z roku 1502. 19 782. (p. XV.) List krále Vladislava, jímž všecko právo všech zápisuov převozuje, co se zbožie Kojetínského dotýče, na pana Adama Thovačovského a na jeho budúcie potomky. Na Budíně 1502, 21. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 437 b; měst. Brn. f. 144. My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem, že jest nám ukázán list na pergameně celý a neporušený s visutými pečetmi, kterýmž mnozí páni a vládyky markrabstvie Moravského byvše rukojmie za urozeného někdy Jana Heralta z Kun- statu na Plumlově, komorníka ty časy cudy a práva zemského v Olomúci, za mnohé a znamenité dluhy, kteréž po jeho smrti zaň platívati musivše, což bylo statku po něm zůstalého, ten jsú k sobě vzali a jím se, pokudž vystatčovati mohl, vyvazovali; kdež jsú pak jmenovitě prodali městečko Kojetín, vsi Němčice, Mirovice a Stříbrníky, Hrušku, Jaroměřice, Dobročov ves pustú, a Krúžek ves pustú, a Daňčovice, s lesy, lukami, pastvami, rybníky, potoky, vodami i jinými všemi i jinými všeliakými pří- slušnostmi k městečku a zbožie tomu od staradávna příslušejícími, kteréžto městečko a zbožie k arcibiskupstvie kostela Pražského příslušie, a k tomu ves Popovice blíž Kojetína ležící se dvěma dvoroma, s rybníky, s potoky, rolí oranú i neoranú, kte- rážto ves povinností panskú k arcibiskupství Pražskému příslušie, urozenému Adamovi z Cimburka Thovačovskému a na Mladém Boleslavi, erbóm a budúcím jeho, za VIIIIM f. uherských dobrých, které na tom zbožie najprv od najjasnějšieho knížete někdy knížete a pána Zigmunda Uherského a Českého krále, praděda našeho slavné paměti, a potom od krále Jiřího a díl od nás zapsány byly, tak jakož v sobě to všecko to lépe a dostatečnějie ti listové a zápisové mají a drží a okazují. A při tom jsme prošeni jménem téhož Adama, poněvadž již to městečko Kojetín a vsi svrchupsané s jeji[ch] příslušenstviem od svrchupsaných pánuov a rukojmí Heralta napřed dotčeného kúpil a zaplatil, abychme naň, erby a budúcí jeho všecko právo listuov a zápisuov, kderéž na to zbožie svědčie a okazuje, převésti a v jeden list a zápis uvésti ráčili, tak aby to raději společně a nerozdílně jměl. Jehožto žádost slušnú znajíce, s dobrým rozmyslem a našiem jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách a jakožto markrabie Moravský převedli jsme všecku moc a všecko právo všech listuov a zápisuov na městečko Kojetín a vsi svrchu[dotčejné se všiem jich a všeliakým příslušenstviem na Adama již psaného a budúcí jeho, a tímto listem převodíme a přenášíme, tak jako by tuto v tomto listu našem všickni slovo od slova vloženi a vypsáni byli bez umenšenie; chtíce tomu, aby oni to městečko a vsi svrchu- psané s jejich příslušenstviem jměli, drželi a jeho požívali, nejsúc toho od nás, budúcích našiech, králuov Českých a markrabí Moravských, ani od jiného žádného bez své vuole splacováni, leč od arcibiskupa Pražského řádně voleného a stvrzeného, všakž tak, když by to sám k svému vlastniemu drženie, jměnie a požívánie vyplatiti chtěl, 3*)