Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DIL XVII. Listinář Viléma z Pernšteina 1501—1521. Urbář panství Hlubockého 1490. Urbář panství Pardubského a Kunětickohorského 1494. Begistra rybničná na panství Pardubském a Bydžovském 1494—1520. Dodavek k dopisům 1496—1511 a k listinám 1472—1518. V PRAZE 1899. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
Úvod vydavatelův. Tento druhý a konečný díl diplomatáře pana Vilíma z Pernšteina obsahuje na stra- nách 1—283 čísla listin 759 až 1072 z let 1501—1521. Za listinami na str. 284—374 po- ložen urbář panství Hlubockého od r. 1490. Pan Vilém hned, jak jmenovaný statek od krále Vladislava v zástavu přijal, zavedl nové hospodářství. Aby až do nejmenších podrobností seznal, jaká mu práva přísluší, jaké povinnosti uloženy poddaným, jaká byla obdarování, jich služby, dávky, platy, dal jako dobrý hospodář pro zavedení přesného řádu, přehledu, a aby zvýšeny býti mohly důchody panství, sepsati Registra hlavní zboží Hlubockého. Poznáváme, že zápisy register týkají se statků poddaných a jich povinností; nejsou v nich tudíž zaznamenána zboží panská, na nichž držitel statku sám hospodařil, jeho zámky, tvrze, role, lesy, řeky, rybníky, pivovary, převozy, cla, patronát atd. Stará registra podávají jen seznam usedlých, ukazují, jak přiděleny byly obce tomu kterému rychtářství, jichž bylo na panství deset; několik vesnic že spravováno úřadem hajných, a někteří poddaní robotními po- vinnostmi že náleželi ke Zvíkovu, jiní k Písku. Pod hlavním titulem „rychtářství“ se jménem městečka nebo vesnice zapsána jsou jména osedlých, při kterémž při každém udáno, jakou má usedlost, jaké jeho platy, povinnosti. Zaznamenány pustoty obecní, na konci seznamu pak každé obce udána suma všech důchodů. Mají-li již plně vyznačená jména osedlých svůj význam, zajímají nás neméně jich platy a povinnosti. Poddaní odváděli peníze, dávky pří- rodnin a vykonávali všeliké služby a práce. Z peněžitých platů čteme berni vánoční, kteráž obnášela skoro půl groše z jednoho jitra a rovnala se, ač ne úplně, platu dávanému o sv. Jiří a o sv. Havle; robotní dávalo se o sv. Janě. Více platilo se zámazné, kteréž obyčejně od- vádělo se rychtáři, však při sepisování register zboží zaznamenáno, „poněvadž rychtář k tomu spravedlnosti nemá“, aby zámazného nebral; rovněž „neviděl pán spravedlnosti“ toho, aby rychtář bral plat z krčem a šenku, i obrátil takové oboje platy k svému užívání. Se stejným osudem potkali se hajní a lovčí, jimž také vzat plat pastevné, pastevní oves, někdy však jim ponechán nebo později opět propuštěn. Více platili někteří podýmní, dojné, na biřice, od- váděli desátky, kněžské platy, med, pojistebné: oves, slepice, sýr. Z osedlých byl málokterý vysazený, totiž od platu osvobozený; někteří měli los, tj. část pozemků, od vrchnosti v nájem daný. Lán počítán na 60 jiter, a dělil se v půl, polou- lání, třetinu a čtvrt. Někde udáno, že sídla, sedění k polnostem není; některý že má stavěti, les mu k tomu dán; dosti najde se usedlostí pustých od „prvních válek“. Za seznamem osedlých zapsán Zpuosob o rychtářích (zde str. 357), Zřiezenie o pojezdném, o lovčiech a haj- ných (str. 360), na konci pak vepsány jsou svobody, kteréž týkají se některých usedlostí na panství Hlubockém (zde str. 367—374).

Strana IV
IV Úvod vydavalelův. Urbář nalezá se v knížecím archivu zámku Hlubockého v původní překladací vazbě ve svinské kůži, od níž kus přehnuté desky utržen. Na přední zevnitřní straně napsán a časem již silně setřen původní nápis: „Registra hlavuie zbožie Hlubockého“, nad nímž německá slova z konce 17. století: „Urbarium der Herrschaft Frauenberg“. Listů in quarto všech (z nichž několik prvních častým mykáním silně rozedráno) nově foliovaných jest 167. Původní foliace znamenána byla podle rychtářství velikými písmenami v pořádku abecedním, k nimž číslice přidávány, pokud počet vsí toho vyžadoval; n. př. rychtářství Lišovské A. 1. až A. 28., rychtářství Purkarecké B. 1. až B. 29. atd., a končí při písmenu K a číslu 16; další listy znamenány jsou novou rukou 129 až 167. Na přední desce uvnitř přilepen rejstřík všech obcí podle rychtářství zařaděných s udáním původní abecední foliace, takže při roze- vření knihy ihned zřetelný byl přehled míst v registrech zapsaných; vytištěn jest zde na str. 284-5. Na vnitřní straně zadní desky napsal písař všeliké sentence, jako: Buďte dlúho nebo krátko, musí někomu veta býti; Amen solamen non est oc. Registra psána jsou jednou rukou, přílohy však jinými písaři. Se sepisováním jich počato roku 1490, jakž viděti v našem otisku na str. 288 (v druhém sloupci při Kazimasovi) a jinde; přípisy ukazují na léta pozdější. Podobně a za týmiž příčinami, jako na zboží Hlubockém, napsati dal Pernštein registra nebo seznamy poddaných na panství Pardubickém a Kunětickohor- ském. V archivu musea českého chované dva rukopisy register jmenovaných panství, za- ložené po r. 1494, darovány byly museu již strhané, neúplné. První římskou I. značený jest o něco málo starší nežli druhý, římskou II. vyznamenaný. Druhý částečně úplnější má tu výhodu, že také zaznamenává později k panství přivtělené nebo zase zatopením rybníků zrušené osady, jakož i připsána jména novějších majitelů usedlostí u některých až do polovice 16. století, takže viděti, jak držitelové statku se měnili, a z přeměn platů, dávek znáti jich zvýšení nebo snížení. Oba rukopisy jsou necelé a při vazbě přeloženy některé listy z prvních register do druhých. Aby urbář jmenovaného zboží mohl býti pokud možno úplný, užili jsme obou rukopisů a naznačili pramen; vzali jsme však druhý na základ, jehož úředně užíváno, a v němž připsáni pozdější držitelové, poněvadž by věděti se nemohlo, kam a ku kterému osedlému později připsaná jména připojiti. V tisku našem str. 375—443 při jménech osedlých naznačeni jsou novější majitelé v závorce, jakož i pozdější některé urbární přípisy. Po vypsání jmen poddaných, jich pozemků, soukromých platů (jednotlivých osadníků při městě Pardubicích a vesnice Počapel) a dávek každé obce, různých povinných prací pan- ských, položeno jest zboží království (str. 442), mlýnové (str. 443), podací kostelní (str. 445), honové (str. 445), lesy (str. 446) a pořízení, jak se mýtiti mají (str. 448), zaznamenány pustiny (str. 449), Labe a řeky jak rozděleny a platy z nich (str. 452—454), louky (str. 455), prodej trav a pastviště (str. 457). Vedle polního, lesního hospodářství pečoval také horlivě pán z Pernšteina o rozmno- žení důchodů zakládáním rybníků na rozsáhlých panstvích. Registra rybničná z let 1494—1520, pro budúcie pamět založená, co lidem za škody rybníky udělanými na panství Kunětickohorském a Pardubickém oddáno (zde na str. 459—527), ukazují, jakým byl i v tom přesným, vzorným hospodářem a také ušlechtilým člověkem, jenž poddaných na pro- spěch svůj neobtěžoval, neutiskoval, jakož viděti z mnohých důkazů v registřích rybničných zapsaných a zde uveřejněných. Podobně svědčí Náhrady za pozemky zatopené na panství Bydžovském 1516—1518 (str. 527—532), a Smlouvy se sousedními držiteli statků o vodu

Strana V
Uvod vydavatelův. (str. 535—538). I cídění struh vodních (str. 533—4), jimiž zavlažoval pozemky statků svých a odváděl i přiváděl proudy vodní, podává důkazy, jakým znamenitým a prozíravým byl hospodářem. Registra rybničná, kteráž Palacký někdy v panském archivu Pardubském prohlížel, nalezena byla 1895 (jak učiněna zmínka v úvodě k prvnímu dílu diplomatáře Pernšteinova v XVI. díle Archivu Českého str. V.) rozedraná, necelá, při výzkumné úřední cestě adjunktem archivním panem dr. V. Nováčkem v Golčově Jeníkově, a přinesena do Prahy k opsání; za- čátek rukopisu 13 listů objevil se teprve loni 1898 jako dar v archivní sbírce musea města Pardubic. Rukopis v starších, porouchaných, lepenkových a popsanými pergamenovými listy polepených deskách in folio čítá vedle starší (nikoliv však původní) foliace s 13 Pardubskými 153 listů, z nichž některé nebyly popsány, a mezi kteréž vloženy listy s různými pozdějšími zápisy do register těch náležejícími z 16. i 17. století. A abychom doplnili doklady o vzorné správě všeho jeho hospodářství, uveřejnili jsme na str. 539—540 z Registru, v němž zapisovány prodajové statkův na panství Kunětickohorském a Pardubském, zač který statek prodán jest, kterého léta po čem placen a na které časy, také několik ukázek. Rukopis register o prodeji statkův nachází se v archivu českého musea, čítá 329 foliových listů a 48 vložek, dle starého foliování bylo 376, chybí tudíž 47 listů. Rádi bychom byli také poznali činnost hornickou páně Vilímovu, neboť listiny některé ukazují, že dána mu byla králem moc a svolení, aby mohl kovy dobývati: i dověděli jsme se, že p. t. p. prof. Huyer, archivář města Budějovic Českých, viděl v Adamově u hostin- ského horní knihu Adamova založenou Vil. z Pernšteina; marné však bylo další naše pátrání rukopis ztracen. V dodavku uloženo několik listů (str. 541—7) a listin (str. 548—563). Zmínky a zprávy v některých knihách tištěných pro ušetření místa vypustili jsme; užijeme jich při sepsání životopisném jmenovaného pána. K seznamu archivů v prvním díle diplomatáře Vilíma z Pernšteina (v XVI. díle Archivu Českého str. VI.) uveřejněných, z nichž prameny jsme čerpali, přidáváme: archiv města Dašic, knihovnu hraběte Jiř. Waldsteina v Duchcově, státní archiv v Mnichově, dvorní ve Vídni a knížecí Hatzfeldský v Lipníku. Konečně pak k díkům vysloveným rovněž v prvním díle připojiti musíme vřelý dík Jeho Jasnosti knížeti Adolfovi ze Schwarzenbergu, vévodovi Krumlovskému, jenž s převzáctnou liberálností na intervenci veleslavného výboru zemského svoliti ráčil, aby rukopis urbáře Hlu- bockého zapůjčen byl archivu zemskému k opisu; více děkujeme p. prof. dru Frantovi v Lipníku, jednateli musea Pardubického p. Velenskému, L. Domečkovi, koncip. při městském úřadě v Hradci Králové, a V. Kratochvílovi, c. k. koncipistovi při c. k. dvorním archivu ve Vídni. V PRAZE na den přenešení sv. Václava r. 1899. František Dvorský.

Strana VI
VI Opravy. Na straně 258, řádek 16. shora, místo stvrzujemsp na úsob čti: stvrzujem na spůsob. „ 280, řádek 9. shora, místo na Hostini čti: na Hostimi; a v rejstříku str. 584 k řádku „ „Hostim u Jaroměřic 187“ připiš číslo 280. 285 v sloupci prvním při rychtářství Čížovském místo Druhovle čti: Drhovle. 367 v poznámce uprostřed věta poslední má zníti: „Pod čísly 4 a 5 vydáváme zápisy, „ jichž originály chová u sebe p. František Lexa v Poněšicích; opisy jich jsou též v urbáři, odkudž pocházejí i další čísla 6—9. Některé omyly ve čtení vlastních jmen opraveny jsou v rejstříku abecedním. V rejstříku k dílu předešlému XVI. na straně 597 staly se nemilé omyly při rozeznávání stej- nojmennných příslušníků rodů Pernšteinského; týče se to odstavců nadepsaných: Jan otec Viléma z Pernšteina, Jan bratr Viléma z P., Jan bratrovec Viléma z P.; ty tři odstavce mají se škrtnouti, a na jejich místo mají se postaviti tyto dva odstavce: — Jan otec Viléma z Pernšteina 103-4, 113, 116, 122-3, 125-6, 129, 130, 133-4, 141- 144-9, 154, 166, 169, 179, 180, 252, 343, 456-7, komorník Brn. 162-3, 171-2, 182-3, 191, 197-8, manželka 142. Jan bratr Viléma z Pernšteina 145, 147, 166, 190-1, 207-9, 221, 254, z Cimburka na Tovačově 206, manželka 218, 230. Red.

Strana 1
C. XXII. LISTINÁŘ PANA VILÉMA Z PERNŠTEINA z let 1304—1521. Sebral a k vydání upravil František Dvorský. (Čísla 1—758 z let 1304—1501 viz v díle XVI. str. 73—560.) 759. Výpověď vyslaných pánů českých a moravských (mezi nimi Vilím z Pernšteina) o různici mezi biskupem Olomúckým Stanislavem a bratřími z Bozkovic o stavy a vedení vody na mlejny u městečka Březové. V Březové 1501, 11. července. — Cop. vid. z r. 1652 mus. Frant. v Brně. Léta narozenie syna Božího tisícího pětistého prvního, v neděli před svatú Margaretú, z rozkázánie nejjasnějšího knížete pána pana Vladislava Uherského, Če- ského oc krále oc, margrabie Moravského oc, jsouce vysláni my Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyšší hofmistr království Českého, z pánův téhož království, Jan z Lomnice na Mezříčie, nejvyšší hejtman markrabství Moravského, Karel z Vlašimě a z Úsova, z pánův markrabství Moravského; a z vládyk království Českého Jan Špetle mladší z Prudic, Zikmund z Šárova oc, a Zikmund z Chmelic, purgrabie hradu Pražského oc, a z markrabství Moravského Jakub z Šárova a na Krumsíně, hofrychtýř margrabství Moravského, a Hanuš Haugwic z Biskupic na Búzově, o tu různici, kteráž jest byla mezi důstojným u Boze otcem a pánem panem Stanislavem biskupem Olomúckým z strany jedné, a urozenými pány panem Jindřichem a panem Janem bratřími vlastními z Bozkovic a na Svojanově z strany druhé, o stavy a vody na mlejny vedenie, tu kdež oni pan Jindřich a pan Jan ten stav nad svrchním mlýnem v řece svej u městečka Březovej byli jsou zdvihli a sbořili, a skrze to sbo- ření ten svrchní mlejn vody jest neměl a mleti jest nemohl; a o druhý mlýn pod tím mlýnem nejbližšie páni Svojanovští pravili jsou, že bez povolení jich stav nad tím mlýnem státi neměl, ani voda na ten mlýn vedena měla býti. Archiv Český XVII.

Strana 2
2 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernářeina Páni Jich Mti i páni z vládyk nahořepsaní vzavše to na se mocně, s jich obojích stran dobrú vůlí, i o struhy dolejší pod tím mlýnem toho všeho pilně ohle- davše, i vypovídáme takto: Aby ten stav nad svrchním mlejnem zase udělán byl, však na tento způsob, aby na tej řece a na tom místě práh udělán byl, tu kdež stav byl, tak zvejší a na takovú mieru, aby tej řeky polovice na ten mlejn tou struhou udělanú volně jíti mohlo ku požitku těm oběma mlýnoma, bez překážky pánův Svo- janovských i budúcích jich všech držitelův na věčné časy zbožie Svojanovského i Bře- zovského. A druhá polovice tej vody ta jíti má starým tokem beze vší překážky kněze biskupa JMti i JMti poddaných Březovských, též na věčné časy, i JMti bu- doucích i vší kapitoly kostela Olomúckého. Item jestli že by pak pan biskup JMt. anebo kapitola Olomúcká anebo oni Březovští kdy z žádosti nebo z prosby to obdržeti mohli na páních Svojanovských nebo budoucích jich, aby jim tu všecku vodu propustili na ty mlýny, to na jich dobré vůli státi bude. O strúhy, kteréž jsou u samého městečka, jakož jsou vrbím zarostlý na straně pánův Svojanovských v prostředku tej řeky, to Březovští budú moci vysekati, vykopati, vyčistiti, aby mohla voda svobodně jíti a odpad svůj mieti, však tak stavu pánův Svojanovských nepřekážejíc ani jím co hejbajíce ani jeho skopávajíce. O napájení koní, dobytka oc v té řece a jí k svým ke všem potřebám braní a požívání: Oni Březovští toho požívati mají beze všech pánův Svojanovských pře- kážky i budoucích jich na věčné časy, buďto do sladovny, do lázní neb do pivovarův, k čemuž by jí koli potřebovali. Oni Březovští v tej řece ryb žádných lapati nemají bez vůle pánův Svojanovských. Co se břehu Březovských dotejče, ten Březovští budou sobě mocti spravovati, jak se jim zdáti a líbiti bude, na věčné časy beze vší překážky pánův Svojanovských. Tyto všecky věci, kusy, artykule, klausule slíbily sobě obě straně nahoře- psané věrně a právě zdržeti a skutečně zachovati na časy věčné. A my svrchupsaní pečeti naše vlastní k této smlouvě na svědomí přitiskli jsme, a každé straně jednu dali jsme pro pamět; a Zikmund z Chmelic svrchupsaný nemaje své pečeti při sobě, prosil jest urozeného a statečného rytíře pana Jana Špetle z Prudic, aby pečeť svou místo pečeti jeho k této smlouvě přitiskl. Jenž dán a psán v Březovej, léta a dne ut supra. 760. (l. XI.) Dobrá vuole na Novošice od pana Heralta a od pana Ladslava bratří z Kunstatu panu Vilémovi z Pernšteina. Na Hodoníně 1501, 1. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 97; měst. Brn. f. 56 b—57. Heralt a Ladslav bratřie z Kunstatu a na Hodoníně i s svými erby vyzná- váme . .. že jakož jmáme list a zápisy od najjasnějšieho knížete a pána pana Jiřieho

Strana 3
z roku 1501. 3 krále Českého a markrabie Moravského, Lucemburského a Slezského vývody a Lu- žicského markrabie dobré paměti, kterýžto list a zápis svědčí urozenému pánu panu Čenkovi Kunovi z Kunstatu, otci našemu dobré paměti, a jeho erbóm, v němž se zapisuje od kláštera Žďárského ves Novošice s lidmi úročními, s dědinami, s lukami, s rybníky, s potoky, se všiem a všeliakým příslušenstviem, jakož ta ves v svých mezích záležie, a to v XVC f. uherských na zlatě i na váze spravedlivých, jakož pak ten list královský všecky věci šíře a dostatečnějie v sobě zavírá a zavazuje; v kterémž listu takto svědčí dobrá vuole v tato slova: že ktož by ten list jměl s nadepsaného pana Kuny a jeho erbuov dobrú vuolí a svobodnú, tomu aby pří- slušalo plné právo všech věcí, kteréž se v tom listu královském zavírají a zavazují, úplně a docela. A jakož také máme list druhý potvrzenie od najjasnějšieho knížete a pána pana Vladislava Českého krále a markrabie Moravského, Lucemburského a Slezského knížete a Lužicského markrabie a již nynie i krále Uherského oc, pána našeho najmilostivějšieho, na list krále Jiřieho nadepsaný, kterýžto list a potvrzenie též urozenému pánu panu Čenkovi Kunovi z Kunstatu, otci našemu dobré paměti, a jeho erbóm svědčí, jakož pak ten list a potvrzenie již psané všecky věci dosta- tečnějie v sobě zavírá a zavazuje; v němž také dobrá vuole v tato slova: že ktož by ten list s již psaného pana Čenka a jeho erbuov dobrú a svobodnú vuolí [měl], tomu každému aby příslušalo to plné právo všech věcí, kteréž se v tom listu zapisují a zavírají. Protož my svrchupsaný Heralt a Ladislav bratří z Kunstatu i s svými erby, s dobrým rozmyslem a svých přátel radú dali jsme a tímto listem dáváme mocně svú dobrú a svobodnú vuoli na ty oba listy královská nahoře psaná i na to všecko, což se v těch listech zavírá a zavazuje, urozenému pánu panu Vilémovi z Pern- šteina oc a JMti erbóm a dědicóm i tomu každému, ktož by to jměl s nadepsaného pana Viléma a jeho erbuov dobrú vuolí a svobodnú, tak aby oni toho mohli užívati, jakž by se jim zdálo, tak jakž ti zápisové dále svědčí a zavazují v sobě, nic sobě ani svým erbóm a potomkóm tu nepozůstavujíce, než všecko úplně a docela od sebe a erbuov svých odlučujem tímto listem a převozujem na urozeného pána pana Vi- léma svrchupsaného a na jeho erby aneb na toho každého, komuž by oni toho přáli. Tomu všemu na svědomie a na zdrženie my svrchupsaní Heralt a Ladslav bratřie pečeti naše vlastnie k tomuto listu jsme přivěsili; a pro lepšie jistotu při- prosili jsme urozeného pána pana Jana z Lompnice a na Náměšti, a urozených vládyk, Mikuláše z Zástřel [sic] a na Miloticích, Filipa z Zástřel a na Kyjově, Jaroše z Ze- linek, sudí menšieho práva v Brně, Jiříka Herynka z Slupna a na Kobylnicích, OIdřicha z Vojkova na Jiřikovicích, že jsú své pečeti vedle našiech na svědomie při- věsili, jim a erbóm jich bez škody. Jenž jest dán a psán na Hodoníně v sobotu*) den svatého Jiljí, léta od narozenie božieho tisícého pětistého prvnieho oc. Výtah AČ. VI. 540 č. 355. — * Den sv. Jiljí čili 1. září 1501 padl na středu. 1*

Strana 4
4 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 761. (o. XIIII.) List správní od pana Heralta z Kunstatu na louku Naželidskú panu Vilémovi z Pernšteina. Na Hodoníně 1501, 16. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 99; arch. měst. Brn. f. 58. Já Heralt Kuna z Kunstatu a na Hodoníně vyznávám ... že s dobrým roz myslem a svých přátel radú prodal sem a mocí listu tohoto prodávám lúku svú dě- dičnú, kteráž ležie podle luk Němčicských, kteráž slove Naželická, kteráž jest sama v sobě zamezena a založena hranicemi, tak jakož jsem ji sám držal, nic sobě tu ani erbóm svým práva, panstvie ani kterého vlastenstvie na tom nezachovávaje ani po- zůstavuje, než to sem všecko prodal ku pravému dědicstvie a dědičnému jměnie, drženie a požívánie urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfnšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, a jeho erbóm za Ij“ � a XX I míšen- ských, počítajíc za každú kopu LX g. a za každý groš VII d. malých obecně ber- ných, kteréž jsem již od něho hotové, plně zaplacené vzal. A protož já svrchupsaný Heralt Kuna z Kunstatu i s svými erby, jistec a první zprávce nahoře i dole psa- ných věcí, a my Vácslav z Dúbravice a na Osovém, Jan Žampach z Potšteina a na Žampachu, Znatha z Kukvic na Rosicích, Jaroš z Zelenek, sudí menšieho práva markrabstvie Moravského, Znatha z Melic a z Prus, Wolfhart Plangkar z Kynšperku a na Biskupicích, rukojmie oc. Leženie obyčejné. Jenž jest dán a psán na Hodoníně ve čtvrtek den svaté Lidmily léta od narozenie božieho tisícého pětistého prvnieho oc. Výtah tištěn AČ. VI. 540 č. 356. 762. (o. XIIII.) List krále Vladislava, jímž pánóm Thovačovským ves Klepothovice panenskú v opravu zapisuje. Na Budíně 1501, 6. listop. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 475; arch. měst. Brn. ſ. 162 b-163. My Vladislav ... oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vzneseno jménem urozeného Adama z Cimburka a s Thovačova, věrného našeho milého, kterak předkové jeho od dávních let opravu jsú jměli k Thovačovu i on také podnes má na vsi řečené Klepotovice, pannám kláštera s. Jakuba v Olomúci příslušející, než že na to listu a potvrzení žádného nemají; a při tom nás prosil, abychme jemu, dě- dicuom a budúcím jeho list náš dáti a toho potvrditi ráčili, tak aby ji svobodně jmíti, držeti a jí požívati mohli. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Adama, kteréž nám činiti má a povinen bude, čímž k sobě od nás milosti naší ná- chylnější a hotovější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královsků v Čechách a jakožto markrabie Moravský dali jsme opravu témuž Ada- movi, dědicuom a budúcím jeho na vsi Klepotovicích svrchupsané a tímto listem dá- váme, tak aby oni lidi v též vsi obývající nynější i budúcí v své opravě měli, drželi

Strana 5
z roku 1501. 5 a jich před každým, kdož by na ně jakú mocí sahati chtěli, bránili a obhajovali, jakožto páni jejich opravní, tak jako svých vlastních a dědičných lidí; za kterúžto opravu ti lidé mají jim a povinni budú to činiti, což pánuom opravním spravedlivě činiti mají; a mimo to nemají na ně výše sahati a jich obtěžovati žádným obyčejem. Přikazujíce hajtmanu i jiným úředníkuom margrabstvie Moravského nynějším i bu- dúcím věrným našim milým, abyšte nadepsanému Adamovi, dědicuom i budúcím jeho v opravě vsi svrchupsané žádných překážek nečinili, ani jiným dopustili činiti, tak aby jí volně užívati mohli, jakožto předkové jejich činili. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně v sobotu na den s. Linharta léta oc M'CCCCCT a království našich Uherského dvanáctého, Českého třidcátého I°. Výtah AČ. VI. 540 č. 357. 763. (n. XIII.) List správní od Žopského na Polúvsí, [kterouž ves prodal s tvrzí i se vsí Dubem Vilémovi z Pernšteina za 800 fl. uh.] 1501, /2. prosincel. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. 165; arch. měst. Brn. f. 97. Já Jan [z] Žop a [na] Neplachovicích i s svými erby a potomky vyznávám . .. že s dobrým rozmyslem a přátel svých radú dobrovolně prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám a postupuji své vlastní zboží a dědicstvie svobodné a nikomu ne- závadné, totiž ves Polúvsí s tvrzí a s dvorem, a ves Dub se všiem jich příslušen- stviem, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s pastviščemi, s horami, s lesy, s doly, s háji, s luhy, s chrastinami, s lovy, s hony, s mezemi, s lidmi platnými i neplatnými, s robotami, s užitky a puožitky i se všemi poplatky, s řekami, s břehy, s rybníky, s rybniščemi, s potoky tekutými i netekutými, s jezery, i se všiem plným právem, panstviem a příslušenstviem, jakož to zboží svrchupsané od starodávna v svých mezech v každé i každých zvlášče záleží a jsú vyměřena, nic sobě ani svým erbóm ani budúcím potomkóm pánóm práva, panstvie ani kterého vlastenstvie nezachovaje, tak jakož jsem to jsám držel, než to jsem všecko prodal ku pravému dědicstvie uro- zenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, a jeho dědicům i tomu každému, ktož by ten list jměl s jejich dobrú a svobodnú vuolí, aby též právo k těm ke všem věcem v tomto listu psaným [měl] jako kupitelé svrchupsaní, za osm set zlatých dobrých uherských, kteréž jsem od nich hotové úplně a docela zaplacené vzal. A protož já svrchupsaný Jan, jistec a první zprávce nahoře i duole psaných věcí, a my Hyncík Berka z Násilé a na Heralticích, Bernart z Vrbna a na Bruntáli, Jan Lechvicský z Vosic, Jan z Bobolusk a na Sosnově, Tětech z Liškovic, Krištofor

Strana 6
6 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina z Hradčan a na Klimšteině, rukojmie a spravedlivie správce oc. Ležení obyčejné. Jenž jest dán a psán anno 1501 [ve čtvrtek před sv. Barborou v Opavě.] Výtah tištěn AČ. VI. 540 č. 358. 764. Nález soudu zemského ve při mezi Vilémem z Pernšteina a Markvartem Valeckým z Mírova o dílčí listy dané v uschování Vilémovi na Pernšteině. 1501, 10. pros. — Brn. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně č. 6, f. 119 a, b. L. 1501, sedění třetí fer. VI. post concepcionis beate Marie Virginis. Na žádost a psaní pana Viléma z Pernšteina, najvyššího hofmistra království Českého, a na žádost Markvarta Valeckého z Mírova o listy dílčí mezi nebožtíkem Sigmundem Valeckým a týmž Markvartem bratřími z Mírova, kteréžto listy jmenovaný Sigmund na Pernšteině schovati dal panu Vilémovi z Pernšteina oc bez přítomnosti a vědomí druhého bratra. Jakož pak týž pan Vilém v svém svědomí vyznává takto: že tru- hlice, kteréž jemu schovati dal Sigmund Valecký nebožtík na Pernštein, prosil jest jeho, aby jemu tu schovány byly, pravě, že sú v nich jeho věci a Markvarta bratra jeho. Než pan Markvart jeho jest za to neprosil, aby on toho choval na Pernšteině, ani jest s ním o to mluvil, a že pan Vilém také nevěděl, co jest v těch truhlicích. Poněvadž pak Markvart praví, že těch listuov nikda jak živ neměl ani viděl, ani o nich věděl, ani také svědkuov za pečeti prosil; a to provodí listy Jiříka a Ště- pána bratří vlastních z Mukoděl a Mikuláše Tulešického z Peče, kteříž vyznávají, že jich Markvart nikda za to nežádal, aby k tomu listu pečeti své přivěšovali. K tomu také ukázal seznání pana Sigmunda z Dúbravice a Jana Rájeckého strýce svého, kdež vyznávají, že když o tom slyšeli, že by se jmenovaní bratří Valečtí rozdělili, že pan Sigmund z Dúbravice s nebožtíkem Sigmundem Valeckým mluvil, proč jest to učinil; a on jemu řekl: „Však sem se s ním nerozdělil, než podělení sme učinili.“ A Jan Rájecký vyznává, že jest měl o to řeč s Sigmundem Valeckým strýcem svým, co se živnosti jeho a bratra jeho Markvarta dotýče, jak sú to mezi sebú spuosobili, a on jemu pověděl, že rybníkuov a platuov každá strana ví, kterak užívati má. I ptal se jeho řka: „Zda ste se již rozdělili?“ A on jemu řekl: „Ještě sme žádného rozdielu mezi sebú konečného neudělali.“ A to se nedlúhý čas před jeho smrtí dálo. A nad to vzal jest to před námi Markvart častopsaný k svej víře, k svej cti a k svej duši, že jest těch listuov nikdá neviděl ani o nich věděl, ani za pečeti k těm listóm prosil. — Páni nalezli, že ti listové dílčí žádné moci nemají. 765. Čeněk z Barchova a na Dašicích, maje od krále Vladislava majestát na mýta v Ko- stěnicích a v Dašicích a pohnán jsa o ně k soudu zemskému od měštan Pardubských, odřekl se jich smlouvou s Vilímem z Pernšteina k dobrému jeho poddaných. Datum s. 1. den Mla- ďátek [28. pros.] 1501. AČ. VI. 540 č. 359.

Strana 7
z roku 1501. 766. List krále Vladislava druhý panu Janovi z Lomnice na duom v Olomouci, [jejž osvobozuje od břemen městských]. 1501. — Cod. Pernst. arch. měst. Brn. f. 243 b. My Vladislav . . . že sme prošeni od urozeného Jana z Lomnice na Mezříčí, hajtmana markrabství Moravského, věrného našeho milého, jakož má a drží duom v městě našem Olomúci v ulici České ležící mezi domy Malého Pavla cichnéře z strany jedné a Staňka lazebníka s strany druhé, kterýž jest vystavil duostojný bratr Jan někdy biskup Varadinský, abychom mu jej, dědicóm, erbóm a budoucím jeho ze všech lozunků, berní i jiných všech daní a poplatkuov buď do komory naší aneb k městu tomu příslušejících vyníti a na věčné časy vysvoboditi ráčili. Kteréžto prosbě nakloněni jsouce pro služby téhož Jana, kteréž jest nám mnohé a užitečné hotově a netesklivě činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich, mocí královskou a jakožto markrabie Moravský vysvobodili sme a vyňali svrchupsaný duom jeho v městě a ulici nahoře dotčené ležící ze všech lozunkuov, berní, daní a poplatkuov, buďto nám a do komory naší příslušejících aneb k městu tomu, a tímto listem vysvobozujeme, vynímáme a prázen činíme, chtíce tomu, aby on jej i s dědici, erby a budoucími svými svobodný a ze všech a všelijakých městských povinností vyňatý a vysvobozený jměli, drželi, jeho požívali aneb s ním jako s svým vlastním učinili a učiniti mohli, jakž by se jim zdálo a vidělo, nyní i v budoucích věčných časích, a to bez překážky naší, budoucích našich králuov Českých a markrabí Moravských i jiných všech lidí. Však také nechtíce, aby takovým vysvobozením domu toho měščané naši Olo- múcsčí jakú škodu na lozuncích a poplatcích, kteréž nám do komory naší platí a dá- vají, nésti měli, dopustivše vysvobození domu toho k vuoli a k přímluvě naší, tak jsme je v tom opatřili, že takové lozunky a poplatky, kteříž z domu toho nám do komory naší přicházeli, a již z toho vyňat a vysvobozen jest, každý rok sobě oni i budoucí jejich z těch sum, kteréž nám do komory naší platí a dávají, pět hřiven grošuov českých vyrážeti beze vší překážky, tak jakož na to list náš zvláštní, mají. A ne- chtíce také, aby potomně ke škodě naší i budoucích našich králuov Českých a mar- krabí Moravských též i tomu městu které se ujmy a škody skrz taková vysvobozo- vání domuov v témž městě dáti a přicházeti měly, také sme je při tom i v té věci opatřili, že toho více bývati nemá, jakož ty všecky věci ten jejich list, kterýž na to od nás mají, šíře v sobě a dostatečněji drží, svědčí a zavírá. Přikazujíc podkomořiemu markrabství Moravského a opatrným purgmistru a konšelóm města Olomúce nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyšte vy při tom našem vysvobození domu svrchupsaného téhož Jana, dědice, erby a budoucí

Strana 8
8 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina jeho jměli, drželi a zachovali nyní i budoucně beze všeho přerušení, pod zachováním milosti naší a budoucích našich králuov Českých a markrabí Moravských. A ktož by tento list měl s svrchupsaného Jana, dědicuov, erbuov neb budoucích jeho dobrú vuolí a svobodnou, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomí oc. Datum léta V I°. 767. 1501 král Vladislav nařizuje Vilémovi z Pernšteina, aby při soudu komorním s osta- tními soudci pilně nahlédli a uvážili privilegia Budějovských, kterýchž tito užiti mají, je-li obrana jejich proti úředníku celnímu spravedliva. (Ze seznamu archivu Česko-Budějovického, kterýž po r. 1803 kanovník Josef Pinkas byl sepsal. Listina původní nenachází se již v jme- novaném archivu městském.) 768. (q. XVI.) Smlúva mezi rybáři páně Adamovými [Tovačovského z Cimburka] a mezi rybáři Olomúckých měšťan o ryby lovenie na Samici Moravě. V Olomúci 1502, 8. ledna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 476; arch. měst. Brn. f. 163b-164. Já Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyššie kancléř královstvie Českého, známo činím . .. že jsem učinil smlúvu dobrovolnú a dokonalú mezi urozeným pánem panem Adamem Thovačovským z Cimburka a na Mladém Boleslavi synem mým milým s jedné, a múdrými a opatrnými pány purgmistrem a radú města Olomúce s strany druhé, a to takovúto: jakož jsú již dotčení purgmistr a rada pohnali pana Adama Thovačovského, kderak by mimo starodávní obyčej bránil a hájil rybářóm Olomúc- ským udicemi povrchní na Moravě Samici ryb loviti oc; kdežto já chtěje, aby takový půhon mezi stranami výš psanými pominul a raději dobrá vuole mezi nimi aby byla, takto sem je o to smluvil a srovnal: Item najprvé že rybáři Olomúcských mají na té vodě Moravě toliko na Sa- mici svobodně povrchní udicí na člunek jezdíc ryby loviti, a jiným nižádným lovem nemají aniž moci budú jmíti loviti, bez překážky lidí páně Adamových. Item rybáři páně Adamovi mají a moci budú týmž vším obyčejem na jich gruntích Olomúcských na Moravě též povrchní udicí na té vodě Samici bez pře- kážky loviti. Item toto sú sobě jedna každá strana znamenitě vymínili, že ti, kdeříž by jezdili po takových lovích s kderéžkoli strany, buďto lidé páně Adamovi nebo lidé Olomúcských, nejmají v zakúpených řekách a vodách sobě překážeti jiným jakýmžkoli obyčejem. Pakli by který v tom nalezen a postižen byl, takový trestán býti jmá pod[Ije zaslúženie svého. Tomu na svědomie já svrchupsaný Jan z Šelnberka svú vlastnie pečet k této smlúvě skrze mne učiněné a vypověděné mezi stranami výš psanými přivěsiti jsem

Strana 9
z roku 1501 a 1502. 9 rozkázal; a pro širšie pevnost již dotčené strany pečeti své k zdržemnosti [sic] ne- pohnuté na věčné časy a budúcí podílje mé přivěsili jsú dobrovolně k tomu se při- znávajíce. Kderúžto smlúvu jedna každá strana v táž slova pod pečetmi výš dotče- nými napsanú na pergameně jmíti jmá. Jenž jest dán a psán v Olomúci v sobotu po svatých třech králích léta božieho M'VCII° oc léta. 769. (q.) List krále Vladislava panu Vilémovi z Pernšteina, jímž převodí právo toho listu na pana Viléma z Pernšteina, který jsú udělali Matěj opat a Trojan i všecek konvent kláštera Tře- bíckého rukojmím, kteří za opata slibovali.*) Na hradě Pražském 1502, 15. února. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 401; arch. měst. Brn. f. 133. My Vladislav . . . oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl uro- zený Vilém z Pernšteina, najvyšší hofmistr království Českého, věrný náš milý, ozna- muje nám, kterak má list a zápis od opata Matěje aneb vod Trojana a vod kon- ventu kláštera Třebíckého, kterýž jsú na sě udělali a jím se zapsali rukojmiem, kteří za ně slibovali, oznamuje nám při tom, je jest von rukojmie ty, kterýmž se byli tiem listem zapsali, z toho slibu vyvadil; proše nás pro uvarování budúcích škod a nesnází, které by naň snad a na dědice jeho v potomních časiech přijíti mohly, abychme naň a na dědicě jeho moc a právo listu tohoto převésti ráčili. Jehožto slušnú žádost znajíce a k prozbě jeho pro služby, kteréž jest nám mnohé věrně a platně činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým ruozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách a jakožto margrabie Moravský přenesli jsme a převedli všiecku moc a právo listu napřed dotčených opatuov a konventu kláštera Třebíčského na téhož Viléma, dědice a budúcie jeho, kterúž jsú koli napřed dotčení rukojmie jměli, a tímto listem přenášíme a převodíme tak a tím obyčejem, aby oni všeho toho, jak a pokud se již psaní opat a konvent rukojmiem svým zapsali a zavázali, užívali a užívati mohli, jako voni rukojmie, kterýmž list tento svědčí, bez umenšení a bez zmatkuov i všelijakých překážek od nás i budúciech našich, králuov Českých a margrabí Moravských i jiných všech lidí. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Viléma, dědicuov a budúciech jeho dobrú a svobodnú vuolí, chceme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v úterý po svatém Valentinu léta božieho tiesiecieho pěti- stého druhého, a království našich Uherského dvanáctého a Českého třidcátého prvního. Téhož dne převedl král Vladislav na Viléma z Pernšteina právo listu, kterýž udělali Jan převor kláštera Třebíckého, Dominik probošt v Luze, bratr Mates i všecek konvent kláštera Třebíckého rukojmím, kteříž slibovali za ně, (ne za opata Trojana, jako v dipl. Palack. AČ. VI. 540 č. 360). *) Viz listinu v AČ. XVI. 109 č. 55 z 12. listopadu 1444. Archiv Český XVII.

Strana 10
10 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 770. Král Vladislav dává Hynkovi z Kunštátu na Polné list mocný, aby všecek statek svůj dědičný, manský aneb zápisný, kterýž v království Českém neb markrabství Moravském má, dáti a poručiti mohl komužkoli, kromě duchovních osob. Datum na hradě Pražském v středu po sv. Valentinu (16. ún.) 1502. Cod. Pernst. mus. král. Česk. — Výtah AČ. VI. 540 č. 361. 771. List krále Vladislava, kterýmž dává výplatu na tvrzi a městečku Týnci nad Labem Vilémovi z Pernšteina a synům jeho Janovi a Vojtěchovi. Na hradě Pražském 1502, 7. února. AČ. IV. 205, výtah AČ. VI. 540 č. 362. 772. Král Vladislav připisuje Vilémovi z Pernšteina na zboží kláštera a města Třebíče nad sumy, kteréž na tom již zapsané má, ještě 3000 [P gr. č. Datum na hradě Pražském v středu před květnou neděli (16. března) 1502. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. fol. 394; měst. Brn. fol. 130. — AČ. VI. 541 č. 364. 773. Král Vladislav potvrzuje obdarování, kterýmž Vilém z Perušteina osvobodil město Třebíč, všecka městečka a vesnice kláštera Třebíčského a proboštství Měřínského od odúmrtí, kteréž jsou dříve opatství a proboštství tomu příslušely. Datum na hradě Pražském v pátek před květnou nedělí (18. března) 1502. Orig. perg. města Třebíče. 774. (h. VIII.) List od krále Vladislava pánu [Vilímovi z Pernšteina], kdež dává JMti, co by na boření věže Třebícké naložil, že při postupování zámku jemu to má zase navráceno býti. Na hradě Prašském 1502, 18. břesna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 394 b; měst. Brn. ƒ. 130 b. My Vladislav . .. oznamujem listem tímto všem, že jest na nás vznesl urozený Vilém z Pernšteina, najvyššie hofmistr království Českého, věrný náš milý, oznamuje nám, že ta věže, kteráž jest v klášteře Třebíckém, velmi jest za času obležení téhož kláštera děly zbita a skažena, a že týměř jako na pádu stojí, kteráž když by se zbořila, znamenitů by škodu na stavení kláštera toho učinila; proše nás, abychme povolení k tomu jemu dáti naše ráčili, aby on tu věži obořiti sám dal a kamením tím zdi staré opraviti kázal, a což by na boření té věže naložil, to aby jemu aneb dědicóm jeho zase při vyplacování kláštera toho dáno a s jinými zápisnými sumami zaplaceno bylo. Jehožto slušnú žádost znajíce, z dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto markrabie Moravský svolili jsme k tomu a tímto listem svolujeme, k tomu naše konečné povolení dávajíce, aby on Vilém tu věži kláštera

Strana 11
z roku 1502. 11 svrchupsaného zbořil a zbořiti mohl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, a což na boření jí a na opravování starých zdí naloží, a to ukáže, při vyplacování kláštera a zboží toho Třebíčského má to jemu aneb dědicóm jeho od nás aneb od budúcích králuov Českých a markrabí Moravských aneb od těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, zase zúplna a dokonce dáno a zaplaceno býti při jiných sumách, kteréž na tom zboží zapsané má. Než když se ta věže zboří, mají se tím kamením zdi staré kláštera toho opravovati tak a potud, pokudž toho potřeba kázati bude. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v pátek před květnú nedělí léta božího M°V°II, a královstvie našich Uherského XII° a Českého XXXI°. Výtah tištěn AČ. VI. 541 č. 365. 775. List od krále Vladislava panu Vilémovi z Pernšteina, jestliže by komu JMt dal na zboží Hlubockém výplatu, že to žádné moci nemá. Na hradě Pražském 1502, 23. března. — Cod. Pernst. arch. mus. král. Česk. f. 196. My Vladislav . .. oznamujem listem tímto všem: Jakož sme před některými léty zapsali a zastavili v jisté sumě zámek náš Hlubokú se vším jeho příslušenstvím, kteréž k němu od staradávna příslušelo a přísluší, urozenému Vilémovi z Pernšteina najvyššímu hofmistru království Českého věrnému našemu milému, i nechtíce, aby v tom držení a požívání jeho od koho buď jaký zmatky aneb překážky nyní ani budúcně jměl, než toho zámku a zboží Hlubockého se vším jeho a všelijakým pří- slušenstvím tak užil a užiti mohl, jak sme je jemu a dědicům jeho zapsali a zasta- vili: a protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich takto sme jeho v držení a požívání jeho opatřili a tímto listem jakožto král Český opatřujem. Poněvadž jsme jemu zámek a zboží to se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, kteréž k němu od staradávna přísluší, zapsali a zastavili, dali-li sme v tom času komukolivěk buď na kterých vsech aneb jakýchkoli jiných příslušnostech z nevědomí, omylu aneb z ne- paměti, aneb potom bychme kdykoli dali jakú výplatu, takové dání aneb zapsání nemá jmíti a nebude žádné moci ani které stálosti a pevnosti nyní ani budúcně proti jeho předešlému zapsání, kteréž od nás má, než má to on sám, což jest buď po tom zapsání vyplatil aneb ještě vyplatí, ješto k témuž zámku a zboží přísluší, i s dědici svými jmíti, držeti a toho požívati tak a tím obyčejem, jakož zápis jeho, kterýž od nás na to má, v sobě zní, drží a vokazuje, a to bez našie a budúcích našich králuov Českých i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomí pečet naši krá- lovskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v středu po květné neděli léta božieho tisícého pětistého druhého, a království našich Uherského dvanáctého a Českého třidcátého prvního. Výtah AČ. VI. 541 č. 366. 2*

Strana 12
12 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 776. List krále Vladislava, kterýmž k žádosti stavův ustanovil, že hrabata, kteříž v Čechách se usadili, nad panské rody staré české vyvyšovati se nemají, a za pány držáni býti mají. Na hradě Pražském 1502, 23. břesna. — Orig. v arch. zemsk. v Praze; Cod. Pernst. mus. král. Čes. CCCVI. List královský o hrabie. My Vladislav . . . oznamujem listem tímto všem, ktož jej uzří nebo čtúc sly- šeti budú, že jsú přistúpili před nás páni královstvie Českého, věrní naši milí, a před- ložili jsú nám, kterak od starodávna za předkuov našich ten obyčej vždycky jest za- chováván byl v království Českém, kterýž by kolivěk hrabie z cizích zemí do tohoto královstvie se vstěhoval, že zde v tomto království jináč držán nenie, byl-li jest sta- rodávnieho rodu hrabského nebo panského, než toliko za pána mezi jinými rody panskými; i prosili jsú nás, abychme je při tom zuostaviti a jim toho milostivě po- tvrditi ráčili. My znajíce v tom jejich slušnú prozbu a majíce vo tom jistú zprávu, že jsú se mnozí rodové za předkuov našich, i také za nás, do tohoto královstvie vstěhovali, a že jsú za jiné neodbývali, než mezi jinými za pány české: protož my jim toho potvrzujem tiemto listem, chtiece tomu konečně, jestliže by který hrabie, buď že by se prve do královstvie Českého vstěhoval, aneb potom kdy že by se vebral a statek v této koruně že by měl, že se tiem hrabstvím zde v království ani také jinde nad pány České výšiti nemá nižádným obyčejem, než podle let svých mezi pány má místa užívati, byl-li by rodu starožitného; pakli by který byl vnově vyzdvižený hrabie nebo pán, že ten má držán býti, tak jakož o tom zřízenie dskami učiněné a námi potvrzené šíře to v sobě držie a zavírá. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto jsme přivěsiti kázali. Dán na hradě Pražském v středu po květné neděli léta božieho tisícieho pětistého druhého, a královstvie našich Uherského dvanáctého a Českého třidcátého prvního. Ex mandato proprio maiestatis regiae. S přivěsenou zachovalou pečetí. — In rubro: Pánóv královstvie Českého výsada na to, že hrabí, kteříž by koli do koruny České sě vebrali, nemají nad pány a rody staré české vyššieho miesta držeti. MCCCCCII. — Registrata. 777. (n. XIII.) Kvitancí od pana Petra z Roznberka panu Vilémovi z Pernšteina na Vm. Na Českém Krumlově 1502, 13. června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 98b; arch. měst. Brn. f. 57 b—58. Já Petr z Rozmberka vyznávám ... Jakož urozený pán pan Vilém z Pern- šteina a na Helfenšteině, najvyššie hofmistr království Českého, dlužen byl jest mně a panu Okovi a panu Oldřichovi z Rozmberka, bratřím mým, tři tisíce zlatých uher- ských a dva tisíce kop na počet míšenský, za každú kopu třidceti grošuov českých

Strana 13
z roku 1502. 13 rázu Pražského počítajíc, podle listuov dvú nám na to od něho pod jeho pečetí a podle něho některých pánuov a některých dobrých lidí pečetmi a svědomie[m] udělaných, že mi jest tu sumu tři tisíce zlatých uherských a IIMI na počet míšenský svrchudo[t]- čených dal a zaplatil. Kteréžto zlaté i groše nadepsané já sem od sebe a na místě svrchupsaných pana Oka a pana Oldřicha bratří svých dnes datum listu tohoto od něho přijal hotové úplně a docela; ale že sem listů svrchudočených od svrchupsaného pana Viléma z Pernšteina mně a bratřiem mým na to udělaných bez lsti nalézti ne- mohl jemu k navrácenie, protož jej pana Viléma svrchupsaného z nadepsané sumy zlatých a grošuov sám od sebe i jménem a na místě bratřie svých kvitoval jsem a prázdna učinil, a mocí listu tohoto kvituji a prázdna činím, a listy svrchudotčené umořil jsem a mořím a konečně v nic obracuji, kterýmiž jakožto umořenými a v nic obrácenými, ač by kdy nalezeni byli, svrchupsaný pán ani jeho dědici a budúcí ode mne a od bratří mých a dědicuov našich i konečně od nižádného člověka věčně na- pomínáni býti nemají obyčejem nižádným. Tomu na svědomie pečet svú vlastnie roz- kázal sem přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie Syna božieho tisícého pětistého druhého v pondělí před svatým Vítem oc. Výtah AČ. VI. 540 č. 363. 778. Narovnání sporu mezi Vilémem z Pernšteina a Králové-Hradeckými o stav, struhu, hráz, o luhy, držení vody oc. 1502, 24. června. — Lib. docum. I. ab a. 1532 f. 81 v městském museu v Hradci Kr. V červených památných E. 19. My Petr Zvieřetický z Wartmberka a z Byd- žova, Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce, Bořek z Dohalic seděním tudíž, Beneš z Sendražic a na Městci. Jakož jsou na nás mocně přestali urozený pán pan Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině nejvyšší hofmistr království Českého s jedné, a múdří a opatrní páni purgmistr a konšelé města Hradce Králové nad Labem z strany druhé, jakož jest byla mezi námi [čti: nimi] ruoznice vznikla o kusy tyto, jakož pán list mocný na to nám dal, a oni purgmistr a konšelé též dali od sebe i ode vší obce: Item nejprve z toho páni Hradečtí pana hofmistra vinili jsou, že stav, kterýž na Labi má, ten že jest vyvejšil jim ke škodě, a tím vyvejšením škodu že jim činí na lukách, na mlýnech, kteří pod městem jich leží, jakož sou pak nás na to vodili a to nám všecko ukazovali, a na to svědky páni Hradečtí i JMt pán z obú stran jsou vedli. Druhý kus oni páni Hradečtí jsou žalovali o strúhu, kterúž pán jest udělal, kterouž vede vodu z Labe na mlejn a na rybníky; a na to jsou také svědky s obú stran vedli, táhnúce se na to obě straně; pán pravil, že by ji v svém dělal, a páni Hradečtí pravili, že by v jich udělána byla.

Strana 14
14 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina Item třetí kus, žalovali páni Hradečtí, co se hrazí dotýče povyšování proti Březhradu, pravíce, že by se jim škoda dála zvýšením těch hrází; a pán jest pravil, že sou ty hráze od starodávna byly, ale že jsou byly sjezděné, a z té příčiny po- výšiti jich a opraviti musil, aby voda tudy se nepřelívala a ve vsech jim škod ne- činila; a na to jest pán svědky vedl, že sou ti lidé těch prvních hrází, kteréž jsou tu prvé bývaly, vždycky hájívali, kdy jest voda veliká přišla, aby do vsi jim se ne- přelívala, a pravíc, že sou té hráze hatili ruostkami i jinými bráněními, aby tudy voda ke vsi jim se nepřelívala. Item čtvrtý kus, když jsme v první naší vajpovědi vypověděli, což se luhuov dotýče, že na to pohledíc, jim chcme o to konec učiniti. Item my svrchu psaní ubrmané, slyšíce jich pře, odpory, líčení i svědky, a nejvíce mlynáře přísežné, kteří sou na to podle prvnější vajpovědi vysláni, takto o tom nalézáme a mocně jakožto mocní ubrmané vypovídáme: Item nejprve což se stavu na Labi dotýče, tu jsme přivedli mlynáře přísežné na radu a rozkázání krále JMti, že jsou s námi jeli, počavše od mlejnuov pod městem po Labi až k stavu tomu, a tu všecky proudy a východy toho Labe na louku v každém místě sou nám ukazovali oni páni Hradečtí před týmiž mlynáři. Až na ten stav jsme přijeli, kdež praví, že by se jim skrze povýšení toho stavu utoponím [sic] škoda dála; tu jsme vstoupili na týž stav s mlynáři přísežnými, a tu na jich pří- sahy a závazky, kteréž mají ke vší zemi, tázali jsme se jich, děje-li se škoda jaká pánuom Hradeckým tím topením, pokudž nyní voda stojí na stavu. Tu oni zname- navše z vody, pověděli sou nám na své přísahy, vzevše to i k své duši, že tú vodú nynější, pokudž nyní stojí na stavě, pánuom Hradeckým žádná se škoda neděje. Tu jsme hned, jakž ta voda stojí, majíc od mlynářuov toho takovú zprávu podle jich přísah a svědomí, kázali kuol sřezati a cejch na ten kuol položiti, a při tom s obú stranú mají se takto zachovati: že pan hofmistr na tom stavě ani jeho dědi- cové a budoucí vejše vody držeti ani zdýmati nemají, mimo ten cejch, týmiž mlynáři přísežnými položený; a pan hofmistr i jeho dědicové a budoucí mají sobě stav přímo přes Labe dělati k té míře cejchované, a v tom stavu práh sobě položiti proti splzii [sic], srovnajíc jej k tomu cejchu, tak aby voda na tom prahu vajše nestála, nežli s cejchem zároveň. A budeli chtíti pán sobě ponížiti toho prahu, proto aby plavci volně plynúti mohli, to pán bude moci učiniti. Než byla-li by voda malá, tehdy pán bude moci sobě na tom prahu hrazditi potud, pokud cejch ukazuje, aby voda stála, a vejše nic. Jestližeby Labe zvodníce se, vystaupilo nad ten cejch vejše jakž- koli podle svého zvodnění, tak že by vody mnoho přebejvalo, a tak kvapně doluov že by spadnúti nemohla, tím pán povinen býti nemá. Což se pak bokuov od břehu dotýče, kterýž slove Hrádkovej, ty pán sobě moci bude dělati, hrazditi a vejšiti, po- kudž potřeba kázati bude, a od břehu do vody s obú stranú ty boky může pán

Strana 15
z roku 1502. 15 vejšiti pro břeh šesti neb sedmi loket zdélí na každé straně. Nebo sou mlynáři vy- znali, že jest to za právo na každém stavu, že sobě to může na každý opevňovati pro břehy. Ale proto vejše nad ten cejch topiti nemá, leč by voda zbytečně přibytá přišla. Item což se pak strúhy týče, kdež oni páni Hradečtí viní pána, že by v jich dělal gruntích, a pán zase praví, že jest v svém dělal, a na to sau svědky vedli s obú stranú. A když jsme na mezích stáli, tomu jsou úředníci páně neodpírali, by něco v gruntích pánuo Hradeckých té struhy nebylo. Toto takto vypovídáme: Po- něvadž pán sobě, přijav něco gruntuov pánuov Hradeckých, sobě tu strúhu k užitku vede, aby pán tee strúhy i jeho dědicové a budúcí užíval a jí sobě vodu předce vedl v těch mezích, jak jest nyní; a pán zase místo toho, což jest v jich udělal, aby pánuom Hradeckým tu strúhu a vodu pustil, kterouž sou sobě přes Království vedli, kteréž byli jsme ve první výpovědi naší odřekli, a pan hofmistr aby se k tomu i s dědici svými listem pod pečetí svú přiznal, že takovému JKMti obdarování pánuov Hradeckých povolení své dává, a tehdy páni Hradečtí mají zůstati při tom majestátu a obdarování krále JMti na časy věčné a budoucí. A což se té vody tejče, kteráž jest chodívala Křepelkovi, člověku páně hof- mistrovu, na jeho rybníčky: jestliže oni páni Hradečtí tu vodu sobě předce povedou, tehdy aby jemu Křepelkovi také tee vody upouštěli, a trubka aby byla vložena, pokudž by jemu z té strúhy pánuov Hradeckých voda jíti měla. Toto zvláště při tom vymieňujem: jestliže by páni Hradečtí těm lidem Bělečským aneb jiným páně hofmistrovým jakou škodu na dědinách neb gruntích, přes kteréž ta voda a strúha jde, učinili, ty škody aby jim páni Hradečtí napravili podle pana Mikuláše Trčky schválenie. Item jestliže by pak páni Hradečtí této svrchu [....] u Bělče za onu, což jest v jich uděláno, přijíti nechtěli, tehdy jinak takto vypovídáme o tom: Jakož sou páni Hradečtí svědky vedli i majestáty ukazovali, že by ta strůha skrze jich luhy dělána byla, a pán proti tomu svědky vedl, že jest louka i dědina člověka jeho, až po tu strúhu [čti: cestu], kteráž za strúhú jest, o tom takto nalézáme: Poněvadž oni páni Hradečtí netáhnou se na louky, ani jich majestátové toho dokazují, než toliko na luhy, a pán provedl s týžmi dobrými a urozenými lidmi a mnoho jinými chudými, že jest ta louka a dědina po tu cestu, kteráž jest za struhou, člověka páně a že sou na ní samé vrby sadili; poněvadž pán provedl jest, že ta strúha dě- lána jest v louce, a ne v luzích, a louky jsou páně, protož tu strúhu pán dobře udělati mohl, a při té strůze zůstati má, což jest v svém dělal vedle pruovoduo. A jakož oni páni Hradečtí jsou svědky vedli, že by v jich gruntích děláno bylo, a ouředníci páně tomu jsou neodpírali, by něco tee strúhy v jich děláno nebylo v gruntích, protož, pokudž jest v jich a zač sú jich ouředníci páně hofmistrovi žá-

Strana 16
C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 16 dali, aby pan hofmistr skrze jich grunty tee vody nevedl tou struhou, ale chce-li vésti, aby se od jich gruntuov oddělil a po svém vedl. Item což se hráze proti Březhradu dotýče, kdež jsou páni Hradečtí žalovali, že tím výšením tý hráze, kteráž jest na gruntech páně hofmistrových udělána, jich vsi Březhradu, dědinám a lukám škoda se dála; proti tomu pan hofmistr odpíraje pravil, že sou ty hráze od starodávna, aby ty vsi, kteréž pod tou hrází jsou, ne- vytopily se, když se Labe zvodní; a oni páni Hradečtí tomu neodpírali, by tu hráze nebejvala, než pravili, že jsou ty hráze vajše, nežli jsú od starodávna bývaly, a že se jim tudy louky bahní pro vysokost tee hráze, že voda vypadati nemůže; i o tom takto vypovídáme: aby pán v tee hrázi splav se dnem za jedno udělal, zšíří šesti loket, v tom místě, kdež najslušněji voda ven vypadati by mohla, a když by voda z Labe tu vystupující se zastavila nad] těmi hrázemi, tu aby splav ten od- hrazen byl, aby tu voda z těch luk volně ven vypadnouti mohla; a trubky, kteréž jsou nyní v těch hrázích položeny, aby nikdy nebyly zahrazovány, a oni jakž jsou sobě od starodávna čistívali struhy ty v Březhradu, ty aby sobě též čistívali, aby se jim škoda nedaala. Jestliže by pak pánu vedle teeto naší vajpovědi toho splavu ne- zdálo se v těch hrázích dělati, tehdy aby pán těch hrází sňal a je zase přivedl, tak jakž jsou od starodávna bývaly. Item což se luhuov dotýče, jakož jsou sami mezi sebou to vohledávali a nám toho zprávu dali, že jest v tom mezi nimi o malú věc, někde o keř a někde málo víc, i o tom takto vypovídáme: Poněvadž jsou páni Hradečtí před námi v Praze pře své vedouc pravili, že se páni na louky netáhnou, ani na to, což na těch lukách zroste, než že se drží (vedle majestátův svých) těch luhů, kterýchž od starodávna užívají a majtie; i poněvadž tíž luhové již jsou několikrát mířeni [mýceni? od pánuov Hradeckých, pokudž sou jich koli od starodávna v držení vešli od císaře Zigmunda, jakož jich majestátové to šíře ukazují, držívali a mejtívali a užívali, při tom je tak i ještě zůstavujem, aby též mejtili a užívali. Než což se luk dotýče, též sou sami vyznali, že se na ně pánu aniž lidem jeho netáhnú; při tom také pána i lidi jeho zůstavujem, a což by koli na těch lukách vyrostlo křovin, prutů neb čeho koli, pokudž jsou ty louky páně, to pán i páně lidé budú moci sobě klučiti bez překážky pánuov Hradeckých, tak aby sobě lukám zarósti nedali. Jestliže by pak tuto naši vejpověď straně kterékoli neb oběma bude se zdáti ve dsky pamětní vepsati pro budúcí pamět, to budú moci učiniti. Tomu na svědomí a budúcí pamět my svrchu psaní ubrmané pečeti naše vlastní s jistým vědomím přitisknúti sme dali k této naší mocné vejpovědi, kteráž se jest stala léta od narození Syna božího tisícého pětistého druhého v pátek den sv. Jana Křtitele, a ve dsky vloženo léta svrchu psaného v pondělí po sv. Remigí [3. října 1502]. Tato smlouva a vejpověď ve dsky zemské vložena a vepsána jest z rozkázání

Strana 17
z roku 1502. 17 pánuov Jich Mtí a vládyk z plného soudu zemského. Poslové na to od Jich Mtí z téhož soudu byli jsou ke dskám: Jindřich z Hradce nejvyšší komorník království Českého, Puotha z Ryzmberka a z Švihova nejvyšší sudí království Českého, z pánuov, jsouce k tomu zvláště vysláni. Tento vejpis dán jest z desk zemských z rozkázání urozeného pána pana Jindřicha Berky z Dubé a na Dřevenicích, nejvyššího sudího království Českého, pod pečeťmi Buriana Medka z Wal- deku místokomorníka, a Jana z Piesnice místopísaře království Českého, léta Páně MVCXXXVI v so- botu po sv. Primu [10. června 1536]. 779. Jan z Žop a na Neplachovicích Vilémovi z Pernšteina vkládá ve dsky ves Polúvsí s tvrzí a dvorem a ves Dub s příslušenstvím k dědictví. V Olomouci 1502, 24. června. Desky Olom. kv. č. 16 f. 24. 780. Narovnání učiněné před Vilémem z Pernšteina a Janem z Šelnberka ve při mezi Hynkem a Václavem z Ludanic s jedné a stavem panským s druhé strany o sedání na soudě zemském pod pány z rodů starých. 1502, 27. června. — DOlom. kv. č. 16 f. 23 b. Léta od narození Syna božieho tisícieho pětistého druhého, v pondělí po sv. Janě Křtiteli božiem, stalo se jest srovnánie o ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Hynkem a panem Václavem z Ludanic a pány, kdež se týmž pánuom, panu Hyn- kovi a panu Václavovi pod pány, kteříž by z rodů starých byli a jich léty mladší byli, nezdálo sedati, pravíce, že by otcové jejich na žádné obdarovánie ciesařské, než na vyznánie krále Uherského, že jsú předkové jich od staradávna páni v Uher- skej zemi, byli přijati, a že jsú otcové jich žádných přísah, když jsú za pány v tejto zemi přijati, nečinili, jakožto páni noví činí: i jest takto srovnáno s vuolí všech pá- nuov, že pan Hynek a pan Václav mají těch míst užívati pod těmi pány, kteříž nynie z roduov starých v soudu zemském sedají, a odtud hýbáni býti nemají. A je- stliže by se trefilo, že by kterej pán neb páni z roduov starejch od tohoto času do zemského soudu vzati byli, a byli mladší léty nežli oni, tomu neb těm má místo ukázáno býti pod nimi. Pak jestliže by ten neb ti toho podniknúti nechtěli, a chtěli o to k komu mluviti, to se žádnému nezavírá. Což se pak synuov jejich dotýče, kteréž nynie mají neb jmíti budú, ti aby mezi starejmi rody míst svých užívali podle let beze vší překážky. V přítomnosti pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššieho hofmistra královstvie Českého, a pana Jana z Šellnberka, najvyššieho kan- cléře téhož královstvie Českého, pánuov českých. Archiv Český XVII.

Strana 18
18 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 781. (p. XV.) Smlúva mezi Věrovanskými a Biskupskými o pastvy lidmi kněze biskupovými a páně Adamovými [Tovačovského z Cimburka]. V Olomúci 1502, 1. července. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 475 b; měst. Brn. f. 163. Skrze mne Jana z Šelmberka a s Kosti, najvyššieho kancléře království Če- ského, stala sě jest smlúva dobrovolná, celá a dokonalá mezi duostojným u Boze otcem a pánem, panem Stanislavem biskupem Olomúckým JMtí s jedné, a urozeným pánem panem Adamem Thovačovským z Cimburka a na Mladém Boleslavi, synem mým milým, strany druhé, o puohon, kerýmž již psaný kněz Stanislav biskup JMt pana Adama pohnal, že lidé jeho Věrovanští blíž Thovačova, příslušející k zámku Thovačovu, honívali a pásali dobytky u vsi Biskupic na gruntě kostela Olomúcského, takováto: že lidé Biskupští nyní i napotom zuostati mají při lukách svých při všech, což jich kolivěk, buď vokopaný nebo neokopaný, jest, a těch luk užívati mají beze všech překážek lidí všech s panství Thovačovského; a lidé z Věrovan a z Ra- kodau [sic] okolo těch luk po příkopu, kerůž lidé Biskupští pro dobytek drobný u samé vsi udělali sobě, počnúc od jara až do sv. Jana Křtitele božieho, nečiníc lidem na lukách žádné škody, nyní i na věčné časy pásti mají, a po časi sv. Jana mají zase prázdni těch pastvisk býti až zase do jara. A tak se obapolně počnúc od učinění tejto smlúvy lidé Biskupští, Věrovanští a Rakodavští zachovati mají. Pakli mimo ten čas pásti anebo na lukách lidem Biskupským škodu činiti [budou], tolikrát, kolikrát se toho dopustí, mají jim lidé Biskupští dobytky zajímati a jich nepropú- štěti, leč se jim škoda, kerúž by jim učinili Věrovanští a Rakodavští, nahradí; a ta škoda má úředníky biskupskými a pánuov Thovačovských ohledána býti. Také páni Tovačovští mimo lidi Věrovanské a Rakodavské aneboli právem jejich žádným lidem k Tovačovu příslušejícím nemají dopúštěti na těch pastviskách u Biskupic pásti, a to pod pokutú nahořepsanů zajímání dobytků. Což se pak Hrděbořických a Biskupských dotýče, kerak jsú se jedni proti druhým od staradávna v těch pastviskách zacho- vávali, nyní i napotom též se zachovajte. Keréžto takovéto mé zjednání a smlúvu již psaný kněz Stanislav biskup a pan Adam Tovačovský nyní i na věčné časy budúcně přiřkli jsú ve všem ctně a právě zdržeti. A již psaný Jan z Šelmberka pro pamět a zprávu pod pečetí svú k každé straně jednu smlúvu sepsanú dal sem. A my kněz Stanislav biskup a Adam z Cim- burka chtíce, aby již psaného pana Jana z Šelmberka zjednání mezi námi nyní i na budúcí časy trvala i mezi potomky našimi, biskupy Olomúckými, pány Thovačov- skými, pečeti naše s jistým naším vědomím také k tejto smlúvě přivěsiti jsme dali. Jenž se stalo dokonání v Olomúci v pátek po svatých Petru a Pavlu apoštolích bo- žiech léta od narození Syna božího M'CCCCCII. Výtah tištěn AČ. VI. 541 č. 367.

Strana 19
z roku 1502. 19 782. (p. XV.) List krále Vladislava, jímž všecko právo všech zápisuov převozuje, co se zbožie Kojetínského dotýče, na pana Adama Thovačovského a na jeho budúcie potomky. Na Budíně 1502, 21. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 437 b; měst. Brn. f. 144. My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem, že jest nám ukázán list na pergameně celý a neporušený s visutými pečetmi, kterýmž mnozí páni a vládyky markrabstvie Moravského byvše rukojmie za urozeného někdy Jana Heralta z Kun- statu na Plumlově, komorníka ty časy cudy a práva zemského v Olomúci, za mnohé a znamenité dluhy, kteréž po jeho smrti zaň platívati musivše, což bylo statku po něm zůstalého, ten jsú k sobě vzali a jím se, pokudž vystatčovati mohl, vyvazovali; kdež jsú pak jmenovitě prodali městečko Kojetín, vsi Němčice, Mirovice a Stříbrníky, Hrušku, Jaroměřice, Dobročov ves pustú, a Krúžek ves pustú, a Daňčovice, s lesy, lukami, pastvami, rybníky, potoky, vodami i jinými všemi i jinými všeliakými pří- slušnostmi k městečku a zbožie tomu od staradávna příslušejícími, kteréžto městečko a zbožie k arcibiskupstvie kostela Pražského příslušie, a k tomu ves Popovice blíž Kojetína ležící se dvěma dvoroma, s rybníky, s potoky, rolí oranú i neoranú, kte- rážto ves povinností panskú k arcibiskupství Pražskému příslušie, urozenému Adamovi z Cimburka Thovačovskému a na Mladém Boleslavi, erbóm a budúcím jeho, za VIIIIM f. uherských dobrých, které na tom zbožie najprv od najjasnějšieho knížete někdy knížete a pána Zigmunda Uherského a Českého krále, praděda našeho slavné paměti, a potom od krále Jiřího a díl od nás zapsány byly, tak jakož v sobě to všecko to lépe a dostatečnějie ti listové a zápisové mají a drží a okazují. A při tom jsme prošeni jménem téhož Adama, poněvadž již to městečko Kojetín a vsi svrchupsané s jeji[ch] příslušenstviem od svrchupsaných pánuov a rukojmí Heralta napřed dotčeného kúpil a zaplatil, abychme naň, erby a budúcí jeho všecko právo listuov a zápisuov, kderéž na to zbožie svědčie a okazuje, převésti a v jeden list a zápis uvésti ráčili, tak aby to raději společně a nerozdílně jměl. Jehožto žádost slušnú znajíce, s dobrým rozmyslem a našiem jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách a jakožto markrabie Moravský převedli jsme všecku moc a všecko právo všech listuov a zápisuov na městečko Kojetín a vsi svrchu[dotčejné se všiem jich a všeliakým příslušenstviem na Adama již psaného a budúcí jeho, a tímto listem převodíme a přenášíme, tak jako by tuto v tomto listu našem všickni slovo od slova vloženi a vypsáni byli bez umenšenie; chtíce tomu, aby oni to městečko a vsi svrchu- psané s jejich příslušenstviem jměli, drželi a jeho požívali, nejsúc toho od nás, budúcích našiech, králuov Českých a markrabí Moravských, ani od jiného žádného bez své vuole splacováni, leč od arcibiskupa Pražského řádně voleného a stvrzeného, všakž tak, když by to sám k svému vlastniemu drženie, jměnie a požívánie vyplatiti chtěl, 3*)

Strana 20
20 C. XXII. Listinář pana Viléma s Perušteina to učiniti muož a moci bude, když by se jemu kolivěk zdálo a vidělo, dada jim napřed puol léta věděti při sv. Jiří neb při sv. Havle, a po vyjití toho polúletí pořád zběhlého, když by duochody a poplatky toho polúletie vybral, dada jim a polože VIIIIM f. uherských svrchupsaných v moc jejich vcele a úplně, mají jemu městečka Kojetína a vsí svrchupsaných se vším jejich a všeliakým příslušenstviem, s kterýmž jsú to sami drželi, postúpiti a list tento s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všeliaké odpornosti. A ktož by list tento jměl [s] svrchupsaného pana Adama, erbuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú vuolí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí v tomto listu nahoře psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně v středu den sv. Matúše léta božieho tisícého pětistého druhého, a královstvie našiech Uherského tři- nádctého a Českého třidcátého druhého. Výtah AČ. VI. 541 č. 368. 783. Léta 1502 19. října zaslal Vilém z Pernšteina přípis Loketským o sporu jich s bra- třími Kvirinem a Šebestianem Šlikem v příčině městských záležitostí. Schlesinger, Chronik der St. Elbogen pag. 108, 109. Srv. regest v AČ. XVI. 513 č. 675. 784. Smlouva mezi Vilémem z Pernšteina a Čeňkem z Barchova o vedení vody. 1502, 19. října. — Cod. Pernst. arch. mus. kr. Česk. Léta božího tisícího V II v středu po svatém Havlu mezi vysoce urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina a na Helfenšteině najvyšším hofmistrem krá- lovství Českého s jedné, a mezi urozeným a statečným rytířem panem Čenkem z Bar- chova a na Dašicích s strany druhé, stala se jest smlouva taková: Item najprve o ten kus, kdež jest pan hofmistr JMt vinil pana Dašického, že se děje škoda lidem JMti Kladinským, tu kdež vychází voda z řeky páně Dašic- ského, průtrží, kterúž jest povodeň udělala v gruntích jeho, o tom takto vypovídámy: aby pan Dašický v té průtrži udělal hrázi na tři čtvrti lokte nad tu vodu, kteráž jest a jakož jest tehdáž stála v té průtrži, když sme to ohledávali, a tu hrázi aby tak vdycky držal a opravoval na budúcí časy. Item kdež jest také pan Dašický vinil, že by se jemu škoda dála zprýštěním vody pro zvýšení stavu u mlýna Lanského, tu věc pilně ohledavše, takto o tom vy- povídámy: Najprve aby po všem stavě všecko vrbí mladé i staré vrby, kteréž jsú znamenány, při samé zemi porubány byly, a což by se koli otavilo, to vše každý rok aby vyplaňováno bylo i s travinami na budúcí časy.

Strana 21
z roku 1502. 21 Item plotové staří, kteříž jsú tu po stavě byli zděláni, ti aby zbořeni byli, a jiní žádní nad stav výše aby zděláni nebyli nikdy potomně, krom toho, kterýž sobě mlynář udělati má od stodoly, kudyž jest jemu ukázáno. Item v šikmém konci stavu od obce aby splav udělán byl na dvanáct loket zšíří, a práh toho splavu aby vrchem položen byl, tak jakož na kolu znamenáno jest; a v tom splavu aby splavidla byla pro vodu velikú, když by přišla, aby všecka vyzdvihána byla, aby tudy voda odpad měla. Item aby mlynář výše vody nedržal na mlýn, než pokud jest znamenáno na kolu u mlýna proti rohu jizby, a když by se ten kůl kazil, aby nový v témž místě vbit byl a znamenán k míře první. Item splavidla, kteráž jsú vedle kol, ta aby se tak připravila, aby všecka mohla vyzdvihána býti v vodu velikú, a v tom aby se mlynář tak zachoval a je všecka vyzdvihal, když by toho koli potřeba byla. Item stav svrchupsaný mlýnský aby na budúcí časy ani lesem ani zemí nad to vyvyšován nebyl, než jakž nyní jest. A my Zikmund z Šárova a na Slatiňanech a Jan z Kunšího a na Zaječicích k žádosti obú stran mocně k sobě to přijavše, tuto výpověď svrchupsanú sme učinili a pečetmi svými vlastními smy utvrdili. Jenž jest psána a dána léta a dne svrchu psaného. Výtah AČ. VI. 541 č. 369. 785. Zápis o sněmu v Brně držaném dne 23. října 1502. V Brně 1502, 23. října. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 167; arch. měst. Brn. f. 98 b 99. (p. XV) Toto vypsáno z knih zemských v Brně u vigiljích svatých Šimona a Judy apoštoluov léta oc IVCII° [27. října 1502]. Léta Páně MVII na sněmu v Brně tu neděli po s. Havle v přítomnosti urozených pánuov pana Viléma z Pernšteina najvyššieho hofmistra královstvie Českého, a pana Jindřicha z Hradce najvyššieho komorníka královstvie Českého, pánuov, ry- tieřstva a prelátuov, měst i vší země stalo se srovnánie a zjednánie z jednostajné vuole na časy budúcí: Najprve jestliže by jaká potřeba byla v zemi tejto nebo ven z země, tu pan hejtman nynější i budúcí povinen jest spravovati nákladem svým tu potřebu, kteráž by listem, poselstviem zjednána mohla býti. Item jestliže by pak bylo potřebie zemi poselství obecního, tehdá má vypravena býti z řádu panského neb rytířského jedna osoba, ač by tou zjednáno mohlo býti, tehdy dvě osobě, jedna z pánuov, druhá z rytieřstva; a ty dvě osoby aby nejměly přes osm koní, pakli by vuoz z sebú jměly, tedy aby jměly vozníky, X koní, a nad to nic víc; a ti aby v celé slušnosti a cesty dalekosti, takž jakž by se pánóm, ry-

Strana 22
22 9. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina tířstvu, prelátóm i městóm za slušné zdálo, opatřenie byli. Pakli by z města koho bylo potřebie, ten také vedle těchto opatřen buď vedle slušnosti oc. Pakli b toho potřeba zemi byla, aby jměl větší počet z země vyslán býti, aby sněm obecn- udělán byl, a na tom sněmu, jakž by potřeba kázala a na čemž by se srovnali jaký by počet z země vyslati chtěli, ty osoby aby opatřeny byly, utratě peníze do statečné, což by se za slušné všem stavuom zdálo. Na tomto také zuostáno, jestliže by osmý diel úroku ročního každý obyvatel zemský dal a položil, a to na groše české, v tomto času od svatého Havla minulého již do sv. Martina přes rok příščího, aby dána byla a kladena v městě Olomúci a v městě Brně na rathúzích před staršími měščany těch měst; a to každý aby tak učinil z pánuov, rytieřstva a z prelátuov a z měst, jako dobrému přísluší, aby se to v pravdě stalo a našlo od každého, že jest spravedlivě položil. A ktož položí před měščany, ať zapečetí, i cedule dána, oni pak to napíšie, co od koho přijali a jakú sumu. Též také ktož co má na listech, ješto s toho platy béře, z toho také osmý diel aby dal platu toho ročního, též jako jiní dávají z dědičných zbožie. Jestliže by kdo u koho peníze jměl na jakémžkoli platu neb úroku, a ten že by jemu zavázán byl buď listem neb přirozením, aby za tu dávku jměl zpraviti, ten toho nebude povinen spravovati, než jsám z svého aby dosti učinil. Pakli by toho neučinil, má jmén býti za rušitele obecního dobrého a kázán ode pana hajtmana a pánuov, a k tomu má to zpraviti. Item kdež sú jací dvořáci, kteříž by nějaké svobody jměli, ti všickni aby toho platu také toliko dali podle statkuov svých, což v tej vsi z lánu dávají, kteráž jiem najblíže příleží. Tiemto zřízením a tiemto dáním pánóm našiem králuom Českým a markrabie Moravským na časy věčné nic povinni nejsme ani budúcí, my ani naši potomci. Tato dávka když již vybrána bude — napřed stará pozůstalá i nová, kterúž někteří výběrčí vybierají, a někteří vybravše ješče při sobě mají, a některá vybrána nenie, když se vybéře, — z toho aby napřed dluh zemský zaplacen byl, a každému, ktož by co pro zemi spravedlivě utratil, aby jemu z toho zase zaplaceno bylo beze všech odtahuov. A což by tej zbírky mimo záplaty bylo, tiem aby hýbáno nebylo, než předse aby na rathúzích ležela, a oni toho aby žádnému nevydávali z žádného rozkázánie, leč by sě o to srovnánie stalo na sněmě. Pakli by jaká náhlá potřeba na zemi přišla, že by muosilo poselstvie učiněné býti, tu aby hajtman se pány zatiem se na to vdlužil až do sněmu, a v tom času aby z toho zaplaceno bylo. Co sě pak zadržánie dotýče, daní kdož sú nevydali, všickni aby tu také dodali a vyplnili při tom času v těch městech nahoře psaných, a to páni měščané zvlášče znamenajte, co jest kdo starej daně vyplnil. (q. XVI.) O póhon zátkyně. Ustanovení panské, kto by koho zátkynie pohnal, a na kterého pána zboží, neb z pánuov, rytieřstva neb prelátuov ten byl,

Strana 23
z roku 1502. 23 kterýž se pohoní, tehdy ten póhon tomu pánu dodán býti má, osobě jeho, a ten pán má s tiem póhonem poslati, bude-li ten jistý na zboží téhož pána nalezen, má se jiem pán ujistiti, aby ku právu na sněmu postaven byl. Pakli by nalezen nebyl, tehdy ten pán povinovat by ničím nebyl. A byl-li by který dobrý člověk tiem pó- honem zátkyně on zastížen, ten buď slibem zavázán, aby před právem stál. Pakli by jiný lehký člověk, ten buď opatřen týmž právem, jakž potřeba okáže. Výtah AČ. VI. 541 č. 370. 786. Václav Čeple z Belku pohání Jana Bohuši z Opatovic, zatčeného na zboží Viléma z Pern- šteina, v příčině koupě domu v Kamenci. 1502, 11. listop. — Olom. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně, č. 7. f. 133 b. L. 1502 ten pátek den sv. Martina. Václav Čeple z Belku a v Bartošovicích pohoní Jana Bohuši z Opatovic zátkyní, a zatykuji jej před hranicemi na zboží uro- zeného pána pana Viléma z Pernšteina oc, z dědin oc, ze XXX fl. uherských; a tu jemu vinu dávám, že jest u mne kúpil duom v Kamenci za XXX fl. a na to mi zavdal groš bílý, a již mi ostatku dáti a toho trhu držeti nechce. Zná-li oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chci na panském nálezu dosti jmíti. Škody opovídám, po- ručníky činím Václava Pavlovského z Witbachu na zisk i na ztrátu. [Stranou po- znamenáno:] Nestál Bohuše při vysvědčování póhonu. 787. Léta MDII v outerý po sv. Brikcí [15. list. 1502] na sněmě obecném v Praze páni a rytířstvo svolili se a zapsali, aby se žádnému od výpovědi krále Vladislava mezi nimi a stavem městským učiněné mocí utisknouti nedali pod závazkem obhajování práva. Poslové na to ke dckám byli: Jindřich z Hradce nejvyšší komorník království Českého, Půta z Ryžm- berka a Švihova nejvyšší sudí, Petr z Rožmberka, Vilém z Pernšteina nejvyšší hofmistr, Jan z Šelnberka nejvyšší kancléř království Českého. Staří let. č. str. 262; Veleslavínův kalendář histor. z r. 1590 p. 576; Pal. Děj. V. 2 str. 49. 788. Jan Koleso z Rakových a Hynek z Popůvek, poručníci sirotkův po Alšovi Bošovském, po- hánějí Viléma z Pernšteina v příčině výhostu poddaného jich z Otmic. 1502, 18. listop. — Brn. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně, č. 6. f. 132. L. 1502 v pátek před sv. Alžbětú. Sedění první. Jan Koleso z Rakových a Hynek z Popuovek, poručníci sirotkuov nebožtíka Alše Bošovského, pohoníme pana Viléma z Pernšteina, najvyššího hofmistra království Českého, z dědin i z zástav oc, ku prvnímu panskému sněmu do Brna, ze XXX hř. gr. šir., a tu jemu vinu dáváme, že rychtáři svému Nosislavskému nechce rozkázati, kterýž vyhoštění vzal člověku

Strana 24
24 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina našemu z Othmic, aby tomu dosti učinil vedle slibu svého a nám purkrecht osadil neb skrze to sirotčí požitci scházejí. Zná-li se oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chome na panském nálezu dosti míti. Škody opovídáme. 789. (c. III.) List od pana Hynka z Kunstatu a na Polné, jímž dává panu Vilémovi z Pernšteina hory a doly, které by našel na zboží Kunstatském a Lisickém k dědicstvie. Na Pardubicích 1502, 26. pros. —Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 23b; arch. měst. Brn. f. 18a63. Já Hynek z Kunstatu a na Polné vyznávám ... že jsem dal a mocí listu tohoto dávám urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu ujci svému milému, hory a doly všecky, v který ch]ž by stříbro neb jakýchkoli kovův dobývati chtěli, a to na zboží Kunstatském a na zboží Lisickém, nic sobě tu nepozuostavuje ani svým dědicóm ani potomkóm, pánóm Kun- statským a pánóm Lisickým; než to jsem všecko dal ku pravému dědicstvie jsám od sebe i od svých dědicuov a potomkuov svrchupsanému panu Vilémovi z Pern- šteina, aby těch hor a dolův, kteréž by koli na svrchupsaných zbožie nalezl a dělal, aby jich požíval k svému užitku, tak jak by se jemu najlépe zdálo a líbilo, tak jako svého vlastního dědicstvie, bez překážky mé i dědicuov mých potomkuov pánuov Kunstatských a Lisicských ... A ktož by tento list jměl z svrchupsaného pana Vi- léma z Pernšteina dobrú vuolí a svobodnú, ten má a jmíti bude tuž moc i též plné právo ke všěm věcem v tomto listu položeným a zapsaným. Tomu na svědomí svú vlastní pečet přivěsil jsem k tomuto listu. Dán na Pardubicích v pondělí den sv. Štěpána léta oc 1502. Výtah AČ. VI. 541 č. 371. 790. Čeněk z Barchova byv pohnán k soudu zemskému, učinil smlouvu s Vilémem z Pernšteina, kterou zříká se majestátu na mýto v Kostěnicích a částečně v Dašicích. 1502, 28. prosince. — Cod. Pernst. arch. mus. král. Česk. List od pana Dašického na mejto Kostěnické. Já Čeník z Barchova a na Dašicích i s svými dědici vyznávám ... že jako jsem sobě vyprosil majestát na najjasnějšiem knížeti a pánu panu Vladislavovi Uherském a Českém králi oc, pánu mém najmilostivějším JMti, na mýta v Kostěnicích a v Da- šicích, kterýžto list mně od JKMti daný to v sobě šíře ukazuje: i jsa pohnán o to mýto k soudu k zemskému od měščan Pardubských, nechtě se soudu dopustiti, udělal sem smlúvu i konečný konec o ta mýta s urozeným pánem panem Vilémem z Pern- šteina na Helfenšteině, najvyšším hofmistrem království Českého, a to takovú, že toho mýta v Kostěnicích já ani dědicové moji ani potomní páni Dašičtí aneb držitelé

Strana 25
= roku 1502 a 1503. 25 vsi Kostěnic nemám bráti z žádného člověka, odkudž by koli jel neb šel, ani toho listu k tomu mýtu užívati na budúcí věčné časy. A to já svrchupsaný Čeněk z Bar- chova slibuji sám za se, za své dědice a potomníky [sic], držitele vsi Kostěnic, věrně právě, křesťansky zachovati beze všěch forteluov. Než což sě mýta Dašického dotýče, to sem také smlúvu udělal s urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina svrchupsaným, a to takovú, že nemám žádného mýta bráti já ani dědicové moji, ani potomní páni Dašiččí, na budúcí věčné časy s lidí svrchupsaného pana Viléma z Pernšteina a JMti dědicuov, kteréž lidi mají neb jmíti budú na potomní časy, v kterékoli zemi by lidi jměli. Item to slibuji sám za se, za své dědice a potomní pány Dašické věrně právě křesťansky beze všech forteluov zdržeti a zachovati na budúcí věčné časy. Tomu na svědomí svú vlastní pečet k tomuto listu sem přivěsil; a připrosil sem urozených panoší pana Matěje z Nemošic a na Třebosicích, pana Bartoně Habrovce z Habrova, pana Matěje Miloše z Hostovic seděním tudíž, že sú pro širší svědomí podle mne pečeti své k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta Páně tisícího pětistého druhého den Mláďátek. Výtah AČ. VI. 540 č. 359, 791. (t. XIX.) List smlúvčie o zástavu Kojetína se všiem jeho příslušenstviem mezi panem Janem z Šelnberka oc a panem Johannesem z Kunovic, kterým obyčejem a kterak toho v držení býti má. Na Tovačově 1503, 7. února. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 442 b; arch. měst. Brn. f. 147. Léta Páně tisícého pětistého třetího v úterý po sv. panně Dorotě stala se est smlúva mezi námi Janem z Šelnberka a z Kosti, najvyššiem komorníkem krá- lovství Českého, a Johankú z Krajku nadepsaného pána oc strany jedné, a mnú Jo- hanesem z Kunovic a na Bystřici strany druhé o zástavu Kojetína a vsi někderé, kderéž pan Johannes nynie v zástavě k Kojetínu držie s jich příslušenstviem, takže my k přímluvě přirozených přátel našiech na žádost téhož pana Johanesa té zástavy při něm zanechati máme a chcem, aby toho zbožie tak a tím obyčejem užíval a uží- vati svobodně mohl s tím všiem toho zbožie příslušenstviem, jakož od pana Adama z Cimburka a s Thovačova dobré paměti syna našeho milého bylo zastaveno a v též sumě. Všakž to vymieňujem: XLV g. platu ročnieho, kderéž z komory zámku našeho Thovačova byly do Stříbrnic vydávány na každý rok panu Johannesovi, aby sešly i jeho budúcím, a od nás ani od našiech potomkuov nebyly víc vydávány. Item ten plat, kderý jest dědičný k zámku našemu Thovačovu na vsi Uhři- čicích, buďto kury, sýry, vajce, ten dědičný plat sobě a potomkóm našiem zachová- váme. Než což jest z starodávna platu na těch lidech v Uhřečicech [sic], buď peněz, Archiv Český XVII 4

Strana 26
26 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernštcina kur nebo vajec k Kojetínu, buď za pastvy nebo trhové, to panu Johannesovi k Ko- jetínu necháváme. Na kderúžto svrchupsanú zástavu témuž panu Johannesovi list obyčejný s ru- kojmiemi při času sv. Jana Křtitele božieho po datum této smlúvy najprv příštieho a jeho erbuom podle zněnie listu od pana Adama na to od něho udělati a v moc jeho položiti jmáme. V kterémž listu jmá státi výpověď na obě straně rok při času sv. Luciji, ač by kderá strana kderé výpovědi chtěla, aby o svaté Lucii výpověď učinila. A já Johannes vida to přátelstvic od pána a paní svrchupsaných Jich Mtí, kdeří jsú mi mimo jiné té zástavy dopříti ráčili, podvolil jsem se Jich Mtem a pod- voluji, jestliže by v mém drženie Jich Mt tu zástavu ode mne vyplatiti ráčil, že jmám od Jich Mtí sumu svú, kderúž jmám na tom Kojetínském zbožie zapsanú, vzíti bez výpovědi, a toho zbožie Jich Mtem postúpiti, vezma důchod ten, kderýž by se dostal a do toho času od svatého Ondřeje do kladenie sumy hlavnie přišel. K tomu sem se také podvolil, že těch všech lidí, kderéž v té zástavě od Jich Mtí držím, při spra- vedlnostech jejich a všech obyčejích víry před každým zůstaviti jmám; a jestliže bych komu té zástavy kdy pro svú potřebu odbyl, jmám to opatřiti, aby ti lidé při témž byli zachováni. Kderúžto svrchupsanú smlúvu my Jan, Johanka, Johannes svrchupsaní slíbili jsme obapolně sobě a slibujem ctně, věrně a právě zdržeti a v celosti bez porušenie zachovati. Tomu všemu na potvrzenie pečeti naše vlastnie s našiem jistým vědomiem dobrovolně přitisknúti dali jsme k této smlúvě, a každá strana jednu pro budúcí pamět sobě vzala. Jenž jest dán a psán v Thovačově léta a dne oc. Výtah AČ. VI. 541 č. 372. 792. (ter. XXVIII.) Smlúva mezi panem Hynkem z Rokytnice a panem Janem z Šelnberka o duby, kteréž k stavení na Thovačov s lesuov Chropynských vydávati jměl miesto třetího peníze, kterýž s těch lesuov dával. Na Tovačově 1503, 13. února. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 468b; arch. měst. Brn. f. 157. Já Hynek z Ludanic a na Rokytnici známo činiem ... že, jakož sě jest byla někdy stala smlúva mezi urozeným pánem panem Ctiborem z Cimburka a s Thovačova, hajtmanem markrabstvie Moravského dobré paměti, a mnú Hynkem z Ludanic výš psaným o les řečený Příseka, příslušející ke vsi Chropyni kláštera Vyzovského, kteréhož já v držení a požívání jsem, s kteréhož lesu nadepsanému panu Ctiborovi užitku třetí peniez pány zemskými přisúzen jest; potom pak již psaný pan Ctibor udělal jest smlúvu dobrovolnú, tak že jest mně do živnosti mej z toho užitku třetího penieze z lesu již dotčeného propustil, a já proti tomu podvolil jsem se jemu panu Ctiborovi, erbuom a budúcím jeho pánuom Thovačovským na každý rok vydávati dubí k stavení

Strana 27
z roku 1503. 27 od Xti dubuov až do puolúkopí, jakož ten list smlúvčí to v sobě šíře drží a zavírá. Potom pak urozený pán pan Jan z Šelmberka a s Kosti, najvyšší komorník království Českého, a paní Johanka z Krajku, manželka vlastní nadepsaného pana Jana, z dobré a přátelské vuole k žádosti mej mne i mé erby z toho, abychom toho dubí i jiného, jakož ten list smlúvčí mezi panem Ctiborem nahoře psaným a mnú šíře to okazuje, nevydávali, propustili jsú, tak že jim ani jich erbuom a budúcím pánuom Thovačovským výšpsaného lesu, dokudž bychom Příseky v držení byli, žádného dubí k stavení i také třetího penieze užitku vydávati nemáme. Než jestli bychom, totižto já nadepsaný Hynek neb erbové moji, ten les komu svým právem prodali anebo zastavili, aneb že by to zase přišlo na pána dědičného, totižto na opata Vyzovského a na ten konvent, tehdy oni mají a povinni budú nadepsanému panu Janovi z Šelmberka a paní Johance z Krajku aneb erbuom a budúcím jich, pánuom Thovačovským, ten třetí peniez užitku toho lesu vydávati tak a tím obyčejem, jakož jest to panu Ctiborovi dobré paměti pány zemskými přisúzeno. A tato má smlúva, když by Chropyně z rukú mých anebo mých erbuov vyšla, nemá býti k ujmě práva nadepsaného pana Jana a paní Johanky manželky páně ani erbuov jich a budúcích, než že má ta věc podle první mé smlúvy zachována býti. Tomu na svědomí pečeť svú vlastní k tomuto listu přivěsiti sem kázal; a pro lepší svědomí připrosil jsem urozeného vládyce pana Hynka z Kunčic hýtmana na Thovačově, kmotra mého milého, že jest svú pečeť vedle mé k listu tomuto přivěsiti dal, sobě a erbuom svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Thovačově v pondělí po s. Scholastice léta božího M'VICIII°. Výtah AČ. VI. 541 a 542 č. 373. 793. (b. II.) Smlúva o Tovačov mezi panem Vilémem z Pernšteina a paní Johankú z Krajku. V Praze 1503, 15. března. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 422 b; arch. měst. Brn. ƒ. 136 b-137. Léta božieho tisícého pětistého třetího v středu po svatém Řehoři stal se jest konečný trh mezi urozenými pány, panem Vilémem z Pernšteina a na Helfenšteině najvyššiem hofmistrem království Českého s jedné, a mezi urozenú paní paní Johankú z Krajku a na Mladém Boleslavi, najvyššie komorníkovú království Českého, s strany druhé, že jest nadepsaná paní prodala Tovačov zámek se všiem jeho příslušenstviem, tak jakož jest jí nápadem přišel po synu jejiem panu Adamovi, i Lobodice ves manskú také s jejím se všiem příslušenstvím, a to nadepsanému pánu konečně na sv. Jana najprv příštieho ve dcsky Moravské v Olomúci vložiti jmá. A vším statkem, kterýž v Čechách má, má to zbožie Thovačovské zpravovati; a vedle ní jmá zpra- vovati vším statkem svým, kterýž v Čechách jmá, urozený pán pan Jan z Šelnberka a z Kosti, najvyššie komorník království Českého, a tak zpravovati mají, jakž země 4*

Strana 28
28 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina Česká za právo jmá, dckami, jestliže by na pana hofmistra neb na jeho dědice budúcí kdy kdo právem sáhl o Thovačov i o zbožie k němu příslušející, tehdy nadepsaní zprávce neb jejich budúcí mají je zastúpiti, pokudž země Moravská za právo jmá. A jestliže by z čeho právem, což k Thovačovu příslušie, vyvedeni byli, tehdy budú moci k zprávě nahoře dotčené sáhnúti vedle práva českého. A nadepsaný pan hofmistr stržil jest Thovačov za XXIIII tisíc kop grošnov českých, a nenie naň již více dlužen, nežli jedenmezcítma tisíc kop grošuov českých; a jmá dáti pět tisíc kop gr. č. na s. Jiří najprv příštie, ihned potom na sv. Havla najprv příštieho šest tisíc kop gr. č., a od tohoto sv. Jiří najprv příštieho v roce deset tisíc kop gr. č., tak a na ty roky zaplatiti jmá. A nadepsaná paní má listy obyčejné na ty sumy zdělati s hodnými rukojmiemi. A Lobodice ves manskú tu také mají panu hofmistrovi vedle práva manského ujistiti a postúpiti a též nahoře psanú zprávú zpravovati. A což se Popovic té vsi dotýče, kterýmž právem paní sama držie, tím právem aby panu hofmistrovi postúpila; ale nynie jest zastavena při Kojetíně, pán se v ni uvazovati ani jí požívati nemá, dokudž Kojetína nevyplatie. A což se Kojetína dotýče, všecky listy a majestáty a dobré vuole má paní panu hofmistrovi dáti a na ně dobrú vuoli udělati; a pan hofmistr má sobě sám Kojetín vyplatiti, tak jakž ta zástava svědčí. A kderéž vsi jsú zastaveny jinam, které k Kojetínské zástavě příslušie, že paní a pan manžel její vedle nie mají panu hofmistrovi list udělati, jestliže by kdy arcibiskup Kojetín vyplatil, tehdy že pan hofmistr ani jeho budúcí nemají žádné škody na těch sumách, kteréž v těch zápisech svědčí, jmíti, a zvlášť pro Jaroměřice a pro jiné vsi, které nynie s Kojetínem zastaveny nejsú, ty jmá paní s panem manželem svým očistiti neb budúcí jich, když by k výplatě nadepsané přišlo od arcibiskupa. A což se listuov i smluv dotýče, ješto by k Thovačovu příslušaly na kterékoli věci, ty má paní panu hofmistrovi všecky dáti. A to jest také znamenitě vymíněno, což se měst Thovačovských dotýče, i v Cípě, kteréžkoli a načkoli jaké listy a milosti mají, při těch je pan hofmistr i jeho budúcí zůstaviti mají; a též i ve vsech, kteréž k Thovačovu příslušejie, které milosti a listy mají, při těch zůstaveni býti mají- A také paní panu hofmistrovi všech svrchkův jmá postúpiti vedle těch register, které jest jemu zapsané dala. A Thovačova jmá jemu postúpiti od soboty najprv příštie konečně ve třech neděliech, a pan hofmistr má paní také listy na sumy nahoře dotčené položiti konečně od soboty najprv příštie ve čtyřech neděliech, a ti listové mají svědčiti paní a panu manželu jejímu. A paní má sobě ještě úrok svatojiřský vy- brati na lidech, dluhuov za ryby, za lesy neb začkoli, ty pan hofmistr má lidem kázati paní zaplatiti. A také jestliže jest paní dlužna lidem neb čeledi, to do sv. Jiří jmá zaplatiti. Toto také znamenitě vymieňujem, jestliže by paní a pan manžel její rukojmie v Moravě zjednali za správu nadepsanú, tehdy ta zpráva v Čechách o Thovačovu, jakož se nahoře vypisuje, v nic položena a obrácena býti jmá. A to nadepsaný pan

Strana 29
z roku 1503. 29 hofmistr a paní slíbili jsú sobě a právě a křesťansky zdržeti, což se v této smlúvě píše. A tomu na svědomie své vlastnie pečeti jsme k tomuto listu přitiskli, při- prosivše pro širšie svědomie urozených pánuov, pana Jana z Šelnberka a z Kosti najvyššieho komorníka královstvie Českého, a pana Petra Zvieřeticského z Wartum- berka a na Bydžově, a pana Bohuši Kostku z Postupic a na Litomyšli, najvyššieho minemajstra království Českého, a urozeného vládyky pana Albrechta Rendle z Aušavy, prokuratora krále JMti, že jsú také své pečeti k tomuto listu jakožto smlúvce při- tiskli. Jenž jest dán a psán léta a dne, jakož se napřed píše, v Praze oc. [Přiložena jest správa:] V quaternu menšiem zápisném Vácslava z Chvojence léta tisícého pětistého třetího v středu den svatého Longina [15. bř. 1503]. Johanka z Krajku na Mladém Boleslavi přiznala se před úředníky Pražskými: Jakož jest prodala v markrabstvie Moravském Tovačov zámek i to všecko zbožie, což k Tovačovu dědičného příslušie, Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, naj- vyššiemu hofmistru královstvie Českého, za čtrmezcítma tisíc kop grošuov Pražských českých; i nejmajíci nadepsaná Johanka v markrabstvie Moravském dědin svobodných, aby jimi zpravovala témuž Vilémovi: i zpravuje táž Johanka jemu Vilémovi a jeho dědicóm zde v koruně České dědicstvím svým a zbožiem, kteréž jmá neb jmíti bude, třetinú výš, tak jakož země Česká za právo jmá, a vedle ní Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyššie komorník království Českého, též dědinami svými a zbožiem, kteréž jmá neb jmíti bude, jestliže by kto právem markrabství Moravského na To- vačovské zbožie sáhl na diel neb na všecko, tehdy nadepsaná Johanka a Jan z Šeln- berka mají jej Viléma a jeho dědice zastúpiti beze všie škody jeho Viléma a jeho dědicuov. Pakli by nezastúpili, tehdy on Vilém neb jeho dědici budú se moci vésti na dědiny jich, Johanky a Jana, kteréž mají neb jmíti budú, třetinú výš, tak jakož země za právo jmá, pro nezprávu. Výtah AČ. VI. 542 č. 374. 794. (u. XX.) List, dobrá vuole, od panie Johanky z Krajku na všecky zápisy na zbožie Kojetínské a všecky práva na to zbožie, i což k tomu příslušie, panu Vilémovi z Pernšteina. Na Tovačově 1503, 3. dubna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 493 b; arch. měst. Brn. f. 147 b—148. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi známo činím . .. Jakož naj- jasnějšie kníže a pán pan Vladislav Uherský a Český oc král, margrabie Moravský oc JMt, z milosti a moci své královské a jakožto markrabie Moravský urozenému pánu panu Adamovi Thovačovskému z Cimburka a na Mladém Boleslavi, dobré paměti synu mému najmilejšiemu, list mocný a povolenie, aby o statku svém movitém

Strana 30
30 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina i nemovitém, dědičném, manském, zápisném, kderýž jest koli jměl v markrabstvie Moravském a kterakkoli mohl by jmenován býti, zřízenie a poručenstvie učiniti mohl vedle vuole a zdánie svého, komuž by se jemu kolivěk zdálo a vidělo, buď na smrtedlné posteli aneb za zdravého života, dáti jest ráčil, a což by koli tak na ten list JKMti komu dal, poručil a zřízenie učinil, že to tak pevně, stále a dokonale býti a bez porušenie v té moci zůstati jmá bez umenšenie, jako by to dckami zem- skými markrabstvie Moravského zapsáno a utvrzeno bylo. Na kterýžto list mocnie nadepsaný syn muoj najmilejšie dobré paměti poručenstvie a zřízenie takové učinil jest, že všecka svá zbožie, kterážkoli jměl a držel jest, aneb sice kderak by to koli potom právem jeho dckami, listy a zápisy mohlo se vyhledati, a zvláště na všecky listy, zápisy a majestáty na zbožie Kojetínské, též i Popovicóm svědčící, i na to na všecko, což k tomu zbožie příslušie, mně Johance již psané jakožto mateři své vlastnie dal a dobrú vuolí tím listem toho zřízenie svého utvrdil jest pod pečetmi dobrých lidí. Kderéžto dání, poručenstvie a statku zřízenie z rozkázánie a poručenie z vlastnieho královského po smrti nadepsaného syna mého v list pod majestátem JMKské vepsánſo], a potom ve dcsky zemské markrabstvie Moravského v Olomúci k žádosti mé vloženo býti jmá. Protož já nadepsaná Johanka z Krajku, jsúci všeho statku nadepsaného syna mého najmilejšieſho] v drženie, požívánie a vladení [sic] a nápadnicí právem jeho, a majíc i listy a zápisy všecky v své moci na to zbožie výš dotčené Kojetínské i na ves Popovice od slavných pamětí císařů Zigmunda a krále Jiřího, králuov Českých a markrabí Moravských, předkuov a držiteluov Kojetína, dané a puojčené, též také i nadepsanému synu mému svědčící, jakožto zejména tyto listy: Od urozených pánuov, pana Viléma z Pernšteina najvyššieho hofmistra královstvie Českého, Vratislava z Pernšteina hýtmana a najvyššieho komorníka markrabstvie Moravského, Jana z Lompnice a na Mezříčie najvyššieho komorníka desk a súdu práva zemského v Olomúci, Jana Kuny z Kunstatu a na Hodoníně, Albrechta staršieho z Šternberka na Holešově, Jana z Dubé a s Lipého na Štemberce, Zigmunda z Dúbravice na Hrutovicích, Ladslava z Bozkovic na Třebové, Jindřicha z Sovince na Dúbravici, Karla z Vlašimě na Lithovli, Hynka z Ludanic na Rokytnici, Jana z Žerotína a s Fulneka, Jindřicha Tunkle z Brníčka a na Zábřeze, Jakuba z Šárova a na Krumsímě najvyššieho hofrechtéře markrabstvie Moravského, Jaroše z Zástřizl na Morkovicích, kteřížto byvše rukojmie za urozeného pána pana Jana Heralta z Kunstatu a s Plumlova, najvyššieho komorníka cudy a práva Olomúcského, držitele ty časy zbožie Kojetínského, za mnohé a znamenité dluhy, kderéž pak potom po smrti jeho platiti a zpravovati a tím statkem vším zůstalým po něm, pokudž jest vystatšieti [sic] mohl, i nad to ještě svým dokládajíce, vyvazovati jsú se musili. Kterýmžto listem prodávají nadepsanému synu mému městečko Kojetín, vsi Němčice, Mirovice,

Strana 31
z roku 1503. 31 Stříbrníky, Hrušku, Jaroměřice, Dobračov pustú ves, Krúžek pustú ves, a Dučovice a zápisy na to Kojetské zbožie a vsi k tomu příslušející, a k tomu i tu ves Popovice se všemi toho zbožie a vsí dotčených jinými jejich příslušnostmi, a v témž listu nadepsaní rukojmie na všecky ty listy a zápisy k Kojetínu, vsem jeho, i také Popovicóm svědčící, čím dobrú vuoli, moc i plné právo tím listem jemu erbóm i budúcím jeho i tomu každému, kdož by listy od něho s dobrú vuolí a svobodnú jměl, ke všem věcem, což v týchž listech a zápisech se jmenuje a vypisuje, dávajíce. Druhý list najjasnějšieho knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého krále a markrabí Moravského oc JMti, kderýmžto listem oznamovati napřed ráčí všem, že jest před JMKskú takový list od rukojmí napřed dotčených v celosti a neporušený s visutými pečetmi ukázán, kterak rukojmie za pana Heralta již psaného zbožie to Kojetínské s jeho příslušnostmi i také s Popovicemi vsí panu Adamovi synu mému najmilejšiemu prodávají, a v tom listu JMt [z] zvláštnie milosti a moci jakožto král Český a markrabie Moravský těch všech zápisů na zbožie Kojetínské napřed dotknúti, a potom hned moc jich všech i všecka práva, tak jako by tu slovo od slova vepsáni byli a vloženi, na syna mého častopsaného dobré paměti a na jeho budúcí, též i na ty, ktož by ten list jměli s jeho dobrú vuolí, převésti a přenésti jest ráčil, jakož pak ti listové ty všecky věci nahořě dotčené šířě, plněji a dostatečněji to v sobě držie a okazují. Na ty na všecky listy a majestáty v těch dvú listech jmenovaných i na obadva ta listy, zvlástě svědčící na Kojetínské zbožie a Popovice, nahoře psané dala jsem jakožto nápadnice toho zbožie Kojetínského a tímto mým listem dávám urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, erbóm a budúcím jeho, svú svobodnú a dobrú vuoli od sebe i od svých erbuov i budúcích, nic ovšem tu na tom zbožie Kojetínském a Popovicích sobě ani komu jinému nevymieňujíci, ani kderého práva pozůstavujíci, tak aby svrchupsaný pan Vilém z Pernšteina, erbové a budúcí jeho plné právo a moc k tomu ke všemu, co se v těch listech na Kojetín svědčících vypisnje, jměli a požívali, jakož to on syn muoj najmilejšie dobré paměti jměl jest a já po něm. A kdož by list tento jměl s svrchupsaného pana Viléma z Pernšteina, erbuov a budúcích jeho dobrú a svobodnú vuolí, tomu bude příslušeti a jmá plné právo všech věcí v tomto listu psaných, jakožto jim samým. Tomu na svědomie já napřed- psaná Johanka z Krajku pečet svú vlastnie přitisknúti a přivěsiti jsem dala dobro- volně; a pro širšie svědomie a jistotu a pevnost připrosila sem urozených pánuov, pana Ladslava z Bozkovic a na Třebové najvyššieho komorníka markrabstvie Mo- ravského, pana Karla z Vlašimě a na Lithovli, pana Jiříka z Vlašimě a na Úsově, pana Hynka z Ludanic a na Rokytnici, a urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šárova a na Krumsíně najvyššieho hofrychtéře markrabstvie Moravského, a uro-

Strana 32
32 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina zeného vládyky pana Hynka z Kunčic, že jsú také své pečeti sobě, erbóm i budúcím svým bez škody k listu tomuto vedle mé pečeti na svědomie přivěsiti a přitisknúti rozkázali. Jenž jest dán na Thovačově v pondělí před s. Ambrožem léta božieho tisícého pětistého třetího počítajíce. Výtah AČ. VI. 542 č. 375. 795. (x. XXI.) List kněze biskupa Olomúckého Stanislava, jímž manstvie a léna puojčívá [sic] se vším plným právem a svobodú urozeným pánóm panu Vojtěchovi a panu Janovi z Pernšteina vlastniem bratřiem. V Olomúci 1503, 10. dubna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 446; arch. měst. Brn. f. 148 b—149. My Stanislav z božie milosti biskup Olomúcský oznamujem ... že pro zvláštnie vuoli a přátelstvie, kderéž neseme k urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, příteli našemu zvláště milému, jakož urozený pán pan Vojtěch z Pernšteina, syn vlastnie již dotčeného pana Viléma, přijal od nás léno sobě a panu Janovi bratru svému vlastniemu též z Pernšteina a dědicóm jich na ves Lobodice blíž Thovačova, na manstvie naše a kostela našeho Olomúcského, kderúž ves jim odevzdal urozený pán pan Jaroš*) z Šelnberka od sebe a bratří všech svých a jich dědicuov i od toho každého, kdož k tej vsi Lobodicóm jaké právo jmíti chtěli, s lidmi platnými i neplatnými, s dvorem poplužním, s mlýny, s vodami, s lesy a se všemi právy a příslušnostmi, což k tej vsi Lobodicóm od starodávna příslušie a jakož to sám pan Jaroš v lénu od nás držel: i dáváme a dopóštíme a mocí tohota listu povolujem již psaným pánuom, panu Vojtěchovi a panu Janovi a dědicóm jich, aby již dotčenú ves Lobodice s dvorem poplužniem, s lidmi platnými, s mlýnem, s vodú, s lesy i se všiem příslušenstviem buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli listem, a přišla-li by na ně náhlost nemoci, i ústně před dobrými lidmi dáti a poručiti, komuž by se jim zdálo a líbilo, mohli, však k osobám k lénu hodným a bez ujmy služeb a práv našiech a kostela našeho Olomúcského, kderéž sobě, potomkóm našiem biskupóm Olomúcským i kostelu našemu Olomúcskému zachovávám[el. A při tom jsú byli velebný kněz Zigmund kanovník Olomúcský, arci- pryšt kraje Znojemského, a urozené vládyky Vácslav Jedovnicský z Želetavy a Martin z Nové Plzně, písař práva manského, manové naši a kostela našeho Olomúcského, věrní nám milí. Tomu na svědomie pečet naši velikú k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán v Olomúci v pondělí po květné neděli léta od narozenie Syna božieho tisícého pětistého třetího oc. Výtah AČ. VI. 542 č. 376. — *) V kodexu Pernšteinském, chovaném v archivu města Brna, psáno jest Jaroslav nejprv i podruhé namísto Jaroš.

