400 D. XIII. Registra soudu komorního. stoje to jest pověděl, že jest toho tiem úmyslem nemluvil, by mu tudy lehkost činiti chtěl, a k úštipku že jest mu nemluvil, nemluví, ani vie co mluviti, což by jemu Al- brechtovi jeho cti a dobré pověsti k ujmě býti mělo, i toho JMt páni při též nápravě nechávají. Než kdyby on Liška sám z sebe jemu té nápravy neučinil, že by JMt věděli, podle jeho svědkuov jak jej Albrechta v té věci opatřiti. Ale přes to jemu Albrechtovi za právo dávají, tak že ta duotklivá slova v puohonu položená jemu Albrechtovi a jeho dobré pověsti k ujmě ani ke škodě nejsú a býti nemají nynie i na budúcie časy. Dal památné. Stalo se léta MDX v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 16. a. Srov. svědomí č. 1725 na str. 367. 1775. Mezi Alžbětou z Jablonného a Dorotou Peštalkou z Košíně o odkaz. 1510, [16. listopadu]. Alžběta z Jablonného poháněla Dorothu Peštalku z Košíně. Viniti ji chce z pětimezcítma kop grošuov českých jakožto tu, kteráž vysoudila nápadem statek po nebožtíkovi manželu svém Jiříkovi z Přievor, k kterýmžto XXVa kopám grošuov českých táž oc. Vložen puohon léta MDIX v středu před božím křtěním [3. ledna]. V té při mezi Alžbětú z Jablonného puovodem s jedné, a Dorothú Peštalkú z Košíně pohnanú s strany druhé. Kdež táž Alžběta viní ji Peštalku z pětimezcítma kop grošuov českých, jakožto tu, kteráž statek vysoudila nápadem po nebožtíkovi manželu svém Jiříkovi z Přievor, k kterýmžto XXVa kopám grošuov českým táž Alžběta z Jablonného právo a spravedlnost má po někdy Janovi z Křiečova, synu svém, od něho sobě danou a odkázanou, jakož jeho Janovo dánie a odkázání to v sobě plněji a šíře zavírá. A na to ukázala Jana někdy syna svého kšaft pod pe- četí městskú Nového města Pražského, ukázala také kšaft pana Pavla Skalského z Jenšteina pod Starého města Pražského pečetí, ukázala i některé vajpisy z desk. Proti tomu ona Dorotha Peštalka z Košíně odpírajíc pravila, že to dánie a odká- zánie, kteréž jest Jan, syn Alžběty svrchu psané, pod pečetí Nového města Praž- ského kšaftem učinil, dostatečné nenie, poněvadž jest měštěnínem téhož města Praž- ského nebyl, ale člověk rytieřský byl. A z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory, próvody i také nadepsané kšafty, nalezli: že ona jí tiem odkázáním vinna nenie. Stalo se ut supra. R. III. 1. 16. b. 1776. Mezi Annou Hubenkovou a Petrem Amchou z Borovnice o sáhnutí na česť. 1510, [16. listop.] Anna Hubenkova pohnala Petra Amchu z Borovnice. Viniti ho chce z toho, že jí z úmysla na jejie dobrú pověsť i na hrdlo sáhl, tak oc.