z roku 1487. 313 proto ti lidé z Borovnice mají vždy každého roku ten plat dávati s těch luk, jakž nyní dávají. A jmenovitě jsú ty lúky v tomto zastaveny: jedna v LXX g., druhá v V věr- duncích a třetí v stu g. a čtvrtá v Ij P. Protož my Vratislav z Pernštajna nejvyšší komorník soudu a desk práva zemského v Brně, purgmistr a rada města Poličky svrchupsaní i svými erby a budúcími potomky slibujem sobě tuto smlúvu, kusy, artikule svrchupsané cně, právě a v celosti zdržeti a zachovati beze všeho pře- rušení a zmatkuov všelijakých. Tomu na svědomí a potvrzení své vlastní pečeti s naším jistým vědomím přivěsili jsme k tomuto listu; a pro širší svědomí při- prosili jsme urozeného pána pana Zigmunda z Dúbravice a z Osového, a slovutných panoší Jana Děvečky z Hernštajna, Gedeona z Olešničky a na Moravči, Jindřicha z Bysovce a ve Křtětíně, že jsú své pečeti podle našich na svědomí k tomuto listu při- věsili. Jenž jest dán a psán v Bystřici v středu den s. Prokopa léta oc M'IIILXXXVII°. 366. (CLXX.) List Španovského poručenstvie na papíře, [kterýmž činí zřízení o statku svém]. Na Mor. Krumlově 1487, 12. července. — Cod. Pernst. mus. král. Česk. f. 106. Já Mikuláš z Lisova a z Špaňova známo činím všem vuobec, že znamenav nebezpečnost života mého a jsa při pravém zdravie, z dobrým rozmyslem i s radú přátel svých, a nechtě, aby po mé smrti který zmatek byl, jestliže bych bez erbuov s tohoto světa sšel, učinil sem zřízení a poručenie mocné statku svého, kteréhož mi nynie pán Buoh popřieti ráčil, což by toho koli na hotových penězích po mé smrti zuostalo, nebolito na jiných svrchcích, aby to všecko vydáno bylo paní Markétě sestře mé vlastní, Janovi synu jejímu, a Janovi Hrdoňovi, těm třem osobám nedílně. Pakli by z těch tří na koho pán Buoh smrti prvé než na mne dopustil, tehdy živým zuostalým po mé smrti též aby dáno bylo až i do jich erbuov. Item jestliže by po mně živí zůstali Jan a Kateřina, děti nebožtíka Hokniky [sic] a nebožky Kateřiny sestry mé, aby z toho ze všeho jim dáno bylo dvě stě zlatých uherských. Pakli by z těch jedno zuostalo, tehdy sto zlatých. Item poručil-li bych co pro pána Boha a zvláště aneboli čeledi, to aby dáno bylo; pakli bych to kterak obměškal, ale čeleď má aby slušně odbyta byla, a dvě kopě platu věčného aby kúpeny byly těm lidem nuzným, kteříž v předměstí Domažlickém blízko kostela Matky buožie jsú, ješto pohřeb a poddací předkuov mých jest, aby placeno na každý rok bylo pojednú nebo rozdílně. Tomu na svědomie svú vlastní pečet sem přitiskl k tomuto listu. Jenž jest dán a psán mú vlastní rukú v Krumlově Moravském ve čtvrtek před s. pannú Marketú léta božieho tisícého čtyřstého osmdesátého sedmého. Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 519 č. 194. Archiv Český XVI. 40