26 A ktožby tento list měl s již psaného Jindřicha neb dědicuov jeho dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v úterý vigiljí Jana křtitele božieho, léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého, královstvie našeho léta sedmého (= 1478, 23. června). Ad relationem Johannis de Rupow, magistri curie domini regis. B. XV. Registra krále Vladislava II. Listina Jindřicha star. dle orig. arch. Blštinského č. 21 zní: My Jindřich starší, buoží milostí knieže Minsterberské, hrabie Kladský oc vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi, kdež čten aneb čtúce slyšán bude, že všecko naše právo, kteréž jest nám najjasnějšie knieže pan Vladislav král Český, markrabie Moravský oc pán náš milostivý po smrti kněze Václavově dobré paměti na zámce a městu Blštině, na tvrzi a městu Žářiech, na tvrzi a mě- stečku Rybnících i na všech kniežetctvích, zbuožích a panství k nadepsaným zámkóm, městóm, tvrzem a městečkóm od starodávna příslušejících, na JKMt jakožto na krále Českého a korunu Českú spra- vedlivě přišlé, z milosti své dáti ráčil, jakož list JKMti majestátem královským zapečetěný takové obdarovánie v sobě šíře a světleje zavierá, osviecenému kniežeti a pánu Viktorinovi, kniežeti Minster- berskému, Opavskému, hrabí Kladskému oc, bratru našemu milému, jeho lásky dědicóm a spravedlivým potomkóm, s naší dobrú a svobodnú vólí dali jsme a dáváme dobrovolně tiemto listem dědičně a věčně, tak jakož list nadepsaného najjasnějšého krále pána našeho nám na to vydaný ukazuje a svědčí, nám a dědicóm i potomkóm našim v tom a na tom nic nevynímajíce ani pozuostavujíce. Na potvr- zenie a svědomie toho naši vlastní kniežetskú kázali jsme k tomuto listu dobrovolně přivěsiti, a pro širšie svědomie prosili jsme urozeného pána Jana z Žeberka a na Plané a urozeného Hylbranta z Kaffunk a na Homoli, a slovutných panoší Jana Horušanského z Rostok maršálka našeho, Hanuše z Bišofshejma, hajtmana hrabstvie našeho Kladského, Hanuše Panvicze staršého z Rengersdorfu, Jiříka Štilfrida z Ratěnic a na Nevrodě, že jsú své pečeti vedle našie k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Kladště v úterý po sv. panně Markétě léth buožích tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého počítajíc (= 1478, 14. července). Nejistota veřejných poměrů ve Slezsku byla mírem Olomúckým 21. června 1479 ukončena. Matyáš stal se zde jediným vrchním pánem a jeho vůle nyní rozhodovala, nikoli Vladislavova. To mělo značné půso- bení i na poměr knížat Minsterberských ku Blštiné. Matyáš ovšem neuznával, že by kníže Jindiich st. právo lenní obdržeti mohl od krále Vladislava. Proto schválil, když postoupena byla část dědictví knížete Václava, totiž Žáry, dceři téhož Machně. Darování Vladislavova nebyla uznávána ani při soudu, jak toho pře téže Machny proti Kazimírovi Těšínskému z r. 1498 a 1499 (Bellerode 1. c. str. 59) ukazuje. I Vladislav sám — potvrzuje to- muto Kazimírovi držení Blštiny v listině v čele těchto poznámek položené — uvádí Matyáše jako prvního právního jeho předka. Kazimír nabyl pak nejdříve zápisu na Blštinu pro dluh Viktorinův (okolo roku 1480) a později i plného panství. Zápisů listinných o tom však neznáme. Stalo se tak dle následující listiny „některý čas“ před r. 1500. Dne 28. srpna toho roku potvrdil Vladislav II. Kazimírovi držení Blštiny a panství jeho lenní proměnil v allod. Tato listina (nepřesně u Belleroda 1. c. str. 43.) chová se rovněž v archivu Blštinském (pod č. 29.) a zní: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie oc oznamujem tiemto listem všem: Jakož jsme před některém časem osviecenému Kazimírovi kniežeti Těšínskému, hajtmanu Horní i Dolní Slezí, ujci našemu věrnému milému, panství Blštinského i se všem jeho příslušenstvím v tom právě a tím zpuosobem, jakž jest to osviecený Viktorin knieže Minsterberské, ujec náš věrný milý, k své ruce přivedl a potom témuž Kazimírovi postúpil, potvrditi ráčili. I prosil nás Kazimír jmenovaný, poněvadž nám aneb dědicóm našim budúcím, králóm Českým, vajplata tého panství Blštinského po- zuostavena byla, abychom jemu právo naše, kteréž by nám a potomkóm našim na tomž panstvie pří- slušelo, dáti ráčili, a tož panství Blštinské, kteréž prvé k manskému a lenskému právu vysazeno bylo, v pravé dědictví obrátiti a uvésti ráčili. K jehožto slušným a pokorným prosbám nakloněni jsúce, vyhlédna (sic) na pilné a hodné služby jeho, kteréž nám častokrát činil a vokazoval a i podnes činiti nepřestává, chtiece jemu toho, jakož hodné jest, dobrým otplatiti, z vlastní milosti naší, jakožto král Český a najvyšší knieže Slezské, dali jsme a mocí tohoto listu našeho dáváme Kazimírovi prvepsanému, dědicóm a potomkóm jeho, všeckno právo naše, kteréž jsme my na tomž panství Blštinském měli