Strana 33
z roku 1503. 33 796. Vilím z Pernšteina rozprodává dvůr v Rychnově lidem svým dědičným pod úrok. Na Pardubicích 1503, 25. dubna. — Orig. perg. v arch. panství Rychnovského n. K. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššie hofmistr královstvie Českého, i s svými dědici a potomky vyznáváme tímto listem přede všemi, kdež čten neb čtúce slyšán bude, že jsme prodali dvuor náš Rychnovský s rolí, s dědinami, lukami, lidem našim dědičným Rychnovským i jiným i jich budoucím potomkóm, jakož níž psáno stojí, co komu a zač prodáno jest: Item Matějovi Bálkovi dvuor poplužní u Rychnova i s tú zahradú, která u něho jest, a sedlištěm Hřídelským, s polovicí pastviště pod Smrčským rybníkem, s klíny nad Olníkovskú loukú, s šesti pruty rolí, za čtyřidceti a za puol třetí kopy grošuov; it. Jiříkovi Parovi kus role a tři jitra luk za dvadceti kop grošnov a za půl sedmý kopy grošuov; it. Rehákovi řezníku dva pruty role za deset kop grošuov; it. Pechovi súkenníkovi puol prutu role a kus za dvě kopě grošuov a za dvadceti grošuov českých; it. Táborovi prut role za pět kop grošuov; it. Bilmovi dva pruty role a čtyři jitra za dvadceti kop grošuov a za devět kop grošuov; it. Matúšovi mydláři kus lúky v chobotě za tři kopy grošuov; it. Hovorkovi palouky v Dražkách za puol kopy grošuov; it. Vítovi Novoměstskému puol druhého jitra luk a jeden provazec za osm kop grošuov; it. Martinovi Švihlovi jedno jitro luk za pět kop grošuov; it. Pavlovi Švihlovi dvě jitře luk za deset kop grošnov; it. Benešovi Šu- movi dvě jitře luk a provazec za jedenácte kop grošuov; it. Matějovi Lizkovi puol třetieho jitra luk a jeden provazec za třinácte kop grošnov; it. Janovi Kulhavému jedno jitro luk za půl pátý kopy grošuov; it. Janovi Tomášovi tři jitra luk za pa- tnácte kop grošuov; it. Jiříkovi Vitáskovi jedno jitro luk a půl druhého provazce za puol sedmý kopy grošuov; it. Mikulášovi Tantusovi jedno jitro luk a provazec za šest kop grošuov; it. Matějovi Randátovi jedno jitro luk za pět kop grošuov; it. Havlovi Pražákovi dvě jitře luk a provazec za jedenácte kop grošuov; it. Machovi puol druhého jitra luk za puol osmý kopy grošuov; it. Maškovi súkenníku jedno jitro luk za pět kop grošuov; it. Vácslavovi a Matějovi z Lupenice tři jitra a jeden pro- vazec luk za šestnácte kop grošuov. Učinie toho všeho suma dvě stě kop grošuov dvě a čtyrydceti kop grošuov a dvadceti grošuov českých. A z těch všech dědin a rolí i s luk, jakož svrchupsány stojí, mají nám i budúcím našim dědicóm a potomkóm a povinni budú platiti a z toho úroku dáti šest kop gr. a dva groše česká, a to rozdílně, při sv. Jiří tři kopy grošuov a jeden groš, a při sv. Havle též tři kopy grošuov a jeden groš, vše českých. A oni svrchupsaní lidé naši i jich potomci budú toho moci i každý zvlášť z nich, což kdo kúpil a držie, dáti, prodati, směniti, neb s tiem učiniti, jakž se jednomu každému Archiv Český XVII. 5

Strana 34
34 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina z nich zdáti a líbiti bude i jich potomkóm, jako s svým vlastniem, však tak bez umenšení platu našeho, kterýž nám, dědicóm i potomkóm našim jsú oni svrchupsaní lidé naši povinovati platiti a vydávati i jich potomci budúcí, a to budú moci učiniti bez našie, dědicuov našich a budúcích pánuov všelijaké překážky. Tomu na svě- domie svú vlastnie pečet jsme dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v úterý den svatého Marka evangelisty léta božieho tisícého pěti- stého třetího počítajíc oc. Pečet utržena. — In rubro: Tento list ve dcky zemské památné rozinové léta oc LXXVI ve čtvrtek o suchých dnech letničních [14. čna 1576] L. XXIII. slovo od slova vložen a vepsán jest. 797. Vilém z Pernšteina prodává lidem svým Lhotským a Jedlinským (u Rychnova n. Kn.) role, březinku, luh a pustinu pod úrok. Na Pardubicích 1503, 19. května. — Desky zemské větší LXIII. f. D. 19. Vilém z Pernšteina oc, že sme prodali lidem našim dědičným Lhotským a Je- dlinským zejména těmto, a tímto listem mocně prodáváme: Item Jírovi Klechovi dva pruty a jedno jitro role za devět kop grošův; it. Pavlovi Duchoňovu půl čtvrta prutu role a jedno jitro za šestnácte kop grošův; it. Jankovi tři pruty role za patnácte kop grošův; it. z též vsi všem sousedům prodáno k obci sedm prutů role za půl osm- náctý kopy gr. Item Kubovi z Jedliny kus březinky a dvoje hony při luhu za pět kop gr.; it. Duškovi odtudž pustinu od poplužie za sedm kop gr., i jich budoucím potomkům. A oni i budoucí potomci jich nám i dědicům a budoucím potomkům našim sou a povinni budou z toho dávati a platiti dvě kopě gr. a jedenácte gr. č., a to rozdílně, při sv. Jiří kopa půl šesta gr. vše č., a při sv. Havle též kopa puol šesta gr. vše českých. A oni to budou moci i jich potomci budoucí prodati, dáti, směniti, poručiti a s tím učiniti, jak se z nich jednomu každému zvlášť zdáti a líbiti bude, jako s svým vlastním, bez naší i budoucích dědicův a potomkův našich všelijaké pře- kážky, všakž tak bez umenšení platu našeho, kterýž nám oni svrchupsaní i jich po- tomci sou a budou povinni platiti a dávati i dědicům i budoucím našim, a to budou moci bez naší, dědicův našich i budoucích pánův všelijaké překážky učiniti. Tomu na svědomí pečeť naši kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Par- dubicích v pátek po sv. Žofii léta Božího tisícého pětistého třetího. 798. Smlouva mezi Vilémem z Pernšteina a Jindřichem z Waldšteina o zatopení rolí mě- šťanům Pardubským rybníkem Jesenčanským. S. 1. 1503, 22. květ. AČ. IV. 206.

Strana 35
z roku 1503. 35 799. Zápis učiněný do desk na soudu zemském. V Olomouci 1503, 24. června. — DOlom. kv. č. 16. f. 27. Johanka z Cimburka a s Thovačova činiem odpor protivá vkladu tomu, jakož Johanka z Krejku vkládá do desk zemských Vilémovi z Pernšteina a jeho erbóm Thovačov s jeho se vším příslušenstviem, že já k tomu zbožie lepší právo mám. 800. (n.) List zprávní na Thovačov hrad a na obě města Thovačovská se všemi vesnicemi a jiným všelijakým příslušenstviem k tomu zbožie příslušejíciem, od paní Johanky z Krajku panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině oc. 1503, 29. června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 493b; arch. měst. Brn. f. 177 b—179. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi i [s] svými erby vyznávám . .. že z dobrým rozmyslem a přátel svých radú dobrovolně prodala jsem a mocí listu tohoto prodávám a postupuji své vlastní zboží a dědicství, totižto hrad Tavačov s městy Starým a Novým Tavačovem a s předměstím, ješto slove Cíp, s dvorem tu poplužním, s mlýnem a s kostelním podacím městečka Kralice, s mlýnem, ves Vě- rovany s mlýnem, s rybníkem, jenž slove Hradecký, s lesy, s řekami, ves Rakodavy s mlýnem, ves Ejvaň s dvorem poplužním, s blaty, s lukami, ves Oplocany s lesy, s řekami, ves Vykleky, ves Hrděbořice s mlýnem, s blaty, ves Bolelíc, což jsem tu jměla, s lesy, s řekami a lukami, ves Troubky s mlýnem, s lesy, lukami, řekami, městečko Klenovice s mlýnem, s blaty, s kostelním podacím, ves Čelčice s blaty, s ryb- níky, ves Čihovice s kostelním podacím, s mlýnem, s blaty, s rybníky, ve vsi Pivíně což sem tu měla, lúky, jenž slovú Donkovice, ležící blíž Kojetína, ves opravní Klopo- tovice, i jiné vsi, na kterýchž jsem plat měla, tak a tím právem, jakž jsem to sama držela, s dvory, rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi, s horami, s doly, s lesy, s háji, s luhy, s vrbinami, s chrastinami, s křovinami, s lovy, s hony, s čižbami, s mezemi, s hranicemi, s lidmi platnými i neplatnými, s robotami, se cly, tak jakž předky mými i také mnú jest toho užíváno, s užitky a požitky i se všemi poplatky, s řekami, s břehy, s rybníky, s rybništěmi, s potoky tekúcími i netekúcími, s jezery i se vším plným právem, panstvím a příslušenstvím, jakož ta zboží svrchupsaná od staradávna v svých mezech a v každej i každej zvláště záleží a jsú vymezena, nic sobě ani svým erbóm ani budúcím potomkuom práva, panství ani vlastenstvie nezacho- vávajíc, tak jakož jsem to sama držela, než to jsem vše prodala ku pravému dědictví svobodně a nezávadně urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfnšteině, najvyššiemu hofmistru království Českého, a jeho erbuom i tomu, ktož by tento list měl s jejich dobrú volí, aby teež právo měl k těm ke všem věcem v tomto listu 5*

Strana 36
36 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina psaným, jako oni sami, za čtyřmezcítma tisíc kop grošnov českých, kteréž jsem od nich hotové úplně a docela zaplacené vzala. A protož já svrchupsaná Johanka, jistec a zprávce nahoře i dolepsaných věcí, a my Beneš z Bozkovic a na Černé Hoře, Karel z Vlašimě a na Litovli, Jiřík z Vla- šimě a na Úsově, Hynek z Ludanic a na Rokytnici, Vácslav z Ludanic a na Veveří podkomoří markrabství Moravského, Hanuš Húgvic z Biskupic a na Búzově, Jakub z Šárova a na Krumsíně hofrychtéř markrabství Moravského, Arnošt Kužel z Žeravic a na Kvasicích, Heřman z Vojslavic a na Veselí, rukojmie a spravedliví zprávce na- hoře i dole psaných věcí, s nadepsanú paní Johankú z Krajku a za ni slibujem všichni vespolek naší dobrú čistú věrú, rukú společní a nerozdílnú beze vší zlé lsti svrchu- psaným pánuom, panu Vilémovi z Pernšteina oc ... Pakli bychom toho všeho ne- učinili ... obyčejné ležení do města Prostějova. A ktož by list tento jměl s dobrú volí častopsaného pana Viléma z Pernšteina aneb jeho erbuov, ten jmá a jmíti bude plnú moc a právo ke všem věcem svrchupsaným. Tomu na svědomí a lepší jistoty pevnost já častopsaná Johanka z Krajku, jistec a zprávce, a my rukojmie svrchupsaní pečeti své vlastní k listu tomuto přidáviti a přivěsiti jsme rozkázali dobrovolně. Jenž jest dán a psán léta od narození Syna božího tisícího pětistého třetího, ve štvrtek den památky sv. Petra a Pavla apoštoluov božích. Přiložena cedule, kterouž zboží Tovačovské se vším příslušenstvím Johanka z Krajku Vilémovi z Pernšteina do desk vkládá. — Výtah AČ. VI. 542 č. 377. 801. (c.) Smlúva mezi panem Hynkem z Kunstatu a panem Heraltem z Kunstatu o ves Bojanovice. V Olomúci 1503, 29. června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 108; arch. měst. Brn. ƒ. 65 b—66. Léta Páně tisícieho pětistého třetího ve čtvrtek den sv. Petra v Olomúci stala se jest smlúva mezi urozenými pány, panem Heraltem Kunú z Kunstatu a panem Ladslavem Kunú bratrem jeho z Kunstatu a na Hodoníně s strany jedné, a panem Hynkem z Kunstatu a na Polné strajcem jejich strany druhé, a to taková: že svrchu- psaní páni v devíti tisícech zlatých uherských zastavují ves svú Bojanovice Horní se vším přieslušenstvím jejím tak, jakož to sami drželi a jí požívali, i s vinohrady i s desátky. A též vsi svrchupsané mají postúpiti již psaní páni Kunové svrchu- psanému panu Hynkovi, a zástavy všecky očistiti a vyplatiti, tak aby panu Hynkovi svobodného postúpili beze všech zástav při sv. Václavě najprv přieštím, se všemi jejími užitky a požitky, desátky sobě vyberúc svrchu psaní páni Kunové, a z těch desátkuov mají dáti panu Hynkovi patnácte dreylinků vína. A tu sobě při tom zůsta- viti nic nemají, kromě těch čtrnácti čtvrtí vinohradů, kteréž mají sami dělati na svuoj náklad; z těch čtrnácti čtvrtí desátku platiti nemají, dokudž by jich sami drželi a užívali; a jestliže by je k tomu [čti: komu] kterú čtvrt nebo všecky dali

Strana 37
z roku 1503. 37 neb prodali, neb zastavili, tehdy z nich desátek placen býti má svrchupsanému panu Hynkovi. A co přes těch čtrnácte čtvrtí vinohradu páni svrchupsaní pan Heralt a bratr jeho mají, ty prodati a panu Hynkovi a jeho dědicuom desátek z těch vino- hraduov placen býti má, prodajte neb neprodajte. A svrchupsaný pan Hynek má při sv. Václavě najprv přieštím puojčiti jim tři tisíce zlatých uherských červených, a potom hned přie s. Jiří najprv přieštím puol druhého tisíce zlatých uherských červených, a za puol druhého tisíce zlatých grošuov, za zlatý počítajíc třiatřiceti grošuov bílých, a tak také bude tři tisíce zlatých; a opět přie sv. Václavě hned po tom sv. Jiří příštím sedmnácte set zlatých uherských červených, a za třinácte set zlatých po třech a po třieceti grošuov bílých za zlatý počítajíc, a tak toho všeho ta suma učiní devět tisíc zlatých uherských. A vo toto jsú se dobrovolně svolili, že pan Hynek svrchupsaný na tom žádný výpovědi nemá jmíti k té výplatě, než má tu ves držeti vdycky a dědicky a dotudž, dokudž by toho svrchupsaní páni pan Heralt a pan Ladislav svrchupsanému panu Hynkovi rok napřed věděti nedali, a to při sv. Václavě aneb přie sv. Jiří; a když by dali napřed věděti panu Hynkovi svrchupsanému rok, chtíce vyplatiti k svému vlastniemu a dědičnému držení a svými vlastními penězi a jinými žádnými, a toho jinak učiniti nebudú moci, žádnému zastaviti ani prodati. Jestliže by pak po tom roce vypovědělém a věděti daném nevyplatili, tak jakož se nahoře píše, tehdy ta ves svrchu psaná s jejím přieslušenstvím má dědicky zuostati při panu Hynkovi svrchu- psaném neb při jeho dědicích. A to jemu mají svrchupsaní páni Kunové anebo jeho dědicóm ve cky vložiti tu svrchupsanú ves. A toto také jest při tom znamenitě vymíněno v této smlúvě: jestliže by pán Buoh svrchupsaných pánuov Kunóv smrti neuchoval a dědicuov, že by po sobě neostavili mužského pohlavie, tehdy ta ves svrchupsaná se vším jejím příslušenstvím při svrchupsaném panu Hynkovi dědicky zuostati má i při jeho dědicích. A jestliže by pak svrchupsaní páni Kunové dědicuov po sobě pan Heralt a pan Ladslav muž- ského pohlaví nechali, a ti že by k letuom rozumným přišli, mají moc k výplatě míti, léta rozumná majíce a dospělá, než prvé nic, tak jako prvé psáno stojí. A jestliže by pak kdo na tu ves sáhl, buď na vinohrady neb na kterékoli jiné užitky od staro- dávna k nim příslušející, kterýmkoli právem duchovním neb svědckým, to oni svrchu- psaní páni Kunové očistiti a zpraviti mají vedle práva a řádu markrabství Morav- ského, krom tří dreylinkuov vína, které od starodávna se na Bošovice platí. A když by častopsaný pan Hynek přijal sumu] svú devět tisíc zlatých od častopsaných pánuov neb dědicuov jich, tak jakž sú jim puojčeny od svrchupsaného pana Hynka na zlatě i na groších, tehdy pan Hynek svrchupsaný vsi svrchupsané se vším pří- slušenstvím jejím postúpiti má neb dědicové jeho, zbera užitky všecky toho roku přišlé, a prvé nic. A kdožkoli jměl by tento list neb jmieti bude s již psaného

Strana 38
38 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina pana Hynka dobrú vuolí a svobodnú, ten má a jmieti bude tuž moc i též plné právo ke všem věcem svrchupsaným, jako on sám svrchupsaný pan Hynek neb dědicové jeho. A což v tomto listu psáno stojí, to jsú sobě věrně a právě slíbili zdržeti obě straně, jako na dobré ctné pány sluší. Tomu na svědomí své vlastní pečeti dali jsú přivěsiti k tomuto listu; a pro, širší a jisčí svědomí připrosili jsú urozených pánuov pana Jana z Lomnice a na Mezi- říčí, hajtmana markrabství Moravského, a pana Ladslava z Bozkovic a na Třebové najvyššieho komorníka téhož markrabstvie, pana Beneše z Bozkovic a s Černý Hory, pana Karla z Vlašimě a na Lithovli, pana Jiříka z Vlašimě a na Úsově, pana Václava z Ludanic a na Jemnici, podkomořieho tého[ž] markrabstvie Moravského, že jsú své pečeti vedle nich přievěsili k tomuto listu, sobě i erbuom svým bez škody. Výtah AČ. VI. 542 č. 878. 802. Smlouva mezi Vilímem z Pernšteina a měšťany Králové-Hradeckými o různice v pří- čině sirotkův, dluhův a sběhlých poddaných. S. 1. 1503, 25. čce. AČ. IV. 207. 803. Zpráva o vyslání pánův a rytířů ze sněmu českého (v m. červnu) ku králi Vladislavovi do Budína a o nějaké pověsti, jakoby Vilém z Pernšteina chtěl zmocniti se královské koruny v Čechách. 1503, ok. 5. srpna. — Státní arch. v Mnichově. Cod. Böhmen u. Oberpfals lit. C. pars XI. 1503 cc Oswaldi. Bericht an Herzog Albrecht: Die Herren von Böheim sind des Glaubens halben zum König gezogen, „aus den christlichen Herren Peter von Rosenberg, Puota von Švihau, Albrecht von Kolovrat Kanzler, und Otík Kamenickej, und aus der Pikharten Theil der von Schellenberg, alter Kanzler, der sich desselben Ungelaubens erst eröffnet, der von Pernstein, Herr Kossko [čti: Kostka], Herr Medeto [čti: Medekl, ein Edelmann, des Königs Marschalk, und einer genannt Reindl, des Königs Procurator zu Böheim. Als die hinab kommen, ihr Sach ausgericht“ oc, nahm der König mit ihnen Janovský's Sache vor, aber auch hier blieb sie noch unent- schieden, da die Mehrzahl der Richter dem Janovský günstig schien, und die Gegen- partei daher den Aufschub durchsetzte. Demselben Berichte eines baierischen Rentmeisters C. Suss ist folg. Einschluss beigefugt: „Neu Zeitung. In sonder grosser Geheim und hohem Vertrauen hat Geminzkej [Kamýcký] dem Gutzen [Heinrich Kotz von Dobrsch, Pfleger zu Falken- stein] gesagt, ferrer mir zu sagen Ew. Gn. ze schreiben verwilligt, dass sich der von Pernstein unterstanden und verhofft hat, dieweil Herr Kosko die königl. Schloss in der Kron zu Böheim inne hat, auch Reindl die Rath in den Städten zu setzen

Strana 39
z roku 1503. 39 gewünnen, und etliche Schloss aus der christlichen Herren Hand in der Pikarten Hande kommen wären, ... dass er, der von Pernstein, durch Macht der Pikarten die Kron zu Böheim ihm selbs oder seinem Sohn erlangt haben wollte. Desselben ungetreuen Anschlags sei der König bericht worden, und wo er der König mit etlichen mächtigen Bischöfen und Herren der Kron Hungarn izo nit in so grossem Wider- willen und Sorgnus gestanden, so wär des Königs Meinung gewest, dem obgemelten von Pernstein, Schellenberg und anderen seinen Mitgewohnten, so diesmals bei ihm zu Hungarn gewest, die Köpf abzehauen. Er wöll sich auch, sobald die Königin ihr Geburt frei werde, gen Böheim fügen, sein Sach zu Hungern darnach richten und ine handeln sehen, damit die . . . pikhartische Büberei ausgetilgt werde oc. Srv. Palackého Děj. V. 2. 59; Tomek, Děj. Pr. X. 193. 804. Vilím z Pernšteina postupuje mlýn na Bečvě v Přerově mlynáři Ondřeji Šilhanovi. Na Přerově 1503, 21. srpna. — Orig. arch. městsk. v Přerově. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině najvyšší hofmistr království Českého i s svými dědici a budúcími Přerovskými oznamujem tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude, že jakož máme mlýn dědičný na Bečvi u města našeho Přerova, kterýž sme najímali z čtvrtého diela; kdež pak Ondřej Šilhan, mlynář a člověk náš, prosil jest nás, abychom jemu ten mlejn dali pod plat, aby on jej držal a požíval a naň sám nakládal: kdež my znajíce jeho Ondřeje Šilhana slušnú prozbu, ten jemu, ženě jeho a dětom [sic] i potomkóm jeho dali sme, aby on téhož mlýna požíval s dubníkem ševcovským, s valchú súkenničí, s brusy, s stúpami olej- nými i jahelnými, s slady, obilém tvrdým všeliakým. Vepře, kteréž krmil, těch krmiti nemá, než k své potřebě. A kdož by chtěl v Přerově krupici dělati a prodávati aneb chléb péci, ten má v tom mlýně mleti. A témuž Ondřejovi mlynářovi, ženě jeho a dětom [sic] i potomkóm jeho, pro jeho hodnost, kterúž nám svú pilností činil, přidali sme zahradu za Bečvú, a k tomu kus řeky po srub vodný, s kteréhož vodu vedú na kopec, až po stráž zase naspátek zhuoru. Však na takový spuosob, aby nám, dědicóm našim i potomním pánóm Přerovským dával a vydávati povinen byl XX I g. českých, a to rozdílně, počna na s. Jiří najprv příští po datum listu tohoto X P gr., a na s. Václava hned potom příštího druhých X P gr. A tak na budúcé časy věčné ten plat Ondřej nadepsaný, dědicové jeho i potomci nám a budúcím našim spravovati mají, a spravíc nám ten plat, všech věcí nahoře psanejch mají a moci budou požívati bez naší i dědicuov našich i potomních pánuo Přerovských všeliaké překážky. Jestli pak že by z dopuštěnie božího ten mlýn sšel buď ohněm neb od nepřátel mocnou rukou, tehdy k vystavení a napravení toho mlýna my mámy

Strana 40
40 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina dáti 1 gr. a mlynář druhej na náklad. Pakli by ten mlejn nemohl mleti dvě neb tři neděle, to k škodě pánu žádné nemá býti. Pakli by se dále přes tři neděle při- dalo, že by nemlel, tehdy předce měšťané od sladuov i obec dajte míru, jako by mleli. Item. K vystavení toho mlýna mlynářóm i budúcím my dáti máme a povinni budeme lesu, což by potřeba ukazovala, tu kdež by jim našimi úředníky bylo uká- záno; a lidé naši ten les přivezti mají, i k opravení. A jestliže by se kdy stav strhl vodú a pokažen byl, lidé naši mají jemu pomoci udělati i k mlýnu robotovati tak a též, jakož nám pomáhali. Což se pak kovářuov a nožířuov dotýče, tu brúsiti mají a jemu plat dávati. Item od mlenie obilé buď od pekařno neb od jiných lidí má mlynář sobě bráti tu míru, jakož od starodávna bráno bylo. It. také máme mlyná- řovi každý rok k opravě toho mlýna dáti čtyři duby veliké a dubičie k húžvám z lesuov našich, tu kdež by jemu naši úředníci ukázali a rozkázali, a to jemu naši lidé přivézti mají. Item, kamení mlýnské, tu kdež by mlynář neb jeho budúcí kúpil, lidé naši to kamení přivézti mají. Také mlynář toho mlýna brus neb dva ku požitku svému muož sobě udělati, a také jedno kolo múčné nebo dvě muož sobě přidělati k svému užitku. Item ten mlýn předkem aby měl na dva žleby vody. Item odmrť všecku jemu Ondřejovi i jeho budoucím propúštieme. Item jestliže by kdy berně královská byla, té mlynář i jeho budúcí mají odbyti podle obce Přerovské. Též také jestli by kdy pán siehl na obec Přerovskú a berně míti s ní chtěl, což mlynář s svými budúcími odbyti má podle obce Přerovské. Item Ondřej mlynář již psanej, žena jeho i děti i budúcí potomci mocí listu tohoto ten mlýn mají moc držeti, požívati, prodati, dáti zaměnilti a poručiti podle své dobré vuolě, osobě však pánu a té obci Přerovské hodné. A my nadepsanému Ondřejovi Šilhanovi, ženě jeho a dědicóm i budúcím potomkóm slibujem sami za se a dědice naše i potomní pány Přerovské to všecko, což se svrchu píše, zdržeti a zachovati věrně a právě beze všeho přerušenie. Tomu na svědomie, na jistotu a pevnost, a pro lepší jistotu zdrženie svú vlastní pečet k tomuto listu sme přivěsiti rozkázali. Jenž jest dán a psán na Přerově ten pondělí před sv. Bartolomějem po narození Syna božího tisícího pětistého třetího léta oc. Listina pergam. s proužkem, s něhož pečeť již udrobena. 805. Zpráva Blahoslavova o účasti Vilíma z Pernšteina při sněmu 30. září 1503 a o sjezdu strany podobojí i Bratří českých na nové léto 1504 položeném. A když bylo při sv. Václavě léta téhož [1503], a sněm v ty časy veliký na sv. Jeronyma položen, pročež páni z obojí strany zvláště k témuž sněmu obesláni byli, aby tu o bratřích jednáno bylo ode všech, aby jim konec učiněn byl oc. A že pan komorník zemský pan Jan Šelmberk na Mladé Boleslavi a pan Pernšteinský,

Strana 41
z roku 1503. 41 páni znamenití velicí, k tomu sněmu od římské strany nebyli jsou obesláni, proto snad, že mnoho bratří pod sebou měli, aby jim nákladni jsouce byli na překážku jim, ačkoliv při římské straně oba z těch pánův jsou byli, však proto obesláním k tomu zanecháni jsou. A česká strana, poněvadž k nim ti páni nepřináleželi, ale k římským, také jich neobeslali. A byli jsou ti dva páni pohotově, s žádnou stranou nejsouce. I vidouce to páni a města strany české, že tito páni tak znamenití poho- tově jsou, a od strany římské k jednání o bratří nepovoláni, z jedné vůle páni i města šli jsou k týmž pánům žádost na ně vznesše, aby se s nimi spojili a v je- dnotu vešli a sobě radni a pomocni byli. A páni jmenovaní vyslyševši řeč k sobě učiněnou a žádost od pánův a měst české strany, a že není na škodu ta věc, kteráž se k nim děje, poněvadž jako by opuštěni byli od pánův římské strany: i učinili jsou tak, a se pány i s městy strany české vešli jsou v jednotu a společnost, tak aby sobě radni a pomocni byli. A když se to stalo, již teprva sami páni z strany české s městy a s těmito dvěma pány jmenovanými o bratřích jednati jsou počali na rathauze v Starém Městě Pražském; kdež pro to mnohé různice a nesnáze i roztržky mezi pány a městy, mistry a kně- žími byly jsou. Neb jedni chtěli, k tomu mluvili, aby bratří slyšení měli zjevně přede všemi, a že není spravedlivé, aby hnáni a trápeni byli, leč prve slyšáni budou. [Usnešeno mezi jiným, aby starší bratří postavili se s jinými] před osobami k tomu zvolenými a před Pražany i mistry Pražskými [na nové léto nejprvé příští 1504]. Pán Pernšteinský ze svého zboží lidi tyto a bratří poslal jest: Jana Kasala a Václava písaře, oba z Rychnova, a Viktorina z Pardubic, s nimiž poslal na místě svém urozeného pána Bohuchvala Chrta. A ti všickni posláni jsouce přijeli do města Starého Pražského, a stáli v domu páně Kostkovu, kdežto jim zvláštní pokoj ukázán jest. Blahoslavova Historia fratrum Bohem. ab ann. 1458—1535 str. 171—174. — Srv. Pal. Děj. V. 2. str. 63; Tomek, Děj. Pr. X. 197. 806. Nálezové soudu zemského ve přích mezi kapitolou Olomúckou a Vilémem z Pernšteina o věcech poddanských. 1503, 10. listop. — Olom. kniha půhonů v zemsk. arch. v Brně č. 7 f. 168 b—170. L. 1503 ten pátek před sv. Martinem. Sedění třetí. Kněz Konrad děkan a kapitola kostela Olomúckého pohoníme pana Viléma z Pernšteina a na Helfen- šteině, nejvyššího hofmistra království Českého, z dědin i zástav odtud odevšad, kdež co má, ješto sluší k Olomúckému právu, ku prvnímu sněmu panskému, ze IIII set hřiven gr. širokých, a tu jemu vinu dáváme, že od mlynáře našeho ze vsi Tučap berú [sic] platu do roka dva zlatá uherská, a vody témuž mlynáři, na kterúž ten Archiv Český XVII. 6

Strana 42
C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 42 mlýn zasazen jest, ku potřebě jeho pustiti, ani stavu nahrazovati nedá. Ználi se oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chcem to úředníky práva menšího, když na to vejdú, okázati a na panském nálezu dosti míti. Škody opovídám. — Nález: Mezi knězem Konradem děkanem a kapitolú kostela Olomúckého, a panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině najvyšším hofmistrem království Českého, páni nalezli: Poněvadž se na úřad kněží volají, aby úřad na to veden byl, a páni slyšíc úředníky i jiné potřeby obojí strany, nález učiniti ráčí. Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Beneš Černo- horský z Bozkovic, pan Albrecht z Šternberka, a z vládyk Jakub z Šárova. Týž děkan a kapitola pohoníme téhož pana Viléma ut sup. ze sta hř. gr. širokých, a tu jemu vinu dáváme, že mimo svolení země od mlynáře našeho z Tučap, jmajíce vzíti usmý díl z těch dvú zlatých, i vzali od něho puol zlatého, ješto vzíti neměli, a toho opraviti a navrátiti jemu zase nechce. — Nález: Mezi týmž děkanem a kapitolú kostela Olomúckého a panem Vilémem z Pernšteina oc páni nalezli: Poněvadž jest z nevědomí z toho mlynáře vzato víc, než mělo vzato býti, a to zase, což jest výše vzato, k mlynáři do jeho domu přineseno a jemu položeno, že pan Vilém tomu odpovídati nemá. Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Zigmund z Dú- bravice, pan Znata z Lomnice, a z vládyk Blud z Kralic. Mocné přestání: O tyto o všecky póhony kněží i pan hofmistr přestali mocně z obú stran na panu Albrechtovi, panu Jiříkovi, panu Hynkovi, panu Šárovcovi, panu Václavovi Pavlovském, panu Závišovi Bítovském, což ti mezi nimi zjednají, že na tom dosti míti chtí. Týž kněz Konrad a kapitola ut supra pohoníme téhož pana Viléma ut sup. ze XXX hř. gr. dob. širokých, a tu jemu vinu dáváme, že přišedše z Tovačova Philip s jinými k mlynáři našemu Nenakunskému, zkazili a porúbali jsú koš, kterýž on sobě udělal u mlýna svého a na vodě naší, a toho nám napraviti nechce. Ználi oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chcem na panském nálezu dosti míti. — Nález: Mezi týmž děkanem a kapitolú oc a panem Vilémem z Pernšteina oc páni nalezli, aby na to úřad veden byl, a páni slyšíc úředníky i jiné potřeby obojí strany, nález učiniti ráčí. Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Jiřík z Vlašimě, pan Prokop Zajímač z Kunštátu, a z vládyk Václav Pavlovský z Witbachu. Týž děkan a kapitola ut sup. pohoníme téhož pana Viléma ut sup. ze sta hřiven gr. širokých dobrých, a tu jemu vinu dáváme, že nám Philipa, kterýž na zámku jest v Tovačově, s jinými, kteříž s ním byli a koš mlynáři Nenakunskému porúbali, a těch před panem hejtmanem a pány ku potřebě naší postaviti nechce. Ználi oc. — Nález: Mezi týmž děkanem a kapitolú oc a panem Vilémem z Pern- šteina oc páni nalezli: Poněvadž jest pan Vilém Philipa s jinými postavil, že jest tomu dosti učinil. Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Hynek z Ludanice, pan Jindřich Tunkl z Brníčka, a z vládyk Bohuše ze Zvole.

Strana 43
z roku 1503. 43 Týž kněz Konrad a kapitola pohoníme téhož pana Viléma ut sup. ze IIII set hř. gr. šir., a tu jemu vinu dáváme, že nám Přerovští sahají v grunty, a z gruntuov a z pasty naše lidi vytiskují u samej vsi Dluhonic, nemajíc k tomu práva žádného. Ználi oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chcem to lidmi svými před úředníky men- šími pokázati a na panském nálezu dosti míti oc. — Nález: Mezi týmž děkanem a kapitolú oc a panem Vilémem z Pernšteina oc páni nalezli: Poněvadž se kněží na úřad volají, aby na to úřad veden byl, a páni slyšíc úředníky i jiné potřeby obojí strany, nález učiniti ráčí. Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Václav z Ludanic, pan Petr z Žerotína, a z vládyk Jakub z Šárova. Týž děkan a kapitola oc poh. téhož pana Viléma ut sup. z pěti hřiven gr. škod, a tu jemu vinu dáváme, že Přerovští na tom gruntu našem u vsi Dluhonic svláčili lidi, zajímali koně i krávy, a z toho peníze brali, a pojednú na čtyřidceti husí zabili, toho nám opraviti nechce. Ználi oc. — [Stranou poznamenáno:] Poklid na mocné přestání. Týž děkan a kapitola pohoníme téhož pana Vilíma ut sup. ze II set kop gr. šir., a tu jemu vinu dáváme, že dva člověky naše z Polkovic, Jiřík Sval a Jiřík Psotka, vzali odpuštění pod měštany Tovačovské takovým obyčejem, jestli žeby nedošli a dojíti nechtěli, tehdy dáti jim mají každý zlatý, i ty dva zlatá dáti chtěli, a oni těch dvú zlatých přijíti a jich propustiti nechtějí. Ználi oc. — Poklid. Týž děkan a kapitola pohoníme téhož pana Viléma ut sup. ze II set kop gr. širokých, a tu jemu vinu dáváme, že nám těch konšel z staré rady, s kterými jsme tu smlúvu a odpuštění vzetí učinili, totižto Kubu Fojta, Jana Zvavého, Jana Hna- níka, Havla Hnaníkova, zetě Jana Lúpavého, Štěpána Kubova zetě, Lorence Kubova zetě, ku potřebě naší před panem hejtmanem a pány postaviti nechce. Ználi oc. — Nález: Mezi týmž děkanem a kapitolú oc a panem Vilémem z Pernšteina oc páni nalezli: Poněvadž pan Vilém lidi Tovačovské postavil, že jest tomu dosti učinil. Tento potaz z pánuov vynesli jsú: pan Zigmund z Dúbravice, pan Jiřík z Vlašimě, a z vládyk Blud z Kralic. Týž děkan a kapitola pohoníme téhož pana Viléma ut sup. ze sta hřiven gr. širokých, a tu jemu vinu dáváme, že lidé naši z Polkovic podle zápisu přinesli jsú na Tovačov den sv. Martina VI kop gr. peněz drobných, těch jsú od nich přijíti a prodlení žádného jim dáti nechtěli, než hned fojta a konšely z Polkovic vsázeli, ješto bychom my od svých lidí, ač by čeho neučinili, my bychom od nich spraved- — livé učinili. Ználi oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, těmi lidmi, kteříž seděli, i jinými. Poklid. Narovnání o některé z těchto pří, dané 8. čna 1504, viz níže str. 45 č. 810.

Strana 44
44 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 807. (t. XIX.) List zprávní od Václava z Tečic na půl vsi Roženky s jejím příslušenstvím panu Vilémovi z Pernšteina oc. Na Mesiříčí 1503, 21. list. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 102; arch. měst. Brn. f. 61b—62. Já Václav z Tečic a z Rožinky i s svými erby a budúcími potomky vyznávám ... že z dobrým ruozmyslem a s radú přátel svých prodal sem a mocí tohoto listu pro- dávám diel svuoj a dědictví, kteréž mi se dostalo, totižto puol vsi Rozienky s těmi lidmi, kteříž mi příslušejí, a se dvěma pustými sedlištěmi, s puol tvrzí a s puol dvorem, na kterémž sem sám seděl, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, pastvištěmi, s lesy, s háji, s rybníky, s vodami s tekutými i s netekutými, i se všiem jejím příslušenstvím, což k té vsi od starodávna příslušalo a ještě přísluší, nic sobě tu ani erbóm svým práva, panstvie ani kterého vlastenstvie nepozuostavuje ani na tom nepozuostavuji, než to sem všecko prodal ku pravému dědictví a dědičnému jmění, držení a požívání urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfen- šteině najvyššímu hofmistru království Českého a jeho erbóm, za IIIC � a za XXIIII míšenských, počítajíc za každú kopu LX g. a za každý groš VII d. drobných obecně berných, kteréž sem již od nich hotové a zaplacené zuoplna vzal. Protož já svrchupsaný Václav i [s] svými erby, jistec i první zprávce nahoře i dole psaných věcí, a my Václav z Olešničky a na Tvrdonicích, Bohuslav z Budče, Jiřík z Olešničky a na Moravci, Jindřich z Petrovce a na Puklicích, Jan z Viecova a na Ptačově, Burian z Nové Vsi a na Radkově, rukojmie a spravedliví spoluslibce s ním svrchupsaným Václavem a zaň všickni vespolek slibujem oc té svrchované (sic) puol vsi a puol dvora osvobozovati od každého člověka na prvním sněmu panském anebo konečně na druhém, kdyby dcky zemské v Brně otevříny byly, ve dsky vložiti; a zvláště slibujem jim i za sutí, tak aby oni kupitelé naši svrchupsaní při tom svrchupsaném dědictví vždy zuostali, a to beze všeho zmatku. Pakli bychom toho všeho neučinili... obyčejné ležení do města Brna... Tomu na potvrzení a pro lepší jistotu já jistec a rokojmie svrchupsaní své vlastní pečeti s naším jistým vědomím přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Meziříčí v úterý den Obětování panny Marie, léta od narození božího patnáctistého třetího čtúce oc. Na den sv. Tomáše (21. pros.) 1503 prodal týž Jiřik z Tečic půl vsi Roženky za 270 kop m. Vilímovi z Pernšteina. Svědčili Herult z Herulic, Václav Olešnický, Burian z Nové Vsi a na Radkově, Jan ze Všebo- jorova (Všeborova) a ve Zhoři. — Výtah AČ VI. 542 č. 879. 808. Vilém z Pernšteina soukenníkům Rychnovským potvrzuje držení valchovny. (Ok. 1503). — Desky sem. 62. L. 27, insert v priv. s 11. list. 1558. My Vilím z Pernšteina a na Helfnšteině, pravý dědic panství Potnšteinského a města Rychnova, vyznáváme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří anebo slyšeti

Strana 45
z roku 1503 a 1504. 45 budou, že sou přede mne předstoupili věrní poddaní moji, cechmistři a jiní mistři řemesla soukennického, a tu oznámili, že před lety u téhož města Rychnova s po- volením pánův Rychnovských, jakožto pana Heřmana a pana Albrechta vlastních bratří, v ty časy pánův jich, na svůj groš strúhy dvě i také valchovnu postaviti dali; při tom sou mne žádali jakožto pána svého, abych se k nim tou milostí naklonil a jim na túž valchu potvrzení dal, tak aby tíž soukenníci mohli volnost tím lepší míti até valchovny i [s] struhami, totiž vrchní i dolní, užívati bez překážky mé i budú- cích potomkův, pánův Rychnovských. Kdež já svrchupsaný Vilém znajíc jejich prosbu slušnú a k tomu také prohlídajíc, aby tíž soukenníci pode mnou tím lípe živiti se mohli a své vobchody vésti, tu milost sem jim učinil a tímto listem stvrzuji, aby oni té valchovny užívati mohli a k svému řemeslu na budoucí časy bez mé i mých budoucích potomkův všelijaké překážky; avšak na takový spůsob: že oni svrchupsaní soukenníci nynější i budoucí z tý valchovny mně i mým potomkům budoucím, pánům Rychnovským, každého roku plat platiti povinni sou a budou dvě kopě grošuov a nic více, však rozdílně, při sv. Jiří jednu kopu grošuov a při sv. Havle druhou kopu grošuov. A protož já Vilím svrchupsaný, chtíc aby to všecko, což nahoře psáno jest, bez přerušení jim svrchupsaným soukenníkům pevně držáno bylo vode mne i budoucích pánův panství Rychnovského, tímto listem slibujem, že se jim v tom vode mne i budúcích potomkův, pánův Rychnovských, žádná překážka díti nemá, než při tom při všem, což se tuto píše, že mají býti zachováni. Tomu na svědomí a jistotu já svrchupsaný Vilím z Pernšteina svú vlastní pečet k tomuto listu dal sem přivěsiti. Jenž jest psán a dán na Pardubicích oc [sic]. 809. Zápis o poručenství učiněný do desk na soudu zemském. V Brně 1504, 3. března. — DBrn. kv. č. 13 f. 32. Burjan z Nové Vsi a na Radkově mocného poručníka činí nad statkem svým, kterejž má aneb jmíti bude, a nad dětmi svými, ač by mne Buoh smrti neuchoval, Viléma z Peršteina, a po dětech mých toho statku nápadníka. 810. (p.) Smlúva mezi knězem Kondrátem a kapitolou kostela Olomúcského a Vilémem z Pernšteina o vodu na mlýn Tučapský a Nenakunský a o jiné půhony, kterýmiž byla kapitola pohnala pana Viléma z Pernšteina. 1504, 8. června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 495b; arch. měst. Brn. fol. 179b—180. My kněz Konrad děkan a kapitola kostela Olomúcského, Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyšší hofmistr království Českého, vyznáváme .. . že jakož jsou

Strana 46
46 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina byly některé ruoznice a nesnázky mezi námi již psanými stranami, i puohonové v knihách práva Olomúcského zemského jsú se stali, i o to o všecko my svrchu- psaní svolili a mocně přestali jsme srovnání a výpovědi na urozené vládyky Jana Kobíka z Uopatova a Jakuba z Vilhartic, písaře a úředníka kostela Olomúcského, kteřížto majíce od nás plnú moc, srovnali a výpověď mezi námi listem psaným uči- nili jsú v tato slova: Léta Božieho tisiecieho pětistého čtvrtého v sobotu po božiem Těle stala sě jest smlúva dobrovolná mezi Jakubem z Vilhartic, písařem menšieho práva zemského a úředníkem kostela Olomúcského, na miestě velebných kněžiech a kapituly Olomúcskej s jedné, a urozeným vládyků Janem Kobíkem z Opatova na místě urozeného pána pana Viléma z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššieho hofmistra království Českého, z strany druhej, o ty dva puohony, jakož jsou byli již psaní kněží z kapituly pohnali téhož pana hofmistra dvěma póhony, jedním o vodu, kteráž jíti má z Moravy do Kopanku pod Bolelíc na mlýn Tučapský a Nenakonský i na jiné dolnější mlýny, a druhým puohonem pro zrubání koše u mlýna Nenakonského; i takové sě srovnání stalo námi napředpsanými Jakubem z Vilhartic a Janem Kobíkem z Opatova, že mlynář Tučapský s jinými mlynáři dolniemi, kteříž na tej vodě sedí a jí požívají, mají a moci budú stav ten Boleliecský opravovati, a svobodně beze všech pánuov Tovačuovských a držiteluov Bolelícských tu vodu z Moravy stavem tiem vzíti a vésti ku potřebě svej, bez jich psaných pánuov a držiteluov překážky, a to těch mlynářuov společnú prací a nákladem tolikrát, koli- krát by toho bylo potřebí opravovati. Také mlynář Tučapský dle tej vody a stavu Bolelíckého jmá a povinen bude i jiní budúcí mlynáři na Thovačuov platiti a dávati na každý rok dva zlatá uherská aneb toliko peněz, co jich zlatý platiti bude, totiž na sv. Jiří jeden zlatý a na sv. Václava druhý zlatý. Dále také mlynář Nenakonský jmá svobodu a moci bude koš sobě, ač se jemu zdáti a líbiti bude, i budúciem jeho, koš zasě udělati a ten držeti bez všelikerakej překážky. A také jakož z Tovačova na téhož mlynáře Nenakonského plat chtěli uvésti z tej vody, toho on i budúcí jeho dle tej vody na věčné časy mají prázdni býti. Než jestliže by se kdy přihodilo, a ta voda že by z toho toku a z břehu kdekoli na kterú stranu vytrhnúti se chtěla aneb vytrhla, čiež to grunt bude, ten sám svunj břeh opravuoj svým nákladem, aby se tiem gruntem škoda nedála a mlynářóm na tej vodě sediecím vody aby neubývalo. A my kněz Konrad děkan kostela Olomúcského oc, a Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, slyševše a viděvše tuto smlouvu nadepsanú, úředníky našimi smluvenou, obapolně ji oblibujeme a přijímáme a slibujeme obapolně to všecko zdržeti bez porušení, což se v tej smlúvě zavírá, i s našimi potomními pány těch gruntuov nadepsaných držiteli. Toho všeho na zdržení a pro lepší a pevnější jistotu pečeti naše dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta a dne svrchupsaného. Půhony k těm přem dané 10. list. 1508 viz výše str. 41 č. 806.

Strana 47
z roku 1504. 47 811. Smlouva mezi Vilímem z Pernšteina a kapitolou kostela Olomouckého o pastviska u vsi Dluhonic. 1504, 28. června. — Opis novější v mus. Františkově v Brně. Léta od narození syna Božího tisícího pětistého a čtvrtého, v pátek před sv. Petrem a Pavlem apoštoly Božími, stala se jest smlouva námi Albrechtem z Štern- berka a z Lukova a na Holešově, Jiřím z Vlašimě a na Husově [Úsově], Hynkem z Ludanic a na Rokytnici, Jakubem z Šárova a na Krumsíně, nejvyšším hofrichtéřem markrabství Moravského, Václavem z Witbachu a na Pavlovicích, Záviší z Slavíkovic a na Lhotě, mezi urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina a na Helfenšteině nej- vyšším hofmistrem království Českého z strany jedné, a velebnými kněžími kapitoly kostela Olomouckého z strany druhé: Jakož jsou byli půhonové od svrchupsané kapitoly na svrchupsaného pana Vilíma o trávník pastvisko u vsi Dluhonic, a pře, různice i žaloby o Blanie pastvisko a o Coblovu louku, kteráž jest v tomž Blanie, a o kout také v tom Blanie, i přestaly jsou obě strany o to věčně na nás, což- kolivěk mezi nimi vyřknem a za spravedlivý najdem, že na tom dosti jmíti chtí. A protož my ubrmané svrchupsaní na ta místa osobami svými vyjevše a toho všeho ohledavše, jich obapolné pře, žaloby a odpory dostatečně vyslyševši, k tomu také i lidí starých zprávy a přísahy dostatečně vyslyšavši, to všecko vážili jsme a rozjí- mali, takto vypovídáme na jich mocné přestání na nás: Nejprve o trávník pastvisko u vsi Dluhonic, poněvadž obou stran svědkové větší díl v tom se srovnali, že na tom trávníku Přerovští i Dluhonští lidé spolu koně pásali až po jezero Kačicen [sic] a po Bečvu, aby ještě spolu pásli, jedni druhým nepřekážejíc. Než Dluhonští budou moci i jiný dobytek pásti na tom tráv- níku; a k tomu také Dluhonští lidé jestliže by kdy při svých humních na tom trávníku zahrádek přísadou nadělali, aby jim v tom Přerovští nepřekáželi. Item, což se pak Blaní dotejče, a louky Coblovy a koutu podle Bečvy, toho jsme též dostatečně ohledali i vážili, takto vypovídáme: Poněvadž kapitola svrchu- psaná list od pana Jana Tovačovského z Cimburka před námi ukázali, kterýžto list zřetedlně ukazuje a svědčí, že lidé Dluhonští to Blanie od pana Tovačovského kou- pili a zaplatili, v kterémžto Blaní ta louka Coblova a ten kout leží, kteréžto Blanie hajnými a úředníky Tovačovskými obvedeno a ukázáno jest, když se kup stal toho Blanie, a toho lidé Dluhonští po svým kupu v požívání byli až do tohoto času: aby ještě tak požívali podle toho listu bez překážky po břeh vody Bečvy, kdež přichází Blanie k břehu Bečvy proti Dluhonicím. Tomu na zdrženou a pro lepší pevnost toho všeho, co se nahoře píše, my ubrmané svrchupsaní své vlastní pečeti přivěsili jsme k těmto smlouvám, a dali jsme každé straně jednu. Dán a psán v Olomouci léta a dne ut supra.

Strana 48
48 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina 812. V sobotu den sv. Petra a Pavla 29. června 1. 1504 poslal nejvyšší purkrabí Pražský Jindřich z Hradce poselství k panu Vilímovi z Pernšteina i k jiným pánům, kteříž v soudu zemském zasedali, aby dne 30. t. m. v neděli na hradě Pražském najíti se dali a o sněm, kterýž 1. července zahájen býti měl, spolu rozmluvili. Načež odpověď dali pánové podobojí, ku kterýmž Vilém z Pernšteina a Jan z Šelnberka se připojili, že za příčinou tajného osazení mocí brannou hradu Pražského, poněvadž stalo se bez vědomí všech stavův, sněmu na hradě Pražském se nezúčastní. První byl podepsán Vilím z Pernšteina. I když nejvyšší purkrabí brannou moc z hradu propustil a stavy k účasti na sněmu vyzval, odpověděli, že tak neučiní; na kteréžto druhé odpovědi opět na prvním místě Vilém z Pernšteina jest podepsán. AČ. VI. 301, 303 a 304. Palack. Dějiny V. 2. str. 83. 813. 1504, 28. září. Stavové na sněmu shromáždění oznamují králi Vladislavovi, že vysílají k němu poselství z celého sněmu, i prosí, aby jim věřeno bylo, jako by sami osobně přítomni byli. Podepsán vedle jiných pánů, rytířů a měst Vilím z Pernšteina; rovněž v listu ze sněmu královně poslaném. AČ. VI. 312, 313. Palack. Děj. V. 2. str. 85. 814. (r.) Smlúva mezi panem Vilémem z Pernštejna oc a Markvartem Valeckým o vodu vedení z rybníka páně Markvartova na rybník Studenecký, a též v té smlúvě jest o rybník Paleninský, pokud se držeti má, kterýž též k Třebíči přísluší. Na Trebíči 1504, 12. list. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 401 b; arch. měst Brn. f. 133. My Vilém z Pejrnšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr království Českého, a Markvart z Mírova a na Miroslavi vyznáváme ... že sme vyslyšali [čti: vyslali urozené vládyky Hrona Bluda z Kralic, Jindřicha z Náchoda, Jiříka z Jesenice, Bohuši z Čechtína, Jana z Sázavy a Jana z Kvítkovic, aby ohledali vody, kteráž sě vede z rybníka Vrbinského, příslušejícieho gruntóm Pozdětínským, na horní rybník Studenecký, kterýž jest udělán nad rybníkem starým Studeneckým. Já Markvart z Mírova od svého gruntu dědičného Pozdětínského svrchu- psanému panu Vilémovi z Pernšteina oc a JMti erbóm i budúciem pánóm, držitelóm Třebíče, dopustil jsem tu vodu svrchu dotčenú s rybníka Vrbinského splavem mým a tou struhou udělanú vésti na Studenecký již dotčený rybník [k] gruntuom Tře- bíckým příslušejíciem. A jestliže bych já neb potomní páni Pozdětínští chtěli kdy toho Vrbinského rybníka přidělati, tehda mám trůbu vložiti do splavu, z kteréhož sě nyní voda do Studeneckého rybníka vede. A když bych spustil rybník Kačeř nad tím rybníkem Vrbinským, tehda má zastaven býti rybník Vrbinský, aby voda z něho šla na rybník Studenecký, pustiti mám odtud dále. My svrchupsaný Vilém a Markvart nahoře psaný dobré lidi vyslali jsme na rybník Paleninský, který sluší k Třebíči, kderým já svrchupsaný Vilém topím na

Strana 49
z roku 1504. 49 Pyšelské grunty svrchupsaného Markvarta dědičné; jakož jsú ti od nás vyslaní zame- zili, pokud já topiti mám, a jestliže bych já neb potomní páni Třebíčští kdy chtěli tiem Paleninským rybníkem nad to zamezení dále topiti, tehdá má sě to zvláště gruntóm Pyšelským oddati, a toho má Markvart i potomci jeho příti a proti tomu nebýti podle vyznání na to vyslaných z obú stran dobrých lidí. A též což sem já svrchupsaný Vilém svrchupsanému Markvartovi za grunty jeho dědičné zasě oddal za tu vodu, kterúž mi jest pustil, i za topení rybníka Paleninského, také jest nahoře psanými dobrými lidmi zamezeno oběma stranoma pod rybníkem Vrbinským i na stranách, a za rybník Paleninský oddáno Markvartovi i jeho potomkóm od gruntuov Studeneckých v tom poli, kteréž slove Hranečník, příležející gruntóm Pyšelským. Také já svrchupsaný Vilém Margvartovi i jeho erbóm i potomkóm nad ta oddání od kláštera Třebíckého mám od Kské Mti potvrzení jednati; pakli bych nezjednal a toho jemu potomní páni a držitelé Třebíčští držeti nechtěli a zasě své grunty [k] klášteru míti chtěli, tehda on neb potomci jeho budú moci v své grunty dědičné zasě se uvázati beze vší překážky, a nebudú povinni tej vody již psané do Studene- ckého rybníka púštěti ani rybníkem Paleninským na grunty své dopustiti topiti. Než my svrchupsaní Vilém a Margvart i s erby svými tyto smlúvy nahoře psané ctně a řádně máme a slibujem sobě zdržeti, a to v spuosob tej smlúvy. A jestliže já svrchupsaný Vilém na tuto smlúvu od krále JMti povolení a potvrzení zjednám, tehdy máme a slibujem obě straně tuto smlúvu, tak jakož sě svrchu píše, i s potomky svými mezi sebú v cělosti zdržeti a zachovati na časy věčné a budúcí. Tomu na zdržení my svrchupsaný Vilém z Pernšteina a Markvart z Mírova pečeti své vlastní dali jsme přivěsiti k tejto naší dobrovolné smlúvě; a pro lepší jistotu při- prosili jsme urozeného pána pana Bočka z Kunstatu a na Polné, a urozených vládyk Jindřicha z Náchodu, Adama Polieckého z Backovic, Jana Kobíka z Opatova, ty časy úředníka na Třebíči, Alexandra z Chlevského a Bohuše z Čěchtína, že jsú své pečeti podle našich na svědomí přivěsili k tomuto listu, sobě i erbóm svým bez škody. Jenž jest psán a dán na Třebíči v úterý na den pěti svatých bratruov, léta od narození Syna božieho tisiecého pětistého čtvrtého počítajíc. Výtah AČ. VI. 543 č. 380. 815. Vilím z Pernšteina udílí rozličné milosti a svobody měšťanům Tovačovským. Na Tovačově 1504, 3. pros. — Arch. zemsk. v Brně K. I. 3. pam. kn. Tovačovská f. 6. Na opravování mostův městu Tovačovu náležejících, robot a dříví k nim, item o piva, vína a roboty z niv, klizení sena a hony. Já Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyžší hofmistr království Českého, i s erby svými a budoucími potomky, pány Tovačovskými, vyznávám tímto listem Archiv Český XVII.

Strana 50
50 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že sou předstoupili před mě měšťané moji Tovačovští, žádajíc mne za to, abych jim některých věcí přidal z milosti své k živnosti jejich, kterýchž sou prvé neměli. Já znaje to, že sou se vždycky ku pánuom svým dědičnejm věrně zachovávali a právě, a též i ke mně i k potomkóm mým aby se zachovali, tuto jim milost činím dolepsanou oc: Nejprve co se lesuo dotejče k mostuom kterýmžkolivěk, kteréž oni z práva dělati mají, trámy, jochy, mostnice, kolie k záporníkóm, to jim dáváno býti má darmo z lesuo panských Tovačovských, a když by koli na ouředníka vznesli, ouředník jim to dáti má. A oni vezmou-li co k mostnicím, mají je konečně ve dvou nedělích poklásti; pakli k trámóm neb jinejm potřebám, tehdy aby to udělali konečně ve čtyřech nedělích. Také mostnice mají se jim na pile mé tříti darmo, však tak, když by má potřeba se nedělala na pile a pila tak stála. Než proto se oni pilou vymlou- vati nemají; jestliže by na pile pro kterou příčinu tříti se nemohlo a neudělali by čemu dosti, mají pánu JMti propadnouti každej konšel pět groší bílejch. A jestliže by ouředník kde mosty zlé viděl a napomenul je k tomu jednou i druhé, aby to opraveno bylo, a oni toho zanedbali, tehdy pánu JMti každý konšel pokutu svrchu- psanou dej. Co se pak robot obecních k městu dotejče, k tomu aby se rozdělili lidé po desíti, a jestliže by oprava jaká byla, aby jeden desátek šel, pakli by jeden desátek tomu dosti učiniti nemohl, ale dva nebo tři. A lidí aby darmo netrmali. Pakli by lidi darmo trmali, a ouředník to poznal, aby jim toho netrpěl. Pakli muož co puol desátkem opraveno bejti, jest lépe, i to aby rozvážili a tak se v tom zacho- vali. Pakli by se kdo v tom nezachoval, napřed z konšeluo aby každý dal pánu JMti pět grošno bílejch; a pakli by se kdo z obecních lidí kdo [sic] proti konšeluom nezachoval, ten každej dej pět groší bílejch, a ouředník je bez milosti vezmi a dej je k městu na obecní potřebu. Pakli by konšelé toho sami na sebe zatajili a který se proti tomu zřízení nezachoval, ti aby trestáni byli na statku i na zdraví. Co se desátkuo dotejče, kteréž spravedlivě k Tovačovskému kostelu a k faře přísluší, krom dvoruov panských: ten desátek jim pán JMt na tento spuosob pouští, aby oni kněze vždycky jměli a s ním se hned smluvili, a polovici jemu toho desátku pravou dali, a druhou polovici aby obrátili buď ke kostelu neb na obecní potřebu města s vuolí a vědomím ouředníka nynějšího i budoucího; a z toho desátku při každé radě sázení před ouředníkem aby z toho počet dělali i z jinejch všech duo- choduo městckých, a s tím aby se věrně a právě zachovali. Co se kůr pňových dotejče, poněvadž toho v listu zapsáno nemají, že jim pán JMt toho povinen není, aby oni toho neplatili, než proto jim to pán JMt do své vuolě pouští.

Strana 51
z roku 1504. 51 Co se listu padlého dotejče, to jim také pán JMt pouščí na nynější i budoucí časy, aby z toho neplatili; než chtěl-li by kdo v tom čase, o kterémž list drhnou, list drhnouti v panském zahájeném, ten se umluv s hejnejmi nebo s ouředníkem. Co se obce dotejče, tej oni užívejte podle práv a svobod svých. Co se piv dotejče, aby ti lidé, kteříž vejsad nemají, odjinud piva nebrali, než od nich, a k tomu žádná jiná piva na ně aby vozena nebyla do města ani do předměstí ani do vsí. Pakli by se kdo v tom nezachoval, aby pánu JMti pokuty propadl osm groší bílejch. Než oni také lidí potřebami aby nemeškali a dobrá piva aby vařili. Pakli by kdo zlé pivo vařil, aby pánu JMti pokutu svrchupsanou propadl, a ouředník ji vezmi a dej k obci. Co se vína tažení dotejče, již oni to spuosobte, jakž umějí, aby dávali k každému drejlinku šest pacholkuo. Pakli ouředník muož o menší přestati, již jim v tom polehčení učiniti [sic]; než nad to víc nejsou povinovati k tomu dávati. Co se suchých dře[v] dotejče, ta jim také pouštím tak bráti, jako prvé brávali od starodávna; než žádnej aby nejezdil bez opovědi ouředníkuo, a ouředník aby věděl, co se béře. Pakli by kdo jel bez opovědi ouředníka, propadni ten pánu JMti pět groší bílejch. Co se pivovaru dotejče, jakož dávali po dvou groších bílejch od každej vářky, ty jim také pouštím, aby nedávali od vářky než po puoldruhém groši bílém na nynější i budoucí čas. Co se robot dotýče, kteréž mně z práva mají dělati, tojiž den žíti na ozim a den na jeř, a na lov, když se jim káže: tehda jedna polovice jich jíti má, a druhá pro potřebu doma zuostati má; a když by se jim podruhé jíti kázalo, tehda ta druhá polovice, kteráž doma byla, jíti má, a druhá pro potřebu doma zuostati, a tak se v tom zachovati mají. Co se louky Březové dotejče veliké, na té hrabati mají, tak jak od staro- dávna jinejm pánuom předkuom našim hrabávali. A protož já Vilém svrchupsanej i z svými [erby] a potomními pány Tova- čovskými to všecko, což se nahoře píše, jim to na věčné časy zdržeti slibujeme. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svou vlastní pečeť dal sem přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán ten outerý před sv. Barborou na Tovačově léta božího tisícího pětistého čtvrtého. 816. Vilím z Pernšteina potvrzuje obci Kralické privileje jí udělené od zeměpánů a od vrchnosti dřívější. Na Tovačově 1504, 5. pros. — Arch. zem. v Brně, Pam. kn. Tovač. K. I. 3. f. 45. Já Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, nejvyžší hofmistr království Českého, vyznávám . . . že sou předstoupili přede mne opatrní rychtář a konšelé městečka 7*

Strana 52
52 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina našeho Kralic, příslušejícího k zámku našemu Tovačovu, a prosili sou mne, abych na ně milostivě jako pán jich dědičnej vzhlídl a jim tej obci Kralickej některejch listuo a majestátuo, kteréž mají od slavných pamětí markrabí Moravských: první list Jošta z boží milosti markrabie Moravského, kterýmžto obci naddává a jim připojuje les nebo háj příležící blízko Kralic; druhej list téhož markrabie, který svědčí, že nadepsanejm obývajícím Kralic městečka dávati ráčí a vysazovati na budoucí časy a potomkóm té obce, aby moc měli odkazovati anebo poroučeti svá zboží mohovitá i nemohovitá za zdravého života anebo také na smrtedlné posteli, komužkolivěk jim se bude líbiti a podle vuolě jednoho každého jich zdáti se bude; třetí list, potvrzení nejosvícenějšího knížete pana Albrechta, z boží milosti vejvody Rakouského, Štýrska a Korytan a markrabí Moravského, v kterémžto také někteří listové vypisují a znamenají se, jakožto zejména tito: list ščastné paměti králě Jana Českého a Polského, a druhej Jošta markrabie Moravského, a třetí shá- dání a vyrčení od pana Janka z Sovince, někdy hejtmana Olomúckého, na nějaké záščí mezi obcí tůž Kralickou a fojtem téhož městečka podle znění téhož potvrzení; čtvrtý list králě Vladislava šťastné paměti Uherského a Českého králě oc, v kterémžto listu ta milost od JMti jest jim učiněna a tak zapsána, aby ti, kteříž by je v zástavách měli, nebo sice JMti královským [tly časy poručením drželi, nižád- nejmi daněmi, robotami týchž měšťan a tej obce neobtěžovali; pátej list nejjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého oc králě oc, jímž JMKská témuž městečku dva jarmarky roční dáti a znovu vysaditi jest ráčil; šestý list mají od urozeného pána pana Jana z Šelnberka a z Kosti oc, kte- rýmžto listem potvrzuje těch všech listuo nahořě psanejch. A za též sou mne tíž měšťané žádali a prosili pokornejmi prozbami, abych jim týchž listuo svrchupsanejch potvrdil, a také, což se těch vin dotejče, jestliže by kdo koho buď hrncem nebo kterou jinou věcí udeřil anebo naň hodil, a druhé, od koho by oheň vyšel, a třetí, komuž by tíž měšťané odpuštění vzali listem svým, a takovej že by na ten grunt nedošel a nedosedl vedle práva purkrechtního, aby každý, kdož by se které věci s těch tří dopustil, jednu hřivnu groší českých dali a dávati povinni byli, při tom aby také tuž obec zuostavili. Kdežto já svrchupsanej Vilém oc znamenav jejich slušnou a podobnou žádost, nadepsaným měšťanóm a obyvatelóm obce Kralic napřed těch všech listuo a maje- státuo vejš dotčenejch, tak jako by v tento list můj slovo od slova vepsáni byli, potvrdili sme a tímto listem mejm mocně potvrzuji, i při těch vinách a pokutách vejš psanejch je zuostavuji, tak aby obyvatelé a obec Kralická, nynější i budoucí, při tom při všem, což se v těch listech a majestátích vypisuje, a také při těch vejš

Strana 53
z roku 1504. 53 psanejch pokutách držáni a zachováni byli od nás i od našich erbuov a budoucích potomkuo pánuo Tovačovských, bez zmatku a odporu všelikterakého pohnutí [sic]. Všakž při tom znamenitě toto vymieňujíce o svrchupsanejch pokutách: jestliže by se kdy přihodilo, a měščané Kraličští nebo fojt a konšelé těch vin a pokut bráti nechtěli aneb jakžkoli zanedbali na komžkoli, tehdy my i naši budoucí páni Tova- čovští máme a povinni budeme na té vší obci a měšťanech tu pokutu, které sou oni nevzali, aneb že by někomu prominuli, s nich vzíti a dobyti a k svému oužitku obrátiti vedle zdání a vuole své, a to tolikrát, kolikrát by se to přihodilo nyní i budoucně. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svou vlastní pečet sem dal přivě- siti k tomuto listu. Jenž psán a dán na Tovačově ten čtvrtek po svaté panně Bar- boře léta božího tisícího pětistého čtvrtého. Inserováno v listu Jana z Pernšteina dd. na zámku Prostějově v středu po sv. Jakubu (28. čce) 1535, jímž toto privilegium potvrzeno. 817. Vilém z Pernšteina osvobozuje Věrovanskou obec od hlásné služby na Tovačové. Na Tovačově 1504, 6. pros. — Arch. zem. v Brně. Pam. kn. Tovačovská f. 149 b. Obdarování Věrovských na hlásku, za kterouž věčně dávati mají jednou v rok 12 kop m., o s. Jiří 6 kop m. a o s. Václavě 6 kop m. Já Vilím z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyžší hofmistr království Českého, i s svými erby a potomními pány Tovačovskými vyznávám tímto listem všem vuobec, kdož jej uzří nebo čtouc slyšeti budou: Že sou přistoupili přede mne lidé moji Věro- vanští předkládajíc mi a obtěžujíc sobě hlásky, na kteroužto hlásku dávali sou prvním pánuom Tovačovským dva hlasný na každý rok, kterýmžto hlasným platili sou dva- nácte zlatých do roka, a ještě že sou je s obtížením jednali; i žádali sou mne a pro- sili s pokornou prozbou, abych já i potomní páni Tovačovští, držitelé jich, brali od nich na každý rok šest kop grošuov českých do roka na budoucí časy za ty hlásky. A oni neb potomci jejich mně i potomním pánuom a držitelóm svým, dávajíc nám tu sumu svrchupsanú, nebudou té hlásky činiti, mně ani potomním pánuom držitelóm svým, dávajíc nám ten plat svrchupsanej, kterýž za tu hlásku platiti mají na každý rok, že je s toho vynímám a vysvobozuji, aby s tou hláskú činiti nic neměli. A ten plat svrchupsanej rozdílně vydávati mají, tojiž na svatej Jiří tři kopy grošuov českých a na svatej Václav tři kopy grošuov českých. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svou vlastní pečet dal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Tovačově ten pátek na sv. Mikuláše, léta božího tisícího pětistého čtvrtého oc. 818. Smlouva mezi Vilémem z Pernšteina a Mikulášem z Mezilesic o kus řeky pode mlejnem Dvakačovským. Na Pardubicích, 1504, 21. pros. AČ. IV. 208.

Strana 54
54 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 819. Léta MDV (26. led.) Pražané počali jednati o jednotu měst svých, a volili z sebe po čtyrech osobách, kteréž by to vyhledaly, na jaký by způsob takové sjednocení týchž měst státi se mohlo. Ale nezjednaly nic, protože obec Novoměstská byla tomu na odpor a nechtěla k jednotě přistoupiti. Pročež více se proti sobě zkyselili, brány a jiné ohrady dělali, ponůcky osazovali. Potom Staroměstští pohnali Novoměstské k soudu zemskému. Ale král Vladislav poručil Albrechtovi z Kolovrat, kancléři království Českého, a panu Vilémovi z Pernšteina, aby je o ty nevole přátelsky smluvili a spokojili. Veleslavín. Kalendář historický 1590 p. 46—47. 820. (s.) Dobrá vůle od purgmistra a konšel Jihlavských na listy, kteréž měli na kněze Trojana opata kláštera Třebícského. V Jihlavě 1505, 13. bř. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 402; arch. měst. Brn. f. 133b. My purgmistr a rada města Jihlavy, nynější i budúcí, vyznáváme . .. Jakož máme list jeden na velebného kněze Trojana opata a konventa [sic] kláštera Třebí- ckého na dvatcieti kop grošno rázu Prazkého, kterýž svědčí nám na zástavu platu ve vsi Lukách, a druhý list na velebného kněze Matěje Třebíckého s rukojmiemi na padesát zlatých uherských na vsi Bitovčicích, kterýž svědčí Rydalovi a jeho erbóm spuoluměšťanu našemu, a v těch listech znie: Kdož by je s naší dobrú vuolí jměl, že týž plnú moc a právo míti bude, jako my sami, jakož ti listové všiecko to v sobě dále zavierají a světleji okazují. Protož my svrchupsanie purgmistr a rada nynější i budúcí na ty zápisy svrchu dotčené od nás v celosti vyplacené dali jsme a mocí listu tohoto dáváme svú plnú a svobodnú dobrú vuoli urozenému pánu panu Vilé- movi z Prnšteina a na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru království Českého, a JMti erbóm, tak aby JMt i JMti erbové těma oběma listoma] též právo a plnú moc jměli, jakož jsme i s Rydalem svrchupsaným aneb jeho erbové jměli. Tomu na svědomí pečet města našeho k žádosti Rydalově přivěsili jsme k tomuto listu; a pro lepší jistotu připrosili jsme urozených pánuov pana Zdenka a pana Buriana vlastních bratřích [sic] z Waldšteina a na Brtnici oc, urozených vládyk pana Zicha z Opatova na Šicendorfě a pana Adama z Backovic a na Polici, pana Jindřicha Beránka z Petrovce a pana Zigmunda z Hodic, že jsú své pečeti vedle naší přivěsili k tomuto listu na svědomí, však sobě a svým erbóm bez škody. Jenž dán v Jihlavě ten čtvrtek před květnú nedělí léta božieho tisiecieho pětistého pátého počítajíc. Výtah AČ. VI. 543 č. 381. 821. Smlouva, kterouž Jan z Lomnice a na Meziříčí, hejtman markrabství Moravského, prodal Janovi Vávrovému dva lány s krčmou v Rudvíkově za 55 gr. Svědkové byli: Markvart

Strana 55
z roku 1505. 55 Valecký z Mírova a na Miroslavi, Petr z Kolešovic úředník na Meziříčí a Ondřej Valecký. Dat. v outerý po provodní neděli (1. dub.) 1505. Cod. Pernst. měst. Brn. fol. 297 (recte 299). 822. Nález soudu zemského ve při mezi Zikmundem Stošem z Kounic a Vilémem z Pernšteina o odkaz Ctibora z Cimburka. 1505, 18. dubna. — Olom. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně č. 7. f. 216. L. 1505 ten pátek před sv. Jiřím. Sedění první. Zigmund Štoš z Kúnic a z Albrechtic poh. pana Viléma z Pernšteina oc z dědin oc z šesti tisíc zlatých uherských dobrých, a tu jemu vinu dávám, že drží zboží Tovačovské, z kteréhož zboží mně podle poručenství od nebožčíka pana Ctibora z Cimburka učiněného jmá dáno býti to, což v tom poručenství psáno stojí, a toho mi dáti a tomu poručenství dosti učiniti nechce. Ználi oc, pakli pří, chci tím poručenstvím pokázati a na panském nálezu dosti míti. Škody opovídám, poručníka činím Stanislava z Olšan purkrabí mého na zisk i na ztrátu. [Stranou poznamenáno:] Tento puohon prožalován z V tisíc zl. Nález: Mezi panem Zigmundem Štošem z Kúnic a panem Vilémem z Pern- steina najvyšším hofmistrem království Českého páni nalezli: Poněvadž v listu stojí, že porúčí pochvy, prsosiny a dvě uzdě, kteréž měl od duostojného biskupa Jana Varadínského a Olomúckého, a listu minuly XVIII let v úterý před sv. Ambrožem, jakž dán jest, a pan hofmistr provodí, že tepruv patnácte let bude, jakž pan Ctibor ty pochvy, prsosiny a uzdy kúpil, a poněvadž datum v listu mnohem prve jest, nežli jsú ty pochvy kúpeny byly: zdá se pánuom ten list podezdřený, a pan Vilém tomu odpovídati nemá. Tento potaz z pánuov vynesli jsú: pan Prokop Zajímač z Kunštátu, pan Václav z Ludanic, a z vládyk Václav Pavlovský z Witbachu. Týž Zigmund poh. Tobiáše z Obřanské Hory zátkyní a zatykuji jej u uroze- ného pána pana Viléma z Pernšteina oc na panství jeho v Hranicích z VI tisíc zl. dob. uh., a tu jemu vinu dávám, že nechce před panem hajtmanem a pány JMtí pověděti ku potřebě mej, že jest jemu svědomo o tom poručenství, kteréž jest nebožčík pan Ctibor z Cimburka učinil. Ználi oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chci na tom dosti jmíti, co mi páni za právo najdú. 823. Obdarování [Vilímem z Pernšteina dané] Bolelíckým a Hrdibořským na les pod Čertoryji a louku jménem Březovou pod plat roční 11 � na dva terminy a věčné časy. Na Tovačově 1505, 23. června. — Arch. zem. v Brně Pam. kn. Tovačovská f. 135 b. Já Vilím z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyšší hofmistr království Českého, známo činím tímto listem všem vuobec, kdož jej uzří nebo čtouci slyšeti budou, že sou předstoupili přede mne lidé moji dědiční ze vsi z Bolelíce a z Hrděbořic, před-

Strana 56
56 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina kládajíce mi, že by souženi byli pastvami, lukami a lesy, žádajíc, abych jim v tom milost svou ukázati ráčil a les svuoj dědičnej, kterýž leží pod Čertoryji až k řece Moravě, a louku, kteráž slove Březová a v tom lese leží, jim pod plat slušnej dal, předkládajíc mi v tom svých živností veliké polepšení. A já nadepsanej Vilím z Pern- šteina slyše jich žádostivé a ustavičné prozby, a milostí jsa nakloněn jakožto k lidem svým, les nadepsanej svuoj dědičný s loukú již jmenovanou dal sem jim a mocí tohoto listu dávám ku pravému a dědičnému držení jich, těm dvěma vsím nadepsaným, v Bolelíci lidem svým, kterýchž v držení sem aneb dá-li pán Buoh budu, a lidem Hrděbořským; tak na tento spuosob, aby ti lidé povinni byli mně i dědicóm mým i budoucím pánuom Tovačovským platiti na každý rok z toho lesu a z té louky jedenácte kop grošuov českých, a to rozdílně, na s. Jiří nejprv příštího od datum listu tohoto Vi g. českých a o s. Václavě též Vi g. českých, a ten plat budoucně a věčně budou povinni platiti nadepsaní lidé, tak jakž se svrchu píše. A platíce ten plat, budou moci nadepsaného lesu i louky požívati a držeti lukami, pastvami, lesem k svému užitku bez mé a budoucích pánuo Tovačovských všelijaké překážky. Co se pak dotýče rybáře Bolelítského, kterýž má v tom lěse právo prut řezati a kolie sekati k řekám, kdež na to list má od nebožtíka pana Heralta: tomu nadepsaní lidé v tom překážky žádné činiti nemají aniž utiskati jeho mimo to, jakž jemu list od pana Heralta na to šíře a světleji ukazuje; však tak proto bez vědomí nahoře psaných lidí prutu řezati ani kolí sekati nemá, než tu, kdež jemu jimi uká- záno bude. Toto sobě dále také pozuostavuji: kdyby kdo z lidí Bolelítských nebo Hrdě- bořských toho lesu držitelé jaká čihadla míti v tom lese aneb číhati chtěli, mají se prvé o to z ouředníky umluviti a plat z toho pánuom a držitelóm Tovačovským platiti mají. Tomu na svědomí a lepší potvrzení svou vlastní pečet s mým jistým vědomím přivěsiti sem rozkázal k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Tovačově ten pondělí před sv. Janem Křtitelem božím, léta božího tisícího pětistého pátého oc. 824. V popisu lidí branných a vozův, kteří k válce proti Šlikům z celého království vy- praviti se měli, uveden pan Vilém z Pernšteina se sto pěšími. S. 1. 1505, v měs. čci. AČ. VI. 316 oc 825. (ter.) Item list správní od Prokopa z Zámostí, jímž prodává dvuor svuoj v Zámostí u Přerova panu Janovi Račovskému z Račova. Před 1505, 14. října. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 178; měst. Brn. f. 105 b—108. Já Prokop z Zámostí i svými erby vyznávám ... že s dobrým rozmyslem a přátel svých radou dobrovolně prodal sem, mocí tohoto listu prodávám a postu-

Strana 57
z roku 1505. 57 puji své vlastní dědictví u Přerova v Zámostí, dvuor z dvořiskem, z seděním, s ni- vami, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, svobodstvím a příslušenstvím, jakožto ten dvuor svrchupsaný od starodávna v svých mezech záleží a jest vymezen i tak, jakž já držel sem i předkové moji drželi a požívali, nic sobě ani erbóm svým, budúcím potomkóm práva, svobodství ani vlastenství nezachovávaje, než to sem vše prodal ku pravému dědictví svobodné a nezávadné urozenému vládyce panu Janovi z Račova, jeho erbóm i tomu, kdož by tento list měl s jich dobrú volí, aby též právo měl k těm ke všem věcím v tomto listu psaným, jako oni kupitelé sami naši, za tři sta zlatých dobrých uherských rázu Kremického na zlatě a na váze sprave- dlivých, kteréž sem od nich hotové úplně a docela zaplacené vzal. A protož já svrchupsaný Prokop jistec a první správce nahoře i dole psaných věcí, a my Jan Frydman z Damfaldu, Jaroš z Svrčova a na Kladorubích, Petr z Vrch- labé, Mikuláš z Petršvaldu, Vácslav z Lipuoltovic a na Mrlinku, Ruprecht z Kokor, rukojmie a spravedliví zprávce nahořepsaných věcí, s ním s Prokopem a zaň slibujem všichni vespolek naší dobrú a čistú vírú, rukú společní a nerozdílnú beze vší zlé lsti svrchupsanému panu Janovi z Račova, jeho erbóm a věrným rukám, urozenému pánu panu Oldřichovi z Kunic i tomu, ktož by tento list měl s jich dobrú volí, ten jistý dvuor svrchupsaný se vším jeho příslušenstvím, když najprv dcky zemské v Olo- múci otevříny budú, na prvním sněmu neb konečně na druhém ve dcky zemské vlo- žiti . . . a po dckách vložení plná tři léta zpravovati a osvobozovati od každého člo- věka . . . Pakli bychom toho všeho neučinili .. . obyčejné ležení do města Olomúce. V úterý před sv. Havlem [14. října] 1505 dal Jan z Račova dobrou vůli na dvůr v Zámostí Vilé- movi z Pernšteina. Svědkové byli: Oldřich z Kunic, Diva z Kokor, Vilém z Víckova, Kuneš z Vrchlabé, Petr Ruprecht z Vrchlabé, Šťastný z Lipuoltovic. 826. Vilém z Pernšteina nachází se mezi relatory, kteří 22. října 1505 bez sankce krá- lovské vložili do desk zemských nález o platnosti rozsudku králova (městům nepříznivého). AČ. V. 23 č. 24; Palackého Děj. V. 2. 116. 827. Vilím z Pernšteina prodává nivu ode dvora v Zámostí Valovi a Jiříkovi z Přerova za 100 míš., kteréž zaplatili; mimo kterouž sumu ještě ročně 6 gr. čes. držitelům Přerova odváděti mají, a když by berně královská v zemi brána byla, aby jemu neb jeho budoucím byla dávána. Datum na Pernšteině v outerý na sv. Martina (11. list.) 1505. Městská kniha Přerovská f. 92 v arch. zemsk. v Brně. 828. Vilím z Pernšteina prodává Filipovi ze Sejřavy (Šířavy) nivu Špačkov od dvoru Zá- mostského za 50 kop gr. míš., kteréž mu již zaplaceny byly, aby ji držel purkrechtním právem a na každý rok 6 gr. míš. držitelům Přerova vydával; a když by berně královská v zemi Archiv Český XVII. 8

Strana 58
58 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina brána byla, ta aby jemu nebo jeho budoucím dávána byla. Na Pernšteině na den sv. Martina (11. list.) 1505. Arch. zem. v Brně. Pam. kn. Tovačovská f. 195 b. 829. Kněz Jan administrator kláštera Prostějovského pohání Viléma z Pernšteina z držení téhož kláštera. 1505, 21. listop. — Olom. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně č. 8, f. 11. 1505, sedění druhé fer. VI. post Elisabeth oc. Kněz Jan administrator klá- štera Prostějovského poh. pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyššího hof- mistra království Českého, z dědin i z zástav oc ku prvnímu panskému sněmu, z pěti set hřiven gr. širokých, a tu JMti vinu dávám, že drží zboží kláštera Prostějovského, kteréhožto kláštera já sem nápadník ještě zákona toho, o kteréžto zboží nebožtík pan Heralt dobrej paměti s knězem Václavem proboštem nebožtíkem s předkem mým smlúvu jest učinil, že jest některá summa peněz jemu i konventu vzdávána měla býti z toho zboží, a ten plat nám JMt zadržuje. Ználi oc, pakli pří, chci listy smluv- čími prokázati a na panském nálezu dosti míti. Škody opovídám, poručníka činím Jana probošta ode Všech Svatých na zisk a na ztrátu. — [Stranou poznamenáno: Odložen do prvního práva. Poklid obojí straně bez pohoršení práva. 830. Vilím z Pernšteina dává měštěnínu Prostějovskému Janu Škodovi pod plat jisté místo u Hlučele. Na Pardubicích 1506, 25. ledna. — Orig. perg. arch. m. Prostějova. Já Vilém z Pernšteina oc, že jest předstúpil přede mne opatrný Jan Škoda měščenín Prostějovský, věrný muoj milý, snažnú a pokornú prosbú mne prosíce o to místo, kteréž leží u Hlučele, jakož pak to místo samo o sobě zamezeno jest, abych jemu, erbóm i budúcím potomkóm jeho pod plat je dáti ráčil, tak aby on sobě to místo k svému užitku buď lukami neb rolí přivísti mohl, jakž by sě jemu zdálo, při tom i dostatečnější živení své tiem mým obdarováním předkládaje mi. A já chtě tomu, aby on již psaný Jan Škoda, věrný muoj milý, tiem lepší živnost míti a v statku čím dále tiem viec sě rozmáhati mohl, svú zvláštní milostí a dobrotivostí k jeho snažné a pokorné prosbě jsa nakloněn, s ním již psaným Janem Škodú o to místo nahořepsané takto sem uhoditi ráčil, tak aby on to svrchupsaný místo klučiti a je k svému užitku buď lukami neb rolí svobodně přivísti mohl; na takový způsob, že svrchupsaný Jan Škoda, dědicové i budúcí potomci jeho, mně, erbóm a budúcím mým, pánóm a držitelóm zámku Plumlova z toho místa na každý rok na zámek Plumlov čtyrnádcte groší českých vydávati a platiti má, a to rozdílně o sv. Jiřím [sic] sedm gr. č. a o sv. Václavě druhých sedm gr. č. A jinému žádnému víc dávati a činiti z toho místa ini mně povinen nebude. A on již svrchupsaný Jan Škoda,

Strana 59
z roku 1506. 59 dědicové i potomci jeho to místo svrchupsaný budú moci svobodně buď dáti, prodati, zaměniti aneb s ním jako s svým vlastním učiniti, jakž by sě jim kolvěk zdálo a líbilo, bez mé svrchupsaného Viléma, erbuo i budúcích potomkuo mých, pánuo a držiteluo Plumlovských, i jiných všech lidí všelijaký překážky. Také berně krá- lovská v zemi brána když by byla, tu sobě, erbóm i budúcím potomkóm svým pozů- stavuji. Tomu všemu, což se v tomto listu píše, na svědomí, jistost a na věčný časy k zdržení pečeť svú vlastní přivěsiti jsem rozkázal k tomuto listu. Jenž jest dán na Pardubicích v neděli na den sv. Pavla na víru Obrácení, léta buožího tisícého pěti- stého šestého počítajíc. Pečeť visutá utržena. 831. Smlouva mezi Vilémem z Pernšteina a Janem Kostkou z Postupic o struh a vody vedení přes panství Litomyšlské na Brandýské, a zase z Brandýského panství na Litomyšlské. 1506, 20. dubna. — DZ. č. 45 f. B. 12; kvat. Karlšt. v arch. zemsk. IV. f. M. 10. Vilém z Pernšteina na Helfnšteině oc, najvyšší hofmistr království Českého s jedné, a Jan Kostka z Postupic na Litomyšli s strany druhé, přiznali se], že jsou mezi sebú takovúto smlúvu učinili, kteráž jest slovo od slova takto učiněna: Léta M'V VI v pondělí po provodní neděli, což se struh a všech vod vedení dotýče přes panství Litomyské na panství Brandejské, a zase z Brandejského panství na panství Litomyské a na ta zboží, kteráž nyní nadepsaný Jan Kostka drží, zvláště na rybníky Heřmanické a Hořecskee, že ty vody a strúhy bez překážky s obú stran svobodně, tak jako prvé, vedeny býti mají. V kvaternu památném léta XVCVI. v pondělí před sv. Žofií [11. května]. 832. Jan Kostka z Postupic prodává Vilémovi z Pernšteina hrad Brandýs nad Orlicí se vším pří- slušenstvím za 14.00 kop gr. č. 1506, 11. května. — DZ. větší VI. fol. B. 7. Jan Kostka z Postupic na Litomyšli přiznal, že dědictví své Brandýs hrad, dvůr poplužní s poplužím řečený Kaliště, městečko oc, Loukoty ves celú, dvory kmecí s platem, ves Perná celú oc., ves Mostek celú oc, Sulislav ves celú oc, Seč dvory kmecí s platem, což tu má; Loučky ves celú oc, Svídnice, dvory kmecí s platem, což tu má; Kerhartice dvory kmetcí oc, i s tím platem, jenž lidé z panství platí držíce dědiny z též vsi; Kaliště ves celú oc; v Orlíku dvůr kmecí s platem, na kterémž sedí Matěj, kterýž platí 50 gr. platu ročního; v Skrovnici dvory kmecí s p., což tu má; z Březenice Trkal člověk Viléma z Pernšteina, kterýž platí s louky úroku XVI. gr. platu ročn. a má na to výsadu; v Bezpravie mlýn, na kterémž sedí Syrovátka, kterýž platí s mlýnu i s luk LII gr. pl. r.; Choceněk 8*

Strana 60
60 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina městečko oc, Dobrá Voda ves celú oc, Luh ves celú oc, Pustý Hrádek ves oc, Lhotka nad Choceňkem, dvory kmecí s pl. oc; v Běstovicích dvory kmecí osedlé i pusté s platem; v Sloupnici dvory kmecí oc; v Džbánově dvory kmecí pusté s platem; Libchava dvory kmecí oc; Voděrady dvory kmecí oc; Bošín dvory kmecí oc; ves Huorky celú oc; Lhotu u Kostelce ves celú oc; Sruby dvory kmecí oc; Roveň dvory kmecí oc i ten plat, kterýž platí lidé Dašického; Litětiny dvory kmecí oc; Čeradice dvory kmecí oc s dědinú ornú i neornú, pustotinami všemi, lukami, lesy, horami oc; s poddacím kostelním v Brandýse a popluží k němu příslušející, i s tím platem s Brandejsa, a panství má na tom Vilém z Pernšteina oc najvyšší hofmistr království Českého; item Rviště ves celú, dvory kmecí s platem, kteráž k témuž kostelu pří- sluší, a panství na lidech má jmíti týž Vilém z Pernšteina; item podací kostelní ve Sloupnici a k němu lán dědiny a tři pruty žákovství a pustotina u Vlčkova, a Vilém z Pernšteina oc panství na to jmíti má; item poddací kostelní v Srubích a k němu popluží kněžské a louky; louka u Lhoty kněžská mezi lukami panskými, palouci v lesích kněžští, sad kněžský a kus lesu, a na tom má jmíti Vilém z Pernšteina panství a lidé užitek; a v tom lese jest rybníček kněžský; a jeden člověk v Sru- bích, kterýž platí XI gr. platu ročního, toliko při sv. Havle, a panství má jmíti Vilém z Pernšteina; item Zeman z kusu role platí platu ročního X gr., Nehyba s kus role platí II gr. platu roč., a Vilém z Pernšteina má jmíti na tom na všem panství; item podací kostelní v Ředici s poplužím; item podací kostelní v Rovni s poplužím, s lu- kami, a v Čeradicích Roprecht, kterýž platí k témuž poddacímu XXX gr. platu roč- ního z gruntu téhož poddací, a panství má jmíti Vilém z Pernšteina, tak jakož jsú těch nadepsaných poddacích kostelních a což k nim přísluší též registra vydána, s dědinami, lukami i se vší zvolí oc; item v Převratu dvory kmecí s platem, což tu má, s dědinami, lukami, lesy oc; item všecko právo své, kteréž má týž Jan k Pra- chovicím dědické a vajplatu k též vsi, kteréž drží Jiřík Vlk, zástavú listovní s dě- dinú, lukami tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky [čti: smlúva] od Václava Litovlického z Doubravice ve dsky vložená plněji svědčí, žádného práva oc, prodal Vilémovi z Pernšteina oc, nejvyššímu hofmistru království Českého a jeho dědicuom za XIIIIMI gr. pr. č. úplně zaplacených, a jemu nadepsanému [v] dědictví dědicky po- stúpil. Spraviti ut forma. Pakli by oc. Než nadepsaná ves Prachovice, kterúž drží Jiřík Vlk listem zástavú, že tu on Vilém z Pernšteina sobě sám vyplatiti má. od něho Jiříka svými penězi bez škody nadepsaného Jana i vší odpornosti, že on Jan Kostka toliko té vajplaty nespravuje. S takovúto výminkú znamenitú, že nadepsaný Jan Kostka má držeti a užívati v Převratu dvoruov kmecích s platem, i což k tomu přísluší, až do živnosti své toliko a nic dále, s dědinami, lukami, lesy, rybníčky i se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím; než po smrti téhož Jana Kostky v Převratu ty dvory kmecí s platem, s dědinami, lukami, lesy, rybníčky, i to

Strana 61
z roku 1506. 61 vše, což tu týž Jan bude držeti v Převratu a což k tomu přísluší s panstvím, má dědicky připadnouti beze všeho úplatku na svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc a na jeho dědice s plným právem. Stalo se v pondělí po sv. Stanislavu léta MVCVI°. Ve dskách trhových. 833. Vyznání Vilíma z Pernšteina v příčině majestátů k uschování mu daných pro Annu a Markýtu z Postupic. 1506, 11. května. — DZ. větší č. 45. f. B. 12, 13; Karlšt. kv. 4. M. 12. Vilém z Pernšteina oc, najvyžší hofmistr království Českého, přiznal se př. úř. Pr.]: Jakož jest mi dal schovati Jan Kostka z Postupic a synuom mým maje- státy a dobré vuole, na Lanthšperk a na Lanthškrún svědčící, na takový zpuosob, že my je chovati máme Anně a Margétě z Postupic, a jestliže by pán Buoh nade- psaných Anny a Margéty obúdvú smrti neuchoval, prvé nežli by svrchupsaného Jana Kostky aneboli syna řádně pošlého, ač by po sobě kterého a k letuom spra- vedlivým přišlého pozuostavil, že máme ty majestáty s dobrými volemi nám svěřené nadepsanému Janu Kostkovi neb jeho synu řádně pošlýmu zase navrátiti, a zboží Lantškrúnu s jeho příslušenstvím, kteréž z milosti týž Jan Kostka svrchupsané Anně a Margétě postúpil, zase máme postúpiti. A pakli by svrchupsaného Jana Kostky smrti uchovati Buoh neráčil bez syna řádně pošlého, prvé nežli svrchupsanú Annu a Margéthu aneb jednu z nich, tehdy já Vilém aneb synové moji máme vždy maje- státuov těch s dobrú volí u sebe chovati. Než jestliže by která ovdověla, buď Anna aneb Margétha, tehdy jí máme na její polovici, což by majestátuov bylo, i dobrú vuoli vydati. Pakli by obě ovdověly, tehdy oběma ty majestáty a dobré vuole mám já Vilém vydati; pakli by mne Buoh prvé neuchoval, než synuov mých, to synové moji mají opatřiti, kdyby která ovdověla neb obě, aby jim to vydáno bylo. V témž kvaternu] vt supra [památném, leta pětistého šestého, v pondělí před sv. Žofií]. 834. Jan Kostka z Postupic přiznává se u desk, že dáním věna Anně a Markétě, dcerám Bohuše Kostky z Postupic, neodděluje jich od dědictví panství Landškrounského a Landšperského, ale od dědictví Litomyšle a jiných svých panství. 1506, 11. května. — DZ. 45. B. 12; Karlšt. kv. 4. fol. M. 10. Jan Kostka z Postupic na Litomyšli přiznal se před úředníky Pražskými: Jakož sem po dcerách Bohušových Kostky z Postupic, bratra mého milého dobré paměti, po Anně a Markétě dal věna po dvú tisících kopách groších českých, však s takovúto výminkú, že jich tiem věnem dáním od Lantškrúna a od Lantšperku ne- odděluji, než aby ony těch zámkuov po mé smrti dědičky zůstaly; a na to sem jim

Strana 62
62 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina hned zámku a zboží Lantškrúnu postúpil i s jeho příslušenstvím, tak jakož zápis Viléma z Pernšteina oc a má dobrá vuole ukazuje. A když by koli pán Buoh mne smrti neuchovati ráčil i s dědici mými řádně ode mne pošlými, aneb že bych dědice pozuostavě, že by zemřeli, nedojdúc let spravedlivých, ne králem ani pány danými [sic], a zámek Lantšperk s jeho příslušenstvím sestrám nadepsaným ode dne smrti mé neb dědicuov mých let spravedlivých nedošlých ve čtyrech nedělích jim nebyl postúpen aneb tomu, kohož by na místě svém moc dadúc poslaly, tak jakž jim má dobrá vuole učiněná na to ukazuje: tehdy ony Anna a Markéta s jedním komor- níkem Pražským bude se moci uvázati v zboží Lantšperské s jeho se vším příslu- šenstvím, což k tomu přísluší, krom svrchkuov a nábytkuov, kteréž na svrchupsaném zámku Lantšperku a ve dvoře poplužním budú, že ty budú moci svrchky a nábytky z toho zámku Lantšperku a dvoru poplužního pobrati, komuž ty Jan poručí a od- káže, však s túto vejminkú: jestliže syna řádně pošlého po sobě nepozuostavím k letuom spravedlivým došlého. Než od Litomyšle a od jiných panství, kteréž mám nyní neb míti budu, těmi věny já je od sebe i od statkuov těch odděluji hned tímto zápisem, kromě těch, kteréž jim sem nahoře jmenoval a pozůstavil. A jakož Zdeněk strejc můj a já máme majestát od krále, kterýž společně na ta všechna panství svědčí, aby jedno bez druhého nemohlo býti vyplacováno: toho majestátu dcery Bo- hušovy nadepsané k Lantšperku a k Lantškrúnu vzíti mají podle tohoto neoddělení o[d] týchž zámků, tak jakož jim má dobrá vuole na to ukazuje. V témž kvaternu [památném] léta a dne [léta oc pětistého šestého, v pondělí před svatú Žofií]. 835. Kněz Václav Grogar na místě kapitoly Olomúcké pohání Viléma z Pernšteina o pastvy. 1506, 15. května. — Olom. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně, č. 8. f. 33. L. 1506, sedění třetí fer. VI die Scte Zophie virg. Kněz Václav Grogar na místě děkana a kapitola kostela Olumúckého pohoníme pana Viléma z Pernšteina na Tovačově oc, z dědin oc z tisíce hř. gr. širokých dobrých, a tu jemu vinu dáváme, že mimo smlúvy mezi nebožtíkem panem Stiborem Tovačovským a námi skrze dobré lidi učiněné dopustil jest, udělati příkopu u Polkovic na Blatech na obecních past- vách k znamenitej škodě našich lidí, ješto my o ty pastviska dostatečnú smlúvu máme, a toho nám napraviti nedbá. Ználi oc, pakli pří, chcem smlúvú prokázati a na panském nálezu dosti míti. Škody opovídáme, poručníka činíme Alše z Olomúce na zisk i na ztrátu. Poklid. Týž kněz Václav oc poh. téhož pana Viléma z Pernšteina a na Tovačově z dědin oc ze II set hř. gr. šir., a tu jemu vinu dáváme, že jest dopustil přes pří- kopu na Blatech u Polkovic a pastvách obecních most udělati k znamenité škodě

Strana 63
z roku 1506. 63 lidí našich mimo smlúvy, kteréž s nebožtíkem panem Ctiborem Tovačovským máme, kteréhožto mostu prve nikdy tu nebývalo, a toho nám napraviti nedbá. Ználi se oc, pakli pří, chcem na panském nálezu dosti míti. Škody opovídáme, poručníka činíme ut supra. Poklid. 836. Kněz Václav Grogar na místě kapitoly Olomúcké pohání Viléma z Pernšteina v příčině pastvy a luk. 1506, 15. května. — Olom. kn. půh. v zemsk. arch. v Brně č. 8. fol. 36. L. 1506, sedění třetí fer. VI. die s. Zophie virg. Kněz Václav Grogar na místě děkana a kapitola kostela Olomúckého pohoníme pana Viléma z Pernšteina, nejvyššího hofmistra království Českého, z dědin oc z osmi set hř. gr. šir. a tu jemu vinu dáváme, jakož smlúvu máme se panem Stiborem o pastvy a o lúky mezi Evaní a Hrubčicemi, aby spolu pásli, a on pan Vilém jsa toho panství v držení, vpúščí nám v ty pastvy a lúky lidi své Kralické i cizí Klopotovské, i příkopy kopají a dělají, ježto k tomu práva žádného nemají a lidem našim úzkost činí. Zná-li se oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chcme tú smlúvú prokázati a na panském nálezu dosti míti. Škody opovídáme, poručníka činíme Alše z Olomúce na zisk i na ztrátu. Poklid. 837. Prokop z Zámostí Vilémovi z Pernšteina vkládá ve dsky dvůr v Zámostí s dvořiskem a vším příslušenstvím „ku pravému jich jmění, držení a k dědičnému požívání. A jestliže by mně kde ve dckách to nadepsané zboží svědčilo, toho se odříkám a tímto vkladem mořím.“ V Olomouci 22. června 1506. DOlom. kv. č. 17 fol. 5b. 838. Obdarování Klopotovských [Vilímem z Pernšteina] k nadělání sobě luk na blatech, za kteréž plat jednou v rok o sv. Martině dávají. Na Tovačově 1506, 29. června. — Arch. zemsk. v Brně. Pam. kn. Tovačovská f. 109. Já Vilém z Pernšteina oc, že sou před nás předstoupili lidé panen svatoja- kubských z Olomouce ze vsi Klopotovic, kteří k zámku našemu Tovačovu opravú dědičně sluší, snažnou a pokornou prozbou nás prosíce, předkládajíc nám živení své jak obtížné mají z nedostatku louk, je milostivě opatřiti a na blatech našich luk jim, aby sobě nadělali, dopříti abychme ráčili. A my na těch lidech prv řečenejch dědičnou opravu maje, chtíc jim v tom [z] zvláštní naší milostivosti a dobroty pro- spěti, aby tím lípe živnost svou jmíti mohli, lukami souc zásobeni, dopřáli jsme a mocí listu tohoto dopustili na blatech našich nade vsí v Ejvani nahoře psanejm lidem puoltřináctý louky udělati v tom místě, kdež prvé předky našimi vymezeno

Strana 64
64 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina bylo, kteréžto souc vyměřené zamezeny sou samy v sobě. A protož lidé ti nahoře psaní z již psané vsi Klopotovic od nás takový obdarování majíc, mají a povinni sou nám neb potomkóm našim na zámek náš Tovačov z tý každej louky čtrnácte groší českých, a z puol louky sedm grošuo českých jednou v rok na den sv. Mar- tina dávati a platiti; a již spravíc nám neb potomkóm našim na zámek Tovačov ten plat nahoře psanej, těch louk svobodně, jako jiní svých louk na těch blatech, kteříž mají, užívati budou moci bez všelijaké překážky. A toho sme těm z nahoře psané vsi lidem dopřáli do vuole naší neb potomkuov našich pánuo a držiteluo panství Tovačovského. Tomu na svědomí a jistost pečet naši vlastní z naším jistým vědomím k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali. Datum na Tovačově v pondělí v hod sv. Petra a Pavla ap. b. 1. P. tisícého pětistého šestého oc. 839. Smlouva, kterou učinil Zdeněk Malovec z Chýnova mezi lidmi Viléma z Pernštejna a obcí Vodňanskou o pastvy, lámání kamene, o cihelnu, rybník a zahradu. 1506, 1. července. — Archiv m. Vodňan lib. mem. III. f. 117. Opis vid. v Praze 4. dub. 1721. Já Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyšší hofmistr království Českého, vyznávám tiemto listem přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú: Jakož ně- která nesnáz byla jest mezi lidmi mými Račickými z jedné a purgmistrem a konšely i vší obcí města Vodňan z strany druhé o vrch, který leží mezi městem jejich Vodňany a mezi Radčicemi, a toho nikterak mezi sebú sami nemohše narovnati, té věci s po- volením týchž purgmistra a konšelův i vší obce města Vodňan připustili sme mocně k rozeznání toho mezi námi k urozenému vladyce panu Zdenkovi Malovcovi z Chaj- nova a na Winterberce. I takto jest mezi námi k utvrzení toho na budoucí časy smlúvu konečně učinil, jenž stojí slovo od slova takto: Leta božieho tisícieho pětistého šestého stala se jest smlouva tu středu před navštívením Matky boží mezi urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyšším hofmistrem královstvie Českého JMtí, anebolito na místě JMti panem Bohuslavem z Čestína, ty časy hejtmanem svrchupsaného pána pana Viléma z Pernšteina JMti z strany jedné, a mou- drými a opatrnými purgmistrem a konšely i vší obcí města Vodňan z strany druhé, a to taková: Kdež jest byla ruoznice mezi lidmi svrchupsaného pána JMti a Vodňanskými o pastvy a grunty tu na těch vrších od šibenice až na ten vrch, kdež ptáka střílejí, že jsou sobě zhajovali některých věcí; tu já Zděnek Malovec z Chajnova a na Winterberce jsa za to žádán od obojích stran, abych tu věc ohledaje k místu přivedl, i tak sem mezi nimi smlúvu udělal, aby obojí po těch vrších svrchupsaných pásli a pastvami jich užívali, ale však s touto vejminkou, že mají vuoli míti lidé páně JMti tu sobě vorati na těch vrších a místech, kdež jest prve oráno od starodávna, tu kdež ještě záhony znáti. A což se kamene vápenného dotýče, toho páni Vodňanští nemají lámati v těch gruntech, leč by vznesli prve na úředníka svrchupsaného pána a oni jim k tomu povolení dadí. Než co se kamene zdiecího dotýče, tu v tom lomu pod šibenicí

Strana 65
z roku 1506. 65 na tu stranu k městu, tu oni svrchupsaní Vodňanští budú sobě moci ku potřebě své k městu lámati bez překážky. A také co se cihelny dotýče, ta má tu zůstati na tom místě, jak jest nyní, a hlínu na cihly tu tak sobě budou moci okolo cihelny bráti, jedině cestám bez škody. A co se rybníka dotýče: jakož sú lidem často psaného pána zhajovali, aby do rybníka dobytka ne- honili, toho jim zhajovati nemají, ale lidé téhož pána budou moci sobě hnáti a napájeti i v něm prochladiti. A což se té zahrady pod tím vrchem, jako ptáka střílejí, dotýče, kterou sobě páni Vodňanští sejí a dělají, ta má při nich zuostati, a oni jí nemají více předělati; a kdyby voseta byla, mají ji vohraditi, chtěli-li by, aby se jim škoda nedála pastvami. A tato svrchupsaná smlúva stala se jest obojích stran dobrou volí, kdežto oni mají ji sobě potvrditi listy pod pečetmi. A my purgmistr, konšelé s staršími i všecka obec města Vodňan, nynější i budoucí, tu smlúvu svrchupsanú slibujem věrně a právě zachovati a ji zdržeti na věčné časy bez přerušení. A tomu na potvrzení já svrchu psaný Vilém z Pernšteina oc svú vlastní pečet dal sem přivěsiti k této smlúvě; a pro širší svědomí prosil sem urozených a statečných rytířů pana Zdenka Malovce z Chajnova a na Winterberce jakožto smluvce věcí nadepsaných, pana Levy Malovce z Libějovic, pana Oldřicha Malovce z Malovic seděním tudíž, že jsú své pečeti vlastní vedle mne k této smlúvě dali přivěsiti, sobě a erbům svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubicích leta a dne svrchupsaného. 840. Obdarování Vilíma z Pernšteina dané městu Kojetínu, že počatý rybník, poněvadž by byl na jich škodu, nemá býti dodělán. Na Tovačově 1506, 1. července. — Orig. perg. arch. města Kojetína. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššie hofmistr královstvie Českého, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří neb čtúc slyšeti budou, že jsúce prošeni od opatrných purgmistra a konšel i vší obce města našeho Kojetína, věrných našich milých, o ten rybník, kterýž pan Heralt dobré paměti započal dělati u Kojetína tu, o kterémž jsou nás spravili, že by jim k veliké škodě a záhubě byl, když by se koli dodělal; a my to sami u sebe zdravě rozváživše, ač by náš užitek na tom rybníku, kdyby se dodělal, znamenitý býti mohl i potomkuov našich, ale zase jejich i jich budúcích potomkuov skrze to škoda znamenitá a živnostem jejich za- hubení té vší obce v městě již psaném Kojetíně byla by; pak to obé u sebe dobře rozváživše, užitek náš a jich zahubení, s dobrým rozmyslem týmž svrchupsaným purgmistru a konšelóm a té obci Kojetínské i jich budúcím potomkóm k jich prosbě jsúce nakloněni, a tím lépe aby pod námi živnosti své provozovati mohli, tuto milost sme jim učinili a tímto listem činíme, chtíce tomu i zavazujíce k tomu erby své a potomní pány a držitele toho města, tak a k tomu, že ten rybník svrchupsaný od nás ani erbuov a budúcích potomkuov našich, pánuov a držiteluov toho města, Archiv Český XVII.

Strana 66
66 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina kdož by to koliv právem naším aneb erbuov našich potomně držel, nemá ten rybník dělán a dodělán býti nikdy, než tak, jakž nyní jest, má na budúcí časy zuostati. A ta hráz, kteráž jest udělána na tom rybníku, tu sme jim taky pustili, aby místo těch mostů, kteréž jsú oni Kojetínščí prvé dělávali a opravovali, a mostní jsú z nich brávali, po ní jeto bylo. A oni Kojetínščí dobrovolně pustili jsú nám a er- bóm našim a budúcím pánóm a držitelóm Kojetínským ten důchod, tojiž mostní, na budúcí časy, co jsú oni brávali prvé, a my i erbové naši a potomní držitelé Kojetína máme ty mosty na těch hrázích i jinde, z kterýchž jsú oni prvé mostní brali, opravovati na svuoj náklad bez jich práce a všelijakých robot; a vždy na ty opravy z té sumy, což nám přijde mostního aneb erbóm a budúcím našim, kteréž jsú oni Kojetínščí mostní prvé brávali, máme nechávati deseti kop míšenských u purg- mistra a konšel Kojetínských na ty opravy mostu, aby se dostatečně opravovaly, kdež by potřebí bylo, buď tu na hrázi neb na jiných mostech, z kterýchž se mostní béře; a když by těch neb jiných desíti kop nestačilo, máme a jsme povinni jiných deset kop na to místo položiti tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo. Tomu na svě- domí a pro lepší jistotu já svrchu psaný Vilém svú vlastní pečet dal jsem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Tovačově tu středu po svatých Petru a Pavlu ap. božiech, 1. b. tisícého pětistého šestého. Pečet utržena. 841. Vilím z Pernšteina dává Kojetínským dva lány role kněžské. Na Tovačově 1506, 1. července. — Orig. perg. arch. města Kojetína. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, vyznáváme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že jsme prošeni od opatrných purgmistra a konšel i vší obce města Kojetína, věrných našich milých, o roli kněžskú, kteréž jest za dva lány tu u Kojetína, aby ji sobě prodali a k užitku tomuto přivedli, což jsú dlužni dluhuov jakýchžkolvěk, abychom jim tú rolí pomoc učiniti ráčili na ty dluhy. Kdež my jsúce k prosbě jich slušné nakloněni, a tím lépe aby pod námi živnost svú provozovati mohli, tu milost jsme jim učinili a dali ty dva lány role kněžské na budúcí časy, však tak a na ten spuosob, aby nám a erbóm našim a budúcím pánóm a držitelóm Kojetínským, kdož by to právem naším potomně držal, platili a dávali též, jako s jiných lánů tu u Kojetína platí a dávají jakéžkolivěk poplatky. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečet dal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Thovačově tu středu po svatých Petru a Pavlu ap. b. 1. b. tisícého pětistého šestého. Visutá pečeť z části porušena.

