300 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické milium uirginum, anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie oc quinquagesimo primo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyck, miles cancellarius. Imperii vero quinto. Vidimus archivu Orlického, v němž tato listina jest vložena, datováno jest na hradě Krumlovském r. 1456 feria V. ipso die Ascensionis d. n. J. Ch. čili 6. května; visí při něm pečeti všech šesti osob, které ten vidimus vydaly; jsou to Pavel opat Vyšebrodský, Gerhard opat Svatokorunský, Vilém mladší z Risenberka a z Rabí, Ondřej z Dubé, Jan Růs z Čemin a Erazim z Michnic purkrabí na hradě Meidšteinč; ti jmenují ori- ginal literam perpulcro stilo et modulo ac proportione confectam, sanam et integram, non rasam aut cancel- latam, nec suspectam, sigillo sue maiestatis pendenti munitam. Vidimus archivu Orlického jest nepochybně pravý, ale listina císaře Sigmunda v něm vepsaná vzbu- zuje podezření. Při tom nepadá sice na váhu okolnost, že listina není zapsána v registřích královských z roku 1437, uveřejněných J. Čelakovským (1890 v Kr. Č. Společnosti Náuk), ani v registřích zápisů z r. 1454 (v I. a II. díle Arch. Č.), ježto obojí registra jsou neúplná, a v registřích zápisů 1454 o Zvíkově vůbec nic není poznamenáno. Ale Sigmundovu přítomnou listinu činí podezřelou špatná její latina a pak to, že byla vidimo- vána r. 1456 týmž způsobem, kterým Oldřich z Rosenberka a jeho synové dali si dělati r. 1454 vidimus na několik listin dílem pravých, dílem podvržených, a r. 1460 opět vidimus na smělý falsifikát; viz ty dva vidi- musy u Pangerla, Urkb. Goldenkron str. 581 č. 208, str. 499 č. 218. Všecky tyto vidimusy ověřeny jsou vždy od dvou závislých prelátů, od dvou pánů, spřátelených s Rosenberky, a od dvou Rosenberských služebníků z vládyk. Účel těch a jiných vidimusů Rosenberských z posledních let Oldřichových osvětluje se listinou pod- vrženou k 13. lednu 1334, kterouž prý král Jan Rosenberkům udělil právo, aby na místo originálů mohli s plnou platností ukazovati vidimusy s pečetmi prelátů, pánů a jiných hodnověrných osob, obyvatelů králov- ství Českého; tento list domněle Janův jest tištěn a za podvržený označen v Emlerových Regestech IV. str. 3 č. 9. Srovnej rozpravu Schmidtovu o podvrženinách Rosenberských v Mitthlgn. d. Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXXII. 330. Originál listu Sigmundova, datovaný k 21. říjnu 1437, byl dne 28. září 1473 s hradem Zvíkovem ode- vzdán Bohuslavovi ze Švamberka; viz níže str. 313. Možná, že také písař, jenž asi uprostřed 16. stol. psal kopiář Zvíkovský zde v úvodě str. 286 zmíněný, měl před rukama originál a z něho psal. Palacký v Archivé Českém III. 519 č. 379 uveřejnil krátký výtah ze přítomné listiny Sigmundovy s poznámkou: „Orig. archiv. Worlik“; v tom však jest omyl, neboť repertorium archivu Orlického, zdělané na konci 18. století, neuvádí originál této listiny, než toliko její vidimus z r. 1456. Pan archivář František Mareš k dotazu mému oznámil mi se vzácnou ochotou, že originál přítomné listiny Sigmundovy chová se v knížecím archivě Třeboňském (Historica 397), i že jest to zjevná podvrženina. Též v archivě Třeboňském jest vidimus na tu listinu, datovaný 25. července 1455, tedy rozdílný od Orlického. 16. Král Ladislav vsem Letům, Probylovu, Lhotě Jestřábí (Králově), Ohaři, Minicům, Lučkovicům, Milčicím a Vadkovicům potvrzuje privilegium udělené císařem Karlem IV. dne 1. srpna 1378. V Praze 1454, 12. února. — Orig. perg. arch. Orl. V. AU. č. 1. Ladislaus Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Galicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lutzemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio &c notum facimus uniuersis: quod pro parte habita- torum et incolarum villarum Letow, Probilow, Lhota Jastrzab, Oharz, Minitz, Lutz- kowitz, Miltzitz et Wadkowitz, nostrorum fidelium dilectorum, fuit nostre Maiestati humiliter supplicatum, quatenus eis dignaremur de solita nostra benignitate confir- mare quoddam priuilegium cum omnibus in eo contentis Karoli Romanorum impera- toris et Bohemie regis, serenissimi antecessoris nostri; cuius tenor sequitur et est talis: [Vepsán jest list Karlův, tištěný výše str. 289—291 č. 4.]