440 B. XIV. Artikule cechů Pražských učinili sú vespolek takovúto přátelskú umluvu mezi sebú. Najprvé ktož jsú sě za mistry v jich řemesle byli posadili, neučinivše toho, což jsú měli z práva učiniti, aby to již pominulo, než znova jestliže by kto chtěl sě za mistra posaditi v jich řemesle, aby ruku svú okázal před svými staršími, umie-li to řemeslo řádně a pravě dělati, ježto by toho ti starší na to usazení pochválili; a to pod tú pokutú, kterúž mají v svém listu hlavniem na to usazenú, jestliže by který toho učiniti nechtěl a jim se zprotivil neb jich poslušen nechtěl býti. A k této umluvě páni svrchupsa- ného města svú plnú vuoli jsú dali a k jich žádosti a prosbě jsú kázali v městské knihy vložiti a zapsati. Actum sabbato post Epiphaniam domini anno domini MCCCCXLI. 6. Výrok konšelů všech tří měst Pražských v různici mezi ševci novinníky a ševci vetešníky. 1441, 12. července. My Pešík z Kunwaldu jinak od Střiebrné Hvězdy, purgmistr Starého města Pražského, Pavel Dětřichovic a Martin Slivka, purgmistři Nového a Menšího měst Pražských, Sigmund Cháně, Materna z Dlúhé třiedy, Mařík sedlář, Petr zlatník, Jan zeť Henzlóv, Mikuláš od Červeného Jelena, Matěj porybný, Bernard od Sampsona, Václav Piknosek, Jan Wolf, Duchek kramář, Jan Šitka, Ondřej Obudlý, Jíra Fran- kovic, Kliment Holyan, Mařík Rathauzský, Henzl řezník, Ondřej postřihačovic, Václav z Hrobky, Jan Otlíkóv, Jakub Heřmanec, Matěj Zajiec, Jan Mandinec, Petřík, Štěpán Sigmund i jiní konšelé Starého, Nového i Menšieho měst Pražských mocí zápisu to- hoto vyznáváme, že když sú sě dály nesnáze a ruoznice mezi ševci novinníky všech tří měst našich Pražských s jedné, a mezi ševci vetešníky také všech tří měst Pražských s strany druhé, o dielo jich řemesla, že jsú sě potýkali s obú stranú, kterak by jedno řemeslo druhému bylo k útisku a ku překážce, prosiece nás snažně a pilně s uobú stranú, abychom z úřadu našeho v tom je opatřili, zachovali a drželi vedlé jich práv s uobú stranú od našich předkuov jim vydaných, což by jich ře- mesluom a zřízenému obecnému dobrému měst našich užitečno bylo; tu my purk- mistři a konšelé svrchu psaní jsúce spolu z milosti daru božího v dobré vuoli jedno- stajné, v lásce i svornosti, chtíce tě obě řemesle jakožto i jiné poddací naše k té jednotě a svornosti a lásce uvésti a jim práce a nákladuov v té při a ruoznici umenšiti, slyševše jich žaloby i odpory i také práva svrchupsaná obostranně, i vydali jsme jim z plné raddy našie jednosvorně múdré a opatrné muže Matěje od Zlaté štiky, Martina Rodiče, Valentina Kábu, Mikuláše Rokycanského zlatníka, Martina z Podolšan a Ondráčka z Újezda, spolupřísežné naše, davše jim plnú moc, vyřiekáme a vypoviedáme: Najprvé aby je vyslyšali .. a na nás . . vznesli .. My .. mocí tohoto zá- pisu vyřiekáme: Najprvé aby novinníci vetchých holení, škoren ani jiné žádné vetché