Strana 67
z roku 1506. 67 842. Václav z Ludanic prodává ves pustou Gronvíz (Krumvíř) Jindřichovi z Lipého k věrné ruce Viléma z Pernšteina. Na Jemnici 1506, 11. srpna. — Orig. perg. v zemsk. arch. v Brně, panství Hodonín-Pavlovice č. 14. Já Václav z Ludanic a na Jemnici, podkomoří markrabství Moravského, i (s) svými erby vyznávám ... že jsem prodal a mocí listu tohoto prodávám od sebe i od svých erbuov své vlastní zboží a dědictví, ves pustú Gronvíz s rybníky, s ro- lími ornými i neornými, s platy, s užitky, s poplatky, s lukami, s chrástmi, s vodami tekúcími i netekúcími, i s jiným se vším panstvím, což k tomu Gronvízi od stara- dávna přísluší, s mezemi, hranicemi, tak jakž to zboží Gronvíz od staradávna v svých mezích a hranicích záleží a vymezeno jest, tak jakž jsem sám držel, nic sobě tu, ani svým erbóm práva panství ani kterého vlastenství na tom zboží nezachovávajíc ani pozůstavujíce, než to jsem všecko prodal ku pravému dědictví urozenému pánu panu Jindřichovi z Lipého, najvyššímu maršálku království Českého, a jeho erbóm a k jeho věrné ruce urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfnštýně, najvyššímu hofmistru království Českého, za dvadceti a puol osma sta zlatých uherských dobrých na zlatě i na váze spravedlivých, kteréž jsem již od nich úplně a docela zaplacené vzal. Protož já svrchupsaný Václav z Ludanic i s erby svými, jistec a první správce nahoře i dole psaných věcí, a my Jindřich z Lichtnburka a na Bítově, Jan z Uponěšic, Václav Divůček z Počepic a na Lúce, Jan z Zahrádek a na Budiškovicích, Jan Čelud z Palovic a na Budkově, Bořita z Budče, rukojmie a spra- vedliví spoluslibce oc (ležení v Brně). Tomu na potvrzení a lepší jistotu my jistec i rukojmie svrchupsaní naše vlastní pečeti s naším jistým vědomím dobrovolně dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Jemnici v úterý den svatého Tiburcí léta od narození syna buožího tisícího pětistého šestého. 843. 1506, 14. listop. Břetislav Švihovský z Risenberka podává Albrechtovi Bavorskému zprávu, že Vilém z Pernšteina vyjednával s králem osobně, aby, poněvadž císař Maxmilian nabízel mu úřad nejvyš. hejtmana v Rakousích, hodnost nejvyš. hofmistrství dána byla synu jeho Vojtěchovi. Orig. v král. arch. Mnich. Pal. Dějiny V. II. 110. 844. Vilím z Pernšteina uděluje obci Lobodické právo na vaření piva. 1506, 25. list. na Pardubicích. — Arch. zem. v Brně. Pam. kn. Tovačovská f. 74b. Lobodských privilegium na vaření domácího piva protiv ouplatku. Vilím z Pernšteina . . ., že jsou předstoupili před nás opatrní rychtář a kon- šelé i všecka obec vsi naší Lobodic, věrní milí, vznášejíce na nás, že uznavše ob- 9*

Strana 68
68 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina tížení své skrz tu krčmu, kteráž v tej vsi od starodávna byla jest, ji zkoupili sou všecka obec; a při tom snažnou a pokornou prozbou mne prosíce, abych jim milost ráčil učiniti a dopustiti, aby sobě piva ku potřebě své vařiti mohli, tím živnost lepší, předkládajíc mi, že by jmíti mohli; při tom také ten plat s krčmy, kterýž jest, pod- volujíce se platiti. Kdež my chtíc, aby již psaní lidé čím dálě radši v statcích se vždy víc množili, než by hynouti měli, z naší zvláštní milosti a dobrotivosti k proz- bám jich ustavičným jsouc nakloněni, k tomu sme přivolili a tímto listem již psa- nejm lidem tu moc dáváme, tak aby ti lidé již psaní pivo sobě ku potřebě svej vařiti mohli svobodně na budoucí časy bez všelijakej překážky od nás, potomkuov našich i všech jinejch, tak aby při tomto našem obdarování cele a pevně zachováni a zuostaveni byli. Než zase lidé ti z již psané vsi ten plat všecek, kterýž z té krčmy dáván jest, mají a povinni budou nám, erbóm neb budoucím pánuom a držitelóm již psanej vsi na každý rok zouplna vydávati a platiti bez umenšení. Taky chtěli-li by kdo piva přívozná šenkovati, k tomu také přivolujem, však tak, což by z města na- šeho Tovačova vzali, to šenkujte, než odjinud odnikud. Tomu všemu na svědomí a zdržení pečet naši s naším jistým vědomím dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Pardubicích v středu na den svatej Kateřiny léta Páně tisícího pětistého šestého. 845. Na sněmovní snešení stavu panského a rytířského proti městům, stalé na hradě Pražském 1507, 5. března, byl mezi jinými poslem z pánův: Vilím z Pernšteina. AČ. VI. 346. Srv. Palackého Děj. V. 2. 118. 846. Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina vysvědčují, že všechno, co otec jejich Vilém z Pernšteina v dílčím listu by ustanovil neb kšaftem by nařídil, zachovati chtí. Na Pardubicích, 12. března 1507. — Orig. perg. arch. města Brna f. Q. N. 5. Kast. V. Já Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabstvie Moravského, Vojtěch z Pernšteina, vlastní bratří a synové urozeného pána pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššího hofmistra královstvie Českého, vzavše to my obadva před se svrchupsaní bratří, kterak před předešlými časy bývalo jest a přiházelo se, když otec synóm umřel jest a o statek se měli děliti po otci svém, že mnohé nesnáze a ne- libosti mezi nimi bývaly jsú; i také lidé ti, kteříž hledají toho, kdež by mohli k čemu přijíti, umějí se v to vkládati radami svými ne proto, aby svornosti hledali, ale proto, aby toho statku také něco mohli míti, skrz to zlé vuole přivodíc mezi bratřími aneb mezi jinými přátely. Jakož i nyní se to trefuje, a zvláště těm, ktož se takových lidí vystříhati neumějí a před časem svých věcí před se neberú, kteréž by jim napotom státi a trvati mohly. Pak my svrchupsaní bratří jsúce napomínáni od pana otce

Strana 69
z roku 1507. 69 našeho, abychom mezi sebú lásky a svornosti hleděli, majíce tu, že snáze o všelijakú spravedlivost můžem ze spolka mysliti a jí sobě upřímě a věrně pomáhati, co by na- před bylo ke cti pánu Bohu všemohúcímu, pánu a stvořiteli našemu, a k obec- nému dobrému. Pak já svrchupsaný Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabství Morav- ského, a Vojtěch z Pernšteina vlastní bratří, z daru pána Boha všemohúcieho a s po- mocí jeho svatú vzali jsme toto před se a na tom sme se ustanovili obadva, majíce léta dospělá a majíce obadva ženy zdávané, že jsme prosili urozeného pána, pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššieho hofmistra královstvie Českého, pana otce našeho milého, aby ráčil nás svrchupsané bratří o ten statek, kteréhož JMti pán Buoh půjčiti ráčil do vuole své svaté, kterýž má v Čechách i v Moravě z mi- losti boží, rozděliti, ač by pán Buoh ráčil, že bychom snad déle živi byli nežli pan otec náš; pak kterýžkolvěk statek již pan otec náš ráčí nám v díl položiti každému a na jaký spuosob, my máme na tom přestati a dosti konečně míti po smrti pana otce našeho, ač bychom déle živi byli, nežli svrchupsaný pan otec náš. A to sobě slibujem my svrchupsaný Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina pod svými dobrými křesťanskými věrami. Napřed máſme oba] dva to sobě držeti a věrně právě zachovati, a potom slibujem též obadva panu otci našemu pod svými dobrými křesťanskými věrami to držeti a tak zachovati, jakžkolvěk dílčími listy JMt tu věc mezi námi zříditi ráčí na naši obúdvú prosbu; a to má tak mocné býti jako bychom se sami po smrti pana otce našeho dělili, tak jako bych já sám svrchupsaný Jan z Pern- šteina, najvyšší komorník markrabství Moravského, jako starší dělil, a já Vojtěch z Pernštejna jako mladší jako bych sám volil; a na víc se nic netáhnúti, což tuto v díl položeno nebude, ješto by pan otec náš které zámky nyní měl neb potom z milosti boží neb jakážkolvěk zboží, jakýmiž by koli jmény mohly jmenovány býti, že svrchupsaný pan otec náš s těmy zámky neb s těmi svrchupsanými zbožími, kterýchž v těch dílích položeno nebude, kteréž nyní má neb míti bude z milosti boží, muož učiniti s nimi, což se kolvěk JMti líbí a zdá, zastaviti, prodati, dáti, komuž se JMti kolvěk líbiti bude, buď z nás jednomu neb oběma neb příteli přiro- zenému neb jinému někomu, komuž by se JMti líbilo, a tak na krátce muož s tím učiniti, jakž se kolvěk JMti zdá a líbí. A tu vuoli JMt má s tím učiniti, tak jakž se nahoře píše, bez naší vší překážky nyní i na budúcí časy. A to slibujem věrně a právě křesťansky zdržeti a v celosti zachovati, tak jakož se tuto nahoře píše. Také na ty díly, o kteréž nás nyní pan otec náš dělí, táhnúti se nemáme žád- ným vymyšleným obyčejem, ani na nic na jiného, což nyní pan otec náš z milosti boží má neb míti potom bude, než což z nás kterému v živnosti své a z milosti své k živnosti naší učiniti ráčí, na tom máme dosti jmíti a víc z ničehehož nenapomínati. Než když by pán Buoh všemohúcí pana otce našeho milého uchovati neráčil, jehož

Strana 70
70 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina pane Bože ostřez, již tu každý k svému dílu bude moci sáhnúti, kterýž se kterému dostane vedle rozdělení pana otce našeho milého listy dílčími. Také kšaft nebo kšafty, kteréž by pan otec náš zřídil po smrti své o kterúžkolvěk věc a jakžkolvěk, co by v tom kšaftu neb v kšaftích stálo, tomu máme a slibujem všemu dosti učiniti, v živ- nosti své jsúc, i po naší smrti to tak opatrovati a zříditi máme, aby se tomu dosti dálo. Také když ti dílové dokonáni budú a listové dílčí již položeni budú k věrným rukám, jedni v Praze na Starém Městě na rathúze a druzí v městě Brně v mar- krabství Moravském na rathúze, ti listové obojí jednostajnú moc míti mají. Pakli by kteří zhynuli buď v Čechách neb v Moravě, a jedni zuostali, tehdy mají jedni takovú moc jako obojí, a obojí jako jedni. Také hned po těch dílčích listech, kteréž mezi námi pan otec náš udělati ráčí, od datum těch listuov nemá se víc žádný na druhého dlužiti, než každý sám na svuoj díl, kdež nás toho bohdá pán Buoh náš milý vystřeže. Také jestliže by z nás kto čeho sobě jakžkolvěk dobyl jakýmžkolvěk obyčejem, buď službú neb dáním od kohož kolvěk, to při každém z nás má zuostati, a druhý v tom nemá dílu míti. Také pan otec náš, chtěl-li by v své živnosti ty díly zkaziti a v nic obrátiti, toho vuoli má učiniti; a my svrchupsaní bratří nemáme proti tomu býti, že to muož svobodně pan otec náš učiniti bez naší všelijaké překážky; a to slibujem pod našimi dobrými křesťanskými věrami zdržeti a tak se v tom zachovati. Než my moci žádné tím hýbati nemáme jinak, než jakž dílčí listové budú ukazovati, to tak máme zacho- vati ve všech slovích, punktích i artikulích. A jestliže by je pan otec náš zkazil v živnosti své z kterékolvěk příčiny, tehda bychom v nedílu zuostali. Pakli by jich neskazil, tehda ti dílové buďte tak před se, jakž sami v sobě ukazovati budú od pana otce našeho spuosobení na naši obúdvú prozbu. A když dílové budú rozděleni, tehda já svrchupsaný Vojtěch z Pernšteina mám vzíti, kterýž mi se zdáti bude, jako mladší, a kterýž druhý zuostane, tehda já svrchupsaný Jan z Pernšteina najvyšší komorník markrabství Moravského, jako starší, mám při tom zuostati. Také tímto listem vyznáváme, že já Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabství Moravského, a já Vojtěch, vlastní bratří z Pernšteina a synové uroze- ného pána pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššieho hofmistra králov- stvie Českého, že z nás každý udělal list na se urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, pod pečetí svú a na svědomí dobrých lidí ty všecky věci držeti, kteréž v dílčích listech budú postaveny, kteréž listy dílčí urozený pán pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, pan otec náš milý, spuosobiti ráčí mezi námi Janem a Vojtěchem vlastními bratřími z Pernšteina. Také kšaft neb kšaftové, kteréž by kolvěk ráčil učiniti vedle vuole své, kterýž by kšaft neb kšaftové jeden neb víc po urozeném pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšším hofmistru

Strana 71
z roku 1507. 71 královstvie Českého, panu otci našem milém zuostali, to všecko, což v tom kšaftu neb v kšaftích položeno bude, i v jiné věci, jakož toho ti listové od nás daní svědčí, držeti a zachovati máme bez všelijakého přerušení, a k tomu také i tímto listem slibujem tomu všemu dosti činiti. A také my svrchupsaný Jan a Vojtěch vlastní bratří z Pernšteina toto sobě zvláště slibujem: jestliže by pan otec náš dílčí listy mezi námi již udělaje, a z nás každý již vedle těch dílčích listů svuoj díl měl, já Vojtěch jako mladší, který bych sobě vzal, a já Jan jako starší, který by mně zuostal, a pan otec náš chtěl v těch dílích, v jednom neb v obú co napraviti, při- dati neb ujíti kšaftem svým neb kšafty, že toho má moc učiniti. A my slibujem pod svými dobrými křesťanskými věrami to tak zdržeti a zachovati, ač by pan otec náš v kterém dílu neb v obú cožkolvěk napravil v živnosti své, a my déle živi byli, než pan otec náš, že to máme a slibujem zdržeti a zachovati, sami za se slibujem i za své dědice na budúcí časy. A tyto listy my Jan a Vojtěch vlastní bratří z Pern- šteina udělala sma [sic] dva z příčiny z té, aby jeden ležel v Praze v Starém Městě na rathúze při dílčích listech, a druhý v městě Brně na rathúzi též při dílčích listech, když dokonáni budů. A listy jiná dva my Jan a Vojtěch vlastní bratří z Pernšteina každý sám na se máme udělati panu otci našemu, jak se máme k JMti zachovávati i v jiné věci v živnosti JMti; ty oba listy udělavše, JMti sme dali. Tomu na potvrzení my svrchupsaní Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina své vlastní pečeti přivěsili jsme k tomuto listu. A pro lepší svědomí připrosili jsme uro- zených pánů, pana Jana z Potšteina na Žampachu, pana Haška Zvířetického z Wartm- berka a na Bydžově, pana Petra z Žerotína a s Fulneka a na Šumberce, urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šárova a na Krumsíně, najvyššího hofrychtéře markrabstvie Moravského, a urozených vládyk pana Heřmana z Sulic a na Slepoticích, pana Jana z Kunšího na Zaječicích, že jsú své pečeti vedle našich k tomuto listu na svědomí přivěsili, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Par- dubicích v pátek na svatého Řehoře, léta od narození Syna božího tisícého pěti- stého sedmého. Listina pergamenová se 7 visutými pečetmi úplně zachovalými. 847. List dílčí Viléma z Pernšteina, kterýmž mezi syny své Jana a Vojtěcha dělí statky své v Čechách a na Moravě, a některé vyjímá z dělení. Na Pardubicích 1507, 25. bř. — Orig. perg. v knížecím archivě v Roudnici. Já Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, maje syny dva, Jana a Vojtěcha, kteříž již léta dospělá mají i ženy zdávané, napo- mínal sem je jakožto otec jejich k tomu, aby hleděli toho, napřed pána Boha vše-

Strana 72
72 mohúcieho se báti a toho se vystříhati, co by bylo proti vuoli jeho svaté, a na to myslili a myslíce i činili, co by dobrého bylo vlasti té, v kteréž jsú, o to sobě práce nevážili i nákladuov, obecné dobré obmýšlejíce i skutkem je činili, a od spravedli- vosti pro žádnú vymyšlenú věc nikam se nehýbali v kteréžkolivěk věci, než při té stáli a sami mezi sebú svornosti a lásky aby hleděli zachovati, vystříhajíce se lidí těch, kteříž pod pěknými a múdrými slovy ukazujíce poctivosti i užitky, ale v srdci svém majíce jiné, hledíce slova dávati, a pod tím užitku svého hledí a tak vlastní bratry i jiné přátely v nelásku uvodí, užitku svého hledajíce. Tu jsú mne pak při tom prosili Jan a Vojtěch synové moji, abych já statek ten, kteréhož mi jest pán Buoh půjčiti ráčil do vuole své, kterýž bych v díly položiti chtěl, abych jej v svém zdravém životě rozdělil, aby oni po smrti mé každý věděl, co jest čího, aby i tudy varovali jse mezi sebú všelijaké nelásky, i také lidé aby jich v to potomně uvésti nemohli ti, kteříž z takovými řemesly vůkol jdú: pak já znaje prosbu jejich spra- vedlivú jakožto p. otec jejich, nechtě žádnému v tom ukrátiti, které zámky a která zboží sem v díly položil; a čehož sem vdíly nepoložil, buď zámkuov kterých aneb zboží kteréhož kolvěk, kteréž nyní z milosti p. Boha všemoh. mám, neb potomně míti budu, s tím já mohu učiniti, což mi se zdáti bude, dáti, komuž by mi se kolvěk líbilo. Než jestliže bych o ta zboží, kterýchž bych v díly nepoložil, žádného zřízení kšaftem neb kšafty neučinil, tehda svrchupsaní synové moji budú se moci o ně rozděliti, starší děliti a mladší voliti po smrti mé. Také což bych kolivěk kšaftem neb kšafty zřídil o které zámky, ješto by v dílích byly, aneb o zboží neb očkoli jiného, kte- rými by se jmény jmenovati mohlo, to synové moji držeti mají a tomu dosti učiniti. Také jestliže bych syna kterého víc měl, než tato dva, a pán Buoh ráčil mi to dáti, tehda tito dílové žádné moci míti nemají, a v nedílu mají zuostati o to o všecko, což by po mně zuostalo; krom toho, jestliže bych komu jinému co s svého statku poručil kšaftem neb kšafty svými, to má tak před se býti z těch ze všech díluov, a tomu se má dosti státi od synuov mých. Pakli bych já kdy chtěl ty dílčí listy zkaziti v živnosti své a v nic obrátiti, toho já mám vuoli učiniti, než oni tím jinak hýbati nemohú. Také dal-li by mi pán Buoh dceru kterú víc, nežli tuto, kterúž mám, po té po každé má tolik dáno býti, co jest po této dáno na penězích i na výpravě. Ve jméno boží, amen. Já Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, takto první díl kladu v královstvie Českém: Item zámek dědičný Pardubice se vším příslušenstvím, což sem k němu přikoupil až do datum listu tohoto; it. Hůra Kunětická, zámek zápisný se vším příslušenstvím, tak jakž zápisové ukazují i s výplatami, kteréž jsú k ní ještě vyplacovati spravedlivě; pakli bych k kterémukolvěk dílu čeho nevyplatil v živnosti své, ten každý sám sobě vyplacuj; it. zámek dědičný Litice se vším příslušenstvím; it. zámek dědičný Počtein se vším příslušenstvím; item Rychnov, kterýž sem přikoupil dědičný se vším příslušenstvím; item Brandýs zámek C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina

Strana 73
z roku 1507. 73 dědičný, kterýž sem zbořil, se vším jeho příslušenstvím; i to všecko, což sem k těm svrchupsaným zámkóm přijednal a přikoupil, cožkolvěk až do datum listu tohoto, kte- rými by se jmény jmenovati mohlo, to všecko k tomu svrchupsanému dílu má zuostati. Item město Lanškrún zápisné i z zámkem, item zámek Lantšperk zápisný, kte- řížto oba zámkové i s městem jsú paní Anny a paní Margéty z Postupic, žen synuov mých Jana a Vojtěcha, těch zámkuov svrchupsaných nechávám při tomto dílu na tento spuosob, což se Lanškrúna a Lantšperku dotýče, kterýžto zámek Lantšperk má tepru spadnúti po smrti páně Janově Kostkově na ženy synuov mých a na dcery páně Bohušovy: pakli by Buoh dcer páně Bohušových a žen synuov mých uchovati neráčil, tehda Lanšperk má při panu Janovi Kostkovi zuostati, a i Lanškrún má zase naň při- padnúti podle smlúvy, tak jak svědčí; pakli by pana Jana Buoh neuchoval, prvé než dcer páně Bohušových, tehda má při nich zuostati Lanškrún a Lantšperk; pak jestliže by pán Buoh neuchoval dcer páně Bohušových, a pan Jan Kostka je přebyl, a ti zámci svrchupsaní zase naň připadli, tehda moravský díl českému dílu má dáti deset tisíc kop grošuov rozdílně, a to takto: každý rok po půl třetím tisíci kopách grošuov českých, poněvadž by to od dílu českého odešlo, a to hned aby počal dávati, od postúpení těch zámkuov v roce první sumu aby dal, a tak vdy v roce až do vyplnění. Pakli by při dílu českém ti zámci zuostali, a pana Jana Kostky Buoh neuchoval, a pán Buoh dopustil smrt na toho, kterýž by díl moravský držel, a žena jeho živa zůstala, a měli spolu syna, tehda ten syn živý zuostalý jest povinovat českému dílu to nahraz- diti na jeho dil zase, co by on polovici toho statku Lanškrúnu a Lantšperku musil postúpiti ženě toho, kdož moravský díl držeti bude, a to jest pět tisíc kop grošuov českých na též roky, tojiž v roce po půl třetím tisíci kopách grošuov českých až do vyplnění. Pakli by pán Buoh toho, kterýž český díl držeti bude, smrti neuchoval, a ten nechal po sobě syna, a žena jeho živa zuostala, a též toho zboží Lantšperku a Lanškrúnu jí polovicí postúpeno býti muselo vedle zápisu, tehda z dílu moravského českému dílu dáti se má pět tisíc kop grošuov českých na též roky svrchupsané buď od toho, ktož moravský díl držeti bude, neb od synuov jeho, ač by kterého po sobě nechal, a jeho pán Buoh smrti neuchoval. Pakli by to pán Buoh dopustiti ráčil, že by obadva, Jan a Vojtěch, synové moji umřeli a oba že by po sobě syna neb synuov nechali, a ženy jejich obědvě je přebyly a živy zuostaly a k statku k tomu sáhly, tojiž k Lanškrúnu a k Lantšperku, a ten statek že by od českého dílu odšel, tehda ten, ktož moravský díl držeti bude, buď on sám neb synové jeho, ač by jeho Buoh neuchoval, má dáti tomu, kterýž český díl držeti bude, deset tisíc kop grošuov českých, neb synu aneb synóm jeho, ač by jeho pán Buoh neuchoval. Item Královstvie blíž Hradce také k tomu dílu má zuostati, kteréž jest zápisné, jakož list neb listové na to svědčí. Item duom v Praze, ten při tom dílu také zuostati má. Archiv Český XVII 10

Strana 74
74 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Item toto druhý díl v markrabství Moravském: Item zámek dědičný Pernštein se vším jeho příslušenstvím, což k němu kolvěk držím dědičného neb zápisného neb zástavného, krom těch vsí, kteréž dole vymíněny jsú; k témuž zámku oprava na klášteře Tišňovském, a druhá oprava na klášteře Oslovanském, tak jakož toho listové svědčí; it. zámek Louka se vším jeho příslušenstvím, zámek dědičný; it. zámek Plumlov dědičný i s městem Prostějovem i s tím se vším, což k němu přísluší zápis- ného neb dědičného neb opravného; it. zámek Thovačov dědičný se vším jeho pří- slušenstvím, což k němu přísluší dědičného neb manského neb zápisného; it. městečko Kojetín zápisné se vším jeho příslušenstvím i s tím se vším, jak já to držím a zápi- sové svědčí; it. zámek Přerov dědičný se vším příslušenstvím; item zámek Helštein s městem Lipníkem dědičný se vším příslušenstvím i zbožím Drahotúským; it. zámek Hranice s městem dědičný se vším jeho příslušenstvím, i to všecko, což k těm svrchu- psaným zámkóm mám a držím až do datum listu tohoto, krom těch vsí, kteréž se dole vymieňují vedle jiných zámků a zboží, ješto sem toho v díl nekladl a nekladu; it. duom v Brně, též při tom svrchupsaném dílu zuostati má. Toto znamenitě vymieňuji, že tento díl, komuž se kolvěk dostane v mark- rabství Moravském, pokládám, aby ten díl druhému dílu, kterýž jest v královstvie Českém, byl povinovat tento dluh zastúpiti, kterýž paní Johanka z Liblic, žena má, má na zámku Plumlově dckami markrabstvie Moravského zapsaný, to jest patnáste tisíc zlatých; jestliže by mě paní Johanka svrchupsaná přebyla a komu ty svrchu- psané zlaté poručila, tehda to má zastúpiti ten, komuž se v Moravě ten díl dostane, a ten zámek a zboží sobě sám má vyplatiti, a český díl komuž se dostane, nemá s tím dluhem míti nic činiti. Pakli bych já svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, paní Johanku manželku svú přebyl a těch svrchupsaných patnáste tisíc zlatých věnných při mně zuostalo, tehda proto tento díl moravský českému dílu má dáti pět tisíc kop grošuov českých s svého dílu moravského, a to rozdílně ve třech letech jemu jej má vyplniti. První rok má jemu dáti půldruhého tisíce kop grošuov českých, a druhý rok půldruhého tisíce kop grošuov českých, a třetí rok dva tisíce kop grošuov českých. Pak já svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, udělav tyto dva díly k žádosti a prosbě obú synuov svých, Jana a Vojtěcha bratří z Pernšteina, dal sem je Janovi, aby Jan, jakožto starší, těch dílů ohledal, a zdá-li se jemu v nich co opraviti neb na ně se s kým raditi, aby toho vuoli měl jakožto starší, a ohledaje jich, chce-li jich tak při tom nechati, to aby při jeho dobré vuoli stálo. A Vojtěch jako mladší, vida také ty díly, kteréž sem já rozdělil, a jakž Jan jich při tom nechal, aby volil jako mladší na ten spuosob, jakž v tomto dílčím listu psáno stojí. Než jestliže bych já co z těch položených díluov prodal neb zastavil aneb

Strana 75
z roku 1507. 75 z dopuščení pána Boha všemohúcího pro hříchy mé jakžkolvěk stratil v živnosti mé, buďto zámky které neb města neb městečka nebo vsi, ješto by to odešlo pryč, s kte- rého by se to kolvěk dílu stalo a pán Buoh to ráčil dopustiti, tehda z druhého dílu má jemu polovici napraviti zase a polovici škodovati, a sama najprv aby se o to pokusila, aby mezi sebú to srovnala bez jiných lidí. Pakli by oč nemohla srovnati, aby předkem hleděli mateře své a jiných přátel a služebníkuov svých, v kterých by tu naději mohli míti, že jim upřímě dobrého přejí, aby jimi o to srovnáni byli, v jiné se lidi nedávajíc. A těchto dole psaných zámků a zboží v královstvie Českém i v markrabství Moravském, kteréž mám z milosti boží, nyní na tento čas v díl sem nepoložil a nekladu, než sobě pozůstavuji, abych mohl s tím učiniti, což mi se kolvěk líbí a zdá, jakož to tento dílčí list napřed ukazuje: Item zámku Hluboké zápisného se vším jeho příslušenstvím, tak jakož naň zápisy mám neb ještě bych měl; it. platu u Hory, na kterýž zápis mám zástavný, to sobě také pozuostavuji. It. Třebíče zámku zápisného i s městem v markrabství Moravském se vším jeho příslušenstvím i s pro- božstvím Měřínským, jakož zápisy mám. Item zámku Sádku dědičného se vším jeho příslušenstvím. Item zejména tato městečka a vsi sobě pozuostavuji, dědičné i zápisné: it. městečko Nosislav; it. ves Žabčice, což tu mám, městečko Němčice, ves Mikul- čice, it. ves Chřepice, it. ves pustá Novošice se vším příslušenstvím; it. ves Vojko- vice, kteráž k Třebíči přísluší; it. ves Sokolníky, kteráž též k Třebíči přísluší; item ves Telnice, kteráž též k Třebíči přísluší: to sobě všecko pozůstavuji, abych s tím mohl učiniti jako s svým vlastním, co by mi se kolvěk zdálo a líbilo. I což bych víc přijednal a přikoupil z milosti boží, též abych s tím mohl učiniti, co by mi se zdálo neb líbilo, jako s svým vlastním. A právo mám-li kde k čemu jaké, ješto bych listy měl na to neb jakýmžkoli jiným obyčejem, to sobě všecko pozuostavuji, jakož nahoře psáno jest. Já Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabství Moravského, rozdíly tyto, kteréž jest ráčil učiniti pan otec muoj o statek ten, kterýž z milosti pána Boha všemohúcího má a kterýž v tomto dílčím listu na dvě rozdělen jest, k prosbě a k žádosti mé, kdež mi pak pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hof- mistr královstvie Českého, pan otec muoj milý, ty díly ráčil dáti v moc mú, abych já je ohledal, na ně se radil, v nich opravil, co by mi se zdálo; kdež sem já jich při tom nechal a nechávám a za spravedlivé rozdělení vyznávám, slibuje svú dobrú křesťanskú vírú, je tak držeti a zachovati ve všech slovích i artikulích, jakž tento dílčí list sám v sobě jest, a jakž kšaft neb kšaftové pana otce mého milého dále sami v sobě ukazují, a tomu dílčímu listu i tomu kšaftu neb kšaftóm slibuji tak dosti učiniti ve všem v živnosti i po smrti, jakž se nahoře píše. Pak já svrchupsaný Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabství Moravského, jakožto starší dal sem 10*

Strana 76
76 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina ty díly panu Vojtěchovi z Pernšteina, bratru mému milému, aby on již vedle toho rozdělení vzal sobě díl, kterýž chce, jakožto mladší. Já Vojtěch z Pernšteina rozdíly tyto, kteréž jest ráčil učiniti pan otec muoj o statek ten, kterýž z milosti pána Boha všemohúcieho má a kterýž v tomto dílčím listu na dvé rozdělen jest k prosbě a k žádosti mé, i ráčil je dáti panu Janovi z Pernšteina, najvyššiemu komorníku markrabstvie Moravského, bratru mému milému, aby jich ohledal a v nich opravil, což by se jemu kolvěk zdálo, jakožto starší, a já Vojtěch z Pernšteina jakožto mladší abych volil, kterýž by mi se díl zdálo; a já přijav ty díly od pana Jana z Pernšteina, najvyššieho komorníka markrabstvie Mo- ravského, bratra mého milého, vzal sem sobě tento díl v královstvie Českém, tojiž zámek Pardubice i s jinými zámky a zbožími dědičnými i zápisnými, tak jakož slovo od slova v tomto dílčím listu jse jmenují: ač bych dél živ byl, než pan otec muoj, že já již při tom dílu zuostati chci, a bratru svému v jeho díl druhý v ničem nesa- hati, a tento dílčí list, kterýž se jest již stal panem otcem naším i námi dobrovolně k prosbě naší spravedlivý a pravý, že já svrchupsaný Vojtěch z Pernšteina slibuji svú dobrú křesťanskú vírú ve všech slovích i artikulích jej držeti a zachovati, jako na dobrého sluší. Též i kšaft neb kšafty, kteréž by pan otec muoj učiniti ráčil neb učiní o kterúžkolvěk věc, kterýmiž by koli jmény mohla jmenována býti, též slibuji tím vším obyčejem, jakž se svrchu píše, tomu všemu dosti činiti v živnosti pana otce mého i po smrti, ač bych déle živ byl, než pan otec muoj. Jakož pak i sama sma se sobě zapsala, já Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina, slibujíce sobě svú křesťanskú dobrú vírú, to všecko držeti a v celosti zachovati, což v těchto dílčích listech jest položeno neb v kšaftu neb v kšaftích zřízených panem otcem naším. A jestliže by v těchto dílích, buď v jednom neb v obú, pan otec náš chtěl cokolvěk napraviti, ujíti neb přičiniti v živnosti své, že to muož JMt učiniti bez naší vší překážky. A to slibujem sobě to tak všecko držeti a zachovati bez všelijakého přerušení vymyšleného, sami za se slibujíc i za své dědice i potomky naše. Také jsme za toto pana otce svého prosili my Jan a Vojtěch bratří z Pern- šteina, aby to ráčil mezi námi kšaftem neb kšafty svými zříditi, což by nám z mi- losti boží pan otec náš po sobě nechal aneb my z milosti boží jakžkolvěk dobyli neb nám přišlo jakžkolvěk, jestliže by kterého z nás pán Buoh smrti neuchoval, jak má ten statek na druhého spadati, též i mezi syny našimi, ač by nám je pán Buoh dáti ráčil, a též potomně mezi rodem naším od nás pošlým; pakli by nám pán Buch dcery dáti ráčil a synuov nedal kterému z nás, jak má také k těm dcerám se zacho- váno býti od nás i od rodu našeho od nás pošlého; pakli bychom syny i dcery měli, co má po dcerách dáváno býti. Též i k sestře naší paní Bohunce, kterúž nyní máme, jak se k ní zachovávati máme. I o jiné všecky věci i artikule malé i veliké, kterýmiž by jmény mohly jmenovány býti a v tom kšaftu neb v kšaftích položeny

Strana 77
z roku 1507. 77 byly, slíbili jsme napřed panu otci svému, i také sami sobě pod svými dobrými kře- sťanskými věrami slibujem všecko držeti a zachovati, jako na dobré a věrné bratří sluší. Tomu na potvrzení my svrchupsaní Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabstvie Moravského, Vojtěch z Pernšteina oc, pečeti naše vlastní dali jsme přivěsiti k tomuto listu. A pro lepší svědomí připrosili jsme urozených pánů pana Jana z Potšteina na Žampachu, pana Haška Zvířetického z Wartmberka a na Bydžově, pana Petra z Že- rotína a s Fulneka a na Šumberce, urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šárova a na Krumsíně, najvyššího hofrychtéře markrabství Moravského, a uroze- ných vládyk, pana Heřmana z Sulic a na Slepoticích, pana Jana z Kunšího a na Zaječicích, že jsú své pečeti přivěsili k tomuto listu vedle našich na svědomí, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubicích ten čtvrtek na den Zvěstování Matky boží léta od narození Syna božího tisícého pětistého sedumého. Listina tato pergamenová s 9 visutými úplně zachovalými pečetmi pánů z Pernšteina i jmenovaných svědků jest 61.5 cm široká a 67 cm vysoká, mimo záhyb, který jest 11 cm vysoký. Na pečeti pana Viléma z Pernšteina okolo znaku rodového nahoře v pravo i na levo běží nápis: „Wilem de Pernstain.“ Též v Roudnickém archivě knížete z Lobkovic chová se opis přehledu o témž rozdělení statků Pern- šteinských v tato slova: K dílu českému, kterýž Vojtěch syn mladší sobě vyvolil, pokládají se statkové tito: Pardubice zámek dědičný s příslušenstvím; Hůra Kunětická zámek zápisný se vším příslušenstvím; Litice zámek dědičný se vším příslušenstvím; Počtejn zámek dědičný s příslušenstvím; Rychnov přikoupený též dědičný s příslušenstvím; Brandýs zámek dědičný zbořený s příslušenstvím. Dům v Praze. Lantškron město zápisné i s zámkem, item zámek Landšperk, ty oba na jisté vejmínky při českém dílu se za- nechávají. Více má ten, kterýž z synův díl moravský držeti bude, druhému bratru z téhož moravského dílu vydati k dílu českému deset tisíc kop grošův českých. K dílu moravskému, kterýž Janovi staršímu synu zůstal, kladou se statkové tito: Pernštein zámek dědičný s příslušenstvím. K témuž zámku: oprava na klášteře Tišňovském, item oprava na klášteře Oslovanském. Louka zámek dědičný s příslušenstvím, Plumlov zámek dědičný i s městem Pro- stějovem, Thovačov zámek dědičný s příslušenstvím, Kojetín městečko zápisné s příslušenstvím, Přerov zámek dědičný s příslušenstvím, Helštein zámek dědičný s městem Lipníkem a zbožím Drahotúšským, Hranice zámek s městem dědičný i s příslušenstvím. Dům v Brně. V díly se nekladou statkové tito, nýbrž k svobodnému s nimi učinění zanechávají: Hluboká zámek zápisný s příslušenstvím; plat u Hory, kterýž zápisem zastavený; Třebíč zámek zá- pisný i s městem v markrabství Moravském; probošství Měřínské, Sádka [čti: Sádek] zámek dědičný s příslušenstvím. Městečka a vsi zejména tyto: Nosislav městečko, Žabčice ves, Němčice městečko, Mikulčice ves, Chřepice ves, Novošice pustá ves s příslušenstvím, Vojkovice ves k Třebíči náležející, Sokolníky ves též k Třebíči příslušející, Telnice ves též k Třebíči náležející. 848. Jan z Pernšteina vyznává, že jest spokojen se vším ustanovením, kteréž otec jeho, Vilém z Pernšteina, v dílčím listu byl učinil, a vše věrně vykonati chce, co nařídil nebo ještě nařídí. Na Pardubicích 1507, 6. dubna. — Orig. perg. arch. m. Brna f. Q. N. 7. Kast. V. Já Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabstvie Moravského, vyznávám

Strana 78
78 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú, že slibuji urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu otci svému milému, napřed což se dílů dotýče, to tak zdržeti a za- chovati, jakž jsú rozděleni urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina na Helfen- šteině, najvyšším hofmistrem královstvie Českého, panem otcem mým milým, k prozbě mé. Také kšaft nebo kšafty, kteréž by kolvěk pan otec muoj učiniti ráčil za zdravého života neb na smrtelné posteli o kterúž kolvěk věc, buď o statky, kterýchž jemu pán Buch příti ráčil z milosti své, aneb o svrchky, kteréž nyní má neb míti bude, aneb o dluhy své aneb o vydávání z těch statků sum jakých společně neb rozdílně, kteréž by pan otec muoj poručil za zdravého života neb na smrtelné posteli komuž kolvěk, že mám tomu všemu dosti učiniti. Pakli by jaké peníze pan otec muoj po- ručiti ráčil, abych já s svého dílu dal buď služebníkóm neb jiným přátelóm neb komužkolvěk, tomu všemu také slibuji dosti učiniti. Pakli by které zámky neb které zboží komu zavázati ráčil z dílu mého do života jeho kšaftem neb dckami, také v tom nemám jemu překážeti. Také jestliže by kterým služebníkóm svým o byt jaké zří- zení učiniti ráčil na zámcích, kteříž mi se dostanú, jakýmž by kolvěk spuosobem učiniti ráčil, slibuji tomu všemu dosti učiniti. A tak o všecky věci, jakž by kšaft neb kšaftové svědčili, aneb ústně co by mi rozkázati ráčil, slibuji tomu všemu dosti učiniti. A to slibuji pod svú křesťanskú dobrú věrú tak tomu všemu dosti činiti a učiniti, jako věrný syn otci svému učiniti má, v živnosti i po smrti. Také zvláště slibuji panu otci svému, jestliže by v živnosti své na mne jakú práci zložiti ráčil a kterých mi zámkuov neb statkuov svěřiti ráčil k jakémužkolvěk opatrování do vůle své, že to slibuji věrně a právě tak opatrovati, pokudž muoj rozum statčiti bude moci, a to tak říditi, jako věrnému synu přísluší, s vuolí JMti a do vuole pana otce mého JMti. A to slibuji na se přijíti, když by mi rozkázati ráčil. Pakli by vuole byla cokolvěk jiného, tak se ve všem slibuji zachovati, jako na dobrého sluší. Také slibuji panu otci svému, co by mi kolvěk dal k živnosti mé, na tom dosti míti a na tom přestati do smrti pana otce svého JMti. Také dílčí listy jestliže by JMt kdy zkaziti chtěl, a nás zase v nedíl uvésti, že to JMt muož učiniti bez mé beze vší překážky. A tak všecko, což kdy ráčí změniti a v jiné obrátiti kterúžkolvěk věc, že já proti tomu nemám býti, než na tom mám a slibuji přestati, což by kolvěk pan otec muoj chtěl v těch dílích, v jednom neb v obú napraviti, přičiniti neb ujíti kšaftem svým neb kšafty, že to JMt bude moci učiniti. A já slibuji svú dobrú křesťanskú vírú za se i za své dědice, to všecko zdržeti a zachovati beze všeho přerušení na budúcí časy. A také slibuji svú dobrú kře- sťanskú vírú na tom dílu přestati, kterýž mi jse dostal v markrabstvie Moravském, tak jakož dílčí list ukazuje, kteréhož sem ohledoval a mohl jsem opraviti, co by mi se zdálo; i nezdálo mi se nic opraviti, než při tom sem jeho nechal a nechávám

Strana 79
z roku 1507. 79 a sobě sem jej vzal za spravedlivý díl, a jakž dílčí listové aneb kšaft neb kšaftové svědčiti budú, tak při něm chci zuostati. A to slibuji všecko svú dobrú křesťanskú vírú, to všecko věrně a právě zdržeti a zachovati, tak jako na dobrého a věrného syna sluší, panu otci svému. Tomu na potvrzení svú vlastní pečet dal sem přivěsiti k tomuto listu. A pro lepší svědomí připrosil sem urozených pánů, pana Jana z Potšteina na Žampachu, pana Haška Zvířetického z Wartmberka a na Bydžově, pana Petra z Žerotína a s Fulneka a na Šumberce, urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šárova a na Krumsíně, najvyššího hofrychtéře markrabství Moravského, a urozených vládyk pana Heřmana z Sulic a na Slepoticích, pana Jana z Kunšího na Zaječicích, že jsú své pečeti vedle mé na svědomí přivěsili k tomuto listu, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubicích ten úterý po svatém Ambroži, léta od narození Syna božího tisícého pětistého sedmého. Listina pergamenová se 7 visutými pečetmi úplně zachovalými. 849. Vojtěch z Pernšteina vyznává, že se vším zařízením, kteréž otec jeho Vilím z Pernšteina v dílčím listu byl učinil, a jímž přikázány jsou mu statky české, jest úplně spokojen. Na Pardubicích 1507, 6. dubna. — Orig. perg. arch. m. Brna f. Q N. 6. Kast. V. Já Vojtěch z Pernšteina [slovo za slovem jako v předešlé listině Janově]. A já slibuji svú křesťanskú dobrú vírú za se i za své dědice, to všecko zdržeti a zachovati beze všeho přerušení na budúcí časy, a ty díly, kteréž sem ohledal, od pana Jana bratra svého milého a vuoli sem měl vzíti, který sem chtěl, i vzal sem sobě ten díl v království Českém, zámek Pardubice i s jinými zbožími a zámky, jakož dílčí list sám v sobě ukazuje; a při tom dílu slibuji zůstati beze všech forteluov. A to slibuji všecko svú dobrú křesťanskú vírú to všecko věrně a právě zdržeti a zachovati, tak jako na dobrého a věrného syna sluší, panu otci svému. Tomu na potvrzení oc. [jako v listině předešlé]. Listina pergamenová se 7 visutými pečetmi úplně zachovalými. 850. Vilím z Pernšteina vyznává, že dal Brňanům kšaft svůj s mocnými listy královskými a s listy synů svých, Jana a Vojtěcha, k uschování, i připomíná, jaké s nimi učiněno býti má opa- tření v budoucnosti. Na Pardubicích 1507, 23. dub. — Orig. perg. arch. m. Brna f. Q. N. 9. Kast. V. Já Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, vyznávám tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú, že pánuom Brňanóm, panu purgmistru a pánóm konšelóm, nynějším i budúcím, přátelóm svým zvláště milým, dal sem list jeden, kdež se synové moji Jan a Vojtěch bratří z Pern-

Strana 80
80 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina šteina sobě zapisují díly ty držeti, kteří jsú mezi nimi učiněni; druhý list dílčí, kterýž jest mezi nimi učiněn; třetí list, kterýmž mi se zapisuje Jan syn muoj, a čtvrtý list, kterýmž mi se zapisuje Vojtěch syn muoj, a pátý kšaft svuoj zavřený, kterýž já již činím, ač by milý pán Buoh na mne co v náhle dopustiti ráčil; a ty sem všecky svrchupsané listy dal pánóm Brňanóm v moc jich schovati, věře jim jako svým zvláště milým přátelóm, že se s těmi svrchupsanými listy takto zachováte v živnosti mé i po smrti mé: Item najprve jestliže bych já kdy v živnosti své ty listy chtěl vzíti od vás, že toho vuoli mám učiniti i je zkaziti. Item po mé smrti žádnému živému těch listuov abyšte nevydávali, než jesliže by chtěli synové moji je slyšeti kterýžkolvěk z těch listuov, že jim je máte dáti čísti, kolikrátž by toho kolvěk požádali, jeden nebo oba. Pakli by kterého listu žádali přípis míti, to jim také máte dáti. It. kšaft muoj zavřený, když by ráčil pán Buoh mne s tohoto světa vzíti, aby nebyl otvírán, leč v přítomnosti synuov mých; a též žádali-li by jeho přípisu, že jim týž má dán býti. Item pakli by toho kdy potřeba byla jim, aby byl okázán pro jejich potřebu před králem JMtí neb před pány a vládykami soudu zemského, za to prosím, že jej sami okážete a zase schováte. It. jestliže by pak kto jiný než synové moji, ješto by jemu v tom kšaftu co náleželo, žádal jej slyšeti, má jemu čten býti. Pakli by žádal toho artikule, co by jemu náleželo, máte jej vypsán dáti každému ten artikul, co by komu náleželo. Pakli by pán Buoh na syny mé smrt dopustil, tehda za to prosím jako svých milých zvláštních přátel, že se s těmi listy a s tím kšaftem mým tak zachováte ke všem k těm, komuž v tom kšaftu co svědčí a příleží, ode mne učiněným. Pakli bych více který kšaft spuosobil, že jej k těmto listóm přiložíte, kolikož bych jich kolvěk spuosobil. A také při tom sem jim dal list jeden mocný od krále Matiáše slavné paměti, abych mohl svuoj statek poručiti neb dáti neb zříditi, jakž by mi se kolvěk líbilo a zdálo; a druhý list též sem jim dal mocný od krále Vladislava Uherského a Českého oc. pána mého milostivého. Tomu na potvrzení já svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, svú vlastní pečet dal sem přivěsiti k tomuto listu. A pro širší svědomí připrosil sem urozených pánuov, pana Jana z Potšteina na Žampachu, pana Haška Zvířetického z Wartmberka a na Bydžově, pana Petra z Že- rotína a s Fulneka a na Šumberce, urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šárova na Krumsíně, najvyššího hofrychtéře markrabství Moravského, a urozených vládyk pana Heřmana z Sulic a na Slepoticích, pana Jana z Kunšího na Zaječicích, že jsú své pečeti vedle mé přivěsili k tomuto listu na svědomí, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v pátek na den sv. Jiří, léta od narození Syna božího tisícého pětistého sedmého. Listina pergamenová se 7 vis. pečetmi, z nichž poslední porušena.

Strana 81
z roku 1507. 81 851. Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina vyznávají, že ve všem shodují se, což jich otec Vilím z Pernšteina v příčině rozdělení statků při radě města Brna byl uložil, i žádají, aby ve všem dle ustanovení otce jich se zachovala. Na Pardubicích 1507, 23. dub. — Orig. perg. arch. m. Brna f. Q. Nr. 8. Kast. V. Já Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabství Moravského, a já Vojtěch z Pernšteina, vlastní bratři a synové urozeného pána pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššího hofmistra kralovstvie Českého, vyznáváme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú: Jakož urozený pán pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, pan otec náš milý, ráčil jest pánóm Brňanóm, panu purgmistrovi i pánóm konšelóm nynějším i budoucím listy některé dáti schovati, a také při tom ten list, kdež já Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina sobě se zapisujem, díly ty věrně a právě držeti i to všecko, což ten list sám v sobě okazuje; také jest dán i dílčí list mezi námi Janem a Vojtěchem, vlastními bratřími z Pernšteina, učiněný k naší prosbě a žádosti, jakož ten list sám v sobě šíře okazuje. Protož vyznáváme oba dva jednostajně já Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina, že jest v tom ve všem vuole naše, i k tomu ke všemu jinému, jakož toho list urozený pán pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, učiniti ráčil, na který spuosob co a jak klade u pánů Brňan. A my za též prosíme pánuov Brňan jako svých milých přátel, že se v tom tak zachovají, napřed ku panu otci našemu i k nám s těmi listy i s tím kšaftem, aneb jestliže by víc který kšaft pan otec náš jim dáti ráčil. Pakli by to ráčil všecko ska- ziti, co jest u nich položeno, v živnosti své, také vyznáváme, že jest v tom ve všem vuole naše. A cožkolvěk pro nás v tom učiníte, bohdá vám toho vším přátel- stvím zasluhovati budem nyní i na potomní časy, znajíce v tom vuoli pana otce svého. Tomu na potvrzení my svrchupsaní Jan a Vojtěch bratří vlastní z Pernšteina své vlastní pečeti dali jsme přivěsiti k tomuto listu; a pro širší svědomí připrosili jsme urozených pánuov, pana Jana z Potšteina na Žampachu, pana Haška Zvíře- tického z Wartmberka a na Bydžově, pana Petra z Žerotína a s Fulneka a na Šumberce, urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šárova na Krumsíně, naj- vyššího hofrychtéře markrabství Moravského, a urozených vládyk pana Heřmana z Sulic a na Slepoticích, pana Jana z Kunšího na Zaječicích, že jsú své pečeti vedle našich přivěsili k tomuto listu na svědomí, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v pátek na den svatého Jiří léta od narození Syna božího tisicého pětistého sedmého. Listina pergamenová s 8 visutými pečetmi úplně zachovalými. Archiv Český XVII. 11

Strana 82
82 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 852. Vladislav král k přímluvě Viléma z Pernšteina vysazuje v Pardubicích clo a mýto jako v Chru- dimi, aby na to cest a mostů opravovati mohli. Na Budíně 1507, 21. kv. — Op. novější ve sbírce priv. měst v arch. zem. v Praze. My Vladislav oc., že jest na nás vznešeno od urozeného Viléma z Pernšteina, nejvyššího hofmistra království Českého, věrného našeho milého, kterak by v městě Pardubicích nějaké clo a mejto starodávnie bylo, kteréhož ne tak jako v jiných městech v království Českém užívati mohou, tak že cest i mostů opravovati dobře ne- mohli, ješto skrz to znamenitou škodu nesli; jsouce snažnými prosbami od téhož Viléma žádáni, abychom v městě Pardubicích clo a mejto takové, jako v Chrudimi a v jiných městech našich v království Českém jest, dáti a znovu vysaditi ráčili, tak aby tíž měšťané Pardubští na to cesty opravovati i také mosty, ač by kde toho jaká potřeba byla, v některých místech zdělati mohli. K jehožto žádosti a prosbě milostivě nakloněni jsouce, pro mnohých služeb jeho nám povolnost, kteréž nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich, mocí královskou v Čechách svolili jsme k tomu a listem tímto svolujeme, chtíce tomu i ustanovujíce, aby každý, kdožby skrz město Pardubice aneb okolo přes most Labský a jiné mosty jeli a pracovali, mejto aneboližto clo z těch ze všech věcí dávali a platiti povinni byli beze vší odpornosti, totižto z vozův kupeckých a for- manských, z koní, z nákladův, kteréž na jarmarky vezou, jako z vína, soli, z koží, medu, oleje, herinkův i z jiného slaného zboží, a z vořechův i ze všech jiných ná- kladův a dobytkův, tak a tím vším obyčejem, jako v výš psaném městě Chrudimi a v jiných městech království Českého dávají, a oni aby v témž městě Pardubicích brali a vybírati moc měli nyní i na budoucí časy věčné. I poněvadž okolo téhož města cesty a mosty, a co by toho která potřeba kázala, tíž měšťané Pardubští opravovati mají a povinni budou nyní i budoucně; chceme, aby nadepsaní měšťané Pardubští nynější i budoucí, věrní naši milí, to clo měli, drželi, vybírali a jeho obhajovali tím vším obyčejem a právem, jako měšťané Chrudimští a jiní obyvatelé království Českého, takové milosti a cla od starodávna aneb znovu vysazená majíce od předkův našich králův Českých i také od nás, užívají, vybírají a obhajují, bez naší, budoucích našich králův Českých i všech jiných lidí všelijaké překážky. Však jestli by skrz Pardubice aneb přes most Labský kupci a formané s všelijakými náklady nejeli, aby takového cla a mejta povinni dávati nebyli. Přikazujíce všem ouředníkům a poddaným království Českého, věrným našim milým, abyšte nadepsané měšťany města Pardubic, nynější i budoucí, při tom při všem, což se v listu tomto píše, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných často jmenovaným měšťanům překážek nečiníce, pod uvarováním hněvu a nemilosti

Strana 83
z roku 1507. 83 naší i budoucích našich králův Českých. Avšak proto chceme, dání tohoto cla a znovu vysazení aby jednomu každému bez ujmy bylo na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečet naši královskou rozkázali jsme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně v pátek před svatým Urbanem, léta božího tisícího pětistého sedmého, a království našich Uherského sedmnáctého a Českého třicátého šestého. Ad relationem magnifici domini domini Alberti de Colowrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Bohemiae. 853. Hynek Bradlecký z Mečkova prodává dědictví své v Holicích Vilémovi z Pernšteina za 2500 ( gr. č. 1507, 29. června. — DZ. VI. B. 6. V pátek po svaté Lucii [17. pros.]. Hynek Bradlecský z Mečkova přiznal se př. úř. Pr., že dědictví své v Holicích, tvrz, dvuor poplužní s poplužím, městečko, domy, krčmy, dvory kmecí s platem, Holice ves celú, dvory kmecí s platem, Chvojno Vysoké ves celú a dvory kmecí s platem; v Chvojenci některé dvory kmecí s platem, což tu má; v Ředicích dvory kmecí s platem což tu má; v Ostřetíně platu, což ho tu má, kterýžto plat platí lidé cizí s dědin od Holických; s dědinú ornú i neornú, lukami, štěpnicí, lesy, potoky, rybníky, vodotočinami, kurmi, vajci, robotami, ospy, s podacím kostelním v Holicích a v Chvojně, s platem pivovarním, s platem s mas- ných krámuov a s sladovně, i se všemi a všelijakými duochody a poplatky a platy, kteréž na svrchupsaném dědictví sou aneb potom býti mohou, kde a na čemkoli, tak jakož jsú toho dědictvie registra vydaná, i to vše, což jest tu sám jměl a držel, žádného práva oc, prodal Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyššímu hof- mistru král. Česk., a jeho dědicuom, za puol třetího tisíce kop gr. Pražsk. č. úplně zaplacených, a jemu toho dědictví dědicky postoupil. Spraviti má ut forma. Pakli by nezpravil, tehdy úředníci Pražští mají zvésti jej kupujícího na dědiny správce jakož forma. Stalo se léta M°VCVII v dskách trhových v outerý den sv. Petra a Pavla. 854. Čeněk Dašický z Barchova prodává statek v Dašicích Vilémovi z Pernštýna za 8000 kop gr. č. 1507, 30. června. — DZ. VI. B. 7. Čeněk Dašický z Barchova p., že dědictví své v Dašicích, tvrz, dvůr po- plužní s poplužím, městečko, domy, krčmy, dvory kmecí s platem; Koštěnice ves celú, dvory kmecí s platem; Moravany ves celú, dv. km. s p.; Platěnice ves celú, dv. km. s p.; Vostřetín ves celú, dv. km. s p.; Veliny ves celú, dv. km. s p.; Hedčany ves celú, dv. km. s p.; v Prachovicích dvůr kmecí s platem, na kterém sedí Kuba; item v Prachovicích plat, kterýž tu měl, kterýž mu platili lidee Viléma 11*

Strana 84
84 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina z Pernšteina oc, Mikuláš XVIII gr. platu ročního, Huml IX gr. pl. r., v Rovni z louky kněžské IX gr. pl. r., Nykl Payr III gr. I d. pl. r., Beneš XII gr. VI d. pl. r., Fugl XII gr. p. r., Martin Kusý IX gr. I d. platu ročního, Matěj Holda IIII gr. IIII d. platu roč., Šular XVI gr. platu ročního, týž IX gr. platu ročního, Jiřík Fux. V gr. IIII d. platu ročního, Václav Pešl IIII gr. IIII d. platu ročního, Huml XX gr. I de platu ročního, Mikuláš II gr. platu ročního; v Komárově plat, kterýž platí lide tito: Rychta IIII gr. V d. pl. r., z kostelního IIII gr. V d., Říha XII gr. IIII d., Jech XII gr., z kostelních luk XIII gr. III d.; v Ředicích Hendrych IIII gr., Ma- tesek VII gr., Vavřinec IIII gr. IIII d., Václav IIII gr. III d.; v Holicích plat platí lidee: Hyxa IIII gr. IIII d., Bartoň VIIII gr.; ve Dvakačovicích Vládyka VIII gr.: s dědinú ornú i neornú, lukami, lesy, potoky, řekami, mlýny se všemi, kteréž jest on Čeněk držal, rybníky, vodotočinami, struhami, lázní, mastnými krámy, pivovarným, kurmi, robotami, vajci, telaty, ospy, s podacím kostelním v Dašicích, v Moravanech, v Platěnicích, v Vostřetíně, v Velinách, i se vším příslušenstvím k těm podacím kostelním, i se všemi a všelikterakými duochody a poplatky, kterakby a na čem kdekoli mohly shledány býti, i to vše, což jest tu sám jměl a držal, tak jakož toho dědictví sú registra vydána, i s tou smluvou právem jejím, kterúž měl s Heř- manem z Sulic a z Slepotic, tak jakžkoli táž smlúva učiněná šíře ukazuje, žádného práva oc. . prodal Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyššímu hofmistru krá- lovství Českého, a jeho dědicuom za vosm tísícuov kop gr. pražs. čes. úplně zapla- cených, a jemu toho dědictví dědicky postoupil. Zprávu má ut forma. Pakli by ne- zpravil, tehdy páni zemští úředníci mají zvésti jej kupujícího na dědiny správce, kdež má neb míti bude, třetinú vajš, peněz nadepsaných jménem pokuty a nákladův, beze všeho puohonu jakožto v právě staném. Stalo se léta M'VCVII v středu den sv. Pavla v týmž kv. ut. supra. 855. Vilím z Pernšteina osvobozuje Olomúcký klášter Kartouzský ode všech platů z domu, jejž si v Nosislavi byli vystavěli. Na Pernšteině 1507, 7. července. — Opis vid. v zem. arch. v Brně, Art. Nosislav. Vilém z Pernšteina ... Jakož nábuožní kněží zákona Karthúskýho na před- hradí Olomúckém, nám milí, majíc vinohrady v horách našich Nosislavských, pro sklizení a opatrování vína sobě místo pustý v Nosislavi na Nový ulici, aby sobě duom ustavili, přijali jsú, kterýžto duom slušně ustavivše nám z něho jako z jiných v tý ulici platy odbývají i podlí obce všecko činí. Kdež pak tíž kněží na tom místě k tomu domu přijatým domek druhý sobě ustavili jsú, žádajíc nás, z toho domku platu ani jiných takových věcí aby nebylo, pokudž oni jeho v držení budú.

Strana 85
z roku 1507. 85 Kdež my chtíc nejedné v tomto, ale na čem bychom mohli již psaným rádi dobře činiti; k tomu taky vzlášt prohlídajíc, že oni vinohraduo svých a užitkuo našich neopúštějíc pilni jsú, aby nehynuli, nadepsaným kněžím přivolili jsme a přivolujem, dopustili a mocí listu tohoto dopouštíme, tak že pokudž oni toho kruntu znovu udělaného v držení budú, nám ani potomkóm našim z něho nic dávati nemají, ani co jiného činiti povinni budú. Než kdyby toho v držení oni již psaní kněží nebyli, a žeby ten krunt jinému člověku buď dáním, zaměněním aneb prodajem v držení všel a v užívání, ten neb i potomci jeho povinen bude nám aneb potomkóm našim na budoucí časy z toho gruntu to všecko činiti a platiti, jako jiní v tý ulici nám činí z takových gruntů. Tomu na svědomí a zdržení pečet naši dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž psán a dán na Pernštaině v středu po svatým Prokopu léta Páně tisícího pětistého sedmého. 856. (est.) List správní od Jiříka Leščenského na dvůr v Předmostí za kostelem panu Vilémovi z Pernšteina. V Přerově 1507, 11. července. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 176; arch. měst. Brn. ƒ. 104. Já Jiřík Leštěnský z Předmostí i s svými potomky vyznávám ... že s dobrým rozmyslem a přátel svých radou a povolením prodal sem a mocí listu tohoto pro- dávám ku pravému dědictví a dědičnému užívání dvuor svuoj vlastní, ležící za kostelem v Předmostí, svobodný, dědičný a žádnému nezávadný, s rolí oranú i neoranú, s ko- paninami, s zahradú, s mezemi, s hranicemi i se vším jeho příslušenstvím, tak jakož ten dvuor od starodávna v svých mezech a hranicích vysazen a vyměřen jest, a jakož sem to sám držel a požíval, nic sobě tu na tom dvoře i na jeho na všem příslu- šenství nepozůstavuje ani zachovávaje, ani dětem svým žádného zvláštěnstvie [sic] ani kterého práva, než to všecko mocně prodávám a prodal jsem urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru královstvie Českého, JMti a JMti erbuom ku pravému dědictví, jmění a užívání, za puol druhého sta hřiven a za třidceti hřiven, za každú hřivnu čtúc po osmi a po dvadceti groší českých, kterúžto sumu již od JMti kupitele svého hotovými penězi úplně a docela zaplacenú vzal sem. A protož já svrchupsaný Jiřík i s svými potomky, jistec a zprávce nahoře i dole psaných věcí, slibuji . . . ten svrchupsaný dvůr . . . když dcky zemské v Olo- múci otevřeny buodú .. . ve dcky zemské vložiti a ... zpravovati a vysvobozovati od každého člověka . . . a zvláště slibujem jim za ssutí, že toho žádný ssúti nemá, tak aby Jich Mt. vždy při tom dvoře s jeho příslušenstvím zastali beze všech zmatků. Pakli bychom toho čeho nezdrželi, tak jakž se svrchu píše, jehož pane Bože ostřez, tehda já Jiřík i s potomky svými svrchupsanému pánu JMti a JMti erbuom tímto

Strana 86
C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 86 listem slibuji sám za se i za potomky své, ty všecky škody, kteréž by Jich Mt pro naše vzíti ráčili, spraviti a zúplna docela zase zaplatiti a tomu všemu, což se nahoře píše, dosti učiniti. A ktož by tento list od svrchupsaného pána JMti měl aneb JMti erbuo s dobrú a svobodnú vůlí, ten aby jměl též plné právo a plnú moc ke všem věcem v tomto listu zapsaným, jako Jich Mt kupitelé naši svrchupsaní. Tomu všemu na potvrzení a jisté zdržení a pro lepší jistotu já svrchupsaný Jiřík, pečeti svej přirozenej nemaje, připrosil jsem urozeného vládyky pana Viléma z Vickova, úředníka Helfnšteinského, že jest k tomuto listu na místě mém pečeť svú přiložil, sobě a erbuom svým bez škody; a podle toho připrosil sem urozených vládyk pana Arkleba z Vickova a na Prusinovicích, pana Jana Tupeckého z Svrčova, pana Divy z Kokor na Žeravicích, komorníka práva menšího, pana Hynka Pavlov- ského z Witbachu, pana Jerolima z Baště, pana Jana Šterna z Štatmbuorka a na Domaželicích, že jsú pečeti své na svědomí k tomuto listu, sobě, erbuom svým bez škody, přiložili. Jenž jest dán a psán v Přerově v neděli před svatú pannú Margétú, éta od narození Syna božího tisícího pětistého sedmého počítajíc. 857. Vilém z Pernšteina propouští právo odúmrtí obci Lanškrounské (i dědinám toho panství). Na Pardubicích 1507, 10. srpna. — Opis nový vid. v arch. zem. v Praze, sbírka priv. měst. Vilém z Pernšteina oc, že předstoupili před nás naši věrní milí rychtář a konšelé i všecka obec z města Landškrónu, a prosili jsou nás s pilností a pokorně, abychom s nimi tu milost učiniti ráčili a odoumrti abychom jim propustili, kteréž od časův minulých brány bývaly. A my vzhlédše na jich pilnou prozbu a pokornou, z naší zvláštní milosti, aby tím pilněji své role a obchody činili a dělali, a město aby s pilností opravovali, a aby jiní lidé tím raději tu i jinde pod nás jse táhli, ty všeckny odoumrti týmž lidem našim z města Landškrónu, nynějším i budoucím jich potomkům, jsme oddali a propustili a mocí listu tohoto oddáváme a propouštíme, takže oni všechno zboží své, buďto rolí neb jiný kterýkoli nábyt [sic] věcí moho- vitých i nemohovitých, i všechny svrchu psané věci, kdož by chtěl, bude moci dáti, poručiti za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž se jim koli zdáti a líbiti bude, buď mužskému neb ženskému pohlaví, přirozeným neb nepřirozeným; tak však, aby to zboží a ten statek toho sešlého po smrti na jiné panství nebylo přenešeno, ale ten, kterýž by právem přirozeným nebo poručenstvím chtěl jse uvázati v zůstalé věci, tehdy tu se má vstěhovati k orání té rolí aneb jiného obchodu. Chceme také, jestliže by kdy mezi kterými příčina byla hádky, kdož by bližší přítel byl, chtíce jse uvázati v nápad umrlého, aby ta hádka skrze konšely té dědiny byla rozeznána; pakli by pro sprostnost konšelův to nemohlo na té dědině dokonáno

Strana 87
z roku 1507. 87 býti, tehdy k náměstkům a potomkům našim má oddáno konečně býti. Pakli by jse nám neb našim potomkům té pře nezdálo na se vzíti, tehdy teprv, kdež ta dědina v jiných příčinách právo béře, tím mají ohledáni býti o to; a což by koli bylo těmi konšely, kdež právo berou, v té hádce jim vyrčeno, aby na tom mocně přestali. A protož my Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyšší hofmistr království Českého, i s svými erby a budoucími potomky našimi pány Helfenšteinskými slibu- jeme, ctně a řádně bez přerušení v celosti zdržeti a zachovati lidem našim svrchu- psaným i jich budoucím potomkům ta svrchupsaná dání a svobody beze všech zmatkův a příkazy, však tak, pokudž by nám ta spravedlnost příležela, mně svrchupsanému Vilémovi z Pernšteina aneb mým potomkům. A my Anna a Margeta vlastní sestry z Postupic prosili jsme urozeného pána pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině oc nejvyššího hofmistra království Českého, aby ráčil tento list lidem Landškrounským dáti, k kterýmž my právo máme po otci a strejci svém; a v tom ve všem jest vůle plná naše, což tento list sám v sobě svědčí; a to jim slibujem věrně a právě držeti, by to kdy přišlo v naše držení, že bychom to samy držely, mužův nemajíce, jedna neb obě. A k tomu na svědomí já svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyžší hofmistr království Českého, svou vlastní pečet dal jsem přivěsiti k tomuto listu. A my Anna a Margetha, vlastní sestry z Postupic oc, vedle svrchupsaného pána své vlastní pečeti daly jsme přivěsiti k tomu na zdržení těch všech věcí v něm položených. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v outerý před svatým Tiburcím, léta božího tisícího pětistého sedmého. 858. Slyšení svědkuov o panství Rožnovské a Vsetínské. 1507, 3. říj. — Cod. Pernst. arch. města Brna f. 322. Léta Páně M° V ° sedmého tu neděli po svatém Václavě slyšáni jsou svědkové pod závazkem přísahy o při a o hory mezi Podolím Kateřinici, mezi urozeným pánem panem Janem z Kunštátu a na Rožnově, pánem Rožnova a Vsetína, a uro- zeným vládykú panem Hynkem z Tanfaldu, pánem Podolé, Pánkové a Stanišové, skrze nás Kunše z Kunčic a na Těšicích, Burianem z Bašče na Všechovicích. Tak jakož jest nadepsaný Hynek své svědky vedl, a oni pod závazkem přísahy vyznali lidé staří od let sedmdesáti a šedesáti, aniž že od toho místa, jak se tři meze schá- zejí z Šumborska, Vsetínska a Podolska, odtud přes Ozničnú k Palovu kříži, dále na Příbkovu po starú cestu, a potom cestú obecní až na Mezný potok, a od Mez- ného potoka brdem až k Ščavnému potoku, s nozem [sic] nahoru až přes Rudikovské humence, jakož Pavel Rudek z Kunovic zaplatil za tři javory hajnému Podolskému, a po cestu starú k jedli, ku kterejž nás byli přivedli lidé pána Janovi, a tu cestu

Strana 88
C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 88 starú, pokudž meze své právo zachovává, potud Hynek napředpsaný, budúcí páni Podolščí právo mají všemi požitky požívati bez odpornosti pánuov Vsetínskajch. A lidé s Kateřinic po Ščavný potok, a tím potokem nahoru až po ten vrch s nozem nahoru až po Červené blato pásti muohú kravský dobytek, a to jmenovitě až do svaté Kateřině [sic], a opět zase, jak sníh scházeti bude, až opět do svaté Kateřiny; ale jiného žádného požitka [sic] lidé panství Vsetínského vésti [sic] nemají bez vuole pánuov Podolskajch. Item toto jest znamenitě vymieněno, že za ty místa napředpsaná ti lidé z Kateřinic psuov voditi nemají ani mievati žádným obyčejem neb zpuosobem. Pakli by v tom najdeni [sic] byli, že by psy nějakým obyčejem vzali, a pána Podolského hajní tu je našli, ten každý, kdo by psa měl, propadne XX gr. čes., polovici pánu Vsetínskému a polovici pánu Podolskému. A tak my svrchupsaní Hynek a Burian mocně vypovídáme a vyříkámy, aby tak sobě strany zachovaly a sobě zdržely, podle jich na nás přestání. K tomu na svědomí a pro lepší jistotu kázali sme své vlastní pečeti přitisknouti k tomuto listu; jenž jest psán a dán na Všechovicích léta a dne, jak nahoře stojí. Kateřinice a Podoli jsou vsi při levých přítocích Bečvy Vsetínské. Název Ozničná upomíná na blízkou dědinu, která na Moravské mapě Šemberově píše se Ozdnice, v poštovském slovníku (1879) Osnica. 859. Smlouva mezi Bohuňkem z Jenišovic a Janem Pulatým rychtářem Rovenským o oko- pání gruntů a o vedení vody. S. 1. 1507, 15. list. AČ. IV. 209. 860. Smlouva mezi Vilémem z Pernšteina a Mikulášem Trčkou o zadělání tokův rybníkem novým nad Třebechovicemi. S. 1. 1507, 27. listop. AČ. IV. 210. 861. Smlouva o mlýn Březský u Pardubic mezi Šimonem mlynářem a úředníky Vilíma z Pernšteina. 1507, 5. pros. — Manual u p. Jana Kyselky v G. Jeníkově ƒ. 39. Léta Páně tisícého pětistého sedmého v neděli před s. Mikulášem zstala se jest smlúva o mlýn Březský skrzě pana Jana Bartošovského z Labouně, v ty časy hetmana na Pardubicích, a pana Hynka z Heřmenína, ty časy úředníka, s Šimonem mlynářem, a to taková, že jest Šimon přijal ten mlýn pod plat VI g., aby z něho do roka vydával, a to rozdielně, při s. Jiří najprv příštím III g. a při s. Havle tolikéž na budúcie časy, že ten plat vydávati má. A Šimon ten mlýn bude moci pro- dati, profrajmarčiti a učiniti jako [s] svým vlastním. Opravy všeckny, kteréž by na tom mlýně byly od všelijakých věcí, ty on sám sobě zspravovati má; by se všicken

Strana 89
z roku 1507. 89 mlýn zbořil, on sobě má jiný nový ustavěti, kamenie, železa, kola, to on má sobě všecko na své penieze zjednati. Než pán JMt má jemu lesu na kola jdáti, kdyby potřěbie bylo znovu jdělati [sic]; i na opravu kol, jestliže by sobě keré chtěl viec kolo přičiniti, k tomu má mu pán JMt lesu dáti. Také pán JMt má jemu každý rok jeden provazec drev dávati ku palivu. Také jestliže by pán Buoh ohněm na ten mlýn skázu dopustil, tehdy má se jemu lesu k stavení toho mlýnu dáti, a on neb jeho potomci mají na své penieze ten mlýn ustavěti. A za ty svrchupsané všecky věci tito jsú rukojmie slíbili: Jiřík rychtář z Břehuov, Jiřík Borovec odtudž, Kuba Heřman z Lohynic, Palatha odtudž, Jíra Bláhuov odtudž, Režný odtudž, Bartoň Kalhus z Přě- lovic, Martin Hloušek odtudž, Mach z Habřiny. Item jestliže by s těch svrchupsaných rukojmie který umřel, tehdy rukojmie živi zuostalí, když by od úředníkuov napome- nuti byli, mají jiné rukojmie přistaviti miesto těch umrlých, pokudž by se úřed- níkuom zdálo. 862. Smlouva mezi úředníky Vilíma z Pernšteina a Vaňkem kolářem o dům vnově vystavený v Pardubicích. 1507. — Manual u J. Kyselky v G. Jeníkově f. 38. Léta božieho tisícého pětistého sedmého. Pardubice. Item zstal se na předměstí trh skrze pana hetmana [sic] a pana Hynka a pana Ctibora s Vankem kolářem o duom nový, kterýž jest ustaven nákladem pána JMti, kdež on na tom domu bude moci hosti chovati, formané stávati, někteří dobří lidé šenkovati piva, ale však tak domácie, a jiného pitie žádného, leč by sobě to uprosil u purgmistra nebo u konšel města toho, a jinej aby naň žádný nešenkoval, jakož se tak v jiných v městech děje. Item platu na ten duom přijímá a na tu zahradu při domu a na ten šenk ročnieho I � gr., kterýž plat rozdielně platiti má, při s Jiří i g. českých a při s. Havle tolikéž. Item za duom svolil se dáti I �P míšenských; placenie na vánoce po Vl míšěnských až do té sumy vyplněnie, a tak placenie na každé vánoce, a to se pla- cenie má počieti od nynějších vánoc v roce. A již dál při sv. Havle úroka I ſ mí- šenskú a při s. Jiří najprve příštím má dáti druhú, a tak ten plat má jíti vždy při každém polúletie po jedné kopě míšenské. It. týž Vaněk kolář k svému domu při- kúpil sobě od měšťan Pardubských rolí Huoškovské i lánu, z té platí i VI g. každého úroku, tak jakž prvé plat šel s nie od starodávních let. It. s louky, kterúž jest přikúpil z Rosic od Šravíka, s té louky každého úroku XX g. míšenských. Suma úroku ročnieho vejde pánu JMti z toho domu Vanka koláře IIIj I XXII g. míšen- ských. A to tak při vuoli páně to tak stojí, ráčí-li mieti [sic]. Archiv Český XVII. 12

Strana 90
90 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 863. Smlouva mezi úředníky Vilíma z Pernšteina a Petrem mlynářem o mlýn podvalchovní v Pardubicích. 1507. — Manual u J. Kyselky v G. Jeníkově f. 38b. Léta božieho tisícého pětistého sedmého. Námlúva panem Bartošovským het- manem a panem Hynkem a panem Ctiborem zstala se s Petrem mlynářěm o mlýn podvalchovní v baště a to taková, že Petr mlynář ten mlýn koupil za I m. Má zavdati při svatém Janu Křtiteli najprve příštím IV míšenské, a tak vždycky na každý s. Jan Petr má po IV ſ platiti až do té sumy svrchupsané vyplněnie. Platu na se přijímá budúcieho z toho mlýnu IV míšenské, a to rozdielně platiti má, na den s. Havla najprv příštieho II I míšenské a hned potom na s. Jiří najprv příštieho II míšenské, a tak na budúcí časy pánu JMti vycházeti má ten plat. It. což se valchovně dotýče, jestliže by se co pokazilo, buďto kola nebo piechy nebo štok, a tak jacíkoli zstrojové k té valše potřební: pán JMt má k té potřebě všecken les jdáti [sic] k úpravě šlajferně kovářské; tím zpuosobem Petr má opraviti, co se strojóv dotýče. A jestliže by který vatrok zšel kterýžkoli, buď u šlajferny nebo u valchovny nebo u mlýna, k tomu pán JMt má les dáti a Petr dělati. It. ti lesové všickni, kteří by k těm opravám potřebni byli, mají se Petrovi ukázati úřed- níky; kteréž by sobě lesy k tomu obral Petr, má sobě sám na svuoj náklad pose- kati, ale na panský náklad má se k miestu Petrovi přivézti. It. také k tomu mlýnu Petrovi k úpravě má se jemu les ukázati, zejména k těmto potřebám: na lopatky, na palce, na kladnice, na loukoti, na ramena; ale on sobě má sám na svuoj náklad při- vézti. It. toto také vymieněno jest při tom trhu: Jakož se podbíjí srub tou vodou, která vod valchy padá pod mlýnem, kterýž srub drží konec valuov vod řeky, to se má nynie vopraviti na páně náklad, a Petr má sám dělati a při tom býti; za to se jemu nemá nic jdáti [sic], než kolé a ruoska, ta se jemu má na panský náklad při- vézti. A ti dělníci, kteříž by s Petrem dělali na den, kolé zuostřili a do země bili, těm se má panskými penězi zaplatiti. A potom Petr i jeho budúcí sami mají sobě opravovati, pokudž jeho hranice na šieř od jeho mlýna a na dél zastanú, pokudž toho břehu a toho mlýna potřeba kázati bude. It. také k tomu mlýnu vymieněno jest, kdyby suché léto bylo, že by se vody nedostávalo beze lsti, tehdy kdyby sú- kenníci valchovali, aby tehdy té vody užíval, a tou vodou aby mu jedno kolo mleti mohlo. It. což se dotýče potřebnosti v té baště a v tom předměstí zvláště, kdež ny- niečko nožieři, kováři, ševci, koželuh, cihlář, truhlář, súkenníci jsú, pivo se nám zdá aby také bylo tu šenkováno; Petr mlynář týž přivolil se ke XX g. českých platu do roka, aby šenkoval, a rozdielně aby k tomu mlýnu ten plat přijal.

Strana 91
z roku 1507 a 1508. 91 864. Vilím z Pernšteina dovoluje obci Lobodické spoluužívání lesu, jejž dal obci Ejvanské a Oplo- canské za jich občiny rybníkem zatopené. V Prostějově 1508, 22. února. — Arch. zemsk. v Brně. Pam. kn. Tovačovská f. 75. Já Vilím z Pernšteina . . . Jakož sem lidem svým Ejvanským a Oplockým les obecní jejich skrze zatopení rybníkuo odjal s jich dobrou vuolí a přivolením, kterýmž zase v takovéž užívání, jako sou prvního užívali, jinej les naddal sem; kdež pak lidé moji Lobodští s vuolí prvních pánuo i tudíž mou s lidmi svrchupsa- nejmi v tý obci mé v užívání byli, kteřížto přede mne předstoupivše, snažnou prozbou mne prosíce, abych jim i nyní podle svrchu psanejch lidí v té obci mé vnově nad- dané první svobody, kterúž do vuole předkuov mejch i tudíž mé měli v užívání, jednostejně popříti ráčil. K kterýmžto k prozbě [sic] jsa milostivě nachýlen, a živ- nost jejich lepší tím že by byla, pováživ, [z] zvláštní milosti své jim svrchupsanejm lidem z Lobodic dopustil sem z svrchu psanejch vsí s lidmi v tý obci mé, aby jako v první, kteráž jest odjata, vuoli a svobodu jmíti tak jako lidé svrchu psaní mohli bez jinejch překážky do vuolě naší potud, pokudž by se jim ode mne aneb potom- kuov mejch toho užívání přálo. Tomu všemu, což se v tomto listu píše, na svědomí a zdržení pečet svou vlastní k tomuto listu dal sem přivěsiti. Jenž jest psán a dán v Prostějově v outerý na den svatejch Petra Naštolování, léta od narození Syna bo- žího tisícího pětistého osmého počítajíce oc. 865. Vilím z Pernšteina dovoluje Mikulášovi a Janovi Hulinskému vystaviti druhý mlýn v Přerově. V Prostějově 1508, 22. února. — Orig. perg. arch. m. v Přerově. Vilém z Pernšteina »c, že opatrní Mikuláš a Jan Hulinský, obyvatelé z Pře- rova, přede mne přistoupivše, snažnou a pokornou prozbou mne žádali sou, abych jim mlajn druhaj u města našeho Přerova stavěti dopustili [sic] hned blíž mostu proti druhému mlejnu, při tom tím větší zvuoli lidé že by skrze to měli, oznamujíc: toho všeho pováživ a listu Šilhanova našeho prvního na první mlajn nadání ohle- davše, nechtíc, aby proti tomu co se stalo; kteréhožto pak Šilhana, ač by jemu k škodě nebyl, ptali sme; kterýžto pro lepší naše a nám k vuoli, [k kterýmž věcem podle zápisu našeho právo měl, a to pustil, zejména aby toto v tom mlýně mleno býti mohlo. Item mlení všem svobodné, krom pekařek; it. kaši aby mohli opichati; it. krupici dělati; it. semenec ze vsí opichati, krom osady Přerovské. Než také jestliže by Mikuláš s Janem Hulinským aneb potomci jich z které věci se vytrhli a víc mleti, než jim puštěno mleti, chtěli, ješto by to proti zápisu Šilhanovu činili, za ta- 12*

Strana 92
92 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina kovú každú svú vuoli a vajtržek na zámek náš Přerov pět kop dáti povinni budú, a to tolikrát, kolikrát by se toho dopustili; jakož pak ta svoboda od Šilhana ze- jména v knihy města Přerova jest vložena, takže od něho i budúcích potomkuov jeho mlynářóm na tom novým mlýně v té svobodě, kterúž dobrovolně pustil, překážeti ani zmatkův činiti nemají, než v cele při tom, jak se svrchu píše, při všem zacho- váni býti mají. Kdež my pak chtíc město naše, čím by se množiti mohlo a dostatečnější po- třebu míti, radši vzdělávati než umenšovati, z naší zvláštní milosti Mikulášovi a Ja- novi svrchupsanejm s těmi se všemi svobodami mlýn ten stavěti přivolili sme a mocně dopustili, kterýžto o třech kolách múčných a čtvrtým k opichání má udělán býti. Toto pak zvláště pro lepší obživení jich anebo potomkuov jich z milosti naší jim činíme: kdyžby jaká oprava na tom mlýně přišla, že lesem z lesuov našich slušnú pomoc jim učiniti máme. Také jim neb budúcím mlynářóm dopúštíme do le- suov našich u Přerova, kteréž máme, když by se žalud obrodil, čtvero sviní hnáti bez uplacování. Kteréžto obdarování od nás svrchu psaní Mikuláš a Jan Hulinský i budúcí potomci jich majíc, povinni sou a budou na každý rok ouroku tři kopy grošuov českých na zámek náš Přerov na budúcí časy vydávati a platiti s toho mlýna, a to rozdílně, na svatý Jiří puol druhaj kopy grošuo českých a na svatý Václav též puol druhaj kopy grošuov; a spravíc nám ten plat svrchupsaný víc s toho mlýna povinni činiti nebudú. Než toto ještě z milosti naší Mikulášovi a Janu Hulinskému zvlášť činíme, pokudž oni dva živi budú, že nemají s toho mlýna víc platu ročního dávati, než dvě kopy grošuo českých, a to rozdílně, na svatej Jiří jednu kopu gro- šuov českých a na svatý Václav též jednu kopu grošuo českých; než po smrti jich dvou ten svrchupsaný plat, tojiž tři kopy grošuov českých, tak jakž se svrchu píše, ktož na tom mlýně bude, vydávati má na budúcí časy. A to všecko, co se v tomto listu píše, máme a slibujeme svrchupsaným Mikulášovi a Janovi Hulinskému i bu- dúcím potomkóm jich zdržeti a zachovati věrně a právě beze všeho přerušení. Tomu na svědomí a pevnost pečet svou k tomuto listu přivěsiti sme roz- kázali. Jenž jest psán a dán v Prostějově v outerý naštolování svatého Petra léta Páně tisícího pětistého osmého oc. Listina pergamenová se zachovanou pečetí visutou. 866. Zpráva o sněmu: Kterak Vilém z Pernšteina 15. března 1508 prostředkoval v rozepři o třetí hlas mezi městy a stavy vyššími, Palacký v Děj. V. b. 130; byl relatorem ke dskám 22. března, tamže str. 131, AČ. VI. 363; kterak Vilém 25. března s jinými vyšel ze sněmu, Děj. V. b. 134.

Strana 93
z roku 1508. 93 867. Arnošt, Chval, Mikuláš a Kryštof bratří z Leskovce prodávají dědictví své v Býšti a v Chvo- jenci se vším příslušenstvím Vilémovi z Pernšteina. 1508, 20. března. — DZ. VI. fol. B. 15. Arnošt, Chval, Mikuláš a Kryštof bratří z Leskovce přiznali se, že dědictví jich v Bajšti ves celú, dvory kmecí s příslušenstvím; v Chvojenci dvory kmecí s přísluš., což tu mají, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, vajci, s poddacími kostel- ními v Bajšti, i se vším s panstvím i se všemi a všelijakými puožitky a duochody, kteréž na svrchupsaném dědictví jsou, kterakby koli mohly shledány bejti, i to vše, což jest tu někdy Vlachen z Leskovce strýc jejich a oni po něm měli a držali, v týchž mezech a hranicích, žádného práva ani které zvláštnosti ani panství sobě tudíž dále nepozuostavujíce, prodali Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině oc, naj- vyššímu hofmistru král. Česk., a jeho dědicům za dva tisíce kop gr. pražsk. česk. úplně zaplacených, a jemu postoupili. Spraviti mají právem zemským, čímž mají neb míti budou, třetinú výše. Pakliby nespravili oc jakož forma. Stalo se léta M°VCVIIIO v pondělí po svaté Gedrutě. Ve dskách Václava z Chvojence. 868. Vilím z Pernšteina převádí všecko králem Vladislavem mu dané právo na jarmarky a na trh v Mohelně na vládyku Zdeňka z Kralic. Na Pardubicích 1508, 1. dub. — Opis vid. v arch. Frant. musea v Brně č. 696. IV. sv., Mohelno 127. Vilém z Pernšteina oc známo činí, že jako mu list od krále Vladislava na jarmarky a na trh v Mohelni dán jest, protož on od sebe a svých dědicův budou- cích všecko právo své, kteréž mu tu náleželo, převedl a převádí tím listem na uro- zeného vládyku Zdeňka z Kralic a na Mohelně i na dědice jeho, a dává vůli dobrou, aby těch jarmarkův a toho trhu jako on sám užívati mohli, čehož svědkové byli urození vládykové Bohuslav Běškovec z Běškovic, Melichar z Baudvice z Lomu, Vácslava [sic] Opršala z Uher [čti: ze Žher], Jana Kobíka z Opatova, Voldřicha z Pařízku, Karla z Bezděkova. Na Pardubicích v sobotu před s. Ambrožem 1508. 869. Stížnost několika osob stavovských markrabství Moravského podaná králi Vladislavovi proti zápisu strannému bez sněmu obecního, kterýž pod pečetí království Uherského poslán byl do Moravy. Na předním místě podepsán hofmistr Vilém z Pernšteina. Na Tovačově, s. d. [1508, v měs. červnu]: AČ. VI. 374.

Strana 94
94 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 870. Konvent kláštera sv. Jakuba na předhradí Olomouckém dává obci Klopotovské obdarování na desátek obilný a na odmrť. V Olomouci 1508, 29. června. — Arch. zem. v Brně. Pam. kn. Tovačovská f. 109b. My Anyžka abbatyše, Sara převora, a Kordula a všecken konvent kláštera sv. Jakuba na předhradí Olomúckém vyznáváme oc, kterak s povolením urozeného pána pana Vilíma z Pernšteina a na Helfenšteině, nejvyžšího hofmistra království Českého JMti, pána opravného vsi Klopotovic, obmýšlejíc těch lidí našich živnost lepší, i tudíž na to myslíce, že i nám lépe jest platy peněžité zhromážděné bez roz- stržení bráti, než tak [v] roztržení o některé přicházeti, smlouvu s již psanejmi lidmi dobrovolně plnú a dokonalou o tyto dolě psané artikulě učinili sme, a to takovou: Nejprve co se desátku obilného dotýče, jakož v tý vsi rolí všecky jest za puoltřinásta lánu, z kterýchž nám desátek obilnej vycházel, takto s nimi uhodili smy, že nám již z každého lánu za ten desátek ročního platu padesáte šest grošuo českých vydávati a platiti mají, a to rozdílně, při svatém Jiří, když se jiní platové spravují, dvadceti osm grošuo českých, při svatém Václavě týž dvadceti osm grošuo českých; a již nám ten plat spravíc na každý rok, více nám ani potomním našim těch desátkuo vydávati nemají na budoucí časy. Toto pak zvláště z povolením napřed psaného pana Vilíma z Pernšteina oc Jeho [Mti], pána tej vsi opravního, lidem již psanejm z milosti naší takovéto obda- rování činíme, chtíc aby oni pod námi sedíc, tím dále vždy lepší živnosti míti mohli: odúmrti, kteréž sou podle země tejto práva a řádu na předkyně naše i tudíž na nás až do sí chvíle spravedlivě připadaly, z již psané vsi lidem ty odmrti propustily sme a oddaly, a mocí tohoto listu propouštíme a oddáváme od nás i budoucích potomních našich, takže na nás ani na potomní naše ty odúmrti přicházeti a spadati nemají. A tak statky své všecky mohovité aneb nemohovité buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli budou moci dáti a poručiti, komuž se jim zdáti a líbiti bude, bez naší i potomních našich všelijaké překážky. Také jestliže by kdo bez dětí statku odemřel, a přátely na jiném panství maje, jim jej poručil, ten statek v tej dědině aby užíván byl, a jináče z tej dědiny aby nebyl vydáván, leč na tento spuosob: aby napřed s vědomím naším grunt náš po tom umřelém zuostalý člověkem hodnejm osadil, a v tej dědině všecko, co by učiniti měl, od sebe učinil a spravil; a když grunt náš osadí, a což bude míti učiniti, učiní, statkem jemu poručenejm jemu vlád- núti, odtud, kdež se zdá jemu, jej vybírati bude moci bez překážky naší i potom- ních našich. Kteřížto pak lidé takové naše obdarování majíc, nynější i potomní, nám i potomním našim mají a povinni budou za ty odmrti z každého purgkrechtu na

Strana 95
z roku 1508. 95 každý rok jeden groš český dávati a platiti, a to rozdílně, při platu svatojiřském puol groše českého a při platu svatováclavském též puol groše českého; a již spravíc ten groš z každého purgkrechtu na každej rok, více nám ani potomním našim za ty odmrti činiti nemají. A to všecko, což se v tomto listu píše, my svrchupsaná Anyžka abbatyše oc i všecken konvent již psaného kláštera máme a slibujeme již psanejm lidem to vše věrně a ctně bez přerušení zdržeti a zachovati na budoucí časy. Tomu na svědomí a pevnost pečeti naše k tomuto listu jsme přivěsiti dali. Jenž jest psán a dán v Olomouci ve štvrtek den s. Petra a Pavla apoštoluo božích, léta Páně tisícího pětistého osmého oc. 871. Smlúva mezi panem Vilémem z Pernšteina oc a kapitolú kostela Olomúcského o póhony: o pastviska Polkovská, a o struhu a pruohon a o pastvu Kralicských s Hrubčicskými, a o je- zero Evanských a Hrubčicských, i o jiné puohony. 1508, 30. června. — Arch. Frant. mus. Brn. Cod. Pernst. f. 517; měst. Brn. ƒ. 182-3. Léta Páně MVCVIII v pátek po svatém Petru apoštolu Božím, stala se jest smlúva celá a dokonalá námi Albrechtem z Šternberka a s Lukova, Jiříkem z Vla- šimě a na Úsově, podkomořím markrabství Moravského, Václavem Pavlovským z Wit- bachu, Hynkem z Kunčic, Záviší z Bítova a Martinem z Nové Plzně, mezi urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina a na Helfenšteině nejvyššiem hofmistrem krá- lovství Českého s jedné, a velebnými kněžiemi, knězem Janem z Jemnice arciprystem, mistrem Konradem Altanír, knězem Janem z Hanlburga, knězem Václavem z Vy- zovic, knězem Janem Khyrczlem, knězem Bernhartem, Janem z Šimberka, knězem Václavem z Podštátu, mistrem Michalem z Zářečie, knězem Mikulášem Vorveniem z Olomouce, knězem Jartem Langerem z Olomúce, knězem Pavlem Grozarem z Olo- múce, knězem Zigmundem Grozarem licenciatem z Olomúce, knězem Řehořem Ny- štem officialem z Lamberga, knězem Mikulášem z Opavy, knězem Bartošem Švan- carem z Olomúce, knězem Kašparem z Opavy, knězem Wolfangem Lindniašem z Olo- múce, mistrem Šenbergarem z Olomúce, kanovníky a kapitolú kostela Olomúckého s strany druhé, jakož byli pohnali jmenovaná kapitola nahoře psaného pana hofmistra: Najprve o most, kterýž dal pan hofmistr udělati přes struhu u tee lúky, ješto v smlúvě stojí, že by okopána měla býti. Druhý puohon o struhu, kterúž pan hofmistr vnově počal dělati u pastvisk, z kterýchžto pastvisk lidé z Polkovic platí i jiné některé užitky na Thovačov dávají. Třetí póhon o kopce, kterým i žto kopci ten průhon vyznamenán býti má podle smluv, kteréž na to prvé jsú. Čtvrtý póhon o pastvu, kterúž míti chtí lidé z Kralic s lidmi kněžskými

Strana 96
96 Č. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina z Hrubčic, o jezero, v kterémžto jezeru prvé lidé z Hrubčic a z Ejvaně z těch dvú dědin svobodně ryby lapali, kteréžto jezero osušeno jest. Kdež my smlúvci nahoře psaní vyslyševše na obě strany listy smluvčí, svědky i jiné potřeby jejich, pilně sme to mezi sebú vážili. Kdež na ty všecky puohony a ruoznice na jejich mocné na nás přestání takto mezi nimi vypovídáme: Item což se mostu dotýče, poněvadž na obú stranách jest grunt páně hof- mistrů, ten most pan hofmistr pro potřebu svú i lidí svých udělati může, však jej opatř šrankem, aby lidé Polkovští, jakž smlúva ukazuje, svobodně pásti mohli. Item což se pastvy Polkovských dotýče po mezi Oběkovské a Polkovské, tu kdež slove Zbelec, až k lúce panský, kteráž na konci leží luk Oplotských, najvýš potud podle smlúvy pást mají svobodně a výš nic. A to znamenáno býti má, tak jakž jest pan Hynek Kunčický ukázal. Item což se tej struhy dotýče, panu hofmistru se nezavírá, aby sě ta strúha dělala, a když udělána bude, bude-li lidem Polkovským k škodě, právo se jim nezavírá. Item což se pastev mezi Hrubčickými a Kralickými dotýče na blatech, poněvadž Kraličští ji dostatečně provodí, že na těch blatech od starodávna pásli, že i ještě pásti mají bez překážky lidí Hrubčicských potud, pokudž prvé pá- sali; a na lukách Hrubčicských aby škody nečinili. Item vo jezero, poněvadž podle smlúvy obojí lidé Hrubčicští a Ejvanští spolem jeho, čímž požívati mohú, mají, aby jeho i ještě spuolem požívali. Item což sě pruohonu dotýče, ten podle smlúvy za- psané aby sě držel, a kopci místo příkop obmezen byl. Tomu na potvrzení a zdržení věcí svrchupsaných my svrchupsaní smlúvci pe- četi naše k těmto našem smluvám dali jsme přivěsiti, a pro zprávu každé straně tuto jednu smlúvu pod pečetmi našimi dali sme. Jenž jest psána a dána léta a dne nahoře psaného. 872. Heřman z Sulic dává svolení Vilémovi z Pernšteina k pouštění vody do rybníka nového pod Dubovcem. Bez místa 1508, 16. čce. AČ. IV. 212. 873. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka a Zdeňkovi Malovcovi z Pacova, hejtmanům kraje Prachenského, dává naučení, kterak podle zřízení zemského a ustanovení sněmu v den sv. Jakuba apoštola držaného v ouřadě svém chovati se mají. Dat. Budae die Scti Stephani papae [2. srpna] 1508 regni n. 18. et 37. „Poslové na toto svolení zemské byli sou: Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, nejvyšší sudí království Českého, Petr z Rozmberka, Vilím z Pern- šteina nejvyšší hofmistr, Albrecht z Kolovrat oc nejvyšší kancléř oc.“ Z orig. arch. Třeboň. č. 3193 opis v diplom. mus. česk.

Strana 97
z roku 1508. 97 874. Sněm léta 1508 při času sv. Bartoloměje v Olomouci držán byl za přítomnosti vyslanců královských, mezi kterýmiž Vilém z Pernšteina. Dat. 1508, 24. srpna. AČ. X. 335. 875. Zpráva o zhoubci zemském v Starých letopisích českých str. 289: že Vilém z Pern- šteina jakožto hejtman kraje Chrudimského s jinými hejtmany a pány měl sjezd 8. září 1508, a přivedli do Prahy Halamu, kterýž najímal k vypálení Hradce Králové. Srv. Palackého Děj. V. b. 142; Tomkův Děj. Pražský X. 254. 876. Zpráva o Johance Krajířové z Krajku k r. 1508. Blahoslav, Histor. fratr. Boh. ab an. 1458—1535, I. pag. 347—350, napsal: „A páni Čechové někteří vidouce, že jest král dobro- tivý a že peněz málo mívá, než biskupové všeho království Uherského užívají a všecky dů- chody k sobě obrátili, to někteří páni čeští vidouce i vyprošovali někteří zámky a města krá- lovská v Čechách, a král když peněz neměl, zastavoval některé zámky i města, a některé tak dával. A tak říkával JMt král Vladislav: „Dejme psům kost, ať se o ni hryžou.“ A tak si páni někteří počínali i statkův městských vyprošovali; a jeden pán prosil v Plzeňském kraji za Klatovské, a potom prosili za některé statky vdovské a sirotčí. I toho času byli někteří páni, že dědicův neměli, a též vdovy a statky měli pozemské znamenité, jako byl na Litomyšli pan Bohuše Kostka, a na Boleslavi paní Johanka z Krajku, a jiní někteří, nemajíce žádných dědicův. A tu ti páni někteří čeští, kteříž žádostivi byli cizích statků, i spuntovali se s biskupy uherskými, a Její Mt královou Vladislavovou na pomoc vzali, a královského doktora Augustina oc. A tu podle toho majestátu ... pan kancléř z Kolovrat sbíral lidi služebné na Mělníce chtěje mocí Brandejs vzíti; a tato paní Krajířová majíc radu od přátel, také Brandejs osadila. A tak pan Vilém z Pernšteina, a z kraje Hradeckého, Chrudimského a jiných krajů páni a dobří lidé paní psaní učinili, též i z kraje Litoměřického, aby se paní na ně ubezpečila, že paní neopustí. A tak pan kanclíř z Kolovrat vida, že by nic nezjednal, musil tak nechati.“ — MS. v knihovně hrabat Schaffgottschů ve Warmbrunnu: „Poznamenání, jakým původem mandátové proti Bratřím vycházeli,“ píše o téže věci: „S radou pánů českých a biskupů uher- ských král položil sněm v Praze k času sv. Jakuba [25. čce] 1. P. 1508, na nějž s plnou mocí vyslal Jana bosáka biskupa Varadínského, a Stanislava Tuřího biskupa Olomouckého. Ti majíc srozumění s některými pány českými, s kterýmiž dotčený sněm ukovali, mezi jinými artikuli o tento strany Pikartů, aby nikdy trpíni nebyli, velmi tuze a přísně jednali . . . A tak na tom sněmě nemalá roztržka byla, a z toho jedni páni proti druhým nemálo se zjitřili, až by byla z toho i tudíž krvavá lázeň zatopena. Jakož pak ihned nejvyšší pan kancléř království Českého na Mělníce sbíral lid služebný, aby Brandejs n. L. za příčinou jakési spravedlnosti oblehl a mocí vzal; paní Krajířová pak, dědička toho statku, maje radu od svých přátel, také Brandejs osadila. A pan Vilím z Pernšteina a potom i jiní z krajův některých, jako z Hra- deckého a Chrudimského, Litoměřického i z jiných, páni a přátelé, lidé dobří, paní Krajířové psali, že jí neopustí a na ně že se může ubezpečiti. Čemuž pan kancléř porozuměv a že by bez holého neodtáhl, upustil od svého předsevzetí.“ Archiv Český XVII. 13

Strana 98
98 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 877. Správcové království Českého zasílají hejtmanům kraje Chrudimského Vilímovi z Pernšteina a Janovi Janovskému z Soutic nařízení, kterak proti škůdcům domácím a zvláště proti odpo- vědníku zemskému Jiřímu Kopidlanskému zachovati se mají. Na hradě Pražském 1508, 14. října. — Kníž. archiv v Roudnici B. 125. Služby naše vzkazujem, urozený pane pane, a urozený vládyko, přátelee naši milí! Sami znáti muožete, jaké se věci rozmáhají zlee. a mohlo by z toho přijíti i horší, a neznajíc lidee, mohli by vo své cti i vo svá hrdla i vo statky v pokuty upadati a je tratiti, nevědúc a nerozumějíc; a zase na druhú stranu jaký neřád na- stal jest nám a nepokoj a čím dál vždy víc nastává, kdybychom se všickni k tomu skutkem nepřičinili a toho nepřetrhli, aby naši nepřietelee zniku neměli. A jich po- mocníci a pod jménem jich loupežníci a zhúbce a zrádce jaké nešlechetnosti činie lidem statky berúc, ještě je slibem zavazují, nemajiec s nimi nic činiti, Kopidlan- skému k ruce. Jakož pak zřiezenie a za právo ustanovené nálezy jsú vám poslány, kterak povalečóm a takovým loupežníkóm nemá trpieno býti, než aby vyzdvihováni byli. A za užitečné se nám zdá, abyšte všem oznámili a jich pilně napomenuli a po- kuty jim zemské na to ukázali, aby každý na svém panstvie a zbožie žádný tako- vého sám napřed u sebe nechoval a nepřechovával a do svého příbytku nepřijímal; a poddaným svým aby všickni přikázali a jim to oustně oznámili, aby takových ne- přechovávali a nefedrovali, aby jim do lesuov jiesti ani jiných potřeb nenosili. Pakli by v tom kterej nalezen anebo schledán byl, že za hrdlo vzat bude a k tomu že zrádcí zuostane. Nechce-li kto na se sám pamatovati, ale aby asi pomněl na své děti a na své přátely, aby hanebně jim k hanbě vo hrdlo nepřišel a za zrádci aby nezuostal. A k tomu vás samých žádáme a napomínáme jako svých milých pánuov a přátel, že vy to skutečně opatrovati budete, a ke všem dohlédati v kraji vašem, aby se to zlee přetrhnúti mohlo, a řád a právo a pokoj aby nám státi mohlo, že v tom napřed pánu Buohu, králi JMti, JMti dědicóm, i této zemi i nám všem i sobě sami velikú službu a vděčnost učiníte. A což se honěnie dotýče, kdyby pokřik zšel a k šturmu zvoněno bylo, roz- kažte všem sedlákóm aby jim čteno bylo, jaká je pokuta na ně, nebudou-li honiti; a panský a rytieřský a městský stav jestliže by nehonili, jaké jsú pokuty na ně, kažte jim čísti, a pilně jich upomeňte, aby se tak zachovali, kto se chce hanby a škody vyvarovati, než radče aby řád a pokoj milovali, a skutečně abychom jeho obhajovali. A jestliže by byli na zámciech, na tvrzech, na městech přezvěděni ne- přietelee naši anebolito zhůbce a zločinci, abyšte se skutečně měli k tomu, ne- chtěl-li by jich kdo vydati, abyste obehnali, a tak se skutečně k tomu měli a to zřiedili, jak svolenie zemská ukazují, kteréž jest vám prve posláno.

