32 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina zeného vládyky pana Hynka z Kunčic, že jsú také své pečeti sobě, erbóm i budúcím svým bez škody k listu tomuto vedle mé pečeti na svědomie přivěsiti a přitisknúti rozkázali. Jenž jest dán na Thovačově v pondělí před s. Ambrožem léta božieho tisícého pětistého třetího počítajíce. Výtah AČ. VI. 542 č. 375. 795. (x. XXI.) List kněze biskupa Olomúckého Stanislava, jímž manstvie a léna puojčívá [sic] se vším plným právem a svobodú urozeným pánóm panu Vojtěchovi a panu Janovi z Pernšteina vlastniem bratřiem. V Olomúci 1503, 10. dubna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 446; arch. měst. Brn. f. 148 b—149. My Stanislav z božie milosti biskup Olomúcský oznamujem ... že pro zvláštnie vuoli a přátelstvie, kderéž neseme k urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, příteli našemu zvláště milému, jakož urozený pán pan Vojtěch z Pernšteina, syn vlastnie již dotčeného pana Viléma, přijal od nás léno sobě a panu Janovi bratru svému vlastniemu též z Pernšteina a dědicóm jich na ves Lobodice blíž Thovačova, na manstvie naše a kostela našeho Olomúcského, kderúž ves jim odevzdal urozený pán pan Jaroš*) z Šelnberka od sebe a bratří všech svých a jich dědicuov i od toho každého, kdož k tej vsi Lobodicóm jaké právo jmíti chtěli, s lidmi platnými i neplatnými, s dvorem poplužním, s mlýny, s vodami, s lesy a se všemi právy a příslušnostmi, což k tej vsi Lobodicóm od starodávna příslušie a jakož to sám pan Jaroš v lénu od nás držel: i dáváme a dopóštíme a mocí tohota listu povolujem již psaným pánuom, panu Vojtěchovi a panu Janovi a dědicóm jich, aby již dotčenú ves Lobodice s dvorem poplužniem, s lidmi platnými, s mlýnem, s vodú, s lesy i se všiem příslušenstviem buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli listem, a přišla-li by na ně náhlost nemoci, i ústně před dobrými lidmi dáti a poručiti, komuž by se jim zdálo a líbilo, mohli, však k osobám k lénu hodným a bez ujmy služeb a práv našiech a kostela našeho Olomúcského, kderéž sobě, potomkóm našiem biskupóm Olomúcským i kostelu našemu Olomúcskému zachovávám[el. A při tom jsú byli velebný kněz Zigmund kanovník Olomúcský, arci- pryšt kraje Znojemského, a urozené vládyky Vácslav Jedovnicský z Želetavy a Martin z Nové Plzně, písař práva manského, manové naši a kostela našeho Olomúcského, věrní nám milí. Tomu na svědomie pečet naši velikú k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán v Olomúci v pondělí po květné neděli léta od narozenie Syna božieho tisícého pětistého třetího oc. Výtah AČ. VI. 542 č. 376. — *) V kodexu Pernšteinském, chovaném v archivu města Brna, psáno jest Jaroslav nejprv i podruhé namísto Jaroš.