176 O XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina kláštera téhož, vyznávámy . . . že jakož některých časuov byly se války pozdvihly, a města mnohá v České a v Moravské zemi králi Jiřímu králi Českému zprotivila, tehdy týž král Jiří poslal na již řečený klášter lidi své a hajtmana nám ustavil slo- vutného panoši Vaňka Šatného, takže z božího dopuštění přišel náš klášter v ruce nepřátel již řečeného krále Jiřího králi Uherskému, nepříteli jeho. Tehdy svrchu- psaný Vaněk Šatný z rozkázání téhož krále Českého osadil hrad pustý, ješto slove Hrádek, a z toho Hrádku opanoval zboží svrchupsaného kláštera a obrátil je k tomu Hrádku. A my svrchupsaný opat a konvent, nevědúce se kam dieti, smluvili jsme se [s] svrchupsaným Vankem po smrti krále Jiřího o ten Hrádek, že nám jeho stúpil, tak že sme jemu měli dáti hotových dva tisíce zlatých uherských váhy a mince spravedlivé; a nemajíce jich kde vzíti, prosili sme urozeného pána pana Albrechta z Postupic a na Helfnšteině, aby nás [v] těch dvú tisíciech zlatých k již řečenému Vankovi zastúpil; a přijav prozbu naši, přejal jest dluh náš na se a zastúpil. Kte- rýchžto dva tisíce zlatých již urozenému panu Albrechtovi zapsali sme a mocí tohoto listu zapisujem do dvú životuov erbovních na našem městě jménem Hranicích a na všem zbožie k němu příležícím. Na kterémž městě a jeho zboží má také prvé list s jistú sumú, kterýž list svědčí, že nám má úroku vydávati osmdesáte kop grošuov na každý rok: z toho úroku my jej propouštíme a prázdna činíme do svrchu psaných dvú životuov, a jemu slibujem svú dobrú a čistú vírú ctně, věrně a právě beze všech forteluov zdržeti. A ktož by tento list jměl s dobrú vuolí s již svrchupsaného pana Albrechta neb jeho druhého života, ten bude mieti ke všem věcem svrchupsaným takovéž právo i moc jako sám pan Albrecht s svým druhým životem až dotud, dokudž bychom toho nevyplatili tú sumú, kteráž v tomto i v druhém listu jest napsána. Tomu na svědomí a lepší jistotu věcí svrchupsaných svú vlastní pečeť i konventu našeho při- věsili sme s naším jistým vědomím a dobrovolně k tomuto listu a k nim se přizná- váme. Jenž jest psán a dán v Moravské Třebové ten pondělí den svatého Fabiana léta božieho tisícího čtyrstého sedmdesátého druhého počítajíce. 137. Král Vladislav dává Vilémovi a Zikmundovi bratřím z Pernšteina opravu kláštera Oslovanského do jich obou živnosti. Dat. v Praze, v středu po veliké noci (1. dub.) 1472. Cod. Pernst. mus. Frant. v Brn. f. 61; cod. měst. Brn. f. 32 b; vytrž. listy ve Frant. mus. v Brně č. 123. Výtah tištěn AČ. VI. 508. č. 101. 138. Vilím z Pernšteina postupuje právo králem Vladislavem mu dané na tvrz, dvůr a ves Plenkovice panoším Janovi, Jiříkovi a Václavovi bratřím Komoňům z Bezděkova. Jistcové byli páni: Zigmund z Doubravice, Jetřich z Leskovce, a panoše Vít z Kralic, Jan z Nové Vsi