Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XIII. REGISTRA SOUDU KOMORNÍHO 1503—1511. VYDÁVÁ JAROMÍR ČELAKOVSKÝ. V PRAZE 1894. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
UVOD. Vydávajíce v tomto dílu Archivu Českého půhony a nálezy soudu komorního z let 1503—1511, jakož i svědomí při úřadě nejvyššího hofmistrství v letech 1510 a 1511 za- psaná, chceme v úvodu pojednati o složení, působnosti a jinakém významu tohoto soud- ního dvoru v těchto letech; při čemž arci zpředu poukazujeme k tomu, co jsme o soudě tom pro dobu před r. 1500 na dvou místech této publikace byli pověděli.1) Zde přihlédneme hlavně ke změnám, které po vydání zřízení zemského z r. 15002) v postavení jeho v české organi- saci soudní nastaly, jakož i k událostem politickým, jež zejména na kompetenci jeho vliv měly. Materiálie pak soudu toho uveřejněné jednak v předcházejících třech dílech Archivu Českého, jednak v tomto díle budou při tom hlavním základem našeho pojednání.3) Soud tento komorní následkem toho, že král Vladislav v ten čas větším dílem meškal v Uhrách a že svazek zemí přivtělených ke království Českému valně se uvolnil, přestal býti nejvyšší soudní stolicí královskou pro všechny země České a stal se toliko vyšším soudem země České, jenž v soudní organisaci zemské obdržel vykázáno podřízenější místo, nežli soud zemský. V zachovaných nám registrech soudu komorního z let 1500—1511 není aspoň ani jediného dokladu, že by pře ze zemí přivtělených na tomto soudě bývaly rozsuzovány; a dů- vodně se dá souditi, že král stížnosti, jež byly ke dvoru jeho na Budíně ze zemí Českých podávány, sám přesuzoval s radami při dvoře jeho meškajícími anebo vyřízení jich přikazoval stavovským soudům v jednotlivých zemích.*) V tom ohledu nastávala změna toliko za těch dob, kdy král meškal dvorem svým v Čechách, jako tomu bylo r. 1502 a 1509, a kdy sám 1) Archiv Český VII. str. 446—450 a X. str. 441—446. 2) Citujeme nadále toto zřízení v Archivu Českém V. na str. 9—265 uveřejněné = ZZ., a opakujeme, že o soudu komorním jednají jeho články 35, 210, 226, 380, 470 a 471. 3) Půhony a nálezy z 1. 1500 (od roku sv. Martina)—1503 uveřejnili jsme v Archivu Českém v dílech X. na str. 551—560 (č. 978—989), XI. str. 506—560 (č. 990—1069) a XII. str. 463—560 (č. 1070—1209). V tomto XIII. dílu pokračujeme v této publikaci s tou změnou, že od r. 1510 uveřejňujeme též svědomí soudu ko- morního. Dospěli jsme při tom na str. 545 k číslu 2011, a chtějíce uspořiti místa, citujeme v tomto úvodu toliko čísla nálezův a svědomí v těchto čtyřech dílech uveřejněná s označením R.; tedy R. č. 978 až 2011. 4) Král Vladislav na př. listem d. na Budíně 17. září 1502 nařizoval Petru z Rosenberka jakožto správci hrabství Kladského, aby nějakého Sokolíka, úředníka na Kladště, jenž vsadil král. úředníka ungeltu do vězení, „pode ctí a věrú zavázal, by před ním králem zde na Budíně (30. listopadu) stál a toho se zpravil“ (Archiv Český X. str. 106). Naproti tomu podal král některé pře, o které měly strany před ním v Budíně činiti, k rozeznání do soudu komorního (R. č. 1179 a 1232).

Strana IV
IV D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: zasedal na soudě královském, příslušném arci pro všechny země České; o tom však jakožto případě mimořádném níže promluvíme, při čemž povšimneme si pak poměru soudu komorního k soudu královskému tehdy zasedajícímu. Avšak soud komorní byl netoliko proto českým vyšším soudem zemským, že pravomoc jeho soudní toliko na zemi Českou se obmezovala; nýbrž i proto, že nabyl povahy soudu mnohem více stavovského, tudy zemského, nežli králov- ského, třebas mnozí členové jeho náleželi vytrvale k horlitelům za silnou moc královskou. Předseda jeho, nejv. hofmistr království Českého, byl nejvyšším úředníkem zemským, jenž na sněmě i na soudě zemském první místo držel po nejv. purkrabí Pražském a jenž přísahou byl zavázán králi i „vší obci království Českého“. Při tom byl úředníkem nesesaditelným, a teprv když zemřel aneb místa svého se vzdal, mohl král úřad jeho uděliti jiné osobě stavu panského „s radou pánův a vládyk“.5) Rovněž tak přísedící soudu komorního, členové rady královské, byli přísahou zavázáni králi i zemi,6) a skutečně v ten čas byli více závislými na vyšších stavech, ke kterým ostatně sami patřili, nežli na králi. Nelze se tedy diviti, že sám král i stavové považovali soud v komoře královské odbývaný za soud stavovský, za druhý soud zemský. Když pak povážíme, že zřízení zemské v posledním článku přiznávalo vyšším stavům svobodu „práv svých přičiniti aneb ujieti“, a to jak na obecním sněmu, tak i „o soudu zemském aneb u jiných soudův“, tedy pochopíme, proč organisace i kompetence soudu ko- morního mohla se státi v ty časy mnohem více závislou na vůli vyšších stavů, nežli na vůli královské. Zajisté nebylo překážky, aby působnost soudu komorního nebyla vždy více obmezo- vána na prospěch soudu zemského anebo aby soud onen uveden nebyl do podobného odvislého postavení k většímu soudu zemskému, v jakém se nalézal k němu na př. menší soud zemský. Jestliže se tak nestalo, jestliže toliko některé důležitější případy soudní byly mu v ten čas odňaty a vyhrazeny zůstaly soudu zemskému, a jestliže celkem nevalné pokusy se staly podříditi soud komorní soudu zemskému,7) tedy toho hlavní příčina byla okolnost, že soud komorní byl ve skutečnosti soudem stavovským rovněž tak jako soud zemský, a že na soudě zemském bylo by nastalo přetížení prací, kdyby působnost komorního soudu vesměs aneb větším dílem bývala se mu přikázala. Kromě toho, jak ze všech zpráv vysvítá, přispívala nemálo autorita předsedy jeho, bohatého, mocného a učeného pána českého, nejvyššího hofmistra království Českého, pana Viléma z Pernšteina, k tomu, že řízený jím soud komorní v těchto časech udržel se na posavadní výši a neutrpěl větší újmy na svém významu.3) Nic- méně tehdejší poklesnutí moci královské a houževnatý zápas stavů vyšších se stavem městským o hranici obapolných práv, zejména ve věcech soudních, neostaly bez závažného vlivu ani na 5) ZZ. čl. 208, 226, 232 a 422. 6) Dle ZZ. čl. 210 přísahali páni a vladykové do soudu komorního a do rady královské „králi, všem pánóm a vladykám i všie obci královstvie Českého, napřed JKMti rady a tajnosti zachovati, k obecnému dobrému věrně a právě raditi, a v týchž radách a soudu komorniem pravdu vésti a křivdu tupiti, a to ani pro přiezeň ani pro nepřiezeň ani pro kterú jinú věc“. 7) Osamělé jsou na př. případy, kdy soud komorní bral naučení u soudu zemského (R. č. 1446 a 1461). 8) Král Ferdinand I. v proposici sněmovní r. 1527 navrhoval, aby „v soudu komorním bez přítom- nosti JKMti v tomto království to všecko mohlo souzeno býti, což bývá a muož souzeno býti v JMKské pří- tomnosti“, poněvadž obyvatelé „k spravedlnostem svým pro veliké soudu zemského zaneprázdnění v dlouhých časích přicházeti nemohú“, a poněvadž prý „jest to i prve tak se zachovávalo od starodávna a zvláště za hof- mistrství pana Viléma z Pernšteina, jakož pak ty časy dobrá se lidem pohodlí tím zpuosobem dála, neb sú k spra- vedlnostem svým ty časy spěšněji přicházívali, nežli nyní tyto časy přicházeti mohou“ (Sněmy České I. str. 260).

