142 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. i s syny svými chci zasluhovati jako pánu na nás laskavému. Všech věcí psaných odpovědi milostivé prosím. Datum feria secunda post Jacobi apostoli, annorum oc LXIIII. Zachař z Říčan. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu na mně laskavému. 1807. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: o ražení mince v Kutné Hoře a o vyznání Stodůlky pod- daného z Veselí. (R) Ve Třeboni 1464, 27. září. — Orig. arch. Třeb. III. 7. 1. Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, že Habarth přijel z Hory a zlaté Názovým sirotkuom zpravil, a list přinesl hlavní. Než což sem střiebra tam poslal, toho nezdělali, neb králi nynie ustavně dělají. Než kazali se [sic] Habarthovi onen tejden vrátiti; i poněvadž se to dielo nynie neskonalo, chci vzajtra bohdá tam do Hory poslati, aby tiem dielem povzdržali, zdali bych co viece mohl zjednati do sv. Havla, aby se spuolu pojednú zdělalo, neb jest to mnoho spořeji. I račtež viece věděti, že mi Habarth pravil, že u Hory sedí něký Stodólka z vašeho Veselé, kterýž luoni u pana Zdeňka byl a tak se vzdy po těch žoldích po- smykuje, a že jesti zmučíen] a že jest drahně ledakýchs věcí vyznal a na některé osoby v našem úřadě i jinde, o rozličných škodách lidských. I vidí-li se VMti měšťanóm do Hory psáti a žádati vejpisu jeho vyznání po tomto poslu, kteréhož já vzajtra bohdá pošli, tehdy račte mi list váš nemeškajíce po tomto poslu poslati, ať by mi se vzajtra bohdá dopoledne vrátiti mohl. Nebť já bohdá o polodni vzajtra posla hned vypravím, ať by tam zastati mohl prve, nežliby počeli to střiebro roz- dělávati. A takť tomu rozumiem, žeť VMti vejpis bude dán. Datum Trzebon, f. V ante s. Wenceslai, anno dni oc LXIIII°. Řehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď dán. 1808. Petr z Lindy Janovi z Rosenberka: o sporu s Rysem. (R) V Borovanech 1464, 6. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. z Lindy. Urozený pane, pane mój milostivý. Služba má napřed VMti. A jakož mi VMt píše o Ryssovi, o tě dvě kopě, jakož se před VMtí úmluva stala: a mne se toho nic nedotýče. Než člověk mój Prokop, na kterémž sú mu odkázáně tě dvě kopě a měl k tomu rok do roka, a přes to člověk mój dal jest Ryssovi kopu a druhú také za ním nosil a chtěl jemu dáti v Krumlově, a nechtěl jie vzieti, ale hned se na mě táhl, abych já mu dal také dvě kopě, — a chtěl by tři rád za dvě vzieti —: jáť svého člověka k tomu nemohu nutiti, ať by mu dvakrát dával. Pakli mi nevěříte v tom, ale toho člověka postavím před VMtí, kteréhož sem dosti ostře káral a sázel