= let 1486 a 1487. 307 s povoleniem panny avatyše, a vedle milosti mají ty viny i odúmrti vzaté býti obráceny na dobré a na opravu téhož kláštera. Při tom také mají zachováni býti bez všeliké překážky. A tato milost naše, co se té opravy dotýče, jmá trvati již psaným Vilémovi a Vratislavovi do jich obú živnosti a nic déle. A po smrti jich obú hned tento list více žádné moci jmíti nejmá, ale jmá býti zkažen neb navrácen nám neb budúcím králóm Českým a markrabím Moravským bez všeliké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přitisknúti k tomuto listu. Dán na Pražském hradě na den svatého Štěpána léta božieho tisícého čtyřistého osmde- sátého šestého, královstvie našeho léta šestnáctého. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Boemie oc. Výtah tištěn AČ. VI. 519 č. 191. — Srv. podobný list krále Matyáše daný 17. září 1486, zde str. 298 č. 344. 357. Beneš z Weitmile, purkrabí na Karlšteině a minemistr na Horách Kutných, slibuje, že králem Vladislavem Vilímovi z Pernšteina povinných 1200 fl. uh. z důchodův a mince královské zaplatí ve třech lhůtách po sobě jdoucích, vždy na sv. Havel po 400 fl. S. 1. v středu den sv. Jana apoštola a evangelisty 1487 (27. prosince 1486). Cod. Pernst. mus. Česk. č. 149. Není-li v původním datum žádného omylu, počítá se zde nový rok od hodu Narození Páně. 358. (h. VIII.) List krále Matiáše, jímž k dědicstvie panu Vilémovi z Pernšteina dává Přerov oc. 1487, 10. března. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 162; arch. měst. Brn. f. 95; vytržené listy Frant. mus. Brn. č. 99. My Matiáš .. . oznamujem tímto listem všem vůbec, že jakož urozený Vilím z Pernšteina, najvyššie maršálek královstvie Českého, věrný náš milý, v sumách ně- kterých od předkuov našiech i nás zapsaných jměl jest a jmá v drženie svém hrad a město Přerov, s vesnicemi i se všemi mezemi a hranicemi a toho hradu a města Přerova požitky a všeliakým příslušenstviem, jakož ti zápisové to šíře v sobě uka- zují a zavírají, a nad ty sumy životy a náklady na stavení toho zámku opravenie: i seznavše my téhož Viléma mnohé věrné a nám užitečné služby, kteréž jest nám jakožto pánu svému činil v mnohé časy i nynie nepřestává činiti, a chtíce my jemu to milostí naší královskú odplatiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našiech milých, mocí královskú jakožto král Český a markrabie Moravský témuž Vilémovi ten hrad Přerov i s městem, s vesnicemi: s Syřavú [Šířavú] před městem, Lhotú i ve vsi, kteréž Čech říkají, což tu manuov k službě téhož Viléma zámku od staradávna pří- slušie, i se všemi lukami, pastvami, lesy, chrastinami, hranicemi, i se všiem plným právem a panstviem dali jsme a mocí tohoto listu dáváme ku pravému dědicstvie a dědičnému drženie témuž Vilémovi a jeho erbóm i tomu každému, ktož by tento list náš jměl s téhož Viléma dobrú vuolí a svobodnú, prvé než by tento list náš ve dcsky vjíti mohl. 39*