Úvod vydavatelův. domini cancellarii), který r. 1496 držel dům na Hradčanech a o kterém r. 1500 se mluví s označením „olim notarius“ (Rkp. č. 2253, f. 561 a 66.). Z této kanceláře pošlý svazek register obsahuje listiny majestátní, 17) vydané v řeči české neb latinské, tedy listiny obsahující propůjčení některé milosti. Formálně označeny jsou vel- kým titulem královským (v této době: „My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dal- matský, Chorvátský oc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie oc.; kdežto malý titul pro mandáty zněl: My Vladislav z b. m. U. Č. oc král a m. Mor. oc.). V majestátech pak následuje ohlášení, že milost byla udělena: „oznamujem listem tiemto všem, že —“; kdežto v mandátech následuje oslovení adresáta („Urozený, věrný náš milý“). Pověření jest tam pečetí velkou, zde malou. Zápis listiny obstarával za doby dřívější zvláštní registrator (r. 1461 Jakub z Kadaně, srov. tento archiv sv. XV. str. 238.); z let 1498—1502 žádného neznám. Co se týče úplnosti zápisů, sluší podotknouti, že měla by tu býti zapsána pokuta z lichvy židovské, kterou udělil Vladislav dne 5. dubna 1498 Petrovi z Rožmberka (srov. tento Archiv sv. X. str. 82.), zápis platu na Žiželicích Slavatovi (ib. p. 409, jakož i p. 411 n.). Ty listy však tu scházejí. Jiný takový případ mi na ten čas znám není. Düležitá jest otázka, jak správný jest přepis v registrech. Tu sluší především uvésti, že v první řadě rozhodovala jen praktická potřeba míti obsah listiny registrovaný. Proto spokojil se registrator často s udáním obsahu, u listin pak zcela dle formulářů pracovaných s odkazem „ut in forma communi“. Jinak přepisy jsou nestejně pečlivé. Datování (Datum oc.) často překládal do latiny, ač v originale byla věta česká (tak při č. 84, 191, 277 a 430). Vedle nepatrných změn (držal místo držel neb obráceně), jsou i chyby k nalezení. V č. 144 má orig. „rybník Žehunský“, registrátor ale napsal „r. zehmský.“ Ba ani relačním podpisům nelze tu věřiti docela. Při čísle 144 má registrátor: Relator dominus cancellarius, kdežto v orig. jest: ad relationem domini Alberti de Colowrat, magistri curie majestatis regie. Rovněž i při č. 122.18) Při č. 276 jest změna jen formalní. V reg. čte se: Majestas regia manu propria subscripsit, v orig. ale: Wladislaus rex manu propria subscripsit. Též vynechal, kde v orig. poznámka tato byla, jako při č. 271 (Wladislaus rex manu propria). Text opisů není vždy totožný s textem originálu. Různosti ale nemožno vysvětliti všude svévůlí registrátorovou, nýbrž nutno přijmouti náhled, že text po registrování ještě byl úředně před čistopisem změněn, čili že registrováno dle konceptů. Tak v listině č. 276 čte se (v závorkách uvádíme text orig. otištěného zde sv. X., str. 94): „A ktož by list tento měl s již (svrchu) psaného P. dobrú volí a svobodnú (volí), chcem, aby tomu příslušelo plné právo — věcí svrchupsaných (nahoře i dole psaných).“ Zde atrně znění konceptu zapsané do registru bylo dle změn definitivních opraveno. V listině Ladslavovi z Boskovic svědčící (č. 445) dvakráte má registr „na vsi pusté 17) Z toho výjimka č. 78 (mandát). 18) Zde v definitivním vyhotovení (Archiv Český sv. XVI. str. 527) zní relační poznámka tak jako v č. 144, kdežto zápis v registru má: Ex commissione propria maiestatis regie. — Při č. 217 původní Com- missio propria maiestatis regie škrtnuto a opraveno v „relator dominus cancellarius“; při č. 179 původní maiestas regia manu propria subscripsit červeně škrtnuto a nahrazeno: commissio propria domini regis. Po- známka „relator dominus cancellarius“ registru jest, jak učí příklad v listině č. 237, kratší nahrážkou za definitivní: Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie (Arch. Č. VIII. str. 521).