448 B. XIV. Artikule cechů Pražských puol kopy gr. dáti. Také nemá žádný mistr bez vuole jiných mistruov učedlníka k sobě v učení přijímati pod pokutú svrchupsanú; a kterýž učedlník s vuolí mistruov přijat bude v učení, ten má patnácte gr. do cechu dáti. Šestý artikul nebo nález, že uzdáři kuože surové, suché nebo z luhu mají a mohú sobě kupovati a těch koží k svému řemeslu uzdářskému požívati a dě- lati beze všech překážek. Sedmý nález pro rozmnoženie mistruov toho řemesla, a aby se chudí i bohatí v tom řemesle tiem lépe živiti mohli, každý mistr má mieti toliko jeden krám k svého řemesla prodávání a ne viece, a proti těm artikuluom a svobodám svrchupsaným rymaři nemají uzdářuom svrchupsaným překážeti. Osmý nález, když cechmistr neb cechmistři řemeslo obešlí, na pana purk- mistra znesúce, má každý obeslán jsa z jich řemesla do cechu přijíti a poslušen- stvie činiti vedle řádu; pakliby kto svévolně nechtěl přijíti nebo poslušenstvie řád- ného neučinil, takový má prvnie viny do jich cechu patnádcte gr. pokuty dáti; pakli by druhé učinil neposlušenstvie, tehda má dáti puol kopy gr.; pakliby se toho třetie dopustil, má jemu do vuole starších mistruov řemeslo složeno býti. A což by se v svém cechu, ježto se jich řemesla poctivého dotýče, tajně uradili, aby to od každého zachováno bylo mezi nimi do času, kterýž by to mělo prohlášeno býti, pod pokutú, ktož by jinak učinil, kterž jemu mistři naleznú. Devátý artikul. Jestliby se kterého mistra syn osadil na řemesle, ten má sobě dobýti práva mezi mistry dvěma libroma vosku konečně ve třech nedělích ode dne svého osazenie. Pakliby ten čas zmeškal, má sobě dobýti práva jako jiní znova přijatí do řemesla. A kteráž dcera mistrova puojme sobě v manželstvie tovaryše uzdářského, tomu má právo dáno býti, když dá do cechu patnádcte gr. a jednu libru vosku; a kteráž vdova, ježto prvé mistra měla, tovaryše toho řemesla puojme, ten má po ní puol práva jako i po dceři mistrově, a polovici sobě patnádcte gr. a librú vosku má dobýti; pakliby syn mistruov pojal dceru mistrovu, ježto oba ta mistry v cechu byla, ti mají plné právo v řemesle, než toliko dvě libře vosku mají pro štěstí ve jméno boží dáti. Toho všeho na svědectvie a na potvrzenie i na pevnú jistotu pečet menší, jinak secret města našeho svrchupsaného, přivěšena jest k tomuto listu, jenž psán a dán ve čtvrtek po slavení hodu Matky božie na nebe vzetie, léta narozenie syna jejieho, tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého. 12. Konšelé Staroměstští soukenníkům dovolují ku postavům přivěšovati pečet městskou. 1446, 21. června. Páni purgmistr a konšelé Starého města Pražského ku prosbě mnohé a žá- dosti ustavičné všech mistruov řemesla súkennického v jich městě obývajících v tom