250 D. XIII. Registra soudu komorního. nesnáz jest, já sem ji prodával k Hruštickému záduší na sečení, a byl sem ty chvíle kostelníkem v tom Hruštickém záduší. Po tři léta sem ji s jinými kostelníky pro- dával, a nepřekážěl nám v tom žádný. A bude teď šest let o svatém Petře letos, jak sme je prodávali. Havel z Klokočí, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. oc: Přišel ke mně rychtář Pánek z Vesce, abych hned šel bez meškání do Bělé, a kterúž mám najlepší zbroji, tu abych vzal. Tu nám se kázal sjíti v Bělé. Pak když sme se sešli, tu sme šli na tu louku v Kabeli. I kázal nám tu státi: Postůjte tu maličko, mají sem dva vozy vyjeti ze zboží Frycztaynského. I kázal nám kuše znapínati. A když sme kuše znapínali, tehda nás šikoval, jestliže by kto chtěl nám toho sena brániti, abychme hájili. A nebojte se nic, jestliže nám přijde na těžkou, žěť jest nám řěkl pan Kunáth nás v tom nevopúštěti. A když to seno pobrali, tehdy sme šli domóv, a voni také s ním jeli. Blažek rybář z Louzku, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. oc: Jakož sú mně veleli bráti seno v Kabeli kostelníci od Hrušticského záduší, já sem jeho bráti nechtěl, než viděl sem, že sú je vezli skrze ves; pak vezli je k Janovi do luhu na zboží Frycztanyské [sic]. Jan z Loktuše přimí Hasič, člověk páně Svojanovského, u. p. n. k. oc: Jakož rychtář z Vesce kázal nám na seno pod Turnovem na louku, šli s námi holomci z Skal. Paní Svojanovská ty chvíle držala zámek. Když sme tam přišli, tehdy dva vozy přijely; a tu sme pak stáli s kušemi napatými a s ručnicemi na těch lukách. A rychtář nám řěkl, jestliže by nám jeho hájili, že pan Kunáth dá nám z Rohozce pomoc. Jiřík Láník z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. oc: Posláni sme byli z rozkázání úřědníka rychtáře z Nové Vsi na louky farářství. Šli sme se zbrojí. A byla nás ty chvíle v držení paní Katheřina, nebožtíka pana Jindřicha Svojanovského paní. I brali to seno Frycztaynského, a my tu stáli. A když je pobrali na dva vozy, tu sme se zšikovali a šli sme za nimi, a kázali nám napínati. Vácslav Neřád z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. oc: Když sem byl k záduší Hrušticskému kostelníkem, byla ta louka ne- božtíkovi panu Jindřichovi propuštěna od pana komorníka k tomu záduší; neb ji jeho člověk držel některá léta; a my sme ji prodávali po tři léta, a neřěk nám žádný nic ani nám hájil. Tak tuším, že toto bude šestá seč, jak sme my ji držali. Pak tuším ve čtvrtú seč, že se toho chytil pan Šťastný, pravě, že jest jeho, a zsekli ji kus měšťané z Turnova; a kostelníci, moji tovaryši, ptali se mne: Komus tu louku prodal? A já jim řěkl: že sem neprodal žádnému. I dal sem nahoru na Skály vě- děti, a ouředníci to seno pobrati kázali. A byli se lidé se zbrojí k tomu sešli.