324 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické kněz nebýval, kterýž by rozdával pod obojí zpuosobú; než za našic paměti tito kněžic sú byli: nebožtík kněz Jan, který byl opatem na Strahově, a potom kněz Mikuláš, který je opatem v Milevště, a potom nebožtík kněz Albrecht, a potom kněz Jan, který jest nynie na Zviekově, a ti sú byli faráři uvedení a řádní v poslušenstvie cierkve svaté a kostela svatého Římského. Než před těmito svrchupsanými kněžími před třidceti lety pobyla sta nějaká dva kněze neuvedená několik neděl, a jeden z nich vzel jest knihy kostelnie, mšál, a Vaškovi ženu ulúdiv, utekl jest pryč. A to nám jest dobře svědomo, a to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bychme chtěli ústně seznati, kdež by kolivěk toho potřebie bylo. Toho na svědomie, pečeti nemajíce, prosili sme urozeného panoše Rousa z Hodějova, že jest svú pečeť přitiskl sobě a svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho ten pondělí po próvodní neděli [11. dubna]. Přitištěná černá pečeť je zachovalá. n) Já Ondrášek přievozník z Podhradie pod Zviekovem, jenž pamatuji od sedmdesáti let, známo činím tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že mi jest to dobře svědomo od svrchupsaných let, že v Ková- řově na té faře nikdy nebyl jest farář ani kněz uvedený, kterýž by měl obyčej roz- dávati pod obojí zpuosobú, než vždycky sú tu bývali kněžie, kteříž obyčej měli roz- dávati pod jednú zpuosobů pána Ježíše Krista. Než některú chvíli před třidcěti lety pobyla sta tu nějaká dva kněze pod obojí zpuosobú neuvedená nedlúhý čas, a potom jeden z nich ukradl knihy kostelnic, mšál, a ulúdiv Vaškovi z Kovářova ženu, i utekl jest pryč. A to mi jest dobře svědomo a to beru k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bych chtěl ústně seznati, kdež by kolivěk toho potřebie bylo. Toho na sviedomie prosil sem urozeného panoše Mikuláše Dayma z Střieteže, že jest svú pečeť přitiskl sobě a svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho tu středu po próvodní neděli [13. dubna]. Přitištěná pečeť černá je zachovalá. — Účel, k němuž tato svědectví byla spisována, vysvítá ze sou- dobých dopisů, tištěných v tomto svazku str. 54 č. 113, str. 55 č. 114, str. 60 č. 125. Barbora z Jetřichovic a z Kovářova r. 1497 prodala Kovářov s příslušenstvím dvěma měšťanům Táborským; odpíral tomu opat Mi- lévský, jenž počítal si právo k podacímu kostelnímu v Kovářově; viz výpisy z desk zemských v Archivě Českém V. 559—561; Emler, Reliq. II. 483. 39. Král Vladislav potvrzuje práva manů k Zvíkovu a Hluboké patřících. Na hradě Pražském 1497, 14. srpna. — Trans. pap. archiru Torl. II. A. č. 2. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, a markrabie Moravský, Lucemburský a Slezské kníže a Lužický markrabie oc, ozna-