298 D. XIII. Registra soudu komorního. aby on Žďárský jemu Bedřichovi dal od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta MDX v pondělí po svatém Tiburcí. R. III. 1. 34. b. 1644. Mezi Bohuslavem Vrchotou z Slatiny a rychtářem Malostranským Jiříkem Šedívkem o pych. 1510, 15. dubna. Bohuslav Vrchota z Slatiny pohnal Jiříka Šedívka měštěnína Menšieho města Pražského, někdy rychtáře téhož města, z pychu, kdež jest on jsa rychtářem toho času, pychem svým za ním běžel, chtě ho jíti oc. Vložen puohon léta MDIX° v středu po svatém Brykcí [14. listopadu]. V té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny puovodem s jedné, a Jiříkem Šedívkem, měštěnínem Menšieho města Pražského, s strany druhé. Kdež ho viní z pychu a pro ten pych oc, že jsa rychtářem tudiež v Menším městě Pražském toho času, pychem svým za ním běžel, chtěje ho jieti, volav naň, státi mu kázal, a slibem jej chtě zavázati, znaje to, že jest doluov odpuštěn s hradu Pražského od pana purkrabie podle práva, i holomka jest s ním svého byl poslal pan purkrabie, kteréhož jest on dobře viděl, a přes to přese všecko třel naň pychem, toho uči- niti nemaje oc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Šedivek odpieraje pravil, že jest toho sám z sebe neučinil a pychu tu neudělal žádného. Než jsa toho času rychtářem tu na Malé Straně, na žádost Johanky Ambrožové, měštky Menšieho města Pražského, kteráž na téhož Vrchotu jemu Šedívkovi od úřadu purkrabstvie Pražského list zatykací dala, učinil jest to, a v tom se vedle práva a zněnie listu zatykacieho k témuž Vrchotovi zachovati chtěl. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž on Še- dívek sám z sebe ani z jaké svévolnosti naň na Vrchotu nesáhal, než jakožto v ty časy města Malé Strany rychtář podle povinnosti úřadu svého a vedle práva listu zatykacího k němu se zachovati chtěl, ale slyše od holomka úřadu purkrabského, že on Vrchota od úřadu téhož purkrabstvie Pražského doluov odpuštěn, hned od něho pustil a dále naň nesáhal, i tu jest týž Šedívek pychu neučinil žádného, a z té příčiny jemu Vrchotovi tiem pychem ani pokutou na pych uloženou podle jeho Vrchotova puohonu povinovat nenie. Než jakož jeho Šedívkovi někteří svědci se- znávají a jej Vrchotu tiem dotýčí, že on Vrchota dvěma z těch svědkuov po svém pacholku, aby mu svědčili, penieze posielal, i chce-li se on Vrchota z takového do- týkánie a nařiekánie vyvésti, že jest mu Vrchotovi potřebie v tom se opatřiti. Dal památné. Stalo se v pondělí po svatém Tiburcí. R. III. 1. 36. a. Srov. svědomí č. 1573 na str. 243.