418 C. XIX. Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 27. Dlužní úpis bratří Hrabaňů z Přerubenic Rehořovi z Kutné Hory na 190 kop vypůjčených bez úroků dotud, dokud Rehoř drží od jistcův zápisnou ves Hlízov. B. m. 1500, 1. května. — Orig. perg. arch. Vorlického, Sedleckých č. 127. My Mikuláš Hrabaně z Přerubenic a na Suchdole, tudíž Jaroslav Hrabaně odtud z Přerubenic a na Radboři, spolubratřie vlastnie a jistci praví a dlužníci dluhu dolepsaného, a my Jiřík z Hustiřan a na Malešově, Jan Svadba z Otradovic a na Zbraslavicích, Heřman z Hodkova a na Bohdanči, Beneš z Solopisk a na Pečkách, rukojmie jich a za ně, vyznáváme tímto listem obcně [sic] přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude, že jsme dlužni slovutnému pánu Řehořovi, sukna kraječi, na Horách Kutnách měščenínu a dědicuom a budúcím jeho, věřiteluom našim, pravého a spravedlivého dluhu sto kop a devadesát kop gr. širokých čes. dobr. střiebr. rázu pražs., kterúžto summu a jistinu gr. máme i dobrú naší věrú beze lsti slibujem všickni jednostajně rukú společnú a nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu jeden od druhých sě nedělil ani zaplacením svého dielu kterak koli k otbytí děliti se mohl, dáti týmž věřitelóm našim nebo jednomu z nich vyplniti summu svrchupsanú sto kop a devadesát kop gr. čes.; kterúžto summu svrchupsaný pan Rehoř věřitel náš puojčil jest nám bez úroku, a to na takový zpuosob: Jakož pan Rehoř od svrchupsaných jistcuov pana Mikuláše Hrabaně a pana Jaroslava od spolubratřie ves Hlízov zastavenú a dvuor má v dluhu spravedlivém s obú stranú zápisem utvrzenú, jakožto v té dobré vuoli toho znamenitě dotčeno jest. A když by koli ves Hlízov svrchupsaní páni Mikuláš a Jaroslav od častojme- novaného pana Řehoře vyplatiti chtěli, anebo ten, ktož by právo po jich smrti k té výplatě měl, tehdy my svrchupsaní rukojmie hned bez meškánie slibujem svrchu- psanému věřiteli našemu, dědicuom a budúcím jeho dluh, jistinu svrchupsanú sto kop a devadesáte kop gr. čes. splniti a zaplatiti beze všech zamatkuov a souduov všěch beze všěho prodlenie dalšieho i vymlúvánie všelikterakého. Pakli bychom toho ne- učinili... [následují obyčejné výminky ležení v Praze nebo v jiném městě v osmi mílech od Prahyl. A ktož koli tento list měl by neb mieti bude od často psaného věřitele našěho nebo od dědicuov a budúcích jeho s dobrú vuolí a svobodnú, ten má i mieti bude túž moc i též plné právo ke všem věcem v něm položeným a za- psaným, jakožto oni sami. Na potvrzenie a zdrženie toho my všichni jistci i rukoj- mie svrchupsaní pečeti našě vlastnie jistým naším vědomím a s celým i s plným přiznáním dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho pětistého, na den svatého Filipa a Jakuba apošto- luov božích. Na proužcích perg. přivěšeno bylo 6 černých pečetí. Čtvrtá schází, poslední má vosk pryč. Druhá má misku otlučenou, ostatní jsou zachovalé.