Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XVIII. Registra krále Vladislava II. 1498—1502. Listiny kláštera Starocelského 1272—1545. Listiny Brozanské 1482—1515. Výpisy z knih vinničných 1461—1576. Listy zaslané do Kouřimě 1422—1513. V PRAZE 1900. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 18 dílův Archivu Českého, sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného v díle VI. str. 3, též v díle VII. str. IV. Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného Františka Palackého v 1. 1840—1872. Počínaje dílem VII. od roku 1887 Archiv Český vychází redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní se vydavatelé mnozí; jejich jména uvedena jsou v tomto přehledu při každém čísle neboli sbírce pramenů v závorkách. A. Psaní poselací všelikého druhu. díl A. I. Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 . . . . . . . . . . . A. II. Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 . . . . . . . . . . . A. III. Dopisy Zvíkovské z let 1458—1477 . . . . . . . . . . . . . . . A. IV. Dopisy bavorské z let 1440—1512 . . . . . . . . . . . . . . . A. V. Dopisy Táborské 1441—1447 . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. VI. Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470 . . . . . . . . . . . . A. VII. Dopisy pana Alše Holického ze Šternberka 1436—1451 . . . . A. VIII. Psaní pana Viléma z Pernšteina 1520—1521 . . . . . . . . . . . A. IXa. Dopisy Kašpara Šlika z Holíče 1445—1448 . . . . . . . . . . . A. IXb. Dopisy Prokopa z Rabšteina 1444—1448 . . . . . . . . . . . A. X. Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem Malovcem 1413 . . . A. XI. Dopisy pana Oldřicha z Rosenberka 1420—1453 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. XII. Psaní rozličných osob 1396—1440 . A. XIII. Dopisy rodu Švamberského 1400—1479 . . . . . . . . . . . . . A. XIV. Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . . . . . . . . . . . . . A. XV. Pře Racka Kocovského s Budějovskými 1472—1484 . . . . . . . . A. XVI. Příklady listův holdovních z XV. století . . . . . . . . . . . . . A. XVII. Dopisy Domažlické 1450—1509 . . . . . . . . . . . . . . . . A. XVIII. Dopisy pánův z Kolovrat 1446—1450 . . . . . . . . . . . . . A. XIX. Dopisy a zápisy pánů z Lobkovic 1433—1458 . . . . . . . . . . A. XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad 1445—1457 . . . . . . . . . . . A. XXI. Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. XXII. Psaní rozličných osob 1471—1475 A. XXIII. Psaní krále Matyáše Korvína do Čech 1469—1487 . . . . . . . A. XXIV. Psaní krále Vladislava 1471—1483 . . . . . . . . . . . . . A. XXV. Psaní Hilaria Litoměřického z roku 1467 . . . . . . . . . . . . A. XXVI. Psaní rozličných osob 1471—1490 . . . . . . . . . . . . . . strana 5—51 69—137 227—244 320—338 I. 358—389 I. 485—492 I. 4—46 II. II. 136—174 407—426 II. II. 427—443 518—531 II. 3— 64 III. III. 285—306 III. 368—394 3—33 IV. 64—98 IV. 165—172 IV. 230—235 IV. IV. 386—397 IV. 398—412 V. 267—271b V. 272b—310 V. 311—361 45—77 VI. 78—107 VI. VI. 108—126 VI. 127—216 I. I. I. a

Strana IV
4 P>>> PPP PPPPPPPPPPPPPp "HRHEEEEEREEEED sana . XII. (Kameníček), Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412—1514 XII. . XIII. (Resek), Dopisy "nejv. hejtmanů království Českého 1529—1531 . . . . XIV. (Tomek), Artikule cechů Pražských 1425—1493 . XV. (Teige), Registra kréle Vladislava 1498—1502 . I. Zápisy rodu Sternberského 1386—1432 . . . ell ns . II. Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1454—1488 . Přehled obsahu dálův L—XVIIL Archivu Ceského. dil . XXVII. (Dvorský), Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitálu 1508—1520 . . . . . VII. » n » n n n » 1520—1526. . . VIII. n ” n n n n n 1526, 8. bř až 11. září IX. " n » » n » » 1526—1528 . X. n 5 „ » » » n 1530—1532 . XI. n » » » m n » 1582—1536 . . . . XII. n 2 dodatky 1491— 1520. XII. . XXVIII. (Rezek), Dopisy rodu Hradeckého a Rosenberského 1450—1470 . VI. " n » „ 2 ^ 1470—1475 . . VIII. » n M n » n 1475—1478 . IX. n n » » n n 1478—1506 . . X. n „ n n n » 1507—1519. . XL n ” "om n n n 1519—1526 . XII. . XXVIII. (Mares, Rezek, Kalousek), Dodavek k dopisům rodu Rosenberského . . . .1411—1526 . . XIV. . XXIXa. (Kópl), Dopisy ófadu podkomoïského Budèjovekÿm 1412—1526 . VII. . XXIXb. (Gedlácek), Listy pí. Perchty Lichten&teinské z Rosenb. 1440— 1475 . XI. . XXIXe. (Dworskj), Dopisy farátü Simona Haberského a Jana Německo- Brodského o vife 1528 . . . . . . . . . . XIV. . XXX. (Rezek, Mares, Kalousek), Dopisy rodu Évamberského 1449—1526 . . XV. . XXXI. (Dvorský), Dopisy pana Viléma z Pernšteina 1480—1521 . . . . . XVI XXXI. (Dvorský), Dodavek k dopisům Viléma z Pernšteina 1496—1511 . . XVII. . XXXIb. (Schulz), Listy do Kourimé zaslané 1422—1513 . . . . . . . . XVIII. B. Zápisy zemské, obecné a sněmovní, též listiny královské a úřední. . I. Král Václav a jednota panská 1394—1401 . . II. Zśpisy Pražské obecní 1406—1429 . III. Sněmovní věci české 1440—1446 . IV. Sněmovní věci české 1446—1452 e. V. Akta veřejná i sněmovní v Čechách i v Moravě 1414— 1428 VI. Akta veřejná i sněmovní v království Českém 1432—1439 . VII. Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463—1468 . VIII. Zápisy Pražské obecní 1401—1430 . . . . IX. Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453—1490 X. Akta veřejná i sněmovní v království Českém 1466—1500 XI. Akta veřejná i sněmovní v Čechách 1500—1508 . 1515—1527 es C. Listiny soukromé. IMI. Zápisy ve věcech selských 1389—1499 . . . . . . . IV. Výpisy z desk dvorských 1364—1456 V. Výpisy z desk zemských 1391—1456 . . VI. Zápisy (Jindřicho)-Hradecké 1384—1404 . . VII. Zápisy Kozelské ve Slezsku 1480—1571 . © HAR A = = strana 1—200 161—320 1—120 121—240 1—120 112—173 173—189 201—400 1—160 121—240 1—120 121—240 1—111 1—323 401— 426 241—281 324—367 1—170 1—72 541—547 401—560 52—68 189—226 245—296 209—313 181—270 395—464 99—164 341—385 413—525 362—517 217—394 241—352 282—405 190—410 481—492 1— 289 138—158 297—319 339—357 390—427 47—15 314—329 393—406 

Strana V
OooOooo00o0oo00o0oocoocoooonc [NRK KN K K NSK NSK NSK KSK KSK NSK NSK NSK O e Přehled obsahu dálův I— XVIII. Archivu Českého. VIII. Zápisy rozličných osob 1398—1428 . ....... em on n IX. Zápisy kláštera Chotěšovského 1272—1597 . X. Zápisy panství Pardubského 1357— 1536 XI. Zápisy Domažlické 1404— 1526 . . . XII. Zápisy města Horaždějovic 1417—1503 . XIII. Zapisy české v Uhřích 1445—1490 . - XIV. Výpisy z desk zemskÿch 1471—1500 . . . . .Ť XV. Zápisy všeliké o věcech soukromých 1404—- 1439 . XVI. (Čelakovský), Registra hrabat Kladských 1472—1491 XVI. (Čelakovský), Dodatky z register Kladskych 1493—1497 . XVII. (Tischer), Listiny Jindfichohradecké 1388- 1484 XVII. » » n 1482—1508 XVII. ^ » ^ 1509—1529 . . . . XVII. dodatky 1407—1506 . XVIII. (Brand), Listiny kláštera Žďárského 1409—1529 . . XIX. (Kalousek), Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 1357—1541 . . XX. (Emler), Listiny archivu někdy Olešnického 1348—1414 XX. 1415—1525 . XXL (Kalousek), Listiny "Zvíkovské a Orlické 1357—1549 . . . . . XXII. (Dvorsky), Listiny pana Viléma z Pernèteina 1304—1501 . XXII. » " » " » 1501—1521 . XXII. » dodavek 1472—1518 . XXIII. (Antl), Listiny kláštera Starocelského 1272—1545 . XXIV. (Kollmann), Listiny Brozanské 1482— 1515 D. Výpisy právní a dějinné. - I. Seznání svédküv (z desk dvorských) 1453—1456 . II. Nálezy soudu dvorského 1454—1465 . III. Kniha starého pána z Rosenberka . - IV. Řád práva zemského, latině a česky . V. Výpisky právní a soudní z desk zemských 1287— 1437 VI. Pana Ondieje z Dub6 Vyklad na prävo VII. Majestas Carolina, latině a česky . . . VIII. Výpisky právní a svudní z desk zemských 1321—1466 - IX. Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471— 1479 X. Výpisky právní a soudní z desk zemských 1389—1456 XI. Zřízení Zemské krále Vladislava 1500, česky a latině . . XII. (Kalousek), Denník českého poselstva ku králi francouzskému 1464 e . XIII. (Celakovskÿ), Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 XIII. » » » ” „ 1482—1487 XIII. » " ^ n „ 1487—1491 . . . . . XIII. n ^ » » „‚ 1491—1500 . . . . . XIII. » » » » » 1500, 16. list.—1501, 15. list. XIII. » „ ^ » » 1501, 15. list.—15093, 4. kv. XIII. » » M » üávod vydavatelüv e XIII. » M » » nalezy 1503—1509 . . . XIII. „ n n v svědomí 1510, 22. ún. — 20. dub. XIII. » ^ » ” nálezy 1510, 10.—20. dubna . XIII. » » » ^ svédomí 1510, 1. kv.—10. list. . XIII. a S p ” ndlezy 1510, 12,—16. listop. . XIII. » я » » svědomí 1511, 2. led.—20. list. . НЕВЕ "N V strana 211—284 34— 63 173—229 236—245 246—262 329— 340 518—577 451—494 365—395 361—369 241—360 353—440 406—496 497—505 310—454 380—436 493—560 171—285 286—343 73— 560 1—283 548—563 290— 308 309—321 159—188 428—446 447—484 76—135 330—392 481—517 65—180 307—367 263—328 526—560 5—266 421—446 446 — 568 396 —480 455—560 441—560 506—560 463—560 III—XXIV 1—215 216—278 279—324 825—314 375—405 406—545 

Strana VI
VI Přehled obsahu dílův I.—XVIII. Archivu Českého. díl XII. D. XIV. (Braniš), Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514 . XV. (Nováček), Trutnovské desky manské 1455—1575 . . . . . . . . . D. XV. D. XVI. XV. Výpisy z knih vinničných 1358—1461 . . . . . . . . . 1461—1583 . . . . . . . . . XVIII. D. XVI. . . . . . . . XVII. D. XVII. (Dvorský), Urbář panství Hlubockého 1490 . . . . z něho listiny 1360—1560 . . . . XVII. D. XVII. „ Pardubského a Kunětickohorského 1494 . . XVII. D. XVIII. Registra rybničná na panství Pardubském 1494—1520 . . XVII. D. XIX. D. XIX. Náhrady na pozemky zatopené na panství Bydžovském 1516—1518 XVII. „ D. XIX. O cídění struh 1516—1520 . . . XVII. . . . Smlouvy o vedení vody 1517—1519 . . . . . . . . . XVII. D. XIX. D. XX. . . Z register zápisů selských 1508 . . . . . . . . . XVII. strana 411—462 344—508 509—560 322—400 284—367 367—374 375—458 459—527 527—532 533—534 535—538 539—540 E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. E. I. Registra zápisův královských i obecných 1453—1454 . . . . . . . . . (pokračování) 1454 . . . . . . . . . . E. II. „ E. III. (konec) 1454 . . . . . . . . . . . . . E. IV. Výtahy z listin rozličných 1371—1471 . . . . . . . . . . . . . . E. VI. Paběrky z písemností rozličných 1401—1420 . . . . . . . . . . . všelikých 1421—1438 . . . . . . . . . . . . E. VII. E. VIII. Diplomatář Viléma z Pernšteina 1304—1519 . . . . . . . . . . . E. IX. Zápisy o věcech Šlikovských 1480—1497 . . . . . . . . . . . . . E. X. Výpisy z register královských 1498—1502 . . . . . . E. XI. (Emler), Zlomek register zápisů markrabství Moravského 1459 . . . E. XII. Výpisy z českých listin c. k. knihovny Pražské 1391—1477 E. XII. 1477—1526 . E. XIII. (Tomek), Popis odcizených statků duchovenstva, postoupených komoře královské 1454 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. 493—546 II. 175—208 444—481 II. 465—579 III. 5—44 VI. 395—450 VI. 495—547 VI. VI. 548—565 VI. 566—591 VII. 569—604 605—679 VII. VIII. 481—566 XIV. 368—379

Strana 1
B. XV. REGISTRA KRÁLE VLADISLAVA II. z let 1498—1502. Z rukopisu c. k. státního archivu ve Vídni k vydání upravil Josef Teige. OVydávajíce plným zněním1) obsah jediného zachovaného svazku register královské kanceláře z doby Vladislava II., a poukazujíce, co se významu diplomatického týče, na poje- dnání prof. dr. Jar. Čelakovského „O domácích a cizích registrech, zvláště o registrech české a jiných rakouských dvorských kanceláří“ (Rozpravy kr. české společnosti nauk, VII. řady sv. 3 (1890) str. 41), přestaneme v následujících řádcích na několika poznámkách podrob- nějších o rukopise, který tuto vydáváme, a o personálu zaměstnaném v kanceláři královské právě v letech, kdy tento svazek byl psán. Důležitý náš svazek register královských chová se v cís. a kr. státním a dvorním archivu vídeňském pod sign. 201, a obsahuje listiny z času od ledna 1498 až do března 1502. Náleží do serie register pro listiny české a latinské. Na deskách označen jest slovy: Codex manuscriptus Nr. 23. Registraturbuch; a na prvém listu pergamenovém: XXII. liber. Wla- dislaus, tak jako na následujícím papírovém: XXII. liber. Wlad. Následující 4 listy — ostatní vesměs jsou papírové — jsou nepopsány, a rovněž ku konci zůstalo 17 listů prázdných. Všech listů jest 2822). Znamení vodní v papíru jest kruh a v něm hvězda o šesti paprscích. Svazek jest 27 cm vysoký, 20 cm široký a 5.5 cm tlustý. V době, kdy tento důležitý kodex byl psán, byl nejvyšším ředitelem kanceláře krá- lovské jakožto nejvyšší kancléř království Českého Jan ze Šellenberka a na Kosti, a to od r. 1480 až do r. 1503. Byl důvěrníkem krále Vladislava (srov. Palacký, Dějiny V, 1, 362), který jej vysílával jako zástupce svého k sjezdům i sněmům. Mezi jiným súčastnil se sjezdu 1) Krátká regesta vydána byla již v VI. díle str. 567—591 tohoto Archivu. 2) Složky nejsou stejně silné. První má 9 dvoulistů, druhá až jedenáctá po desíti, dvanáctá opět jen 9, za to třináctá 11, konečně čtrnáctá a patnáctá po desíti. Nepopsány zůstaly listy 51, 52', 173—179, 180', 222", 223, 282" až do konce. Archiv Český XVIII.

Strana 2
2 B. XV. Registra krále Vladislava II. Olomouckého r. 1478, Slánského r. 1482, jednání v Praze 13. ledna 1483. Za věrnost svoji byl králem hojně odměňován. Kolem r. 1485 dostalo se mu zápisem domu někdy biskupa Litomyšlského na Malé Straně v Praze, kterýž znovu vystavěl a kamž se toho času ze Sta- rého Města přestěhoval (Tomek, Dějiny m. Prahy, VIII str. 43). Zde na Starém Městě totiž držel dům, nyní č. 633 u sv. Jakuba, který koupil r. 1480 od Ctibora Tovačovského z Cim- burka®). Po roce 1485 koupil na Malé Straně i sousední dům, nyní č. 181, a zde bydlel; pročež říkalo se tam prostě „v kanceláři královské“. Ovšem podotknouti sluší, že úřadem svým nucen byl trvati při dvoře královském, tedy ponejvíce v Uhřích. Z dalších milostí krá- lovských kromě v následujícím registru zapsaných uvedeno budiž ještě darování polovice tvrze Lipovce (do desk vloženo r. 1495, srov. Pozůstatky desk z. II., 468), výplata na Kostomlaty (téhož roku, ib. 470), na Hořany (ib. 471). Tim tak zbohatl, Ze jiz 1497 koupil si rozsáhlé panství Kost (ib. 492). Již dříve (12. dubna 1487) dal na sebe listem královským převésti zápis n na statky svého tchána Jiříka ze Stráže *) (Srov. Sedláčkovy Hrady, díl IV. str. 254). E ‘Rio. arch. města Prahy 6. 2103, fol. 160': Generosus dominus dominus Johannes de Sselmberg, regni Boemie cancellarius, emit pro se, heredibus et successoribus suis domum, ex opposito claustri s. Jacobi inter domos Johannis Pehm ex una et Michaelis Herbest mercatoris parte ex altera situatam, aput generosum dominum dominum Stiborium de Cimburk et de Towaczow pro LX. sexag. gr. (= rkp. ć. 2106 fol 57.). Tova- čovský sám pak koupil r. 1472 tento dům od Václava Zdimira. (Rkp. tehoż arch. 6. 2105 fol. 319': Gener. d. d. Cztiborius de Czimburg etin Towaczow, regni Boemie cancellarius atque capitaneus marchionatus Moravie, emit pro se, generosa domina Elsska de Melicz conjuge, heredibus oc. domum ex opposito claustri s. Jacobi — circa Wenceslaum Zdimir pro LVI sex. gr.). 4) Listina tato ze dne 12. dubna 1487, zní dle papírového transsumptu, chovaného v archivu místo- držitelském v Praze č. 347, takto: My Vladislav z boží milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské aSlezské kníže a Lužický markrabie sc. oznamujem tímto listem všem, že předstoupil jest před nás uro- zený Jan z Šelnberka, kancléř království Českého, věrný náš milý, a ukázal jest nám list najjasnějšího krále Ladislava, ujce a předka našeho milého šťastné paměti, kderýmžto zapsal jest a zastavil urozenému někdy Jindřichovi z Stráže a dědicuom jeho za to, ježto strýcové jeho postoupili předkům téhož krále Ladislava dědictví svého v Ústí na Lužnici a na hra- dišti řečeném Thábor, k kterýmžto zbožím týž Jin- dřich po svých strýcích spravedlivost měl, a za to jemu a dědicuom jeho postoupena a zapsána jsú tato zboží, městečka a vsi příslušející k arcibiskupství pražskému, totižto Řečice městečko s tvrzí, Vítovice, Rovný, Ji- fice, Myšovice, Popeliště, Těchorazy Veliké, Těcho- razy Malé, Pobistrejce, Svépravice, Chřelovice, Deh- táře, Onšovice, Olešné České, Olešné Německé, Chva- lova, Řemenova, Stříteže, Kameničky, Pavlova, Žierov, Petrkov, Kabátovy Lhoty, Jelcovy Lhoty, Strměchy, Branišov, Rychnov městečko, Cajly, Hojkov, Bořišov, Lešov, Čejkov, Těšenov, Jistebník, Chrastov, Větrov, Zajíčkov, Cerekvice městečko, Moravče, Markvartice, Myslov, Lidmany Veliké, Lidmany Malé, Leskovice, Zahrádky, Pajškov, Čakovice, Dubovice a Bitětice, a to do čtyř seth kop gr. platu ročního sečtěného na těch městečkách a vsech ve čtyřech tisících kopách gr. do- brých, stříbrných, rázu pražského, se všemi přísluš- nostmi a puožitky, kterýmiž koli jmény mohly by jmenovány býti, s kostelními poddacími a s plným pan- stvim, s rybníky, lesy, potoky, lúkami, dvory popluz- ními, robotami, nápravníky i s jich službami, kderéž v těch vsech jsú, s proděláním na tvrz Řečici na stavení do sta kop gr., jakož pak ten list a zápis ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavierá. I prosil jest nás, abychom naň i na jeho dědice právo téhož listu přenésti a jim toho potvrditi a k tomu další milostí naší je při tom opatřiti ráčili. My v tom znajíce slušnů prosbu téhož Jana i také shledavše to, že on jest k tomu listu řádně přišel po urozeném Jiříkovi z Stráže, synu a dědici Jindřicha z Stráže svrchupsaného, a znajíce jeho věrné služby, kderéž nám činil, činí a činiti nepřestává, nás se věrně přidrže jakžto krále Českého pána svého dědičného a nám k obecnému dobrému pomáhaje a potom tím lépe aby mohl nám slúžiti, s dobrým rozmyslem a raddůúů věrných našich mocí královsků právo dotčeného listu na téhož Jana ana dědice jeho tímto listem převodíme a přenášíme, tak aby oni již psaní těch Řečicí sjmenovanými městečky, vesnicemi, rybníky, lesy, potoky, dědinami, lúkami, mlýny, kostel- ními poddacími i se všemi a všelikými příslušnostmi, poplatky a piżitky tak, jakož svrchu dotčený list 

Strana 3
Uvod vydavateliw. 3 Ves Vrbčany, kterou držel zápisem krále Vladislava v 1500 kop. gr. m., postoupil 24. května 1483 Slavatovi z Chlumu a z Košmberka (orig. v arch. místodrž. č. 335.). Ve Slezsku „hledíce na mnohé, věrné a užitečné“ jeho služby, „kteréž jest nám od prvopočátku králování našeho činil“, daroval mu Vladislav zámek a městečko Vladislav (dne 12. bř. 1502). *) v sobě drží a zavierá a jako by jim ten list slovo od slova svědčil, měli, drželi a toho požívali bez naší, budücich našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Tuto také milost další naši při tom témuž Janovi a dědicům jeho činíce a dávajíce, jestli- žeby které rybníky na svrchupsaných zbožích zdělali, to, cožkolivěk naloží na dčlaní téch rybníkuov, ježto to registry okáží, a to jim při splacování s hlavní summů má dáno býti a zaplaceno vcele a úplně. A což by komu zatopeno bylo, to mají slušně oddati a o to se smlúvati vedle řádu a obyčeje země České. Také tuto milost při tom témuž Janovi, dědi- cuom a budúcím jeho činíme a dáváme, že na již psaném zboží Řečickém, kteréhož týž Jan v držení jest, připsali sme a tímto listem připisujem ak první summě přirazujem tisíc zl. uh. dobrých, tak aby oni ta zbuoží měli, drželi a jich požívali bez naší, budúcích našich, králnov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, nejsúc s toho splacování od nás i také bu- düciích na&ich, králuov Českých, ani od žádného jiného bez své vuole, než toliko od arcibiskupa Pražského řádně voleného a svěceného, ježto by svůj řád arci- biskupský skutečně v zemi České vedl, a to k jeho vlastnímu držení a jinak nic. A týž arcibiskup, když by to od nich vyplatiti chtěl, má jim k té výplatě plný rok napřed dáti věděti, aby oni sobě v tom roce duochody aužitky s toho zboží sebrati mohli, a potom má jim dáti již psané summy, to jest čtyři tisíce a sto kop gr. na opravu tvrze vše širokých, českých, do- brých stříbrných rázu pražského, a tisíc zl. uh. na zlatě i na váze dobrých a k tomu, co by na rybníky prodělal, jakož 8e svrchu pí&e; a oni vezmüce ty všecky summy vcele a úplně a sberúce sobě užitky a důchody téhož zbuoží, mají témuž arcibiskupu toho všeho zboží svrchupsaného postúpiti a list tento navrátiti s svrchu dotčeným listem krále Ladislava bez zmatku i všeliké odpornosti. Pakli by svrchupsanému Janovi neb bu- dúcím jeho kdo na to právem sáhl a my jich v tom zastati nemohli, tehdy máme my i naši budúcí, králové Čeští, jemu neb jeho dědicuom a budúcím svrchu- psanü summu čtyři tisíce kop gr. českých širokých a k tomu tisíc zl. uh. na zlatě i na váze dobrých a pravých i s proděláním na tvrz i na rybníky, jakož se svrchu píše, dáti a splniti prvé, nežli by oni toho zbuoží tomu, kdož by na to právem sáhl, postúpili, anebo abychme jim jiné zbuoží dědické v Čechách tak dobré a s takými púžitky a stú summú platu dédicky dali a postúpili. A kdož by tento list měl s již psa- ného Jana, dédicuov neb budücích jeho dobrü vuolí & svobodnü, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsanyfch. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském o veliký čtvrtek létha buožího tisícého čtyřstého osmdesátého sedmého, království na- šeho létha šestnáctého. Wladislaus Bohemie rex oc manu propria subscripsit. 5) Poněvadž tato dosud nevydaná listina (v ar- chívu Vratislavském) skoro jest současná s naším re- gistrem, uvádíme ji zde: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český oc král, oznamujem tímto listem všem, že my hledíce na mnohé věrné, pilné a užitečné slużby urozeného Jana z -Selnberka, najvyššieho kancléře království Českého, věrného našeho milého, kteréž jest nám od prvupočátku královánie našeho, hrdla i statku svého nelituje, činil a činiti nepřestává, mocí královská v Čechách a jakožto knieže Slezské dali jsme jemu zámek a městečko Vladislav v kniežet- ství Slezském ležiecie s many, dvory, vsmi, lidmi, plathy a s podacím kostelním, lesy, háji, chrastinami, horami, dolinami, slovy všelikterakými, řekami, potoky, rybníky, mlýny, s dědinami oranými i neoranými, s poplužími i s jinými všemi a všelikterakými přísluš- nostmi, kteréž by se jakými kolivěk jmény jmenovati u vypsati mohli, kteróż jst k tomu zboží Vladislav- skómu od starodóvna piislusely a příslušejí, beze vší ujmy a vymienky a moci listu tohoto dáváme pod právo manské, pod kterýmž jest též zboží od staro- dávna vysazeno a od jiných držáno bylo, chtiece tomu, aby on Jan s dědici a budúcími svými nadepsané zbožie Vladislavské se vším jeho a všelikým nahoře psaným příslušenstvím jměl, držel a jeho požíval a požívati mohl aneb s ním jako svým vlastním učinil a učiniti mohl, jakž by se jemu najlépe a nejužiteč- něje zdálo a líbilo, tak a tím obyčejem, jakožto jiní obyvatelé knížectví Slezského taková zbožie majíce a držiece s nimi činie a činiti mohú, všakž nám z toho také i budúcím našim králuom českým dědici a bu- ducí téhož Jana povinnost mansků podle práva a oby- čeje kniežetstvie toho činiti mají a povinni budů jako on sám beze všeho zapierání. A jakož jsú někdy knie- žata Opavská, Ratiborská zbožie toho v držení jsúc tu milost od krále Jana měli, sšel-li by rod jejich mužského pohlavie, aby dcery jejich takové právo na 1* 

Strana 4
B. XV. Registra krále Vladislava II. Když na počátku r. 1503 Jan Jenec z Janovic vzdal se pro vysoké stáří úřadu nej- vyššího purkrabí, stal se nástupcem jeho Jindřich z Hradce, dosavadní nejv. komorník, a jeho místo zaujal Jan ze Šellenberka. Kancléřem stal se Albrecht Libšteinský z Kolovrat. Ještě zmíniti se jest, jak stavové slezští měli v prvních letech XV. stol. obavu, že velké privilegium Vladislavovo pro Slezsko ze dne 28. list. 1498 (Grünhagen a Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens I. str. 49) vydáno bylo Šellenberkem bez vědomí krále. Zajímavé pak jest pro poznání, jaké postavení ke kanceláři královské měl kancléř, co píše král vyvraceje tuto pověst (dne 13. dubna 1504, ib. str. 53). Pravíť: „das bemelter Jhan von Schellnberg zu denselbigen zeiten — bei uns — nicht gewesen, sonder der in andern unsern — sachen — in Behem vor der zeit verordent und geschigkt, und im nachmals solich confirmation und begnadung, die mit unserm koniglichem insigel, so wir zu den landen brauchen, zu vorsigeln czuegefertiget.“ Z toho patrno, že velká pečeť královská byla stále u kancléře a nikoli u krále, čímž vykonávána byla jakási ústavní kontrola. Z doby Šellenberkovy není známo, že by měl v kanceláři zástupce (vicecancellarius), jako dříve býval Samuel z Hrádku a Valečova (1473). Jako protonotáři jmenují se tehdá: Jan Mutrplos z Tedražic, který predikátu nabyl teprve za krále Vladislava a k erbu přijal sestřence své Jana a Petra Markolty. Tedražice (na Nalžovsku) koupil i s kostelem na Zdouni od Děpolta z Ryžmberka a zapsal je r. 1491 jmenovaným sestřencům svým a Janovi Joštovi z Lestkova (srov. Sedláčkovy Hrady IX, str. 264.). Dne 24. dubna 1492 potvrdil mu král směnu za některé pozemky fary Dřevčické5). A již před tím r. 1474 daroval mu král udělal jest sobě rybník pod Svrčovici, ježto tiem ryb- níkem něco gruntu od fary Dřevčické jest zatopeno, splav udělán i také při rybníce jest jemu něco toho postúpeno vedle zprávy jeho, i prosil jest nás týž Jan, abychom na to slovutného Jana Tluksu z Vrábie, té miery prokuratora našeho, poslali, a my k prosbě téhož prokuratora jsme byli vyslali, ježto jest ty věci ohledal i srovnal, a tak jest nám týž proku- rator pověděl, že jest to učinil s vóli slovutného Václava z Vrabie na Střiebřině, toho času držitele Dřevčic, věrného našeho milého, tak že, což jest za- topeno nebo hráze i splavu uděláno i také tu okolo rybníka postúpeno témuž Janovi, že to jest všecko slušně oddáno, ježto to oboje strana bez překážky drží, jakož pak toho zpuosobu také jmenovaný Jan list má od již psaného Václava. I prosil jest nás dále, abychom jemu toho potvrditi a k tomu povolenie naše královské dáti ráčili. My jsúce k jeho prosbě jakožto slušné milostivě nakloněni i také pro jeho věrné služby, kteréž nám učinil, činí a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú k tomu ke všemu zpuosobu a zřiezení i také k směně, což se již psaného rybníka dotýče, svolili jsme a tiemto listem svolujem, povolenie naše královské k tomu dávajíce a toho tiemto listem potvrzujem, tak aby týž Jan, dědicové i budúcí jeho to, což jsú tiem rybníkem zatopili a hrázu neb splavu tom zboží jměli i také synové, při té milosti také nadepsaného Jana a dědice jeho zuostavujem. Tak přihodilo-li by se kdy, že by dědici jejich pohlavie mužského sešli, aby dcery jejich při držení a požívání zbožie toho Vladislavského takové právo jměli a jeho užívali jakožto dědici mužského pohlavie bez umen- šenie a překážky našie i budúcích našich, králův Če- ských a kniežat Slezských, i jiných všech a všelijakých lidí. Všakž protož chceme, aby to bylo bez újmy slu- žeb našich, kterými nám z toho zbožie povinni jsou. A kdož by list tento jměl s svrchupsaného Jana a dědicův i budúcích jeho dobrú vůlí a svobodnú, chcem, aby tomu přislušalo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomí majestát náš k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v sobotu den svatého Rehoře léta božieho tisícého pětistého druhého a království našich Uherského dva- náctého a Českého třidcátého prvního. 6) Listina tato zní dle orig. v archivu c. k. místodržitelství v Praze č. 367 takto: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vátský, oc, král, markrabie Moravský, Lucembur- ské a Slezské knieže a Lužicky markrabí oc ozna- mujem tiemto listem všem, jakož slovutný Jan z Te- dražic protonotář kanceláře našie, věrný náš milý, Wladislaus rex manu propria subscripsit.

Strana 5
Uvod vydavatelův. 5 (famoso domino Johanni de Tedražic, hunc temporis prothonotario cancellarie regalis) v Praze dům č. 595—I. a č. 800—I., které odňal pro odboj Albrechtovi Kostkovi z Postupic, že se byl přidal k straně Matiášově (Tomek v Děj. Prahy VIII, 86, 140 dle konfirmace Rudolfa II. z r. 1604. Srov. ale i současný zápis v ruk. arch. městského č. 2105 fol. 348.). Kromě toho držel dům v ulici Celetné (ruk. č. 2103 fol. 182), a 23. října 1487 koupil dům na Malé Straně (in platea, qua itur ad pontem, in manu sinistra inter domos Johannis rotificis ex una et Johannis sutoris parte ex altera. Rkp. arch. m. č. 2211 fol. B. 24.) za 32 kop gr. Jmenovaný dům v Celetné ulici postoupil r. 1490 bratru svémn knězi Gabrielovi. 7) Tomek uvádí v seznamu úředníků Jana z T. jako protonotáře do r. 1493. V deskách zemských (č. 84 fol. H 11) jest dlužní zápis z r. 1491, kde se ještě tak jmenuje a uvádí se plným jménem Jan Mutrplos z Tedražic. Proto nezdá se býti nutno rozeznávati dvě osoby, jako to činí Tomek v uvedeném místě. Jinak srov. i níže listinu č. 134. R. 1505 byl již asi mrtev. (Sedláček 1. c.) Nástupcem jeho stal se dle Tomka Václav Hyndrák z Habrova, a to v r. 1495. Doklad k tomu mi však znám není. Jinak jest týž Václav dobře znám jako notář desk zemských. Jan z Blevic příjmím Šlechta ze Všehrd, který vstoupil do kanceláře již r. 1491 jako mladý bakalář 8). Příjmí Šlechta počal užívati zejména od r. 1498, kdy k erbu a titulu přijal příbuzného Jana Vlčíhrdlo ze Všehrd. Patrně jako náhradu za služné obdržel již v prvních letech své činnosti v kanceláři královské od krále vesnice Roubaninu a Slatinu na Moravě. Ponejvíce dlel při králi vzdálen z Čech. V září 1504 vrátil se domů a oženil se 4. října t. r. s Magdalenou ze Strážnice; potom sice odešel znovu do Uher, nepobyl ale na dvoře králov- ském dlouho, nýbrž vzdal se r. 1506 (ne-li již r. 1505) svého úřadu. „Pohnutkou ku kroku tomuto byl mu nejspíše pokročilý věk a snaha opatření dětem svým lepšího vychování, než mohly dojíti v cizí zemi. Rozličnými výsluhami, jichž se mu dostalo za služby od krále (viz tento Archiv I, 353 a listiny v tomto registru), vzrůstalo zboží jeho, tak že v zemanstvu českém byl mezi zámožnějšími.“ (Tak píše J. Truhlář v pojednání svém „Život a působení Jana Šlechty ze Všehrd“ v Čas. Mus. Česk. 1879, str. 450.). Šlechta zemřel 29. srpna 1525 a pochován byl v Č. Kostelci. Z notářů jsou mi známi z doby Vladislavovy?): udělali, i také což jim tu okolo postúpeno od fary aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psa- Dřevčické, ježto to jest mezníky osazeno, měli, drželi ných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali a toho požívali bez našie, budúcích našich králuov jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně, v úterý Českých i všech jiných lidí všeliké překážky po věčné velikonoční létha božieho tisícieho čtyřstého devade- časy budúcie, a též také co jest postúpeno k již psané sátého druhého, království našich Uherského oc v dru- hém létě a Českého v jedenmezcietmém. faře za to, aby to budúcně k té faře bez překážky Ad relacionem domini Joannis de Sselnberk, držěno bylo. A kdož by tento list měl s již psaného regni Boemie cancellarii. Jana neb dědicuov jeho dobrú vólí a svobodnú, chcem, 7) Johannes de Tedražic, prothonotarius cancellarie domini regis, pleno in consilio personaliter con- stitutus resignat — domum suam, quam inhabitat, in platea Czaltnerii inter domos Johanne relicte olim Ko- stelak et olim Mathie a tabulis situatam utriusque sacerdoti Gabrieli, fratri suo. Rkp. arch. m. č. 2106 fol. 279. 3) Narozen 24. ledna 1466, podstoupil zkoušku bakalářskou 17. září 1484. 2) Tomek uvádí z doby Jiříkovy písaře Jana z Lestkova, Chvala z Kolína a Pavla. O nich nachází se v ruk. arch. m. Prahy č. 2105 fol. 186a tento zápis: Johannes de Lestkow, Chwal de Colonia et Paulus de Tribovia, serenissimi principis domini et domini Georgii regis Bohemie notarii, emerunt simul pro se et heredi- bus ipsorum tertiam partem aree molendinorum, olim Lukassonis dictorum, cum ripis, vineis, flumine, usu-

Strana 6
6 B. XV. Registra krále Vladislava II. Jan z Tedrašic (1474), který postoupil na protonotáře, a mezi nimi výše o něm bylo jednáno. Jan s Humpolce, syn Mikuláše z H., nejvyššího písaře Starého Města Pražského (Emler, Pozůstatky desk zem. II, 442), držel po otci s manželkou svou Janou dům u vel- bloudů na Star. M. v Melantrichově ulici (1— 471. Srov. ruk. arch. m. Pr. č. 2105 f. 392'.), Na domě tomto „stoje osobně před pány v plné radě — urozené paní Anežce z Harasova manželce své milé, tj sta kop gr. pr. věna jejího zavazuje a zapisuje“ (1500. Rkp. arch m. Pr. č. 94 fol. 145a druhé paginace.). Ambrož Mulfar z Minic, úřadoval dle Tomka v letech 1487—1504 (?). S manželkou svou Afrou držel dům na Malé Straně v Praze 10), k čemuž koupil 1494 ještě městiště 11) u brány Na Písku; jiného nabyl již r. 1492 od obce 12). Naposledy jmenuje se r. 1509, ale ještě jako notář královský.13) Jeho rozepře s Janem z Herstošic o vybrání polovice úroků za roboty z městečka Řevnice a ze vsi Radotína z r. 1501 před soudem komorním otištěna jest v tomto Archivu sv. XI. str. 558. O Augustinovi Käsenbrotovi (1494—1510) viz Ottův Slovník naučný (od J. Truhláře). Na ten čas nemožno rozhodnouti, zdali pro Slezsko v kanceláři zaměstnán byl zvláštní písař, ač r. 1493 Slezan Jiří z Dornice, kterému král tehda dal dva domky u Vratislavi, v úřadě král. notářů byl (famoso Gregorio de Dornicz, cancellarie nostre bohemicalis notario (listina arch. Vrat. A. A. 7. a). Jako poslové král. kanceláře jmenují se z oné doby Michal Ulrich, který r. 1461 koupil si dům proti Královu Dvoru na Star. M. Praž. za 68 kop gr. (ruk. arch. m. 2105 f. 147.), Jan Bradáč 15), Tomek 16) a Jeronym Mutrplos (1509). Jako běhouny (cursores viarum) pak známe Pavla (1466, srov. ruk. arch. m. č. 2105 f. 2451) a Jana Kolouška (1479. Srov. ruk. arch. m. 2088 B 8.). Konečně poznamenáno budiž, že Šellenberk měl též svého písaře Matěje (notarius fructibus nec non omnibus et singulis pertinentiis ab antiquo ad prefatam tertiam partem ipsius molendini spectantibus, que area est situata in flumine Multavie in Nova Civitate Prag. sub ecclesia s. Clementis in Pořič, erga Wenceslaum a pavonibus et Martham ipsius conthoralem pro 38 sex. gr. (1463). 10) Nicolaus Kačice coram nobis in pleno consilio ante quatuor scampna judiciaria personaliter stans recognovit et fassus est suo, heredum et successorum nomine vendidisse domum suam situatam in platea, qua itur ad castrum, a tergo Nicolai Ssediwek in acie, famoso Ambrosio notario illustrissimi regis Bohemie domini nostri gratiosissimi, domine Affre conthorali ipsius, heredibus oc. pro XXXIIII sex. gr. Actum feria V. in die s. Francisci anno d. MCCCCLXXXVII° = 4. října 1487. (Ruk. arch. měst. č. 2211 f. B. 28.) 11) Wenceslaus Mladwanek — fassus est — vendidisse aream suam sitam in preurbio ante valvam, qua itur ad Arenam, ex opposito Stephani —famoso Ambrosio, notario regie majestatis, Affre, conthorali eius oc. — pro I sex. gr. (ib. f. D. 285). 12) Domini magister civium et consules cum consensu dominorum seniorum et tocius communitatis vendiderunt aream suam situatam retro domum fam. domini Bawari Podmoklský de Prostiborz famoso Am- brosio Mulffer de Minic, domine Affre, conthorali ipsius — pro 2 sexg. gr. (ib. D. 81). 13) Ambrosius tonsor — fassus est — vendidisse posteriora domus sue penes Ambrosium Mulffar, no- tarium regie majestatis, ipsi domino Ambrosio notario, domine Affre conthorali ejus — pro C sex. gr. (ib. F71). 14) Srv. i rukp. arch. měst. č. 94. II., 70° a 1128 f. 34 a zde listinu č. 175 a 199. 15) Nejisto, zdali jest totožný s Janem poslem královským, jehož manželka Markéta r. 1477 „emit domum inter domos Henrici carpentarii dicti Hrbek et Adalberti penestici utriusque situatam (ruk. arch. m č. 2106, 2 a; srov. i zápis z r. 1480, tamže fol. 99.) 16) Ten držel r. 1487 (Tomkonis, nuncii domini regis) dům ve farnosti P. M. v Týně (inter domus Georgii pictoris et animarum), který r. 1488 postoupil manželce své Janě (rkp. č. 2106 f. 214, 232.)

Strana 7
Úvod vydavatelův. domini cancellarii), který r. 1496 držel dům na Hradčanech a o kterém r. 1500 se mluví s označením „olim notarius“ (Rkp. č. 2253, f. 561 a 66.). Z této kanceláře pošlý svazek register obsahuje listiny majestátní, 17) vydané v řeči české neb latinské, tedy listiny obsahující propůjčení některé milosti. Formálně označeny jsou vel- kým titulem královským (v této době: „My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dal- matský, Chorvátský oc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie oc.; kdežto malý titul pro mandáty zněl: My Vladislav z b. m. U. Č. oc král a m. Mor. oc.). V majestátech pak následuje ohlášení, že milost byla udělena: „oznamujem listem tiemto všem, že —“; kdežto v mandátech následuje oslovení adresáta („Urozený, věrný náš milý“). Pověření jest tam pečetí velkou, zde malou. Zápis listiny obstarával za doby dřívější zvláštní registrator (r. 1461 Jakub z Kadaně, srov. tento archiv sv. XV. str. 238.); z let 1498—1502 žádného neznám. Co se týče úplnosti zápisů, sluší podotknouti, že měla by tu býti zapsána pokuta z lichvy židovské, kterou udělil Vladislav dne 5. dubna 1498 Petrovi z Rožmberka (srov. tento Archiv sv. X. str. 82.), zápis platu na Žiželicích Slavatovi (ib. p. 409, jakož i p. 411 n.). Ty listy však tu scházejí. Jiný takový případ mi na ten čas znám není. Düležitá jest otázka, jak správný jest přepis v registrech. Tu sluší především uvésti, že v první řadě rozhodovala jen praktická potřeba míti obsah listiny registrovaný. Proto spokojil se registrator často s udáním obsahu, u listin pak zcela dle formulářů pracovaných s odkazem „ut in forma communi“. Jinak přepisy jsou nestejně pečlivé. Datování (Datum oc.) často překládal do latiny, ač v originale byla věta česká (tak při č. 84, 191, 277 a 430). Vedle nepatrných změn (držal místo držel neb obráceně), jsou i chyby k nalezení. V č. 144 má orig. „rybník Žehunský“, registrátor ale napsal „r. zehmský.“ Ba ani relačním podpisům nelze tu věřiti docela. Při čísle 144 má registrátor: Relator dominus cancellarius, kdežto v orig. jest: ad relationem domini Alberti de Colowrat, magistri curie majestatis regie. Rovněž i při č. 122.18) Při č. 276 jest změna jen formalní. V reg. čte se: Majestas regia manu propria subscripsit, v orig. ale: Wladislaus rex manu propria subscripsit. Též vynechal, kde v orig. poznámka tato byla, jako při č. 271 (Wladislaus rex manu propria). Text opisů není vždy totožný s textem originálu. Různosti ale nemožno vysvětliti všude svévůlí registrátorovou, nýbrž nutno přijmouti náhled, že text po registrování ještě byl úředně před čistopisem změněn, čili že registrováno dle konceptů. Tak v listině č. 276 čte se (v závorkách uvádíme text orig. otištěného zde sv. X., str. 94): „A ktož by list tento měl s již (svrchu) psaného P. dobrú volí a svobodnú (volí), chcem, aby tomu příslušelo plné právo — věcí svrchupsaných (nahoře i dole psaných).“ Zde atrně znění konceptu zapsané do registru bylo dle změn definitivních opraveno. V listině Ladslavovi z Boskovic svědčící (č. 445) dvakráte má registr „na vsi pusté 17) Z toho výjimka č. 78 (mandát). 18) Zde v definitivním vyhotovení (Archiv Český sv. XVI. str. 527) zní relační poznámka tak jako v č. 144, kdežto zápis v registru má: Ex commissione propria maiestatis regie. — Při č. 217 původní Com- missio propria maiestatis regie škrtnuto a opraveno v „relator dominus cancellarius“; při č. 179 původní maiestas regia manu propria subscripsit červeně škrtnuto a nahrazeno: commissio propria domini regis. Po- známka „relator dominus cancellarius“ registru jest, jak učí příklad v listině č. 237, kratší nahrážkou za definitivní: Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie (Arch. Č. VIII. str. 521).

Strana 8
8 B. XV. Registra krále Vladislava II. Bertholdesdorfu a jináč na Novosiciech“, kdežto definitivní listina německého jména neuvádí (srov. Šembera, Páni z Boskovic (1870) str. 200). Ústavní otázka dotčena byla malou korrekturou při listině č. 432. Zde slova značící svolení rady královské: „radú věrných našich“, jak se čtou v registru a jak byla jistě v kon- ceptu, vynechána byla v čistopise, a nahražena autoritativním „naším jistým vědomím“ (A. Č. X., 415 č. 198 oc.). Rozhodující sílu důkazní v otázce registrování dle konceptu nebo čistopisu, má okol- nost, že zápis registru liší se věcně v textu od čistopisu. V jednom případě (č. 231 a 260) nelze věcný důvod změny vystihnouti. Zde pozna- menal registrátor při prvním regestu, který škrtl: Istud privilegium habetur in alia forma, verte XIIIIcím folia. A skutečně v č. 260 nalézáme druhé vyhotovení plným textem, s týmž datem i touže poznámkou relační opatřené. Srovnání ale věcné s prvním, ježto je pouhým jen výtahem, není možné. Praktický asi důvod byl při následující změně. Pod č. 20 zapsáno královské osvobození domu Linharta z Harů od poplatků s datem 29. března 1498. Tato listina ale byla zrušena, a vyhotovena jiná dne 3. července t. r. (č. 117 oc), kde shrnuto toto osvobození v jedno s osvo- bozením vinic téhož Linharta. Relator v obojím jest týž. Listinou ze dne 6. února 1499 dán byl dvůr v Libici Hynkovi Báderskému v manství. Dvůr ten ale měl do života svého zapsaný Jindřich z Tajchnic, který patrně učinil odpor onomu obdarování, a to s úspěchem. Listina byla zrušena a nová byla vydána dne 23. listopadu t. r. (č. 267), kde vzat byl ohled na právo jmenovaného Jindřicha. Podobný asi důvod byl při č. 58. V listině, kterou král dovolil Vilémovi z Pernštejna dělání a opravování rybníkův na Hluboké (č. 323), přidáno bylo ve znění definitivním i rozmnožení summy zápisné o peníze, které by týž Vilém tu prostavěl. Též text listiny, kterou dle originálu vydal prof. dr. Čelakovský ve svých Privilegiích měst Pražských (ze dne 23. května 1499 č. 190) jest proti konceptu v re- gistru zapsaném znamenitě rozhojněn o exekuční klausule; kromě toho dle orig. jeví se smlouva kláštera Ostrovského jako perfektní („učinili jsú celú a dokonalú smlúvu“), kdežto koncept mluví o ní jako budoucí. V registru o těchto změnách není stopy. (Srov. pozn. k listině č. 126). Tato praxe registrování dle konceptů není žádný výjimečný zjev, nýbrž pravidelně objevuje se v oné době ve všech kancelářích vládních. Z toho ale plyne, že nelze tuto vydané listiny z registru považovati za úplnou náhradu listin originálních nám ztracených. Neníť jisto, byl-li text tuto zapsaný definitivní, ani byla-li listina vůbec vydána. 1. Bez místa a dne (před 10. lednem 1498.) — Král Vladislav II. potvrzuje Zikmundovi Krokvi- carovi z Nové Vsi propuštění tvrze Zubnice z manství. (Fol. 1.) (Sigmundovi Krokvicarovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem slovutného Zigmunda Krokvicara z Nové Vsi, jakož někdy urozený Puotha z Lichtnburgka a z Bietova propustil jest z manstvie jeho Zigmunda, kteréž jest na tvrzi Lubnici měl, abychme k tomu povolenie naše dáti i toho potvr- diti ráčili. Jakož pak ukázán jest nám dostatečný vidimus téhož listu pod pečetí

Strana 9
po 12. červnu 1499. 9 urozeného Lipolta z Krajku, najvyššieho sudieho margkrabstvie Moravského, věrného našeho milého, kterýžto kázali jsme slovo od slova v tento list náš vepsati, kterýž svědčí takto: Já Lipolt z Krajku a na Coršteině, najvyšší sudí markrabstvie Moravského, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude, že jsem viděl list na pargamentě s vi- sutými pečetmi celý a neporušený, kterýž jest dal na manstvie urozený pán pán Puotha z Lichtnburk, a z Bietova dobré paměti urozenému vladyce Zigmundovi Krokvicarovi z Nové Vsi a na Lubnicia kterýž se slovo od slova takto píše: Já Puotha z Lichtnburgka a z Bietova i s svými erby a budúcími vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúci slyšeti budú, tak jakož sem měl manstvie na tvrzi Lubnici se třmi lány a s lesem Rudcem, s patnácti člověky v Mešovicích, s potoky i se vším příslušenstvím, což k tomu zboží příslušie, i na ty dva many v Mešovicích, na kterýchž manstvie mám, kteréžto zbožie drží urozený panoše Zigmund Krokvicar z Nové Vsi, a mně svrchupsanému Puothovi z toho manstvie službu činil a na každého sv. Martina hus mi dával. I zhledl sem na svrchupsaného Zigmunda jeho snažnú službu, kterúž mi učinil, já, svrchu- psaný Puotha, propustil sem již svrchupsaného Zigmunda i s erby jeho z takové služby, aby slúžiti mohl z toho manstvie svrchupsaného komuž chce a jemu by se líbilo, a tu svrchupsanú hus z toho viece aby nedával mně ani budúcím mým. Protož já svrchupsaný Puotha i s bu- dúcími svými mocně se toho manstvie na svrchupsaném zboží odřiekám a všeliké právo, které sem na to jměl, tiemto listem mým mocným [sic] a svrchupsanému Zigmundovi i erbóm jeho takové právo mé mocným tiemto listem mým dávám, že já, svrchupsaný Puotha, ani moji erbové a potomci na svrchupsaném zboží a manství žádného práva viece nemám mieti, než aby svrchupsaný Zigmund i s erby jeho mohl to svrchupsané zbožie své držeti, odbýti, dáti a prodati jakožto své vlastnie dědicstvie; a všecko to právo mé svrchupsanému Zigmundovi i erbóm jeho na svrchupsané zbožie a manstvie, totižto na ty dva dvořáky v Mešovicích, na kterýchž sem manstvie jměl, jemu postupuji, aby již svrchupsaný Zigmund i s erby jeho k tomu manství svrchupsanému to všecko právo měl, tak jakož sem já svrchupsaný Puotha to sám držal a požíval. Tomu na svědomie já svrchupsaný Puotha svú vlastnie pečet přivě- siti sem kázal k tomuto listu, a pro lepšie jistotu a potvrzení věcí svrchupsaných prosil sem urozených panoší Mikuláše z Zahrádky a na Hobzí, Mikuláše Krokvicara z Nové Vsi a z Pie- sečného, Václava Děvuočka z Počepic a z Louky, Václava z Menhartic, Jana Šašovského ze z Mštěnic, že své vlastní pečeti vedle mne přivěsili k tomuto listu na svědomí. Jenž jest dán a psán na Jemnici v pátek před sv. pannú Marketú léta od narozenie syna božieho MCCCCXCIII [12. čce 1493] počítajíc. Tomu na svědomie svú vlastní pečeť dal sem přitisknúti k tomuto listu. Datum Corštýn feria IIIIa ante festum s. Viti annorum domini MCCCCXCVIIII° [12. čna 1499]. I jsúce k jeho prosbě milostivě nakloněni, s jistým naším vědomím, s radú věrných našich potvrdili jsme toho a tiemto listem potvrzujem, chtiece tomu, aby on Zigmund i jeho budúcí toho všeho, což v listu vepsáno jest, užívali a dědičně drželi bez překážky našie i všelikterakých jiných lidí. Přikazujíce hajtmanu mar- krabstvie Moravského a najvyššiemu komorníku a najvyššiemu sudiemu i jiným úřed- níkóm desk téhož margkrabstvie Moravského, nynějším i budúcím, věrným našim Archiv Český XVIII. 2

Strana 10
10 B. XV. Registra krále Vladislava II. milým, když kolivěk od jižpsaného Zigmunda aneb od dědicuov jeho požádáni budete, abyšte list tento náš, řád práva zachovajíce, ve dsky zemské vepsali a vložili bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. 2.*) V Budíně 1498, 10. ledna. — Král dovoluje klášteru Chotěšovskému, aby zboží Encovanské opět mohl zastaviti. (Fol. 2.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli poctiví Erhart probošt, Lidmila převořiše, Johanka subpřevořiše i všecken konvent kláštera Chotěšovského, nábožní naši milí, oznamujíc chudobu a mnohé nedostatky téhož kláštera a při tom nás prosiec, abychme jim k tomu povolenie naše dáti ráčili, kdyžby zbožie Encovanské od držiteluov nynějších vyplatili, aby je v té summě zase zastaviti mohli, a k tomu aby také ves Hradec s jejím příslušenstvím pro některé znamenité potřeby kláštera toho v některé jisté summě do slušného času zastaviti mohli. K jichžto prosbám nakloněni jsúce, a také znajíce, že to pro potřeby a dobré kláštera toho učiniti chtějí, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem, aby svrchu- psaný probošt, převořiše a konvent téhož kláštera Chotěšovského též zbožie Enco- vanské, když je kolivěk vyplatie, v té summě zase zastaviti mohli a moc jměli a výše nic, a též také aby mohli zastaviti ves Hradec s jejím příslušenstvím ve třech stech kopách gr. č. a výše nic. Však k tomu se přičiniti a na tom býti mají, nebudú-li toho moci zase prve vyplatiti, aby to do desieti let pořád zběhlých, počnúc vod zástavy týchž zboží, konečně zase vyplatili a k klášteru obrátili, jináč toho nečiniec. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu po Božiem Křtění anno Christi oc XCVIII°. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Zde předeslána poznámka: Registrum ad annum domini millesimum quadringentesimum nona- gesimum octavum. V držení Encovan (u Litoměřic) byl klášter již r. 1367; správa jich oddělena byla od správy ostat- ních statků klášterních (srov. Emler, Deset urbářů str. 42 a sl.). Jakým spůsobem klášter za opata Erharda Müglera použil královského dovolení k zástavě, neznámo. Dle Sedláčka, Úplný místop. slovník I. 187, byli ku konci XV. století v držení E. Černínové z Chudenic. Výše jmenovaný Hradec jest ves u Stoda, kterou daroval král Václav II. r. 1284 klášteru. 3. Na Vyšehradě Uherském 1498, 14. ledna. — Král dává bratřím Fridrichovi a Jiříkovi kní- žatům Lehnickým výplatu na hrad Namyslov. (Fol. 3.) (Frydrychovi kniežeti Lehnickému.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že my majíce zřenie na věrné a pilné služby osvieceného Frydrycha kniežete Lehnického a z Břehu, ujce našeho věrného milého, kteréž jest nám činil a činiti

Strana 11
z roku 1498, 10—14. ledna. 11 nepřestává, i chtiece, aby poznaje také od nás k sobě některú milost a vděčnost, tiem hotovější k službám naším byl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách a jakožto knieže Slezské dali jsme jemu a osviecenému Jiříkovi kniežeti Lehnickému, bratru jeho, výplatu na hradě našem Namyslově s lidmi, platy, lesy, horami, řekami, rybníky i se všemi všelijakými jich příslušnostmi, kteréž k tomu od staradávna příslušejí, a tiemto listem dáváme, chtíce tomu, aby voni týž hrad Namyslov s jeho příslušenstvím vyplatili a vyplatiti mohli a moc jměli od drži- teluov nynějších, když se jim koli zdáti a líbiti bude, dadúc jim napřed věděti podle zněnie zápisuov jejich, a po vyjití té výpovědi položiec jim tu summu, kterúž na tom od nás zapsanú mají vcele a úplně, mají jim a povinni budú hradu Namyslova se vším a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi a toho požívali, v moc jejich postúpiti a list neboli zápis ten, kterýž od nás mají, v moc jejich dáti a navrátiti. Tuto nad to další milost svrchupsaným Frydrychovi a Jiříkovi bratřím činíce: když nadepsaný hrad Namyslov kolivěk od držiteluov nynějších vyplatie a v držení jeho budú, že jim na něm, dědicóm a buducím jejich nad první summu a zápis dva tisíce zl. uh. dobrých mocí naší královskú a tiemto listem připisujem, chtiece tomu, aby voni častopsaný hrad Namyslov s jeho příslušenstvím v té sumě, v kteréž jej vyplatí, k tomu i v těch dvú tisících zl. svrchupsaných, kteréž jsme jim na tom nad první summu a zápis znovu připsali, jměli, drželi a jeho požívali, tak a tiem obyčejem, jakož jsú to prvnější držitelé, jsúce toho v držení a požívání, činili a činiti mohli a moc jměli bez umenšenie, nejsúc vodtud bez své vuole od žádného člověka splacováni, leč od nás aneb od buducích našich, králuov Českých. Však tak, když bychme to sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vypla- titi chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, dadúce jim rok napřed věděti; a po vyjití toho roku, kdyžby užitky a duochody toho roku minulého vybrali, položiec jim v moc jejich vcele a úplně summu zlatých svrchupsaných, kterúž jsú za výplatu téhož zámku Namyslova dali, a k tomu i ta dva tisice zl. uh., kteréž jsme jim nad první summu a zápis připsali, tehdy nám mají a povinni budú zámku Namyslova častopsaného se vším jeho příslušenstvím, jak jsú to sami drželi, postupiti a list tento i s jinými, kteréžby na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s jižpsaných Frydrycha a Jiříka bratří dobrú vuolí a svo- bodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Datum in curia Wyssegradensi dominico ante Anthonii anno Christi oc XCVIII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi can- cellarii regni Boemie.*) Ex commissione propria maiestatis regie. *) červeně přeškrtnuto. Tehda držel zápisně zámek Namyslov Václav Bělík z Kornic, jak o tom svědčí následující listina v orig. městského archivu Vratislavského (GG I. a) ze dne 22. ledna (?) 1495, která zní: 2*

Strana 12
12 B. XV. Registra krále Vladislava II. My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož urozený Václav Bělík z Kornic, věrný náš milý, má a drží od nás zámek Namyslov s jeho příslušenstvím v jistém zápisu, kdežto prosil jest nás, abychme jemu povolenie naše dáti ráčili, aby mohl na tom zboží rybník udělati, pravě, že tiem rybníkem, kdyžby udělán byl, mohlo by se opraviti a polepšiti zbožie zámku svrchupsaného. Dále nás s pilností žádaje, abychme jej v tom také milostivě opatřiti račili tak, aby to, což naloží na ten rybník, škoden toho nebyl. K kteréžto prosbě a pro službu jeho svolili sme k tomu a svolujeme, aby oni na tom zboží Namyslovském mohli ten rybník udělati, a což by kolivěk tiem rybníkem zatopili na lukách aneb dědinách lidí zbožie, toho aby zase slušně každému oddali vedle řádu a obyčeje knížectvie Slezského, a to, což by zatopili, aby při nich zuostalo, a to, komuž co oddadie, to aby také při těch lidech zuostalo. Tuto jim zvláštní milost činiece, což kolivěk na dělánie rybníka toho naložie, to my aneb budúcí naši, kdyžbychom svrchupsané zbožie vyplacovali, jmieti máme jim a povinni budem s první summú, kterúž na tom zapsánu mají, zase dáti a navrátiti. — A ktož by list tento jměl oc. Dán v Kyvu ve čtvrtek před sv. Thymokem [Timotheem?] 1. b. tisícého čtyřstého devadesátého pátého a království našich Uherského pátého a Českého čtrmezcietmého. Ad mandatum domini regis proprium. Týž Václav Bělík slibuje pak následující listinou ze dne 13. ledna 1498 rovněž v městském archivu Vratislavském N. 7b v orig. chovanou věrnosť králi Vladislavovi: Já Václav Bělík z Kornic na Namslově vyznávám tiemto listem přede všemi: Že jakož kniežata JMti, páni, rytířství i města poselství ku králi JMti vypravili, JKMti slíbili věrni a poddáni a poslušni býti jakožto králi a pánu našemu milostivému a dědičnému, protož já také k tomu tiemto listem přiznávám, že se k JKMti ve všech věcech míti chci a slibuji tiemto listem, jako se věrnému poddanému k pánu svému dědičnému jmíti přísluší, a to všecko stále a nepochybně zachovati. A když- koli JKMt do Vratislavě přijede a nás k tomu obeslati ráčí, tehdá jmáme hold a přísahu obecnú vedle obyčeje a řádu slezského beze vší odpornosti JKMti udělati tak, jakož jsú předkové moji předkóm JKMti, králóm Českým, pánóm našim dědičným, přísahali a slibovali bez umenšenie. Tomu na svědomí svú vlastní pečeť k tomuto listu přidal jsem. Jenž jest dán a psán ve Vratislavi v sobotu po sv. Králí anno domini millesimo quadringentesimo nonagesimo octavo. 4. V Budíně 1498, 30. ledna. — Král potvrzuje Albrechtovi z Kolovrat zástavy zboží kláštera Plaského a probošství Rokycanského. (Fol. 3.) (Albrechtovi z Kolovrat.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Albrecht z Kolovrat na Libštejně, hofmistr dvoru našeho věrný náš milý, a ukázal nám listy a zápisy některých ciesařuov a králuov Českých, předkuov našich slavné paměti, a k tomu listy na prodaje a zástavy opatuov kláštera Plaského, kteříž svědčili a vokazovali urozeným někdy Jindřichovi a Bene- šovi bratřím z Kolovrat a jich dědicóm a Pavlovi z Nekmíře a Jiříkovi z Čivic seděním v Krašovicích a Janovi z Brakomnic, a k tomu na ty listy řádné a dosta- tečné dobré vuole. Kteréžto listy a zápisy svrchupsané i s dobrými vólemi před sebú měvše a v ně potřebně a dostatečně nahledše, nalezli a sečtli jsme v nich summy zápisné kromě berně, na kterúž jsú zvláštní zápisové a životové, tři tisíce a padesáte kop gr. střiebrných dobrých rázu pražského, v kteréžto summě byla jsú zbožie a vsi jmenovitě tyto zapsány a zastaveny, totižto: tvrz Kaceřov s dvorem poplužniem, s lukú řečenú Čečinice, ves Kaceřov, ves Dobřieč, Ninice, Třemošnice Malá, Rájov, Chotění, Planá, puol městečka Kralovic, Vejrov, Kočiny, Hradištko,

Strana 13
z roku 1498, 30. ledna. 13 dvuor a ves, Třebokov, Babina, Březie, Koryta, dvuor poplužní Šebíkov a ves pustá Dúbravice, Býkov ves, městečko a vsi kláštera Plaského; Břieza, Habrová, dvuor a vsi probošstvie Rokycanského; a lesy řečené Dúbrava, Korytsko, Ostrý Kluk, Nelepeč, s pěti mlýny, třmi nad Kaceřovem a čtvrtý nad Hradištkem a pátý pod Hradištkem, i s jinými mlýny, s dědinami, rybníky, lesy, chrastinami, horami, lukami, s řekami, potoky i se všemi a všelijakými těch zboží příslušnostmi a puožitky i se vším plným panstvím; ke kterýmžto listóm a zbožím všecko právo a spravedlnost od urozeného Jaroslava z Kolovrat, vnuka a dědice nadepsaného Beneše, koupil jest a skrze téhož Jaroslava v řádné drženie téhož zbožie všel. Na kterážto zbožie napřed dotčená všecky ty listy a dobré vuole napřed jmenované vrátil a dal jest nám týž Albrecht, prose nás, abychom my tu summu, právo a spravedlnost listuov svrchu- psaných naň, dědice a budúcie jeho převésti a toho jemu potvrditi ráčili, oznamuje při tom, že jest v tu výplatu zboží*) nadepsaného s povolením opata a konventu kláštera Plaského všel a tu smlúvu nám také vokázal. K jehožto slušné a spravedlivé žádosti nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám mnohé věrné a pilné činil a činiti nepřestává a potom aby tiem lépe a dosta- tečnějie činiti mohl a měl, a k tomu také viděvše tu smlúvu, kterúž má s opatem a konventem kláštera Plaského svrchupsaného, tak že z téhož zbožie a vsí svrchu- psaných od nich ani od jiného žádného bez své vuole splacován býti nemá až do své živnosti tak, jakož ta smlúva všecko to šíře a dostatečnějie vokazuje a zavierá, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách převedli jsme svrchupsanú summu a zápisy zbožie a vsí jmenovaných, totižto tři tisíce a padesáte kop gr. č. dobrých, se vším plným panstvím, právem a spravedlnostmi na jmenova- ného Albrechta, dědice a budúcie jeho, a tiemto listem převodíme a přenášieme, konečnú vuoli naši k té výplatě i k tomu ke všemu, což se v těch zápisiech jme- novalo, jim dávajíce a toho všeho, pokudž mezi nimi, opatem a konventem kláštera Plaského svrchudotčená smlúva drží, zavierá a vokazuje, mocí listu tohoto potvrzu- jíce a při tom při všem milostivě zuostavujíce tak, aby týž Albrecht to všecko zbožie a vsi svrchupsané s jejich příslušenstvím ve třech tisících a v padesáti kopách gr. č. dobrých a k tomu i v těch pěti stech kopách gr. českých, kteréž v jiném zápisu na berni zapsané má, jměl, držel a toho požíval, nejsa s toho bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od opata a konventu kláštera Plaského aneb probošta Rokycanského, ani od jiného žádného člověka až do své živnosti spla- cován, než po smrti jeho mohú to zbožie a vsi svrchupsané s jejich příslušenstvím opat a konvent téhož kláštera Plaského a probošt Rokycanský, nynější aneb budúcí, od dědicuov aneb budúcích jeho, všakž ne rozdielně, než toliko všecko spolu, k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti a jinač nic, dadúc jim prve rok napřed věděti; a po vyjití toho roku, kdyžby sobě platy a duochody spravedlivě roku toho

Strana 14
14 B. XV. Registra krále Vladislava II. vybrali, nemají jim viec za výplatu toho zbožie a vsí svrchupsaných dáti než puol třetieho tisíce a padesát kop gr. č. dobrých rázu pražského, v cele a úplně, proto že se jim má pět set kop gr. č. na té summě podle smlúvy jejich mezi nimi uči- něné při vyplacování vyraziti; kteréhožto puol třetieho tisíce a padesáte kop gr. svrchupsaných přijmúc od nich v cele a úplně opat a konvent kláštera Plaského a probošt Rokycanský, mají jim hned a povinni budú zboží a vsí svrchupsaných se vším a všelijakým příslušenstvím jejich, s kterýmž jsú to sami drželi a toho poží- vali, postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti; kromě listu toho, kterýž svědčí na berni, v kterémž některé životy mají, ten sobě zachovati mají a mohú až do vyjití těch všech životuov v něm zapsaných. Jest-li že by pak svrchupsaný opat a konvent téhož kláštera Plaského aneb probošt Rokycanský, vyplatiec to zbožie a vsi častopsané, pod nějakým při- krytím, ne svými než cizími penězi, potom toho někomu jinému k držení a poží- vání postúpili, tehdy dáváme plnú moc dědicóm a budúcím nadepsaného Albrechta, aby dadúc zase držitelóm toho zbožie a vsí jmenovaných puol třetieho tisíce a padesát kop gr. č. dobrých, hned se v to ve všecko zbožie a vsi s jejich příslušenstvím bez umenšenie uvázali a toho požívali, tak a tiem obyčejem, jakož jsú to prve, byvše toho v držení, činili, a to tak dlúho a dotud, dokudž by jim svrchupsaný opat a konvent kláštera Plaského a probošt Rokycanský, kdyžby to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání všecko spolu a nerozdielně vyplatiti chtěli, rok napřed věděti nedali a po vyjití roku toho summy zápisné v cele a úplně nepoložili tak, jakož se to svrchu píše, a jinač nic. Což se pak té zástavy a zápisu vsi Býkova, kteréž jsme také viděli, dotýče, kdež kněz Kondrat opat a konvent kláštera Plaského zapsal se nad tu zástavu IIII" a XXX“ kop gr., zastavené nadepsanému Pavlovi z Nekmíře, dědicóm a budúcím jeho čtyři kopy gr. platu ročnieho s kláštera svého rozdielně platiti a vydávati a to dotud, dokud by jim summa jmenovaná dána a zaplacena nebyla. Kdež potom kněz Adan opat a konvent téhož kláštera s svrchupsaným někdy Benešem z Libštejna v té smlúvě toho jmenovitě dotýčí, kterúž spolu vo rybník na Nebřezině udělali, a to tak, jestliže by toho rybníka on Beneš aneb dědici a budúcí jeho v držení nezuostali, aby jim ty čtyři kopy gr. č. platu každý rok vydavány byly, všakž rozdielně, při s. Jiří dvě kopě gr. a při sv. Havle druhé dvě kopě gr. I poněvadž již tíž kněží kláštera Plaského častopsaného rybníka toho v drženie a požívanie po smrti napřed dotčeného Beneše vešli jsú podle smlúvy mezi nimi učiněné, povinni jsú tíž kněžie nynější i budúcí témuž Albrechtovi, dědicóm a budúcím jeho, ty čtyři kopy gr. platu každý rok rozdielně tak, jakož napřed dotčeno jest, platiti a vydávati, a to až do vyplacenie svrchupsaných vsí a zboží. Pakli by se jim kdy v tom zpierati chtěli a toho jim nevydávali, mají na nich a moci budú toho platu dobývati pokutú a právem

Strana 15
z roku 1498, 30. a 20. ledna. 15 zemským na komornie platy zapsaným, a to bez našich, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž jsme toto znamenitě vymie- nili a vymienujem: kdyžby koli svrchupsaného Albrechta Buoh smrti neuchoval, ze dědicové a budúcie jeho v plných čtyřech nedělech po smrti jeho pořád zběhlých mají a povinni budú hned opatu a konventu téhož kláštera Plaského, nynějším aneb budúcím, vsi řečené Koryta s lidmi a platem beze všech úplatkuov a všelijakých dalších odtahuov v moc jejich postúpiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s dobrú a svobodnú volí Albrechta častopsaného aneb dědicuov a budúcích jeho, chcem, aby tomu příslušelo plné právo nahoře i dole psaných věcí. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v úterý před Hromnicemi letha božieho OC XCVIII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi can- cellarii regni Boemie.**) Ex commissione propria maiestatis regie. *) V rukopise chybně zbožného. — **) červeným inkoustem přeškrtnuto. Zápisného držení Kaceřova s příslušenstvím nabyli již od Zikmunda r. 1420 Bedřich a Jan z Ko- lovrat. Jich dědici byli synové Bedřichovi Jindřich a Beneš, a r. 1475 Benešův syn Beneš, jehož syn Jaroslav prodal ho Albrechtovi z Kolovrat († 1510). V podstatě tvořily zde jmenované statky pozdější panství Gryspeků Kaceřov, jak se nám jeví v urbáři z r. 1558 (srov. Věstník kr. české společ. nauk 1896 č. II. str. 13 a sl.). O místech tu jmenovaných srv. Prusíkovy Příspěvky místopisné ve Sborníku historickém III. str. 276 a sl. Srov. i zde listinu č. 28. 5. V Budíně 1498, 20. ledna. — Král poskytuje Hanušovi a Niklovi bratřím Rachemberkům z Boru některé milosti v příčině lesů královských. (Fol. 5°.) (Hanušovi a Niklovi bratřím Rachmberkóm.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož jsme dali výplatu na lesiech našich se vším jejich a všeli- jakým příslušenstvím, kteréž má a drží v jistém zápisu předkuov našich slovutný Kašpar Rachmbergk, slovutným Hanušovi a Niklovi bratřím Rachmberkóm z Boru, věrným našim milým, i prošeni jsme od tých[ž] bratří, abychme jim při držení a po- žívaní týchž lesuov s jejich příslušenstvím, když je vyplatie a jich v držení budú, některú milost naši dáti a učiniti ráčili, proto že súdivše se vo to a s přátely svými po několiko let jezdiece, útraty a náklady na to veliké činiti musili, aby toho také škody žádné nejměli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách tyto jsme dole psané milosti svrchupsaným Hanušovi a Niklovi bratřím učinili a tiemto listem činíme, chtiece tomu najprv, aby svrchupsaný Hanuš a Nykl, když ty lesy se vším a všelijakým jejich příslušenstvím, s kterýmžto je jmenovaný Kašpar strýc jejich jměl, držel a toho požíval, podle zněnie listuov a zá- pisuov jeho vyplatie, ty všecky lesy s jejich příslušenstvím jměli, drželi a jich po- žívali a požívati mohli beze všie překážky v pěti stech kopách gr. č. širokých dobrých

Strana 16
B. XV. Registra krále Vladislava II. 16 rázu pražského, a k tomu v té summě, kterúž by držitelóm nynějším za opravu toho zbožie podle jejich zápisuov dali, nejsúc s toho bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného živého člověka až do svých obúdvú živností splacováni. Než po smrti jich obúdvú my aneb budúcí naši, králové Čeští, muožeme to a moci budem od dědicuov a budúcích jejich k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti, dadúc jim rok napřed věděti. A po vyjití toho roku, kdyžby puožitky a poplatky toho roku vybrali, položiec jim v moc jejich těch pět*) set kop gr. č. svrchupsaných a k tomu i tu summu, kterúž jsú za opravu téhož zbožie a lesuov svrchupsaných s jeho příslušenstvím podle zněnie listuov a zápisuov dali, v cele a úplně, mají nám a povinni budú těch svrchupsaných lesuov se vším jejich a všeli- jakým příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami jměli, drželi a toho požívali, postúpiti a list tento i se všemi jinými, kteréžby na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Než jestliže bychme my pak aneb budúcí naši, králové Čeští, ty lesy a zbožie svrchupsané pod nějakým zpuosobem, jakožto k svému držení, vyplatili a potom toho někomu jinému postúpiti kázali, toho učiniti nemáme a moci nebudeme, leč k svému vlastniemu jmění, držení a požívání. Pakli bychme učinili, to žádné moci jmieti nebude, než položiec dědici aneb budúcí jejich tu summu zase těm, ktožby to drželi, budú se v to moci uvázati a toho požívati. A ktožby list tento jměl s svrchupsaných Hanuše a Nykle bratří dobrú a svobodnú volí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude sabbato ante Vincencii anno Christi oc XCVIII°. Ex commissione propria regie maiestatis. *) Doplněno jinou rukou. 6. V Budíně 1498, 8. února. — Král potvrzuje směnu Bohuše a Jana bratrů Kostků z Postupic s obcí města Lantškrouna. (Fol. 6.) (Bohušovi a Janovi Kostkovi z Postupic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli urození Bohuše a Jan Kostkové bratřie z Postupic na Lithomyšli, věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak jsú k prosbě a žádosti opatrných purgmistra, konšel i všie obce města svého Lantškrúnu smlúvu konečnú a frejmark s nimi učinili clem svým, kteréž jest jim spravedlivě od držiteluov téhož města pří- slušelo na rybník jejich, kterýž slove městský, a na městiště, kteréž jest na obci pod týmž rybníkem, tak jakož ten list od týchž Bohuše a Jana jim měštianóm Lant- škrúnským na to daný všecky ty věci šíře, lépe a dostatečnějie v sobě má, drží a zavierá. A při tom jsme prošeni od již*) psaných Bohuše a Jana a měštan Lant- škrúnských, abychme jim k takové smlúvě a frejmarku mezi nimi učiněnému povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili, tak aby toho každá strana nynější i budúcí volně

Strana 17
z roku 1498, 8. a 9. února. 17 a svobodně požívali a požívati mohli beze všie překážky. K jichžto slušné prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k takové smlúvě a frejmarku mezi nimi učiněnému a tiemto listem svolujeme potvrzujíc toho listu a frejmarku mezi nimi učiněného ve všem jeho znění, položení, punktiech, sloviech, klausulech a artykulech tak, jakoby tuto slovo od slova vepsán a vložen byl bez umenšenie, a také tomu chtiec, aby toho všeho, což v tom listu položeno jest, každá strana nynější i budúcí požívala a požívati mohla a moc jměla nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Buda, feria V“ ante Apo- lonie Virg. letha božieho oc XCVIII°. Ex mandato proprio maiestatis regie. *) V rukopise jichž. 7. V Budíně 1498, 9. února. — Král propůjčuje Wolfgankovi Ofnaru z Radětic některé milosti v příčině držení zástavy městečka Fryšova. (Fol. 6°.) (Wolfkangkovi Ofnaru z Radětic.) Vladislav z božie milosti oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl slovutný Wolfkangk Ofnar z Radětic, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má a drží v jistých zápisiech městečko Fryšov*) a dvě vsi Vlkovice a Libice s jejich příslušenstvím, příslušejície k klášteru Velehrad- skému, proše nás při tom, abychme jemu při držení a požívání týchž vsí některú další milost naši učiniti ráčili, tak aby těch vsí mohl a moc jměl volnějie a bezpeč- nějie požívati. K jehožto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby ty vsi nadepsané jmenovaný Wolfkangk i s erby a dědici svými podle zněnie zápisuov svých jměl, držel a jich požíval, nejsa s nich od nás ani od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, ani od jiného žádného bez své vuole splacován, leč od opata a konventu kláštera Velehradského, nynějších aneb budúcích, kdyžby to k svému vlastniemu jmění, držení a požívaní vyplatiti chtěli, to učiniti mohú a moci budú, kdyžby se jim koli zdálo a líbilo, dadúc témuž Wolfkangkovi aneb dědicóm jeho puol leta napřed věděti, a po vyjití toho polúletie, kdyžby sobě duochody a puožitky těch vsí svrchupsaných vybrali, položiec jim v moc jejich summu zápisnú, kterúž na těch vsech zapsánu mají, v cele a úplně, mají jim hned a povinni budú těch všech vsí s jejich příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréžby na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A kdož by list tento jměl s svrchupsaného Wolfkangka, erbuov a dědicóv jeho dobrú volí,*) chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie Ex commissione propria regie maiestatis. oc. Datum Bude feria VI die Apolonie. *) na rasuře. — **) dobrú volí připsáno nad řádkou. V Brandlově vydání Knih půhonných (tom. V. pars altera str. 328 a 437) čte se jméno Wolfgang O nar (Huvnar) z Radočic a z Radostic. ff Archiv Český XVIII. 3

Strana 18
18 B. XV. Registra krále Vladislava II. 8. V Budíně 1498, 23. února. — Král povoluje městečku Chřenovicům ve Slezsku dva roční jarmarky. (Fol. 7.) (Jarmarky městečku Chřenovicóm.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od slovutných Melichara a Baltazara bratří Vlčkuov z Dobré Zemice a na Hlučíně, věrných našich milých, abychme městečku jejich Chřenovicóm a obyvatelóm jeho dva jarmarky ročnie dáti ráčili. K jichžto prosbě pro služby jejich, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme témuž městečku Chřenovicóm a obyvatelóm jeho nynějším i budúcím dva jarmarky ročnie, všakž rozdílně: jeden jarmark na den sv. Václava s vosmi dni pořád zběhlými, a druhý jarmark na tři krále též s vosmi dni pořád zběhlými. Kteréžto jarmarky na ty časy jmenovité svrchupsaní obyvatelé městečka Chřenovic nynější i budúcí držeti mají a moci budú a jich požívati, tak a tiem obyčejem, jakožto jiná městečka v kniežetství Slezském svých jarmarkuov požívají buď z práva neb z obyčeje, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hajtmanu kniežetstvie Slezského i jiným všem poddaným našim nynějším i budúcím, abyšte obyvatelóm nadepsaného městečka Chřenovic nynějším ani budúcím v uží- vání těch dní jarmarkuov nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli nynie i v budú- cích časiech, pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet oc. Dán na Budíně v pátek u vigilji sv. Matěje apoštola anno Christi oc XCVIII, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie Ex mandato proprio regie maiestatis. vero XXVII°. Chřenovice leží severovýchodně od Opavy. Vlčkové z Dobré Zemice přišli v držení Chř. po smrti Jana Trnky z Ratibořan, když Baltazar Vlček pojal pozůstalou vdovu Kateřinu za ženu (srv. V. Praskovu Vlastivědu Slezskou II. str. 309 a sl.). 9. V Budíně 1498, 23. února. — Král potvrzuje Melicharovi a Baltazarovi bratřím Vlčkům z Dobré Zemice držení zboží Hlučínského. (Fol. 7.) (Melicharovi a Baltazarovi bratřiem Vlčkóm z Dobré Zemice potvrzenie na Hlučín.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli slo- vutní Melichar a Baltazar bratřie Vlčkové z Dobré Zemice a na Hlučíně, věrní naši milí, oznamujíc nám: Jakož jsme byli před některými lethy Hlučín se vším jeho příslušenstvím osviecenému Kazimírovi kniežeti Thěšínskému, hajtmanu hornie a dolnie Slezí, ujci našemu, věrnému milému, k dědictví dali a k kniežetství Thěšínskému připojili, kteréžto knieže prodal jest a od kniežetstvie Thešínského odcizil jmenované zbožie Hlučínské s jeho příslušenstvím za jistú summu v témž právě statečnému

Strana 19
z roku 1498, 23. února. 19 Janovi Trnkovi z Ratibořan, a voni potom že jsú to zbožie Hlučínské s jeho příslu- šenstvím od jmenovaného Jana Trnky koupili a je držie; prosiec nás, abychme my jim toho drženie listem naším potvrditi a k tomu povolenie naše dáti ráčili. A po- něvadž jest svrchu psaný Kazimír list ten, kterýž od nás na připojenie a dědictvie zbožie Hlučínského jměl, ztratil, abychme je v tom milostivě opatřiti ráčili tak, jestli že by kdy potom list ten od koho nalezen byl, ke škodě a překážce jim býti nemohl. K jichžto slušné prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách potvrdili jsme toho drženie zbožie Hlučínského s jeho příslušenstvím svrchupsaným Melicharovi a Baltazarovi bratřím a tiemto listem potvrzujem, chtiece tomu konečně, aby voni to zbožie Hlučínské i s dědici a bu- dúcími svými v tom ve všem právě, v kterémž jsme je byli svrchupsanému Kazi- mírovi k dědictví dali a zapsali, jměli, drželi a jeho požívali tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé kniežectvie Slezského svých dědičných zboží užívají, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Což se pak toho listu, kterýž jest týž Kazimír na to zbožie od nás k vtělení a dědictví jměl, dotýče, poněvadž jest to před námi též knieže osobně seznalo, že jest ten list ztratil, nechtiece by vo to svrchupsaní bratřie které nesnáze a škody budúcie jměli, umořili jsme ten list kniežeti nadepsanému od nás daný a tiemto listem moříme, kazíme a v niveč obracujem tak, jestliže by potom kdyžkolivěk a od ko- hožkolivěk nalezen byl, že nemá a nebude jmieti žádné moci ani které pevnosti nynie ani na budúcie časy. A kdožby list tento jměl s svrchupsaných Melichara a Baltazara Vlčkuov bratří dobrú a svobodnú volí, tomu příslušeti bude plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VI in vigilia Mathie apostoli anno Christi oc XCVIII°, regnorum autem nostrorum Hun- garie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. Hlučín, město východně od Opavy ležící, náleželo v prvních letech vlády krále Vladislava II. Bo- čkovi z Kunštátu a jeho manželce Markétě. Král Matyáš ale zabral je a poručil do správy Janu Bělíkovi z Kornic. Když pak Vladislav II. nabyl Opavska, dal Hlučín Janu Trnkovi z Ratibořan, od něhož koupili jej bratři Vlčkové a spojili s Chřenovicemi. Srv. Prasek, Vlastivěda Slezská II. str. 210, kde jeho vypravování nesrovnává se s obsahem následujících listin z městského archivu Vratislavského (ruk. č. 208): My Kazimír, z božie milosti kníže Těšínské a Velkého Hlohova, hejtman horní a dolní Slezí. Jakož nejjasnějšie knieže a pán, pan Vladislav, Uherský a Český král, margkrabie Moravský, pán náš milostivý, Hlučín s Chřenovicemi a s vesnicemi a s zemany i s zemanskými zbožími a se vším příslušenstvím, což k panství Hlučínskému příslušie, dáti jest ráčil a přidědil k knížetstvie na- šemu Těšínskému; my prodadouce to panství Chlučínské urozenému a statečnému rytíři panu Janovi Trnkovi z Ratibořan, hejtmanu knížetství Opavského, odprodali jsme jemu také při tom zase tu svobodu od knížetství Těšínského, tak aby to panství Hlučínské v tej svobodě bylo, jako prvé bylo, za tisíc zlatých, kterýžto tisíc zl. od něho pohotově zaplaceno jsme přijali. Z kterýchž tisíce zl. od sebe i erbuov našich jej pana Jana Trnka kvitujem, propuščeny a prázdna činíme tímto listem nynie i věčně. A jestliže bychom z které koli příčiny jemu panu Trnkovi vedle smlúvy a přípisu skrze pana Vilíma z Prnštejna, hofmistra království Českého, nám vydaného dosti neučinili a jemu 3*

Strana 20
20 listu spravčieho nedokonali, tehdá těch tisíc zl. jmáme a slibujem jemu zase dáti beze všech od- tahuov a fortelův všelijakých. A on nás bude motci z nich napomínati, jakož na peníze slušie. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu pečeť naši vlastní jsme k tomu listu přivěsiti kázali. Žádali jsme slo- vátných věrných našich milých Mikuláše Klacha z Bestviny, Jindřicha Čelo z Čechovic, Jana Czy- gana [z] Slupska, Křistka z Březovic a na Dětmarovicích, Mikuláše Karvínského a Jiříka Marklov- ského, aby své pečeti vedle naší k tomu listu zavěsili, sobě a erbuom svým bez škody. Dán na Těšíně v outerý před slavným hodem narození panny Marie, leta od narození syna božího tisícého čtyřstého devadesátého druhého počítajíce (= 1492, 4. září). Jiná listina téhož archivu a v témže rukopise zní: My Kazimír z božie milosti kníže Těšínské a Velikého Hlohova, hejtman horní i dolní Slezie, oznamujeme tiemto listem přede všemi, kteříž jej uzřie aneb čtouce slyšeti bude. Jakož nej- jasnější kníže a pán pan Vladislav, Uherský a Český král, pán náš nejmilostivější, Hulčín [sic] i s jeho všém příslušenstvím nám dáti a ku knížetství Těšínskému dědičně vceliti a připojiti ráčil, to zbuože jsme my zase všecko i s jeho příslušenstvím prodali urozenému a statečnému rytíři panu Janu Trn- kovi z Ratibořan a erbóm i potomkóm jeho, i zase od knížetství Těšínského odlúčili a oddálili, aby to zbuože vícej poddaností a příslušenstvím ani ničím ku knížetství Těšínskému neslušelo, než on jej svobodně držel i s potomky svými. A ten list, který jsme od krále JMti na tož vcelení a připojení jměli, ten jsme sřezaný ztratili; protož jej mocí listu tohoto moříme, kazíme a v niveč obracujem. Tomu na svědomí naši vlastní pečet k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Jenž jest dán a psán v pondělí po sv. Valenty léta od narození syna božího tisícého čtyřistého devadesátého pátého (= 1495, 16. února). B. XV. Registra krále Vladislava II. 10. V Budíně 1498, 23. února. — Král potvrzuje privilegia knížetství Těšínského. (Fol. 8.) (Kazimírovi kniežeti Těšínskému.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnosť naši přistúpil osviecený Kazimír knieže Těšínské, hajtman hornie a dolnie Slezí, ujec náš věrný milý, a oznámil nám, kterak má některá jistá privilegia, svobody a výsady od předkuov našich, králuov Českých a kniežat Slezských, proše nás, abychme jemu těch privilegií, výsad, svobod a starodávních zvyklostí potvrditi a k tomu některé další milosti učiniti ráčili. K jehožto žádosti nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám mnohé, věrné a pilné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto knieže Slezské potvrdili jsme témuž Kazimírovi všech privilegií, svobod a výsad, buď králem Janem předkem naším aneb jinými králi Českými předkóm jeho a jemu daných a vysa- zených, a tiemto listem potvrzujem. Tyto nad to dalšie milosti témuž Kazimírovi a dědicóm jeho činiece, aby on a dědicové jeho mužského i ženského pohlavie a bližší a příbuznější jeho ve všem kniežetství Těšínském a Blštínském dědili, a s jednoho na druhého krví příbuzného a přirozeného všecky statky připadaly až do čtvrtého kolena, a to též bez překážky našie, budúcích našich, králuov Českých a kniežat Slezských, i jiných všech lidí nynie i potomně. Než po čtvrtém kolenu, kdyžby všickni sešli a zemřeli, jakož se mezi lidmi přiházie, mají potom všecky takové odu- mrti na nás aneb na budúcie naše, krále České, připadati beze všeho prostředku. Item jestliže bychom my aneb které knieže Slezské svrchupsaného Kazimíra anebo dědice jeho z čeho kolivěk viniti chtěli, tehdy on i s dědici svými nebude povinen

Strana 21
z roku 1498 23. února. 21 jinde odpoviedati a práv býti, než toliko před kniežaty Slezskými a v zemi Slezské. Pakli by je kto jiný nižšieho řádu z čehož kolivěk viniti chtěl, nemají vo to tako- vým jinde právi býti než před zemany svými, osadiece právo dostatečně. A cožkolivěk oběma stranoma od těch zemanuov za spravedlivé nalezeno bude, tomu všemu každá strana dosti učiniti má a povinna bude beze všie odpornosti. Pakliby kniežata Těšínská zanetbali aneb nechtěli práva dostatečně, jakožby na to slušelo, osaditi, a to na ně v pravdě provedeno a shledáno bylo, tehda ten aneb ti, kteříž by tam u nich spravedlnosti své dosiehnúti nemohli, mohú se utéci k hajtmanu a správci kniežetstvie Slezského, nynějšiemu aneb budúcím, kteřížto mají jim a povinni budú spravedlnosti jejich dopomoci tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala. Item také jsme tuto další milost naši témuž Kazimírovi a dědicóm jeho učinili a tiemto listem činíme, aby mohli bíti a dělati minci svú v témž kniežetství Těšínském. Všakž to opatřiti mají a povinni budú, napřed aby ta mince přísadu dobrú a slušnú jměla a s mincí se jiných kniežat Slezských, kteřížby na to takovéž milosti měli, srovnávala. A takovú minci kdyžby kolivěk dělali a bili, mají bráti a jie užívati v kniežetství Slezském tak, jakožto minci naši aneb jiných kniežat Slezských, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a kniežat Slezských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek u vigilji sv. Matěje apoštola letha božieho MCCCCXCVIII a království našich Uherského vosmého a Českého dvadcatého sed- Ex commissione propria regie maiestatis. mého. Kazimír vládl v Těšínsku již od r. 1474, a 11. listopadu 1490 jmenován byl nejvyšším hejtmanem zemským v Slezsku Horním i Dolním. Právo mincovní měli knížata Těšínská již od dávna. R. 1432 prodala kněžna Ofka toto právo městu Těšínu. Mincovna Těšínská byla zavřena r. 1653. Srv. Grünhagen a Markgraf, Lehns- u. Besitzurkunden II, str. 571. 11. V Budíně 1498, 23. února. — Král potvrzuje Kazimírovi, knížeti Těšínskému, držení zboží Blštinského ve Slezích. (Fol. 9.) (Témuž Kazimírovi kniežeti Těšínskému potvrzenie na zbožie Blštinské.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl osviecený Kazimír knieže Těšínské, hajtman hornie a dolnie Slezí, ujec náš věrný milý, oznamuje nám, kterak jest před některým minulým časem najjasnější někdy pan Mathiáš, Uherský a Český oc král, předek náš slavné paměti, pro proviněnie osvieceného někdy Václava kniežete Opavského a Ratiborského, mečem jemu byl Blštiny dobyl a osviecenému ji Hynkovi, kniežeti Minstrberskému, v některé jisté summě zapsal, kterúžto Blštinu s jejím příslušenstvím potom jsme my osviecenému Jindřichovi kniežeti Minstrber- skému k dědictví dali a zapsali, tak jakož ten list, kterýž na to od nás má, všecky ty věci šíře a lépe v sobě drží a zavierá; toho dále dotýkaje, že jest on k témuž zboží Blštinskému s jeho příslušenstvím od téhož Jindřicha řadně přišel a právo na

Strana 22
22 B. XV. Registra krále Vladislava II. to i všecku spravedlnost dostatečnú má; proše nás, abychme jemu, dědicóm a budúcím jeho toho převedenie a přenešenie práva a spravedlnosti svrchupsaného zbožie Blštin- ského s jeho příslušenstvím potvrditi a při tom milostivě zuostaviti račili tak, aby toho volně a svobodně jakožto dědictví svého užívati aneb s tiem jako s svým vlastním učiniti mohli, jakž by se jim najlíp zdálo a líbilo. K jehožto prosbě pro služby, kteréž jest nám mnohé, věrné a užitečné činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách a jakožto knieže Slezské, potvrdili jsme toho převedenie práva a spravedlnosti zbožie Blštin- ského se vším jeho příslušenstvím nadepsanému Kazimírovi, dědicóm a budúcím jeho, a tiemto listem potvrzujem a při tom zuostavujem, chtiece tomu konečně, aby oni to zbožie se vším jeho a všelijakým příslušenstvím jměli, drželi a jeho jakožto svého dědictvie požívali aneb s ním jakožto s svým vlastním dědictvím učinili a učiniti mohli a moc jměli, jakž se jim najlépe a najužitečnějie zdáti a viděti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a knížat Slezských, i jiných všech lidí vše- lijaké překážky. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Kazimíra, dědicuov a bu- dúcích jeho dobrú a svobodnú volí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek v vigilji sv. Matěje apoštola letha božieho MCCCCXCVIII a království našich Uherského osmého a Českého dvadcatého sedmého. Ex commissione propria maiestatis regie. V boji mezi Matyášem a Vladislavem II. stál Václav kníže Rybnický a pán na Blštině (1452—1478) nejdříve na straně Matyášově, odpadl ale roku 1474 k Vladislavovi. Matyáš dobyl potom Blštiny (nyní Pless) ještě téhož roku, zajal knížete a uvěznil na Kladsku, kde týž zemřel 1. června 1478. Blštiny nabyl pak zápisem v sumě 20.000 zl. uh. Hynek z Kunštatu a Poděbrad. Listinu o tom vydal sice nedávno B. Bellerode ve svých Beiträge zu Schlesiens Rechtsgeschichte (Vratislav 1897) str. 24—26, ale způsobem nedostatečným. Zníť pak: My Mathias z božie milosti Uherský, Český oc král, markrabie Moravský, vévoda Lucem- burský a Slezský, markrabie Lužický oc oznamujem tiemto listem všem, že znamenavše a shledavše mnohé znamenité věrné a pilné služby osvieceného Hynka Minsterberského knížete, hrabie Kladského, pána z Kunstatu a na Poděbradech, švagra našeho milého, kteréž jest nám skutečně činil i činí a potom aby tiem lépe povinen byl a mohl činiti, s dobrým rozmyslem, mocí královskú v Čechách a jakožto vévoda Slezský, témuž knězi Hynkovi, dědicuom a budúcím jeho zámek náš Blštinu s městem, kteréhož sme s náklady znamenitými a velikými na knězi Václavovi mečem dobyli, jakožto na zprotivilém a nepříteli našem, dali sme a zapsali a mocí tohoto našeho listu dáváme a zapisujem i se všemi a všelijakými k tomu od staradávna příslušenstvími a plným panstvím, i se všemi zemany k tomu zámku od staradávna příslušejícími, lidmi poddanými, s platy, s úroky, s lesy, s lúkami, s dvory, s mlýny, s rolími vornými i neornými, s rybníky, s vodami tekutými i netekutými, s řekami, s mýty a všelikými k tomu duochody a puožitky, kterýmiž koli jmény jmenovány býti mohú, a jakož je svrchupsaný kněz Václav a jeho předkové knížata Slezská jměli, drželi a požívali, ve dvadceti tisících zl. uh. na zlatě i na váze dobrých, takovýmto obyčejem a výmienkú, aby svrchupsaný kněz Hynek, dědicové jeho a budúcí ten zámek Blštinu s městem, s plným panstvím a se všemi a všelikými puo- žitky, duochody, poplatky a příslušenstvími k tomu zámku a městu příslušejícími jměli, drželi a jakož svého vlastního požívali, to prodati, zastaviti, směniti a s tiem učiniti budú moci jako s svým vlastním, bez naší, budúciech našich, králuov Českých a vévod Slezských, a všech jiných lidí všeliké překážky, potud a tak dlúho, dokudž bychom my aneb budúcí naši, králové Čeští a vévody Slezští, aneb ty