Strana 99
z roku 1508. 99 Také se nám zdálo za potřebnee vám oznámiti, abyšte to lidem pilně před- ložili a oznámili a jim toho nedopúštěli, aby žádný do ciziech zemí války nepočínal bez rozváženie a povolenie napřed krále JMti a pánuov a vládyk soudcí zemských; a vězňóv z cizích zemii aby nepřijímali na své příbytky, tak jakž svolenie zemské v sobě ukazuje. A to jim vše dajte čísti. Dále vám oznamujem a nálezuov obecniech víc vám posieláme, abyšte je lidem oznámili a pilně předložili, aby znajiec to, o cti, o hrdla, o statky nevědúc nepřicházeli, že ven z země žádný slúžiti nemá proti králi JMti a proti zemi ke škodě, a v zemi každý se týž zachovati má proti králi JMti a zemi: pak již sami znáti muožete, že mnozí podle Kopidlanského odpoviedají a za služebníky se jemu přiznávají, jsúce poddaní krále JMti a v zemi rodilí, že ti žádní svú ctí slúžiti u něho nemohú, poněvadž jest on nepřietel krále JMti i vší zemi. Protož vy lidi pilně vystřiehajte, ten nález jim čísti dajte, ať se oni v službu jemu nedávají a jemu nepomáhají, chtie-li při svých ctech [sic] zuostati a pokut zemských se vyvarovati. Neb proti JMti Kské a zemi žádnej poddanej krále JMti z tohoto královstvii se ctii slúžiti nemuož ke škodě, a v zemi též, neb by tudy řád a právo najspíš přetrženo bylo, když by poddaní a rodilí země této měli ji hubiti a proti ní slúžiti. Pak tento druhý nález také lidem předložte a čísti dajte, kto by tu nešlechetnost v zemi zdvihl, že by řád a právo jím přetrženo bylo, jakou by nešlechetnou zradu učinil, že by měl radše na světě živ nebýti. K tomu lidi napomeňte, ať se toho vystřiehají. Třetie nález lidem předložte a čísti dajte, jestliže by se poddaní pánu svému zprotivili a kto je přijal neb jim pomáhal, ten by proti své cti učinil: neb jest slyšeti, že mnohých lidee běží a Kopidlanskému pomáhají bráti, a v tom by, kdyby snad někto thudy [sic] chtěl na své lidi sáhnúti a je pro takové věci trestati, oni mocí jemu vydrúc chtěli by se k jiným lidem, kteřížby vzatky a škody činili, přivinúti, a někto, nic nemaje aneb svú nešlechetnost provésti chtě, přijal by je k sobě a nad ním by hajtmanil, ještoby skrze to nic dobrého nepřišlo. I po- čátkem slušie odolávati a lidi napomínati, by pak kto nic neměl, když bude vě- děti a rozoměti, že by pro takovú věc měl o čest přijíti a za nešlechetného zrádce zuostati, spieše neudělá toho. Čtvrtý nález také lidem oznamte a přečísti dajte, ktož by lidi slibem zava- zoval, nemaje s nimi nic činiti, že proti svee cti činí, a že na takové nešle- chetné závazky nejsou se lidé povinni stavěti. Z tee příčiny vám píšem, že jsme zpraveni, že některým jsú peníze pobrány, a Kopidlanskému k ruce že jsú je slibem zavazovali; ješto to veliká nešlechetnost a zrada jest. A když to lidem pilně předložiete, že ktož by se toho dopustil, že o svú čest přijde, nebudú se lidee v to tak snadně dávati, neb mnozí skrze nerozum a nevědomie k mnohému zlému přijdú, když od starších napomínáni a vystříháni nejsú. 13*

Strana 100
100 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Pátej tento nález pilně lidem přečtěte a předložte, a do domuov do svých ať je sobě dadí přepisovati, a muož-li býti, i všecky, to ještě lépe, aby je sobě čítali a předkládali, aby o své cti, nevědúc, nepřicházeli, a řádu a právu a pokoji aby radše pomáhali. Neb tu zjevně stojí, kdyby takoví zhůbce oznámeni byli, po zemi jezdili, jak nemají fedrováni býti, ani s nimi žádný kvasiti ani fe- drovati, než je jímati a honiti, jakž svolenie zemská ukazují. Kdež pak z těchto nálezuov šieře porozomiete i lidee také, když je sobě domuov napsané vezmou, a tudy buohdá lidee k mnohému dobrému přijdú a zlého se vystřiehati budú. Kdež my vám vždy věříme i prosíme, že svú skutečnú práci k tomu přiložiete a lidi od zlého odvozovati budete, a k dobrému, a k řádu, a k právu a k pokoji upomínati i skutečně je držeti budete. A pakli by přes to vždy své- volnost a nešlechetnost kto předsevzeti chtěl, že se v tom skutečně jmieti proti němu budete, pokudž svolenie zemská v sobě ukazují, a také hotovost po kraji podle potřebnosti že zřédíte, s jakým počtem jiezdních a pěších jiným krajóm mohli byšte se ku pomoci hnúti, i sami sobě k menšiem obranám, kdyby potřebie bylo koho v kraji z kteréhožkoli stavu obrániti a opatřiti, a [nlad to [byjlo-li by potře[bí] všiem krajem hnúti. Toto se nám zdá také za potřebné, aby každý podle vší své možnosti ho- tovost měli a poddané své k tomu přidržel, aby zbroje sobě, ktož toho potřebují, zpuosobili a zednali; a grunty své aby každý opatroval, aby zloději a povaleči a zvláště nepřátelé naši, jakožto Jiřík Kopidlanský a pomocníci jeho, i také všickni rajtaři a cizozemci stanovišť neměli, a stráže, kteréž by kde byly, aby každý to na svém gruntu opatroval, a jestliže by se komu škoda stala, aneb jestliže by pokřik byl, veřejně honili a jedni druhým oznamovali a k šturmu zvoniti dali, aby žádnému, ktož by chtěl mimo řád a právo své vuole užievati, trpěno a dopuštěno nebylo. Neb poněvadž oheň v zemi jest puštěn a mnohé mordují, osekávají, jímají, jakožto Jiřík Kopidlanský s svými pomocníky, a protož abyšte k tomu všecky měli, aby se v tom ve všem proti takovým tak skutečně zachovali, podle práva a zřiezenie zemského. A což zřédíte a na čem svuoj kraj postavíte, to nám bez meškánie oznamte. A ty listy přiznavací k konci a k miestu přiveďte a od lidí přijmete. Zda by pán Buoh ještě ráčil dáti, abychom to zlé z sebe vyſplenjili, a řádu a práva abychom pokojně užievali, jako prve. A kdež pak při svatém Jeronymě také jsme o to mluvili a mezi sebú roz- jímali a rozvažovali, aby dvě stě koní chováno bylo, aby nepřátel našich hleděli a po nich jezdili, abychom jim místa v zemi nedali, a sami abychom se všickni sku- tečně vedle svolenie zemského k nim jměli i k jiným zhúbciem a zločincóm zem- ským; a tak jsme to rozjímali, aby král JMt ráčil chovati L koní, panský stav Le, rytieřský L, Pražané s jinými městy L. [Což] toho také považte a jednajte,

Strana 101
z roku 1508. 101 abyšte k tomu přivésti mohli [. - .] lečně chována byla. Pakli by k tomu při- vedeno býti [...], aby summa koní chována byla ni [k . . .Jelóm našim kdyby kde nález [. . .] věcí, i také což se těch ko[. . . ]přátelóm našim a všem lidem své- volným odepřieno býti mohlo, aby všecky takové věci, kteréž sú proti řádu a právu, zastaveny a přetrženy býti mohly, a ti, ktož by dobrému rádi, aby řádu a pokoje užiti mohli. Jakož tu k vám naději máme, že se v tom skutečně s pilností přičiníte a tu věc zřiedíte, aby se vuobec všickni podle práva a zřiezenie zemského zachovali a to skutečně plnili. Dán na hradě Pražském v sobotu před sv. Havlem léta oc VIII°. Páni a vládyky, kteříž v soudu zemském sedají, zprávce královstvie Českého. Urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, a urozenému vládyce panu Janovi Janovskému z Sútic, hajtmanóm kraje Chrudim- ského, přátelóm našim milým. 878. List zprávní na Židlochovice [Ladslavem z Bozkovic daný] Vilémovi z Pernšteina na Helfen- šteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého. Na Mor. Třebové 1508, 11. list. — Arch. Frant. mus. Brn. Cod. Pernst. f. 527; m. Brn. f. 183-5. Já Ladslav z Bozkovic a na Třebové i [s] svými erby, první jistec a zprávce věcí dolepsaných, vyznávám . . . že z dobrým rozmyslem a přátel svých radú dobro- volně prodal sem a mocí listu tohoto prodávám ku pravému dědictví svee vlastní a dědičné zboží: tvrz Židlochovice, městečko Židlochovice s kostelním poddacím i s poddacím kaply svaté Barbory, i s vinnými desátky, kteříž k tvrzi Židlochovicím příslušejí, i také s těmi šesti draylinky vína, kteříž z královských hor za pergrecht dávají, i se vším příslušenstvím, kromě desátku královského, kterýž tu od starodávna margrabí přísluší; městečko Blučinu s kostelním poddacím, s vinným i obilným desátkem, kromě desátku, kterýž sě faráři Blučinskému dávati má z toho; ves Unko- vice s kostelním poddacím, ves pustú Kovalov s jejím příslušenstvím, a rybník u Hru- šovan i z dvorem poplužním u Židlochovic, s rolí oranú i neoranú, s platy, s užitky s robotami, s pastvami, s lukami, s pastvištěmi, s horami, z doly, s lesy, s luhy, s háji, s chrastinami, s lovy, s hony, s čižbami, s vodami tekutými i neſtejkutými, s potoky, s řekami, s břehy, s mlýnem i se vším příslušenstvím, což k tomu zboží jmenovanému od starodávna přísluší, s mezemi, s hranicemi i se všemi požitky a užitky, kterýmiž sě koli jmény jmenují, a jakož to zboží Židlochovské v svých mezech a hranicích od starodávna záleží a vysazeno jest, se vším plným právem, panstvím a vlastenstvím, tak jakž sem sám držel a požíval, nic sobě ani svým erbóm ani budúcím potomkóm práva, panství ani kterého vlastenství na tom zboží nepo- zuostavuji, než to všecko zboží nadepsané, tak jakož se vypisuje, prodal sem a postúpil sem svobodně a nezávadně urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Hel-

Strana 102
102 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina fenšteině, najvyššímu hofmistru království Českého, a jeho erbóm za XVM � g. českých širokých a za IIIj g. českých, kteréž jsem již od kupiteluov svých svrchupsaných úplně a docela zaplacené vzal a přijal. A protož já Ladslav svrchupsaný i [s] svými erby, první jistec a zprávce nahoře i dole pšaných věcí, a my Jan z Lompnice a na Meziříčí, hajtman marg- rabství Moravského, Znatha z Lompnice, najvyšší sudí margrabství Moravského, Prokop Zajímač z Kumstatu a na Jevišovicích, Jan Kuna z Kumstatu a na Rožnově, Václav Berka z Dubé a na Štemberce, Viktorin z Žerotína a z Fulneka, Jakub z Šá- rova a na Grumsíně, hofrychtýř margrabství Moravského, Aleš Krčma z Koněpas a na Tatenici, Záviše Bítovský z Slavíkovic a na Lhotě, Bohuše z Drnovic a na Rajci, rukojmie a spoluzprávce a slibce oc .. Pakli bychom toho všeho neučinili.. ležení do města Brna neb do Olomúce. Tomu na svědomí my jistec i rugojmie svrchu- psaní své vlastní pečeti jistým vědomím naším dobrovolně přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Třebové v sobotu na den s. Martina, léta Páně M°VCVIII° čtúc. Výtah AČ. VI. 543 č. 382. — Do desk Brněn. zapsán č. 14, fol. 6. l. 1510, 4. dubna. 879. List od pana Ladslava z Bozkovic, kterýmž své právo převozuje na pana Viléma z Pern- šteina oc, na kterýž jmá list od krále Vladislava JMti na dědičnú opravu na Uherčicích a Evani k klášteru Vilémovskému příslušející. Na Mor. Třebové 1508, 11. list. — Arch. Frant. mus. Brn. Cod. Pernst. ƒ. 528; m. Brn. f. 185. Já Ladslav z Bozkovic a na Třebové známo činím ... Jakož mámy list od najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského, Českého oc krále a marg- rabie Moravského oc, pána mého milostivého, v kterémžto JKMt na Uherčicích a Evanie, [k] klášteru Vilémovskému příslušející, opravu dědičnú na týchž vsích již jmenovaných dáti mi jest ráčil, jakož teež list JKMti šíře to oznamuje a světleji v sobě zavírá. A protož já Ladslav nahoře jmenovaný týž list a obdarování JKMti v něm položené a zapsané sám od sebe, erbuov svých dávám urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru království Českého, a jeho erbóm, a své všecko právo převozuji na něho, tak aby on toho všeho mně od JKMti zapsání s touž mocí a s tím právem užívati mohl, jako sem já Ladslav užíval beze všeho umenšení. Tomu všemu na potvrzení já Ladslav pečet svú přiro- zenú přivěsiti sem rozkázal s mým jistým vědomím a vuolí k tomuto listu; a pro širší toho vědomí připrosil sem urozených pánuov pana Znathy z Lompnice, najvyš- šího sudího margravství Moravského, pana Arkleba z Bozkovic a na Cimburce, a urozených vládyk, pana Alše Krčmu z Konipas a na Tatenici, pana Záviše Bítov- ského z Slavíkovic a na Lhotě, pana Bohuši Rajeckého z Drnovic, pana Kristopha

Strana 103
z roku 1508. 103 Knoblacha z Warnersdorfu, že sú pečeti své podle mé přivěsili k tomuto listu, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest psán a dán na Třebové den s. Martina léta od narození Syna božího M'VCVIII čtúc. Výtah AČ. VI. 543 č. 383. 880. Nález soudu zemského ve při města Olomouce s Vilémem z Pernšteina, že týž některých lidí poddaných k soudu jim postaviti nechce. 1508, 8. pros. — Olom. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně č. 8. f. 119. a. b. L. 1508, sedění třetí v pátek početí Matky Boží. Purkmistr a radda města Olomúce pohoníme pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššího hofmistra království Českého, z dědin oc ze IIII set hř. gr. šir., a tu jemu vinu dáváme, že lidí svých zejmena: Jakuba Roubíčka, Martina Krejčího, Václava Ocelku, Martina Tuošky z Prostějova, před panem hejtmanem a pány Jich Mtmi k potřebě a k svě- domí postaviti nechce, aby seznali, co jim o tej smlúvě vědomo, kterúž jsú v Pro- stějově činili u Martina Šlechty mezi Březohlávkem a Jiříkem Heftarem spoluoby- vatelem naším i jinými přátely nebožtíka Václava Brodského, na kom aneb kým ta smlúva sešla. Ználi se oc, pakli pří, ač jest vědoma, chceme na panském nálezu dosti míti. Škody opovídáme. Nález: Mezi purkmistrem a radú města Olomúce a panem Janem z Pern- šteina oc na místě pana Viléma z Pernšteina oc páni nalezli: poněvadž jest pan Jan ty lidi postavil, že jest tomu dosti učinil. Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Václav z Dubé, pan Hanuš Haugvic z Biskupic, a z vládyk Hron Blud z Kralic. Týž purkmistr ut sup. pohoníme p. Viléma z Pernšteina a na Helfenšteině oc z dědin oc ze CCCC hř. gr. širokých a tu jemu vinu dáváme, že Jiřík Heftar spolu- obyvatel náš s jinými přátely nebožčíka Václava Brodského, jsúc s Březohlávkem o svú spravedlivost k smlúvě dáni a smlúvu přijíti chtíce, ubrmané nemohúce jich smluviti, podali sú jich o tu různici ku právu, kdež témuž Heftarovi s jinými přátely z práva přišlo, že spravedlivost k statku pozóstalému nebožtíka Václava Brodského mají, a úředníci JMti Beneš a Hanuš, Bojanovský úředník, jemu v tom překážku činí a v ten statek právem obdržený vpustiti nechtí, ježto on Jiřík na tom znamenitú škodu nese, a pán JMt rozkázati úředníkóm neráčí, aby jemu v tom pře- kážky nečinili. Ználi se oc pakli pří, ač jest věc vědoma, chceme na panském nálezu dosti míti. Škody opovídáme. Nález: Mezi týmž purkmistrem a radú města Olomúce a panem Janem z Pern- šteina, najvyšším komorníkem markrabství Moravského, na místě pana Viléma z Pern- šteina najvyššího hofmistra království Českého, páni nalezli: poněvadž se gruntuov ta věc páně hofmistrových nedotýče, že tomu póhonu pan Jan odpovídati nemá.

Strana 104
104 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Jan z Kuna z Kunštátu a pan Petr z Žero- tína a z vladyk Bohuše ze Zvole. 881. Vilím z Pernšteina prodává Jiřímu Leštěnskému dvůr v Liskách u Přerova. Na Helfenšteině 1508. 18. pros. — Opis v zemsk. arch. v Brně, Cerroni-ova sbírka č. 248. Vilím z Pernšteina oc pán a spravedlivý dědic panství Helfenšteinského i s svými erby, vyznáváme oc, že sme prodali a mocí listu tohoto prodáváme dvůr náš vlastní a dědičný ve vsi Liskách opatrnému muži Jiříkovi Lěštěnskému z Před- mostí, a to za jmenovanou summu, kterouž sme již od něho zouplna a docela zapla- cenou vzali, s tou rolí a s těmi lukami, kteréž jsou od starodávna k tomu dvoru příslušely a přísluší. Také jemu k tomu dvoru to přidáváme, aby sobě mohl v tom dvoře pivo vařiti, slad udělati, toliko ku pití svému a čeledi své, než neprodávat ani šenkovati, pod milostí naší; sviň osmero do lesů našich Helfenšteinských hnáti může bez uplacování, a více nic; lesu k stavení i prútí k opletání, kdyžby toho potřeba byla, z hor našich jemu dáno býti má i budoucím potomkům jeho. Kdyžby berně královská v týto zemi volána a brána byla, tu my sobě a budoucím potomkům pánům Helfenšteinským pozůstavujeme. Z robot milostí naší a z odúmrtí všech jej i budoucí jeho potomky propouštíme a prázdny činíme; kdyžby on aneb potomci jeho řád práva v té dědině zachovali v statku svém, budou moci dáti aneb poručiti, komu se jim zdáti bude, avšak tak, aby grunt náš proto člověkem hodným osazen býti mohl a budoucím pánům Helfenšteinským. A on svrchupsaný Jiřík i budoucí potomci jeho nám pánům Helfenšteinským mají a povinni budou dávati a platiti platu ročního jednu kopu krošův českých, a to rozdílně, na sv. Jiří půl kopy krošův českých a na sv. Václav půl kopy krošův českých, a to na budoucí časy. Kdyžby nám jiní dvořáci z panství našeho Helfenšteinskýho jakou pomoc učinili, tehdá on svrchupsaný Jiřík i s budoucími potomky tejž pomoci podle jiných dvořáků odbýti má. A my svrchupsaný Vilím z Pernšteina i s erby svými sami za se i za budoucí potomky naše, pány Helfenšteinské, slibujeme jemu svrchupsanému Jiříkovi to zdržeti beze všeho porušení, co se v tomto listu píše, a mimo to naj [sic] ani na potomky jeho budoucí nesáhati. Tomu na svědomí a jisté zdržení pečet naši vlastní kázali sme k tomuto listu přivěsiti. Dán a psán na zámku našem Helfenšteině v pondělí před svatým Tomášem apoštolem Božím po narození syna Božího léta 1508ého počítajíc. 882. 1508. Prokop ze Zámostí vkládá ve dsky Vilémovi z Pernšteina dědictví své u Pře- rova v Zámostí, dvůr s dvořiskem oc. DOlom. č. 17 f. 5b.

Strana 105
z roku 1508 a 1509. 105 883. 1509 z ledna, února, března i května jsou zprávy ve Starých Letopisích Českých str. 293, 296, 301, 304 o účastenství, jež měl Vilém z Pernšteina v jednání o spor mezi stavy českými; o témž i o jiné činnosti Vilémově z té doby vypravuje Palacký v Děj. českých V. b. i Tomek v Dějepise Pražském X. 884. Vilím z Pernšteina prodává Jiříkovi Leštěnskému dvůr v Předmostí pod úrok. Na Přerově 1509, 17. led. — Arch. zem. v Brně, Pam. kn. Tovač. ƒ. 225. My Vilím z Pernšteina . . . že sme dvuor náš vlastní a dědičnej v Předmostí prodali a mocí tohoto listu prodáváme opatrnému Jiříkovi Leštěnskému, ženě i dětem jeho a budoucím potomkóm a držitelóm toho dvoru, a to za jmenovitou sumu, kterouž sme již od nich úplně a docela zaplacenou vzali, ku pravému dědictví a jich uží- vání, tak jakž ten dvuor od starodávna v svých mezech záleží a vyměřen jest. A také sme jemu přidali kus chrasti a přidáváme pod lesem naším Lípovou, kterážto chrast leží od cesty Travné až k cestě Čekynské, a tak, jakž jest ouředníky ty časy našimi jim vyměřené, kopci a cejchy vyznamenané. Také z milosti naší ze všech odmrtí jej propouštíme i potomky jeho prázdny činíme i všech ouřadů dědinnejch. Item, pivo k své potřebě vařiti bude moci ku pití svému. Pakli by chtěl piva aneb vína odjinud přivézti k šenkování, o to se má s námi umluviti aneb [s] ouředníky našimi. It. když by padla pastva na lesích našich Přerovských, tehda budou moci s toho dvoru honiti bez uplacování osmero sviní do lesů našich. It. jestliže by z božího dopuštění ten dvuor ohněm sšel, tehda zase k stavení toho dvoru má jemu v horách našich lesu dáno býti od ouředníkuo našich, a on svrchupsanej Jiřík i budoucí potomci jeho, držitelé toho dvoru, nám pánuom Přerovským budou dlužni a povinni dáti s toho dvoru platu ročního kopu groší českých rázu Pražského, a to rozdílně, na svatej Václav puol kopy groší a na svatej Jiří puol kopy grošuo; a tak dadouc a spravíc ten plat, budou prázdni všech obtěžování platuo a robot, než toho všeho, což sme jim dali a prodali, svobodně užívati, tak jakž jiní dvořáci na panství našem užívají, a podle nich se ve všem zachovati jmá. It. jestliže by kdy v zemi Moravský berně královská volána a brána byla, jakož se to často přihází, tu sobě a budoucím potomkóm našim pozuostavujem, pánuom Přerovským. A již svrchupsanej Jiřík i s potomky svými budou moci ten dvuor prodati, dáti, zastaviti, zaměniti a jako z svým vlastním učiniti, však bez umenšení platů našich, a osobě nám i obci hodné. A my svrchupsanej Vilím slibujem sami za se i za své erby a potomky budoucí pány Přerovské jim to zdržeti a v celosti zachovati beze všeho přerušení, což jest v tomto listu zapsáno. Tomu na svědomí pečet naše vlastní s naším jistejm Archiv Český XVII. 14

Strana 106
106 C. XXII. Listinář pana Viléma z Perušteina vědomím jest přivěšena k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Přerově den sva- tého Antonína léta Páně patnáctistého devátého ac. 885. Vilím z Pernšteina prodává měšťanům Tovačovským ke každému domu čtvrt rolí, Na Tovačově 1509, 24. června. — Arch. zemsk. v Brně pam. kn. Tovačovská f. 7. Na prodej devatenácti čtvrtí rolí od dvoru Tovačovského a osvobození jich měšťanům To- vačovským, a k těm Voplockým polí[m] tří čtvrtí rolí. Vilém z Pernšteina . . . že znamenavše živnosti měšťan svých Tovačovských na Novém městě, kterak jim obtíženy sou, a tak souce v statcích svých se rozmá- hati že by nemohli, než čím dále vždy víc že by hynuli; prohlédaje k tomu a péči o to majíce, aby lidé ti živnost lepší mohli míti, a to město tím se lépe vzdělávati, naší zvláštní milostí a dobrotivostí k nim souce nachýleni, takto sme s nimi uho- dili a jim z milosti naší od dvoru našeho Tovačovského devatenácte čtvrtí rolí, jakéž samy v sobě vyměřeny sou, aby byla k jednomu každému domu jedna čtvrt, dědičně jsme prodali, jednu každou čtvrt za deset kop grošuov českých, kteroužto sumu od již psanejch měšťan hotovou zouplna a docela zaplacenou vzali jsme. Také zvlášť jakož od Oplocan tři čtvrti rolí prvé drží tíž měšťané naši k domóm, ty taky aby při tom při těch domích zuostaly, zuostavujem. A tak těch čtvrtí k domóm bude dvamecítma, že přijde k jednomu každému domu jedna čtvrt. Kterýchžto čtvrtí od domuo odprodávati ani odfrejmarčiti ani odporoučeti nemají, než při jednom každém domě jedna čtvrt zuostati má budoucně. Také nahoře psaní měšťané neb budoucí potomci jejich z tej každej čtvrti mají nám platu každého činžovati i budoucím potomkóm našim na každý rok, totiž na Vánoci [sic] deset groší českých a na svatého Jana též deset groší českých na budoucí časy. A z domu což sou povinni dávati aneb činiti, to předce dávati mají a činiti. Než s těch svrchupsanejch rolí spravíc plat, tak jakž se svrchu píše, víc jinejch poplatkuov dávati ani jinejch věcí činiti z těch čtvrtí nebudou povinni, než těch rolí budou moci užívati při domích je držíce, jakž se jim zdáti a líbiti bude, bez naší i budoucích našich všelikteraké překážky na budoucí časy. Také jestliže by berně královská přišla a v zemi dávána byla, poněvadž jim od našeho dvoru to odprodali sme, takových berní již psaní měšťané z těch čtvrtí aby nedávali, prázdna činíme. A to všecko, což se v tomto listu píše, já svrchupsanej Vilím s erby i bu- doucími potomky svými máme a slibujeme nahoře psanejm měščanóm našim zdržeti a zachovati na budoucí časy. Tomu na svědomí a budoucí zdržení pečeť svou vlastní k tomuto listu dal sem přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Tovačově v neděli na den svatého Jana Křtitele božího, léta Páně tisícího pětistého devátého počítajíce.

Strana 107
z roku 1509. 107 886. (et.) List správní od Dobeše z Vinař na dvůr v Vinařích purgmistru a konšelóm Přerovským. V Olomúci 1509, 27. června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 175; arch. měst. Brn. f. 103b-104. Já Dobeš z Vinař i s svými dědici a budoucími potomky, první zprávce dvoru dolepsaného se vším jeho příslušenstvím, vyznávám ... že s dobrým roz- myslem a s svú dobrú vůlí a přátel svých radou a plným povolením prodal sem a mocí listu tohoto prodávám od sebe i od dědicuov svých a ode všech přátel svých dvuor svuoj vlastní, svobodný a žádnému nezávadný v Vinařích s rolí ornú i neornú, s nivami, s pastvištěmi, s lesem, s lukami, s chrastinami, s mezemi, s hranicemi i s jiným se vším příslušenstvím, což k tomu dvoru v Vinařích] od starodávna pří- slušelo a přísluší, a jakož moji předkové držali a já po nich, tak jakž jest vymě- řeno a zamezeno a v svých mezách [sic] záleží, nic sobě nepozůstavujíc na tom dvoře žádného dědictví ani vlastenství, múdrým a opatrným muožóm, puorgmistru a radě nynějším i budoucím města Přerova, a k jejich věrným rukám urozeným pánuom, pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfnšteině, najvyššímu hofmistru království Českého, a urozenému pánu panu Janovi z Pernšteina, najvyššímu komor- níku margrabstvie Moravského, i tomu každému, ktož by od svrchupsaných kupiteluov našich s dobrú a svobodnú vuolí jměl ten list, za I grošů širokých dobrých stří- brných rázu Pražského a čísla moravského, za každú kopu počítajíc šedesáte grošů bílých, kteréž sem již vzal hotové a úplně docela zaplacené od kupiteluo svých svrchupsaných. A protož já svrchupsaný Dobeš slibuji oc když dcky zemské v Olomúci ote- vřeny budú, ve dcky vepsati a vložiti v zemské ku pravému dědictví, ... zpraviti a vosvoboditi od každého živého člověka . . a to [o]d desk vložení za plná tři léta pořad zběhlá; a zvláště slibuji kupiteluom svým za ssútie, tak aby kupitelé naši vždy při tom dvoře s jeho vším příslušenstviem zůstati mohli bez zmatků všeliakých. Pakli bychom toho všeho neučinili na všem anebo na díle, jehož pán Buoh nedaj, tehdy já svrchupsaný Dobeš dávám plnú moc a právo a tímto listem, aby nás mohli z toho napomínati a toho na nás a našem statku dobývati tím vším obyčejem a právem, jako by list obyčejný na mě a na dědice mé měli a beze všeho jim věřiteluom mým umenšení. Tomu všemu na svědomí a pro lepší jistotu těch věcí nahoře psaných zdržení já svrchu psaný Dobeš, nemaje své pečeti přirozené, připrosil sem urozeného vládyky pana Matiáše Sudlice z Žernovie, že jest na místě mém pečet svú přivěsil; a pro širší toho jistotu připrosil sem urozených vládyk pana Václava z Witbachu, pana Václava Čeple z Belku, pana Viléma z Vickova, pana Přemka z Vickova, pana Jana z Račova, pana Pavla z Hory Obřanské, že jsú pečeti své na svědomí k tomuto listu přivěsiti rozkázali, sobě a erbuom svým bez škody. Jenž jest psán 14*

Strana 108
108 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina a dán v Olomúci v středu před s. Petrem a Pavlem apoštoly božími, léta Páně patnáctistého devátého. Item dobrá vůle jest od měštan Přerovských na ten list svrchupsaný pánu JMti, ale pro ukrácení slovo od slova se tuto nepíše, a leží hned při tom listu. 887. Vilém z Pernšteina udílí městu Pardubicím odúmrť; a purkmistr a konšelé aby rozhodovali ve sporech o nápad. Na Pardubicích 1509, 15. srpna. — Orig. perg. arch. města Pardubic. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, známo činíme . .. že jsú předstoupili před nás věrní naši milí, purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Pardubic, s pilností a pokorně nás prosíc, abychom jim tu milost učiniti ráčili, obdarování, a odúmrti, kteréž jsú od časuov minulých brány bývaly od předkuov našich, jim propustiti ráčili, tak aby každý statek svůj mohl dáti neb poručiti přátelóm svým neb jiným, komuž by se jim zdálo a líbilo, bez překážky nás svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc i budoucích potomkuov mých a držiteluov Pardubských. A my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, jejich slušnú žádost a prosbu slyšíce, a jsúce k nim k svrchu- psaným měščanóm našim Pardubským milostí naší nakloněni, a chtíce je opatřiti jako poddané své, věrné nám a milé, aby tím lépe nyní i potomně krunty své v témž městě našem Pardubicích mohli zlepšiti a opravovati a živnost na nich vésti, z dobrým rozmyslem a z milosti naší ty všechny odúmrti těm lidem našim v městě našem svrchupsaném Pardubicích nynějším i budoucím potomkóm jich jsme oddali a pro- pustili, a mocí listu tohoto propouščíme a oddáváme, tak že oni všecken statek svuoj nebo kterýžkolvěk nabytých věcí mohovitých i nemohovitých budou moci oddati, poručiti buď za zdravého života neb na smrtelné posteli, komuž se jim koli zdáti a líbiti bude, buď mužskému neb ženskému pohlaví, buď přirozeným přátelóm neb nepřirozeným; však tak a na ten spuosob, aby to zboží aneb ten statek, jakž kolvěk po smrti toho umrlého zůstal by, na jiná panství nebyl přenesen, ale ten, kterýž by právem přirozeným neboli poručenstvím chtěl se uvázati v zůstalé věci aneb v ten statek zůstalý toho umrlého, tehda tu k tomu statku se přibrati má a tu jeho užívati. Také tomu chcme, jestliže by kdy mezi kterými příčina byla hádky, ktož by bližší přítel byl, chtíce se uvázati v nápad toho umrlého buď příbuzností neb poručenstvím, aby ta hádka skrz purgmistra a konšely toho města našeho Pardubic rozeznána a dokonána byla spravedlivě, a jinde nikdež. A jestliže purgmistr a konšelé v to by trefiti nemohli, tehda, odkud naučení berou, tím naučením mezi nimi aby se konec stal, a což by mezi nimi tu na tom právě nalezeno bylo, na tom obojí dosti míti mají.

Strana 109
z roku 1509. 109 A protož my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hof- mistr královstvie Českého, i s svými erby a budoucími potomky, pány a držiteli Pardubskými, slibujeme ctně a řádně bez přerušení v celosti zdržeti a zachovati lidem našim častopsaným i jich budoucím potomkóm ta svrchupsaná dání a svobody, beze všech zmatkuov a překážky všelijaké. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečet dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích tu středu na den Matky božie Nanebevzetí, léta božieho tisícého pětistého devátého. Visutá pečeť zachovalá. 888. Vilém z Pernšteina udílí Pardubicům clo s mostu Labského, odpouští jim robotu žennou a ornou za plat, stanoví pořádek v chytání ryb, propouští jim tržné i jarmarečné. Na Pardubicích 1509, 8. září. — Orig. perg. arch. města Pardubic. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, známo činíme ... že jsú před nás přistoupili opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Pardubic, věrní naši milí, snažnými prosbami nás prosíce, abychom jim tato obdarování, kteráž v tomto listu postavena budou, ku požívání tomu městu z milosti naší dáti ráčili. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, jsúce nakloněni k ustavičným a častým prosbám týchž svrchupsaných purgmistra a konšel i vší obce přísedící k tomu městu našemu Pardubicím, tuto milost a obdarování z milosti naší jim sme učiniti ráčili, však tak, aby ti důchodové a obdarování naše při tom městu našem Pardubicích budoucně a potomně zůstali bez naší, svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc překážky i bu- doucích potomkuov našich a držiteluov Pardubských na budoucí časy: Item najprve což se cla s mostu Labského dotýče, tuto milost jim svrchu- psaným měščanóm Pardubským při tom činíme, aby svrchupsaní purgmistr a konšelé nynějšie i budoucí téhož města našeho Pardubic mýtného svého sobě chovali, a to mýto aby jim k vobci vybíráno bylo na tento spuosob: Item ktož by kolvěk jel s vozem přes most Labský s jakýmžkolvěk nákladem, s toho vozu aby dal groš bílý. It. z sedlského vozu dva peníze bílá. It. s jízdného aby bráno bylo jeden peniez bílý. It. z pěšího půl peníze bílého. Však z takovú výmienkou a na takový spuosob, aby z žádných lidí, příslušejících k Kunětické Hoře a k Pardubicím, žádného mýta nebrali; a ti lidee také, příslušející k Kunětické Hoře a k Pardubicím, jim svrchu- psaným měščanóm Pardubským, kdyby potřeba kázala, k opravě mostuom fůrami jim pomoc učiniti mají, když by od nich požádáni byli, však tak, jestliže by jejich vuole k tomu byla, učiniti neb nechati. Však na tento spuosob lidé, příslušející k Kuně- tické Hoře, nebudou povinni měščanóm našim Pardubským toho mýta dávati, pokudž my svrchupsaný Vilém z Pernšteina neb budoucí dědicové moji jich v držení byli bychom. Pakli by jakžkolvěk Hůra Kunětická od Pardubic vyplacena byla, tehdá ti

Strana 110
110 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina lidé, příslušející k Hůře Kunětické, povinni budou to mýto dávati měščanóm našim Pardubským, jako kteří jiní. Také jestliže by jakžkoli z dopuščení božieho ten most Labský byl zrušen neb zkažen, tehdy my, svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc neb budoucí potomci moji a držitelé Pardubic, ten most na svuoj náklad udělati a opraviti máme. Než což by se tklo trámuov a mostnic k pokládání toho mostu, to svrchupsaní měščané Pardubščí, nynější i budoucí, sami udělati mají na svuoj náklad a opravovati; než stoliko, což by se lesuov tklo k opravě toho mostu neb k jiným potřebám a opravám mostuov, to my svrchupsaný Vilém z Pernšteina neb budoucí potomci moji, páni a držitelé Pardubic, lesu k potřebám a k opravám mostuov dávati máme, a oni svrchupsaní měščané naši Pardubščí, kdež by se jim ukázalo, na svůj náklad sekati a k potřebám a opravám mostuov sobě svézti dáti mají. Neb oni všecky mosty u Pardubic, počna ode dvora až do Labského mostu, i s Labským mostem opravovati a dělati mají, tak jakož o Labském mostu svrchupsáno stojí. Což se pak té cesty od brány až k Labskému mostu dotýče, tu oni také opravovati mají, poněvadž mýto bráti budou s mostu Labského; a tu, kde by jim mýto projížděli, toho oni brániti a hájiti mají, aby jim projíždíno nebylo. Což se pak dotýče cla, ktož by skrz město jel, toho oni svrchupsaní měščané užívati mají tak a potud, pokudž jim na to od krále JMti obdarování a majestát svědčí a ukazuje, bez překážky nás svrchupsaného Viléma i budoucích pánuov a držiteluov Pardubských. Což se pak roboty ženné dotýče, kteréž jsú na tom svrchupsaném městě našem spravedlivé, za tu oni svrchupsaní měščané naši Pardubščí dávati mají nám, svrchupsanému Vilémovi z Pernšteina oc i budoucím potomkóm našim a držitelóm Pardubským, za den té roboty ženné po půldruhém groši českém na budoucí časy. Též za ornú robotu, kteráž na nich jest spravedliva, platiti mají nám, svrchupsanému Vilémovi z Pernšteina oc i budoucím potomkóm našim a držitelóm Pardubským, za den té roboty orné po čtyřech groších českých. A za tu milost, kterúž jsme s nimi svrchu- psanými měščany našimi Pardubskými učinili při těch robotách, v to sú se nám podvolili svrchupsaní měščané naši, že tu louku, kteráž jest v Zábraží, i s tou ščepnicí, kteráž jest v té louce udělána, nám i budoucím pánóm a držitelóm Par- dubic shrabovati mají na budoucí časy, z města i z předměstí, i s tím ostrovem, kterýž jest Labe oddělilo od té louky; kterýžto ostrov prvé Přerovščí lidé naši nám jsú hrabali, ale již svrchupsaní měščané naši Pardubščí tu louku Zábraží i s tím ostrovem a s tú ščepnicí, jakož svrchupsáno stojí, hrabati mají z města i z předměstí na budoucí časy. Což se pak dotýče té řeky, kteráž jest obecní, té svrchupsaní lidé naši uží- vati mají; však tak, že každý, ktož bude chtíti z vuobce v té řece loviti, muož,

Strana 111
z roku 1509. 111 však tak, stoliko do téhodne dvakrát, v středu a v pátek toliko dopoledne, a jindy nic. A jestliže by ktož koli v tom postižen byl a jiný den lapal, ten daj k vůbci pokuty deset grošuov bílých bez milosti. Což se pak rybníčku toho pod hutí dotýče, také jsú nás zaň prosili svrchu- psaní měščané, abychom jim jej dali k vůbci: kdež my svrchupsaný Vilém z Pern- šteina k žádosti jich to sme učinili a jim ten rybníček svrchupsaný k vobci dali, aby jeho oni užívali a užívati mohli, jak by se jim najlép zdálo a líbilo, bez pře- kážky nás svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc i budoucích potomkuov našich a držiteluov Pardubských na budoucí časy. Také což se pastvišče dotýče toho, jdúc k Bukovině za řekou, kteréž leží vedle jejich pastvišč městských až do Labe a po tu příkop, kteráž jest za haltéři: toho pastvišče oni k ůbci také užívati a požívati mají bez překážky naší i budoucích potomkuov našich a držiteluov Pardubic; a z toho svrchupsaného pastvišče platiti mají nám, svrchupsanému Vilémovi z Pernšteina i budoucím potomkóm našim, roč- ního platu půltřetí kopy grošuov českých, ti, ktož by krávy chovali v městě našem Pardubicích i na předměstí. Což se pak dotýče tržného z soli, z váhy, z šenkovního z piva a z vína, z řezníkuov hostinských, z jarmarečného, z sukna od kraječuov, z šrůtky, toho všeho, jakž se svrchu píše, svrchupsaní měščané naši Pardubščí aneb budoucí po- tomkové jejich k tomu městu našemu Pardubicím užívati mají nyní i budoucně bez překážky nás, svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc i budoucích potomkuov našich, pánů a držiteluov Pardubic. Což se pak dotýče řezníkuov domáciech, ti také když v trhový den na rynku stanú, s místa dávati mají k vůbci polovici toho, což hostinščí řezníci s místa dávají. Pakli by kdy v trhový den na rynku nestáli a stáli v krámích, tehda toho povinni nebudou dáti, což s místa k vůbci dávati mají. Což se pak dotýče jarmarečného, též také kdož by co z domácích v jarmark prodával, s místa dáti má polovici toho, což hostinščí dávati budou. Což se trhuov dotýče, ktož by co na trh vezl, od žádného nic aby kupováno nebylo na předměstí aneb v ulicích, než na rynk aby vezeno bylo aneb neseno. Pakli by kto od koho co kupoval buď na předměstí neb v ulicích a osvědčen byl, tehda ten, ktož by kupoval, aby k vůbci propadl deset grošuov bílých; a tomu, ktož by prodával krom rynku, aby jemu to, což prodával, pobráno bylo a dáno chudým do špitále. Též i rybáři buď domácí neb jiní, jestliže by ryby říčné jinde prodávali v postný den, nežli u kaštny na rynku, buď na předměstí neb v ulicích, aneb domácí u sebe v domě, a usvědčeni byli: aby každý, ktož by v tom postižen byl, an kupuje, aby

Strana 112
112 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina propadl k vuobci deset grošuov bílých; a rybář které by ryby prodával, aby jemu pobrány byly a dány do špitále. A protož my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hof- mistr královstvie Českého, i s svými erby a budoucími potomky, pány a držiteli Pardubskými, slibujeme ctně a řádně bez přerušení v celosti zdržeti a zachovati lidem našim častopsaným i jich budoucím potomkóm ta svrchupsaná dání a svobody, beze všech zmatkuov a překážky všelijaké. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v sobotu na den Narození panny Marie, léta božieho tisícého pětistého devátého. Listina pergamenova s visutou pečetí porušenou. 889. Vladislav král připojuje k žádosti Vilíma z Pernšteina některé vsi, kteréž uvedeny nejsou v majestátech královských jemu daných, na zboží klášterův Opatovského, Sezemického a na Horu Kunětickou. Na hradě Pražském, 1509, 21. října. AČ. IV. 213. 890. (y. XXII.) List krále Vladislava panu Vilémovi z Pernšteina na opravu kláštera s. Jakuba na předhradí Volomúckým. Na hr. Pražském 1509, 13. list. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 104b; arch. měst. Brn. f. 63b. My Vladislav .. . oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od uroze- nýho Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššího hofmistra královstvie Českého, věrného našeho milého, abychom jemu na klášteře sv. Jakuba na předměstí Olo- muckým ležícího, se vším a všelijakým příslušenstvím jeho vopravu dáti ráčili. K jehožto slušné prozbě nakloněni jsúce a pro dobré a užitečné toho kláštera, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto markrabie Moravský, dali jsme témuž Vilémovi z Pernšteina a jeho dědicuom nahoře- psaný klášter svatého Jakuba na předměstí Olomúcském s lidmi a všelijakými pří- slušnostmi v opravu, a tiemto listem z mocnosti naší dáváme; chtiece tomu, aby on s dědici svými týž klášter v opravě své jměl a držel před každým člověkem, kdož by naň kolivěk a jakžkolivěk buď jakú mocí neb pychem neb kvaltem sahati, aneb které škody, bezpráví a překážky činiti chtěl v čemžkolivěk, v tom jich nikterak neopouščeje, a to tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala, tak aby panna i s svým konventem toho bez překážky užívati mohla, překážky žádné nemajíce v tom od něho svrchu psaného Viléma ani od jeho dědicuov, než on a jeho dědicové aby ten klášter i s jeho přieslušenstviem zpravovali spravedlivě, jakožto páni opravní toho kláštera, křivdy jim nižádné a překážky v jejich duochodech ani jejím lidem nečiníc. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán na hradě

Strana 113
z roku 1509 a 1510. 113 našem Pražském ten úterý na sv. Brikcí, léta božieho tisícého pětistého devátého, královstvie našich Uherského dvatcátého a Českého třidcátého devátého. Ad relacionem magistri domini Zdenkonis Leonis de Rozmital et Blatna, supremi purgrauii Pragensis oc. Výtah AČ. Vl. 543 č. 384. 891. Dlužní úpis Mikuláše z Hořic a na Pecce daný panu Petrovi z Rožmberka na 250 f groš. pražs. Vedle Václava z Šternberka a Buriana Trčky z Lípy byl rukojmím a svědkem také Vilém z Pernšteina. Dat. 1509, 11. pros. Orig. perg. v archivu Třeboňském, Familie Hořický. 892. Král Vladislav dává Vilímovi z Pernšteina opravu dědičnou na klášteře Oslovanském; téhož dne dal král Vladislav list témuž pánu na dědičnou opravu na klášteře Tišnovském. Dat. na hradě Pražském v pátek po sv. Lucii (14. pros.) 1509. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. fol. 105 a měst. Brn. f. 64. Výtah AČ. VI. 543 č. 384. 893. Item list na papíře pánu JMti od krále Vladislava, jímž Jeho MKská povolení dává pánu JMti, aby k soudóm zemským v královstvie Českém stával, když by se JMti líbilo. (1509?) Arch. Frant. mus. v Brně, Cod. Pernst. fol. 116 b. — (Nevypsáno.) 894. Na sněmu zemském učiněno zřízení o neodcizování zemí, měst, zámkův a panství od koruny České. Vedle jiných pánův a rytířův byl poslem ke dskám na to vyslaným také Vilím z Pernšteina. 1510 v lednu a únoru. DZem. VI. 895. (con.) List správní od Mikuláše Štítovského z Bystřice na Štítovici panu Vilémovi z Pernšteina oc. V Olomúci 1510, 16. ledna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 177; arch. měst Brn. f. 104b—105. Já Mikuláš Štítovský z Bystřice i s svými erby, první jistec a zprávce věcí důle psaných, vyznávám ... že s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých prodal sem a mocí tohoto listu prodávám a postupuji své vlastní zboží a dědicství, totiž štyry člověky v Štítovicích a jednoho člověka [v] Vrbatkách, se vším jejich přie- slušenstvím, totiž s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi, s doly, s vodami tekutými i netekutými, s mezemi, s hranicemi, s užitky a požitky i se všemi poplatky, i se vším plným právem a panstvím, což k těm lidem od starodávna pří- slušie, a jak sem to sám držel, nic tu sobě ani erbuom svým ani budúciem potomkóm práva, panstvie ani kterého vlastenství nezachovávaje ani pozůstavuje, než to sem prodal ku pravému dědicství, jmění, držení a dědičnému požívání urozenému pánu Archiv Český XVII. 15

Strana 114
114 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyžšíemu hofmistru královstvie Českého, erbóm a budúcím potomkóm JMti, za sto kop groší a za patnátste kop groší českých, kteréž sem od JMti hotové úplně a docela zaplacené vzal. Protož já svrchupsaný Mikuláš z Bystřice i s svými erby, první správce nahoře i dole psaných věcí, a my Václav Pavlovský z Witbachu, Jan Krabice z Wejt- mille, Jan z Čertoryj a na Dědkovicích, Vilém z Vickova a s Prusenic, Ctibor z Hrádku, Matiáš Sudlice s Žernovie, ruokojmie a spravedliví správce nahoře i dole psaných věcí, s ním s svrchu psaným Mikulášem rukú společní a nerozdílnú beze vší zlé lsti, omluv, zmatkův a fortelóv všelijakých svrchu psanému panu Vilémovi z Pernšteina i erbóm JMti to jisté zboží svrchupsané se vším jeho přieslušenstvím, když najprve dcky zemské v Olomúci otevřeny budú na prvniem sněmu panským neb konečně na druhém, ve dcky vložiti a vepsati a sobě i erbuom a budúcím po- tomkóm svým z desk vymazati a vypsati svým nákladem a svú prací, a po dckách vložení plná tři léta spravovati a osvoboditi od každého člověka svědského i duchov- ního i od sirotkuov a od židuov i od věnných práv, ktož by to zboží svrchu psané právem zemským nařekl, buď na všem neb na díle, tolikrát, kolikrát by toho potřeba byla kupitelóm našim svrchupsaným, a zvláště jim slibujem i za [ssutí], tak aby oni kupiteli naši svrchu psaní vdy při tom zboží bez] zmatkuov zůstali. Pakli bychom všeho, což se v tomto listu píše, nedokonali .. . máme a slibujeme vjeti a vléci do města Prostějova. Tomu na svědomí a potvrzení a pro lepší jistoty pevnost my jistec i rukojmie nahoře psaní pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím dobrovolně přie- věsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Holomúci v středu před svatú Pryškú léta Páně 1510. Výtah AČ. VI. 543 č. 385. Item smlúva, kteráž jest s týmž Mikulášem o Ščitovice, ta také při témž listu správním leží. Do DOlom. vepsáno v č. 17, f. 9. 896. List krále Vladislava na výplatu Týneckého zboží Vilímovi z Pernšteina a synům jeho daný. Na hradě Pražském 1510, 31. ledna. AČ. IV. 214. 897. Zápis učiněný do desk na soudu zemském. V Brně dne 10. března 1510. — DBrn. kv. č. 14 f. 9. Zbeněk z Kralic Viléma z Pernšteina i s erby jeho na puol Mohelně, na puol Kramolna, na puol Lhanic, na puol Kladorub, a na vsi tyto: Hluboké a Košíkov, s jejich se vším příslušenstvím, i na všicek jiný statek svůj, což jeho má anebo míti bude, přijímá na pravej a jednostajný spolek.

Strana 115
z roku 1510. 115 898. Vladislav kral dává k přímluvě Jana z Pernšteina obyvatelům městečka Ivančic mostné V Olomúci 1510, 10. března. — Opis z r. 1663 v mus. Frant. v Brně. My Vladislav oc, že jest na nás vznesl urozený Jan z Pernšteina, nejvyšší komorník markrabství Moravského věrný náš milý, jménem opatrných purkmistra, konšel i vší obce městečka Ejvančic, kterak oni tu u téhož městečka velikými pra- cemi a náklady svými cesty spravují a mosty dělají, aby tudy ti, kteříž silnicemi pracují, bezpečněji, snadněji a lépe jezditi mohli; prosíc nás při tom, abychom témuž městečku Ejvančicům a obyvatelům jeho mostný dáti a znova vysaditi ráčili, tak aby oni tím dostatečněji ty cesty a mosty opravovati a zdělati mohli. K kteréžto prosbě a žádosti pro přímluvu nahořepsaného Jana z Pernšteina nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, radú věrných našich milých, mocí krá- lovskou a jakožto markrabě Moravský nahoře jmenovanému městečku a obyvatelům jeho nynějším i budoucím dali jsme a znovu vysadili mostný v témž městečku Ejvančicích, tímto listem z mocnosti naší dáváme a vysazujem, chtíce tomu a usta- novujíce, kdožbykoli tú silnicí a přes ty mosty pracovali aneb jezdili k jich trhuom s jakýmž koli obilím, z každého vozu po jednom penízi českém dávali a dávati povinni byli. Kteréhožto mostního tíž obyvatelé nynější i budoucí vedle takové naší vejsady a zřízení vybierati mají a moci budú nynie i po věčné časy budúcí, bez naší, budúcích našich králuov Českých a markrabí Moravských i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem úředníkuom a poddaným královstvie Českého a markrabstvie Moravského, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte často- psané obyvatele městečka Ejvančic nynější i budoucí při této milosti naší dání a vysazení toho mostnieho jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce ani komu činiti dopouštějíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší, budúcích našich králuov Českých a markrabí Moravských. Však proto chceme, aby dání a znova vysazení toho mostnieho bylo bez ujmy jednomu každému na spra- vedlivosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto kázali jsme při- věsiti. Dán v Olomouci tu neděli postní, jenž slove Laetare, léta Božieho 1510, královstvie našich Uherského dvacátého a Českého třicátého devátého. 899. Král Vladislav dává svolení k směně, kterouž učinili Jan z Lomnice a Jan z Pernšteina o rybníky. V Olomúci 1510, 11. března. — Cod. Pernst. v arch. měst. Brn. ƒ. 284 b. My Vladislav oc, že sou předstoupili před velebnost naši urozený Jan z Lomnice na Mezříčí, hajtman markrabství Moravského, a Jan z Pernšteina, najvyšší komorník 15*

Strana 116
116 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernsteina téhož markrabství, věrní naši milí, předkládajíc nám, kterak spolu frajmark neboližto směnu o rybníky jeden u vsi Rudvíkova, kterajž jest dědičný, a druhý Třtinský od Třebíče učinili, při tom nás prosíce, abychom jim k taj směně povolení naše dáti a jim toho potvrditi ráčili. K jejichžto prosbě pro služby jejich, kteréž nám činili a činiti nepřestávají, nakloněni súce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radou věrných našich milých, mocí královskou v Čechách a jakožto markrabě Moravský k nahoře psanej směně povolení naše sme dáti a jim je potvrditi ráčili, a tímto listem dáváme a potvrzujem: tak aby týž Jan z Lomnice s dědici a budou- cími svými ten rybník Třtinský, kterýž k klášteru Třebíckému příslušel, dědičně měl a držel a jeho, jakž najlépe věděti bude, užíval, tak také nahořepsaný Jan z Pern- šteina s dědici a budoucími svými ten rybník u Rudvíkova má k témuž klášteru vedle jiného zápisného zboží míti, držeti a jeho jako svého vlastního požívati, bez naší, budoucích našich králuov Českých a markrabí Moravských i jiných všech lidí všelijakých překážek. Přikazujíc všem ouředníkóm a poddaným našim markrabství Moravského, věrným našim milým, abyšte nahořepsané hajtmana a komorníka s dědici a budoucími] jich při té směně a frajmarku o ty rybníky měli a drželi a neporuši- tedlně zachovali, a jestli by vás za to týž hajtman požádal, jemu ten rybník Třtinský ve dcky zemské vložiti a vepsati rozkázali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto kázali sme přivěsiti. Dán v Olomúci, v pondělí po neděli postní, jenž slove Laetare, léta Božího 1. 5.1.0, království našich Uherského dvadcátého a Českého třidcátého devátého. 900. Vilím z Pernšteina dává řezníkům v městě Pardubicích artikule cechovní. Na Pardubicích 1510, 25. března. — Orig. perg. v arch. mus. česk. Vilém z Pernšteina oc . . . že jsú předstúpili před nás věrní naši milí ře- mesla řeznického, kteříž jsú v městě našem Pardubiciech, snažnými prosbami a s pil- ností nás prosíc, abychom jim tu milost učiniti ráčili při řemesle jich, aby cech míti mohli a jím se spravovati, tak jako v jiných městech v královstvie Českém se zpravují. Kdež já svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, slyše jejich slušnou prozbu a jsúce k nim, k týmž svrchu- psaným lidem našim řemesla řeznického, milostí naší nakloněni, a chtíce je opatřiti jako poddané naše věrné nám a milé, tuto milost sme jim učiniti ráčili při řemesle jich, aby tím lépe svú živnost mohli vésti v městě našem Pardubicích, a řád aby mezi sebou spuosobiti mohli na tento spuosob bez překážky nás svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc i budoucích potomkuov našich, pánů a držiteluov Pardubic: Item najprve cech aby měli a při něm se tak zachovali, jakož se tuto dole píše, tak a pod těmi pokutami, jakož dole psáno stojí.

Strana 117
z roku 1510. 117 It. cechmistři, kteříž by byli, přestúpil-li by který tovaryské svolení, daj dvénásob větší pokutu, než jiný tovaryš, tak pokudž by naň staršími mistry a to- varyši uloženo bylo. It. starší, kteříž budou při nich, který by se čeho dopustil, daj třetinou větší pokutu, než jiný tovaryš. It. ktož by cech pronesl, aby propadl do cechu kopu grošuov českých a kámen vosku, a rok před světnicí aby sedal; a při tom mohl-li by u tovaryšuov milost naleznúti, to buď nu tovaryšské vuoli. It. ktož by neuctil cechu zahájeného a krámuov, aby dal bez milosti patnáste grošuov českých, a při tom aby trestán byl. jak by se tovaryšóm zdálo. It. ktož by cechmistruov a starších tovaryšuov aneb jeden druhého kdež- kolivěk neuctil, též aby dal tovaryšskú vinu. It. též cechmistři a starší, když by se téhož dopustili, pokutováni aby byli, jakož svrchu psáno stojí. It. každý řezník, který v krámě stojí, aby bil čisté maso na krám, ješto není závrativé ani nemocné, ani od vlka zkúsané ani šelmové, ani toho, které by bylo zchováno u málomocných ani u kata ani u konědry; a kto by to přestoupil a byl by usvědčen, ten aby byl trestán od tovaryšuov, jak by se jim zdálo. It. také v sobotní den neb ke dni trhovému aby žádný se jedni z druhými čtvrtinú nedělili, než dva spolu aby jedno hovado zabili a masem aby se zachystali, tak aby potřeba městu dána býti mohla. A také každý mistr sám osobně v sobotní den aby v krámích seděl a prodával; pakli by beze lsti nemohl, ješto by to vědomo bylo, buď že by doma nebyl a že by byl v Chrudimi na trhu aneb jinde po své potřebě, znesa to na cechmistry, tehda bude moci, osadě krám svuoj masem, pacholka místo sebe nechati, aby prodával. Pakli by z toho kto kam vyvinul a v tom se ne- zachoval, aby dal pokuty do cechu bez milosti patnátcte grošuov českých. It. řezníci hostinščí, kteříž užívají toho řemesla v témž městě našem Pardu- biciech, aby byli lidé zachovalí, též i rodičuov poctivých. Pakli by v tom který z nich se čeho dopustil neřádného, aby jemu toho trpíno nebylo. Také ti řezníci budou moci dobytek do toho města našeho svrchupsaného hnáti, a což přiženou k bitvě, to jim má ohledáno býti od dvú mistruov domácích posazených na to, jest- liže jsou ta hovada, kteráž jsú přihnali, hodna k zabití aneb nic. Což by se pak hodilo podle schválení těch dvú mistruov, aby řezníci hostinščí to zabili; a což by se nehodilo, aby pryč vyhnáno bylo. A také tíž řezníci hostinščí hovada zbitá buď vcele nebo v polovicích [tím vlším právem i z kůžmi k trhu budou moci voziti, však tak, aby to též ode dvú mistruov domáciech na to usazených bylo ohledáno, hodné-li jest k prodaji čili není; a jestliže by těmi mistry povědíno bylo, že jest

Strana 118
118 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina [. ..] aby jim pobráno bylo a dáno do špitále. Než což se dotýče drobuov vepřových, těch oni žádných [do města] našeho voziti nemají k trhu. It. také řezníci hostinščí aby měli svobodu maso prodávati do dvatcíti hodin a nic dél; a což by koli do té hodiny nevyprodali, to aby jim pobráno bylo a dáno do špitále chudým od těch dvú mistrů, kteříž by na to usazeni byli. It. učedlníci, kteříž by chtěli v to řemeslo vkročiti, aby byli lidí zachovalých, a sami též aby byli lidé zachovalí. It. také žádný řezník aby kradeného dobytka nekupoval. Pakli by byl v tom kto usvědčen, aby byl trestán od tovaryšuov, jak by se jim zdálo. It. kto by mluvil nectně mezi krámy před paními neb před kýmžkolvěk, a uslyší který mistr, aby dal pokutu, jak jemu tovaryši uloží. It. když by se dva mistři svadili o jeden trh, tu aby byla dva člověky z mistruov k tomu posazena, a kterak ti dva mistři na to usazení ty mistry rozdělí o to, na tom přestati mají. Pakli by se který z nich protivil, tomu [sic] má ode všech mistrů trestán býti, tak jakž by se jim zdálo. It. ktož nepřijde do cechu, když cechmistři rozkáží, aby dal viny bez milosti pět grošuov bílých do cechu. It. když by jeden druhému překazil na jeho koupi kupováním a byl proto před mistry obžalován, aby byl pokutován, jakž by se tovaryším zdálo. It. když by jeden člověk pobídil [sic] na dobytek řezníka jednoho, aby u něho koupil, a druhý uslyše to, i šel tam mlče, i koupil ten dobytek, a bude-li proto obžalován před mistry, buď od tovaryšuov trestán, tak aby se jim desátý kaal, a žádný aby se toho víc nedopouščel. It. jestliže by ktokoli koupil dobytek u koho a nezaplatil jemu, a ten člověk, u kohož by koupil, žaloval naň cechmistróm, a on přiznal se k tomu: buď jemu krám zavřín, dokudž by jemu nezaplatil; a jestliže by přes to svévolně víko spustil. daj tovaryskou vinu. Pakli by dluhu zapřel, hledaj jeho ten člověk právem před rychtářem toho města našeho Pardubic. Item což se dotýče vin, kteréž jsú v tomto listu položeny, aneb ač by cech- mistři neb mistři na koho pro jakú příčinu vinu položili, ač by se kto které do- pustil, buď kto z cechmistruov, mistruov neb tovaryšuov, a vzata s něho byla vina: těmi penězi, což by za viny vzali, nikam hýbati nemají, než k potřebě toho řemesla chovati mají, a nikam jimi nehýbati bez vědomí panského neb ouředníkuov JMti. Než což by znali dobrého a poctivého toho řemesla, tehda s vůlí ouředníkuov budou moci s těmi penězi učiniti a k dobrému toho řemesla obrátiti, kdež by se jim zdálo. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, pečeti [sic] naši vlastní dali jsme

Strana 119
z roku 1510. 119 přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích ten pondělí na den blahoslavené panny Marie Zvěstování, léta božieho tisícého desátého. Listina pergamenová s visutou pečeti zachovalou. 901. Pře mezi Petrem z Greisnperku a Vilémem z Pernšteina o chytání pstruhů. V Olomúci 1510, 19. dubna. — Olom. kn. půhonů v zemsk. arch. v Brně, č. 8. f. 189. Léta 1510 fer. VI. ante festum s. Georgii Olomucii. Sedění první. Petr z Greysnperku pohání pana Viléma z Pernšteina, najvyššího hofmistra království Českého, z dědin oc, ze sta hř. gr. šir. českých, a tu jemu vinu dávám, že mi lidí svých z Svrchního Újezda, zejmena Valentu Martínka, Chvalu, Jana Rouska, Jakuba Šklubku, před panem hajtmanem a pány JMtmi k mej potřebě postaviti nechce. Ználi se oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chci na panském nálezu dosti míti. Škody opovídám. Nález: Mezi Petrem z Greiznperku a panem Vilém(em) z Pernšteina, naj- vyšším hofmistrem království Českého, páni nalezli: Poněvadž pan Vilém ty lidi postavil, že jest tomu dosti učinil. Relatores pan Albrecht z Šternberka, pan Jindřich z Lichtenburka, a z vládyk Znata z Kukvic. Týž Petr Greysnikar z Greysnperkn pobání pana Viléma z Pernšteina, naj- vyššího hofmistra království Českého, z dědin oc, ze CC hř. gr. českých, a tu jemu vinu dávám, že lidé jeho z Svrchního Újezda s některými holomky z zámku Hel- šteina strhli jsú mi potok muoj Odru, a vyvedše vodu z toku pravého, lapali jsú pstruhy, tu kdež spravedlivě lapati neměli, kteráž voda v obú břehú jest má, mně na tom mém užívání starodávním tím lapáním škodu učinili, a on pan Vilém toho napraviti mi nechce. Ználi se oc, pakli pří, ač jest věc vědoma, chci na panském nálezu dosti miti. Škody opovídám. Nález: Mezi týmž Petrem z Greyzinperku a panem Vilémem z Pernšteina, najv. hofm. království Českého, páni nalezli: aby na to úřad veden byl, a páni slyšíc úředníky i jiné potřeby obojí strany, nález učiniti ráčí. Relatores pan Václav Berka z Dubé, pan Petr z Žerotína, a z vládyk Hron Blud z Kralic. Mezi Petrem z Grayznperku a panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšším hofmistrem království Českého, páni nalezli: poněvadž Groyznykar dosta- tečněji provodí, než pan Vilém, že podle toho pruovodu Petr Grayznykar, k tej řece Odře právo má. Tento potaz z pánuov vynesli jsú pan Václav Berka z Dubé a pan Petr z Žerotína, a z vládyk Bohuše ze Zvole.

Strana 120
120 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 902. Smlúva [Viléma z Pernšteina] o mlýn Dvakačovský se panem Kostkou. 1510, 7. května. — Zbytek register u Jana Kyselky v Golč. Jeníkově f. 42 b. Léta Páně tisícího pětistého desátého, v úterý křížových dní, stala jse jest smlúva dokonalá mezi vysoce urozeným pánem panem Vilémem JMtí z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyšším hofmistrem královstvie Českého, s jedné, a mezi uro- zeným pánem panem Zdeňkem Kostkú z Postupic JMtí a na Litomyšli [s] strany druhý, takováto o mlýn Dvakačovský, že pan hofmistr JMt má ten mlýn zaplatiti a dáti zaň IC � a XXX I? míš. na ten způsob: aby zavdáno bylo v pondělí hodu Ducha svatého LXVI I?, a ty peníze do Štičan aby se na právo položily, a z toho dluhové tito platiti se mají, kterýmiž Tucha mlynář vinovat jest: Item Jírovi do Dvakačovic XII ſ míš., it. panu Přibkovi navrátiti se má VIIj � za to, co dal Augustinovi mlynáři; témuž panu Přibkovi úrokuov zasedělých IIII I, a za roboty i ſp III g. It. Dlúhé a Budíkovi do Dvakačovic I ſP, Vachtelce I ſ, Petráčkovi Vaškovi do Štičan I IP, Augustinovi mlynáři peněz zasedělých za grunt XVIj XX g.; témuž peněz letošních o sv. Duše dáti se má XII ; ostatek, což po těch dluzích zbude, to Tuha [Tucha?] mlynář sobě vzíti má na tu sumu, co mu na tom mlýně zůstává. A ostatek těch peněz má se platiti na každý rok na středopostí po XIIII I míš. až do vyplněné sumy svrchupsané, a z toho Tuha bráti má od každých peněz II I, pokudž Augustinovi jeho peniezi nevyjdú; než když Augustin svú sumu vybéře, tehdy má Tuha bráti všech XIIII � až do vyplnění sumy svrchupsané. It. stavení všecko i s mlýnským kamenem toho mlýna pan hofmistr JMt má odtud sníti pryč, aby tu nic nezůstalo, než měštieště. Toho měštiště JMt pan hof- mistr má užívati i jeho budoucí braním země ku potřebě toho stavu, a vrbí ose- kávati, kteréž na témž měštišti jest, kterýž JMt má pod týmž mlýnem, a jiným ničímž. Než lidé Dvakačovští na tom měštišti pásti mají na časy budoucí beze vší překážky. A okolo toho mlýniště mají tu lidé mezi vyznamenati pro potomní pamět, aby přes tu mezi země dále brána nebyla vuobci. It. sádek a loučka nad mlýnem a rolí na stráni od téhož mlýna, to má uvedeno býti námi jednateli pod plat lidem JMti páně Zdenkovým, a což tu úroku a platu bude na svrchupsaných gruntech, ten má JMti panu Zdenkovi postoupen býti i s panstvím; a což se tu platu nedostane do té sumy, což jest JMt pan Zdeněk měl na tom mlýně, ten má pan hofmistr JMt panu Zdenkovi JMti ukázati, a list zhostní dáti tomu člověku i s panstvím, a též kury i roboty, což jest na mlýně bylo, aneb za každou slepici po I g. českém, a za den každé roboty ženné po II g. českých a za den roboty senné po I g. českém.

Strana 121
z roku 1510. 121 It. loučka od mlýna, kteráž za řekou leží, a druhá, kteráž leží za strúhú, slove Vokrouhlík, ty obě JMt pan hofmistr má pod plat uvésti panu Zdenkovi JMti. It. ten kus louky, kterýž JMt pan hofmistr koupil u Rečka, člověka páně Zdenkova JMti, za XII �P míš., ten má JMt zaplatiti a držeti na časy budoucí; ale užívati jeho jinak nemá, než země braním na již psaný stav, avšak bez zkáze [sic] cesty, kteráž jde vedle řeky; toho kusu Reček užívati má travou. It. stav ten pana hofmistra JMti, jakž nyní udělán jest zvajší, tak má držán býti na časy budoucí, a výše nic, a tak má námi smlúvcemi cíchován býti. It. kterýmž lidem vodami skaženy jsou louky, kteráž na ně z té strúhy vy- chází, těm lidem aby jinde oddáno bylo tolikéž. It. mlynář Tiuha [Tucha?], kterýž nyní na tom mlýně sedí, ten má při panu hofmistrovi JMti zůstati, a pan Zdeněk JMt má naň list zhostní dáti. It. kdy by koli potřeba přišla stavu toho pod mlýnem opravovati, že pan hofmistr JMt v časích budúcích i dědicové a budúcí Jeho Mti plnou moc mají a jmíti budou, ten stav k břehuom přidělati a do břehuov vebrati a břehy opravo- vati, pokudž by jim potřeba kázala, avšak bez zkáze cesty, kteráž jde mimo týž stav. It. kteréhož člověka s platem i s panstvím pan hofmistr JMt panu Zdenkovi JMti postúpí, jestliže by kdy klášter Podlažský se vším jeho k výplatě přišel, tehdy pan Zdeněk JMt toho člověka místo mlýna postúpiti má tomu, komuž by výplata příslušela; a též zase jestliže by kdy k výplatě přišel klášter ten, kterémuž jest ten člověk v Čankovicích, tehdy pan hofmistr JMt, dědici a budúcí JMti budou jmíti jiného člověka postoupiti panu Zdenkovi JMti, dědicuom aneb budúcím JMti, místo toho, s týmž příslušenstvím, jako tohoto. It. což se řeky pod mlýnem dotýče v uobci Dvakačovské, aby ji vrbím ne- zavěšovávali, než zachovali ve všem příví [sic] podle prvnější smlúvy. It. most, kterýž jest v uobci na staré řéčce, ten mají lidé Dvakačovští dě- lati sami a opravovati na časy budoucí, a pan hofmistr JMt má jim dáti ku pomoci IIII �k grošuov, a nyní lesu k tesání a IIII duby na trámy dáti jim má. It. na těch rolích a lukách odvodí se platu ročního XIIII g. českých panu Zdenkovi JMti, kteréž byly k mlýnu Dvakačovskému; a člověk Ště]pán v Čanko- vicích, ten se JMti postupuje, a na něm se platu ukazuje ročního I ſl grošuov XVIIIj g. českých, a ostatek, což přes to platu na témž člověku zůstává], to panu hofmistrovi JMti neb budoucím platiti má, a jiného na něm nic pozůstati] nemá. A tak tyto smlúvy, kteréž jsou se mezi Jich Mtmi svrchupsanými pány staly dokonale, námi smlúvcemi Petrem Přibkem z Otoslavic, Bohuslavem Běškovcem z Běškovic, ty časy hajtmanem na Pardubicích, Janem Bartoušovským z Labouně, Bohuslavem Orelským z Sán, Matyášem z Kosoře, ty časy úředníkem na Pardubicích, a tak JMt pan hofmistr jednu ceduli řezanou té smlúvy má, a pan Zdeněk Kostka Archiv Český XVII. 16

Strana 122
122 C. XXII. Listiná: pana Viléma z Pernšteina JMt druhou. A tyto smlúvy s těchto cedulí řezaných Jich Mt páni s obú stran na pergamen vepsati je mají pod pečetmi Jich Mtmi [sic] i jiných dobrých lidí pro další pamět. Dány a psány léta a dne svrchupsaného. 903. Jindřich z Lipého přidává manželce své Bohunce z Pernšteina nad věno její 1500 kop gr. č Na Mor. Krumlově 1510, 22. května. — Orig. v státním arch. ve Vídni. Já Jindřich z Lipého, najvyšší maršálek království Českého, známo činiem tímto listem všem vuobec, kdož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú: Jakož urozená paní paní Bohunka z Pernšteina, manželka má milá, věno své dckami zapsané má, kdež já svrchupsaný Jindřich nad věno její z milosti a lásky manželské jí přidávám patnáste set kop grošuov českých na takový spůsob: jestliže by jí paní Bohunce manželce mé milé pán Buoh déle živu býti dáti ráčil, nežli mně svrchupsanému Jindřichovi, tehdy Jan syn muoj, ač by v živnosti mé k letóm rozumným přišel, povinen bude vydati jí svrchupsané paní Bohunce v roce pořád zběhlém po smrti mé pět set kop grošuov českých, a hned potom též v roce pořád zběhlém druhých pět set kop grošuov českých, a tak opět v třetím roce pět set kop grošuov českých, a tak až do vyplnění tej summy patnáste set kop grošuov českých. Pakliby pán Buoh mne svrchupsaného Jindřicha prve smrti uchovati neráčil, nežli by Jan syn muoj k letóm rozumným přišel, tehdy poručníci statku mého budou povinni paní Bohunce manželce mé milé těch patnáste set kop grošuov českých z statku mého vydati tak a na ten způsob, jakož se svrchu píše. A to jí má tak držáno býti do- statečně a tomu se dosti státi všemu, což se v tomto listu píše, jakoby na to list dostatečný jměla na pargaméně s rukojměmi, tak podle obyčeje a řádu markrabství Moravského. Tomu na potvrzení svú vlastní pečeť k tomuto listu přivěsiti sem roz- kázal; a pro širší svědomí připrosil sem urozených pánů pana Jana z Lomnice na Meziříčí, hajtmana markrabství Moravského, pana Prokopa z Kunštátu na Jevišo- vicích, urozených vládyk Jindřicha Jankovského z Vlašímě, Adama z Backovic, Znáthu z Drahanovic, že jsú pečeti své podle mé na svědomí přivěsili k tomuto listu; jenž jest dán a psán na Moravském Krumlově v středu po svatém Duše, létha páně tisícého pětistého desátého počítajíce. Perg.; vedle páně z Lipého ještě přivěšeny dvě červené a 3 modré pečeti. 904. Smlouva mezi Vilémem z Pernšteina a měšťany Králové-Hradeckými o lidi usedlé na gruntech pána z Pernšteina a měšťanů Hradeckých. S. 1. 1510, 4. června. AČ. IV. 215.

Strana 123
z roku 1510 123 905. Vilím z Pernšteina propouští lidem poddaným ze vsi Prus a Podolíčka právo odúmrtní. Na Hranicích 1510, 15. června. — Orig. perg. arch. města Přerova. Vilém z Pernšteina oc, pán a pravý dědic panství Helfenšteinského, i s svými erby a budoucími pány a držiteli Helfenšteinskými, vyznáváme ... že jsou předstou- pili před nás lidé naši ze vsi Prus, kterážto ves příslušie k špitáli Lipenskému, a z druhé vsi Podolíčka, kteráž příslušie k faře Lipenské a k tomu zádušie, s pil- ností a snažnými prosbami nás prosiec, abychom jim tu milost učiniti ráčili a od- úmrti všecky propustiti . . . tuto milost sme jim učiniti ráčili a činíme, aby tím líp pod námi seděti a živiti se mohli a toho záduší odbývati, že ty odúmrti všecky, kteréž sou předkóm našim i nám spravedlivě náležely, týmž svrchupsaným lidem našim jsme propustili a tímto listem propouščíme, tak aby oni svrchupsaní lidee naši statky své buď mohovité neb nemohovité mohli dáti, poručiti za zdravého života neb na smrtelné posteli, komuž by se jim kolvěk zdálo a líbilo, buď přátelóm přirozeným neb nepřirozeným, buď na tom panství našem neb na jiném, řád a právo zachovajíc, a to bez překážky nás svrchupsaného Viléma, erbuov a budoucích potomkuov našich, pánuov a držiteluov Helfenšteinských, aneb i toho každého, ktož by toho zádušie v držení byl. Však s takovú výmienkú: jestliže by ktožkolvěk statek svuoj dal neb poručil na cizí panstvie komužkolvěk, tehda ten, ktož by k tomu statku právo míti chtěl aby se k tomu statku tu přibral a tu na té dědině jeho užíval. Pakli by jakžkolvěk jaká různice mezi přátely o ten statek byla, tehdy fojt a konšelé na té dědině je o to srovnati mají, a jinde nikdež o ten statek právem žádným sebe hleděti nemají, než tu na té dědině. Než jestliže by fojt a kon- šelé sami nemohli več trefiti, tehdy námi svrchupsaným Vilémem z Pernšteina oc neb erby a budoucími pány a držiteli Helfenšteina aneb toho záduší o to srovnáni býti mají, aneb ouředníky Pernšteinskými nynějšími neb budoucími, a jiným žádným . . . Jenž jest dán a psán na Hranicích, tu sobotu na den sv. Víta, léta od narození syna Božieho tisícého pětistého desátého. Listina pergamenová s visutou pečetí, jejíž okraj porouchán. 906. Výpověď ubrmanská o pastvy blaně a trávníky u Dluhonic mezi Vilímem z Pernšteina a kapitolou kostela Olomúckého. V Olomouci (1510, 28. června). — Cop. pozdější arch. kníž. v Roudnici P. 15/49. Léta od nar. S. b. 1540 [sic] v pátek před svatejm Petrem a Pavlem apo- štoly božími, stala se jest smlouva námi Albrechtem z Šternberka a Slaſvjkova a na Holešově, Jiřím z Vlašimě a na Ousově, Hynkem z Ludanic a na Roketnici, Jakubem 16 *

Strana 124
124 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina z Šárova a na Krumšteině [čti: Krumsíně], nejvyšším hofmistrem [čti: hofrychtéřem] margrabství Moravského, Václavem z Widbachu a na Pavlovicích, Záviší z Slavíkovic a na Lhotěi mezi urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina a na Helfenšteině, nejvyšším hofmistrem království Českého, s strany jedný, a velebnými kněžími kapi- toly kostela Olomúckého z strany druhé: Jakož sou byli póhonové od svrchupsané kapitoly na svrchupsaného pana Viléma o trávník, pastvisko u vsi Dluhonic a pře, různice a žaloby o blaně, pastvisko a Coblovu louku, kteréž jest v tom blanie, a kout také v tom blaní: i přestaly sou obě straně o to mocně na nás, cožkolivěk mezi nimi vyřknem a za spravedlivé nejdem, že na tom dosti míti chtí. A protož my obrmané svrchupsaní na ta místa osobami svejmi vyjevše a toho všeho ohle- davše, jich obapolnie pře, žaloby i odpor dostatečně vyslyševše, k tomu také i lidí starejch zprávu i přísahy dostatečně vyslyšavše, to všecko vážili sme a rozjímali, takto vypovídáme na jich mocné přestání na nás: Nejprve o trávník pastvisko u vsi Dluhonic, poněvadž obú stran svědkové větší díl v tom se srovnávali, že na tom trávníku Přerovští i Dluhonští lidé spolu koně pásali až po jezero Kačičen a po Bečvu, aby ještě spolu pásali jedni z dru- hejmi, nepřekážejíc; než Dluhonští budou moci i jiné dobytky pásti na tom tráv- níku. K tomu také Dluhonští lidé jestliže by kdy při svých humnech na tom tráv- níku zahrádek přísadam[i] nadělali, aby jim v tom Přerovští nepřekáželi. Což se pak blaní dotýče a lúky Coblovy a kouta podle Bečvy, to sme též dostatečně ohledali i uvážili, takto vypovídáme: Poněvadž kapitola svrchupsaná list od pana Jana Tovačovského z Cimburka před námi ukázali, kterýžto list zřetedlně ukazuje a svědčí, že lidé Dluhonští to blaní od pana Tovačovského koupili, zaplatili, v kterémžto blaní louka Coblova a ten kout leží, kteréžto blaní hejnejmi a ouřed- níky Tovačovskými obvedené a ukázáno jest, když se kup stal toho blaní, od toho lidé Dluhonští po svém kupu v požívání byli až do toho času: aby ještě tak poží- vali podle tohoto listu bez překážky po břeh vody Bečvy, kdež přechází blaní k břehu Bečvy proti Dluhonicím. Tomu na zdržení a pro lepší pevnost toho všeho, což se nahoře píše, my obrmané svrchupsaní své vlastní pečeti přivěsili sme k těmto smlouvám a dali sme každé straně jednu. Dán v Holomouci léta a dne oc. 907. Vilém z Pernšteina slibuje jako opravce kláštera sv. Jakuba v Olomouci, že nemá od toho kláštera nic odcizovati. Na Tovačově 1510, 3. července. — Orig. perg. v arch. kapitoly Olom. Já Vilém z Pernšteina oc jakož mám dání od najjasnějšieho knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého oc krále a markrabí Moravského, pána mého

Strana 125
z roku 1510. 125 milostivého, na opravu dědičnou na klášteře sv. Jakuba na předhradí Olomúckém, kteréžto dání krále JMti jest mi ve dsky vloženo, kteréž všecko v sobě šíře oka- zuje a drží. Kdež já svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc, chtě ten klášter opatřiti tak, aby radši zhůru šel, nežli by od něho co ubývati mělo, aneb aby kto pod mú výprosou od něho co odcizovati měl, napřed já svrchupsaný Vilém z Pernšteina ani žádný pán, kterýž by to po mé smrti mým právem držel, nemá jim v ty důchody, kteréž jim spravedlivě přicházejí, sáhati, než aby oni svých důchoduov užívati mohli spravedlivě. Také nemá jim od toho kláštera žádných vsí ani lidí ani kruntuov odci- zovati já svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc, ani budoucí páni po mně, kteříž by to mým právem drželi, ani frejmarkuov žádných činiti, leč by s vuolí jejich bylo a že by na tom ty panny nynějšie neb budoucie své lepší znaly, to učiniti budem moci, však tak s povolením abatyše a konventu pro jejich dobré a s vuolí jejich, a jináč nic. Pakli by ony k tomu vuole nedaly abatyše a konvent nynějšie neb bu- doucie, tehda toho žádný nemuož a nebude moci já svrchupsaný Vilém z Pernšteina ani budoucí potomci moji, ktož by to mým právem po mně držel, učiniti. A ony abatyše a konvent nynějšie neb budoucie mají se ke mně i k budoucím potomkóm mým zachovati jakožto ku pánóm svým. A já svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, slibuji sám za se i za své po- tomky a budoucí pány, ktož by to mým právem drželi, to všecko, což se v tomto listu píše, věrně a právě zdržeti a v celosti zachovati beze všeho přerušení na bu- doucí časy. Tomu na svědomí a lepší jistotu svou vlastní pečeť dal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Tovačově, tu středu před svatým Prokopem, léta od nar. s. B. tisícého pětistého desátého. Na proužku perg. pečeť dobře zachovalá. 908. Vilém z Pernšteina prodává dvůr v Polouvsí u Nového Jičína Janovi Doubravovi. Na Hranicích 1510, 4. července. — Orig. perg. v arch. zemsk. v Praze č. 89. My Vilém z Pernšteina oc, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme dvuor náš vlastní v Polouvsí, kteréž prve fojtství bylo, opatrnému Janovi Doubra- vovi, ženě jeho, dětem jeho i jejich budoucím potomkóm, za jistú sumu peněz, kteráž jest již nám od svrchupsaného Jana Doubravy zúplna zaplacena; a k tomu dvoru lán role a louku pod Hodišovcem, a chrast řečenou Hodišovec. A z milosti naší toto jemu přidáváme: Když by pastva padla na lesích našich, aby mohl svobodně hnáti šestero sviní na žalud bez uplacování, a více nic, do lesuov našich. Lesu k stavení a proutí k opletání jmá jemu dáváno a hajnými našimi ukazováno býti v lesích našich. Také z milosti naší přidáváme jemu, aby sobě mohl pivo vařiti k svému pití a čeledi své; než piva on prodávati nemá ani šenkovati, než k potřebě své toho

Strana 126
126 Č. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina užívati. Z odúmrtí všech jej i jeho budoucí potomky, kteříž by na tom dvoře byli, propouštíme. Z fojtství a konšelství, z toho jej také vynímáme. A robot žádných nám činiti aneb našim budoucím potomkóm pánóm Hranicským povinen nebude, ani jeho potomci, kteříž by na tom dvoře byli. A on svrchupsaný Jan i jeho potomci budou dlužni a povinni nám pánóm Hranickým platiti a činžovati platu ročnieho třidceti grošuo českých, a to rozdílně, na svatý Václav patnácte grošno českých a na svatý Jiří druhých patnácte grošno českých, s toho dvora svrchupsaného, a to na časy budoucí. A ten plat svrchupsaný nám pánóm Hranickým spravíc každého roku, více nám povinni nebudou, než při tom při všem mají zachováni býti jako jiní dvo- řáci na panství našem Hranickém. A když by berně královská v této zemi volána a brána byla, tu my sobě, erbóm našim a budoucím potomkóm pánóm Hranickým pozuostavujem. A tomu všemu, což se v tomto listu píše, na zdržení a jistotu já svrchupsaný Vilém pečeť svou vlastní k tomuto listu přivěsiti jsem rozkázal. Jenž jest psán a dán na Hranicích, ve čtvrtek den svatého Prokopa, léta páně tisiecího pětistého desátého počítajíce. Tergo: Dvořáka Polouveskýho. 909. (q.) Smlúva mezi knězem Thomášem a kapitulú kostela Olomúckého a panem Vilémem z Pern- šteina o půhony, kteříž byli s obú stran mezi nimi znikli o mlýn Tučapský a o stav i o jiné, a že touto smlúvou první smlúva se moří. V Olomúci 1510, 4. července. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 496b ; arch. měst. Brn. f. 180-181. My kněz Thomáš děkan a kněží z kapituly kostela Olomúcského i z budú- cími potomky svými vyznáváme . . . Jakož sú různice byly nějaké a nesnáze mezi námi a urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyšším hofmistrem královstvie Českého, s kteréžto různice a nesnáze i půhonové v knihách práva zemského stali sú se od nás na svrchupsaného pána pana Viléma z Pern- šteina, jeden půhon což sě stavu dotýče, kterémž sě voda žene pořád na mlejny Tučapský a jiený druhý mlýn, a druhý půhon o zrubání košuov mlynáři Nenakun- skému; jakož pak o to všecko i smlúva mezi námi již psanými knězem děkanem, kapitolú kostela Olomúckého a urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina, Janem Kobíkem z Opatova, Mikulášem z Vilhartic byla se stala, kterážto smlúva jimi uči- něná žádné moci nemá míti a v nic se obracuje a touto smlúvú dobrovolnú se mrtví. Kterážto smlúva dobrovolná, celá a dokonalá, námi již psanými kněžími z kapitoly a Benešem z Vahančic na místě svrchupsaného pana Viléma z Pernšteina taková se jest stala i o ty dva svrchupsané půhony: Najprv o stav na Moravě nad Bolelícem, kterýmž se voda na mlýny žene, totižto na mlýn Tučapský, Nenakunský, Rakodavský, Vírovský, Thovačovský, že tu

Strana 127
z roku 1510. 127 mlynáři všeci jednostajně prací a nákladem stav ten svrchupsaný dělati mají; a přišla-li by na tom stavě jaká oprava, tuto mlynářé svrchupsaní tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo, ten stav opraviti nebo znovu udělati všickni zespolka mají, a on svrchu- psaný pan Vilém z Pernšteina oc z lesu Bolelíckého k dělání toho stavu neb k opravě dříví dávati má, i zemi, což by potřebí bylo, z gruntuov svých. A již ti mlynáři ten stav svobodně dělati mají, a sobě vodu na mlýny vésti, bez našich svrchupsaných kněží i tudíž již psaného pana Viléma z Pernšteina všelijaké překážky. Než jestliže by se to přihodilo kdy a ta voda struhami na mlýny, kterými se žene, z kterého břehu se vytrhla anebo vytrhnúti chtěla, ta výtržka, mlynář, kteréhož by sě dotý- kala a jemu možná a malá byla, tu opraviti sám má; pakli by nad jeho možnost byla, tehdy jemu jiní všickni mlynáři svrchní i dolní opravovati a napraviti povinni budou tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo. Pakli by tak věc veliká byla a zna- menitá, že by tomu všickni odolati nemohli, tehdy my svrchupsaní máme jim pomoc rovnú učiniti. Ale což sě dříví a země dotýče, ač by toho potřeba byla, to má z gruntu a panstvie Thovačovského dáno býti. Než což se mlynáře Nenakunského dotýče, jakož prvé z toho mlýna na Ma- jetín za drva k dělání stavu a opravě bečku soli na každý rok vydávali, kterúž jest s sebe zplatil, že odtud se drev nedává žádných, než z lesu svrchupsaného pána pana Viléma z Pernšteina: tu bečku soli z toho mlýnu nynější mlynář neb potomní za ta drva, co k tomu stavu již psaný pan Vilém z Pernšteina dává a dávati má budoucně, jakož se svrchupíše, jemu již psanému panu Vilémovi z Pernšteina, erbuom i budoucím potomkóm jeho pánóm Thovačovským na každý rok při s. Jiří dávati mají na Thovačov. Než jestliže by ten stav kdy zšel, že by se jím voda na ty mlýny nehnala, a jiný místo toho stavu udělán nebyl, a tak jestliže by z lesuov již psa- ného pana Viléma z Pernšteina na ten stav, kterýmž by sě voda na ty mlýny hnala, dříví žádného nedávala, tehda ten mlynář Nenakunský soli dávati povinovat nebude. Než jestliže by z lesuov již psaného pana Viléma z Pernšteina dříví se dávalo k dě- lání stavu nového, ač by se přihodilo v jiném místě kde dělati, tehda tu bečku soli z již psaného mlýna mají předse na zámek Tovačov dávati budoucně. Což se mlynáře Tučapského dotýče, ta věc, jakž jest prvé byla od starodávna a ten plat, při tom se toho nechává. Což se druhého půhonu dotýče o ten koš, toho mlynář Nenakunský nynější neb potomci jeho svobodu mají, jiný koš zase sobě udělati, ač se jim zdá, a jeho užívati bez všelijaké překážky. Tak se jest smlúva stala o groše staré, kteréž ze vsi Uherčic na každý rok na zámek Thovačov platili a vydávali, že za ten každý groš osm peněz bílých dávati mají na každý rok za sumu groší, což dávati mají na bu- doucí časy. A to všecko, což se v této naší smlúvě dobrovolně zavírá, my svrchu- psaný kněz Thomáš děkan a kapitula kostela Olomúckého s již psaném pánem

Strana 128
128 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina panem Vilémem z Pernšteina obapolně slíbili sme sobě zdržeti na budoucí časy. Dán v Olomúci léta božieho tisícého pětistého desátého, den svatého Prokopa. 910. (con. XXVI.) List od pana Jindřicha z Lippého, najvyššího maršálka království Českého, jímž dává a propouščí many své, kteréž v Čechách měl, panu Vilémovi z Pernšteina oc. Na Mor. Krumlově 1510, 11. čce. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 107; arch. měst. Brn. f. 65. Já Jindřich z Lipého, najvyšší maršálek království Českého, vyznávám . . . Jakož jsem měl many své v Čechách, zejména tyto: Jindřicha Naza z Chřenovic a na Fridnavě, Jana Haukvice z Biskupic a na Krupé, Mikuláše Vonšovského, Petra z Kamberka a na Lipnici, Wolfa z Litovan, a ty sěm mocně dal a dávám uroze- nému pánu panu Vilémovi z Pernšteina oc, panu otci svému milému; a s povinnosti té, kterúž jsú mi byli povinovati, propúštím, a převodím všecko své právo, kteréž sěm já kolivěk k nim měl, nic sobě nepozuostavuje, na svrchupsaného pána pana Viléma z Pernšteina »c, pana otce svého milého, aby oni jemu to všecko činili a činiti povinni byli, což sú mně činili, a jím svrchupsaným pánem sě spravovali jako pánem svým; neb já sobě na nich nic tu nepozůstavuji, než všicko sěm naň převedl a tímto listem převodím, aby on tu všicku moc měl k nim, kterúž jsem já měl, aby on mohl říditi a s nimi činiti a k službám svým je obracovati, pokudž by sě jemu zdálo a líbilo. Tomu na potvrzení svú pečeť k tomuto listu přivěsiti sěm kázal; a pro širší svědomí připrosil jsěm urozeného pána pana Bočka z Kunstatu, urozeného vládyky pana Adama z Backovic a na Polici, že jsú pečeti své podle mé k tomuto listu na svědomí přivěsili. Jenž jest dán a psán na Krumlově Moravském ve čtvrtek před svatú Marketú, léta tisícého pětistého desátého počítajíc. Výtah AČ. VI. 543 č. 386. 911. Vilím z Pernšteina slibuje, že many v Čechách, kteréž mu Jindřich z Lipého dal v moc, zase postoupí synovi jeho Janovi z Lipého. Na Mor. Krumlově 1510, 11. července. — Orig. ve dvorním arch. ve Vídni. Já Vilém z Pernšteina »c že jakož mi jest urozený pán pan Jindřich z Li- pého, najvyšší maršálek královstvie Českého, pán a syn muoj milý, dal mi many své, aby ke mně zření měli, od kterýchž sem já již na to i slib přijal, však na takový spůsob: jestliže by na svrchupsaného pána pana Jindřicha pán Buoh smrť dopustiti ráčil, a pan Jan syn jeho po něm zůstal a přišel k letóm svým, aby statkem vládl a ty many své zase míti chtěl, tehda já svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc mám a povinen budu jemu zase těch manuov v moc jeho postúpiti. Také ti manové svrchupsaní toho práva manského užívati mají a jím se spravovati, tak jakž sú jeho

Strana 129
z roku 1510. 129 prvé od starodávna užívali bez překážky. A pakli bych já svrchupsaný Vilém oc to zboží skoupil od těch manuov svými penězi, a pan Jan to zase míti chtěl, dada mně rok napřed věděti, tehda já svrchupsaný Vilém mám jemu toho postoupiti, však tak, což bych já koli za to dal, ač bych co skoupil, aby mi od svrchupsaného pana Jana zase navráceno bylo. Pakli by mne svrchupsaného Viléma pán Buoh smrti neuchoval, tehda synové moji, kterýž by to kolvěk po mé smrti držel, též má uči- niti a povinen bude, jako i já, tak se zachovati, jakž se svrchu píše. Tomu na potvrzení a lepší zdržení svú vlastní pečeť dal sem přivěsiti k tomuto listu; a pro širší svědomí připrosil sem urozeného pána pana Hynka Bočka z Kunštátu a na Polné, a urozeného vládyky pana Adama z Boskovic a na Polici, že jsú své pečeti vedle mé na svědomí přivěsili k tomuto listu; jenž jest dán a psán na Krumlově Moravském ten čtvrtek před svatú pannú Margethú, leta od nar. s. b. tisícého pěti- stého desátého. Perg., 2 pečeti červené a 1 modrá. 912. (d.) Smlúva mezi panem Janem z Pernšteina oc a panem Bočkem z Kumstatu o Bojanovice. Na Pernšteině 1510, 19. čce. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 109; arch. měst. Brn. fol. 66b. L. P. patnástistého desátého, ten pátek před svatú Maří Magdalenú, stala [se] jest smlúva mezi urozeným pánem panem Janem z Pernšteina najvyšším komor- níkem markrabství Moravského z strany jedné, a panem Hynkem Bočkem z Kun- statu strany druhé, a to taková: že jest jmenovaný pan Hynek Boček z Kunstatu prodal ves Bojanovice za vosm tisíc zlatých uherských anebolito groší, po třech a po třiceti groších za zlatý počítajíc, s jejím se vším příslušenstvím, tak jakž sám držel, i s tím se vším právem, tak jakž list jeho svědčí. Na kterýž list dobrú vůli udělati má svrchupsanému pánu panu Janovi z Pernšteina oc, a ten list i z dobrú vůlí při postupování lidí položiti má panu Janovi z Pernšteina oc, a pan Jan má na sv. Jiří najprv přieščieho od datum smlúvy této zastúpiti pana Bočka ve dvú tisících zl. uh. u Talafúsa, a v pěti stech kopách grošuov českých u urozeného pána pana Jindřicha z Lippého, najvyššieho maršálka království Českého, a v pěti stech kopách groší českých u Jana Miroslavského; a potom hned na sv. Jiří, totiž v roce potom zběhlém, svrchupsaný pan Jan panu Hynkovi Bočkovi spolu dáti má čtyři tisíce zl. uh. aneboli groší, po třidceti třech groších bílých za zlatý počítajíc. A pan Hynek Boček svrchu- psanému panu Janovi lidi postúpiti hned má, a při tom list s dobrú vůlí, kterýž na Bojanovice má, na devět tisíc zlatých položiti má; a pan Boček úroky, užitky i de- sátky, kteřížto užitkové k sv. Václavu jdú, ty on sobě vybrati má bez překážky páně Janovy. Tomu na zdržení své vlastní pečeti dali sme přitisknúti k této smlúvě; a pro Archiv Český XVII. 17

Strana 130
130 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina lepšie svědomí připrosili sme urozeného pána, pana Viléma z Pernšteina na Helfen- šteině, najvyššieho hofmistra království Českého, pana Adama z Backovic na Polici, že své pečeti podle našich na svědomí přitiskli k této smlúvě. Jenž jest dán a psán na Pernštej]ně léta a dne svrchu psaného. Výtah AČ. VI. 543 č. 387. — Do DBrn. č. 14 f. 13 vloženo dne 10. března 1511. 913. (e.) Dobrá vuole od pana Bočka na Bojanovice panu Janovi z Pernšteina, panu Vilémovi z Pernšteina, panu Vojtěchovi z Pernšteina. Na Polné 1510, 24. července. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 109b; arch. měst. Brn. f. 67. Já Hynek Boček z Kunstatu a na Polné vyznávám ... že jakož mám list od urozených pánuov, pana Heralta a pana Ladslava bratří vlastních z Kunstatu a na Hodoníně, na devět tisíc zlatých uherských, kterýžto list svědší a ztahuje se na ves Bojanovice se vším jejím příslušenstvím, a při tom v tom listu stojí, kdož by ten list z dobrú vuolí měl mne svrchupsaného Hynka, že též právo k tomu ke všemu jmíti má, což se v tomto listu píše, jako já sám svrchupsaný Hynek Boček z Kunstatu oc. Protož já svrchupsaný Hynek Boček z Kunstatu tímto listem dávám dobrú vuoli a svobodnú sám od sebe i erbuov i budúciech potomkuov urozeným pánuom panu Janovi z Pernšteina, najvyššiemu komorníku markrabství Moravského, panu Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru království Českého, panu Vojtě- chovi z Pernšteina oc, tak aby voni svrchu psaní páni k tomu ke všemu též právo i touž moc plnou jměli, což se v tomto listu píše, jako já sám svrchupsaný Hynek Boček z Kunstatu, beze všeho umenšení. Tomu na svědomí svú vlastní pečet přie- věsiti sem dal k této dobré vuoli; a pro lepší jistotu připrosil sem urozeného pána pana Jindřicha z Lippého, najvyššieho maršálka královstvie Českého, a urozených vládyk pana Zeleného z Říčan, pana Markvarta Valeckého z Mírova, pana Jindřicha Jankovského z Vlašimě, pana Jindřicha Březnického z Náchoda, pana Jana Hosta- kovského z Arklebic, že jsú své pečeti podle mé na svědomí přievěsiti dali k této dobré vuoli, sobě i erbuom svým bez škody. Dán a psán na Polné v středu před s. Jakubem apoštolem, léta patnáctistého desátého. Výtah AČ. VI. 544 č. 387. 914. Jan z Pernšteina, nejvyšší komorník markrabství Moravského, dává otci svému Vilé- movi z Pernšteina dobrou vůli na ves Bojanovice. Datum na Pernšteině v středu po sv. Ja- kubu apoštolu (31. čce) 1510. Jistcové: Adam z Backovic, Beneš z Vahančic, Jiřík Gedeon z Olešničky, Jan Plzák ze Zdětína, Jetřich Obešlík z Lipoltovic. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 110; měst. Brn. f. 67. Výtah AČ. VI. str. 544 č. 387.

Strana 131
z roku 1510. 131 915. Vilím z Pernšteina dává lidem Bohdaleckým náhradu za to, co na gruntech jejich rybníkem Sklenským vytopil. Dat. na Pernšteině 1510, 31. čce. AČ. IX. 444. 916. Vilím z Pernšteina a synové jeho Jan a Vojtěch slibují Prostějovským, že pro víru pod obojí utiskováni býti nemají, kněz římský pod jednou že na faru jich podáván býti nemá. Na Pernšteině 1510, 4. srpna. — Orig. perg. arch. m. Prostějova. My Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabstvie Moravského, Vojtěch z Pernšteina, vlastní bratří a synové svrchupsaného pána, i s svými erby a budou- cími potomky našimi vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás opatrní purgmistr a konšelé města Prostějova, věrní naši milí, s pilností a snažnými prosbami nás prosíc, abychom jim tu milost učiniti ráčili, aby od nás ani budouciech potomkuov našich od víry té, kdež obyčej mají přijímati podobojí spůsobú tělo a krev pána Krista, utiskáni nebyli, a také abychom jim my ani budoucí potomci naši kněze strany římské dávati nerá- čili za faráře. Kdež my svrchupsaní Vilém z Pernšteina, Jan a Vojtěch vlastní bratří z Pern- šteina a synové svrchupsaného pána, slyšíc jejich slušnú žádost a jsúc k nim k týmž lidem našim milostí naší nakloněni, i také chtíce tomu, aby oni svrchupsaní lidé naši nynějšie neb budoucí při tom zůstati mohli, tak jakož navyklost mají přijímati tělo a krev pána Krista pod obojí spůsobou, bez překážky nás svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc, Jana a Vojtěcha vlastních bratří z Pernšteina, i budouciech potom- kuov našich, pánuov a držiteluov panstvie Plumlovského aneb toho města Prostějova, a od toho aby utiskáni nebyli na budoucí časy od nás i od budoucích potomkuov našich pánuov a držiteluov panstvie Plumlovského aneb toho města Prostějova, než při tom aby zachováni byli od nás i od budouciech potomkuov našich, tak jakož se nahoře píše, na budoucí časy beze všeho přerušení. Také toto jim svrchupsaným měščanóm našim Prostějovským z milosti naší činíme, že my svrchupsaní Vilém z Pernšteina, oc Jan a Vojtěch vlastní bratří z Pern- šteina a synové častopsaného pána, nemáme jim bez jich vuole k té faře Prostě- jovské žádného kněze římské strany dávati, kteříž přijímají pod jednou spůsobou tělo a krev Pána Krista, na budoucí časy. A jestliže by pak kdy přišlo, že by ten klášter, kdež nyní fara jest, v Prostějově prosouzen byl, takže by ten zákon, kterýž tu prvé byl, právem a spravedlivostí zase v to všel a v tom klášteře byl, tehda měščané naši Prostějovščí nynější neb budoucí budou moci sobě kostel ustaviti buď v městě neb před městem a jej za faru míti, a kněze v něm té strany, kterýž obyčej 17*

Strana 132
132 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina má přijímati tělo a krev pána Krista pod obojí spůsobou, míti mají na budoucí časy, bez překážky nás svrchupsaného Viléma z Pernšteina, Jana a Vojtěcha vlastních bratří z Pernšteina, i budoucích potomkuov našich, pánuov a držiteluov panstvie Plumlovského aneb toho města Prostějova. Než dokudž bychom kolvěk my svrchu- psaní páni neb budoucí potomci naši z toho kláštera právem a spravedlivostí vyve- deni nebyli, tehda oni svrchupsaní měščané naši Prostějovščí mají míti při té faře, kteráž nyní jest, kněze strany té, kterýž obyčej má přijímati tělo a krev pána Krista pod obojí spůsobou, a jiného žádného na budoucí časy, bez překážky nás svrchu- psaného Viléma z Pernšteina, Jana a Vojtěcha vlastních bratří z Pernšteina, i bu- doucích potomkuov našich, pánuov a držiteluov panstvie Plumlovského neb toho města Prostějova. Pakli bychom kdy my svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc, Jan a Vojtěch vlastní bratří z Pernšteina a synové častopsaného pána, neb potomci naši chtěli tu kdy kněze strany římské míti anebolito kněží, tehda budem to moci učiniti my neb budoucí potomci naši, však tak, abychom jemu tomu knězi aneb kněžím těm, kteréž bychom tu míti chtěli, kostel zvláštní ustavěli anebolito klášter v městě nebo před městem. A my svrchupsaný Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabstvie Moravského, Vojtěch z Pernšteina, vlastní bratří a synové svrchupsaného pána, slibujem jim svrchupsaným lidem našim Prostějovským sami za se i za erby a budoucí potomky naše, pány a držitele panstvie Plumlovského aneb toho města Prostějova, to všecko, což se v tomto listu píše, věrně a právě zdržeti a v celosti zachovati beze všeho přerušení, na budoucí časy. Tomu na svědomí své vlastní pečeti dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pernšteině v neděli před sv. Vavřincem, léta božieho tisícého pětistého desátého. Tři visuté pečeti jsou úplně zachované. 917. (r.) List správní od Václava Bílovského z Bohuslavic, jímž prodává dvuor svuoj v Bílovicích Matějovi Rauskovi z Prostějova. V Prostějově 1510, 8. srpna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 293b; arch. m. Brn. f. 124. Já Václav Bílovský z Bohuslavic i s svými erby, první jistec a správce dole- psaných věcí, vyznávám . . . že s dobrým rozmyslem a přátel svých radou prodal sem a mocí listu tohoto prodávám své vlastní zboží a dědictví a žádnému nezá- vadné, dvuor svuoj vlastní ve vsi v Bílovicích, což sem tu měl dílu svého a držel, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, pastvištěmi, s chrastinami, s sady, s vodami tekutými i netekutými, s potoky, s rybníky, s rybniščemi, s haltýři i s ji- ným se vším příslušenstvím a panstvím, což k tomu dvoru příslušelo a přísluší od

Strana 133
z roku 1510. 133 starodávna, s mezemi, ... ku pravému dědictví opatrnému Matějovi Rauskovi z Pro- stějova a Barboře ženě jeho vlastní a dětuom jejich i budoucím potomkóm, a k jich věrným rukám urozenému vládyce panu Janovi z Čertoraj a na Dědkovicích, a Vá- clavovi bratru vlastnímu svrchupsaného Matěje Rauska, za čtyři sta zlatých, po třidcíti groších širokých za zlatý počítajíce, anebo peněz za tu sumu obecně berných, sedm peněz za groš počítajíce, kteréž sem již hotové a zaplacené úplně a docela od již psaných kupiteluov vzal. A protož já svrchupsaný Václav i s svými erby, první jistec a správce na- hoře i dole psaných věcí, a my Havel Chudobín z Bořic na Krakovci, Mikuláš z Vra- hovic na Drahanovicích, Jan a Aleš bratří z Švabenic na Laškově, Tomáš a Prokop bratří [. ..], rukojmie a spravedliví spoluslibce [s] svrchupsaným Václavem a zaň i za jeho erby všickni vespolek slibujem . . . to jisté zboží svrchupsané na prvním sněmu panském . . . aneb konečně na druhém, když dcky zemské v Olomúci ote- vříny budú, čisté a svobodné v dsky zemské vložiti ... a po dskách vložení to zboží svrchupsané zfa] plná tři léta pořád zběhlá spravovati a osvobozovati od každého živého člověka. Zvláště také slibujem kupiteluom našim napřed psaným za ssutí, tak aby kupitelé naši vždy při tom zboží a dědictvie zůstali beze všeho zmatku. A pakli bychom toho čeho, což se svrchu i dole píše, na všem nebo na díle neučinili.. oby- čejné [ležení do města Prostějova. Tomu všemu na potvrzení a pro lepší jistoty pevnost a svědomí my všickni jistec a rukojmie nahoře psaní pečeti naše vlastní s jistým naším vědomím dobrovolně přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Prostějově ten čtvrtek před s. Vavřincem mučedlníkem božím, léta po nar. S. b. tisícího pětistého desátého počítajíce léta. Výtah AČ. VI. 544 č. 388. 918. Vilím z Pernšteina dává těm, kdož stavěti budou v Přerově pod kopcem, svobodnou lhotu na deset let. Na Pardubicích 1510, 10. srpna. — Arch. zem. v Brně Pam. kn. Tovačovská f. 194 b. Vilém z Pernšteina . . . že sme dali a mocí tohoto listu dáváme lidem svým v Přerově, těm, kteří se stavějí aneb stavěti budú pod kopcem od mlejna až do našeho dvoru, a i těm, kteří mají postavené a druhé na svém stavěti budou, lhůty let deset, a ti aby ve všem pokoji zachováni byli v těch letech. A po vyjití lhoty povinni budou vydávati platu každého IIII g. alb. starším dolejším. A ti všickni právo budou míti vařiti pivo sobě i s čeledí svou, kromě šenkování. A také právo plné budou míti s kopeckejmi, aby týchž svobod užívali, jako kopecští, všech robot prázdni byli, kromě k mlejnu, když by kopecští šli na robotu, tito také. A k tomu jednomu každému z těch dali sme zahradu z gruntuo našich, aby tím lépe seděti

Strana 134
134 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina mohli. A při tom jich slibujem zanechati. Tomu na svědomí pečet naši kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v sobotu na svatého Vavřince, léta od nar. S. b. tisícího pětistého desátého oc. Viz listiny ddo. 1487, 23. října a 1489, 22. dubna v AČ. XVI. str. 316 č. 371, str. 330 č. 395. 919. (X.) List správní na Popůvky od kněze Stanislava biskupa Olomúckého panu Vilémovi z Pernšteina ac. V Brně 1510, 17. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 172b; arch. m. Brn. f. 101b—102. My Stanislav z boží milosti biskup Olomúcký, a my kněz Václav děkan i všecka kapitola kostela s. Maurice v Kroměříži vyznáváme ... že s dobrým roz- myslem a s našiem jistým vědomím a jednostajnú vůlí dobrovolně prodali sme ves naši Popůvky, ležící blíž Přerova, a [v] Vinařiech jednoho člověka, s lidmi, s platy, s rolí oranú i neoranú, s lukami a pastvami, s pastvištěmi a lesy, háji, s chrastmi, s lovy, s hony, s mezemi, s hranicemi, se všelijakými poplatky, požitky a užitky, s vodami tekutými i netekutými, s poplatky, s jezery, se všem [sic] plným panstvím a přieslušenstvím, jakož ta ves Popuovky i s tím člověkem v Vinařích se všem, co k němu od starodávna příslušelo a příslušie a v svých mezích záleží a vymezeno jest, .. . ku pravému dědictví svobodné a nezávadné urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, a erbóm jeho i tomu každému, ktož by tento list měl s jejich dobrú a svobodnú volí, aby též právo měl k těm ke všem věcem v tomto listu psaným, jako oni sami kupitelé naši, za puol páta sta zlatých dobrých uherských, váhy i mince spravedlivých, kteréž jsme již od nich úplně hotové a úplna zaplacené vzali. A protož my Stanislav biskup, kněz Vácslav děkan i všecka kapitola svrchu- psaní, první jistci a správce, a my Jan z Lomnice a na Mezříčí, hajtman markrab- ství Moravského, Albrecht ze Štermberka a z Lúkova, Petr Greyznykar z Greyzn- perku, hofrychtéř dvoru kněze biskupa JMti, Hynek z Kunčic a na Těšicích, Bernart Rychvaldský z Kateřinic, Martin Plzák z Křimic, rukojmie a správce a spravedliví spoluslibce nahoře i dolepsaných věcí, slibujem všickni vespolek, to jisté zboží svrchupsané se vším jeho příslušenstvím, když najprv dcky zemské v Olomúci ote- vříny budou, na prvním sněmu neb konečně na druhém ve dcky zemské vložiti .., a po dskách vložení za plná tři léta slibujem spravovati a osvobozovati od každého člověka; a zvlášče jim slibujem i ssutí, aby oni kupitelé naši svrchupsaní vdy při tom zboží beze všech zmatkuov zůstali. Pakli bychom toho všeho neučinili .. . obyčejné ležení do města Olomúce .. . Tomu všemu na pevnost a zdržení my Stanislav biskup Olomúcký, a kněz Václav děkan i všecka kapitola kostela s. Mauricí v Kroměříži, a my rukoj- mie svrchupsaní pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím k tomuto listu přivěsiti

Strana 135
z roku 1510. 135 jsme dali. Jenž jest dán a psán v Brně v úterý na den s. Lamperta, léta od nar. S. b. tisícého pětistého desátého počítajíce. Přiložen vklad téhož zboží ve dsky zemské. — Výtah AČ. VI. 544 č. 389. 920. Dobrá vuole od purgmistra a rady města Třebíče panu Vilémovi z Pernšteina a panu Janovi a panu Vojtěchovi bratřím z Pernšteina oc [na list kněze Trojana opata i všeho konventu kláštera Třebíckého na 80 � gr. č.]. Na Třebíči 1510, 25. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 405; arch. mus. Brn. f. 135. My purgmistr a rada města Třebíče, nynější i budoucí, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtouc slyšeti budou: Jakož jmáme list na pergameně na velebného kněze Trojana a opata i všeho konventu kláštera Třebíckého, kterýžto list svědčí nám na vosmdesát kop grošuov českých jistiny a na úroky, kteříž jsú nám zadržáni byli od zkažení města našeho Třebíče, totiž od XLti let a dvú let, až do tohoto času, kdež pak ta jistina svrchupsaná i s úroky nám zadržalými od urozených pánů pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, naj- vyššího hofmistra království Českého, a pana Jana z Pernšteina, najvyššího komor- níka margrabství Moravského, pana Vojtěcha z Pernšteina, pánů našich milostivých, jest nám zpravena a úplně docela zaplacena; a v témž listu též stojí, kdož by ten list měl s dobrú volí nás svrchupsaných purgmistra a rady města svrchupsané, že též právo k tomu ke všemu míti má, což se v tomto listu píše, jako my s svrchu psaní purgmistr a rada města svrchu psaného. A protož my již častokrát psaný purgmistr a rada nynější i budúcí tímto listem na těch LXXX IP grošův jistiny a na úroky nám do toho času již spravený dáváme dobrú vuoli a svobodnú, sami od sebe i budúcích potomkuov svých, svrchu- psaným pánuom panu Vilémovi, panu Janovi, panu Vojtěchovi z Pernšteina i jich erbuom, pánuom našim milostivým, tak aby svrchupsaní páni k tomu ke všemu též plné právo i tuž plnú moc jměli, což se v tomto listu píše, jako my sami svrchu- psaný puorgmistr a radda města svrchupsaného, beze všeho umenšení. Tomu na zdržení svú městskú pečet dali sme přivěsiti; a pro lepší jistotu na svědomí připrosili jsme urozených pánuov, pana Zdenka a pana Jana bratří z Waldšteina a na Brtnici, a urozených vládyk pana Jana Březnického z Náchoda a z Březníka, pana Jana Kobíka z Opatova, pana Jana Hostakovského z Arklebic, pana Zdenka z Kamberka, že jsú pečeti své podle naší přitisknúti k tomuto listu dali, sobě a erbuom svým bez škody. Jenž jest dán a psán v Třebíči léta od nar. S. b. tisícího pětistého desátého počítajíc, v středu před s. Václavem.