Strana V
Územek i působnost soudu komorního zúženy. Vilém z Pernšteina. působnost soudu komorního?) a vysvětlují také dostatečně, proč právě předseda tohoto soudu byl osobností nejspůsobilejší státi v čele strany, která usilovala o povznesení moci královské a o přátelské urovnání sporů stavovských. Nebude od místa věnovati zde nejprve některou pozornost panu Vilémovi z Pern- šteina, bez odporu jedné z nejznamenitějších osobností v době Jagiellonské,10) arci toliko potud, pokud rozsáhlá činnost jeho veřejná s působností soudu komorního v těchto letech souvisela. Jemu udělil král Vladislav majestátem d. na Budíně se dne 27. září 1490 pro mnohé, ustavičné a pilné služby, které mu prokázal, práce a nákladův znamenitých v tom ne- lituje, „úřad najvyššieho hofmistrstvie v království Českém k pravému jmění, držení a poží- vánie se všemi toho úřadu spravedlivými příslušnostmi“, dokládaje, že chce, aby pan Vilém „ten úřad jměl a držel a jeho požíval do živnosti své, nejsa toho zbavován ani kterak od- tiskán od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného jiného bez své svo- bodné vuole“. 10a) Vilém z Pernšteina napotom r. 1500 vymohl sobě a svým nástupcům v úřadě nejv. hofmistrství právo předsedati soudu komornímu, a také po celou tu dobu, z které zde prameny soudu komorního uveřejňujeme, předsedal soudu tomuto. Soudě pak v komoře krá- lovské „se pány a vladykami, krále JMti raddami, v soudu komorním sedícími“, a staraje se svědomitě o spravedlivé a nestranné konání soudní moci na tomto soudě, zjednal sobě tou cestou pověst doma i za hranicemi věhlasného státníka a vynikajícího soudce. Po vyhlášení zřízení zemského bylo v červnu r. 1500 vyjednáváno s p. Petrem z Rosenberka, aby převzal opět úřad hejtmanství zemského, následkem čehož by některé případy trestné, jako rušení míru a jiné výtržnosti v zemi, byly nově zřízenému soudu hejtmanskému bývaly připadly; avšak sešlo z toho, když mnozí z vyšších stavů na tom zůstávali, žádného hejtmana nepod- nikati, a králi do Budína oznamovali, že toho není potřebí, aby hejtmana v zemi bylo, „po- něvadž pan Pernšteinský soudy komorní držeti má“.11) Král koncem ledna 1502 dostavil se do Čech osobně, aby urovnal spory stavovské, a když se mu to nevalně podařilo, odebral se koncem března téhož roku do Uher. Po čas pobytu svého v Praze soudil kromě velké pře 2) Pro spory ty často bylo soudu komornímu přerušiti svá zasedání. Tak soud ten r. 1502 vynesl k roku sv. Martina toliko tři nálezy (R. č. 1176—1179), načež odročil se (srov. R. č. 1219, též Archiv Český VI. str. 277, V. str. 263 a Palackého, Dějiny n. Č. V. 2 str. 49); r. 1504 o sv. Martinu a 1505 o Svátosti vůbec nezasedal; rovněž po celý rok 1507 (srov. v tomto díle str. 141); z r. 1509 o Svátosti nejsou v registrech soudu komor- ního zapsány žádné nálezy, poněvadž král meškaje tehdy v Praze sám soudil, a konečně o Svátosti 1511 rovněž soud komorní nezasedal, poněvadž tehdy odbýván sněm o útisky v náboženství. 10) Srov. Palackého, Dějiny n. Č. V. 1 str. 358 násl, Archiv Český I. str. 69, IV. str. 173 a VI. str. 493, a Riegrův Naučný Slovník VI. str. 255. 10a) Majestát tento zachoval se v přepise v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 77 (dle la- skavého sdělení p zemského archiváře Dvorského) a též v rukopise Pernšteinském v Českém Museum cho- vaném č. 146 (Archiv Český VI. str. 524). V majestátu tom ustanovuje se též plat nejv. hofmistru, a sice král Vladislav přiřekl Vilému z Pernšteina, že mu má „ne s právem, ale z milosti z komory královské na každý rok tisíc kop grošuov českých širokých stříbrných vydávati do jeho živnosti beze všeho zmatku a zadržo- vánie“; avšak při tom ustanovil, že p. Vilém bude povinen menšímu hofmistru dvoru království Českého z to- hoto tisíce kop vydávati 150 kop gr. českých stříbrných a dobrých každý rok při sv. Václavě. Druhým maje- státem d. na hradě Pražském v ponděli den sv. Stanislava (8. května) 1497 ustanovil, poněvadž hofmistru dvora královského král sám 150 kop vydává, že pan Vilém má bráti služby toliko zbývajících 850 kop, a to tak, že mu každý týden má býti placeno počnouc od sv. Havla nejprv příštího po 16 kopách gr. č. z mince královské na Horách Kutnách, a že poslední týden roku pořád zběhlého má mu býti vydáváno po 34 kopách gr. č. (Kop. v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 82.) 11) Archiv Český VI. str. 220 a X. str. 97 a 98.

