262 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina konečná taková a spuosobem takovým: Že já Vilém svrchupsaný urozenú paní paní Alžbětu z Kravař a Strážnice vdal jsem a oddati jsem dal obyčejem a řádem křesťan- ským za pravú manželku svrchupsanému panu Petrovi s její dobrú vuolí a s přivo- lením její. A já také Petr svrchupsaný mám jí svrchupsané paní Alžběty nechati v tom stavě vdovském až do času jmenovitého Svíček najprv přieštiech, a po tom času, když mi sě zdáti bude, že mohu s ní býti a přebývati jako s manželkú svú. Druhé, že při vieře její mám ji zuostaviti a bez vuole její nemám jí od viery tisknúti. Item Strážnice zámku aneb toho jejího zboží nemám také bez vuole její od- bývati ani prodávati. Item opět já Petr svrchupsaný proti třem tisíciem zlatých uherských věna, kteréž mi po sobě svrchu psaná paní Alžběta na Strážnici dává, mám jí šest tisiec zlatých uherských odvěnovati [sic] a ujistiti, takovým však obyčejem: jestliže by mne Petra již psaného pan Buoh smrti prvé neuchoval, než paní Alžběty dotčené, tehda potomci moji paní Alžbětě mají dáti tři tisiece zlatých uherských, a tři tisiece zlatých druhých má paní Alžběta sobě zasě přijíti, kteréž mi na Stráž- nici po sobě ukázala. A list věnný paní Alžbětě mám položiti na svatý Václav najprv přieští konečně v moc panu Vilémovi svrchupsanému. Item o dluhy: Jakož paní Alžbětě k její dielu na Strážnici devět tisiec zlatých uherských přiděleno jest dluhuov, na tom dluhu paní Alžbětě má sraženo býti tři tisiece zlatých na tom listu, kterýž měla věnný list na pět tisiec zlatých, a dva tisiece zlatých sešlo jest na Strážnicském zboží, poněvadž při ní zuostaly a po ní jich nevzal. A jakož Bzenec ode všech čtyř sestr sespolka jest prodán za osm tisiec zlatých uherských a za dvě stě zlatých, a na tom paní Alžbětě častopsané jejího oddielu přijíti mělo dva tisiece zlatých a padesáte zlatých uherských: těch dva tisiece zlatých a padesáte zlatých také jí sjíti má. A mimo to, což sě srazilo, zuostává ještě čtyři tisíce zlatých uherských bez padesáti zlatých; ty já svrchupsaný Petr mám panu Vilémovi svrchupsanému ujistiti do listu dokonání do svatého Václava najprv přieštieho, aby toho dluhu mně čekáno bylo do svatého Jiřie najprv přieštieho, a na svatý Václav list mám panu Vilémovi konečně položiti vedle přiepisu obyčejného, kterýž mi bude od pana Viléma vydán buď českým neb moravským obyčejem. Pakli by co také z Bzeneckého dielu na paní Alžbětin diel více bylo vzato, to já Vilém svrchupsaný mám také panu Petrovi častopsanému navrátiti anebo na jeho dluze sraziti. A tuto smlúvu my svrchupsaní Petr a Vilém máme a slibujem sobě ctně a právě beze všeho fortele a lsti zdržeti a zachovati bez všelikého přerušenie. Tomu na svědomí i na jistotu své pečeti k tomuto listu a této smlúvě přitiskli jsme; a připrosili jsme urozených pánuov pana Beneše z Waitmille, purgrabí na Karšteině [sic] a mincmajstra na Horách Gutnách, kterýž jest tyto věci mezi námi jednal,