Strana 23
z roku 1498, 23. února. 23 osoby, jimž by ta výplata s povolením naším aneb našich potomkuov, králuov Českých a vévod Slez- ských, příslušela, témuž knězi Hynkovi, dědicuom aneb budúcím jeho těch dvadcet tisíc zl., na zlatě i na váze dobrých, nedali a úplně nezaplatili. A ktož by tento list jměl s svrchupsaných kněze Hynka, dědicuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú vuolí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu jsme kázali přivěsiti. Jenž jest dán v Vratislavie v pátek po hodu sv. Lucie léta od narozenie syna božieho tisícieho czirstého sedmdesátého čvrtého, královstvie našich Uherského sedmnáctého a Českého léta šestého (= 1474, 16. pros.). Ad relationem domini Johannis prepositi Strigoniensis. (Originál listiny nalezá se v archivu Blštinském pod sign. 14. Červená pečeť visí na hedvábném zá- věsu barvy zeleno-žluto-fialové.) Že nabytí Blštiny pro rod Minstrberských knížat bylo cílem rodinné politiky, vysvítá z okolnosti, že ku posílení posice Slezské vyžádal si Jindřich starší z Kunštatu a Poděbrad vše, co mimo držení Blštiny i jinak Václav z Rybníku, kníže Opavský a Ratiborský (titulární), pro nevěru svou ztratil. Listina o tom zní: My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie oc, oznamujem tiemto listem všem, že jakož osviecený Václav, Opavský a Ratiborský vévoda oc, jsa kniežetem naším a koruně naší České poddaným a nás za pána přijav i na korunování s námi byv, ne z které příčiny, ale všetečně a svévolně bez všelikterakých útiskuov od nás a koruny naší odstúpil k nepřieteli našemu a koruny našie České, k králi Uherskému přistúpil, a jeho sě přidrže, poddaná naše kniežata a nás sě přidržície s jich poddanými hubil — skrze kteréž proviněnie zámci, kniežecstvie jeho svrchupsané se všemi krajinami, městy, městečky i všemi a všelikterakými příslušenstvími na nás jakožto na krále Českého sú spravedlivě přišly, o něž sč osviecenému Jindřichovi staršímu, vévodě Minsterberskému, hrabí Kladskému oc kniežeti a ujci našemu milému, s již psaným Václavem vévodú Opavským a Ratiborským smluviti dopustili sme a mocí naší královskú dopúštieme a — z vlastní milosti naší, mocí naší královskú svrchupsanému Jindřichovi, dědicóm a budúcím jeho kniežecství, zámkuov, krajin a všelikterakých příslušenství jich milostivě po- tvrdili sme a potvrzujem k pravému dědičnému a věčnému jmění, držení, požívání, prodání, směnění, zastavení a jinak, jakž by se kolivěk jemu neb dědicóm a budúcím jeho líbilo, na svuoj požitek k obrácení, však bez újmy práva našeho, kteréž nám a koruně naší České z těch kniežecství a krajin příslušie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli před Hromnicemi léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestého (= 1477, 26. ledna). Ad mandatum domini regis domino Paulo de Gensstyn referente. (Originál v archivu Blštinském č. 17.) Příčinu, proč Hynek mladší tak záhy (28. června 1475) směnil Blštinu s bratrem svým Viktorinem za Kolín nad Labem, neznáme. Směnná listina o tom obou bratří Hynka ml. a Viktorina (vydaná nepřesně u Bellerode 1. c. str. 28—33) zní dle originálu archivu Blštinského č. 19. takto: My Jindřich mladší jinak Hynek, z boží milosti knieže Minsterberské, hrabě Kladský, pán z Kunštatu a z Poděbrad, vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdež čten neb čtúci slyšán bude: Jakož od nejjasnějšieho kniežete a pána, pana Mathiáše Uherského oc krále, pána našeho milostivého, zámek Blštinu s městem i se vším zbožiem, což k Blštině příslušie, nám skrze JKMti obdarování dostal se a zápisem JKMti nám a našim dědicóm i potomkóm utvrzeno jest, jakož týž zápis v sobě sám šíře vysvětluje, že my dobrovolně tiem zámkem Blštinú a městem i tiem vším zbožiem, kteréž k tomu příslušie, na zámek a město Kolín nad Labem i na to na všecko zbožie, kteréž k Kolínu pří- slušie, s osvíceným kniežetem a pánem, knězem Viktorínem, kniežetem Minsterberským, Opavským, hrabí Kladským oc, bratrem našim milým, skrze jednání a prostředek osvieceného kniežete a pána, kněze Jindřicha staršího, knieže Minsterberské, Kozelské, hrabie Kladské oc, bratra našeho milého, směnu učinili a sfrajmarčili sme a takto mezi sebú sjednotili, srovnali a smluvili: Item najprvé my bez meškánie zápis, kterýž na Blštinu jmáme, bratru našemu, knězi Vikto- rínovi, dobrú vuoli na ten zápis udělajíc, máme vydati a zámku postúpiti v moc jeho lásky. Item kněz Viktorín, bratr náš, má nám také ihned zápisy a spravedlivosti, kteréž má na Kolín, dobrú vuoli na ty zápisy udělaje, vydati a zámku v moc naši tento příštie čtvrtek postúpiti. Item což zástav k Kolínu jest, ty všecky sobě sami vyplatiti máme, zvláště zástavu Jana Hrabaně z Přerubenic,

Strana 24
24 B. XV. Registra krále Vladislava II. kteráž na tomto stojí, takto zuostane, jakož za bratra našeho penieze své dal a dále bratr náš na potřeby královské ty penieze obrátil, v kterýchžto peniezech Jan Hrabaně zástavu od bratra našeho drží a zapsánu jmá. Budú-li nám bratřím od krále Českého dány ty peniezi, těmi budem moci tu zástavu sobě vypraviti; pakli dány nebudú, tehdá Jan Hrabaně ty vsi, na kteréž jemu ukázáno, do výplaty bude moci držeti, a my penězi svými budeme povinni tu výplatu sobě také vypraviti. Item bratr náš také zástavy na zbožie Blštinském, zvláště zástavu Hostinského, kterúž od nás drží a za- psánu jmá, i také jsúli které jiné, jakož my jich nevieme, sám sobě svými penězi bude povinen vyplatiti. Item což pak se dotýče pana Jana Bohumenského, ješto se táhne, jakož slyšeti, na městečko Mikulov, kteréž k Blštině příslušie, máme bratru našemu, ač by mocí neb jiným zpuosobem nespra- vedlivým nám on vpadati v to chtěl a uvazovati sě, pomocni a radni býti, abychom obojí v tom zmatkuov neměli. Item máme a slibujem knězi Viktorínovi, bratru našemu, k Blštině přidati čtyři tisíce zl. uh. od datum listu tohoto v plných šesti nedělech bez porušenie. Item rybník Svatojakub- ský, kterýž bude o sv. Václavě na spuštění, bratr náš aneb jeho lásky úředník, komu poručie, bude moci a má bez překážky našie i úředníkuov našich sloviti. Item, ačby kněžna sestra kněze Václavova aneb ktokoli nařekl Blštinu aneb to zbožie a k nie na ten zápis které právo jmieti chtěl, aneb kto pro dluhy, ač by kteřie byli, kromě dluhu Hostinského, bratra našeho nebo jeho lásky poddané hyndrovati a hubiti chtěl, protiv tomu máme bratru našemu pomoci podle našeho přemoženie do toho všeho, což máme, tak však, což by s naší ctí bylo, aby se jeho lásce křivda a moc nestala. Item takéž kdežby ktokoli nařekl Kolín neb to zbožie aneb kto pro dluhy, ačby kteřie byli, kromě dlu- huov a zástav spravedlivých, nás aneb naše poddané hyndrovati a hubiti chtěl, protiv takovému také bratr náš hrdlem a statkem do všeho toho, což má, bude a jest nám povinen pomoci podle svého přemoženie, tak však, což by s jeho lásky ctí bylo, aby sě nám křivda a moc nestala. Item ktož by číem od kněze Viktorína bratra našeho obdarován byl neb zápisy nač jeho lásky měl, toho každého při tom zuostaviti máme. Item též také bratr náš, ktož by naše obdarování aneb nač zápis náš měl, při témž jeho láska zuostaviti a zachovati každého jmá. Item úroky zadr- žalé a penieze zadržalé a což luk zaprodáno jest až do jednání tohoto, ty úředník bratra našeho, komuž jeho láska poručie, bude moci a muož bez našie i našich úředníkóv překážky vybrati. A to všecko, což se svrchu píše, ježto se my Jindřich mladší a jinak Hynek, knieže nahoře jmenované, zapisujeme, slibujeme naší kněžecie věrů zdržeti a vskutku nepohnutě splniti a zachovati bez všech vymejšlených forteluov, jako na ctné knieže příslušie. A k zdržení věcí svrchupsaných pečeť naši k tomuto listu rozkázali sme přivěsiti dobrovolně; a k svědomí týchž věcí prosili sme osvieceného kniežete a pána kněze Jindřicha staršího svrchudotčeného, bratra našeho milého, prostředku a jednatele, že pečeť svú podle naší přivěsiti rozkázal. Jenž jest dán na Kolíně, léta od narození syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého v středu u vigilii sv. Petra a Pavla apoštoluov božích (= 1475, 28. června). Listinu Viktorinovu viz u Sommersberga, Scriptores rerum Silesiacarum I, 1035. Dobrá vůle pak Hynkova dle originálu téhož Blštinského archivu (č. 20.) zní: My Jindřich mladší jinak Hynek, boží milosti kníže Minsterberské, hrabě Kladský, pán z Kun- štatu a z Poděbrad, vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdež čten neb čtúci slyšán bude: Jakož jmáme list od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Mathiáše Uherského, Dalmaczkého i Charvat- ského oc krále, pána našeho milostivého, na zámek Blštinu i na to, což k Blštině příslušie, jakož týž zápis v sobě šíře a světleje ukazuje, že na ten list i na to všecko, což ten list ukazuje, dali jsme a listem tiemto dáváme sami od nás i od našich dědicuov a budúcích osviecenému kniežeti a pánu knězi Viktorínovi, kniežeti Minsterberskému, Opavskému, hrabí Kladskému oc bratru našemu, a jeho lásce erbóm i budúcím, naši dobrú, plnú a svobodnú vuoli, tak že s tiem všiem, což list ukazuje a nač my spravedlnost nám danú jmáme, kněz Viktorin a jeho láska, erbové i budúcí jeho, budú moci uči- niti i nechati jako s svým vlastním, tak a pokud se jim zdáti a líbiti bude, bez našie i našich dědi- cuov a budúcích překážky všelijaké. Tomu na svědomie a k držení naši pečeť vlastní s naším jistým a celým svědomím dobrovolně rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu; a připrosili jsme urozených pánuov pana Jindřicha Zajímače z Kunštatu na Jevišovicích, pana Mikuláše z Guttšteinu, slovutných panoší Jana Hrabaně z Přerubenic, Václava z Zahrádky, Jindřicha Amchy z Borovnice a Adama z Bystřice, že pečeti své k svědomí k tomuto listu přivěsili dobrovolně. Jenž jest dán léta od naro-

Strana 25
z roku 1498, 23. února. 25 zenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého ten úterý po sv. Janě křtiteli božiem. (= 27. června 1475). Důležité změny v Blštinsku staly se r. 1478. Kníže Minsterberský Jindřich starší maje od krále Vla- dislava upsané právo, aby s Václavem z Rybníku knížetem Opavským a Ratiborským, toho času vězněm svým, se smluvil o jeho majetek, postoupil nejprvé dne 23. ledna 1478 toto své právo bratrovi svému knížeti Vikto- rinovi, jak to obsahuje následující listina archivu Blštinského (č. 22.): My Jindřich starší, z božie milosti knieže Minsterberské, hrabie Kladský oc vyznávámy tiemto listem zjevně před všemi, kdež čten aneb čtúci slyšán bude, že jakož nám najjasnějšie knieže a pán, pan Vladislav král Český, markrabie Moravský oc, pán náš milostivý, své povolenie dáti ráčil, abychom se s knězem Václavem Opavským, Ratiborským a Blštinským, vězněm naším, o jeho knie- žecstvie a statek smluviti mohli, a kterak bychom se kolivěk s ním smluvili, toho nám listem s pečetí visutú královskú potvrzuje, že ta smlúva plnú moc i plné právo mieti má tak, jakoby týž kněz Václav před JKMtí dobrovolně stoje, ke všemu se znal, jakož týž JKMti list v sobě šíře a světleje zavierá. Kterýž list nadepsaný i naše všecko právo a moc, kteráž nám na kněze Václava nadepsaného příslušie, osviecenému kniežeti a pánu, panu Viktorinovi, kniežeti Minsterberskému, Opavskému, hrabí Kladskému oc bratru našemu milému s naší dobrú a svobodnú vuolí dali jsmy a dávámy mocí tohoto listu, také aby jeho láska s tiem se vším, o čež s nadepsaným knězem Václavem vězněm naším smlúvu učiní, mohl a moc měl učiniti i nechati jako se svým vlastním a dědičným zbožím bez naší, našich dědicóv a potomkóv všelikteraké překážky. K svědomí toho pečeť naši kniežecskú kázali jsmy k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Pro širší svědomie požádali jsmy urozeného pána Jana z Zye- berka a z Plané, statečného rytíře Jana z Barnšteina, hejtmana hrabstvie našeho Kladského, slovut- ných panoší Jana Horušanského z Rostok, maršálka našeho, Arnošta Húgvice, Kašpara Sádle z Kna- blachsdorfu, Jiříka Štylfrida z Ratěnic a na Nevrodě a Věnka Herinka z Slupna a z Bělidl, že jsú své pečeti vedle naší k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Kladště, v pátek před hodem sv. Pavla na vieru obrácenie, leta božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého osmého (= 23. ledna 1478). Když pak kníže Václav 1. června 1478 skonal, vyžádal si Jindřich starší od krále Vladislava, aby mu nyní skutečně uprázdněné dědictví potvrdil. Tak stalo se listinou ze dne 23. června 1478 (č. 19. archivu Blštinského). Takto nabytá práva Jindřich pak postoupil Viktorinovi listem daným 14. července 1478. Obě listiny o tom zní pak: My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc oznamujem tiemto listem všem, že znamenavše a vskutku shledavše mnohé věrné a ustavičné služby osvieceného Jindřicha vévody Minsterberského, hrabie Kladského oc kniežete a ujce našeho milého, kteréž nám a koruně naší České činil, činí a činiti nepřestává, nás se věrně přidrže jakožto krále Českého, pána svého dědičného, a nám věrně k obecnému dobrému pomáhaje, a potom tiem lépe aby mohl nám slúžiti, s dobrým rozmyslem, s raddou věrných našich, mocí královskú témuž Jindřichovi a dědicuom i budúcím jeho všecko právo naše, kteréžto na nás jakožto na krále Českého a knieže Slezské připadlo spravedlivě vedle práv manských po smrti někdy osvieceného Václava, kniežete Opavského a Ratiborského, k kniežetctví jmenovitě Blštině tvrzi a městu, Žáróm tvrzi a městečku, Rybníkóm se všemi zemany, many, měšťany, rychtáři a lidmi svo- bodnými a sedlskými, se všemi městy, tvrzemi, městečky, vesnicemi, s platy, se cly, s daněmi, s služ- bami, s rybníky, řekami, potoky, lesy, bory, s lovy rybiemi i zvieřecími i ptačími, s mlýny, s kostel- ními poddaciemi i se všemi a všelikterakými vrchními a dolniemi právy, s panstvím a kniežectvím i se všemi a všelikými duochody i příslušnostmi na zemi a pod zemí, kterými by koli jmény mohly jmenovány a vypsány býti, nic ovšem nevymieňujíce ani pozuostavujíce, i také s výplatami všeli- kterakých sboží, ač jsú-li která od zámkuov svrchupsaného kniežectvie zastavena, ku pravému dědič- nému manství vedle starodávnieho od předkuov našich, králuov Českých, a koruny našie České vy- sazenie milostivě dali sme a tiemto listem dáváme, tvrdíme a upevňujeme k jmění, držení a požívání věčně a dědičně vedle výsady starodávnie. Také týž Jindřich, dědicové a budúcie jeho moci budú svrchupsané kniežectvie všecko neb rozdielně prodati, zastaviti, zavaditi, směniti neb s tiem učiniti, jakž by se jim zdálo a líbilo jako s svým vlastním dědictvím, však proto bez újmy a umenšenie práv, nápaduov a služeb, kteréž nám a koruně naší České s toho příslušejí vedle vysazenie starodávnieho. Archiv Český XVIII. 4

Strana 26
26 A ktožby tento list měl s již psaného Jindřicha neb dědicuov jeho dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v úterý vigiljí Jana křtitele božieho, léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého, královstvie našeho léta sedmého (= 1478, 23. června). Ad relationem Johannis de Rupow, magistri curie domini regis. B. XV. Registra krále Vladislava II. Listina Jindřicha star. dle orig. arch. Blštinského č. 21 zní: My Jindřich starší, buoží milostí knieže Minsterberské, hrabie Kladský oc vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi, kdež čten aneb čtúce slyšán bude, že všecko naše právo, kteréž jest nám najjasnějšie knieže pan Vladislav král Český, markrabie Moravský oc pán náš milostivý po smrti kněze Václavově dobré paměti na zámce a městu Blštině, na tvrzi a městu Žářiech, na tvrzi a mě- stečku Rybnících i na všech kniežetctvích, zbuožích a panství k nadepsaným zámkóm, městóm, tvrzem a městečkóm od starodávna příslušejících, na JKMt jakožto na krále Českého a korunu Českú spra- vedlivě přišlé, z milosti své dáti ráčil, jakož list JKMti majestátem královským zapečetěný takové obdarovánie v sobě šíře a světleje zavierá, osviecenému kniežeti a pánu Viktorinovi, kniežeti Minster- berskému, Opavskému, hrabí Kladskému oc, bratru našemu milému, jeho lásky dědicóm a spravedlivým potomkóm, s naší dobrú a svobodnú vólí dali jsme a dáváme dobrovolně tiemto listem dědičně a věčně, tak jakož list nadepsaného najjasnějšého krále pána našeho nám na to vydaný ukazuje a svědčí, nám a dědicóm i potomkóm našim v tom a na tom nic nevynímajíce ani pozuostavujíce. Na potvr- zenie a svědomie toho naši vlastní kniežetskú kázali jsme k tomuto listu dobrovolně přivěsiti, a pro širšie svědomie prosili jsme urozeného pána Jana z Žeberka a na Plané a urozeného Hylbranta z Kaffunk a na Homoli, a slovutných panoší Jana Horušanského z Rostok maršálka našeho, Hanuše z Bišofshejma, hajtmana hrabstvie našeho Kladského, Hanuše Panvicze staršého z Rengersdorfu, Jiříka Štilfrida z Ratěnic a na Nevrodě, že jsú své pečeti vedle našie k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Kladště v úterý po sv. panně Markétě léth buožích tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého počítajíc (= 1478, 14. července). Nejistota veřejných poměrů ve Slezsku byla mírem Olomúckým 21. června 1479 ukončena. Matyáš stal se zde jediným vrchním pánem a jeho vůle nyní rozhodovala, nikoli Vladislavova. To mělo značné půso- bení i na poměr knížat Minsterberských ku Blštiné. Matyáš ovšem neuznával, že by kníže Jindiich st. právo lenní obdržeti mohl od krále Vladislava. Proto schválil, když postoupena byla část dědictví knížete Václava, totiž Žáry, dceři téhož Machně. Darování Vladislavova nebyla uznávána ani při soudu, jak toho pře téže Machny proti Kazimírovi Těšínskému z r. 1498 a 1499 (Bellerode 1. c. str. 59) ukazuje. I Vladislav sám — potvrzuje to- muto Kazimírovi držení Blštiny v listině v čele těchto poznámek položené — uvádí Matyáše jako prvního právního jeho předka. Kazimír nabyl pak nejdříve zápisu na Blštinu pro dluh Viktorinův (okolo roku 1480) a později i plného panství. Zápisů listinných o tom však neznáme. Stalo se tak dle následující listiny „některý čas“ před r. 1500. Dne 28. srpna toho roku potvrdil Vladislav II. Kazimírovi držení Blštiny a panství jeho lenní proměnil v allod. Tato listina (nepřesně u Belleroda 1. c. str. 43.) chová se rovněž v archivu Blštinském (pod č. 29.) a zní: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie oc oznamujem tiemto listem všem: Jakož jsme před některém časem osviecenému Kazimírovi kniežeti Těšínskému, hajtmanu Horní i Dolní Slezí, ujci našemu věrnému milému, panství Blštinského i se všem jeho příslušenstvím v tom právě a tím zpuosobem, jakž jest to osviecený Viktorin knieže Minsterberské, ujec náš věrný milý, k své ruce přivedl a potom témuž Kazimírovi postúpil, potvrditi ráčili. I prosil nás Kazimír jmenovaný, poněvadž nám aneb dědicóm našim budúcím, králóm Českým, vajplata tého panství Blštinského po- zuostavena byla, abychom jemu právo naše, kteréž by nám a potomkóm našim na tomž panstvie pří- slušelo, dáti ráčili, a tož panství Blštinské, kteréž prvé k manskému a lenskému právu vysazeno bylo, v pravé dědictví obrátiti a uvésti ráčili. K jehožto slušným a pokorným prosbám nakloněni jsúce, vyhlédna (sic) na pilné a hodné služby jeho, kteréž nám častokrát činil a vokazoval a i podnes činiti nepřestává, chtiece jemu toho, jakož hodné jest, dobrým otplatiti, z vlastní milosti naší, jakožto král Český a najvyšší knieže Slezské, dali jsme a mocí tohoto listu našeho dáváme Kazimírovi prvepsanému, dědicóm a potomkóm jeho, všeckno právo naše, kteréž jsme my na tomž panství Blštinském měli

Strana 27
z roku 1498, 23. února. 27 aneboli v budúciech časiech mieti mohli, ničehož nevyjiemajíce ani pozuostavujíce, stolika poddanosti, kterúž nám i budúcím našim, králóm Českým, Kazimír častopsaný, dědicové jeho a držitelé téhož panství zavázáni býti mají. Také to panstvie Blštinské prve jmenované Kazimírovi častopsanému a dědicóm jeho z práva manského a z léna jsme vypustili a vysvobodili, vypúščemy a vysvobozujem a v pravé, věčné a zpupné dědictví uvozujem a obracujem tak, aby on Kazimír častopsaný, dědicové a potomkové jeho to zbuožie Blštinské se všem jeho příslušenstvím měli, drželi, volně a pokojně požívati to mohli, v tomž právě a v týž svobodě prodati, zastaviti, zaměniti a s tím učiniti i nechati jako s svým vlastním dědictvím, bez naší i budúcích našich, králóv Českých, i všech jiných lidí všeli- kterakej překážky. A ktož by tento list měl s již psaného Kazimíra neb jeho dědicóv dobrú vuolí, chceme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v pátek po sv. Bartoloměji léta buo- žieho tisícieho pětistého, království našich Uherského desátého a Českého třidcátého léta. Wladislaus rex manu propria subscripsit. Ad relacionem mag. domini Alberti de Kolowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Bohemie. Ani Kazimír Těšínský nedržel dlouho Blštiny, nýbrž prodal ji po předběžné smlouvě ze dne 22. ledna 1517 definitivní úmluvou dne 21. února t. r. jako svobodné zboží dědičné za 40.000 zl. uh. krakovskému patriciovi Alexiovi Turzovi z Betlehemfeldu. Originál v archivu Blštinském (č. 35) opatřen byl 9 pečetmi na pergamenových proužcích, z nichž druhá nyní schází. Text (nepřesně u Bellerode II, str. 82—91) zní takto: Letha buožieho tisícieho pětistého sedmnáctého ve čtvrtek den sv. Vincentého stala se jest smlúva dobrovolná, celá a dokonalá mezi námi Kazimírem, z buoží milosti kniežetem Těšínským a Velikého Hlohova, hajtmanem Horní Slezí, s jedné, a Janem Kunú z Kunštátu a na Rožnově, Janem Doktorem z Dúbravky, Hynkem z Kunčic a Janem Obešlíkem z Lipultovic na místě duostojného v Buoze otce a pána, pana Stanislava biskupa Olomúckého, jakožto moc majících od jeho milosti na místě urozeného pana Alexia Tuřieho z Betlehemfeldu strany druhé, a to taková, že my svrchupsané knieže prodali jsme zámek Blštinu s městem Blštinú i s jinými městečky a vesnicemi, s dvory, ryb- níky i jinými všemi a všelijakými příslušnostmi, též i s zemany, many volnými i se vším plným pan- stvím a právem, tak jakž jest od starodávna k tomu panství příslušelo a přísluší a jakž jsme to sami drželi a užívali, nic tu sobě, erbóm ani potomkóm našim nepozuostavujíc, svrchu jmenovanému knězi biskupovi jeho lásce na místě pana Alexia, bratra jeho lásky, ku pravému a spupnému dědi- ctví a panství za čtiřidceti tisíc zl. uh., totiž třidceti a čtyři tisíc zl. na zlatě uherských, zlata a váhy spravedlivých, a za šest tisíc zl. mince polské, po třidceti a šesti groších polských za každý zlatý počítajíc, a za puol třetího sta kop gr. též mince polské, aby se za tu summu sneslo. Kterážto summa takto placena nám, kniežeti svrchupsanému neb dědicóm našim neb tomu, kohož bychom s plnú mocí poslali, býti má: při postupování zámku a panstvie Blštinského čtyři a dvadceti tisíc zl. na zlatě a šest tisíc zl. i puol třetího sta kop na mince polské, jakož nahoře dotčeno jest, ty nám v moc naši položeny a dány býti mají rozdílně, totiž osm tisíc zl. na zlatě na Blštině, a vostatek na Osvě- cimi, a to tímto spósobem: Kterýž by kolvěk den zámek Blština i s městem knězi biskupovi jeho lásce aneb pánu Aleximu aneb tomu, kohož by jeho láska s plnú mocí poslati ráčil, postúpen byl, že také toho dne penieze ty svrchupsané nám v moc naši aneb tomu, kohož bychom s plnú mocí seslali, od kněze biskupa jeho lásky neb pana Alexia dány býti mají. A těch peněz, kteréž v Osvětimě přijímati budeme, kněz biskup jeho láska neb pan Alexy povinen bude služebníky svými těmi, kteříž by je do Osvětíma přinesli, až na Blštinu s služebníky našimi spolu provázeti dáti. A deset tisíc zl. na zlatě, ty nám kladeny a placeny býti mají od kněze biskupa jeho lásky neb pana Alexia též v Osvětimi na den sv. Tří králí od datum smlúvy tejto najprv příštích, na kteroužto summu zlatých nám při postupování zámku Blštiny jistota dostatečná podle přípisu od nás vydaného položena býti má, a my přípis obyčejný vydati máme podle obyčeje a řádu markrabstvie Moravského. Co se listu zprávnieho dotýče, takto jest zuostaveno, že jsme obě straně sobě volili ubermany, kteříž nám přípis vydati mají, pokud by ten list správní udělán býti měl, totiž z strany kněze biskupa jeho lásky neb pana Alexia voleni jsú kněz biskup Vratislavský a kněz Fridrich Lehnický jich lásky a milost, a z strany naší pan Henrich Kauffunk z Chlumu a pan Hynek Bruntálský z Vrbna a na Klimkovicích. A tíž ubermanové se spolu shledati mají tu první neděli po Hromniciech v Nise. A již každá strana vo to 4*

Strana 28
28 B. XV. Registra krále Vladislava II. se starati má, aby své ubermany, kteréž volila, k tomu vedla, aby se na týž den bez zmatku v Nise najíti dali. Pakližby která strana kterého z tých[ž] ubermanóv bezelstně k tomu času mieti nemohla, bude moci jiného na to místo zpósobiti, kterýžby oběma stranám trpělivý byl. A my nadepsané knieže přijma přípis, list správní dokonati a též při postupování zámku jej knězi biskupovi jeho lásce aneb panu Aleximu aneb plnomocnému jich položiti mám. Item postupování zámku a panství Blštinského býti má první neděli v puostě, při tom času my svrchupsané knieže všecky lidi, zemany i many i šoltysy propustiti, v poddanost a člověčenství knězi biskupovi jeho lásce uvésti neb panu Aleximu, neb kohož by na místě svém s mocí poslali s listem otevřeným pod pečetí svú. Též my při tom času od kněžny Hedviky Trenčínské její lásky, sestry naší, list dostatečný položiti máme, že její láska k tomu kupu vuoli dáti ráčí, že se její láska na to nikda táhnúti nemá. Item co se zástav a životních práv námi zavedených dotýče, kteréž některé osoby v sum- mách peněžetých drží, ty my také svobodné a čisté při tom času knězi biskupovi jeho lásce neb panu Aleximu aneb tomu, kohož by na místě svém s mocí seslali, postúpiti máme, kromě tej zástavy, kterúž pan Jan Žerotínský drží; a ta jest na tejto mieře postavena, že tej výplaty my nadepsané knieže knězi biskupovi jeho lásce neb panu Aleximu nebudem povinni vyplatiti než od Svieček minu- lých úplně v rok. Než přihodilo-li by se, že by kněz biskup jeho láska neb pan Alexy nám těch deset tisíc zl. pozóstalých prvé vyplnil, tehdá s tej summy čtyři tisíce zl. při knězi biskupovi jeho lásce neb panu Aleximu do toho času pozóstati mají, a my knězi biskupovi jeho lásce neb panu Aleximu tej zástavy nahoře psané na ten čas sv. tří králů postúpiti a očistiti jmáme beze všech a všelijakých odtahóv, a kněz biskup jeho láska neb pan Alexy povinen bude ty čtyři tisíce pozuostalé nám též na ten čas položiti beze všech odtahóv. Item což se platu na vsi Lúce dotýče, kterýž se faráři Blštinskému vydává, dvadceti a jeden zl., ten plat jest v rajstřích pro- dajných ukázán; na tom jest ta věc zavřena, že my nahoře psané knieže ten plat vyčistiti máme. Pakliž bychom toho platu tak v náhle očistiti nemohli, tu věc připúštieme knězi biskupovi Olomúc- kému jeho lásce, jakž by se zdálo jeho lásce zadosti ten plat převésti, že my při tom zuostati chceme. Item co se kniežete Václava, syna našeho, dotýče, ten také v listu zprávniem podle nás zprávčím býti má a jistcem se zapsati i k tomu listu pečeť svú podle nás zavěsiti. Item také jest na tom zuostáno, co se zeman a manóv dotýče, kteříž jsú k soudóm jinam stávali nežli tu ve Blštinském panství, ti mají při právu toho panství Blštinského podle starodáv- nieho obyčeje jejich zuostaveni býti, krom pana Jana Žirotínského i jiných pří, kteréž v právě kniežetství Těšínského zapohnány neb obžalovány jsú, ty v témž právě své konce vzieti mají, a to konečně do sv. tří králí příštích, a potom zase tam příslušeti k soudóm jako i jiní. Item zemany, many a města i jiní lidé panství Blštinského, jestliže v kterým rukojemství námi zavedeni jsú, ti také všickni z těch rukojemství vypraveni a vysvobozeni býti mají v roce od smlúvy tejto pořád zběhlém. Pakli by jaké škody všickni neb někteří skrze to vzali, ty my, což by pokázati slušně mohli, jim napraviti máme konečně do času nadepsaného. Item jestli by toho potřebí bylo kdy knězi bisku- povi jeho lásce neb panu Aleximu, erbóm a potomkóm jeho, a kdo to zbuožie na všem neb na diele nařekl, a jeho lásce neb panu Aleximu i potomkóm jeho toho potřeba byla, aby jě rukojmie v tom zastúpili a to očistili, to všecko před [při?] nadepsaných ubrmaních buď, pokud a jak v tom pan Alexy opatřen býti má, jest-li by kdy o to narčen byl a rukojmí svých tak náhle ku právu připraviti ne- mohl, aby ho v tom zastúpili a on aby skrze to škody, ač by se súditi musil, nenesl. Item svršky všecky při zámku a ve dvořiech zuostaviti máme, kromě děla na kolách. Ryby v halteřiech, labuti a tenata, kteréž nyní z Skočova pro potřebu naši na Blštinu vezena jsú, to my k sobě vzieti máme. Item rukojmie, kteříž v listu zprávniem za nás slibovati mají, má jich býti osm z Opavského a osm z Těšínského kniežetství, kteříž prvé nám oznámeni jsú. Pakli by který z těch býti nemohl, ale jiného z těch kniežetství tak mohovitého zjednati máme. Item za těch deset tisíc zlatých pozuo- stalých rukojmie mají býti z markrabstvie Moravského z pánóv a vladyk osm dostatečných. Item jestli bychom my neb úředníci naši jaké penieze sirotčí na tom panství na kteréž kolvěk dědině vyzdvihli, ty všecky při postupování zámku a toho panství těm dědinám navrátiti máme. Item svobody a listy všecky na to panství Blštinské, kteréž jmáme od kohož kolvěk, ty panu Aleximu při postupování toho panství vydati máme. Item zvláštní dobrú vuoli na ten list, kterýž od JMKské na dědictví toho panství nám dán jest, panu Aleximu udělati máme, a ten list i s tú dobrú vuolí jemu vydati při postupování.

Strana 29
z roku 1498, 23. února. 29 A tu smlúvu svrchupsanú slíbili jsme sobě z obú stranů ctně a řádně zdržeti a neporušitedlně za- chovati tak, jako ctnému kniežeti a ctnému pánu i dobrým lidem rytířským příleží. Tomu na svědomí my nadepsané knieže i tudiež my Jan Kuna z Kunštatu, Jan Doktor, Hynek Kunčický a Jan Obešlík svrchupsaní na miestě kněze biskupa JMti pečeti naše k tomuto listu jsme přivěsili. A pro širší svědomí připrosili a žádali jsme urozených pánóv a urozených vladyk pana Henricha Kauffunka z Chlumu, pana Hynka z Vrbna a na Klimkovicích, Jana Čela z Čechovic a Jindřicha Larisse z Na- česlavic, že jsú své pečeti podle nás k tejto smlúvě přivěsili, sobě i erbóm svým bez škody. Jenž se stala a dokonala ve Frištatě léta a dne, jakž nahoře položeno jest. Regest smlouvy definitivní viz u Grünhagena a Markgrafa 1. c. str. 404. Konečně uveden zde budiž list, kterým Kazimír a syn jeho Václav rytířstvo, zemany a many novému přikazuje pánu. Dle originálu často- jmenovaného archivu Blštinského (č. 30.) zní: My Kazimír z božie milosti knieže Těšínské a Velikého Hlohova, najvyšší hajtman Horní Slezí, a my Václav z tejž milosti buožie knieže Těšínské a Velikého Hlohova oc, syn prvé jmeno- vaného kněze Kazimíra JMti, vyznáváme tiemto listem všem vóbec: Jakož jsme urozenému panu Aleximu Tuřiemu panství Blštinského s rytířstvem, zemany a many i jiným vším příslušenstviem pro- dali, kdež my z některých slušných příčin na tenž čas, když postúpení téhož panství býti mělo, nemohli jsme osobú naší při tom býti, než na místě našem některé pány a dobré lidi s úplnú mocí naší k tomu jsme vyslali byli, že jsú rytířstvo i města i jiné obyvatele téhož panství propustili a v poddanost panu Tuřiemu uvedli; a protož my kniežata svrchupsaná tiemto listem sami za sebe i za erby a potomky naše slibujem a přiřékáme, že svrchupsané rytířstvo i města vo to nařiekati nemáme nyní i na věčné časy. A jestli že by jě ktožkoli jiný vo to nařiekati chtěl, že by proti nám co učinili, což by učiniti neměli, my je v tom zastúpiti chcme a máme, neb jsú se proti nám po všecky časy zachovali tak, jakž dobrým lidem rytířským a věrným poddaným proti pánu svému pří- sluší. Tomu na svědomie naši vlastnie pečeti k tomuto listu přitisknúti jsme kázali. Jenž jest dán a psán na Těšíně v pondělí po neděli Reminiscere léta buožieho tisícieho pětistého sedmnáctého (= 9. března 1517). 12. V Budíně 1498, 23. února. — Král dává Kazimírovi knížeti Těšínskému list mocný. (Fol. 90) (Kazimírovi kniežeti Těšínskému list mocný o zřiezenie statku.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest prosil nás osviecený Kazimír knieže Těšínské, hajtman hornie a dolnie Slezí, ujec náš věrný milý, abychme jemu tu milost učiniti a toho dopustiti ráčili, aby mohl o statku svém i vo dětech zřiezenie a poručenie učiniti, jakž by se jemu najlép zdálo. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vě- domím, mocí královskú v Čechách a jakožto knieže Slezské svolili jsme k tomu a tiemto listem konečně svolujeme, aby týž Kazimír všecek statek svuoj, kterýž kolivěk má aneb jmieti bude, movitý aneb nemovitý, dědičný, manský aneb zapisný, mohl dáti, prodati, směniti, vodkázati za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, též aby mohl dětí svých a statku svého poručníky zdělati a zřiediti, kteříž se jemu kolivěk zdáti a líbiti budú. Kteréžto dánie, prodánie, směněnie aneb vodkázánie statku jeho svrchupsaného, též i poručníkuov zřiezenie má pevné, stálé a neporušené býti a tolikéž moci mieti, jakoby to buď všecko spolu aneb každé zvlášt a rozdielně listy našimi utvrzeno a upevněno bylo nynie i potomně, a to bez našie, budúcích (našich), králuov Českých a kniežat Slezských, i všech jiných lidí všelijaké překážky.

Strana 30
30 B. XV. Registra krále Vladislava II. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek u vigilji sv. Matěje apoštola letha božieho MCCCCXCVIII a království našich Uherského vosmého a Českého dvadcá- tého sedmého. Ex commissione propria regie maiestatis. Kníže Těšínský Kazimír zemřel 13. prosince 1528. 13. V Budíně 1498, 1. března. — Král potvrzuje smlouvu Albrechta z Kolovrat se Slaviborem Prackem ze Svinné o pozemky pod vsí Výrovem někdy kláštera Plaského. (Fol. 10.) (Albrechtovi z Kolovrat k smlúvě gruntuov a luk povolenie.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Albrecht z Kolovrat na Libštejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, oznamuje nám, že jest udělal celú a dokonalú smlúvu s slovutným Slajborem Prackem ze Svinné vo ty lúky a grunty Sechutické pod vsí Vajrovem ležície, příslušejície od staradávna ke dvoru pustému Sechuticóm kláštera našeho Plaského, kterýžto dvuor i s lukami nadepsaný Slajbor Pracek má a drží podle smlúvy té, kterúž jest vo to s opatem a konventem téhož kláštera Plaského učinil, a držeti to má a toho požívati až do své živnosti. Než po smrti jeho zase má ten dvuor se vším jeho a všelijakým příslušenstvím na ten klášter Plaský přijíti a připadnúti beze všech úplatkuov. A poněvadž jest s týmž Slajborem Prackem vo ty lúky a grunty s jejich příslušenstvím on Albrecht smlúvu učinil, má jemu a povinen bude s těch luk s dědici a budúcími svými tři kopy a dvadceti gr. každý rok rozdielně*) platiti a vydávati, a to až do jeho smrti. A po jeho smrti opatu a konventu kláštera Plaského, nynějším i budúcím, beze všeho zadržovánie. A při tom toho dotýkaje, že by chtěl na těch lukách a gruntiech Se- chutických pod vsí Vajrovem ležících pro polepšenie toho zbožie rybník udělati, proše nás, abychme jemu k té smlúvě s Slajborem častopsaným učiněné a k dělání toho rybníku povolenie naše dáti a potvrditi ráčili, tak aby on i s dědici a budúcími svými žádných vo to budúcích nesnází a zmatkuov neměl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám mnohé, věrné a pilné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, dali jsme k smlúvě gruntuov a luk svrchupsaných mezi ním Albrechtem a Slajborem učiněné jisté a konečné naše povolenie, a tiemto listem dá- váme a jie potvrzujem ve všem jejiem znění, položení, punktiech, klausulech a arty- kulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsána a položena byla, chtiece tomu, aby on Albrecht s dědici a budúcími svými na těch lukách a gruntiech svrchupsaných pod vsí Vajrovem ležících udělati mohl rybník, když se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude. Kterýžto rybník když svrchupsaný Albrecht udělá a dokoná, má jej i s dědic, a budúcími svými jmieti, držeti a jeho požívati, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, opata a konventu téhož kláštera nynějších i budúcích i jiných všech

Strana 31
z roku 1498, 28. února, 1. března. 31 lidí všelijaké překážky, a to dotud, dokudž by z těch zboží kláštera Plaského od opata a konventu jeho nynějších aneb budúcích podle zněnie zápisuov svých splaceni nebyli. Než kdyžby od nich všecka svá zbožie vyplatili a summu jim zápisnú položili a dokonce zaplatili, mají jim a povinni budú téhož rybníku beze všech úplatkóv také postúpiti. Než dokadž těch zboží od nich nevyplatie, mají tři kopy a dvadceti gr. svrchupsaných rozdielně jemu Prackovi až do jeho živnosti a po jeho smrti opatu a konventu kláštera Plaského vydávati tak, jakož se napřed vypisuje, a to bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Albrechta, dědicuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú volí, chcem aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek před pře- nesením sv. Václava leta božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a krá- lovství našich Uherského vosmého a Českého dvadcáteho sedmého. Ex commissione propria maiestatis regie. *) dodatečně po straně připsáno. O Sechuticích srov. Prusíkovy Příspěvky místopisné ve Sborníku historickém sv. 3 str. 339—340. 14. V Budíně 1498, 28. února. — Král potvrzuje Štěpánovi ze Zápolí držení pusté vsi Tršal na Moravě. (Fol. 12.) (Stefanovi z Zápolé na ves pustú řečenú Tršaly potvrzenie.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest nám ukázal list na pargameně s visutými pečetmi celý a neporušený mnohomocný Stefan z Zápolé, věčný hrabě země Špiské a nadršpan královstvie Uherského, věrný náš milý, kterýmž jemu slovutný někdy Jan z Ojnic a z Střielek a Jiřík z Ojnic na Bohuslavicích i s erby svými zapsali ves svú dědičnú a pustú řečenú Tršaly s dvorem a rybníkem i s jejím vším příslu- šenstvím ve čtyřech stech zlatých uherských dobrých, kteréž za ni někdy Mikuláš z Ojnic strýc jejich od krále Mathiáše, předka našeho slavné paměti, hotové vzal, a k tomu jemu dali všecky listy a spravedlnosti své, kteréž jsú k též vsi jměli. a nadto se vodřekli všeho práva svého, kteréž koli k té vsi Tršalóm jměli bud dskami aneb knihami úředničími zapsané. A při tom nás týž Stefan prosil, abychme jemu a dědicóm jeho listu toho potvrditi ráčili. Jehožto prosbu slušnú znajíce a také na jeho služby, kteréž jest nám mnohé, věrné, pilné a ustavičné činil a činiti nepřestává, zřenie majíce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú a jakožto margkrabie Moravský, potvrdili jsme jemu a dědicóm jeho listu svrchupsaného a tiemto listem potvrzujem ve všem jeho znění, položení, punktiech, klausulech a artykulech, tak jakoby tuto slovo od slova položen a vepsán byl, chtiece tomu, aby voni nadepsanú ves pustú Tršaly se vším jejím příslušenstvím v těch čtyřech stech zlatých uherských svrchupsaných jměli, drželi a jie požívali a požívati

Strana 32
B. XV. Registra krále Vladislava II. 32 mohli aneb ji prodali a zastavili, jakž se jim najlépe a najužitečnějie zdáti bude, tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé téhož margkrabstvie Moravského svých dědičných vsí užívají a užívati mohú, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, bu- dúciech našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všeli- jaké překážky. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Stefana, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí na- hoře i dole psaných. Tomu na svědomie pečeť naši oc. Dán na Budíně první středu v postě letha božieho oc XCVIII a království našich Uherského vosmého a Českého dvadcátého sedmého. Ex mandato proprio maiestatis regie. Štěpán Zapolya byl jeden z předních stranníků Vladislavových a při volbě jeho za krále Uherského, když byl za rozhodčího jmenován kompromisem, rozhodl v jeho prospěch. Za to byl od svého krále hojně odměňován statky i úřady, mezi jiným i palatinátem. Zemřel 25. pros. 1499. S manželkou svojí Hedvikou Tě- šínskou měl děti: Jana, Jiřího a Barboru. (Srov. Katona, Historia critica regum Hungariae, XVIII, 179.) 15. V Budíně 1498, 28. února. — Král potvrzuje témuž držení vsi Šumic blíž Uherského Brodu ležící. (Fol. 12.1) (Témuž Štefanovi z Zápolé, nadršpanovi královstvie Uherského.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl mnohomocný Štefan z Zápolé, věčný hrabě země Špiské a nadršpan královstvie Uherského, věrný náš milý, ozna- muje nám, kterak má a drží ves řečenú Šumice se dvorem i se vším [a] všelijakým jejím příslušenstvím v margkrabství Moravském blíž Brodu Uherského ležící, kterúžto ves byl jest kúpil k svému jmění, držení a požívání najjasnější někdy pan Mathiáš, Uherský a Český oc král a margkrabie Moravský, předek náš slavné paměti, za čtrnácte set zlatých uherských, a potom ji dal osviecenému Hanušovi Korvinovi kniežeti Liptovskému a Opavskému, synu svému, a potom v drženie též vsi Šumic že jest přišel od téhož Hanuše statečný Emrych Czobor, vod kteréhož jest ji potom on Štefan kúpil a v drženie jejie přišel tak, jakož ty věci list ten, kterýž na to od něho má, šíře v sobě drží a vokazuje; proše nás, abychme my jeho i s dědici jeho listem naším v tom milostivě opatřiti ráčili, tak aby [v] drženie a požívánie té vsi žadné škody nynie i budúcně nejměli. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám mnohé, věrné, pilné a užitečné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich a jakožto král Uherský, Český a margkrabie Mo- ravský, poněvadž jest penieze hotové týž Štefan za jmenovanú ves a dvuor Šumice s jejich příslušenstvím*) dal, nechtiece, aby toho kterú škodu jměl, tuto jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho při držení a požívanie té vsi zvláštní milost učinili a tiemto listem činíme, chtiece tomu konečně, aby voni túž ves Šumice s jejím příslušenstvím v summě čtrnácti set zlatých uherských jměli, drželi, jie požívali aneb prodali a za- stavili, jakž se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, nejsúc vodtud bez své vuole od

Strana 33
z roku 1498, 28. února, 7. března. 33 žádného člověka splacováni leč od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, aneb od těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě pří- slušela, všakž tak, když bychme to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožem a moci budem, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim puol leta napřed věděti a po vyjití toho polúletie pořád zběhlého položiec jim v moc jejich čtrnácte set zl. uh. v cele a úplně. Kdyžby také své puo- žitky a poplatky toho polúletie vybrali, mají nám hned a povinni budú té vsi a dvoru Šumic i s jejím příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréžby na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s nadepsa- ného Štefana, dědicuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú volí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně první středu v puostě anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Ex commissione propria regie maiestatis. Hungarie octavo Boemie vero XXVII°. *) nad řádkou doplněno. 16. V Budíně 1498, 7. března. — Král propouští Herrychovi z Lichtenburka a synům jeho Bítov z manství. (Fol. 13.) (Herrychovi a Burjanovi synu jeho z Lichtenburgka a z Bietova.) My Vladi- slav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Burjan z Lich- tenburgka a z Bietova, komorník náš věrný milý, oznamuje nám na miestě urozeného Herrycha z Lichtnburgka a z Bietova otce svého i všech bratří svých, věrných našich milých, kterak mají a držie v jistých zápisiech předkuov našich, králuov Českých i margkrabí Moravských, Bietov zámek s farú tu na hradě a městečko Bietovec pod zámkem, také s farú, Blížkovice městečko s farú, Štítary městečko s farú, město Budějovice s farú i s podacím kostelním, ves Čidružice, ves Paulice, ves Blatnice, ves Lišanovice, ves Chvaletice, Ždanice pusté, ves Hosnovice, ves Heřmanice, item Podolé a Německú Vesku, ves Laz, Častohostice s farú, ves pustú Mstěníky, item v Mošovicích čtyři člověky, item v Lovkovicích šest člověkuov, item v Mileticích jeden člověk, item v Malém Dešově šest podsedkuov, dva pustá a čtyřie vosedlí, item Rančieřov ves, v Písečné tři člověky, Vysočany ves, ves Syrovice se vším příslušen- stvím, dvuor Malý Lazec se vším příslušenstvím, ves Přištba, ves Lažanky, ves Jehřice, ves Radkovice, ves Hudeřice, item v Mirovicích dvuor pustý a mlýn osedlý s hrází, v Gdousově osm člověkuov, pastevce pusté, s lidmi, platy, lesy, horami, chrastinami, lukami, dědinami, pastvami, řekami, potoky, rybníky i s jinými jejich příslušnostmi; proše nás s velikú pilností, poněvadž týž zámek Biethov s Budějovici městem i jinými městečky a vesnicemi s jejich příslušenstvím službami a povinnostmi manskými nám jakožto králi Českému a margkrabí Moravskému příslušie, abychme 5 Archiv Český XVIII.

Strana 34
34 B. XV. Registra krále Vladislava II. jim to zbožie nadepsané s jeho příslušenstvím z takových služeb a povinností manských vysvoboditi a k dědictví dáti a vysaditi ráčili, tak aby majíce a držiece to dědicky mohli nám tiem lépe a dostatečnějie slúžiti. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro věrnost a služby téhož Herrycha a synuov jeho, a zvlášt pro služby nadepsaného Burjana syna jeho a komorníka našeho, kterýž byv u nás z mladosti až do nyněj- šieho času, věrně jest nám, právě a pilně slúžil, chtiece, aby pro takové své služby milosť naši k sobě poznali a tiem hotovějie nám potom a dostatečnějie slúžili a slúžiti mohli, čím k sobě milost naši náchylnější seznají: s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, hrad Bietov s městem Budějovici i s jinými městečky a vesnicemi svrchupsanými a s těmi se všemi pří- slušnostmi nahoře psanými jmenovaným Herrychovi a Burjanovi s jinými bratřími jeho ze všech služeb a povinností manských propustili jsme a tiemto listem mocně a milostivě propúštieme a v pravé, svobodné a zpupné dědictvie uvodíme, chtiece tomu, aby on Herrych s Burjanem i jinými syny a erby svými a dědici jejich zbožie Bietovské svrchupsané se vším jeho příslušenstvím dědičně jměli, drželi a jeho po- žívali a požívati mohli nynie i na budúcie věčné časy tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé margkrabstvie našeho Moravského svých dědičných a svobodných zboží užívají a užívati mohú, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce hajtmanu, najvyšším komorníku a sudím margkrabstvie Moravského nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte napřed jmenované zbožie Bietovské s jeho příslušenstvím i list tento, když koli od svrchupsaného Herrycha aneb synuov jeho požádáni budete, ve dsky zemské dědičně vložiti a vepsati kázali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Po- rúčejíc při tom i hofrychteři našemu, aby také pro budúcí pamět, jsa od týchž Herrycha a synuov jeho požádán, zbožie to Bietovské z knih manských vymazati kázal a toho jináč nečinil. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Herrycha a synuov jeho dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomí oc. Dán na Budíně v středu po Přenesenie sv. Václava letha božieho MCCCCXCVIII a království našich Uherského VIII° a Če- ského XXVII°. Ad mandatum proprium maiestatis regie. Srov. čís. 45. 17. Bez místa a dne. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat list mocný. (Fol. 14.) (Albrechtovi z Kolovrat povolenie a list mocný o zřiezenie statku jeho.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest nás prosil urozený Albrecht z Kolovrat na Libštejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, abychme jemu

Strana 35
z roku 1498, 7.—29. března. 35 povolenie naše a list mocný, na kterýžby statek svuoj podle zdánie a vuole své Ex commissione propria maiestatis regie. zřéditi mohl oc ut in forma communi. Albrecht z Kolovrat zemřel 25. května 1510. 18. V Budíně 1498, 21. března. — Král potvrzuje Janovi Harantovi z Vařin držení vsi Darovy někdy kláštera Plaského. (Fol. 14.) (Janovi Harantovi z Vařin.) Item dáno jest potvrzenie a povolenie Janovi Harantovi z Vařin a na Březině na list, kterýž má na ves řečenú Darova, kúpenú někdy od předkuov jeho od Gotfryda opata i všeho konventu kláštera Plaského zákona Cisterského oc ut in forma communi. A v tom listu jest dobrá vuole. Dán na Budíně v středu den sv. Benedikta anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie VIII° Boemie vero XXVII°. Ad relationem domini Alberti de Kolovrat, magistri curie maiestatis regie. Darova, ves u Rokycan, zastavená od kláštera Plaského r. 1420, připojena byla ke hradu Březině. Roku 1661 jmenuje se ves pustou (srov. Sedláček, Místopisný slovník s. v.). 19. V Budíně 1498, 19. března. — Král dává Oudřejovi Skalskému nápad královský po Václavovi Tulaři (Fol. 14.“) (Ondřejovi Skalskému.) Item dán jest list na papíře Vondřejovi Skalskému, kterýmž král JMt všecko právo a nápad svuoj dává po smrti Václava Tulaře na všem statku jeho movitém i nemovitém. Všakž proto dánie to býti má bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIa ante Benedicti anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie Relator dominus Albertus magister curie. vero XXVII°. 20. V Budíně 1498, 29. března. — Král osvobozuje dům Linharta z Haru v Brně od všech po- platků královských do jeho života. (Fol. 14.) (Linhartovi z Haru.) Item dán jest list statečnému Linhartovi z Haru. Jakož má a drží duom na rynku v městě Brně, aby s toho domu žádných šosuov. lozunkuov ani jiných žádných poplatkuov ani povinností, kteréžby s toho domu příslušely králi JMti, nečinil ani činiti povinen byl, a to až do své živnosti. Dán na Budíně v úterý po hodu Zvěstovánie Panny Marie anno oc XCVIII, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero vigesimo septimo. Ad relationem strenui Venceslai Cziec de Nemyceves, purgkravii territorii Grecensis et marescalci curie maiestatis regie. Celý zápis přeškrtnut. — Srov. níže čís. 117. O Linhartovi z Haru viz tento Archiv sv. XVI. str. 544 č. 732 a 733. 5*

Strana 36
36 B. XV. Registra krále Vladislava II. 21. V Budíně 1498, 10. dubna. — Král svědčí, že Zachař z Božetína, Martin z Nedvojovic a Rehoř z Dorotic, úředníci mince na Horách Kutných, účty řádně složili. (Fol. 15.) (Zachařovi, Martinovi a Rehořovi.) Item dána jest kvitancí na pargameně slovutným Zachařovi z Božetína, Martinovi z Nedvojovic a Rehořovi z Dorotic, úředníkóm mince na Horách Kutnách, že jsú řádný počet učinili s toho ze všeho, což jsú v plném roce střiebra i jiných duochoduov do mince našie přijímali, a to slovutnému Janovi Horštorfarovi, mincmajstru na Horách Kutnách, na miestě krále JMti, z summy XV tisíc VIII set XXVII kop a z puol sedmnácta gr., vše grošuov českých, jakož pak ta registra, z kterýchž jsú ten počet učinili, to všecko v sobě šíře a světleji vokazují. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v úterý po Květné neděli anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad relationem domini Alberti de Kolovrat et Liebstein, magistri curie maiestatis regie. Zachař z Božetína jmenuje se již r. 1480 se Simeonem Seménkem z Vrchovisk a Janem Charvátem z Ostrova úředníkem mince kutnohorské (viz tento Archiv XVI. str. 1). 22. V Budíně 1498, 9. dubna. — Král dává Jindřichovi z Hradce dům na Starém Městě Pražském. (Fol. 15.) (Jindřichovi z Hradce dává se duom v Starém Městě Pražském.) Vladislav z božie milosti oc. oznamujem listem tiemto všem, že hlediec na mnohé, věrné a ustavičné služby urozeného Jindřicha z Hradce, najvyššieho komorníka královstvie Českého, věrného našeho milého, kteréž jest nám od dávních časuov činil a činiti nepřestává, i chtiece, aby za to také k sobě od nás některú vděčnost i milost naši poznal, s dobrým rozmyslem a naším*) jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, dali jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho duom náš ležící za sv. Mikulášem na Starém Městě Pražském, tu kdež dsky dvorské byly, a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby oni duom ten i s jeho příslušenstvím jměli, drželi, jeho požívali a požívati mohli aneb s ním jako s svým vlastním učinili a učiniti mohli, jakž se jim najlépe zdáti a líbiti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Přikazujíc poctivým purgmistru a konšelóm téhož Města Starého nynějším i budúcím, abyšte nadepsanému Jindřichovi, dědicóm a budúcím jeho v užívání domu toho nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli nynie ani budúcně. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jindřicha, dědicóv a budúcích dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu-

Strana 37
z roku 1498, 9—10. dubna. 37 psaných. Dán na Budíně v ponděli po Květné neděli anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie VIII, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. *) následuje a přeškrtnuté. Jedná se zde o dům nyní č. 72—V. (Srov. Tomek, Dějepis města Prahy VIII, str. 130.) Dobrou vůli danou od poručníků dětí a statků Jindřicha z Hradce Michalovi Slavatovi ze dne 15. dubna 1508 viz v tomto Archivu díl X. str. 437. 23. V Budíně 1498, 9. dubna. — Král směňuje ves Třebostovice s Janem z Šelnberka za dvory v Činěvsi. (Fol. 15.) (Jan z Šelnberga postupuje králi JMti vsi Činěvsi, směňuje ji na ves řečenú Třebostovice.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem: Jakož urozený Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř královstvie Českého, věrný náš milý, k našie žádosti postúpil jest nám dědictvie svého v Činěvsi, dvoruov kmetcích i s platem i se vším příslušenstvím, což tu měl a držel, a to dědictvie své ve vsi svrchupsané ve dsky zemské nám a dědicóm našim v V° kopách gr. č. vložiti má se zprávú tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky od urozené Anny z Kovaně plnějie svědčie, a to nám dokonati a ve dsky vložiti má, nebude-li moci beze lsti prve, ale konečně vo Suchých dnech letničních najprve přieštích beze všeho dalšieho prodlevánie a odporu všeli- kterakého. I nechtiece jemu toho dáti škodnu býti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, miesto toho dědicstvie nahoře dotčeného ve vsi Činěvsi jiného dědicstvie našeho postúpili jsme jemu a tiemto listem postu- pujem dědicstvie zejména tohoto: ves celú Třebostovice s lidmi kmetcími, s platem, s kurmi, s vajci i s plným panstvím, kromě lesuov a luk, kteréž jsme sami při té vsi Třebostovicích drželi a držíme, ty sobě, dědicóm a budúcím našim pozuostavili jsme a tiemto listem pozuostavujem k zámku našemu Poděbradóm; ves celú Velenku s lidmi kmetcími, s platem, s kurmi, s vejci i s kostelním podacím tudiež a s plným panstvím, tak jakž jsme to všecko sami drželi a požívali, a k tomu háj řečený Psářce, tak v témž plném právě, jakož nám dsky od osviecených Jindřicha kniežete Minstrberského a od Albrechta, Jiřieho a Karla synuov jeho plnějie svědčie, nahoře jmenovanému Janovi z Šelnbergka a jeho dědicóm ku pravému dědicství dědičně v pěti stech kopách gr. č. postúpili jsme a mocí listu tohoto postupujem k jmění, držení, k prodání, zapsání, zastavení a učinění jako z svého vlastnieho a dědičného, žádného práva, panstvie ani které zvláštnosti nám ani dědicóm a budúcím našim, králóm Českým, k nadepsaným vsem a dědinám viece nepozuostavujíce. A zpraviti máme dědiny svrchupsané jmenovanému Janovi a jeho dědicóm i budúcím sami toliko dě- dinami našimi Poděbrady hradem a vesnicemi všemi k Poděbradóm příslušejícími i tiem vším, což tu máme a držíme, před každým člověkem právem zemským a zvlášt

Strana 38
38 B. XV. Registra krále Vladislava II. před věny a sirotky, tak jakož země za právo má, třetinú výš. Pakli bychom nezpravili, tehdy úředníci Pražští menší desk zemských mají a moci budú jej Jana z Šelnbergka neb dědice jeho a budúcie zvésti na dědiny naše svrchudotčené na všecky třetinú výš summy svrchupsané, jménem pokuty a nákladuov beze všech puohonuov, tak jako v právě stanném. Kteréžto postúpenie zbožie a dědin svrchu- dotčených chcme, aby tolikéž moci a pevnosti mělo, jakobychom to jsúce při dskách osobně učinili a k tomu se přiznali. A protož přikazujem úředníkóm větším i menším desk zemských, kdyžby koli požádáni byli od prve řečeného Jana z Šelnbergka anebo vod dědicóv a budúcích jeho, abyšte jim list tento slovo od slova ve dsky zemské vložili a vepsali a toho jináč neučinili, bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jana, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí po Květné neděli letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uherského osmého a Českého dvadcátého sedmého. Maiestas regia manu propria subscripsit. Činěves u Městce Králova s části patřila ke hradu Kosti. Tuto vyměnil král za Třebostovice, ves nyní neznámé polohy. Srov. i níže č. 32. 24. V Budíně 1498, 9. dubna. — Král dává témuž kus břehu i řeky Labe u zámku Kostomlat. (Fol. 15.) (Janovi z Šelnbergka dává se Labe s lesy proti Kostomlatóm.) My Vladi- slav oc známo činíme tiemto listem všem, že z milosti našie zvláštnie dali jsme a tiemto listem dáváme urozenému Janovi z Šelnbergka, najvyššiemu kancléři krá- lovstvie Českého, dědicóm a budúcím jeho, Labe našeho, kteréž tu proti Kostomlatóm zámku jeho máme za osm provazcóv zdéli, kdežto každý provazec drží dva a čtyřidceti loket, a podle téhož Labe ten břeh vod Keřska, lesuov našich, též za osm provazcuov jemu dáváme a vod téhož břehu přidáváme jemu, aby měl cestu svobodnú a pruojezd nebolito pruohon svobodný až k té silnici, kteráž jde skrze Keřsko tu hned proti samým Kostomlatóm; a to všecko jemu dáváme, jeho dědicóm i budúcím dědičně. Všakž proto sobě to pozuostavujem, aby lidé naši z Hradištka potom břehu i těch gruntiech, kteréž jemu dáváme, svobodně pásti a také rybáři naši aby v tom Labi, kteréž jemu dáváme, za osm provazcuov volně lovili jako i prve bez překážky jeho, dědicuov i budúcích jeho, jim s toho nic neplatiece. A protož přikazujem úředníkóm větším i menším desk zemských královstvie Českého, kdyžby toho požádali, abyšte jemu Janovi, dědicóm a budúcím jeho tento list ve dsky vložiti a vepsati neobme- škávali. A ktožby list tento jměl s již psaného Jana dobrú volí a svobodnú, i tudiež dědicuov a budúcích jeho, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu- psaných. Tomu na svědomí oc. Dán na Budíně v pondělí po Květné neděli letha

Strana 39
z roku 1498, 9—29. dubna. 39 božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a*) království našich Uherského Vosmého a Českého dvadcatého sedmého. Regia maiestas manu propria subscripsit. *) následující škrtnuto. Hradu Kostomlat nabyl Jan ze Šelmberka od krále Vladislava II. r. 1495 (Reliquiae tabularum II. 470). K tomu dal mu touto listinou Labe s lesy, a r. 1499 majestát na přívoz pod hradem. Před r. 1509 prodal týž Jan ze Š. neb některý z jeho synů Kostomlaty Bedřichovi z Donína. (Srov. Sedláček, Hrady X. 352.) 25. V Budíně 1498, 10. dubna. — Král dává špitálu u mostu v Starém Městě Pražském podací ve vsi Chřešťovicích. (Fol. 17.) (Mathiášovi mistru Špitálskému.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem, že přistúpiv před nás velebný Mathiáš, mistr špitálský blíž mostu Starého Města Pražského, nábožný náš milý, a prosil jest nás pokorně, abychme] jemu a zákonu jeho ve vsi Chřeštovicích u sv. Jana podací dáti a příti ráčili, a že on to podací opatrovati a toho hleděti chce, tak aby při své spravedlnosti před každým zacho- váváno bylo. K jehožto snažné prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým*) vědomím, mocí královskú v Čechách, svrchupsané podací ve vsi Chřeštovicích u sv. Jana jmenovanému mistru špitálskému dali jsme a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby on to podací v již psané vsi jměl, držel a jeho užíval bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Tomu na svědomie pečet naší oc. Dán na Budíně v úterý po Květné neděli anno Christi 1498, regno- rum autem nostrorum Hungarie VIII°, Boemie vero XXVII°. Ex mandato proprio maiestatis regie. *) Opomenuta čárka krátící za m. V Chřešťovicích měl král Český právo podací asi nejspíše jako lenní pán, neb dvůr zdejší byl manský. (Srov. Sedláček, Hrady VII, 250.) 26. V Budíně 1498, 29. dubna. — Král svědčí, že Horštorfar z Malešic, mincmistr na Horách Kutných, účty řádně složil. (Fol. 17.) (Janovi Horštorfarovi z Malešic.) Item dána jest kvitancí slovutnému Janovi Horštorfarovi z Malešic, mincmajstru na Horách Kutnách, podle registr sepsaných a zapečetěných, kteréž jest poslal králi JMti, všech příjmuov a vydání z registr verkových, potom z kúpeného střiebra, item z registr měděnných, pregerských i šafař- ských, podle kterýchžto přijal jest počet od úředníkuov mince ze všech příjmuov a vydání tak, jakž to ta registra v sobě šíře a světlejie držie a zavierají oc ut in forma communi. Dán na Budíně v neděli před sv. Filipem a Jakubem anno Christi oc XCVIII°, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero vigesimo septimo. Ad relationem magnifici domini Alberti de Colowrat, magistri curie maiestatis regie.

Strana 40
40 B. XV. Registra krále Vladislava II. Registra verková, o nichž se tuto mluví, jsou nám, počínaje r. 1472, zachována a sahají až do doby Ferdinanda I. Přechovává je archaeologický sbor „Vocel“ v Kutné Hoře. V nich zaznamenávalo se každého téhodne na prvním místě, kolik stříbra bylo do mince přijato od jednotlivých rudokupců (erckafeřů) a co za ně bylo placeno; po té bylo popsáno sdělání stříbra toho na mince (verk mincovní); posléze bylo při každé neděli vytknuto vše, co bylo vydáno. Srv. velice zajímavou zprávu Em. Lemingra „O českém mincovnictví za krále Vladislava II.“ v Památkách arch. a míst. dílu XII. sloupec 399—414. 27. V Budíně, 1498, 15. května. — Král dává nápad Janovi z Mertlína. (Fol. 17.) (Janovi z Mertlína.) Item dán jest list otevřený na papíře slovutnému Janovi z Mertlína, dvořenínu krále JMti, že jemu JMt dává nápad a všecko právo své, kteréž jest na JMt přišlo a připadlo po smrti někdy Jindřicha Opozdila ze Strhař*) na ves řečenú Křížence, a to z té příčiny, že jest ji týž Opozdil bez vědomie a povo- lenie královského k záduší**) do města Plzně dal a odkázal. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý den sv. Žofie anno Christi oc XCVIII°, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Relator dominus Albertus de Colowrat, magister curie maiestatis regie. *) Následuje slovo dává, ale škrtnuto. — **) Dodatkem nad řádkou připsáno. 28. V Budíně 1498, 23. dubna. — Král potvrzuje Albrechtovi z Kolovrat zápisné držení městečka Kralovic. (Fol. 17.) (Albrechtovi z Kolovrat na Libstejně.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Albrecht z Kolovrat na Libstejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, a ukázal nám list celý a neporušený na pargameně a s visutými pečetmi urozeného někdy Burjana z Gutštejna na Nečtinách, kterýmž převodí všecko právo a spravedlnosti své i s životem svým a všech synuov svých, kteréž jest měl na berni na polovici městečka Kralovic a na vsech: Březí, Korytech, Hradištku, Kočíně, Vajrově, Babíně, Dobřieči, Rájově, Třebokově, Kace- řově, Třemošnici, Chotění, Minicích, Plané a na pěti mlýnech, na třech nad Kace- řovem a pod Kaceřovem a na dvú pod Hradištkem a nad Hradištkem kláštera Pla- ského, na urozeného někdy Beneše z Kolovrat na Libštejně a na dědice jeho; za kterúžto berni puol městečka a vsí svrchupsaných dal jest jemu týž Beneš směnú ves Horosidla k kostelu Pražskému příslušející; a při tom nám vokázal týž Albrecht i list náš, kterýmž jsme to všecko právo Burjana svrchupsaného a synuov jeho na jmenovaného Beneše a dědice jeho převedli a přenesli a v pěti stech kopách gr. č. zapsali tak, jakož to všecko lépe a dostatečnějie ti listové v sobě držie a vokazují; proše nás, poněvadž von jest to od urozeného Jaroslava z Kolovrat, vnuka a dědice pravého téhož Beneše, strýce svého, koupil i toho v držení jest, abychme naň, na

Strana 41
z roku 1498, 23. dubna; 13. a 15. května. 41 dědice a budúcie jeho všecko to právo k té berni i s životy převésti a přenésti a toho potvrditi a některé dalšie milosti nčiniti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Albrecht činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách převedli jsme všecko právo berně svrchupsané na puol městečku a vsech prve jmenovaných na téhož Albrechta, dědice a budúcie jeho a tiemto listem převodíme a toho potvrzujeme ve všem těch listuov znění, položení, klausulech a artykulech, tak jakoby tuto slovo od slova vepsáni a položeni byli, chtiece tomu, aby týž Albrecht a dědicové jeho tu berni svrchupsanú na puol městečku Kralovic a na těch vesnicech nadepsaných v pěti stech kopách gr. č. až do své a svých čtyř dědicuov, bude-li je mieti, živnosti jměl, držel a jie požíval a požívati mohl tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé téhož královstvie svých dědičných aneb zápisných berní požívají a požívati mohú. Pak-li by nemaje dědicuov s tohoto světa*) sšel, tehdy to budúcí jeho, kterýmžby statek svuoj dal a vodkázal, jmieti, držeti a toho požívati mají a moci budú až do živnosti synuov Burjana svrchupsaného, nejsúc s toho vod nás ani vod budúcích**) našich, králuov Českých, a vopatuov a konventu kláštera Plaského ani vod žádného jiného bez své vuole splacováni; než po vyjití těch všech životuov my aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb opat a konvent téhož kláštera Plaského muožeme to a moci budeme vyplatiti, dadúc jim podle zápisuov jejich napřed věděti, a po vyjití času té výpovědi položiec pět set kop rg. č. svrchupsaných v moc jejich, mají nám a po- vinni budú té všie berně svrchupsané postúpiti a list tento i s jinými, kteréžby na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Albrechta a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslu- šelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečet naši královskú oc. Dán na Budíně v pondělí den sv. Jiří letha božieho MCCCCXCVIII° a království našich Uherského VIII° a Českého dvadcátého sedmého. Ex commissione propria maiestatis regie. Srv. poznámku k č. 4. — *) Dodatečně nad řádkou vepsáno. — **) V ruk. následuje slovo „své“. 29. V Budíně 1498, 13. května. — Král povoluje městu Náchodu jarmark. (Fol. 18°.) (Item měštanóm Náchodským) dán jest jarmark roční na den sv. Víta s osmi dny pořád sběhlými. Však proto jarmarku toho dánie býti má všem jiným bez ujmy na jich spravedlnosti oc ut in forma communi. Tomu na svědomie oc. Dán na Bu- díně v neděli po sv. Stanislavu letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vos- mého a království našich Uherského vosmého a Českého XXVII°. Relator magnificus dominus cancellarius. Archiv Český XVIII. 6

Strana 42
42 B. XV. Registra krále Vladislava II. 30. V Budíně 1498, 21. května. — Král propouští Bohušovi Kostkovi z Postupic ves Lhotu z manství. (Fol. 18'.) (Bohušovi Kostkovi z Postupic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Bohuše Kostky z Postupic na Lithomyšli, věrného našeho milého, jakož má a drží ves řečenú Lhotu s jejím příslušenstvím, kterúž někdy Slašek držel, povinnostmi manskými nám jakožto králi Českému pří- slušející, abychme tu ves z též povinnosti manské propustiece k dědicství ji jemu dáti a zapsati ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Bohuše, kteréž jest nám mnohé a věrné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách propustili jsme jemu nadepsanú ves Lhotu se vším jejím příslušenstvím ze všech a všelijakých povinností manských, kte- rýmiž jest nám zavázána byla, a tiemto listem propúštieme tak, že on Bohuše s dě- dici a budúcími svými nemá nám viece ani budúcím našim, králóm Českým, s té vsi Lhoty žádných povinností manských činiti aniž povinen bude, než mají to dědičně a svobodně jmieti, držeti a toho požívati tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé královstvie Českého svých dědičných vsí požívají, nynie i v budúcích věčných časech, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc větším i menším úředníkóm desk zemských královstvic Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým: když koli od svrchupsaného Bohuše, dědicuov aneb budúcích jeho požádáni budete, abyste jemu tu ves Lhotu s jejím příslušenstvím i list tento ve dsky zemské dědičně vložili a vepsali, tak abyste učinili bez zmatku a všeliké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Bohuše, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslu- šelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svědomie pečet naši oc. Dán na Budíně v pondělí před sv. Urbanem letha božieho MCCCCXCVIII a království našich Uherského vosmého a Českého dvadcátého sedmého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 31. V Budíně 1498, 17. května. — Král dává Janovi ze Šelnberka výplatu na ves Nemyslovice. (Fol. 19.) (Janovi z Šelnbergka dává se výplata na ves Nemyslovice.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že my hlediec na mnohé, věrné a ustavičné služby urozeného Jana z Šelnbergka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, věrného na- šeho, kteréž jest nám pilné a užitečné činil a činiti nepřestává, chtiece také, aby

Strana 43
z roku 1498, 17—21. května. 43 k sobě za to od nás některú vděčnost a milost poznal, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme jemu a dědicóm jeho výplatu na vsi řečené Nemyslovice s lidmi, platem i jiným jejím vším a všelijakým příslu- šenstvím a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby oni nadepsanú ves s jejím pří- slušenstvím od držitele nynějšieho vyplatili a vyplatiti mohli a moc jměli, dadúc jemu napřed věděti a summu zápisnú podle zněnie listu*) a zápisu jeho položiec, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude. Kterúžto přijma od nich vcele a úplně, má jim hned a povinen bude té vsi Nemyslovic se vším jejím příslušenstvím postúpiti a listy, kteréž na ni má, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kterúžto ves nade- psaný Jan vyplatě jmieti, držeti a jie požívati má a moci bude s dědici a budúcími svými, nejsúc s nie bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni leč vod kněží toho zákona, ku kterémuž sprave- dlivě příslušie. Ti to od nich k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti mohú a moci budú, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim rok napřed věděti. A po vyjití toho**) roku pořád zběhlého, když by duochody a puožitky toho roku vybrali, položiec jim summu zápisnú vcele a úplně, mají jim hned té vsi se vším jejím příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, hned postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na tu ves jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jana, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek po sv. Žofii anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero vigesimo septimo. Regia maiestas manu propria subscripsit. O Nemyslovicích, vsi to u Bezna v Boleslavsku, vypravuje Sedláček ve svých Hradech sv. X. str. 389; *) Opraveno z listuov. **) Následuje to, které škrtnuto. přehlíží však při tom obsah této listiny. 32. V Budíně 1498, 17. května. — Král svoluje témuž, aby lidé jeho v Třebostovicích užívati mohli pastvišť na panství Poděbradském. (Fol. 19.) (Témuž Janovi z Šelnbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: jakož jsme ves naši Třebostovice k Poděbradóm příslušející urozenému Janovi z Šelnbergka, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, věrnému našemu milému, profrejmarčili tak a podle toho, jakož*) jemu list na to od nás daný i dsky zemské svědčie a vokazují; i chtiece, aby lidé a obyvatelé nadepsané vsi Třebostovic nynější i budúcí tiem lépe se živiti a opravovati mohli, tuto jsme jim zvláštní milost uči- nili a mocí listu tohoto činíme, chtiece tomu, aby voni pásli a těch všech pastev svobodně užívali a užívati mohli tu a na těch miestech, kdež jsú prvé, dokadž k panstvie Poděbradskému příslušeli, pásali, nynie i v budúcích časiech, a to bez 6*)

Strana 44
44 B. XV. Registra krále Vladislava II. našie, budúcích našich, králuov Českých a pánuov Poděbradských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc úředníkóm našim Poděbradským nynějším i budúcím, abyšte nadepsaným lidem vsi Třebostovic při takových pastvách nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli, než v tom je tak jměli, drželi a zachovali, jakož se nahoře píše, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek po sv. Žofii anno Christi oc 98, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Maiestas regia propria manu subscripsit. Boemie vero vigesimo septimo. Srv. nahoře č. 23. *) Následující slovo jest bylo škrtnuto. 33. V Budíně 1498, 23. května. — Král svoluje Vilémovi z Pernšteina, aby mohl vésti vodu na rybníky Zminský a Lanský. (Fol. 20.) Bude otištěno v dodavcích k listináři Pernšteinskému v AČ. XVII. 34. V Budíně 1498, 23. května. — Král tvrdí témuž směnu pozemků ve Zminech a Lánech. (Fol. 20'.) Bude otištěno na témže místě. 35. V Budíně 1498, 25. května. — Král povoluje téhodní trh městečku Týništi. Fol. 21.) (Trh téhodní městečku Týništi.) Item dává se trh téhodní v pondělí*) mě- stečku řečenému Týniště. Všakž proto trhu toho dánie má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti oc ut in forma communi. Tomu na svědomie oc. Dán na Bu- díně v pátek po Božiem vstúpenie letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uherského vosmého a Českého dvadcátého sedmého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Nad řádkou doplněno. 36. V Budíně, 1498, 25. května. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat výplatu na vsi Kladrubech. (Fol. 21'.) (Albrechtovi z Kolovrat.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Albrechta z Kolovrat na Libštejně, hofmistra dvoru na- šeho, věrného milého, abychme jemu výplatu na vsi Kladrubech k proboštství Měl- nickému příslušející dáti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby mnohé a věrné, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svo-

Strana 45
z roku 1498, 11—25. května. 45 lujeme, tak aby on Albrecht svrchupsanú ves Kladruby proboštstvie nadepsaného od držitelóv nynějších vyplatil a vyplatiti mohl, když se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude, dada jim napřed věděti a podle zněnie listuov jejich, kteréž na to mají, summu zápisnú vcele a úplně polože, kterúžto od něho přijmúc mají jemu hned nadepsané vsi se vším jejím příslušenstvím postúpiti a listy, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kterúžto vyplatě od nich, má ji jmieti, držeti a jie spravedlivě požívati, nejsa vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného člověka až do své živnosti splacován. Než po smrti jeho muož tu ves a moci bude od dědicuov aneb budúcích jeho probošt Mělnický vyplatiti k svému vlastniemu jmění, držení a požívání, když od něho spolkem zbožie klášterstvie Plaského a proboštstvie Rokycanského vyplacováno bude, a prve nic. A když bude chtieti vyplatiti, má jim dáti rok napřed věděti, a po vyjití toho roku pořád zběhlého, přijmúc od něho summu zápisnú vcele a úplně, mají jim při postupování svrchupsaných zboží hned té vsi Kladrub se vším jejím příslušen- stvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréžby na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Jest-li že by pak pod jakým zpuosobem, vyplatiec tu ves, zastavili ji potom někomu jinému, to nemá mieti a nebude žádné moci, než svrchu- psaní dědici aneb budúcí jeho, položiec jim tu summu, zase mohú ji a moci budú vyplatiti a držeti tak dlúho a dotud, dokudž by od nich společně s jiným zbožím svrchupsaným kláštera Plaského a proboštstvie Rokycanského k jejich vlastniemu jmění, držení a požívání vyplacena nebyla. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Albrechta dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek po Božiem vstúpenie anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero vige- Ad regie maiestatis proprium mandatum per Joannem Sslechta, simo septimo. prothonotarium. 37. V Budíně bez udání dne. — Král potvrzuje Mělnickým cla a mýta. (Fol. 22.) Vydáno bude v tomto Archivu prof. dr. Čelakovským v aktech sněmovních a veřejných. 38. V Budíně 1498, 16. května. — Král ustanovuje, aby město Rokycany od komory královské nebylo zastavováno ani zcizeno. (Fol. 22'.) Vydáno bude v tomto Archivu prof. dr. Čelakovským v aktech sněmovních a veřejných. 39. V Budíně, 1498, 21. května. — Král převádí na Viléma z Vřesovic držení statků otci jeho do života propůjčených. (Fol. 23.) (Vilémovi z Vřesovic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že

Strana 46
46 B. XV. Registra krále Vladislava II. jest před velebnost naši přistúpil Vilém z Vřesovic na Dúbravé Hoře, věrný náš milý, oznamuje, kterak jsú se statečnému někdy Janovi Ilburkovi z Vřesovic, otci jeho, na dielu dole psané vsi dostaly: Žalany, Věštěny, Rudník, Chouče, Liběšovice, Chaberce, Skršín, Lahovice, Řísuty s jejich příslušenstvím, na kterýchžto vsech sta- tečný Jindřich z Vřesovic na Bielině, strýc jeho, má jeden život zapsaný, proše nás, poněvadž jsú se jemu ty vsi po otci jeho dostaly a v držení jich jest, abychme ten život strýce jeho nadepsaného naň převésti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Vilém činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách převedli jsme ten život, kterýž na těch vsech svrchu- psaných on Jindřich, strýc jeho, zapsaný měl, na téhož Viléma a tiemto listem pře- vodíme a přenášieme, chtiece tomu konečně, aby on Vilém ty vsi svrchudotčené se vším a všelijakým příslušenstvím jejich jměl, držel a jich požíval, nejsa s nich bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného člověka až do své živnosti splacován, než po smrti jeho my aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty osoby, jimž by výplata svrchupsaných vsí spravedlivě příslušela, muožeme a moci budeme ty vsi s jejich příslušenstvím od dědicuov a držitelóv jejich vyplatiti, dadúc jim podle zněnie listuov a zápisuov jejich napřed věděti, a potom summu tu, kterúž na tom zapsánu mají, v moc jejich položiec. Kterúžto přijmúc od nás vcele a úplně, mají nám hned a povinni budú těch všech vsí svrchupsaných s jejich pří- slušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréžby na ty vsi jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Viléma dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečet naši oc. Dán na Budíně v pondělí před sv. Urbanem léta božieho 1498 a království našich Uherského vosmého a Českého dvadcatého sedmého. Ad relationem domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Tuto jmenované statky náležely kostelu Litoměřickému, kterému byly vzaty ve válkách husitských. Potom patřily rodu Vřesovců a dostaly se r. 1467 za díl Janovi Ilburkovi z Vřesovic, jehož syn, tuto jmenovaný Jan Vilém, spojil je s Doubravskou Horou. 40. V Budíně 1498, 26. května. — Král rozmnožuje summu zástavní na zahradě Jana Pytlíka, měšťana Star. M. Pražského, na Malé Straně. (Fol. 23'.) (Pytlíkovi, měštěnínu Pražskému.) Item Janovi Pytlíkovi, měštěnínu Starého Města Pražského, král JMt na stavenie domu v zahradě, kterúž drží od arcibiskup- stvie Pražského v Praze na Malé Straně, osmdesáte kop gr. č. k prvním summám, kteréž na té zahradě připsané má, připsati ráčil tak a na ten zpuosob, aby při vyplacovánie té zahrady těch osmdesáte kop gr. s jinými summami dány a zapla-

Strana 47
z roku 1498, 25. a 26. května. 47 ceny byly. A v tom listu jest dobrá vuole.*) Dán na Budíně v sobotu po sv. Urbanu anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Relator dominus cancellarius. *) Tato věta po straně připsána. Jan Pytlík byl r. 1499 perkmistrem hor viničných. Zahrada, o níž tuto se mluví, která dlouho jme- novala se Pytlíkovskou, byla s větší části v nynější zahradě Waldštejnské. (Srv. Tomek Dějepis Prahy VIII 53.) Další zápis o ní jest v ruk. archivu města Prahy č. 94 fol. 39. 41. V Budíně 1498, 25. května. — Král svoluje, aby konvent kláštera Hradištského klášterní budovu vyplatiti mohl. (Fol. 24.) (Janovi, knězi opathovi, a konventu kláštera Hradištského.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem: Jakož velební a poctiví kněz Jan opat i všecek konvent kláštera Hradištského, nábožní naši milí, na tom konečně jsú, že sobě ten klášter Hradištský s jeho příslušenstvím vyplatiti chtie, ke kteréžto výplatě řekli jsme jim také jistú summu peněz dáti. Ale poněvadž voni to před sebú mají, že ten klášter i s jeho příslušenstvím hned vyplatiti chtie, a my těch peněz k té po- moci tak brzo jmieti a jim dáti nemuožeme, prosili jsú nás, abychme jim k tomu povolenie naše dáti a toho milostivě dopustiti ráčili, aby vyplatiec týž klášter s jeho příslušenstvím, mohli to zbožie až do té summy, v kteréž jest zapsáno, některým jistým osobám zastaviti do některého jistého času, dokudž by s to býti a toho zase vyplatiti nemohli. K jichžto slušným prosbám nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, tak aby nadepsaný opat a konvent kláštera Hra- dištského mohli zbožie téhož kláštera až do té summy, v kteréž nynie zapsáno jest, zastaviti a peněz těch jinam neobraceti než na tu výplatu, a to učiniti mohú, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude. Všakž k tomu se přičiniti a na tom býti mají, aby to zbožie zase, pokudž jim najdále možné bude, pomalu vyplacovali a k klášteru obraceli, tak aby se ten klášter zase dělati, opravovati a služby božie v něm hoj- nějie a dostatečnějie dáti mohly. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VI. post Ascensionem domini anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie VIII° Boemie Ad mandatum regie maiestatis. vero XXVII°. 42. V Budíně 1498, 25. května. — Král dává Kláře ze Spraneka list mocný. (Fol. 24.) (Kláře z Spraneka.) Item dán jest list mocný slovutné Kláře z Spraneka, aby vo statku svém pořízenie učiniti mohla, et hoc in forma communi. Datum Bude Relator dominus cancellarius. feria VI. post Ascensionem domini anno 1498.

Strana 48
48 B. XV. Registra krále Vladislava II. 43. V Budíně 1498, 18. května. — Král uděluje Zdeňkovi Kostkovi z Postupic svobodu horní na hory Čelákovské. (Fol. 24.) Item dán jest frystunk Zdeňkovi Kostkovi z Postupic,*) aby on i s kverky svými na horách Čelákovských a zbožie kláštera toho, zlata, střiebra a všelijakého kovu, buď z starých doluov aneb znovu zaražených a vyzdvižených dobývati a na nich pavovati mohl beze všie překážky. A nad to král JMt tuto zvláštní milost témuž Zdeňkovi i kverky jeho činie, aby urbury ani žádných jiných poplatkuov, kteříž do komory příslušejí, nedávali ani platili až za patnácte let pořád sběhlých**) vod dánie listu tohoto. Než po vyjití těch let má s kverky a nákladníky svými urburu i všecky poplatky, kteříž do komory**) podle práva Hor Kuten příslušejí, dávati a platiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A také což by kolivěk buď zlata, střiebra aneb jiných kovuov na týchž horách dobyli, toho jinam prodávati nemají, než toliko do mince a k ruce krále JMti. Dán na Budíně v pátek po sv. Žofii anno Christi 1498, reg- Relator dominus cancellarius. norum Hungarie 8, Boemie vero XXVII°. *) Následující: než po vyjití těch let škrtnuto. — **) Následující: našie škrtnuto. Hory Čelákovské náležely původně klášteru Podlažickému a v XV. a XVI. století spojeny byly s panstvím Novohradským. 44. V Budíně 1498, 25. května. — Král svoluje, aby Mikuláš z Vojslavic mohl přes řeku Moravu postaviti most. (Fol. 24.) (Mikuláši z Vojslavic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Ctibora z Landštejna na Novém Světlově jménem slovut- ného Mikuláše z Vojslavic na Veselí, abychme jemu most přes řeku Moravu tu u Ve- selí, kdež jest prve byl, udělati dopustili, tak aby tudy dobytky své na druhú stranu honiti a lidé tudy svobodně s jiných zboží jezditi a choditi mohli, ukázav nám toho několikero listovnie svědomie, že jest tu prve most byl, přes kterýž jsú chodili i je- zdili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce a také to svědomie viděvše, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabí Moravský svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, tak aby on Mikuláš svrchupsaný ten most u Ve- selí v tom miestě, kdež jest prve byl, udělal a udělati mohl a moc jměl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo. Kterýžto když udělá, aby on přeseň dobytky honiti a vozy a koňmi jezditi mohl a moc jměl i s lidmi jiných zboží tak a tiem oby- čejem, jakož jest to prve od starodávna bylo, a to bez našie, budúcích našich, krá- luov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž proto chceme, aby toto naše dopuštěnie a povolenie diela mostu svrchupsaného bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně Ex commissione propria maiestatis regie. v pátek den sv. Urbana anno Christi 1498.

Strana 49
z roku 1498, 15. kv.—13. čna. 49 45. V Budíně 1498, 13. června. — Král potvrzuje Herrychovi z Lichtmburka práva manská k zámku Bítovu příslušící. (Fol. 25.) (Herrychovi z Lichtmburgka.) My Vladislav z božie milosti oc oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznesl urozený Herrych z Lichtmburgka a z Bie- tova i s syny svými oznamuje nám: Jakož jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho zámek náš Bietov, kterýž od předkuov našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, v jistých zápisiech mají a držie, z povinností manských vysvobodili a k dědicství dali a zapsali, tak jakož ten list, kterýž na to od nás mají, všecky ty věci dosta- tečně v sobě drží a zavierá; toho při tom dotýkaje, že jest k témuž zámku několi- kero manstvie zemanské, kteréž službami a povinnostmi manskými k nadepsanému zámku Bietovu od staradávna příslušie, kteréžto služby a povinnosti že jsú jim s těch manství vždycky držitelé jejich činili; než nynie že by se z toho vytahovali a ta- kových služeb a povinností činiti zbraňovali; proše nás, poněvadž jsme jim svrchu- psaný zámek Bietov se vším a všelijakým jeho příslušenstvím k dědictví dali a za- psali, abychme jim také list náš zvláštní na ta manstvie, kteráž k témuž zámku od staradávna příslušely a příslušejí, dáti ráčili, tak aby voni těch služeb, kteréž jim vodtud spravedlivě příslušejí, požívali a požívati mohli beze všie překážky. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž nám týž Herrych i s syny svými činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský dali jsme témuž Herry- chovi, dědicóm a budúcím jeho ta všecka manstvie, kteráž jsú nám i předkóm našim k témuž zámku Bietovu od staradávna příslušela, a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby jim s těch manství držitelé jejich nynější i budúcí všecky ty služby a po- vinnosti činili a činiti povinni byli tak, jakož jsú je předkóm našim činievali, bez umenšenie a všelijaké odpornosti, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké pře- kážky. Pakli by se jim kteří svévolně protiviti chtěli, nechtiece jim služeb a povin- ností spravedlivých s týchž manství činiti, mají se k nim tak mieti a těmi pokutami na ně sahati, kteréž na to podle práv manských uloženy jsú. A také on Herrych i s dědici a budúcími svými týmž manóm nynějším ani budúcím mimo spravedlnost a povinnost žádné křivdy ani obtiežnosti činiti nemá, než v tom je jmieti, držeti a zachovati má, čehož jsú od staradávna za předkuov našich užívali, bez zmatku a všeli- jaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s jmenovaného Herrycha, dědicuov a bu- dúcích jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu před sv. Vítem anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. Srv. výše č. 16. Archiv Český XVIII.

Strana 50
50 B. XV. Registra krále Vladislava II. 46. V Budíně 1498, 11. června. — Král dává Zikmundovi Štosovi z Kúnic pokutu. (Fol. 25.) Item dáno jest právo a vinna urozenému Zigmundovi Štosovi z Kúnic, dvo- řenínu krále JMti, na židu Hořovským a synu jeho pro účinek falše, kteréž se jest týž žid dopustil i s synem svým, tak jestli že by v pravdě ta faleš na ně uvedena byla. Tomu na svědomie oc. Datum Bude, feria II° post Trinitatis anno Christi 1498. Ad mandatum domini regis. 47. V Budíně 1498, 12. června. — Král dává Janu Vlčihrdlovi ze Všehrd svobodu horní. (Fol. 26.) (Janovi Vlčiehrdlovi ze Všehrd) dán jest frystunk, aby on na horách a grun- tiech svých Všehrdských zlata, střiebra i všelijakého kovu buď z starých doluov aneb znovu zaražených a vyzdvižených dobývati a na nich pavovati mohl beze všie pře- kážky. A nadto král JMt tuto zvláštní milost témuž Janovi i s kverky jeho činie, aby urbury ani žádných jiných poplatkuov, kteříž do komory JMti krále příslušejí, nedávali ani platili až do patnácti let pořád zběhlých vod dánie listu tohoto. Než po vyjití těch let má s kverky a nákladníky svými urbury i všecky poplatky, kteréž do komory podle práva Hor Kuten spravedlivě příslušejí, dávati a platiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A také cožby kolivěk buď zlata, střiebra aneb jiných kovuov*) na týchž horách dobyli**), toho jinam prodávati nemají než toliko do mince a k ruce krále JMti. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria III ante Viti, anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Následující a škrtnuto. — **) Následující „toho jinam“ škrtnuto, a znovu napsáno. 48. V Budíně 1498, 13. června. — Král dává Václavovi Klouzalovi z Rynarce poručnictví a spolek. (Fol. 26.) (Václavovi z Rynarce.) Item dáno jest poručenstvie a spolek slovutnému Václa- vovi Klouzali z Rynarce v Slavkovicích syrotkuov Víta, Katheřiny a Dorothy slovut- ného někdy Vaňka Dvořáka z Slavikovic oc ut in forma communi. Datum Bude feria III° ante Viti anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria regie maiestatis. 49. V Budíně 1498, 15. června. — Král dává Janovi Šlechtovi ze Všehrd a Janovi Mazuchovi z Březnice pokutu. (Fol. 26'.) Item dáno jest právo a vinna propadená jmenovitě padesáte kop gr. č. slo-

Strana 51
z roku 1498, 27. května—18. června. 51 vutnému Janovi Šlechtovi ze Všehrd, prothonotáři krále JMti, a Janovi Mazuchovi z Březnice po Vondrákovi, měštěnínu Polickému, proto, že maje při vésti proti Be- nešovi, obyvateli téhož města Poličky, zaručen jsa skrze úředníky krále JMti, k času určenému a položenému nestál. Datum Bude feria VIa die s. Viti anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad mandatum proprium maiestatis regie. 50. V Budíně 1498, 18. června. — Král dává Martě z Miličína list mocný. (Fol. 26'.) (Marthě z Miličína.) Item dán jest list mocný urozené Marthě z Miličína, na kterýmžby vo statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohla oc ut in forma communi. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria II° post Viti anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. 51. V Budíně 1498, 27. května. — Král zastavuje Janovi z Lomnice zámek Špilmberk. (Fol. 26'.) (Janovi z Lomnice na Mezřiečí.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož jsme dlužni zuostali dluhu pravého a spravedlivého deset tisíc zl. uh. mince i váhy dobrých a spravedlivých urozenému Janovi z Lomnice na Mezřiečí, hajtmanu margkrabstvie Moravského, dědicóm a erbóm jeho, kterúžto summu zlatých podle zapsánie našeho jměli jsme jemu konečně dáti a zaplatiti ve čtyřech nedělech po sv. Jiří nynie minulém pořád zběhlých. I nemohúce jim té summy zlatých svrchu- psaných při tom času pro naše jiné mnohé a znamenité potřeby dáti a zaplatiti, učinili jsme s týmž Janem o tu summu svrchupsanú takovúto smlúvu a mocí listu tohoto jakožto král Český a margkrabie Moravský činíme, slibujíc jemu a slovem naším královským při- řiekajíc, že těch deset tisíc zl. uh. anebo za tu summu grošuov českých, po čemž by na ten čas zlatý v Moravě platil, jemu Janovi, dědicóm a erbóm jeho dáme a konečně na den sv. Václava najprv příštieho zaplatíme. A nedali-li bychme jim té summy na ten den, tehdy jim konečně nazajtřie zámek náš Špilmbergk s jeho příslušenstvím postúpen býti má od hajtmana našeho nynějšieho aneb budúcieho s úroky svato- václavskými i se všemi jinými duochody a puožitky, nic sobě nevymieňujíce. A také hajtman náš nynější Špilmberský i s jinými menšími úředníky, s holomky i s jinú vší hradskú čeledí má jemu slib učiniti tak, jest-li že bychme my témuž Janovi na den sv. Václava peněz svrchupsaných nedali, aby jemu hned nazajtřie na den sv. Mi- chala téhož zámku postúpili. Pakli by v tom času Buoh smrtí hajtmana našeho ne- 7*

Strana 52
52 B. XV. Registra krále Vladislava II. uchoval, nežli by ten zámek k postupování přišel, tehda menší úředníci na témž zámku i s holomky i všecka hradská čeleď mají jemu slíbiti, že nemají žádného ji- ného úředníka na zámek pustiti, leč by jemu prve slib a povinnost jakožto i první učinil. A chtiece nad to, aby on Jan i s dědici a erby svými těmi deseti tisíce zl. svrchupsanými dobře jist a bezpečen byl, tak jsme to opatřili, že jim hned nynější hajtman Špilmberský slíbiti má, nebylo-li by témuž Janovi neb dědicóm a erbóm jeho na svrchudotčený čas těch deset tisíc zl. uh. aneb za tu summu gr. č. dáno a do- konce zaplaceno a vyplněno tak, jakož se napřed píše, že jim hned beze všech pro- středkuov zámku našeho Špilmberka se všemi jeho příslušnostmi a duochody v moc jejich postúpiti má a povinen bude, zaplatě prve z těch duochoduov, což by čeledi na tom zámku za službu toho polúletí dlužno zuostáno bylo. V kterýžto zámek uvážíce se, mají jej a moci budú i se vším jeho příslušenstvím jmieti, držeti a jeho požívati dotud, dokudž by jim od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a marg- krabí Moravských, deset tisíc zl. uh. dobrých aneb za tu summu grošuov českých dáno a dokonce a úplně zaplaceno nebylo. Jest-li že by nás pak v tom času prve, nežli by témuž Janovi, dědicóm a erbóm jeho těch deset tisíc zl. uh. svrchupsaných dáno bylo, Buoh smrtí neuchoval, tehda hajtman náš Špilmberský nynější neb budúcí má a povinen bude častopsanému Janovi, dědicóm a erbóm jeho zámku našeho Špilm- bergku se vším jeho příslušenstvím hned, nečekaje roku jmenovitého, postúpiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. V kterýžto zámek s jeho příslušenstvím uvážíce se, mají jej a moci budú jmieti, držeti a jeho požívati dotud, dokudž by jim summa zlatých uherských aneb grošuov českých svrchupsaných všecka vcele a úplně od bu- dúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, dána a zaplacena nebyla. Jestli-že by pak nynější hajtman náš Špilmberský v tom času umřel aneb na tom úřadě nebyl, kteréhož kolivěk jiného v ten úřad na jeho miestě posadíme, má a po- vinen bude témuž Janovi aneb erbóm a dědicóm jeho takovýž slib učiniti, aby se k nim s týmž zámkem Špilmberkem též jakožto i on, přišlo-li by k tomu, jměl a zachoval, jakož napřed dotčeno jest, bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Jana, dědicuov a erbuov jeho dobrú a svobodnú volí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v neděli po sv. Urbanu letha božieho tisícieho čtyřistého devade- sátého vosmého, a království našich Uherského vosmého, a Českého dvadcátého sedmého. Ex commissione propria maiestatis regie. Hrad Špilberk nad Brnem byl koncem XV. a v prvé polovici XVI. stol. dosti zanedbáván. R. 1526 byl celý hrad spustlý, zdi na spadnutí a posádka záležela z jednoho úředníka, ze šesti pacholkův a dvou pacholat. (Bauer, Brno str. 14; srv. i d'Elvert, Versuch einer Geschichte Brünns str. 4.). Viz i zde č. 159.