Strana VI
VI D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: vyšších stavů s městy i jiné rozepře, o něž strany na něho se obrátily.12) Členové soudu komorního jakožto rada královská byli při tom zajisté členy soudu, kterému král předsedal. Ve velké rozepři stavovské povoláni byli do soudu královského též asi někteří nejv. úředníci zemští, z nichž nejv. hofmistr Vilém z Pernšteina dle všeho už tehdy marně usiloval o urovnání rozepře stavovské cestou přátelského dohodnutí.13) O poměru soudu komorního k soudu krá- lovskému nebylo tehdy třeba uvažovati, poněvadž soud komorní teprve v dubnu k roku Svá- tosti — tudy po odjezdu krále z Čech — sezení svá obvyklým spůsobem odbýval.14) Po r. 1503, když proti Bratrské jednotě příkře vystupováno a Vilém z Pernšteina, ačkoli katolík, bratří se horlivě ujímal, pomlouván jest u krále, že pomocí pikhartův chce se zmocniti koruny v Čechách; a když ve sporech náboženských a stavovských až do r. 1508 stál v čele strany podobojí a městům náchylné, vzbudilo mu to mnohé nepřátelství při dvoře královském i ve šlechtě.15) Pomýšleno tehdy na to, přiměti jej k složení úřadu hofmistrského. V listopadu 1506 císař Maximilian nabízel mu, aby přijal úřad hejtmanství země rakouské, a radil mu, aby nejv. hofmistrství hleděl synu svému Vojtěchovi opatřiti; avšak páni čeští opřeli se tomu, aby tak důležitý úřad mladý jeho syn převzal.16) Když pak v lednu 1507 zemřel nejv. purkrabí Jindřich z Hradce, jednalo se mezi šlechtou též o to, zdali by pan Pernšteinský neměl býti ponavržen králi za jeho nástupce; avšak přítel p. Vilémův, nejv. komorník Jan ze Šelnberka, podával 22. ledna 1507 zdání své v ten smysl, že pan Pern- šteinský nestojí o úřad nejv. purkrabství jednak pro pokročilé stáří, jednak též proto, že nejv. purkrabství méně vynáší nežli nejv. hofmistrství.17) Pan Vilém z Pernšteina, který, jak známo, byl nejzámožnějším té doby šlechticem v Čechách, osvědčil se tedy i při této příle- žitosti vypočítavým hospodářem. Tehdy dostalo se nejvyšší purkrabství Zdeňkovi Lvu z Rožmitála, s kterým pan Vilém z počátku byl v přátelských poměrech. Novému nejv. pur- krabí podařilo se napotom tak zv. smlouvou Svatojakubskou, v červenci 1508 na sněmě uje- dnanou a 10. srpna o. r. králem potvrzenou, společně se soudci zemskými obdržeti neobyčejný 12) Když král 11. února 1502 sázel konšely v městech Pražských, tu rozkázal čísti obcem některé artykule, v kterých nařizovalo se mezi jiným, že každý z obce neb řemesel má na krále vznésti, kdyby se mu zdálo, že má stížnost na konšely, a že král rozkáže napraviti, jakž toho bude kázati potřeba. Různice mezi řemesly mají sice konšelé podle výsad konečnými rozsudky urovnati; avšak „pakli by byly nesnadné a obtiežné věci mezi nimi, ješto by jich tak brzo a lehce sami srovnati nemohli, mají je králi vypsané po- slati, aby je s radami svými ohledal a povážil prve, nežli by odsud odjel, a potom těch cest a prostředků pohledal, kterými by ke konečnému srovnání přivedeny byly“ (Archiv Český VI. str. 233). Příklad pak krá- lovského soudu poskytuje mocná výpověď, kterou král Vladislav 22. března 1502 učinil ve při stavu panského a rytířského s Pražany a jinými městy království Českého (Tamže str. 249). 13) Palacký u. m. V. 2 str. 39. dokládá, že tehdy našel se již některý počet osob stavu panského i rytířského, kteří ve sporech stavovských ukazovali se býti netoliko nestrannými, ale i městům náchylnými. Nemáme za pochybné, že již tehdy pan Vilém z Pernšteina k osobám těmto patřil, a sotva se mýlíme, když zajímavý prostředkující návrh ve sporech stavovských z r. 1502, jenž se v archivu kutnohorském č. 16 za- choval a jenž městům byl mnohem příznivější, nežli svrchu zmíněná výpověď královská, p. Vilémovi z Pern- šteina připisujeme. Níže o obsahu jeho promluvíme. 14) Zasedal tehdy komorní soud od 8. až do 21. dubna (R. č. 1099—1175). 15) Srov. Palackého u. m. V. 2 str. 61 a Archiv Český VI. str. 301 a 304. 16) Palacký u. m. V. 2 str. 110. 17) Psalť pan ze Šelnberka: „Což se dotýče pana hofmistra, pana Pernšteinského, to jest také pán mocný, ale již něco letitý; a také já nemám té naděje, by on svuoj ouřad pustil pro purkrabstvie; nebo ač purkrabstvie jest poctivost větší; ale proto hofmistrstvie jest také ouřad poctivý, a jeho užitek bez nákladu dvakrát větší než purkrabstvie; a protož já nemám naděje, by on o purkrabstvie stál“ (Archiv Český VI. str. 344).

Strana VII
Vilém z Pernšteina. Soudy královské 1502 a 1509. VII vliv na správu země. Zdeněk Lev z Rožmitála jsa místodržícím královým, potáhnul na sebe takořka všechnu moc královskou v Čechách a vykonával ji s „pány a vladykami, kteří v soudu zemském sedají“, jakožto zprávci neb regenty království Českého. S nimi společně náleželo mu také jménem krále konati soud, zejména „kdyby byly potřeby v zemi mimo řád a právo a soudy“. Nejvyšší hofmistr Vilém z Pernšteina, předseda to rady královské, zasedal v re- gentstvu aneb radě zemské toliko jako přední člen zemského soudu; kdežto radové soudu ko- morního byli přítomni sezením regentstva jenom tehdy, když je nejv. purkrabí byl k tomu povolal. Kromě toho nejv. purkrabí s ostatními regenty měl králi „buď na úřad aneb do soudu zemského a též do jiných soudů“ hodné osoby ponavrhovati a ve případě úmrtí krále i do- sazovati.18) Za takových okolností musilo soudu komornímu hroziti nebezpečí, že bude úplně podřízen zemskému soudu jakožto regentstvu; avšak pan z Pernšteina stoje v tehdejších po- měrech při straně Rožmitálské i proti městům a jsa sám jedním ze správců zemských, dovedl soudu komornímu i tentokrát uhájiti samostatného postavení.19) Když pak král Vladislav v únoru 1509 do Čech přijel a zde celý rok pomeškal, tu moc regentů zemských přestala a úřady a soudy nabyly opět pravidelné působnosti. Král sám soudil na svém královském soudě mnohé rozepře, jež by jináče byly připadly k roz- souzení soudu regentskému aneb soudům zemskému a komornímu, a konal soud arci napořád podle potřeby, nejsa vázán na určitý čas, jak tomu bylo při těchto soudech. Přísedícími jeho soudu královského byli, pokud víme, v některých případech biskupové, knížata Slezští a pánové Moravští, při dvoře královském právě meškající; 20) v jiných případech nejv. úředníci a soud- cové zemští, ale obyčejně radové královští zasedající v soudu komorním, jehož předseda, nejv. hofmistr p. Vilém z Pernšteina u přítomnosti a jménem krále řízení soudní asi obyčejně vedl.21) Bohužel o činnosti královského soudu z tohoto roku zachovalo se nám toliko několik kusých zpráv, neboť registra královská, která se při něm vedla a napotom při dskách zemských 18) Archiv Český VI. str. 385—390, též Palacký u. m. V. 2 str. 140. 19) Palacký u. m. str. 149 a Staří Letopisové str. 297. Dle ZZ. čl. 1 a 232 seděl nejv. hofmistr na soudě zemském po pravé ruce nejv. purkrabí Pražského (Archiv Český V. str. 11 a 128). 