Nálezy k roku sv. Martina l. 1523. 533 ale toho jest neučinil, než list na papíře, a že jest skrze ten list on Burjan, kterýž on Čiňovský od krále JMti zjednal, k témuož sirotku nepřišel, a že jest mu nic platen nebyl, a že jest mu list zjednal létha MDXIV°, a on Burjan že jest téhož sirotka pojal létha oc XVI°, a že jsú páni Horníci na ten list jemu sirotka dáti nechtěli; než když by byl Čiňovský majestát od krále JMti zjednal, Burjan Vel- trubský, což jest přiřekl jemu Čiňovskému, byl by dal. Na to ukázal svědomí pánuov šefmistruov a rady Hor Kuten a ten list královský, kterýž mu on Čiňovský od krále JMti na téhož sirotka zjednal. A dále týž Jan Veltrubský ukázal list jeho Václava Či- ňovského pod jeho pečetí, kdež ho propouští z těch sta zlatých uherských, kteréž jemu přiřekl Burjan dáti za majestát. Proti tomu zase poručník od Václava Čiňovského pravil, že on Burjan téhož sirotka maje týž majestát, jakož svědomí pánuov Hor- níkuov seznává, že jest téhož sirotka vzal, a že by se o to nikdy pokusiti nesměl, aby toho sirotka vzíti jměl, kdyby toho majestátu neměl, a to také buď při vašem rozvážení. Dále pravě, co se toho listu dotýče, kterýž oni ukazují od Václava Či- ňovského, že ho z těch sta zlatých propouští, že tomu listu odpírá a že by měl list na takovú summu býti na svědomí dobrých lidí; i to pravě, že jest tyto dni za ním Václavem Čiňovským on Burjan chodil, chtě jemu dáti třidceti kop, aby ho z toho puohonu propustil. I též pravě, že on Burjan spíše svú rukú ten list psal, o kterémž on Čiňovský nic neví a že jest chudý; kdyby ten list jemu dal, že by se k tomu jako dobrý znal. Proti tomu zase poručník od Burjana pravil, že jest divná věc, že on Čiňovský své pečeti odpírá a připouštěje to k rozvážení Jich Mtí, při tom při všem žádaje za spravedlivé opatření. Tu osvícené kníže a pán, pan Karel, z b. m. kníže Minstrberské etc., se pány a vladykami, krále JMti radami slyševše puohon, svědomí a majestát, ten kterýž Václav Čiňovský od krále JMti zjednal Burjanovi Veltrubskému, a list jeho Václava Čiňovského pod pečetí, kterýmž propouští téhož Burjana z Veltrub ze rčení těch sto zlatých za majestát, odpor a jich s obú stran pře líčení, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž on Václav Čiňovský to podle svého puohonu dostatečně provedl i také to, že jest jemu Václavovi puo- vodu on Jan jinak Burjan pohnaný po dání kvitancí těch sto zlatých přiříkal dáti, neb zjevně mluveno jest od pohnaného, že jest tepruov manželky své dosáhl šestnád- ctého létha, a maje manželku svú oddanú přiříkal jest Václavovi puovodu těch sto zlatých dáti a kvitancí jest psána létha XV°, a také on Václav té kvitancí odpíral jest, a pravil skrze poručníka svého, že s jeho vědomím a volí jest nevyšla, než že jest on ji snad spíše sám napsal: z těch příčin dává se jemu puovodovi za právo tak, aby on Jan jinak Burjan Veltrubský pohnaný jemu Václavovi Čiňovskému puovodu těch sto zlatých uherských dal konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu po svatém Martině. [Juxta:] Vložen póhon v pátek po velice noci [17. dubna] létha MDXVII°.