238 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina k žádné škodě jich cti a dobré pověsti nejsou a býti nemají na věčné časy. Též také slova ta, kteráž jest pan hajtman ku panu Jindřichovi mluvil a pan Jindřich zase k němu, poněvadž mezi starým pánem z Pernšteina a panem Jindřichem o to se jest konec stal a jeho se ta věc dotýkala, že ty řeči, kteréž sou koli mezi nimi byly na obě straně, jich cti a poctivosti k žádné škodě a ujmě nejsou a býti nemají nyní i na budoucí věčné časy. A protož mezi nimi ty všecky ruoznice, řeči i psaní, které sou se o to zběhly, zdviháme a v niveč obracujem, i to psaní páně Vojtěchovo. A také sobě toho na věčné časy ničím zlým zpomínati nemají. Actum in Gewiczko f. IIII. post Elizabet virginis anno oc 1516. A protož my Stanislav z boží milosti biskup Olomúcklý, Ladslav z Boskovic a na Třebové, najvyšší komorník markrabství Moravského, smlúvčí svrchupsaní na zdržení všech věcí svrchupsaných naše vlastní pečeti k těmto smlúvám přitisknúti sme rozkázali, a každé straně jednu ceduli sme dali. Tyto jsou pan biskup a pan Ladslav Jich Mti k sobě přijali k rovnání těch nesnází mezi pánem z Pernšteina JMtí a panem Jindřichem Mezříckým: Tito soudce byli zemští při tom z pánuo a rytířstva: It. kněz biskup Olomúcký. It. p. Ladslav z Bozkovic, najvyšší komorník. It. p. Znata z Lomnice, najvyšší sudí. It. p. Jiřík Zaúsovský z Vlašimě, podkomoří. It. p. Petr z Žerotína na Šumberce. It. p. Johanes z Kunovic na Uherském Brodě. It. p. Albrecht z Baště a na Šišmě. It. p. Vilém Prusenovský z Vickova. Tito z obce: It. Jakub Šárovec z Šárova. It. p. Bohuše Zvolský ze Zvole. It. p. Havel Chudobín z Bořic. It p. Hynek Zvolský ze Zvole. Výtah AČ. VI. 546 č. 409. — *) Roku 1516 památka sv. Alžběty vdovy (19. list.) padla na středu; místo „post Elizabet virginis“ má snad státi „in die Elizabeth viduae“, tedy o týden dříve. 1025. Vilím z Pernšteina obnovuje a rozmnožuje nadání klášteru Pardubskému dříve učiněné. Na Pardubicích 1516, 6. pros. — Cop. arch. zemsk. v Brně, Cod. Chaos Pešinianum p. 400. Já Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině, pokudž jsem ještě nejvyšším hof- mistrem království Českého byl a ten ouřad spravoval, kterýž jsem pro nedostatek již let mých a zdraví svého králi JMti zase vrátil, i byl jsem dal osmdesáte kop míšenských klášteru Pardubskému, kterýž jsem já založil, a nad to jsem jim byl list udělal; i zdálo mi se ten list skaziti a je lepší živností opatřiti. Protož jim zase jiný list na to dělám v tato slova: Vilím z Pernšteina na Helfenšteině známo činím tímto listem přede všemi, kdož jej uzří, anebo čtouci slyšeti budou. Jakož z milosti pána Boha všemohoucího klášter nad řekou v městě svém Pardubicích udělal jsem ke cti a chvále pánu Bohu všemohoucímu a panně Marii, v kterémžto klášteře svrchu psaném toto jsem přes