Strana 53
z roku 1498, 27—28. června, 2. května. 53 52. V Budíně 1498, 28. května. — Král zastavuje témuž týž zámek Špilmberk pro jiný dluh. (Fol. 27.) (Témuž Janovi z Lomnice.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme dlužni zuostali jorgeltu dluhu spravedlivého a zaslúženého puol třetieho sta- kop gr. č. dobrých urozenému Janovi*) z Lomnice na Mezřiečí, hajtmanu margkrab- stvie Moravského, věrnému našemu milému, kteréžto summy nemohúce jemu na tento čas pro naše některé pilné a znamenité potřeby dáti a zaplatiti, přiřekli jsme jemu slovem naším královským a tiemto listem jakožto král Český a margkrabie Moravský přiřiekáme a slibujeme těch puol třetieho sta kop gr. č. dáti a konečně zaplatiti na den sv. Václava najprv příštieho aneb dvě neděli po tom beze všech dalších odta- huov. Pakli bychme jemu té summy při tom času nedali a nezaplatili též jako i těch desieti tisíc zl. uh., na kteréž od nás zápis má, a zámek jemu náš Špilmbergk s jeho příslušenstvím podle zněnie toho zápisu postúpen bude, má ten zámek on Jan i s dě- dici a budúcími svými jmieti, držeti a jeho požívati v těch desieti tisících zl. uh. i v tomto puol třetiem stu kopách gr. č. dotud, dokudž jemu všecka summa spolu dána a zaplacena nebude, totižto těch deset tisíc zl. a puol třetieho sta kop gr. č., a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí po sv. Urbanu letha MCCCCXCVIII° a království našich Uherského osmého a Českého Ex commissione propria regie maiestatis. dvadcátého sedmého. *) Obě poslední slova na rasuře. 53. V Budíně 1498, 26. června. — Král dává Tomáši z Konobrž list mocný. (Fol. 28.) (Thomasovi z Konobrž.) Item dáno jest potvrzenie slovutnému Thomasovi z Konobrž na list mocný, v kterýmž jest prvé o svém statku zřiezenie učinil oc. et hoc in forma communi. Dán na Budíně v úterý po sv. Janu Křtiteli letha bo- žieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uherského vos- Ad relationem magnifici domini Alberti de Colowrat, mého a Českého XXVII°. magistri curie maiestatis regie. 54. Bez místa, 1498, 2. května. — Král dává několik jistot na dluhy. (Fol. 28.) Letha páně M'CCCCXCVIII°*) v středu den sv. Zigmunda vydáno jest od pana kancléře JMti devět membran s majestáty J. K. Mti panu Albrechtovi pod- komořiemu, na kterýchž jsú dělány jistoty na dluhy dole psané z rozkázánie JKMti.

Strana 54
54 B. XV. Registra krále Vladislava II. První membrana: Na té udělána jest jistota Bohdaneckému na osm set kop gr. č. Ta jest zkažena v kanceláři na rathúze, a na to miesto jiná dána, protože pan z Rožmbergka položen za rukojmí a neměl býti položen. Druhá membrana dána na jistotu dluhu svrchu jmenovaného Bohdaneckému na vosm set kop gr. č.; plněnie na sv. Jiří s úrokem. Ty penieze pan Zapský přijal i vydával; on z toho počet činiti má. Třetie membrana: Na té udělána jistota Krištofovi Wajštorfovi na čtyři sta kop XXXIX kop gr. Plněnie na sv. Havel s úrokem. Čtvrtá membrana: Na té udělána jistota panu hajtmanovi Krušinovi na pět set kop gr. č. Plněnie na sv. Havel s úrokem *). Pátá membrana: Na tu udělána jistota Kajeckému na tisíc kop gr. č. Plněnie na sv. Havel. Ty přijímal pan Zapský. Čtyři membrany poslední vydány jsú panu Zapskému, kdež on měl činiti jistoty na puol vosma sta kop gr. č.; a již byly i napsány, ale pečeti pánuov JMtí některých nedošly. Ty membrany měl vydati pan Zapský zkažené panu kancléři JMti, jakož pak vydal jest. *) Až potud velkým písmem. — **) Poslední dvě slova na rasuře. Pak připsáno „Ty přijímal pan Zapský“; z toho ale slova „Ty přijímal“ vyškrabána, a „pan Zapský“ škrtnuto. Z rodiny Bohdaneckých z Hodkova žili r. 1498 Heřman na Bohdanči a Kuneš na Suchdole u Kutné Hory. Neznámo, že by někdo z Krušinů z Lichtenburka byl toho času hejtmanem. Před tím (1478 a 1479) byl Vilém Kr. purkrabím kraje Hradeckého. (Tomek, Dějepis Prahy IX, 257.) 55. V Budíně 1498, 3. srpna. — Král nařizuje, aby Jarošovi z Chrudimě při hledání práva jeho u měšťanů Zhořeleckých a Landshutských pomoženo bylo. (Fol. 29.) Item dán jest list otevřený na papíře Jarošovi z Chrudimě, aby on měšťany Gerlické aneb Lanchutské, kdež by aneb statky jich nalezl a práva na ně požádal, aby témuž Jarošovi práva dopustili a jich nepropúštěli, dokudž by se s ním podle slušnosti nesmluvili a právi jemu nebyli. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek před Matkú Božie Sněžnú anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad mandatum proprium maiestatis regie. 56. V Budíně 1498, bez udání dne. — Král ukládá záduší kostela sv. Jindřicha v Praze, aby hradilo náklad na kaplana. (Fol. 29.) Vydá prof. dr. J. Čelakovský v privilegiích měst královských. 57. V Budíně 1498, 8. srpna. — Král povoluje Zachařovi z Božetína plat týdenní. (Fol. 29.) (Zachařovi z Božetína.*) Item dán jest list otevřený na papíře slovutnému

Strana 55
z roku 1498, 3—10. srpna. 55 Zachařovi z Božetína, úředníku krále JMti v minci, kdež JKMt témuž Zachařovi vosm a čtyřidceti gr. každý týden dává, a to bez úřadu, na kterýmž jest byl, až do jeho živnosti. Tomu na svědomie pečet oc. **) Dán na Budíně v středu před sv. Va- vřincem anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad relationem domini Johannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Nápis ten přeškrtnut. — **) Následující slovo anno škrtnuto. 58. V Budíně 1498, 9. srpna. — Král propůjčuje městu Stříbru výsady. (Fol. 29.) (Měšťanóm Střiebrským.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města našeho Střiebra a podle nich někteří páni, rytieřstvo, Pražané a města královstvie Českého, věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak jest se jim tyto časy veliká a znamenitá škoda skrze zlé lidi vohněm stala, a podle nich se přimlúvajíc, poněvadž jest na ně taková škoda a příhoda přišla, abychme jim z milosti našie některú slušnú pomoc učiniti a na ně milostivě zhlednúti ráčili, tak aby zase opraviti a to město osaditi a živností svých hleděti mohli. K jichžto takové záhubě a škodě hledíce a jich v tom litujíce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách tuto jsme milost jim měšťanóm Střiebrským nynějším i budúcím k prosbě a žádosti jejich učinili a tiemto listem činíme, aby vokolo nich míli zdéli a zšíři nikde žádných piv k šenkování nevařili v městečkách ani ve vsech, než u nich kupovali nynie i v budúcích časiech tak a tiem obyčejem, jakož těch a takových milostí i jiná některá města naše v témž královstvie užívají. Pakli by to kto v tom cíli a okršku svévolně, žádných na to svobod a výsad nemaje, činiti a vo to se pokúšeti směl, dáváme jim moc, aby toho právem brániti a toho nedopúštěti mohli tolikrát, kolikrát by se jim to od koho svévolně přihodilo, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž proto chcme, aby toto dánie naše bylo bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet oc. Dán na Budíně ve čtvrtek v vigilji sv. Vavřince letha božieho MCCCCXCVIII° a krá- lovství našich Uherského vosmého a Českého dvadcátého sedmého. *) Ex mandato proprio regie maiestatis. *) Celý zápis černě a červeně škrtnut a ku konci červeným inkoustem poznamenáno: Suprascriptum privilegium, quod testatur ipsis civibus Strzibrzensibus, habetur in alia forma folio XXXVIIII°. Město Stříbro bylo dne 1. října 1479 požárem zničeno (srov. Watzka, Die königl. Stadt Mies und ihre Schicksale str. 4). 59. V Budíně 1498, 10. srpna. — Král propůjčuje výsady témuž městu. (Fol. 30.) Vydáno bude prof. J. Čelakovským v privilegiích měst královských.

Strana 56
56 B. XV. Registra krále Vladislava II. 60. V Budíně 1498, 10. srpna. — Král měšťanům Kolínským propůjčuje výsady. (Fol. 30.9 Vydáno bude prof. J. Čelakovským v privilegiích měst královských. 61. V Budíně 1498, 10. srpna. — Král dává městu Litoměřicím výsady. (Fol. 31.) Vydáno bude prof. J. Čelakovským v privilegiích měst královských. 62. V Budíně 1498, 10. srpna. — Král dává měšťanům Litoměřickým revers za pomoc svolenou. (Fol. 31.) Vydáno bude prof. J. Čelakovským v privilegiích měst královských. 63. V Budíně 1498, 10. srpna. — Týž zapisuje dr. Vítovi z Prahy 50 kop gr. č. na zahradě za Malou Stranou v Praze. (Fol. 31.) (Doktorovi Vítovi z Prahy.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl a nás zpravil věrný náš milý Vít doktor z Prahy, kterak má a drží zahradu ležící za Malú Stranú u řeky Vltavy jdúce k Zléchovu, kteráž jest někdy k klášteru Kartúskému příslušela, oznamuje nám, že jest v též zahradě duom dosti nákladný udělal, v kterémž bielé pivo dělníkóm a jiným vokolním lidem šen- kuje, toho dotýkaje, že jemu v té zahradě hlínu kopají a berú k znamenité škodě a zkáze té zahrady, proše nás napřed, abychme jemu z milosti našie na tom domu, kterýž jest v té zahradě ustavil, některú summu zapsati ráčili, tak aby toho diela a nákladu, kterýž jest naň učinil, škoden nebyl; druhé, aby v něm mohl svobodně šenkovati pivo bielé pro dělníky, kteříž tu na diela chodí aneb vokolo dělají; a potom aby jemu té hlíny v zahradě bez vuole a vědomie jeho nebrali a nekopali ke škodě a zkáze té zahrady. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Vít činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchyl- nější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich tyto jsme jemu milosti uči- nili a tiemto listem jakožto král Český činíme: Najprve, že jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho na tom domu, kterýž jest v té zahradě ustavil, padesáte kop gr. č. zapsali a mocí listu tohoto zapisujem, chtiece tomu, když by kolivěk ta zahrada vod těch osob, jimž by výplata zahrady té spravedlivě příslušela, vyplacena býti jměla, aby jemu, dědicóm a budúcím jeho při tom vyplacování padesáti kop gr. č. za ten duom zvláště dali a položili bez zmatku a všelijaké odpornosti. A nad to jemu, dě- dicóm i budúcím jeho tu další milost činíme, aby v tom domu šenkovati mohli a moc jměli pivo bielé pro dělníky a lidi vokolnie nynie i budúcně beze všie pře-

Strana 57
z roku 1498, 10—16. srpna. 57 kážky; a k tomu aby bez vuole a vědomie jejich žádný hlíny v té zahradě jí ke škodě nekopal ani bral. Přikazujíce poctivým a opatrným purgmistróm i konšelóm Starého, Nového a Menšieho Měst Pražských i jiným poddaným našim nynějším i bu- dúcím, abyste svrchupsaného Víta doktora, dědice a budúcie jeho při těchto milostech našich jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. Všakž také chcme, což se šenkovánie piva v domu jeho a hlíny braní v zahradě dotýče, aby to dánie a dopu- štěnie naše bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. A ktožby list ten jměli s již psaného Víta, dědicuov a budúcích jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie pečet naši oc. Dán na Budíně v pátek den sv. Vavřince letha božieho tisícieho čtyři- stého devadesátého osmého a království našich Uherského vosmého a Českého dvad- cátého sedmého. Ad mandatum proprium Maiestatis regie. Doktor Vít, plným jménem Vitus Salius, byl znamenitý lékař doby Vladislavovy a měšťan Pražský, který vzdělání svého nabyl na cizí universitě. Držel dům u stolice královské na Staroměstském rynku, a v letech 1512—1513 byl konšelem téhož města. 64. V Budíně 1498, 16. srpna. — Král potvrzuje Petrovi Kapounovi ze Smiřic zástavu hradu Nížburka. (Fol. 32'.) (Kapúnovi z Smiřic.*) My Vladislav z božie milosti oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil slovutný Petr Kapún z Smiřic, věrný náš milý, a ukázal nám řádné vidimus jednoho listu našeho, kterýmž jsme někdy Ale- xandrovi otci jeho potvrdili listu krále Václava, předka našeho slavné paměti, kte- rýžto list svědčí na zástavu hradu Vizmburgku s vesnicemi zejména těmito: Stra- dovnicemi, Žulkovicemi a s manstvím řečeným Chděčena i se všemi poplatky a užitky tak, jakž ty věci ti listové v sobě šíře držie a vokazují; a při tom jsme jemu nad první summu a zápis sto kop gr. připsali, a nad to některé jiné milosti učinili a do životuov jeho a staršieho syna jeho zapsali; proše nás s velikú pilností, poněvadž jsú již na tom zbožie ti obadva životové vyšli a minuli, abychme jemu při držení a požívání toho zbožie některú další milost učinili, tak aby toho volnějie a svobodnějie požívati mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby otce a bratra jeho, kteréž jsú nám činili, a k tomu také aby on, čímž k sobě milost naši náchylnější pozná, tiem pilnější a hotovější k službám našim byl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách témuž Petrovi Kapúnovi tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme, zuostavujíc jeho při těch všech milostech votci a bratru jeho listem naším prvnějším zapsaných; a druhé, aby s svrchupsaného hradu Vizmburgku a s těch vesnic se vším jejich příslušenstvím splacován nebyl od žádného člověka leč od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, když bychme to sami k svému vlastniemu Archiv Český XVIII. 8

Strana 58
58 B. XV. Registra krále Vladislava II. jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, dadúc jemu puol leta napřed věděti a po vyjití toho polúletie položiec jemu summu zápisnú vedle zněnie listuov a zápisuov jeho. Kterúžto přijma od nás vcele a úplně, vybera prve úroky a duochody toho polúletie minulého, má nám hned a povinen bude toho zámku i se vším a všelijakým jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž na to má, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Petra dobrú volí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek po Nanebesa- vzetie Panny Marie anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie 8, Ex commissione propria regie maiestatis. Boemie vero XXVII°. *) Na kraji: hrad Vyzmburgk. Vesnice, příslušející k Nížburku, jmenují se nyní Stradonice a Žloukovice, manství pak Kdýčina. Připsání Alexandrovi Kapounovi ze Smiřic králem Vladislavem II. stalo se 24. června 1472 a to i pro Alexan- drova nejstaršího syna. Když však tento záhy zemřel a druhý Kapoun, jménem Petr, následoval, potvrdil mu touto listinou týž král držení Nížburka. Srov. o tom Sedláčkovy Hrady sv. VIII. str. 76. 65. V Budíně 1498, 17. srpna. — Král povoluje Janovi Císařovi z Nihošovic šenk vína. (Fol. 33.) (Janovi Ciesařovi z Nihošovic.) My Vladislav oc. oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vzneseno jménem věrného našeho milého Jana Ciesaře z Niho- šovic, měštěnína Olomúckého, kterak má a drží duom a appateku v témž městě, kterúž jest někdy Václav Ciesař otec jeho držal a jie požíval, maje i s dědici svými tu milost od měšťan a obyvateluov téhož města našeho Olomúce danú a knihami městskými zapsanú, aby mohl šenkovati malvazie i jiná sladká pitie, proséc nás jménem jeho, abychme jemu toho listem naším potvrditi a při tom milostivě zuosta- viti ráčili, tak aby von toho, což jest otci jeho a jemu dáno a knihami městskými zapsáno, volně a svobodně užívati mohl. K kterýmžto prosbám nakloněni jsúce pro věrnosť a služby nadepsaného Václava Ciesaře, otce jmenovaného Jana, kteréž jest nám činil, a také pro něho samého, aby, čím k sobě milost naši náchylnější pozná, tiem pilnějie a hotovějie nám slúžil, nakloněni jsúce,*) s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, potvrdili jsme jemu toho zápisu městského a listem tiemto potvrzujem a při něm zuostavujem, chtiece tomu, aby von Jan Ciesař malvazie i jiná všecka pitie podle toho zapsánie v appatece a domu svém šenkovati a ktomu i jiných milostí jemu pójčených a dopuštěných volně a svobodně užívati mohl a moc jměl tak a tiem obyčejem, jakožto i otec jeho, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky až do své samého živnosti. Přikazujíce opatrným purg- mistruom, konšelóm i vší obci města Olomúce, věrným našim milým, abyšte často- psaného Jana Ciesaře při všem, což jest otci jeho a jemu vámi dáno, zapsáno a námi

Strana 59
z roku 1498, 16—17. srpna. 59 potvrzeno, jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. A ktožby list tento jměl s jižpsaného Jana dobrú volí, chcem aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v pátek po Nanebesavzetie P. Marie anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero vigesimo septimo. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) V rukopise: jsu. 66. Bez místa a dne. — Král dává dr. Janovi Hermanovi gleit. (Fol. 33.) Item dán jest gleyt v margkrabství Moravským poctivému knězi Janovi Hermanovi, doktorovi a kanovníku kostela Olomúckého, aby on při témž kostele a v tom margkrabství býti mohl beze všie překážky duchovní i světské, a to až do zjednánie a dokonánie potřeb jeho. Tomu na svědomie oc anno Christi 1498. Commissio propria domini regis. 67. V Budíně 1498, 16. srpna. — Král povoluje, aby plat komorní z města Hradiště Uherského obracován byl na stavení kláštera Františkánského. (Fol. 33.) (Kvitancí měštaném Hradištským.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož v městě našem Hradišti ke cti a chvále božie klášter P. Marie zákona sv. Františka založen jest, i chtiece, aby tiem spěšněji dostaven byl, k pokorné a snažné prosbě bratří jmenovaného kláštera činž aneb plath náš roční, kterýž nám do komory našie opatrní purgmistr a konšelé svrchupsaného města Hradiště, věrní naši milí, vydávají, na stavenie jmenovaného kláštera počnúc od matky božie Hromničné po dání listu tohoto nejprv příští za deset let pořád zběhlých dali jsme a tiemto listem dáváme. A když kolivěk již psaní měšťané tu summu, což se jí za těch deset let dáti dostane, na stavenie téhož kláštera společně neb rozdielně vy- dadí a nám to skrze bratřie svrchudotčeného kláštera aneb pavmajstry jich oznámeno bude, tehdy my sami od sebe i od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, již psané měštany nynější i budúcí jich z té summy, což se jí za těch deset let dostane, tiemto listem kvitujeme, propúštieme a prázny činíme, tak že my ani budúcí naši ani žádní jiní z častopsané summy měštany jmenovaného města Hradiště ani budúcí jich napomínati nemáme a nebudeme obyčejem nižádným. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek po hodu P. Marie nanebevzetie letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Commissio propria domini regis. Františkánský klášter Panny Marie v Uherském Hradišti založil r. 1490 Jan Filipec, biskup Vara- dinský a správce biskupství Olomouckého. Úrok z královského města Hradiště, jejž král Vladislav tímto listem 8*

Strana 60
60 B. XV. Registra krále Vladislava II. dočasně obrací na stavbu kláštera, činil 30 dukátů ročně, a dle Vladislavova privilegia z dne 29. května 1472 město Hradiště na místo starobylého úroku mělo vlastně odváděti králi meč v ceně 30 dukátů, poněvadž mečem ubránilo se králi Matyášovi Uherskému, quia gladio victores fuere. Viz Volný, Mgft. Mähren IV. 53, též Olmützer Erzdiöcese II. 204. 68. V Budíně 1498, 18. srpna. — Král osvobozuje dům Martiše z Vojnovic ve Skalici od po- platků královských. (Fol. 34.) (Martišovi z Vojnovic). Item dán jest list otevřený na papíře slovutnému Martišovi z Vojnovic, hajtmanu na Kroměříži, na takový zpuosob, aby týž Martiš s domu svého, kterýž má v Skalici, činží, lozunkuov, úrokuov, porubuov ani kterých poplatkuov do komory krále JMti nedával ani platil, a to až do své živnosti. Než což s městem a podle města v jejich zvláštních potřebách činiti a dávati má, poněvadž města užívá, nemá se z městských a obecních potřeb vynímati, než toliko daní krále JMti a pomocí prázden býti, tak jakož svrchu dotčeno jest. Tomu na svědomie oc. Datum Bude sabbato post festum Assumpcionis B. Marie V. anne Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. 69. V Budíně 1498, 21. srpna. — Král potvrzuje Štěpánovi ze Zápolí zápis na Brod Uherský. (Fol. 34.) (Štefanovi z Zápolé, nadršpanovi královstvie Uherského). My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od mnohomocného Štefana z Zápolé, věčného hrabie země Špiské a nadršpana královstvie Uherského, věrného našeho milého, jakož má od nás hrad a město naše Brod Uherský s fojtstvím a některými vesnicemi v jistých zápisiech, abychme jemu ty všecky zápisy v jeden list náš ve- psati a uvésti a při tom některé dalšie milosti učiniti ráčili, kteřížto zápisové jsú zejména tito: První na město a hrad Brod Uherský*) se vsí Drslavici a Lhotkú i s jejich příslušenstvím, kteréž jest kúpil za tři tisíce zl. uh., na kterémž má od nás život hned ty časy, když jsme Bělehradu dobyli. A druhý zápis na fojtstvie téhož města, kteréž jest na miestě našem před právem Moravským soudem obdržel, na kterémž jsme jemu dva tisíce zl. uh. zapsali. Třetí zápis na ves a dvuor Šumice, kterú byl někdy král Mathiáš, předek náš, za čtrnácte set zl. uh. kúpil. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé věrné a ustavičné služby, kteréž jest nám týž Štefan činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, převedli jsme všecky summy a zápisy na městě, zámku a fojtství Brodu Uherského a vsí svrchupsaných, a k tomu i ten život, který jsme témuž Štefanovi na témž městě a zboží s jejich příslušenstvím dali, v tento náš list a zápis a mocí listu tohoto převodíme a přenášieme. Tuto

Strana 61
z roku 1498, 18—21. srpna. 61 jemu nad to další milost činiece a nad prvnie summy a zápisy jeho, kteréž se svrchu píší, šest set zl. uh. na témž městě a hradu Brodu Uherském, fojtstvie vsi Drslavicích, Lhotku a vsi Šumicích i se dvorem2) připisujíce a přirážejíce. A hle- diece nad to na práce a náklady, kteréž jest týž Štefan pro naše dobré jměl a činil, tuto jsme zvláštní milost mnohomocnému Janovi synu jeho staršiemu učinili a život jeden na častopsaném městě, zámku, fojtství a vsích svrchupsaných s jejich příslu- šenstvím připsali a tiemto listem připisujem, chtiece tomu, aby to všecko zbožie spolu a nerozdielně on Štefan s svrchupsaným synem svým v sedmi tisících zl. uh. mince i váhy spravedlivých jměl, držal a jeho požíval a požívati mohl a moc jměl tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé margkrabstvie Moravského svých zápisných zbožie a panství spravedlivě požívají a požívati mohú, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých a markrabí Morav- ských, ani od žádného bez své vuole až do svých obú dvú živností splacováni. Všakž toto jsme znamenitě vymienili a vymieňujem, že on Štefan má to zbožie svrchupsané a moci bude s tiem svým životem prodati aneb zastaviti, jakž by se jemu zdálo a líbilo. Než což se Jana syna jeho dotýče, ten to zbožie sám má do své živnosti jmieti, držeti a jeho požívati, neprodávaje ani zastavuje toho žádnému, než toliko nám samým aneb budúcím našim, králóm Českým a margkrabiem Morav- ským, kdyžbychme to chtěli k svému jmění, držení a požívání vyplatiti. Pakli by to komu mimo nás prodal a zastavil, ten každý, ktož to od něho koupí aneb na to peněz puojčí, nemá aniž moci bude života jeho užívati obyčejem nižádným. Než po vyjití těch obúdvú životuov, totižto Štefana a Jana syna jeho svrchupsaných, my aneb3) budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, aneb ty osoby, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, muožeme a moci budeme město a hrad Brod s fojtstvím vsi Drslavicích, Lhotkú a vsi Šumicích i se dvorem a jejich vším a všeli- jakým příslušenstvím vyplatiti, když nám se kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc“) držitelóm toho zbožie puol leta napřed věděti, a po vyjití toho polúletie pořád zběhlého, když by sobě úroky a poplatky toho polúletie vybrali, položiec jim za vý- platu sedm tisíc zl. uh. svrchupsaných vcele a úplně, má nám hned a povinni budú toho všeho zbožie s jeho příslušenstvím tak, jakož se svrchu píše, postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to i které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaných Štefana a Jana syna jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře 1 dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý před sv. Bartholomějem anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie 8, Boemie vero XXVII°. Ex mandato proprio maiestatis regie. Celý zápis přeškrtnut. 1) Následuje: a fojtstvím a některými vespicemi, což škrtnuto. — 2) následuje: příslušejíce, což škrtnuto. — 3) v rukopise ne. — 4) následující slovo: jim škrtnuto.

Strana 62
62 B. XVI. Registra krále Vladislava II. 70. V Budíně 1498, 21. srpna. — Král dává Magdaleně z Lomnice list mocný. (Fol. 35.) (Magdaleně z Lomnice.) Dán jest list mocný urozené Magdaleně z Lomnice, manželce urozeného někdy Heralta z Kunstatu na Hodoníně, aby již psaná Magda- lena vo všem a všelijakým statku svém zřiezenie učiniti mohla oc ut in forma com- muni. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý před sv. Bartholomějem letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uherského osmého a Českého XXVII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 71. V Budíně 1498, 21. srpna. — Král nařizuje, aby klášter Hradištský u Olomouce od sirotků Viléma Tetaura z Tetova byl vydán. (Fol. 35.) (Pánóm Žerotínským a Hyncovi z Thetova, poručníkóm.) Vladislav z božie milosti oc urozeným Janovi staršiemu z Žerotína a z Fulneka, Petrovi z Žerotína na Šumberce, Janovi mladšiemu z Žerotína a z Fulneka, statečnému Hyncovi z The- tova, poručníkóm někdy sirotkuov Viléma Thetaora z Thetova, milost naši královskú a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož vás tajno nenie, že jest vám Hradiště klášter od opata a konventu toho podle vašeho zápisu vypověděno, a voni již na tom jsú, že to od vás vyplatiti a sami držeti chtie. Protož věztež, když kolivěk vo tu výplatu s týmiž opatem a konventem kláštera nadepsaného vo summu svú uhodíte a smlúvu vezmete a toho jim postúpíte, že jest v tom naše celá plná a konečná vuole i rozkázánie, tak že pro tu věc od nás ani budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, žádných zmatkuov ani kterých nesnází jmieti nemáte ani budete. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý před sv. Bartholomějem anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Commissio propria maiestatis regie. Zápis přeškrtnut. Srv. tento Archiv sv. XVI. str. 8 č. 19. 72. V Budíně 1498, 22. srpna. — Král dává leta Bartošovi, synu Jana Vichra měštana Olomúc- kého. (Fol. 35.) (Barthošovi z Olomúce). Item dán jest list Barthošovi, synu Jana Vichra, otce jeho, někdy měštěnína Olomúckého, aby týž Barthoš leta dospělá a právě do- plněna měl a přijal, a statku svého, kterýž po otci má, mocně užíval a užívati mohl oc ut in forma communi. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu

Strana 63
z roku 1498, 21.—23. srpna. 63 před sv. Bartholomějem anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero vigesimo septimo. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 73. V Budíně 1498, 23. srpna. — Král dovoluje, aby si Rokycanští sráželi pohledávku svoji na poplatcích královských. (Fol. 36.) (Měšťanóm Rokycanským.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož jsme město Rokycany s jeho příslušenstvím k jmění a držení našemu od uro- zeného Zdenka z Švambergka na Přimdě vyplatili, na kterúžto výplatu dali jsú nám ku pomoci tíž měšťané Rokycanští čtyři sta kop gr. č., a vo vostatek, totižto vosm set kop gr. č., kteréž jsme my za túž výplatu dodati a doplatiti jměli, takto jsme s nimi uhodili a zuostali, že jsú těch vosm set kop gr. sami zjednali a vypójčili a za tu výplatu doplatili. I nechtiece my, aby voni a budúcí jejich žádné v tom škody ani kterých zmatkuov měli, než tiem jisti a bezpečni byli, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách takto jsme s týmiž měšťany Rokycanskými vo těch vosm set kop gr. č. svrchupsaných i vo ty úroky, kteréž by z těch peněz v pravdě dali, uhodili a zuostali a tiemto listem uházieme, chtiece tomu, aby voni sobě z úrokuov a duochoduov s téhož města a vsí k němu příslu- šejících ty penieze vybierali a vybierati mohli tak dlúho a dotud, dokudž by sobě vcele a úplně těch vosmi set kop gr. č. i s úroky, kteréž by na ty penieze v pravdě dávali, nevybrali. Než když to sobě všecko vyberú, mají nám z toho aneb budúcím našim, králóm Českým, aneb úředníkóm našim, kterýmž bychme to poručili, počet udělati, a potom ty úroky i jiné všecky duochody a poplatky zúplna do komory našie platiti a vydávati bez zmatku a všelijaké odpornosti, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek v vigilji sv. Bartholoměje apoštola božieho, anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Srov. A. Srb, Král. svob. město Rokycany str. 6—7. V archivu místodržitelském (C. 297.) nalezá se v orig. listina Vladislava II, kterou dne 23. srpna 1475 potvrzuje Zdenkovi ze Švamberka hrad Primdu a Ro- kycany. Dosud nevydaná tato listina zní: My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie »c., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás urozený Zdeněk z Švamberka na Rokycanech, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom jemu listuov a zá- pisuov, kteréž má od předkuov našich, králuov Českých, na hrad náš Přimdu s jeho příslušnostmi i také na městečko Rokycany s příslušnostmi, potvrditi a při tom jej zuostaviti ráčili. My v tom jeho slušnú prosbu znamenajíce i také pro jeho věrné služby, kteréž nám činil, činí a potom tiem

Strana 64
B. XV. Registra krále Vladislava II. 64 lépe aby mohl a měl činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Zdeňkovi a dědicóm jeho svrchu dotčených listuov a zápisuov ve všech kusiech, článciech a klau- sulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při nich zuostavujem milostivě. Tuto milost zvláštní témuž Zdeňkovi a dědicóm jeho tiemto listem činiece a dodávajíce, aby oni od žádného jiného splacováni nebyli s jižpsaného hradu, než od nás neb budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, a to k našemu neb budúcích našich, králuov Českých, držení aneb těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, a jinak nic. Také budú moci prodělati na opravu jižpsaného hradu a městečka až do dvú seth kop. gr. peněz dobrých; a což na opravu již psaného hradu a městečka až do dvú seth kop gr. peněz naložie, ježto to registry neb hodným svědomím okáží, to při výplatě téhož hradu a městečka s jich příslušnostmi s prvními summami, kteréž na tom zapsány mají, má jim vcele a úplně dáno a zaplaceno býti. A ktož by tento list měl s jižpsaného Zdeňka neb dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu u vigilii sv. Bartholoměje apoštola božieho, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého, královstvie našeho léta pátého. Ad relacionem domini Leonis de Rožmital, suppremi magistri curie regni Bohemie. 74. V Budíně 1498, 28. srpna. — Král Václavovi z Ludanic dává odúmrt po Machně z Lázu. (Fol. 36.) (Václavovi z Ludanic.) Item dána jest devolucí urozenému Václavovi z Luda- nic, podkomořiemu margkrabstvie Moravského, po smrti někdy slovutné Machny z Lázu na věnu i na všem statku jejím oc. ut in forma communi. Tomu na svě- domie oc. Datum Bude feria III post Bartholomei 1498. Ex commissione domini regis referente magnifico domino Joanne de Sselnbergk, supremo cancellario regni Boemie. 75. V Budíně 1498, 24. srpna. — Král vysazuje Sobotku za město. (Fol. 36.1) (Měštanóm Sobotským.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Jana z Šelnbergka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, věrného našeho milého, abychme městečko jeho Sobotku za město vysa- diti a při tom některými dalšími milostmi obyvatele jeho obdařiti ráčili, tak aby se pod panováním jeho opravovati a živnosti svých lépe a dostatečnějie hleděti mohli. K jehožto prosbě a přímluvě nakloněni jsúce pro mnohé věrné, pilné a ustavičné služby, kteréž jest nám týž Jan od prvupočátku královánie našeho v obojím králov- stvím, hrdla ani statku svého pro naše dobré nelituje, hotově a povolně činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách tyto jsme dolepsané milosti již dotčeným měšťanóm Sobotským nynějším i budúcím učinili a tiemto listem činíme, vysazujíc najprve též městečko Sobotku za město, a tomu chtiec a plnú moc jim dávajíc, aby sobě vokolo téhož města dělati a staviti

Strana 65
z roku 1498, 24.—28. srpna. 65 mohli zdi, brány, věže, bašty, přiekopy a valy i jiné braně, kteréžby k pevnosti, po- třebě a obraně téhož města užitečné a potřebné znali a viděli, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude a s to býti moci budú, tak a tiem obyčejem, jakož se i jiná města naše zdmi a jinými potřebnými braněmi hradie. A nad to chtiece, aby se též město Sobotka tiem lépe opravovati a osazovati mohlo, dali jsme obyvatelóm jeho nynějším i budúcím dva jarmarky ročnie, každý s vosmi dni pořád zběhlými, jeden na den sv. Mařie Magdaleny a druhý v sobotu třetieho téhodne po Velice noci, při kte- rýchžto jarmarciech tíž měšťané užívati mají a moci budú těch všech svobod a zvyk- lostí, kterých i jiná města naše královstvie Českého užívají buď z práva aneb z oby- čeje nynie i budúcně. A k tomu jsme jim dali erb, kteréhož na pečeti a na jiných svých městských a obecních potřebách užívati mají a moci budú: bránu jednu mezi dvěma věžemi, a každá věže s stieny, a ty věže býti mají bielé v modrém poli, a na každé věži štít vyvěšený a na něm vepřová hlava v žlutém poli. A k tomu často- psaní měšťané Sobotští nynější i budúcí pečetiti mají a moci budú všecky své po- třeby městské a obecné voskem zeleným. Kterýchžto všech milostí svrchupsaných užívati mají a moci budú volně a svobodně, nynie i na budúcie věčné časy bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem poddaným našim královstvie Českého, kteréhož kolivěk stavu a řádu, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte svrchupsaným měšťanóm Sobotským nynějším i budúcím v těch ve všech milostech nadepsaných nikterakž nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli, než při nich je jměli, drželi a zachovávali beze všeho přerušenie, jináč toho nečiniece, pod zachováním milosti našie a budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek den sv. Bartholoměje apoštola bo- žieho, letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uher- ského vosmého a Českého dvadcátého sedmého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 76. V Budíně 1498, 28. srpna. — Král potvrzuje i rozmnožuje výsadu měšťanů Brněnských v pří- čině práva dědického. (Fol. 37.) (Měšťanóm Brněnským.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú nám ukázali opatrní purgmistr a konšelé města našeho Brna, věrní milí, zvlášt- ních milostí a výsad, kteréž mají od krále Jana, předka našeho slavné paměti, a to takovú, aby každý z nich měšťan Brněnských mohl a moc jměl na smrtedlné posteli statek svuoj toliko na hotových penězích dáti a vodkázati, komuž by se jemu zdálo a líbilo; prosiec nás při tom s velikú pilností, abychme jim při tom některú další milost dáti a učiniti ráčili, tak aby nám tiem lépe, hotovějie a dostatečnějie slúžiti 9 Archiv Český XVIII.

Strana 66
66 B. XV. Registra krále Vladislava II. a pod panováním naším opravovati se mohli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby i povolnost, kterýmiž nám se líbiti a zachovati hledie a dále i viece zacho- vati mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a hotovější poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto marg- krabie Moravský, tyto jsme dolepsané milosti jmenovaným měsťanóm našim Brněnským, nynějším i budúcím, učinili a tiemto listem činíme, chtiece tomu a z milosti a moci našie dopúštějíce, aby každý z obyvateluov téhož města Brna nynějších i budúcích mohl všecek statek svuoj movitý a nemovitý na smrtedlné posteli dáti, porúčeti a vodkázati, komuž by se jemu kolivěk zdálo a líbilo. Kromě k duchovenství dávati a od- kazovati žádný nemá a moci nebude leč hotové peníze, a jiných věcí nic; pakli by kdo co dal aneb vodkázal, to nemá a mieti nebude žádné moci ani které pevnosti nynie ani v budúcích časiech. A jakož jsme dále také od týchž měšťan našich Brněnských po- rozoměli, že mnohé ruoznice, nesnáze a neřády bývají vo kšafty a poručenstvie, takto jsme vo tom rozkázali a mezi nimi zpuosobili, řiedíme a puosobíme, aby všecka a všelijaká poručenstvie, kteráž by se v témž městě Brně staly, nikdež jinde nebyla vohledávána, rozeznávána ani kterak puosobena, nežli tu v témž městě na rathúze, podle zněnie starodávních práv a výsad jejich. Kterýchžto milostí, obdarování a výsad napřed dotčených jižpsaní měšťané naši Brněnští, nynější i budúcí, užívati mají, mohú a moci budú, tak a tiem obyčejem, jakož napřed dotčeno jest, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce podkomořiemu našemu nynějšiemu i budúcím i jiným všem úředníkóm a poddaným našim margkrabstvie Moravského, abyšte nadepsané měšťany naše Brněnské, nynějšie i budúcie, v těch ve všech mi- lostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie pod uvarováním hněvu a nemilosti našie i budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Morav- ských. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v úterý den sv. Augustina, letha bo- žieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uherského vosmého a Českého dvadcátého vosmého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Privilegia krále Jana viz u Rösslera, Die Stadtrechte von Brünn aus dem XIII. u. XIV. Jht. str. 380 sl. 77. V Budíně 1498, 29. srpna. — Král propouští Václavovi z Ludanic městečko Jaroměřice z manství. — (Fol. 38.) (Václavovi z Ludanic.)*) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl a nás zpravil urozený Václav z Ludanic na Veveří, podkomořie margkrabstvie Moravského, věrný náš milý, kterak má a drží městečko Jaroměřice

Strana 67
z roku 1498, 29. srpna. 67 s mýtem a kostelním podacím, s špitálem v témž městečku, s též kostelním podacím, se vsmi dále psanými, s mlýny, s lidmi, i s jinými puožitky a duochody, kterýmiž- bykoli jmeny mohly jmenovány býti, i s plným panstvím. Item ves Přilažany, item ves Bouňov s lesem Habřinú, ves Ohrazenice, ves Třebelovice, na vsi Dědicích panstvie, ves pustú Chobot s lesem, item les u Dědic, item v Gdúsově na těch lidech, kteříž tu faráři příslušejí, panstvie na vsi v Jiřeticích k též faře v Gdúsově příslušejících; item rybník Osovec, rybník Blatnický, rybník Korytník, rybník Chvojník, rybník Klučovec, rybník Sedlák, rybník Mostek, rybník u Jaroměřic pod Bohušici, item s Závěrným a s pastvami na lesiech, kteréž k Hostimi příslušejí, i s jinými se všemi svobodami, poplatky, s činžemi a s ospy, s kury, s vajci, s řekami, potoky, s dvory, s robotami, s lesy, háji, horami, s chrastinami, s lukami, pastvami, rolí oranú i neoranú, i s jinými se všemi a všelijakými příslušnostmi k témuž městečku od staradávna příslušejícími, v margrabství Moravském ležícími, kteréžto městečko i se všemi jeho nahoře dotčenými příslušnostmi povinnostmi manskými nám, jakožto králi Českému a margkrabí Moravskému, příslušie a zavázáno jest. A při tom jest nás týž Václav prosil, abychme jemu, erbóm a budúcím jeho**) svrchupsané městečko s jeho příslušenstvím z manstvie propustiec v dědicstvie uvésti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Václav činil a činiti nepře- stává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto marg- krabie Moravský, nadepsané městečko Jaroměřice se vším jeho příslušenstvím svrchu- psaným ze všech povinností manských propustili jsme a tiemto listem mocně pro- púštieme a jim to k pravému a věčnému dědicstvie dáváme tak, že již nám ani bu- dúcím našim, králóm Českým a margkrabiem Moravským, jmenovaný Václav i s erby a budúcími svými nemají ani povinni budú s nadepsaného městečka s jeho příslu- šenstvím žádných povinností a služeb manských činiti, ale mají a moci budú téhož městečka s jeho svrchupsaným příslušenstvím požívati a je držeti tak a tiem oby- čejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé margkrabstvie Moravského svých dědičných městeček a zboží požívají a požívati mohú, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všeli- jaké překážky. Přikazujíce hajtmanu, najvyšším komorníku a sudím margkrabstvie Moravského nynějším i budúcím, věrným našim milým, kdyžkoli požádáni budete od svrchupsaných Václava***) aneb erbuov jeho, abyšte jim svrchupsané městečko Jaro- měřice s jeho příslušenstvím ve dsky zemské vložiti a vepsati rozkázali, tak abyšte učinili bez zmatku a všelijaké odpornosti. Přikazujíc dále hofrychtéři našemu téhož margkrabstvie, aby, když vod nich požádán budeš, to městečko s jeho příslušenstvím z knih manských vymazati rozkázal. A ktožby list tento jměl s již psaného Václava a erbuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, ve středu před 9*

Strana 68
68 B. XV. Registra krále Vladislava II. sv. Jiljím letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uherského osmého a Českého XXVIII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Po straně: manstvie k dědistvie. — **) Následující písmeno s škrtnuto. — ***) v ruk. Václav. O tomto Václavovi z Ludanic viz Eichlerovy Paměti panství Veverského str. 48—49. 78. V Budíně 1498, 30. srpna. — Král nařizuje, aby městečko Staříč vloženo bylo Vilémovi z Pernšteina do desk zemských. (Fol. 39.) Vytištěno v tomto Archivu sv. XVI. str. 524 č. 702. 79. V Budíně 1498, 29. srpna. — Král potvrzuje Hynkovi z Ludanic výplatu Plešivce. (Fol. 39.1) (Hynkovi z Ludanic na Rokytnici). My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme zpraveni jménem urozeného Hynka z Ludanic na Rokytnici, věrného našeho milého, kterak má list od krále Jiřieho, někdy předka našeho, na výplatu Plešivce a na lúce řečené Limpcha s jejich příslušenstvím, prose nás, abychme my jemu listu toho potvrditi a při tom zuostaviti ráčili. K jehožto žádosti nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Hynek činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabie Moravský, potvrdili jsme svrchudotčeného listu jemu Hynkovi ve všem jeho znění, položení, punktiech, klau- sulech a artikulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsán a položen byl, chtiece tomu, aby svrchupsaný Plešivec a lúku Limpchu podle zněnie listu toho od drži- teluov nynějších aneb budúcích vyplatil a vyplatiti mohl a moc jměl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim podle zápisu svého napřed věděti. A po vyjití času té výpovědi polože jim summu jejich, kterúž na tom zapsánu mají, a vyplatě to oboje s jejich příslušenstvím, má to jmieti, držeti a toho požívati až do své živ- nosti, nejsa s toho od nás ani od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, ani od jiného žádného bez své vuole splacován. Než po jeho smrti my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, aneb ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, muožem to od těch osob, kteréž by toho v držení a požívání byli, vyplatiti, když nám se kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim podle zápisuov jejich tu summu, kterúž na Plešivci a lúce řečené Limpcha zapsánu mají. Kterúžto přijmúc od nás vcele a úplně, mají nám toho a povinni budú hned postú- piti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by tento list jměl s svrchupsaného Hynka dobrú volí a svobodnú,

Strana 69
z roku 1498, 29. srpna—3. září. 69 chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svě- domie oc. Dán na Budíně, v středu před sv. Jiljím anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 80. V Budíně 1498, 1. září. — Týž propůjčuje Janovi ze Žeberka na Plané svobodu horní. (Fol. 40.) (Janovi z Žiberka na Plané.) Item dán jest frystunk urozenému Janovi z Ži- bergka na Plané, aby na horách svých, kteréž má a drží v míli zšíři a tolikéž vzdáli vokolo Plané, zlata, střiebra i všelijakého kovu dobývati a na nich pavovati mohl beze všie překážky, a to až za deset let. Než po vyjití těch desieti let pořád zběhlých od datum listu toho má týž Jan s kverky a nákladníky svými urbury i všecky poplatky, kteréž do komory spravedlivě příslušejí, dávati a platiti bez zmatku a všeli- jaké odpornosti. A také což by kolivěk buď zlata, střiebra aneb jiných kovuov dobyli, toho jinam prodávati nemají, než toliko do mince a k ruce krále JMti oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu den sv. Jiljí anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Panství Plané nabyli Žeberkové r. 1416. Dolováno bylo zde již od nepaměti. (Srov. Senft, Geschichte der Herrschaft und Stadt Plan in Böhmen 1876 p. 51.) 81. V Budíně 1498, 3. září. — Král potvrzuje smlouvu Jindřicha z Hradce s kapitolou kostela Všech Svatých na hradě Pražském o stavění domu děkanského. (Fol. 40.) (Jindřichovi z Hradce.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme zpraveni, kterak jest urozený Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Českého, věrný náš milý, udělal celú a dokonalú smlúvu a srovnánie s poctivými knězem Blažkem děkanem a knězem Janem proboštem, na miestě vší kapituly kaply Všech Svatých na hradě Pražském, což se dělánie a stavenie toho domu děkanského na hradě Pražském, v kterémž jest týž Jindřich, dotýče, a to takovú, že on Jindřich má ten duom děkanský, v kterémž jest, stavěti a dělati, jakž se jemu zdáti a líbiti bude. A jakož jest nějaké miesto kaplanské vedle téhož domu, kdež někdy Jan Bírka z Násilé bydlil, ješto to všecko k kaple Všech Svatých příslušie, to jemu k tomu také přidali, aby sobě na tom na všem stavěl podle vuole a zdánie svého. A vystavěje ten duom, aby jej jměl, držel a jeho požíval tak dlúho a dotud, dokudž jeho i všeho rodu jeho Hradeckého, však toliko mužského pohlavie, stávati bude. A když by ten rod mužského pohlavie sšel, tehdy ten duom beze všech úplatkuov

Strana 70
70 B. XV. Registra krále Vladislava II. a zmatkuov spadnúti a přijíti má hned na děkana a probošta i všicku kapitulu kaply svrchupsané. A ten domek, v kterémž jest nynie tesař náš, on Jindřich i s rodem svým mužského pohlavie má znovu opraviti tak, aby v něm byla světnice a komora a sienka; a ta pivnice, kteráž jest v tom domku, té k němu postúpiti má, tak aby ten domek sám v sobě zvláštnie zavřenie jměl. Než jiné má všecko týž Jindřich i s rodem svým mužského pohlavie držeti. A nad to že jest se k tomu týž Jindřich dobrovolně poddal a podvolil i s rodem svým, když by buď on aneb ktož koli z rodu jeho mužského pohlavie do toho domu přijel, a kaplan v tom domku nade- psaném byl, že jemu mají z kuchyně své dáti oběd a večeři, když se jiným vařiti bude, též i z pivnice pitie, pokudž příslušie. Prosiec nás při tom, poněvadž jest se ta smlúva z jejich obapolně dobré vuole stala a dokonala, abychme k tomu povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým roz- myslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, potvrdili jsme nadepsané smlúvy mezi týmž Jindřichem, děkanem, proboštem i vší kapitulú kaply Všech Svatých udělané a dokonalé a tiemto listem potvrzujem ve všem jejiem znění, položení, punktiech, klausulech a artykulech, chtiece tomu, aby tolikéž moci a pevnosti jměla, jako by tuto slovo od slova vepsána a v list tento vložena byla, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí před hodem Narozenie P. Marie, letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého. Ad relationem domini magnifici Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Oprava domu někdy děkanského děla se r. 1486. Srov. Tomka, Dějepis Prahy sv. VIII. str. 10. 82. V Budíně 1498, 3. září. — Král přenáší summu, v kterou zastavena byla ves Vrbice, na Půtu z Ryzmberka. (Fol. 41.) (Puothovi z Ryžmbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Puotha z Ryzmbergka na Švihově, najvyšší sudí krá- lovstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, že jest vyplatil ves řečenú Vrbici k zámku a zboží Rúdnickému příslušející, kterúž jest někdy osviecený Hynek, knieže Minstrberské, v summě třinácti set zl. uh. dobrých od krále Jiřieho, předka našeho a otce svého, zapsánu jměl a držel, proše nás, poněvadž jest ji v té summě vyplatil a jie v držení jest, abychme naň, na dědice a budúcie jeho tu summu a zápis pře- vésti ráčili. K jehožto slušné prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám mnohé a věrné činil a činiti nepřestává, a k tomu že jest nám ten zápis svrchu- psaný, kterýž jest na tu ves svědčil, vrátil, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, převedli jsme na téhož Puothu, dědice a budúcie

Strana 71
z roku 1498, 3. září. 71 jeho všecko právo zápisu svrchupsaného a tiemto listem převodíme a přenášieme, tak že voni jmenovanú ves Vrbici se vším a všelijakým jejím příslušenstvím v těch tři- nácti stech zl. uh. držeti a jí požívati mají a moci budú nynie i budúcně beze všie překážky, a to dotud a tak dlúho, dokudž by od nich arcibiskup Pražský hradu a města Rúdnice s jeho příslušenstvím podle zápisu jejich nevyplatil. Než když to všecko spolu a nerozdielně od nich vyplatí, tak jakž zápis jejich ukazuje, má tuto ves Vrbici s jejím příslušenstvím též při tom času vyplatiti, dada jim zvláště třinácte set zl. uh. svrchupsaných. Kteréžto přijmúc od nich vcele a úplně, mají jemu též vsi se vším jejím příslušenstvím hned při tom postúpiti a list tento i s jinými, ač by na tom které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento měl s již psaného Puothy, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIa ante Nativitatem B. Marie Virg. anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Ves Vrbici zastavil král Jiří r. 1470 synu svému Hynkovi, kterou pak koupil zápisný držitel Roud- nice Ješek Svojanovský z Boskovic r. 1484, až r. 1496 král Vladislav výplatu dal Půtovi Švihovskému z Ryžemberka. (Sedláček, Hrady a zámky VIII, str. 183.) 83. V Budíně 1498, 3. září. — Král svoluje témuž, aby bezprávně odňaté zboží soudem zpět mohl dobývati. (Fol. 41.) (Témuž Puothovi z Ryžmbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Puotha z Ryzmbergka na Švihově, najvyšší sudí královstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak by některé osoby od zámku a zbožie Rúdnického grunty a příslušnosti některé jměli a drželi, nemajíce na to žádných zápisuov ani které spravedlnosti, proše nás, abychme my jemu povolenie naše dáti a toho dopustiti ráčili, doptal-li by se kde takových gruntuov a příslušností, že by je kto bez zápisuov a spravedlnosti držel, aby se vo ně súditi a právem toho dobývati mohl. Jehožto žádost slušnú znajíce a také nechtiece, aby se to zbožie Rú- dnické tak rozstrhati a skrze čie zamlčenie umenšiti jmělo, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, dali jsme témuž Puothovi plnú moc a naše jisté povolenie, aby kdež se kolivěk a jakých koli gruntuov a příslušností zámku nadepsaného doptá, že je kto bez zápisóv a spravedlnosti drží a požívá, aby se vo ně súditi a jich právem dobývati mohl a moc jměl i s dědici svými nynie i budúcně. A cožkolivěk takových věcí právem a soudem dobudú, mají to s týmž zbožím Rúdnickým jmieti, držeti a toho požívati podle zněnie zápisu jejich, kterýž mají od nás na týž zámek a zbožie Rúdnické. Než při vyplacování téhož zámku mají těch všech gruntuov a příslušností, kteréž by vysúdili, arcibiskupovi postúpiti

Strana 72
72 B. XV. Registra krále Vladislava II. Pražskému bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Bu- díně, v pondělí před hodem Narozenie P. Marie anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 84. V Budíně 1498, 3. září. — Král potvrzuje Prokopovi Zajímačovi z Kunštatu zápisy na mě- stečko Pohořelice. (Fol. 42.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI str. 524 č. 703. 85. V Budíně 1498, 10. září — Král potvrzuje bratřím z Cítova zápisy na ves Libovice. (Fol. 42.) (Votíkovi, Petrovi, Jindřichovi bratřím z Cítova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli slovutní Votík, Petr a Jindřich bratřie z Cítova, věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak mají a držie v jistých zápisiech krále Jiřieho, někdy předka našeho, a našem ves Libovice k proboštství Pražskému příslu- šející a ve vsi Přelici dva člověky, tak jakož ti listové a zápisové svědčie a voka- zují, prosiec nás pokorně, abychme jim při držení a požívání vsi a člověků svrchu- psaných s jejich příslušenstvím některú milost dáti a učiniti ráčili, tak aby to svo- bodnějie jmieti, držeti a toho požívati mohli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž nám tiem pilnějie a hotovějie slúžiti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, tuto jsme nadepsaným Votíkovi, Petrovi a Jin- dřichovi bratřím při držení a požívání vsi a lidí svrchupsaných s jejich příslušenstvím milost učinili a tiemto listem činíme, tak aby oni i s dědici a budúcími svými ves Libovice s jejím příslušenstvím a ty dva člověky ve vsi Přilici jměli, drželi a jich požívali, nejsúc s toho bez své vuole od žádného člověka splacováni, leč od nás samých aneb od budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, když bychme to od nich k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim za výplatu vsi a dvú člověkuov svrchupsaných tu summu, kterúž na tom zapsánu mají. Kterúžto přijmúc od nás vcele a úplně, mají nám vsi svrchupsané s jejím příslušenstvím i těch dvú člověkuov hned postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké od- pornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaných Votíka, Petra a Jindřicha dobrú volí oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude, feria IIa post Nativitatem Marie Virg. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, anno Christi 1498. supremi cancellarii regni Boemie. Ves Libovice tuto jmenovanou nalezáme již v urbáři proboštském z počátku XV. stol., vydaném Emlerem v „Deseti urbářích českých“ str. 305.

Strana 73
z roku 1498, 3—10. září. 73 86. V Budíně 1498, 5. září. — Král propouští Karlovi, Albrechtovi a Jiřímu knížatům Minster- berským dvůr Krněvice z manství. (Fol. 43.) (Karlovi i jiným jeho bratřím, kniežatóm Minstrbrským oc.*) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznesl osviecený Karel knieže Min- strberské a Volešnické a hrabě Kladský, ujec náš věrný milý, oznamuje nám jménem osviecených Albrechta a Jiřie kniežat též Minstrberských a Volešnických, bratří svých, kterak mají a držie dvuor celý Krněvice s jeho příslušenstvím, ves celú Vykleky s podacím kostelním téhož kostela, v Vrašovicích čtyři kopy platu a vosm a čtyřidceti gr., v Kratonosiech šest kop a dvanáct gr., v Vesci jednu kopu a čtyřidceti vosm gr., v Jistbici puol třetieho lánu háje i s jiným jejich příslušenstvím tak, jakož to všecko listové, kteréž na to od předkuov našich, králuov Českých, mají, šíře a dostatečnějie držie a vokazují, prose nás jménem svým a jejich: Poněvadž ty vsi a dvuor s jejich příslušenstvím službami manskými nám, jakožto králi Če- skému, příslušie, abychme jim to z manstvie propustiti a k dědicství dáti ráčili. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž nám jmenovaná kniežata činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, propustili jsme jim dvuor a vsi svrchupsané i se vším jejich příslušenstvím ze všech služeb a povinností manských a tiemto listem propúštieme, dávajíc jim to k pravému dědicství tak, aby to jměli, drželi a toho požívali tiem vším zpuosobem a právem, jakožto i jiní obyvatelé královstvie Českého svých dědičných vsí požívají a požívati mohú nynie i v budúcích časiech, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc větším i menším úřed- níkóm desk zemských královstvie Českého nynějším i budúcím, abyšte znajíc tu milost, kterúž jsme nadepsaným kniežatóm a bratřím učinili, ty vsi a dvuor napřed dotčený s jejich příslušenstvím, jsúc od nich požádáni, ve dsky zemské, řád práva zachovajíc, podle zněnie zápisuov jejich, kteréž na to mají, vložiti a vepsati kázali, jináč toho nečiniece. A ktož by list tento jměl svrchupsaných Albrechta, Jiřieho a Karla dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIII“ ante Nativitatem B. Marie Ad relationem magnifici domini de Sselnbergk, Virg. anno Christi 1498. supremi cancellarii regni Boemie. *) In margine: manstvie k dědicstvie. Bez konečných vět zapsáno bylo r. 1498 do desk zemských (Pozůstatky desk zem. II. 506) a po po- žáru 1541 znovu zapsáno do kvaternu druhého fol. C. 6. O poloze míst těch viz Pam. arch. X. 486, 831. 87. V Budíně 1498, 6. září. — Král potvrzuje týmž list na tok vody u vsi Vesce. (Fol. 43.) (Týmž kniežatóm Minstrberským.) Item dáno jest potvrzenie osviecenému Archiv Český XVIII. 10

Strana 74
74 B. XV. Registra krále Vladislava II. Karlovi kniežeti Minstrberskému oc a bratřim jeho na list, kterýž mají někdy od kněze Hynka strýce jejich, kterýžto byl jest týž list dal slovutnému Janovi Vla- štovičkovi na Havranie, aby tok vody, kterýž teče skrze ves řečenú Vesce, sobě*) na své rybníky vedl. Item přenášie na táž kniežata všecko právo to, kteréž jest témuž Janovi Vlaštovičkovi svědčilo. Dán na Budíně ve čtvrtek před hodem Naro- Relator dominus cancellarius. zení**) P. Marie anno Christi 1498. *) Omylem slovo to v ruk. opakováno. — **) v ruk. před narozením hodu P. M. 88. V Budíně 1498, 21. srpna. — Král dává Václavovi z Drahonic list mocný. (Fol. 43.) (Václavovi*) z Drahonic.) Dán jest list mocný slovutnému Václavovi**) z Dra- honic na Ploskovicích, na kterýžby vo statku svém pořiezenie učiniti mohl oc ut in forma communi. Datum Bude feria III“ ante Bartholomei anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) V ruk. Adamovi škrtnuto a přepsáno Václavovi. — **) na rasuře. Václav, jinak řečený Adam, nazýval se obyčejně Ploskovským z Drahonic po tvrzi na Litoměřicku. Na základě tohoto mocného listu odkázal 5. května 1508 Drahonice a Radomilice Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála. (Srv. Sedláčkovy Hrady a zámky sv. VII str. 248.) 89. V Budíně 1498, 3. září. — Král potvrzuje Firšicovi z Nabdína list arcibiskupa Pražského Konráda. (Fol. 44.) (Firšicovi z Nabdína.) Item dáno jest potvrzenie statečnému Firšicovi z Nab- dína na list, kterýž má od duostojného někdy Kunratha arcibiskupa Pražského oc ut in forma communi. Datum Bude, feria IIa post s. Egidii anno Christi 1498. Relator dominus cancellarius. Zmíněný tuto list arcibiskupa Konrada jest asi zápis na Strážkov z r. 1429 (srv. Ottův Slov. Naučný IX, 260). Potvrzení královské týká se pak Jana Firšice z N. 90. V Budíně 1498, 27. srpna. — Král dává Kamarétovi ze Sulevic na Ostrém list mocný. (Fol. 44.) (Kamarethovi z Sulevic na Ostrém.) Item dán jest list mocný slovutnému Kamarethovi z Sulevic a na Ostrém, aby vo všem a všelijakém statku svém zřie- zenie učiniti mohl oc ut in forma communi. Datum Bude feria IIa post Bartholomei anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie.

Strana 75
z roku 1498, 21. srpna — 8. září. 75 91. V Budíně 1498, 7. září. — Král potvrzuje Janovi z Lomnice držení domu v Olomouci. (Fol. 44.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI str. 532 č. 713 dle neúplného opisu. Dle našeho registru, kde jen výtah listiny jest podán, zní konec listiny: Datum Bude feria VIa ante Nativitatem B. Marie Virg. anno Christi 1498. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 92. V Budíně 1498, 8. září. — Král povoluje Pardubicím jarmark roční. (Fol. 44.) (Jarmark městečku Pardubicím). Dán jest jarmark roční městečku Pardubicím třetí den před sv. Vavřincem, tak aby každý rok ten jarmark s osmi dny pořád zběhlými držán a jmien byl, a to na budúcie věčné časy. Všakž proto dánie toho jarmarku býti má bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude sabbato die Nativitatis B. Marie Virg. anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. 93. V Budíně 1498, 8. září. — Král připisuje Bohušovi Kostkovi z Postupic tisíc zl. uh. na tvrzi Libenicích. (Fol. 44.) (Bohušovi Kostkovi z Postupic). My Vladislav oc. oznamujem listem tiemto všem, že my hlediece na mnohé a věrné služby urozeného Bohuše Kostky z Postupic na Lithomyšli, věrného našeho milého, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, i chtiece zase jemu některú vděčnost a milost vokázati, aby znáti a rozoměti mohl, že na služby jeho hledíme i v paměti je máme, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, připsali jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho na tvrzi a vsi Libenicích s jejich příslušenstvím nad prvnie summy tisíc zl. uh. dobrých a tiemto listem připisujem a k prvním summám přirazujem, tak aby on Bohuše i s dědici a budúcími svými svrchupsanú tvrz Libenice i se vším a všelijakým jejím příslušenstvím jměl, držel a jie požíval a požívati mohl tak a tiem obyčejem a v těch summách a zápisiech, jakož listové jeho, kteréž na to má, svědčie a vokazují, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných všelijaké překážky. Než když by k tomu přišlo a my neb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, svrchupsanú tvrz Libenice s jejím příslušenstvím od již psaného Bohuše, dědicuov aneb budúcích jeho, vyplatiti chtěli, máme jim dáti a povinni budeme ty všecky summy, kteréž námi buď od předkuov našich aneb od nás zapsány mají i s tiemto tisícem zl. uh. svrchupsaných, kteréž jsme jemu zvláště a nad prvnie summy připsali a přirazili, dáti a zaplatiti bez zmatku a všelijaké od- pornosti. Kteréž vezmúc od nás s prvními summami vcele a úplně, mají nám 10*

Strana 76
76 B. XV. Registra krále Vladislava II. a povinni budú tvrze Libenic s jejím příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Bohuše, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu den Narozenie P. Marie anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 94. V Budíně 1498, 8. září. — Král připisuje témuž tisíc kop gr. č. na stavění zámku a města Litomyšle. (Fol. 45.) (Témuž Bohušovi z Postupic). My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož urozený Bohuše Kostka z Postupic na Lithomyšli, věrný náš milý, má a drží hrad a město Lithomyšl s jeho příslušenstvím v jistých zápisiech předkuov našich, králuov Českých, též i zápisiech našich, na kterémžto zámku a městě viděvše veliké a škodné zpuštěnie na stavenie, připsali jsme byli témuž Bohušovi na dělánie a stavěnie téhož zámku tisíc kop gr. č. A viděvše a porozoměvše po tom, že ten zámek i město svrchupsaný Bohuše znamenitě stavie a znova dělá, netoliko k pevnosti ale k zvuoli, prostranství i k veselí, a náklad veliký a znamenitý na to činiti musí, nechtiece by toho dělánie kterú škodu jměl s dědici a budúcími svými, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, připsali jsme jemu na dělánie a stavenie téhož zámku a města Lithomyšle a tiemto listem připisujem tisíc kop gr. č. dobrých*) nad prvnie summy a zápisy, kteréž od nás aneb od předkuov našich, králuov Českých, na tom zapsány mají, chtějíce tomu, aby on Bohuše i s dědici a budúcími svými svrchupsaný hrad a město Lithomyšl s jeho příslušenstvím v prvnějších zápisiech i s těmito tisíci kopami gr. č. znova a nad prvnie summy připsanými jměl, držel a toho požíval tak a tiem obyčejem, jakož zápisové jeho, kteréž na to má, svědčie a vokazují, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. A kdyžby týž zámek a město Lithomyšl s jeho příslušenstvím**) kolivěk k výplatě přišlo, máme dáti témuž Bohušovi, dědicóm aneb budúcím jeho ty všecky summy, kteréž na tom od nás aneb od předkuov našich, králuov Českých, zapsány mají, i s těmi***) tisíci kopami gr. č. svrchupsaných, kteréž jsme jemu nad prvnie summy připsali a přirazili, dáti a úplně zaplatiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kteréžto přijmúc od nás vcele a úplně, mají a povinni budú téhož zámku a města s jejich příslušenstvím těm osobám, od kterýchžby summu svú přijali, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, návrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Bohuše, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí

Strana 77
z roku 1498, 8—10. září. 77 a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude sabbato die Nativitatis B. Marie Virg. anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Omylem opakováno. —**) následující: v prvnějších zápisiech škrtnuto. —***) v ruk. s těmito tisíci. O stavbě zámku viz Jelínkovou Hystoryi města Litomyšle II. str. 60, 63 a sl. Již 9. června 1497 obdařil král Vladislav II. Bohuše Kostku podobnou milostí, jak o tom svědčí listina v orig. chovaná v archivu místodržitelském v Praze (Č. 397), která zní: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezké knieže a Lužický margkrabie, oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnost naši přistúpil urozený Bohuše Kostka z Postupic na Lithomyšli, hajtman kraje Chrudimského, věrný náš milý, a oznámil nám, kterak jest znamenité a nákladné stavenie udělal na hradě Lithomyšlském a po dnes jej viece a viece dělá, stavie a opravuje, proše nás, abychme jemu takového nákladu, kterýž jest na dělánie a stavenie hradu toho učinil a ještě viece činiti a dělati bude, škodna býti nedali, než některú na tom summu na takové stavenie připsati ráčili. K jehožto prosbě pro služby jeho, které jest nám mnohé a věrné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, nechtiece by svrchupsaný Bohuše těch nákladuov, kteréž jest na dělánie a stavenie hradu svrchupsaného udělal a ještě dělati bude, škoden býti jměl, připsali jsme jemu na to stavenie a dělánie zámku nadepsaného tisíc kop. gr. č. dobrých, tak aby je prostavěti mohl až do té summy, kterážto má jemu neb dědicóm a budúcím jeho při vyplacování hradu a města Lithomyšle s jejich příslušenstvím od nás neb od budúcich našich, králov Českých, aneb od těch osob, kterýmž by ta výplata spravedlivé příslušela, s jinými summami, kteréž na tom zapsáno mají, dána a dokona zaplacena býti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Bohuše a dědicóv jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu plné právo pří- slušelo všech věcí nahořepsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivě- siti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v pátek před svatým Vítem, létha božieho tisícieho čtyři- stého devadesátého sedmého a království našich Uherského sedmého a Českého dvadcátého šestého (= 1497, 9. června). Na ohbu: Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergh, supremi cancellarii regni Boemie. (Pečet od proužku pergaménového utržena). 95. V Budíně 1498, 10. září. — Král zlepšuje Janovi ze Smiřic zápis na vsi Chorušice a Choroušky. (Fol. 45'.) (Janovi z Smiřic.) Item dán jest list na pargameně urozenému Janovi z Smiřic na takový zpuosob, že jemu král J. Mt. při držení a požívání vsi řečených Chorušice a Chorúšky tuto další milost činí, aby svrchupsaný Jan v těch zápisiech a summách, kteréž od prvních králuov Českých na svrchupsané vsi Chorušice a Chorúšky má, jměl, držel a jich požíval, nejsa s nich od žádného jiného splacován, než od krále JMti aneb od budúcích králuov Českých aneb od těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vy- platiti chtěli. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria II. post Nativitatem Marie Relator dominus cancellarius. Virg. anno Christi 1498. Zde jmenované obě vesnice náležely klášteru sv. Jiří na hradě Pražském.

Strana 78
78 B. XV. Registra krále Vladislava II. 96. V Budíně 1498, 9. září. — Král potvrzuje Mikulášovi ml. Trčkovi z Lípy na Lichtenburce zápisy na vsi Černilov a Jasenou. (Fol. 46.) (Mikulášovi mladšiemu z Lípy.] My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú nám vrácenil) od statečného Mikuláše Trčky mladšieho z Lípy2) dva listové na pargameně s vysutými pečetmi cela a neporušena najjasnějšieho někdy kniežete pána Zigmunda ciesaře a Uherského a Českého oc krále, praděda a předka někdy3) našeho slavné paměti, kterýmž jest urozenému někdy Hynkovi z Náchoda a z Červené Hory*) na XIIII3) set kop gr. č. na vsech Černilově a Jasenném zapsané, a druhý list, kterýmž jest týž ciesař a král Zigmund zapsal témuž Hynkovi na vsech Černilově a Jasenném svrchudotčených šest set kop gr. č.,3) tak jakož ti oba listové všecko to šíře a světlejie v sobě držie a vokazují. A na ty listy ukázal jest nám týž) Mikuláš mladší z Lípy na Lichtmburce3), věrný náš milý, řádné a dostatečné dobré vuole, proše nás, abychme jemu ty dva listy v jeden zápis náš uvésti ráčili, a on že nám ty staré listy zase dáti a vrátiti chce. K jehožto slušné prosbě nakloněni jsúce, a zvláště poněvadž jest nám ty listy vrátil, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, převedli jsme všecko právo, spravedlnost a příslušenstvie obodvú listuov praděda a předka našeho svrchupsaného v tento list náš, a mocí naší a listu tohoto převodíme a přenášieme tak a tiem obyčejem, aby on Mikuláš svrchupsaných vsí Černilov a Jasenný s jejich příslušenstvím s dědici a budúcími svými v čtrnácti stech kopách gr. č. jměl, držel a jich požíval tak dlúho a dotud, dokudž by jim od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, jimž by výplata vsí svrchu- psaných spravedlivě příslušela, těch čtrnácte set kop gr. svrchupsaných dáno a dokonce zaplaceno nebylo i s jinými summami, kteréž na těch vsech zapsané mají). Než dadúce jim summu tu vcele a úplně i s jinými summami na těch vsech zapsanými, mají nám a povinni budú těch vsí nadepsaných postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento měl s nadepsaného Mikuláše a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude dominico post Nativitatem B. Marie Virg. Anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 1) Na rasuře. — 2) po kraji slova „od statečného z Lípy“. — 3) škrtnuto červeně. — 4) slova „kte- rýmž jest .. . z Červené Hory“ červeně škrtnuta. — 5) původně osm, což červeně škrtnuto a po kraji na XIIII opraveno. — 6) slova: a druhý list — grošuov českých červeně škrtnuta. — 7) původně statečný, což škrt- nuto. — 8) slova: mladší — Lichtmburce červené škrtnuta. — 9) slova: i s jinými summami jsou na kraji doplněna. Kromě toho ale i mezi řádkou je jiný tento doplněk: i s jinými summami na těch vsech zapsanými.

Strana 79
z roku 1498, 5.—9. září. 79 97. V Budíně 1498, 5. září. — Král zlepšuje Janovi st. z Žerotína zápisy na zámky i zboží Bytom i Svrchlenec. (Fol. 46'.) (Janovi staršiemu z Žerotína a z Fulneka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Jana staršieho z Žerotína a z Fulneka, věrného našeho milého: jakož má a drží v jistých zápisiech předkuov našich, králuov Českých, i našich také zámky a zbožie Bytom a Svrchlenec s jejich příslušenstvím, abychme jemu při držení a požívání zámkuov a zboží těch některú milost dáti a učiniti ráčili, tak aby je svobodnějie a bezpečnějie jmieti, držeti a jich požívati mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám i s syny svými činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách a jakožto knieže Slezské, tyto jsme dolepsané milosti témuž Janovi a Victorinovi, Jiříkovi, Bartholomějovi a Bernhartovi, synóm jeho, učinili a tiemto listem činíme: Najprve aby oni zámky Bytom a Svrchlenec se vším a všelijakým příslušenstvím jejich jměli, drželi a toho požívali, nejsúc s toho bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých a kniežat Slezských, ani od žádného jiného splacováni až do svých všech živností. Než po jich smrti my aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty osoby, jimž by výplata zámkuov a zboží svrchupsaných spravedlivě příslušela, muo- žeme a moci budeme ta zbožie a zámky jmenované s jejich příslušenstvím od těch osob, ktož toho po jich smrti v držení budú, vyplatiti, když nám se kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim summu zápisnú, kterúž na tom zapsánu mají. Kterúžto přijmúc od nás vcele a úplně, mají nám hned a povinni budú těch zboží a zámkuov s jejich příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, na- vrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A druhé, jakož jest nás týž Jan zpravil, kterak ti obadva zámkové na po- mezie Polském ležie a na stavení velmi sešlí a pokaženi jsú, proše nás, abychme znajíce to pro budúcie nebezpečenstvie některú jemu summu na dělánie a opravo- vánie těch zámkuov připsati ráčili, tak aby je zdělati a opraviti mohl, pokudž by toho potřeba kázala. K jehožto slušné prosbě a pro uvarovánie budúcieho zlého, kteréž by skrze sešlost těch zámkuov přijíti mohlo, nakloněni jsúce, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaný Jan i s syny svými svrchupsanými na dělánie a opravovánie zámku Bytomského a Svrchleneckého naložiti a prostavěti mohl a moc jměl až do tří set kop gr. č. širokých, dobrých; kterážto summa, když ji na dělánie a opravovánie zámkuov těch naložie a prostavějí a registry to řádnými aneb svědomím hodným a dobrým provedú a vokáží, má jim aneb budúcím jejich při vyplacování těch zámkóv a zboží od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a kniežat Slezských, aneb od těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě

Strana 80
80 B. XV. Registra krále Vladislava II. příslušela, nad první summu a zápis dána a zaplacena býti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A nadto jsme témuž Janovi a synóm jeho svrchupsaným tuto další milost učinili a tiemto listem činíme, aby mohli k těm zámkóm vsi aneb jiné puo- žitky od zemanuov a manuov k těm zámkóm a zbožím příslušejících kupovati a toho požívati. A což by od nich kolivěk vsí aneb jiných puožitkuov přikoupili a k těm zámkóm připojili, to jim má všecko vcele a úplně od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a kniežat Slezských, aneb od těch osob, jimž by ta výplata spra- vedlivě příslušela, dáno a zaplaceno býti, pokudž to listy, kteréž by na ty vsi kou- pili, aneb hodným a dostatečným svědomím vokázali, že jsú za to tu summu dali, kterúž by počítali. Kterúž přijmúc úplně a docela, mají také těch všech vsí, kteréž by od zemanuov aneb manuov těch zámkuov a zboží koupili, k týmž zámkóm se vším jejich příslušenstvím postúpiti, jináč toho nečiniece, beze všie odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Jana a synuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude, feria IV *) ante Nativitatem B. Marie Virg. anno Christi 1498. *) Rukopis má V., sluší však opraviti to vzhledem k vypsanému určení dne (w strzedu) v registru sv. Václava. Jan st. z Žerotína nabyl Bytomě koupí 17. ledna 1477 (srv. Grünhagen a Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens II, 452 a sl.) — Opis této listiny jest v registru sv. Václava. (Codex dipl. Silesiae VI. str. 145). 98. V Budíně 1498, 9. září. — Král potvrzuje Petrovi z Wartenberka držení zápisné vsi Nepolis. (Fol. 47'.) (Petrovi z Wartmbergka na Bydžově.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Petr z Wartmbergka na Bydžově, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest kúpil od Kunathy Dobřenského ves Nepolisy zápisnú, klášteru sv. Jiřie na hradě Pražském příslušející, kterúž jsme byli témuž Kunathovi pro dělánie nějakého rybníka k dědictví dáti ráčili, všakž tak, aby on oddal zase míli odtud tolikéž dobrého a jistého platu k témuž klášteru podle schvá- lenie statečného Haška a Bořka Dohalského. A což by děláním toho rybníku dědin, luk aneb jiných gruntuov lidem těm zatopil, to aby jim též podle práva královstvie Českého vcele a úplně oddal aneb s nimi podle vuole jich uhodil a dosti učinil na schválenie dobrých a hodnověrných lidí. A když by to kolivěk učinil, tehdy to, což by k klášteru sv. Jiřie za to kúpil a oddal na schválenie dobrých a hodnověrných lidí, má to při tom klášteře zuostati. A on též svrchupsanú ves s jejím příslušen- stvím jmieti, držeti a jie požívati i s tiem rybníkem, kterýž by udělal, oddada lidem té vsi, což by komu gruntuov jeho zatopil aneb jim zaplatě a s nimi se podle vuole

Strana 81
z roku 1498, 9. září. 81 jich umluvě. A při tom nás týž Petr prosil, poněvadž jest túž ves Nepolisy s jejím příslušenstvím od téhož Kunathy kúpil, i s tiem právem od nás prve Kunatovi daným, a naň na Petra to právo od nás prve k dědictví dané on Kunat převedl a jemu Petrovi prodal,1) abychme my naň právo to i svobodu, kterúž jsme byli témuž Ku- nathovi k směnění2) dali, převésti a při tom jeho zuostaviti ráčili. K jehožto slušné i spravedlivé prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem a právo všecko, kteréž jsme témuž Kunatovi prve dali listem naším,3) naň přenášieme a pře- vodíme,) chtiece tomu, aby on Petr svrchupsaný s dědici a budúcími svými mohl a moc jměl za jmenovanú ves Nepolisy s jejím příslušenstvím v míli vodtud zdáli jinú ves, v kteréž by tolikéž platu dědičného dobrého a jistého bylo, k klášteru sv. Jiřie na hradě Pražském kúpiti podle vohledánie a rozeznánie urozeného Viléma z Pernšteina oc na miestě někdy Haška Střiezka z Ličan, kterémuž jsme to právo prve byli poručili,*) a statečnému8) Bořkovi z Dohalic, a tuto ves Nepolisy se vším jeho příslušenstvím dědičně jmieti, držeti a jie požívati tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé královstvie Českého svých dědičných vsí požívají a požívati mohú nynie i na budúcie časy.) A což by kolivěk lidem těm děláním rybníka toho gruntuov jakých kolivěk zatopil, to jim má a povinen bude jinými grunty a dědi- nami svými voblizce oddati aneb se s nimi podle vuole jich slušně umluviti podle zdánie a seznánie dobrých a hodnověrných lidí. A což jim kolivěk za jejich oddá, to má při nich i při budúcích jejich na věčné časy dědičně zuostati. A též to při jmenovaném Petrovi, dědicích a budúcích jeho, což by jim tiem rybníkem zatopil, též věčně a dědičně zuostane, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A protož přikazujem větším i menším úřed- níkóm desk zemských královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým: když by kolivěk svrchupsaný Petr, dědicové aneb budúcí jeho učiniece věcem svrchu- dotčeným, tak jakož se nahoře píše, dosti, vás požádali, abyšte tento list náš ve dsky zemské vložili a vepsali, tak abyšte učinili beze všie odpornosti. Než hned při tom kladení jmenovaný Petr, dědicové aneb budúcí jeho, mají a povinni budú zase ten plat a duochody, kterýmiž oddadie a odkupie,3) témuž klášteru sv. Jiřie ve dsky zemské podle obyčeje vložiti, kterúžto věc také vám porúčieme: když by k tomu přišlo, abyšte tomu duchovenství ten plat a duochody ve dsky zemské vložili a ve- psali bez odporu. Toto všakž při tom vymieněno jest, že jmenovaný Petr, dědicové a budúcí jeho, mají proto předse ten plat a duochody, kterýmiž oddadie, v týchž zápisiech držeti, jakožto nynie svrchupsanú ves Nepolisy s jejím příslušenstvím, a to tak dlúho, dokudž by od nich ten plat a duochodové, kterýž by k tomu klášteru kúpili a oddali, podle zněnie zápisuov vyplacen nebyl. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Petra, dědicuov a budúcích jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcem, 11 Archiv Český XVIII.

Strana 82
82 B. XV. Registra krále Vladislava II. aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v neděli po hodu Narozenie P. Marie anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 1) Slova: i s tiem právem — prodal dodána po kraji jako nahrážka za škrtnuté v textu: a jie v držení jest. — 2) „k směnění“ dodáno po kraji. — 3) slova „kteréž jsme — listem naším“ dodána nad řádkou jako nahrážka za škrtnuté v textu: téhož Kunathy. — 6) k tomu po kraji dodáno: aby on Petr toho práva od nás prve Kunatovi daného užiti mohl v tom ve všem právě jako on Kunat. — 5) Slova: na miestě — poručili dodána po kraji. — 6) opraveno ze statečného. — 7) následující slova: a což by kolivěk — znostane přeškrt- nuta. — 8) Dodáno nad řádkou. O vesnici Nepolisech viz Sedláčkovy Hrady a zámky díl V. str. 301. 99. V Budíně 1498, 7. září. — Král dává dlužní úpis bratřím z Tetova a Janovi st. a Petrovi ml. z Žerotína. (Fol. 48'.) (Jistota sirotkóm Thetaurovým a pánóm Žerotínským na VIm zlatých.) My Vladislav oc s našimi potomními králi Uherskými oc jistec a první dlužník dluhu dolepsaného, a my Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř královstvie Českého, Zigmund Orsak z Guthu na Čachticiech, Petr Pogan, najvyšší komorník krále JMti, Czobor Emrych z Czoborsan, Michal na Holejči, Ozvald Karlatský z Karlathu, hajtman na Tatě a na Komárně, rukojmie za JMt, i s svými erby známo činíme tiemto listem všem vuobec a přede všemi tu, kdež čten aneb čtúci slyšán bude, že jsme dlužni urozeným vladykám Janovi, Jiříkovi, Václavovi bratřím z Thetova a urozeným pánóm Janovi staršiemu z Žerotína a z Fulneka, Petrovi z Žerotína a z Šumbergka, Janovi mladšiemu z Žerotína a z Fulneka a Hyncovi z Thetova a Karlšteina a jejich dě- dicóm a budúcím, věřitelóm našim, anebo jednomu z nich, dluhu pravého a sprave- dlivého šest tisíc zl. uh. na zlatě na rázu i na váze dobrých a spravedlivých, kte- růžto summu zlatých máme a slibujeme věřitelóm našim, anebo jednomu z nich dáti a zaplatiti konečně na sv. Jiří najprv příštieho po dání listu tohoto v plném roce po tom pořád zběhlém beze všeho dalšieho prodlenie hotovými zlatými uherskými, jakož se nahoře píše, zaplatiti, v tom sobě žádného vymyšleného fortele ku pomoci neberúc aneb jakýmžkoli během vymyšleném aneb právem ani duchovním ani světským zastaveni býti nemají ani o ně poháněni z nich býti nemají. Pakli by kto pohnal, tehdy nebudú povinni k těm puohonóm se stavěti ani odpoviedati, než v takových ve všech věcech my jistec i rukojmie svrchupsaní slibujeme je zastúpiti, tak aby oni věřitelé naši svrchupsaní o to žádných škod nevzali, než toliko tu summu šest tisíc zl. v jich moc věřitelóm našim aneb jednomu z nich na jich zámku, tu kdež by nám to listem svým oznámili, položiti, dáti a zaplatiti máme. Pakli bychom toho neučinili a věřitelóm našim aneb jednomu z nich summy nadepsané beze všeho hyndrovánie

Strana 83
z roku 1498, 7. září. 83 tak na ten čas a na ta miesta, jakož se nahoře píše, nesplnili a v jich vlastní moc nepoložili, tehdy my jistec i také JMti rukojmie dáváme věřitelóm našim anebo je- dnomu z nich toho plnú moc i právo, aby mohli toho na nás jistce i rukojmích dobývati na městech našich, tudiež na všech lidech našich a stavováním lidí našich z měst, z městeček, ze vsí, v městech aneb městečkách, ve vsech, a to v Čechách, v Moravě, v Slezi i jinde, kdež moci budú, a na polích bráti a stavovati a s nimi činiti, což se jim líbiti bude jako s svými vlastními, a to dotud, dokudž jim summa nahoře jmenovaná zúplna a dokonce zaplacena nebude, totiž šest tisíc zl. uh., a ty stávky, kteréž by na lidech našich činili, ty jim věřitelóm k jich zisku býti mají, a s toho nemají od nás napřed jako od jistce ani také od nás rukojmí ani našich erbuov ničím nápotom honěni býti, než že jsú to právě a spravedlivě vedli a činili podle zápisu svého, a to že beze všie škody těm šesti tisícím zl. býti má a beze všie ujmy summy jich častopsané. A ktož by list tento náš měl s jich nadepsaných vě- řiteluov našich aneb jednoho z nich dobrú a svobodnú vuolí, ten má a jmieti bude k těm všem věcem položeným v tomto listu zapsaným túž moc i též plné právo, jako oni sami věřitelé naši častopsaní. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek před hodem Narozenie P. Marie anno Christi 1498. Ex mandato proprio mtis regie. O tuto jmenovaných Tetaurech a jich obchodech peněžních s kr. Vladislavem II. viz V. Praska Pa- měti Malenovic a Pohořelic str. 52 a sl. Viz i zde č. 100 a 101. 100. Bez místa a dne. — Král dává klášteru Hradištskému u Olomouce jistotu. (Fol. 49.9 (Janovi opatu se vším konventem kláštera Hradištského jistota na čtyři tisíce zlatých a IIC kop grošuov.) My Vladislav oc oznamujem listem*): jakož jsú za nás slíbili velebný Jan opat se vším konventem kláštera a zákona Premonstranského slovutným Janovi, Jiříkovi, Václavovi bratřím z Thetova a na Malenovicích, syrotkóm někdy Viléma Thetaora z Thetova, a urozeným Janovi staršiemu z Žerotína a z Ful- neka, Petrovi z Žerotína na Šumberce, Janovi mladšiemu z Žerotína a z Fulneka a statečnému Hyncovi z Thetova na Karlšteině, a jich věrným rukám, urozeným Vi- ktorinovi, Jiříkovi, Bartholomějovi a Bernhartovi bratřím též z Žerotína a z Fulneka, za čtyři tisíce zl. uh. dobrých jistiny a za dvě stě kop gr. č. platu ročnieho na městě našem Olomúci v margkrabstvie Moravském ležíciem, kteréhožto platu my ani budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, do desieti let pořád zběhlých vyplacovati od nich nemáme. Jakož pak tíž věřitelé naši list náš s vysutú pečetí na pargaméně na tu summu mají, kteráž v sobě ty všecky věci šíře a světlejie má, drží a zavierá. Protož chtiece, aby nadepsaný opat a konvent kláštera Hradiště ji- stotú od nás na to opatřen byl, slíbili jsme jemu sami od sebe i od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, a tiemto naším listem slibujeme a při- 11*

Strana 84
B. XV. Registra krále Vladislava II. 84 řiekáme, že z toho rukojemstvie poctivě a beze všie své i lidí svých škody vyvazeni budú. Všakž toto znamenitě vymieňujem: jestliže by nadepsaní měšťané naši Olo- múcští svrchupsanú summu,**) totižto čtyři tisíce zl. uh., dali a ten plat nebo-li lozunk, kterýž jsme na nich v té summě zapsali, splatili, že on opat a konvent svrchupsaného kláštera nynější aneb budúcí mají od nich ty čtyři tisíce zl. přijieti a jich požívati od zapsánie našeho toho lozunku až do desieti let pořád zběhlých; s kterýchžto čtyř tisíc má on opat a povinen bude i s konventem svým věřitelóm našim napřed dotčeným těch dvě stě kop gr. č. platiti a vydávati, tak aby plat a lozunk svrchupsaný svoboden byl na městě našem Olomúci. Než po vyjití těch desieti let pořád zběhlých opat i s konventem svým, nynějšími i budúcími, mají a po- vinni budú ty čtyři tisíce zl. uh. svrchupsaných věřitelóm našim napřed psaným dáti a zaplatiti a list, kterýmž jsme jim ten plat nebo-li lozunk zapsali, vyvaditi a nám navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. *) doplniti sluší tiemto. — **) „svrchupsanú summu“ psáno na rasuře. 101. V Budíně 1498, 8. září. — Král vypovídá pánům z Žerotína a Hyncovi z Tetova zápis kláštera Hradištského u Olomouce. (Fol. 50.) (Výpověd na klášter Hradiště.) Item dána jest výpověd pánóm Žerotínským a statečnému Hyncovi z Thetova, poručníkóm někdy Viléma z Thetova, na klášter řečený Hradiště, aby oni přijmúc summu tu, kterúž na tom zapsánu mají, téhož kláštera s jeho příslušenstvím v plném roce od dánie listu tohoto pořád zběhlým postúpili. Tomu na svědomie oc. Datum Bude sabbato die Nativitatis B. Marie Virg. anno Christi 1498. Ex commissione propria maiestatis regie. Srovnej zde čísla 99 a 100. 102. V Budíně 1498, 15. listopadu. — Král dává Jiříkovi Berkovi z Dubé plnou moc zastupovati jej v záležitostech manských. (Fol. 50'.) Item dán jest list otevřený na papíře urozenému Jiříkovi Berkovi z Dubé a z Lipého na takový zpuosob, aby týž Jiřík na miestě královském všem manóm královstvie Českého vuoli a povolenie dávati mohl a moc jměl k trhóm, k spolkóm a k věnu, k zápisóm, k postúpení práva i k rozdielóm. A takové povolenie má jim týž Jiřík dávati dotud, dokudž by král JMt do království Českého*) zase nepřijel. Dán na Budíně ve čtvrtek po sv. Martinu, anno regnorum nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Následující „ne“ škrtnuto. — Jiří Berka z Dubé byl v letech 1492—1502 nejv. sudím dvorským.

Strana 85
z roku 1498, 8. září—15. listopadu. 85 103. V Budíně 1498, 26. září. — Král připisuje Jiříkovi z Vlašimě dva tisíce zl. uh. na hradě Úsově. (Fol. 52.) (Jiříkovi z Vlašimě.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že my hlediece na mnohé a věrné služby, kteréž jest nám urozený Jiřík z Vlašimě na Úsově, věrný náš milý, činil a činiti nepřestává, chtiece, aby k sobě za to vděčnost a milost naši skutečně poznal a k službám našim potomně hotovější byl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, a jakožto margkrabie Moravský, tuto jsme jemu a erbóm jeho milost učinili a tiemto listem činíme: Jakož má a drží hrad náš Úsov s jeho příslušenstvím, v margkrabství Moravském ležící, v jistých zá- pisiech předkuov našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i v našich také, tak jakož ty všecky věci ti listové v sobě šíře, světlejie a dostatečnějie mají, držie a vokazují, připisujíce jemu Jiříkovi, erbóm a budúcím jeho na témž zámku Úsově s jeho příslušenstvím nad prvnie summy dva tisíce zl. uh. dobrých a tiemto listem přirazujíc, chtiece tomu, aby on Jiřík s erby a budúcími svými v těch summách, kteréž na tom prve zapsány má, i s těmi dvěma tisíci zl. znovu a nad prvnie summy připsanými jměl, držel a jeho požíval tak dlúho a dotud, jakož zápisové jeho svědčie a ukazují. A když by kolivěk ten zámek svrchupsaný s jeho příslušenstvím*) vy- placován býti jměl, tehdy jim od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, podle prvních sum také tato dva tisíce zl. uh. svrchu- psaných dána a úplně zaplacena býti mají bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jiříka a erbuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu před sv. Václavem anno 1498. Ex mandato proprio maiestatis regie. *) Následující písmeno k škrtnuto. 104. V Budíně 1498, 28. září. — Král potvrzuje Albrechtovi z Kolovrat držení zboží v některých vsech někdy kláštera Rokycanského. (Fol. 53.) (Albrechtovi z Kolovrat.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Albrecht z Kolovrat na Libštejně, hofmistr dvoru našeho věrný náš milý, a ukázal nám list na pargameně s visutými pečetmi celý a neporušený kněze Jana někdy probošta, kněze Šimona převora i všeho konventu v Rokycanech, kdež prodali a stúpili dědičně všeho platu a dvoruov kmecích, lesuov, dědin oraných i neoraných, úlehlí, hor, doluov, luk, pastvišť, obcí, luhuov, potokuov, souduov, vin i plného panstvie se vším a všelijakým jejich příslušenstvím ve vsech v Zíkově, v Němčovicích a v Chýně urozenému někdy Frydrychovi z Kolovrat a na

Strana 86
B. XV. Registra krále Vladislava II. 86 Libštejně a jeho dědicóm a budúcím za sto a za dvadceti kop gr. rázu pražského, tak jakož ten list v sobě ty všecky věci šíře a dostatečnějie drží, zavierá a vokazuje; prose nás, poněvadž jest téhož zámku Libštejna a těch vsí v držení, abychme k tomu trhu povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili, tak aby vo to von i s dědici a bu- dúcími svými žádných zmatkuov a nesnází neměl. K jehožto slušné žádosti nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách k nadepsanému trhu vsí napřed dotčených se vším jejich příslušenstvím svolili jsme a tiemto listem svolujeme a toho listu a trhu potvrzujeme ve všem jeho znění, po- ložení, punktiech, klauzulech a artikulech, tak jakoby tuto slovo od slova vložen a vepsán byl bez umenšenie; chtiece tomu, aby on Albrecht i s dědici a budúcími svými ty vsi jmenované se vším jejich příslušenstvím jměl, držel a jich požíval a požívati mohl tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé královstvie Českého svých dědičných vsí požívají a požívati*) mohú, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, probošta, převora a konventu v Rokycanech, nynějších i budúcích, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte, kdyžkoli od téhož Albrechta, dědicuov aneb budúcích jeho požádáni budete, nahoře dotčené vsi i s tiemto listem ve dsky zemské, řád práva zachovajíc, vložiti a vepsati kázali bez zmatkuov a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek den sv. Václava anno Christi 1498. Ex mandato proprio maiestatis regie. *) Slova „a požívati“ nad řádkou dodatečně napsána. 105. V Budíně 1498, 1. srpna. — Král dává Dobrohostovi z Ronšperka pokutu. (Fol. 53.) (Dobrohostovi z Rymšperka.) Item dána jest vina a pokuta urozenému Dobro- hostovi z Rymšperka na Hoštálkovi, kterýž jest zabil a zamordoval Brikcieho šik- mejstra někdy krále JMti. Všakž proto dánie to má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Dán na Budíně v středu den sv. Petra v vuokovách anno Christi mil- Commissio propria domini regis. lesimo quadringentesimo nonagesimo octavo. Dobrohost z Ronšperka († 1506) žil tehda vzdálen veřejného života v Poběžovicích. 106. V Budíně 1498, 15. října. — Král přijímá Eliáše z Častrova za služebníka svého. (Fol. 53.) (Eliášovi z Častrova.*) Dán list jest slovutnému Eliášovi z Častrova, obyvateli Starého Města Pražského, na takový zpuosob, že**) téhož Eliáše král JMt přijímá

Strana 87
z roku 1498, 1. srpna — 15. října. 87 za svého zvláštnieho služebníka oc, ut in forma communi. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIa ante Galli anno Christi 1498. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Zápis tento přeškrtnut. — **) Následující na to písmeno g škrtnuto. Několik zpráv o Eliášovi z Častrova podává zápis z desk zemských v Pozůstatcích sv. II. str. 508 z roku 1499. 107. V Budíně 1498, 8. října. — Král potvrzuje Janovi Pňovskému ze Sovince zboží ve Veliké Senici a ve vsi Stření. (Fol. 54.) (Janovi Pňovskému z Sovince.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Jan Pňovský z Sovince, najvyšší sudí margkrabstvie Moravského věrný náš milý, a ukázal nám list na pargameně s visutými pečetmi velebného a poctivých Jana opatha, Mikuláše převora, Štěpána subpřevora i všeho konventu kláštera Hradištského řádu Premonstratenského, kterýmž jemu a erbóm jeho dali a dědičně zapsali lidi své v Veliké Senici, zejména Michala Dlú- hého s *) lánem role, Jakuba Skřivance s puol lánem role, Kašpara se čtvrtí role a Horutovú zahradu, Žakana s podsedkem**), s činžemi, s platy i se všemi puožitky, a ves řečenů Vstržen [?] s lidmi v ní osedlými i neosedlými, s platy, činžemi, s puožitky, s vodú Moravú i s břehy, kterýchž ti lidé od staradávna rybářstvím požívají, i s jinými vodami tekutými i netekutými, s zátokami, s rybářstvím i se vším požíváním v lesiech jich k hrázím řek dělánie aneb k jiným jich potřebám rybářským, tak jakož jsú toho od staradávna požívali, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi, s mezemi, s hranicemi, s lesem, s chrastinami, s pastvami na lukách biskupích i s tiem dřievím anebo lesem, kterýž tu na těch lukách jest, s kterých luk páni Štermberští seno berú, a k tomu čtyři lány lesu k klášteru jejich příslušejícieho tu kněžím Střenským, tak jakož ty všecky věci dále a šíře list ten v sobě má, drží a zavierá. A při tom nás týž Jan prosil, poněvadž jsú jemu nadepsaní opat a převor i konvent ty vsi a lidi svrchupsané s jejich příslušenstvím za jeho práci a náklady, kteréž jest pro jejich dobré jměl a činil, dali, abychme k tomu povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili, tak aby to volně a svobodně bez budúcích nesnází a zmatkuov i s dědici svými jmieti, držeti a toho požívati mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž nám týž Jan pilně a hotově činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský povolili jsme k dání a dědičnému zapsání vsí a lidí nahoře psaných se vším jejich příslu- šenstvím a tiemto listem povolujem a potvrzujem, tomu chtiece, aby on Jan svrchu- psaný i s erby svými ty vsi a lidi napřed dotčené i s jich se vším a všelijakým svrchupsaným příslušenstvím dědičně jměl, držel a jich požíval nynie i na budúcie časy tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé margkrabstvie Moravského

Strana 88
88 B. XV. Registra krále Vladislava II. svých dědičných vsí a zboží požívají, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Protož přikazujem urozeným hajtmanovi, naj- vyšším komorníku a sudiemu margkrabstvie Moravského nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, znajíc tu milost, kterúž jsme nadepsanému Janovi a erbóm jeho při držení a požívání těch vsí a lidí svrchupsaných s jejich příslušenstvím učinili, když vás za to kolivěk požádá, ve dsky zemské, řád práva zachovajíc, i s tiemto listem vložiti a vepsati kázali a toho jináč nečinili, bez zmatku a všelijaké odpor- nosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jana a erbuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí po sv. Františku anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie nono*), Boemie vero XXVIII°. Ex mandato proprio maiestatis regie. *) Slovo puol škrtnuto. — *) Žakana s podsedkem dodáno na kraji. — ***) octavo škrtnuto. Kněžími Střenskými rozuměti sluší exposituru klášterní ve vsi Stření na levém břehu Moravy. 108. V Budíně 1498, 8. října. — Král potvrzuje témuž držení domu v Olomouci (Fol. 55.) (Témuž Janovi Pňovskému.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Jan Pňovský z Sovince, najvyšší sudí margkrab- stvie Moravského, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jsú jemu velebný Jan opat a poctiví Mikuláš převor, Štěpán subpřevor i vešken konvent kláštera Hradištského zákona Premonstratenského, nábožní naši milí, za práci a náklady, kteréž pro jejich dobré měl a činil, duom svuoj ležící na předhradí Olomúckém i s budúcími svými až do jeho živnosti dali a zapsali. A nad to že jemu vydávati mají každý rok dvad- ceti vozuov dobrých drev z lesuov svých a deset vozuov sena a deset vozuov slámy kterážto drva, seno i slámu mají jemu Janovi lidé jejich tu do Olomúce svú prací a nákladem přivézti. Kteréhožto dánie a zapsánie ukázal jest nám list pod pečetmi jejich, proše, abychme k tomu povolenie naše dáti a toho jemu potvrditi ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Jan věrné a pilné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú a jakožto markrabie Moravský, potvrdili jsme téhož dánie a zapsánie domu svrchupsaného, tak jakž v sobě ten list svědčí a vokazuje, a tiemto listem potvrzujem a povolenie naše konečné dáváme, chtiece tomu, aby on Jan toho domu i s těmi pomocmi drev, sena a slámy požíval a požívati mohl až do své živnosti tak a tiem obyčejem, jakž ten list svědčí a vokazuje bez umenšenie. A to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a markrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIa post Francisci anno Christi 1498. Ex mandato proprio maiestatis regie.