20) Palacký u. m. str. 149 a Staří letopisové str. 301. Král na př. druhou výpověď v rozepři měst s vyššími stavy učinil 20. března 1509 „s raddami svými“, a na kopii výpovědi v archivu Třeboňském č. 3448 chované jest poznamenáno, že „tu na tom súdě při králi JMti seděli tři biskupi a kniežata Slezská některá a páni Moravští.“ 21) Buďtež uvedeny zde některé případy konání soudní moci na soudě královském. Brzo po příjezdu svém do Prahy soudil král 13. března rozepři panstva českého s nejv. kancléřem Albrechtem z Kolovrat o zne- užívání pečetí královských (Palacký u. m. V. 2 str. 148; Desky zemské kv. VI. na 1. G. 30). Vyslaný Chebský Kašpar Meynl psal o tom 16. března do Chebu: „dass an dem vergangenen ertag dy herrn, nemlich der herre von Pernstein, her Leb etc. mit sampt iren peystandt, auch vill von der ritterschaft und etlich pischoff, dy dy sach antrifft, wyder herrn kanczler gestanden sein und do auf im vor mein herrn dem konig etlich grosse schwer artyckel und mysshandels vorgepracht, insunderhayt der sygyl halben, vnd wy oft pryf in kunigl. Mt namen zu Offen ausgangen sein, und dy pryf zu Prag oder auf Grawpen geschrieben sein, und sust vil handels, dy sich nicht leyder wellen zu schreyben. Derhalben im pede klein und grosse sygel ge- numen sein worden, und dapey erkennet und peschlossen, dass hinfur zu ebigen zeiten kein kanczler kein sygel haben soll, sunder wo mein her konig hof helt, do sollen dy sygyl ouch sein.“ — Staří Letopisové píší na str. 301, že 22. března „král Vladislav osadil a zasedl soud“, a že Pražané a jiná města žalovali, jaká pří- koří se jim dála v nepřítomnosti jeho, ale „král jako dítě, paměti dobré nemaje ani těm věcem co rozuměje, sám nic, než Rendl, a pan Pernšteinský, pan Lev purkrabě Pražský, pan Radslav Šternberk piknosý z Be- chyně s jinými pány, nepřátely našimi, nás soudili i žalovali i pře vedli, krále nic neposlouchajíce, a tudy na Pražany pomstu činíce, z své zlosti nálezy činili. ... Ale oni králi moc odjali a svou vůli provodili, jak chtěl,

Strana VIII
VIII D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: chovala,22) vzala asi roku 1541 s těmito deskami za své. Následkem zasedání soudu králov- ského přerušil soud komorní svá sezení při roku Svátosti, a teprve o sv. Martinu 1509 z po- ručení královského vyřizoval ty případy, o něž strany byly k němu půhony podaly.23) Po odjezdu krále z Čech koncem února 1510 nabyla smlouva Svatojakubská opět platnosti; soud zemský maje v čele nejv. purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitála, vykonával opět vedle pravidelné své pravomoci soudní působnost též mimořádnou, kterou mu správa země ukládala,24) a soudu komornímu bylo se obmezovati na případy soudní, jichž vyřizování v posledních letech byl sobě uhájil. Pan Vilém z Pernšteina, jenž se správci zemskými měl mnohé neshody, pro které i úřadu svého vzdáti se chtěl,25) setrval nicméně v předsednictvu soudu komorního a rady královské po celý čas, o kterém pojednáváme. aby bez jich vůle a vědomí nic žádnému nečinil ani dával.“ Dle týchže Starých Letopisů str. 304, když král Vladislav 30. března 1509 obnovoval radu na Novém městě, povstal spor mezi Staroměstskými a Novoměstskými o počet konšelův a o vrch práva, „i přijal to král k rozsouzení mezi nimi prve“. Konšelé obou měst stáli 4. května „na hradě před králem, jakož jim ten den JMt uložil“, a po některých odkladech a když marně p. Pernšteinský „slovem královským“ jich napomínal, aby se přátelsky smluvili, učinil král 18. května „svou raddou výpověď“, kteráž se jim obojím prý líbila a dskami byla zapsána; (srov. též Čelakovského, Sbírka pramenů p. m. I. str. 306). Avšak druhého dne, když přišli na hrad před krále pro sepsanou výpověď pod pečetí, tu byla v ní veliká proměna, takže jí přijati nechtěli, a nejv. kancléř Albrecht z Kolovrat omlouval se jim, že se ta proměna stala bez jeho vědomí a prý, „kdo jest pak koli to pověděl (že by on byl tím vinen), byť pak byl z královské raddy, že se jest takový nad svou ctí i nad svou duší zapomněl“ (Staří Letopisové str. 309). — Dále 20. června soudil král žalobu některých sousedů na Novém městě Pr. na konšely, že usilují o jednotu se Starým městem, a král učinil nález, kterým se snahy po jednotě obcí mařily a o kterém ustanoveno, že „má ve dsky vložen a vepsán býti a potom z desk zemských v knihy městské“ (Staří Leto- pisové str. 313). — V archivu státním ve Vídni (Boh. č. 1535) zachoval se souč. opis nálezu, který 11. září 1509 „král JMt se pány a vladykami JKMti raddami“ vynesl ve při mezi Albrechtem Rendlem z Oušavy a bratřími z Gutšteina o nářek cti, kdež Gutšteinové psali pánům do soudu zemského, že Rendl nemá býti soudcem. Nálezem tím byl Rendl opatřen na poctivosti a Gutšteinové vzati v kázeň královskou. Srov. též Palackého u. m. V. 2 str. 163. — Téhož roku 13. prosince král s raddami svými učinil výpověď ve při stavů s Mikulášem Trčkou z Lípy o platnost zápisu na Zdechovice, kterýžto zápis obdržel Trčka od krále v ná- hradu za Opavsko proti majestátům o neodcizování zámků, měst a zboží od království, a soud královský pro- hlásil zápis ten za neplatný (D. Z. VI. list F. 21 dle výpisu z desk druhých Václava z Chvojence na 1. F. 11). 22) Na svrchupsaném nálezu ze dne 11. září 1509 (Státní archiv ve Vídni Boh. č. 1535) je pozna- menáno, že jest to výpis místopísaře království Českého Václava z Chvojence r. 1511 z rozkázání soudu zem- ského a pod pečetí zemskou „z register královských“ vydaný. 23) Srov. R. č. 1503—1547. Nejv. hofmistr arci stále mu předsedal; toliko v jednom případě (R. č. 1541), kdy nejv. hofmistr byl sám stranou, která poháněla, vynášela nález rada královská bez něho. 24) Palacký u. m. V. 2 str. 179. Jsou nám známy případy, kdy správcové zemští konali soud na místě krále; tak z rozkazu královského soudili „páni a vládyky, kteříž v soudu zemském sedají, správce krá- lovstvie Českého“ 17. dubna (tedy mimo suché dny) 1510 uhléře o jich svobody a učinili „s pány a vladykami, radami krále JMti“ výpověď, že svobodní uhléři královští mají se spravovati nejv. minemistrem (Kop. v archivu kutnohorském č. 122). Ačkoli tehdy zasedal též komorní soud, výpověď ta nebyla zapsána do register jeho. Podobně v srpnu 1510 správcové zemští učinili jménem krále výpověď o odumřelý statek erckaféře Pavla v Kutné Hoře, a to na prospěch tamější obce (Liber rubeus na 1. A. 11 v témže archivu). 25) R. 1510 žádáno na p. Vilémovi z Pernšteina, aby převzal rukojemství za dluhy královské. Petr z Rosenberka psal nejv. purkrabí 28. dubna 1510, že z listu p. hofmistrova vyrozuměl, kterak týž pán „než by sliboval za krále JMt, radši v soudě sedati nechce“; avšak z jiného listu že seznal, „kterak se zase na- pravuje, vobávaje se vo úřad“ (Archiv Český XI. str. 144). V horním archivu kutnohorském č. 271 a 273 za- chovaly se dva listy nejv. hofmistra Viléma z Pernšteina ze dne 16. a 21. ledna 1511 (první d. z Poděbrad. druhý z Pardubic) nejv. mincmistru Janu Žampachovi z Potenšteina, v kterých jej velmi horlivě upomíná o zaplacení dluhů za krále, jednak o 500 kop, kteréž králi zapůjčil, jednak o 2200 kop za měď.