Strana 136
136 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 921. Vilém z Pernšteina zakládá špitál pro 5 lidí na předměstí Pardubickém. Na Pardubicích 1510, 28. září. — Orig. perg. mus. m. Pardubic. My Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, známo čínime ... že jakož sme udělali špitál nový v předměstí u Pardubic, v kte- rémžto špitáli pět chudých ustavičně chováno býti má na budoucí časy z panstvie našich, kteréž nyní držíme neb potom bychom drželi, ač by nám toho pán Buch příti ráčil; k kterémužto špitáli a na ty chudé ukázali jsme pětmecítma kop míš. platu každý rok, kterýchžto pětmecítma kop má na budoucí časy vydáváno býti k tomu špitáli, polovici hned na sv. Havla najprv přieščího má se počíti dávati, a polovici na sv. Jiří hned potom příščího, a tak vdy [sic] každý rok k tomu špi- táli těch pětmecítma kop míš. vydáváno býti má na budoucie časy. Jakož pak kšafty, kteréž sme učinili, ač by na nás pán Buoh smrt dopustiti ráčil, kterýž jeden v Praze na rathúze a druhý v Brně též na rathúze leží v jedna slova, těmi se spraviti bude moci, odkud ty peníze svrchupsané k tomu špitáli dávány býti mají. Než my svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc, pokudž nám pán Buoh zdraví popřeje, sami je rozkážem spravovati; než po smrti našie odkud dávány budou míti býti, kšaftem se budou moci zpraviti. A protož my svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc, na tento čas ten svrchu- psaný špitál poručili sme a poroučíme k opatrovſání] purgmistru a konšelóm města našeho Pardubic, aby oni jej opatrovali a péči o něm měli a jej dostatečně zpravo- vali, přihlédajíce každý den, aby se chudým tak potřeba daala, jaká na to sluší, a hned to mezi sebou aby zřídili, jak má k tomu přihlédáno býti, a kto je má opa- trovati. Pakli by jakéžkolvěk obmeškání purkmistrem a konšely přišlo, tehdá pán neb úředník na páně [místě], kterýž jest neb potom by byl, má toho neobmešká- vati a k tomu sám také přihlédnúti, úředníkóm jiným rozkázati; a jestliže by znal, že by purgmistrem a konšely co sešlo, bez milosti vedle provinění aby trestáni byli. Též purgmistr a konšelé mají hned jednoho zednati, kterýžby také jeden z nich byl, aby tu při nich byl a co by jim třeba bylo, aby je opatroval. Pakli by to ne- mohlo býti, má jiného zednati, by měl šestý býti, kterýž by je opatroval dosta- tečně. Což se chleba a piva do toho špitále dotýče, to s hůry nyní i na budoucí časy dáváno jim býti má, na každého chudé]ho k obědu dva pecénky chleba, a k ve- čeři tolikéž, a konev piva mírná, kteráž již udělána jest. A purgmistr a konšelé Pardubščí ty peníze, kteréž k tomu špitáli dávány budou od nás, k sobě přijímati mají, i jiné peníze, kteréž by chudým dávány byly od kohožkolvěk. A vdycky od sv. Havla počnúc v roce počet činiti mají úředníkóm Pardubským, jak jsou ten rok

Strana 137
z roku 1510. 137 ten špitál řídili, a co jsou na chudé ten rok naložili, aneb co sou jim dobrého zří- dili ten rok svú opatrností. A tento list má trvati a toto zřízení dotud, dokudž by to od nás neb od budouciech potomkuov našich, pánuov a držiteluov Pardubských, jinak změněno ne- bylo; však tak sobě to pozůstavujem, abychom my svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc neb potomci naši toho vuoli měli změniti neb učiniti s tím, jakž by se nám kolvěk zdálo a líbilo, jakož o tom o všem v kšaftu našem šíř napsáno stojí; pak již jakž bychom to kolvěk jinak zřídili, proto těm chudým v tom špitáli nemá na ničem umenšováno býti, a ten špitál tak má při tom státi a zůstati, pokudž pán Buoh bude ráčiti. Což se pak toho kostelíka dotýče, kterýž jest udělán tu u špitále pro po- hřeb jejich, ten také opatrovati mají, a kdež jest co potřebí v něm opraviti neb co dodělati, to aby opravili, a pohřeb, kde se klásti mají, aby sobě zpuosobili a udě- lali; a již tu k tomu kostelíku aby o pohřeb hleděli z města i z předměstí, kteráž jsou nyní okolo města aneb potom budou, a jinam nikam. A také toho pilnost aby měli, aby kněz tu časem sluhoval, pomnějíc na to, že tu jejich těla mrtvá ležeti mají. Tomu na potvrzení a lepší zdržení my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, svú vlastní pečeť dali sme při- věsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubiciech v sobotu na den sv. Vá- clava dědice Českého, léta božieho tisícého pětistého desátého. Listina pergamenová s visutou pečetí zachovalou. 922. Při sněmu konaném na hradě Pražském 1510 při svatém Havle (16. října) byl vedle jiných poslem z celého sněmu ke dskám zemským vyslaným Vilém z Pernšteina. Memorabil. v arch. města Kutné Hory. 923. (t.) Smlúva mezi panem Janem z Lomnice, hajtmanem markrabství Moravského, panem Janem z Pernšteina najvyšším komorníkem markrabstvie Moravského, o frejmark rybníkem Stržinským od zboží Třebíckého na rybník Rudikovský, kterýž slove na Březině, od zboží Mezříckého. Na Mezříči 1510, 2. list. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 403; arch. mus. Brn. f. 134 a 282. L. P. tisícího pětistého desátého, tu sobotu po Všech svatých, stala se jest smlúva dobrovolná a celý a dokonalý frejmark, na povolení najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého oc krále a margrabie Moravského, mezi námi Janem z Lompnice a na Mezříčí, hajtmanem margrabství Moravského, s jedné, a Janem z Pernšteina, najvyšším komorníkem téhož margrabství Morav- ského, s strany druhé, a to taková, že rybník Stržinský*) od zboží Třebíckého já Archiv Český XVII. 18

Strana 138
138 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina svrchu psaný Jan z Pernšteina, kerýž leží na gruntích Nětinských, dávám nahoře- psanému panu Janovi z Lompnice, erbóm i potomkóm jeho k dědictví a k požívaní na budoucí časy. Také na tý hrázi aby mohl vodu hnáti s toho rybníka Stržinského na rybník Nětinský tou strouhou, kteráž jest v kruntech Nětinských, jakož ta strúha vymezena jest šesti loket plátenních šíří, kterúžto struhú voda jíti má bez překážky svrchupsaného pana Jana z Pernšteina, erbuov jeho i všech potomkuov, držiteluov panství Třebíckého, do rybníka Nětínského; a byla-li by potřeba od tej struhy brázdu hnáti přes ty lúky Nětinské, aby voda mohla jíti bez překážky na rybník Nětínský, to bude moci učiniti již psaný pan Jan z Lompnice, erbové i potomci jeho. Také byla-li by potřeba zemi bráti k tomu rybníku Stržinskému k opravě z tej hrázi, bude se moci země bráti tu pod hrází, pokudž zamezeno jest. Také nahoře psaný pan Jan z Lompnice má most kamenný udělati dvanásti loket zšíří před tú struhú, kteráž udělána jest, a to svým nákladem. Také v rybníku Stržinském nelmá [sic bráněno býti lidem Nětinským dobytkuov napájeti i prochlázeti. Za kterýžto rybník Stržinský a struhu nahoře jmenovanú já Jan z Lompnice oddal sem a oddávám rybník svuoj dědičný v gruntích Rudvikovských, kterýž slove na Březině, od zboží Mezříckého nahoře psanému panu Janovi z Pernšteina, erbóm jeho, potomkóm i budoucím držitelóm panství Třebíckého; kteréhožto rybníka budú moci užívati k svému užitku na tu hráz a na ten splav, který od starodávna udělán jest; a také byla-li by potřeba kdy zemi bráti k opravě k tej hrázi toho rybníka na Březině, bude moci brána býti u konce hráze, pokudž zamezeno jest. A za tu struhu, keráž v kruntích Nětinských jest, oddal jest častopsaný pan Jan z Lompnice lidem Nětinským pastviště, keréž jde vedle rybníka Nětinského až k hrázi, keráž mezi rybníkem Nětinským a Lavickým až po tu strúhu, keráž jde z Nětinského rybníka až do Lavického, a potom od tej hrázičky až k silnici, jakož vymezeno jest, a tú cestú silnicí až pod rybník Nětinský k stráni doluov, pokudž zamezeno jest, až po potok hraničný. Také přes to pastviště již psaný pan Jan z Lompnice, erbové i budoucí potomci jeho budú moci jeti k rybníkóm Nětinskému a Stržinskému bez překážky, sobě přivésti i odvésti, pokudž by jim potřebí bylo. A k této smlúvě na svědomí a zdržení my nahoře psaný Jan z Lompnice a Jan z Pernšteina naše vlastní pečeti s naším jistým vědomím přivěsiti kázali sme. A pro širší vědomost připrosili sme urozených vládyk pana Jana Plzáka ze Zdenína a na [Ra]dkově, pana Jiříka z Jesenice a pana Jana Kobíka z Opatova, že jsú k této smlúvě pečeti své vedle našich přivěsili sobě i svým erbuom bez škody. Actum Mezerzicz anno et die ut supra. *) Codex Pernsteinský chovaný v archivu m. Brna má na fol. 282: Trzstinský.

Strana 139
z roku 1510. 139 924. Usnešení všech tří stavův kraje Hradeckého na sjezdu krajském v Hradci Králové. V Hradci Králové 1510, 12. pros. — Souč. opis arch. Třeb. Hist. č. 3552. Letha patnáctistého desátého, ve čtvrtek před svatú Lucií byl jest sjezd po- ložen v Hradci všeho kraje Hradeckého pro dobré obecné téhož kraje, aby ten kraj mohl od zločincuov i jiných zlých lidí upokojen býti. Na kterémžto sjezdu ráčil jest svú osobú býti urozený pán, pan Vilhem z Pernšteina na Helffenšteině, najvyšší hoffmistr království Českého, i jiní páni páni, rytieřstvo, páni Hradečtí i po- slové jiní z měst. Na kterémžto sjezdu toto jest sjednáno a na konečném zuostáno: Najprvé, aby každý pán, rytieřský člověk i město zřídil na svých gruntích o povalečích, rajthařích, zlodějích i povalečích, aby přechováváni nebyli, tak jakož zřiezenie zemské ukazuje; a to hned od dnešnieho dne aby opatřili jeden každý. Druhé, kohožbykoli páni hajtmané kraje Hradeckého obeslali, buď pána, ry- tieřského člověka neb město, a počet koní a pěších na koho co položili podle slu- šnosti: že každý beze vší odpovědi i výmluvy má se v tom tak zachovati a poslati, což naň uloženo bude. A pakliby hajtmané svými osobami táhli, aneb jeden z nich a kohožbykoli obeslali k tažení s nimi neb s ním, má beze vší odpornosti táhnúti, a domuov se nenavracovati bez vuole hajtmanuov, než na místo dotáhnúti. A jestli- žeby kdo honě na místo nedohonil a domuov se vrátil, a bylo naň to uznáno, má se k takovému jmieno býti podle zřiezenie zemského, tak že to má na najvyššieho pana purkrabí Pražského vzneseno býti. A pan purgkrabie najvyšší má jej obeslati a dvě neděle napřed věděti dáti. A když stane, má vedle viny své súzen býti. Třetí, na tom sú se svolili, kohožbykoli z pánuov, rytieřstva neb z měst páni hajtmané obeslali, aby lidi své neb zločince postavili, že to každý má a po- vinen bude učiniti. Čtvrté, ktožbykoli, od pánuov hajtmanuov obeslán jsa, nestál, má to býti najvyššiemu panu purkrabí oznámeno. A pan purkrabie má jej obeslati, aby před ním stál. A když stane, má jej ctí a věrou zavázati, aby před pány a vládykami v zemském soudu stál. A več to páni obrátí, to při Jich Milosti bude. Páté: Jestližeby byl který pán, rytieřský člověk neb město od pánuov hajt- manuov obeslán, aby člověka svého před nimi postavil, má jej postaviti. I o slu- žebníka též, jestližeby se seznal, že jest jeho služebník, má jej postaviti, když by obeslán byl. A jestližeby toho člověka neb služebníka beze lsti míti nemohl, jsa obe- slán, to se přepúští k jeho dobré pověsti, že jest ho na ten čas mieti nemohl; to jemu ke škodě býti nemá. Pakliby potom, moha jej jíti, i nejal, má o to k němu hleděno býti, což by té škody bylo, aby jí napravil, kterémuž by ten člověk neb 18*

Strana 140
140 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina služebník učinil. Pakliby v tom ujití téhož člověka neb služebníka kto jiný jieti mohl, že to každý muož učiniti. Šesté: Což se poprav neb zločincuov dotýče, o tom jest takto zřiezeno: že to má na najvyššieho pana purkrabí Pražského vzneseno býti, aby to ráčil z komory královské neb z duochoduov Jeho Milosti opatřiti, aby odtud od popravy zločincuov placeno bylo. A to placení od zločincuov má býti, kteříž by od pánuov hajtmanuov zdviháni byli. Ale ktož by k popravě dal zločince a práva k němu žádal, ten od něho má sám zaplatiti. A pakli by kto pro zemskú obranu zločince vzal, a byl k po- pravě dán, že má od něho také z královských duochoduov zaplaceno býti. Také jest na tom zuostáno, což se zámkuov krále JMti dotýče, jakožto Po- děbrad, Kolína, Hradiška: když by od pánuov hajtmanuov úředníci těch zámkuov obesláni byli, buď sami táhnúti neb lidi poslati, mají se v tom též zachovati jako jiní krajané. A to jim má najvyšší pan purkrabie Pražský rozkázati, poněvadž on nynie královské zámky a duochody řídí a spravuje. Protož toto naše sjednánie a svolenie zemskému zřiezení k žádné újmě býti nemá, ale zřiezenie zemské v své mocnosti nepohnutelně zuostati má. 925. Zdeněk Kostka z Postupic potvrzuje městu Litomyšli svobody a práva a přidává jim některé milosti. Na Litomyšli 1510, 26. pros. — Opis pozd. arch. kníž. v Roudnici P. 15/50. Zdeněk Kostka z Postupic a na Litomyšli tímto listem všem vuobec, nyněj- ším i budoucím, známo činím: Jakož častokráte pilnými a žádostivými prozbami jsa napomenut a prošen od opatrných mužův, purgkmistra a konšel i vší obce Dolejšího i Hořejšího města mého Litomyšle, věrných mých milých, abych jim z milosti práva, zápisy, vejsady, nadání a obdarování, kteráž od nejjasnějších císařuov a králův Če- ských, od důstojných biskupuov Litomyšlských i od pánův a předkův mých, drži- teluov panství Litomyšlského, mají a užívají, potvrdil: já znaje ustavičnú víru jich s poddanou povolností, kterouž k předkům mým měli, činili a zachovávali, i mně činili, činí a činiti nepřestávají, k častým jich prozbám jsa milostí svou nakloněn a chtě tomu, aby svrchujmenované město mé Litomyšl za dnův panování mého a mých dědicuov raději rozmnožení a zlepšení přijalo, nežli by jakým soužením proti svým vejsadám a svobodám menšiti a snížiti se mělo, napřed z milosti své. kterouž k nim mám, a z dobrým rozmyslem i s radou pánův a přátel mých do- brých milých všecka práva, zápisy, vejsady, nadání a obdarování, na ně potvrzení a dobré obyčeje, kteréž od starodávna měli, zachovávali a užívali jsou, oblibuji, schvaluji, upevňuji a mocí listu tohoto potvrzuji, tak aby oni i jich budoucí jimi

Strana 141
z roku 1511. 141 se řídili, spravovali a jich užívali a při nich ode mne, dědicův a budoucích mých, držitelův panství Litomyšlského, zachováni byli bez překážky nyní i na časy budoucí. Při tom svrchupsaným purgkmistru, konšeluom a vší obci Dolejšího i Hořej- šího města mého Litomyšle, nynějším i budoucím, zvláště tyto dolepsané věci a arti- kule z milosti své a pro rozmnožení a dobré užitečné nadepsaného města mého při- dal sem a mocí listu tohoto jim dávám, zapisuji a osvobozuji od sebe i od dědicův mých a potomních pánuov, držiteluov panství Litomyšlského: Najprve jakož Beneš s Lánův nebožtík od své role dal jest k obci Litomyšlské čtyry pruty rolí příležící nad cestou Kornickou, že já z těch čtyr prutův role úrok i s robotami sem jim od sebe i od dědicuov i potomkův svých dal a odpustil. Item lázni příležící u České brány, tu sem jim také dal mocně, i s tím měštištěm, aby ji k obci užívali a sobě k užitku přivedli, jakž nejlépe moci a rozuměti budou, bez překážky a placení s ní mně, dědicuom mým i potomním pánům, držitelům Litomyšlským. Item louku, kteráž lidem jich z Sloupnice oddána jest u Heřmanic příležící, a to za grunty jejich, po kte- rýchž struha na rybník Heřmanský udělána jest, a hať a role u Budislavě, ješto slove Záskalí, kterou sem jim také oddal za to, že sem jim rybníkem Posekancem některé grunty jich zatopil; tu louku i také tu hať a roli svrchu jmenovanou jim zapisuji, ujišťuji a osvobozuji, i s jinými svrchudotčenými artikulemi (sic), tak aby oni to drželi a užívali jako svého vlastního, bez všelijakého mého, dědicův a po- tomkův mých, držitelův panství Litomyšlského, naříkání a překážky. Na potvrzení a zdržení všech věcí svrchupsaných já napředpsaný Zdeněk pečet mú vlastní s mým jistým vědomím rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu. A pro širší svědomí prosil sem urozených pánův, pana Albrechta z Chlumu a na Košmberce, pana Buriana Špetle z Janovic, a urozených vládyk Bernarta z Přibe- slavic a Jana mladšího ze Vchynic, že jsou pečeti své podle mé na svědomí k tomuto listu přitiskli, sobě a svým budoucím beze škody. Jenž psán a dán na Lithomyšli ve čtvrtek den svatého Štěpána mučedlníka božího, léta Páně tisícího pětistého de- sátého pořád běžícího. 926. (z.) List správní od Viléma z Vickova na dvůr [v] Vládyčím Oujezdě panu Vilémovi z Pernštejna. Na Přerově 1511, 20. května. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 173 b; arch. m. Brn. f. 102b-103. Já Vilém z Vickova a s Prusinovic i s svými erby vyznávám ... že s do- brým rozmyslem a přátel svých radú prodal sem a mocí listu tohoto prodávám od sebe a od erbóv svých dvůr svój vlastní dědičný, ležící v Vládyčím Újezdě, kterýžto dvůr slove Mikulovský, ku pravému dědicstvie, jmění a držení, svobodný a žádnému nezávadný, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s lesy, s chrastinami, s rybnieštěmi, s řekami, s mezemi, s hranicemi i se všiem jeho příslušenstvím,..

Strana 142
142 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina to všecko mocně prodávám a prodal sem urozenému pánu panu Vilémovi z Pern- šteina na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, a jeho erbóm i tomu každému, ktož by již s psaných kupiteluov mých tento list s dobrú a svo- bodnú vůlí měl, za třitceti a osm kop grošuov a za šestnácte grošuov alb., za každú kopu počítajíc šedesáte grošuov bílých, kteréž sem od nich hotové a úplně a docela zaplacené vzal. A proto já svrchupsaný Vilém z Vickova, jistec a správcí věcí v tomto listu psaných, a my Arkleb z Vickova a na Prusinovicích, Jan Karas z Dolebenky a na Čechách, Přemek z Vickova, Jan Štern z Štatumburka, Mikuláš a Filip bratří z Vickova, rukojmie a správce spravedliví nahoře i dole psaných věcí, s ním svrchu- psaným Vilémem a zaň slibujeme ... svrchupsaným kupitelóm našim ten dvuor se všiem jeho příslušenstviem, když najprv dcky zemský otevřeny v Olomúci budú, na prvniem sněmu ... ve dcky zemské vložiti, a po dckách vložení za plná tři léta spravovati a osvobozovati od každého člověka světského i duchovnieho ... a zvláště jim slibujem i zapsati [čti: za ssutí], aby oni kupitelé naši svrchupsaní vdy při tom dvoře be[z] zmatku zůstali. Pakli bychom toho všeho neučinili... obyčejné ležení do města Olomúce ... Tomu na svědomí a jisté zdržení já svrchupsaný jistec i my ruokojmie, nahořepsaných věcí správce, pečeti naše vlastní k tomuto listu přievěsiti sme dali. Jenž jest dán a psán na Přerově v úterý před svatým Urbanem léta Páně tisiecého pětistého jedenáctého čtouce. Výtah AČ. VI. 544 č. 390. — Vepsáno do desk Olom. č. 17 f. 16 dne 24. června 1511. 927. Sněm 1. 1511 v středu po sv. Janě v Olomouci držán byl za přítomnosti Vilíma z Pernšteina, od krále Vladislava s plnou mocí na týž sněm vyslaného. Dat. 1511, 25. června. AČ. X. 341. 928. Vilím z Pernšteina postupuje obci Ejvani za roční plat dvůr svůj v Ejvani. Na Tovačově 1511, 12. července. — Arch. zem. v Brně, pam. kn. Tovačovská f. 91. Já Vilém z Pernšteina .. ., že znamenavše chudobu a obtížnost lidí svých Ejvanských, věrnejch našich milejch, tuto sme s nimi milost učinili a tímto listem činíme, aby tím lépe a dostatečněji pod námi seděti mohli, smlouvu takovou s nimi učinili sme o dvuor náš, kterýž při té vsi máme, a o louku na blatě proti dvoru: že nám mají na každý rok z toho dvoru čtrnácte kop groší českých dávati a pla- titi na časy rozdílné, o vánocích sedm kop grošuov českých a v středopostí sedm kop grošnov českých; a z té louky, kteráž jest v olší nade vsí, kterouž sou za dvadceti osm hřiven koupili, mají dávati ročního platu dvadceti a dva groše, a to

Strana 143
z roku 1511. 143 rozdílně, o vánocích jedenácte grošuov českých a v středopostí jedenácte grošuov českých. Také z robot dvořských je vynímáme a prázdna i ovšem činíme, z těch, kteréž sou k tomu dvoru, že více jich nebudou povinni činiti ke dvoru mně aniž potomkóm mejm. A hlásky jakož sou na zámku Tovačově činili a hlásali, za ty mně i erbóm mejm mají na každý rok šest kop grošuo dávati, a již toho prázdni bejti. Než na tom dvoře v Ejvani mně a budoucím potomkóm mají tři člověky osaditi, na kteréžto uvedou-li jakej plat, ten sobě obec vsi Ejvaně na pomoc bráti má. Než ti lidé na těch purgkrechtích již osazení mají toho za pána míti, kterýž by ves Ejvaň v držení měl, a ve vší poddanosti kromě platuo proti němu se zachovati mají. Také jestliže by berně královská kdy přišla na zemi, že ti lidé svrchupsaní povinni nejsou a na budoucí časy nebudou z toho dvoru berně platiti nižádnému ani dávati. A od nás i od budoucích potomkuo našich při tom platu, kterýž z toho dvoru dávají, za- chováni býti mají na budoucí časy beze vší překážky. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svou vlastní pečet dal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Tovačově tu sobotu před svatou pannou Markytou léta božího tisícího pětistého jedenáctého oc. 929. Vilím z Pernšteina dává obci Oplocanské právo vaření piva, a osvobozuje ji od některých břemen. Na Tovačově 1511, 15. července. — Arch. zem. v Brně, Pam. kn. Tovač. ƒ. 84 b. Oplockých obdarování na vaření piva, tím spůsobem na pastvu žaludní protiv ouplatku slepic a ovsa. Vilím z Pernšteina . . ., že jsou před nás předstoupili lidé naši Oplocští, věrní naši milí, snažnejmi prozbami nás prosíc, abychom jim tu milost učiniti ráčili, aby sobě piva doma vařiti mohli. Kdež my svrchupsanej Vilím z Pernšteina zhlédše na jich pilné a snažné prozby, tu milost sme jim učiniti ráčili a tímto listem činíme, aby oni svrchupsaní lidé naši sobě pivo doma vařiti mohli třikrát do roka, kdož by vařiti chtěl k svému požitku; totiž při svatém Jiří jednou vářku aby učinili, a ta vářka aby mezi nimi obešla ve třech nedělích, a víc žádnej aby nevařil, a také žádnej větší vářky aby neučinil, než po šesti měřičkách; druhou vářku aby učinili o svatém Janě, a třetí vářku o svatém Václavě, a ty obě vářky aby mezi nimi ob- cházely ve třech nedělích, tak jakž se svrchu píše. Však tak, když by kolivěk na ty časy svrchupsané vařiti chtěli, tehda prvé mají to na ouředníka Tovačovského nynějšího neb potomního znésti, a ouředník nynější neb potomní aby to opatřil, aby žádnej víc nevařil než tak, jakž se svrchu píše. Pakli by kdo jinak v tom postižen byl, ten bez milosti nám neb budoucím potomkóm našim kopu grošuov českých aby propadl. A také žádnej jeden od druhého aby žádné várky skupovati nemohl,

Strana 144
144 než kdož by sám vařiti chtěl, k svému oužitku, to bude moci učiniti tak na ten spuosob, jakž se svrchu píše. Pakli by kdo skoupil vářku, jeden od druhého, a bylo by to naň usvědčeno a dovedeno, též aby nám i budoucím potomkóm našim bez milosti kopu grošno českých propadl. Což se kur pastevních a ovsa pastevního dotejče, kterýž prvé na Tovačov dávali, ten jim také já svrchupsanej Vilím z Pernšteina odpustil sem a odpouštím, takže nejsou povinni a nebudou žádnému na budoucí časy těch kur pastevních ani ovsa pastevního dávati; než když by na lesích pastva byla, tehdy ten plat, kterýž od starodávna dávali, předse dávati budou nám i budoucím potomkóm našim; a když by pastva byla, aby tak pásli, jakž sou od starodávna pásali, bez překážky naší i budoucích potomkuo našich, pánuo a držiteluo Tovačovských na budoucí časy. Což se drev dubečních dotejče, kteréž sou k zámku našemu Tovačovu vozí- vali, z toho je svrchupsané lidi naše Oplotský taky propouštíme a prázdna činíme nyní i na budoucí časy, tak že nám i budoucím potomkóm našim nejsou a nebudou povinni těch drev dubečních voziti k zámku Tovačovu na budoucí časy. Než což se platu dubečního dotejče, ten nám i našim budoucím potomkóm předce tak dávati mají, jakž sou prvé dávali, beze vší odpornosti. Což se chmele dotejče, kterej sou prv dávali k zámku Tovačovu, ten jsme jim také propustili a propouštíme tímto listem, takže jeho povinni dávati nebudou nám ani budoucím potomkóm našim, pánuom a držitelóm Tovačovským na budoucí časy. Toho všeho pro lepší jistotu my svrchupsanej Vilím z Pernšteina na Helfen- šteině, nejvyžší hofmistr království Českého, svou vlastní pečet dal jsem přitisknouti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Tovačově ten outerý na den Rozeslání apo- štoluov božích, léta božího tisíciho pětistého jedenáctého. C. XXII. Listinář pana Viléma z Perušteina 930. Vilím z Pernšteina k žádosti Nosislavských vzdává se odúmrtí po tamějších kněžích. V Prostějově 1511, 25. července. — Arch. zem. v Brně, pam. kn. Nosislavská f. B. 23. My Vilém z Pernšteina . . . že sou předstoupili před nás opatrní rychtář, konšelé i všecka obec městečka Nosislavě, věrní naši milí, předkládajíc nám svú velikú obtížnost, že kněží mívati nemohou, pakli který jest u nich, trvati nechtí, že sobě to nejvíc obtížují, že statků svých porúčeti nemohou při smrti, komužby chtěli; při tom nás snažnou a pokornou prosbou prosíce, v tom jim milost abychom učinili a ty odúmrti, kterýž na nás spravedlivě spadaly, pominúti ráčili. Kdež k jich takové snažné prosbě milostivě súce náchylni, a v tom pro jich lepší dobré chtíc také, aby služba boží se dostatečně díti mohla, takovúto milost nadepsaným lidem našim věrným milým činíme, že ty odúmrti, kteréž na předky naše i tudíž na nás až do séž chvíle

Strana 145
z roku 1511. 145 spravedlivě spadávaly a přicházely, že ty všecky odúmrti po kněžích, kteří nyní sou nebo potom budou, budoucně propustili sme a mocí tohoto listu propouštíme, tak že na nás a na erby ani budoucí potomky naše přicházeti a spadnouti nemají; tak že nynější kněz neb potom kteří tu budou, budou moci statky své poroučeti takovúto měrou: polovici statku, kterýžby koliv měl a po něm zuostal, má poručiti k tomu kostelu v Nosislavi a jinam nikam, a druhou polovici, komužby se jemu zdálo a líbilo, to má a bude moci poručiti bez naší, erbův i budúcích našich všelijaké překážky. A to všecko, což se v tomto listu píše, máme a slibujeme zachovati a zdržeti ve všem, a na ty odúmrti kněžské budoucně se navracovati nemáme, ani erbové neb budoucí potomci naši. Tomu na svědomí a k budoucímu zdržení pečet naši vlastní k tomuto listu dali sme přivěsiti. Jenž jest dán a psán v Prostějově na den sv. Ja- kuba, letha božího tisícého pětistého jedenáctého počítajíc. 931. Vilím z Pernšteina dovoluje Novoměstským (u Pernšteina), aby sobě rybník k obci udělati mohli pod jistými výminkami. Na Pardubicích 1511, 16. srpna. — Kop. pozd. kníž. arch. v Roudnici P15/50. List na rybník Nový. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyšší hofmistr království Českého, známo činíme . . . že sou před nás předstoupili lidé naši Novoměstští věrní naši milí, snažnými prosbami nás prosíc, abychom jim toho dopustiti ráčili, aby sobě na gruntech svých nad Sadovým rybníkem rybník k vobci udělati mohli, a potok náš pstruhový, kterýž jest u Nového Města, do něho vzíti mohli. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernšteina shlédše na jich snažnú žádost a prosbu, tu milost sme jim uči- niti ráčili, aby sobě ten rybník svrchupsaný na gruntích svých udělati mohli, a potok náš pstruhový, kterýž tudy jde, do něho vpojiti mohli, však na takový spůsob, aby oni ten potok tak opatrovali, aby v něm pstruhové žádní lapáni nebyli od žádného. A když by ten rybník svůj spustiti chtěli, tehda aby úředníku našemu Pernštein- skýmu nynějšímu nebo budoucímu dvě neděli dali napřed věděti, a úředník Pern- šteinský nynější neboli budoucí při tom lovení toho rybníka aby byl neb někoho poslal k tomu. A pstruhové, kteří by v tom rybníku byli a našli se, ti aby k naší potřebě vzati byli, a nikam jinam aby dáváni ani prodáváni nebyli na budoucí časy, než k potřebě naší i našim budúcím pánuom a držiteluom Pernšteinským aby dáváni byli. A také to aby opatrovali, aby do toho rybníku žádných štik nesázeli, aby se pstruhové z té řeky nevyhubili. Než jinak kromě pstruhův oni svrchupsaní lidé naši Novoměstští toho rybníku budou moci užívati, tak jak se jim koli zdáti a líbiti bude, bez překážky naší i budoucích potomkuov našich, pánuo a držiteluov Pern- šteinských, na budoucí časy. Než to vdy připomínáme, aby od nich to opatrováno Archiv Český XVII. 19

Strana 146
146 bylo, aby nikterakž v tom rybníku štiky se rozmoci ani rozmáhati nemohly. Tomu na svědomí a lepší zdržení my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, nej- vyšší hofmistr království Českého, svú vlastní pečet dal sem přitisknouti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v sobotu po Matce boží Nanebevzetí, léta božího tisícího pětistého jedenáctého počítajíc. C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 932. Vilím z Pernšteina vyznává, že dal Brňanům poslední pořízení své a listy k tomu náležité k uschování, i ustanovuje, jak se mají s nimi zachovati. Na Pardubicích 1511, 22. srpna. — Orig. perg. arch. m. Brna f. Q. N. 10 Kast. V. Já Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, vyznávám tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že pánóm Brňanóm, panu purgmistru a konšelóm nynějším i budoucím, přátelóm svým zvláště milým, dal sem listy dva mocná královská; a při tom sem jim dal list jeden, kdež se synové moji Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina sobě zapisují díly ty držeti, kteříž jsou mezi nimi učiněni; druhý list dílčí, kterýž jest mezi nimi učiněn; třetí list, kterýmž mi se zapisuje Jan syn muoj; a čtvrtý list, kterýmž mi se zapisuje Vojtěch syn muoj; a pátý, kšaft svuoj zavřený, kterýž já již činím, ač by milý pán Buoh na mne v náhle co dopustiti ráčil; a ty sem všeckny svrchupsané listy při mocných listech královských dal pánóm Brňanóm v moc jich schovati, věře jim jako svým zvlášče milým přátelóm, že s těmi se všemi svrchupsanými listy takto se zachováte v živnosti mé i po smrti mé: Item najprve jestliže bych já kdy v živnosti své ty listy od vás vzíti chtěl, že toho vůli mám učiniti i je skaziti. Item po smrti mé žádnému živému těch listuov abyšte nevydávali, než jestliže by chtěli synové moji je slyšeti, kterýžkolvěk s těch listuov, že jim je máte čísti dáti, kolikrát by toho kolvěk požádali, jeden neb oba. Pakli by kterého listu žádali přípis míti, to jim také máte dáti. Item kšaft muoj zavřený, když by mne pán Buoh ráčil s tohoto světa sníti, aby nebyl otvírán, leč v přítomnosti synuov mých, a též žádali-li by jeho přípisu, že jim též má dán býti. Pakli by toho kdy potřeba byla jim, aby byl okázán pro jejich potřebu před králem JMtí neb před pány a vládykami soudu zemského, za to prosím, že jej sami oká- žete a zase schováte. Item jestliže by pak kto jiný než synové moji, ješto by jemu v tom kšaftu co náleželo, žádal jej slyšeti, má jemu čten býti. Pakli by žádal toho artikule, co by jemu náleželo, máte jej vypsati dáti každému ten artikul, co by komu náleželo. Pakli by pán Buoh na syny mé smrt dopustil, tehda za to prosím jako svých milých přátel zvláštních, že se s těmi se všemi listy a s tím kšaftem mým tak zachováte ke všem k těm, komuž v tom kšaftu co svědčí a příleží, ode

Strana 147
s roku 1511. 147 mne učiněném. Pakli bych více který kšaft spůsobil, že jej k timto [sic] listóm při- ložíte, kolikož bych jich kolvěk spůsobil. Tomu na svědomí svú vlastní pečet dal sem přitisknúti k tomuto listu; a pro širší svědomí připrosil sem urozených pánuov pana Haška Zvířetického z Wartm- berka na Smidařích, pana Albrechta s Chlumu a s Košmberka, pana Petra z Žero- tína a s Fulneka a na Šumberce, urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šá- rova na Krumsíně, najvyššieho hofrychtéře markrabstvie Moravského, a urozených vládyk Bohuslava Běškovce z Běškovic, hajtmana na Pardubicích, Ctibora z Lan- cova oc, že jsú své pečeti vedle mé na svědomí přitiskli k tomuto listu, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubiciech v pátek před svatým Barto- lomějem, léta božieho tisícého pětistého jedenáctého počítajíce. Listina pergamenová se 7 visutými pečetmi úplně zachovalými. 933. Vilím z Pernšteina daruje špitálu Přerovskému louku horní. Na Přerově 1511, 23. srpna. — Orig. arch. měst. v Přerově. Vilém z Pernšteina . . ., že jsmy dali a mocí listu tohoto dávámy od sebe i od budoucích potomkuov našich na budoucí časy k špitáli Přerovskému louku horní od dvoru našeho Vinarského, ležící v Žebračce, obci Přerovské, a to pro po- lepšení tej chudiny, kteráž se v tom špitáli chová a na budoucí časy chovati bude; slibujíce sami za se i za budoucí pány Přerovské, tej louky při tom špitáli nechati, a purgmistru a radě Přerovské nynějším i budoucím, věrným našim milým, to po- rúčejíc, aby ku polepšení tej chudiny živnosti užitek tej louky každého roku přivo- dili. Tomu na svědomí a jisté zdržení pečet naši k tomuto listu jsmy přivěsiti roz- kázali. Jenž jest psán a dán na Přerově v sobotu u vigiljí sv. Bartoloměje, léta od narození Syna božího tisícieho pětistého jedenástého pořad zběhlého čtouce. Listina perg. s udrolenou visutou pečeti. 934. Vilím z Pernšteina prodává nivu od Vinarského dvoru Janovi Březinovi v Předmostí. Na Přerově 1511, 23. srpna. — Arch. zem. v Brně, Pam. kn. Tovač. f. 225 b. Vilém z Pernšteina . . ., že smy odprodali od dvoru našeho Vinarského dě- dičného nivu rolí, ležící mezi rolí Předmostckou a Vinarskou, a to za jmenovitou sumu, kterouž nám již zaplatil, robotnému Janovi Březinovi od Předmostí, ženě i dětem jeho i potomkóm jeho, takže oni tej rolí mocni bejti mají, užívati, odpro- dati, dáti, zastaviti, činiti, jak se jim nejlípe zdáti bude, jako z svým vlastním dě- dicstvím, však tak bez umenšení platu našeho. Také robot všech prázdni býti mají z tej nivy on svrchupsanej Březina i potomci jeho. A byla-li kdy v zemi Morav- 19*

Strana 148
148 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina ské berně královská volána a brána, tej také prázdni býti mají, i všelijakých obtíž- ností. Než platu spravedlivého nám pánuom Přerovským budou dlužni a povinovati činžovati a dávati každej rok XIIII g. českých, a to rozdílně, na svatej Václav VII g. če- ských a na svatej Jiří VII g. českých, a knězi Předmostckému dvě kopě toho obilé, kteréž na té nivě kterého roku seti bude. A tak dadouce a spravíce ten plat, více nám ani potomkóm našim z tej nivy povinovati nebudou. A my již psanej Vilím z Pernšteina sami za se i za budoucí pány Přerovské slibujem jim to zdržeti beze všeho přerušení. Tomu na svědomí a jisté zdržení my svrchupsanej Vilém z Pern- šteina pečet naši vlastní k tomuto listu rozkázali sme přivěsiti. Jenž jest psán a dán na Přerově v sobotu u vigiljí sv. Bartoloměje léta od narození Syna božího tisícího pětistého jedenáctého pořád zběhlého čtouce. 935. Vilim z Pernšteina propouští obci Popovické u Přerova právo odúmrtní s tou vý- minkou, kdyby po umrlém přátel žádných příbuzných nebylo, aby takový statek s vůlí vrch- nosti dán byl na polepšení té obce. Datum na Pardubicích v středu po sv. Bartoloměji [27. srpna] 1511. Arch. zem. v Brně, Pamětní kn. Tovač. fol. 227. 936. Herald Kuna z Kunstatu prodává a postupuje ves Bojanovice Horní Vilímovi z Pern- šteina za 9000 fl. uh., kromě tří drajlinků vína, kteréž od starodávna dávají se pánům, kteříž na Bošovicích sedí, i dále dávány býti mají, a kromě rybníku, kterýž držel Jan Kuna k Bo- řeticím. Datum v Brně v neděli na den Povýšení sv. Kříže [14. září] 1511. Cod. Pernst. mus. Brn. fol. 110; měst. Brn. fol. 67. Výtah AČ. VI. 544 č. 391. 937. Při smlouvě manželské mezi Hynkem Bočkem z Kunštatu a Adamem z Hradce o Annu z Hradce byl rukojmím Vilém z Pernšteina na Helfenšteině. S. l. 1511, 14. září. AČ. XI. 411. 938. Radslav z Šebířova píše Petrovi z Rosenberka, že Vilím z Pernšteina přijav na sebe vedle jiných správu královských důchodův, naléhal na úspory v míře větší, nežli jeho kolle- gové. Datum v Budíně 1511, 27. listop. Tak Palacký Děj. V. b. 186 vykládá list tištěný v AČ. XI. 148 č. 1208. 939. Vilím z Pernšteina slevuje nájemníku zámeckého mlýna v Přerově na činži. Na Pardubicích 1511, 5. prosince. — Orig. arch. měst. v Přerově. My Vilém z Pernšteina ... Jakož s mlejnu našeho dědičného u zámku na- šeho Přerova ležícího na Bečvi vychází nám platu ročního dvadceti kop grošuov

Strana 149
z roku 1511. 149 českých, jakož pak na ten mlýn list náš první Ondřejovi Šilhanovi mlynáři a člo- věku našemu učiněný šíře a světleji v sobě ukazuje a zavírá. Kdež pak již psanému Ondřejovi mlynáři rozkázali sme jedním kolem sladovým hnouti a na jiné místo pře- dělati pro vedení vody, kteráž se na zámek náš Přerov vede, tak jakž jest již srub s těmi přípravami udělán a spuosoben, a již psanému Ondřejovi Šilhanovi za to sme tuto milost učiniti ráčili: z již psaného platu dvadcíti kop grošuov dvě kopě grošuov sme upustili a mocí listu tohoto odpouščímy nyní a na budoucí časy; a již psanej Šilhan na každý svatý Jiří devět kop grošno má nám vydávati a na svatý Václav tolikéž, tojiž devět kop grošuov, a tak vdy platiti nám má i notomkóm našim nyní i na budoucí časy. Také jemu toto přidáváme: valchu soukenničí druhou, kterúž sobě udělal, aby jí mohl svobodně užívati a soukenníkóm Přerovským dosta- tečnější fedrunk dávati, tak aby oni o to žádnejch útisků neměli, dadúce a spravíce mlynáři plat spravedlivý. A již psaný Šilhan i budoucí potomci jeho na tom mlýnu sedící beze vší překážky mají nám vdycky vodu svobodnú pustiti, a tomu, ktož nám tu vodu spravuje a na budoucí časy spravovati bude, žádnejch překážek vody púščě- ním nečiniti, ani se při tom čím vymlúvati. Také toto na již psaném Šilhanovi i na jeho budoucích míti chcme, když by nám potřebí u toho srubu vodného kola nového udělati aneb starého opraviti co potřebí bylo, že udělati a opraviti má. Než jestliže by co víc mimo to kolo dělal neb opravoval, to my neb budoucí potomci naši po- vinnovati budem platiti, to skrz úředníky naše. Tomu na potvrzení svú vlastní pe- čet dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v pátek před s. Mikulášem léta božího tisícího pětistého jedenáctého oc. Listina perg. s přivěšenou visutou pečetí. 940. Král Vladislav nařizuje, že Vilímovi z Pernšteina ztráta zápisů na kláštery Tišnovský, Oslo- vanský a Svatojakubský nemá býti ke škodě. Na Budíně 1511, 26. prosince. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 111; arch. měst Brn. f. 68 DBrn. kv. č. 14. f. 14 b. My Vladislav . . . oznamujem listem tímto všem, že jakož jsme dali své všecko právo a panství urozenému Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině najvyššiemu hofmistru království Českého, věrnému našemu milému, nic sobě tu nepozuostavujíc ani budúcím králóm Českým a markrabím Moravským, na klášteřích v markrabství Moravském, totiž v klášteře Tišňovském, Oslovanském a na klášteře Svatojakubském, kterýž jest na předhradí Olomúckém, jakož ti listové sami v sobě šíře ukazují, kteříž jsú témuž Vilémovi ve dcky vloženi. I měl týž Vilém prvé listy někderé od králuov a předkuov našich i také od nás, ješto se těch klášteruov dotýkalo, pak jakžkolivěk na tento čas jich najíti nemůž, aneb že by je ztratil, to jemu nemá k žádnej škodě

Strana 150
150 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina býti, než dání a našich listuov posledních, kteréž jsme jemu kázali ve dcky vložiti, on užívaj i potomci jeho, tak jakž ti listové svědčí sami v sobě, kteréž jsme jemu dali, a tu nic sobě nepozuostavili ani budúcím králóm Českým a markrabím Mo- ravským, než jemu své všecko panství a právo dali jsme. A listové ti, kteříž by předešlí byli od předkuov našich králuov Českých a markrabí Moravských i od nás, jestliže by jich najíti nemohl, všech neb někderých z nich, a ztratili se, ti jemu k žádnej škodě ani jeho budúcím potomkóm býti nemají, než on i jeho budúcí po- tomci tohoto našeho posledního dání užiti mají na budúcí časy, bez naší i budúcích našich králuov Českých a markrabí Moravských i všech jiných lidí všelijakej pře- kážky. Přikazujíc hajtmanu, najvyšším komorníku i sudímu nynějším i budúcím markrabství Moravského, věrným našim milým, když byšte kolvěk od svrchupsaného Viléma z Pernšteina aneb budúcích potomkuov jeho napomenuti byli, abyšte i tento list jemu ve dcky vložili neb potomkóm jeho, tak abyšte se při tom zachovali a ve- dcky jemu jej vložili. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně v ten pátek na svatého Štěpána, léta božieho tisícího pětistého dvanástého, království našich Uherského XXII. a Českého XLI. Tohoto listu ve dcky vkládání dáni jsú poslové od pana hajtmana, pana Jana z Lomnice na Mezeříčí, pan Václav z Ludanic a na Jemnici, pan Petr z Žerotína a z Fulneku. Výtah AČ. VI. 544 č. 392. 941. Král Vladislav dává Vilémovi z Pernšteina zámek Hodonín k dědictví. Na Budíně 1511, 31. prosince. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 111b; arch. měst. Brn. ƒ. 69; DBrn. kv. č. 14 f. 14 b. My Vladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král a markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie oc, ozna- mujem listem tímto všem, že jsme prošeni od urozeného Viléma z Peršteina a na Helfenšteině, najvyššieho hofmistra království Českého, věrného našeho milého, aby- chom jemu a erbóm a budúcím jeho zámek Hodonín se vším jeho a se všelijakým příslušenstvím k dědictví dáti ráčili. K kteréžto prozbě pro služby jeho, kteréž nám věrně a platně činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto markrabie Moravský témuž Vilémovi, erbóm a budúcím jeho dali jsme a tímto listem dáváme již psaný zámek Hodonín s městečky, vesnicemi, lidmi, dědinami, lukami, lesy, rybníky, mlýny, řekami, robotami, a konečně se všemi příslušnostmi a se všelijakými poplatky a požitky, což k témuž zámku Hodonínu přísluší, nic ovšem nevymiňujíc ani pozůstavujíc, a to dědičně a věčně; tak aby týž Vilém, erbové a budúcí jeho ten zámek Hodonín se všemi jeho příslušnostmi i také s celým a plným panstvím jměli, drželi a jeho poží-

Strana 151
z roku 1511 a 1512. 151 vali dědicky tím vším právem a obyčejem, jako páni a rytířstvo v markrabství našem Moravském svých zámkuov dědičných a svobodných požívají s jich příslušenstvím, a jej dáti, prodati, zastaviti neb změniti a s tím aby učiniti mohli, což by se jim zdálo a líbilo, jakožto s svým vlastním dědicstvím, a to bez naší, budúcích našich králuov Českých a markrabí Moravských i jiných všech lidí všelijakej překážky, nyní i po věčné časy budúcí. Přikazujíce hajtmanu, najvyšším komorníku a sudímu mark- rabství Moravského nynějším i budúcím věrným našim milým, když byšte požádáni byli od téhož Viléma, erbuov neb budúcích jeho, abyšte jim tento list ve dcky zemské vložili a vepsati rozkázali, tak abyšte učinili bez zmatku a všelijaké odpor- nosti. A kdož by tento list měl s již psaného Viléma, erbuov neb budúcích jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí v listu tomto položených a psaných. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně v středu den svatého Silvestra, léta božího tisícího pětistého dvanástého, království našich Uherského XXII°. a Českého XLI°. Tohoto listu ve dcky vkládání dáni jsú poslové od pana hajtmana, pana Jana z Lomnice a na Mezeříčí, pan Václav z Ludanic a na Jemnici a pan Petr z Žerotína a s Fulneka. Výtah AČ. VI. 544 č. 393. 942. (k.) List krále Vladislava panu Vilémovi z Pernšteina oc, aby mohl stříbrné hory zar aziti, a přidává týmž listem životy panu Janovi i panu Vojtěchovi [z Pernšteina]. Na Budíně 1512, 10. února — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 112b; arch. m. Brn. f. 69b. My Vladislav ... oznamujem tímto listem všem: Jakož sme dali list uroze- nému Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru království Če- ského věrnému našemu milému, před některými časy, jestliže by kde jaké hory za- razil a dělal na svých gruntích, kterýchž by v držení byl a pánem jim byl, aby to všecko právo jemu příslušelo, kteréž by nám příslušelo jakožto králi Českému a markrabí Moravskému, nic sobě tu nepozůstavujíc, až do jeho života, aby on toho užíval, tak jakž by se jemu nejlépe líbilo a zdálo, jakož ten list sám v sobě to šieře ukazuje a zavírá. Pak nad to více s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto markrabie Moravský tuto další milost jemu činíme pro jeho věrné služby, kteréž nám činil a činí a potomně tím pilněji činiti aby mohl, že tuž milost, kterúž sme jemu dali, tímto listem také dáváme jeho oběma synuom, kteréž má, aby to všecko právo též jim příslušelo na těch horách, jako nám příslušelo od nás jemu dané, aby oni jeho též mohli užívati po jeho smrti týmž vším obyčejem, jako on sám užívá, až do svých toliko životuov, tak jakož ten list sám v sobě šieře ukazuje, kterýž on od nás má, a to bez překážky naší i budúcích králóv Českých a markrabí Moravských. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto kázali sme přivěsiti. Dán na Budíně v úterý den

Strana 152
152 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina svaté Školastiky léta božieho tisiecého pětistého dvanátctého, královstvie našiech Uherského dvametcítmého, Českého čtyrycátého prvnieho. Ex commissione propria Regie Maiestatis. Výtah AČ. VI. 545 č. 394. — Starší list zde zmíněný z 25. února 1484 tištěn jest v AČ. XVI. 267 č. 296. 943. Vilím z Pernšteina postupuje Jindřichovi z Lipého zámek Hodonínský k dědictví. Na Pardubicích (1512, 24. února). — Orig. perg. zem. arch. v Brně, Hodonín-Pavlovice č. 10 Já Vilém z Pernšteina ..., že jakož jmám list s dobrú vuolí od najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského, Českého krále oc a markrabí Morav- ského JMti, pána svého milostivého, na zámek Hodonín s jeho příslušenstvím, kte- rýmžto listem týž zámek svrchupsaný Hodonín mně svrchupsanému Vilémovi a erbuom mým dáti ráčil k dědictví, jakož ten list šíře a světleji ukazuje a zavírá sám v sobě. Kdež já svrchupsaný Vilém i s erby a budoucími svými tímto listem na ten list svrchupsaný od krále JMti mně daný dobrú vuoli svú dávám od sebe i od svých erbuov a budúcích urozenému pánu, panu Jindřichovi z Lipého, najvyššímu mar- šálku království Českého, i jeho erbuom, aby on svrchupsaný pan Jindřich i erbové jeho toho všeho, což v tom listu psáno stojí, což jse [sic] Hodonína s jeho příslušenstvím dotýče, užívati mohli a užívali jako svého vlastního dědictví. Tomu na svědomí svú vlastní pečet k tomuto listu jsem přivěsiti rozkázal; a pro lepší a širší jistotu připrosil jsem urozených pánuov, pana Václava z Ludanic, pana Petra z Žerotína a z Fulneka, a urozených vládyk Markvarta Valeckého z Mírova, Adama Poličského z Backovic, Jana Kobíka z Opatova, Viléma Prusinovského z Vickova, že sú pečeti své podle mé na svě- domí k tomuto listu přivěsiti rozkázali, sobě i erbuom svým bez škody. Dán a psán na Pardubicích v úterý před svatým Matějem apoštolem, léta od narození syna buo- žího tisícého pětistého jedenástého [sic].*) Při originále visí 7 pečetí zachovalých. — *) Má státi „dvanáctého“, poněvadž Vilím z Pernšteina odvolává se na list krále Vladislava daný 31. pros. 1511, tištěný zde str. 150 č. 941. Přítomný postup práva svého dal Vilím z Pernšteina dne 7. března 1512 do desk zemských v Brně kv. č. 14 fol. 15 vepsati. 944. Jan Petrovský z Hrochova Vilémovi z Pernšteina vkládá ve dsky ku pravému dě- dictví své vlastní zboží a dědictví svobodné a žádnému nezávadné, totiž plat, kterýž měl v Le- tonicích ve vsi od kněží. 1512, 7. března. DBrn. kv. č. 14 f. 16. 945. Jindřich Lechvický z Zástřizl Vilémovi z Pernšteina vkládá ve dsky ves Melešín oc. V Brně 1512, 7. března. — DBrn. kv. č. 14 f. 16. Jindřich Lechvický z Zástřizl i s erby svými a budúcími potomky svými Vi- lémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého,

Strana 153
2 roku 1512. 153 erbóm a budúcím potomkóm jeho své vlastnie zboží a dědictvie, ves Melešín, v Vi- doníně tři člověky a mlýn čtvrtý, a kus lesu, kterýž k těm vsem příslušie, s dvory . . . ve dcky vkládám a vpisuji ku pravému dědictví, jmění, držení a dědičnému požívání. 946. „Vít z Kralic Viléma z Pernšteina, najvyššieho hofmistra královstvie Českého, a jeho erby na puol Mohelna s jeho příslušenstviem, na ves Březník, což tu mám, v Kuroslepiech tři člověky, polovici Kladorub, polovici Lhanic, polovici Kramolna, se vším příslušenstvím, což mám neb mieti budu, přijímám na pravý spolek a jednostajnej.“ V Brně 8. března 1512. DBrn. kv. č. 14 fol. 17. 947. Přiznání paní Lidmily z Miroslavě před soudem zemským, že jest své právo, kteréž na Poho- řeliciech měla, Markvartovi Valeckému z Mírova manželu svému vzdala. V Brně 1512, 11. března. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 124; arch. měst. Brn. ƒ. 77 b. Lidmila z Miroslavě, manželka Markvarta Valeckého, přiznala se jest před panem hajtmanem, pány a vládykami v soudu zemském sedajícími, že jest Markvart Valecký, manžel její, dluh ten, kterýž jest Vítovi z Kralic sestřenci svému dlužna byla, totiž XVIIj“ zlatých a X zlatých, podstúpil a na se přijal a zaplatiti zaň jmá, a že již ona právo své, kteréž na Pohořelicích měla a jí náležalo, jemu Markvar- tovi svrchupsanému vzdala, aby on toho sám mocen byl i s erby svými beze vší překážky svrchupsané Lidmily. Actum Brine f. V. ante Oculi anno 1512. 948. Relatorem sněmu r. 1512 při času Svatosti (23. dubna) na hradě Pražském konaném byl vedle jiných pan Vilém z Pernšteina. MS. knih. knížete Lobkovice v Roudnici f. F5. 949. Smlouva mezi Petrem z Rožmberka a Vilémem z Pernšteina o vody vedení na rybník Pa- šický, o škody lesní a o propouštění lidí poddaných. V Praze 1512, 26. dubna. — Knih. mus. Česk., Cod. Rosenb. 2. G. 31 f. 153. III. Cedule mezi panem z Roznberka a panem z Pernštaina. Což se vody dotýče, kterúž vede pan z Roznberka na rybníky Pašický, jestliže by mlynářóm skrze to jaká ujma byla neb nedostatek vody v tom potoce, tehdy má to pan z Roznberka poručiti jednomu z svých a oznámiti, komu to poručí, když by vody nedostatek byl, a to mu, komuž to pan z Roznberka poručil, ozná- meno bylo, tehdy ten předse vodu na mlýny páně pustiti má. Což se škod lesních dotýče, ta věc aby při tom stála: jestliže by od kterého člověka páně z Roznberka škoda se dála na lesiech jaká, tehdy aby to zneseno bylo Archiv Český XVII. 20

Strana 154
154 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina na úředníky páně z Roznberka; a když se jim ta věc oznámí, tehdy oni toho aneb ty, od kterých by se škoda stala, tu škodu napraviti mají a tresktati. Pakli by který člověk páně z Roznberka na škodě vzat byl, a pan z Rozuberka oň psal, tehda má jemu ten člověk vydán býti, a pan z Roznberka od něho (sic) spravedlivé učiniti má. Item což se lidí dotýče propuštěnie, chtěl-li by který člověk usedlý pod pana z Rozmberka, když pánu osadí člověkem hodným, tehdá pán tomu člověku hájiti nemá pod pana z Roznberka stěhovati se, jestliže by žádné závady neměl slušné. A též zase pan z Roznberka, jestli že by jeho člověk kterýkolivěk chtěl se hnúti pod pána, též na ten zpuosob, jakož svrchu napsáno jest, tehda též pan z Rozm- berka tomu člověku, který by se pod pána stěhovati chtěl, toho brániti nemá. A to mezi pány státi má do vuole jich. Než což se dotýče lidí zběhlých a sirotkuo, kteří by lidé usedlí nebyli na gruntech, o ty a o takové lidi stuoj při pánuov obú vóli, chtie-li je sobě propustiti na žádosti své, ač by kdy která od kterého byla. A tuto dceduli řezanú my Petr z Rozmberka a Vilém z Pernšteina a na Helfmšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, každý z nás jednu má pro pamět a zdržení míti. Kdež jest dán a psán v Starém městě Pražském léta tisícieho pěti- stého dvanádctého, ten pondělí po svatém Marku. 950. Vilém z Pernšteina udílí Pardubským rozličné výsady, řády a práva. Na Pardubicích 1512, 18. června. — Orig. perg. mus. města Pardubic. My Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, známo činíme . . ., že vzavše před se to, což se tohoto města našeho Pardubic do- týče, kteréž z milosti pána Boha všemohoucieho zhůru jde a bohdá půjde, kudy by lidee najlépe a najbezpečněji svá obydlé míti mohli zde v tomto městě našem Pardubicích i v předměstích, kteráž jsou okolo něho aneb potom budou a pán Buoh bude ráčiti: i tuto jim milost svrchupsaným lidem našim Pardubským v městě i v předměstích, kteráž nyní jsou neb potom budou, dáváme a činíme od sebe i od svých potomkuov a budouciech pánuov a držiteluov Pardubských, a toho aby jim žádný nikterak změniti nemohl na budoucí časy, než oni toho aby užívati mohli, což se v tomto listu píše, beze všeho umenšení. Item najprve tomu chcme, aby purgmistr a konšelé i všecka obec města Pardubic, nynější i budoucí, práv, kterýmiž jiná města královská neb panská řídí se, užívati mohli a jimi se spravovati a říditi na časy budoucí, bez naší a budou- ciech našich pánuov a držiteluov Pardubských všelijaké překážky.

Strana 155
z roku 1512. 155 It. jestliže by pak kto v tom městě našem Pardubiciech buď v městě neb v předměstích, kteráž jsou okolo něho neb potom budou, živnosti své vésti nechtěl, aneb že by se jemu nezdálo: tehda aby mohl grunt svuoj prodati a osaditi člověkem hodným, kterýž by od purgmistra a konšel nynějších neb budouciech města našeho Pardubic přijat byl; však tak, aby svrchupsaní konšelé naši Pardubščí nynější nebo budoucí to rozvažovali dostatečně, jestliže by byl člověk hodný, tehda jimi aby nám na ten grunt přijat byl, a kterýž by zachování své ukázati mohl. A ten, kterýž by se pryč stěhovati chtěl, aby půl kopy grošuov na rathouz dal k obci, a list zhostní aby jemu dán byl od purgmistra a konšel. Při tom hned aby uručil na tom právě, ktož by jej z čeho viniti chtěl, aby každému práv byl na tom právě do dne a do roku. Pakli by také který z obyvateluov téhož města našeho Pardubic neb v před- městích, kteráž okolo něho jsou neb potom budou, chtěl svou živnost neřádně vésti a své živnosti slušně hleděti nechtěl, aneb že by v poslušenstvie purgmistra a konšel nechtěl státi: tehdy purgmistr a konšelé tu moc míti mají, kázati se jemu vyprodati; však tak, aby grunt nám osazen byl člověkem hodným, tak jakž se svrchu píše, a purg- mistr a konšelé Pardubští proto tu věc na nás neb na úředníka našeho, kterýž místo naše drží nyní neb potom by držel, znésti mají, prv než to učiní. Také tuto milost zvláštní týmž lidem našim svrchupsaným činíme, v městě kteříž jsou i v předměstích, kteráž jsou okolo něho neb potom budou, což se vdov a sirotkuov dotýče, že žádná vdova ani žádný sirotek od nás ani od budouciech potomkuov našich, pánuov a držiteluov Pardubských, nemá nucen býti k bezděčnému vdávání, než každá, buď vdova neb sirotek, toho vuoli míti má jíti, za kohož by se jí zdálo, na panství našem s přátel svých radou. A při zdavciech aby se smlúvy daaly tak podle zřízení městského. Než proto žádného sirotka ani vdovy zamlouvati nemají bez vědomí našeho aneb úředníka, kterýž místo naše drží nyní neb potom by držel; a my neb budoucí páni proti tomu býti nemáme, což by dobrého bylo buď které vdovy neb kterého sirotka, než k tomu radše pomáhati máme. A jestliže by pak kteří penízi sirotčí byli, ješto by byli hotovi neb jiným lidem půjčeni: ty také purgmistr a konšelé nynější neb budoucí opatrovati mají, tak aby, když by sirotek k letóm svým přišela osadil se kde na panství našem, aby jemu vydáni byli pojednou beze všeho prodlévání buď mužskému neb ženskému pohlaví. Pakli by také kterým sirotkóm peníze z jakých kruntuov vycházely, buď v městě neb v předměstích, kteráž jsou okolo Pardubic neb potom budou, tak že by jich nemohli purgmistr s konšely shromážditi, až by sirotek k letóm přišel: tehda když by sirotek léta měl, buď mužského neb ženského pohlaví, a chtěl se osaditi pod námi na panství našem kdežkoli, tehda což by těch peněz purgmistr a konšelé vybrali a shromáždili do toho času, ty aby tomu sirotku vydány byly pojednou beze všeho odtahování; a což by mimo to ještě tomu sirotku na gruntu zůstalo, to on 20*

Strana 156
156 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina sobě sám potom z gruntu dobíraj na ty časy, jakž by jemu vycházeti měly, a oni jemu toho dopomáhajte, aby jemu vyšly. Také jestliže by kto v tom městě našem Pardubiciech neb v předměstích, kteréž okolo něho jsou neb potom budou, bez zřízení statku svého umřel a přátel žádných neměl přirozených, tehda ten statek, kterýž by na nás přišel, jakožto na pána vrchního, obrácen býti má k vobci na opravu města. A jestliže by pak který přítel toho umrlého ohlásil se k tomu statku, tehda podle obdarování našeho prvního. kteréž jsme týmž lidem našim Pardubským z milosti naší dali, v tom se zachovati mají purgmistr i s konšely. It. což se pak dotýče robot, kteréž jsou nám spravedlivě činiti měli, sena hrabati, chmel česati, vína na hoře táhnouti: za ty za všecky roboty ti lidee naši svrchupsaní platiti nám mají i budoucím potomkóm našim pánóm a držitelóm, z města i z předměstí, kteráž nyní jsou neb potom budou, z každého gruntu, jakž kto sedí, půltřetího groše bílého jednou v rok při svatém Havle. A ten plat nám spravujíc neb budoucím potomkóm našim, těch všech robot prázdni býti mají na budoucí časy od nás i od budoucích potomkuov našich, pánuov a držiteluov Pardubských. It. také což se podruhuov dotýče v témž městě našem Pardubiciech i v předměstích, kteráž jsú okolo něho neb potom budou: jakož jsú měli roboty spravedlivé, zelé saditi, ko- nopie trhati, řepu rýti, z těch ze všech robot je propouščíme a prázdna činíme, takže od nás ani od budoucích potomkuov našich k těm robotám svrchupsaným nuceni býti nemají na budoucí časy. It. což se obyvateluov v ohradě města dotýče, ač by kto kdy sobě duom koupiti chtěl neb i nyní držel, ten každý všech věcí, buď ouřaduov neb jiných obecních věcí odbývaj, jako horní a dolní, co by naň kolvěk přišlo podle města; krom Opršala, ten aby tak zachován byl, jakž nyní zachováván jest. It. jestliže by který obyvatel v městě neb v předměstích čeho se dopustil a pro- vinil proti purgmistru a konšelóm: toho purgmistr i s konšely, nynější neb budoucí, moc míti mají jej trestati podle provinění jeho, však tak, znesúc prvé tu vinu, která by byla, na nás neb na úředníka, kterýž nyní místo naše drží neb potom by držel. It. také jim dáváme místo k drvóm u Labe, aby sobě tu drva klidili a shro- mažďovali, a to místo aby sobě ohrazovali tak, pokudž jim to místo ouředníkem naším, kterýž místo naše drží, ukázáno jest. It. také tuto milost lidem našim Pardubským činíme, že poddání, kteréž jest k tomu kostelu v Pardubičkách a k kostelu v Rosiciech, to poddání, kteréž jest k těm oběma kostelóm, připojuji a obracuji k faře města našeho Pardubic. A farář Pardubský, nynější i budoucí, kněze druhého chovati má, a posluhování těm lidem v Pardubičkách i v Rosiciech aby činil ve dvú neb ve třech nedělích. A jestliže by na kterého člověka pán Buoh nemoc dopustil v těch vsech svrchupsaných, a byl

Strana 157
z roku 1512. 157 kněz požádán od něho, tehda má k tomu nemocnému jíti a jemu správu učiniti, pokudž by potřeba kázala, a toho aby neobmeškával. It. také od nás i od budoucích pánuov a držiteluov Pardubských v tom nemá se jim žádná překážka díti, což se kněží dávání dotýče k té faře a k tomu kostelíku u špitále, jakož spůsob na té faře mají kněží míti, kteříž rozdávají tělo a krev pána Krista pod spůsobem dvojím z víry: že při tom mají zachováni býti, aby tu ti kněží té strany bývali v té faře, a oni aby je sobě svobodně jednati mohli bez překážky naší i budouciech pánů a držiteluov Pardubských; a také ti kněží aby se beze všeho hanění zachovávali a slovo boží kázali bez hanění, jakož pak o tom v zřízení v krá- lovstvie Českém zapsáno jest. It. což se dotýče těch artikuluov, kteříž jsou sepsáni, jak by týž purgmistr a konšelé města našeho Pardubic na budoucí čas spravovati se měli, jakož pak k těm artikulóm všecka obec svolila jest a s vědomím a vuolí naší i vší obce ti artikulové zapsáni jsou v knihy městské: těch my jim také potvrzujem tímto listem od nás i od budoucích potomkuov našich, pánuov a držiteluov Pardubských, chtíce tomu, aby oni již podle těch artikuluov tak se spravovali a řídili, při těch artikulích, kteréž v knihách městských s vuolí a s vědomím naším i vší obce města Pardubic zapsány jsou; však tak, jestliže by týž purgmistr a konšelé i všecka obec nynější neb budoucí co lepšího obmysliti mohli, tak aby těch artikuluov bylo přičiněno neb ujato pro lepší toho města, tehda s vuolí a vědomím naším neb budoucích pánuov a držiteluov Pardubských to budou moci učiniti, co by za lepší schváleno bylo. It. také což se vína dávání našeho k šenkóm dotýče, tuto milost činíme jim svrchupsaným měščanóm našim Pardubským: aby od nás ani od budouciech potom- kuov našich, pánuov a držiteluov Pardubských, vína žádná do města našeho Pardu- bic dávána nebyla k šenkóm k užitku našemu od nás, ani od budoucích potomkuov našich, nyní ani na budoucí časy. Než chtěl-li by kto z zámku vína jaká sobě ku- povati a dávati ku požitku svému, toho každý vuoli míti má. Také což se desátkuov a důchodnov dotýče, kteréž k těm farám oběma, totjiž v Pardubičkách a v Rosiciech, jsou a přísluší: ty desátky a důchody aby dávány byly k té faře do města našeho Pardubic, a lidee od těch obou far aby již zření měli k té faře do města našeho Pardubic; a farář Pardubský nynější neb budoucí těm lidem k těm farám oběma příslušejícím aby již to posluhování činil, tak jakž v tomto listu navrchu napsáno jest. A my Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, slibujem jim, týmž měščanóm našim Pardubským nynějším i budoucím, sami za se i za erby a budoucí potomky naše, pány a držitele Pardubské, to všecko, což se v tomto listu píše, jim zdržeti a při všem je zachovati beze všeho přerušení na budoucí časy. Tomu na potvrzení a lepší jistotu svú vlastní pečet dali jsme přivěsiti

Strana 158
158 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubiciech ten pátek před svatým Janem křtitelem božím, léta od narození Syna božieho tisícého pětistého dvanáctého počítajíce. In tergo: List čtvrtý N. p. pana Viléma z Pernšteina. — Listina perg. s visutou pečeti zachovalou 951. Zřízení obecní města Pardubic Vilímem z Pernšteina ustavené. (Na Pardubicích 1512, 18. června.) — Kniehy městské rudé m. Pardubic f. 1. [1.] Najprv neřádovce všickni, kteříž by byli proti pánu Bohu, těch aby žádnému nedopouštěli. [2.] Takto se má purgmistr s konšely při úřadu svém zachovati, kteříž- kolivěk na tom úřadu konšelském sednú. Item najprv purgmistr s konšely aby ráno na rathúz se scházeli hned po třetiem [„třetiem“ přetrženo] zvonění. Soudy spravedlivé ty aby činili každému, a odtahuov aby lidem nečinili, leč by toho zvláště potřeba byla. A na rathúz aby se scházeli ve dvú neděliech, a byla-li by toho potřeba, tehdy každý pátek. A když by koli na rathúze zvoněno bylo, tehdy hned purgmistr s konšely na rathúz sjíti se mají. A jestliže by který konšel nepřišel a potřeby a příčiny své neoznámil purgmistru, ten aby pokuty dal III gr. bílé. A rychtář též také na rathúze při purgmistru a konšeliech aby býval; pakliby nebyl, pokutu svrchupsanú teež aby propadl. [3.] O purgmistru, kde má nalezen býti. It. purgmistr ten aby se dal vždycky na rathúze a doma nalézati pro potřebu obecní, domácí aneb přespolní. Pakli by z potřeby hodné kde odjeti aneb jíti měl, tehdy na svém miestě poruče konšelu jinému, to učiniti muož. Pakli by toho neučinil a toho nezachoval, pokuty aby položil V g. bílých. Pakli by konšelee to zamlčeli a tu pokutu prominuli, tehdy pokuty každý konšel bude povinen položiti II g. b. [4.] Purgmistr aby v nic nezavazoval. It. purgmistr žádných věcí zamlúvati aneb smlúvati nemá bez konšelského vědomie; a jestliže by kterú věc zamluvil aneb smluvil bez vědomosti konšel, ta věc stálá býti nemá. A pro takovú všetečnost, kteréž by se purgmistr dopustil, hned ti konšelee mají to vznésti na JMt pána aneb na úředníka toho, kterýž by pána JMti miesto držal, a tu JMtí pánem aneb úřed- níkem JMti aby trestán byl, jakž by se pánu JMti aneb úředníku JMti zdálo. [5.] Purgmistr aby s pečetí neodcházel. It. žádný purgmistr nikam z města s pečetí choditi nemá: a byl-li by v tom postižen aneb usvědčen, ten s statkem i s hrdlem na milosti pána JMti aby byl, a konšelee jestliže by o takové věci věděli a neoznámili, takovúž pokutu aby nesli. [6.] O šeptání v radě. It. žádný konšel s druhým v raddě šeptuov činiti nemá, než poslúchati má při pilně, aby spravedlnost stranám učinil. A jestliže by v tom se kteří nezachovali, pokuty aby dali po II g. b.

Strana 159
z roku 1512. 159 [7.] O vycházení z raddy. It. žádný konšel nemá vstávati a vycházeti sám ven z světnice, dokudž se pře neskoná, kteráž by jím slyšána byla, ani co stranám raditi. To každý pod svú přísahú zachovati má. Pakliby v tom usvědčen byl, pokuty aby dal XV g. b. [8.] O soudu a slyšení lidí. It. když by kolivěk purgmistr s konšely na rat- húze při kterémžkolivěk soudu seděli a soudili v kterémžkoli pokoji, tu nižádný při nich býti nemá, nežli rychtář a písař a strany s přátely svými, kteříž by před nimi činiti měli. Tu u dveří pacholka svého aby měli, kterú stranu budú chtieti slyšeti, tee aby oznámil. A žádná strana do raddy nemá vstúpiti bez opovědi, ani jiný žádný. Nižádný s braní aby puštěn nebyl do světnice soudné. A ktož by takovú svú vuoli učinil, aby I � grošuov pokuty dal a tresktán byl. [9.] O vádě konšel. It. jestliže by jaká váda na rathúze mezi konšely oč byla, tu purgmistr rozpúštěti jich nemá bez srovnánie. Pakli by který konšel smlúvú purgmistrovú pohrdal svévolně, aby dal pokuty I P grošuov, a k tomu purgmistra a konšel aby odprosil. [10.] O přímluvě za viny. It. když purgmistr s konšely při soudu sedie na rathúze, jestliže kto z souseduov v jakú vinu aneb v trestánie upadl, ješto by bylo proti řádu, aneboli proti obci, aneb proti purgmistru a konšeluom: tu žádný z konšel přímluvy činiti nemá za takového. Pakli by kto to svévolně učinil, ten aby pokuty položil I grošuov bílých. [11.] O raddě pronesení. It. jestliže by kto s konšel raddu tajnú pronesl a v tom usvědčen byl, ten s úřadu aby ssazen byl, a s hrdlem i s statkem na milosti pána JMti aby byl. [12.] O přijímání svědomie. It. svědomie, kteréž by kolivěk mělo přijímáno býti od purgmistra a konšel při soudu, kterýž by činiti měli mezi stranami: to svě- domie aby přijímáno bylo podle práva, dadúce každému zvláště závazek, kterýž by jim vydán byl podle práva; však tak, když by se strany obě svolily a svědomie trpěti chtěly, bez závazku to také přijato aby bylo. [13.] O stranách k soudu. It. jestliže by strany k soudu před purgmistra a konšely přistúpily, a která z nich strana požádala by z úřadu k své potřebě kte- rého z konšel, nemá jemu odepřieno býti od purgmistra. [14.] Konšel bez opovědi přes pole jíti nemá. It. konšel žádný přes pole aby nechodil bez opověděnie purgmistra [sic], a jestliže by pak který konšel to svévolně učinil, ten pokuty propadni V grošuov b. [15.] O provinnění [sic] konšelském. It. jestliže by který konšel co provinnil proti úřadu a nezachoval se podle konšelstvie svého: tu purgmistr s konšely mají moc jeho tresktati a s vinou pánu JMti ukázati anebo úředníku na miestě JMti páně. [16.] O sázení konšeluov. It. do konšelstvie když by kteří sázeni byli od

Strana 160
160 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina úředníka JMti pána, bratruov, strýcuov aneb švagruov aby sázeno nebylo, nežli jeden z toho přátelstvie; a konšelee aby sázeni byli lidee zachovalí na svých pověstech. [17.] Konšelec ponuocek nedostávají. It. kteříž by kolivěk v úřad konšelský vsazeni byli, ponuocek prázdni býti mají. [18.] Dvú úřaduov žádný mieti nemá. It. ktožkoli v úřadu konšelském jest aneb v jakémžkoli jiném úřadu, při tom aby každý zachován byl, a žádný aby dvú úřaduov nemieval. [19.] O rychtáři. It. rychtář, kterýž by kolivěk usazen byl městský, ten úroky, [„slepice“ přetrženo] pánu JMti aby vybieral, a za tu práci aby se jemu od pána JMti stala milost. A tajž rychtář soudí, kteréžkolivěk [pře?] předeň přijdú, domácí neb přespolní, o ty mezi lidmi miesta bez prótahuov aby dělal. A teež rychtář aby s konšelským pacholkem a s biřicem pro nočnie pokřiky a sedánie aby šel, a hry aby zastavoval; a jestliže by v kterém domu hry našel, penieze, které by na stole přistihl, aby sobě pobral. Týž s braní najde-li nočně koho, aby sobě také vzal tu braň; krom rytieřským lidem, těm aby se žádná překážka od něho nedála. Stavnie aneb přípovědné aneb jemné, to rychtáři vše aby šlo. S rathúzu pokut což- koli purgmistr s konšely příjmú, od každé pokuty aby jemu dán byl I g. bílý. A též zárožné jestliže by kde na škodě komu zajato bylo, aby jemu bylo dáváno s rohu po II d. b., a s koně i g. b., a s svině II d. b., a s husy I haléř. A ktož by komu učinil kterýmžkoli dobytkem škodu, aby jemu napravena byla, což by za spravedlivé bylo. A také rychtář, když by purgmistr s konšely seděli na rathúze, vždy při nich býti má a odcházeti nemá bez odpuštěnie. [Pozdější rukou připsáno:] A co se dotýče panských platuov, ourokuov, ty nesnadně jdou, že rychtář má s nimi dosti činiti; a ty aby byly vybierány konečně ve II nedělích po s. Jiří a po svatém Havle; a pakli by kto nedal, aby byl dán do šerhovny, IIII g. dal a nebyl puštěn, leč úrok dá a pokuty rychtáři IIII g. [20.] O vádách. It. jestliže by kto s kým v městě svádu učinil svévolně a právo minul, a ten, kterýž by ucházel do kteréhožkoli domu před tiem, kdož by naň puotku svévolně učinil, a do kterého domu utekl, a on vždy za ním běžel s braní dobytú: ten aby s hrdlem na milosti pána [přetrženo a nad tím opraveno: krále JMti] byl. Pakli by jej v tom zabil, toho, kteréhož by honil, buď v domě neb na rynku, ten aby bez milosti hrdlo ztratil. [21.] O nejití do kázně. It. jestliže by který súsed aneb podruh dán byl do trestánie purgmistrem a konšely pro některé jeho proviněnie, pro kteréžkoli, ješto by hoden trestánie byl, a do trestánie jíti nechtěl podle rozkázanie purgmistra a konšel aneb rychtáře, a preč ušel: takovému statek aby zamčen byl aneb pobrán, a ten na pána JMt [přetrženo a přepsáno: obec] aby připadl. A ten statek, kterýž by zamčen a zapečetěn byl, a to kto zrušil, ten aby s hrdlem na milosti páně byl.

Strana 161
z roku 1512. 161 [22.] O bránění právu. It. jestliže by kto právu se bránil aneb právo haněl, ten s hrdlem i s statkem na milosti pána [přetrženo a později opraveno: krále]*) JMti buď. [23.] O bitvách. It. jestliže by kto jakú bitvu učinil svévolně a právem živ býti nechtěl, ten aby viny propadl I grošuov b. a na rathúze položil, a k tomu trestán byl, pokudž by vina byla. A dobyl-li by kto tesáku aneb meče a ranil koho, ten pánu [přetrženo a nad tím později připsáno: králi] JMti aby s statkem i s hrdlem byl na milosti. A hospodář, u kteréhož by se ty vády dály, moha to zastaviti i ne- zastavil, ten též pánu [přetrženo a nad tím později připsáno: králi] JMti s statkem i s hrdlem na milosti aby byl, a zvláště jestliže by se v tom stala jaká vražda. Žádný hospodář domáciemu ani přespolniemu do šenkovnieho domu s tesákem aneb s jinú zbrojí nedopúštěj na pití seděti, než hospodář vezmi od každého zbroji, když má k němu na pitie jíti. A když má od něho pryč jíti, aby jemu zase jeho zbroje navrácena byla, kteráž by od něho vzata byla. A jestliže by se v tom hospodář nezachoval a skrze to někto raněn byl, ten též v svrchupsanú pokutu pánu JMti upadne. [24.] O pohlavciech. It. jestliže by kto komu pohlavek dal aneb za vrch s ním šel, ten každý aby dal viny na rathúz XV g. b. [25.] O gleytu dání. It. purgmistr a konšelee bez vědomosti pána JMti aneb úředníka, který by JMti miesto držal, gleytu žádnému dávati nemají. Pakli by JMt pán a úředník, kterýž JMti miesto drží, gleyt komu dal, z města neb z předměstie obyvateli neb podruhu, má purgmistru a konšeluom ten gleyt oznámen býti, aby se oni proti němu zachovati uměli. A ten jistý, ktož by gleyt měl, aby jej také zachoval, tak jakž na gleyt slušie. Pakli by nezachoval, tehdy by sám sebú vinen byl. [26.] O zvonění do hromady pro potřebu obecnou. It. když by kolivěk na rathúze bylo zvoněno pro sjitie obce, tu [„po třetiem zvonění“ později přetrženo] aby každý na rathúze z súsed nalezen byl. A ktož by kolivěk nepřišel, jsa doma a o tom věda, ten aby dal pokuty V g. b. A tu žádný aby s rathúzu nechodil, leč purgmistrem a konšely a tou obcí ta věc, o kterúž se sešli, na miestě postavena bude. A ktož by kolivěk šel, aby touž pokutú svrchupsanú povinen byl. [27.] O jednání obecniem. It. při jednání obecniem aby křikuov žádných nebylo, než volné každého mluvenie aby bylo, jakž by komu potřeba byla. Pakli by se v tom nezachoval a křiky puosobil, ten aby trestán byl vazbú od purgmistra a konšel. [28.] O sedání nočniem. It. sedánie nočnie aby nebývalo v šenkovních domiech na dlúhých nocech, než do čtyř hodin, a hned po čtvrté hodině aby zvoněno bylo. Bude-li pak kto nalezen z hospodářuov, an víno neb pivo dává na řád, pokuty aby *) Slova později připsaná pocházejí z doby, kdy panství Pardubské bylo majetkem královské komory. Archiv Český XVII. 21

Strana 162
162 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina dal V grošuov b.; krom dvořan aneb dobrých lidí hostinských, ti své svobody užiti mají. [29.] O pokřiku nočniem. It. pokřikové noční anebo nějaké překážky po městě škodlivé, kto by to svévolně chtěl činiti a v tom postižen anebo usvědčen byl, ten pokuty na rathúz XV g. b. aby propadl. A škody, kteréž by se koli od něho staly, ty předkem-aby zaplatil, a k tomu tresktán aby byl. Než pokřik byl-li by který pro potřebu města aneb zámku, a k šturmu by zvoněno bylo, tu se pod milostí i pod hrdlem přikazuje, aby každý hospodář i s podruhy s braní běžel k tomu miestu, kdež by k šturmu zvoněno bylo, buď k zámku neb k rathúzu. A tu což by od úředníkuov aneb od purgmistra rozkázáno bylo, v tom aby se zachoval každý. A ktož by kolivěk neběžel, již by k němu hledieno bylo tou svrchupsanú pokutou. [30.] O trestání konšelóv i sousedóv. It. Jestliže by který soused osedlý pro- vinil co proti purgmistru a konšeluom aneb proti komužkolivěk, ješto by jej proto purgmistr s konšely trestati měl, toho každého purgmistr s konšely aby trestali podle jeho zaslúženie. Též také konšel jestliže by se nezachoval podle úřadu svého, toho také purgmistr s konšely aby trestali a s vinnú pánu JMti jej ukázali neb úředníku, kterýž by JMti miesto držal. [31.] O zbierkách obecních. It. jestliže by kdykolivěk zbierka přišla na město, a toho potřeba byla k obci, ta aby nebyla zbierána bez vuole pána JMti aneb úřed- níka, kteréhož by pán JMt na svém miestě postaviti ráčil, a aby takto vybierána byla: Najprv domové aby šacováni byli na hřivny, a při tom, což by kolivěk na hřivnu položeno bylo, jakž by zbierky potřeba byla, tak aby dáváno bylo. A při těch domuov šacování a gruntuov aby úředník JMti pána byl. Při tom také obcho- dové, kterýmiž jedenkaždý z obyvateluov jde, aby šacováni byli, i řemeslní obcho- dové. A ktož by se položení tomu, kteréž by naň položeno bylo, zpieral, ten aby trestán byl. [32.] O duochodiech městských. It. Duochodovee městští kteřížkoli přicházejí, kteréhožkoli času, ti aby vybieráni byli a shromažďováni byli za každého purgmistra, a při každém pátku aby před purgmistrem a konšely kladeni byli podle počtu, aby v registra zapisováni byli. A každý purgmistr za svého purgmistrstvie jinému purg- mistru aby počet činil. A zvláště což se cla dotýče vybieránie, již člověku poručiti z některých súsed, aby to clo vybieráno bylo. [33.] O váze. It. s váhy aby domácí každý dával, což by sobě koli dal vážiti na rathúze, s kamene po I d. malém a s centnéře po VI d. m., a hostinský s ka- mene po I d. bílém, a s centnéře po VI d. b. A jinde aby nebylo váženo než L„krom v barevni, a barvieř aby také žádnému jinému nevážil, než sám sobě“ pře- trženo a nad tím napsáno:] v rathouze. [34.] O trhu vlny. It. při trhu vlny ktož by cokolivěk vlny kúpil, tu aby

Strana 163
z roku 1512. 163 k váze nesl a převážiti dal, a od váhy dal, jakož svrchu psáno stojí. A také aby žádný jiný vlny nekupoval na trhu, nežli soukenníci. [35.] O železe a voceli. It. což se železa a voceli dotýče, tu aby kováři, zámečníci, nožieři kupovati sobě mohli, když se do města přiveze, předkem k po- třebě své; a potom již purgmistr s konšely k obci kúpiti mohú aneb úředníci ti, kterým by bylo poručeno od obce. [36.] O soli. It. co se soli dotýče, ta aby k uobci kupována byla: však komuž by bylo z obyvateluov potřeba prvé sobě k potřebě své kúpiti, bude moci na rynku. A jestliže by potom kdy kterému z obyvateluov soli potřeba byla, tu muož kúpiti sobě s rathúzu, a nemá se na něm nic viec přijieti než I g. b. na bečce; krom k šenku kteříž by kupovali, těm aby prodáváno bylo, jak ten čas trh běží. [37.] O slanařiech. It. žádný hokynář aby jinde soli nekupoval sobě, než s rathúzu, kterýž by koli suol na peniez prodávati chtěl. [38.] O hokyniech. It. což se hokyní týče, toho obchodu měštka a žádná aby neužívala, než při obchodu svém městském živnost aby vedla, a hokyniem překážky aby nebylo, jakožto v ovocech ve všech, soli na peniez prodávánie. Než co se heryn- kuov a jiných tunných ryb dotýče, též i voleje, to měšťan muož prodávati v domu svém; než oleje na peniez aby neprodával, než na libry, teež ani soli na peniez. A ktož by se v tom, jakž se nahoře píše, nezachoval, ten aby dal na rathúz XV g. b. A hokyně nižádná v trhu napřed před jinými sousedy aby nepředkupovala nižádných potřeb, leč by co již po trhu zuostalo, toho se jim nehájí. [39.] O prodávání soli, herynkuov a voleje. It. což se soli, volejóv, heryn- kuov i tunných ryb dotýče prodávánie: v tom vedle koupenie aby se spravedlivě lidem prodávalo, při čem by ta věc spravedlivě státi mohla od prodavačuov i od kupcuov, kteříž by od nich kupovali. [40.] O rybách řiečných. It. ryby řiečné buď v pátek aneb který den jiný postní, kterýž by rybáři na trh nesli, tu ryb od žádného aby kupováno nebylo, než na rynku. A ktož by koli kupoval v domiech anebo kde jinde, a nedal na rynk donésti, a v tom by usvědčen byl, ten pokuty aby dal X g. b. [41.] O trziech. It. což se trhuov dotýče: před městem, v branách ani v uli- ciech aby kupováno nebylo, než na rynku. A ktož by koli v tom postižen byl, ten aby pokuty dal V g. b. A v trhový den aby viech vystrčen byl u pranéře, pokud by ten viech sňat nebyl, žádný hostinský ani překupník aby nekupoval; a ten viech aby stál dvě hodině. [42.] O překupování. It. žádný po vsech aby nepřekupoval, buď sýruov, bud másla, aneb přediva, anebo kterýchkolivěk jiných věcí, ješto by na trhu měly pro- dávány býti. A ktož by po panství takovú věc činil a v tom postižen byl, to všecko aby jemu pobráno bylo. A toho na žádného aby nezatajovali. To se přikazuje pod milostí. 21*

Strana 164
164 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina [43.] O vaření piva. It. co se dotýče piva vařenie: z najpřednějšieho sladu aby bylo bráno XV beček piva, a z prostřednieho XIIII, a v tom aby i dolévka byla. A piva aby dobrá vařena byla a dovařovala se; a patok do piva aby miešeno nebylo. A ktož by v tom postižen byl, aby j ? grošuov českých viny propadl a I čtvrt léta aby piva nevařil, aby lidee skrze to na vás nekřičeli, poněvadž jsú obráceny vesnice, aby od vás braly. A piva ta aby se vařila tiem pořádkem, kterýž jest prvé mezi vámi byl. [44.] O kádech. It. kádi ty aby vrtány byly, aby viece piva bráno nebylo, než na tu mieru, jakož svrchu položeno. A pivovarníci aby zpraveni byli dobří, aby piv nekazili a škody vám nedělali. A jestliže by který svévolně škodu na pivě učinil, aby o to k němu hledieno bylo. [45.] O pořádkách vaření piv. It. což se pořádky piva vařenie dotýče: ta aby stála při prvnějšiem pořiezení, aby podle toho rozdělenie, kteří k kterému pivo- varu oddáni jsú, tak stáli. A ktož by nemohl se k várce přistrojiti, pusť pořádku jinému. [46.] O přihlédání k sladuom. It. dva z obce aby vybrána byla k přihlédání a ohledávánie sladuov, a zvláště ti, kteříž by tomu rozuměli; a ti aby ohledávali to, jak se od sladovníkuov sladové vyrošťovati mají, jak přední a jak prostřední slad. A jestliže by sladovník viece vyrostil, nežli by jemu těmi osobami ukázáno bylo, hned aby I � grošuov pokuty položil na rathúz. A ta dva z obecních aby vždy ve čtyřech neděliech k tomu přihlédali, vezmúc s sebú pivovarníky svrchupsanee. [47.] O vystavování piva. It. piva na slušnosti aby lidem vystavována byla, též také na peniez domuov při slušnosti aby se dávala, aby od lidí chudých ne- bylo křiku. [48.] O šenkovních domiech. It. v šenkovních domiech aby na řád nebylo dáváno piva na žejdlík, než na puol pinty; a ktožkoli piva šenkují, aby zpravili sobě konvice poloupinetnie. Pakli by se kto v tom nezachoval, ten aby dal pokuty V grošuov b. [49.] O mierách. It. miery spravedlivce šenkovnie, ty aby ohledovány byly purgmistrem a konšely, i jinee miery obilnee. [50.] O nájmu šeňkéřuov. It. což se šenkyeřek dotýče, jestliže by která chtěla šeňk pronajieti u koho, toho ten hospodář, u kterého by chtěla šenkovati, měj vuoli; však aby se k tomu prohlédalo, aby pivo na spravedlnosti doma i ven bylo dáváno. [51.] O řemesliech. It. řemeslníci všickni kteréhožkoli řemesla, ti aby řemesl nedělali po podružství, a zvlášť kteří ženatí jsú, leč by k vosazení přišli; krom ti řemeslníci, kteříž by očekávali domuov, těm to nemá k škodě býti, a zvlášť řezníkuom. A ktož by kolivěk v tom postižen byl, to řemeslo aby jemu zastaveno bylo, a pokuty aby dal XV grošuov b. na rathúz. Než vandrovnie řemeslo kteréž- kolivěk aby u mistruov dělalo a jinde nic.

Strana 165
z roku 1512. 165 [52.] O cechmistřiech. It. v každém obchodu aneb řemesle mají býti dva cechmistři přísežná, aby to ohledávali, aby se obci spravedlivé stalo. A jestliže by ti kdy zameškávali, jimž by ta věc poručena byla, anebo se sami dopustili proti úřaduom svým: ten cechmistr každý aby dvénásob trestán byl, nežli obecní. A cech- mistry aby sobě sami volili, a ti aby byli potvrzeni od purgmistra a konšel; a když by cechmistři potvrzeni byli od úřadu, aby dali II gr. b. [53.] O řezníciech. It. řezníci, ti aby dobytky přiehodné kupovali, a masa aby na slušnosti dávali. A jestliže by který řezník zabil hovado, ješto by nebylo slušné, aby mělo lidem prodáváno býti, a který by v tom postižen byl, ten pokuty aby propadl I fk grošuov; a to maso aby pobráno bylo a do špitála dáno. A v sobotní den aby krámy všecky osazovali, a hned ráno aby v krámiech prodávali až do večera. A k tomu aby žádný ženú svú krámu neosazoval, než pacholkem svým. Pakli by se který v tom nezachoval a v tom postižen byl a usvědčen, pokuty aby dal na rathúz X grošuov b. [54.] O pekařiech. It. pekaři vedle kupovánie obilee, jakž trhovee běžie, v tom aby spravedlnost lidem činili sami od sebe, a žito a pšenici příhodnú aby kupovali, a chleby čisté aby pekli, a zvláště bielý, a k pšenici aby žita přidáváno nebylo. A byl-li by který v tom postižen v těch nespravedlnostech, ten aby položil pokuty I ſ grošuov českých a trestán aby byl. It. vdovy, které jsú v městě i v před- městí, ty aby chléb pekly a v domiech svých prodávaly, jinde nic, krom v pon- dělí na trh aby vuoli toho měly nésti a prodávati. Pak-li by se z toho která vy- trhla a chléb na trh nesla krom pondělku, ten chléb aby pobrán byl a do špitála dán. [55.] O sladovníciech. It. sladovník žádný aby pšenice nepředkupoval před jinými sousedy na trhu; a jestliže by v tom postižen byl, zač by tu pšenici stržil, aby měl vuoli súsed tu pšenici vzieti a zaplatiti. Též sladovník žádný aby sobě k svému užitku neudělal viece XV sladuov v roce; pakli viece nad XV sladuov který sladovník sobě udělal by, to aby jemu vzato bylo k uobci. A ti, kteří k sla- duom z uobce přihlédají, aby se na tu věc vyptávali každé čtyři neděle, co svých sladuov sladovníci prodají komu, a to aby napsali. [56.] O soukenníciech. It. soukenníci předlice jakéžkoli mohú sobě zpuosobiti, a kdežkoli mohli by sobě dáti přiesti na páně JMti gruntiech, buď v městečkách neb ve vsech, to se jim brániti nemá; než neřáduov v svých domiech vědomostí svú aby nedopúštěli, a úředníci JMti pána aby jim v tom pomocni byli k předlím, buď v městečkách nebo ve vsech. [57.] O barvieři. It. barvieř když by byl, kterážkolivěk sukna aneb vlnu barvil by na jakúžkoli barvu, domácí každý s I kamene vlny aby dával I den. b., a hostinský II den. b.; a s postavu domácí aby dával i gr., a přespolní I gr. Ten plat pánu JMti jíti má. A jestliže by který domácí cizí vlnu barviti dal a nepověděl

Strana 166
166 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina toho barvieři, a v tom postižen byl, pokuty dáti má j ſ grošuov, a trestán aby byl. [58.] O ševciech. It. ševci aby koží na prodaj nedělali, ani sobě. Pakli by kto v tom usvědčen byl, pokuty aby dal j � grošuov. [59.] Kteří cechu nemají. It. řemesla, kteří cechu nemají ještě mezi sebú, jako kožišníci, tkadlci [slovo „krejčí“ přetrženo], uzdář, střelec a konvář a mečieř, ti aby spravedlnost od sebe lidem dělali; neb jest na mnohé křik od lidí, že by jim nad- sazovali při prodejiech, neb se nacházie, mnohem lacinějie v jiných městech že lidee kupují. [60.] O přijímání v sousedstvie. It. ktož by se koli sedlil [sic] do města neb do předměstie, ten každý aby svého zachovánie list přinesl. [61.] O prodání statku. It. v městě aneb v předměstí ktož by kolivěk od koho statek kúpil, a v trhu mu se chtěl zraziti a jeho držeti nechtěl kterážkoli strana, za kterúž by koli sumu kúpil aneb druhý prodal, aby dal ten každý, ktož by trhu držeti nechtěl, s Xti � 1 m. Té pokuty polovici tomu aby dáno bylo, kterýž by trh držal, a polovici na rathúz. [62.] O přijímání podruhuov. It. hospodář žádný aby podruhuov nepřijímal bez oznámenie purgmistra a konšeluov. A ktož by kolivěk přijal bez oznámenie purgmistra a konšeluov, ten každý propadni na rathúz pokuty X gr. b. A každý hospodář věz, jakého podruha k sobě přijímá. Jestliže by se skrze toho podruha komužkolivěk škoda stala, i již by k tomu hospodáři o tu škodu mohl hleděti, u kte- réhož by ten podruh byl. [63.] Podruzi při čem mají zachováni býti. It. podruzi aneb podruhyně, na ty aby žádný nesahal žádnú robotú; než ktož by jich v čem potřeboval, aby jim platil, jak muož kto sobě zjednati. Než zvláště byla-li by potřeba, podle obce aby pomohli, a ponuocku třetí a robotu také třetí, byla-li by kdy potřeba, k městu aby držali. [64.] O propouštění z obce. It. co se dotýče toho listu, jestliže v tom listu jest to obtiežné, aby úředník byl při propušťování lidí, že jim pán toho přeje, aby oni to sami opatrovali, aby pánu bez škody bylo i budúcím pánuom. [Celý tento artikul jest přetržen.] [65.] O zřiezení kšaftu. It. jestliže by na koho z obyvateluov města tohoto aneb předměstie nemoc pán Buoh dopustiti ráčil, a při tom žádal-li by purgmistra a konšel, že před nimi pořiezenie o statku svém učiniti chce, k tomu purgmistr po- slati má konšely dva nebo tři s písařem. A když on zřiezenie bude chtieti činiti o statku svém, při tom aby žádný jiný nebýval, než ty osoby, kteréž by od purg- mistra k tomu vyslány byly. A jakéžkoli pořiezenie a kšaft učiní, to purgmistr za- pečetiti má. A toho žádnému oznamováno býti nemá, než po čtyřech neděliech toho umrlého aby se oznámilo, budú-li toho přátelee žádati. A ten kšaft, kterýž udělá,

Strana 167
z roku 1512. 167 do třetieho dne žádný aby měněn nebyl; než po třetiem dni, bude-li žádati toho ten nemocný, to učiniti muož, aby jej změnili. Pakli jeho pán Buoh pozdraví z té nemoci, tehdy on ten kšaft muož změniti, když se jemu zdá, a zase jemu má vrácen býti od purgmistra a konšel. A když by se přáteluom kšaft vydati měl, každý aby prvé se vepsal v knihy městskee. — [Pozdější rukou připsáno:] Pakli by kdo sám osobně vstoupil před purgmistra a konšely na rathouz, zřízení o svém statku učině a spíše položil by, má městskou pečetí zapečetěné bajti a moci svee užiti i ti, komuž se odkáže a svědčiti bude. [66.] O nemoci súseda na cestě. It. jestliže by kterého měštěnína z města neb z předměstie na cestě nemoc nebo smrt zachvátila, kdyby cestú jel nebo šel, tehdy na kterémžkoli právě, buď ve vsi neb v městečku, zřiezenie o svém statku učinil by podle práva, povolaje purgmistra neb rychtáře s konšely, aby to držemné poručenstvie bylo, tak jako by je v Pardubiciech učinil. [67.] O slyšení kšaftu. It. kto by žádal který kšaft slyšeti, ten ktož by toho potřeboval, má dáti písaři od čtenie I gr. b. [68.] O opatrování města při zamykání a odmykání. It. když by kolivěk město mělo odemčeno aneb zamčeno býti: tu purgmistr každý s braněmi sám šest [sic] aby šel. A když by kolivěk město mělo odemčeno býti, tehdy purgmistr aby na toho zavolal, ktož na věžech lehají, viděl-li koho před mostem anebo v baštách mezi bra- nami, město aby odvieráno nebylo, leč ažby předvěděli, kto jsú. Pakli by žádného ne- bylo, kázati město otevřieti; a odmykánie aby bylo, když na zámku na varhany [sic] trúbie, a prvé nic, leč by toho nějaká zvláštnie potřeba byla pro hosti. A jestliže by potřeba byla, tehdy tu věc na úředníka znésti, kterýž jest na miestě JMti páně. A již z obecních lidí aby ten počet svrchupsaný býval při tom zamykání a odmy- kání s purgmistrem. A kterýž by kolivěk nešel vedle rozkázánie purgmistrova, ten aby dal pokuty na rathúz X gr. b. Šrank, ten aby vždycky po každém zavierán byl, ktož by jel z města aneb do města, dokudž by dvú hodin na den nebylo. A v neděli vždycky při obědech ať jest město zamčeno, a po vobědě aby zase odemčeno bylo. A to se pod milostí přikazuje. [69.] O hlásných města. It. na dlúhé noci hlásní čtyřie aby bývali, dva do puol noci, a druzí dva od puol noci; a letním časem na krátké noci aby dva hlásní držáni byli, jeden do puol noci, a druhý od puol noci. [70.] O opravách při městě. It. opravy na valiech, na mostiech, na cestách, kteréž vám opravy příležejí: toho nikoli abyšte neobmeškávali opravovati, a potřeby před časem aby jednány byly, než potřeba k opravování přijde. A každý purgmistr vždycky aby k těm opravám dohlédal, byla-li by potřeba, aby opraviti kázal; a zvláště na mostiech, jestliže by mostovee zlí byli, a skrze to komu se škoda stala za kteréhožkolivěk purgmistra, i již by se musilo o ty škody k tomu purgmistru

Strana 168
168 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina hleděti, kterýž by ty opravy moha opraviti, i zanetbal. [Přetrženo: Trámy mostnice vám sú ukázány, kde je máte bráti a sobě shromažďovati k těm potřebám.] [71.] O dělání škody na valiech. It. jestliže čí dobytek, buď svině, krávy neb cožkoli usvědčeno bylo, ani po valiech chodie a škodu dělají, ten každý trestán bude, a pokuty aby dal j grošuov. [Přetrženo: Neb já sem na ty valy náklad velký udělal, a rád bych, aby z takových lidí sedlských pitomých nějací lidé městští byli. Pak to jest divná věc, že se nákladové moji tak lehce vážie, a kde která cihla upadne, neb vápno kde odpaduje, nikdy se nic neopravi. A jestliže to opravováno nebude, kdež potřeba káže, I ſ grošuov z měšťan bez milosti vezmu. Též co se valuov dotýče, ty aby osekávali, kdež vrbím i jiným zarosťují, pod túž pokutú svrchu psanú.] [72.] O řece, která skrze město teče. It. co se vody dotýče, která skrze město jde k užitku městu, též také mříží, kudy voda do města vpadá a z města vypadá, prvé povědieno jest, aby to konšelee, kteří jsú který rok na raddě opatro- vali: rozkázánie panské nikda se jest nedálo až po dnes. Pak co jest přieliš, jest na času, aby přestáno bylo. Než na krátce to se již tak ukládá: jestliže by kto jakú mrchu aneb jakú nečistotu uvrhl do té vody, neb smetí neb hnoje, bez milosti konšelé I � grošuov aby nahoru dali, a úředník aby jim toho žádným obyčejem nepropouštěl; a oni na tom postihajte, kto jest to učinil. Též také co se dotýče mřieží, aby se nezanášely, aby to opatrováno bylo, kudy voda jde z města. Pakli by se toho dopustili, též pokutu dajte, a to jim pro škodu domuov i pivnic. A jisti ať jsú tiem, žeť je k vuoli žádnému neodpustí. [73.] O hnojiech. It. hnoje a všeliké nečistoty každý, ktož by před svým domem měl, [„ve dvú neděliech“ přetrženo a nad tím nadepsáno: „v třich dnech“. aby ven vyvozil. A jestliže by který z obyvateluov tak se nezachoval, aby dal pokuty na rathúz V grošuov b. [74.] O hradbách. It. kteří mají zédky příčnie u domuov dělati a dvory sobě ohražovati, ty aby ohražovali zdí, a ne jiným. [75.] O vohniech. It. toto se každému přikazuje pod milostí: Do pokojuov svých s světlem bez lucerny žádný aby nechodil, a zvláště vy, kteří hostinské domy máte, do maštale žádnému hostinskému bez lucerny nedati. Lúčí žádný aby nesvietil v domě svém, v městě i na předměstie. A jestliže by kto lúčí svietil aneb bez lucerny do pokojuov chodil anebo dopustil choditi, ten pokuty aby dal j ſ grošuov českých. A hospodářové, kteříž hosti chováte, při odjezdu každých hostí aby dohlédl do maštalí i do komor pro ta světla. [76.] O dohlédání k vohňuom. It. purgmistr s konšely vždycky každý za svého úřadu aby dohlédal k kuchyniem a k komínuom, i v předměstí. A již podle rozkázánie purgmistra a konšeluov aby se každý zachoval, a opravu aby učinil,

Strana 169
z roku 1512. 169 bylo-li by potřebie. A ktož by se vedle rozkázánie purgmistra a konšeluov neza- choval, pokuty na rathúz aby propadl X grošuov b. A dva súsedé aby hák měli a řebřík, a každý tluky aby v svém domě měl. [77.] O kladení pokut. It. k těm kusuom svrchupsaným purgmistr s konšely aby dohlédali, a žádnému nepromíjeli, žádný purgmistr za úřadu svého. A který purgmistr při úřadu svém cožkoli pokut přijme, aby dal zapsati; a těmi pokutami aby nikam hýbáno nebylo bez rozkázánie. A jestliže by který purgmistr komu po- kutu prominul, tu pokutu bude vinen položiti sám za toho, s koho jest jie nevzal. A každý purgmistr při postupování purgmistrstvie při počtu svém aby oznámil, co jest těch pokut vybral. A již každý tak aby se zachoval vedle zřiezenie svrchu- psaného. [78.] O špitálu. It. co se dotýče špitálu, ten aby opatrován byl, tak jako o tom prvé zřiezeno a rozkázáno jest. Ktožkolivěk chudý vzat jest do špitálu, buď strany české neb římské, aneb by vzali i Bſratra pro pána Boha, znajíc nuzného, aby se prostě k jednomu jako k druhému zachovávali, a každému aby se dálo jednomu jako druhému. Neb já slyším, že již někteří z města chtie viery v špitále vyměřovati, buď z mužského neb ženského pohlavie. Než jestliže se uptáno bude, kdo by takový byl, že tak kázán bude, že musí věr dokud živ nevyvažovati, než nechť pán Buch všecky soudí. Až dotud otiskl toto zřízení J. Smolík v Památkách arch. VII. 518—528 s vynecháním slov přeškr- taných a přidaných. Klademe ty artikule k 18. červnu 1512, poněvadž k nim nepochybně vztahuje se potvrzo- vací klausule v privilegii toho dne vydaném, kteráž se čte zde str. 157: „It. což se dotýče těch arti- kuluov . . . schváleno bylo“. Zřiezenie při šenkování vína. Léta od narozenie syna Božieho XVCXIIII“ [1514] za úřadu hospodářstvie Jana Trubače měšťané Pardubští tento pořádek a svolenie, co se šenkovánie vína v městě dotýče, společně zpuosobili sú, a to pánem JMstí stvrzeno jest, aby držemné a stálee mohlo býti. Najprve město na tři čtvrti rozděleno jest, tak aby v každé čtvrti bylo jedno víno na čepě, a každý súsed chudý i bohatý v té čtvrti, k které připsán jest, aby lhuoty neb svobody užil od jiných súseduov v své čtvrti do času toho, kterýž níže znamenán jest, pokud jedna každá nádoba vína má dávána býti veliká i malá bez překážky. Item fudr VI neděl IIII neděle item draylink II neděli item bečka za XII dní item VIII věder X dní item VI věder item IIII vědra VIII dní; menší nádoba nenie [slovo „nenie“ později přetrženo] v pořádce „s volí úřadu když Archiv Český XVII. 22

Strana 170
170 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina se líbí, načieti muož“, [slova uvozovkami označená jsou přetržena a později připsáno: též i jedno vědro bajti má.] It. jestliže by kto nevydal vína v tom času podle lhuoty svrchupsané, tehdy jinému víno v tee čtvrti aby sazeno bylo; [a] on chce-li dávati přes ten čas, po- kudž na které nádobě položen, tehdy muož to učiniti, slevě s vína peniez malý s žejtlíka, dávati je týden; a nechce-li sleviti, zavři víno. A tak i jiné téhodny činiti má, pokudž nevydal by toho vína. Toto na překážku nebuď, jakúžkoli nádobu vydal by prve, nežli lhuota vyšla, hned po dodání v té čtvrti jinému „nazajtřie“ [slovo to později přetrženo] muože sázeno býti víno. It. komužby které víno sázeno bylo, to dávati má, a jiného nic, ani punth- vajnu; pakli by kto jináč v tom nalezen byl, pokuty XV grošuov b. aby položil. It. toto zdálo se neškodné: Trefilo-li by se kdy, že by hostee nebo paani dvořanee žádost na úřad vzložili o trunk dobrého vína, a tehdáž na čepě nebylo by přiehodné víno, jestližeby kterého souseda oni naprosili, aby jim podtrhl víno: chce-li to učiniti ten soused bez nucenie z své dobré vuole, to jemu nemá bráněno býti, pintu, dvě i několik, však na ten zpuosob, což by svého utrhl, aby vezma od toho, ktož má na čepě víno, zase dolil tolikéž. Toto potřebný kus: Když komu má sázeno býti víno, to plné aby se našlo a dvěma konšely ohledáno; pakli by nenašli plné nádoby, aby sázeno nebylo; než pro tu všetečnost jinému v tee čtvrti saditi a toho přeskočiti. It. na řád vína nedávati, než za hotovee penieze, a hospodář bez zaplacenie neb bez základu žádného z domu nepúštěj. Pakli by hospodář jináč učinil, pokuty XV grošuov b. daj. [Později připsáno: Lidí rytířských v tom se nedotejče. Než uvěří-li komu vína, ten za ně nedávaj nic z lidí obecných.] It. dvě neděli před sv. Martinem a dvě neděli po sv. Martinu aby víno sázeno nebylo, a každý aby vuoli toho měl, načieti víno: než dále nic přes ty čtyři neděle; a také načieti nemá, leč se prve opoví úřadu městskému. [Celý tento arty- kul později přetržen a in margine připsáno: Od sv. Martina víno každému novce sázeno bejti má v pořádce, a prve nic.] Tyto tři čtvrti v městě: prvnie od rathúzu to pořadie k Trubkovi, k tomu od Blažkové to protičelie k Vítovi, k tomu od brány až k tomu domu podle Joha- nesa; druhá čtvrt od Johanesa to pořadie jako Roman až k Libanskému, k tomu od Matějka až k Rečkovi; třetie čtvrt ta ulice s obú stran jdúce k zámku, i ta ulice jako v nie Pavel Pražáček, i jiné ulice, jako Kapřík žid, i k klášteru i proti mlýnu všickni. [O něco později ještě připsáno:] It. purgmistr a konšelee k tomu aby spra- vedlivě přihlédali, ne podle trhu vína, ale podle hodnosti, aby vína lidem na spra- vedlnosti sadili, v tom osob nešetřiece ani na jich drahé koupenie se ohlédajíce, než

Strana 171
z roku 1512. 171 jest-li dobrec draaž, horší lacinějie aby se sadilo. Pakli by purgmistr s staršími jak nemírně komu vína sadili, a tak někomu dobrce a na jednostajných peněziech jako někomu zlee sadili, ty JMt pán saam pokutou i trestáním tiem trestati ráčí, jakž se JMti zdáti bude. It. pakli by se [kdo] z těch, komuž víno od konšel sazeno, vytrhl a draaž víno dával, nežli jemu od konšel sazeno, to víno aby jemu vzato bylo, a sám aby trestán vazbú byl, a nebyl puštěn bez rozkázánie JMti pána. [Později opět připsáno:] Léta oc XIX v pondělí den sv. Štěpána [26. pros. 1519] na tomto jest zuostáno: že pán JMst tu vinu odpustiti ráčil i to trestánie na tento zpuosob: že žádnému bohatému ani chudému toho k vuoli neučiní, aby komu tu pokutu odpustiti ráčil, to jest j grošuov, kdož by koli nevyčistil a nevyvezl každý týden všech nečistot před domy, a to hned počnúc od této neděle najprv příští do téhodne, a tak aby se to vždycky držalo bez přestánic: a týž rovně z ulic jako i s rynku aby žádných nečistot nebývalo, a o tu vinu žádný na světě ke mně se nepřimlouvaj. A to sem já to již učinil Janovi synu svému k vuoli. Než měšťané již to mezi sebú zpuosobte, kdo mají k tomu přihlédati který čas, a již ti aby k tomu přihlédali; a jestliže by se kdo v tom nezachoval, aby to hned na úředníka vznesli; a pakli by toho zanetbali a úředníku toho nepověděli, a úředník sám by se toho dověděl, tehdy i s toho, kterýž by na to usazen byl, aby pokuta vzata byla, a k tomu aby kázán byl šerhovnú. 952. „Jan z Čerthorej na Viléma z Pernšteina a na jeho erby všecko právo své, kteréž na vsi Selítkách mám, na ně převodím, a tímto se vkladem toho odříkám sám od sebe i od svých erbuov.“ Na soudě zemském v Olomouci 24. června 1512. DOlom. kv. č. 17 f. 19. 953. Matěj Rousek z Prostějova Vilémovi z Pernšteina dává dobrou vůli na list správní, (kterýž svědčil jemu a Barboře ženě jeho), na dvůr v Bílovicích, kterýž koupil od Václava Bílovského z Bohuslavic. Na Prostějově ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu [1. čce] 1512. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 294b; měst. Brn. f. 124, 125. Výtah AČ. VI. 544 č. 388. 954. Vilím z Pernšteina osvobozuje rybáře Tovačovské od robot za roční plat. V Prostějově 1512, 2. července. — Arch. zemsk. v Brně. Pam. kn. Tovačovská f. 19. Vilém z Pernšteina . . . že sou předstoupili před nás rybáři naši, kteříž sou a příslušejí k zámku našemu Tovačovu, snažnejmi a pokornejmi prozbami nás prosíc, abychom jim tu milost učiniti ráčili a ty roboty, kteréž měli při rybnících našich Tovačovských a v haltéřích i struhách lovení i všelijaké jiné roboty, kteréž k těm 22*

