z roku 1498, 23. února. 25 zenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého ten úterý po sv. Janě křtiteli božiem. (= 27. června 1475). Důležité změny v Blštinsku staly se r. 1478. Kníže Minsterberský Jindřich starší maje od krále Vla- dislava upsané právo, aby s Václavem z Rybníku knížetem Opavským a Ratiborským, toho času vězněm svým, se smluvil o jeho majetek, postoupil nejprvé dne 23. ledna 1478 toto své právo bratrovi svému knížeti Vikto- rinovi, jak to obsahuje následující listina archivu Blštinského (č. 22.): My Jindřich starší, z božie milosti knieže Minsterberské, hrabie Kladský oc vyznávámy tiemto listem zjevně před všemi, kdež čten aneb čtúci slyšán bude, že jakož nám najjasnějšie knieže a pán, pan Vladislav král Český, markrabie Moravský oc, pán náš milostivý, své povolenie dáti ráčil, abychom se s knězem Václavem Opavským, Ratiborským a Blštinským, vězněm naším, o jeho knie- žecstvie a statek smluviti mohli, a kterak bychom se kolivěk s ním smluvili, toho nám listem s pečetí visutú královskú potvrzuje, že ta smlúva plnú moc i plné právo mieti má tak, jakoby týž kněz Václav před JKMtí dobrovolně stoje, ke všemu se znal, jakož týž JKMti list v sobě šíře a světleje zavierá. Kterýž list nadepsaný i naše všecko právo a moc, kteráž nám na kněze Václava nadepsaného příslušie, osviecenému kniežeti a pánu, panu Viktorinovi, kniežeti Minsterberskému, Opavskému, hrabí Kladskému oc bratru našemu milému s naší dobrú a svobodnú vuolí dali jsmy a dávámy mocí tohoto listu, také aby jeho láska s tiem se vším, o čež s nadepsaným knězem Václavem vězněm naším smlúvu učiní, mohl a moc měl učiniti i nechati jako se svým vlastním a dědičným zbožím bez naší, našich dědicóv a potomkóv všelikteraké překážky. K svědomí toho pečeť naši kniežecskú kázali jsmy k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Pro širší svědomie požádali jsmy urozeného pána Jana z Zye- berka a z Plané, statečného rytíře Jana z Barnšteina, hejtmana hrabstvie našeho Kladského, slovut- ných panoší Jana Horušanského z Rostok, maršálka našeho, Arnošta Húgvice, Kašpara Sádle z Kna- blachsdorfu, Jiříka Štylfrida z Ratěnic a na Nevrodě a Věnka Herinka z Slupna a z Bělidl, že jsú své pečeti vedle naší k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Kladště, v pátek před hodem sv. Pavla na vieru obrácenie, leta božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého osmého (= 23. ledna 1478). Když pak kníže Václav 1. června 1478 skonal, vyžádal si Jindřich starší od krále Vladislava, aby mu nyní skutečně uprázdněné dědictví potvrdil. Tak stalo se listinou ze dne 23. června 1478 (č. 19. archivu Blštinského). Takto nabytá práva Jindřich pak postoupil Viktorinovi listem daným 14. července 1478. Obě listiny o tom zní pak: My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc oznamujem tiemto listem všem, že znamenavše a vskutku shledavše mnohé věrné a ustavičné služby osvieceného Jindřicha vévody Minsterberského, hrabie Kladského oc kniežete a ujce našeho milého, kteréž nám a koruně naší České činil, činí a činiti nepřestává, nás se věrně přidrže jakožto krále Českého, pána svého dědičného, a nám věrně k obecnému dobrému pomáhaje, a potom tiem lépe aby mohl nám slúžiti, s dobrým rozmyslem, s raddou věrných našich, mocí královskú témuž Jindřichovi a dědicuom i budúcím jeho všecko právo naše, kteréžto na nás jakožto na krále Českého a knieže Slezské připadlo spravedlivě vedle práv manských po smrti někdy osvieceného Václava, kniežete Opavského a Ratiborského, k kniežetctví jmenovitě Blštině tvrzi a městu, Žáróm tvrzi a městečku, Rybníkóm se všemi zemany, many, měšťany, rychtáři a lidmi svo- bodnými a sedlskými, se všemi městy, tvrzemi, městečky, vesnicemi, s platy, se cly, s daněmi, s služ- bami, s rybníky, řekami, potoky, lesy, bory, s lovy rybiemi i zvieřecími i ptačími, s mlýny, s kostel- ními poddaciemi i se všemi a všelikterakými vrchními a dolniemi právy, s panstvím a kniežectvím i se všemi a všelikými duochody i příslušnostmi na zemi a pod zemí, kterými by koli jmény mohly jmenovány a vypsány býti, nic ovšem nevymieňujíce ani pozuostavujíce, i také s výplatami všeli- kterakých sboží, ač jsú-li která od zámkuov svrchupsaného kniežectvie zastavena, ku pravému dědič- nému manství vedle starodávnieho od předkuov našich, králuov Českých, a koruny našie České vy- sazenie milostivě dali sme a tiemto listem dáváme, tvrdíme a upevňujeme k jmění, držení a požívání věčně a dědičně vedle výsady starodávnie. Také týž Jindřich, dědicové a budúcie jeho moci budú svrchupsané kniežectvie všecko neb rozdielně prodati, zastaviti, zavaditi, směniti neb s tiem učiniti, jakž by se jim zdálo a líbilo jako s svým vlastním dědictvím, však proto bez újmy a umenšenie práv, nápaduov a služeb, kteréž nám a koruně naší České s toho příslušejí vedle vysazenie starodávnieho. Archiv Český XVIII. 4