276 D. XIII. Registra soudu komorního. 1611. Mezi Bavorem z Hustieřan s jedné, a Václavem Donátem z Těchlovic s strany druhé. 1510, 15. dubna. V pondělí po svatém Tiburcí MDX°. Havel z Habřiny u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že paní Markéta, sestra pána mého, pana Bavora z Hustieřan, prosila jest téhož pána mého pana Bavora, aby jí lidi puojčil a vozuov šesti s koňmi i s klisnami. A pán puojčil. I jeli sme na Přím, i brali sme truhly, svršky, peřiny i jiné potřeby. A jest tomu na X let. A to jsme vezli na Neznašov, a tu jest sobě to vše zamkla v komoře své. Štěpán z Habřiny [sv. p.]. R. IV. 1. A. 1. a. 1612. Mezi Martinem Pehmem, kupcem z Malé Strany, s jedné, a Janem Škorní. 1510, 15. dubna. V pondělí po Svátosti. Gregor šerméř z Malé strany u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest mne Martin Pehm prosil, abych s ním šel k Škor- ňovi, abychme sě tázali o těch patnádct kop, kteréž jest Jan Škorně vzal na rathauze Malostranském; a měl za groš dáti bílých peněz jemu Martinovi, neb již dotčené pe- nieze byly sú groše. A Martin chtěje míti peniezy ty, napomenul Jana Škorni z nich. A Škorně jemu pověděl: Dal sem je Zígovi ševci, a on Zíga řekl jest je tobě dáti. Martin Pehm zase odpověděl, že Zíga mně nic nedal. Tehdy Jan Škorně řekl: Poďme k němu Zígovi ševci. I šli sme, já, Škorně a Martin Pehm, a nalezli sme ho u Ambrožky na Malé Straně v světnici. Tehdy Škorně řek jemu Zígovi: Proč si Martinovi těch patnásti kop nedal? Zíga jemu žádné odpovědi nechtěl dáti před námi. Jan Škorně řek Zígovi: Znáš-li sě k tomu, že sem já tobě těch patnácte kop dal? A on nic neodpověděl. A my s tím šli pryč. Potom Škorně přišed na Malostranský rynk, řekl: Chtěl mne Zíga v nětco uvésti, ale já toho bohdá neučiním. R IV. 1. D. 5. a. 1613. Mezi panem Haškem Zvieřetickým z Wartmberka s jedné, a panem Janem Lickem z Rysm- burka s strany druhé. 1510, 16. dubna. V úterý po svatém Tiburcí. Jan z Wartmberka s. t.: To mi v pa- měti, že sem vzal summy po manželce své od nebožtíka pana Petra Bydžovského neb puol páta sta kop neb pět set kop grošuov českých; toho nepamatuji dobře. Než já sem mu na to řádnú kvitancí udělal. A to beru k své vieře a na mú duši. R. IV. 1. B. 14. b.