352 Výpisy z knih vinničných rovný diel, tak však, jestli že by pán Buoh kterého z mých dětí neuchoval, tehdy aby živý diel umrlého bral, a jestli že by pán Buoh manželky mé neuchoval, tehdy aby ten diel na dietky mé a matku mú právem přišel, a také jestli že by Buoh matky mé prve neuchoval, tehdy aby diel její na manželkú mú a dietky mé připadl; však ještě moc a vuoli dobrú sobě pozuostavuji, navštievil-li by mě milý Buoh nemocí, abych já mohl z téhož statku dáti přátelóm svým a příbuzným anebo komužkoli, což mi sě zdáti bude, bez přěkážky matky i manželky mé; též i oni s mú dobrú volí jestliže by co otkázali přátelóm svým na smrtedlné posteli slušného, že já také proti tomu nejsem. Actum feria 3. ante Magdalene Anno 73. 91. Jan Střelec dědicům svým odkazuje majestát krále Vladislava na osvobození od perkrechtu vinničného. [1473, 20. července.] — III. A. 9. Já Jan Střělec, někdy syn Mathúše Střělce, měštěnín Nového města Pražského, vyznávám tiemto zápisem přede všemi: Jakož z obdarovánie nejjasnějšieho kniežete pana Vladislava, krále Českého a markrabě moravského oc, mám list pod majestátem JMti na vinnice mé a pole, kteréž u vinničném právě ležie, k svobodě proti právu vinničnému, jenž slove pergrecht: na ten list mú dobrú vuoli činím, aby manželka má a matka má i dědici budúcí moji téhož majestátu se všemi svobodami v něm zapsanými úplně a docela požívali, jakož sem já sám požíval a v držení byl. Actum mox ut supra. 92. Král Vladislav kostelu Matky Boží před Týnem stvrzuje držení platu z vinnic. 1477, 22. února. — X. f. 405. My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc, oznamujem tiemto listem všem, že při- stúpili před nás někteří osadní fary a kostela Matky božie Týna v Starém městě Pražském, věrní naši milí, a zpravili nás, že za některých předkuov našich, králuov Českých, drželi i ještě za nás držie plat k též faře a kostelu, kterýžto plat dává sě s některých vinnic, s chmelnic, s polí, s pustin; i prosili sú nás, abychom jě při tom zuostaviti ráčili. My hlediece toho, aby sě za nás čest a chvála boží neumen- šovala, ale rozšiřovala, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskou již psaný plat na vinniciech, chmelniciech, polích a pustinách zapsali sme a tiemto listem zapisujem k jmenovanému kostelu a faře, tak aby kostelníci již psané fary Týnské anebo ti, komuž se ta věc od osadních té osady poručí, ten plat svrchupsaný brali a vybierali a k kostelu a k faře jmenovaný osady jej obracovali bez našie,