Strana 89
z roku 1498, 4.—26. října. 89 109. V Budíně 1498, 4. října. — Král dává Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a Václavovi z Repnic pokutu. (Fol. 55'.) (Václavovi Bezdružickému z Kolovrat.) Item dána jest vina a právo urozenému Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a slovutnému Václavovi z Řepnic na měšťanech v Žatci, řečených Pudilové, pro krádež, kterúž jsú učinili spolusúsedu v témž městě Žatci obývajíciemu.*) Všakž proto dánie to má býti každému bez ujmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek den sv. Františka anno Christi 1498. Ad relationem domini Alberti de Colovrat, magistri curie maiestatis regie. *) Slova „na měštanech — obývajíciemu“ dodána na kraji. 110. V Budíně 1498, 6. října. — Král opatřuje Jiříka z Fulšteina na cti (Fol. 55.) (Jiříkovi Fulštejnskému.) Jakož jest Arnošt Mrákota pana Jiříka Fulštejnského vysoce na jeho cti nařekl, poněvadž týž Jiřík Fulštejnský, po své cti stoje, na tom byl a jest hotov z toho se vyvésti a vočistiti témuž Arnoštovi i každému před hajt- manem a pány českými, a Arnošt drže se svých svobod, nechce vo to než před JMtí státi a k témuž panu Jiříkovi vo to mluviti; ráčil jest král JMt v registra, rozkázati znamenati: neuchoval-li by v tom času Buoh smrti téhož Arnošta prve, nežli by ta věc slyšána a rozeznána byla, že to cti páně Jiříkově k žádné škodě ani úrazu býti nemá. Pakli by jeho samého před slyšením a rozeznáním té pře Buoh smrti neuchoval, poněvadž jest on, živ jsa, po své cti stál, hotov jsa z toho se vy- vésti, že takové narčenie dědicóm jeho k žádné škodě a úrazu cti a pověsti jejich býti nemá. Actum Bude sabbato post Francisci anno Christi 1498. 111. V Budíně 1498, 26. října. — Král dává Bernartovi a Janovi z Konecchlumu léta. (Fol. 56.) (Bernartovi a Janovi z Konecchlumu.) Item dán jest list na papíře slovutným Bernartovi a Janovi bratřím z Konecchlumu, sirotkóm někdy Vlka otce jejich, aby tíž sirotkové pravá, plná a dospělá léta jměli, a také aby svrchu jmenovaní bratřie Bernart a Jan, jsúce pozuostaveni ve velikých po svém otci dluziech, pro jejich dobré a užitečné svuoj statek vešken, kterýž mají, prodati a jej těm, komuž by prodali, ve dsky klásti mohli a moc jměli tiem vším obyčejem, jakožto ti, kteří dospělá letha mají. Datum Bude feria VIa ante Symonis et Iude anno Christi 1498. Ex commissione propria domini regis. Archiv Český XVIII. 12

Strana 90
90 B. XV. Registra krále Vladislava II. 112. V Budíně 1498, 31. října. — Král dává Zdeňkovi Kostkovi z Postupic pokutu. (Fol. 56.) (Zdeňkovi Kostkovi z Postupic.) Item dána jest vina urozenému Zdeňkovi Kostkovi z Postupic na Novém Hradě na Janovi Vašínu, měštěnínu v Mýthě, protože jest zamordoval týž Jan Vašín syna Žižlanova oc. Datum Bude feria quarta in vigilia Omnium Sanctorum anno Christi millesimo quadringentesimo nonagesimo Ex commissione propria maiestatis regie. octavo. 113. V Budíně 1498, 31. října. — Král zapisuje Janovi ze Šelnberka zahradu na Malé Straně v Praze. (Fol. 56'.) (Janovi z Šelnbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Jana z Šelnbergka, najvyššieho kancléře královstvie Če- ského, věrného našeho milého: Jakož máme a držíme zahradu blíž vápenice našie na Malé Straně ležície, v kteréž někdy za předkuov našich, králuov Českých, haltéři bývali, abychme jemu tu zahradu dáti a zapsati ráčili, tak aby v ní k potřebě své (poněvadž jie nynie sami nepotřebujeme ani užíváme) haltéře zdělati a jich užívati mohl. K jehožto prosbě pro mnohé, pilné, věrné a užitečné služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, dali a zapsali jsme svrchupsanú zahradu témuž Janovi, dědicóm a budúcím jeho a tiemto listem dáváme a zapisujem, tak aby voni tu zahradu jmieti, držeti a v nie sobě haltéře buď nové zdělati aneb staré zopravovati a jich požívati mohli a moc jměli, když by se jim kolivěk a jakkolivěk najlépe a najuži- tečnějie zdálo a líbilo. A k tomu aby mohli v též zahradě a při těch haltéřiech ustavěti a udělati domek nevelmi nákladný, v kterémž by bydliti mohl některý člověk pro hlédánie a opatrovánie těch haltéřuov. Kterúžto zahradu s haltéři a*) s domkem udělaným a ustaveným jmenovaný Jan s dědici a budúcími svými jmieti, držeti a toho požívati má a moci bude, nejsa z toho bez své vuole vod žád- ného člověka splacován leč vod nás aneb budúcích našich, králuov Českých. Když bychme to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožem a moci budem, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúce jim napřed puol letha věděti. A po vyjití toho polúletie pořád zběhlého dadúc jim tu summu, kterúž na dělánie těch haltéřuov a na stavenie toho domu a opravovánie zahrady naložili, vcele a úplně, pokudž to řádnými registry aneb hodným svědomím pokáží, mají nám hned a povinni budú té zahrady s haltéři a domem postúpiti a list tento navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento měl s svrchu- psaného Jana, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu

Strana 91
z roku 1498, 27. září — 6. listopadu. 91 příslušelo plné právo všech věcí svrchu i nahoře [sic] psaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria quarta in vigilia Omnium Sanctorum anno Christi 1498. Maiestas regia manu propria subscripsit. *) Předcházející s škrtnuto. 114. V Budíně 1498, 6. listopadu. — Král dává svým dvořanům Janovi Vepřkovi a Václavovi Žilenskému nápad. (Fol. 57.) (Janovi Vepřkovi a Václavovi.) Item dáno jest všecko právo a nápad po Burjanovi, někdy synu starého rychtáře v Rakovnice, na všem statku jeho slovutným Janovi Vepřkovi a Václavovi Žilenskému, dvořanóm krále JMti. Všakž proto dánie to má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude feria IIIa ante Martini anno Christi millesimo quadringentesimo nonagesimo octavo. Commissio propria maiestatis regie. Starým rychtářem míní se tu Jan Vepřek, který r. 1472 tam rychtářoval (Srv. Paměti Rakovnické od r. 1425—1639 vydané J. Emlerem ve Věstníku Kr. č. společnosti nauk 1894 č. 4. str. 9.) 115. V Budíně 1498, 27. září. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat doživotně 4 sudy Žitavského aneb 8 polovozů vína od Litoměřic. (Fol. 57.) (Albrechtovi z Kolovrat.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že my hlediec na mnohé věrné a pilné služby, kterýž nám urozený Albrecht z Kolo- vrat na Libštejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, činil a činiti nepřestává, i chtiece, aby k sobě od nás za takové služby některú milost a vděčnosť poznal a nám potom tiem lépe a dostatečnějie slúžiti mohl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali a zapsali jsme jemu čtyři sudy Žitavské aneb vosm polovozí vína z desátkuov našich hor vinničních u Lithoměřic, a tiemto listem dáváme a zapisujeme až do jeho živnosti. Pakli by se tu víno ne- urodilo a tak nám jeho vodtud mnoho nepřišlo, tehdy jemu ten počet suduov vína vydáván býti má z vin našich perkrechtních u Prahy. Protož přikazujem úředníku našemu na horách vinničných u Lithoměřic a pergmistru hor pražských a úředníku našemu na hradě Pražském, nynějším i budúcím, abyšte témuž Albrechtovi ty čtyři sudy Žitavské aneb vosm polúvozí vína tu od Lithoměřic vydávali; pakli by se tam neurodilo a vodtud jemu dáno nebylo, tehdy z vin našich pražských každý rok, když by k vám poslal, až do jeho živnosti vydávali bez zmatku, zadržovánie i všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek před sv. Václavem Ex commissione propria maiestatis regie. anno Christi 1498. 12*

Strana 92
92 B. XV. Registra krále Vladislava II. 116. V Budíně 1498, 7. září. — Král obnovuje městečku Meziříčí (Valašskému) výsadu na mostné. (Fol. 58.) (Městečku Mezřiečí výsada.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl mnohomocný Petr hrabie od sv. Jiřie a z Pezinku, vajvoda Sedmihradský, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak měšťané a obyvatelé městečka jeho Mezřiečie jměli jsú list a výsadu na clo mostnie téhož městečka, kdež jim dávali a platili a po dnes dávají a platie z každého velikého vozu šest peněz dobrých mince, kteráž na ten čas v zemi obecně berná jest, a z vozuov menších čtyři penieze též mince. Než co se tkne lidí a panstvie Rožnovského, kterýžby kolivěk člověk v těch horách nadělaje šindelu aneb jiných potřeb, vezl k prodaji do téhož městečka aneb mimo městečko, nenie povinen žádného*) cla ani mýtha dávati. Než ktožby jsa s jiného zbožie, od týchž lidí buď šindely aneb jiné věci kúpil a vezl čtvrt míle od městečka, povinovat jest dáti mostné jako jiní přespolní lidé, ale jiezdný ani pěší nic nenie povinen dávati. Kterýžto list a výsada z dopuštěnie božieho na též clo a mostné lidem a podaným jeho městečka svrchupsaného že jest shořela, prose nás s velikú prosbú, abychme jim tu výsadu a milost listem naším obnoviti a toho potvrditi ráčili, tak aby vo to budúcích škod, zmatkuov a nesnází neměli. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Petr pilné a věrné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, obnovili jsme týmž měšťanóm jeho Mezřieckým clo mostnie svrchupsané a tiemto listem obnovujem a potvrzujem tak a tiem obyčejem, aby voni i s budúcími svými toho cla mostnieho užívali a je**) vybierali, užívati a je vybierati mohli a moc jměli tak a tiem obyčejem, jakož se napřed píše, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem úředníkóm a pod- daným našim margkrabstvie Moravského, abyšte nadepsaným měšťanóm Mezřieckým nynějším i budúcím v užívání a vybierání toho mostnieho žádné překážky nečinili ani komu činiti dopustili, než v tom jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. Všakž také tíž měšťané nynější i budúcí mají a povinni budú mosty a cesty vokolo téhož městečka vopravovati a dělati tak daleko a potud, vodkudž to mostné bráti budú, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Všakž proto chcme, aby toto obnovenie a potvrzenie milosti svrchupsané bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu před sv. Martinem anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. *) V rukopise zadneh. — **) V rukopise gie.

Strana 93
z roku 1498, 3. července, 7. září. 93 117. V Budíně 1498, 3. července. — Král osvobozuje Linhartovi z Haru vinice a dům v Brně od královských poplatků. (Fol. 58'.) (Linhartovi z Haru.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl statečný Linhart z Haru, dvořenín náš věrný milý, oznamuje, kterak má list od najjasnějšího někdy pana Mathiáše, Uherského a Českého krále, předka našeho slavné paměti, kterýmž jemu, erbóm a budúcím jeho na dvú jeho vinohradech, kteříž jsú v devět čtvrtí v Červu a na třech čtvrtech v Starých sadiech, desátku našeho k hradu Špilmberku od staradávna příslušejícieho odpustil a z něho na budúcie časy vysvobodil, proše nás, abychme jemu listu toho potvrditi a při tom zrostaviti a některú další milost učiniti ráčili. K kteréžto prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám věrné a pilné činil, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím potvrdili jsme listu od nadepsaného předka našeho na vysvobozenie, těch vinohraduov jeho z desátkuov a mocí listu tohoto, jakožto král Český a marg- krabie Moravský, potvrzujem ve všem jeho znění, položení, punktiech, klausulech a artykulech, tak jako by tuto slovo*) od slova vepsán a položen byl; chtiece tomu, aby on Linhart svrchupsaný s erby a budúcími svými těch vinohraduov napřed do- tčených svobodně požíval a požívati mohl, žádný ch] s nich desátkuov k zámku našemu Špilmbergku neplatě ani vydávaje nynie ani v budúcích časiech. A nad to chtiece, aby k sobě od nás další a náchylnější milost poznal a nám tiem lépe a hotovějie slúžiti mohl, tuto jsme jemu zvláštní milost učinili a tiemto listem, jakožto král Český a margkrabie Moravský, činíme: Jakož má a drží duom ležící v městě našem Brně, chcme, aby s toho domu nám ani budúcím našim, králóm Českým a margkrabiem Moravským, šosuov, lozunkuov ani jiných žádných poplatkuov a povinností, kteréžby s toho domu nám příslušely, až do své živnosti nečinil a nedával ani činiti a dávati povinen byl.**) Než má toho všeho prázden a svoboden býti, kromě což by s městskými věcmi, ješto se jich všech měšťan i každého zvlášt dotýčí, činiti, ty má s toho domu jakožto i jiný obyvatel k obecným města toho potřebám podle jiných s toho domu dávati, činiti, jako jiní města toho obyvatelé. Než po jeho smrti budúcí držitelé toho domu mají nám a budúcím našim, králóm Českým a margkrabiem Moravským, všecky ty poplatky vydávati a jiné povinnosti činiti tak a tiem obyčejem, jakož to s toho domu prve placeno a dáváno bylo, beze všie odpornosti. Protož přikazujem pod- komořiemu margkrabstvie našeho Moravského a opatrným purgmistru a konšelóm města Brna nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte znajíce tu milost, kterúž jsme nadepsanému Linhartovi při držení toho domu učinili, při ní jeho jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Linharta a erbuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo

Strana 94
94 B. XV. Registra krále Vladislava II. plné právo všech věcí svrchupsaných. Dán na Budíně v úterý po Navštivenie P. Marie anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero Ad relationem strenui Wenceslai Cziecz de Nemyczeves, vigesimo octavo. purgkrauii territorii Grecensis et marescalci curie maiestatis regie. *) V ruk. slova. — **) Srv. výše str. 35 č. 20. 118. V Budíně 1498, 26. září. — Král dává Václavovi Hyndrákovi z Habrova a Janovi Šlechtovi ze Všehrd výplatu. (Fol. 59.) (Václavovi Hyndrákovi z Habrova a Janovi ze Všehrd.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že my hlediec na věrnost a mnohé služby slovutných Václava Hyndráka z Habrova, miestopísaře desk zemských královstvie Českého, a Jana Šlechty ze Všehrd, prothonotáře kanceláře našie, věrných našich milých, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají; i chtiece, aby za to k sobě od nás ně- kterú milost poznali a nám tiem lépe a dostatečnějie slúžiti mohli, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, dali jsme jim a dědicóm jejich výplatu na tvrzi a vsi Liblicích se vším jejím a všelijakým příslušenstvím a mocí listu toho dáváme, tak aby voni ji od držiteluov nynějších vyplatili a vyplatiti mohli, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo. Kterúžto vyplatiec mají jmieti, držeti a jie požívati s lidmi, platy, puožitky i jinými jejími všemi a všelijakými přísluš- nostmi, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, leč od těch osob duchovních, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, ti to od nich vyplatiti mohú a moci budú, všakž toliko k svému vlastniemu jmění, držení a požívání, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim napřed puol leta věděti. A po vyjití toho polúletie pořád zběhlého, když by platy a puožitky vybrali, položiec jim v moc jejich summu tu, kterúž jsú voni za výplatu tvrze a vsi Liblic dali podle zněnie zápisuov jejich, vcele a úplně, mají jim hned a povinni budú té tvrze a vsi s jejím příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaných Václava a Jana aneb dědicuov jejich dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu před sv. Václavem anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. 119. V Budíně 1498, 26. září. — Král dává témuž Hyndrákovi výplatu na vsi Vokovicích. (Fol. 60.) (Témuž Václavovi z Habrova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem,

Strana 95
z roku 1498, 26. září, 7. srpna. 95 že jsme prošeni jménem slovutného Václava Hyndráka z Habrova, miestopísaře desk zemských královstvie Českého, věrného našeho milého, abychom jemu a dědicóm jeho výplatu na vsi Vokovicích s jejím příslušenstvím dáti a při tom některú další milost učiniti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro věrnost a mnohé služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, dali jsme témuž Václavovi Hyndrákovi a dědicóm jeho na vsi Vokovicích s jejím příslušenstvím výplatu a mocí listu tohoto dáváme, tak aby voni ji od držiteluov nynějších vyplatili a vyplatiti mohli, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo. Kterúžto když vyplatie, jmieti, držeti a jie požívati mají a mocí budú s lidmi, platy, puožitky i jinými jejími všemi a všelijakými příslušnostmi, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, leč od těch osob duchovních, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, ti to od nich vyplatiti mohú a moci budú, všakž toliko k svému vlastniemu jmění, držení a po- žívání, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim napřed puol letha věděti. A po vyjití toho polúletie pořád zběhlého, když by platy a puožitky toho polúletie vybrali, položiec jim v moc jejich summu tu, kterúž jsú voni za výplatu té vsi dali podle zněnie zápisuov jejich, vcele a úplně, mají jim a povinni budú té vsi s jejím příslušenstvím hned postúpiti, a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsa- ného Václava a dědicóv jeho dobrú volí oc. Datum Bude feria IIII“ ante Wenceslai Ex commissione propria maiestatis regie. anno Christi 1498. Ves Vokovice náležela klášteru Břevnovskému. 120. V Budíně 1498, 7. srpna. — Král potvrzuje Janovi Vlčíhrdlovi ze Všehrd držení vinice Plaské na Petříně. (Fol. 61.) (Janovi Vlčiehrdlovi ze Všehrd.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznešeno jménem slovutného Jana Vlčiehrdla ze Všehrd, věrného našeho milého*): Jakož má a drží vinnici řečenú Plasy se dvorem pustým, s domem, kaplú, branami, fortnami, s cestami, s oustupky, mezemi, hranicemi, zdmi pustými, pruojezdy, pruochozemi k tomu dvoru od staradávna příslušejícími za zdí naší na hoře Petříně ležící, oznamujíc nám, kterak jemu při tom dvoru s jeho příslušenstvím někteří lidé škodu, překážku a zmatek učiniti a jemu to odjieti chtěli. Kterýž jsa vo to pergmistrem naším a jinými přísežnými vohledán, nalezeno jemu pravým pří- sudkem, že toho dvoru Plas se vším jeho svrchupsaným příslušenstvím spravedlivě požívati má a moci bude, jakožto předkové jeho požívali jsú. Prosiec nás od něho, abychme jemu toho pro uvarovánie budúcích zmatkuov, škod a nesnází listem naším potvrditi a při

Strana 96
96 B. XV. Registra krále Vladislava II. tom zuostaviti a některú další milostí obdařiti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby a věrnost téhož Jana, kterýmiž nám se zachovati hleděl a ještě hledie, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem a toho listem tiemto potvrzujem, chtiece tomu konečně, aby nadepsaný Jan Vlčiehrdlo s dědici a budúcími svými vinnici a dvuor Plasy s domem pustým a kaplú, branami, fortnami, s cestami, s oustupky, mezemi, hranicemi, zdmi pustými, pruojezdy, pruochozemi i jinými příslušnostmi k tomu dvoru od staradávna příslušejícími jměl, držel a toho požíval a požívati mohl nynie i na budúcie časy, a to bez našie, bu- dúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky tak dlúho a dotud, dokudž by vodtud od kněží toho zákona a kláštera splacen nebyl. A nad to témuž Janovi, dědicóm a budúcím jeho tu milosť činíme a toho dopúštieme, aby k potřebě své té věže, kteráž jest ve zdi naší při té vinnici, ješto jde přes horu Petřín, tak aby jie k své potřebě užívali a užívati mohli a moc jměli nynie i budúcně beze všie překážky. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jana Vlčiehrdla a dě- dicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svědomie oc. Ex Buda feria tertia post Vincula Petri anno Christi 1498, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. Vinice Plaská zaujímala místo nynější zahrady Kinské. — *) V ruk. věrný náš milý. 121. V Budíně 1498, 21. srpna. — Král potvrzuje Štěpánovi ze Zápolí, držení doživotní hradu a města Brodu Uherského. (Fol. 61'.) (Panu nadršpanovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od mnohomocného Štefana z Zápolé, věčného hrabie země Špiské a na- dršpana královstvie Uherského, věrného našeho milého: Jakož má od nás hrad a město naše Brod Uherský s fojtstvím a některými vesnicemi v jistých zápisiech, abychme jemu ty všecky zápisy v jeden list náš vepsati a uvésti a při tom některé dalšie milosti učiniti ráčili. Kteřížto zápisové jsú zejména tito: první na město a hrad Brod Uherský se vsí Drslavici a Lhotkú i s jejich příslušenstvím, kteréž jest kúpil za tři tisíce zl. uh., na kterýmž má od nás život hned ty časy, když jsme Bělehradu dobyli [dále srov. č. 69 do slov: až do svých obúdvú živností splacováni. Pak ná- sleduje:] Než po vyjití těch obúdvú životuov, totižto Štefana a Jana syna jeho svrchupsaných, my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, aneb ty osoby, kterýmžby ta výplata spravedlivě příslušela, muožeme a moci budeme město a hrad Brod s fojtstvím vsi Drslavicích, Lhotkú a vsi Šumicích i se dvorem a jejich vším a všelijakým příslušenstvím od těch osob, kteréž by toho po jich smrti v držení byli, vyplatiti, když nám se kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim puol leta napřed

Strana 97
z roku 1498, 21. srpna—24. listopadu. 97 věděti; a po vyjití toho polúletie pořád zběhlého, když by sobě úroky a poplatky toho polúletie vybrali, položiec jim za výplatu sedm tisíc zl. uh. svrchupsaných vcele a úplně, mají nám hned a povinni budú toho všeho zbožie s jeho příslušenstvím tak, jakož se svrchu píše, postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to které jměli, na- vrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaných Štefana a Jana, syna jeho, dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý před sv. Bartholomějem [atd. jako č. 69.] anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Ungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad mandatum maiestatis regie proprium. 122. V Budíně 1498, 21. září. — Král potvrzuje Janovi z Komárova držení městečka Pohořelic na Moravě. (Fol. 63.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI. str. 526 č. 707. 123. V Budíně 1498, 24. listopadu. — Král dává Václavovi z Ludanic nápad na vsi Deštném. (Fol. 63.) Item dáno jest všecko právo a nápad, kterýž jest na krále JMt spravedlivě přišel a připadl, na vsi Deštném s jejím příslušenstvím urozenému Václavovi z Ludanic, podkomořiemu margkrabstvie Moravského. Všakž proto dánie to má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Dán na Budíně v sobotu před s. pannú Katheřinú Commissio propria domini regis. anno Christi 1498. 124. V Budíně 1498, 30. srpna. — Král dává Albrechtovi z Bozkovic právo své k tvrzi Borotínu. (Fol. 64.) (Albrechtovi z Bozkovic.) Item, jakož má právo urozený Albrecht z Bozkovic na Letovicích k výplatě tvrze, dvora a vsi Borotína s jejich příslušenstvím, dává se také témuž Albrechtovi právo, kteréž by králi JMti na tom buď dědičné aneb věnné po komžkolivěk spravedlivě příslušelo oc. Dán na Budíně v pátek po sv. Ex commissione propria domini regis. Bartholoměji anno Christi 1498. 125. V Budíně 1498, 24. listopadu. — Král dává Prokopovi z Trubska šest lánů ve vsi Uhřínově. (Fol. 64.) (Prokopovi z Trubska.) Item dán jest na papíře list otevřený na takový zpuosob, že král JMt dává právo své dědičné slovutnému Prokopovi z Trubska na šesti Archiv Český XVIII. 13

Strana 98
98 lánech ve vsi Uhřínově, a to na budúcie časy s dědici a budúcími svrchupsaného Prokopa. A v tom listu jest dobrá vuole. Datum Bude, sabbato ante Katherine anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo Commissio propria domini regis. octavo. B. XV. Registra krále Vladislava II. 126. V Budíně 1498, 4. prosince. — Král potvrzuje měšťanům Budějovickým jich zboží. (Fol. 64.) Vydá prof. dr. J. Čelakovský v privilegiích královských měst venkovských. 127. V Budíně 1498, 4. prosince. — Král potvrzuje těmže odkaz Hanuše Ertla na zřízení záduší u sv. Mikuláše. (Fol. 65'.) Vydá prof. dr. J. Čelakovský v privilegiích královských měst venkovských. 128. V Budíně 1498, 11. prosince. — Král potvrzuje smlouvu mezi abatyší kláštera Tišnovského a Vilémem z Pernšteina na odúmrť zboží Tišnovského. (Fol. 66.) Vydáno v Archivu Českém, XVI. str. 531. 129. V Budíně 1498, 23. listopadu. — Král béře Augustianský klášter na Písku ve Vratislavi pod svojí ochranu a potvrzuje jeho nadání. (Fol. 67.) (Benedicto abbati et ceteris fratribus ordinis s. Augustini monasterii beate Marie Virg. in Arena Wratislaviensi.) Nos Wladislaus oc recognoscimus oc, quod attendentes fidelia servicia et religionis ferventis devotionem venerabilis Benedicti abbatis tociusque universitatis fratrum ordinis s. Augustini canonicorum regularium monasterii b. Marie Virg. in Arena Wratislaviensi, quibus maiestati nostre et corone Boemie inservierunt et futuris temporibus inservire poterunt et debebunt, devotis- simasque orationes, contemplationes, ieunia, castigaciones, quibus omnipotentem Deum castissimamque matrem eius virginem Mariam et omnes sanctos suos placare et pro- nostro coroneque nostre feliciori statu devocius orare studuerunt, utque devocionibus, oracionibus ac piis et sanctis operibus suis quiecius et liberius vacare poterint et debebunt, cum laudem Dei et matris sue Marie castissime virginis singulari affectione cupimus ampliari et servos eorum uberioribus graciis prosequi, ex certa nostra regali scientia et matura deliberatione prehabita, accedente consilio procerum et baronum nostre corone Boemie, nominatum venerabilem Benedictum abbatem fidelem et dilectum nostrum omnesque fratres suos prefati monasterii in nestram specialem recipimus proteccionem et omnia privilegia sua, gracias, libertates, donaciones, concessiones, emptiones, contractus, antiquas et laudabiles consuetudines, omnia insuper iura fratrum

Strana 99
z roku 1498, 23. listopadu, 11. prosince. 99 dicti conventus ac subditorum suorum ubique degencium, que et quas a tempore nobilis Petri Wlast fundatoris et ab illustri Henrico primo duce Slesie aliisque ducibus Slesie et demum regibus Boemie, antecessoribus nostris clarissimis, obtinere meruerunt, presertim contractum et emptionem habitum cum nobili Thimone de Coldic, fideli nostro, pro adeptione montis Slesie, qui vulgo Czoptenbergk appellatur, una cum singulis attinenciis, fructibus, proventibus et emolimentis ab antiquo ad dictum montem spectantibus, et signanter viginti quatuor marcas exaccionum nostrarum regalium in certis villis prope montem existentes, quem contractum licite posse fieri litteris nostris regiis desuper auctoritate regia datis docuerunt, confirmavimus, roboravimus, appro- bavimus et per presentes nostra auctoritate regia Boemie confirmamus, roboramus, approbamus et concedimus in omnibus articulis, punctis et clausulis, quemadmodum presentibus litteris nostris regiis de verbo ad verbum essent inserta, volentes ea et eas perpetuo valitura ac valituras, non obstantibus quibuscunque impedimentis, eciam si in sigillis, litteris vel pargameno propter vetustatem essent comminuta vel lesa, vel eciam si temporibus fluxis per abusionem aut novam et malam inductam consuetu- dinem contra dictos fratres et suos subditos quicquam attentatum vel actum fuisset in derogacionem privilegiorum ac iurium suorum. Unde fidelibus et dilectis nostris reverendo Joanni episcopo Wratislaviensi, successoribus suis, capitulo Wratislaviensi nec non capitaneis nostris ducatuum Wra- tislaviensis et Swidnicensis et omnibus officialibus nostris in Slesia pro tempore existentibus, quacunque preemineant dignitate, districcius et seriose mandamus, ut prefatum Benedictum abbatem et successores suos abbates una cum fratribus suis nominati monasterii circa has confirmaciones, roboraciones, approbaciones, concessiones et donaciones nostras regias pro virili vestro omni conamine manuteneatis, defendatis et contra quoscunque contravenientes tueri curetis, debitam penam et iustam affliccionem excessoribus auctoritate nostra regia imponendo, quas incidisse decreto nostro regio declaramus omnes et singulos, qui contra istam disposicionem nostre regie celsitudinis ausu temerario agere presumserint, et ab aliquo vestrum ter moniti, ab iniuria vel molestacione non cessaverint. Quibus in testimonium sigillum nostrum regale appen- dere mandavimus. Datum Bude feria VI“ die s. Clementis anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. Srov. Chronica abbatum B. Mariae Virg. in Arena ve „Scriptores rerum Silesiacarum“ II. p. 261 pozn. 130. V Budíně 1498, 17. listopadu. — Král obnovuje znak Martinovi Hubkovi ze Staryc. (Fol. 68.) (Martino Hubkoni de Starycz.) Item renovata sunt arma egregio Martino Hubka de Starycz, aulico maiestatis regie, que a patruo quondam suo deperdita sunt, 13*

Strana 100
100 B. XV. Registra krále Vladislava II. videlicet scutum rubei coloris, in quo armata manus exertum ensem continet, supra scutum vero gallea, in cuius summitatem tres penne strucionis discolori pictura variate decorant. Strata vero gallee dependens ex utraque parte usque ad scuti posicionem albo et nigro coloribus discreta est, sicut omnia illa littere ille clarius et lacius con- tinent. Quibus in testimonium oc. Date Bude sabbato post festum sancti Martini Ex commissione propria maiestatis regie. anno Christi 1498. 131. V Budíně 1498, 9. srpna. — Král potvrzuje měšťanům Stříbrským list krále Václava IV. na právo v míli okolo města. (Fol. 68.) Vydá prof. dr. J. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 132. V Budíně 1498, 7. září. — Král dává Jiříkovi z Kolovrat svobodu horní. (Fol. 69.) (Jiříkovi z Kolovrat.) Item dán jest frystunk urozenému Jiříkovi z Kolovrat a z Bedružic, aby týž Jiřík na horách Boněnovských a gruntiech svých, kteréž má a drží v míli zšíři a tolikéž vzdáli, dělati a znovu jich dobývati mohl beze všie pře- kážky. A nad to král JMt tuto zvláštní milost témuž Jiříkovi činí, aby urbury ani žádných jiných poplatkuov, kteříž do komory královské příslušejí, nedával ani platil s kverky a nákladníky svými až do desieti let od dánie listu tohoto pořád zběhlých. Než po vyjíti těch xti let pořád zběhlých má on Jiřík ty všecky poplatky, kteříž do komory příslušejí, dávati a platiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A také což by kolivěk buď zlata, střiebra aneb jiných kovuov dobyli, toho jinam prodávati nemají než toliko do mince a k ruce krále JMti. Dán na Budíně v pátek před Narozením Matky Božie anno Christi 1498. Relator dominus cancellarius. Boněnov jest ves u Plané, která dříve patřila klášteru Teplskému. 133. Bez místa a dne. — Král povoluje měšťanům Rokycanským jarmark. (Fol. 69.) Vydá prof. dr. J. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 134. V Budíně 1498, 7. září. — Král potvrzuje Janovi z Tedražic držení vsi Svrčovic. (Fol. 70.) Místo regestu v registru královském uvádíme zde plný text dle pergamenového originálu v archivu c. k. místodržitelství v Praze č. 411: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský oc král a markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie oc oznamujem tiemto listem všem: Jakož slovutný Jan z Tedražic, věrný náš milý, má a drží dvuor poplužní a ves Svrčovice s kostelním podacím tudiež a s vésku Kostomlátky, s rybníky, lesy i s jinými všemi a všelikými toho zbožie pří-

Strana 101
z roku 1498, 9. srpna—8. září. 101 slušnostmi, poplatky a puožitky v zápisiech předkuov našich, králuov Českých, i tudiež v zápisiech našich: při těch všech zápisiech, jakž svědčie, téhož Jana, dědice i budúcie jeho zuostavujem. I prosil jest nás týž Jan, bychom některú další milostí při tom dědice jeho opatřiti ráčili. My hlediece k věrným a ustavičným službám téhož Jana, kteréž nám z dávných časuov činil, činí a činiti nepřestává a potom [aby] tiem lépe a hotověje nám slúžiti mohl, čímž nás k sobě milostivějšieho pozná, i jsúce v tom k prosbě jeho milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí krá- lovskú tuto milost dědicóm a budúcím téhož Jana činíme a dáváme: Že my i také budúcí naši, králové Čeští, po smrti téhož Jana na nich žádnému žádné výplaty dávati nemáme, ale při svrchu- dotčených zápisiech zachováni býti mají, kromě těch osob duchovních, komuž ta výplata spravedlivě příslušie, ty to budú moci k svému držení vyplatiti a jinak nic. A jestliže by to vyplatiec i chtěli to jinému zastaviti, nebudú té moci jmieti, ale mají jim toho zase v té summě postúpiti. A také když by to chtěli vyplatiti, mají jim k té výplatě plný rok dáti věděti při svatém Jiří neb svatém Havle. A oni sberúce užitky a duochody v tom roce přišlé a summu hlavní, kteráž na tom zapsána jest, úplně přijmúce, budú povinni jim toho postúpiti po tom roce a list tento s jinými zápisy, kteréž na to mají, navrátiti bez všeliké odpornosti. A ktož by tento list jměl s jižpsaného Jana neb dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ve čtvrtek před hodem narozenie panny Marie léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého osmého, království našich Uherského osmého a Českého dvadcátého osmého léta. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 135. V Budíně 1498, 7. září. — Král potvrzuje městečku Vratěnínu svobody jeho (Fol. 70.) (Městečku Vratěnínu.) Item dáno jest potvrzenie obyvatelóm městečka Vratě- nína, aby voni všech těch svých svobod a práv, kterážto od starodávna vysazena mají, užívali. Item tato další milost témuž městečku a obyvatelóm jeho se činí, aby jarmark ročnie na den sv. P. Markéty s vosmi dny pořád zběhlými jměli oc, ut in forma communi. Datum Bude, feria VI. ante Nativitatem B. Marie Virg. anno Christi 1498. Relator dominus cancellarius. 136. V Budíně 1498, 7. září. — Král potvrzuje výsady vsi Mladoňovic a Chrlopu. (Fol. 70f.) (Potvrzenie obyvatelóm vsí řečených Mladěněvic a Chrlopu.) Aby tíž obyvatelé svrchupsaných vsí všech práv svých a výsad, kteréžto od starodávna vysazené mají, volně a svobodně užívati mohli oc, ut in forma communi. Datum Bude, feria VIa ante Nativitatem B. Marie Virg. anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 137. V Budíně 1498, 8. září. — Král potvrzuje Zikmundovi z Hořemiřic zápis na dvůr v Nou- měřicích. (Fol. 70'.) (Zigmundovi z Hořemiřic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme zpraveni jménem slovutného Zikmunda z Hořemiřic, věrného našeho milého,

Strana 102
B. XV. Registra krále Vladislava II. 102 kterak má a drží v jistých zápisiech krále Jiřieho, předka našeho, i naším také dvuor poplužní v Nauměřicích s lidmi a dvory kmecími, s dědinami, lukami i se všemi a všelijakými jeho příslušnostmi, tak jakož ti listové všecky ty věci šíře a do- statečnějie v sobě držie a zavierají. Z kteréhožto dvoru podle těch zápisuov má a povinen jest s dědici a budúcími svými nám i budúcím našim, králóm Českým, s jedniem koněm slúžiti, když bychom toho potřebovali a je k tomu obeslali. Prosiec nás při tom s velikú prosbú, abychom jej s dědici a budúcími jeho z takové služby vynieti a propustiti ráčili, aby té služby s jedniem koněm prázden a svoboden býti mohl on, dědici a budúcie jeho. My pak k přímluvě některých pánuov, věrných milých, a k prosbě jeho nakloněni jsúce a pro služby, kteréž jest nám týž Zigmund činil a činiti má a povinen bude, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách vyňali a vysvobodili jsme jej i jeho dědice a budúcie z té služby, kterúž nám a budúcím našim, králóm Českým, s dědici a budúcími svými s toho dvoru činiti měl a povinen byl, a mocí listu tohoto vynímáme a vysvobozujeme a prázdny činíme, tak aby oni nadepsaný dvuor v Nauměřicích s jeho příslušenstvím v svých zápisiech a summách jměli, drželi a jeho požívali a požívati mohli volně a svobodně, nejsúc nám ani budúcím našim, králóm Českým, ani jinému žádnému s tiem koněm povinen slúžiti nynie ani na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl s již psaného Zigmunda, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu den Narozenie P. Marie anno Christi 1498 regnorum nostrorum Hungarie VIII., Boemie vero XXVIII. Relator dominus cancellarius. 138. Bez místa a dne. — Král svoluje, aby řád Maltánský mohl odlehlá zboží prodati. (Fol. 71'.) (Janovi z Švamberka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Jana z Švambergka, mistra převorstvie Českého na Strakonicích, věrného našeho milého, vo takovú věc: Že jest nám dal předložiti, kterak někdy za časuov válečných mnohá zbožie a vsi*) od zákonu jeho odtrženy jsú, tak že rozličné osoby ta zbožie a vsi sobě osobivše a dosáhše na ně zápisuov od předkuov našich, i držie je až do dnes k veliké škodě a ujmě toho zákona. Pak ačkolivěk již psaný Jan s svým zákonem mohl by snad některé ty vsi pomalu a pod časem vyplacovati, ale to jest nám dal předložiti, že ta některá zbožie a vsi velmi daleko od Strakonic jsú, a jestli že by se kdy z dopuštěnie božieho válka v zemi pozdvihla, že by opět též jako prve ta zbožie a vsi mohly od nich mocí odtrženy býti. I prošeno jest nás jménem již psaného Jana, abychom my jemu toho milostivě

Strana 103
z roku 1498, 31. ledna. 103 přieti ráčili pro dobré již psaného zákona, aby taková zbožie daleko osedlá a Stra- konicóm nepříseditá mohl dědičně prodávati a za ty penieze, nikam jinam jich ne- obracuje, aby mohl jiná zbožie blízko u Strakonic anebo u Prahy k tomu zákonu přikúpiti, najviece proto, jest-li že by se kdy válka v zemi zdvihla, aby těch zbožie tiem snáze z Strakonic mohl brániti on i také budúcí. Pak my k tomu prohledajíce i to pilně vážiece, že by taková věc nynie i budúcně mohla býti k lepšiemu toho zákona, k tomu jsme svolili a tiemto listem svolujem takovým obyčejem, jest-li že by svrchupsaný Jan které zbožie prodati chtěl, aby to mohl učiniti s radú a vědomím urozeného Petra z Rožmbergka, hajtmana královstvie Českého, věrného našeho milého, tak aby on Petr přijma k sobě, kteréž by se jemu zdálo, z pánuov i z rytieřstva, toho pilně povážil, nahledna v zápisy od předkuov našich i také od nás vyšlé na ta zbožie, a také na užitky a duochody těch zboží, a nalezl-[I]i by co lepšieho v tom prodaji téhož zákona, to on Petr z Rožmbergka aby na nás vznesl a zprávu dosta- tečnú aby nám dal, a my na takovú zprávu jeho, což slušného bude, povolenie naše listem dáti ráčieme. Však toto znamenitě vymienujem: kteréž by se zbožie anebo vsi tak prodaly, aby ty penieze za to zbožie položeny byly k věrné ruce u téhož Petra z Rožmbergka, a žádným obyčejem aby nebyly vydávány již psanému Janovi ani jeho budúcím na žádnú jinú věc, než toliko na to, jest-li že by co k Strakonicóm přikúpili anebo k kostelu Matky božie konec mosta na Malé Straně, též s radú a vědomím již psaného Petra z Rožmbergka, jakož se svrchu píše, na to vydány býti mají a jináče nic. A chcme také, aby tato milost naše toliko trvala za tři leta pořád zběhlá a nic déle. *) Následující slova: sobě osobivše a dosáhše na ně zápisuov od zak(ona), jsou škrtnuta. Statky řádové viz v Ludikarově spisu: O řádu Maltánském str. 259 a sl. 139. V Budíně 1498, 31. ledna. — Král potvrzuje sirotkům někdy Přecha z Čechtic ves zápisnou Nemedice (Nemětice?). (Fol. 72'.) (Sirotkóm někdy Přecha z Čechtic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem sirotkuov slovutného někdy Přecha z Čechtic, kterýž jest držel ves zápisnú od Hluboké jménem Nemedice, abychom týchž sirotkuov po něm zuostalých při držení té vsi milostivě zuostaviti ráčili. Pak my jsúce k takové prosbě nachýleni pro jich sirobu, takovú jsme jim milost učinili a tiemto listem činieme, že na nich my ani naši budúcí, králové Čeští, výplaty žádnému dáti ne- ráčíme, než jest-li že bychme chtěli to vyplatiti k vlastniemu našemu držení a po- žívání, to budeme moci učiniti, dadúce jim summu, kterúž na tom zapsánu mají; a oni vezmúce tu summu povinni budú nám i našim budúcím vsi té postúpiti a list tento i s jinými listy, kteréž na to mají, zase navrátiti. Tomu na svědomie oc. Dán

Strana 104
104 B. XV. Registra krále Vladislava II. na Budíně ve čtvrtek před Hromnicemi anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 140. V Budíně 1498, 31. ledna. — Týž dává Mikuláši ml. a st. Trčkům z Lípy výplatu Dolních Kralovic. (Fol. 72'.) (Trčkóm staršiemu i mladšiemu.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem statečných Mikuláše staršieho z Lípy a na Vlašími a Mikuláše mladšieho z Lípy a na Lichmburce, věrných našich milých, abychme jim výplatu dáti ráčili na městečku Kralovicích s jeho příslušenstvím, a na vsech Střieteži a Brzoticích a na Píšti též s jich přislušnostmi. My hlediece k jejich věrným službám, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, jsúce milostivě nakloněni k jejich prosbě, s radú věrných našich k tomu jsme jim povolili a tiemto listem povolujeme: když by kolivěk to městečko svrchupsané s svým příslušenstvím i se vsmi svrchupsanými k výplatě přišlo, aby on Mikuláš starší a Mikuláš mladší i jejich synové neb jeden z nich to vyplatiti mohli, když by se jim koli zdálo a líbilo. A dadúce za výplatu, což spravedlivě dáti mají, podle znění zápisuov od předkuov našich i také od nás na to vyšlých, aby to všecko mohli držeti a toho požívati, nejsúc s toho splacováni bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného, kromě od těch osob duchovních, komuž ta výplata spravedlivě příslušie. Ti to budú moci vyplatiti k svému vlastniemu držení a požívání, dadúce jim za výplatu podle zněnie zápisuov od předkuov našich i od nás na to vyšlých. A již psaný Mikuláš starší i mladší i jich synové anebo jeden z nich, vezmúce své summy úplně a docela, povinni budú nadepsaným osobám toho městečka Kralovic s jeho příslušenstvím i se vsmi jmenovanými tak, jakož se svrchu píše, v jejich moc postúpiti a list tento i s jinými listy, kteréž by na to zbožie jměli, jim navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s dobrú volí nadepsaných Mikuláše staršieho a Mikuláše mladšieho nebo jejich synuov anebo jednoho z nich, tomu má právo příležeti všech věcí v tomto listu položených. Tomu na oc. Dán na Budíně ve čtvrtek před Hromnicemi anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Srv. Vlasák, Okres Dolno-Kralovický (v Bibliotéce místních dějepisův sv. XI.) str. 12 a sl. Dolní Kralovice náležely jako část někdejšího Újezdu Svatavina probošství Vyšehradskému. R. 1436 zapsal je Sigmund Oldřichovi Močihubovi z Kralovic.

Strana 105
z roku 1498, 31. ledna; 1499, 31. ledna—25. března. 105 141. V Budíně 1499, 25. března. — Král dává Severinovi kramáři a Janovi Kampovi impressorovi svobodu horní. (Fol. 73.) Item dán jest frystunk poctivému Severinovi kramáři, měštěnínu Starého Města Pražského, a tovařiši jeho Johannesovi řečenému Kamp impresorovi i s kverky jich, aby oni na horách a gruntiech urozeného Petra z Wartmbergka okolo Štěpanic nebo jinde okolo Krkonoše i také na horách a gruntiech slovutné Markety Vrch- labské dělati a znovu jich dobývati mohli, a také aby urbury a jiných poplatkuov, kteříž do komory krále JMti příslušie, nedávali za plných deset let od dánie listu tohoto pořád zběhlých oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v neděli v puostě, která slove Letare, leta božieho MCCCCXCVIIII, a království našich Uherského devátého a Českého XXVIII°. Severin z Meziříčí kramář, známý nakladatel biblí české z r. 1488, držel s manželkou svou Annou dům u sv. Ondřeje (ruk. arch. m. Prahy č. 2105, fol. 358) a jiný na rynku Staroměstském u korábu zvaný (č. 2107, fol. 57). Roku pak 1493 koupil se svým bratrem Viktorinem Cukrmonem ještě třetí dům v Dlouhé třídě proti domu Tovačovskému (ib. fol. 47). — Štěpanice náležely r. 1498 Heníkovi z Waldšteina (Sedláček, Hrady, sv. V. str. 241). 142. Bez místa a dne. — Král dává Zevoldovi Pokštorfarovi svobodu horní. (Fol. 73.) Item druhý list takový dán jest Zevoldovi Pokštorfarovi z Normbergka*) s jeho kverky. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi can- cellarii regni Boemie. *) Ruk. má Normbergky. 143. Bez místa a dne. — Král zapisuje Ješkovi 45 kop na vinnici královskou vynaložených. (Fol. 74.) Item dán jest list na relací pana Albrechta hofmistra Ješkovi na XLV kop gr. č., kteréž na vinnici královskú naložil. Míní se tu nejspíše královská hora, o níž mluví Tomek ve svém Dějepise Prahy VIII, str. 201. 144. V Budíně 1499, 31. ledna. — Král zapisuje Michalovi z Chlumu a z Košmberka plat roční. (Fol. 74.) Otištěno dle originálu v tomto Archivu, díl X. str. 409. 145. Bez místa a dne. — Král dává dědičně Vokovi ze Sovince úřad purkrabí Olomouckého. (Fol. 74°.) (Vokovi z Sovince dává se úřad.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme zpraveni, kterak od starodávna, jakož se to i po dskách vyhledati Archiv Český XVIII. 14

Strana 106
106 B. XV. Registra krále Vladislava II. muože, úřad purgkrabstvie Olomúckého od předkuov našich býval jest poručen zna- menitým pánóm. My pak prohlédajíce na věrné služby urozeného Jana Pňovského z Sovince, najvyššieho sudieho markrabstvie Moravského, věrného našeho milého, a také chtiece, aby ten úřad k první vážnosti přiveden byl, dali jsme a tiemto listem týž úřad dáváme urozenému Vokovi z Sovince, synu nadepsaného Jana Pňovského, i jeho erbóm a budúcím ku pravému dědictví se vším jeho příslušenstvím, co k tomu úřadu od starodávna spravedlivě příslušalo a příslušie, s lidmi tu v Olomúci na předhradí i v předměští témž Olomúckém, a se dvěma póhončími v Dubčanech, s platy, s robotami i se vším plným právem a panstvím, což k tomu purgkrabství spravedlivě příslušala a příslušie od starodávna, i s lúkou tu ležící mezi Olomúcem a klášterem Hradištěm i s popravú, s krevným i s chmelným tu ve vsech okolo Olomúce, kteréž k tomu od starodávna purgkrabstvie příslušely a příslušie spravedlivě, s drvy rubání v lesiech kláštera Hradištského i vožení drev i jiné roboty spravedlivé na těch lidech téhož kláštera Hradištského k tomu purgkrabstvie, kteréž dělali a dělají; jakož pak i nález pány margkrabstvie Moravského stal se jest mezi Olomúckým ty časy purg- krabí Pavlem a Vilémem Tetaurem, ty časy držitelem téhož kláštera Hradištského; i s tiem, což od zvodu, od puohonuov, od hranic vedení i od svědkuov k tomu úřadu se dostává, to všecko aby jměli, drželi a požívali a požívati mohli bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i všech jiných lidí vše- lijaké překážky. Přikazujíc hajtmanu a najvyššiemu komorníku a sudiemu marg- krabstvie Moravského i jiným všem úředníkóm téhož margkrabstvie, nynějším i bu- dúcím, věrným milým, abyšte nadepsaného Voka s dědici jeho a budúcími při tomto obdarovánie našem jměli, drželi a zachovali, jináč toho nečiniece; a kdyžkoli požádáni budete od častopsaného Voka neb erbuov jeho, abyšte tento list náš, řád práva zacho- vajíc, ve dsky zemské vepsali a vložili bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Pavlem purkrabím rozuměti sluší Pavla z Mohelnice. 146. Bez místa a dne. — Král dává Jindřichovi z Vlašímě list mocný. (Fol. 75'.) Item dán jest list mocný urozenému Jindřichovi z Vlašímě, na kterýžto by o statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. 147. Bez místa a dne. — Král dává leta Kuncovi Tetaurovi z Tetova. (Fol. 75'.) Item dána jsú leta doplněná Kuncovi Tetaurovi z Tetova oc, ut in forma communi.

Strana 107
z roku 1499, 12. ledna—10. října. 107 148. Bez místa. 1499, 10. dubna. — Král vydává dlužní zápis Mikulášovi Pecingarovi a Markétě z Klinštejna. (Fol. 75.) Item dán jest list Pecingarovi Mikulášovi na V° kop gr. č. a panie Margethě z Klinštejna od tohoto sv. Jiřie do roka bez úroka. Než nezaplatila-li by se ty doby jistina, má potom obyčejný úrok dáván býti. Stalo se letha božieho MCCCCXCVIIII“ tu středu před sv. Valerianem. 149. Bez místa. 1499, 20. dubna. — Král vydává dlužní zápis Heřmanovi z Hodkova a Důbře z Nedrahovic. (Fol. 75'.) Item dán jest list Heřmanovi z Hodkova a na Bohdanči a panie Duobře z Nedrahovic na VIII“ kop gr. s úrokem ročniem LXXX kop gr., a puol letha strana straně napřed dáti věděti. Stalo se letha božieho MCCCCXCVIIII, tu sobotu před Ad relationem magnifici domini Alberti de Colovrat, magistri sv. Jiřím. curie maiestatis regie. Důbra z Nedrahovic byla manželka Heřmanova z Hodkova. 150. V Budíně 1499, 24. března. — Král dává Blažejovi z Prahy průvodní list. (Fol. 76.) Item date sunt littere passus Blasio de Praga, familiari maiestatis regie oc, ut in forma communi. Date Bude, XXIIII“ die Marcii anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. 151. octavo. V Budíně 1499, 10. října. — Král dává Jiříkovi z Linhartic erb. (Fol. 76.) Item data sunt arma famoso Georgio de Linhartic, videlicet scutum triangu- lare rubrum, in cuius medio canis versicoloris, nigris scilicet et candidis maculis undecunque respersis, appareat, ornamento galee rubro itidem et candido, in cuius cristam accipiter nativo suo colore instructus insideat, sicut omnia illa littere ille clarius et lacius in se continent. Date Bude, decima die mensis Octobris anno Christi MCCCCXCVIIII, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo Relator dominus cancellarius. 152.*) V Budíně 1499, 12. ledna. — Král dává Bernhartovi ze Zhoře nápad. (Fol. 76'.) Item dáno jest všecko právo a nápad, kterýž jest na krále JMt připadl po smrti někdy Jindřicha z Chrústova na tom na všem statku, kterýž se jest Jiříkovi 14*

Strana 108
B. XV. Registra krále Vladislava II. 108 otci jeho po smrti někdy Petříka z Dobré Vody dáním krále Mathiáše, předka JMti, dostal, a to slovutnému Bernhartovi ze Zhoře oc, ut in forma communi. Všakž proto dánie to býti má bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude, sabbato ante octavam Epiphanie anno Christi 1499. Commissio propria domini regis. *) Před touto listinou má rukopis nadpis: Registrum ad annum domini millesimum quadringente- simum nonagesimum nonum. 153. V Budíně 1499, 12. ledna. — Král potvrzuje Vilémovi z Doupova clo ze dříví pod Okounovem na Ohři. (Fol. 77.) (Vilémovi z Doupova.) My Vladislav z božie milosti oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil Vilém z Dúpova, věrný náš milý, a oznámil nám, kterak jest před některými nedávno minulými lety byl mlýn pod Vokonovem na Vohři, příslušející k témuž Vokonovu, kdež jsú u téhož Viléma na též řece vod dávních časuov vždycky clo k Vokonovu*) od plavcuov aneb těch, ktož tudy les doluov plavili, brávali tak a tiem obyčejem, jakož je u jiných mlýnuov nad ním a pod ním berú. A když bylo za času válečného a mlýn ten vyhořel, že jsú toho cla předkové jeho za některé leto, ne právem ani kterým obyčejem z toho vyvedeni jsúce, než z své dobré vuole nevybierajíce [sic]; proše nás při tom, abychme jemu na to list náš dáti, to obnoviti a toho potvrditi ráčili, tak aby to clo on i s dědici a budúcími svými při témž mlýnu shořeném bráti a vybierati mohl bez překážky a všelijakého zpieránie. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Vilém činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, a zvlášť poněvadž jest tu takové clo prve a od staradávna vybieráno a bráno bylo, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby svrchupsaný Vilém s dědici a budúcími svými svrchupsaný clo proti tomu mlýnu Vokonovskému od těch, ktož doluov les plavie aneb plaviti budú, vybieral a vybierati mohl a moc jměl tak a tiem obyčejem, jakož je u jiných mlýnuov na též řece nad ním i pod ním vybierají a vybierati mohú nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž proto má toto povolenie a potvrzenie naše býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Viléma a dědicuov jeho dobrú volí oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v sobotu před ochtabem božieho křtěnie letha božieho tisícieho čtyřistého devadesá- tého devátého, regnorum vero nostrorum Hungarie nono, Boemie vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Rkp. má k Vokonovi. — Vokonovem rozumí se ves Okounov, nyní něm. Okenau, blízko řeky Ohře, posledně na panství Kláštereckém, v níž hájovna náležela k panství Doupovskému; Sommer, Saazer Kreis 203.

Strana 109
z roku 1499, 12. a 13. ledna. 109 154. V Budíně 1499, 13. ledna. — Král potvrzuje Čeňkovi Mičanovi z Klinšteina držení zápisné tvrze a vsi Bratkovic a Nabdína. (Fol. 77.) (Čeňkovi Mičanovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Mičana Čeňka z Klinštejna a z Roztok: Jakož má a drží v jistých zápisiech předkuov našich tvrz a vsi Bradkovice a Nabdín, abychme jemu a dědicóm jeho při držení a užívání jmenované tvrze a vsi některú milost učiniti ráčili, tak aby to volnějie a bezpečnějie jmieti, držeti a toho požívati mohli. K je- hožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Čeněk činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, tuto jsme nadepsanému Čeňkovi a dědicóm jeho milost učinili a tiemto listem činíme, aby svrchupsanú tvrz a ves Bradkovice a ves Nabdín se vším jejich příslušenstvím v těch zápisiech, kteréž na to mají, jměli, drželi a toho požívali nynie i budúcně, nejsúc z toho bez své vuole od žádného splacováni, leč od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, aneb od opatuov kláštera Břevnovského, když bychme to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci bu- deme, dadúc jim summu jejich zápisnú podle zněnie listuov a zápisuov jejich vcele a úplně, mají nám hned a povinni budú svrchupsaných tvrzí i vsí se vším a všeli- jakým jejich příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli bychme my aneb budúcí naši, krá- lové Čeští, dali komu jinému na těch vsech výplatu buď z omylu aneb nepaměti, nemá to jmieti a nebude žádné pevnosti ani které moci nynie ani budúcně. A ktož by list tento jměl s již psaného Čeňka a dědicuov jeho dobrú volí oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v neděli v ochtab božieho křtěnie anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. Dle tradice byly obě zde jmenované vesnice darovány klášteru Břevnovskému již knížetem Břeti- slavem I. r. 1045. Srov. pojednání Vackovo „Nábin a Bratkovice“ ve Sborníku historickém 1884 sv. II. str. 112 a sl. 155. V Budíně 1499, 12. ledna. — Král dává Mikulášovi ze Žďáru list mocný. (Fol. 78.) (Mikulášovi ze Ždáru.) Item dán jest list mocný slovutnému Mikulášovi ze Ždáru, na kterýž by statek svuoj podle zdánie a vuole své řéditi mohl oc, ut in forma communi. Datum Bude, sabbato post Epiphaniam domini anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie.

Strana 110
110 B. XV. Registra krále Vladislava II. 156. V Budíně 1499. Bez dne. — Král dává Petrovi, písaři lesnímu na Hrádku Křivoklátě, chmelničku. (Fol. 78'.) (Petrovi, písaři lesniemu.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem věrného našeho milého Petra, písaře našeho lesnieho na Hrádku, jakož má a drží nějakú chmelničku, kterúž jest sobě sám udělal při lesiech našich blíž Rakovníka ležících, abychme jemu, dědicóm a budúcím jeho túž chmel- ničku k dědictví dáti a zapsati a při tom některú další milost učiniti ráčili. K kte- réžto prosbě nakloněni jsúce pro věrnost a služby jeho, kteréž nám v témž písařstvie, jsa na těch lesiech, činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, dali jsme nadepsanú chmelničku témuž Petrovi, dědicóm a budúcím jeho k pravému dědičnému držení a požívání a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby ji jměli, drželi a jie požívali a požívati mohli tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé a poddaní naši královstvie Českého svých dědič- ných chmelnic požívají a požívati mohú nynie i na budúcie časy, žádných s nie poplatkuov ani kterých robot aneb povinností nečiniece. A nadto témuž Petrovi a dědicóm jeho tuto další a zvláštní milost učinili jsme a tiemto listem činíme, aby voni, dokudž tu v Rakovníce budú, mohli sobě k palivu k své potřebě dřievie suché ležaté, vrchy a vajvraty z hor a lesuov našich Hrádeckých až do svých živností bráti a voziti, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hajtmanóm a úředníkóm našim na Hrádku, nynějším i budúcím, věrným milým, abyšte nadepsaného Petra i s dědici jeho při těchto milostech a obdarování našem svrchupsaném jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Datum Bude, anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. Ex commissione propria maiestatis regie. 157. V Budíně 1499, 23. ledna. — Král vysazuje ves Přerov za městečko. (Fol. 79.) (Ves Přerov za městečko se vysazuje.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznesl urozený Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř krá- lovstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má ves při zámku svém Přerovu, z kteréž by pro mnohé hodné a slušné příčiny, kteréž jest nám oznámil, městečko udělati a vysaditi chtěl, proše nás, abychme jemu k tomu povolenie naše dáti a nadepsanú ves Přerov za městečko vysaditi a některými dalšími milostmi obdařiti ráčili. K jehožto slušné žádosti nakloněni jsúce pro mnohé věrné, pilné, usta- vičné a platné služby, kteréž jest nám týž Jan od mnohých let hotově a povolně

Strana 111
z roku 1499, 22. a 23. ledna. 111 činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú v Čechách, vysadili jsme nadepsanú ves Přerov, při zámku téhož jména ležící, za městečko a mocí listu tohoto vysazujem a vyzdvihujem, chtiece tomu, aby obyva- telé jeho nynější i budúcí všech těch milostí užívali a užívati mohli a moc jměli, kterýchž jiná městečka v království našem Českém mají a jich užívají a užívati mohú nynie i v budúcích časiech. A k tomu aby se v něm všelijací řemeslníci osa- zovali a řemesla svá dělali a jich užívali a užívati mohli, jakožto řezníci, sladovníci, kováři, ševci, súkenníci, pekaři i jiní obchodníci. I chtiece, aby se tiem lépe a dosta- tečnějie osazovati a živností svých hleděti mohli, tyto jsme dalšie milosti obyvatelóm jmenovaného městečka Přerova, nynějším i budúcím, dali a tiemto listem dáváme: Najprv aby jměli trh téhodní každý pondělí a k tomu jarmark roční ten den před sv. Vítem s vosmi dny pořád zběhlými; a nadto aby pečet svú zvláštní měli, na kteréž jmieti a nésti mají za erb obecní jednu věži s stieny[?] bez krovu, s branú a s jedniem voknem, a z vokna štít na řetěze pověšený a na něm vepřová hlava. Kterýchžto milostí svrchupsaní obyvatelé městečka Přerova nynější i budúcí požívati mají a moci budú nynie i na budúcie časy. A to bez našie, budúcích našich, krá- luov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc všem úředníkóm a poddaným našim nynějším i budúcím, abyšte častopsané obyvatele městečka Pře- rova, nynějšie i budúcie, v těch ve všech milostech a svobodách svrchupsaných jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie pod uvarováním hněvu a nemilosti našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie oc. Datum Bude, feria IIII. ante Conversionem s. Pauli anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. 158. V Budíně 1499, 22. ledna. — Král dává Anně z Dírného list mocný. (Fol. 79'.) (Anně z Dierného.) Item dán jest list mocný slovutné Anně z Dierného, na kterýžby statek svuoj podle zdánie a vuole své zřiediti mohla oc, ut in forma com- muni. Datum Bude, feria III“ ante Conversionem s. Pauli anno Christi 1499. Ad relacionem magnifici domini*) Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Následující slovo cancellarii škrtnuto. V archivu c. k. místodržitelství v Praze (č. 418.) zachoval se originál na perg. tohoto mocného listu který zní: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský oc král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie oc oznamujeme listem tiemto všem, že jest nás prosila slovutná Anna z Dierného, vdova po slovutném někdy Petrovi Wintrberském z Sulevic, nábožná naše milá, abychom ji list náš mocný, na kterýž by ona vo statku svém zřiezenie vedle zdánie svého učiniti mohla, dáti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme,

Strana 112
112 B. XV. Registra krále Vladislava II. povolenie naše královské k tomu dávajíce, tak aby jižpsaná Anna všechen statek svuoj movitý i nemovitý, dědičný, manský, zápisný aneb zástavní, kterýž kolivěk má aneb ještě jmieti bude, mohla a moc jměla dáti, odkázati aneb poručiti společně aneb rozdielně za zdravého života neb na smrtelné posteli, komuž se jí kolivěk zdáti a líbiti bude, kromě duchovních osob. A také aby mohla poruč- níky statku svého zdělati, koho se jie zdáti a líbiti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Kteréžto dánie, odkázanie aneb poručenie i také poručníkuov zdělánie statku svrchupsané Anny tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, chcem, aby tolikéž moci a pevnosti jmělo, jako by to dskami zemskými utvrdila. A protož přikazujem větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie našeho Českého, věrným našim milým, když kolivěk od častopsané Anny aneb poručníkuov statku jejieho požádáni budete, abyšte tento list náš, řád práva zachovávajíce, ve dsky zemské vepsali a vložili bez zmatku a všeliké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně, v úterý před Obrácenie sv. Pavla na vieru létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého a království našich Uherského devátého a Českého dvadcátého osmého. (Na ohbu): Ad relationem magnifici domini Johannis de Sselnberch, supremi cancellarii regni Boemie. Při této listině nachází se pak i poslední pořízení téže Anny z Dírného ze dne 27. května 1499, které zní: Ve jméno božie amen. Já Anna z Dierného vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jakož mám obdarovánie ot najjasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava Uherského, Českého, Dalmatského, Charvátského oc krále, markrabie Moravského, Lucemburgského a Slezského kniežete a Lužického markrabie oc, pána mého milostivého, listem JMti zvláštním, abych mohla i plnú moc a právo jměla za zdravého života svého nebo na posteli smrtedlné zbožie a statek svuoj společně nebo rozdielně poručiti a otkázati i dáti listem svým, komuž mi by se líbilo a zdálo. A to aby tak bylo mocno, jakož bych to vše utvrdila a zapsala deskami zemskými, jakož pak týž zápis a list pod JKMti pečetí visutú to vše plněje v sobě svědčí a zavierá. Tak vedle téhož JKMti obdarovánie s dobrým mým rozmyslem toto mé o všem zboží a statku mém mně z daru božieho puojčeném poručenstvie mocí tohoto mého kšeftnieho listu řiedím a zpósobuji obyčejem takovýmto: Najprve a přede všemi věcmi činím a ustanovuji urozené vladyky pana Oldřicha Puothu z Dierného bratra mého, pana Zdeňka Malovce z Chýnova a pana Pavla Malovce z Pacova všeho statku mého mocné poručníky, věřéci jim nade všecky jiné lidi smrtedlné, že oni v tomto mém poručenství učinie věrně a právě jakožto lidé dobří, a že jednomu každému, komuž bych co rozká- zala dáti, buďto listem svým jiným zvláštním za zdravého života neboli na smrtedlné posteli ústně, vydadie bez všelikého umenšenie, jináč toho nečiniece. Jimžto po mé smrti otkázala jsem a poručila dobrovolně i mocí tohoto kšaftu mého otkazuji a porúčiem všecken statek svuoj, kdež by ten a na čemžkoli záležal a kterým nebo kterakýmkoli jménem muož jmenován býti, buďto na listech, kteréž nynie mám anebo potom na jiných jměla bych, ke jmění, držení a k mocnému užívání. Vedle které- hožto mého poručenstvie tyto listy vespod psané, kteříž nebožtíkovi panu Petrovi Kapléři z Sulejovic manželu mému i tudiež mně svědčie, dluhu spravedlivého: první, jímžto urození páni, pan Vok a pan Petr, najvyšší hajtman královstvie Českého, bratřie z Rozmberka oc zastavili jsú zbožie Záblatské a Hlubské ve čtyřech tisících zl. uh., za něžto rukojmie jsú v témž jich listu zejména položeni tak a s takovými přímienkami, jakož týž list to vše plněje v sobě zavierá. Druhý list na šest set kop gr. č., v němžto jistec jest nadepsaný pan Pavel Malovec z Pacova, a rukojmie zaň jsú urozený a statečný rytieř pan Albrecht z Leskovce, královstvie Českého podkomořie, Bohuslav z Leskovce a na Božejově, Vlachyn z Leskovce a na Kamenici a jiní podle nich. Třetí na tisíc zl. r., v kte- rémžto jistci jsú ur. vladyky Václav a Bušek bratřie z Sulejovic a na Duchcově, a rukojmie za ně jsú urozený a statečný rytieř pan Václav Vlček z Čenkova, Vácslav z Sulejovic a na Solanech, Tho- biáš z Sulejovic seděním tudiež, Heralth z Sulejovic a v Měrunicích. Čtvrtý list na pět set kop gr. č., v němžto jistec jest urozený panoše Albrecht z Úšavy prokurator krále JMti, a rukojmie zaň jsou urození páni, pan Hendrich z Šwambergka a na Zviekově, pan Petr z Wartenberka a na Byd- žově, pan Zdeněk Lev z Rozntala a na Blatné a Jan mladší Špetle z Prudic a na Žlebích. Pátý na padesáte kop gr. č., v kterémžto jistec jest urozený panoše Jan z Újezda a v Drslavicích, a rukojmie

Strana 113
z roku 1499, 18. ledna. 113 zaň ur. panoši Leva Malovec z Libějovic, Jan Bruona z Nezpečova, Jindřich z Třebomyslic a ot Dubu, Ottík z Přílep a na Bělči, Lipolth z Lipovice a Hřek z Bukova. Šestý a poslední na pět set kop gr. č., v němžto jistec jest urozený pán pan Jan z Šelnbergka, královstvie Českého kancléř, a rukojmie zaň jsú urození páni, pan Vilém Zub z Lanštejna, pan Zdeněk z Waldeka a na Brzvech, urozený a statečný pán Albrecht z Leskovce, nadepsaného královstvie Českého podkomořie, Pavel Malovec z Pacova, Jindřich Hložek z Žampachu, hajtman na Přerově, tak a pod těmi pokutami i na ty časy plniti se zapsavše, jakož ti listové to vše šíře v sobě zavierají. Dala jsem dobrovolně a s dobrým mým rozmyslem i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám nadepsaným poručníkóm mým, moc i plné právo jim nebo jednomu z nich při tom dávajéci, těmi všemi listy výš dotčenými ze všech dluhuov v nich zapsaných napomínati a těch dobývati i s nimi a s týmiž listy, když a což se jim nebo jednomu z nich líbí neb líbiti bude, jakožto s jich vlastním, učiniti bez všelikého mého i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečet mú vlastní dala jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, prosivši urozeného pána pana Mikuláše Kavky z Říčan a na Štěkni, a urozených panoší Jana Tluxy z Vrabie, Oldřicha Malovce z Malovic a Petra z Pohnánie a v Milenovicích, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, ten pondělí po hodu slavném Trojice svaté (= 1499, 27. května). 159. V Budíně 1499, 18. ledna. — Král zapisuje Janovi z Lomnice zámek Špilmberk. (Fol. 80.) (Janovi z Lomnice jistota na VIIIm zl. uh.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem: Jakož jsú za nás urození, stateční, slovutní a opatrní páni, rytieřstvo a města margkrabstvie našeho Moravského za osm tisíc zl. uh. duostoj- nému Stanislavovi biskupu Olomúckému oc rukojmie byli, kterýchžto vosm tisíc zl konečně na den sv. Pavla na vieru obrácenie najprv příštieho již psanému Stanisla- vovi biskupu dáti a položiti měli jsme. I nemohše pro naše pilné a znamenité potřeby na ten čas tomu dosti učiniti, vypuojčili jsme tu summu, totiž vosm tisíc zl. dobrých uh. na zlatě i na váze spravedlivých, u urozeného Jana z Lomnice na Mezřiečí, hajtmana markrabstvie Moravského. I znajíce od něho takovú k našie potřebě povol- nosť, chtiece také, aby on a dědicové i potomci jeho od nás dostatečně opatřeni byli, jemu a dědicóm i potomkóm jeho těch vosm tisíc zl. uh. nahořepsaných na zámku našem Špilmbergku se vším jeho panstvím a příslušenstvím tak, jakož jsme my to sami drželi a požívali, zapsali jsme a mocí tohoto listu, jakožto král Český a markrabie Moravský, zapisujeme k prvnie summě Xj tisíce zl. Na kterúžto summu také od nás zápisy má, kteříž to v sobě šíře a světlejie ukazují. Všakž s takovú vymienkú: Když bychom koli v těchto dvú letech od datum listu tohoto pořád zběhlých my nebo budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, jmenovanému Janovi, dědicóm aneb potomkóm jeho těch svrchupsaných VIIIm zl. dobrých uh. na zlatě i na váze spravedlivých dali, tehda on a dědicové i potomci jeho je od nás povinni vzieti budú a nám tento zápis zase vrátiti mají. Pakli bychom jim té summy VIIIm zl. uh. v těch dvú letech nedali, tehda jemu, dědicóm a potomkóm jeho máme je k první summě Xjm fl. připsati a na ně jednostajný zápis udělati a jedné summy Archiv Český XVIII. 15

Strana 114
114 B. XV. Registra krále Vladislava II. bez druhé nesplacovati. A pokudž již jmenovanému Janovi, dědicóm a potomkóm jeho těch jmenovaných summ společně nedáme a nezaplatíme, dotud mají zámek náš Špilmbergk se vším jeho panstvím a příslušenstvím držeti a požívati bez našie a našich budúcích, králuov Českých a margkrabí Moravských, všelijaké překážky. Pakli by kto koli to zbožie, zámek Špilmbergk s jeho se vším panstvím a příslušenstvím, buďto právem duchovním nebo světským, pokudž jeho častopsaný Jan, dědicové a potomci jeho, v držení budú, nařekli, buď městečko, ves anebo které jiné duochody k tomu zámku příslušející, tak jakž jsme my to sami drželi a toho požívali, tehda my i budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, povinni budeme častopsaného Jana, dědice a potomky jeho v tom tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo, zastúpiti a jim to očistiti a osvoboditi, tak aby oni v tom škod žádných neberúc, při svým zápisu zuostati mohli. A protož my svrchupsaný Vladislav slibujem slovem naším královským, jakožto král Český a margkrabie Moravský, sami za se i za budúcie potomky naše, krále České a margkrabie Moravské, že již psaný Jan, dědicové jeho a potomci při tomto zápisu, co se v něm píše, ctně a právě beze všeho přerušenie zachováni býti mají. A ktožby koli list tento jměl s již psaného Jana, dědicuov a potomkuov jeho oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VIa ante Fabiani et Sebestiani anno Christi 1499, regnorum vero nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. Viz zde číslo 51. 160. V Budíně 1499, 29. ledna. — Král svoluje Jeronymovi z Skuhrova, aby se vsí kdysi kláštera Ostrovského nemohl býti splacen leč od krále neb opata. (Fol. 81.) (Jeronymovi z Skuhrova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od slovutného Jeronyma z Skuhrova, miestokomorníka desk zemských královstvie Českého, věrného našeho milého: Jakož má a drží v jistých zápisiech některé vsi od kláštera Ostrova s jejich příslušenstvím jmenovitě tyto: Brunšov, Sázavu, Měchynice, Hradiště, Pikovice, Chotouň, Luky, Podloučie, Štěchovice a Bra- třinov, abychme jemu, dědicóm a budúcím jeho, při držení a požívání těch vsí nade- psaných některé milosti dáti a učiniti ráčili, tak aby je volnějie a svobodnějie držeti a jich požívati mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Jeronym činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, s radú věrných našich, mocí královskú v Čechách tuto milost jsme témuž Jeronymovi, dědicóm a budúcím jeho, při držení a požívání vsí svrchupsaných učinili a tiemto listem činíme, chtiece tomu, aby voni jmenované vsi se vším a všelijakým jejich příslušenstvím jměli, drželi a jich požívali, nejsúc s nich bez své vuole od žádného člověka splacováni leč od nás aneb

Strana 115
z roku 1499, 29. a 30. ledna. 115 od budúcích našich, králuov Českých, aneb od opatha a konventu kláštera toho, když by byl řádně volený a stvrzený a v tom klášteře seděl. Když bychme to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožem a moci budem, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim puol letha napřed věděti. A po vyjití toho polúletie pořád zběhlého, vyberúc platy a duochody toho polúletie a summu svú zápisnú úplně a docela přijmúc, mají nám a povinni budú těch všech vsí svrchu- psaných se vším a všelijakým jejich příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s nadepsaného Jeronyma, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý před Hromnicemi anno Christi 1499 regnorum vero nostrorum Hungarie nono, Boemie vigesimo octavo. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Až na Podloučí vyskytují se veškeré zde jmenované osady již v urbáři klášterním, založeném roku 1388 (srv. Emlera, Deset urbářů českých str. 53 a sl.). 161. V Budíně 1499, 30. ledna. — Král svoluje k témuž v příčině vsi Kněževsi. (Fol. 81.) (Témuž Jeronymovi z Skuhrova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl slovutný Jeronym z Skuhrova, miestokomorník desk zemských, věrný náš milý, oznamuje, kterak má a drží v jistých zápisiech ves ře- čenú Kněževes Menší s dvorem poplužním i se vším jejím příslušenstvím k klášteru Strahovskému příslušející, prose nás, abychme jemu při držení a požívání nadepsané vsi některú milost dáti a učiniti ráčili, tak aby ji i s dědici a budúciemi svými volnějie a svobodnějie držeti a jie požívati mohl. K jehožto prosbě pro služby jeho nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, k tomu jsme svolili a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu, aby nadepsaný Jeronym s dědici a budúcími svými svrchupsanú ves s jejím příslušenstvím jměli, drželi a jie požívali, nejsúc s toho bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného, leč od opatha a konventu kláštera Strahovského nynějších aneb budúcích splacováni. Všakž tak, když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti mohú a moci budú, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim napřed puol leta věděti. A po vyjití toho polúletie pořád zběhlého, vyberúc úroky a duochody toho polúletie a summu svú zápisnú vcele a úplně přijmúc, mají jim hned a povinni budú vsi a dvoru nadepsaného se vším příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jeronyma, dědicuov a bu- dúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, 15*

Strana 116
116 B. XV. Registra krále Vladislava II. v středu před Hromnicemi anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono. Relator dominus cancellarius. Boemie vero XXVIII." Menší Kněževes s částí Větší K. vyskytuje se r. 1273 v držení kláštera Strahovského, kdežto jiná část vesnice patřívala od r. 1257 ke kapitole Vyšehradské. (Srv. Sedláčkovy Hrady sv. VIII. str. 241.) 162. V Budíně 1499, 22. ledna. — Král dává Janovi z Habartic erb. (Fol. 82.) (Joanni de Habartic.) Item data sunt arma famoso Joanni de Habartic, videlicet scutum coloris celestini, per transversum vero eiusdem scuti transeuntes albus, claucus et rubeus colores; supra scutum autem galea tecta una ala infrascriptis coloribus discreta et depicta, a qua strata similiter discolor dependet, ita ut hec omnia clarius et lacius littere iste continent. Date Bude, feria III.“ ante Conversionem s. Pauli anno Christi 1499, regnorum vero nostrorum Hungarie nono, Boemie autem vigesimo Relator dominus cancellarius. octavo. Tento Jan jest zakladatelem rodiny Habartických z Habartic. 163. V Budíně 1499. 1. února. — Král dává Janovi z Šelnberka výplatu na hradu a městě Dubu. (Fol. 82'.) (Janovi z Šelnbergka výplata na hradu a městě Dubu.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Jana z Šelnbergka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, věrného našeho milého, abychom jemu a synóm jeho na hradu a městě Dubu s jejich příslušenstvím výplatu dáti a při tom některú další milost učiniti ráčili. K jehožto žádosti nakloněni jsúce pro mnohé věrné, pilné a užitečné služby, kteréž jest nám téměř od prvupočátku kralovánie našeho ustavičně činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, dali jsme jemu Janovi a synóm jeho na svrchupsaném hradu a městě Dubu s jejich příslušenstvím výplatu a tiemto listem dáváme, tak aby oni to od držiteluov nynějších aneb budúcích vyplatili a vyplatiti mohli, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim summu tu, kterúž na tom buď námi aneb předky našimi zapsánu mají. A nadto jsme témuž Janovi a synóm jeho tuto další milost učinili a tiemto listem činíme, chtiece tomu, aby voni, když kolivěk svrchu- psané město a hrad Dub s jejich příslušenstvím vyplatie, to jměli, drželi a toho požívali, nejsúc s toho bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného, krom od mistra převorstvie královstvie Českého nynějšieho neb budúcích, splacováni. Všakž tak, když by to k svému vlastniemu jmění, držení a po- žívání vyplatiti chtěli, ti to učiniti moci budú, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim napřed věděti podle zněnie zápisuov jejich. A po vyjití toho času vypo-

Strana 117
z roku 1499, 22. ledna a 1. února. 117 dělého, položiec jim v moc jejich summu tu podle zněnie zápisuov jejich, buď námi aneb předky našimi daných, vcele a úplně, budú jim povinni svrchupsaného zámku a města Dubu se vším jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by, vyplatiec týž zámek a město, někomu jinému zastavili neb prodali a sami toho nedrželi, tehdy svrchupsaný Jan aneb synové jeho mohú to hned zase od těch osob v též summě, v kteréž to prve drželi, vyplatiti a to držeti a požívati tak dlúho a dotud, pokudžby toho od nich svrchupsaný mistr k svému vlastniemu držení a požívání nevyplatil. Všakž toto jsme znamenitě vymienili a vymieňujem: Jestliže bychme my aneb budúcí naši, králové Čeští, na městě a hradu svrchupsaném komukolivěk po tomto našem zápisu, buď z omylu aneb nepaměti, nad prvnie summy cožkoli připsali, že takové při- psánie žádné moci ani které pevnosti jmieti nemá a nebude nynie ani budúcně. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jana a synuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svě- domie oc. Dán na Budíně, v pátek před Hromnicemi anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Maiestas regia manu propria subscripsit. Hrad Český Dub náležel původně křížovníkům Svatojanským. Srov. Sedláčkovy Hrady X, 263 a 265. 164. V Budíně 1499, 1. února. — Král zvětšuje témuž summu zapsanou na domě biskupa Lito- myšlského na Malé Straně. (Fol. 83.) (Témuž Janovi z Šelnberka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř královstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest před některými lety koupil s vědomím a povolením naším dva domy na Malé Straně, jeden někdy biskupa Lithomyšlského a druhý hned podle něho níže, za osmdesáte kop gr., ležície pod horú hradu Praž- ského a pod stupni kamennými jdúce na hrad Pražský. Kteréhožto trhu potvrdili jsme jemu listem naším a nad to tu milost učinili: Poněvadž jest ty domy pusté a zbořené kúpil, aby je i s dědici svými zdělati a vystavěti mohl, jakž se jim naj- lépe a najužitečnějie zdáti a viděti bude, a což by na dělánie a stavenie domuov svrchupsaných naložili, když by ti domové podle jeho zápisu k výplatě přišli, že jim to všecko, což by buď registry aneb duovodným a hodnověrným svědomím vokázali, má zase dáno a navráceno býti tak, jakož ty všecky věci list ten, který na to jme- novaný Jan od nás prve má, lépe a dostatečnějie v sobě má, drží a vokazuje. I zpravil jest nás nynie týž Jan, kterak jest ty domy pusté a zkažené nákladně a potřebně zdělal a znovu vystavil, a že ještě viece a dále stavěti a dělati miení, proše nás, abychme jemu, dědicóm a budúcím jeho, na takové dělánie a stavenie

Strana 118
118 B. XV. Registra krále Vladislava II. některú jmenovitú summu na těch domiech s jejich příslušenstvím nad tu summu, za kterúž jest je koupil a za ně dal, připsati ráčili, tak aby toho potomně žádné budúcie škody neměli. Jehožto žádost slušnú i spravedlivú znajíce, a k tomu i pro služby jeho, kteréž jest nám mnohé, věrné, pilné a ustavičné činil a činiti nepře- stává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, připsali jsme témuž Janovi, dědicóm a budúcím jeho, za dělánie a sta- venie domuov svrchupsaných s jejich příslušenstvím nad tu summu, kterúž jest za ně dal, dvě stě a dvadceti kop gr. č., a mocí listu tohoto připisujem a k první summě přirazujem, chtiece tomu, aby on Jan svrchupsaný ty obadva domy s jejich příslušenstvím s dědici a budúcími svými v těch třech stech kopách gr. č. jměli, drželi a jich požívali, nejsúc s toho bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného splacováni, než toliko od biskupa Lithomyšl- ského, a to takovým obyčejem: Když by týž biskup řádně volený a stvrzený na sto- lici své biskupské na Lithomyšli byl a seděl, a též biskupstvie se vším jeho příslu- šenstvím držel a jeho požíval, tehdy on ty domy svrchupsané s jejich příslušenstvím vyplatiti moci bude, dada jim za výplatu tři sta kop gr. č. svrchupsaných. Kteréžto voni přijmúc od něho vcele a úplně, mají jemu a povinni budú domuov těch se vším jejich příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Jana, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svě- domie oc. Dán na Budíně v pátek před Hromnicemi anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Maiestas regia manu propria subscripsit. Viz výše str. 2. 165. V Budíně 1499, 3. února. — Král dává témuž dvůr manský ve vsi Čermníkách k dědictví. (Témuž Janovi z Šelnbergka dává se man s dvorem.) My Vladislav oc ozna- mujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř královstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má a drží ves dědičnú Čermice k zámku jeho Přerovu příslušející, v kteréž jest dvuor pustý se dvěma lány a jiným příslušenstvím službami a povinnostmi manskými k hradu našemu Vyšehradu příslušející, kterýžto dvuor a ty lány nynie nějaký Jan drží, proše nás, abychme jemu toho mana s dvorem, lány i jiným jich příslušenstvím, s službami a povinnostmi manskými k zámku jeho Přerovu dědičně dáti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé, věrné, pilné a užitečné služby, kteréž jest nám týž Jan ustavičně činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí

Strana 119
z roku 1499, 3. února. 119 královskú v Čechách dali jsme nadepsaného Jana, mana našeho, s týmž dvorem a dvěma lány i jinými příslušnostmi, se všemi službami a povinnostmi manskými témuž Janovi, dědicóm a budúcím jeho k zámku Přerovu a mocí listu tohoto dáváme, propúštějíc napřed jeho Jana i budúcie jeho sami od sebe i od budůcích našich, králuov Českých, ze všech těch služeb a povinností manských, kteréž jest byl i s předky svými nám a předkóm našim k hradu Vyšehradskému činiti povinen, takže již těch všech služeb a povinností od nás prázdni jsú a budú nynie i na budúcie věčné časy, nejsúc nám viece z toho dvora a lánuov s jejich příslušenstvím žádných služeb činiti povinni, než toliko jemu Janovi svrchupsanému, dědicóm a budúcím jeho, k zámku Přerovu tiem vším právem a obyčejem, kterýmž jsú nám to a předkóm našim, králóm Českým, k hradu Vyšehradskému činiti povinni byli, bez umenšenie a našie a bu- dúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, kdyžkoli od téhož Jana aneb dědicuov jeho požádáni budete, abyšte jim list tento ve dsky zemské vložili, tak abyšte učinili bez zmatku a všeli- jaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Jana, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú oc. Tomu na »c. Dán na Budíně, v neděli den sv. Bla- žeje anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero Maiestas regia manu propria subscripsit. vigesimo octavo. 166. V Budíně 1499, 3. února. — Král dává Jetřichovi z Gutšteina výplatu hradu Přimdy. (Fol. 85.) (Jetřichovi z Gutštejna.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Jetřicha z Gutštejna na Chýšech, věrného našeho milého, abychme jemu výplatu na hradě našem Přindě s jeho příslušenstvím dáti ráčili, tak aby, vyplatě jej od držiteluov nynějších aneb budúcích, mohl to jmieti, držeti a toho požívati bez překážky. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Jetřich činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, dali jsme jemu výplatu na svrchupsaném hradu našem Přindě s jeho příslušenstvím a tiemto listem dáváme, tak aby on, vyplatě jej od držiteluov nynějších aneb budúcích, mohl jej i s dědici a budúcími svými držeti a jeho požívati, nejsa vodtud od žádného splacován, než od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých, když bychme to sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožem a moci budeme, dadúc jim puol leta napřed věděti, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo. A po vyjití toho polúletie položiec jim summu tu, kterúž na tom zapsánu mají, vcele a úplně, mají nám a po- vinni budú téhož zámku s jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž

Strana 120
120 B. XV. Registra krále Vladislava II. by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Jetřicha, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v něděli den sv. Blažeje anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Zápisným vlastníkem Přimdy byl od r. 1454 rod Švamberský. Jetřich z Guttšteina práva výplaty touto listinou mu daného nepoužil. Král Vladislav dne 11. října 1509 ještě summu zápisnou valně zvětšil, jak o tom svědčí tyto dvě listiny téhož dne dané, chované v c. k. místodržit. archivu v Praze jako č. 481 a 484: My Vladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie oc, oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Zdeňka z Švanbergka na Třebli, věrného našeho milého, poněvadž zámek Přinda, kterýž pomezní a on jeho nyní jest v držení, na stavení velmi sešlé a spustlý jest, abychom k tomu svoliti ráčili, aby on pro dobré tohoto královstvie některú summu na něm prosta- věti a pronaložiti mohl, kterážto při vyplacování téhož zámku s jeho příslušenstvím aby jemu neb jeho dědicóm a budúcím vedle jiných summ zápisných zase dána a zaplacena byla. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž nám činil a činiti nepřestává, a zvláště poněvadž to zámek pomezní jest, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých, mocí krá- lovskú v Čechách povoliti jsme k tomu ráčili a tímto listem povolujem tak, aby on Zdeněk s dědici svými na jmenovaném zámku Přindě až do pěti seth kop gr. č. prostavěti mohl a toho moc jměl, tak že, když bychme my, dědicové aneb budúcí králové Čeští chtěli týž zámek s jeho příslušenstviem od téhož Zdeňka, dědicuov neb budúcích jeho zase jmieti, abychom jim tu summu, kterúž by na témž zámku do nahoře psaných pěti seth kop gr. č. prostavěli a to registry aneb svědomím hodno- věrným pokázali, vedle jiných summ zápisných dali a zúplna zaplatiti povinni byli. Kterúžto od nich vezmúce, mají a budú povinni nám, dědicóm neb budúcím našim, králóm Českým, téhož zámku Přindy i se vším jeho příslušenstviem zase postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento s nahořepsaného Zdeňka neb dědicuov jeho dobrú volí jměl a svobodnú, chcem, aby tomu všecko právo příslušelo, což se nahoře píše. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti jsme rozkázali k listu tomuto. Dán na hradě našem Pražském ten čtvrtek po sv. Dyonysii, létha božieho tisícieho pětistého devátého a královstvie našich Uherského dvacátého a Českého třicátého devátého (= 1509, 11. října.) Na ohbu: Ad relacionem magnifici domini Zdenkonis Leonis de Rozmital et Blatna, supremi purgravii Pragensis. Druhá listina zní: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie oc, oznamujem listem tiemto všem, že my vzhledše a zření majíce na veliké náklady, kteréž jest urozený Zdeněk z Švambergka na Třebli, věrný náš milý, na opravu zboží Přindeckého některé rybníky zdělané učinil a pronaložil, nechtíce my, aby on toho škoden býti jměl, také pro jeho věrné služby, kteréž nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách témuž Zdeňkovi, dědicóm a budúcím jeho připsali jsme a přiraziti ráčili k prvním summám, kteréž na zámku Přindě a na tom zbožím Přindeckém zapsané má, tisíc kop gr. č. a tiemto listem připi- sujem a přiražujem, tak že, když bychme to my neb budúcí naši, králové Čeští, vod nich vedle znění listuov a zápisuov jejich vyplatiti chtěli, máme jim také těch tisíc kop gr. č. svrchupsaných podle jiných summ, kteréž na tom prvé zapsané mají, dáti a zaplatiti. Kterúž přijmúce od nás vcele a úplně, mají nám a povinni budú zboží toho svrchupsaného se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, s kterým jsú to sami drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez

Strana 121
z roku 1499, 31. ledna. 121 zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento s nahořepsaného Zdeňka neb dědicuov jeho dobrú a svobodnú volí jměl, chcem, aby tomu to všecko právo nahořepsané příslušelo jako jim samým. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti jsme rozkázali k listu tomuto. Dán na hradě našem Pražském ten čtvrtek po sv. Dionysii létha božieho tisícieho pětistého devátého a království našich Uherského dvatcátého a Českého třitcátého devátého. (= 1509, 11. října.) Na ohbu: Ad relacionem magnifici domini Zdenkonis Leonis de Rozmital et Blatna, supremi purgravii Pragensis. 167. V Budíně 1499, 31. ledna. — Král povoluje městečku Doubravníku téhodní trh. (Fol. 85.) (Trh městečku Doubravníku.) Item dán jest trh městečku Doubravníku téhodní každú sobotu oc, ut in forma communi. Všakž proto ten trh býti má bez škody a ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, ve čtvrtek před Hromnicemi anno Christi 1499. Relator dominus cancellarius. 168. V Budíně 1499, 31. ledna. — Král povoluje městu Lipníku trh výroční. (Fol. 86.) (Jarmark městu Lipníku.) Dán jest jarmak městu Lipníku a to na den v ochtab Božieho křtění oc, ut in forma communi. Všakž proto ten jarmak býti má bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Dán na Budíně, ve čtvrtek před Hromnicemi anno Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, Christi 1499. supremi cancellarii regni Boemie. 169. V Budíně 1499, 31. ledna. — Král povoluje městu Přerovu trh výroční. (Fol. 86.) (Městu Přerovu jarmark.) Item dán jest jarmark roční měšťanóm Přerovským v ten pondělí po neděli postní, kteráž slove Judica oc, ut in forma communi. Všakž proto jarmark ten býti má bez škody a ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, ve čtvrtek před Hromnicemi anno Christi millesimo quadringentesimo nonagesimo nono, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie Relator dominus cancellarius. vero vigesimo octavo. 170. V Budíně 1499, 31. ledna. — Král povoluje městečku Olešnici dva trhy výroční. (Fol. 86'.) (Městečku Volešnici jarmarky.) Dáni jsú dva jarmarky ročnie městečku Volešnici, všakž rozdielně: jeden po Próvodní neděli ten pondělí a druhý na den sv. Václava oc, ut in forma communi. A také ti jarmarkové býti mají bez škody a ujmy každému na jich spravedlnosti. Dán na Budíně ve čtvrtek před Hromnicemi anno Christi 1499. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Archiv Český XVIII. 16

Strana 122
122 B. XV. Registra krále Vladislava II. 171. V Budíně 1499, 3. února. — Král potvrzuje Alžbětě, dceři Bernarta Ople z Fictum, držení zápisné vsi Lhotky. (Fol. 86'.) (Alžbětě, dceři Bernharta Ople.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest nám ukázáno řádné vidimus jednoho listu našeho, kterýmž jsme před některými lety ves Lhotku s jejím příslušenstvím od kláštera Skalického slovutnému někdy Janovi z Bříště ve stu a ve třidceti zl. uh. zapsali. Kterúžto ves koupil jest potom od něho v tom právě statečný někdy Bernhart Opl z Fictum. Ale jsa smrtí zachvácen, nevzal jest na ten list dobré vuole. I prošeni jsme při tom jménem Alžběty, dcery téhož Bernharta Ople: Poněvadž na ten list dobré vuole nemá, abychme na ni všecko právo vsi Lhotky svrchupsané jakožto na pravú dědičku převésti ráčili. Kte- rúžto prosbu slušnú i spravedlivú znajíce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu, aby nadepsaná Alžběta ves Lhotku napřed dotčenú se vším jejím příslušenstvím ve třidceti a ve stu zl. svrchupsaných jměla, držela a jie požívala, nejsúc vodtud bez své vuole od žádného splacována, leč od nás aneb budúcích uašich, králuov Českých, aneb od těch osob, jimž by výplata té vsi spravedlivě příslušela, to my vyplatiti muožem a moci budem, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúce jim za výplatu té vsi třidceti a sto zl. vcele a úplně. Kteréžto vona příjmúc, má nám hned a povinna bude té vsi Lhotky s jejím příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměla, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsané Alžběty dobrú volí a svobodnú, ten má jmieti plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v neděli den sv. Blažeje anno Christi 1499. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 172. V Budíně 1499, 6. února. — Král vydává Jaroslavovi Sokolovskému z Vrance dlužní list. (Fol. 87.) (Jaroslavovi Sokolovskému z Brance.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož jsme dlužni zuostali vosm set zl. uh. urozenému někdy Janovi Sokolovskému z Vrance, komorníku našemu věrnému milému, v kteréž jest byl se pro naše potřeby v mnohých poselstvích a jednáních našich od nás jezdě zdlužil, a po tom penězi svými zaplatil, kterýžto dluh z vuole a poručenie jeho přišel jest na urozeného Jaroslava z Vrance, komorníka a taverníka našeho věrného milého. I jsúce my nynie od téhož Jaroslava prošeni, abychme jemu dluh svrchupsaný dali

Strana 123
z roku 1499, 3.—6. února. 123 a zaplatili aneb s ním podle slušnosti uhodili, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách i v Uhřiech, znajíce ten dluh spravedlivý a jemu příslušející, a k tomu nechtiece, aby toho škoden byl, zvláště pro služby jeho, kteréž jest nám mnohé věrné a pilné činil a činiti nepřestává, takto jsme s ním zuostali a uhodili a tiemto listem uházieme a slovem naším královským slibujeme a přiřiekáme, že jemu těch vosm set zlatých svrchupsaných konečně dáti a zaplatiti máme ve čtyřech letech od dánie listu tohoto pořád zběhlých, a to rozdielně a takto: Najprv v plném roce po datum listu tohoto pořád zběhlém máme jemu dáti dvě stě zl. z komory našie, a potom v druhém roce též pořád zběhlém dvě stě zl., a tak třetí a čtvrtý rok vždy po dvú stú zl. uh. vše z komory našie až do vyplněnie všech vosmi set zl. uh., a von nám má na každé dvě stě zl. kvitancí dáti podle obyčeje. Jest-li že by nás pak v tom času Buoh smrti neuchoval, prve nežli bychme témuž Jaroslavovi summu svrchupsanú buď všecku aneb na diele dali a dokonce zaplatili a vyplnili, tehdy zavazujeme k zaplacení a vyplnění té summy budúcie naše, krále Uherské a České, takže voni jemu tu summu buď vcele, nebyla-li by jemu od nás úplně dána, aneb na dielu dáti a zaplatiti mají a povinni budú bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jaroslava dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v středu den sv. panny Dorothy anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Maiestas regia manu propria subscripsit. Oba Sokolovští byli komorníky královskými, a sice Jan v letech 1477—81 a Jaroslav r. 1499. 173. V Budíně 1499, 6. února. — Král dává Hynkovi Báderskému dvůr v Libici k manství. (Fol. 88.) (Hynkovi Báderskému.)*) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest nám oznámil slovutný Hynek Báderský, věrný náš milý, že má a drží dvuor v Libici s jeho příslušenstvím k zámku našemu Poděbradóm příslušející, a při tom prosil jest nás, abychom jemu ten dvuor s jeho příslušenstvím k manstvie dáti ráčili. K jehožto prosbě pro věrné služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Če- chách již psaný dvuor se vším jeho příslušenstvím svrchupsanému Hynkovi až do jeho živnosti k manství dali jsme a tiemto listem mocně dáváme, chtiece tomu konečně, aby on ten dvuor s jeho příslušenstvím jměl, držel a jeho užíval a užívati mohl tiem vším právem a zpuosobem, jakožto i jiní dvoruov svých manských užívají a užívati mohú bez překážky všelijaké. Všakž toto při tom znamenitě vymienujem: Kdyžby kolivěk svrchupsaný Hynek obeslán byl, tehdy vždycky tolikrát, kolikrát by 16*

Strana 124
124 toho potřeba byla, má a povinen jim jednoho pacholka s kuší na zámek Poděbrady poslati a dáti beze všie odpornosti. A ktož by tento list jměl s již psaného Hynka dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu- psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v středu den sv. Dorothy anno Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, Christi 1499. supremi cancellarii regni Boemie. B. XV. Registra krále Vladislava II. *) Celý zápis přeškrtnut. — Srv. č. 267. 174. V Budíně 1499, 4. února. — Král dává Jeronymovi ze Skuhrova, Janovi Šlechtovi ze Všehrd a Rehořovi z Dorotic důl zlatý v Hranicích. (Fol. 88.) Item dán jest duol zlatý v Hranicích k horám Jilovským příslušející po ně- kterých lidech, kteřížto ujevše a drževše ten duol, kradli jsú zlato i jiné mnohé ne- slušnosti činili, při kterémžto dole něco jest zlata šmelcovaného*) po týchž lidech zuostalo; to také zlato dáno jest i s tiem dolem svrchupsaným slovutným Jeronymovi z Skuhrova, miestokomorníku desk zemských královstvie Českého, Janovi Šlechtovi ze Všehrd, prothonotáři kanceláři krále JMti, a Rehořovi z Dorotic, úředníku v minci na Horách Kutnách. Všakž proto dánie to býti má bez ujmy každému na jeho spra- vedlnosti. A v tom listu jest dobrá vuole. Dán na Budíně, v pondělí po Hromniciech anno Christi 1499. Commissio propria maiestatis regie. *) Následující zuosta škrtnuto. V Hranicích říká se jednomu místu v obvodu katastrální obce Luka (srov. Čihákovy Paměti král. horního města Jílového (1898) str. 45 pozn. 2). 175. V Budíně 1499, 3. února. — Král dává Ambrožovi Mulferovi z Minic výplatu na vsi Řevnici a Radotině. (Fol. 89.) (Ambrožovi Mulferovi z Minic.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem, že jest nás prosil slovutný Ambrož Mulfer z Minic, písař kanceláři našie, věrný náš milý, abychom jemu a dědicóm jeho na puol vsi v Řevnici a na puol v Radotině k klášteru Braslavskému [sic] příslušející výplatu dáti ráčili. K jehožto prosbě pro věrné služby jeho, kteréž nám činí a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách k tomu jsme svolili a tiemto listem svolujeme, povolenie naše královské k tomu dávajíce, tak aby již psaný Ambrož s dědici svými, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, svrchupsané puol vsi v Řevnici a puol v Radotině s platy, puožitky i se všemi jich příslušnostmi od ny- nějších držiteluov těch dvú polovicí vsí vyplatiti mohl a moc měl. A kdyžby je kolivěk vyplatil vedle zněnie zápisuov, tehdy chcme, aby on i s dědici svými těch dvú po-

Strana 125
z roku 1499, 31. ledna — 4. února. 125 lovicí vsí jměl, držel a jich požíval s jich příslušnostmi beze všie překážky, nejsa odtud od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného bez své vuole splacován, než toliko od samého opatha a konventu svrchupsaného kláštera: když by to k svému vlastniemu držení a požívání vyplatiti chtěli, dadúce jim puol leta napřed věděti, to budú moci učiniti, dadúce již psanému Ambrožovi aneb dědicóm jeho summu zápisnú. Kterúž oni úplně a vcele přijmúce, mají a povinni budú těch často jmenovaných dvú polovicí vsí s jich příslušnostmi postúpiti a list tento i s ji- nými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všeliké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Ambrože a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně den sv. Blažeje anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII." Relator dominus cancellarius. Knížecí dvůr Radotín daroval Boleslav II. r. 993 klášteru Břevnovskému, Václav II. pak roku 1304 klášteru Zbraslavskému, při němž zůstával až do válek husitských. Po nich zastavil císař Zikmund r. 1436 Bohuslavovi z Tmaně půl Řevnice a půl Radotína; úrok druhé polovice Radotína zapsal pak téhož roku Zi- kmundovi Tříšipskému, který dal jej dobrou vůlí Jindřichovi Mazanečkovi, od něhož klášter zástavu k ruce své vyplatil, ale zastavil tu polovici, i více, opět Heřmanu Sirotkovi, nemaje k tomu král. povolení. (Srovn. tento Archiv I, 503, 506, a Zoubkův článek Farní osady děkanství někdy Ořechovského v programu České školy Smíchovské 1878 str. 31—32.) — O Ambrožovi Mulfarovi viz výše str. 6. 176. V Budíně 1499, 31. ledna. — Král dává podací kostela sv. Jana v Chřeštovicích konventu špitála na Starém Městě Pražském. (Fol. 89.) (Mistru Mathiášovi špitálskému.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že prošeni jsúce od poctivého Mathiáše, mistra v špitále na Starém Městě Pražském, nábožného věrného našeho milého, o podacie kostelnie kostela sv. Jana v Chřeštovicích, abychme je jemu a jeho konventu dáti ráčili, my jsúce milostivě nakloněni k jeho prosbám, nechtějíce, pokudž nám možné jest, tomu zákonu zlé učiniti, dali jsme jemu a jeho konventu to podacie a tiemto listem dáváme všecko právo naše, kteréž nám k témuž podací příslušie jakožto králi Českému, tak aby oni to nadepsané podacie drželi a jeho požívali se vším téhož podacie příslušenstvím, nic ovšem nevymieňujíce, bez překážky našie i budúcích našich, králuov Českých, i jiných lidí všelijaké odpornosti; tuto milost svrchupsanému mistru i jeho budúcím činiece: Jest-li že by oni s konventem svým co v tom svého lepšieho znali, aby to právo jim od nás dané mohli prodati, komuž by se jim zdálo a líbilo. Všakž ty penieze, zač by to prodali, nemají na jiné obraceny býti než na dobré k témuž záduší; a to aby zřetedlně pokázáno bylo, kam a nač jsú ty penieze obráceny. A ktož by list tento jměl s dobrú volí svrchupsaného mistra špitálského anebo jeho budúcích, tomu, chceme, aby všecko právo příleželo v tom listu položené jako jim samým.

