270 D. XIII. Registra soudu komorního. dva člověky panu Apolonovi od Vrabcova syna a od rychtáře. A to jest tomu všemu kraji vědomo. A ti, kteříž je zmordovali, ušli preč. A od té doby nic o nich ne- vieme. A Lída, žena Vrabcova, také ušla preč na Velikú Matku boží. A od té doby nic o ní nevieme. A to jest tomu městečku všemu vědomo i kraji. R. IV. 1. C. 19. b. 1602. Mezi Vilémem Koutským z Koutuov s jedné, a Zigmundem Baršem z Kamenice s strany druhé. 1510, 13. dubna. Sabbato ante Tiburcii. Mikuláš z Kladerub u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sú se sjeli u Michala v Tayně pan Vilém Koutský a pan Zigmund Bareš, i tu jest otázku učinil pan Vilém, co se písaře páně Baršova dotýče: Nu, pane Barši, poněvadž se k němu znáš, chceš-li mi jej postaviti před pány Jich Mtí a vladykami na hradě Pražském? A tu jej pan Bareš řekl postaviti před pány Jich Mtí na hradě Pražském. A na tom se rozešli. Václav Bazek z Nebovid: Jest mi to dobře vědomo, že pan Vilém Koutský páně Zigmundova Barše Petra z Lithomyšle písaře vsaditi kázal před ně- kterým časem do šatlavy v Starém městě Pražském. A to beru k své vieře k své duši, že jest to v pravdě. R. IV. 1. C. 21. a. a D. 3. b. 1603. Mezi Johankú z Světí, měštkú Menšieho města Pražského, s jedné, a Dorotou, Pehmovú dcerú z Nuremberka, s strany druhé. 1510, 13. dubna. V sobotu před svatým Tiburcím. Jiřík Šedívek z Malé Strany, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sem držel rychtářství na Malé Straně, přišla jest ke mně paní Johanka Soumarová, zpravujíci mě, kterak by svého zlo- děje a čeledína, kteráž jí pokradla, tu našla na Malé Straně, žádajíc, abych ji právem vzal. A já šel s ní až k bráně, i vzal sem ji a kázal sem ji pacholku vésti do vězení. A ona mě prosila velikú prosbú, abych mluvil se paní Johankú, aby jí nedávala do šatlavy, aby jí nesvlékla starostová. A já sem zavolal paní Jo- hanky a mluvil sem k ní: Poněvadž se ona s tebú chce smluviti a tvú škodu na- praviti a nepříť, proč by toho neučinila? I šla jest paní Johanka i ta jistá Duora do domu mého ke mně. Tu ji vinila přede mnú. Najprv pravila, že jí vzala hotových peněz jednu kopu grošuov; a k té se jest znala. A sukni, čepec, roušky; a ona se k tomu ke všemu znala přede mnú. I udělala jest počet s ní, sčetši to všecko na penieze, bez některého groše málo VI kop. Ale toho v paměti nemám, bez kolika grošuov. A ta jest chtěla, aby jí uručila. I neměla kým. I proto jest vzata do kázně. A potom se vyručila, a já ji dal na rukojmie. R. IV. 1. C. 21. b.