360 D. XVI. Výpisy z knih vinničných starobylí jsů jim vyznali a okázali, tak jsú za to přijali a na tom přestali obě dvě straně; a měřič páně pergmistruov a vinař přísežný, jménem Matěj z Hřebenky, ten s Jeremiášem sadili mezníky; a od těch mezníkuov Jan Klešuov zavázal sě přiekop dělati a dále nesáhati mezníkuov, ale toliko po mezníky; a tak sě svolil dělati časy budúcie i s svými budúcími. A to sobě potvrdili zápisem tiemto pro časy budúcie před panem Martinem od svině, ty chvíle pergmistrem. Actum feria IIII. in diuisione apostolorum, anno oc LXXXIX°. 103. Úřad perkmistrský Jana z Újezdce v dluhu uvádí ve vinnici Martina Volejníka. 1490, 8. ledna. — III. O. 19. Jan z Újezdce puojčil jest Martinovi Volejníkovi a Martě manželce jeho, ciui Antique ciuitatis Pragensis, sto kop míš., na kterýchto sto kop Martin s Martú, manželkú svú, zastavili jsú vinnici svú dědičnú, jenž ležie na hoře Mezřícké, Janovi z Újezdce vedle zprávy té, jakož v knihách vinničných u pana pergmistra slovo od slova znie, tak že těch kop sto Martin Volejník s Martú manželkú svú měli položiti Janovi z Újezdce na svatého Martina; pakli by toho neučinili, tehdy nadepsaný Jan z Újezdce s pomocí páně pergmistrovú měl sě uvázati u vinnici mocně vedle zprávy zápisu. A když jest přišel svatý Martin, tehdy nadepsaný Martin s Martú manželkú svú tomu dosti nemohúc učinici [sie] a těch sto kop položiti, i uprosili sobě u téhož Jana z Újezdce roku až do druhého svatého Martina bez škody zápisu jeho. A když druhý svatý Martin přišel, tomu opět Martin s Martú manželku svú dosti neučinili, Janovi z Újezdce ani těch sto kop nepoložili, až i přišel třetí svatý Martin. Znaje Jan z Újezdce, že Martin s manželkú slibu svému dosti nečinie, předstúpil jest před pana pergmistra, i žádal jest, aby zachován byl vedle zápisu, kterýž má v knihách vinničných. Pan pergmistr obeslal jest Martina a mluvil jest k němu: „Pane Martine, teď Jan z Újezdce žádá, abych [se] vedle jeho zápisu zachoval a práva. Muožeš-li ty míti těch sto kop na někom dobrém v puojčenie a jemu dáti?“ Odpověděl Martin: „Nemohu dosti učiniti, ani sě kde v peníze objíti.“ A v tom Martin dal jest povolnost svú, aby Jan z Újezdce byl uveden panem pergmistrem na vinnici. A když měl odjíti Jan z Újezdce od pana pergmistra, dal jest moc svú plnú Pavlovi, někdy písaři páně Samuelovu, měsčenínu Většího města Pražského, k tomu zvodu. Pan pergmistr chtě jednoho každého zachovati vedle práva, pojal jest téhož Pavla i zvedl jest jeho na túž vinnici vedle zápisu práva vinničného. Actum feria VI. post Epiphanie anno oc nonagesimo, presentibus magistro montium Martino a scropha.