Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XV. Dopisy rodu Švamberského 1449—1526. Listiny archivu někdy Olešnického 1415—1525. Listiny Zvíkovské a Orlické 1357—1549. Trutnovské desky manské 1455—1589. Výpisy z knih vinničných 1358—1461. V PRAZE 1896. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
A. XXX. DOPISY RODU ŠVAMBERSKÉHO z let 1449—1526. Z archivů Třeboňského a Orlického vydávají Antonín Rezek, František Mareš a Josef Kalousek. Přítomná sbírka dopisů mocného někdy rodu Švamberského vznikla společnou prací týchž vydavatelů a v týchž okolnostech, jakž v předešlém díle Archivu Českého (XIV. str. 1) jest pověděno o dodavku ke sbírce dopisů rodu Rosenberského. Největší díl listů zde podá- vaných byl čerpán professorem Rezkem z archivu Třeboňského. Soustavným prohledáním téhož bohatého archivu, jež vykonal archivář Mareš se svými úředními pomocníky, přibylo k tomu asi 50 kusů. Z archivu někdy Zvíkovského, nyní na Orlíku chovaného, podepsaný získal málo přes 40 kusů. Také v této snůšce při každém regestě jest pojmenován archiv, ze kterého který kus pochází, a písmeny R, M, K jest naznačeno, který vydavatel ručí za správnost opisu. Již v dřívějších dílech Archivu Českého byl uveřejněn drahný počet dopisů, poslaných od členů rodu Švamberského anebo od jiných osob k nim. František Palacký vybíraje listy obsahem důležitější, uveřejnil 45 dopisů Švamberských z let 1400—1479 v Archivě Českém III. 368—394 ve zvláštní sbírce; skoro tolikéž dopisů Švamberských otiskl mezi psaními roz- ličných osob z let 1471—1490 v AČ. VI. 127—216. Jednotlivé listy Švamberské najdou se tu a tam vřaděny a již vytištěny ve dvou velkých sbírkách dopisů rodu Hradeckého a Rosen- berského (A. Č. VII—XII. s dodavky v díle XIV.), a dopisů pana Zdeňka Lva z Rožmitála (A. Č. VII—XII.) Z archivu Orlického vydáno bylo 31 dopisů Zvíkovských z let 1458—1477 v AČ. I. 227—244. Sbírky tyto s přítomnou naší navzájem se doplňují, a místy co v některé jest temného, dochází objasnění v druhé. K tomu budiž zde povšechně poukázáno. Zvláštními regesty v naší sbírce odkazuje se jenom k těm několika dopisům Švamberským, jež Palacký uveřejnil porůznu v prvních šesti dílech Archivu Českého mimo sbírky zde dotčené. Největší část dopisů rodu Švamberského zachovala se v bývalém Rosenberském nyní knížecím Schwarzenberském archivě v Třeboni. Příčiny toho jsou několikeré. Rosenberkové ze všech panských rodů českých nejbedlivěji pečovali o zachování všelikých písemností pro budoucí potřebu právní i historickou. Švamberkové měli mnohonásobné přátelské styky s Ro- senberky zvláště od počátku náboženských válek v Čechách, ve kterých oba panští rodové stáli v čele strany katolické a tudy těsně k sobě přilnuli. Tak se stalo, že Bohuslav z Švamberka, jenž měl za manželku Lidmilu dceru Oldřicha z Rosenberka, roku 1573 obdržel od Oldřichova vnuka Jindřicha z Rosenberka zápisné zboží Zvíkovské a Milévské. Rod Švamberský, prvotně Archiv Český XV. 1

Strana 2
2 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského usedlý v Plzensku, zapustil tudy nový a nejmohutnější kořen v jižních Čechách. Týž Bohuslav z Švamberka stal se i poručníkem nezletilého Jindřicha a ostatních sirotků Rosenberských a správcem statků rodu Rosenberského. Brzo potom počaly se zavírati smlouvy mezi rody Rosenberským a Švamberským k účelu vzájemného dědění. Snahy tyto došly cíle, když po vymření Rosenberků r. 1611 prapravnuk právě dotčeného Bohuslava Jan Jiří z Švamberka zdědil skoro všechny statky Rosenberské. Při tomto spojení statků dvou panských rodů archiv Švamberský ze Zvíkova převezen a spojen s archivem Rosenberským v Třeboni, jejž tehdáž spravoval znamenitý archivář Václav Březan. Písemnosti Švamberské od té doby největším dílem zůstaly již v Třeboni. Důkladné poučení o panování rodu Švamberského v jižních Čechách najde se v Pa- mětech Zvíkovských, se vzornou pečlivostí sepsaných a vydaných (v Praze 1888 str. 220) od archivaře P. Františka Tyla, jemuž vzdávám dík za mnohou ochotu a pomoc mně po- skytnutou při badání v knížecím Schwarzenberském archivě na Orlíce. V Praze. v dubnu 1895. J. Kalousek. 1. Václav z Michalovic p. Hynkovi Krušinovi z Švamberka: o škodě, kterou Jarošová z Božovic Maršovi ze Dvorů svým rybníkem činí. (M) V Strakonicích 1449, 30. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. P. 1 a/1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý. Tajna tebe nynie [sic], kterak o sněmu v Strakonicích u mne před tebú, pane, i jinými pány a dobrými lidmi, kteříž tu na sněmu byli jsú, mluvil sem a túžil na Jarošovú z Božovic, kteráž panoši mému Maršovi ze Dvoróv svým rybníkem na jeho škodu činila jest, jeho topiec a k tomu práva ižádného nejmajíc, než toliko svévolnosti. A když pravila, že nebožčík muž její topil to s Maršovú vuolí, tu Mareš to provedl, že jemu byl svolil do své vuole, ale ona již mnohokráth jsúc o to obsielána, aby toho netopila, vždy jemu na jeho tiem rybníkem svévolně topila až do strženie nynie toho rybníka. A to činila jsúci u Předbora služebníka tvého; pak již prála [pravila], že jest Předborovi prodala. Protož, pane bratře, rač Předborovi přikázati, jestli žeť jest to kúpil, ať toho diela ponechá do ohledánie té pře, aneb ať tak dělá, aby sě panoši mému škoda nedála. Pakli jest nekúpil, přikaž jemu dle spravedlnosti, ať jie v jejích bezpráví a svévolnostech nefedruje, neb tu u něho jsúci, ani mně samému, ani také panošiem mým po dobrých lidech chce práva býti, z čehož jí vinou dám sie. Pakliby to jinak šlo, sám by tomu, pane bratřě, rozuměl, že by to byla svévolnost, ale nespravedlnost. A toho mi napsanú dáš odpověď po tomto poslu. Datum in Strakonicz feria IIII ante Philippi et Jacobi apostolorum anno oc XLIX. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Urozenému pánu panu Hynkovi Krušinovi z Švamberka, bratru milému.

Strana 3
z roku 1449 a 1465. 3 2. Hynek Krušina z Švamberka p. Oldřichovi z Rožmberka: o sporu Marše ze Dvorů s Před- borem z Radyšína pro výtopu. (M) V Boru 1449, 3. května. — Orig. arch. Třeb. I. P. 1 a/1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý. A jakož mi píšeš, žeby tě obeslal pan Václav z Michalovic o služebníka svého Maršě ze Dvoróv a túže na služebníka mého Předbora z Radyšína, žeby Božejovice kúpil u Jarošové, a žeby ten rybník chtěl dělati, a v tom dotýče toho, že by též ten rybník jměl topiti, jakožto za Jarošě topil: pane a testi milý, v svém listu pan Michalec mi píšě a dotýkajě toho, žeby bylo smluveno do vóle jeho, aby ten rybník topil; i móžeš tomu, pane, sám rozuměti, že jest to věc neslýchaná, ktoby na to dělal, a onby, udělajě dnes, a onby jemu kázal zajtra zpustiti. Teďť, pane, dále posielám přiepis páně Michalcova listu, kterakť mi píšě, ješto v něm porozumieš, coť píšě. — A také, pane a testi milý, dávámť věděti, žeť jmám od kardinála posělstvie nynie, žebych sě o to s tebú i o jiné věci pilné rád s tebú sjel k rozmluvení a o ty věci spolu rozmluvili. — A také věz, žeť jsem služebníka svého Předbora s tiem hned obeslal, jakož mi píšeš. Datum in Bor in invencione s. Crucis anno oc XLIXmo. Hynek Krušina z Švamberga, hajtman kraje Chebského. Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberga, testi mému milému. 3. Milota z Běšin a Jiřík z Reissenšteinu smlouvají Bohuslava ze Švamberka a Jana Kostupiera z Mělnic o louku nad Ostrovským rybníkem. (M) B. m. 1465, 27. září. — Orig. arch. Třeb. II. 161. No. 1a. My Milota z Běšin a Jiřík z Rayssnsstaynu známo činíme tiemto listem všěm vuobec, ktož jej uzřie anebo čtúce jej slyšěti budú, žě sme smluvili mocně a dobro- volně urozeného pána pana Bohuslava z Švamberga s jedné strany, a z druhé strany urozeného panoši Jana Kostnpiera z Mělnic seděním v Lukavici, o tu louku, kteráž jest nad Ostrovským rybníkem nad cestú k Tachovu jdúc, takovúto smlúvú: žě kdyžby rybník Ostrovský pln stál, a žěby tu louku zatopil, tehdy nahoře dotčený Jan Costupier i jeho dědicové budúcně tu nemají přěkážěti ani hájiti pánu nahoře dotčěnému i jeho budúcím dědicóm. A také Jan Costnpier i jeho budúcí dědicové a náměstkové, doniž ta voda nad cěstú na té lúce stane, nemají tu ryb loviti ani také louky zastaviti, ani kterým obyčějem těm rybám, kteréž by tu byly, nemají přěkážěti. A také Jan Costupier i jeho budúcí pod cestú nemají nic, pokud a což rybník zatopuje. A také když by voda s té louky sešla, tehdy Jan Costnpier i jeho dědicové budúcně mají té trávy na té louce požívati, sieci a sobě k svému puožitku 1*

Strana 4
4 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského skliditi anebo s ní učiniti, což by se jim najlépe zdálo, a to vždy a na každý rok. dokud by rybník pln nestál a té louky žěby voda nezatopila; a pan Bohuslav na- hořě dotčený i jeho dědicové budúcí nemají jemu v tom přěkážěti, tak jakož nahoře dotčěno jest. A také jestli žěby Jan Costnpier komu to prodal, má pana Bohuslava i jeho dědice tak v tom opatřiti, aby JMti anebo jeho dědicóm budúcně v tom přě- kážěno nebylo, a tato smlúva aby pánu často dotčenému i jeho dědicóm zdržěna byla. I též zase pan Bohuslav a jeho dědicové budúcí nemají učiniti Janovi Costn- pierovi, když by komu to prodali, jakož tepruv nahoře dotčeno jest. A také pan Bohuslav i jeho dědicové budúcí splavu na tom rybníce nemají povyšovati, než tak ho mají nechati, jakož jest prve byl a podnes jest. A tuto nahoře psanú smlúvu my nahoře psaní smlúvce mezi nimi sme učinili s jich obojích dobrú vólí a vědomě; a to sú voni slíbili i za své dědice budúcně k sobě i k nám pod svú ctí a věrú tuto smlúvu věrně a právě a v cěle držěti bez přerušěnie všělikterakého. A toho my nadepsaní smlúvce každé straně dáváme list pod našimi a jich obojích stran vedle nás visutými pečetmi, aby se oni uměli v těch věcěch podle smlúvy našie i jich dědicové a náměstkové mieti a zachovati ve všěch těch kusiech v tomto listu smluvném nahoře položených. Jenž jest psán a dán let po narození syna božieho tisícieho čtyřstého šědesátého pátého leta, ten patek před milým svatým Václavem mučedlníkem božím a dědicem naším českým. 4. Hilarius Litoměřický Bohuslavovi ze Švamberka: že sejme interdikt s kláštera Tepelského, když tento odpřisáhne se krále Jiřího. V Plzni 1467, 23. října. — Tištěno v Archivu Českém VI. 124 č. 15. 5. Jan ze Švamberka Volyňským o poplatky. (M) V Strakonicích 1468, 16. února. — Orig. arch. Třeb. II. 336. 1. Jan z Švamberka, bratr řádu rytěřujícieho zákonu svatého Jana Křtitele božicho posvátného domu špitálu Jerusalemského, chudých božích sluha, k českému převorství mistr obecní volený. Purgmistře, rychtáři, konšelé i všecka obec městečka Volyně, i všecky lidi toho Volynského újezdu neb úřadu našeho zákonu i naše, tiemto listem vás všecky i každého zvláště napomínáme, neb to vieme, že vás všech i každého zvláště tajno nenie, kterak penězi zákonní zákonu [z] Strakonic jsú za vás dáni, a člověčenstvie ste slíbili, a z toho propuštěni nejste; a to dánie zakonných peněz dáno a stalo se s volí KJti. A vy od toho času těch všech časóv a let platy, poplatky i jiné všecky užitky, v nich sedíte od starodávna, vydávali ste a platili, nynie pak obmeškali ste

Strana 5
s let 1468—1470. 5 se a platuov diel drahně zadržali ste a nedali nám, ješto o nich dobře viete: i na- pomínámeť vás a přikazujemť vám přísně všem vuobec i každému zvláště, aby jě v témdni konečně od datum listu tohoto nám a zákonu našemu dali a jě na Stra- konice přinesli. Jestližeby toho zanedbali a jich nepřinesli, poněvadž my a zákon náš k tomu spravedlnost máme, o niež vy dobře viete, vězte, žeť vás všecky s boží pomocí a s přátelskú k tomu připravíme, že nám jě dáte s vaší škodú; protož toho se nedopúštějte. Datum Strakonic feria III ipso die sancte Juliane virginis. annorum domini oc LXVIII°. 6. Jan z Švamberka rychtářovi z Nišovic o platy. (M) V Strakonicích 1468, 16. února. — Orig. arch. Třeb. II. 336. 1. Jan z Švamberka, bratr řádu rytěřujícieho zákonu svatého Jana Křtitele bo- žieho posvátného domu špitálu Jerusalemského, chudých božích sluha, k českému převorství mistr obecní volený. Bohunku rychtáři z Nynšovic*)! Tě i všechny lidi tvého rychtářstvie neb úřadu našeho zákonu i naše tiemto listem všecky i každého zvláště napomínáme, neb to vieme, že vás všech i každého zvláště tajno nenie, kterak penězi zákonními zá- konu [z] Strakonic jsú za vás dáni, a člověčenstvie ste slíbili, a z toho propuštěni nejste; a to dánic zákonních peněz dáno a stalo se s volí KJti. A vy od toho času těch všech časuov a let platy, poplatky i jiné všecky užitky, v nich sedíte od sta- radávna, vydávali ste a platili, nynie pak obmeškali ste se, a platuov diel drahně zadržali ste a nedali nám, ješto o nich dobře viete: i napomínámeť vás a přikazujemť vám přísně všem vuobec i každému zvláště, aby jě v témdni konečně od datum listu tohoto nám a zákonu našemu dali a jě na Strakonice přinesli. Jestližeby toho za- nedbali a jich nepřinesli, poněvadž my a zákon náš k tomu spravedlnost máme, o niež ty i lidé úřadu tvého dobře viete: i vězte, žeť vás všecky s boží pomocí a přátelskú k tomu připravíme, že nám jě dáte s vaší škodú; protož toho se nedo- púštěj i s lidmi úřadu tvého. Datum Strakonicz feria III ipso die beate Juliane virginis, anno domini oc LXVIII°. *) Čti Nišovic nebo Něhošovic; vsi obou těch jmen nacházejí se na bývalém panství Volynském. 7. Jan z Rožmberka (?) Bohuslavovi z Švamberka: o poslání kata na zločince. (M) B. m. a r. (1470?) — Koncept arch. Třeb. IB. 5BC. 13. Také, pane švagře muoj zvláště milý, ty zločince, kteréž v svém vězení máte, mé raddy jiné nenie, než abyšte sě jich kázali právem tázati, neb sě v kraji mnoho nešlechetných věcí děje, ješto skrze jich tázání mnohéch věcí budeme sě buohdá moci

Strana 6
6 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského vystřieci. Také vězte, že jsú mi dnes jednoho lottra přivedli s jistinú, anť vede dva koně, ješto je ukradl, i bylo by mi mistra popravnieho na něho potřebie. I prosím vás, když na Boru bude, dajte mi věděti, ať já po něho pošli. A také jakož jsem vám onehda psal, což se Pffeléře dotýče, prosím vás, obešlete jej, a kdy by měl u vás býti, dajte mi věděti. A jestli žě ste po kata neposlali, dajte mi věděti, neb já po něho poslati chci. 8. Jan ze Švamberka jako volený oprávce Janovi z Rosenberka klade rok v Prachaticích s Burianem z Lažan na Bechyni. V Strakonicích 1471, 27. ledna. — Tištěno v Arch. Českém V. 313 č. 3. 9. Jan ze Švamberka, mistr Strakonický, Janovi z Rosenberka: že mnozí s obojí strany žádají společného sjezdu o stavení záhub a jednání obecného dobrého. Na Strakonicích 1471, 8. dubna. Tištěno v Archivě Českém V. 318 č. 9. 10. Bohuslav ze Švamberka Sigmundovi opatu Tepelskému: o faráři v Ovesných Kladrubech. Na Boru 1473, 12. prosince. — Tištěno v Archivě Českém V. 359 č. 62. 11. Písař Zvíkovský purkrabí Krumlovskému o lehavého psa. (K) Na Zvíkově 1474, 31. října. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Wè fasc. 14. Službu svú vzkazuji, pane Konrádte milý! A račte věděti, že Šmelický [sic pánu mému JMti lehavého psa dal, kteréhož Rada myslivec váš přistrojil jest Šme- lickému oc. I poslal mě jest JMt vo to naschváli s myslivcem naším na Zviekov. a tak mi poručiti ráčil, abych Radu vobeslal, aby s tiem psem na Zviekov přijel, a s myslivcem s naším aby některý den pojezdil: I milý pane Konrádte, račte ho poslati k nám s tiem psem na Zviekov; a tu kdyžť přijede, budeť mu ten pes hned zaplacen, vo to ať žádné péče nemá. I račte ho bez meškánie poslati, nebť já s my- slivcem s naším na Zviekově naň čekati budu. Dán na Zviekově feria VI. na vi- gilii všech svatých, annorum Domini LXXIIII°. Linhart písař páně z Švanberga. Uroz. panoši, panu Konrádtovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově, na mě laskavému. Vigilie Všech Svatých roku 1474 padla na pondělí, ne na pátek. 12. Racek ze Švamberka Jindřichovi z Rosenberka: že pán jeho, až se vrátí, dá jemu odpověď v příčině Rakušanův. B. m. 1474, 31. prosince. — Tištěno v Archivě Českém V. 358 č. 73.

Strana 7
= let 1470—1475. 13. Václav Holub svému pánovi (Bohuslavovi ze Švamberka?), aby v Cerhonicích dvůr postavil. (K) B. m. (1474?). — Orig. pap. arch. Orlického VII. Be fasc. 4. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že sem byl před sím v Crhonicích, opatruje hospodářstvie, aby se zřézeně dělalo a mlátilo; i porozuměl sem tomu, že jest velká nesporota a nezřézenost, ješto tu dvoru při té stodole nynie. I tak sem na to myslil, abych VMti o to psal, jestliže by VMti vuole k tomu byla a úmysl, abyšte ráčili kázati tu dvuor postaviti. Neb račte VMt věděti, že by z toho dvoru velké požitky k zámku vycházely, když by tu dvuor udělán byl při té stodole, a že by tu čeleď v něm byla, zvláště že by se tu dobytky chovaly, voly, krávy, ovce, i jiné nábytky, a tu že by se hnuoj dělal, ješto by se dědiny hnojily, ječmen a pše- nice by se sela, i lúky by se opravovaly. Neb, pane milý, dědiny velmi zajdú a spu- stějí a schlistnú, jestliže se hnojiti nebudú. Jakož pak, když VMti buohdá příjezd k nám bude, těch věcí VMti šíře ústně spravím. I co v tom úmysla VMti bude, račte dáti věděti, ješto by se lesu ke [sic] potřebě navezlo na saniech. Než, pane milý, lesuov VMt tu nemáte, ani pán Strakonický, ješto by se k té potřebě a k tomu stavení hodil. I byl-li by úmysl VMti, ten dvuor kázati stavěti, abyšte ráčili panu Lvovi psáti, aby lesu na království VMti dáno bylo. A s tiem buďte VMt pánu Bohu a blahoslavené panně Marii poručeni; a dajž to milý pán Buoh všemohúcí, aby se VMti prospěšně a zčastně vedlo, a pán Buoh dal VMti svítězstvie nad nepřátely VMti Václav Holub oc. i dobrým lidem VMti. 14. Purkrabí Zvíkovský Jarohněvovi z Úsuší o různici s Píseckými o vězně. (K) Na Zvíkově 1475, 25. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 128. Služba má tobě, urozený přieteli a pane Jarohněve milý! Jakožť sem psal, co se vězňóv dotkne: i jest ruoznice mezi námi s Pieseckými, že oni chtie, aby jejich byli prvé propuštěni; i nezdá mi se to za podobné. I milý pane Jarohněve, mluv se pánem tvým JMtí, aby to pro pána mého JMt učinil a mně list dal otevřený, abych já mocen byl jich propustiti; a vo to bych se s nimi sjel, aby oni lidi pána mého JMti propustili, a já jich. Také pane Jarohněve milý, proším tebe vždy o toho psa, ať mi jest poslán po tomto poslu, nebť mi jest v tom Rys nešlechetně učinil. Datum ex Zviekov feria III. in die sancti Marci apostoli ewangeliste, anno oc LXXV. Jan z Blahúst purgrabie na Zviekově. Urozenému panoši, panu Jarohněvovi z Úsušie, přieteli mému milému.

Strana 8
8 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 15. Úředník Zvíkovský pánovi: o úrocích Dubňanskému. (K) B. m. i d. (okolo 1475?) — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr 8. č. 43. Také račte VMt věděti o Dubňanského úroky, jakož sem prvé psal, že mají jemu dáni býti čtyřie úroci; dva na Zviekově leží tu, a VMt dva vzal, jeden v So- běslavi, kterýž byl z Milličína položen, a druhý vzala VMt na Zviekově. Za ta dva má VMt, kteréž jste vzali, máte jiné dáti. Račtež o tom rozkázati, mám-li já z úřadu ta dva úroky dáti, nebť se ta věc připomíná pro počet. 16. Úředník Zvíkovský pánovi: prosí o peníze, že pacholci nechtějí čekati oc. (K) B. m., b. d. (okolo 1475?) — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr 8. č. 45. Milostivý pane! Jakož jsem s VMtí mluvil o penieze od hradu chovánie a o zlaté, jakož jsem VMti puojčil bez jednoho XX zlatých: i prosím VMti, račte dáti; nebť je mi veliké potřebie, neb žita nemám zač kúpiti i jiných potřeb. A již jsem se na to velmě zdlužil. A lidé mě napomínají, což jsem jim dlužen, chtiece svému. A pěší chtie ote mne a napomínají mě z služby. A já jim nemám co dáti. A VMt mi řekla L IP ve čas dáti; a již tomu rozumiem, že z toho snad nic ne- bude. Neb jsú pěší, sebravše se, kteří jsú u mne, i přišli ke mně a mluvili se mnú přístně, a žádajíc, abych jim jich službu dal. A já jsem jim odpověděl: „Milí pa- cholci, prosím vás, počkajte jen tmy [mi?], pán dá JMt, chci vám také rád dáti.“ A oni jsú tak odpověděli, že čekati nemohú, že nemají v čem choditi. I prosím VMti jako pána svého milostivého, račte to opatřiti a dáti. A o žito, což jste mi pozuo- stali, račte kázati dáti a vzkázati, kdy mám po ně poslati. 17. Jan z Březí písaři Zvíkovskému o zemanovi, který půjčí peníze. (K) Na Chlumci b. r. (1476, 19. ledna?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 153. Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! A jakož mi píšeš, ať bych dal věděti o zlaté, jakožť sem psal; i věziž milý přieteli, žeť sú čtyři sta zlatých nebo viec u jednoho dobrého člověka zemenína. A tenť žádný válečník nenie. Než prosí pána tvého JMti, aby ráčil to zřéditi, aby na JMt péče neměl a na jeho zámky, i na pana Zdeňka JMt i na jeho zámky. A on tak praví, že by to zřiezeno bylo, že ihned ti zlatí dáni budú, a jistota aby byla, a jeliž na sv. Havel aby ráčil úrok dáti. A toho mi daj odpověď bez meškánie. Dán na Chlumci v pátek před sv. Pavlem na vieru obrácenie. Jan z Břězie. Slovutnému Bartošovi z Jistebnice, písaři na Zviekově, přieteli milému.

Strana 9
z roku 1475 a 1476. 18. Anna z Risenberka Bohuslavovi ze Švamberka: o obsazení nějakého kostela; o Johance Švamberské. (R) Na Chlumci 1476, 12. břesna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Modlitba má, urozený pane, pane VMti. Vznesli na mě lide osady té z Du- blevic, založenie kostela Matky božie, prosiec mne, abych sě před VMtí přimlu- vila, abyste ráčili podati fary té, aby ta sirá osada bez kněze nebyla, aby ráčili to učiniti pro zdravie a ščeštie VMti i pánuov krunthu toho. A také jest jim vzat msál a zvonec nějaký na Holesice, a měl jest jim vrácen býti pod někámi [sic] úmlu- vami, a toho jest sě nestalo. I prosí ta obec pro pána Boha, abyste sě ráčili při- činiti před panem Zdeňkem; a jestliže by těm lidem z čeho vina dána byla, proč jest nevráceno, že chtie rádi po VMti rozkázání napraviti oc. Pane milý! Paní Johanka, dcera VMti*), dobřě sě má a ráda by slyšala, aby sě VMt také dobřě ve zdraví měla, a za též VMt prosí jakožto i já. Datum ex castro Chlumecz f. III in die s. Gregorii, annorum oc LXXVI.*) Anna z Ryzmbergka. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, nejvyššímu hofmistru král. Českého, haitmanu kraje Plzeňského, pánu mně přieznivému. *) Rukou Březanovou připojena na rubu poznámka: Johana z Švamberka vdaná za pana Dě- polta Popele. **) Letopočet nezřetelný, mohl by se čísti také LXXII; ale památka sv. Řehoře v úterý rozhoduje pro 1476. 19. Purkrabí Zvíkovský Bohuslavovi ze Švamberka: o mýtech, rybníku a vězních. (K) Na Zvíkově 1476, 16. března — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 129. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož VMt píšete, co se majta dotýče s lesu, abych lidem VMti přikázal, aby majta neprokla- mávali cizím lidem, i také co se cla dotýče páně a páně Zdeňkova JMti na Holeši- cích, aby se v tom JMti právě dálo oc: i račte VMt věděti, že se v těch věcech tak zachovám a rozkáži lidem příssně a jim úmysl VMti poviem, aby se v tom tak zachovali vedle psanie VMti. A co se rybníka u Hrajkovic dotýče, tu věc na Ho- dějovského vznesu a jemu ten úmysl dám znáti. A jakož VMt píšete o vězně: i račte věděti, že ti z Miličína oba sedie, a žádný mi jest o nich nic nepsal; než ten praví jeden, kteří jsú jeho koni byli, že by chtěl VMti slúžiti a písařem býti, a že písař- ství rozomie; tak mě spravuje, jestliže byšte VMt ráčili s ním kterak naložiti a jeho při zdraví nechati, že by chtěl VMti toho odslúžiti, jakož pak Radovi sem ústně s VMtí poručil šíře rozmluviti. A co se dotýče Gilgessie, ten vždy tak sedí; a když sú onehdy s ním mluvili, Protiva sám druhý, jsúce vysláni od pana Dobevského, s přísností a jemu mistrem hrozéc, a on se k ničemuž neznal, aniž sú na něm co mohli jmieti oc. A co se dotýče Berana z Letuov člověka VMti, toho sem dal na Archiv Český XV.

Strana 10
10 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského rukojmie pod Lte kop až do sv. Jiřé příštího, a v tom když bych mu dal tajden napřed věděti. A ten druhý, kterýž jest s Beranem jat, ten ještě sedí, a rukojm jmieti nemuož pod takový základ Lte kop, neb jest velmi člověk chudý a nemá nic, že zaň nechce žádný slíbiti. A ten třetí, kterýž jest s nimi byl při tom účinku, o toho mi píšie onehdy Markvarth Jezovec a Lisa proséce, abych jemu glejt dal, a že mu Kramářík ini těm jiným z Letuov o hrdlo nestojé. I k žádosti jich dal sem jemu glejt až do sv. Jiřé, neb jest člověk VMti, aby se za VMtí osadil oc. A co se zámku a hospodářstvie dotýče, toho i s Holubem chceme rádi pilni býti, pokudž najdále rozuměti budem. Také račte VMt věděti, že pan Trčka nikdie mi jest ne- psal o ty vězně z Miličína. Datum Zwiekow sabbato ante dominicam Oculi, anno oc LXXVI°. Jan z Trnové, purgrabie na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému buď dán. 20. Purkrabí Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka o stavění rybníka. (K) Na Zvíkově 1476, 23. března. — Orig. pap. arch. Orlického VII. T. fasc. 1. č. 2. Služba má napřed VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož ste mi VMt psali, abych s Hodějovským to miesto opatřil k rybníku, kteréž jesti nad Hraj- kovici: i račte VMt věděti, že hned druhý den po psaní VMti stavař přišel jest na Zviekov, ten kterýž jest dělal u pana Lva. I obeslal sem Hodějovskému [sic] k tomu, aby byl nazajtřie na témž miestě, a sám sem s Holubem a stavařem také tam jel, opatřivše to miesto, kdež by najslušněje hráz měla býti. I smluvili sme na tu hráz téhož stavaře, žě v založení hrázi XXXti loket dlúhých zšíří a XIIti zvajší, a v za- vření hrázi vosmi loket, a krumfest má udělati dvú loket zšíří, kdež by toho potřebie bylo, a hlínu dobře napěchovati; a dvě trúbě má vložiti a ty opěchovati, a kolečka k tomu mají jemu dány býti i lesy. I má jemu JMt od té hrázi dáti devadesát kop a jednu kopu a viece nic oc. — Také pane milý, rač VMt věděti, žě z rozká- zánie páně Vorlického lidem VMti i jiným lidem i svým, kteříž sú les měli na bře- zéch, vzali sú po dvú kládách, tak jakož sú do voru udělali. I o tu věc sem se radil s Hodějovským, i na ničem sme spolu o to nezuostali oc. — Také pane milý, rač VMt věděti, žě tuto sobotu Dobevský jeda do Prahy, stavil se u mne na Zvic- kově, a tak se mnú zuostal, žě když z Prahy přijede, žě má úmysl s mistrem při- jeti; než o jiné žádný mi jest nic nepsal, aniž o ně kto stojí. I milý pane, co se VMti v té věci zdá, co se dotýče pána Vorlického, to mi račte dáti věděti. Dán na Zviekově v sobotu před tú nedělí Letare, anno oc LXXVI. Jan z Trnové, purgrabie na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru král. Čes. a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému.

Strana 11
z roku 1476. 11 21. Petr z Doudleb Bohuslavovi ze Švamberka: o svém právu na některé poddané faráře Hořického. (M) V Budějovicích 1476, 2. dubna. — Opis Březanův v genealogii Dúdlebských. Urozený p. p. laskavě příznivý! Služba má napřed VMti! A jakož mi VMt píšete, kterak byšte od faráře svýho Hořickýho zpraveni byli, že bych jemu člověka jeho jal a u vězení svém jměl: i račte věděti, že já na těch lidech panství jmám a to slušně provésti mohu. Protož byl bych sám k VMti přijel, ale jsa zaneprázdněn svými potřebami, nyní přijeti nemohu, i prosím, abyšte mi za zlé neráčili jmíti. Než proto, což nejspíše budu moci, k VMti přijedu a těch věcí oustně zpravím, že já s bratřími svými na těch lidech po svých předcích panství jmám. Ex Budways Petr z Dúdleb. feria 3° post dominicam Judica, annorum LXXVI. Urozenýmu pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, nejvyššímu hoffmistru k. Č., hejt- manu kraje Plzenskýho a poručníku pánův z Rožmberka, pánu laskavě příznivýmu. 22. Petr Kapléř Bohuslavovi ze Švamberka: o zvěřinu a zboží Huské. (R) Na Winterberce 1476, 1. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi TMt píše o zvěřinu k té potřebě vašie: chci já rád pilen býti, a jestli že pán Buch co zdaří, chci k VMti rád poslati. A také, jakož mi VMt píše, co sě toho listu dotýče, na to zbožie Huské, ceduli jste mi poslali, abych to tak přijel. I to já chci také pro VMt učiniti. Ex Wintrberg, sabbato ante Penthecosten annorum oc LXXVI. Petr Kapléř z Sulevic a na Wintrberce. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Českého, hajtmanu kraje Plzeňského oc pánu mně přieznivému. 23. Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému, aby psal o vězních nějakému hraběti. (K) Na Zvíkově 1476, 29. července. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 29. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! A dávámť věděti, že jest pán JMt zuostal s Thomarem, abyšte z Krumlova psali list pod páně Mti pečetí německý tomu hrabí, že téhož pacholci jeho vězni jsú, a tak tomu rozomu, jakož toho teď v ceduli přiepis posélám. Datum Zwiekow feria II. post festum sancti Jacobi, anno Jan z Trnové, purkrabí na Zviekově. oc LXXVI. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď dán. 2*

Strana 12
12 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 24. Zdeněk ze Šternberka Bohuslavovi ze Švamberka a jiným: o svém ležení u Trandorfu v D. Rakousích. (M) V Trandorfu 1476, 5. října. — Přepis arch. Třeb. Familie Sternberg. Službu svú vzkazuji, urození páni, pane synu, příteli a slovutní přátelé milí. Napřed s pravou věrou rád slyším, že se dobře máte a že se vám dobře vede. Já se, děkuji pánu Bohu, se všemi dobrými lidmi svými dobře mám a dobře se nám vede. Ležím u Trandorffu, jediné půldruhé míle od Dunaje a od Špicu, a zejtra bohdá konečně na Dunaji budu. Velmi vám děkuji z té výstrahy, kterúž mi píšete o Hošťálkovi a jiných, jakožto přátelům svým milým; a což bych já také věděl o kterých lidech, vám bych nemeškal dáti věděti. Datum in castris exercitus iuxta Trandorff sabbato post s. Francisci anno oc 1476. [Cedulka:] Také vám věřím, jako přátelům milým, kdybyšte s císařem JMtí jakú smlouvu vzali, že mi nemeškajíce věděti dáte. Zdeněk z Šternberka, nejjasnějšího Uherského, Českého krále oc nejvyšší hejtman ve všech zemích království Českého na JKMti místě a nejvyšší purkrabě Pražský. Urozeným pánům, panu Bohuslavovi z Švamberka hofmistru království Českého a hejtmanu kraje Plzeňského, panu Janovi z Švamberka mistru převorství Českého, a urozeným panošem Petrovi Kapléři z Sulejovic a Jindřichovi Roubíkovi z Hlavatec, synu, příteli a mně milým. 25. Bohuslav z Obytec Bohuslavovi z Švamberka: o vzatém koni oc (K) B. m. 28. října (1476). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 131. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Jakož VMti tajno nenie, že ste mi rozkázal, abych sobě tu věc vyvedl do dvú neděl, kdy se VMt s pole vrátíte: I rač VMt věděti, žeť sem přijel do Třeboně s tiem dobrým člověkem, od kéhož sem ten kuoň měl, a také sem poslal po páně Krajieřova služebníka, při kterémž jest vzat ten kuoň; a tu sú věc seznali ti deberzy [dobří] lidé před VMti služebníky, před těmi, kteří sú na Třeboni. Poněvadž se VMti zdálo, abych já s panem Pracha- tickým měl o to činiti, i věřím VMti, že to ráčíte v paměti mieti. A rač VMt věděti, žeť ten kuoň, kterýž sem VMti okazoval, žeť nikam nemóž; i račte VMt kázati, ať ten kuoň vezmú ode mne, aby snad někto neřekl, že bych oh [ho] za- nedbal; neb pravie, že by sobě nohu vytočil. A také VMti nebuď tajno, že mne Lisa prosil, abych s VMtí mluvil, jakož ste mu řekli, že budem opatřeni na Zvie- kově; i rač VMt věděti, žeť o žádném opatření nevieme. I ráčíte-li nám co dáti, račtež rozkázati v brzkém času; neb kdybyšte VMt nám neřekli, nepřipomínali

Strana 13
z roku 1476. 13 bychom vám toho; i VMti věříme, že ráčíte na nás zpomenúti; neb sem já měl s VMtí sám o to mluviti, i zašla mne pilná potřeba. Datum feria secunda in die Simonis Jude. Bohuslav z Obytec a z Hvožďan. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberku, najvyššiemu ochmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzenského, pánu pánu mému milostivému buď d. 26. Jan Mníšek Bohuslavovi z Švamberka: o svém vstoupení do jiné služby. (K) Na Zvíkově 1476, 28. října. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 132. Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane, pane muoj milostivý! A poručil sem Linhartovi písaři, kmotru svému, aby s VMtí mluvil oc; i tak jsem porozuměl, že mne VMt nepotřebujete. I račtež věděti, že s panem Lvem námluvu mám, že bych u JMti úředníkem měl býti. I poněvadž VMti služebník sem, nezdálo mi se bez vóle vašie, pane, sobě dokonati. I jestli pane vóle vašě, tedy sobě dokonám; neb bez služby mně jest nelze býti. Odpovědi VMti žádám po tomto poslu. Dán na Zviekově v pondělí na den sv. apoštolóv buožích Šimoníše a Judy annorum LXXVI. Jan Mníšek z Blahústi. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberga, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému. 27. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o potřeby hradu, o dodělání rybníka oc. (K) Na Zvíkově 1476, 3. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 133. Urozený, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMti napřed vzkazuji. A jakož TMt psali ste Linhartovi písaři, abychom sobě železa, soli a jiných potřeb na zámek potřebujících zjednali a dobyli, a že vy fuory nemáte: pane, poro- zuměl sem oc. I rač VMt věděti, že o všecky potřeby bohdá s pilností se starám, kteréž mieti máme, jakož jste pak v ceduli Linhartově porozuměli, ty aby se jednaly a kupovaly; krom jedně, pane, o železo, o toť nám najtiež bude, toho v kraji kúpiti nikděž nemuožem, neb ho nenie. I budete-li moci kterak, milý pane, račte se o to postarati, zda byšte mohli nám zjednati a je poslati. A jáť sem, pane, také Lin- hartovi poručil, zda by nám ho z Boru také něco poslati mohl, vyberúce, pane, tam jedně, aby hebké bylo. Také pane račte věděti, z rozkázánie VMti obeslal jsem ty rukojmie, aby se k tomu měli bez prodlenie tak, jakož jsú rukojmie za toho stavaře, že rybník dodělán má býti do sv. Mikuláše; a jestliže by dodělán nebyl, aby jistě věděli, že padesát kop od nich chci mieti, tak jakž jsú slíbili, bez milosti: ti neviem pak pane, kterak se k té věci mieti budú. Než račte ještě věděti, že padesáti kopami stěžka jej ještě doděláte; než bohdá já pilnost svú rád chci k tomu

Strana 14
14 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mieti, jedně pane račte mi k tomu radu dáti, kterak a pokud v tom dále dělati mám; neb rybníkář ten již viece nedělá, neb pro nedostatek pacholkuov mieti ne- muož. — Také pane milý, poručil sem Linhartovi písaři byl, aby s Tvú Mtí mluvil o muoj koník, na kterémž on Linhart písař jede, jestliže mi ho neráčíte vrátiti, ale abyšte mi V kop VMt dala, tak jakož jej v pravdě tak sám v tom mám. I porozuměl sem od Linharta, že nevyporozuměv mé řeči, že jest s Tvú Mtí Linhart mluvil o ten koník vraný, na kterémž trubač jezdí, a vy že ste mu odpověď dali, že viete, že jej ve II kopú mám: i tak jest pane, že jej ve dvú kopú a v X gr. mám, tak sem vám také pravil; i poručil sem já jemu mluviti o tento druhý koník, ale o ten vraný nic. I to vědúce, pane milý, bude-li se TMti koník ten zdáti mieti, račtež mi kázati V kop dáti, neb jej sám v tom mám. Také, milý pane, pravil mi Linhart zase od VMti, kterak TMt ráčíte se ke mně v té potřebě, o kterúž sem VMti vzkázal, ke mně milostivě mieti oc; pane milý, tak již učiním do toho času, pokudž sem VMti vzkázal, v tom všecky své věci opuště, s pilností bohdá, pokudž najdále mohu. A tu věc již k milému pánu Bohu a k VMti připúštím. Také teď TMti posielám listy páně Hynkovy, ty sme s Linhartem otevřeli, jimž porozumiete oc. A dajž Vám milý Buoh, abyšte se k nám ve zdraví vrátili. Ex Zwiekow dominico post Omnium Sanctorum, anno oc LXXVI. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému d. 28. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o dodělání rybníka oc. (K) Na Zvíkově 1476, 12. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VII. T. fasc. 1. č. 3. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti poddaná, pane milý! Rač VMt věděti, že jest posel přišel od pana Zdeslava s listem. I ohledal jsem list, an VMti svědčí, i kázal sem mu jíti k VMti s listem. I odpieral toho a tak pravě, že má od pána svého přikázánie, aby ho dodal na Zviekov. A s tiem šel ode mne. I jda doluov, povrhl jej u Rochlovce u vrátného; a Rochlovec mi list přinesl, a já sem jej odevřel. I byl bych jej VMti rád prve poslal, i nemohl jsem posla jmieti. I teď jej VMti posélám, jemuž VMt porozumiete oc. — Také pane milý, rač VMt věděti, že sem byl s panem Dobevským na rybníce; i dobře se líbí panu Dobevskému to dielo, ale drahně musí ještě diela býti, než se ta hráz dokoná. A již se nynie nic nedělá, neb ten stavař peněz nejmá. I jest škoda, žé to dielo má tak zastaveno býti, žě se nedělá před se; a by se mohl dodělati letos, měl byšte VMt toho dobrý užitek. I milý pane, rač to [sic] VMt na tu věc pomysliti a rozkázati, kterak se mám v tom jmieti; neb bych velmi rád, by se to mohlo dělati a to dielo dokonati letos, aby se s jara mohl zastaviti a nasaditi. A jakož na stavařovi rozumiem, že by pa-

Strana 15
z roku 1476. 15 cholkuov dosti jměl k tomu dielu, a má čtvery káry, ješto by jimi chtěl voziti: I pane milý, panu Dobevskému se tak zdá, když jest na to dielo pohleděl a je opatřil tak vedle smlúvy, že se ještě k uosmdesáti kopám přiblíží, než se tak do- koná ta hráz, jako má býti oc. Také pane milý račte VMt věděti, že se již v nové světnici topí, ale puoda ještě jest nevyschlá; než tak mám za to buohdá, že ve dvú nedělí v ní sedati budem, neb ještě v ní pro páru sedati nemóžěm. Datum na Zviekově v auterý den svatých pět bratří, léta oc LXXVI. Jan z Trnové, haitman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Česk. a haitpmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému d. d. 29. Hejtman Zvíkovský Jaroslavovi Zmrzlíkovi vytýká zajetí Chalance z Podhradí. (K) Na Zvíkově 1476, 14. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 134. Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! A jakož jsú včera služebníci vaši jali Chalance, člověka pána mého JMti z Podhradie městečka, a jej na Orlík vedli; a zpraven sem, že z té příčiny jest jat, že jest les sekal na vašem zboží. I milý pane, zdá mi se, že ste toho neměli dopustiti, na člověku pána mého JMti mocí sáhnúti v tomto slavném příměří, ano pán muoj JMt, inižto JMti lidé i poddaní, na vás žádné péče nemajíce, inižto mně naň žalovavšě. A byl-li by co vám Chalenec co povinovat aneb co přečinil, musila by ta věc od něho vám napravena býti vedle slušnosti. I pane, co se pánu mému JMti od vás děje, nezdá mi se, by to bylo súsedsky; i to Bůh vie, rád bych viděl, by pán muoj JMt i vy pane byli spolu v dobré vuoli, nežli by která zlá vuole mezi vámi měla vzniknúti. I věřímť vám pane, že tohož Chalance propustiti kážete, a z čehož mu vinu dáte, má vám práv býti, zdá-li se vám, před panem Vrabským, tu má státi, anebo před kým by se vám zdálo dobrým člověkem urozeným nestranným v tomto kraji. Pakli by se toho, pane, ne- stalo přes toto novné [sic] mé poddánie, a vy téhož Chalance nepropustil: musil bych to na pána svého JMt vznésti. A tohoť žádám odpovědi. Datum ex Zwiekow feria V. post sancti Briccii anno LXXVI. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 30. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi ze Švamberka: o zajetí Chalance, o dělání rybníka; o koně oc. (K) B. m. (1476 listopad). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 136. Pane milý! Rač VMt věděti, že jsú pěší páně Jaroslavovi Zmrzlíkovi jali Chalance z Podhrádie, an seká v lese jeho za Vartú, a jej vedú na Orlík. I když mi dali věděti, že Chalance jali a že jej dva pěší vedú, i kázal jsem honiti; i ně-

Strana 16
16 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského kterak se ta věc pozmátla, že sú se nedohonili. A již sem se byl za Chalance lekl, maje za to, že ho do Němec vedú; i když sem zvěděl, že jest na Orlíku, a že ho u vazbě své má pan Zmrzlík, i psal sem oň a žádaje toho, aby byl propuštěn; jakož téď VMti toho přépis listu svého posílám, a také kterak mi zase pan Zmrzlík odpisuje. I pane milý, byl sem podal Chalance před pana Vrabského; k tomu jesti svolil pan Zmrzlík. I když nám o to rok složil pan Vrabský, i stál sem já, a on také k tomu úředníka svého vyslal; i nemohli sme se smluviti, než pan Vrabský se slušně jměl a k tomu se přimlúval, aby Chalanec propuštěn byl. A úředník jeho páně Zmrzlíkóv pravil, že té moci nemá, než že chce na pána svého vznésti. I žádal nás oba pan Vrabský, aby ta věc byla ponechána do toho dne, aby on mohl roz- mluviti se pánem svým, a aby dali věděti zase jemu, a pan Vrabský mně, jakož teď list VMti posélám, kterýž pan Zmrzlík píšě panu Vrabskému, jemuž VMt šíře po- rozumiete. A Chalanec jest na rukojmiech pod Lte kop na postavenic až do sv. Jiřé, a v tom když by mu ten den dán byl napřed věděti, aby byl postaven v moc jeho oc. Také, pane milý, zpraven sem od starých lidí tu z městečka, že puol městečka sú sekali sobě k potřebě své k palivu za Vltavú na páně Zmrzlíkově straně, a druhá polovice městečka za Votavú na páně Strakonického, a že jim toho nikdá hájeno nebylo. Než strýc páně Zmrzlíkóv chtěl toho někdy mocí hájiti, a úředníci Zviekovští mocí sekali a brániti sobě mocí nedali. I pane milý, mám za to, že VMti ta věc tajna nejnie, že jest pan Václav byl chvíli na Zviekově, a pan Kunrát byl úředníkem; račte se VMt na nich těch věcí vyptati, mám za to, že by oni něco toho také měli svědomi býti. I milý pane, když jest Chalanec na té smlúvě propuštěn nebyl, i měl sem úmysl se pomstíti a jemu nějakého člověka bohatého vzéti; avšak sem se roz- myslil, abych to prvé na VMt vznesl, a pokud a kterak mi VMt s tiem rozkáže, tak učiním. Také pane milý, rač VMt věděti, že se na novém rybníce dělá pěkně ten aukol, o kterémž sem prvé VMti psal, a lidé VMti také na den po 21/2 gr. o své ztravě dělají na jiném kusu. I milý pane, rád bych to dielo časem opatroval, jakož toho potřeba jest, i nemám na čěm jeti, neb ste mi VMt koníky vzeli; i milý pane, jestliže by milý pán Buoh zdařil dobrým lidem VMti, že by nepřátelóm VMti koně vzeli, račte poručiti, zdali by mi dobrý kuoň vybitovali. Pakli byšte VMt sami jměli inú dobú, račte mě VMt opatřiti, nebť mi jest toho pilná potřeba, neb druhdy o lidi VMti a o jich potřeby na roky k dobrým lidem jezditi muším. A Linhart ten koník vždy tam na Boru má. I milý pane, račte mi ten koník, kterýž ste mi nynie nahoru poslali, dáti za ten koník, kterýž Linhart písař má, neb žádného koně nejmám. A také ste mi VMt prvé dva koně dlužni; i milý pane, proším VMt, račte mne koněm opatřiti oc. — A také mi pan Jetřich Bezdružický píše, abych VMti list jeho poslal, jakož jej teď VMti posélám. A milý pane, na železo neračte zapomínati, neb

Strana 17
z roku 1476. 17 jest toho pilná potřeba. A račte VMt vědět, že světnice hotova jest a v ní již se- dáme. A račte věděti, že jest veselá, a že se VMti líbiti bude. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 31. Hejtman Zvíkovský svému pánovi, že kněz Jan nechce podržeti faru v Sepekovách oc. (K) B. m., b. d. (1476?) — Orig. pap. arch. Orlického III. P. fasc. 2. č. 3. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že kněz Jan, kte- rému ste ráčili dáti faru v Sepekovách, žě jest presentací zase vrátil. A tak pravie, žě mu ti sedláci osadní nechtie nic dávati ani domu farářského opraviti, a žě co jest měl hotových peněz, žě jest tu utratil, a žě teď před sím některú noc chtěli se naň do domku podkopati, a chtiece mu škodu udělati. Tak mě spravuje oc. Také pane milý, račte věděti, žě sem kus diela mezi haldami na rybníce novém zjednal těm pacholkuom rybnikářským zjednal z XVI . A teď VMti posélám desatero ptákuov. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 32. Hejtman Zvíkovský svému pánovi posílá list Burianův. O věcech duchovních. (K) Na Zvíkově b. d. (1476?) — Orig. pap. arch. Orlického III. P. fasc. 2. č. 2. Urozený pane, pane mój milostivý! Teď VMti possielám list páně Burianuov.*) Neb mi pan Burian píše, prosse mne, aťbych ten 1 list posslal VMti, a žě jesti toho pilná potřeba. A také milý pane, račte VMt zjednati curam animarum a moc biskupskú knězi Matějovi kaplanu VMti, neb sem VMti prvé také o tu věc psal oc. Datum na Zviekově. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. *) Snad pana Buriana z Lažan na Bechyni. 33. Hejtman Zvíkovský svému pánovi o pozůstalosti kněze Jana v Manětíně. (K) B. m., b. d. (1476 ?) — Orig. pap. arch. Orlického III. P. fasc. 2. č. 1. A také pane milý! Račte VMt věděti, že jesti kněz, kterýž jest byl na Ma- nětíně, umřel nenie; i rozkázal sem, aby vohladajíce ten statek, kterýž jest, aby jej zamkli. I račtež věděti, což jest toho statku; jest postel dobrá, a nějaké chodicé šaty také, a dva pólty, a kniehy několikery; to pravie, že sú dobré. Také kteréž sú měly jemu úruky nenie [sic] dávati, ty sem kázal úředníkóm, aby je vybrali a je schovali. A také sem Manětínským rozkázal, aby k pánu Strakonickému poslali vo kněze jiného; i to sú učinili. A pán Strakonický jim řekl, že jim chce kněze opa- třiti. Jestliže kněz bude, račte mi VMt rozkázati, což se VMti zdáti bude, kterak Archiv Český XV. 8

Strana 18
18 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mám s tiem statečkem činiti. A jinéhoť nábytku nenie, než jakož VMti píši, kromě vospu že by ještě lidé měli něco dodati. A také VMti sem ská[za]l po Paulovi, což jest rozpučeno vobilé mezi lidi, že sme toho již dobyli, kromě Krských, těm sme řěkli čekati až do nového, ješto jim kroupy zbily. A na Mikuláškovi a na Zdeborovi a na Vondráškovi z Dřěvohřiz, na těch dobýti nemuožme. Než Mikulášek prosí, abychme mu čekali do nevého [sic], že by chtěl rád dáti, než že nemá, že mu se jest zle urodilo, a že sám chleba nemá; pakli bychom bez toho nechtěli býti, by měl poslední krávu ze dvora votbýti, že chce dáti rád. Než Zdebor a Vondrášek ti se k tomu nemají, aniž jich k tomu muožme připraviti, aby dali. I což se VMti v tom zdáti bude, to nám VMt račte věděti dáti, abychme se věděli kterak k nim mieti. I takově VMti nenietko nevieme co potřěbného psáti. Než daj pán Buoh, abyště se VMt dobře měli; myť se, děkuje pánu Bohu, dobře máme. Rukopis takový, jako v předešlém listu Jana z Trnové. 34. Stanislav z Přerova (Bohuslavovi z Švamberka): o zástavě vsí Lomů a Maršova Kraselovskému. (M) B. m. a d. (1476?). — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1. Pane milostivý, rač VMt věděti, že Markvarth Kraselovský se mnú mluvil, abych na VMt vznesl, jestliže by VMt tuto ves Lomy a Maršov druhú ves ráčili zastaviti, že by chtěl VMti kupce na ně zjednati, za kopu ročnieho platu po XIIII ; a tušiem, že by viece za kopu dali, a ten osep ovesný žeby také chtěli čber vzieti, což by bylo slušného. 35. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka o přijetí služebníka, o vozníky. (K) Na Zvíkově 1477, 26. ledna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 137. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má napřed VMti. A račte VMt věděti, že Rob starší, kterýž jest u VMti prvé byl, mluvil jest se mnú a prosil mne, abych VMti psal, že by chtěl u VMti býti a slúžiti s koněm jedniem, abyšte jemu ráčili službu dáti na jeden kuoň, jakožto jiným dobrým dáváte. I co v tom úmysla VMti, to mi račte dáti věděti po tomto poslu. Také pane milý, jestliže máte VMt nějaký vozník, ješto by se nám do našich huor hodil, račte mi poslati; nebť sú nám již vozníci sešli, že nám dělati nemohú. Také pane milý, že tak praví Rob, že chce raději býti u VMti, nežli u koho jiného. Datum ex Zwiekow dominico post Conversionem sancti Pauli, anno oc LXXVII. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššému hofmistru král. Česk. a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému buď dán,

Strana 19
z roku 1476 a 1477. 19 36. Hejtman Švamberský Bohuslavovi z Švamberka: prosí za odpuštění základu Burianovi. (K) Na Švamberce 1477, 2. února. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 139. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! A jakož VMti tajno nenie, kterak jest Burian z Manětíne [sic] propadl základ k VMti dvadceti kop: i my jej k tomu strojíme z Zachařem podle všé potřebnosti. I račtež VMt věděti, že toho základu na něm dobře nemuožme pro jeho chudobu. Také mne jest prosilo mnoho Manětínských VMti chudých lidí, abych VMti prosil vot sebe i vot nich, abyšte rá- čili VMt jemu nějakú lásku učiniti. I pane milý, prosím já VMti, račte to učiniti a jemu nějakú lásku vokázati. A račte VMt věděti, žeť se staweye velmi pěkně za VMtí; i což v tom VMti úmyslu budú, to mi rač VMt věděti dáti, aťbychme věděli, kterak máme s ním činiti. Dán na Švamberce tu neděli na Hromczi, annorum Do- mini oc LXXVII°. Jan z Sontalu, hajtman na Švamberce. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru královstvie Českého, hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému buď. 37. Racek Kocovský oznamuje panu Bohuslavovi ze Švamberka, co králi Matyášovi na psaní jeho k němu o Budějovské dal za odpověď. 1477, 10. února. — Tištěno v Archivě Českém IV. 87 č. 36. 38. Hejtman Zvíkovský Jan z Trnové panu Bohuslavovi ze Švamberka: kterak dává hrad hlídati v těchto časích nebezpečenství válečného, též o věcech hospodářství rybničného. Na Zvíkově 1477, 19. února. — Tištěno v Archivě Českém I. 243 č. 31. 39. Petr Kaplíř z Sulevic oznamuje panu Bohuslavovi z Švamberka, pro které příčiny s Divišem Malovcem rok Budějovským a Rackovi Kocovskému před se složiti nemohou. Na Wintrberce 1477, 21. února. — Tištěno v Archivě Českém IV. 87 č. 37. 40. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: že dal naučení služebníku jeho Martinovi (Tulma- čovi) ústně, kterak by se zachovati měl při dojití příměří a co do rozepsání sjezdu oc. V Bu- díně 1477, 27. března. — Tištěno v Archivě Českém VI. 55. č. 16.

Strana 20
20 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 41. Racek z Švanberka hejtmanu Zvíkovskému: o vyrovnání dluhu. (M) V Blatné 1477, 20. května. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2. k. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o Bárthu: i přieteli milý, jest tak, že jsem já kuoň kúpil u Chochola, a Bárthovi jest dluh pišel [sic]. I dyž budú právi, Adam a Bartha, což sú na počtu zuostali, totiž X , a když mi to dadie, hotov jsem já jim hned také práv býti. I vždyť věřím, že sě k tomu přičiníš a jim přikážeš, aťby dali, což sú na počtu zuostali; neb rozumiem tomu, žeby nějakými tadinky odbývati chtěli, ale že jim na to nepřijde. A slibovali sú ně- kolikrát před pánem mým JMtí i před úředníky, že chtie dáti, a tomu konce nikda nechtie učiniti. Ex Blathna feria III ante festum pentecosten anno oc LXXVII. Racek z Švanberka ac. Urozenému panoši Janovi z Trnové, hajtmanu na Zviekově, přieteli dobrému. 42. Král Matyáš k Bohuslavovi ze Švamberka posílá Viléma Tetaura s ústním poselstvím. V Bu- díně 1477, 30. května. — Tištěno v Archivě Českém VI. 56 č. 17. 43. Lev z Rožmitála Bohuslavovi z Švamberka: o mýto na vodě. (M) V Blatné 1477, 6. srpna. — Orig. arch. Treb. II. 338. 2. q. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli a tovařiši milý! Tajno tebe nenie, která jest námluva mezi námi, co se mýta na vodě dotýče, že s mých lidí nemáte bráti než jako z svých po bielem groši. I věz, že úředníci tvoji k tomu lidi mé nutí, aby dávali po dvú bielú gr., a k tomu je urukují: i věřím já tobě, že ty svému řčení dosti učiníš a úředníkóm svým rozkážeš, aby mých lidí nad tu námluvu mezi námi učiněnú dál nenutili, a lidi mé z rukojemství propustiti rozkážeš. Pakliby to býti nemohlo, ale věřímť, že lidí mých úředníkóm svým hindrovati nedopustíš do dálšieho mého s tebú shledání. Ex Blathna feria IIII ipso die sancti Sixti anno oc LXXVII°. Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyší hoffmistr královstvie Českého a hajthman kraje Prachenského. Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uherského oc krále JMti najvyšiemu hajthmanu, přieteli a tovařiši mému milému buď. 44. Linhart písař Hadovi z Paběnic: o sporu Plzenských s Janem hofrychtéřem. (K) Na Zvíkově 1477, 25. srpna. — Orig. pap. arch. Orlického VIII. B. fasc. 24. č. 8. Službu svú vzkazuji, pane Hade milý! A jakož o tu nesnáz, kteráž jest byla

Strana 21
z roku 1477. 21 mezi Plzenskými a panem Janem hofrychtéřem, byli jsú přijeli Plzenští ku pánu JMti na Krumlov tu středu před sv. Marlketú: i ten den i na zajtří mnoho jest péče o to bylo, avšak potom ten den ve čtvrtek po večeři na hrázi pán JMt před vámi a přede mnú s nimi Plzenskými tu věc jest domluvil a skonal tak na ten běh, jakož JMt v svém listu dotýče, že oni Plzenští tu před námi slovem svým [?] a ře- tedlně JMti jsú přiřkli, že naň mocí saháno nemá býti. V tom já sě, pane Hade, dobře v pravdě pamatuji, že jest to tak a jinak nic. A budeli toho potřebí, to buohdá přiznati chci ústně a osobně, tak jako na dobrého přísluší. Datum in Zwikow feria II. post festum sancti Bartholomei, anno oc LXXVII°. Linhart písař. Urozenému panoši, panu Přibíkovi Hadovi z Paběnic. 45. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: o jednání se stranou odpornou v Čechách, o uše- tření Netolic po smrti Roubíkově, o své válce v Rakousích. V Korneuburce 1477, 5. října. — Ti- štěno v Archivě Českém VI. 56 č. 18. 46. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: aby rychle dal věděti, táhnou-li Čechové císaři ku pomoci. V Korneuburce 1477, 18. října. — Tištěno v Archivě Českém VI. 58 č. 19. 47. Linhart písař Bohuslavovi z Švamberka z cesty do Plzně: kterak Racek Kocovský béře. (K) B. m., b. d. (1477, před 17. list.?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 141. Pane a pane milý! Tvé milosti věděti dávám, že když sem simoczij [sí noci] do Nepomuka přijel, pravili mi dobří lidé, Prase, Ždárský a Beneda, kterak jest pan Kocovský tento pátek minulý pobral panu Nachvalovi, panu Smilovi, panu Zber- skému [?] a panu Klenovskému ve všech vsech dobytky všeckny a jiné jedlé potřeby; a na Veselé že sú to všeckno hnali, a tu posádku že špihuje. Dále pravil mi jest pan Žďárský, že to vie vod jednoho dobrého člověka, že na tom vždy ještě jest, že pan Kocovský konečně chce na všaký den panu Dobrohostovi vodpověděti. Pane milý, již já tu věc všecknu dám bez meškánie panu Dobrohostovi znáti. Také račte věděti, že na Volyni leží pěších Lte pachalkóv dobrých; tak mi jest rychtář Nepomucký hospodář náš pravil, přijev simoczij [sí noci] z Wintrbergu; budete-li které ráčiti mieti? Pravíť, že sú přišli vod pana Lichtnštainara. Dnes ráno s milým pánem Buohem v dešti velikém do Plzně táhnu, a rád bych, zda bych dnes mohl v Hradci u našeho pana Nikle ležeti a s ním také porechtovati, jakož ste mi Linhart písař. poručili. Srovnej dopis ze 17. listopadu 1477 v Archivě Českém III. 387 č. 38.

Strana 22
22 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 48. Opat Kladrubský Bohuslavovi ze Švamberka: stížnost na pana Buriana z Gutšteina. (R) V Kladrubech 1477, 25. listopadu. — Orig. arch. Treb. II. 121. A. 1. Modlitbu naši vzkazujem VMti, urozený pane, pane milý nám přieznivý, pro- siece milého pána Boha, aby VMt ráčil ve zdraví zachovati ode všie zlé příhody. Račte VMt věděti, že času toho před sím, jakož sme byli na Tachově podle VMti u pana Buriana, a když VMt odjěla z Tachova, tu jest pan Burian mluvil ke mně o některé listy a chtě, aby JMti ves Bděnioves*) byla ve dcky vložena. A prve ná- městkové čtyřie byli, a ižádného k tomu nenapomínal, jakož nynietko mne pátého po nich napomíná listem svým, a chtě nás k škodám připraviti; jakož VMt tomu porozomie, kterak píše a kterak my jsme JMti odepsali, podávajíce se před VMt vo ty věci, kteréž jsú mezi námi. Protož prosíme VMti, račte nám k tomu radni a po- mocni bejti podle spravedlnosti našie, jakož jmáme list dobré paměti nebožce pana otce jeho pod jeho pečetí, že nám na tu ves nenie viec zavdáno, jedno XXXI kop grošů, a o vostatku nevieme, komu by byla doplacena. I věříme VMti jakožto pánu a voprávci našemu, že ráčíte panu Burianovi JMti psáti, ať by nás ráčil nechati až do rozeznánie VMti; neb jsme hotovi učiniti vedle rozeznánie VMti. Ex Cladrub feria III in die Beatae Katharinae virginis et martyris, anno oc LXXVII°. Kněz Prokop, Boží milostí opat kláštera Kladrubského. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberga, najvyššému hofmistru královstvie Če- ského a hajtmanu kraje Plzenského, nám přieznivému buď dán. *) Vénoves neboli Běnoves, něm. Wenussen, stojí u Touškova blíže řeky Mže. 49. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o věcech válečných. (K) B. m., (1477 v list. ?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 143. Pane milý! Račte věděti, když sem vod Linharta porozuměl, že z toho taženie nynietko nic nebude vedle zuostánie vašeho: vobeslal sem dnes ráno všeckny lidi vaše i služebníky, aby doma zuostali, než proto aby hotovi byli, když bych je podruhé vobeslal, aby hned táhli tu, kdež se jim káže. Pak pane, v té věci pokudž rozkážete, tak se mieti budem bez meškánie. Než račte věděti, že páně Zdeslavovi lidé z Bechynského zbožie předce k Zelené Hoře s vozy táhnú. Jan z Trnové, hajtman na Švamberce, na Zviekově. 50. Bohuslav ze Švamberka žádá Budějovských, aby k němu poslali kotláře. (K) Na Zvíkově 1477, 2. prosince. — Orig. pap. Musea Českého. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni súsedé milí! A teď posélám

Strana 23
z roku 1477. 23 k vám posla svého a proším vás, abyšte mi vypravili toho řemeslníka, ješto pánve a kotly zadělává a vopravuje, a ať s sebú vezme plech dvú piedí sšíří a tří piedí vzdélí, a LXte hřebíkuov. I věřímť vám, že ho hned vypravíte s tiemto poslem, nebť mi jest toho pilná potřeba, že nám se jest pánev propálila. Datum ex Zwiekow feria III. ante festum sancte Barbare virginis et martyris bte, anno oc LXXVII. Bohuslav ze Švamberka, najjasnějšího Uherského, Českého krále oc najvyšší hajtman všech zemí král: Českého na Jeho kr. Mti miestě, a najvyšší hofmistr královstvie Českého. Slovutným vuopatrnostech purkmistru a radě města Budějovic, pánuom a súsedóm milým buď dán. 51. Jan Sudlice hejtmanovi Zvíkovskému: objednává potřeby válečné při obléhání Horažďovic. (K) Na Špitálské Baště (před Horažďovici 1477). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 144. Pane Jene, hajtmane na Zvíkově, přieteli náš milý! Prosíme tebe, kaž nám kováři svému kulek do hakovnic větších i menších asa tři sta nebo CCCC nadělati, a to bez meškánie, nebť jest toho veliká potřeba. A nemohl-li by jich tak skuoro nadělati, daj nám věděti. Dán na Špitálské baště. A vízlkažte Barthovi do Crhenic, dodal-li jest to volovo do Mirotic. Nedodal-li jest, ale ať dodá, aby nám z Mirotic Jan Sudlice z Lfazic] a Paul [z Pruku]. sem přivezeno bylo. 52. Jan z Vlksic posílá Bohuslavovi z Švamberka aufšlák. (M) B. m. i d. (na Rosenberce 1477). — Orig. arch. Třeb. II. 249. Im. Urozený pane pane náš milostivý! Teď VMti posieláme aufšáku [sic] peněz a zlatých všeho bezednoho osdesát zlatých učiní huherských; nynie ve čas viece ne- máme. A dlužni nám Vi zlatého. Jan z Vlksic oc. Toman písař oc. Urozenému pánu panu Bohuslavovi s Švamberka, najvyššiemu hecmistru (čti hofmistru) království Českého oc pánu našemu milostivému. Podobný nedatovaný list téhož chatrného písaře jest tištěn v Archivě Českém IX. 192 č. 854. 53. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o přijetí pacholka. (K) B. m. (1477?) — Orig. pap. arch. Vorlického K. IV. 138. Rozumiem tomu, že by páně Mt rád měl někoho, pacholka rozumného; i slyším, že by Najpergar, jakož jest u pana Hanuše na Zbiroze, chtěl u pána býti; a slyším, že jest pacholek rozumný na poli, neb jest vždy po službách jezdil. A jiných drahně služebných lidí obsielají, chtiec u pána býti.

Strana 24
24 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 54. Švamberský úředník pánovi z Švamberka: o rukojmích. (K) Na Švamberku b. d. (1477?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 145. Pane, pane milý! Račte VMt věděti: některý čas vzal sem člověka VMti u Plzni, i dal sem jej na rukojemstvie u pět kop gr. I slíbil pan Stajskal z Úte- rého; a ten člověk utekl. I račte mi to rozkázati, kterak mám [s] Stajskalem vo ten základ dělati. A také sú mě spravili, že ještě některú chvíli VMt člověka pro- pustili některého, a ten člověk že jest měl dáti VMti XII zlatých uherských, a kněz Václav z Jamného že jest zaň slíbil k VMti. A já zvěděv to, i napomínal sem kněze Václava, aby plnil, jakožť jest zaň slíbil. A kněz Václav praví, že by rád dal, než že jich nemá, a člověka toho že vo[dlté chvíle nevie, kdež jest. A mne prosil, abych mu toho dal prodlenie něké. I dal sem mu tak do sv. Jiří, a když bych mu dal dvě neděli napřed věděti, aby dal. A Žernovského žeť zaň slíbil za ty penieze. I což se VMti v tom zdáti bude, račte mi to rozkázati. Ex Švamberg. Rukopis jako v dopise hejtmana Švamberského z 2. února 1477 č. 36. 55. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: jeví a omlouvá svou neochotu ku pokoji v Čechách oc. V Korneuburce 1478, 7. ledna. — Tištěno v Archivě Českém VI. 58 č. 20. 56. Hejtman Zvíkovský purkrabí Krumlovskému: o sponky. (K) Na Zvíkově (1478, 7. února?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 150. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, že by ty sponky byly: i milý přieteli, prossím tebe, pošli [mi j]e při Radovi. A toběť velmi hotovy děkuji, žes' o to práci měl; a v čem by mne potřeboval, chtěl bych též rád také pro tě učiniti. Dán na Zviekově v sobotu po sv. panně Dorotě oc. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 57. Král Vladislav oznamuje svým stranníkům, že zavřel příměří s Hynkem ze Švamberka i se sirotky Rosenberskými na čtyrnedělní výpověď. V Praze 1478, 27. února. — Tištěno v Archivě Českém VI. 89 č. 19. 58. Hynek ze Švamberka píše Budějovským o napravení škod, ježto jich služební lidem jeho i jiným učinili, vytýkaje jim v doušce, že málo lidí u Horaždějovic mají. V Třeboni 1478, 2. dubna. — Tištěno v Archivě Českém IV. 91 č. 41.

Strana 25
z roku 1477 a 1478. 25 59. Král Matyáš Dobrohostovi z Ronšperka: o pomoci k válce od něho vedené a o jetí Bohuslava ze Švamberka. V Budíně 1478, 21. dubna. — Tištěno v Archivě Českém VI. 60 č. 22. 60. Hejtman Zvíkovský Hynkovi z Švamberka: o bězích válečných, o listu krále Uherského oc. (K) Na Zvíkově 1478, 8. května. — Orig. pap. arch. Orlického VII. T. fasc. 1. č. 4. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má napřed VMti! Jakož mi VMt píše, co se Bašty dotýče: rač VMt věděti, že tu středu před sv. Filipem Jakubem poslal sem lidí pól druhého sta a XVIII vozuov k Baště a několik tesa- řuov; i ti ještě sú tam. A tak za to mám, že o těchto svátcích tepruv je domuov pustie. A do toho času se bohdá opravie, pokud potřeba káže. — A také rač VMti věděti, že sanýtr a síra a šípy z Buoru na Zviekov již přivezeni jsú. A tak mne ti pěší zpravují, že paní Jejie Mt zdráva jest a dobře se má, a na každý den sebe čeká, a bohdá jí milý pán Buoh pomnož. — A rač VMt, pane milý, věděti, že Plzenští berú pole, holdují panu Burianovi, panu Lvovi, panu Švihovskému. Tak tomu rozumiem, že ty smlúvy k upokojení zemi této nic platny nejsú; jakož pak teď listu přiepis posielám VMti, jemuž šíře VMt porozumie, kterýž jest přijat od páně Lvových, a vedle toho list, kterýž píše král Uherský JMt panu Dobrohostovi. Téhož listu rozum pověděl mi Bohuslav Sedlecký, a tak panu Dobrohostovi píše: „A jakož mi píšeš, abych tě lidmi i penězi opatřil vedle všie potřeby, toho nikdež ve všom světě obyčeje nenie, než chci tě opatřiti lidmi i zámky svými]. A jakož mi píšeš o pana Švamberga, toho jsem z hodných příčin jieti kázal, a jemu súd osaditi; jestliže se slušně z toho vyvede, má toho požiti.“ I milý pane, porozumějíc přiepisu tomu, kterýž VMti posielám, račte se o tu věc poraditi s kým se VMti zdáti bude. A v té věci račte se opatřiti jakožto pán a múdrý muž, neb ste již VMt veliký náklad na to učinili i se pány a přátely svými. Neb mě Bohuslav Se- dlecký zpravil, že pan Zdeslav JMt chce toho hájiti a brániti napřed s životem svým i s svými dobrými lidmi, buď proti komuž kolivěk buď, ktož by Horaždějovic retovati chtěl. — Pane milý, psal mi Linhart z Bašty, že by se někteří pěší po- trhali, kdyby doslúžili, že by chtěli odjíti, jakož již rota jedna čtvrt léta svého brzy doslúží. I milý pane, muož-li VMt na jich miesto jiné dobré pacholky zjednati, račte tiem nedlíti, znajíce takovú pilnú potřebu VMti. — A také pane milý, rač VMt vě- děti, že sem psal purkrabí na Bor, aby pilně zámek opatroval, a též na Švamberg bez meškánie aby věděti dal; neb jeden dobrý člověk mne vystřiehl, aby zámci VMti opatřeni byli, abych jistě věděl, by někteří mohli k kterému zámku VMti při- jíti, že by se o to pokusili. Z té výstrahy sem to psanie purkrabí na Bor učinil. — A také pane milý, rač VMt věděti, že sem dnes s Janem Protiveckým poslal Archiv Český XV. —

Strana 26
26 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Holuba, Albrechta i pacholka svého do Strakonic; i o zlatých sem Holubovi tak po- ručil, aby se Bartoše otázal, kterak kolivěk zlaté tu platie, tak aby je bral a jináč nic. I tak mám za to, že toho Holub bude pilen, tak jakož sem mu poručil vedle psanie VMti. A bodaj se VMti dobře a zčastně vedlo proti nepřátelóm vašim i ve všech VMti potřebách oc. Dán na Zviekově v pátek před hodem slavným Letnicemi annorum domini oc LXXVIII. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberga, pánu mému milostivému d. d. 61. Kozel z Kladrub purkrabí Zvíkovskému: o penězích pro zajatého Bohuslava ze Švamberka. (K) V Budíně (1478, 12. května). — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr. 7. č. 17. Službu svú vzkazuji, urozený pane Jene a Pauli milý! Vědětiť vám dávám, žěť sem zajel u Peniežka XXX zlatých. Protož kdyžť přijede k vám, aneb kohož kolivěk pošle s tiemto listem, abyste mu hned těch XXX zlatých dali. Dán v Bu- Kozel z Kladrub, komorník páně. díně ten úterý po sv. Duchu. Urozeným panošem, panu Janovi purkrabí na Zviekově a Paulovi N., přátelóm mým dobrým b. d. Na rubu tučný starý nápis: Zviekov a z Bašt u Horaždějovic LXXVIII°. 62. Hejtman Zvíkovský Hynkovi z Švamberka: o penězích; o výměně poddaného s Píseckými oc. (K) Na Zvíkově 1478, 18. května. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr 8. č. 37. A také pane milý! Lesních peněz má ještě vybrati sto X kop, a za kuože toliko X kop dáno jest o světiem Jiří. Neb mne Holub tak zpravuje, že o XX mají dáti na den sv. Jana Křtitele, a ostatnie penieze mají dány býti na den sv. Havla najprv příštieho. Jakož pak list toho máme za tu všicku summu. A také pane milý, rač VMt věděti, že sem smlúvu učinil s pány Pieseckými, co se toho služebníka dotýče, kterýž jest za VMtí služebně měl a za Pieseckými seděl, tak že Piesečtí propustili člověka svého jiného na krumt váš, a ten jistý podstúpil tento plat III kopy do roka, a to rozdielně, na sv. Jiří 11/2 kopy a na sv. Havel hned potom také 11/2 kopy, a tak vždycky. A takéž sem já jim tohož člověka propustil. A o tu věc, což se platu dotýče i toho krumtu služebného, sem se radil s dobrými lidmi; tak pravili, že jest přieliš dost takový plat jemu podstúpiti. — A panna Markéta Jejie Mt prosí VMti, abyšte jí ráčili zjednati i panně Elšce harasu bru- nátného neb černého. Jakož pak VMt na chytrém krajčieři přezvie, což k těm čubkám dosti bude. Datum ex Zwiekow feria II. post Trinitatis, annorum oc LXXVIII. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově.

Strana 27
z roku 1478. 27 63. Hejtman Zvíkovský Hynkovi z Švamberka: o peníze za Týnčanskými, o mýto z vorů na Holešice, o vrácení člověka přiženěného za Zmrzlíkem oc. (K) Na Zvíkově 1478, 24. května — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 146. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú vzkazuji VMti. A račte VMt věděti, že dnes Jedlice a Diviš z Nechvalic byli sú u mne na Zviekově, i mlu- vili sú se mnú i od pana Popela, co se těch XX kop dotýčě, kteří Týnčanští mají dáti VMti, proséce mne, abych jedně těch peněz sčekal, až by se posel od VMti vrátil. I tu sú ke mně mluvili, kterak jest dobrá vuole byla mezi pánem starým JMtí a panem Jencem, a že by rádi, by ještě JMt v té dobré vuoli byli i s VMtí. A VMti prosé, abyšte ráčili těch peněz ponechati až do příjezdy VMti na Zviekov, a že by pan Popel chtěl k VMti přijeti a o tu věc rozmluviti, zdali by ta věc mezi VMtí a panem Jencem mohla některým dobrým člověkem ohledána býti. A také sú pravili, že by pan Jenec to oznámil na sněmu u Praze, tak kterak se poddává k spravedlivému a chtě rád na dobrých lidech o to přestati. A také jest pan Jenec psal Divišovi, jsú-li ti peniezi vzati s Týnčanských, aby mu to dal věděti. I tak sem na nich porozuměl, jestliže by ti peniezi vzati byli, že by mezi VMtí a panem Jencem mohla zlá vuole aneb snad i nesnáz vzniknúti. I milý pane, račte na to pomysliti a o to se poraditi, mohlo-li by co dobrého aneb užitečného z toho přijíti; neb sem jim řekl hned tu věc dáti znáti, jedně se posel od VMti, co jest v tom úmyslu VMti a pokud mi VMt rozkáže [sic]. Také, pane milý, račte VMt věděti, že lidi VMti mocí stavují a k tomu je strojé, aby majto na Holešice dali s voru po II gr.; ješto jest to majto bezprávné, a jakož jest pan Zdeslav držel JMt, nikdá jsú majta brána nebyla. A také sem spraven, že sú té věci pánu Holickému [sic] bez majta postúpili. I o tu věc sem úředníku Holešickému psal, žádaje tého, aby majt s lidí VMti nebral a jich nehyn- droval, a že sú majta bezprávna a vymyšlena; aneb jestliže by chtěl s lidmi VMti vuoli mieti, že bych to chtěl na VMt vznésti. Jakož pak teď list téhož úředníka posélám, kterýž mi odpisuje, jemuž VMt šíře porozumiete oc. I dnes lidé VMti přišli sú ke mně, o tu věc se se mnú radiec, že by chtěli plúti, abych jim k tomu radil, co se toho majta dotýčě; neb snad na XXXti pěších mají a lidem tého hájé, a nedadúce jim plúti. I byl jest úmysl muoj, abych něco pěších s lidmi VMti vy- pravil, aby mocí pluli, a jestliže by co chtěli začínati, aby se jim hájili a bránili. I rozmyslil sem potom o to, abych s tiem VMt obeslal, a co VMt v tom rozkáže, abych tak učinil oc. Také pane milý, Palečkóv syn se jest] oženil za panem Zmrzlíkem, a již tomu jest několik let; ale kruntu žádného za ním nejmá, než toliko že se jest jednoho 4*

Strana 28
28 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského člověka jeho ke dceři přiženil. I uručil jest jeho úředník páně Zmrzlíkóv pod X kop, aby se za pánem jeho osadil. I týž Paličkóv syn přišel ke mně na Zviekov a prose mne, abych mu k tomu radil, a že by chtěl rád za VMtí se osaditi, jakožto za pánem svým. Jakožto pak krunt ještě mají s Palečkem starým otcem s[vým] v Jestřábách mají, a ten jest neosazenej; i byl sem jeho kázal vsaditi, a mám jej na rukojmiech; a když bych mu dal tři dni napřed věděti, aby postaven byl na Zviekově. A v tom sem psal panu Zmrzlíkovi, a žádaje toho, aby člověk VMti byl propuštěn z toho rukojemství, a že jest člověk váš dědičný a nevyhostěný, aby na svém kruntu dědičném osedl. I odpisuje teď pan Zmrzlík, jakož teď list VMti jeho posílám, jemuž VMt šíře porozumiete. I což bude v tom úmysla VMti, pane milý, račte mi to dáti věděti. Také pane milý, jakož píšete o těch XV kopách Kuchtových z Vodňan, že mu dány nejsú oc; i račte VMt věděti, že sem je hned poslal po Holubovi na Piesek k Kolauškovi; a jeho jest za to prošeno, aby jemu byly dodány na Vodňany. A Ko- laušek jest řekl, že to chce opatřiti, abychme se o to již nestarali ani pečovali. I již sem já, pane milý, za to měl a jináč nic, než že sú jemu dodány. Ihned tu věc chci opatřiti a Kolauškovi na Piesek poslati, aby konečně bez meškánie Kuchtovi na Vodňany dodány byly. Datum ex Zwiekow tu neděli před sv. Urbanem, léta oc Jan z Trnové, hajptman na Zviekově. LXXVIII. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberka, pánu mému milostivému buď dán. 64. Purkrabí z Boru Hynkovi ze Švamberka: o vojenských věcech a zlepšení jorgeldu Švamber- ského od knížete Bavorského Ludvíka. (R) Na Boru 1478, 16. června. — Orig. arch. Třeboň. č. 3139. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! A račte VMt věděti, že Linhart písař píše mi z Bašty, abych hákovnice pobral měšťanóm Bo- rovským a jemu je na Baštu poslal, a húfnici abych mu zjednal, a prachu i také šípuov abych mu XXXti kop poslal; a tak mi píšie, že jste VMt tak rozkázali v Strakonicích. I račte věděti, že sem mu nic neposlal; neb mi sě tak zdá, že mu jste VMt toho neporučili; neb jesti po tom Strakonickém sjezdu troje poselstvie od VMti u mne bylo a VMt nic mi o tom nepsal. A již sem těch potřeb dva vozy vydal, jeden na Baštu a druhý na Zviekov; a přes to, bude-li mi VMt psáti a roz- kážete, pošli mu ty všecky potřeby, pokudž rozkážete. Než Linharth v svém psaní rozkazuje, aby Borovští hákovnice dali a jiných sobě v Nofrijmberce nakúpili. I račte, pane, věděti, že Borovští měštěné mají na sobě nynie veliké vydánie, a k tomu dielo okolo města veliké, ježto jsú nikdy jeden rok tak velikého diela neudělali, jako letos udělají, a tak užitečného. Než Linhart by rád viděl [. . .] na baštách;

Strana 29
z roku 1478. 29 a mně se, pane, zdá, že jest Bor bašta u[žitečná . . .] opatrovati, aby nám také těch potřeb na Boru něco [. . .] kteréž sem jim potřeby poslal, že pro stečenie nepřátfel . . .] za dlúhú chvíli těch potřeb. A také račte věděti, že na [ . . .] vých žádný užitek ještě nejde, než tak právě kto tomu rozumějí, že buohdá střiebrné hory budú po malém času. A také jako mi VMt píšete, zjednal-li sem jorgelt od kněze Ludvíka JMti: i byli jste mi VMt v jednom listu psali při svietém Jiří, abych poslal o jorgelt knězi Ludvíkovi JMti, aby VMti byl oblepšen; a potom jste mi VMt v druhém listu psali, neposlal-li sem, abych neslal, jeližby pana starého JMti jorgelt přišel, aby byl jeden z druhým přinesen. I račte věděti, že ihned posla s listy vypravím knížeti k JMti a k Sezemovi hajtmanu JMti kniežeciemu, aby VMti jiný jorgelt jednal, aby byl VMti oblepšen. A s tiem buďte VMt pánu Bohu poručeni a bodejby se VMti dobře a ščastně vedlo. Dán na Boru v úterý po svatém Vítě LXXVIII°. Jan z Vrhavčě, purkrabie na Boru. Urozenému pánu panu Hynkovi z Švambergka, pánu mému milostivému. 65. Racek ze Švamberka Budějovským: o Crhana. (R) Na Hluboké 1478, 1. srpna. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Psaní vašemu o Crhana učiněnému porozuměl sem. Crhana doma nenie; a když přijde, chci se na tu věc ptáti a jím se ujistiti. A mněť se nezdá, byť to Crhan učinil, neb jest po- třebě [sic] panské byl; a přes to já v tom jeho nezastávám. Ex Hluboká, sabbato ad vincula s. Petri anno oc LXXVIII. Racek z Švamberka oc. Múdrým a opatrným pánóm, purgmistru a raddě města Budějovského, přátelóm dobrým. 66. Racek ze Švamberka Bohuslavovi odtudž: že k němu přijeti nemůže. (R) Na Hluboké 1478, 11. srpna. — Orig. arch. Třeb. Švamberk 19. Urozený pane, pane strýče milý. Službu svú VMti vzkazuji. Jakož mi VMt píše, žádajíce, abych vdy k VMti přijel oc: již bych k VMti byl se vypravil; ale nemám starších doma, zvláště těch, kteří jsú toho svědomi, což se holduov a ša- cunkuov dotýče; a jediné doma budú, což najspieše moci budu, k VMti se vy- pravím. Ex Hluboka feria III post beati Laurencii martyris, anno oc LXXVIII. Racek z Švamberka. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, panu strejci mému milému buď.

Strana 30
30 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 67. Racek ze Švamberka Budějovským: o věci Budějovským sebrané. (R) Na Hluboké 1478, 13. srpna. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přietelé času příměrného! Jakož ste mi psali, že by vašim na svobodné silnici pepr, koni, i jiné věci pobrány byly, naději tu majíce, že by to služebníci pána mého JMti učinili, žádajíce, abych se na to ptal, a doptal-li bych se, aby vráceno bylo oc. O tom ještě nic neviem, a chci se na to ptáti. A doptámli se, chci se v tom sousedsky mieti. Ex Hluboká, f. V. ipso die Racek z Švamberka oc. s. Ippoliti anno oc LXXVIII°. Múdrým a opatrným pánóm purgmistru a raddě města Budějovského buď d. 68. Jan Sudlice hejtmanovi Zvíkovskému: o dosloužení žoldnéřů. (K) B. m. (před Horažďovici) 1478, 15. srpna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 148. Službu svú vzkazujem, urozený přieteli milý! Tajno tebe nenie, kterak pán náš JMt služebníkóm těm, kteříž listuov záškodních nemají, nám jest rozkázal, aby- chom jim službu vypověděli, dadúce jim týden napřed věděti. I již jsme my to uči- nili a páně Mti rozkázánie naplnili jsme; a teď již v tento pondělí najprvé příštie doslúžie. Pak dnes jsú k nám o to velmi tuze mluvili, jestliže jich na ten čas, ja- kožto v pondělí, za službu i za škody neodbudem, a budú-li déle slúžiti, že nechtie, by jim co služby umenšeno bylo. Protož milý pane Jene, opatř tu věc, a pána JMt s tiem obešli, aby tě pán JMt penězi opatřil a ty nás. Neb nebylo-li by peněz k tomu času, nám by nelze bylo jináč učiniti, než týden jim první služby přiřknúti. Také věz, že i Nosek též také mluvie, což se jeho roty dotýče, doslúže v pondělí, že hned ten týden za službu i za škody žádá odbyt býti; a ten doslúžie od tohoto pondělého v témdni. A jakž koli doslúžie, že chce ihned na ten den pryč táhnúti. Tu a takovú věc znajíce, opatřte to, aby nám bašty pusty neostaly, neb hromadně pěší pryč potáhnú. A k tomu nám poraď, máme-li jim ten týden službu první při- řknúti čili nic. A ta registra, v kterýchž jsú pěší popsáni, sem nám pošli, abychom se uměli čím fedrovati, když bychom jim měli škody platiti. Pak viece k nám ti mluvie, kteříž listuov záškodních nemají: „Kterak se nám to děje, že se nám týden ujímá, a že se nám neděje jakožto těm, kteříž list záškodní mají?“ Dán v sobotu den Matky božie na nebe vzetí, anno domini oc LXXVIII°. Jan Sudlice z Lazic hajtman na Špitáli, a Paul z Pruku úředník tudiež. Urozenému panoši Janovi z Trnové, hajtmanu na Zvíkově, přieteli našemu milému buď d.

Strana 31
z roku 1478. 31 69. Racek ze Švamberka Budějovským slibuje vyptati se na vinníka jakéhosi. (R) Na Hluboké 1478, 21. září. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní sousedé běhu příměřného! Psaní vašemu na Chrta s bratrem učiněnému porozuměl jsem. I neviem, kterého mieníte, Hosiň- ského-li čili Dobřejovského? Proto chci se na to vyptati, který jest to učinil; a vy- ptaje se, bude-li vinen, k tomu jeho přidržeti, aby opravil. Ex Hluboká, f. II ipso die Racek z Švamberka oc. s. Mathaei apost. et evang. anno oc LXXVIII°. Múdrým a opatrným pánóm, purgmistru a raddě města Budějovského, sousedóm běhu příměřného dobrým. 70. Jan ze Švamberka*) císaři Fridrichovi: aby složil rok k nápravě škod, které z Rakous do Čech se dějí. (R) V Strakonicích 1478, 20. listopadu. — Opis arch. Třeb. č. 3159 a. VMti najjasnější a najnepřemoženější ciesaři a pane, pane náš milostivý! Služba naše najprv VCMti. A jakož sme vašemu ciesařskému duostojenství psali několikrát o ty věci o všecky, kteréž sú nám se kolivěk staly, což nám jest odjato a pobráno od VCMti i od VMti poddaných i našim poddaným: ještě VCské duostojenství a VMti prosíme, jako pána našeho milostivého, s plným doufáním, což nám odjato jest a pro- bráno [sic], a což se nám stalo kolivěk, aby nám to bylo postúpeno, navráceno a opra- veno. Pakli by to tak býti nemohlo, ale aby VCMt ráčili složiti rok, neb cožkoli složíte, tiem neprodlévajíce, rok, a tu aby se nám stalo spravedlivě; a ráčili k tomu roku poslati radu VCJti múdrú, ježto by těm věcem srozumějíc, i ráčili se přičiniti k tomu, aby se nám stalo spravedlivě a miesto a konec. Jestli pak že by se to ne- stalo, VDCskému bude to napřed vědomo i všie zemi Rakúské, že nám se nemuož státi spravedlivě. Datum Straconicz, mensis Novembris die vigesima, anno dni oc LXX octavo. *) Že Jan Švamberský je pisatelem tohoto listu, soudím dle povědomého mi písma jeho. Také datum k tomu ukazuje. 71. Hejtman Zvíkovský pánu ze Švamberka: o mýtu z vorů; Vidlák nechce vyvaditi své rukojmí. (K) B. m., b. d. (1478?). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 147. Také pane milý, páně Vrabského lidé a Lisovi měli sú nám něco majta dáti s lesuov; i chtěli sme, aby dali s voru po IIII gr. I pan Vrabský i Lisa psali pro-

Strana 32
32 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského séce, aby též dali jako lidé VMti dávají s voru po II gr. I milý pane, co v tom úmysla VMti, to mi račte dáti věděti. Také pane milý! Rač VMt věděti, že Valešiek člověk VMti s Wythowem člověkem slíbil jest za Vidláka k purkrabí Holešickému za XXXti kop. I Vidlák zanedbal jest vyvaditi. I pro Valeška jsú staveni lidé VMti na Ostromeči od pur- krabie Holešického. I Valešek pro ten dluh byl vsazen na Holešicích, i již jest dán na rukojmie, i diel peněz má dáti ve dvú nedělí a ostatek mu má čekati až do Jiří. I milý pane, psal jsem Vidlákovi o tu věc několikokrát příssně, aby Valeška člověka VMti vyvadil, a škody, kteréž jest proň vzal, aby mu napravil. I tak mi odpisuje Vidlák, že purkrabí Holešickému nic povinovat nynie [sic], než že se jest vyručil na postavenie, aby se postavil pánu panu Zdeňkovi JMti. Ale purgrabie Holešický tak praví, že jesti vyručen na hotový groš pod tu summu XXX kop, jestliže list přinese od pana Zdeňka JMti v témdni, a že mu odpustie těch XXX kop, tehdy mají ruko- jmie i s ním prázni a propuštěni býti. A tak purkrabí Holešický praví, že jest listu nepřinesl od pána pana Zdeňka JMti, by ho z toho základu propustil, a že to pur- grabie týž přikázánie má, aby ho z toho základu napomínal i rukojmie, a kázal jim sobě plniti. I lají sobě Vidlák s purkrabí o tu věc velmi šeredně; a Vidlák vždy nedbá lidí vypraviti. I rozkázal sem, pane milý, Valeškovi, aby lidi Vidlákovy sta- voval, což jich móž najviec, a zdali by tady škuod svých na nich postihnúti mohl. I milý pane, kterak se v té věci VMti zdá, poněvadž jich Vidlák nedbá vyvaditi, to mi račte dáti věděti. Psáno touž rukou, jako dopis Jana z Trnové daný 26. ledna 1477 č. 35 str. 18. 72. Písař Linhart pánu ze Švamberka: o nějakém svědomí opatu Tepelskému. (K) B. m., b. d. (1478?) — Orig. arch. Vorlického IV. K. 149. Tak pane milý! Dnes tento posel přiběhl od kněze opata Teplského, kterak VMti píšě o to svědomie, co se Ulického dotýče; i odevřeli sme ten list knězě opata, i ten také přiepis toho svědomie přečtli sme oc. I milý pane, já Linhart písař toho dobře svědom sem i VMt tudiež, že to svědomie napsal sem u Přesticích podle VMti rozkázánie, kteréž ste pak viděli; a to jsem poslal knězi proboštovi Chotěšovskému, a podle toho sem jemu psal, aby to svědomie dále poslal. I neviem, kterak jest ta věc, že jest kněz probošt to svědomie ještě jemu tam neposlal oc. I poněvadž nám se jest tento posel nahodil, ješto sme s tiemto listy k VMti po- slati jměli, nemohúce tak náhle jiného posla mieti: i dali sme mu před se k VMti jíti. Protož milý pane, káže-li VMt toto svědomie zapečetiti, to se tak stane. Pakli VMti zdá se, abychom knězi proboštovi psali po tomto poslu, když se zase vrátí,

Strana 33
z roku 1478. 33 to svědomie, kteréž jsme mu z Přestic poslali, aby je knězi opatovi Teplskému po tomto poslu hned bez meškánie poslal: té věci, pane, račte učiniti, pokudž se VMti zdáti bude. 73. Hejtman Zvíkovský Švamberkovi posílá listy odpovědné; o peníze na závdavek žoldnéřům. (K) B. m., b. d. (1478?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 151. Pane a pane náš milostivý! Teď za VMtí tyto listy odpovědné poséláme i jiné podle toho oc. Také rač VMt věděti, že hned po VMti odjezdu Lisa poslal rychtáře našeho Mirovického k nám, abychom mu kop X neb XII poslali, a že pa- cholkuov z bičem napraviti nemuož, i jézdných některých, leč jim prvé zavdá, aby se mohli s hospod vypraviti. I poslali sme mu penieze tam po rychtáři. I to VMt vědúce, račte nám peněz poslati, když buohdá jiní žoldnéři přijedú, abychom jim jměli co zavdati tak podle toho, jakož ste jim psali, že jim pod Zvíkovem má za- vdáno býti; neb před sebú již viec peněz nemáme, než toliko kop deset neb XIIte, a těmi mnoho zjednati nemóžěm. I již tu věc račte VMt opatřiti podle rozumu svého. Jan z Trnové haitman na Zviekově, Linhart písař oc. 74. Hejtman Zvíkovský Švamberkovi: o dosloužení služebníka, o koupi ryb a herynků oc. (K) B. m., b. d. (14781) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 152. Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že sme s Kovářem na při o jeho rok, že on praví, že jest doslúžil ten pátek masopustní; a já chci, aby do toho času byl, jakož jest se přistěhoval. Tak v registřech zapsáno stojí: tu středu po sv. Řehoři. I kterak VMt v tom rozkážete, tak já s ním učiním. — Také pane milý, poslal sem VMti listy páně Strakonického; a podle toho sem psal ceduli VMti, a to po Linhartovi Hradeckém; i neviem, jsú-li VMti dodány, neb ste mi VMt o tom nepsali. — Také pane milý, jakož ste mi VMt rozkázali, abych kúpil toliko dvě tuně herynkuov, a čeledi abych kúpil ryb, že by to bylo spořeje: i milý pane, neviem jich kde kúpiti, že rybníci nejsú ještě otevřeni, a ryb mám málo v haltéři. A herynkuov sem kúpil dvě tuně za X kop. I pane milý, co se v tom VMti zdá, mám-li ještě tunu herynkuov přikúpiti pro čeleď aneb někde ryb ptáti, neb ktož by nynietko rayby [sic] měli, že tak slyším, že dobře platie. Než spraven sem, že by pan Dobevský něco málo jměl ryb prodati; i mám úmysl, abych ho prosil, aby mi pójčil džberu anebo dvú ryb, jestliže se VMti zdá; a když bychme rybník spustili, buohdá abych mu zase oplatil. Také pane milý, pravil mi Holub, že má list na Mníška a že o tom nevie, jsú-li VMti peniezi ti dáni čili nic oc. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 5 Archiv Český XV.

Strana 34
34 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 75. Bohuslav ze Švamberka Vokovi z Rožmberka: napomíná k statečnosti a přislibuje svou pomoc. (M) Na Boru*) 1479, 6. února. — V Březanově genealogii Švamberků 24. Službu svú . . .! . . . Nebo neobráníš-li se, synu, neodprosíš se. A já s synem svým, když potřebí bude, chci raden a pomocen býti jako přítel; to shledáš. A když dáš věděti, shledáš, že tím prodlévati nebudem. A byť pak jiní přátelé k té věci nechtěli se jmíti, myť s synem svým podle možení našeho vás v tom neopustíme. Dán na Boru v sobothu na den milé svaté panny Doroty, annorum 1479. Bohuslav z Švamberka, nejjasnějšího Uherskýho a Českýho krále oc nejvyšší hejtman všech zemí na JKMti místě, a nejvyšší hofmistr král. Českého oc i domu Rožmberskýho poručník a ochránce oc. *) Bohuslav ze Švamberka byl jat z nařízení krále Matyáše v Budějovicích 30. ledna 1478 a držán potom ve vězení v Uhřích, ze kteréhož byl propuštěn v dubnu 1479 (Pal. Děj. V. I. 154, 179). Památka sv. Doroty roku 1479 skutečně padla na sobotu. Chyba tedy jest sotva v datum, ale spíš v místě; snad místo Bor má se čísti Budín nebo Diosgyör. 76. Král Vladislav Vokovi z Rosenberka odpovídá na prosbu, aby u krále Matyáše dal jednati o propuštění Bohuslava ze Švamberka. V Praze 1479, 16. dubna. — Tištěno v Archivě Českém VI. 94 č. 27. 77. Stříbrští Bohuslavovi ze Švamberka: aby chránil obyvatele přijímající pod jednou způsobou. (R) B. m. (1479). — Přepis arch. Třeboň. č. 2761. Vysoce urozený pane, pane Bohuslave z Švamberka, pane hajtmane kraje Pl- zenského. VMti prosíme pána Boha dle a pro vieru křesťanskú my všickni, kteří jsme pod jednú spósobú cierkve svaté poslušni v Střiebře, pro útisk konšeluov Střie- brských, neb jsú tak kněžím klášterským pravili, že nechtie ižádného trpěti, kterýž jest pod jednú zpósobú měštěnín nebo obyvatel v Střiebře. Račte učiniti pro VMti spasenie duší a znésti to na krále pána našeho milostivého JMt, máme-li stavěti naše domy či nic,*) ať jeho KMt ráčí rozkázati; a my za JKMt věrně milého pána Boha prosíme jakožto JMti věrní a poddaní.... [sic]. *) Veliký oheň, kterýž celé město Stříbro zničil, vypukl tam 1. řijna 1479. (Laskavé sdělení pana V. Hicke dle Watzkova mně nedostupného spisku: Die kgl. Stadt Mies und ihre Schicksale, 1839). 78. Hynek ze Švamberka otci svému Bohuslavovi: o věcech hospodářských. (R) V Boru 1480, 16. dubna.) — Orig. v arch. Třeboň. č. 3263. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane otče muoj milý. Jakož mi

Strana 35
z roku 1479 a 1480. 35 VMt píšete o ty penieze, kteréž by jměl kněz probošt dáti: račte věděti, že jich jest ještě nedal, a již sem k němu několikrát posielal a vždy tiem odtahuje. I kázal sem sobě z Švamberku toho zápisu přiepis poslati, v němž stojí, že mohu stavovati v krá- lovských městech i v městečkách panských, dokudž by nám té sumy nevyplnili; i chci poslati bohdá do Plzně v pátek na noc, což lidí jeho bude, abych mu je dal staviti. Také mi VMt píše, co se nového Čečkovského rybníka dotýče; račte věděti, že jest Chřiňovec ještě v puostě u mne byl a to vyměřil, i sám sem ten puoloh ohledal, ježto mi se zdá bohdá, že pěti neb šesti kopami vodu do nového rybníka uvedem a pojmem ji nad prvním rybníkem Čečkovským, a přes Kosmpierovo nic nepovedem. A s Kanečkem sem již o tu věc uhodil, neb přes jeho povedem. A to tak sem s ním uhodil, abych mu též i též [sic] kapr za to dáti kázal. Také pane otče muoj milý! teď VMti královy Mti list posélám, kterýž mi JMt píše; nedal sem naň žádné odpovědi, než teď jej VMti posélám, a sobě sem ho přiepis zuostavil. I zdá-li se VMti co na to odepsati, anebo co jiného sě VMti zdáti bude, to mi VMt račte dáti věděti. Také pane otče muoj milý, rač VMt věděti, jakož jest bylo namluveno mezi mnú a panem Prostiborským, abychom stáli před panem Buškem Plánským: sám sem státi nemohl pro svú nemoc, poslal sem purkrabí svého s plnú mocí. A byl bych rád spravedlivě přijel, nébrž v té páně Burjanově námluvě, švagra mého milého, viece mi se škod stalo od jeho služebníkuov, a vždy nepřestávali mi překážeti, i teď nynie ten pátek po velicénoci již minulý [7. April], když sem zvěděl, že jsú páně Prostiborského služebníci vně, kteříž mi v uopravách překážejí, kázal sem na ně státi za sv. Erasmem u lesa; i tu se mých brzo dopatřili, jakž jedné z hvozdu vynikli, a moji tam byli ještě nedojeli, ihned sě dali na běh a nechali vězně státi a tré koní. A ten jistý jest člověk muoj opravní z Tifnpochu. A tak moji je honili, vzeli jim dva koně jiezdná; a potom je noc od nich odtiskla. I proto VMti to píši, jestliže by VMti o to psáno bylo, abyšte VMt věděli, kterak sě jest to stalo. Pane otče muoj, milý Buoh daj sě VMti dobře jmieti a abychom sě spolu bohdá ve zdraví shledali. Hynek z Švamberka. Datum Bor dominica post Tiburcii anno oc LXXX. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, panu otci mému milému. *) Podle obsahu zdá mi se, že spíše hodí se sem, než k 13. srpnu. (Tiburcia též 11. srpna.) 79. Král Vladislav Bohuslavovi ze Švamberka: o při s opatem Tepelským. (R) V Praze 1480, 5. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Vladislav z Božie milosti král Český a markrabě moravský oc. Urozený, věrný, milý! Vznesl jest na nás kněz Sigmund, opat kláštera Teplského, ná- božný náš milý, že jsi ty jemu nepostúpil Úterého a Olecovic, příslušejících 5*

Strana 36
36 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského k klášteru Teplskému, kteréž držíš vedle té smlúvy, kterúžto jest mezi v ámi uděla urozený Burian z Gutšteina na Nečtinách, kamermaistr náš a hajtman krajóv Ža- teckého a Rakovnického, věrný náš milý, ještoť jest měla nechána býti v tom do některého času ves Černěvice, jakož pak ta smlúva mezi vámi sepsaná ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavierá. Protož žádáme od tebe i přikazujem, aby ty vedle té smlúvy toho, čehož máš postúpiti témuž oppatu a klášteru, postúpil; nebo věz, jestliže by sě v tom tak nezachoval, žeť týž opat tak praví, že by sě tebú, ale ne jím ta smlúva rušila, a žeť by v té smlúvě státi nechtěl. I znajě a věda to, zacho- vajž sě, jakožť píšem, jinak toho nečině. Dán v Praze v pondělí po hodu božieho Těla, královstvie našeho leta devátého. Ad relacionem domini Čenkonis de Clingstein, procuratoris. Urozenému Bohuslavovi z Švamberka, věrnému našěmu milému. 80. Markéta z Rožmitála manželovi svému Hendrichovi ze Švamberka: o jízdě do Karlových Varů a o otci Bernartinovi. (R) B. m. (1480?) — Orig. arch. Třeboň. Fam. Rožmitál. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane a pane manžele milý. Ráda bych slyšela, abyšte se VMť dobře jměli. Milý pane! račte věděti, že byla u mne strejce mého bába: i tak sme na tom byli zuostali, že by jměla ke mně do Boru přijeti a odtud že bych [sic] jměly do Varuov spolu jeti. Pak jestli vaše vuole k tomu a jestli že se Vám zdá, račte mi to dáti věděti, kdy jaké poselstvie na Zviekov bude. A také jsem slyšela, že tento puost u nás budete, to bych já pak s vámi hned jela. A také milý pane, prosím Vás, račte ten koníček poslati, což muožte nespieš, otci Bernartinovi, neb jest jměl o to starost, že je vás na Zviekově nebylo. Tušil, že koníka jmieti nebude. I já sem mu řekla, aby se o to nestaral. A tak sem s ním na tom zuo- stala, že mu jej mám tento póst do Horažďovic poslati i ty penieze, jakož ste mu řekli pomoci. I milý pane! račte mi psáti, což mu ráčíte kázati dáti těch peněz, ať já mu to všěcko pojednú i s tím koníkem pošli. A račte ten koník tiem spieš poslati, ať se drobet povystojí. A račte věděti, že sem s nim o to mluvila, oč ste mi poručili. A tak praví, že do Říma nepójde, než dobře podal [sic], kdyby byl jměl do Říma jeti, byl by se u vás na Boru stavil, když byšte byli tento póst k nám nepřijeli; neb tudy jeho cesta bude na Tejn a na Domažlice. A s tím Buoh dej, byšte se dobře jměli, toho bych vám přála. Markéta z Rožmitálu. Urozenému pánu panu Hendrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a manželu mému milému buď.

Strana 37
= let 1480—1482. 37 81. Kašpar z Vrhavče Henrichovi ze Švamberka: zprávy z Lipska o Bohuslavovi ze Švamberka, kterýž tam byl na učení. (R) V Lipsku 1481, 29. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 2. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane na mne laskavý! Račte VMt věděti, že pan Bohuslav byl jest velmi nemocen, ale již děkuje milému pánu Bohu jest zasě zdráv. A tak jest jemu doctor pravil, kterlý jest k němu chodil, že ta nemoc přišla jest jemu od smradu, a to více než polovice, a vostatek z jiných neduhů; ale nejvíc od smradu. A to proto, nebo má komoru vedle samého záchodu, že veliký smrad do komory de; a tepruv smrad bude v lítě! Račte také VMt věděti, že má dáti od světničky 10 zlatých, ješto by dosti bylo na dvú zlatých: tak jest zlá světnička! A drev muší mnoho míti. A mohli by na ty peníze najíti duom; ješto by každý rok mohli zachovati nejmíně 20 zlatých nebo víc, a měli by dobré komory i také světničky a k tomu pinvici. Také račte VMt věděti, že nenie toho dne, aby hostí nebylo, že den jako den hosti hospodář vždycky má, že překážku pan Buohslav má; nebo máte VMt velikú summu dáti, ješto byste VMt mohli zachovati nej- méně 20 zlatých. I to VMt vědúce, prosím VMt, račte na to pomysliti a pana Buohu- slava v tom opatřiti, a na to odpověď dáti. Také račte VMt věděti, že bakalář jest pána pilen, že ho dobře učí. Také VMti prosím, abyste mi kázali sukni kúpiti; za to VMti prosím, jako pána svého milostivého. Datum ex Lipsk f. II. ante Purificatio- Kašpar z Zvrhavče. nem b. virg. anno dni LXXXI oc. Uroz. pánu, panu Hendrichovi z Švamberka a na Zvíkově, pánu mému milostivému d. 82. Hynek ze Švamberka otci svému Bohuslavovi: o při s opatem Tepelským. (R) B. m. 1482, 25. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a otčě muoj milý! Rač VMt věděti, že kněz oppat Teplský byl jest dnes u mne; i mluvil jest se mnú....*) chtě rád, aby ta věc, kteráž jest mezi VMtí a knězem oppatem na.... dokonána byla, což muož najspieš. Neb on v tento úterý vo svátcech v Praze má býti o tu věc vždy. A prosil mě, abych VMti psal, abyšte mluvili se panem procuratorem, aby on v Praze byl na ten den, aby o tu věc rozmluvil s králem JMtí. Pakli by on nebyl, ale zdá-li se VMti o to psáti panu Roupovskému, aby on o tu věc rozmluvil s JKMtí, aneb někomu jinému, komu sě VMt zdáti bude. Datum sabbato post octavam Ascensionis domini anno oc LXXXII°. Hynek z Švambergka. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švambergka a na Zviekově oc, panu otci mému milému. *) Vytrženo.

Strana 38
38 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 83. Kunrát z Petrovic svědčí o přívozu u Podolí. (M) Na Krumlově 1482, 28. května. — Orig. arch. Třeboň. II. 338. 2q. Já Kunrát z Petrovic vyznávám tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že sem se z mladosti své na Zvickově schoval a že sem o tom nikdy neslýchal, by byl u Podolé jaký přívoz prámem, než toliko, že jest byl jez; ale na Sanníku a na Červeným, tu jest přívoz byl; a to bych chtěl ústně seznati, kdežby toho potřebie bylo. Tomu na svědomie pečeť svú vlastní přitiskl sem dobrovolně k tomuto listu; jenž jest dán na Krumlově léta božieho oc LXXXII v úterý o letnicích. 84. Radkovec z Mirovic a Otík z Kyselova svědčí o přívozu u Podolí. (M) Na Krumlově 1482, 14. června. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2q. Jan Radkovec z Mirovic a na Chřeštovicích, a Votík z Kyselova seděním v Jehnědně, známo činíme listem tiemto zevně přede všemi, kdež čten nebo slyšán bude, že předstúpivše před nás lidé z Jehnědna, Jan rychtář a Kuba, a takto jsú dobrovolně vyznali: že toho nikdy nepamatují, by kdy pod Podolím kerý prám byl ku převozování formanuom, aniž jsú toho kdy od svých starších slýchali, by tu kdy prám byl. A tak jest Jan rychtář vyznal, že to v své paměti má dobře od let sedmdesáti anebo viece; a Kuba tak vyznal, že to má v své paměti od let padesáti anebo viece, a že to berú k své vieře i k své duši. A my svrchupsaní což jsme od nich slyšeli, též bychme ústně seznali, když by toho potřebie bylo. A toho na svědomie pečeti své dali sme přitisknúti k tomuto listu; dán v pátek před svatým Vítem léta božieho oc LXXXII°. 85. Švamberský hejtman Bohuslavovi ze Švamberka: o hospodářství. (R) Na Švamberce 1485, 6. března — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý. A jakož mi jesti byla VMt poručila a rozkazovala k Lvíkovi Luhovskému poslati, jakož drží řěku, aby jie VMti postúpil: i já sem k Lvíkovi o tu řěku rychtáře Černěvského posélal, a jemu se jie nezdálo postúpiti. Pak sem mu z rozkázánie VMti psal, a jemu se vždy jie nezdá postúpiti; a pravie, že jie od VMti nemá, a že jie má od kněze opata, jakož pak teď VMti jeho odpověď posélám. Pak což v tom VMti úmysla bude, to mi račte dáti zase znáti. Dán na Švamberce v neděli po sv. Václavě přěnesení, Laurenc z Widršperka, hajtman na Švamberce. annorum domini oc LXXXV°. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému.

