18 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 781. (p. XV.) Smlúva mezi Věrovanskými a Biskupskými o pastvy lidmi kněze biskupovými a páně Adamovými [Tovačovského z Cimburka]. V Olomúci 1502, 1. července. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 475 b; měst. Brn. f. 163. Skrze mne Jana z Šelmberka a s Kosti, najvyššieho kancléře království Če- ského, stala sě jest smlúva dobrovolná, celá a dokonalá mezi duostojným u Boze otcem a pánem, panem Stanislavem biskupem Olomúckým JMtí s jedné, a urozeným pánem panem Adamem Thovačovským z Cimburka a na Mladém Boleslavi, synem mým milým, strany druhé, o puohon, kerýmž již psaný kněz Stanislav biskup JMt pana Adama pohnal, že lidé jeho Věrovanští blíž Thovačova, příslušející k zámku Thovačovu, honívali a pásali dobytky u vsi Biskupic na gruntě kostela Olomúcského, takováto: že lidé Biskupští nyní i napotom zuostati mají při lukách svých při všech, což jich kolivěk, buď vokopaný nebo neokopaný, jest, a těch luk užívati mají beze všech překážek lidí všech s panství Thovačovského; a lidé z Věrovan a z Ra- kodau [sic] okolo těch luk po příkopu, kerůž lidé Biskupští pro dobytek drobný u samé vsi udělali sobě, počnúc od jara až do sv. Jana Křtitele božieho, nečiníc lidem na lukách žádné škody, nyní i na věčné časy pásti mají, a po časi sv. Jana mají zase prázdni těch pastvisk býti až zase do jara. A tak se obapolně počnúc od učinění tejto smlúvy lidé Biskupští, Věrovanští a Rakodavští zachovati mají. Pakli mimo ten čas pásti anebo na lukách lidem Biskupským škodu činiti [budou], tolikrát, kolikrát se toho dopustí, mají jim lidé Biskupští dobytky zajímati a jich nepropú- štěti, leč se jim škoda, kerúž by jim učinili Věrovanští a Rakodavští, nahradí; a ta škoda má úředníky biskupskými a pánuov Thovačovských ohledána býti. Také páni Tovačovští mimo lidi Věrovanské a Rakodavské aneboli právem jejich žádným lidem k Tovačovu příslušejícím nemají dopúštěti na těch pastviskách u Biskupic pásti, a to pod pokutú nahořepsanů zajímání dobytků. Což se pak Hrděbořických a Biskupských dotýče, kerak jsú se jedni proti druhým od staradávna v těch pastviskách zacho- vávali, nyní i napotom též se zachovajte. Keréžto takovéto mé zjednání a smlúvu již psaný kněz Stanislav biskup a pan Adam Tovačovský nyní i na věčné časy budúcně přiřkli jsú ve všem ctně a právě zdržeti. A již psaný Jan z Šelmberka pro pamět a zprávu pod pečetí svú k každé straně jednu smlúvu sepsanú dal sem. A my kněz Stanislav biskup a Adam z Cim- burka chtíce, aby již psaného pana Jana z Šelmberka zjednání mezi námi nyní i na budúcí časy trvala i mezi potomky našimi, biskupy Olomúckými, pány Thovačov- skými, pečeti naše s jistým naším vědomím také k tejto smlúvě přivěsiti jsme dali. Jenž se stalo dokonání v Olomúci v pátek po svatých Petru a Pavlu apoštolích bo- žiech léta od narození Syna božího M'CCCCCII. Výtah tištěn AČ. VI. 541 č. 367.