Strana IX
Složení soudu komorního. IX Pokud se složení soudu komorního v ty časy týče, tedy v něm zasedali stále členové rady královské; avšak nikoli všichni radové královští, které král v čas přítomnosti své v zemi povolával na př. do soudu královského, nýbrž toliko ti, kteří králem nejv. hofmistru byli do soudu komorního „přidáni“. Činilť se stále rozdíl mezi širší a užší radou královskou. Nejvyšší úředníci a soudcové zemští i jiní členové vyšších stavů byli členy širší rady královské,26) aniž měli spoluúčastenství v sezení soudu komorního. Snesením sněmovním ze dne 3. října 1500 bylo sice nejv. úředníkům a soudcům zemským přiznáno k tomu výslovně právo,27) aby soud komorní nabyl spíše povahy soudu stavovského; avšak nezdá se, že by byli práva toho užívali. Teprve smlouvou Svatojakubskou z r. 1508 soud komorní podřízen jest vlastně úplně soudu zemskému; regenti, jak jsme vyložili, obdrželi vliv na obsazování jeho a povolávali rady ko- morního soudu časem i k svým sezením. Za přítomnosti krále Vladislava stalo se 19. listo- padu 1509 na sněmu snesení o zřízení soudu komorního, jehož obsah není nám dostatečně znám. Pouze tolik víme, že páni a vládykové zdráhali se v soudě komorním seděti, a že to bylo hlavním podnětem k tomuto snesení, kterým bylo každému z vyšších stavů za povinnost uloženo nejméně rok v soudě komorním vyseděti, když by na to místo králem aneb nejv. hof- mistrem byl dosazen.25) Snad tímto snesením anebo už dříve na některém sněmě bylo ustanoveno, že sezením soudu komorního, jež se na hradě Pražském napořád dvakráte v roce o Svátosti a o sv. Martině odbývati mají, má býti přítomno nejméně 12 radů královských.29) V registrech soudu komorního zachovala se nám pak jména radů, přítomných sezením soudu toho, teprve z let 1510 a 1511, a tu seznáváme, že kromě nejv. hofmistra sedělo o Svátosti r. 1510 na soudě 8 pánův a 16 vládyk; o sv. Martině téhož roku 3 páni a 11 vládyk, a r. 1511 o sv. Martině 4 páni a 11 vládyk.30) Tudy skutečně bylo sezením soudním přítomno nejméně 12 26) Jména některých členů královské a zemské rady uvádějí se r. 1502 v soupisu pánů a rytířstva, kteří králi podávali přímluvy o obsazení úřadů zemských po resignaci nejv. purkrabí Jence z Janovic. Z pánů jmenují se Jan ze Šelnberka nejv. kancléř, Petr z Rosenberka, Vok z Rosenberka, Vilém z Pernšteina nejv. hofmistr, Petr Holický ze Šternberka, Jetřich Bezdružický z Kolovrat, Ladslav ze Šternberka, Petr Bydžovský z Wartenberka, Zdeněk Lev z Rožmitála purkrabí Karlšteinský, Jan Zajimač z Kunstátu, Půta Švihovský z Risenburka nejv. sudí, Bohuše Kostka z Postupic nejv. mincmistr; a z rytířstva Albrecht z Leskovce pod- komoří, Mikuláš Trčka z Lípy, Burian Trčka z Lípy, Jiřík Karlík z Nežetic, Bohuslav Břekovec z Ostromeče, Jan Špetle z Prudic, Otík Kamýcký z Tropčic, Sigmund z Chmelic purkrabí hradu Pražského, a Albrecht Rendl z Oušavy král. prokurátor (Archiv Český VI. str. 279). — Jako mezi úřednictvem zemským vznikaly časem spory o pořadu sedání a hlasování, tak tomu bylo i mezi členy královské rady. Král Vladislav 21. února 1502 rozhodnul na hradě Pražském různici toho způsobu mezi pány ze soudu zemského a Zdeňkem Kostkou z Postupic, při čemž doložil: „A což se urozeného Bohuše Kostky z Postupic dotýče, ten má to miesto držeti, které nynie v soudu komorniem a v raddě našie drží“ (Registra kr. Vladislava z let 1498—1502 v státním archivu ve Vídni č. 201 na 1. 273). 27) Archiv Český VI. str. 222. 28) Král Vladislav psal 21. prosince 1509 uroz. panu Bořitovi z Martinic na Smečně takto: „Urozený věrný náš milý! Jakož sme zřídili na obecním sněmu a to zřízení i zapsali, jaký má zpuosob býti o súd ko- morní zachován, a na kohož by koli uloženo bylo z pánuov nebo z vládyk, aby ten v súdu sedal a rok vy- seděl; pakli by se jemu nezdálo po roce sedati déle pro příčinu kterúžkolivěk, tehda má hofmistru najvyš- šímu, který súd komorní na našem místě zpravuje, oznámiti, a on jiného má na to místo dosaditi tak a tiem zpuosobem, jakož to zřízenie naše samo v sobě šíře ukazuje. Protož my na tobě žádáme, aby ty o Svátosti najprve příští v Praze byl a do súdu vsedl a při tom zřízení našem tak se zachoval, jakož pak, jak a jakým pořadem sedati máte, to zřízení naše v sobě ukazuje. Protožť přikazujem, že toho jinak neučiníš a tak se v tom zachováš“ (Kop. v archivu Smečenském.) 26) Archiv Český V. str. 172 a X. str. 444. 30) V tomto díle Arch. Českého str. 279 a 375. a v registrech soudu komorního č. III. na 1. 17 b atd. Archiv Český XIII. b

Strana X
X D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: radů, z nichž většina stavu vládyckému přináležela. Podržovalť v soudě tom převahu živel vládycký a poněkud i úřednický, kdežto na soudě zemském stav panský, jak známo, v roz- hodné byl většině. O kompetenci soudu komorního do r. 1500 pojednali jsme na jiném místě,3 1) ukázavše tam, kterak mu zůstávaly do té doby toliko případy rušení míru zemského a rozmanité „menší případy“ vyhrazeny, když o ně strany před soud se poháněly; kdežto soudu zemskému při- znávala se příslušnost ve „velkých přech“, zvláště jež se týkaly hrdla i statku. Půhony o čest mohly se podávati buď k tomu buď onomu soudu. Než působnost soudu komorního tenčila se po r. 1500 poněkud tím, že stranám po- necháváno na vůli, zdali i v těch případech, jež posaváde příslušely před soud komorní, chtějí se poháněti k soudu zemskému,32) a že časem soud královský, po r. 1508 i soud správců zemských neboli regentů zasahoval v právomoc soudu komorního. Kromě toho stavové vyšší sami, držíce se zásady, že mohou práv svých přičiniti neb ujíti, ujímali soudu komornímu část jeho působnosti a přikazovali ji soudu zemskému. Tak r. 1505 stalo se snesení sně- movní, že všechny pře o čest a vraždu mají se souditi toliko na soudě zemském, a soud ko- morní vynesl 19. listopadu t. r. obecný nález, že „takové všecky puohony a pře k soudu zemskému podle obecnieho zuostání zemského se podávají“.33) Na sněmích 10. června 1509 a 16. října 1510 stala se další snesení, kteří „artykulové za moc mají počtěni býti“, a tu bylo ustanoveno, že ve všelikých těchto případech rušení zemského míru provinilec má k soudu zemskému býti obeslán a tam souzen.34) Následkem toho zůstávaly případy rušení míru jenom 31) Archiv Český X. str. 445. 