Strana 39
= let 1482—1488. 39 86. Hynek ze Švamberka Bohuslavovi odtudž: o věcech hospodářských, o sněmu. (R) B. m. (1485?) — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane otče milý. Račte VMt věděti, že jsú se mnú mluvili židovi synovi z Čečkovic, co se dotýče těch kaplanských peněz, kteříž příslušějí k ultáři svatý panny Kateřiny: i pane otče milý, jestliže jest jich VMt žádnému nepřiřekl pójčiti, i prosím já VMti, račte jim jich pójčiti; neb se tak k tomu mají, že by se chtěli o to smluviti a k tomu voltáři platiti. A taky jakož ste mi VMt ráčili psáti, co se dotýče příjezdu mého na Zvíkov, i také co se sněmu dotýče, kterýž by měl držán býti ten týden po hodech: i podle psaní VMti tak se tím zpraviti chci. A teď VMti posílám ceduli, co z kterého rybníka ryb anebo plodu vyšlo, jíž VMt porozumiete; a ještě v Jírovým a v Tisový [sic] i v Ústrově něco ryb jest. Ještě se tyto dny dolovovati bude. Což pak bude, toť VMti taky tajno nebude. A plodu sem koupil snad na dvě stě kop, ješto mi se nedostalo do rybníka; než tak za to mám, že ho již bohdá budu míti s potřebu k letošní násadě. Hynek z Švamberka. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zvíkově, panu otci mému mi- lému buď dán. 87. Vilém z Pernšteina Bohuslavovi ze Švamberka: o rarohy. (R) V Krumlově 1486, 5. srpna. — Orig. arch. Třeboň. Fam. Pernštein. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj milý. Jakož mi o rarohy píšete: pán Buoh vie, že jich sám nemám; než zjednal jsem vám dva rarohy u bratra svého na Pernšteině, kteréž vám posielám. Pak nevím, veliká-li jsú, či malá; neb mi žádného nepolapili, než ty, kteréž jsem panu Zdeslavovi poslal. Než budu-liť mieti, rád vám pošli, a to i jiné, což bych mohl, k vuoli rád učiniem. Ex Crumlov sabbato ante Sixti oc 86. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší maršálek království Českého a najvyšší komorník cudy Brněnské. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, přieteli mému milému. 88. Hejtman na Ratajích Bohuslavovi ze Švamberka: popisuje zboží Talmberské. (R) Na Ratajích 1488, (29. května?) — Orig. arch. Třeb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož jste mi VMt rozkázali, abych dojel na Thamberk s purkrabí k paní Šumburgové a zvěděl cenu,

Strana 40
40 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského začby VMti chtěla dáti, a vohledal, kterak lidé sedie, a lesy, a lúky, dědiny, dvory, rybníky: pane milý! Račte VMt věděti, žeť sú lidé chudí, jako kteří k Ratajóm, a také jest něco pustého; a lesové žádní najsú k stavení, než co sú vostavili pro potřebu k zámečku, také, pane milý, mohl by vybrati světnici aneb se dvě lesu, a k dolejšímu hrádku také vybral by k té potřebě lesu dosti. Také, pane milý, račte V Mt] věděti, že zámček velmi opuštěný jest, vnitř puonebie prohnilý; a jestli že byšte VMt měli jej opravovati, 50 kopami krovu nevopravili byšte; než věže jest dobrá a přikrytá; a jediná světnice v něm jest. Také pane milý, rybníčků jest VI ne- velkých, než z jednoho by mohl dobrý býti puožitečný. Také VMti rajstra posielám, jimž VMt porozomiete. A co se dvoru dotýče Karlovic, dědiny jest k němu dosti a dobrých, troje koně maje, dosti má činiti, aby je vodělal; a luk dosti; než dvuor jest ve- škeren pustý. A k zámku také dědiny jsú nevelmi dobré. Také, pane milý, račte VMt věděti, cenu jináč nechce dáti, než za puol čtvrta tisíce. Avšak potom řekla, že poslevek daleko nepuojde. Pane milý! Mně se tak zdá i purkrabí, že za puol třetieho tisíce stojí a lacino by bylo za to. A což VMti úmyslu jest, co se Thamberku dotýče, račte jí paní dáti věděti tiem spieš, neb vona jiné kupce na to má. A tak praví paní Šumburgková, jestli že [se] VMti zdáti bude, že chce k VMti do Prahy přijeti. A vésky, kteréž sú v zástavě, žeť jest dala puol léta napřed věděti. Také paní praví, že by těch peněz chtěla při VMti nechati, abyšte VMt sami platili. Také, pane milý, dal mi jest věděti pan Opl po purkrabí svém, ráčíte-li VMt kúpiti Černé Bláto s rybníky. A tu sú rybníci dobří a puožiteční. A teďť VMt ceduli posielám od panie, ty vésky vypsané, kteréž jsú v zástavě. Datum na Ratajiech, ve čtvrtek vo Suchých dnech, anno oc Ambrož z Pivína, hajtman na Ratajech. LXXXVIII°. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 89. Jan ze Švamberka Bohuslavovi odtudž: o své nemoci. (R) Ve Strakonicích 1488, 24. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 22. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Byšte se dobře měli, zdrávi jsúce, toho bych vám s pravú věrú rád přál. Napřed vám velice děkuji, že se o mé zdravie staráte. A jakož mi píšete, že ste od Heřmana slyšeli, že bych se lépe měl, a zase že ste slyšeli, že bych se zase huoře měl oc: vězte, pane strýče milý, že sem se málo polepšil, jediné žeť lépe spím a pojédám lépe. Dále dotýčete, že byšte mi chtěli zjednati lékaře dobrého fackrabova: z tohoť vám velmi děkuji, jakožto panu strýci mému mi- lému; viece se nemohu vyděkovati. Milý pane strýče! Nynieť užívám lékařstvie Rudoltova; bohdá za to mám, že mi brzy lépe bude. Pakliby mi lépe nebylo, mušil bych se již dále opatřiti. Dále, jakož mi píšete, což se Čejetického, švagra mého, dotýče té smlúvy:

Strana 41
z roku 1488 a 1489. 41 ihned sem po něho poslal a tu jemu list váš ukáži, jakž ke mně přijede. A s ním o to s pilností mluviti budu, aby tomu dosti učinil, pokudž jest smluveno. A na čemž s ním ostanu, hned vám dám znáti bez obmeškanie. Ex Strakonicz, f. VI a. Simonis et Judae anno oc LXXXVIII. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, strýci mému milému bd. d. 90. Hejtman na Zvíkově panu Bohuslavovi z Švamberka: o věcech hospodářských v Ratajích. (M) Ve Zvíkově 1489, 21. října. — Orig. arch. Třeboň. II. 338. 2s. Urozený pane, pane muoj milostivý, službu svú VMti vzkazuji! Jakož VMt rozkázali ste mi na Rathaje jeti: již sem tu věc zpuosobil; jakož pak teď VMti věděti dávám, již se jest purkrabie uvázal tuto neděli minulú. A to se jest proto prodlilo, že jest chtěl mieti pana Štefana k tomu, i nemohl jest ho vdy mieti; a tu věc sem tak zjednal, jakož toho VMti ceduli posielám, jíž porozumiete. — Pane milý, abyšte ráčili věděti, což se Kúřímských dotýče, obeslal jsem je; i píší mi k tomu rozumu, žeby VMti nebyli povinni dáti nic, leč výhostní listy budú, než peniezi sú na rathúze položeni. — Pane milý, což se pana Jana Podbeckého dotýče, tu sem věc tak zjednal podle rozkázánie VMti. A což se peněz do- týče, račte věděti, že sem nezastihl peněz žádných, krom puol jedenácty kopy; než úrok a jiné duochody rozkázal sem aby konečně v témdni vybráno bylo. A což se mlýnu tu pod zámkem dotýče, tak sem s ním, pane milý, zuostal, když nemá co VMti mleti, aby mlel z polovice, a polovicí aby na železa také náklad činil. A což se slupi dotýče, račte věděti, že sú jie neopravili nic; než mluvil se mnú purkrabie, jestliže byšte ráčili jemu toho přieti, žeby chtěl slup i jez opraviti, a toho aby užíval, dokudby byl toho zámku v držení; račte věděti, že toho dvanácti kopami neopraví. A račte věděti, co sem s Rathaj sem přivezl: item vuoz a tři vozníky; a chmele letošnieho tři a padesát korcuov, ten ještě such nenie, než když vyschne, tohoť ještě přibude; a starého chmele deset korcuov. A což se sýra a másla do- týče, to nenie prodáno nic, krom jediný hrnček, což sú po VMti přidělali. A račte věděti, že jest tam velmi lacino v Praze hned velmi, nedávali mi za to viec než V ſP. A což se loje dotýče, ten jest také tam pozuostal, a to proto, že sem toho nic uvézti nemohl; než dával mi zaň purkrabie za kámen po osmnácti groších. A račte věděti, že šafránu nic nenie. A tu sem všecko složil do hořejšie špižierny, a zamkl sem dvěma zámky, a dal sem purkrabí jeden a rychtáři druhý; a od VMti komory sem též udělal, a od prachu dolejšieho ten sem klíč s sebú vzal. A račte věděti, což se toho diela dotýče, Šimek jest ještě těch trámuov viece neudělal nežli dva, a ta ještě nejsú vložena. I pane milý, nevěděl sem, kterak o ztravu Archiv Český XV. 6

Strana 42
42 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského učiniti; i smluvil sem, pane milý, s ním a to takto; že mi bylo čtvrt masa zuostalo, tu sem mu dal, a věrtel řiedkého piva a dva korce žita; nebo sem to převrhl sobě, což se ztravy jeho dotýče, žeby na pět kop stálo. Zedník, pane milý, račte věděti, že jest dodělal, než chytili se hadrunku, že by neměl tolik obvrci a vycvikovati; i jest to v smlúvě, pane, že to má udělati, i jest mu zadržěno IIj mr. Než což se srubu dotýče, byl jest dodělán, než přikryt nebyl, i jest za mne přikryt, než omazán nenie a letos již nemuož býti; a vrata sú také opravena. A ti třie vepři na krmníce ti sú prodáni za III I prve než sem já tam přijel, a kuože sú prodány po desicti groších českých. A račte věděti, že purkrabě nemá ještě žádné čeledi, než Václavové dva sú tam zuostali, Václav Veliký a Václav Černý, a písař. I ti by byli nezuostali, kdyby pro VMt nebylo. Než zuostal sem s ním o to, aby zámku choval podle smlúvy a opatřil tak a tomu dosti učinil; a on mi jest řekl, že chce to učiniti. A račte věděti, že se jest piva starého nic neprodalo, že sú všecko vypili. A ráčíte-li úřed- níka mieti na Kašperk, onoho Řehoře, který jest byl na Ostromeči, činil sem o to zmienku, mám za to, že by na témž byl, jako Bohuslav Lísa. A což se dotýče tenat a pivovarních věcí, to račte dáti znáti, kterak se s tú věcí učiniti má; tenata sú psota, a kádi také zlé, (než pánev jest čistá), aby se nám škoda nestala. A což se suduov dotýče, tolik mu jich třeba nenie; kázal sem zamk- núti; pakli bude chtieti mieti, aby dal za věrtel po IIII gr. a za Svídnický po X gr. A což se obilí dotýče, to jest změřeno všecko, jakož pak najdete v rejstřiech; té věci nezdálo mi se jinak zpuosobiti, aby VMt bez škody mohla býti, než takto: což se vymlátí kolivěk, aby se změřilo na mlatu, a to purkrabě přijmi; a což mu potřebie bude do nového, to sobě vezmi podle té námluvy; a potom aby se ta věc zase změřila, a to aby zase VMti doložil, a to aby nikam nic neprodal, než cožby tu na zámku potřebie bylo. I zdá mi se, že na tom VMti nic ujieti nemuož; než což ujde, to jeho škoda bude, jakož obilé toho nepřibude. A když se mlátiti bude, tu sem poručil purkrabí, rychtáři i Johanesovi, aby k tomu přihlédali, aby se škoda VMti nestala; i sláma aby byla ohledána i úhrabky také, hospodářsky-li se dělá. A tu najdete VMt v těch cedulech, neb sem se o to radil tu v městečku, že se všem zdálo, že sem velmi dobře otbyl toho. Ex Zwiekow feria IIII in die undecim milia virginum, annorum oc LXXXIX°. Jošt z Pruku, hajthman na Zvickově. Uroz. pánu panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 91. Hejtman Švamberský Bohuslavovi z Švamberka: o věcech poddanských a církevních. (R) Na Švamberce 1489, 14. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý. A jakož sem s VMtí

Strana 43
z roku 1489 a 1490. 43 mluvil, což se tkne nebožce Alše z Lestkova, že o tu věc s pány Planskými žád- ného konce mieti nemohu a toho mordéře dosíci také nemohu: i milý pane, mně by sě zdálo, pak neviem, co se VMti zdáti bude, ponavadž s pány Planskými konce mieti ne- mohu, aby byli pohnáni, aby toho mordéře před krále JMt postavili, anebo kterak by JKMt rozkázala. A také, pane milý, VMti k paměti přivozuji, což se tkne pana Jetřicha Bez- družického a VMti člověka Bláhy z Lomy, Lvíkova syna, vo ty IIII kopy grošů, že mu jich ještě nedal, aniž s lehko dáti chce. A také což se tkne opět VMti člověka Janúška, kterýž jest za panem Jetřichem u Potvorově, abyšte VMt ráčili s ním o to i o druhé mlu- viti rozkázati. A také, pane milý, což se tkne toho podacieho v Kozolupech a Soběslava, jakož VMti ta věc tajna nenie, kterak jest Ceběvský a Drždec Václav přes jeho vuoli tu kněze vsadili. I s lechko ta věc jest VMti dobřě v paměti, kterak jest Soběslav s tiem knězem mluvil, že jest tu proti jeho vuoli a že aby proti jeho vuoli tu ne- býval a že jest Soběslav podací najvyšší; i VMt ráčila též tomu knězi připověděti, aby tu proti vuoli jeho nebyl, anižto proti VMti. I ten kněz jest řekl déle dvú neděl tu nebýti. I pane milý, přes VMti přikázánie jest tu ještě v Kozolupech a tak praví, že tu chce býti buď komu libo nebo žel. I milý pane, což jest VMti v těch věcech úmysla, to mi račte dáti znáti nahoru, bude-li VMti jaké poselstvie. A s tiem buďte milému pánu Bohu poručeni, a rád bych viděl, aby se VMt ráčila ve zdraví jmieti. Dán na Švamberce v ponděli po sv. Luciji, anno domini oc LXXXVIIII°. Lorenz z Widršperka, hajtman na Švamberce. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému mi- lostivému buď. 92. Hejtman na Boru Henrichovi ze Švamberka: o vzatcích Němcům a věcech hospodářských. (R) Na Boru 1490, 23. května. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Urozený pane, pane milý. Služba má VMti. Jakož te [sic] mi VMt ráčili psáti, co se páně Wolfových listů dotýče, abych je poslal na Ryzmberk: račte VMt věděti, že sem je ihned poslal; a pan Wolf nedal mi nižádné odpovědi listem, ani ústně, a tak mi vzkázal při poslu, že odpovědi nepotřebí. I to VMt rač věděti. Také co sě lidí o svědomí dotýče o mejta, jakož sem VMti psal, vo to sem s lidmi s pil- ností mluvil, a to chci jednati, co budu moci najlíp bez meškánie. Také co sě dotýče měškého [sic] rybníka, že již mám polovici dřívie. I tu víc hned po svácích chci dělati. Také co sě dotýče věže, že bude dělána. Také co sě dotýče krav z Vidy, račte VMt vzkázati, máme-li je zasě vrátiti, jestliže by přišlo na jakú smlúvu; nebo ste VMt vzkázali při rychtáři, abychme jich zasě nevraceli. Také račte mi VMt dáti znáti o vobilé, kterak máme činiti, nebo velmi ven vezú; máme-li to přezříti či nic, a kterak jest královské přikázánie a zápověď a jaká by byla, abyste mi to dali znáti, 6*

Strana 44
44 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského abych sě věděl kterak zpravovati. A Němci pohrúžku činie pro ty krávy, chtíce sě toho mstíti. I proto račte mi VMt dáti znáti, kterak bych sě k tomu měl míti. I to sem já jim odepsal, že sem podal na KMt a potom na VMt, rozkáže-li KMt nebo VMt vrátiti. I proto mě sě nezdálo tak všetečně učiniti bez VMti vědomí. I co by bylo VMti úmyslu, račte mi to dáti znáti, co sě těch krav dotýče, co bych měl s nimi činiti, s těmi pohrůžkami, a theď VMti ten list posílám, pokad sě VMti bude zdáti. Datum ex Bor, dominico die post ascensionem domini, oc LXXXX. Bušek z Ošelína, hejtman na Boru. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu na mne laska- vému buď oc. 93. Kancléř Jan z Šelnberka Henrichovi ze Švamberka: o králově jízdě do Uher a opatření po- mezí českého proti Bavorům. (R) V Praze (1490, 8. června.*) — Orig. arch. Třeb. č. 3333. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a švagře muoj milý! Podle psanie vašeho s králem JMtí mluvil sem, poněvadž vy s JMtí na pole táhnúti máte, aby ráčil ta pomezie vaše opatřiti pro ty výtržky, kteréž se z Bavor dějí. I ráčil mi jest JMt takovú dáti odpověď, že ráčí tu lidu něco jiezdných na tom pomezí polo- žiti, a nad to prvé nežby JMt z země vytáhl, ráčí to s panskú radú před se vzieti, kterakby ten kraj i jiní měli opatřeni býti. Také vězte, že král JMt ráčil jest již toho odložiti vojenského vytaženie až do svatého Jana najprv přiešticho [24. čna], tak aby na ten den všichni k JMti přitáhli k Oustí blíž Tábora. A protož tiem se zpravte, a dá-li Buoh na ten den tu k JMti přitáhněte. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Datum Pragae fer. III. post Trinitatis. Jan z Šelnberka. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka, přieteli mému dobrému. *) Vročeno podle přepisu Palackého. 94. Jan z Šelnberka Henrychovi z Švamberka: o berni a o tažení na vojnu. (K) V Praze b. r. (1490, 9. června.) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 154. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! I jakož mi píšete, což se nynějšie pomoci dotýče, pokládajíce toho lidí svých obtížnost, by i berni dáti i na vojnu táhnúti měli oc: i věztež, že jest král JMt pán náš také tu věc prvé vážiti ráčil, a JMti se zdá obtiežné i také nesnesitedlné lidem; a protož již JMt, což se lidí vašich pomoci dotýče, toho zprodlenie dává až do sv. Martina najprve příštího. Než což se vašeho s králem JMtí na pole taženie dotýče, a psal sem vám

Strana 45
z roku 1490. 45 včera, že jest JMt toho odložil až do sv. Jana Křtitele božieho. A protož to vědúc, již se k tomu mějte, abyšte na ten den k JMti přitáhli k Ústí blíž Tábora, neb tu JMt konečně, dá-li Buoh, nalezen býti má. A jakož mi na ceduli píšete vomlúvajíce se, abych sobě jednání vašich věcí neobtěžoval; i věztež, žeť mně s vašimi věcmi, vo kteréž mne žádáte, nic těžko nenie; ale všecko já rád možné učiním vám k vuoli, jako mému milému panu švagrovi a přieteli, túž naději maje, kdež by má která při vás potřeba byla, že byšte se ke mně též přátelsky okázali. Datum Prage feria IIII. ante festum Corporis Christi. Jan z Šelmberka kancléř oc. Urozenému pánu, panu Henrychovi ze Švamberka a na Zviekově, švagru mému milému. 95. Úředník Domažlický p. Henrichovi ze Švamberka: o povolnosti Chodův ke službě páně. (R) V Domažlicích 1490, 21. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3307. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú napřed vzkazuji VMti. Jakož VMt prvé i nynie ráčila jest mi psáti, i sami ústně ráčili jste se mnú mluviti a rozkázati, pokud od Choduov a který počet vojenský podlé VMti ráčite jmieti, aby s VMtí táhli a k středě této [23. Jun.] aby na Zviekově byli; VMt račtež věděti, žeť jsem VMti rozkázanic po každém mně psaní a ro ...*) jim se vší pilností přísně pověděl, a aby ode mne to vážnějě bylo pověděno, pan Ka- nický**) ... při tom býval a k tomu se slušně přimlúval, aby VMti hleděli tú cestú, kterúžby nalz .. . milostivého pána. Tak mi za odpověd dali, že chtie VMti z sebe dáti ten počet rádi seč mohú býti z své chudoby, a pokud ten počet nedosáhne, jakož ráčíte jmieti, s tiem se VMti na milost dávají prosiece jako pána svého milo- stivého, že s nimi ráčíte milostivě naložiti jako pán jich milostivý. A VMti čtvrt medu čistého posiclají, kterúž jsú v této mieře s těžkem shledali, a k tomu druhú čtvrt přiřekli také dáti a VMti u mne položiti a o to se starati chtie, aby nemeš- kajíc zjednali. A rozuměl sem na nich, žeby byli i u viec se podvolili, kdyby mohli v této mieře kde jej nalézti. A tak ke mně mluvili, dá-li jim milý Buoh VMti do- čekati příjezdu mezi ně, že chtie k VMti bohdá cestú přijíti, jakožto ku pánu svému milostivému. A list poslední došel mne v pondělí tento [21. Jun.] před samým po- lednem, a hned sem mezi ně poslal, aby na zajtřie ráno táhli a tam k středě byli. A s Johannesem písařem také od VMti potřebně mluvil sem, pokud mi jest .. . rá- čili poručiti. Tak praví, že jest to chtěl k VMti žádosti rád učiniti, a že jest ho pan Beneš Libšteinský*) . . . k sobě obeslal, a že jse jest VMtí vymluvil, že jest VMti prvé přiřekl, ale že mu jest nap ... že jest padl a nohu sobě navinul, že mu *) Vytrženo zde i na všech následujících vytečkovaných místech. **) z Čachrova Vilém, kterýž jmenuje se o něco později purkrabím na Domažlicích. — Roku 1506 ***) z Kolovrat. připomíná se také Bohuslav Kanický.

Strana 46
46 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského ztekla, a že nemuož dobře choditi, aby VMti k té [jízdě] mohl se hoditi; a VMti prosí, že mu v tom neráčíte za zlé jmieti. I viděl sem to pane, když sem teď nynie od VMti přijel, že mu noha ztekla, a že klece, i Kanickému to ukazoval, aby potom před VMtí měl ho výmluvna, že jest bezelstnie věc. A teď při nich posiclám VMti súdek malý jeleniny a srniny, což sem měl, u jednoho dna jest jelenina a u druhého sr- nina. A Domažlickým pověděl sem, což se haltéře dotýče, pokud mi jest VMt roz- kázala; tak mi pověděli, když toho čas bude, že o to chtie s VMtí sami mluviti. Ex Domažlic fer. II. ante festum s. Johannis Bapt. annorum etc. LXXXX°. — A Domažličtí jsú toliko také XXX pacholkuov na tu vojnu vyslali a tři vozy. Vysoce urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mému milostivému. 96. Heinrich z Švamberka Bohuslavovi z Újezdce: o koupi dvoru v Lestkově. (M) Na Zvíkově 1490, 25. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1a. Službu svú vzkazuji, pane Bohuslave, přieteli milý! Kúpil jsem jakýs dvuor v Lestkově od Ošelína; jest dvuor poplužní v plat prodaný, na kterémž nebožtík Vlček bydlel, a potom Zdebuorek přietel jeho jej držel. I mělby on Ošelín v úterý najprv příští v Praze býti a ten dvuor mi ve dcky klásti. I protož již tobě tu věc porúčiem, aby ty to již tam ve dcky na mém miestě přijel; věřímť, že to pro mne učiníš. A aby toho rozum měl, kterak máš ve dcky přijieti: jestiť dvuor poplužní svobodný, než on Ošelín kúpiv jej od Zdebuorka, prodal jej jakémus sedláku v plat, a něco luk jemu k tomu odjinud přidal v tom trhu; ten člověk má s toho platiti II kopě grošuov českých do roka; a já sem jej od Ošelína tak s tiem platem kúpil za XXV kop grošuov českých. A slove ten dvuor Vlčkovský proto, že jej nebožtík Vlček držel. A ten jistý, ktož jest jej v zákup kúpil, slove Janek, a zdá mi se, že mu Petrous příjmie řiekají; to pak na Ošelínovi zvieš. Věřímť, že tu věc rozumně opatříš, aby ten dvuor kladen byl podle potřebnosti tak s tiem se vším, jakž jest sám v svých mezech, i také s těmi lukami, kteréž jest Ošelín tomu sedláku odjinud v tom trhu přidal, jakož tě pak Ošelín sám toho zpraví, kterak ty lúky slovú. A máť Ošelín s sebú přiepis toho listu mieti, kterýž jest tomu sedláku udělal na ten dvuor, když mu jej v plat zaprodal, tiem se budeš moci také zpraviti. A což- kolivěk od desk bude mieti býti, nechť sám tam Ošelín zaplatí, jižť já jemu dobře jiné dám. A pověz hospodáři v mém domu, když Ošelín přijede, ať mu povic, že jest tobě o tom dvoru ve dcky kladenie poručeno, nebť má konečně Ošelín v úterý najprv příští v Praze býti. A což se zprávy dotýče, nechť Ošelín zpravuje: čímž má aneb mieti bude. Ex Zwiekow feria V. in die Katherine virginis, annorum Heinrich z Švamberka a na Zviekově oc. oc LXXXX°. Urozenému panoši Bohuslavovi z Újezdce, hajtmanu na hradě Pražském, přieteli milému.

Strana 47
z roku 1490. 47 97. Přibík z Dlouhé Vsi Hendrichovi ze Švamberka: o svatbě své. (R) Ve Voselci (1490? 12. prosince.*) — Orig. arch. Třeb. Fam. Dlouhoveský. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú vzkazuji VMti. A jakož VMti tejno nenie, že sě mám ženiti, a VMti sem prosil se panem Popelem vuo jelen, abyšte mi ráčili zabiti k mé potřěbě: i byli ste mi ráčili přiřknúti, i vdyť VMti věřím jako pánu svému, že mě v tom neráčíte opustiti. Nebť u VMti vdy plné doufánie mám a VMti toho zaslúžiti miením i s ocem svým, na čem bychme sě mohli VMti hoditi. Za odpověď žádám po tomto poslu; nebť jest již čas blízký a již sě jinde nevím kde utéci, než k VMti. Dán v Uoselcích v neděli po sv. Mikuláši. Přibík z Dlúhé Vsi. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně přiezni- vému buď dán. *) Adressát Hendrych ze Švamberka vládl na Zvíkově v letech 1490—1523. 98. Mikuláš z Říčan Henrichovi ze Švamberka: o rozsudí. (R) Ve Štěkni (1490?) — Orig. arch. Třeb. Fam. Říčan. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli milý! A což mi píšete, že sobě Radkovce volíte, a já abych někoho v kraji také volil: jáť bych, třeba-li, na jednom Radkovci dosti měl — neb viem, že by se jím nic neukrátilo —; ale po- něvadž se vám zdá, abych já někoho druhého volil, já jmenuji Robmhappa z Sudo- měře a hned obú za to žádati budu; a když mi rok položí, tehdy lidé moji stanú. Ex Štiekna. Mikuláš z Říčan a na Štěkni. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a příteli mému milému. 99. Jan z Kladrubec Hendrichovi z Švamberka: o lékařství. (R) B. m. (1490?) — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 22. Urozený pane a pane milý! Službu svú VMti vzkazuji. Jako [sic] ste před některým časem ráčili se mnú mluviti, co sě dotýče nemoci VMti sestry, páně Po- pelově*): jěstliže jěst jěště potřebie, račte k ženě mé poslati: nějaký kořenie a jiné věci VMti pošle a naučenie dá, kterak s tiem činiti máte; nebtě mnohým lidem tím pomahala. Jan z Kladrubec. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka, pánu mně přieznivému. *) Henricha z Švamberka sestra Johanna vdala se r. 1475 za Dépolta Popela z Lobkovic na Chlumci.

Strana 48
48 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 100. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o návštěvě pana z Rosenberka na Zvíkově. (R) Ve Strakonicích (1490? 13. února.) — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče mój milý! Byšte se dobřě měli a zdrávi byli, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýčě mój milý! Jakož sem k vám včera poslal služebníka svého, že jest ke mně pan z Roznberka přijel: i vězte, pane strýče milý, že pan z Roznberka jel jest dnes ode mne zase pryč. A když se. s vámi shledám, tu vás zpravím, o kderú jest potřebu ke mně přijel. Také abyšte, pane strýče milý, věděli, jakož vám pověděl, že pan z Roznberka ke mně přijede první pátek v postě: i vězte, že jest mi pověvěděl [sic], že pro někderú pilnú potřebu na ten den ke mně přijeti nemóž, než tak mi jest poručil, abych vám dal znáti, že najprvnější úterý v postě k vám na Zvickov k nobídu přijeti chce; a já také k vám ten den buohdá přijedu a tu o ty všecky potřeby dále spolu roz- mluvíme. Datum Straconicz, sabbato ante s. Valentini, annorum dni oc. Jan z Švamberka a na Strakonicích. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému oc. 101. Konstancie Šlikovna z Holejče Henrichovi ze Švamberka: o kaplana. (R) B. m. 1491, 12. února. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Hendriše, synu milý! S pravú věrú ráda bych slyšela, byšte sě dobřě jměli i se paní manželkú svú. Takéť já sě dobřě jmám, jakož na starú bábu nemocnú slušie oc. Synu milý, přišel jest jeden kněz k nám do Boru z Plzně a jmaje řádné listy od svých starších z kláštera Černého, chtě býti služebníkem a kaplanem u nás na Boru. Synu milý, jest-li tvá vuole, jáť jeho u nás pozuostavím. Také mluvila sem s purkrabí o tu věc a také zvláště aby jemu stravu dal ode dvora až do tvé pří- jezdy. Jemu sě učiniti nezdá, leč by prve na tebe znesl. Jestliže tvá vuole bude k tomu, dej mi aneb purkrabí tu věc znáti; nebť jsem jemu o to kázala tobě psáti. A milý synu, pomni na to, aby boží službu na Boru plodil a rozmnožoval, a budeš bohdá jmieti skrze to od pána Boha štěstie a zdravie na tom světě. Také milý synu, nezapomínej mi poslati olejě makového, když by sě fuora nahodila »c. S tiem buďte pánu Bohu poručeni. Datum sabato post Scolasticae virginis, sub anno domini oc Constantia z Holič [sic] matka tvá věrná oc. LXXXXI°. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka, synu mému milému dd.

Strana 49
z roku 1490 a 1491. 49 102. Jan ze Švamberka Budějovským: aby přidrželi ku placení měštku svou Lantrogovou. (R) Ve Strakonicích 1491, 10. března. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Tajno vás nebuď, kterak Lantrogová jest povinovata nětco mé paní matce mé, měvši jí dávno dáti, i netbá. Věřím vám, že ji ku plnění přidržíte; jináč, ač nerad, musil bych dopustiti právo k stavování. Jakožť vám vždy věřím, že ji bez k skutečnému [sic] plnění přidržíte. Odpověď mi dáte listem vaším. Ex Strakonicz f. V. Salus populi anno oc XCI. Jan z Švamberka oc, mistr převorstvie Českého. Slovutné opatrnosti pánóm, purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 103. Purkrabí na Boru Henrichovi ze Švamberka: o věcech hospodářských. (R) Na Boru 1491, 8. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji VMti urozený pane, pane muoj milostivý. Teď VMti po- sielám ty potřeby, kteréž jest Václav písař z Domažlic poslal, jakož pak v této ceduli sepsáno máte, kteráž jest v tomto listu, jaké jsú potřeby. A byl bych je VMti prve poslal; i pan Děpolt mi řekl, že VMt máte prve těch potřeb dosti a že muožte bez nich býti. Také račte věděti, že hajtman Švamberský vypravil jest Za- hrádku s ovčáky pro ovce do Srb podle Opozdila. I přijeli jsú pak s Vopozdilem a nic jsú nekúpili, a tak pravie, že jsú ovce velmi drahy a nemocné a že velmi mrú. I jestliže byšte VMt mohli někde okolo Zviekova některé sto ovec kúpiti, bylo by velmi dobré. Neb ovčák k tomu tak mluví, aby mu se smlúvě té, kterúž jest s hajt- manem Vošelínem učinil, dosti stalo, a tak pravie, jestliže by mu se té smlúvě dosti nestalo, že by ovčák skrze to velikú škodu vzel. Také jakož sem s VMtí mluvil o žito, neb se nám na Boru do nového nedostane: i jestliže ráčíte nám do Boru co žita poslati, anebo mám-li je na Boru kupovati? Neb jest pan Děpolth mluvil s hajt- manem Švamberským, má-li co žita na Švamberce, aby nám do Boru poslal, a on tak praví, že ho mnoho nemá a že ho ledvy do nového dosti mieti bude tu na Švamberce. I račte mi tu věc dáti znáti, kterak mám s tú věcí činiti. A také račte mi VMt registra spravnie kázati poslati k úroku svatojiřskému, abych sě uměl podle nich zpraviti, co a který sedlák VMti úroku platiti má. Dán na Boru v pátek před nedělí provodní, annorum domini oc LXXXXI. Zdebor z Přiečiny, purkrabie na Boru. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švambergka a na Zviekově oc, pánu mému mi- lostivému dd Archiv Český XV.

Strana 50
50 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 104. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o sjezdu v Benešově s Vokem Rosenberským (R). Ve Strakonicích 1491, 9. dubna. — Orig. arch. Třeb. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý. Byšte se dobře jměli zdrávi súce, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýče milý! Jakož mi píšete, že ste byli na Krumlově a na tom zuostali se panem Vokem, že se sjeti máte ve čtvrtek v Benešově, a žádajíc, abych já k vám přijel oc: vězte, že vám nynie žádné odpovědi neumiem dáti; neb mám tak pilně jednati, ješto nikda tak na mne nepřišlo. Jestliže zjednám, tehdy by mohlo býti, že bychom se sjeti mohli: pakli nezjednám, budete znáti, že beze lsti tomu nemohu co učiniti. Ex Strakonic, sabbato ante Conductum Pasce, anno domini oc XCI. Jan z Švamberka, mistr převorstvie českého oc. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému. 105. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž; o jízdě do Prahy. (R) Te Strakonicích 1491, 12. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Byšte se dobře jměli, zdrávi jsúce, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýče milý! Jakož mi píšete, abych k vám přijel a abychom spolu do Prahy jeli oc; prve sem vám psal, že mi jest nelze jeti, pro mé znamenité potřeby; neb jestliže bych odjel, toho nezjednaje, vězte, že bych k nenabyté škodě přišel. To znajíce, věřím vám, že mi v tom za zlé nebudete jmieti. A teď vám posielám list panie matky vašie, jemuž porozumiete, i což bude v tom úmyslu vašeho, dáte mi znáti listem vaším. Ex Strakonic feria III. post Conductum anno oc XCI. Jan z Švamberka, mistr převorstvie českého oc. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka oc, strýci mému milému. 106. Hejtman Švamberský panu Henrichovi ze Švamberka: o sporu jeho s pány Bezdružickými a Planskými. (R) Na Švamberce 1491, 9. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3320. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! A VMti na vědomie dávám, kterak sú dali základ Bárta purkrabě starý z Lestkova a Liňáček také z Lestkova, a to za lidi páně Bezdružického*) X gr. A také Mráz z Kamejka dal základ X za lidi pánů Plánských,**) tak vedle rozkázanie VMti. Jakož ste pak VMt ráčili rozkázati, abych ten základ vzal vod nich: i milý pane, račtež VMt vě- děti, že VMti lidé purkrabě Bárta a Liňáček stavili sú lidi páně Bezdružického na

Strana 51
z roku 1491. 51 Teplé pro ten základ, jakož sú jej musili dáti, i sudie se o to, a mají státi [k] koneční výpovědi vod tohoto pátku přieště v témdni [17. Jun.], a také sú prvé stávali k právu. Ale pane milý, račte VMt věděti, že tu při sobě berú a vzali sú proti VMti lidem páně Bezdružického lidé i vedlé nich pánů Planských lidie, že by bylo králem JMtí pověděno, aby ta věc byla rozeznána aneboližto vohledána panem Stra- konickým,*) že by byl král JMt podal VMti na pana Strakonického, což jest mezi VMtí a panem Bezdružickým a pány Planskými. A VMt mi jesti ráčila povědieti i tudiež psáti, že ste VMt stáli k té věci, ale že pan Bezdružický ani páni Planští sú nestáli k té věci, nebo sú vám proti VMti lidem tu při vzali a toho se držiece a praviec, že by ta věc byla králem JMtí zastavena, a že aby voni nebyli od VMti lidí stavováni. A dále praviece, že by toho VMt měli list, královské rozká- zanie, a že i také páni Planští toho list mají královské rozkázanie, že se tiem bránie. I pane milý, tu věc VMt znajíce a vědúc, račte VMt dáti list k radě Teplský, kterak ta věc jest, a VMti lidi v té věci vopatřiti; nebo pane milý, tak sem tomu sro- zuměl, jestliže toho nebude, strach, aby VMti lidé vo základ a k škodě veliký ne- přišli. Nebo se voni tiem vždy bránie, že jest ta věc králem JMtí zastavena byla, aby ta věc byla stána dobrotivě až do rozeznánie. A s tiem buďte VMt Pánu Bohu poručena, a rád bych viděl, aby se VMt ráčila ve zdraví jmieti. Dán na Švamberce ve čtvrtek na oktáb Božieho Těla, anno domini oc LXXXXI°. Lorenc z Widršperka, hajtman na Švamberce. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému mi- lostivému. *) Jiřího z Kolovrat. Bernau, Album I. 210. **) ze Žeberka (Seeberg). ***) Janem ze Švamberka. 107. Jan Zajíc Henrichovi ze Švamberka: o rukojemství na dluh. (R) Na Budyni 1491, 9. července. — Orig. arch. Třeb. Fam. Haugwic. Službu svú vzkazuji, urozený pane švagře muoj milý! Jsa obtiežen drahně dluhy svými, kteréž nynie při sv. Havle najprv přieštím zběhlo se k dání, i také některé zbožie své vyplatiti, záhe se před časem z boží pomocí a vás přátel svých milých v tom se chci opatřiti. A měl-li bych po několiko stech z těžka vyhledaje, k zajímánie mnohé listy dělaje, obcházeti se, zdá mi se snáz jedniem listem to opa- třiti. I nahodilo mi se slušným během od urozeného a statečného pana Petra z Haugvic, že mi má puojčiti osm neb devět tisíc zlatých k roku prodlenému za puol čtvrta léta; a v té mieře mám s ním uhoditi o některé zbožie ku prodaji slušným během, tak aby on při tom trhu toho dlúhého čakánie škoden nebyl. I nynie mám jemu list s rukojmiemi obyčejný na to udělati na tu summu zlatých, kterýchž rukojmí, pánóv přátel mých, méně patnásti nemá býti. I prosím, pane švagře muoj 7*

Strana 52
52 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského milý, s plným doufáním, že také jeden z těch přátel mých v tom rukojemstvie za mě a za syna mého*) budeš. Na to odpovědi prosím po tomto poslu, neb toho listu nedám psáti, leč se vámi všemi přátely ujistím. Dán na Budyni v sobotu po Jan Zajiec z Hazmburka a z Kosti oc, najvyšší sv. Kyliánu, léta oc XCI. dědický trukczas královstvie Českého oc. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, švagru mému milému d. *) Mikuláše. 108. Petr z Šternberka Hendrichovi z Švamberka: o lovu. (M) Na Lštění 1491, 10. července. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3m. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Vězte, žě sem sobě byl lov zjednal na opatu Zbraslavském, i nemohl sem na těch lesiech na světě nic nalézti: i prosím vás jako švagra svého milého, že mi odpustíte na svých lesiech pro kratochvíl okolo Hrimeždic pohoniti, a to pro mě učiníte v takovúž i mnohem větší libost okázanie; a že mi list dáte k úředníkuom, aby mi překáženo nebylo, i také, jestli že bych kterých z menších úředníkuov potřeboval, aby mi radni a pomocni byli. Ex Lesstien dominica post Kiliani annorum oc XCI°. Petr z Šternbergka oc. Urozenému pánu panu Hendrichovi z Švambergka a na Zviekově, švagru mému milému. 109. Jan z Švamberka Henrychovi z Švamberka: o sečení luk a robotách v Kestřanech. (M) V Strakonicích (1491, 18. srpna.) — Orig. arch. Třeb. I. Aa 3d. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče milý. Byšte sě dobře měli a zdrávi byli, toho bych já vám s pravú věrú rád přál. Pane strýče milý, vězte, že sú ke mně přijeli rukojmě, a tak mi pověděli, kterak by pan Popel rozkázal úředníku v Kestřanech, aby lúky neposečené posečeny byly všecky, i také což sě roboth do- týče, žeby je týž úředník zapověděl, aby nám dány nebyly; i vězte, milý pane strýče, že jsmy všichni znamenitě panu Popelovi i Smrčkovi pověděli, že něco mámy na lidech zadržalých úrokuov, a že ty nám mají vydány býti; než což sě dotýče tohoto svatohavelského úroku, že též má nám vydán býti. A také, pane strýče milý, vězte, že jsú se mnú také všichni rukojmie mluvili, jestliže byšte jim v lukách a v robotách chtěli překážeti, žeby vás chtěli z uručeného základu napomenúti. I což jest v tomto úmyslu vašeho, to mi vašiem listem dajte znáti po tomto poslu, a aby potom ruoznice a zmatku nebylo. Datum Strakonicz feria V. post assump- tionem reg. gloriosissime Marie annorum domini oc. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému.

Strana 53
z roku 1491. 53 110. Purkrabí Pražský Jindřichovi z Švamberka: o zastavení platu Barboře Kovářovské. (K) Na hradě Pražském 1491, 5. října. — Orig. pap. arch. Orlického V. BP2 fasc. 19. č. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Vznesla jest na mě panna Barbora Kovářovská, žě by ty pane skrze úředníka svého plat jí zastavil a zahajoval dáti, kteréhož jest ona užívala a v drženie byla od dávnieho času až do této chviele, žádajíci mne v tom za opatřenie. I milý pane, muožte znáti, že by to slušná věc nebyla, byšte jí měli mocí z toho drženie a užívání vyvésti. Než jestliže kterú spravedlnost k tomu máte, hleďte ji právem z toho vyvésti, ale ne mocí. I vždyť věřím i ufám, žě na ni, pane, žádnú mocí sáhati nebudeš. Než máte-li k čemu spravedlnost, když jí právem hleděti budete, máš pane, své spravedlnosti užiti. Datum na hradě Pražském v středu po sv. Františku, léta oc XCT. Jan z Janovic, najvyšší purgrabí Pražský a hajtman královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli mému milému. 111. Konstancie z Holejče, vdova po Bohuslavovi ze Švamberka, synu svému Hendrichovi: o nějaký kámen, kterýž pan Děpolt z Lobkovic jí navrátiti nechce. (R) V Boru 1491, 6. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 10. Hendřiše, synu milý! Jakož jsi se mnú zuostal, že mi chceš dáti hned věděti, jakú by pan Děpolth odpověď dal a žena jeho, což sem jim vzkázala při Plosmper- garovi: divím se tomu, synu milý, že mi tak dlúho žádné odpovědi nedáš; neb's zuostal se mnú, že hned mi to znáti dáš bez meškánie. Protož milý synu, prosím tebe, dej mi to věděti, k čemu sě jmá; chce-li mi zase vrátiti ten kamen čili nic, kteréhož sem pánu jeho pójčila, a zvlášť na to, což jest Barchanovi poručeno ode mne, aby s panem Děpoltem i se paní jeho mluvil, aby mi ode panie zase vrácen byl ten kamen, kteréhož jsem jí pójčila, žeť jeho opustiti nechci. Nebyl-li by mi vrácen při dobré vuoli; neb mi se jest seznala, že sem jí ho pójčila a že jest jejie dobrá vuole, neb jest kámen muoj a nic její, a že by mi jej pán její zase vrátil: nestalo-li by sě to, musila bych na to tolikéž neb to dvé naložiti, abych zase své jměla. To věda, synu milý, věřím, že mne v tom neopustíš; neb tu vieru k tobě jmám celú beze všeho pochybenie. Také synu milý, jakož jsi toho chtěl sě zbavovati, že by sě tobě v tu věc nehodilo vložiti: milý synu, vedle tvé rady přátely najdu, že bohdá mi radni a pomocni budú, žě mi ten kamen zase musí vrácen býti. Synu milý, zdá mi se tak, že by mi ten kamen ty mohl zase bez mé práce a starosti dobře zase zjednati; nebť já toho tobě dávám plnú moc, aby ty ode mne s ním o to mluvil, abych já své zase jměla, muoj kamen. Toho odpovědi žádám bez me-

Strana 54
54 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského škánie, milý synu, ať sě ta věc nedlí viece. S tiem buď pánu Bohu poručen. Abyšte sě dobřě jměli, ráda bych slyšela. Datum in Bor, feria V. post Francisci, anno Konstancia z Holíče, matka tvá věrná oc. XC primo. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka oc, synu mému milému. 112. Jan z Švamberka Henrichovi z Švamberka: o kupování Kestřan. (M) V Strakonicích (1491), 16. října. — Orig. arch. Třeb. I. A“ 3d. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Jakož mi píšete, což se Kestřan dotýče, že sem vám měl dáti znáti o tom, když se z Krumlova vrátím: i věztež, jakž sem z Krumlova přijel, že sem hned zase jeti muosil. Teprv dnes sem přijel. I milý pane strýče, pošletež k uohledání někoho ve čtvrtek najprv příští, a já také k tomu vyšlu. Ti uhledajíce vám znáti dadie, i bude-li úmysl váš, po týchž dáte znáti, budete-li chtieti k tomu a v ten trh jíti, kdy a který den dáte mi znáti a kde, abych já k tomu ty všecky obeslal, jimž ta věc příleží, abychom se k tomu sjeli a s vámi to konali. Dotýčete dále, bychom sobě chtěli tak vysoce nasazovati jako prvé oc, jiného neviem, než že až budete-li chtieti kúpiti, že vás muož slušný trh potkati. Abyšte se dobře jměli zdrávi jsúce, přál bych vám toho s pravú věrú. Datum Strakonicz dominica in st. Havlu [sic] anno oc. Jan z Švamberka oc, mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka oc strýci mému milému. 113. Purkrabí Pražský Jindřichovi z Švamberka: ve sporu o podací Barbory Kovářovské. (K) Na hradě Pražském 1491, 17. října. — Orig. pap. arch. Vorlického V. BPe fasc. 19. č. 2. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete dobře široce o pannu Barboru Kovářovskú, což se té fary dotýče oc: I milý pane, ona tak praví, žě té fary podací jí příleží, a také já sem mnoha svědomí od dobrých lidí slyšel, praviece, že to podací její jest. Protož pane a přieteli milý! zdá-liť se k tomu podaciemu lepší právo nežli ona mieti, hleďtež jí o to právem, mocí na ni ižádnú nesáhaje. Pakli by ji vždy přes to od toho mocí a ne právem vyvésti chtěl, vězte pane, žě by ta věc králi JMti oznámena byla. Dán na hradě Pražském v pon- po sv. Havle, léta oc XCI°. Jan z Janovic oc, najvyšší purkrabí Pražský a hajtman královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli mému milému.

Strana 55
z roku 1491 a 1492. 55 114. Purkrabí Pražský Jindřichovi z Švamberka, aby nesahal mocí na Barboru Kovářovskou. (K) Na hradě Pražském 1491, 21. října — Orig. pap. arch. Orlického V. BPe fasc. 19. č. 3. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi opět píšete, což se panny Kovářovské dotýče, i tomu sem porozuměl oc. I milý pane a přieteli, vězte, žeť bych já vám toho nepřál, aby ona vám to měla držěti, jestliže k tomu spra- vedlnosti nemá, ani zase též jí, byšte měli na ni jakú mocí sáhnúti, toho bych nerad viděl. Než když ta věc k místu přijde, ktož koli k tomu lepší spravedlnost mieti bude, toho já vám s obú stran přieti budu. Než toho já vždy žádám, že vy na ni mocí žádnú nesáhnete. Dán na hradě Pražském v pátek na den XIte tisíc svatých Jan z Janovic oc, najvyšší purgrabie Pražský panen, létha oc XCI°. a hajtman královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli mému milému. 115. Jan z Švamberka Henrychovi z Švamberka: o požadavku peněz Buška Buzického za Kestřany. (M) V Strakonicích (1491, 2. listopadu.) — Orig. arch. Třeb. I. Aa 3d. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a strýče milý. Byšte se dobřě měli a zdrávi byli, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýče milý, vězte, že jest u mne byl Bušěk Buzický, chtěje ode mne penieze přijeti, kteréžby jemu za Ke- střany měly přijíti: i pověděl sem jemu, že já těch peněz sem k sobě nepřijal, a na tom sem zuostal s panem Popelem a s Smrčkú, aby jemu Buzickému vždy konečně na Buzice poslány byly. I milý pane strýče, již tu věc tak opatřte, aby jemu vždy poslány byly; konec má s neděle. Datum Strakonicz feria IIII post omnium sanc- Jan z Švamberka oc a na Strakonicích. torum anno domini oc. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému. 116. Král Vladislav Henrichovi ze Švamberka: o při s měštěnínem Táborským Janem Hruškou. (R) V Budíně 1492, 30. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Vladislav z Božie milosti uherský, český oc král a markrabie moravský oc. Urozený věrný náš milý! Přistúpil jest před nás Jan Hruška, měštěnín z Tábora, poddaný náš, a zpravil jest nás, ktera [sic] by sobě ženu se zboží tvého pojěl, o kte- rúžto věc že jest mezi tebú a jím nějaká pře byla z příčiny té, že by rukojmie, kteříž za statek sirotčí dětí též ženy [sic], ty velmi obtěžoval, a oni že by také k ní o to hleděli, a v tom že jste obapolně přestali o to na urozeném Jindřichovi z Hradce,

Strana 56
56 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského najvyšším komorníku královstvie českého, věrným naším milým, a na některých dobrých lidech. Kdežto týž Hruška tak, jakož nás spravuje, že jest stával před jme- novaným Jindřichem a těmi dobrými lidmi a všemu dosti učiniti chtěl, což by jemu od nich učiniti rozkázáno bylo, ale že tebú ta věc sešla jest. I poněvadž jste prve dobrovolně se na již psaného Jindřicha a ty dobré lidi podali a mocně na nich pře- stali, žádáme na tobě s pilností, aby i ještě k tomu přistúpil a obapolně abyšte jich prosili, aby tu věc na se vzali a rok vám o to složili. Pakliť by se toho učiniti nezdálo, ale hajtmanóv zemských abyšte žádali za rok složenie a v té věci roze- znánie. Jestližeť by se pak i k tomu nezdálo přistúpiti, ale když my bohdá do krá- lovstvie českého přijedem, chcme my vás spravedlivě v tom rozeznati, ješto se žádné straně v spravedlnosti její v ničemž neukrátí. A protož nepochybujem, že z těch tří cest jednu sobě oblíbíš a k ní přistúpíš. Než věřímeť, že v tom času, dokovadž od nás anebo od jmenovaných pánuov rozeznán o tu při nebudeš, týchž rukojmí nikterakž obtěžovati ani napomínati nebudeš, než že v dobré mieře toho státi necháš, znaje, že vuoli naši v tom naplníš, a nepochybuje, že my také ve všem slušném chtěli bychom se k tobě milostivě okázati. Datum Budae, feria II ante festum purificacionis beatae Mariae virginis, anno regnorum nostrorum Ungariae secundo, Boemiae vero vigesimo primo. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemiae. Urozenému Henrichovi z Švamberka, věrnému našemu milému. 117. Hejtmané království Českého obsílají Jindřicha z Švamberka pro Barboru Kovářovskou. (K) Na hradě Pražském 1492, 27. března. — Orig. arch. Orlického V. BPe fasc. 19. č. 4. Službu svú vzkazujeme, urozený pane a přieteli náš milý! Vznesla jest na nás panna Barbora Kovářovská, kterak jest jí byl slovil rybník Mikuláš Hodějovský, a že jest ho byla o to pohnala; ale žes ty, pane a přieteli milý, tu věc na se vzal a pravě, že by on ten rybník slovil tvým rozkázániem. Jakož pak z listu vašeho tomu šíře jsme vyrozuměli. I z té příčiny táž panna žádala jest nás, abychom tebe, pane a přieteli milý, obeslali a rok s ní složili. Protož pokládámeť, pane, rok, aby stál před námi na hradě Pražském v pátek o Svátosti najprvé příští, a tu z čehož vás ona viniti bude, abyšte jí právi byli. Datum ex castro Pragensis feria III. post Anunctiacionem beate Marie virginis, anno oc 92. Vok z Roznberka oc, Jan z Janovic oc, Albrecht z Leskovce a Mikuláš mladší Trčka z Lípy, hajtmané královstvie Českého. Urozenému pánu panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli našemu milému

Strana 57
z roku 1492. 57 118. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o svém zdraví. (R) Ve Strakonicích 1492, 25. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Byšte zdrávi byli a dobře se jměli, přál bych vám toho s pravú věrú. Jakož mi píšete, želejíc nedostatku na zdraví mém: z toho vám děkuji. Již, pánu Bohu děkuje, lépe se mám. Dále píšete, což se dotýče Kořenského, abych vám dal to znáti; než mne váš list došel, dal sem vám znáti, že Kořenský bráti chce groše oc, jakož z prvnieho listu mého porozumiete oc. Ex Strakonicz f. IIII. Pascalis anno oc XCII. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka oc, strýci mému milému. 119. Oldřich Smrčka Henrichovi ze Švamberka: o rybníkářství. (R) Na Boru 1492, 5. května — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú vzkazuji [VMti]. Teď VMti posielám L kop grošů českých, kteréž sem přijal od hajtmana Švamberského a něco také sem přijal od Jakuba fišmejstra. A sám sem nemohl hned k VMti přijeti pro VMti potřěby; neb tak to zde nastrojno [sic] mají, což se těch rybníkuov nasazovánie dotýče, že až teskno na to pohleděti. Než již sme nasadili Dobrovodský rybník a Čečkovský starý a Čečajl větčí a Muckovský v lese, a do Velikého sem přisadil již CXII kop výmětkuov i plodu větčieho a ještě bohdá přisadíme, což budem moci. A do Vostrovského jsme již vsadili LXXII kop plodu dvúletého a bohdá ještě viec vsadíme. A VMt jste mi nic dokonale neporučili, což se faráře dotýče těch platuov duchovních. A oni se mnú mluvili, že jste jim řekli, že mi o tom poručíte. A paní stará také napomíná z peněz a úrokuov. Ještě téměř nic nevybrali. A purgkrabie Pří- mecký také za ten slavný mimochodník napomíná. A Václav z Domažlic jest zde u mne, než listu nepřinesl. Praví tak, že zaň žádný nechce slíbiti, než jestliže VMt přiřek- nete: jestliže by jeho pan Buoh smrti neuchoval, aby se rukojmie statkem jeho mohli vypravovati; jakož mi se tak zdá, že se VMt nemáte čemu brániti, než byšte v tom nebezpečenství stáli. A což se dotýče toho pivovarného královského, o tom jste mi VMt také nic nerozkázali. I račtež mi na ty na všecky věci odpověď dáti. A račte VMt pomnieti poslati na Kašpergk, aby pilně platy vybieral i od Sušických; a zde já také rozkáži od vás i na Švamberce, aby pilně vybierali, i Václavovi tak rozkáži. A také račte věděti, že sú plodu nic nepřikúpili; než což domátcieho máme. A račte VMt věděti, že hajtman Švamberský se mnú mluvil, že by chtěl sám na voly jeti, aby jich nětco kúpil na Švambergk i sem, a pravě tak, že z toho VMti chce užitek Archiv Český XV. 8

Strana 58
58 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského přivésti. I co jest v tom úmysla VMti, račte mi to dáti znáti, abych já jemu uměl pověděti. A račte vystrojiti Cankle [sic] hned zasě, aby mne zde s uodpovědí zastihl; neb já odsud v středu aneb konečně ve čtvrtek mám úmysl vyjeti bohdá. Dáno na Boru v sobotu přěd sv. Janem v uoleji vařeném 1492. Oldřich Smrčka ze Mnichu. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 120. Obec Chodovská Henrichovi ze Švamberka: aby při svobodách svých byla zachována. (R) B. m. 26. května 1492. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3332. Vysoce urozený pane, pane náš milostivý! Službu svú vzkazujem VMti. Jakož VMt nám rozkázal po rychtáři našem, abychme panu Hyncíkovi JMti*) vydali pade- sáte pěších: i prosíme VMti pokorně se vší obcí, jako pána svého milostivého, že ráčíte nás zachovati tak, jakož pan otec VMti dobré paměti ráčil nám přiřéci, že nás zvláštně nikam neráčíte poslati ani k tomu nutiti. I VMti věříme jako pánu svému milostivému, že nás chudé lidi ráčíte při tom zachovati. Datum sabbato post festum Konšelé a obec Chodovská. s. Urbani anno domini oc XCII. Vysoce urozenému pánu panu Henrichovi z Švamberku a na Zvickově oc, pánu na- šemu milostivému. *) nepochybně též ze Švamberka. 121. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o vína. (R) Ve Strakonicích 1492, 22. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Jakož mi píšete, abych vám draylink vína kúpil: i věztež, že sem stržil draylink za LXX kop, a jináč sem stržiti nemohl, pilně o to mluvě. Neb tak pravie, že nic viece na tom nemají nežli XL grošů, a to berúc k své vieře. I vymluvil sem vám vuoli k ohledání miery a barvy a k koštování. I račtež někoho poslati k tomu; nebť jest miera veliká. Každý draylink vo VI věder větší nežli Znojemský. Také sem vám psal o krunth Lypolthova syna, i nedali ste mi žádné odpovědi, a on ke mně v neděli do Strakonic pošle koně. I což v tom úmyslu vašeho ve všem, znáti mi dáte listem vašim při tomto poslu. Ex Strakonicz, fer. VI. ante s. Petri anno oc XCII. Jan z Švamberka oc mistr převorstvic Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka oc, strýci mému milému.

Strana 59
z roku 1492. 59 122. Zemští hejtmané Henrichovi ze Švamberka: rok kladou ve při z Buškem Dejmkem. (R) Na hradě Pražském 1492, 27. července, — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Službu svú vzkazujeme, urozený pane a přieteli milý. Vznesl jest na nás Štephan Vrchota, kterak byšte o něm hanlivé listy rozpisovali, a jakož zpraveni jsme, že o tu věc jste, pane, v puohonu s Buškem Dajmkem. I žádal nás, pane, s tebú o to za rok složenie. Protož pokládámeť vám rok, abyste stáli před námi na hradě Pražském v pondělí nazajtří sv. Martina najprve příštieho, a tu, z čehož vás viniti bude, abyste jemu právi byli. A což se toho hanlivého rozpisovánie dotýče, za to vás žádáme a věříme, že se jinak nestane, než že toho haněnie necháte do toho času a viece o něm rozpisovati nebudete. Datum ex Castro Pragensi, feria VI. post Jacobi, Vok z Roznberka oc, Jan z Janovic oc, Albrecht z Leskovce anno oc 92°. a Mikuláš Trčka mlazší z Lípy, hajtmané královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli našemu milému. 123. Děpolt z Lobkovic Henrichovi ze Švamberka: slibuje přispěti mu ku pomoci s lidem svým. (R) Na Zvíkově 1492, 1. září. — Orig. arch. Třeb. č. 3334. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane švagře milý! Jakož mi pí- šete, abych lidem svým rozkázal na vojnu hotovu býti: i to já chci rád učiniti, a kázal sem hned. A potáhnú-li lidé VMti ode Zviekova veřejně, také moji potáhnú; pakli budú přebieráni, tehdy já též své přebera, pošli podlé Zviekovských. Ex Zviekov, Děpolt z Lobkovic oc. sabbato in die s. Egidii anno XCII°. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc pánu švagru mému milému. 124. Jan ze Švamberka Henrichovi strýci svému: že ho pomocí svou neopustí, ale radí, dočekati odpovědi heitmanův království Českého. (R) Ve Strakonicích 1492, 3. září. — Orig. arch. Třeb. 3335. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Byšte se dobře měli, zdrávi jsúce, přál bych vám toho s pravú věrú. Jakož mi píšete, kterak by se vám stalo od pana Wolfa*) a od Stříbrských oc, s pravú věrú toho nerad slyším. A píšete žá- dajíce, abych vás neopúštěl, ale vám raden a pomocen byl oc. Jináčť se nestane, o tom nepochybujte. Než milý pane strýče, mněť se zdá, abyšte nepospiechali s tiem, ale odpovědi čekali od pánuov haitmanuov. Neb jestliže byšte odboj učinili, strach, jsúce právi, že byšte křivi zuostali. A byšte pak osobně měli ku pánu z Rozmberka**) 8*

Strana 60
60 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského dojeti, mněť se zdá, abyšte dojeli o to, znajíce čas nynější oc pro krále pána našeho JMt. Nebť bych já vám nic horšieho nepřál než jakožto sám sobě, a vaše dobré tak rád viděl, jakožto sám své. Ex Strakonic, fer. II. post b. Egidii annorum oc XCII°. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu, p. Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, strýci mému milému. *) Myslím, že z Gutšteina. **) Vokovi, tehdáž hejtmanu král. Českého. 125. Jindřich z Švamberka nejvyššímu purkrabí, že Kovářovská do sporného kostela uvádí kněze pod obojí oc. (K) Na Zvíkově 1492, 11. řijna. — Orig. pap. arch. Orlického V. BP? fasc. 19. č. 5. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete, což se panny Barbory Kovářovské dotýče, tomu jsem porozuměl. I vězte, že bych já spra- vedlivěje měl na ni žalovati, nežli ona žaluje; neb ona svévolně a všetečně chce se v tu faru vetřieti, ješto mi se zdá, že ona k tomu žádného práva nemá. Neb ta fara příslušie k klášteru Milevskému; a já ten klášter zapsán mám i se vším jeho příslušenstvím. Jakož pak nebožtík pan otec muoj dobré paměti tiem vládl jest podle zápisu svého, a s jeho volí před tiem faráři sú tu vždy poddáváni byli. A já se téhož držeti miením. Než vám já, pane, oznamuji, že ona panna Barbora vzevši klíč svévolně od kostela, i nedá tam knězi strany našie, než všetečně kradmo přivodí kněze té strany pod obojí zpuosobú, ješto toho obyčej při té faře nenic. I protož věřím já vám, že vy jí rozkážete, aťby ona takových svévolností přestala a klíč od kostela vrátila, a přestala toho šaškovánie tu. Pakli by toho neučinila, vězte jistě, žeť jí toho déle trpěti nebudu. V tomť se vám opoviedám: nevrátí-liť mi klíče od kostela, žeť já jiný káži udělati, a kněze tam uvedu strany našie, jakož jest tu prvé býval, aby lidé moji tu osadní tak jako hovada bez služby božie nebyli. Také jakož píšete, že by ona toho v držení byla: i vězte pane, žeť křivdu mluví, žeť jest ona tu kněze nikdy nepoddávala. Však sú pak ještě živi, kteří sú tu faráři byli; tiť povědí, kto jest jim té fary poddával. Také jakož píšete, zdá-li mi se, abych ji z toho právem vyvedl, mocí na ni nesáhaje: jáť na ni žádnú mocí nesáhám, než toho se držím, což sú moji předkové užívali. Pak zdá-liť se jí, nechť mne ona právem vyvozuje. Však sem jí tak dobře nebo lépe k právu usedl, než ona mně. A poručil sem byl o to panu Děpoltovi švagru svému s vámi mluviti v Praze nynie. I neviem, mluvil-li jest, neb se jest ještě ke mně nevrátil jest na Dobřieši. Ex Zwiekow feria V. ante sancti Galli, anno oc XCII°. Henrich z Švamberka. Panu Jencovi oc.

Strana 61
z roku 1492 a 1493. 61 126. Jindřich z Kolovrat Hendrichovi ze Švamberka: aby přijal dobrého člověka do služby. (R) Na Krakovci 1492, 13. prosince. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolovrat. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý. Věděti vám dávám, že mne jest prosil jeden dobrý člověk, abych mu službu zjednal se třmi koňmi. I milý pane a přieteli, jest-li vám služebníka potřebie, věřím vám, že to pro mě učiníte a jej přijmete pro takovúž libost aneb větčí. A tak mám za to, že sě vám hoditi bude a že naň laskavý budete. I milý pane, nemějte mi za zlé, že na vás tuto žáduost vzkládám, nemaje s vámi žádné známosti; ale proto vězte, ač s vámi znám nejsem, že bych vám rád k vuoli učinil, v čemž byšte mne potřěbovali. Dán na Krakovci v střědu [sic] den sv. Lucie leta Buožieho etc. LXXXXII°. Jindřich z Kolovrath a na Krakovci. Urozenému pánu panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a přieteli mému dobrému. 127. Plzenští Henrichovi z Švamberka: o vrácení mistra popravního. (M) V Plani 1493, 2. ledna. — Orig. arch. Treb. II. 338. 2c. Službu naši vzkazujem VMti, urozený pane, pane nám přieznivý! Ráčili jste nám před siem psáti list pod pečetí VMti, jehož datum na den svaté Katheřiny tehdy nynie minulý, žádajiec na nás, abychom VMti poslali mistra svého popravnieho, žeby vám toho byla pilná potřeba: to jsme my k žádosti VMti učinili a poslali jej k VMti při lidech vašich. Pak již od toho času několik neděl minulo, a on ješče až do dnes nám poslán a zase postaven nenie, a byla by nám jeho také pilná potřeba. Protož VMti věříme, že nám ráčíte dáti znáti, zdaby k VMti potřebě ješče tam zdržěn byl, čili by kam jinam od VMti byl poslán, neb kterak ta věc jest, že nám to ráčíte oznámiti při tomto poslu. Ex Plzna feria IIII. post novum annum anno Purgmistr a radda města Nového Plzně. domini etc. LXXXXIII°. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zvíkově etc., pánu nám přieznivému. 128. Zdeněk z Rožmitála prosí Henricha ze Švamberka o zajíce. (M) Na Blatné 1493, 3. ledna. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3n. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! K této potřebě mé pro ty tyto nečasy bojím se nedostatkův v zajiecích; prosím vás, že je rozkážete honiti, a budeli jich co zbito, že něco mi jich dáte; nebo jich málo mám a mnoho

Strana 62
62 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mi jich bude potřebie. A pane švagře milý, ač kolivěk mnoho na vás proseb znášiem, ale také, což by vám k vuoli a k libosti bylo, chtěl bych rád učiniti. Datum Blathna feria V post circumcisionem domini anno oc XCIII°. Zdeněk z Rožmitála a s Blathné oc. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka na Zviekově oc švagru mému milému. 129. Hejtman Hradecký Henrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jindr. Hradci 1493, 25. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú vzkazuji VMti. Jakož ste mi VMt ráčili psáti, abych VMti kúpil III dreylinky vína: i rač VMt věděti, že sem kúpil VMti čtyři polúdreylinčie, po puoldesáta zlatým každého polúdraylinčie, aneb za každého zlatého kopu míšenskú. A to jsú dosti lechká vína. Ráčili ste mi VMti psáti, abych jednoho draylinku kúpil za XXVII fl.: i nemohl sem nikdyž v takovémž trhu nalézti draylink vína. Než kúpil sem drajlink za XXXII fl. a ort. I líbíliť se VMti ten trh, tak račte poslati, aneb mi dáti věděti konečně do středy najprv příštie; neb sem já sobě do toho času od těch lidí rok vzal. Ex Novadomo, f. VI die Conversionis s. Pauli anno oc LXXXXIII°. Václav z Myslína, haytman na Hradci. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekové oc, pánu mně přieznivému. 130. Siguna hraběnka z Ortenburka Henrichovi ze Švamberka: aby nedal sahati mocí na poddaného jejího. (R) V Tachově 1493, 26. března. — Orig. arch. Třeb. č. 3347. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane, pane a sousede milý! Vznesli na mě měštěné moji Tachovští, kterak jsú již několikrát služebníci i měšťané moji k vám do Boru jezdili prosíce ode mne i sami od sebe, co se Fencle husara dotýče, kterýž pro pohróžky v Tachově své vyprodal, podávaje se k tomu, ktožkoli by jemu z čeho vinu dával, žeby každému práv býti chtěl, a že byšte na takovém spravedlivém pod- dávánie přestati nechtěli, než vždy žádajíc, aby se s vámi smlúval, a viniti jeho žádný nechce. Pane a sousede milý! Jest mi to divné, proč takovú nevoli proti mně a mým před sebe béřete; byl-liby vám který z mých poddaných anebo kterému vašemu co vinen a mně nebo ouředníkóm mým co žalovali, chtěla a rozkázala bych všeho spravedlivého dopomoci, ješto by takových pohruožek potřebic nebylo. Protož zdá-li se Vám nebo kterému vašemu, že by nadepsaný Vencl huser co vinnen byl, chci rozkázati spravedlivého dosti k němu udati, dokudž za mnú jest, věřieci vám pane a sousede milý, že nadepsaného husara při spravedlivém poddanie zuostavíte,

Strana 63
z roku 1493. 63 a žádnú mocí že na něho sahati svým nedopustíte. Odpovědi vašie psané žádám při tomto poslu. Ex Tachovia fer. III. post dominicam Judica annorum oc XCIII. Ziguna hraběnka z Ortmberku a na Tachově*) etc. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu a sousedu milému. *) Manželka Buriana z Gutšteina. Soudím z tohoto listu, že byla již vdovou, a že tudíž úmrtí Bu- rianovo musí se klásti o něco dříve, než se obyčejně děje (Bernau I. 100). 131. Hejtman na Švamberce Henrichovi ze Švamberka: o ustanovení opata v klášteře Milevském. (R) Na Švamberce 1493, 2. července. — Orig. arch. Třeb. II. 178. A. i. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! A jako šte mi VMt ráčila psáti, což se tkne kněze opatha Milevského, že jest umřel, abych dojel [k] knězi opathovi Teplskému a s ním mluvil vo kněze Rumpolta, zda by on mohl býti opatem; pakli by on býti nemohl anebo nechtěl, ale aby některého kněz opat z kněží svých vydal, kteréž by se k tomu hodil. Pane milý! Tak k tomu kněz opath praví, že by to pro VMt rád chtěl učiniti, to i jiné, s což by býti mohl, i také pro ten boží duom, aby ten boží duom mohl tak býti zachován v ....*) chvále jich, tak jakož jest od staradávna byl zachován a vedle zákonu jejich. Než, pane milý, že mu se toho nehodí učiniti bez krále JMti rozkázánie i bez povolení vyšších téhož kláštera Mi- levského, kteréž pa.. [v Jilhlavi jest. Než, pane milý, tak se knězi opathovi zdá, abyšte VMt ráčila psáti králi JMti, aby král JMt ráčil vopathu Jihlavskému psáti vo to, že se JMti zdá a mieti tak JMt ráčí, aby k tomu povolenie dal kněz opath Jihlavský, aby kněz opath Teplský svého konventu vydal jednoho kněze svých bratří za opata do Milevského kláštera. A JMt také aby ráčil psáti konventu Milevskému a že JMt tak ráčí mieti, aby přijat byl za opatha, kteréhož by vydal kněz opat Teplský svého konventu. A to proto, aby též drželi rehulu jakožto klášter Teplský; nebo též mají držeti i nedržie tak v klášteře Milevském, jakožby držeti měli. I dále jest pověděl kněz opath, jestli že by král JMt nepsal všem třěm kláštéróm tak, jakož teď VMti píši, tehdy by se ta věc tak sjíti nemohla, a to ve čtyřěch nědělech. Nebo po těch čtyřěch nedělech, když by jim vopath dán nebyl, že by voni svého konventu poslali do Říma k otci svatému, že by byli tím obdarováni, že by sobě voni volili opatha mezi sebú, kohož by se jim zdálo. I pane milý! Tak kněz opat kázal VMti psáti, juž tu věc znajíce, abyšte VMt neráčila tú věcí dlíti, než abyšte ráčili králi JMti psáti bez me- škánie. A když král JMt vo to bude psáti klášteróm všem třěm a povolenie aby bylo dáno, tehdy kněz opat hned chce dáti rád jednoho, kteréž by se k tomu hodil. A to chce rád pro VMt učiniti. Dán na Švamberce, v úterý na Matku boží navštívení anno Lorenc z Widršperka, haitman na Švamberce dni oc XCIII°. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milému bd. *) prohnilé místo.

Strana 64
64 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 132. Opat kláštera Želivského Henrichovi ze Švamberka: o volbě opata v klášteře Milevském a na- pravení kázně tamže. (R) V Jihlavě 1493, 14. července. — Orig. arch. Třeb. II. 178. A. 1. Urozený pane, pane nám přieznivý! Modlidbu naši napřed VMti vzkazujem. Jakož kněz Mikuláš, opat kláštera Mielevského dobré paměti, nedávno z světa smrtí sšel, jemuž pán Buch milostiv buď; kterýžto klášter skrze nesvornost bratřie bez preláta stojí až do času nynějšieho. A poněvadž bratřie téhož kláštera u volenie prelata jiného tak dlúho meškali jsú, tehdy to volenie již na nás jest spadlo, jakožto na opatha téhož kláštera svrchovaného, jenž slove pater abbas. A poněvadž to volenie téhož kláštera právem a zřiezností [sic] zákona našeho na nás spadlo jest, byli bychom se k VMti sami osobně mile rádi vypravili; ale jsúc zaneprázdněni jinými pilnými věcmi kláštera našeho, přijevše nynie od KMti, pána našeho milostivého, čekajíc každý den obeslánie od pana Trčky, abychom se sjeli spolu, nemóžem se k VMti osobně vypraviti. Protož teď velebného otce kněze Bartoloměje, probošta Nové Říše, a poctivého kněze Jana, převora kláštera našeho, listu tohoto ukazující, k VMti vy- sieláme s naší plnú mocí, aby oni moc měli jednati, říditi, voliti, konati i tresktati, pokudž by téhož kláštera potřeba kázala, vedle řádu a zřiezenosti zákona našeho. A jestliže by bratřie téhož kláštera pro svú nesvornost, jakož jsú v tom již shledáni, těmto našim poslóm v čem odporni a neposlušni byli, VMti prosíme a žádáme, že jim v tom radni a pomocni býti ráčíte, aby se v tom klášteře řád zákona, čest a chvála pánu Bohu dála, a za to nadání aby se dosti činilo. A což dále výše řečení poslové naši nynie v tomto poselstvie našem s VMtí ústně od nás mluviti budú, račte jim to VMt zúplna věřiti, jako bychom sami osobně s VMtí rozmluvili. Datum Iglaviae, dominico in crastino s. Margarethae virg. anno domini oc LXXXXIII. Kněz Petr, božiem smilovániem opath kláštera Želevského. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu nám přieznivému. 133. Matouš z Domaslavě Henrichovi ze Švamberka: o peněžitou podporu pro Bohuslava ze Švam- berka, kterýž v Lipsku študoval. (R) V Domažlicích 1493, 18. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 2. Urozený pane, pane milý! Služba má napřed VMti. Teď VMti posielám list od pana Bohuslava z Lipska.*) Podle kteréhožto psanie mně jest také ráčil psáti, žádost toho majě, abych při tom i já psanie své o túž věc učinil k VMti a v tom JMti abych procuratorem byl. Pane milý! Na samo psanie páně Bohuslavovo, kdež bych znal se škodú VMti býti, nikoli bych sě přimlúvati nechtěl. Ale že došel sem

Strana 65
z roku 1493. 65 toho od dobrých lidí, kdož těchto časuov v témž učení jsú byli, a někteří podnes jsú, že ktož chce sám sobě prospěch v učení učiniti, i také přátelóm svým ke cti býti, aby takové náklady darmo a bez užitku nebyly, že musí sě některé útraty a ná- kladu z statku svého odvážiti: i nechtě sě ke škodě VMti rád přimlúvati, ptal sem se na některých dobrých lidech, kteříž nynie v učení v Lipště jsú, co by při panu Bohuslavovi znali, jest-li hodné, aby sě naň naložilo? I toho sem v pravdě došel, že jsú to mně pravili, že jest hodné i slušné, aby v tom učení potrval. A tak sě jim zdá i mně též, tak jakž já již rozumiem jeho učení, že bohdá všemu rodu VMti bude motci býti k veliké cti a k budúciemu dobrému a užitečnému, a že toho VMt nebude bohdá litovati. Neb tak na něm rozumiem, že k VMti jakožto pravě synovsky má úmysl sě zachovávati. VMti, milý pane, prosím, že ráčíte jeho neopúštěti, a k tomu času že ráčíte jemu něco zlatých poslati, aby počátku toho dobrého při svém učení sobě nezmrhal, ješto by VMti i jiným přátelóm VMti býti mělo k lehkosti a ku po- tomniemu želení toho. Dán v Domažlicích v neděli po Matce boží na nebe vzetie, léta »c XCIII°. Matúš z Domaslavě. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně přieznivému. *) V témže oddělení jsou tři listy pana Bohuslava ze Švamberka psané panu Henrichovi o podporu na studie; všechny německé. První dva z roku 1492, třetí z r. 1493. A pak ještě čtvrtý list německý z r. 1493 v téže věci psaný paní Markétě Rožmitálské, manželce pana Henricha. 134. Purkrabí na Boru Henrichovi ze Švamberka: o jestřábu a mřížích ve Mnichově objednaných. Drobné zprávy hospodářské. (R) B. m. 1493, 15. října. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý. VMti posielám jestřáb, kterýž jest Martin Purkarth mi do Boru poslal; neb mi tak jest vzkázal, že VMt jste ho za jestřáb prosili, a kdybykolivěk sě jemu nahodil, že jste VMt roz- kázali, aby VMti byl hned bez meškánie poslán ode mne. Také pane milostivý, račte VMt věděti, že ten kovář z Mnichova, s kterýmž smlúvu jmám o mřieže, rozumiem tomu, že se k tomu nejmá, aby dosti učinil, pokudž jest se mnú smluvil. Neb sem k němu třikráth posielal, i panu Hyncíkovi naň žaluje; než vzkázal mi zase, abych jemu XII zlatých poslal. Já s ním takové smlúvy nejmám, než takovú: když by mřieže hotovy byly, jmá mi vzkázati a já po ně poslati, a když by byly do Boru přivezeny, jmám jemu zaplatiti. Také pane milostivý, rozumiem tomu, že ten jistý kovář jest velmi chud. I bojím se, že nic dobrého neudělá, nébrž ano těch mřieží, kteréž jest udělal, o kteréž sami VMt jste s ním smlúvu učinili, nechválé a že jsú z zlého že- leza udělány a špatně. Já jeho k tomu nemohu připraviti, aby ty připravil na miesto. I zdá mi se, pane milostivý, kdyby VMt zjednati ráčila železa hebkého vdole a na- Archiv Český XV. 9

Strana 66
66 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského horu mi poslati, jest hamr na kněze opatha Teplského zboží. Já bych dal holi vy- táhnúti; a VMt jmáte kováře na Švamberce dobrého, ješto toho dobře muož dovésti, lépe a trefnějie než onen. Také posielám VMti VIII kačic a šestero ptákuov. Také, pane milostivý, paní stará JMt chce, abych jí dal II čbery ryb. Já jich neviem, kde vzieti, leč VMt rozkážete který rybník spustiti. Nebo i na zimu velmi těžko o rejby [sic] bude, jestliže nerozkážete kterého rybníku spustiti. A račte věděti VMt, že na Tisovském rybníce nic nenie, než velmi hubená dróbež. Datum feria III. ante Galli, Zdebor z Příčiny, purkrabie na Boru. anno domini oc XCIII. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 135. Zdeněk z Rožmitála Henrichovi z Švamberka: o odměnách za výtopu rybníka. (M) V Blatné 1493, 17. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3g. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Ten rybník, kterýž dělám, ježto lidem vašim má zatopiti oc: i sem toho úmyslu, aby se jim za to odměny hned daly. I pane švagře milý, dá-li pán Buoh, ten úterý po svatém Šimoniši a Judě pošli já měrčie s Rendlem na ta miesta, aby se ty odměny konaly; i pošletež vy také s lidmi vašimi, koho se vám zdáti bude, aby při tom byli, a co se mého za jich odměnie, ješto by za to dosti bylo, aby přijímali. Dán na Blathné ve čtvrtek Zdeněk z Rožmitála a s Blatné oc. po svatém Havle leta božieho oc XCIII°. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově oc švagru mému milému. 136. Jan z Švamberka Henrichovi z Švamberka: o jeho při s Píseckými o rybník. (M) V Strakonicích, 1493, 23. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1e. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče milý! Byšte zdrávi jsúce dobře sě jměli, věrněť bych vám toho přál. A jakož mi píšete, že bych vám s Piesěckými krátký čas k roku o tu ruoznici toho rybníka oznámil a složil: i vězte, milý pane strýče, že mnoho a častokrát od Piesěckých o to jsem prošen a napomínán, ale též majíc mnohé před sebú zaneprázdněnie, na jich prosbu i napomínánie až do tohoto času tomu jsem nic učiniti nemohl. A majíc před sěbú do Slezska o svatém Martině odjězd pilný, již nynie chtěl jsem vás o to slyšeti a porovnati, což bych mohl v tom lepšého učiniti. Pak opět mí Piesěčtí včera píší, vždy žádostivě prosiece, i napomínajícě, abych na čas jmenovaný tuto sobotu ten rok držel a přeslyšel: i prosím vás, milý pane strýče, jest-li vám to možné, nechť ten rok jde před sě na tuto sobotu, nečekajíc svatého Martina, kdež já též prázen a doma nebudu moci býti. Pakli by sě to nemohlo

Strana 67
z let 1493 a 1494. 67 vždy státi, nechžť to stojí podle vuole vaše do svatého Martina neb ihned při tom času dne některého jmenovitého. A což v tom vuole a úmyslu vašeho bude, dajtež mi to po tomto poslu znáti; nebo bych nerad, poněvadž jsem to na sě vzal, aby mnú vám nebo jim co jmělo odjíti. Ex Strakonicz feria IIII in die sancti Severini Jan z Švambergka na Strakonicích mistr převorstvie Českého oc. martyris. Urozenému pánu panu Henrichovi z Švambergka a na Zviekově, strýci mému milému. 137. Zdeněk starší ze Šternberka Henrichovi z Švamberka: zve ho na sjezd krajský do Plzně za příčinou škod, kteréž od Němcův do kraje se dějí. (R) Na Zelené Hoře 1493, 5. prosince. — Orig. arch. Třeb. č. 3360. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře milý! Nynie v Plzni, kdyžto paměť službú boží pánuom předkuom mým činil sem den sv. Barbory, kdežto páni a rytieřstvo i města kraje Plzeňského to vážili a předsebrali, kteraké škody zname- nité a dosti netrpělivé do kraje z Němec činí se, i vás připomínajíc, že by se vašim poddaným též stalo aneb dieti mělo; pro kterúžto příčinu a škod dalších uvarovánie, páni, rytieřstvo i města kraje dotčeného na tom konečně zuostali, aby sjezd jedno- stajný a pospolní držali a měli, a to v městě Novém Plzni, v pátek na den S. Lucie najprve příští [13. Dec.], vedle toho na mne žádajíc, abych vám túž věc oznámil. I milý pane švagře! takovú potřebu znajíce, a zvláště nám k Němcuom příležitějším, hodné i podobné jest nám se v tom opatřiti; a vás vedle takového poručenstvie a žádosti na mě učiněné, věřiem [sic], že ke dni dotčenému na miesto již jmeno- vané býti a přijeti nikoli neobmeškáte, i pana Strakonického že s sebú přijmete; jakož pak tíž páni a rytieřstvo i města nadepsaní toho žádost mají i já tudiež. Ex Zelená Hora fer. V ante Nicolai, anno domini oc XCIII°. Zdeněk starší z Šternberka. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, švagru mému milému. 138. Jiřík z Kolovrat Henrichovi ze Švamberka: o věcech církevních. (R) V Bezdružicích 1494, 26. března. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1, Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře milý. Rád bych viděl, abyšte sě dobře měli a ve zdraví byli. Toho bych vám přál. Prosil jest mne farář mój Čelevský, abych vám psal, což sě desátkuov dotýče, kteréž byšte jemu měli dávati z Švamberka, abyšte s ním sě umluvili vedle spravedlnosti jeho. I prosím vás, milý pane švagře, že to pro mě učiníte a s ním sě smluvíte bez dalších nesnází; neb bych já nerad to viděl, by sě farář mój s vámi oč súditi měl, poněvadž sem já s vámi 9*)

Strana 68
68 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského dobře a přátelsky, i také bych rád viděl, abyšte s farářem mým uhodili, což by za spravedlivé bylo. I věřím vám, že to pro mě učiníte, jako švagru svému milému. A také milý pane švagře, žaluji vám na Kokašický a na Pačínský, že vedle jiných vosadních k ničemuž sě jmieti nechtie. Což kolivěk k božiemu domu zjednají, nic vedle jiných dáti nechtie; a všeho toho užívati chtie, jako i jiní, kteříž k tomu bo- žiemu domu činie, pokudž činiti mají, a voni toho všeho prázdni chtic býti. A již sem několikrát úředníku vašemu na Švamberk vzkázal, i s ním sám mluvil, aby je k tomu měl, aby vedle jiných vosadních učinili, pokud učiniti mají. A úředník mi jest tak váš vzkázal zasě, že sě odvolávají, pane švagře, na vás, a že on jim toho brániti nemóž. A také jste, pane švagře milý, nynie rok, když jste na Švamberce byli, rozkázali ste přede mnú úředníku, aby lidem rozkázal, kteříž k Čelevu příslušie, aby vedle jiných vosadních učinili, což učiniti mají: i po vašem rozkázánie nic učiniti nechtie. I nemohu tomu rozuměti, kým ta věc scházie. I prosím vás, milý pane švagře, že rozkážete lidem svým, aby též činili vedle jiných vosadních, pokudž by povinovati byli. A jestliže by mi lidé vaši z čeho vinu dávali, chci já té věci na vás přestati, z čehož by mi kolivěk vinu dali, že jim chci práv před vámi býti. A také jestliže bych jim z čeho vinu dal, aby mi právi byli před vámi lidé vaši z Kokašic; neb některé věci mluvie, ješto toho neprovedú o předcích mých, a když sě bohdá s vámi shledám, šíře vás té věci spravím. To Buoh vic, že bych sě rád nynic u vás stavil, než pro některé mé pilné potřeby nemohu. Datum ex Bezdruzicz, feria IIII ante festum Pasce, anno domini oc LXXXXIIII'. Jiřík z Kolovrath a na Bezdružicích. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka a na Boru, pánu a švagru mému milému oc. 139. Purkrabí Domažlický Henrichovi ze Švamberka: o nesnázích s Němci, jimž v Čechách bylo pobráno. (R) V Domažlicích 1494, 22. května. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3364. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakž jsem VMti list uzřel o ta svědomie, hned sem Václava písaře do Mnichova vypravil, aby s těmi Němci mluvil, kterýmž jest pobráno, aby v Týně před radú vyznali, že jest jim pobráno na silnici, kteráž jde od Plzně na Domažlice. A sám sem jel do Týna, abych to zjednal a opatřil, pokudž bych mohl najlép. I měl sem v tom velikú pil- nost. I teď posielám VMti to svědomie, kteréž Němci dávají pod pečetí raddy měšťan Týnských. Druhé také svědomie vyjednal jsem velmi stěžkem od těch, kto jsú z Do- mažlic při tom byli, kde jest jim pobráno, a to také pod pečetí rady Domažlické; než by jse v listu jmenovati dáti chtěli, toho sem dosáhnúti na nich nemohl; a raddú bylo by v tom nic nesešlo, než těmi scházie, kto jsú při tom vzatku byli. Jest rozum

Strana 69
z roku 1494. 69 ten, že se bojie, aby skrze to nesnází nedošli. Proto jakož jest svědomie dáno, muož k té potřebě slúžiti. A od Gbinnara Němce svědomie toho, kteréž jemu Domažličtí dali pod mú pečetí, nemohl sem dobýti a zjednati, neb jeho doma nenie, jest v Nor- berce s dobytky. Než přiepis toho listu teď také VMti posielám, jímž jse VMt něco také zpravíte, a budete tu věděti, kterak z Domažlic těm jména jsú, bylo-li by jich potřebie, aby o sobě to znali, ač jestližeby ta věc nynie konce nevzala. Také jakož mně Václava a rychtáře dotýčete, byli-li bychom co toho svědomi, neb kto jiný, aby- chom také svědomie dali: jiného nevieme, kto by při tom byl, a sami my při tom jsme pobrání nebyli; a to, čehož jsme byli svědomi, ježto k tomu slúží, to jsme v Praze vyznali, a to jest tam zapsáno, jakož toho ceduli od desk VMt máte mieti, kde to bude mieti nalezeno býti. A z těch Domažlických kto jsú při tom byli, nerozumiem, byť kto u Praze při tom času byl, jakož VMti o tom mi také píšete, abych to dal VMti znáti. Ex Domažlic feria V. infra 4 tempora ante festum s. Trinitatis annorum Vilém z Čachrova, purkrabie na Domažlicku. oc XCIIII. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 140. Purkrabě Borský p. Henrichovi ze Švamberka: zprávy dává o zločinci nedosmrceném a na- učení žádá. (R) Na Boru 1494, 22. května. — Orig. arch. Třeb. č. 3365. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt rozkázali ste, což sě toho dotýče, kterýž jest Pivonožku zabil: i dal sem ho prvé ztáhnúti, potom koňmi smýkati a na kolo zbíti. I pane milostivý, nočně jest s kola ukraden, a tak sem, na té věci ptaje se, spraven, že jest přinesen byl k jedné vsi páně Rokyckého*) té noci, a rychtář té vsi nechtěl jest ho přijéti, leč by na pur- krabí Přimedského to vznesl. I purkrabě nedal ho jest jim přijieti, ani kleytu mu žádného dáti. Také ti sedláci nemohú těch znáti, kteří jsú ho přinesli. A tak že ně- kteří jemu tušie, že sě vyhojie z toho, a druzí že mu živu nelze býti pravie. I pane milostivý, zpraven sem dále o témž jistém, že by sě chtěl VMti zapsati, kdybych ho chtěl kleytem ubezpečiti. Mně se to nezdálo učiniti, leč bych VMti tu věc oznámil. I protož, pane milostivý, co VMti v tom umyslu jest, račte mi dáti při tomto poslu tu věc znáti. Také, pane muoj milostivý, jakož sem VMti psal o žito, račte věděti VMt, že v kraji velmi pozdražilo se, neb v Tachově kbel žita platí XXV gr., na Plané strych XL gr. A bych je pak okolo Boru kde měl koupiti, nevěděl bych ho kde najíti. I protož záhy račte VMt tu věc opatřiti. Také, pane milostivý, jakož ste ráčili rozkázati o tom pastejři, i jměl sem ho k tomu před katem vedlé rozkázanie VMti, i nemohu na něm nic rozoměti. Dal sem ho zase do věže vsaditi. I pane

Strana 70
70 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského milostivý, sedláci z té vsi, odkudž jest, chtěli by ho vyručiti. Co VMt v tom ráčíte rozkázati, to mi dejte znáti. Také, pane milostivý, toho, kteréhož jste pro Vidžína rozkázali vsaditi, dal sem ho na rukojmě v L kop, neb sem spraven, že von při tom nebyl a že vinen nenie. Ex Bor fer V. post Pentekosten anno oc XCIIII. Zdebor z Příčiny, purkrabě na Boru. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka oc a na Zviekově, pánu mému milostivému. *) Znám jen Štěpána Střelu z Rokyc, kterýž přichází r. 1495; měl bratry, tuším Čenka a Václava. Pánem Rokyckým rozumí se zde nepochybně pan Zdeněk z Švamberka, jenž byl zápisným držitelem panství Přimedského a (do roku 1498) také města Rokycan. 141. Hejtman Hradecký Hendrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jindr. Hradci 1495, 10. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Jakož ste mi VMt ráčili poručiti, abych VMti koupil dva dreylinky vína: i rač VMt věděti, že sem koupil jeden za XXXIIII kopy a druhý za XXVII kop. Protož znajíc to, račte po ně poslati s penězi, neb mám za to, žeť se VMti bohdá slíbí. Dajž pán Buoh, abyšte je VMti ve zdraví vypili. A poslu račte rozkázati zaplatiti. Ex Nova Domo, Václav z Mysléna [sic]. f. III. in die s. Scolasticae, annorum oc 95 oc. Uroz. pánu, panu Hendrichovi z Švambergka a na Zviekově, pánu mně přieznivému. 142. Kněz Jan Henrichovi ze Švamberka: žaloby na kacíře. (R) B. m. (v Mirovicích 1495), 25. března. — Orig. arch. Třeb. č. 3408. Urozený pane, pane muoj milostivý! Modlitbu svú napřed VMti vzkazuji a věrně zdravie dlúhého a všeho dobrého přeje, na vědomie dávám VMti, kterak sem pro dnešní velebnú slavnost poslal k rychtáři našemu, aby zastavil trh a nedal pro- dávati do mše svaté: toho jest neučinil, ale byl sám při tom, an prodávají, a tudy odvedl všecken lid od té mše a od kázanie; nebyl sám a málo neb žádného z mužského pohlavie i z ženského z městečka. A když ti psi kacieři slúžie v okolních farách, tehdy tam lotr s rotú vede se, jakožto učinil k sv. Janu na Stražiště a k sv. Petru do Pohořie. A nachutnav se mého haněnic, bral se k té lotryni do vsi na pivo, kterú jste jemu VMt zapověděli. Potom k večeru jda zase do městečka s rotú, vi- dúce mne na kirchově, i někto z nich nad městečkem zpieval kacieřskú pieseň: „Pane bože, daj svobodu oc.“*) Vězte VMt žeť o mně nic dobrého nemyslí; a nedivím se tomu, poněvadž zle jest mluvil o VMti vlažně v mor, jakoby VMti smrti přiel, jakož pak o tom sem oznámil tiem časem VMti. A nad to pak o mně raduje se všemu hanebnému mému, a z té příčiny trhu nezastavil; neb tomu jest dobře porozuměl,

Strana 71
z roku 1494 a 1495. 71 sejde-li se drahně lidí, že svú nevinu oznámím a hanbu, kterú sem bez viny zhaněn. Toho VMti žaluji. A poněvadž jsú sobě tak VMt zlehčili i mne, což bych já tu již činil? Nebudú-li ty věci opraveny a zastaveny, jiného bych se nedočekal než svého bezživotie. Avšak vzdy mám naději v VMt, že takové neslušnosti ráčíte zastaviti. A s tiem VMti pánu Bohu poručiem a jeho duostojné matce panně Mariji, jejiehožto hodu lotr rychtář i s jinými neuctil. Datum v středu den zvěstovánie p. Marie.**) Kněz Jan váš. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka oc pánu mému milostivému. *) Cf. Jirečkovu Hymnologii str. 66. **) Hodilo by se také ještě vročiti k letům 1489 a 1500. 143. Kladrubští Henrichovi ze Švamberka: o peníze dědiců Sekáčových. (R) V Kladrubech 1495, 7. května. — Orig. arch. Třeb. II. 121. A1. Službu naši napřed vzkazujem VMti, urozený pane, pane milý. Jakož slyšíme, že VMti tejno nenic, kterak konšely VMti zpravili jsou, že peniezě Sekáčových všecky, což by v Kladrubie [sic] jměli, byly vyručenie: i račte VMt věděti, že Kladrubští a všecka plná radda s rychtářem zeznali jsou, že penieze nejsú vyručenie, než kteréž na právě leží a kteréž s Canklem a Prvem staveny jsou. Také VMt tejno nebuď, kterak konšeli a radda s rychtářem vyznávají, což sě kne [sic] dědicstvie Sekáčových, že jě Canklovi mocně dal a poručil, aby prodal jako své; a jemu jsme slibovali rukú dání a roky penězem jeho k ruce psány oc. Raptim ex Cladrub feria V ante Stani- slai oc, annorum nostrae salutis oc XCV. Purgmistr a radda města Kladrub. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu na nás laskavému dd. 144. Jan ze Švamberka Janovi z Janovic: touží mu na škodu, která stala se služebníku jeho v Bavořích za glejtem. (R) Ve Strakonicích 1495, 14. července. — Orig. arch. Třeb. č. 3374. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj zvláště milý! Byšte zdrávi jsúce dobře sě měli, tohoť bych vám věrně přál. Pane a přieteli milý! Nenie vás tajno, kterak nynie o těchto suchých dnech letničných mluvil sem s vámi i také s jinými pány JMtí dávaje vám to znáti, kterak sě jest znamenitá škoda stala Jiří- kovi, služebníku mému, za glaitem v zemi kněze Albrechta Mniechovského JMti, abyšte JMti ráčili o to psáti, aby ten vzatek, poněvadž za glajtem pobrán jest, zasě služeb- níku mému byl navrácen. I nestalo sě jest toho. JMt v psaní svém ráčil jest za od- pověď dáti, dosti lehce sobě to pokládaje; a píše v listu svém, že glaituov jinak nedává než toliko před svými. A tak JMt ráčil jest toho psaním svým krátce odbýti.