Strana 172
172 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina rybníkóm našim činili a činiti spravedlivě měli, s nich sňali, i také roboty mlatebné. Kdež já svrchupsanej Vilém z Pernšteina oc, jakožto pán a pravý dědic panství Tovačovského, slyše jejich slušnou žádost a prozbu, i také tomu chtěje, aby ti rybáři naši Tovačovští tím lépe obchody a svou živnost vésti mohli, tu milost jsme jim učinili a tímto listem činíme, aby oni těch všech a všelijakých robot, kteréž k ryb- níkóm našim Tovačovským s práva činiti měli, prázdni byli, i také roboty mlatební, a k žádnejm robotám rybničnejm ani mlatebním od nás, svrchupsaného Viléma z Pernšteina, ani od potomkuo a budoucích našich pánuo Tovačovských nuceni aby nebyli nyní i na budoucí časy, než aby oni při tomto obdarování našem zuostaveni byli. Však na tento zpuosob: za roboty za všecky, kteréž jsme z nich sňali, ryb- ničné i mlatební, že rybáři nynější, kteříž sou i potomně kteříž by byli, k zámku našemu Tovačovu každý z nich nám i budoucím potomkóm našim, pánuom a držitelóm Tovačovským, platiti má platu ročního dvadceti grošno českých jednou v rok při svatém Janě. A ten plat nám svrchupsanému Vilémovi z Pernšteina oc nám platíc i budoucím potomkóm našim, pánuom a držitelóm Tovačovským, mají při tom při všem zachováni býti na budoucí časy, tak jakž se v tomto listu píše beze všeho umenšení. A my svrchupsanej Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, nejvyžší hofmistr království Českého, slibujem za se i za budúcí potomky naše, pány a držitele panství Tovačovského, je svrchupsané rybáře naše, kteříž k zámku Tovačovu přísluší, při tom při všem zachovati, co se v tomto listu píše, na budoucí časy. Tomu na potvr- zení a pro lepší zdržení já svrchupsanej Vilém z Pernšteina naši pečet vlastní dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Prostějově v pátek na den Navštívení panny Marie, léta božího tisícího pětistého dvanáctého počítajíc. 955. (X.) List správní od Viléma z Vickova, jímž prodává dědictví své v Dubanech, kostelní podací s šesti člověky panu Vilémovi z Pernšteina oc. Na Přerově 1512, 6. srpna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 296 b; arch. m. Brn. f. 125b-126. Já Vilém z Vickova a na Bánově i s svými erby, první jistec a zprávce věcí dolepsaných vyznávám . . . že jsem prodal s radú přátel svých a mocí listu tohoto prodávám od sebe i od erbóv svých a postupuji své vlastní zboží a dědictví, totiž ve vsi Dubanech kostelního poddací s šesti člověky purk rechtní]mi i s tím se vším právem a panstvím, což k tomu poddací a těm lidem od starodávna přísluší, tak jakož sem to sám držel a užíval po předcích svých, beze všeho umenšení, nic sobě ani erbóm svým tu a na tom nepozůstavuje práva, panství ani vlastenství neza- chovávaje, to sem všecko prodal ku pravému dědictví svobodné a nezávadné uroze- nému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru krá-

Strana 173
z roku 1512. 173 lovstvie Českého, a erbóm jeho i tomu každému, kdož by tento list měl s jejich dobrú a svobodnú volí, aby týž právo měl k těm ke všem věcím v tomto listu zapsaným, jako oni sami kupitelé moji, a to za XXX g. českých dobrých stříbr- ných, za každú kopu LX g. počítajíc, keréž jsem od nich hotové a zúplna zapla- cené vzal. A protož já svrchupsaný Vilém z Vickova, zprávce nahoře i dole psaných věcí, a my Arkleb z Vickova a na Prusinovicích, Jan Karas z Dulebenky, Přemek, Mikuláš, Filip bratří z Vickova a z Prusinovic, Matiáš Sudlice z Žernoví, rukojmie a spravedliví zprávce nahoře i dole psaných věcí, s ním se panem Vilémem zaň i za jeho erby slibujeme . . . kupitelóm našim to jisté zboží svrchupsané se vším jeho příslušenstvím, když najprv dcky v Olomúci otevříny budú na prvním sněmu . . . a po dckách vložení plná tři léta zpravovati a osvoboditi od každého člověka svět- ského i duchovního ... a zvláště jim slibujem za zsutí, aby oni kupitelé naši svrchu- psaní vždy při tom zboží toho poddací bez zmatku zůstali; pakli bychom toho všeho neučinili .. . ležení do města Olomúce ... Tomu všemu na potvrzení a jisté zdr- žení my jistec i rukojmie nahoře psaní pečeti naše vlastní s naším jistým a dobrým vědomím přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Přerově na den svatého Sixta papeže léta božího tisícího pětistého dvanástého. Vepsáno do desk Olomouckých č. 17 f. 20. — Výtah AČ. VI. 545 č. 395. 956. Král Vladislav povoluje na prosbu Vilíma z Pernšteina soukenníkům Přerovským, aby pečeť svou míti a sukna svá erbem městským pečetiti mohli. Na Budíně 1512, 21. září. — Arch. zem. v Brně, pam. kn. Tovač. f. 200 b. My Vladislav . . . že jsme prošeni od urozeného Viléma z Pernšteina na Hel- fenšteině, nejvyššího hofmistra království Českého, věrného našeho milého, abychom soukeníkóm jeho Přerovským nynějším i budoucím tu milost učiniti ráčili, nejprvé aby pečeť svou zvláštním svým znamením míti mohli, a svá sukna, kterážby v témž městě dělali, aby je pečetili a pečetiti mohli erbem takovým, kteréhož to město od staro- dávna užívá, totiž dvě věže a uprostřed věží hlava zubřičí; a k tomu abychom jim také přidali z též milosti naší, aby táž sukna svá v tom místě dělaná skládali a sklá- dati mohli v uoba šlaky, buď na dlouho neb na krátko, jakž by se jim líbilo a zdálo, a druhé, aby s těmi sukny jezdili a jezditi a je prodávati mohli a moc měli po trzích, jarmarcích měst a městeček království Českého a markrabství Moravského, kdež by se jim zdálo a líbilo. K jehož prosbě nakloněni jsouc pro služby, kteréž jest nám týž Vilím mnohé věrné, pilné a užitečné činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radou věrnejch našich mocí královskou a jakožto markrabě Moravský svolili sme k tomu a tímto listem svolujeme, povolení jisté naše dávajíce, aby nade-

Strana 174
174 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina psaní soukeníci Přerovští nynější i budoucí pečet svou s zvláštním znamením měli, a sukna svá, kterážby v témž městě dělali, aby je pečetili a pečetiti mohli erbem takovým, kteréhož to město od starodávna užívá, totiž dvě věži a uprostřed věží hlava zubřičí. A k tomu také přidáváme jim z též milosti naší, aby táž sukna sklá- dali svá aneb skládati mohli v oba šlaky, buď na dlouho neb na krátko, jakž by se jim líbilo neb zdálo, a s těmi sukny aby jezdili a jezditi mohli po trzích a jar- marcích měst a městeček království Českého a markrabství Moravského, a je pro- dávali tak a tím obyčejem, jakožto i jiní soukeníci měst aneb městeček markrabství Moravského takovéž milosti majíce činí a činiti mohou, a to bez naší a budoucích našich, králuo Českých a markrabí Moravských i jiných všech lidí všelijaké překážky nyní i v budoucích časích. Přikazujíce všem ouředníkóm a poddaným našim, abyšte svrchupsanejm soukeníkóm Přerovským v užívání těch milostí nepřekáželi ani překá- žeti dopouštěli, pod uvarování hněvu a trestání našeho. Tomu na svědomí pečet naši královskou k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně v outerý den sv. Matouše leta božího tisícího pětistého dvanáctého, a království našich Uherského tři- Ex commissione propria regie Maj. mecítmého a Českého čtyrydcátého druhého. 957. (m.) List od krále Vladislava mocný panu Janovi z Lippého, aby o statku svém s vůlí otce svého říditi mohl]. Na Budíně, 1512, 21. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 113b; arch. m. Brn. f. 70. My Vladislav ... oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem urozeného Jana z Lippého, syna urozeného Jindřicha z Lippého a na Krumlově, najvyššího maršálka královstvie Českého, věrného našeho milého, abychom jemu list náš mocný, na kterýž by vo statku svém zřízení podle vůle a zdání svého s vuolí a radú nahoře psaného Jindřicha za živnosti jeho učiniti mohl, dáti ráčili. K kteréžto prosbě jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a jakožto margrabie Moravský svolili jsme k tomu a tímto listem svo- lujem, povolení naše královské témuž Janovi dávajíce, tak aby von všecek statek svuoj mohovitý i nemohovitý na hotových penězích i na jiných věcích, dědičnie, man- ský neb zápisní, kerýž jmá aneb míti bude, mohl a moc měl s vuolí a radou nahoře psaného otce svého za jeho živnosti neb po smrti jeho dáti, odkázati nebo poručiti, společně nebo rozdílně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komu jse jemu kolivěk zdáti a líbiti bude, kromě duochovních osob; a také aby mohl poručníky statku svého vedle rady a vuole častopsaného Jindřicha zdělati, kohož jse jemu zdáti a líbiti bude. Než po smrti téhož Jindřicha aby on Jan s všelijakým statkem svým učiniti mohl, jakž by se jemu samému líbilo, a to bez našich, budúcích našich králuov Českých a margrabí Moravských i všech jiných lidí všelijaké překážky. Kte-

Strana 175
2 roku 1512. 175 réžto dání a odkázání neb poručení i také poručníkuov zdělání jmenovaného Jana chcme, aby tolikéž moci a pevnosti mělo, jako by to dckami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo. Proto přikazujem hajtmanu najvyššímu, komorníkovi a sudím margrabství Moravského, nynějším i budoucím, věrným našim milým, kdyžkolivěk od svrchupsa- ného Jana neb pomocníkuov statku jeho požádáni budete, abyšte jemu ten kšaft kterýž by s vuolí otce svého udělal, i s listem mu to ve dcky zemské vložili be[z] zmatkův a všelikteraké odpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu k tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán v Budíně v úterý den s. Matúše léta božího tisícího pětistého dvanáctého, královstvie našich Uherského třimezcítmého a Českého Ad relacionem magn. domini Ladslai de Ssternberg čtyrydcátého druhého. et Bechyna, supremi cancellarii regni Bohemie. Výtah AČ. VI. 545 č. 398. 958. Smlouva, jež se stala Arklebem z Bozkovic, Jakubem z Šárova a Janem Kobíkem z Opatova, mezi Vilémem z Pernšteina a Ladslavem z Bozkovic, o vsi Stařechovice, Služín, Čechy, Ohrozim a což prodávajícího [Ladslava z Bozkovic] jest ve vsi Lešanech, v Stínavě, a o ves Vicov i o ves pustou Skyhrov, kteréž všechno zboží prodáno panu z Pernšteina za 4300 � gr. č. Dat. na hradě Bozkovicích v sobotu před sv. Martinem [6. list.] 1512. Cod. Pernst. mus. Brn. fol. 298; měst. Brn. fol. 126. 959. Jindřich z Lipého vyznává, že poručenství a zřízení o statku a synu svém uložil na radnici Brněnské. Na Krumlově 1512, 19. list. — Orig. perg. arch. Musea Českého. Já Jindřich z Lippého, najvyšší maršálek království Českého, vyznávám tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú: Jakož sem poručenství udělal a zřízení o statku svém i o synu svém, až by na mne pán Buoh smrt do- pustil, urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru království Českého, panu otci svému milému, a tak, jakž v něm dále psáno stojí, a to sem položil v Brně na rathúze pánóm měščanóm nynějším i bu- dúcím toho svěřiv, jakož list muoj mají pod mou pečetí, na který způsob to sem u nich položil. I chtěl sem je nyní vzíti zase. I nemohlo to býti z příčiny té, že bez urozeného pána pana Viléma a pana otce mého milého nemohlo mi vydáno býti bez něho, a jemu beze mne, leč po smrti mé, tehdy jemu má vydáno býti. Ale poněvadž Janovi synu svému léta sem zjednal, a on již maje léta s volí mou o svém statku jest poručenství a zřízení udělal, jestliže bych já jemu statku postúpil neb on mne přebyl, jak má ta věc zachována býti, a z té příčiny to poručenství

Strana 176
176 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina chtěl sem zase vzieti. Ale již já jeho tam předce chci nechati a nechávám, ač by pán Buoh na Jana syna mého smrti dopustil prve nežli na mne, aby ono v té moci zůstalo tak, jak sem je zřídil. A páni Brňané mají se s ním tak zachovati, tak jak se jim svěřilo. Pakli by na mne pán Buoh prve smrt dopustil, nežli na Jana syna mého, teda poručenství Jana syna mého, kteréž jest s mou vuolí udělal o sobě, tak jakž jest samo v sobě zřízeno [. . ..J. Tomu na svědomí svú vlastní pečeť přivě- siti sem dal k tomuto listu; a připrosil sem urozených pánuov, pana Prokopa Zají- máče z Kunštátu a na Jevišoviciech, a pana Buriana z Waldštajna a na Brtnici, a uro- zených vládyk Markvarta Valeckého z Mírova a na Miroslavicích, Adama z Backovic a na Polici, a Jana Hostakovského z Arklebic, že sou pečeti své vedle mne na svědomí přivěsiti dali k tomuto listu, sobě a svým erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán na Krumlově, v pátek na den svaté Alžběty, léta páně tisícieho pětistého dvanáctého čtúc. Orig. perg. ve dvé rozstřižený, vyňatý z desk knihy: „Erkaufte Felder und Wiesmath zue Jhro graefi. Gnad. Maierhöfen“ 1630 sq. na panství Litomyšlském. Spodní okraj ostřižen, pečeti chybějí. Z regi- stratury Litomyšl. zakoupené 1896. 960. Při zápisu sněmovního snešení, vykonaném na hradě Pražském při času sv. Kateřiny (25. list.) 1512 do desk zemských, byl relatorem vedle jiných hofmistr Vilém z Pernšteina. MS knih. kníž. Lobkovice v Roudnici DC 54. Mezi plnomocníky téhož sněmu, kteří jeti měli k jednání do Kladska v příčině dluhu knížete Karla Minstrberského a židů, byl vedle jiných Vilém z Pernšteina. Manuscr. v bibliot. Roudnické. Palackého Dějiny V. b. 209. 961. (z.) List od pana Ladclava z Bozkovic správní na vsi panu Vilémovi z Pernštejna [za 4300 fl gr. pr. prodané). Na Letovicích 1512, 25. list. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 299; arch. měst. Brn. fol. 126. Já Ladslav z Bozkovic a na Třebovej i s svými erby, jistec a zprávce věcí dolepsaných vyznávám . . . že s dobrým rozmyslem a přátel svých radou dobro- volně prodal sem a mocí listu tohoto prodávám ku pravému dědictví své vlastní a dědičné zboží, totiž ves Vicov s hradiskem, ves Čechy s tvrziskem, ves Služín, ves Stařechovice i s tvrzištěm, ve vsi Stinavě což tu mám, ve vsi Lešanech což tu mám, ve vsi Ohrozimi což tu mám, a vsi pusté Skyhrov a Lhotku, s dvory, s rolí oranú i neoranú, s lidmi platnými i neplatnými, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi, s rybníky, s rybništěmi, s vodami tekutými i netekutými, s mlýny, s mlýništěmi, s potoky, s lesmi, s horami, kromě toho lesu, kterýž slove Hradištská Hora, a odtud na druhé straně až po Čertů Hrádek a po okliky a po hranice Lipovské, jakož vymezeno jest, s háji, s chrastinami, s doly, s hony, s lovy, s čižbami, s mezemi, s hranicemi tak úplně, jakož svrchupsané zboží od starodávna záleží a vymezeno

Strana 177
z roku 1512. 177 jest, se vším plným právem, panstvím a vlastenstvím, tak jakož jsem to sám držel a toho požíval, což koli k tomu zboží a vsem svrchupsaným od starodávna přísluší, i s kostelním podacím k těm vsem svrchupsaným příslušejícím, nic sobě ani svým erbóm ani budoucím potomkóm tu práva, panství ani kerého vlastenství na svrchu- psaném zboží nepozůstavuje ani zachovávaje, než to všecko svrchujmenované zboží prodal jsem a prodávám ku pravému dědictví svobodné a nezávadné urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru království Českého, a jeho erbuom za IIIIM a za tři sta kop grošův českých širokých stříbrných dobrých rázu Pražského, za každú kopu LX grošův českých počítajíce, keréž sem již hotové, úplně a docela zaplacené od kupiteluov svrchupsaných vzal. A protož já svrchupsaný Ladslav i s svými erby, první jistec a zprávce nahoře psaných věcí, a my Znata z Lomnice, najvyšší sudí markrabství Moravského, Arkleb z Bozkovic oc, Dobeš z Bozkovic a na Černé Hoře, Záviše Bítovský z Sla- víkovic a na Lhotě, Aleš Krčma z Koněpas a na Tatenici, Jindřich Přepyský z Ry- chemburka a na Cebranicích, rukojmie a spravedliví spoluslibce a zprávce s ním svrchupsaným panem Ladslavem a zaň i za jeho erby slibujeme . . . to jisté zboží na prvním sněmu panském aneb konečně na druhém, když dcky zemské v Olomouci otevříny budú, ve dcky vložiti ... a po dckách vložení za plná tři léta pořád zběhlá spravovati a osvobozovati od každého živého člověka . . . Také zvláště slibujeme kupiteluom našim častopsaným i za sutí toho zboží, tak aby i kupitelé naši již psaní vzdy při tom zboží a dědictví bez] zmatku zuostali. Pakli bychom toho všeho, což se svrchu i dole píše, na všem neb na díle neučinili .. . ležení do města Olomúce aneb do Prostějova . . . Tomu na potvrzení my jistec i rukojmie svrchupsaní pečeti naše vlastní dobrovolně přivěsiti jsme dali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Letovicích den svaté Kateřiny mučedlnice boží, od narození Syna božího tisícího pětistého dvanáctého léta čtúc. Vepsán do desk Olom č: 17 fol. 22. — Výtah AČ. VI. 545 č. 396. 962. Vilím z Pernšteina dává špitálu Přerovskému plat dědičný z nivy. Na Pardubicích 1512, 6. pros. — Archiv městský v Přerově. Vilém z Pernšteina . . . že jsmy dali a mocí listu tohoto dávámy od sebe i erbuo svých a potomkuo našich pánuo Přerovských na časy budúcie k špitáli Pře- rovskému plat náš dědičný na nivě, kteráž leží před ulicí Židovskú podle cesty Kozlovské, kterúžto nivu drží Jiřík Hrtan a Kašpar švec, oba z Přerova, lidé naši dědiční, a platu dávají s tej nivy čtyřidceti štyři groše české rázu Pražského platu ročního, rozdílně, na každý svatý Jiří dvamecítma groší českých a na svatý Václav teež dvamecítma groší českých, a to pro polepšení tej chudiny, kteráž se v tom Archiv Český XVII. 23

Strana 178
178 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina špitále chová a na budúcie časy chovati bude; slibujíce sami za se i za potomky naše budúcie pány Přerovské, toho platu svrchupsaného při tom špitáli věčně a bu- dúcně nechati, a purgmistru a radě města našeho Přerova nynějším i budúcím, věrným našim milým, to porúčejíc, aby ku polepšení tej chudiny ten plat obraceli každého roku. Tomu na svědomí a jisté zdržení pečet naši vlastní k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali. Jenž jest dán a psán na Pardubicích, na den svatého Miku- láše biskupa, léta Páně tisícího pětistého dvanáctého oc. Listina perg. se zachovalou visutou pečetí. 963. Vilím z Pernšteina postupuje vládyce Matyáši Sudlicovi z Žernoví za roční plat louku kněžskou. Na Pardubicích 1512, 6. pros. — Arch. zem. v Brně Pam. kn. Tovačovská f. 196. Vilém z Pernšteina . . . že sme dali a mocí tohoto listu dáváme louku kněžskou na kopec Přerov k tomu kostelu příslušející, kteráž leží hned podle cesty k Žebráčce lesu obecnímu, sama v sobě se všech stran zákopami zamezená, uroze- nému vládyce Matyášovi Sudlicovi z Žernoví i jeho erbóm a potomkóm budoucím ku pravému a dědičnému držení a užívání, a to pro zásluhu jeho věrnou, kterouž nám činil, činí a činiti nepřestává, a z příčiny tej, že k naší vuoli a k libosti i při- spoření a polepšení tej obce Přerovské, města našeho, postavil jest dvoje chalupy na Nové ulici. Z kteréžto louky nahoře dotčené von Matyáš svrchu psanej i s erby svými a potomky, budoucími držiteli tej louky, budou povinni s ní dávati a činžo- vati dvadceti gr. čes. rázu pražského platu ročního, rozdílně, totiž při každém sv. Václavě deset gr. čes. a při každém sv. Jiří deset gr. čes., nám pánuom Pře- rovským na věčné časy, aneb za tolikéž gr. peněz obecně bernejch; a to na každý rok spravíc, jiných všech poplatkuo a platuo ovšem prázdni budou. A pakli by kdy kněz u toho kostela nahoře psaného byl, tehdy ten plat knězi k tomu kostelu aby dáván byl. A von Matyáš i s erby svejmi a potomky budoucími budou moci tu louku dědičně k užívání svému držeti, prodati, zastaviti, zaměniti a jako s svou vlastní dě- dičnou vedle vuole své učiniti, však bez umenšení platuo nahoře psaných nám pánuom Přerovským. Tomu na svědomí a jisté zdržení my Vilém z Pernšteina oc pečet naši vlastní s naším jistejm vědomím rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích den sv. Mikuláše leta páně patnáctistého dvanáctého počítajíc. 964. List na vsi Bohuňov, Poříčí a Bradlné od pana Ladslava z Bozkovic a na Třebové panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy [prodané za 500 �? gr. č.] Na Letovicích 1512, 19. pros. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 44; arch. měst. Brn. ƒ. 210-211. Jaa Ladslav z Bozkovic a na Třebové i s svými erby, jistec a zprávce věcí dolepsaných, vyznávám . . . že z dobrým rozmyslem a přátel svých radú prodal

Strana 179
z roku 1512. 179 sem a mocí listu tohoto prodávám ku pravému dědictví a dědičně zboží své, ves Bohuňov, ves Poříčí a ves pustú Bradlné Horní a ves Bradlné Dolní, s lidmi v nich platnými i neplatnými, s kostelním podacím, z dvory poplužními, s rolí oranú i ne- oranú, s platy, užitky, s robotami, službami i s pastvami, s pastvištěmi, s horami, s doly, s lesy, s háji, s chrastinami, s vodami tekutými i netekutými, s potoky, s mlýny i se vším příslušenstvím, což k těm vsem svrchupsaným od starodávna pří- slušelo a přísluší, s mezemi, s hranicemi i se všemi požitky a užitky, kterýmiž se koli jmény jmenují, a jakož ty vsi v svých mezech a hranicích od starodávna záleží a vysazené jsú, se vším plným panstvím a vlastenstvím, tak jakož sem to sám držal a požíval, sobě ani svým erbuom ani budoucím potomkuom práva, panství ani kte- rého vlastenství na tom nepozůstavuje, než to všecko prodal sem a postúpil svo- bodně a nezávadně urozenému a statečnému rytíři panu Mikulášovi Trčkovi z Líppy a na Lichtmburce a jeho dědicuom, a jeho věrné ruce urozenému a statečnému rytíři panu Zdeňkovi Trčkovi též z Líppy oc, za pět set kop grošuov českých, kteréž sme již od kupiteluov našich svrchupsaných úplně a docela zaplacené přijali. A protož já svrchupsaný Ladslav, první jistec a zprávce nahoře i dole psaných věcí, a my Znata z Lomnice, najvyšší sudí markrabství Moravského, Artleb z Bozkovic oc, Dobeš z Bozkovic a s Černé Hory, Záviše Bítovský z Slavíkovic a na Lhotě, Aleš Krčma z Koněpas a na Tatenici, Jindřich Přepyzský z Rychemberka a na Cebra- nicích, rukojmie a spravedliví spoluslibce s ním svrchupsaným panem Ladslavem zaň i za jeho erby, všickni vespolek slibujem . . . to jisté zboží nahoře psané s jeho vším příslušenstvím na prvním sněmě panském aneb konečně na druhém, když dcky zemské v Brně otevříny budou, ve dcky vložiti a po dckách vložení plná tři léta zpravovati a osvobozovati od každého živého člověka... Také zvláště slibujem kupi- teluom našim svrchupsaným i za ssutí toho zboží, tak aby kupitelé naši již psaní vždy při tom zboží a dědictví bez zmatku zuostali. Pakli bychom toho všeho neuči- nili, slibujem vjeti a vléci v pravé a obyčejné ležení margkrabstvie Moravského do města Brna aneb Olomúce . . . Tomu na svědomí a pro lepší jistotu my jistec i rukojmie svrchupsaní své vlastní pečeti s jistým naším vědomím přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Letovicích tu neděli před svatým Tomášem apoštolem božím, léta od narození Syna božího tisícího pětistého dvanáctého čtúc. Výtah AČ. VI. 545 č. 397. 965. Vilím z Pernšteina prodal roli dvorskou některým lidem v Přerově. Na Pardubicích, 1512, 21. pros. — Arch. města Přerova. Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, pán a pravý dědic panstvie Přerovského, i s svými erby a potomky budúcími pány 23*

Strana 180
180 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Přerovskými, vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten aneb čtúci slyšán bude, že jsme prodali a mocí tohoto listu prodáváme roli naši dvorskú na loučný provazec rozměřenú, kteráž od starodávna k tomu dvoru příslušela a držána byla, lidem svým dědičným tu v Přerově bydlícím ku pravému a dědičnému držení a užívání na věčné časy, sami od sebe i od erbuo svých a potomkuo budúcích pánuo Přerovských purgrechtním právem, a to zejména těmto a tak, jakž se na loučnou mieru změřilo: Item Jiříkovi Hrtanovi dva provazce a čtvrt za čtyrydceti osm kop, a to v týchž mezách, jakž sme toho sami i s předky svými užívali. It. Václavovi Ra- čovskému provazec a loučku k tomu podle Bečvy v Trninách za čtyrmezcietma kop. It. Mikulášovi Slováčkovi tři čtvrti za osmnácte kop. It. Martinovi Slovákovi s kopce provazec za čtyrmezcietma kop. It. Valentovi z Sířavy puol provazce za dvanácte kop. It. Janovi Martinkovu provazec za čtyrmezcietma kop. It. Matějovi mlynáři puol pro- vazce za dvanácte kop. It. Václavovi Volkovi provazec za čtyřmezcietma kop. It. Mikulášovi z Sířavy puol provazce za dvanácte kop. It. Filipovi Chlapcovi z Sířavy puol louky za dvanácte kop. It. Matějíčkovi Doléškovu z Kozlovic puol provazce za dvanácte kop. It. Martinovi Rybkovi z Sířavy pět čtvrtí za třidceti kop. Kterúžto sumu nahořepsanú my Vilém z Pernštaina na Helfenštaině oc vod lidí svrchujmeno- vaných zúplna a docela zaplacenú vzali jsme, nic sobě tu viec ani erbuom svým a pánuom Přerovským potomním nepozuostavivše, krom platu ročnieho vše s provazce po dvadcieti groších českých rázu Pražského, s provazce s každého rozdielně po desieti groších na svatý Václav a po desieti groších českých na svatý Jiří, a tak na každý rok ty platy zpravíc, jiných poplatkuo a platuo přičiněnie prázdni býti mají. A když by berně královská, jakož se to často přiházie, volána a brána byla, z tej je pro- pouštiemy a mocně prázdny činíme, i všech robot s rolí svrchupsaných. A tak ti lidé budú moci při těch rolích dědičně beze všech překážek zuostati, je držeti, prodati, zastaviti, zaměniti a jako s svými vlastními vedle své vuole učiniti, však bez umen- šování platuo nám pánuom Přerovským nynějším i potomním. Tomu na svědomí a jisté zdržení my Vilém z Pernštaina a na Halfenštaině oc pečeť naši vlastní s naším jistým vědomím přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Pardubiciech, na svat. Tomáše apoštola Božieho, léta páně tisícieho pětistého dva- náctého počítajíc. Listina pergamenová s visutou pečetí. 966. Vilém z Pernšteina prodává Přerovským louku Markrabinu. Na Pardubicích 1512, 21. prosince. — Archiv městský v Přerově. Vilém z Pernštaina . . . že jsme prodali a mocí tohoto listu prodáváme louku naši dědičnú dvorskú jménem Markrabinu, kteráž od starodávna k dvoru Přerovskému

Strana 181
z roku 1512. 181 držána byla a příslušela, lidem našim dědičným tu v Přerově obývajícím ku pravému a dědičnému držení a užívání na věčné časy, sami od sebe i od erbuo svých a po- tomkuo budúcích pánuo Přerovských, purkrechtním loučným právem, a to zejména těmto, tak jakž se na loučnou míru změřila oc, Janovi Logovi tři čtvrti za osm- nácte kop oc, Jakubovi Olomouckému puol louky za dvanácte kop, Mikulášovi Zbě- hovi masaři puol louky za dvanácte kop oc, Jakubovi Židu louku za čtyrmezcítma kop, it. Juonovi soukeníku čtvrt louky za šest kop, it. Vítovi lékařovi louku za čtyř- mezcietma kop, Kašparovi puol louky za dvanácte kop, it. Jiříkovi Hrtanovi puol louky za dvanácte kop, it Mikulášovi z Sířavy puol louky za dvanácte kop, it. Von- druškovi z Sířavy puol louky za dvanácte kop, it. Machovi Matýsovu puol louky za dvanácte kop, it. Bartošovi Čechovi s kopce louku za čtyrmezcietma kop, it. Matějovi a Mikulášovi nožieřuom louku za čtyrmezcítma kop, it. Rylkovi z Sířavy puol louky za dvamecítma kop, Janovi Němcovi a Bartoňovi sklenáři puol louky za dvanácte kop, Václavovi Šedíkovu s Litvou spolu pět čtvrtí louky za třiceti kop, Maškovi Hrankovi tři čtvrti a zbytek za dvamecietma kopy. Kterúžto sumu nahoře psanú za louku svrchu dotčenú, my Vilím z Pernšteina od lidí již jmenovanejch zouplna a docela zaplacenou vzali sme, nic sobě tu ani erbuom svým pánuom Přerovským nepozuostavivše, krom platu ročního s každé louky provazcem naměřené po XX gr. rázu Pražského jednou v roce při svatým Martině aneb konečně na ten den. A tak na každý rok ty platy zpravíc, jinejch všech poplatkuov prázdni budú i robot z těch louk na budoucí časy. A kdyžby berně královská v tejto zemi Moravský vznikla a brána byla, jakož se to často přihází, z tej je propouštíme a mocně prázdny činíme. A tak lidé často psaní budú moci při těch lukách dědičně zuostati, je držeti, užívati, prodávati, zastaviti, zaměniti a jako svými vlastními vedle své vuole učiniti, však bez umenšování platuo nám pánuom Přerovským nynějším i potomním. Tomu na svědomí a jisté zdržení my Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině oc pečet naši vlastní s naším jistým vědomím přivěsiti sme rozkázali k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Pardubicích na svatého Tomáše apoštola božího léta Páně tisícího pětistého dvanáctého. Listina perg. s přivěšenou zachovalou pečetí. 967. (l.) List krále Vladislava Janovi z Lippého, jímž JMt jemu Janovi léta dává a doplňuje. Na Budíně 1512, 21. pros. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 113; arch. měst. Brn. ƒ. 69b-70. My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od uroze- ného Jindřicha z Lippého na Moravském Krumlově, najvyššího maršálka království Českého, věrného našeho milého, abychom synu jeho, urozenému Janovi z Lippého, pro dobré jeho a užitečné léta dáti a z moci naší královské doplniti ráčili, tak aby

Strana 182
182 on statkem svým s vuolí a radou téhož Jindřicha sám vládnúti, jej zpravovati a jeho mocně a dostatečně užívati mohl v jeho živnosti, ač jeho vuole bude, aneb po jeho smrti. Kteréžto prosbě jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem a s radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách jakožto margrabie Moravský, k tomu sme svolili a tímto listem svolujem, povolení naše královské k tomu dávajíce, tak aby již psaný Jan leta došlá a dospělá a doplněná jměl a přijal, a statku svého, kterýž má, užíval, a konečně s vuolí a radou jmenovaného otce svého za jeho živnosti užívati mohl, ač z vůle téhož votce jeho bude, tak a tím vším právem a obyčejem, jakožto jiní došlá léta majíce, statky svými vládnúce a jako svými vlastními pro své dobré a uži- tečné učiniti mohú a moc mají, a to bez naší, budúcích našich králův Českých a margrabie Moravských a všech jiných lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně v úterý den sv. Tomáše, léta božího tisícího pětistého dvanáctého a království našich Uher- ského třimezcítmého a Českého čtyrydcátého druhého. Ad relacionem magn. domini Ladslai de Ssternbergk et Bechyna, supremi cancellarii regni Boemie oc. C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Výtah AČ. VI. 545 č. 398. 968. Smlouva, kterouž Mikuláš z Bystřice písař zemský prodává Janovi z Pernšteina, nej- vyššímu komorníku markrabství Moravského, ves Čertoryje za 500 � gr. č. Dat. v Olomouci v neděli po svíčkách (9. ledna) 1513. Cod. Pernst. mus. Brn. fol. 499; měst. Brn. fol. 181. Na to dán byl týmž Mikulášem z Bystřice list správní témuž pánu z Pernšteina. Dat. v Olomouci v střed sv. Antonínem [12. ledna] 1513. Cod. Pernst. mus Brn. fol. 500; měst. Brn. 181 a 182. Výtah AČ. VI. 545 č. 399. 969. Tomáš z Bohuslavic a na Bílovicích prodal půl dvora v Bílovicích Vilémovi z Pern- šteina za 95 gr. č. Dat. v Olomouci ve čtvrtek ochtáb Božího křtění [13. ledna] 1513. Cod. Pernst. mus. Brn. fol. 301; měst. Brn. fol. 126-7. Vepsáno do desk Olom. č. 17. f. 20. Výtah AČ. VI. č. 545 č. 400. 970. Vilím z Pernšteina potvrzuje Přerovským privileje, slibuje je zanechati při víře jich, dává jim plat purkrechtní a mění jich roboty v peněžitý roční plat. Na Pardubicích 1513, 6. února. — Arch. městský v Přerově. My Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyžší hofmistr království Če- ského, pán a pravý dědic panství Přerovského, i s svými erby a budoucími potomky pány Přerovskými oznamujem tiemto listem k věčné paměti věku nynějšímu i budou-

Strana 183
z roku 1513. 183 címu, že sou předstoupili před nás měščané Přerovščí, věrní naši milí, žádajíce nás, abychom jim zápisuov a obdarování, kteráž mají od najjasnějších knížat, pánuov a králuov Jich Mtí králuov Českých a markrabí Moravských, potvrdili. A my jakožto pán jejich dědičný znamenavše jejich slušnou žádost a povolnost jejich i poslušenství, v němž sou se nám po všecka léta držení našeho povolně zachovávali jakožto věrní naši milí, s dobrým rozmyslem předloživše sobě jich mnohé napřed řečené povol- nosti i poslušenství, k té jejich žádosti naklonili sme se a nakloňujem, že zápis naj- jasnějšího knížete pána Albrechta Římského krále, Uherského, Českého, Charvát- ského, Dalmatského oc krále a markrabí Moravského, kterýžto JMt svým zápisem najjasnějších knížat, pánuov a králuov Českých a markrabí Moravských předkuov svých potvrzuje a upevňuje nadání, svobody a práva jim nadepsaným měščanuom našim Přerovským; z kterýchžto knížat a pánuov králuov Českých a markrabí Mo- ravských najprvnější zápis jest Přemyslova (sic), kterýžto JMt Ottagarus slul, pán a král Český, vejvoda Rakouský, markrabě Moravský; druhý list Jana krále Českého, markrabie Moravského; třetí Jošta, markrabie Moravského; kteřížto Jich Mti svá obdarování již psaným měščanóm našim ač rozdílná učinili sou: my ty všecky zápisy a obdarování, kterážkoli mají od napředpsaných knížat, pánuov a králuov Českých a markrabí Moravských, jim svrchupsaným měščanóm našim Přerovským tímto listem a mocí tohoto listu tvrdíme a potvrzujem, tak aby žádný z erbuov našich ani bu- doucích potomkuov našich pánuov Přerovských na ta obdarování sahati nesměl ani sahal, ani kterakkoli vymyšleně jim jich rušiti těch zápisuov a v nich obdarování mohl, žádnou vymyšlenou lstí, než aby tíž měščané naši Přerovščí toho všeho uží- vati i požívati na věčné časy bez naší i našich erbuov a budoucích potomkuov našich, pánuov Přerovských, všelikteraké překážky mohli, všeho, což se v týchž listech nadání a obdarování kterakkoli zavírá, jakož tíž zápisové to všecko v sobě šíře a světleji zavírají. Také jsú nás žádali tíž měščané naši Přerovščí, abychom jich při jich zvyklostech víry zanechali a jim v to nesahali, než tak, jakož mají zápis a nadání od naj ne]přemoženějšího císaře Zigmunda, pána a krále Českého, markrabí Morav- ského, a najjasnějšího knížete a pana Albrechta knížete Rakouského a markrabí Moravského, abychom je při tom pozuostavili: i k tomu sme jim vuoli naši stvr- zenou dali a napřed daného zápisu tímto listem naším potvrzujem, aby tíž měščané naši mohli sobě kněze sami jednati a jednali, kterýž by tělo boží a krev boží pod vobojí spuosobou rozdával, bez všelikteraké překážky naší, erbuov našich i budoucích potomkuov našich, pánuov Přerovských, jim jiného kněze uvozování; přiříkajíce jim sami za se i erby naše i budoucí potomky naše pány Přerovské beze všelikteraké lsti, že jim v to nikterak vymyšleně nemá saháno býti ani překážíno, ani dopúščeno překážeti.

Strana 184
184 C. XXII. Listinář pana Viléma z Perušteina Tohoto také neobmeškáváme, jakož mají měščané naši Přerovščí lesy s past- viščemi nadané od svrchupsaných knížat, pánuov a králuov Českých a markrabí Moravských, k vobci a k potřebám obecním, na ty aby jim žádný nesahal ani aby jim jich kazil, buďto rybníky chtěje dělati aneb kterakkoli k svému požitku přivo- diti, pod žádnou vymyšlenou barvou, než aby měščané naši Přerovščí, jakož mají zvyklosti od starodávna těch lesuov užívati, i s jich požitky jich požívali i užívali beze všie překážky naší, erbuov našich i budoucích potomkuov našich, pánuov Pře- rovskejch, jak nejlépe umějí a uměti budou na budoucí časy. A nad to nade všecko tuto jim milost činíme pro jich povolnost i poddanost, a také aby město naše Přerov tím lépe se vyzdvihovati a vzhuoru ruosti i opravo- vati a seděti mohlo: což by se koli v témž městě purgkrechtuov přistavilo aneb na budoucí časy přistaviti by mohlo, ty všecky purgkrechty jim měščanóm našim s platem peněžitým činežným mocně oddáváme a dáváme, nic sobě tu na těch purgkrechtích nepozuostavujíc, než roboty; a měščané naši nadepsaní nebudou nám povinovati žádných platuov s těch purgkrechtuov spravovati, než to, což sou nám od dávné zvyklosti platili, to nám povinni budou spravovati, totiž čtyřidceti a čtyři kopy gro- šuov vše českých rázu Pražského platu ročního. A my ani erbové naši a budoucí potomci naši páni Přerovščí na ně na nadepsané obyvatele Přerovské více sahati žádnou vymyšlenou věcí nemáme o ten plat a v ty listy a svobody jich žádným vymyšleným obyčejem a právem, než to měščané naši Přerovščí, což více nad tu sumu bude svrchupsanou, budou moci obrátiti k vobci a k svým obecním potřebám. Také jakož nám od starodávna zvyklost mají ke dvoru našemu žennou robotú den robotovati a na louce, jménem Markrabina louka, seno shrabati i svoziti: o ty o všecky roboty s nimi smlouvu takovúto sme učinili, aby nám sumu peněžitou za to vydávali platu ročního puol devátý kopy grošuov českých rázu Pražského a puol jedenácta groše též českého, a pokudžkoli ten plat budou spravovati nám i erbóm našim i budoucím potomkóm našim pánuom Přerovským, nebudou povinovati robot napřed psaných spravovati, ani kdo z nás aneb z erbuov našich i potomkuov našich bude moci těmi robotami na ně sahati žádnou vymyšlenou věcí ani kterakoukoli mocí. Než jestliže by pak kdo, buďto my aneb erbové naši i potomci naši páni Přerovščí, bez těch robot nemohli býti a na ně na nadepsané Přerovské těmi robotami sáhnúti chtěli, tehdy má a povinovat bude toho platu neboli té samy svrchupsané nebrati, a oni měščané naši Přerovščí, nynější neb budoucí, nebudou povinovati toho platu platiti. A my svrchupsaný Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyžší hofmistr království Českého, i s svými erby a potomky našimi pány Přerovskými slibujeme jim svrchupsaným měščanóm našim Přerovským to všecko, což se v tomto listu píše, zdržeti a v celosti bez porušení zachovati na budoucí časy. Tomu na potvrzení a lepší jistotu pečet naši vlastní kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán

Strana 185
z roku 1513. 185 a psán na Pardubicích v neděli na den s. panny Doroty, léta od narození Syna božího tisícého pětistého třináctého počítajíc oc. Listina perg. s přivěs. visutou pečetí. 971. Štěpán z Koloděj prodává dědictví své v Litětinách Vilémovi z Pernšteina. 1513, 12. února. — DZem. VI. C. 2. V sobotu po sv. panně Dorotě. Štěpán z Koloděj přiznal se, že dědictví své v Litětinách, ves, dvory kmecí s platem což tu má, s dědinú, lukami a znamenitě lúkou, která slove na Písku, i s tím polem a kus lesu, což k té louce přísluší, s lesy, rybníky a vodotočinami i se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím, tak jakož toho registra vydal, žádného oc, prodal Vilémovi z Pernšteina na Helfen- šteině oc, najvyššímu hofmistru král. Česk. a jeho dědicům za puoldruhého sta kop gr. a za pět kop gr. vše pražsk. česk. úplně zaplacených a postoupil. Spraviti má právem zemským, čímž má neb míti bude, třetinú vejš. Pakli by nezapravil »c jakož forma. Stalo se léta M°VCOXIII° v sobotu před sv. Petrem na stolici vsazení. 972. Vilím z Pernšteina dává městečku Dašicím a poddaným ze vsí Prachovic, Platěnic, He[dJčan, Moravan, Kostěnic právo odúmrtní s tou výminkou, kdyby jakákoli různice byla mezi přátely o statek zůstalý, že rychtář a konšelé na tom právě je o to srovnati mají, a nikdež jinde o ten statek právem žádným hleděno býti nemá. Dat. na Pardubicích ve čtvrtek den Božího Těla (26. května) 1513. Orig. perg. měst. Dašic s pečetí zachovalou. 973. List od krále Vladislava, kterýmž JMt všecky desátky propouští na horách Židlochovských, z Vimperku se dvú čtvrtí, v Štrosperku s jedné čtvrti a s jednoho achtele, kteříž desátkové margrabím Moravským prvé vydáváni byli, panu Vilémovi z Pernšteina a erbuom i budúcím jeho. Na Budíně 1513, 26. květ. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 530; arch. mus. Brn. f. 186b-187 My Vladislav . .. oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem urozeného Ladslava z Bozkovic a na Třebové, věrného našeho milého, jakož jsme jemu byli milost učinili, dokudž jest Židlochovice držel, aby nám s vinohradů svých, keréž jest v horách našich Židlochovských měl a držel, a zejména z těchto: z Vim- perku dvě čtvrti, v Štrasperku jedna čtvrt, a opět v Štrosperku jeden achtel, de- sátkuov nedával; a poněvadž jest Židlochovice urozenému Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru království Českého, věrnému našemu milému, i s těmi vinohrady prodal, abychom my témuož Vilémovi a erbóm jeho tuož milost učinili a jemu ty vinohrady jmenované z desátkův našich propustili a vysvobodili. Archiv Český XVII. 24

Strana 186
186 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina My znajíce, že jest nám týž Ladslav mnohé a povolné a věrné služby činil a činiti nepřestává, jakožto král Český a margrabie Moravský tu milost, kerúž jsme svrchupsanému Ladslavovi při těch vinohradech učinili, na již jmenovaného Viléma a jeho erby a potomky převedli jsme a tímto listem přivodíme, a ty vino- hrady nahoře psané beze všech desátkův vysvobozujeme nyní i na časy budúcí, chtíce tomu, aby on Vilém, jeho erbové i budoucí též vinohrady svobodně drželi a jich užívati mohli, bez naší i budoucích našich králóv Českých a margrabí Mo- ravských i jiných lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomí pečet naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně ten štvrtek den božího Těla, léta božího tisícího pětistého třináctého, a království našich Uherského třimezcítmého a Českého čtyrydcátého druhého. Výtah AČ. VI. 546 č. 401. 974. Vilém z Pernšteina prodává dvůr panský v Turově Martinovi Rovenskému. 1530, 24. srpna. — Zbytek man. u J. Kyselky v G. Jeníkově. Turov. Item prodán dvuor panský Martinovi Rovenskému za IIj° � m. Má zavdati od dneška ve dvú letech X IP, potom hned na Vánoce najprv příštie VI I, potom po VI ſP kopách platiti až do vyplněnie té sumy. Co se úroka dotýče, což jiní platie v té vsi s lánu, v tom se on s nimi srovnati má. Což se koli dědiny vyměří i luk kolik lánů, s každého lánu tolik platiti má, jako jiní v té vsi usedlí placují (sic), co příde s lánu peněz i slepic. Úrok počíti platiti má vod tohoto S. Havla najprv příštího v roce. A což se koli uloží úroka na to i slepic, to se najde v hlavních registrách, podle kterých se úrok vybírá. Ti přídavkové se mu všickni přidávají, s čím jest pan Markvart prodal; nad to pán JMt přidává toto jemu: IIII klisny, vuoz, pluh, hřebíků do brány; zvlášť se jemu přidati mají dvě krávě, a X ovec má mu se přidati, kuože hovězie aby sobě šírů (sic) nadělal k své potřebě, a on to pánu JMti dostatečně uručiti má. Stala se ta smlúva na den s. Bar- tholoměje anno M'VCXIII°. 975. Smlúva příležící k statku Jaroměřickému o lidi a o grunty. V Brně 1513, 14. září. — Cod. Pernst. v arch. měst. Brn. č. 132 f. 235 b. Léta Páně tisícího pětistého třinástého, na den sv. kříže v Brně stala se jest smlúva celá a dokonalá na mocném přestání mezi urozenými pány panem Václavem z Ludanic a na Jemnici z strany jedné, panem Albrechtem Bítovským z Lichten- burka a na Vranově z strany druhé, námi Albrechtem z Šelmberka a na Holešově,

Strana 187
z roku 1513. 187 Burianem z Walšteina a na Brtnici, Jindřichem Jankovským z Vlašimě a na Sla- tině, Janem Zeleným z Říčan a na Krhově, Adamem z Backovic a na Polici, Janem Čelaudem z Palovic a na Budkově, a to taková: Najprv což se Klimenta člověka z Blatnice dotýče, kerýž sluší k špitálu k sv. Kateřině u Jaroměřic, o toho člověka takto vypovídáme: aby pan Albrecht svrchupsaný, jeho erbové i budúcí na tom člověku obranu i panství jměli; a pan Albrecht i s erby svými i budúcími toho člověka i jeho potomků, keříž by na tom sedění seděli, obtěžovati nemají žádnými věcmi nespravedlivými, aby ten člověk i jeho budúcí k špitáli Jaroměřickému poplatky spravedlivé i jiné věci, v kteréž sedí spra- vedlivě, kteréž prve činíval, vydávati a činiti mohl. It. což se lúky dotýče, kteráž leží v chobotě rybníka Blatnického, poněvadž lidé s obú stran vyznali sú před námi, že za to místo, keréž nad týmž rybníkem zamezené a kamením osazené, rolí voddáno, aby tím rybníkem Blatnickým mohl to místo zatopiti, a ten rybník Blatnický při dílu Jemnickým zuostal: to místo zamezené i s tou loukou, oč různice byla, při panu Václavovi zuostati má i při jeho erbích i jeho budúcích. It. Což se dotýče drev suchých braní, kteréž pan Albrecht lidem páně Václa- vovým z Ohrazenic a z Příložan bránil, suchá drva bráti, i takto vypovídáme: že ti lidé z Ohrazenic a z Příložan mají svobodu jmíti drva suchá bráti v těch lesích, kteříž k dílu Hostimskému příslušejí, dvě neděle pořád zběhlé při času svatého Václava prv neb posléz, beze vší překážky již svrchupsaného pána, erbuov jeho i budúcích jeho, na buducí časy tak, jakož sú prve brávali. A to všecko, což se svrchu i vdole píše, to sobě mají na budúcí časy zdržeti. A my smlúvce pro lepší jistotu a svědomí pečeti své vlastní kázali sme při- tisknúti k tomuto listu. 976. Smlouva mezi Vilémem z Pernšteina a Králové-Hradeckými o směnu gruntův. 1513, 30 září. — Opis v museu města Kr. Hradce. O kámen při Kunětický Hoře a skálu Hradeckým oddanou. Léta páně tisí- cého pětistého třináctého, v pátek den svatého Jeronýma stala se smlouva konečná mezi urozeným pánem JMtí panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině nejvyšším hofmistrem království Českého z strany jedné, a mezi moudrými a opatrnými purg- mistrem a radou i vší obcí města Hradce nad Labem z strany druhé, a to taková, že tíž Hradečtí nadepsanému pánu JMti ustoupili jsou kus svého gruntu právě proti konci Opatovického stavu, a něco nad stavem, zdýlí toho všeho za dva provazce a zšíří potud, jakož toho mezi udělána jest, tři kolové duboví vbiti a mezi tím vrby sázené, tak že již pán JMt potud muož a bude moci týž stav v tom břehu upevniti 24*

Strana 188
188 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina a opatrovati, jakož JMti potřeba kázati bude, i dědici a budoucí JMti beze vší jich překážky. Než dále do gruntuov jich ani na dál ani na šíř, mimo to vyměření a za- mezení, pán JMt ani dědicové a budoucí JMti toho stavu opatrovati nemají bez vuole týchž Hradeckých, leč by jich k tomu povolení bylo. Jinde pak všudy pán JMt, dědici a budoucí JMti při správě téhož stavu zachovati se mají podle smlouvy, kterouž o to prve mezi sebou mají. Item zase proti tomu a za to, což sou tu Hradečtí pánu JMti svého gruntu ustoupili, pán JMt jim jest dáti ráčil mocně k městu jich kus skály u hory Kuně- tické, jmenovitě v tý šíři a křivě hned od té cesty, kteráž od Němčic k Hradišti jde, až po ten dub, pod tou mezí, aby ji oni sobě i jich budoucí lámati a bráti mohli ku potřebám svým volně, beze vší překážky pána JMti i JMti dědicuov a bu- doucích pánuov toho zboží. A v tom místě jim žádný jiný toho kamene lámati a bráti nemá, leč jich vuole. A k tomu jestliže by se kdy jim Hradeckým přihodilo ten kámen přes most Němčický vézti a bráti k své potřebě, že tu u Němčic z toho cla platiti nemají, dokudž tu most jest. Toho všeho na držení a pro budoucí pamět nadepsaný pán JMt pečeť svou vlastní přivěsiti jest ráčil, a Hradečtí pečeť města svého též přivěsili k této smlouvě; a pro širší vědomí připrosili sou obojí urozených vládyk, pana Petra Přibka z Oto- slavic na Březovicích, pana Bohuslava Běškovce z Běškovic, hejtmana ty časy na Pardubicích, pana Čeňka z Pařízku na Radboři, že sou své pečeti přivěsili k této smlouvě a k tomuto listu, sobě beze škody. Stalo se léta a dne svrchu psaného. Na pargameně. Liber documentorum primus Reginae Hradecensis de anno 1532, f. 79. 977. Vilím z Pernšteina prodává dvůr při zámku Přerově a nivu obci města Přerova k rozdělení mezi šest hospodářů. Na Přerově 1513, 9. října. — Arch. města Přerova. Vilém z Pernštaina a na Helfenštaině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, pán a spravedlivý dědic panstvie Přerovského, i s svými erby a potomky budúcími pány Přerovskými známo činíme tiemto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtúci slyšán bude. Jakož jsme měli dvuor náš k zámku Přerovu pod valem postavený, ten jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme s tiem se vším stavením i s štěpnicí, kteráž jest při tom dvoře, opatrným purkmistruom a radě i všie obci města Přerova věrným našim milým za sto kop groší a deset kop groší českých, za každú kopu šedesáte groší českých počítajíc, kterúžto summu zúplna a docela zaplacenú od měšťan již psaných sme vzali. A to na takový zpuosob ten dvuor sme prodali, aby jej mě- šťané vosadili lidmi, při najmenšiem šesti hospodáři, na purgrechty rozděléc. A k tomu

Strana 189
z roku 1513. 189 jim přidáváme z milosti našie platy a užitky všecky na těch purgrechtiech, což jich budou moci přivésti obci tej ku polepšenii a rozšířenii, nic sobě tu ani erbuom našim a potomkuom budúcím pánuom Přerovským platu nepozuostavujíc. A také ti lidé na tom dvoře osazení mají ve všem kopeckém právě seděti a jeho užívati, krom šenkuo vinných a piva vařenie; než jiného všeho podle měšťan kopeckých mají odbý- vati i platuo k obci. Také toto z milosti našie činíme, že přidávámy nivu naši vlastnii za cihelnou podle Bečvy, aby byla k těm domkuom rozdělena na tom dvoře osazeným, ku pole- pšenii a obživenii těch lidii tu usedlých k jejich pravému a dědičnému drženii a uží- vánii, svobodnú beze všech platuo nám pánuom Přerovským nynějším i budúcím na věčné časy. Tomu na svědomie a jisté zdrženie věcí nahořepsaných my Vilém z Pern- šteina oc naši vlastnii pečet s naším jistým vědomím dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Přerově den svatého Dionysia léta páně tisícieho pěti- stého třináctého počítajíc od narozenie syna božieho. Listina perg. s visutou pečeti. 978. Vilím z Pernšteina dává Kojetínským k dědičnému užívání louky na Dunkovicích. Na Tovačově 1513, 9. října. — Orig. perg. v arch. města Kojetína. My Vilém z Pernšteina na Helfnšteině, najvyšší hofmistr království Českého, pán a pravý držitel panství Kojetínského, i s svými erby a budúcími potomky pány a držiteli Kojetínskými známo činíme tímto listem všem, jimž čten nebo čtúci slyšán bude, že jakož sou pod plat a k vyklučení byly dány lúky na Dunkovicích Kojetín- ským, i prosili sou nás tíž Kojetínští, abychom jim ty lúky dědičně pod plat dali, aby jich mohli dědičně užívati. Kdež my jsúc k jejich slušnej žádosti nakloněni, chtíce tomu, aby ti lidé při živnostech svajch se lepšiti a dostalejší [sic] býti mohli, to jsme z milosti naší uči- nili a číiníme a mocí tohoto listu dáváme ty svrchupsané lúky na Dunkovicích jim Kojetínským, kteříž je nyní drží aneb potom držeti budou, ku pravému dědictví a dědičnému užívání, tak aby oni i jich budúcí potomci ty lúky jměli, drželi a jich požívali pokojně a je mohli dáti, prodati, směniti a s nimi jako s svými vlastními učiniti, tak jakž by se jim nejlépe zdálo a líbilo, a to bez nás, erbuov našich a bu- dúcích potomkuov, pánův a držiteluov Kojetínských, i všech jiných lidí všelijakej překážky; ničímž nejsúc povinni s těch luk svrchupsaných, než platem, kterýž na ty lúky uložen jest, ten povinni jsou a budou nám a našim potomkóm, pánóm a drži- telóm Thovačovským platiti a vydávati na Thovačov, jednú do roka s každej louky při svatém Martině sedmnáct groší bílých, a to na časy budúcí a věčné, dokudž by

Strana 190
190 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina ty lúky koli drželi. Všakž sobě toto znamenitě vymieňujem, dokudž by Kojetín k Thovačovu příslušel, potad těch luk na Dunkoviciech Kojetínští svrchupsaní užívati mají, a odšel-li by Kojetín od Thovačova, to bude při vuoli pánuov a držiteluov Thovačovských, že Kojetínským budou moci těch luk nechati anebo je zase k sobě přijíti. Tomu na potvrzení a pro lepší jistoty pevnost my svrchupsaný Vilém z Pern- šteina oc naši vlastní pečet s naším jistým vědomím a vuolí dobrovolně přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu. Dán na Thovačově tu neděli před svatým Havlem léta Páně tisícieho pětistého třináctého čtúc. Visutá pečeť zachovalá. 979. 1513 v středu před sv. Šimonem a Judou [26. října] měněna rada na Starém i Novém městě Pražském proti vůli všech obecních; krom jiných pánů byl při tom pan hofmistr [Vilém z Pernšteina] z soudu komorního. Stáří letop. č. str. 352. — Viz o tom Tomkův Děj. Pr. X. 348; tamže str. 352 jest jiná zpráva o Vilémovi z Pernšteina k 12. listopadu 1513. 980. Markvart z Sulic a na Zámrsku přiznal, že dědictví své Turov, dvory poplužní s po- plužím, ves celú a dvory kmecí, a krčmu pustú oc s platem v Čeradicích »c, rybníky zejména těmito: veliký rybník Turovský a druhý veliký rybník, třetí na obci, a čtvrtý malý rybník pod velikým, s pastvami oc prodal Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině najvyššímu hofmistru království Českého a jeho dědicům za puoldruhého tisíce kop gr. za sedindesáte kop gr. a za pět kop gr., vše pražsk. česk. úplně zaplacených, a jemu postoupil. Spraviti má právem zemským, čímž má neb míti bude, třetinú vejš. Pakli by nespravil »c jakož forma. Stalo se léta M"VCXIII" v sobotu po sv. Martinu [12. listopadu 1513]. DZem. větší VI. fol. C. 8. 981. Vilím z Pernšteina dává soukenníkům v Rychnově n./Kn. řád cechovní. Na Pardubicích 1513, 23. listopadu. — Orig. perg. mus. spolku v Rychnově. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, že sú předstoupili před nás knapi řemesla soukenického z městečka Rychnova s pilností a velikú prosbú nás prosíc, abychom jim toho dopustili i toho potvrdili listem naším, dolepsaných těchto artikuluov, při kterýchž by se oni při řemesle svém zachovávati měli, tak jakož se i v jiných městech při tom řemesle zachovávají. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvic Českého, poznavše jejich slušnú žádost a jsúc k nim milostí naší nakloněni, toho, sme jim dopustili a dopouštíme i tímto listem těchto dolepsaných artikuluov po-

Strana 191
z roku 1513. 191 tvrzujem; chtíc tomu, aby řemeslo súkennické v městečku našem Rychnově radše se rozmáhalo pod námi než by se umenšovati mělo, a knapi při tom řemesle súken- nickém aby se zachovávali nynější neb budúcí tak při těch všech artikulích, jakž tuto dolepsáni sú, a to pod pokutami níže položenými, a z těch aby nevystupovali, než tak se zachovávali, jakož každý artikul sám v sobě zní a ukazuje. Item najprvnější kus tento: Když*) se na hospodu sejdú, kdež by hospodu měli, aby se v poctivosti zachovávali, hospodáře i hospodyni i všecku čeládku jeho v poctivosti aby měli, a co by hospodář neb hospodyň nechtěli mieti, aby to ihned zastaveno bylo. Pakli by se toho od nich nestalo, tehdy soukenníci, když by to na ně [vlzneseno bylo, toho jim trpěti nemají. It. druhý kus. K sázení starších aby bylo od nich vybráno osm osob, pak z těch osmi osob aby vybrali cechmistry čtyři, dva domácí a dva vandrovní. Domácí aby byli na půl leta a vandrovní na čtvrt léta. Pak tu aby jim dále oznámeno bylo od cechmistruov, jak a při čem se zachovávati mají. A tovaryši také aby jich po- slušni byli a jich poslušenství činili [sic] a poddáni jim byli. Jestliže by jich pak kdo uposlechnouti nechtěl, toho starší aby trestali. Pakli by se komu zdálo, že jest bez viny od tovaryšuov trestán, v tom vuoli aby měl odvolati se k cechmistróm, a cech- mistři to aby mezi nimi narovnali. Pakli by kto svévolně jsa vinen a staršími svými pohrzel, na nich přestati nechtěje, a k cechmistróm se odvolal, aby dvénásob trestán byl. It. třetí kus. Jestliže by se starší který nezachoval, jakž naň sluší, aby byl trestán velikým pausem třmi groši českými. It. čtvrý kus. Aby byla schuozka ve dvú nedělí, a v té schůzce aby bylo zbieráno po gerlickém peniezi z sebe do pušky a po druhém na pivo. A ktož by nepřišel a neopověděl se starším tovařišóm aneb svévolně nepřišel, ten aby dal pauzu 7 peněz gerlických; než synové soukeničtí aby v tom vuoli měli, kteří by chtěli, aby chodili. Pakli by kteří nešli, aby od žádného viněni nebyli. It. pátý kus. Chceme také toto od nich mieti pro jich dobré a poctivé, aby hry v kostky ani v žádnú hru o peníze s sebú nehráli. Pakli by se který toho dopustil, aby byl trestán pausem jedním grošem českým. Šestý kus. V verštatě u soukeníka aby se zachovávali, lání i oplzlého mlu- vení aby nechali a nemluvili, kdež jest ten řád všudy. Pakli by se toho kdo dopustil, aby byl oznámen starším, aby trestán byl. Sedmý kus. Když by soukeník něco měl činiti s knapem skrze některú příčinu, aby to přišlo před cechmistry, a zase ten knap aby znesl na cechmistry; a cechmistři aby k tomu povolali starších jich některého, aby ta nesnáz mezi nimi srovnána byla. Osmý kus. Jestliže by některý tovaryš byl zlodějský nebo zmatečný, aby mezi tovařiši fedrován nebyl.

Strana 192
192 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Devátý kus. Když súkenník pošle po knapy k nabíjení, aby chodili a v tom se zachovávali; a soukenník, číž sú knapi, aby jim toho nebránil, neb jest potřeba toho všem. Také který tovaryš přijde do schuozky, aby bez opoviedání pryč ne- chodil. A s tesáky aby nechodili do hospody. A ku pohřebu aby se scházeli pro počestnost řemesla toho. A také přijdúce do hospody, jeden každý na své místo aby sedl a po světnici se netúlal, a paus na to čtyři peníze. Desátý kus. Který by tovaryš svádu počal kdežkoli s tovaryšem svým, ten aby dal paus dva groše české. Jedenáctý kus. Který by soukeníkuov syn aneb knapuov syn řemeslu se vyučil, u kterého by se zjednal, aby po vyučení oznámen byl před tovaryši, a ozná- meného aby dal čtyři peníze české do pušky. Pakli by se kto učil z jiných, než z toho řemesla, a vyučil se řemeslu tomu též vedle řádu, aby byl také oznámen před tovaryši, aby dal groš český oznámeného do pušky tovaryšóm. Pak tu jemu bude oznámeno od tovaryšuov starších, kterak se má zachovati vedle řádu jich buď u soukeníka neb kdežkoli. Dvanáctý kus. Kdyby který tovaryš přivandroval do hospody, buď pak že by některý vstal od soukenníka a u jiného neměl diela, aby bylo posláno po starší, a oni aby jemu diela poptali. Pakli by diela nemohli mieti, aby z města poctivě byli provozeni, jakož toho řád a obyčej jest; a pivo aby za něho zaplatili, totiž za toho, který přivandroval a diela nemohl míti. Pakli by jemu dielo zjednali, když tovaryšská schuozka bude, aby dal dva peníze bílá do pušky. A dále by kteří měli ctíti koho, toho se jim nedopouští; pakli kto koho chce ctíti, cti na své. Třináctý kus. Který by se tovaryš roznemohl aneb nemocen byl, aby jej ochránili a opatřili, jakož jest obyčej a řád v řemesle našem. A jestli že by jeho pán Buch pozdravil, aby tovaryšuom zase navrátil neb napravil. Pakli by jeho pán Buoh neuchoval, aby to tovaryši vzali a přátelóm jeho navrátili. A přátelé zase také aby učinili tovaryšóm, což by na něho naloženo bylo. Čtrnáctý kus. Který by tovaryš osnovu tkal a postavu nenatkal dobře a hadrů nadělal aneb dlúho nepisoval, aby byl ten postav staven pro ty škody, a ten aby dal viny tři groše české cechmistróm; a pro postav do valchy aby šel a jej k vo- brechtování vzal, a po obrechtu zase do váleče donesl. Patnáctý kus. Aby knapi postav k rámu nesli, a potom sňali, složiec ve dvé, aby kraje zamočili, a šetrně se měli u hortu i u kramplí, sbierajíce vlnu. Šestnáctý kus. Aby knapi súkeníkuov v jich dielích nemeškali, leč s volí toho soukeníka, v kterémž by verštatě dělali. Sedmnáctý kus. Jestliže by soukeník tovaryše dielem fedrovati nemohl a jeho mieti nechtěl, aby jemu týden napřed dal věděti, aby se tovaryš v diele mohl opatřiti. A tež zase jestliže by tovaryš chtěl vandrovati, aneb vstáti a vsésti

Strana 193
z roku 1513. 193 k jinému soukeníku, aby též dal týden napřed věděti, aby se súkeník jiným knapem opatřil. Osmnáctý kus. Aby žádného svolení knapského bez vuole soukeníkuov neči- nili. Pakli soukeníci co lepšieho neb užitečnějšieho by seznali aneb srozuměli svého neb knapského dobrého, budú mieti v tom plnú moc ujieti, přičiniti, jakž by se jim najlíp za spravedlivé vidělo, s povolením však naším neb budúcích potomkuov našich. Devatenáctý kus. Který by koli súkeník fedroval toho, ktož by se neučil řemeslu, ten súkenník aby dal viny do cechu tři groše české, a v cechu aby trestán byl staršími. A kterýž by koli učedník přistúpě na řemeslo, nevyuče se sšel, ten aby od tovaryšuov ničímž k řemeslu fedrován nebyl. A to všecko, což se v tomto listu svrchu píše, my svrchupsaný Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr královstvie Českého, slibujem jim sami za se i za své budúcí potomky to všecko zdržeti a je při všem zachovati beze všeho přerušenie na budúcí časy. Toho všeho pro lepší jistotu a zdržení svú vlastní pečeť dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích léta od narození syna Božieho tisícého pětistého třináctého ten čtvrtek před svatú pannú Kateřinú. Pečet schází. — *) Odtud až do konce uveřejněno privilegium toto u výtahu ve spisku Aug. Sedláčka: Rychnov n./Kn. str. 36—38. 982. Zápis deskový od Martina Radikovského z Hrádku, kdyby Vilém z Pernšteina na zboží v Roudnici a ve Lhotě koupeném pro zápis Jiříkovi Hášovi z Újezda učiněný nějakou škodu vzal, že Beneš Sendražský z Sendražic pána z Pernšteina zastoupiti chce. 1513, 2. pros. — Karlšteinský quatern 4 fol. M. 30. v arch. zemsk. v Praze. Beneš Sendražský starší z Sendražic přiznal se před úředníky pražskými: Jakož jest Martin Radíkovský z Hrádku prodal a ve dsky zemské trhem vložil Vilémovi z Pernšteina na Helfnšteině oc, nejvyššímu hofmistru království Českého, a jeho dědicům dědictví v Roudnici a ve Lhotě, a což k tomu přísluší, tak jakož týž trh ve dskách plněji svědčí, na kterémžto dědictví svrchu dotčeném týž Martin Radíkovský jest prvé zápis učinil Jiříkovi Hášovi z Újezda a na Malešově: i jestliže by pro týž zápis svrchupsaný Vilém z Pernšteina neb jeho dědicové na svrchu- dotčeném dědicství škodu jakú vzal, aneb pro týž zápis co svého dáti musil, aneb z něho pro týž vyveden právem byl, že on Beneš neb jeho dědicové v tom ve všem jeho Viléma z Pernšteina neb jeho dědice zastati a zastúpiti má beze všeho jeho Viléma i jeho dědicův škody. Pakli by nezastoupil, tehdy on Vilém neb jeho dědicové s jedním komorníkem Pražským bude se moci uvázati v dědiny jeho Beneše, kteréž má neb míti bude, a ty bude moci držeti a jich užívati dotud, dokudž by Archiv Český XVII. 25

Strana 194
194 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina jemu Vilémovi z Pernšteina neb jeho dědicuom to všecko navráceno nebylo, což by pro týž zápis dáti musil, neb jakú škodu pro to vzal, aneb z téhož dědicství pro týž zápis právem vyveden byl, i se všemi náklady. A kdyžbykoli svrchupsaný Jiřík Háša neb jeho dědici ten zápis často jmenovaný zase z desk jemu Martinovi pro- pustil, tehdy tento zápis dále žádné moci míti nemá. Stalo se léta božího tisícího pětistého třináctého v pátek po svatým Ondřeji apoštolu. 983. List krále Vladislava Zdenkovi z Kokor na Majetíně na ves Citov a Brodek, aby je v opravě držeti mohl i synové jeho Jan a Jindřich. Na Budíně 1513, 23. pros. — Cod. Pernst. arch. m. Brna f. 217 b. My Vladislav oc, že jakož má a drží mnohá léta slovutný Zdeněk z Kokor na Majetíně, věrný náš milý, ves Brodek a Citov s jich příslušenstvím, příslušející klá- šteru sv. Kateřiny v Olomúci, v opravě, v kterýžto, tak jak jsme zpraveni, zachovával se jest a zachoval spravedlivě; kdež my prohlédajíce k tomu, kterak týž Zdeněk službami svými podle vší možnosti své nám věrně slúžil jest a slúží .. milost jemu Zden- kovi a synóm jeho Janovi a Jindřichovi učinili jsme a tímto listem mocně činíme, tak aby oni tu opravu již psanú na vsi Brodku i Citově s jich příslušenstvím jměli, drželi, jí užívali a požívali spravedlivě, a mimo právo a spravedlnost opravní v ničemž těch lidí aby neobtěžovali, ani kořisti a užitkuov zvláštních na nich hleděli, než tak jakožto jiní obyvatelé markrabství Moravského je spravovali, majíce opravy tím zpuosobem na vsech a zbožích duochovních, z práva neb z obyčeje jich požívaje, a to bez našich, dědicuo našich i jiných všech a všelikterakých lidí překážky; s túto však znamenitú výmienkou, že my, dědicové a budúcí naši králové Češčí a markrabie Moravští nemáme a nemuožeme aniž budem moci té opravy již dotčený na vsi Brodku i Citově s jich příslušenstvím žádnému jinému od nich a mimo ně dáti, ani kterakžkoli zavaditi ani zapsati za živnosti jich životuov, leč k svému některému zámku v markrabstvie Moravském, kteréhož bychom sami v držení a užívání i mocným vládcem byli, tehdy tak učiniti budem moci, ale jinak nic a žádným jiným osobám. A pakli bychom mimo to, tak jak se svrchu píše, učinili, že to žádné moci nemá jmíti, nébrž oni Kokorští jmenovaní až do jich živnosti a smrti mají při té opravě zachováni býti, a podle listu a dání tohoto ji spravovati. A také též sobě i dědicóm našim toto pozuostavujem, že ti lidé již psaných vsí ke všeliké potřebě naší a dědicuov našich hotovi býti mají a sou i budú povinni, bez omluvy tím vším obyčejem a tak, jakožto jiní poddaní naši v markrabstvie našem duchovní a komory našie ke všelikteraké potřebě naší a dědicuov našich mají býti hotovi a jsú povinni bez odpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně v pátek před Božím narozením

Strana 195
z roku 1513 a 1514. 195 léta Božieho tisícieho Ve XIII, a královstvie našich Uherského čtyřmecítmého a Českého XIIII°. 984. Vojtěch z Pernšteina dopouští poddaným svým na vsech k zámku Landškrounu ná- ležejících, aby statek svůj za živnosti i po smrti poručiti mohli, komuž by se jim líbilo na zboží Landškrounském, a kdyby který pro smrt pořízení učiniti nemohl, aby statek jeho při- padl na nejbližšího přítele. Dat. na Landškrouně v pondělí před sv. Petrem na stolici vsazení [20. února] 1514. Orig. perg. s visutou zachovalou pečetí v arch. města Landškrouna. 985. K žádosti Vilíma z Pernšteina soud zemský soudí Kundráta z Kremhainu (jinak z Grynheimu), jenž neprávě nařkl soud komorní a úředníky desk zemských. (1511, 27. března.) — DZ. č. 45. fol. D. 20. Ve čtvrtek po Zvěstování panně Marii. Jakož Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině, najvyžší hofmistr království Českého, na pány Jich Mt. a vládyky na plném soudu zemském vznesl jest, Jich Mtem oznamuje, kterak by Kundrát z Kremhaynu před úředníky menšími i jinými dobrými lidmi tato mluvil slova: že on Kunrát Knínským žádnými škodami povinovat není z příčiny té, že jsme jej Kunráta v soudu komorním omylně soudili a proti právu, a to tak, že jsme jej soudili o grunty, a druhé, že jsme jemu na dva puohony jeden nález udělali, v tom se na paměť úředníkuov menších táhna oc, tak jakož to vznešení plněji v sobě zavírá, žádaje v tom Jich Mtí pánuov za opatření. Toto při tom oznamuje, že jest také na ten čas a při tom soudu některé z pánuov a vládyk z soudu zemského při sobě měl, a tu také při tom někteří z pánuov a vládyk, krále JMti rad, kteříž s ním se panem hofmistrem a podle něho v témž soudu komorním sedají, též Jich Mtí pánuov v tom žádali sú za spravedlivé opatření. Tu Jich Mt. páni a vládyky na plném soudu zemském podle toho páně hof- mistrova vznešení jej Kunráta před se obeslali a jemu tato svrchudotčená slova předložiti, při tom i paměť úředníkuov menších sepsanú jemu slyšeti sú rozkázali. Proti tomu on Kunrát otpíraje pravil, že jest on pana hofmistra ani soudu toho komorního ničímž nenaříkal a nenaříká, než což sú úředníci menší sepsali, jakož jich slova a pamět sepsaná čtena sú, že jest mu pán Buoh svědek, že jest on těch slov nemluvil, a že oni majíce od několika let k němu nepřízeň, že by jej tady rádi o jeho hrdlo připraviti chtěli; a má-li jich takovým slovuom holým věřeno býti, že by to veliká věc na všecky tohoto královstvie obyvatele byla, a že on toho jim i každému z nich otpírá a otpierati chce, jakž mu Jich Mtí pány nalezeno bude, proše Jich Mtí pánuov, aby tomu naň věřiti neráčili. Zase proti tomu úředníci menší Pražští otpírajíc pravili sú: což sú koli sepsali, 25*

Strana 196
196 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina že sú věrně a spravedlivě sepsali, tak jak sú ta slova od Kunráta slyšeli, a že jest při tom mnoho dobrých lidí bylo, kteříž sú taková slova též od něho od Kunráta slyšeli, a že oni v tom soudu sedajíce vždycky sú soudili a se zachovali věrně a právě a spravedlivě. A poněvadž je on Kunrát tak nařieká, že prosí Jich Mtí pánuov v tom za spravedlivé opatření; a že on Kunrát ještě nad to větší slova mluvil, kterýchž sú oni tuto nesepsali. Tu Jich Mti páni a vládyky na plném soudu nahlédše v vznešení páně hof- mistrovo i také v pamět úředníkuov menších sepsanú, s kteréž ta slova, kteráž před jich soudem on Kunrát mluvil, sú položena, k tomu také i jeho Kunrátuov otpor a slova, kteráž před Jich Mtí soudem zemským mluvil, takto o tom nalézají a dskami památnými zapsati rozkázati ráčili: Poněvadž on Kunrát soud komorní nařekl a toho ničímž, aby se co podle jeho slov shledati mohlo, nepokázal, a potom i úředníky desk zemských nařekl, že by oni jináč slova jeho, než jest je mluvil, sepsali, kterážto slova oni na naučení panské do plného soudu zemského učinili, a při tom také tu týž Kunrát stoje, na ně na úředníky pobiedku učinil, chtě jim toho otpierati, jakž by mu Jich Mtí pány nalezeno bylo; i poněvadž on Kunrát jest se o takovú věc všetečnú pokusiti směl, a soud komorní i úředníky desk nařekl a soudu toho neuctiv, taková slova pobízeje mluviti směl: z těch ze všech příčin napřed dotčených Jich Mti páni jej Kunráta v svú kázeň berú a k němu se podle zřízení zemského zachovati ráčí. Poslové na to ke dskám z plného soudu byli sú: Jan z Wartmberka na Děvíně z pánuov, a Linhart z Hrádku na Trpistech z vládyk, k tomu zvláště vyslaní. Stalo se ve čtvrtek po Zvěstování Matky boží v památných D. XV. Srv. nález soudu komorního ze 16. listopadu 1510 v AČ. XIII. 401 č. 1778. 986. L. 1514 v měsíci dubnu nařízeno bylo králem Vladislavem nejvyš. minemistrovi Janu Žampachovi, aby Zikmundovi Andělovi z Ronovce dán byl ouřad v minci na Horách Kutnách, což minemistr zpěčoval se učiniti; však na radu Ladislava ze Šternberka a Vilíma z Pern- šteina byl v ten úřad uveden. Paměti Mik. Dačického str. 119. V týchž Pamětech str. 120 jest zmínka o poradách, jež Vilém z Pernšteina s jinými pány měl na Horách Kutnách v měsíci květnu 1514. Srv. Palackého Děj. V. b. 272; Tomkův Děj. Pr. X. 369. 987. Vilím z Pernšteina dává městečku Bohdanči novou obec a jiné výhody. Na Pardubicích 1514, 14. května. — Opis. My Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, známo činíme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že poznali sme věrné a poddané naše, starší i všecku obec městečka Bohdanče, kteříž nám v poddanosti i službách mnohých s chutí poznati jsou se dali; protož aby v tom setrvání, pilnost tím bedlivější při-

Strana 197
z roku 1514. 197 ložili, z milosti našie, kteráž nás k nim jako k poddaným sklání a nachyluje, dáváme jim ku požitku novú obec, kteráž leží od Neratova a Jilůvky od Křičeně nad rybníkem naším Bohdaneckým, v té vší šíři i déli, pokudž jim našimi úředníky meze ukázány jsou, v tom ve všem dání cožkoli jest lesuov, luk, palučin, i s těmi rybníčky, kteříž Peštalovští slovú, i rolí vorných i přílohuov, mocně ku požitku jich oddáváme, aby oni toho všeho požívali, tak jakž najlép vyrozuměti mohou; kromě zvěři, kterúž sobě vymieňujeme, té aby dali pokoj, znajíc, že oni nástrojuov těch nemají, a též i na obchodích jich v živnosti tudy by jim scházelo skrz obmeškání, když by se obírajíc (sic) pracovali k myslivosti. Také v tom listu buď toto za zvláštní vymínění: Jestliže bychom z těch rybníčkuov který opraviti chtěli ku požitku našemu, pokudž by se koli zatopilo té obce, to vedle míry ukázání, pokudž vypadne, máme jim, svrchu- psaným poddaným našim platu ujíti s té obce vedle spravedlivého rozhodu, co by se na to dostati mělo, a podle toho i list tento obnoviti jim k oužitku. A pro- uvarování budoucích a potomních zmatkuov též toto oni budoucí a potomní aby zachovali v své paměti, tohoto našeho obdarování tak užívati, pokudž by [nám i našim budoucím potomkuom k mysli beze vší škody [bylo], též také i bez škody našich lidí, kteříž tu blízko nebo dáleji okolo přísedí. Při tom též věrní a poddaní naši výš psaného městečka Bohdanče, všecka obec svým dobrovolným úmyslem vidouc, že sme jim tuto svrchupsanú obec darem dali, za to od nich nic nežádajíce, podnikli a podvolili sou se nám i našim budoucím potomkuom na věčné časy vydávati každého úroku puol druhé kopy grošuov českých, to jest při sv. Jiří puol druhé kopy grošuov českých a při sv. Havle tolikéž, kdež my tím nepohrdajíc, jako od svých věrných a poddaných to přijímáme. Při tom opatřujemy je také svrchupsanú obec městečka Bohdanče, aby jim v tom naši budoucí potomci žádné překážky nečinili, než tak a v těch mezích bez překážky jich na budoucí časy aby trvali, a je vedle obdarování našeho v tom zachovali, nežádajíce k své ruce za to nic viec platu než to, co se napsalo v tomto listu. Co se mlýna pod rybníkem naším Bohdaneckým dotýče, z kteréhož sou též poddaní naši výš psaného městečka plat podnikli, platiec na puol leta puol čtvrtý kopy patnácte grošuov vše českých, a zvlášt od každého sladu mlení dva groše česká, komuž se mlýti bude, nám dáváno býti má: ten nám i našim budoucím potomkóm na budoucí časy vždy tak předce vydávati mají. Než v tomto jim milost naši znáti dáváme, že jim každý rok k palivu lesu jeden provazec my i naši budoucí potomci vydávati máme, a lesu k uopravám mlýnským, jmenovitě na hřídele, na kola vodnie, na lopatky, na palce, na kladnice. A to od nás i našich budoucích potomkuov, držiteluov, skrze našich hajných okázánie, pokudž se slušně potřeba sezná, má vydáno býti jim, poddaným našim i všie obci městečka nadepsaného. Tomu na svědomie a na zdrženie pečeť svou vlastní dali

Strana 198
198 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina sme k tomuto listu přitisknúti. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v neděli po sv. Stanislavu léta od narození Syna božího tisícého pětistého čtrnáctého počítajíce. Inserováno ve sbírce privilejí m. Bohdanče na perg. psané a potvrzené císařem Leopoldem I. dne 9. února 1685. 988. Bohuněk z Jenišovic prodává dědictví své v Litětinách Vilémovi z Pernšteina. 1514, 10. června. — DZ. VI. C. 9. Bohuněk z Jenišovic přiznal se, že dědictví své v Litětinách, dvory kmecí s platem, což tu má, v Rovni dvory kmecí s platem, což tu má, s dědinú, lukami, znamenitě s lúkou, kteráž vyklučena jest v lesích, s lesy, potoky, rybníky i se všemi a všelijakými příslušnostmi, i to vše, což jest tu sám měl a držal, i s lidmi a s sirotky sběhlými, kromě Kateřiny dcery Fuglovy a Vávry syna rychtářova bratra, že sobě ty pozuostavuje, prodal Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině a jeho dědicuom za puol páta sta kop gr. pražsk. česk. a za pětmezdcítma kop gr. též pražsk. česk. zaplacených, a jemu postoupil. Spraviti má právem zemským třetinú vejš. Stalo se léta M° Ve° XIIII° v sobotu po sv. Primu jinak o suchých dnech letničních. 989. Vojtěch z Pernšteina, nejvyšší hofmistr království Českého, propouští osedlým a po- druhům v městě Landškrouně i v předměstí, v Dolním Třešňovci i všem mezi nimi obýva- jícím právo odúmrti s tou výminkou, jestliže by našel se kde nejbližší přítel na jiném zboží, než na Landškrounském, že jmenovaný pán právo a vůli má ten statek anebo něco z toho statku jemu uděliti. Dat. v outerý den sv. Jakuba [25. čce] 1514. Zbírka vid. priv. městsk. v arch. zemsk. v Praze. 990. Acta Tomiciana tom. III. pag. 297 obsahují nedatovaný list, kdež nejmenovaný rada při královském dvoře v Uhřích píše tajně Krištofovi Szydlowieckému, kastellanu Sandomírskému a podkancléři království Polského, rozličné zprávy ode dvora královského v Uhřích: o piklech palatina a biskupa Pětikostelského, aby sobě pojistili politickou moc i po smrti krále; o vy- chování Ludvíka krále; o nouzi a strastech krále Vladislava, o snahách a úmyslech biskupa Pětikostelského, o jeho smělosti a mocném vlivu; o vyjednávání v příčině zasnoubení krále Ludvíka a sestry jeho; o domluvách svých králi Vladislavovi, aby poručenství nad dítkami jeho svěřeno bylo králi Polskému; o návrhu svém, aby došlo ke schůzi mezi králem Vladi- slavem a králem Polským. Dále píše: Domini quoque Bohemi judicio meo sollicitandi essent, ut regi Romanorum non faverent, qui nunc divisi sunt: et dominus Leo ac Rozembergk idem cum pala- tino et Quinqueecclesiensi sentit, dominus vero Perstinski et cancellarius cum sua

Strana 199
z roku 1514. 199 factione contrarium cupiunt. Essent igitur illi hortandi et sollicitandi, ut animum regis sui a rege Romanorum in hoc negotio alienarent. K listu tomuto jest poznamenáno: „NB. Literae sine dubio anno MDXII. fortassis mense Augusto scriptae.“ Dlužno však ten dopis položiti k roku 1514, o čemž viz Palackého Děj. V. b. 265 oc. 991. List, kterýmž se přiznávaa pan Jan z Lippého, že těch XVC � grošuov, kteréž pan Jindřich z Lippého, otec jeho, paní Bohunce z Pernšteina, manželce své a mateři téhož pana Jana svrchupsaného, nad věno zapisuje, vyplniti jmaa a chce. Na Krumlově 1514, 31. srpna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 114b; arch. m. Brn. f. 70 b.-71. Já Jan z Lippého, najvyžší maršálek království Českého vyznávám .. . že jakož jest urozený pán pan Jindřich z Lippého, najvyžší maršálek království Českého, pan otec muoj milý dobré paměti, z lásky nad věno její, kteréž dckami zapsané jmá, zavázati jest ráčil a dáti urozené paní paní Bohunce z Pernšteina, paní mateři mé milé, patnácte set kop gr. českých, to jest IIIm na míšensko; kdež já svrchu- psaný Jan z Lippého slibuji sám za se i za erby a budoucí potomky své těch svrchupsaných patnáste set kop dáti na takový zpuosob, když by koli paní máti má v věno své ráčila se uvázati, tehdy věno své předse má držeti, jakož jí dskami za- vázáno jest, a toho nemá postupovati, dokudž by jí při věně jejím i těch XVe gr. dáno nebylo. Pakli bych já jí chtěl kdy vypovědíti a peníze paní mateři své dáti, tehdá při tom věně, kteréž dckami zapsáno má na statku mém, i těch XV P gr. mám a slibuji při věně jejím dáti a položiti jí svrchupsané paní Bohunce, mateři mé milé, a její věrné ruce, urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina oc panu dědu svému milému. A za to jim zastavuji v rukojemství urozeného pána pana Jana z Pernšteina, najvyžšího komorníka markrabství Moravského, a urozené vládyky Markvarta Va- leckého z Mírova, Jana Rechmberka z Želetic, Adama z Backovic a na Polici. A my svrchupsaní rukojmí a spravedliví spoluslibce s ním svrchupsaným panem Janem a zaň i za jeho erby slibujem naší dobrú čistú vírú, rukou společní a nerozdílnú, svrchupsané paní Bohunce z Pernšteina a její věrné ruce urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, že tomu všemu dosti učiniti máme, což se v tomto listu píše, beze všeho přerušení. Pakli bychom tomu všemu dosti neučinili, dáváme plnú moc a právo tímto listem, aby nás svrchupsaná paní neb její věrná ruka tak napomínati mohli tím vším obyčejem a právem, jako by na nás list na pargameně s šesti rukojmiemi a pod ležením měli, tak jakž země Moravská za právo má. Toho všeho pro lepší zdržení a lepší jistotu my svrchupsaní jistec i ruokojmie své vlastní pečeti dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Krumlově ten čtvrtek před sv. Jiljím léta M°VCXIIII°. Výtah AČ. VI. 546 č. 402.

Strana 200
200 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 992. Král Vladislav prohlašuje, proč a jakým způsobem udělil úřad nejv. hofmistra král. Českého Vojtěchovi z Pernšteina, a že ničeho neví o výsadě, podle níž by k českým úřadům zemským neměli Moravané usazováni býti. [Na Budíně 1514, 28. září. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 118 b. Přípis listu od krále Vladislava JMti a svědomí, kterak úřad hofmistrství najvyššího krá- lovství Českého dává panu Vojtěchovi z Pernsteina. My Vladislav ... oznamujem tímto listem všem: Jakož jsme dali úřad uroze- nému Vojtěchovi z Pernšteina, najvyžší hofmistrství království Českého našeho, na zpuosob ten: když jest urozený Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, věrný náš milý, nám zdal pro nedostatek zdraví svého a starost svú, tu nám jest psáno od úředníkův zemských panského i vládyckého stavu, radíci nám k tomu, abychom jej jemu dali; a při tom též páni a vládyky rady naše a též nám psali, abychom ten úřad svrchu- psanému Vojtěchovi dáti ráčili; a při tom přimlúval se urozený Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, věrný náš milý, abychom jej dali synu jeho Vojtěchovi: i tak sme učinili na radu těch pánuov a vládyk i také na přímluvu téhož Viléma otce jeho. Pak již jsme zpraveni, že by někteří to měli v lidi vnášeti, kterak by urozený Ladclav z Šternberka a na Bechyni, najvyžší kancléř království Českého věrný náš milý, měl mluviti, dávaje jemu ten úřad od nás, poněvadž jest otec jeho nám ten úřad na ten zpuosob zdal, abychom jej jemu dali, a že mu jej na ten způsob dáváme: i k tomu my toto pravíme a to vyznáváme, že jest svrchupsaný Ladslav těch slov před námi nikdy nemluvil, ani k těm podobných, než mluvil jest od nás, že jemu ten úřad dáváme na raddu některých úředníkův zemských stavu panského a rytířského, a také na radu některých pánuov a vládyk jiných rad našich, a na přímluvu otce jeho. A kdož by to kolivěk v lidi jináče vnášel, napřed by nám na tom křivdu činil, abychom my jemu ten úřad na ten zpuosob dáti ráčili, i také kancléři našemu najvyžšímu království Českého, aby on to aneb k tomu rozumu od nás mluviti jměl. Také slyšíme, že by měli někteří mluviti, jej, svrchupsaného Vojtěcha, cizo- zemcem vykládajíce. Naši předkové, králové Čeští, úřady jsú dávali zemské Čechuom i Moravčicuom, a to se muože dostatečně ukázati; a my jsme je též dávali Čechuom i Moravčicuom, toho vůli a svobodu majíc tuž, kterú sú první císařové a králové Čeští, předkové naši, jměli a toho užívali bez všelijakých překážek, též my toho užívati chcme. Pak slyšíme, že by někteří mluvili, že by nějaký list byl, že by žádný úřadu zemského držeti nemohl, než rodilý Čech; kdež my o tom listu nic uevíme, ani jest kdy od císařův a králův, předkův našich, držán; a by pak byl, nejsme jeho povinovati držeti, neb není k nám od nižádného z království Českého nikda o to mluveno, ani nám to kdy bylo ukázáno, aby obyvatelé téhož království takové svobody a výsady měli, a také jim to nikda jest držáno nebylo od předkův

Strana 201
z roku 1514. 201 našich, císařův a králuov Českých. A kdyby tu spravedlnost měli, nevěříme tomu, aby s předky našimi o to mluveno nebylo, i také s námi, a že by sobě to byli dávno k konci přivedli. A poněvadž pak toho prvé ani nyní neužívali, než toliko někdo řečí nepřejíc někomu, protož my tu moc jmáme a míti chcme, jakož sú první předkové naši, císařové a králové Čeští, jměli a úřady zemské dávali, též my toho užívati chcme bez překážky každého člověka. A protož my jej vyznáváme a za toho jej držíme, svrchupsaného Vojtěcha, za hofmistra najvyžšího království Českého, a příkazujem všem, aby ho za toho jměli a drželi, neb jest v to řádně a spravedlivě všel. Tomu na svědomí pečet naši královskú k tomuto listu rozkázali sme přivěsiti. Dán na Budíně den sv. Václava léta božího MVeXIIIIe, království našich Uherského pětmezcítmýho a Českého čtyrydcátého čtvrtého. Výtah AČ. VI. 546 č. 403. 993. Král Vladislav dává k přímluvě Vojtěcha z Pernšteina právo městu Landškrounu, trh týdenní v sobotu odbývati tím obyčejem a způsobem, jako jiná města v království Českém svých trhův užívají. Dat. na Budíně, na den sv. Františka [4. října] 1514. Cop. vid. priv. měst. v arch. zemsk. v Praze. 994. Vilém z Pernšteina slibuje městečku Bystřici blíže Pernšteina, že bez jich vůle k faře žádného kněze římské strany dávati nebude; pakli by páni Pernšteinští chtěli míti kněze strany římské, že zvláštní kostel nebo klášter tam vystavěti dají. Na Pardubicích 1514, 6. října. — Opis z konce 16. stol. v arch. kníž. v Roudnici. P 15/49. My Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, pán a pravej dědic panství Pernšteinského, i s svejmi erby a budoucími potomky našimi vyznáváme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouci slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás opatrní purkmistr a konšelé městečka našeho Bystřice, ležícího blíž Pernšteina, věrní naši milí, s pilností a snažnými prozbami nás prosíc, abychom jim tu milost učiniti ráčili, aby od nás ani od budoucích potomkův našich od víry té, kdež obyčej mají přijímati pod obojí spůsobou tělo a krev pána Krista, utiskáni nebyli, a také abychom jim my ani budoucí potomci naši kněze strany římské dávati neráčili za faráře. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc, slyšíc jejich slušnou žádost a souc k nim k týmž lidem našim milostí naší nakloněni, i také chtíc tomu, aby oni svrchupsaní lidé naši nynější neb budoucí potomci jejich při tom zůstati mohli, tak jakž navyklost mají přijímati tělo a krev pána Krista pod obojí spůsobou: to sme učinili a jim svrchupsaným lidem našim z milosti naší to činíme, že my svrchupsanej Vilém z Pernšteina nemáme jim bez jich vůle k též faře v městečku našem Bystřici Archiv Český XVII. 26

Strana 202
202 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina žádného kněze římské strany dávati, kteříž přijímají pod jednou spůsobou tělo a krev pána Krista, ani budoucí potomci naši, páni a držitelé panství Pernšteinského, než je při tom zachovati, jakž navyklost mají tělo a krev pána Krista přijímati pod obojí spůsobou, při tom je zachovati máme my i budoucí potomci naši, páni a držitelé panství Pernšteinského. Pakli bychom kdy my svrchupsanej Vilém z Pernšteina neb potomci naši chtěli tu kdy kněze strany římské míti anebolito kněží, tehda to budem moci učiniti my neb budoucí potomci naši, však tak, abychom jemu tomu knězi anebolito kněžím těm, kteréž bychom tu míti chtěli, kostel zvláštní ustavili anebolito klášter v tom městečku našem neb vně na předměstí. A my svrchupsanej Vilém z Pernšteina slibujem jim svrchupsanejm lidem našim Bystřickejm, sami za se i za erby a budoucí potomky naše, pány a držitele panství Pernšteinského aneb toho městečka Bystřice, to všecko, což se v tomto listu svrchu píše, věrně a právě držeti a v celosti je v tom zachovati beze všeho pře- rušení na budoucí časy. Toho všeho pro lepší jistotu my svrchupsanej Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc pečet naši vlastní dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích ten pátek po svatém Františku léta božího tisícího pětistého čtrnáctého počítajíc. In tergo: Přípis obdarování od pana Viléma z Pernšteina Bystřickejm daného. 995. Na sjezdu Budínském v pondělí po sv. Kateřině [27. list.] 1514 podali kníže Barto- loměj Minstrberský s některými šlechtici českými, a poslové od Pražan i jiných měst králi Vladislavovi prosbu o obnovu moci královské, v kteréž v artikuli 6. uvedeno: „Poněvadž z pánuov správcův kromě Viléma z Pernšteina žadný se jest neohlásil, aby chtěli počty činiti, co kdo za té správy důchodů VMti spravoval oc.“ Palackého Děj. V. b. 285. Tomkův Děj. Pr. X. 353. 996. Král Vladislav dává k dědictví Vilímovi z Pernšteina městečko Pohořelice, kteréž markrabství jest a jež držel v zápisu, aby jeho jako jiní páni městečka svá držel a užíval. Dat. na Budíně den sv. Lucie [13. pros.] 1514. Cod. Pernst. mus. Brn. fol. 117; měst. Brn. fol. 72 a fol. 207. Veps. do desk Brn. č. 14 f. 23. Výtah AČ. VI. 546 č. 405. 997. Vladislav král dává list Vilímovi z Pernšteina i s dědici jeho, že ze statků duchovních v Čechách ani na Moravě splacováni býti nemají. Na Budíně 1514, 13. prosince. AČ. IV. 216.

Strana 203
z roku 1514. 203 998. Král Vladislav nařizuje, aby Vojtěchovi z Pernšteina plat za úřad hofmistrský vyplácen byl každého týdne z mince Kutnohorské bez zadržování. Na Budíně 1514, 21. pros. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 119. My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem: Jakož urozený Vojtěch z Pernšteina na Lanškrúně, věrný náš milý, od nás má a drží úřad najvyžšího hofmistrstvie království Českého, k kterémužto úřadu jemu z mince naší na Horách Kutnách jistú summu dáváme a platíme; i chtíce téhož Vojtěcha opatřiti, aby jemu ta summa vdycky bez zadržování, poněvadž také v tom úřadě znamenité outraty a náklady činiti musí, vycházela, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách chcme tomu a přísně přikazujem, aby témuž Vojtěchovi z mince naší na Horách Kutnách ta suma, kteráž jse k jeho úřadu vydává, vždy každý týden bez zadržování, dokudž ten úřad držeti bude, skrze minemajstra našeho nynějšího neb budúcího aneb toho, kdož by minci naši zpravoval a tím vládl, vy- dávána a placena byla, bez naší, budúcích našich, králův Českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Pakli by kdy nahoře psaný minemajstr neboližto zprávce mince naší jemu Vojtěchovi té summy každý týden nevydával a zadržoval, tehdy témuž Vojtěchovi k tomu povolujeme a moc dáváme, aby on s toho minemajstra nynějšího neb budúcího aneb toho aneb ty, ktož by minci zpravoval a zpravovali, poháněti a k němu o to právem hleděti mohl. Takéž my nemáme ani chcme témuž Vojtěchovi té summy zastavovati, a k tomu i budúcí naše, krále České, zavazujem; jestli bychom to pak z nepaměti neb jakžkolivěk jináče učinili, to tímto listem kazíme a v niveč obracujem. A proti tomu žádné naše rozkázání ani psaní aby moci nemělo, než on podle listu toho aby upomínati i poháněti mohl nynějšího minemajstra aneb toho, kdož by minci zpravoval aneb zpravovali. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali sme přivěsiti. Dán na Budíně ve čtvrtek den svatého Tomáše apoštola božieho, léta božího M°VeXIIII°, a království našich Uher- ského pětmezcítmého a Českého čtyrydcátého čtvrtého. Výtah AČ. VI. 546 č. 403. 999. Přípis listu od krále Vladislava JMti na plat, kterýž opatové Třebíčští dávali králuom Českým a markrabí Moravským, a pan Vilém z Pernštýna ten plat od zámku Veveří, k kterémužto zámku byl zapsán, ten plat koupil za XVIC ſP, a tu sumu král JMt zapisuje panu Vilémovi svrchupsanému na klášteře Třebíčském. Na Budíně 1514, 27. prosince. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 117b; arch. m. Brn. ƒ. 73 et ƒ. 206 b—207. My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem: Jakož od starodávna každý 26*

Strana 204
204 C. XXII. Listinář pana Viléma z Perušteina opat kláštera Třebíckého předkuom našim, králuom Českým a margrabím Moravským, jistý plat roční do komory naší platil a vydával, a potom ten jistý plat, kterýž předkové naši králové Čeští zapsali, k zámku Veveří obrácen byl; i zpravil jest nás urozený Vilém z Pernšteina na Helfenšteině věrný náš milý, že o ten plat s urozeným Václavem z Ludanic na Veveří, s věrným naším milým, smlúvu učinil s vůlí naší, a ten plat zase od něho za patnácte set aneb XVI kop míšenských koupil a k tomu zboží přivedl; proše nás při tom, poněvadž za to své peníze dal, abychom jemu a dědicuom jeho tu sumu, kterúž za to dali, tojiž patnácte aneb šestnácte set kop grošův míšenských, kteréž za svrchupsaný plat dal, k prvním sumám zápisným, kteréž na klášteře Třebíckým zapsané jmá, připsali sme a tímto listem mocně připisujem, tak aby témuož Vilémovi, dědicuom neb budúcím jeho vedle jiných sum a zápisův, když by k vejplatě přišlo, pojednou všecka dána a za- placena byla. Při tom častopsanému Vilémovi, dědicuom neb budúcím jeho tuto milost učinili jsme: když by koli to zboží Třebícké od nich vyplaceno vedle jich zápisův bylo, kteréž na též zboží mají, že proto jemu Vilémovi, dědicuom neb budúcím jeho ten plat, kterýž opat Třebícký prvé do komory naší každý rok platil a dával, a potom i k zámku Veveří, peněžitý i jiný, dědičně tímto listem dáváme, tak aby při nich zůstal a oni jej měli, drželi a toho užívali, jako svého vlastního, nyní i po věčné budúcí časy, bez naší, budúcích našich králův Českých a margrabí Moravských i jiných všech lidí všeliakých překážek a otporností. Přikazujíce hajtmanu a najvyžším komorníku a sudímu margrabství Moravského, nynějším i budúcím, věrným našim milým, kdyžkoli od častojmenovaného Viléma, dědicův neb budúcích jeho za to po- žádáni budete, abyšte jim tento list a plat ve dsky zemské vložili a vepsati roz- kázali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali sme přivěsiti. Dán na Budíně den sv. Jana evangelisty léta božího M°VeXV, království našich Uherského pětmezcítmého a Českého čtyrydcátého čtvrtého. Vložen do desk Brn. č. 14 f 22. — Výtah AČ. VI. 546 č. 407. 1000. List od pana Jana z Lippého, najvyššího maršálka království Českého, kterýmž se zapisuje panu Vilémovi z Pernšteina, když by jemu dal tři měsíce napřed věděti pan Vilém svrchu- psaný, že jemu jmá Evančic a Rúchovan s tím vším, což k nim přísluší, postúpiti, a peníze své vzíti. 1514. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 114; arch. měst. Brn. f. 71-72. Já Jan z Lippého, najvyžší maršálek královstvie Českého, vyznávám tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú: že jakož urozený pán pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, pán a děd muoj milý, ráčil jest byl dědictví

Strana 205
z roku 1515. 205 svého postúpiti a dopustiti držeti do vůle své urozenému pánu panu Jindřichovi z Lippého, najvyžšímu maršálku královstvie Českého, panu otci mému milému dobré paměti, a to zejména těchto vsí: města Evančic, městečka Rúchovan, a vsí zejména těchto: Litobratřic, it. Heřmanic, it. Dokovan, it. Kotkovic, Čučic, Rapotic, Sudic, it. v Dakovicích co jest urozený pán a děd muoj milý koupil, it. rybníkú dvú u Litobratřic a s jedním rybníkem u Dokovan vsi, to všecko, co přísluší k zámku pustému Rabšteinu, kterážto zboží jsou dědičná svrchupsaného pána pana Viléma z Pernšteina, pána a děda mého milého; it. desátky obilné zejména tyto: v Pavlo- vicích, v Kobylým, v Zaječím, it. desátek Miroslavský, it. desátku Litobratřického, it. desátku Rouchovanského, kteříž také panu otci mému postúpeni byli a panu dědu mému příslušejí, jakož pak ta smlúva, kteráž mezi panem dědem mým a panem otcem mým dobré paměti byla, všecko v sobě šíře ukazuje; i také ten zápis, kterýmz jest se zapsal a uručil pan otec muoj milý dobré paměti urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, pánu a dědu mému milému, a to v sumě dvú tisíc kop grošův a dvě stě kop gr. českých a vosmi set zlatých na zlatě. Pak já svrchupsaný Jan z Lippého najvyžší maršálek království Českého, když jest urozený pán pan Vilém z Pernšteina, pán a děd muoj milý, chtěl se v dědictví své svrchupsané po smrti pana otce mého uvázati a peníze mi mé dáti: i prosil sem urozeného pána pana Viléma z Pernšteina, pána a děda svého milého, aby mi těch zboží svrchupsaných ráčil ještě popříti podržeti do vuole své; i ráčil jest to k prozbě mé a pro paní mateř mú a k prozbě její to učiniti, však na takový zpuosob: když by mi ráčil dáti urozený pan Vilém z Pernšteina, pán a děd muoj milý, věděti napřed tři měsíce, že mi peníze mé chce položiti, tojiž dva tisíce kop gr. českých a vosm set zlatých na zlatě, v Brně na rathouze, tehdá svrchupsaný pán pan a děd muoj milý muož jse hned v dědictví a v zboží svá uvázati, když by koli ti penízi v Brně na rathouze položeni byli k ruce mé, a já býti proti tomu nemám. A také já svrchupsaný Jan slibuoji, že mám těch lidí užívati spravedlivě, a bez vuole pána a děda mého, kteréhož ta zboží jsú, nespravedlivě na ně v ničem nemám sahati, než při spravedlivém je zuostaviti. A to všecko slibuji já svrchupsaný Jan z Lippého, najvyžší maršálek královstvie Českého, svú dobrú a čistú vírú zdržeti a zachovati věrně, právě křesťansky beze všech fortelův. K tomu pro lepší zdržení svú vlastní pečet sem přitiskl, a připrosil sem na svědomí [sic]. Výtah AČ. VI. 546 č. 404. 1001. Vilém z Pernšteina potvrzuje práva a svobody Prostějovských, a předpisuje řád o kšaftování, smluvách svadebních a o nápadích i soudech. 1515, 5. února. — Cop. nov. arch. zems. v Praze, sbírka privílejí měst č. 9. My Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině, pán a pravý dědic Prostějovský,

Strana 206
206 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina i s svými erby a budoucími potomky pány Prostějovskými, oznamujem tímto listem přede všemi, kdož jej uzří anebo čtouc slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás moudří a opatrní purgmistr a rada i všecka obec města Prostějova, věrní naši milí, žádajíce nás, abychom jim tu milost učinili a práv a svobod jejich jim potvrdili, kterýmaž by se říditi a spravovati měli, a zvláště při odmrtech a kšaftech; a také jsme i listy pánův prvních Prostějovských viděli, kterýž mají, jeden od urozeného někdy pana Petra z Kravař a z Plumlova, a druhý od urozené někdy paní paní Johanky z Kravař a z Plumlova a urozeného pána pana Vratislava z Pernšteina, hejtmana margkrabství Moravského a nejvyššího komorníka téhož margkrabství, bratra našeho milého, předkův našich, kteřížto listové v svých artikulích a slovích světleji se vypisují a práv a svobod jich jim potvrzují. A my vzhlédše na jejich potřebné prozby a žádosti, a milostí naší zvláštní jsouc k nim nakloněni, tu milost sme jim učinili a práv v těch listech zapsaných i svobod potvrdili a tímto listem potvrzujeme, toliko tyto artikule vymieňujíc, kterýž se dole slovo od slova vypisují. A což by koliv v těch listech předkův našich na odpor těmto artikulům dole psaným bylo, to všeckno mocí listu tohoto kazíme a umrtvujem. A to z příčin těchto zdálo se nám za potřebné zvláštním listem ty artikule zapsati a upevniti, tak aby se jimi nyní a na budoucí časy spravovali a podle nich zachovávali, že jsme poznali poddaných svých v spravedlnostech jejich znamenité utiskování a náklady na soudy činění, a z tej příčiny i o statky jedních od druhých připravování; i nemohouce se tomu dívati a toho déle snášeti, to jsme přetrhli, abychom tudy poddané své před takovými útisky vopatřiti mohli, a oni také k svým spravedlnostem, tak chudí jako bohatí, aby snadněji doma přicházeti mohli, takto jsme učinili, a to jmíti chceme, aby se při tom zachovávali nyní i na budoucí časy: It. nejprvé aby mohl každý z obyvatelův Prostějovských v městě i na před- městích o svém statku zříditi za zdravého života anebo na smrtedlné posteli a po- roučeti, komuž by se jemu zdálo a líbilo, přivolajíc k sobě dva purkmistry a z konšelův dva, a pakliby purgkmistři oba býti nemohli, ale jeden vždy aby přišel se třemi konšely, a to poručenství aby se před nimi stalo. A takové poručenství, chceme, aby přede všemi právy stálé bylo podle obdarování našeho. It. jestliže by pak koho z obyvatelův města Prostějova i předměstí Prostějovských pán Bůh smrti neuchoval, že by bez dědicův z tohoto světa zšel, a poručenství by a zřízení o svém statku neučinil, tak jakož se svrchu píše, tehdy takový statek má spadnouti na přátely vlastní toho umrlého, totiž na bratry a sestry, a pakli by těch nebylo, tehdy na jejich děti, kterýž by byly od nich řádně pošly, ten statek spad- nouti má. It. jestliže by pak takových přátel nebylo, totiž bratrův, sester aneb dětí od nich řádně pošlých, tehdy rada, kteráž na ten čas v Prostějově bude, ten statek opatřiti

Strana 207
z roku 1515. 207 mají, a polovici toho statku na kostely, na špitále a na záduší s radou naší aneb budoucích potomkův našich pánův Prostějovských obrátiti mají, a druhou polovici mezi přátely nejbližší rozděliti také mají s radou naší, když by se jim zdálo. A pakli by se i takových přátel žádných nenašlo, tehdy i ta druhá polovice při obci Pro- stějovské chceme aby zůstala. It. také jsou nás prosili obyvatelé svrchupsaní, abychom jim svolení jejich potvrdili v tom, když by některý z nich syna ženil neb dceru vdával, aby se mezi nimi smlouvy svadební dokonalé dály. A my znajíce jich potřebnou žádost a k jich prosbám jsouc nakloněni, tak jsme učinili a jim toho potvrdili, jako pán jejich dědičný, a tímto listem potvrzujem a tak míti chceme, aby každý z obyvatelův svrchu- psaných, nynější i budoucí, při tom se zachovali pro uvarování budoucích nesnází a soudů; a takové smlouvy aby se konečně dály a dělaly a na žádných omylech jich nenechávali, skrze kteréž vomyly potomní zmatkové mohli by přijíti. Než co se tu smluví, to aby stálé bylo, a nad] ty smlouvy žádný na ten statek aby se více táhnouti nemohl před syny a dcerami vlastními řádně pošlými. Než jestliže by dcera vdaná prve umřela, než muž její, a děti by po ní zůstaly, ty předce po mateři své nápad míti mají k statku otce jejího neb mateře její podle blížnosti, tak jako se nahoře píše. Než jestliže by takové děti zemřely, let svých nedojdouce, tehdy ten statek aby zase při moci otce a mateře jich zůstal. A též děti zůstalé po synu aby právo měly tím vším obyčejem a právem, jakož se v tomto artikuli nahoře píše. It. jestliže by pak přišly jaké různice o takové statky mezi přátely po pří- buznosti anebo mezi jinými lidmi, kteříž by podle poručenství k tomu statku jaké právo míti chtěli, chceme, aby ty různice staršími Prostějovskými nynějšími neb budoucími doma mezi staršími rozeznávané byly na jejich přísahy podle tohoto listu spravedlivě; a jestliže by pak v to sami nemohli trefiti, tehdy se mají k nám o to neb potomkům našim budoucím pánům Prostějovským utécti, a s námi se o to poradíc, konec spravedlivý tomu učiniti, a jinam nikam takové odmrti nechceme aby ortelováno bylo. It. toto zvláště vymiňujem, co se jiných soudů dotýče, kterýž o jiné věci případité přicházejí, o ty také aby starší a rada města našeho Prostějova mezi stranami na své přísahy rozeznávání spravedlivá činili; a jestliže by pak která strana proti tomu rozsudku býti chtěla, tehdy k nám aneb budoucím potomkům našim má se o to utéci, a my aneb budoucí naši potomci páni Prostějovští budem jim moci soud osaditi aneb je ku právu pustiti, tu kdež od starodávna o jiné věci naučení berou. It. také jsou nás pokorně žádali obyvatelé města našeho Prostějova svrchu- psaného, abychom s nimi tu milost učinili, což se vdov a sirotkův dotýče, abychom jich žádnou mocí bez vůle jejich a přátel za žádného nevydávali, ani ouředníci naši; a my vzhlédše na jich slušné žádosti a prozby, tu milost jsme jim učinili a tímto

Strana 208
208 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina listem činíme, a slibujem sami za se i za své budoucí potomky pány Prostějovské, jim to zdržeti beze všeho přerušení. It. také jsou nás zvláštně prosili, abychom jim toho potvrdili, jestliže by se kdy přihodilo, že by se čí dcera bez vůle otce svého a mateře své za muže vdala, aby dílu svého, kterýž by se jí od nich dostati měl, zbavena byla: i poznavše pilnou a užitečnou jim věc býti, tak jsme učinili, a tímto listem jim toho potvrzujem a tak míti chceme: jestliže by se toho která dopustila, aby taková každá dílu svého, kterýž by se jí od otce aneb od mateře dostati měl, zbavena byla, leč by jí co otec aneb máti [z] svý dobré vůle dáti chtěli, to aby při jejich vůli stálo. A protož my Vilím z Pernšteina svrchupsaný chtíc, aby to, co se v tomto listu píše, pevné bylo, a také aby město naše již psané zkrze takové naše obdaro- vání a zřízení tím lépe se množilo a rozmáhalo, a k svým spravedlnostem chudí i bohatí doma bez útisku přicházeti mohli, slibujem jim svrchupsaným obyvatelům Prostějovským sami za se i za budoucí pány Prostějovské to všeckno, což se v tomto listu píše, zdržeti a zachovati beze všeho přerušení. Tomu na svědomí pečet naši vlastní k tomuto listu rozkázali sme přivěsiti. A já Jan z Pernšteina, nejvyšší komorník margkrabství Moravského, pro zdržení toho všeho, což se v tomto listu píše, také jsem pečet svou k tomuto listu rozkázal přivěsiti. Jenž jest psán a dán v pondělí před svatou pannou Dorotou léta od narození Syna božího tisícího pětistého patnáctého počítajíc. 1002. Prohlášení Viléma z Pernšteina: poněvadž páni Hradečtí strže zavezli, že ničeho více po- hledávati nemá. Na Pardubicích 1515, 11.bře zna. — Mus. m. Hradce Kr., Lib. docum. I. ab. a. 1532 f. 150.b. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině tímto listem oznamuji všem: Jakož sou mi páni Hradecští ve svých gruntích ty strže, kterýž sou se zdělaly vodou u stavu Opatovského, zavezli k žádosti mej: kdež já jim z toho děkuji velmi; a více nic v jejich gruntích bez vůle jejich nemám dělati mimo ty smlúvy, kteréž jsou mezi mnou, Vilémem svrchupsaným, a jimi pány Hradeckými učiněné. Tomu na svědomí pečet svou vlastní k tomuto listu sem rozkázal přitisknouti. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v neděli před svatým Řehořem léta Páně M'V XV° počítajíc. 1003. Král Vladislav dává Vilímovi z Pernšteina list mocný na volné kšaftování jeho statku. V Prešpurce 1515, 21. března. — Orig. perg. arch. města Brna f. Q. N. 11 Kast. V. My Vladislav oc, že jsme prošeni jménem urozeného Viléma z Pernšteina na Helfenšteině, věrného našeho milého, vo list mocný, na kterýž by všecek a všelijaký

Strana 209
z roku 1515. 209 statek svuoj, kterýžkoli má aneb jmíti bude, poručiti aneb jej zříditi mohl. K takové prosbě a žádosti jeho nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, vuoli naši jistú a moc plnú témuž Vilémovi dávajíce, aby on všecek statek svuoj movitý i nemovitý, dědičný, manský aneb zápisný, kterýž má aneb jmíti bude, odkázati, dáti aneb po- ručiti mohl a moc měl, buď společně anebo rozdielně, za zdravého života anebo na smrtedlné posteli, komuž se jemu kolvěk a kdykolvěk zdáti a líbiti bude, kromě duchovních osob; a k tomu aby mohl a moc měl poručníky zdělati statku svého, kteříž se jemu koli užitečni zdáti a viděti budú, však to zřiedíc listem pod svú pečetí a tří nebo čtyř pánuov aneb dobrých urozených lidí pečetmi na svědomie, a to bez naší, budúciech našich králnov Českých i jiných všech lidí všelijaké překážky. Kteréž dání, poroučenie a zřízení, též poručníkuov zdělání statku svrchupsaného tolikéž má moci a pevnosti jmíti, jako by deskami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo bez umenšení. Přikazujíce větším i menším úředníknom desk zemských královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkoli od častopsaného Viléma požádáni budete aneb od poručníkuov jeho, kšaft ten a zřízení, kteréž by vo statku svém na tento náš mocný list udělal, ve dcky jej zemské vložiti a vepsati rozkázali i s listem tiemto, vuoli v tom naši a rozkázánie jisté znajíce, a toho jináče nečiníce, bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán v Prešpurce tu středu po neděli postní, jenž slove Letare, léta božieho tisícího pětistého patnáctého, královstvie našich Uherského pětmescietmého a Českého čtyrytcátého čtvrtého. Ex commissione propria Regie Maiestatis. Visutá pečeť zachovalá. 1004. Poslední pořízení Vilíma z Pernšteina: jakož vedle žádosti synů svých Jana a Vojtěcha roz- dělil statky své již 25. března 1507 (výše str. 71 č. 847), nyní přidává synu Vojtěchovi k če- skému jeho dílu některá zboží, podobně i synu Janovi k dílu moravskému, avšak může to změniti; odkazuje díl dceři své Bohunce; svrchky zůstanou při každém zámku; připomíná dětem svým, aby poddaných neutiskovali; nařizuje o dluzích svých a penězích sirotčích; odkazuje částky peněžité služebníkům; ustanovuje o pohřbu svém; činí odkazy chudým, špitálům, kněžím. Na Pardubicích 1515, 30. dubna. — Orig. perg. v kníž. arch. Roudnickém. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. Já Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc. Jakož jsem díly mezi syny svými zdělal, jsúc ještě hofmistrem krá- lovství Českého, s jich vuolí a k jich žádosti; pak tento kšaft, nejsa již hofmistrem, udělal jsem, a vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, že znamenav běh a neustavičnost světa tohoto, že všecko, což živo jest Archiv Český XVII. 27

Strana 210
210 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina na něm, k místu a k konci svému přijíti a umříti musí, a toho cajle [sic] žádný chybiti nemuož; i chtě o statku svém, kterýž z daru a milosti pána Boha všemo- húcího nyní mám aneb ještě míti budu s pomocí jeho božské milosti, zříditi a zpuosobiti, a zmatkuov žádných aby o mém statku pozuostalém, jakýž by koli byl potom, ač by mne pán Buch všemohúcí s tohoto světa povolati a vzíti ráčil, nebylo, bude-li pán Buoh ráčiti, jakož nic jištího [sic] před sebú nemáme, než smrt; tu já jsúc ještě při celém zdraví těla i rozomu, pánu Bohu z toho děkuje, i maje moc skrze zásluhy své od najjasnějšího kniežete a pána pana Vladislava Uherského a Českého oc krále a margkrabie Moravského oc JMti, abych já statek svuoj veškeren, movitý i nemovitý, dědičný, zástavný, manský i poručný, jakýmižkoli jmény muož se jmenovati, i opravní na zbožích duchovních, kteréž od krále JMti mám, jakož list od JMti krále týž mně daný v sobě šíře ukazuje, dáti a poručiti za zdravého života neb na smrtedlné posteli, a poručníky statku svého i dětí svých ustaviti a zpuosobiti, ty a takové, jaké by mi se zdálo, a toho mocné, neboli k radě dědicóm svým, mohl. A protož na tuž mocnost svrchupsanú a na ten list královský já nadepsaný Vilém oc takto o statku svém a dětí svých zpuosobuji a zřizuji i rozkazuji, kteréhož mi pán Buoh popřál a puojčiti ráčil v království Českém a v markrabství Moravském aneb jinde, ač by mi pán Buoh všemohúcí za mé ještě živnosti kde popříti a puoj- čiti ráčil, na tento zpuosob, jakož se duole píše: Item najprve toto: Jakož mne žádali Jan a Vojtěch, synové moji, abych za svého zdravého života mezi nimi díly učinil o statek svuoj, kteréhož mi pán Buoh puojčiti ráčil, kterýž nyní mám aneb z milosti pána Boha všemohúcího ještě míti budu: kdež já k jich žádosti a znaje při tom i jich dobré, jak nyní lidee v světě jsú a jaké zpuosoby při lidech mladých drží, a zvláště při těch, u kterýchž statek vidí, nehledajíce svornosti, ani jejich žádné poctivosti, než toliko užitku svého v tom, vkládajíce se v ně radami ne pro jich dobré, ale pro užitek svuoj, při tom se ani pána Boha bojíce, ani lidí stydíce, jedné aby oni něco jměli a požili z toho, což u nich vidí, a takoví se lidee poznávají i nalézají. It. já pak boje se toho, svolil jsem jim k tomu, neb mi se zdála slušná žádost jich i spravedlivá, že jsem statek svuoj některý rozdělil na dva díly, a tu jsem vuoli dal Janovi jako staršiemu synu, chce-li co opraviti v těch dílích, aby toho vuoli měl, a Vojtěch, jako mladší, aby vzal, který chce, jakož to všecko dílčí list v sobě ukazuje, kterýž jeden leží v Starém Městě Pražském na rathúzi jim svěřený, a druhý v markrabství Moravském v Brně také jim svěřený na rathúzi; a k tomu i listové při tom listu leží, kterýmiž se sobě zapsali Jan a Vojtěch, na týchž místech to držeti, což ti listové sami v sobě dílčí ukazují; a ti dílčí listové i jich zápisové mají jedni tak mnoho moci jako obojí, a obojí jako jedni.

