124 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina psaní páni purgmistr a rada nadepsaného města Brna a jejich žoldnéři to řádně učinili a mě jali; a přes to ku prosbě kněze Bedřicha z Strážnice a s Kolína a k jeho žádosti svrchupsaní páni propustili jsú mě, a což mi jest od Jejich Mtí žoldnéři vzato, kuoň a jiné věci, když jsú mě byli jali, to jest bitováno: z toho ze všeho já svrchupsaný Jan Sýkora z Buku ani kto jiný jménem mým ničím zlým jim svrchupsaným pánuom zpomínati nemáme ani jich žoldnéřóm i jich poddaným věčně. A to já Jan Sýkora nadepsaný slibuji to všeckno zdržeti a zachovati, což svrchu- psáno jest v tomto listu, pod svú ctí a pod najvyšším právem jim svrchupsaným pánuom purgmistru, všie radě i všie obci i jich žoldneřóm i poddaným svrchupsa- ného města Brna. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu prosil jsem urozeného pána pana Jana Zibřída z Pernšteina, a slovutného panoše Jeronyma z Dražejovic, a mú- drého a opatrného Václava Permana, měštěnína Brněnského, že jsú své pečeti na svědomie přidávili k tomuto listu, jim a jich erbuom bez škody, neb sem já své pečeti při sobě neměl. Jenž jest dán a psán v Brně ten pátek po svatém Vítě léta od narozenie Syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého druhého léta počítajíce. Přitisknuty 3 pečeti z části zachovalé. 68. List o slady dělání [daný Jindřichem z Lipého obci Nového Města v Moravě u Žďáru]. Na Mor. Krumlově 1452, 20. srpna. — Cop. arch. Roudn. P. 15/50. My Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek království Českého, vyznáváme . . . že přišli před nás naši milí a věrní rychtář, konšelé i všecka obec Nového Města našeho, prosíce nás snažnú prosbú o starodávní práva, kteráž sou měli tu v Novém Městě, a zvlášť o slady dělání, žádajíc od nás listu potvrzení na ta práva. Tu zna- menavše v tom jich lepší a k jich prosbě a žádosti, tak jakož sou nás zpravili vedle zprávy starodávních lidí, potvrdili sme a mocí tohoto listu potvrzujem jim toho mocně i budoucně. Item nejprve kdožkoli, buď podruh neb s ulice a chce dělati slady lidem s peněz, ten má vzíti od sladu šest grošův a nic víc, a svá drva k tomu má dáti. Item jestliže by kdo buď podruh neb s ulice chtěl slad sobě udělati z své pšenice, to má udělati s odpuštěním rychtářovým a konšelským, a když jemu odpuštěno bude a chce jej tu zase prodati ten slad v městečku, má přijíti dvanácte grošův mimo svůj náklad a nic víc. Pakli by přes pole kam svůj slad prodal, ten prodej jakž nejlép muož, to jemu nemá bráněno býti. Item též kdož svú sladovni má a prodává slady mimo svú potřebu domácím, též má přijíti dvanáct grošův mimo svůj náklad a nic víc; a jestliže by kdo prodal kterou měřici na různo doma, ten má přijíti na měřici, což sluší do těch dvanácti grošův a nic víc; a pakli by která strana, buď ten, ješto prodává aneb ten, ješto