240 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina kteréž páni a předkové naši i my tudíž až dosavad v těch vsech brali jsme. A my vzhlednouce na jejich pokornou a snažnou žádost, i tudíž sami toho žádost majíci, aby ti lidé svrchupsaní naši v již řečených vsech nynější i budoucí mohli se pod námi lépe živiti i jiní cizí pod nás se táhnouti, z naší vlastní milosti a dobrotivosti učinili jsme těm našim lidem [v] vejšpsaných vsech nynějším i jich budoucím potomkům takovouto milost: že ty všechny odmrti, kteréž prve my neb předkové naši brali spravedlivě, jsme jim propustili a oddali a tímto listem propouštíme a oddáváme na časy budoucí takovým obyčejem, aby jedenkaždý obyvatel v těch našich častopsaných vsech nynější buď budoucí, buď za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, mohl statek svůj mohovitý neb nemohovitý, buď rolí neb jiné, což by měl, poručiti, dáti a odevzdati příteli svému přirozenému aneb jinému, komužby se jemu zdálo, a s svým učiniti, jakžby se jemu zdálo nejlépe. Však toto zvláštně vymiňujíce: jestližeby který bez dětí umřel a přátely měl na jiné dědině panství jiného, a poručil by statek svůj jim, tedy ten, kdožby chtěl k tomu statku míti nejlepší spravedlnost a právo, povinen jest v tom a při tom statku na našem panství a v té dědině živiti se a pod námi býti, jinam statkem tím nehýbaje. Druhé také, jestliže by neměl dětí neb takových přátel přirozených, a chtěl své ženě statek svůj odkázati, a by- laliby ta žena již odemřeného tu na dědině i v vdovství svém, tak jak na dobré ženy sluší, živa, tím statkem se obchodíce, tedy toho propůjčujeme; pakliby neslušně živa byla, mrhajíc neb mrhati chtějíci ten statek, ježto to byloliby známé, tedy taková věc na nás anebo budoucí naše potomky má zase znešena býti, a jakby se nám zdálo v té věci učiniti neb té obci jak by bylo uznáno s tím statkem. Protož my Vilím a Vratislav svrchupsaní i svými erby budoucími slibujeme svrchupsaným lidem našim, ty všechny věci zdržeti a zachovati v celosti, což se v tomto listu píše, bez všech zmatků a fortelů všelijakých. Tomu na svědomí své pečeti k tomuto listu kázali jsme přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Pernšteině leta božího 1482 ve čtvrtek po novém letě. 257. Zápis do desk o zasedání sněmu obecního a soudu zemského, držaného v Olomúci dne 7. ledna 1482. 1482, 7. ledna. — D. Olom. č. 12 f. 32. Anno Domini millesimo CCCCLXXXII v pondělí po svíčkách držán jest sněm v městě Olomúci a právo, na němž jsú byli páni tito dolepsaní: duostojný v Boze otec a pán pan Tas biskup Olomúcský, pan Ctibor z Cimburka a s Thova- čova, hajtman marg[rjabstvie Moravského, pan Václav z Bozkovic, najvyšší komorník cudy Olomúcské, pan Jan z Žerotína, najvyšší sudí tejž cudy Olomúcskej, Thobiáš z Hory Obřanské, najvyšší písař desk a práv margrjabstvie Moravského, pan Vilém