Strana 72
72 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Ješto já sobě také to nemálo vážím, co sě jest stalo služebníku mému, a toho nikoli opustiti nemiením, ježto sě mně tak zdá, že králi JMti pánu našemu milostivému i této České koroně jest to k lehkosti nemalé. A také pane milý zpraven jsem, kterak by nynie sjezd v Klatovech nebo v Domažlicích s radami kněze Albrechtovými JMti měl býti, i také což sě strýce mého dotýče. I prosím já vás, milý pane, poněvadž ten sjezd býti má, račtež také psáti knězi Albrechtovi JMti, ať to ráčí poručiti také radám svým, kteréž tu bude mieti, ať také z toho vzatku odpoviedají. A jestliže by sě toho nestalo a nebyl by služebníku mému ten vzatek navrácen, račte věděti, že já v tom nemiením služebníka svého opustiti, ale chci jemu k tomu raden i pomocen býti, aby podlé práva a spravedlivosti své mohl svého doséhmúti. I vždyť vás prosím a věřím, že dostatečně a potřebně JMti o to budete psáti. Ex Strakonic, fer. III. post Margarethe virg. 1495. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Urozenému pánu, p. Janovi z Janovic a z Petršpurku oc, najvyššému purkrabí Praž- skému a hajtmanu královstvie Českého, přieteli mému zvláště milému. 145. Jan ze Švamberka Budějovským: o soudu Petra Dubikara v Budějovicích. (R) Ve Strakonicích 1497, 13. května. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Porozuměl jsem psaní vašemu, kteréž jste nynie učinili mně o Petra Dubikara, služebníka mého. I on to jest rád uslyšel a od vás toho přijal; a toho dávno očekával jest a očekává, chtěje, abyšte jeho při tom zuostavili přísudku prvniem, kterýž jest byl otci jeho přisúzen a nalezen; i ovšem bez všeliké přiekazy dlúhý čas vaším nálezem spravedlivým jest toho užíval i užívati chce toho týž Petr, služebník muoj. Ex Strakonicz, sabbato in vigilia Penthecosten anno dni oc XCVII°. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého. Slovutné opatrnosti purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 146. Jan ze Švamberka Budějovským: o Dubikara a jeho spor v Budějovicích. (R) Ve Strakonicích 1497, 4. října. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Psal jsem vám prve dosti potřebně, což se Petra Dubikara, služebníka mého, a jeho spravedlivosti, kšaftu, i jemu potřebného vypsánie dotýče: i nedali jste mi jiné odpovědi na to, než [že] všechni starší vaši k tomu příslušející na onen čas nemohli jsú pohromadě k tomu býti, od- kládajíce, až by byli. Zdá mi se, že v tom času již jste dobře mohli býti spolu, i ten kšaft a potřebné jemu výpisy mohli jste jemu dáti. Ještě tiemto listem vám to tolikéž

Strana 73
z let 1495—1499. 73 jako i prve připomínám, a odpovědi konečné po tomto poslu čekám, abych uměl KMt o tom zpraviti. Nebo sami znáti muožete, pokudž jest služebník muoj sprave- dliv, že mi nenie slušné v tom jeho opúštěti dále. Ex Strakonicz f. IV. p. Transla- tionem b. Stanislai episcopi anno domini oc XCVII°. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Slovutné opatrnosti purgmistru a raddě města Českých Budějovic oc, súsedóm milým. 147. Týž týmž: opět o nějakou záležitost Dubikara. (R) Ve Strakonicích 1497, 12. prosince. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Vznesl jest na mne Petr Dubikar, služebník muoj, tohoto listu ukazatel, zpravuje mne, kterak by Vincenc Hunger, spolnobyvatel váš, před vámi měl mluviti a praviti na Petra Dubikara, že by jemu úroku se sto kop nevydal a nedával. I prosím já vás a věřímť vám, že mi to listem svým po tomto poslu dáte znáti, mluvil-li jest tak na Petra Dubikara před vámi, že by jemu těch úrokuov neboližto lichvy nedával. Jakožt vám toho věřím, že to pro mne učiníte. Ex Straconicz, f. III. a. Luciae virg. anno dni oc XCVII°. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Slovutným opatrností purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm a přátelóm milým. 148. Burjan z Švamberka Henrichovi odtudž: o pychu Bamberských. (R) Ve Svržně (1498), 8. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3398. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! VMti vědieti dávám, že jsú mi Pannberští stodolu spálili se vším vobilím. VMti prosím, že mi VMt ráčíte dáti několik kbelcuov žita k semenóm, ať na nové dělám, toho VMti chci zasluho- vati. A při dodateli listu tohoto odpověď račte dáti. Jestliže VMt vo suchých dnech u Praze ráčíte býti, VMti prosím, že podle mne ráčíte státi jakožto pán muoj, což se Čechuov dotýče, abych hyndrován nebyl a Pomberskému biskupu*) se svobodně brániti mohl; neb jsú mi list potkli a dvornými se jmeny jmenují, a chci-li se s nimi smluviti, že je u Pomberce naleznu. Datum Svržno sabbato in die Nativitatis b. Mariae. Burjan z Švamberka a na Svržně. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Boru, pánu mému milému buď. *) Jindřichu Grossovi z Trockawy. 149. Matiáš z Třebska Henrichovi z Švamberka: o vzájemném propuštění poddaného. (M) B. m., 1499, 26. května. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2b. Mathiáš z Třebska, najvyšší mistr křížovníkuov s hvězdú řeholi svatého Au- Archlv Český XV. 10

Strana 74
74 gustina oc, činím známo tiemto listem všem vuobec: Jakož urozený pán pan Henrich z Švamberka na Zviekově k prosbě mé a přímluvě páně Zdenkově Lisově ráčil mi propustiti Petra z Valtieřova člověka svého s statkem jeho pode mne do Klučenic a listem výhostným jej opatřiti: já jsa toho vděčen JMti panu Švamberkovi, podvolil sem se a mám také člověka neb sirotka, který by chtěl se pod JMt stěhovati, jiného miesto toho Petra propustiti, kdy by toho JMt na mně požádal, beze všie odpornosti. Tomu na svědomie pečet mú vlastní k tomuto listu sem přitiskl. Dán v Špitáli na svatú trojici let božích etc. LXXXXIX°. A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 150. Fišmeistr na Boru Henrichovi ze Švamberka: o rybnikářství. (R) Na Boru 1499, 12. srpna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož VMt píšete, že mi posieláte ceduli, po kteréž se spraviti budu moci, které rybníky loviti mám: i VMt neposlali jste mi žádné cedule. I teď já VMti posielám VI. kapruov pe- čených, z Ostrovského malého rybníka dva, ty jsú největší; z Čečkovského rybníka velikého dva, ty jsú prostřední, a z Muckovského hořejšího rybníka v lese dva, ty jsú nejmenší. Než z těch kapruov, kteréž sem z jara lovil a odsadil do Rychlíka a do Janova. do Truhlučíka, těch sem VMti neposlal žádných; neb sem prve VMti pravil, jací jsú kapři, a ti se na podzim zase loviti mají, jakož pak v registříku vy- znamenáno máte, co sem jich odsadil. Také račte věděti, že sem v starém Čečkov- ském lovil. I jest v něm velmi mnoho plodu letošieho a lonskicho také. Ten se nynie loviti nebude moci; neb by se na tom plodu letošiem veliká škoda stala. Přes to VMt dajte mi vypsáno, jmají-li se kteří rybníci viece loviti. Ex Bor, feria II post Zdebor z Příčiny, fišmeistr na Boru. Laurentii, anno o0 XCIX. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 151. Jan ze Švamberka Budějovským: aby kajícímu vrahu Wolfgangovi dopřáli živnosti v městě. (R) Ve Strakonicích 1500, 11. července. — Orig. v archiru musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni a súsedé milí! Tajno vás muože nebýti, kterak Wolfgang učinil jest vraždu, o kterúžto smlúvu vzal jest konečnú se všemi jejími přátely, a k tomu úmysl má ihned do Říma jíti, želeje oc. Prosil jest mne k vám za přímluvu, abyšte jemu přáli živnosti mezi vámi a v městě vašem: já vás prosím dle dobrého súsedstvie, že mně to učiníte k vuoli a jemu toho přieti budete; to pro mne učiniece, v též neb mnohem větší libosti okázánie: poněvadž

Strana 75
= let 1499—1505. 75 velmi zhřešil jest, ale dobrý úmysl před sebú má káti se. Ex Strakonicz, sabbato post b. Kiliani anno oc 500. Jan z Švamberka oc, mistr převorstvie Českého. Slovutným opatrností pánuom purgmistru a radě města Budějovic, súsedóm mým milým. 152. Zdeněk ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: aby mu propustil svého poddaného. (M) V Třebli 1501, 1. května. — V Březanově genealogii Švamberků 24. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli můj milý! Prosím vás, že mi ráčíte propustiti Jakuba, syna Holýho hrnčíře z Trhových Svinů, nebo se chce za mnou v Stráži osaditi; jehož vám věřím, že to ráčíte pro mne učiniti pro takovúž i mnoho větší libost okázání. Ex Třebel sabbato die sanctorum Philippi et Jacobi Zdeněk z Švamberka a na Třebli. apostolorum a. d. 1501. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka a na Krumlově, pánu a příteli mýmu milýmu, dán. 153. Markéta ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: o přímluvu k úředníkům u zemských desk. (M) Ve Třeboni (1502, 27. května?) — V Březanově genealogii pánů ze Šramberka 24. Modlitba má napřed TMti, urozený pane! A prosímť TMti, aby mi TMt ráčila radna a pomocna býti o mé věci, o kteréž já jmám u desk činiti, jakož TMti to tajno není. A často jsem TMti prosívala, aby se TMt ráčila přimluviti k úředníkóm. A oni jsou mi zase metali peníze, nechtíce m[njě opraviti ve dskách mého práva, které jsem řádně zdržela. A nyní jsem byla v Plzeňště u svých bratří, i vzala jsem pa- cholíčka bratrana svýho, a mínila jsem s ním do Prahy jeti a zapsati jemu i jeho bratřím své právo, kteréž jmám ve dskách. I protož prosím TMti, milý pane, aby mi ráčil dáti lístek svůj k úředníkům, aby mi dále tím neprotahovali a zapsali ve dsky těm dítkám. A jáť chci za TMt Boha prositi i s těmi dětmi. Datum in Třeboň Markéta z Švamberka. feria VI. post festum corporis Christi. Urozenýmu pánu panu Oldřichovi z Roznberka list buď dán. Dle obsahu zdá se, že Markéta, dcera Hynka Krušiny ze Švamberka, psala tento list teprva po smrti svého druhého manžela Zdislava ze Šternberka († 26. dubna 1502), a ovšem za dospělosti Oldřicha z Rosen- berka (nar. 1471, † 1513). (K) 154. Purkrabí Domažlický Henrichovi z Gutšteina: aby lidé jeho silnicemi svobodnými jezdili. (R) V Domažlicích (1505, před 28. zářím.*) — Kopie arch. Třeb. č. 3467. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Za to mám, že VMti tajno nenie, že pan Všerubský**) JMt odpověděl jest králi pánu našemu 10*

Strana 76
76 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského JMti i všem JMti poddaným, kdež z toho potřebné jest nám, abychom se opatrovali, abych i já také lidi pána mého JMti pokudž mohu opatřil. Jsem tiem pánu svému JMti i JMti chudým lidem povinen, aby k škodám nepřišli a jich se uvarovati mohli. Račtež VMt věděti, že tento čtvrtek minulý viděl sem osm jiezdných, ano okolo vsí pána mého JMti jezdili po strážech, a z tiež čtyřie do města přijeli a pravili, žeby služebníci VMti byli. A kam se řekli jeti a kam a kudy sú jezdili, to já dobře viem. Pane milý! Vzal sem to před se, abych VMti dal to znáti: jestliže VMt po potřebách vašich ráčíte své kam sláti, že to ráčíte před se vzieti a rozkázati, aby silnicemi svo- bodnými jezdili aneb chodili. Než jestližeby kto z silnic vyvinovali a jinudy jezdili aneb chodili krom silnic svobodných, k takovým musilo by se tak jmicti, jakož na to slušic; věře v tom VMti, že mi v tom neráčíte za zlé mieti, jestli že by komu v tom Paul Pfreundar oc. co se přihodilo. Ex Domažlic oc. Uroz. pánu, panu Henrychovi z Gutšteina a na Švorcnburce, pánu mně přieznivému. *) Vročeno dle odpovédi (německé) páně Jindřichovy: Suntok noch Moricii anno quinto (28. Sept.). Popírá v této odpovědi, že by to jeho lidé byli bývali, o nichž mu purkrabí Domažlický píše. **) Jiřík z Gutšteina. 155. Jindřich z Příčiny Krištofovi ze Švamberka: ve příčině zajetí Bohuslava a Jana Švamberských. (R) V Boru (1506, po květnu.) — Orig. v arch. Třeboň. č. 3479. Také VMt račte věděti, že pan Jan Leitolt vzkázal mi ústně po jednom jistém formanu, co se toho rytieře z Praunšteinu dotýče a kterýž jest jímal s panem Hen- richem*) pány JMt**), zdálo-li by se VMti, že toho pan Jan dobře muož dopadnúti, neb vic jeho všecky klauzy, kady on sem i tam projieždic. A také mi vzkázal, bude-li toho potřeba, že do toho hrdla i statku chce panuov JMti osobně litovati, a že jsú mu páni Norberčené řekli, že mu chtie odpustiti. Ex Bor festinanter Jindřich oc. Panu Krištofu z Švamberka oc pánu mému milostivému. **) Bohuslava a Jana ze Švamberka, syny páně Ilynkovy. *) z Gutšteina. 156. Purkrabí Domažlický Borskému purkrabí: o úkladech a škodách, ježto z Němec od pánův z Gutšteina do Čech se činí. (R) V Domažlicích 1506, 25. června. — Kopie arch. Třeb. č. 3467 a. Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! Jakož mi píšeš, kterak by byl spraven, že bych já jměl jmieti nějaké psanie, kteréby pánóm našim JMti k tomu roku dobře sloužilo: i teď posielám přiepis toho listu, kterak sem já a oč psal,*) a zase kteraká mi jest odpověď na to dána, také toho přiepis posielám. A byl bych ten list poslal, ale pro přejetie listu nezdálo se mi ho poslati oc. Také věz, že sú u nás dnes dali jednoho

Strana 77
z roku 1506. 77 zločince upáliti, a druhého ještě mají u vazbě, a k tomu ještě jsú třie jiní, kteřížto jsú na to najati od jednoho z Brodu,**) aby v zemi České města, městečka i vsi pálili. A z těch sú dva bratřie, kteříž slámu řeží. A tak tento seznal, že mají hned do země jíti. A ti dva že jsú z Javorého a třetí jest Andres z Mnichova, dráb, z Německého za lesem. I znaje to opatř město ať vědie, koho mají tam pouštěti. A jinak nerozumiem, než že ten, kteréhož u nás držie ještě, že také bude upálen, neb dnešní zločinec, kterýž jest upálen, na tom jest umřel, že jsú ten nájem spolu bráti jměli. Ex Domažlic fer. V. post festum s. Johannis Bapt. anno oc VČVIto. Paul Pfreunder z Pruku oc. Urozenému vladyce Jindřichovi z Příčiny, purkrabí na Boru, přieteli mému dobrému. **) bavorského (Furth). *) Viz číslo 151 (1505 před 28. září). 157. Purkrabí Borský panu Krištofovi ze Švamberka: o nepřátelství Henricha z Gutšteina proti pánu a zemi České. (R) Na Boru 1506, 5. července. — Orig. arch. Třeb. č. 3468. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám odpovědi od těch pánuov. Než pan Plánský tenť jest dal ústně odpověď, že by rád chtěl to pro VMt učiniti, než že nemocen jest a nemuož nikam, než kam ho přenesú. A Cebievský též ústně vzkázal, že čeká obeslánie od svého pána, i jestli že ho neobešle, proto on vždy přijeti chce a s VMtí státi bude. A jakož VMt píšete, abych zbroje zuohledával; i zuohledával sem prvé a také rozkázal sem IIII kopinničic zbroje zjednati před pavezy. A lidé všickni jsú pohotově s těmi všemi potřebami vedlé prvnějšícho psanie VMti. A také VMti posielám dvě kule od dvú tarasnic a od třetic formu, neb žádných kulí k té nemám. A děla také jsú pohotově, jedno zapřieclil. A jakož VMt píšete vždycky, zjednal-li sem jaké rajtary; i psal sem VMti prvé dvakráte, že jich neviem na jaký spuosob jednati, a VMt mi o to žádného kruntu neráčíte psáti. A oni nechtie než věděti, jakú byšte jim pomoc ráčili činiti a jměl-li by komu bráti, aby měli nač živi býti. I co jest úmyslu vašeho, o těch račte mi bez meškanie dáti znáti. Neb mi Mikuláš starý pověděl, že jest s některými mluvil, když tam vně nynie byl, že chtie věděti o té pomoci oc, nač by měli živi býti. A tak mu pověděli, že je zmeškáte, nedá-li jim Mikuláš brzo o tom znáti. A jakož VMt píšete o těch X postavuo koumaru, račte věděti, že sem slal v okolní města, i nemajíť jich ani na Plané ani v Tejně ani v Střiebře. A co se suchých ryb dotýče, račte věděti, že starý rychtář Tuoma žádných nemá, než praví, že mu jich mají tento týden drahně přivézti; i budeliť je jmieti, chci já jeho k VMti vypraviti. A jakož jste mi ráčili psáti o ten stan, který by jměli jmieti páni Dobro-

Strana 78
78 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského hostové: psal sem panu Jiříkovi, i otpisuje mi, že o žádném stanu nic nevie, než na to se ptáti chce. Doptá-li se ho, má VMti vrácen býti. A co se tkne toho seznánie těch zločincuov v Domažlicích: Domažličtí pravie, tak mi purkrabie píše, že chtie toho VMti rádi spis vydati, než žeť jsú písaře svého doma neměli; jakž doma bude, chtie to hned učiniti. Také mi píše purkrabie, že ten jeden zločinec Němec z Brodu vyznal jest beze všeho mučenie, že ten Ondrášek z Brodu pověděl, že jim pan Henrich Gutštein ty penieze dává, aby pálili; a tak po- věděl a vyznal ten zločinec, že kdyžby v Domažlicích v městě neb v předměstí za- pálili, že ten Ondrášek jměl státi na Veselé Hoře, a tu jměli k němu přijíti, a on dáti jim jměl po X fl. a také nástroj k tomu pálení. A na tom zemřeli. A při tom byli páni Klatovští, páni Střiebrští, páni Týnští, páni Domažličtí, a z dobrých lidí pan Bohuslav Kanický, pan Václav Uňovský, pan Václav, pan Jan bratřie Zahořanští, purkrabie Týnský*) a Švihovský.**) A toto račte věděti, že mi jeden dobrý člověk pověděl, kterýž pak VMti mnoho dobrého přeje, že o tom jistě vic, že pan Henrich má jmieti, když k tomu sjezdu pojede, na VIII koní z Rejna, z Miešně a odkudž muož jmieti; a s čím se jemu zdáti bude, vezme sebú do Plzně, a ostatku nechá na Tachově a jinde, kdež vie. A jestliže mu se v Plzni nezvede, že hned s tiem lidem miení škodu a zájem udělati. A také na Lese že chce pěšími osaditi. A ty rejtary sezvalť jest na Gsellnryty a také jim povědieti dal, že Gselluryt chce s nimi udělati. I znajíce to, VMt račte se opatrně jmieti, když bohdá do Plzně pojedete, nebť jsou na pana Albrechta Šternberka stáli, než že když jsú zase jeli, bloudili, a tudy skrze ten blud Buoh jim pomohl a za glejtem jsú proto jeli. A co se Křínovce***) dotýče, píši mu teď po tomto poslu, neb nezajde téměř nic. Tenť VMti od něho odpověď jeho také přinese. A také račte VMt věděti, že jsú třie, kteří jezdie vždy po kraji, zda by mohli některého pána neb bohatého země- nína dosieci a dosáhnúce tepruv všie zemi chtie odpovědicti. A ti jsú krajinové z Plzeňska. Ex Bor dominico post visitacionis Mariae anno domini sc sexto. Jindřich z Příčiny, purkrabě na Boru. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. *) Purkrabí Týnského znám jen jediného, Viléma z Hermesperku, a to již z r. 1471. (A. Č. IV. 242.) **) Dominik z Újezdce; připomíná se k r. 1501. Bernau I. 410. Z pozdější doby ani jediného. ***) Na tvrzi Chřínově zajat byl r. 1507 Jan Bavůrek ze Švamberka: Pal. Děj. V. 11. 117. 158. Purkrabě Borský p. Krištofovi ze Švamberka: o přípravách svých před sjezdem Plzeňským oc. (R) Na Boru 1506, 13. července. — Orig. arch. Třeb. 3470. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi ráčíte psáti, co se pana Jana*) dotýče: i dnes k němu do Normberka posla sem vy-

Strana 79
z roku 1506. 79 pravil a píši jemu o ty všecky potřeby, o kteréž jste mi VMt ráčili psáti. A co se rajtaruov těch dotýče, račte VMt věděti, že Kocourka sem poslal, aby některého zjednal, i mám za to, žěť jich něco zjedná. I jestli žěť zjedná, zdáli se VMti, račte mi dáti znáti, jměl-li bych k VMti je do Plzenského sjezdu poslati, čili jich zde ne- chati. A račte věděti, že kloboučníka teď čtvrtý den doma nynie [sic], neb jest jel do Teplé o některé potřeby své, a klobúkuov takových pohotově nejmá. Než když doma bude, chci já ho k tomu jmieti, aby je VMti dělal hned bez meškánie. A jakož VMt ráčíte psáti, že byšte spraveni byli, že by jich na zámku málo lehalo: i račte věděti, že mi se zdá, že v tento čas dobře sem já zámek opatřil, a že jich tohoto času dosti nahoře mám. Než když teď k tomu sjezdu bude, chci já opatřiti, abych jich viece nahoře jměl a v městě též do dalšieho rozkázánie, kteréž mi ráčíte z Plzně učiniti po tom sjezdu, k čemu bych se jměl jmieti. A VMt račte věděti, že mám jednoho u věži, a ten má ženu v Sedlišti, i ten jest s některými pokradl IIII koně hamrieřóm falckrabovým a ty prodával v Hlinné za svobodné; i kúpil jest od nich Purkart žid tři. Potom byl vsazen do věže do Tachova, tu na něho hamrieři žádali práva; a pan Jan**) pustiti nechtěl práva na něho, než vypustil ho z vazby; a ten v Tachově pověděl, komu jest ty koně rozprodal. I když sem se toho dověděl, kázal sem Purkartovi jim ty IIII koně zase vrátiti, a což jest za ty koně zavdal, to jsú jemu hamrieři zase navrátili a koně své vzali. A toho sem dopadl v stodole u Jakuba, starého klíčníka, hodinu na noc, i proto sem já Jakuba také vsaditi dal, a proto jeho káral, aby potom takových hostí ne- choval. I byli jsú u mne třikrát o něho, chtiec ho vyručiti; nezdálo mi se jeho bez VMti vědomie na rukojmě dáti, neb mne zpravují, žeby zralý byl a žeby se mohlo na něm o některých věcech drahně vyptati. I jestliže jaké poselstvie ráčíte učiniti sem před tiem sjezdem, račte mi to VMt znáti dáti, abych se uměl čím zpraviti. Ex Bor fer. II die s. Margaretae anno domini oc sexto. Jindřich z Příčiny, purkrabě na Boru. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka oc pánu mému milostivému. *) z Ebernic. **) Snad pan Jan z Gutšteina syn páné Burianův. 159. Úředník Borský Krištofovi ze Švamberka: o přípravách svých k obraně proti nepřátelům. (R) Na Boru 1506, 31. srp. — Orig. arch. Třeb. č. 3474. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám list od purkrabě Domažlického, jemuž porozumiete. A ten sem po odjezdu VMti otevřel, a na to purkrabí zase odepsal, žej' dobře udělal, že jest tu silnici dal zarúbiti, a té naprosto aby nevyprazdňoval bez dalšieho rozkázanie VMti, nébrž v této potřebě, by pak bezpečněji a lépe ji zarúbiti dal, že by dobře bylo, a že já jemu

Strana 80
80 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského v brzkém času, vznesa to na VMt, na to odpověď dám, aby se věděl čím spraviti. Také račte věděti, že píše mi týž purkrabie, že v sobotu došlo ho poselstvic z Mni- chova Německého za Lesem, že jsú se tu jezdecky silně sjeli toho dne a zavřevše město, scházeli se na rathouz, dávaje mi znáti, aby se opatrně jměl. Proto sem to oznámil hajtmanu Švamberskému,*) bylo-li by mi potřeba, aby jměl lid pohotově, bude-li toho co potřeba, že já jemu stiežně znáti dám. A Mactolarovi také sem psal, prose ho za to, aby také špehy jměl, jestli že by se chtěli kde do kraje obrátiti, aby mi dal znáti. I znám to, žeť jest to tak a že ještě pohromadě jsou, i neviem, coť před sebú mají. Než VMt velmi jste mne zle opatřili; přišloliby k čemu, já ne- viem, s kejm mám otpierati, neb znáte, že nemám než kolikos reitaruov z Jindřichovy roty a Kocourka. A Slezák zde jest s pacholkem jediný. Jiníť jsú odjeli, neviem kam, ano i těmto, to znám dobře, že se přistyskuje, že tak na hotové, kromě té stravy a obroku, mají ležeti. I protož VMt račte pomysliti na to, a některak jinak opatřiti, aby se VMti i nám zde lehkost nestala, neb to račte věděti, že rajtaři okolo nás se projieždějí. Neviem, co tiem myslé, i račte mi o jiném i o tomto dáti znáti, mám-li jim co trpěti čili nic; neb já jináč nerozumiem než že oni sobě cesty projieždějí, a proto nahodilo-liby se jim co, vzali by. A jestliže VMti jiezda bude k sněmu, jmějte se tiem opatrnějie, neb jest něco drahně jiezdných jelo z Němec do Čech. A teď VMti posielám něco z Normberka, a neviem od koho, neb paní máti vaše**) ten list otevřela a při sobě jej jmá, a já o něm nic neviem. A také VMti prosím, že mne ráčíte nějakými penězi opatřiti, neb mi jest peněz potřebic. Ex Bor fer II. ante Lyeva z Říčan. festum s. Egidii, anno domini oc sexto. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. *) Viz číslo 106 (1491, 9. června). **) Kunhuta ze Šternberka, dcera někdy páně Zdeňkova. 160. Úředník na Boru Henrichovi ze Švamberka: o rybnikářství a robotách lidí opata Kladrubského. (R) Na Boru 1506, 31. srpna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. I. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! V uodjezdu VMti neráčili jste mi poručiti o rybníciech, kteří se teď tohoto podzimie loviti mají, ani také koho opatřiti, kto by je loviti jměl. Než mluvilť sem s Mikulášem, prose ho, aby tu práci na se vzal. Poněkud jest toho odpieral, pravě, že v tuto puotržku jest mu to dosti obtiežné podstúpiti; ale však přivolil jest již k tomu, ač dosti nerad. I protož VMt račte mu toho něakú správu dáti, které rybníky napřed ráčíte roz- kázati loviti. Než Dobrovodský, tenť sem již včera spustil. A VMt račte věděti, že kněz oppat Kladrubský Borovanským a Pavlovským robotu zapověděl dělati, kteráž sem od starodávna k zámku příslušie. A praví tak, jakož mne lidé jeho spravují, že chce zvěděti, proč lidé jeho tu robotu sem dělati mají; a zapověděl jim, aby jie viec

Strana 81
z roku 1506. 81 nedělali, leč prve to ukázáno bude, zač ji mají dělati. I račte mi VMt v tom dalšie naučenie dáti, co se té roboty tkne, má-li se jim ta věc tak lechce prominúti, neb co jest v tom úmyslu VMti, abych se věděl čím spraviti. A račte VMt věděti, že pan Bohuslav JMt úmysl jest jměl, co se prodávánie ryb dotýče, že chtěl dávati rok do roka, když by kolivěk přijeli. I co jest v tom úmyslu VMti, též račte to dáti znáti a po čem čber ráčíte prodávati. A také o druobeži, po čem ji na vědra roz- kážete prodávati. A jestliže proto VMt Mikuláše ráčili byšte k jinému potřebovati, mám za to, že bych Purkarta k rybní potřebě namluvil. A zdá se panu Lievovi, abyšte Mikuláše v tu práci nedávali v této potřebě; neb by hned nejměl s lidmi koho vy- praviti, byla-li by jaká potřeba. Ex Bor, feria II. ante Egidii anno oc sexto. Jindřich z Přiečiny. Urozenému pánu, panu Kristoforovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. 161. Bohuslav a Jan, bratří ze Švamberka, Petrovi z Rožmberka: o domluvu k bratru jich Krišto- fovi, aby jim vydal jich statek a oni se mohli vyplatiti z vězení. (M) Na Švarcenburce (1506, 2. září). — V Březanově genealogii Švamberské 24. Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane, pane a bratře náš milý! Byšte VMt zdrávi jsouci dobře se měli, toho bychom VMti přáli s pravou věrou. Pane bratře milý, račte věděti, že jsme šacováni a šacovati se musili ve dvamezcítma tisíc kop. I psali jsme o tom panu Krystofforovi, bratru našemu, žádajíc jeho, aby se o to staral, abychom my nebozí vysvobozeni mohli býti. A on ne aby se o nás staral, ale nám se v náš statek uvázal a slyšeti se dal, by nám malou summou mohl pomoci, že by toho učiniti nechtěl. I milý pane a brate, my VMti prosíme pro pána Boha a pro nejvyšší milosrdenství Boží, že toho s jinými pány a přátely našimi na nás neráčíte dopustiti, abychom pro statek měli schromeni aneb zmařeni býti; i račte věděti, že již kunštu s námi není. I znajíce to, náš milý pane a bratře, VMti pro- síme s velikou důvěrností pro pána Boha, pro matku Boží, pro nejvyšší milosrdenství Boží, že se ráčíte s jinými pány a přátely našimi přičiniti k panu Krystofforovi, bratru našemu, aby on statek náš úředníku našemu k držení našemu zase postoupil, a my, jmajíce statek, s pomocí VMtí i jiných pánů a přátel našich statkem svým se mohli vyplatiti z tohoto vězení. I račte věděti, že teskností a žalostí VMti potřeb našich, pokud by na to záleželo, nemožné psáti. Než prosili jsme pana Petra Mlý- neckýho, aby on VMt toho, čehož jsme my psáti nemohli, oustně zpravil. I protož my VMti prosíme, cožkolivěk s VMtí od nás mluviti bude, že tomu tak ráčíte věřiti, jakobychom my sami s VMtí oustně mluvili. Nebo jakož bratr náš drží statek náš, tím nám nic dobrého neučiní, než že nás o naše zdraví a o naše hrdla připraví, nebo pan Hendrych nechce za to jmíti, aniž tomu věřiti chce, by se pan Krystoffor, Archiv Český XV. 11

Strana 82
82 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského bratr náš, v statek náš uvázal, než že nám to činí k nějaké obraně. Ale pan Hendrych pro žádný strach nás pustiti nechce, než šacuňk před se jmíti chce, jakož páni Do- brohostové, švagrové naši milí, o tom dobře vědí, nebo jsou v tom jednali. A s tím dejž milý pán Bůh, abyšte se VMt dobře jměli. A již se VMti mocně a důvěrně poroučíme a VMti věříme, že nad námi ráčíjte učiniti v této naší potřebě jako náš milý pán a bratr. Datum na Šworcznburce v středu po svatým Jiljí. Bohuslav a Jan bratří z Švamberka. Urozenýmu pánu, panu Petrovi z Rožmberka a na Krumlově oc. pánu a bratru na- šemu milýmu. 162. Hejtman na Boru Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských; o židech. (R) Na Boru 1506, 21. září. — Orig. arch. Treb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt viete, že teď Borovský jarmark má býti v brzkém času: i račte mi dáti úmysl svuoj znáti, mám-li ten jarmark předse dopustiti, čili před časem jej dáti odvolati a to ně- kterým sousedóm okolním oznámiti, aby se tohoto času v té věci uměli spraviti- Neb s boží pomocí jmám za to, že bych se mocí ostřiehl a tu věc některak opatřil, že by bohdá jarmark mohl předce býti, než zrady toliko se všelijaké obávám. Protož mně se zdá, aby ten jarmark tohoto času odložen byl. A teď VMti listy posielám, kteréž píše purkrabie Domažlický, jimž VMt porozumiete. I což se v tom VMti zdáti bude, račte toho zprávu mi poslati, a já abych to také purkrabí Domažlickému, puo- kudž by v tom úmyslu VMti bylo, bez meškánie oznámil. A co se mé věci dotýče, jakož v mém listu jest, toť mi jest na to odpověď dal, neb sem já jemu o to vzkázal. A co se těch věcí dotýče, kteréž VMti pan Jan jedná v Normberce, račte věděti, že píše, že toho vytlačovánie jest zpuosobil dosti, a to přinésti s sebú chce příjezdem svým. A také VMti dává znáti, že jiné všecky věci hotovy jsú kromě stanuov, a to sej prodlilo pro nemoc toho mistra; ale že VMti spuosobeny budou, že VMt meškáni nebudete. A také račte věděti, že Slezáci jsou pryč jeli; a těch nevelmi pýčí, neb jsou jezdili kam jsou chtěli a kdy jsou chtěli. A odpuštěnie jsou vzali, nerozumiem, by z jiné příčiny bylo, než toliko bojiece se smrti, že se jim nezdálo zde býti. A také račte věděti, že židé svadili jsou se vespolek o nějaké troubenie, kteréž mají mezi sebou. I slyšel sem tu věc s jinými dobrými lidmi; kdež mi sej zdálo, že proto jsú hodni tresktánie. I chtěl sem je tresktati vazbou. I vyprosili jsú je, abych jich vazbou netresktal; učinil jsem to. Ale aby zhola jim to neprominulo, položil jsem viny VMti polúvozie vína. I zdá-li se VMti tu vinu od nich předse vzieti, čili kterak jináč, to mi VMt račte dáti znáti. Ex Bor, f. II die s. Mathaei, anno domini oc sexto. Lieva z Říčan, haitman na Boru. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc pánu mému milostivému.

Strana 83
z roku 1506. 83 163. Bohuslav a Jan bratří ze Švamberka mateři své Kunce ze Šternberka z vězení svého zprávy dávají. (R) Na Schwarzenberce (1506, 16. listop). — Orig. arch. Třeb. č. 3477. Lásku synovskú vzkazujem, urozená paní, paní matko naše milá! Byste zdrávy súc a dobře se měly, toho bychom vám přáli s pravú věrú. Paní matko milá! Kdež vás tajno není, že sme v těžkém vězení, i očekáváme na každý den na se většího obtiežení, neb nerozumieme, aby kdo o nás co jednal, i nevieme kudy sme to pro- vinili proti našim přátelóm, že nás tak ukrutně dadí vězeti pro náš vlastní statek. Paní matko milá! Jakož ste nám psaly, že byste k nám chtěly ven přijeti; i neznáme, byšte nám svým příjezdem co prospěšny mohly býti, než že bychme vám darebnú práci a starost učinili. A jakož ste toho dotkly, že byšte rády na nás pohleděly, že byšte z toho potěšení měly; nám se zdá, byšte nás uviděly v našich postavách, že byšte z toho dosti malé potěšení měly. Než paní matko milá! věděly-[li] byste koho nám v této potřebě platného, buď přirozený přietel aneb nepřirozený, k tomu se utecte a toho proste, ať se o nás stará v naši tuto pilnú potřebu, a ku panu Hendrychovi*) pracuje, zda by nám v čem dobrém mohl prospěšen býti a nás vysvoboditi z tohoto vězení. A teď vám posieláme tyto listy a prosíme vás, že je bez meškánie na Zviekov pošlete, a jeden panu Ladslavovi.**) A prosíme vás, ať jej váš posel sám dodá bez meškání, neb jest toho naše pilná potřeba. A s tím dajž Pán Buoh, abyšte sě dobře měly, naše milá paní matko, toho bychme vám věrně přáli. Datum na Švarcnpurce Bohuslav a Jan bratří z Švamberka. u věži, v pondělí po svatém Brikcí. Urozené paní, paní Kunce z Šternberka a na Vošelíně oc paní mateři naší milé. *) ze Švamberka, strýci jich, nejstaršímu a tudíž jaksi náčelníku celého rodu. **) ze Šternberka. 164. Bohuslav a Jan bratří ze Švamberka Krištofovi bratrovi svému: napomínání a prosba o brzké jich vysvobození. (R) Na Schwarzenberce (1506), 16. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3478. Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane bratře milý! Psali sme vám několi- krát a Jana Raicztainara sme k vám po dvakrát posielali a Lorence, kteří sú s námi u vězení seděli, prosiece vás, abyšte se přičinili, abychom my z takového těžkého a ukrutného vězení a z nouze prázdni mohli býti, a naším statkem se prázdni udělati. Kdež pak naše psaní, kteréž sme vám učinili, kterému ste dostatečně mohli vyroz- uměti: i neznáme byšte sě až do tohoto času o nás starali, než známe, že viec statek milujete, nežli hrdla a naše zdravie. I ještě vás prosíme, milý pane bratře, s velikú věrú a doufaním, že nám naším statkem pomuožte, a nás pro náš vlastní statek zmo- 11*

Strana 84
84 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského řiti nedáte. I vězte, pane bratře milý, že sme pana Hendrycha*) žádali, aby nás na rukojmě dal; i k prosbě naší to učiniti chce, a my abychom se vyručili v tu summu, v kterúž sme šacováni, a to na hotový groš, a ty penieze aby dány byly mezi ny- nějším časem a masopustem polovice a druhá polovice na masopust. A teď panu strýci našemu rukojmě vypsané posieláme, kteréž pan Hendrych za rukojmě mieti žádá. I ještě vás prosíme pro Pána Buoha a pro najvyšší milosrdenstvic Boží, sli- tujte se nad námi bratřími svými a krví svú přirozenú; přičiňte se tak o nás, jakož vám a panu strýci našemu píšem, nebť jest již na velikým času, to Buoh zná, ať se ta věc a naše vězení neprodlévá. Neb nemuožem svými hrdly a životy setrvati, neb nám se polovice jésti a píti nedává, jakož se nám prvé dávalo, zimu i smrad veliký trpíme, a k tomu ve dne i v noci pro vši žádného odpočinutí nemáme, ješto toho všeho vám tak duostatečně psáti nesmieme; než bude-li to na dlúze, přijdeme vo své údy i vo svá hrdla. To jistě vězte. Jakož pak vieme, že v paměti máte, puokud jest vás Jan Raicztejnar zpravoval, což jest od pana Hendrycha slyšel; a již nás toho něco potýká. Protož my vás pokorně ještě prosíme, milý pane bratře, pro Pána Buoha, že se nad námi slitujete podle přirození a krve bratrského, a nás pro náš vlastní statek o naše hrdla a o naše zdravie nedáte strojiti. Pakli byste toto naše psaní zanedbali, a o nás sě spěšně se nepřičinili, mušeli bychme vám láti a o vás mluviti jakožto o tom, kterýž by se nad bratřími svými pro statek jejich vlastní zapomenul. By na vás taková věc přišla, my bychme vašeho statku nechtěli milovati, ale milovali bychom vaše hrdlo a zdravie; neřku vaším, ale svým vlastním statkem bychom vám pomohli. Datum v pondělí na Švorcnperku u věži, po svatém Brikcí. Bohuslav a Jan bratří z Švamberka. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc bratru našemu milému. *) z Gutšteina. 165. Purkrabí na Boru Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských, a zvláště o rybnikářství a rybách. (R) Na Boru 1507, 20. února. — Orig. arch. Treb. II. 89. 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý! O kteréž potřeby ráčili jste mi VMt psáti, kteréž z Norberka mají VMti jednány býti, těch čekám; a jmám za to, že bohdá v úterý zde budou. Než jakož VMt ráčíte psáti, abych já ty penieze za to za všecko, co bude jmieti přijíti, opatřil, a že mi VMt bez prodlévánie jiné kážete dáti: i račte věděti, že já VMti nejmám čím založiti a neviem kde peněz, což za to přijde, opatřiti, aby se za ty věci zaplatilo. I VMti prosím, že to ráčíte opatřiti, aby ty penieze za VMti potřeby, což přijde, dány byly.

Strana 85
s roku 1506 a 1507. 85 Neb jsem já za to Šmid Hanzlovi formanu slíbil, kterýž VMti to jedná. A VMti také znáti dám, co toho všeho bude, když ty potřeby přivezeny budou. A račte VMt věděti, že sem já na ty potřeby zavdal Šmid Hanzlovi XXVII kop; patnádcte kop Muštovinných peněz a XII kop od purkrabie Domažlického z těch peněz, kteréž purkrabie Domažlický mi poslal, jakož cedulí od purkrabie Domažlického se spraviti ráčíte. I což zbylo české mince, to VMt najdete, i tu německú minci také posielám. Téť já nerozumiem; než pravie mi, že té mince dobře muožte odbýti v Praze za potřeby, kteříž do Miešně pracují. A co se té summy dotýče, jakož jste mi ráčili psáti, kterúž VMt navrátiti jmáte Baršovi: račte VMt věděti, že sem již po dvakrát psal k purkrabí do Domažlic o tu berni Domažlickú. Nedal mi znáti, k čemu se Do- mažličtí mají, a já také neviem, mnoho-li jie dávají. A odjinud já VMti peněz opa- třiti neviem. Neb Šputil před sebú peněz takově žádných nejmá, neb VMt znáti muožte, že jest zde dosti útraty, jedné na služebné, druhé pánóm se také penieze posielají, útrata ke dvoru dosti veliká, a také Maitolarovi za pány JMti potřeby, a Reišteynrové JMti JMt hotovými penězi založili, LXXIII fl. navrácené; a hrom- ničné penieze za ryby z Ostrovského rybníka tepruv Mikuláš, bratr muoj, počel vy- bierati. A také co se ryb v sádkách dotýče, račte věděti, VMti i pánuov bratří va- šich, že sem jich ještě neodbyl, a nejmám na ně téměř odbytu žádného. Neb VMti ryb v Těšnice jmělo by býti Ij XXIV1/ čberů, a neodprodal sem z těch než XXXVIII/ čberu, a tak tam jmělo by býti CXXXVII čberů; a v veliké sádce také ještě něco ryb jmám panských, kdež neviem kterak se budú odbývati, zvlášť na ten krátký rok sva- tého Václava. Ano již teď počeli jsme loviti veliký rybník, kdež pak dosti malé ryby se ukazují; o žádných kupciech nic neslyším a bojím se, že bude velmi zlý odbyt, neb v kraji množstvie rybníkuov spuštěno jest. A nepočíná se vyprodávati z něho kromě druobež; a viec kapruov než VII čberuov prodáno nynie [sic], ješto bychme jich dobýti mohli dost. A co se VMti zdá o štikách, račte mi dáti znáti, kde bych je měl odsazovati, aneb také zdálo-li by se, nahodil-li by se kupec který, jměl-li bych jich na centnýř něco odprodati, aneb kterak by se VMti o tom zdálo a po čem centnýř. A VMt račte mi dáti znáti, když ta zbožie přivezú, jmám-li hned s tiem fuoru jednati VMti a to poslati, a také jměl-li bych při tom které rajtary vypraviti. A také Mikuláš praví, jakož jest ony potřeby provázel, žej svou kopu v tom utratil s těmi raytary; VMti prosí, aby mu ta navrácena byla; jakož VMti toho ústně spraví. Neb on o tu kopu ke mně hledí, pravě, že sem já jeho vypravil; i já sem to učinil z rozkázanie pána starého JMti. Ex Bor, sabatto ante Invocavit, anno dni oc septimo. Jindřich z Příčiny, purkrabie na Boru. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc pánu mému milostivému.

Strana 86
86 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 166. Král Vladislav Henrichovi ze Švamberka: o Annu Vozidlňovu. (R) Na hradě Pražském 1509, 19. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kralovic. Vladislav z Boží Mti Uherský, Český král a margkrabie Moravský. Urozený, věrný náš milý! Věz, že jsme prošeni od urozeného Petra z Roznbergka a Zdenka Lva z Rožmitála a na Blatné, najvyššieho purgkrabie Pražského, věrných našich mi- lých, abychom Annu, Vozidlniovu dceru, na kteréžto poručenství tobě jsme dáti rá- čili, k svatému manželství slovutnému Strachotovi z Kralovic, věrnému našemu mi- lému [dali]. K jichžto prozbě nakloněni jsúce a slušné žádosti, tomu sme své povolení témuž Strachotovi dáti ráčili. Protož ty, znaje to býti vuolí naší, — porúčímeť, aby ty nadepsanému Strachotovi téhož sirotka dal k svatému manželství, jináč toho nečině, věda, že nám na tom zvláštní vděčnost učiníš. Datum in arce nostra Pragensi feria VI. ante XI milia virginum annorum domini XV° VIIII, regnorum autem no- strorum Ungariae XX°, Bohemiae vero XXXIX°. Ex commissione propria Regis. Urozenému Henrichovi z Švambergka a na Zvíkově, věrnému našemu milému. 167. Král Vladislav Henrichovi ze Švamherka: o Annu Vošelenovu. (R) Na hradě Pražském 1510, 18. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kralovic. Vladislav z Boží Mti Uherský, Český oc král a margkrabie Moravský oc. Urozený, věrný náš milý! Jakožť jsme prve psali, že na žádost urozených Petra z Rozmbergka a Zdenka Lva z Rožmitála a na Blatné, najvyššieho purgkrabie Praž- ského, věrných našich milých, dali jsme Annu, dceru Vošelenovu, k stavu manžel- skému slovutnému Strachotovi z Kralovic, na kterémžto sirotku tobě poručenstvie naše jsme dáti ráčili; a při tomť jsme psali prve, aby ty, znaje v tom býti vuoli naši, Strachotovi téhož sirotka k stavu manželskému dal: jakož za to máme, že tím psaním naším jsi se spraviti mohl, puokudž jest v tom vuole naše. I protož ještě porúčíme, když k tomu přijde, že ten sirotek bude jmíti vdán býti, aby ty to opatřil, aneb ten, komu tu věc na místě svém poručíš, aby po témž sirotku z statku jejieho tolikéž dáno a jmenováno bylo, jako po sestře její; a což mimo to statku jejicho přeběhne, to aby také opatřil, aby ona svým jista a bezpečna byla a své potom, ač přišla-li by k tomu, věděla kde najíti. Protož věda v tom jistú vuoli a rozkázání naše, tak se v tom zachovej, jakžť píšem. Datum in arce nostra Pragensi feria VI ipso die Prisce virginis gloriosae, annorum domini XV° X°, regnorum autem nostrorum Un- gariae XX°, Bohemiae vero XXXVIIII. Ad relacionem magnifici domini Hynco de Martinic, marssalko serenissimi regis Ludovici oc. Urozenému Henrichovi z Švambergka a na Zvíkově, věrnému našemu milému.

Strana 87
z roku 1509 a 1510. 87 168. Hejtman Švamberský Henrichovi ze Švamberka: o stavbách na Švamberce a věcech hospodářských. (R) Na Švamberce 1510, 7. pros. — Orig. arch. Třeb. II. 325, 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. Račte VMt věděti, že opět Zachařová kamen zapověděla a lámati nedá; a klade toho vdy příčinu tu pro těch deset kop, že jste VMti přiřkli její dceři dáti. A ještě jest diela, dělati na tom rybníce bez mála třetinu. Než již jse zvéší [sic] vykladlo, tak pokládají, že ve dvú letech tak vysoko voda nestane a nedosiehne; a čepy jsú obezděny a rybník zastaven. A račte věděti, že rybník Ostrovský opět tekl, a již jse na šestkráth zastavoval a vdy se probéře. I dal sem nyniečko hlíny na to navézti a nyniečko opět neteče; a neviem, ostane-li tak; a tak praví rychtář Tisovský, že jest to hned Zdeborovi pravil, že poteče, aby ho nezastavoval, a že jest trúba v podčepí shnilá. A račte VMt věděti, že pro- vazu k tomu spuštění štukuov doluo do studnice nikde najíti nemohu; a vonehdá po- čeli řetězem spúštěti, i byl by se tudiež řetěz smekl s hřiedele, a byl by všecky, kteří dole byli, potřieskal. A mistr praví, že s VMtí smlúvu má, aby se jemu na tý- den po zlatém dávalo, by pak dělal neb nedělal, že mu ta služba má jíti vdy předse; i protož k VMti posielám, abyšte mi oznámiti ráčili, kterak mám s tiem činiti, neb by se jemu po zlatém dávati mělo a on nedělati, zdá mi jse, že by to VMti velmi obtiežené bylo. A poněvadž se k tomu poddává, že z jeře chce k VMti na to dielo přijíti zase, proč byšte toho učiniti neráčili. A Eyzngrin Borovský onehdy u mne nahořě byl a praví, že by chtěl to dielo úkolem zjednati, jestliže byšte VMt ráčili, že by chtěl se v tu studnici uvázati a nahoru vyzditi i kamen ztesati; ale já tomu jináč rozuměti nemohu, nežli že on to pro svuoj užitek praví a to předkládaje a ob- těžuje, že jest dielo nebezpečné, by se pak provazem spúštělo. Zdálo-li by se VMti, aby se nětco kúdele s ten provaz v Milevště [kúpilo]; neb se dole k tomu rovnějie přijíti muož, nežli zde nahoře, a budú-li teď nynie jaké fuory doluov neb nahoru, že by při tom poslala. Pakli byšte ráčili tam dole provaz Milevskému provazníku dáti udělati, to při VMti stojí. A tak praví Nikl tesař i mistr studnař, že musí býti na dél ten provaz padesáti siehuov a ztlúští jako ruka za pěstí. A račte mi oznámiti, co mám s těmi pomocnými slepicemi činiti, bráti-li je čili penieze lidem rozkáži za ně dáti. A ten člověk ze Pšova, který měl u VMti býti dole, ten se roznemohl. Proto teď o to k VMti posielám, boje se, že byšte mi dlúho odpovědi nedali, s lehka če- kajíc na toho člověka. A račte VMt věděti, že jsú v Manětíně konšelé někteří tak svadili a zhaněli, i v tom zradami, zlodějstviem někteří jse dotkli a zhaněli. I čekal sem na VMt s tiem hadrunkem, a časy již teď jdú soudóm; pak mají-li se jiní kon- šelé miesto nich saditi či kterak rozkážete? A račte věděti, že se Lestkovští k tomu

Strana 88
88 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mají, že by chtěli na leto počieti vařiti piva. Již bych já jich žádnými potřebami nemeškal. I ráčíte-li, aby vařili, račte jim dáti v Milevště [sic] pánev železnú udělati ve dvě polúvozie. A VMti prosím, račte mi naučenie dáti, kterak mám s těmi Chlum- skými o ty ospy činiti; neb jsú jich někteří drahně dlužni a nemají jich kde vzieti, a k tomu sú velmi chudí; a budu-li se s nimi sázeti a je k tomu držeti, aby vydali je, mušejíť všecko rozprodati, a strach, by se potom nerozběhli. Datum Švamberk dominico*) in profesto Conceptionis Mariae anno oc quingentesimo decimo. Ctibor z Martic, hajtman na Švamberce. Uroz. pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově JMti oc, pánu mému milostivému. *) Jest chyba, na místě sabbatho. 169. Purkrabí na Ratajích Henrichovi ze Švamberka: o věcech hospodářských. (R) Na Ratajích 1511, 8. květ. — Orig. arch. Třeb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Oznamuji, že VMti se vypálil člověk Ondrášek v Ježovicích; i že VMt ráčíte v tom rozkázati, má-li se zase stavěti, a ráčíte-li mu lhuotu dáti; neb ráčíte-li VMt sami rozkázati něco postaviti, a co by se na to naložilo, aby on zase VMti navrátil, neb on tomu sám nic neučiní. A při tom ráčíte-li VMt rozkázati lidem, aby mu les svezli k tomu stavenie, ač v tom nesedie. A teď VMti posílám sadiště chmelové po VMti lidech po Novákovi a po Hanzlovi z Rataj. I kázal sem jim dáti na cestu XII gr. českých. I co jim VMt ráčíte rozkázati dáti viec od té fuory, při tom se zachovám; neb jsú lidé chudí, nemohú darmo pracovati. A VMt račte po nich poslati XVI prostic soli; neb jse letos drahně soli potřebovati bude na sýry, neb letos dobytka přibylo. A račte VMt věděti, co jse dotýče vozníka, že jsme s panem Višní jezdili, a nemuožem nic kúpiti ani nalézti takového, jaký by VMt ráčili mieti vozník. I teď opět pan Višně pojede do Jihlavě a tam ještě dál; bude-li co moci nalézti. A VMti prosím, že mi VMt ráčíte dáti znáti, kterak se mám zachovati; neb jsem VMti doslúžil, abych se věděl čím se zpraviti, vděk-li bych VMti dále byl či nevděk. Neb mne nějaké řeči docházejí, kdež jich VMti tajno nebude. Za odpověd milostivú VMti prosím. Datum Ratay, f. V in die Stanislai, anno oc VCXI. Jan mladší z Pa..iek [?] purkrabic na Ratajiech. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka na Zviekově, pánu mému milostivému. 170. Jan Kotečník Krištofovi z Švamberka: o platech. (M) Ve Zvíkově 1511, 28. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2k. Vysoce urozený pane, pane mój milostivý! Račte VMt věděti, že platy VMti, kteréž náleží, již vybierám. Huzenští prosili pána JMt, aby jim bylo čekáno až do

Strana 89
z roku 1510 a 1511. 89 příjezdu VMti s té příčiny, že jim kroupy pobily. Také pán JMt svým některým po polovici, některým po třetině ráčil odpustiti; i též VMti lidé, kterým kroupy pobily, mají naději, že ráčíte s nimi milost učiniti, a někteří jse hlasejí k VMti. Pak kterak ráčíte rozkázati, tak jse má státi. VMti, pane milostivý, děkuji, že ráčíte, co se té věci dotýče, pilnost míti. Ex Zwikow feria III Simonis et Jude anno oc XI. Johannes Kotečník. Pánu JMti, panu Krystoforovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. 171. Petr Holický ze Šternberka Krištoforovi ze Švamberka: omlouvá se, proč nemůže určiti rok ve při s panem Zajímačem, a vykládá spor služebníka svého Benáka. (R) Na Leštně 1511, 13. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Sternberg. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli se všemi vašimi, toho bych vám rád přál. Jakož mi píšete o jed- nánie mezi mnú a panem Zajímačem,*) abych vám oznámil, při kterém času moh, bych prázdnost jmieti takovému přátelskému jednánie, jakož psanie vaše ukazuje: Pane bratře muoj milý! Pán buch zná, že vám neviem na tento čas, kterak znáti dáti, a to z těchto příčin, neb již mám několik listuov přátelskú žádostí od najvyš- šieho pana purkrabic Pražského, abych tento pondělí [17. list.] byl na Budyni při postupovanic statku panu Zajícovi.**) Poslal jsem tam dnes pachole své, prosě, mohl-Iji bych toho prázden býti pro tu příčinu, že den před sv. Ondřejem [29. list.] s najvyšším panem purkrabie Pražském mám ve Hbě býti; pojedu-li na Budyni, zase se nebudu moci vrátiti a ze Hba, pakli nepojedu na Budyni, tehdy ledva tak stačím, čeládku stroje proti zimě. A tak za to mám, že tu bezelstnost mou znáte. By toho nebylo a jakiehos puohonu, že mne pohnali k soudu komorniemu, dávno bych u vás byl; než svědky jsem musil sobě zpuosobovati. — A jakož mi také píšete o Benáka služeb- níka mého, kterýž nájemníkem jest u mého milého pána a přítele, najvyššieho p. su- dieho oc,**) v Černém Blátě, chtějíc tomu o tom rozuměji znáti, takto jest: že pan soudie neb ouředníci na místě páně udělali cedule řezané s Benákem, pokud se pán k němu zachovati má a on ku pánu také. Ty v svý mieře stojí a těch vám bude potřebie viděti. Neb Benák, služebník muoj, ten mě spravuje, že nějaký Mathiáš, kterýž jest byl ouředníkem na Lešanech před tímto, že by viece z něho bral, než by bráti měl, a Benák že podle smlúvy něco stavěl, a Mathiáš potom mu stavěti nedal, než peníze od něho a kuoň vzal, pravě, že to sám stavěti chce oc. Tak jest těch pletichuov mnoho. Než mé zdánie jest přitom, že jedním rokem položenie s těžkem to mezi nimi srovnáte, než vyslyšíce ouředníka Lešanského nynějšieho s Benákem, pošlete, aby to vohledáno bylo podle cedulí řezaných a svědkuov jich; to služebníci Archiv Český XV. 12

Strana 90
90 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského vaši ohledajíc vás spraví, když jim druhý den uložíte, v hodině konec uděláte. Datum ex Lesstno feria V in die s. Briccii anno oc XI°. Petr Holický ze Šternberka, najvyšší komorník král. Českého oc. Urozenému pánu panu Krištofovi z Švamberka a na Ratajích, panu bratru mému milému. *) Janem z Kunstatu. **) Janovi z Hasenburka. ***) Jiřího Bezdružického z Kolovrat. 172. Henrich z Švamberka Krištoforovi odtudž: o vína, koně a olej makový. (R) Na Zvíkově 1511, 26. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Napřed bych vám zdravie i jiného všeho dobrého věrně přál. I muoj milý pane strýče! Jako mi pí- šete, poslal-[lji bych sobě po vína prve, nežli byšte ke mně přijeli, abych vám dal vedle toho také vín nakúpiti: i to já rád udělati chci. Než sám ještě neviem, koho pošli, aneb kde o ně pošli: neb pohřiechu velmi zle troštují o Rakúská vína a prostě hrozí nám Rakouskými víny. Než já jsem psal panu kancléři, prose ho, aby mi dal něco Seremských v Uhřích kúpiti; neb on také jich něco kúpiti chce. Než což budu moci najlépe to vopatřiti, aby vám dobře koupeno bylo, rád udělám jak sobě sa- mému. A jakož mi píšete, že mi kuoň Kocovského zase posieláte a že skrze něj jste k škodě přišli a že se o ty škody se mnú smluviti chcte, když ke mně přijedete: i jistěť vás věrně rád uhlédám jako svého milého strýce. A co se oleje makového dotýče, o ten já také poručiti chci, aby vám koupen byl, tak jakož píšete. A paní dceři mé, prosím, službu ode mne povězte, a že bych jí přál zdraví i jiného všeho dobrého. A dajž pán Buoh nám se, muoj milý pane strýče, spolu ščastně a ve zdraví n shledati. Datum Zwiekow, f IV post s. Katherinae virginis, anno oc V XI°. Henrich z Švamberka ac. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc, strýci mému milému. 173. Václav Kropáč Henrichovi ze Švamberka: o koření. (R) Na Táboře 1511, 1. pros. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. VMti vysoce urozený pane, pane mně laskavě příznivý, službu svú vzkazuji. A jakož ste mi VMt ráčili psáti o šafrán, abych VMti koupil: i račtež VMt věděti, že sem laciněji nemohl kúpiti než libru cimentu za IIII kopy a puol libry za II kopy, a za hřebíček sem dal LXX gr. za libru; a za libru květu bez 10 gr. 2 kopy; a sukno po Xti bílajch; vlček neboli zemského šafránu nechtěli dáti než libru za VII kop a za XX gr.; ale toto mi se lépe zdálo, cimentu vzéti. A jakož ste ráčili

Strana 91
z roku 1511 a 1512. 91 psáti o vlaské sukno: i račtež věděti, že ho neměl žádnay na Tháboře. Dán na Tháboře v pondělí po sv. Ondřeji anno XV°XI°. Václav Kropáč z Strkova a na Tháboře. Vysoce urozenému pánu a panu Hendrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně dobrotivě příznivému buď. 174. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o smrti Bohuslava ze Švamberka. (R) Na Boru 1512, 6. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 23. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý! Byšte zdrávi jsúce dobře se měli, toho bych vám věrně rád přál. Muoj milý pane bratře! Ozna- muji vám, že milý Buoh ráčil pana Bohuslava, bratra našeho, z tohoto světa pojicti: milý Buoh rač duši milostiv býti. A umřelť jesti na Matky božie sněžnú [5. srpna], a mně teprv dnes, datum listu toho, oznámili. I muoj milý pane bratře! Byl bych vás velmi rád při pohřebu viděl, než seznal sem, že byšte k tomu přispěti nemohli. A také znám běh nynější. Než, milý pane bratře, věřím vám, jakožto panu bratru svému milému, že ráčíte na to pomysliti, když bychme měli nebožtiekovi službu udě- lati, že byšte prvě tiem týdem [sic] sem přijeli; pakli byště prvě mohli, také bych vás velmi rád viděl. Nebť bych rád všecko s vaší raddú a vuolí počal. A s tím dejž milý Buoh, abychme se šťastně a ve zdraví spolu shledali, muoj milý pane bratře. Ex Bor, f VI post Mariae Nivis, anno oc XII. Jan z Švamberka. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Ratajích, panu bratru mému jmielému [sic]. 175. Petr Holický ze Šternberka Krištofovi ze Švamberka: noviny o panu Lvovi Rožmitálském a z Prahy o Turcích. (R) Na Leštně 1512, 4. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3568. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se dobře jměli a zdrávi byli, tohoť bych vám rád přál. Pane bratře muoj milý! Novinť vám jiných neumiem psáti, než že pan Lev tuto neděli najprv příští [7. list.] u Hory bude, a tak za to mám, že zde u mne na Leštně v sobotu [6. list.] bude; ale toho jistiti nesmiem. A také vězte, že sou dnes u mne byli třie poslové z Prahy a všickni se tak srovnávají, že v Praze všudy Te Deum laudamus zvonili, že král JMt pán náš milostivý Turky porazil a že jich čtyři tisíce zabili, a což bylo znamenitějších, těch že sú dva fasuňky stínaných do Budína přivezli, a ostatek zjímali a o ně se rozdělili. Ale tím jsem o tom rozpačit, že mě o tom pan Hynek, starosta komor- 12*

Strana 92
92 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského ničí nic nepíše, psav mi o jiné věci. Ex Leštno anno oc XV XII feria V. ante Petr Holický z Šternberka, najvyšší komorník království Českého. Leonardi. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Ratajích, panu bratru mému milému. 176. Petr Amcha z Borovnice Krištofovi ze Švamberka: ohlašuje se návštěvou. (R) Na Svojšicích 1512, 21. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. s Borovnice. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane mně Mt Vaše laskavě příznivý! Kdež mi VMt ráčí psáti, abych k VMti spolu s manželkú svú přijel ten den před sv. pannú Kateřinú [24. list.], pro potřebu tu, o kteréžto VMt v psaní svém oznamovati ráčíte: i račte VMt znáti, že já to k vuoli VMti rád spolu i s manželkú svú učiniti chci a k VMti přijeti. Dayž pán Buoh VMti dobře se mieti i s paní JMtí i se všemi vašimi. Dán na Svojšiciech v neděli po sv. Alžbětě annorum oc V°XII. Petr Amcha z Borovnice. Uroz. pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Ratajích, pánu mně laskavě příznivému. 177. Václav Litochleb Henrichovi ze Švamberka: o koření a vína. (R) V Prachaticích 1513, 6. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane! VMt račte věděti, že tak brzo VMti nemohu zjednati, abych VMti první týden v postě poslal. VMti posielám, co sem sám sobě kúpil, XX liber mandluov a XX liber řeckého vína a XX liber fíknov. A v tom VMti co budu moci najspíše zjednám. A jakož ste VMt ráčili psáti o malfazí [sic], abych VMti tak dobrého zjednal, jako sem VMti prve poslal: i račte VMt věděti, bych já sám tam jel, že bych VMti tak dobrého zjednati nemohl. Neb sem toho kúpiv VII saumauv [sic]: i dal sem mezi to saum [sic] muškatele; i tudy sem dobré udělal. Neb jestliže VMt ráčíte, má Švajcar v Strakonicích II lace; ráčíte-li, račte VMt k němu psáti, že VMti jednu pošle. Pakli byšte VMt koho do Prahy náhle poslali, že muoj syn Jiřík také některú laku má, že VMti pošle. Ex Prachaticz, dominica Esto mihi 1513. Václav Litochleb z Strachotína v Prachaticích. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka na Zviekově, pánu mému milostivému. 178. Švamberský hejtman Henrichovi ze Švamberka: o stavbách na Švamberce. (R) Na Švamberce 1513, 8. února. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. Kdež mi psáti ráčíte, že byšte zpraveni býti ráčili, že by něco zvěři zbito bylo: i račte věděti, že

Strana 93
s roku 1512 a 1513. 93 jie zabito čtvero, dvé větších a dvé menších. Již tak učiním a dám ji nasoliti a VMti pošli tak, jakž psáti ráčíte. A VMt račte věděti, že mi tepruov list VMti dodán v neděli k samému večeru. A byl bych lovce VMti hned doluov v pondělí ráno vy- pravil. Račte věděti, že mu se nezdálo jeti, pověděl, že jeliž v středu chce vyjeti. A račte věděti, že jse útrata veliká děje s těmi vohaři zde nahoře. Nepostačí jim kbelec tluči do téhodne, a korami a drobty ledva jse vyžlata vychovají. A co se dotýče lesu k stavení, ten jest všecken svezen, krom XXX dřev velikých v háji, které mají býti k trámóm, a ty jse nemohú přivézti, leč jse tam prve zteší; neb jest ná- ramně veliké dřívie. Jakž teplo bude, hned tesáni budú a potom svezeni. A také račte věděti, že mi jse zdá to velmi nebezpečné, že tesaři všickni nahoře, když dě- lají, lehají, a tak za prvních úředníkuov tomu jsú naučeni; a tu když sú nahoře, všecky pavlače i zámek zohledují, a žádný nevie, kto co myslí, aneb kto nač našikován byl by. Neb rozliční lidé z německý [sic] zemí bývají s tesaři. I by to mohlo býti za- měněno, aby nahoře nelehali, mně jse i některým dobrým lidem, kteří VMti dobrého přejí, tak zdá, že by nebylo zlé. A jakož mi psáti ráčíte, co jse těch písařuov dotýče, i račte věděti, že o žá- dném na zboží takově neviem, který by jse VMti hoditi mohl, než z Manětíně jsú dva, Černého a Huchlincuov synové, jakož o nich slyším, že by se VMti hoditi mohli, ale nemóžem jse doptati; a na ně jsme se s rychtářem s pilností ptali, kde jsú, neb u koho. Než měli by býti tento masopust doma. Poručil jsem rychtáři, jestliže přidú kdyžkoli, aby je zurukoval a mně oznámil, a jestliže jse jich doptáme, VMti tajno nebude. A také sem některé našikoval na jich staršie, aby s nimi na téhož jse dějíc [sic] rozmluvenie učinili, zda by na nich kterak porozuměti jse mohlo, kde by, neb u koho byli; neb slyším, že by u některých pánuov býti měli. A co jse Wolfa studnaře dotýče, při prvnějším psaní VMt račte věděti, že jse jest na Chotěšovech v studnici zbil a od té chvíle u lekaře leží. A tak mě pravil probošt Chotěšovský, že jest ho z toho diela propustil a jiného že jest sobě zjednal. A tento tu na Plané zbitý leží, a již sem několikrát o něho panu Planskému psal, a nic platno. I byšte VMt sami ale o to panu Planskému psáti ráčili, by co platněje bylo, vyhojil-li by se, aby VMti to dielo doděláno mohlo býti. A co jse dotýče mlýna konského dě- lánie: i ten mlynář praví, že hned vně na zimě nemuož dělati, než ty drobné ještě potřeby tam doma dělá, než jakž bude teplo, praví, že chce hned dělati. A račte věděti, že jsú se mnú mluvili pan Jan Lajtolth a pan Linharth Markvarth, že jim to dielo nelíbí, co jse stavenie zadnieho domu a věže dotýče, by tak to stavenie mělo stavěno býti, jakžto před sebú mieti ráčili jste, a že by toho zprávu kruntov- nější a lepší, kterak by to stavenie stavěno mělo býti, dáti chtěli. Datum Švamberk, f. III ante Appoloniae virginis, anno oc XIII. Ctibor z Martic, hajtman na Švamberce. Uroz. pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově JMti oc, pánu mému milostivému.

Strana 94
94 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 179. Henrich z Švamberka Krištofovi z Švamberka: o půhonech Píseckých na many od Zvíkova. (M) Ve Zvíkově 1513, 13. února. — Orig. arch. Třeb. II. 338. If. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i všeho do- brého, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče, co se těch puohonův do- týče, kteří Písecští učinily na many od Zviekova: i prosím, žě jim v tom radni a pomocni budete a je již opatříte. Než mně se zdá, žě se tomu puohonu obrání, neb oni k tomu právu nepřísluší. A pakli budete moci to kterak přetrhnúti a na některé slušné míře to postaviti, jakož jste pak i prve na tom byli, snad by také zle nebylo; pak co v tom vám se lepšieho zdáti bude, k tomu tak žě povedete, neb sem jim rozkázal, aby se v tom vámi spravili, a pokudž jim rozkážete, tak se za- chovali. Než toto vězte, že jsú poručníka dckami žádného neudělali, a jedné tři s sebe tehd vysielají; i neviem, bude-li jim to k jaké škodě; i znali[-li] byšte jich v tom jakú škodu, tehdy musili by oni jednoho s sebe hned ztěží zase po jiné to- vařiše své vypraviti. A mistru Janovi Paškovi žě juž rozkážete povědieti, bylo-li by potřeba jich v tom jaká, aby juž vedle nich stál a potřebu od nich pověděl tak, pokudby se vám zdálo. A dajž pán Buoh nám se, muoj milý pane strýče, spolu ščastně ve zdraví shledati. Datum Zwiekow dominico ante sancti Valentini anno oc. V°XIII°. Henricus z Švamberka oc. Urozenému pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, strýci mému milému. 180. Elška z Kolovrat Krištoforovi ze Švamberka: o těžké nemoci manžela svého Burjana Labuti z Švamberka a smlouvě dědičné. (R) Na Hradišti nad Labem 1513, 10. března. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolowrat. Urozený pane, pane švakře muoj milý! Zdraví, všeho dobrýho, toho bych VMti přála. Muoj milý pane švagře! Račte věděti, že pán muoj jest velmi nemocen. I muoj milý pane švakře! kázal mi pán muoj VMti psáti, že VMti prosí, abyšte ku pánu bez meškání přijeti ráčili, že je toho něká pilná potřeba. Neb račte věděti, muoj milý pane švakře, že jest nějaká různice mezi pánem mým a mezi Šeldrofem [sic];*) jenžto [?] zvěděl, že je VMti pán muoj zapsal všecko. I na kráce, Šeldrof nechce ty smlúvy pustiti, pravíc tak, že se tý smlúvy družěti chce, tak jak sama v sobě jest. Znajíc to, muoj milý pane švaře, račte se v tom vopatřiti. A VMti pán muoj velmi prosí, že bez měškání přijeti ráčíte; neb račte jistě věděti, že je pán velmi nemocen. Rač pán Buoh dáti, muoj milý pane švagře, abych se s VMtí *) Nepochybně: Šellendorfem.

Strana 95
z roku 1513. 95 ve zdraví shlědala. Dán na Hradišti, ten čtvrtek před sv. Rehořem papežem léta oc VXIII. Elška z Kolovrat oc. Mému milému panu švakrovi panu Krištoforovi z Švamberka oc. Na rubu rukou Březanovou: Švamberk Burjan, Eliška z Kolovrat manželka jeho. Stonal i umřel 1513. Pan Krištofor zdědil. 181. Henrich ze Švamberka Krištoforovi a Janovi odtudž: o věno pro Markétu Šlikovou z Holejče vdovu po Bohuslavovi ze Švamberka. (R) Na Zvíkově 1513, 11. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 4. Službu svú vzkazuji, urození páni a strýci moji milí. Zdraví i jiného všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. Páni strýci moji milí! Vězte, že sem napomenut od paní Bohuslavové z Švamberka, nevěsty vaší a sestry mé milé, co se věna jejicho dotýče, abych ji v tom vopatřil vedle smlúvy té, kterúž sem učinil mezi vámi a paní, kdež jí věno jejie dáno býti má na sv. Jiří najprv příštieho aneb dvě něděli potom vedle smlúvy té oc, a vedle toho prosíc mne, mohlo-li by to býti, aby jí to věno dáno bylo na Plané aneb na Teplé; jakož pak s vámi, pane strýče milý, pane Kri- stofoře, sem o to zde mluvil, když ste teť nynie u mne zde na Zviekově byli, jezdíc na Hradiško pro smrt nebožtíka pana Labuti; i tu jste mi na to odpověď dali, že to učiniti nemuožte, než že paní věno klásti chcete v Praze, a to proto, pro ně- jaké zmatky, bojíci se v tom mieti: I pokud sem já tomu vyrozuměti mohl, že snad jiná příčina nenic, než že pan Lev má vám, pane strýče, v Praze penieze klásti, věno paní manželky vaší. Než ještě vás za to prosím, páni strýci milí, jestliže jest vám možné, že paní nevěstě své vedle žádosti jejie z těch dvú měst jí věno jejie dáte a položíte, aneb muož-li to býti na Švamberce, aby jí tu dáno bylo. A pakli by toho všeho býti nemohlo, ale že mi to hned oznámíte po tomto pacholeti mým, na který den byšte jí věno její dáti v Praze chtěli, abych já jí také to oznámil hned bez prodlévánie vedle připsánie jí svého. A již nebude-li moci jinak býti, juž já opět musím do Prahy jeti. A juž aby o to věno své [konec] vzieti mohla, a já abych také tomu dost učinil vedle toho poručení nebožtíka pana Bohuslava, bratra vašeho. Jeho duši pán Buoh rač milostiv býti! A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati. Datum Zviekov feria II ante sancti Tiburcii et Valeriani, anno Henrich z Švamberka oc. oc V°XIII°. Urozeným pánuom, panu Krištoforovi a panu Janovi, bratřiem z Švamberka a na Boru oc, strýcóm mým milým.

Strana 96
96 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 182. Henrich z Švamberka Krištofovi z Švamberka: o koupi Orlíka. (M) Na Zvíkově 1513, 12. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1a. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i všeho do- brého bych vám věrně přál. Pane strýče muoj milý, vězte, žě mi oznámil pan pur- krabie Pražský, co se Orlíku dotýče, žě jest to na pánu Orlickém dosáhl a na něm vyrozuměl, žě by mi za osm tisíc přijíti mohl, i jestližě jest úmysl muoj jej kúpiti, abych tiem nemeškal a bez prodlévánie abych mu na to odpověd dal, co v tom ko- nečného úmyslu mého jesti, a žě on pan Orlický jiné kupce na to má. I prosím já, pošlete mi registra ta Orlická hned po Vlčkovi pacholeti mým, a vypravte ho hned zase s nimi sem. A vedle toho prosím, že mi zdánie své oznámíte, co se toho kou- penie dotýče, co se vám v tom zdá. Než toto vězte, žě jináč bych ho kúpiti ne- mohl, než Domažlice abych prodal a Přídolí k tomu, abych jej kúpiti měl; již bych pánu z Rozmberka a vám o tom poručil, abyšte v Praze o sněmu juž tržili, a pan purkrabie aby za prostředka byl. Než to mi se velmi zle líbí, žě slyším, žě se zdi po tom shoření velmi valejí a padají, a k tomu také ta spanilost a zvudle honění, lovu zvěři na Dobřížských lesiech od tého jesti odtrženo; i to znajíc, co v tom zdánie vašeho jesti, to žě mi vždy oznámíte. Než toto vězte, žě pro jiné bych ho nekoupil než proto, jestli žěby kdy k vejplatě Zviekov přišel, žěby Orlík s Kestřany sobě slúžiti mohli. A prosím panu Janovi bratru svému, a paní manželce své a dceři mé milé, a paní Labutové ode mne jim službu povězte, a žě bych jim zdraví a všeho dobrého přál. Datum Zwiekow feria III ante sancti Tiburcii et Valeriani anno etc. XIII°. Henricus z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru »c, strýci mému milému. 183. Anežka a Markéta ze Švamberka bratru svému Krištoforovi: o vydávání roční summy peněz. (R) V Krumlově 1513, 21. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 5. Modlitbu naši vzkazujem, urozený pane a pane bratře náš milý! Byšte sě VMt dobře jměli a zdrávi byli, toho bychme VMti věrně přáli i s panem bratrem druhým. A prosíme VMti, milý pane bratře, což sě těch peněz dotýče, jakož sme VMti již o ně mnohokrát vzkazovali i psali: i věříme VMti, že nám je již dáti a po- slati ráčíte. A toho jest summa XLVI kop 40 gr. Toliko ste VMt nám zadržali. I slyšeli sme, milý pane bratře, že by pan strýc VMti něco peněz vydával na každý rok: i prosíme VMti, račte to již panu strýci poručiti, aby nám JMt ty penieze na každý rok vydávati ráčil, nebo jest se Zviekova k nám blíže, nežli od VMti. I VMti prosíme, aby jste nám ráčili na to odpověď dáti, co jest úmyslu vašeho. A s tiem

Strana 97
z roku 1513. 97 VMt pánu Bohu porúčieme, i jeho milý matce paně Mariji. Dán v Krumlově v klá- šteře sv. panny Kláry, v sobotu před svatú Trojicí, léta božieho XVCXIII°. Sestra Anežka a sestra Markéta, zákona svaté panny Kláry. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švambergka, bratru našemu milému. 184. Václav Kekule Krištoforovi ze Švamberka: o vína. (R) Na Zvíkově 1513, 29. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane mně milostivě příznivý! Jakož jste mi VMt ráčili psáti po Kelczovi, abych VMti kúpil víno, kderéž by brzy na pití bylo: i račte VMt vě- děti, že před tím že sú mi dvě polúdreylinčí vína přivezli, kdež sem já byl na ně dal 13 kop gr., a oni mi poslali za 18 kop a 15 gr. čes. I milý pane! Jestliže VMti proti mysli jest, že sem tak draho kúpil, račte mi to oznámiti, kdež já ho za ty peníze odbudu. A v tom jest-li vuole VMti, chci já se o nětco lehčějšího posta- rati. Než za to VMti prosím, že mi to ráčíte oznámiti bez prodlévánie, pro vezenie vína. A s tím dejž se pán Buoh VMti dobře a šťastně ve zdraví míti. Datum Zvíkov, dominico post Corporis Christi, anno 1513. Václav Kekule z Stradonic. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka, pánu mně milostivě příznivému. 185. Jan z Ebernic Krištoforovi ze Švamberka: válečné noviny z Italie, Francie i Anglie. (R) B. m. 1513, 25. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3572. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane mně v milosti přiznievý! By VMt zdrávi jsúci dobře se jměli, toho bych VMti věrně přál. VMt pane milý! Za noviny jisté VMti toto oznamujie, že Švejcaři krále Franckého velmi silně porazili, takže krále Franckého lidí zbito vostalo přes X tisíc krom věznůf [sic]; a všeckna děla, co král v poli jmili, to mu Švejcaři vzali, těch počítají všech krom ručnic, než toliko hákovnice v počet jdú, toho všeho na XIIIC jest; a mnoství peněs a klenotůf Švejcaři tu při těch lidech krále Franckého našli a to pobrali. A Švejcarů počítajie že okolo tiesíce zbito sóstalo. A tak pokládajie, že krále Franckého lidu bylo ku pa- desátie tiesíc, a Švejcarůf bylo deset tiesíc. A tak coš rozomím, že velmi tuhá bitva byla, a že trvala na fosm hodien. A to se stalo v pondělí nenie minulý dvě neděli [6. června], u města slove Noverra, V mil od Medulánu. A hned po té bitvě poslali Medulánštie klíče knížeti Medulanskému od města Medulánu. On jich přijietie nechtěl, neš to jim za odpověď dal, a téš Švejcaři vedlie něho, že klíč majie, jímš Medulán odevřitie chtie. A tak odtud Švejcaři po králi Franckým před se táhnú, chtiec ostatek těch lidie pobítie oc. Archiv Český XV. 13

Strana 98
98 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Druhé, že král Englický velmi silně vtrhl do království Franckýho, převesav [sic] se přes moře; počet toho lidu XXXVI tiesíc, a sám král Englický osobně při tom. Tu král Francký poslal V tiesíce lidu k portom, to jiš k přívosu mořskýmu, chtě je osadietie. Nevstěli [sic] přitáhnútie do portu, že král Englický lid vpravil do země a táhl na lid krále Franckýho; tu porasil těch V tiesíc a všecky zbítie dal. A tak že se králi Franckýmu velmi zle vede. A téš císař lid znamenitý pósobí s Švejcary, jísdný i pěší, a do Burgundí táhnútie chce téš na krále Franckýho, že na tré velmi trápen jest oc. Tyto noviny VMti tento čas oznamujie. Coš dále se zpósobí a stane, VMti neobmeškám to oznámitie. A s tiem dejš pán Buoh se VMti častně dobře jmítie. Datum v sobotu po sv. Janu a. d. XIII. Jan z Ebernic, šultas v Normberce. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně v milosti přieznivému. 186. Václav Bezdružický z Kolovrat Krištoforovi ze Švamberka: o věně Elišky z Kolovrat, o sněmě atd. (R) V Praze 1513. 9. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolowrat. Urozený pane, pane synu muoj milý! O zdraví vašem jsem rád slyšel; toho vám přeji se vší rodinú přátelskú. Pane synu milý! Jakož mi píšete co se dcery mé, panie Elšky, dotýče věna: tiem nic neztratí, že ke dni obeslanému zde nebude; dosti času k Suchým dnóm aneb potom. Což se úrokuov dotýče Svatojirských, ty obdrží. Což se na uvázání nedostačí, to se proto neopustí. Kdež jste dotkli, že bych povinněji byl neopúštěti: i komuž se kšaftem odkáže, tomu se slušic viec starati! Některé věci vám sem také nalezl, kteréž vás tajny nebudú, ješto se vám hodí. Dajž se vám pán Buoh všem dobře jmieti a nám se spolu ve zdraví shledati bohdá. Ex Praga, f. III ante Tiburcii, anno oc XVCXIII. Než toto za novinu vězte, že chtěli sněmu odložiti, i nemohli tak nic učiniti oc. Také vězte, že po dskách hledají zemských i dvorských, div že knih neztrhají; aby vás po mně vo vaše votrusky odkázané nepřipravili oc! Václav Bezdružický z Kolovrat oc. Panu synu mému milému, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru oc. 187. Jeroným ze Skuhrova Henrichovi ze Švamberka: obšírná zpráva o jeho processech právních s několika stranami. (R) V Praze 1513, 26. října. — Orig. arch. Třeb. Švamberk 13. Urozený pane, pane mně přieznivý! VMti službu svú vzkazuji a VMti zdravie, štěstie i všeho dobrého, toho rád bych věrně přál. Jakož VMt ráčíte mi psáti na-

Strana 99
z roku 1513. 99 před, co se Tháborských dotýče: jest na tom, že hned komorník pojede k nim s úmluvú od úřadu desk, aby se s VMtí smluvili dovú [sic] nedělí tak, jakž ten po- řádek jest, a po těch dvú nedělech, jestliže se nesmluvie s VMtí, to já juž VMti dále oznámím psaním, co peněz VMt má poslati od toho ode všeho. A také, jak se ten pořádek a právo vede dále, VMt to račte pohotově mieti sepsáno, nač se VMt ráčí vésti, což mají dědičného k uobci, a nebude-li na tom dosti dědičném, i na zápisné móže se také vésti. A to já juž tak opatřím, aby to právo vedeno tak předse bylo, jakž toho řád jest, na ty Tháborské. VMti teď ty listy póhonie posielám na Strpského a na Lhotského, tak jakž Lhotského list ukazuje, kterým listem slibuje, a na Strpského také tak, jakž rajstra ukazují, i také ten list pohonný panu Janovi Strakonickému z Rozemberka JMti, aby ty dva svědky postavil, a stánie tiem svědkóm z Strakonic ten pondělí po sv. Martině na Hradě Pražském ráno. VMt neračte se na tom urážeti, že se Strpský zná k čtyřem čberóm ryb, že je vzal a viece nic, a že dvú popierá, a svědek fišmajstr že by umřel a druhý utekl. I vezmú se ta rajstra, s kterýchž počet učiněn, a také dva svědky aneb třětí, kteříž při tom počtu byli, že se je ten počet s těch rajstr od fišmajstra stal, a totiž ta rajstra k tomu soudu, a jest-li ten písař živ, který psal do rajstr. Kteří sú dobří lidé, ti dadie listovnie svědomie, a jiní lehkého řádu ať dadie svědomie rajstry na hradě Pražském. A VMt račte se rozkázati ptáti, kto ty ryby vozil Strpskému, aneb kto jsú při tom byli jiní obecní lidé, kdy je ty ryby bral. Pak na tom jest ten soud Strpským: budú-li rajstra prospěšná k svědomí, tehdy dobře; pakli nebudú, ale což se provede, to dáti musí. Než ti svědkové ať sú zpósobeni, před kým se jest seznal k čyřem [sic] čberóm ryb, že jest vzal. Ráčí-li VMt toto ještě učiniti, račte k němu poslati dva dobrá člověky s tiem listem póhoným, a prve než mu listu dodadie, ať jej Strpského upomenú od VMti z těch šeti [sic] čberuov ryb, aby penieze za ně dal. Pak což jim za odpověd dá, toho dadie svědomie; jestližeť tu před těmi dvěma neodepře, že šet [sic] čberuov nevzal, tehy [sic] dobře, tehdy mohú dáti svědomie, že jest neodepřel, kdy jest upomínán, neb tak, jako by to po- selstvie [sic] k sobě přijal, když jest neodepřel, z čeho jest upomínán. Jakož VMt ráčila jest mi dále psáti o Václava nebožtíka Zdeňka Lísy pa- storka, že by zápis měl dskami na tom, což držie sirotci nebožtíka Jošta z Pruku v Miroviciech v nějakém zákupu, a že by se týž Václav chtěl vésti na to komor- níkem podle zápisu svého oc: tomu všemu psaní od VMti porozuměl sem. VMt aby ráčila znáti, že o tom něco viem, že má zápis dckami zemskými, ale toho v paměti dobře nemám, na všem-li na tom, což nebožtík Jošt držal, než na něčem vdy má, což jest nebožtík Jošt držal, a tak mi se zdá, že na mlýniech tu pod Mirovici, kteréž sirotkóm náleží. VMt aby ráčila věděti, že se nepovede pro úrok tohoto puol léta, než pro summu i pro úroky; neb jest dal věděti puol léta napřed, aby mu summa 13*

Strana 100
100 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského jeho i úroci dána byla. Byť se měl vésti pro úrok polouletní, pro VMt to bych rád udělal a to zpósobil, že by týž Václav toho vedení pro ten úrok ponechal. Ale tuto VMt muože znáti, že pro summu a pro úroky chce se vésti. Než k tomu se rád přičiním, abych to moh obdržeti, jakož mám za to, že to na témž Václavovi ob- držím, že toho vedenie komorníkem ponechá až do sv. Martina najprve přieštieho. Pak ráčí-li VMt tu věc jak dále opatřiti, to juž bude při vuoli VMti. Než mohla by snad tomu ta cesta nalezena býti, jestliže ti sirotci penieze mají, aby dali témuž Václavovi a to v tom držali, nač ten zápis ukazuje. VMt račte pomnieti na listy mocnie k tomu soudu komorniemu, což se Strpského a Lhotského dotýče, každé při jeden mocný list. Dán v Praze v středu před sv. Šimonem a Judú apoštoly, léta Jeroným z Skuhrova. M°VCXIII°. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švambergka a na Zviekově oc. pánu JMti mně přieznivému. 188. Purkrabí na Ratajích Henrichovi ze Švamberka: o jezu a věcech hospodářských. (R) Na Ratajích 1513, 29. října. — Orig. arch. Treb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane mně milostivě příznivý! I račte VMt věděti, že pán JMt muoj*) ráčil mi psáti, abych VMti psal vo Vávru Červen- ského, kterýž jest pánu JMti mému stav u Rataj dělal. VMti pán JMt muoj za to prosí, abyšte VMt ráčili rozkázati Vávrovi, aby přišěl a pohleděl ještě na to dielo, na ten jez, dosti-li by byl ukladen kamenem, čili by ještě mělo vicce býti ukladeno, aby rozkázal; neb se někteří mlynáři dolejšie obávají škody od toho jezu, i pan Za- jimač JMt také se toho bojí, neb se jim zdá, že jest velmi vysoký udělal. I bojím se, kdy [sic] se jim jaká škoda stala od toho jezu, že by oni chtěli o tu škodu hle- děti ku pánu JMti mému. I VMti za to prosím, že jej VMt ráčíte rozkázati úřed- níkuom vypraviti bez meškánie, aby se to vzdy opatřilo dostatečně, nežli by se škoda stala. Neb já jistě tomu nic nerozumiem jezu, neb jich v tomto kraji nikděž nenie. A kdež jste mi VMt ráčili vzkázati o kuoň vo vozník, abych VMti koupil; i ví Buoh, že sem nemohl pro některé práce pána JMti mého, kdež za to mám, že to VMt sami znáte, že pán JMt muoj tomu chce, aby úředník pilnost měl. I jestliže jest to VMti potřebie, račtež mi VMt vzkázati po Vávrovi Červenským, a jaké by srsti býti měl. Jakúž bych mohl VMti službu udělati kolivěk, udělám já rád všecko pro VMt. Neračte mne v tom VMt nic litovati. Datum Ratay, sabbato post Simonis et Judae apostol. anno oc V°XIII. Zdeněk z Bošína, purkrabie na Ratajiech. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc JMti, pánu mně milostivě příznivému. *) Krištofor ze Švamberka.

Strana 101
z roku 1513. 101 189. Zdeněk z Račína Henrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jemnici (1513 14. listop.) — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane milostivý! VMti službu svú vždycky hotovú VMti vzka- zuji. Jakož mi VMti psáti ráčíte, což sě vína dotýče, abych TMti kúpil: milostivý pane! to k vůli VMti i všěcko jiné, což jest mně možného, všěcko rád chci učiniti. Než bych sám to měl kupovati VMti, toho mi sě nehodí, neb milostivý pane, sú vína velmi drahá, po XL gr. bíl. vědro, a jěště se zdráhají. A čím dále dráže bude. Než račte VMt sěm poslati, kohož se VMti zdáti bude; hned já chci rád pomocěn a raden býti, své prácě v ničem nelitujě, což budem moci VMti najlepšieho zjědnati. S tím, kohož TMt poslati ráčiti budete, neračtež meškati, neb sú již vína velmi přebraná, což jest lepšího. Však Čěrt VMti můž pověděti, kterýž jest byl sě mnú vědčí, že sěm na miestě musil dáti za štyři draylinky sto fl. a to po přízni ještě. Dajž pán Bůh všěmohúcí TMti dlúhé zdraví a šťastné panování na dlúhé časy. Toho bych VMti věrně rád přál, jakožto pánu milostivému, na mne laskavému. Dán v Jemici, v pon- Zdeněk z Račína, úředník na Jěmnici. dělí po sv. Briccii. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu ke mně milostivě příznivému. 190. Písař Švamberský Henrichovi ze Švamberka: o věcech hospodářských a lovech. (R) Na Švamberce 1513, 10. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Kdež jste mi VMt psáti ráčili, že posieláte Víthu služebníka VMti po některú sumu peněz, aby na miestě VMti ode mne přijel: i vydal jsem jemu VII set tak vedle psanie VMti, kterúž sumu do sklepu byl jsem úplně vyčetl. A když sem penieze vydával, nedostalo mi jse na vyčítání VIII/ kopy 2 groše. A kudy jest to přišlo, o tom pan Vítha, porozuměv tomu, dobře vie; a když jsem je provodil, o tom sám pan Vítha poněkud pravil. Při tom jsem jeho prosil, aby to ode mne na VMt vznesl, a kterak k tomu VMt dále ráčíte po- raditi, neb VMt sami tomu porozuměti ráčíte, že to mú vinú nepřišlo; neb jest pan Vítha jim všem rozkázal čísti peníze, a já jsem všem jakožto dobrým lidem věřil toho, poněvadž on jim čísti kázal. Avšak který jest to učinil, sem bez pochybenie, že jest toho VMti pan Vítha zprávu učinil, kdež bych já jse na toho člověka ne- nadál, by to měl učiniti, zvláště jsa u VMti služebníkem a také věda, že jest VMti statek, že muoj nenie. A také jsem jemu nahoře nic nechtěl řéci pro další nesnáz, a zvlášť bez rady a vuole VMti toho jsem předse nevzel. VMti prosím, že k tomu raditi ráčíte, kterak by taková věc k konci měla přijíti.

Strana 102
102 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského A co se dotýče platu krčmáře Domaslavského, který jest shořel, a vedle jiných jste VMt jemu do roka lhuotu platnou dáti ráčili: i račte VMt věděti, že takto platí: Item s puol lánu XVIIII/2 groše; item hned vedle toho s krčmy XX grošuov; item hned pořád s lúky IV/2 grošuov, všecko na český groš dědičně při sv. Havle a při sv. Jiří. Tolikéž pak neviem přitom, mám-li ho nechati při všem podle dánie lhuoty, neb velmi řiedce šenkuje; ráčíte-li ho nechati všemu aby lhuotu měl, VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti. Přitom prosím VMti, že mi ráčíte oznámiti, mám-li za slepice penieze vybrati za úročnie, čili ráčíte pro příjezd VMti nahoru slepice zachovati, aby byly. A teď jich VMti vejpis posielám, všech-li ráčíte rozkázati nechati, čili za které penieze z některých vsí, buďto za všecky penieze by se vzieti měly. Pak kterakžkoli ráčíte rozkázati, tak učiním. A také VMt račte věděti, že pan strejc VMti pan Krištofor JMt poslati jest ráčil ke mně Johanesa písaře, abychme spolu srovnánie učinili o rybné penieze. Tak jest mi Johanes pověděl, že ráčil rozkázati tak JMt, abychme srovnánie učinili o též pcnieze. I poněvadž jest tak ráčil rozkázati, srovnali jsme o ty penieze, jakož pak VMti toho narovnánie registřík posielám. I jest VMt o to najviec, že jse ryb podle vsazenie jich do sátky na vyměřování nedostalo 1/25 dčberu, a přitom také zmrlých 1/25 dčberu, kteréžto jsú na Bor brali umrlé a zudili je i utratili, o ty jsme oboje nevěděli, kterak srovnati. Tomu VMt ráčíte porozuměti. VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti, při tom-li srovnání toho tak nechati mám čili kterak jinak to mieti ráčíte. A kdež ste mi VMt o kaštany poručiti ráčili, abych VMti za XV grošuov českých poslal: račte VMt věděti, že jsú je vezli teď v ty mrazy, když jsem u VMti byl, a tak je zmrazili prostě, že nynie nic dobrého nemají, než ty zmrzlé; a poně- vadž nic dobrého nenie, nesměl jsem jich VMti poslati, a snad bych huoř učinil, než lép, kdybych VMti psotu poslal. A VMti prosím, že mi ten registřík rybného srovnánie poslati zase ráčíte, neb jedné pro zprávu VMti jej na tento čas posielám. A VMti také posielám zprávu toho, který ve Pšově umřel a těchto dluhuov, kterýmiž jemu dlužni jsú byli, po sobě nechal, a ještě všecko nenie sepsáno. Neb Rajth u mne nebyl od té chvíle, jak jsme to sepsali; ale slyším tak, že ještě drahně ně- kterú kopu dluhuov těch vyptal jse a sepsáno má, a bez meškánic má nahoře býti. Pak kterak o tom ráčíte rozkázati, mají-li jse ti dluhové vyupomínati, o tom prosím VMti, že ráčíte mi oznámiti. — A VMt račte věděti, že okolo nás nahoře opět tě- mito mrazy počíná o chleb těžko býti a lidé sobě velmi počínají stýskati. A jakož jse teď posielá VMti VIIro zvěři nynie zbité, jest dosti malá. Tak jsem já slyšel, že rychtář Manětinský s fortelem honí. Jan lovec tomu jest poroz- uměl poněkud, nerad by, by mnoho zvěři zbito bylo na holi; neb slyším, že jsú ně- které lidi nacházeli na holi choditi se psy, a šlak také viec lidský i na koniech na-

Strana 103
z roku 1513 a 1514. 103 cházeli, an prostě chodili, toho rozum jest po zvěři, aby zvěří hajbali a tak aby na jiné lesy neb grunthy sešla; neb jsú také honili pan Roupovský a Podmoklský. A slyším, že jsú na Bělú dobrú zvěř zbili s lehka, by nebylo škodné, aby jse po- hledalo, zda by mohli koho popadnúti, a tu by se zvěděti mohlo, jestliže by koho lapili, čím návodem to činí. A kdyby jse to jedinému ostudilo, potom by jiní jse na to uráželi, a tak by spieš zvěř pokoje na gruntech VMti užiti mohla; neb když se zvěří často na kterých lesiech hýbá, nerada tu dlúho ostává. Ex Sswamberk, sab- Johannes. bato ante Luciae virginis, anno oc XIII°. Vysoce urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka JMti oc, pánu mému milostivému. 191. Henrich ze Švamberka Vojtěchovi z Pernšteina: o úřadě nejvyššího hofmistrství. (R) Na Zvíkově 1514, 5. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Pernstein. Službu svú vzkazuji urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám přál. Jakož mi píšete, že pan otec váš najvyšie hofmistrovstvie králi JMti zase vrátil pro nedostatky své, a JKMt že jest vám ten úřad ráčil dáti, a při tom toho dotýčíc, že slyšíte, že by někteří páni a snad i z ry- tieřstva tomu se protiviti chtěli, žádajíc toho, jestli že by vám toho potřeba byla, vedle vás a při vás abych stál: i pane a přieteli milý, vězte, že sem něco o tom slyšel, že vám ten úřad dán, ale bych to kruntovně věděl, kterakým způsobem, toho neviem. I protož neviem na tento čas vám odpovědi na žádost vaši dáti. Než ten úřad i jiné poctivosti, kteráž by vám vedle řádu a práva přijíti mohla, toho bych já vám rád přál, což by nebylo proti řádu a svobodě panského stavu. Datum Zwiekow f. VI. in die s. Gothardi anno oc V°XIIII. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu panu Vojtěchovi z Pernšteina oc najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, pánu a přieteli mému milému. 192. Jindřich z Risenberka Krištoforovi ze Švamberka: žádá ho za list přímluvčí ku králi, aby mu dán byl úřad nejv. komornictví. (R) Ve Švíhově 1514, 7. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3609 ve sbírce autografů. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Byste zdrávi byli a ve všem se dobře jměli, věrně bych vám toho přál. Pane bratře muoj milý! Nevím, došlo-li jest vás to, že jest nejvyšší pan komorník umřel.*) A poněvadž ten úřad prázný jest, vězte, pane bratře muoj milý, že sem já králi JMti o to poslal, aby mi JMKská ráčil ten úřad najvyššího komornictví dáti, a sám také k JMKské vyjel sem. Za to vás, pane bratře muoj milý, prosím, že mi k JMKské list přímluvčí pošlete, za to

Strana 104
104 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského žádajíc i také k tomu radu svú dávajíc, aby mi ten úřad JMKská dáti ráčil; kdež nepochybuji, že byšte mi té i jiné poctivosti přáli. A já také zase v čem bych vám věděl přátelskú službu učiniti, rád učiním. A prosím, že mi ten list pošlete po tomto poslu. A jestli vám co do Budína potřebí při králi JMti jednati, oznamte mi to; při tom rád chci o to míti pilnost. Dejž se nám Pán Buoh všemohúcí spolu ščastně ve zdraví shledati. Ex Švihov fer. IIII. ante Trinitatis anno oc XIIII°. Jindřich z Riznberka a na Švihově oc. Mému milému panu bratru, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru. *) Petr Holický ze Šternberka. 193. Ladslav ze Šternberka Krištoforovi z Švamberka: že přímluvu svou k nejvyššímu komor- nictví slíbil již jinému. (R) V Praze 1514, 9. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3610. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a ujče muoj milý! Byste se dobře jměli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Jakož mi píšete, žádajíc mne za to, abych se za vás přimluvil, co se toho úřadu najvyššího komornického královstvie Českého dotýče, králi k JMti: i vězte, že bych to učinil, ale že jest mne prvé jiný za to žádal, za kteréhož jsem já již přímluvu i s panem hofmistrem starým*) učinil. Tu muožete sami znáti, že by mi se to již netrefilo, abych se již měl za vás při- mlúvati. Datum Pragae fer. VI. post Pentecosten annorum XIIII° oc. Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvic Českého. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru, panu ujci mému milému. *) Vilémem z Pernšteina. 194. Jiřík Bezdružický z Kolovrat Krištofovi ze Švamberka: posílá noviny z Prahy o nepřátelském počínání Pražan. (R) Na Bezdružicích 1514, 8. července. — Orig. arch. Třeb. 3614. Urozený pane, pane a švagře muoj milej! Napřed bych rád slyšel, abyšte se dobře měli a zdravi byli, toho bych vám věrně přál i se paní manželkú vaší a paní sestrou mou milou.*) A teď vám posílám toho přípis, což mi dnes po nešpořích z Prahy posláno, a to, že jedni druhajm se podtají svěřují, což vám teď posílám. I protož muoj milý pane švagře, jistě mně by se zdálo, poněvadž takové noviny proskakují, abychom kázali vehřejně vojensky pohotově bejti, každej svejm lidem. A na ten zpuosob, poněvadž král JMt obsílá někeré pány a pány z rytieřstva i také města, aby k JMti na pomoc táhli, aby takovejm zpuosobem nás také ti knoflíci předjeti nechtěli a svou vuoli mieti jako křížovníci. Jakož pak z tohoto psaní, kteréž

Strana 105
z roku 1514. 105 vám teď posílám, budete moci i lépe tomu vyrozuměti, pane švagře milej. Neb vězte, že panu purkrabí také o to píši, ač také panu purkrabí jest to oznámeno z Prahy po Johannesovi písaři jeho. Dajž Pán Buoh, můj milej pane švagře, abyšte se dobře měli a zdrávi byli a spolu se bohdá ve zdraví šťastně shledali. Dán na Bezdružicích den sv. Jana Kiliana léta oc VCXIIII. Jiřík Bezdružický z Kolovrat oc. Urozenému pánu, panu Kristofovi z Švamberka a na Boru, panu švagru mému milému. *) Anežkou z Kolovrat, druhou manželkou páně Krištoforovou. 195. Jan Bezdružický z Kolovrat Henrichovi ze Švamberka: o tuhém jednání s králem o nějaké pokuty Táborských. (R) V Budíně 1514, 13. července. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3617. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane švagře muoj milý! Zdraví, sčestí i jiného všeho dobrého, tohoť bych VMti věrně přál, jako pánu a švagru svému milému. Jakož mi ráčíte VMt psáti, abych králi JMti listu dodal: i to sem tak učinil i prosil sem JMti, aby to ráčil učiniti, oč VMt píšete; a také sem to JMti pověděl, že VMt tu žádost máte, aby posel byl brzo vypraven. I držel mně JMt na tom na tři dny. A já prosil pana Mezeříckého starého,*) aby se ráčil při- mluviti, aby VMti spieš byla odpověď dána. I nevěděl sem, oč VMt píšete, až král JMt sám pověděl před panem Mezeříckým starém, že VMt o pokutu píšete, co se Táborských dotýče; a také to ráčil pověděti, že VMt ty pokuty sobě neprosíte než služebníkóm svým; i prosil JMti s panem Mezeříckým, aby to ráčil učiniti k žádosti VMti, a tu pokutu aby dal těm dobrým lidem, o kteréž jste VMt psali. I pověděl JMt, že těch dobrých lidí nezná. I prosil sem JMti, aby to pro VMt udělal a tu pokutu těm dobrým lidem ráčil dáti. I pověděl mi JMt, že mi dá nazajtří odpověď. I potom sem opět JMti na zajtří prosil, nejednús, ale po třikrát. I divilo se tomu několik dobrých lidí, proč tak krále starám. I srozuměl tomu doktor Rupleth [sic]**) tomu dobře, neb jest již měl listy v rukú ty, kterýž jste ráčili králi psáti. I čekal na to, abych jedno odstúpil od krále. A já tomu srozuměl, i nechtěl sem od JMti odstúpiti. I prosil sem vdy, aby mi ráčil milostivú odpověď dáti. A JMt se vymlúval, že těch dobrých lidí nezná, a tím mi se JMt vždycky vymlúval. I nevěděl sem se čeho domysliti jiného, neb již jich několik rozumělo, oč prosím; i bál sem se, jestli odstúpím, že někdo o tu pokutu prositi bude. I řekl sem: „Milostivý králi! po- něvadž VMt těm dobrým lidem tým [sic] pokuty neráčíte dáti, ale račte již VMt mně dáti“. I král se zasmál, a já doktora zavolal k králi, i prosil sem, aby ráčil poručiti psáti, že mně toho JMt dává tu pokutu. I ráčil jest rozkázati doktorovi, Archiv Český XV. 14

Strana 106
106 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského že mi to dává, aby psal pánóm těm, o kterýž jste VMt ráčili psáti. Ale však sem to tím úmyslem vyprosil, boje se, aby se byl prve někdo neutekl. Ale přes to já VMti to všecko v moc dávám; a jestliže se VMti zdá, abych já taky v tom mohl třetie diel mieti s těmi dobrými lidmi, a pakli se VMti nezdá, račte učiniti, jakž ráčíte, třebas nic ať mi se nedostane, proto já VMti tím hněvati nechci. Neb sem ten, že bych se VMti ve všem rád zachoval. A to račte jistě věřiti, kterak tuto VMti píši, že je se tak v pravdě dálo to jednání s králem JMtí; a při tom při všem byl jest Mezeřícký a doktor Ruplecht. Pak bude-li se VMti to zdáti, nechť by již ti dva dobří lidi o to pracovali na mým místě, jako já bych jim to poručil, aby se již o to soudili. A bude-li třeba ještě od krále JMti jakých listů k některým pánóm anebo na jaký zpuosob, to já chci rád jednati, jedno račte mi známiti, a v to račte svuoj rozum vložiti, jak se VMti najlép bude zdáti, neb já toho na VMti mocně přestávám. A s tím VMti pánu Bohu porúčím, daj mi se pán Buoh s VMtí ve zdraví shledati. Dán v Budíně na den sv. Markéty anno »c VeXIIII. Jan Bezdružický z Kolovrat. Urozenému panu panu Henrichovi z Švamberka a na Zvickově, panu švagrovi mému milému. *) Jana z Lomnice, **) Patrné: Ruprecht. 196. List krále Vladislava na pokutu Táborských ve předešlém listě vzpomenutou. (R) V Budíně 1514, 13. července. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3618. My Vladislav z b. m. Uh. Č. oc král a m. M. oc. Oznamujem listem tiemto všem, že jest nám oznámeno, kterak by opatrní měšťané Táborští tu v městě zamor- dovali slovútného někdy Ondřeje Víthu z Zerzavého*) a tudy že by nám u vinu a v pokutu upadli. Kdež my prošeni jsúc od urozeného Jana Bezdružického z Ko- lovrat a z Košátek, komorníka našeho věrného milého, abychom tu vinu neboližto pokutu, ač jestliže by pro takový účinek na nás přišla a připadla, milostivě dáti ráčili; i vzhlednúce my na jeho pilné a věrné služby, kteréž nám činí a činiti nepře- stává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách, dali jsme jemu a mocí listu tohoto dáváme tu všelijakú pokutu a vinu na jmenovaných Tá- borských tímto listem dáváme, chtiece tomu konečně, aby on nadepsaný Jan, když to na ně vedle práva uvede a tiemto dáním a obdarováním naším vedle práva obdrží, to všecko aby jměl, držel a toho požíval a požívati mohl, jako svého vlastnicho, a to bez naší a budúcích našich králuov Českých všech jiných lidí všelijaké pře- kážky. Přikazujíce větším i menším úředníkuom desk z. kr. Č. i jiným všem poddaným věrným našim milým, abyšte jeho nadepsaného Jana při tom našem obdarování jměli, drželi a neporušitedlně zachovali a k tomu ke všemu řád práva zachovajíc dopomohli

Strana 107
z let 1514 a 1515. 107 a jeho toho zmocnili, jináče nečíníce, znajíce v tom vuoli a přísné rozkázaní naše. A ktožby tento list svrchupsaného Jana s dobrú vuolí jměl, chcme tomu, aby pří- slušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přitisknúti jsme rozkázali. Datum Budae die s. Margaretae, anno domini oc XIIII regnorum autem nostrorum Hungariae XXIIII Boemiae vero X ...**) Ex comissione propria regiae majestatis. Pečeť porušena. *) Emler, Pozůstatky desk I. 248. **) Utrženo. 197. Děpolt z Lobkovic Krištoforovi ze Švamberka: o vína a rarohy. Zprávy o chování měst. (R) V Bílině 1514. 12. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Rád slyším, že jste zdrávi; té věci vám, pán Buoh zná, přeji. Jakož mi ráčíte psáti o vína: byl bych rád dobře zjednal, ale nemobl sem po vuoli vaší. Neb již všecka vína bílá sú minula a na těchto přiskočilo. Než jestliže kto ještě co má bílého vína, to sú slevky, ješto jich nemohli vydati na šenku. Než teď sem vám kúpil tři sudy vína Blankuov; mně se zdá, že sú dobrá a bezpečně muožte je do druhého léta chovati z té vinice. A vrátíte-li zase sudy k zbírání vína, to sem tak vymínil, že vám bude sleveno 11/2 kopy. A jakož mi ráčíte psáti o rarohy: jakž ke mně Vrbík přišel, hned sem ho na svém koni poslal do Bečova k šafáři svému, aby s ním jel tu, kdež ty rarohy lapají, jestliže sú co lapili, aby sobě mohl vybrati po své vuoli. Neb sem byl o tom poručil, jestliže co lapí, aby na mě chovali a k mé ruce aby koupeno bylo. A o novinách, jakož ráčíte věděti, nevím co psáti; než města v kraji našem pěkně mluví a tiší sú. Dajž pán Buoh, abyšte zdrávi byli a dobře se měli ve všech svých věcech a spolu abychom se ve zdraví shledali. Datum ex Bilina sabbato post festum s. Laurentii martyris, annorum dni 1514. Děpolt z Lobkovic a na Bílině. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu a švagru mému milému d. 198. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o zlatém voze; drobné zprávy. (R) Na Zvíkově 1515, 17. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 16. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý. Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Po odjezdu vašem přišlo mi na mysl, co se toho vozu zlattého dotýče, které [sic] bych měl na Bor poslati, aby jej tam maléř opravil. I zdá mi se lépe, abyšte ho zde nechali a maléře Blatenského 14*

Strana 108
108 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského hued sem vypravili, aby ohledal, co by bylo na něm potřebí opraviti: a zlata aby sobě hned zjednal z Prahy a hned jej opravoval; neb jest čas veliký k tomu. Neb byšte do Nornberka po zlato měli poslati, bojím se, že by se to prodlilo. Než toto mi se zdá, abyšte se paní manželkú svú a dcerú mú milú a se paní Labuťovú, jestliže také na tom veselé býti má, několiko dní sem napřed ke mně přijeli, a tu odsud abychme spolu všichni jeli. A také bych rád proto, abyšte před tiem časem ke mně přijeli, kdež sem vás prosil na Švamberce, abyšte z Blatenské svadby se paní dcerů ke mně sem na Zviekov přijeli. I bojím se, že by mi se to netrefilo, a to z příčiny té, že k žádosti pana Hradeckého v Hradci býti mám na tom přínosu a bojím se, že mi tak trefí, že hned z Blatné do Hradce jeti musím. Než prosím vás, dajte mi znáti na který den byšte zde býti jměli. A tak muoj milý pane strýče, zapomněl sem s vámi mluviti, co se Jiříka Skorněšického dotýče, jestliže jest možné, abyste ho pustili, aby on ke mně hned jeti mohl; neb sem chtěl s ním rád na Kestřany jeti a o nějaké dielo, kteréž před sebú mám tu na Kestřanech, s ním rozmluviti, a potom ho také i na Švambergk poslati. A za to mám, že na tento čas že ho mnoho nepotřebujete a také do sv. Valentina již daleko nenie. A pán Buoh rač se nám dáti spolu, muoj milý pane strýče, sčastně a ve zdravic shledati. Datum Zviekov feria IIII. in die s. Anthonii, anno oc V XV°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. strýci mému milému d. 199. Jan z Ebernic Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských; úštípky na Rendlovo podkomořství. (R) B. m. 1515, 23. března. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3646. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane mně v milosti příznivý! By VMt zdrávi jsúci dobře se jmili, toho bych VMti věrně přál. VMt pane milý! zámutku vašeho po panně Lidnile, ceři VMti, věrně jí ho nepřejic i tudiež panně JíMti, neb to znátie mohu, že VMt i se panie JMtí přirozenú litost toho jmáte. Avšak VMti jakožto pánu v rosomu správnýmu náleží takový věci v mírnostie lito- vatie, coš Bohem působeno jest; i protoš VMt račteš tu oběť Bohu všemohúcímu radostně zdátie, neb mu VMt lepšího daru a příjemnějšího dátie nemóžete, neš duši v čistotě zachovalú. Protie téš pokoře Bůh všemohúcí VMt bohdá radostně a štědře obdaří tiem, coš VMti k utěšenie by býtie jmohlo oc. VMt pane milý! Jakoš mi VMt ráčila psátie o kuny do Frankfurtu: i to jsem poručil, aby VMti kúpenye byly. A coš se zlomků sklených koleček tkne, toho jsem na ten čas nezpósobil, aniš jsem jich najítie jmohl, neš toliko společný zlomky z picích skelnic; i z té příčiny jsem toho zanechal. A VMti jsem taky kúpil mě-

Strana 109
z roku 1515. 109 děniečku: a hantvásek ten jsem zapomněl VMti poslatie, neš po nejprvnie fóře, keráš bude, VMti to pošli. A psal jsem VMti o ty tarasniece páně Lvovy, i nevím, došel-li VMti ten list, nes jiš jsú hotovy: i protož VMti prosím, račteš to JMti dátie znátie, ať JMt ráčí je dátíe odvéstie. VMti zbroje jest také dávno hotova; račteš poručiti, aby jie vsaly; a má býti za nie VII f. [sic]. A psal bych VMti rád nějaký noviny, i nic takovýho nenie, neš tento čas všeckno se postiešilo. Neš niec novějšího a dievněšího jsem neslyšel, neš že jste z Rejndle učinili podkomoří; bopomozi vám všem, že jste naň tak laskavi a že jemu k takové ctie a užitku přivodiete; a bopomozi jemu, že on toho na VMtí všech tak dosahuje a sobě to přivede. Psal bych VMti rád, že jste nebožátka; ale nesmím, bojím se, aby to VMti protie mysli nebylo. I poněvadž jste ráčili Rendle podkomořím uči- nietie, taky se chci přimluvitie za přítele svýho za Kutnaura,*) abyšte jeho ofrychtéřem udělali, kdyš by Rendle nebylo, aby on jeho sastal; mám sa to, že by to učiniel oc. Ba nebožátka, nebožátka! coš se to děje! Račteš VMt odpustietie, že o to tak VMti píši, neb mi se ten řád a velmi zle líbí. Dej Bůh v tom lepší pořádek. A milý pane VMti prosím, račte mi psátie, coš se dobrýho pósobie, coš by VMti mošnýho bylo psátie; avšak se předkem bojím, že mi VMt v tom nebude moci co psátie o dobrým řádu. A s tiem dejš se pán Bůh VMti sčastně, dobře jmítie. Jan z Ebernic oc. Datum v pátek post letare anno D. XV. Urozenému pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně v milostie příznivýmu. *) Jindřicha? 200. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o zřízení špitála v Boru; o hospodářských věcech, o nemoci pana Lva. (R) Na Zvíkově 1515, 16. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi píšete, chtěl-li bych ves kúpiti k špitálu, které stavěti chci s povolením vaším a páně Janovú bratra vašeho, v městě vašem tu na Boru, za neboštíka pana Bohuslava starého, pán Buoh rač duši jeho milostiv býti, že by Bonětice Levhartové na prodaji byly, a byl-Iji by úmysl muoj kúpiti ji, že byšte mu o to psáti chtěli, aby mi vejpis důchoduov poslal, i při tom mi také i cenu oznámil: i za to vás prosím, že tak učiníte, a jemu o to již psáti budete, neb úmysl muoj jest tu ves kúpiti, budem-li se jedné moci o ni smluviti. Neb slyším, že jest člověk tuhý v takovéch věcí. Co se pak stavení špitála dotýče, chtěl-[lli bych jej letos stavěti, abych vám v tom oznámil vuoli svú, měl-lli byšte dáti kámen k tomu lámati aneb co hromad,

Strana 110
A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 110 že nynie jak lidé síje odbudú, že by se i svésti mohl, dokuď na ně zase diela ne- příjdú: i muoj milý pane strýče, za to vás prosím, že tak učiníte a juž co se vám zdá hromad kamene že dáte nalámati, a také že to vopatříte a smluvíte, kdo by jej přivézti a svésti měl. Než toto vězte, že duom všecken kamenem chudým udě- lati chci a při tom kostelík jim také udělati chci. A již vám pán Buch za vaši práci také buohdá voplatiti ráčí. A co se pak rybníka Tisovského dotýče, i nerad toho vidím, že se nám tak zdařil. A neviem kudy jest to přišlo. Než bych to věděl, že je to nějakú nedbačli- vostí přišlo prvnieho hajtmana Švamberského a při násadě to některak nevopatřil, tak jak by to vopatřiti měl, a já byl o tom věděl, byl bych já se věděl kterak k němu v tom zachovati. A co se písaře dotýče, kteréhož jste mi poslali, z toho vám děkuji a již jsem jej přijal. Pak jak mi se zdaří, toho neviem. Než prosím, budete-li mi ještě moci jednoho dohoditi, že mi ho dohodíte. A co se novin dotýče, to sem vám prvé oznámil, o čem sem věděl, prve než mi vaše psanie přišlo. A bych co tak zvláštnieho věděl a potřebného, neobmeškal bych vám to oznámiti. A také, muoj milý pane strýče, jako mi v druhém listu píšete, co se Jakuba dotýče, které u pana Všerubského byl, že by se hajtmanu Švamberskému zdálo, že by mi se hoditi mohl, než že ho na tento čas v Plzni nenie, že jest v Praze, než že jest pan Jan, bratr váš, s hajtmanem na tom zuostal, aby poň hned poslal; a dále z psaní vašeho tomu sem porozuměl, na čem pan Jan s hajtmanem zuostal. I prosím, že to hajtmanu při- pomenete, aby tím neprodléval a jej hned obeslal, a což za odpověď dá a na čem hajtman s ním zuostane, ať mi to hned oznámí. A jako mi píšete, že sem vám psal, co se Jakuba dotýče, abyšte mi to hned oznámili, na čem s ním zuostanete, a že já poslu zaplatiti chci; pak že tomu rozu- miete, že malú vieru k vám mám, a že snad se obávám, že byšte pro mne posla svého nevážili ke mně o to poslati: i jistě sem toho tím úmyslem neudělal; i protož nemáte sobě to co obtěžovati. A co se Jiříka Kroměšínského dotýče, i píši mu o to, aby hned k vám jel a vedle žádosti vaší u vás pobyl, a odtud aby zase hned ke mně sem přijel, neb bych rád, aby mi se ty sádky prve začaly dělati, než bych nahoru odsud jel, ač sem na tom byl, že vrátě se z Švamberka, aby se teprv dělali. Neb sem na tom byl, že sem chtěl k svatému Jiří nahoře býti, ale to mi se jest změnilo; a to proto, že doctor páně z Rozmberka jest mi pověděl, když jest teť nynie u mne byl, že prve ke mně se vypraviti nebude moci, než teprv okolo svatého Jakuba a Filipa, a to po [sic] najvyššieho pana purkrabí Pražského. Neb se jesti velmi těžce rozne- mohl na dna a prostě sebú nevládne, než kam ho v peřinách přinesú; i krmiti ho musejí; a k tomu také že má žaludek velmi zanečistěné. A když ke mně přijede, tehdy nejméň dvě neb tři neděle při mně býti musí. I protož z té příčiny musil sem té jiezdy své poodložiti, než jak mi pán Buoh ráčí dáti se jedné polepšiti a on mi dopustí jeti,

Strana 111
z roku 1515. 111 tak hned buohdá nahoru se vypravím. A prosím, panu Janovi a paní manželce své a dceři mé milé a paní Lahuťkové, že ode mne službu poviete, že bych jim přál zdraví i všeho dobrého. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov, f. II. post Conductum Pasce, anno oc VCXV°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc strýci mému milému d. 201. Sněm stavu panského a rytířského Krištoforovi ze Švamberka: že volen jest vedle jiných, aby jel ku králi do Vídně. (R) Na hradě Pražském 1515, 16. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3649. Služby naše vzkazujem, urozený pane, pane přieteli náš milý. Vězte, že král JMt pán náš milostivý ráčil jest toho na našiech staviech žádati skrze pány posly, kteříž na JMKské místě na tomto nynějším sněmu byli, abychme některé z našich stavuov pro některé pilné potřeby k JMKské poslali s mocí. Nebo také i tohoto královstvie Českého některé potřeby jsú. I mezi jinými také jste vy k takové potřebě voleni. I za to vás, pane a přieteli náš milý, žádáme, že tak učiníte a k JMKské se vypravíte, abyšte u JMKské v Prešpurce anebo u Vídni, kdež JMKská bude, byli na den svaté panny Markety najprv přieští [13. Jul.]. Pakliby vám bylo prvé ozná- meno od JMti, za to vás žádáme, což najspěšněji moci budete, že se k tomu strojiti neobmeškáte. I nepochybujem o vás, než že tak pro potřeby JMKské a tohoto královstvic učinicte. A o též také jiným pánóm a z rytieřstva, kteříž jsú k tomu voleni, ješto zde na ten čas na hradě Pražském nebyli, píšem. Dán na hradě Praž- ském v sobotu po hodu sv. Víta leta oc XV°. Páni a rytieřstvo spolu na hradě Pražském na obecním sněmu shromáždění. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Zviekově, přieteli našemu milému. 202. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o vysvěcení kostela při špitale v Boru od suffra- gana Olomúckého; o sjezdu ve Vídni. (R) Na Zvíkově 1515, 19. července — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Vězte, že kněz biskup, suf- fragán pana biskupa Olomúckého, má býti na svatého Jakuba najprv příštieho [25. července] v Budějovicích, a odtud že by na Blatnú jeti měl a kostel tu světiti; a tak tomu rozumiem, že se i na Plané odtud staví, aby také sv. Anny kostel světil. I velmi bych rád, aby ten kostelík v špitále u vás na Boru mohl vyzděn býti nahoru až

Strana 112
112 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského po vokna, neb bych chtěl rád, aby jej také osvětil. Neb tak sem spraven, by tak vysoko vydělán byl, že by se mohl světiti; a voltáři by také některak vopatřeni byli, aby byli zděláni a osvěceni mohli býti, ač ne tak dostatečně mohli by uděláni býti na tak krátký čas, jako bych já rád jmieti chtěl. Ale juž by muselo býti tak, jak muož býti; neb potom Buoh vie, kdy bychom biskupa dočkali, aby jej posvětil. I protož, muoj milý pane strýče, prosím vás, že v tom svú zvláštní pilnost jmieti budete, aby se mohl juž nahoru vyzdvihnúti a voltáře v něm zdělati se, aby když pan biskup do kraje přijede, aby mi to posvětil. Byšte pak měli do Plzně anebo kdež viete po zedníky poslati! A mají-li měšťané kamen lámaný, aneb kdo tu vokolo blízko, že od nich jej kúpíte jak budete moci, a fuoru také že juž zjednáte jak bu- dete moci, aby se to hned předse dělalo. A měl-li by Šputil na to málo peněz, ať mi dá znáti, pošli já mu hned viec. A prosím, muoj milý pane strýče, že v tom již své práce litovati nebudete a k tomu se skutečně přičiníte, aby se to mohlo tak udělati v tom času krátkém, aby se to osvětiti mohlo. Neb bych rád, abych toho dočkal prve, nežli by mne pán Buoh z tohoto světa ráčil pojieti, aby ten kostelík posvěcen byl. A tehď vám posielám přípis sněmovnieho jednání. Prosím, že za zlé jmieti nebudete, že sem vám jich tak dlúho neposlal, neb sem očekával poselstvie od pana z Rozmberka, psal-[lji by mi co nového, abych vám vedle toho oznámil. I neviem ještě nic nového z Vídně. Než poručil sem Heřmanovi Sedleckému, služebníku svému, aby pana purkrabí ode mne prosil, aby mi nějaké noviny z Vídně oznámil; neb sem ho do Viedně odpustil, a zítra buohdá odsud vyjede, a s Bechynkú Bernartickém spolu tam pojedú. A což nového najprv zviem, což by za poselstvic stálo, neobmeškám vám to oznámiti. A prosím panu Janovi bratru svému, a paní manželce své a dceři mé milé a paní Labuthové ode mne službu mú povězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého přál. A pán rač se nám dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zwiekow f. V. ante Mariae Magdalenae, anno oc VCXV°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci mému milému d. 203. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o svěcení kostela při špitále v Boru; o věcech hospodářských. (R) Na Zvíkově 1515, 7. srpna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdravie i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Co se špitálu na Boru do- týče, že v tom pilnost svú rádi jmieti chcete, aby se tak stavělo, vedle psanie a žá-

Strana 113
z roku 1515. 113 dosti mé, zvlášť pro příčinu tu, kterúž jste z psanie mého vyrozuměli, proč s tím pospiechám, a to pro pana biskupa, a že v tom pilnost svú jmieti rádi chcete, aby se tak udělati mohlo vedle psanie mého, a že za to máte, že to bude opatřeno vedle psanie mého, že ten kostelík i voltáři posvěceni budú moci býti, jedné by pan bi- skup nepospiešil příjezdem svým: i muoj milý pane strýče! Z té starosti a práce, kterúž o to máte, napřed vám děkuji, a buohdá od pána Boha všemohúcieho věčnú odplatu jmieti budete. Než vězte, že mi pan biskup onehdá píše, že k žádosti mé ke mně přijeti chce, než na který den by přijeti měl, že mi to oznámiti nemuož, než což najspieš bude moci ke mně se vypraviti, že mi to oznámiti chce, než já abych to také opatřil, aby bezpečně jeti mohl. I tak tomu rozumiem, že se toho obává, aby mu se nějaká lechkost na cestě nestala od strany pod obojí spuosobú. I poslal sem k němu dnes, a za to mám, že ho najdú na Krumlově, prose ho, aby ke mně přijel sem tu neděli po sv. Bartoloměji najprv příští [26. srpna], neb že já na tento čas nějaký odjezd před sebú mám, a že bych já nerad viděl, aby sem při- jeti měl, aby mne doma nenalezl, a že bych se rád s ním seznámil. Pak co mi za odpověď dá, toho neviem. Než kdyžkolivěk bude jmieti na Boru býti, dám já vám den aneb dva napřed věděti, kdy by měl k vám přijeti. Než mnoho s sebú nemá, než čtieři vozníky, tři neb čtieři jiezdná a ty, kteří s ním u voze sedí a u vozu jsú, a ty kterýž já vedle něho služebníky některé také pošli. I již muoj [milý] pane strýče, za to vás prosím, že juž pana biskupa ... ..*), a což bude jmieti od toho kostelíku i od oltařuov svěce nie] . . . . že s ním o to juž srovnáte, a bude vám to hned zase nav[ráceno] . . . také od oltáře svěcení na Švamberce, a muož-li to býti, . . . že také pana biskupa s sebú na Švamberk hned s bo[ží] ..., aby ten voltář prostřední také osvěcen byl. A hajtmfanu] .... že psáti budete, když byšte tam býti měli, aby vás vínem i jinými potřebami opatřil, abyšte pana biskupa poctivě uctiti mohli. A také, muoj milý pane strýče, jako mi píšete, že mi posieláte ceduli vypsanú, náklad na ten špitál: i té ceduli já nenalezávám, i neviem kudy je to přišlo. Než proto já tehď píši Johannesovi, písaři Švamberskému, aby dal na to dielo Špu- tilovi XV kop grošuov českých. A bude-li co viece nad to letos potřebie dáti k tomu stavení, rád dám. Než poněvadž mi píšete, abych toho stavení letos ponechal a viece dělati nedal než potud, puokud sem vám prve psal, co by se jen osvětiti mohlo: i v tom já rady vaší uposlechnúti chci a tak udělati chci. Než za to vás juž prosím, muoj milý pane strýče, že to juž vopatříte, aby juž tak vedle žádosti mé se to do- konalo. Co se pak svatých vloženie dotýče v kterých oltářích, toho vám tehď na to ceduli posielám. A jakož mi píšete, co se škody na rybnících mých dotýče, že mi toho ne- přejete: i bez pochyby sem, muoj milý pane strýče, že byšte mi toho [il jiného zlého nepřáli. Ale vězte, že děkujíc pánu Bohu, tak velmi veliká škoda nenie, tak jak 15 Archiv Český XV.

