z roku 1453 a 1454. 127 nými všemi příslušnostmi, což k tomu dvoru a k mlýnu a k podsedku příslušie, s mezemi, s hranicemi, tak jakož ten dvuor s mlýnem i s podsedkem v svých mezech od staradávna záležie a jest vyměřen, tak jakož sem to sám držel, nic sobě aní svým erbóm tu práva, panstvie ani kterého vlastenstvie nezachovávaje, než to sem vše prodal statečnému rytíři panu Janovi z Dobré Vody a k věrné jeho ruce slovut- nému panoši Václavovi z Dúbravice za XL hřiven groší dobrých stříbrných rázu Pražského a čísla moravského, LXIIII groší za každú hřivnu počítajíc, kteréžto hřivny již jsem od nich vzal hotové a zaplacené úplně a docela. Protož já Martin svrchupsaný jistec a zprávce nahoře i dole psaných věcí, a my Bareš z Cihovic, Víšek z Stříteže, Jan Chudobín z Bořic, Čeněk ze Lhoty, Radislav z Rakových, Jaroslav z Hřišce, rukojmie a spravedliví zprávce s ním s Martinem a zaň slibujem všickni vespolek naší dobrú čistú věrú, rukú společnie a nerozdílnú beze všie zlé lsti kupitelóm našiem svrchupsaným, ten jistý dvuor svrchupsaný s lidmi i s jich příslušenstviem se všiem na prvniem sněmu panském neb konečně na druhém, když desky zemské v Olomúci neb v Brně otevřieny budú, sobě ven z desk vy- psati a vymazati . . . Také ten dvuor svrchupsaný i s lidmi máme a slibujem zpraviti a vysvobo- diti od každého člověka duchovnieho i svědského i od židuov a zvláště od věnných práv za plná tři léta pořád zběhlá po dckách vloženie, ktož by to zbožie právem zemským nařekl, tolikrát kolikrát by toho potřebie bylo kupitelóm našiem svrchu- psaným neb jich věrné ruce svrchupsané. Také jim slibujem zvláště za sutie, aby oni kupitelé naši svrchupsaní, jich věrná ruka svrchupsaná vzdy při tom zbožie a dědicstvie zůstala beze všeho zmatku. Pakli bychom toho neučinili, tak jakož se svrchu píše, a nesplnili na všem nebo na dílie, jakož Buoh nedaj, tehdy ihned bez meškánie . .. obyčejné leženie do města Olomúce. Tomu na svědomie a na potvrzenie a pro lepšie jistotu své vlastnie pečeti s naším jistým vědomím a dobrú vuolí přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Malé Senici léta oc M'IIIICLIIII ten den na Nové léto oc. 71. (XXXII) List od biskupa Jana, jímž potvrzuje prvnieho listu [z r. 1441, 7. čce] a přidává život Mikulášovi a jeho jednomu dietěti, a k tomu připisuje ves Ještbořice. 1454, 8. února. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Čes. f. 32. My Jan, buoží milostí biskup Olomúcký, známo činíme . . . Jakož slavné paměti přědek náš kněz Pavel biskup Olomúcký zboží kostela našeho Olomúckého v Čechách, ješto slušie k Jestibořiciem, kromě té samej vsi Jestibořice, urozenému a statečnému rytieřovi panu Mikulášovi z Buchova do dvú životuov v šesti stech