z roku 1499, 31. ledna — 4. února. 125 lovicí vsí jměl, držel a jich požíval s jich příslušnostmi beze všie překážky, nejsa odtud od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného bez své vuole splacován, než toliko od samého opatha a konventu svrchupsaného kláštera: když by to k svému vlastniemu držení a požívání vyplatiti chtěli, dadúce jim puol leta napřed věděti, to budú moci učiniti, dadúce již psanému Ambrožovi aneb dědicóm jeho summu zápisnú. Kterúž oni úplně a vcele přijmúce, mají a povinni budú těch často jmenovaných dvú polovicí vsí s jich příslušnostmi postúpiti a list tento i s ji- nými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všeliké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Ambrože a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně den sv. Blažeje anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII." Relator dominus cancellarius. Knížecí dvůr Radotín daroval Boleslav II. r. 993 klášteru Břevnovskému, Václav II. pak roku 1304 klášteru Zbraslavskému, při němž zůstával až do válek husitských. Po nich zastavil císař Zikmund r. 1436 Bohuslavovi z Tmaně půl Řevnice a půl Radotína; úrok druhé polovice Radotína zapsal pak téhož roku Zi- kmundovi Tříšipskému, který dal jej dobrou vůlí Jindřichovi Mazanečkovi, od něhož klášter zástavu k ruce své vyplatil, ale zastavil tu polovici, i více, opět Heřmanu Sirotkovi, nemaje k tomu král. povolení. (Srovn. tento Archiv I, 503, 506, a Zoubkův článek Farní osady děkanství někdy Ořechovského v programu České školy Smíchovské 1878 str. 31—32.) — O Ambrožovi Mulfarovi viz výše str. 6. 176. V Budíně 1499, 31. ledna. — Král dává podací kostela sv. Jana v Chřeštovicích konventu špitála na Starém Městě Pražském. (Fol. 89.) (Mistru Mathiášovi špitálskému.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že prošeni jsúce od poctivého Mathiáše, mistra v špitále na Starém Městě Pražském, nábožného věrného našeho milého, o podacie kostelnie kostela sv. Jana v Chřeštovicích, abychme je jemu a jeho konventu dáti ráčili, my jsúce milostivě nakloněni k jeho prosbám, nechtějíce, pokudž nám možné jest, tomu zákonu zlé učiniti, dali jsme jemu a jeho konventu to podacie a tiemto listem dáváme všecko právo naše, kteréž nám k témuž podací příslušie jakožto králi Českému, tak aby oni to nadepsané podacie drželi a jeho požívali se vším téhož podacie příslušenstvím, nic ovšem nevymieňujíce, bez překážky našie i budúcích našich, králuov Českých, i jiných lidí všelijaké odpornosti; tuto milost svrchupsanému mistru i jeho budúcím činiece: Jest-li že by oni s konventem svým co v tom svého lepšieho znali, aby to právo jim od nás dané mohli prodati, komuž by se jim zdálo a líbilo. Všakž ty penieze, zač by to prodali, nemají na jiné obraceny býti než na dobré k témuž záduší; a to aby zřetedlně pokázáno bylo, kam a nač jsú ty penieze obráceny. A ktož by list tento jměl s dobrú volí svrchupsaného mistra špitálského anebo jeho budúcích, tomu, chceme, aby všecko právo příleželo v tom listu položené jako jim samým.