Strana 114
114 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského jsou mi psali; neb byl sem na tom sám a to vohledával. Než proto budu jmicti diela dosti, abych dal ty strže zadělati a to všechno na těch rybnících opraviti: neb přílišná náhlá voda byla jest přišla. A tak z psanie vašěho tomu rozumiem, že jste také na svých rybnících zbytky vody měli. A když je vás pán Buoh ráčil jen škody zachovati, tehdá jest dobře a toho vám věrně přeji. I buď jeho svatá milost z toho pochválen. Než tak já sobě, muoj milý pane strýče, myslím, že poněvadž pán Buoh ráčil jest nás tak navštíviti těmi vodami i tak od povětří krup — neb mi hajtman Švamberský píše, že velmi okolo Švamberku kroupy pobily — že nás buohdá mi- luje. Neb jest staré přísloví, že kohož pán Buoh trestce, že toho miluje. I buohdá nás také miluje. A jakož mi píšete, abych se na Orlíce stavil a ohledal, co se dobrého staví, a nelíbilo-li by mi se co, abych rozkázal, jak by se stavěti mělo: i muoj milý pane strýče, já málo stavenie rozumiem, než proto já se tam rád staviti chci k žádosti vaší. Než dělá-li se tak, jak jste poručili při tom času, když jsem u vás na Orlíce byl, tehdy dobře jesti; pakli by mi se zdálo, že by co tak nebylo děláno [sic]; neb dělá-li se tak, jakž jste poručili, jistě nenie přes to co vopraviti. A tehď vám posielám vejpis novin, které mi pan z Rozmberka poslal, a které jsou se slavnosti tam dály a při přítomnosti těch králuov JMtí. A prosím panu Ja- novi bratru svému a paní manželce své a dceři mé milé a paní Labuťové ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví a všeho dobrého přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu, muoj milý pane strýče, ščastně a ve zdraví shledati. Datum Zwiekow, Henrich z Švamberka oc. f. III in die sancti Donati, anno oc V XV°. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, »c strýci mému milému d. *) vyhnilé místo. 204. Opat Kladrubský Krištoforovi ze Švamberka: prosí o radu, jak co by měl činiti proti odpově- dníku Jindřichovi Bohmickému. (R) B. m. 1515, 2. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3654. Motlitbu svú vzkazuji VMti, vysoce urozený pane, pane milý! Zdravic, štěstic i všeho dobrého aby VMti dáti ráčil milý Buoh, toho bych VMti přál s pravú věrú oc. Pane milý! k VMti se na radu utiekám a k VMti celú naději jmám, že mi VMt ráčíte poraditi a dáti naučenie, kterak jmám učiniti, ježto Korbel z Mědražic i s Bohmickým pohruožku mi činie, že mi chtie učiniti, což nejhoršicho budou motci; a zvlášt pak Jindřich Bohmický ten mi jest psal, ježto mi se zdá, že jest podobné k odpovědi, jakož toho VMti přiepis teď posielám, kterémužto VMt porozuměti ráčíte. Psal jsem o to k panu Lvovi JMti; pan Lev odepsati mi ráčil, abych já Bohmickému na to odpověď dal. I dal jsem a poslal jsem jemu odpověď po jednom

Strana 115
z roku 1515. 115 sedláku našem do Mědražic, zvěděv, že jest v Mědražicích; ale on pokrývaje se tu, dal jest sebe zapřieti a listu od sedláka vzieti nechtěl, ježto sedlák list dával ženě Korbelově, aby jej vzela, i Korbelovi, aby jej vzel. Ale žena Korbelova řekla: „Počkej málo.“ I šla jest z světnice ven do malé jízbičky, tu kdež jest Bohmický maje liekaře se hojil; a rozmluvivši s ním i přišla jest do světnice zase a řekla sedláku našemu: „Však zde bratra mého nenie; co mu sem listy nosíš, hledej ho sobě, tu kde jest, a zde ho nehledej.“ A sedlák mi vrátil list zase. Potom Korbel naše lidi bil, s pole sháněl, nedaje jim robotovati a vorati. Já jsem k němu o to poslal dobré urozené lidi, proč to činí lidem našim chudým; ale Korbel nedal sobě dopovědieti, řéci, i lál jest i těm dobrým lidem i mně; ježto ti dobří lidé přijedše zase, horlili jsú sobě na něho, řkúce, že jsú s poselstvím jezdili k lepším, nežli jest Korbel, a že jim toho nižádný neučinil, co jest Korbel učinil. I milý pane! VMt znáti ráčíte, jakú svú vuoli ti lidé a příčinu berú pro mne, ježto jsem jim nic neučinil, a o ničem nic neviem ani skutkem ani raddou ani nižádným mým vědomím. Protož VMti jakožto pána na mne laskavého prosím, že mi VMt ráčíte v tom naučenie a raddu dáti, kterak bych jměl učiniti, neb rozumiem, kdež by mohli, že by mi rádi škodu a nějakú lehkost učinili, ač bych se jinde jich málo bál; ale kdybych jeda do Prahy a jinde na cestě pro potřeby své, snad od nich bezpečen bych nebyl. Neb ponavadž jest Bohmický již právo a řád zapovrhl, jest nepodobné, aby mi mé neviny on užiti dal. Neb VMt tomu ráčíte dobře ro- zuměti, jaké povahy a řádu jsem já člověk, zdaliž by to na mne slušelo, bych já jměl krve prolévač býti, Bohmického do Prahy aneb kohožkolivěk jiného nepřá- telóm a na bezhrdlé vydávati; pravím, že já takový a ten bohdá nejsem. Za mi- lostivú radu a odpověď VMti prosím po tomto poslu. Datum dominico post s. Egidii confessoris anno 1515. Kněz Stanislav z boží milosti opat kláštera Kladrub, VMti kaplan. Vysoce urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, panu kmotru mému milému a pánu na mne laskavému. 205. Jan Zajimač Krištofovi ze Švamberka: o honech. (R) V klášteře sv. Prokopa 1515, 25. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kunštat. Urozený pane, pane a švagře můj milý! Přál bych vám, abyšte zdrávi byli a dobře se jměli. A z vína, kteréž ste mi poslali, vám velmi děkuji. A teď vám k úbědu posílám IIII kopy pěnkav. Dajž pán Buoh, abyšte je pro mne ve zdraví snědli. A můj milý pane švagře, prosím vás, že mi ráčíte dáti znáti, který den budete u mne, v pátek-li k úbědu, čili v sobotu k úbědu. A račte věděti, že sem včera honil jelen, že sú mi zmrhali Šíma s tenetníky dva, a že ještě má Šíma u mne 15*

Strana 116
116 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského v cepu šilink. Taky račte věděti, že v tuto neděli minulú na vábení ztratili mi druhý páně Bočkův raroh. Prosím, že ráčíte rozkázati úředníku svému Rathajskýmu, jestliže by jej kde svábili, aby mi jej zase poslal. Máť prvnější i poslednější každý zvonec u nohy. Dajž pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví shledali. Ex monasterio sancti Procopi, feria III. post Mauricium, anno 1515. Jan Zajimač z Kunštátu oc. Mému milému příteli a švagru panu Kristofovi z Švamberka oc cedule buď dána. 206. Jiřík z Adlaru, purkrabí na Vorlíce, Krištofovi z Švamberka: o stavbách na Vorlíce. (M) Na Vorlíce 1515, 26. září. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2f. Urozený pane, pane muoj milostivý! Kdež jste mi VMt psáti a rozkázati ráčili, aby se dělníci všiecknie odbyli o svatém Václavě a o těch svátcích; i račte VMt věděti, že se odbýti nebudú moci, neb to diclo nedodělají, což ste ráčili roz- kázati, do těch svátků. Neb zedníci dělají novú vápenici; a to sem z té příčiny dal novú a jinú vápenici udělati v jiném místě, než ta prvnic jest byla, neb v té první vápenici dála se škoda VMti veliká na vápně; neb když pršalo, voda šla do vápna, a to se nemohlo nikterak opraviti, aby vápno nepodcházelo. A tesaři dělají krov na plášť, a tak pravie, že ještě jedva ve dvú nedělí hotov bude. A dále račte VMt věděti, že pan starý JMt ráčil rozkázati jakús ještě jednu třetie věži udělati na prostřed pláště; i zdá se Michalovi tesaři, že nebude to věc stálá, i kázal sem jie ponechati, až byšte VMt sami ráčili na to pohleděti. I protož bych VMt rád viděl, abyšte VMt přijeti ráčili na Vorlík, což byšte mohli nespieš. A VMti prosím, že ráčíte rozkázati purkrabie Ratajskému, aby mi dva vozníky kúpil na Vorlík; neb račte VMt věděti, že se těmto koňóm obtěžuje, neb nebudu-li míti po čtyřech koních u voze, tedy bojím se, aby se VMti škoda nestala, aby se některému koni nic uško- dilo. A také když bude v diela, teda když budu míti voziti vápno neb písek, budu moci dva koně votrhnúti, a těmi dvěma budu písek a vápno voziti, a jinými předse vorati a jiné dielo dělati; neb VMt dobře víte, žeť mám veliké dielo na Vorlíce. I protož VMti vždy prosím, že ráčíte rozkázati dva silná koně kúpiti, neb mám dosti silné koně, aby se s nimi srovnali. Datum na Vorlíce v středu před svatým Jiřík z Zadlaru, purkrabie na Vorlíce. Václavem letha XV°. Uroz. pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc JMti pánu mému milostivému 207. Purkrabí na Ratajích Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských a zvláště poddanských poměrech na panství Ratajském. (R) B. m. 1515, 26. října. — Orig. arch. Třeb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane p. muoj milostivý! Kdež mi VMt ráčíte psáti

Strana 117
z roku 1515. 117 v prvním listu, co se dotýče rybníkuov vyměřovánie na panství Ratajským, abych VMti těch miest a toho vyměřenie vajpis při najprvnějším psaní mém poslal; i račtež VMt věděti, že na tak krátký čas že se to vyměřiti nemuož. A také jest zde snich napadl i mrazové sú velicí; několik dní drahně snich leží; a sití také před těmi sněhy a mrazy dosti pilné bylo. Než jakž ten snich staje, neobmeškám já tou věcí; a když najprvní poselstvie k VMti mieti budu, oznámím já to VMti, tak jakž mi VMt psáti ráčíte. A kdež mi VMt ráčíte psáti o penieze, aby té Barboře kramářce dány byly: i budou jí dány tak na ten čas, jakž mi VMt psáti ráčíte. A v druhém listu, kdež mi VMt psáti ráčíte, abych Václavovi Šlechtovi vajpis poslal z registr starých, co se vsi Bohuslavic dotýče: i poslal sem jemu; a také jest napsán každý člověk ze jména, co který platí. A teďť VMti posélám listy od něho. A kdež jste mi VMt ráčili poslati vidimus mocného listu královského i kšaftu také nebožtíka pana Labuti, a píšete mi VMt, abych to Cidlinovi poslal bez pro- dlevánie: i račtež mi poslati registra rybná i ty listy, kteří jsú při registřích, které sem VMti dal v Praze při sv. Duše s těmi registry, abych mu to všecko poslal spolu při jednom poselství. A také kdež mi VMt ráčíte psáti, abych Cidlinovi poslal vajpis, co se těch platuov zadrželých dotýče na lidech v Hradečtě: i to bych já udělal. I nemohu rozuoměti, také-li ten plat VMt ráčíte na lidech mieti, které platy měli dávati na český groš, i nedávali než na míšenský groš; neb jest zadržalého platu na nich na míšensko několik kop drahně. I všecky-li ty platy VMt račíte na nich mieti, račtež mi VMt napsati, abych já se věděl čím zpraviti. A teď VMti po- sélám ceduli, kterúž mi Cidlina píše při tomto času, kteréž VMt porozuoměti ráčíte. I mně se zdá, že by nebylo škodné, abyšte VMt ráčili poslati někoho, komuž byšte VMt dobře věřili a někoho rozumného, aby pohleděl na lidi, jak sedí a jaké dědiny a živnosti mají, aby tomu porozuměl, mohú-li ten plat na český groš dávati, tak jakž VMt ráčíte na těch lidech mieti. Než tomu VMt račte jistě věřiti, že jest pan Labuť nebožtík od nich nebral než na míšenský groš, i jiní páni, kteří jsú je drželi před nebožtíkem panem Labutú. Než tak lidé zpravují okolní, že jest nebožtík pan Labuť chtěl na nich mieti platy na český groš, a že jest je mnohokrát rozkázal všecky vsázeti, a nikdá jest od nich nemohl sebrati na český groš. Než který byl možnější, na tom celý plat vytáhl, a někteří chudí jemu nic nedávali, než voddělá- vali jemu. I muožte VMt tomu dobře porozuoměti, že jest každému těžký na nich tam platuov dobýti, když tam VMt žádného sídla nemáte; neb já tam sám aneb sám druhý k některému na dvuor přijedu, a z druhého aneb z třetího dvora, a von do lesa jde. I muožte VMti tomu dobře porozuoměti, že se na nich tak těžce plat zbéře; než bylo by dobře, abyšte je VMt ráčili někomu tam poručiti, kdož by sídlo tam měl, panu Atrzpachovi aneb některému okolnímu tu zeměnínu. Zdá mi se, že by se tak na nich spíše plat zbieral; než Cidlina s těžkem na nich co dobude. A bu-

Strana 118
A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 118 demli mieti tam na ně odsud vždycky s mocí jezditi, bude to velmi nákladnic. A tu snad abyšte sobě VMt toho zboží nezhyzdili! I račtež VMt na to pomysliti a někého rozumného račte VMt tam poslati. A jestliže byšte VMt ráčili mne na tento čas poslati tam, vie Buoh, že sem na tento čas nemocen a že viece ležím než chodím a několikero pilné dielo před sebú zde mám, kdež pak VMt o tom dobře victe. A kdež mi VMt ráčíte psáti o vozníky, abych VMti koupil tři: i na tento čas písař na ně nemá žádných peněz, neb bez dvú sto kop máme dáti kramářce Barboře na tento čas, kdež VMt ráčili jste psáti. A tak za to mám, že jste VMt dobře svědomi lidí na panství Ratajským, že se na nich tak rychle sebrati ne- muož platuov. Neb lidí sedí plná věže i nad věží, a obávám se, aby mi ti staří tam někteří nezemřeli u věži. A teď toho VMti ceduli posélám, kterak se k některým VMt ráčíte rozkázati zachovati. Než koně, já ty VMti vždy koupím, což najdříve písař penieze bude mieti. A ráčíte-li ten koník VMti micti, na kterým sem s VMtí do Prahy přijel, plesnivý, za 61/2 kopy míš., a mně se zdá, že by se VMti hodil, neb k dielu jest dobrý kuoň; i račtež mi VMt psáti, mámli] jej VMti poslati. A o jabka, to já VMti po Novodvorském pošli, kdež jste mi o ně VMt rá- čili psáti. A co se dotýče lámánie kamene k té zdi, kdež VMt ráčíte psáti, aby ten kamen ti lámali, kteří jsú hráli a za tu vinu aby se ten kamen lámal: i chci já je k tomu mieti tak podle psaní VMti; než velmiť jsta chuda oba dva, Vondrák i Ha- vlík, a platy na sobě mají veliký i roboty. I obávám se toho, aby VMti některý nezběhl z grunthu, abyšte VMt poustky neměli. Neb na těchto lidech na zdejším panství nemuož se mnoho vin bráti, než trestání vězením dáti jim dosti a hladu. A kdež mi VMt ráčíte psáti, aby se po lidech jelo a na lidi se položilo, co se sta- venie a oprav dotýče, i tak já se zacho[vám podjle psanie VMti; a jestliže jest který nevopravil, také já to VMti oznámím. A kdež VMt píšete, abych kupce ptal na ten mlayn a že jej VMt prodati chcete; i budu já se na to ptáti, jediné VMt račte mi oznámiti cenu a zač bych jej měl dáti; než plat jest na něm veliký: ročnieho platu na něm VIII kop míš. Bojím se, že zaň mnoho nebudú chtíti dáti, i protož aby cena slušná byla, abychom kupce neodrazili a zvlášt kdyby dobrý kupec nahodil. A co se má dáti vod vy- pálenic vápenice a od lámánic kamene k též vápenici, račtež to VMt poslati, abych já se věděl čím zpraviti. A co se dotýče základu propadenie za Matyášku, i roz- káži já, aby ten základ dali, než jsú lidé VMti Katha, Nešperák a Pavlík z Stankovic. A co se Novodvorského dotýče, kdež mi VMt ráčíte psáti, abych jemu rozkázal, aby sobě ten les svezl k stavení v zimě: i rozkázal sem já jemu. I on tak praví, že se chce k tomu mieti a že chce svézti sobě lesu. Než za to VMti prosí, abyšte jemu VMt ráčili dáti kupu dřev jedlových z Žakova. A mně se zdá,

Strana 119
z roku 1515. 119 že jest slúšné dání, lépe nežli byšte ten les prodali, neb velmi škaredé poustky máte VMt v Ratajicch. A toť stavenie s velikým nákladem musí býti. A kdež mi VMt píšete, abych VMti oznámil, co jsem vylovil ryb z Vosin- ského rybníka: i nenalezl sem jich než 4 kopy kapruov a 15 kapruov; neb praví lidé, že jest velmi silně voda šla přes hrázi tuto poslední povodeň, když jsem já v Hradečtě byl; a nepřihled k němu žádný až ráno, když voda již vopadala. I sešlo jest s tou povodní viece než polovice ryb, a tak za to mám, že jest i plodu nětco sešlo. Než nalezl sem jeho v něm ještě 11/2 C kop plodu takového, jakož jsem VMti ukazoval, když jste VMt na Ratajiech byli. A vsadil jsem ten plod do Makoluského rybníka. I budete mieti čím nasaditi, jestliže který rybník VMt uděláte. A VMt račte věděti, co se dotýče Tvrzského z Janovic, člověka páně Holi- ckého, kterýž byl slíbil za votce svého za 5 kop míš. za sirotčí penieze za Duškovy: i řek' jest mi úředník páně Holického, že mi jej vydá právem dlužním, i rychtář Janovský. I račtež mi VMt k tomu radu dáti, poněvadž jsú oni mi řekli, abych nestavoval, a že mi jej vydati chtí, a vobžaloval jsem několikrát, i ku pánu samému sem jezdil; i mám-li já před se lidi páně Holického stavovati? Neb jest ten člověk z grunthu zběhil panu Holickému. Poněvadž jsú oni mi přiříkali a že mi jej vydati chtí. Kdež mi úředník páně Holického list píše a pravě, že by u Dusíka z Smilo- vicích [sic], u člověka VMti, ženy i s dětmi nechal, a žádá mne, abych se tiem Du- síkem ujistil. A Dusík tomu odpierá, že jest ji nepřijímal k sobě, než že jest vona přišla jako k mateři, a že jsou ji hned vyhnali od sebe, a že jest ta jistá žena i s dětmi zase na gruntu páně Holického. VMt muožte tomu porozuoměti, že by oni chtěli Dusíkem z toho vyjíti. I račtež mi VMt k tomu naučení dáti, kterak se mám v té věci zachovati. A ten list račte mi zase poslati, kterýž mi píše úředník Šternberský. Neb sem já byl nynie u pana Jana Holického na Leštně: i máť se tuze proti VMti. Neb praví, že jest VMti psal nětco a že jste jej VMt oslyšali, nevím o ty-li peniezy čili oč jiného, a dopustili jsú stavuňku u Bystřici na Novodvorského panu Přechovi. A mámeť státi s tiem panem Přechem od neška [sic] ve dvú nedělí. A bojím se, že jest křivě obstavil Novodvorského; neb jest neobžaloval pan Přech a stavil. A také Novodvorský jemu odpierá, že jemu dlužen nic nenie. Než chtěl by na Novodvorském od jakéhos koně hojenie; a Novodvorský pravie, že jest jemu žádného koně hojiti nedal. A jest tomu již několik drahně let. Než račtež VMt vě- děti, že jest se již Novodvorský několikrát stavěl i s koňmi, s nákladem i s vozy, a skrze to že škody veliké béře. Račtež mi VMt k tomu naučení dáti, komu se bude mieti vo ty škody hleděti, jestli právi zuostanem, jakož za to mám, že právi zuostanem. A skrze tu věc pan Holický napomíná Novodvorského základu z X kop míš. Ale tak za to mám, že jest panu Holickému nepropadl nic; neb jsme chtěli i k uorteli s nimi uručiti, ale nechtěli nás k tomu dopustiti. I máť nynie skrze to

Strana 120
120 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského práci velikú a nesnáz s nimi. Datum f. VI ante s. Simonis et Judac, annorum Zdeněk z Bošína, purkrabic na Ratajiech. oc 15. Cedule: Znamenává se plat zadržalý, i tento sv. Havelský, na lidech, ješto se těch platuov na nich zouplna dobyti nemuož: Nešperák z Rataj 11/2 kopy 7 gr.; Pětura z Malovid 2 kopy 23 gr. a ten jest sobě nohy u věži odznobil, že do něho nic nenie; Bolechovský z Ježovic 3 kopy 2 gr.; Ondrášek z Ježovic 4 kopy 16 gr., a ten nemocen leží od roku; Blažek z Smilovic 2 kopy 53 groše; Duchek Bzdina též z Smilovic 2 kopy 15 grošů; Formánek z Kozojed 1 kopu 10 gr.; Novák z Ko- zojed 52 gr.; Jirák z Outěchvost 2 kopy gr. a 6 korcuov vovsa; Petřiš Zelevče 2 kopy 10 gr; Valenta Zelevče 2 kopy [či z Želevce?]. Uroz. pánu panu Krištoforovi z Švanberka a na Boru oc JMti, pánu mému milostivému. 208. Purkrabí Vorlický Krištofovi z Švamberka: o lámání kamene vápenného i zdicího. (M) Na Vorlíce, 1515, 28. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2p. Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posílám ta hřiebata a listy od purkabie Ratajského. A také račte VMti věděti, že sem dnes zednal zedníka z Krásné Hory, aby vápenného kamene nalámal, a také aby je složil i vypálil, i k tomu o své stravě i k tomu potřeby aby své dal; a od toho ode všeho mám mu dáti jedné XII I míšenských, a ještě té vápenice mám dáti lokte dlúhého na vejš přidělati. Než již se nestárám o jiné, že nemohu míti, kdo by kámen zdicí lámal. Datum na Vorlíce na den svatého Šimoniše Judy letha oc XV°. Jiřík z Zadlaru, purkrabic na Vorlíce. Urozenému pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc JMti pánu mému milostivému buď. 209. Jan Zajimáč Krištoforovi ze Švamberka: přeje k narození syna. (R) V klášteře sv. Prokopa 1515, 7. listopadu. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 1. Urozený pane, pane švagře můj milý. Rád slyším, že ste všickni zdrávi a dobře se máte. Toho vám věrně rád přeji a zvlášť co se dotýče paní manželky vaší a frejířky mý milý, že jí milý pán Buoh ráčil pomoci a syna vám krásnýho dáti. To sem rád s pravú věrú uslyšal i manželka má, a přejem ho vám věrně rádi. Dajž mu milý pán Buch dlouhý věk vám ku potěšení. A vzkázala vám má manželka svú modlidbu i dcery mý pověděti. A prosím, račte mým poslem býti i od manželky mý i od dcer mých paní manželce vaší a frejířce mé milé mnoho služeb, a sami račte sobě pověděti i od syna mého naše služby a všecko dobré přátelství. Dajž

Strana 121
z roku 1515. 121 milý pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví shledali. Ex monasterio sancti Procopi Jan Zajimač z Kunštátu oc. feria IIII post Leonardi, anno 1515*). Pánu a švagru mému milému panu Krištophorovi z Švamberka a na Boru oc. *) Tak zdatován jest list v archivu Třeboňském. Avšak datum v listu samém není docela jasně psáno; mohloť by se také čísti 1512. 210. Petr Abršbach z Náchoda Krištofovi ze Švamberka: o koupi zboží Litoborského a Šonovského. (M) V Praze 1515, 16. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 179. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane pane a příteli muoj milý! Napřed daj pán Buoh, abyšte jsúc zdrávi dobře sě měli, tohoť bych VMti rád věrně přál. Jakož ste mi ráčili dáti rejstra zboží svého Litoborského a Šanovského, i byl jsem na tom zůstal s VMtí, žě sem měl k VMti poslati, abyšte ráčili někoho na místě svém poslati, aby se mnou o to jědnal; i tomu sem nemohl učiniti dosti pro nemoc, kteráž jest na mne přišla. A také račte věděti, žě sem sě měl sjeti o to se panem Jiříkem Kerštorffem, i nemohl sě se mnou sjěti z té příčiny, že jest sě zednal u JMti knížete kněze Karla úředníkem na Kumburce; však proto, ráčíte-li mi VMt to zboží prodati, já vám dám za ně XIIII set kop grošů peněz čěských, a to na tento spůsob: žě bych dal VMti při světým Jiří nyní najprv příštím VII set kop grošů českých, a od tohoto svatého Jiří nyní najprv příštího v roce VII set kop grošů čěských. A to bych VMti ujistil na statku svým na všem, kterajž mám aneb míti budu, dckami zemskými, jestližě bych vám tomu dosti neučinil, abyšte mi sě v něj komorníkem uvázali. I ráčíte-li mi jeho tak nechati, račtež psáti list někomu do Prahy, komuož by sě vám zdálo, aby na místě VMti ten zápis ode mne přijal, a druhý list račte psáti úředníku svému, kterajž to zboží spravujě, aby mi jeho postoupil; a račte dáti trhové cedule napsati a k nim svou pečět račte rozkázati přiložiti; a já bych při postoupení toho zboží také k nim svou pečět přiložiti kázal, a dal bych jednu úředníku VMti, a druhý bych sobě nechal. A mohli byšte ty listy dva i ty cedule poslati mně po tomto poslu, a já bych již tu věc tak spravil podle psaní VMti a mně oznamení. A jěstli žě mi ráčíte tak toho trhu nechati, tehdy byšte mi ráčili to zboží ve dcky klásti o suchajch dnech postních nyní najprv příštích, a ráčili byšte mi spravovati tím, čímž máte anebo míti budete. Pakli byšte tak neráčili spravo- vati, alě zbožím menovaným, tím abych já také za správu dosti mohl míti. Pakli mi neráčíte toho zboží tak nechati, VMti prosím, račte toho strpení míti jědné, až bych já v půstě do Prahy přijěl, abych mohl o to sám osobně s VMtí mluviti a o to s vámi srovnati. A račte věděti, že já tohoto posla v Praze čekati nebudu, neb jest mne zašla pilná a znamenitá potřeba, že musím domů jěti hned; než jak mi psaní vaše dodáno bude, hned já tu věc tak spravím podle psaní mně 16 Archiv Český XV.

Strana 122
122 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského a oznámení VMti. Odpovědi žádám psaným listem VMti po tomto poslu. Dán v Praze v pátek po svatém Martině letha M'VCXV°. Petr Atrzpach oc s Náchodu. Urozenému pánu panu Krištofovi z Švamberka a na Boru, pánu a příteli mému milému. 211. Krištof z Švamberka Petrovi Abršbachovi z Náchoda o prodeji zboží Litoborského a Šonovského. (M) V Boru 1515, 20. listopadu. — Koncept arch. Třeb. II. 179. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte zdrávi jsúce dobře se jměli. Psaní vaše, kteréž jste mi učinili, co se do- týčě zboží mého, kteréž na tento čas v kraji Hradeckém mám, tomu jsem porozuměl. I takového psaní od vás vždy jsem k sobě očěkával; a bylo mi poněkud s podi- vením, že mi o takovú věc podle našeho v Praze zuostánie tak dlúho nic nepíšete, neb jste mi jměli dáti znáti svuoj úmysl do svatého Martina již minulého, a k tomu času svatého Martina, nebyl-li bych sám v Praze, měl jsem někoho na miestě svém k takovému jednání tam poslati, jakož toho sami v svém psaní dotýčete; kdež bych tak byl učinil, ale taková věc sešla jest vámi. A kdež mi, pane a přieteli milý, oznamujete, co byšte mi za ten statek dáti chtěli a na jaký zpuosob, tomu jsem všemu s psanie vašeho vyrozuměl; i jestližě jiný úmysl váš nenic, tehdy jistě mezi námi smlúva nebude; neb jsem já v pravdě za to viece jmicti mohl, než co vy mi podáváte, a nechtěl jsem dáti a ještě nedám; neb mi, děkuje pánu Bohu, žádná ta- ková potřeba a nouze nenie, abych to jako od pole darmo dáti jměl. Než vám k vuoli a k žádosti, a zvláště pro pana Hynka Bořitu, poněvadž jest on mne za to žádal, abych vám toho statku přál, mimo jiné i to sem učinil, maje na to dva anebo tři kupce, kteřížto ode mne rádi kúpiti chtěli, i vám sem toho radši přieti chtěl, však budem-li se o to moci smluviti. I na touž žádost vaši, abyšte vdy ode mne k sobě dobré přátelstvie znali, chci já toho vám k vuoli ještě strpenie mieti až do suchých dní postních najprv příštích, abychom se o to spolu v Praze tržili a jednali. A do toho času suchých dní nechci já se z žádným o ten statek v žádné trh a do- konání dáti; než za to žádám, že příjezdem svým do Prahy při témž času suchých dní dlúho protahovati nebudete, neb jestliže by mezi vámi a mnú smlúva nebyla, měl bych já o to s jinými jednati a tržiti při témž času suchých dní. I to znajíc, tiem se muožte zpraviti. Actum Bor feria III. post sancte Elisabeth anno oc XV°. Krištofor z Švamberka a na Boru. Urozenému pánu panu Petrovi Atrzpachovi z Náchoda oc, přieteli mému milému.

Strana 123
z roku 1515. 123 212. Vorlický purkrabí Krištofovi ze Švamberka: o lámání kamene k stavbě. (M) Na Vorlice 1515, 21. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2f. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že sem Petra zedníka posílal na Blatnú, aby tam sobě kámen ohledal, a při tom aby lámal. I byl jest tam, i vrátil se zase, a tak mne zpravuje, že jest ještě horšie a tvrdšie kámen u Blatné, než u Vorlíka, a že byšte VMti veliký náklad naň učiniti musili. A také by byl hned zase lámal u Vorlíka, než předkládal toto sobě, že již nic dobrého učiniti nemóže, neb jest již k tomu čas krátký a nezpůsobný, že by nynie toho většie škoda byla lámání nešli zisk; než proto ulomil jest ho XI štukuov, a dále VMti on sám zpravie. A také sobě stajskal, že neměl žádného, kdo by mu uměl pomoci toho štukovie lámati, a já také nemám žádného, kdo by s tiem uměl vůkol jíti. Datum na Vorlíce v středu na den Obětovánie panny Marije letha oc XV°. Jiřík z Zadlaru purkrabie na Vorlíce. Urozenému pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc, JMti pánu mému milostivému buď. 213. Purkrabí Vorlický Krištoforovi ze Švamberka: o věci snědné. (R) Na Vorlice 1515, 30. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane muoj milostivý! K rozkázánie VMti teď vuoz posílám. A posílám na něm tři súdky jablek a pět hrncuov povidel a jeden zajíc. Kdež jsú nynie na tento čas viec zabiti nemohli pro nečas. Než medu VMti neposílám pro příčinu, kdež se VMti zpraviti ráčíte Bartošovým psaním. Než když vína VMti ve- zena budú na Bor, budú VMti ti medie poslanie. A také VMti toho psa posílám, o kteréhož jste mi psáti ráčili. A kdež jste mi VMt řekli kořenie dáti a poslati: i prosím VMti, že je mi poslati ráčíte, kdež zde je musím draho bráti a na zlú váhu. A jestli mi je poslati ráčíte, rozkažtež je zapečetiti, ať by jím hýbáno nebylo. Datum na Vorlíce, v pátek na den svatého Vondřeje, létha oc XV. Jiřík z Adlaru, purkrabie na Vorlíce. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka na Boru oc, JMti pánu mému milostivému. 214. (Vorlický purkrabí Krištofovi z Švamberka): o opravách a nájmu dvorů. (M) B. m. (15152) — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2f. A račte VMt věděti, že sem dvuor Šerkovský již zase opravil, pokadž toho potřeba ukazovala jest; a když já již čas svuoj uhledám, tu já dobytek i čeleď 16*

Strana 124
124 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského z Skostelce tam přestěhuji tak vedle rozkázánie VMti. Než to mi račte VMt ozná- miti za času, kterak se mám v tom zachovati, co se dotýče dvoru Kosteleckého, kterak by se měl zpraviti a kterak byšte to ráčili míti. A déle račte věděti o dvoru Zalužanském, že nemohu žádného nájemníka míti, ani kterak jinak aby se v to kdo chtěl uvázati, neb každý se toho dvoru ostajchá; a tak pravie, poněvadž sobě první nepomohl nic, že oni sobě také netrvají pomoci. A tak nemohu žádného naň míti, kdež sem se o to dostatečně staral, chtěje jej rád některak způsobiti a zpraviti. I račtež mi také VMt oznámiti, kterak se mám v tom zachovati, neb jest již čas veliký k tomu, aby se to všecko zpravilo a způsobilo, pokudž byšte VMt ráčili míti oc. 215. Sigmund Holec z Květnice Krištoforovi ze Švamberka: o rukojemství za pana Zdeňka Lva z Rožmitálu. (R) B. m. 1516, 3. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Holec. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Jakož jste mi VMti rukojmí listem hlavním na pargaméně s přivěšením pečeti VMti, podle jiných v témž listu zejména položených, za urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitálu a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, za dvě stě kop groš., za pět a za sedmdesáte kop groš. vše českých, a za úrok z nich, a jměvše mi VMt úrok svato- havelský plniti, list pro smrt pana Petra Holického, spolurukojmie VMti, obnoviti a osm kop groš. českých úroka prvnějšieho zadržalého podle svolenie zemského k summě připsati: to všecko na čas již minulý jměvše učiniti, i neučinili jste po- dnes. Protož napomínaje VMti k dosti učinění tomu všemu, jakož dotčeno jest, ho- spoduť vám jmenuji a ukazuji k ležení v Starém Městě Pražském u urozeného vladyky pana Václava Šlechty z Pomberku; nebť VMti tu s obědem čekám ot dneška v témž dni konečně, věře VMti, že vlehnúc, tomu všemu tak, jakož se svrchu píše, dosti podle slibu svého, jako pán ctný, učiníte, ač se ráčíte škod dalších všelikých uvaro- vati. Dán ve čtvrtek po Novém létě, léta oc XVXVI. Zigmund Holec z Květnice a na Hostyni. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švambergka »c. pánu mně přieznivému. 216. Jaroslav z Šelnberka Krištoforovi z Švamberka: o sporu jeho s Janem Vřesovským na Žluticích. (R) Na hradě Pražském 1516, 14. ledna. — Orig. arch. Třeb. II. 353. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Vězte, že pan purkrabie najvyšší při odjezdu svém ráčil jest mi na místě svém poručiti, když by

Strana 125
z roku 1515 a 1516. 125 jaká potřeba přišla, abych já na místě páně takovú věc opatřil oc. I pane švagře muoj milý! Vězte, že jest na mne vznesl podle dotčeného poručenie pan Jan z Vře- sovic na Žluticích, kterak byšte vy lidem svým též i jiným jeho přáteluom bránili jemu, do města Žlutic trhu slobodného nedadúce vésti, jakž od starodávna toho uží- váno bylo; a to, což by do téhož města vezeno bylo, že byšte bráti poručili »c. I žádám vás, též i na místě najvyššieho pana purkrabí napomínám, že vy tého, což by vedle práva a zřiezenie zemského nebylo, předse bráti nebudete; než podle práva a dotčeného zřiezenic, jest-li vám co pan Žlutický neb kto jiný vinen, že se zachováte a právem sebe o to hleděti budete, takové věci proti němu ani žádnému neberúc, z kteréž by snad něco horšieho zjíti mohlo. Pakli by se toho, jakož té naděje ne- mám, nestalo, pan Žlutický, ač by čeho dále žádal, podle nahoře dotčeného poručenie a vedle práva, což by mi náleželo učiniti, tak bych se zachovati musel, dokudž by najvyššieho pana purkrabí v zemi nebylo. Dán na hradě Pražském, léta oc XVXVI, Jaroslav z Šellnbergka a z Kosti oc v pondělí před sv. Anthoniem. najvyšší komorník královstvie Českého. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka na Boru oc, panu švagru mému milému. 217. Sušičtí Krištoforovi ze Švamberka: o zasekané cestě na Kreuzberg. (R) B. m. 1516, 8. února. — Orig. arch. Třeb. 3661. Urozený pane, pane nám příznivý! VMti službu svú vzkazujem. VMti tajno nebuď, že ta silnice, kteráž jest na Krajcperk, ta zasekána a zastavena jest, a jí nejdú; z kteréžto VMt užitek i od rychtáře našeho máte. Ta jestliže by VMtí opatřena nebyla a tak zasekána a zastavena byla, VMti duochodové, kteréž z rychty naší máte, vycházeti by nemohly. VMti prosíme, poněvadž to VMti náleží, že tak opatřiti ráčíte, aby napřed VMt i rychtář náš toho škody a ujmy neměli. Datum feria VI post Dorotheae virg. et mart. annorum oc XVI. Purkmistr a radda města Sušice. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu nám příznivému. 218. Henrich ze Švamberka Krištoforovi ze Švamberka: o věcech rodinných a příštím sněmu. (R) Na Zvíkově 1516, 19. dubna. — Orig. arch. Třeb. č. 3674. Službu svú vzkazuji, urozený pane strejče a kmotře muoj milý! Napřed zdravic i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi pí- šete, kdybych oumysl nahoru do kraje vašeho jeti měl, abych opatrně jel, kdež pak z psanie vašeho tomu sem šíře porozoměl oc: I můj milý pane strejče! napřed z takového psanie a oznámenie vám velmi děkuji, neb znám a bez pochyby sem, že

Strana 126
126 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského byšte mi nic zlého nepřáli. I již tak udělám a rady vašie v tom poslechnu, a těch Varuov na tento čas ponechám; než dá-li pán Bůh po hodech a sváciech letničných nahoru se na Švamberk vypravím, a zatiem pak snad také sněm dokonáte a něco bohdá na něm dobrého zjednáte. A muoj milý pane strejče! Jakož mi píšete, co se vás a pánuov Střebelských*) dotýče, o někderé ruoznice mezi vámi, že ste se o to poddali na některé dobré lidi přátelským jednání, a za to že máte, že vás smluvie, poněvadž pana Jana bratra vašeho již smluvili o ty škody outratnie: i velmi to rád slyším a za to vás, muoj milý pane strejče, prosím, když k tomu jednání přijde, že se dáte v tom slušně a přátelsky najíti. Neb mně se zdá, že čistá a dobrá věc jest, kdež přátelé přirození spolu dobře a věrně jsou, a tak by býti mělo. A jakož mi píšete, co se Henricha mého**) dotýče, že paní dcera má milá žádost toho jmá, abych ho s sebou nahoru vzal a u ní ho ponechal: I bude-li mi se to moci slušně trefiti, rád žádost panie dcery své naplním. Co se pak Voldřicha kuchaře dotýče, hned sem rozkázal ho s vaším poslem vypraviti. A na tento čas neviem vám co nového psáti, neb všeckno se na ten sněm odkládá. I pán Buoh rač dáti, abyšte bohdá mnoho dobrého na tom sněmě zjednali napřed králi Ludvíkovi JMti, pánu našemu, i tomuto království. Prosím panu Janovi a paní manželce svý, dceři a kmotře mý milý, a paní Labuťový***) ode mne službu povězte, že bych jim zdravie i všeho dobrého přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strejče. Datum ex Zviekov sab- Henrich z Švamberka 9c. bato ante s. Georgii annorum oc V°XVI. Uroz. pánu, panu Kríštoforovi z Švamberka a na Boru oc, strejci a kmotru mému milému. *) Recte: Třebel, sídlo Zdeňka a Mikuláše ze Švamberka. **) Podle genealogií Švamberských ve Třeboni i lístků Palackého v Museu Henrich ze Švamberka že- natý s Markétou Rožmitálskou neměl žádných dětí, Krištofor ze Švamberka měl však syna Henricha a sice nejstaršího. — Byl-li ten na vychování u bezdětného prastrýce svého? Možné bylo by to tím spíše, ješto Kri- štofor Švamberský z obou manželek svých Magdaleny ze Šelnberka a Anežky z Kolovrat měl 11 dětí, ovšem ne vesměs při životě zachovaných. ***) Snad manželka někdy Burjana Labuti ze Švamberka; viz výše str. 94 č. 180. 219. Písař Vorlický Krištofovi ze Švamberka: o výdajích na stavbu. (M) Na Vorlice 1516, 20. června. — Orig. arch. Treb. II. 338. 29. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. I račte VMt vě- děti, co jse dotýče peněz majtných letošního majta, což jse jest vybralo, žě jsem ty peníze vydal dělníkuom, a že peněz žádných nemám platiti dělníkuom. Že jsem, pane milostivý, abyšte ráčili věděti, vydal z peněz z duchuoduov Vorlického panstvie X I míšenských, nemaje čím platiti, a jsem jim něco dlužěn. I protož VMt račte

Strana 127
s roku 1516. 127 oznámiti a poručiti, kdeby jse peníze měly vzíti týmž dělníkuom, kteříž jse drží, aby jse jim platiti mělo čím; neb VMt abyšte ráčili věděti, že z duchuoduov panstvie Zviekovského mám některú kopu, ale nemnoho, neb jsem týž z téhž důchuoduov dal purgrabí XV míšenských. A za hříbatha podle rozkázání VMti XIIII kop mí- šenských. Při tom z Vorlického panstvie, abyšte ráčili věděti, na útratu čeledi a za dobytek, žě jest velmi draho, při té čeledi, kteráž jse drží, drahně jse vydá, a zvláště za dobytky; neb některý týden po Ij hovada velkého nepostačí na tu čeleď. I neb VMt ráčíte znáti, jestližě bych jměl odtrhati od panstvie Orlického a platiti dělní- kuom, žě by mi jse peněz nedostalo potom za dobytky i čeledi na jiné potřeby, čím platiti. I VMt žě ráčíte toho zprávu poslati purkrabí, abych jse věděl čím zpraviti. Ex Worlik feria VI ante sancti Johannis Baptiste, anno oc VCXVI. Barthoš písař Vorlický. Uroz. pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc JMti pánu mému milostivému. 220. Jan z Recišteina panu Krištofovi z Švamberka: o věno své ženy. (M) Ve Zvíkově 1516, 31. července. — Orig. arch. Třeb. Fam. Recištein. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane na mne milostivě laskavý! Byste VMt jsúce zdrávi dobře jse měli, toho bych VMti věrně přál jako pánu na se laskavému. VMti prosím, co se věna po žěně mé dotýče, že mi je ráčíte dáti; a VMt napomínám za druhú polovici jakožto jedného z rukojmí. A VMti prosím, že mi neráčíte v tom za zlé míti, že VMt napomínám: Buoh zná, že mne k tomu potřeba žene; neb mi kroupy všecku vozim pobily, i k jídlu i k semenu muším všecko kupovati. A VMti prosím, že ráčíte s toho rozkázati dáti panu Meytollarovi za nějaký potřeby, což VMti poví, že jsem jemu dlužen. S tím dejž pán Buoh VMti jse dobře mieti, toho bych VMti věrně přál jako pánu na se milostivě láska- vému. Datum Zwiekow feria V ante vincula s. Petri anno 1516°. Jan z Recišteinu. Uroz. pánu panu Kristofforovi z Švamberka a na Boru oc, pánu na mne milostivě laskavému. 221. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o jízdě k císaři. (R) Na Zvíkově 1516, 22. srpna. — Orig. arch. Třeboň. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře muoj milý. Zdravie i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi píšete, co se jiezdy vaší dotýče k císaři k JMti, a že za to máte, že takový výjezd vaš že se pro- dlévati nebude, pokudž jste tomu vyrozuměli s psanie najvyššieho pana purkrabí,

Strana 128
128 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského a poněvadž vás v zemi nebude, že píšete purkrabí Orlickému, přišla-li by jaká po- třeba na něho, aby se ke mně utekl, při tom toho žádajíc, oč by se ke mně utekl, abych ho v tom neopouštěl a jeho vopatřil: i muoj milý pane strýče, to i jiné vám k vuoli já rád učiniti chci, a oč se kolivěk ke mně uteče, jeho v tom opatřiti, jako by se mne samého dotýkalo. Neb já nic méně sobě vašie věci nevážím, než tak jako mé vlastnie. A co se stavenie na Orlíce dotýče, chci já rád tam dohlednúti, a budu-li čemu rozuměti, chci rád pověděti, aby se tak dělalo, jak byste jmieti chtěli a dobře se vám líbilo. A jakož mi píšete, že se nenadějete našeho spolu shledánie již do toho výjezdu vašeho, a že mne tím listem žehnáte: muoj milý pane strýče, rač vás všemohúcí pán Buoh žehnati a rač dáti vám se na té vaší cestě čaštně [sic], dobře mieti a vésti, a sčastně a ve zdravie a vesele domnov se vrátiti. Toho bych vám srdečně věrně přál, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov feria VI ante sancti Henrich z Švamberka oc. Bartholomei appostoli, anno oc V°XVI°. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 222. Týž témuž: o přípravách ke sněmu Roudnickému a jiné drobné zprávy. (R) Na Zvíkově 1516, 23. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3679. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře mój milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Mój milý pane strýče! Kdež mi píšete, ozna- mujíc mi, na ten sněm že do Roudnice předse pojedete: i rád to vidím. A při tom mi toho dotýčete, které služebníky své bych chtěl s vámi na ten sněm poslati, aby se s vámi shledali v Rakovníce ten den před svatú pannú Kateřinú [24. list.]: i ne- píšete mi, což byšte jich potřebovali. Než tehd vám posielám XVIte koní, a bych znal, že byšte toho žádost měli a viec jich potřebovali, byl bych vám jich také viec poslal. Než vězte, že sem odpustil Slancovi a Henrichovi domů jeti: i to znajíc, ne- bude-li vašě potřeba, že jim toho brániti nebudete, aby předse domů jeli od vás z Roudnice. Co se pak jiných dotýče, již pokudž v tom rozkážete a potřebu znáti budete pro poctivost rodu našeho, již je tam u sebe zdržte. A Cinšpánovi*) sem poručil, aby se v tom tak s nimi zachoval, jakž mu rozkážete. A mój milý pane strýče! mluvil jest se mnú Nebielovský, služebník mój, co se dotýče té puotky aneb příhody, kterúž jest v Praze měl, jakož pak jest kůň váš pod ním zabit, prose mne v tom za opatřenie: I tu se vás tak mnoho dotýče jako mne; neb jest pan Albrecht Kekulc služebník váš při tom též byl, a tak se mnoho jeho v tom dotýče, jako služebníka mého. A protož prosím, jestliže by k tomu přišlo a v jaké jednánie o to se dálo, že v tom služebníka mého také neopustíte, a v čem by vás potřeboval, v tom mu radni a pomocni budete, neb v pravdě takové věci

Strana 129
z roku 1516. 129 nesluší takovým lotróm lehce to vážiti. A prosím, bude-li jaké náhodné poselstvic brzy z Roudnice do tohoto kraje, že mi nějaké noviny oznámíte, což dobrého na tom sněmu jednáte. A pán Buoh rač se nám dáti ščastně a ve zdraví spolu shledati, mój milý pane strýče. Datum Zviekov dominico in die s. Clementis anno oc V°XVI. Henrich z Švamberka oc. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberku a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. *) Janovi. — Viz číslo 233 (1518, 7. ledna). 223. Purkmistr a rada města Vodňan upomínají pana Hendrycha ze Švamberka z dluhu za vápno. (M) B. m. 1516, 30. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 338, 2p. Službu naši VMti vzkazujem, urozený pane, pane nám milostivě přieznivý! A VMt račte věděti, že jsú na nás znesli úředníci nad vápnem, spolusúsedé naši, Vaněk kovář a Brožek švec, kterak by Vít kovář z Kestřan ku potřebě MtiV zámku, od nich vzal XX t. [džberů] vápna po VI gr., a to mělo zaplaceno býti před dávným časem, a že jim až po dnes nic dáno nenie; za kteréž summa učiní II ſ po mie- šensku; a chtíc z toho počet učiniti, pokud zaplaceno nemají, že počtu řéditi nemohú: protož VMti prosíme, že jim skrze úředníky MtiV to vápno ráčíte rozkázati zaplatiti, poněvadž na tento čas pro potřebu obecní pilnú peněz také potřebujem a od sebe dáti máme. I to VMt znajíce, VMti věříme, že ti penízi po tomto súsedu našem listu dodávajícím odesláni budú. Datum feria III ante novum annum anno domini XVIto. Purgmistr a radda města Vodňan. Vysoce urozenému pánu panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu nám milostivě přieznivému. 224. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: aby mu vymohl list na dolování v horách Švam- berských; děkuje za zprávy politické. (R) Na Zvíkově 1516, 31. prosince. — Orig. arch. Třeb. č. 3707. Službu svú vzkazuji, urozený pane strejče, kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. I muoj milý pane strýče! z novin, které mi oznamujete a co na tom sněmu dobrého jednáte, z toho vám velmi děkuji. Než z psanie vašeho tomu sem porozuměl, že dost málo jste ještě na tom sněmu zjednali, než teprv že byšte jednati měli o krále pána našeho JMti a tohoto královstvie do- brého. I pán Buoh rač dáti, abyšte buohdá dobře zjednali. A tak mi se zdá, budem-li se stavové naši panské a rytieřské spolu věrně držeti, že buohdá dobře bude, neb by pak i ta města i ti někteří šibali, kteří by rádi zlému, vedle nich pruochodu svého buchdá jměti nebudú, když ciesaře a krále Polského JMt poručníky pána na- Archiv Český XV. 17

Strana 130
130 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského šeho na pomoc mieti budeme. Neb za to mám, že to zřetedlně znáti mohú, že to stavy našimi neschází, co se dobrého dotýče pána našeho a koruny této oc. Pak jak ta věc kolivěk jesti, dále toho neviem. Než za to vás, muoj milý pane strýče, prosím, na čem dále ty věci stojí a co dobrého jste zjednali aneb ještě jednáte, že mi to oznámíte po Vaňkovi, ač ho k vám naschvál o noviny neposielám; neb nepochybuji, by co takového pilného bylo, že byšte mi to neobmeškali oznámiti po poslu svým. Než píši panu z Rozmberka, panu bratru svému milému, co se dotýče hor Švamberských, kdež sem prve se pánem na Krumlově o to zmínku měl, že by dělati chtěli; neb někteří horníci vzdy mne žádají, abych jim nějakú propuojčku aneb fri- stuňk dal, za některá léta, žě oni dělati chtí; a já toho učiniti nemohu, neb já na to sám žádného obdarovánie nemám; i prose pána za to, zdá-li se pánu, že by to mohlo na tento čas zpuosobeno býti a na těch radách JMti pánuov poručníkuov to mohlo jednáno býti, abych já již mohl za některá léta tu moc micti a právo krá- lovské na těch horách, abych mohl již horníkóm, kteří by tu dělati chtěli, nějakú propůčku [sic] aneb frystuňk dáti mohl, aby mohli oni také bezpečně dělati. I muoj milý pane strýče! prosím, že pánu to připomenete, aby mi ten list již zjednán byl; neb mně se zdá, že ty rady těch pánuov JMtí znáti mohú, že za slušnú věc prosím. I protož mi se zdá, že mají [sic] proti čemu býti. A co v tom také budete moci prospěšni býti, že to také učiníte a v tom pilnost svú jmicti budete, aby mi takový list dán byl, a v tom abych já již dobře a slušně vopatřen byl. Neb dá-li pán Buch v tom jaké sčestí, muož se našemu rodu všemu dobře státi. A tu vieru k jeho svaté milosti mám, budem-li jedno chtieti dobře živi býti, že nás neráčí jeho svatá milost opustiti. A prosím paní manželce své, dceře a kmotře mé milé, ode mne službu po- viete, a že bych jí zdraví a všeho dobrého přál jako kmotře své milé. A vedle toho vás, muoj milý pane strýče, prosím, že jedúc z Prahy, že ke mně sem se paní manželkú svú a kmotrú mú milú přijedete a u mne se vždy stavíte, neb bych již svú milú paní dceru a kmotru velmi rád viděl. A pán Buoh rač se nám dáti, muoj milý pane strýče, sčastně a ve zdraví spolu shledati. Datum Zviekov feria IIII in die s. Silvestri papae anno inchoante 1517. Henrich z Švamberka oc. Uroz. pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 225. Jan Pflug z Rabšteina Krištofovi ze Švamberka: hledá půjčku, a ptá se, co je na zprávách o smrti králově. (R) Na Bečově 1517, 24. března. — Orig. arch. Třeb. č. 3689. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře mój milý. Zdraví i všeho do- brého bych VMti věrně rád přál. Jináč se nenaději, že sem vám, pane bratře, prvé psal, ač se v tom konečně pamatovati nemohu, že bratří moji i já sme se bratrsky

Strana 131
z roku 1517. 131 beze všech zvláštních nesnází o všecko rozdělili, a mně se jest Bečov svým příslu- šenstvím na mój diel dostal; a také že já hory i všecky jiný věci, co se hor dotýče, zpravuji, všecku vrchnost a panství na tom mám. Než toliko co se desátkuov a šacht a kukusóv dotýče, v tom mezi sebú zřízení máme, pokud každý z nás bratří čeho požívati má. Než musěl sem něco našich dluhóv na se přijíti, že tohoto času k sva- tému Jiří několik set bych potřeboval; a znáti ráčíte, kterak tohoto času peníze těžko vyjednati sou: VMti prosím, jakožto pana bratra svého milého, kterémuž vždycky zvláštní dóvěrnost z mladosti mám, že byšte kde jaké penieze věděli, že ráčíte o mne jednati, jestli byšte mi kde mohli několiko set kop na svatého Jiří zednati a dohoditi na ourok. Ty bych já chtěl dostatečně ujistiti a uručiti. Neb dobře znám, že mnohej v tom pro vás učiní, ješto by toho pro mne neučinil. Tu celú víru k VMti mám, že v tom ráčíte pilnost [sic], chci vám toho vším přátelstvím zaslu- hovati; neb byste mi v tom jistě zvláštní veliké přátelství v tuto mou potřebu bez své škody učinili. Také VMti oznamuji, že sem ty dva kousky hroudy, kteréž ste mi poslati ráčili, dokonale na grunt probovati dal, na stříbro, zlato a volovo, než nedrží z těch kovóv žádného nic. Než jestliže ta hrúda se hluboko neseká, tedy by na tom nic nebylo, neb se v hloub brzo jinak změniti móže, že by něco držeti mohla; a má dobré znamení k hroudě. A také račte věděti, že jest veliký křik u nás, že by král Ludvík JMt měl smrtí sjíti, tohož milý pán Bůh rač zachovati, neb by z toho nic dobrého přijíti nemohlo, jakož bohdá toho není, a já bych toho jeden nerad slyšel. Proto VMti prosím, víte-li o tom co kruntovnýho, že mi to oznámiti ráčíte, neb kdy co bylo, že byste o tom také věděti měli [sic]. A také víte-li VMt, má-li sněm o svatém Jiří bejti, a kde, že mi VMt to ráčíte oznámiti, neb jest toho poněkud má potřeba, abych se tím uměl zpraviti. S tím se VMti pán Buoh dej dobře míti. Datum na Bečově v outerý po neděli Laetare anno oc XVII°. Jan Pfluk z Rabšteina a na Bečově. Uroz. pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru oc, panu bratru mému milému. 226. Henrich ze Švamberka Krištoforovi strýci svému: o sjezdu kraje Plzeňského. (R) Na Zvíkově 1517, 19. dubna. — Orig. arch. Třeb. 3692. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i ji- ného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Noviny, kteréž mi oznamujete, které vám pan Jan Laytolt oznámil, velmi děkuji; i jestli že jsú v pravdě tak, zlýť jsú pohřiechu to noviny, a kteří bychme rádi dobrému, nemáme 17*

Strana 132
132 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského takových novin co rádi slyšeti. Než ti, kteří by rádi zlému, tak jakož jste v psaní svém dotkli, tiť tím budú potěšeni a velmi to rádi uslyší. Ale tu naději k Pánu Bohu majíc, bohdá těm to tak pod rukú nepuojde, tak jak oni sobě myslí, chtiec rádi zlému, jedno budem-li sami chtieti k tomu se skutečně přičiniti a za času zlé přetrhnúti, jakož jest juž jistě toho čas, taková šibalstva a lotrovstva již přetrhnúti: Neb čím dále pohřiechu vždycky toho viec přibývá. A také kdež mi píšete, že jsú páni, rytieřstvo obyvatelé vašeho kraje zna- menitý počet sjezd měli v Dobřanech, o tom přemlúvajíc, abyšte všickni obyvatelé toho kraje žádali pana Albrechta z Šternberka, jakožto hajtmana kraje vašeho, aby vám sjezd položil všem třem stavuom vašeho kraje v brzkém času; pakliby pan Albrecht toho učiniti nechtěl, tehdy na tom že jsú, aby sami sobě ten sjezd položili, vyberúc některé osoby z stavu panského a rytieřského, a ty aby k takovému sjezdu jiné obsielali. A že jsou k vám poslali tento čtvrtek minulý [16. dubna] z toho sjezdu některé osoby, žádajíc vás, abychom panuom psali a obyvatelóm toho kraje, abyšte se k takové potřebě sjeli, a že jste na tom, podle žádosti jich o to jim psáti, a že ne- pochybujete o tom, že tomu žádný odporen nebude, leč by kdo v neřádu rád býti chtěl anebo jeho chtěl pomáhati, a na takovém sjezdu že nerozumiete, by co jiného jednáno býti mělo, než to: jestli že by vám kdo chtěl v tom kraji neřád začieti aneb neřád do kraje jaký uvésti, jak sobě proti tomu aneb těmž radni a pomocni býti máte. A také což se rajtaruov dotýče, jak se k těm máte zachovati, a že se pro- jieždějí a stávají dosti zhusta po XII a po XIIII koniech viec i méň. A poněvadž také v tom kraji statek mám, že se vám za potřebné zdálo, takovú věc na mne vznésti a to oznámiti, i co v tom úmyslu mého jesti, abych vám to oznámil. A dále z psanie vašeho tomu sem porozuměl oc. I muoj milý pane strýče, vždycky jste mne v tom znali i jiní páni a páni rytieřstvo toho kraje, což se kdy jednalo toho kraje dobrého, že sem já nikdyž proti tomu odporen nebyl, než v takových věcech vždycky vedle nich stál, a ještě co dobrého toho kraje na tom sjezdu zjednáte, ten úmysl muoj jest, vedle toho tak zacho- vati jako prve. A pán Buoh rač dáti, abyste to tak před se vzali, aby taková ši- balstva a lotrovstva přetržena byly, tak jak z psaní vašeho rozumiem, jak se v tom kraji to šibalstvie rozmáhá. A ty noviny pánu z Rozmberka hned dnes pošli. Prosím, panu Janovi a paní manželce své a dceři a kmotře mé milé, a paní Labutové ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví a všeho dobrého přál. A Pán Buoh rač se vám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov dominica in die Conductus paschae anno oc VCXVII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému.

Strana 133
z roku 1517. 133 227. Jan Pflug Krištoforovi ze Švamberka: o při své s panem Trautenbergerem a příčinách, pro které ke sjezdu Plzeňskému přijeti nemůže. (R) B. m. 1517, 12. květ. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3696. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý. Zdraví i všeho dobrého bych VMti věrně rád přál. Kdež mi psáti ráčíte, co se toho roku s Trauten- bergýřem*) dotýče: i račte věděti, že sem vám o tom z Chomútova psal a k vám posla poslal, že Trautenbergýř mi oustně zkázal, že k tomu roku státi nechce a že chce pryč jeti; vím, že jest VMti ten list už došel, protož vám není potřebí k tomu roku žádného poslati. A taky kdež mi psáti ráčíte, abych vám voznámil, přijedu-li také do Plzně k tomu sjezdu: i račte věděti, že sem konečně na první vaše psaní na tom byl, že sem do Plzně jeti chtěl, ale když sem včíra domů přijel, našel sem pacholka doma od pana Bernharta Štreufara,**) švagra mého a od pana z Degernberka.***) Píší mi, abych se doma najíti dal, že chtí v středu [13. května] ke mně na Bečov přijeti, že mají se mnou velmi pilně jednati a mluviti, co se sestry mé nebožky dětí dotýče, jakožto s jednými jich nejbližšími přítely. Protož rozuměti ráčíte, že mi se nehodí odjeti, a že jich doma čekati muším, sic bych byl konečně tam také jel. Než VMti já moc svú dávám, cožkolivě dobrého zednáte, zřídíte a se svolíte, to já také rád držeti a dopomáhati chci a při tom státi jako jeden obyvatel kraje tohoto. A také kdež sem VMti před některými dny psal a oznámil, jako svému mi- lému panu bratru, že se jest mně a podaným horníkóm veliká škoda stala a nemalú sumu peněz skrze deset jízdných vzaty: i jezdil sem teď asa vosim dní v někderá miesta, btaje se i doptav u některých z panského a z rytrského stavu, rád bych se s VMtí o to radil, a bylo by mi toho jistě potřebí, abych se o to radil, ale juž toho muším zanechati, až se budu moci s vámi shledati. S tím se pán Bůh dej VMti dobře míti. Datum v outerý po neděli Cantate anno oc XVII. Jan Pfluk z Rabšteina a na Bečově. Uroz. pánu panu Krištofovi z Švamberka a na Boru oc, panu bratru milému milému. *) Snad Petr Trautenberger z Třídvorův, kterýž vyskytá se u Bernaua I. 211. Mluví pro to i křestná jména Trautenbergéřů v Emlerových Pozůstatcích I. 363. **) Nikde nenalezám, ani v Buchnerových rozsáhlých seznamech šlechty bavorské (Gesch. Baierns V). Možno také, že se zde pan Pflug přepsal a že má býti Stauffer, kteréžto jméno často u Buchnera přichází. — ***) Jan. 228. Mikuláš ze Švamberka Krištoforovi odtudž: že falckrabí (Ludvík) mocí se v jeho grunty uvazuje. (R) V Třebli 1517, 19. května — Orig. v arch. Třeboň. č. 3697. Službu svú vzkazuji, urozený pane pane strejče muoj milý! Zdraví i všeho

Strana 134
134 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského dobrého, toho bych vám všem věrně přál. I za to mám, že vás to tejno nenic, kterak falckrabie JMt v krunty mé mocí se uvazuje; protož, pane strejče mielý, za to vás prosím, že mi ráčíte radni a pomocni býti. A já též, kdyby jaká vám potřeba byla, chtěl bych též učiniti pro vás, neb jsme sobě toho povinni, radni a pomocni býti. A pane strejče milý, z toho vám velmi děkuji, že se o mně staráte, abych vání dal znáti, kterak se na svém zdraví mám: i děkujíc milému pánu Bohu, i již je dobře. A s tiem dajž pán Buoh, abychme se ve zdraví shledali. Datum ex Třebel feria III ante Ascensionis domini anno XVII. Mikuláš z Švamberka a na Třebli. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, panu strejci mému milémn. 229. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: přeje k narození dcery; o věcech hospodářských. (R) Na Zvíkově 1517, 12. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře mój milý. Zdravie i ji- ného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče, jako mi píšete, že jest pán Buoh ráčil pomoci paní manželce vaší a dceři mé milé a že vám pán Buoh ráčil dáti dceru, z kteréhožto daru pánu Bohu chválu vzdáváte, ač tu naději máte, že bych radšě viděl, aby syn byl, ale že jste toho daru od pána Boha vděčni, spomínajíc na ono přísloví pana Jana z Šellnberka, komorníka dobré paměti, a ten že řiekával, že po dceři také dobrý syn bývá oc: i muoj milý pane strýče, jistě bych rači viděl, by pán Buoh byl syna ráčil dáti, ale když jedné pán Buoh ráčil paní dceři mé pomoci, všechno jest dobře. A tím sem vesel, že jest pán Buoh ráčil zlé příhody uchovati, tak jak se jest i toho paní dcera má velmi bála. Avšak muoj milý pane strýče, takové škudličky jsou velmi dobré a pochlebné, jako jesti pak byla nebožka Lidmilla*) vaše; než pán Buoh rač dáti, aby buohdá toho času dočkala, abyšte buohdá dobrého syna po ní měli, než na Božie milosti bych já toho dočkal. Neb pohřiechu čím dál vždy má věc hůře jesti a již pohřiechu málo vidím. Avšak ne- muož-li pak jinak býti, buď jeho svatá vuole, jedné rač duši milostiv býti. Co se pak úředníka dotýče, muoj milý pane strýče, zdá mi se, že jest k tomu mlád, po- něvadž při žádném nemá býti, než sám zvlášť, a prve v žádném úřadě jest nebyl: i nebude**) ... Však poněvadž se vám zdá, že by se k tomu hoditi mohl, nenie než o ten rok pokusiti ho, jedné budem-li se moci spolu o službu smluviti; neb kdež toho dotýčete, že jste tomu vyrozuměli, že on to přijme, což sem jiným úředníkóm dával: i dával sem některým úředníkóm méň a viec; než neboštíkovi Vintieři, tomu sem dával X kop grošuov českých; neb mi ten jest všeckno hospodářstvie i rybníky i to všechno zbožie sám spravoval. I protož jestliže ke mně tak brzo nepřijede, předložte mu to, aby sobě příliš nenasazoval; neb znáte obyčej muoj, že já nerad

Strana 135
z roku 1517. 135 v takových věcech sě o to dlúho tržím, než co slušného bude, rád mu učiním. A prosím panu Janovi a paní Labuťové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého přál. Datum Zviekov sabbato ante Exaltacionem sanctae crucis, anno oc VCXVII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. *) Lidmila dcera Krištofova z Švamberka zemřela 10. února 1515. **) Vyhnilé místo. 230. Purkrabě Domažlický Krištofovi ze Švamberka: o škodách Chodům způsobených od Němců z Mnichova za Lesem. (R) V Domažlicích 1517, 6. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3705. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane VMt pane milostivý; VMti oznamuji, že v mém doma nebytí u VMti jsa, včera ráno anebo v noci vpadl jest Markvart*) s některým počtem v Němcích za Lesem u Mnichova do dvú vsí, něco tam vybrali a dobytkuov zajeli i spálili v těch dvú vsech, a tak že sú táhli zase přes les s tiem a hnali skrze jednu ves Chodovskú, kteréž říkají Kodov u samého lesa. Však jsú Chodové jim žádného fedrunku nedali, chleba ani piva darmo ani za penieze dáti jsú nechtěli a nedali. Němci na honění po své škodě přitáhše do Kodova, vybrali sedmi dvoruov všecko tak, že jsú jím Chodóm zajeli přes čtyřicet dobytka hovězieho a něco koní, sýr, máslo, šaty i chleb jim pobrali. Vědúc Chodové, že Čechové vně jsú v některých vsech, se v tom dosti opatrně měli a dali do Domažlic znáti, jestliže by se jim jaká škoda dála, aby jim radni a pomocni byli. I jiného neznám, než že jsú se páni Domažličtí k tomu slušně měli a jim dali znáti Chodóm, aby o sobě bedlivost měli, a přišlo-li by k čemu, že jim pomocni býti chtějí. Jakož pak tu, kdež jse nadáli, do Klenče že vpadnú, poslali k nim tento list, kteréhož teď VMti přípis posiclám, aby byl dán těm, kteří by byli starší v tom počtu, tak že sú k té vsi nepřitáhli než k Kodovu. A když se to stalo v Kodově, tehdy se bylo tak sebralo Choduov i s Domažlickými okolo puol čtvrta sta, honili; však znamenavše, že by již jich zhoniti nemohli, rozjímali, jestliže by tam do země za nimi vpadli s tiem počtem, že by snad škodu vzali. I vrátili se zase. Kdež se tomu rozuomie, že sú to do Mnichova vehnali a vnesli, neb jsú Mnichovští na tom honění byli a v té vsi Kodově k těm lidem lahodnými řečmi mluvili, aby se nebáli, že jim škody žádné činiti nebudú, než po svých nepřátelích že táhnú. I oni byli by jim toho rádi přáli, aby svými nepřátely nakládali, jakž by se jim líbilo, chtiec sami rádi pokoj mieti. A v tom se jest jim to stalo. Kdež VMt s Němci nic činiti nemáte, ani lidé VMti jsú jim jaké příčiny dali, než to se jest jim stalo bez jich proviněnie. Přemejšlel sem o tom, abych psanie do Mnichova učinil, však zdálo mi se potřebné, abych za-

Strana 136
136 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského nechal, než VMti prvé tu věc oznámil, co se jest a kterak přihodilo. I zdálo by mi se slušné, VMt znajíc takovú věc, ač zdá-li se VMti, o to fictumovi**) dostatečně psáti, taková škoda, která se jest stala poddaným VMti, aby zase navrácena byla bez umenšenie. A podle toho ráčíte-li hajtmanu Mnichovskému též jaké psanie učiniti, aby snad ten statek při hromadě zuostal a než by roztržen byl (sic). A tak dále VMt tomu všemu vyrozumějíc, co se jest tu stalo poddaným VMti bez jich všeho pro- vinněnie, bezpochyby se omýliti neráčíte. Ex Domažlic, fer. VI. die Leonardi con- fessoris anno oc XVII. Mikuláš z Branšova, purkrabic na Domažlicích. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru, pánu mému milostivému. *) Linhart z Hrádku? **) Nemíním, že by se zde mysliti mělo na někoho z rodu pánů z Fictum, nýbrž se sluší vykládati slovo to zde jakožto vicedom, to jest vrchní správce (v Bavořích také nejv. hofmistr slul vicedom) některé částky knížecího jmění. 231. Děpolt z Lobkovic Krištoforovi ze Švamberka: o jednání s paní Kfeléřovou; o vína, o sjezd v Litoměřicích. (R) V Budíně 1517, 7. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého, pán Bůh zná, že bych VMti přál. Jakož mi píšete o Mikuláška: vězte, že sem s ním s Mikuláškem u Kfeléřové byl a potřebně s ní o to mluvil; jakož i synové její při tom sú byli. I což pak ona k tomu mluvila, to jest Mikulášek slyšel. A to k tomu rozomu, že jest jí nebožtík o tom dluhu nic neoznamoval ini jí v kšaftu položil tak, jako jiné dluhy. A pravěci tak jemu tu v uoči, že když teď on Mikulášek víc než před rokem byl u nebožtíka Kfeléře, že on Kfeléř k němu sám mluvil, že k němu darmo chodí, a že mu nic povinovat nenie a že mu za jeho službu dosti dal. A s pláčem mluvěci, že nebožtík Kfeléř dluhuov na ní dosti nechal, a že dosti obtížnú živnost má s těmi dětmi, nechtějíc k ničemuž přivoliti, by mu chtěla co dáti. A já sem jí to předložil, jako ste mi pane ráčili pověděti, že by nebožtík Kfeléř psal list strýci svému panu Vilémovi Kfeléři, aby jemu Mikuláškovi dal okolo XVti nebo XVIti kop. A ona pověděla, že tomu nevěří; a by to bylo, že by o tom také věděla, pravěci, že jí jiné všecky věci k tomu podobné oznámil. I vězte, že sem tu věc takto namluvil s uobtie- žností: i jestliže jest on nebožtík Kfeléř psal list panu Vilémovi strýci svému, aby jaké peníze Mikuláškovi vydány býti měly, že ona k tomu svoluje, aby VI kop dáno bylo. A tak sem to s pomocí syna jejího pana Jana jedva na nic zjednal; však Mikulášek vuoli měj, to najednánie přijíti nebo nechati. Jestliže sobě muož co lepšího zpuosobiti, bude to moci před se vzíti a tohoto mého najednánic zanechati. A muoj milý pane švagře! Jakož mi psáti ráčíte o vína Bílinská, abych vám zakoupil se tři nebo se čtyři vozy: i vězte, že vás na tom hned bezpečiti nechci,

Strana 137
z roku 1517 a 1518. 137 abych vám co dobře zjednati mohl; neb vín velmi málo jest a dobrá nejsú a k tomu proto draho sú: tak že já neznám, abych vám co dobře zpuosobiti mohl. Než to bych já vám radil, abyšte do Rakous poslali a starým vínám hověli. A pakli chcete koho svého poslati, aby vám ta vína kupoval tu v Bílině, já chci rád k tomu raden a pomocen býti; než vám jich jistě hned nesmím kupovati, aby se vám snad potom nelíbilo. Co se novin dotýče, takových žádných zvláštních v kraji našem neslyšeti, než že máme míti sjezd v Lithoměřicích na sv. Martina, jakož za jiné nemám, než že i v jiných krajích též. Dajž pán Buoh, abyšte zdrávi byli a dobře se měli ve všech svých věcech a spolu abychom se ve zdraví shledali. Datum ex Bilina, sabbato ante Děpolt z Lobkovic a na Bílině. s. Martini, annorum oc XVII Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, panu švagru mému milému. 232. Vorlický písař Krištofovi ze Švamberka: o vybírání ospů a platů. (M) Na Vorlice 1517, 26. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2k. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti službu svú vzkazuji. Kdež jste mi VMt psáti ráčili o vospy, abych je vybral do nového léta oc: i račte VMt věděti, žě vo to pilnost jmám, ale nevím, bych tomu co mohl učiniti. Neb mnozí sami obilí sobě ku potřěbě kupují oc. A týž jste mi VMt ráčili psáti o duochody, abych všecky vybral a je pohotově jměl: i o to o všecko pilnost jmám, neb mnú nic sjíti nemá: než věděti račte, že jsú lidé nemožní, a žě by nejeden dal rád, i nemá co. I kderakž mi jse koli ráčíte zachovati k jednomu každému, kderýby platuov nejměl, tak jse zachovám. Neb věděti račte, žě mi ještě úrokuov svatohavelských z uobojího panstvie nedali, též i berní vánočních ještě mi málo dávají. Ex Worlik sabbato in die festum sancti Stefani annorum 1517. Co jse vosku dotýče, více jsem jeho nikdy nemohl kúpiti než V liber, a teď Jan z Perkova, písař Vorlický. jej VMti posielám. Uroz. pánu, panu Kristoforovi s Švamberka a na Boru oc, JMti pánu mému milostivému. 233. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o svatbě Jana Cinišpána. (R) Na Zvíkově 1518, 7. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Cinispan. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Kdež jste mi onchdá psali, oznamujíc mi, že jste Janovi Cinišpanovi, služebníku mému, psali a den mu jmenovali k dokonání svatého stavu manželského, a to tu neděli po Hromnicech [7. února], aby na Bor k večeři přijel s přátely svými: i pravil jest mi o tom také Archiv Český XV. 18

Strana 138
138 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského sám. I tu v těch řečech mezi námi pověděl sem mu, že já se obávám, že já nebudu moci s ním jeti a že sám zná nedostatek zdravie mého. Neb vězte, že brzy po od- jezdu vašem ode mne nevelmi se dobře na svým zdravie mám. Než pověděl sem mu, že já vás za to prositi chci, abyšte mu pannu Elšku zde dali, a to svaté manželstvo aby se zde dokonalo a že se to muož dobře bez zvláštnieho veselí dokonati. I k tomu jest on také přistúpil, bude-li vuole vaše. I za to vás prosím, že tak učiníte; neb mně se zdá, že se nemáte čemu brániti, neb vy útraty zbudete a mně práce zbavíte. Neb pán Buoh zná, že by mi s velikú prací přišlo s ním jeti. Neb od některého času nic se na svým zdraví nelepším, než pohřiechu čím dál vzdy huoř. I co v tom úmyslu vašeho jesti, prosím, že mi to hned oznámíte psaním svým po Janovi Ří- čanským, a to že v tajnosti zachováte a tím hlásiti nebudete. Neb já úmyslu nemám mnoho hostí zváti. A byl bych sám s vámi rád o to rozmluvil, ale bojím se, že by byl k tomu čas krátek. Neb sem srozuměl z Byšického řeči, že jedvě v uoterý konec bude tomu jednání, co jednati máte v Horažďovicích. A já na tom sem, bude-li vuole vaše, aby se to zde konalo, aby se to hned konalo tu neděli po svatbě Be- chyňské. A na to již Cinišpán včera jede k Sádlovi, švagru svému, aby žena jeho nevěstu nesla a k sobě ji tam vzala až do dalšieho potom opatřenie. A co se vozu zlatého panieho dotýče, ten opraven bude; neb makovice jest již opravena, jedné že ji má ještě pozlatiti. A již maléř jest zde a v několika dnech bude hotov. A prosím oznamte mi, po čem které koření v Nornberce platí; neb za to mám, že jsú vám vaše věci již z Nornberka přivezli; i také po čem cukr, čisté i také kuchynné? Ač sem byl na tom také vedle vás poslati, aby mi některé věci tam koupeny byly a s vašimi přivezeny, i to sem obmeškal. A z které příčiny jest to přišlo, když se s vámi buohdá shledám, toho vás spravím. Prosím, panu Janovi a paní Labuťové a paní manželce vaší, dceři a kmotře mé milé, ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví a všeho dobrého přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zwiekow f. V. p. Trium regum, anno oc XVIII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. strýci a kmotru mému milému d. 234. Rinart z Říčan Henrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jindř. Hradci 1518, 7. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 20. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane mně laskavě příznivý. Kdež mi ráčíte psáti, abych VMti koupil dvě poloudrajlinčí vína dobrého, jednoho červe- nýho a druhého bílýho: i chodila sme s panem Mikulášem Kuncem, ohledajíc vína letošní, kdež jich mnoho nemají a stejchají [sic] se jich, že se nešlechtí, i nemohla

Strana 139
z roku 1518. 139 sma nic vybrat, co by se VMti hodilo. Než koupili sme VMti dvě poloudrajlinčí vína starého, jednoho červenýho a druhýho bílého. Zdá se nám, že by se VMti ho- dilo, ale draho; kdež v tom vuole jesti pozuostavena: budete-li je VMt za to ráčiti vzíti, kdež sme níže nemohli přinésti, než těch dvě poloudrajlinčí za XXI kop gr. českých. I ráčíte-li je VMt za to vzíti, zdálo se nám lejpe poslem VMti vuoli v tom věděti, než je poslati. Račte mi to VMt oznámiti do neděle. Již já formany také pohotově jmieti budu. Pakli neráčíte tomu trhu, tedy není potřebí posla posílati, kdež bych VMti ve všem rád poslúžil, pokudž by mi jen možného bylo, i pan Mi- kuláš též. Ex Nova Domo feria V in 8. Epiffaniae, anno oc 1518. Rynarth z Říčan, hajtman na Hradci. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zvíkově oc, pánu mně laskavě příznivému. 235. Guardian Kadaňský Krištofovi z Švamberka: odporučuje klášter v Stříbře. (M) V Kadani 1518, 12. dubna. — Orig. arch. Třeb. I A. 3Ko 42 n. Modlitbu svú nábožnú a pokornú ku pánu Buohu se všemi službami povolnými VMti vzkazuji, urozený pane pane a muoj milostivý. Ráčíte VMt na mne žádati listovnie svědomí některých kusuov, co se našeho chudého kláštera v Střiebřě dotýče, jehož VMti teď posílávám; a prosím VMti s pilností jakožto pána svého milostivého, žě vzhlídnúce na nás, poněvadž jsme duchovní lidé, že tu věc s nimi přátelske, povlovne jednati budete, aby se nám skrze to něco zlého nestalo. Též VMti pokorně na místě jiných VMti pánuov a strejcuov našeho chudého kláštera fundatoróv prosím, že ráčíte jmenovaný klášter v své obraně a poručenstvie míti, jakož ste pak vždycky ráčili činiti. Nebo byště pak i VMti fundatoruov nebyli, chtěli bychom se proto k VMti utíkati a chudý klášter náš poručiti; jakož pak jiné víry k VMti nemám a ke všemu rodu, než žě ráčíte bratry našeho chudého kláštera ničímž neopúštěti. Toho já chci se všem zákonem modlitbami svými proti VMti a všemu rodu ku pánu Buohu odsluhovati. Datum Cadane feria II post conductum pasce annorum oc XVIII°. VMti povolný kaplan kněz Jan Sumer, kustoš Litoměřický, gardian Kadanský. Urozenému pánu, panu Kristofovi z Švambergka a na Boru, pánu mému milostivému. 236. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o špitále v Boru. (R) Na Zvíkově 1518, 16. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Urozený p. p. strýče a kmotře muoj milý! Jakož sem vás prosil, abyšte se k tomu přičinili, aby ten špitál mohl hotov býti a udělán což najspieš bude moci býti, tak 18*

Strana 140
140 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského aby chudí mohli v něm býti. Neb bych rád, když teť k vám na Bor přijedu, při přítomnosti mé chudí do něho uvedeni byli a tam juž byli. I prosím, že tak učiníte a k tomu se přičiníte, aby se mohlo tak státi vedle žádosti mé. Však kamna a lavice mohly by se to brzy udělati; by pak světnice podlážněna nebyla, mohú tak dobře v ní posedati; a do voken mohú se také na ten čas mázdry zdělati, a potom se skla dobře zdělají. A prosím, že Hysrlovi psáti budete, aby mi skel koupil, co se vám zdáti bude, že by s tu potřebu dosti bylo k kostelu a k světnici; a v komůrkách mohú na mázdrách přestati. A juž Johannesovi, písaři na Švamberk, pište, co bude jmieti za ně dáti; neb mu o to píši, když mu to oznámíte, aby je hned zaplatil. A také mu vedle toho píši, aby dal na dodělání toho domu Šputilovi XV kop gr. českých; neb za to mám, že by na tom dosti mieti měl, až do mé buohdá k vám příjezdy. A vězte, že paní Markétě Rayštajnarové oznamuji, že k přímluvě mé summu jejie při sv. Jiří nyní příštím dáti chcete. Ex Zwiekow, f. VI post s. Ti- Henrich z Švamberka oc. burcii anno ac V°XVIII. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. 237. Hlenrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o nebezpečí na cestách pro mnohé loupeže: o lé- kařství pro oči. (R) Na Zvíkově 1518, 10. května. — Orig. arch. Třeb. č. 3715. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Napřed zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Chtěl sem naschvál k vám poslati, i nahodilo mi se v tom poselstvie, kdež po Slovákovú přijeli, a vám oznámiti, jaká rajtarstvic a lotrovstvie zde okolo v těchtech krajích se dějí a dobré lidi slibem zavazují. A tak sem zpraven, že tento týden minulý že Petra Mráckého a jiné čtyři dobré urozené lidi, tu blízko od Benešova přísedících, slibem zavázali, i také tam dále za Prahú žeby drahně dobrých lidí zavázáno bylo, i některý pán mezi nimi také, ale že ne- smějí, by zavázáni byli, pronésti do některého času. I také onehdá píše jeden dobrý člověk panu Vrabskému,*) aby se opatrně měl a mnoho se neprojiežděl, že onehdá nějakého Vlčického,**) dobrého urozeného člověka, slibem zavázali, kterýž jesti tu někde mezi Klatovy a Velharticích, a že by některých viec dobrých lidí v tom kraji také zavázáni býti měli, než že nesmějí povědieti. I to znajíc, muoj milý pane strýče, prosím vás, že se mnoho projiežděti nebudete i se panem Janem, a paklibyšte měli kde pro potřebu jakú kde jeti, že opatrně pojedete, neb jest toho jistě potřebie. A tak sem zpraven, že by i do vašeho kraje něco té lotroviny se obrátilo, jiezdných i pěších, jakož zde v těchtoch krajích též jiezdní i pěší jsou; a viece pěší toho do- vozují a lidi zavazují, nežli jiezdní.

Strana 141
z roku 1518. 141 Také, muoj milý pane strýče, prosím, že pana doktora Lochnara ode mne prositi budete, aby mi nějaké naučení dal, co se očí mých dotýče, že pohřiechu velmi zle vidím, a čím dál vždy huoř, jakož pak toho jste sami svědomie a ode mne toho zpraveni, že rovně co bych skrze mhlu hleděl, a že dobře blízko stoje od člověka, že ho ne hned seznám; i také že mi to sepsánie pošle, jakož mi na Švamberce řekl, jak bych se měl zachovati, chci-li dlúho zdráv býti; a že já mu za jeho práci chci rád učiniti. A prosím že v tom, muoj milý pane strýče, mým prokuratorem k němu budete, a zvlášť co se očí mých dotýče. A prosím, oznamte mi, kterak se paní manželka vaše a dcera má milá má, jest-li ji pan doktor co prospěšen. A tu ceduli aneb list dajte Šputilovi, ať ji on na Švamberk pošle Johanesovi písaři, neb tam brzy poselstvie jmieti budu, a Johanes ať mi to sem pošle. Prosím panu Janovi, paní Labuťové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého věrně přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Ex Zviekov feria II. Rogationum Henrich z Švamberka oc. anno oc V°. XVIII. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. **) Snad Vintíře z Vlčkovic. *) Václavovi. 238. Henrich z Švamberka Krištoforovi odtudž: o nemoci Mikuláše Dejma. (R) Na Zvíkově 1518, 12. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 8. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře mój milý. Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Vězte, že Mi- kuláš Dajm, služebník muoj, nevelmi dobře se na zdraví svém má, kdež vám teť ceduli posielám, co mi o tom nedostatku zdraví svého píše; i také mi pravil pacholek, kterýž od pana Vrábského přijel, že čím dál vždy jeho věc huoře jesti, a že již prostě ležeti musí: i muoj milý pane strýče, prosím vás, že pana doktora Lochnara, které [sic] nynie při vás jest, ode mne prositi budete, aby mu správu a nějaké na- učení dal, co by sobě pro takové věci dělati měl, aby jeho věc buohdá lépe byla; a má-li jaké potřeby své proti tomu, ať mu pošle, a co jak přijímati a užívati bude jmieti, ať mu to všechno spieše. Pakli by těch potřeb při sobě nejměl, ale ať mu recept dá do appatéky, co sobě tam zjednati by měl a jak čeho kterak užívati má, ať mu to všechno spieše tak, jak svrchu dotčeno jest. A což bude jmieti za to panu doktorovi dáno býti, ať mu Johannes Cegeyl dá z peněz těch na špitál, pokudž vy Johannesovi rozkážete. Bude mu to zase navráceno. I prosím vás, muoj milý pane strýče, že to pro mne i pro pana Mikuláše učiníte, a od pana doktora že to zjednáte. A byl bych ho některak vdy na nějakém vozci nahoru vypravil, ale ne- viem, dlúho-li doktor u vás bude. A také po správě pacholka páně Vrábského ne-

Strana 142
142 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského viem, mohl-[Iji by se dáti vézti. A prosím panu Janovi a paní Labuthové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu povězte a že bych jim přál zdraví i všeho dobrého. A pán Buoh rač se dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov feria IIII in vigilia Ascensionis domini, anno oc VXVIII. Henrich z Švamberka oc. Uroz. pánu, panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 239. Markéta z Gutšteina Krištofovi ze Švamberka: o penězích jemu zapůjčených. (M) Na Prostiboři 1518, 16. květ. — Orig. arch. Třeb. Fam. Guttenstein. Modlitbu svú vzkazuji, urozěný pane, pane bratřě a kmotře mój milý! Byšte, jsúce zdrávi, dobřě sě měli, ráda bych vám toho přála. Na psaní mie kerú šte mi vodpověď ráčili dáti, túž jsem nemohla dokonale vyrozuměti; nebo já vás před časem tiem sě mě zuostalým nenapomínala, a vo tom svolenie dobrú vidomost mám. Než nekeří přáteli moj jsú prvý i dnes vod to ke mne psali, abych já jim summu ty půčila, kerúžto mi povinovati. A na to jsem já VMti voznámila, jestliže těch peniz, kerú za sebú máte, potřebuete diele, žě já ji chci při vás nechati. Pakli i nepotře- bujte, tehda mi to psaním svým světle voznamte, ať já i mohl [sic] jinému přiřéci. A nepřipíšete mi toho, žě jiech potřebuete diele, račte věděti, žě já sě jinému za- mluvím jiech půčiti; nebo znáte, žě to zůstání tento pátek nejprv příští [21. května vejde. Dán na Proštibořě v neděli mezi oktáv Božieho Vstúpení, annorum » XVIII. Markéta z Gutšteina a na Proštibořě. Urozěniemu pánu, panu Kristoforovi z Švambergka a na Boru, panu bratru a kmotru miemu milému. 240. Jan ze Rzavého Henrichovi ze Švamberka: o dar ke kostelu Ratajskému. (R) Na Dobronicích 1518, 18. května. — Orig. arch. Třeb. II. 14. 1. b. Urozený pane, pane VMt, pane mně milostivě příznivý! Službu svú VMti vzkazuji. Napřed přál bych VMti zdravie a potom jiného všěho dobrého. Jsa žádán k VMti za přímluvu od vosady chudé fary Ratajské, kderak by zspraveni byli, že by VMt k chudým farám, při kderýchž by křěstanští kněžic stáli, nějaké pomoci činiti ráčili z peněz těch neboštíka pana Bohuslava, i aby VMt ráčili znáti, že nade- psaná vosada té chudé fary před se jsú vzeli, chtiec ten boží doum [sic!] cihlou při- kryti a krov nový dělati. I jestliže jest tak a VMt pomoci jaké činiti ráčíte, napřěd VMti já prosím, i tudiež vosada nadepsaná, že VMt ke cti a chvále pánu Bohu a jeho milé matce panně Mariji a dědici té fary milému sv. Václavu ráčíte také ně-

Strana 143
z roku 1518. 143 jakú pomoc na to stavenie té chudé fary učiniti. A teď k VMti o to poselají z té vosady dva kostedlníky, jestliže VMt ráčíte jakú pomoc učiniti k té faře, aby ráčili po nich poslati, že voni potomně chtie to spuosobiti, aby vdy za VMt a za VMti přědcie pána Boha při té fařě prosili. A s tiem dajž pán Buoh, aby VMt jsúce zdrávi, dobřě sě ráčili mieti, toho bych VMti věrně přál. Ex Dobronicz, v úterý před hodem Jan ze Rzavého a na Dobroniciech. slavným Ducha sv. leta oc XVIII. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně milostivě přieznivému b. d. 241. Henrich z Švamberka Krištofovi z Švamberka: o půhonech Píseckých na many od Zvíkova. (M) Na Zvíkově 1518, 2. července. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1f. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i všeho dobrého bych vám věrně přál. Tehď vám posielám list od Pieseckých, kterúž vám odpověd dávají, co se manuov dotýče. Juž já k tomu také na místě manuov přistúpiti chci, aby ta věc dobrými lidmi ohledána byla, však tak, abyšte vy v tom za prostředka mezi nimi byli; a bude-li moci to mezi nimi vámi srovnáno býti, já rád uhledám. A rád bych viděl, aby ta věc jednána byla, když tehď se panem purkrabí najvyším na Krumlov pojedete; neb při tom času jsúc zde při mně, muožte jim dobře rok polo- žiti, kdež by se vám zdálo. Jedno mi to oznamte, při kterým času byšte zde býti měli. A jiný list pište hned, koho chtí od sebe vydati, ať mi to oznámí, a já také hned jim jmenovati budu, koho od sebe vydati chci; a s tím listem vypravte hned sem, bude poslu zde hned zaplaceno. A také sem na tom, co se Crhonských a Mi- rotických dotýče o ty pruohony, aby při tom času to také se konalo a srovnáno býti mohlo, neb se vás v tom také dotýče, jako sem to panu purkrabí také oznámil, žě se vás v tom také dotýče; i rád bych to viděl, aby jedno s druhým při tom času se to konalo. A pán Buoh rač se nám dáti sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Ex Zwiekow raptim feria VI in die Visitacionis beate Marie vir- Henrich z Švamberka 9c. ginis anno oc VCXVIII°. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. 242. Jan z Lub Krištofovi z Švamberka: o prodeji svého statku. (M) V Zalužanech 1518, 3. července. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1a. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane p. mně příznivý! Jakož sem s VMtí v té námluvě, abych VMti statek svuoj prodal, i teď VMti podle té námluvy rejstra platův a užitkuov posílám. A VMt ste se mnú mluviti ráčili, abych VMti hned

Strana 144
144 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského i cenu oznámil: i račte věděti, žě přátelé moji k tomu mi neradie, dokud VMt ne- ohledáte aneb k uohledání nevyšlete statku toho; než když VMt ohledáte a budete věděti, jaký způsob statku jest, o to se sročíce, kde v které místo s VMtí sjeti bych se měl s přátely svými, tu VMti cenu oznámím a tržiti budu. A budem-li se moci smluviti, VMti radče prodám, nežli jinému. A ráčíte-li se mnú vo to jednati, račtež to učiniti mezi časem nynějším a svatým Vavřincem najprvaj příštím. Pakli byšte toho učiniti neráčili, VMti v té pomluvě déle bych státi nechtěl, neb také něco jiného před sebú mám. Dán na Zalužanech tu sobotu po svatým Petru a Pavlu Jan z Lub a na Zalužanech. apoštolech božích, leta XVIII. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně příznivému. 243. Jan z Ebernic Krištoforovi ze Švamberka: úvahy o politických poměrech v Čechách i zprávy o věcech hospodářských. (R) B. m. 1518, 2. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3717. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane mně v milosti příznievý! By VMt zdrávi jsúc dobře se jmíli, toho bych VMti věrně přál. VMti, pane milý! Psanie VMti o nepořádku, gderejš se v království Českým děje; tomu sem porosoměl; gderohoš, jakošto jeden z chudých obyvatelů, nerad slyším, neb znám, že na tom nic jinýho nezáleží neš zkáza pána našeho JMti a při tom nás všech chudých, gdeříš v mošnostie nejsú k udolanie moci, a jiný obrany nemáme, neš pořádek práva. I má-li to porušeno býtie, to jest znadný věřitie, že nám nemošny státie při žifnostech pořádných. Budeme-li zkaženie, znátie móžete, že kašdý svú věc na tom postaví, aby se mstiel a dobyl, jakš móže, poněvač zlí skutkové za hanbu a lehkost položenie býtie nemají; i kém ta věc ku počátku toho zlého a nepořádnýho vznikla, na to by bylo smysliti, jak by témuš to váženo býtie mělo. Neš to jest, pane milý, že se kašdému zdá, že příčiny nedal; neb se sám kašdý schvaluje, a v čem blúdie, toho sobě ne- hysdie. A taky toho móže příčina býtie, že ve všech stavích se nachásí, že jsú přá- tely a strany protie stranám sobě postatnie. A to se vidie, by pak gdo gderýhoškoli stavu co upřikazil pořádku práf, že má postadť v tom; a tak že se zlé netresce. Z toho pohříchu se zlé zmahá, a musí pohříchu pána našeho JMt zkazitie a nás všech při tom, jest-li boží dopuštěnie. Z toho jeho svaté milosti viny nedávejme, neš toliko sami sobě; neb sme jeho svaté milosti k tomu příčinu dali a dáváme, i v tom se k jeho svaté milosti necheme vinni dátic oc. A jakož VMt ráčila oznámitie o zněmu, gderéš neniečko JMKskú uložen: rád to zlyším, zdali by milý Bůh ráčil na ten čas své svaté smilovánie nad JMKskú a nad námi všemi okázatie a VMtem všem dátie tu milost a dar Ducha svatého, abyšte

Strana 145
z roku 1518. 145 se mohli jednosvorně urovnatie o to, čímž by to zlé a nepořádný přetrženo a zasta- veno býtie mohlo, a řád všeho dobrýho svój próchod jmítie mohl, a v jednosvorný lásce abychom stáli a v tom strvali oc. I pane milý! K tomu za potřebné mé zdánie by bylo, aby k témuš sněmu doma zanecháno bylo těch tří stavůf, gdeříš jsú na překášku dobrýmu; aby doma zóstala pejcha, tejná závist a samutný lakomství. Zó- stane-li to doma, jest mošný, že něco dobrýho zposobíte. Tohoš VMtem rač milý Bůh dopomoci a svatá Trojice ku počátku i skonánie všeho dobrýho. A jakoš VMt ráčí vědětie nějaký noviny, i žádných takově VMti nevím ozná- miti, neš že se aš do se chvíli na sněmu říšským nic nepósobilo, neš to, coš sem VMti prvý psal, a že markrabie Kazamír*) neniečko svadbu svú při tém sněmu v Ušpurce jmil, hondby a pankety jsú držány byly místo jednánie. A tak se pro- slýchá, že se kniežata rozjedú z toho sněmu, a taky hlas, že by se z Ušpurku do Frankfurtu obrátictie jmíli, a tu že by měl přijieti král Fernanda JMt, a že by králem Hřiemským měl učiněn býtie oc. A jakš mi VMt ráčila psátie o ten kryš [sic], abych je VMti po Jakšovi poslal: i rač VMt vědětie, že sem je vložil do sudu k jiným svým věcem, gderýž posílám domů do Ošilína před sebú, neb brze v Ošelíně**) budu, i jiš nemohu jeho sase dobýtie. A o kunách VMti nemohu oznámitie, aš kubci z Frankfurtu přijedú, to já přezvím. A Hans Niczl doma nenie, jest v Šlakanwerdu; z té příčiny od něho VMti nemohu odpovědi poslatie; jakš přijede, hned jemu VMti psanie dodám. S tiem dejš pán Bůh se VMti dobře jmítie. A VMti prosím, že toto mé psanie račte laskavě roz- vážitic, neb je upřímně jmíniem. Datum ve čtvrtek po sv. Jiljie anno domini XVIII. Jan z Ebernic oc. Uroz. pánu, panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně v milosti příznievýmu. *) Braniborský. **) V Plzensku (P. P. 401). 244. Zdeněk a Mikuláš z Švamberka Krištofovi a Janovi odtudž: nářky na škody od falckraběte jim činěné. (R) Na Třebli 1518, 9. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3718. Službu naši vzkazujem, urození páni, páni strejci naši milí! Byšte jsúce zdrávi a dobře se měli, toho bychme vám věrně přáli. Kdež ráčíte dobré paměti mieti o ty škody, která se nám z falckrabovy země od falckrabových úředníkuov osedlých i poddanými, škodú, pálením, pobráním naše šacovali, své poctivosti nikdáž proti nám neoradili, s takovém statkem zase do falckrabovie zemi se obrátili, jakž jesti ta věc kolivěk v samý sobě, o všem vědomosti ráčíte mieti. Kde jsme se o takovúž příhodu králi pánu našemu JMti utekli, kdež pak JMt slavné paměti o nás psáti nejedno, než několikrát ráčil. Potom páni správci JMti též. Ale nám málo prospěšno Archiv Český XV. 19

Strana 146
146 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského až do se chvíle. Po tom skrze nějaké zednání byla ta věc zhročena do Chba, kdo by z Čech co do Falc činiti měl, i z Falc proti Čech, vzeli nějakú věc podle dě- dičných smluv učiněný a stvrzený mezi koronú a Falcí, co by strana proti stranu měl, aby sebe podle těch smluv vinili. Pak my jsme na to do Chba jezdieli k do- brovolnému ohledání, k mocnému rozsutku, v čem by nás kolivěk, co slušného bylo, potkal byl, bychme slušně rádi přijeli; ale nikdyž nás potkati nic nemohlo. Potom jsme jezdieli, poslali, psali častokrát na sněmy, na sjezdy, napomínajíc všecky tři stavy podle závazku dskami učiněno za pomožení naše spravedlnosti, ale ničehož jsme *) se dožádati nemohli. Pak neníčko došlo jesti nás vo roku páně Hustanského [sic],*) keré jesti v Koubě s falckrabí JMtí měl, že jsme my všickni páni Švamberci dosti posměšniemi řečmi připomínáni. I milí páni strejci! škoda se nám i vám z falekra- bovy zemi a od jich podaných beze všeho našeho provinění stala. Na tom dosti nenie, k tomu mušíme vy a my mnoho posměšných řečí trpěti, ježto by to vaši i naši předci, pane Bože rač jim milostiv na onému světi býti, tak dlúho nevznesli. I jest nám posměch tak mnoho lítu, jakož skůro i škody. Protož jsme ty vždycky byli, nechtíc bez vuole i rady vaší nic proti falckrabí JMti předsebráti, protož v tom k vám se na radu utíkáme a vás za radu prosíme, kudy bychme takovúž věc, kudy neb jak, předsebráti mohli, abychme v takovém abschachu**) a posměchu déle nestáli. Neb což nám možného podle vás a pro vás našimi hrdle i statky učinieme, toho bychme rádi pro vás udělali, jakožto pro pany strejci naši milý. A s tiem dejž milý pán Buoh, abychme se sčastně a zdrávi shledali. Datum ex Třebel feria V. post Nativitatem s. Mariae annorum oc XVIII. Zdeněk a Mikuláš z Švamberka a na Třebli. Urozeným pánóm panu Krištoforovi a panu Janovi z Švamberka a na Boru, pánóm strejcóm našim milým. *) Snad: Hostounského. **) Abscheu? 245. Kladrubský opat Henrichovi ze Švamberka: o chrta. (R) V Kladrubech 1518, 9. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 16. Modlitbu svú VMti vzkazuji, vysoce urozený pane, pane milý, a vždycky na mne laskavý, pane milý. Pavel kuchmistr, služebník VMti, zpravil mne jest, že by VMti dna ta nemoc překážela. Toho VMti věrně nepřeji a nic jiného zlého, ale přeji srdečně VMti všeho dobrého, což by na zemi i v nebi nejlepšie nalezeno býti mohlo, a přál bych VMti, aby anjelé VMti sloužili a VMt nosili; a račiž dáti milý pán Buoh, aby ta těžká nemoc pokoj dala VMti oc. K utěšení VMti posielám chrtek mladý. Pán Buoh všemohúcí svědek, žeť neviem, jakýť jest; nebť jest mladý, a rád bych poslal VMti, kterýž by nejlepší byl. Zajisté že neviem, kterýby byl dobrý

Strana 147
z roku 1518. 147 a který zlý; než dal jsem Pavlovi vuoli, aby ze všech chrtuov vybral sobě kterého chce, a aby se vyptal, který by nejlepší byl, aby toho VMti vzal a přivedl. V tom i v jiném ve všem chci VMti rád poslúžiti, pokudžkoli mé možnosti stává oc. Pane milý, VMti prosím pokorně, že VMt neráčíte za zlé mi toho přičítati, že jsem k VMti na Švamberk se nenalezl tehdáž, jakož jste VMt byli tam ráčili přijeti. I pán Buch všemohúcí zná, že jest mne v tom neobmeškal nižádný jiný krom kněz alcipřišt [sic] Tejnský. On pověděl, že se mnú k VMti chce jeti. A v tom, nežli jsme se my k VMti vypravili, že jste VMt ráčili pryč odjeti. VMti prosím, že to nám oběma odpustiti ráčíte, jako pán náš milostivý; neb jsme pak vždycky kapplané VMti. Datum ex cenobio nostro feria V. post nativitatis Mariae virginis gloriosae, anno domini 1518. Kněz Stanislav oppat Kladrubský, VMti kaplan oc. Vysoce urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu na mne laskavému. 246. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o zpořízení kaplanství v kapli sv. Václava u fary v Boru. (R) Na Zvíkově 1518, 13. října. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Nadál sem se tomu, že z Prahy jedúce, že se u mne stavíte pro paní Markétu Rayštaynarovú; kdež sem po ni poslal, kdež jest ke mně pak přijela v pátek nynie minulý [8. říj.], a vás jest zde čekala, chtiec ráda o svú věc s vámi konec vzieti. Ale včera přijevše slu- žebníci moji z Prahy, Heřman Sedlecký a Václav Buzický, pravili mi, že se to mezi vámi při tomto času zde dokonati nemohlo. A mnoho jest řečí mezi námi o to byly. Než k tomu sem ji přivedl, že ona té summy, co na kaplanstvie dáti chce, při vás a dědicuov a budúciech vašich nechati chce. A to kaplanstvie aby bylo u svatého Václava v kaple tu v sienci u fary na Boru. A vrchnost všeckna toho kaplanstvie aby vám a dědicóm a budúcím vašim náleželo. Než to aby dostatečno opatřeno bylo od vás, dědicuov a budúcích vašich, ta summa, aby kaplanu vydávána byla, o kterúž prve námluvu máte, nyní i v časích budúcích. A jak by to opatřeno a ujištěno býti mělo, aby ta věc stálá a kruntovní byla, že toho přestati chce na najvyšším panu purkrabí Pražským na panu Lvovi, jak se jemu zdáti bude, jak by ta věc najlépe opatřena býti mohla, aby ta věc stálá a kruntovní byla, že ona k tomu přistúpiti chce. A tu věc mi juž na místě svém poručila, té věci dokonánie, však takovú mírú, aby to na konci postaveno bylo již skrze pana purkrabí, jak by ta věc měla opa- třena a ujištěna býti konečně do Vánoc najprv příštích. A pakli by se toho do toho času nestalo, že by juž ona musela to opatřiti jakž by mohla. I mój milý pane 19*

Strana 148
148 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského strýče! Co v tom úmyslu vašeho jest, dajte mi to znáti. Než já bych nerad viděl, abyšte to měli od sebe pustiti; neb ta vrchnost měla by něco vážena býti, a také ta spanilost, že by jeden kaplan do toho města viec přibyl. Datum Zwiekow, f. IIII ante sancti Calixti, anno oc V XVIII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc strýci a kmotru mému milému. 247. Václav Litochleb Hendrichovi ze Švamberka: o sladká vína. (R) V Prachaticích 1518, 9. prosince. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 20. Urozený, pane, pane! Službu svú vzkazuji VMti. VMt kde ste ráčili psáti, abych VMti zjednal malvazí a rivolí: i VMt račte věděti, že sem nemohl zjednati. I VMti dávám věděti, že vajjezd muoj bude v outerý tento příští do Zalcpurku. I jestliže VMt co potřebujete, abych VMti koupil pití sladkého, račtež VMt dáti mi to znáti nemeškajíc, znajíc VMt vajjezd muoj. A VMt račtež při tom peníze poslati, abych měl zač VMti kupovati, a oznámiti počet, co kterého pití. Datum ex Prachaticz, feria V post concepcionem beatae Mariae virginis, annorum oc XVIIIP. Václav Lithochleb z Strachotína, služebník VMti. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mému milostivému. 248. Jan z Roupova Krištoforovi ze Švamberka: o složení peněz za Kašperk. (R) (Před rokem 1519.) — Přepis arch. Třeb. II. 16. A 12. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane, příteli a kmotře muoj milý. Byste se ve zdraví dobře měli, toho bych vám s pravú věrú přál. Muoj milý pane kmotře, psal sem vám do Prahy, co se dotýče té summy, kterúž mi za Kašperk dodati máte. Ráčili ste mi odepsati, že mi znáti dáte, kdy je vyčítati poručíte, když na panu z Rozmberka vyzvíte. I za to prosím, že tím prodlévati neráčíte, aby se vyčítaly při vyjití těch dvú neděl po sv. Jiří, neb já do Prahy k tomu dni pojedu, aby se ta summa přijela, i těm, komu mám dáti, aby se tu najíti dali. A já vás také hned tu při dskách kvitovati budu. Neb moji věřitelé, jak správu mám, že sou ty peníze jiným pójčiti zavázali, a kdyby se jim po vyjití těch dvú neděl dáním odtáhlo, že by hned škody na mne bráti chtěli. Protož prosím, že neráčíte toho dopustiti. S tím dajž pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví shledali. Dán na Roupově v neděli »c. Jan z Roupova oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově, panu přieteli a kmotru mému milému.

