z roku 1459 a 1460. 557 46. Mezi Maříkem od Hřebenův a Danielem z Obory o mez mezi vinnicemi. 1459, 16. září. — II, E. 30. Jakož mnohé nesnáze, svárové i súdové dáli jse od mnohých časuov mezi opatrným Maříkem od Hřebenuov, měščenínem Velikého města Pražského, s jedné, a rozšafným Danielem z Uobory s strany druhé o meze, kteréž mezi stranami svrchu- psanými až dosavad trvaly, a tak k jich žádosti a k prosbě pan pergmistr [s] svými pány konšely výchoz učinili jednú i druhé, chtiece stranám dosti učiniti, aby mezi nimi dalších a dalších nesnází a sváruov nebylo. I opatřivše ty meze i ty štěpy s pilností, jeden hruškový a druhý jabloňový v dolejšiem přiekopu sedící, takto jsú mezi stranami vypověděli a vyřkli, ne skrze omylnost ani skrze neopatrnost, ale s bedlivú a zdravú radú i s hodnověrnými lidmi a starodávnými pamětníky takovým obyčejem dolepsaným, že štěp hruškový přiřkli jsú Danielovi v tom přiekopci dolejšiem, aby jeho požíval i s svými potomními, a jabloňový štěp, ješto slovú michalátka, ten jsú přiřkli Maříkovi také v tom přie- kopci dolejšiem sedící, aby jeho požíval, jakž [se] jemu zdá, jeden druhému nepře- kážeje ani sobě kterých podstrkuov nedělajíce, ani sobě v tom škod nečiniece. Item mezníky v dolejšiem přiekopci mezi nimi sadili jsú, tak aby každý svého požíval, pokud mezníci okazují a jakž jse seznánie od starých lidí stalo jse staro- dávních. Item přiřkli jsú Danielovi svrchní mezi od dolejšieho přiekopce až do svrch- nieho přiekopa se vším trním až do Strahova, a to s volí a seznáním pana Maříka svrchupsaného, aby toho přiekopa Daniel i toho, což jest v něm, on i jeho potomní požívali bez překážky všelikterakého člověka. A to jse [stalo] skrze pana pergmistra Tomáška a jeho pány konšely Jana Studničku, Váni z Qwietkova, Martinem [sic] od Vlčieho hrdla, Janem Pražákem, ten pondělí*) den svaté Lidmily dědičky České země, anno domini oc LIX. *) R. 1459 bylo sv. Lidmily v neděli. 47. Mezi Vítem sukna kraječem a sousedy jeho o mezi mezi vinnicemi. 1460, 26. května. — II. F. 16. Jakož mnohé nesnáze a róznice byly mezi opatrným Vítem sukna kraječem a měsčenínem Velikého města Pražského s jedné, a měsčany téhož města Brožem bečvářem od Matky Božie z Lúže, Matiašem písařem od desk zemských, Janem Hedvikú, Křišťanem z Lúže, Matějem Štětinú strany druhé o mezi, jenž jsú předepsané osoby pravily jse právo jměti, oc. A tak pan pergmistr i [s] svými pány