32) Poučný případ v tom ohledu vypravuje k r. 1503 Schlesingrem vydaná „Die Chronik der Stadt Elbogen“ na str. 112 násl. Při známé krvavé svatbě na zámku Karlovarském 6. února 1503 odbývané (Palacký u. m. str. 56) chtěl Šebastian Šlik uvrhnouti bratry Pflugy do věže, poněvadž prý ukládali o život jeho; avšak páni Gutšteinové s krajem Loketským přiměli jej, že je propustil, když se zavázali státi o sv. Martině (11. listopadu) bez půhonu před soudem komorním (fur den hern zu Prag). Skutečně manové a měšťané Loketští stáli o nejbližším roku o Svátosti před soudem komorním (furm kammerrechten) na hradě Pražském, chtějíce odpovídati na žaloby p. Šlikův i viniti je z rušení práv; avšak rada soudu komorního prokurátor Rendl z Ou- šavy sdělil jim, že se pře jich k roku sv. Martina odkládá, poněvadž páni Šlikové, setkavše se na Hradčanech s pány Gutšteiny, dostali se s nimi do svády a v půtce ztratili průvody k soudu připravené. Ale před tím též král Vladislav obeslal obě sporné strany před soud zemský a zejména 24. srpna psal p. Šlikům, že na- řídil soudcům zemským, aby při tu na jeho místě ku konci přivedli (an unser stat der hern unser krone Behem, so das landrecht besitzen, dyselbigen irrigen sachen auf ein ende zu verhoren). Když pak 3. října manové i měšťané Loketští, jsouce poslušni rozkazu královského, k soudu zemskému se dostavili, odepřel Šebastian Šlik odpovídati k žalobě, dovolávaje se toho, že má o tutéž věc rozepři před soudem komorním. O roku sv. Martina (11. listopadu) dostavil se také k tomuto soudu, a když zase Loketští nestáli a toliko jich poručník Mates Hyserle se rozkazu královského dovolával, aby jich pře na soudě zemském byla rozhodnuta, tu soud komorní dal p. Šlikovi proti Loketským za právo stané (dy hern des cammerrechtens haben hern Sebastian sein sach erstanden zuerkant in ruck den von Elpogen). Loketští sice podali stížnost ku králi, že o jednu při před dvěma soudy měli odpovídati (fur zweyen rechten zu stehen), a král také poslal list Šlikovi, v kterém mu vytýkal takovéto jednání (der du dy vom Elpogen habst furgenomen mit dem cammerrechten und sie vermeinst damit zu ubereilen); avšak Šlik nepřijal prostě listu královského, a Loketští na ten čas zůstali v neprávu. Srov. další akta pře Šlikovské v Archivu Českém VI. str. 292, 294, 300, 307, 311, 321 a 327; též R. č. 1250. Nestání Loketských není v registrech soudu komorního č. III. zapsáno; což je důkazem, že do rukopisu toho jenom některá staná práva byla přepsána. 33) R. č. 1378. 34) Orig. v archivu Třeboňském č. 3434; kop. v rukop. Roudnickém na 1. D. 8 a F. 2.

Strana XI
Příslušnost soudu komorního. Poměr jeho k jiným vyšším soudům. XI potud soudu komornímu, pokud spadaly pod pojem „pychu“, na nějž peněžité pokuty se ukládaly, a pokud strany před tento soud o ně poháněly. Soud komorní byl pak nucen často sám ustanovovati hranice své kompetence v po- měru k soudu zemskému a jiným soudům. Zdvihalť půhony a odkazoval strany, aby se po- háněly právem neb soudem zemským, když šlo o pře: a) jež se týkaly statků svobodných, gruntů dědičných neb zemských, dědin, dědictví, luk, břehů, domů atd., když šlo o uvázání se v cizí grunty, o bezprávné zorání dědin a jiné rušení držby, pokud pod pojem pychu nespadalo, o odpor kladený vedení práva na dědiny od úřadu desk zemských, o spolek rolí, o nevydávání platů dědičných, ročních neb úročních z dědin a o ujetí takovýchto platů; 35) b) když šlo o pře vodního práva, o topení gruntů rybníkem, o skopání rybníků, o lo- vení ryb, o udělání haltéře; 36) c) když šlo o podací kostelní, o platy kněžské, o nevydávání desátků, o vrchnost a panství kláštera panského; 37) d) o zadrželý úrok komorní, poněvadž se pře desk dotýkala; 38) e) o mord a loupež;39) ƒ) o nářek cti; 40) g) o moc;41) h) o lidi zběhlé a dědičné; 42) ch) o majestáty a výsady, o výplaty zápisné, o bezprávné vybírání cla; 43) a i) o rozsuzování úřadů zemských. 44) Ve všech těchto případech komorní soud odmítal konati soudní moc, uznávaje právo- moc soudu zemského. Podobně v několika případech zdvihnul půhony a odkázal strany k soudu dvorskému, aneb ku krajinskému soudu manskému (na př. Trutnovskému), když byl pohnán man aneb šlo o statky neb služby manské.45) O soudě duchovním činí registra soudu komorního toliko dvakráte zmínku, uznávajíce, že o věc manželskou možno před tímto soudem viniti a že mu přísluší trestní a disciplinární moc nad kněžstvem.46) Poměr pak soudu komorního k soudu purkrabskému neboli purkrabí hradu Pražského a k menšímu soudu zemskému nehrubě se lišil od poměru, v jakém soudy tyto stály k většímu soudu zemskému. Purkrabí hradu Praž- ského, jsa podřízen nejv. purkrabí Pražskému, měl jednak samostatnou právomoc soudní, jež se správou věží hradu Pražského souvisela, jednak spolupůsobil při konání soudní moci na 35) R. č. 1000, 1102, 1120, 1121, 1137, 1142, 1161, 1162, 1172, 1185, 1242, 1356, 1375, 1380, 1389, 1390, 1424, 1434, 1435 a 1547. Srov. též ZZ. čl. 444 a 445 a R. č. 995, 1018, 1023, 1067, 1090, 1261, 1273, 1274, 1778, 1796 a 1956. 36) R. č. 1197, 1225-1230 a 1296. Srov. též R. č. 1044, 1104, 1144, 1260, 1274, 1330, 1715, 1720, 1735, 37) R. č. 1187, 1191, 1282, 1294, 1295, 1390 a 1391. 1790-1793, 1951 a 1952. 38) R. č. 1320. 30) R. č. 1299, 1362 a 1378; srov. též č. 1325. 40) R. č. 1386, 1387, 1546, 1590, 1638, 1772 a 1776. — Srov. též ZZ. čl. 35. 41) R. č. 1296. Srov. též ZZ. čl. 408. 42) R. č. 991 a 1234. Srov. též R. č. 1245, 1246, 1796 a 1986. 43) R. č. 984, 1120, 1257, 1372 a 1676. Naproti tomu jsou též případy, kdy i komorní soud soudil o majestáty a o vybírání cla, tak R. č. 984, 987, 988, 1017, 1097, 1159, 1283 a 1287. 44) R. č. 1678. 45) R. č. 1019, 1272, 1275, 1360, 1666 a 1711. Srov. též ZZ. čl. 53 a 304-379. V jednom případě soudil komorní soud při o manský statek, když se strany dobrovolně o to svolily, aby o tu věc byl půhon před tímto soudem a když také král dal k tomu svolení (R. č. 1093). 46) R. č. 1465 a 1510. b

Strana XII
XII D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: vyšších soudech, tedy také na soudě komorním, na kterém pravidelně asi zasedal 47) a jehož byl exekutivným orgánem. Proto odkazoval soud komorní jeho soudu pře, jež se týkaly věcí listovních, při nichž šlo o listy na dluhy, jež v sobě držely pokuty (ležení, vězení) a rukojem- ství.43) Šlo-li o případy trestní a rozhodnul-li soud komorní, že pohnaného béře v svou kázeň a jej trestati chce, tu arci byl to purkrabí, jenž jakožto správce vězení královského provinilce v moc svou anebo v kázeň královskou vzal, „do věže sázel“ a zase z věže propouštěl, pů- vodu na obviněného „právo zde na hradě dopustil učiniti,“ slovem obviněného dle uznání soudu trestal. Rovněž soud komorní nařizoval purkrabímu v případech rušení držby neb sporův o meze, jež měly povahu pychu, aby „na meze vyjel,“ na místě věc vyšetřil, soud mezní tam zasednul, svědky vyslyšel a vážil a pak soudu komornímu zprávu o všem podal.49) Podobně náleželo na menší úředníky Pražské neboli desk zemských, aby spolupůsobili při provádění nálezů soudů vyšších, tedy také komorního, a aby soudili pře o škody útratní a ná- kladní.50) Když strana při v komoře vyhrála neb právo ustála, dána