Strana 126
126 B. XV. Registra krále Vladislava II. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán na Budíně ve čtvrtek před Hromnicemi, leta božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského devátého a Českého dvacátého vosmého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Patronátní právo příslušelo králi Českému jako vlastníku hradu Píseckého. (Srov. Sedláčkovy Hrady VII, 250.) 177. V Budíně 1499, 13. února. — Král dává Petrovi, hraběti od sv. Jiří a Pezinku, nápad na dvůr Žilinský. (Fol. 90°.) (Petrovi hrabí od sv. Jiřie a z Pezingku.) Item dáno jest právo a nápad královský mnohomocnému Petrovi, hrabí od sv. Jiřie a z Pezingku, vajvodovi Sedmi- hradskému, na dvoru Žilinském se vším a všelijakým jeho příslušenstvím po smrti urozené někdy Kunky z Cimburku a z Jičína. A při tom listu jest dobrá vuole. Datum Bude, feria quarta in capite ieiunii anno Christi 1499, regnorum autem no- strorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Commissio propria maiestatis regie. 178. V Budíně 1499, 15. února. — Král Herrichovi z Lichtenburka zápisný hrad Vranov pouští k dědictví. (Fol. 90'.) (Herrichovi z Lichtenburgka a z Bietova dává se hrad Vranov.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož urozený Herrych z Lichtnburgka a z Bietova, věrný náš milý, má a drží hrad Vranov s jeho příslušnostmi v některých zápisiech předkuov našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i prosil jest nás týž Herrych, abychom jemu, erbóm a budúcím jeho ten hrad Vranov k dědictví dáti ráčili. My pak zpraveni jsúce, že ten hrad Vranov s svými příslušnostmi jest dobře vysokými zápisy u veliké summě zapsán a zavázán, ješto by těžce mohl z těch zá- pisuov vyplacen býti, a také hlediece k věrným a ustavičným službám téhož Herrycha a synuov jeho, kteréž nám činili, činí a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čím nás milostivějšieho k sobě poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský témuž Herry- chovi, erbóm a budúcím jeho dali jsme a tiemto listem dáváme již psaný hrad Vranov s městečky, vesnicemi, lidmi kmecími, dědinami, lukami, lesy, rybníky, mlýny, řekami, robotami, kostelními podacími, kury, vajci, lovy a konečně se všemi příslušnostmi a všelikými poplatky a puožitky, což k témuž hradu Vranovu příslušie, nic ovšem nevymieňujíce ani pozuostavujíce, a to dědičně a věčně, tak aby týž Herrych, erbové i budúcí jeho ten hrad Vranov se všemi jeho příslušnostmi i také s celým a plným

Strana 127
z roku 1499, 1. února — 1. března. 127 panstvím jměli, drželi a jeho požívali dědicky tiem vším právem, jako jiní páni a rytieřstvo v margkrabství Moravském svých hraduov dědičných a svobodných požívají s jich příslušnostmi, a jej aby dáti, prodati, zastaviti neb směniti a s ním aby učiniti mohli, což by se jim zdálo a líbilo, jakožto s svým vlastním dědicstvím. A to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcí. Přikazujíce hajtmanu, najvyšším komorníku a sudím margkrabstvie Moravského nynějším i budúcím, když by požádáni byli od téhož Herrycha, erbuov neb budúcích jeho, aby tento list ve dsky zemské Brněnské vložili, tak aby učinili bez všeliké odpornosti. A ktož by tento list jměl s již psaného Herrycha, erbuov neb budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek po sv. Valentinu anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Commissio propria maiestatis regie. 179. V Budíně 1499, 1. března. — Král praesentuje Jana Kribela na kanovnictví kollegiatního kostela sv. Kříže ve Vratislavi. (Fol. 99.) (Joanni Cribel.) Item date sunt littere presentacionis Joanni Cribel ad cano- nicatum ecclesie collegiate s. Crucis Vratislavie nunc per mortem honorabilis quondam Martini Marsch, ultimi veri legittimi et immediati eiusdem canonicatus possessoris, de iure et de facto vacantem oc, ut in forma communi. Datum Bude, feria VI ante Commissio propria domini regis.*) dominicam Oculi anno Christi 1499. *) Původní maiestas regia manu propria subscripsit škrtnuto červeně. 180. V Budíně 1499, 1. března. — Král praesentuje Jana Zaurmona na čekanství kanonikátu téhož kostela. (Fol. 99°.) (Joanni Zaurmon.) Item date sunt littere presentacionis expectative in papiro pro canonicatu ecclesie collegiate s. Crucis Vratislavie Joanni dicto Zaurmon oc, ut in forma communi. Date Bude feria sexta ante dominicam Oculi Christi 1499. Regia maiestas manu propria subscripsit. 181. V Budíně 1499, 1. února. — Král dává Janovi opatovi kláštera Zbraslavského svobodu horní. (Fol. 100.) (Janovi opatu Braslavskému.) Dán jest frystunk opathu kláštera Braslavského, aby on na gruntiech téhož kláštera zlata, střiebra i všelikého kovu dobývati a na

Strana 128
B. XV. Registra krále Vladislava II. 128 nich pavovati mohl beze všie překážky. A nadto tato milost témuž opathovi se činie, aby urbury ani žádných jiných poplatkuov, kteříž do komory krále JMti příslušejí, i s kverky svými nedával ani platil až do desieti let od dánie listu tohoto pořád zběhlých. Než po vyjití těch desieti leth pořád zběhlých má on Jan opat s kverky a nákladníky svými ty všecky poplatky, kteréž do komory příslušie, dávati a platiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A také což kolivěk buď zlata, střiebra aneb jiných kovuov dobudú, toho jinám odbývati nemají, než toliko do mince a k ruce krále JMti. Dán na Budíně v pátek před Hromnicemi anno Christi 1499. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 182. V Budíně 1499, 9. března. — Král dává Matějovi Tuchořskému pokutu. (Fol. 100.) (Matějovi Tuchořskému.) Item dána jest vina a pokuta statečnému Matějovi Tuchořskému, komorníku krále JMti, na všech podaných královstvie Českého, na kteréž by se uptali,*) že jsú oni té pomoci pivovárné, kterúž jsú před těmito lety nedávno minulými dávali, zúplna a vcele tak, jakž dáti jměli, nedali, než u sebe některý diel zachovali oc. Všakž proto dánie to býti má bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude sabbato ante Letare anno Christi 1499. Regia maiestas manu propria subscripsit. *) Slova „všech — uptali“ dodána nad řádkou na místo původních: „měšťanech Vodňanských proto,“ která jsou škrtnuta. Matěj z Tuchoře, jinak z Rešetářova, byl v letech 1485—1500 komorníkem královským. 183. V Budíně 1499, 8. března. Král propůjčuje Janovi ze Šelnberka právo presentační na kano- vnictví kostela P. Marie v Hlohově Větším. (Fol. 100'.) (Johanni de Sselnbergk.) Item data est plena potestas et facultas presentandi unam idoneam et bene meritam personam magnifico Joanni de Sselnbergk, supremo cancellario regni Boemie, in ecclesia collegiata B. Marie Virg. Glogovie maioris, Wratislaviensis diocesis, ad prebendam, canonicatum vel dignitatem post harum ema- nacionem inprimis vacaturam oc, ut in forma communi. Date Bude feria sexta ante Letare anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII." Maiestas regia manu propria subscripsit. 184. V Budíně 1499, 22. března. — Král vysazuje městečko Libštejn. (Fol. 100.) (Vysazuje se pod hradem Libštejnem městečko téhož jména.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Albrecht z Kolovrat

Strana 129
z roku 1499, 8.—22. března. 129 na Libštejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, oznamuje nám, že by úmysl měl pod hradem svým Libštejnem městečko téhož jména znovu vysaditi a vystavěti, proše nás, abychme jemu k tomu povolenie naše dáti a toho potvrditi a při tom některú další milost obyvatelóm jeho budúcím učiniti ráčili. K jehožto žádosti na- kloněni jsúce pro mnohé pilné a ustavičné služby, kteréž nám jest týž Albrecht činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu, aby jme- novaný Albrecht mohl a moc jměl městečko sobě pod zámkem svým Libštejnem znovu vysaditi a ustaviti, když se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude. Kteréž když vysadí a lidé se v něm vosadie, tyto obyvatelóm jeho budúcím dolepsané milosti učinili jsme a tiemto listem činieme a dáváme: Najprvé, aby jměli trh téhodní každú středu a jarmark roční s vosmi dny pořád zběhlými na den na nebesa vzetie P. Marie. A nadto jim dáváme pečeť, na kteréž budú moci miesto erbu jmieti jednu věži s stieny bez krovu s jedniem voknem a s branú, a z vokna štít vystrčený, na kte- rémžto bude erb přirozený pána jejich. A voskem mají a moci budú listy a své jiné potřeby zeleným pečetiti. V kterémžto městečku budú se také moci vosazovati řezníci, sladovníci, súkenníci, kováři, ševci a jiní všelijací řemesíníci, a řemesla svá mají a moci budú dělati a obchody vésti tak a tiem obyčejem, jakož to činie i jiní obyvatelé městeček královstvie Českého, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc podko- mořiemu i jiným všem úředníkóm a podaným královstvie našeho Českého, nynějším i budúcím, abyšte nadepsané obyvatele městečka Libštejna v těch ve všech milostech jim od nás daných a svrchupsaných jměli, drželi a zachovali po všecky časy budúcie bez zmatku a všelijaké odpornosti pod uvarováním hněvu našeho a ztracenie milosti našie. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek před květnú nedělí anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII." Ex commissione propria maiestatis regie. 185. V Budíně 1499, 22. března. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat pokuty. (Fol. 101.) (Albrechtovi z Kolovrat.) Item dána jest vina a pokuta urozenému Albrechtovi z Kolovrat, hofmistru krále JMti dvoru, na tom na každým, kterýžby z obyvatelóv královstvie Českého nalezen a postížen byl, ješto by zámek aneb zbožie kterému cizozemci prodal aneb pod jiným zpuosobem odbyl. Všakž toto přitom zvláště vy- mieněno jest: Jest-li že by se toho kto dopustil a na něho to vskutku uvedeno bylo, že se týž Albrecht vo takovú vinu a pokutu s králem JMtí sděliti má a povinen bude. Dán na Budíně, v pátek před květnú nedělí anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie. Archiv Český XVIII: 17

Strana 130
130 B. XV. Registra krále Vladislava II. Dne 18. února 1486 stal se nález sněmovní: „aby žádný z knížat, pánuov, vladyk kteréhožkoli stavu — svých hraduov, tvrzí, měst i všelikterakých zboží — cizincóm — neprodávali, nezastavovali a nezapisovali — bez povolení JMti krále — i — rady zemské.“ Sankce zákona byla: „Pakli by kto přes tento nález — zboží zastavil, prodal, dal —, ten aby ztratil svú čest a jmín byl jakožto psanec a z země vypovědín. (Arch. Č. V, 427—428.) 186. V Budíně 1499, 22. března. — Král dává Janovi Šlechtovi ze Všehrd pokutu. (Fol. 101.) (Janovi Šlechtovi ze Všehrd.)*) Item dána jest vina a pokuta slovutnému Janovi Šlechtovi ze Všehrd, prothonotáři kancelářie krále JMti, na židech z Prahy, Abrahamovi Černým a na Josefovi Ryšavým, pro falše, kterýchž jsú se dopustili. Dán na Budíně, v pátek před květnú nedělí anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Commissio propria domini regis. *) Celý zápis škrtnut. 187. V Budíně 1499, 27. března. — Král vydává Janovi Chr. z Hostouně list obranný. (Fol. 102.) (Janovi Krysostomovi z Hostúně.) Item dán jest list na papíře slovutnému Janovi Krisostomovi z Hostúně na takový zpuosob, aby týž Krisostom byl toho puohonu prázen, kterýmž jest pohnán byl ku právu zemskému od slovutného Havla Zachrastského pro listy odpornie, kteříž jsú svědčili někdy Janovi Zachrastskému od statečného Jiříka z Hustieřan na Malešově, v nichžto týž Jiřík učinil se jest byl podpuorčí témuž Zachrastskému za Bavora bratra svého; pak že jsú ti listové, prve nežli se jest rozsudek a konec mezi stranami stal, potraceni. I hledě on Zachrastský vo ty listy [k] Krisostomovi, proto že jest on Krisostom ty časy sekretářem u krále JMti byl, a poněvadž ti listové příčinú jeho ztraceni nejsú, nemá týž Krisostom žádného soudu ani jaké škody skrze to jmieti, než aby Jiřík Malešovský jmenovanému Za- chrastskému z toho odpoviedal a práv byl tak a tiem obyčejem, jakož vo to prve spolu před soudem činiti jměli a v soudu stáli, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Datum Bude feria IIII3 post dominicam Palmarum anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie. Jan Chrysostom z Hostouně byl v letech 1483—1490 sekretářem královským. Před soudem zemským pohnal r. 1498 Jana Hlaváče (Pozůstatky desk zem. I, 235.). 188. V Budíně 1499, 5. dubna. — Král dává prernací (?) Janovi Horštorfarovi z Malešic. (Fol. 102.) Item dána jest prernací tu na Horách Kutnách, kteráž králi JMti příslušie, slovutnému Janovi Horštorfarovi z Malešic na ten čas, když k tomu přijde, aby jí požiti mohl na miestě královském oc. Datum Bude feria VI post Ambrosii, anno Christi 1499. Commissio propria domini regis.

Strana 131
z roku 1499, 22. března—5. dubna. 131 189. V Budíně 1499, 5. dubna. — Král schvaluje účty minemistra Kutnohorského Jana Horštorfara z Malešic. (Fol. 102'.) (Janovi Horštorfarovi z Malešic.) Item dána jest kvitancí na pargameně slo- vutnému Janovi Horštarfarovi z Malešic, minemajstru na Horách Kutnách: Jakož jest vybieral podle úřadu svého střiebra, zlato i penieze z užitkuov a duchoduov Hor Kuthen a hor Jilovských, a také zase z těch ze všech sum peněz zlata i střiebra, kteréž k ruce krále JMti přijímal tu, vydával jest, z těch ze všech přijmuov a vydání, kteréž jest kolivěk k ruce krále JMti přijímal a zase z rozkázanie JMti vydával od prvupočátku úřadu svého až do dnešnieho dne, z toho ze všeho téhož Jana Hor- štorfara JMt král kvituje, propúštie a prázna činí, dědice i budúcie jeho oc, ut in forma communi. Dán na Budíně, v pátek po sv. Ambroži anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Maiestas regia manu propria subscripsit. 190. V Budíně 1499, 5. dubna. — Král schvaluje účty Zachaře z Božetína, Rehoře z Dorotic a Martina z Nedvojovic, úředníků mince. (Fol. 102'.) (Zachařovi. Rehořovi a Martinovi.) Item dána jest kvitancí na pargameně slovutným Zachařovi, Rehořovi a Martinovi, úředníkóm v minci na Horách Kutnách, kteřížto že jsú řádný a slušný počet od dvú let učinili slovutnému Janovi Horštor- farovi z Malešic, minomajstru na týchž Horách, ze všech duochoduov, z přijmuov a vydání v těch dvú letech, totižto v tisíciem čtyřistým devadesátém sedmém a tisíciem CCCCXCVIII., první rok od neděle In excelso až do roka do neděle Dum medium zavieraje, a druhý rok od neděle In excelso opět až do druhého roku pořád zběhlých oc, ut in forma communi. Datum Bude feria VIa post Ambrosii anno Christi 1499. Commissio propria domini regis. Srov. výše č. 21. — Neděle „In excelso throno“ jest první po třech králích, a „dum medium silen- tium“ jest první neděle po vánocích. 191. V Budíně 1499, 5. dubna. — Král povoluje Henrichovi z Švamberka stavěti most pod Zvíkovem. (Fol. 103.) Vydáno dle originálu z archivu Vorlického v tomto Archivu sv. XV. str. 325 č. 40. Tamtéž (str. 326 č. 41) viz i smlouvu o tento most mezi Henrichem ze Švamberka a Václavem Zmrzlíkem ze dne 2. říj. 1502. 192. V Budíně 1499, 4. dubna. — Král dává Purkartovi ze Sulevic svobodu horní. (Fol. 103.) (Purgkartovi z Sulevic.) Item dán jest frystunk slovutnému Purgkartovi i všem bratřím jeho z Sulevic na horách a gruntiech k zámku Oseku příslušejících za patnácte 17*

Strana 132
132 B. XV. Registra krále Vladislava II. let. A po vyjití těch let pořád zběhlých urbury i všecky poplatky, kteréž do komory krále JMti příslušejí, dávati a platiti mají bez zmatku a všelijaké odpornosti. A což kolivěk buď zlata aneb střiebra na týchž horách dobudú, toho jinam odbývati nemají než k ruce krále JMti. Pakli by král JMt aneb úředníci JMti od nich toho kupovati nechtěli, tehdy mají a moci budú střiebra ta prodávati a jich odbývati, kdež se jim zdáti a líbiti bude, beze všie překážky. Datum Bude feria Va die s. Ambrosii anno Ex commissione propria maiestatis regie. Christi 1499. 193. V Budíně 1499, 5. dubna. — Král dává Vilémovi z Čakovic pokutu. (Fol. 103.) Item dána jest vina, kteráž jest na krále JMt spravedlivě připadla, Vilémovi z Čakovic na Malonickým, kterýž jest v nešlechetnosti zlodějské nalezen a postižen. Všakž proto dánie to má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude Commissio propria domini regis. feria VIa post Ambrosii anno Christi 1499. 194. V Budíně 1499, 11. dubna. — Král povoluje měšťanům Kadaňským zřízení jezu a vybírání cla na Ohři. (Fol. 103.) Uveřejní prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 195. V Budíně 1499, 12. dubna. — Král dává kaplanu Janovi čekanství na kanonikát. (Fol. 105.) Item date sunt littere presentacionis expectative Joanni, capellano capelle curie maiestatis regie in Montibus Cuthnis, ad officium canonicatus in ecclesia cathedrali s. Petri in Wyssegradu vel in capella Omnium Sanctorum in arce Pragensi post harum emanationem quam primum vacaturi oc, ut in forma communi.*) Datum Bude feria VI- Commissio propria maiestatis regie. ante Tiburcii anno Christi 1499. *) Následující „anno Christi 1499“ škrtnuto. 196. V Budíně 1499, 4. května. — Král zapisuje Bohuslavovi z Lobkovic město Kadaň. (Fol. 105.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 197. V Budíně 1499, 3. května. — Král dává témuž Bohuslavovi z Lobkovic výplatu Týna nad Vltavou. (Fol. 106'.) (Bohuslavovi z Lobkovic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že hlediece užitku a dobrého arcibiskupstvie a kostela Pražského, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme výplatu na městě

Strana 133
z roku 1499, 5. dubna—4. května. 133 Tajně se vším jeho příslušenstvím k arcibiskupství Pražskému příslušejiciem ur. Bo- huslavovi z Lobkovic a z Hasištejna, věrnému našemu milému, a tiemto listem dá- váme tak a na ten zpuosob, aby von sobě to město se vším jeho a všelijakým příslušenstvím vyplatiti mohl a moc jměl, když se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude, dada držitelóm nynějším summu tu, kterúž na tom zapsánu mají podle zněnie zápisuov jejich. Kterúžto přijmúc od něho vcele a úplně, mají jemu a povinni budú téhož města s jeho příslušenstvím hned postúpiti a zápisy, kteréž na to mají, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kteréžto město Týn s jeho příslušenstvím když jme- novaný Bohuslav od držiteluov nynějších vyplatí, má je a moci bude jmieti, držeti a jeho požívati, nejsa vodtud bez své vuole od nás ani od žádného jiného splacován až do své živnosti, krom od arcibiskupa Pražského řádně voleného a stvrzeného. Ten to má a moci bude vyplatiti, když se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude, dada jemu rok napřed věděti. A po vyjití roku toho pořád zběhlého má jemu položiti summu tu, kterúž jest von za výplatu toho města s jeho příslušenstvím dal. Kterúžto přijma od něho Bohuslav svrchupsaný vcele a úplně, má jemu města toho i se vším jeho příslušenstvím v moc jeho postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměl, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Jestli že by pak téhož města a zbožie Tejnského arcibiskup Pražský nevyplatil, tehdy je má a moci bude týž Bohuslav až do své živnosti jmieti, držeti a jeho požívati tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Než po jeho smrti svrchupsané město Tejn se vším svým příslušenstvím má hned na arcibiskupa Pražského aneb na kapitulu téhož kostela beze všeho úplatku přijíti, kteréžto kapitula držeti, zpravovati a jeho požívati má k opravě a dobrému toho kostela až do budúcieho arcibiskupa. A nad to jsme ještě témuž Bohuslavovi tuto milost učinili: Jest-li že by jeho Buoh smrti neuchoval před šesti lety od uvá- zánie v to město pořád zběhlými, že je mají na jeho miestě do těch šesti let pořád zběhlých jmieti, držeti a jeho požívati sirotci urozeného někdy Mikuláše z Lobkovic a z Hasišteina, bratra jeho. Než po těch šesti letech pořád zběhlých přiď to zase bez úplatku na arcibiskupa aneb na kapitulu kostela Pražského tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu píše. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v pátek den Nalezenie sv. Kříže anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero Ex commissione propria maiestatis regie. vigesimo octavo. Týn n. Vlt. patřil ode dávna k panství biskupů Pražských a byl poprvé zastaven Knnrátem z Vechty. Zikmund odevzdal Týn Oldřichovi z Rožmberka r. 1432 v ochranu. Král Jiří zapsal jej pak 14. dubna 1461 Janovi ml. ze Soutic a Zbyňkovi ze Soběšína. K tomu učinil onomu král Vladislav následující listinou ze září r. 1478 tu milost, že se svými potomky s hradu Týna n. Vlt. splacován býti nemá, leč od krále neb osoby, jíž by náleželo. Listina o tom chovaná v archivu c. k. místodržitelství v Praze v orig. č. 310 zní: My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie, oznamujem tiemto listem všem, že jsúce dlužni dluhu pravého a spra-

Strana 134
134 B. XV. Registra krále Vladislava II. vedlivého čtrnácte seth třidceti a osm zl., všě uherských dobrých, statečnému Janu z Sútic věrnému našemu milému, kterýžto dluh byl najjasnějšicho krále Jiřieho, předka našeho šťastné paměti, ježto jemu hotových peněz dobrých puojčeno jest, a také statečný Bohuše z Drahobudic, věrný náš milý, na též summě pójčil jest témuž králi Jiřiemu dvě stě třidceti a osmi zl. uh. dobrých, a o tu věc některé porovnánie týž Bohuše s týmž Janem učinil jest tak, že jemu týž Jan těch dvě stě třidcet osm zl. uh. má zaplatiti; a ten my podstúpili jsme a na sě přejali. I chtiece jižpsaného Jana tiem dluhem ujistiti, aby toho škody neměl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Janovi a dědicóm jeho těch čtrnádcte seth třidceti a osm zl. vše uherských dobrých na hradě a na městě Týně arcibiskupském nad řekú Vltavú i také na vesnicech, lesiech, rybníciech, řekách, potociech, robotách, kuřiech, vajcích i na jiných všech a všelikých poplatciech a puožitciech k témuž hradu a městu příslušejících, kterýchžto týž Jan v držení jest v některých zápisiech předkuov našich, králuov Českých, připsali jsme a tiemto listem připisujem a k prvním summám přirazujem, tak, aby on i dědicové jeho ten hrad a město s vesnicemi i s jinými všemi a všelikými příslušnostmi, poplatky a puožitky měli, držěli a toho požívali bez našie, budúcích našich králuov Českých i všěch jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, těchto čtrnácte seth třidcěti a osm zl., všě uherských, na zlatě i na váze dobrých, s prvními summami, kteréž na tom zapsány mají, nedali bychom vcele a úplně nezaplatili. A když bychom jim těch čtrnácte seth třidceti a osm zl. uh. na zlatě i na váze dobrých s prvními summami, kteréž na tom zapsány mají, dali a zaplatili, mají nám neb těm, od kohož ty summy přijmú, jižpsaného hradu a města s vesnicemi i s jinými všemi a všelikými pří- slušnostmi, poplatky a puožitky postúpiti a zápisy, kteréž na to zbožie mají, navrátiti bez zmatku i všeliké odpornosti. A ktož by tento list měl s jižpsaného Jana neb dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby mu příslušelo plné právo všěch věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán .. .. svatého Jeronima léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého osmého, královstvie našěho léta osmého. Ad relacionem domini Czenkonis de [Clingsstein domini regis] procuratoris. Však přes to dal týž král výplatu na hrad a město Týn n. Vlt. nejprvé Janovi z Roupova (1480), pak Půtovi z Ryžmberka (1482) a konečně i v uvedené listině Bohuslavovi Hasišteinskému z Lobkovic. Ostatně viz Sedláčkovy Hrady sv. VII. str. 267. 198. V Budíně 1499, 5. dubna. — Král dovoluje Janovi Muchkovi ze Svojkova, aby mohl dědičný plat ku kostelu v Blšanech zapsati deskami zemskými. (Fol. 107.) (Janovi Muchkovi z Svojkova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem Jana Muchka z Svojkova, abychme jemu k tomu povolenie naše dáti ráčili; kdež jest, byv dlužen sto kop gr. č. k kostelu sv. Michala v Blašanech, dal a zapsal miesto toho dluhu listem na pargamenie s svědky hodno- věrnými k nadepsanému kostelu platu svého dědičného dvě kopě a šest gr. vše českých, kterýž jest měl ve vsi Sabenicích na lidech, jmenovitě těchto: na Vítkovi puol šestnácta gr. a puol třetieho penieze; na Kubšovi deset gr. a dva penieze; na Pavlovi kopu gr. a čtyřmezcietma gr.; na Rackovi puol šestnácta gr. a puol třetieho penieze, vše na český groš počítajíc; nic sobě tu ani svým dědicóm a budúcím nepo- zuostavuje, prosiec, aby jemu to ve dsky zemské vjíti a vepsáno býti mohlo. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce a na to hlediece, kterak jest mnoho zboží duchovních sešlo a k dědictví dáno jest, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby svrchupsaný plat

Strana 135
z roku 1499, 5. dubna—24. května. 135 k kostelu sv. Michala v Blašanech skrze Jana Muchka ve vsi Sabenicích na lidech napřed dotčených věčně zuostal se vším plným právem a panstvím, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, když koli od téhož Jana Muchka požádáni budete, ten plat i s lidmi i tento list také ve dsky zemské, práva řád zachovávajíc, vložiti a vepsati kázali a toho jinač nečinili, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, v neděli den (?) sv. Floriána anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. 199. V Budíně 1499, 3. května. — Král davá Ambrožovi Mulferovi z Minic pokutu. (Fol. 108.) Item dáno jest všecko právo a nápad královský slov. Ambrožovi Mulferovi z Minic, písaři kancelářie krále JMti, na Mariánkovi, měštěnínu a obyvateli Nového Města Pražského, pro vraždu a velmi neslušný mord, kteréhož se jest v témž městě Pražském dopustil oc. Dán na Budíně, v pátek před sv. Floriánem anno Christi 1499. Commissio propria domini regis. 200. V Budíně 1499, 24. května. — Král povoluje mlynáři opata Zbraslavského, aby kupoval hadry, a papír z nich dělal. (Fol. 108.) Item dáno jest povolenie královské mlynáři velebného Jana opatha kláštera Zbraslavského, aby týž mlynář šatuov starých, kteréž k dělání papieru příslušejí, jinam z země voziti a prodávati nedopúštěl, než sám aby je kupoval a papier z nich pro obecný užitek země České dělal. Datum Bude feria VI post Penthecosten anno Commissio propria maiestatis regie. Christi 1499. 201. V Budíně 1499, 23. května. — Král dovoluje Štěpánu, opatovi kláštera Ostrovského, aby na Ostrově znovu vystavěl klášterní budovu. (Fol. 108.) Item dáno jest povolenie královské poctivému opathu Štěpánovi kláštera Ostrovského řádu sv. Benedikta, aby sobě tu na Ostrově, kdež jest prvé klášter téhož zákona a tomu zákonu příslušející byl, zase jej znovu vystavěti a udělati mohl a moc jměl, tak aby tu i s bratřími svými bydleti a pánu Bohu slúžiti mohl. Datum Bude feria Va ante Urbani anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie. Štěpán opatoval v letech 1499—1509. O jeho finančních podnicích viz Památky arch. IV, 1, str. 114.

Strana 136
136 B. XV. Registra krále Vladislava II. 202. V Budíně 1499, 23. května. — Král svoluje, aby týž klášter vysaditi mohl zahradu svoji na Újezdě u Prahy pod plat. (Fol. 108'.) (Knězi opathovi Ostrovskému.*) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli poctivý kněz Štěpán opat i všecken konvent kláštera Ostrovského řadu sv. Benedikta, nábožní naši milí, oznamujíc nám, kterak by chtěli dáti pod plat purgkrechtní zahradu ležící nad Pražským mostem na Újezdě podle huti, kterúž někdy Vencelík držal, opatrnému Erazimovi Wolfovi měštěnínu Starého Města Pražského a Zuzaně manželce jeho a dědicóm jejich, na takový zpuosob, aby jim z té zahrady i budúcím jejich každý rok jmenovitě na den sv. Jana Křtitele aneb konečně dvě neděli po tom pořád zběhlé puol kopy gr. č. platili a vydávali, prosiec nás, abychme k tomu povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili. Jehožto žádost slušnú i také užitek a dobré kláštera toho znajíce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem a toho potvrzujem, tak aby nadepsaný Erazim Wolf s ženú a dědici svými tu zahradu svrchupsanú s jejím příslušenstvím jměli, drželi a jie požívali až do svých živností, dávajíce a platiece na každého Jana Křtitele aneb dvě neděli potom pořád zběhlé opatu a konventu kláštera Ostrovského nynějšiemu aneb budúciemu puol kopy gr. č. platu ročnieho beze všeho zadržovánie. Pakli by jim kdy ten plat zadrželi a jeho vydávati nechtěli, tehdy má a moci bude opath a konvent téhož kláštera hned od nich tu zahradu s jejím příslušenstvím vzieti a v ni se uvázati aneb ji jinému pod ten plat dáti, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Než po jich smrti opath a konvent již psaného kláštera budú moci túž zahradu jiným pod týž plat dáti a zapsati, když se jim zdáti a líbiti bude. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek po slavnosti hodu Ducha svatého anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hun- garie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Přeškrtnuto. S týmž skoro textem vyhotovena byla téhož dne ještě druhá, definitivní listina, jejíž originál uschován jest v archivu kr. hl. m. Prahy (I—32.) král. pečetí opatřený, (vydána u Čelakovského, Privilegia měst Praž- ských č. 190). Rozdíl obou záleží hlavně v tom, že v druhé obsažena jsou ustanovení o exekuci, a smlouva s Eraz. Wolfem označuje se jako již dokonaná. 203. V Budíně 1499, 30. května. — Král převádí zápis tvrze Kostelce nad Labem na Jiřího Berku z Dubé. (Fol. 109'.) (Jiřiemu Berkovi z Dubé.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Jiří Berka z Dubé a na Skalách, věrný náš milý. oznamuje nám, kterak má a drží tvrz a městečko Kostelec nad Labem ležície s jeho

Strana 137
z roku 1499, 23.—30. května. 137 příslušenstvím v jisté summě, kteráž na tom zapsána jest, na kterémžto zboží uro- zený Vilém Zub z Lantštejna že jest jeden život zapsaný jměl, proše nás, abychme ten život naň převésti a při tom některé další milosti učiniti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest týž Jiří činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, převedli jsme ten život i všecko právo, kteréž jest týž Vilém Zub i jiní držitelé, kteřížto od něho jměli a drželi na témž zboží Kosteleckém, a tiemto listem převodíme a přenášieme, tak aby on Jiří svrchu- psanú tvrz a městečko Kostelec se vším a všelijakým jejich příslušenstvím jměl, držel a toho požíval tak a tiem obyčejem a právem, jako on Vilém Zub i s jinými držiteli, kteřížto po něm jměli a drželi, nejsa vodtud bez své vuole od nás ani budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacován až do své živnosti. A dále jsme dědicóm jeho tuto zvláštní milost učinili a tiemto listem činíme, aby oni po smrti téhož Jiřieho, otce svého, to zbožie Kostelecké s jeho příslušenstvím jměli, drželi a jeho požívali, nejsúc vodtud bez své vuole od žádného člověka spla- cováni, leč od nás aneb budúcích našich, králuov Českých. Když bychme to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožem a moci budem, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim napřed podle zápisuov jejich věděti. A potom po času té výpovědi položiec jim summu jejich zápisnú v moc jejich cele a úplně, mají nám hned a povinni budú svrchupsané tvrze a městečka Kostelce se vším jejich příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž na to mají, na- vrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Jiřieho a dědicuov jeho dobrú a svobodnú volí, ten má jmieti plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria Va die Corporis Christi anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. Commissio propria maiestatis regie. 204. (V Budíně) 1499, 30. května. — Král dává Václavovi Bezdr. z Kolovrat pokuty. (Fol. 110.) (Václavovi Bezdružickému). Item dány jsú viny a pokuty královské na kře- sťanech i židech, kteříž by v pravdě nalezeni a postíženi byli, že viece od věřiteluov svých jakýmž kolivěk obyčejem berú, nežli podle práva a zemského zuostanie bráti mají, až do plného roku od dánie listu tohoto. A to urozenému Václavovi Bezdru- žickému z Kolovrat. Datum feria Va die Corporis Christi anno Christi 1499. Commissio propria domini regis. R. 1485 usnesl se sněm: Váživše pilně — že mnozí lidé peněz puojčují s přílišným a nekřesťanským obtížením, úroky lichevně nad obyčej sobě dotahujíc — aby toho více — nebylo. Pakli by kto přes to učinil jakýmžkoli vymyšleným obyčejem — ten má — jmien a držán býti jakož jiný psanec a zločinec. (Emler, Pozůstatky desk zemských II. str. 404—5.) Archiv Český XVIII. 18

Strana 138
138 B. XV. Registra krále Vladislava II. 205. V Budíně 1499, 18. června. — Král dává Zikmundovi z Chmelic nápad. (Fol. 110'.) Item dáno jest právo královské a nápad slovutnému Zigmundovi z Chmelic, purgkrabí hradu Pražského, na domu po smrti někdy probošta Valnieho, kterýžto duom jest na Hradčanech, i na všem statku jeho movitém i nemovitém. Všakž proto dánie to má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Dán na Budíně v úterý Commissio propria domini regis. po sv. Vítě anno Christi 1499. K tomu srovnej zápis v Hradčanské knize rukp. arch. města Prahy č. 2253 fol. 67: Nos Zigmundus de Chmelic, purgravius castri Pragensis, Petrus lapicida, magister civium, Wenceslaus Baayl, Johannes Miska, Andreas Topolowsky, Paulus carnifex, Nicolaus vinitor consules jurati hujus civitatis Hradczan recognoscimus universis presentia inspecturis, quod urozený vladyka Zigmundus z Chmelic výšejmenovaný toho času purkrabie hradu Pražského seznal jest i vedle toho od kněze Matěje mocný list maje na jeho polovici domu, aby prodána též byla, kterýž leží vedle brány jdúce k Brusce a Fencle ševce strany druhé, panu purgmistru a konšeluom i vší obci města Hradčan za XL kop m. minus duabus sexag. ke jmění. — Actum dominico ante translationem s. Wenceslai anno M501. — Anno eodem urozený pán Zigmundus Chmelic seznal sě jest i jménem svých bu- dúcích, že jest vzal i vyzdvihl XVIII kop m. závdavku svého dielu, a dvě kopy m., kteréž jest dal své vlastnie za Baltazara probošta z Valšovic. A dále fol. 67': Léta božieho oc pětistého v středu první v postě neb v den přenesenie sv. Václava stala se smlúva přátelská a dobrovolná mezi panem Zigmundem z Chmelic purkrabí hradu Pražského s jedné, a s knězem Matějem z Knihnic a z Šebetova strany druhé o ten domek na Hradčanech neboštíka probošta Valnieho i o jiný statek jeho, na kterýž se táhl předepsaný pan purkrabie výprosú královskú a kněz Matěj nápadem, taková: že o ten domek na Hradčanech mají sě rovně rozděliti neb o penieze, jestli že by jej prodali. 206. V Budíně 1499, 18. června. — Král dává Sankturinovi z Nudvojovic dluh někdy Zachaře z Božetína. (Fol. 110'.) Dán jest dluh královský slovutnému Sankturynovi z Nedvojovic, úředníku v minci, po slovutném někdy Zachařovi z Božetína, kterýžto byvši v úřadu, dlužen zuostal do mince sto a sedm kop gr. č., a to po smrti ženy téhož Zachaře na domu i na jiném statku, kterýž by po její smrti zuostal. Dán na Budíně v úterý po sv. Vítě Commissio propria domini regis. anno Christi 1499. 207. V Budíně 1499, 20. června. — Král dovoluje Jakubovi lékárníku prodávati zboží po Praze. (Fol. 110'.) Item dán jest list na pargameně Jakubovi, apotékaři páně hofmistrovu, aby týž Jakub confecty a jiné věci apotékářské na Starém, na Novém i v Menšiem Městech Pražských dělati a prodávati mohl bez překážky všelijaké. Všakž proto dánie to býti má bez škody a ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svě- domie oc. Datum Bude feria Va ante Johannis Baptiste anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie.

Strana 139
z roku 1499, 18. června—10. července. 139 208. V Budíně 1499, 21. června. — Král potvrzuje bratřím z Waitmile držení vsi Vlkoče. (Fol. 111.) (Pánóm z Wajtmille). My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli urození Ladslav, Jan, Michal, Krištof a Šebestian bratřie a strýci z Wajtmille, věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak jsú koupili ves Vlkoče s jejím příslušenstvím od poctivého Jana opata a konventu Velehradského kláštera za jistú summu, kterúž jsú již dali a zaplatili, prosiec nás, abychme jim k tomu trhu povo- lenie naše dáti a toho potvrditi ráčili, tak aby vo to žádných nesnází a zmatkuov nejměli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědo- mím, mocí královsků a jakožto margkrabie Moravský, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme a potvrzujeme, tak aby svrchupsaná ves Vlkoče se vším svým a všelijakým příslušenstvím při jmenovaných bratřích a strýcích z Wajtmille dědičně zuostala nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Porúčejíc urozeným hajtmanu, najvyššímu komorníku a sudím margkrabstvie Moravského, nynějším aneb budúcím, věrným milým, když koli od nadepsaných bratří a strýcuov z Wajtmille aneb jménem jich od jednoho požádáni budete, abyšte jim svrchupsanú ves s jejím příslušenstvím ve dsky zemské, řád práva zachovajíc, vložiti a vepsati rozkázali, jináč toho nečiniec, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu oc. Datum Bude feria VIa ante Johannis Baptiste anno Christi 1499. Commissio propria maiestatis regie. 209. V Budíně 1499, 6. července. — Král povoluje městečku Broumovu trhy. (Fol. 111.) (Městečku Brúmovu). Item dán jest trh téhodní každú středu a jarmark roční na den sv. Václava s vosmi dni pořád zběhlými městečku Brúmovu a oby- vatelóm jeho nynějším i budúcím oc, ut in forma communi. Všakž také ten jarmark a trh má býti bez škody a ujmy každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude sab- bato post festum s. Procopii anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie. 210. V Budíně 1499, 10. července. — Král dává Zbyňkovi z Kralic list mocný. (Fol. 111'.) (Zbyňkovi Kralickému z Kralic). Dán jest list mocný slovutnému Zbyňkovi z Kralic, na kterýž by vo statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v středu před sv. P. Margkretú Ex commissione propria maiestatis regie. anno Christi 1499. 18*

Strana 140
140 B. XV. Registra krále Vladislava II. 211. V Budíně 1499, 3. srpna. — Král osvobozuje měšťany Domažlické od berní. (Fol. 112.) Vydá prof. dr. J. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 212. V Budíně 1499, 3. srpna. — Král osvobozuje měšťany téhož města od mýt a cel. (Fol. 112.) Vydá prof. dr. J. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 213. V Budíně 1499, 3. srpna. — Král dává Vojnarovi z Opole gleit. (Fol. 112'.) Item dán jest glejt celý a bezpečný Michalovi Vojnarovi z Opole přede vší mocí duchovní i světskú, tak aby naň svévolně a mocí žádný nesahal, až po plného puol leta po dánie listu tohoto pořád zběhlého. Než ktož jeho viniti chtieti bude, ten jeho viniti má před hajtmanem a právem kniežetstvie Slezského. Dán na Budíně v sobotu den Nalezenie sv. Štěpána anno Christi 1499. Commissio propria maiestatis regie. 214. V Budíně 1499, 6. srpna. — Král dává Janovi z Heraltic list mocný. (Fol. 112'.) (Janovi z Heraltic.) Dán jest list mocný slovutnému Janovi z Heraltic, na kterýž by statek svuoj podle zdánie a vuole své zřéditi mohl oc, ut in forma com- muni. Dán na Budíně v úterý den sv. Sixta anno Christi 1499. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 215. V Budíně 1499, 15. února. — Král dává Zikmundovi Štošovi z Kúnic pokutu. (Fol. 112'.) Item dána jest vina a pokuta na židech řečených Hořovských, Munkovi a Pinkasovi, pro falše, kteréž jsú se dopustili, a to urozenému Zigmundovi Štošovi z Kúnic. Dán na Budíně v pátek po sv. Valentinu anno Christi 1499. Commissio propria maiestatis regie. 216. V Budíně 1499, 19. srpna. — Král dává židu Královi gleit. (Fol. 113.) Item dán jest gleyt před právem i před mocí židu řečenému Král k potřebě nějaké urozeného Zigmunda Štoše, kterýžto má se s některými židy súditi. Ale před

Strana 141
z roku 1499, 15. února—19. srpna. 141 těmi židy, s kterýmiž se týž Zigmund súditi má, svrchupsaný Král žádného gleytu před mocí ani před právem jmieti nemá oc. Dán na Budíně v pondělí po slavnosti na nebesa vzetie P. Marie anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie. 217. V Budíně 1499, 18. srpna. — Král potvrzuje milosti, které udělil Albrecht z Kolovrat svým poddaným. (Fol. 113.) (Albrechtovi z Kolovrat.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem. že jest před nás přistúpil urozený Albrecht z Kolovrat na Libštejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest některé znamenité milosti udělal a dal lidem vsí svých zápisných, kteréž má a drží v jistých zápisiech od předkuov našich zapsané a námi potvrzené, a jsú vsi jmenovitě tyto, kterým jest ty milosti učinil: Ves Kaceřov, Planá, Chotění, Ninice, Habrová, Břieza, Březie, Rájov, Tře- mošnice, Býkov, Dobřieč, Korytany, Hradištko, Kočiny, Babina, Vejrov, Třebochov, Šebíkov, Dúbravice, Kladruby k klášteru Plaskému a proboštství Zderazskému, Roky- canskému a Mělnickému příslušející, s mlýny k týmž vsem příslušejícími. A milosti, kteréž jest týmž vsem udělal, jsú tyto: Najprvé, že žádné odúmrti vsí svrchupsaných a obyvateluov jejich nemají na téhož Albrechta ani dědice a budúcie jeho nikda při- padati, než že to má na najbližšie přátely podle příbuznosti spadati a přicházeti. A druhé, ktožby kolivěk z obyvateluov vsí svrchupsaných chtěl se vodtud pod jiného pána vyhostiti, že to muož a moci bude učiniti, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, vosadě prve témuž Albrechtovi neb dědicóm a budúcím jeho grunt ten, na kterémž jest seděl, člověkem dobrým, hodným a nezávadným, který by list výhostní jměl od pána svého, pod kterýmž prve byl a seděl. Proše nás při tom týž Albrecht, abychom jemu k takovým milostem těm lidem daným a učiněným povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili. Kdežto my znajíce žádost jeho slušnú a také pro služby, kteréž jest nám mnohé a věrné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem a těch milostí ve všech jejich zněnie a položení potvrzujem, chtiece tomu konečně, aby jmenované vsi s obyvateli svými nynějšími i budúcími při těch milostech od téhož Albrechta jim daných a zapsaných od něho, od dědicuov i budúcích jeho ve všem jich znění, položení, punktiech, klausulech a artykulech jmieni, držáni a za- chováni byli nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hajtmanu i jiným všem úředníkóm a po- daným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte obyvatele nadepsaných vsí, nynějšie i budúcie, v svrchupsaných milostech jměli, drželi

Strana 142
142 B. XV. Registra krále Vladislava II. a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Datum Bude, dominico post Assumpcionem B. Marie Virg. anno Christi 1499. Relator dominus cancellarius.*) *) Původní „Commissio propria maiestatis regie“ škrtnuto. — Srov. poznámku u č. 4. 218. V Budíně 1499, 19. srpna. — Král potvrzuje Janovi ze Šelnberka nový převoz přes Labe u Kostomlat. (Fol. 114.) (Janovi z Šelnbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že přistúpiv před nás urozený Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř královstvie Českého, věrný náš milý, oznámil nám, kterak proti zámku jeho Kostomlatóm na Labi ležíciem za předkuov jeho býval jest prám i jiné lodie, na kterýchž sobě přes Labe, též zase s něho potřeby své vozili a plavili, proše nás, abychme jemu na to pro budúcie zmatky a nesnáze, kteréž mnohokrát mimo naději na lidi přicházejí, list náš dáti a toho potvrditi ráčili, tak aby té svobody s dědici a budúcími svými beze všic překážky požívati a přes Labe na týž zámek svuoj Kostomlaty i zase s zámku všecky a všelijaké potřeby své na prámu aneb na lodiech voziti a plaviti mohli tolikrát, kolikrát by jim toho potřeba kázala. Jehožto žádost slušnú i spravedlivú znajíce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, tak aby nadepsaný Jan s dědici a budúcími svými prám i jiné lodie na Labi proti Kostomlatóm, zámku svém, jmieti a na nich všecky a všelijaké potřeby své na zámek i s zámku voziti a plaviti mohli a moc jměli tolikrát, kolikrát by jim toho potřeba kázala, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie »c. Dán na Budíně v pondělí po slavnosti hodu na nebesa vzetie P. Marie anno Christi 1499. Maiestas regia manu propria subscripsit. 219. V Budíně 1499, 22. srpna. — Král zapisuje berni královskou z města Olomouce bratřím z Tetova a bratřím ze Žerotína. (Fol. 114.) (Sirotkóm Thetaurovým a pánóm Žerotínským na dva tisíce.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu nám vděk puojčeného, totiž dva tisíce zl. dobrých uh., mince i váhy spravedlivých, slovutným vladykám Janovi, Jiříkovi, Václavovi bratřiem vlastním z Thetova a na Malenovicích, sirotkóm někdy Viléma Thetaura, a urozeným Janovi staršiemu z Že- rotína a z Fulneka, Petrovi z Žerotína a na Šumberce, Janovi mladšiemu z Žerotína a z Fulneka, a statečnému Hyncovi z Thetova a na Kalštejně, a k jejich věrným rukám urozeným Viktorynovi, Jiříkovi, Bartholomějovi a Bernhartovi bratřiem vlast-

Strana 143
z roku 1499, 19.—22. srpna. 143 ním z Žerotína a z Fulneka. Kterúžto summu svrchupsanú chtiece aby jistu a bez- pečnu jměli, zastavili jsme jim a zastavujeme sami od sebe i od svých budúcích, králuov Českých a margkrabí Moravských, a tiemto listem zapisujem jakožto král Český a margkrabie Moravský v té summě svrchupsané, totižto ve dvú tisících zl. uh. sto kop gr. č. širokých rázu pražského a čísla moravského, za každú kopu šestdesáte gr. č. širokých počítajíc, na městě našem Olomúci v margkrabství Moravském ležíciem, na lozuncích našich, kteréž na tom městě máme. A to rozdielně má jim vydáno býti, totiž na sv. Jiří ihned nynie příští padesát kop gr., a na sv. Václav ihned potom budúcí též padesát kop gr., a tak se jim má vydávati zúplna ta summa, totiž sto kop gr. na každý rok. A ta zástava v těch dvú tisících zl. svrchupsaných má státi a konečně trvati po datum listu tohoto bez výpovědi do desieti let pořád zběhlých. Pakli bychom my aneb budúcí naši, králové Čeští a marg- krabie Moravští, po těch desieti letech na městě svém chtěli své platy vyplatiti. tehdy věřiteluom našim máme rok napřed dáti věděti a vypověděti listem naším otevřeným pod pečetí naší. Též také po desieti letech chtěli-li by věřitelé naši svrchupsané své penieze jmieti, mají nám též listem svým pod pečeťmi svými aneb jeden z nich listem otevřeným pod pečetí svú vypověděti a rok napřed dáti věděti, na kterýžto rok vypovědělý také věřitelé naši svrchupsaní mají ten plat dotčený zúplna vzieti a jim vydán býti má i jiné úroky, ač by kteří zadržáni byli. A my po té výpovědi máme summu dva tisíce zl. na miestě slušném a příležitém, kdež by je věřitelé naši bezpečně bez velikého nákladu vzieti mohli, v margkrabství Morav- ském jim v jich moc položiti; a oni nám povinni budú list tento i s jinými, ač by na to které jměli, navrátiti a plat propustiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by svrchupsaní měšťané Olomúčtí, nynější aneb budúcí, svrchudotčeného platu věřitelóm našim aneb tomu, komužby to právo příleželo, zúplna nevydávali, tehdy dáváme moc tiemto listem věřitelóm našim, aby je s jejich statky stavovati mohli v městech, v městečkách, ve vsech i na poliech; a ti statkové stavení nemají odtud hnúti ani propuštěni býti dotud, leč by se věřitelóm našim svrchupsaným podle zapsánie našeho, i tudiež jich, dosti stalo. A těch stávek nemá jim v zemich našich hájeno býti, ale pomoženo. Kteréžto věci nahoře i dolepsané my svrchupsaný Vladislav slibujem sami vod sebe, od svých budúcích, králuov Českých a margkrabí Moravských, ctně, řádně zdržeti a zachovati jako na dobré a ctné krále přísluší. A ktož by tento list náš s věřiteluov našich dobrú volí a svobodnú jměl aneb jednoho z nich, chceme, aby tomu příslušelo též právo a moc ke všem věcem v tomto listu položeným a zapsaným. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně, ve čtvrtek před sv. Bartholomějem anno Christi MCCCCXCVIIII°, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIIII°.

Strana 144
144 B. XV. Registra krále Vladislava II. 220. V Budíně 1499, 22. srpna. — Král činí totéž Jiříkovi z Vlašimě. (Fol. 115'.) Item dán jest takový list in eadem forma na dva tisíce zl. uh. urozenému Jiříkovi z Vlašímě na Úsově a erbóm jeho, jakož se pak to všecko v listu svrchu- psaným slovo od slova dále a šíře vypisuje oc. Datum ut supra. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 221. V Budíně 1499, 23. srpna. — Král povoluje městečku Novému Méstu dva výroční trhy. (Fol. 116.) Item dáni jsú dva jarmarky ročně městečku řečenému Nové Město, jeden v středu před sv. Duchem s vosmi dny pořád zběhlými, a druhý tu středu po sv. Františku též s vosmi dny pořád zběhlými oc. Všakž proto obdarovánie těch dvú jarmarkuov má býti bez škody a ujmy každému na jeho spravedlnosti. Dán na Budíně v pátek u vigilji sv. Bartholoměje anno Christi 1499. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 222. V Budíně 1499, 8. srpna. — Král dává Krescencii z Krajku list mocný. (Fol. 116.) Dán jest list mocný urozené Kresencí z Krajku, na kterýžby o statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohla oc, ut in forma communi. Datum Bude, feria quinta ante Laurencii anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIIII°. Relator dominus cancellarius. 223. V Budíně 1499, 8. srpna. — Král dává Janovi z Klinštejna list mocný. (Fol. 116.) Item dán jest list mocný urozenému Janovi z Klinštejna na Kokoříně, na kterýž by vo statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Datum Bude, ut supra. Anno Christi, ut supra. Relator dominus cancellarius. 224. V Budíně 1499, 8. srpna. — Král dává Mikulášovi Vančurovi z Řehnic list mocný. (Fol. 116.) Item dán jest týž list mocný Mikulášovi Vančurovi z Řehnic, na kterýž by o svém statku zřiezenie podle vuole a žádosti své učiniti mohl oc, ut in forma communi. Datum Bude, ut supra. Anno Christi, ut supra. Relator dominus cancellarius.

Strana 145
z roku 1499, 8.—24. srpna. 145 225. V Budíně 1499, 8. srpna — Král dává Hanušovi z Elsnic list mocný. (Fol. 116.) Item dán jest takovýž list mocný slovutnému Hanušovi z Elsnic na Navarově, aby vo statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Datum Bude, ut supra. Anno Christi, ut supra. Relator dominus cancellarius. 226. V Budíně 1499, 24. srpna. — Král dává Starému Městu Pražskému právo odúmrti. (Fol. 116°.) Otištěno odtud u Čelakovského, Privilegia měst Pražských č. 191. Tam srov. i poznámku. 227. V Budíně 1499, 24. srpna. — Král osvobozuje Menší Město Pražské na 10 let od platu hromničného do král. komory. (Fol. 117.) Zápis ve formě regestu otištěn odtud u Čelakovského, Privilegia měst Pražských č. 192. 228. V Budíně 1499, 24. srpna. — Král vyhlašuje část smlouvy Jihlavské. (Fol. 117.) (Artykul vybraný z smluv Jihlavských, co se zboží dotýče.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme čtli a viděli v smlúvách zapečetěných, kteréž se mezi námi a najjasnějším někdy panem Mathiášem, Uherským a Českým oc králem, předkem naším slavné paměti, v Jiehlavě staly, ten artikul, což se vsí a zbožie mečem nedobytých, než mocí odjatých aneb od králóv zapsaných dotýče, kterýž se mezi jinými kusy a artykuli najposléze takto slovo od slova píše: „Item jiná všecka zbožie a vsi, na něž jacížkoli zápisové vyšli, ježto ta nejsú mečem dobyta, než mocí opanována nebo od králuov dána, podle smluv prvnějších, kteréž jsú se v Benešově i v Olomúci staly, mají puštěna býti, a na ně se žádný těmi listy a zápisy táhnúti nemá ani kterého má k nim práva jmieti, by pak i znovu potvrzenie budúcích králuov na ně jměli aneb sobě sjednali. A kdežkoli takoví listové jsú, ti aby se u úřaduov kladli, a to konečně v roce. Pakli by je ktožkoli zachoval, ty jemu na věčné časy nebuďte nic pomocni. A chtěl-li by kto jiný koho nařiekati, ten aby vzat byl a vedle zdánie panského kázán, jako ten, ješto by proti smlúvám našim činiti chtěl. Tento artykul má v Čechách i v Moravě pro budúcí pamět v knihy zemské vložen a vepsán býti.“ K kteréžto věci na svědomie pečeť naši vlastní listu tomuto přitisknúti jsme kázali. Dán na Budíně v sobotu den sv. Bartholoměje anno Christi 1499. Ex commissione propria maiestatis regie. Smlouva Jihlavská mezi králi Vladislavem a Matyášem byla uzavřena dne 10. září 1486; viz o ní Palackého Děj. V. a. 259. Archiv Český XVIII. 19

Strana 146
146 B. XV. Registra krále Vladislava II. 229. V Budíně 1499, 24. srpna. — Král dává Zdeňkovi ze Šternberka výplatu na tvrzi Plosko- vicích. (Fol. 118.) (Zdeňkovi z Šternbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Zdeňka z Šternbergka na Zbiroze, věrného našeho milého, abychme jemu výplatu dáti ráčili na tvrzi a vsi Ploskovicích s jejím pří- slušenstvím. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám mnohé věrné a pilné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, povolenie naše k tomu jisté dávajíce, tak aby svrchupsaný Zdeněk nadepsanú tvrz a ves Ploskovice se vším a všelijakým jejím příslušenstvím od držitele nynějšieho vyplatil a vyplatiti mohl a moc jměl, když by se kolivěk zdálo a líbilo, dada jemu summu zápisnú, kterúž na tom zapsánu má, vcele a úplně. Kterúžto tvrz a ves s jejich příslušenstvím když týž Zdeněk vyplatí, má to jmieti, držeti a toho po- žívati, nejsa vodtud bez své vuole od žádného člověka splacován, leč od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých, aneb těch osob, kterýmž by ta výplata spra- vedlivě příslušela. Když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, ti to vyplatiti mohú a moci budú, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim puol leta napřed věděti. A po vyjití toho polúletie pořád zběhlého, když by již platy a duochody toho polúletie vybrali, položiec jim summu jeho podle zněnie zápisuov vcele a úplně, mají nám hned tvrze a vsi Ploskovic se vším jejich příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by to vyplatiec komu jinému pod nějakým přikrytím zastavili, taková zástava nemá jmieti a nebude žádné moci ani které pevnosti, než polože svrchupsaný Zdeněk summu zápisnú, v kteréž by to zastaveno bylo, těm, ktožby na to puojčili, mají jemu hned a povinni budú toho zbožie s jeho příslušenstvím v moc jeho zase postúpiti beze všie odpornosti. A ktož by tento list jměl s svrchupsaného Zdeňka dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu den sv. Bartholoměje anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie Ad relationem magnifici domini nono, Boemie vero vigesimo nono. Alberti de Colowrat, magistri curie maiestatis regie. 230. V Budíně 1499, 24. srpna. — Král dává Oldřichovi Myškovi ze Žlunic výplatu na vsech. Klíčanech, Hošticích a Tišicích. (Fol. 118°.) (Voldřichovi Myškovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem slovutného Voldřicha Myšky ze Žlunic, věrného našeho milého,

Strana 147
z roku 1499, 24.—29. srpna. 147 abychme jemu výplatu na vsech Klíčanech, Hošticech a Tišicech s jejich příslušen- stvím dáti a při tom některé další milosti učiniti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nade- psaný Voldřich svrchupsané vsi s jejich příslušenstvím od držiteluov nynějších vy- platil a vyplatiti mohl a moc jměl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim a v moc jich polože tu summu, kterúž na tom zapsánu mají. A nadto jsme dědicóm a budúcím jeho tuto další milost učinili a tiemto listem činíme, aby, když kolivěk ty vsi jižpsaný Voldřich od držiteluov nynějších vyplatí, je i s dědici a bu- dúcími svými jměl, držel a jich spravedlivě požíval a požívati mohl, nejsa s toho bez své vuole splacován od žádného člověka, leč od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela. Všakž tak a tiem obyčejem, když bychme to chtěli k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti, to učiniti muožeme a moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim v moc jejich summu zápisnú podle zněnie listuov a zápisuov vcele a úplně, mají nám těch vsí svrchupsaných se vším jejich příslu- šenstvím hned postúpiti, a list tento i se všemi jinými, kteréž by na to jměli, na- vrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Voldřicha, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu den sv. Bartholoměje anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXIX°. Relator magister curie. 231. Bez místa 1499, 24. srpna. — Král dává témuž Oldřichovi výplatu na vsech Semilkovicích a Zátvoru. (Fol. 119.) Item takový druhý list a výplata dána jest témuž Voldřichovi Myškovi ze Žlunic na vsi Semiklovice a Zátvoru s dvorem poplužním a se všemi a všelijakými jejich příslušnostmi k klášteru sv. Ambrože v Novém Městě Pražském příslušejície oc, ut supra. Datum sabato die s. Bartholomei, ut supra. Ex commissione propria maiestatis regie.*) Tento zápis celý přeškrtnut a poznamenáno: Istud privilegium habetur in alia forma, verte XIIIIcim folia. Srov. níže č. 260. 232. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král přenáší zboží k Dubu příslušející na Petra z Wartem- berka. (Fol. 119.) (Petrovi z Wartmbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Petr z Wartmbergka na Bydžově, věrný náš milý, ozna- 19*

Strana 148
148 B. XV. Registra krále Vladislava II. muje nám, kterak má a drží v jistých zápisiech předkuov našich, králuov Českých. i našich také dvuor a ves Lúkovec, Hubalov, Koryta, Sovince, Volšinu, Proseč, Chlum, Jabluonku, Vokna, mlýn v Hubalově, k Dubu od starodávna příslušejície. proše nás, abychme jemu a urozenému Haškovi z Wartmbergka. bratru jeho, při držení a požívání dvoru a vsí svrchupsaných některú další milost dáti a učiniti ráčili. K jichžto prosbě pro služby jejich, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, tu jsme zvláštní milost jižpsaným bratřím při držení a požívání dvoru a vsi Lúkovce svrchupsané s jinými vesnicemi a příslušnostmi učinili a tiemto listem činíme, chtiece tomu, aby voni ten dvuor a vsi s jich příslušnostmi jměli, drželi a jich požívali, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného až do svých obú dvú živností splacováni, leč vod zákona toho, k kterémuž spravedlivě příslušejí. Všakž tak, když by zbožie Dubské s jeho příslušenstvím k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to při tom času také k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti mohú a moci budú, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim napřed věděti, podle zněnie zápisuov jejich. A po vyjitie času vypovědělého, položiec jim summu jejich zápisnú, kdyžby Dub s jeho příslušenstvím vyplacovali, mají jim toho dvoru Lúkovce s jinými vesnicemi a příslušnostmi v moc jejich hned postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Petra a Haška bratra jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědo- mie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek den Stětie sv. Jana Křtitele anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo nono. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Jmenované zde vesnice patřily řádu sv. Jana. Srov. Sedláčkovy Hrady sv. X. str. 210. 233. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král dává Petrovi z Wartemberka svobodu horní. (Fol. 120.) Item dán jest témuž Petrovi z Wartmbergka frystunk za vosm let od datum listu tohoto pořád zběhlých na dělánie hor na gruntiech Vrchlabského oc, ut in forma communi. Dán na Budíně ve čtvrtek den Stětie sv. Jana Kř. anno Christi, ut supra. Relator dominus cancellarius. 234. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král dává Petrovi a Haškovi, bratřím z Wartemberka, list mocný. (Fol. 120.) Item dán jest témuž Petrovi z Wartmbergka na Bydžově a Haškovi bratru

Strana 149
z roku 1499, 28.—29. srpna. 149 jeho, voběma spolu list mocný, na kterýž by vo statku svém*) zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohli oc, ut in forma communi. Datum Bude, feria Va, ut supra, anno Christi, ut supra. Relator dominus cancellarius. *) Toto slovo na rasuře jest napsáno. 235. V Budíně 1499, 28. srpna. — Král obnovuje Jiříkovi z Vlašimě zápis na zámek Úsov. (Fol. 120'.) (Jiříkovi z Vlašímě.) Vladislav z božie milosti oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Jiřík z Vlašímě na Úsově, věrný náš milý, proše nás, abychme jemu summu zápisnú, kterůž má na hradě našem Úsově s jeho příslušenstvím, v margkrabství Moravském ležícím, mnohými listy a zápisy předkuov našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, též i našimi také zapsánu, proše nás, abychme jemu ty všecky zápisy a summy v jeden zápis a v jednu summu uvésti a tyto jiné listem naším zkaziti a umořiti ráčili. K jehožto slušné žádosti pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský nakloněni jsúce, kázavše prvé s pilností všecky listy a zápisy jeho, kteréž jest měl, buďto od krále Václava, Zigmunda, Albrechta, Ladislava, Jiřieho, králuov Českých a margkrabí Moravských, aneb od nás na témž zámku a městečku Úsově s jich příslušenstvím zapsané, vohle- dati a převrci, kterýchž se jest nalezlo a sečtlo ve všech těch zápisiech našich i předkuov našich svrchupsaných patnácte tisíc zl. uh.; v kteréžto summě zapsali jsme témuž Jiříkovi a erbóm jeho jmenovaný zámek náš Úsov s městečkem, se vsmi, činžemi, lidmi, hamry, horami železnými, s mety, s lukami, s lesy, řekami, rybníky, vodami, mlýny i se všemi jich a všelijakými puožitky, duochody a příslušnostmi, a mocí listu tohoto jakožto král Český a margkrabie Moravský zapisujeme, chtiece tomu, aby nadepsaný Jiřík s erby a budúcími svými jmenovaný zámek Úsov s jeho příslušenstvím v těch patnácti tisících zl. uh. drželi a jeho požívali a požívati mohli beze všie překážky tak dluho a dotud, dokudž bychme jim my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, puol leta napřed věděti nedali, a po vyjiti toho polúletie pořád zběhlého těch patnácti tisíc zl. uh. dobrých v moc jich nedali a nepoložili. Než dadúc jim po vyjití toho puol léta vypovědělého summu jejich svrchupsanú vcele a úplně, mají nám hned a povinni budú svrchupsaného zámku Úsova se vším jejich svrchupsaným příslušenstvím v moc naši postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A také my všecky listy a zápisy buď naše aneb předkuov našich svrchupsaných, kteréž jsme na ten zámek jměli, tiemto naším listem kazíme, moříme a v nic obra- cujem, tak že již všickni a každý z nich žádné viece moci ani které pevnosti nemá

Strana 150
150 B. XV. Registra krále Vladislava II. a mieti nebude nynie i v budúcích věčných časech, kdežby kolivěk a od koho kolivěk nalezeni byli, protože jest všecka moc a pevnost do tohoto listu našeho přenesena a převedena. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Jiříka, erbuov i bu- dúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu den sv. Augustina anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boe- mie vero vigesimo nono. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 236. V Budíně 1499, 26. srpna. — Král vyhrazuje Karlovi a Jiříkovi bratřín z Vlašimě, aby s města Litovle nebyli splacováni leda od krále. (Fol. 121.) Item dán jest list na pargameně urozenému Karlovi a Jiříkovi bratřím z Vla- šímě na takový zpuosob: jakož mají a drží v jistých zápisiech město krále JMti řečené Litovle v margkrabství Moravském ležící, aby svrchupsaný Karel a Jiřík*) odtud bez své vuole od žádného člověka ani od budúcích králuov Českých a marg- krabí Moravských**) splacováni nebyli, jediné leč by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti mohú a moci budú, dadúc jemu summu zápisnú, kterúž na tom zapsánu mají, jakož pak list ten***) témuž Karlovi na to město daný to všecko v sobě šíře drží, zavierá a vokazuje. Dán na Budíně v pon- dělí po sv. Bartholoměji apoštolu anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXIX°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Nad řádkou připsáno. **) Následující v ruk. slova „až do své živnosti“ jsou škrtnuta. ***) Na- depsáno nad řádkou. 237. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král dává Jeronymovi ze Skuhrova a Václavovi Hyndrákovi z Habrova výplatu. (Fol. 121.) Dle originálu c. k. univ. knihovny Pražské otištěno v tomto Archivu sv. VIII. str. 521 č. 178. 238. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král zapisuje tvrz Libenice Janovi Janovskému ze Soutic a synu jeho Janovi. (Fol. 122'.) (Janovi Janovskému z Soutic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl slovutný Jan Janovský z Soutic na Libenicích, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest koupil od urozeného Zdeňka Kostky z Po- stupic a na Novém Hradě tvrz a ves Libenice s dvorem poplužním, se vsí Grunthú,

Strana 151
z roku 1499, 26.—29. srpna. 151 s lidmi, dědinami, s úroky, poplatky, užitky, lukami, potoky, lesy, háji, rybníky, pastvami, pastvištěmi, s panstvím, s grunty i se všemi a všelijakými právy a pří- slušnostmi k té tvrzi od staradávna příslušejícími, kterýmiž kolivěk jmény a kterak kolivěk mohú jmenovány býti a odkudkoli aneb z čehožkoli pojíti, a k tomu dvě vsi kláštera Sedleckého, jmenovitě Dolany a Hořany s jejich příslušenstvím, za tři tisíce a za vosm set zl. uh. dobrých a za tři sta kop gr. č. na tom předky našimi, králi Českými, i námi také zapsaných, a nad to život jeden téhož Zdeňka a Viléma syna jeho druhý na též tvrzi zapsané vokázal, proše nás, abychme my ty listy a zápisy jeho, vohledajíc tu summu zápisnú i s těmi životy, všech těch listuov a zápisuov jedniem listem naším naň a na Jana, syna jeho, převésti a ty staré zkaziti a zrušiti rozkázati ráčili. Jehožto slušnú žádost znajíce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách poručili jsme v ty ve všecky listy a zápisy jeho pilně a potřebně nahlédnúti. Kteréž s pilností vohledavše, nalezlo se jest v nich všecko to v pravdě tak, jakž jest nás týž Jan zpravoval. A protož my chtiece žádosti a prosbě jeho dosti učiniti, převedli jsme všecku moc i všecko právo všech listuov a zápisuov, totižto ciesaře Zigmunda, krále Ladi- slava, Jiřieho, předkuov našich, též také i těch, kteréž od nás na tvrz a vsi svrchu- psané jměl, do tohoto našeho listu, tak aby svrchupsaný Jan Janovský s Janem s synem svým tvrz a ves Libenice i s jinými svrchupsanými vsmi a jich příslušnostmi nahoře jmenovanými ve třech tisících a v vosmi stech zl. uh. dobrých a ve třech stech kopách gr. č. jměl, držel a toho požíval a požívati mohl a moc jměl,*) nejsúc vodtud i s synem svým od nás ani od budúcích našich, ani od jiného žádného až do svých obú dvú živností splacováni. Než po jich obú dvú smrti my aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty osoby, jimžby výplata tvrze a vsí svrchupsaných spravedlivě příslušela, muožeme a moci budem tvrz a ves Libenice s jich svrchupsaným příslu- šenstvím od držiteluov těch, kteřížby toho po smrti jejich v držení a užívání byli, vyplatiti, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúce jim summu zlatých a gro- šuov svrchupsaných. Kteréžto přijmúc od nás vcele a úplně, mají nám hned a po- vinni budú té tvrze a vsi Libenic se vším jejich svrchupsaným příslušenstvím po- stúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všeli- jaké odpornosti. Což se pak zápisuov svrchupsaných králuov Českých i našich také na túž tvrz svědčících dotýče, ty jsme všecky zmořili, zrušili, zkazili a v nic obrá- tili a mocí listu tohoto rušíme, kazíme a v nic obracujem, tak že již viece žádné moci ani které pevnosti nemají a jmieti nebudú, nynie ani v budúcích věčných časech, od kohožby kolivěk a kde kolivěk nalezeny byly, buď všecky spolu aneb jeden z nich, protože jest jejich všecka moc a pevnost v tento náš list převedena a přenešena. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Jana a syna jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole

Strana 152
152 psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek den Stětie sv. Jana Kř., anno Christi millesimo quadringentesimo nonagesimo nono, regnorum autem nostro- rum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo nono. Ad relationem magnifici domini Alberti de Colowrat, magistri curie maiestatis regie. B. XV. Registra krále Vladislava II. *) V ruk. omylem slova „moc jměl“ jsou opakována. 239. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král dává Mikulášovi Trčkovi ml. z Lípy Chotěboř a Wildštein. (Fol. 123'.) (Mikulášovi Trčkovi mladšiemu.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil statečný Mikuláš Trčka mladší z Lípy na Lichtm- burce, věrný náš milý, proše nás s pilností: jakož má a drží město naše Chotěboř a hrad zbořený Wilštejn s jich příslušenstvím zapsaný v jistých zápisiech předkuov našich, králuov Českých, i v našich také, abychme jemu též město a zámek k dě- dicství dáti a zapsati ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám mnohé věrně činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách dali jsme témuž Mikulášovi Trčkovi, dě- dicóm a budúcím jeho město Chotěboř a hrad zbořený Wilštein k pravému a svo- bodnému dědicství se vším jich a všelijakým příslušenstvím, jakož to zbožie od stara- dávna v svých panstvích společně a nerozdielně jest bylo, nic nevymieňujíce, a čehož jest v držení týž Mikuláš a výsady měšťan Chotěbořských vokazují a zápisové před- kuov našich, králuov Českých, i naši také, a mocí listu tohoto dáváme, tak aby voni již též město a hrad pustý se vším jejich a všelijakým příslušenstvím od tohoto času dědičně jměli, drželi a jeho požívali nynie i v budúcích časiech tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé královstvie Českého svých měst a zámknov dě- dičných požívají a požívati mohú, bez umenšenie a našie i budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc větším i menším úřed- níkóm desk zemských královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkoli od svrchupsaného Mikuláše požádáni budete, město Chotěboř a hrad zbořený Wilštejn se vším a všelijakým jejich příslušenstvím ve dsky zemské dědicky vložiti a vepsati rozkázali bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Mikuláše, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek den Stětie sv. Jana Křtitele anno Christi MCCCCXCVIIII", regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk vigesimo nono. supremi cancellarii regni Boemie.

Strana 153
z roku 1499, 29. srpna. 153 240. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král dává Mikulášovi ml. i st. Trčkům z Lípy výplatu Svatého Pole. (Fol. 124°.) (Trčkovi staršiemu a mladšiemu.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od statečných Mikulášuov staršieho a mladšieho Trčkuov z Lípy strýcuov vlastních, věrných našich milých, abychme jim na Svatém Poli s jeho příslušenstvím výplatu dáti ráčili. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaní strýci zbožie Svatého Pole s jeho příslušenstvím od držiteluov nynějších aneb budúcích, když by toho čas přišel, buď společně aneb rozdielně, vy- platiti mohli a moc jměli, a vyplatiece je jměli, drželi a jeho požívali tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé královstvie Českého svých zápisných zboží spra- vedlivě užívají, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani vod jiného žádného splacováni, leč vod toho zákona, k kterémuž spra- vedlivě příslušie. Když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti mohú a moci budú, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim napřed věděti podle zněnie zápisuv jejich, kteréž na to mají. A po vyjití času vypověděného, položiec jim v moc jejich summu tu, kterúž na tom zapsánu mají, vcele a úplně, mají jim hned a povinni budú zbožie toho Svatopolského se vším jeho a všelijakým příslušenstvím v moc jich postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaných Mikulášuov dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ve čtvrtek den Stětie sv. Jana Křtitele letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského devátého a Českého dvadcatého devátého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Srov. Sedláčkovy Hrady a zámky sv. VI. str. 116. 241. V Budíně 1499, 29. srpna. — Král svoluje, aby Mikuláš Trčka z Lípy škody způsobené rybníkem u vsi Rejčkova jinak nahradil. (Fol. 125'.) (Mikulášovi Trčkovi z Líppy.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme zpraveni jménem statečného Mikuláše Trčky z Lípy na Vlašími, věrného našeho milého, kterak jest udělal na dědicství svém rybník u vsi Rejčkova, kterýž topí na grunty lidí kanovníkuov kostela Vyšehradského, proše nás, abychme jemu 20 Archiv Český XVIII.

Strana 154
154 B. XV. Registra krále Vladislava II. povolenie naše dáti ráčili, což by tiem rybníkem gruntuov lidí kanovníkuov kostela svrchupsaného zatopil, aby jim to jinými grunty svými dědičnými podle práva a obyčeje královstvie Českého oddati mohl, tak aby vo to v budúcích časiech i s dě- dici svými zmatkuov a nesnází neměl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Mikuláš činil a činí, s dobrým rozmyslem a naším jistým vě- domím, mocí královsků v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu, aby on, cožkolivěk tiem rybníkem svým gruntuov lidí kanovníkuov Vyšehradských zatopí, mohl jim to grunty svými dědičnými dobrými a hodnými a jim příležitými podle práva a obyčeje Českého královstvie na schválenie dobrých a hodno- věrných lidí oddati, tak že by oni to za dosti přijali. A cožkolivěk tiem rybníkem*) gruntuov jejich zatopí, to má při něm a při dědicích a budúcích jeho na věčné časy dědičně zuostati. A též zase cožkolivěk těm lidem za jich grunty oddá, tak jakož se svrchu píše, to má při nich také věčně a dědičně zuostati, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkolivěk týž Mikuláš těm lidem za grunty jejich podle práva a obyčeje královstvie Českého na schválenie dobrých a hodnověrných lidí oddá a s nimi se smluví a srovná,**) takže voni na tom přestanú a za své přijmou,***) a vám to vokáže a na vás požádá, abyšte jemu ty grunty ve dsky zemské vložili a vepsali, tak abyšte učinili bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ve čtvrtek den Stětie sv. Jana Kř. letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého a krá- lovství našich Uherského devátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Následující slova „za jich“ škrtnuta. **) následující slovo „že“ škrtnuto. ***) v ruk.: přijmuov. 242. V Budíně 1499, 24. července. — Král dává Janovi Čabelickému ze Soutic výplatu na vsech Březničce a Černkovu. (Fol. 126.) (Janovi Čabelickému ze Soutic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem slovutného Jana Čabelického z Soutic a na Tejně, abychme jemu výplatu dáti ráčili na vsech Malé Březničce a Černkovu s jejich pří- slušenstvím. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme témuž Janovi výplatu na vsech svrchupsaných a tiemto listem dáváme, tak aby on ty vsi, totižto Březničku a Černkov s jejich příslušenstvím, od držiteluov nynějších

Strana 155
z roku 1499, 11. května a 24. července. 155 vyplatiti mohl a moc jměl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim summu jejich zápisnú, kterúž na tom zapsánu mají. Kteréžto vsi když týž Jan vyplatie, má je jmieti, držeti a jich požívati, nejsa vodtud bez své vuole od žádného člověka splacován, leč od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela. Všakž tak, kdyžbychme to sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúce jim v moc jejich summu zápisnú, kterúž na tom mají vcele a úplně; kterúž voni přijmúce od nás zúplna, mají nám a povinni budú vsí svrchupsaných s jejich příslušenstvím hned postúpiti, a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké od- pornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Jana dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svě- domie oc. Dán na Budíně u vigilji sv. Jakuba ap. anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. Srov. Sedláčkovy Hrady sv. VII. str. 267. 243. V Budíně 1499 (?), 11. května. — Král dává pánům z Weitmile opravu na vsi Mikulovicích. (Fol. 127.) (Pánóm z Wajtmille.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme urozeným Ladslavovi, Janovi, Michalovi, Kryštofovi a Šebestianovi bratřím a strýcóm z Wajtmille, věrným našim milým, jakožto král Český a margkrabie Moravský dali a tiemto listem dáváme opravu na vsi řečené Mikulovice, v marg- krabství Moravském ležící a k klášteru Želevskému příslušející, tak aby svrchupsaní bratřie a strýci a dědici jich v jmenované vsi Mikulovicích lidi obývajície v své opravě jměli a jich před každým, ktožby na ně mocí bez práva sáhnúti chtěl, ob- hajovali. A cožkoli obyvatelé jiných vsí opravních k hradu Znojemskému za tu opravu činiti mají a povinni jsú, to aby jim a dědicóm a budúcím jich též bez umenšenie všecko činili tak dlúho a dotud, dokud od nich my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, hradu Znojemského k držení a požívání svému nevyplatíme, a déle nic. Protož přikazujem hajtmanu, najvyššiemu komorníku a sudím margkrabstvie Moravského nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte v ta- kové opravě svrchupsané vsi Mikulovic již psaným strýcóm a bratřím ani budúcím jich nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli nynie ani budúcně. Tomu na svě- domie oc. Dán na Budíně v sobotu po božiem vstúpení, anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo*) Boemie vero vigesimo septimo. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Původní nono škrtnuto. Vzhledem k této opravě a k souhlasnému pak počtu let panování v Čechách sluší snad opraviti rok od narození Páně na 1498. 20*

Strana 156
156 B. XV. Registra krále Vladislava II. 244. V Budíně 1499, 24. června. — Král vykazuje Ctiborovi Čejkovi z Olbramovic plat. (Fol. 127.) (Ctiborovi Čejkovi z Úbramovic.) Dán jest list na pargameně slovutnému Ctiborovi Čejkovi z Úbramovic na takový zpuosob: poněvadž jest se služeb a věcí světských zbavil a pánu Bohu se již slúžiti oddal, taková se milost témuž Čejkovi od krále JMti činí, aby jemu vydáváno bylo z ungeltu na Starém Městě Pražském každý týden deset gr. č., a to až do jeho živnosti. Dán na Budíně v pondělí den sv. Jana Kř. anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero Ex commissione propria maiestatis regie. vigesimo octavo. 245. V Budíně 1499, 25. srpna. — Král dává písaři Martinovi nápad. (Fol. 127'.) Item dáno jest právo a nápad krále JMti po smrti Šimona, kterýž v Novém Bydžově umřel, Martinovi písaři v Starém Městě Pražském. Dán na Budíně po sv. Bartholoměji anno Christi millesimo quadringentesimo nonagesimo nono, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo nono. Ex commissione propria maiestatis regie. 246. V Budíně 1499, 8. srpna. — Král dává Hanušovi z Elsnic svobodu horní. (Fol. 128.) Item dán jest frystunk slovutnému Hanušovi z Elsnic, aby on s kverky svými a*) na všech gruntiech svých dělati a pavovati mohl, a k tomu aby urbury do komory královské příslušejície z těch hor neplatil ani dával až do své živnosti. Než po smrti jeho ktožby chtěli na těch horách dělati a pavovati, mají zachováni býti při řádu a obyčeji jiných hor českých. Dán na Budíně ve čtvrtek před sv. Vavřincem anno Christi 1499. Relator dominus cancellarius. *) a jest škrtnuto. — Hanuš z Elsnic držel od r. 1492—1502 hrad Navarov u Železného Brodu. Srov. Sedláčkovy Hrady X. str. 296: 247. V Budíně 1499, 24. srpna. — Král potvrzuje poslední pořízení Mikuláše Poledne ze Želkovic. (Fol. 128.) Item dáno jest potvrzenie kšaftu na papíře dětí a statku Mikuláše Poledne z Želkovic ve všem jeho znění a položení oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v sobotu den sv. Bartholoměje apoštola božieho anno Christi 1499. Commissio propria domini regis.

Strana 157
z roku 1499, 10. března—30. září. 157 248. V Budíně 1499, 7. září. — Král podřizuje židy Pražské sudímu dvorskému, jiných pak krá- lovských měst král. podkomořímu. (Fol. 128.) Otištěno v Čelakovského Privilegiích měst Pražských č. 193 str. 313. 249. V Budíně 1499, 30. září. — Král dovoluje židu Abrahamovi Eliášovi z Litoměřic pobyt v Praze. (Fol. 129.) Item dán jest otevřený [list] na papíře židu Abrahamovi Eliášovi z Lithoměřic*) na takový zpuosob, aby on tu v Praze i s čeledí svú pobýti mohl, a dluhy své, kteréž má v Lithoměřicích anebo jinde, vyupomínati. Dán na Budíně v pondělí po sv. Michalu anno Christi 1499. *) Následující „aby“ škrtnuto. 250. V Budíně 1499, 30. září. — Král svoluje totéž židovi Izákovi z Litoměřic. (Fol. 129.) Item takový list jest dán Izákovi židu z Lithoměřic oc. Dán na Budíně v pondělí po sv. Michalu anno Christi, ut supra. Commissio propria maiestatis regie, 251. V Budíně 1499, 10. března. — Král dává Václavovi z Teplé clo na Vltavě. (Fol. 129.) (Václavovi z Teplé.) Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznešeno jménem slovutného Václava z Teplé na Rostociech, věrného našeho milého, kterak má a drží mlýn na Vltavě u Roztok, mimo kterýž jemu les doluov plaviece škody některé činie, jez jemu kaziece, prosiece nás, bychme jemu u téhož mlýna na těch, ktožby tady les poplavili, clo dáti a vysaditi ráčili, tak aby na to jez ten dělati a opravovati mohl i s dědici a budúcími svými. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, a nechtiece, aby on dělaje a čině náklady na jez svr- chupsaný skrze lesu plavenie zkažený, měl toho škodu jmieti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby svrchupsaný Václav s dědici i budúcími svými bral cla a bráti mohl od těch, ktož mimo mlýn jeho svrchupsaný les plaviti budú, po dvú penězích bielých od jednoho splavu tolikrát, kolikrátžby jej tady plavili, nynie i budúcně A von na to má i s dědici svými jez ten dělati a opravovati tolikrát, kolikratžby toho potřeba kázala, a to bez našie i budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž proto chceme, aby toto dánie a vysazenie cla svrchu-

Strana 158
158 B. XV. Registra krále Vladislava II. psaného bylo bez ujmy a škody každému na jeho spravedlnosti. A ktožby tento list jměl oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí po sv. Gedrutě anno Christi 1499. Commissio propria maiestatis regie. 252. V Budíně 1499, 2. října. — Král zastavuje zámek Mělník. (Fol. 130.) Uveřejní prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 253. V Budíně 1499, 30. září. — Král dává Šebestianovi Zalcarovi mocný list. (Fol. 130.) Item dán jest list mocný slovutnému Šebestiánovi Zalcarovi, měštěnínu Olomúckému, na kterýžby o statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí po sv. Michalu anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie Commissio propria maiestatis regie. vero vigesimo nono. 254. V Budíně, 1499, 14. října. — Král dává Matiášovi z Častrova list mocný. (Fol. 131.) Item dán jest list mocný slovutnému Mathiášovi z Častrova, na kterýžby o statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v pondělí před sv. Havlem anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Ex commissione propria maiestatis regie. 255. V Budíně 1499, 21. října. — Král osvobozuje téhož Matiáše z Častrova od povinnosti přijmouti v Hradišti Uherském úřad městský. (Fol. 131.) Item dán jest témuž Mathiášovi z Častrova list na pargaméně na takový zpuosob, aby*) on jsa a bydleje v městě Hradišti, v margkrabství Moravském ležíciem, úřaduov městských, totiž foytského, konšelského, purgmistrského i jiných všech, dokudž by v témž městě Hradišti obýval, prázen a z nich vysvobozen byl oc, ut in forma communi. Datum Bude feria IIa die undecim milia virginum anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero XXIX°. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Nadepsáno nad řádkou.

Strana 159
z roku 1499, 2.—21. října. 159 256. V Budíně 1499, 3. října. — Král potvrzuje Ladslavovi z Boskovic plat komorní se vsí klá- štera Hradištského. (Fol. 131'.) (Ladslavovi z Bozkovic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Ladslav z Bozkovic na Třebové, najvyšší komorník markrabstvie Moravského,*) věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest urozený někdy Albrecht z Bozkovic na Letovicích, bratr jeho, dětí i všeho a všelijakého statku svého mocným i otcovským poručníkem a nápadníkem udělal, proše nás při tom, jakož také má a drží v zápisu najjasnějšieho kniežete pána**) Zigmunda Římského, Uherského a Českého krále a margkrabí Moravského, předka a praděda našeho slavné paměti, plat do komory našie příslušející na vsech kláštera Hradištského blíž Olomúce ležícieho a na místě našem Uničově, abychme jemu a erbóm jeho při držení a požívání platu toho svrchupsaného některú milost dáti a učiniti ráčili, tak aby toho volnějie a svobodnějie užívati mohli. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Ladslav činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský tyto jsme při držení a požívání platu svrchupsaného jemu Ladslavovi a erbóm jeho milosti učinili a tiemto listem činíme a dáváme, chtiece tomu, aby voni ten plat na zboží kláštera Hradištského a města našeho Uničova svrchupsaného jměli, drželi a jeho požívali tak a tiem obyčejem, jakož toho jmenovaný Albrecht s předky svými podle zněnie zápisuov***) svých požívali, nejsúc s toho bez své vuole od žádného člověka splacováni, leč od nás samých aneb budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských. Když bychme to k svému vlastniemu jmění, držení a po- žívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim podle zněnie zápisuov jejich summu jejich zápisnú, kterúž na tom zapsánu mají, vcele a úplně. Kterúž přijmúc od nás, mají nám a povinni budú platu svrchupsaného hned postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti; pakli bychme to od nich vy- platiece sami toho nedrželi ani požívali, než někomu jinému zastavili, zase vyplatiti a to držeti tak dlúho a dotud, dokudž bychme toho sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání, tak jakož se napřed píše, nevyplatili †) a toho nepožívali. A ktožby list tento jměl s svrchupsaného Ladslava a erbuov jeho dobrú a svobodnú volí, ten má mieti plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Datum Bude feria Va ante Dionisii anno Christi MCCCCXCVIIII’, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Ex commissione propria mtis regie. Boemie vero XXIX°. *) na rasuře. **) „kniežete pána“ nadepsáno. ***) je škrtnuto. †) následuje ještě jednou „nevyplatili“.

Strana 160
160 B. XV. Registra krále Vladislava II. 257. V Prešpurce 1499, 7. listopadu. — Král dává Ladslavovi ze Šternberka list mocný. (Fol. 132.) Item dán jest list mocný ur. Ladslavovi z Šternbergka na Bechyni, na kterýž by vo statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Datum Posonie, feria Va post Omnium Sanctorum anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Ladslav z Št. držel Bechyň jako bratr nedílný Zdeslavův již před smrtí tohoto († 29. dubna 1501). Sám zemřel 18. listopadu 1521 bezdětek, zapsav manželce své Anně z Hradce polovici Bechyně a postoupiv druhé polovice bratru svému Janovi, jenž byl od r. 1518 až do smrti své purkrabím Karlšteinským. (Sedláček, Hrady VII, 26.) 258. V Prešpurce 1499, 7. listopadu. — Král potvrzuje smlouvu měšťanů Roudnických s Půtou z Ryzmberka. (Fol. 132'.) (Potvrzenie smlúvy měšťanóm Rúdnickým.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Puotha z Ryzmbergka na Švihově, najvyšší sudí královstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest udělal celú a dokonalú smlúvu s měšťany svými Rúdnickými vo některé kusy a milosti, kteréž jsme jim byli k prosbě a žádosti jejich dali a listem naším zapsali, však posléz, nežli on od nás na též zbožie a panstvie Rúdnické výplatu jměl, a nad to že jim některé jiné dal a zapsal, kterýchž milostí bez vuole a proti zápisu jeho nemohli jsú dostatečně užívati; proše nás, abychme té smlúvy, kterúž jest s nimi učinil, listem naším potvrditi a při tom těch věcí v ní zapsaných nechati a zuostaviti ráčili. K jehožto žádosti a prosbě pro mnohé a věrné služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách potvrdili jsme smlúvy svrchupsané ve všem jejiem zněnie, položení, punktiech, klauzulech a artykulech, kteréž v sobě má, drží a vokazuje, a tiemto listem potvrzujem, chtiece tomu, aby měšťané Rúdnicští svrchu- psaní, nynější i budúcí, těch svobod v té smlúvě zapsaných požívali a požívati mohli nynie i budúcně, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek po Všech Svatých anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero Ex commissione propria maiestatis regie. vigesimo nono. Co obsahovaly smlouvy Roudnických s Půtou Švihovským z Ryžmberka, nevíme. Srov. Sedláčkovy Hrady VIII, str. 183. 259. V Prešpurce 1499, 7. listopadu. — Král dává Strachotovi Vostrovci z Kralovic list mocný. (Fol. 133.) Item dán jest list mocný slovutnému Strachotovi Vostrovci z Kralovic, na

Strana 161
z roku 1499, 24. srpna—9. listopadu. 161 kterýž by vo statku svém zřiezenie vedle vuole*) a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Dán v Prešpurce**) ve čtvrtek po Všech Svatých anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. *) následující omylem opakovaná „vuole“ škrtnuta. **) původní „v Budíně“ vyškrábáno. 260. V Budíně 1499, 24. srpna. — Král vyhrazuje Oldřichovi Myškovi ze Žlunic, aby se svých vsí zápisných nebyl splacován leda od krále. (Fol. 133.) (Voldřichovi Myškovi ze Žlunic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl slovutný Voldřich Myška ze Žlunic na Přemyšli, věrný náš milý: Jakož má a drží vsi Semiklovice a Zátvoru s dvorem poplužním i s jinými jich příslušnostmi k klášteru sv. Ambrože, v Novém Městě Pražském ležíciemu, příslušejícieho, proše nás s velikú prosbú, abychme jemu při držení a požívání týchž vsí s jejich příslušenstvím některú milost dáti a učiniti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám činil, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách tuto jsme témuž Voldřichovi a dědicóm jeho *) milost při držení nadepsaných vsí učinili a tiemto listem činieme, aby oni je s jejich příslušenstvím jměli, drželi a jich požívali a požívati mohli, nejsúc s toho bez své vuole splacováni od žádného člověka, leč od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, kterýmžby ta výplata spravedlivě příslušela, všakž tak a tiem obyčejem, když bychme to chtěli k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti, to učiniti muožeme a moci budeme, když by se nám kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim v moc jejich summu zápisnú podle zněnie listuov a zápisuov, kterúžto na tom zapsánu mají. Kterúžto přijmúc od nás vcele a úplně, mají nám té vsi s týmž dvorem svrchupsaným se vším a všelijakým jejich příslušenstvím hned postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Voldřicha, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně den sv. Bartholoměje anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. Ex commissione propria maiestatis regie. *) „jeho“ nadepsáno nad řádkou. — Srov. výše č. 231. 261. V Prešpurce 1499, 9. listopadu. — Král dává Jindřichovi Hukovskému z Ochob list mocný. (Fol. 134.) Item dán jest list mocný slovutnému Jindřichovi Hukovskému z Ochob, na kterýž by o statku svém zřízenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in 21 Archiv Český XVIII.

