8 B. XV. Registra krále Vladislava II. Bertholdesdorfu a jináč na Novosiciech“, kdežto definitivní listina německého jména neuvádí (srov. Šembera, Páni z Boskovic (1870) str. 200). Ústavní otázka dotčena byla malou korrekturou při listině č. 432. Zde slova značící svolení rady královské: „radú věrných našich“, jak se čtou v registru a jak byla jistě v kon- ceptu, vynechána byla v čistopise, a nahražena autoritativním „naším jistým vědomím“ (A. Č. X., 415 č. 198 oc.). Rozhodující sílu důkazní v otázce registrování dle konceptu nebo čistopisu, má okol- nost, že zápis registru liší se věcně v textu od čistopisu. V jednom případě (č. 231 a 260) nelze věcný důvod změny vystihnouti. Zde pozna- menal registrátor při prvním regestu, který škrtl: Istud privilegium habetur in alia forma, verte XIIIIcím folia. A skutečně v č. 260 nalézáme druhé vyhotovení plným textem, s týmž datem i touže poznámkou relační opatřené. Srovnání ale věcné s prvním, ježto je pouhým jen výtahem, není možné. Praktický asi důvod byl při následující změně. Pod č. 20 zapsáno královské osvobození domu Linharta z Harů od poplatků s datem 29. března 1498. Tato listina ale byla zrušena, a vyhotovena jiná dne 3. července t. r. (č. 117 oc), kde shrnuto toto osvobození v jedno s osvo- bozením vinic téhož Linharta. Relator v obojím jest týž. Listinou ze dne 6. února 1499 dán byl dvůr v Libici Hynkovi Báderskému v manství. Dvůr ten ale měl do života svého zapsaný Jindřich z Tajchnic, který patrně učinil odpor onomu obdarování, a to s úspěchem. Listina byla zrušena a nová byla vydána dne 23. listopadu t. r. (č. 267), kde vzat byl ohled na právo jmenovaného Jindřicha. Podobný asi důvod byl při č. 58. V listině, kterou král dovolil Vilémovi z Pernštejna dělání a opravování rybníkův na Hluboké (č. 323), přidáno bylo ve znění definitivním i rozmnožení summy zápisné o peníze, které by týž Vilém tu prostavěl. Též text listiny, kterou dle originálu vydal prof. dr. Čelakovský ve svých Privilegiích měst Pražských (ze dne 23. května 1499 č. 190) jest proti konceptu v re- gistru zapsaném znamenitě rozhojněn o exekuční klausule; kromě toho dle orig. jeví se smlouva kláštera Ostrovského jako perfektní („učinili jsú celú a dokonalú smlúvu“), kdežto koncept mluví o ní jako budoucí. V registru o těchto změnách není stopy. (Srov. pozn. k listině č. 126). Tato praxe registrování dle konceptů není žádný výjimečný zjev, nýbrž pravidelně objevuje se v oné době ve všech kancelářích vládních. Z toho ale plyne, že nelze tuto vydané listiny z registru považovati za úplnou náhradu listin originálních nám ztracených. Neníť jisto, byl-li text tuto zapsaný definitivní, ani byla-li listina vůbec vydána. 1. Bez místa a dne (před 10. lednem 1498.) — Král Vladislav II. potvrzuje Zikmundovi Krokvi- carovi z Nové Vsi propuštění tvrze Zubnice z manství. (Fol. 1.) (Sigmundovi Krokvicarovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem slovutného Zigmunda Krokvicara z Nové Vsi, jakož někdy urozený Puotha z Lichtnburgka a z Bietova propustil jest z manstvie jeho Zigmunda, kteréž jest na tvrzi Lubnici měl, abychme k tomu povolenie naše dáti i toho potvr- diti ráčili. Jakož pak ukázán jest nám dostatečný vidimus téhož listu pod pečetí