390 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina ten v toho pána a člověk jeho udělaj sobě močidlo při najbližším IIII lokty od břehu, tak aby tekutá voda trním neb dřívím zakládána a zahnišována nikderakž nebyla. Pro též ty věci budúcí dva listy mezi sebú jsme udělali a pečetmi svými přivěšenými zapečetili, a já Ctibor jeden jmám a já Marek opat druhý, abychom se tím na věčnost zpravovali. Jenž dáni a psáni jsú na Thovačově v pondělí před svatú Margetú léta od narození Syna božieho tisícého čtyřistého devadesátého prvního léta počítajíc. Výtah tištěn AČ. VI. 527 č. 253. 484. Vilém z Pernšteina propouští k prosbě knězi Jiříkovi i jiným budoucím farářům Kur- dějovským šest čtvrtí vinohradův na hoře Hernlaiten za kostelem, kterýchž lidé poddaní Kurdějovští drží, tak aby z těch šesti čtvrtí vinohradův od lidí na každý rok o vinobraní horní právo a desátek brali a k užitku svému obraceli. Dat. na Krumlově v pátek den ro- zeslání sv. apoštolů (15. července) 1491. Opis v zemsk. arch. v Brně, Bočkova sbírka. 485. (CLXXXXVI) Smlúva [Vilíma z Pernšteina] o Plumluovky s Kuncem z Norbu. Na Mor. Krumlově 1491, 17. července. — Cod. Pernst. mus. král. Česk. Léta božieho MCCCCLXXXXI v neděli den svatého Alexieho na Krumlově stala sě jest smlúva námi Zigmundem Valecským z Mírova a Jiříkem Kusým z Mu- kodil a na Bohuticích, mezi urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina oc s jedné a slovutným panoší Kuncem z Norbu s strany druhé, taková: Jakož jest dotčený Kunc měl list na svá manství, kteráž jemu pán JMt ráčil s své milosti dáti, než že jest sobě JMt to pozuostaviti ráčil, že jest Kunc nemohl žádného na to na spolek přijíti bez vuolě páně JMti, že Kunc za to právo JMti pánu dal jest Plumlovky, to manstvie, tak že pán JMt od sirotka toho, dcery nebožky Elšky, manželky téhož Kunce, ve všem jej zastúpiti má, a Kunc má letos vinné desátky s té huory [v] Plumlovkách sobě vybrati i jiné požitky, kteréž by jemu příslušěly; a rybník, kterýž nasadil, ten také má sobě vyloviti; a vinohrad ten, kterýž sobě přikúpil, Kunc také muožě sobě prodati a s tím učiniti jako [s] svým. A list ten starý, kterýž jest měl Kunc na to manství, ten má pánu JMti vrátiti. Což sě pak dotýčě toho manstvie [v] Višňovém a v Jehřiciech,*) kteréž Kunc tu má, na to manství pán JMt má Kuncovi nový list udělati takový, jakož řád a obyčej jest na manstvie dělati. Tomu na svědomí my svrchupsaní Zigmund Valecký a Jiřík Kusý, smlúvčí, pečeti své sme k tomuto listu přitiskli. Actum die ut supra. Výtah tištěn AČ. VI. 527 č. 254. — *) O Jehřicích (Gehřic), vsi zaniklé blíže Višnového, zmiňuje se Volný v topografii markr. Mor. III. 570.