Strana 149
z roku 1518 a 1519. 149 249. Opat Kladrubský Krištoforovi ze Švamberka: o schůzi na Blatné u pana Lva a o svých ro- zepřích. (R) V klášteře Kladrubském 1519, 15. března. — Orig. arch. Třeb. 3725. Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! VMti bych přál, abyste zdrávi jsúce dobře se měli, tomu bych věrně rád. Pane milý! Pan Švihovský*) JMt ráčil mi vzkázati po Mikulášovi včera, abych VMti znáti dal, že pan Lev JMt ráčil na Blatnú domuov přijeti v dobrém zdraví, a že u JMti v neděli nynie minulú [17. března] na Blatné byl, a že pan Lev JMt s panem z Rožmberka JMtí jako dáli Buoh zajtra [16. března] do Prahy jedou spolu, a že soud zemský držán bude konečně tyto suchý dny najprve přieští. Také mi JMt pan Švihovský též ústně po- ručiti ráčil, což se pana Muckovského dotýče a kterážkoli nesnáz jest oc, abych VMt za ukázaniec i za rok složenie prosil, kdež pak teď týž pan Muckovský tiemto listem na váš list se též podává, kdež mi poručeno, abych VMti i ten list zaslal. Protož já VMti za to prosím, že tu věc na se vzéti i rok o to položiti ráčíte, když se VMti zdá koli, když svuoj čas k tomu mieti ráčíte. A já VMti i s lidmi našimi chci raději v tom nežli kejm jiným ohledán i rovnán býti. Ex coenobio nostro Cladronensi feria III. post Invocavit 1519. Kněz Stanislav z boží milosti opat kláštera Kladrubského. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu na mne laskavému. *) Jindřich. 250. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o jízdě do Němec k volbě nového krále. (R) Na Zvíkově 1519, 3. čerrna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi píšete, co se jiezdy vaší do říši dotýče, žádost toho majíc, abych na Bechyni poslal a to zvěděl, vyjede-li pan kancléř na ten čas z Bechyně, jakož jest mi oznámil, kdež pak ten list sem vám poslal: i mój milý pane strýče, byl bych vedle žádosti vaší hned na Bechyni poslal, než včera Jiřík Tetaur, služebník muoj, přijel jest z Bechyně, pravil jest mi, že konečně pan kancléř dnes vyjeti z Bechyně má a že včera s ně- kerémi [sic] koňmi svými jest na Piesek napřed poslal. Jakož pak Vrábský mladý, kterýž u pana kancléře jest, Petrovi Kekulovi služebníku mému vzkázal, prose, aby k němu tu na Piesek přijel, kdež sem mu pak tam odpustil k němu jeti: i z té příčiny sem tam neposlal a za jiné nemám, než že u vás na Boru v neděli bude. A také muoj milý pane strýče, jakož mi píšete, co se služebníkuov mých dotýče,

Strana 150
150 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského kteříž s vámi jeti mají, že jim sukna k nohavicóm a barchanu neposicláte a z které příčiny, s psanie vašeho sem tomu porozuměl oc: i muoj milý pane strýče, juž já služebníky své vám teď posielám ty, kteréž jste jmieti chtěli. Než bude-li pak jim co obmeškáno na šatech dělání k té jiezdě, to já pak neviem, kejm to sejde. A také sem jim rozkázal vedle žádosti vaší, aby na Lnáře jeli a se panem Václavem Zmrzlíkem, švagrem naším, k vám na Bor předse jeli. A jinému nerozumiem, než že ta jiezda vaše předse bude. I dajž všemohúcí pán Buoh, muoj milý pane strýče, aby se vám na té vaší cestě sčastně a dobře vedlo a buohdá ve zdraví se zase domuov vrátili. Toho bych vám, muoj milý pane strýče, věrně přál. A prosím panu Janovi a paní Labuťové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu po- vězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého věrně přál. Datum Zvickov, feria VI. Henrich z Švamberka 3c. post Ascensionem domini, anno oc XIX. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 251. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o sjezdu na Krumlově. (R) Na Zvíkově 1519, 11. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Urozený pane, pane bratře muoj milý. Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně rád přál. Pane bratře muoj milý! Vězte, že sem pána z Rožm- berka a pana strýce našeho za den položenie nám spolu žádal, kdež sme se o to snesli, když by nám kolivěk den jmenovali, abychom před nimi stáli: i za jiné nemám, než že sú se spolu urovnali a nám den toho stánie menovali od této neděle najprv přieštie za tajden, abychom spolu na Krumlově byli. I již já vás zde dočekám, té naděje sa, že toho neobmeškáte podle našeho spolu zuostánie a k tomu se najdete a tu, dá-li pán Buoh, spolu pojedem, abychom na týž jmenovaný den na Krumlově byli. Ex Zviekov, feria V. post sancti Lorenci anno oc XVIIII.. Jan z Švamberka oc. Panu bratru mému milému, panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru sc. 252. Purkmistr a rada města Písku Henrichovi z Švamberka: o dluhu za ryby. (M) V Písku 1519, 21. září. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3g. Vysoce urozený a mnohomožný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Buzěk z Vítkova, poddaný náš, zpravil nás, kdež by před časy pro něho obstaveno, že jest musil dáti za dčber ryb II ſ X gr. skrze omylné Šimka písaře VMti v rukojemstvie zapsánie za Brluožka bez vědomie jeho; jakož jest týž Šimek, tak jsme zpraveni, k tomu se seznal před panem purgkrabí Kestřanským,

Strana 151
z roku 1519. 151 že jest mu se to z omylu učiniti přihodilo; kdež prve zapsal Lukše z Zátavie za Brluožka za čber, potom též zapsal Buozka za téhož rukojemstvie za čber, ježto on tu nebyl a o tom nic nevěděl. A také jest Brluožek nevzal než jeden čber, za kterýžto Lukeš jsa rukojmě zaň zaplatil. Ale tento skrze omyl takový, nejsa povinen, že jest, hindrován jsa, platiti musil, v tom nás žádá za opatřenie. I VMti my prosíme, že témuž Šimkovi rozkázati ráčíte, poněvadž jest předepsaného Buozka k tomu dání i ke škodě omylem svým připravil, aby jemu zase jeho pe- nieze navrátil i také škody napravil, kteréž jest skrze to bral. To VMt dle spra- vedlnosti učiniece. Odpovědi žádáme po tomto poslu. Datum Piesce feria IIII die sancti Purkmistr a radda města Piesku. Mathei evangeliste anno oc XVIIII. Vysoce urozenému a mnohomožnému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zvie- kově, pánu nám laskavě přieznivému. 253. Henrich ze Švamberka Janovi odtudž: o jeho ženitbě. (R) Na Zvíkově 1519, 1. října. — Opis arch. Třeb. Fam. Švamberk 4. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče muoj milý! Napřed bych vám zdravie i všeho dobrého přál. Teď vám posielám ceduli od pana z Roznberka,*) co se vašie věci dotýče, kterémuž psaní porozumiete. I muoj milý pane strýče, již toho nikoli neobmeškávajte, abyšte pána i sebe v posměchu nenechali. Než to mi se zdá, abyšte pánu oznámili psaním svým, koho za přátely s sebú k tomu jmieti chcete; a zdá-li se vám, pánu hned po tomto poslu mém psáti, již já neobmeškám pánu to oznámiti a hned s tiem listem na Krumlov poslati. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně ve zdraví shledati. Datum Zviekov, sabato post sancti Jeronymi, anno oc XIX. Hendrych z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Švamberka a na Boru, strýci mému milému. *) Ten list Petra z Rosenberka tištěn v Archivě Českém XII. str. 6 č. 1320. 254. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o sněmu; drobné zprávy. (R) Na Zvíkově 1519, 2. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 18. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho do- brého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Prosím vás, oznamte mi, brzo-li na Boru zase budete; neb za to mám, že se muož trefiti, že mne nahoře v kraji najdete; a z které příčiny, když se buohdá spolu shledáme, toho vás spravím. A budu-li nahoře, tehdy já vás aneb vy mne provodíte zase na Zviekov. Neb toho potřeba kázati bude, pro pana Jana, bratra vašeho. A prosím, že mi nějaké noviny oznámíte, což dobrého na tom sněmu jednáte a k čemu dobrému se chejlí. A pán Buoh rač

Strana 152
152 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Ex Zwiekow, Henrich z Švamberka oc. dominico ante s. Francisci, anno oc V XVIIII. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. 255. Vilém Švihovský Henrychovi ze Švamberka: zve ho ke křtu syna svého. (R) Rabí 1519, 14. prosince. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švihovský. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj zvláště milý. Byste se dobře měli a zdrávi byli, toho bych VMti věrně přál. Jakož sem VMti psal, oznamujíc, kterak pán Buoh všemohúcí paní manželce mé pomocti ráčil a syna mi dáti ráčil, žádajíc, abyste ke mně na Rabí tuto sobotu najprv příští přijěti ráčili a syna abyste mi křesťana udělati ráčili, kdež ste mi odepsati ráčili, že to pro mne učiniti rádi ráčíte: i račte věděti, že jest mi pan švagr muoj pan Lev JMt odepsati ráčil, že k tomu času býti nebude mocti, že jest ho pán z Roznberka obeslati ráčil a že na Krumlov jeti muší, než v pondělí najprv příští na noc konečně přijeti že ráčí na Rabí. Protož VMti prosím, že tento pondělí najprv příští na noc přijěti rá- číte a syna mého křtíti a kmotrem vždy býti ráčíte; a já VMti čekati budu a s vašeho]*) přátelství, kdež ste mi psáti ráčili, že rádi přijě ti ráčíjte, velmi děkuji a vším dobrým přátelstvím prodle] možnosti chci se rád VMti odplatiti. A teď VMti list, který mi pan švagr muoj pan Lev JMt, psáti ráčil, posielám, kterýmž se dále spraviti ráčíte. A panu švagrovi svému panu Lvovi JMti sem též psal, aby tento pondělí vždy na noc přijěti ráčil. S tím dajž pán Buoh všemohúcí, abychme se ve zdraví spolu shledali. Datum Rabí feria IIII post sanctae Luciae, ano domini oc XVIIII°. Vilém z Ryznberka a z Švihova »c. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a přieteli mému zvláště milému. Tištěno též v Sedláčkových Hradech IX. 23 spolu s pěti dopisy Břetislava z Risenberka k Henry- *) vytrženo. chovi ze Švamberka z let 1554—1566. 256. Kněz Vavřinec zve Henricha ze Švamberka na novou mši do Plzné. (M) Na Boru (před 1520). — Orig. arch. Treb. II. 338. 1k. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane a pane milý! Mti V. přál bych s zdaru božicho, že byšte sě dobře měli a ve zdraví byli. VMti žádám a prosím jakožto dědic a poddací pána svého, ufaje z rady a s spomocí pána svého; i neračte za zlé mieti, MtV zovu na novú mši do Plzně, že VMt ráčíte přijeti na svatú Trojici, máte-li milost a žádost. A já jakožto smutný, sirý a nemaje sě komu utéci, maje duofánie k pánu svému, sě utiekám ku pomoci; nebo bych chtěl na Boru slúžiti, tomu ne-

Strana 153
= let 1519 a 1520. 153 mohu nic učiniti, nemaje sě k čěmu utéci; protož z duofáním s věrú, že VMt ráčíte na mě zpomenúti, a já VMti sě chci toho odslúžiti jakožto poddací a kaplan chudý váš, a věrně za vás i za všěcky přátely i příbuzné vaše pána Boha věrně prositi »c. Datum Merica in die dedicacionis. Kněz Vavřienec syn nebočitčků Sauma Petříků, vždycky váš. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mému na mě laskavému buď dán. 257. Děkan Vavřinec Henrichovi z Švamberka: o faráři Oslovském. (M) Na Blatné 1520, 27. ledna. — Orig. arch. Třeb. II. 338. Ik. Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivý! Jakož VMt psáti ste ráčili o kněze faráře Oslovského, vymlúvajíc jeho, žě by jemu to mělo z omylu přijíti: jakž pak kolivěk ta věc sama v sobě jest, proto jest vždy kněz farář Oslovský měl se VMti dotázati, má-li curam animarum čili nic, aby v tom žádný omyl nebyl. Poněvadž i v světcským řádě to se též zachovává, že žádný v žádný úřad aneb v spravování se sám od sebe neuvazuje, leč prvé bude jemu ta moc a úřad poručen od těch, komuž ta věc náleží: mnohem více v řádě duchovním to zachováno má býti, a kdož z toho vystupuje, sám najprve svú duši a potom i ji- ných lidí svozuje. Jakž se jest pak již kolivěk stalo, již to tak býti musí, toliko ať on za to před Buohem dosti učiní, že jest z omylu užíval té moci, kteréž jest neměl; neb při posluhování svatostí kostelních žádný omyl býti nemá. Item, jakož VMt psáti ste ráčili, abych jemu dal curam animarum až do svatého Martina: již já mocí pana administratora kostela Pražského jemu curam animarum až do svatého Martina dávám, ať toliko právo pana administratora nehyne; neb vedle obyčeje, kdož na rok béře curam animarum, X gr. čěských povinen jest dáti. S tím dajž pán Buoh VMti dlúhé zdraví. Dán na Blatné v pátek na svatého Jana Crysostoma Kněz Vavřinec farář a děkan na Blathné. letha M'V XX". Uroz. pánu panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově JMti, pánu mně milostivému. 258. Úředník Roudnický Krištoforovi ze Švamberka: o bažanty. (R) V Roudnici 1520, 12. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně příznivý. Kdež mi ráčíte psáti o bažanty, abych VMti poslal, co bych mohl nejdřív, že toho VMti potřeba káže: i račte věděti, že jsem o to péči hned měl, abych posla nemeškal, tak jakž jste mi ráčili psáti. I nemohli v tom čase jediné čtyři lapiti, i ty VMti posílám; Archiv Český XV. 20

Strana 154
154 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského a také pro rozvodnění vod k mnohým hajní nemohú vuodám, kdež jim sypí. Datum ex Raudnicz dominico die ante Valentini, anno oc 1520. Vácslav Libenský z Blatna, úředník na Roudnici. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně příznivému. 259. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o schůzce s panem Rosenberským na Zvíkově na místě ve Strakonicích (R) Na Zvíkově 1520, 7. března. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře mój milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jako mi píšete oznamujíc mi psaní páně z Rozmberka, kteréž jest vám učinil, co se shledánie va- šeho s ním dotýče v Strakonicích: i muoj milý pane strýče, vězte, žě pán také oznamuje; a málo prve poselstvie páně ke mně jest přišlo, nežli vaše, žádaje toho pán, když ke mně z Prahy přijedete, že nám nenic potřebí z Prahy do Strakonic jeti, a že pán u mne v pátek najprv příští [16. března] ráčí býti a tu se s vámi shledati. I to znajíc, mój milý pane strýče, prosím, že ve čtvrtek [15. března] ke mně sem vždy přijedete. Nebť vás věrně rád uhlédám, jako svého milého pana strýce. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdravic shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zwiekow, f. IIII post Translationem s. Wenceslai, anno oc V°XX°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc strýci a kmotru mému milému d. 260. Mikuláš ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o koně. (R) Na Třebli 1520, 10. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 16. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strejče muoj milý. Zdraví i všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. I pane strejče milý, prosím vás za kuoň, že mi jej dáte k mé potřebě i v túž odplattu zase. I tu vieru k vám mám, že to pro mě učiníte a v tom mne neoslyšíte, jakož bych já též v tom i v jiným chtěl pro vás učiniti. Datum ex Trzebl feria V. post dominicam Cantate, annorum oc XX°. Mikuláš z Švamberka a na Třebli. Uroz. pánu. panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc. panu strejci mému milému d.

Strana 155
z roku 1520. 155 261. Purkrabí na Zvíkově Hendrichovi z Švamberka: o věcech hospodářských, o utraceném dítěti, o moru. (M) Na Zvíkově 1520, 21. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2c. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti vzkazuji, a věrně bych VMti přál zdravie a v něm všeho dobrého. A jakož ste mi ráčili psáti, abych for- many způsobil k rybám vezení: i nemohúc jiných míti, poslal sem vozníky VMti s jedním vozem, a dva vozy museli lidé sebrati. A jakož ste mi ráčili psáti, abych vedle jiných za VMt rukojmí byl panu Bechyňovi do listu dojití; i to bych byl učinil, ale psal mi pan Bechyně, žě ještě peněz pohotově nemá, než jakž bude míti, žě mi oznámiti chce; i jakž mi oznámí, to já hned vedle rozkázání VMti opatřím, uručíc i přijmu. Také račte věděti, že děvka, kteráž prve byla u rychtáře Oslovského, jsúce děvkú nynie v Crhonicích, tam majíc dietě, po porodu je zahubila; a žěny tomu porozuměvše, i chtěly ji ohlédati, a ona se teprv poznala, že jest to dietě měla, praviec, žě jest se jí na porodu zabilo. Však jest je do děbánu schovala a kamením v pi- vnici u vodě přikladla; a tak mi pravila šafářka, žě jest nalezla lajko v pivnici a nuož, za to má, žě jest tím lýkem tomu dietěti hrdlo zatáhla, a když jeho do- bývala, že jest teprv to lýko odřezala. I mám tu děvečku zde u věži; protož co s ní ráčíte rozkázati, tak se zachovám. Také račte věděti, že strýc muoj Mikuláš položil jest vedle smlúvy Voříškuom VIIj ? u rychtáře, a oni chtí, aby se jim vydalo; i račte rozkázati, má-li jim vy- dáno býti. A teď VMti list od kněze Matouše poselám a IIII zajíce, na ten čas viece sem jich neměl. — Což se pak moru dotýče, račte věděti, žě v Branišovským a Tynčanským ouřadu počínají mříti; však toliko jeden hospodář v Přeborově umřel, a ten den když ste odsad jeti ráčili, roznemohl se zde pacholík a potom dva, a děvčice koláře Němce; pacholíci zemřeli, ale děvčička se zhojila. Jiný na tento čas žádný nemocen není ani žádný zde, děkujíc pánu Bohu, neumřel. A s tím dajž všemohúcí pán Buoh, abyste se VMt i se všemi domuov k nám ve zdraví vrátili. Dán na Zviekově v neděli na svatú Uršilu leta oc XX°. Jan Smrčka ze Mnichu purgrabie na Zviekově. Urozenému pánu panu Henrichovi z Švambergka a na Zviekově oc VMti, pánu mému milostivému. 262. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: že se mu narodil syn; zprávy o dobytých Janovicích oc. (R) V Boru 1520, 24. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3762. Urozený pane, pane bratře mój milý! Byšte zdrávi byli a dobře se jměli 20*

Strana 156
156 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského i s naší se vší rodinú, toho bych vám věrně přál. O mně vězte, že se děkuje pánu Bohu dobře mám se vší svú čeládkú; pán Buoh rač dáti dlúho, jest-li jeho svaté milosti vuole. Pane bratře mój milý, vězte, že jest všemohúcí milý pán Buoh ráčil pomoci dnes na úsvitě manželce mé a ráčil jí dáti syna;*) z takového daru jeho svatá milost buď pochválen. Bych vám měl jaké noviny z tohoto kraje oznámiti, žádných neviem na tento čas; než co se Janovic dotýče, jestliže prve o tom neviete, vězte, že sú se již na nich dali, i vzeli sú některé osoby, kteří sú na nich byli, a svázali je na vozy a vezli je do Klatov, tak jakž slyšeti, paní Sudovú i s dětmi také vzeli. Než toho ještě neviem, co s nimi dále počínati budú. Manželka má vám kázala povědieti modlitbu a že by vám přála zdravic i všeho dobrého. Prosím, že poslem naším budete ku paní manželce vaší a paní Labuťové, a že jim od nás poviete služby naše, a že bychom jim přáli zdravie i všeho dobrého, nic jiného. Než milý pán Buoh rač vám dáti všem dobře se a sčastně mieti, a abychom se buohdá všickni ve zdraví a šťastně shledali, je-li jeho svaté milosti vuole. Datum ex Bor sabbato ante festum s. Catharinae virginis anno Jan z Švamberka 9c. 20 XX. Panu bratru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Vorlíce. *) Jan ze Švamberka měl tři syny: Petra. Bartoloměje a Jana. Míní se tuto některý z obou posledné jmenovaných. 263. Linhart Markvart z Hrádku Krištoforovi ze Švamberka: zprávy o moru v Čechách. (R) B. m. 1520, 30. prosince. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3765. Urozený pane, pane na mně laskavý! Napřed bych VMti přál s pravú věrú, abyšte zdrávi byli a dobře se měli na zdraví svém i na všem jiném. A taky bych rád viděl, aby tato rána od Boha na nás puštěná mohla od milého Boha zastavena býti, abych ještě mohl VMt viděti v dobrém zdraví. A kdež mi psáti ráčíte, kteříž jste před tím povětřím do Pasova ujeli, že děkujíc pánu Buohu ste všickni zdrávi: i toho já panu strejci vašemu i tudíž VMti i všem jinejm, ktož jsú s VMtí tam ustúpili, věrně rád přeji, že ste zdrávi. A kdež toho žádáte, abych VMti psaním svým oznámil, kterak se mám na svým zdraví a kde sem: i děkuje pánu Buohu na svém zdraví mám se dobře i se vší svú rodinú, a vzav pána Boha na pomoc, bráním se doma v svým obydlí. A taky abych VMti oznámil, velmi-li okolo mne mrú: i račte věděti, že všudy okolo mne i u mne mrú, a dobře valně a velmi mrú. S tím dej mily Buoh, abyšte se dobře měli a k nám se bohdá sčastně a brzy vrátili. Datum Linhart z Hrádku a na Trpistech. tu neděli před Novým létem léta oc XX. Urozenému pánu panu Krištoforovi z Švamberka a tohoto času v Pasově, pánu na mně laskavému.

Strana 157
z roku 1520 a 1521. 157 264. Krištofor ze Švamberka Henrichovi odtudž: o jízdě k soudu zemskému. (R) V Hazlách 1521, 12. února — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 19. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! VMti bych věrně přál, abyšte zdrávi jsúce, dobře se měli. O nás také račte věděti, že se, děkujíc pánu Bohu, ještě na zdraví svém všickni dobře máme. Muoj milý pane strýčě! Také VMti oznamuji, že mi pan z Rozmberka ráčil dnes poslati některé psanie, kteréž jest jemu pan Sme- čěnský učinil. Při tom mi pán psáti ráčí o jízdu mú k soudu k těmto suchým dnuom oc. I poněvadž se pánu tak zdá, toho sem úmyslu, dá-li pán Buoh tak učiniti, a odsud bohdá vyjedu v tuto sobothu; a tak sme na tom s panem Jindřichem Švihovským, že u vás na Zvickově, dá-li pán Buoh, budeme první pondělí v puostě a odtud pak předse k Praze pojedeme. I za to VMti pan Jindřich i já prosíme, že ráčíte pro nás posla do Prahy vážiti a tam přezvěděti, přijel-li je najvyšší pan purkrabie Pražský aneb přijde-li k těm suchým dnuom, a také, sjedú-li se jiní páni soudci zemští k soudu; neb jestliže by soud držán býti neměl, abychom my tam darmo neje- zdili. A ten od vás poslaný do Prahy aby zase na Zviekově byl v pondělí aneb v outerý konečně. S tím všemohúcí pán Buoh rač nám dáti spolu, mnoj milý pane strýčě, ve zdraví šťastné a vesele shledánie. Dán v Hazlách v úterý po sv. panně Krištofor z Švamberka »c. Školastice, létha oc XXI°. Panu strýci a kmotru mému millému, panu Hendrychovi z Švanberka oc JMti. 265. Anežka z Kolovrat (manželka Krištofora ze Švamberka) Elišce z Kolovrat: o sčekání peněz. (R) Na Vorlíce 1521, 19. května. — Orig. arch. Treb. Fam. Kolovrat. Má najmilejšie paní sestra! Zdraví, všeho dobrého, toho bych vám věrně přála, s panem otcem mým milým i se všie rodinú. Má najmilejšie paní sestra! Píšete mi, že jste tu víru jmili, že se pánem přijedu do Prahy: i má najmilejšie paní sestra, by byl pán jel, byla bych jistě přijela. Poněvadž jest od krále JMti ten sněm od- ložen, mám za to, že pán nyníčko tam nepojede, než v brzkém času, dá-li pán Buoh, má úmysl pán tam přijeti. A já také, dá-li pán Buoh, se pánem přijedu. — Jakož mí píšete, že jest pan otec mój milý ráčil vás zdržeti, že jste byli úmyslu toho podle listu páně se zachovati: i má milá paní sestra, dobře je pán ráčil učiniti, a děkuji vám z toho pro vás, že jste strpení jměli. A za to vás prosím, že prodlenie jmíti budete; neb jistě vězte, že se s pilností stará, aby vám tu summu dal. Neb vězte, že sú jeho na několiko ubezpečili; a mám za to, což bude najprve moci, shledajíc tu summu, že ji vám pošle anebo sám přiveze, jakož naději mám, že ně- kerá summa peněz v Praze brzy bude. Protož, má milá paní sestra, poněvadž jste

Strana 158
158 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského čekali tak dlúho, již sobě některého krátkého času nevažte. Nerada bych vám toho přála, abyšte jeho sobě hněvati jměli. Z té povinnosti vám píši, ježto bych vám všeho dobrého přála. Poněvadž jste ta všecka léta pěkně se se pánem snášeli, prosím vás, nepúštějte tak prudce a zachovajte jeho sobě pro potomní věci, neb přátel vdycky potřebí jest. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, má najmilejšie paní sestra, ve zdraví šťastně nám spolu se shledati. Dán na Vorlíce, na den sv. Ducha léta Anežka z Kolovrat a na Vorlíce oc. 9c XXI°. Mé najmilejšie paní sestře, paní Elšce Bezdružické z Kolovrat. 266. Mistr Mikuláš, kanovník kostela Pražského, Henrichovi ze Švamberka posílá obšírné naučení, jak se chovati a čeho užívati v čase morním. (R) Na hradě Pražském 1521, 12. července. — Orig. v arch. Třeb. č. 3787. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane, pane milostivý! Byste VMti jsúce zdrávi dobře se jměli, toho bych VMti vždycky věrně přál. Ráčili jste mi vzkázati, abych VMti poslal electuarium librantis a k tomu in morsellis contra pestem: byl bych je VMti s pravú věrú rád poslal, ale Bnoh zná, že jich nemám, a zde v Praze jich také nedělají. Z Tajna i z Domažlic častokrát kupci jezdí do Norberka; kdybyste ráčili psáti panu Janovi, panu strýci VMti, JMt mohl by snadno zpuosobiti, že by ty věci VMti byly z Norberka poslány vod apatékáře, kerémuž řiekají mastr Kundrat, apatekář zu Nornberk in der Prediger Gossen. Item electuarium librantis za renský zlatý dávají dvě libře, a confectionem in morsellis contra pestem za rénský zlatý dávají jednu libru. Electuarium librantis račte takto požívati: když kolivěk VMt se bojíte nakažení, tak abyšte se nenakazili, kteréhožkolivěk času dne račte přijíti jedno kolečko anebo druhdy puol kolečka, a to můžte učiniti jednú anebo dvakrát přes den; též také můžete přijímati VMt in morsellis druhdy puol kusu anebo někdy celý, též jako electuarium librantis; a tomu račte tak srozuměti, abyšte po jednú nepřijímali electuarium librantis a in morsellis spolu, než když přijímáte electuarium librantis, tehdy po třech, čtyrech anebo pěti hodinách můžete přijímati opět electu- arium librantis anebo confectionem in morsellis. Ačkolivěk někteří lékaři praví, že by aqua vitae byla náramně horká, i z té příčiny že by nebyla tak užitečna contra pestem, totižto proti bolesti morní, ale mně se zdá, že oni to proto praví, že snad některý z nich připraviti aquam vitae dobře neumí, anebo snad aby se lidem zdálo, že jedno jejich lékařstvie platno mělo by býti. Electuarium, kteréž se dělá v škořépce vaječné s šefránem a s dryákem »c, dobré jest; ale pokudž já tomu rozumím, nade všecko lepší jest aqua vitae, a není tak velmi horká, jako se někteří domnívají; nebo skuoro tak mnoho studených věcí znamenitých a dobrých vejde do aqua vitae jakožto horkých. A když se přijímá aqua

Strana 159
z roku 1521. 159 vitae letním časem, bez štěvíkové vody se přijímati nemá; i protož račte sobě dáti páliti štěvíkovú vodu. Milostivý pane! ač aqua vitae dítkám a lidem v sedmi anebo v osmi letech není tak velmi užitečna, jakožto zmužilým lidem a starým, VMti jakožto pánu svému milostivému věrně radím v tom povětří a nakaženém, neračte opouštěti aqua vitae; a dobře by bylo, abyšte ji VMt maličko každý den jednou přijímali s štěvíkovú vodú; shledáte bohdá, že VMti užitečna a platna bude. I v tom nebezpečném času není potřebí, abyšte přijímali metrdát [sic] anebo dryák, nebo ty věci jsú v aqua vitae. I račtež VMt ráno přijímati aquam vitae, a druhdy, kdybyšte se báli nakažení, račte přijíti aquam vitae u večer anebo na úsvitě. Račtež potom spáti hodinu nebo dvě, a neračte za to dbáti, kdybyšte se po aqua vitae nepotili. I račtež se tak zachovati, jakož teď v dole psáno jest. V neděli anebo v pondělí na úsvitě, anebo když vstanete, račtež přijímati málo aquam vitae; a u večer téhož dne, když spat jíti ráčíte, račtež přijímati kousek anebo málo více nežli puol confeccionis in morsellis anebo electuarium librantis jedno kolečko. Item v úterý ráno, když vstáti ráčíte, račtež přijímati confectio in morsellis anebo electuarium librantis, též jako před tím u večer jste učinili, jedno z nich; item v úterý u večer račtež přijímati pillulas pestilenciales asi XI anebo XV, a druhý den obecně budete míti stolici po nich. — V středu ráno račtež přijímati confectionem in morsellis anebo electuarium librantis; u večer v středu račtež přijíti aquam vitae maličko s štěvíkovú vodú. — Ve čtvrtek ráno račtež přijímati opět confectionem anebo electuarium librantis, u večer pilulae pestilentiales. — V pátek ráno málo aquam vitae, u večer confectio in morsellis anebo electurium librantis. — V sobotu neračte toho času do lázně choditi; ráno račte přijímati confectio citri, kousek té confectio, jakož ji VMti teď posielám; pakli se ráčíte mýti, račte se mýti málo u vaně, abyšte se nepotili; a ten den, když byšte se myli, račtež opět přijímati kousek té confectionis citri, jakož teď VMti posielám. A tak se račte zachovati přes celý týden, i mám víru k pánu Bohu, že bohdá budete zachovaný. Item, toho neračte obmeškati, jestliže by koho v tom nebezpečném času hlava bolela, a k tomu z horkosti nebo z studenosti, tehdy ihnedky bez všelikého meškání nečekajíc nikoli, aby se bolest vyvrhla, ale hnedky aby mu dali aquam vitac s štěvíkovú vodú, tak kterak sem ukázal tomu dobrému člověku; a potom aby se potil puol hodiny nebo hodinu, tehdy s pomocí boží druhý den bude zdráv; ale kdo čeká, aby se bolesť vyvrhla, již jest velmi nebezpečné hojení. Item, kdo by se nemohl brzo potiti, cihlu horkú, však mokry obinutú aby mu k nohám položili.

Strana 160
160 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Item, kdyby kdo maje bolest v hlavě oc z horkosti nebo z studenosti, jakož ta nemoc tak se počíná, a kdyby nemohl aquam vitae zachovati, tehdy aby mu jinú dali; a topeſnijčku horkú z chleba aby držel k ústóm a voněl k ní, a druhú topeničku teplú aby mu na pupek položili. A teď VMti posielám dvě sklenici; z menší račte přijímati aquam vitac, tak mnoho jako sem tomu dobrému člověku ukázal, buď ráno nebo u večer, a neračte se po ní potiti. Ale kdyby pán Buoh dopustil na někoho tu morní bolest, tehdy bez meškání ihned aby mu dali aquam vitae věčí plnú sklenici. a k tomu štěvíkové vody třetí díl jako aqua vitac. I milostivý pane! já jakožto kaplan VMti vždycky žádám a pána Boha prosím za zdraví a sčestí VMti. A Buoh všemohúcí z své nesmírné milosti rač VMti dáti a popříti toho za velmi dlúhé časy. Datum ex arce Pragensi feria VI ante festum Margaretac virginis annorum XXI. Mistr Mikuláš, kanovník kostela Pražského, VMti kaplan. Uroz. pánu panu Henrichovi z Švamberka a na Zvíkově oc. pánu mému milostivému. 267. Dépolt z Lobkovic Krištoforovi ze Švamberka: slibuje býti k dosažení kancléřství českého nápomocen; radí však, aby jednal v dorozumění s panem Lvem a Petrem Rosenberským. (R) Na Dobříši 1521, 23. listop. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3800. a. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane švagře muoj milý! Řád slyším. že ste zdrávi, té věci vám, pán Buoh zná, věrně přeji. Jakož mi oznamujete o smrti páně kancléřově: i pán Buoh rač jeho duši milostiv býti. Pane švagře mnoj milý! vaše předsevzetí dobře mi se líbí, dajž pán Buoh, abyšte k tomu přišli. Při tom mě žádáte, abych přítelem vaším byl, kdež by toho potřeba kázala, a králi JMti abych psaní učinil. I chci já všecko rád učiniti, což bych vám v tom jedné mohl platen býti. A jistě se k vám, pane švagře milý, tím nepochlebuji, že já na tento čas mimo vás neznám hodnějšího k tomu úřadu! A kterak se vám zdá, abych králi JMti o tu potřebu vaši psaní učiniti měl, pošlete mi přípis po tomto poslu, kteréhož k vám teď naschvál posílám. Dajž pán Buoh, abyšte se dobře měli ve všech svých věcech, a spolu abychom se ve zdraví shledali. Dán na Dobříši v sobotu před sv. Děpolt z Lobkovic a na Bílině. pannú Kateřinú léta »c XXI. Také pane švagře muoj milý toto sem sobě myslil: jako se mají sjeti pán z Rozmberka a najvyšší pan purkrabie Pražský*) tyto dny na Zvíkově, ač vím, že jste již u pána purkrabí o tu potřebu byli a snad i z jeho rady tu věc předsebéřete, však by snad proto škodné nebylo, že byšte ještě ku panu purkrabí zmínku udělali před panem z Rozmberka a před panem strýcem vaším, aby vám již k tomu raden a pomocen býti ráčil a jiným toho nejednal proti vám; neb jistě některý z pánuov

Strana 161
s roku 1521 a 1522. 161 Švihovských o to jednati budou, a pan purkrabie jest s nimi velmi dobře.**) I jistě vám toto píši dobrým úmyslem. A když se s vámi shledám, šíř vám to vyložím. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc panu švagru mému milému. *) Zdeněk Lev z Rožmitála.**) Jednal o to i zjednal Jindřich Švihovský z Risenberka. Pan Lev choval se při tom dosti obojetně. 268. Zbyněk z Běšin Henrichovi ze Švamberka: o dluh. (R) Na Blatné 1522, 8. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Běšín. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Kdež VMt mi psáti ráčíte a na psaní mé odpověď mi dáváte, že VMt v paměti to nemáte, abych VMt pro obnovení listu do leženie VMti obsílal: i tak jest, že sem neobsielal z příčiny té, nechtě VMti nic ublížiti, ani pánóm přátelóm VMti žádnú nevoli, naděje se, že v tom VMti libost učiním. Ale z psaní tohoto VMti rozumiem, tak jakž mi VMt psáti ráčíte »c, že by pan Kryštof spravil VMt i pan Jan, strejci VMti, že oni s tiem dluhem nic činiti nemají a snad VMt také, a že snad jinému někomu ta věc přísluší a náleží. I račte VMt vě[děti] ....*) zdá, a konečně tak pravím, že ta [summa i s] úroky zadrželými, za které ste VMt s jinými pány a dobrými lidmi rukojmě a mně ste se zapsali a pečeťmi svými utvrdili, komu by pak ta věc náležala, nežli mně a dědicóm mým? I VMti já vzdy věřím tak, podle psaní mého prvnějšieho, pokudž toho na VMti žádal [sic], tu vieru k VMti mám, že mi v tom odporni ne- ráčíte býti. Odpovědi od VMti žádám, abych se věděl čím spraviti. Ex Blathna Zbyněk z Běšin oc. f. IIII p. Trium regum anno oc XXII°. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně přieznivému. *) vytrženo. 269. Krištofor ze Švamberka Henrichovi odtudž: přeje si, aby ho navštívil. (R) Na Vorlice 1522, 8. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! VMti bych věrně přál zdraví i všeho dobrého. Jakož mi psáti ráčíte, že úmysl jest váš, zítra bohdá ke mně sem k úbědu přijeti, toho žádajíc, abych vám oznámil, nebude-li zítra muoj odjezd nikam. I o žádném nevím; a by pak jaký býti měl, mohu toho do jiného dne odložiti, neb jedním dnem bohdá snad nic obmeškáno nebude. I za to VMti prosím, že tak učiniti ráčíte a zítra bohdá že sem přijedete a v tom že již úmyslu svého neráčíte změniti. Neb vás s pravú věrú rádi uhlídáme, jako svého milého pána a strýce. Všemohúcí pán Buoh rač vám dáti dobrú a šťastnú noc a spolu nám všem ve zdraví šťastné Archiv Český XV. 21

Strana 162
162 a veselé shledání. Ex Orlik raptim f. IIII post Epiphaniam domini, anno oc XXII. A od VMti ty přípisy, kterýchž ste mi puojčiti ráčili, zase posílám. Krištofor z Švamberka oc. Panu a strýci mému milému, panu Hendrychovi z Švamberka oc JMti. A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 270. Krištofor ze Švamberka Henrichovi odtudž: o sporu se Zbyňkem z Běšin. (R) Na Vorlíce 1522, 9. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý. Dlúhého zdraví a v něm šťastně všeho dobrého VMti bych srdečně přál. Muoj milý pane strýče! Nedostatku zdraví vašeho vám věrně nepřeji, a by bylo možné, byl bych rád viděl s pravú věrú, abyšte ke mně byli ráčili dnes přijeti. Ale poněvadž pro nedostatek zdraví vašeho příjezd váš sem se jest změnil, za to prosím, že mi to potom ráčíte nahra- diti. Neb jistě příliš se v tom k nám nepřátelsky ráčíte míti, majíc nás tak blízko od sebe, že tak málo u nás býváte. I což ste ráčili tyto časy obmeškati, za to prosím, že to napravíte. Jakož ste mi ráčili poslati list páně Zbyňkuov a při tom mi úmysl svuoj oznámiti, co byšte mu na též psaní za odpověď dáti ráčili: i byla by slušná od- pověď. Než obávám se, že by páni soudce toho k sobě k slyšení nepřijali, neb jim taková věc nenáleží, než toliko úřadu purkrabskému. Než zdálo-li by se VMti jemu tuto odpověď dáti: že ste mu prve odpověď na jeho psaní dali, naději majíce, že vám o to dále psáti nebude. Pak poněvadž jeden jistec, za kteréhož ste v tom listu rukojmí byli, vám toho zprávu dal, že by ten dluh jeho již býti neměl, že se vám nezdá ani nehodí v jiné se dávati. Než zdá-li se jemu, že ste mu přes to čím po- vinni, chce-li vás z toho právem viniti, že mu z toho právi budete. A což na vás právem obdrží, že vám nebude moci přičteno býti od jistce vašeho, abyšte v tom z řádu a práva vystúpili. I to jest zdání mé. Ráčíte-li jemu tu odpověď dáti, aneb co v tom přičiniti aneb ujíti, to při VMti vuoli .. ..*) tu odpověď dáti, kterúž ste před sebú . . .. jakož sem VMti pravil, že úmysl mám .... [purkrabí**) na Rožmitál: i včíra sem mu tam víno poslal. A měl se včera zase vrátiti aneb dnes do dne; i ještě se nevrátil. Než jakž zvím, že jest na Rožmitále, tak hned, dá-li pán Buoh, k němu pojedu a rozmluvím s ním také o to, co se pana Zbyňka dotýče. Nepo- chybuji, že on to hned zastaví a přetrhne. Všemohúcí pán Buoh rač nám dáti spolu, muoj milý pane strýče, ve zdraví šťastně se shledati. Ex Orlik, f. V. post Epiphaniam Krištofor z Švamberka oc. domini oc XXII. Pánu a strýci mému milému, panu Hendrichovi z Švamberka oc JMti. *) Vyhnilé místo. **) Míní se nejspíš nejv. purkrabí Pražský Zdeněk Lev z Rožmitála.

Strana 163
z roku 1522 a 1523. 163 271. Vilém Buzický panu Henrichovi z Švamberka: o dluhu za ryby. (M) B. m. 1522, 9. března. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3g. Urozený pane, pane mně milostivě příznivý, službu svú VMti vzkazuji. Račte VMt věděti, že lidé moji z Jenína prosili sú mne k VMti za přímluvu, že sú VMti dlužni za ryby, abyšte VMt jim ráčili za ty ryby shověnie učiniti do svatého Václava nejprv příštího; a já je chc]i k tomu skutečně přidržeti, aby oni VMti z toho dluhu na ten čas právi byli. VMti prosím, žě to pro mě učiniti ráčíte; za odpověď VMti prosím oc. Dán první neděli v půstě leta XXII°. Vilém Buzický z Buzic a v Jeníně. Uroz. pánu panu Hendrychovi z Švamberka a na Zvíkově, pánu mně milostivě příznivému. 272. Krištofor ze Švamberka Petrovi z Rosenberka oznamuje, že se mu narodil syn. (R) Na Zvíkově 1523, 25. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 1. Urozený pane, pane a bratře muoj milý. Račte věděti, že všemohúcí pán Buoh manželce mé milé pomoci ráčil dnes prve, než sem z Blatné přijel, a ráčil nám dáti syna, s kteréhožto daru jeho svatá milost pochválen buď: i proto VMti to ozna- muji, abyšte věděli, že vám přátel přibylo. A také bez pochyby sem, že nám toho daru přieti ráčíte. Všemohúcí pán Buoh daj se VMti všelijak za dlúhé časy ve zdraví dobře jmieti, a táž milost jeho svatá daj nám spolu ve zdraví sčastně se shledati. Ex Zviekov sabato die sancti Marci Evangelistae, anno oc V°XXIII°. Kristopfor z Švamberka oc. Pánu a bratru mému milému panu Petrovi staršiemu z Rozmberka oc JMti. 273. Pisař Choustnický Jakub panu Krištoforovi z Švamberka: o prodeji vlny. (M) V Soběslavi 1523, 22. září. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2r. Urozený pane, pane mně přieznivý, službu svú povolnú VMti napřed vzka- zuji! Žádán jsem od některých súkeníkuov Soběslavských k VMti za psaní, a to srozumění vzali od Táborských, kterak byšte VMt na zámku Vorlíku vlnu mieti měli: i jestliže ste VMt ji neprodali, toho jsú úmyslu někteří z nich, k VMti přijíti a kúpiti; a tak na tom jsú, pokudžby od VMti a na jaké roky stržili, že VMti zaručiti chtí a zaplatiti, jediné abyšte VMt jim slušně rok dáti ráčili, aby tomu dost učiniti mohli. A také toho na VMti prosí, že mi psaniem oznámiti ráčíte, po čemž byšte jim kamen vlny dáti ráčili. Datum Soběslav feria III sancti Mauricii anno oc XVCXXIII°. Jakub, panství Chúsnického písař. Uroz. pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mně přieznivému. 21*

Strana 164
164 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského 274. Děpolt z Lobkovic Krištofora ze Švamberka kvituje z uschovaných dvou soudků peněz. (R) B. m. 1523, 2. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Lobkowic. Já Děpolt z Lobkovic a na Bílině, vyznávám listem tiemto přede všemi, kdež čten, nebo čtúci slyšán bude, jakož sem dal k věrné ruce schovati dva súdce peněz zapečetěných urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově, kdež pak cedule řezané, kteréž mezi týmž panem Kristoforem z Švamberka a mnú učiněny sú pod pečetmi našimi a urozených pánuov, pana Petra staršicho z Rozmbergka pc, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, někdy najvyššího purgkrabí Pražského, a urozených vladyk pana Václava Kekuli z Stradonic a Václava z Mirošovic, to v sobě ty cedule šíř zavírají a ukazují na jaký zpuosob: i já nadepsaný Děpolt z Lobkovic vyznávám listem tiemto, že sem již od svrchupsaného pana Krištofora z Švamberka ty oba dva súdce peněz zase vyzdvihl a přijal. Totiž najprv jeden súdec vyzdvihl sem léta oc XXIII tu středu po sv. Vítě [17. června]; kteréžto pe- níze dal sem vyčísti pánuom Duchcovským za zámek Osek s jeho příslušenstvím. Kdež pak na to vyzdvižení prvního súdce svrchupsanému panu Krištoforovi z Švam- berka dal sem kvitancí pod pečetí svú a urozených vladyk, pana Albrechta Kapléře z Sulevic a pana Václava z Mirošovic, na svědomí. A druhý pak súdec peněz vyzdvihl jsem a přijal od téhož pana Krištofora z Švamberka téhož léta oc XXIII, v pondělí na den sv. Václava, dědice Českého [28. září], kteréžto peníze z tého druhého súdce dal sem vyčísti za zámek Pravdu s jeho příslušenstvím urozenému pánu, panu Janovi staršímu z Kolovrat a na Ma- štově. Tak že se jest od nadepsaného pana Krištofora z Švamberka tomu všemu svěření mně dosti stalo: což sem byl pánu schovati dal, to mi jest zase vcele ne- porušitedlně navrátceno. Z kteréhožto mého svěření jej nadepsaného pana Krištofora z Švamberka i dědice jeho sám od sebe i od dědicuov a potomních svých kvituji, propouštím a mocí listu tohoto prázdna a svobodna činiem. Toho na svědomí pečeť mú vlastní jistým mým vědomím dal sem přitisknúti k tomuto listu. A pro lepší toho jistotu připrosil sem urozených pánuov pana Jana z Švambergka a na Boru, pana Václava z Lobkovic bratra svého, a urozeného vladyky Václava z Mirošovic, že jsú také pečeti své vedle mne dali přitisknúti k témužto listu a kvitancí na svědomí. Jenž jest dán léta božieho MVCXXIII, ten pátek po sv. Jeronýmu. (Čtyři pečeti). 275. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o peníze kšaftem pana Henricha Švamberského sobě odkázané. (R) Na Boru 1524, 20. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 23. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý. Byšte zdrávi byli

Strana 165
z roku 1523 a 1524. 165 a dobře se jměli se vším domem vaším, toho bych vám věrně přál. Pane bratře muoj milý, o tom nepochybuji, že vědomost a zdravú paměť máte den a čas od- lúčenie s tohoto světa urozeného pána, pana Henrycha z Švamberka dobré paměti, strýce našeho milého, jehož duši milý Buoh rač milostiv býti, i též zzřiezenie jeho, kteréž jest učinil; pokud a jak kterým pořádkem, o tom o všem nepotřebie k jaké jiné paměti přivoditi, než toliko při tom artykuli, jak mi náleží, za potřebné mi k vám o to hleděti, obmýšleje v tom i vás k bratrskému zachování vedle toho sebe i děti své, (poněvadž dle času přešlého smrti nebožčíka pana strýce našeho a v tom času mně, jak kšaft a zzřiezenie nebožčíka pána vyměřuje, mně od vás ta summa pět tisíc kop grošuov českých dána a vyplněna nenie), vás jako bratra svého milého dle téhož kšaftu potud, pokud mi náleží, bratrskú láskú žádostivě napomínám, aby mi se tomu stalo tak, pokud vuole nebožčíka pana strýce našeho bez odtahuov těch, skrze kteréž bych já škody i jiné obmeškánie svého dobrého se dopustiti musil. Kdež já k vám té duověrné bratrské viery sem, že shlídnúc na všelijaké vaše i mé budúcí i dětí našich věrnú lásku i postať, že to sami tak obmyslíte, abych i v tom od vás viece bratrské lásky, nežli od nebožčíka pana strýce našeho k sobě seznati mohl, a tiem aby mi ta summa svrchudotčená tak a na ten čas, kterak kšaft vymě- řuje, dána a vyplněna byla. Kteréhožto ještě vás bratrsky napomínám a prosím, že mi v témž vyplněnie odtahuov činiti nebudete; nebo jiného úmyslu nejsem, pokud mi možné, objíti toho všeho, což by vám protimyslné bylo, toho se uchovati; téhož od vás jako bratra svého milého se naději, a na to vás prosím za neodtažnú odpověď, kterúž bych se spraviti mohl. Datum Bor, feria IIII die sanctorum Fabiani et Sebastiani, annorum oc XXIIII°. Jan z Švamberka oc. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka na Zviekově oc, panu bratru mému milému. 276. Purkmistr a rada města Písku panu Krištoforovi z Švamberka: o zajetí sviní jeho poddaných ze vsi Klouk. (M) V Písku 1524, 29. října. — Orig. arch. Třeboň. V. AP. 4c. Vysoce urozený pane, pane nám přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Kdež jste VMt nám psáti ráčili, kterak sú na VMt vznesli poddaní VMti z Klouk, zejména tito: Vaněk Malý, Bártha Matějkuov, Jíra Pihla, Jan Mikulec, Jíra kovář, žě by jim naši svině zajali, i z jaké příčiny, že VMt neviete, ani o tom jaké vě- domosti máte, abychom kdy podle práva VMti neb poddaným VMti grunty své zapoviedali, VMt žádajíc, abychom ty pychy napravili oc: i račtež VMt znáti, žě VMti poddaní, kdež sú byli pohnáni od nás z pychuo, žě sú se nám v užívánic hor, kterýchž jsme my v držění, spravedlnosti k tomu žádné nemajíc, pychem dávali, smlúvu s námi mají takovú, žě nám hor našich prázni býti mají. Však sú jim též

Strana 166
166 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského jako i jiným úředníci naši přieti pastev odporni nebyli, jestli žě by se mýtiti chtěli; ale žě sú se oni nechtěli mýtiti, ješto i jiní manové se mýtie, týchž svobod jako i tito užívajíc: i zapověděli sú jim hory. Však oni vždy přes zápověd do hor, žádné spravedlnosti nepokázavše, honili jsú. Kdež jim toho od nás bylo podáno, mají-li k těm pastvám na horách našich jakú spravedlnost, aby ji před námi pokázali, žě my po seznání jich spravedlnosti chceme je při nie zachovati. I ze příčiny, žě sú oni nám pychem proti zápovědi do hor honili, sú jim svině od úředníkuov našich zajaty. Avšak jsme jim ještě toho podali, poněvadž pravie, žě by k těm pastvám nějakú spravedlnost měli, aby ty svině vyručili a tu svú, kterúž se pravie jmieti spravedlnost, aby před námi okázali, při kteréž bychom je chtěli zachovati; toho se jim učiniti nezdálo. Datum Piesce sabato post Symonis et Jude apostolorum anno Purgmistr a radda miesta Pijcsku. *c XXIIII°. Vysoce urozenému a mnoho možnému panu Kristoforovi z Švamberka a na Zvickové, pánu nám přieznivému. 277. Bohuslav Břekovec Krištoforovi ze Švamberka: o jízdě do Plzně. (It) Na Hrádku (1525, únor.*) — Orig. arch. Třeb. Fam. Břekovec. Urozený pane, pane mně přéznivý! Službu svú vzkazuji VMti. A jakož VMt ráčili ste mně psáti, abych VMti ku potřebě jel s VMtí do Plzně oc: toho času doma sem nebyl. I pane milý! Podle psanie VMti to já VMti k vuoli chci rád uči- niti. A pan Karlík prosil jest mne také, abych VMti psal, že též chce rád učiniti podle psanie VMti a s VMtí dá-li pán Buoh shledati se podle psanie VMti. Datum Bohuslav Břekovec z Vostroměře a na Hrádku. ex Hrádek oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc pánu mně přéznivému buď. *) Mám za to, že souvisí list tento se sjezdem strany Lvovy a Švamberské proti Jindřichovi Rosen- berskému. 278. Písař Švamberský Krištoforovi ze Švamberka: o vření mezi sedláky pro roboty. (R) Na Švamberce 1525, 3. června. — Orig. arch. Třeboň. II. 325. 1. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. VMti dáti rač ten, kterýž toho v moci jest, v dlúhosti zdravie, ve všem dobrém prospěch, toho i jiného všeho do- brého VMti přeji nepřestale. VMt psáti ste mi ráčili, že po ten chmel do Plzně, který sem tam VMti koupil, o těchto svátcích letničných poslati ráčíte, abych tam psal, když by poň přijel, aby jim vydán byl: i tak učiním vedle psanic VMti. Janovi Vlčkovi na Bor sem také oznámil, co se doplacenic jemu služby dotýče, tak jakž ste VMt o to psáti mi ráčili; neb mi byl opěth tyto dny zkázal, jest-li mi co o tom

Strana 167
z roku 1525 a 1526. 167 od VMti poručeno. Při tom také VMt psáti ráčíte, abych tiem pilnějie těchto časuov při zámku bejval oc. To já rád učiniti chci; by pak při tom tohoto rozkázánie VMti nebylo, sem tiem prve VMti povinen z příčin VMti odsud voznámených. Ale neviem, najde-li jse toho tak mnoho při lidech VMti, jak se to VMti voznamuje; neb tomu rozumiem, že nenie nic jistého, než toliko z samých řečí slyšených. Ale tak jest, že množstvic rozličných řečí slyšeti a jest mezi lidmi, ale by všecko mělo tak býti, pán Buoh zachovati rač. Proto VMt račte se rozumem spraviti, neb kdy taková věc k spravedlivému vyhledání příde, neviem, najde-li se to tak všecko. K tomu s tím se přimlúval rychtář Manětínský s některým konšelem, a tak i jiní s úřaduov obesláni byli, aby s nimi o to rozmluveno bylo, tak jakž jest o nich slyšeti, jest-li tak či nic. Proto by se vdy něco k tomu podobného srozuměti mohlo, ač bylo-li by co toho při kterých. A to by se jest mohlo předložiti, proč by takové vzětie před sebú proti VMti měli; a tak obšířnějie s nimi by se o to rozmluvilo, pokudž by toho potřeba kázati a seznati se mohla. Než tomu rozumiem, že nenie mezi nimi jiného nic, než o tu robothu, jakož od mnohých leth, ješto VMti jest vědomo, na vladařství a na rychtářství mluvie, praviec, že by žetí i ženné dávati měli; ale by se v čem jiném pozvozovati měli, toho neviem. Však jse to potom všecko vyhledati bude moci i k tomu sáhnúti, jakož budete ráčiti. — O raroziech se nic doptati nemohu, by kde na panství stáli. Mluvil sem o tom s panem hajtmanem. Praví, že o nich nevie, ani ti, kteří jich hledali. Pakli jsú stáli, již jsú, kde býti mají, a snad že o voletnimi [sic] vod- letěli. A co se pana Planského dotýče, VMti prosím, poněvadž jest na něm právo ustálé, že na to ráčíte dále pomýšleti, jak by taková věc k konci a k pilnění těch peněz od něho i se škodami přijíti mohla. A řepného semene letos málo jest; však proto chci o tom pilnost měti, aby se ho VMti některá libra kúpiti mohla, a již sem na několikero o tom poručil. Ex Sswamberk sabbato ante Penthecosten anno oc XXV. Johannes. Vysoce uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc, JMti pánu mému milostivému. 279. Václav Bezdružický z Kolovrat (Krištoforovi ze Švamberka): o dluhy. (R) V Praze 1526, 11. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolovrat. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý. Zdraví dlouhého a v něm vždycky šťastně všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. — Muoj milý pane synu! Vězte, že jest Zdeněk Kladenskaj koupil na mně dluh Malešického a páně Slavatů: i zatekl mne obíma listy pro ty dva dluhy. I kteraj jeden jest Prešpurskýho poselstvie, a druhý, když sem krále JMt přivedl s jinými pány, páně Slavatú. Toť odplata za mú práci, lehkost pro panský stav a pro vaše a jiných pánuov slibování,

Strana 168
168 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského že žádný škody nevezmu! A víte, že sem pro krále JMt jedti nechtěl pro první poselstvic nezaplacení. A vy jste mne vždy s panem Lvem namluvili, abych přece jel, slibujíc s jinými pány na vaše náklady, pánuov. Pražanuom sem oplatil 50 kop a panu písaři 20 kop, i jiným okolo dvou set, vše svých vlastních peněz. Již panu Slavatovi nemám co dáti. Pro Bavorská knížata jeda sám jediný do Budína, v poselství také byl sem tam, na čtvrt léta čekati sem musil s XVI koňmi. Stála mne ta jízda některý sto. Od XV let a více dobře ty útraty nemohu žádného penieze míti zase. Ješto žádného z pánuov míti nemohli: Janovský byl odpovědník zemský, Kaffunk, Břískaj, Pěti- peskaj! Toho času mne vydali jako na mastné krámy, nesměvše sami jedti, mnoho mi slibovavše. A tak nikdy žádného zdržení, než tato odplata, lechkost k mým šedinám — budiž toho pánu Buohu líto — s mou nenabytou škodou nemalou. Zdeněk Kladenský že pro Mladičku přísahati musel za svrchky: páni JMti nález udělali k tomu naň, co neprovede dluhu, aby Mladidce to vrátil. I nemuož provésti XI set věna on ani Mradský. I rád by mě pro svú přísahu a pro penieze na věži vehnal s Húgvicem hajtmanem hradským. Neb zřiezení ukazuje, kdož by peněz nedal, že má na věž jíti, který dluh křesťanuov; než pro židovský dluh má po hradě choditi. A já těch peněz nemohu zednati ani pan Lev. A praví pan Lev, kdyby měl, že by sám svý dáti chtěl. A kdyby váš Romhap na naučení panské neodkládal, byla by Mladička summu nemalú měla, ješto by se nebylo třeba starati vo Zdeňka ani vo hajtmana s hajtmanovou, a vy byšte také o to staráni nyní nebyli. Protož tu věc nemalú znajíc, kteráž se na mne valí, pane synu mnoj milý, prosím vás, že mi sto kop grošuov pošlete do tohoto čtvrtka najprv příšticho [17. května. na těch XIIC, kterejchž jste mi povinni. Neb žádným během čekati nechce Zdeněk Kladenský; vysoce se zapřisáhl, neb abych tento čtvrtek najprv příští penieze dal, aneb abych na věži šel. A pan ujec nemuož žádný příročí dáti jednoho dne ani jedný hodiny, nebude-li peněz. A tak zřiezení ukazuje, že bez vuole toho nemá učiniti žádný purkrabie; a von na žádných prozb nechce vuoli dáti. Darmo sem se staral celý týden o to. Pakli byšte tak náhle sami peněz poslati nemohli, ale prosím vás, pane synu muoj milý, že panu Hysrlovi Mikulášovi hned psáti ráčíš, aby von ty penicze, jakž muož, zednal, těch dvě stě kop míš., a na mne lehkosti Zdeňkovi Kladenskému a hajtmanu nedopustil učiniti do těch sta kop grošnov českých, by je měl v Židech vzíti, že mu slibujete, že pro těch sto kop gr. žádných škod nevezme a že mu je sami dáte a o to s ním dále rozmluvíte, když teď o suchých dnech příštích, totižto v středu neb ve čtvrtek, přijedete; nýbrž budete-li pak chtíti, chci já těch sto kop gr. č. vám sám ujistiti, nemuožli jináč býti, a jmenovitě těmito rukojmiemi: panem Voldři- chem hrabí z Hardeku a panem Šebestiánem Waythmilarem, panem Štefánem Šlikem

Strana 169
z roku 1526. 169 a panem Albrechtem Šlikem. Nechcete-li nyní jich na muoj dluh dáti a poslati, jediný panu Hisrlovi Mikulášovi pište, aby se k tomu pilně přičinil, aby ty penieze těch sto kop gr. českých jakž kolivěk zednal, abych tý lehkosti zbaven byl. Neb kdyby tak náhle nebylo, zednal bych buohdá ty penieze jinde, ale k tomuto krátkému času nemohu. Jsa do vás s plným doufáním, muoj milý pane synu, že mne v takové zna- menité pilné potřebě nikteraž neopustíte, a tak jakž píši učiníte, beze všeho prodlívání hned zase služebníka mého vypravíte. Neb vám tu neřest nenadálú přišlú oznamuji duověrně v pravdě, bez všelikterakého fortele. Nebude-li vašeho tak učinění, tehdy nikdá hůř! Jsa toto s plným věřitedlným doufáním do vás, že mne v tom neopustíte, jak pan syn muoj milý. S kterýmž rač dáti pán Buoh všemohúcí nám se spolu ve zdraví shledati. Datum v Praze, v pátek po božím stoupení, léta oc XXVI. Václav Bezdružický z Kolovrat oc. 280. Král Ludvík Krištoforovi ze Švamberka: aby nepřekážel vybrati ungelt pro krále. (R) V Budíně 1526, 9. června. — Orig. arch. Třeb. 3894. Ludvík z Božie milosti Uherský, Český král oc, markrabě moravský oc. Urozený věrný náš milý! Vzneseno jest na nás od slovutného Jana Kozla z Pokštýna, úředníka našeho v ungeltu, že by v tom důchodu nám mnoho zcházelo; příčinu toho tu oznámil, že by po panstvie tvém z všelikého kupectvie, kteréž do Prahy nedochází, žádného ungeltu nedávali. Kdež my takovú věc nám a komoře naší škodnú uznavše, poručili jsme osvícenému Karlovi, v Slezie knížeti Minsterberskému, naj- vyššiemu hajtmanu našemu královstvie Českého a fojtu Horních Lužic, ujci našemu věrnému, a témuž Janovi, aby takovú věc opatřili, a tu kdežby se jim za slušné zdálo, po místech osoby ustavíc, listy i vyvolániem všem oznámili, aby každý se věděl zpraviti, že tu do komory našie ungelt dáti má z všelikého kupectvie, kteréž by do Prahy nedocházelo. Protož tobě to také oznamujem poroučejíc, kdyžby koli tím pořádkem, jakž nahoře dotčeno, od jmenovaných Karla a Jana na panstvie tvé vysláno bylo, proti tomu aby ty nebyl, ale podle toho tak se zachoval; jakož o tobě nepochybujem, poněvadž my v cla žádnému, kteříž od předkuov našich je vysazena máte, sahati ani v tom překážky činiti neráčíme. Též se od tebe nadějem, že se proti nám v tom povolně zachováš, znaje, že nám na tom věc vděčnú uděláš. Dán na Budíně v so- botu po sv. Bonifacii léta oc XXVI, královstvie našich uherského a českého jedenáctého. Ludovicus rex, manu propria. Urozenému Krištoforovi z Švamberka na Zviekově, věrnému našemu milému. Archiv Český XV. 22

Strana 170
170 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského z roku 1526. 281. Kníže Karel Minsterberský Krištoforovi ze Švamberka: o krále Ludvíka porážce a smrti. (R) Na hradě Pražském 1526, 9. září. — Orig. arch. Třeb. č. 3900. Službu naši přátelskú napřed vzkazujem, urozený pane, pane příteli nám milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom vám přáli. Na vědomí vám dáváme, že jest tuto hodinu nám poselství přišlo, kterak z dopuštění všemohúcího Pána Boha král JMt pán náš milostivý jest poražen na hlavu od císaře Tureckého, a tak i s tohoto světa sjíti jest ráčil. Protož to znajíc, neračte meškati hned sem přijeti podle povin- nosti té, kterúž ste královstvie tomuto povinni, jakož nepochybujem, než že tak učiníte. Datum in arce Pragensi dominico die post Nativitatem beate Marie anno 1526. Karel z Boží milosti kníže Minsterberské v Slezii, Olešnické oc krále JMti najvyšší hajtman království Českého. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově, příteli nám zvláště milému.

Strana 171
C. XX. LISTINY ARCHIVU NĚKDY OLEŠNICKÉHO nyní ve státním archivu Vratislavském chované a Čech a Moravy se týkající. K vydání upravil Josef Emler. (Čísla 1—72 této sbírky viz v XIV. díle Archivu Českého str. 493—560.) 73. Václav, římský a český král, nařizuje úředníkům desk zemských a dvorských, aby Bočkovi z Poděbrad zapsali koupi zboží, jež mu prodal Jindřich z Lažan, hejtman vratislavský, totiž hrad a město Náchod, městečko Hronov atd. (103) V Praze, 14. ledna 1415. Wenceslaus, d. gr. Roman. rex semper Augustus et Boemie rex, nobilibus vrzedniconibus, camerariis, czudariis, prothonotariis, vicenotariis ceterisque terre regni nostri Boemie ac regalis curie tabularum beneficiariis et officiatis, fidelibus nostris dilectis, graciam regiam et omne bonum. Fideles dilecti! Quia nobilis Boczko de Podyebrad alias de Cunstat, fidelis noster dilectus, in regie nostre maiestatis perso- naliter constitutus presencia nobis significare curauit, qualiter ipse a nobili Heinrico de Lazan, capitaneo Wratislauiensi, fideli nostro dilecto, hereditates et bona homa- gialia, videlicet Nachod castrum et ciuitatem, Hronaw opidum, Rabien curiam ara- ture, Porzyeczka, Dochowa, Pawlissow, Sedmakowicz, Brne, Srbska, Dobrossow, Zdyar, Gystbiczie, Lyppie, Brassecz, Babye, Pastorkow, Slawikow, Trubie, Kramolna, Bi- lewecz, Slopczie et Peklo,*) villas, tabernas, curias rusticales et molendina cum censu, agris, pratis, siluis, riuis, piscinis, fluminibus, aquis aquarumve decursibus, montibus, vallibus, iuribus patronatus ecclesiarum et capellarum seu altarium, seruitoribus seu *) Rabien nyní nepovědomé, Poříčí Malé, Dochowa snad Radechová Dolní, Pavlišov, Sedmakovice, Brné samota mezi Velkým Poříčím a Malou Čermnou, Srbská Vysoká, Dobrošov, Žďárek, Jistbice, Lipí, Bražec, Babí, Pastorkov neznámý, Slavíkov, Trubějov, Kramolná, Bilovec, Slopčí nepovědomé, Peklo mlýn u řeky Med- huje pode vsí Jistbicí. 22*

Strana 172
172 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického homagiis, theloneis et omni libertate ac dominio ad ea pertinente, ita et in eisdem metis et gadibus, prout solus tenuit et habuit, cum omnibus vtilitatibus, que ibi modo sunt vel esse poterint quomodolibet in futurum, supra terram vel sub terra, emerit et comparauerit pro certa summa pecunie, prout in empcionis et vendicionis contractu desuper inter ipsos facto plenius est expressum. Et quia cum dictus vendens et eius disbrigatores, qui dicta bona debent disbrigare, habeat in magna sui parte hereditates liberas et eciam homagiales, extat maiestati nostre per eundem Boczkonem supplicatum humiliter et attente, quatenus ad maiorem predictarum hereditatum disbrigacionem, tutelam et cautclam dictas he- reditates et bona tam terre regni quam eciam curie nostre regalis Boemie, sicut premittitur, tabulis intabulare et inscribere ac imponere mandaremus, in cuentum videlicet, quando quispiam hominum quidquam in supradictis attemptaret et impeteret hereditatibus et bonis iure uel facto, quod tunc ipse Boczko secundum ius et con- suetudinem regni super prefatum vendentem et ipsius disbrigatores ac corum heredi- tates tam liberas quam homagiales posset sahnuti, super liberas iure terre et super homagiales iure curie nostre regalis, impedimentis quorumlibet procul motis, iure tamen homagii nostri semper saluo : Nos ad humilem dicti Boczkonis peticionis instanciam non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia ad suprascriptum tam empcionis quam vendicionis contractum graciose consencientes, fidelitati vestre seriose precipimus et mandamus omnino volentes, quatenus predictas hereditates et bona predicta tam terre regni quam eciam curie nostre regalis Boemie tabulis ex causis premissis intabulare et inscribere debeatis realiter cum effectu, iure tamen homagii nostri semper saluo. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum dat. Prage a. d. mil. quadring. quintodecimo, die quarta decima Januarii, regn. nostr. anno Boemie quinquag. secundo, Roman. vero tricesimo nono. In plica: Per dom. Conradum archiepiscopum Prag. Johannes de Bamberg. — Verso: R(egistrata). Caspar de Lewbicz. Ingrossata est Mathie. K, VI". Majestát s contrasigillem dobře zachovalý visí na proužku perg. 74. Václav, římský a český král, dává Kunšovi z Olbramovic, purkrabí svému na Karlšteině, zboží v Předhradí s částí řeky Labe a ves Osek, což na něho a na korunu Českou bylo po smrti Alše ze Zaječic spadlo. (104) V Praze, 18. ledna 1415. Wenceslaus, d. gr. Roman. rex semper Augustus et Boemie rex. Not. fac. ten. presen. vniuersis, quod propter grata et accepta fidelitatis obsequia maiestati

Strana 173
z roku 1415. 173 nostre per strenuum Cunssonem de Olwramobicz, burggrauium nostrum in Karlstein fidelem dilectum, exhibita et successu temporis exhibenda, sibi non per errorem aut improuide, sed animo deliberato infrascripta bona, videlicet municionem cum curiis araturarum, iure patronatus ecclesie, curiis rusticalibus, censibus, redditibus, agris cultis et incultis, pratis, pascuis, siluis, nemoribus, paludibus, parte fluuii Albee et aliis suis pertinenciis in villa Przyedhradie post Herssonis de Zagieczicz et Przyed- hradie, item Ossyek villam integram cum curiis rusticalibus, censibus, redditibus, agris, pratis, communitatibus et singulis pertinenciis ad eandem villam spectantibus, post Alssonis, quondam nati Alssonis ibidem de Zagieczicz, obitum ad nos velut regem Boemie legittime deuoluta et a nobis et corona regni Boemie in feudum dependencia dedimus, donauimus et contulimus, damus, donamus et virtute presencium regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia graciosius conferimus per ipsum, here- des et successores suos legitimos habenda, tenenda et perpetuis temporibus feodi titulo hereditarie possidenda et in ipsorum vsus, prout ipsis melius et vtilius expedire vide- bitur, absque impedimento quolibet conuertenda, necnon eadem bona in quibuscumque consistant, quibusve specialibus designentur nominibus, eodem iure vendenda, obliganda et in vita vel in morte leganda, testanda et donanda personis quibuscumque, spiritu- alibus dumtaxat exceptis. Predicto eciam Cunssoni hanc graciam facimus specialem, in casum videlicet, quo Elizabeth, Alssonis alias de Zagieczicz supradicti relicta, ab hac luce decederet, quod extunc quindecim sexagene census, quas ipsa pro suo dotalicio ad ipsius vite tempora in villa Ossyek et suis pertinenciis, sicut prescribitur, habet, tenet et possidet, ad ipsum Cunssonem, heredes et successores suos peruenire et deuolui debeant per ipsos, impedimentis quorumlibet penitus proculmotis, perpetuis temporibus pacifice possidende. Et cui prefatus Cunsso, heredes et successores sui legitimi prefata bona cum suis pertinenciis vniuersis et quindecim sexagenis census dederint, donauerint, vendi- derint, legauerint seu testati fuerint, ille vel illi eadem bona et census huiusmodi sine cuiuscumque hominis impeticione, contradiccione et impedimento quorumlibet proculmoto, tenere et habere possint et valeant et legitime possidere, talis eciam donacio seu largicio robur firmitatis obtineat, acsi per tabulas curie nostre regalis fuisset realiter roborata; litteris eciam nostris regalibus per nos super bonis et suis pertinenciis necnon censibus supradictis ex obliuione seu inaduertencia quibusuis personis prius datis seu imposterum donandis non obstantibus quibuscumque, quibus omnibus presentibus de certa nostra sciencia derogamus de plenitudine nostre regie potestatis. Insuper eciam de vberioris gracie nostre dono et solita pietatis clemencia prefato Cunssoni hanc graciam facimus per presentes: in casum, quo ipsum intestatum mori contingeret et heredes post se non derelinqueret, quod extunc suprascripta bona

Strana 174
174 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického cum ipsorum pertinenciis vniuersis et censibus prenominatis ad amicum suum pro- pinquiorem, qui pro tempore fuerit, et neminem alium deuolui debeant realiter per eundem, heredes et successores suos legitimos habenda, tenenda eo modo, iure et forma, quo eadem bona et census supradictos idem Cunsso habuit, tenuit et possedit, impedimentis quibuslibet penitus procul motis, pacifice possidenda, obsequiis tamen nostris, maiestati nostre de prefatis bonis fieri solitis et prestandis semper saluis. Prefato eciam Cunssoni vniuersas et singulas litteras et privilegia a maiestate nostra super donacionibus, vnionibus, empcionibus et obligacionibus obtenta et obtentas, prout in tabulis curie continentur, approbamus, ratificamus et virtute presencium de certa nostra sciencia graciosius confirmamus, decernentes cadem priuilegia et eciam litteras in omnibus suis punctis, clausulis, sentenciis et articulis exnunc inantea obtinere debere inuiolabilis roboris firmitatem; supplentes omnem defectum, si quis racione consuetudinis regni Boemie vel solempnitatis obmisse seu alio quouismodo repertus fuerit in premissis. Mandantes vniuersis et singulis principibus ecclesiasticis et secularibus, nobi- libus, baronibus, militibus, clientibus, officialibus, burggrauüis et signanter iudici curie nostre regalis, notario ceterisque beneficiariis, officialibus et regni nostri Boemie subditis et fidelibus, qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, firmiter et districte, quatenus predictum Cunssonem, heredes et successores suos in possessione dictorum bonorum et censuum non impediant nec per quempiam impedire paciantur, quin- pocius circa hoc nostro nomine manuteneant, protegant et defendant ac efficaciter tueantur, prout indignacionem nostram grauissimam voluerint arcius enitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum dat. Prage a. d. mill. quadring. quintodecimo, die decima octaua Januarii, regnorum nostrorum a. Boemie quinquag. secundo, Romanorum vero nono. In plica: Ad relacionem Petri magistri monete, Johannes de Bamberg. Verso: R(egistrata) Caspar de Lewbicz. Po pečeti zbyl jen proužek pergamenový. — 75. Jan řečený Kyjata ze Zásady, králové české hofmistr, s rukojměmi svými vyznává, že jest dlužen 50 kop gr. Janovi z Chlumu seděním na Svojkově a bratru jeho Petrovi odtudž. (27) V Praze, 3. července 1416. My Jan řečený Kyjiata z Zásady, králevé české hofmistr, jistec, Heinrich z Lažan, hauptman vratislavský, Vikéř z Myslína, purkrabie pražský, Lysec z Zásady seděním v Studence a Petr z Turkova seděním v Bratřkovice [sic], rukojmie jeho, vyzná- váme oc, ktož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni pravého dluhu a platiti

Strana 175
z roku 1415—1418. 175 máme padesát kop gr. dobrých střiebrných rázu praž. statečným mužóm panu Janovi z Chlumu seděním na Svojkově a bratru jeho panu Petrovi odtudiež, a slibujem tiemto listem dobrú věrú beze všie zlé lsti společnú rukú nerozdielnú, tak aby sě žádný z nás o tom dluhu od jiných nedělil, ani sě dielem svým děliti mohl, svrchu- psané peniczě na sv. Havla, ješto nynie najprve přijde, dřéve jmenovaným našim věřitelóm dáti a zaplatiti penězi hotovými beze všěho prodlenie. Pakli bychom toho neučinili, tehda inhed nazajtřie my všicchni rukojmí, když napomenuti budeme, každý s jedním pacholkem a se dvěma koněma v Praze atd. A zda by který z nás v tom času umřěl, jehož bože nedaj, tehda my živic zóstalí slibujem jiného tak jistého a hodného miesto umrlého k nám přistaviti v měsieci od času toho, ješto umřěl, počítajíc, s uobnovením listu tohoto, když to kolivěk po- třebic bude, pod ležením svrchu psaným. A ktož tento list s jich dobrú volí jmieti bude, ten má jmieti plnú moc i plné právo ke všěm věcem svrchupsaným jakožto oni sami. Na potvrzenie toho pravým vědomím pečeti jsme své přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze léta od Narozenie syna božieho tisíc čtyři sta a v šest- nádctém létě, ten pátek před svatem [sic] Prokopem etc. Na proužcích pergam. přivěšeno 5 malých pečetí. 76. Leva z Pecky slibuje, že panu Bočkovi z Kunštatu řečenému z Poděbrad ani jeho synům nebude vězení, v němž u nich byl, ničím zlým po čas života svého zpomínati, a pakli by tak učinil, že se sám odsuzuje cti a víry. (105) V Poděbradech, 30. listop. 1418. Já Leva z Pecky vyznávám oc. Jakož jsem byl vězněm uroz. pana Bočka z Kunštata řěčeného z Poděbrad a jeho synóv, že jsú mě toho vězenie milostivě a dobrotivě prázdna propustili, a toho jim mám věrně, doniž sem živ, zasluhovati. A také slibuji svrchupsaným pánóm mú dobrú čistú věrú pode ctí i pod věrú, že jim ani jich žádnému toho vězenie ničím zlým nemám zpomínati, a také proti nim ani proti jich žádnému, doniž sem živ, nemám býti, a zvláště o tu věc. Pakli bych toho nezdržal a tiem osvědčen byl, tehdy sě sám odsuzuji cti a viery, jako bych v šranciech ubit byl. A tomu na potvrzenie přivěsil sem svú pečeť k tomuto listu, a podle mne na svědomie Jan Hranostaj z Dobu a Zigmund z Kněžiček a Jaroslav z Bukoviny a Rostěk z Hostky přivěsili sme své pečeti svú dobrú volí. Jenž jest psán i dán na Poděbradech léta po narození s. b. po tisíci a po čtyřech stech osm- nádctého, v středu den sv. Ondřeje. Přivěšeno na proužcích pergam. 5 pečetí.

Strana 176
176 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického 77. Sigmund, římský, uherský, český oc král oc, zapisuje Janovi z Opočna zboží kláštera Břevnov- ského na Moravě a v Čechách ve třech tisících kop gr., jež mu jest dlužen za žold zadržalý. (164) V Čáslavi, 17. září 1420. Nos Sigismundus, d. gr. Romanorum rex semper Augustus ac Hung., Boh., Dal., Croacie etc. rex, memorie commendamus tenore presencium significantes, quibus expedit, vniuersis. Licet nos certas possessiones monasterii Brewnouiensis nobili et strennuo Johanni de Opoczna pro tribus milibus sexag. gr. bohemicalium, quibus sibi racione sui stipendii per nos retenti debitorie obligamur, mediantes aliis litteris nostris superinde confectis duxerimus pignoris titulo obligandum; tamen quia religiosus vir dominus .., dicti monasterii Brewnouiensis abbas, dictam inpignoracionem possessionum ipsius monasterii per nos ipsi Johanni factani paruipendendo, in dictarum possessionum predicti monasterii in prescriptis aliis litteris nostris specificatarum dominium ipsum Johannem de Opoczna, vti exinde re uera sumus informati, intromittere recusauit, ideo nos vniuersas possessiones et quelibet bona dicti monasterii Brewnouiensis tam in marchionatu nostro Morauiensi quam in dicto regno nostro Bohemie vbilibet habitas et existencia, quouis nominis vocabulo vocitentur, cum iustis eorum prouentibus et legittimis pro dictis tribus milibus sexa- genis gr. cidem Johanni de Opoczna pignoris titulo duximus obligandum, ymmo obligamus et inpignoramus per presentes tam diu per ipsum Johannem, quousque nos aut prefatus dominus abbas dictas tria milia sexagenas grossorum sibi persoluerimus aut persoluerit, vel ipse dominus abbas pro eisdem tribus milibus sexagenis gros- sorum opidum eiusdem monasterii Brwmno [sic] vocatum manibus eiusdem Johannis simili modo titulo pignoris assignauerit tenendum, possidendum et habendum; tali condicione interposita, quod quam primum nos aut prefatus dominus abbas modernus vel sui successores eiusdem videlicet monasterii gubernatores ipsi Johanni vel suis heredibus dictas tria milia sexagenas grossorum persoluerimus vel persoluerit, extunc mox et in continenti idem Johannes vel sui successores ipsa bona dicti monasterii vel dictum opidum Brwmmo [sic] sibi inpignorata sine aliquali difficultate et omni litigio- nario processu proculmoto eidem monasterio remittere et resignare debeat et teneantur. Et quis vel qui presentes litteras cum ipsius Johannis voluntate habuerit seu habuerint, illi vel illis ius competit omnium premissorum. Harum nostrarum, quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio litterarum mediante dat. in ciuitate nostra Czaslauiensi feria tercia proxima post festum Exaltacionis sancte Crucis a. d. mill. quadring. XX°, regnorum nostrorum a. Hungarie etc. XXXIV°, Roman. decimo, Boh. vero primo. — Commissio propria domini regis. K listu přivěšena červená pečet (sekret) Sigmundova na proužku pergam.

Strana 177
z roku 1420—1422. 177 78. Sigmund, římský, uherský, český atd. král, odvolává své zastavení statků kláštera Vyzo- vického. (66) V Norimberce, 23. srpna 1422. Sigismundus, d. gr. Roman. rex, semper Augustus ac Hung., Boemie, Dalm., Croacie etc. rex, not. fac. ten. pres. vniuersis, quod licet alias quadam ardua neces- sitate constricti ad resistendum peruersis conatibus et machinamentis hereticorum in Boemia valide consurgencium, qui eciam sue inmanitatis rabie fideles dei christicolas tam morti tradentes atrociter quam in bonis funditus spoliantes, ecclesias dei demo- lientes adeo debachati sunt et adhuc in sua pertinacia perdurantes nomen christianum eciam hodie conantur extinguere penitus, non parcentes sexui vel etati, bona eccle- siastica tam Pragensis ecclesie quam eciam aliarum ecclesiarum, monasteriorum et parrochialium, cuiuscunque cciam condicionis existant, tunc certis personis proscripse- rimus et dederimus possidenda, sicut eciam bona monasterii Wisowicensis ordinis Cisterciensis, Olomucensis dyocesis, nos fecisse preterito tempore memoramur. Nos attendentes huiusmodi donacionem et alienacionem bonorum ecclesiasticorum in per- sonas seculares quacumque occasione seu condicione factas tam a legibus quam ca- nonibus fore irritas et inanes nec debere subsistere seu valere, non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, maturo omnium electorum sacri Romani imperii et aliorum multorum principum, comitum et comunitatum imperii sacri et regni Boemie comunicato consilio prefatam donacionem et alienacionem de possessionibus monasterii Wisowicensis prefati quibuscumque personis quacumque occasione, condicione seu colore factas, auctoritate Romana et Boemie regia tenore presencium reuocauimus, irritauimus, anullauimus, reuocamus, irritamus, anullamus et nullius dicimus, pro- nunctiamus et declaramus debere fore roboris vel vigoris; decernentes et volentes, quod honorabilis . . abbas monasterii Wisowicensis prefati vnacum conuentu suo eciam auctoritate propria, assumptis sibi ad hoc, si opus fuerit, suis fautoribus et amicis, se de eisdem bonis sui monasterii omnibus et singulis, vbicunque eciam fuerint constituta, debeat et possit intromittere, tenere, vtifrui et absque impedimento cuius- cumque eciam nostras litteras habentis seu alias cum violencia possidentis, ac eciam sibi pro recuperacione eorundem bonorum tutores, defensores et adiutores eligere et recipere pro suo comodo, quociens sibi visum fuerit expedire. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Dat. Nuremberge a. d. mill. quadring. vicesimo secundo, dominico ante Bartholomei apostoli, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo sexto, Roman. tredecimo [sic], Boemie vero tercio. In plica: Ad mand. dom. regis domino Georgio, episcopo Pataviensi, cancellario referente, Franciscus prepositus Strigoniensis. — Verso: R(egistrata). Henricus Fye. Z pečeti zbyl jen proužek pergamenový. Srv. takovýž list kl. Sedleckého v AČ. XIV. 406 č. 15. Archiv Český XV. 23

Strana 178
178 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického 79. Sigmund, římský, uherský, český atd. král, dává Půtovi z Častolovic, hejtmanu v Kladště, právo k ražení mincí dle hodnoty a přísady mince vratislavské a svídnické a nařizuje, aby všude v Kladště a v zemích sousedních brána byla. (13) V Trenčíně, 10. ledna 1426. Wir Sigmund, von gotes gnaden rom. kunig, zu allen czeiten merer des reichs vnd zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen vnd tun kunt offembar oc, das wir angesehen haben vnsers landes zu Glocz merklichen gebrechen, den es hat von der müncze wegen, vnd daz etcliche jare nü kein müncze do ge- machet vnd geslagen ist, dauon dasselbe lande grossen schaden mochte leyden. Vnd wann dasselbe lande allczeyt sein eygne müncze gehabt hat, die auch in andern vmnbgelegenen landen genomen ist, dorumb solichen gebrechen dem vorgenant Gloczer land zu benemen vnd gemeynen nücze desselben landes auffzurichten, haben wir mit wolbedachtem mute, gutem rate vnd rechter wissen dem edeln Puothen von Czasto- lowicz, vuserm hauptman zu Glocz vnd lieben getrewen, gegunnet vnd erloubet, gunnen vnd erlouben im von behemischer kuniglicher macht in crafft disz briefs, das er fürbas ein erbere, redliche müncze zu Glocz im lande auf einen solichen czusacz, als daz die Breslawer oder die Sweydniczer mit irer müncze vnd mit so- lichem czusacz halden, ezwelff haller für einen behmischen grossen halde vnd slahen lasse, die gang vnd gebe sein; vnd daz gemeiner nücz dodurch nicht vorkurczet wurde, die auch von allen gesessen in lande vnd vmbgesessen vsz dem lande zu Glocz genomen vnd dorumb allerley notdurfft gekouffet vnd vorkouffet vnd gehandelt werden sol von allermenicklich vngehindert. Doch sollen sy die vorgenanfte] müncze lassen slahen bisz auf vnser oder vnserr erben vnd nochkomen kunige zu Behem widerruffen. Vnd wir gebieten dorumb allen vnsers landes zu Glocz inwonern vnd suszt allen kouffluten, die in daz land zu Glocz iren handel vnd kouffmnanschafft treiben, ernstlich vnd vesticklich mit disem brieff, daz sy die vorgenan[te] müncze vinb ire ware vnd allerlei notdurfft nemen und die nicht vorslahen in dheinweis, als lieb in sey vnser sware vngnade zu uermeyden. Mit vrkund disz briefs versigelt mit vnser kuniglichem maiestat insigel. Geben zu Trencz nach Crists geburt vier- czehenhundert jar vnd dornach in dem sechsvndezweinczigisten jare am nechsten donerstag nach der heiligen dreyer kunig tag, unserr riche des vngrischen etc. in dem newnvnddreisigisten, des romischen in dem sechczehenden vnd des behemischen in dem sechsten jaren etc. In plica: Ad mand. dom. regis Michael, prepositus Boleslauiensis. — Verso: R(egistrata). Henricus Fye. K listu přivěšena jest na proužku perg. poněkud porouchaná pečeť krále Sigmunda.

Strana 179
s roku 1426—1431. 179 80. Sigmund, římský, uherský, český atd. král, vyznává, že učiniv posledně zúčtování s Půtou z Častolovic, jest mu ještě dlužen 5000 zl., z kterých zaplatí 2000 zl. o sv. Martině nejblíže příštím a zbývající tři tisíce zl. o středopostí taktéž nejblíže příštím. (14) V Prešpurce, 20. srpna 1429. Sigismundus, d. gr. Roman. rex, semper Aug. ac Hung., Boh., Dalm., Croacie etc. rex, not. fac. ten. presen. vniuersis, quod nos nouiter cum nobile [sic] Puotha de Czastolowicz, fideli nostro dilecto, racionem ffajcientes et ipsum pro omnibus de- bitis, in quibus sibi obligabamur, contentum reddentes, sibi adhuc in quinque millibus florenis auri remansimus debitores. Idcirco volentes prefatum Puotham de prefatis pecuniis contentum reddere et securum, sibi tenore presencium promittimus verbo regio et spondemus, quod prefato Puothe et heredibus suis aut illi, qui presentem litteram cum ipsius bona voluntate habuerit, de prefatis quinque millibus florenis duo millia super festo s. Martini proxime venturo et residua tria millia super medio quadragesime similiter proxime affuture cum pecuniis albis siue paruis tunc in regno nostro HIungarie currentibus realiter persoluere volumus et pagare contradiccione et renitencia cessantibus quibuscumque. In cuius rei testimonium sigillum nostrum pre- sentibus est appensum. Dat. Posonii a. d. mill. quadring. vic. nono sabbato ante festum s. Bartholomci apostoli, regnorum nostrorum a. Hungarie etc. XLIII", Roman. decimo nono, Bohemic vero decimo. In plica: Ad mandatum dom. regis Caspar Slick. — Verso: Registrata. So- luta est ad plenum et in toto. K listině proříznuté přivěšena jest na proužku pergamenovém menší červená pečeť krále Sigmunda. 81. Oldřich z Rosenberka, Vilém z Hasenburka, Albrecht z Koldic, Aleš ze Šternberka, Hynek z Rotenburka, Jaroslav z Dubé a Jan z Ústí vyznávají, že král Sigmund učiniv účet s Půtou z Častolovic o dluhy a škody a o služby, zůstává mu dlužen ještě 9600 kop gr., a že řeče- nému Půtovi v sumě té zastavuje král hrad a město Kladsko s městečkem Landekem a By- střicí, s městem a zámkem Frankensteinem, s městem Radkovem, jakož i klášter Kamenec i se vším jich příslušenstvím. (15) V Norimberce, 29. července 1431. Wir Vlrich von Rosemberg, Wilhelm von Hasenburg, Albrecht von Koldicz, Alesch von Sternberg, Hinke von Rotemburg, Jaroslav von der Duben, Jan von Ausik bekennen vnd tun kunt offintlich oc, das der allirdurchluchtigiste furste kunig Sigmund, röm., czu Vngern, Dalmacie, Croacie etc. und kunig zu Behem, vnsir gnediger liber herre, mit dem edlen Puothen von Czastolowicz abgerechent hat vmb 23*

Strana 180
180 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického alle seine schult vnd scheden vnd vmb seine getreuen dinste, vnd das her ym auch leuthe ezu dinste gehalden hat, und hat ym eyne sulche redliche und erbirliche rech- nunge getan, doran vnsirm gnedigen hern dem kunige wol genuget, vnd bleibt vnsir gnediger herre der kunig dem obgenanten hern Puothen von Czastolowicz vnd seinen erben schuldig rechtir vnd redlicher schult newntausint vnd sechshundirt schock guter silberynner groschen preger müncze behmischer czal. Vnd vnsir obgenanter gnediger herre der kunig hat ym vnd seinen erben di obgenante summe geldes vorschreben und dorümb vorpfendet das slos Glacz vnd stat vnd burg, mit dem stetten Landecke vnd Habilswerde, mit der stat vnd slos Frankinstein vnd mit dem steten Wunschilburg, vnd das clostir Camencz mit allen iren czugehorungen, rechten, herscheften, freyheiten vnd herlichkeiten, als das vnsir gnediger herre der kunig gehabt hat, mit czinsen, rechten, kirchlehen der gotsgabe, maunen, renten, nütczen, czollen, anfellen, gerichten, dorfirn, höfen, eckirn, wysen, weyden, wassirn, wunen, mölen, teichen, pachin, wassirleuften, welden, püschin, geyegden, bergen, talen vnd allen andern czugehorungen, nichts ausgenomen noch hindangeseczt, das do leit in den obgenanten herscheften des lands ezu Glacz, adir wo das leit vnd dorezu gehört adir von aldirs derczu gehort hat, vnd als das vnsirs gnedigen hern des kunigs brieff vorsigelt mit seiner maiestat ingsigel clerlicher aus- weizet, den ym vnd seinen vnsir gnediger herre der kunig mit vnserm rate vnd mit vnsir allir gutem willen vnd wissen, den wir alle dorczu gegeben haben ezu sulchir vorphendunge vnd vorsatczunge der obgenanten herrschefte Glacz vnd allir yrer her- lichkeit vnd czugehorunge etc., als das dann vnsirs gnedigen hern des kuniges brieff ym vnd seinen erben dorüber gegeben clerlich vnd bas auszweizet. Vnd dy obgenante summe geldis vnd vorsatczunge des slos Glacz und stat mit irer herschaft, herlichkeit vnd czugehorungen obenbenant etc. hat vnsir gnediger herre der kunig dem obgenanten hern Puothen von Czastolowicz vnd seinen erben vnd seinen getreuen hendern, adir wer disen brieff mit seyme guten willen ynne hette, vorschreben, das dyeselben gancze vnd volle craft vnd macht sullen haben czu den obgenanten herscheften, als der obgenante Puothe vnd sein erben. Auch bekennen wir mit disem brieff vnd ist vns wissintlich, das vnsir gne- diger herre der kunig slos vnd stat Glacz mit allir yrer herschaft, herlichkeit vnd czugehorungen oc, als oben benant ist, wider gelozt vnd beczalt hat mit seyme eigen bereytem gelde von dem hochgeborn fursten vnd herren herezag Johans von Troppaw zeligen vnd von seinen erben, vnd dy briue, dy her vber dy selbe verpfendeschaft gehabt hat adir seine erben, dy sein vorhalden vnd hinderstellig bleben. Vnd das ist vns wissintlich. Vnd wer sache, das sulche vorhaldene brine ymmer czu lichte kqwemen, vnd das sy dann dem oftgenanten hern Puothen vnd seinen erben vnd getreuwen hendern, adir wer disen brieff mit seyme guten willen ynne haben würde.

Strana 181
s roku 1431—1433. 181 keinen schaden brengen sullen: so bekenne wir auch, das dyselben vorhalden briue sein gelozt vnd beczalt von vnsirm gnedigen hern dem kunige mit seyme bereyten gelde, als das vnsirs gnedigen hern des künigs brieff obengenantt bas ausweizet. Des czu eyme waren bekenthnisze vnd merer sicherheit vnd grösir befestunge wille aller obengeschreben stücke, punckt vnd artickel haben wir obgenannten herren von geheise vnsirs gnedigen hern des kunigs vnd auch mit vnsirm rate vnd gutem vorwylten willen vnd wissen, den wir czu disem briue gegeben haben, iglicher be- sundir sein ingesigel mit vnsirm guten willen vnd wissen an disen unsirn offen brieff lasen hengen. Geben czu Nurmberg noch Crists geburth vyerczehenhundirt jar vnd in dem eynvnddreysigisten jaren, am sontage noch sente Jocobs tage des heiligen czwelffboten. K listině přivěšeno jest na proužcích perg. sedm pečetí. 82. Jan z Kravař a z Jičína činí poslední své pořízení. Ve Fulneku, 17. břesna 1433. Ve jméno božie amen. Já Jan z Kravař a z Jičína vyznávám oc. Znamenav, kterak na tomto světě bydlenie věčného nenie, než den ode dne, hodina po hodině k smrti sě vždy blíží, s dobrým rozmyslem, při dobrém rozumu jsa, chtě to, což mi pán buch popřál mieti mého zbožie dědičného od předkuov mých mně přišlého. jestliže by mne pán buoh neuchoval, aby bylo to zbožie mé řádně rozdáno a tak učiněno vedle rozkázánie mého mými poručníky duolepsanými, což jest dluhuov, aby z toho placeno bylo, i také což bych komu rozkázal z svej milosti dáti, aby dáno bylo. A to rozkázánie mocně tiemto listem činím: Najprve hrad Fulnek s tiem zbožiem, což k tomu slušie, osviecenej kněžně Agnežce, dědičce Oppavskej manželce mej vlastní, odkazuji u věně její, aby jí z toho nebylo hýbáno, dokovadž by jí čtyř tisíc hřiven gr. nebylo dáno, a když by jí dáno bylo, aby ten hrad s tiem zbožiem se všiem příslušenstviem byl postúpen, komuž bude rozkázáno. Druhé rozkázánie činím: hrad Jičín i to zbožie, co k tomu slušie, odkazuji urozenému pánu Stiborovi z Cimburga a z Dřevohostic, erbóm jeho, tak aby to věčně při nich zóstalo. Tretic: hrad Strallmberg i to všeckno zbožie, což k tomu slušie, odkazuji také panu Stiborovi, aby pan Stibor to zbožie prodada, mé dluhy tiem zplatil, což sem komu dlužen, a nestačilo-li by na tom, ale Rožnov hrad i s tiem zbožiem, což k tomu slušie, aby pan Stibor prodal a dluhy mé vždy zplatil. A ješče jestliže by vždy nestačilo, ale aby splatě kněžně paní a manželce mej milej věno, hrad Fulnek s tiem se všiem zbožiem, což k tomu příslušie, aby prodal a tiem mé všeckny dluhy zplatil,

Strana 182
182 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického kteříž se duole píšie; i jiní všelikterací dluhové, ač bych komu co dlužen byl a po- zapomenul napsati, ktož by směl řéci a přisíci, aby jemu z toho zaplatil, aby na mej duši to nezóstalo; a zóstane-li co, aby dále rozdal služebníkóm mým, což komu odkáži, jakož se duole píše. A také jakož mi pan Pertolt ješče dlužen za Krumlov dva tisíce kop grošěv a čtyři sta kop grošev, to také odkazuji panu Stiborovi, jestliže by vždy nestatšelo a dluhuov neměl čím doplatiti, vezma, aby z toho zaplatil a služebníkóm také dal. což odkáži, jakož sě vše duole píše, i také z toho a z jiného, když by první penízi byli, aby pro Buoh chudým rozdal, což odkáži, jakož sě duole popíše, a ostatek, což zbude a zóstane, aby to panu Stiborovi bylo a při něm zóstalo. Item tento první dluh dlužen sem paní Elšce z Sedlec třidceti kop grošěv kromě úrokuov; Haškovi ze Všechovic sto hřiven grošěv jistiny krom úrokuov; Be- nešovým sirotkóm dobrej paměti z Kujav puol druhého sta kop grošěv, a v tom mají a držie ode mne rychtářstvie v Kujavách, a na to měl sem jim byl list hamfest pravý vyjednati a dáti; protož aby to poručníky mými bylo opatřeno, tak aby oni svým jisti byli. Item sirotkóm z Libhošče šestnácte hřiven sem dlužen; item sirotkóm dobrej paměti z Říského Zdenkovým pět a sedmdesát hřiven grošěv jistiny kromě úrokuov; Janovi Tlačisvětovi seseth [sic] a sto hřiven jistiny kromě úrokuov; Petrzs- waldovi třidceti a sto hřiven grošěv jistiny za úroky a za službu šestdesát hřiven; panu Janovi z Tvorkova, jakož v Ratiboři bydlí, bez čtyř sto kop jistiny kromě úrokuov. Mikolášovi Šumburskému dvě stě kop; panu Mikulášovi Tvarkovskému pět set kop grošěv; Vítovi Bradatému bez jednej sto kop; Binovskému Polákovi šedesát kop; Paškovi padesát kop; Čeňkovi z Kladorub dvamecítma kop; Vilémovi Jeníkovu synu bez jednej třidceti kop; Janovi Bradkovi sto kop, a toť mne pan Janák z toho dluhu měl vyvaditi; panu Dobešovi sto kop; Požarskému čtyřidceti kop; Jindřiškovi Nosovi třinácte kop; Jindřichovi Thamfaldovi čtyřidceti hřiven; Matějkovi bratru Drslavovu čtyřidceti kop; panu Sokolovi sto a jedenmecítma kop; Brujavskému sedmdesát kop; Strusovi třidceti kop; Thasovi čtyřidceti kop; Petříkovi Doná- tovi třidceti a sto kop; Jiříkovi Sobkovu synu třidceti kop; Šegečovi třinácte kop; Ryskovi třidceti kop; Mikoláškovi Zajíčkovi osm kop; Hanušovi z Jičína devět kop za kuoň, a třinácte kop, ježto mi pójčil hotových; Jindřiškovi z Příbora bez dvú třidceti hřiven, polovici grošěv a polovici črných peněz; Sigmundovi Falkovi padesát kop; panu Tovačovskému dvadceti kop, jakož mne zastúpil od Martina Mnicha; Matičce čtyřidceti kop; paní Habce padesát kop. Item kterýchž dluhuov nepomním, ježto mi z paměti vyšly, buďto že bych také svým lidem dlužen byl v Jičíně, v Bělovci aneb kdežkolivěk jinde, i jiným, ježto by směli pod přísahú řéci, ty také poručníci moji duole psaní mají platiti, aby na mej duši to nezóstalo, jako i tyto, kteříž sě svrchu píšie a menují, ježto druzí listy s ru-

Strana 183
z roku 1433. 183 kojměmi mají a druzí na svědomie a druzí listuov nemají; a ti, kteříž listy mají na svědomie s mými pečetmi, ti listové aby túž moc měli a mají mieti, jakoby s ru- kojměmi byli; a kteříž nemají, ale proto jim vždy má zaplaceno býti, tak jakož by listy mé na to měli, aby na mej duši to nezóstalo. Item svým dvořenóm dlužen sem koně, pancíře a penieze, a toho nepamatuji. kterak mnoho: jestliže by mne pán Buoh neuchoval, aby ti vystúpili a pravdu každý z nich pověděl, co sem komu dlužen, a to pod přísahú; a to jim všechno aby za- placeno bylo. Item o zástavách: Třidcátník držie Pustějov a Bělov v penězích, a s tiem po- ručnící uhoďte a opatřte, aby jemu jeho dáno bylo, což listové svědčie, kteréž ode mne má. Jindřišek Dichylovský držie Pústkovec v sedmdesáti hřivnách, kteréž sem jemu dlužen spravedlivě; a to jest v kněžnině věnu, protož aby to opatřeno bylo poručníky, aby on svým jist byl. Item také sirotkové Benešovi v Kujavách sedm hřiven platu mají, a to držie v sedmdesáti hřivnách, a na to listu nemají; také aby to opatřeno bylo poručníky, aby svým jisti byli. Mikolášek Zajíček v Albrechticích pod Bělovcem držie zástavu ve stu kopách. A jiné všechny zástavy mocně porúčím panu Stiborovi; ten je vyplacuj aneb s nimi učiň, jakž sě jemu zdáti bude. Jedniť mají listy s rukojměmi a druzí s mú pečetí a podle mne jiných dobrých lidí pečeti na svědomie u jich listuov. Item toto z milosti svej svým služebníkóm odkazuji, aby jim dáno bylo: najprve Janovi, maršálkovi svému, Mošuov Veliký i Malý dávám ku pravému dě- dicstvie, a k tomu padesát kop aby jemu dáno bylo; Drslavovi třidceti kop; panu Janovi Závišicskému třidceti kop; Janovi Duoňovi dvadceti kop; Martinovi Žabce dvadceti kop; Kepině dvadceti kop; Bedřiškovi dvadceti kop; Matičce dvadceti kop; Smilovi na Jičíně deset kop; Prokopovi deset kop; Měřičce dvaceti kop; Húdkovi dvadceti kop; Silvestrovi třidceti kop; Třebíčskému dvadceti kop; Petrzswaldovi dvadceti kop; Čičavcovi dvadceti kop; Hynkovi Táhlovi padesát kop. Také sem jemu dlužen koně, a za to, což by řekl pod přísahú, aby jemu dáno bylo. Janovi Do- nathovi třidceti kop; Mstichovi dvadceti kop; Trnavce dvadceti kop; Bavarovi dvaceti kop; Ryskovi dvadceti kop; Hynkovi Thamfaldovi dvadceti kop, a jakož nynie v těchto měrách jemu pobráno a spáleno pro mne, což ztratil, aby jemu za to dáno bylo, což by směl říci pod přísahú. Jindřichovi Thamfaldovi dvadceti kop, a což jemu také pobráno a spáleno podle Hynka pro mne, což by směl řéci pod přísahú, aby jemu za to bylo dáno; Petříkovi Donáthovi dvadceti kop; Němcovi Sa- labovi dvadceti kop; Šegečovi dvadceti kop; Lithkovu dvadceti kop; Brujavskému dvadceti kop; Strusovi čtyřidceti kop. Klimkovskému třidceti kop, a také sem dlužen jemu nětco spravedlivě peněz; cožkolivěk jest toho, aby jemu dáno bylo,

Strana 184
184 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického což by směl pod přísahú řéci. Jindřiškovi Dichylovskému dvadceti kop; Matúškovi písaři mému dvadceti kop; Mikoláškovi kuchařovi pět kop. Item také odkazuji, aby čeledi hradskej na Fulnece bylo dáno deset kop a mezi ně rozděleno. Item odkazuji čeledi hradskej na Štralmberce deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. ltem odkazuji čeledi hradskej na Jičíně deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. Item odkazuji čeledi hradskej na Rožnov deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. Item úředníkóm svým na svých zámcích odkazuji za jich práci, ješto sú mého dobrého hleděli, najprve Machňovi purkrabí fulneckému třidceti kop; Martin- kovi Kunwaldskému purgrabí štrallmberskému třidceti kop; Lapce purgrabí rožnov- skému dvadceti kop odkazuji, a k tomu jemu sem také nětco dlužen, ješto hotové za mne dal; ale nemoha pamatovati, kterak mnoho, což kolvěk jest toho a směl by řéci pod přísahú, aby jemu dáno bylo. Item Petříkovi Zuberskému, purgrabí ji- čínskému, také odkazuji dvadceti kop, aby jemu dáno bylo. Item také aby mezi chudé bylo rozdáno ve jméno božic za mú duši šedesát hřiven mými poručníky duolepsanými. A když dluhové všeckny vědomie i nevědomie, kteříž sě svrchu píšie, zapla- ceni budú a rozdáno to bude všechno, což sem odkázal, což zbude a zóstane, všechno panu Stiborovi buď. Protož já svrchu psaný pan Jan mocně tiemto listem poručníky činím tyto: uroz. p. Stibora z Cimburga a z Dřevohostic, bratra mého, a slovutné Jana z Piz- dratic, maršálka svého, Mikuláše Strusa z Račína a Drslava z Ochab, mého všeho zbožie, což jeho kolvěk mám, málo neb mnoho; prosím jich a věřím jim jako svým milým poručníkóm, že sobě radni a pomocni budú toho rozká zá]nie mého konati a tak učiniti a je držeti, až sě úplně dokoná ve všech kusích, artikulích i věcích od najvěších [sic] až do najmenších bez pochybenie, což jest rozkázáno, jakož sě svrchu píše. A v tom jim nemá žádný másti ani překážeti. Tomu na svědomie svú sem pečet vlastní s mým dobrým a jistým vědomím] přivěsiti dal a kázal k tomuto listu; a pro lepšie jistotu, svědomie a pro památku připrosil sem slovutných panoší, služebníkuov svých věrných, Silvestra z Kralic, Jana Třebíčského z Pozdětína, Vanka Třidcátníka z Vojetína, Pelehřima Čičavce z Čičova, Jana Donata z Polomě a Oldřicha Trnavky z Prunšperka, že sú své vlastní pečeti podle mne na svědomie k tomuto listu přivěsili. Jenž dán a psán na Fulnece v úterý před středopostiem léta po narozenie syna božieho tisíc čtyři sta třidcátého třetieho léta čtúce. K listu přivěšeno jest na proužcích pergam. 6 pečetí vesměs zachovaných, ale s nečitelnými nápisy.

Strana 185
z roku 1434. 185 83. Jindřich z Veselí jinak z Wartmberka dává všecko zboží své paní Machně z Veseli a z Wartm- berka, tetce své. (31) Bez místa, 5. května 1434. Já Jindřich z Veselé jinak z Wartmberga vyznávám tímto listem ob. přede všemi, ktož oc, že znamenaje časy nebezpečné v tejto našie zemi České, i učinil sem s dobrým rozmyslem, zdráv jsa a svých přátel raddú takovéto poručenstvie a dánic, že sem dal mocně i poručil a mocí tohoto listu dávám a porúčiem zbožie svá všecka, najprve hrad Veliš, Jitčín, Bradu, Veselé, Bydžov, Hradistko s jich se všemi pří- slušnostmi, což k těm svrchupsaným panstvím příslušie, i to všecko, k čemuž bych koli právo měl po otci svém, to všecko dávám a porúčiem urozené paniej Machně z Veselé a z Wartmberga, tetcě mé milé, takovúto měrú: jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval, aby ona toho mocně požívala a v tom panovala bez přiekazy vše- likaké, a to aby mohla prodati, dáti, zastaviti, směniti společně*) anebo rozdielně, jakž by sě jie kolivěk líbilo, jakožto [s] svým vlastním dědictvím. Kromě toto znamenitě vymieňuji, že sem jie svěřil i věřím, že což jest dluhóv spravedlivých dobré paměti otce mého, že ty všecky zaplatí a na jeho duši nic ne- nechá a neostaví, a také i mých dluhóv, kteříž by byli kolivěk spravedlivi, že jie toho věřím jako své milé tetcě, že je zaplatí, jakož jest toho i mých všěch dluhóv i mých všech věcí svědoma. Také jestliže bych komu co poručil anebo kázal dáti, toho jie věřím jak své milé tetcě, že to mé rozkázanie učiní a dá, vidúc, že sem k nie své všecko zbožie přichýlil a dal, i věřím jie, že to mé rozkázánie všecko učiní. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu těch všěch věcí nahoře psaných svú sem vlastní pečeť kázal přivěsiti k tomuto listu, a pro dalšie a větčie svědomie téhož prosil sem urozených pánóv, pana Jindřicha z Wartmberga seděním na Waldšteině, pana Alšě z Rismburga seděním na Vřeščově, v ty časy správcě země České, pana Jana z Waldšteina seděním na Ščepaniciech, pana Jana z Jenšteina seděním na Skále, a slovutných panoší Otíka z Údrmic [sic], Zdeňaty z Kopidlna a Jana Stebla z Lom- pnicě, aby své pečeti podle mne na svědomie přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho po tisíci čtyřech stech třidcátého čtvrtého v středu přěd Božím vstúpením. Na rubu: Presens littera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc spe- cialiter deputatorum anno domini MCCCCLIIII°, feria VI. post Petri ad vincula. Z osmi pečetí zachováno sedm, a sice 1—5. 7. 8. *) Rukopis má: smeniti společni. Archiv Český XV. 24

Strana 186
186 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 84. Hašek z Waldšteina vyznává, že poručníci ustanovení od Půty z Častolovic jeho dítek a statku vzdávají poručenství a moc svou Anně kněžně z Osvětima, matce Půtově a bábě těchto dítek. (16) V Kladsku, 6. ledna 1436. Já Hašek z Walštaina vyznávám oc. Když sem byl přivolán a připrošen od urozených panie Anny z Koldic, někdy manželky uroz. pána Puoty z Častolovic, pana Thýma z Koldic, a slovutných panoší Markarta z Mezilesic, Jana z Tožice a Pa- vlíka z Chotěčic, o to poručenstvie, jakožto je svrchu jmenovaný pan Puota na smr- tedlnej posteli byl učinil poručníky všecky vespolek dietek svých i všeho zbožic, i nemohli sě o to smluviti a ustanoviti pro veliké dluhy, kteréž pan Puota po sobě ostavil jest, k komu by o to mělo hleděno býti aneb kto by toho měl odbývati a platcě býti. I ustanovili sú sě přede mnú v jednotu jednosvornú volí všickni ve- spolek, poručenstvie a moc svú vzdávajíce úplně jasnej kněžně a panie, panie Anně, kněžně z Osvětima, mateři dřéve psaného pana Puoty z Častolovic, a jejic milosti mocně toho postupujíce společně i každý z své strany oblášče, a prošicce, aby ráčila tu práci a dluhy podstúpiti a v sirotky, totiž v děti a v sestry páně Puotiny dobré paměti i ve všecko zbožie mohovité i nemohovité sě uvázati, i ve všecky listy i zá- pisy, nic nepoostavujíce; k kterémužto poručenství urozené panny, panna Anna a panna Kateřina, sestry vlastnie již jmenovaného pana Puoty, také sú vóli svú při- daly. A tak jasná dříve psaná kněžna napřed k jich prosbě a příchylna jsúci také přirozenú žádostí k svej krvi a pro těch sirotkóv dobré v to poručenstvic, v sirotky i v zbožie mocně sě jest uvázala pod takovými výmluvami, jakož sě tuto dolejie menovati budú. Item najprve svrchupsaná kněžna má býti mocnú poručnicí všech sirotkuov páně Puotiných, syna jejieho dobré paměti, dětí i sestr, a ty sirotky i všecko zbožie má mocně spravovati a držeti a z toho i dluhy platiti a s těmi učiniti i nechati jakožto mocná poručnice, však s radú svrchupsaných panie Anny a pana Thýma z Koldic, pana Petra z Michalovic, Markvarta, Tožice a Pavlíka, kteřížto Jejie Milosti k radě sú přidáni a ku pomoci býti mají. A také těch sirotkóv páně Puotiných nemá nižádnému vydávati ani zamlúvati bez vuole a vědomie rady svrchu psané JMti přidané. Item panie Anně častopsanej, někdy manželce páně Puotině, má postúpena býti Minstrberská země se vším panstvím a příslušenstvím, jakožto jest pan Puota měl v patnásti stech kopách grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla pražského u věnnej zástavě. A jestliže by ráčila svým dvorem býti na Minstrberce nebli kde jinde a chtěla své dietky při sobě mieti, toho jie má dopřieno a dopuštěno býti

Strana 187
z roku 1436. 187 kněžnina poručenstvie bez pohoršenie, tak aby paní Anna těch svých dietek nevdá- vala ani komu zamlúvala bez svrchu psané rady, vuole a vědomie. Item také dřéve psaná paní Anna z Koldic bude moci býti, když chce, na Kladště s svú čeládků, doniž sě jie líbiti bude, a tuť jie má potřeba dána býti tak svobodně jakožto kněžnině milosti, a to tak dlúho, doniž by jie diel jejie, kterýž s těmi sirotky má, nebyl vydán. Pakli by paní Anna již psaná svój stav vdovský proměnila, tehdy ten její diel dává dětem svým. Item jestliže by Buoh v tej mieře kněžny neuchoval, dokudž by paní Anna stavu svého vdovského neproměnila, tehdy paní Anna má býti po kněžně plnú po- ručnicí a mocně vládnúti i dluhy zastúpiti a platiti tak úplně a mocně a tiem vším právem, jakožto sama kněžna; však má vše činiti s radú, kterážto kněžně jest při- dána, jako sě svrchu zejména menují. Item pakli by paní Anna stav svój vdovský proměnila, tehdy dále nemóž aniž má poručnicí býti, ale o kohož by sě svrchupsaná rada zejména kněžně přidaná společně sě ustanovili a za poručníka volili, ten aby mocným poručníkem byl jakožto sama kněžna. Item paní Anna častopsaná má sě s radú svrchupsanú učísti o své klenoty, ježto jic nebožtík pan Puotha v židech zastavil a ztraceny sú; a na čemž by sě společně zostanovili, ješto by jie za to mělo dáno býti, to jie má i s věnem jejím zaplaceno býti a na Minstrberském kniežetství zapsáno. Item také jestliže by paní Anna co stavěti chtěla na Minstrberském knic- žetství aneb které zbožic zastavené chtěla vyplatiti, to má učiniti s vědomím a s volí svrchupsané rady kněžně přidané. A což by tak prostavěla neboli vyplacovala, to jie má i s věnem jejím patnásti set kop gr. svrchupsaných zaplaceno býti. Item jestliže by které zbožie buďto kladské neboli minstrberské neboli jiné zástavy bylo vyplaceno, tehdy panie Anně páně Puotině má napřed z toho věno jejic zaplaceno býti, totiž patnáste set kop grošóv svrchupsaných, a ona má Minstr- berka kněžně a těm sirotkóm postúpiti beze všech zmatkóv, anebo tomu, ktož by poručníkem byl. Item pakli by již psaná paní Anna svój stav proměniti chtěla a žádala, aby jie těch patnáste set kop grošóv svrchu psaných bylo vydáno; jestliže by jie vydány nebyly, tehdy ona bude moci tu Minstrberskú zemi v těch penězích a v témž věnném právě jinému postúpiti, avšak zápisóm ciesařovým hlavním i sirotkóm bez pohoršenic. Těch všech úmluv a poručenstvie, jakož sě svrchu vypisuje, já Hašek svrchu psaný a podle mne urozený pan Albrecht z Koldic i my Anna a Thým z Koldic, Markvart z Mezilesie, Jan z Tožicě a Pavlík z Chotěčic také svrchupsaní všichni spolu své smy pečeti na svědomie a ku potvrzení dobrovolně přivěsili k tomuto 24*

Strana 188
188 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického listu. Jenž jest dán na Kladště léta ot naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého třidcá- tého šestého, tu sobotu po Božím křstění. K listu jest přivěšeno na proužcích pergam. 7 pečetí. 85. Sigmund, císař římský, uherský, český oc král, zapisuje právem zástavním dvůr v Doudlebích k hradu Potšteinu někdy příslušný ve 160 kopách gr. praž. (106) V Praze, 6. června 1437. My Sigmund z b. m. římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český ctc. král, vyznáváme oc, že jakož urozený Puota dobré paměti z Častelovic, věrný náš milý, byl jest před léty slovutnému Janovi Čaňkovi z Ježkovic sto a šestdesáte kop dluhu spravedlivého dlužen zuostal, ješto týž Čaněk list ot něho s jistými rukoj- měmi pod ležením na ten dluh jměv, nám jest a v naši moc jej vrátil: tak my dluh ten zastupujíce, v ty úmluvy, kteréž o Kladsko s osviecenú Annú, kněžnú osvětinskú, i s jinými zboží a sirotkuov po svrchu psaném Puotovi zuostalých poručníky máme, s dobrým rozmyslem a raddú naší zapsali sme témuž Čaňkovi, jeho dědicóm i bu- dúcím, a tiemto listem jménem zástavy zapisujem dvuor náš k hradu našemu Poten- šteinu někdy příslušný v Dúdlebiech s poplužím, s robotami ornými i zeměmi [žen- nými?] tudiež v Dúdlebiech v těch stu a šestdesáti kopách gr. praž. střiebrných a dobrých; a to tak, aby prve pravený Jan Čaněk i jeho dědicové a budúcí ten dvuor s jeho příslušenstvím již vypsaným v těch penězích držal a držali, a toho bez našie, našich budúcích králuov českých, i jiných všech každé otpory a pře- kážky požívali pod úmluvú takovúto: Když bychom koli my, naši budúcí, králové češčí, nebo ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, svrchupsanému Čaňkovi nebo jeho dědicóm a budúcím těch sto a šestdesát kop gr. dali a zaplatili, puol léta napřed věděti jim dadúce, tehdy po polúletí, od času věděti jim dánie pořád čtúce, mají nám nebo těm, jimž by příslušalo, dvoru toho se vším příslušenstvím postúpiti a zasě i s tiemto listem vrátiti bez otporu i bez zmatku. A ktož tento list mieti bude s často psaného Jana Čaňka neb jeho dědicuov a budúcích volí a svobodnú, ten má micti všecko právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jakžto on sám. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán u Prazě léta od naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, ve čtvrtek po sv. Bonifacii, let království našich uherského etc. v padesátém prvém, římského v sedmimezidcietmém, českého v sedmináctém a ciesařstvie v pátém létě. Ad relacionem dom. Haskonis de Waldstein. K listu jest přivěšen na proužku pergam. krásně zachovaný majestát císařův.

