486 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 629. Jan Bystřický z Studnice prodává ves Rudvíkov a polovici kostelního podací Janovi z Lomnice za 700 fl. uh. Rukojmí: Prokop Zajímač z Kunštatu na Jevišovicích, Ladslav z Weitmile, Michal z Weitmile, Markvart z Kralovic, Jan Rechumberg z Želetic, Václav z Tvořehrazi. Dat. ve Znojmě druhý pondělí v postě (28. ún.) 1496. Jiný list o témž prodeji napsán byl 13. března 1496. Cod. Pernst. měst. Brn. 630. Král Vladislav Vilímovi z Pernšteina jako držiteli kláštera Třebíče dává výplatu na vsech téhož kláštera Vojkovicích, Sokolnicích a Telnici, kteréž drží Beneš z Boskovic a z Černé Hory. Datum v Prešpurce v neděli před Zvěstováním panny Marie (20. března) 1496. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. fol. 393; měst. Brn. fol. 129—130. Výtah tištěn AČ. VI. 535 č. 321. 631. (et. XXIIII.) Smlúva mezi panem Vilémem z Pernšteina a knězem opatem Velehradským o [Příkluky], Němčice oc. V Brně 1496, 14. dubna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 80 b. Léta Páně tisícého čtyřistého devadesátého šestého, ve čtvrtek den svatého Tiburcí stala se smlúva námi Janem z Lomnice a na Meziříčí, hajtmanem markrabstvie Moravského, Vácslavem z Ludanic, podkomořím téhož markrabstvie, mezi urozeným panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiem hofmistrem královstvie Če- ského, s strany jedné, a velebným knězem opatem a konventem kláštera Velehrad- ského z strany druhé, o výprosu na vsi Příkulkách [sic] a Velikých Němčicích, a to taková: že list, kterýž pan hofmistr jmá na výplatu Příkulků, ten má opatu vydati, a on se nemá na tu ves Příkluky více nic táhnúti, ani žádných jiných výpros nových k dědicství buďto k zápisuo jednati a vyprošovati on ani synové jeho nemají. A kněz opat i [s] konventem svým páně hofmistrovým má list udělati na Němčice s jejiem příslušenstviem na zástavu, který svědčiti má nahoře psanému panu Vilémovi a jeho dvěma synóm Janovi a Vojtěchovi, a na ten list opatuov má sobě pan Vilém od krále JMti potvrzenie zjednati. A ten první list, kterýž má na Němčice, má jej zkaziti. A kněz opat do těch psaných tří životuov Němčic vyplacovati nemá. Než jestliže by pán Buoh těch tří životů napřed psaných smrti uchovati neráčil, tehdy hned po jich smrti opat nynější nebo budúcí i [s] svým konventem, když by sumu, totiž tisíc zlatých uherských, položili, komuž by oni ty peníze na Němčicích zapsané poručili, tehdá hned nadepsanému opatu a jeho konventu beze všech zmatkuov a omluv nadepsanú ves postúpiti v jich moc mají a žádnému jinému. A také má nadepsaný pán i s svými syny, pokudž oni živi sú, na každý rok jmenovanému knězi opatu nynějšiemu i budúcímu a jeho konventu z Němčicských hor drajlink vína vy- dávati oc. Také nadepsaný pán má sám na sě i na syny své reversal udělati, a to