o tom relace ke dskám, a soud menší obeslav strany rozhodnul, jaké útraty má nésti strana prohrávající. Rovněž jsou strany soudem komorním odkazovány na soud menší, jehožto předsedou byl purkrabí hradu Pražského neb místopurkrabí, aby tam provedly jinaké své nároky, jež s předmětem hlavní pře souvisely, tak na př. aby na schválení úředníků menších prokázaly škodu, jež se jim stala, aneb aby prokázaly cenu sporného předmětu, aneb aby učinily spravedlivý počet z peněz neb statku sirotčího, nedílného, užívaného, obstaveného, pobraného atd.51) Takovým způsobem menší úředníci Pražští činívali stranám přísudek v téže při, o kterou na soudě komorním byla se stala výpověď. Velmi spornou byla příslušnost soudu komorního v rozepřích obyvatelstva městského. Právě v této době usiloval stav městský o uznání zásady, že obyvatelé městští pravidelné mají býti poháněni a viněni toliko před soudy městskými, a že stavovské soudy nemají nad nimi soudní moci vykonávati. Z toho pravidla nevyjímal ani soudu komorního. Měl-li arci obyvatel městský při s členem vyšších stavů, nebylo pochybno, že má jej poháněti k vyššímu soudu stavovskému podle toho, před který pře taková příslušela. Avšak jinak tomu bylo, když šlechtic poháněl obec městskou, měšťana neb jiného obyvatele městského, aneb když obce městské neb obyvatelé různých měst mezi sebou měli při. Tu bylo sporno, který soud v ta- kovýchto případech má býti příslušným, zdali vyšší soudy stavovské, k nimž i bývalé soudy královské, soudy komorní a podkomořský, se počítaly, anebo soudy městské. Stav městský dovolávaje se privilegií svých, arci hájil autonomii obecní ve věcech soudních. Dle jeho názorů obyvatel městský měl státi a odpovídati toliko před soudem měst- ským, měl souzen býti příslušníky toliko svého stavu. Jedinou výjimku z tohoto pravidla připouštěl, když by šlo o svobodný statek, jehož držitelem byl by měšťan neb město, anebo když by šlo o případy s držením takového statku související, zejména o zběhlé poddané neb o sběhlou čeleď. V takových případech měl souditi soud zemský. Soud komorní neměl vyko- návati nad obyvatelstvem městským vůbec žádné právomoci soudní, i žaloby na rady městské měly vyřizovati buď vyšší soudy městské aneb nově zvolené rady městské. 47) Tak r. 1510 a 1511 seděl na soudě komorním Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabí hradu Pražského, 48) R. č. 1013, 1042, 1537 a 1545. (srov. str. 279 a 375 v tomto díle Archivu Českého). 49) R. č. 1031, 1086, 1104, 1112, 1117, 1122, 1127, 1188, 1190, 1304, 1361 a 1778. Srov. též ZZ. čl. 54, 255, 381-407. O registrech úřadu purkrabského činí se často zmínka, na př. R. č. 1214, 1225, 1453, 1525, 50) na př. R. č. 982, 1052 a 1061. 1671, 1771 a 1932. 51) R. č. 999, 1110, 1181, 1208, 1279, 1348, 1383, 1457, 1747 a 1769. Srov. o kompetenci menšího soudu ZZ. čl. 254-286, 295 a 298.

Strana XIII
Poměr soudu komorního k soudům městským. Pře o to mezi stavy. XIII Zcela opačného stanoviska přidrželi se vyšší stavové. Držíce se zásady, že mohou práv svých přičiniti a ujíti, uznávali kompetenci městských soudů jenom potud, pokud výslovně byla jim přiznána;52) kdežto jinak přiznávali svým soudům právo rozhodovati, zdali a pokud chtějí konati soud v případech městských. Dle jich názorů město a měšťan, držíce statky deskové, byli v každém ohledu podřízeni soudu zemskému a ostatním soudům vyšším; kromě toho všechny žaloby šlechticů na obce neb obyvatele městské měly se na stavovských soudech vy- řizovati, poněvadž o soudech městských předpokládalo se, že by obyvatelům městským stra- nily. Takovým způsobem soudy městské měly vlastně podržeti toliko nižší soudní právomoc v těch případech, v kterých obyvatelé jednoho a téhož města se mezi sebou soudili; na nej- výše měly soudy městské býti příslušny v rozepřích, jež by příslušníci městského stavu, na př. obyvatelé dvou měst, mezi sebou měli. Otázky tyto, souvisejíce těsně se státoprávním postavením stavu městského v zemi, byly jedním z předních kusů stavovského sporu právě v těchto letech, a jest známo, že strany nemohouce svému stanovisku zjednati platnost po dobrém, hleděly druhdy cíle svého po zlém dojíti. Hned po vydání zřízení zemského začaly se na sněmě o sv. Václavě r. 1500 spory o kompetenci soudů stavovských a městských. Stav městský žádal, aby páni a rytířstvo ne- dopouštěli poháněti obyvatele městské ku svým soudům „z lehkých věcí, totižto ze rčenie, svě- řenie jakéhožkoli, z dluhuov, z kšaftuov, z nedrženie smlúvy, s svád i z jiných věcí, z kterýchž nynie poháněni jsúce, někdy odpoviedati proti právóm našim sme musili, jakožto z koně, z lože, z sedmdesáti grošuov miešenských dluhu a z jiných rovných věcí, kterýchžto my na našich rathúziech nesúdíme, ale rychtáři naši.“ Města oznámila také na sněmě tom, že jest jich vůle k takovýmto půhonům nestáti, leč toliko, když budou pohnáni „z dědin svobodných, lidí zběhlých a čeledi.“ Král z návodu vyšších stavů přísně je pokáral, že naň dříve ta- kovou potřebu nevznesla, vyhrožuje každému, kdo by svévolně k právu státi zanedbal, že má proti němu po právu staném jíti a že král i celá země mají proti němu pomocni býti. Ko- nečně nařizoval městům, aby 6. ledna 1501 vyslali hodné lidi z sebe do Prahy k jednání s vyššími stavy o to, „z čehož by jmenovitě měli poháněni býti.“ Jednání to nemělo však žádného výsledku, a proto města poslala králi 12. ledna 1501 list, kterým omlouvala a hájila své jednání na posledním sněmu, a žádala jej, aby psal „pánóm a rytieřstvu i do zemského i do komornieho súdu,“ aby oni jich „takovými lehkými puohony, kteříž jsú mimo zřiezenie a svolenie zemské, neobtěžovali,“ dokudž král mezi nimi té věci spravedlivě nerozezná.53) Král odkazoval města na sněm, aby se tam s vyššími stavy srovnali, a když se to nedařilo, odložil záležitost tu do svého příchodu do Čech, dada v prosinci 1501 nařízení městům, aby k sněmu nejbližšímu vyslali posly s výsadami a právy, které mají ve při se stavy vyššími, poněvadž je chce buď slušnými prostředky srovnati aneb mezi nimi soudem spravedlivým roz- sudek učiniti.54) Po příjezdu svém do Čech 29. ledna 1502 svolal sněm obecní na 25. února, aby na něm spory stavovské se vyřídily. Před tím však svolával rady královské do Prahy, aby to, co v radě bude obecného dobrého zavřeno, hned na tom sněmě se konati mohlo, a také k návrhu rady královské den před sněmem (24. února) schválil zřízení zemské, přiřknuv 52) Tak ZZ. v čl. 55 ustanovuje: „Jestliže kto měštěnína z městské věci, kteréž pod šos příslušejí, k kterémukolivěk soudu jinam pohonil, kromě před městský soud, aby naň žaloval, ten puohon také jemu 53) Archiv Český VI. str. 223-226, Palacký u. m. V. 2 str. 13. bude zdvižen.“ 54) Archiv Český VI. str. 228 a VII. str. 423.