Strana 189
z roku 1436 a 1437. 189 86. Jiřík z Kunštatu a z Poděbrad a Kuna z Kunštatu a z Polehradic vyznávají, že jsou smluveni přátely svými o všecky věci a zvláště o hrad Bozkovice, jejž pan Kuna sstoupil panu Jiříkovi, strýci svému. (107) V Bozkovicích, 6. září 1437. Já Jiřík z Kunštatu a s Poděbrad, Kuna z Kunštatu a z Bolehradic vyzná- váme oc, že sme smluveni urozenými pány, panem Janem z Cimburka a z Tovačova a panem Benešem z Bozkovic, přátely našimi milými, o všicky věci a zvlášče o hrad Bozkovice, kteréhož sem já Kuna stúpil panu Jiříkovi, strýci svému, podle těh [sic úmluv, kteréž smy u Brně učinili. A také pan Jiřík, strýc muoj, řekl mi jest to dobrým nahraditi, tak abych já jemu děkoval i [s] svými dětmi; a za to mi jest list na čtyři sta hřiven, a ty mi jest peníze ujistil dáti ve štyřeh [či štyřch] letech. A to sem já svrchupsaný Kuna i [se] svými erby přijal od něho vděčně a děkuji jemu jako strýci svému milému. A také já svrchupsaný Jiřík všichny záščí, nelibosti, ne- chuti, kteréž sem měl ku panu Kunovi, k strýci svému, nemám ničím zlým zpomí- nati ani kterým obyčejem o to mluviti ani právy svěckými i duchovními z toho na- pomínati; a to slibuji svú dobrú, čistú věrú cně zdržeti a beze lsti. A pro lepšie jistost a věcie [sic] svrchupsaných my Jiřík a Kuna své vlastní pečeti přivěšili smy k tomuto listu, a připrošili sme uroz. pánuov pana Jana z Cim- burka a z Tovačova a pana Beneše z Bozkovic, přátel a smluvcie našich, slovutných panošic Vanka z Sčepanova a Václava z Doloplaz a Skrbeně, aby své pečeti při- věšili na svědomic podle nás k tomuto listu, jenž jest dán v Bozkovichích [sic ten pátek před Matkú buožie narozenie [sic], léta od naroz. syna božieho tisíc čtyři sta třidcátého sedmého. K listu jest přivéšeno 5 pečetí na proužcích perg., šestá jest utržena a ztracena. 87. Albrecht, vévoda rakouský, štyrský, korutanský a krajinský, a hrabě tyrolský, dává Prockovi z Kunštatu jinak z Opatovic právo, aby směl poslední pořízení učiniti o všech svých statcích moravských kromě zboží manského. (59) Ve Znojmě, 6. prosince 1437. Albertus, d. gr. dux Austrie, Stirie, Karinthie et Carniole, marchio Mor. co- mesque Tirolis etc. not. fac. ten. pres. vniuersis, quod attendentes grata et accepta seruicia nobis per nobilem Proczkonem de Kunstat alias de Opatouicz, fidelem nostrum dilectum, hactenus exhibita et imposterum diligencius exhibenda, non per errorem aut improuide, sed animo deliberato et ex certa nostra sciencia tamquam marchio et dominus Morauic eidem Proczkoni hanc graciam fecimus et facimus per presentes,

Strana 190
190 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického quod ipse bona sua mobilia et immobilia, in quibuscumque rebus consistant, in terra nostra Morauie sita, feodalibus dumtaxat exceptis, testari, legare et dare possit qui- buscumque personis in vita uel in articulo mortis pro sue beneplacito voluntatis. Et quidquid, sicvt prefertur, testatus fuerit, dederit aut donauerit, tantam habeat roboris firmitatem, acsi tabulis terre nostre Morauie foret annotatum, contradiccione alicuius non obstante. Harum testimonio litterarum sigillo nostro minori, quo in marchionatu nostro Morauie vtimur, munitarum datum Znoime feria sexta die sancti Nicolai confessoris anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo. — Pod ohbem: Dſom.] d’ux] per A. Na proužku perg. visí pečeť Albrechtova. 88. Machna z Veselí jinak z Wartmberka činí poslední své rozkázání. (33) Bez místa, 6. ledna 1438. Já Machna z Veselé jinak z Wartmberka vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti neb čtúce slyšěti budú, že své poslednie rozkázánie tiemto listem a zápisem činím s dobrým rozmyslem i s dobrým rozumem: Napřed, že postupuji i dávám mocně hrad Velíš i ten majestát, kterýž mám od najvelebnějšieho ciesaře Zigmunda, českého, uherského etc. krále, pána svého milostivého, ščastné i slavné paměti, na své zbožie, na věno i na to na vše, což mám nebo mieti budu, abych to mohla dáti neb poručiti v zdravi neb na smrtedlnej posteli, nic jinak, než jako bych dskami zemskými dala a potvrdila, jakož ten ma- jestat lépe svědčí, i také tvrz Hradištko s tiem se vším zbožím, kteréž k tomu slušie, a k tomu všecko zbožie své, což jsem sama držala a což k tomu příslušie, nic nepoostavujíc ani co vymieňujíc, urozenému pánu Haškovi z Walšteina, bratru svému milému, jakožto najvyšiemu poručníku; a podle něho a jemu ku pomoci přičinila jsem i poručila slovutnému panoši Ottíkovi z Údrnic, pakli by jeho Buoh neuchoval, ale Markvartovi, synu jeho, a panně Anně Buzlici, aby nadepsaného pana Haška napo- mínali a k tomu jej drželi, aby rozkázánie mé, popsané i jiné dluhy spravedlivé všecky i tu, kdež by kteří přietelé nebo služebníci nebo jiní rukojmě stáli a slíbili buďto za mě nebo za bratra mého pana Čeňka nebo-li za synovcé mého pana Jin- dřicha, aby vypraveni byli. Protož já nahoře psaná Machna nade všěcky jiné postúpivši svrchupsaných svých věcí i zboží i toho listu majestatového, jakož svrchu řečeno jest, i jiných listóv, věřím i ufám nadepsanému panu Haškovi, bratru svému, že mú duši, ač mne pán Buoh neuchová, obmyslí a zjedná i dluhy naše spravedlivé a svědomé i popsané. Také svrchu psaný pan Hašek má plnú moc i móž hrad Velíš i ten majestát i Hra-

Strana 191
z roku 1437 a 1438. 191 dištko i všecko zbožie s tiem se vším, jakož svrchu dotčeno jest, dáti, prodati, zastaviti i učiniti s tiem se vším, jako s svým vlastním beze všie odpornosti. A tomu na potvrzenie a pro lepší jistost svú jsem pečeť vlastní k tomuto listu při- věsiti dala. A k lepšiemu svědomí a k mej prosbě urození pan Jindřich z Wartmberka, pan Janek z Mochova, a slovutní panoše Jan Stéblo z Lompnicě, Vlaštěk z Oděrad, Sdeňata z Kopidlna, Petr Šitka z Vrchlabie, Václav Rezek z Mlékosrb, Janek a Příbek bratřie ze Žlunic své jsú pečeti podle mne přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán 1. od nar. s. b. tisícieho čtyřstého třidcátého osmého, v pondělí den Božieho křštěnie. Na rubu: Presens littera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc spe- cialiter deputatorum anno MCCCCLIIII", feria VI. post Petri ad vincula. Pečeti se nezachovaly. 89. Diviš z Chlumu sedéním na Košmberce a jiných sedm rukojmí vyručují panoše Jana Švába z Jíkve ve 100, Brádka z Veselí a Vaňka Lososa z Újezdce každého v 50 kopách gr. praž., aby je postavili živé nebo mrtvé v moc Heraltovi z Kunštatu. (60) Na Chocni, 10. ledna 1438. My Diviš z Chlumu seděním na Košmberce, Vilém Brázda z Srbec, Jindřich Kroměšín z Březovic, Hilbrant z Čankovic, Jan Těhlovec z Dobřikova, Matěj Táhlo z Přestavlk, Jan Talafús z Ostrova, Jan Cidlina z Vážec vyznávámy oc, že jsmy vyručili slovutného panoši Jana Švába z Jíkve ve sto kop groší a Brádka z Veselé v padesát kop groší a Vaňka Lososa z Újezdce v padesát kop groší, tak abychom je postavili živy nebo mrtvy uroz. pánu, panu Heraltovi z Kunstatu v jeho moc na hradě na Třebovej, pakli by pán Buoh neuchoval ztracenie Třebové, ale na hradě na Buzově ten den na svatého Jiřie, kteréhož nynie najprve přijíti má, anebo když nám dá svrchu psaný pán dvě neděli napřed věděti nebo úředník jeho purkrabie třebovský, tehda je mámy a slibujem ctně*) a věrně postaviti. Pak-li by ten den sv. Jiřie minul anebo tě dvě neděli, když nám dá napřed věděti listem svým věřitel náš nebo úředník jeho, purkrabie třebovský, anebo po někom po jistém poslu, a my [bychom] svrchu psaných věznuov nepostavili, jehož toho Buoh nedaj, anebo jestliže by sě Jan Šváb nepostavil, tehda jsmy zaň propadli sto kop groší, anebo Brávek, tehda jsme zaň propadli padesát kop groší; pak-li by sě ne- postavil Vaněk Losos, tehda jsmy zaň propadli padesát kop groší: tehdy mámy a slibujem svú dobrú a čistú věrú, rukú společní a nerozdielnú dáti a zaplatiti roz- dielně za každého vězně, tak jakož sě svrchu píše, dobrých střiebrných grošuov rázu pražského svrchu psanému našemu věřiteli dáti a hotovými penězi zaplatiti propadenie toho základu ve čtyřech nedělech pořád zběhlých bez dalšieho prodlenie. Pakli by *) Listina: czsnie.

Strana 192
192 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického ty čtyři neděle minuly, a my ješče za svrchu psané vězně nesplnili, tak oc (ustano- veno ležení do Vysokého Mýta anebo do Chrudimě). A jestliže by z nás rukojmí kterého pán Buch v tej míře neuchoval, jehož Buoh ostřez, my živí pozuostalí sli- bujem jiného tak dobrého a tak movitého na jeho místo nastaviti v měsíci pořád zběhlém a list tento v táž slova obnoviti pod ležením svrchu psaným tolikrát, koli- krátž by toho potřebie bylo. A ktož by tento list měl s dobrú volí věřitele našeho svrchu psaného, ten má i míti bude plnú moc a právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako on sám. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu své smy vlastní pečeti přivěsili k tomuto listu s naším jistým vědomím. Jenž jest dán na Chocni ten pátek po Božiem křčenie 1. po naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého třidcátého osmého. K listu přivěšeno na proužčích pergam. 8 pečetí. 90. Albrecht, římský, uherský, český oc král, svoluje k dání, jež učinila Haškovi z Waldšteina paní Machna z Veselí. (34) V Olomouci, 16. března 1439. My Albrecht, z božie mil. řím. král, vždy rozmn. říše a uher., čes. etc. král a vévoda rakúský, vyznáváme oc, že přišed před naši velebnost uroz. Hašek z Wald- šteina, věrný náš milý, zpravil jest nás, kterak urozená Machna někdy z Veselé, vdova nábožná nám milá, jsúci sebe i svého, což měla, všeho mocna, za svého zdra- vého života s dobrým rozmyslem svým a dobrovolně majíci také právo, moc i povo- lenie najjasnějšieho kniežete a pána Sigmunda, šťastné paměti ciesaře řím. a uher., čes. oc krále, pána a otce našeho najmilejšieho, majestátem JMti sobě k tomu pójčené, aby své mohla i právo a moc měla za zdravého života nebo v nemocné posteli, komuž by chtěla, dáti, dala jest Velíš hrad svój Haškovi svrchu psanému ku pravému dědicstvie se všemi městy, městečky, vesnicemi, platy, užitky, mlýny, rybníky, řekami, potoky, lesy, chrastinami, luhy i jinými příslušnostmi k témuž hradu spravedlivě příslušnými i všecko to, k čemuž sama právo měla jest, jakož týž Hašek tudiež před námi to listem zvláštním s její a jiných dobrých lidí na svědomie pečetmi jest pokázal, snažně a pokorně nás prose, abychom jemu a bratru i jiným dědicóm a bu- dúcím jeho k tomu dání jakžto král český svoliti i toho potvrditi a právo naše, kteréž by nám jakžto králi českému po smrti i [sic] Jindřicha z Veselé ke zbožím těm příslušalo, jemu také dáti ráčili milostivě. A my zpomanuvše na jeho dávná a mnohá zaslúženie i také na ustavičnosť viery jeho, jimižto našie velebnosti rozličně se zachoval i ustavičně sě zachovává a v časiech budúciech sě zachovati muož a miení, s dobrým naším rozmyslem a zdravým mnohých věrných našich potazem k tomu dání Machninu prve povědě-

Strana 193
z roku 1438—1440. 193 nému Haškovi listem jejím učiněnému a danému, o němž nahoře zmienka jest, svolili sme a svolujem a jeho tiemto listem i potvrdili sme a mocí královskú v Čechách již k téhož Haška a bratra jeho Beneše z Waldšteina, věrného také našeho milého, i jich erbuov a dědicuov budúcích osobám z přirozené nám milosti potvrzujem, a nad to i právo naše, kteréž by nám jakžto králi českému po smrti téhož Jindřicha k tomu kterakžkoli příslušalo, jim dali sme a dáváme dědicky a k věčnosti; chtiece tomu a túž mocí naší královskú v Čechách usazujíce, aby to dánie povolením již a potvr- zením tohoto listu našeho k osobě Haškově a bratra jeho svrchu psaného i všech erbuov a budúcích dědicóv jich plnú moc i právo mělo a všelijak obdržalo, jako by to všecko ve dsky zemské se všelikými ohradami a opatrnostmi k tomu z řáduov a práv zemských z starodávna příslušnými a potřebnými i s osobním naším a často psané Machny před úředníky přiznáním řádně bylo vloženo a vepsáno, a aby mohli již dále a moc i právo měli hrad svrchu psaný i zbožie k němu příslušná jmieti a držeti i jich svobodně a bez přiekazy všech požívati, i když a komuž by chtěli to v cěle nebo v dielu dáti, zastaviti, směniti, prodati neboli s tiem jakžto s jich vlastním dědicstvím učiniti, což a jakž by sě jim líbilo nebo zdálo. Protož porúčieme to urozeným a slovutným komorníku, sudiemu, písaři i jiným úředníkóm desk zemských v království našem Českém a přikazujem, aby ta zbožie všecka nahoře jmenovanú Machnú Haškovi, jakož již povědieno jest, daná a námi potvrzená i s právem naším, kdyžkoli ke dskám s tiemto listem bylo by přijděno, hned v též dsky zemské přijali, vložili a vepsali bez všelikého odporu i bez zmatku, jakož milost naši zachovati sobě mienie. Na potvrzenie toho náš majestát královský kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Olomúci 1. od naroz. syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého v postě ten pondělí po neděli družebné Letare, království našich v dru- Ad mand. dom. regis Johannes Tussek. hém létě. Po pečeti zbyl proužek pergam. 91. Anna kněžna z Osvětima, Anna z Koldic, někdy manželka Půty z Častolovic, a Tíma z Koldic, mocní poručníci dětí a zboží řečeného Půty z Častolovic, a Anna z Častolovic, páně Půtova nejstarší dcera, prodávají všecka zboží páně Půtova panu Hynkovi Krušinovi z Lichtmburka seděním na Kumburce. (22) Na Kladště, 6. září 1440. My Anna kněžna z Osvětima, Anna z Koldic, někdy manželka uroz. pána Puoty z Častolovic, a Thym z Koldic, mocní poručníci sirotkóv i všech zboží svrchu psaného pana Puoty, a já Annička z Častolovic, páně Puotova dcera najstaršie, vyznávámy oc, že znamenavše veliké a přielišné dluhy i škody nenabyté svrchu psa- Archiv Český XV. 25

Strana 194
194 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického ného pana Puoty, kteréž na ty sirotky, jeho děti, šly jsú a vždy jdú, a tomu sroz- uměvše, že by ti sirotci a služebníci i dlužníci jich skrzě to musili zahynúti, o to smy sě s přátely těch sirotkóv i s jinými dobrými lidmi mnoho radili, a jinak smy lépe v to uhoditi nemohli než takto, jakož dole stojí psáno: Že smy Kladsko, Minstrberk, Nový Hrad, Rychmberk, dědicstvie kromě mého svrchu psané kněžny věna, Častolovice, Počštein, Albrechtice a Choceň, i jiná všecka zbožie páně Puotova a těch sirotkóv, jeho dětí, dědičná i ta, ježto zápisové císařští a královščí i jiná na ně svědčie, prodali smy a mocí tohoto listu prodávámy se vším právem a panstvím, nic na tom sobě ani žádnému nepoostavujíc, a k tomu i všecky zápisy ciesařské a královské na ta zbožie i jiné všecky prodali smy uroz. pánu, panu Hynkovi Krušinovi z Lichtmburka seděním na Kumburce k pravému dědicství, tak aby on ta všecka zbožie svrchu psaná mocně držal a jich požíval i s nimi učinil jakožto s svým vlastním dědicstvím, jakož by sě jemu zdálo. A za to on najprve mně svrchu psané Anně z Koldic má mé věno dáti a sirotkóv, páně Puotových dětí i mých, odbýti a každej po tisíce kopách dáti. A já Annička svrchu psaná z Častolovic i s svými sestrami mámy jemu také své právo, kteréž bychom k těm zbožím a zápisóm svrchu psaným měly, ve dcky zemské vložiti aneb jistotu jemu na to učiniti podle obyčeje a řádu České země. A k tomu svrchu psaný pan Hynek má všecky dluhy spravedlivé svrchu psaného pana Puoty i těch sirotkóv podstúpiti a je dlužníkóm platiti i jiné všecky věci konati podle toho zápisu, kterýž na sě udělal a nám v naši moc dal. A my Jan z Tožice, hauptman na Kladště, a Pavlík z Chotěčic, rada svrchu psaných poručníkóv, také tiemto listem vyznávámy, že smy k těm ke všem úmluvám a smlúvám svú vuoli dali, a oni sú to s naší radú učinili. A ktož by tento list měl s svrchu psaného pana Hynka dobrú volí, ten má i mieti bude túž moc i též plné právo ke všem věcem, což tento list svědčí, jako on sám pan Hynek svrchu psaný. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu a svědomie my všichni svrchu psaní své smy vlastnie pečeti s naším jistým vědomím dobrovolně přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Kladště I. ot naroz. s. b. tisícieho čtyřstého čtyřidcátého, v úterý před Matky božie narozením. K listu jest přivěšeno 6 malých pečetí na proužku pergam. 92. Jan a Jindřich vévodové slezští a páni v Lubíně a Hajnově vyznávají, že jsou dlužni p. Hyn- kovi z Lichtmburka a Janovi Zvolskému 2000 hřiven gr. praž. polského počtu. (23) V Břehu, 17. dubna 1444. Wir Johans vnd Heinrich gebruder, von gots gnaden herczoge in Slesien vnd herren zu Lüben vnd zu Haynaw etc., bekennen oc, das wir rechter vnd redelicher

Strana 195
s roku 1440—1444. 195 schawlt schawldig zeyn czweitawsund marg gueter prag. groschen polnischer czal dem edeln herren Hynken Cruschyna von Leuchtemburg uf Glatcz gesessen vnd deme woltuchtigen Jan Zwolsky uf dem Stowlcz*) gesessin ; dieselbe summa geldes wir globen bei vnsern gueten trawen ane arg die egenanten vnser glewbiger zu geweren vnd zu beczalen virczehen tage noch zente Jocubs tage nehstkomende ane alle weder- rede allis bozes geferdes vnd intragen vnd lengen vfczug. Vnd were is, dass wir das nichten hielden, do got vorsey, so glowbin wir obgenanthen fursten zuhand nach irer vormanunge eynczureytten in die stete Glatcz ader Franckensteyn in eyne gemeyne herberge vns von en erczeiget mit czwenczig pferden, czehen erbern knechten vnd czehen knechten, vnd aldo eyn recht ynneleger czuhalden vnd zuthun, als innlegers recht ist, vnd doraus nichten zukomen, wir haben denne die obgeschrebene vnser glewbiger der egenanthen summa geldes genczlichen gewert vnd beczalit. Vnd wenne nach der vormanunge virczehen tage vorgingen vnd wir die obgeschrebene vnser glewbiger der summen geldes noch nicht beczalet hetten, so zullen zie vnd mogen dy obgenanthe summa geldes nemen vnd gewynnen zu cristen ader zu juden uf allen vnsern schaden, die wir mittenander bey vnd in deme obgenanthen inneleger globin gantcz vnd gar mitsampt dem hewptguete zu richten vnd zu beczalen bei vnsern gueten trawen ane arg. Vnd were is, das wir das nichten hielden, noch die obgenanthen vnser glewbiger sich des an vns also ermanen kunden, so vorpfendefn] wir vnd vorschreiben vnser lande vnd stete Lüben vnd Haynaw, die wir iczunt haben in besitczunge, vnd alle vnd iczliche andere lande vnd stete, die wir ymmer gewynnen vnd in besitczunge habin wurden, in solcher mosze, das sie die sollen vnd mogen dorumb angreifen in allerley mosse, wie zie des zurate werden, doweder noch die vnsern nicht sein sollen, vnd glowben bei vnsern trawen vnd eren kegen en vns des nichten zu entweren. Vnd ab wir doweder sein worden vnd vns kegen en entweren ader dy vnsern, zo tetefn] wir weder vnser traw vnd ere, vnd alle schaden, die sie dorunder nemen, die sollen uf vns gehen vnd nicht uf zie. Vnd wer desen brief mit der obgenanthen vnser glewbiger gueten willen innehat, dem ader den globen wir solche obengemelte verschreibunge zu halden stete vnd gantcz ane arg. Czu vrkunde vnd gueter wissen habin wir vuserr ingesigel an desen brief lossen hengen, vnd zu groseir sicherheit vnd geczewgnisz habin wir maan: Symon Geiseler, Stephan Swenckenfeld, Henicze Monsterberg, Daniel Tawchsdorff, Andres Holatcz, George Lemberg, Hannos Czetschke vnd Hannos Rakewitcz, vnsere ingesigele mit guetem rate vnd wolbedachtem mutte neben den obgeschrebin vnsern gnadigen herren vnd fursten an desin brief lossin hengen. Geben vnd gescheen zum Brige am freitage noch dem Osterheiligintagen noch gots geburt virczenhundert jar donoch in deme firvndfirczigisten jare. Přivěšeno na proužcích pergam. devět pečetí. *) Snad ves Stolz východně od Frankenšteina. 25*

Strana 196
196 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 93. Kuna z Kunštatu a z Polehradic přijímá k držení hrad Kunštat s příslušenstvím, náležející sirotkům někdy Herarta z Kunštatu, do let sirotků těchto. (108) Bez místa, 19. ledna 1445. Já Kuna z Kunštatu a z Bolehradic vyznávám oc: jakož uroz. pánu, panu Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad s velikú prací a s jeho nákladem v ruce přišlo jest zboží nebožce páně Herartovo a sirotci jeho, kteréžto sirotky chtě opatřit [sic] týž pan Jiřík strýc mój, postúpil mi jest hradu Kunstatu s jeho příslušenstvím takovúto měrú: že já nadepsaný Kuna ten svrchupsaný hrad držeti mám do let sirotčiech, kteříž jsú pozóstali po nebožci p. Heraltovi z Kunstatu, strýci mém, a když by nade- psaní sirotci k letóm přišli, tehdy jim s tiem hradem i zbožiem pravě a věrně uči- niti mám, jakž by mi nadepsaný pan Jiřík, strýc mój, ústně rozkázal. Pakli by jeho, již jmenovaného pana Jiříka strýce mého, v tom času do let sirotčiech pán Buoh smrti neuchoval, ale tak mám učiniti, kterakž by mi rozkázal v tom listu, kterýmž by poručenství udělal svých dětí a svého zboží aneboli listem s svú pečetí a několiko dobrých lidí pečetmi na svědomie. Také já často psaný Kuna mám ku panu Jiří- kovi již psanému strýci svému s tiem hradem Kunstatem hleděti a jemu jej k jeho potřebě tak otevříti, když by kolivěk na mně toho požádal, aby on mohl sirotčí věci aneboli své s něho jednati jako s svého vlastnieho hradu. A ty všechny věci v tomto listu zapsané já svrchu psaný Kuna slibuji uroz. panu Jiříkovi, nahoře psanému strýci svému, a sirotkóm nebožce páně Heraltovým pod svú věrú a ctí pravě, věrně a nepřerušitedlně zdržeti v celosti a skutečně zachovati beze všech zmatkuov ve všech kusiech i v každém zvlášče. A jestliže by mne Kuny často psaného pán Buoh v tom času do let sirotčiech smrti neuchoval, tchdy ten, ktožby držal hrad Kunstat s jeho příslušností po mej smrti, těmi všemi věcmi a po- kutami v tomto listu vypsanými bude tak úplně a v celosti vinen zdržeti jako já Kuna nadepsaný. Také jest toto znamenitě smluveno, že já Kuna již často psaný mám opravovati hrad Kunstat, střechy i jiné věci potřebné na tom hradě i na před- hradí, a to až do určené sumy sta kop grošuov. A kdyby přišlo hradu Kunstatu ku postupování v tom nákladě, já Kuna svrchupsaný aneb ten, ktož by po mej smrti ten hrad držal, nemámy odmlúvati postúpení toho hradu pro náklady, než mámy vydati přítele a strana druhého a na ně mocně zaručiti. Pak ti přítelé ohledujíc ty náklady, jakž v tom rozkáží, až do summy již psané, tak nám má zaplaceno býti. A těch všech věcí svrchupsaných na potvrzení a na zdržení i pro lepší jistotu a pevnost svú sem vlastní počet dobrovolně s jistým mým vědomiem kázal přivěsiti k tomuto listu, a s pilností připrosil sem urozených pánuov, pana Beneše z Bozkovic a z Černé hory, pana Vaňka z Bozkovic a z Letovic, pana Viléma ze

Strana 197
z roku 1445. 197 Zvieřetic seděním na Sebraniciech, pana Ješka z Bozkovic a z Svojanova, pana Jin- dřicha z Bozkovic a z Nových Hraduov, a slovut. panoši Zdeňka z Švabenic, aby své pečeti vedle mne na svědomie věcí svrchu psaných kázali přivěsiti k tomuto listu. A my Beneš z Bozkovic a z Černé Hory, Vaněk Bozkovic a z Letovic, Vilém ze Zvieřetic seděním na Sebraniciech, Ješek z Bozkovic a z Svojanova, Jindřich z Boz- kovic a z Nových Hraduov, Zdeněk z Švabenic ku pilné prosbě uroz. pána Kuny nadepsaného pečeti naše vlastní vědomě a dobrovolně na svědomie věcí svrchupsaných kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán 1. po naroz. syna bo- žieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého léta, ten úterý po sv. Antonii. Ze 7 přivěšených pečetí zachovalo se jich šest na proužcích pergam., třetí schází. 94. Barbora, uherská a česká královna, zapisuje město Jaroměř, které se k ní zradně zachovalo, Jiříkovi z Kunštatu a z Poděbrad, jemu i jeho dětem moc plnou dávajíc, aby je mohl vše- likým způsobem sobě podmaniti a poplatků i zboží na nich dobývati. (109) Na Mělníce, 24. dubna 1445. My Barbora, z b. m. řím. uher. a č. oc králová, vyznávámy oc. Jakož Jaro- mířští měšťané a lidé naši spravedlivě poddáni jsúce i učinili jsú nad námi zrádně, bezectně a nešlechetně, jako zlí zrádcě a nešlechetní lidé proti svým slibuom a pří- sahám, vytrhše sě neřádně, svévolně a zrádně z poslušenstvie a z člověčenstvie našeho, a podle toho v naše panstvie a v poplatky i v rychtu Jaromířskú i se vším příslu- šenstvím i v lidi v Čáslavkách i v jiné požitky a poplatky naše sáhše a na tom nám velikú škodu učinivše a činiece; a my takové zrady a nevěry i škody od nich učiněné velikú lítosť majíce a nechtiece také, by jim taková zřejmá zrada a nešle- chetnost i škoda, kterúž jsú nám učinili a činie, měla [se] lehcě a bez pomsty pro- minúti nynie i v časiech budúcích, i zapsali sme a mocí tohoto listu zapisujem to město Jaromiř s lidmi, s poplatky a s sumami, se cly, s rychtú kromě rybníka, s vesnicí s Čáslavkami i se vším panstvím a s příslušenstvím, což k tomu příslušie, nic nevymieňujíce, uroz. Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad i jeho dětem, moc jemu naši plnú i právo plné naše královské dávajíce, aby je mohl všelikým obyčejem a během k sobě obrátiti a připraviti i podmaniti jako zrádcě a nevěrné, nešlechetné lidi, i poplatkuov a zbožie svrchu psaného na nich dobývati a pomstiti nás nad nimi jako nad zrádcěmi, nad jich hrdly i statky všelikými pomstami a záhubami, jakž by kolivěk mohl a kdež by kolivěk mohl, za to jeho velmi prošímy. A k tomu také prošímy všech i každého, zvláště pánóv, rytieřóv, zeman i měst královstvie Českého, a zvláště hauptmana lantfridnieho a rady jemu přidané kraje Hradeckého, a podle toho prošímy všech kniežat, pánóv, rytieřóv, zeman i měst

Strana 198
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 198 země Slezské i jiných okolních zemí, aby nadepsanému Jiříkovi z Poděbrad proti takovým zrádcěm a nešlechetným lidem radni a pomocni byli nynie i v časiech budúcích. A buď král v zemi České nebo nebuď, za to jich velmi prošímy i krále budúcieho, kterýž v Čechách bude, aby jim pečeti té, kterúž nesú, nésti nedali leč s proměnú hodnú, jakož by na zrádcě a na nešlechetné lidi slušalo, aby sě jich zrady a nevěry potomní králi a královny i dobří lidé vystřiehati mohli, umějíce je potom znáti. A také kteréžkoli práva nebo listy od nás na potvrzenie mají, že těch ani jiných hodni požívati nejsú pro svú zradu a nevěru: protož kterakž by je kolivěk nadepsaný Jiřík z Poděbrad k sobě připravil a podmanil nebo sě jich zmocnil, k tomu jsmy jemu plnú moc dali a dávámy, aby je držal a požíval jich jako svých vlastních i děti jeho. A v to jemu ani dětem jeho my ani budúcí naši žádným obyčejem sahati nemámy ani kterakkoli překážeti. Než tuto sobě i budúcím našim znamenitě výmienku zuostavujem: jestliže bychom to město svrchu psané od nadepsaného Jiříka z Poděbrad nebo od dětí jeho kdy mieti chtěli, tehda mámy jim nebo budúcí naši dáti napřed tisíce kop grošóv dobrých střiebrných za jeho škody a za náklady; pakli by které náklady učinil nebo škody výše nad tu sumu již menovanú nad tisíce kop gr., ješto by ty náklady nebo škody mohl pokázati dobrým svědomím až do pěti set kop kop [sic] grošóv anebo níže, ale výše nic než do pěti set kop grošóv, ty náklady a škody mámy jemu také podle té předepsané sumy dáti a zaplatiti penězi hotovými. Pakli bychom grošóv střiebrných neměli, ale bychom jeho mohli odbýti penězi střiebrnými, počítajíc za groš vedle toho, jakož obyčejně v ty časy v Čechách penicze bráti budú. A on to vezma, má nám zasě toho města Jaromíře bez zmatku i beze všech súdóv po- stúpiti, výše na nás žádných škod a nákladóv nepočítajě. A ktož by tento list měl nebo mieti bude s svrchu psaného Jiříka dobrú a svobodnú volí, ten má i mieti bude všěcka práva svrchu psaná jakožto on sám. Těch všech věcí na potvrzenie a na zdrženie pečeť naši vědomě a dobrovolně kázali sme přivěsiti k tomuto listu; a pro širšie svědomie žádali sme uroz. Diviše z Talmberga a slovut. Jana Širokého z Mirovic, aby pečeti své podle nás také k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Mělnícě léta božicho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého, v tu sobotu po sv. Jiří, mučedlníku pána Ježíše Christa. Ad mand. domine regine Wenczeslaus de Kniezmost oc. K listu přivěšeny tři pečeti.

Strana 199
z roku 1445 a 1446. 199 95. Zich Kužel z Žeravic dává osvědčení Janovi Kuželovi z Žeravic a Kvasic, strýci svému, tý- kající se nakládání s jeho statkem po smrti otcově. (61) Na Kvasicích, 15. února 1446. Já Zich Kužel z Žeravic, Svachů syn dobrej paměti, vyznávám oc, že jakož sem osiřel po svého otce nebožščíka smrti dobrej paměti, tu se jest slitoval nade mnú statečný rytieř pan Jan Kužel z Žeravic a z Kvasic jako strýc muoj a odchoval mne i s mú sestrú. A což jest bylo otce našeho statku, z toho statku dal jest macošěj mej bez pěti devadesát a sto hřiven groší jejieho věna, a po mej sestře Sušce dal za mě čtyřidceti hřiven hotových peněz k její věnu. A z toho se všěho statku počet mi učinil pan Jan Kužel před našimi přátely obapolně, tak že mi nic neostal dlužen, než že je to všecko dal za mého otce nebožščíka dluhy, což mého statku bylo po mém otci. Také viece sem se takto smluvil, že všecky rukojmě odvaditi mám bez jich škody, kteříž jsú slíbili za mého otce Karlíkovi ze Chvaluov i těm, komuž ten list svědčí podle Karlíka. A to slibuji odvaditi. Také ten list, kterýž svědčí otci mému a panu Kuželovi na Drnovice od Karlíka s rukojměmi, také jmáme uroz. panu Jiří- kovi z Kravař a z Strážnice dobrú vuoli dáti na ten list na Drnovice spolu a na tu zástavu, což k tomu přisluší, jakož v tom hlavném listu plněji svědčí, jakož jest nebožštík pan Petr dobrej paměti Strážnický, otec páně Jiříků, od nás Drnovice vy- platil hotovými penězi jako dědic tu zástavu podle tej zástavě [sic], jakož pan Petr Plumlovský byl Karlíkovi zastavil, a mámy toho pomocni býti uroz. panu Jiříkovi Strážnickému, aby jemu vysvobozeno bylo a vyloženo z desk podle tej zástavě Drnovské a toho listu. Také o to manstvie v Nedach[ljebicích, jakož jest přijal na spolek dobrej paměti Zich z Nedachlebic, strýc náš, pana Kužele a mého otce a jejich erby, a páni Lipščí svú vuoli k tomu dali listem nám, také sem se o to smluvil, když by kolivěk pan Kužel strýc muoj toho požádal na mně neb jeho erbové budúcí, tehdy jim to manstvie mám odevzdati přede panem Pertuoltem, maršálkem královstvie Českého, neb před jeho budúcími, a osvoboditi a ujistiti a na to se viece netáhnúti bez jich vuole, jakož na manské právo záležie. A to já svrchu psaný Zich, Svachů syn dobrej paměti, slibuji panu Kuželovi a jeho erbóm budúcím ctně zdržeti ve všěch kusiech nerušitedlně, což se svrchu píše, a o nic viece nemám ku panu Kuželovi mluviti ani k jeho erbóm budúcím, ani moji budúcí po mně, než což mi pan Kužel neb jeho erbové dadie [z] svej dobrej vuole a z milosti, toho mám od něho a od jeho dětí vděčen býti. A toho pro lepší jistost a pevnost svú jsem vlastnie pečet svým dobrým vě- domím přivěsil k tomuto listu; a pro lepší svědomí připrosil sem slovutného a pocti-

Strana 200
200 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického vého kněze Mikše faráře z Bělovic, stryce svého vlastnieho, a slovutných panošie Jana Talaphúsa z Říčan a z Dřínového, Jindřicha Húsete z Krumpsína a z Podhradie, Jana z Bystřice a z Jarohněvic, Jiříka z Rataj a z Sulešovic, Petra Stojana z Přestavlk a z Bělovic, že jsú také podle mne na svědomí své vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Kvasicích v ten úterý po sv. Valentinu léta od nar. s. b. tisíc čtyři sta čtyřidcátého šestého počítajíc. K listu přivěšeno bylo sedm pečetí na proužcích pergamenových, z nichž zbyly 1. 4. 5. a 6. 96. Jiřík z Kunštatu seděním na Poděbradech prodává 40 kop gr. praž. platu v Běstovicích, v Kun- šově Lhotě, v Březinici a v Noříně Janovi Domašínskému z Domašína a Bohušovi z Postupic, věrné ruce jeho. (110) Bez místa, 16. října 1447. Já Jiřík z Kunstatu seděním na Poděbradech vyznávám »c, že jsem prodal i mocí tohoto listu prodávám čtyřidceti kop gr. platu bez dvú kopú gr. dobr. stříb. rázu praž. v těchto vsech dole psaných: v Běstovicích jednu a třidceti kop gr., v Kunšově Lhotě šest kop gr. a čtyři gr., v Březinici na Vechovcovi puol kopy gr. a v Noříně šestmezcítma gr. platu ročního sečteného na lidech mých dědičných a purgrechtních a na svobodných dědinách jejich, se vším plným právem a panstvím na těch vsech svrchu psaných a na lidech, sobě ani žádnému nic nepozůstavuje, slovutné opatrnosti Janovi Domašínskému z Domašína ty časy u Vysokém Mýtě, a věrné ruce jeho panu Bohušovi z Postupic ty časy seděním na Litomyšli, a to za šest set zlatých dobrých uher. červ. Kteréhož platu ročního sečteného ve vsech svrchu psaných s lidmi svrchu psanými já svrchu psaný Jiřík již jmenovanému Janovi Do- mašínskému a věrné ruce jeho svrchu psané mocně sstúpil sem i mocí listu tohoto sstupuji se vším plným právem a panstvím, jakož svrchu psáno jest, tak jakož sem sám držal a čehož sem v držení byl, na tom na všem sobě ani žádnému nic nepo- zůstavujíce; neb nahoře psaný Jan Domašínský to mi jest úplně a docěla zaplatil sumú svrchu psaných zlatých dobrých uher. červ. Ale však s takovúto výmienkú a výmluvú: jestliže bych já nadepsaný Jiřík dal a zase splnil nadepsanú sumu šest set zlatých dob. uher. červ. svrchu psanému věřiteli mému od tohoto sv. Jiřie najprv příštieho ve třech letech plných pořád zběhlých, tehdy on má a mieti bude mně svrchu psaného platu na vsech svrchu psaných i s lidmi svrchu psanými, tak jakož by v té míře beze lstného jeho pohor- šenie a pokaženie ti lidé ve vsech nadepsaných byli zasazeni, zase mocně stúpiti se vším plným právem a panstvím, sobě ani žádnému na tom na všem nic nepozůstavuje. A pak-li bych já často psaný Jiřík mému věřiteli té sumy zlatých již jme- novaných v tom času, jakož svrchu psáno jest, zase nedal a nesplnil i hromadně

Strana 201
s roku 1446 a 1447. 201 nessul, tehdy mám i slibuji svrchupsanému Janovi Domašínskému a věrné ruce jeho panu Bohušovi svrchupsaný plat roční sečtený ve vsech nadepsaných v zemské dcky vložiti a správce dobré a mohutné zastaviti a tak spraviti, očistiti, osvoboditi a svo- bodný učiniti před věny, před sirotky a před zápisy všelikterakými křesťanskými i židovskými i před každým člověkem svěckým i duchovním, tak jakož Česká země za právo má aneb mieti bude. A to mám i slibuji učiniti na prvé, na druhé neb konečně na třetie suché dny, pořád po napomanutí zběhlé. Pak-li by dsky zemské otevřeny nebyly a práva nešla vkládání do desk, ale na kterých práviech a řádiech páni, rytíři, panoše a obec České země ustanovili by sě, týmž právem a řádem mám a slibuji ujistiti a očistiti svrchu psaný plat roční sečtený již psanému Janovi Do- mašínskému, i to všecko zastati, zastúpiti mám a slibuji před právem zemským, ač by co do té řádné správy zašlo, a to bez jeho škody a nákladóv. Také i toto jest v tomto listu vymieněno: jestliže by v tom času již jmeno- vaném častopsaný Jan Domašínský a věrná ruka jeho pan Bohuše dali mi napřed čtvrt léta věděti, svým zlatým nadepsaným chtiece, tehdy já svrchu psaný Jiřík v té čtvrti léta mám ty zlaté sumy svrchupsané dáti a splniti a v svój sě plat zase uvá- zati i list tento v mú moc zase přijíti. Pakli bych já také svrchu psaný Jiřík v tom času čtvrt léta dal napřed věděti Janovi Domašínskému, častopsanému vě- řiteli mému, a věrné ruce jeho, panu Bohušovi nadepsanému, a chtěl svój plat zasě s těmi vesmi a lidmi vyplatiti, tehdy v té čtvrti léta pořád zběhlé, od dánie věděti počítajíc, mám věřiteli mému častopsanému a jeho věrné ruce těch šest set zlatých dáti a zaplatiti beze všeho dalšieho prodlenie, a věřitel mój svrchupsaný a jeho věrná ruka mají mi těch vsí beze všeho odporu a zmatku v mú moc zasě postúpiti i list tento vrátiti. A my Jan mlazší z Rychnova, Jan Burjan z Hoděčína, Vilém ze Zdržela, Smil [z] Slepotic, Mikeš z České Libchavy a Jan Pecha z Lazec, rukojmě a spo- luslibce svrchupsaného pana Jiříka, s ním a zaň, slibujem naší dobrú křesťanskú věrú všickni rukú společnú a nerozdílnú svrchupsanému Janovi Domašínskému a věrné ruce jeho, panu Bohušovi, to všecko učiniti a řádně zdržeti a konati bez všelikterakých lstivostí a podtrženie i odporností, tak jakož svrchu psáno jest i dole v tomto zápisu. Pakli by co zdržáno a učiněno od svrchupsaného pana Jiříka a od nás rukojmic nebylo, a my z toho napomanuti byli od našeho věřitele svrchu psaného a od věrné ruky jeho již jmenované z úst, listem nebo poslem jich, tehdy ihned po napomanutí nazajtří máme a slibujem vlehnúti a vložiti v pravé a v obyčejné leženie každý z nás s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, aneb místo sebe moci bude každý z nás panoše řádu rytířského též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v to ležení poslati a vložiti do města Vysokého Mýta aneb do Litomyšle, atd. A jestliže by které škody pro to vzal náš věřitel nadepsaný neboli věrná ruka jeho a je svě- 26 Arch. v Český XV.

Strana 202
202 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického domím dobrým pokázati mohli bez přísah a bez věrovánie, ty jim slibujem zasě všecky společně zaplatiti pod ležením svrchupsaným. Pakli by v tom času a mezi tiem kterého z nás pán Buoh neuchoval, jehož pán Buoh ostřez, tehdy my živi zóstalí mámy a slibujem jiného tak dobrého a tak movitého v týž slib a v rukojemstvie k nám v měsíci jednom přistaviti ote dne smrti umrlého právě počítajíc a list tento obnoviti a věřiteli našemu nadepsanému a jeho věrné ruce zasě v jich moc dáti, kolikrátž by kolivěk toho potřebí bylo, pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list měl s dobrú volí našeho věřitele atd. Toho všeho na potvrzenie a pro lepší jistotu i svědomie s naším jistiem [sic] vědomím, s dobrú a s přiznanú volí my jistec i rukojmě své jsmy vlastní pečeti přirozené přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narození syna bo- žieho tisícího čtyřstého čtyřidcátého sedmého, den svatého Havla. Při listině proříznuté zbyly ze 7 na proužcích perg. přivěšených pečetí čtyry, a sice 3. 4. 5. a 6. 97. Jeroným z Čečelic prodává se svolením bratra svého Jana dvůr Řen kláštera Ostrovského se vsí Hradištěm, jež měl od císaře Sigmunda zastaveny, opatu Janovi řečenému Telec a konventu kláštera Ostrovského za 90 kop gr. rázu praž. (165) Bes místa, 15. června 1448. Já Jeronym z Čečelic vyznávám oc, že jakož podle jiných zboží a vesnic sobě s Janem, bratrem mým, i také s třetím bratrem naším Buškem, kterýž umřel jest, mám od najjasnějšieho kniežete a pána, p. Sigmunda, slavné paměti římského ciesaře, vždy rozmnožitele říše a uherského, českého »c krále, pána našeho milostivého, dvuor řečený Řen kláštera Ostrovského s dědinami, lúkami, lesy, vodami, s rybníkem pode dvorem, se vsí Hradištěm i se vším, což k tomu příslušic, dvěma zápisoma s visutým JMti majestátem v jistých penězích řádně zapsán, v ta zavázánic i s těmi příměnkami, jakož tíž zápisové to plněje a šíře svědčie, o kterážto zbožic a zápisy s Janem bratrem svým již rozdělen jsem; tak s dobrým mým rozmyslem a zdravým přátel mých i jiných dobrých lidí potazem dvuor svrchupsaný se vsí Hradištěm i se všemi a všelikými jeho příslušnostmi již vypsanými, tak jakož jsem já jej sám držal a měl, i se vším právem mým, což by ho koli mně zápisy ciesaře svrchupsaného k tomu dvoru a jeho dědinám i příslušnostem a ke vsi Hradišti příslušalo neb kte- rakžkoli příslušeti mohlo, sobě tu již ani dědicóm mým a budúcím nic nepozuostavuje kromě robot, ač by které byly v jiných vsech, jichžto já nebo bratr muoj jsme v držení, ješto by dřiev k tomu dvoru Řeni slušaly, prodal sem i mocí tohoto listu s dobrú volí Jana, bratra mého, prodávám ctihodnému a bohobojnému muži knězi Janovi řečenému Telec, opatu, a konventu kláštera Ostrovského za devadesát kop gr. dob. peněz střieb. rázu praž. mně již v celosti zaplacených a úplně.

Strana 203
z roku 1447 a 1448. 203 A toho jsem jim skutečně již postúpil a postupuji ke jmění, držení a požívání i s tiem, když a což sě líbí nebo líbiti bude k učinění bez mého i mých dědicuov a budúcích všelikého otporu i překážky. Protož ten dvuor Řeň s dědinami a lesy i jinými všemi příslušnostmi nahoře vypsanými a se vsí Hradištěm já nadepsaný Jeronym i také já Jan bratr jeho z těch zápisuov a majestátuov ciesařovy Mti, kteříž nám svědčie, dobrovolně jsme kvittovali, prázden a svoboden učinili i propu- stili a mocí tohoto listu kvittujem, prázden a svoboden činíme i konečně a věčně propúštieme, tak že my neboli naši dědcové budúcí ani žádný jiný, jimžto by maje- státové a zápisové naši, o nichžto svrchu zmienka jest, kdy v moc vešli buďto s naší dobrú volí nebo jinak kterakžkoli, nemáme ani mají knězi opatovi a konventu svrchu psaným na ten dvuor s jeho příslušenstvím výš položeným a na ves Hradiště ižádným právem sahati nebo jim v tom překážeti po všecky časy nynější i věčně budúcie. Na potvrzenie a budúcí pevnost toho my bratřie nadepsaní pečeti naše vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti dobrovolně, prosivše uroz. pánuov, p. Děpolta z Ryzmberka, purkrabie hradu Pražského, pana Hynka Škody z Waldeka, slovutných panoší Jana z Svinař a z Litovic a Lvíka z Slavic, že jsú také pečeti své podle nás dali na svědomie přivěsiti jim bez škody k témužto listu. Jenž jest dán 1. od naroz. s. b. tisíc čtyři sta čtyřidcátého osmého, v sobotu den sv. Víta. Ze 6 pečetí na proužcích pergam. přivěšených zbylo 5; ze čtvrté zbyl toliko proužek. 98. Purkmistr a konšelé i celá a plná obec města Jaroměře poddávají se Jiříkovi z Kunštatu v pravé člověčenství, slibujíce mu je i dětem i budoucím jeho jako dobří lidé pánu svému zachovati. (111) (V Jaroměři), 5. října 1448. My purgmistr a rychtář a konšelé i všecka, celá a plná obec města Jaro- miře vyznáváme oc: Jakož najjasnějšie králová a paní, paní Barbora, římská, uherská a česká oc králová, poddala jest nás a zapsala tuze a tvrdě uroz. pánu, panu Jiří- kovi z Kunstatu a z Poděbrad, při tom žádajíci na nás pomst rozličných i práva nám naše zdvihajíci, jakož zápis Její Mti na to již jmenovanému panu Jiříkovi učiněný šíře svědčí a ukazuje; a to proto, že jsú někteří z našie obce s tiem nešlechetným knězem Pavlem byli neřádně a nepravě učinili proti Její Mti i proti tému městu a kon- šeluom i proti obci, konšely a súsedy naše i úředníky od Její Mti usazené zbivše, zjímavše a některé ven z města vyhnavše a statky jim jich pobravše: v tom, když jsme se poddali svrchu psanému panu Jiříkovi vedle zápisu a poddánie králevé milosti, on jsa nás již dobře mocen a pod časem s dobrým roz- myšlením, ne kvapně, ale ponenáhlu, vyptav se s raddú dobrých lidí na vinné, těch jest vedle milosti potrestal a některým ven z města kázal, a druzí sami utekli, ačkolivěk 26*

Strana 204
204 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického byli sú mnohem viece pomsty nad to hodné trpěti hodni pro svú nešlechetnost; ale což jim jest učinil, to jest učinil ku prosbě dobrých lidí z své veliké milosti i také proto, aby od smrti vysvobozeni jsúce, i mohli v své živnosti zuostanúc opraviti a oblepšiti, což by komu učinili, ješto sú svým neřádným účinkem zavedli a zavinili proti dobrým lidem i proti tomu všemu městu, jakož sú to mnozí z nich slíbili učiniti; ale my již v městě zuostalí i v předměstiech, i tu do města zase k svým statkuom navrácení i odjinud přistěhovaní z vodpuštěnie a z rozkázanie svrchupsaného pana Jiříka, ačkolivěk, dá-li Buoh, takovým zlým a nešlechetným účinkem vinni smy nebyli ani smy skutkem ani radú, než co se nám dálo a děje, to se jest stalo pro ty svrchupsané zlé a nešlechetné lidi ven uteklé a z města vypověděné, ale však přes to chtiece se nynie i potom dalšie a věčie škody i hanby vyvarovati a nedo- púštěti, poddali sme se i budúcie naše a mocí tohoto listu poddáváme napřed jmeno- vanému panu Jiříkovi z Kunstatu v pravé člověčenstvie, slibujíce jemu i dětem a bu- dúcím jeho věrnost pravú a to člověčenstvie věrně, pravě, úplně a bez zmatku zdržeti a zachovati jako věrní a dobří lidé pánu svému. A k tomu poplatky mámy a dlužni smy z sebe jemu i dětem a budúcím jeho tyto jemenovitě [sic] vydávati: osmdesát kop gr. dobrých střieb. rázu pražs. platu ročnieho, kterýžto plat rozdielně vydávati mámy a slibujemy, točišto od sv. Havla nynie příštieho v plném roce pořád sběhlém čtyřidceti kop gr. a na sv. Jiřie hned potom příštieho opět čtyřidceti kop gr., a tak vždy dále na časy budúcie bez proměny platiti a vydávati mámy dotud a tak dlúho, doněvadž by nás král budúcí ze spolku řádně ode všie země přijatý, korunovaný, aneb králová od něho neb od dětí a od budúcích jeho nevyplatil, a doňavadž by on svrchupsaný pan Jiřík neb děti a budúcí jeho sám sebe dobře mocen a volen jsa nás ústně a své ruky dáním dobrovolně z člověčenstvie a z panstvie svého nepropustil. Také jemu ani dětem ani budúcím jeho na ten duom proboštský v Jaromiři, z něhož jest hrad udělal, ani na věži na tu, kteráž při hradu jest nad branú, ani na mlýny, na jeden pod kostelem a druhý, ješto jest nad kovářem nad Bobrkem pod branú, kterýž jest svými náklady po spálení vystavil a udělal, a na lúky na tyto: jedna, ješto jest pod hradem, a druhá, ješto slove Vachovská, i s dědinami, a třetie, ješto slove Hradecká, a čtvrtá Trkalovská i s dědinami a což k tomu pří- slušie, a pod Vlkovyji pátá; na lesy, ješto slove Obec, kromě leč by co potřebie bylo k mlýnuom a k stavuom přivézti, to mámy z uobce z té voziti; pakli by tu nedostalo, tehdy to mámy odjinud obmysliti aneb z královstvic přivézti; na řeky jmenované na tyto: najprv na tu řeku pod městem počnúc od Staňkova mlýna až do toho stavu, kterýž jest proti dvoru Kosteleckého, a druhé na tu řeku a strúhu, kteráž teče pod hrad na mlýn na ten, ješto v něm Staněk mlynář jest, počnúc od toho mlýna vzhuoru až do mlýna a jezu Ruožkova, a na dědiny svrchupsané i na

Strana 205
z roku 1448. 205 tu dědinu Nyklovskú, kteráž leží nad Úpským mostem, i na jiné dědiny svrchupsané a na dvuor, kterýž jest kúpil u Urbana, i na jiné věci, kteréž k tomu hradu drží, — nikdá žádným obyčejem nesáhajíce a na tom nepřekážejíce, než aby toho všeho v svo- bodě požívati a držeti mohl on neb děti neb budúcí jeho. Neb jest on na to také svých nákladuov mnoho učinil, ty věci po spálení města stavěje i dělaje, i hradu chovaje ná- klady svými pro zachovánie toho zámku a pro obranu města toho i té všie obce. Také bylo-li by kdy potřebie co k těm mlýnuom neb k stavuom neb k struhám neb k kostelu neb k věžem přivézti neb opraviti, to mámy také ze spolku všecko učiniti bez odpory, sami se v tom pořiediec. A také každý z nás, ktož koně má, na každý rok vždy dvě fuoře na les aby udělal k hradu z královstvie, když komu rozkázáno bude; a ktož koní nemají, po dvú dní robot v každém roce, ač by komu rozkázáno bylo, aby udělal, když toho potřebie bude. Pakli by nám nebo komu z nás v tom která milost a polehčenie učiněno bylo, toho vděčni býti mámy, jiných o to nepomlúvajíc. Také kohožkolivěk tu na tom hradě nechá a posadí, toho chcme rádi poslušni býti, na ničemž jemu nepřekážejíce, a mámy jemu z sebe po dvú po- nocnú na každú noc na hrad vydávati, když by kázal. Pakli by jemu kdy bylo vicce lidí potřebie pro zachovánie toho hradu, mámy jemu je na hrad zjednati a poslati, když káže, jmenovitě až do osmi střelcuov. A když by nás svrchupsaný pan Jiřík z drženie a z člověčenstvie svého pro- pustil tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, tehdy aby nám ani budúcím našim tento zápis ku pohoršení nebyl našich poplatkuov, ale pro to vždy na ten hrad svrchu psaný i s těmi věcmi k němu svrchupsanými jemu ani dětem a budúcím jeho žádným obyčejem sáhati a překážeti nemámy, ale radše k těm věcem pomáhati povinni budem tiem obyčejem, jakož se svrchu píše. Pakli bychom jemu neb dětem neb budúcím jeho toho nezdržali a nezacho- vali, točižto že bychom chtěli jemu neb jim z panstvie a z člověčenstvie kterak vymknúti neb jim na ten svrchu psaný hrad neb na ty věci, ješto k hradu příslu- šejí, tak jakož se svrchu vypisuje, a to odjieti, tehdy ten zápis, kterýž jest on často psaný pan Jiřík nám učinil, aby nám v žádném kusu nic prospěšen a platen nebyl před ižádným živým člověkem, a tiem zápisem králové aby k nám i k budúcím našim on neb děti a budúcí jeho mohl hleděti vedle toho, jakož ten zápis v sobě vzní a ukazuje, jako k lidem svým neposlušným. Ale poplatkuov, vozeb, robot neb jiných věcí, kteréž bychom pánu neb k hradu učiniti měli vedle toho, jakož se svrchu píše, jestliže bychom těch aneb kterých z nich my všichni nebo kto z nás neučinili, to mámy a slibujem sami od sebe napraviti a učiniti. Pakli bychom toho neučinili, tehdy úředník ten, kterýž na hradu bude, aby nás aneb toho, kterýž by poslušen býti nechtěl, k tomu připraviti mohl s naší všech pomocí tak vždy, abychom proti zápisu tomuto v ničemž nevystúpili.

Strana 206
206 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického A ktož by tento list měl neb mieti bude s jeho dobrú a svobodnú volí, ten má i mieti bude všecka práva ke všem věcem svrchupsaným, jakožto on sám pan Jiřík svrchupsaný. Těch všech věcí na zdrženie a na potvrzenie pečeť města našeho vědomě a dobrovolně přivěsili jsme k tomuto listu; a pro lepšie svědomie prosili sme uroz. statečných i slovut. pánuov, pana Jana z Náchoda a z Atršpachu, Vaňka z Kněž- mostu, Prokopa z Zaluňova, Přecha z Třemošné, Hynce z Žírče a Hrabiše z Nové Vsi, aby pečeti své vedle nás na svědomie věcí svrchupsaných k tomuto listu za- věsili; jenž jest dán a psán oc léta čtyřidcátého osmého, v sobotu po sv. Francišku, to jest, ješto se píše latině a. Dom. millesimo quadringentesimo quadragesimo octavo.*) *) Slova „to jest — quadragesimo octavo“ jsou psána jinou rukou a jiným písmem. 99. Jan a Jindřich vévodové ve Slezích a pánové ve Břehu slibují Hynkovi Krušinovi z Lichten- burku a na Kladště a Janovi Zvolskému uhraditi všecku škodu, kterou domnívají se míti pro 2000 hř., jež jim byli dlužni. (24) B. m. 23. září 1449. Wir Johans und Heinrich, von gots gnaden in Slezien herczuge vnd herren zum Briege oc, bekennen offinlichin mit d. br. oc, das wir eine beredunge getan haben mit den edeln vnd woltochtigen hern Hinken Cruschina von Leuchtinberg vf Glatcz gesessen vnd Jan Zwolsky, nemlichen vmb soliche schaden, den zie zu vns meinen zu habin von der czwetawsund marke wegin, die wir en schuldig gewest seint vor den Brieg nach laute ires briefis, das wir vns das mit en gewillet vnd mechti- glichin gegangen seint an den woltuchtigen Opiczin von Czirnaw, vnsern gewilleten richtern, deme wir denselbin howptbrieff zu getrawer hand eingelegit haben vnd deme auch vnser beschuldigunge kegin den obgenanten hern Hinken Cruschina vnd Jan Zwolsky schriftlich legin vnd antworten sollen in seine macht von hewte ober virczen tage. Dezgleichen her Hinke Cruschina vnd Jan Swolsky [sic] auch tuen sollen der anclage denne vns Opetcz [sic] vns geben vnd antworten sal ane vfezug vnd die vnserr weder en; vnd vf die anclage wir in vierczen tagen dornoch antwort tun sollen. Desgleichin sie vff die vnserr vnd die Opetczin [sic] in den vierczen tagin antworten vnd legin, des er sich erfaren mag, wo er wil, vnd vns des eynen aw- sproch tun in vier wochen dornoch, so em die antwort an beiden teilen werden vnd eyngelegit sein ane lengern vffczug. Sulchen awsproch vnd die obgeschrebene bere- dunge wir obgenant fursten glowben bei vnsern guetin trawen vnd bey der sachen vorlust gancz nochzcugehin vnd vorvolgin vnd vnstrefelichin zu halden an alles ar- gelist vnd bozin eintrag.

Strana 207
z roku 1448—1450. 207 Were is denne, das wir deme nicht genug tetin noch hielden, alz obin ge- schrebin steet, so bekennen wir selbes ober vns mit desim brieue, daz wir die sache vorloren haben, vnd gebin volle macht dem obgenanten Opiczin, vnserm gewilletin richtern, in kraft dicz briefis, den howptbrief, den wir im zu getrawerr hand einge- legit haben, ausczugebin vnd antwortten den obgenant hern Hinken Cruschina vnd Jan Zwolsky, mit deme selbin brieue sie Opitcz Czirnes vnsers richters ausproch von vns brengen, fordern vnd dirmanen moegin, das der iczuntgenante Opitcz von Czirnaw, vnserr richter, en bekennen vnd czewgin sal, wo sie des bedurffin werden. Des zu worer sicherheitt habin wir obgenant fursten diesin brief lossin vor- sigelt werden mit vnserm anhangenden ingesigil, vnd habin dobey gebaten die wol- tuchtigen Hayn von Czirnaw, Bernhard Talkenbergen, howptman zcu Haynaw, vnd Georgin Reibeniczin, howptman zu Nymptsch, zu geczewgnisse, die ire sigille an desin brieff auch habin lossen hengin. Der do gegeben ist am dinstage vor sandte Mi- chelstag noch Crists geburd vierczenhundert dornoch in deme newnvndvirczigisten iaren. K listu přivěšeny na proužcích pergam. 4 pečeti. 100. Hynek Krušina z Lichtenburka seděním na Kladště dlužník a rukojmové jeho a za něj vyzná- vají, že jsou dlužni 47 kop gr. rázu praž. Matějovi z Mýta Vysokého řečenému Mýtský. (25) Na Potšteině, 14. června 1450. Já Hynek Krušina z Lichtnburga seděním na Kladště, jistec a spravedlivý dlužník dluhu dolepsaného, a my Vilém z Orlé a na Držele, Jan Kuchynka z Ledské, Jeníš z Přestavlk, Franěk z Bošína, rukojmě jeho za pana Hynka Krušinu svrchu- psaného, s ním a zaň vyznávámy oc, že smy dlužni pravého a spravedlivého dluhu bez tří kop patdesáte kop gr. dobr. střieb. rázu praž. slovut. Matějovi z Mýta Vy- sokého řečenému Mýtský, v kterémžto dluhu již jmenovaném postúpili smy i mocí listu tohoto postupujem jemu puol šesty kopy gr. platu ročnieho sečteného ve vsi v Synkově na lidech jmenovitých a osědlých na kmetičích dvořiech i na jich purk- rechtiech, a to jmenovitě na Vaňkovi, Ondřejovu synu, čtyřidceti gr. bez dvú groší a tři haléře, na Tuomovi puol kopy a dva grošě bez dvú peněz, na témž Tuomovi šest gr., na Ondřejkovi patdesát gr. bez tří gr. a čtyři peniezě, na Ondrovi čtyřidceti grošóv bez grošě a devět haléřóv, na mlynářovi pode vsí Synkovem dva grošě; to činí puoltřetie kopy a věrdunk úroka jednoho, a druhého tolikéž, tak aby on svrchu- psaný Matěj, věřitel náš, ten jistý plat již jmenovaný bral na svrchupsaných lidech jmenovaných bez překážky našie i našich budúcích on i jeho budúcí od tohoto sv. Jiřie, jakož jest nynie najprv minul, až do čtyř let plných pořád zběhlých, to jest na každý sv. Havel puol třetie kopy gr. a patnádcte gr. a na každý svatý Jiří opět

Strana 208
208 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického puol třetie kopy gr. a patnádcte gr. dobrých střieb. rázu praž. A když by již ta čtyři léta vyšla a minula pořád počítajíc, tehda my jistec i rukojmě svrchu psaní mámy i slibujem svú dobrú věrú křesťanskú beze všie zlé lsti jemu věřiteli našemu svrchu psané penieze jeho jistinné, to jest patdesát kop grošóv bez tří kop gr. dob. střieb. rázu praž. v jeho moc sazě [sic] dáti a splniti i s úrokem beze všic zlé lsti, odporuov i prodlévánie dalšieho i všelikterakých výmluv, a to jmenovitě na den sv. Jiřie od toho sv. Jiřie nynie najprv pominulého před dáním listu tohoto v plných čtyřech letech. Pakli bychom toho neučinili a věřiteli našemu že bychom na ten den a čas svrchu psaný vymieněný nedali peněz svrchupsaných jistiny, to jest patdesát kop gr. bez tří kop gr. i s úrokem, tehda ihned dva z nás rukojmí, kteráž bychva na- pomanuta byla atd. [Ležení ve Vysokém Mýtě neb v Hradci n. Labem.] A jestližeby v tom času kterého z nás rukojmí pán Buch smrti neuchoval, jehož, pane bože, ostřez, tehda my živí zuostalí slibujem jiného živého tak dobrého atd. A ktož by tento list měl s svrchupsaného věřitele našeho dobrú volí, ten má i micti bude túž moc a též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto on sám věřitel náš svrchupsaný. Toho na potvrzenie a pro lepší jistotu my jistec i rukojmě svrchupsaní své smy vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Počštejně léta od naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého patdesátého, v neděli před sv. Vítem. K listu přivěšeno na proužcích pergam. 5 zelen. pečetí. 101. Johanka ze Zásady a z Navarova postupuje Jiříkovi z Kunštatu a z Poděbrad všecko zboží, jež jí po otci jejím Petrovi Čouchovi ze Zásady a z Navarova náleží. (112) Bez místa, 13. ledna 1452. Já Johanka z Zásady a z Navarova vyznávám atd., kterak osiřavši po panu otci svém, panu Petrovi Čúchovi dobré paměti odtudž z Zásady a z Navarova, a zna- menajíc záhubu a zpuštěnie zboží všech jeho i svých za jeho živnosti i po jeho smrti, tak že jest již byl pohřiechu z dopuštěnie božieho i hrad Navarov ztratil, kteréhož až do smrti zasě dojíti nemohl pro svá záštie, jeliž urozený pán pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad ku prosbě jeho i jiných dobrých lidí k tomu sě přičinil a dobyl téhož hradu zasě mocí a výplatú i náklady svými; kteréhož jest byl hned otci mému nadepsanému hotov postúpiti a po jeho smrti i mně pod úmluvami ta- kovými, když by jemu nákladové jeho a dluhové i ta výplata od nás slušně zasě opraveni a dáni byli; ale my jsme toho pro své nedostatky učiniti nemohli. K tomu také spatřivši, kterak dlužníci mnozí otce mého za jeho živnosti jsú napomínali,

Strana 209
z roku 1450—1452. 209 kterýmž jest až do smrti odpieral pravě, že jim dlužen a takově vinovat nenic, a po jeho smrti chtěli jsú někteří i k těm zbožím přes to mocí hleděti, ale neprávem, nikdy sě s otcem mým o to vedle řádu a práva nesetřevše a neučetše, kto by komu vinovat a dlužen co pozuostal, kteřížto dluhové i mně také neznámi jsú. Pakli by sě přes to zdálo komu ještě o ně mluviti nebo z nich upomínati, tomu já nejsem povinna odpoviedati za otce svého, ale pan Jiřík svrchupsaný. A též byli-li by kto vinovati co otci mému, má toho moc i právo týž pan Jiřík dobývati jako svých dluhuov vlastních. A by nebylo v tom napřed pomoci božie a obrany nadepsaného pána, pana Jiříka, byla bych snad o to i o jiné bez viny utištěna, neb jsem již byla v své sirobě od jiných přátel téměř ode všech opuštěna. Proněž znamenajíc a v pravdě k sobě skutečně shledavši pomoc a obranu zvláštní mimo všecky své jiné přátely od svrchupsaného a uroz. pána, pana Jiříka z Kunstatu, a k tomu i to, kterak jest on dluhy mnohé za otce mého zastupoval, i majestáty a listy krále Václava Českého i jiné listy penězi svými hotovými vypla- coval a nákladně jich dobýval, nechtěv rád toho viděti, by nám kterak zahynúti měly, a také otce mého penězi hotovými i jinými potřebami na Navarov i jinam zakládaje, jakož toho pak s otcem mým zvláštnie smlúvy měl jest a má, kterak jemu týž otec muoj dal jest a zapsal listem na pargameně s svú a jiných pánuov i jiných dobrých lidí na svědomie pečetmi visutými práva svá i listy i majestáty královské oc. A já svrchu- psaná Johanka, jsúc pravá a spravedlivá dědička těch všech zboží a práv i listuov po otci mém svrchupsaném, toho všeho vděčna jsúc od častopsaného pána, pana Jiříka, což jest nám dobrého činil a činí, a těch smluv otce mého rušiti nechtieci ani o takové dluhy ještě nepřisúzené a mně neznámé ani o jiné věci starosti a nesnázi mieti viece chtějíci: i učinila sem s potazem a raddú přátelskú a mocí tohoto listu činím konečnú, plnú dobrovolnú a cělú smlúvu, nic ovšem nevymieňujíc od sebe ani od otce svého, alebrž napřed tvrdiec a dokonce doplňujíc ty všecky smlúvy otcem mým učiněné s nahoře dotčeným pánem, panem Jiříkem z Kunstatu, za to od něho, jakož na mě slušie, jistú sumu peněz již vzemši a mocně jemu i dědicóm jeho a budúcím plnú moc davši a dávajíc k zachování a k vládnutí i k obdržení těch všech zboží, práv i panství otce mého i mých a majestátuov královských a listuov i jiných všech práv a listuov i zboží dědicských nebo nápadních, zemských nebo manských, kdež by ko- livěk v kterém položení byly a záležaly, aneb kterýmiž by jmény mohly jmenovány býti a ke mně po otci mém často psaném příslušěti; a jmenovitě majestát a list krále Václava českého na Žitavu a žitavský list, ješto svědčí na plat jistý a spra- vedlivý na též město Žitavu, i jiné všecky majestáty, listy a práva oc; item hrad Navarov a ves Langnov i s hamry oc; item Zásadku tvrz oc; item Studénku tvrz oc; item ves Pojedy oc, a plat v Žitovlicích; item tvrz Libiněves i s jich se všemi dvory, poplužími, platy, úroky, robotami, vesnicemi a lidmi kmecími, se všemi právy a zvo- Archiv Český XV. 27

Strana 210
210 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického lemi a panstvím i s příslušenstvími, práva tu sobě dále ani jinému žádnému člověku nepozuostavujíc, tak aby ta všecka zbožie, práva i listy a majestáty otce mého i mé a k nám příslušné častopsaný pán, pan Jiřík, dědicové jeho i budúcí mohl a mohli mieti, držeti a zachovati, jich požívati i je k užitku svému obrátiti a přivésti jako své vlastnie a dědičné zboží úplně a docela, jakž by sě jim najlépe zdálo a líbilo, bez všelikteraké překážky a otporu mého i jiného všelikého člověka, tak jakož jsem to i dskami zemskými i dvorskými šíře jim zapsala a zavázala. A ktož by tento list měl nebo měli s často jmenovaného pána, pana Jiříka dobrú a svobodnú volí, ten atd. Těch všech věcí na zdrženie a na potvrzenie já napřed psaná Johanka pečeť svú vlastní vědomě a dobrovolně přivěsila sem k tomuto listu. A my Zdeněk z Šternberga, najvyšší purkrabie Pražský, Jan z Valečova seděním tudiež, Aleš z Sútic, Heřman Sirotek ze Zhorce, Vaněk z Odic seděním v Cvrčovicích a Jakub Rozvoda z Stakor, žádáni a prošeni jsúc osobně k svědomí od již jmenované panny Johanky, také jsme pečeti naše vlastnie ku prosbě a žádosti jejie na vyznánic a na svědectvic věcí svrchu psaných vědomě a dobrovolně přivěsili k témužto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého druhého ve čtvrtek v ochtab křtěnie téhož syna božieho. K listu přivěšeno jest na proužcích pergam. 7 pečetí. 102. Hašek z Waldšteina odevzdává Jiřímu z Kunštatu všecky privileje a zápisy, které se týkají hradu Velíše, jejž mu byl prodal. (113) B. m. 31. října 1452. Já Hašek z Waldštýna vyznávám t. 1. oc, že jakož jsem prodal hrad muoj Velíš s těmi se všemi právy mými, kteráž jsem měl od urozené panie, panie Machny dobré paměti z Veselé jinak z Wartmberka, i s příslušnostmi a zvolemi k témuž hradu a zboží příslušnými, tak vcele a úplně, jakož já sám od panie Machny svrchu psané měl sem, kromě toho, což sem já s hradem Bradů Markwartovi z Labúně a s tvrzí Veselé řečenú Petrovi z Němičevsi odprodal, i krom toho také což jest Mikulášovi z Pobivazek a Petrovi Šitkovi z Vrchlabí odprodáno, urozenému pánu, panu Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad, správci královstvie Českého, za jistú sumu peněz mně v cělosti zaplacenú, i ve dsky jemu to podle úmluv mezi námi učiněných vložil sem řádně, tak také všecky ty listy a práva, jimižto já od panie Machny výš pravené k hradu Velíši a jeho příslušnostem spravedlnost a právo měl sem. Z nichžto první jest ten, kterýž mně od též panie Machny svědčí, a podle toho druhý list páně Jindřichuov z Veselé jinak z Wartmberka, jímžto před sím své

Strana 211
z roku 1452 a 1453. 211 právo k Velíši a k jiným zbožím tudiež vypsaným panie Machně svrchupsané tetce své dal jest; item třetí list najosviecenějšieho kniežete a ciesaře Sigmunda, slavné paměti římského ciesaře, vždy rozmnožitele říše a uherského, českého oc krále, jímžto JMt dala jest i dává panie Machně napřed jmenované moc plnú, všecka svá zbožie dědičná i věnná, kteráž má nebo mieti by mohla, dáti za zdravého života svého nebo na smrti, komuž by sě jí líbilo nebo zdálo; a čtvrtý list najjasnějšieho kniežete, krále Albrechta, římského, uherského, českého oc krále a vévody rakúského, jímžto JMt povolenie své k dání panie Machninu, o němžto svrchu zmienka, dal jest a toho jejieho dánie potvrdil jest i potvrzuje k osobě mé a pana Beneše bratra mého i našich erbuov a dědicuov budúcích, i právo své, kteréž by JMti jakžto králi českému po smrti páně Jindřichově z Veselé k těm zbožím příslušalo, mě [sic] a bratru mému již jmenovanému dal jest a dává dědicsky a k věčnosti; ty všecky listy i jiné také listy staré královské, kteréž od panie Machny měl sem, s těmi všemi právy, což sě hradu Velíše a toho, což k němu příslušie, dotýče, dal sem panu Jiříkovi svrchu psanému a mocí tohoto listu s mú pravú svobodnú a dobrú volí dávám; to však sobě a dědicóm i budúcím mým v těch listech pozuostavuje všecko, což jiných zboží a práv kromě Velíše s jeho příslušnostmi sě dotýká. Na potvrzenie toho já nadepsaný Hašek pečet mú vlastní dal sem k listu to- muto přivěsiti dobrovolně; a prosil sem urozených pánuov, pana Jana Zajiece z Hasm- burka a z Kosti, pana Hynka z Waldštýna, slovutných panoší Markwarta z Labúně a z Brady a Petra z Nemičevsi, že jsú podle mne pečeti své také dali na svědomie přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán v úterý u vigilii Všech svatých léta po na- rození syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého druhého. K listu přivěšeno jest na proužcích pergam, 5 pečetí. 103. Ladislav, uher. čes. dalm. a chorvat. oc král oc stvrzuje zvolení Jiřího z Kunštatu a z Poděbrad za mocného správce země. (114) Ve Vídni, 1. května 1453. My Ladislav, z b. m. uh. č. dal. a charv. atd. král, knieže rakúské a mar- krabie moravský oc, vyznáváme t. 1. obecně přede všemi: Jakož všichna země naše Česká uroz. našeho věrného milého Jiříka z Kunstatu a z Poděbrad za mocného správce sobě vyvolila a vyzdvihla, i jemu se zapsala jest zápisem do času určeného, že my to jich volenie i zápis tvrdíme a pevno činíme svrchu psanému Jiříkovi, žá- dajíce, aby již dále netoliko tej zemi k vuoli tu práci a správu vedl a spravoval, ale již k naší žádosti a vuoli i ke cti a k našemu dobrému a poctivému. Protož při- kazujem všem duostojným a nábožným, urozeným, statečným, slovutným, múdrým 27*

Strana 212
212 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického a opatrným našim milým věrným, všem prelátóm, pánóm, rytieřóm i panoším, měšča- nóm i obcím v městech i na zemi svrchu psaného královstvie našeho Českého všem vóbec i každému zvlášče, aby jeho poslušni byli, což by koli jim anebo komu z nich slovem naším králevským anebo vedle vyzdvižení tej správy zemské učiniti rozkázal v tom času, pod vyvarováním hněvu našeho královského. A tomu na svědomie pečeť naši vlastní kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Viedni léta od naroz. s. b. tisícího čtyrstého padesátého a třetieho, korunovánie králevstvic našeho uh. v třinádctém létě, den svatých Filipa a Jakuba. — Pod ohbem: Commissio domini regis in consilio. K listu přivěšena jest veliká pečeť Ladislava krále. 104. Ladislav, král uherský a český oc, jmenuje Jiřího z Poděbrad na dvě léta od obyvatelstva českého za správce českého zvoleného na dalších šest let správcem tohoto království. (115) Ve Vídni, 2. května 1453. Wir Lasslaw, von gotes gnaden zu Hungern, zu Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, hertzog zu Osterreich, vnd marggraue zu Mèrhern etc., bekennen, als die edelen, strengen, ersamen, weisen, vnser lieben getrewen, die lanntschafft ge- mainclich vnsers kunigreichs zu Beheim, den edelen vnsern lieben getrewen Görziken von Cunstat vnd Boydyebrad zu ainem gewaltigen gubernator desselben kunigreichs auf zway jar, die sich zu sannd Jörgen tag schiristkünfftig ennden werden, erwelt vnd vurgenomen, vnd wir dieselb erwelung als erbkunig zu Beheim bestêtt vnd be� nestnet haben, als die brief von vns auch derselben lanntschafft daruber ausgegangen ausweisent, haben wir nicht vnpillich bedacht, seyd vns got der almëchtig měchtige kunigkreich, lannd vnd lewt beuolhen hat, zuuerwesen, daz wir sölh stathalter fur- nemen vnd haben sullen, die vns die burde sölher verwesung ze tragen vnd vnser kunigreich, furstentum, lannd vnd leut helffen zu uersorgen, dadurch den frid vnd gemach desterpas geschafft werd: vnd haben darümb den gemelten Görziken von Cunstat durch seiner redlichkait willen, in die sich die obgemelt lanntschafft am ersten vertrawt hat, nach ausgangk der obberurten zwayr jar noch hinfur auf ander sechs jar, nachst darnach und nacheinander komend, zu vnsern verweser vnd guber- nator des egenanten kunigkreichs von kunigklicher macht gesatzt vnd im die verwesung desselben kunigkreichs genntzlich empholhen; setzen vnd emphelhen im die auch wissentlich in kraft des briefs, vns die vnd dem obgemelten kunigkreich zu eren. nutz vnd frumen ze handelen vnd zu gebrauchen zu vnsern hannden vngeuerlich. Davon so gepieten wir allen vnd yeglichen des benanten vnsers kunigkreichs inwonern ernstlich vnd wellen, daz sy dem vorberurten Görziken die obgenanten sechs jar als vnserm gubernator desselben kunigkreichs zu lanndsrechten, löblichen gewonhaiten, altem herkomen vnd allen anndern zimlichen gepoten vnd geschaefften, so er in vnserm

Strana 213
z roku 1453 a 1454. 213 name tun wirdet, gehorsam vnd gewèrtig sein zu vnsern hannden, im auch zu sölher regierung gutwillig rat, hilf vnd beystannd tun vnd ew darinn nicht anders beweiset bey vermeidung vnserr swèrn vngnad. Daran tut ir gaenntzlich vnser maynung. Mit vrkunt des briefs geben zu Wienn an mittichen nach sannd Philipp vnd sannd Jacobstag, der heiligen zwelifpoten nach Kristi gepurde viertzehenhundert vnd im drewundfunfczigisten jar, vnserr krönung vnsers reichs des hungrischen etc. im drew- czehenten jare. Pod ohbem: Commissio domini regis per dominum Vlricum Cillensem co- mitem et Vlricum Byczensem conf. Po pečeti zbyl pouze proužek pergamenový. 105. Albrecht, markrabě braniborský, a Jiří z Poděbrad, správce král. Českého, uzavírají mezi sebou svazek obapolného přátelství. V Praze, 6. května 1454. Wir Albrecht, von g. gn. margraue zu Branndburg vnd burggraue zu Nurem- berg, vnd wir Girzick von Cunstat, her zum Bodiebrat, gubernator des konigreichs zu Behaim, bekennen vnd thun kundt offenlich mit disem briue gen allermeniclich: Wanne wir ausz lauterm grunde wol haben gemercket, empfunden vnd betrachtet sulchen guten willen, den wir beiderseyt biszhere in guter maynung zusamen gehabt vnd getragen haben mit erczaigung vnnser beider gutwillickeit, lieb, dienst vnd freuntschaft, die wir auch hinfuro aneinander in kunftig zeitt wol gethunn vnd be- weisen mogen, sullen vnd wollen; vnd dorumb das sulch vnnser gut maynung vnuer- menget in wesen vnd guter bestenntlichckeyt mit furder erczaigung aller lieb, dinst vnd fruntschafft besteen vnd bleiben moge, so haben wir vns beide vnser lebtag zu- sammengethan vnd thuun vns auch also zusammen in craft vnd macht dies briues. Gereden vnd versprechen auch mit guten, waren trewen, das wir hinfüro allwegen aneinander mit ganczen, steten trewen treu maynen, furdern, verantwurten vnd einer dem andern lieb, fruntschafft, dinst, furdrung, gunst vnd guten willen beweisen, er- czaigen und thuun sullen vnd wollen gleicherweise und in aller masse als im selbst: vnd vor allen dingen so sullen vnd wollen wir auch beide in allen sachen, die un- serem gnedigen hern konig Laszlawen etc. vnd der crone zu Behaim zu nutzs, frommen vnd besten gedeihen mag, vnnseren getrewenn fleis suchen thun vnd fur- nemmen, als wir des danne seinen gnaden vnd der crone wol schuldig sein, getreulich vnd on geuerde. Und ob auch ymants, wer der were, vnnser eynem von dem andern, welchem das were, ichts furbrecht, das zwuschen vnser zu vnwillen dinen mocht, so sol der, dem es gesagt wurde, sulches dem andern zustundan verkunnden, sich des wissen zu verantwurten; vnd so sich der vnder vns, wider den sulch sage ge-

Strana 214
214 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického scheen, des wol verantwurt, so sal der verclager furder gehalden werden als fur den, der zwuschen vnnser beider gern vnwillen sehe, alle arglist hierinnen zwuschen vnnser genczlich auszgeslossen. Vnd des zu warem vrkunde so hat vnnser yglicher sein eigen insigel an disen briue thun hencken. Der geben ist zu Prag am montag nach dem suntag Mi- sericordias Domini nach Cristi vnnsers herrn geburt vierczehenhundert vnd in dem viervndfunffezigstem jaren. K listu přivěšeny jsou na proužcích pergam. dvě stejně velké pečeti. 106. Albrecht, markrabí braniborský a purkrabí norimberský, oznamuje, že jakož byl ujednal přá- telství a sňatek mezi Fridrichem vévodou břežským, a Zdenou dcerou pana Jiříka z Kunštatu, řečený vévoda Fridrich má si ji za manželku vzíti, a pan Jiřík má mu ji za manželku dáti. (116) V Praze, 7. května 1454. Wir Albrecht, von g. gn. marggraue zu Brandburg vnd burggraue zu Nurem- berg, bek. vnd thun k. offenlich mit disem brieue. Als wir vndere anderm ein fruntschaft vnd heyrat zwuschen dem hochgebornn furstenn, vnnserm lieben ohaimm herrn Fridrichen, herczogenn zumm Brig oc, vnd des edeln vnd wolgebornen Girsicks von Cunstat vnd heren zumm Bodiebrat, gubernators vnd hofmeisters des konigreichs zu Behaimm, eeliche tochter junckfrawenn Zdena genant beteidingt haben, das wir mitsambt herrn Cristoff Dornhaimm, rittir, vnd Bernhartten Dalckemberg anstat vnd von wegem des obgenannten vnsers lieben ohaims, herzog Fridrichs von Brig, vnd fur sein lieb dem genanten vnserem swager herrn Girsicken mit trewen gelobt haben, das dersebe vnnser ohaim herczog Fridrich die obgenannten vnnsers swagers tochter zu dem sacrament der heyligen ee nemen vnd haben, vnd die im auch vnser swager herre Girsick also widerumb geben sal vnd wil, als er vns danne sulchs auch wi- derumb zugesagt vnd mit trewen gelobt hat on eintrag vnd on alles geuerde. Des zu vrkunde haben wir vnnser insigel an disen briue thun hencken. Der geben ist zu Brag [sic] am Dinstag nach dem sontag Misericordias domini nach Cristi vnnsern herrn geburt vierczehenhundert vnd in dem viervndfunffczigsten jaren. K listu přivěšena pečeť na proužku pergam. 107. Král Ladislav kvituje p. Jiřího z Kunstatu a z Poděbrad, správce a hofmistra v království Českém, ze všech příjmů a vydání od středy před sv. Šimonišem a Judou r. 1453 až do pátku před týmiž svatými r. 1454 a vyznává, že mu ještě zůstal dlužen 340 kop a 411/2 gr. a 300 rýnských zlatých, jež mu zaplatiti chce úplně a docela penězi aneb zlatými dobrými. (117) V Praze, 26. října 1454. Tištěno v Archivě Českém I. str. 297 č. 1.

Strana 215
z roku 1454. 215 108. Ladislav, uherský a český král oc, potvrzuje privilegia kláštera Vyzovického, jež mu dali králové čeští a markrabové moravští Jošt, Karel, Václav, Zikmund a Albrecht, mezi něž též pojat jest list krále Jana, daný témuž klášteru dne 3. dubna 1325, v němž se vsuty nalé- zají dva listy krále Přemysla Otakara II. (67) V Praze 12. list. 1454. Ladislaus d. gr. Hung. Boh. Dalm. Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie, Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, necnon Morauie et Lusacie marchio oc, ad perpetuam rei memoriam. Regie celsitudini, cuius potestas atque impe- rium a Deo est, plurimum conuenit ad deuotos Deo religiosos viros pietatis sue intuitum benigne conuertere. Cum enim cerimoniis sacris cultuique diuino feruenter seduloque inuigilent, regius debet eos brachius contueri, ne secularibus destituti auxiliis impli- citique perturbacionibus cogantur circa veneranda sacra et sancta Dei sacrificia tepidi atque remissi existere. Sane religiosi Mathie, abbatis monasterii Zmilenheymensis ordinis Cisterciensis Olomucensis diocesis, suo suique conuentus et monasterii nomine oblata nobis supplex peticio continebat, quatenus regia beneficencia dignaremur confirmare omnes litteras gracias, immunitates, libertates, consuetudines, concesssiones, indulta, priuilegia et iura vniuersa ipsi conuentui et monasterio datas et concessa a serenissimis et illu- stribus principibus regibus Bohemie et marchionibus Morauie Jodoco, Karolo, Ven- ceslao, Sigismundo, Alberto, patre, auis et antecessoribus nostris carissimis, et pre- sertim quoddam priuilegium serenissimi regis Johannis, abaui nostri carissimi, habens insertum aliud serenissimi antecessoris nostri regis Ottakari, cuius tenor sequitur in hec verba: Nos Johannes, Dei gracia Bohemie etc. (Viz Reg. dipl. nec non epist. Boh. et Mor. IV, str. 837 č. 2149.) Nos considerata dicti abbatis et conuentus conuersacione et vita laudabili et in regulari obseruancia persistencia iugi, eorum precibus benigne annuentes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictum priuilegium regis Johannis cum inserto regis Ottakari, prout supra de verbo ad verbum descriptum est, ac omnes litteras, gracias, immunitates, libertates, laudabiles consuetudines, dona- ciones, concessiones, priuilegia, indulta et iura vniuersa a prefatis serenissimis ante- cessoribus nostris concessas et data ipsi abbati, conuentui, monasterio et eorum suc- cessoribus approbamus, ratificamus, roboramus ac confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, sicut si earum eorumque tenores presentibus nostris litteris inserti particulariter essent, volumusque ea omnia obtinere continuum, plenum, firmum et inuiolabile robur. Supplemus eciam de plenitudine regie pote- statis omnem defectum, qui quomodolibet huic nostre confirmacioni obsisteret.

Strana 216
216 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického Nulli ergo liceat hanc nostre confirmacionis, decreti et suplecionis paginam infringere aut ei ausu temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, penas in priuilegiis dicti monasterii contentas et nostram indignacionem se noucrit incursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et regii sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Prage die duodecima mensis Nouembris anno dom. mill. quadring. quinquages. quarto, regnorum nostrorum a. Hungarie etc. quinto decimo, Boenie vero secundo. — Na ohbu : Ad relac. d. Johannis de Rabenstein Nicolaus Liscius, legum doctor. K listu jest přivěšena pečet na hedvábí žlutém a červeném. 109. Ladislav, uherský a český král oc, vysílaje Jiřího z Poděbrad a jiné rady své k uzavření míru s Fridrichem, vévodou saským oc, o němž se o sv. Kateřině v Chebu jednati má, dává jim k jednání tomu plnou moc a slibuje vše zachovati a splniti, co by v těch věcech bylo ustanoveno. V Tulnu, 3. listopadu 1455. Ladislaus, d. gr. Hung., Boh., Dalm., Croacie etc. rex, Austrie dux marchio- que Mor. etc. not. fac. vniuersis, quod volentes, quantum possumus, cum omnibus concordiam et pacem habere, cum sit designata dieta die sancte Caterine in Egra pro tollendis uel componendis dissessionibus, que sunt inter nostram maiestatem vt regem Bohemie et illustrem principem Fridericum, ducem Saxonie, sacri imperii electorem et marchionem Missnensem etc., consanguineum nostrum carissimum, tum propter castra, opida et res, quas detinet ipse dux, spectantes ad coronam prefati regni nostri, quam ob aliam quancumque causam, ad dietam ipsam, siue in Egra siue alibi dicta die uel alia fiat, mittimus magnificum et nobiles Georgium de Cunstat et de Bodiebrad, dicti regni nostri Bohemie gubernatorem et magistrum curie, et alios consiliarios nostros et fideles dilectos, de quorum fide, prudencia et integritate plene confidentes, ipsos facimus et creamus nostros veros et legittimos oratores, pro- curatores, actores, administratores, siue quouis alio nomine nuncupari melius possunt, damusque eis plenum mandatum cum libera administracione et facultate, omnia nostra negocia agendi ac gerendi tam in iudicio quam extra cum quibuscumque hominibus et de quibuscumque rebus; et specialiter concedimus eis speciale mandatum liberam- que auctoritatem et potestatem cum prefato duce uel eius oratoribus et procu- ratoribus conueniendi, colloquendi, tractandi, transigendi, compromittendi, paci- scendi, treugas faciendi, factas prorogandi ac pacem perpetuam componendi, et pro predictis omnibus efficiendis penas promittendi et stipulandi nostram, personam et bona obligandi et omnia alia faciendi, que pro predictarum rerum effectu oportuna aut expediencia fuerint; concedentes ipsis in premissis omnibus et quolibet eorum totaliter potestatem et uices nostras tribuentes eisdem, vt totum illud in prefatis

Strana 217
z roku 1455 a 1456. 217 rebus facere possint, quod posset nostra maiestas, si ibi personaliter adesset. Pro- mittimusque verbo nostro regio ratum et gratum habituros omne, totum et quitquid ab eis in supradictis rebus aut aliquibus earum quomodolibet erit factum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum dat. Tulne die tercia mensis Nouembris a. mill. quadring. quinquag. quinto, regnorum nostr. a. Hungarie etc. sextodecimo, Bohemie vero tercio. — Na ohbu: Ad rela- cionem domini Procopii de Rabenstein cancell.: Nicolaus Liscius, legum doctor. Pečeť utržena; visela na proužku pergam. 110. Pavel probošt, Mikuláš převor a jiní bratří kláštera Zderazského postupují některá zboží kláštera svého Janovi Hochhauserovi z Hochhausu. (121) Na Zderaze, 28. února 1456. In nomine domini amen. Nos Paulus, miser. diuina prepos., Nicolaus prior, Andreas, plebanus Pontensis, Wenceslaus sacrista, Henricus prior Swecensis, Michael plebanus et commendator Trutnouiensis, Martinus plebanus Boromensis, totusque conuentus cruciferorum canonicorum sanctissimi dominici sepulcri Jerosolimitani or- dinis sancti Augustini domus Zderasiensis Pragensis, tenore presencium notum fa- cimus vniuersis, quod propter ardua negocia monasterii nostri predicti hiis proch bellicosis temporibus in regno Bohemie passim subortis nimium desolati et propter condicionem eiusdem nostri monasterii meliorem faciendi, de vnanimi consensu omnium nostrum et matura deliberacione prehabita, bona nostra et villas nostras infrascriptas cum omnibus et singulis pertinenciis earumdem, videlicet Wencelsdorff situm prope ciuitatem Pontensem ex vna parte montis Tassenberg et ex alia parte usque ad molendinum fulonum, sicut ab antiquo in suis limitibus est distincta et sicut nostri predecessores tenuerunt, cum uno molendino dicto in wlgari theutonico Steinmiuel, cum aquis, aquarum decursibus, cum montibus, vallibus, planiciebus, pratis, agris, pascuis et cum hominibus censualibus, nec non cum pleno dominio, de qua villa soluitur census pecunialis in festo s. Martini vna cum frumentis, siligine et auena; item de prato, quod olim fuit Letneronis, sol- uuntur sex quartalia salis; item de prato, quod nunc tenet Ausiger, censuatur vnus grossus et tria quartalia salis; item de qualibet curia debent dare nomine census in festo Natiuitatis domini duos pullos ibidem de villa Vencelsdorf; item liberum iudi- cium cum omnibus emendis criminalibus uel comunibus quomodolibet nuncupatis; item de ibidem debent soluere bernam in festo Purificacionis sancte Marie. Item vnum laneum in Paredl villa ibidem circa Wencelsdorf cum curiis rusticalibus, de quo quidem laneo censuant quadraginta octo grossos super festo sancti Martini cum si- Archiv Český XV. 28

Strana 218
218 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického giline [sic] et auena, et bernam triginta duos grossos super festo Purificacionis pre- dicto. Item villam Slatienicz prope montem Byzel cum hominibus censualibus et bernis nec non cum libero iudiciatu, de qua eciam census berne soluitur super festo Puri- ficacionis Marie. Item villam Koprez, in qua sunt tres lanei et curie rusticales cum censibus ; item in Komorzan triginta sex funes hereditatum seu agrorum cum omnibus limitibus ab antiquo, vendidimus et presenti scripti patrocinio vendimus famoso viro Johanni dicto Hochhauser de Hochhausen, heredibus et successoribus suis, cum omni et pleno do- minio et libertate, eo omni iure, quo nos tenuimus et predecessores nostri tenuerunt, nichil iuris et proprietatis ibidem nobis, monasterio nostro predicto et successoribus nostris omnino relinquentes. Quos quidem omnes census et bernas predicti censuales tenentur et obligantur, sicut fuit ab antiquo, et hiis temporibus soluere singulis annis perpetue duraturis omnibus difficultatibus et renitenciis secus motis. Promittentes bona et sincera fide pro nobis et successoribus nostris presentem vendicionem ratam et firmam predicto Johanni Hochhauser ementi et recipienti pro se et suis successoribus inuiolabiliter obseruare et in tabulas regni terre Bohemie imponere et intabulare, quam cito super eo littera consensus serenissimi principis ac magnifici regis Ladislai, domini nostri clementissimi, nobis fuit presentata, ac disbri- gare secundum ius et consuetudinem terre regni Bohemie a quolibet iuridice impetente. Proinde, serenissime princeps, gloriosissime rex et domine noster graciosissime, supplicamus humilime precibus, quibus amplioribus possumus, vestre regie maiestati, quatenus serenitas vestra nobis et monasterio nostro dignetur huiuscemodi consensus litteram graciosius presentare et presentem vendicionem auctoritate regia Boh. rati- ficare, nec non clemencius confirmare, insuper beneficiariis czude seu tabularum terre regni vestri Bohemie litteraliter precipere et mandare, quatenus bona predicta per nos sic vendita prenominato Johanni Hochhauser et suis heredibus tabulis terre an- notent et inscribant, quam primum per nos et ipsum fuerint requisiti. Pro quibus quidem bonis et villis per nos sic venditis prenominatus Johannes Hochhauser tenetur nobis soluere quadringentas sexag. gross., sui heredes et succes- sores diuisim, puta in festo Natiuitatis sancti Johannis Bapt. ducentas sexag. gr. prag., in festo s. Galli residuas ducentas sexag. gross. similiter prag. terminis pro- xime venturis et immediate sequentibus, dilacionibus vlterioribus procul motis. Qua quidem pecunia recepta promittimus et spondemus vestre regie maiestati eandem super uberiore prouisione et euidenciori vtilitate domus nostre Zderasiensis predicte, serenitatis vestre camere, quam primum se facultas obtulerit, vigilancius conuertere, fraude et dolo subtractis, eo nos pro semper pro illustrissime magnifi- cencie vestre sanitate ac fausta incolumitate ad oraciones perpetue obligantes.

Strana 219
z roku 1456. 219 In quorum omnium testimonium atque robur perpetue valiturum sigilla nostra propria, videlicet prepositi et conuentus domus nostre predicte, de certa omnium nostrum sciencia et voluntate ac de vnanimi consensu presentibus sunt appensa. Dat. in domo nostra solite residencie die penultima mensis Febr. a. Natiuitatis dom. millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto. Při listině jsou na proužcích pergam. 2 pečeti. 111. Arnošt kníže opavské prodává všecko právo své, kteréž měl na knížectví Minstrberském, Jiří- kovi z Kunštatu a z Poděbrad za 1000 kop gr. stř. rázu praž. (120) V Praze, 8. března 1456. My Arnošt, b. m. knieže opavské etc., vyznáváme t. 1. zjevně přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, že s dobrým rozmyslem a s radú našich věrných milých všecko své právo, kteréž jsme měli na kniežectví Minstrberském, nic sobě ani dě- dicóm a budúcím našim nepozuostavujíce, prodali sme a mocí tohoto listu prodáváme uroz. pánu, panu Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad, správci a hofmistru král. Českého, našemu švagru milému, i jeho dědicům a budúciem za tisíc kop gr. dobrých střiebr. rázu praž. mně od něho v cělosti splněných a zaplacených. A ten list hlavní, kterýž mámy na Minstrberské kniežetstvie, mámy i slibujem naší dobrú věrú kniežetskú a křesťanskú svrchupsanému panu Jiříkovi, švagru našemu, bez všelikého zmatku vydati a dáti a jej na hradě Kladště u Hanuše Welffle, hajtmana kladského, konečně položiti ve čtyřech nedělech pořád zběhlých od dánie listu tohoto počítajíce. Toho na zdrženie a na potvrzenie pečeť naši vlastní dali jsme dobrovolně s naším jistým vědomiem a s přiznáním přivěsiti k tomuto listu; a snažně prosili sme uroz. pánuov, pana Jindřicha z Michalovic, najvyššieho komorníka královstvie Českého, pana Jindřicha z Stráže a pana Jindřicha z Dubé a z Lipého, že jsú pečeti své k našie prosbě na svědomie věcí svrchupsaných dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Prazě léta od naroz. syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého šestého u pondělí po té neděli, ješto slove Letare u puostě. Při listině přivěšeno 5 pečeti červ. 112. Ladislav, uherský a český král oc, chtěje urovnati neshody, jež jsou mezi ním a Fridrichem vévodou saským, jmenovitě o jisté hrady, města a jiná zboží ke koruně České příslušející, ustanovuje k tomu Jiřího z Kunštatu a z Poděbrad a dává mu k tomu plnou moc. V Budíně, 21. prosince 1456. Ladislaus, d. gr. Hung., Boh., Dalm., Croacie etc. rex, Austrie dux marchio- que Mor. etc. Not. fac. vniv. maiestati nostre non parum cordi esse, vt componantur 28*

Strana 220
220 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického atque tollantur discordie, que inter serenitatem nostram vt regem Bohemie et illustrem principem dominum Fridericum, Saxonie ducem etc., consanguineum nostri carissimum, intercesserunt pro castris, oppidis et aliis rebus ad coronam regni nostri Bohemie legittime pertinentibus, quas dux ipse de facto et sine iusticia in presenciarum oc- cupando detinet; igitur magnifico Georgio de Cunstat et de Bodiebrat, prefati regni Boh. gubernatori et magistro curie, fideli nostro dilecto, de cuius sincera fide, eximia industria magnaque prudencia plene confidimus, damus et concedimus facultatem, po- testatem, auctoritatem, generale cum libera administracione plenum, specificum ac speciale mandatum, vbi et quando sibi placuerit, cum dicto duce vel cius procuratore aut procuratoribus uel aliis aut alio ad infrascripta mandatum sufficiens habentibus siue habente, super discordiis pro predictis causis et aliis quibuscunque inter nos et ipsum ducem intercedentibus loquendi, tractandi, compromittendi, transigendi, quouis alio modo paciscendi, inducias siue treugas et pacem faciendi ac firmandi, coram quocunque iudice spirituali uel temporali arbitro uel arbitratore comparendi, iusticiam petendi, citari faciendi, libellum dandi, recipiendi, iurandi de calumnia et omne aliud iuramentum subeundi, referendi ac deferendi, litem contestandi, articulos et posiciones dandi et super his responderi petendi ac respondendi, testes, interrogatoria et in- strumenta producendi, repudiandi, iurare et examinare eorumque dicta et totum pro- cessum publicari faciendi, contra testium personas et dicta ac instrumenta opponendi, concludendi in causa, accusandi contumaciam quandocunque et ad ulteriora petendi procedi sentenciamque ferri et execucionem mandari petendi, appellandi a sentencia et a quocunque grauamine appellacionemque prosequendi, procuratorem uel procura- tores dandi, substituendi ac reuocandi, penas in iudicio et extra promittendi et sti- pulandi, personam et bona nostra obligandi, ac generaliter et specialiter omnia fa- ciendi, que causarum processus et merita requirunt et que ipse in premissis aut aliquo eorum utilia aut quouis modo expediencia fore putauerit, eciam si talia essent, in quibus mandato speciali opus esset; dantes ipsi Georgio in predictis omnibus et quolibet eorum ac committentes in totum potestatem, auctoritatem et uices nostras ac volentes, vt ipse Georgius in prefatis rebus et qualibet ipsarum idem in effectu possit, quod posset maiestas nostra, si ipsis rebus agendis aut alicui earum personaliter interueniret; releuamus eciam eundem Georgium et procuratorem uel procuratores, quos uel quem instituet uel substituet, ab omni onere satisdandi, ac promittimus verbo nostro regio ratum et gratum habituros omne, totum et quicquid ab eo uel procuratoribus ab ipso insti- tutis uel substitutis in premissis, quolibet eorum et circa ea fuerit quomodolibet actum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum dat. Bude die b. Thome apostoli a. d. millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto,

Strana 221
z roku 1456 a 1458. 221 regn. nostrorum anno Hungarie etc. decimo septimo, Boh. vero quarto. — Na ohbu: Ad mandatum domini regis in consilio. Při listiné visí pečeť králova. 113. Transumpt bully papeže Pia II., v níž krále Jiřího, jakož i jiná knížata křesťanská zve do Mantovy neb Videmu k jednání o výpravě proti Turkům, a německý překlad této bully, v níž krále Jiřího jmenuje nejmilejším synem svým a českým králem. Bulla dána v Římě 15. září 1458, transumpt v Kladsku 12. března 1459. Nos Nicolaus, abbas monasterii b. Virginis in Camencz Cisterciensis ordinis Wrati- slauiensis dyocesis, et Michael, prepositus canonicorum regularium monasterii Montis sancte Marie in Glacz Pragensis dyocesis, not. facimus vniuersis, quod constituti coram nobis strennui Johannes de Warnsdorff, capitaneus in Glacz, et dominus Jodocus de Eynsedil, milites Pra- gensis dyocesis, quandam bullam sanctissimi in Christo patris et domini, domini Pii pape se- cundi, ut prima facie apparebat, ipsius vera bulla plumbea more ipsius in cordula canapis impendente bullatam, sanam et integram ac illesam, habentem tamen scissuras in quatuor partibus suis, sicut solent habere bulle clause post earum appercionem, exhibuerunt petentes et requirentes nomine et vice serenissimi principis et domini, domini Georgii regis Bohemie, quatenus ipsius bulle sub nostris sigillis transsumptum seu vidimus fieri disponeremus. Quod exequentes predictam litteram cum bulla plumbea, ut premittitur, vidimus et examinauimus diligenter, ipsamque transsumi nichil addendo siue diminuendo, quod sensum mutaret aut va- riaret intellectum, mandauimus. Cuius quidem littere tenor sequitur et est talis: Pius episcopus, seruus seruorum Dei, carissimo in Christo filio Georgio, Boh. regi illustri, salutem et apostolicam benediccionem. Vt persolueremus omnipotenti Deo et fideli populo, vim ab infidelibus pacienti, uero cuius causa ad hanc sedem sumus assumpti, de venerabilium fratrum nostrorum sancte Romane ecclesie cardina- lium consilio et assensu per certas nostras patentes litteras, quas celsitudini tue cum presentibus mittimus, omnes reges et principes catholicos ad dietam solempnem Man- tue vel Vtini in proximis kalendis Junii celebrandam apostolica voce duximus conuo- candos, statuentes concedente altissimo eo loci eodemque tempore personaliter ibidem adesse, impedimentis posthabitis, que circumstant nos vndique. Et si ergo ea mente ad tuendum nomen sanctum Dei te esse non ambigamus, ut nullius exhortacione tibi ad hoc ipsum sit opus; tamen, quia hec res non solum nobis est cordi, sed gregi dominico inprimis necessaria, serenitatem tuam hortamur in Domino et per sanctum illud baptisma, in quo in Christo renatus es et nomen christianum geris, requirimus, vt velis per os nostrum vocatus, abiectis respectibus omnibus, qui pro honore Dei non sunt attendendi, ad eadem loca et ad prescriptam diem personaliter interesse. Etenim cum vicarius Jesu Christi in terris hoc agat, quem circavadentem sequi chri- stianus populus debet, non debent principes terre graue sibi ducere laborem ab illo susceptum amplecti.

Strana 222
222 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Habitus es semper, carissime fili, deuotissimus princeps, fidei et religionis cultor precipuus. Accidit potencia singularis, qua ideo omnipotens Deus insignire te voluit, ut esset, qui tempore necessario, quale nunc imminet, illam ad proteccionem gregis sui conferret. Erit, ut in Domino confidimus, aduentus tuus magne ad hoc salutare opus vtilitatis non eo solum, quod sapienti consilio tuo iuuare tantam molem pruden- tissime poteris, sed quia ceteri intuentes sublimitatem tuam ad agendam communem causam altissimi ad Romanum pontificem se contulisse, mouebuntur et ipsi exemplo tuo ad veniendum feruencius, vt pene ob hoc ipsum plus momenti quam ceteris rebus omnibus allaturus appareas. Pro Deo igitur, carissime fili, pro eterna commendacione nominis tui, pro compassione fidelis populi quottidie feritati Turcorum sanguinem suum crudeliter dantis, exaudire clementer velis pias nostras huiusmodi preces a fletu et lacrimis oppressorum nobis impositas. Hec enim vera sunt opera regum, hic campus, in quo honeste decertare et triumphum vere salutis reportare cum gloria possint. Cetera fluxa sunt et caduca, nil solide laudis in se habencia, altissimo eciam persepe ingrata. Quod si casu aliquo, quod Deo non placeat, carendum nobis erit presencia tua et per oratores implere hoc munus constitues, requirimus eo casu celsitudinem tuam, ut cum pleno mandato illos transmittere velis non ad decernenda solum ea, quorum causa vocatus es, sed ad com- ponendam pacem, vel ad indicendas treugas cum illis, cum quibus esset tibi forsitan contencio, ut demum pacatis vbique fidelibus concordius prosequi ceptum opus possi- mus. Speramus tamen concessurum omnipotentem, ut tua serenitas pocius per se ipsam quam per oratores tuos sit affutura. Attento, quod relicta vrbe Roma ad tibi obui- andum loca predicta delegimus, vt vel serenitas tua, quod primum expetimus, uel saltem principes aliquos de latere tuo illuc mittere facilius valeas. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnacionis dominice millesimo quadringentesimo quinquage- simo octauo, decimo septimo kalendas Octobris, pontificatus nostri anno primo. In plica: Therunda. Ab extra: Carissimo in Christo filio Georgio, Bohemie regi illustri. Inferius: ... Ia. Lucensis... Fuimus insuper requisiti, ut prefatas litteras in wlgare tewtonicum transferremus, quod fecimus in hunc modum: Pius bysschoff, eyn dyner der dyner gotes, dem allerlybsten sone Jorgen, konig czu Be- hemen, dem durchlauchten heyl vnd bobistliche gebenedeyunge. Das wir irfulten dem almechtigen gote vnd dem glewbigen volke, das gewalt von den vngelewbigen leydet, durch der vrsachen wir zu dem bobistlichen stule offgenomen sein, vnd durch der irwirdigen vnser liben bruder der heyligen romischen kirchen cardinaln roth vnd vorwillunge, durch vnsere rechte offenbare briffe, dy wir deyner irhounge mit desem briffe senden, dorynne wir alle konige vnd cristenliche ffursten czu eynem lobe- lichen tage czu Mantue adir czu Vtine des nesten kalendas des monden Junii czu leysten, mit bo- bistlicher stymme gerufft vnd geleget haben, vnd vorsetczen vns durch vorleyunge des allirhochsten yn denselben steten vnd off dy selbige czeyt personlich do czu sein, alle hindernisze hengeton,

Strana 223
z roku 1458. 223 dy vns off alle orter adir of alle seyten vmmevohen. Vnd wywol dein gemuthe ist czu beschotczen den heyligen namen gotis, des wir an dyr nicht zweyfeln, also das keyne vormanunge dyr nicht not wer ; doch sintdemmole, das dy sache nicht alleyne vns ym herczen, sunder der hert gotes von ersten notdorfft ist, deyne durchleuchtikeyt wir vormanen in dem herren vnd durch dy heylige tawffe, yn der du yn Cristo newgeborn bist vnd den cristenlichen namen treest, anruffe wir dich, das du durch vnsern munt gerufft wollest vorwerffen sust alle sachen, dy durch der ere gotes nicht noter seyn, yn den steten vnd czu den vorgeschreben tagen personlich sein wollest. Wen sintdem- mole der vicarius Jesu Christi off der erden das thut, welchem rechtgeenden das cristenliche volk sal nochvolgen, dy ffursten der erden sullen en nicht swer wegen sulcher muhe von ym vffgenomen. Allerlybster son, du bist allewege eyn groser andechtiger ffurste des glawbens gemeynet vnd der geyfs tlichkeyt eyn sundirlicher erer. Dir auch sundirli czugetreten ist macht, domethe dich der almechtige got hot wellen cziren, das do were, der yn den notdorfften, als iczund ofsteen, mit derselbigen macht czu beschirmunge hulfe seyner herthe. Vnd deyne czukunfft wirt, als wir hoffen yn dem herren, groser notcz czu desem zeligen werke nicht alleyne, das du durch deynen weysen rath sulche swerlichkeyt vorsichticlichen mogist richtig machen, sundir dy andern, dy do sehen deyne irhounge, do gehandelt werden gemeyner notcz adir gemeyne sache des allirhochsten, czugefuget dem romischen byschoff, werden beweget mit deynem beyspyl mit groserem fleyse auch dorczu czu komen. Dorumb durch gotis wille, allirlybster son, durch ewiges lobes deynes namen, durch metheleydunge des glewbigen volkes, das alle tage von der Torken hertikeyt ir blut grawsamlich vorgeust, gutwillich irhoren wilt vnsirs deses demutiges gebethe von den weynen vnd czeern, dy also vns vorgelegt werden. Wen das sint rechte werg der konige, das ist das ffelt, yn dem sie erlich streyten vnd rechte gezegunge irer zelikeyt vnd heyles irkrigen mogen. Alle andir sachen sind vorgenglich vnd vallende, keyn vestikeyt vnd lob yn en haben vnd gar offte dem allirhochsten vnangenemlich. Were ys sache, das got nicht gebe, das wir deyner kegenwortikeyt darben musten vnd das durch deyne boten irvollen wellest, so begere wir durch der sache wille von deyner irhounge, das du sie mit ganczer macht dohen schicken wellest, nicht alleyne czu ordiniren dy sache, durch der wille du ge- ruffen bist, sundir auch czu machen frede vnd czweytracht henczulegen czwischen dyr vnd den, mit welchen dir villeychte wedirwertikeyt were, also das wir dy glewbigen obiral czu frede brechten vnd destir eyntrechticlicher dy sachen handeln mochten. Wir hoffen dach, das der almechtige vorleyen wirt, das deyne durchlauchtikeyt lyber durch sich selbir, wen durch deyne bothen do sein wirst, angesehen, das wir dy stad Rome gelossen haben vnd dir enkegen czu gehen dy obengeschreben stete rwelit haben, also das enczwer deyne durchleuchtikeyt, das wir denne czu dem ersten begeren, adir eczliche ffursten von deyner seyten distir leychter dohen gesenden mogest. Gegebn czu Rome czu sinthe Petir noch Cristi menschwerdunge tawsint virhundirt yn dem achten vnd ffumfczigisten jare in der sebenczenden kalenden des herbistmonden, vnsir bobistlichkeyt des irsten jares. Vidimus et aliam bullam seu litteram vocacionis eiusdem domini regis Boh. ad ter- minum primum in civitatem Mantuam, que incipit: Hodie in Dei et domini nostri Jesu Christi etc., cuius datum est Rome apud sanctum Petrum anno incarnacionis dominice millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo octauo, tercio decimo kalendas Februarii, pontificatus nostri anno primo [sic]. In cuius rei testimonium litteras presentes fieri fecimus et sigillis nostris muniri iussimus subappensis. Dat. in Glacz in monasterio canonicorum regularium Montis sancte Marie anno domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, dnodecima die mensis Marcii. — Verso: Vidimus pro domino rege. Při listině visí dvě pečeti na proužcích pergam.

