524 D. XVI. Výpisy z knih vinničných 14. Mezi obcí Vokovickou a Libockou o vinnici. 1445, 14. června. — I. F. 10°. Ve jméno božie Amen. My Václav ze Žďáru řečený Břiezka, měsčenín Ve- likého města Pražského a pergmistr hor vinničných okolo Prahy i v tom kraji, Michal zlatník, Matěj od Křištofora, Václav z Chvališova, Jan řečený Chlupatý, konšelé přísežní svrchupsaných hor, známo činíme všem vuobec tiemto zápisem ny- nějším a budúcím, ktož by jej četli] anebo čtúce slyšeti budú: Když po mnohých nesnázech a rózniciech, kteréž jsú stály a trvaly s jedné strany mezi obcí Okovskú a obcí Libockú s strany druhé o vinnice, kteréžto sadil a štěpil někdy Blažek, a potom pak ty vinnice spadly na Benka, kteréž také držal a štěpil sedě v Uokovicích, a když Václav řečený Šaněk a Jakub bratr jeho a synové Benkovi přebývali v Liboci po smrti otce svého, tehdá obec Libocká chopila jse a chtiece mieti ty vinnice zdělané a sázené a praviece, by ty vinnice příslušely k uobci Libocké a že by v jich obci byly zdělány; a když mnohé nesnázky a výjezdy dály jsú jse na ty meze a ty vinnice za pergmistra To- máška i za jeho pánuov konšeluov, i za druhého pergmistra Řehoře Krtkovic, a ten také i s svými pány konšely vyjiežděl na ty meze, a pak potom prosili jsú mne pergmistra nadepsaného Václava Břiezky i s mými pány konšely, s velikú pilností žádajíce výjezdu také na ty meze a o ty vinnice. Tu jsme vyjeli k jich žádosti podle úřadu našeho, a ještě pro lepší paměť prosili jsme pánuov obecních z šestipánuov, jakožto pana Antonia od Osluov a pana Martina Voštníka, měščenínuov Velikého Města Pražského, i jiných mnoho dobrých lidí k tomu jsú připrosili, kteřížto z šestpánuov v ty časy v držení byli Libockých lidí. A když jsme výjezdu učinili na ty meze, tehdy strany před námi jsú svědectvie vystavovaly o ty meze a o ty vinnice. A to takové vyšlo před námi svědectvic Libocké a pravicce, že by kněz arcibiskup Pražský a kněz opat Břevňovský sami svými životy vyjiežděli na ty meze. Tehdá Václav Břiezka pergmistr i s svými pány konšely i se pány z šestipánuov obecnými řekli jsú: „To jest velmi nepodobná řeč, by takoví lidé sami osobně na ty meze vyjiež- děli.“ A oni Libočtí potázavše jse i odpověděli: „Milí páni, nebyliť jsú sami svými ži- voty, ale jich úředníci na těch mezech byli sú“. A když jsú to řekli, hned jsme jich tázali: „Jmáte-li které listy anebo zápisy na ty vinnice?“ Odpověděli jednostajně: Nejmáme. Pak Tomášek, pergmistr starý, také jesti přivolán skrze nás na ty meze. I tázali jsme jeho, co by jemu bylo svědomo o těch věcech. I vydal jest svědectvie takové: Když jsem byl pergmistrem, tehdy Benek zdráv jsa na svém těle i s dobrým rozmyslem a s dobrým rozomem sedě v Uokovicích vzdával a dával přede mnú mocně ty vinnice Vaňkovi řečenému Šaněk a Jakubovi synuom svým, a řka: Milí synové, vám dávám mocně ty vinnice a vašim dětem; ale nevěstám svým nic nedávám, nebť