Strana 211
z roku 1515. 211 It. jakož jsú mi se zapsali Jan a Vojtěch synové moji v království Českém dekami, jakož ten zápis sám v sobě svědší, jak jsú se zapsali, šíře a ukazuje, jakož samo v sobě psáno stojí v tomto kšaftu a v více kšaftech, ač bych které udělal z potřeby svej, že bych v tomto kšaftu i v více kšaftech co změniti neb přičiniti chtěl nad tento kšaft jedním kšaftem neb dvěma, aneb kolik bych jich koli udělal a potřeba mi jich byla by, tedy poslední kšaft má míti moc též jako první, a první jako poslední, v čemž bych jich nezměnil, a v čemž bych změnil jiným kšaftem neb kšafty, v tom nemají žádné moci jmíti. It. mocný list královský, ten leží v Brně na rathúzi v markrabství Moravském s jedním dílčím listem i s jedním kšaftem, kterýž nyní činím; než v Praze na Starém Městě na rathúze tu neleží mocný list královský, ale na tom jsem, abych list mocný druhý zjednal královský, aby též ležel na rathúzi v Starém Městě s jinými listy. Pakli nezjednám to, nemá k žádné škodě býti, a na tomto listu dosti buď, který v Brně na rathúzi leží. It. ještě přidávám k dílu českému k Vojtěchovu zámek Hlubokú se vším jeho příslušenstvím a s těmi zápisy, jakož na to mám aneb ještě i jiné, ač bych které na to jměl. It. též k tomu dílu přidávám Tajnec nad Labem, zboží zápisné se vším jeho příslušenstvím, tak jakž zápisové svědší. It. též k tomu přidávám zboží dědičné Bukuovku s jeho příslušenstvím, tak jakž jsem ji koupil, a též i vod Roho- vlada co jsem kúpil, a též ves Roudnici dědičnú s jejím příslušenstvím, a též ves Turov s jejím příslušenstvím i s rybníky, jakž jsem to koupil, a v Litětinách, což jsem přikúpil; it. též co jsem od Ciply přikúpil u Brandajsa. It. též k tomu přidávám Vojtěchovi Židlochovice, tak jakž jsem je od pana Ladslava kúpil s jich příslušenstvím; a k tomu jemu přidávám Pohořelice s jich příslušenstvím, a Nosislav městečko i s Žabčicemi, což tu mám. A též jemu přidávám Vojtěchovi opravu Uherčickú. It. jestliže bych nerozkázal listem svým pod pečetí svú a dvú dobrých lidí na svědomí na pargameně neb na papíře co dáti komu z toho statku, který já tuto k jeho prvniemu dílu připisuji, ježto jsem sobě to byl pozuostavil, to při jeho díle zuostaň, a Jan jemu v tom překážky nedělaj. It. což se Dašic a Holic dotýče, a Bajštie: to všecko zůstaň při Vojtěchovi se vším jich příslušenstvím; it. též plat u Hory, ten, který mám, IC ſ grošuov a XXX IP grošuov, jestli jeho žádnému neporučím, zuostaň při Vojtěchovi. It. k Janovu dílu toto přidávám, což jsem sobě byl také pozuostavil: Třebíč zboží zápisné se vším příslušenstvím jeho, a zboží Měřínské se vším příslušenstvím jeho, jakž zápisové svědší; it. zámek Sádek s jeho příslušenstvím, it. městečko Němčice u Nosislavě, it. ves Nikolčice, it. ves Chřepice; it. ves Bojanovice, kteréž jsem od pana Bočka koupil; it. Novošice, it. Vojkovice, it. Telnice, it. Sokolníky, it. ves Letonice, it. v Medlově což mám; it. ves Kadov, ježto se to nyní zpravuje 27*

Strana 212
212 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina k Židlochovicím, ale to všecko při Janovu dílu zuostaň bez překážky Vojtěchovy. It. ves Čertoryje, co jsem přikúpil u Thovačova; it. ves Drozdovice a Čechovice u Prostějova, jestli je přikúpím, zuostaňte při Janovi. It. také to všecko, což jsem od pana Ladslava přikúpil k Plumlovu, ty vsi se vším jich příslušenstvím zuostaňte při Janovi k Plumlovu. Než jestliže bych z toho žádnému nic neporučil listem svým pod pečetí svú a na svědomí dobrých lidí dvú k tomu, to při Janovi zuostaň. Pakli bych poručil z Janova neb z Vojtěchova dílu kteréhožkoli aneb z obú dvú, což bych koli poručil, buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž- koli listem na pargameně aneb na papíře pod svú pečetí a k tomu na svědomí dvú neb tří dobrých lidí, to aby dáno bylo do toho všeho, což jsem sobě byl pozuostavil a je tím rozdělil jsem po rozdílích jich tímto kšaftem. A jestliže bych pak víc při- kúpil buď v Čechách neb v Moravě, aneb jakžkoli by mi pán Buoh dáti ráčil kdežkoli jinde, to abych mohl poručiti, kterému by mi se zdálo aneb komu by mi se zdálo, listem na pargameně neb na papíru bud za zdravého života neb na smr- tedlné posteli, a tomu aby se dosti stalo. Pakli bych co přikoupil aneb mi se po kom dostalo, a nic o tom neporučil a nerozkázal, tím aby se rozdělili rovně, buď v Čechách neb v Moravě neb jinde. It. paní Bohunce dceři svej porúčím, aby jí dáno bylo XII tisíc kop míšenských po mej smrti, a ty Jan s Vojtěchem aby jí vyplnili ve třech letech, a po IIIIM kopách míšenských aby jí dávali každý rok; a dokudž by jí jich nevyplnili, aby jí dávali každý rok dvě stě kop grošuov českých, a při posledních penězích též aby jí dali II° m grošův českých, to učiní IIIIC míšenských. It. paní Machně Žerotínskej, tej aby dali po mej smrti v roce dva tisíce kop míšenských. Pakli by jí nedali, tedy aby jí dávali každý rok dvě stě kop mí- šenských, dokudž by jí těch IIM ſP nedali míšenských. It. což se svrchkuov všech a všelijakých dotýče, kterýmiž se jmény mohly by jmenovati, to zuostaň tak při každém zámku, což se na kterém najde, k tomu dílu, kterémuž dílu který zámek přísluší, neb v městečku neb ve dvořích; krom co se stříber dotýče jakýchkoli aneb peněz, byli-li by jacížkoli kdekoli na kterém zámku, a já že bych o tom nic nerozkázal ani toho pryč dal, tím se rovně rozdělte. It. jměl-li bych a pán Buoh mi všemohúcí dal kterého ještě syna víc a já se oženil, z těchto díluov nic nebuď, tak jakž dílčí listové ukazují. Pakli by mi pán Buoh také kterú dceru dáti ráčil, po tej buď tolikéž věna dáno, jako jest po paní Bohunce dceři mej dáno. It. jestli by pak pán Buoh neuchoval smrti synuov mých, a že by dědicuov po sobě nepozuostavili mužského ani ženského pohlaví, jehož pane Bože ostřez, chci tomu, aby ten statek pozuostalý na paní Bohunku dceru mú připadl, a též i na jiné dcery, dal-li by mi pán Bůh které ještě na svět zploditi, buďte vdané nebo nevdané.

Strana 213
z roku 1515. 213 It. toto znamenitě vymieňuji Janovi ani Vojtěchovi aneb jiným synóm mým, ač by mi pán Buoh ještě z milosti své kterého dáti ráčil a já se voženil, aneb synóm jich žádného syna dáti neráčil žádnému, aneb žeby je majíc, jim žeby zemřeli, a žeby po nich nepozuostali již nežli dcery: tedy s těmi dcerami teprv, kolik by jich koli bylo a zuostalo po všech syních mých, paní Bohunka dcera má s nimi rovný díl jměj jako jedna z nich v obú dílú, v Janově i v Vojtěchově. Pakli bych jiné dcery žádné neměl, ani synové moji, a žeby po nich již žádné cery nepozuo- stalo, než paní Bohunka dcera má že by sama zuostala, a Jan syn její, kteréhož s panem Jindřichem z Lipého jměla, a statek muoj po dětech mých že by na ni připadl: chci tomu, což by koli dětí, a pán Buoh jí to dá, jměla s jiným mužem, aby na ty děti po její smrti ten statek teprv spadl také, a synové její, ač by kteří byli, dajte po sestrách svých po IIM grošuov českých, a ostatek při syních paní Bohunky zuostaň; a ten statek tak dobře zuostaň při jiných syních, ač by je jměla, jako při Janovi, synu pana Jindřicha z Lipého. It. než toto znamenitě vymieňuji: Jestliže by paní Bohunka dcera má vdala se a měla s mužem jiným, ač by jí jej pán Buoh dal, syny i dcery, že dcery muož odděliti tú sumú, to jest IIM � grošuov českých, jakož napřed psáno stojí. Pakli by jich paní Bohunka neoddělila a v tom umřela, tedy synové mohú je odděliti též tú sumú, a na tom aby přestaly a na nic se víc netáhly. Než jestli by synuov ne- jměla žádného, tedy toho nemá moci odcizovati jinam paní Bohunka, než dcerám svým. Pakli by jinak udělala, to nemá žádné moci jmíti. It. toto také znamenitě vymieňuji i rozkazuji, jestliže by kdy pak ten nápad na paní Bohunku přišel, tak jakž se nahoře píše, tedy zámek Litice a zámek Potštýn spadni na pana Hynka z Kunstatu a na Polné, ujce mého milého, i s Rychnovem, tak jakž mi deky ukazují, a jak jsem to od knížat koupil a od Rychnovských; a pakli by pán Buoh pana Hynka ujce mého neuchoval smrti bez dědicuov, a že by po sobě nepozuostavil mužského pohlaví, tedy ten statek Litice a Potštýn i Rychnov s jich příslušenstvím spadni zase na paní Bohunky, dcery mé, děti, kteréž by koli jměla mužského neb ženského pohlaví. A pakli by pan Hynek ujec muoj kam jinam statek svůj ode mne a od dětí mých, a dětí svých že by nejměl, obrátil a jinému mimo děti mé jej poručiti chtěl aneb poručil, také on k tomu žádného práva neměj, což se Litic a Potšteina i Rychnova dotýče, ani nápadu. It. za to prosím synuov svých a paní Bohunky dcery svej, jestliže by to již pán Buoh všemohúcí dopustiti ráčil, tak že by vás žádného nebylo, a že byšte sešli i kmen váš všecek, tím pořádkem, jakž napřed psáno stojí o napadích, jak jíti mají, a pan Hynek ujec muoj vám se bude hleděti zachovávati statkem svým, i jinak s vámi přátelsky a věrně bude, též se k němu zase zachovajte radše než k jinému. It. toto sobě znamenitě také vymieňuji a chci, aby tak bylo, i za to prosím,

Strana 214
214 když by mne koli pán Buoh smrti uchovati neráčil, a statek po mně zuostalý že by na děti mé přišel aneb potom i na jiné na všecky dále, kteříž nahoře psáni stojí, a že by přišel tak pořadem tím: to hned dětem svým napřed i jiným rozkazuji, aby mého statku spravedlivě požívali spravedlivými poplatky s lidí, a mimo spravedlivé aby jich neutiskali ani obtěžovali, že věřím i prosím, aby se tak stalo, a tak tomu mému rozkázání aby dosti učinili; znajíce to dobře, že pán Buoh všech nepravostí mstitel jest, a jistě by toho bez pomsty nenechal. A vždy prostě přikazuji, a hned syny své k tomu zavazuji, a potom jiné všecky pořád, aby spravedlivě statku mého užívali, bojíce se pána Boha, a mimo spravedlivé lidem křivdy aby nečinili. It. kteříž by koli po mně dluhové zuostali, buď v Čechách neb v Moravě neb jinde kdežkoli, ješto by spravedliví dluhové byli, buď listní neb služebným neb lidem mým poddaným aneb komužkoli, prosím, aby se to zpravilo beze všech souduov a zaplatilo. A jestliže by také kde na kterém zámku a panství sirotčí penízi byli vzati, aneb jakžkoli za mého držení že by o ně přišli sirotci, ač já na tento čas o ničemž nic nevím a pánu Bohu svému věřím, že mne s toho vystříci ráčí: to aby hned zase navráceno bylo, a pilně aby se na to ptalo. It. také sobě toto vymieňuji a pozuostavuji, abych nad to všecko mohl, což v tomto kšaftu psáno stojí, do desíti tisíc kop grošuov českých poručiti, komuž by mi se zdálo, společně neb rozdílně, pod pečetí svú, a dvú neb tří dobrých lidí na svědomí aneb víc; a také kázal-li bych z koflíkuov neb z jiného stříbra co dáti komu, aby se dalo. Pakli bych ústně rozkázal a poručil až do Xm ſP grošuov če- ských aneb z stříbra a z koflíkuov co komu dáti neb všecka, též tomu mému ústniemu rozkázání aby se dosti stalo, jako by má pečet při tom byla z dobrých lidí pečetmi, a to dvěma dobrým lidem neb třem že by vědomo bylo, že jsem to rozkázal. It. jestliže bych komu bytu na kterém zámku svém přál na čas jmenovitý aneb do živnosti jeho, však tak, aby on s tím zámkem k synóm mým hleděl a se zachovával, jako služebník aneb úředník pánóm svým z zámkem jich zachovati se má, než toliko což bych já jemu ukázal, aby toho užívati mohl bez počtuov vedle zřízení mého, to aby tak bylo; a pakli bych synóm svým ústně rozkázal o tom, též aby učinili, a on aby jim také poddán byl jako pánóm svým. It. na pana Adama Polického, prosím, že laskavi budete a jemu dobře činiti budete, a k svým potřebám jím se zpravujte; neb jsem já jej u veliké víře k sobě poznal; a dva koflíky jemu dajte z mých koflíkuov prostřední, i dětem jeho dobře čiňte, za to prosím, ač by které jměl. It. Benešovi Vahanskému, kterýž nám z své mladosti slouží, sto kop míšen- ských abyšte jemu dávali každý rok do jeho smrti; a při kterémžkoli bude chtíti býti z svej dobrej vuole z vás, dobře abyšte jemu činili mimo to, což jsem já jemu poručil, a naň laskavi byli. C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina

Strana 215
z roku 1515. 215 It. Václavovi Opršalovi, abyšte jemu dali v roce po mej smrti II° ſ grošuov českých, to učiní IIIIC P míšenských. It. Janovi Mřenovi, dokudž by se vás držel, by pak pracovati nemohl, aby- šte dávali XL k míšenských každý rok do jeho smrti, při kterémžkoli bude, a potřeby, jako já jemu dávám, a sto ſ? grošuov v roce po mej smrti abyšte jemu dali zespolka. It. Glaugbicovi, tomu abyšte každý rok LX míšenských dávali, u kteréhož- koli bude, až do jeho smrti, a dobře jemu činili. It. Jakubovi ze Zlivě, tomu po mej smrti aby dáno bylo III° ſp grošuov českých, to jest VIC míšenských; a u kteréhožkoli z vás by byl, aby jemu dobře činil; a on toho vuoli má, u kterého by býti chtěl. It. Langnar, který mi také od chvíle slouží, tomu každý rok abyšte dávali XXIIII � míšenských, u kteréhožkoli bude, až do jeho smrti, neb má list na to. It. také toto rozkazuji a chci aby tak bylo: Listy, kteréž jsú na zámcích mých, ale na Pernšteině jest jich najvíc, komuž by kteří příslušely k dílu jeho, jeden druhému je vydaj; a s tím jeden nad druhým udělaj věrně a právě, jakož to Jan v své moci má v Moravě. Pakli by byly kde na kterém zámku v Čechách a Ja- novi příslušely, též se Vojtěch k Janovi zachovaj. lt. dluhy všecky, kteréž by po mně zuostaly, malé i veliké, kterýmiž by se mohly jmény jmenovati, ty společně aby obadva platila, Jan i Vojtěch, jeden jako druhý, kteříž nyní jsú aneb budú z rozkázání mého neb z dlužení mého, i slu- žebníkóm. Než služebníkóm, kteří při kterém zuostanú, a služby, které jsem já jim zapsal, ten každý těm dávaj, kteří při kterém zuostanú. Než dluhy služebníkóm spolu plaťte, kteréž mají listy neb kšaftem zavázané a zapsané. It. což se Lantškrúna a Lantšperku dotýče, kteříž se jim po ženách dostali s jich příslušenstvím, jakož každá žena svému muži na svuoj díl dobrú vuoli udělala, neb jsú se o to děliti nemohli pro nápad páně Janóv Kostkuov: oni se již o to dělte, když se jim zdá. It. což se oprav klášterských dotýče v margrabstvie Moravském dědičných, na klášteřích Tišňovském, na klášteře Oslovanském, na klášteře Svatojakubském na předhradí Olomúcském, kteréž jsem vysloužil na pánu svém: ty při Janovi synu mém zuostaňte k dílu Moravskému bez Vojtěchovy překážky. It. také toto znamenitě rozkazuji: Listy, kteréž jsem dal lidem svým dědič- ným, zápisným neb opravním, buď na šenkování vína, aby toho nebylo, neb na odúmrti aneb nač jiného: aby jim to od vás, synové, i potomkuov vašich držáno bylo, a nikterak aby měněno nebylo; a vy prvé, nežli by pán Buoh co na vás do- pustiti ráčil, abyšte jim to tvrdili, aby jim to od žádného po vás hýbáno nebylo, než muožete-li jim co dobrého učiniti nad mé učinění, prosím vás, učiňte, neb víc sobě uděláte, nežli jim.

Strana 216
216 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina It. což se Rúchovan, Ejvančic a Litobratřic dotýče, i jiných zboží, kteréž mně Vilémovi z Pernšteina oc přísluší, jakož jsem toho nebožtíku panu Jindřichovi z Lipého oc přál držeti do vuole svej, též jsem toho také tak nechal držeti uroze- nému pánu panu Janovi z Lipého, najvyššiemu maršálku království Českého, synu nebožtíka pana Jindřicha z Lippého oc, kteréhož jměl s mú dcerú paní Bohunkú, a to do vuole svej, jakož mi se jest on zapsal; pak jestliže bych toho nezměnil jinak, tedy ta zboží svrchupsaná aby zuostaly při svrchupsaném panu Janovi z Li- pého oc, a v tom synové moji aby jemu překážky žádné nečinili, a on aby jich mohl užívati jako svých vlastních, však na tento zpuosob: neuchoval-li by jeho pán Buoh, a že by neměl synóv, aby zase na syny mé spadlo to zboží, aneb na poko- lení mé a synuov mých mužského pohlaví. Pakli by synuov po sobě nechal svrchu- psaný pan Jan z Lippého oc, dokudž koli jméne [sic] by toho stávalo mužského pohlaví, toho aby užívali bez překážky. It. což se ryb rozvozování i svozování dotýče v Čechách i v Moravě, z ryb- níkuov i do rybníkuov i do haltéřuov i jinam, o tom hned přikazuji i prosím a chci, aby tak bylo, aby lidem dáváno bylo od fuory od míle po IIII g. bílých, a od puol míle II g. bíl., a od I čtvrti míle I g. bíl., a tak kolikož by koli míl vezli, aby jim tak placeno bylo, a jinak nic, než po IIII g. bíl. od míle. Pakli by kdo to jinak měniti chtěl, jistě mej vuole k tomu není, a pán Buoh toho bez pomsty nenechá, a nepomněl by na svuoj zápis, kterým mi se jest zapsal; ale tej já víry nemám, by jinak jmělo býti. A též synové moji aby to opatřili po svej smrti, aby to tak stálo a jinak nic vedle zápisuov svých, kterýmiž jsú mi se zapsali a zavázali; a by jinak učinili, tu víru mám, že by mne pán Buoh nad nimi pomstil. It. což se Dúbravnicského kláštera dotýče, kdež my se kladem, takto jsem tu věc před se vzal a zřídil a zřizuji: bude-li pán Buoh ráčiti a jeho vuole svatá v tom bude, aby tu i tělo mé také odpočívalo i jiných z rodu našeho, ač toho pán Buoh všemohúcí kterým příti ráčí; a na potomní časy zpuosobil jsem, jestli vuole pána Boha všemohúcího, aby tak bylo, a mniši aby tam uvedeni byli, a opatření jich ta- kové aby bylo, aby se jim dávalo sto ſP míšenských do roka do toho Dúbravnic- ského kláštera. It. zvláště do špitále Dúbravnického aby dáváno bylo chudým XL I mí- šenských. It. zvláště do špitále Křižanovského chudým aby dáváno bylo X � mí- šenských. It. zvláště do špitále Tovačovského aby dáváno bylo chudým XXX I mí- šenských. Suma toho učiní na ty kněží i na ty chudé vydávati každý rok Ij a XXX , vše míšenských. A ty peníze na ty kněží i na ty chudé aby dávány byly z Janova dílu, kterýž se jemu dostal, on aby jim ty peníze dával i jeho budúcí potomci páni Pernšteinští, z těch zboží je vybírajíc. Pakli by se tomu kdy dosti

Strana 217
z roku 1515. 217 nestalo, tedy ti kněží a ti chudí mohú upomínati, i na ta zboží se vésti podle práva markrabství Moravského, tak jakž řád a právo v zemi Moravské jest; ale té já víry o Janovi nemám, by se jměl toho dopustiti a měl mimo mé rozkázání jinak činiti. A jestli by jim kdy tak dáno nebylo, jak se tuto píše, tedy tuto pokutu na to pokládám, aby dvé to dáno bylo jim, a škody všecky aby zaplaceny byly, a to každý rok, kolikrát by se jim nedalo, aby jim dvé to dáno bylo, a oni aby mohli to poručiti a z toho poháněti, skrze kohož by se jim koli zdálo, du- chovního neb světského; a kdož to koli bude chtíti pro pána Boha učiniti a tu věc na se vzíti a pro ty kněží i pro ty chudé, aby to mohl učiniti, světský neb duchovní. It. také do Thovačovského špitále aby dáván byl chléb a pivo z zámku Tho- vačova na budúcí věčné časy chudým, též jako i plat tento jim ukázaný. Pakli jim se co víc učiní těm neb jiným, víc sobě učiní nežli jim. It. desátky obilné těm kněžím do Dúbravníka tyto aby jim vydávany byly a odtudto: It. z městečka Dúbravníka, it. z Boračie, it. z Štěpanovic, it. z Za- hrádky, it. z Kaluov, it. z Huslí, it. z Jestřebí. it. z Maňovej, it. z Rakového, it. z Křížovic, it z těch svrchupsaných vsí a z městečka. A ti kněží do těch vosad aby přisluhovali a zprávu činili lidem podle řádu, a na zámku Pernšteině každú neděli aby mši slúžil jeden z nich. A těch kněží má býti ustavičně šest v tom klášteře. A jestliže bych já jich v své živnosti do toho kláštera neuvedl těch kněží pro kněze Linharta, ale Jan syn muoj aby je uvedl po mej smrti, aneb když by kněz Linhart z toho světa zšel aneb tu nebyl aneb tu býti nechtěl. Pakli mi pán Buoh dá živnost a budu je moci uvésti, uvedu je sám. It. od měšťan Thovačovských i Dúbravnických vždycky aby se počet přijímal skrze úředníky, jak chudé opatrovati budú, na ty peníze jim ukázané, a pán sám nynější i budúcí a potomní aby k tomu přihlédal a též i k klášteru aby přihlédal. It. drev k palivu k těm špitálóm i do Křižanovského aby dáváno bylo po- třeba slušná, a oni již buď prozbami neb na ty peníze jim již ukázané o drva je- dnajte, aby voziena byla jim, a měšťané jim toho pomáhajte, vědúc a jisti tím jsúc, že za to nic jiného nevezme každý, než dobrú a věčnú odplatu od pána Boha. It. drev k těm kněžím do Dúbravnicského kláštera aby také slušně ukázáno bylo k palivu a dáváno, a oni aby s hajných vuolí také sekali. It. což se Pardubského kláštera dotýče, těm kněžím aby Vojtěch dával, který se jemu dostal, na budúcí časy sto míšenských do roka, a chudým do špitále Pardubského XXX míšenských do roka, a chléb a pivo chudým do toho špitále, tak jakož se za mne dává. Pakli by se tomu kdy dosti nestalo který rok, tedy ti kněží i ti chudí aby mohli upomínati z toho i na ta zboží se vésti podle práva a řádu království Českého. Ale tej já víry nemám do Vojtěcha, aby se měl toho dopustiti a měl mimo 28 Archiv Český XVII.

Strana 218
218 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina mé rozkázání jinak činiti, nébrž že i o[n] to opatří do svej smrti, aby se tomu dosti tak dálo, jakž jsem o tom napsal, jakož jsú mi se i s bratrem svým zapsali, tomu i jinému dosti činiti že mají, což bych rozkázal; a jestli by jim tak dáváno nebylo, jakž se tuto píše, tedy tuto pokutu na to pokládám, aby dvé to dáno bylo jim, a škody všecky aby zaplaceny byly, a to každý rok, kolikrát by se jim nedalo, aby jim dvé to dáno bylo, a oni aby mohli to poručiti a z toho poháněti, skrze koho by se jim zdálo koli, světského neb duchovního, a kdožkoli to bude chtíti pro pána Boha učiniti a pro ty kněží i pro ty chudé, aby to mohl učiniti. It. drev k palivu do toho špitále Pardubského aby jim slušná potřeba dávána byla na budúcí časy, a měštěné Pardubští nynější i budúcí fuorami o ta drva aby jim pomáhali a je opatrovali, buď na ty peníze neb jakžkoli moci budú, však toho pán Buch bez odplaty nenechá; než úředník vždycky nynější i budúcí od měšťan počet aby přijímal, a o tom aby věděl, jak ti chudí od měšťan na ty peníze opa- trováni budú; a též i pán sám nynější i budúcí aby k tomu přihlédal, i k klášteru též aby přihlédal. It. také vás za to prosím, jsúce spravedlivě živi a spravedlnost činíce každému a pána Boha se bojíce, od kteréhož všeho čekáte a všecko máte, a bez kteréhož nic nemuožte jednati ani činiti: a budete-li tak činiti a pána Boha nehněvati a jeho se báti a vuoli jeho činiti, jisti tím buďte, žeť vám vaši nepřátelé nic zlého nebudú moci učiniti. A sami z sebú věrně a právě a bratrsky abyšte byli, a víc sobě bratrskú lásku vážili, nežli jakú kořist. A chudině své milosrdni abyšte byli a jim dobře činili, lepší užitek vám z toho přijde, nežli byšte zboží přikupovali. It. což se Ctibora, kterýž nade mnú nešlechetně a zrádně učinil, dotýče, jakož o tom všickni vědí, i vy také, ten má list na mne na IIII grošuov českých pod mú pečetí; pak jestliže by tím listem k tomu sáhnúti kdy chtěl, neb komu naň dobrú vuoli dal, abyšte jemu nic povinovati dáti nebyli; než to, když byšte jeho dosáhnúti mohli, abyšte jemu dali udělati, jako na takového zrádci sluší, neb mi jest znamenitú a velikú sumu zlatých i peněz vzal, což já vím, a což nevím, čehoť jsem jemu věřil, ješto to v moci jměl, to zvlášť. It. za toto vás zvláště prosím obúdvú, Jana i Vojtěcha, což se Jana Vahan- ského dotýče, že naň laskavi budete a jemu dobře činiti po mej smrti, a zvláště ty Jane, poněvadž tomu rozomím, že při tobě v Moravě zuostane, a tobě se díl moravský dostal; a pak při kterémžkoli býti by chtěl aneb byl, prosím, že naň oba laskava budeta a jemu dobře činiti budete: a i ten, při kterémž by nebyl, za to prosím, že jemu dobře činiti bude, jako by u něho byl. It. také za to prosím, když by koli pán Buoh smrt na mne dopustiti ráčil, abyšte mne v Dúbravnicském klášteře položili v hrobě otce mého, a ten klášter vždy pomalu opravovali a cihlú přikryli, i na to myslili, aby se v něm nový kuor udělal,

Strana 219
z roku 1515. 219 ač já jeho za živnosti svej nedám udělati; a vždy aby se opravoval od vás i od vašich potomkuov, za to prosím. It. tuto sobě ještě zvláště moc pozuostavuji, chtěl-li bych ještě toto poručenství změniti na všem neb na díle, a ujíti neb přidati, to aby tak zachováno a pevně držáno bylo, jakž bych napsal, a pečet má při tom byla, a také jiných dobrých lidí dvú neb tří neb čtyř pečeti na svědomí že by při tom byly, však tak jsa při zdravém rozomu a dobré paměti; a koliko bych jich koli udělal aneb udělati chtěl, tu vuoli a moc sobě pozuostavuji, že to mohu učiniti, ač by se mi zdálo a potřeba kázala toho. It. já svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc maje mocný list královský, kterýž leží v Brně na rathúzi, o kterémž jest napřed psáno, pak já synóm svým Janovi a Vojtěchovi dobrú vuoli dělám na své na všecky listy, kteréž mám neb jmíti budu, tímto kšaftem, dědičné, zástavní, opravní, na manství i na zástavy neb na dluhy, aby oni po mej smrti toho praví nápadníci byli a dědicové; a což v těch listech a dobrých vuolích mně přísluší, aby jim příslušelo po mej smrti všecko, a po nich těm a tím pořádkem, jakž o tom v tomto kšaftu napsáno stojí, ač bych toho jinak nezměnil kšaftem nebo kšafty. It. za to prosím Vojtěcha syna svého, že na to pomnieti i na to mysliti bude, aby v Židlochovicích špitál pro chudé udělal a jej tak opatřil, aby živnost slušnú jmíti mohli; a což jim koli uděláš, uděláš sobě víc, nežli jim. It. což se Dúbravnicského kláštera dotýče, kdež se kladem, za to vás obú prosím, Jana i Vojtěcha, a prostě chci, aby tak bylo, abyšte jej zespolka opravovali a naň nakládali, aby se opravil, jako sluší, a takový náklad abyšte naň učinili každý rok, který by se vám za slušný zdál; než k pajše nic zvláštně abyšte nenakládali. It. což se těch mnichuov, kteří v klášteře Pardubském býti mají a již jsú, dotýče, a kteří v Dúbravnicském klášteře také býti mají na budúcí časy, ač jestli já jich za živnosti do toho Dúbravnicského kláštera neuvedu, ale ty, Jane, aby je uvedl po smrti mé, aby tam byli, a služba boží aby se řádná dála v těch klášteřích pánu Bohu ke cti a k chvále; a ti mniši, kteříž budú v těch klášteřích, aby šle- chetně a řádně, jako na to sluší, živi byli. Pakli by který z nich neb všickni jinak živi býti chtěli než jako sluší, toho nikterak jim netrpěti žádným obyčejem, než vznesúc na starší jich tu věc, aby trestáni byli, tak jakž a pokud by toho zaslúžili. It. což se tarasuov dotýče dělání neb opravování na rybnících, za to vás prosím obú i přikazuji, jestliže já toho nezřídím za živnosti, ale vy to abyšte zřídili a zpusobili, aby lidem od toho slušně placeno bylo, aby darmo nevozili lesuov k tarasóm; a v tom každý z vás na to aby myslil, aby se tarasové kamením na rybnících pomalu zdělali, aby ta věc s lidí sjíti mohla. A to každý na svém díle aby opatřil. A na dělání tarasuov abyšte najímali a od toho platili, a lidé aby robotami toho nedělali. 28*

Strana 220
220 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina It. což se kobercuov a čalúnuov dotýče, i štandlí, kteréž mám neb jmíti budu, kdež by koli byly na kterém zámku, jakož netuším, by toho kde víc bylo, než na Pardubicích, tím abyšte rovně se rozdělili, jestliže bych toho pryč nekázal dáti čeho aneb všeho. Než jiné všecky svršky, kteréž v tomto kšaftu psány nejsú, ty aby zuostaly při každém zámku, tak jakž o tom napřed psáno stojí, komu se který podle dílu a poručenství mého dostal, buď zámek neb statek; a jestli je [sic] který sobě co přikoupil za své peníze, buď kobercuov neb štandlí neb jakýchžkoli svrškuov, neb jaký statek že by jemu poručen byl aneb jej kúpil, to napřed aby jměl. Tomu na potvrzení a lepší jistotu já svrchupsaný Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc svú vlastní pečet jsem k tomuto mému poručenství přivěsiti rozkázal. A pro lepší svědomí připrosil jsem urozených pánuov pana Haška z Wartmberka a na Smidařích, pana Jindřicha Šťastného z Waltšteina na Rychmburce, pana Slavaty z Chlumu a z Košmberka, a urozených vládyk Václava Záruby z Hustiřan a na Třebověticích, Václava Litovského z Svinař a na Lúkovci, Petra Přibka z Otoslavic a na Březovicích, Václava Opršala z Zher a na Čijevicích a Bohuslava Běškovce z Běškovic, že jsú své pečeti podle mé přivěsiti dali na svědomí k tomuto mému poručenství, sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v pondělí po svatém Jiří, léta Páně tisícího pětistého patnáctého. In tergo: Poručenství urozeného pána pana Viléma z Pernšteina oc JMti. — Listina tato pergame- nová s 9 visutými úplně zachovalými pečetmi Vilíma z Pernšteina i svědků jest 81 cm široká a 50 cm vy- soká, mimo záhyb 6 cm. 1005. Vilím z Pernšteina svým poddaným ve vsi Veliké Senici dává dvůr pod plat a odpouští odúmrti. Na Pardubicích 1515, 30. dubna. — Opis v arch. kapit. Olom. My Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině i [s] svými erby a budoucími potomky, pány a držiteli vsi své řečené Veliké Senice, oznamujem listem tímto všem, kdož by jej uzřel aneb čtouce slyšeti budou: jakož urozený vládyka Jan Kobík z Opatova a na Majetíně, služebník věrný můj milý, na místě mém s mou vůlí a z mého zakázání učinil jest smlúvu celú a dokonalou s lidmi mými dědičnými té vsi Senice svrchupsané, i tudíž se vší osadou té vsi a to takovou, že jest jim dvůr můj v též vsi se vší a všelijakou rolí k němu od starodávna příslušející, kterýž jest za pět lánů, i s loukami též k tomu dvoru příslušejícími od starodávna dal a dědičně pustil, tak že oni dvoru toho s rolí i s loukami nahoře psanými jich užívati a s tím jak s svým vlastním, jakž se jim zdáti a líbiti bude, učiniti mají, a to bez mé, erbův i potomkův držitelův Se]nických vší a všelijaké překážky; a oni lidé moji [s]vrchupsaní i jiní Seničtí, všeckna osada tu, mají a povinni budou z toho

Strana 221
z roku 1515. 221 dvora i za roboty obilé ssutého, což se dole jmenuje, dávati, totiž pšenice sedum metků a rži šest metků, ječmena šest metků, ovsa šest metků. A to vždy při každým svatém Martině každý rok dávati a platiti mají a povinni jsou a budou nám potomkům našim držitelům Senickým bez zmatku a všelijaké odpornosti; a to obilé má se u fojta zsejpati a shromážditi. A z luk k tomu dvoru příslušejících takto každý rok nadepsaní všeckni Seničtí všecka osada mají každý rok při svatém Václavě deset hřiven stř. nám a potomkům našim dávati a platiti, za hřivnu po dvaceti osmi groších bílých počítajíce. A tak vyplníce nám to svrchupsané obilé a ten plat z dvoru a z luk, jakož se svrchu píše, nebudú nic povinovati z toho dvoru a z luk více dávati ani činiti ani platiti; než při tom je máme tak, jakž se svrchu píše a jmenuje, zachovati při té smlouvě, nic při tom a mimo to a nad to na ně nevymejšlejíce ani přičiníce my, erbové budoucí naši držitelé Seničtí. A toto při tom nad to vyměřeno jest: Jestliže by kdy berně královská aneb zemská zde v markrabství Moravském přišla, že oni té berně z toho dvoru ani z luk nejsou a nebudou povinni dávati nyní i na časy budoucí. Kdež jsou nás prosili lidé nahořepsaní naši, abychom jim té smlouvy svrchu- psané listem naším potvrdili, a při tom jim nějakou milost zvláštní učinili, a zvláště jakož tu v Senici od lidí našich odúmrti na nás jsou a na předky prvé připadaly spravedlivě, abychom je z takových odúmrtí propustili: kdež my k jejich prosbě nakloněni jsouc, s dobrým úmyslem [sic] a naším dobrým svědomím té svrchupsané smlouvy o ten dvůr, jakož se svrchu píše, učiněné jim tímto listem potvrdili jsme a potvrzujem, slibujíce sami za se i za erby a potomky své, pány a držitele Senické, že jim to všecko, což se svrchu píše, zdržáno a v celosti zachováno bejti má beze všeho přerušení i zmatkův všelijakých. A jsouce k nim zvláštní milostí náchylni, znamenajíce to, jak za předkův našich držitelův Senických ti lidé skrze takové odmrti spadení znamenitě hynuli a veliké obtížnosti staly [se] sou, chtíce je z takové nesvobody a nevůle vyvésti, aby tím lépe a stáleji živnosti své a obchody vésti a činiti a provoditi mohli, nakloněni jsouce k snažným jich prosbám a zvlášť proto, že jest také o tu odúmrť Jan Kobík svrchupsaný s nimi smluvil, zavřel a na místě uhodil, z takových všech odmrtí, kteréž sú na nás a na předky naše prve přiſpadávaly, je sme propustili a tímto listem mocně propúštíme, sami od sebe a erbův a potomkův svých pánův a držitelův Senických; tak že více žádné odúmrti z té vsi svrchupsané od lidí našich, kteříž nám příslušejí, na nás ani na budoucí naše připadati nemají nyní i na budúcí věčné časy. A také aby potom již každý statek svůj všecek mohl dávati, poručiti a za zdravého života aneb na smrtelné posteli, komuž by se koliv jemu zdálo a líbilo. Umřel-li by pak kdokoliv a poručenství neučinil, a přátel žádných nemaje, statek ten jeho, kterýž by po něm zůstal, chceme, aby při fojtu našem, konšelích té obce

Strana 222
222 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina zůstal, a oni, nenašel-li by se žádný přítel toho umrlého, s statkem takovým budú učiniti moci, jak se jim zdáti a líbiti bude. Než toto vymieňujem: když by se takový statek kdy trefil, aby jeho třetinu k tomu kostelu v Senici svaté Maří Magdaleny dali. Než spadla-li by taková odúmrť na koho, ježto by z jiný dědiny byl, ten chce-li k odúmrti právo jmíti, bude povinen, prve grunt náš hodným člověkem nám osaditi. A za to pro budoucí paměť, jakož jest s nimi Jan Kobík smluvil, všickni obyvatelé Senicští, kteříž nám příslušejí, jsou a budú povinni jeden každý, jakž kdo sedí, za tu odúmrť propuštění jednu slepici v roce při svatém Martině a deset vajec v křížové dni nám a potomkům našim, držitelům Senickým, dávati a platiti bez zmatku a všelijakých odporností, a více nic. Kteréžto všecky věci svrchupsané my Vilém svrchupsaný slibujem sám za se, erby a budoucí potomky své, pány a držitele Senické, že jim to všecko v celosti pevně zdržeti a zachovati máme beze všeho přerušení. Tomu na svědomí já Vilém svrchupsaný pečeť svú vlastní k tomuto listu přivěsiti sem rozkázal; a pro lepší vědomost připrosil urozeného a statečného rytíře pana Václava Pavlovského z Witbachu, a urozeného vládyky pana Adama z Boskovic a na Polici, že sou pečeti sſvjé vedle mé přivěsiti rozkázali. Jenž jest [p]sán a dán na Pardubících ten pondělí po svatém Jiří, léta Páně tisícího pětistého patnáctého počitajíc. Opis as z polovice 18. století, velmi chybný. 1006. Úvod k obecnímu zřízení města Pardubic z 1. 1512, tištěnému výše str. 158 č. 951. Neznámý pisatel (snad písař městský) zmiňuje se o novostavbě r. 1507 pohořelého města, o ustanovení úřadu městského, o stanoveném řádu městském, a velebí Vilíma z Pernšteina jako blahodárce. 1515, po 8. květnu. — Knichy městské rudé m. Pardubic. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice Kamenem stavěl město Pardubice Pan Vilém Jeho Milost vysoce urozený, Z Pernštaina na Helfenšteině psaný. Maje dva syny velmi znamenitá, Postavy krásné, v úřadech povýšená: Pan Jan v markrabství Moravském najvyšším Hajtmanem, v ty časy na Tavačově seděním, A pan Vojtěch v Českém království Najvyšším hofmistrem jsa zvolený. Tajž pan Vilém Jeho Milost dostatečně Město Pardubice stavěl duokladně, Tu zámek i jiných několik jest obnovil, Znovu města zdělav, lidmi je osadil; Rozšafně své všecky věci řídil. Mnohý odjinud přijda, hned se divil. Některému služebníku duom ustavený dal, Jinému lacino dada, zisku na svých nežádal, Prohlédal na chudé zpuosoby rozličnými. Obdařil jej pán Buoh bohatstvími vymyšlenými, An jemu se všech stran zboží rostlo, Mysl vtipná, srdce múdrosti plné bylo. Hned v tom městě ráčil jest zpuosobiti Zřízení, jimiž by se mělo město zpraviti, Jakož je sepsaná pořádně doleji máš, Kterak soused k sousedu má se zachovati, poznáš. Do toho města táhli se lidee rozliční Z jiných měst, slyšíc, že pán spravedlivý. Mnohý jinde velikú maje nesnáz Podeň se obrátil, aby mohl konec vzíti snáz; Někdo nátiskuov nemoha trpěti jinde, K němu se přivinul, ochránil jej slušně. Takú ho pán Buoh ráčil obdařiti múdrostí, Že ty věci rovnával, več jiní nemohli trefiti. Z mnohých měst lidé tu se shromáždivšie, Myslili na věci stálé a užitečnějšie.

Strana 223
z roku 1515. Když se psalo od narození Syna božieho Tisícieho léta pôtistého patnádctého [1515], Za urozeného vládyky pana Bohuslava Běškovce z Běškovic, na Pardubicích hajtmana, V úterý na den svatého Stanislava [8. kvétna]: Ten na místě pána Jeho Mti úřad obnovil A hospodářem města Jana Romana postavil, K němu Pavla Koutského s Janem Klenčkem, Jiříka Špalka s Burisnem bakalářem, Petra Dorážku s Janem Fazoltem, Matěje mečíře s Vaňkem soukenníkem, Vondráka soukenníka s Tomášem Kacanem, " Raddu zavřel dvanáctým, Victorinovým Janem. Za těchto konšeluov knihy městské zpuosobeny, Aby se do nich grunty měšťanuom vpisovaly. Poněvadž v městě jsú domy dosti drahé, Na roky prostranné k placení stržené, Zdálo se potřebné, takové knihy zjednati, Potomně aby mohly najítí sě paměti, Zač kdo u koho koupil, po čem má platiti, Aby se sousedé uvarovali vaditi. Však budou-li v tom městě pomnieti na to, Že všickni lidé obrátiti se mají v bláto, Pána Boha všemohoucieho najvíce abychom milovali, Pánu svému poddáni i poslušni ve všem dobrém byli, Víru Bohu, včrnost pánu svému i sami sobě zachovali, O živnostech svých bez útisku jeden druhého přemyšlovali. Protož znajíc, že před Bohem v domích kamenných, By v železných bylo, jistě se neskryjem v nich: Budeme-li se milovati a sobě vespolek příti, Pán Buoh tomu městu požehnání své ráčí dáti. Bych měl minúti při konšel sázení: Volí se čtyři tu starší obecní. V mnohých hlavách rozumové rozliční A v každee jiní. Úředníka, jemuož rychtář říkají, Teež při tom času ihned proměňují. Vybéréieho s nákladuov vyvolují, Pušku dávají. Řemesla všecka v uobci postavena, Cechmistry tehdáž dvěma ozdobena, Tento úvod ke zřízení městskému tištěn byl J. 223 Z řemesl zvolena, úřadem stvrzena. Jest věc pořádná. I dohlédači k chlebuom, také k pivuom, K měrám vinným, pivným, volí se k sladuom, Tu na ten den k vyšším, nižšiem úřaduom, I k jiným řáduom. A již na předměstí obů hajtmané Jmenují se pro opatření ohně, Aby každého dohlédli téhodne, Neb jest potřebné. Najposléze čtú se majestátové, Od Jeho Milosti pána vydané Zřízení městské pořádně sepsané Na druhé strand. Zdálo se neškodné položiti přes to, V kterém času kamencm vystaveno město, Domové v rynku i věže na branách, Ulice zpraveny byly všecky v stranách, Kromě toho, co za vodú jesti k hradu. A v některých domích nedoděláno z zadu. V letech osmi pořád zběhlých, Od ohně do času svrchupsaného počítajících, Všickni domové k bytu jsú připraveni, Sklenuti, šlichtováni i štítové zmalováni, Kostel český, škola, také fara. S těžkem jest česká kronika tak stará, Aby v tak krátkém času v letech malých V jednom městě tolik domuov našel vystavených Znovu z gruntu od pána jednoho velikého, Kterýž vlastniem duokladem to město i mnoho jiného Stavěti ráčil ke cti své a budúcí paměti. Slušelo by za toho pána všemohúcieho Boha prositi, Prodlení života, zdraví by Jeho Mti ráčil dáti, I dědicuom Jeho Mti léta Nestorova puojčiti, Poněvadž nerci stavení zemská k mysli mají, Ale již nad to věčná svým duším začínají, Špitály znova vyzdvihajíc, platy obmyšlují. Té naděje s žádostí všickni býti máme, Aby pán Buoh přál JMti u věčném Jeruzalemě Pokojík duši jeho i poddaným ustavěti, A v nebi s tím pánem abychom mohli všickni se shledati. Smolíkem v Památkách arch. VII. 515—517. 1007. Král Vladislav posílá Viléma z Pernšteina na svém místě ke sněmu do Olomouce ke dni sv. Jana. D. v Prešpurce 1515, 9. června. AČ. XI. 282. 1008. Mikuláš z Vrahovic Vilémovi z Pernšteina vkládá ve dsky dědictví své, čtyři lány ve vsi Senici s polovicí kostelního podací. 1515, 25. tervna. DOlom. kv. & 17. f. 27. 

Strana 224
224 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 1009. Svědomí pana Petra hraběte z Pezinku v příčině hor a řek ke zboží Vsetínskému příslušejících Na Krči(?) 1515, 25. června. — Cod. Pernst. arch. města Brna ƒ. 322 recte 324. Já Petr hrabě od Svatého Jiří a z Pezinku oc, oznamuji tímto listem přede všemi, kdež čten neb ukázán bude, že jsem žádán od urozeného pána pana Jana Kuny z Kunštátu a na Rožnově, abych ku potřebě jeho svědomí dal, kterak a pokud sem hor a řek, kteréž ke zboží Vsetínskému přísluší, užíval, pokudž jsem v držení zámku Rožnova a téhož zboží Vsetínského byl. Toto mi jest dobře v paměti: že sem já vždycky těch hor a řek, kteréž leží od Bystřickajch po ty místa, pokudž jsem témuž panu Janovi Kunovi v registřích správních položil. Než některý čas starý pan Podmanický, otec páně Michaluov, přijel ke mně na Vsetín pravě, že by jej lidé jeho zpravovali, že by hajní muoji [dobytek hovězí v těch horách na jednom místě blíž hor Bystřickajch jim [pásti ani] dělati nedali brti ani šindeluov. I měl jest tu s sebú týž pán Podmanickaj na Vsetíně lidi starožitné, a já také. Tu slyšíc pán Podmanický od lidí starých, že jeho lidé jeho křivě zpravovali a že ty hory mně příslušejí, nechal mne jest při tom. A od toho času on pán Podmanickaj ani nebožčík pan Jan syn jeho po něm v těch horách ani v řekách žádných jsou mi překážek nečinili ani lidem svým činiti dopúštěli, než těch hor a řek jsem já vždycky pokojně užíval po ta místa, jak jsem témuž panu Janovi Kunovi v registřích správních položil. Avšakž naposledy v jeden čas o ty meze mezi Štefanem Podmanickajm a mnou byla nesnáz povstala i puohon byl skrze to vyšel, a potom na sněmu v Olomúci pány mezi námi v těchto slovích duolepsaných nález se o to stal takovaj: Mezi Štefánem z Podmanína, poručníkem paní Aleny z Guthů, a panem Petrem hrabí od Svatého Jiří a z Pezinku, páni nalezli: poněvadž pan Petr dostatečně provodí, že po Javorník meze spravedlivá jest, že po ten Javorník k horám i k řece Bečvi pan Petr právo má. Tento potaz z pánuov vynesli: pan Jiřík z Vlašimě a pan Hynek z Ludanic, a z vládyk Blud z Králic. Actum Olomúc anno 1497. A tak se jest v pravdě dálo, jakž se v tomto listu svrchu píše. A bylo-li by toho potřebí, chtěl bych to ústně seznati. Tomu na svědomí já svrchupsaný Petr hrabě svú vlastní pečeť k tomuto listu dal sem přitisknouti. Jenž jest dán a psán v na Krči (?) v pondělí po svatém Janě léta Páně M'VCXV počítajíc. 1010. Vilém z Pernšteina osvobozuje poddané na Pernšteinsku od bezplatného vození ryb panských. Na Pernšteině 1515, 8. července. — Opis v zem. arch. v Brně, Bočkova sb. č. 7053. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc, pán a pravý dědic panství Pern- šteinského, oznamuji ... že vzhledše na to a poznavši, kterak že poddaní naši lidé

Strana 225
z roku 1515. 225 na panství Pernšteinským z městeček i ze vsí, kteříž nyní k Pernšteinu jsou aneb ještě z milosti pána Boha všemohoucího budou, obtíženi jsou fůrami při svozování a rozvážení ryb a plodu při rybnících téhož panství Pernšteinského; i chtíce jim v tom milostí svú polehčení učiniti, prohlédajíc v tom na pána Boha všemohoucího, i také odplaty od jeho svaté milosti za to očekávajíc, a také aby ti lidé mohli pod námi tím lépe živnosti své provoditi a lépe se opravovati, takto sem o tom zřídil a tímto listem to zřizuji a syny své i budoucí potomky, pány Pernšteinské, k tomu zavazuji: Kdyš by taková potřeba přišla, ryb aneb plodu svozovati aneb rozvážení, aby jim lidem již psaným k Pernšteinu příslušejícím, kteříž by ty ryby aneb plody rozváželi, bylo placeno od takových fůr, od každé míle aby jim dávány byly čtyry groše české, od půl míle dva groše česká, od čtvrti míle jeden groš český, a od půl čtvrti míle jeden groš míšenský, a nikterakž aby jim to kaženo nebylo od žádného, ani ujímáno, než tak aby se k nim zachovávalo nyní i na budoucí časy. A pakli by kdy úředník který, kterémuž by ta městečka a vsi k Pernšteinu pří- slušející k opravování poručena byla, jim to kaziti chtěl a tomuto mému zřízení dosti nečiniti, než ty lidi nahoře psané těmi fůrami mimo toto mé zřízení trápiti a obtěžovati, tehdy aby ti lidé mohli se o to ku pánu svému utéci, a pán jejich aby jim v tom úředníku křivdy činiti nedopouštěl; a sám jich také v tom nemá utiskati ani křivdy činiti mimo toto mé zřízení a zapsání. Pakli by jim v tom držáno nebylo, tehdá by to všem lidem známo bylo, že se těm lidem již jmenovaným křivda děje před pánem Bohem, a i pán Bůh všemohoucí by toho neráčil bez pomsty nechati. Protož já Vilém z Pernšteina nahoře psaný slibuji jim nahoře psaným lidem svým to všecko, což se v tomto listu píše, zdržeti a je při tom zachovati, a syny své i budoucí potomky, pány Pernšteinské, k témuž zavazuji, aby to všecko těm lidem nahoře psaným zdrželi a je při tom při všem zachovali bez všelijakých fortelův a zmatků nyní i na budoucí časy. A tento list svědčí všem lidem z městeček i ze vsí, kteréž nyní k Pernšteinu jsou aneb ještě budou z milosti a z daru pána Boha vše- mohoucího, tak aby při tom všickni zachováni byli a toho mého zřízení užívajíc lépe živnosti své provoditi mohli. Tomu na potvrzení a věcí všech nahoře psaných na zdržení já svrchupsaný Vilém rozkázal sem svou vlastní pečeť přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pernšteině v neděli po svatém Prokopu léta Páně tisícího pětistého patnáctého počítajíc. Podobným listem ddo 1515, 3. června osvobodil Vilém z Pernšteina městečko Bystřici od rozvážení ryb panských. 1011. Vilím z Pernšteina potvrzuje ševcům v městě Pardubicích cechovní artikule. Na Pardubicích 1515, 17. pros. — Cop. arch. musea král. Česk. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, pán a pravý dědic Pardubský, i s svými Archiv Český XVII. 29

Strana 226
226 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina dědici a budoucími potomky pány Pardubskými známo činíme tímto listem vobecně přede všemi, ktož jej uzdří anebo čtouc slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás opatrní věrní naši milí řemesla ševcovského, kteříž jsou v městě našem Pardubiciech, snažnými prosbami a s pilností nás prosíce, abychom jim tu milost učiniti ráčili při řemesle jich, aby cech mohli jmíti a jim se zpravovati, tak jakož se v jiných městech v království Českém zpravují. Kdež já svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc, slyše jejich slušnú prozbu, a jsouce k nim, k těm svrchupsaným lidem našim řemesla ševcovského milostí naší na- kloněni, a chtíce je vopatřiti jako poddané naše věrné a milé, tuto milost jsme jim učiniti ráčili při řemesle jich, aby tím lépe svou živnost vésti mohli v městě našem Pardubiciech a řád aby mezi sebú spuosobiti mohli na tento zpuosob, bez překážky nás, svrchupsaného Viléma z Pernšteina oc, dědicuo mých i budoucích potomkuo, pánuo Pardubských, tak jakž jsou nám ceduli sepsanú dali, jakož se v tomto listu dole slovo od slova vypisuje. Najprve cech aby jměli a při něm se tak zachovávali, jakož se tuto dole píše, tak a pod těmi pokutami, jakož dole psáno stojí. It. také jim k tomu svolení své dáváme, aby pečet cechovní jmíti mohli tak a tím zpuosobem, jakož v jiných městech království Českého řemeslo ševcovské jmá, a k vydávání listuo od cechu učedlníkóm neb k jiným potřebným věcím aby jí užívati mohli. It. cechmistři kteříž by byli, přestoupil-li by který tovaryšské svolení, dej dvénásob větčí pokutu, než jiný tovaryš. It. učedlníci, kteříž by se chtěli na to řemeslo dáti, aby prvé ukázali za- chování rodu svého, jak jsou se rodičové jejich zachovali, též i sami aby byli za- chovalí. Pakli by toho neukázali, nemají takoví v učení přijímáni býti. It. komuž by toho cech přál, aby řemeslo jměl vokázati, ten aby vokázal nejprv škorni příční, druhú škorni telecí, od té škorně střevíc zadní, a k tomu také punčoch veliký aby vokázal. It. ktož by již tak dokonale řemeslo vokázal, ten jmá položiti do cechu čtyři groše bílé a libru vosku, a svačinu cechu aby udělal, každý podle svej možnosti. It. žádný nemá do cechu přijat býti, leč prve vokáže své zachování, z jakého lože pošlý jest. It. také když by se tu kterýho mistra syn osadil, ten nemá řemesla vokazovati. A pakli by vandrovní tovaryš chtěl se osaditi a mistrovu dceru pojíti aneb vdovu téhož řemesla ševcovského, ten nemá vokazovati více, než puol řemesla. It. suchých dní každý aby dával po čtyřech penězích malých do cechu. It, když by obeslán byl do cechu a nepřišel, ten aby dal sedm peněz malých

Strana 227
z roku 1515. 227 pokuty; leč by se opověděl cechmistróm, že z hodné příčiny nemuož přijíti, tehdy nic dáti nemá. It. když se řemeslo ohleduje a u koho se najde, že by dobře nebylo uděláno, ten každý daj sedm peněz malých s škorní, a s střevíc čtyři peníze malé. It. ktož by cech pronesl, tomu jmá řemeslo složeno býti za čtvrt léta, a k tomu aby byl trestán, jakž by se tovaryšóm zdálo. It. když by se kteří z mistruo svadili a k tomu sobě nepoctivě v trhu mluvili, tehdy aby byli staršimi smluveni. Pakli by nechtěli na nich tej smlúvy přestati, aby byli ku právu podáni a tovaryšskú pokutu aby dali. It. což se dotýče vin, kteréž jsou v tomto listu položeny, anebo jestliže by cechmistři anebo mistři na koho pro jakou vinu poližili [sic] jakú pokutu, ač by se kto které dopustil, buď ktožkoli z cechmistruo, mistruo aneb z tovaryšův, a vzata s něho byla vina: těmi penězi, což by za viny vzali, nikam hýbati nemají, než k potřebě toho řemesla chovati mají, a nikam jimi nehýbati bez vědomí pána JMti aneb úředníkuov JMti. Než což by znali dobrého a poctivého toho řemesla, tehdy s vuolí ouředníkuo budou moci s těmi penězi učiniti a k dobrému toho řemesla obrátiti, kde by se jim zdálo. It. jestliže by pak kdy mohlo co užitečného nad tento list při tom cechu nalezeno býti, toho jim já Vilém svrchupsaný aneb budoucí potomci moji páni Pardubští listem potvrditi budem moci. Tomu všemu, což se v tomto listu píše, na svědomí a lepší utvrzení věcí svrchupsaných svú vlastní pečet rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Pardubiciech v pondělí před sv. Tomášem apoštolem božím, léta Páně tisícího pětistého patnáctého. Následuje vidimační klausule purkmistra a rady města Pardubic dd. 1671, 4. pros. Vidimát perga- menový opatřen visutou pečetí v pouzdře na červené hedvábné šnůře. 1012. Vilím z Pernšteina osvobozuje Kojetínské a Tovačovské poddané od bezplatného přivážení vína na zámek Tovačov. Na Pardubicích 1515, 20. pros. — Orig. perg. arch. m. Kojetína. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc, pán a pravý dědic panství Tovačovského a Kojetínského, i s svými erby a budoucími potomky pány Tova- čovskými a Kojetínskými vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou: Jakož lidé naši ze vsí a z městeček k panství Kojetínskému a Tovačovskému příslušející z rozkázání našeho každý rok, a ne z práva, nám vína od hor našich vozí na zámek náš Tovačov; pak my vzhlédše na to, že toho z žádné spravedlivé povinnosti nečiní, než k našemu rozkázání že jsou to činiti musili, 29*

Strana 228
228 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina poznali jsme, že by se jim v tom námi křivda dála; protož jsouce k nim milostí nakloněni a jich v tom litujíc, že jsou oni nám ta vína vozíc své náklady na to činiti muosili ne z kterého práva a z spravedlivé povinnosti, ale k rozkázání našemu: protož v takovém jejich obtížení chtíc jim polehčiti, tento list a zápis sme jim udělali, aby jím jsouc opatřeni, lépe a dostatečněji živnosti své provoditi mohli a pod námi se živiti i opravovati, na tento způsob jim to činíme: Když by nám toho byla potřeba na zámek náš Tovačov, aby nám jměli vína vézti jednú v roce od hor našich, tak jakž jsou činívali a vozívali, od každého drajlinku vína přivezení aby jim dvě kopě na počet míšenský dávány byly, a od puol drajlinku jedna kopa též na míšenský počet, a to dotud, pokudž bych já Vilém svrchupsaný toho jinak neproměnil aneb s nich toho nesňal. A pakli by mne v tom času pán Buoh smrti uchovati neráčil, než bych to jinak změnil, tehdy tímto listem erby své i budoucí potomky pány Tovačovské a Kojetínské k tomu napomínám a zavazuji, i také jich prosím, když by toho na lidech svrchupsaných, kteříž nyní k Tovačovu jsou neb ještě z milosti pána Boha všemohúcího budou, požádali a jich k takovému vožení vín od hor našich svrchupsaných nám od pána Boha z milosti jeho svaté půjčených potřebovali, tehda aby jim od každého drajlinku vína platili po dvú kopú, a od půl drajlinku po kopě, tak jakož svrchu psáno stojí, jestliže by toho s nich nesňali a z těch fuor jich svobodných neučinili a nepropustili, a jinak žádným vobyčejem ani kterým vymyšleným zámyslem na ně aby o to nesahali a k takovým fůrám jich nenutili, znajíc, že jest pán Buoh mstitel křivdy každého, zvláště spra- vedlivého. A jestliže by pak kdy který úředník, kterýž by ta zboží k Tovačovu příslušející zpravoval, na ty lidi svrchupsané chtěl to uvésti a je mimo tento list náš těmi fůrami obtěžovati: tehdy lidé nahořepsaní budou se moci ku pánu svému o to utéci, a on jakožto pán jejich toho a úředníku na ně nemá dopúštěti ani sám na ně sahati o to mimo tento list náš a mimo tu milost, kterúž jsme s nimi jako s lidmi našimi dědičnými učinili, než při tomto listu a zapsání našem jmá je zůstaviti. A pakli by se který, jsúc pán jejich, na to na všecko ohlédnúti nechtěl, než chtěl by je předse tím obtěžovati a trápiti, tehdy by mohli všickni lidé znáti, že to proti vší spravedlnosti i proti pánu Bohu činí, a že by lidem nahořepsaným před pánem Bohem i před lidmi se křivda dála, a i pán Buoh by toho bez pomsty nenechal. Protož já Vilém svrchupsaný, chtíc tomu, aby lidé naši svrchupsaní tím vším, což se v tomto listu píše, jistější býti a z takového od nás polehčení sobě učiněného radovati se mohli, tímto listem jim to utvrzuji a upevňuji, a slibuji sám za se i za erby své a budoucí potomky pány Tovačovské, že jim to všecko, což se v tomto listu píše, pevně držáno býti jmá bez všelikterakého přerušení. Tomu na svědomí a věcí svrchupsaných lepší utvrzení s jistým vědomím svým pečet svú vlastní rozkázal

Strana 229
z roku 1515 a 1516. 229 jsem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích ve štvrtek u vigiljí svatého Tomáše apoštola božího léta páně tisícího pětistého patnástého. 1013. Jan z Pernšteina propustil Bratřím v Tovačově místo v Hrobí, na kterémž sobě sbor vystavěli, z čehož mu odvozovati mají platu ročního 2 gr. 1515. — Arch. zem. v Brně. Pam. kn. Tovač. ƒ. 20b. Jan z Pernšteina a na Tovačově, hejtman markrabství Moravského, pán a dědic panství Tovačovského, s erby a budoucími potomky svými vyznáváme tímto listem přede všemi, jenž jej čísti budou nebo čtouci slyší: že na prosbu a žádost lidí svejch Bratřích [sic] v Tovačově dal sem a mocí tohoto listu dávám jim svrchu- psaným Bratřím na předměstí Tovačovském v Hrobí místo, na kterémž sou sobě již duom pro scházení svá ustavěli, a zahradu při tom na takový spuosob: pokudž by toho domu tak jako nyní pro scházení svá užívali, aby mi z toho dávali platu ročního dva grošě, po 7 d. za groš počítajíce, při svatém Václavě. V jinejch po- platcích peněžitejch, robotách všech panských i obecních, v pomocech jakýchžkoli svobodni bejti mají a jich prázdni, takže dadouce mi anebo potomkóm mejm plat svrchu jmenovanej na čas svrchupsanej, nic více ani méně ani komu jinému dáti a učiniti povinni nebudou. Jestliže by se jim pak kdy toho domu pro takové své scházení víc držeti nezdálo, tehdy oni svrchupsaní Bratří nynější i budoucí budou míti a mají to na mne pána svého aneb na potomky mé vznésti, a tak aby se domu i s zahradou s povolením panským odbylo; a ten, ktož by ten duom koupil, bude povinen z toho domu platiti a odbývati tím vším spuosobem jako jiní, kteří v Hrobí a na předměstí domy mají. Protož já svrchupsanej Jan z Pernšteina oc, pán a dědic panství Tovačovského, sám za se i budoucí potomky své slibuji tímto listem, že na tom místě svrchupsaném ode mne jim daném překážek žádnejch ani jakých outiskuo jmíti nemají nyní i na časy budoucí, pokudž toho domu v držení budou, tím obyčejem, jakož se svrchu píše, beze všeho umenšení. Tomu všemu na svědomí a pro lepší jistotu svou sem vlastní pečeť k tomuto listu přitisknouti rozkázal. Jenž jest dán a psán na Tovačově léta Páně tisícího pětistého patnáctého počítajíce. 1014. Čtyři zápisy učiněné do desk na soudu zemském, držaném v Olomouci dne 7. ledna 1516. (DOlom. kv. č. 17 f. 27 b, 28 b.) a) Heralt Pňovský z Sovince i s svými erby Vilémovi z Pernšteina na Helfenštaině, erbóm jeho své vlastní zbožie ve vsi Velikej Senici, což sem tu držel,

Strana 230
230 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina s lidmi platnými i neplatnými i s kostelním podacím, ... to všecko vkládám a vpi- suji ku pravému jmění a k dědičnému držení a užívání. A jestliže by mně kde to zboží ve dckách svědčilo, toho se odříkám a na ně převodím. b) Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině i s erby svými knězi děkanovi a vší kapitole kostela Olomúckého zbožie a dědictví své, totiž ves Velikú Senici s jejím se vším příslušenstvím i s kostelním podacím a ve vsi Ščitovicích tři člověky a v Vr- batkách jednoho člověka, . . . svobodné a žádnému nezávadné, než to všecko zboží svrchupsané ve dcky vkládám a vpisuji ku pravému jmění, držení a k jich dědič- nému požívání. c) Směna. Kněz Jan děkan a všecka kapitola kostela Olomúckého Vilémovi z Pernštaina a na Helfenštaině, erbóm jeho, své vlastnie zbožie a dědictví, ves Dro- zdovice, ves Čechovice, puol vsi Ohrozimě ... to všecko zbožie, tak jakž se svrchu píše, směnujem, svobodné a žádnému nezávadné vkládáme ku pravému dědicství, jmění a držení. d) Vilém z Pernšteina na Helfenštaině i s svými erby Hynkovi ze Zvole a na Náměšči, erbóm jeho, své vlastní zbožie dědičné, žádnému nezávadné, dva lány ve vsi Dubčanech, kteréž jsem od kapitoly Olomúckej jměl, s lidmi platnými i ne- platnými, ... vkládám a vpisuji k jmění a dědičnému užívání ve dcky zemské. 1015. Havel Zvířetický z Wartenberka prodává Bydžov Nový hrad a město s předměstím, dvory kmecí a poplužní, Starý Bydžov ves, dvory kmecí, plat ve vsi Chudenicích na lidech, v Zachrašťanech plat bez panství na lidech, ves Humburky a dvory kmecí, ves Skřeníř a dvory kmecí, z Prasku a Zechovic plat na lidech, Podoliby ves, Lhotu ves u Nechanic, Kobylice ves, dvůr poplužní v Libni, lesy Království, Lodinský, Veliký, Chlum, Boroviny, Borek, kus lesu v Doubravce; rybníky Řehotský, Králík, Podolibský, Ščepánský, Zásov, Zabídovský, pod Vy- sočany, u Doubravky oc; řeku Drahobylku s mlýny; s podacími kostelními v St. Bydžově, v Metličanech a Vysočanech, Vilímovi z Pernšteina za 14.000 f gr. č. Dat. v pátek den sto- lování sv. Petra [22. února] 1516. DZ. trhové červené od r. 1544-1606, C. 5. 1016. Hašek Zvířetický z Wartenberka prodává Vilémovi z Pernšteina dědictví své, Hlušce Veliké ves, dvory kmecí s platem, Hlušce Malé ves, dvory kmecí s platem, Janovice ves, dvory kmecí s platem, Vinary ves, dvory kmecí s platem, za půl čtvrta tisíce P gr. pr. Stalo se léta MVCXVI v pátek den Nastolování sv. Petra (22. února 1516). DZ. trhové červené od r. 1544-1606, С. 4.

Strana 231
z roku 1516. 231 1017. Zápis učiněný do desk na soudu zemském, držaném v Brně dne 10. bř. 1516. DB. kv. č. 15. f. 2b. Jan z Bozkovic a na Svojanově i s svými erby a budúcími potomky Vilé- movi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, mlýn svuoj, na kderémž člověk sedí v Hodoníně, a k tomu lesy a hory, kteréž jsem tu měl pod Hodonínem a druhé blíž k Tasovicím příležící, s vodú tekutú i netekutú,.. to všecko ve dcky vkládám a vpisuji ku pravému jmění, držení a dědičnému užívání. 1018. Vilím z Pernšteina ustanovuje, mnoho-li lidem poddaným na panství Pardubském a Kuněticko- horském placeno býti má od svážení a rozvážení ryb i dříví k tarasům rybničním. Na Pardubicích 1516, 8. dubna. — Orig. perg. města Dašic. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc, pán a pravý dědic panství Pardub- ského, i s svými dědici a budoucími potomky, pány Pardubskými, oznamujem tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouc slyšeti budou, že vzhlédše na to a po- znavše, kterak jsou poddaní naši lidé na panství Pardubském a Kunětickohorském, z městeček i ze vsí, kteréž nyní k Pardubicím a Kunětické Huoře sou aneb ještě z milosti pána Boha všemohoucího budou, obtíženi fůrami při svozování a rozvážení ryb a ploduo při rybnících téhož panství Pardubského a Kunětickohorského, kteréž jmám aneb ještě z milosti pána Boha všemohoucího míti budu, též i lesův vožení k tarasům na ty rybníky, dokudž by tarasové kamenní na těch rybnících se nezdě- lali; i chtíce jim v tom milost svú a polehčení učiniti, prohlédajíc v tom na pána Boha všemohúcího i také odplaty od jeho svaté milosti za to očekávajíc, a také aby ti lidé mohli pod námi tím lépe živnosti své provoditi a lépe se opravovati, takto sem o tom zřídil a tímto listem to zřizuji, a syny své i budoucí potomky pány Pardubské k tomu zavazuji. Když by taková potřeba přišla ryb aneb ploduov svozování aneb rozvážení, aby jim lidem již psaným k Pardubicím a k Kunětické Huoře příslušejícím, kteříž by ty ryby aneb plody rozváželi aneb k tarasuom les vozili, bylo placeno od takových fuor, od každé míle čtyři groše české aby jim dávány byly, od puol míle dva groše česká, od čtvrt míle jeden groš český a od půl čtvrti míle jeden groš míšenský; též rovně od tarasu, což by lesy stoliko k tarasuom vezli, též dávati, jako od ryb, a nikterakž aby jim to kaženo nebylo od žádného ani ujímáno, než tak aby se k nim zachovávalo nyní i na budoucí časy. A pakli by kdy úředník který, kterémuž by ta městečka a vsi k Pardubicím a k Kunětické Huoře příslušející k spravování poručena byla, jim to kaziti a ujímati chtěl a tomuto mému zřízení dosti nečiniti, než ty lidi nahoře psané těmi fůrami

Strana 232
232 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina mimo toto mé zřízení trápiti a obtěžovati a jim za to neplatiti, tak jakž v tomto listu jest zapsáno, tehdy ti lidé aby o to se mohli utéci ku pánu svému, a pán jejich aby jim v tom úředníku křivdy činiti nedopúštěl, a sám jich také v tom nemá utiskati ani křivdy činiti mimo toto mé zřízení a zapsání. Pakli by jim to držáno nebylo, tehdy by to všem lidem známo bylo, že se těm lidem již jmeno- vaným křivda děje před pánem Bohem, a i pán Buoh všemohúcí toho by neráčil bez pomsty nechati. Protož já Vilém z Pernšteina nahořepsaný slibuji jim nahořepsaným lidem svým to všecko, což se v tomto listu píše, zdržeti a při tom je zachovati, a syny své i budoucí potomky pány Pardubské k témuž zavazuji, aby to všecko těm lidem nahořepsaným zdrželi a je při tom při všem zachovali bez všelijakých forteluov a zmatkuov nyní i na budoucí časy. A tento list svědčí všem lidem z městeček i ze vsí, kteréž nyní k Pardubicím a k Kunětické Huoře jsou aneb ještě budou z milosti a z daru pána Boha všemohoucího, tak aby při tom všickni zachováni byli a tohoto mého zřízení užívajíce, lépe živnosti své provoditi mohli. Tomu na potvrzení a věcí všech nahořepsaných na zdržení já svrchupsaný Vilém rozkázal sem svou vlastní pečet přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v úterý po sv. Ambroži léta Páně tisícího pětistého šestnáctého. Na orig. pečeť až na malý zbytek udrolená. 1019. Vilím z Pernšteina osvobozuje poddané své na Potšteinsku, Liticku, Brandýsku a Rychnovsku od vožení ryb a drev k tarasům rybničným, i nařizuje, mnoho-li jim za to pla- ceno býti má. (Psáno v týchž slovích, jako list z 8. dubna 1516 daný panství Pardubskému, tištěný pod č. 1018.) Dat. na Pardubicích, ve čtvrtek po svatém Ambroži (10. dubna) léta 1516. Opis v malém kopiáři z r. 1736, v němž jsou některé listiny týkající se Kostelce nad Orlicí, a jenž nyní jest majetkem p. Oldřicha Seykory Kosteleckého. Výtah v Zoubkově mo- nografii Kostelce n. O. str. 14—15; Pam. arch. VII. 93 (s mylným datem 10. února). Též panství Tovačovské obdrželo od Viléma z Pernšteina dne 10. dubna 1516 privi- legium téhož znění; arch. zem. v Brně, Pam. kn. Tovač. f. 75. 1020. Vilím z Pernšteina činí některé milosti měšťanům Prostějovským v příčině jim postoupených mlýnů, dovoluje jim ve vysušených rybnících pásti, v potoku ryby loviti, ptáky lapati, močidlo pro konopí zdělati; lidé ze vsi Drozdovic že mají užívati práva, jako obyvatelé z předměstí Prostějovského oc. Na Prostějově 1516, 18. června. — Arch. zemský král. Česk. Opis ve sbírce privilejí měst. My Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině, pán a držitel panství Prostějovského, i s erby a budoucími potomky svými, pány a držiteli téhož panství Prostějovského,

Strana 233
z roku 1516. 233 vyznávám tímto listem všem vůbec, kdož jej uzří nebo čtouce slyšeti budou: Jako jsem pustil mlýny své moučné i sladové i s valchovní u Prostějova moudrým a opatrným purgkmistru a radě i vší obci města Prostějova, věrným mým milým, na kteréžto list ode mne mají, aby již psaní měšťané ty všecky mlejny i s valchovní jejich všemi užitky drželi a jimil jako svými vlastními na budoucí časy vládli, však mně a budoucím mým potomkům, pánům Prostějovským, za to každý rok na budoucí časy platu ročního osmdesáte hřiven grošův mají a povinni budou vydávati a platiti; kteřížto měšťané svrchupsaní vznesli jsou na mne a to mi jsou předložili, že oni toho platu osmdesáte hřiven grošův z těch mlýnů i valchovně vybírati nemohou z příčiny tej, že ouředník Plumlovský časem vodu z rybníků pouští a některé jim vody z rybníků pouštěti nechce. Kdež já tu zprávu maje, že jest to tak, nechtě, by v tom měšťané svrchupsaní takovou překážku mívali a škody skrze to nesli, tak jsem před se vzal a k tomu přistupuji, což se dotýče těch dvou rybníků Štichovského a Zlechova, že sem dal a mocí listu tohoto dávám to právo i plnou moc měšťanům svrchupsaným, aby oni každý rok dva přísežná člověky na to z sebe vydávali z města anebo z předměstí, a mlynáře svého k tomu přidali, aby oni tu vodu spravovali, na splavích přihražďovali i připouštěli, tak jakž potřebu toho kdy viděti a znáti budou na mlýních, buď splavy nebo trúbami jalovými; jestliže by pak tudy nestačilo, tehda má jim voda puštěna býti z těch rybníkův troubama spouštějícími, aby měšťané svrchupsaní vždy v tom nedostatku žádného neměli. A což se rybníku Podhradského u Plumlova dotýče, též má jim upouštěn býti až po troubu mlýnskou, a v tom jim ode mne ani od budoucích mých potomkův, pánů Prostějovských, ani od ouředníkův ani od žádného překáženo býti nemá. Také] já Vilím svrchupsaný mám svým nákladem strúhy mlýnské pošířiti od mlýnu Drozdovského až po stav Moskovský, aby voda volně jíti mohla na mlýny Prostějovské, a měšťané dále mají sobě také strúhy svým nákladem popraviti a pošířiti až do rybníka Rakouskýho skrze louky a pastviska. A já také Vilím svrchupsaný i budoucí moji potomci, páni Prostějovští, mají tu strúhu, kteráž jde na rybníky Rohoznické, popravovati, aby voda jimi mohla volně jíti, aby se lidem škoda nedála; i tu strúhu také, kterouž se voda vede na rybníky polní, mám popravovati, a trouba se má udělati u rybníka Rakouského, aby se jí odháněly vody od mlýnův i od pastvisk. It. jestliže by kdy pán Bůh dopustiti ráčil, že by se který rybník strhl, tehdy já Vilím nebo moji potomci mají tu strž bez meškání svým nákladem zase opraviti, aby měšťané na mlýnech svých pro tu strž škody nenesli. It. lesu ke všem těm mlýnům i k Drozdovskému, jestliže by jej kdy k městu přikoupili, mám dosti dávati buď k stavení neb k jiným potřebám mlýnským tolikrát, kolikrát by jim toho potřeba byla v místě slušným. Archiv Český XVII. 30

Strana 234
234 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina It. jestliže by se který rybník sušil okolo Rakousek nebo na Rohoznici, měšťané Prostějovští budou moci i právo míti volně v tom rybníce pásti dobytky své beze vší překážky, však tak, aby to opatrovali, aby se na hrázích od dobytkův ani na struhách škoda nedála; rázu také při rybnících žádnému více pronajímati se nemá, než toliko sami k své potřebě rázy budou moci rozkázati dělati. It. tuto sem jim také svobodu dal, že v Hloučeli v tom potoku od stavu Moskovského až do řeky Vrahovské mají ryby loviti sami hospodáři nebo čeleď jejich jim toliko ku potřebě, a to ve středu a v pátek i v sobotu dopoledni; než víru žádný přelívati nemá pod pokutou kopy grošů českých. It. ptáky drobné aby mohli loviti, kromě koroptví, husí divokých a kačen, jakož také prvé toho užívali. It. také budou moci sobě při Hloučeli močidlo k konopím vzdělati bez škody lidské i obecní; než v Hloučeli aby žádný konopí nemočil pod pokutou [..] kop grošův. It. stav na Hloučeli stavidly má udělán býti pod Moskovici, tu kde se voda na mlýny Prostějovské nahání, to měšťané nahořepsaní svým nákladem a prací udělati mají; a já jim k tomu lesu mám dosti dávati, což jim potřeba bude. A jakož jsem vyfrejmarčil na kněžích ves Drozdovice, tu měšťanům Prostě- jovským připojil sem a pustil ku právu městskému, takže ti lidé z Drozdovic mají užívati práva téhož a tím vším obyčejem jako jiní obyvatelé z předměstí Prostějov- ského; a ten ourok, kterýž jest z starodávna na těch lidech Drozdovských, mají jej měšťané vybírati, a jej polovici při svatém Jiří a polovici při svatém Václavě od nich vybírajíce, mně a potomkům mým vydávati na budoucí časy. A což by se koliv lidu přisadilo v té ulici, která jde od Prostějova k Drozdovicím, toho mají užívati měšťané k užitku svému i s tím platem, kterýž na těch lidech bude, na věčné časy bez naší vší překážky i potomkův našich. A k tomu sem přidal měšťanům svrchu- psaným louku svou dědičnou, kteráž leží nad rybníkem Rakouským. A oni měšťané svrchupsaní za tato dobrodiní naše, kteráž se svrchu vypi- sují, mají mně i budoucím mým potomkům, pánům a držitelům panství Prostějov- ského, platu ročního půljedenácté kopy groší každý rok vydávati a platiti, a to roz- dílně, na den svatého rytíře Jiří nejprv příštího pět kop groší a patnácte groší bílých a na svatý Václav potom příští druhých pět kop groší a patnácte groší bílých, a tak vždy ten plat roční na budoucí časy platiti povinni budou. Kteréžto všechny věci, milosti a svobody svrchupsané ode mne Vilíma svrchu- psaného i od mých potomkův, pánův a držitelův panství Prostějovského, měšťanům svrchupsaným i jich potomkům na budoucí časy zdržány a v celosti beze všeho pře- rušení zachovány býti mají. Tomu na svědomí a věcí svrchupsaných lepší utvrzení s mým jistým vědomím pečet svou vlastní k tomuto listu přivěsiti jsem rozkázal.

Strana 235
z roku 1516. 235 Jenž jest dán a psán na Prostějově, v středu po svatém Vítě, léta od narození syna božího tisícího pětistého šestnáctého počítajíce. 1021. Na soudu zemském v Olomouci 25. června 1516 „Jan Kobík z Opathova na Maje- tíně i s svými erby Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině a jeho budúcím erbóm [přetrženo: tvrz Prusy, ves Prusy s dvory i s kostelním podacím, ves Žabokrky, ves Vážany], ves Pavlo- vice i s tvrzí [přetrženo: ves Boškuovky, ves pustú Tlustomasty], puol lánu v Pustiměři, lán v pustej vsi Roštitkách, puol vsi pusté v Neuštychu . . . ve dcky vkládá a vpisuje ku pra- vému jmění, držení a dědičnému užívání.“ DOlom. kv. č. 18 f. 3b. 1022. Vilím z Pernšteina propouští Novému Městu (u Pernšteina) právo odúmrti. Na Pardubicích 1516, 2. srpna. — Cop. pozd. arch. kníž. v Roudnici. P 15/50. My Vilém z Pernšteina oc že znamenavše znamenitú pilnost a stálost a snažnú víru, jenž jsou k nám jměli a ustavičně mají naši milí a věrní měšťané Nového Města, dali sme jim a zvláštní milostí a mocí tohoto listu dáváme i všem jiným lidem, totižto i podruhům, kteříž mezi nimi přebývají, mlýnuom i vsem, ješto k ře- čenému Novému Městu příslušejí, právo odúmrti, kteráž by na nás spravedlivě spadla, v to zboží jim nižádným obyčejem ani více nesahati ani jim z toho co bráti, než aby měli tu plnú svobodnost, aby to zboží odúmrtné z jednoho sirotka na druhého, s jednoho přítele na druhého spadlo, takže každý člověk obývající v Novém Městě, ve mlýniech a ve vsech předepsaných muož své zboží mohovité i nemohovité . . . za zdravého života aneboli na smrtedlné posteli dáti a odkázati, komuž bude chtíti. A my svrchupsaný Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc moji erbové i budoucí potomci páni Pernšteinští slibujeme svú dobrú a čistú vírú nelstivě a neporušitedlně svrchupsaným měšťanům, obyvateluom Nového Města i s jinými obyvateli svrchudo- tčenými v to nevpadati oc. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v sobotu po svatým Petru v ůkovách, léta božího tisícího pětistého šestnáctého počítajíc. 1023. Smlúva s knězem proboštem a konventem vším kláštera Kounického o mlýna udělání u Po- hořelic a o vedení vody naň i s něho. Na Mor. Krumlově 1516, 24. září. — Cod. Pernst. arch. Frant. mus. Brn. f. 128 b. Léta Páně M'VCXVI v středu po sv. Matouši na Krumlově stala se jest smlúva celá a dokonalaa mezi námi Janem z Pernšteina a na Tovačově hajtmanem markrabství Moravského z strany s jedné, a velebným knězem Janem proboštem i vším konventem kláštera Kaunického z strany druhé, a to taková: 30*

Strana 236
236 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Jakož já Jan z Pernšteina oc mlýn u města Pohořelic dělám na takový zpuosob, jestliže by se přihodilo v kterém místě buďto nad mlýnem aneb pod mlýnem, že by co vodú z těch struh ke škodě kruntuov kněze probošta a konventu aneb lidí jejich bylo, aneb že by kterých kruntuo se co zaschlo, skrze kteroužto věc lidé by škodu jměli, a knězi proboštovi a konventu že by jací užitkové tím scházeli, že ty škody, kteréž by se skrze dělání toho mlýna našly buď nad mlýnem neb pod mlýnem, aneb kteří poplatkové že by scházeti měli, jmám a povinen budu i s potomky svými napraviti a za to dosti učiniti; a to na takový zpuosob o ty škody mezi námi nahoře psanými Janem z Pernšteina oc a knězem proboštem a konventem i lidmi jejich jmá jednáno býti, že každá strana z nás jmáme sobě dva dobrá člověky voliti, tak aby o to mezi námi k srovnání mocně na se vzali, a podle zdání těch dobrých lidí, jestliže by se které škody díly [sic] aneb kteří užitkové skrze ten muoj mlýn již psanému knězi proboštovi a jeho konventu scházeti jměli, že oni to mezi námi mocně jednati a k místu přivésti mají, a což by se těm zdálo za spravedlivee, na tom obě straně přestati jmáme. A jestliže by se přihodilo, že by ti čtyři od nás vydaní mezi námi toho srovnati a k místu přivésti nemohli, tehdy aby tu věc ukázali před panem hajtmanem a pány zemskými do soudu, a tu podle rady pánuov Jich Mtí z soudu aby konec učinili. A tuto smlúvu my nahořepsaní Jan z Pernšteina a kněz Jan probošt i s svým konventem k věrné ruce schovati dali sme moudrým a opatrným pánuom purgmistru a radě města Brna na rathouz na takový zpuosob, jestliže by toho kdy potřeba přišla které straně z naas, že jmá nám každému zvláště k jeho potřebě ukázána býti. A přišla-li by toho potřeba, že nám mají, ktož by toho požádal, i vidimus pod pe- četí městskou vydati; než jednej straně bez druhej nemají je vydávati leč bychom toho společně požádali, tehdy nám jmá vydána býti. Tomu všemu, což se v tejto smlúvě píše, na zdržení jaa svrchupsaný Jan z Pernšteina a kněz Jan probošt a konvent kláštera Kaunického pečeti své k tejto smlúvě přivěsili jsme; a pro lepší svědomí svrchupsaných věcí prosili jsme urozeného pána pana Jana z Lipého, naj- vyššího maršálka království Českého, a urozeného vládyky pana Markvarta Valeckého z Mírova a na Miroslavi, že jsou pečeti jsvé vedle nás přivěsili k tejto smlúvě. Jenž jest dána a psána léta a dne svrchupsaného. Výtah AČ. VI. 546 č. 408. 1024. Vejpověď mezi urozenými pány, panem Vilémem z Pernšteina a syny JMti s jednej strany, a panem Jindřichem Mezříckým z Lompnice s druhej strany, což se dotýče Zachaře, kdež pan Jindřich při tom nějaký omyl držel proti pánu JMti. 1516, 26. listop. — Cod. Pernst. arch. Frant. mus. Brn. ƒ. 28 b. Jakož sou se o sněmu Brněnském minulém, kterýž o svaté Kunhutě držán

Strana 237
z roku 1516. 237 byl, řečí potkli urození páni pan Jan z Pernšteina na Thovačově, hajtman markrabství Moravského, a pan Jindřich z Lompnice a na Meziříčí, když jest list páně Vojtěchuov z Pernšteina najvyžšího hofmistra království Českého čten byl, kterýž jest všem stavuom psal, že by o něm mělo mluveno býti, že by se von s Zachařem u Pardubic sjížděl a shledával, proše, aby tomu nevěřili, vysokými slovy toho dotýkaje, kdo by to pravil a k tomu se neohlásil, že jest lotr a lhář, a že to o něm věří, že svá lživá slova v skutku i zradou by tvrditi směl. A pan Jindřich ten se jest k tomu ohlásil a pověděl, že jest v Olomúci v sněmu to mluvil, že když jest na Pardubicích u pána z Pernšteina byl, že mu pravil, že jest pan Vojtěch syn jeho u něho byl, že mu jest pravil, když k němu na Pardubice jel, že jest Zachař z lesu k němu vyjel sám druhý aneb sám třetí, aby se opatroval, když domuov pojede. A pan hajtman vstav z místa svého, vstoupil do šrankuov a prosil pánuov, aby takovým křivým zprávám místa dávati neráčili, a že tomu nevěří, by to od pana otce jeho slyšel, leč to pravé učiní. A pan Jindřich jest pověděl, že je to od něho slyšel, a že to pravé učiniti chce v každém slušném místě, jakž mu nalezeno bude. A tak těch řečí mezi nimi víc bylo, až jest to pána starého z Pernšteina došlo, i pan Jindřich jemu o to psal, proše jeho, aby se v tom pamatovati ráčil, co jest jemu pravil. A pán jest mu odepsal, že tomu neodpírá, by panu Jindřichovi i jiným té řeči o Zachařovi nepravil, ale že jest ne vod Vojtěcha syna svého, než vod Votíka Jestřebského to slyšel, a že jest ten jemu to pravil. A tak vo to několikero psaní mezi pánem starým a panem Jindřichem zběhlo se jest. Kdež kněz biskup JMt a pan komorník v to sou se vložili a obojí stranu k tomu přivedli, že sou k přátelskému jednání přistoupili, a jim toho rok položili a je vo to slyšeli, přijavše k sobě některé pány a vladyky v soudu zemském sedající i některé jiné, a slyševše obojí stranu i potřeby jich, to sou rozvažovali. Jiného sou v tom seznati nemohli, než že jest se ten omyl těmi jmény stal Vojtěchem a Votíkem, že jest pán starý Votíka jmenoval, že jest mu ten tu řeč o Zachařovi pravil. A pan Jindřich Votíka neznaje a nevěda, kdo je, a slyše, že jest ten den pan Vojtěch ode pána z Pardubic jel, tu řeč jest tak k sobě přijal a za to u sebe držel, že jest mu pana Vojtěcha syna svého jmenoval. Kdež my tomu dokonce věříme, že jest pan Jindřich tak tomu rozuměl, že jest mu pán starý pana Vojtěcha syna svého jmenoval, když jest mu tu řeč o Zachařovi pravil. A poněvadž pak to se nachází, že jest ta řeč ku panu Jindřichovi o Zachařovi od pána starého mluvena, a že jest on Votíka jmenoval, stolika že o ta jména se omyl stal: my na jich mocné na nás přestání takto mezi nimi vypovídáme, že ty všecky řeči i psaní, kteréž sou mezi pánem z Pernšteina starým a panem Jindřichem o to se zběhly, obojí straně

Strana 238
238 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina k žádné škodě jich cti a dobré pověsti nejsou a býti nemají na věčné časy. Též také slova ta, kteráž jest pan hajtman ku panu Jindřichovi mluvil a pan Jindřich zase k němu, poněvadž mezi starým pánem z Pernšteina a panem Jindřichem o to se jest konec stal a jeho se ta věc dotýkala, že ty řeči, kteréž sou koli mezi nimi byly na obě straně, jich cti a poctivosti k žádné škodě a ujmě nejsou a býti nemají nyní i na budoucí věčné časy. A protož mezi nimi ty všecky ruoznice, řeči i psaní, které sou se o to zběhly, zdviháme a v niveč obracujem, i to psaní páně Vojtěchovo. A také sobě toho na věčné časy ničím zlým zpomínati nemají. Actum in Gewiczko f. IIII. post Elizabet virginis anno oc 1516. A protož my Stanislav z boží milosti biskup Olomúcklý, Ladslav z Boskovic a na Třebové, najvyšší komorník markrabství Moravského, smlúvčí svrchupsaní na zdržení všech věcí svrchupsaných naše vlastní pečeti k těmto smlúvám přitisknúti sme rozkázali, a každé straně jednu ceduli sme dali. Tyto jsou pan biskup a pan Ladslav Jich Mti k sobě přijali k rovnání těch nesnází mezi pánem z Pernšteina JMtí a panem Jindřichem Mezříckým: Tito soudce byli zemští při tom z pánuo a rytířstva: It. kněz biskup Olomúcký. It. p. Ladslav z Bozkovic, najvyšší komorník. It. p. Znata z Lomnice, najvyšší sudí. It. p. Jiřík Zaúsovský z Vlašimě, podkomoří. It. p. Petr z Žerotína na Šumberce. It. p. Johanes z Kunovic na Uherském Brodě. It. p. Albrecht z Baště a na Šišmě. It. p. Vilém Prusenovský z Vickova. Tito z obce: It. Jakub Šárovec z Šárova. It. p. Bohuše Zvolský ze Zvole. It. p. Havel Chudobín z Bořic. It p. Hynek Zvolský ze Zvole. Výtah AČ. VI. 546 č. 409. — *) Roku 1516 památka sv. Alžběty vdovy (19. list.) padla na středu; místo „post Elizabet virginis“ má snad státi „in die Elizabeth viduae“, tedy o týden dříve. 1025. Vilím z Pernšteina obnovuje a rozmnožuje nadání klášteru Pardubskému dříve učiněné. Na Pardubicích 1516, 6. pros. — Cop. arch. zemsk. v Brně, Cod. Chaos Pešinianum p. 400. Já Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině, pokudž jsem ještě nejvyšším hof- mistrem království Českého byl a ten ouřad spravoval, kterýž jsem pro nedostatek již let mých a zdraví svého králi JMti zase vrátil, i byl jsem dal osmdesáte kop míšenských klášteru Pardubskému, kterýž jsem já založil, a nad to jsem jim byl list udělal; i zdálo mi se ten list skaziti a je lepší živností opatřiti. Protož jim zase jiný list na to dělám v tato slova: Vilím z Pernšteina na Helfenšteině známo činím tímto listem přede všemi, kdož jej uzří, anebo čtouci slyšeti budou. Jakož z milosti pána Boha všemohoucího klášter nad řekou v městě svém Pardubicích udělal jsem ke cti a chvále pánu Bohu všemohoucímu a panně Marii, v kterémžto klášteře svrchu psaném toto jsem přes

Strana 239
z roku 1516. 239 [čti: před] sebe vzal, aby služba boží v tom kostele díti se mohla na budoucí časy; že jsem tu dal kněžím, kteří zákon svatého Františka drží, a ten klášter jsem jim poddal a poddávám nyní i na budoucí časy, aby oni tu pánu Bohu sloužiti mohli; a platu ukázal jsem dědičného k tomu klášteru sto kop míšenských, kterýchžto sto kop míš. jmá jim rozdílně vydáváno býti z komory naší ode mne i od mých bu- doucích potomkův, pánův a držitelův Pardubských, totiž při svatém Havle polovici, padesáte kop míš., a při svatém Jiří též padesáte kop míš. A oni již tu službu boží vésti a konati mají, tak jakž na to sluší. A také jim k tomu přidávám, aby jim ode mne i od mých budoucích potomkův každý rok vydáváno bylo dva džbery kaprův a jeden džber drůbeře, a sena dva vozy z luk našich, kteréž k Pardubicím jsou, kteréž se jim odvézti má. Item k tomu také jsem řeku přidal počna od mlejna městského až po valchovni, kteráž jest za městem proti Zábraží [sic] aneb proti páně zahradě, aby sobě tu ryby, k svej potřebě toliko, lovili. It. také jsem přidal jim k tomu klášteru zahradu, počnouc od bašty, kteráž jest proti fortně, až po ten plot, kterýž jest přepleten od páně zahrady proti Besedce, takéž aby jí užívali k svej potřebě bez překážky. It. také, co se od toho kláštera peněz dotejče, k žádným klášterům nic aby odsud nedávali, na to aby živnost měli, a víc-li jim co zbude, aby to na kostel neb na svůj klášter aneb na kostelní věci naložili. It., než co se poselství dotejče, vedle jiných zákonů kláštera svého, pod číž správou jsou, tu aby dali, všakž také vznesouc to na mne neb na budoucí potomky mé, pány Pardubské, kterýž by pán na ten čas Pardubice držel, co by na ně položili, aby o tom pán věděl, a jestli spravedlivé bude položeno vedle jiných klášterův, pán tomu nemá odpírati, aby neměli dáti. A také tu nemá nikdy ustavičně méně kněží bývati, nežli šest kněží toho zákona svatého Františka, kteříž by mše sloužiti mohli, a méně jich nikdy býti nemá; pakli by chtěli, aby jich více bylo, toho oni vůli mají, také oni k tomu již almužny svaté hledati sobě vedle řeholi své, tak aby se tu živiti mohli, mají. Také kdyžby ode mne aneb budoucích potomkův mých kterému z nich rozkázáno bylo na Hoře sloužiti, to mají učiniti; a když by na Hoře sloužil který, tehdy ten den na Hoře jísti má. Pakli by kdy také kterému rozkázáno bylo, aby se mnou aneb budoucími potomky mými jel kde a toho byla potřeba, to učiniti také mají; a když by se mnou jel aneb s budoucími potomky mými který, ten stravu při dvoře jmíti má. A tak jim ten plat svrchupsaný k tomu klášteru vydáván býti má na bu- doucí časy, ode mne i od budoucích potomkův mých, pánův a držitelův Pardubských, jakož svrchu psáno jest. A jestliže by jim pak ten plat zadržán byl a jim vydáván nebyl na ty časy svrchupsané, buďto ode mne neb od budoucích potomkův mých, pánův a držitelův Pardubských: tehdy já svrchupsaný Vilím z Pernšteina oc dávám jim plnou moc tímto listem, aby se mohli uvázati s komorníkem sami, neb komuž

Strana 240
240 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina by to na svém místě poručili, v městečko Dašice a v ves Kostěnice a v ves Vo- střetín se vším jejich příslušenstvím, a to aby drželi dotud, pokudž by jim plat jejich, kterýž by jim zadržán byl, vydán nebyl i se všemi škodami, kteréž by, vedouc komorníka, na to naložili aneb sami proto utratili, ješto by to řádně prokázati mohli. A když by jim jejich plat, kterýž by jim zadržán byl, i s nákladem, což by na to naložili, jakož svrchu psáno stojí, vydán byl, tehda to, več by se uvázali, mají a po- vinni budou postoupiti hned beze všeho prodlévání mně neb budoucím potomkům mým, pánům a držitelům Pardubským, a oni jim zase týmž kněžím ten plat bez umenšení vydávati mají. Pakli by jim kdy nevydávali, já aneb budoucí potomci moji, všeho neb na díle, tehda pro všecken i pro díl toho platu budou se moci uvázati v svrchpsané městečko a ve vsi, tak jakož nahoře psáno stojí. A tak to všecko, co se v tomto listu píše, má jim pevně držáno býti, jako by to ve dckách zemských zapsáno bylo ode mne i od rodu mého i od těch, jestliže by to kdo kdy z jiných rodův jměli aneb koupili. A oni se již při tom také zachovati mají, tak jakž na jejich zákon sluší, poctivě a na příklad jiným. A protož já svrchupsaný Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině oc slibuji sám za sebe i za erby mé a budoucí potomky své, pány a držitele Pardubské, to všecko, což se v tomto listu píše, zdržeti a v celosti zachovati beze všeho porušení na časy budoucí. Tomu na potvrzení a lepší jistotu pečet svou vlastní rozkázal jsem přivěsiti k tomu listu, jenž jest dán a psán na Pardubicích v sobotu na den svatého Miku- láše leta od narození syna božího 1516. 1026. Vilím z Pernšteina činí rozličná obdarování městu Novému Bydžovu. Na Pardubicích 1517, 29. ledna. — Opis pozd. v univ. knihovně Pražské. XVII. E. 38. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, pán a pravý dědic Bydžovský, i s svými dědici a budoucími potomky, pány Bydžovskými, vyznávám]e tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtouc slyšeti budou, že poněvadž skrze pilnost lidskou města bývají vzdělávána a vyzdvižena, my na to s pilností myslili jsme, kterak bychom město naše Nový Bydžov zvelečiti [sic] a vyzdvihnouti mohli; patříce na to a před oči naše to vzavše, že města královská i také panská nejvíce tím stojí, bohatějí a vyzdvižena bývají, i lidé se v nich množejí, kteráž od pánův svých právem a svobodami městskými bývají obdarována a těch bez překážek všelijakých požívají: protož my takovým spůsobem již psané město naše Nový Bydžov skrze obdarování naše práv a svobod městských vyzdvihnouti jsme umínili, s dobrým rozmyslem a s radou služebníkův našich věrných milých, a zvláště vzhlédše na ustavičné prosby a pokorné žádosti moudrých a opatrných purkmistra a rady i vší obce města našeho Nového Bydžova, tato obdarování, v kteréž [sic] v tomto listu dole jsou postavena,

Strana 241
z roku 1517. 241 z milosti naší ráčili jsme my učiniti a tímto listem utvrditi, tak aby oni svrchupsaní lidé naši, obyvatelé města našeho Nového Bydžova, při těch obdarováních od nás učiněných budoucně i potomně zůstali bez překážky nás Viléma z Pernšteina svrchu- psaného s dědici mými i budoucích potomkův našich, pánův a držitelův Bydžovských. Item nejprve jestliže by se kdo z obyvatelův města našeho Nového Bydžova aneb z předměstí odtud chtěl vyprodati a jinam se stěhovati a svou živnost jinde prováděti, to můž každý učiniti, dadouc k obci na rathouz půl kopy českých grošuov: však tak, osadě grunt člověkem hodným, kterýž by se mohl pánu i obci tej hoditi, ješto by to purkmistr s konšely mohli znáti, že jest hodný. A to oni již mají do- statečně opatřiti. A již oni svrchupsaní měšťané jemu list zhostní dáti mají a jej propustiti, a toho, kterýž jest pánu i obci hodný, přijíti. It. také když by kdo chtěl o svým statku zřízení učiniti buď za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, takový každý to můž učiniti a o svém statku zříditi a poroučeti, komuž se jemu zdá, tak zachovajíc řád a právo toho města. A pakli by kdo bez poručenství z toho světa sešel a dětí žádných po sobě nezůstavil, tehdy ten statek jeho po něm zůstalý, mohovitý i nemohovitý, na nejbližšího přítel[e] při- rozeného připadlne [sic], buď ten přítel tu v městě aneb jinde, kterýž by příbuznost svou před purkmistrem a radou toho města lepší ukázal blížnosti, na schválení jejich a na rozsudek, a má v ten statek puštěn býti; však tak a jináč nic, než aby on v tom městě tu toho užíval a tu se přistěhoval a jinam aby ho nepřenesl; než proto ten, kdož by se do takového statku tu přistěhoval, toho práva zbaven býti nemá, kteréhož jiní obyvatelé Bydžovští užívají, vysedíc tu rok. It. jestliže by pak kdo z tohoto světa sešel bez poručenství, a přátel přiro- zených žádných po sobě nezůstavil, tehdy ten statek všecek, kterýž by po něm zůstal, na obec připadnouti má, a my jim v to nemáme šahati ani naši budoucí potomci, páni Bydžovští. It. co se vin dotýče, kteréž v městě přicházejí na pána, ty všecky měšťané na obec berte a na opravování města aby to bylo obracováno, a jinam nikam aby obracováno nebylo; však i tak, jestliže by pán s koho kterou vinu vzíti chtěl, tehdy pán má ji k městu pustiti, a pakli by pán chtěl komu odpustiti, to taky móž učiniti. It. jestliže by pak kdo v takovou vinu upadl, ješto by skrze ni ráčil pán jemu hrdlo vzíti a odjíti, a ten takový by děti měl aneb přátely, toho města trpící, na ty aby ten statek připadl; a pakli by dětí a takových přátel neměl, tehdy ten statek na opravu města aby obrácen byl. It. co se řek dotýče, kterýchž sou Bydžovští od starodávna užívali a platy z nich brali, v ty jim nemáme šahati my ani budoucí potomci naši, páni Bydžovští, než oni aby jich předce užívali beze vší překážky naší i budoucích pánů Bydžovských na budoucí časy. Archiv Český XVII. 31

Strana 242
242. C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina It. což se platův pak dotýče, kterýchž jsou měšťané Bydžovští od starodávna užívali a brali buď z lidí, z lesův i čehokoliv jiného, těch také bez překážky naší i budoucích našich potomkův, pánův Bydžovských, aby k obci předce užívali a je vybírali na budoucí časy. It. co se sirotkův dotýče v městě i na předměstí, těch od nich také neod- jímáme, nežli takto buďte spravováni: ač by který osiřal, těch mají býti poručníci; budou-li malí, tehdy ti poručníci statek těch sirotkův s vědomím ouřadu spisovati mají a prodati, pokudž by se mohly nejvejše zvésti; a když by ti pak sirotci let došli a žádali počtu od poručníkův svých, tehdy poručníci jejich mají jim počet slušný učiniti. Budou-li pak poručníci konšelé, ti ať jim počet činí před staršími; a pakli by poručníci kteří byli sousedé, ti ať sirotkům počet učiní před konšely; a když by měli takoví počtové děláni býti, tehdy to má pánu JMti oznámeno býti, ráčí-li pán koho k tomu počtu poslati, toho vůli má. A když by se počet stal, tehdy to, co poručníci k sobě přijali a jim svěřeno bylo, mají to sirotkům ne pomalu, ale pojednou vydati, však tak, ač by uznali, že by živnosti své tu sirotkové hleděti chtěli, ale jináč nic, a leda by ten sirotek, který let svých došel, ten aby se tu osadil; a jestliže by se jemu tu živnost nelíbila, a on se kde jinde osaditi chtěl, vysedíc tu rok na tom gruntě, to můž učiniti a odtud se hnúti, kdež mu se nejlépe líbí, osadíc ten grunt, na kterýmž jest byl, člověkem pánu i obci hodným, a učiníc to k obci, co učiniti má tím pořádkem toho města, jakož jest o tom napřed napsáno. It. jestliže by pak jaký sirotek nemajíc tu gruntu po svých předešlých [sic], než toliko nějakou sumu peněz, kteráž by jemu po předcích jeho z gruntu placena býti měla, a ten sirotek kde jinde své lepší měl, nežli tu v městě našem Bydžově, ješto by mohlo uznáno býti a pilně vyhledáno skrze purkmistra a konšely, že by jeho lepší bylo: tehdy takovému to nemá býti hájeno, aby on se osadil tu, kdež by své lepší měl, a má propuštěn býti i s tou sumou, kteráž by mu náležela, však tak, dadouc na rathous k obci též půl kopy grošův českých, jakož napřed položeno jest. It. co se robot, jízd i všech pojezd dotýče, ty jim také skládáme, aby nám i našim budoucím potomkům, pánům Bydžovským, tím povinni nebyli na časy bu- doucí, též pro potřebu města aby je pořádně po hřivnách spůsobili vedle uložení. It. co se pak dotýče počtův z důchodův obecních, to míti chceme při obno- vování rady, aby rada radě počet dělala, a k tomu lidi některé z obce aby odeslali, a my taky někoho svého k tomu pošleme, ač nám se kdy bude zdáti, aby při tom počtu byl, aby konšelé obci ani nám v ničemž podezřeni [sic] nebyli. It. také jim tuto milost zvláštnie činíme, co [se] šenků dotýče vinných i jiných, že jim nemáme ani budoucí naši potomci, páni Bydžovští, žádných vín ani jiných pití k šenkování dávati ani jim v tom jaké překážky i budoucích našich potomkův, pánův Bydžovských [sic].