Strana 224
224 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 114. Král Jiří dává své svolení ke směně, jež se stala o listy na rychtářství Kutnohorské mezi jeho syny Viktorinem, Bočkem, Jindřichem a Hynkem a šefmistry i konšely města Hory Kutny. (123) V Praze, 19. pros. 1459. Tento list krále Jiřího tištěn jest v Archivě Českém I. str. 298—299 č. 2. Do českého toho listu byl vepsán německý list daný v Čáslavi 17. září 1420, kterým král Sigmund oznamuje, že jakož král Václav IV. rychtáři Kutnohorskému vykázal hřivnu grošů týdenního důchodu z mince královské, a král Sigmund jiným listem radě Kutnohorské daroval rychtu, takž nyní král Sigmund přiříká Kutnohorským také onu hřivnu týdenního důchodu z mince, ze kteréhožto platu král po šesti letech může se vyplatiti 500 hřivnami. Tato německá vložka dosud netištěná zní takto: Wir Sigmund von gotes gnaden romisscher kunigk, zu allen czeiten merer des reichs unnd zu Hungern, zu Behmen, Dalmacien, Croacien oc kunig, bekennenn unnd thun kund offenntlich mit disem briewe allen den, die in sehen oder horen lesen: als der allerdurchleuchtigiste furst herr Wenczlaw, kunig zu Behem, unnser lieber bruder seliger gedechtnuss, von sunderlichem gunst unnd gnadenn einem richter uff dem berg zcum Kuthen alle wochen ein letige*) margk grosschen, das sein sechssunndfunffczigk grosschen, uss der muncze unnd uss seiner camer daselbst gegeben hat; also habenn wir nw umb soliche dinst unnd liebe, die unns der scheppfen- meister, ratt unnd gemeinde daselbst uff dem berge, unnser lieben getrewenn, nuczlich unnd kostlich gethon habenn, inn unnser gericht daselbst uff dem berge zu Chutten genediglich gegebenn, alsz das andere unnser briewe, die wir ine daruber gegeben habenn, klerlicher**) ussweiszen, unnd das sie furbass dester mildiglicher unnser gnadenn empfinden: so vorschreiben wir inn die vorgenant margk inn solcher masse, das sy, ir richter, der yecz ist oder zu czeiten sein wirdet, oder wem sy das an irer stat emphelhen, dieselbe margk alle wochen uss unnser muncze aff dem berge zcu Chutten unnd uss unnser camer daselbist sechs gancze jare nachenander werund, von datum diczs brives anzuheben, habenn, uffhebenn unnd die innemen unnd an irenn nucz wenden sollenn, von unns unnd allermeniglich ungehindert. Wer auch sache, das wir oder unnser erbenn unnd nachkomen kunige zu Behem die vorgenant margk von denn vorgenantenn scheppffenmeister, rathe unnd gemeinden uber sechs jare widerhabenn wolttenn, als sy denne dieselben margk vor von unns umb funnffhundert schogk behmisscher grosschen zcu inn geleset***) habenn, so sollen wir inn hinwider funffhundert schock behmischer grosschenn dafür gebenn unnd beczalenn, unnd dann so sollen wir derselben margk zcu geben nicht mer pflichtig sein. Unnd dieweil wir oder unnser erbenn unnd nachkommen kunig czu *) Jinak lotige. ** Jinak klerlichen. ***) Jinak geloset.

Strana 225
s roku 1459 a 1460. 225 Behem nach denn egenantenn sechs jarenn die vorgenant margk mit funffhundert schogk behmisscher grosschen von inn zu unns nicht loszen, so sullen sie, ir richter oder wem sie das emphfelhen, dieselben margk alle wochen uss unnser muncze unnd camer daselbst uff dem berg habenn, hebenn, innehmen und an irenn nucz wendenn, alsz oben stet geschribenn, von unns, unnsernn erbenn unnd nachkhommen kunigenn zu Behem unnd sunst von allermenniglich ungehindert. Unnd wir gebieten darumb unnsern munczmeister unnd urborschreiber uff dem berge zum Chutten, die yczund sein oder zu czeittenn sein werden, ernnstlich unnd vestiglich mit disem briewe, das sie den egenanttenn scheppfenmeister, rathe unnd gemeine des bergs zcum Chutten, oder irem richter daselbst, der yecz ist oder zu czeiten sein wirdet, oder wem sy das empfelhen, alle wochen, als vorbegriffen ist, die offtgenante margk uss unser muncz unnd camer reichen, gebenn unnd be- czalenn, unnd sich auch des nicht widersetczen sollenn inne dheynerley weysze inn solicher masse, als vorgeschriben stet, als lieb inn sey unnser swere ungnad zu vormeyden. Mit urkund diczs brives versigelt mit unsrem kuniglichen anhangendenn inn- sigl. Geben zu Czaslaw nach Crists gepurt virczehenhundert jar unnd dornach inn dem czweinczigsten jar, am nechsten dinstag nach des heiligen creuczes tag exalta- cionis, unnser reiche des hungerisschen oc inn dem virunnddreissigisten, des ro- misschen inn dem czehenden unnd des behmisschen inn dem ersten jarenn. V archivě někdy Olešnickém nenachází se originál krále Jiřího s touto vložkou, nýbrž vidimus (C. b. 10.) učiněný radou Vratislavskou 20. května (Freitag nach Pasche) 1502 na list krále Jiřího i s insertem jeho; podle toho přepisu pořízen jest náš otisk. Krom toho v archivě Olešnickém pod sign. E. h. 14 jest jiný transumpt přítomného listu Sigmundova, vidimovaný též r. 1502; z tohoto druhého transumptu vzaty jsou va- rianty, jež položili jsme pod text. 115. Papež Pius II. zve krále Jiřího k sjezdu do Norimberka, kde se jednati má o výpravě proti Turkům, a žádá ho, aby tam, kdyby sám nemohl přijíti, za sebe posly vyslal a ochotným byl vše podniknouti, co se na katolického panovníka sluší. V Mantově, 8. ledna 1460. Pius episcopus, seruus seruorum Dei, carissimo in Christo filio Georgio, Boemie regi illustri, salutem et apostolicam benedictionem. Scripsimus proximis diebus ad celsitudinem tuam, quemadmodum in conuentu Mantuanensi vnacum oratoribus regum et principum christianorum conclusimus ualidum exercitum quantocius con- gregandum fore contra Turchum, et ad eius conclusionis execucionem duas dietas in Alamania, vnam videlicet in oppido Nuremburgensi, alteram in curia imperiali ordi- nauimus, et ad eas reges nonnullos et principes ac potentatus Alamanie conuoca- uimus. Et quamuis non dubitemus, celsitudinem tuam pro sua erga nos et fidem christianam deuocione esse satis promptam et animatam in exequendo, que requisi- Archiv Český XV. 29

Strana 226
226 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického uimus et que honorem Dei, augmentum et defensionem fidei ac gloriam nominis tui concernunt, volumus tamen continue serenitatem tuam exhortari, ut ad eas dietas et presertim ad Nuremburgensem accedere uelis, quoniam confidimus auctoritatem tuam in illis plurimum presidii et consilii allaturam. Si tamen, quod nollemus, impe- dimenti aliquid legitimi accideret, quominus personaliter illuc accedere posses, nullo saltem modo desit, quin oratores prestantes cum pleno mandato illuc transmittas et ad omnia te promptum reddas, que ad catholicum regem pertinere noscuntur, ultra eciam premium uite eterne, quod a Deo sperare debes, cedet ad nominis tui commen- dacionem. Dat. Mantue a. incarn. dominice mill. quadringent. quinquag. nono [sic], sexto idus Jan., pontif. nostri anno secundo. — Níže pod ohbem: D. de Luca. — Verso: Carissimo in Christo filio Georgio, Boemie regi illustri. — Níže in margine. Ja. Lucensis. Bulla schází. 116. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu, že jakož byly ustanoveny sjezdy v záležitosti výpravy proti Turkům na neděli Invocavit do Norimberka a na neděli Judica ke dvoru císařskému, tyto sjezdy od legata sv. otce přeloženy byly na neděli Cantate ke dvoru císařskému, a jelikož k žádosti legatově listy kurfirstům a knížatům to oznámil, žádá krále Jiřího, aby se též k tomu dnu odebral anebo místo sebe posly vyslal. Ve Vídni, 20. dubna 1460. Wir Fridreich, von gots gnaden römischer kayser, zu allen zeiten merer des reichs, zu Hung., Dalm., Croatien oc kunig, herczog zu Oesterreich, zu Steir, zu Kernden vnd zu Krain oc empieten dem durchleuchtigen Georgien, kvnig ze Beheim vnd marggrafen zu Merhern oc, vnserm lieben swager vnd kurfürsten, vnsern grus vnd freundschafft beuor. Lieber swager vnd kurfürst! Vormals ist ewer lieb geschriben worden von der Tèg wegen, so in den sachen den Türgkischen zug berürend zu yetzuergangen tègen, nêmlich auf Inuocavit zu Nurmberg vnd darnach Judica in vnserm houe gehalten worden solten sein. Tün wir ewrer fraeundtschafft zu wissen, daz vns der pèbstlich legat, der dortoben im reich derselben sachen halben von vnsers heiligen vatter des babst wegen ist, verkündet verleungung sölher teg vntz auf den suntag Cantate schirist kunftigen in vnserm kayserlichen hofe gehalten ze werden. Darauf wir ander vnser vnd des reichs kurfürsten, fürsten vnd stete etc. zu dem- selben tag zu kömen oc geuordert, vnd an sy vnser brief ausgeen lassen haben. Begern wir an ewr lieb mit sunderm fleiss, daz ir ew zu sölhen tag auch fuget; ob des aber persönlich nicht gesein möcht, dest trefflicher ewr botschafft mit gewalt seundet, zu lob got dem allmechtigen vnd trost kristenlichem gelauben vnd gemainem nutz der ganntzen kristenhait, die sachen zu fürdern vnd in gut bestentlich ordnung verhelffen ze schikchen.

Strana 227
z roku 1460. 227 Lieber swager vnd kurfürste! Wie am jüngsten ettlich ewr rêt vnd boten, so ir bey vns gehabt habt, abgeschaiden seinn, sunder der hungrischen sachen halben, mainen wir, hab nu wol an ewr lieb gelanngt. Denn es ye an dem ist, wiewol allerley an vns gelanngt, so haben wir doch ain vnzweyfenlich vertrawn zu ew vnd seinn in ganntzer hoffnung, ir werdet vns in denselben sachen getrewn, frewndtlichen vnd trostlichen beystand tun. So sey wir widerumb auch willig in allem vns gen ew ze halten in massen vnd das durch vns bed verlassen worden ist. Begern auf das an ewrer frewndschafft, daz ir vns ewrs willens derselben sachen lawtter vnderrichten vnd der gelegenhait mitsambt ewrin getrewn rat wissen lasset, damit wir vns zum löblichen zug mitsambt ew destpas vnd fürderlicher schikchen mügen, nachdem die beredt zeit khurtz vnd langes verziehen nicht für vns noch ewr lieb ist. So sol an vns aller pillikait, fleiss vnd fürdrung nicht abgangs sein. Wir haben vor ewrer lieb die widerwèrtikait ettlicher vnserr lanndleut zu erkennen geben vnd ew gepeten, ob sy vns gen ew verrer vngelimphen vnd ewr lieb wider vns bewegen wolten, als sy dann yetz aber ir botschaft bey ewrer lieb haben, in des nicht zu ueruolgen, nach dem sich warleich ir mutwil untzher vnd alle gnèdige erbietung vnsernhalben gen in erfunden hat, auch vngern vns anders gen in vnd andern halten wolten, dann als gnediger herr vnd landfürst, wo sy gen vns sich auch als gehorsam vnd getrew lanndleut halten. Also begern wir des an ewr lieb noch mit sunderm fleisz bittend, dieselben vngehorsamen, wo das zu schulden kumbt, zu gehorsam ze weisen vnd vns darinn beystand ze tûn. Das wellen wir vmb ewr lieb in solhem vnd mererm frewn- lich beschulden vnd des zu gût nicht vergessen. Vnd begern darauf ewrer antwurt. Geben zu Wienn an suntag Quasimodogeniti anno domini oc sexagesimo, vnsers kaysertumbs im newndten, vnserr reich des römischen in ainsundzwainczi- gisten vnd des hungrischen im andern jaren. — Verso: Dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen in Merhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfürsten. Listina zalepena byla pečetí červenou, na níž dosud jest patrný říšský orel. 117. Král Jiří, který Norimberským potvrdil a obnovil všecka privilegia, jež od králů českých měli, uděluje jim za sebe i své nástupce milost, aby oni i lidé jejich se svými kupectvími skrze země říše jeho do Uher i do Polska po zemi i po vodě bez překážky mohli stejně jako kupci pražští pracovati, ale bez újmy cel, mýt a průvodů, které mají dávati, jako od starodávna bylo. V Praze, 27. října 1460. Wir Jorg, von gots gn. kunig zu Beheimen vnd marggraue zu Merhern, hertzog zu Lutzemburg vnd Slesien vnd marggraf zu Lusitz. Wiewol wir von ange- boren güte vnd kuniglicher wirdikeit, dartzu wir von gotlicher fursehung gerufft, allczeit geneigt sein, nicht allein vnnsern vnd vnnsers reichs vntertanen vnd getrewen 29*

Strana 228
228 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického vnsre kunigliche gnade milticlich zu beweisen, sein wir doch den in sunderheit nit mynnder geneyget, die sich vns vnd vnserm reiche zu Behem in sundern annemen vnd getrewen dinsten allczeit willig vnd gantz vnuerdrossen beweist haben vnd teglich beweisen. Vnd wiewol wir auch den ersamen, fursichtigen vnd weisen burgermeister vnd rate der stat Nuremberg, vnnsern lieben besundern, ir getrew willig dienste angeschen, alle vnd igliche gnade, freyheyt vnd priuilegia, in von den durchleuch- tigsten fürsten vnnsern vorfarn kunigen zu Beheim loblicher gedechtnusz gegeben, bestetiget vnd vernewet haben, so das vnnser kuniglich brief doruber ausgangen in iren begreiffungen clerlicher zu erkennen geben; haben wir doch nit allein derselben von Nüremberg loblich herkomen vnd getrew willig dinst, sunder auch ir merclich notdurfft vnd gelegenheit der leufft vnd gestalt der sachen zu vnserm kuniglichem gemüte zu gedechtnüsz genommen, vnd in vnd den iren uber die vorgemelte vnser vorfaren vnd vnser gegebne freiheit dise sunder gnade getan, beweist vnd verschriben, tun, beweisen vnd verschreiben in die auch wissentlich in crafft ditz briefs, also: daz wir dieselben burgermeister, rate vnd alle vnd igliche ir burger, diener, kaufleute vnd die iren, für vns, vnser erben vnd nachkomen in den gemelten vnserm reiche, furstenthumen vnd herschefften in vnsern sundern gnad, schirm, sicherheit vnd gleite genommen vnd empfangen haben, also daz sie, ir diener, burger, kauffleut vnd die iren mit iren leiben, guten vnd kauffmannschafft, wie die genant ist, clein vnd gross, in vnd durch dasselb vnser kunigreich auch vnser marggraftum Merhern gen Vngern vnd Polan vnd igliche ander ende, auf lannde vnd zu wasser hin vnd wider sicher vnd on alle irrunge, hindernusz vnd beswernusz kaufslegen, arbeiten vnd hanttiren sullen vnd mugen, gleich vnsern bürgern vnd kaufleuten zu Prage vnd ander vnsers gemelten reichs vnd furstentumb burgern vnd kauffleuten on geuerde; doch onentgelten vnd vnuertzigen der zolle, mawte vnd geleits, die sich denn in denselben vnsern reichen vnd marggraftum nach altem kerkomen zu geben vnd aus- zurichten gepürn, ongeuerlich. Ob sich auch eincher der iren in dem vorgenannten vnserm reiche, furstenthum, herschefften vnd gepieten in einchen sachen auff wasser oder auf lannde verhandelte, stosz, krieg oder aufleuffe, wie die genant weren, gegen einander oder eynchen den vnsern erweckten oder fürnemen, darumb sullen noch wollen wir noch die vnsern in ir habe vnd kaufmanschatz nit angreiffen noch nyder- legen in dhein weise, sunder den oder die, dy also miszhandelt, stosz, krieg oder aufleuffe, so vorgemelt ist, erweckten oder vurgenomen hetten, mit recht an den enden vnd in den gerichten, da die verhandlung geschehen were, durch vnser ampt- leute mit recht furnemen, pussen, straffen vnd rechtuertigen lassen, so sich nach gestalt der verhandlung nach ordnung vnd erkenntnusz des rechten erheischen vnd gepüren wirdet. Vnd sol daruber dheiner der iren fur den andern, der der geschichte nicht ze tun hette, pfunnde sein, vnd des weder an leib noch an gute entgelten oder

Strana 229
z roku 1460. 229 einchen schaden nemen, leiden noch empfahen in dhein weise, sunder wir sullen vnd wollen dieselben vnschuldigen gnediclich schutzen vnd schurmen on alle geuerde vnd argliste. Darumb wir allenn vnd iglichen vnsern hauptleuten, lantherren, grauen, herren, rittern, knechten, pflegern, richtern, amptleuten, maütnern, zollner in vnsern vorge- nanten reich, furstenthumb, herschefften vnd gebieten gegenwurtigen vnd kunftigen vnd allen andern vnsern vndertanen ernstlich vnd vestiglich gepieten, daz sie die obgenanten von Nüremberg gemeinlich vnd in sunderheit bei der vorgeschriben vnser gnade vnd sicherheit hanthaben, schutzen vnd schirmen, auch gerüglich vnd an allen eintrag selbs dabei beleiben lassen, als lieb einem iglichen sey vnser swere vngnade zu uermeyden. Mit vrkunde ditz briefs versigelt mit vnserm kuniglichen anhangenden in- sigel. Geben zu Prag amm montag sant Symon vnd Judas abent noch Crists gepurt vierzehenhundert vnd darnach im sechtzigisten, vnsers reichs im driten jaren. — Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Vnd wir Georgius, von gottes gnaden abbt des closters zu sant Egidien zu Nuremburg Bamberger bistums, bekennen ofenlichen mit disem brief, daz wir des durchleuchtigisten fursten vnsers gnedigisten herren, herren Jorgen, kunig zu Behem etc. obgenant brief geschriben auf pargamen, versigelt mit seinem kuniglichem anhan- gendem insigel, an brief, schrifft vnd insigel gantz vnuersert gesehen vnd gelesen haben. Darumb so haben wir ditz vidimus vnd abschrift von pet wegen dauon geben vnd laütet von wort zu wort, als da oben geschriben stet. Vnd des zu vrkunde vnd ge- zeugnusz haben wir vnser ebbtey insigel hiran gehangen, doch vns vnd vnserm closter on schaden. Geben am montag nach sant Lucientag nach Crists gepürte viertzehen- hundert vnd in dem sechtzigistem jare [15. pros. 1460]. — Verso: Vidimus kunig Jorgen briefs von Behem über vnser kaufleut letzern freiheit im lannde zu Beheim etc. K listu přivěšena na proužku pergam. podlouhlá pečeť opata. 118. Soběslav z Miletínka a z Pardubic zastavuje tvrz svou Osice s dvorem poplužním a příslu- šenstvím Burjanovi, Zdeňkovi a Mikulášovi bratřím Trčkům z Lípy. (36) Bez místa, 11. listop. 1460. Já Soběslav z Miletínka a s Pardubic seděním na Kunětické Hoře vyznávám t. 1. oc: Jakož mám listy, jeden s majestátem a druhý s menší pečetí, kteréž svědčie od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Zigmunda, římského ciesaře a českého oc krále slavné paměti, jeden dobré paměti panu Divišovi, otci mému, na hrad Kunětickú Horu a na zbožie kláštera Opatovského, kteráž sě v tom majestátě šíře zejména

Strana 230
230 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického vypisují, a druhý, kterýž svědčí ot téhož pána a ciesaře dobré paměti panu Alšovi z Štermberka a z Holic a panu Puotovi z Častolovic, jakož ten list také v sobě šíře svědčí, i také ten list, kterýž dřieve psaný pan Aleš a pan Puota měli jsú od opata a konventa kláštera Opatovského; kteréžto listy já mám od dřieve psaného pana Aleše a pana Jana Děčínského s jich dobrými vólemi, kteréž jsú mi od nich dány, jedna od samého pana Alše, druhá od pana Jana Děčínského, třetí, kterúž pan Hlaváč z Donína panu Děčínskému dává, a jiné dvě dobré vuole, kteréž jest pan Hlaváč dřievepsaný od kněžny páně Puotovy máteře měl, jakož ti listové a ty dobré vuole sami v sobě šíře vypisují. I ty já dřievepsaný Soběslav listy svrchupsané i s těmi dobrými vólemi dal sem s svú dobrú a svobodnú volí uroz. pánóm panu Burianovi z Lípy a z Lipnice, najvyšiemu písaři desk královstvie Českého, panu Zdeňkovi a panu Mikulášovi, bratřím jeho vlastním a nedielným odtudž, pod takovúto úmluvú, že dřívepsaný pan Burian s bratřími svými puojčili jsú mi k mé pilné potřebě pěti tisíc a dvú stú zlatých uher. a osmi set zlatých dukátóv dobrých na zlatě i na váze pravých, a k tomu čtyř set kop gr. peněz dobrých střiebr. rázu pražského a čísla českého v zemi České obecně berných. A v té sumě již jmenované postúpil sem jim a mocí listu tohoto postupuji tvrze své Osic s dvorem poplužním i s poplužím i s tiem se vším, což k tomu od stara dávna dvoru příslušie, a k tomu vsí dole psaných, zejména Osic při té tvrzi a dvoru ležície i s vinnicí u téhož dvoru ležící, Osiček vsi celé, Polis] vsi celé, Kři- čeně vsi celé, v Dobřenicích tři člověky a což já tu mám, Lhotky u Blatníka vsi celé, Blatníka i s přievozem vsi celé i s těmi rybáři, kteříž jsú ve Lhotce a v Blat- níce, a Labem, kteréhož oni požívají, i s těmi úroky, kteříž jsú na nich z toho Labe, vsi celé Rokytna, Borku vsi celé, Újezda vsi celé, Bohomilče vsi celé, Dražkova vsi celé, Dřieče vsi celé, Bukoviny vsi celé i s rybáři, kteříž v Bukovině a v Dříči jsú, i s Labem, kteréhož oni užívají, i s poplatky na nich, kteréž z toho Labe platie, s úroky, s poplatky, s robotami, s kury, s uospy, s vajci, s dědinami ornými i ne- ornými, s lukami, s pastvami, s pustinami, s potoky, s lesy, jmenovitě les Trávník a Dehetník, s háji, s chrastinami, i se vším plným panstvím i s kostelními poddacími, i se všemi sumami i se vším příslušenstvím, co k tvrzi, k dvoru a vsem svrchu jmenovaným od staradávna příslušie, tak jakož sem sám držal, sobě ani žádnému nic tu nepozuostavuje, se všemi puožitky a užitky, kterýmiž by koli jmeny mohly jmenovány býti, i s rybníky dole psanými, zejména rybník Oujezdecký, rybník Bo- homilecký, rybník Borkovský a rybníček ten pod Osici. Tak aby svrchupsaný pan Burian s bratřími svými tu tvrz s svrchu jmeno- vaným zbožím držal a požíval bez vyplacovánie mého i každého jiného člověka až za plných deset let od sv. Jiřie po dání listu tohoto najprv příštieho. A pak po těch

Strana 231
s roku 1460. 231 desieti letech, když bych já jim dal dvě létě plně napřed věděti, tak však, chtě sám k svému držení a k své ruce vyplatiti, a žádnému jinému toho nepřeje pro žádná jiná propuojčovánie, než prostě upřiemě pro svuoj vlastní užitek a s svými vlastními penězi, tak aby v tom nižádná lest, chytrost nemohla shledána býti, tehdy svrchu psaný pan Burian s bratřími svými budú povinni svrchupsanú peněz sumu a zlatých ode mne při- jieti a tvrze svrchu jmenované i s užitky výšepsanými zasě postúpiti, ozim dobře osejíc, poplatky své na ty časy vyberúce i rybníky vyloviece, a také listy mé svrchu jmenované bez porušenie v mú moc zasě vrátiti mají na týž čas. A též zasě když svrchu jme- novaní bratřie dali by po svrchupsaných desieti letech také mně plně dvě letě napřed věděti, budu jim povinen sumu zlatých a peněz svrchu jmenovaných zasě vrátiti a v tvrz i s zbožím svrchu psaným zasě sě uvázati, a v tom sě zachovati k nim ve všem věrně a pravě též jako oni ke mně. Také svrchupsaní bratřie těmi svrchupsanými majestáty a zápisy na větčí sumu peněz ani zbožie nemají mně ani mým budúcím výše sahati, leč bych jim já aneb moji budúcí co po této smlúvě viece zastavil aneb prodal. A jestliže by svrchu psaní bratřie pro potřebu svú tvrze a zbožie svrchu jmenovaného odbýti a prodati chtěli prvé, než by svrchu psaná léta vyšla anebo než bychom sobě dali napřed vě- děti, budú povinni mne anebo mých budúcích najprv na to pobiediti, a jestliže bychom toho my splatiti nechtěli aneb nemohli, tehda budú moci to prodati v témž právě, jako ode mne zapsáno mají. A ten, ktož by u nich kúpil, nebude moci na mé majestáty, listy a zbožie mně ani budúcím mým výše sahati než potud, pokudž jsú sami tiemto listem právo a spravedlnost jměli. A též mám moc mieti od nich vyplatiti tak vedle této smlúvy, jako od svrchu psaného pana Buriana aneb jeho bratří. A jestliže by svrchu jmenovaní bratřie zbožie svrchu jmenovaného tak dlúho v drženi byli, a že by mne pan Buoh v tom neuchoval, tak že bych umřel, a bylo-li by to kdy po mém životě od mých budúcích, od krále českého aneb od těch, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, vyplacováno, svrchu jmenovaní bratřie nebudú povinni žádnému zápisóv vydávati ani zbožie svrchu jmenovaného postúpiti, lečby jim prve suma zlatých a peněz svrchu jmenovaných dána a úplně zaplacena byla, a vedle této smlúvy ve všech kusiech aby zachováni byli. Také jestliže by mi aneb mým budúcím těch svrchu psaných majestátóv a zápisóv k vokazování aneb k sudóm potřebie bylo anebo k mé jiné potřebě, svrchu psaný pan Burian a bratřie jeho mají mně a mým budúcím k tomu povolni býti a ty listy aneb jeden z nich mně anebo mým budúcím vydati, když však jim aneb jich budúcím to tak ujistíme, aby oni tiem jisti byli, že jim zasě v moc po- loženi budú aneb položen bez porušenie v čas určený, jakž by smluveno bylo. Také já svrchu jmenovaný Soběslav, pan Burian i s bratřími svými, moji i jich budúcí nemáme na svrchu psané vsi a lidi sumú královskú vánoční sahati ani

Strana 232
232 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického z nich bráti dotud, dokudž svrchu psaní bratřie těch vsí a lidí túto smluvú budú v držení, ač jsem jim i to v tomto listu svrchu zapsal. Také já svrchupsaný Soběslav jestliže bych kdy chtěl anebo moji budúcí hrad Kunětickú Horu s tiem zbožím komu prodati, zastaviti nebo směniti, tehdy mám dřieve psaného pana Buriana s bratřími jeho aneb jich budúcích na to najprve pobiediti a s nimi o to uházeti, a jestliže bychom sě sami nemohli smluviti, mámy mezi sebú po dvú přietelí vydati, jim plnú moc dadúc, tak aby oni mezi námi konec a miesto v uosmi nedělech pořád zběhlých konečně učinili. Také mám svrchu psaným bratřím z rybníku svého velikého, když bych jej koli spúštěl, pět čberóv kapróv kázati vydávati; a téhož rybníka nemám výše držeti, než jakož splavové káží, splavóv nepovyšuje. A lesu k stavení a k opravování té tvrze a dvoru mám jim kázati dáti, což by jim k tomu potřebie bylo, z svých lesuov. A jestliže by svrchu psaní bratřie aneb jich budúcí na stavení té tvrze a dvoru co naložili, mám jim za to dáti dvadceti kop grošóv na sstupování. A ktož by list tento jměl s svrchu psaných bratří dobrú volí, ten má i micti bude túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což v tomto listu svrchu psáno stojí, jakožto oni sami anebo jich budúcí. A tomu na potvrzenie a zdrženie věcí svrchupsaných svú vlastní pečet kázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. A my Vaněk z Miletínka a Jiřík z Miletínka, syn jeho, své povolenie k tomu dáváme, což v tomto listu svrchu psáno jest, a tomu na svědomie své jsme pečeti vedle nadepsaného pana Soběslava k tomuto listu přivěsili. A pro dalšic svědomie já svrchu psaný Soběslav připrosil sem uroz. a stat. a slovut. pana Jana z Miletínka a na Sezemicích, pana Jana z Chlumu a z Košmberka, pana Hertvíka z Rušinova, pana Prokopa z Dohalic, pana Martina z Hrádku a z Boharyně, pana Jana Hrocha z Mezilesic a z Týnce, Ješka z Lípy a Matěje z Brloha, že jsú své pečeti na svě- domie vedle mé k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyrstého šedesátého v úterý den svatého Martina biskupa slavného. Z 11 pečetí na proužcích pergam. zachovaly se 2. 5. 8—11. 119. Albrecht, arcivévoda rakouský oc, vyznává, že, jakož král Jiří obyvatele Rakous, kteří nyní shromážděni jsou, do své ochrany přijal a je nyní jemu jakožto pánu v Rakousích odevzdal, kdyby zemřel, nezanechav mužských dědiců, mohou se do jeho ochrany dáti, jelikož bratr císař římský nemilostivým pánem jejich jest. Ve Freinstattě, 30. dubna 1461. Wir Albrecht, von gottes gnaden erczhertzog ze Österreich, ze Steyr, ze Kernnden vnd ze Krain, graue ze Tyrol etc. bekennen fur vns vnd all vnser erben

Strana 233
z roku 1460 a 1461. 233 offennlich vnd vnuerschaidenlich mit disem brieue. Als der durchleuchtigist furst her Georig, kunnig ze Beheim etc., vnser lieber herr bruder vnd swager, die lanntleut, herren, ritter vnd knecht ze Osterreich, so yetz in den sachen bey einander stend, auf seiner kunigklichen genaden von der kron von Beheim freyhait vnd gulden wull zu dem rechten in seinen scherm genomen hat, also hat vns sein küngklich gnad dieselben lanntlewt in Osterreich obergeanttwurt, nachdem wir ain furst vnd herr desselben vnnsers fürstentumbs Osterreich sein. Doch also, ob beschehe, das wir, ob- gemelterer erczhertzog Albrecht, mit tod abgienngen, da gott lanng vor sey, vnd nicht leyberben hinder vns liessen, das sunn wären, so sullen vnd mugen sich die egemelten lanntleut in den scherm des benanten vnsers lieben herren bruder vnd swager, herren Georigen, kunig zu Beheim etc. vnd der kron daselbs halten, nach- dem vnnser allergnedigister herr vnd bruder der römisch kayser oc ir ungenediger herr ist, damit er sein vngnad durch die gerechtigkaitt irer freyhaitt vnd alts her- komen des lannds vnsers fürstentumbs Osterreich auf sy gewennt hat, das sy daz nicht haben erleyden mugen vnd das auch swerlicher hinfür in vnd iren nachkomen beschehen mocht von im vnd seiner genaden kinder, dadurch sy irer trew vnd auf- rechtiger hanndlung engelten möchten, die sy gen vns als ainem rechten natewrlichen erbherrn vnnsers fürstenthumbs Osterreich getan habent, das sy sich zu vns gehallten habent. Darumb so haben wir in vergünnt vnd vergunnen in auch wissentlich in kraft des briefs, ob solher vall mit tod an vns bescheh, da gott lanng vor sey, als oben beruert ist, das sich die obgemelten vnnser lanntleut von Osterreich, auch ir erben vnd nachkomen in den gemelten scherm vnsers herren bruders vnd swager des kunigs zu Beheim vnd der kron daselbs halten. Myt vrkund des briefs. Geben zu der Freinstatt an ptintztag vor sannt Pilipp vnd Jacobstag nach Cristi gepurd yn viertzehenhundert vnd dem ainsundsechtzigistem jaren. K listu přivěšena na proužku pergam. velká pečeť Albrechtova. 120. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu strany jeho spojení s Albrechtem, bratrem císařovým. Ve Štýrském Hradci, 6. června 1461. Wir Fridereich, von gottes gn. rom. kayser, zu allen tzeitten merer des reichs, zu Hung., Dalm., Croacien etc. kunig, herczog zu Osterreich vnd zu Steir oc embieten dem durchleuchtigisten Jorrgen, kunigen zu Beheim etc., vnserm lieben swager vnd curfursten, vnser fruntschafft vnd alles gut. Durchleuchtigister lieber swager vnd curfurst! Vns ist offt vnd vil furkumben, wie daz ir mit sambt dem hochgebornnen Albrechten, ertzhertzogen zu Osterreich vnd zu Steyr etc., vnserm lieben brueder vnd fursten, vnd etlichen anndern in betrachtung vnd fürnemen sten 30 Archiv Český XV.

Strana 234
234 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického sollet vnd zu uerhelffen sachen wider vns zu suchen vnd darumb vns, vnser lannde vnd leut mit krieg antzulanngen. Solichs aber von ewr lieb vnd fruntschafft biszher, nachdem vnd ir vns gewanndt seyt vnd wir in besonndern fruntlichen vnderreden vnd verstentnüssen gegen eynander verschriben sein, in vnser gemut nit hat kumben mügen; angesehen auch solich besonder ere, wirde vnd fruntlichen willen, die wir euch in menigweg beweiset haben, auch nit sachen wissen, darumb ennthzweyung oder vnwillen zwischen vns vnd ewr sein oder sich begeben solten, noch auch zwischen vns vnd dem vorgenanten vnserm bruder noch andern. Aber wie dem allen, nach dem wir dann von gotlicher gnad vnd schickung als romischer kayser ein obrist haubt, ordenlicher richter vnd rechter herre des rechtens vnd der gerechtikeit in allen werntlichen sachen sein, geburt vns solich vnser keyserlich oberkeit vnd gewaltsam auch gegen vns selbs vnd einem yedem von vnser vnd des heiligen reichs gemaynes frides vnd der gerechtikeit wegen zu gebrauchen, als sich das nach gestalt vnd gelegenheit einer yeden sache gebüret. Vnd darum, ob ewr lieb vnd fruntschafft icht spruch oder vordrung von ewr selbs wegen zu vns zu haben vermeynte, vmb was sachen das were, so sein wir willig, erbieten vns auch des gegen eüch mit disem vnserm keyserlichem offen brief, wo wir darum miteynander gütlich uit vereynt oder vertragen werden mochten, mit recht auszfündig lassen zu machen, wes yeder teil dem anndern von pillicheit oder rechtens wegen schuldig vnd pflichtig sein, wie das am furderlichisten geschehen mag. Desz- geleichen wir vns gegen dem vorgenantn vnserm bruder vnd fursten, vmb was er zu vns zu sprechen oder zu suchen zu habent vermeynt, auch haben erbotten vnd hoffen, daz ewr lieb vnd fruntschafft vnd meniclich, wo das furkumbt, versteen vnd erkennen solle, daz wir vns damit gegen euch vnd demselben vnserm bruder, vmb das ir vnd er vnd ir yeder besonnder zu vns zu sprechen zu haben vermeynt, volliclich vnd gnugsamklich haben erbotten, inmassen vns das von vnser keyserlicher oberkeit des heiligen romischen reichs vnd des rechtens wegen gepuren mag, vnd nit not- durfftig sey einichs vnwillens oder vnfruntlichs furnemens daruber gegen vns, vnsern lannden vnd leuten zu gebrauchen. Darumb so begern vnd eruordern wir an euch als romischer kayser von vnser keyserlicher oberkeit, gewaltsam vnd des rechtens wegen, ermanen euch auch damit als vnsern vnd des heiligen romischen reichs geswornnen curfursten aller der pflicht, der ir vns als romischem kayser verpflicht vnd gewanndt seyt, daz ir solich abgemelte vnser vollig erbieten gutlichs vnd rechtlichs ausztrags auffnemet vnd dar- uber one gutlichen oder rechtlichen ausztrag alles, des ir zu vns zu sprechen zu haben vermeint, vns, vnsern lannden vnd leuten nichts in vngut noch vnwillen zufüget, auch des dem egenanten vnserm bruder noch anndern wider vns, vnser lannd vnd leut nit verhelffet, noch yemands von ewrn wegen zu uerhelfen gestattet. als wir nit

Strana 235
z roku 1461. 235 zweifeln, ir nach solichem egemelten vnserm erbieten selbs verstet, des vns vnd euch selbs von vnser, des heiligen reichs vnd der gerechtikeit wegen schuldig vnd pflichtig seyt. Geben zu Grecz amb samstag nach sannt Erasin tag mit vnserm keyserlichem auffgedruckten insigel besigelt nach Cristi geburde viertzehenhundert vnd im ainsund- sechtzigisten, vnser reiche des romischen im zweyundewaintzigisten, des keyserthumbs im zehennden vnd des hungrischen im dritten jaren. — Níže pod ohbem: Ad man- datum domini imperatoris in consilio Vlricus Weltzli cancellarius. V zadu listiny přitištěna jest oplatková pečeť císařova. 121. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu strany odpovědnictví Albrechta Kostky z Postupic proti sobě, a žádá českého krále, aby přiměl ho k zastavení toho. Ve Štýrském Hradci, 19. června 1461. Wir Fridreich, von gots gnaden rom. kayser, zu allen tzeiten merer des reichs, ze Hung., Dalm., Croacien etc. kunig, hertzog ze Österreich, ze Steir, ze Kaernden vnd ze Krain etc. Embieten dem durlewtchigen Georgien, kunig zu Beheim vnd margrafen zu Mèrhern etc., vnserm lieben swager vnd khurfursten, vnser frewnt- schafft vnd grüs beuor. Durlewchtiger, lieber swager vnd kurfurst! Als wir yetz mit ewrr frewntschafft in ersuchung vnd furnemen frewntlicher tèg steen, lassen wir ew wissen, daz vns Albrecht Kosko gesessen zu Leuchtmüschl datzwischen mit ettweuil seinen mitgesellen entsagt vnd darumb seinen veintbrief zugesanndt hat. Nün haben wir vns vormals gen ewrr frewntschafft erpoten, ob ir icht spruch oder vordnung zu vns vermainet ze haben, wo wir vns des gûtlich nicht verainten, daz wir als- dann willig wèrn mit recht ausfündig machen ze lassen, wes yeder tail dem anndern von pillichkait oder rechtens wegen schuldig vnd phlichtig wèr, wie das am furder- lichisten geschehen möcht. Wan aber solhen vnser erbieten vns nicht allain gen ew, sunder auch gen dem benanten Kosko vnd anndern, so ew zu uersprechen stend, ge- maint ist, dapey ewr freuntschafft vernemen mag, daz demselben Kosko noch anndern nicht not thut solher mütwilliger absag vnd veintschaft wider vns vnd die vnsern zu geprauhen, begern wir darauf mit sunderm fleiss, daz ir desselben Kosko vnd annder ew zugehorend vnd gewont dartzu mèchtig seit, daz sy solhen absag vnd veintschafft abtûn vnd sich von vns des vorgemelten vnsers ausrichten vnd völligen erbieten, wo sy vns anuordrung nicht vertragen wellen, benügen lassen vnd dawider nicht bekriegen, als ir vns dann des nach gelegenhait der sachen schuldig vnd ver- phlicht seit. Daran tût vns ewr frewntschafft zusambt der pillikait sunder dannk mèn geuallen vnd frewntschafft. Geben zu Grêtz an Freitag nach sannd Veitstag anno domini etc. LXI°, vnsers kaysertumbs im zehenden, vnsr reich des romischen im zwainundzwaintzigisten und 30*

Strana 236
236 (XX. Listiny někdy archivu Olešnického des hungrischen im dritten jaren. — Pod ohbem: [Commissio] domini imperatoris in consilio. Verso: Dem durlewchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd margrafen zu Mèrhèrn etc, vnserm lieben swager vnd kurfürsten. Pečeť císařova červená jest nyní odloupnuta. 122. Papež Pius II. dává poslům krále Jiřího bezpečný gleit na cestu do Říma a zpátky, a žádá knížat a měst, jejichž zeměmi se ubírati budou, aby je taktéž chránili. V Římě, 30. června 1461. Pius episcopus, seruus seruorum dei, vniversis et singulis Christi fidelibus salutem et apostolicam benediccionem. Cum carissimus in Christo filius Georgius, Boemie rex illustris, impresenciarum aliquos oratores pro nonnullis arduis nobiscum pertractandis negociis cum centum equitibus ad nostram, sicut accepimus, intendat presenciam destinare, dictique oratores absque nostra licencia et securitate certis de causis uenire formident: idcirco nos, cupientes illos plena ubique securitate gaudere, predictis oratoribus eorumque sociis, familiaribus et seruientibus, equitibus et pe- ditibus, usque ad numerum centum, quorum omnium et singulorum nomina et co- gnomina hic haberi uolumus pro sufficienter expressis, auctoritate apostolica tenore presencium damus et concedimus plenam licenciam et securitatem ac tutum et liberum saluum conductum ueniendi ad hanc almam vrbem omnesque alias et singulas ciuitates, terras, loca, prouincias et dominia nobis et sancte romane eclesie mediate et imme- diate subiecta, et eciam ad alia loca et dominia nobis non subiecta, quantum tamen in nobis est, tute, libere et secure, per aquam et per terram, die noctuque, cum armis et sine armis, coniunctim et diuisim, cum omnibus et singulis eorum salvis ualisiis, bulgiis, arnesiis, argentis, clenodiis, pannis, pecuniis, rebus et bonis quibus- cunque, ibique standi, morandi et pernoctandi et exinde recedendi et ad loca predicta remeandi semel et pluries, totiens, quotiens eis et cuilibet eorum uidebitur et placebit, absque iniuria, damno, molestia, offensa, noxia aut quouis alio impedimento reali vel personali, eisdem vel alicui eorum in personis vel bonis predictis quomodolibet in- ferendis. Ac propterea tam veneralibus fratribus patriarchis, archiepiscopis et episcopis dilectisque filiis abbatibus, prioribus ceterisque prelatis et personis ecclesiasticis exemptis et non exemptis ubique locorum constitutis, quam omnibus aliis et singulis dominis, communitatibus, officialibus et personis, cuiuscunque status, gradus, ordinis vel condicionis existant, nobis et ecclesie predicte mediate vel immediate subiectis, pre- sentibus et futuris, auctoritate et tenore predictis precipimus et mandamus, caris- simos uero in Christo filios reges et dilectos filios nobiles viros, duces, principes, mar-

Strana 237
z roku 1461. 237 chiones, comites et barones capitaneosque gencium, armorum et quarumcunque pro- uinciarum, ciuitatum et terrarum magistratus, nobis et ecclesie predicte deuotos, spi- rituales et temporales dominos, vniuersitates et alias quascunque singulares personas paternis affectibus requirimus, monemus et hortamur in domino, quatinus presentem nostram securitatem ob reuerenciam apostolice sedis debeant et uelint inuiolabiliter obseruare et per alios observari facere, et ab omni dictorum oratorum et suorum ac rerum et bonorum eorum predictorum iniuria, damno, offensione, molestia, lesione et impedimento quocunque ex toto desistant, quin ymo oratores predictos cum omni eorum comitiua benigne recipientes et beniuole pertractantes, eisdem de scorta et securo conductu, si id duxerint requirendum, prouideant, prout fuerit oportunum, ut exinde apud nos et sedem prefatam ualeant non immerito commendari; presentibus ad octo menses et non ultra tantummodo ualituris. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnacionis dominice mill. qua- dring. sexag. primo pridie kalendas Julii pontificatus nostri anno tercio. — Na ohbu: De curia. Níže: D. de Piscia. — Verso. Registrata apud me Ja. Papiensem. Přivéšena bulla Pia II. na obyčejném provázku. 123. Král Jiří převádí zástavní právo, jež měl Hanuš z Kolovrat na hradech Žebráku, Točníku a Dobříši, na své syny Viktorina, Bočka, Jindřicha a Hynka z Kunštatu a z Poděbrad. (124) V Praze, 7. července 1461. My Jiří, z b. mil. král č. mark. mor., luc. a slez. vévoda a markr. luž., oznamujem t. l. všem: jakož sme zámky naše královské, totižto Žebrák, Točník a Dobřieš s zbožími k nim příslušnými vyplatili od urozeného Hanuše z Kolovrat, věrného našeho milého, z zápisuov a zástav, kteréž otec jeho i on na těch zámciech a zbožích měl zapsány, zejména tyto zápisy: jeden zápis najjasnějšieho Sigmunda, tehdáž římského a českého krále, kterýmžto urozeným někdy Frydrichovi a Hanušovi bratřím z Kolovrat zapsal hrad Dobřieš se vším příslušenstvím v sedmi tisících a dvú stú zlatých rýnských, zlatý po osm- nácti gr. počítajíc, a k tomu patnádcte set kop gr. čes., kteréž prvé měli na Doma- žliciech, na to zbožie týmž listem převedl; druhý list téhož Sigmunda, jenž jsa již ciesařem římským témuž Hanušovi z Kolovrat a Jindřichovi, synovci jeho, skrze úmluvu, kterúž jsú učinili s Erkin- géřem z Savnszhejnu, postúpil jim hraduov Žebráka a Točníka v sumě štyř tisícuov zl. rýn. jim je zastavil, to přidávaje, jakož jim na berni byl odkázal dva tisíce zlatých, jestliže by co nebylo jim dodáno a počtem řádným a svědomím to okázali by, že jim nenie úplně dvú tisíc dáno, to pozuostánie jim na týchž zámciech připisuje;

Strana 238
238 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického třetí list téhož pana Zigmunda ciesaře, předka našeho, kterýmž přirazuje a připisuje již psaným Hanušovi z Kolovrat a Jindřichovi z Kolovrat, synovci jeho, i jich dědicuom na zboží dobřiešském k sumám svrchu psaným dvanádcte set kop gr; čtvrtý zápis již psaného ciesaře Zigmunda, jimž svrchu řečeným Hanušovi z Kolovrat a Jindřichovi, synovci jeho, i jich dědicuom a budúcím na hradiech Žebráku a Točníku i na zbožích k nim příslušných i také na zbožie dobřiešském k těm svrchupsaným sumám a zápisuom připsal sedm tisíc a dvě stě zlatých rýn. a puol páta sta kop gr. a padesát kop gr. za Zigmunda Mandu; pátý list téhož Zigmunda ciesaře, kterýmžto svrchu řečenému Hanušovi a dě- dicuom jeho zapsal jest tisíc kop gr. na vsiech města našeho Berúna, na Vzdiciech, Črníně, Trubíně a na Bavoryni, a v té sumě jim je zastavil, jakož ti zápisové o těch všech sumách svrchu psaných šíře okazují a oznamují; kteréžto všecky zápisy svrchu psané s majestáty již psaného Zigmunda cie- saře, předka našeho, celé a neporušené svrchu psaný Hanuš z Kolovrat nám jest navrátil a těch zámkuov i s zbožím k těm zámkóm příslušným postúpil, protože sme my v dluziech jeho, kteříž v úmluvě, kterúž s ním o ty zámky sme učinili, napsáni a postaveni sú, jej zastúpili i sumu peněz některú jemu dali. Že pak osviecený Viktorin, vévoda minstrberský, hrabě kladský, hauptman moravský a pán z Kunštatu a z Poděbrad, syn náš milý, s bratry svými urozenými Bočkem, Jindřichem a Hynkem z Kunštatu a z Poděbrad k žádosti našic k vyplnění těch dluhuov a zastání penězi svými témuž Hanušovi a jeho dědicóm jsú se zavázali a ty dluhy podstúpili a na se přijali, my chtiece je také, jakož slušné jest, v tom opatřiti, aby oni peněz svých, kteréž za ty výplaty zámkuov a zápisuov svrchu psaných dali a budú i mají dávati, žádné škody neměli, poněvadž nám takú vděčnosť okázali sú, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem mocí královskú ty všecky zápisy ciesaře Sigmunda svrchupsané se všemi těmi sumami, jenž v těch zápisiech se jme- nují a nač ti zápisové svědčie, nic nevymieňujíc, na již psaného syna našeho Vikto- rina a bratry jeho svrchu psané i jich dědice převedli sme a převodíme a jim je dáváme, tak aby oni k těm listuom a sumám i také k těm zámkóm a zbožím i k tomu ke všemu, což těmi listy již psanému Hanušovi zapsáno jest a zastaveno, plné právo měli a obdrželi, jakož by jim zejména ti zápisové svědčili, tak dlúho, dokavadž od nás neb budúciech králuov českých jim ty všecky sumy těmi zápisy zapsané, tak jakož ti listové svědčie, dány a úplně zaplaceny nebudú. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v úterý po sv. Prokopu léta od naroz. b. syna tisícieho čtyřistého šestdesátého prvnieho, královstvie našeho léta čtvrtého. — Ad mand. dom. regis Hilarius, decanus Omnium sanctorum Pragensium. — Registrata. Jacobus de Cadano. Přivěšena veliká červ. pečeť krále Jiřího.

Strana 239
z roku 1461. 239 124. Císař Fridrich III. vyznává, že Prokopovi z Rabšteina odevzdal list týkající se darování hrabství Katzenellpogenského králi Jiřímu anebo jednomu z jeho synů, kdyby se uprázdnilo. Ve Štýrském Hradci, 25. srpna 1461. Kapitola vratislavská vydává vidimus tohoto listu. Ve Tratislavi, 25. července 1494. Rada města Vratislavě vydává též vidimus téhož listu. Te Vratislavi, 28. července 1494. Wir capittel der kirchen zu Breslaw bekennen offintlich mit disem vnnserm briefe vor allermeniglich, die en sehen ader horen lesen, das wir gesehen, gelesen vnnd yn vunsern henden gehabt haben eynen gantz vnuorserten brief des allerdurch- lauchtigisten fürsten vnd herrn, herrn Friderichs, ettwan romischen kaisers etc, auf pergamen geschriben mit eynem rotunden ingesigil rot wachs in gelis gedruckt mit eynem czwehawptigen adeler an eyner pergamenen pressula angehangen besigilt, eynes sulchen lawtes, wie von worte zu worte hernoch folget: Wir Fridreich, von gots gnaden rom. kaiser, zu allen czeiten merer des reichs, zu Hung., Dalm., Croacien etc. kunig, herczog zu Osterreich, ze Steir, ze Kernden vnd zu Krain, graue zu Tyrol etc. bekennen: als wir vns vormals gen dem durch- leuchtigem Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc, vnnserm lieben swager vnd kurfursten, mit vnnserr handtgeschrifft dem edeln vnnserm lieben getreven Prokopien herren von Rabenstain, vnnserm rat, geantwürt, verwilligt haben, die grafschafft Katzenellpogen, wann die ledig wirdet, ze leihenn, das wir demselben vnnserm swager gelobt haben wissentlich mit dem brief, so es zu schulden kumbt, das wir die obberurte graffstchafft nach innhalt der obbemelten vnnserr hanndt- geschrifft im ader aynem seiner süne, welcher im dartzu geuellet, leihen sullen vnnd wellen trewlich vnd an geuerde. Mit vrkund des briefs geben zu Gretz an Eritag noch sandt Bertlmes tag nach Kristi geburd im vierczehenhundert vnnd ains und sechczigisten, vnnsers kaisertumbs im czehendenn, vnserr reich des romischen im czwayundewainczigisten vnd des hungrischen im dritten jaren. Des zu vrkund vund waren bekentnüs haben wir capittel obgenant disen vnnsern vidimusbrief darüber bepholhen zu geben vnd mit vnnserem gemeynem ingesigil, des wir zu sachen gebrauchen, versigeln lossen. Gescheen vnd geben zu Breslaw am freitag noch sandt Margarethen tag in vnnserm wochenlichen capittel noch Cristi geburt thawsent vierhundert vnd ym vier vnnd newnczigisten jaren.

Strana 240
240 C XX. Listiny archivu někdy Olešnického 125. Jan Kužel z Žeravic a z Mořic vyznává, že jest dlužen 500 zl. uherských Zichovi Kuželovi z Žeravic a jeho bratřím Jiříkovi a Václavovi Kuželům z Žeravic a z Kvasic. (62) V Kroměříži, 5. října 1461. Já Jan Kužel z Žeravic a z Mořic i s svými erby vyznávám »c, že jsem dlužen pravého a spravedlivého dluhu pět set zlatých dobrých uherských červených se lvy a váhy spravedlivé slovut. panoši Zichovi Kuželovi z Žeravic a jeho erbóm a k věrným jeho rukám slovutným panošiem Jiříkovi a Václavovi Kuželóm bratřiem vlastním z Že- ravic a z Quasic, strýcóm mým, i tomu, ktož by tento list měl s jeho Zicha svrchu psaného s dobrú vuolí; v kterýchžto zlatých svrchu psaných postúpil sem, a mocí listu tohoto postupuji ku pravému jmění a držení svých vlastních lidí v Mořiciech, na nichžto ukázal jsem a ukazuji a zapisuji pět set zlatých; a na ty svrchu psané zlaté úroka má jim dáváno býti z té vsi pět a dvadceti hřiven groší čísla moravského do roka, a to rozdielně na svatý Jiří po dání listu tohoto najprv příščí puol třinástý hřivny groší, a na svatý Václav ihned potom příščí také puol třinástý hřivny groší, a to tak dlúho a tak často, dokavadž bych jim, věřitelóm mým svrchupsaným, těch pěti set zlatých zase nedal a úplně i docela nezaplatil. A těch sem jim lidí postúpil v té vsi jmenované na těch lidech jmenovaných i s tiem se všiem právem a pan- stviem, s platy, s vinami i s poplatky i se všemi požitky, kterýmiž by koli jmény byly jmenovány, s rolí oranú i neoranú, s pastvami i s tú se vší zvuolí, jakož sú ti lidé od staradávna jměli, i se všiem plným panstviem, tak jakož sem to sám držal beze všeho umenšenie i beze všech příkaz, nic tu sobě ani svým erbóm práva na těch lidech i na tom na všem, což k těm lidem přísluší, nezachovávaje ani pozóstavuje. Pakliby věřitelóm mým svrchu psaným peněz potřebic bylo, anebo mně se nezdálo, aby oni ty lidi drželi a plat brali, tehda mámy sobě obapolně, já jim nebo oni mně, puol leta napřed dáti věděti; a v tom polúletí slibuji jim jejich pět set zlatých svrchu psaných dáti a zaplatiti úplně a docela i s úrokem konec toho polúletí vypovědělého. A protož já svrchu psaný Jan Kužel jistec a my Jan z Popovic, Jan z Vítčic, Prokop z Domamyslic a z Dřínového, Jan z Bielkova, Jan starší Bystřice z Jinic, Jindřich z Tučína, rukojmě a spoluslibce s ním a zaň, slibujem svú dobrú, čistů věrú, rukú společní a nerozdielnú beze všie zlé lsti, že ty všecky věci svrchu- psané budú ctně a věrně zdržány úplně a docela tak, jakož se svrchu píše. Pakli bychom toho čeho neučinili, což v tomto listu psáno stojí, jehož buoh nedaj, tehda atd. [Ležení v Olomouci.] A jestliže by z nás rukojmí svrchu psaných pán buch kte- rého v tom času neuchoval smrti, jehož buoh ostřez, tehdy my živí atd. Tomu na potvrzenie a pro lepší jistotu my jistec i rukojmie své vlastní pečeti s naším jistým vědomiem dobrovolně přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Kroměříži

Strana 241
z roku 1461 a 1462. 241 v pondělí v ochtáb svatého Václava po narozenie s. b. tisícieho čtyřstého šedesátého prvého léta počítajíce etc. K listu přivěšeno sedm pečetí na proužcích pergam. 126. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu strany rozhodnutí o mír mezi ním a arciknížetem Albrechtem. Ve Štýrském Hradci, 11. ledna 1462. Wir Fridreich, von gots gnaden rom. kayser, zu allen tzeiten merer des reichs, ze Hung., Dalm., Croatien etc. kunig, hertzog ze Österreich, ze Steir, ze Kernden vnd ze Krain etc., embieten dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrafen zu Mêrhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfürsten, vnsern grüs vnd frewntschafft beuor. Durleuchtiger, lieber swager vnd kůrfürst! Ewr schreiben vns yetz getan von hertzog Albrechts vermelter fridspruch wegen vnd seins briefs ew zügesanndt, des abgeschrifft vns verslossen zůgeschikcht, haben wir vernomen; vnd khumbt vns solh verkunden von ewer frewntschafft zu geuallen vnd dannkh. Vnd vns nymbt solh sein furnemen vnd klag frombde, nachdem vor dem frid, im frid vnd darnach menigerlay verdries, vnrecht, newikait, schatzung, besatzung vnd beswernuss vns vnd den vnsern meniguelticlich beschehen sein vnd noch teglich ergeen. Vnd nemlich befrombdet vns das vngeordent betrachten des egenanten hertzog Albrechts mit Emerstorf, das doch in vnser herrschafft Wertenegk gehöret, dasselb geslos vnd herschaft wir vnd nit er innhaben, dadurch vns zumal gepûrt, des vnd der vnsern ze halten vnd vns die uit entziehen ze lassen, als ewr frewntschaft selbs versteet, vnd gelegenhait der sachen auch vnser mainung ewrr lieb, die, so wir zu dem an- gestossen tag gen Znoym sennden werden, aigentlich vnderrichten in ganntzer hoffnung, ewr frewntschafft werd mit sambt vns an solhen groben henndeln miss- uallen vnd vns vnd vnser sachen, als wir vertrawn, ew beuolhen haben. Das wellen wir frewntlich vmb ew beschulden. Geben zu Grètz an montag nach sannd Erhartstag a. d. etc. LXII°, vusers kaysertumbs in zehenden, vnser reich des römischen im zwayundzwaintzigisten vnd des hungrischen im driten jare. — Pod ohbem: Comissio domini imperatoris in consilio. — Verso: Dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd margrafn zu Mèrhêrn etc., vnserm lieben swager vnd kürfürsten. Při listině přitištěná pečet odloupla se. Archiv Český XV. 31

Strana 242
242 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 127. Christofor Mauro, vévoda benátský, píše králi Jiřímu strany dopomožení Janovi z Rabšteina k věcem, které jemu u městečka Anoli byly odcizeny. V Benátkách, 18. ledna 1462. Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gr. Boh. regi et Moranie [sic] Lutuburgensis [sic] et Glesie [sic] duci ac Lusacie marchioni illustrissimo. Chri- stoforus Mauro, dei gracia dux Venetiarum et cetera, salutem et prosperorum suc- cessuum incrementa. Per reuerendum patrem, dominum Joannem de Rabenstain, pro- thonotarium et referendarium apostolicum ac sefre]nitatis vestre consiliarium, nobis presentate fuerunt littere ipsius se re nitatis vestre, quas profecto, ut continue con- sueuimus, alacri vultu legimus, et iocundissimo corde ipsum reuerendum dominum Joannem cum contemplacione maiestatis vestre, tum ob singulares eins virtutes vi- dimus et admissimus. Nam nostre mentis et consta[n]tissime dispositionis nostre est et continue fuit, cunctos suos pro mutua beniuolentia nostra sincerissima prosequi beni- uolentia et cuncta semper facere, que maiestati vestre grata esse intelligamus. An quoniam in accessu suo ad urbem, vt asserit, apud opidum nostrum Anoalis furto subtracta fuerunt nonuulla eius bona, molestissime quidem hec sensimus. Jussimus igitur eficacissime potestati nostro ipsius loci, vt ommi cumn dili- gencia, studio et solercia sua, si caram habet graciam nostram, perscruptari debeat et omnia experiri, vt furem inueniat seuerissimeque puniat et bona recuperet, pre- dicto reuerendo domino Joanni uel eius nuncio restituat, et demum in ca agat ma- teria, acsi res ipse nostre proprie essent; quoniam mirum in modum optamus cunctos subditos maiestatis vestre in locis nostris humanissime et amicabiliter per- tractari, parati ex corde ad cuncta sefre]nitatis vestre beneplacita. — Pod ohbem: Data in nostro ducali palatio die XVIII Januarii, indiccione XI. a. MCCCCLXII. — Verso: Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gracia Bohemie regi et Morauie [sic], Lutuborgensis [sic] et Glesie [sic] duci ac Lusacie marchioni illustrissimo. Při listině na pravé straně jest přivěšena na červeném hedvábí olověná bulla. 128. Melchior, syn někdy Jana Hochhauzera z Hochhauzu, dává Viktorinovi, vévodovi minstrber- skému, a bratřím jeho Bočkovi, Jindřichovi a Hynkovi z Kuuštatu a z Poděbrad své dva listy na pergameně, jeden, jímž kláštel Zderazský prodal otci jeho a dědicům ves Wencelsdorf u Mostu a mlýn Steinmul s příslušenstvím (viz výše str. 217). a druhý list, kterým král Jiří na tom zboží 906 zl. uherských zapsal. (125) Bez místa. 27. září 1462. Já Melchior, syn Januov dobré paměti řečeného Hochauzer někdy z Hochau- zu, vyznávám oc, že ty dva mé zápisy a listy hlavnie na pargameně, — jeden latině

Strana 243
z roku 1462 a 1463. 243 psaný, jímžto poctiví kněžie, kněz probošt i veškeren konvent najsvětějšieho hrobu Páně jerosolimitanského řádu svatého Augustina domu Zderazského u Praze prodali sú již psanému Janovi Hochauzarovi, otci mému, i jeho dědicóm a tak i mně ves Wencelsdorf blíž města Mostského s mlýnem řečeným Steinmul i s jinými také ves- nicemi a věcmi v témž listu zejména položenými, s dvory, lukami, lidmi úročními, berněmi, rychtami i všelikým platem na rozličných věcech záležícím, se všemi také a všelikými týchž vsí a věcí příslušnostmi, jakož ty věci v již dotčeném listu pod visutými téhož probošta a konventu pečetmi šíře jsú vypsány, kterýžto list já po již jmenovaném Janovi, otci mém, jakožto dědic jeho pravý mám vedle jiného a s jiným statkem řádně; a druhý zápis najjasnějšieho kniežete a pána, pana Jiřie, krále českého a markrabie mor. etc., pána mého najmilostivějšieho, jímžto JMt pod visutú pečetí svú devět set zlatých a šest zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých mně a mým dědicóm na tom na všem zboží v prvniem listu vypsaném zapsal jest tak a s takovými příměnkami, jakož týž zápis to všecko plněji v sobě a šíře zavierá, — dal sem dobrovolně a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí i také se vším a celým právem mým beze všeho pozuostavenie dávám osviecenému kniežeti a pánu, panu Viktorinovi, vévodě minstrberskému, hrabí kladskému a pánu z Kun- statu a z Poděbrad, a urozeným pánóm panu Bočkovi, panu Jindřichovi a panu Hynkovi bratřím z Kunstatu a pánóm z Poděbrad i jich dědicóm a budúcím, moc JMtem podle toho dávaje i právo, to všecko, což svrchu dotčení listové svědčie, držeti, mieti, toho požívati a s tiem se vším společně neb rozdielně, když a což se jim líbí nebo líbiti bude, jakžto s jich vlastním činiti bez všelikého mého a přátel mých i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho já Melchior nadepsaný pečet mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Záviše z Wald- štejna, statečného rytieře pana Viléma Pětipeského z Krásného Dvoru v Divicích, a slovutného panoše Heřmana ze Zhořce, v ty časy haupthmana na hradě Mostském, že jsú pečeti své také dali podle mne na svědomie přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán 1. od narozenie syna b. tisícieho čtyřistého šestdesátého druhého, ten pon- dělí před sv. Václavem. K listu přivěšeny na proužcích pergam. 4 pečeti. 129. Císař Fridrich III. chtěje odměniti služby krále Jiřího proti Vídenským mu prokázané, dává mu nápad na hrabství Katzenellenbogenské po hraběti Filipovi, kdyby bez mužských dědiců zemřel. V Novém Městě, 22. dubna 1463. Wir Friderich, von gots gn. rom. kayser, zu allen tczeitin merer des reichs, ze Hüngern, Dallmacien, Croacien etc. kunig, hertczoge ze Osterreich, ze Steir, ze 31*

Strana 244
244 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Kernden vnd ze Krain, herr auff der Wündischen march vnd zu Portenaw, graff zu Habspürg, zu Tirol, ze Phiert vnd ze Kibürg, marggraüe ze Burgaw vnd landtgraue in Ellsass, bekennen vnd tûn künd offentlich mit dem brief allermeniclich gegen- würtigen vnd künftigen. Nachdem wir merkchlich haben entphünden, wie alls grosser trew, lieb vnd freuntschafft sich der dürchleüchtig vnser lieber swagir vnd kinrfürst, Jorg, künig zu Beheim vnd marggraff zu Merhern etc., in vnsern anligünden noten vor andern mit seinen getrewn diensten bey vns als romischen kayser gehaltin hat in dem, das vns sein liebe in seiner eygen persone mit hereskrafft in vnsern leibs- noten zu staten vnd rettüng komen ist, dadurch dann wir mitsambt der allerdurch- leüchtigisten fursten, vnsir lieben gemahel, frawn Leonara, romischen kayserin oc, auch vnserm sün vnd ettweuil vnserr getrewn ritterschafft aus dem beleger vnd besess, mit dem wir von vnsern vngetrewn von Wienn vmgeben gewesen, komen vnd ent- lediget sein, ist vnsrr kayserlich gemût pillich vnd von schulden genaigt, das mit gnaden vnd gütteten zu widergeltin; zusambt dem, das wir auch dartczu mit hoherr betrachtung nicht wenig zu hertczen nemen, das vns der obgnant vnsir liebir swagen vnd kurfürst die pürde vnd den last in dem heiligen reich durch sein vernunft vnd macht mit reten vnd taten wol vnd getrewlich khan vnd mag helffen tragen, als vns dan zu geschehen an seiner lieb gar nicht zweyfelt; vnd daromb mit wolbedochten mût vnd gütten wissen vnd willen, auch mit zceitigem rat ettlicher vnsir kurfursten vnd fursten des heiligen reichs vnd ander vnser rete vnd getrewn, ausz volkomenheit kayserlichs gewalts haben wir dem ob- gnanten vnserm lieben swagir vnd kürfürsten Jorgen kunig zu Behem etc. vnd allen seinen mendlichen leibszerben gegeben vnd verlichen den anfal der graffschafft des wolgebornen Philippen, grauen zu Katczenelpogen oc, mit sambt allem dem, das vns vnd dem heiligen reich von demselben von Katczenelpogen, wo er an mendlich leibserbin abgieng, angefallen mag, also das wir das allis ausz obgedochtir volko- menhait kaiserlicher macht vnd gewalts dem mergenantin vnserm swager vnd kür- fürsten Jorgen künig zu Behem etc. vnd allen seinen mendlichen leibserben ytcz ünd alszdan vnd dan als ytczund gegeben vnd verliehen haben, geben vnd verleyhen in auch solhs in krafft ditcz brieues, was wir yn daran von gnaden vnd rechtens wegen, auch vnser vnd des reichs gerechtikait halben verleihen süllen, kunnen vnd mügen; doch das er oder sein mendlich leibserben das allis, so offt vnd dikch es zil schulden kümet oder sich gebüret, von vns oder vnsern nachkomen am reich, so wir nicht wern, halten, nehmen, emphahen vnd dauon lehusphlicht tun sollen. als lehensrecht ist, getrewlich vnd an geüerde. Wir haben aüch dem obgemelten vnserm lieben swager vnd kurfursten die sündir gnad getan, vorgonnet vnd gewalt gegeben, das er die obberürten lehen- schafft selbs emphahen odir die seiner sune ainem. welhen er will, von ir allir wegin

Strana 245
z roku 1463. 245 zu gesampter hant, so werre es zu schulden komet, emphahen lassen, odir das einem seiner süne vor dem andern geben, vnd darinnen handeln mag nach seiner lieb ge- üallen, wie vorgeschrieben stet. Wir erkennen, erklern, vrtailen, verkünden vnd sprechin auch ausz volkommenhait vnsir kayserlicher macht vnd gewalts mit guttir wissen, das solhs nicht fur mynner noch andirs gehaltin sol werden, dann ob das nach gerichts ordnung erkennt, erklert, erobert vnd gesprochen wer, als es ouch ist vnd sein sol ytczund als dann vnd dan als ytczund. Vnd es werd dawider ge- handelt adir nicht, so erkennen, erkleren vnd vrtailen wir ouch in vorgerurter mass, das dannoch nichts dest mynner dieser brieff vnd solh vnser gab, genad vnd leihung bey krefften beleiben vnd von vns vnd vnsern nachkomen am reich vnwiderrufflich auch von meniclich gestrakchts vnd genutczlich gehaltin werdin sol; allis getreülich vnd an geüerde. Vnd darauff so gebieten wir allen vnd yglichen vnsern vnd des reichs kur- fursten vnd fursten geistlichin vnd weltlichin, grauen, freyen herren, rittern, knechten vnd allen andern vnsern des heiligen reichs vndirtanen vnd getrewen ernstlich vnd vestiklich mit diesem brieffe, bey vermeydung vnser sweren vngnad vnd bey ainer peen, nemlichen taüsent phündt lotigs goldes, so offt wissentlichen wider solch ob- gedacht vnsir gab, gnad, erklerung vnd leihung getan wurde, vnableslich, halb in vnsir kayserliche kamer vnd den andern halben tail vnserm lieben swagir vnd kur- fursten dem kunig zu Behem oder den obbenanten seinen sünen zu bezcalen, das sy, szoverr es zü schulden kommet, daweder nicht sein, noch sich des widersessig machen, vnd dem genanten vnserm swager vnd kurfursten oder seinen erben nichts darin tragen, noch furnemen sullen in dhain weg, allis trewlich vnd an alle arglist vnd geüerde. Das ist vnsir ganteze vnd ernstliche maynung. Des ziü warer vrkundt haben wir vnsir kayserliche maiestat ingesiegel an diesen brieff tün henkchen. Der geben ist zu der Newstadt an freytag vor sand Jorgen tag nach Cristi gepurde ym viertczehenhundirt vnd drewundsechtczigisten, vnsirs kaysertümbs ym zwelfften, vnsir reich des rohmischen ym viründzwayntezi- gisten vnd des hungarischen ym funften jaren. Wir Friderich vnd Georg gebrudir, vonn gots gnaden in Slesienn hertczuge vnnd hirren zu Lignitcz vnnd Briegk oc, bekennen offintlich vnnd twen kundt allir- menniglich, das wir vff hewte gesehen, vorhorit vnnd yn vnsern henden gehabit haben eynen keyserlichen vffnen brieff auff pergamen geschreben mit des allerdurch- leuchtigsten vnd vnoberwyndlichsten romischen keyszir Fredrichs, zu allen tczeitin mehrers des reichs, zu Vngarn, Dallmacien etc. konige, hertczuge zu Osterreich, zw Steirn, Kerndin vnd Krayn etc. vnsirs allergnedigstenn hirren rotünden, anhangenden keysilicher maiestadt czwehewptigen adler ingesigeln besiegelt an schriefften, per- gamen vnd ingesiegelen gantcz tüchtig vnd vnüorserit von worte zu worte, wie oben

Strana 246
246 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického geschreben, lawtende. Czu Vrkunde habin wir beyde ytczbemelte fursten vnnsir furst- liche anhangende ingesiegele an diesin vidimusbrieff wissentlich hengin lossen. Ge- scheen zum Briege freitags vor Purificacionis Marie nach Cristi vnsirs hirrenn geburth fumffezenhundirt vnd im andern jore [28. ledna 1502]. K listině jsou na proužcích pergam. přitištěny dvě dobře zachované pečeti. 130. Císař Fridrich III. omlouvá se králi Jiřímu z nezaplacení sumy peněz, již mu dáti měl. V Novém Městě, 23. srpna 1463. Wir Fridreich, von gots gnaden röm. kaiser, zü allenn tzeiten merer des reichs, zu Hung., Dalmacien, Croacien etc. kunig, hertzog zu Österreich, zu Steyr, zu Kernnden vnd zu Krain etc., embieten dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Mêrhern etc., vnserm lieben swager vnd kürfürsten, vnsern grüs vnd frewntschafft beuor. Als vns ewr frewntschafft yetz von der summe guldein wegen, so wir ew auf vergangne zeit solten ausgericht vnd betzallt haben, geschriben hat, haben wir vernomen ; vnd lassen ewr frewntschafft wissen, daz wir ew solh betzalung derselben summ gern auf die bemelt zeit getan hieten, so wir des stathafft an gelt wern gewesen. Vnd haben ew darumb die herrschafft Newnbürg auf dem Yn dafur ze geben fürgehalten, die ir aber nicht habt nemen wellen. So sein wir auch in guter hoffnung, als ewr ret am jungisten bey vns hie seinn gewesen, vns solt das gellt von Hungern geuallen sein, dauon wir ew dann an vnderlas betzalt wolten haben. Das aber alsdann auch nicht ist beschehen. Vnd darauf daz wir ewrer frewntschafft mit betzalung der berurten schuld ye gern genug tun wolten, haben wir die vorgenant herschaft Newnburg dem edlen vnserm lieben getrewn Hannsen freyhern daselbs vnd zu Rorbach, vnserm rate, vil vmb ain mynere summ gelts verkaufft, dann die wert ist. Derselb von Rorbach sich verfanngen hat, ew die vorgemelt geltschuld an vnserr stat zu betzallen vnd darumb genügig gemachen, vnd hoffen, er hab sich nu mit ewrer frewntschafft darumb geainet oder werde sich noch gutlich darumb ainen. Vnd bitten darauf dieselb ewr frewntschafft mit sunderm fleiss, ir wellet ew derselben zalung halben mit tag geben vnd in aunder weg vmb vnsern willen gütlich vnd gnediklich gen im halten. Daran tut ir vns gut geuallen, das wir gen derselben ewrer lieb frewntlich beschulden wellen. Geben zu den Newnstat an Eritag vor sannd Batelmeestag des heiligen zwe- lifboten anno domini etc. LXIII°, vnsers kaysertûmbs im zweliften, vnserr reich des romischen im vierundtzwaintzigisten vnd des hungrischen in funfften jaren. [Pod ohbem : Commissio domini imperatoris in consilio. — Verso: Dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfursten. Pečeť přitisknutá, kterou listina byla zapečetěna, zachovala se.

Strana 247
z roku 1463. 247 131. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu, že sestra jeho Kateřina, markrabinka badenská, přijevši do Rakous, práci si vzala, aby jeho a bratra jeho vévodu Albrechta a lidi jejich přivedla k jednotě, ku kterémuž konci že svolán od něho do Tulnu sněm stavů dolno- i hornorakouských k sv. Mauriciu; i žádá krále Jiřího, aby některé ze svých rad k tomu sněmu poslal, kteří by s radami císařovými při jednání jeho dobrého nápomocni byli. V Novém Městě, 31. srpna 1463. Wir Fridreich, von gots gnaden römischer kayser, zû allen tzeiten merer des reichs, ze Hungern, Dalmacien, Croacien etc. kunig, hertzog ze Osterreich, ze Steir, ze Kernnden vnd ze Krain oc, embieten dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfursten, vnsern grus vnd frewntschafft beuor. Wir lassen ew wissen, daz sich die hochgeborn Katherina, marggrafin zu Baden, vnser liebe swester vnd furstinn, herab ze lannd gefugt vnd grossen fleiss, müe vnd arbait gehabt hat, damit wir vnd hertzog Albrecht von Österreich in ainikait vnd vnser lannd vnd leut in frid vnd gemach pracht wurden. Darauf haben wir mit demselben hertzog Albrechten vnd den seinen ainen fridlichen anstannd von sannd Giligentag vntz auf sannd Michelstag negstkunnftigen aufgenomen, vnd ainen gemainen lanndtag auf sannd Mauritzentag auch nagst komend zu Tullnn ze halten furgenomen, vnd darauf zu bederseit vnser lanndtleut niderhalb vnd ob der Enns, gehorsam vnd vngehorsam, geistlich vnd weltlich, auch die von steten auf denselben tag daselbshin gen Tullnn ze komen eruordert, da zu betrachten, land vnd leut in frid vnd gemach ze bringen. Begern vnd bitten wir ewr frewntschafft mit sunderm fleiss, daz ir etllich ewr rêt zu demselben tag daselbs hin gen Tullnn ordnet vnd schikchet, die vnsern rêten, so wir da haben werden, beystannd tün vnd ratsam ze sein, vnser pestes vnd nutzist da furzenemen. Daran tut vns dieselb ewr frewntschafft sonder gut geuallen, das wir vmb ewr frewntschafft beschulden wellen. Geben zu der Newnstat am mittichen vor sannd Giligentag anno domini etc. LXIII°, vnsers kaysertümbs im zwelften, vnserr reich des römischem im vierund- zwayntzigisten vnd des hungrischen im funften jaren. [Pod ohbem:] Comissio domini imperatoris in consilio. Verso: Dem durchleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc, vnserm lieben swager vnd kurfursten. Pečeť, která byla přitištěna, jest odloupnuta. 132. Christofor Mauro, vévoda benátský, píše králi Jiřímu v záležitosti Terstských, že jim k nalé- hání papežského legata odpustil a že rozkázal lidem svým od obléhání jich ustati. U Benátkách, 19. listopadu 1463. Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gr. Boemie regi ac Mor., Lutuburgensis [sic] ac Glesich [sic] duci, ac Lusacie marchioni illustrissimo. Christo-

Strana 248
248 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického phorus Mauro, d. gr. dux Venetiarum etc., salutem et prosperos ad vota successus. Preteritis diebus in responsionem litterarum maiestatis vestre scripsimus in iustifica- cionem cause nostre contra Tergestinos, quantum tunc husque oportere nouimus. Postea, licet forsitan ante has ad noticiam serenitatis vestre peruenerit, que in pre- senciarum dicturi sumus, statuimus tamen pro singulari affeccione nostra in maie- statem vestram ea sibi his nostris litteris nunciare. Superioribus his diebus Romanus pontifex per medium reuerendissimi domini cardinalis Niceni, legati de latere, hic existentis pro rebus fidei aduersus perfidos Turcos gerendis, instanter nos hortari fecit pro pace Tergestinorum. Nos licet, vt scripsimus maiestati vestre, prouocati et la- cessiti ab eis fuerimus maximis violenciis et iniuriis contra subditos et fideles nostros illatis, earum tamen obliuisci decreuimus et per operam reuerendissime dignitatis sue veniam et pacem dedimus Tergestinis, iussimusque gentes omnes nostras ab corum obsidione ex toto discedere, tenentes eciam rem gratam et placitam fecisse cesaree maiestati. Reliquum est, vt in omne decus et gloriam serenitatis vestre omni tem- pore paratissimi simus. Dat. in nostro ducali palatio die XVIIII Nouembris, indiccione XII, MCCCCLXIII. Verso: Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gracia Bohemie regi — ac Morauie, Lutuburgensis ac Glesich [sic] duci et Lusacie marchioni illustrissimo. Pečet se nezachovala. 133. Matiáš král uherský činí narovnání s králem Jiřím o neshody, které mezi některými po- hraničními poddanými jejich vznikly. V Budíně, 14. dubna 1464. Nos Mathias, d. gr. rex Hung., Dalm., Croacie oc not. facimus ten. pres., quibus expedit vniuersis, quod licet inter maiestatem nostram ac serenissimum principem dominum Georgium, eadem gracia regem Boh., patrem nostrum, nostrumque Hungarie et suum Bohemie regna occasione quorundam dampnorum et nocumentorum per nostros et eiusdem domini Georgii regis subditos vtrimque illatorum et commissorum quedam differencie et controuersie orte fuerint, tamen, ne occasione premissa in maiora mala accrescant vtque pax inter maiestatem nostram ac ipsum dominum Geor- gium, regem Bohemie, nostrosque et eiusdem subditos firmiter perduret, premissa quoque iam illata recte reformentur, cum eodem domino Georgio, rege Bohemie, in hanc disposicionem, habitis superinde maturis tractatibus, deuenimus et has ini- uimus composiciones: Primo quod vtraque regna, tam scilicet nostrum Hungarie quam suum Bo- hemie, inter sese ac subditos et incolas eorundem intra extraque commeantes pacifica sint et secura. Ceterum quod tam nos quam ipse dominus Georgius rex omnes sub-

Strana 249
z roku 1463 a 1464. 249 ditos nostros, qui dampna et alia nocumenta in prefatis regnis inferunt, vicissim de eisdem regnis euocare faciamus diligenciamque adhibeamus, vt tales reuertantur et ab illacione dampnorum et nocumentorum cessent, prouideamus quoque, ne plures maleffa]ctores in auxilium supradictorum de vnius cuiusque nostrum regno exeant aut fauores et subsidia eis faciant, nec paciamur aut permittamus vel faueamus quos- cumque spoliatores aut alios malefactores in alterius nostrum et subditorum nostrorum dampnum deinceps procedere aut in ipsis regnis nostris et metis eorundem multi- plicari et adunari. Item si qui ex subditis alicuius nostrum in regno alterius nostrum spolia et alia mala, non petita prius iusticia aut iusta ablacione non acceptata, publice et palam commiserint, tales a regno, de quo scilicet fuerint, prohibeantur et omnibus bonis eorum priuentur sine spe restitucionis. Si qui autem ex ipsis subditis nostris in pri- uato aliqua spolia, dampna et nocumenta commiserint, contra eos specialiter deferatur querella ad eum, cuius sunt subditi, et petatur iusticia, ex quorum parte idem plenam iusticiam aministrare teneatur. Malefactores eciam, qualescumque et vndecumque exi- stant, ibi, vbi scilicet repperti fuerint super maleficio, iudicentur, fiatque iusticia ex parte eorundem. Malefactores vero profugi, de vnius nostrum regno ad regnum al- terius profugientes, de eorum regno reddantur vel saltem inibi non conseruentur. Preterea in cuius nostrum finibus castella vel fortalicia per malefactores in alterius nostrum dampnum et nocumentum erecta fuerint, is principaliter teneatur ad ferendum remedium, vt ea distrahantur et remoueantur, alter vero nostrum, dum requisitus fuerit, auxilium superinde ferre debeat. Super dampnis quoque ac nocumentis hucusque hincinde illatis fiat conuencio oratorum amborum nostrum plenum mandatum habencium, quos ad hoc deputaue- rimus, in festo natiuitatis beati Johannis Baptiste proxime venturo in ciuitate nostra Zakolcza alias Skalice nuncupata, vbi et quando premissis omnibus recte et secundum iusticiam discussis vtrimque satisfaccio impendatur, teneamurque subditos nostros, qui premissa commiserunt, ad eam faciendam compellere aut nos ipsi pro eis satis- facere. Que omnia supradicta sine dolo et fraude obseruabimus et in verbo nostro regio obseruare promittimus testimonio presencium litterarum mediante, quas in huius rei memoriam et firmitatem secreto sigillo nostro, quo vt rex Hungarie utimur, fecimus roborari. Dat. Bude in festo beatorum Thiburcii et Valeriani martirum anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno septimo, coronacionis vero primo. — [Pod ohbem:] De comissione propria domini regis. Na proužku pergam. jest přivěšena pečet Matiášova. Archiv Český XV. 32

Strana 250
250 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 134. Král Jiří zapisuje a zastavuje Prokopovi Liškovi z Vysoké a bratru jeho Bohunkovi plat 45 kop na dvoře Svítkově ke klášteru Opatovickému náležející. (126) V Praze, 24. července 1465. My Jiří, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oznamujem oc, že znamenavše mnohé věrné a pilné služby slovut. Prokopa Lišky z Vy- soké, věrného našeho milého, kteréž nám činil jest, činí a potom tiem lépe aby či- niti mohl a měl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Prokopovi Liškovi a bratru jeho Bohunkovi i jich dědicuom ten plat, kterýž jest na dvoře Svietkově, kterýžto dvuor Prokop Liška již psaný drží a s toho dvoru placen jest k klášteru Opatoviciem, i s tuoní k tomu dvoru příslušející, zapsali sme jim a zastavili a tiemto listem zapisujem a zastavujem ve čtyřidcieti a v pěti kopách groších [sic] ke jmění a držení i požívání jich bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, tak aby oni toho platu s toho svého dvoru Svietkova nám ani žádnému nedávali tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové čeští, nebo ti, jimž by toho platu i tuoně výplata spravedlivě příslušela, již psaným Prokopovi Liškovi a Bohunkovi bratřím nebo jich dědicuom těch čtyřidceti a pět kop grošuov peněz dobrých v zemi našie České obecně berných nedali bychom a nesplnili penězi hotovými. A ktož by tento list měl s již psaných Prokopa a Bo- hunka neb jednoho z nich nebo jich dědicuov dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu u vigilii sv. Jakuba Větčieho, apostola božieho, léta od naroz. syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého pátého, královstvie našeho léta osmého. — Ad mandatum domini regis. Na proužku pergam. přivěšena pečet krále Jiřího na okraji valné porouchaná. 135. Milota ze Všejan a z Klamoše dává Zdeňkovi a Jetřichovi bratřím z Chlumu a jich dědicům list na dvůr poplužní ve vsi Všejanech, jejž měl otec jeho Jetřich a po něm on od Půty z Častolovic. (43) Bez místa, 30. ledna 1466. Já Milota ze Všejan a z Klamoše vyznávám oc, že ten list hlavnie, kterýž svědčí Jetřichovi dobré paměti otci mému, tudiež také i mně po mém otci i našim všem budúcím od uroz. pana Puoty z Častolovic, někdy pána na Kostomlatech, kte- rýžto list svědčí na forbergk anebo dvór poplužní ve vsi řečené Všejamy [sic] vysta- vený, se všie dědinú k celému popluží s lukami, s křovinami, s puotůčky i se všemi

Strana 251
s let 1465—1467. 251 příslušnostmi k témuž popluží příslušejícími, kromě poddánie kostelnieho, jakož týž list svrchu psaný jasněji svědčí a v něm sě plněji a šíře vypisuje, se všemi právy v něm položenými a zapsanými, dal sem a mocí listu tohoto dávám jménem mým, dětí a budúciech mých dobrovolně s mú dobrú a s svobodnú volí slovutným panošiem Zdeňkovi a Jindřichovi bratřím z Chlumu, dětem jich a budúcím, v tom listu svrchu- psaném sobě nic dále ani dětem mým a budúcím nepozůstavuje, tak aby svrchu psaní bratřie, jich děti a budúcí jich mohli a moc měli i právo plné s tiem listem nade- psaným učiniti jakožto svým vlastním, jakžby sě jich vuoli dobré líbilo a zdálo, a to bez překážky všelikteraké mé, mých dětí i budúcích mých. Tomu na potvrzenie a pevnost pečet svú vlastní mým jistým vědomím i přiznáním dobrovolně dal sem přivésiti k tomuto listu, a pro dalšie svědomí toho prosil sem uroz. pána, pana Hynka z Wal- šteina seděním na Hradistku, králové české hofmistra, a statečného rytíře Čeňka z Barchova seděním na Vyšehněviciech, a slovutných panošóv Jana z Labúně seděním na Záchrašťanech a Jana z Kasalic, aby své pečeti podle mne na svědomie dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán 1. po naroz. s. b. tisícieho čtyřistého šedesá- tého šestého, ten štvrtek před Hromnicemi. Přivěšeno na proužcích pergam. 5 pečetí. 136. Král Jiří poroučí Janovi z Cimburka Jičínskému, jenž se ho jakožto krále ustavičně přidržuje, v opravu do živnosti klášter svůj Vyzovický. (68) V Prase, 9. dubna 1467. My Jiří, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oznamujem »c, že shledavše mnohú věrnost uroz. Jana z Cimburga Jičínského, věr- ného našeho milého, kterúž jest nám okazoval a okazuje, nás jakožto krále pána svého ustavičně se přidrže, i majíce v něm zvláštnie doufánie, že on klášteru našemu Vyzovskému, kterýž na pomezí a při jeho zbožích leží, móže dobře prospěšen býti, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú a jakožto mar- krabě moravský témuž Janovi z Cimburga poručili sme klášter náš Vyzovský s zbožími k němu příslušnými v opravu, a tiemto listem porúčieme, tak aby on ten klášter s zbožím k němu příslušným do své živnosti v opravě své měl a jej ode všech útisknov a bezpráví obraňoval. Protož přikazujem podkomořiemu markrabstvie na- šeho Moravského, kterýž nynie jest neb potom byl by, i všem jiným našim poddaným, aby již řečenému Janovi Jičínskému na té opravě žádných překážek nečinili, ale raději pomoc a přiezeň jemu dávali a okazovali. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po sv. Ambroži 1. od nar. syna božieho tisícího čtyřstého 32*

Strana 252
252 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického šestdesátého sedmého, kralovstvie našeho léta devátého. — Ad mandatum domini regis. K listu přivěšena pečeť krále Jiřího na proužku pergam. 137. Král Jiří zastavuje a zapisuje zboží kláštera Vyzovického v 1000 zl. uherských Janovi z Cimburka až do jeho živnosti. (69) V Praze. 12. března 1468. My Jiří, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oc, oznamujem »c, že shledavše mnohé věrné a pilné služby, kteréž uroz. Jan z Cimburka Jičínský, věrný náš milý, nám učinil jest, činí, nás jakožto krále českého, pána svého, se přidrže a nám k obecnému dobrému věrně pomáhaje, a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto markrabě moravský témuž Janovi z Cimburka a dědicóm jeho zapsali sme a zastavili a tiemto listem zapisujem a zastavujem zbožie kláštera našeho Vyzov- ského tuto psané, totižto: městečko Vyzovice a vsi Lutonín, Jesennú, Ublo, Bratřejov, Pozděchov, Polanku, Leskovec, Vysoké Pole, Újezd, Lúčky, Zadvěřice, v Zlechoviciech osm člověkuov a v Nivnici s lidmi kmetcími, dědinami, lukami, lesy, pastvišti i se všemi a všelikými požitky v jednom tisíci zlatých uherských dobrých pod úmluvú ta- kovúto: aby již psaný Jan Jičínský ta zbožie s příslušnostmi a poplatky i puožitky jich všelikými měl, držel a toho požíval bez našie, budúcích našich, králuov českých a mar- krabí moravských i všech jiných lidí všeliké překážky až do své živnosti a po smrti jeho, dokudž bychom dědicóm neb budúcím jeho my neb budúcí naši králové čeští a markrabie moravští nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, těch tisíce zlatých na zlatě i na váze dobrých úplně nedali a nezaplatili. Také svrchu psaný Jan Jičínský, dědicové i budúcí jeho, dokudž toho svrchu psaného zbožie budú v držení, mají tři kněží v klášteře Vyzoviciech toho zákona držeti a chovati, potřebú slušnú je opatřiece, aby mohli tu býti a pánu bohu slúžiti. A ti lidé od svrchu psaného Jana Jičínského, dědicuov i budúcích jeho mají při spravedlnosti byti zuostaveni. A ktož by tento list měl s svrchu psaného Jana Jičínského neb jeho dědicuov dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu den sv. Rehoře léta od nar. s. b. tisícieho čtyřstého šestde- sátého osmého, královstvie našeho léta desátého. — Na ohbu: Ad mandatum domini regis. — Na rubu: Registrata. K listu přivěšena na proužku pergam. králova pečet.

Strana 253
z roku 1468 a 1469. 253 138. Jiřík z Miletíuka a na Pardubicích vyznává s rukojměmi svými, že jest dlužen 300 zl. uher. na půlletní výpověď a za roční úrok 30 zlatých v půlletních lhůtách splatných Hynkovi z Veselice. (37) Bez místa, 13. ledna 1469. Já Jiřík z Miletínka a na Pardubicích jistec a pravý dlužník dluhu dole psaného; a my Martin z Hrádku a na Boharyni, Zdeněk z Lúčeně a na Staré, Petr z Kopidlna a na Třěvači, Stranník z Kopidlna a z Kněžic, Zdeněk z Kopidlna, Václav Homole z Ryzmburka, rukojmie jeho s ním a zaň, vyznávámy oc, že jsmy dlužni pravého a spravedlivého dluhu pójčeného tři sta zlatých, dobrých, črvených, uherských, na zlatě a na vázě spravedlivých, statečnému rytieři panu Hynkovi z Veselicě i jeho dědicóm. Kteréžto zlaté svrchu psané máme i dlužni sme i dobrú naší věrú slibujem beze lsti všickni jednostajně rukú společnú a ovšem nerozdielnú, tak aby žádný z nás ruko[j]mí v tom slibu a dluhu od druhých sě nedělil ani zaplacením svého dielu kterakkoli děliti se k odbytí mohl, než dáti témuž věřitele [sic] našemu aneb jeho dědicóm a zlatými hotovými, dobrými, červenými, uherskými zaplatiti na vázě i zlatě spravedlivými, když by nám náš věřitel svrchu psaný nebo jeho dědici dali puol léta napřed věděti anebo my jim, a to beze všeho dalšieho prodlévánie i beze všeho zmatku. A na těch tři sta zlatých svrchu psaným věřitelóm našim mámy platiti úroka ročnieho třidceti zlatých, a to rozdielně na sv. Jiřie nynie najprv příštieho po dání tohoto listu patnást zlatých a na sv. Havla potom hned příštieho patmáste zlatých, dobrých, červených, uherských na zlatě a na vázě spravedlivých, aneb miesto zlatých úročních mámy a slibujem dáti penieze úročnie dobré, střiebrné, rázu pražského a čísla českého, za každú kopu šedesát grošóv počítajíc, po čemž by ty chvíle zlatý platily, a to tak dlúho úroky platiti mámy, dokudž by nám vě- řitelé naši nedali puol léta napřěd věděti anebo my jim. A když by nám dali puol léta napřed věděti, tehdy mámy jim dáti těch tři sta zlatých i s úrokem na ty zlaté přišlým od věděti dánie v plném polúletí bez dalšieho prodlévánie. A také když bychom my rukojmě neb jistec dali puol léta napřed věděti svrchu psaným věřitelóm našim a jim zlaté jich dali tři sta zlatých i s úrokem na ty zlaté přišlým, tehdy mají je od nás přijieti a nám list náš mají v moc naši vrátiti beze všeho zmatku i odporu všelikterakého. Pakli bychom toho neučinili atd. [Ležení v Hradci Králové neb v Jaroměři.] A jestliže by z nás rukojmí pán bóh v tom času kterého smrti neuchoval, tak že by umřěl, čehož pane bože rač uchovati, »c. A ktož by koli tento list měl nebo mieti bude s našich věřitelóv svrchu psaných dobrú volí a svobodnú, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako oni sami věřitelé naši svrchu psaní.

Strana 254
254 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Toho všeho na potvrzenie, pevnosť a jistotu my jistec i rukojmě pečeti našě vlastnie s naším jistým vědomím a cělým i plným přiznáním dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán a psán léta od naroz. syna b. tisícieho čtyřstého šedesátého devátého, v pátek v ochtáb božieho krstěnie. Po 7 pečetích zbyly proužky pergamenové. 139. Vratislav z Mitrovic vyznává, že list hlavní na pergameně na 500 kop gr. zlatých uher., svědčící Vratislavovi z Mitrovic, otci jeho, v němž jistec jest Hanuš z Kolovrat a na Zbirově a páni někteří rukojmové, a který po otci na něho spadl, dal Oldřichovi z Drasovic a z Hlu- boké s právem, tím listem hlavním z jistiny i z úroků upomínati. (16) Bes místa, 6. listop. 1469. Já Jan Vratislav z Mitrovic vyznávám »c, že ten list hlavní na pargameně s visutými pečetmi, kterýž nebožci Vratislavovi z Mitrovic, otci mému, svědčí, dluhu spravedlivého za pět set kop grošóv zlatých uherských pravých a dobrých, a z nich úroky, v němžto jistec jest pan Hanuš z Kolovrat a na Zbirozě, a rukojmie zaň pan Albrecht z Kolovrat a na Krakovci, pan Beneš z Kolovrat a na Libštýně, pan Zbyněk z Kolovrat a Kornhúza, Přech z Trnové purkrabie na Hrádku, Bušek z Tachlovic, Hynek z Jablanné [sic] a z Svatého Pole, Václav z Svárova, Petr Chlumek [z Chlumu, Jan z Čejova purkrabie na Zbiroze, a Jindřich Hnát purkrabic na Krašově, tak a v ta zavázánie i pod těmi pokutami plniti se zapsavše, jakož týž list hlavní to všecko plněji a šíře v sobě zavierá a svědčí, kterýžto list již po již psaném otci mém na mě jakožto dědice pravého spadl jest bez zmatku, dal sem jej dobro- volně a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú vuolí dávám i s tiem, jakož sem dal puol léta napřed věděti svrchu psaným rukojmiem slovut. panoši Oldřichovi z Drasovic a z Hluboké, moc jemu i právo mé dávaje tiem listem hlavním svrchu dotčeným z jistiny i z úrokuov upomínati a dobývati i s ním a s tiem, nač svědčí. když a což se jemu líbí nebo líbiti bude, jakožto s jeho vlastním učiniti bez všeli- kého mého i jiných všech lidí odporu a přěkážky. A ktožkoli dále ten list hlavní s jeho dobrú vuolí měl by nebo mieti bude, ten má i jmieti bude k němu túž moc i též plné právo, jakožto on sám. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečeť mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Jana z Vrtba seděním na Příbrami, slovut. panoší Otíka z Boršic, Jana Čmelinského z Neprochov, že jsú pečeti své dali na svědomie podle mne také přivěsiti k témuž listu. Jenž jest dán léta od naroz. b. tisícieho čtyřistého šestdesátého devátého, v pondělí den sv. Linharta. Ze čtyr přivěšených pečetí na proužcích pergam. zachovaly se jen první tři.

Strana 255
z roku 1469 a 1470. 255 140. Král Jiří zapisuje 60.000 kop gr. praž. dluhu královského na důchodech mince Kutnohorské synům svým Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi, vévodům minstrberským oc a Bočkovi, bratřím a pánům z Kunstatu a na Poděbradech. (127) V Čáslavi, 5. července 1470. Tištěno v Archivé Českém I. str. 299 č. 3. 141. Král Jiří připisuje Janovi z Cimburka Jičínskému k prvnímu zápisu na zboží kláštera Vy- zovického 2000 zl. uherských. (70) V Praze, 25. listopadu 1470. My Jiří z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oc, oznamujem tiemto listem všem, že shledavše mnohé věrné služby uroz. Jana z Cim- burga Jičínského, věrného našeho milého, kteréž jest nám činil, činí a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí krá- lovskú a jakožto markrabě moravský tuto milost jemu sme učinili a činíme, že k prvniemu zápisu, kterýž na zbožie kláštera našeho Vyzovského jemu sme dali, připsali sme jemu a tiemto listem připisujem dva tisíce zlatých uher. dobrých, a v té sumě jemu a jeho dědicóm ta zbožie zavazujem, tak aby řečený Jan Jičínský i dědicové jeho zbožie kláštera Vyzovského, tak jakož první zápis náš okazuje, měli, drželi a požívali. A když bychom my neb budúcí naši, králové čeští a mar- krabie moravští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, od dě- dicuov a budúcích řečeného Jana Jičínského zbožie kláštera našeho již psaného vy- placovali, že máme a povinni budem za první zápis tisíc zlatých a za tento nynější dva tisíce vše zlatých uher. dobrých na zlatě i na váze dáti, a oni vezmúce ty tři tisíce zlatých od nás společně mají a povinni budú těch zboží nám neb těm, od nichž ty sumy zlatých přijmú, bez odpornosti postúpiti a tento list i první zápis náš navrátiti. A jestliže by řečený Jičínský již psané zbožie nás se přídrže a pro nás ztratil, a my neb budúcí naši, králové čeští a markrabie moravští, toho zbožie zase došli bychom, tehdy máme jemu neb jeho dědicóm toho zbožie zase postúpiti. A ktož by tento list měl s již psaného Jana Jičínského dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušalo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli den svaté Kateřiny léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, královstvie našeho léta třináctého. — [Na ohbu:] Ad man- datum domini regis. — Verso: R(egistra)ta. Pečeť králova přivěšena.

Strana 256
256 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 142. Aleš z Jistebna dává list hlavní na pergameně, který mu svědčí na dluh 140 kop a z nich úrok, v němž jistec jest Jiřík z Kunštatu a z Poděbrad, správce a hofmistr království Českého, a rukojmové za něj Jan z Brloha, Augustin z Dlouhé Vsi, Jan Horka z Horky a Petřík z Chotětic, Pavlovi ze Skal a z Jenšteina. (128) B. m. 25. září 1471. Já Aleš z Jistebna vyznávám oc, že ten list hlavní na pargameně s visutými pečetmi, kterýž mně svědčí, dluhu spravedlivého sto a čtyřidceti kop gr. a z nich úrok, v němžto jistec jest urozený pán, pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, v ty časy správce a hofmistr královstvie Českého, a rukojmie zaň jsú Jan z Brloha purgrabie na Poděbradech, Augustin z Dlúhé Vsi purkrabie na Kolíně, Jan Horka z Horky a Petřík z Chotětic, tak a v ta zavazánie i pod těmi pokutami plniti mi se zapsavše, jakož týž list hlavní to všecko plněje a šíře v sobě zavierá, — dal sem do- brovolně a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám uroz. pánu. panu Pavlovi z Skal a z Jenštejna, moc i právo mé jemu podle toho dávaje, tiem listem hlavním již dotčeným úrokuov všech zadržalých i z škod napomínati a dobý- vati, i s ním a s tiem, nač svědčí, když a což sě jemu líbí nebo líbiti bude, jakožto s svým vlastním učiniti bez všelikého mého i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečet mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv uroz. pánuov, pana Viléma z Horštejna a z Vilhartic, pana Jana z Walštejna, a slovutného panoši Jana z Dúpova miestokomorníka královstvie Českého, že jsú pečeti své dali na svědomie podle mne také přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od naroz. syna božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého prvnieho, v středu před sv. Václavem, mučedlníkem božiem a dědicem českým. Ze čtyř pečetí na proužcích pergam. přivěšených zachovaly se 1. 2 a 4. 143. Král Vladislav dosvědčuje, že chtěje pravdy míti o tom, zdali král Ladislav otrávením sešel s toho světa, kázal u přítomnosti mnohých pánů a rytířstva hrob jeho otevříti, a že s nimi viděl tělo řečeného krále celé nezapadlé a že nemělo znamení toho, žeby tráven byl. (129) V Praze, 14. února 1472. My Vladislav, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. knieže a luž. markr. oc oznamujem »c, že slyševšě řeči některých lidí, kteříž pravie, že by najjas- nějšie knieže pan Ladislav, uherský a český král, ujec náš milý, skrze otrávenie smrt vzal a s tohoto světa sšel, pokudž najdéle mohli sme, na to sme sě ptali, abychom mohli znamenie některé pravdy té věci mieti a zvěděti. I kázali sme v přítomnosti mnohých pánuov i rytieřstva hrob jeho otevřieti, a tu jsme i s nimi viděli tělo řečeného krále, ujce našeho, celé, nezapadlé ani kterého znamení takového

Strana 257
z roku 1471—1474. 257 majíce, ješto by mohlo domněno býti, že by tráven byl. Protož aby tomu věřeno bylo, což tuto píšem, kázali sme pečetí naší kralovskú tento list zapečetiti. Dán v Praze v pátek den sv. Valentina 1. od nar. s. b. tisícieho čtyřstého sedmdesátého druhého, královstvie našeho léta prvnieho. Pečeť přivěšena na proužku pergam. 144. Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší jinak Hynek, vévodové minstrberští a hrabí Kladští, páni z Kunštatu a na Poděbradech, a Boček pán z Kunštatu a na Poděbradech, vydávají dílčí list o všecka panství, kteráž mají v koruně České. (130) V Poděbradech, 9. března 1472. Tištěno v Archivě Českém I. str. 300—306 č. 4. 145. Úmluva o splacení dluhův královských knížatům Minstrberským skrze pomoc zemskou. (131) V Praze, 17. června 1473. Tištěno v Archivě Českém I. str. 306—308 č. 5. 146. Král Vladislav činí s ovdovělou královnou Johannou smlouvu strany jejího a služebnictva jejího dalšího vychování a strany zaplacení dluhů. (132) V Praze, 10. srpna 1474. My Vladislav, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. knieže a luž. markr. oc, oznamujem t. 1. všem, že hlediece na obecné dobré koruny našie České, i uči- nili sme smlúvu dobrovolnú s najjasnější kněžnú paní Johannú královú českú, ma- teří naší milú, takovúto, že jejie přátelstvo má konečně při nás zuostati a nám jakožto králová česká se všemi svými služebníky a lidmi poddanými, duchovními i světskými, má radna a pomocna býti. A též my zase máme s našimi poddanými a služebníky duchovními i světskými přátelstvu jejiemu i všem jejiemu přátelstvu poddaným radni a pomocni býti. A my také, což sme spravedlivě povinni přátelstvu jejicmu, to také máme přátelstvu jejiemu učiniti. A také zvláště nynie, což se dotýče služebníkuov již psané králové, mateře naší, kteříž sú byli u přátelstva jejieho v službě až do smrti najjasnějšieho kniežete pana Jiřieho krále českého, předka našeho šťastné paměti, že těm také službu, což jim spravedlivě zuostáno dlužno, zaplatiti máme. Pakli by který z těch služebníkuov jejieho přátelstva na nás toho dluhu přestúpiti nechtěl svévolně, k takovému s radú přátelstva jejieho a naší máme sě mieti, aby k tomu připraven byl. A přátelstvo Archiv Český XV. 33

Strana 258
258 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického jejie abychom z těch dluhuov vyvedli. Slibujíce slovem naším královským, že to všecko, což sě svrchu vypisuje, máme ctně a pravě zdržeti bez všelikého přerušenie. A při této smlúvě byli sú urození Lev z Rožmitála, najvyšší hofmistr krá- lovstvic Českého, Vilém mlazší z Rizmberka a na Rabí, najvyšší komorník krá- lovstvie Českého, Aleš Berka z Dubé, podkomořie již psané králové, mateře našic milé, a stateční Samuel z Hrádku a z Valečova, podkomořic královstvic Českého, Bernart Beřka z Násilé, komorník náš, věrní naši milí. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu na den sv. Vavřince léta od nar. s. b. tisícieho čtyřstého sedmdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta čtvrtého. — [Na ohbu:] Ad mandatum dom. regis in consilio. — Verso: Registrata. Pečeť se nezachovala. 147. Viktorin kníže minstrberské činí s Jindřichem mladším jinak Hynkem, bratrem svým, směnu o Kolín zámek a příslušenství za Blštinu zámek a příslušenství. (133) V Kolíně, 28. června 1475. My Viktorin, b. m. kníže minstrb., opavské, hrabě kladský atd. vyznáváme oc: jakož mezi osviecenými kniežaty a pány, knězem Jindřichem staršiem a knězem Jin- dřichem mladšiem jinak Hynkem kniežaty minstrberskými, hraběmi kladskými oc, a uroz. panem Bočkem z Kunstatu, bratřími našimi milými, a námi stal sě rozdiel o zbožie, kteráž sě nám po otci našem slavné paměti králi Jiřiem dostala, kterýžto rozdiel mezi námi listy a pečetmi našimi utvrzen jest, tak že na náš oddiel zámek a město Kolín nad Labem se všiem k tomu příslušenstviem přišel a dostal sě; že my znamenavše potřebu naši a náchylněni [sic] jsúce láskú k bratřiem našiem dobrovolně, tiem zámkem Kolínem a městem i tiem všiem zbožiem, kteréž k tomu přieslušic, na zámek a město Blštinu i na to na všecko zbožie, kteréž k Blštině přieslušic, s osvíceným kniežetem a pánem knězem Jindřichem mladšiem jinak Hynkem, knie- žetem minstrberským, hrabí kladským, pánem z Kunštatu a z Poděbrad, bratrem našiem milým, skrze jednání a prostředek osvieceného kniežete a pána, kněze Jin- dřicha staršieho, kníže minstrberské, kozelské, hrabě kladské, bratra našeho mi- lého, směnu učinili a sfrajmarčili jsme a takto mezi sebú sjednotili, srovnali a smluvili: Item najprve my bez meškání zápisy, kteréž na Kolín máme, bratru našemu knězi Hynkovi, dobrú vuoli na ty zápisy udělajíc, máme vydati a zámku postúpiti v moc jeho lásky v tento přieštie čtvrtek. Item kněz Hynek, bratr náš, má nám také inhed zápis, kterýž má na Blš- tinu, dobrú vuoli na ten zápis udělaje, vydati a zámku v moc naši postúpiti.