Strana 162
162 B. XV. Registra krále Vladislava II. forma communi. Datum Posonie sabbato ante Martini anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. 262. V Prešpurce 1499, 10 listopadu. — Král povoluje městu Duchcovu dva trhy výroční (Fol 134.) Item městu Duchcovu dán jest jeden jarmark v úterý před Narozením M. Božie, a druhý ten úterý po Svátosti, každý s vosmi dny pořád zběhlými. A jakož jsú tíž měšťané trh téhodní v pátek jměli, převodí se jim listem tiemto, aby oni v středu každý týden ten trh jměli, drželi nynie i na budúcie časy. Dán v Prešpurce v neděli před sv. Martinem*) anno Christi MCCCCXCVIIII°, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Opraveno z „Ambrožem“. 263. V Prešpurce 1499, 10. listopadu. — Král povoluje Vodňanským, aby mohli pečetiti červeným voskem. (Fol. 135.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 264. V Prešpurce 1499, 10. listopadu. — Král potvrzuje smlouvu Zdeňka z Kokor s klášterem sv. Kateřiny v Olomouci. (Fol. 135.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI. str. 540 č. 726. V registru označeno ke konci: Relator dominus cancellarius. 265. V Budíně 1499, 5. dubna. — Král vysazuje Prokopovi z Habřiny ves při zámku jeho Hrádku za městečko. (Fol. 135'.) (Mistru Prokopovi vysazuje se ves za městečko.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem slovutného Prokopa z Habřiny, věrného našeho milého, abychme ves při Hrádku zámku jeho ležící za městečko vysaditi, a při tom obyvatelóm téhož městečka některé milosti dáti a učiniti ráčili, tak aby tu sediece, živností svých tiem lépe a dostatečnějie hleděti a je vésti mohli. K kteréžto prosbě pro služby téhož mistra Prokopa, kteréž jest nám činil, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách vysadili jsme jižpsanú ves u Hrádku, zámku jeho ležící, za městečko a tiemto listem vy- sazujem, tak aby po tento den těch svobod a milostí užívalo, kterýchž jiná městečka královstvie Českého užívají a užívati mohú buď z práva aneb z obyčeje, dávajíce

Strana 163
z roku 1499, 5. dubna—23. listopadu. 163 jim trh téhodní každú středu, a jarmark roční v středu před hodem Narozenie P. Marie s vosmi dny pořád zběhlými. Na kteréžto trhy a jarmark voziti mají a moci budú všelijaké potřeby a tam je prodávati a zase domuov bez překážky voziti; a tržné dávati mají ti, ktož na trhy neb jarmark přijedú. A k tomu aby mohli k šenkování piva vařiti, suol skládati, vobilé ladovati, vlnu kupovati, řemesla dělati tiem vším obyčejem a zpuosobem, jakožto jiná svobodná městečka královstvie Českého činie, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc podkomořiemu i jiným všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte obyvatele svrchupsaného městečka, nynějšie i budúcie, v těch ve všech milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Všakž proto chcme, aby takové dánie městečka a milostí napřed dotčených bylo každému bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek před Próvodní nedělí letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a královstvie našich Uherského devátého a Českého dvadcátého vosmého. Ex commissione propria maiestatis regie. 266. V Prešpurce 1499, 22. listopadu. — Král zapisuje Václavovi Bezdružickému z Kolovrat purkrabství Vyšehradské. (Fol. 136'.) Item dán jest list urozenému Václavovi Bezdružickému z Kolovrat na purg- krabstvie Vyšehradské na takový zpuosob, že král JMt purgkrabstvie Vyšehradské s jeho příslušenstvím po smrti nynějšieho purgkrabí neráčí ani má dáti komu jinému, než již psanému Václavovi. Pakli by JMKská z nepaměti aneb z kterého omylu svrchupsané purgkrabstvie komužkolivěk jinému nežli jemu ráčil dáti, to dání proti tomu nebude ani má jmieti jaké moci žádným obyčejem. Dán v Prešpurce v pátek ante festum s. Katharine virg. anno d. oc LXXXXIX', regnorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. 267. Bez místa 1499, 23. listopadu. — Král dává Hynkovi Báderskému z Újezda dvůr Libici k manství. (Fol. 136'.) (Hynkovi Báderskému z Újezda.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest přistúpil před nás slovutný Hynek Báderský z Újezda, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak slovutný Jindřich z Tajchnic dvuor v Libici, na kterémž nynie sedí, se vším jeho příslušenstvím toliko do života svého drží, kterýžto dvuor manstvím k Poděbradu, zámku našemu, příslušie, proše nás, abychme ten nápad po smrti téhož Jindřicha naň a na dědice a budúcí jeho převésti ráčili. K jehožto 21*

Strana 164
164 B. XV. Registra krále Vladislava II. prosbě pro věrné služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách jižpsaný dvuor se vším jeho příslušenstvím po smrti svrchupsaného Jindřicha již- psanému Hynkovi a jeho dědicóm dali jsme a tiemto listem dáváme, chtiece tomu konečně, aby von Hynek i s svými dědici ten dvuor s jeho příslušenstvím po smrti nadepsaného Jindřicha jměl, držel a jeho užíval a užívati mohl tiem vším právem a zpuosobem, jakožto jiní manové naši k Poděbradóm příslušejície dvoruov svých manských užívají, bez překážky všelikteraké naší i potomkuov našich, pánův Podě- bradských. Však při tom toto znamenitě vymieňujíce: když by koli nadepsaný Hynek nebo jeho dědicové obesláni byli podle jiných manuov našich na zámek náš Poděbrady, tehdy tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala, má a povinen bude pacholka hodného s kuší na zámek Poděbrady poslati a dáti bez odpornosti, a tu jemu potřeba jídla a pití podle jiných manuov dána býti má. A také nadepsaný Hynek nebo jeho dědicové ten dvuor budú moci dáti, zastaviti, prodati, směniti a s ním jako s svým vlastním učiniti, jakž by se jim zdálo a líbilo, a to bez našie i potomkuov našich, pánuov Poděbradských, všelikteraké překážky. Však proto bez újmy služeb a po- vinnostech [sic] našich nám z toho dvoru příslušejících. A ktožby list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Sabbato ante festum s. Katharine virg. anno oc 99, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Relator dominus cancellarius oc. Srov. č. 173. 268. V Prešpurce 1499, 6. listopadu. — Král dává Hanušovi Haugvicovi z Biskupic město Jevičko k dědictví. (Fol. 137.) (Hanušovi Haugvicovi z Biskupic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od statečného Hanuše Haugvice z Biskupic na Bouzově, věrného našeho milého: Jakož má a drží město Jevičko s jeho příslušenstvím, v margkrabství Moravském ležície a k témuž margkrabstvie příslušejície, v znamenité summě vod předkuov našich i také vod nás zapsané, abychme jemu a erbóm jeho též město s jeho příslušenstvím k dědicství dáti a vysvoboditi ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé věrné, pilné a užitečné služby, kteréž jest nám činil, činí a potomně činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost náchylnější pozná, a protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský dali jsme a tiemto listem dáváme témuž Hanušovi, erbóm a budúcím jeho nadepsané město Jevičko se vším a všelijakým jeho příslušenstvím k pravému a svobodnému dědictví dáváme a vysazujeme tak, že je po tento čas dědičně jmieti, držeti a jeho požívati mají a moci budú tiem vším právem, obyčejem

Strana 165
z roku 1499, 6. listopadu. 165 a zpuosobem, jakožto i jiní obyvatelé téhož margkrabstvie svých dědičných a svobodných měst požívají, nynie i na budúcie věčné časy, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A jakož jest v témž městě klášter zákona a řádu sv. Dominika, ten z zvláštnie milosti svrchupsanému Hanušovi, erbóm a budúcím jeho, v opravu a obranu dáváme, tak že voni jej v své obraně a opravě jmieti a držeti mají a moci budú nynie i budúcně, žádných jim ani lidem jejich útiskuov ani kterých obtiežností mimo spravedlnost nečiniece ani jiným činiti dopúštějíce, tak jakož jim toho dokonce věříme. Přikazujíc hajtmanu, najvyšším komorníku a sudím margkrabstvie Moravského, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, když kolivěk od častopsaného Hanuše Haugvice požádáni budete, město Jevičko předepsané s jeho příslušenstvím i tento náš list ve dsky zemské vložiti a vepsati kázali, jináč toho nečiniece. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v pondělí na den sv. Linharta anno domini oc LXXXXIX°. Ad mandatum maiestatis regie Johannes de Ssellnberg summus cancellarius regni Boemie manu propria subscripsit. 269. V Prešpurce 1499, 6. listopadu. — Král zastavuje pánům z Waitmile Poděbrady, Kolín a Hradištko. (Fol. 138.) (Jistota pánóm z Wajtmille na vosm tisíc sedm set a sedmdesát kop gr. č.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož urozený Zdeněk Kostka z Postupic na Novém Hradě, Bohuše Kostka z Postupic na Lithomyšli, minemajstr na Horách Kutnách, Albrecht z Chlumu na Košmberce, Jan Svojanovský z Bozkovic, stateční a slovutní Čeněk z Barchova na Dašicích, Jan Firšic z Nabdína, Albrecht Rendl z Úšavy, prokurator náš, Zdeněk z Pitkovic, Jindřich Amcha z Borovice (sic), Bartholoměj Buben ze Všebořic, Jindřich z Dlúhé Vsi na Vyšehořovicích, Jan Repa z Neveklova, Ondřej Přebor z Radešína, Hynek Bradlecký z Mečkova, Štěpán Anděl z Ronovce, Oldřich Přemyšlenský ze Žlunic slíbili jsú za nás a slibují za dluhy naše k urozeným Ladslavovi, Janovi, Michalovi, Kryštofovi a Šebestianovi strýcóm a bratřím z Wajtmille za vosm tisíc sedm set a sedmdesát kop gr. č., a k žádosti naší v tom se nám povolně a hotově najíti dali a skutečně vokázali; za kteréžto dluhy slibovali jsú za nás někteří páni, kterýmž jsme jistotu dskami zemskými na zámciech našich učinili, jmenovitě na Poděbradech, Kolínu a Hradištku. A k tomu nad to úředníci naši s těch zámkuov jim jsú slíbili, pokud se k nim s těmi zámky zachovati mají. My pak znajíce nahořepsaných věrných našich milých k nám a naší potřebě takovú povolnost, nechtiece, aby skrze ten slib které škody vzali, jakož jest nám to netoliko slušné ale i spravedlivé učiniti a je dostatečně opatřiti, aby skrze

Strana 166
166 B. XV. Registra krále Vladislava II. to rukojemstvie žádné škody nevzali, s dobrým rozmyslem a našich věrných radú, mocí královskú v Čechách takto jsme je opatřili a tiemto listem opatřujem: Najprvé jim slovem naším královským slibujíce sami za se i za budúcie naše, krále České, v též je zavazujíce, že je z toho rukojemstvie a slibu bez jich škody všelikteraké vypraviti máme, a v tom jim zámky naše svrchupsané, totižto Poděbrady, Kolín a Hradištko se vším a všelijakým jejich příslušenstvím zastavujem, totižto s městy, městečky, s vesnicemi, s dvory kmecími, s platy, s poplužími, s rybníky, s lesy, lukami, s Labem i s jinými řekami, i se všemi zvólemi a příslušnostmi, tak jakž to sami držíme a toho požíváme, bez umenšenie a to takovým zpuosobem, že s těch sum za nás od nich slíbených máme a slibujeme úroky platiti a zpravovati i jistiny a je vyvazovati bez jich všelijaké škody. Pakli bychom jich nevyvadili za našie živnosti a na ně skrze to které škody přišly, tehdy aby voni s jedniem komorníkem pražským mohli se uvázati v svrchu- psané zámky s jich všelikterakými příslušnostmi, duochody a užitky držeti a jich požívati tak dlúho a dotud, dokudž by z toho rukojemstvie bez své všelikteraké škody od nás vyvazeni a vypraveni nebyli i se všemi škodami skrze to vzatými a kterakž koli proto rukojemstvie přišlými. A k tomu úředníci naši na zámciech našich svrchupsaných, kteříž nynie jsú aneb na potomní čas budú, mají jim na potomní čas slíbiti takovýmto zpuosobem: jestli že by nás pán Buoh prve smrti neuchoval, jehož pane Bože rač ostřieci, a prvé nežli bychom je z toho rukojemstvie a slibu vyvadili bez jich všelikteraké škody tak, jakož se napřed píše, tehdy úředníci naši na těch zámciech, totižto Poděbradech, Kolínu a Hradištku, s těmi zámky se všemi jich příslušnostmi, duochody a puožitky nemají k žádnému jinému s těmi zámky zřenie jmieti a jich nemají budúciemu králi ani zemi postupovati, leč by prvé nahořepsaní rukojmie naši z toho dluhu a slibu za nás učiněného vyvazeni byli bez své všie a všelikteraké škody. A voni úředníci s těch zámkuov úroky za ty dluhy zpravovati mají. A což by přes to přebiehalo mimo ty úroky, tiem jistiny těch dluhuov placeny býti mají; a žádnými penězi jinam hýbati ani jich kam obráceti nemají, nežli na placenie dluhuov nahoře psaných, totiž úrokuov a jistin. A každého roku země počet od nich přijímati mají, z sebe k tomu vyberúce osoby, které a kolik by se jim zdálo. A což by koli jistiny zaplaceno bylo, na to kvitancí od nade- psaných rukojmí přijieti mají, z čehož vyvazeni budú. Pakli by týmž rukojmiem se nezdálo v tom slibu a rukojemství déle státi a dali budúciemu králi, potomku našemu, puol léta napřed věděti, aby je vyvaditi ráčil; pakli by krále v zemi nebylo ale zemi, a voni rukojmie nahořepsaní z toho vyvazeni nebyli, tak jakož se častokrát píše, bez své škody, tehdy po vyjití toho puol léta napřed věděti daného budú se moci v ty zámky uvázati, a úředníci mají jim jich postúpiti se všemi jich užitky a příslušnostmi i se všemi diely, svršky a nábytky, a je držeti a jich užívati mají

Strana 167
z roku 1499, 6. listopadu. 167 dotud a tak dlúho, dokudž by od budúcieho krále, potomka našeho, nebolito od země vypraveni z toho slibu nebyli se všemi škodami a náklady skrze to kterak koli vzatými. A když by z toho slibu koli a rukojemstvie vyvazeni byli, mají a povinni jsú a budú buduciemu králi aneb zemi těch zámkuov postúpiti beze všie odpornosti tak s těmi svršky, které jsú k sobě přijali od úředníkuov našich. A úředníci nynější, kteříž jim tento slib učiniti mají, nemají jinému žádnému úředníku těch zámkuov sstupovati, ač bychme my za našie živnosti kterého změniti chtěli, leč ten, ktož by na jeho miestě toho ssazeného býti jměl, týž slib častopsaným rukojmiem našim učinil, jako on podle tohoto našeho zněnie majestátu. A jestli že by nás pán Buoh smrti neuchoval a jim nadepsaným rukojmiem keří se úředníci nelíbili dřieve, nežli by vyvazeni byli, tehdy mají toho na zemi žádati, aby jim jiné úředníky aneb úředníka hodného vsadili, ale však vždy prve aby jim též slib učinili jako první úředníci rukojmiem častopsaným. Protož chtiece, aby tento náš majestát další pevnost toho všeho jměl, a chtějiece častopsané rukojmie naše, což bychme nejdostatečnějie mohli, opatřiti, znajíce k nám od nich zvláštní povolnú dóvěrnost, aby skrze to v žádnú škodu a zmatek nepřišli, přikazujem přísně pod milosti naší zachováním úředníkóm větším i menším desk zemských, aby kdyžby koli byli požádáni od rukojmí našich nahoře psaných, aby tento náš majestát ve dsky zemské slovo od slova vepsali, toho jináč nečiniece, ač se hněvu našeho královského uvarovati chtějí. Tomu na potvrzenie a širší svědomie oc. Dán v Prešpurce v středu před sv. Martinem anno Christi MCCCCXCVIIII°, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. 270. V Prešpurce 1499, 6. listopadu. — Král dává jistotu některým svým věřitelům. (Fol. 140.) (Jistota na dluhy dolepsané některým osobám jako těmto: Rájeckému, Mi- hulové, Heřmanovi oc.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: jakož urození Albrecht z Kolovrat na Libšteině, hofmistr dvoru našeho, Zdeněk z Štern- bergka na Zbiroze, Jan z Kolovrat na Novém Hradě, Kryštof z Gutšteina, Albrecht z Kolovrat na Krakovci, Jan z Waitmille, Henrych z Gutšteina, Mikeš Žehrovský z Kolovrat, Jetřich z Gutsteina, Michal z Waitmille, Zdeněk Dobrohost z Ronšperka, Bernhart z Waldšteina, stateční a slovutní Jan z Klenového, Votík Kamenický z Tropčic, Václav z Rúpova, Pešík z Komárova, Václav Bechyně z Lažan, Jan Vratislav z Mitrovic, Zdeněk z Kladna slibili jsú za nás a slibují za dluhy naše osobám jmenovitě těmto: Rájeckému za tisíc kop gr., Mihulové za puol šesta sta kop gr., Heřmanovi Bohdaneckému za vosm set kop gr., Wajstorfovi za puol šestnácte sta kop gr., Bejchorskému Janovi za puol třetieho sta kop gr., Kunátovi Dobřen- skému za puol páta sta kop gr., Divišovi Hustieřanskému za puol druhého sta kop

Strana 168
168 B. XV. Registra krále Vladislava II. gr., Vopršalovi za šest set zl., panu Donínskému za tisíc kop gr. a témuž za tisíc zl., Horstorfarovi za tři tisíce kop gr. A k žádosti naší v tom se nám povolně a hotově najíti dali oc, ut in eadem forma, ut supra. Datum anno oc omnia, ut supra. 271. V Prešpurce 1499, 12. listopadu. — Král vydává prohlášení v příčině odcizování statků zemských. (Fol. 140.) Originál chová se v archivu svatováclavském pod č. 277. Text otištěn v tomto Archivu sv. V. str. 500. 272. V Prešpurce 1499, 30. října. — Král rozmnožuje Mikulášovi Trčkovi ml. z Lípy summu zápisnou na Lichtenburce. (Fol. 142.) (Mikulášovi Trčkovi mladšiemu.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že znamenajíc povolnost a hotovost mnohých věrných služeb, kteréž nám statečný Mikuláš mladší Trčka z Lípy na Lichtmburce, věrný náš milý, činil a činiti nepřestává, i chtiece, aby za to od nás k sobě některú milost a vděčnosť poznal, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách připsali jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho na hradě Lichtmburce s jeho příslušenstvím nad prvnie summy a zápisy, kteréž na tom má, patnácte set kop gr. č. dobrých, a mocí listu tohoto připisujem a přiražujem, chtiece tomu, aby on i s dědici a budúcími svými již psaný zámek Lichtmburgk s jeho příslušenstvím v summách a zápisiech svých předešlých i v těchto patnácti stech kopách nynie námi připsaných jměl a držel] tak dlúho a dotud, jakž listové a zápisové jeho, kteréž na to od nás prve má, svědčie a vokazují. A když by koli k výplatě hradu svrchupsaného s jeho pří- slušenstvím přišlo, tehdy má svrchupsanému Mikulášovi, dědicóm a budúcím jeho za výplatu téhož zámku podle jiných sum jeho zápisných od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, komuž by ta výplata spravedlivě příslušela, těch patnácte set kop. gr. č. svrchupsaných také dáno a zaplaceno býti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kteréž von aneb dědici a budúcí jeho přijmúc od nás i s prvními summami na tom zapsanými úplně a docela, má nám a povinen bude zámku svrchupsaného s jeho příslušenstvím v moc naši postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměl, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl s již psaného Mikuláše, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v středu přede Všemi Svatými anno Christi MCCCCXCVIIII°. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie.

Strana 169
z roku 1499, 29. srpna—12. listopadu. 169 273. V Budíně 1499, před 29. srpnem. — Král směňuje s Mikulášem ml. Trčkou z Lípy městečko Kamenici Trhovou. (Fol. 142'.) (Témuž Mikulášovi Trčkovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách celý, pravý a dokonalý frejmark a směnu učinili s statečným Mikulášem mladším Trčkú z Lípy na Lichtmburce, věrným naším milým, a tiemto listem činíme vo městečko naše Kamenici, kteréž slove Trhová, což tu máme, k hradu Lichtmburgku příslušejicie, z kteréhož nám platu ročnieho šest kop a šestnácte gr. a šest peněz přicházie, tak že jest nám za to týž Mikuláš i budúcím našim, králóm Českým, dal a ve dsky zemské vložiti má zadní dvuor kmecí, dědicstvie své pod rybníkem Svatojakubským ležící s jeho příslušenstvím, v kterémž jest platu ročního šest kop gr. a deset kapúnuov, kdež se každý kapún po dvú grošiech pokládá; a to tak a tiem obyčejem, že on Mikuláš svrchupsaný s dědici a budúcími svými dvoru toho svrchu- psaného s jeho příslušenstvím v držení a požívání býti má podle zněnie zápisuov svých, kteréž na tom zámku s jeho příslušenstvím zapsány mají. Než když bychme my od nich aneb budúcí naši, králové Čeští, hrad Lichtmburgk s jeho příslušenstvím vyplatili, mají nám toho dvoru hned se vším jeho příslušenstvím k témuž zámku postúpiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A po té výplatě on Mikuláš i s dědici a budúcími svými má a moci bude městečko svrchupsané s jeho příslušenstvím k svému požívání jmieti a držeti dědicky tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé svých dědičných městeček užívají, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A my také s budúcími našimi, králi Českými, zadnieho dvoru svrchupsaného s jeho příslušenstvím k hradu Lichtmburku požívati máme a moci budeme bez jeho, dědicuov a budúcích jeho i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc větším i menším úředníkuom desk zemských královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte když kolivěk od téhož Mikuláše Trčky požádáni budete, jemu, dědicóm a budúcím jeho městečko nadepsané ve dsky zemské vložiti a vepsati kázali a toho jináč nečinili, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně před hodem Hlavy stětie sv. Jana Křtitele anno Christi MCCCCXCVIIII°. Relator dominus cancellarius. Srov. Sedláčkovy Hrady I. str. 167. 274. V Prešpurce 1499, 10. listopadu. — Král dává Mikulášovi st. i ml. Trčkům z Lípy na Lichtm- burce výplatu na vsi Ovesné Lhotě. (Fol. 143.) (Mikulášovi staršiemu i mladšiemu Trčkóm.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil statečný Mikuláš mladší Trčka z Lípy Archiv Český XVIII. 22

Strana 170
170 B. XV. Registra krále Vladislava II. na Lichtmburce, proše nás jménem svým a statečného Mikuláše staršieho Trčky z Lípy na Vlašími, abychme jim výplatu dáti ráčili na vsi řečené Ovesná Lhota k klášteru Lounskému příslušející, a při tom abychme jim některé dalšie milosti, kdyžby túž ves vyplatili, dáti ráčili. K jichžto prosbám nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách dali jsme jižpsaným strýcóm výplatu na jmenované vsi Ovesné Lhotě s jejím příslušenstvím a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby voni ji vyplatili a vyplatiti mohli od držiteluov nynějších, kdyžby se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim napřed věděti podle zněnie zápisuov jejich a summu hlavní v moc jejich zúplna položiece. A nadto jim tuto další a zvláštní milost činíme, aby kdyžkoli jmenovanú ves od držiteluov nynějších vyplatie, ji jměli, drželi a jie po- žívali se vším a všelijakým jejím příslušenstvím, nejsúc s nie [splacováni] bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného leč od toho zákona, k kterémuž spravedlivě příslušie. Když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti mohú a moci budú, kdyžby se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim napřed věděti podle zněnie listuov a zápisuov jejich. A po vyjití času vypovědělého dadúc jim a úplně položiec summu jejich zápisnú v moc jejich vcele a úplně, kterúž přijmúc od nich, mají jim hned a povinni budú jmenované vsi se vším jejím příslušenstvím v moc jejich postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktožby list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v neděli před Ad relationem magnifici domini sv. Martinem anno Christi 1499. Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 275. V Budíně 1499, 18. března. — Král dovoluje Janovi Kozojedskému z Kozojed, aby mohl své manželce na manství zapsati věno. (Fol. 144.) Item dán jest list otevřený na papíře slovutnému Janovi Kozojedskému z Kozojed na takový zpuosob: jakož má a drží manstvie Chotolice, aby on manželce své Jitce věno na týchž Chotolicích puol třetieho sta kop gr. č. zapsati mohl. Všakž tak bez ujmy služeb a povinností manských. Dán na Budíně v pondělí po neděli, kteráž slove Judica, anno Christi 1499, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Chotějovice tvrz byly manství Trutnovské. — Výkon povolení královského viz v tomto Archivu sv. XV. str. 393. 276. V Prešpurce 1499, 14. list. — Král zavazuje se Petrovi z Rožmberka ku placení dluhu. (Fol. 144.) Otištěno dle orig. v tomto Archivu sv. X. str. 94.

Strana 171
z roku 1499, 18. března—14. listopadu. 171 277. V Prešpurce 1499, 7. listopadu. — Král vykazuje Jindřichovi z Hradce doživotní plat. (Fol. 145.) Otištěno dle orig. v tomto Archivu sv. X. str. 411. 278. V Prešpurce 1499, 6. listopadu. — Král dává témuž 2000 zl. rýn. (Fol. 145'.) (Témuž Jindřichovi z Hradce.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, jakož jest se byl Mikuláš Šlik některé neslušnosti proti nám dopustil, pro kterúž jest všeho statku odsúzen, k kterémužto statku dali jsme byli všecko právo naše urozenému Jindřichovi z Hradce, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, věrnému našemu milému, kdež potom týž Jindřich k vuoli a žádosti naši dal jest nám a propustil všecko právo své, kteréž od nás k zboží a statku nadepsaného Šlika jměl, i hlediece my na jeho takovú povolnost, v které se nám hotově najíti dal, a k tomu nechtiece, aby toho dánie našeho dokonce škoden býti jměl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách takto jsme s nim uhodili a tiemto listem uházieme, přiřiekajíce jemu a dědicóm jeho sami od sebe i od budúcích našich, králuov Českých, slovem naším královským z najprvnější berně, kteráž nám v království Českém po této pivovárné pomoci najprve přiřčena a dána bude, dva tisíce rýn. zl. dáti a v moc jejich položiti beze všech a všelijakých dalších odtahóv a forteluov. Přikazujíc budúcím výběřčím, kteřížby kolivěk k vybierání té berně voleni a jmenováni byli, věrným našim milým, jakžby nám ta berně najprvé dána a vybrána byla a voni k vám s tiemto naším listem přišli, abyste z nie těch dva tisíce zl. rýn. jižpsanému Jindřichovi aneb dědicóm jeho hned předkem na najprv mimo jiné dali a dokonce zaplatili bez zmatku a všelijaké odpornosti. A když jim těch dva tisíce zlatých svrchupsaných zúplna dáte a v moc jich položíte, mají vám také a povinni budú list tento k ruce naší dáti a navrátiti. Kterýž vy potom při počtu, kterýž z té berně činiti budete, položíte a vokážete. Jestli že by nás pak Buoh smrti neuchoval, prve nežli by jim summa zlatých svrchupsaných dána a dokonce zaplacena byla, tehdy jim ji budúcí naši, králové Čeští, dáti a zaplatiti mají a povinni budú též z najprvnějšie berně, kteráž by jim v království Českém svolena a dána byla. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v středu Relator dominus cancellarius. před sv. Martinem anno Christi, ut supra. 279. V Prešpurce 1499, 14. listopadu. — Král vyhrazuje Vilémovi z Pernšteina, aby s Hluboké splacován nebyl leč od krále (Fol. 146'.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI str. 540 č. 727. 22*

Strana 172
172 B. XV. Registra krále Vladislava II. 280. V Prešpurce 1499, 6. listopadu. — Král rozmnožuje Vilémovi z Pernšteina summu zápisnou na zámku Hluboké. (Fol. 147.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI. str. 538 č. 724. 281. V Prešpurce 1499, 11. listopadu. — Král dává Litoměřickým tamnější zámek královský. (Fol. 148.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 282. V Prešpurce 1499, 9. listopadu. — Král zmenšuje plat, který mají Čáslavští platiti podkomořím při sázení konšelův. (Fol. 148'.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 283. V Prešpurce 1499, 9. listopadu. — Král zapisuje Martinovi kováři dům na Novém Městě Pražském. (Fol. 149.) (Martinovi kováři na Novém Městě Pražském.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme dlužni zuostali za službu věrnému našemu milému mistru Martinovi kováři sto kop gr. č., kteréž chtiece, aby jisty jměl a jimi bezpečen byl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách zapsali jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho na domu našem, na kterýmž nynie jest, ležícím na Novém Městě Pražským, tak aby von v tom domu i s dědici a budúcími svými byl a jej držel tak dlúho, dokudž bychme jim těch sta kop gr. svrchupsaných nedali a nezaplatili, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Než když bychme jim koli těch sto kop gr. dali a v moc jejich položili, mají nám toho domu hned zase postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s jižpsaného kováře Martina, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v sobotu před sv. Martinem anno Christi 1499. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 284. V Prešpurce 1499, 15. listopadu. — Král dává Veronice z Leskovce list mocný. (Fol. 149.) Item dán jest list mocný urozené Veronice z Leskovce, manželce někdy urozeného Ctibora z Lantštejna, aby ona vo všem statku svým zřizenie podle vuole

Strana 173
z roku 1499, 6.—16. listopadu. 173 a zdánie svého učiniti mohla oc, ut in forma communi. Dán v Prešpurce v pátek po sv. Martinu letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Relator dominus cancellarius. 285. V Prešpurce 1499, 16. listopadu. — Král vydává Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála list dlužní. (Fol. 150.) (Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu patnácte set kop gr. č. urozenému Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, purgkrabie na Karlštejně, věrnému našemu milému, vo kterýžto, nemohúce ho jemu pro některé naše potřeby na tento čas dáti a zaplatiti, takto jsme s nim uhodili, přiřiekajíce slovem naším královským a tiemto listem konečně jej jemu a dědicóm jeho i s úroky dáti a zaplatiti na den sv. Havla po dání listu tohoto najprv přištieho beze všech dalších odtahuov a všelijakých výmluv. Pakli by nás v tom času Buoh smrti neuchoval, prve nežli bychme jemu a dědicóm jeho ten dluh zaplatili, tehdy zavazujem budúcie naše, krále České, že jej věřitelóm našim svrchupsaným dáti a zaplatiti mají, což najspieše moci budú, bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Zdeňka a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán v sobotu po sv. Martinu letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 286. V Prešpurce 1499, 16. listopadu. — Král dovoluje, aby Bartoš apatékář mohl prodávati o sněmu zboží své na hradě Pražském. (Fol. 150'.) Item dán jest list otevřený na papíře Barthošovi apatékáři z Nadařic na takový zpuosob, aby on s manželkú svú Katheřinú vo každých suchých dnech a vo sněmiech s konfekty i s jinými apatékářskými věcmi na hradě našem Pražském tu mezi vraty sedali a je prodávali nynie i budúcně, a to až do jejich obú dvú živnosti. Dán v Prešpurce v sobotu po sv. Martinu létha božieho tisícieho čtyřistého devade- Commissio propria domini regis. sátého devátého. 287. V Prešpurce 1499, 14. listopadu. — Král dává Zdeňkovi ze Šternberka na Zbiroze výplatu na Týně nad Vltavou. (Fol. 150°.) (Zdeňkovi z Šternbergka na Zbiroze.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest prosil urozený Zdeněk z Šternbergka na Zbiroze, věrný náš

Strana 174
174 B. XV. Registra krále Vladislava II. milý, abychme jemu a dědicuom jeho výplatu dáti ráčili na Tejnu na Vltavě s jeho příslušenstvím k arcibiskupství Pražskému příslušejíciemu. K jehožto žádosti pro jeho služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, tak aby on Zdeněk svrchupsaný aneb dědici jeho svrchupsané zbožie Tejnské na Vltavě vyplatiti mohli a moc jměli, jakž by najprvé k výplatě přišlo; kteréž když vyplatie od držiteluov jeho, mají je jmieti držeti a jeho požívati, nejsúc odtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, krom od arcibiskupa Pražského řádně voleného a stvrzeného. Ten to od nich muož a moci bude vyplatiti, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, všakž k svému vlastniemu jmění, držení a požívání a jinak nic, dada jim rok napřed věděti. A po vyjití toho roku, polože v moc jejich summu zápisnú vcele a úplně, kterúžto přijmúc od něho vcele a úplně, mají jemu hned zbožie Tejnského svrchu- psaného s jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by to arcibiskup pod jakú koli barvú vyplatil a sám toho v držení nebyl, tehdy on Zdeněk, aneb budúcí jeho, bude to moci od těch držiteluov vyplatiti, polože jim summu jich zase, kterúž přijmúc od nich, mají jim hned a povinni budú zbožie toho s jeho příslušenstvím postúpiti. V kteréž uvážíce se, mají je jmieti, držeti a jeho požívati tak dlúho a tiem obyčejem, jakož se napřed píše. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Zdeňka a dědicuov jeho oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek po sv. Martinu, anno Christi 1499. 288. V Budíně 1499, 23. července. — Král povoluje klášteru Hradištskému u Olomouce, aby mohl zastaviti zboží Knihnické ve vyšší summě než prvé. (Fol. 151.) (Janovi opatu kláštera Hradištského.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest prosil nás velebný Jan opat a konvent kláštera Hradištského, blíž Olomúce ležícieho, abychme pro dobré a užitečné kláštera toho jemu dopustiti a povolenie naše dáti ráčili, aby zboží proboštstvie Knihnického v vyšší summě nežli prvé zastaviti a z toho některé dluhy zaplatiti mohl slovutným Jindřichovi z Jezera a Vítkovi z Zeptení*) a erbóm jejich, věrným našim milým. Kdež my znajíce upřiemú žádost jeho a k tomu lepšie kláštera toho, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby on opat svrchupsaný zbožie proboštstvie Knihnického, jmenovitě městečko Knihnice, městecko Svitavku, vsi Četkovice, Uherce, Šebotov, Světlú, Kořenec, Húsobrno, Okrúhlú, s horami, lesy, rybníky i se vším toho zboží panstvím a příslušenstvím nadepsaným Jindřichovi a Vítkovi a erbóm jejich zastaviti

Strana 175
z roku 1499, 23. července—13. listopadu. 175 mohl a moc jměl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo. Kteréžto zbožie když jim týž opath zastaví, mají je jmieti, držeti a jeho požívati tak a potud, pokudž list zástavní opata a konventu kláštera svrchupsaného svědčie a ukazuje; a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý po sv. Maří Magdaleně létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského devátého a Českého dvadcátého osmého. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Litery „Ze“ psány na rasuře; rozumí se ze Ptení. 289. V Prešpurce 1499, 13. listopadu. — Král potvrzuje Jana z Lomnice v držení zástavném hradu Špilmberka a přidává ustanovení o výpovědi. (Fol. 152.) (Janovi z Lomnice.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, jakož urozený Jan z Lomnice na Mezřiečí, hajtman margkrabstvie Moravského, věrný náš milý, má a drží zámek náš Špilmbergk s jeho příslušenstvím v jisté summě zapsaný a zastavený, v kterémžto zápisu*) výpověď**) položena a zapsána nenie. I chtiece, aby pro to jmenovaný Jan žádné budúcie škody ani kterého zmatku neměl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský k tomuto jsme svolili a přistúpili a tiemto listem svolujem a přistupujem, aby on Jan svrchupsaný i s erby svými zámek Špilmbergk s jeho příslušenstvím podle zněnie. zápisuov svých jměl, držel a jeho požíval tak dlúho a dotud, dokudž bychme jemu a erbóm jeho my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, puol léta napřed věděti nedali, a po vyjitie toho polúletie summy zápisné podle zněnie zápisu jejich vcele a úplně nepoložili. Než dadúce jim po vyjití toho polúletie summu jejich v moc jich vcele a úplně, mají nám hned a povinni budú téhož zámku se vším jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž na to mají, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Jestliže bychme pak, dadúc jim puol letha napřed věděti, zámku toho nevyplatili, tehdy jej mají předse držeti tak dlúho a dotud, dokudž bychme jim opět jiného puol leta napřed věděti nedali a po vyjití jeho podle zněnie zápisóv jejich nevyplatili, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného a erbuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře psaných. Tomu na svědomie oc. Dán v Preš- purce v středu po svatém Martinu, anno Christi MCCCCXCVIIII°. *) Zápis tištěn jest zde č. 51 str. 51—52, jiný č. 159 str. 112. **) Písař zmýliv se, opakoval toto slovo ještě jednou, ale poznav svůj omyl, přetrhl je.

Strana 176
176 B. XV. Registra krále Vladislava II. 290. V Prešpurce 1499, 13. listopadu. — Král připisuje témuž na opravu téhož hradu 140 zl. uh. (Fol. 152.) (Témuž Janovi z Lomnice.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest zpravil nás urozený Jan z Lomnice na Mezřiečí, hajtman margkrabstvie Moravského, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak z rozkázánie našeho udělal jest některé střechy a krovy na hradě našem Špilmbergku svými penězi, na kteréž jest naložil sto a čtyřidceti zlatých uherských, proše nás, abychme jeho v tom milostivě opatřiti ráčili, aby toho škoden nebyl. Jehožto žádost spravedlivú znajíce a nechtiece, aby toho stavenie kterú škodu jměl, připsali jsme jemu tu summu na témž zámku Špilmberce s jeho příslušenstvím a tiemto listem mocí naší královskú a jakožto margkrabie Moravský připisujem a nad prvnie summy přirazujem, chtiece tomu konečně, aby jemu a erbóm jeho při vyplacování téhož zámku těchto sto a čtyři- dceti zlatých uherských buďto od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, dáno a zaplaceno bylo bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Jana a erbóv jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce, ut supra. Anno Christi, ut supra. 291. V Prešpurce 1499, 13. listopadu. — Král dovoluje témuž opraviti rybník Měnínský. Fol. 153.) (Témuž Janovi z Lomnice.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: jakož urozený Jan z Lomnice na Mezřiečí, hajtman margkrabstvie Moravského, má a drží zámek náš Špilmbergk s jeho příslušenstvím v jistých zápisiech našich, zpravuje nás při tom, kterak rybník Měnínský v některých miestech velmi škodně strhán a na hrázi zkažen jest, proše nás, abychme jej zase opraviti a udělati rozkázati ráčili, tak aby se nasaditi a požívati mohl. I chtiece my, aby týž rybník pust nestál, než aby jeho raději týž Jan i s erby svými požíval, takto jsme s ním zuostali a smlúvu učinili a tiemto listem mocí naší královskú i jakožto margkrabie Moravský činíme, aby on Jan i s erby svými nadepsaný rybník Měnínský nákladem svým opravil a opravě jej nasadil, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo. A když jej nasadí, má jej držeti, a když by čas přišel, k svému užitku spustiti a sloviti; a jestliže bychme my mezi tiem, když by jej opravě nasadil, zámek Špilmbergk od něho vyplatili, má on jej předse držeti až do času slušného, když by na spuštěnie byl, a potom jej má spustiti a sloviti k své ruce a k svému užitku, a když jej sloví, má ho nám v moc naši postúpiti beze všech úplatkuov. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v středu po sv. Martinu, anno Christi 1499.

Strana 177
z roku 1499, 13.—15. listopadu. 177 292. V Prešpurce 1499, 15. listopadu. — Král vyhrazuje Burjanovi Trčkovi z Lípy, aby s zboží duchovního, kteréž drží, nemohl býti splacen, leč od krále neb od vlastníků. (Fol. 153'.) (Burianovi Trčkovi z Lípy.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl statečný Burian Trčka z Lípy na Lipnici, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má a drží některá zbožie duchovnie v zápisiech předkuov našich, králuov Českých, i našich také, a jmenovitě opatstvie Vilémovské, zbožie Heralecké k arcibiskupstvie Pražskému příslušejície a kanovnicstvie téhož kostela, opatstvie Želevské, Dobřenice, Leština, opatstvie Sedlecké i jiná zbožie duchovnie podle zněnie zapisuov ciesaře Zigmunda a jiných králuov Českých, s jejich příslušen- stvím, proše nás, abychme jemu a dědicóm jeho při držení a požívání zboží svrchu- psaných některú milost učiniti ráčili, tak aby ta zbožie volnějie, bezpečnějie a svobodnějie jmieti, držeti a jich požívati mohl. K jehožto prosbě nakloněni súce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách tuto jsme nadepsanému Burianovi a dědicóm jeho při držení a požívání zboží svrchupsaných učinili a tiemto listem činíme, tak aby on ta zbožie duchovnie svrchupsaná i s jejich příslušenstvím s dědici jměl, držel a jich požíval, nejsa s nimi] se všech ani s žádného z nich bez své vuole od žádného člověka splacován, leč vod nás aneb budúcích našich, králnov Českých, aneb od těch osob duchovních, kterýmž by spravedlivě příslušely, a když by[chme] to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli a jinak nic, to učiniti muožeme a moci budeme, dadúce jim podle zněnie zápisuov jejich napřed věděti, a po vyjití času vypovědělého položiece v moc jejich summy zápisné vcele a úplně, mají hned nám a povinni budú těch zboží s jejich příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všeliké od- pornosti. Pakli by to vyplatiec pod jakúkoli barvú, sami toho v držení a požívání nebyli, tehdy má a moci bude svrchupsaný Burian s dědici svými to aneb ta zbožie duchovnie od těch, ktož by to drželi a toho požívali, vyplatiti, dada jim summu jejich, v kteréž by to drželi; a vyplatiec to, mají to držeti a toho požívati tak dlúho a dotud, jakož se svrchu píše. A ktož by list tento jměl s již psaného Buriana a dědicuov jeho dobrú volí oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v pátek po sv. Martinu letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relacionem domini Alberti de Colowrat, magistri curie maiestatis regie. Archiv Český XVIII. 23

Strana 178
178 B. XV. Registra krále Vladislava II. 293. V Prešpurce 1499, 16. listopadu. — Král připisuje Hanušovi Glacovi ze Starého Dvoru na opravu zámku Střekova nad Labem summu do 200 k. č. (Fol. 154.) (Hanušovi Glacovi z Starého Dvoru.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznešeno jménem slovutného Hanuše Glaca z Starého Dvoru, věrného našeho milého: jakož má a drží v jistých zápisiech zámek náš Střěkov ležící nad Labem, oznamujíce nám, kterak ten zámek na stavení velmi sešlý a pokažený jest, prosiece nás, abychme jemu některú summu na stavenie a dělánie téhož zámku připsati ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Hanuše, a k tomu znajíce, že týž zámek na pomezí leží a opravy potřebuje, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaný Hanuš mohl na ten zámek Střěkov na stavenie dělánie a opravovánie jeho naložiti a prostavěti až do dvú set kop gr. č. Kteréž když prostavie a vynaložie, mají jemu od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých, při vyplacování jeho zase dány a navráceny býti, když to registry řádnými aneb svědky hodnověrnými vokáže, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v sobotu po sv. Martinu, anno Christi 1499. Ad relacionem strenui Wenceslai Cziecz de Nemyczewes marescalci curie maiestatis regie. 294. V Prešpurce 1499, 17. listopadu. — Král přijímá Jana Horštorfara z Malešic minemistra i se služebníky jeho na tři léta pod svoji zvláštní ochranu. (Fol. 154.) (Horštorfarovi z Malešic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že pamatujíce na služby slovutného Horštorfara z Malešic, kteréž jest nám, byv v úřadě mincmajstrstvie, věrně a právě činil, i chtiece jemu za to některú vděčnost a milost vokázati, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách přijali jsme jeho s služebníky i vším statkem jeho v naši zvláštní obranu a bezpečenstvie a tiemto listem přijímáme, tak aby po všech zemiech a panování našem bezpečni býti mohli až do tří let po dání listu tohoto pořád zběhlých. Při- kazujíce všem úředníkóm a poddaným našim kteréhožkoli stavu, věrným našim milým, abyšte jižpsaného Jana Horštorfara s služebníky a statkem jeho v té naší obraně a na tom bezpečenství jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie, žádných jim překážek ani zmatkuov nečiniece, ani na ně kterak sahajíce, ani jiným toho do- púštějíce, než raději dobrú vuoli vokazujíce; nepochybujíce vo tom, že to učiniec zvláštní nám na tom libost vokážete, kteréž my všem i jednomu každému milostí naší a dobrým nahrazovati mieníme. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v neděli před sv. Alžbětú, anno Christi MCCCCXCVIIII°.

Strana 179
z roku 1499, 8.—19. listopadu. 179 295. V Prešpurce 1499, 16. listopadu. — Král uděluje právo odvety Janovi, synu Svátka měšťana Star. M. Pražského, na poddaných biskupa Wircburského. (Fol. 155.) Item dán jest list otevřený na papíře Janovi, synu Svátkovu, měštěnína Starého města Pražského, na takový zpuosob, aby on s pomocníky svými, kdež by koli buď kupce aneb zemany z Frank a poddané biskupa Wircpurského i s statky jejich bráti mohl, dokavadž by otec jeho, kterýž tam vzat jest, i s jinými měšťany propuštěn nebyl. Datum sabbato post Martini, anno Christi 1499. Commissio propria maiestatis regie. *) Míní se tu Jan Svátek z Pernštorfu, který se stal r. 1527 vlastníkem domu Krönovského (nyní č. 936) na náměstí Staroměstském. 296. V Budíně 1499, 17. listopadu. — Král zapovídá, aby židé v městech nepřikazovali se cizím pánům. (Fol. 155.) Otištěno u Čelakovského, Privilegia měst Pražských, v poznámce na str. 314. 297. V Prešpurce 1499, 16. listopadu. — Král dává Bernhartovi ze Šumburka a jeho bratřím svobodu horní. (Fol. 156.) Item dán jest frystunk urozeným Bernhartovi, Janovi a bratřím jich z Šum- burgka na Trutnově, aby voni i s kverky svými na zboží svých dědičných nebo zápisných pavovati a rud všelikterakých kovuov dobývati mohli. Urbury ani žádných poplatkuov, kteříž do komory krále JMti příslušejí, platiti ani dávati nemají za plných patnácte let od datum listu tohoto pořád zběhlých. Dán v Prešpurce v sobotu po sv. Martinu letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. 298. V Prešpurce 1499, 8. listopadu. — Král povoluje měšťanům Mostským, aby sobě sami faráře zvolili. (Fol. 156.) Item dáno jest povolenie měšťanóm Mostským, aby sobě sami faráře, člověka hodného a dobrého, vzieti mohli s radú kapituly kostela Pražského, a to dotud, dokudž by se ruoznice ty, kteréž jsú mezi nimi vznikly, jako mezi proboštem Zderazským a druhú stranú, nesrovnaly. Dán v Prešpurce v pátek před sv. Martinem letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Ad relacionem strenui Wenceslai Cziecz de Nemyczewes, marescalci curie maiestatis regie. 299. V Prešpurce 1499, 19. listopadu. — Král dává Jindřichovi z Třebomyslic list mocný. (Fol. 156'.) Item dán jest list mocný slovútnému Jindřichovi z Třebomyslic a v Dubu, 23*

Strana 180
180 B. XV. Registra krále Vladislava II. aby on všecken statek svuoj podle vuole a zdánie svého zřéditi mohl oc, ut in forma communi. Dán v Prešpurce v úterý den sv. Alžběty letha božieho tisícieho čtyřistého Ex commissione propria maiestatis regie. devadesátého devátého. 300. V Prešpurce 1499, 18. listopadu. — Král povoluje měšťanům Trutnovským výroční trh. (Fol. 1565. Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích královských měst venkovských 301. Bez místa a dne, 1499. — Král dává Mikulášovi z Vojislavic list mocný. (Fol. 156'.) Item dán jest list mocný slovutnému Mikulášovi z Vojislavic, na kterýž by o statku svém zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Anno Christi 1499. 302. — Král dává Janovi z Kunovic a Václavovi Veselskému V Prešpurce 1499, 21. prosince. z Vojislavic nápad po Mikuláši z Vojislavic. (Fol. 156.) Item dán jest nápad a právo královské urozenému Janovi z Kunovic na Jičíně a slovutnému Václavovi Veselskému z Vojislavic na Vnorovách po smrti statečného někdy Mikuláše z Vojislavic na Veselé oc. Dán v Prešpurce v sobotu den sv. Thomáše. Relator dominus cancellarius. anno Christi oc 99. 303. V Budíně 1499, 6. září. — Král vyhražuje Heraltovi z Kunštatu, aby nemohl býti se zámku Hodonína splacován leč od krále. (Fol. 157.) (Heraltovi z Kunštatu na Hodoníně.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Heralta z Kunštatu na Hodoníně, věrného našeho milého, abychme jemu, bratru a dědicóm jeho při držení téhož zámku Hodonína některú milost učiniti ráčili, tak aby jej volnějie, svobodnějic a bezpečnějie jmieti, držeti a jeho požívati mohli. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby někdy otce jeho i také jeho, kteréž nám činí a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, tuto jsme jemu, bratru, strýci a dědici jeho budúciemu zvláštní milost učinili a tiemto listem činíme, takže von Heralt a Vladislav bratr jeho, Jan Boček z Kunštatu na Polné a prvo- rozený syn jeho, mají týž zámek Hodonín s jeho příslušenstvím jmieti, držeti a jeho požívati v zápisiech na něm zapsaných, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od

Strana 181
z roku 1499, 6. září—21. prosince. 181 budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, ani od jiného žádného splacováni až do svých všech čtyř živností. Než po jich smrti my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, moci budem od erbuov aneb budúcích jejich týž zámek vyplatiti, dadúc jim podle zněnie zápisuov jejich napřed věděti, když nám se kolivěk zdáti a líbiti bude. A po vyjití času vypovědělého položiece v moc jejich summu zápisnú vcele a úplně, mají nám a povinni budú zámku toho s jeho pří- slušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Heralta, bratra, strýce a dědice jeho dobrú vuolí a svobodnú oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně*) v pátek před slavností Narozenie P. Marie, anno Christi oc 99, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. *) Písař začal již psáti: V Prešp, spozorovav však v čas svůj omyl, přetrhl to slovo a napsal vedle: Na Budíně. 304. V Prešpurce 1499, 14. listopadu. — Král vyhražuje Albrechtovi z Kolovrat na Krakovci, aby se vsi Pochvalova splacován nebyl. (Fol. 157.0) (Albrechtovi z Kolovrat na Krakovci.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, jakož urozený Albrecht z Kolovrat na Krakovci, věrný náš milý, má a drží ves Pochvalov k klášteru Matky Božie pod mostem a konventu jeho převorství Strakonickému příslušející, i prošeni jsme jménem jeho, abychme jemu a dědicóm jeho při držení a užívání té vsi tu milost učiniti ráčili, aby vodtud od žádného jiného, leč od převora a konventu toho kláštera, nynějších i budúcích, splacováni nebyli, když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Albrechta, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme a tiemto listem svolujeme, chtiece, aby jmenovaný Albrecht i s dědici svými nade- psanú ves Pochvalov s jejím příslušenstvím jměl, držel a jie požíval a požívati mohl, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, než od převora a konventu kláštera svrchupsaného, nynějšiech aneb budúcích. Všakž tak, když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti mohú a moci budú, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim rok napřed věděti, a po vyjití roku toho pořád zběhlého položiec jim vcele a úplně summu zápisnú, kterúž na též vsi zapsánu mají, mají jim hned a povinni budú té vsi se vším jejím příslušenstvím v moc jejich postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to které jměli, navráti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by to pod jakú barvú vyplatiece, sami toho k tomu klášteru nedrželi,

Strana 182
B. XV. Registra krále Vladislava II. 182 budú moci hned svrchupsaný Albrecht i s dědici svými summu jejich jim zase dáti a tu ves vyplatiti, a vyplatiece ji držeti a jie požívati tak dlúho a dotud, jakož se svrchu píše. A ktož by list tento jměl s již psaného Albrechta a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek po sv. Martinu letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relacionem domini Alberti de Colowrat et Libssteyn, magistri curie maiestatis regio. 305. V Prešpurce 1499, 18. listopadu. — Král potvrzuje Vojtěchovi Tvochovi z Nedvídkova vklad platu na vsech Třebotově a Roblíně do desk zemských. (Fol. 158.) (Vojtěchovi Tvochovi z Nedviedkova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: jakož jsme před některým časem, byvše prošeni, povolenie naše dali slovutnému Vojtěchovi Tvochovi z Nedviedkova, věrnému našemu milému, k platu kúpenie od sv. Jiljí na vsech Třebotově a Vroblině, kteréhožto platu jest jedenácte kop bez dvadcieti gr.; kdež potom nadepsaný Tvoch na takové naše povolenie ten plat od kostelníkuov a vosady sv. Jiljie koupil jest byl i zaplatil, a potom jinému prodal a ve dsky zemské vložil, kdež jest to dobře*) učiniti mohl, to prodati i ve dsky klásti, poněvadž jest ten plat s naším povolením, jakožto krále Českého a naj- vyššieho kollatora toho kostela, kúpil. Protož to jeho prodánie a ve dsky kladenie nemá jemu k žádné škodě ani kterému zmatku v ničemž býti podle toho nálezu dskami zapsaného, kterýž na to znie, ktož by komu ve dsky zapisoval, sám ve dskách nemaje; neb jest on jsa toho platu v držení a koupiv jej se vším povolením naším, ačkoli ve dskách toho neměl, mohl to dobře učiniti a jinému ve dsky klásti; kterýžto vklad jeho tiemto naším listem jakožto král Český tvrdíme a při zápisu zněnie desk, kterýmž prodává, zuostavujem a necháváme, tak aby v své moci a pevnosti stál a trval nynie i potomně, a to bez naší,**) budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v pondělí před sv. Alžbětú létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Ad relationem domini Alberti de Colowrat et Libsstein, magistri curie maiestatis regie. *) Před tímto slovem napsáno v rukop.: všecko, ale přetrženo. **) v rukp. našich. — Vojtěch Tvoch z N. měl od r. 1483 dům za sv. Mikulášem na Star. M. Praž., koupený od bratra svého Oldřicha. (Ruk. arch. m. 2106 fol. 124.) 306. V Prešpurce 1499, 19. listopadu. — Král dává Jiříkovi z Hrádku a z Valečova Jilovský důl Radlík. (Fol. 158.) (Jiříkovi z Hrádku a s Valečova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme dali duol na horách našich Jilovských, jménem Radlík, urozenému

Strana 183
z roku 1499, 18.—21. listopadu. 183 Jiříkovi z Hrádku a z Valečova, úředníku našemu na horách Jilovských, dědicóm a kverkóm jeho nynějším i budúcím a mocí listu tohoto, jakožto král Český, dáváme, tak aby jej dělati, jeho dobývati a užívati mohli, nejsúc s něho bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni ani žádným obyčejem odtiskováni, protože jej svým nákladem vyzdvihnúti a jeho dobyti mají. A ktož by tento list jměl s téhož Jiříka a dědicuov jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v úterý den sv. Alžběty, létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relacionem domini Alberti de Colowrat et Libssteyn, magistri curie maiestatis regie. 307. V Prešpurce 1499, 18. listopadu. — Král dává Janovi Firšicovi z Nabdína výplatu na vsech Podhořanech a Miřejovicích. (Fol. 159.) (Janovi Firšicovi z Nabdína.) Dána jest výplata statečnému Janovi Firšicovi z Nabdína na vsech Podhořanech a na Miřejovicích, což tu jest. A když to vyplatí, má to všecko jmieti, držeti a toho požívati, nejsa vodtud i s dědici svými od žádného bez své vuole splacován, leč od toho zákona aneb zádušie, k kterémuž od staradávna spravedlivě příslušie, když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vy- platiti chtěli, oc. Dán v Prešpurce v pondělí před sv. Alžbětú anno Christi 1499. Relator magister curie. 308. V Prešpurce 1499, 21. listopadu. — Král potvrzuje smlouvu Matiáše z Častrova s klášterem Velehradským o dvůr v Domaníně. (Fol. 159.) (Mathiášovi z Částrova.) My Vladislav oc oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznesl slovutný Mathiáš z Častrova, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má celú a dokonalú smlúvu s velebným Janem opatem a konventem kláštera Velehradského vo dvuor, lúky a některé dědiny s jich příslušenstvím při vsi Do- manínu ležící, takže jemu toho týž opat a konvent k jmění, držení a požívání až do jeho živnosti dopustili a zapsali. Proše nás, abychme jemu povolenie naše dáti a toho listem naším potvrditi ráčili, tak aby toho volně, svobodně a bezpečně po- žívati mohl. K jehožto prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme a to tvrdíme, chtiece tomu, aby nadepsaný Mathiáš ten dvuor svrchupsaný s jeho příslušenstvím jměl, držel a jeho požíval a požívati mohl podle zněnie smlúvy mezi nimi učiněné, a to bez

Strana 184
184 B. XV. Registra krále Vladislava II. našie a budúcích králuov Českých a margkrabí Moravských i jiných všech lidí všeli- jaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek po sv. Alžbětě létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského Ex commissione propria maiestatis regie. desátého a Českého dvadcátého devátého. 309. V Prešpurce 1499, 10. listopadu. — Král dává Ladslavovi z Bozkovic opravu na zboží Knih- nickém kláštera Hradištského k dědictví. (Fol. 160.) (Ladslavovi z Bozkovic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Ladslav z Bozkovic na Třebové, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest měl otec jeho s bratřími jeho a nynie má opravu na lidech a zboží Knihnickém s jeho příslušenstvím, blíž Olomúce ležíciem, příslušejícím [sic!], proše nás, abychme jemu a erbóm jeho túž opravu dáti a zapsati ráčili. K je- hožto prosbě pro mnohé a věrné služby jeho, kteréž jest činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský, slyšiece, že jest s lidmi zbožie toho Knihnického, maje je v své opravě, slušně a laskavě nakládal, žádných jim obtiežností ani křivd nečině, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, dávajíce jemu a erbóm jeho vopravu zbožie Knihnického svrchupsaného se vším jeho příslušenstvím k pra- vému dědicství, tak aby voni zbožie to Knihnické v své opravě jměli, tak jako někdy opatové a konvent kláštera Hradištského*) nadepsaného se všemi duochody a puožitky k té opravě od staradávna příslušejícími nynie i na budúcie časy, a tož bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž toto znamenitě vymieňujem, že on Ladslav i s erby a budúcími svými lidi zbožie svrchupsaného v své obraně a opravě tak jmieti a držeti [má], žádných jim obtiežností, křivd a útiskuov mimo spravedlnost nečiniece ani komu činiti dopúštějíce, tak jakož jim toho dóvěrně svěřujeme; než jim spravedlivě, což za tu opravu podle obyčeje starodávnieho ti lidé dávati a činiti mají a povinni jsú, to aby jim bez zapieránie dávali a činili. Jestliže by pak na ně on Ladslav aneb erbové a budúcí**) jeho nynie aneb v budúcích časiech kterú nespravedlivú obtiež- ností sáhli, chtiece je mimo spravedlnost obtěžovati, mají té opravy prázni býti, a zase má na klášter svrchu psaný přijíti podle toho zápisu, kterýmž jest se on Ladslav i s erby a budúcími svými listem svým opatu a konventu kláštera Hradištského zapsal a zavázal. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v neděli před sv. Mar- tinem letha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského desátého***) a Českého dvadcátého devátého. *) Původně bylo napsáno: Knihnického, to však přetrženo. **) Původně bylo napsáno: budúcie, e však přetrženo. ***) Původně písař napsal devátého, spozorovav však omyl, přetrhl první nožičku písmene w a přes druhé dvě napsal s.

Strana 185
z roku 1499, 9. srpna—14. listopadu. 185 310. V Budíně 1499, 9. srpna. — Král připisuje Jindřichovi z Dlouhé Vsi sto kop na dvoru zápisném Horušanech. (Fol. 160'.) (Jindřichovi z Dlúhé Vsi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož slovutný Jindřich z Dlúhé Vsi na Vyšehořovicích má a drží dvuor Horušany s jeho příslušenstvím, což tu jest, v jistých zápisiech, i prošeni jsme jménem jeho, abychme jemu na témž dvoře a vsi, což tu drží, některú summu připsati ráčili. K kteréžto prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činí, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách připsali jsme témuž Jindřichovi a dědicóm jeho na dvoru Ho]rušanech s jeho příslušenstvím sto kop gr. č. a tiemto listem připisujem a k prvním summám přiražujem, chtiece tomu, aby on Jindřich i s dědici svými ten dvuor v prvních summách, kteréž na to má, i s těmito sty kopami gr. č. držeti a jeho požívati mohl a moc jměl podle zněnie listuov a zápisuov, kteréž na to má. A když by ten dvuor s svým příslu- šenstvím kolivěk k výplatě přišel, má jim těchto sto kop gr. č. námi zapsaných s jinú summú zápisnú, kterúž na tom zapsánu mají, hned dáti a dokonce zaplatiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Jindřicha a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek pře[d] sv. Va- vřincem, létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského devátého a Českého XXVIII°. Ad relacionem domini Alberti de Colowrat et Libssteyn, magistri curie maiestatis regie. 311. V Prešpurce 1499, 14. listopadu. — Král připisuje Mikuláši Španovskému z Lisova summu na zámcích Cmundu a Ruspachu. (Fol. 161.) (Mikulášovi Špaňovskému.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest prosil statečný Mikuláš Špaňovský z Lisova, věrný náš milý, abychme s ním o jeho zadrželú službu uhoditi a ji k prvniemu zápisu a summě přiraziti a připsati ráčili. K jehožto prosbě pro služby jeho nakloněni jsúce, kázali jsme starý list a zápis jeho vohledati, kterýž od nás má na zámky naše Czmund a Ruspach s jejich příslušenstvím v pěti tisících zl. uh. zapsané. I když jest s ním potom vo jiné a dalšie služby sečteno, nalezlo se jest, výše nad to že jemu za službu dlužni jsme dvanácte set zl. uh. I chtiece, aby ty summy v jeden zápis uvedeny a vepsány byly, převedli jsme svrchu psaných pěti tisíc zl. uh. a těchto dvanácte set zl. za službu jeho poslední zuostalých v tento jeden list a zápis, a mocí naší královskú převodíme Archiv Český XVIII. 24

Strana 186
186 B. XV. Registra krále Vladislava II. a přenášíme, chtiece tomu, aby svrchupsaný Mikuláš Špaňovský i s dědici a budú- cími svými nadepsané zámky Czmund a Ruspach se vším jejich a všelijakým pří- slušenstvím v šesti tisících a ve dvú stú zl. uh. jměli, drželi a jich požívali tak dlúho a dotud, dokudž by jim od nás aneb od budúcích našich, králuov Uherských*), summa svrchupsaná úplně dána a zaplacena nebyla. Než když bychme jim summu jejich zápisnú, to jest šest tisíc a dvě stě zl. uh., úplně dali a zaplatili, tehdy nám mají a povinni budú jmenovaných zámkuov Czmundu a Ruspachu se vším jejich příslušenstvím, svršky sobě prvé poberúc, postúpiti beze všie odpornosti. A jestliže by se přihodilo, a týž Mikuláš nás se přidržeje, ty zámky obyčejem válečným stratil aneb smlúvú námi učiněnú z nich vyveden byl, tehdy my jemu a dědicóm jeho těch za nás i za naše budúcie, krále Uherské, slibujem a tiemto listem slovem naším královským přiřiekáme jiných zámkuov a zboží tak movitých v té summě postúpiti konečně od ztracenie týchž zámkuov Czmundu a Ruspachu s jich příslušnostmi v polúletie pořád zběhlém**) beze všeho zmatku a všelikterakého prodlévánie, aneb jim šest tisíc a dvě stě zl. uh. dobrých za to ztracenie povinni dáti budeme též bez zmatku a všelijaké odpornosti. A nad to jim i toho dopú- štieme, nezdálo-li by se jim těch zámkuov s jich příslušenstvím držeti, aby je mohli v té summě prodati, směniti aneb je zastaviti, komuž by se jim zdálo a líbilo bez překážky všelijaké. A ktož by list tento s dobrú volí a svobodnú Mikuláše svrchu psaného aneb dědicuov jeho jměl, oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek po sv. Martinu létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Ad relacionem magnifici domini Petri de Roznbergk. *) Původně písař napsal: Českých, přetrhnuv však to slovo, napsal vedle: Uherských . . . **) Původně bylo: zběhlym, y však přetrženo a vedle něho připsáno e. 312. V Prešpurce 1499, 19. listopadu. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat výplatu hradu Dobříše. (Fol. 162.) [Albrechtovi z Kolovrat na Libštejně.*) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni vod urozeného Albrechta z Kolovrat na Libštejně, hofmistra dvoru našeho, věrného našeho milého, abychme jemu a dědicóm jeho dáti ráčili výplatu na hradu našem Dobřieši s jeho příslušenstvím. Kdežto my hlediece na věrnost služeb jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách k tomu jsme svolili a tiemto listem svolujem, chtiece tomu, aby on i s dědici svými vyplatil a vyplatiti mohl zámek náš Dobřieš s jeho příslušenstvím od držiteluov nynějších, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim podle zápisuov jejich napřed věděti. A po vyjití roku a času vypovědělého polože a dada jim summu jejich zápisnú v cele

Strana 187
z roku 1499, 11.—30. listopadu. 187 a úplně, mají jim a povinni budú téhož zámku s jeho příslušenstvím hned postúpiti a listy i zápisy, kteréž by na to jměli, mají jim navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kterýžto zámek s jeho příslušenstvím když vyplatie, mají jmieti, držeti a jeho požívati, nejsúc vodtud bez své vuole od žádného člověka žádným obyčejem splacováni, leč vod nás aneb budúcích našich, králuov Českých. Když bychme to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim rok napřed věděti. A po vyjití toho roku pořád zběhlého položiece v moc jejich summu tu, kterúž sami za výplatu dali, vcele a úplně, mají nám hned a povinni budú téhož zámku Dobřieše s jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli bychme pod jakýmžkoli zpuosobem a barvú týž zámek vyplatili a jeho sami nedrželi ani požívali, má a moci bude svrchu psaný Albrecht i s dědici svými jej zase v té summě vyplatiti a vyplatě jmieti, držeti a jeho požívati tak dlúho a na ten zpuosob, jakož se nahoře píše. A ktož by tento list jměl s již psaného Albrechta a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v úterý den sv. Alžběty, anno Christi 1499. Tehdá držel Dobříš Děpolt z Lobkovic. Srov. o tom Sedláčkovy Hrady VI, str. 102. *) In marg. bledším inkoustem pozn.: Vejplata na hradu Dobříši panu Albrechtu z Kolovrat oc. 313. V Prešpurce 1499, 11. listopadu. — Král poukazuje Václavovi Solskému ze Sulejovic doživotní plat ze Hrádku Křivoklátu. (Fol. 162.) (Václavovi Solskému z Sulejovic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že hlediece na věrnost služeb slovutného Václava Solského z Sulejovic na Solanech, věrného našeho milého, kteréž jest nám činil a činí, i chtiece jemu některú vděčnost a milost vokázati, aby nám tiem lépe a dostatečněje slúžiti mohl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách podvolili jsme se jemu a tiemto listem podvolujeme každý rok padesáte kop gr. č. z zámku našeho Hrádku až do jeho živnosti vydávati. Přikazujíce hajtmanu našemu Hrádeckému, nynějšiemu i budúcím, abyšte těch padesáte kop gr. č. jemu, Václavovi, každý rok platili a vydávali beze všeho zadržovánie a zpieránie, a to až do jeho samého živnosti. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v pondělí den sv. Martina létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského Maiestas regia manu propria subscripsit. desátého a Českého dvadcátého devátého. 314. V Prešpurce 1499, 30. listopadu. — Král dovoluje Petrovi z Wartmberka udělati rybník ve vsi Borovničce. (Fol. 163.) (Petrovi z Wartmbergka na Bydžově). My Vladislav oc oznamujem listem 24*

Strana 188
188 B. XV. Registra krále Vladislava II. tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Petr z Wartmbergka na Bydžově, věrný náš milý, oznamuje nám, že by chtěl u vsi Borovničky, kterúž v jistých zápisiech od nás drží, rybník udělati, proše nás, abychme k tomu povolenie naše dáti a při tom jemu nějakú další milost učiniti ráčili. K jehožto prosbě pro mnohé věrné služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, a také chtiece, aby se to zbožie opravilo a polepšeno bylo, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách nakloněni jsúce, svolili*) jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu, aby von nebo dědicové jeho mohli a moc jměli u nadepsané vsi Borovničky rybník udělati, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, a naň naložiti až do sta kop gr. č., činíce jemu a dědicóm jeho tuto další milost: když kolivěk k výplatě nadepsaného zbožie přijde, že my neboli budúcí naši, králové Čeští, máme a povinni budem nadepsanému Petrovi a jeho dědicóm, což by kolivěk na ten rybník naložili až do sta kop gr. č. a to registry řádnými a hodnověrným svědomím po- kázali, podle hlavní summy prve zapsané při výplatě dáti a úplně zaplatiti. A ktož by list tento jměl s již psaného Petra a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v sobotu,**) den sv. Ondřeje, létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. *) Od slov „K jehožto prosbě — jsúce“ psáno drobnějším písmem; také slabika svo slova svolili psána drobněji. — **) V ruk. v sobotu v Prešpurce. 315. V Prešpurce 1499, 18. prosince. — Král dává Vokovi z Rožmberka pokutu. (Fol. 163.) (Vokovi z Rožmbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznešeno, kterak nějaká Tožicová vdova jsúce v držení Vidova, kterýžto k manstvie našemu příslušie, odprodala jest nějaký kus od toho dědičně měšťanóm našim Budějovským, zejména vrch, kterýž leží nad Vidovem, ješto jest toho podlé práva učiniti nejměla ani mohla bez zvláštnieho povolenie našeho. A protož, poněvadž urozený Vok z Roznbergka, věrný náš milý, Vidov má a drží, dali jsme jemu na tom všecko to právo naše i pokutu, kteráž jest nám tu připadena v tom, kdež jest manstvie odprodáno bez povolenie našeho, dávajíce jemu tiemto listem plnú moc, aby se on vo to mohl súditi a toho právem dobývati a zase k svrchupsanému zboží Vidovskému připojiti, tak právě, jako bychme my to učiniti mohli. A když toho právem dobude, aby to držel a toho požíval, jakožto jiných svých zbožie dědičných, bez překážky naší i budúcích našich, králuov Českých, všelikteraké. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v středu před sv. Thomášem ap., létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie.

Strana 189
z roku 1499, 13. listopadu—21. prosince. 189 316. V Prešpurce 1499, 13. listop. — Král dává Burjanovi z Vřesovic svobodu horní. (Fol. 164.) Item dán jest frystunk slovutnému Burianovi z Vřesovic, aby on na horách a gruntiech Žlutických zlata, střiebra i jiných kovuov dobývati mohl, a urbury ani jiných poplatkuov, kteříž do komory krále JMti příslušejí, nedávali ani platili, a to za patnácte let od datum listu tohoto pořád zběhlých oc, ut in forma communi. Dán v Prešpurce v středu po sv. Martinu létha božieho tisícieho čtyřistého devade- sátého devátého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Relator dominus Sswihowský, supremus iudex regni Boemie. 317. V Prešpurce 1499, 13. list. — Král dává pánům z Waitmile svobodu horní. (Fol. 164.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 318. V Prešpurce 1499, 14. listopadu. — Král dává Žofce z Cimburka svobodu horní. (Fol. 164.) Item dán jest frystunk urozené Žofce z Cimburgku, aby ona na horách a gruntiech u Senil dělati a pavovati mohla. Urbury ani kterých jiných poplatkuov, kteříž do komory krále JMti příslušejí, dávati a platiti nemá, a to za plných patnácte let od datum listu tohoto pořád zběhlých oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek po sv. Martinu létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Relator magister curie. 319. V Prešpurce 1499, 9. prosince. — Král dává Vilémovi z Pernšteina nápad po Janu Holárkovi ze Slaného. (Fol. 164.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI. str. 541 č. 728. 320. V Prešpurce 1499, 21. prosince. — Král povoluje městečku Mirovicům výroční trh. (Fol. 164.) Item skrze prosbu urozeného Henrycha z Švambergka na Zviekově dán jest městečku jeho Mirovici a obyvatelóm téhož městečka trh téhodní, kterýž jsú také prve jměli, ale že jest skrze války zšel a pominul, jenž se týmž obyvatelóm Miro- vickým znova každú středu dává a vysazuje, a k tomu jarmark roční s vosmi dni pořád zběhlými na den sv. Kyliana oc, ut in forma communi. Dán v Prešpurce den sv. Thomáše apoštola božieho, anno Christi 1499. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie.

Strana 190
190 B. XV. Registra krále Vladislava II. 321. V Budíně 1500, 16. ledna. — Král dává Janovi z Kunovic nápad. (Fol. 164.) Item dáno jest právo královské urozenému Janovi z Kunovic na Jičíně po smrti slovutného Václava Veselského z Vojislavic na Vnorovách oc. Actum Bude Relator dominus cancellarius. feria IVa ante Anthonii anno Christi 1500. 322. V Prešpurce 1499, 14. prosince. — Král připisuje Jiříkovi z Vlašimě summu na zámku Úsově. (Fol. 165.) (Jiříkovi z Vlašímě na Úsově.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že znamenajíce povolnost a hotovost mnohých věrných služeb, kteréž nám urozený Jiřík z Vlašimě na Úsově, věrný náš milý, činil a činiti nepřestává, i chtiece, aby za to od nás k sobě některú milost a vděčnost poznal, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský připsali jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho na hradě Úsovu s jeho příslušenstvím, kterýž v jistých zápisiech od předkuov našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i v našich také drží, nad prvnie summy a zápisy, kteréž na tom má, tři tisíce zl. dobrých uh., a mocí listu tohoto připisujem a přiražujem, chtiece tomu, aby on i s dědici a bu- dúcími svými již psaný zámek Úsov s jeho příslušenstvím v summách a zápisiech svých předešlých i v těchto tří ch] tisících zl. nynie nám[i] připsaných tak dlúho a dotud, jakž listové a zápisové jeho, kteréž prve na to má, svědčie, držel a požíval. A kdyžby koli k výplatě hradu svrchupsaného s jeho příslušenstvím přišlo, tehdy má svrchu- psanému Jiříkovi, dědicóm a budúcím jeho za výplatu téhož zámku podlé jiných sum jeho zápisných od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, těch tři tisíce zl. svrchupsaných také dáno a dokonce zaplaceno býti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kteréž von aneb dědici a budúcí jeho přijmúc od nás i s prvními summami na tom zapsanými úplně a docela, má nám a povinen bude zámku svrchupsaného s jeho příslušenstvím v moc naši postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměl, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Jiříka, dědicóv a budúcích jeho dobrú volí oc. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce v sobotu po sv. Lucii, anno Christi 1499. Relator dominus cancellarius. 323. V Budíně 1490, 27. září. — Král povoluje Vilémovi z Pernšteina dělání a opravování rybníků na zámku Hluboké. (Fol. 165'.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI. str. 356 č. 434.

Strana 191
z roku 1499, 10. srpna — 1500, 16. ledna. 191 324. V Prešpurce 1499, 27. listopadu. — Král dává Fridrichovi purkrabímu z Donína pokutu. (Fol. 166.) Item dáno jest právo královské a pokuta urozenému Frydrychovi purgkrabí z Donína a na Wildštejně, na Chvalovickým, a to proto, že jest přes svolenie a zuostánie starodávnieho Českého královstvie na shonu s tenaty postižen. Ex Posonio feria IV post festum s. Katherine anno Christi oc 99. Míní se tu někdo z rodu Chvalovských z Ledec, snad Jan, který r. 1508 zdědil hrad Frýdštejn. — O lovu s tenaty srov. Vladislavovo zřízení zemské v tomto Archivu sv. V. str. 250 (§ 521) a 251 (§ 533). 325. V Budíně 1499, 10. srpna. — Král vysazuje Rabí za město. (Fol. 166'.) (Vysazuje se město Rabí.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl a nám oznámil urozený Puotha z Ryzmbergka na Švihově, najvyšší sudí královstvie Českého, věrný náš milý, kterak dělá a stavie město Rabí*), hradu a zámku jeho Rabí příležície a k němu příslušejície, proše nás, abychme jemu k tomu povolenie naše dáti a toho potvrditi a nad to některými milostmi též měšťany a obyvatele jeho obdařiti ráčili, tak aby se tu lépe a dostatečnějie stavěti, opravovati a živností svých hleděti mohli. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé a věrné služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaný Puotha i s dědici a budúcími svými i s měšťany a obyvateli města Rabí, nynějšími i budúcími, mohli město Rabí stavěti, dělati a je hraditi zdmi, věžemi, baštami, branami, přiekopy, valy aneb ploty i jinými braněmi, kteréž by buď k pevnosti, ozdobě aneb bezpečenství příslušely, nynie aneb budúcně, když se jim zdáti a líbiti bude. A k tomu aby v témž městě jměli právo i popravu svú, a v městě na rynku pranéř, a trh téhodní v středu a dva jarmarky ročnie, každý s vosmi dni pořád zběhlými: jeden na den sv. Trojice a druhý na den sv. Martina. Tuto další milost témuž městu Rabí a obyvatelóm jeho činiece, aby v něm mohli a moc jměli slady buď k prodaji aneb pivu vaření dělati, piva všelijaká vařiti, prodávati i šenkovati. A nad to aby v něm řezníci, súkenníci, kožišníci, krejčieři, kováři, ševci, postřihači, kramáři, pekaři, mlynáři i jiní všickni a všelijací řemeslníci býti a řemesla svá dělati a jimi se živiti mohli, tak a tiem obyčejem, jakožto i v jiných městech královstvie našeho Českého jsú a býti mohú, nynie i budúcně; a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce hajtmanu, podkomořiemu i jiným všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte již psanému Puothovi, dědicóm a obyvatelóm města Rabí, nynějším i budúcím. v těch ve všech milostech a výsadách svrchu psaných nikterakž nepřekáželi, ani

Strana 192
192 B. XV. Registra krále Vladislava II. komu překážeti dopúštěli, než v tom je ve všem jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie, pod zachováním našie i budúcích našich, králuov Českých, milosti a uva- rovánie hněvu a nemilosti. Tomu na svědomie pečeť naši oc. Dán na Budíně v sobotu den sv. Vavřince létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a království našich Uherského devátého a Českého dvadcátého vosmého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. O tomto vysazení pojednává podrobně Sedláček ve svých Hradech sv. XI. str. 90. *) Před tímto slovem napsáno: Sswih, ale přetrženo. 326. V Prešpurce 1499, 14. listopadu. — Král potvrzuje Půtovi z Ryzmberka clo v Matějově Kři ve Slezsku. (Fol. 167'.) (Puothovi z Ryžmbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Puotha z Ryzmbergka na Švihově, najvyšší sudí královstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám: Jakož má a drží od nás zámek a město Kozlé se vším a všelijakým jeho příslušenstvím i s tiem clem v Matějově Kři, tak a tiem obyčejem, jakož jsme my toho i předek náš, král Mathiáš, v držení a v užívání byli, proše nás, abychme jemu, dědicóm a budúcím jeho toho cla potvrditi a při tom milostivě zuostaviti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé a věrné služby, kteréž jest nám týž Puotha činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách a jakožto knieže Slezské potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a konečně zavazujem, aby clo nadepsané podle užívánie předešlého tu v Matějově Kři dáváno a vybieráno bylo tak a tiem obyčejem, jakož jest prvé za předka našeho svrchupsaného i za nás také, když jsme toho zámku a města v držení a požívání byli, dáváno a vybieráno bylo, a to nynie i na budúcie časy, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých a kniežat Slezských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hajtmanu hornie a dolnie Slezií i jiným všem úředníkóm a poddaným našim kniežetstvie Slezského, nynějším i budúcím, abyšte nadepsanému Puothovi, dědicóm a budúcím jeho v užívání cla svrchu psaného žádných překážek nečinili ani činiti dopúštěli nynie ani budúcně, pod zachováním milosti našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek po sv. Martinu léta božieho tisícieho čtyřistého devade- sátého devátého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. O toto clo povstala brzy rozepře, o níž chová městský archiv Vratislavský v originále (AA 17.) tuto listinu ze dne 17. dubna 1505: Mezi městy jakožto žalobníky z jednej, a statečným Raclavem Břekovským, Burjanem Uny- ovským úředníkem Kozelským mocí pánuov Švihovských, jakožto odporci strany druhé, o mýto v Ma-

Strana 193
z roku 1499, 14. listopadu—1500, 7. února. 193 tějově Kři, kdež se města žalují, kterak páni Švihovští berú mýto v Matějově Kři nespravedlivě, širokými řečmi k tomu mluvíce. Raclav s tovaryši svými odpieral, že berú mytho spravedlivě, kteréž za drženie králóv Jejich Mtí a kniežat, pánuov Kozelských, od dávných časuov bráváno jest, širo- kými slovy odpor svój kladúc, při tom svědomie listovnie některých dobrých lidí i také sedlských okazujíc, že by to mýto tu od dávných let, kteráž léta ta svědomie v sobě vyslovují, bráváno bylo. Mezi kterýmiž svědomie položili jedno, že by někdy o to mýto súd byl mezi knězem Bolkem a knězem Kondratem, slavných pamětí, a že to kněz Kondrat súdem obdržel ku Kozlému. Města sú žádaly, aby ten přísudek, kterak se jest stal a skrze koho, byl okázán. My z tej a jiných slušných příčin tu věc mezi jimi zdvihámy do najprvnějšieho sněmu a súdu, kterýž v Duolní anebo Huorní Slezi držán bude, tu aby stáli se všemi potřebami svými ku konečnému rozsudku. A jestliže by páni Švi- hovští z kterýkolivěk příčiny k tomu sami státi nemohli, tehda aby plnú moc poslali, a stuojte nebo nestuojte, pošlete nebo nepošlete, stane se mezi jimi konečný rozsudek. Ex Wratislavia feria V. post Jubilate anno domini millesimo quingentesimo quinto. 327. V Budíně 1500, 7. února. — Král Jana ze Šelnberka lépe opatřuje v zápisném držení zboží Tateckého. (Fol. 168.) (Janovi z Šelnbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř královstvie Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jsme před některými lety povolenie naše listem dáti ráčili statečnému Jindřichovi z Kostelce na Černých lesiech, dokudž ještě Tatec s jejich příslušenstvím v držení byl, aby mohl na témž zboží k polepšení jeho rybníky dělati, a cožby na dělánie takových rybníkuov naložil a to dostatečně vo- kázal, že jemu má od nás a budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob, kterýmž by výplata tvrze svrchupsané spravedlivě příslušela, při vyplacování zase dáno a zaplaceno býti. Toho při tom dotýkaje, že týž Jindřich, byv toho v držení, udělal jest na takové naše povolenie jeden rybník, kterýž na cizie grunty topie a topiti bude, proše nás, poněvadž on jest nynie již psané tvrze s jejím příslušenstvím v držení a požívání, a to před sebú má, že ty grunty, na kteréž by ten rybník topil a topiti jměl, kúpiti chce, když by je kúpil a zaplatil, abychme jemu toho škodnu býti dopustiti neráčili, než jeho v tom milostivě a spravedlivě opatřití. Jehožto slušnú i spravedlivú žádost znajíce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby týž Jan ty grunty, na kteréž by ten rybník topil aneb topiti jměl, od držitele nynějšíeho aneb budúcích koupil, když by se jemu zdálo a líbilo, a koupě, aby je i s dědici svými a budúcími svými s týmž rybníkem jměl, držel a jich požíval tak dlúho a dotud, dokudž by to vod nich buď od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, aneb těch osob, jimž by výplata tvrze svrchu psané s jejím příslušenstvím spravedlivě příslušela, podlé zněnie zápisuov jejich vyplaceno nebylo. A kdyžby to kolivěk k vyplacení přišlo, máme jim při tom dáti i tu summu, kterúž jest týž Jan za ty grunty pro dobré téhož rybníka dal, kteřížto gruntové mají také při tom rybníku na budúcie věčné časy zuostati bez překážky všelijakého člověka. A ktož Archiv Český XVIII. 25

Strana 194
194 B. XV. Registra krále Vladislava II. by list tento jměl oc. Dán na Budíně v pátek po Hromnicích léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Maiestas regia manu propria subscripsit. 328. Na Budíně 1499, 23. května. — Král potvrzuje klášteru Ostrovskému smlouvu o zahradu na Újezdě v Praze. (Fol. 169.) (Opatu kláštera Ostrovského.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli poctivý kněz Štěpán opat i všecken konvent kláštera Ostrovského řádu sv. Benedikta, nábožní naši milí, oznamujíce nám, kterak pro dobré a užitečné kláštera toho učinili jsú celú a dokonalú smlúvu vo zahradu svú ležící nad mostem Pražským na Újezdě podlé huti, kterúž někdy Vencelík držel, s opatrným Erazimem Wolfem měštěnínem Starého města Pražského a Zuzanú manželkú jeho, s dědici a budúcími jejich, takže témuž opatu a konventu, nynějšiemu i budúcím, každý rok puol kopy gr. č. při času sv. Jana Křtitele božieho, aneb dvě neděli potom, platu purkrechtnieho dávati a platiti mají a povinni budú na budúcie věčné časy. Pakli by kdy kterého úroku dáti nechtěli aneb zanetbali, tehdy jim mají a moci budú tu zahradu odjieti a v ni se mocně uvázati, ji držeti a jie podlé zdánie svého k dobrému kláštera toho požívati beze všie překážky tak, jakž by se jim najlépe a najužitečnějie zdálo a líbilo. A také jestliže by kdy nadepsaní manželé aneb dědici a budúcí jich zahradu tu svrchupsanú chtěli komu prodati aneb zastaviti, mají to prve na opatha a konvent kláštera svrchupsaného vznésti a jim oznámiti, chtěli-li by voni v ten trh vstúpiti a za tu zahradu dáti tolikéž, což by jiní dáti chtěli. A chtěli-li by to ujieti a za ni jim tolikéž, což i jiní, dáti, mají jim o to předkem odbyti. Pakli by toho ujíti nechtěli, budú moci tu zahradu komuž kolivěk pod týž plat a úrok svrchu psaný i pod tu pokutu prodati aneb zastaviti beze všie překážky. Prosiece nás, abychme jim k té smlúvě povolenie naše dáti a toho listem naším potvrditi ráčili. Kdež my, znajíce v tom kláštera toho svrchupsaného dobré a užitečné, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme a potvrzujem všeho toho, což v té smlúvě zavřieno jest, chtiece tomu, aby ty věci v své moci a pevnosti byly a trvaly nynie i na budúcie časy, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl oc. Dán na Budíně ve čtvrtek po sv. Duše léta božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, a králov- ství našich Uherského devátého a Českého dvadcátého vosmého. Ex commissione propria maiestatis regie. Definitivně listina tato vydána nebyla, nýbrž pozměněná, jak se čte v originále chovaném v archivu kr. hl. města Prahy I—32 a odtud otištěném u Čelakovského v Privilegiích měst Pražských str. 310 č. 190. Srov. zde v úvodu str. 8.

Strana 195
z roku 1499, 23. května — 1500, 30. ledna. 195 329. V Budíně 1500, 30. ledna. — Král zapisuje Jeronymovi ze Skuhrova a Václavovi Hyndrákovi z Habrova plat. (Fol. 170.) Otištěno z originálu v tomto Archivu sv. VIII. str. 522. 330. V Prešpurce 1500, 30. ledna. — Král dává Václavovi Bezdružickému z Kolovrat pokuty na dvě leta. (Fol. 171.) Item dány jsú všecky viny a pokuty královské, kteréž by spravedlivě po komžkolivěk buď pro kterú nešlechetnost aneb neslušnost, ješto by se jie někto proti právu a zřiezení zemskému dopustil, přišly, urozenému Václavovi Bezdružickému z Kolovrat. A toho dánie má užívati týž Václav za plné dvě letě od datum listu tohoto pořád zběhlých. Všakž proto obdarovánie toto má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti oc. Dán v*) Prešpurce v pátek den Všech Svatých létha božieho tisícieho pětistého. *) Omylem napsáno dvakrát. 331. V Budině 1499, 12. července. — Král propouští Burjanovi z Lichtnburka ves Trpíčovice z manství. (Fol. 171'.) (Burianovi z Lichtenburgka a z Bietova.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Burian z Lichtnburgka a s Bietova, komorník náš věrný milý, připomínaje nám, jakož jsme jemu, otci a bratřím jeho zbožie Bietovské a Vranovské se vším jejich příslušenstvím z manstvie vynieti a vy- svoboditi a k dědicství dáti a zapsati ráčili, že jsú ještě jedné vsi, kteráž také k témuž zboží Bítovskému příslušie, a kterúž nynie má a drží slovútný Václav Klouzal z Rynarce, jménem Trpiečovice, v ten počet vsí nevložili a nevepsali. Proše nás, poněvadž jest vždycky od starodávna k témuž zboží příslušela, abychme ji také podlé jiných vsí k dědicství dáti a vysaditi ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby nadepsaného Buriana, votce i bratří jeho, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský vyňali jsme túž ves Trpiečovice se vším a všelijakým jejím příslušenstvím ze všech a všelijakých povinností manských, a tiemto listem vynímáme a prázdnu činiece, k pravému a svobodnému dědicství vysazujeme, takže vodtud viece nám ani budúcím našim, králóm Českým a margkrabiem Moravským, žádných manských povinností činiti nemají a nebudú nynie ani potomně. Než mají to hned od tohoto času dědičně jmieti, držeti a požívati, tak a tiem obyčejem, jakožto jiní obyvatelé téhož margkrabstvie svých dědičných vsí požívají a požívati mohú, nynie i na budúcie věčné časy. A to bez našie, budúciech našich, králuov Českých a marg- 25*

Strana 196
B. XV. Registra krále Vladislava II. 196 krabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Porúčejíc hajtmanu, naj- vyšším komorníku a sudím margkrabstvie Moravského, věrným našim milým, abyšte, kdyžkoli od držitele svrchupsané vsi požádáni budete vo kladenie vsi té do desk zemských, abyšte ji jemu s tiemto listem naším, řád práva zachovajíc, ve dsky zemské, k kterýmž příslušie, k dědicství vložiti a vepsati rozkázali, a toho jináč nečinili bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek před sv. Margkrethú, anno domini 1499, regnorum autem nostrorum Commissio propria domini regis.*) Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. *) Původně bylo napsáno: maiestas regia manu propria subscripsit, to však přetrženo. 332. Bez místa a dne. — Král dává Jiříkovi z Násilé nápad. (Fol. 172.) Item dáno jest všecko právo a nápad královský na statečném Janovi Krejsu z Tatec slovútnému Jiříkovi z Násilé, hajtmanu na Hrádku. Celý zápis přetržen. 333. 1500 bez místa a dne. — Král obnovuje řadu zápisů dlužních.*) (Fol. 180.) Item téhož létha tisícieho pětistého tito se listové obnovili při sv. Jiří: it. pánóm Wajtmilaróm na šest tisíc a na puol třetieho sta dvadceti kop gr. č., it. panu Wajstorffovi na (na) VXj sta kop. gr., it. panu Rajeckému na XIIj sta kop gr.; it. panu Vopršalovi na VI set kop gr. a k tomu na šest set zl. uh., it. panu Heřmanovi Bohdaneckému na vosm set kop gr., it. panu Kunatovi Dobřenskému na pět set kop gr., it. panu Divišovi Hustiřanskému na puol druhého sta kop gr.. it. Pecingarovi na pět set kop gr., it. Býchorským na IIj sta kop gr. Item tito listové téhož létha a při témž času znovu se dělají: it. panu Vodě- radskému na vosm set kop gr.; it. panu Bohuslavovi z Újezdce na tři tisíce zl. uh., it. panu Petrovi Vlkovi na IIIj sta a 25 kop gr. Item pan kancléř JMt ráčil jest dáti membran pět, kteréž mají býti osobám dole psaným: it. Pecingarovi na pět set kop gr., it. Býchorským na puol třetieho sta kop gr., it. Divišovi Hustiřanskému na puol druhého sta kop gr., it. Kunatovi Dobřenskému na dvě stě kop gr., it. Bohuslavovi z Újezda na tři tisíce zl., a list první ten má zase vrácen býti. A ty membrány dány jsú Hynkovi Báderskému, kterýž má počet z toho udělati a listy staré vezma od věřiteluov pánu JMti ukázati. Zde jmenovaný Rájecký jest zajisté plným jménem Jan Rájecký z Mirova zmíněný v Pozůstatcích desk zemských sv. 2. str. 482 a 502. *) Před tím nadepsáno: Registrum ad annum domini millesimum quingentesimum.

Strana 197
z roku 1500, 11.—20. ledna. 197 334. V Budíně 1500, 11. ledna. — Král povoluje Prokopovi Zajímačovi z Kunštatu zastaviti čásť zboží zápisného kláštera sv. Prokopa. (Fol. 181.) (Prokopovi z Kunštátu.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Prokopa Zajímače z Kunštátu, věrného našeho milého, jakož má a drží některé zbožie zástavné k klášteru svatého Prokopa příslušejície v jistých zápisiech, abychme jemu povolenie naše dáti ráčili, aby on z toho zástavnieho zbožie něco pro potřebu svú zastaviti mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro jeho služby věrné, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem, chtiece tomu, aby on nadepsaný Prokop z toho zbožie klášterského, což toho v zápisiech drží od sv. Prokopa, společně neb rozdielně v těch summách, v kterýchž je sám drží, a nic výše, mohl a moc jměl zastaviti do času slušného aneb až k výplatě téhož zbožie, aby von to po vyjití toho času vyplatě, k nadepsanému klášteru zase připojil a navrátil, anebo když by to všecko zbožie k výplatě přišlo, abychme my to neb budúcí naši, králové Čeští, aneb komuž by ta výplata spravedlivě příslušela, v té summě, kterúž on na tom zapsánu má, neb od těch, kteříž by toho zbožie diel neb všecko od téhož Prokopa v zástavě drželi, vyplatiti mohli a moc jměli. Dadúce jim podle zápisuov jich summu zápisnú úplně a docela, mají a povinni budú nám toho všeho zbožie se vším jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti be[z] zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Prokopa dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Dán na Budíně v sobotu po Božiem křtěnie, anno Christi millesimo quingentesimo, regnorum vero nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. V držení některých statků kláštera sv. Prokopa přišel již Sezima z Kunštatu na Jevišovicích, spo- jenec Pražanů ve válce husitské. Roku 1427 jmenuje se Sezima z Jevišovic seděním u sv. Prokopa (viz tento Archiv III, 498). Po něm seděl zde r. 1435 Jan Zajímač z K., synovec jeho, kterému Zikmund r. 1436 zapsal zboží klášterní v summě 1409 k. gr., a to: čtyry krčmy pod klášterem (v Budách), městečko Sázavu, vsi Bě- lokozly, Čeřenice. Mstišovice, Choratice, Blatce, Dojetřice, Samechov, Křivolaje, Píseč, Pyskocely, Rovná, mě- stečko Skalice, Chlum, Kozly, Byřice, St. Hůra, Vlkančice, Drletín, Kruty Horní a Dolní, Přestavlky, Bře- zinka, Teplá, Újezdec, Lazce, Radvanice, Podhradice, Mrchojedy, Přívlaky, Samopše, Skryje, Bylina, Doubra- vičany, Skramníky, Nesměň, Machotín, dvůr poplužní ve Vestci jakož i ves Hostivař v 500 k., takže k výživě mnichů zbýval pouze statek Zbýšov. — Srov. v tomto Archivu sv. X. str. 413; též Krásl, Sv. Prokop, jeho klášter a památka u lidu (1895) str. 252 a sl. 335. V Budíně 1500, 20. ledna. — Král obnovuje Janovi ze Šelnberka týdenní plat z mince Kutnohorské. (Fol. 182.) (Janovi z Šelnbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, jakož

Strana 198
198 B. XV. Registra krále Vladislava II. jsme byli v těchto předešlých časech z milosti našie zvláštní rozkázali vydávati urozenému Janovi z Šelnbergka, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, na každý týden tři kopy gr. č. z mince našie na Horách Kutnách, kdež pak jemu to jest ustavičně vydáváno až teď před nedávním časem, když jest chudoba na ty hory přišla. I žádali jsme na již psaném Janovi, aby při vybierání těch tří kop gr. strpenie jměl, až by opět hory se něco málo opravily, kdež jest se pak nám v tom povolně ukázal. I chtiece, jakož slušné jest, jemu za jeho služby, kteréž jest nám činil a činiti ne- přestává, abychme jemu milost v tom nějakú vokázali, k tomuto jsme svolili a tiemto listem svolujem, aby jemu zase na každý týden ty tři kopy gr. č. z mince našie vydáváno bylo bez zadržovánie všelikterakého. A tato milost naše má jemu trvati do živnosti jeho a nic déle. Přikazujíce minemajstru na Horách Kutnách i jiným úředníkóm našim v minci, nynějším i budúcím, aby se při vydávání těch tří kop gr. i při jiném při všem podle tohoto zápisu našeho zachovali a pod zachováním milosti našie jináč toho nečinili. A jestliže by nás pán Buoh smrti neuchoval prvé nežli Jana nadepsaného, tehdy budúcie naše, krále České, k tomu ke všemu zavazu- jeme, což se v tomto listu našem píše. A jakož častopsaný Jan nám k vuoli a z své dobré vuole při vybierání těch tří kop gr. strpenie jměl, aneb jestliže by ještě nám k vuoli daljšie strpenie jmieti chtěl, že to nemá jemu ke škodě býti, ani má skrze to za promlčený tento zápis náš položen nebo odsúzen býti pro nevybierání. Než chcme tomu, což jest jemu kolivěk zadržáno aneb potomně by ještě zadržáno býti mohlo, že to všecko má jemu z mince našie zaplaceno býti beze všeho umenšenie, když by jedne pán Buoh nadělil, aby na Horách lépe šlo než nynie, a že by se málo polepšilo. Tomu na svědomie oc. Datum Bude ante ss. martyrum Fabiani et Sebastiani, anno Christi millesimo quingentesimo, regnorum nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Maiestas regia manu propria subscripsit. 336. V Budíně 1500, 14. ledna. — Král povoliv měšťanům Bydžovským vybírati clo k potřebám městským na žádost pána jich Petra z Wartenberka, dává jim právo, aby každého, kdo by chtěl takové clo projeti, na cestu k jich městu obrátiti a k zapravení cla připraviti mohli. Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských z originálu kdysi v ar- chivu Novobydžovském, který však jest opatřen datem „Dán na Budíně v úterý před sv. Antonínem leta —.“ 337. V Budíně 1500, 19. ledna. — Král dává Hanušovi Štrauchovi z Chlumku a jeho synům výplatu vsi Beřevic. (Fol. 183.) (Hanušovi Štrauchovi z Chlumku.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, jakož jsme před některým nedávno minulém (sic) časem k prozsbě a přímluvě urozeného Jana z Šelnbergka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, věrného

Strana 199
z roku 1500, 14.—19. ledna. 199 našeho milého, výplatu dali na vsi řečené Beřevice s jejím příslušenstvím slovutnému Hanušovi Štrauchovi z Chlumku, věrnému našemu mielému, a při tom jsme jemu tu milost zvláštní učinili, když tu ves vyplatí, [aby] vodtad za živnosti své od nás, od budú- cích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného člověka bez své vuole splacován nebyl, leč od těch osob, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela. Kterúžto ves již vyplatil, má, drží a jí požívá. I prošeni jsme jménem téhož Hanuše Štraucha, abychme synóm jeho zejména Janovi, Jakubovi a Petrovi při držení a požívání té vsi s jejím příslušenstvím túž milost dáti a učiniti ráčili, tak aby voni té vsi tiem volnějie a svobodnějie užívati mohli. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách tuto jsme téhož Hanuše Štraucha synóm nadepsaným při držení svrchupsané vsi milost učinili a tiemto listem činieme, aby voni tu ves s jejím příslušenstvím jměli, drželi a jí požívali a po- žívati mohli, nejsúc vo[dtud za živností svých, jakožto i otec jejich, bez své vuole splacováni vod nás, od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného člověka, leč od těch osob duchovních, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela. Všakž tak a tiem obyčejem, když by to chtěli k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti, to učiniti mohú a moci budú, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim v moc jejich summu zápisnú podlé zněnie listuov a zápisuov, kterúž na tom zapsánu mají. Kterúžto přijmúc od nich vcele a úplně, mají jim té vsi se vším jejím příslušenstvím hned postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaných Hanušových synuov Jana, Jakuba a Petra dobrú a svobodnú vuolí, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v neděli před sv. Fabianem a Šebestianem, anno Christi 1500, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 338. V Budíně 1500, 17. ledna. — Král dává Matějovi Tuchorskému a Václavovi z Řepnic pokutu. (Fol. 184.) Item dána jest vina královská statečnému Matějovi Tuchorskému, komorníku krále JMti, a Václavovi z Řepnic na Kapsovi, měštěnínu v Rokycanech, pro tu příčinu, že jest tu v Rokycanech nějaký člověk, jsa nemocen, dal témuž Kapsovi znamenitú summu zlatých i také něco grošuov k věrné ruce schovati, a potom když se jest týž člověk polepšil a z té nemoci povstal, žádal jest na již psaným Kapsovi svých zlatých a grošuov, kterýchž jemu svěřil, a on jest jemu jich zapřel; všakž potom se týž Kapsa seznal, žádaje na tom jistém člověku, aby s ním vo to smlúvu

Strana 200
200 B. XV. Registra krále Vladislava II. vzal. Dán na Budíně v úterý po Božiem křtěnie, anno Christi millesimo quin- gentesimo. Celý zápis přetržen. 339. V Prešpurce 1499, 26. prosince. — Král osvobozuje Matiášovi z Častrova dům jeho v Uher. Hradišti od platu komorního. (Fol. 184.) (Mathiášovi z Častrova.*) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: jakož slovútný Mathiáš z Častrova, věrný náš milý, má a drží duom s jeho pří- slušenstvím v městě našem Hradišti, z kteréhož domu některú summu platu ročnieho při sv. Jiří a při sv. Václavě do komory našie vydává a platie, i chtiece jemu některú naši zvláštní milost při držení toho domu za jeho věrné služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, dáti a učiniti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský k tomu jsme svolili a tiemto listem svolujem, chtiece tomu konečně, aby již psaný Mathiáš z toho domu i z toho se všeho, což k němu od starodávna příslušelo a příslušie, svrchu psaného platu ročnieho ani kterých jiných daní a pomocí], kteréž by do komory našie vydávati příslušely, nám ani budúcím našim, králóm Českým a margkrabiem Moravským, nedával, ne- platil ani dávati a platiti povinen byl obyčejem nižádným. Než aby on ten duom s tiem svrchu psaným platem jměl, držel a jeho jakožto svého vlastnieho užíval a užívati mohl až do své živnosti bez překážky všelijaké. Ale což se městských věcí a pomocí dotýče, to aby, poněvadž města užívá, podlé jiných obyvateluov téhož města dával a odbýval. Protož přikazujem purgmistru a konšelóm i všie obci svrchu psaného města Hradiště, nynějším i budúcím, abyšte již psanému Mathiášovi v této milosti naší jemu od nás dané nikterakž nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale jej při tom při všem, tak jakož svrchu dotčeno jest, jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké překážky, jináč toho nečiníce, pod zachováním milosti našie královské. Tomu na svědomie oc. Dán v Prešpurce ve čtvrtek den sv. Štěpána létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Relator dominus cancellarius. *) In margine jinou rukou: duom vysvoboditi. 340. V Budíně 1500, 14. ledna. — Král povoluje městu Turnovu dva trhy výroční. (Fol. 185.) (Měšťanóm Turnovským.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, jakož jsme opatrným purgmistru, konšelóm i všem obyvatelóm města Turnova nad lzerú, věrným milým, k prosbě některých našich věrných milých dva jarmarky ročnie dali; i poněvadž tíž měšťané Turnovští, jakož toho v pravdě zpraveni jsme, na dělánie

Strana 201
z roku 1499, 26. prosince—1500, 14. ledna. 201 a opravovánie mostuov přes Jezeru a cest k témuž městu příslušejície veliké náklady činie: prošeni jsme jménem jejich, abychme jim při nadepsaných jarmarciech zvláštní milost dáti a vysaditi ráčili, tak aby voni na to ty mosty a cesty dělati a opravovati mohli i s budúcími svými. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce a také nechtiece, aby oni dělajíc a činiec náklady na mosty a cesty, jměli toho jakú škodu mieti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem, aby měšťaně a obyvatelé svrchu psaného města Turnova, nynější i budúcí, brali clo a bráti mohli při každém jarmarku, totižto týden před jarmarkem, týden vo jarmarce a týden po jarmarku. Item z vozuov formanských aneb sedlských, kteříž by k nim na ten čas do města jeli, z každého koně v voze jeden peniez český, a z pěších, kteříž by co na zády k prodaji nesli, jeden haléř. Item z voluov, krav a koní, kteréž by na svrchupsané časy k trhu hnali, od každého jeden peniez. Kteréhožto svrchupsaného cla měšťané a obyvatelé řečeného města i s budúcími svými budú moci a mají požívati svobodně tiem zpuosobem, jakž se v tomto listu našem vypisuje. Než kromě těch časuov nemají žádného cla bráti, než tak se zachovati, jakž jest od starodávna bývalo, žádného v tom neobtěžujíc. Také řečení měšťané a obyvatelé jmenovaného města pro takové naše obdařenie cesty a mosty k témuž městu příslušejície tiem lépe a dostatečněji opravovati mají a povinni budú. Přikazujíc úředníkóm i jiným všem poddaným našim královstvie Českého, věrným našim milým, nynějším i budúcím, abyšte měšťanóm a obyvatelóm často jmenovaného města Turnova i budúcím jejich v užívání cla svrchupsaného při městě jejich žádných překážek nečinili ani činiti dopúštěli, nynie ani budúcně, pod zachováním milosti naší i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIIa ante Anthonij anno Christi 1500. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Inserováno v privilegiu Ferdinanda I. ze dne 15. července 1531. (Srov. Šimáka, Privilegia města Tur- nova v třetí Zprávě musea Turnovského (1897) str. 31. 341. V Budíně 1500, 12. ledna. — Král dává Zikmundovi Osovskému z Doubravice podací v městečku Bytešce. (Fol. 186.) (Zigmundovi z Dúbravice.*) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznešeno jménem urozeného Zigmunda Vosovského z Dúbravice, věrného našeho milého, kterak má a drží městečko Bytešku a ves Heřmanice s plným vrchním panstvím, než poddacie kostelnie téhož městečka a vsi příslušie zákonu mistra Pruského, skrze kterúžto příčinu že při tom zádušie kněžie bývají jednak viery pod obojí zpuosobú, jednak pod jednú; z kterýchžto příčin roztržnost mezi těmi lidmi a nejednota městečka a vsí svrchupsané bývá pro rozdvojenie viery Archiv Český XVIII. 26

Strana 202
202 B. XV. Registra krále Vladislava II. a užívání takové svátosti. Prosiec nás, abychme jemu poddacie téhož kostela dáti ráčili, aby on tu kněze řádného strany Římské, tak jakož jest tu někdy za staro- dávna býval, i s dědici a budúcími svými podávati mohli. K kteréžto prosbě na- kloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Zigmund činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, a k tomu pro dobré a jednotu lidí záduší svrchu psaných, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto markrabie Moravský dali jsme témuž Zigmun- dovi, dědicóm a budúcím jeho na městečku Bytešce a vsi Heřmanicích kostelnie poddacie a tiemto listem dáváme, takže voni k tomu kostelu a záduší kněží řádných strany Římské, tak jakož jest to při tom záduší od starodávna zachováno bylo, po- dávali a podávati mohli, nynie i na budúcie časy tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala. A to bez našie a budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl s již psaného Zigmunda, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu pří- slušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Všakž proto chcme, aby toto dánie naše bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu před sv. Valentinem, anno Christi 1500, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Ex commissione propria maiestatis regie. *) In margine: Poddací kostela. 342. V Budíně 1500, 12. února. — Král dává Bohušovi z Boleboře list mocný. (Fol. 186'.) Item dán list mocný urozenému Bohušovi z Bolebořie, na kterýž by vo všem statku svém zřiezenie podlé vuole a zdánie svého učiniti mohl oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v středu před sv. Valentinem létha božieho tisícieho pěti- stého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Commissio propria domini regis. 343. V Budíně 1500, 2. března. — Král dává Ladislavovi ze Šternberka pokutu. (Fol. 186'.) Item dána jest pokuta na těch všech, ktož by zvěř na shon honili ve dvú mílech vokolo Bechyně a Radyně, urozenému Ladislavovi z Sternbergka na Bechyni, aby tu pokutu mohl a moc jměl podle starodávnieho i nynějšieho Prešpurského svolenie od takových lidí, kteříž by v tom zastiženi byli, dobývati tiem obyčejem a právem, jako by to král JMt sám učiniti mohl. Actum Bude feria IIa ante Trans- lacionem s. Wenceslai anno Christi 1500. Commissio propria domini regis.

