472 D. XIII. Registra soudu komorního. 1881. Mezi Jakubem konvářem, měštěnínem Nového města Pražského, puovodem s jedné, a Vá- clavem Repnicí z Řepnic pohnaným s strany druhé. 1511, 22. října. Feria IV. post XI millia virginum. Barthoš Zvonař, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, když sem žádal pana Václava Řepnice, aby mi zjednal sud cínu, i dal sem jemu panu Repnicovi peníze pít a sto kop, na míšenský groše počítajíc. I zvěděv to pan Jakub konvář, měštěnín Nového města Pražského, žádal mne za to, abych mu zjednal podle sebe také sud cínu. I mluvil sem s panem Václavem Řepnicí, chtěl-li by peníze vzíti a druhý sud cínu zjednati témuž Jakubovi konváři. A on to řekl učiniti, ale že by Jakub konvář musil počekati dvě nebo tři neděle. I přijal jest peníze on pan Řepnice skrze mne od Jakuba konváře pít a sto kop grošuov míšenských. Jeden sud poslal, kterýž mně měl býti; a který Jakubovi konváři, toho nedal až dosavád. Jakž sě to dálo, rok minul před svatú Trojicí. R. IV. 1. J. 10. b. 1882. Mezi Dorotú od Hory Kuthny puovodem s jedné, a Václavem Hrbkem vinopalem, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným, s strany druhé. 1511, 29. října. Feria IV. ante Omnium sanctorum. Václav mlynář z Poděbrad u. p. n. k. s. t.: Jest mi v paměti, když sem byl zde na Novém městě na Nových mlajních, svěřila mi byla nebožka Alenka, která v Starém městě Pražském u Pele- chové umřela, pytlík drahný kožený grošuov starých s truhlicí; a k tomu syna svého přivolala a pověděla tak, že což jest grošuov těch v tom pytlíku, že jest Dorotino od Hory Kutny, kteráž jest tehdáž u Hory nebyla, ale v Praze. Potom pak táž Alenka vzala ty všecky groše od nás. Já sem sě stěhoval z Prahy do Slaného a ona ku paní Pelechové nebožce do Starého města Pražského. Zigmund z Pardubic, sukna barvíř, syn nebožky Alenky, u. p. n. k. s. t.: Že jest mi táž Alenka, mátě má, tajně pověděla, že skrze Dorotu od Hory přišla jest k statku, praviec tak, abych já toho žádnému nezjevoval, že se jí nebožce Alence, mateři mé, dostalo po muži Doroty od Hory Kuthny šest kop zlatých uherských a grošuov drahně; těch, pravila, že ještě nepřečetla, a z toho pra- vieci, že má ve jméno božie udělovati a Dorotě věrně a právě v tom učiniti; neb skrze ni k tomu přišla. Šatuov pak a cínového nádobie dosti měla po témž muži Dorotiném. Svědom jest toho Václav mlynář z Poděbrad; neb jemu byla neboška mátě má dala schovati všecku tu summu peněz a zlatých s truhlicí k věrné ruce, a on jí jest v tom právě učinil a vrátil jí všecko, když sě měl stěhovati z Prahy do Slaného.