Strana 259
z roku 1474 a 1475. 259 Item zástavy na zbožie blštinském, zvláště zástavu Hostinského, kterúž od kněze Hynka, bratra našeho, držie a zapsánu má, i také jsú-li které jiné, jakož jeho láska o nich nevic, sami sobě našimi penězi budeme povinni vyplatiti. Item což zástav k Kolínu jest, ty všecky bratr náš sobě sám vyplatiti má. Zvláště o zástavu Jana Hrabaně z Přerubenic, kteráž na tomto stojí, takto zuostáno: Jakož za nás peníze své Jan Hrabaně dal a dále my na potřeby královské ty peníze obrátili sme, a v těch peněziech Jan Hrabaně zástavu od nás držic a za- psánu má: budú-li nám bratřiem od krále českého dány ty penieze, těmi bude moci bratr náš jeho láska sobě tu zástavu vypraviti; pak-li dány nebudú, teda Jan Hra- baně ty vsi, na kteréž jemu ukázáno, bude moci držeti do výplaty, a jeho láska penězi svými také tu zástavu bude sobě povinen vypraviti. Item což pak sě dotýče pana Jana Bohumínského, ješto sě táhne, jakož sly- šeti, na městečko Mikulov, kteréž k Blštině přieslušie: kněz Hynek bratr náš, ač by mocí neb jiným během nespravedlivým nám on vpadati v to chtěl a uvazovati sě, má nám jeho láska pomocen a raden býti, abychom oboji v tom zmatku neměli. Item kněz Hynek bratr náš má nám k Blštině přidati čtyři tisíce zlatých uherských od datum listu tohoto v plných šesti nedělech bez pomčení. Item rybniek Svatojakubský, kterýž bude o svatém Václavě na spuštění, bu- deme moci a máme neboli úředniek náš, komuž poručieme, bez překážky bratra našeho i jeho lásky úředníkuov sloviti. Item ač by ktokoli nařekl Kolín neb to zbožie, aneb kto pro dluhy, ač by kteřie byli kromě dluhuov a zástav spravedlivých, bratra našeho aneb jeho lásky poddané hyndrovati a hubiti chtěl, protiv takovému jeho lásce hrdlem statkem do toho všeho, což máme, podle našeho přemožení máme pomoci, tak však, což by s naší ctí bylo, aby sě jeho lásce křivda a moc nestala. Item taktéž ač by kněžna sestra kněze Václavova aneb ktokoli nařekl Blš- tinu aneb to zbožic a kým nad ten zápis které právo mieti chtěl, aneb kto pro dluhy, ač by kteřie byli kromě dluhu Hostinského, nás anebo naše poddané hyndrovati a hubiti chtěl, protiv takovému také bratr náš hrdlem statkem do všeho toho, což má, bude a jest povinen nám pomoci podle svého přemožení, tak však, což by s jeho lásky ctí bylo, aby sě nám křivda a moc nestala. Item ktož by čiem od kněze Hynka, bratra našeho, obdarován byl, neb zápisy nač jeho lásky měl, toho každého při tom zuostaviti máme. Item též také bratr náš, ktož by naše obdarování aneb nač zápis náš měl, při témž jeho láska zuostaviti a zachovati každého má. Item úroky zadržalé a peníze zadržalé, což luk zaprodáno jest až do jednání tohoto, týž úředník náš, komuž poručieme, bude moci a muož bez bratra našeho jeho lásky, i jeho lásky úředníkuov přiekazy vybrati. 33*

Strana 260
260 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického A to všecko, což sě svrchu píše, ježto sě my Viktorin, kníže nahoře jmeno- vané, zapisujeme, slibujem naší kniežecí věrú zdržeti a v skutku nepohnutě splniti a zachovati beze všech vymyšlených forteluov, jako na ctné kníže přieslušie. A k zdr- žení věcí svrchupsaných pečeť naši k tomuto listu rozkázali jsme přivěsiti dobrovolně; a k svědomí týchž věcí prosili jsme osvieceného kniežete a pána, kněze Jindřicha staršieho svrchu dotčeného, bratra našeho milého, prostředka a jednatele, že pečeť svú podle naší přivěsiti rozkázal. Jenž jest dán na Kolíně léta od narození syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdes, pátého, v středu u vigilii svatých Petra a Pavla, apoštoluov božiech. Pečeti se nezachovaly. 148. Viktorin, kníže minstrberské, opavské, hrabě kladský, pán z Kunštatu a Poděbrad, potvrzuje smlouvy, která ke smíření jeho s knížetem Jindřichem Minstrberským oc od opravcův obapolně volených a v listu jmenovaných učiněna byla. (134) Na Kladště, 1. listopadu 1476. Tištěno v archivě Českém I. str. 308 č. 6. 149. Král Vladislav s knížaty Minstrberskými konečnou smlouvu činí o dluhy zemské jim povinné. (135) V Praze, 19. října 1479. Tištěno v Archivě Českém I. str. 309 č. 7. 150. Viktorin kníže minstrberské činí narovnání s bratřími svými Jindřichem a Hynkem o dluhy a o jiné věci, o něž od dávných časů rozepři měli mezi sebou. (136) V Poděbradech, 28. října 1479. My Viktorin, z b. m. knieže minsterberské, opavské, hrabě kladský, pán z Kun- statu a z Poděbrad, vyznáváme oc, že jsme učinili a mocí listu tohoto činíme pravú, celú a dokonalú smlúvu s osviecenými kniežaty a pány, knězem Jindřichem a knězem Hynkem, kniežaty minstrberskými, hraběmi kladskými etc., bratřími našimi milými, o všecky dluhy, o kteréž od dávných časuov ruoznici mezi sebú měli sme, i také o jiné věci, kteréž také mezi námi v ruoznici byly jsú, obyčejem dolepsaným: Najprve, jakož sme našim bratřím dlužni byli na rozdielech na nás přišlých pět tisíc zlatých a dvě stě zlatých uher., z těch nám jest od našich bratří vyraženo dvanáct set zl. uher. proti těm dluhuom všem, kteréž sme byli na bratřé našě

Strana 261
z roku 1475—1479. 261 vložili dvořanské, a ty my za to přijali sme a přijímáme; i zuostali sme byli ještě týmž našim bratřím čtyři tisíce zl. uher., a ty máme zastúpiti u dole psaných dluž- níkuov: najprve u Střely dva tisíce zl. uher., u Častolora a Rozvody čtyři sta zl. šestdesát a šest zlatých uher. a devatenást gr. č., u Štosuov v šesti stech zl. v šede- sáti a šesti zl. uher. a devatenácti gr. českých, u Hraběnky ve třech stech zl., u Třid- cátníkové ve dvú stú zlatých šedesáti a šesti zlatých a devatenácti grošiech čes., u Skolastika ve dvú stú zl.; a proti dluhu Moravovu a panie Reginy položeno nám sto zl. uher., i je zaplatiti beze lsti. A čehož bychom z těch svrchu psaných dluhuov nezastúpili neb na se jistotami nepřevedli, z těch již našich bratří nemá býti napo- mínáno. A jestliže by skrze nesplněnie neb nezastúpenie dluhuov svrchupsaných přišly které škody neb úrokové ode dne dnešnieho, ti nemají býti našich bratří, ale nás samých, a moc tiemto listem našim bratřím dáváme, že ty škody neb úroky budú moci a mohú vzieti z sumy sedmi tisíc zl. uher., kteréž nám králova milost král český na sv. Jiří příští dáti má, aby dlužníkóm těm, jimž by měly placeny býti, zaplatil bez našeho odporu. A neuchoval-li by pán buch krále JMti dotud, když nám suma čtrnáct tisíc zlatých má dána býti, tak že by dopuštěním jeho svatým z tohoto světa sšel, jehož pán buch rač zachovati, proto my z vlastních peněz našich tomu všemu bratřím našim dosti učiniti máme a ty penieze, úroky i škody zaplatiti. Bratřie naši také zavázali sě nám, ač by JMt z tohoto světa sšel prvé, nežli by nám suma čtrnáct tisíc zlatých zaplacena byla, že nám v tom a toho dluhu k dobytí mají radni a pomocni býti, tak aby se nám neb dědicuom našim vždy záplata stala, jako na věrné bratřie příslušie. Item což sě jiných dotýče dluhuov, zejména dluhu Benedových sirotkuov a dluhu, kterýž pan Ilburgk kupcóm v Praze dal, nebo byly-li by které škody, úroky neb leženic na svrchu jmenované všecky dluhy před srovnáním tiemto, těch máme třetí diel podle našich bratří platiti. Item o dluhy v Moravě páně Tovačovského neb kteří by koli byli jiní tam neb v Čechách podle registru, o kteréž před králem českým JMtí byla ruoznice, ty všecky my zastúpiti a na se přijieti máme a béřem, neb na to nám má dáno býti od JMKské krále českého čtrnáct tisíc zlatých uherských podle smlúvy s JMtí vzaté úplně a docela, leč by co pro nezaplacenie neb nezastúpenie dluhuov svrchu psaných na tom sešlo, že by bratřie naši z té sumy podle svolenie našeho prvé úroky a škody zaplatiti musili. Item již my dále ani jiní žádní o žádné dluhy bratří našich dotčených starati ani napomínati nemáme ani komu na jich lásku ukazovati o které. Též zase jich lásky nám jsú se zapsali, neb již túto smlúvú vzali sme o ty [dluhy] konec miestný. Item bratřie naši nám Polné tu neděli po Všech svatých příštích v moc naši mají postúpiti. A což sě dotýče zápisu ve dckách panu Trčkovi svědčícieho, což by

Strana 262
262 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického kolivěk pan Trčka právem a dckami zemskými obdržel, v té věci bratřie naši nám se zavázali podle nás svými dvěma diely jednostajnú škodu nésti potud, pokud by súd zemský přinesl; a toho sobě v nic nemají klásti ani co ku pomoci bráti bratřie naši, že jest před králem českým JMtí ten dluh kladen a jmenován byl, aby nám co na dvú dielech, kteréž by na bratřie našě mohly právem přijíti, vyrážeti měli. Item jakož v rozdielu dotčeno jest o věno osviecené kněžny a panie, kněžny Kateřiny, manželky kněze Hynka, bratra našeho milého, na tom takto zuostáno jest: Jestliže by kněz Vilém JMt mohl toho býti prázden a ukázati, že by takové věno král JMt, slavné paměti otec náš milý, přijal, a bratr náš milý kněz Hynek nás dva bratřie chtěl viniti, máme jeho lásce před králem českým JMtí zde v Čechách právi býti, a což by JMt za spravedlivé v té věci seznal, toho povinni býti máme bratru našemu knězi Hynkovi učiniti. Item což sě dotýče těch čtyř tisíc zlatých uher., kteréž nám kněz Hynek, bratr náš, dlužen, ty nám mají tak zaplaceny býti podle srovnánie toho, kteréž sami mezi sebú třie bratřie učinili sme. Kteréžto všecky svrchupsané věci my Viktorin, knieže často psané, pod naším duostojenstvím a naší dobrú věrú kniežecí slibujem sami za nás i dědice naše k témuž zavazujem cele, pevně, věrně a křesťansky zdr- žeti a v skutku naplniti. Pakli bychom tomu v kterém kusu dosti neučinili, tak jakož se nahoře píše, tehda dáváme plnú moc i právo bratřím našim tiemto listem, že nás k tomu dostiučinění budú moci připraviti vším obyčejem a právem země České pod ležením a tak, jako by na nás neb dědice naše list s rukojměmi pod visutými pečetmi měli. Tomu na zdrženie a pro pevnost naši vlastní pečet přivěsili sme k tomuto listu, a k svědomí lepšiemu připrosili sme uroz. pánuov, pana Jana Heralta z Kun- statu a na Plumlově, strýce našeho milého, a pana Beneše z Wajtmile, purkrabie na Karlštejně a minemajstra na Horách Kutnách, pana Mikuláše z Gutštaina, pana Mikuláše z Vladěnína, maršálka dvoru našeho, a slovutných panoší Jana z Dobřenic, hajtmana na Poděbradiech, Jana Horušanského z Roztok, maršálka dvuoru kněze Jindřichova, a Matiáše z Třebska kancléře našeho, že pečeti své podle naší přivěsili k tomuto listu. Dálo sě na Poděbradiech ve čtvrtek den svatých Šimona a Judy, apo- štoluov buožiech, léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřistého sedimdesátého devátého běžícieho. K listu přivěšeno a pečetí na proužcích pergam. 151. Hynek kníže minstrberské všecko právo své na rychtě v Hoře Kutné mu příslušející dává Jindřichovi staršímu, bratru svému. Bez místa, 22. pros. 1479. My Hynek, b. m. knieže minsterb., hrabě kladský etc. známo činíme oc, že

Strana 263
z roku 1479—1483. 263 poznavše k sobě upřiemnost přirozené bratrské lásky osvieceného kniežete a pána, pana Jindřicha staršieho, kniežete minsterberského, hrabě kladského etc., bratra na- šeho milého, v niež sě jest proti nám bratrsky měl a zachoval, má i zachovává, a nepochybujem mieti a zachovávati sě bude, i chtiece sě jeho lásce též líbiti, všecko naše právo nám na rychtě v Hoře Kutné příslušejície, kteréž rozličné osoby nynie držie, jeho lásce a jeho lásky dědicóm i potomkóm dobrovolně s raddú věrných našich dali a na ně převedli jsme, dáváme a převodíme tiemto listem, tak že jeho láska a jeho lásky dědicové i budúcí duochody od rychty svrchu psané na nás pří- slušející naším i svým právem mohú a moci budú vyplatiti a na sě převésti a vy- placené držeti a je k svému puožitku obrátiti, jakž sě jim zdáti a líbiti bude, věčně bez našie i našich dědicuov a budúcích všelikteraké překážky. Tomu na svědomie a pevnost pečeť naši kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, v středu po sv. Tomáši, apoštolu božiem. K listu přivěšena veliká pečeť Hynkova. 152. Matiáš, uherský a český král oc, Viktorina kníže minsterberské, opavské oc, někdy vězně svého, který zavázal a zapsal se sloužiti králi uherskému do jeho živnosti, z toho závazku propouští a zápis příslušný moří, jakož i zápis na zámek Rataje a všecko právo, které mu na tom zámku příslušelo, knížeti Viktorinovi navracuje. (138) V Budíně, 23. prosince 1479. Tištěno v Archivě Českém I. str. 310 č. 8. 153. Jan Tovačovský z Cimburka a na Boleslavi, Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, Heralt z Kunštatu a na Plumlově, Těma z Koldic a na Bílině, Jan Boček z Kunstatu a na Polné a Ludvík z Wajtmile, srovnávají knížata Minsterberská o všecky různice mezi nimi vzniklé. (139) Na Poděbradech, 22. listopadu 1482. Tištěno v Archivě Českém I. str. 311 č. 9. 154. Ctibor z Cimburka a na Tovačově, hejtman markrabství Moravského, čině smlouvu s knížaty Minstrberskými a pány z Kunštatu, přenáší na ně právo, jež měl ke klášteru Vyzovickému. (71) Na Tovačově, 7. prosince 1483. Já Ctibor z Cimburgka a z Tovačova, hajtman markrabstvie Moravského, i s svými erby vyznávám oc: Jakož uroz. pán, pan Jan z Cimburgka a z Jičína, dobrej paměti strýc muoj milý, maje list a povolenie královské, aby statek svuoj odkázati, dáti, poručiti a rozspósobiti mohl vedle vuole své, komuž by se jemu zdálo,

Strana 264
264 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického za zdravého života neb na smrtedlné posteli, dal mi jest tři listy aneb zápisy, kteréž jest jměl od najjasnějšieho knížete a pána pana Jiřího, slavné paměti krále česk. a markrabě morav. oc, na klášter a na městečko Vyzovice a na vsi k nim příslušné s jich se vším příslušenstvím k zástavě ve třech tisících zlatých, jakož tíž listové to v sobě šíře a světleji zavírají a vysvětlují; na kteréžto listy a zápisy mně dané a odkázané dobré paměti panem Janem Jičínským, strýcem mým milým, najjasnější kníže a pán pan Vladislav, král český a markrabě moravský oc, pán muoj milostivý, ráčil mi jest dáti potvrzení listem a majestátem svým, přenášeje JMKská na mě to všecko právo nebožtíka pana Jana, strýce mého svrchupsaného, v těch listech za- psané v celosti, tak jako by mně ti zápisové Ctiborovi svrchupsanému a mým erbóm slovo od slova stáli a svědčili, jakož pak ten list JMKské to dále a šíře ukazuje a v sobě zavírá: A protož já Ctibor svrchupsaný o to své všecko právo a o ty listy a zápisy svrchupsané učinil jsem dobrovolnú smlúvu s osviecenými knížaty a pány, s knězem Viktorinem a knězem Jindřichem a knězem Hynkem JMtmi, knížaty minstrberskými, hrabiemi kladskými, pány z Kunstatu a z Poděbrad oc, a s urozenými pány Kun- staty panem Janem Kunú z Kunstatu a na Hodoníně, panem Janem Hejraltem z Kun- statu na Plumlově, panem Čeňkem Kunú z Kunstatu na Bolehradicích, panem Janem Bočkem z Kunstatu na Polnej a panem Bočkem z Kunstatu na Buzově i s jich erby. A na ty listy a zápisy svrchupsané i na to na všecko právo své, kteréž jsem koli k těm listóm a tomu zboží Vyzovickému jměl, já Ctibor svrchupsaný sám od sebe, od erbuov svých i od toho každého, ktož by k tomu po mně které právo jmíti chtěl, jim nahoře psaným knížatóm a pánóm Kunstatóm i jich crbóm dal jsem a mocí listu tohoto dávám svú plnú dobrú a svobodnú vůli, a to právo své na ně přenáším a na jich erby, tak aby JMt knížata a páni Kunstati svrchupsaní i jich erbové k těm listóm i tomu zboží svrchupsaným jměli túž plnú moc i též plné právo, jako jsem já jměl Ctibor svrchu psaný. Tomu na svědomí a jistotu já Ctibor svrchu psaný svú jsem vlastní pečeť kázal přivěsiti k této dobré vuole [sic], a pro lepší svědomí připrosil jsem uroz. pánuov, pana Václava z Ludenic, najvyšieho sudieho cúdy brněnské, a pana Přibíka a pana Jana bratří vlastních mládenců z Miličína, a slovutných panoší Jana Císaře z Hlinníka, Jana z Kozojed a Krištofora Sovackého z Halunku, že jsú k tomuto listu a k této dobré vuole [sic] své pečeti vedle mé přivěsili. Jenž jest dán na To- vačově v neděli po sv. Mikuláši léta od naroz. s. b. čtyřstého osmdes. třetího počítajíce. Přivěšeno na proužcích pergam. 7 pečetí.

Strana 265
z roku 1484. 265 155. Anna z Kovaně a na Hradištku, mocná poručnice sirotků Hynka z Waldšteina manžela svého, vyznává, že Jindřich starší, kníže minstrberský oc, zámek Potštein řádně vyplatil, a prohla- šuje zápis knížete Jindřicha, jímž se manžel její při zápisu královny Johanny ponechává, jehož však naleznouti nemohla, jakož i všecky jiné zápisy, jež by knížeti Jindřichovi a jeho dědicům co do hradu Potšteina na škodu býti mohly, za neplatné. (140) Bez místa, 11. února 1484. Já Anna z Kovaně a na Hradištku, mocná otcovská poručnice i mátic si- rotkóv nebožtíka páně Hynkových z Waldšteina, někdy manžela mého milého dobré paměti, známo činím oc, že jest osviecené knieže a pán, pan Jindřich starší knieže minsterberské, hrabě kladský etc., ode mne jakožto od mocné otcovské poručnice svých sirotkóv zámek Potštein se všemi jeho příslušnostmi řádně vyplatil a všemu, na čež jsú zápisové králové Johanny slavné paměti i také JMti svědčili, dosti učinil, tak že JMti z nitčehnož neviním. Ale že k [?] zápisu, kterýmž JMt nadepsaného pana Hynka, manžela mého, při zápisu králové Johanny nechati a jim téhož zápisu ve všech jeho kusiech a klauzulech potvrditi ráčil, naleznúti nemohla jsem aniž mohu, a protož já nadepsaná Anna z Kovaně mocí poručenstvie otcovského sama od sebe i od svých a nadepsaného pana Hynka dětí a sirotkuov takový zápis i jiné všecky zápisy, buďte královští ancb jiní, na zámek nadepsaný Potštein svědčící, ač byli-li by kteří zachováni, ješto by nadepsanému kniežeti aneb JMti dědicóm ke škodě byli, kazím, mořím i všelikteraké moci a práva zbavuji a v nic na věky mocí listu tohoto obracuji, tak že mně ani mým nadepsaným sirotkóm k zisku a nadepsanému kniežeti JMti ani JMti dědicuom ke škodě býti nemají. Tomu na svědomie pečet svú přirozenú dala jsem k tomuto listu přivěsiti, připrosivši uroz. pánóv pana Jana z Šelnberka a na Přerově, kancléře královstvie Českého, pana Jiříka z Kolovrat a z Bez[d]ružic a pana Albrechta z Kolovrat a na Krašově, manžela mého milého, a slovut. panoší Jana z Dobřenic, hejtmana na Po- děbradech, Jana z Záp a Jiříka Pšeničku z Jehlice, že jsú své pečeti vedle mé pro širšie svědomie k tomuto listu sobě bez škody přivěsili. A my Jan z Šelnberka, Jiřík a Albrecht z Kolovrat, Jan z Dobřenic, Jan z Záp a Jiřík Pšenička, jsúce od nadepsané panie Anny prošeni, dali jsmy své pečeti k tomuto listu sobě bez škody přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán v středu po sv. Školastice 1. páně tisícého čtyř- stého osmdesátého čtvrtého. Přivěšeno na proužcích pergam. 7 pečetí. Archlv Český XV. 34

Strana 266
266 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 156. Hynek, kníže minstrberský oc, kvituje bratra svého Jindřicha staršího z 2000 zl. uherských. (141) V Kolíně, 16. listopadu 1484. My Hynek, b. m. kn. minstrberské, hrabě kladský etc. oznamujeme »c, že jakož osviecené knieže a pán, kněz Jindřich starší, vévoda minstr., hrabě klad. etc., bratr náš milý, dlužen jest nám dva tisíce zlatých uher., jakož pak láska jeho deskami se jest zapsal plniti je na sv. Havla nynie minulého pod pokutú uvázánic s komorníkem zemským v zámek Náchod s jeho všemi příslušnostmi, jakož dcsky zemské šíře to v sobě vypisují a zavierají; i dal jest nám nadepsané knieže kněz Jindřich, bratr náš milý jeho láska, tu sumu ostatní svatohavelskú nynie minulú těch dva tisíce zlatých uher. a zlatými hotovými uher. nám jest ji vděk zaplatil, kterúž jsme od jeho lásky přijali. A byli bychme jeho lásce hned z desk tu sumu přijatú propustili a vymazali i všecko, pokudž příleží, učinili, ale že tento čas desky zemské zavřeny jsú a k nim jsme přijíti nemohli, protož listem tiemto jeho lásku i jeho lásky dědice z těch dvú tisíc zl. uher. přijatých propustili jsme i mocně pro- púštieme i kvittujeme i prázdny činíme, slibujíce z těch dvú tisíc zl. uher. jeho lásku nikdy viece nenapomínati ani lásky jeho dědicóv, my ani dědici naši ani žádný jiný člověk nynie i v časiech budúcích. A kdyžkoli dcsky zemské zase ote- vřeny budú, ihned máme, chcem a slibujěm a dědice a budúcie našě k témuž zava- zujěm, jeho lásce aneb jeho lásky dědicóm takovú sumu z desk propustiti a vymazati i všecko učiniti, aby jeho láska ani jeho lásky dědicové skrze to žádného zmatku neměli, tiem všiem obyčějem, jakož tato Česká země za právo má. Na potvrzenie i zdrženie toho pečeť naši větčí dali a kázali jsme přivěsiti k tomuto listu; a pro dalšie svědomie toho prosili jsme uroz. pánuov, pana Jana z Šelnberka, kancléře královstvie Českého, pana Beneše z Wejtmile, purkrabic na Karlšteině a minemajstra na Horách Kutnách, pana Jiříka Bezdružického z Kolovrat, pana Jana z Rúpova, najjasnějšieho krále českého dvoru hofmistra, a uroz. panoší Jana z Dobřenic, hajtmana našeho na Poděbradech, a Jana z Záp, že jsú také pe- četi své na svědomie podle našic dali přivěsiti k tomuto listu. A my nadepsaní Jan z Šelnberka, kancléř královstvic Českého, Beneš z Wajtmile, purkrabě na Kar]l- štejně a mincmistr na Horách Kutnách, Jiřík Bezdružický z Kolovrat, Jan z Rúpova, najjasnějšieho krále českého dvoru hofmistr, Jan z Dobřenic, hajtman na Poděbradech, a Jan z Záp a na Opočně, jsúce prošeni od nadepsaného osvieceného kniežete a pána, pana Hynka etc., dali jsme pečeti své vlastnie s naším jistým vědomím vedle JMti k tomuto listu na svědomic přivěsiti. Jenž jest dán na Kolíně léta od naroz. s. b. tisícieho čtřstého osmdesátého čtvrtého, v úterý před sv. Alžbětů. 7 pečetí na proužcích pergam.

Strana 267
z let 1484—1486. 267 157. Smlouva o srovnání mezi Matiášem králem uherským a českým oc, a Viktorinem knížetem minstrberským, opavským oc. (142) U Vídně, 12. května 1485. Tištěno v Archivě Českém I. str. 313 č. 10. 158. Viktorin, kníže minstrberské a opavské oc, vyznává, že dal svolení k tomu, aby strýc jeho, Jan z Kunštatu a na Polné, list jeho s rukojměmi Jindřichovi staršímu a Jindřichovi mladšímu jinak Hynkovi knížatům minstrberským oc s dobrou vůlí vydal. Bez místa, 15. června 1486. Viktorin, bnoží m. minsterberské, opavské knieže a hrabě kladský etc., vy- znávámy »c, že jsmy s dobrým rozmyslem, žádnú lstí nejsúc oklamáni ani podvedeni, ale celého i zdravého rozumu užívajíce, uroz. pánu Janovi z Kunštatu a na Polné, strýci našemu milému, aby list náš s rukojměmi jemu na správu hradu a zbožie Polnicského s jeho příslušenstvím od nás vydaný, osvieceným kniežatóm a pánóm, panu Jindřichovi staršiemu a panu Jindřichovi mladšiemu jinak Hynkovi, kniežatóm minsterberským, hrabiem kladským etc., bratřím našim milým, s dobrú vuolí podle řádu a obyčeje země vydal; a slibujem nadepsanému panu Janovi Bočkovi, jeho dě- dicóm a potomkóm za nás i za naše dědice, že jemu ani jeho dědicóm takového nadepsaného listu správnícho vydánie od nás ani od dědicóv našich k žádné škodě ani zmatku býti a přijíti nemá ani se kto buď duchovním aneb svěcským žádným vymyšleným obyčejem, právem naším aneb dědicóv našich na to bude moci táhnúti ani navracovati na věky. Tomu na svědomie pečeť naši vlastní dali jsmy k tomuto listu přivěsiti, pro- sivše uroz. pánóv, pana Jindřicha z Hradce, najvyšého [sic] komorníka, pana Puoty z Ryzemberka a na Švihově, najvyššého sudí, a pana Jana z Šelnberka a na Přerově, kancléře královstvie Česk., že jsú pečeti své podle našie pro širšic svědomie věcí nahoře psaných k tomuto listu sobě bez škody přivěsili. A my nadepsaní Jindřich z Hradce, Puota z Ryzemberka a Jan z Šelnberka, jsúce od svrchu psaného osvio- ceného kniežete Viktorina JMti osobně prošeni, pečeti naše vlastnie podle JMti dali jsmy přivěsiti k tomuto listu naším jistým vědomím sobě bez škody. Jenž jest dán den sv. Víta léta od naroz. s. b. tisícého čtyřstého osmdesátého šestého. Ze čtyř pečetí původně na proužcích pergam. zavěšených zachovaly se 1., 2. a 4. 34*

Strana 268
268 C. XX. Listiny někdy archiru Olešnického 159. Král Vladislav činí smlouvu s Hynkem vévodou minstrberským oc, strany výplaty zámku a města Kolína s příslušenstvím a strany ponechání některého zboží od tohoto panství k panství Poděbradskému. (144) Na hradě Pražském, 12. února 1487. My Vladislav, z b. m. kr. čes., markr. mor., lucemb. a slez. kníže a luž. mar- krabie, oznamujem oe, že jsme učinili celú a dokonulú smlúvu s osvicc. Hynkem vévodú minštrberským, hrabí kladským etc., kniežetem a ujcem naším milým, což se zámku a města Kolína dotýče, takovúto: Jakož jest týž Hynek zastavil zámek a město Kolín před některým časem s vesnicemi, rybníky, lesy, háji, potoky, kury, ospy, vajci, robotami, mlýny i s jinými příslušnostmi, poplatky a puožitky, zejména těmito: Item se vsí Ovčáry a s rybníkem tudiež a s Žabí Lhotkú, item s dvorem pustým, kterýžto slove Licek, item se vsí Sány i s lesem tudíž Sánským a s hájkem Stařinským, item s Novú Vsí, item se vsí Jestřebí, item se vsí Lžovicemi, item se vsí Radovesicemi, item se vsí Hradištkem, item se vsí Břežany, item se vsí Zábořím, item se vsí Malenovicemi, item se vsí Solopisky, item se vsí Svatým Mikulášem a s rybníkem tudiež, item se vsí Svaté Kateřiny, item se vsí Opatovici, item s mě- stečkem Malínem, s Labem, item s rybníkem velikým Svatojakubským, item se vsí Kobylníky, item se vsí Lišiccemi, item se vsí Sulovici, item se vsí Rohozcem, item s lesy Kačinskými, item s lesy nad Kobylníky na horách Železných, item s lesy Telčickými, kteréž jsme my témuž Hynkovi zápisem zvláštním byli zapsali, jakož jest nám ten zápis vrátil, a s lesy u Morašic, s lesem Borkem a s kusem lesu nad So- lopisky, item s dvorem na předměstí Kolínském příslušejícím k hradu tudiež, i se vší jinú zvolí, jakož registra týmž Hynkem na to vydaná ty věci šíře a světleje v sobě držie a zavierají, — najjasnějšiemu knicžeti panu Matiášovi, uher. a česk. králi etc., bratru a přieteli našemu milému, ve dvadcieti tisících zl. uher., jakož pak list udělaný na to od jmenovaného Hynka témuž králi Matiášovi ty věci šíře ukazuje: kteroužto spravedlnost my od již psaného krále Matiáše, bratra našeho milého, do- statečně danú máme. Že pak již psaný Hynek na tom zámku a městu Kolínu s příslušnostmi svrchu dotčenými výplatu sobě pozuostavil jest pod některými jistými výmienkami, my pak chtiece s týmž Hynkem o ten zámek s městem i o všecko příslušenstvic a o všecky svršky i o ty životy, kteréž na tom zámku zapsány má, konec mieti tak a s tiem se vším, což jest nám postúpeno s týmž zámkem, i také což postúpeno nenie vesnic, rybníknov, lesuov a dvoruov i jiných příslušností, zejména těchto: item vsi Chrášťan, item vsi Svatého Jakuba, item vsi Chotúchova, item vsi Zibohlav, item vsi Libo-

Strana 269
z roku 1487. 269 držic, item vsi Krychnova, item vsí Tynišť, Morašic, Myškovic, item v Nebovidech šest člověkuov, item v Pečkách dva člověky, item v Chvatlině dva člověky, item ve Kbele tři člověky, item dvuor řečený Újezdec, item ve vsi Mančicích jeden člověk. item dvuor Ovčáry, item dvuor v Želči, item mlýn pustý Kravaře s lovišti na Labi, i s jinými zbožími, ježto jsú zastaveny od najjasnějšieho krále Jiřieho, předka na- šeho šťastné paměti, nebo od téhož Hynka a osvieceného Viktorina vévody minštr- berského oc, kniežete a ujce našeho milého, bratra téhož Hynka, kteréžto vsi a zbožie, když se nám bude zdáti, budem sobě moci vyplatiti podle zněnie týchž zápisuov, v kterýchž ta zbožie zapsána jsú. Však to vyplatiti máme našimi vlastními penězi a jinak nic. A to nemá býti k žádné škodě a ujmě těm šesti tisícóm, kteréž máme na květnú neděli najprv příští dáti témuž Hynkovi, jakož se to šíře v dole vypisuje, ale má ta suma šest tisíc zlatých uher. na čas jmenovaný témuž Hynkovi úplně za- placena býti. A tak pravým trhem to právo jeho jsme kúpili u téhož Hynka za šest tisíc zl. uher. dobrých, kteréžto zlaté budeme moci zaplatiti groši českými nebolito pe- nězi dobrými v České zemi obecně bernými, po čemž uherský zlatý bude tehdáž platiti obecně, a to konečně na květnú neděli po datum listu tohoto najprve příští beze všeho dalšieho odtahu a prodlévánie. A již psaný Hynek na týž den má nám také ty zápisy, kteréž na Kolín má, navrátiti a v naši moc dáti, a my přijmúc ty zápisy, hned je máme rozkázati zřezati a zkaziti. A jakož častopsaný Hynek drží k Poděbradóm některé vsi, rybníky, dvory. lesy, pustiny a zbožic, zejména tyto: item ves Osek Veliký, item ves Libici, item ves Kanín, item ves Opolany ležící vedle Podbřežie u řeky Cidliny, item ves Pod- břežic, item ves Odřepsy, item ves Vrbici, item ves Podmokly, item ves Velenice, item ves pustú Habrovník s rybníky, item ves pustú Mastnici s lesem řečeným Kruh, item ves pustú Oškobrh s vinnicemi, s poplužím, s lesy, item v Srbcích dvuor s pří- slušnostmi, item ves Milčice, item ves Hořany, item ves Břežany ležící blíž Brodu Českého, item ves Velím s dvorem poplužním a rybníky, item ves Kly, item v Pátku plat jeptiščí, item u Němčic dvuor, kteréžto vsi a zbožie nejsú zastaveny s Kolínem od téhož Hynka již psanému králi Matiášovi; ta zbožie s jich příslušnostmi mají zuostati při témž Hynkovi, a my jemu máme zapsati na nich jedenácte tisíc zlatých uher., tak aby od něho ani od jeho budúcích vyplaceny nebyly do jeho živnosti, k tomu také do živnosti osviecených Viktorina a Jindřicha vévod minštrberských, hrabí kladských, a uroz. Bočka z Kunštatu a z Poděbrad. A takový zápis máme jemu také v moc jeho dáti a položiti na květnú neděli po dání listu tohoto najprvé příští. A k tomu jsme také znamenitě svolili: jakož svrchupsaný Hynek strouhu jest udělal, kterúžto strúhú vede vodu na rybník svuoj Blata, kterážto strouha jde diel přes ty grunty, což my k Kolínu držíme, ta strouha aby svobodně při témž Hynkovi i jeho budúcích, držitelech

Strana 270
270 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Poděbradských, zuostala, všakž s tú výmienkú, jestliže se jest která škoda stala ve- dením té vody na těch gruntiech, kteréž my k Kolínu držíme, nenie-li kterým lidem těm oddáno od téhož kněze Hynka, to aby se ještě oddalo a vedle spravedlivosti dosti stalo. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán na hradě Pražském v pondělí před sv. Valentinem 1. b. tisícieho čtyřstého osm- desátého sedmého, královstvie našeho 1. šestnáctého. — Na ohbu: Ad mandatum dom. regis. — Verso: Registrata. Pečet králova přivěšena na proužku pergam. 160. Viktorin, kníže minstrberské, opavské oc, smlouvu činí s bratrem svým Hynkem o zámek Rataje. (145) Bez místa, 12. února 1487. Tištěno v Archivě Českém I. str. 314-315 č. 11. 161. Petr z Rožďalovic seděním v Přelouči činí narovnání s Jindřichem, knížetem minstrberským. o roboty s pastvami jemu od tohoto knížete etc. s dvorem poplužním u Přelouče zapsané. (148) Na Hoře Kunětické, 5. března 1487. Já Petr z Rožďalovic seděniem v Přelúči známo činiem t. l. »c, že jsem s osvieceným kniežetem minstrberským a hrabí kladským ctc., pánem mým milostivým. o roboty s pastvami mně od JMti a všech bratří JMti s dvorem poplužním a po- plužím u Přelúče zapsané celú a konečnú smlúvu jsem učinil, tak že mi jeho knie- žecí milost za ty za všecky roboty a pastvy dvanácte čberóv kapróv na každý rok. tak jakož JMti list mně na to od JMti vyšlý světčí, vydávati má, a já toho vděčen jsa, na tom jsem přestal a přestávám, slibuje za se i za své dědice a budúcé z viece nenapomínati ani se nač vracovati nynie i v časy potomnie. Tomu na svědomie a jistotu dal sem svú vlastní pečet k tom uto listu dobrovolně přivěsiti, prosiv uroz. a slovut. pána Zbyňka Bochovce z Bochova, mar- šálka v kniežetství Minstrberském, Klimenta z Jakšonova, kancléře kniežete JMti. a Šimona Sudlice z Žernovie, purkrabie na Huoře Kunětické, že jsú své pečeti podle mé pro širšé svědomie k tom[u]to listu přivěsili sobě bez škody. A my Zbyněk z Bochova, Kliment z Jakšonova a Šimon Sudlice z Žernovic, jsúce od nadepsaného Petra z Rožďalovic proseni, dali jsmy naše vlastnie pečeti podle jeho sobě bez škody přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Huoře Kuněticské v pondělí po hodu Pře- nesenie sv. Václava let božiech tisícého čtřstého osmdesátého sedmého. Přivěšeny na proužcích perg. 4 pečeti.

Strana 271
z roku 1487. 271 162. Blažek provazník z Nymburka bytem v Praze na Malé Straně a Vaňka manželka jeho zapi- sují se Matějovi Hlinkovi, měštěnínu Nového Města Pražského, strany užívání nějaké louky, která jim od úředníků Hynka, knížete minstrberkého, zapsána byla v některé sumě peněz za zboží vybrané. (146) Bes místa, 7. června 1487. Já Blažek Provazník z Nymburka, bytem v Praze na Malé straně, a já Vanka, napřed psaného Blažka manželka, vyznáváme oc: Jakož jsme dobrú vuoli učinili Matějovi Hlinkovi, měštěnínu Nového města Pražského, na všecken náš statek mo- vitý a nemovitý, kterýmž by koli jménem mohl jmenován býti, i také ten dluh po- zuostalý, kteréž potřeby brány jsú osvieceného kniežete a pána pana Hynka kniežete minstrberského, hrabí kladského etc., pána nám přieznivého, za kteréžto věci některá suma peněz nám ostána jest byla dlužna, o kterúžto sumu dluhu učinil jest smlúvu řečený Matěj Hlinka s tú dobrú volí mocně, kterúž jsme učinili s manželkú mú. dokonalú smlúvu učinil jest [sic], tak že za ten za veškeren dluh, kterýžkoli a jakž- koli byl nám poznostalý, od úředníkuov kniežete JMti přijali jsme a mocí tohoto listu přijímáme lúku, kterůž prve držal jsem; a té lúky požívati máme až do mé smrti, a po mé smrti má jedno sečenie Matěj Hlinka anebo manželka jeho, jestliže by on prvé umřel, sobě vzieti, a potom úředníci poděbradští mají se zase v túž lúku uvázati k ruce kniežete JMti beze všeho našeho zmatku i odporu i jiných všech lidí právem naším. A k tomu přijali jsme za týž dluh deset čberuov kapruov, a ty nám mají dány býti na podzim z rybníka Blata u Poděbrad, kteréž má bráti svrchu psaný Matěj Hlinka, i tu lúku, jakož napřed psána jest; neb já o ty věci nemohu pracovati ani manželka má. A já svrchu psaný Blažek a já Vanka, man- želka svrchupsaného Blažka, a já Matěj Hlinka a já Dorota, napřed psaného Matěje Hlinky manželka, všickni jednostajně slibujeme, že se navracovati nemáme my ani žádný jiný právem naším na svrchupsané knieže JMt ani na JMti budúcie ani na JMti úředníky. Tomu na svědomie a zdrženie i konečnú jistotu, nemajíce pečetí svých při- rozených, prosili jsme urozeného pána, pana Marše z Švamberka, v ty časy purkrabie hradu Pražského, a urozených panoší Jana Hlaváče z Třiebřich, hofrychtéře královstvie Českého, a Václava z Brodce, že jsú pečeti své dali přivěsiti k témužto listu sobě bez škody. Jenž jest dán léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřistého osmdesátého sed- mého ve čtvrtek po sv. Bonifacii. Z pečetí přivěšených na proužcích perg. zachovaly se jen úlomky.

Strana 272
272 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 163. Viktorin, kníže minsterberské, opavské a hrabě kladský oc, bratra svého knížete Jindřicha i jeho všecky syny činí po své smrti poručníkem dětí svých i svého statku. (147) V Praze, 22. srpna 1487. Tištěno v Archivě Českém I. str. 316 č. 12. 164. Jindřich starší, kníže minstrberské oc, posílá vladyku Zbyňka Bochovce z Bochova a na Skalách k uherskému králi Matiášovi a dává mu plnou moc, aby s ním jménem jeho o srovnání jednal a vše učinil, pokud by se jemu potřebné a užitečné zdálo, a tak mocně, jako by tu kníže Jindřich sám vlastní osobou přítomen byl. (1.49) Ve Výškově, 15. prosince 1488. My Jindřich Starší, b. milostí knieže minstrb. a hrabě kladský etc., známo činíme »c, že k najjasnějšému kniežeti a pánu, panu Matiášovi uher. a česk. etc. králi a markrabí moravskému etc., pánu našemu milostivému, urozeného vladyku Zbyňka Bochovce z Buchova a na Skalách, radu a posla našeho věrného milého. tohoto listu ukazatele, vypravili a poslali jsmy, jemuž plnú a všelikterakú naši moc dali jsmy a dávámy mocí tohoto listu, aby s JKMtí jménem naším a v osobě našie o pokoj a srovnánie podle celého od nás vzatého naučenie mluviti, jednati i na miesto zavřieti mohl a naši plnú moc měl, i všecky věci ku pokoji potřebné puoso- biti i jiné všecko učiniti a upevniti, pokadž by se jemu potřebné a užitečné zdálo. tak pevně a tak mocně, jako bychom tu sami naší vlastní osobú přítomni byli; sli- bujíce slovy našimi kniežecími a dobrú věrú křesťanskú, cožkoli skrze nadepsaného Zbyňka Bochovce s JKMtí u věcech pokoje jednáno, puosobeno, smluveno, zavřeno a utvrzeno bude, věrně, pravě a křesťansky zdržeti a nepohnutě jako ctnému knic- žeti zachovati. Tomu na svědomie, pevnost a jisté zdrženie dali jsmy pečeť naši k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán v Výškově v pondělí po hodu svaté Lucii let buožích tisícieho čtřiestého [sic] osmdesátého osmého. — Na ohbu: Jindřich, knieže svrchu- psané, svú sem vlastní rukú podepsal na svědomie. Pečeť schází. 165. Král Matiáš činí smlouvu s Hanušem Zahaňským a Jindřichem Minsterberským knížaty o jich zboží všecka, kteráž drží pod ním v Slezských zemích. (150) U Vídně, 29. prosince 1488. Tištěno v Archivě Českém I. str. 317—319 č. 13.

Strana 273
z let 1487—1490. 273 166. Linhart, opat někdy kláštera Ždárského, s kteréžto hodnosti byl složen pro zcizení zboží kláštera tohoto, vyslovuje lítost nad jednáním svým, a slibuje nikdy pro to ničeho nepodnikati ani sám ani skrze přátele své, nýbrž dle možnosti nápravu učiniti. (151) Bez místa, 18. srpna 1490. Ego frater Leonardus, olim abbas monasterii in Sar alias Fontis sancte Maric ordinis Cisterciensis dyocesis Pragensis, publice protestor et vltro presentis scripti patrocinio profiteor proprieque manus exaracione recognosco me reum et culpabilem Deo et ordini regieque maiestati, illustris [sic] principibus, loci dicti fundatoribus, et suo ibidem abbati et connentui, coram quibus integro et sincero corde, non coactus, non compulsus, non coartatus, sed libere, sponte et voluntarie veniam petendo in spiritu humilitatis me ipsum postremo atque negligenciarum per me com[mlissarum in alienacionibus bonorum immobilium, quorum causa a dignitate semotus et vsque modo detentus, emendacionem promitto, nichilque molestie nichilque confusionis, nil exorbi- tacionis seu vindicte scriptis, verbis aut factis, quocumque censeantur nomine, nec ordini, nec regie maiestati, nec principibus loci fundatoribus, nec abbati aut conuentui, postremo nec cuiuis persone seculari aut spirituali condicionis cuiuscumque in hac parte quomodolibet suspecte, per se vel per alios, occulte seu manifeste, directe vel indirecte aut quouis quesito colore, sub fide et honore, sub anime mee damnacione ac perpetui carceris pena vmquam inferre volo, sed magis, vt decet virum religiosum, in proprio monasterio aut alio ordinis loco michi vbicumque per superiores deputato pacifice viuere deuouco. Promitto denique sub eadem fide, quod neque per me ipsum neque per alium aliquem aliquid tale de iure vel facto attentare volo contra dominos suprascriptos nec monasterium. Et si aliqui ex amicis meis aliquid procurarent, omnino debet esse irritum et nullum ipso iure. Et quia in sacrum ordinem, serenissimum regem, illustris- simos principes et monasterii mei deieccionem deliqui, ideoque vigore presencium me obligo in futurum coram Deo fidelem cooperatorem penes mee parvitatis vires consiliis pariter et auxiliis ad recipiendum bona immobilia per meam, heu dolor! insipienciam tam improuide ac inconsulte vendita ac a prefato monasterio Sarensi quomodolibet alienata, et presertim decimarum vini et bladorum in Lauczano; proui- sioni quoque mee per patres ordinis compassiue michi facte libere renuncio integra- literque resigno, eandem nunquam a monasterio aut ordine postulaturus, verum eisdem tantummodo contentus, que ex gracia et benignitate a patre seu ab ordine fuero consecutus. Quare omnia et singula premissa manu mea presentibus inserta rata, grata et inconwlsa sub honestatis tramite ac fidei sinceritate absque fraudis dolique commentis fideliter obseruare promitto. Ex habundancieque affectus [sic] mee satis- Archiv Český XV. 35

Strana 274
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 274 faccionis omnes proscribendi in hac parte suppleo defectus, que ex negligencia, obli- uione, ignorancia, simplicitate aut inaduertencia causaliter aut incidentaliter possent immergi, vt si quid in effectu de plenitudine vigoris et virtutis ipsius mee inscrip- cionis, que de iure vel facto ipsi inesse deberent, ex certissima intencionis mec sciencia intelligi, et ipsis tamquam punctatim forent inserta, expresse censeantur [sic]. In quorum omnium fidem et robur perpetuum has proscripcionis mee litteras patentes manu propria, vt premittitur, presignatas vltro me offero, atque in euidencius testimonium omnium prescriptorum et confirmacionem absens veluti presens humiliter exorando deposco ac instancius postulo generosum dominum, dominum Hynkonem de Dubrawicz et in Osow, reuerendosque in Christo patres et dominos, dominum Jo- hannem in Ossek, dominum Gregorium in Sedlicz monasteriorum abbates, ordinis supradicti per regnum Bohemie marchionatumque Morauie com[mlissarios, nobilemque Venceslaum dictum Hadburk de Sobussicz, quatenus singuli sigillorum suorum ordi- naria sub appensione hec prefata mea scripta, sine cuiuslibet eorum preiudicio dum- taxat, velud in signum rate habicionis omnium premissorum faciant communiri. Act. et dat. anno salutis nostre mill. quadringent. nonag. feria IVa post Assumcionem Virginis gloriose. Ze 4 pečetí na proužcích pergam. přivěšených zbyly tři. 167. Svatební smlouva mezi Jindřichem starším, knížetem minsterberským oc, a Jindřichem z Hradce, jemuž prvnější v manželství připovídá neteř svou kněžnu Annu, dceru Hynka z Minstr- berka oc. (152) Na hradě Pražském, 1. března 1493. Z originálu Jindřicho-Hradeckého tištěno v Archivě Českém X. str. 389—391 č. 171. Při originále někdy Olešnickém visí 10 pečetí. 168. Jan biskup vratislavský dal zapsati svědectví o víře krále Jiřího, pronešené od Beneše z Waitmile, purkrabí karlštejnského a nejvyššího minemistra král. Českého. (153) V Nise, 21. srpna 1493. Johannes, Dei gr. episcopus Wratislauiensis oc, vniuersis et singulis, quibus nosse fuerit oportunum, tenore presencium recognoscimus, quod in nostra et illustrium principum et venerabilium virorum dominorum Victorini et Karoli ducum Monster- bergensium et Opauie comitumque Glacensium oc, amicorum et fautorum nostrorum, Casparis Marienam archidiaconi, Nicolai Tawchan scolastici, et Johannis Hermanni, decretorum doctorum, canonicorum ecclesie Wratislauiensis, in Christo fratrum nobis sincere dilectorum, in notariorumque et testium infrascriptorum presencia persona- liter constitutus magnificus et generosus vir dominus Benedictus de Weytenmul, burg

Strana 275
z let 1490—1493. 275 grauius in Karlstein, supremus monetarius regni Boh., publice et per expressum recog- nicionem et confessionem sub consciencia sua fecit in hunc omnino, qui sequitur, modum: Videlicet quod tempore olim regis Bohemie oc Georgii (vt sese appellabat) illu- strissimus princeps dominus Albertus dux Saxonie, landtgrauius Turingie, marchio Misne oc, apud prefatum Georgium Prage constitutus tanquam cum suo socero, quo- niam eius gener fuit ex legitima filia, et in presencia quatuor nobilium virorum et prefati Benedicti et cuiusdam nobilis baronis domini Petri Dolinitz, magistri curie memorati Georgii, et cum predicto duce Alberto duorum magne estimacionis nobi- lium et secretorum ipsius consiliariorum, videlicet Hawbolt de Sleynitz, supremi mar- schalci, et Nicolai de Gogkeritz, aduocati prouincialis Misne, habiti sint quidam tractatus et sermones inter dictum Georgium et Albertum ducem, quod ipse dux Albertus tanquam gener suus diligenciam et labores deberfet] habere apud sanctissimum do- minum nostrum papam, vt grauamina illa et disceptaciones inter eius sanctitatem et Georgium ipsum ad concordiam perduci possent. Memoratus dux Albertus quam primum in prefatorum virorum presencia dixit : „Charissime domine et pater, si wltis, vt vobis in hac re seruiam, consulam et adiuuem, necesse erit, vt vestra serenitas michi animum vestrum ex parte fidei detegat et manifestet.“ Que verba et sermones predicto Georgio summe placuerunt, quod tam profundam interrogacionem fecit, et statim respondit: „Dilecte fili! Sencio a principio, quod bonam habes intencionem et voluntatem. Et scias, quod talis est eciam voluntas mea. Sum enim delatus et accusatus apud sanctissimum dominum nostrum papam, et talis rumor longe innotuit, quasi crederem, quod quicumque sanctissimum eucharistie sacramentum acceperit sub vna specie, quod integrum corpus dominicum domini nostri Jesu Christi et ipsum dignissimum sacra- mentum non sufficienter ad anime sue salutem percipiat, quinymmo qui sub vtraque specie ipsum perceperit, plus et magis sufficienter percipiat ad anime sue salutem, quam sub vna specie. Et ex illo fundamento et causa sanctitas sua me voluit dignitate regia ex iniusta sugestione priuare et illo me grauamine duriter et seuere insectatus est. Ego omnibus diebus vite mee nunquam ita credidi nec deinceps credere volo, quinymo hec est fides mea: quicumque dignissimum sacramentum sub vna specie acceperit, quod sine omni defectu sufficienter ad salutem anime sue percipiat et tan- tundem et nichil minus, sicut sub vtraque specie; de contrario quicumque sub vtraque specie sub obediencia et tenore compactatorum perceperit, iterum tantundem percipiat, sicut sub vna specie perciperet, et non plus." Et ipse Georgius vltra hec dixit verba hec: quod esset sub tenore compac- tatorum natus, et sub vtraque specie dignissimum sacramentum percepisset, et si adhuc eius sanctitas secundum tenorem compactatorum permitteret, libenter hoc vi- deret; tamen si hec voluntas et intencio sue sanctitatis non esset, velit se ad vo- 35*

Strana 276
276 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického luntatem sue sanctitatis accomodare et regere sicut christianus rex, speraretque, quod sua sanctitas comodo cum eo ageret et disponeret sicut cum vno rege. Et cum tali legacione et ambasiata suprascripti duo viri nobiles Hawbolt de Sleynitz et Nicolaus Gogkeritz Romam sunt missi et Rome negocium ad bonum finem perduxerunt, in eorum autem reditu memoratus Georgius mortuus est. Supradictus eciam dominus Benedictus ex prioribus baronibus christianis regni Bohemie nos plurimum rogavit, ut huius sue veridice cognicionis litteras nostras tes- timoniales dare dignaremur; quas eciam ei ex racionabilibus causis nos ad hoc mo- uentibus dandas ex consilio eciam prudentum putauimus. In quorum omnium et singu- lorum premissorum fidem et testimonium presentes nostras litteras exinde fieri, per nota- rios infrascriptos subscribi sigillique nostri iussimus et fecimus appensione communiri. Act. et dat. in castro ciuitatis nostre Nisse sub anno Domini millesimo quadringentesimo nonagesimo tercio, indiccione vndecima, die vero Mercurii vicesima prima mensis Augu- sti, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Alexandri diuina prouidencia pape sexti anno secundo; presentibus ibidem discretis, famosis et validis viris domino Blasio, iudice curie nostre, Gabrieli Hundt, capitaneo nostro Grotkouiensi, Conrado Waldstromer de Prackenfels, Nicolao Schellendorff de Domantz, Conrado Hoberyk de Armen Rwhe, Petro Lohenstein de Burkendorff, Jeorgio Rederer de Kemerswald, Jeorgio Reybnitz de Rathen, Ludwico Phintzig de Nurnberga, Georgio Dresko de Mertinsdorff, grate et fidelibus nobis dilectis et quam pluribus aliis testibus ad premissa vocatis pariter et requisitis. [Signum notarii.] Et ego Jeronimus Johannis Neythart, clericus Wratislauiensis, pu- blicus sacra imperiali auctoritate notarius memoratique in Christo patris ac domini, domini Johannis, episcopi Wratislauiensis, et actus suprascripti coram eo scriba, quia premissis con- fessioni, recognicioni et omnibus aliis et singulis premissis, dum sic, vt premittitur, fierent et agerentur, vna cum notariis inferius subscriptis et testibus prescriptis presens interfui, eaque omnia et singula sic fieri vidi et audiui ac in notam sumpsi, ex qua presentes litteras siue presens publicum instrumentum huius modi recognicionem et confessionem in se continentes manu alterius me interea aliunde legittime prepedito ingrossatum confeci, subscripsi, publicaui et in hanc formam publicam redegi, signoque et nomine meis solitis et consuetis vnacum appensione sigilli suprascripti domini episcopi signaui et roboraui in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum rogatus et requisitus. [Signum notarii.] Et ego Johannes Tantzenhewczer, clericus vxoratus Herbipolensis diocesis, publicus imperiali sacra auctoritate notarius, quia premissis confessioni, recognicioni omnibusque aliis et premissis [sic], dum sic .... [oc ut in superiore nota mutatis tantum- modo: vna cum notariis supra et infra scriptis et testibus prenotatis presens .... audiui ac cum eisdem scribis in notam sumpsi, ex qua presentes littere siue ..... me interea alias legitime ....] [Signum notarii.] Et ego Johannes Sweytzer de Weinbdingen, clericus Eystetensis dio- cesis, publicus sacra imperiali auctoritate notarius, quia.... [oc vt in nota Johannis Tantzen- hewczer mutatis .... vnacum notariis suprascriptis ac testibus ....]

Strana 277
z let 1493—1497. 277 169. Král Vladislav osvědčuje narovnání své s Jindřichem, knížetem minstrberským, o Poděbrady a příslušenství jejich. (156) Na Budíně, 29. dubna 1495. My Vladislav, z b. m. uh., č., dalmatský, charv. oc král, markr. mor., lucemb. a slez. kníže a lužický margkrabě atd. oznamujem oc.: Jakož jest byla mezi námi s jedné a osvieceným Jindřichem, kniežetem minsterb. a hrabí klad. oc, a syny jeho s strany druhé o Poděbrady s příslušenstvím jejich etc. ruoznice a súdové, kterážto ruoznice mezi námi a jimi již k slušnému srovnání přišla jest; a protož, ač jměli-li jsme skrze tu aneb kterú jinú příčinu k nadepsanému Jindřichovi aneb k synóm jeho jakú nechuť neboli nelibosť, tu již všicku mimo se pustili jsme a pouštieme a ničímž zlým jim toho věčně upomínati nemáme ani jich přátelóm, kteříž jsú podle nich v té při proti nám stávali, a máme téhož Jindřicha za dobré, ctné knieže a našeho věr- ného milého ujce a poddaného. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v středu před sv. Filipem a Jakubem apostoluov božích [sic], léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřstého devadesátého pátého a království našich uher. pá- tého a českého dvadcatého čtvrtého. — [Pod ohbem:] Wladislaus rex manu propria subscripsit. — Verso: Tento majestát ve dsky zemské vložen jest z rozkázánie krále JMti a pánuov a vladyk na plném soudu; posel ke dskám byl jest Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Českého, z pánuov, vypravuje nadepsané věci, k tomu jsa zvláště vyslaný, I. b. MCCCCLXXXXV, v pondělí na sv. Víta [15. června 1495]. K listu přivěšena jest pečet králova na proužku pergam. valně porouchaná. 170. Kníže minstrberský Viktorin dává bratru svému Jindřichovi a synům jeho Albertovi, Jiřímu a Karlovi všecka práva svá, jež má po otci svém ke hrabství Katzenellenbogenskému mocí listu od císaře Fridricha otci daného. (157) Ve Vratislavi, 29. dubna 1497. In nomine Domini amen. Anno a natiuitate eiusdem mill. quadringent. nonag. septimo, indictione quintadecima, die vero sabathi, que fuit penultima mensis Aprilis, pontificatus sanctissimi in Christo patris ac domini nostri domini Alexandri, diuina prouidencia pape sexti, anno eius quinto, regnante illustrissimo ac inuictissimo prin- cipe ac domino, domino Maximiliano, diuina fauente clemencia Romanorum ac Vngarie rege oc semper Augusto oc, coram reuerendissimo in Christo patre ac domino, dom. Johanne, episcopo Wratislauensi, ac in mei notarii publici testiumque infrascriptorum ad hec specialiter vocatorum atque rogatorum presencia, personaliter constitutus illustris princeps dominus Victorinus, dux Slezie, Oppauie

Strana 278
278 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického et comes Glaczensis, filius legitimus felicis memorie quondam serenissimi domini Ge- orgii, regis Bohemie oc, principalis principaliter pro se ipso, non vi, dolo, metu, fraude aut aliqua alia machinacione circumuentus aut seductus, sed ex eius certa sciencia ac spontanea voluntate animoque bene deliberato, vt apparuit, pro se suisque forsitan in hac parte heredibus et successoribus, transtulit et cessit palam, publice et expresse, pure, libere simpliciter et irrevocabiliter omnia et singula iura, priuilegia, munimenta, successiones et actiones reales ac personales, que et quas [obě poslední slova „e. q.“ později přetržena] eidem [jiným inkoustem nadepsáno: sibi] et heredibus eiusdem [rovněž nadepsáno: suis] super comitatu Katzenelpogen Maguntine prouincie compecierunt, competunt seu competere possunt in futurum oc, vi cuiusdam donacionis et remuneracionis prefato regi Georgio et omnibus heredibus suis legitimis masculini sexus per illustrissimum ac inuictissimum olim principem et dominum, dominum Fre- dericum, Romanorum imperatorem, facte iuxta vim, tenorem et continenciam literarum prefati principis et imperatoris Frederici super prenominato comitatu Katzenelpogen emanatarum, illustri principi ac domino, domino Henrico, duci Slezie, Monsterbergensi, Ol- sniczensi comitique Glaczensi, germano suo, presenti et acceptanti, ob singularia im- mensaque beneficia et benemerita sua, quibus idem frater suus germanus, dux Hen- ricus, in euidentissimis necessitatibus suis non fraternis, verum paternis fauoribus, beneficiis et prestimoniis ipsum ducem Victorinum, fratrem suum prenominatum, pro- secutus est in diesque prosequitur, vti publice claret, nec non illustribus principibus, dominis Alberto, Georgio et Karolo, eiusdem principis et domini Henrici natis, ab- sentibus tamquam presentibus, surrogansque idem illustris dominus Victorinus prefatum illustrem dominum Henricnm ducem, vt premittitur, et cum eisdem filiis premissis et heredibus corundem in locum et ius suum, ita quod idem dominus dux Henricus cum suis liberis virtute litterarum a prefato imperatore Frederico emanatarum et vi cessionis, transactionis et surrogacionis huiusmodi contra quascunque personas tam ecclesiasticas quam secu- lares quacumque auctoritate fungentes eorumque successores et heredes, quorum no- mina et cognomina hic habere volunt pro expressis, pro huiusmodi iure seu dominio comitatus Katzenelpogen seu bonis et rebus ad prefatum comitatum spectantibus et pertinentibus in toto seu in parte agere et experiri, excipere et replicare, petere ac transigere ac in suos suorumque filiorum et heredum vsus beneplacitos conuertere omniaque alia et singula facere et exercere, que prefato domino duci Henrico et filiis suis eorumque heredibus necessaria fuerint seu alias quomodolibet opportuna oc, que ipsemet illustris dominus dux Victorinus ante cessionem seu surrogacionem huius- modi iuris sui facere poterat et debebat, et que verus cessionarius in rem suam propriam facere potest et debet.

Strana 279
z roku 1497. 279 Et huiusmodi cessionem, surrogacionem seu concessionem prefatus dominus dux Victorinus dictis dominis Henrico, Alberto, Georgio, Karolo et eorum liberis cum legitimis heredibus et successoribus in manibus mei publici notarii infrascripti, tamquam publice et auctentice persone et legitime stipulanti, pro dictis dominis du- cibus corumque heredibus et imposterum successoribus et pro omnibus, quorum inter- est, intererit aut interesse poterit quomodolibet in futurum, promisit et tactis ab eo scripturis sacrosanctis ad sancta Dei ewangelia iurauit nuncquam velle aut debere renocare uel contra ea venire de iure neque [slovo to přetrženo a nadepsáno jiným inkoustem: vel] de facto quibuscunque racionibus uel causis eciam propter ingrati- tudinem talem, per quam de iure cessionem, renuncciacionem, surrogacionem et do- nacionem reuocari possent. (Et nichilominus prefatus illustris dominus dux Victorinus in maiorem cautelam pro se suisque in hac parte forsitan heredibus omnibus melioribus modo, via, iure, causa atque forma, quibus melius et efficacius potuit atque debuit, fecit, constituit, creauit et solemniter in suum verum, certum, legitimum et indubitatum ac irreuoca- bilem procuratorem, actorem, factorem et negociorum suorum infrascriptorum ge- storem ac nunccium specialem et generalem ordinauit, videlicet venerabilem et egre- gium virum dominum Apicium Colo, in decretis licenciatum, cancellarium et cano- nicum ecclesie Wratislauiensis, presentem et onus procuracionis huiusmodi in se sponte suscipientem, ad ipsius illustris principis domini Victorini prefati omne ius et acciones tam reales et personales nec non successiones quomodolibet sibi et heredibus suis in et super dicto comitatu Katzenelpogensi et eius dominio in toto uel in parte competentes seu [que] competere possent, in manus dicti illustrissimi ac inuictissimi principis et domini, domini Maxmiliani, diuina fauente clemencia regis Romanorum oc, vel alicuius alterius ad hec potestatem habentis, et dumtaxat in fauorem prefati illu- stris domini, domini Henrici ducis et suorum filiorum ac heredum suorum cedendum, renunctiandum et transigendum ac omnia ala et singula faciendum, dicendum, ge- rendum et exercendum, que circa premissa necessaria fuerint seu quomodolibet op- portuna, eciam si opus fuerit, quodcumque iuramentum licitum et honestum in animam dicti domini Victorini ducis prestandum, et que ipsemet dominus dux Victorinus fa- ceret aut prestaret seu facere posset, si omnibus et singulis premissis personaliter interesset, unum quoque uel plures procuratorem seu procuratores loco sui cum simili aut limitata potestate substituendum et eum uel eos reuocandum tociens, quociens opus fuerit et sibi videbitur expedire, presenti procuratorio nichilominus in suo robore duraturo.) *) Super quibus omnibus et singulis premissis predicti illustres pricipes et do- mini, domini Victorinus et Henricus duces pecierunt et quilibet eorum peciit sibi *) Celý tento odstavec zde v závorkách ( ) postavený jest v originále přetržen.

Strana 280
280 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického a me notario publico infrascripto vnum uel plura publicum seu publica fieri atque confici instrumentum et instrumenta. Acta sunt hec Wratislauie in curia episco- pali et aula pontificum sub anno, indiccione, die, mense, pontificatu ac regimine, quibus supra, presentibus ibidem generosis, magnificis, venerabilibus et egregio [sic viris et dominis dominis Conrado de Donyn, Johanne Kawffangk, Ottone Zedlicz de Parchwitz, Johanne de Fullensteyn baronibus, Andrea Hewn, preceptore domus Cruci- ferorum sancti Mathie, Nicolao Thawchan, decretorum doctore, scolastico et canonico, ac Cristoffero Reybnitz, canonico sancte Crucis Wratislauiensium ecclesiarum, ac aliis multis militibus et nobilibus testibus ad premissa vocatis atque requisitis. 171. Bohuš Kostka z Postupic a na Litomyšli odevzdává Alexiovi z Houbic list dlužní na 200 kop gr. č. od Zbyňka Bochovce z Bochova jemu vydaný. (167) Bez místa, 21. února 1502. Bohuše Kostka z Postupic a na Litomyšli, najvyšší minemajstr královstvic Českého, vyznávám oc, že ten list na papieře pravém listu hlavnieho, jímžto uroz. vladyka pan Zbyněk Bochovec z Bochova i s dědici svými zavázal se dlužen býti dluhu spravedlivého mně a mým dědicóm dvě stě kop gr. českých, širokých, dob. střicbr. rázu praž., tak a pod těmi pokutami, tiem obyčejem i na ten čas plniti se zapsav, jakož týž list pod téhož Zbyňka Bochovce a jiných pánů a jednoho dobrého člověka na svědomic pečetmi přitištěnými to vše plnějie v sobě zavierá, dal jsem dobrovolně i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám uroz. vladyce Alexiemu z Honbic, moc i plné právo jemu při tom dávaje, tiem listem výš dotčeným ze všeho dluhu v něm zapsaného i ze škod, z proležaného a nákladuov, kteříž jsú pro ne- plněnie toho dluhu vzešli, napomínati a toho mocně dobývati i s ticm se vším a s týmž listem již dotčeným, když a což se jemu líbí nebo líbiti bude, jakžto s jeho vlastním učiniti bez všelikého mého, dědicuov mých i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečet mú vlastní dal jsem přivěsiti k to- muto listu dobrovolně, prosiv uroz. pána pana Pavla z Hrádku, a urozených vladyk Appolona z Ledské a Adama z Vitiněvsi, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta ot naroz. s. b. tisícieho pětistého a druhého, ten pondělí před sv. Matějem apoštolem božím. K listu byly přivěšeny na proužcích pergam. 4 pečeti, které jsou rozlámány a z části vydroleny; z druhé zachoval se jen proužek pergamenový.

Strana 281
= let 1497—1503. 281 172. Václav Berka z Dubé a z Lipého a na Šternberce prodává 8 kop gr. českých platu ročního na městě Šternberce a na vsi Újezdě knězi Václavovi Lanclovi, oltářníkovi v kaple sv. Miku- láše na hřbitově u fary sv. Mauricího v Olomouci. (74) Na Šternberce Moravském, 28. září 1503. Já Václav Berka z Dubé a z Lipého a na Šternberce s erby a budúcími po- tomky svými vyznávám t. l. oc, že s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých prodal sem a mocí listu tohoto prodávám osm kop gr. česk. širokých platu ročního na městě Šternberce i na svej vlastní vsi Újezdě, lidech svobodných nikomu nezávad- ných, i na jejich purkrechtiech, rolích, i na téhož města a tej vsi příslušnostech i užitciech poctivému knězi Václavovi Lanclovi, oltářníkovi oltáře v kaple sv. Mi- kuláše na kerchově u fary kostela sv. Mauricího v Olomúci, i jeho budúcím, oltář- níkóm téhož oltáře, a k věrným jejich rukám múdré opatrnosti pánóm purgmistru a radě města Olomúce jakožto pánuom podaciem téhož oltáře, za dvě stě zlatých uher. červených dobr., na zlatě a na váze spravedlivých, kteréžto vzali jsme hotové, odečtené, úplně a docela zaplacené od svrchu psaného oltářníka. Protož já svrchupsaný Václav s svými erby a budúcími potomky slibujem svú dobrú čistú věrú bez vší zlé lsti svrchu psanému oltářníkovi oltáře svrchu dotče- ného i jeho budúcím, téhož oltáře oltářníkóm, těch osm kop gr. širokých svrchu psaných máme [sic] a slibujem [sic] do města Olomúce po úředníku neb služebníku našem posílati do jich obydlí a v jejich moc klásti svým nákladem a svú prací i na naši škodu, a to rozdílně: na svatý Jiří po datum listu tohoto najprv příščího čtyři kopy gr. č. širokých a na svatého Václava ihned potom příščího tolikéž, a to beze všeho obmeškánie, prodlení a omluv všelijakých, a tak na každý rok, dokovadž bych já svrchu psaný Václav, erbové neb potomci moji toho platu svrchu dotčeného od často psaného oltářníka a budúcích jeho oltářníkův nevyplatili a nevykúpili. Než to já svrchu psaný sobě, erbóm i budúcím potomkóm svým znamenitě pozuostavuji a vymieňuji: když bych já, erbové anebo potomci moji mohli a chtěli ten plat svrchu psaný vyplatiti a vykúpiti, to máme oltářníkovi svrchupsanému anebo budúcím oltářníkóm oznámiti a puol léta napřed dáti věděti listem svým, a v tom polúletí máme a slibujem kúpiteli našemu často psanému i jeho budúcím dvě stě zlatých uher. dobrých, jakž se svrchu píše, zaplatiti a zase jim v jich moc dáti a položiti, jakž sme od nich vzali, bez všeho fortele a zmatků všelijakých, i s úrokem toho polúletie vypovědělého bez prodlení. A my Albrecht z Šternberka na Holešově, Hynek z Ludanic na Rokytném, Jan Zúbek ze Zdětína na Chudobině, Záviše z Sla- víkovic na Lhotě, Jiřík Lhotský ze Lhoty, Havel Chudobný z Bořic na Krakovci, rukojmě a spoluslibce s ním se panem Václavem, zaň i za jeho erby a budúcí po- Archiv Český XV. 36

Strana 282
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 282 tomky, slibujem všichni rukú společní a nerozdílnú, svú dobrú čistů věrú bez vší zlé lsti všichni vespolek svrchu psanému oltářníkovi i jeho budúcím oltářníkóm za těch dvě stě zlatých jistiny i za ten plat osm kop groší širokých, že jemu, kúpiteli na- šemu, i jeho budúcím má placen, nošen a vydáván býti na ty časy nahoře psané bez meškání a omluv všelijakých. Pakli bychom toho všeho neučinili a nezdrželi, což svrchu psáno jest, tehda já jistec svrchu psaný, erbové a potomci moji i tudiež my rukojmě svrchu psaní dáváme plnú moc a právo tiemto listem často jmenovanému oltárníkovi a jeho bu- dúcím, aby mohli toho platu zadrželého dobývati na mně jistči i na mých všech lidech a zbožie mého [sic] i na nás všech rukojních [sic] i na lidech našich stavo- váním v městech, městečkách, ve vsech i na cestách právem duchovním i světským, a to tak dlúho a tak často, dokovadž bychom jim sumy svrchu psanej i s úrokem, ač by kterej zadržán byl, úplně a docela nezaplatili a nedali i s škodami, ač by které pro naše nesplněnie kterak kolvěk vzali, ješto by je bez věrovánic a přísah provésti mohli: ty škody slibujem jim zase úplně zaplatili [sic] pod pokutami svrchu psanými. A jestli by pán Buoh kterého z nás rukojních sic] smrti neuchoval, jehož Bože nedaj, tehdy my živí a zuostalí slibujem jim jiného tak mohutného a dosta- tečného, dobrého člověka miesto toho umrlého v jednom měsíci vedle nás v ruko- jemství postaviti a zavázati a list tento náš od slov do slova, jakž se tuto nahoře šíře vypisuje, obnoviti tolikrát, kolikrát toho potřebie bude. Tomu na potvrzenie a lepší svědomie já jistec svrchu psaný i my rukojmě svrchupsaní pečeti naše s ji- stým naším vědomím komuto [sic] listu přivěsili jsme. Jenž jest dán a psán na Šternberce den sv. Václava léta božího tisícího pětistého třetího počítajíc. K listu nyní proříznutému přivěšeno bylo 7 pečetí na proužcích pergam., z nichž zbyly více méně celé 1—6. 173. Narovnání mezi Karlem, Albrechtem a Bartolomějem, knížaty minstrberskými, Janem Kunou z Kunštatu a na Polné o fundatorství kláštera Žďárského. (158) V Nise, 4. září 1507. Z originálu moravského archivu zemského tištěno v Archivě Českém IX. str. 440—441 č. 82. Při originale archivu někdy Olešnického visí 4 pečeti. 174. Vilém Kuna z Kunštatu slibuje, že list, jímž Karel a Bartoloměj knížata minstrberská právo své fundatorské na klášteře Vyzovickém na něj převádí, k žádné škodě jim nemá býti. (72) Na klášteře Vyzovicích, 23. března 1512. Já Vilém Kuna z Kunstatu oc oznamuji t. 1. oc, že jakož osviecená kniežata a páni pan Karel knieže minstrberské, olešnicský a hrabě kladský oc, a pan Barto-

Strana 283
s let 1507—1515. 283 loměj knieže minstrberské, opavské a pán na Kumburce, ráčili jsú mne [sic] dáti list a zápis, kterýmž JMsti na mne převodí právo své fundatorské na klášteře Smilheimu jinak Vyszovským [sic] s jeho příslušenstvím, jakož ten list od JMtí mně daný to v sobě šíře ukazuje a zavírá; protož já svrchu psaný Vilém Kuna tímto listem přiříkám a slibuji, že JMtem ten list a zápis k žádné škodě nynie ani na potomní časy nic býti nemá, a proti JMtem a erbóm JMtí v ničem sobě jeho ku pomoci bráti nemám, neb mi jest toliko z té příčiny dán od JMstí, abych o to zboží k tomu klášteru příslušející poháněti a súditi se mohl. Tomu na svědomí pečet svú jsem k tomuto listu přivěsiti dal. Jenž jest psán a dán na klášteře Smilhefi]mu jinak Vyzovice, v úterý po neděli, jenž slove Letare, a léta páně patnádstistého dvanádstého. K listu přivěšena na proužku pergam. červená pečet se štítem pánů z Kunštatu. 175. Mikuláš z Dražovic a na Cerhenicích vyznává, že jest dlužen Hedvice rozené kněžně ze Za- haně a po její smrti Zikmundovi z Wartmberka a na Lipém 500 kop gr. č. (168) Bez místa, 5. října 1515. Já Mikuláš z Dražovic a na Crhenicích, jistec a první dlužník dluhu dole psaného, a my Vojtěch z Pernšteina a na Lantškrouně, najvyšší hofmistr královstvic Českého, Jaroslav z Šelnbergka a z Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého, Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie téhož Českého, Šebestian z Wejtmile a na Mostském hradě, a Václav z Lobkovic a na Hasišteině, rukojmie jeho s ním a zaň, vyznáváme t. 1. oc, že jsme dlužni osvícené kněžně a paní, paní Hedvice, rozené kněžně z Zaganě a z Velikého Hlohova oc, paní na Lipém, a po její smrti uroz. pánu, panu Zikmundovi z Wartmberka a na Lipém, najvyššicmu šenku království Českého, manželu jejiemu, věřitelóm našim, nebo jed- nomu z nich, pravého a spravedlivého dluhu pět set kop gr. vše českých, širokých, dobrých, stříb. rázu pražského. S kteréžto jistiny a sumy grošuov máme i dobrú naší věrú beze lsti slibujem všichni jednostajně rukú společnú a nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu ot druhých se nedělil, ani zaplacením dielu svého kterakkoli děliti se k otbytí mohl, úročiti a platiti týmž věřitelóm našim nebo jednomu z nich platu a úroka ročnicho toliko čtyřidceti kop gr. čes. též širokých, dobrých, stříb., rázu praž., každý rok rozdielně, to jest na sv. Jiří po dání listu tohoto najprvé příštieho počnúce dvadceti kop gr. čes. a na sv. Havla ihned potom budúcieho tolikéž, a tak i jiná potomní léta vždy na každý svatý Jiří a svatý Havel po dvadcieti kopách gr. čes. tak dlúho a dotud, dokud bychom my svrchu psaní jistec nebo rukojmě 36*

Strana 284
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 284 neb jeden z nás nedali týmž věřitelóm našim svrchu psaným nebo jednomu z nich puol léta napřed věděti před sv. Jiřím nebo před sv. Havlem. A kdyžbychom koli my jistec aneb rukojmě týmž věřitelóm našim toho puol léta dali napřed věděti, tehdy ihned při vyjití toho polúletí napřed věděti da- ného máme i též jako svrchu slibujem dáti týmž věřitelóm našim nebo jednomu z nich tu jistinu a sumu svrchu psanú pět set kop gr. čes., a to hotovými groši českými, širokými, dobrými, stříb. rázu praž., i s úrokem na to v ty časy přišlým zaplatiti bez zmatku a otporu i dalšieho prodlení všelikého. Toto při tom znamenitě vymíněno a konečně dobrovolně zuostáno jest z obú stran, že my svrchu psaní jistec aneb rukojmě ten každý úrok při každém času povinný máme posílati svrchupsaným věřitelóm našim nebo jednomu z nich do města Litoměřic a klásti jim bez naší otpornosti. I také přišlo-li by k tomu, sumu a jistinu svrchupsanú plniti, též klásti máme jim věřitelóm našim v Litoměřicích beze vší výmluvnosti. A také nemají svrchupsaní věřitelé naši nikda vuole jmieti dáti nám neb jistci našemu nadepsanému [napřed věděti], nežli my jistec a rukojmě, jakož svrchu psáno jest. Pakli bychom toho neučinili a grošuov dluhu nadepsaného kterýchžkoli, buďto úročních nebo ji- stinných, věřitelóm našim svrchupsaným nedali a nesplnili tak a na ty časy i tiem spuosobem konečně, jakož se svrchu píše, tehdy atd. [Ležení v Litoměřicích.] Umřel-li by také v tom času který z nás buďto jistec nebo rukojmě svrchu- psaní, jehož pane Bože ostřez, tehdy my živi zuostalí máme i slibujem jiného tak jistého a movitého miesto toho, jenž by umřel, v jednom měsíci, ote dne jeho umření pořád čtúce, k nám v týž slib a v též rukojemství přistaviti, a list tento tolikrát, kolikožkrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebí, vždy v táž slova obnoviti pod ležením svrchu psaným. A ktožkoli tento list měl by nebo mieti bude atd. Na potvrzení a zdržení toho my všichni, jistec i rukojmě, pečeti naše vlastní jistým naším vědomím a s celým přiznáním dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobro- volně. Jenž jest dán léta ot narození božího tisícího pětistého patnádctého, ten pátek po svatém Františku. Přivěšeno 6 pečetí na proužcích pergam. 176. Karel kníže minstrberský vyznává se svými rukojměmi, že jest dlužen 350 kop gr. č. Albrechtovi z Gutšteina. (160) Bez místa, 16. března 1525. My Karel, z buožie m. knieže minstrberské, v Slezi Olešnické a hrabě kladské etc., najvyšší hajtman krále JMti královstvie Českého, markrabstvie Hornie Lužice lantfoit a hajtman kniežetstvie Velikého Hlohova, první jistec a dlužník dluhu dole psaného, a my Jindřich Berka z Dubé a na Dřevenici etc., Zdeněk Trčka z Lípy

Strana 285
z roku 1515 a 1525. 285 a na Lichtmburce, Jan Trčka z Lípy a na Lipnici, rukojmě JMti a s JMtí a za JMt, vyznáváme oc, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu nám vděk puoj- čeného puol čtvrta sta kop gr. čes., širokých, dob., střieb., rázu a čísla praž., za každú kopu šedesáte gr. počítajíce, uroz. pánu, panu Albrechtovi Gutštajnovi z Gut- štajna a na Mělníce a jeho dědicóm. Z kteréžto sumy nadepsané máme a naší dobrú věrú křesťanskú beze lsti slibujem všickni jednostajně rukú společní a nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu od druhých se nedělil ani zaplacením svého dielu kterakkoli k otbytí děliti se mohl, úročiti a platu ročnieho z komory našé vydávati pět a třidceti kop gr. čes., ale však rozdielně, počnúc na [sv.] Jiřie najprve příštieho po dání listu tohoto puol osmnáctý kopy gr. čes. a na sv. Havel hned potom příští tolikéž, a tak na každý sv. Jiří a sv. Havel každého roku máme, povinni jsme a budem vydávati a platiti dotud a tak dlúho, dokudž by nám věřitelé naši neb jeden z nich aneb my jim puol léta napřed věděti nedali. A když bychom koli buď na sv. Jiří aneb na sv. Havel oni nám neb my jim toho puol léta sobě napřed věděti dali, tehdy hned od toho dne věděti dánie v plném polouletí pořád zběhlém my jistec i rukojmě napřed jmenovaní máme, povinni jsme a též, jakž se nahoře vypisuje, slibujem věři- telóm našim nebo jednomu z nich jistinu svrchu psanú i s úrokem na to přišlým dáti a zaplatiti bez zmatku, odtahuov i fortelóv všelijakých. Pakli bychom toho neučinili a úroka kterého neboli jistiny tak a na ten čas, jakož se svrchu píše, věřitelóm našim neb jednomu z nich nedali a nesplnili úplně a docela nezaplatili, a proto od nich neb jednoho z nich ústně, listem neboli poslem napomenuti bychom byli, tehdy hned na zajtřie po napomenutí a obeslání nás, žádný druhého nečakaje atd. [Ležení v některém městě Pražském.] Umřel-li by také v tom času který z nás rukojmí svrchu psaných, jehož pane Bože uchovaj, tehdy my živí zuostalí po něm máme atd. A ktož by koli tento list měl neb jmieti bude s často psaných věřitelóv našich neb jednoho z nich s dobrú a svobodnú vuolí, atd. Tomu na svědomie my jistec i rukojmě svrchu psaní pe- četi vlastnie i přirozené s naším jistým věděním a celým přiznáním dobrovolně dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od naroz. buožieho patnádctistého dvadcátého pátého, ten čtvrtek po sv. Řehoři. Při listině proříznuté zbyly jen proužky pergamenové; pečeti byly utrhány.

Strana 286
C. XXI. LISTINY ZVÍKOVSKÉ A ORLICKÉ z let 1357—1549. Vydává Josef Kalousek. Z listin chovaných v knížecím Schwarzenberském archivě na zámku Orlíku předešlé díly Archivu Českého neobsahují než několik málo výtahů. Listin jazykem českým psaných z doby před r. 1526 zachoval se v tom archivě ovšem počet nevelký. Zde podávají se všecky; přidal jsem k nim několik listin latinských, obsahem obzvlášť důležitých nebo zajímavých, též několik českých z doby po roce 1526, jež obsahem svým souvisí s dřívějšími kusy. Týkají se vesměs Zvíkova a Orlíka i statkův s těmi hrady spojených, k nimž náležel i někdejší majetek kláštera Milevského. Opsány jsou, pokud možno bylo, z originálů. Některé však kusy zacho- valy se toliko v starých opisích. Kopiářem Zvíkovským, na nějž v nedostatku originálů často se odvoláváme, rozumíme foliový sešit o 16 listech, na jehož předním listě jest nápis: „Sswanberg. Majestátové na ně- které statky Zvíkovské a Milívské panství.“ Patrně ten kopiář vznikl na hradě Zvíkově, odkudž s jinými zbytky archivu dostal se později na Orlík. V tom kopiáři jest na 24 stranách opsáno 24 listin, z nichž jest 7 latinských a 17 českých. Psány jsou všechny jednou rukou, jak se podobá, asi uprostřed XVI. věku. Nynější signatura kopiáře Zvíkovského v archivě Orlickém jest I. Aa. 60. 1. Karel IV. Dětřichovi biskupovi Mindenskému činí milost, aby hrad Orlík a vše, co má v zemi České, držel v ušlechtilé léno od koruny České, i aby on i služebníci a poddaní jeho nebyli povinni stávati k obyčejným soudům, leč před králem nebo jeho zvláštním k tomu zřízencem. V Praze 1357, 4. července. — Orig. arch. Orlického I. Aq. 58. Karolus Quartus diuina fauente clemencia Romanorum imperator semper Au- gustus et Boemie rex, venerabili Theoderico, Mindensi episcopo, principi, consiliario et denoto suo dilecto graciam suam et omne bonum. Dum cottidianos deuocionis tue labores, dum immotam fidei tue constanciam, dum grata ac sedula rite pensamus tue fidelitatis obsequia, quibus maiestati nostre studuisti iam hactenus et studes assidue

Strana 287
Listiny Zvíkovské a Orlické z roku 1357. 287 gratum te et acceptum multipliciter exhibere, meritis tuis iuste poscentibus ad melio- randam status tui condicionem tanto nos amplius fore sentimus obnoxios, quanto magis pro meritorum gratitudine graciam a nobis meruisse dinosceris premiorum, nosque nostris credimus apposuisse thesauris illud, quod tibi a nostra benignitate prestatur, qui nostris et regni nostri curas indefesso studio profectibus vigilare. Hinc est, quod de fidei tue constancia plenam ab experto fiduciam obtinentes, teque premissorum intuitu de benignitate nobis ingenita singularis gracie munere respicere cupientes, animo deliberato, sano principum et baronum nostrorum accedente consilio, castrum Orlik alias per nos tibi ad tempora vite tue collatum, et vniuersa bona, que impresenciarum in regno nostro Boemie possides et que imposterum ex donacione nostra vel aliis quibuslibet legittimis titulis te adipisci contigerit, et nomi- natim prouisiones, quas a monasteriis seu religiosis locis aut ab aliis quibuscunque obtines aut iustis modis acquisiueris in futurum, cum vniuersis juribus, proprietatibus, vtilitatibus, pertinenciis et usibus suis et eorum cuiuslibet, tibi in nobile feudum damus ex certa sciencia et concedimus tenore presencium et donamus, teque de eis- dem vt de nobili feudo auctoritate regia Boemie presentibus inuestimus. Volentes et eadem auctoritate regia et certa sciencia decernentes, ut premissa universa titulo, nomine, jure et priuilegio nobilis feudi a nobis et successoribus nostris regibus Boemie, qui pro tempore fuerint, et a corona regni Boemie ad tem- pora vite tue possideas pacifice et quiete; tuque et vniuersi ac singuli seruitores, familiares, domestici, nec non homines, incole, rustici et quilibet alii in predictis castro, bonis, possessionibus, villis et locis tibi subditis residentes et qui in illis in antea residebunt, quos nunc habes et es imposterum habiturus, ea quiete et graciosa gaudeas et ipsi ad vitam tuam gaudeant libertate, vt ad judicium curie regie et ad judicia terre siue zudam per judicem curie nostre aut aliquos zudarios, burgrauios, judices, justiciarios, prouinciales beneficiarios, officiales seu ipsorum nuncios et mini- stros, qui nunc sunt uel qui pro tempore fuerint, trahi et citari non possitis, nec coram ipsis citati forte per ignoranciam, maliciam uel errorem comparere et vlli super quacumque causa criminali, ciuili uel mixta teneamini respondere, ipsique nullas sentencias aut processus contra te uel eos aut eorum aliquos uel aliquem ferfrje uel facere audeant siue possint, nullamque judex curie, vrzednicones, judices et popraw- czkones et eorum nuncii in te et castro bonisque et hominibus ac subditis tuis omnibus antedictis jurisdiccionem habeant aut exercere valeant potestatem. Nos quidem vniuersas causas tibi et eisdem seu eorum quibuslibet et cuilibet a quo- cumque mouendas per tempora regie nostre dumtaxat aut judicis ad talia a nobis specialiter delegandi audiencie ex certa sciencia tenore presencium reseruantes, et ab omni jurisdiccione predictorum judicis, zudariorum, vrzednicorum, justiciariorum, judicum provincialium, beneficiariorum, officialium, poprawczkonum seu ministrorum

Strana 288
288 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické et nunciorum ipsorum et cuiuslibet eorundem te et tuos predictos ac tua penitus eximentes, irritum et inane decernimus, si quid contra presentem nostram disposi- cionem per eos aut eorum aliquos uel aliquem seu alium vel alios cuiuscunque digni- tatis, condicionis uel status contigerit attemptari; nostris officialibus et aliis, quibus- cumque vocentur nominibus, presentibus et futuris districcius inhibentes, ne contra tenorem premissum et graciosa nostre maiestatis indulta te, tuos et tua molestare, grauare, trahere, uel inuadere audeant seu quomodolibet impedire, sicut grauem nostre indignacionis acrimoniam diligunt euitare. Presencium sub imperialis maiestatis nostre sigillo testimonio litterarum datum Prage, anno domini millesimo trecentesimo quinquagesimo septimo, decima indiccione, IIII non. Julii, regnorum nostrorum anno vndecimo, imperii vero tercio. 2. Nejvyšší úředníci království Českého svědčí, že list předešlý byl vydán s jich vědomím a radou. V Praze 1357, 4. července. — Orig. arch. Orlického I. Aa. 58. Nos Czenko de Lypa, supremus regni Boemie mareschallus et summus ca- merarius, Jesco de Wezzel burgrauius Pragensis, Andreas de Duba supremus zudarius regni eiusdem, et Stephanus canonicus Pragensis, notarius terre Boemie, notum fa- cimus inspectoribus presencium vniuersis, quod serenissimus ac inuictissimus princeps et dominus, dominus Karolus Quartus, diuina fauente clemencia Romanorum impe- rator semper Augustus et Boemie rex, dominus noster graciosus, multis principibus nobisque et multis aliis nostris consortibus et amicis, proceribus et baronibus regni sui Boemie, in sua presencia constitutis, venerabili in Christo patri domino Theodrico Mindensi episcopo, castrum Orlik alias eidem episcopo ad vite ipsius episcopi tempora a se collatum et vniuersa bona, que in eodem regno Boemie nunc possidet et in antea possidebit, et nominatim prouisiones, quas a monasteriis aut ab aliis quibus- cumque obtinet et imposterum assequetur, in nobile feudum dedit, contulit et do- nauit, ipsumque de eisdem ut de nobili feudo inuestiuit sub certis graciis, liberta- tibus, immunitatibus et exempcionibus, prout in litteris ipsius domini nostri domini imperatoris super eo confectis et dicto domino episcopo traditis plenius continetur; quarum tenor per omnia talis est: [Následuje znění privilegia tištěného zde pod číslem 1.] Nos itaque supradicti summus mareschallus et camerarius, burgrauius, summus zudarius et notarius testificamur et ex certa sciencia profitemur, premissa omnia et singula in litteris prefati serenissimi domini nostri contenta de nostra sciencia et consilio esse facta. In cuius rei testimonium sigilla nostra presentibus sunt appensa. Datum Prage anno domini millesimo trecentesimo quinquagesimo sep- timo, IIII non. Julii. Visí čtyři pečeti.

Strana 289
s let 1357—1378. 289 3. Klášter Milévský svědčí, že poddaní jeho ve dvou vsech mají svou půdu zakoupenou s ta- kovým právem, že krom úroku a královské berně jsou prosti všelikých břemen. V Milévsku 1359, 17. září. — Orig. arch. Orlického III. Se. 1. Nos Nicolaus diuina paciencia abbas, nec non conuentus nostre ecclesie My- locensis, tenore presencium recognoscimus vniuersis, quod pauperes nostre ecclesie in Plesczicz et in Kykrow residentes, hereditatem ut dicitur a Jordano et Wankone cum omni dominio et libertate jure emphiteotico, quod wlgariter purchrech [sic] dicitur, emerunt tenendam, tali condicione adiecta, quod dato vero censu, ab omnibus exaccionibus, robotis et quibuscunque aliis grauaminibus sint exempti, berna regia duntaxat exclusa, quam soluere debebunt et tenentur, quemadmodam dudum a retro- actis temporibus aput dominos suos Jordanum et Wankonem soluere consueuerunt ; super quam emcionem emphiteoticam iidem pauperes, ut asseritur, se fundantes inibi locarunt. In cuius rei testimonium, ad peticiones fratris Protiwe custodis ecclesie Milocensis predicte, sigilla nostra, videlicet nostrum et conuentus, presentibus sunt appensa. Actum et datum in monasterio Mylocensi anno domini millesimo trecen- tesimo quinquagesimo nono, in die beati Lamberti martiris. Pečeti scházejí. — Mniši Milévští koupili ty dvě vsi ku klášteru r. 1336 podle listiny, tištěné v Enle- rových Regestech IV. 113 č. 284. V této starší listině píší se villa Pleziztsch atque hereditas Kykrob; těmi jmeny rozumí se ves Plešiště a snad ves Skrýšov, obě mezi Chlumcem a Kamýkem; statky kláštera Milév- ského skutečně dosahovaly až v ta místa, jmenovitě k němu náležela ves Plešiště a Jedle nyní dvůr u Skrý- šova; viz Tylovy Paměti Zvíkovské str. 61, 118. Jedle však dostala se ku klášteru Milévskému později, než Plešiště; podle listiny archivu Orlického z dne 20. března 1388 Velislav jinak Václav z Kojetína, supremus regni Boemie camere notarius, koupil 10 kop gr. úroka in bonis in villa Gyedl za 130 kop gr., a s povo- lením královským vložil ten úrok do desk zemských pro klášter Milévský, vyhradiv si doživotné užívání. 4. Císař Karel IV. určuje práva a povinnosti rychtáře a obyvatelův ve vsech Letech, Probylově, Lhotě Jestřábí (Králově), Ohaři, Minicích, Lučkovicích, Milčicích a Vadkovicích, jež rodiče jeho vysadili právem zákupným. V Tachově 1378, 1. srpna. — Insert v orig. arch. Orl. V. AU. č. 1. Karolus Quartus diuina fauente clemencia Romanorum imperator semper Augustus et Bohemie rex, notum facimus tenore presencium vniuersis: quod non improuide, neque per errorem, sed animo deliberato, regia auctoritate Bohemie et de certa nostra sciencia super locacione et emphiteotico siue teutonico jure, libertacione bonorum et villarum infrascriptarum, videlicet Letow, Probilow, Lhota Jastrzab, Oharz, Minitz, Lutzkowitz, Miltzitz et Wadkowitz, per clare memorie quoddam [sic] illustres Johannem Bohemie regem genitorem et Elizabet eius consortem matrem nostros caris- simos factis, hanc subscriptam de nouo, ne desuper imposterum inter iudicem et incolas dictarum villarum quecumque dissensio oriatur, distinccionem, limitacionem, Archiv Český XV. 37

Strana 290
290 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické ordinacionem et declaracionem fecimus et statuimus, facimus et tenore presencium ordinamus, volentes et decernentes easdem perpetuis inantea temporibus in villis predictis inviolabiliter obseruari. Primo quidem, ut in eisdem villis omnibus et singulis vnus solummodo iudex existat, qui in villa Letow predicta quatuor, et alibi secundum continenciam anti- quarum literarum datarum desuper vnum laneos liberos, similiter et pro pascuis ac aliis vsibus suis nouem laneos in montibus, vallibus et rubetis pro se, heredibus ac successoribus suis, iudicibus ibidem, libere obtinebit. Habebit eciam idem iudex, qui pro tempore fuerit, ibidem in Letow vnam tabernam, vnum molendinum super aquis nostris, vnam balnealem stubam, vnum pistorem et pistorium panum, vnum maccellum carnium, sutorem vnum, fabrum vnum et piscatorem vnum per eum et heredes suos iudices ibidem libere possidendi [sic]. De et super causis, culpis et excessibus omnium dictarum villarum, bonorum et hominum exnunc inantea perpetuo quolibet anno tribus communibus iudiciis, in villa tamen Letow solum et non alibi, presidebit, eaque tenebit et faciet temporibus ab olim debitis et consuetis. Et nichilominus vel iudicium particulare in omnibus villis predictis, dum et quociens se casus obtulerit, ad debitum exercebit et faciet, sicuti fuerit opportunum. De quibus omnibus et singulis iudiciis tam communibus tam [sic] particularibus, tam de casibus minoribus, quam maximis, penam seu mulctam aut sentenciam capitalem tangentibus, iudex prefatus pro se et heredibus suis tertium habere debebit denarium, duobus residuis pro vsibus regiis ad regalem cameram assignandis. Sed et ultra hec iudex, qui est et fuerit pro tempore, perpetuo in rusticos seu incolas predictarum villarum omnium nichil habere seu exercere debebit amplioris penitus potestatis. Preterea decernimus et presentibus declaramus, vt quotquot lanei fructuosi tam in pascuis, siluis, rubetis, quam in agris culti et inculti vltra premissa super- sunt in bonis et pertinenciis predictarum villarum, vel secundum mensuram debitam reperirentur inantea, possessor cuiuslibet lanei nobis, heredibus et successoribus Boe- mie regibus, seu illi, cui hoc committendum duxerimus, nomine census vnam marcham, sexaginta quatuor grossos pro marcha qualibet computando, singulis annis soluere debeant integraliter et ad plenum, medietatem, videlicet triginta duos grossos, super festo sancti Galli, et aliam medietatem, videlicet triginta duos grossos, super festo sancti Georgii proxime subsequenti; et per solucionem census huiusmodi villani et possessores laneorum predicti perpetuis temporibus ab vniuersis et singulis talis, seruiciis, robotis, coaccionibus, exaccionibus, stewris, angariis, perangariis et graua- minibus quibuscunque sint liberi totaliter et exempti. Mandamus igitur et seriose committimus burggrauio regio in Pyeska, qui est et fuerit perpetuo, quatenus iudicem et incolas dictarum villarum penes distincci-

Strana 291
= let 1378—1400. 291 onem, ordinacionem, limitacionem, locacionem, libertacionem, decretum et declaraci- onem nostras huiusmodi regia potestate Bohemie manuteneat et conseruet, et non permittat eisdem quicquam inferri decetero contra presencia nouitatis, molestie vel iacture, sicut regiam indignacionem voluerit euitare. Presencium sub imperialis Maiestatis nostre sigillo testimonio literarum datum Tachouie anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo octauo, indiccione prima, kalendi [sic] Augusti, regnorum nostrorum anno Romanorum tricesimo tercio, Bohemie tricesimo secundo, imperii vero vicesimo quarto. List tento vepsán jest do potvrzení krále Ladislava z dne 12. února 1454, jež viz níže. Vsi zde jmenované roztroušeny jsou na značném prostranství mezi Orlíkem, Březnicí, Blatnou a Pískem; náležely někdy králové Elišce, a bývaly od ní a později od jejího manžela krále Jana zastavovány v dluzích, o čemž viz listy tištěné v Emlerových Regestech III. 23 č. 54, IV. 178 č. 432, 179 č. 433, 867 č. 2220. 5. Král Václav IV. zdvojnásobňuje Sigmundovi Hulerovi clo z vorů pod Vorlíkem. Dán v Praze 1400, 24. prosince. — Trans. pap. archivu Vorlického I. Ax. č. 9. Václav z boží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše, a Český král, známo činíme tímto listem všem vůbec: Jakož jest od dávných časóv Zigmund z Vorlíka, pod- komoří království našeho Českého, radda naše věrnej milej, pod zámkem svejm Vorlíkem jisté clo z dříví po řece Vltavě splaveného z každého voru, jakéhož pak koli dříví v hromadu zbitého, kterémuž splav říkají, dva halíře, kterýchž dvanácte jeden groš, aneb jeden bílej peníz, jichž šest jeden groš pražskej platí, měl a vybíral. I vážíce my to, že jez pod týmž zámkem udělaný pro rozvodnění na to clo nebude moci opatrován a v pevnosti zachován býti, leč prostředkem opatření našeho tomu spomoženo bude; a protož s dobrým rozmyslem a raddou věrných našich milých dotčenému Zikmundovi, dědicům a budoucím jeho k témuž zámku Vorlíku, ne z omylu a bez uvážení, nýbrž s dobrým rozmyslem a jistým naším vědomím, tuto milost sme učinili a činíme mocí listu tohoto, aby on, dědicové a potomci jeho k jmenova- nému zámku z každého voru celého čtyři haléře, jichž dvanácte jeden groš, aneb dva bílá peníze, kterýchž šest jeden groš pražský platí, brali a napotom jménem cla vybírali bez všeli- jakých překážek. Však také tomu chceme, aby z každého svazu dříví, kterémuž splav aneb pramen říkají, jakž až posavád bývalo, mlynářům vedle starobylého obyčeje dva groše pražská bez umenšení všelijakého povinnost byla dávati. Protož poroučíme všem vůbec i jednomu ka- ždému obzvláštně, pánuom, rytířům, vládykám, služebníkům, úředníkům a jiným našim a krá- lovství našeho Českého poddaným a věrným milým, nynějším i budoucím, všem přísně, abyšte dotčenému Zikmundovi, dědicům a budoucím jeho při polepšení vejšpsanejch dvou haléřův k vybírání jich, jakž s předu o tom oznámeno, žádným obyčejem nepřekáželi a jiným pře- kážeti nedopouštěli pod uvarováním nemilosti naší těžké. Na svědomí tomu majestát náš k listu tomuto poručili sme přivěsiti. Dán v Praze léta páně tisícího čtyřstého, dvacátého čtvrtého dne měsíce prosince, království našich Českého dvacátého [sic] vosmého a Římského dvacátého pátého. Jest patrně pozdější překlad. Přepis na papíře psaný snad na počátku 17. věku. Na rubu německý regest o něco pozdější. Rukou snad již z 19. věku připsáno: Aus dem Krummauer Archiv zum Fasc. Lit. H. Nr. 14 gehörig. — Starší Karlovo nařízení z 3. srpna 1366 o clech na řece Vltavě čte se v českém překladě u Pelzela, K. Karl IV., Urkb. II. 341 N. 309. 37*

Strana 292
292 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 6. Bolesud z Petrovic prodává Mikšovi Kustrovi faráři v Milévsku roční plat. B. m. 1413, 4. dubna. — Orig. perg. arch. Vorlického III. P. č. 1. Já Bolesud jistec, Petr Předbor, bratřie jistí z Petrovic, Štěpán tudiež se- děním v Podčepicích, známo [sic] všem tiemto listem, ktož jej čísti budú neb čtúc slyšeti, nynějším i budúcím, že řečený Bolesud prodal čtyřidceti gr. a puol páta za devět kop a za pět gr. a za tři haléře knězi Mikšovi Custrovi i faráři kláštera a fary Milévské, a ten plat kúpiv, zaplatil penězi hotovými rázu grošuov pražských; a ten plat má býti placen na sv. Jiří berúce jedenmezcétma gr., a na sv. Havel po něm jdúcí opět jedenmezcietma gr. platu, a tré kur k tomu platu na ten rok s tiem platem, a na vánoce dvé kur na člověku řečeném Král v Plešticích i na tom sedlišti i dědinách, ktož tu sedí neb seděti bude, s plným panstvím, nic nezóstavujíce. A my rukojmie jeho napřed psaní i s ním slibujeme všickni jednú rukú nerozdělenú zpra- viti řečený plat a z dedcek zemských podle obyčeje a práva zemského ve dvú a do dvú let; a potom také slibujeme znáti (znaty), že má vždyckny bez pochybenic ve dcky vníti řečený plat. Pakli bychom toho neučinili pod tu chvíli, tehdá ihned, kdyby jim ten plat nevyšel, neb řečená smlúva byla kterak proměněna aneb nezdržána, ithned od upo[menutí prvního] dlužni sme i máme ve dvú nedělí počítajíc vléci na leženie u Milévště, u počestného hospodáře, kdež nám bude ukázáno, s jedniem koněm, jeden z nás, ktož bude upomenut, a odtud nevycházeti, jeliž sě ot nás pravd [sic] stane řečenému zapsání na naši škodu. A ktož tento list mieti bude z ře- čeného faráře volí, tomu neb těm všě právo příslušěti bude, jakšto i jemu. A na lepšie svědomie pečeti našě s naší dobrú volí i s přiznáním jsú přivěšěny pro uji- štěnie. Psáno i dáno léta ot narozenie božieho tyssycze cztrz stheho trzetiho nad czet den sv. Ambrožě. Z 4 přivěšených pečetí první dvě scházejí. 7. Havel ze Vstic prodává klášteru v Milévsku kopu platu. B. m. 1419, 1. června. — Orig. perg. arch. Vorlického III. Ko. č. 13. Já Havel z Wsticz přiznávám sě tiemto listem všem, ktož jej čísti neb sly- šeti budú, že sem svú dobrú volí a s svým dobrým rozmyslem a s přiatelskú radú velebnému knězi Svathomírovi opatovi a jeho konventu kláštera Milévského řádu Premonstratckého prodal kopu plata na tom na všem sboží, což já mám, totižto puol kopy na sv. Jiří a puol kopy na sv. Havla, aby oni dřéve řečení beze vší otpory i beze všeho zmatku brali úrok dřéve řečený. Ale že já Havel dřéve řečený mám otkúpiti kopu plata dobrého a osedlého, kdež bych mohl najblíž ot města Mi-

Strana 293
„ let 1400—1420. 293 lévska beze lsti; pakli bych nemohl blíže, ale u míli a nic dál. A když bych ot- kúpil dobře osedlý plat, tehdy kněz opat a jeho konvent kláštera napřed psaného mají ten plat přijíti a mně mého postúpiti. A to mám učiniti v jednom roce a nic dál. Pakli bych v tom času nemohl otkúpiti, tehdy mám jim na tom na všem, což já mám, ve dcky zemské i v akta věčně, prvé nebo druhé nebo posledně třětí Suché dni ot dánie tohoto listu vložiti. Aby to bylo jisto a pevno, já Havel dřéve řečený a Bohuslav řečený Žáček z Nechvalic a Jíra z Přědbořic slibujem dobrú i plnú věrú a rukú nerozdielnú, na tom platu nepřěkážeti, ale ot každého člověka brániti, zpraviti, vysvoboditi, jakož tato země za právo má. Pakli bychom toho neučinili, což tento list svědčí, tehdy kterýž kolivěk z nás rukojmí byl by napomenut, beze všie odmluvy, ani ukazuje jeden na druhého, má vléci s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v hospodu ctného hospodáře v Sedlčanech, kdež jemu bylo ukázáno věřiteli napřed psanými anebo jich poslem, v ležení obyčené [sic], a odtud nemá vy- jeti ani vyjíti na ižádné právo, dokudž by sě jim úplně neskonalo to všě, což tento list svědčí, i s škodami, kteréž by proto vzeli svědomě. Pakli by, jehož Bnoh nedaj, že by jistec nebo který rukojmě z nás umřěl v tom časě, tehdy my zuostalí máme i slibujem u měsieci list obnoviti, a jiného tak dobrého a urozeného na místě mrtvého postaviti, pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list měl s jich dobrú volí, ten má i mieti bude též právo i túž moc ke všem věcem svrchupsaným, jakožto oni sami. Tomu na pevnost a další paměť i jistotu našě pečeti přivěsili sme k tomuto listu s naším přiznáním. Jenž jest psán i dán léta ot narozenie božieho tisíc čtyři sta devatynádctého ten čtvrtek před Letnicemi. Na proužcích pergam. 2 pečeti bílé zachovalé. 8. Sigmund zapisuje Rackovi z Výškova dvůr v Cerhonicích ve 400 kopách gr. V Kutné Hoře 1420, 14. září. — Kopiář Zvíkovský pag. 3. Sigismundus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus ac Hungarie, Bo- hemie, Dalmacie, Croacie oc rex, notum facimus tenore presencium uniuersis, quod animo deliberato et de certa nostra sciencia famoso Raczkoni de Wysskow, fideli nostro dilecto, curiam nostram regiam in Czirhonicz prope Piesk sitam, racione ueri et legittimi debiti, in quo sibi deliberatione regia attentis suis seruiciis debitores remansimus, in quadringentis sexagenis grossorum Pragensium deputauimus et pro- scripsimus, graciose deputamus et proscribimus per presentes, ita videlicet, quod pre- fatus Raczko ipsiusque heredes predictam curiam cum suis annexiis, agris cultis et incultis, pratis, pascuis, aquis aquarum[qlue decursibus, piscinis, molendinis, siluis, ne- moribus et aliis suis pertinenciis uniuersis, tam diu tenere, habere et possidere de- beant, quousque ipsis predictas quadringentas sexagenas nos, heredes et successores

Strana 294
294 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické nostri, reges Bohemie, non persoluerimus plenarie et in toto. Volumus tamen, ut quandocumque nos, heredes et successores nostri reges Bohemie predictam curiam pro supradicta pecunie summa uolumus [sic] redimere, quod huiusmodi nostre re- dempcioni absque omni difficultate statim acquiescant. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum datum in Montibus Cuttnis anno domini millesimo quadringentesimo uicesimo, XIIII. die Septembris, regnorum nostrorum Hungarie tricesimo quarto, Romanorum decimo, Bohemie uero primo. Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis. 9. Král Sigmund zapisuje Matějovi Brusovi z Kovářova některé vsi kláštera Milévského ve 300 kop gr. V Plzni 1421, 20. ledna. — Orig. perg. arch. Orl. I. Aa. 10; kopiář Zvíkovský pag. 5. Nos Sigismundus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus, ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie oc rex, memorie commendantes tenore presencium signi- ficamus, quibus expedit, uniuersis, quod nos quasdam villas Lhota et Dobrossow uo- catas, ac curiam allodialem in Kowarzow habitam cum tribus censitis ; it. alias uillas Hraykowycz, Gyedl, Wladyczin et Dmysstycz uocatas, monasterii de Mylewsk, simul cum omnibus ipsarum prouentibus ac utilitatibus et pertinenciis quibuslibet iustis ut- puta et legittimis, ad easdem uillas de iure spectantibus, cum pleno domynio earun- dem uillarum, nil inde excipiendo, fideli nostro Mathie Brus de Kowarzow, tum causa tutele, proteccionis et conseruacionis huiusmodi bonorum, tum etenim pro tricentis sexagenis grossorum Boemicalium, quibus sibi racione seruiciorum suorum per ipsum nobis in conseruacione castri nostri Karlsteyn, a data presencium usque festum beati Michaelis archangeli nunc uenturi exhibendorum, perhibemur obligari, pignori du- ximus obligandas, ymmo obligamus et impignoramus per presentes. Ita tamen, quod quandocunque nos aut nostri successores, reges utputa Boemie uel alii, quorum interfuerit, de premissa summa pecunie eidem Mathie uel suis heredibus satis fece- rimus uel satisfecerint, extunc ipse aut sui heredes, rehabitis premissis pecuniarum summis, easdem uillas Lhota et Dobrossow ac curiam allodialem in Kowarzow ha- bitam cum tribus censitis, ac alias villas Hraykowycz, Giedl, Wladyczin et Dmysstycz uocatas, simul cum antedictis omnibus ipsarum prouentibus ac utilitatibus et perti- nenciis quibuslibet, eidem monasterio de Mylewsk sine omni difficultate remittere et resignare debeat et teneatur. Et quis uel qui presentes literas cum eiusdem Mathie bona uoluntate habuerit seu habuerint, illo [sic] uel illis ius competit omnium pre- missorum. Harum nostrarum, quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio lite- rarum mediante datum in nostra ciuitate Plzna in festo beatorum Fabiani et Seba-

Strana 295
s let 1420—1422. 295 stiani martirum, anno domini millesimo quadringentesimo uicesimo primo, regnorum nostrorum anno Hungarie oc XXXIIII , Romanorum vndecimo et Bohemie primo. Kancelářská poznámka Commissio propria domini regia stojí při tomto listě na místě neobvyklém, totiž nahoře v pravém rohu. Písmo jest nepěkné. Pečeť královská jest utržena. Na zadní straně čte se po- známka, oznamující, jak se zdá, poslední pořízení Matěje z Kovářova o tomto zápise: „Mathie Brus a Ko- warzow 1421. A buď dán Alexandrovi a Margretě dceři jeho, oběma vespolek, tak jich otec rozkázal. Lhota, Dobrošov, Kovářov. Předbor.“ Viz k tomu dolejší číslo 11. z dne 11. září 1430. — O Kovářově srovnej po- známku v Tylových Pamětech Zvíkovských str. 62. 10. Kněz Petr Cipín vyrovnává se s Buzkem z Rovného o plat roční z dědin. B. m. 1422, 17. dubna. — Orig. perg. arch. Vorlického III. Kč. č. 14. Já kněz Petr řečený Czypín z Czypína, zákonník kláštera Milevského, vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a radú přátel mých učinil jsem konečnú smlúvu s slovutným panoší Buzkem z Ro- vného svagrem svým o tě dvě kopě, kteréž mi na všaký rok vydával rozdielně, na sv. Jiřie jednu kopu a na sv. Havla druhú. A ta úmluva stala se jest před uro- zeným pánem panem Oldřichem z Rozmberka i před jeho radú takovým obyčejem, že k mé prosbě snažné a k prosbě Ktylově z Velenov a ku prosbě kněze Jana faráře Stropnického tu dobu písaře páně z Rozmberka, předepsaný Buzek zaplatil mi ten jistý plat předepsaný i s tiem se vším příslušenstvím a konečně se vším právem, kteréž sem já měl na těch dědinách, kteréž on Buzek častopsaný drží, tak že věčně sobě na těch dědinách předepsaných ani budúcím svým žádného práva nezuostavuji, penězi svými hotovými. Protož já kněz Petr předepsaný vyznávám, že na těch všech dědinách, což jich tu Buzek častopsaný drží, žádného práva nemám, a slibuji svú dobrú věrú beze všie zlé lsti jemu Buzkovi častopsanému ani budúcím jeho na těch jeho dědinách, na kterých sem dřiev právo měl, ale již nemám, slovy ani skutky věčně nepřekážeti, ani svých přátel kterýchž kolivěk ku překážení jemu aneb budúcím jeho žádnými výmysly zbuzovati ani kterak navoditi. Pakli bych co učinil proti úmluvě předepsané, to bych učinil proti vieře i cti své i proti cti svého zákona. A na dalšie svědomie všech věcí svrchupsaných prosil jsem urozených pánóv, pana Oldřicha z Rozmberka a pana Viléma z Potenštajna, a slovutného panoše Ktyle z Velenov, že jsú své pečeti vlastnie s dobrým vědomím svým přivěsili k tomuto listu, k které- mužto i já pečeť svú vlastní s mým dobrým vědomím jsem přivěsil. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého dvamezcietmého léta ten pátek po Veliké noci dd. Přivěšeny 4 pečeti s opisy: 1. Sigillum Vlrici de Rosenbergh; 2. S. Wilhelmi d. Potnstain; 3. Sigil- lum Johannis de Welenow; 4. S. Petri de Cipyn. Vosk prvních dvou pečetí (panských) jest červený, druhých dvou (panoších) černý.

Strana 296
296 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 11. Sigmund ruší list, tištěný zde č. 9, kterým Matějovi Brusovi zapsal některé vsi kláštera Milévského. Ve Feldkirchen (u Štrubiny v Bavořích) 1430, 11. září. — Orig. perg. arch. Orl. I. Aa. 10. Kopiář Zvíkovský pag. 6. Sigismundus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus, ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie oc rex, notum facimus tenore presencium vniuersis, quod nobilis Vlricus de Rosenberg, fidelis noster dilectus, accersiuit [sic] magestatem nostram et informauit nos, quod dum castrum Clingberg exsoluit cum suis bonis et paratis pe- cuniis ex mandato nostro, quod propter quandam literam, quam dedimus Mathie Brus, cui obligauimus pro seruiciis suis, quem [sic] fecit nobis in obsidione castri nostri Karlstein, cui proscripcionem fecimus in uillis claustri nostri Milocensis, que uille hic in ista litera nominibus suis sunt descripte, scilicet Lhota et Dobrossow uocatas, ac curiam allodialem in Kowarzow habitam cum tribus censitis ; item alias uillas Hraykowicz, Giedl, Wladyczin et Dmyssticz uocatas, monasterii de Miliewsk, simul cum omnibus ipsarum prouentibus et utilitatibus et pertinenciis quibuslibet justis utputa et legittimis, ad easdem uillas de iure spectantibus, cum pleno dominio earundem uillarum, sicut in litera eius desuper confecta lacius continetur. Et informans nos, quod Kunat noluit sibi castrum condescendere, dicens, quod Johannes Przedbor habet literam istam obligacionis nostre, et quod ipse est commissarius Brussonis pie me- morie; et isti, quos misit ad eum, sicut Nicolaum de Krchleb et alios de consilio suo, ut intromitterent se de castro, oportebat eos componere cum Johanne Przedbor, ut annuatim darent sibi certam sumam pecuniarum usque ad exsolucionem trecen- tarum sexagenarum, sicut in litera nostra inpignoratum est. Et nos audientes ista, fecimus querere in registris nostris, et invenimus, quod Zdeslaus*) purgrauius noster in Karlstein sicut uendidit aliqua clenodia nostra, que habuimus ibi pro solucione dampnorum istorum, qui fuerunt cum eo in obsidione et in seruiciis suis. Et eciam exsoluit ab illo supra dicto Mathia ista bona supra dicta per nos sibi obligata. Et nos considerantes hoc, si ista litera inviolata et obseruata esset, eam cassamus, irritamus et nullius vigoris facimus. In cuius rei testimonium sigillum nostrum medians [?] iussimus apponere. Datum Felkirchen feria secunda post Natiuitatem sancte Marie Virginis, anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo, regnorum nostrorum anno Hungarie XLIII, Romanorum XX, Boemie decimo. [Na ohybu:] Ad mandatum domini regis Casparus Sligk. *) Zdeslav Tluksa z Buřenic. Visí pečeť královská pěkně zachovaná. —

Strana 297
s let 1430—1437. 297 12. Král Zigmund Oldřichovi z Rozmberka dává moc, aby s Kunátem Kaplířem smluvil postou- pení hradu Zvíkova. Dán v Bamberce 1431, 8. června. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 10. My Zigmund z božie milosti Římský král, po vše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmacký, Charvátský oc král, vyznáváme tiemto listem přede všěmi, ktož jej uzřie anebo čtúc uslyšie, že sme plnú moc a svú vuoli dali a tiemto listem naším dáváme urozenému Oldřichovi z Rozemberka, věrnému našěmu milému, tak aby sě smluvil jménem naším s slovutným Kunátem Kaplířem z Sulejovic o sstu- penie hradu našěho Zviekova, o vězně, kteréž jest až do sie chvíle zjímal, i o jiné věci, kteréž k tomu hradu příslušejí; a cožkoli v tom svrchupsaný Oldřich s Kunáthem nahořepsaným smluví a zjedná, k tomu je