z roku 1502, 20.—21. února. 283 vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, dadúce jim napřed věděti podle zněnie zápisuov jejich, a po vyjitie času vypovědělého položiece jim summu jejich zápisnú, kterúž na tom platu zapsanú majie, vcele a úplně, majie nám, penieze své přijmúce, a povinni budú platu toho, tak jakž jsú jej sami jměli, drželi a jeho po- žívali, hned v moc naši postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na ten plat jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum (in) arce Pragensi dominica ante Mathie apostoli, annorum ut supra. *) Původně písař napsal: dáváme, ale přetrhnuv ihned slovo to, psal vedle: činíme. 476. V Praze 1502, 21. února. — Král vyhrazuje Václavovi Sakovi ze Znančic, že se dvora zápisného v Šárce nemá býti od nikoho splacován, leč od probošta kostela Pražského. (Fol. 275'.) (Václavovi Sakovi.) My Vladislav oc oznamujem oc, že jest před velebnost naši přistúpil slovutný Václav Sak ze Znančic, věrný náš milý, a vokázal nám dva listy zápisná na pargameně s visutými pečetmi: jeden najjasnějšieho někdy pana Jiřieho krále Českého, předka našeho, kterýmž jest zapsal a zastavil dvuor na Šárce k proboštstvie kostela Pražského příslušející s dědinami, potoky, lesy, lukami a se dvěma člověky i jinými všemi a všelijakými dvora toho příslušnostmi, slovutnému Prokopovi z Šárky i jeho dědicóm ve sto kopách gr., a druhý zápis náš, kterýmž jsme Janovi a Stanislavovi Kadeřávkovi bratřím z Šárky, synóm nadepsaného Prokopa, jsúce od nich prošeni, potvrdili a nad to některú summu nad první zápis připsali, oznamuje nám, že jest ten dvuor od svrchupsaných bratří i s jeho vším příslušen- stvím koupil, a dobrú vuoli nám řádnú a dostatečnú na ty listy vokázal, kteráž jemu a slovutné Dorothě z Nové Vsi manželce jeho a dědicuom jich svědčí, proše nás s velikú pilností, abychme naň a na již psanú manželku jeho a dědice jejich právo dvoru toho s jeho příslušenstvím převésti a nad to jim při tom některú další milost učiniti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby nadepsaného Vá- clava, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě vod nás milost naši náchylnější a hotovější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vě- domím, mocí královskú v Čechách přenesli jsme všecko právo i všecku moc listuov a zápisuov svrchupsaných na Václava, manželku a dědice jejich napřed dotčené, a mocí listu tohoto převodíme a přenášieme, chtiece tomu, aby voni dvuor Šárku se vším jeho příslušenstvím podle zněnie zápisuov napřed jmenovaných jměli, drželi a jeho požívali, nejsúc vodtud bez své vuole vod nás ani vod budúcích našich, králóv Českých, ani vod jiného žádného splacováni, leč od probošta kostela Pražského nynějšíeho aneb budúcích. Všakž tak, když by to vod nich sami k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, to učiniti mohú a moci budú, dadúce 36*