Strana 203
z roku 1500, 12. února—8. dubna. 203 344. V Budíně 1500, 1. března. — Král povoluje měšťanům Rakovnickým pečetiti červeným voskem. (Fol. 187.) (Měšťanóm Rakovnickým.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsúce prošeni jménem opatrných purgmistra, konšel i všie obce města Rakovníka, věrných našich milých, abychme jim tu milost k jejich poctivosti dáti a učiniti ráčili, aby na pečeti své i jiných potřebách obecních vosku červeného užívati a jím potřeby své obecné pečetiti mohli. K jichžto žádosti nakloněni jsúce pro věrnost a služby jejich, v kterých se k nám hotově a povolně vokazovali a vokazovati i je nám činiti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši hotovější a náchylnější poznají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaní měšťané Rakovnicští, nynější i budúcí, při pečetění listuov i všech a všelijakých jiných potřeb svých obecních mohli a moc jměli voskem červeným pečetiti a jeho užívati tak a tiem obyčejem, jakož toho i jiná města královstvie našeho Českého buď z práva, milosti aneb z starodávné zvyklosti užívají a užívati mohú, nynie i na budúcie věčné časy. A to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hajtmanu, podkomořiemu i jiným všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte nadepsaným měšťanóm Rakovnickým, nynějším i budúcím, v užívání milosti svrchu psané netoliko sami nepřekáželi, ale ani komu z svých překážeti dopúštěli pod zachováním milosti a uvarovánie hněvu našeho a budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v neděli před přenesením sv. Václava létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého XXVIIII°. Ex commissione propria maiestatis regie. 345. V Budíně 1500, 8. dubna. — Král dává Hanušovi Haugvicovi z Biskupic plat s města Olomouce. (Fol. 187.) (Hanušovi Haugvicovi z Biskupic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že přistupiv před velebnost naši statečný Hanuš Haugvic z Biskupic na Búzově, věrný naš milý, zpravil jest nás, že jest vyplatil těch sto zlatých platu ročnieho, kterýž jest měl mistr Frydrych, lékař náš, na městě našem Olomúci od krále Ma- thiáše, někdy předka našeho, a od nás se vším právem svým zapsané, v kterémž jest to týž Frydrych jměl, držel a toho požíval podle toho, jakož jsme jemu na tom byli výplatu dali; proše nás, abychme naň a na erby i budúcie jeho všecko to právo, kteréž k tomu platu jmenovaný Frydrych těmi listy zapsané jměl, v jeden list náš 26*

Strana 204
204 B. XV. Registra krále Vladislava II. převésti a při tom některú další milost učiniti ráčili, tak aby vo to žádných budúcích zmatkuov neměli. K jehožto slušné a spravedlivé prosbě pro mnohé a věrné služby, kteréž jest nám týž Hanuš činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský převedli jsme všecko a všelijaké právo platu svrchu psaného na jmenovaného Hanuše, erby a budúcie jeho a tiemto listem převodíme a přenášieme, tak aby on Hanuš s erby a budúcími svými těch sto zl. uh. platu ročnieho na městě našem Olomúci z lozunkuov našich v tisíci zl. uh. dobrých, na zlatě i na váze spravedlivých, jměl, držel a vodtud každý rok jmenovitě na den sv. Václava od měšťan našich Olomú- ckých, nynějších i budúcích, vybieral až do své živnosti. Než po smrti jeho dadúce erbóm aneb budúcím jeho puol léta napřed věděti a po vyjití toho polúletie položiece v moc jejich tisíc zl. svrchupsaných vcele a úplně, mají nám list tento a povinni budú i s jinými listy, ač by na to které jměli, v moc naši dáti a navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Přikazujíc opatrným purgmistru, konšelóm i vší obci města našeho Olomúckého, nynějším i budúcím, abyšte vy nadepsanému Hanušovi Haugvicovi, erbóm a budúcím jeho těch sto zl. uh. svrchu psaných z lozunkuov našich na každý sv. Václav beze všeho zadržovánie vydávali a platili tak dlúho a dotud, dokudž bychme my jim summy tisíce zl. uh. svrchu psaných tak, jakž se nahoře píše, nedali a nezaplatili. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu po sv. Ambroži, anno Christi 1500, regnorum nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Ex commissione propria maiestatis regie. 346. V Budíně 1500, 8. dubna. — Král potvrzuje Hanušovi z Biskupic list dílčí s jeho bratřími. (Fol. 188.) (Témuž Hanušovi z Biskupic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil statečný Hanuš Haugvic z Biskupic na Búzově, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má list dielčí dostatečný na pargameně s visutými pečetmi na svědomie znamenitých lidí svědčící na statečné Petra a Hynka bratřie jeho též z Biskupic, kterýmž se spolu vo všecek statek svuoj společní, movitý i nemovitý, rozdělili a mezi sebú nápady s jednoho na druhého zdělali, jestliže by kterého z nich Buoh bez dědicuov a erbuov smrti neuchoval, kterak co má na živého přijíti a spadnúti; proše nás jménem svým a svrchupsaných bratří svých, abychme my k listu tomu povolenie naše dáti a jeho potvrditi ráčili, tak aby vo ty statky rozdielné a nápadné v budúcích časiech žádných škod, zmatkuov a nesnází i ruoznic od žádného neměli, kterýžto list takto se slovo od slova vypisuje: Já Petr Haugvic z Biskupic oc. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby bratří

Strana 205
z roku 1500, 7. února—8. dubna. 205 svrchu psaných, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím svolili jsme k listu dielčiemu svrchu psanému a tiemto listem jakožto král Český svolujeme a jej tvrdíme ve všem jeho znění, položení, pufniktiech, klauzulech a artykulech, chtiece tomu, aby jmenovaní bratřie v tom ve všem podlé toho společnieho rozdielu mezi sebú učiněného jmieni, držáni a zachováni byli od nás i od budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech a všelijakých lidí a poddaných našich královstvie Českého, margkrabstvie Moravského a kniežetstvie Slezského beze všech všelijakých zmatkuov a překážek. A nad to týmž bratřím tuto zvláštní milost učinili jsme a tiemto listem činíme: jestliže jest kto na kterémž a jakémž koli statku jejich jaký sobě od nás nápad po smrti jejich vyprosil aneb by potom vyprosil, že to proti takovému jejich rozdělenie a nápaduov zdělání žádné moci ani které pevnosti jmieti nemá a jmieti nebude*), nynie ani budúcně; než mají při tom při všem tak držáni a zachováni býti, jakož list jejich dielčí a mezi nimi učiněný vokazuje bez zmatku a všelijakého přerušenie. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu po sv. Ambroži létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Rukopis má: nebudeme. 347. V Budíně 1500, 7. února. — Král povoluje Broumovu výroční trh. (Fol. 189.) (Obyvatelóm městečka Brúmova.) Item dán jest jarmark roční městečku Brú- movu na den sv. Jana Kř. s vosmi dni pořád zběhlými. Tato také další milost týmž obyvatelóm městečka svrchu psaného učiněna jest, aby voni všech práv v témž městečku Brúmovu užívali a užívati mohli, kterýchž užívají měšťané Hradištští,*) a vznikla-li by v tom mezi nimi vo jakú při jaká pochybnost, mají a moci budú naučenie a ortele bráti u měšťan Hradištských**) tolikrát***), kolikrát by jim toho potřeba kázala oc. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pátek po sv. Dorothě létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého Ex commissione propria maiestatis regie. dvadcátého devátého. *) Rkp. má: Hradiští; před tímto slovem čte se: naši, ale přetrženo. — **) Před tímto slovem čte se: našich, což však přetrženo. — ***) Rukopis má: tolikrát by; — „kolikrát by“ je nad řádkou, a znaménkem „ naznačeno, kam náleží. 348. V Budíně 1500, 6. dubna. — Král povoluje Broumovu užívání pečeti. (Fol. 189.) Item dán jest list týmž obyvatelóm městečka Brúmova, aby voni pečeti své, kterúžto od starodávna mají, totižto mříži s špici železnými, která nad branami

Strana 206
206 bývá, v užívání byli bez překážky a všelijakého přerušenie. Tomu na svědomie oc, Dán na Budíně v pondělí po sv. Ambroži léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. B. XV. Registra krále Vladislava II. 349. V Budíně 1500, 1. února. — Král povoluje měšťanům Knínským pečetiti červeným voskem. (Fol. 189'.) Item dán jest list na pargameně měšťanóm Knínským na takový zpuosob, aby tíž měšťané voskem červeným potřeby své obecné pečetiti mohli a moc jměli, nynie i na budúcie časy bez překážky všelijaké oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v sobotu před Hromnicemi léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. 350. V Budíně 1500, 5. května. — Král povoluje městečku Benešovu výroční trh. (Fol. 189.) Item dán jest jarmark městečku Benešovu na den Narozenie Matky Božie s vosmi dni pořád zběhlými oc, ut in forma communi. Všakž proto ten jarmark býti má bez škody a ujmy každému na jeho spravedlnosti. Dán na Budíně v úterý den sv. Floriana léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desá- tého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. 351. V Budíně 1500, 6. května. — Král dává Apolloně z Krajku list mocný. (Fol. 190.) Item dán jest list mocný urozené Appoloně z Krejku, manželky (sic) někdy urozeného Albrechta z Bozkovic na Letovicích, aby týž (sic) Appolona vo statku svém, kterýž kolivěk má, zřiezenie podle vuole a zdánie svého učiniti mohla oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v středu před sv. Stanislavem léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého Ex commissione propria maiestatis regie. devátého. 352. V Budíně 1500, 14. dubna. — Král uděluje Votíkovi ze Šlovic různé milosti. (Fol. 190.) (Votíkovi z Šlovic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že hlediece na věrnost a na služby slovutného Votíka z Šlovic, věrného našeho milého, kteréž nám jsa při zámku našem Hrádku činil a činiti povinen bude, čím k sobě od nás náchylnější milost pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá-

Strana 207
z roku 1500, 1. února—6. května. 207 lovskú v Čechách tyto jsme jemu dole psané milosti učinili a tiemto listem činíme: Najprve, aby sobě duom koupil pod zámkem naším Hrádkem aneb znovu ustavil, když se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude. Kterýž když koupí aneb znovu ustaví, nemá s něho žádných poplatkuov dávati ani kterých služeb činiti až do své živnosti, a dokudž tu bude, nemá žádného jiného za pána jmieti nežli nás aneb budúcie naše, krále České. K tomu aby sobě ryby v potoce pod zámkem loviti mohl a moc jměl, a nad to aby sobě dvoje čihadla zpuosobiti mohl a jich užívati čižbami ptákuov všelijakých s sietěmi i s lepem, a s jestřábem aby mohl jezditi a holuby divoké bíti, rysy, lišky, vlky, ty aby také bíti mohl i veveřice k své potřebě; a nad to aby sobě každý rok uštvati aneb s tenaty zabiti mohl třidcet zajícuov v těch miestech, kdež by jemu od nynějšieho aneb budúcieho hajtmana vokázáno bylo. Také sobě má a moci bude s povolením úředníka suchý les ku palivu v lesiech našich bráti, kdež by jemu ukázáno bylo a jemu příleželo. A chtěl-li by sobě také loučku na gruntiech našich Hrádeckých udělati, to muož a moci bude s povolením úředníka našeho učiniti, všakž bez škody jiných lidí. A té lúčky aby také svobodně užíval až do své živnosti. Než po jeho živnosti má ta loučka při témž zámku našem zuostati. A k tomu také dáváme jemu moc, aby sobě mohl udělati voboru na vlky, k kteréž jemu má dán býti les ke všie potřebě, a v tom nemá jmieti žádné překážky od žádného až do své živnosti. Kterýchžto milostí svrchu psaných jmenovaný Votík užívati má a moci bude až do své samého živnosti, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých, a úředníkuov našich i jiných všech a všelijakých lidí všelijaké překážky, kteříž by kolivěk na tom zámku byli a jej jměli, drželi aneb jej zpravovali. Než po smrti jeho mají se ty všecky milosti zase k témuž zámku navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. To[mu] na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý po Květné neděli anno Christi 1500. Ex commissione propria maiestatis regie. 353. V Budíně 1500, 15. dubna. — Král potvrzuje smlouvu Jiříka ze Vnič o dvůr Vniče. (Fol. 191.) (Jiříkovi z Násilé*) My Vladislav oc, oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl slovutný Jiřík ze Vnič, věrný náš milý, kterak jest s slovutným Jiříkem z Násilé, hajtmanem naším na Hrádku, celú a dokonalú smlúvu udělal o dvuor Vniče, kterýž k zámku našemu Hrádku příslušel, tak že jest jej jemu dal k dědicství i s těmi pústkami a porostlinami i s lukami k tomu dvoru od starodávna příslušejícími. A k tomu jemu mají přidány býti ty lúky v Dumné, a k tomu má sobě bráti les v Království k potřebě toho dvoru, dobytek pásti, zajiec zabiti, čihadla jmieti, pletky léceti a sklony beze všie překážky. Než kdež jsú dva člověky osedla k tomu dvoru, s těmi nemá nic činiti; než nám se k svrchupsanému zámku pozuostavili. A týž Jiřík má s toho dvoru k Hrádku službu činiti, když by kolivěk

Strana 208
208 B. XV. Registra krále Vladislava II. podlé jiných manuov na týž zámek obeslán byl, takže má na hrad přijeti aneb pěšky přijíti, jakž se jemu zdáti bude; a k tomu aby mohl na tom dvoře ženě své věno zapsati a zavázati, což by se jemu zdálo, všakž bez újmy a umenšenie služeb k tomu zámku odtud příslušejících. Proše nás, abychme k takové smlúvě povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem a toho potvrzujem tak, aby těch všech věcí nahoře vy- psaných jmenovaný Jiřík požíval a požívati mohl nynie i budúcně, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc úředníkóm našim Hrádeckým nynějším i budúcím, abyšte téhož Jiříka při té smlúvě svrchu psané jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti; a von se zase také k nám i budúcím našim, králóm Českým, s dědici a budúcími svými tak jmieti a zachovati má, jakož se nahoře píše. A ktož by list tento jměl s již psaného Jiříka dobrú volí a svobodnú, chcem, aby jemu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu před hodem veliko- nočním létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Nad tímto slovem připsáno: „ze Vnič“. 354. V Budíně 1500, 14. dubna. — Král osvobozuje ves Líšany od berně. (Fol. 191.) (Činí se milost vsi řečené Líšany.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: jakož někdy urozený Burian z Gutštejna jměl a držel jest ves naši Líšany k zámku našemu Hrádku příslušejície v jistém zápisu předkuov našich, králuov Českých, kdežto s lidí též vsi bral jest berni každý rok při času vánočniem bez- právně a s velikým lidí těch obtiežením, kterúžto ves vyplatili jsme my a k nade- psanému zámku našemu máme a držíme. I majíce nad těmi lidmi lítost, vyňali a vy- svobodili jsme z té berně na budúcie časy. A chtiece, aby té milosti našie volně a svobodně užívati mohli, zapsali jsme jim to tiemto listem naším a mocí královskú zapisujem, vysvobozujíce obyvatele též vsi Líšan, nynějšie i budúcie, tak aby nám ani budúcím našim, králóm Českým, ani žádnému člověku nynie ani na budúcie věčné časy té berně svrchu psané nedávali ani dávati povinni byli při vánocech ani při jiným času. Než což nám mimo to buď úrokuov aneb jiných spravedlivých po- platkuov a povinností k témuž zámku příslušejících dávati a činiti mají, to mají a povinni budú úředníkóm našim vždycky beze všeho zadržovánie a zapieránie vy- dávati, platiti a činiti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý po květné neděli anno Christi millesimo quingentesimo. Ex commissione propria maiestatis regie.

Strana 209
z roku 1500, 14.—22. dubna. 209 355. V Budíně 1500, 22. dubna. — Král potvrzuje výsady městečka Senomat. (Fol. 192.) (Městečku Senomath.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest nám vokázán přiepis listu najjasnějšieho někdy kniežete pana Jana krále Českého, předka našeho slavné paměti, kterýž jest dal obyvatelóm městečka našeho Senomath, k zámku našemu Hrádku příslušejícím, a při tom jsme prošeni jménem jejich, abychme jim listu toho potvrditi a při tom některé starodávnie výsady jejich, kteréž jsú prvé jměli a jich užívali, než za časuov válečných je potratili, obnoviti a k tomu některé dalšie milosti učiniti ráčili, a zejména tyto: Aby každý z oby- vateluov nadepsaného městečka, nynějších i budúcích, statek svuoj všecek, movitý i nemovitý, mohl a moc jměl vodkázati a dáti buďto za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, komuž by se jemu zdálo, všakž bez újmy a škody gruntuov a poplatkuov našich, v kterýchž kto sedí. Druhé, aby práv svých užívali podle zpuosobu města našeho Žatce, tak jako předkové jejich, a tu aby ortele brali jakožto u vyššieho práva. A k tomu aby z téhož městečka vospu platili šest set strychuov podle zněnie listu krále Janova, počítajíc na každého, v čemž kto od starodávna sedí a platí. A jestliže by kterého Buoh smrti neuchoval bez kšaftu a poručenie, aby ten statek připadl na najbližšieho přietele, kterýž jest v té obci trpící. K jichžto prosbě nakloněni jsúce a toho hlediece, aby se pod námi tíž měšťané naši Seno- matští, nynější i budúcí, opravovati a živností svých tiem dostatečnějie hleděti mohli, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách potvrdili jsme jim listu svrchu psaného krále Jana a tiemto listem potvrzujem ve všem jeho znění, položení, punktiech, klauzulech a artykulech, tak jako by tuto slovo od slova položen a vepsán byl. A k tomu aby těch všech svrchu dotčených výsad a milostí užívali a užívati mohli nynie i v budúcích časiech tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu vypisuje. Tyto jim nad to zvláštnie milosti činiece a dávajíce, aby mohli na pečeti své vosk zelený nésti a jím listy i všecky potřeby obecné pečetiti; a k tomu aby mohli slady dělati, piva vařiti i jiná řemesla dělati tak a tiem obyčejem, jakožto i jiná městečka královstvie Českého takové milosti a výsady majíce činie a činiti mohú buď z práva neb z obyčeje, nynie i v budúcích časiech. A to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc úředníkóm našim na Hrádku, nynějšíemu i budúcím, abyšte svrchu psané obyvatele městečka Senomath v těch ve všech milostech a svobodách svrchu psaných jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. Všakž proto chcme, aby takové milosti a svobody byly bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu po hodu Velikonočním létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského de- Ex commissione propria maiestatis regie. sátého a Českého dvadcátého devátého. Listina krále Jana tu míněná schází v Emlerových Regestech. Srov. Památky arch. VII. 535. 27 Archiv Český XVIII.

Strana 210
210 B. XV. Registra krále Vladislava II. 356. V Budíně 1500, 24. dubna. — Král dává bratřím Janovi a Bohuslavovi z Lobkovic svobodu horní. (Fol. 193.) Item dán jest frystunk urozeným Janovi, Bohuslavovi, bratřím z Lobkovic a s Haseštejna a jich strýcóm za plných pětmezcietma let po dánie listu tohoto pořád zběhlých oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v pátek po sv. Jiří léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvad- Ex commissione propria maiestatis regie. cátého devátého. 357. V Budíně 1500, 9. května. — Král dává Jeronymovi ze Skuhrova a Václavovi Hyndrákovi z Habrova výplatu některých vsí. (Fol. 193.) (Jeronýmovi z Zkuhrova a Hyndrákovi z Habrova.1) My Vladislav oc ozna- mujem listem tiemto všem, že jsúce prošeni jménem statečného2) Jeronýma z Zku- hrova, miestokomorníka desk3) zemských,*) a slovutného5) Václava Hyndráka z Ha- brova, miestopísaře desk zemských královstvie Českého, věrných našich milých, abychme jim spolu“) na vsi Hrašticích se dvorem poplužním a na vsi řečené Škřiepel?) a ke vsem dvěma řečené3) Lhoty s jejich se vším a všelijakým příslušenstvím dáti ráčili. K kteréžto prosbě, hlediece na jejich mnohé a věrné služby, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme týmž Jeronýmovi9) a Václavovi Hyndrákovi výplatu na 17) vsech a dvořiech svrchupsaných, totižto na Hrašticích se dvorem poplužním a na vsi řečené Škřiepel11) a na dvú vsech Lhotách se vším jejich a všelijakým příslušen- stvím, a tiemto listem dáváme, tak aby sobě ty vsi i s dvory již psanými od držite- luov nynějších vyplatili a vyplatiti mohli společně nebo rozdielně, když by se jim kolivěk a jakkolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim summu jejich zápisnú, kterúž na tom spravedlivě zapsánu mají. Kteréžto vsi a dvory když vyplatie, mají jmieti, držeti a jich požívati i s dě- dici a budúcími svými, nejsúc odtud 12) bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, leč od těch osob, k jichž by ty vsi a dvory nadepsané záduší spravedlivě příslušely. Ti to od nich, dědicuov a budú- cích jejich vyplatiti mohú a moci budú, všakž toliko k svému vlastniemu jmění, držení a požívání a jináč nic, když by s to kolivěk býti mohli a jim se zdálo a líbilo, dadúc jim napřed puol léta věděti, a po vyjití toho polúletie pořád zběhlého položiec jim summu jejich zápisnú v moc jejich vcele a úplně. Kteřížto přijmúce ji vod nich vcele a úplně, mají jim nadepsaní Václav Čieč13) a Václav Hyndrák s dědici a budúcími svými 15) těch vsí svrchu psaných se vším jejich a všelijakým

Strana 211
z roku 1500, 24. dubna—25. května. 211 příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi a toho požívali, hned postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na ty vsi a dvory jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaných 16) Jeronýma17) a Václava Hyndráka, dědicuov a budúcích jich 13) dobrú a svobodnú volí, 9) ten má jmieti 0) plné právo všech věcí svrchu psaných.21) Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu po sv. Stanislavu létha božieho tisícieho pětistého. Ex commissione propria maiestatis regie.22) 1) Nadpis původně zněl: Václavovi Čiečovi z Nemyčevsi a Hyndr. z H., ale Čiečovi z Nem. je přetr- ženo, „Václavovi“ zapomněl písař přetrhnouti. — 4) Jeronýma — zemských připsáno nad řádkou, na místo těchto přeškrtnutých slov: Václava Čieče z Nemyčevsi, purgkrabie kraje Hradeckého a maršálka dvoru našeho. — *) Jer. nad řádkou na místě přetrženého: Václavovi Čiečovi. — 13) Vlastně má býti: Jeroným z Skuhrova. — 17) Jeronýma připsáno nad čarou na místo přetrženého: „Václava Čieče.“ Listina tato zachována též v transumptu na papíře v archivu c. k. místodržitelství v Praze č. 425. Jsou pak v ní tato různočtení: 2) slovutného — 3) slova „desk zemských“ scházejí — 5) schází — 6) po tomto slově následuje: výplatu na tvrzi a vsi H. — 7) Sskrzepel; potom následuje: a na vsi Bykoši a ke vsem — 8) řečeným — 10) následuje: tvrzi a vsech svrchupsaných — 11) následuje: a na vsi Bykoši a na dvú — 12) slova „odtud — vuole“ scházejí — 13) Jeronym — 15) následuje: jim tvrzi a vsí — 16) svrchupsaných — 18) jejich — 15) dobrú vůlí a svobodnú — 20) chcem, aby tomu příslušelo plné — 21) nahoře i dole psaných — 22) Relační poznámka celá schází. Obdarování tuto uvedeného týká se dobrá vůle rovněž v transumptu na papíře v témže archivu (čís. 448) chovaná ze dne 3. března 1505, která zní: My Jeronym z Skuhrova, místopurgkrabie Pražský, a Václav Hyndrák z Habrova, místopisař království Českého, oznamujem tímto listem všem: Jakož máme obdarování od nejjasnějšího knížete a pána, pana Vladislava Uherského a Českého krále oc, pána našeho nejmilostivějšího JMti, na vý- platu tvrze a vsi Hrašticích se dvorem poplužním a na vsi řečené Skřípel a na vsi Bykoši a ke vsem dvéma řečeným Lhoty s jejich se vším a všelijakým příslušenstvím, tak jakož to v sobě list JMKské nám daný šíře ukazuje. Na kterýžto list podle jeho znění dali sme a tímto listem dáváme naši plnú a svobodnú vůli ke všemu, což týž list královský v sobě drží a zavírá, urozenému vladyce Janovi Vratislavovi z Mitrovic a jeho dědicuom, sobě ani našim dědicuom tu na témž a v témž listu krále JMti dále žádného práva nepozůstavujíce nyní i v časech budúcích. Tomu na svědomí pečeti naše vlastní k tomuto listu a dobrú [sic] vůli dali sme přivěsiti; a prosili sme urozeného pána pana Pavla Samoele z Hrádku, a urozených vladyk, pana Markvarta z Cětně, místokomorníka království Českého, pana Václava z Chvojence, písaře menších desk zemských, že sú pečeti své podle našich, také toliko na svědomí, jim beze škody, k tomuto listu přivěsiti dali. Jenž jest dán léta od naro- zení syna božího tisícého pětistého pátého v pondělí před přenešením sv. Václava. 358. V Budíně 1500, 25. května. — Král vyhražuje Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála, že nemá býti s půl Rožmitála splacován leč od arcibiskupa Pražského. (Fol. 194.) (Zděnkovi Lvovi z Rožmitála.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Zdeněk Lev z Rožmitála a s Blatné, purgkrabie na Karlštejně, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má a drží v zápisu najjasněj- šieho někdy pana Jiřieho krále Českého, předka našeho slavné paměti, puol tvrze Rožmitála s jejím příslušenstvím k arcibiskupstvie Pražskému příslušejície, proše nás, abychme jemu při držení a požívání též puol tvrze Rožmitála s jejím příslušenstvím 27*

Strana 212
212 B. XV. Registra krále Vladislava II. pro uvarovánie budúcích zmatkuov a nesnází některú milost učiniti ráčili. K jehožto prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách tuto jsme témuž Zdenkovi a dědicóm i budúcím jeho při držení a užívání již psané puol tvrze Rožmitála s jejím příslušenstvím zvláštní milost učinili a tiemto listem činíme, tak aby voni to v zápisu svém svrchu psaném jměli, drželi a toho požívali nynie i budúcně, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, leč od arcibiskupa Pražského řádně voleného a stvrzeného. Když by to chtěl k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti, ten to učiniti moci bude, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim napřed věděti podle zápisu svého. A po vyjití času vypovědělého polože jim summu jejich zápisnú vcele a úplně v moc jejich, kterúž voni přijmúc vod nich, povinni budú nadepsaní Zdeněk s dědici a budúcími svými té puol tvrze svrchu psané se vším jejím pří- slušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, hned v moc jejich postúpiti a list tento i s jinými se všemi, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké od- pornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Zdeňka, dědicuov a budúcích jeho dobrú volí a svobodnú, tomu má příslušeti plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí den sv. Urbana léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvad- Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, su- cátého devátého. premi cancellari regni Boemie. 359. V Budíně 1500, 30. května. — Král dává témuž výplatu na vsi Neumětelích (?). (Fol. 195.) (Témuž Zdenkovi z Rožmitála.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest nás prosil urozený Zdeněk Lev z Rožmitála a s Blatné, purgkrabie na Karlštejně, věrný náš milý, abychme jemu výplatu dáti ráčili na vsi řečené Nevo- metely s jejím příslušenstvím. Kdež my hlediece na jeho služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách k tomu jsme přistúpili a výplatu na vsi Nevometelech s jejím příslušen- stvím témuž Zdeňkovi dali a tiemto listem dáváme, tak aby ji týž Zdeněk od držiteluov nynějších aneb budúcích vyplatil a vyplatiti mohl a moc jměl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim za výplatu tu summu, kterúž na tom spravedlivě zapsánu mají. A když tu ves vyplatí, má jí i s dědici a budúcími svými jmieti, držeti a jie požívati, nejsúc vodtud bez své vuole vod nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, leč vod těch osob, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, a když by to k svému vlastniemu

Strana 213
z roku 1500, 25.—30. května. 213 jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli; ti to učiniti mohú a moci budú, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, dadúc jim podle zněnic zápisuov jejich napřed věděti, a po vyjití času vypovědělého položiec jim summu jejich zápisnú v moc jejich vcele a úplně. Kterúžto přijmúce od nich podle zněnie zápisuov svých, mají jim hned a povinni budú vsi Nevometel s jejím příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Zdenka dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu po Božiem vstúpenie léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. 360. V Budíně 1500, 25. května. — Král dává Janovi ze Šelnberka výplatu na vsi Šestajovicích. (Fol. 195'.) (Janovi z Šelnbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto, že jsme prošeni od urozeného Jana z Šelnbergka, najvyššieho kancléře královstvic Českého, věrného našeho milého, abychme jemu a dědicóm jeho výplatu na vsi a dvoru Šesta- jovicích s jejich příslušenstvím dáti ráčili. K jehožto prosbě pro jeho mnohé, věrné, pilné a ustavičné služby, kteréž jest nám od dávných časuov činil a činiti nepře- stává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme témuž Janovi a dědicóm jeho na již psaném dvoru a vsi Šesta- jovicích s jejich příslušenstvím*) výplatu a tiemto listem dáváme, tak aby voni sobě to obé spolu vyplatili a vyplatiti mohli od držiteluov buď nynějších aneb budúcích, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim za výplatu summu tu, kterúž na tom spravedlivě zapsánu mají. A nad to jsme týmž Janovi, dědicóm a budúcím jeho, tuto zvláštní milost učinili a tiemto listem činíme: aby, když koli nadepsaný dvuor a ves Šestajovice se vším a všelijakým jejich příslušenstvím vyplatie, to obé dvé spolu jměli, drželi a toho požívali a požívati mohli, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného člověka splacováni, leč od těch osob, kterýmž by výplata vsi a dvoru svrchu psaného s jich příslušenstvím spra- vedlivě příslušela. Ti to učiniti mohú a moci budú, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, všakž tak, když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vy- platiti chtěli a jináč nic, dadúce jim napřed věděti puol leta. A po vyjití toho polú- letie, když by duochody toho času vybrali, položiece jim summu jejich zápisnú vcele a úplně, mají jim hned dvoru a vsi svrchu psané se vším jejich a všelijakým pří-

Strana 214
214 B. XV. Registra krále Vladislava II. slušenstvím, s kterýmž jsú to sami jměli a drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Jana a dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby jemu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie »c. Dán na Budíně v pondělí, den sv. Urbana, létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Maiestas regia manu propria subscripsit. *) Po tomto slově v rukopise: dáti ráčili, což však přetrženo. 361. V Budíně 1500, 2. června. — Král nařizuje, aby vsi náležející k opravě hradu Znojemského při ní zůstaly. (Fol. 196.) (Ladslavovi z Waitmille.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Ladslav z Waitmille na Znojmě, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak mnohé vsi, kteréž od staradávna k opravě a k lantkrychtu hradu našeho Znojemského, kterýž von nynie v jistých zápisiech má a drží, vytahují se, nechtiece k soudu tomu příslušeti ani povinností, v kterýchž spravedlivě sedie, k témuž zámku činiti, toho dotýkaje, neráčíme-li toho opatřiti, žeť se z toho lantkrychtu a opravy všickni vytáhnú, skrze kterúžto věc že zámku tomu veliká a znamenitá škoda a ujma bude; proše, abychme tu věc v čas opatřiti ráčili, tak aby jemu potom vina dávána nebyla, jako by ta věc netbalivosti jeho přičtena a na něm postihána nebyla. Kdež my znajíce takové zámku toho škodné věci a nechtiece, aby tiem neřádem ten zámek hynúti a jako zpuštěn býti jměl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabie Moravský, takto jsme vo tom zřiedili a témuž Ladslavovi a budúcím jeho, dokudž bychme toho sami aneb budúcí naši, králi Čeští a margkrabie Moravští, od nich nevyplatili a v držení a požívání nebyli, poručili a tiemto listem mocně porúčieme, abyšte ty všecky vsi, kteréžto bud k opravě aneb k lantkrychtu nadepsaného zámku Znojemského od staradávna a spra- vedlivě příslušejí, zase k starodávnému zpuosobu přivedli a připravili, tak aby, což se v tom lantkrychtu spravedlivě rozsúdí a za právo každý najde, na tom právě a rozsudku přestal a jinam se neutiekal ani v tom co jiného a nového zamýšlel než jakž jest to od starodávna držáno a zachováváno bylo beze všeho přerušenie A též pokudž s těch oprav spravedlivě co k tomu zámku které vsi činiti mají a po- vinny jsú, aby je k tomu jměli, drželi a připravili, aby to dělali a plnili bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by se kteří z těch věcí svévolně vytahovati chtěli abyšte je trestali a k tomu drželi a připravili, aby se v tom ve všem tak zachovali, jakož jsú se i jiní k držitelóm těhož zámku našeho jměli a zachovali bez všelijakých odporností, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Morav-

Strana 215
s roku 1500, 21. května —2. června. 215 ských, i jiných všech lidí všeliké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý před sv. Duchem léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uher- ského desátého a Českého dvadcátého devátého. Relator dominus cancellarius. 362. V Budíně 1500, 27. května. — Král opatřuje rukojmě za Matiáše mistra špitálského. (Fol. 197.) Item dán jest list otevřený na papíře urozeným Petrovi z Rozmbergka, Janovi z Janovic, najvyššiemu purgkrabí Pražskému, Janovi z Šelnbergka, najvyš- šiemu kancléři královstvie Českého, na takový zpuosob: jakož jsú z viery slibovali s některými dobrými lidmi za velebného Mathiáše, mistra špitálského, kteřížto podnes z toho slibu a rukojemství vyvazeni nejsú, takto jsú v tom již jmenovaní rukojmie opatřeni: Neuchoval-li by Buoh smrti nadepsaného Mathiáše, mistra špitálského, prvé nežli by je z toho slibu a rukojemstvie vyvadil, že voni v tom žádné své škody i s dědici svými jmieti nemají a nebudú, než mají z toho rukojemstvie statkem a zbožím zádušie špitála toho vyvazeni býti od mistra budúcieho aneb od proku- ratora anebo zprávce, kterýž by to zbožie jejich a na ten čas zpravoval, i s ško- dami, ač by které skrze to vzali. Actum Bude feria IVa post Urbani anno 1500. Commissio propria maiestatis regie. Zde jmenovaný mistr špitálský jest Matěj z Třebska. 363. V Budíně 1500, 21. května. — Král slibuje klášteru Broumovskému, že zboží jeho nikdy více nemá zapisováno býti. (Fol. 197.) Originál listiny této v archivu Břevnovském (B. VI. 176) zní: My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož s pomocí naší opat a konvent kláštera Brúmovského zákona svatého Benedikta, nábožní naši milí, přišli jsú zase v drženie a požívánie téhož kláštera a zbožie Brúmovského a Poličského se vším jejich a všelijakým příslušenstvím; i prošeni jsúce nynie od opata Břevnov- ského, nábožného našeho milého, abychme týž klášter Brúmovský a Poličský se vším zbožím a příslušenstvím jejich vopatřiti ráčili, tak aby to potomně [od nás,] od bu- dúcích našich, králuov Českých, ani od opatuov a bratří zákona toho, nynějších ani budúcích, ani od jiného žádného zapisováno [a] zastavováno ani kterak zavazováno ani k jinému zákonu odtrhováno a odcizováno nebylo. K žádosti jeho slušné a spra- vedlivé nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú v Čechách k tomu jsme svolili a přistúpili a tiemto listem svolujem a přistupujem, chtiece tomu konečně a to listem tiemto mocí naší královskú ustanovujíce, upevňujíce a utvrzujíce pro čest a chválu Boha všemohúcieho a svatých jeho Benedikta zákona toho [ustanovitele] a Vojtěcha klášteruov těch fundatora, aby ti klášterové nadepsaní

Strana 216
216 B. XV. Registra krále Vladislava II. i se vším zbožím a příslušenstvím jejich společně ani rozdielně žádnému člověku pod žádným vymyšleným obyčejem od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od opatuov a konventuov zákona toho zastavováni, zapisováni ani k jinému zákonu odcizováni nebyli ani býti mohli nynie ani na budúcie věčné časy. Pakli bychme buď my aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb opatové a konventové aneb někto jiný kdy co vodtud zapsali, zastavili, odprodali aneb jinam obrátili z nepa- měti, omylu aneb nevědomie, to nemá jmieti aniž bude žádné moci ani které pevnosti nynie ani na budúcie věčné časy, než má to všecko zkaženo, zrušeno a v nic obráceno býti, tak aby se v těch klášteřiech čest a chvála Bohu všemohúciemu, Panně Mariji a svatým jeho dála a puosobila, pro kteréž příčiny založeni a nadáni jsú, nynie i na budúcie věčné časy, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie pečeť naši krá- lovskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ve čtvrtek před svatým Urbanem léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sseln- bergk, supremi cancellarii regni Boemie. Při originále v archivu Břevnovském (B. VI. 176) visí na červenobílém závěsu pečeť nyní porušená s legendou: Wladislaus dei gracia hungarie, boemie oc rex marchio moravie, lucemburgensis, siflesie djux ac lusacie marchio. O slova v závorkách l ] zde položená má přepis v kancelářském registru více. 364. V Budíně 1500, 2. června. — Král dává Janovi Sulkovi dávku tunnales zvanou. (Fol. 198.) Item dán jest list otevřený na papíře opatrnému Janovi Sulkovi na takový zpuosob, že se jemu dávají duochody a puožitky v Ungeltu na Starém Městě Pražském, kteříž slovú tunnales, tak aby on je sobě ku pomoci své živnosti jměl, držel, vybieral a jich požíval až do své živnosti bez překážky všelijaké. Actum Bude feria III“ ante Penthecosten, anno Christi millesimo quingentesimo. Ex commissione propria maiestatis regie. Celý zápis přetržen. — Tunnales byl poplatek ze zboží, které na tůny se měřilo. 365. V Budíně 1500, 9. června. — Král potvrzuje Václavovi Benedovi z Nečtin užívání vesnic Okrouhlé a Libně (u Jílového). (Fol. 198°.) (Václavovi Benedovi z Nečtin.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil slovútný Václav z Nečtin na Břežanech, dvořenín náš věrný milý, a ukázal nám smlúvu celú a dokonalú na pargameně s visutými pečetmi, kterúž jest někdy s slovútným Janem Benedú, otcem jeho, kněz Mikuláš opat i všecken konvent kláštera Ostrovského zákona svatého Benedikta, arcibi- skupstvie Pražského, udělal vo vsi, zejména tyto: Okrúhlú a Libni se dvorem po-

Strana 217
z roku 1500, 2.—9. června. 217 plužním i se všemi jich a všelijakými příslušnostmi, kteréž i s dědici svými jměl, má a drží v jistých zápisiech předkuov našich, králuov Českých, s kterýchžto vsí a dvoru že má i s dědici svými úroku ročnieho čtyři kopy grošuov českých nade- psanému opatu a konventu kláštera Ostrovského a budúcím jich beze všeho a všeli- jakého zadržovánie platiti a vydávati, všakž rozdielně: při sv. Jiří dvě kopě gr. a při sv. Havle druhé dvě kopě gr. vše českých, tak jakož ty všecky věci svrchu- psaná smlúva šíře, světlejie a dostatečnějie v sobě má, drží a zavierá. Proše nás týž Václav sám od sebe a od bratra svého, abychme k té smlúvě povolenie naše dáti a jie potvrditi ráčili, tak aby vo to v budúciech časiech žádných zmatkuov, škod a nesnází od žádného nejměli. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Václava, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás náchylnější milost pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme k nadepsané smlúvě a jie potvrdili a tiemto listem svolujem a potvrzujem ve všem jejiem znění, položení, punktiech, klauzulech a arty- kulech, tak jako by tuto slovo od slova vložena a vepsána byla. Podle kteréžto smlúvy jmenovaný Václav s bratrem a dědici svými mají ty vsi nahoře psané s jejich příslušenstvím jmieti, držeti a jich požívati nynie i budúcně, a to bez našie, bu- dúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Václava a bratra jeho dobrú volí a svobodnú, ten má jmieti plné právo všech věcí nahoře i dole psaných a v té smlúvě polo- žených. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý po sv. Duše léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého Ex commissione propria maiestatis regie. devátého. 366. V Budíně 1509, 9. června. — Král dává Václavovi Benedovi z Nečtin a bratru jeho podací v Zlatníkách. (Fol. 199.) (Témuž Václavovi Benedovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl slovutný Václav z Nečtin na Břežanech, dvořenín náš věrný milý, oznamuje nám, kterak otec a předkové jeho mají pohřeb svuoj ve vsi Zlat- niciech, kteráž příslušie k proboštství Vyšehradskému a kterúž nynie v jistých zá- pisiech mají a držie vosadní sv. Jiljie Starého města Pražského, proše nás sám od sebe i od bratra svého, abychme jim a dědicóm jich podacie kostelní fary té v Zlatníciech dáti ráčili, tak aby tu faráře podávati mohli a moc jměli tak dlúho a dotud, dokudž by té vsi probošt Vyšehradský nevyplatil a v držení nebyl. K jichžto prosbě pro služby, kteréž nám činili a činie, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaný Václav s bratrem a dědici svými podacie fary Archiv Český XVIII. 28

Strana 218
218 B. XV. Registra krále Vladislava II. svrchu psané jměli, drželi a faráře tu podávali a podávati mohli tolikrát, kolikrát by toho potřebu znali, tak dlúho a dotud, dokudž by té vsi probošt Vyšehradský nynější aneb budúcie nevyplatili a v držení nebyli, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Než když by jmenovanú ves Zlatnici [sic] kterýžkolivěk a kdyžkolivěk z proboštuov Vyšehradských vyplatil a jic v držení byl, mají to podacie fary té sami držeti a faráře tu podávati, kteříž by se jim hodní a dobří zdáli a viděli, tak a tiem obyčejem, jakožto i předkové jich činili, bez překážky všelijaké. Tomu na svědomie pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v úterý po sv. Duše anno Christi 1500. Ex commissione propria maiestatis regie. Záduší sv. Jilské drželo Zlatníky v letech 1421—1547. 367. V Budíně 1500, 18. května. — Král dává Hynkovi z Kunčic a Oldřichovi z Pece pokutu. (Fol. 200.) Item dána jest vina a pokuta královská slovutným Hynkovi z Kunčic a Old- řichovi z Peče na slovutným Janovi z Kostník, a to proto, že jest mimo lantfryd a obecné zřiezenie a zuostánie viece peněz a užitkuov s peněz svých puojčených od Mikuláše Tulešického bral a přijímal oc. Actum Bude feria II“ post Zophie anno Commissio propria domini regis. Christi oc quingentesimo. 368. V Budíně 1500, 16. června. — Král dává Heraltovi a Vladislavovi z Kunstatu na Hodoníně výplatu na vsi Vacenovicích. (Fol. 200.) (Heraltovi z Kunštatu na Hodoníně.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Heralta z Kunštatu na Hodoníně, věrného našeho milého, abychme jemu a Vladislavovi, bratru jeho, výplatu na vsi Vacenovicích s jejím příslušenstvím dáti a při tom některú další milost učiniti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši hotovější a náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský dali jsme témuž Heraltovi a Vladislavovi, bratru jeho, výplatu na jmenované vsi Vacenovicích se vším jejich a všelijakým příslušenstvím a mocí listu tohoto dáváme, tak aby ji voni vod držiteluov nynějších aneb budúcích vyplatili a vyplatiti mohli, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim podle zněnie zápisuov jejich napřed věděti a summu zápisnú v moc jejich položiec. Kterúžto ves i s jejím pří- slušenstvím když vyplatie, jmieti, držeti a jie požívati mají a moci budú i s erby a budúcími svými, nejsúc vodtud bez své vuole od žádného člověka splacováni, leč vod nás aneb budúcích našich, králuov Českých a margkrabie Moravských; všakž

Strana 219
z roku 1500, 18. května—16. června. 219 tak: když bychme to sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, a jináč nic, to učiniti máme a moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim rok napřed věděti. A po vyjití roku toho pořád zběhlého vyberúc sobě napřed duochody spravedlivé roku toho, a potom summu svú, kterúž na tom zapsánu mají, vcele a úplně přijmúc, mají nám a povinni budú svrchu psané vsi Vacenovic se vším jejím a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami jměli, drželi a toho požívali, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, na- vrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchu psaných Heralta a Vladislava a erbuov a budúcích jejich dobrú a svobodnú volí, tomu má příslušeti plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý po sv. Trojici léta božieho tisícieho pětistého. Ex commissione propria maiestatis regie. 369. V Budíně 1500, 15. června. — Král povoluje Bedřichovi z Krumsína vystavěti most přes Bečvu. (Fol. 201.) (Bedřichovi z Krumsína.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl slovutný Bedřich z Krumsína a ze Špiček, věrný náš milý, oznamuje nám, že by chtěl udělati most přes řeku Bečvu u Kamence na gruntiech svých, přes kterýž by lidé s vozy, na koních i pěšky jezditi a choditi mohli, když by se táž řeka rozvodnila; kterýžto most udělaje, že by chtěl tak opravovati a opatrovati, aby přeseň buď s vozy, na koních aneb pěšky jezditi a choditi beze všie překážky mohli, kolikrát by toho komukolivěk potřeba kázala; proše nás, abychme jemu, erbóm a budúcím jeho k tomu povolenie naše dáti a nad to některé mýto aneb mostné, ktož by přes ten most jel aneb šel, vysaditi ráčili, tak aby toho dělánie a opravovánie škody neměli. K jehožto slušné prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž nám tiem hotovější a povolnějšie činiti má a povinen hude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby on Bedřich již psaný most na řece Bečvi u Kamence na gruntiech svých udělal a udělati mohl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo; kterýž když udělá, a ta řeka se kdy rozvodní, že přeseň s vozem aneb na koni pojede aneb pěšky puojde, má jemu, erbóm a budúcím jeho a povinen bude každý s vozu jednoho jeden krejcar dáti, a jiezdný český peniez, a pěší vídeňský peniez tolikrát, kolikrát by přeseň jel aneb šel. Než když se Bečev nerozleje a nerozvodní, má každý a jmieti bude plnú vuoli a svobodu jeti v brod s vozem, s koněm, též i pěšky jíti tudy, kudyž prve jezdili a chodili, a nemají žádnému žádného cla dávati; a také on Bedřich s erby a budúcími svými nemají žádného k jezdění aneb chození 28*

Strana 220
B. XV. Registra krále Vladislava II. 220 na ten most nutiti, než komuž by toho potřeba kázala. A také má a povinen bude most ten opravovati a dělati, aby přeseň lidé beze všie škody a překážky jezditi i choditi mohli tolikrát, kolikrát by toho komu potřeba kázala, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí vše- lijaké překážky. A také chcme, aby tato výsada mostu a cla nadepsaného byla bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. A ktož by list tento jměl s již psaného Bedřicha a erbuov jeho dobrú volí a svobodnú, ten má jmieti plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí den sv. Víta léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého Ex commissione propria maiestatis regie. dvadcátého devátého. 370. V Budíně 1500, 25. května. — Král potvrzuje Karlovi a Jiříkovi bratřím z Vlašimé zápisy na hrad Úsov. (Fol. 201'.) (Karlovi a Jiříkovi z Vlašimě.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsú nám ukázali řádné vidimus listuov a zápisuov svých urození Karel a Jiřík bratřie z Vlašimě a s Úsova, věrní naši milí, kteréž mají od slavné paměti králuov Českých a margkrabí Moravských předkuov našich, na hrad Úsov s jeho příslušenstvím k margkrabství Moravskému příslušející, prosiece nás, abychme jim těch listuov a zápisuov listem naším potvrditi ráčili, tak aby v tom s erby a bu- dúcími svými v potomních časiech žádných zmatkuov a nesnází od žádného neměli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž jsú nám činili a činiti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a hotovější poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský potvrdili jsme jmenovaným Karlovi a Jiříkovi bratřím a erbóm jich všech těch listuov a zápisuov, kteréžkoli na hrad Úsov s jeho příslušenstvím od předkuov našich napřed dotčených mají, a tiemto listem potvrzujem a při nich zuostavujem ve všem jejich zněnie, položení, punktiech, klauzulech a artykulech tak, jako by tuto všickni slovo od slova vepsáni a položeni byli bez umenšenie. Kterýžto hrad s jeho příslušenstvím, s erby a budúcími svými mají jmieti, držeti a jeho požívati podle zněnie listuov a zápisuov svých, kteréž na to mají, tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé margkrabstvie Moravského svých zápisných zámkuov a zboží užívají a užívati mohú. A to bez našie a budúcích našich, králuov Českých a marg- krabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl s svrchupsaných bratří, jich a erbuov jejich dobrú volí a svobodnú, ten má jmieti plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie »c. Dán na Budíně v pondělí den sv. Urbana léta božieho tisícieho pětistého. Ex commissione propria maiestatis regie.

Strana 221
z roku 1500, 25. května—1. července. 221 371. V Budíně 1500, 25. května. — Král potvrzuje těmže držení města Litovle. (Fol. 202'.) (Karlovi a Jiříkovi z Vlašimě.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozených Karla a Jiříka bratří z Vlašimě, věrných našich milých: Jakož mají a držie v jistých summách a zápisiech město Litovel s jeho příslušenstvím, k margkrabství Moravskému příslušejície, od králuov Českých a margkrabí Moravských, předkuov našich slavné paměti, zapsané a zastavené, abychme erbóm a budúcím jejich při držení a požívání téhož města s jeho příslu- šenstvím některú další milost učiniti ráčili, tak aby je volnějie, svobodnějie a bez- pečnějie jmieti, držeti a jeho požívati mohli. Kdež my hlediece na věrnost služeb jejich, kteréž jsú nám činili a činiti mají i povinni budú, čím k sobě milosti naše větčí náchylnosti poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský tuto jsme zvláštní milost erbóm a budúcím Karla a Jiříka svrchu psaných při držení a požívání města Litovle s jeho příslušenstvím učinili a tiemto listem činíme, aby voni po jich smrti též město s jeho příslušen- stvím v těch summách a zápisiech, kteréž na tom zapsány mají, jměli, drželi a jeho požívali, nejsúc vodtud bez své vuole od žádného splacováni, leč od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských. Všakž tak, když bychmo to sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožem a moci budem, dadúc jim napřed věděti podlé zněnie listuov a zápisuov jejich; a po vyjití času vypovědělého položiece v moc jejich summu zápisnú, kterúž na tom buď předky našimi, králi Českými a margkrabí Moravskými, aneb námi za- psánu mají, vcele a úplně. Kterúžto přijmúc od nás, mají nám a povinni budú téhož města Litovle se vším jeho příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, jměli a toho požívali, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchu psaných Karla a Jiříka bratří a erbuov i budúcích jejich dobrú volí a svobodnú, ten má jmieti plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí den sv. Urbana léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. 372. V Budíně 1500, 1. července. — Král dává Mikulášovi ml. Trčkovi na Lichtenburce odúmrt po měšťanovi Jihlavském. (Fol. 203.) Item dáno jest všecko právo královské, kteréž jest na JMt přišlo a připadlo po smrti někdy Šimona Smrčenského řečeného Zigmund, měštěnína Jiehlavského,

Strana 222
222 B. XV. Registra krále Vladislava II. totiž v Ebrharci polovice tvrze pusté a polovice vsi s dvory kmecími s platem, v Staré Hoře polovici dvoruov kmecích s platem v Bukové*) ves pustú s polovicí dvoruov pustých kmecích s platem, s polovicí robotú, kur, luk, lesuov, potokuov, rybníkuov i s tiem se vším, což k té polovici příslušie, ješto jest to týž Šimon Smrčenský držel, statečnému Mikulášovi mladšiemu Trčkovi z Lípy na Lichtnburce. Všakž proto dánie to má býti bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Dán na Budíně v středu před navštievením Matky Božie léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Před tímto slovem v rukop.: s polovicí robotú, což však přetrženo. 373. V Budíně 1500, 1. července. — Král potvrzuje Václavovi z Perče držení domu na Nov. M. Pražském. (Fol. 203'.) (Václavovi z Perče na Hostivaři.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznešeno jménem slovutných Václava z Perče na Hostivaři a Anny z Květnice manželky jeho, kterak jsú udělali celú a dokonalú smlúvu s velebným někdy Pavlem proboštem a vším konventem kláštera Zderazského oc vo duom větčie čelední v ohradě téhož kláštera nad vraty od řeky i s tú zahradú vokolo téhož domu přihrazenú; kteréžto smlúvy přiepis jest nám vokázán. A při tom jsme prošeni, abychme napřed k té smlúvě povolenie naše dáti a jie potvrditi ráčili, tak aby v tom nadepsaní Václav a Anna žádných zmatkuov a překážek od žádného nejměli. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách napřed jsme povolenie naše jisté a konečné dali a jie potvrdili a tiemto listem dáváme a ji tvrdíme ve všem jejiem zněnie, položení, punktiech, v klauzulech a artykulech tak, jako by tuto slovo od slova ve- psána a položena byla, chtiece tomu, aby voni nadepsaný duom s jeho příslušen- stvím podle zněnie té smlúvy měli, drželi a jeho požívali a požívati mohli bez pře- kážky našie, kláštera toho i jiných všech lidí až do svých obú dvů živností, než po jich smrti aby to zase na jich klášter přišlo a připadlo tak a tiem obyčejem, jakož v sobě táž smlúva drží a vokazuje. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v středu před navštievením Matky Božie léta božieho [tisícieho] pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. 374. V Budíně 1500, 27. července. — Král potvrzuje Heřmanovi z Vojslavic na Veselí nápad. (Heřmanovi z Vojslavic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnost naši přistúpil slovutný Heřman z Vojslavic na Veselí, purgkrabie na

Strana 223
z roku 1500, 1.—27. července. 223 Karlštejně věrný náš milý, a ukázal jest nám řádné vidimus listu našeho mocného, kterýž jsme dali slovutnému někdy Mikulášovi z Vojslavic na Veselí, aby vo statku svém všem a všelijakém zřiezenie a poručenstvie učiniti mohl, jakž by se jemu zdálo a líbilo, a potom vidimus kšaftu a poručenstvie téhož Mikuláše, kteréž jest na ten list náš mocný udělal a vodkázav a zavázav všecken a všelijaký statek svuoj movitý i nemovitý témuž Heřmanovi strýci svému a synóm jeho. A při tom jest nás týž Heřman prosil, abychme napřed kšaftu a poručenstvie toho potvrditi, a měl-li by v čem který nedostatek, jej doplniti, a všecko právo a nápad, kteréž jest týž Mikuláš k jakému jinému statku jměl, naň a syny jeho převésti ráčili. Jehožto slušnú a spravedlivú žádost znajíce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský svolili jsme k tomu a kšaftu nadepsaného potvrdili a ve všech jeho nedostatciech, ač by které kde a v čem jměl, doplnili a moc jemu celú a dokonalú dali, a listem tiemto potvrzujem a doplňujem ve všem jeho znění, položení, punktiech, v klauzulech a artykulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsán a položen byl, chtějíc tomu, aby ve všem celú, pravú a dokonalú plnost, pevnost a moc jměl tak a tiem obyčejem, jakožto jiní řádní, praví a dosta- teční kšaftové v své plnosti a pevnosti jsúce, moc svú mají a jie užívají. Tuto nad to témuž Heřmanovi a synóm jeho zvláštní milost činiece: bylo-li by kde co jak ne- pamětí nadepsaného Mikuláše v tom kšaftu obmeškáno, k čemuž jest právo a spra- vedlnost jměl a zjevně toho v témž kšaftu nejmenoval ani dotknul, aby k takovému všelijakému buď nápadu aneb spravedlnosti plné právo a plnú moc jměl, a vo to se súditi a toho právem dobývati mohl a moc jměl, jako by to byl nadepsaný Mikuláš sám učiniti mohl, dokudž jest živ byl, bez zmatku a umenšenie, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí vše- lijaké překážky. Porůčejíc hajtmanu, najvyšším komorníku a sudím margkrabstvie Moravského, věrným našim milým, abyšte znajíce, že jest nadepsaný kšaft a poru- čenstvie Mikuláše předepsaného řádné a podlé obyčeje margkrabstvie toho, s povo- lením naším od něho udělán a námi stvrzen, ve dsky jej zemské, když by vás za to kolivěk svrchu psaný Heřman aneb synové jeho požádali, řád práva zachovajíc, vložiti a vepsati rozkázali a toho jináč nečinili obyčejem nižádným. Tomu na svě- domie oc. Dán na Budíně v pondělí po sv. Jakubu léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. 375. V Budíně 1500, 26. července. — Král propouští Heřmana z Vojslavic z úřadu purkrabí Karlštejnského. (Fol. 205°). (Témuž Heřmanovi z Vojslavic.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto

Strana 224
224 B. XV. Registra krále Vladislava II. všem: jakož jsme před některým časem úřad purgkrabstvie Karlštejnského slovutnému Heřmanovi z Vojslavic na Veselí, věrnému našemu milému, dali, kterýžto Heřman zpravil jest nás mnohých svých obtiežností, kteréž jemu v tom úřadě znamenitě náležie, a zvláště poněvadž jest se vodtud do druhé země bydlením svým oddálil, proše nás, abychme jeho z úřadu toho vyníti a vysvoboditi ráčili. Jehožto slušnú žádost znajíce a k ní nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a nadepsaného Heřmana z napřed dotčeného úřadu purgkrabstvie Karlštejnského vyňali, vysvobodili a prázna učinili a mocí listu tohoto vynímáme, vysvobozujem a prázna činíme, tak aby, jsa z toho vyňat a vysvobozen, žádných vo to jiezd, prací, útrat a nákladuov nečinil nynie ani potomně, a to bez našie*) i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie »c. Dán na Budíně v neděli den sv. Anny léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Po tomto slově napsal písař ještě: bu dúcích], ale obě litery hned přetrhl. 376. V Budíně 1500, 13. července. — Král ustanovuje Jeníška z Újezda úředníkem v Pražském ungeltě. (Fol. 206.) Item dán jest list otevřený na papíře slovutnému Jeníškovi z Újezda, úředníku v ungeltě, na takový zpuosob, aby týž Jeníšek všady a na všech stranách královstvie Českého tu pilnost jměl a toho hleděl i s pomocníky svými, aby se žádný s žádným statkem neprokrádal ani kterak projiežděl, leč by prve z toho podlé práva ungelt dal a zpravil. A nezachoval-li by se v tom ktožkolivěk a ungeltu nezpravil, aby jemu statek jeho obstavil a k ruce královské*) pobral, kdež by jej kolivěk zastihl, a jeho prvé nepropúštěl, leč by od JMKské naučenie a rozkázánie jměl. Dán na Budíně v pondělí den sv. panny Markéty léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. *) Před tímto slovem čte se: našie po(bral), což však přetrženo. 377. V Budíně 1500, 2. února. — Král polepšuje erb Janovi Šlechtovi a Janovi Vlčíhrdlovi ze Všehrd. (Fol. 206'.) (Joanni Sslechtę secretario maiestatis regie et Joanni Lupicollo de Wssehrd.) Wladislaus Dei gracia oc notum facimus tenore presencium vniversis, quod cum ex officii nostri debito regiique culminis fastigio ea nobis sollicitudo incumbat, ut de nobis regnoque nostro bene meritos et vnumquemque pro fide et meritis ipsius ad

Strana 225
z roku 1500, 2. února—14. srpna. 225 altioris gradus dignitatem promovere et extollere curemus. Id enim excelsa principum condicio exigit ita vnius cuiusque officia atque obsequia expendere, ut, quanto quis vel consilio vel ingenio*) animique aut corporis dexteritate ceteros**) superat, eo amplioribus privilegiis, sublimioribusque titulis reliquos eciam antecellat; quod quidem Octavium Augustum ea liberalitate militibus suis impendisse legimus, vt donaria mili- taria vallaresque ac murales coronas sępe eciam caligatis militibus prestiterit, Mar- cumque Agrippam ob rem strennue in Sicilia navatam ceruleo vexillo donarit. Per- pensis igitur et nos compluribus obsequiis nobilium Joannis Sslechtę, secretarii nostri fidelis nobis grate dilecti, et Joannis Lupicolli ex Wssehrd, que nobis multo tempore integra fide propensoque animo et toga et bello exhibuerunt quotidieque adhuc fide- liter et constantissime impendere et exhibere non cessant, volentesque propensiorem eciam atque adeo graciorem animum nostrum erga utrumque eorum ostendere, hanc eis graciam proprio nostro motu ex certa nostra sciencia facere instituimus, ut ad priora nobilitatis ipsorum insignia aliquod corollarium addatur: Cum enim in scuto ipsorum lupum dimidiatum in campo rubeo hucusque gestare consueverint, huic qui- dem nubem auream adiicimus; ita scilicet, ut lupus ille ex ea veluti exiisse cernatur. Ornamento autem galeę summum scuti apicem pro more gyris et spiris retortoque flexu et reflexu ambientem coronam auream vario gemmarum ornatu omni ex parte distinctam, ex qua dimidius eciam lupus promineat, ita et per omnia, prout hęc in litterarum istarum medio suis appropriatis colloribus arteque et industria pictoria distinctius depicta atque expressa visuntur. Decernentes, ut uterque eorum cum vni- versa ipsorum posteritate his armis libere vti, eaque in omnibus generaliter expedici- onibus militaribus, scutis, tentoriis, papilionibus, vexillis, auleis, sigillisque et annullis deferre possint et valeant, solitis nobilitatis ipsorum et quibus ceteri paris ordinis pociuntur, graciis et privilegiis in omnibus et per omnia gaudentes. In quorum quidem omnium fidem firmitatemque perpetuam has litteras nostras fieri et maioris sigilli nostri appensione muniri pręcepimus. Datę Bude feria secunda die purificacionis beate Marie virginis anno domini millesimo quingentesimo, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vigesimo nono. Maiestas regia manu propria subscripsit. *) Po tomto slově následuje ještě: mouere est extollere, což však přetrženo. **) Před tímto slovem v rkp.: superos, ale přetrženo. 378. V Budíně 1500, 14. srpna. — Král činí Johanku Pytlovou z Prahy poručnicí. (Fol. 207.) (Johance Pytlové z Prahy.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesla poctivá Johanka manželka někdy Jana Pytle, měštěnína Starého města Pražského, nábožná naše milá, oznamujíc, kterak jest byl týž muž 29 Archiv Český XVIII.

Strana 226
226 B. XV. Registra krále Vladislava II. její s bratrem svým mocnú a otcovskú poručnicí všeho a všelijakého statku svého a sirotkuov kšaftem udělal, kterýžto bratr jeho že jest také umřel, tak že jest vona jediné sama v tom poručenství zuostala, při kterémž že se jí od některých lidí některé překážky a zmatky mimo spravedlnost dějí. Prošéc nás s velikú prosbú, abychme my ji také z moci našie mocnú poručnicí statku a sirotka nadepsaného udělati a listem naším utvrditi a upevniti ráčili, tak aby statek ten sirotku tomu ke škodě nezhynul ani se kam roztrhal až do let jeho dospělých. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme nadepsané Johance poručenstvie všeho*) a všelijakého statku nadepsaného muže jejieho a sirotku tomu příslušejícieho, a tiemto listem dáváme, tak aby vona buď jsúci v tomto stavu vdovském anebo jej proměniec byla mocnú a pravú poručnicí sirotka a všeho i všelijakého statku jeho movitého i nemovitého, kterýž při sobě jmieti, držeti a jeho k dobrému sirotčiemu užívati má a moci bude tak dlúho a dotud, dokudž by sirotek k letóm rozomným a dospělým nepřišel. A mezi tiem má jeho všemi potřebami jakožto věrná mátie a poručnice vopatrovati. Všakž prvé má to vona a povinna bude sirotku tomu podle práva města toho do- statečně ujistiti, že jemu statku toho, kterýž k sobě přijme a jej jmieti bude, ni- kterakž ubývati ani se kterak umenšovati nebude. A když to tak ujistí, má v tom poručenství býti a trvati až do let dospělých sirotka nadepsaného. Porúčejíc po- ctivým purgmistru a konšelóm Starého města Pražského, věrným našim milým, abyšte znajíc, že jsme nadepsanú Johanku mocnú a pravú poručnicí sirotka a všeho statku jeho udělali, když to prvé sirotku podlé práva a obyčeje města vašeho ujistí, tak že svým dobře a bezpečně jist bude, až do let dospělých hned všeho a všelijakého statku sirotka nadepsaného zmocniti a veň uvésti rozkážete, tak aby vona jej k dob- rému sirotčiemu jměla, držela, zpravovala a jeho požívala, jakž najlépe a najrozo- mněji věděti a uměti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v pátek u vigilji Nanebesavzetí P. Marie létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého Ex commissione propria maiestatis regie. dvadcátého devátého. *) Rkp. má: a všeho. 379. V Budíně 1500, 15. srpna. — Král odevzdává Janovi Jeníškovi z Újezda dvůr Týnský v Praze k správě. (Fol. 208.) (Janovi Jeníškovi z Ujezda.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem. jakož jsme úřad náš v ungeltu k zpravování dali a poručili slovutnému Janovi Jeníškovi z Újezda, věrnému našemu milému, tak aby on jej k dobrému a užiteč-

Strana 227
z roku 1500, 15. srpna. 227 nému našemu řiedil a zpravoval, pokudž najlépe znáti a rozoměti bude. K kterémužto úřadu všecka ohrada a zavřenie městečka Tejna i s dvorem příslušie. I chtiece my, aby v témž dvoře a městečku ten řád a zpuosob držán a zachován byl, jakož na to předkuov našich práva a výsady ukazují, s dobrým rozmyslem a naším jistým vě- domím, mocí královskú v Čechách poručili jsme mocně témuž Janovi, aby on ten dvuor se všemi obyvateli jeho řiedil a zpravoval tak a vedlé toho, jakož na to starodávnie práva a výsady vokazují. A chtěl-li by jemu v to kto svévolně a vše- tečně vkráčeti aneb které překážky činiti, má se vo to tu a v to miesto utéci, kdež jsme jemu rozkázali a vo něho psali. A jakož také slovutný někdy Adam z Bystřice, byv v tom úřadě, držel jest v jistém zápisu duom v témž dvoře, kterýž od starodávna k ungeltu tomu příslušel a kterýž nynie žena a sirotci téhož Adama drží, chtiece, aby zase při tom úřadě byl a zuostal, dali jsme na něm témuž Janovi výplatu a tiemto listem dáváme, tak aby on jej od ženy a sirotkuov téhož Adama vyplatil a vyplatiti mohl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim za vý- platu jeho tu summu, kterúž na tom zapsánu mají. Kterýžto když vyplatí, má jmieti, držeti a jeho požívati tak dlúho a dotud, dokudž bychme my jeho neb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty osoby, jimž by k němu spravedlnost příslušela, nevyplatili. A také dokudž v tom úřadu bude, nemáme ho od něho vyplacovati; než když bychme jej potom vyplatiti chtěli, dadúc jemu summu jeho podlé zněnie zápisu, má nám jeho a povinen bude postpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměl, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu den Nanebesavzetie P. Marie létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. 380. V Budíně 1500, 15. srpna. — Král dává témuž Jeníškovi tunnales po čas jeho úřadování. (Fol. 209.) (Témuž Janovi z Ujezda.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že poznavše pilnost a práci slovutného Jana Jeníška z Újezda, úředníka našeho v ungeltě, věrného milého, kterúž má a vede při témž ungeltu našem, hledě jej zase napraviti, a k tomu i to vážiece, že k té službě a potře[bě] naší své vlastnie tři koně má a chová a sám osobně na nich s pacholky svými po silniciech našich pracuje a toho hledie, aby je k ungeltu a užitku našemu přivedl a připravil, dali jsme jemu za to tunnales, kteréž se tu v ungeltě našem vybierá, a tiemto listem jakožto král Český dáváme, tak aby on je sobě k užitku svému časy obyčejnými tu v un- geltě vybieral a obracoval tak a tiem obyčejem, jakož jest to od starodávna bylo, tak dlúho a dotud, dokudž úřad ten v ungeltě jmieti a držeti bude, a to bez našie 29*

Strana 228
228 B. XV. Registra krále Vladislava II. i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu u vigiljí Nanebesavzetie P. Marie léta božieho tisícieho pětistého. Commissio propria maiestatis regie. 381. V Budíně 1500, 17. srpna. — Král dává doktorovi Jeronymovi Balbovi výplatu domu vé dvoře v Týně na Star. Městě Pražském. (Fol. 209'.) (Doktorovi Balbovi v Praze.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsúce prošeni jménem velebného Jeronyma Balba, duochovních i světských práv doktora, věrného našeho milého, vo duom ve dvoře našem Tejně na Starém městě Pražském ležící, kterýž někdy Mathiáš úředník náš v ungeltě vystavěl a na kterémž jsme jemu jistú summu zapsali, abychme jemu na něm výplatu dáti ráčili. K [kteréžto prosbě a žádosti nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme témuž Jeronymovi doktorovi na domu svrchu- psaném výplatu a tiemto listem dáváme, tak aby jej sobě od držitele nynějšíeho aneb budúcieho vyplatil a vyplatiti mohl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jemu podlé téhož zápisu napřed věděti a potom summu zápisnú v moc jeho polože. Kterýž když vyplatí, má jmieti, držeti a jeho požívati až do své živnosti, nejsa vodtud bez své vuole od nás ani od jiného žádného splacován. Než po jeho smrti my aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty osoby, jimž by ta výplata spra- vedlivě příslušela, budú jej moci od držiteluov jeho, kterýmž by spravedlivě pří- slušel, vyplatiti, dadúce jim také podlé zněnie zápisu napřed věděti, a po vyjití času vypovědělého summu v moc jich položiec, kterúž přijmúc vcele a úplně, povinni budú jeho hned v moc postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s nadepsaného doktora Balba dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí po Nanebevzetie P. Marie anno Christi 1500. Commissio propria maiestatis regie. 382. V Budíně 1500, 20. srpna. — Král potvrzuje Janovi z Wartmberka a bratřím jeho zápis na lidi a plat na Újezdě v Praze. (Fol. 210'.) (Janovi z Wartmbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Jan z Wartmbergka, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má a drží některé lidi s platem na Újezdě blíž Menšieho města Pražského ležície v jistých zápisiech předkuov našich, proše nás, abychme jemu a dvěma bra- třím jeho při držení a požívání týchž lidí a platu tu milost učiniti ráčili, aby vodtud splacováni nebyli. K kteréžto prosbě pro služby jeho nakloněni jsúce, s dobrým

Strana 229
s roku 1500, 17.—24. srpna. 229 rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách tuto jsme milost na- depsanému Janovi a dvěma bratřím jeho učinili a tiemto listem činíme, chtiece, aby voni nadepsané lidi a plat na Újezdě ležície jměli, drželi a jeho požívali, nejsúc odtud od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani vod jiného žádného splacováni, leč od těch osob duchovních, kterýmž ta výplata spravedlivě příslušie. Když by to k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, ti to od nich mohú a moci budú vyplatiti, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo, dadúce jim podle zněnie zápisuov jejich napřed věděti, a po vyjití času vypovědělého summu zápisnú v moc jich vcele a úplně položiec. Kterúžto od nich přijmúc, mají jim hned a povinni budú lidí těch i s platem postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s nadepsaného Jana a bratří jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně ve čtvrtek před sv. Bartholomějem léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ex commissione propria maiestatis regie. 383. V Budíně 1500, 24. srpna. — Král dává Bohušovi Rychvaldskému z Kateřinic nápad. (Fol. 211.) (Bohušovi z Katheřinic.) Item dáno jest všecko právo a nápad královský slovutnému Bohušovi Rychwaldskému z Katheřinic po slovutné někdy Machně z Krum- sína, mateři jeho, na všem a na všelijakým statku jejiem oc, ut in forma communi. Dán na Budíně v pondělí den sv. Bartholoměje anno Christi millesimo quingentesimo. Commissio propria maiestatis regie. 384. V Budíně 1500, 24. srpna. — Král potvrzuje Přibíkovi Svojšovi ze Zahrádky zápisy na hrad Buchlov a městečko Napajedla. (Fol. 211'.) (Přibíkovi Svojišovi na Buchlov a Napajedla.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Přibíka Svojiše z Zahrádky na Napajedlách, věrného našeho milého, jakož má a drží zámek náš Buchlov a tvrz Napajedla s městečkem a jiným jejich vším a všelijakým příslušenstvím v zápisiech předkuov našich, králuov Českých, i v našich také k margkrabství Moravskému pří- slušejície, abychme jemu a erbóm jeho jmenované zápisy na hrad Buchlov, tvrz a městečko Napajedla s jejich příslušenstvím v jeden list a zápis náš uvésti a za- psati a při tom některé dalšie milosti učiniti ráčili, a von že nám chce všecky staré listy a zápisy na táž zbožie svědčície v moc naši dáti a položiti. K jehožto slušné

Strana 230
B. XV. Registra krále Vladislava II. 230 žádosti a prosbě pro služby jeho, kteréž nám činil, nakloněni jsúce, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabie Moravský svolili jsme k tomu, rozkázavše prvé v listy a zápisy jeho dostatečně na- hlédnúti a je vohledati, aby nadepsanému Přibíkovi ti všickni listové a zápisové na zámek a tvrz svrchu psanú s jejich příslušenstvím svědčící tiemto jedniem listem a zápisem naším zapsáni byli a staří listové aby viece moci žádné neměli, a tiemto listem svolujeme a mocně do něho všecko právo starých listuov převodíme a pře- nášieme, tak aby již týž Přibík s erby a budúcími svými svrchu psaný hrad Buchlov, tvrz a městečko Napajedla s vesnicemi, dvory, dědinami ornými i neornými, s lukami poplužními, s horami Hříběcími, s many a s lovčími, s hajnými, mýthy, cly, s lovy zvieřecími, s rybníky, rybničištěmi, s mlýjny, mlýništěmi, vinohrady i s jinými všemi a všelijakými jejich příslušnostmi, duochody k zbožím těm od staradávna spravedlivě příslušejícími, kterým ilž by se kolivěk jmény jmenovati mohly, ješto toho předkové naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, v držení byvše spravedlivě požívali, tak jakž ta zbožie v mezech svých od staradávna ležie a vymezena jsú, bez umenšenie jměli, drželi a toho požívali v summě desieti tisících zl. uh. dobrých, na minci i na váze spravedlivých, a v patnácti stech kopách gr. č. dobrých rázu pražského, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, ani od jiného žádného společně ani rozdielně splacováni až do tří životuov pořád zběhlých: do jednoho života jeho samého, a do dvú, kterýmž by to dal, prodal, směnil aneb odkázal. Než po vyjití těch tří životuov pořád zběhlých muožeme a moci budeme my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, aneb ty osoby, jimž by výplata zámku a tvrze svrchu psané se vším jejich příslušenstvím spravedlivě příslušela, od erbuov aneb budúcích jejich, kteříž by k tomu spravedlnost jměli a toho v držení byli, vyplatiti, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim za výplatu týchž zámku a tvrze s jejich příslušenstvím deset tisíc zl. uh. svrchu psaných a patnácte set kop gr. č. A nad to témuž Přibíkovi a erbóm jeho tuto zvláštní milost činíme, aby mohli vsi, dvory i jiné téhož zámku příslušnosti od drži- teluov nynějších vyplacovati*) a vyplatiece je jmieti, držeti a jich požívati tak dlúho a dotud, dokudž se vod nich častopsaný zámek a tvrz s jejich příslušenstvím ne- vyplatí. A také týž Přibík s erby a budúcími svými muož a moci bude na gruntiech zboží těch k polepšení jich rybníky dělati. A což by kolivěk za výplatu takových vsí aneb dvoruov**) dali, aneb na dělánie nových rybníkuov naložili, ješto by to témi listy a zápisy, kteréž by s těmi vsmi aneb dvory vyplatili, vokázali, též také což by na dělánie nových rybníkuov naložili, ješto by to řádnými registry aneb hodno- věrným svědomím provedli a vokázali, máme jim ty summy také a povinni budeme při vyplacování zámku Buchlova a tvrze Napajedl s městečkem a jiným jich pří-

Strana 231
z roku 1500, 29. srpna. 231 slušenstvím s hlavní a svrchupsanú summú dáti a v moc jich položiti. Kteréž přijmúc od nás vcele a úplně tak, jakož se svrchu píše, mají nám a povinni budú hned nadepsaných zámku a tvrzi se vším jejich a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž to sami drželi a [jměli], v moc naši postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to které jměli, na- vrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Než svršky, kteréž by jim na týchž zámku a tvrzi spravedlivě příslušely, ty sobě vodtud také pobrati moci budú beze všie překážky. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Přibíka, dědicuov aneb bu- dúcích jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v pondělí den sv. Bartholoměje léta božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relacionem strenui Wenceslai Cziec de Nemyczewes, marescalci curie maiestatis regie. *) Rkp. má: vyplacovali. — **) Rkp. původně měl: dvuoruov, ale první u přetrženo. 385. V Budíně 1500, 29. srpna. — Král dává Sáře židovce z Kozlé list na obranu. (Fol. 213.) Item dán jest list otevřený Sáře, židovce z Kozlé, na takový zpuosob, že jí král JMt s dětmi i s čeledí její v svú obranu přijieti ráčil, aby táž židovka pod panováním krále JMti obyčejem židovským bydleti a živnosti své hleděti mohla oc. Ex Buda sabbato die decollacionis s. Johannis Baptiste anno Christi 1500. Commissio propria maiestatis regie. 386. V Budíně 1500, 29. srpna. — Král uděluje židům výsady. (Fol. 213'.) Otištěno v Čelakovského Privilegiích měst Pražských str. 318 v poznámce. 387. V Budíně 1500, 29. srpna. — Král dává Zdeslavovi Kapléři ze Sulevic a strýcům jeho výplatu na městečku Třebenicích. (Fol. 214.) (Zdeslavovi z Sulevic.) My Vladislav oc oz[na]mujem listem tiemto všem, že jest nás prosil statečný Zdeslav Kapléř z Sulevic na Košťálově s strýci a přátely svými, abychme jemu na městečku Třebenicích s jeho příslušenstvím výplatu dáti ráčili, podávaje se k tomu, že chce z téhož městečka, když by je vyplatil a jeho v držení byl, k klášteru sv. Jiřie na hradě Pražském, k kterémuž též městečko příslušie, každý rok pět kop gr. č. vydávati a platiti tak dlúho a dotud, dokudž by to vod něho vyplaceno nebylo. K kteréžto prosbě pro služby jejich a také pro dobré a užitečné kláštera toho nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme,

Strana 232
232 B. XV. Registra krále Vladislava II. aby nadepsaný Zdeslav mohl též městečko Třebenice s jeho příslušenstvím vyplatiti od držitele nynějšieho, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jemu za vý- platu summu tu, kterúž na něm zapsánu má. Kterýžto když od něho přijme, má jemu hned a povinen bude téhož městečka se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jest je sám držel, postúpiti. Kteréž když týž Zdeslav vyplatí, má je a moci bude jmieti, držeti a jeho požívati, nejsa vodtud i s dědici svými bez své vuole od žádného člověka splacován, leč od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, aneb vod toho zádušie, k kterémuž spravedlivě příslušie. Všakž tak, když bychme to sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jemu prvé napřed puol leta věděti, a po vyjití toho polúletie summu jeho zápisnú v moc jeho položiec. Kterúž když od nás von aneb dědici jeho přijme, má nám a povinen bude téhož městečka hned v moc naši se vším jeho příslušenstvím postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměl, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Než když též městečko nadepsaný Ladslav (sic) vyplatí a jeho v držení bude, má vodtud vždycky i s dědici a budúcími svými každý rok pět kop gr. č. rozdielně vydávati, totižto při času sv. Jiřie puol třetie kopy a při času sv. Havla také puol třetie kopy gr. vše českých, tak dlúho a dotud, dokudž toho v držení a požívání budú, beze všeho zadržovánie. Pakli by jim toho vydávati nechtěli aneb netbali, což jim v tom kolivěk zadržie, má to jim na hlavní summě při vyplacování vyraženo býti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Zdeslava aneb dědicuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú volí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobotu den Stětie sv. Jana Kř. božieho anno Christi millesimo quingentesimo, regnorum autem nostrorum Hun- garie decimo, Boemie vero tricesimo. 388. V Budíně 1500, 29. srpna. — Král potvrzuje Petrovi hraběti z Pezinku plat v Olomouci. (Fol. 215.) (Petrovi hrabí z Pezinku.) Item dáno jest potvrzenie mnohomocnému Petrovi hrabí od sv. Jiřie a z Pezinku, vajvodovi Sedmihradskému, na puol deváta sta hřiven gr. střiebrných, rázu Pražského, za každú hřivnu šedesáte a čtyři groše mince české počítajíc, na městě Olomúci oc, ut in forma communi. Actum Bude feria IIII“ post Natinitatem B. Marie Virg. anno Christi 1500. 389. V Budíně 1500, 28. července. — Král odpouští Zikmundovi Francovi pokutu, v kterou upadl. (Fol. 215.) (Janovi a Vítovi bratřím z Chrudimě.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, jakož jest nám byl Zigmund Francz, obyvatel města Chrudimě, pro

Strana 233
z roku 1500, 28. července—12. září. 233 některú neslušnost v vinu a pokutu naši upadl, kterúž jsme jemu k přímluvě některých věrných našich odpustili. I prošeni jsme nynie též vo Jana a Víta, syny nadepsaného Zigmunda Francze, obyvatele tého[ž] města Chrudimě, jestliže jsú nám skrze takové otce svého proviněnie v kterú nemilost přišli, abychme jim to milostivě odpustiti ráčili a otcovského účinku účastným býti nedali. K kteréžto prosbě slyšiece, že jsú se svrchu psaní bratří vždycky řádně a poctivě zachovávali, živností a obchoduov svých podlé městského řádu slušně hlediece, přistúpili jsme a k tomu svolili a mocí listu tohoto jakožto král Český svolujem, odpúštějíce jim tu všecku vinu, ač jsú nám v kterú pro otcovský účiněk přišli a upadli, tak aby toho, řádně se a poctivě za- chovávajíc nynie i potomně, prázni byli a účastni toho nebyli, než města toho všech práv, milostí, výsad a zvyklostí aby užívali a užívati mohli, jakožto i jiní měšťané a obyvatelé města toho beze všie překážky nynie i budúcně. Porúčejíc podkomo- řiemu našemu, též purgmistru a konšelóm města Chrudimě nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte svrchu psaného Jana a Víta v milostech svrchu psa- ných měli, drželi a zachovali nynie i potomně beze všeho přerušenie. Tomu na svě- domie oc. Dán na Budíně v úterý po sv. Jakubu anno Christi millesimo quingen- tesimo. Ex commissione propria maiestatis regie. 390. V Budíně 1500, 12. září. — Král potvrzuje Vilímovi z Ilburka držení statků jeho zápisných. (Fol. 216.) (Vilémovi z Ilnburgka »c.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Vilém z Ilburgka, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má a drží v jistých zápisiech předkuov našich, králuov Českých, některá městečka a vsi k rozličným duchovenstvím příslušejície, kteréž od něho rozdielně vyplaceny býti nemohú, než toliko společně, tak jakž ti jeho listové a zápisové ukazují; než některá duchovenstvie také má, kteráž by se rozdielně vyplatiti mohla. I obávaje se budúciech zmatkuov, kteréž by se jemu snad od některých lidí v držení těch zboží státi mohli, prosil jest nás, abychme jemu při tom některú milost dáti a učiniti ráčili, tak aby taková duchovenstvie zápisná tiem bezpečnějie jmieti, držeti a jich požívati mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a hoto- vější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách tuto jsme témuž Vilémovi při držení buď městeček, dvoruov aneb vsí duchovních, kteréž od předkuov našich svrchu psaných zapsány má, [milost] učinili a tiemto listem činíme, aby on všecka zbožie duchovnie, kteréž zapsána má, se vším a všeli- jakým jejich příslušenstvím jměl, držel a jich požíval, nejsa vodtud bez své vuole od žádného člověka splacován, leč od nás aneb od budúciech našich, králuov Českých, Archiv Český XVIII. 30

Strana 234
B. XV. Registra krále Vladislava II. 234 aneb od toho zádušie, k kterémuž by to spravedlivě příslušelo. Všakž tak, když bychme to sami sobě a k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti muožeme a moci budeme, dadúce jemu podlé zápisuov jeho prvnějších napřed věděti a po vyjití času vypovědělého položiece v moc summu jeho podlé zněnie zápisuov, kteréž by na to jměl, vcele a úplně, kterúžto přijma od nás zúplna, má nám hned a povinen bude takového zbožie s jeho příslušenstvím postúpiti a listy, kteréž by na to jměl, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Viléma [dobrú volí a svobodnú], ten má mieti plnú moc všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v sobothu před povýšením sv. kříže létha božieho tisícieho pětistého, a království našich Uherského jedenáctého Commissio propria domini regis. a Českého třidcátého. 391. V Budíně 1500, 12. září. — Král potvrzuje Bohušovi Kostkovi z Postupic na Litomyšli plat kláštera Podlažického. (Fol. 216'.) (Bohušovi Kostkovi z Postupic oc.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Bohuš Kostka z Postupic na Lythomyšli, mincmajstr na Horách Kutnách, věrný náš milý, a ukázal nám list na pargaméně s visutú pečetí najjasnějšieho někdy pana Jiřieho krále Českého slavné paměti, předka našeho, kterýmž jest zapsal urozenému někdy Zdenkovi Kostkovi z Postupic, ty časy mincmajstru na Horách Kutnách, votci jeho, též dědicóm a budúcím jeho tisíc kop gr. peněz dobrých rázu Českého na summě kláštera Podlažického, kteréž na ten čas do komory královské příslušely, a to proto, že jest týž Zdeněk dal penieze své za téhož předka našeho poručníkóm Bedřichovým za výplatu hradu Potenšteina a za vyplacenie platu komory našie na Poličce zapsaného urozenému Ješkovi z Bozkovic, a při tom jemu tiem listem tu další milost udělal, aby ten zápis vod něho, dědicuov a budúciech jeho nebyl ani býti mohl bez jich vuole od žádného vyplacován, jedno s jinými zápisy a zástavami, kteréž od předkuov našich, králuov Českých, a od něho mají. A když bychme my aneb budúcí naši, králové Čeští, od něho aneb dědicuov a budúciech jeho zápisy ty, kteréž od nich aneb od něho mají, vyplacovali, tehdy hned při tom splacování také ten tisíc kop gr. č. svrchu psaných za ten zápis jim dáti máme a povinni budem. Kterýž přijmúc vcele a úplně, mají nám a po- vinnni budú ten zápis zase dáti a navrátiti a summu kláštera našeho Podlažického nám propustiti. V kterémžto listu jest také i dobrá vuole. Proše nás při tom týž Bohuše s pilností, poněvadž jemu nějakú příhodú drahně písma v tom listu sešlo a slezlo, aby snad skrze to v budúcím času nějakého zmatku a škody neměl, abychme jemu ten list obnoviti a naším zápisem utvrditi ráčili. K jehožto slušné a spravedlivé

Strana 235
z roku 1500, 12.—15. září. 235 prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách obnovili jsme jemu ten zápis nadepsaného předka našeho a mocí listu tohoto obnovujem, tak že von Bohuše i s dědici a budúciemi svými ten plat kláštera našeho Podlažického v tom *) tisíci kopách gr. č. svrchu psaných jmieti, držeti a toho požívati má a mieti bude tak dlúho a dotud, dokudž by to vod nich od nás aneb od budúciech našich, králuov Českých, společně s jinými zápisy, kteréž na to buď od nás aneb od před- kuov našich, králuov Českých, zapsány mají, vyplaceno nebylo. Než když by se vod nich jiní zápisové vyplacovali, tehdy jim za tento také ten tisíc kop gr. č. svrchu psaných dáti a položiti máme a povinni budeme. Kterýž přijmúc od nás vcele a úplně, mají nám a povinni budú list tento navrátiti a platu komornieho svrchu psaného v moc naši postúpiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento svrchu psaného Bohuše, dědicuov a budúcích jeho jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude sabbato ante festum Exaltationis s. crucis, anno domini 1500, reg- Commissio propria domini regis. norum, ut supra. *) Písař napsal původně: v těch, ale těch přeškrtnuv připsal nad řádku: tom. 392. V Budíně 1500, 12. září. — Král vykazuje Albrechtovi Rendlovi z Úšavy plat. (Fol. 217.) Item dán jest list na papíře slovútnému Albrechtovi Renndlovi z Úšavy, pro- kuratorovi královskému, aby se jemu každý rok za jeho službu, dokudž v tom úřadě bude, podlé smlúvy, kteráž se jest s ním stala, vydávalo a platilo nejprv z komory krále JMti skrze podkomořieho sto a dvaceti kop gr. č., a z zámkuov krále JMti šest děberuov kapruov a dva polúvozí vína. Actum Bude sabbato ante festum exal- tationis sanctae Crucis anno domini 1500, regnorum Hungarie XImo Boemie vero Commissio propria domini regis. tricesimo. 393. V Budíně 1500, 15. září. — Král dovoluje Purkartovi z Čichalova, aby dobytek svůj pásl na královských pozemcích Křivoklátských. (Fol. 217.) (Purgkhartovi z Čichalova oc.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od slovutného Purgkharta z Čichalova, věrného našeho milého, jakož má a drží ves Skřivan s jejím příslušenstvím, s kterúž jest se k zámku našemu Hrádku přikázal, abychme jemu tu milost učiniti ráčili, aby von mohl i s lidmi svými z té vsi dobytky své na gruntiech našich Hrádeckých pásti. K jehožto prosbě pro služby jeho nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dopustili jsme témuž Purgkhartovi a lidem jeho na grun- tiech našich Hrádeckých dobytky pásti, všakž beze psuov, tak dlúho a dotud, dokudž 30*

Strana 236
236 B. XV. Registra krále Vladislava II. té vsi v držení a požívání bude a k zámku našemu svrchu psanému hleděti bude. A dále jsme jemu tuto milost učinili a tiemto listem činíme, aby sobě mohl les a drva k pálení v lesech našich bráti a sekati tu, kdež by jemu od úředníkuov našich ukázáno bylo. Přikazujíc úředníku našemu na Hrádku, nynějšiemu i budúcím, abyšte téhož Purgkharta při milostech svrchu psaných, jemu od nás daných, jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria III“ post festum s. Crucis exaltationis anno, ut supra. Commissio propria domini regis. 394. V Budíně 1500, 15. září. — Král dává Mikulášovi Hercukovi z Ostrého nápad. (Fol. 218.) Item dáno jest všecko právo a nápad královský Mikulášovi Herczukovi z Vostrého na Janovi z Luhu, který byv zavázán ctí a věrú od urozeného Petra z Rožmbergka, když ještě v úřadu hajtmanstvie královstvie Českého byl, nestavil se na čas a den jmenovitý, než zapomenuv se nad svú ctí utekl preč, dal se s některými jinými lotry v lúpežstvie a zlodějstvie. Dán na Budíně v úterý po povýšení sv. Commissio propria domini regis. Kříže anno domini 1500 oc. 395. V Budíně 1500, 25. září. — Král vydává Hanušovi Rachmberkovi z Boru zápis dlužní. (Fol. 218.) (Hanušovi Rachmberkovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že kázavše udělati počet s statečným Hanušem Rachmbergkem z Boru vo službu jeho dvorskú a vo škody, nalezlo se jest, že jemu dlužni zuostáváme dvě stě padesáth a puol sedma zlatého [sic]. Kdež my majíce zřenie na předešlé služby jeho, kteréž jest nám činil, přidali jsme jemu z milosti našie k té summě sto zl., tak aby té všie summy bylo IIIj sta a XVIj zl. vše uherských. Kteréžto summy nemohúce jemu na tento čas pro naši pilnú a znamenitú výpravu, kterúž před sebú do dolních zemí máme, dáti a zaplatiti, tak jsme s ním vo to zuostali a uhodili, že nám toho dluhu čekati má až do středopostie najprv příštieho. I chtiece, aby ten dluh jistčí a bez- pečnější měl, přiřekli jsme mu jej slovem naším královským na ten čas dáti a za- platiti a tiemto listem jakožto Uherský a Český král přiřiekáme, takže mu těch IIIj set a XVIj zl. na ten čas, totižto ve středopuostí najprv příštím, konečně dáme a beze všech dalších odtahuov zaplatíme. Pakli by nás v tom času Buoh smrti ne- uchoval, prvé nežli bychme jem[u] dluh ten zaplatili, tehdy k zaplacení jeho budúcie naše, Uherské a České krále, zavazujem, tak že mu jej na ten čas dáti a konečně zaplatiti mají a povinni budú bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kterúžto summu přijma od nás aneb od nich vcele a úplně, má nám a povinen bude list tento zase

Strana 237
z roku 1500, 15.—28. září. 237 dáti a navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchu psaného Hanuše dobrú a svobodnú volí oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VI" ante Wenczeslai, anno oc 1500, regnorum Hungarie XI°, Boemie vero tricesimo. Commissio propria domini regis. 396. V Budíně 1500, 28. září. — Král vyhrazuje Bohušovi Kostkovi z Postupic, že nemá býti s zápisného zboží svého Litomyšle splacován, leč od biskupa Litomyšlského. (Fol. 218'.) (Bohušovi Kostkovi z Postupic oc.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Bohuše Kostka z Postupic na Lythomyšli, minemejstr na Horách Kutnách, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má od před- kuov našich, králuov Českých, tu zvláštní milost, což se vyplacovánie hradu a města Lithomyšle s jejím příslušenstvím dotýče, že vodtud bez své vuole od žádného člo- věka splacován býti nemá, leč od biskupa budúcieho Lithomyšlského řádně voleného a stvrzeného a ode všie země České přijatého. A ten, když by to zbožie svrchu psané od něho vyplatiti chtěl, že jemu napřed věděti dáti má dvě létě a šest nedělí. Proše nás, abychme jemu ten třetí rok k výpovědi dáti a doplniti ráčili, tak aby výpověď jměl tři letha pořád zběhlá. K jehožto prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaný Bohuše s dědici a budúcími svými nebyl s téhož zámku a zbožie Lytho- myšlského podlé znění zápisuov svých od žádného člověka splacován, leč od biskupa budúcieho řádně voleného a otcem svatým stvrzeného a od země České přijatého. A ten a takový, když by to vod nich k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěl, to učiniti moci bude, dada jim tři létha pořád zběhlá napřed věděti, čtyři neděle po sv. Jiří aneb po sv. Havle, a po vyjití těch leth polože jim summu podlé zněnie zápisuov jejich vcele a úplně. Kterúžto když od něho přijmú, mají jemu a povinni budú zbožie toho se vším jeho příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc Datum Bude feria IIa die s. Wenczeslai, anno domini oc 1500, regnorum Hungarie undecimo, Commissio propria domini regis. Boemie vero tricesimo. 397. V Budíně 1500, 28. září. — Král vykazuje Václavovi Číčovi z Nemyčevsi plat na židech Pražských. (Fol. 219.) (Václavovi Čiečovi z Nemyčevsi oc*.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem: Jakož jsme urozenému Felixovi Oplovi z Ficztum jistý plat na židech našich

Strana 238
238 B. XV. Registra krále Vladislava II. Pražských zapsali, a jmenovitě sto kop gr. č., kterýž ještě do jistého času vybierati od nich má; i hlediece na mnohé věrné a pilné služby statečného Václava Čieče z Nemyčevsi, purgkrabí kraje Hradeckého a maršálka dvoru našeho, věrného milého, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vě- domím, mocí královskú v Čechách dali jsme jemu ten plat svrchu psaný na židech Pražských a tiemto listem dáváme, tak aby jej sobě od nich, když čas zápisu na- šemu prvnějšiemu, kterýž od nás jmenovaný Felix má, vyjde, každý rok rozdielně vybieral a vybierati mohl, totižto při sv. Jiří aneb najviec dvě neděle potom, též při sv. Havle aneb dvě neděle potom, a to až do své živnosti, bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem židóm Pražským, nynějším i budúcím, abyšte svrchu psanému Václavovi po vyjití zápisu nahoře psaného Felixa ten plat na časy svrchu psané dávali a platili bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by se toho činiti kteří z nich zbraňovali, tehdy porúčieme najvyššiemu purgkrabí Pražskému aneb náměstku jeho nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte k tomu ty židy jměli, drželi a připravili, aby jemu ten plat vydávali a plnili tak a tiem obyčejem, jakož se nahoře píše, beze všeho za- držovánie. A ktož by list tento jměl s nadepsaného Václava oc. Tomu na svědomie »c. Datum Bude feria II die Wenczeslai, anno domini oc 1500, regnorum Hungarie Commissio propria domini regis. XIm°, Boemie vero tricesimo. *) Původně bylo napsáno: Felikovi Oplovi z Ficztum etc, což však přetrženo. 398. V Budíně 1500, 30. září. — Král dává Bernhartovi ze Šumburka svobodu horní. (Fol. 219.) (Bernhartovi z Šumburgka.) Item dán jest frystunk urozenému Bernhartovi z Šumburgka, hajtmanu*) kraje Trutnovského, bratřím a kverkóm jeho, aby voni na horách a gruntiech Trutnovských dělati, pavovati a dobývati mohli všelijakých rud a kovuov. Urbury ani kterých jiných poplatkuov, kteříž do komory krále JMti pří- slušejí, dávati a platiti nemají, a to za plných patnácte leth od datum listu tohoto pořád zběhlých oc. Datum Bude feria IIII“ post Michaelis, anno domini oc quin- gentesimo, regnorum Hungarie XIme, Boemie vero tricesimo. *) Rukop. má: hajtmana. 399. V Budíně 1500, 30. září. — Král povoluje témuž Bernhartovi, aby mohl míti zástupce ve správě kraje Trutnovského. (Fol. 220.) (Témuž Bernhartovi z Šumburgka.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl urozený Bernhart z Šumburgka, hajtman kraje Trutnov- ského, věrný náš milý, oznamuje nám, že by někteří z manuov kraje toho Trutnov-

Strana 239
z roku 1500, 30. září—3. října. 239 ského měli vo to k němu mluviti, že von jsa v službě naší na miestě svém úředníka při právu tom sázie, maje ten úřad sám zpravovati a tu osobně býti, dotýkaje toho, že jsú to prvé i předkové jeho, kteříž ten úřad jměli a zpravovali, činili a úředníky na svém miestě sázeli, proše nás v tom za opatřenie, aby toho užiti mohl, čehož jsú předkové jeho užívali. K jehožto slušné žádosti nakloněni jsúce a k tomu pro- hlédajíce, že von to činí ne pro svú potřebu, jakož jsú to předkové jeho činili, než pro naši službu, v kteréž jest, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím jakožto král Český tuto jsme témuž Bernhartovi milost učinili a tiemto listem činíme, aby von dokudžkolivěk v službě naší bude, mohl miesto sebe úředníka, člověka dobrého a hodného, posaditi, aby von na soudu kraje toho miesto něho s many sedal a soudil tak dlúho a dotud, dokudž by von tam sám osobně býti nemohl. Kteréhož manové přijieti a k němu se jmieti a zachovati mají jakožto k náměstku jeho bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIII“ post Michaelis Commissio propria domini regis. anno Christi et regnorum, ut supra. 400. V Budíně 1500, 3. října. — Král vydává Bohuňkovi Černínovi z Černin zápis dlužní. (Fol. 220'.) (Černínovi Bohunkovi oc.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že kázavše udělati počet s statečným Bohunkem Černínem z Černin vo službu jeho dvorskú i vo škody, nalezlo se jest, že jsme jemu nad to, což jest jemu zde na túž službu dáno, dlužni zuostali dvě stě a čtyři zl. uh. Kteréžto summy nemohúce jemu na tento čas pro naši pilnú a znamenitú jiezdu a výpravu, kterúž před sebú do dolních zemí máme, dáti a zaplatiti, tak jsme s ním vo ten dluh zuostali a uhodili, že nám toho dluhu čekati má až do středopostie najprv příštieho. I chtiece my, aby on ten dluh jistší a bezpečnější jměl, přiřekli jsme mu jej slovem naším královským na tento čas svrchu psaný dáti a zaplatiti a tiemto listem jakožto Uherský a Český [král] přiřiekáme, tak že jemu těch dvě stě a čtyři zl. svrchu psané na den středo- postie najprv příštieho dáme a konečně zaplatíme beze všech dalších odtahuov. Pak-li by nás v tom času Buoh smrti neuchoval prvé, nežli bychme jemu dluh ten zaplatili, tehdy k zaplacení a vyplnění jeho budúcie naše, Uherské a České krále, zavazujem, tak že mu jej na ten čas dáti a konečně zaplatiti mají a povinni budú bez zmatku a všelijaké odpornosti. Kterúžto summu přijma od nás aneb od nich týž Bohuněk vcele a úplně, má nám a povinen bude list tento zase dáti a navrátiti, jináč toho nečině, beze všeho zapieránie. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude sabbato ante Francisci anno domini 1500, regnorum, ut supra. Commissio propria domini regis.