Strana 243
z roku 1517. 243 It. také jim tuto milost činíme, co se kněze dotýče, který nyní v Bydžově jest, aby jim v tom překáženo nebylo, který faře; a při tom aby zachováni byli od mých dědicův i potomkův. A protož my svrchupsaný Vilém z Pernšteina i [s] dědici svými chtíce, aby to všecko, což se v tomto listu píše, pevně držáno bylo na budoucí časy, tímto listem jsme jim toho potvrdili, a slibujem jim svrchupsaným lidem našim sami za se a za budoucí potomky naše, pány Bydžovské, to všecko, co se v tomto listu píše, zdržeti a je při všem zachovati beze všeho porušení. Tomu na svědomí a lepší utvrzení pečeť naši vlastní k tomuto listu rozkázali jsme přivěsiti. Jenž jest psán a dán na Pardubicích ve čtvrtek po svatým Pavlu na víru křesťanskou Obrácení léta Páně 1517. 1027. Zdeněk Trčka z Lípy a na Lichtnburce postupuje list správní od Ladslava z Bozkovic na Třebové, svědčící Mikuláši Trčkovi z Lípy a jemu Zdeňkovi, na vsi Bohuňov, Poříčí a na ves pustou Bradlné Horní a na ves Bradlné Dolní Vilímovi z Pernšteina. Dat. na Pardubicích v neděli před sv. Matějem (22. ún.) 1517. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. fol. 45; měst. Brn. fol. 211-12. Výtah AČ. VI. 547 č. 410. 1028. Smlúva mezi panem Janem z Pernšteina a na Tovačově a knězem Petrem opatem a konventem kláštera Vilímovského o ves pustou Narvice. V Rajhradě 1517, 6. brez. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 126; arch. měst. Brn. ƒ. 202-203. My kněz Petr, z božieho smilování opat i všecek konvent kláštera Vilémov- ského biskupství Pražského řádu svatého Benedicta i s budoucími potomky našimi vyznáváme ... Jakož jmáme ves pustou, kterážto leží pod Pohořelicemi nad Evaní, z kterejžto vsi užitku předkové naši i my také za lúky jměli jsme sedm zlatých, za každý zlatý XXX grošuov, za každý groš VII d. obecně berných počítajíce, s řek, kteréž jsou v kruntu tej pustej vsi, XXXVII f. X g. alb. též na penězích bílých, jakož se nahoře píše; kdež ti platové s vobtížností nám přicházeli a častokrát z řek ty platy pomíjeti jsme musili z příčiny té, že se ty řeky zanáší, aby nám ten plat nešel a tudy na živnosti naší ujmy se nestalo; a jiných užitkuo víc na tej vsi pustej předkové naši i tudíž my také dosáhnúti nemohúce, z dobrým rozmyslem a pro lepší kláštera našeho, aby nám ti užitkové z tej vsi pusté mohli státi a budoucím k živnosti naší trvati, smlúvu dobrovolnú, celú a dokonalú učinili jsme a mocí listu tohoto činíme s urozeným pánem panem Janem z Pernšteina a na Tovačově, hajtmanem markrabství Moravského, s erby a budoucímí potomky JMti o tu ves pustou již psanou, a to takovou: 31*

Strana 244
244 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina Jakož nám vychází užitkuov ročniech s tej vsi XLIIII zlaté a X g. alb., jak se svrchu píše, JMt pán jsouc toho dědičný pán opravný pro lepší naše i tudíž kláštera našeho, zhlédše v tom na nás, netoliko na tento čas o nás obmýšleje, ale i potomky naše budoucí, aby nám ten užitek s té vsi nešel, buďto že by se řeky, vody zanesly, aneb skrze časy nebezpečné, podvolil se jest s erby a budoucími potomky svými za tu ves pustou Narvice nám i budoucím našim potomkuom každý rok LIIII f,, počítajíc za každý zlatý XXX grošuov bílých, za každý g. VII d. alb. obecně berných, vydávati tak a na ten zpuosob, jakž ten list nám od JMti na to udělaný v sobě dále ukazuje a zavírá. A my svrchupsaný kněz Petr opat i s konventem svým poznavše na tom naše dobré, že nám plat větší z milosti své, než jsme toho požívali, vydávati pod- voliti se ráčil; také i to před sebou majíce, že nám stálejší bude, než bychom my ho na té vsi pusté shledávati měli: protož z JMtí, s erby budoucími JMti o tu ves pustou Narvice srovnali jsme a mocí listu tohoto srovnáváme, tak že již psanému panu Janovi z Pernšteina, erbuom i potomkuom JMti tej vsi pusté Narvice postoupili jsme... Protož my svrchupsaný kněz Petr opat s konventem svým, s budoucími potomky našimi slibujeme naší dobrou a čistou křesťanskou vírú ... na prvním sněmě panském aneb konečně na druhém, když dcky zemské v Brně otevříny budou, ve dcky vložiti a vepsati svým nákladem a svú prací ku pravému jmění a držení a dědičnému požívání ... a po dskách vložení plnaa tři léta pořád zběhlá zpravovati a očisťovati a osvobozovati od každého člověka světského i duochovnieho... Při tom slibujem i za sutí, tak aby již psaný pán JMt s erby a budoucími potomky svými při tej vsi pusté Narvicích, jak se svrchu píše, vždy zuostali beze všech zmatkuov i forteluov všelikterakých. Pakli bychom toho všeho, což se svrchu píše, neučinili a nesplnili ... Tomu na zdržení a pevnost my kněz Petr opat již psaného kláštera Vilémovského pečet naši opatskou a my konvent svou k tomuto listu s naším jistým vědomím přivěsili jsme; a pro širší vědomost připrosili jsme urozených pánuov, pana Jana z Lippého na Krumlově, najvyžšího maršálka království Českého, a pana Heralta Kunu z Kunštatu a z Bolehradic, a urozených vládyk pana Markvarta Valeckého z Mírova a na Miroslavi a pana Jiříka Herynka z Sloupna a na Kobyl- nicích, že jsou pečeti své vedle našich na svědomí přivěsili k tomuto listu, sobě a erbuom svým bez škody. Jenž jest dán a psán v Rajhradě v pátek po sv. Kunhutě léta oc XVII°. Výtah AČ. VI. 547 č. 411.

Strana 245
z roku 1517. 245 1029. Potvrzení od knížete Karla Minstrberského a pánů z Kunštátu na smlúvu, kteráž se stala mezi panem Vilémem z Pernšteina a Pavlem Magrlí převorem s jeho konventem kláštera sv. Mi- chalského v Brně o ves pustou Němčičky. V Olomouci 1517, 12. břez. — Cod. Pernst. arch. m. Brna f. 248b. My Karel z boží milosti kníže Minstrberské, v Slezi Olešnické a hrabí Gladské, pán z Kunštátu a z Poděbrad, Jan Zajímač z Kunštátu na klášteře svatého Prokopa, Heralt Kuna z Kunštátu a z Bolehradic, Jan Kuna z Kunštátu na Rožnově, Hynek Boček z Kunštátu a s Polné, Smil Kuna z Kunštátu, Zigmund Kuna z Kunštátu, Vilém Kuna z Kunštátu a na Lukově, Jan Zajímač z Kunštátu na Tavikovicích, Jiřík Zajímač z Kunštátu na Jevišovicích, na místě bratří svajch mladších oznamujem tímto listem přede všemi, ktož jej uzří anebo čtúci slyšeti budou: Jakož jest se smlúva stala*) mezi urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině z strany jedné, a mezi velebným knězem Pavlem Magerlí převorem i vším konventem kláštera Svatomichalského v Brně zákona praedikatorského z strany druhé, o ves pustú Němčičky, kteráž leží pod Pohořelicemi, že jest ji svrchupsaný pan Vilém z Pernšteina oc koupil od svrchupsaných kněží; protož my svrchupsaní jakožto fundátoři toho kláštera svrchujmenovaného sami od sebe i od erbův i budoucích potomků svajch k tomu trhu vůli dáváme, a slibujem sami za sebe i za budoucí erby a potomky naše, že svrchupsanému panu Vilémovi ani erbóm jeho v tom trhu se od nás ani od erbův a potomkuo našich ani od žádného právem naším překážka žádná činiti nemá. Tomu na svědomí své sme pečeti k tomuto listu přivěsiti roz- kázali. Jenž jest dán a psán v Olomúci po svatém Rehoři léta Páně tisícého pětistého sedmnástého počítajíce. *) Dne 11. března 1517 stala se smlouva mezi Janem z Pernšteina a knězem Pavlem Magerlí, pře- vorem u sv. Michala v Brně, o ves pustou Němčičky pod Pohořelicemi, kteráž prodána byla Janovi z Pernšt. za 100 kop gr. bíl. Dne 26. září 1517 dali kněz Pavel Magerle převor, Linhart podpřevoří, Tomáš, Bartoloměj, Martin bratří i všecek konvent kláštera sv. Michala v Brně zákona bratří kazatelův biskupství Olo- mouckého s povolením bratra Baltazara Menal řečeného, převora a provinciála České a Moravské země zákona nadepsaného, správní list Vilémovi z Pernšteina za 110 kop gr. č. na zboží ve vsi pusté Němčičkách. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. fol. 127 b; měst. Brn. fol. 203-4. Vepsáno do DZ. Br- něnských 7. března 1519. Výtah AČ. VI. 547 č. 413. 1030. Král Ludvík potvrzuje smlouvu, kteráž stala se mezi Janem z Pernšteina a knězem Janem, proboštem kláštera Kounického, o ves pustou Němčičky, za kterouž dal pán z Pern- šteina 3 drajlinky vína a 4 vědra klášteru Třebíčskému. Dat. na Budíně ve čtvrtek po Zvě- stování panny Marie (26. března) 1517. Cod. Pernst. města Brn. fol. 206.

Strana 246
246 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 1031. Král Ludvík svoluje ku přímluvě Vojtěcha z Pernšteina, aby týdenní trh v městě Landškrouně ze dne sobotního přeložen byl na outerý, jakž původně již býval držán. Dat. na Budíně v neděli postní Judica [29. března] 1517. Vid. priv. v arch. zemsk. král. Česk. 1032. Apolona ze Ctěnic dává synům svým pánům z Lomnice všecko právo na půl vsi Mezihoří. Na Meziříčí 1517, 24. července. — Cod. Pernst. arch. města Brna f. 295b. Já Apolona ze Ctěnic oc, jakož mám list na pergameně s visutú pečetí od najjasnějšího kniežete a pána Vladislava Uherského a Českého oc krále a margkrabí Moravského slavné paměti, jímž mi JKMt půl vsi Mezihory se vším příslušenstvím z milosti své dáti ráčil, v kterémžto listu i dobrá vuole postavena jest, kdož by ten list měl s mou dobrú a svobodnú vuolí, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí v tom listu psaných, jakož pak ten list to v sobě šíře a světleji ukazuje a zavírá. A protož já svrchupsaná Apolona dala sem a mocí tohoto listu dávám sama od sebe i od erbuov svých na ten svrchujmenovaný list i na to všecko právo v něm psané a položené svú plnú a svobodnú vuoli urozeným pánuom, panu Jindřichovi, panu Václavovi, panu Vilémovi, panu Janovi, panu Vladislavovi a panu Zdenkovi, bratřím vlastním z Lomnice a na Meziříčie, synuom mým milým, i jejich dědicuom a potomkuom, tak aby oni svrchupsaní páni synové moji k těm ke všem věcem v tom listu nahoře dotčeným měli túž moc a též plné právo jako já svrchupsaná Apolona měla sem. Tomu na svědomí a pro lepšie jistotu svú vlastní pečeť k tomuto listu přivěsiti kázala sem; a pro lepší svědomí připrosila sem urozených pánuov pana Václava z Lomnice a na Náměšti, pana Smila z Doubravice a na Osově, a urozených vládyk pana Hrona Bluda z Kralic, pana Nikle Pretvice z Hercogswaldu, pana Zikmunda z Chlevského a pana Bohuslava Oslavického z Jemničky, že jsú své pečeti podle mej k tomuto listu na svědomí přivěsili, sobě a erbuom svým bez škody. Jenž jest psán a dán na Meziřiečie ten pátek před svatým Jakubem apoštolem Božiem, léta od narozenie syna Božieho tisícého pětistého sedmnástého. 1033. Vilím z Pernšteina dává dceři své paní Bohunce list, kterýmž nad první poručenství o statku svém nařizuje, aby jí dáno bylo stříbrné náčiní. Na Pardubicích 1517, 28. září. — Orig. v státním arch. ve Vídni. Vilém z Pernšteina a na Helfnšteině oznamuji... jakož jmám dva listy mocná od najjasnějšieho knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého oc krále a margkrabie Moravského oc dobré paměti, kterýž jeden leží v Praze na rathouzi

Strana 247
z roku 1517. 247 a druhý v Brně též na rathouzi v táž slova napsaný, v kterýchžto listech to se znamenitě vymieňuje, abych statek svuoj všecek mohovitý i nemohovitý, kteréhož mi pán Buoh z milosti své ráčil puojčiti, buď za zdravého života, nebo na smrtedlné posteli mohl poručiti, dáti, odkázati a s ním učiniti tak, jakž by mi se najlépe zdálo a komuž by mi se zdálo: kdež na též listy mocné buď na oba neb na jeden zřízení a poručenství o statku svém jsem učinil, kteréž jedno v Praze na rathouzi a druhé v Brně na rathouzi leží, a jsou v jedna slova napsána. V kterýchžto jsem sobě to vymínil, zdálo-li by mi se v kterém co opraviti aneb více které zřízení a poručenství přičiniti oc na též listy mocné, že to mohu svobodně učiniti, a to že jmá tak pevné a mocné býti, jako které prvnější. Protož o stříbřiech, kteréž jmám, toto rozkazuji nad první zřízení a po- ručenství tímto listem, aby z nich bylo dáno paní Bohunce z Pernšteina dceři mej milej, toto: It. čtyři koflíky pozlatité, kteříž jsou jednostajní jeden jako druhý, kteréž jsem sobě nedávno zjednal; it. čtyři koflíky šachované pozlátkou, také jsou jednostajní, a pátý větší než ti, také šachovaný pozlátkou. It. deset misek stříbrných, těch menšiech, a dvě misky šálešné malé, také stříbrné, a všecky jsou s mými erby it. medenici a nálevku menší, vše stříbrné, kteréž jsem k těm mísám vnově udělal; it. dvanádcte lžic stříbrných, také k těm misám udělaných; it. šestnáste taléřuo stříbrných také k těm misám udělaných; it. solničku šachovanú, kteráž se rozjímá, také jest k těm misám udělána; it. dvě konve stříbrné s pozlatitými obrúčkami, kteréž jsem koupil od pana komorníka nebožtíka. To paní Bohunce z Pernšteina dceři své dávám a poroučiem, aby jí bylo dáno po mej smrti beze všech zmatkuov. A pokudž sem ji dále opatřil, co jí jmá dáno a učiněno býti z statku mého po mej smrti, ač déle jí pán Buoh dá živu býti nežli mně, to se najde v kšaftiech, kterýž jeden leží v Praze na rathouzi a druhý v Brně na rathouzi, kdež jest ta věc dostatečně vedle mého zdání opatřena; a pokudž mi pán Buoh rozumu ráčil popříti, to i jiné jsem zřídil, kdež jinej víry nemám v pánu Bohu, než že se podle toho každému tak dosti stane, jakož mé zřízení jest zřízeno a napsáno. A tento list jsem já dal paní Bohunce z Pernšteina dceři své v její moc v živnosti svej. Tomu všemu na svědomí, což se v tomto listu píše, já svrchupsaný Vilém z Pernšteina svú vlastní pečeť k tomu listu rozkázal jsem přivěsiti: a pro širší vědomosť připrosil jsem urozených pánuo, pana Vojtěcha z Pernšteina a na Hluboké, najvyššího hofmistra království Českého, syna svého, pana Jindřicha Šťastného z Waldšteina a na Rychmburce, a urozených vládyk pana Jana z Kunšieho a na Zaječiciech, pana Petra Příbka z Otoslavic a na Březoviciech, pana Václava Opršala z [Žjher a na Čijeviciech, pana Bohuslava Běškovce z Běškovic, že jsou pečeti své podle mej k tomuto listu dali přivěsiti, sobě a svým dědicuom bez škody. Dán na

Strana 248
248 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Pardubiciech v pondělí den sv. Václava, leta od narození syna božieho tisícieho pětistého sedmnástého počítajíce. Perg., přivěšeny 3 červené a 4 modré pečeti. 1034. Mikuláš Zub z Lantšteina postupuje list hlavní na půl šesta sta kop gr. č., kteréžto summy jistec byl Zdeněk Lev z Rožmitálu a rukojmě zaň Petr z Rožmberka, Vilém z Pern- šteina a na Helfenšteině, a jiní pánové, Zikmundovi Vyšehněvskému z Solče a Zdeslavovi i Je- třichovi bratřím Tluksům z Vrabí stejným dílem. Datum 1517 ten úterý po sv. Vavřinci mu- čedlníku Božím (11. srpna). Orig. perg. v arch. místodrž. v Praze č. 646. 1035. Bohuněk Křičovský z Radče prodal dědictví své po někdy Ctiborovi otci svém: vesku Chudonice celou a dvory kmecí s pl., v Sloupně ves a dvory kmecí s pl. což tam měl, louku Bahno a loučku u Chudenic i s kusem lesu pod Královstvím Vilémovi z Pernšteina za 741 l gr. pr. č. s jistou výjimkou úlevy na platu kurním a na robotě lidem Chudenským a Slou- penským. Stalo se 1. 1517 v pátek den sv. Diviše [9. října]. DZ. kv. č. VI. fol. C 16. Téhož r. v pátek po sv. Kateřině [27. list.] doprodal týž Bohuněk z Radče panu Vi- lémovi z Pernšteina na Helfenšteině ostatek dědictví svého, totižto luk dvanáctero jitr pod lesem, kterýž slove Královský, za 861/2 ſP gr. č. DZ. kvat. č. VI. fol. C 6. 1036. Dva zápisy učiněné do desk na soudu zemském, držaném v Brně dne 16. října 1517. DBrn. kv. č. 15 f. 5 b. a) Stanislav z boží milosti biskup Olomúcký, s vuolí a radú kapitoly kostela sv. Petra v Brně Vilémovi z Pernšteina, erbóm a dědicóm jeho své vlastní zbožie a kostela sv. Petra v Brně dědicství, ves pustú Borovsko, totižto osmnáste lánuov a šest podsedkuov ... ve dcky zemské vkládáme a vpisujeme ku pravému jmění, držení a k dědičnému užívání. b) Vilém z Pernšteina Stanislavovi z boží milosti biskupu Olomúckému a kostelu sv. Petra v Brně osmnáste kop groší českých platu na městečku svém dědičném Blučině s jeho se vším příslušenstvím ve dcky zemské vkládám a vpisuji ku pravému jich jmění, držení a dědičnému užívání. 1037. 1517, 24. října. Zpráva o původci smlouvy Svatováclavské: Staří letopisové čeští píší na str. 411: „A té smlouvy [Svatováclavské] byl největší původce pan Vilém starý z Pern- šteina, kterýž několik let o to usiloval a mnoho pracoval, aby se sami Čechové smluvili, bez cizích národův, kteříž povah Čechův svědomi nejsou.“ Srv. Palackého Děj. V. b. 330; Tomkův Děj. Pr. X. 439.

Strana 249
z roku 1517. 249 1038. Smlúva mezi panem Janem z Pernšteina oc a knězem Jakubem kanovníkem Brněnským o ves Borovsko s jejím příslušenstvím. 1517, 26. října. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 124; arch. měst. Brn. f. 200-201. Léta Páně M°VCXVII počítajíce v pondělí po hodu svatých jedenáste tisíc panen stala se jest smlúva dobrovolná, celá a dokonalá mezi urozeným pánem panem Janem z Pernšteina a na Tovačově, hajtmanem markrabství Moravského, na místě urozeného pána pana Viléma z Pernšteina a na Helfenšteině s strany jedné, a ve- lebným knězem Jakubem z Modřic, kanovníkem kostela sv. Petra v Brně, s povolením vší kapitoly téhož kostela v Brně s strany druhé, a to taková, že jaa kněz Jakub svrchupsaný s povolením kapitoly svrchupsané a s potvrzením duostojného u Boze otce a pána pana Stanislava biskupa Olomúckého jakožto pána dědičného tej prebendy. směnil sem ves pustou Borovsko s jejím se vším a všeliakým příslušenstvím, kterýmiž se kolivěk jmény jmenovati muože, což k tej vsi od starodávna příslušelo a přísluší, a jakož v svých mezech a hranicích zamezeno jest a záleží, nic sobě tu nepozuostavujíc ani budoucím potomkuom svým, držiteluom tej prebendy, a to urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a erbuom a dědicóm a potomkuom jeho. Kdež já svrchupsaný Jan z Pernšteina oc na místě nahořepsaného pana Viléma z Pernšteina oc za tu svrchupsanú ves Borovsko nahořepsanému knězi Jakubovi a budoucím potomkuom jeho, kanovníkuom nahořepsaného kostela, držiteluom tej prebendy, ukázal sem na zboží svém dědičném, totižto na panství Židlochovském platu čistého XVIII I grošuov českých širokých aneb za tolikéž peněz bílých, za kopu šedesáte grošno a za groš sedm peněz bílých počítajíce, kterýžto plat jaa svrchupsaný Jan z Pernšteina aneb budoucí potomci moji sami k svým rukám vy- bírati jmáme, a svou prací a nákladem svrchupsanému knězi Jakubovi aneb budoucím jeho držiteluom tej prebendy do města Brna, tu kdež obydlé jmaa aneb jmíti budou, dodávati jej jmáme bez zmatkuo všeliakých, a to rozdílně, na s. Jiří IX kop grošuov svrchu psaných a na sv. Václav hned potom příští druhých VIIII I grošuov nahoře- psaných, a tak na každý rok na časy budoucí ten plat svrchupsaný jim platiti jmáme, jakž se svrchu píše, beze všeho umenšení. It. což se užitkuo a požitkuo k té svrchupsané vsi, kteříž nyní od sv. Václava k sv. Jiří jdou, dotýče, ty jaa svrchupsaný kněz Jakub bez všeliké překážky pana Jana z Pernšteina oc vzíti a vyzdvihnúti jmám. Též zase jaa svrchupsaný Jan z Pernšteina na místě pana Viléma Pernšteina oc nejsem a nebudu povinen prvé platu svchupsaného knězi Jakubovi vydávati, než tepru při sv. Jiří najprv po datum smlúvy této příštím. Kdež my svrchupsané strany slíbily jsme sobě obapolně smlúvu tuto věrně, právě a křesťansky ve všem splniti a zdržeti bez umenšení všelikterakého. Protož jaa Archiv Český XVII. 32

Strana 250
250 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina nahoře psaný Jan z Pernšteina oc na místě pana Viléma z Pernšteina svou sem vlastní pečet k této smlúvě přivěsiti rozkázal; a jaa svrchupsaný kněz Jakub oc prosil jsem kapitoly kostela nahoře jmenovaného, že sou svú kapitolní pečet k této smlúvě na místě mém přivěsili; a pro lepší širší toho vědomost připrosili jsme urozených pánuov, pana Ladslava z Bozkovic a na Třebové, najvyššího komorníka margrabství Moravského, pana Heralta Kunu z Kunštátu a z Bolehradec, a urozených vládyk pana Albrechta z Baště, pana Adama z Backovic a na Polici, pana Viléma Prusinovského z Vickova, pana Jana Kobíka z Opatova, že jsou své pečeti též k této smlúvě přivěsili, jim a jich erbuom bez škody. Výtah AČ. VI. 547 č. 412. 1039. Smlúva mezi panem Janem z Pernšteina a Jiříkem Herynkem z Sloupna o vodu vedení na rybníky. 1517, 27. října. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. ƒ. 125 b; arch. mus. Brn. f. 201-202. Léta Páně XVII° počítajíce v outerý před svatým Šimonišem a Judou v Brně stala se jest smlúva dobrovolná, celá a dokonalá mezi námi Janem z Pernšteina oc s strany jedné a Jiříkem Herynkem z Sloupna s strany druhé, a to taková: Jakož nahoře psaný pan Jan z Pernšteina vodu, kteráž jde od mej vsi Kobylníky, což jí zbajvá mimo potřebu mou aneb rybníkuo mých, též co by jí zbylo mimo potřebu mlýnů, kteříž na té vodě jsou u Sokolníka pod ním dole, vésti chce na rybníky své; k tomu sem jaa nahořepsaný Jiřík svolil a dopustil tak a tu svobodu, aby jilž psaný pán JMt tu vodu mohl vzíti volně a svobodně hned z kruntuov mých, počnúc od toho místa, kde břeh jest, že se na louku vylívaly ty vody v povodně, že těch struh a potokuov do toho miesta bude moci pošířiti a hrásku udělati, pokudž potřeba káže, tak aby se ta voda s toho potoku a z strúhy na louky nevylívala a předse tou struhou šla. A jestliže by se kdy přihodilo na tom mém kruntě, že by se ty struhy zanášely a voda skrze to svobodně jíti nemohla, aneb že by se s toho toku vytrhla a jinudy jíti chtěla, to také již psaný pan Jan JMt neb budoucí potomci JMti mají a budou moci svobodně zase opraviti a napraviti tu hrázku, neb což by potřebí bylo, kruntem mým, tak aby ta voda předse svobodně jíti mohla bez překážek, a to tolikrát, kolikrát by toho potřeba ukazovala. Také jaa nahoře psaný Jiřík, když bych rybník svuoj najdolnější spouštěl, tehdy tu vodu též do tej strúhy aneb potoku spustiti jmám; než když by se již voda s vodú srovnala, že by pro vodu dolní, kteráž v strouze jest, z rybníka voda jíti nemohla, tehdy pod tou struhou, [v) kterúž trúba vložena jest, tou trubou tu vodu z rybníka svého jmám a budu moci volně a svobodně spustiti, vyvésti bez překážky. A jestliže by kdy trouba sešla, tehdy zase jmám a budu moci na tom místě jinud takovou trúbu tímž zpuosobem,

Strana 251
z roku 1517 a 1518. 251 jakž tato jest, udělati a vložiti, a to tolikrát, kolikrát toho potřeba přijde. Než jiným časem, kromě tej potřeby, rybníka, aby se nezbahňoval, tudy ani jinudy s tej strúhy aneb s toho toku vypúščeti nemám. A protož jaa nahořepsaný Jan z Pernšteina maje to povolení od již psaného pana Jiříka a tu svobodu, tak jakž se svrchu píše, že zase podvolil sem se a pod- voluji, že jemu jmám puojčiti na s. Jiří po datum smlúvy této najprv příštího dvou set zlatých uherských, na zlatě i na váze spravedlivých, a k tomu I° ſ. grošuov českých při tom čase, a XXV I. g. českých konečně od datum smlúvy této ve dvou nedělích; a tu sumu již svrchupsaný Jiřík jmá u sebe jmíti a ji u sebe držeti na takový zpuosob, že od s. Jiří, když se jemu ta suma, jakož se svrchu píše, puojčí, ve dvou letech hned od toho času a dne pořad zběhlých zase jmaa dáti a v mú moc položiti jedno sto zlatých, buď na zlatě neb na groších, tak jakž se jemu puojčí, a potom vždy rok po roku na každý s. Jiří po stu zlatých klásti a plniti jmaa. A když by již přišlo, že by jednom Ij zlatých zuostal k poslednímu s. Jiří v těch časích a rocech přišlému, buďto na zlatě neb na kroších, tehdá těch Ij“ zlatých pojednú dáti a vyplniti jmaa. A při každém kladení kvitancí se jemu dáti jmaa, co položí. A má na to list hlavní udělati s rukojmiemi obyčejný podle přípisu, kterýž mu vydán bude, aby ten list hned ten čas položen byl, když sumu svrchupsanú bráti bude. Také jestliže by ho kdy kdokolivěk neb budoucí potomky jeho o tu vodu nařekl buď právem neb jakžkolivěk, v tom jaa aneb potomci moji jmáme a slibujem jeho i potomky jeho zastoupiti a s toho právi býti, že on skrze to aneb potomci jeho nemají žádné škody jmíti. A to všecko, což se svrchu píše, jmáme a slibujem sobě obapolně věrně a právě křesťansky ve všem splniti a zdržeti bez umenšení. A toho všeho na po- tvrzení my nahořepsaní Jan z Pernšteina a Jiřík Herynk z Sloupna pečeti své vlastní přivěsili jsme k této smlúvě; a pro širší toho vědomost připrosili jsme urozených pánuov, pana Ladslava z Bozkovic na Třebové, najvyžšího komorníka markrabství Moravského, a pana Voka z Sovince a na Pňovicích, a urozených vládyk pana Adama Polického z Backovic, pana Viléma Prusinovského z Vickova a pana Jana Kobíka z Opatova, že jsou též pečeti své k této smlúvě přivěsili, však jim a jich erbuom bez škody. Výtah AČ. VI. 547 č. 414. 1040. Jan Šust z Chodče prodává dědictví své v Bělé, dvůr poplužní s popl., dvory kmecí s pl., s podacím kostelním i se vším panstvím, jakž jemu dsky od Mikoláše Rohovlada z Bělé svědčí, Vilémovi z Pernšteina oc za 400 � gr. pr. č. Stalo se léta B. 1518 v pondělí den sv. Longina [15. března]. DZ. kv. č. VI. fol. C 17. 32*

Strana 252
252 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 1041. Vojtěch z Pernšteina zůstavuje Lantškrounské při osmi kopách polouletního platu šosovního. Na Lantškrouně 1518, 28. dubna. — List odlípnutý z desk v arch. zemsk. král. Česk. [Vojtěch z Pernštaina a na Hluboké, najvyšší hofmistr království Českého, známo] či ní]m [tímto] listem přede [vlšemi, kdež čten nebo čtúci slyšán budje, že jakož sú obyvatelé města Lanškrona [a předměstí od starodávna] předlkóm a drži- telóm téhož Lantškrona platili šosu z téhož] města a předměstí při každém polouletí [osm kop] grošův českých platu; kdež pak [v] těch časích drahně jest [v městě i v předměstí domův znova přistavených přibylo i s[ummy] peněžité platu šosu z těch domův k těm osm kopám [grošjím českým přišlo, kterýžto plat šosu přibylý mně i budúcím potomkóm mým spravedlivě příleží: i já nahoře psanaj Vojtěch z Pern- štaina a na Hluboké, najvyšší hofmistr království Českého, jsa ustavičnú žádostí a prosbú žádán od měšťanův Lantškron]ských, lidí poddaných svých, abych jich při platu toho šosu, [totiž při] osmi kopách groších českých, kteréž sou od starodávna [předkóm] a držitelóm téhož Lanškrona i mně platili a platí, při každém pojlouletí zůstavil: i kdež já pak Vojtěch z Pernštaina a na Hluboké, najvyšší hofmistr krá- lovství Českého, jsa nakloněn milostí [k jijch ustavičné žádosti, a prosby nemoha voslyšeti jakožto lidí svých poddaných, tu jim milost činím a pouštím, aby šosu z měsíta i z přjedměstí víc povinni dávati nebyli, než osm kop grošův [český]ch každého platu polouletního, jakož nyní dávají, a vajše [aby pojtahováni nebyli nyní ani budoucí časy, než tu sumu vždycky [po]vinni dávati budou mně i potomkóm mým těch osm kop grošův českých. Toho na potvrzení a pro lepší jistotu pečeť [svlú vlastní a přirozenou dal sem přitisknouti k tomuto listu. [Jenž] jest dán a psán na Lanškroně léta od narození syna [Boží]ho tisícího pětistého osmnáctého, tu středu před svatým Filipem a Jakubem. 1042. Vojtěch z Pernšteina a na Hluboké lidem poddaným ze vsí Lukové a Damníkova roboty ke dvoru Lantškrounskému činěné převádí na peníze, kromě sečení a klizení dvou luk. Na Lantškrouně 1518, 19. května. — Orig. na perg. arch. m. Lanškrouna. Jaa Vojtěch z Pernšteina a na Hlubokee, najvyšší hofmistr království Čes- kého oc: jakož sú lidee poddaní moji ze vsi Lukovee a ze vsi Damíkova od staro- dávna předkóm a držitelóm panstvie Lantškrúnského i mně takee roboty činili vornee, žennee, s pole vezení, hnoje vození i jinee všecky roboty, kteréž k forberku příslušejí ke dvoru Lantškrúnskému; i pak tíž lidee Lukovští a Damíkovští, poddaní moji, žadali sú mne, abych jiem ty roboty nahořepsanee svedl na peníze, aby za ně mně i budoucím mým za ty roboty při každých vánocech platili puol sedmy kopy

Strana 253
z roku 1518. 253 dvaceti a čtyři groše českých, a to jednou v rok. Než což se dotýče luk na Grot- fauli jednee, kteráž slove Lukovská, a druhá Damíkovskaa, kteréž sou tíž lidee Lu- kovští a Damíkovští od staradávna klidili předkóm a držitelóm panstvie Lantškrún- ského i mně takee, sečením sena i votavy, hrabáním i svezením ke dvoru Lantškrún- skému, že se při těch lukách tak zachovati mají beze všeho odporu, tak jakž sú se od staradávna předkóm a držitelóm panstvie Lantškrúnskeeho i mně takee zacho- vávali. Kdež jaa pak svrchupsaný Vojtěch z Pernšteina a na Hlubokee, najvyšší hof- mistr království Českého, na žádost lidí Lukovských a Damíkovských, poddaných svých, to sem učinil, a ty roboty nahoře psanee jim na peníze převedl, aby mně i budoucím mým vždycky při každých vánocech jednou v rok platili puol sedmy kopy dvaceti čtyři groše českých, a na budoucí časy to platiti mají. A toho pro lepší jistotu k tomuto listu a ku potvrzení svou vlastní a přirozenou pečeť rozkázal sem přivě- siti. Dán na Lantškrouně v středu před slavným hodem Ducha Svatého léta Božieho Pečet schází. tisícieho pětistého osmnáctého. 1043. Jan Litoborský z Chlumu na Milčevsi, „hajtman podle jiných v království Českém“, prodává Vilémovi z Pernšteina oc za 2100 gr. č. dědictví své Sekeřice tvrz pustou, dvůr poplužní s popl., ves celou tudíž a dvory kmecí s pl., Sekerky Malé ves celou a dvory km. s pl., Kozojedky dv. km. s pl. což tu má, jakž jemu dsky od Purkarta Korduli z Sloupna, od Jana Krupého z Probluze, od Jana Karlíka z Nežetic a od Bohunka Křičovského z Radče svědčí. Stalo se 1. b. 1518 v středu po sv. Vítě [16. června]. DZ. kv. č. VI. fol. C 17. 1044. Vilím z Pernšteina potvrzuje městu Lipníku stará práva a udílí některé nové svobody. Na Hranicích 1518, 24. června. — Orig. v kníž. arch. Hatzfeldtském v Lipníku. My Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc, pán a pravý dědic panství Helfenšteinského, i s svými erby a budoucími potomky pány Helfenšteinskými oznamujem tímto listem přede všemi, kdož jej uzdří aneb čtouc slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás moudří a opatrní purkmistr a rada i všecka obec města Lipníka, věrní naši milí, žádajíce nás, abychom jim tu milost učinili a práv a svobod jejich jim potvrdili, kterýmiž by se říditi a spravovati jměli, a zvláště při odúmrtech a kšaftích; a také jsme i svobody jejich, kteréž jsou jim předkové naši prvnější páni Helfenšteinští nadali, viděli, kteréžto svobody v svých artikulích a sloviech světle se vypisují a zavírají. Kdež my vzhlédše na jejich potřebné prosby a žádosti, a milostí naší zvláštní jsouc k nim nakloněni, tu milost jsme jim učinili a listuov, práv i svobod od předkuov našich pánuov Helfenšteinských jim nadaných jsme potvrdili a tímto listem potvrzujem. Toliko tyto artikule vymieňujíc, kteříž se dole slovo od

Strana 254
254 C. XXII. Listinář pana Viléma z Perušteina slova vypisují, a což by kolivěk v těch listech a nadáních předkuov našich na odpor těmto artikuluom dolepsaným bylo, to všecko mocí listu tohoto kazíme a umrtvujem. A to z příčin těchto zdálo se nám za potřebné zvláštním listem tyto artikule zapsati a upevniti, tak aby se jimi nyní i na budoucí časy spravovali a podle nich zachovali, že jsme poznali poddaných svých v spravedlnostech jejich znamenité utiskování a nákladuo na soudy činění, a z tej příčiny i o statky jedněch od druhých při- pravování; i nemohouce se tomu dívati a toho déle snášeti, to jsme přetrhli, abychom tudy poddané své před takovými útisky opatřiti mohli, a oni také k svým spravedl- nostem tak chudí jako bohatí aby snadněji doma přicházeti mohli, takto jsme učinili a to činiti chceme, aby se při tom zachovávali nyní i na budoucí časy: It. najprvé aby mohl každý z obyvateluov Lipenských v městě i na před- městiech o svém statku zříditi za zdravého života aneb na smrtedlné posteli a po- ručiti, komuž by se jemu zdálo a líbilo, přivolajíc k sobě dva purkmistry a z konšeluov dva; a pakli by oba purkmistři býti nemohli, ale jeden vždy aby přišel se třmi konšely, a to poručenství aby se před nimi stalo. A takové poručenství chceme, aby přede všemi právy stálé bylo podle obdarování našeho. It. jestliže by pak koho z obyvateluo města Lipníka i z předměstí Lipenských pán Buoh smrti neuchoval a že by bez dědicuov s tohoto světa sšel, a poručenství a zřízení by o svém statku neučinil, tak jakož se svrchu píše, tehdy takový statek jmá spadnúti na přátely vlastní toho umrlého, tojiž na bratry a na sestry. A pakli by těch nebylo, tehdy na jejich děti, kteříž by byli od nich řádně pošlí, ten statek spadnúti jmá. It. jestliže by pak takových přátel nebylo, totiž bratruo, sestr aneb dětí od nich řádně pošlých, tehdy rada, kteráž na ten čas v Lipníku bude, ten statek opatřiti mají, a polovici toho statku na kostely, na špitále a na záduší s radou naší aneb budoucích potomkuov našich pánuov Helfenšteinských a Lipenských obrátiti mají, a druhou polovici mezi přátely najbližší rozděliti také s radou naší mají, kdež by se jim zdálo. A pakli by se i takových přátel žádných nenašlo, tehdy i ta druhá polovice při obci Lipenské chceme aby zuostala. It. dále jsou nás prosili obyvatelé svrchupsaní města Lipníka, abychom jim svolení jejich potvrdili v tom, když by některý z nich syna ženil aneb dceru vdávali aby se mezi nimi smlúvy svadebnie dokonale dály. A my znajíc jich potřebné žádosti a k jich prosbám jsouc nakloněni, tak jsme učinili a jim toho potvrdili jako pán jejich dědičný, a tímto listem potvrzujem a tak jmíti chceme, aby každý z obyvateluo svrchupsaných nynější i budoucí při tom se zachovali pro uvarování budoucích nesnází a souduov, a takové smlúvy konečné aby dělali a na žádných omylích jich nenechávali, skrze kteréž omyly potomní zmatkové mohli by přijíti, než což se tu smluví, to aby stálé bylo. A nad ty smlúvy žádný na ten statek aby se více táhnúti nemohl před

Strana 255
z roku 1518. 255 syny a dcerami vlastními řádně pošlými. Než jestliže by dcera vdaná prve umřela, než muž její, a děti by po ní zuostaly, ty předse po mateři své nápad jmíti mají k statku otce jejieho aneb mateře její podle blížnosti, tak jakož se nahoře píše. Než jestliže by takové děti zemřely let svých nedojdouc, tehdy ten statek aby zase při moci otce mateře jich zuostal. A též děti zuostalé po synu aby právo jměly tím vším obyčejem a právem, jakož se v tomto artikuli nahoře píše. Jestliže by pak přišly jaké ruoznice o takové statky mezi přátely po pří- buznosti aneb mezi jinými lidmi, kteříž by podle poručenství jaké právo k tomu statku jmíti chtěli, aby takové ruoznice staršími Lipenskými nynějšími neb budoucími doma mezi stranami rozeznávány byly na jejich přísahy podle tohoto listu spra- vedlivě. A jestliže by pak v to sami trefiti nemohli, tehdy se mají k nám o to neb k potomkuom našim budoucím pánuom Helfenšteinským utéci, a s námi se o to poradíc, konec spravedlivý tomu učiniti; a jinam nechcme, aby o to ortelováno bylo. It. toto zvláště vymieňujem, což se jiných souduov dotýče, kteříž o jiné věci případité přicházejí, o ty také aby starší a rada města našeho Lipníka mezi stranami na své přísahy rozeznávání spravedlivá činili. A jestliže by pak která strana proti tomuto rozsudku býti chtěla, tehdy k nám aneb k budoucím potomkuom našim jmá se o to utéci, a my aneb budoucí naši potomci páni Helfenšteinští budem jim moci soud osaditi aneb je ku právu pustiti tu, kdež od starodávna o jiné věci naučení berou. It. také jsou nás pokorně žádali obyvatelé města našeho Lipníka svrchupsaného, abychom s nimi tu milost učinili, což se vdov a sirotkuov dotýče, abychom jich žádnú mocí bez vuole jejich a přátel jejich za žádného nevydávali ani úředníci naši. Kdež my vzhlédše na jejich slušné žádosti a prosby, tu milost jsme jim učinili, a tímto listem činíme a slibujem sami za se i za budoucí potomky své pány Helfen- šteinské a Lipenské jim to zdržeti beze všeho přerušenie. It. také jsou nás zvláště prosili, abychom jim toho potvrdili, jestliže by se kdy přihodilo, že by se čí dcera bez vuole otce svého a mateře své za muže vdala, aby dielu svého, kterýž by se jí od nich dostati jměl, zbavena byla. I poznavše pilnou a užitečnou jim věc býti, tak jsme učinili a tímto listem jim toho potvrzujem a tak jmíti chceme: jestliže by se která toho dopustila, aby taková každá dielu svého, kterýž by se jí od otce aneb od mateře dostati jměl, zbavena byla, leč by jí co otec aneb máti z své dobré vuole dáti chtěli, to aby při jich vuoli zuostalo. It. také jsme jim zvláště tuto milost učinili, což se platu toho dotýče, kterýž jsou předkuom našim pánuom Helfenšteinským i nám také spravovali za odúmrt podle listu, kterýž na to od týchž předkuov našich mají, každý rok šedesáte hřiven grošuo, tak jakž v tom listu šíře sě vypisuje: že jsme s nimi to srovnání učinili o ten plat, aby nám vydávali každý rok toho platu šedesáte kop gr. č., rozdílně,

Strana 256
256 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina při sv. Václavě třidceti kop gr. č. a na míšensko učiní šedesáte kop, a při sv. Jiří tolikéž třidceti kop gr. č. a na míšensko též učiní šedesáte kop; a tak aby při tom zuostaveni byli od nás i od budoucích potomkuov našich pánuov Helfenšteinských a Lipenských. Než což se platuov jiných dotýče, kteříž se nám vydávají z města Lipníka, ty také předse aby nám i našim budoucím potomkuom spravovány byly, jakž se na tento čas spravují podle rejstr. It. což se pak peněz frejunkových s masařuo hostinských dotýče, kteříž maso do téhož města našeho Lipníka na frejunky vezou, kdež jsme prve ten plat s těch masařuo k ruce naší přijímali, ten také z milosti naší jim měšťanuom Li- penským jsme dali a pustili, aby oni jeho k uobci užívali bez překážky naší i bu- doucích našich potomkuov pánuo Helfenšteinských a Lipenských na budoucí časy. A protož my Vilém z Pernšteina oc svrchupsaný chtíc, aby to, což se v tomto listu píše, pevné bylo, a také aby město naše Lipník častopsané skrze takové naše obdarování a zřízenie tím lépe se množilo a rozmáhalo, a k svým spravedlnostem chudí i bohatí doma bez útiskuo aby přicházeti mohli: slibujem jim svrchupsaným obyvateluom Lipenským sami za se i za budoucí potomky pány Helfenšteinské a Li- penské, to všecko, což se v tomto listu píše, zdržeti a zachovati beze všeho pře- rušení. Tomu na svědomí pečeť naši vlastní k tomuto listu rozkázali jsme přivěsiti. A já Jan z Pernšteina a na Tovačově, hajtman markrabství Moravského, pro zdr- žení toho všeho, což se v tomto listu píše, také jsem pečet svou k tomuto listu rozkázal přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Hranicích ve štvrtek den sv. Jana Křtitele Božieho, léta od narozenie syna Božieho tisícího pětistého osmnáctého počítajíce. 1045. Vilím z Pernšteina uděluje některým měšťanům Prostějovským právo na šenkování vína a va- ření i šenkování piva. V Prostějově 1518, 4. čce. — Arch. zem. v Brně, Bočkova sb. č. 10273, pam. kn. Prostěj. ƒ. 19. My Vilém z Pernštaina . . . že jsú přistúpili přede mne opatrní věrní moji milí obyvatelé města Prostějova, zejména tito dolepsaní: Petr sladovník, sestra pana Jana Kobíka, Jakub Šišma, Jiřík Ratajský, Jan Ječmének, Šimek Šternberský, Petr Chytrovský, Petr klobúčník, Krystin sladovník, Jan Linhartů, Matouš zedník, Kuba Tovačovský, Holý Brodský, Martin Chromý, Kruliš řezník, Matěj Linhart, Prokop lazebník, Martin Borzian [Boczian?], Pavlova Šiešarová, Alexí masař, Hanzal pekař, Martin Líčený, Dorota Hlavová, Michálková, Prokop krejčí, Jan Linhartů, Matouš bednář, Matěj Dřevohostického bratr, Martin Králka, Jiřík Mieska, Kašpar kramář; kteřížto stojíce prosili jsou mne snažnou prosbú, abychom jim i potomkóm jich k těm domóm, na kterýchž oni sedí, krčmy nadal a osvobodil. Kdež já nahořepsaný Vilém z Pernštaina a na Helfenštaině vida to, kterak grunty pode mnú vzdělávají

Strana 257
z roku 1518. 257 a tím pilněji aby vzdělávati mohli, tímto listem mocně těm všem, kteříž se v tomto listu vypisují, i jednomu každému z nich i potomkóm jejich krčmy k těm gruntóm, na kterýchž oni sedí, nadávám, tak aby jeden každý z nich i potomci jejich mohli na těch domích sedíce, vína skládati a šenkovati, piva vařiti i šenkovati na budoucí časy beze vší překážky mej i obyvateluov města Prostějova nynějších i budoucích. A toto jim také přidávám, jestli žeby který z nahořepsaných z svého gruntu dva udělati chtěl, aby ten sedíce na druhém gruntu též právo k skládání vína i šenko- vání vína, piva vaření i šenkování měl, jako tito nahořepsaní. Tomu všemu na svě- domí pečet svú vlastní rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Prostějově v neděli na den svatého Prokopa vyznavače buožího, léta od narození Syna buožího tisícího pětistého osmnáctého počítajícího [sic] léta. 1046. Vilém z Pernšteina přimnožuje nadání ke klášteru novému, jejž byl založil ve městě Pardubicích. Na Pardubicích 1518, 18. srpna. — MS. memor. města Pardubic p. 6. Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině oznamuji tímto listem přede všema [sic], kdož jej uzjdří neb čtouc slyšeti budú: Jakož sem klášter nový v městě Pardu- bicích ke cti a chvále pána Boha všemohoucího a panny Marie postavil, i také živ- nosti kněžím těm, kteříž v něm jsou aneb potom budou, opatřil, jakož list první již ode mne na týž klášter učiněný všechno to v sobě dostatečně ukazuje a zavírá: a protož znaje, že žádný skutek milosrdný a dobrý bez odplaty u pána Boha všemo- houcího nebude, tehdy k tomu prohlédajíc, aby ti kněží v tom klášteře, kteří nyní jsou neb potom kteří budou, lépe živnosti své a i potřeby sobě pósobiti mohli, pána Boha tím pilněji] chválili a služby boží vedli, dal jsem jim a tímto listem dávání dvůr na tom předměstí u svého dvora, který ž to dvůr Havlíček užíval, a to i s tou zahradou, která za samým tím dvorem leží, z toho ze všeho, co on svrchupsany Havlíček platu vydával, jednou [v] roce při sv. Havle, zejména ouroku svatohavel- ského půl groše českého, za 2 dni žně 3 groše č., a za roboty hrabnou, vína trhání, chmele česání půl třetího groše českého, a za jednu slepici jeden gr. č., to vše při svatým Havle. A k tomu jim dávám půl druhého jitra role, kterouž týž Havlíček k tomu dvoru držel a platil z ní platu ročního z té role 9 grošův českých. A též jsem jim k tomu jedno jitro luk, kteréž také k tomu týž Havlíček držel, přidal, z toho jest platu ročního šest grošův českých. Pak ty platy všechny kněžím svrchu- psaným z toho dvora, s tou zahradou, z rolí a louky jsem odpustil, a tímto listem na věčné časy odpouštím, aby oni toho dvora s tou zahradou i s rolí a s loukou k potřebě své užívati mohli bez všech platův vydávání i jiných povinností činění mně Vilémovi svrchupsanému, dědicům mým a budoucím potomkům pánům a drži- Archiv Český XVII. 33

Strana 258
258 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina telům Pardubským, též ani městu, než svobodně aby užívati mohli bez překážek každého člověka. Tomu na svědomí a věcí svrchupsaných zdržení já svrchupsaný Vilém svou vlastní pečeť rozkázal jsem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Par- dubicích ve středu po památce panny Marie matky Boží Nanebevzetí léta od naro- zení syna božího 1518. 1047. Vilím z Pernšteina dává artikule cechu krejčovskému a postřihačskému v Pardubicích. Na Pardubicích 1518, 21. srpna. — Opis vidim. v Holicích. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, pán a pravý dědic panství Pardub- ského . ., že jsou předstoupili před nás opatrní věrní naši milí řemesla krejčov- ského a postřihačského, kteříž jsou v městě našem Pardubicích, s snažnými pros- bami a s pilností nás prosíce, abychom jim tu milost učiniti ráčili při řemesle jich, aby cech jmíti mohli a jím se spravovati, tak jako se v jiných městech v království Českém spravují. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernšteina slyšíc jejich slušnou a potřebnou žádost a jsouc k nim milostí nakloněni, tu milost jsme jim učiniti ráčili a cech ten jim stvrdili a tímto listem stvrzujemsp na úsob dole psaný, aby tím lépe a řádněji živnost svou vésti mohli v městě našem Pardubicích bez překážky naší i každého člověka jiného. Item nejprve cechmistry dva aby sobě volili a cech aby mezi sebou měli a při něm se tak zachovávali, jakož se tuto dále píše, a pod těmi pokutami v tomto listu níže položenými. Také jim k tomu svolujem, aby pečet cechovní jměli, tak a tím spůsobem, jako v jiných městech království Českého řemeslo krejčovské má, a k vydání listův učedlníkům aneb k jiným potřebným věcem aby jí užívali. It. chtěl-li by se který toho řemesla krejčovského neb postřihačského tu v městě našem Pardubicích osaditi a živnost svou prováděti, ten nejprv aby vstoupil před purgmistra a starší, a tu aby oznámil, že chce řád podstoupiti, a potom aby toho hledal s dobrými lidmi, jakž obyčej jest, na cechmistřích a mistřích cechu toho, a list zachování svého a rodičův svých aby ukázal. A též také i list od řemesla, kde jest se učil, aby ukázal. A když by se již do cechu vžádal, není-li ženatý, ten aby se voženil a koupení aby sobě tu učinil. Pakli by ženatý byl, tehdy koupení sobě učiníc, s jinými (řádem v to vejdouc) cechu užívati bude moci podle jiných tovaryšuov. A takový každý, kdož by již v ten pořádek chtěl vstoupiti, dej do cechu půl kopy grošův českých a dvě libře vosku. It. jestliže by pak kdo chtěl kradmo a po podružlství řemesla dělati krej- čířské neb postřihačské, buď v městě neb na předměstí aneb ve vsech nám přiná- ležejících, ten aby vzat a trestán byl a jednu kopu grošův českých do cechu aby dal.

Strana 259
z roku 1518. 259 It. jestliže by pak kdo svévolně cech zmeškal, ten dej do cechu jednu libru vosku. It. když by do cechu obesláno bylo, jestliže by který z mistrův do cechu nepřišel hodinu určitou, ten aby dal viny jeden groš český. It. jestliže by kdo co skrájeného k kterému mistru přinesl, ten aby toho nedělal bez vůle cechmistrův; a jestliže by se pak v tom kdo nezachoval, ten bez milosti patnácte grošuov českých do cechu aby dal, řemesla čtyry neděle aby nedělal. It. jestliže by pak který mistr jeden druhého zhaněl, ten aby trestán byl a do cechu dvě libře vosku aby dal. It. také žádný z mistrův jeden druhému z verštatu aby čeledi neloudil; pakli by se který v tom tak nezachoval a druhému že by čeledína uloudil, ten dej do cechu pět grošův českých. It. taky žádný mistr přes dva tovaryše více aby nechoval, než jestli by byla kterému toho potřeba, a to uznáno bylo cechmistry a mistry toho řemesla, aby sobě přisadil nad to jednoho neb dva tovaryše, s vůlí spolucechovních to učiniti můž. Pakli by bez povolení cechu to učinil mimo uložení, ten dej do cechu deset grošův českých pokuty tolikrát, kolikrát by v tom byl shledán. It. taky při tomto aby se zachovávali v tom cechu, tomu chceme: krejčí žádný řemeslem krejčířským a postřihačským aby vůkol nešel, a též také postřihač žádným řemeslem postřihačským i krejčířským aby nešel vůkol, než každý se svým řemeslem živ a jinému v jeho řemesle překážky nečiň pod pokutou patnácti grošův českých. Na prodaj k své ruce žádný sukní žádných ani jiných věcí toho řemesla aby nedělal pod pokutou jedné kopy grošův do cechu. It. co se učedlníkův dotýče, kteříž by se chtěli řemeslu krejčířskému neb postřihačskému učiti, nejprve aby ukázali zachování rodu svého, jak jsou se rodičové jejich zachovali, též i sami aby byli zachovalí; a který by toho neukázal, takový v učení přijímán býti nemá. Pakli by jej který přijal, dvě libře vosku do cechu aby dal, a když by se doučil, aby jej před cechmistry postavil. It. co se dotýče vin, které jsou v tomto listu položeny, aneb ač by cech- mistři a mistři na koho pro jakou vinu položili nějakou pokutu nad tyto, ješto by se toho který dopustil, což by kolivěk těch vin vzali, těmi jinam nikam hejbati nemají, než ku potřebě toho cechu chovati mají. A což by znali dobrého a pocti- vého řemesla toho s volí naší aneb ouředlníka našeho, kterýž by ty časy na Pardu- bicích spravoval, budou moci ty viny obrátiti toho cechu k dobrému, kdež by se jim zdálo. It. jestliže by se pak cechmistři aneb jeden z nich dopustili aneb dopustil jaké viny aneb řádů zanedbávali vejš psaných, každý z nich dvojnásob větší pokutu dej než jiný z mistrův do cechu. 33*

Strana 260
260 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina It. jestli pak že by kdy mohlo co užitečného při tom cechu nad tento list najednáno a vyhledáno býti, toho jim budem moci jiným listem naším potvrditi aneb budoucí potomci naši, páni Pardubští. Tomu všemu, což se v tomto listu píše, na svědomí a lepší utvrzení věcí svrchupsaných svou vlastní pečet k tomuto listu rozkázali jsme přivěsiti. Jenž jest psán a dán na Pardubicích v sobotu před svatým Bartolomějem léta po narození Syna božího tisícího pětistého osumnáctého. Inserováno ve sbírce privilejí cechu krejčovského v Pardubicích, na pergameně psaných, císařem Maximilianem I. 1570 a komorou českou 14. února 1680 potvrzených. Uloženy při živnostenském společenstvu č. II. v Holicích. V táž slova mutatis mutandis dána byla pravidla cechovní Vilímem z Pernšteina krejčím a postřihačům v Rychnově n. Kn. ddo. 14. července 1518 na Pardubicích. Tištěno v Sedlá- čkově monografii Rychnova 1871 str. 52—53. 1048. Smlouva mezi Štěpánem Andělem z Ronovce a Vilímem z Pernšteina o městečko Přelouč oc. S. 1. 1518, 11. září. AČ. IV. 217. 1049. Matyáš Libák z Radovesic, krále JMti prokurator, prodal dědictví své Smrkovice tvrz, dvuor poplužní s poplužím, městečko Smrkovice dvory kmecí s platem, v Ohnišťanech dvuor poplužní s poplužím, Chomutice ves celú dvory kmecí s platem i s podacím kostelním tamtéž, Loučenú Horu ves dvory kmecí s platem a podacím kostelním tamtéž, ve Lhotě Vo- hništské dvory kmecí s platem, v Nevraticích dvory kmecí s platem, s dědinami, lukami oc štěpnicemi, šafranicemi oc Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině oc za puol šesta tisíce kop gr. č. Stalo se léta M'VCXVIII v sobotu po sv. Alžbětě (20. list. 1518). DZ. kv. č. 6 f. B 5. 1050. Zápis do desk, kterýmž přiznává se Matiáš Libák z Radovesic, kdyby někdo pro plat komorní sáhl na dědictví Smrkovice, prodané Vilémovi z Pernšteina, že může týž uvázati se v dědiny Libákovy v Kovači. 1518, 20. listop. — Karlšt. quat. 4 f. M. 11; DZ. 45. f. B. 12. Mathiáš Libák z Radovesic, prokurator krále JMti, přiznal se před úřed- níky Pražskými: Jakož jest prodal dědicství své Smrkovice s jeho se vším příslušen- stvím a ve dsky trhem kladl Vilémovi z Pernšteina a na Helfnšteině oc a jeho dědicům tak, jakž dsky trhové téhož léta a dne plněji svědčí, jestliže by ktožkoli sáhl pro platy komorní, kterýž platí týž Matyáš Libák od jedné kopy grošuov až do čtyřicíti devíti kop grošuov českých platu ročního na svrchupsané dědicství Smrko- vice s jeho příslušenstvím, tak jakž jest témuž Vilémovi ve dsky kladeno a jakož týž trh to ukazuje, že nadepsaný Vilém neb jeho dědici, když by koli a od kohož-

Strana 261
z roku 1518 a 1519. 261 koli pro takový plat na též zboží právem saženo bylo, a právem že by týž Vilém neb jeho dědici vyveden byl buď pro všicku summu nadepsanú aneb pro díl té summy a komorního, tehdy nadepsaný Vilém neb jeho dědici s komorníkem Praž- ským bude se moci uvázati v dědiny téhož Matyáše v Kovači, v tvrz, dvůr poplužní s poplužím a v jiné vesnice všecky k též tvrzi k Kovači příslušející, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím, a ty bude moci držeti a jich užívati dotud, dokudž by jemu Vilémovi neb jeho dědicům zase ta summa, pro kterúž by se vedli, platu komorního na též dědiny dána a za- placena nebyla i se všemi náklady. Stalo se v kvaternu památném léta tisícího pětistého osmnáctého v sobotu před svatým Klimentem. 1051. Vilím z Pernšteina osvobozuje Plumlovské, aby nebyli povinni vykonávati hony a lovy, začež však 4 gr. platu ročního dávati mají; z rolí pusté Skýrovské pod plat ujaté kromě ro- botou na trouby k pivovaru Plumlovskému i na zámek aby robotovati povinni nebyli. Datum na Prostějově, v sobotu před sv. Tomášem léta 1518 (18. prosince). Regest z min. století v arch. musea Františkova v Brně sub Plumenau č. 149. 1052. Mikuláš a Petr bratří vlastní a nedílní z Měnína prodali dědictví své v Šaplavě, ves celou, dvory km. osedlé i pusté s pl. Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině za 350 �P gr. č. Stalo se 1. 1519 v pátek po sv. Valentinu [18. ún.]. DZ. kv. č. VI. fol. C 7. 1053. Jan a J[...] bratří Baderští z Oujezda prodali dědictví své ve Vysočanech, dvůr popl. s popl., ves celou tudíž, dvory kmecí osedlé i pusté s pl., za 850 gr. pr. č. Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině. Stalo se 1. 1519 v pondělí den sv. Benedikta [21. března]. DZ. kv. č. VI. fol. C 7. 1054. Směna mezi Pardubičkami a Pardubicemi o role zádušní. 1519, 16. května. — Z manualníku u Jana Kyselky v Golč. Jeníkově f. 77 b. Pardubičky a Pardubice. Léta 1519 stal se jest frajmark v pondělí po s. Žofii mezi obcí města Pardubic a mezi obcí vsi Pardubiček, a to takovaj: Jakož jsou lidé z Pardubiček zejména tito měli role a lúky i lesy s týto strany řeky k Nemošicím za Hendrychem: Mikuláš Bezruký i lánu, Beneš rychtář IIII pruty a něco viec, Černý i s pastvištěm II pruty a něco víc, Ješek louky a lesu I prut, obce I prut I jitro; a s druhé strany měla Pardubská obec záduší, luk, lesův i rolí I lán neplně. I JMt pán, aby dosti bylo učiněno lidem z Pardubiček za jich, ráčil JMt jest skú- piti člověka v Pardubičkách jménem Řeháka, a těmi rolmi od toho gruntu ráčil jest

Strana 262
262 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina rozkázati, aby se oddalo svrchupsaným lidem z Pardubiček, což jest nemohlo to záduší za vodměnu postihnúti; a ty grunty všecky, kteréž jsou vyfrajmarčeny na lidech z Pardubiček, ráčil jest dáti místo toho záduší vobci Pardubské, kteréžto záduší pod Pardubičkami ležalo, aby dostatečnější živnost chudí i bohatí v tomto městě mohli míti. A toto jest jednému každému z svrchupsaných lidí dáno: Item Mikulášovi Bezrukýmu z rolí Rehákovy za krčmou při cestě dán I prut I jitro I provazec. Týmuž pod kostelem z farářství, kteréž Řehák dědičně držal, VIIIIj jitra I čtvrt provazce. Týmuž z farářství, kteréž sám pod plat držal, dán I prut. Týmuž z louky v farářství dáno IIIIj jitra. Týmuž lesu okolo té louky na břehu I provazec I čtvrt. Týmuž z farářství mezi pařezím podle Ješka a Beneše IIIIj jitra. Suma i lánu. Item Ješkovi za jeho louku dáno z farářské louky II jitře IIII provazce. Týmuž lesu v farářství v konci louky farářské II jitře I provazec. Suma I prut. Item Černýmu dáno farářské roli, kterú pod plat držal, I prut I jitro Ij pro- vazce. Týmuž klučeniny, kterú sobě v farářství vyklučil, Ij jitra. Týmuž za příkopem při poplužím [sic] panském podle Bezrukýho I prut. Týmuž dány II pruty pod plat dědičně za Benešem až k lesu i s paloukem. Item Benešovi rychtáři dáno v pařezí podle obce při šlajfernách IIj prutu minus Ij jitra. Témuž I prut role farářské, s kteréž měšťanóm platil, dán. Týmuž z roli panské za příkopem dáno Ij jitra, a ta dva pruty, kteráž od JMti byl koupil, dědičně se jemu dala; a s jednoho toho prutu má platiti každého úroku II g. alb. Témuž dáno to pastviště za Ješkovým k dědictví, s kteréhož platí XII g. alb. do roka. Item za obec týž vsi Pardubiček jest dán I prut I jitro z farářství od branky počnúc, která jest najblíž od laviček až po lípu, která jest za šlajfernami, a za tou lípou víc než I čtvrt provazce pánu JMti se nechalo pro potřebu šlajfern, aneb ráčil-li by co JMt víc přistaviti. A cesta má bajti na budúcí časy volná tudy puštěna. Item cesta od farářské louky, ta se jest jim také vyměřila podle rolí Mikuláše Bezrukého, po tom vokraji aby volně jeden každý na své kusy mohl dojížděti. Týž ta cesta v lesích Ješkových, kteráž jest, má předse zůstati, aby mohli na lúky tudy, jakž i prvé jezdívali, jezditi bez překážky. A ten se jest frajmark stal z rozkázání JMti pána skrze pana Jiříka Peřinu z Maličína, ty časy úředníka na Pardubicích, a Jiříka Vaniše. A vobě straně dobro- volně jsou k tomu přistoupily, JMti pánu děkujíc a vděčně od JMti to přijímajíc, že se ráčil tou milostí k nim nakloniti. [Jinou rukou:] Item Vaškovu synu z Pardubic, kde se v jeho lonce bere hlína k cihelni, jest toho za I jitro, i oddáno jemu za to z panských luk proti stodole VI provazců. Actum Johannis anno 1520 [24. června].

Strana 263
z roku 1519. 263 1055. Vilím z Pernšteina pouští městu Přerovu pozemek Kačično rybníkem zatopený. 1519, 25. května. — Orig. arch. města Přerova. My Vilém z Pernšteina . . . že sou před nás předstoupili opatrní měščané Přerovščí, věrní naši milí, žádostí nás žádajíce, abychom jim ten grunt milostivě vosvoboditi ráčili, kteraj slove od starodávna Kačično, kteraj sou oni s vuolí naší rybníkem svým obecním zatopili. Kdež my k jejich takové žádosti a prosbě s dobrým rozmyslem milostivě nakloněni souce, jim měščanuom našim Přerovským i vší obci ten grunt náš Kačično dáti sme ráčili a tímto listem dáváme sami od sebe, erbuov našich, pánuov a držiteluov panství Přerovského, však na takový spuosob: že tíž měščané naši Přerovščí i všecka obec povinni sou a budou na budoucí časy nám neb potomkuom našim pánuom a držitelóm panství Přerovského platu dávati s toho gruntu Kačična rybníkem zatopeného na každý rok vždy o svatém Martině puol druhé kopy groší českých, počítajíce za každú kopu šedesáte groší bílých, a za každý groš sedm peněz bílých počítajíc. A tak ten svrchupsanej plat nám spravujíce neb potomkóm našim, budou moci s tím Kačičnem rybníkem zatopeným činiti, což by se jim kolivěk zdálo a líbilo, jako s svajm vlastním, bez překážky nás svrchupsaného Viléma z Pernšteina i potomkuov našich, pánuov a držiteluov panství Přerovského. Také jakož sou starší Přerovští to svrchupsané pastvisko jménem Kačično s vuolí naší rybníkem svejm zatopili a ujali tak pod ten plat, jak nahoře psáno stojí, kterajžto plat sou prve Předmostščí dávali z téhož Kačična, za kteréžto pastvisko starší Přerovščí Předmostským sou oddali třinácte louček na Lípovej, z kterýchžto louček nám jest přicházelo platu a ouroku ročního jedna kopa groší českých a jeden groš bílý; a ten plat svrchupsaní měščané naši Přerovščí též sou na se vzali, a nám jej povinni sou a budou dávati a platiti na každý rok kopu groší a jeden groš bílý tak podle zapsání register hlavních, nám i budoucím potomkóm našim, pánuom a dr- žitelóm panství Přerovského na budoucí časy. A tak ten plat obojí svrchupsaní nám platíce též svrchupsaní měščané naši Přerovščí již toho svrchupsaného Kačična užívati budou moci, jakž se jim zdáti a líbiti bude, však bez přivěčování platu od nás a od budoucích potomkuov našich na budoucí časy. Také z ostatku těch louček, což nám platu z nich přicházelo a přicházeti jmá, jmenovitě padesáte groší bílých, ten svrchupsaný plat lidé naši Předmostščí povinni sou a budou nám i potomkóm našim spravovati vždycky jednou v rok, tak jakžto rajistry hlavními Přerovskými zapsáno jest, tak podle smlouvy, kterouž mají mezi sebou s měščany Přerovskými našimi. Tomu na potvrzení a lepší jistotu my svrchupsaný Vilém z Pernšteina oc svú vlastní pečet dali sme přivěsiti k tomuto listu, slibujíce jim sami za se i za své budoucí potomky to všecko, což se v tomto listu píše, zdržeti a zachovati na

Strana 264
264 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina budoucí časy beze všeho porušení. Jenž jest dán a psán na Tovačově v středu na den svatého Urbana léta Páně tisícího pětistého devatenástého počítajíce. Listina pergamenova s visutou pečeti. 1056. Jan starší Otmar z Holohlav prodal dědictví své: v Skřivanech dvůr popl. s popl., ves celou a dvory kmecí s pl. pusté i osedlé, v Podolibech 12 gr. č. platu ročního holého bez panství, Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině za 1350 � gr. pr. č. Stalo se leta B. 1519 v pátek po sv. Vítě [17. června]. DZ. kvat. č. VI. fol. C 7. 1057. Vilím z Pernšteina rozmnožuje nadání klášteru sv. Františka v Pardubicích a určuje, že týž klášter také za pohřeb rodu Pernšteinského sloužiti má. Na Pardubicích 1519, po 15. srpnu. — Arch. zem. v Brně, Chaos Pešinianum p. 407. Já Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině vyznávám tímto listem přede všemi, kdož jej uzří anebo čtouci slyšeti budou: Jakož jsem v městě svém Pardubicích klášter založil a ten dělám ke cti a chvále Pána Boha všemohoucího a rodu svému, ač milý Pán Bůh ráčí příti toho, ku pohřebu, kteří tu se chtí klásti, toho vůli jmíti budou; neb pohřeb svůj dědičný od starodávna v markrabství Moravském máme, jménem v Doubravníce u Peršteina, a tento jest v království Českém ode mne Viléma z Pernšteina založen, též ku pohřebu také rodu svému. Pak uvedl jsem tu kněží řeholi svatého Františka, že jich má šest ustavičně býti, kteříž by mše sloužili, a těm jsem k živnosti jejich dal sto kop míšenských na penězích, kteréž jim mají vydávány býti, jakž list ten, kterýž jsem jim na to dal, šířeji to v sobě ukazuje a zavírá, jak se mají potomci moji k nim v tom zachovati. Pak pro lepší jejich živnost, aby mohli sobě chleb a pivo spravovati, ještě jim přidávám dvadceti kop míš. nad prvních sto kop, aby jim vycházely o svatém Jiří deset kop a o svatém Havle deset kop při prvních penězích, co jim má vydá- váno býti; a to jim jmá tak držáno a vydáváno býti pod těmi pode všemi pokutami, kteréž jsou v prvním listu položeny, též ty pokuty pro tuto svrchupsanou summu aby byly, jestližeby se jim kdy tomu dosti nestalo po mé smrti, ale bohdá díti se bude. Také oni nemají se v nic dlužiti k žádnej věci na ten klášter, ani na žádnou věc, než jestli že by kvardián měl změněný býti a jiný místo něho usazen, tehdy vždy beze všech dluhův aby jeden po druhém se v to uvazoval, žádných dluhův nenechávaje, a na ten spůsob to jim jmá vydáváno býti. A oni také již mají péči míti o klášteře, i k tomu jich domu aby se potřeb přičinilo krejti, a k chvále Pánu Bohu i jim také ku potřebě, a to s radou a s vólí těch, kdož klášter opatrují aneb opatrovati budou, kdož by co pro jméno boží poručil k tomu klášteru, aby to nikam jinam obraceno nebylo.

Strana 265
z roku 1519. 265 Tomu na svědomí a věcí svrchupsaných potvrzení a pevné držení já svrchu- psaný Vilím z Pernšteina svou vlastní pečet rozkázal jsem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích, po nanebevzetí panny Marie rodičky boží léta od narození syna božího tisícího pětistého devatenáctého. 1058. Smlouva mezi paní Bohunkou z Pernštýna a synem jejím Janem z Lipého o vydávání věna jejího, potrav i svrškův. Na Mor. Krumlově 1519, 27. října. — Orig. arch. kap. Pražsk. Lit. Z. Scr. I. fasc. I. n. 5. Leta Páně tisícího pětistého devatenáctého, ve čtvrtek před svatým Šimonišem a Judú, na Krumlově stala se jest smlúva celá a dokonalá a srovnání mezi urozenú paní paní Buohunkú z Pernštejna a urozeným pánem panem Janem z Lipého, naj- vyšším maršálkem královstvie Českého, synem svrchu psané paní Buohunky, a to taková: Napřed co se věna paní dotýče, že svrchupsaný pan Jan paní vydávati má čtyrysta kop grošuov českých na penězích bílých, a to na tyto časy: na svatý Jiří najprv příští pod datum smlúvy této dvě stě kop grošuov svrchupsaných, a hned potom na svatý Václav též najprv příští druhých dvě stě kop grošuov, a tak potomně na ty časy svrchupsané ta suma vydávána paní býti má dotud, dokudžby paní Buohunka panu Janovi puol leta napřed dáti věděti neráčila, anebo jestližeby pan Jan té sumy paní Buohunce vydávati neráčil, též puol leta napřed paní Buohunce věděti dáti má, aby věno své vyzdvihnouti a opatřiti ráčila. A kdyby paní věno své vyzdvihnouti ráčila, tehdy nahořepsaný pan Jan nebude víc povinen sumy peněz, totižto čtyry sta kop grošuov, a jiných věcí vydávati. Také čtyry dreilinky vína po datum smlúvy této každý rok paní Buohunce pan Jan vydávati má. A jestliže by paní Buohunka byt svuoj v domě svým v městě Krumlově míti ráčila, tehdy pan Jan chléb a pivo, cožby potřeba byla na tu čeleď, kterúžby paní při sobě míti ráčila, vydávati má; a také ryby, cožby potřebí bylo, paní se dáti má. A jestliže by paní byt svuoj na jiném místě míti ráčila, chleba, piva i ryb nebude potřebí vydávati, kromě ščik, což by slušného bylo, ku potřebě paní dávati má. Než kterúžby čeled paní v domu svém tu v Krumlově bez přítomnosti své nechati ráčila, těm pan Jan chleba a piva dávati má, pokudžby těch vosob potřeba ukazovala. Což se svrchkuov dotýče těch, kteréžby paní Buohunce příslušely, ti svrchkové všickni aby popsáni na cedulích řezaných byli, a z těch svrchkuov což paní Buohunka na tento čas vzieti ráčí, toho vuoli má. A jiného všeho při panu Janovi synu svém nechati ráčí do vuole své. A kdyby kolivěk paní Buohunka k těm svrchkuom sáhnúti ráčila, ti svrchkové paní podle cedulí svrchu jmenovaných vydáni býti mají. Archiv Český XVII. 34

Strana 266
266 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Tomu na svědomí my svrchujmenovaní Buohunka a Jan své vlastní pečeti k této smlúvě přitisknúti jsme rozkázali; a na svědomí připrosili jsme urozeného pána pana Václava z Lomnice a na Náměšči, a urozených vládyk Oldřicha Březni- ckého z Náchodu a na Dunajovicích, Jana Plzáka ze Zdenína, Adama Polického z Beřkovic a na Polici, že sú své pečeti k této smlúvě podle nás přitisknúti dali; jenž jest dána a psána léta a dne nahořepsaného. 1059. Přípis listu od paní Bohunky z Pernštaina panu Vilémovi z Pernštaina oc, což se jejího držení Sádku dotýče. Na Třebíči 1519, 28. listop. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 86. Jaa Bohunka z Pernštaina vyznávám . .. jakož k žádosti mé urozený pán pan Vilém z Pernštaina a na Helfenšteině, pan otec muoj milý, ráčil mi postoupiti Sádku, zámku svého dědičného s jeho příslušenstvím, což k němu přísluší, k bytu mému, i s tou vsí také Šemikovici, což tu jmaa, ježto k Sádku to nepřísluší, (kromě lesu Slavického, kterýž se chová pro potřebu města a neprodává se nikdaa), abych toho spravedlivě k tomu zámku užívala na tento zpuosob: když by mi dal uro- zený pán pan Vilém z Pernštaina a na Helfenštaině, svrchupsaný pan otec muoj milý, i léta napřed věděti při s. Václavě aneb při s. Jiří, abych JMti toho zámku zase s tím se vším, s čímž mi JMt ráčil jeho postoupiti, v tom polouletí postoupila, vyberouc sobě duochody, kteříž by na toho i léta přišli. Pakli by svrchupsaný pan otec muoj milý nedal mi věděti, a v tom naň pán Buoh smrt dopustiti ráčil, jehož pane Bože ostřez, tehdy ráčil mi ho tak postoupiti, abych jej držala do stavu svého proměnění; a pakli bych stavu svého neproměnila, tehdy do svej smrti abych jej držela a toho užívala spravedlivě, všakž na ten zpuosob: ten zámek aby vždy otevřín byl panu Janovi z Pernštaina, bratru mému milému, k jeho potřebě, aneb jeho dědicuom mužského pohlaví, jakožto zámek jeho i jeho dědicuov dědičný. A což by mi kolivěk bylo postoupeno na zámku neb ve dvoře neb v rybnících, s tím takéž zase mám postoupiti. A tomu všemu slibuji dosti učiniti. Tomu na svědomí pečet svou vlastní k tomuto listu dala sem přivěsiti; a pro lepší svědomí připrosila sem urozených pánuov, pana Jana z Lippého, najvyššieho maršálka království Českého, syna svého milého, a pana Burjana z Waldšteina a na Brtnici, pana Markvarta Valeckého z Mírova a na Miroslavi, pana Adama Po- lického z Backovic a na Polici, že sou pečeti své vedle mee k tomuto listu přivě- sili, sobě a erbuom svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Třebíči v pondělí před s. Ondřejem léta Páně M'VCXIX° počítajíce. Výtah AČ. VI. 547 č. 415.

Strana 267
z roku 1519 a 1520. 267 1060. Vilím z Pernšteina vyznává, že poslední pořízení o statcích svých z radnice Starého Města Pražského vyzdvihl a jiné tam položiti dal. 1520, 10. ledna. — Orig. arch. kníž. z Lobkovic v Roudnici. Já Vilém [z Pernštaina na Helfenštaině] vyznávám tímto listem přede všemi, kdož jej čísti neb čtouc slyšeti budou: jakož jsem byl položil poručenství druhé na rathouzi Pražském skrze urozené vládyky pana Jana Hlavsu oc a pana maršálka starého oc: to poručenství dnes, jakož datum v tomto listu ukazuje, jsem vyzdvihl od pánuov Pražan, a jiné na to místo poručenství druhé jsem položil také dnes, skrze urozené vládyky Bohuslava Běškovce z Běškovic oc, Čeňka Pařízka z Pařízku oc, Mikuláše Tumpergara z Nové Vsi, služebníky své, a Pavla z Hory Obřanské, písaře svého. Tomu na svědomí vlastní pečet svou k tomuto listu jsem rozkázal přitisknúti. Jenž jest psán a dán v úterý v ochtáb Tří svatých králuov léta Páně M°V XX°. Přitisknutá pečeť úplně zachovalá. 1061. Vilím z Pernšteina obnovuje a rozmnožuje obyvatelům horního města Přerova udělené jim svobody. Na Mor. Krumlově 1520, 18. února. — Arch. zem. v Brně, Pam. kn. Tovač. ƒ. 174. Vilém z Pernšteina . . . že sou předstoupili před nás měšťané naši horního města Přerova, věrní naši milí, a žádali sou nás s snažností pokornou, abychom jim list předkóm jejich od nás při osazování toho města danej obnovili, a v některých artikulích proměnili a stvrditi ráčili. A my znamenavše jejich snažnou a slušnou žádost, listu prvního ohledavše a pováživše, že ten list již v některých artikulích z hodných příčin obnovení potřebuje, a vzváživše, kterak by ti měšťané i s potomky svejmi nejužitečněji živnosti své vésti a provoditi mohli, z milosti naší tímto listem svobody dolepsané jim obnovujeme a některé znovu nadáváme sami od sebe i od erbuov svejch a držiteluov našich pánuo Přerovských. Item nejprve k těm domům na horním městě Přerově vystavěnejm a osa- zenejm dali sme ostrov k zahradám, každému domu díl, kterýžto ostrov oni sami mezi sebou rozdělili na zahrady; ješto ten ostrov za předkuov našich dán jest od obce Přerovské k opravování stavu u mlejna, a my místo toho ostrovu dávámy k témuž stavu dříví z lesuov našich Přerovských. Také ti měšťané v tom městě platu ročního budou povinovati dávati z domuo svých největších po čtyřech groších mince obyčejné berné, a z menších domuo, jak který zaměsknává, a to dvakrát v roce; i toho platu my nechtíc sobě kořistovati, oddali sme jej a oddáváme městu tomu i vší obci Přerovské, jejich všech v tom 34*

Strana 268
268 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina dobré a užitečné obmýšlejíce, tak aby oni ten plat dadouce, všech svobod a vejsad jim od starodávna nadanejch užívali a užívati mohli, jako někdy předkové jejich, i u pastvách, v lesích, v řekách i v jinejch ve všech věcech obecních. A také bylo-li by jakejch oprav při tom horním městě potřebí, jako při mostech, branách, při cestách aneb při kterýchkoli potřebách, to vše má z pokladnice obecní děláno a opravováno býti, jako i při městě dolejším. A jakož sou ti měšťané v prvním listu osvobozeni byli od hlásek obecních, toliko bylo-li by potřeba, aby oni ponůcku nad hlásnejmi drželi: i poněvadž již podle měšťan dolních na hlásky obecní dávají a dávati mají při každém svatým Václavě, každej, jakž kdo sedí, po groši, tehdy tej ponůcky i všech hlásek prázdni budou na budoucí časy. A když by přišla potřeba časuo nepokojnejch a nebezpeč- nejch, a na branách že by stávali a je osazovali: tehdy měšťané horního města majíce jednoho branného k odmykání a zamykání, více nebudou povinovati. A jestližeby kdy vojna přišla, ti lidé v tom horním městě nemají nuceni býti, aby sami svými osobami na vojnu měli jeti aneb táhnouti, než podle měšťanuov dolních, což by oni sadili na se podle platuo starodávních, tito také podle platuo, kteréž z svejch domuo dávají, povinovati jsú ku pomoci dáti. A to učiníce, což se svrchu píše, více nejsou povinni pánu ani obci žádnejch platuov, robot, honuov ani kterejch jinejch věcí. It. řemeslníci, kteříž v tom městě budou, platuov nám z řemesla nebudou dávati, krom soukeníci od valchování suken, ti nám budou platiti od jednoho postavu po puol groši bílém. A rámy k nabíjení suken budou moci sobě stavěti v místech slunečnejch, a z těch nebudou povinni žádnejch platuo dávati. It. fiedrunk dávámy jim po mlynáři první k valše. It. kováři od brusuo a ševci z stup budou nám platiti. It. ševci, kteří sou neb budou v tom městě, budou nám platiti s těmi ševci dole tak, což přijde jednomu ševci dáti duole, aby dal polovici toho každý švec nahoře; a v trhu i v prodaji aby měli plnou svobodu jako i dolejší. It. těm všem obyvatelóm v tom městě dávámy svobodu a právo víno šen- kovati, piva vařiti sobě, pro čeledi i k šenkování, tak jak na město sluší. Také jim dáváme svobodu, ač by jim byla potřeba, zvláštního míti pastýře z taj příčiny, že se město záhy zamyká, že jej budou moci míti a pásti svobodně v tom poli, kdež stáda obecní pasou. Což se masnic dotejče, ta jedna nebo dvě v horním městě býti mají, a ten neboli ti masaři všech věcí panských i obecních podle jinejch masařuo odbývati mají. Také těm všem obyvateluom v tom městě dávámy plnou svobodu a moc, aby mohli statky své dáti, poručiti, komuž by se jim zdálo, buď za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, a to beze všelijakých překážek. Také obmejšlejíc to a chtějíc tomu, aby ti lidé v tom městě lépe seděli

Strana 269
z roku 1520. 269 a se živiti mohli, toto jim z milosti naší nadávámy a přidávámy, aby všech jarmar- kuov a trhuo i s frejunky užívali i se vším právem, tak jako i dolejší město užívá, podle vejsad starodávních. A jakož tíž měšťané v prvním listu byli sou vysvobozeni a prázdni učiněni ode všech ouřaduov, ta věc jest jim již námi s jejich dobrou vuolí změněna, tak že z nich dva v ouřadě každého léta vsazeni býti mají. A jakož jest z rozkázání našeho na horním městě duom k rathauzu obecnímu spuosoben, v tom se mají starší horního i dolního města scházeti, a tu soudy i jiná rovnání činiti i obecní věci chovati. A jestliže by tíž měšťané piva svá, kteráž by vařili, ven v sudích vystavovali a vyprodávali do vsí našich aneb kdežkoli jinde, od těch nám nebudou povinni mejta dávati ti, kteříž to pivo od nich bráti a voziti budou. A my Vilém z Pernšteina svrchupsanej nejprve sami za sebe, za erby své a budoucí potomky, pány Přerovské, to všecko, což se v tomto listu píše, slibujeme těm lidem v tom městě nynějším i budoucím ctně a řádně zdržeti a jich v tom zanechati beze všelijakého přerušení. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu a zdržení věcí svrchupsanejch pečet naši vlastní s naším vědomím jistejm a vuolí rozkázali sme k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Krumlově v neděli maso- pustní léta od narození syna Božího tisícího pětistého dvadcátého počítajíc. 1062. Vilém z Pernšteina Janovi z Roznberka a na Strakonicích vkládá ve dsky plat na lidech ve vsi Hruškách. V Brně 1520, 3. března. — DBrn. kv. č. 16. f. 1b. Vilém z Pernštaina na Helfenšteině i s svými erby a budúcími potomky Ja- novi z Roznberka a na Strakonicích, mistru převorství Českého, a knězi Janovi pře- vorovi i všemu konventu domu Strakonického zákona svatého Jana Iherozolimitan- ského, i budúcím potomkóm mistróm a zákonníkóm téhož zákona deset kop groší českých platu ročního na lidech usedlých a nezávadných ve vsi naší Hruškách, nic sobě tu ani erbóm a budúcím svým nepozuostavujíc, krom tří člověků, s platy a s panstvím, kteréž sobě pozuostavuji, zejména tyto: Václava s puol lánem, kterejž staví, Vaculu s lánem, Jana Sobothu se dvěma podsedky, ten plat svrchupsanej, tak jakž jsme jej jměli, nic sobě tu ini budúcím našim nepozuostavuje ani zachovávaje práva panství ani kterého vlastenství, ve dcky vkládáme a vpisujeme ku pravému jmění, držení a k dědičnému užívání. 1063. Jan z Lipého činí poručníky statku i dětí svých Viléma z Pernšteina a syny jeho Jana a Vojtěcha. V Brně 1520, 4. března. — DBrn. kv. č. 15 f. 11 b. Jan z Lippého, najvyšší maršálek království Českého, činím mocné a otcovské

Strana 270
270 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina poručníky i dědicuov svých, ač by mi je pán Buch které dal, i nápadníky všeho statku svého, kterýž nyní mám aneb potom z daru pána Boha všemohúcieho jmíti budu, nic nevymieňuje, Viléma z Pernštaina na Helfnštaině, Jana a Vojtěcha bratří vlastní z Pernštaina, na takový zpuosob: jestliže by pán Buch dědice mi dáti ráčil, do let jejich přirozených statek muoj k zpravování a k držení; pakli by pán Buoh dědicuov mých smrti uchovati neráčil, tehdy všecek statek muoj, tak jakž svrchu psáno stojí, při poručnících dědičně zuostati má. Než toto sobě pozuostavuji, jestliže bych dědicuov po sobě nenechal a komu z statku svého poručil listem na pargameně pod pečetí svú a na svědomí čtyř dobrých lidí až do patnásti tisíc, tehdy poručníci moji svrchupsaní aby povinovati byli tomu dosti učiniti. 1064. Jan a Petr z Kopidlna i Bernart a Hynek z Ziberka zapisují dskami, že za dědictví své Vilémovi z Pernšteina dříve ve dsky vložené svými ostatními dědinami spraviti mají. 1520, 5. března. — Karlšteinský quat. 4 fol. M. 27. DZ. 45. B. 21. Jan syn někdy Jindřicha z Kopidlna, a oni [sic] Petr odtudž z Kopidlna a bratr vlastní téhož Jana a syn nadepsaného Jindřicha z Kopidlna, a Bernart a Hynek bratří vlastní z Zibergka, synové někdy Bohuslava odtud z Ziberka, majíce leta spravedlivá, pány Jich Mtmi a vládykami na plném soudu zemském daná a vy- plněná, přiznali se před úředníky pražskými: Jakož jsou téhož léta a dne ve dsky kladli postoupením Vilímovi z Pernšteina a na Helfnšteině oc dědicství jich, které měli po někdy Anně z Sekeřic, mateři jich obojích nadepsaných bratří, v Chrašťanech, tvrz, dvuor poplužní s poplužím a ves celú tudíž a dvory kmecí s platem, s jich příslušenstvím, tak a v témž plném právě i s tou správou, jakož někdy Bohuslavovi z Ziberka a nadepsané někdy Anny mateře jich [sic], podle téhož Bohuslava v prvních Václava z Chvojence K. 25. od Jana Hrádka z Hrádku téhož dědicství dsky plněji svědčí, že oni nadepsaní Jan a Petr bratří z Kopidlna a Bernart a Hynek bratří z Ziberka, všickni čtyři nad tu první správu to dědicství svrchupsané spraviti mají a povinni jsou dědinami jich, kteréž mají neb míti budou, a dále se proti témuž Vilémovi z Pernšteina kupujícímu ve všem zachovati mají a povinni jsou tak, jak smlouva trhová o též dědicství napřed dotčené učiněná ukazuje, v sobě drží a za- vírá, bez umenšení. V kvaternu památných desk léta oc dvacátého v pondělí po pře- nesení svatého Václava. 1065. Smlúva mezi panem Vilémem z Pernšteina a panem Janem z Rožmberka na Strakonicích o ves Přibice. 1520, 16. května. — Cod. Pernst. arch. m. Brna f. 215. Léta Božieho tisícího VČXX' v středu před Božím na nebesa vstúpením

Strana 271
z roku 1520. 271 stala se jest smlúva celá a dokonalá mezi urozenými pány pány panem Vilémem z Pernšteina a na Helfenšteině z strany jedné, a panem Janem z Rožumberka a na Strakonicích mistrem převorství českého a převorem i vším konventem domu Stra- konického zákona svatého Jana Jerosolimitánského z strany druhé, mnou Ladslavem z Šterumberka a na Bechyni, nejvyšším kancléřem království Českého, a to taková: Jakož měl svrchupsaný pan Jan ves Přibice, kterážto ves příslušela k zákonu tomu sv. Jana k domu Brněnskému, že jest tu ves pustil svrchupsanému panu Vi- lémovi se vším a všeliakým příslušenstvím jejím, což k té vsi přísluší, tak jakž jest to jmenovaný pan Jan z Rožumberka a ten duom Brněnský držel a užíval, a jak v svých mezech a hranicích zamezena jest, nic sobě žádného panství ani vlastenství nepozuostavujíc ani budoucím svým. Kdež proti tomu svrchupsaný pan Vilém ukázal platu ročního na lidech svých dědičných ve vsi Hruškách deset kop grošuov českých se vším plným panstvím na těch lidech, nepozuostavujíc sobě nic na nich ani erbóm a budoucím svým, krom což by vejše nad to panství jmenované a nad těch deset kop grošuov jemu panu Vilímovi vystávalo; a k tomu čtyři sta kop grošuov českých na drobných českých penězích svrchupsanému Janovi dáti a vyplniti má; II° � gr. ty jest již vyplnil skrze mne Ladislava z Štermberka, a dvě stě kop grošuov ty dáti a vyplniti má svrchupsanému panu Janovi a tomu konventu a domu Strakonickému, na den sva- tého Havla nejprv příščího dáti a položiti má aneb dvě neděle potom konečně. A což se listu správního dotýče, ten svrchupsaný pan Jan svrchupsanému panu Vilímovi podle řádu a obyčeje markrabstvie Moravského obyčejný udělati a v moc páně Vilímovu aneb erbuom jeho položiti má podle přípisu jemu podle do- tčeného řádu a obyčeje vydaného ve čtyřech nedělích pořád zběhlých, a při nej- prvnějším sněmu Brněnském, když dcky zemské otevřeny budú, vložiti, sobě z desk vymazati, ač by svrchupsanému panu Janovi anebo tomu zákonu tam co svědčilo a listy a spravedlnosti, kteréž by na to zboží svědčily, svrchupsanému panu Vilé- movi aneb erbuom jeho vydati má. Též zase svrchupsaný pan Vilém na ty lidi v Hruškách, kterých svrchupsanému panu Janovi postúpiti má s tím platem svrchu- psaným, list správní udělati má podle obyčeje téhož markrabství, a na prvním sněmě Brněnském teež ve dcky zemské vložiti a zapsati a je z desk vymazati, ač by jemu co tam svědčilo. A list na ostatek summy, totiž na dvě stě kop groší udělati má až do sv. Havla nejprv příščího neb dvě neděli potom světčiti, a ten list má jmenova- nému panu Janovi v jeho moc položiti od datum této smlúvy ve čtyřech nedělích pořád zběhlých. A co se lidí postúpení dotýče, svrchupsaný pan Jan aby těch lidí, kteří jsou ve vsi Přibicích, postoupil svrchupsanému panu Vilémovi, aneb kohož by na svém místě poslal, konečně na svatého Víta nejprv příščieho. A teež zase svrchupsaný

Strana 272
272 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina pan Vilém lidí těch v Hrušce na týž čas a den svrchupsanýmu panu Janovi postú- piti má. Kdež tuto smlúvu obě strany slíbily sobě zdržeti, nebo podle listu krále Vla- dislava slavné paměti Uherského a Českého krále k tomu jsú povolení dali urození páni pan Petr starší z Rožumberka oc, pan Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský; a já svrchupsaný Ladslav z Štermberka a na Bechyni, nejvyšší kancléř královstvie Českého, pro širší pamět každé straně jednu smlúvu dal jsem sepsanú a pečetí svou zapečetěnú. Dne 21. září 1520 učiněna směna mezi Janem z Rožmberka, „mistrem převorství českého, knězem Janem z Lomnice, převorem i vším konventem domu Strakonického zákona sv. Jana Jerozolimitánského a mistry zákonníky téhož zákona“, a Vilímem z Pernšteina o ves Přibice, kterouž „spraviti a osvoboditi mají vedle obyčeje a práva markrabství Moravského“; začež v rukojemství zastavili Vilímovi z Pernšteina pana Jiřího z Vlašimě na Úsově, pod- komořího markrabství Moravského, pana Jindřicha z Lomnice a na Mezeříčí, pana Václava z Lomnice a na Mezeříčí, pana Viléma z Lomnice a na Mezeříčí, pana Jana z Lomnice a na Mezeříčí, pana Vladislava z Lomnice a na Mezeříčí bratří vlastní. (Cod. Pernst. měst. Brn. fol. 219b; orig. perg. v arch. řádu Maltézského v Praze.) 1066. Smlúva mezi panem Vojtěchem z Pernšteina na místě pana Viléma z Pernšteina a panem Ludvíkem Zajímačem o zámek Kunštát. 1520, 19. května. — Cod. Pernst. arch. m. Brna f. 213b. Léta Páně tisícího pětistého dvacátého tu sobotu po Božím vstúpení stala se jest smlúva a trh celá a dokonalá [sic] mezi urozenými pány panem Vojtěchem z Pernšteina na Hluboké, nejvyšším hofmistrem království Českého, na místě urozeného pána pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině pana otce jeho z jedné, a urozeným pánem panem Ludvíkem Zajímačem z Kunštátu a na klášteře sv. Prokopa z strany druhé, o trh a koupi zámku Kunštátu i s jeho příslušenstvím, tak jakž jest to po nebožčíkovi panu Bočkovi na pana Ludvíka přišlo, a čehož jest v držení a užívání byl a jest, jakž jsou urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině rejstra na to zboží Kunštatské vydána; teež také o Valeč s jeho příslušenstvím, tak jakž jest ji nebožčík pan Hynek Boček z Kunštátu držel, a nyní jak to zboží drží v zástavě pan Jan starší Dubčanský; a to taková, že za zámek Kunštát a za to za všecko, jakž vejše dotčeno jest, což k němu přísluší, svrchupsaný pan Vilém z Pernšteina dáti má puol šestnásta tisíce kop míš., a nad tu sumu zboží Valecké to sobě sám již psaný pan Vilém z Pernšteina od pana Jana staršieho Dubčanského vyplatiti má a tomu všemu dosti učiniti, pokudž smlúva mezi nebožčíkem panem Hynkem Bočkem a panem Janem starším Dubčanským pečetěná ukazuje. Nad to nade všecko tisíc kop šímenských za Valeč s jeho příslušenstvím panu Ludvíkovi Zajímačovi svrchupsaný

Strana 273
z roku 1520. 273 pan Vilém z Pernšteina dáti má, a to na takový způsob to všecko platiti má: Předkem pana Ludvíka v desíti tisících kopách míšenských již psaný pan z Pernšteina u paní Bočkové zastúpiti má a zaplatiti, a Valeč s jeho příslušenstvím také, jakž vejš dotčeno, od svrchupsaného staršieho pana Jana Dubčanského sám sobě má vyplatiti podle té smlúvy, kteráž jest mezi panem Bočkem nebožčíkem a panem Janem Dubčanským starším učiněna. A vostatek té summy, to jest puol sedma tisíce kop míš., od tohoto sv. Havla příščího v roce aneb dvě neděli potom již psaný pan Vilém z Pernšteina doplatiti má panu Ludvíkovi Zajímačovi. A na toho puol sedma tisíce kop míš. při svatém Janě nejprv příštím jistotu dostatečnú pan z Pernšteina učiniti má panu Ludvíkovi Zajímačovi z Kunštátu; a pan Ludvík Zajímač z Kunštátu svrchupsanému panu z Pernšteina list správní dostatečný s rukojměmi dostatečnými, tak jakž řád a obyčej v markrabství Moravském, udělati má a to ujistiti tak, jestliže by pan z Pernšteina jakou škodu právem na Kunštátě neb na tom zboží obojím Kunštatském a Valeckém nesl, též také pro jakoužkoli závadu a od kohožkolivěk jestli že by na to zboží Kunštátské a Valecké právem saženo bylo, aby se již psaný pán z Pernšteina mohl na rukojmí těch, kteříž by byli v listu správním, dostatečně hájiti; a ten list správní při sv. Janě nejprv příščím od pana Ludvíka Zajímače panu z Pernšteina dán dokonalý konečně v moc jeho býti má. Což se svrchkuov dotýče, těch všech podle rejstr, kteréž jsou již psanému panu z Pernšteina na zboží Kunstatském vydána i v nich svrchkové položeni, postúpiti má. Než co se dotýče sanytruov a prachuov, toho všeho svrchupsaný pan Ludvík pánu z Pernšteina nechati má a tím z Kunštátu nehejbati, co jest tu kolivěk zuostalo po smrti nebožčíka pana Hynka Bočka. Pan Ludvík Zajímač svrchupsaného zámku Kunštátu se vším zbožím k témuž zámku příslušejícím podle rejstr již psanému panu z Pernšteina vydaných na to zboží Kunštatské postúpiti má i s těmi svrchky se všemi v rejstřích položenými, sanytry i prachem, kterýž jest tam po smrti nebožčíka pana Hynka Bočka zuostal, svrchupsanému panu z Pernšteina, neb kohož by na svém místě k tomu poslal, a to konečně beze všech odtahuov tu sobotu po Božím těle. A což se Valče dotýče, tu spravedlnost, kterúž má pan Ludvík k vejplatě toho statku Valeckého po nebožtíkovi panu Hynkovi Bočkovi, všecko právo své při témž času a postupování zámku Kunštátu na již jmenovaného pana z Pernšteina převésti má, a jeho toho všeho zmocniti. A při postupování téhož zámku Kunstatu lidé téhož zboží Kunstatského mají se k platóm, k robotám i jinejm povinnostem podle rejstr přiznati. Pakli by ti lidé platóm, robotám neb povinnostem jakým odpírali, ježto by to bylo v rejstřích na Kunštát a na to zboží vydaných již psanému panu z Pernšteina položeno a napsáno, tehdá svrchupsaný pan z Pernšteina nemá ani povinen bude, čemuž by lidé odpí- rali, panu Ludvíkovi Zajímačovi za to platiti. Archiv Český XVII. 35

Strana 274
274 C. XXII. Listinář pana Viléma s Pernšteina Což se dotýče platuov a duochoduov, kteříž při svatém Jiří minulém vyjíti měli spravedlivě, jestliže by jich co ještě k vybírání nepřiešlo až do postupování Kunstátu, tehda k těm již svrchupsaný pán z Pernšteina panu Ludvíkovi dopomoci má, aby mu dodány byly; než jiní všickni užitkové a duochodové téhož zboží Kunstatského, kteříž po sv. Jiří mají již vycházeti, ti vcele a zouplna k vybrání a k vyzdvižení panu z Pernšteina znostávají. Což se pak vkladu v desky dotýče nadepsaného zboží Kunstatského a Valeckého, to při času sv. Jana teď nejprv příščího pan Ludvík Zajímač v Olomúci dokonati má a svrchupsanému panu z Pernšteina v desky vložiti. Než co se Valče a toho zboží dotýče, jestliže k právu Olomúckému nepřísluší, než že přísluší k právu Brněnskému, tehdy nemohl-li by při tom času toho tu v Olomouci pan Ludvík dokonati, a to z příčiny z té, že by ve dcky Olomúcké zboží Valeckého s jeho příslušenstvím nemohl klásti, tehdy hned, když nejprve čas přijde, že by ke ckám Brněnským pan Ludvík mohl, tím neprotahujíce ani prodlévajíce, má hned do Brna, jakž by mu od svrchupsaného pana z Pernšteina aneb dědicuov jeho oznámeno bylo, přijeti a ve cky Valeč i s jeho se vším příslušenstvím, tak jakž jest to nebožčík pan Hynek Boček z Kunstatu držel a nyní pan Jan starší Dubčanský drží, ve dcky beze všeho prodlévání a odporu vložiti. K tomu já svrchupsaný Vojtěch z Pernšteina na místě pana otce svého za něho slibuji, i já svrchupsaný Ludvík Zajímač z Kunstátu též slibuji, že se tomu všemu dosti státi má, což v té smlúvě sepsáno jest, a to všecko že sobě právě, věrně a křesťansky oboje strany zdržeti a zachovati máme a smlúvě této dosti učiniti. Tomu na svědomí my svrchupsaní Vojtěch z Pernšteina a Ludvík Zajímač z Kunstátu sekret a pečeť svú dali jsme přitisknúti dobrovolně k této smlúvě; a připrosili jsme urozeného pána pana Jaroslava z Šelnberka a z Kosti, najvyššího komorníka království Českého, a urozeného vladyku pana Ctibora Dřevčického z Sadomíře a na Dobrým [sic], že sou pečeti své k této smlúvě na svědomí přitiskli, sobě a erbuom svým bez škody. Dne 29. června 1520 dal Jan Zajímač z Kunštátu a jistcové jeho Jan z Kunštátu a na Rožnově, Jindřich z Lompnice a Mezeříčí, Smil Kuna z Kunštátu a na Lukavě, Václav z Lompnice a na Mezeříčí, Vilém Kuna z Kunštátu a na Vyzovicích, Vilém z Lompnice a na Mezeříčí, Ladslav z Lompnice a na Mezeříčí, Jan z Lompnice a na Mezeříčí, Zdeněk z Lomp- nice a na Mezeříčí Vilémovi z Pernšteina list správní na Kunštát a ves Valeč. 1067. Artikul z obdarování vysoce urozeného pána pana Viléma z Pernšteina, nejvyššího hofmistra království Českého, dědičného pána města Pardubic, témuž městu mezi jinými mi- lostmi v něm obsaženými daného vytažený, co se kněží dosazování dotejče: „Také od nás i od

Strana 275
z roku 1520. 275 budoucích pánův a držitelův Pardubských v tom nemá se jim žádná překážka díti, což se kněží dávání dotýče k té faře a k tomu kostelíku v špitále, jakéž na té faře mají kněží míti, kteříž rozdávají tělo a krev pána Krista pod spůsobem dvojím z víry, že při tom mají zachováni býti, aby tu ti kněží té strany bývali v té faře, a oni aby je sobě svobodně jednati mohli, bez překážky naší i budoucích pánů a držitelův Pardubských; a tak ti kněží aby se beze všeho hanění zachovali a slovo Boží kázali bez hanění, jakož pak o tom v zřízení v království Českém. Kteréhožto listu a obdarování datum na Pardubicích ten pátek před sv. Janem Křtitelem božím léta od narození syna Božího tisícého pětistého dvadcátého počí- tajíc“ (22. června 1520.) Op. arch. arcib. v Praze. Rec. 1614. 1068. Druhé poslední pořízení Vilíma z Pernšteina, kterým mění některá ustanovení prvního svého kšaftu. Na Pardubicích 1520, 5. září. — Orig. perg. v kníž. arch. Roudnickém. Ve jmeno boží amen. Já Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, jakož jsem udělal poručenství o statku svém, kteréhož jedno leží zde v Čechách v Praze na rathouzi, a druhé v Brně na rathouzi, na mocné listy královské, při tom sobě to pozuostaviv, abych moc měl, v své živnosti ta poručenství změniti aneb zkaziti, když by mi se zdálo, aneb víc přičiniti jiných poručenství; pak z milosti boží jsa při rozomu, toto poručenství jsem učinil a v něm některé artikule jsem změnil, kteréž v prvním poručenství jinak jsú stály; i chci tomu, což jsem kolivěk změnil a v tomto poručenství jinak napsal, aby to poručenství od synuov mých držáno bylo v těch artikulích, kteréž jsem změnil, a též i v dílčích listech co jsem změnil. Než ono poručenství stuoj tak ve všem, jakož jsem prvé zřídil, krom těch artikuluov, kteréž jsem změnil tímto poručenstvím v prvním poručenství, ti nemají moci žádné. Item najprvé tomu chci a tak aby Jan a Vojtěch synové moji se zachovali po mé smrti: Item díl český, kerýž se jest dostal Vojtěchovi synu mému, i s tím se vším, což jsem přikoupil od pana Haška za VIIM P míšenských při kupu Bydžova i s Bydžovem; it. to, což jsem kúpil u Litoborského ty vsi, it. od pana Haška Sloupno, it. Šaplavu od Kotlovcuov, it. Vysočany, it. Zachrašťany, it. Křivany, it. Smrkovice s jich příslušenstvím, it. Chudonice, to všecko zuostaň při Vojtěchovu dílu. It. což se Lantškrúnu a Lantšperku dotýče, kteréž se synóm mým po ženách dostaly, jakož jsem o tom byl položil v dílčích listech, a i přídavek položil v nich, co měl, co jměl [sic] moravský díl českému dílu přidati a na jaký zpuosob, to všecko v nic již obracuji, tak aby nic povinen nebyl moravský díl českému přidávati, než těmi zámky se dělte, ač co komu spravedlivě příslušeti bude; než v dílčích listech ti artikulové o ten přídavek aby žádné moci již neměli, poněvadž já více statku nad jejich první rozdělení, kteréhož mi pán Buoh z milosti své popříti ráčil, při- dávám tímto kšaftem k českému dílu. Item Kunstat, kterýž jsem přikúpil od pana 35*

Strana 276
276 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina Zajímače, ten přidávám k českému dílu s jeho příslušenstvím se vším, což k němu přísluší, krom Valeckého zboží. It. což se dílu moravského dotýče, kterýž se jest Janovi dostal, synu mému staršímu, stojí v prvním poručenství: Vojtěchovi synu mému zámek Židlochovice s některými zbožími, to všecko Janovi již zuostaň, což Vojtěchovi v Moravě v prvním poručenství světší [sic], při jeho dílu, poněvadž jsem Vojtěchovi Bydžov i s tím, což jsem k tomu přikúpil, k jeho dílu i jiná zboží přidal. It. toto znamenitě vymieňuji, aby Jan syn muoj Vojtěchovi synu mému vždycky každý rok vydával X dreylinkuov vína v své obecné dreylinky, tak jakž v Brně dreylinci jsou, a zejména aby jemu dával z Nosislavě dva dreylinky, z Blučiny dva dreylinky, z Bojanovic I dreylink, [z] Židlochovic I dreylink, a vostatek, to jest IIII dreylinky, aby jemu dával z Nikulčic a z Chřepic, z Medlova a z Kádova a z Němčic. A Vojtěch s svým nákladem má ta vína z těch míst bráti a vésti, kamž se jemu zdá, a Jan jemu fuorou žádnou povinovat není. A pakli by kdy Jan aneb dědici jeho tu sumu vína chtěli splatiti a jí nevydávati Vojtěchovi aneb dědicuom jeho, těch desíti dreylinkuov vína, za to aby dal Jan aneb jeho dědicové Vojtěchovi aneb jeho dědicóm puoltřetího tisíce kop míšenských; a tu s