z roku 1498, 23. února. 23 osoby, jimž by ta výplata s povolením naším aneb našich potomkuov, králuov Českých a vévod Slez- ských, příslušela, témuž knězi Hynkovi, dědicuom aneb budúcím jeho těch dvadcet tisíc zl., na zlatě i na váze dobrých, nedali a úplně nezaplatili. A ktož by tento list jměl s svrchupsaných kněze Hynka, dědicuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú vuolí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu jsme kázali přivěsiti. Jenž jest dán v Vratislavie v pátek po hodu sv. Lucie léta od narozenie syna božieho tisícieho czirstého sedmdesátého čvrtého, královstvie našich Uherského sedmnáctého a Českého léta šestého (= 1474, 16. pros.). Ad relationem domini Johannis prepositi Strigoniensis. (Originál listiny nalezá se v archivu Blštinském pod sign. 14. Červená pečeť visí na hedvábném zá- věsu barvy zeleno-žluto-fialové.) Že nabytí Blštiny pro rod Minstrberských knížat bylo cílem rodinné politiky, vysvítá z okolnosti, že ku posílení posice Slezské vyžádal si Jindřich starší z Kunštatu a Poděbrad vše, co mimo držení Blštiny i jinak Václav z Rybníku, kníže Opavský a Ratiborský (titulární), pro nevěru svou ztratil. Listina o tom zní: My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie oc, oznamujem tiemto listem všem, že jakož osviecený Václav, Opavský a Ratiborský vévoda oc, jsa kniežetem naším a koruně naší České poddaným a nás za pána přijav i na korunování s námi byv, ne z které příčiny, ale všetečně a svévolně bez všelikterakých útiskuov od nás a koruny naší odstúpil k nepřieteli našemu a koruny našie České, k králi Uherskému přistúpil, a jeho sě přidrže, poddaná naše kniežata a nás sě přidržície s jich poddanými hubil — skrze kteréž proviněnie zámci, kniežecstvie jeho svrchupsané se všemi krajinami, městy, městečky i všemi a všelikterakými příslušenstvími na nás jakožto na krále Českého sú spravedlivě přišly, o něž sč osviecenému Jindřichovi staršímu, vévodě Minsterberskému, hrabí Kladskému oc kniežeti a ujci našemu milému, s již psaným Václavem vévodú Opavským a Ratiborským smluviti dopustili sme a mocí naší královskú dopúštieme a — z vlastní milosti naší, mocí naší královskú svrchupsanému Jindřichovi, dědicóm a budúcím jeho kniežecství, zámkuov, krajin a všelikterakých příslušenství jich milostivě po- tvrdili sme a potvrzujem k pravému dědičnému a věčnému jmění, držení, požívání, prodání, směnění, zastavení a jinak, jakž by se kolivěk jemu neb dědicóm a budúcím jeho líbilo, na svuoj požitek k obrácení, však bez újmy práva našeho, kteréž nám a koruně naší České z těch kniežecství a krajin příslušie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli před Hromnicemi léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestého (= 1477, 26. ledna). Ad mandatum domini regis domino Paulo de Gensstyn referente. (Originál v archivu Blštinském č. 17.) Příčinu, proč Hynek mladší tak záhy (28. června 1475) směnil Blštinu s bratrem svým Viktorinem za Kolín nad Labem, neznáme. Směnná listina o tom obou bratří Hynka ml. a Viktorina (vydaná nepřesně u Bellerode 1. c. str. 28—33) zní dle originálu archivu Blštinského č. 19. takto: My Jindřich mladší jinak Hynek, z boží milosti knieže Minsterberské, hrabě Kladský, pán z Kunštatu a z Poděbrad, vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdež čten neb čtúci slyšán bude: Jakož od nejjasnějšieho kniežete a pána, pana Mathiáše Uherského oc krále, pána našeho milostivého, zámek Blštinu s městem i se vším zbožiem, což k Blštině příslušie, nám skrze JKMti obdarování dostal se a zápisem JKMti nám a našim dědicóm i potomkóm utvrzeno jest, jakož týž zápis v sobě sám šíře vysvětluje, že my dobrovolně tiem zámkem Blštinú a městem i tiem vším zbožiem, kteréž k tomu příslušie, na zámek a město Kolín nad Labem i na to na všecko zbožie, kteréž k Kolínu pří- slušie, s osvíceným kniežetem a pánem, knězem Viktorínem, kniežetem Minsterberským, Opavským, hrabí Kladským oc, bratrem našim milým, skrze jednání a prostředek osvieceného kniežete a pána, kněze Jindřicha staršího, knieže Minsterberské, Kozelské, hrabie Kladské oc, bratra našeho milého, směnu učinili a sfrajmarčili sme a takto mezi sebú sjednotili, srovnali a smluvili: Item najprvé my bez meškánie zápis, kterýž na Blštinu jmáme, bratru našemu, knězi Vikto- rínovi, dobrú vuoli na ten zápis udělajíc, máme vydati a zámku postúpiti v moc jeho lásky. Item kněz Viktorín, bratr náš, má nám také ihned zápisy a spravedlivosti, kteréž má na Kolín, dobrú vuoli na ty zápisy udělaje, vydati a zámku v moc naši tento příštie čtvrtek postúpiti. Item což zástav k Kolínu jest, ty všecky sobě sami vyplatiti máme, zvláště zástavu Jana Hrabaně z Přerubenic,