314 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické poplužní v Kovářově, svědčící Janovi Předborovi z Radejšína, při kterémžto listu jsou pečeti paní Machny z Kovářova jakožto jistce, a na svědomí urozených pánuov, pana Jana mladšího z Wartnberka a z Děčína, pana Jetřicha z Janovic a z Chlumce, Hynkova z Jabloné a z Svatého Pole, a Vilímova řečeného Řel z Úšavy, v kte- rémžto listu datum jest: léta od narození syna božího tisícího čtyřstého padesátého pátého, ve čtvrtek po hodu jedenáct tisíc děvic [1455, 23. října]. Item list a dobruo vuoli pana Předbora z Radejšína, jímžto ten list najjas- nějšího krále Sigmunda Římského oc, kterýž svědčil Matějovi Brusovi z Kovářova na vsi Lhota, Dobrošov, dvuor poplužní v Kovářově se třmi člověky, a k tomu také Hrajkovice, Jedl, Vládyčín a Dmýštice, vsi kláštera Milievského, se vším jich příslu- šenstvím, že ten list a také druhý list, dobruo vuoli od paní Machny z Kovářova na svrchupsaná zboží svědčící, dává urozenému pánu panu Janovi z Rozmberka otci mému milému a jeho dědicuom; při kterémžto listu jsou pečeti Janova Předborova jakožto jistce, a na svědomí urozených pánuov páně Jindřichova z Stráže, najvyššího hofmistra království Českého, a páně Benešova Libuně z Dubé a z Kožlého, a uro- zených panoší Beneše z Kalenic, Jana Žakavce z Žakavy, Jana Tossa [sic] mladšího z Hlince, a Petra z Dlúhé Vsi a z Dobeve; v kterémžto listu datum jest: léta od narození syna božího tisícího čtyřstého šedesátého prvního, v tu středu před hodem Božího Těla [1461, 3. června]. Jakož pak ti všichni listové svrchu psaní sami v sobě šíře a světleji vyka- zují. Ty všecky listy i všecko to právo, kteréž by mně a mým bratřím aneb našim dědicuom a budúcím na těch listech neb těch zboží příslušalo mieti, dal sem a mocí listu tohoto dávám s svú dobrú a svobodnú a ovšem přiznanú plnú volí urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru království Českého, švagru mému milému, a jeho dědicuom a budúcím, aby již totéž právo všecko k těm listóm a zboží nahoře psaným i se všemi příslušenstvími, jakož sem sám měl a držel, pří- slušalo mocně, svobodně i úplně svrchu psanému panu Bohuslavovi i jeho dědicuom a budúcím bez zmatku a překážky mé a mých bratří a našich dědicuov a budúcích; v tom jest má dobrá, svobodná i všem přiznaná plná vuole. A já Jindřich z Rozmberka svrchu psaný ani moji bratří, dědici a budúcí naši, dále a více již po ten den k těm listuom a zbuoží již jmenovaným žádného práva nemáme ani mieti muožem obyčejem nižádným. Na potvrzení toho všeho, což se svrchu píše, a lepší jistotu i pevnost zdržení a zachování v budúcích časech té dobré vuole svú vlastní pečet větší přivěsiti sem rozkázal k tomuto listu dobrovolně. A pro další toho svědomí prosil sem urozeného pána, pana Vácslava z Švambergka, a slovutných panoší Jarohněva z Úsušie, Adama z Drahonic, Kunrata z Petrovic purkrabí Krumlovského, Přibíka Hada z Paběnic, Erazima z Michnic a Jana Súdka z Dlúhé, že jsú své vlastní pečeti vedlie mne a mé pečeti přivěsili k témužto listu,