Příslušnost soudu komorního ve věcech městských. XVII a podřízeni toliko soudu městskému a hornímu, při čemž ustanovil, že z nálezů místních jich soudů má jíti odvolání toliko ke králi neb k nejv. minemistrovi, a že jinam jedni druhých k soudům nemají potahovati.74) Nyní podali Horníci králi stížný spis, že na ně „obtížení přicházejí skrze puohony k soudu zemskému neb komornímu, kdež jest to proti právuom a svobodám,“ kteréž mají od předešlých králův i od krále samého dané a stvrzené; i žádali, aby, nemůže-li jináče býti a musí-li k půhonům stávati, aspoň jim byla učiněna ta milost, by „páni JMt, jakž zasednou, ty pře, kteréž se Horníkuov dotýkají, ráčili slyšeti a rozeznati; a jestliže by horní věc byla, aby ráčili podle jich výsad a svobod to zdvihnúti; pakli by se toho ne- týkalo, zuostaň při témž pořádku, jako jiné pře.“ 75) Král odjížděje do Uher, odložil však rozhodnutí na jinou dobu, a tak města byla nadále odkázána toliko na vlastní svépomoc. Obec Staroměstská 19. srpna 1510 také obnovila snesení, že měšťané a obyvatelé nemají se k soudům vyšším poháněti pod pokutou vypovědění z města, a podobná snesení i druhá města Pražská v ten čas učinila a také prováděla.76) Zajímavo jest nyní sledovati, jaké stanovisko soud komorní v otázce kompetence soudů městských v ten čas zaujímal. Nemáme sice celkový obraz judikatury jeho z této doby, poněvadž registra půhonů, do kterých se připisovala také nestání stran, se nám nezachovala; avšak tuto uveřejněná registra nálezů poskytují přece dostatečného v tom ohledu poučení. Soud komorní zdvihal půhony a odkazoval strany, aby se vinily před soudem měst- ským, druhdy s výhradou vyššího práva: a) když pře na právě městském byla začala, avšak ještě konce nevzala; 77) b) když šlo o grunty městské;78) c) o platy roční neb dědičné z dě- dictví, z domů, z vinic, z masných krámů a j.; 79) d) o dluh, o obstavení pro dluh, o právo listovní; 80) e) o pych 81) a ƒ) o žalobu na městského rychtáře, na př. pro nedopomožení práva.82) Ve dvou případech, v kterých šlo o vrácení svěřených peněz a o dluh za dům, kde konšelé byli svědkové, odkázal soud komorní při k rozsouzení podkomořímu při nejbližší obnově rady městské. 83) Naproti tomu uznával soud komorní příslušnost svou ve věcech městských: 1. když byl podán půhon na purkmistra a radu král. města pro nezachovávání dobrého řádu a práva při konání soudní moci (R. č. 1032 a 1091); pro nedopomožení právu (č. 997, 1006, 1100, 1109, 1154, 1180, 1206 a 1249); pro nepořádnou a nespravedlivou výpověď (č. 1016, 1034, 1145, 1520 a 1673), pro nedostiučinění výpovědi z vyššího práva (č. 1003, 1029, 1099 a 1281); pro bezprávné věznění a zatýkání (č. 1095, 1160, 1175, 1251, 1389, 1573 a 1644); pro nevydání neb bezprávné držení statku pozůstalého (č. 1018 a 1543); pro bezprávné vytisknutí 74) Transumpta privilegiorum na 1. 31 v archivu m. Hory Kutné. Otištěno chybně v Sternbergových Umrisse einer Geschichte der böhm. Bergwerke I. 2 str. 149. 75) Liber rubeus decret. ant. na 1. A. 1 v archivu Kutnohorském. 76) Kniha archivu m. Prahy č. 994 na listě 85 v. a R. č. 1858, 1863, 1887 a 2010. Jsou tu svědectví, že měšťané Pražští, když k nim přišli poslové od úřadu nejv. hofmistra Viléma z Pernšteina, nechtěli půhony přijímati, láli nejv. hofmistru i poslům, pravíce, že „nechtějí na hradě státi, neb mají purgmistra a pány,“ a že i konšel žalobce, který proti svolení obecnímu na hrad poháněl, obeslal, pravě mu, „že musí města prázden býti i s ženú svú“. 78) č. 1366 a 1675. 79) č. 1075 a 1379. 77) R. č. 1742 a 1743. 80) R. č. 1005, 1241, 1520, 1667, 1733 a 1768. Arci když měšťan pohnaný o dluh nestál, dáno proti němu za právo stané (č. 1248 a 1419); ano v jednom případě (č. 1508) dáno proti pohnané měštce za právo pro dluh pozůstalý. 81) R. č. 1124. Archiv Český XIII. 82) č. 1002 a 1089. 83) č. 1163 a 1196.