Strana 240
240 B. XV. Registra krále Vladislava II. 401. V Báči 1500, 11. listopadu. — Král dává spolek Burjanovi z Lichtmburka a Janovi Šlechtovi ze Všehrd s Arnoštem Kuželem ze Žeravic. (Fol. 221.) (Burianovi z Lichtnburgka a Janovi Šlechtovi oc.) My Vladislav oc oznamujem listem tiemto všem, že majíce zřenie na mnohé věrné a pilné služby urozeného Burjana z Lichtnburgka a z Bietova, komorníka našeho, a slovutného Jana Šlechty ze Všehrd, sekretáře kancelláři našie České, věrných našich milých, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú a jakožto markrabie Moravský dali jsme jim pravý spolek s statečným Arno- štem Kuželem z Žeravic na Kvasiciech ve všem jeho statku movitém i nemovitém, kterýž nynie má aneb potom jmieti bude, a mocí listu tohoto dáváme tak a tiem obyčejem: neuchoval-li by jeho Buoh smrti bez řádných dědicuov, a von statku svého řádně podle obdarovánie našeho a obyčeje zemského nezřiedil, aby jeho všecek a všeli- jaký statek, kterýžby na nás spravedlivě přišel a připadl, voni spolu jměli, drželi a jeho požívali i požívati aneb s ním jako s svým vlastním učiniti mohli a moc jměli tak a tiem obyčejem, jako bychme my to sami učiniti mohli beze všie pře- kážky. Přikazujíc hajtmanu, najvyšším komorníku a sudím margkrabstvie Morav- ského, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte svrchupsané Burjana a Jana, kdyžby k tomu přišlo a týž Arnošt bez řádných dědicuov aneb zřiezenie statku svého s světa tohoto sšel, v ten jeho všecek statek movitý i nemovitý uvedli a jeho jich podlé práva zmocnili, a potom, kdyžby vás za to požádali, i ve dsky zemské, řád práva zachovajíc, vložiti a vepsati kázali. Pakli bychme komu po tomto našem dání které právo k tomu jeho statku dali, to nemá a jmieti nebude žádné moci ani které pevnosti nynie ani budúcně. Všakž proto také chcme, aby toto dánie naše nebylo k ujmě a ke škodě žádnému, ktož by k tomu statku lepší spravedlnost jmieti a ji vokázati mohl. Tomu na svědomie oc. Dán v Báči v středu den sv. Martina anno domini 1500, regnorum, ut supra. Maiestas regia manu se*) propria subscripsit. *) Ruk. má: se se. 402. V Budíně 1500, 7. prosince. — Král dává Jiříkovi z Násilé a Matějovi Tuchorskému z Řešetářova nápad. (Fol. 221'.) Item dáno jest všecko [právo] a nápad královský slovutnému Jiříkovi z Ná- silé, hajtmanu na Hrádku, a statečnému Matějovi Tuchorskému z Řešetářova, komor- níku královskému, na statečném Janovi Krejsu z Tatec, protože jest měšťanóm Rokycanským tisíc kop gr. puojčil, kteříž zaň nad úrok, kterýž jemu z té summy

Strana 241
z roku 1500, 11. list.—1501, 7. ledna. 241 dávají, i berni také zaplatiti museli proti právu a nálezu zemskému oc. Datum Bude feria II“ post festum s. Nicolai, anno domini 1500. Commissio propria domini regis. 403. V Budíně 1500, 7. prosince. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat nápad. (Fol. 221'.) Item dán jest nápad a všecko právo královské urozenému Albrechtovi z Kolo- vrat na Libšteině, hofmistru dvoru královského, na slovutném *) Václavovi z Vrchovišť a některých havéřích, kteříž na Horách Kutnách u dolu Vosla znamenitý krádež vo střiebro učinili, kteréžto střiebro šlo jest vod nich v ruce nadepsaného Václava z Vrchovišť oc. Datum Bude feria II post festum s. Nicolai, anno domini 1500. Commissio propria domini regis. *) Ruk. má slovutnému. 404. V Budíně 1500, 7. prosince. — Král dává některým měšťanům Plzenským svobodu horní. (Fol. 222.) Item dán jest frystunk opatrným Václavovi súkeníkovi, Václavovi zlatníkovi a Jiříkovi Zteklému, měšťanóm Nového Plzně, aby voni s kverky, nákladníky a tho- varyši svými mohli a moc jměli ve dvú mílech zdálí vod města Nového Plzně, kdež se jim zdáti bude, zlata, střiebra i jiných kovuov buď v dolech starých hledati aneb znovu dobývati. Urbury ani jiných žádných poplatkuov, kteříž by podlé práva hor- nieho do komory královské příslušely, dávati a platiti nemají, a to za plných deseth leth od datum listu tohoto pořád zběhlých oc. Datum Bude feria IIa post festum s. Nicolai anno domini millesimo quingentesimo, regnorum autem Hungarie vndecimo, Commissio propria domini regis. Boemie vero tricesimo. 405.*) V Budíně 1501, 7. ledna. — Král potvrzuje Mostským výsadu v příčině obchodu s rybami. (Fol. 224.) Original listiny na pergameně, jejíž pečeť ale jest ztracena, chová se v archivu Mostském (č. 110) a otištěn jest v Schlesingerově Stadtbuch von Brüx bis zum Jahre 1526 p. 180 č. 425. *) Před tím čte se: Registrum ad annum domini millesimum quingentesimum primum. 406. V Budíně 1501, 1. ledna. — Král vydává Hanušovi a Jiříkovi bratřím Nostvicům z Hercis- waldu (Hertwigswaldau) zápis dlužni. (Fol. 224'.) (Hanušovi a Jiříkovi bratřím Nostwicuom z Hercziswaldu.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem: Jakož jsú nám slovutní Hanuš a Jiřík bratřie No- 31 Archiv Český XVIII.

Strana 242
242 B. XV. Registra krále Vladislava II. stvicové z Herciswaldu s jinými bratřími svými v prvupočátku kralovánie našeho v královstvie tomto k potřebě našie puol čtvrta tisíce zl. uh. puojčili, a puol třetieho tisíce zl. jsme jim diel za službu krále Mathyáše, předka našeho, a diel, kterú jsú v službě našie byvše nám zaslúžili, dlužni zuostali; v kteréžto summě zapsali a za- stavili jsme jim zámek náš Wartmbergk v kniežetstvie Hlohovském ležící s jeho příslušenstvím. I poněvadž jsme my již též kniežetstvie Hlohovské dali najosvieceněj- šiemu kniežeti panu Zigmundovi kniežeti v Slezi a Velikého Hlohova, Kožichova a Juory oc, bratru našemu najmilejšiemu, nechtiece, aby svrchu psaní bratřie s dědici a budúcími svými při drženie nadepsaného zámku jaké zmatky, nesnáze aneb škody nésti a bráti měli, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách udělali jsme s nimi vo ten dluh a zámek svrchupsaný takovú smlúvu, že voni téhož zámku Wartmbergku se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jsú jej sami drželi, postúpiti majie svrchupsanému knězi Zigmundovi, bratru našemu JMti, aneb tomu, komuž by to JMt na svém miestě poručiti ráčil, týden před vy- jitím masopusta nynějšieho. A my jsme jim také přiřekli a slíbili těch šest tisíc zl. uh. dáti a konečně zaplatiti ve dvú letech vod dánie listu tohoto pořád zběhlých, a tímto listem slibujeme a slovem naším královským přiřiekáme beze všech dalších odtahuov. Pakli by nás v tom času Buoh neuchoval smrti prve, nežli bychme jim tu summu dali a zaplatili, tehdy k takové záplatě zavazujem budúcie naše, krále České, kteříž majie a povinni budú svrchupsaný dluh jim dáti a konečně v moc jejich položiti v Zagani aneb na jiném místě dvě nebo tři míle vzdáli vodtud bez zmatku a všelijaké odpornosti. A chtiece, aby vždy ještě nad to dluhem svým jisti a bezpečni byli, zjednali jsme, že jest jim za nás za ten dluh slíbil svrchupsaný kněz Zigmund, bratr náš JMt, tak a na ten zpuosob: nedali-li bychme jim a ne- zaplatili v těch dvú letech pořád zběhlých těch šesti tisíc zl. svrchupsaných my aneb budúcí naši, králové Čeští, že jim v té summě JMt postúpiti má dvú měst svých s jejich příslušenstvím, v témž kniežetstvie ležících, a jmenovitě Šprotavy a Svobodína, tak a podlé toho zpuosobu, jakož v sobě týž list, kterýž na to vod JMti majie, svědčí a vokazuje. A ktož by list tento s svrchupsaných bratří, dědi- cuov a budúcích jejich dobrú a svobodnú volí jměl, ten má jmieti plné právo ke všem věcem nahoře i dolepsaným. Tomu na svědomie oc. Datum Bude festo *) cir- cumcisionis domini, annorum vt supra. Maiestas regia manu propria subscripsit. *) Ruk. má foesto. — Srov. níže čís. 408. 407. V Budíně 1501, 20. ledna. — Král potvrzuje Janovi z Lomnice koupi Brodu Uherského. (Fol. 226.) (Janovi z Lomnice oc.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem, že jest na nás vznesl urozený Jan z Lomnice na Mezeřiečie, hajtman margkrabstvie Mo-

Strana 243
z roku 1501, 20. a 21. ledna. 243 ravského, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest podle toho listu, kterýž jest od nás na výplatu Brodu Uherského s jeho příslušenstvím měl, od osviecené Hedviky kněžny Těšínské a manželky někdy mnohomocného Štefana z Zápolé, věčného hrabie Špiského, jakožto od mocné poručnice sirotkuov a statku jeho, vyplatil v té summě, kterúž jest na tom týž Štefan od nás jměl, proše nás, abychme k takovému trhu povolenie naše dáti a k tomu toho potvrditi ráčili. K kteréžto prosbě a žádosti pro služby jeho mnohé, pilné a věrné nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský svolili jsme k tomu trhu a tímto listem svolujem a toho potvrzujem, chtiece tomu, aby nadepsaný Jan s erby a budúcími svými svrchu psané město a zámek Brod Uherský se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jest to od nás napřed dotčený někdy Štefan zapsané jměl, držel, jměl a toho požíval, tak a tím obyčejem, jakož ten zápis v sobě má, drží a zavierá, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl s svrchu- psaného Jana, jeho erbuov a budúcích dobrú a svobodnú volí, chcme, aby tomu příslušalo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIIIa die ss. martirum Fabiani et Sebestiani, annorum vt supra. Ex commissione propria maiestatis regie. 408. V Budíně 1501, 21. ledna. — Král zaručuje Zikmunda knížete Hlohovského, svého rukojmí, před škodou. (Fol. 226'.) (Knězi Zigmundovi JMti.) My Vladislav oc oznamujem tímto listem všem: jakož byvše dlužni slovutným Hanušovi a Jiříkovi bratřím Nostvicuom z Hercis- waldu s jinými bratřími jejich šest tisíc zl. uh., zastavili jsme jim v té summě zámek náš Wartmbergk s jeho příslušenstvím v kniežetstvie Hlohovském ležící; i jsúce vod nich častokráth napomínáni a prošeni, abychme jim summu jejich dáti a zámek náš zase vzieti ráčili, udělali jsme s nimi takovú smlúvu, že oni téhož zámku Wartmbergku s jeho příslušenstvím najosviecenějšiemu kniežeti panu Zig- mundovi kniežeti v Slezii a Velikého Hlohova, Kožichova a Juory oc, bratru našemu najmilejšiemu, aneb tomu, komuž by to JMt na svém místě poručil, týden před vy- jitím masopusta nynějšieho postúpiti majie. A my jsme jim za to list na tu summu udělali, kteráž jim od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, v plných dvů letech od dánie listu tohoto pořád zběhlých dána a zaplacena býti má. Za kterúžto summu ráčil jest jim k prosbě a žádosti našie rukojmí býti svrchupsaný kněz Zig- mund, bratr náš JMt, tak a na ten zpuosob: nebyla-li by týmž bratřím, dědicuom a bu- dúcím jich summa nadepsaná na ten čas dána a zaplacena, aby jim v té summě JMt svých dvú měst v témž kniežetstvie ležících s zámky a jiným jich příslušen- 31*

Strana 244
B. XV. Registra krále Vladislava II. 244 stvím postúpiti kázal a jmenovitě Šprotavy a Svobodína, jakož jsú jim to také tíž měšťané rukú dáním i listem pod pečethmi svými učiniti přiřekli a slíbili, jestliže by se jim tomu podlé zápisu našeho dosti nestalo a zaplaceno nebylo. I nechtiece, aby prve jmenovaný kněz Zigmund, bratr náš JMt, dal-li by týmž bratřím, dědicuom a budúcím jejich za výplatu nahoře dotčených měst svých jakožto rukojmie těch šest tisíc zl., měl toho kterú škodu jmieti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách slíbili jsme JMti a tímto listem slibujeme a slovem naším královským přiřiekáme dáti zase JMti a úplně zaplatiti tu summu napřed jmenovanú z najprvnějšie berně a pomoci, kteráž nám po dánie listu tohoto v kniežetstvie Slezském připověděna a dána bude, že tu summu JMti hned prvotně před jinými dluhy dáme a zaplatíme. Pakli by nás v tom času, prve nežli by JMti ta summa dána a zaplacena byla, Buoh smrti neuchoval, tehdy k záplatě téhož dluhu i budúcie naše, krále České, zavazujem, takže tu summu témuž bratru našemu JMti též z najprvnějšie pomoci, kteráž by Jich Mti v Sleziech svolena a dána byla, dáti a prvotně zaplatiti majie a povinni budú bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by jse toho JMti od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, tak jakož se napřed píše, nestalo, dáváme JMti plnú moc a plné právo, aby nás JMt tímto listem napomínati a k nám vo ten dluh hleděti mohl a moc jměl tak a tím oby- čejem, jako by na nás list s rukojmiemi a pod ležením jměl. A ktož by list tento s JMti dobrú a svobodnú volí jměl, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria Va in die Agnetis, annorum ut supra. Maiestas regia manu propria subscripsit. Bratru svému, knížeti Zikmundovi, odevzdal král Vladislav II. knížetství Hlohovské dne 27. listop. 1499 (Grünhagen a Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens I, 250). Zástava, o které zde a v listině výše pod č. 406 se jedná, vyplacena byla r. 1511, kdy Vladislav dne 12. ledna potřebné peníze k tomu po- ukázal (ib. 258). — Kožichov a Juora slují nyní německy Freistadt a Guhrau. 409. V Budíně 1501, 29. ledna. — Král vyhražuje Bohušovi Kostkovi z Postupic, že může býti splacován s Litomyšle jen biskupem Litomyšlským. (Fol. 227.) (Bohušovi Kostkovi Postupic.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem, že jest na nás vznesl urozený Bohuše Kostka z Postupic na Lithomyšli, minc- majstr na Horách Kutnách, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak má od předkuov našich, králuov Českých, tu zvláštní milost, což se vyplacovánie hradu a města Lithomyšle s jejím příslušenstvím dotýče, že vodtud bez své vuole od žádného člověka splacován býti nemá, leč od biskupa budúcieho Lithomyšlského, řádně vo- leného a stvrzeného. A ten, kdyžby to zbožie od něho vyplatiti chtěl, že jemu na- před věděti dáti má dvě léthě a šest nedělí. Proše nás, abychme jemu při tom drženie téhož zbožie některú další milost učiniti a ten třetí rok k vypovědi dáti a doplniti

Strana 245
z roku 1501, 29. ledna. 245 ráčili, tak aby výpověď jměl tři létha pořád zběhlá. K jehožto prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, tuto jsme zvláštní milost témuž Bohušovi, dědicóm a budúcím jeho při drženie a požívánie téhož zbožie Litho- myšlského učinili a tímto listem činíme, aby voni s téhož zámku a zbožie Lithomyšl- ského s jejich příslušenstvím nebyli od žádného člověka splacováni bez své vuole, leč od biskupa budúcieho řádně voleného a otcem svatým stvrzeného a ode všie země České přijatého. A ten a takový, když by to vod nich a k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěl, to učiniti moci bude, dada jim tři letha pořád zběhlá napřed věděti, totižto čtyři neděle po sv. Jiří aneb po sv. Havle, a po vyjití těch leth polože jim summu podlé zněnie zápisuov jejich vcele a úplně. Kterúžto když od něho přijmú, majie jemu a povinni budú zbožie toho se vším jeho příslušenstvím, s kterým jsú to sami drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti beze zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Bohuše, s jeho dědicuov a budúcích dobrú a svobodnú volí, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VI post festum*) s. Pauli conversionis, an- Commissio propria domini regis. norum vt supra. *) Rkp. má foestum. — Litomyšl zapsána byla králem Vladislavem II. již Janovi Kostkovi z Postupic. O tom chová se v archivu c. k. místodržitelství v Praze v originále č. 283 listina ze dne 13. května 1.472 s podrobným výpočtem zapsaných summ, a druhá ze dne 24. dubna 1479, kterou zapisuje týž král dalších 3.000 zl. uh. na témže zboží (v orig. téhož archivu č. 315.). První z nich zní: My Vladislav z božic milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc oznamujem tiemto listem všem, že přistúpiv před nás urozený Jan Kostka z Postupic, věrný náš milý, zpravil jest nás, kterak má zápisy na zbožie biskupctvic Litho- myšlského od předkuov našich, králuov Českých, předkuom jeho vydané: jeden list někdy najjasněj- šieho pána pana Sigmunda krále Českého, kterýmž Janovi Sádlovi čtyři tisíce za dluh jemu zuo- stalý zapsal; druhý list téhož krále Sigmunda, kterýmžto někdy Vilémovi Kostkovi z Postupic zbožie biskupctvic Lithomyšlského ve čtyřech tisíciech kopách gr. jemu zapsal; a dva listy někdy najjas- nějšicho pána Jiřicho krále Českého, kteréž urozenému Albrechtovi Kostkovi z Postupic, bratru jeho, na některá zbožie téhož biskupstvie, ve čtrnácti stech kopách gr. jemu je zapisuje, vydal; i také list téhož krále Jiřieho, kterýmžto někdy urozenému Zdeňkovi Kostkovi z Postupic, bratru jeho, na zbožích biskupctvie Lithomyšlského za dluh dvanácte tisícuov zl. uh. dobrých připsal: a ty listy on po svých předciech řádně má. A prosil nás, abychom těch i jiných všech listuov a zápisuov, kteréž od králuov Českých, předkuov našich, Sigmunda, Ladislava a Jiřieho na kterážkoli zbožie duchovnie po svých předciech má, ráčili jemu milostivě potvrditi. My shledavše mnohú věrnost a stálost řečeného Jana z Postupic, kterúž nám okázal a okazuje nelenivě a netesklivě, ale s dobrú myslí, nákladuov svých nelituje a nás, jakožto krále Českého, pána svého a koruny věrně se při- drže a nám proti nepřáteluom našim k obecnému královstvie našeho Českého dobrému věrně a usta- vičně pomáhaje, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú těch všech svrchu dotčených i jiných všech zápisuov, kteréž řečený Jan Kostka na zbožie biskupctvie Lithomyšlského a na jiná všecka zbožie duchovnie, kterážto od jmenovaných Sigmunda, Ladislava a Jiřieho předkuov našich po svých předciech má, ve všech kusiech, článciech i artikuliech, jakž v těch listech vy- pisují sě a pokládají, tak jakoby vcele tuto slovo od slova napsány byly, potvrdili sme a tiemto

Strana 246
246 B. XV. Registra krále Vladislava II. listem upevňujem a potvrzujem milostivě a na již řečeného Jana Kostku je přenesli sme a pře- nášieme, chtiece, aby on k těm všem zápisuom i k tomu ke všemu, co těmi zápisy sě zapisuje, plné právo měl tak, jakoby jemu ti zápisové zéjména svědčili. A ktož by tento list měl s jižpsaného Jana z Postupic dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu- psaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu před letnicemi léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého druhého, královstvie našeho léta prvnieho. Ad relacionem illustris Henrici ducis Minstrbergensis, comitis Glatensis et domini de Cunstat et Podiebrad. Dalších tří tisíc zl. uh. zapisuje pak král Vladislav touto listinou: My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc oznamujem tiemto listem všem, že jsúce dlužni některý dluh dobře znamenitý urozenému Janovi Kostkovi z Postupic na Lithomyšli, hajtmanu kraje Chrudimského, věrnému našemu milému, ježto jest za nás své vlastnie penieze dával, i prošeni jsme od téhož Jana, abychom jej v tom opatřiti ráčili, aby toho škody neměl. My pak beze lsti nemohouce jemu pro některé jiné naše potřeby hotových peněz zase dáti, jakož týž Jan má a drží zbožie Lithomyšlské v některých zápisiech předkuov našich, králuov Českých, i tudiež v zápisech našich, kdežto také má zapsané vsi a rybníky mezi jiným zbožím Lithomyšlským, zejména tyto: Semanín, Abrstorf, Jetřichov, Kecldorff a k Štantychu, což Bernarth drží, dvuor, na kterémž Bernarth sedí, mlýn pod Vidlatým rybníkem, s těmito rybníky zejména: s Štantychem, s Vidlatým, s Novým, s Zichovcem, s Černým rybníky, s horami, lesy, s potokem i s jinými příslušnostmi. I jsúce v tom k prosbě téhož Jana milostivě nakloněni a chtěje jej v tom opatřiti, aby toho dluhu škody neměl, i také znajíce to, že týž Jan nás jakožto krále Českého, pána svého dědičného věrně se přidrží a nám k obecnému dobrému, pomáhá a pro jeho věrné služby, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, a potom tiem lépe aby mohl a měl nám slúžiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Janovi a dědicuom jeho na jižpsaných vsech, rybníciech, potociech, horách a lesích i na jich pří- slušnostech zapsali sme a tiemto listem zapisujěm tři tisíce zl. uh. dobrých, takovýmto obyčejěm: jestliže by kdy od téhož Jana zbožie Lithomyšlské vyplacováno námi neb budúcími našimi, králi Českými, nebo těmi osobami, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, proto vsi jižpsané s rybníky, lesy i s jinými příslušnostmi mají z toho vyňaty býti, a týž Jan i dědicové jeho jižpsané vsi a ryb- níky, mlýny s ospy, robotami, lesy, lovy, potoky i s jinými všemi a všelikými příslušnostmi, po- platky a puožitky mají to mieti, držeti a toho požívati bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, nejsa s toho všeho, což se svrchupsaných vesnic, rybníkuov, potokuov, hor, lesuov, lovuov, mlýna i jiných všech příslušností dotýče, týž Jan se dvěma syny svými Bohuší a Janem splacován od nás a také budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného bez své vuole do jich všech tří živností. Když bychom my neb budúcie naši, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, chtěli od dědicóv neb budúcích jich jižpsané vsi s rybníky, lesy i s jinými příslušnostmi vyplatiti, máme jim za výplatu dáti jižpsanú summu, to jest tři tisíce zl. uh. na zlatě i na váze dobrých, k té výplatě plný rok napřed jim věděti dadúce. A oni vezmúc summu vcele a úplně, a užitky toho roku přišlé sobě odtud vyberúce, mají nám neb těm, od kohož tu summu přijmú, jižpsaných vsí s rybníky, lesy, lovy, horami i s jinými přísluš- nostmi a list tento navrátiti bez zmatku a všeliké odpornosti. Však proto tento list náš nynější nemá k žádné škodě býti ani k újmě těm listuom, kteréžto jižpsaný Jan má na zbožie Lithomyšlské, ale ti listové i také tento list náš mají při své moci zachováni býti. A ktož by tento list měl s jižpsaného Jana neb dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu po sv. Jiří léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. Ad relacionem dominorum Pauli de Jenstein et Nicolai de Lanstein, supremi notarii tabularum regni Bohemie.

Strana 247
z roku 1501, 27.—29. ledna. 247 410. V Budíně 1501, 29. ledna. — Král potvrzuje Wolfovi z Gutnšteina držení některých zápisných vsí zádušních. (Fol. 228.) (Wolfovi z Kutnšteina.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem, že jest na nás vznešeno jménem urozeného Wolfa z Gutnšteina, kterak má a drží ně- které vsi v jistých summách a zápisiech, příslušejície k některým záduším, a jmeno- vitě tyto: ves Rybnice, Kaznějov s dvěma rybníky, Zlazuje, Ledče, Hradiště, Zvražný, Mrank, Korýtka a mlýn Kordeluov, Lítej, Oborč, Obořička pustá, Žebnice,*) Lomnička, Hubějov s jejich příslušenstvím, prosiece nás, abychme jemu při drženie a užívánie týchž vsí některú milost učiniti ráčili, tak aby je volnějie a svobodnějie držeti a jich užívati mohl. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž nám činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a hotovější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujeme, aby nadepsaný Wolf ty vsi svrchupsané s jejich příslušenstvím jměl, držel a jich požíval, nejsa s nich bez své vuole od žádného splacován, leč vod nás aneb budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob duchovních, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela. Všakž tak, když by to sami beze všech fortelóv k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, to učiniti moci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúce jim napřed věděti podlé zněnie zápisuov jejich. A po výpovědi času jmenovitého polo- žiece jim summy ty, kteréž na tom zapsány majie, budú nám povinni hned týchž vsí s jejich příslušenstvím v moc naši postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na tom zapsánie jměli, postúpiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Wolfa, dědicuov a budúcích jeho oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VIa post festum**) s. Pauli conversionis, annorum vt supra. Relatio domini Alberti de Kolovrat et Libsteyn, magistri curie maiestatis regie. *) b předěláno z m. — **) Rkp. má foestum. Vesnice Žebnice, Hradiště, Obora, Kaznějov, Rybnice, Lomnička, Hubenov, Koryto náležely ku panství Plaskému (Palackého Popis p. 407—8). 411. V Budíně 1501, 27. ledna. — Král obnovuje Janovi ze Šelnberka zápis tvrze a vsi Tatec. (Fol. 229'.) (Janovi z Šelnbergka.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem, že jest před nás předstúpil urozený Jan z Šelnbergka, najvyšší kancléř královstvie Če- ského věrný nás milý, a ukázal nám několiko listuov a zápisuov našich s dobrými vólemi rozličným osobám svědčících na tvrz a ves Tatce s jejich příslušenstvím,

Strana 248
248 B. XV. Registra krále Vladislava II. kterúž jest on podlé obdarovánie našeho vyplatil, proše nás, abychme jemu, dědicóm a budúcím jeho ty všecky zápisy v jeden náš zápis uvésti a vepsati i ty staré zka- ziti rozkázati ráčili. Jehožto žádost slušnú znajiece, rozkázali sme ty všecky zápisy jeho vohledati a co na tom všie summy zapsáno jest zvěděti. V kterýchžto listech a zápisech nalezlo se jest všie summy zapsané na tvrzi a vsi prvé dotčené puol deváta sta a pět kop gr. vše českých. Protož my s dobrým rozmyslem a radú věr- ných našich, mocí královskú v Čechách kázavše listy a zápisy staré zkaziti, pře- vedli jsme všecko právo, všecku moc jejich na tvrz a ves Tatce s jejich příslu- šenstvím znějících v tento náš zápis a mocí listu tohoto převodíme a přenášíme, tak aby svrchupsaný Jan s dědici a budúcími svými túž tvrz a ves s jejich příslušen- stvím v té summě jměli, drželi a jie požívali, nejsúc vodtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, leč od těch osob duchovních a toho zádušie, k kterémuž ta tvrz a ves svrchupsaná spravedlivě příslušie. Všakž tak, když by to sami k svému vlastniemu jměnie, drženie a po- žívánie vyplatiti] chtěli, a jináč nic, to učiniti mohú a moci budú, když by se jim koli zdálo a líbilo, dadúc jim prvé rok napřed věděti; a po vyjitie toho roku pořád zběhlého, když by vodtud buď vobilé aneb jiné svršky své odvezli a sklidili, při- jmúce vod nich těch puol deváta sta a pět kop gr. č. vcele a úplně, majie jim hned a povinni budú též tvrze a vsi Tatec se vším jejich příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, v moc jejich postúpiti a list tento i s jinými, ač by které na to potom jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Jana, dědicuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú volí oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria IIII post conversionis s. Pauli apostoli. Maiestas regia manu propria se subscripsit. Dějiny tvrze Tatec před rokem 1501 objasňuje následující listina v orig. perg. chovaná v archivu c. k. místodržitelství v Praze č. 328 ze dne 22. ledna 1483: My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc oznamujem tiemto listem všem, že ukázány jsú před námi listové, jeden najjasnějšicho pána Sigmunda ciesaře Římského a krále Českého, předka našeho šťastné paměti, kterýmžto zapsal jest tvrz Tatce s dvorem poplužným, s dědinami k němu příslušnými, s lidmi a vsí, a ves Vrbčany s dědinami i lidmi tudiež bydlejícími, s užitky a puožitky i se vším, což k tomu příslušie, někdy Janovi Královcovi v puol devátu stu kopách gr. pražských dobrých střiebrných, s kterýmžto zbožím a listy Oldřich, syn téhož Královce, přivinul se jest dobrovolně k Janovi z Vyše- hořovic, otčímu svému, a k mateři své i k synóm jich, udělav jim na to list dobré vnole, že sobě tu nic nepozuostavuje. A potom najjasnější král Jiří svrchupsanému Janovi z Vyšehořovic a dědicóm jeho připsal jest puol dvanácta sta kop gr. na svrchupsaném zboží. A potom týž Jan z Vyšehořovic i s dědici svými umřel jest, ježto již psané zbožie na nás, jakožto na krále Českého, po smrti jich připadlo jest. A my nápad náš k tomu ke všemu zboží svrchupsanému dali jsme urozenému Janovi z Šelnberka, kancléři královstvie Českého, a statečnému Jindřichovi z Kostelce, věrným našim milým, a oni o to rozdělili jsú se tak, že jižpsanému Janovi kancléři dostala se jest ves Vrbčany s mlýnem i se všemi jejími příslušnostmi, a jmenovanému Jindřichovi dostala se jest tvrz Tatce s dvorem po- plužným, se vsí i s jinými příslušnostmi. A ona oba společně vrátili jsú nám všecky listy předkuov našich, králuov Českých, kteréž jsú měli na již psané zbožie i s listy dobrých volí, a prosili jsú nás.

Strana 249
z roku 1500, 27. ledna— 6. února. 249 abychom každému zvláště list náš na to, což sě jest jemu na podělení dostalo, udělati ráčili. My pak hlediece k věrným a ustavičným službám téhož Jana kancléře, kteréž nám činil, činí a činiti ne- přestává, nám věrně a právě k uobecnému dobrému pomahaje, práce a nákladuov svých v tom nelituje, a potom tiem lépe aby mohl a měl nám slúžiti, čímž nás pozná milostivějšieho, i jsúce k té prosbě milostivě nakloněni a také chtiece, aby navrácenie nám svrchudotčených listuov žádné škody neměl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Janovi kancléři a dědicóm jeho zapsali jsme a zastavili a tiemto listem zapisujem a zastavujem svrchupsanú ves Vrbčany arcibiskupstvie Pražského s dvorem poplužným, lidmi kmecími, dědinami, lúkami, lesy, mlýnem, potoky, rybníky, kury, vajci, robotami, s kostelním podacím i se všemi a všelikými té vsi příslušnostmi, poplatky a puožitky, v puol osmu stu kopách gr. širokých českých dobrých střiebrných rázu pražského, anebo v patnácti stech kopách gr. míš. mečových dobrých, tak aby oni tu ves s lidmi kmecími, dědinami, lúkami, lesy, mlýnem, rybníkem, kostelním podacím, kury, vajci, robotami a konečně se všemi a všelikými příslušnostmi, poplatky a puožitky měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, těch puol osma sta kop gr. širokých če- ských dobrých střiebrných rázu pražského nebo patnácte seth kop gr. míš. mečových dobrých nedali bychom jim a úplně nezaplatili, rok plný napřed jim k té výplatě věděti dadúce. A když bychom jim tu summu dali a úplně zaplatili, tehdy mají nám neb těm, od kohož tu summu přijmú, jižpsané vsi s mlýnem i s jinými příslušnostmi postúpiti a list tento navrátiti bez zmatku i všeliké odpornosti. A ktož by tento list měl s jižpsaného Jana nebo dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu den sv. Vincencia léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého třetieho, královstvie našeho léta dvanáctého. Ad relacionem domini Johannis de Czimburk, supremi camerarii regni Bohemie. 412. V Budíně 1501, 27. ledna. — Král potvrzuje Albrechtovi z Kolovrat zápisné držení zámku Mělníka. (Fol. 230.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 413. V Budíně 1501, 3. února. — Král vyhrazuje témuž Albrechtovi, že s zámku Mělníku nemá býti splacován, leč od krále Českého. (Fol. 231.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích venkovských měst královských. 414. V Budíně 1501, po 6. únoru. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat, Janovi z Lobkovic a Janovi z Waitmile městečko Slatinu. (Fol. 231'.) (Albrechtovi z Kolovrat, Janovi z Lobkovic a Janovi z Wajtmille.) My Vla- dislav oc oznamujem listem tímto všem, že jsme prošeni od urozených Albrechta z Kolovrat na Libštejně, hofmistra dvoru našeho, Jana z Lobkovic na Hasištejně a Jana z Wajtmille a na Chomutově, věrných našich milých, abychme jim dali městečko Slatinu ležície blíž kláštera Grunhajmu. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro věrnost a služby, kteréž sú nám činili a činiti nepřestávajie, s dobrým roz- myslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách dali sme jim nadepsané 32 Archiv Český XVIII.

Strana 250
250 B. XV. Registra krále Vladislava II. městečko Slatinu, pokudž nám příslušie, se vším jeho a všelijakým příslušenstvím a tímto listem dáváme, tak aby voni je i s dědici a budúcími svými jměli, drželi a jeho požívali a požívati mohli nynie i budúcně tak, jakožto i jiní páni a oby- vatelé královstvie Českého svých městeček požívajie a požívati mohú, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž léno a povinnost manskú, kteráž by na tom byla, též i právo hor buď zlatých aneb střiebrných, kteréž by nám příslušelo, to sobě a budúcím našim, králuom Českým, pozuostavujem. A ktož by list tento oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude post Commissio propria maiestatis regie per Joannem Sslechta. Dorothee sancte virginis. 415. V Budíně 1501, 5. února. — Král dává Janovi a Vojtěchovi z Pernšteina desátky na lidech záduší sv. Petra v Brně. (Fol. 232'.) Otištěno v tomto Archivu sv. XVI. str. 556 č. 753. 416. V Budíně 1501, 8. února. — Král vyhražuje Jiříkovi, Zikmundovi a Janovi bratřím z Kopidlna. že nemají býti splacováni se vsi Drahoraze do jich života. (Fol. 233.) (Jiříkovi, Zygmundovi a Janovi bratřím z Kopytlna.) My Vladislav »c oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem slovutných Jiříka, Zygmunda a Jana bratří z Kopytlna, věrných našich milých: Jakož majie a držie v jistém zá- pisu předkuov našich, králuov Českých, i v našem také ves Drahoraz k klášteru Hradišti příslušející, na kteréž jeden život zapsaný majie, abychme jim při drženie a požívánie té vsi některú další milost učiniti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jich, kteréž jsú nám činili a činiti majie a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a hotovější poznajie, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách tuto jsme svrchupsaným Jiříkovi, Zygmundovi a Janovi bratřím při drženie nadepsané vsi Drahorazi s jejím příslu- šenstvím zvláštní milost učinili a tímto listem činíme, aby voni ji v tom zápisu, kterýž na ni majie, jměli, drželi a jie požívali, nejsúce s nie bez své vuole od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného splacováni, leč vod těch osob duchovních a toho zádušie, k kterémuž příslušie; když by to k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, ti to učiniti mohú a moci budú, dadúce jim podlé zápisuov jejich napřed věděti a po vyjitie času vypovědělého položiece jim summu jejich zápisnú, kterúž na tom zapsánu majie. Kterúžto přijmúc vod nich vcele a úplně, majie jim a povinni budú té vsi s jejím příslušenstvím po- stúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude fer. II" post Dorothee sancte virginis, annorum vt supra. Relator dominus cancellarius.

Strana 251
z roku 1501, 5.—8. února. 251 417. V Budíně 1501, 8. února. — Král dává Mikulášovi Popelovi z Vesce výplatu vsi Milotin. (Fol. 234.) (Mikulášovi Popelovi z Vesce.) My Vladislav z božie milosti oc oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem slovutného Mikuláše Popela z Vesce na Drahobudiciech, věrného našeho milého, abychme jemu výplatu dáti ráčili na vsi pusté Milotinách a na šesti lánech lesu podlé též vsi Milotin ležícieho. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a potomně činiti má a po- vinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a hotovější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách dali sme témuž Miku- lášovi výplatu na vsi Milotinách a lesu svrchu psaném a tímto listem dáváme, tak aby on to od držitele nynějšieho neb budúcích vyplatil a vyplatiti mohl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, dada jim tu summu, kterúž by na tom zapsánu jměli. Kterúžto ves i s lesem a jiným jejím příslušenstvím když vyplatí, má jmieti, držeti a toho požívati i s dědici svými, nejsa s toho bez své vuole od žádného splacován, než od nás aneb budúcích našich, králuov Českých; všakž tak, když bychme to sami k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, to učiniti muožme a moci budeme, když by nám se koli zdálo a líbilo, dadúce jim tu summu, kterúž na tom zapsánu majie. Kterúžto přijmúc od nás vcele a úplně, majie nám hned a povinni budú nadepsané vsi a lesu s jiným jejím příslušenstvím, s kterýmž by to sami drželi, v moc naši postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento oc. Tomu na svědomie »c. Datum Bude feria IIa post Dorothee. Relator dominus Albertus de Kolowrat. 418. V Budíně 1501, 5. února. — Král dává Jindřichovi z Pajreku nápad na zámek Pajrek. (Fol. 234'.) (Jindřichovi z Pejreku.) My Vladislav oc oznamujem tímto listem všem, že jest na nás vznesl slovutný Jindřich z Pejreku, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak před některými časy vzali jsú Němci úkladem a lstí zámek jeho Pejryk, a potom že bez vuole a vědomie jeho i bratra jeho prodali sú někteří strýci jich zbožie a dědicstvie jejich manské, kteréž jest jim k témuž hradu Pejreku příslušelo, bez vuole a potvrzenie našeho, a že jest von od nás podle práva a obyčeje manského léno na to přijímal. Proše nás, poněvadž sú ti jistí, ktož sú to kúpili, léna na to od nás nepřijímali, a ti, ktož to prodávali, to jsú bez povolenie a potvrzenie našeho činili, abychme jemu to právo naše, kteréž jest na nás na tom zámku a zbožie 32*

Strana 252
B. XV. Registra krále Vladislava II. 252 svrchupsaném z těch příčin přišlo a připadlo, dáti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Jindřich činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách dali sme jemu všecko právo a nápad náš, kterýž jest na nás skrze příčiny svrchu psané přišel a připadl: v Hořejšiem Nejrště šest kmetuov, v Dolejšiem Nejrště šest podsedší a lazny puol, v Petroviciech ves celú, dvory kmecie s platem, s dědinú, mýthy, lukami, lesy, rybníky, potoky, řekú i se vší zvolí k tomu příslušející a se sto a padesáti kopami gr. č. věnných, kteréž zuostali zapsané v Staré Lhotě, a tímto listem dáváme. Přikazujiece sudiemu i jiným úředníkóm desk dvoru našeho, věrným našim milým, abyšte svrchupsanému Jindři- chovi na vsi, dvory, lidi a jiné jejich svrchupsané příslušnosti list provolací dali. A najde-li jse, že jest na nás skrze takové léna nepřijímánie a bez vuole našie prodávánie ty dvory, vsi s jejich příslušenstvím spravedlivě přišly a připadly, uvésti jeho v to, řád práva zachovajiec, neobmeškáte. Všakž také chcme, aby toto naše dánie bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán Relator dominus cancellarius. na Budíně feria VIa post purificationis. 419. V Budíně 1501, 6. února. — Král potvrzuje Petrovi z Wartmberka smlouvu jeho předků s klášterem Hradištským o některé zboží. (Fol. 235.) Originál perg. této listiny chová se v archivu c. k. místodržitelství v Praze a zní: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie, oznamujem listem tiemto všem, že jsme viděli řádné vidimus pod pečetí urozeného Zdenka Lva z Rožmtála a na Blatné, purgkrabí na Karlštejně, věrného našeho milého. celé a dokonalé smlúvy, kteráž se jest byla stala před dávnými léty mezi poctivým někdy Janem opathem, Karlem převorem, Janem podpřevorem, Petrem proboštem, Mikšem pekařským, Petrem kostelníkem a vším konventem kláštera Hradištského zákona Cisterckého, biskupstvie Pražského, s jedné strany, a Zdeslavem, Markvartem, Václavem a Prokopem bratřími z Lembergka seděním na Zvieřeticiech s strany druhé, vo některé závady, puotky a ruoznice, kteréž jsú byly mezi nimi s obú stran vo některá zbožie a grunty vznikly a povstaly, tak jakož ta smlúva mezi nimi skrze ubrmana mocného udělaná a dokonaná ty všecky věci šíře v sobě a dostatečnějie má, drží a zavierá. A při tom jsme prošeni jménem urozeného Petra z Wartembergka na Zvieřeticiech, věrného našeho milého, abychme jemu té smlúvy potvrditi ráčili. K kteréžto prosbě pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, naklo- něni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách potvrdili jsme jemu nadepsané smlúvy a předky jeho udělané a tímto listem potvr-

Strana 253
z roku 1501, 6.—19. únova. 253 zujem ve všem jejiem zněnie, položenie, punktiech, klausulech a artykulech tak, jako by tuto všecka zúplna slovo od slova položena a vepsána byla. Podlé kteréž von i s dědici a budúcími svými těch zbožie a gruntuov v nie položených požívati má a moci bude nynie i budúcně, tak a tiem obyčejem, jakož jsú toho předkové jeho užívali a užívati mohli, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých i jiných všech lidí všelijaké překážky. A ktož by list tento jměl se svrchupsaného Petra, jeho dědicuov a budúcích dobrú a svobodnú volí, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v sobotu v den sv. panny Dorothy létha božieho tisícieho pětistého prvnieho, a království našich Uherského jedenáctého a Českého třidcátého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Jmenovaní tuto bratří z Lemberka byli synové Viléma ze Zvířetic, popravce kraje Boleslavského od r. 1405. Srov. Sedláčkovy Hrady X. str. 105-6. Se zapisováním klášterního zboží započal král Zikmund. Roku 1420 dne 28. října zapsal Janovi z Wartemberka Hradiště, Dub, Pátek a Kostomlaty. Král Jiří rozmnožil zá- stavu o Babkov, Veselí. Manikovice a Ptýrov, jak o tom svědčí následující listina krále Vladislava ze dne 15. dubna (12. srpna?) 1196, chovaná v archivu c. k. místodržitelství v Praze (č. 392.): My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král a markrabie Moravský, Lucemburgské a Slezské knieže a Lužicský markrabie oc oznamujem tiemto listem všem že vznesl jest na nás urozený Jan z Wartenberka na Zvieřeticiech, věrný náš milý, že má a drží v zápisu krále Jiřieho, předka našeho šťastné paměti, vsi od kláštera Hradiště, zejména tyto: Babkov, Veselé, Manikovice, Ptýrov Větší a Ptýrov Malý s příslušenstvím všelikterakým těch vsí, item les řečený Lovětín a rybník řečený Řečkov, ve třech stech kopách gr. peněz dobrých zapsané, jakož pak list krále svrchudotčeného v sobě šíře ukazuje. A při tom prošeni sme, abychom témuž Janovi a dědicóm jeho při tom některú naši další milost učiniti ráčili. K kteréžto prosbě jsúce na- kloněni, zvláště proto, aby jmenovaný Jan, znaje nás k sobě milostivého pána býti, tím hotovější k službám našim byl, kdež s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách takovúto milost svrchudotčenému Janovi a dědicóm jeho učinili sme a tiemto listem činíme a mocně dáváme, tak aby oni s těch svrchudotčených vsí, s lesů a s rybníků se všemi jich příslušnostmi, tak jakž toho nynie v drženie jsú, od nás, od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného splacováni nebyli ani býti mohli, krom od samého opata konventu kláštera svrchudotčeného, a to tehdáž, kdyžby tu ti kněžie v tom klášteře skutečně jsúce službu božie vedli. Tehdy teprv, jsúce tu, budú moci ty svrchudotčené vsi s lesem a s rybníkem a s jich příslušnostmi k svému vlastniemu držení od svrchudotčeného Jana neb od dědicuov jeho podle zněnie svrchudotčeného zápisu krále Jiřieho vyplatiti bezevšie odpornosti, ale prve nic. A ktož by tento list měl s častopsaného Jana aneb dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu- psaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu Dán v Preš- purce v pátek po sv. Tiburcí léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého šestého, království našich Uherského šestého a Českého dvadcátého pátého léta. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie supremi. 420. V Budíně 1501, 19. února. — Král obnovuje Kadaňským výsadu v příčině šenku vína. (Fol. 235'.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích král. měst venkovských.

Strana 254
254 B. XV. Registra krále Vladislava II. 421. V Budíně 1501, 19. února. — Král vyhrazuje Janovi a Bohuslavovi z Lobkovic a z Hasišteina, že nemají býti s Kadaně splacováni leč od krále Českého. (Fol. 236'.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v privilegiích král. měst venkovských. 422. V Budíně 1501, 24. února. — Král připisuje Felixovi Oplovi z Fictum pět set kop na zboží zápisném kláštera Teplického. (Fol. 237.) (Václavovi Čiečovi.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem, že jsúce prošeni od statečného Václava Čieče z Nemyčevsi, purgkrabie kraje Hradecského a maršálka dvoru našeho věrného milého, abychme urozenému Foelixovi Oplovi z Fictum, dědicóm a budúcím jeho některú summu na zbožie kláštera a městečka Teplice s jeho příslušenstvím, kteréž v jistých summách a zápisiech majie a držie, nad prvnie summy připsati ráčili. K tak snažné prosbě jeho pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královsků v Čechách připsali jsme témuž Felixovi Oplovi, dědicóm a budúcím jeho a k prvním summám přirazili na klášteru a městečku Teplici s jejich příslušenstvím pět seth kop gr. č. dobrých rázu pražského a tímto listem připisujem a k prvním summám, kteréž na to majie, přiražujem, tak že když bychme my to aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ten zákon, k kterémuž to zbožie pří- slušie, vod nich podlé zněnie listuov a zápisuov jejich vyplatiti chtěli, máme jim také těch pět seth kop gr. svrchupsaných podlé jiných sum, kteréž na to prve za- psáno majie, dáti a zaplatiti. Pakli by sobě to zbožie ten zákon sám vyplatil, tehdy my aneb budúcí naši, králové Čeští, máme a povinni budeme těch V set kop gr. č. svrchupsaných za ně dáti a zaplatiti. Jestliže bychme pak toho neučinili a té summy za ně svrchupsaným Felixovi, budúcím a dědicóm jeho nedali, tehdy sobě majie s téhož zbožie Teplického, z městečka aneb vsi každý rok padesáte kop gr. č. roz- dielně vybierati, totižto XXV kop gr. při sv. Jiří a druhých pětmezcietma kop gr. při sv. Havle, a to tak dlúho a dotud, dokudž bychme jim buďto my aneb budúcí naši, králové Čeští, těch pěti seth kop gr. č. nedali a nezaplatili. Než když bychme jim tu summu dali a zaplatili, majie nám a povinni budú list tento navrátiti a platu toho, kterýž by sobě na tom zbožie vybierali, k tomu klášteru a zádušie postúpiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tuto při tom svrchupsanému Oplovi, dědicóm a budúcím jeho zvláštní milost činiece, že s toho zbožie Teplicského s jeho příslu- šenstvím po vyjitie životuov, kteréž na tom zapsány majie, nemajie býti bez své vuole splacováni od žádného člověka, leč od nás aneb budúcích našich, králuov Českých, aneb toho zákona, k kterémuž to zbožie příslušie. Všakž tak, když bychme to sami k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, to učiniti

Strana 255
z roku 1501, 19. února—12. března. 255 muožeme a moci budeme, dadúc jim podlé zněnie zápisuov jejich napřed věděti a po vyjitie času vypovědělého položiece jim summu jejich zápisnú v moc jejich, kterúž na tom zapsánu majie, i s těmito pěti sty kopami znovu připsanými vcele a úplně. Kterúž přijmúce od nás vcele a úplně, majie nám a povinni budú zbožie toho svrchupsaného se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento oc. Datum Bude feria IIIIa die Mathie apostoli, annorum vt supra. 423. V Budíně 1501, 2. března. — Král dává Oldřichovi Humberkovi a Jiříkovi ze Sušice svobodu horní. (Fol. 238.) Item dán jest frystungk slovutnému Voldřichovi Humbergkovi a Jiříkovi z Sušice s jinými některými kverky, aby zlata aneb střiebra puol druhé aneb ve dvú a ve třech mílech vokolo Prahy hledati mohli, urbury ani jiných poplatkuov do komory královské od datum listu tohoto za plných pět leth nedávajiece. Datum Bude feria III“ post Invocauit, anno Christi 1501. 424. V Budíně 1501, 12. března. — Král dává Jeronymovi ze Skuhrova nápad. (Fol. 238.) Listina tato zachována jest v plném znění v rukp. archivu kr. hl. m. Prahy č. 2005 fol. G 20' (kniha viničná). Registra královská mají jen krátký regest. Zní pak: My Vladislav z božie milosti Uherský, Český oc král a margkrabie Moravský oc oznamujem listem tiemto, že jest na nás vzneseno jménem slovutného Jeronyma z Skuhrova, miestokomorníka královstvie Českého, věrného našeho milého, kterak jest s světa tohoto sšel Jan Strašnický z Bu- štévsi, dědicuov ani jiných příbuzných přátel po sobě nepozuostaviv, a jedné vinice blíž Prahy le- žície a ku právu pergkrechtniemu Starého Města Pražského příslušejície odumřel, kterážto, poněvadž jest bez dědicuov a přátel příbuzných umřel, že jest na nás, jakožto na krále České, přišla a při- padla. Prošeni při tom jsúce jménem nadepsaného Jeronyma, abychme jemu a dědicnom jeho právo naše, kteréž nám na té vinici příslušie, dáti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby svrchupsaného Jeronyma, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali sme jemu a dědicuom jeho všecko právo a nápad náš, kterýž na nás po smrti napřed jmeno- vaného Jana na té vinici přišel a připadl, a tiemto listem dáváme, tak aby on, když ji podle práva pergkrechtnieho tiemto naším listem a dáním obdrží, jměl, držel a požíval tak a tiem obyčejem, ja- kožto i jiní vinic svých pod týmž právem ležících požívají a požívati mohú, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc perkmistru našemu praž- skému, aby ohledaje a v pravdě seznaje, že jest na nás svrchupsaná vinice po častopsaném Janovi spravedlivě přišla a připadla, uvésti ho v drženie a požívání jejie neobmeškával, než v knihy mu ji pergkmistrské vložil a podle práva zapsati rozkázal, jinač toho nečině. Všakž proto chcme, aby toto dánie naše bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši krá- lovskú k listu tomuto přitisknúti jsme kázali. Dán na Budíně v pátek den sv. Řehoře, leth krá- lovství našich Uherského jedenádctého a Českého třidcátého, a od narozenie božieho tisícieho pěti- Ex commissione propria maiestatis regie per Joannem Sslechtam protho- stého prvnieho. notarium ac secretarium maiestatis sue cancellarie Bohemice.

Strana 256
256 B. XV. Registra krále Vladislava II. 425. V Budíně 1501, 23. března. — Král dává Albrechtovi z Kolovrat a Bohušovi Kostkovi z Postupic pokuty. (Fol. 238.) Item jakož jest žid Munka pro přijímánie zlodějstva králi [JMti v pokuthu upadl, JKskáMt list na papieře urozeným Albrechtovi z Kolovrat na Libštejně, hofmistru dvoru J[M]ti, a Bohušovi Kostkovi z Postupic na Lithomyšli, mincmajstru na Horách Kutnách oc, na téhož žida dáti jest ráčil. Všakž JKskáMt, ač toho v listu tom nedotýká, ale pod svěřením JKskáMt téhož Albrechta a Bohuši oc toliko k čtvrtému dielu připúštie, a tří JMt pro placenie dluhuov sobě pozuostavuje. Datum Bude feria III“ ante Annunciacionem s. Virgini annorum, vt supra. Commissio propria maiestatis regie. 426. V Budíně 1501, 31. března. — Král dává Ctiborovi Rozvodovi ze Stakor nápad. (Fol. 239.) Item král JMt všecko své právo, kteréž jest na JKskúMt přišlo po smrti slovutné Marthy z Prahy, manželky slovutného Ctibora Rozvody z Stakor, ráčil jest dáti témuž Ctiborovi z Stakor na všem statku, buď dědičném aneb zápisném, bez umenšenie. Actum Bude feria IIIIa ante Palmarum annorum, vt supra. 427. V Budíně 1501, 15. března. — Král připisuje Janovi a Bernartovi bratřím z Waldšteina na opravení kláštera Hradiště 400 kop. (Fol. 239.) (Janovi a Bernhartovi z Waldštejna.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem: Jakož jsme před nedávnými lethy zapsali a v jisté summě zastavili klášter Hradiště s jeho příslušenstvím, nad Jizerú řekú ležící, urozeným Janovi a Bernhartovi bratřím z Waldštejna, věrným našim milým, tak a na ten zpuosob, jakož v sobě všecko to list ten, kterýž na to vod nás majie, dostatečně má, drží a zavierá; i zpravili sú nás tíž bratřie, kterak jest ten klášter na stavenie velmi sšel a zpustl, kterýž by rádi stavěti a zase jej opravovati chtěli, prosiece nás, abychme jim k tomu povolenie naše dáti a v tom je opatřiti ráčili, když by jej vystavěli a zase opravili, aby toho škodni nebyli. K jichžto prosbě pro služby jejich nakloněni jsúce a k tomu nechtiece, aby ten klášter do konce zhynúti a zpustnúti jměl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujeme, aby svrchupsaní bratřie Jan a Bernharth mohli na dielo, stavenie a opravovánie téhož kláštera až do čtyř seth*) kop gr. naložiti a prostavěti. A což- kolivěk na to stavenie a opravovánie až do té sumy naložie a to registry řádnými

Strana 257
z roku 1501, 15. března—6. dubna. 257 aneb hodnověrným svědomím prokážie a provedú, to my jim aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty osoby, jimž by výplata kláštera toho spravedlivě příslušela, při vy- placování téhož kláštera podlé jiných sum, kteréž na tom zapsány majie, zúplna dáti a zase navrátiti máme a povinni budeme bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tyto jim při tom dalšie milosti činiece: Najprvé, aby mohli a moc jměli od držitelóv nynějších aneb budúcích dole psané vsi a k témuž klášteru příslušejície s jejich příslušenstvím vyplacovati a vyplatiece k tomu klášteru držeti, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude; a najprvé: puol vsi Bakova, Veselé, Ptajrov, Ptajrovec, Mani- kovice, Borovice, Klaukovci,1) Jablonnú, Chlavsek [?], Jablonce, Olšinu, Proseč, Paseku, Vokna, Mlýn Pytlíkuov, v Vicmanově dva člověky, Kroupu2) Dolní, Rokytú, Kroupu2) Horní, v Žedlevsi3) několiko člověkuov, z Jezvyni*) několik člověkóv, Hoškovice, Přesta- vílky, Dneboch*), Mušky5), Dobrú Vodu, Vápno, v Mohoticiech [?] dva dvory, Mohelnici Dolní, v Mukařově tři člověky. A na kteréž by vsi aneb dvory ti, ktož je držie, zápisuov a spravedlnosti neměli, vo to se s nimi svrchupsaní bratřie súditi majie a moci budú. A vysúdie-li je, bez úplatkóv majie je i s těmi vsmi, kteréž by vy- platili, jmieti, držeti a jich požívati tak dlúho a dotud, dokudž by vod nich Hradiště klášter s jiným jeho příslušenstvím podlé zněnie zápisuo jejich vyplacen nebyl. Než když bychme jej buď my aneb budúcí naši, králové Čeští, neb ty osoby, kterým by výplata kláštera toho spravedlivě příslušela, po vyjitie životuov, kteréž na tom zapsány majie, vod dědicóv aneb budúcích jejich vyplatiti chtěli, tehdy jim za výplatu těch vsí svrchupsaných, kteréž by penězi svými vyplatili, ty summy zase dáti a vy- platiti máme vcele a úplně, a voni nám vsi postúpiti. Než kteréž by bez úplatku vysúdili, těch nám také beze všeho úplatku postúpiti majie a povinni budú podle těch, kteréž jsú penězi svými vyplatili. A nad to jim i tuto milost činíme a toho dopúštieme, aby mohli a moc jměli na tom zbožie kláštera svrchupsaného dvory aneb domy pod purgkrechty vysazovati; všakž bez újmy a umenšenie poplatkóv a duochodóv, kteříž vodtud od starodávna přicházejie a k tomu klášteru příslušejie, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké pře- kážky. A ktož by list tento jměl oc. Datum Bude feria IIa proxima post dominicam Oculi, annorum ut supra. *) Pův. bylo napsáno: do tisíce, ale tisíce přetrženo, a nad to připsáno touž rukou a inkoustem: čtyř seth. — 1) Loukovec. 2) Čti: Krupou. 3) Snad Židlov, něm. Schiedl. 4) Snad v Jezové. 5) Jinak Nednebohy. 6) Čti: Mužský. 428. V Budíně 1501, 6. dubna. — Král zapisuje Petrovi, Vokovi a Oldřichovi bratřím z Rožmberka zboží kláštera Zlaté Koruny. (Fol. 240.) Otištěno dle originálu c. k. státního archivu ve Vídni u Pangerla „Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen“ str. 566 a sl. Archiv Český XVIII. 33

Strana 258
258 B. XV. Registra krále Vladislava II. 429. V Budíně 1501, 6. dubna. — Král obnovuje pánům z Rožmberka zápis v příčině sedání na soudu zemském. (Fol. 244.) Vydá prof. dr. Jar. Čelakovský v tomto Archivu v Aktech veřejných a sněmovních. Srov. zde sv. V. str. 475. 430. V Budíně 1501, 6. dubna. — Král dává Jindřichovi z Hradce výplatu na vsech kláštera Zbraslavského. (Fol. 245'.) Otištěno z originálu v tomto Archivu sv. X. str. 413. 431. V Budíně 1501, 6. dubna. — Král zajišťuje Kateřině kněžně Saské a z Minstrberka zaplacení dluhu. (Fol. 246'.) Otištěno v tomto Archivu sv. X. str. 415 č. 199. 432. V Budíně 1501, 6. dubna. — Král dovoluje téže Kateřině, aby koupila plat k záduší svého pohřbu. (Fol. 247.) Otištěno v tomto Archivu sv. X. str. 414 č 198. 433. V Budíně 1501, 15. května. — Král převádí na Jana z Lomnice právo zápisné k Uherskému Brodu. (Fol. 247'.) (Janovi z Lomnice.) My Vladislav oc oznamujem tímto listem všem, jakož jest urozený Jan z Lomnice na Mezřiečie, hajtman markrabstvie Moravského věrný náš milý, měv od nás výplatu na městě a zámku našem Brodu Uherském s jeho příslušenstvím po smrti mnohomocného někdy Štefana z Zápolé, věčného hrabie země Špiské, podle kteréžto milosti jemu od nás dané zpravil jest nás nynie týž Jan, že jest město a zámek Brod Uherský se vším jejich a všelijakým příslušenstvím od osviecené kněžny Hedviky, kněžny Těšínské a hrabinky Špiské oc, manželky někdy téhož Štefana a mocné poručnice sirotkóv a statku jeho, se vším právem jejich, kteréž jsú na též město a zámek s jeho příslušenstvím od nás zapsané jměli, vy- platil v té summě, kteráž jest jim od nás na tom zapsána byla. A při tom nám i dobrú vuoli na ty všecky listy a zápisy od též kněžny jakožto od mocné poručnice vokázal, proše nás. abychme naň a erby i potomky jeho právo to a spravedlnost, kterúž jest na to týž Štefan s mnohomocným Janem synem svým jměl, převésti ráčili. Jehožto slušnú i spravedlivú žádost znajiece, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský převedli jsme naň, na erby a potomky jeho všecko právo i všecku spravedlnost listuov a zápisuov již

Strana 259
z roku 1501, 6. dubna —15. května. 259 psaného Štefana a Jana, prvorozeného syna jeho, kteréž jsú od nás na též město a zámek měli, a tímto listem přenášieme a převodíme, se vsmi Drslavici a Lhotú, kteréž byli kúpili za tři tisíce zl. uh., a s fojtstvím téhož města, kteréž jest byl týž Štefan na miestě našem, měv od nás poručenie, před právem téhož margkrabstvie soudem obdržel, na kterémž jsme jemu dva tisíce zl. zapsali, a potom na dvuor a ves Šumice, kterúž byl někdy král Mathyáš předek náš za čtrnáctdste set zl. uh. kůpil. Kdež jsme my jim nad to nade všecko, na služby jeho hlediece, VI set zl. uh. připsali a k prvnie summě přirazili, kdež toho všeho sedm tisíc zl. uh. dobrých učiní, chtiece tomu, aby město a zámek Brod Uherský s fojtstvím, se vsmi a dvorem svrchupsaným týž Jan s erby a potomky svými v summě sedmi tisíc zl. uh. jměli, drželi a toho až do živnosti nadepsaného Jana, syna někdy napřed dotče- ného Štefana, nejsúc vodtud od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od jiného žádného bez své vuole splacováni. Než po smrti téhož Jana, když bychme též město, zámek, fojtstvie, vesnice a dvuor napřed dotčený od prve jmenovaného Jana z Lomnice, erbóv a potomkóv jeho buďto my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabí Moravští, k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, muožem to a moci budeme vod nich vyplatiti, dadúce jim napřed puol letha věděti při sv. Jiří aneb při sv. Václavě, a po vyjitie toho polúletie pořád zběhlého, když by sobě úrok a poplatky toho polúletie vybrali, položiece jim za výplatu sedm tisíc zl. svrchupsaných vcele a úplně, majie nám hned a povinni budú toho všeho zbožie napřed dotčeného s jeho příslušenstvím, tak jakož se napřed píše, postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to potom které jměli, navrátiti bez zmatku a všeli- jaké odpornosti. A ktož by list tento oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria quinta post Tiburcii. Srov. výše č. 15, 69 a 121. 434. V Budíně 1501, 15. května. — Král vydává Janovi z Lomnice nový zápis na hrad Špilnberk. (Fol. 248'.) (Janovi z Lomnice oc.) My Vladislav z božie milosti oc oznamujem oc, že jest před velebnost naši přistúpil urozený Jan z Lomnice na Mezřiečie, hajtman margkrabstvie Moravského věrný náš milý, a vokázal nám listy a zápisy své, kteréž od nás má na hrad a zámek Špilnbergk s jeho příslušenstvím má, proše nás, abychme jemu ty summy sčísti a vohledati rozkážiece, v jeden list a zápis uvésti a zapsati ráčili. Jehožto slušnú a spravedlivú žádost znajiece, viděvše prve a s pilností vohle- davše ty všecky listy a zápisy jeho, v kterýchž se jest všie summy, kterúž jsme jemu na svrchupsaném zámku našem Špilnbergku zapsali, našlo a nalezlo vosmnádste tisíc šest seth a třidceti zl. uh. dobrých. A protož s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto margkrabie Moravský zkazivše vony prvé 33*

Strana 260
260 B. XV. Registra krále Vladislava II. všecky listy a zápisy, kteréž jest na ten zámek jmenovaný Jan s erby a potomky svými jměl, převedli jsme je v tento náš jeden zápis a mocí listu tohoto převodíme a přenášieme, takže svrchupsaný Jan i s erby a potomky svými má v těch vosm- nácsti tisíciech šesti stech a třidceti zl. vše uh. dobrých, na zlatě i na váze spraved- livých, zámek náš Špilnbergk se vším jeho pravým a plným panstvím a příslušenstvím, s kterýmž jsme my to sami jměli, drželi a toho požívali, jmieti, držeti a toho po- žívati, a to tak dlúho a dotud, dokudž bychme jemu, erbóm aneb potomkóm jeho my aneb budúcí naši, králové Čeští a margkrabie Moravští, když bychme to sami k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, puol letha napřed věděti nedali při sv. Jiří aneb při sv. Václavě. Než po vyjitie toho polúletie vypo- vědělého a pořád zběhlého, když by sobě prve platy a duochody toho polúletie vy- brali, položiece jim těch vosmnáste tisíc šest seth a třidceti zl. uh. svrchu[psaných v moc jejich vcele a úplně, majie nám hned a povinni budú častopsaného zámku Špilnbergku se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami drželi, postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to potom které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Jestliže bychme pak, dadúce jim puol letha napřed věděti, zámku toho nevyplatili a summy té jim nedali, tehdy ten zámek s jeho příslušen- stvím majie a motci budú předse držeti tak dlúho a dotud, dokudž bychme jim opět puol letha napřed věděti nedali při sv. Jiří aneb při sv. Václavě a summy jejich v moc jejich nepoložili a dokonce nezaplatili, tak jakož se svrchu píše. Tuto jim při tom další a zvláštní milost činiece: chtěl-li by kto zámek ten aneb zbožie k němu příslušejície buď na všem aneb na diele kterýmžkoli právem, duchovním aneb svět- ským, pokudž ho týž Jan s erby a potomky svými v drženie budú, nařiekati, že je v tom ve všem i s budúcími našimi, králi Českými a margkrabí Moravskými, zastúpiti a jim to očistiti máme a povinni budeme tolikráth, kolikrát by toho potřeba kázala, tak aby v tom žádných škod a zmatkuov neberúc, při svém zápisu dostatečně a neporušitelně zuostaveni a zachováni býti mohli. Přiřiekajiece a slibujiece jim nad to slovem naším královským sami od sebe i za budúcie naše, krále České a margkrabie Moravské, že při tom při všem, což se nahoře i dole píše, věrně a právě zachováni budú beze všeho přerušenie. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria Va post Tiburcii, annorum ut supra. 435. V Budíně 1501, 11. května. — Král potvrzuje Ladslavovi z Boskovic zřízení o horách vinničných Židlochovických. (Fol. 249“.) (Ladslavovi z Boskovic o Žiedlochovské.) My Vladislav oc oznamujem tímto listem všem, že jest na nás vznesl urozený Ladslav z Bozkovic na Třebové, najvyšší komorník margkrabstvie Moravského, věrný náš milý, oznamuje nám, což se lidí jeho

Strana 261
z roku 1501, 11. května—4. června. 261 Židlochovských a vinohraduov týchž hor dotýče, kterak jest to od dávních a starých časuov držáno, zachováváno a s volí pánuov jich ustanoveno bylo, aby žádný do hor Židlochovských piva nevozil ani nosil, leč když by víno tak draho bylo, že by más svého vína po třech viedeňských penězích anebo vajš dávali a šenkovali; než když jsú vína jejich tak laciná, že más vo třech haléřiech aneb po dvú peněziech viedenských platí, nemá se tehdáž žádných piv do těch hor voziti ani nositi. Kteréžto zřiezenie ačkoli od dávních časuov se mezi nimi drží a zachovává, ale obávajiece se, aby jich snad z toho někto pod časem ke škodě a zkáze jejich nevyvedl, prosil nás týž Ladslav, abychme jim k tomu povolenie naše dáti a toho listem naším potvrditi ráčili, toho při tom dotýkaje, měl-li by kto na ně piva do těch hor voziti aneb nositi, že by tu ti lidé živnosti své jmieti ani voseděti nemohli, protože jiné žádné živnosti nemajie ani vedú než vo těch vinohradiech, kdež by nám skrze to také i desátci naši sešli a odjati byli. Kterúžto žádost slušnú znajiece a k tomu i to vážiece, že takový zpuosob zřiezenie a ustanovenie mezi nimi od dávních časuov zachováván byl, a k tomu nechtiece, aby nám se v desátciech našich která ujma dieti měla, pro služby téhož Ladslava, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabie Moravský svolili jsme k svrchu psanému zřiezenie a ustanovenie lidí a obyvatelóv Židlochovských a tímto listem svolujem a jeho potvrzujem, tak aby žádný do těch hor Židlochovských piva nenosil ani vozil, když by víno dávali a šenkovali más po třech haléřiech anebo po dvú viedenských peněziech. Než když by víno tak draho bylo, že by más svého vína po třech viedenských peněziech anebo vejš dávali a šenkovali, tehdy sobě tam piva nositi i voziti mohú a moci budú. Kteréhožto zřiezenie a ustanovenie svrchupsaní měšťané Židlochovští, nynější i budúcí, majie a moci budú užívati tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, nynie [i budúcně], a to bez našie, budúcích našich, králóv Českých a margkrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž proto chcme tomu, aby tato milost naše byla bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v úterý před sv. Žofií. 436. V Budíně 1501, 4. června. — Král potvrzuje Václavovi z Roupova právo zápisné na Prachatice. (Fol. 250'.) (Václavovi z Rúpova.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem, že jest před nás přistúpil urozený Václav z Rúpova, věrný náš milý, a vokázal nám řádné vidimus listu najjasnějšieho někdy kniežete pana Zigmunda Riemského ciesaře a krále Českého, slavné paměti předka a praděda našeho milého, kterýmž jest zapsal někdy Janovi Smilkovi z Kremže za jeho dědicstvie 21/2 tisiece kop gr. Prachatice, město

Strana 262
262 B. XV. Registra krále Vladislava II. někdy k probošstvie Vyšehradskému příslušejície, s vesnicemi i s jiným jeho vším a všelijakým příslušenstvím. Kterýžto zápis a spravedlnost svú prodal jest potom týž Smilek, dobrú vuoli nám udělav; a tak to potom až do několika prodajóv jedni druhým prodávali, dobré vuole na to dělajiece, až to zbožie potom najposléze statečný někdy Jan z Roupova, votec jeho, kúpil se všemi zápisy a dobrými vólemi. A když jest nynie k té potřebě týž Václav ty zápisy na zbožie svrchupsané vohledoval, že jest dobré vuole až do téhož Smilka najíti nemohl, protože jest někde potracena, proše nás s velikú pilností, poněvadž mu se taková příhoda stala, abychme jemu tu dobrú vuoli z plnosti moci našie královské doplniti ráčili, tak aby skrze to škody a zmatkuov při drženie a požívánie zbožie toho Prachaticského nejměl. Kdež my znajiece, že jest mu se ta ztráta a příhoda beze lsti stala, a nechtiece, aby skrze to jaké škody aneb zmatky jmieti měl, pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dali jsme všicku moc a pevnost listóm a zápisóm na zbožie Prachaticské svrchupsané, a ztrátu té quitancí Smilkovy doplnili a mocí tohoto listu doplňujem a zase nahrazujem, tak že ti zápisové na zbožie svrchupsané majie jmieti tu všecku moc a pevnost vcele a úplně, jako by ta quitancí potracená při nich byla a zuostala, bez umenšenie, a to nynie i na budúcie časy bez překážky a zmatkuov budúcích našich, králóv Českých, i jiných všech a všelijakých lidí. A ktož by tento oc. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VI“ ante Trinitatis. 437. Bez místa a dne. — Král dává Václavovi Roztockému z Teplé pokutu. (Fol. 251'.) Item král JMt své všecko právo dáti jest ráčil slovutnému Václavovi Roztoc- skému z Teplé na Prokopovi Tomkovi z Sušice měštěnínu, protože jest Dlúhú Ves, tvrz a dvuor poplužní s poplužím a jinými vesnicemi bez krále JMti povolenie a proti řádu ve dcsky zemské sobě vepsati dal. 438. Bez místa a dne. — Král dává Václavovi z Kolovrat pokutu. (Fol. 251'.) Item dáno jest všecko královské právo urozenému Václavovi z Kolovrath na urozeném Děpoltovi z Lobkovic pro neobyčejnú puojčku, kterúž jest urozenému Thymovi z Koldic učinil proti obecnému nálezu a svolenie zemskému. 439. Bez místa a dne. — Král dává témuž pokutu. (Fol. 251'.) Item témuž Václavovi z Kolovrat dáno jest právo na Janovi Bochovcovi z Vopice, protože jest osvieceným kniežatóm Minsterbergským oc, puojčiv jednoho tisíce jim, list na XV set od nich přijal, kdež jest to proti svolenie zemskému.

Strana 263
z roku 1501. 263 440. V Budíně. — Král rozšiřuje Petrovi Duhovi z Častrova zápisné držení lisu vinného i na jeho dědice. (Fol. 252.) (Petrovi Duhovi z Částrova.) My Vladislav oc oznamujem tímto listem všem: Jakož jsme před nevelmi dávním časem dali lis náš nový veliký v pustých zdech na horách našich vinničných nad Srpovými horami ležící slovutnému Petrovi z Částrova, měštěnínu Starého města Pražského, až do jeho živnosti se všemi nádobami a pří- slušenstvím jeho; i vznesl jest na nás týž Petr, kterak jest nynie u téhož lisu veliký diel zdi upadl, kteréhož bez dosti velikého nákladu opraviti moci nebude, proše nás, abychme jemu při tom některú další milost učiniti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž nám tím pilnějie činiti má a povinen bude, čím k sobě milost naši hotovější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách tuto jsme témuž Petrovi a dědicóm jeho při drženie lisu svrchu- psaného další milost učinili a tiemto listem činíme, tak aby po smrti jeho dědici a budúcí jeho svrchupsaný lis se vším jeho a všelijakým příslušenstvím a s zvyklými od staradávna poplatky a puožitky jměli, drželi a jeho požívali, a to bez našie* a budúcích našich, králuo Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž lidé ti, kteříž tu vokolnie vinice majie a držie, majie a moci budú v něm vína svá dáviti a presovati podle obyčeje a zvyklosti starodávnie a jim s toho to dávati a činiti, což jest prvé jiným držitelóm jeho dáváno a placeno bylo. Všakž sobě to pozuostavujem a vymieňujem: jestliže bychme kdy**) buď my aneb budúcí naši, králové Čeští, těch vinic zase v drženie a požívánie byli, že nám jeho také postúpiti majie a povinni budú, ale jináč nic. Přikazujiec pergkmistru hor našich vinničných, nyněj- šiemu i budúcím, abyšte svrchupsaného Petra s dědici a budúcími jeho v milosti jim od nás na tom lisu dané jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum oc.***) *) Rkp. má: našich. **) Schází v opise, jenž nachází se v rukp. archivu města Prahy č. 2007 f. 380. ***) V opise dotčeném následuje ještě: Dán v Budíně v pátek den sv. Jiří leta božího tisicího pětistého prv- ního, a království našich Uherského jedenáctého a Českého třidcátého. Ex commissione propria maiestatis regie per Joannem Sslechtam ex Wssehrd, prothonarium cancellarie maiestatis sue Boemicalis. Tento zmíněný lis s vinicí dostal se po smrti Petra Duhy manželce jeho Dorotě, která jej se synem svým Bohuslavem r. 1518 vzdala druhému synu svému Václavovi. (Rkp. č. 2006. arch. m. Prahy f. 324.) 441. Bez místa a dne. — Král převádí na Jiříka Hášu z Kolína výplatu na půl vsi Dobřeně a dvůr Chotouchov. (Fol. 252'.) (Jiříkovi Hášovi z Kolína.) My Vladislav oc oznamujem listem tímto všem, že jest nás prosil slovutný Jan Šlechta ze Všehrd, sekretář náš kancelláři České, věrný náš milý, jakož jsme byli k prosbě a žádosti jeho dali jemu výplatu na polovici

Strana 264
264 B. XV. Registra krále Vladislava II. vsi Dobřeně s lidmi kmecími a s platem a dvuor Chotouchov s několika sedláky osedlými k témuž dvoru příslušejícími, a s jiným jejich a všelijakým příslušenstvím, kterýchž nynie v drženie a požívánie jest slovutný Michal z Vrchovišť, abychme to právo a výplatu vsi a dvoru svrchu psaných s jejich příslušenstvím převésti ráčili na Jiříka Hášu z Kolína, tak aby on to v takovém právě, když k výplatě přijde, vyplatiti mohl a moc jměl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Jana, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách převedli sme právo a výplatu vsi a dvoru svrchupsaných se vším jejich a všelijakým příslu- šenstvím na Jiříka Hášu napřed dotčeného a tímto listem převodíme, chtiece tomu, aby on Jiřík té puol vsi Dobřeně a dvuor Chotouchov s lidmi a platem i jiným jich příslušenstvím, když to k výplatě přijde, vyplatil a vyplatiti mohl a moc jměl, když by se jemu koli zdálo a líbilo, dada jim držitelóm vsi a dvoru svrchupsaného s jich příslušenstvím summu tu, kterúž na tom zapsánu majie. Tuto jemu při tom další milost činiece: když to kolivěk vyplatí, aby to i s dědici svými jměl, držel a toho požíval, nejsa vodtud bez své vuole od nás ani od jiného žádného splacován, leč od těch osob duchovních, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela. Ti to vod nich vyplatiti mohú a moci budú, všakž toliko k svému vlastniemu jměnie, drženie a poží- vánie, ale jináč nic, když se jim koli zdáti a líbiti bude, dadúc jím napřed puol létha věděti při sv. Havle aneb při sv. Jiří, a po vyjitie toho polúletie položiece jim summu jejich zápisnú v moc jejich vcele a úplně, majie jim hned a povinni budú vsi a dvoru svrchupsaného se vším jich příslušenstvím, s kterým jsú to sami drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl oc. Tomu na svědomie oc. Datum oc. 442. V Budíně 1501, 22. května. — Král vykazuje Půtovi Švihovskému z Ryzmberka 1500 kop č. z komory král. (Fol. 253.) (Panu Švihovskému.) My Vladislav oc oznamujem oc. Jakož jsme před několika lethy hlediece na mnohé věrné a pilné služby urozeného Puothy z Ryzmbergka na Švihově, najvyššieho sudieho královstvie Českého, věrného našeho milého, přiřekli jemu jistú pomoc učiniti, tak aby nám tím lépe a dostatečnějie slúžiti mohl; i ne- chtiece, aby v tom dalšie odtahy a prodlenie jměl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách takto jsme s týmž Puothú uhodili a k tomuto přistúpili, že jemu dáti máme z komory našie puol druhého tisíce kop gr. č., všakž rozdielně, totižto každý rok po dvú stú kopách gr. č. až do vyplněnie té summy. Přikazujiece podkomořiemu našemu královstvie Českého, nynějšiemu i budúcím, abyšte témuž Puothovi tu summu svrchu psanú, totižto 11/2 tisíce kop

Strana 265
z roku 1501, 22. května—11. srpna. 265 gr. č., každý rok po II stech kop gr. č. dávali a z komory našie platili tak dlúho a dotud, dokudž by jemu všecka zúplna dána a zaplacena nebyla, bez zmatku a všelijakého zadržovánie, tak aby on toho podlé zapsánie a přiřčenie našeho požiti mohl beze všeho přerušenie. Tomu na svědomie oc. Dán na Budíně v sobothu po božiem vstúpenie, annorum vt supra. 443. V Budíně 1501, 11. srpna. — Král dává Jindřichovi z Hradce výplatu na některých zbožích duchovních. (Fol. 253'.) Otištěno v tomto Archivu sv. X. str. 417 č. 201. 444. V Budíně 1501, 4. srpna. — Král ustanovuje, že Krištof z Tvorkova má odkázati statek svůj dceři své Magdaleně Miškovské, a nikoli synovi svému nemanželskému. (Fol. 254.) (Panu Myškovskému.) My Vladislav oc oznamujem oc, že jest na nás vznešeno od lidí hodnověrných, kterak urozený Kryštof z Tvorkova, věrný náš milý, maje urozenú Majdalenu, kterúž jest byl dal k stavu manželskému urozenému někdy Pavlovi Myškovskému, s, kterýmž má dva syny: Františka a Bernharta, chtěl by statek svuoj, kterýž má, mimo ni a vnuky své nějakému synu svému neřádně pošlému vinúti a hrnúti. A při tom jsme prošeni od některých věrných našich, abychme v tom dceru jeho i s sirotky svrchupsanými, syny jejími, milostivě opatřiti ráčili, tak aby radějie ten statek při nich nežli při tom synu jeho neřádně pošlém zuostal. Kterúžto žádost slušnú znajiece a toho hlediece, aby ti, ktož neřádně pošli jsú, nebyli pravým dědičkám a dědicóm v poručenie a užívánie statkuov předkládáni, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabie Moravský k tomuto jsme svolili a tímto listem svolujeme: Neuchoval-li by Buoh smrti nadepsaného Kryštofa, a von statek svuoj ne dceři své ani vnukóm nadepsaným, než tomu synu neřádně pošlému vodkázal aneb dal, buď za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, že to dánie aneb vodkázánie žádné moci ani které stálé pevnosti jmieti nemá a nemuož, mimo dědičku a vnuky svrchu psané, kterýmž statek ten právě a spravedlivě přísluší, podlé práv a svobod téhož margkrabstvie jakožto naj- bližším přátelóm. Porúčejiec hajtmanóm a úředníkom zemským margkrabstvie Morav- ského, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte v tom, když by k tomu přišlo, dceru téhož Krištofa a syny jejie podlé práva vopatřili, tak aby voni statku jeho po něm zuostalého před tím synem jeho neřádně pošlým užili a užívati mohli pro zlý příklad jiných obyvatelóv téhož margkrabstvie, aby neřádných synuov s řád- nými v statky a dědicstvie nepouštěli a toho za obyčej neuvozovali a snad toho potom i za právo nevzali. Tomu na svědomie oc. Datum Bude in prophoesto b. Marie Virg. de nive, annorum ut supra. Archiv Český XVIII. 34

Strana 266
266 B. XV. Registra krále Vladislava II. 445. V Budíně 1501, 20. července. — Král dává Ladslavovi z Bozkovic výplatu na tvrzi Novošicích. (Fol. 255'.) Otištěno od Šembery ve spise Páni z Bozkovic (1870) str. 200 č. 24. 446. V Budíně 1501, 13. srpna. — Král osvobozuje Kazimíra knížete Těšínského od platu za dobývání soli. (Fol. 256.) (Knězi Kazimírovi.) My Vladislav oc oznamujem oc, že jest na nás vznesl osviecený Kazimír knieže Těšínské, hajtman Hornie a Dolnie Slezii, ujec náš věrný milý, oznamuje nám, že by na gruntiech svých studnice solné dělati aneb z skály suol sekati a dobývati chtěl spolu s nákladníky svými, kteréž by k tomu připustiti a jim toho přieti chtěl, proše nás, abychme jemu toho dopustiti a některé v tom prostranstvie a další milosti] dáti a učiniti ráčili, tak aby toho užitek některý bez překážek a zmatkóv jmieti mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé jeho věrné a pilné služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto knieže Slezské dopustili jsme toho nadepsanému Kazimírovi s nákladníky jeho, nynějšími i budúcími, a tímto listem dopúštieme, aby voni té soli na gruntiech jeho buď v studniciech aneb v skále dobývali a jie užívali, žádných nám s toho ani budúcím našim, králóm Českým a kniežatóm Slezským, poplatkóv nedávajiece, než sami toho užívajiece až do jeho samého a dvú synóv jeho živnosti, a to bez našie a budúcích našich, králóv Českých a kniežat Slezských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Než po jich všech tří smrti majie nám a budúcím našim, králóm Českým a kniežatóm Slezským, vodtud ti, ktož by toho v drženie a požívánie byli, ty poplatky a puožitky do komory našie dávati a platiti, kteréž by nám vodtud podlé práva spravedlivě platiti povinni byli, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pakli by se toho zbraňovati a zpierati chtěli, tehdy bychme se v to podle vrchnosti a práva našeho uvázati a toho požívati mohli tak a tím obyčejem, jakž by nám se najlépe a najužitečnějie zdálo a líbilo. Jestliže by pak týž Kazimír, dědici aneb budúcí jeho svobody a výsady své, kteréž od předkuov našich svrchupsaných na to prvé majie, vokázal před námi aneb budúcími našimi, králi Českými a kniežaty Slezskými, že k dobývánie takové soli lepšie právo má, a to radami našimi téhož kniežetstvie nalezeno a v pravdě uznáno bylo, tehdy jim tato milost naše nemá býti k žádné škodě ani ujmě na spravedlnostech, výsadách a svobodách jejich nynie ani budúcně. Tomu na svědomie »c. Datum Bude feria VI ante festum Assumpcionis beate Virginis, annorum ut supra.

Strana 267
z roku 1501, 20. července— 13. srpna. 267 447. V Budíně, beze dne. — Král vysazuje Ponsdorf ve Slezsku za město s jménem Červené Město. (Fol. 257.) (Zigmundovi Štošovi z Kúnic.) My Vladislav oc oznamujem oc, že jest na nás vznesl urozený Zikmund Štoš z Kúnic a z Albrechtic, dvořenín náš věrný milý, oznamuje nám, kterak má a drží tvrz a ves řečenú Ponsdorf, v kniežetstvie Slezském ležící, proše nás při tom, abychme jemu z též vsi město vysaditi a svobody ty dáti ráčili, kterýchž jiná města naše majie a jich požívajie. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Zygmund činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto knieže Slezské svolili jsme k tomu a tímto listem svolujeme, chtiece tomu konečně, aby svrchupsaná tvrz a ves Ponsdorf po tento čas i na budúcie věčné časy Červené Město slulo a jmenováno bylo, kteréžto svrchupsaný Zygmund i s obyvately jeho, nynějšími i budúcími, vohraditi má a moci bude zdmi, věžemi, baštami, přiekopy, valy, ploty i jinými braněmi, kterýmiž se jiná města hradie a dělajie. A k tomu aby v něm těch všech práv, svobod a výsad užívali, kterýchž jiná města naše požívajie, bez umenšenie. A k tomu aby v něm téhodní trh každý čtvrtek mievali a dvá jarmargky ročnie, každý s vosmi dny pořád zběhlými, jeden vo středopostie a druhý na sv. Michala archangela božího, na kteréž všecky a všelijaké kúpě vézti a tam je prodávati majie a moci budú. Tuto při tom další a zvláštní milost nadepsaným měšťanóm Červenoměstským nynějším i budúcím činiece, aby každý z nich, jeda po svém zvláštniem kupecstvie kamžkolivěk do zemí našich, nám s toho ani jiným žádných mýth ani cel nedávali ani dávati povinni byli nynie i budúcně, než aby všeho prázni a svobodni byli. Všakž tak, každý z obyvatelóv a měšťan města nadepsaného, nyněj- ších i budúcích, ktož by kam s kterým svým kupecstvím jel, jmieti má listu toho vidimus pod pečethí Zygmunda nadepsaného aneb města toho a budúcích jejich. Chtěl-li by pak kdy kto z nich celnému aneb mýthnému z své dobré vuole dáti, to stuoj při vuoli jejich. Pakli by kto z nich přes toto naše obdarovánie mýtho aneb clo vzal, ten aneb ti majie jim aneb tomu, od kohož by to mýtho aneb clo vzal, na- vrátiti a napraviti před pánem aneb úředníky města, městečka aneb vsi, kdež s nich anebo s něho mýtho vzato jest, aneb před hajtmanem a vládařem zemským, kteřížto majie jim a povinni budú všeho toho podlé potřebnosti dopomoci a k napravenie přivésti bez zmatku a všelijaké odpornosti tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala. A poněvadž jest nás týž Zygmund zpravil, kterak tu vokolo téhož města na jeho gruntiech velmi zlé a obtiežné cesty bývajie, ješto jimi lidé velmi pravně a s těžkostí jezdie, a von je i s budúcími svými opravovati a mosty i hráze, jakž kde potřebie bude, dělati chce, proše, abychme jemu na tom mostné dáti a vysaditi 34*

Strana 268
268 B. XV. Registra krále Vladislara II. ráčili, tak aby toho dělánie a opravovánie těch mostuov a silnic škoden nebyl. K takové slušné jeho žádosti svolili jsme k tomu, aby von ty mosty na svých gruntiech i s budúcími svými dělal a silnice opravoval tolikráth, kolikrát toho potřeba kázati bude. Za kteréžto dělánie a opravovánie má jim dáváno býti mostného s jednoho koně čtyři haléře slezské, a s vozu formanského s nákladem II gr., s volu aneb s krávy II h., s sedského vozu 1 gr. Přikazujiece všem poddaným našim kteréhožkoli stavu a řádu, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte svrchupsané Zygmunda i s budúcími jeho, též i měšťany a obyvatele Červenoměstské při milostech svrchu- psaných jměli, drželi a neporušitedlně zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti, pod uvarováním hněvu a trestánie našeho i budúcích našich, králóv Českých. Všakž také chcme, aby ty milosti a výsady nahoře i dole psané byly bez ujmy každého na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Datum Bude, annorum ut supra. 448. V Budíně 1501, 27. července. — Král potvrzuje Opavským jich práva a svobody. (Fol. 259.) (Měšťanóm Opavským.) My Vladislav oc oznamujem etc, jakož jsme pravý, celý a dokonalý frejmargk a směnu udělali s osvieceným Hanušem Korvínem, knie- žetem Slovanským a Liptovským, bánem země Charvátské, věrným naším milým, vo zámky a zbožie některá v královstvie našem Uherském ležície, na kniežetstvie a město Opavské s jeho příslušenstvím, tak že jest nám téhož kniežetstvie a města Opavy jmenovaný Hanuš v moc naši za ty zámky a zbožie postúpil, a rytieřstvo a měšťany téhož kniežetstvie a města Opavského z slibu a poddanosti propustil, rozkázav jim, aby již k nám jakožto ku pánu svému dědičnému hleděli a slib nám, hold i poddanost učinili; kteřížto chtiece vuoli a rozkázánie pána svého dosti učiniti, tak jsú udělali a nám přísahu, slib a poddanost*) učinili. A při tom nás s velikú prosbú nadepsaní měšťané naši Opavští prosili, abychme jim práv, svobod a výsad jejich, kteréž od předkóv našich, králóv Českých a kniežat Opavských, majie, potvrdili a při nich je milostivě zuostaviti ráčili. Kdež my hlediece na jejich věrnost a služby, v kterýchž jsú se k předkóm našim i k nám také hotově a povolně nacházeti dali, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto najvyššie knieže Slezské a pán Opavský, potvrdili jsme všech práv, svobod a výsad jejich, kteréžkoli od předkuov našich, králuov Českých a kniežat Opavských, nadané a vysazené majie a jich v užívánie byli, a tímto listem potvrzujem a při nich zuo- stavujem ve všem jejich zněnie, položenie, sloviech, punktiech, klausulech a arty- kulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsány a položeny byly, bez umenšenie. Kromě což se jednoho toho kusu týče o židy, kdež jim dal svrchupsaný Hanuš, aby židy z města vypověděli; poněvadž sú jich na ten čas, jakož list zní a vokazuje, vodtud nevypověděli a nevodbyli, než teprv před postúpením kniežetstvie a města

Strana 269
z roku 1501, 27. července— 15. září. 269 toho, když jsme s týmž Hanušem v smlúvě byli a přiřekl i s úředníkem svým, že nám města i kniežetstvie toho beze všie ujmy se vším jeho příslušenstvím postúpiti má, a v tom jsú židé vypověděni: to pozuostavujem a vymieňujem, protože ta výpověď moci neměla, chtiece, aby tu židé zase byli v těch domiech, jako jsú prve byli, dadúce těm, ktož ty domy jejich nynie majie a držie, penieze jejich, které vod nich za ně vzali, zase a navrátiece. A dále také chtiece tomu, aby všech práv. svobod a výsad napřed dotčených svrchu psaní měšťané Opavští nynější i budúcí užívali a užívati mohli nynie i na budúcie věčné časy, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých i kniežat Opavských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria post Jakobi. annorum vt supra. *) Slovo toto připsáno nad řádkou; původně písař napsal: povinnost, což však přetrhl. 449. V Tolně 1501, 15. září. — Král potvrzuje Mikulášovi Šicovi z Drahenic držení vsí Plíškovic, Sochovic a Rastel (vše u Mírovic). (Fol. 260.) (Mikulášovi Šicovi z Drahenic.) My Vladislav oc oznamujem oc, že jest na nás vznesl slovutný Mikuláš Šic z Drahenic oznamuje nám, kterak má a drží v jis