z roku 1508. 329 Českých při jiných zápisných sumách aneb od těch zákonuov duchovních, kterýmžto k výplatě spravedlivě přísluší, zase dáno a konečně zaplaceno býti bez zmatku a vše- lijaké odpornosti. Kteruož když od nás přijmú i s jinými sumami, kteréž na tom zapsané mají, ihned mají nám aneb budúciem našim králuom Českým aneb těm osobám duchovniem, kterýmžto k výplatě příslušie, a povinni budú zámku toho Zviekovu se všiem jeho příslušenstviem zase v moc naši postúpiti, a list tento i s jinými zase dáti a navrátiti beze vší odpornosti. A ktož by list tento s nahoře psaných Hen- dricha a Krystofora dobrú vuolí a svobodnú jměl, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí v něm položených, jako jim samým. Tomu na svědomie pečeť naši královskú přivěsiti jsme k tomuto listu rozkázali. Dán na Budíně den sv. Do- rothy panny léta božieho tisícieho pětistého osmého, a královstvie našich Uherského osmnáctého a Českého třitcátého sedmého. — [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici do- mini, domini Alberti de Colowrat et in Liebsstein, supremi cancellarii regni Boemie oc. Na proužku porg. přivěšena veliká pečeť královská, červená. 44. Král Vladislav přislibuje pánům z Švamberka, že nikomu jinému jich zápisná zboží nebudou zastavena. Na Budíně 1508, 6. února. — Kopiář Zvíkovský pag. 17. My Vladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský »c král, markrabie Moravský, Lucemburské a Sliezské kníže a Lužický markrabie oc, ozna- mujem listem tímto všem, že jsme prošeni od urozených Hendricha, Kristofora, Bo- huslava a Jana, bratří a strýcuov z Švamberka, věrných našich milých, abychom jim tuto milost učiniti ráčili: jestliže bychom my neb budúcí naši králové Čeští od nich aneb dědicuov jejich jakáž kolivěk zboží zápisná, kteráž oni po předcích svých v jistých sumách a zápise drží, vyplatili, abychom to k svému vlastnímu držení aneb ty osoby, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, vyplatiti mohli, a žádnému jinému jich nezastavovali, než raději jim toho k jich držení a užívání přáli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro jich věrné služby, kterýmiž se nám zachovati hledí a po- vinni budúcně i s dědici svými budou, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a raddú věrných našich milých, tuto jsme nahoře psaným Hendrichovi, Krištofovi, Bohuslavovi a Janovi, bratřím a strýcuom z Švanberka, milost učiniti ráčili, aby žádný od nich ani dědicuov jejich žádného zboží zápisného vypla- covati nemohl ani moc jměl, leč bychom my to sami aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty duchovní osoby, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, k našemu vlastnímu držení vyplatili. A jestli bychom my neb budúcí naši králové Čeští aneb ty osoby duchovní to vyplatíc, buď z omylu aneb z nepaměti jinému komuž kolivěk zastavili mimo svrchu dotčené bratří aneb dědice jich, tehdy to aby žádné moci 42 Archiv Český XV.