Strana XIV
XIV D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: slovem královským, že chce právo obhajovati a že na každého, kdož by „k právuom a k sou- duom stávati a rozsudkuom panským dosti činiti nechtěl,“ chce mocí sáhnouti, při čemž odbojníci práva i jich zastanci mají čest ztratiti.55) Rozhodnutí toto královské nedávalo městům tušiti ničeho dobrého ve velké jich při s vyššími stavy, kterou během března 1502 před králem a jeho radou vedli. Ve stížnostech svých uváděli, že je páni a rytířstvo přes jich svolení, že z dědin svobodných a z čeledi zběhlé chtějí právo zemské nésti, z jiných věcí dobře lehkých proti jich svobodám pohánějí někdy k zemskému a někdy ke komornímu soudu, kdežto oni o každou věc, krom věcí svrchupsaných, mají před purkmistrem a konšely svými býti souzeni. Vyšší stavové však položili odpor jich tvrzení. „Rozdíl velmi veliký jest,“ pravili, „mezi stavem naším a jich (městským), neb my v ničemž k jich právu, ale oni k našemu ve všem jakož od starodávna tak i nynie jsú poddáni a příslušejí odpoviedati.“ Předkové Pražanův i jiných měst i oni sami prý vždycky k půhonům před soudy stavovskými stávali, odpovídali, nálezy trpěli, sami se poháněli, práva na ně staná byla vedena a vydávána, jakž toho dokladem jsou půhony a královské a zemské rozsudky. Podle toho nechať se i nadále zachovávají.56) Král ve výpovědi své ze dne 22. března 1502 dal i v tomto kuse, jako ve většině jiných, za právo pánům i rytířstvu, uznav, že „od starodávna poháněli měšťan z nářku cti, ze škod i z jiných rozličných věcí“ před soudy zemské, že také měšťané z rozličných věcí před soud zemský sami se poháněli, a že i budoucně má při tom zůstati; avšak prý „znamenitě s takovým opatřením, jestliže by který pán neb rytieřský člověk pohnal Pražan neb kterého města obce vší neb osoby zvláštní z jakéžkolivěk věci, ježto by k jich právu městskému a pod jich šos příslušela, když ta pře k súdu přijde a oni to pokáží, že taková věc, oč jsú pohnáni, k jich súdu a pod jich šos přísluší, a že jest věc městská, že toho páni a vladyky v súdu zemském ani komorním súditi nemají, než mají ten puohon hned zdvihnouti, a puovod bude jim povinen bez puohonu podle seznání úředníkuov menších podle práva ve dvú nedělích škody zaplatiti, což by pro- vedli, kteréž by pro ten puohon jezdíce utratili.“ 57) Nálezem tím král přijal stanovisko vyšších stavů, ponechal vyšším soudům na vůli, aby sami rozhodovali, které pře náleží jim rozsuzovati a které soudům městským, a zároveň uvalil na města břemeno průvodní, zdali která pře náleží před soud městský či nic. Při tom vy- hradil soudu zemskému neb komornímu podle toho, který by nejprv měl přijíti, aby trestal šlechtice, kdyby půtku ve městech způsobili, a soudu komornímu ještě přikazoval k rozsouzení půhony na ty, kdo by vrata, jež jsou byla od starodávna na jezích, svévolně zahrazoval a je otevříti nechtěl.58) Před vynesením této výpovědi pokoušel se král i někteří královští radové, aby obě strany „slušnými prostředky“ srovnali, a zachovaly se nám také zajímavé návrhy sprostředkovací, jež nejspíše od nejv. hofmistra Viléma z Pernšteina anebo od jiného rady královského, městům nakloněného, pocházely. Dle těchto návrhů měl šlechtic měšťana a i měšťan měšťana poháněti k vyšším soudům, zemskému, komornímu neb dvorskému o dědiny svobodné, zápisné, manské a duchovní, pro „nevydání člověka, sirotka, čeledína, kmetičny“, z nářku cti, z majestátu, z moci, ze zrádného a nešlechetného skutku, ze svěření a z falše, a před soud purkrabího „z listovních věcí, kteréž jsú s pokutami ležením.“ O jiné věci neměl na měšťana půhon býti dáván, a jestli by měštěnín na měštěnína o jinou věc předce půhon vzal a půhon z nevědomí byl vydán, měl 55) Archiv Český V. str. 262 a X. str. 102. 56) Archiv Český VI. str. 240 a 244. 8) Archiv Český VI. str. 262 a 264. 57) Archiv Český VI. str. 256.

Strana XV
Pře stavovská o příslušnost soudů vyšších a městských. XV purkmistrem a konšely, před něž ta věc náležela, trestán býti. Naproti tomu půhony měly býti dávány na konšely neb obce městské z kteréžkoli věci; toliko Pražané neměli býti poháněni pro ortel a rozsudek, nýbrž jen „pro neučinění a nedopomožení práva.“ 59) Vyslaní měst nesouhlasili zajisté ani s tímto návrhem sprostředkujícím, tím méně s výpovědí královskou; pročež rozjeli se ihned ze sněmu. Po odjezdu krále z Čech zavázal se stav městský 2. května 1502 na sjezdu, aby „žádný měštěnín po tento čas žádného měštěnína ni před soud zemský ni před soud komorní nepoháněl pro jinú žádnú věc, jedině leč z dědin svobodných, lidí zběhlých a z čeledi,“ a „pakli by kto pohnal, tehdy každý z toho města, v kterémž bydlí, má vypo- vědien býti a do jiného města královského nikoli nemá nikterakž přijat býti.“ Pakli by šlechtic pohnal měšťana z něčeho jiného, nežli k čemu svolili, má pohnaný sice ku právu státi, aby právo se neurazilo; avšak nemá z ničehož takového odpovídati; nýbrž Pražané mají mluviti, že jest to věc městská, a žádati, aby pře taková byla odročena do sněmu budoucího. Když by přes takové podání soudy vyšší proti měšťanu dali komu za právo, tu by proti němu se moc dála, a celý stav městský povinen bude se ho ujmouti a mocí takové moci odepříti.30) Naproti tomu vyšší stavové na nejbližším sněmě 15. listopadu 1502 zapsali se, že chtějí pevně trvati při rozsudku královském v rozepři jich s městy vyneseném a že na každého, kdo by je chtěl od rozsudku toho mocí tisknouti, mají sobě vespolek pod závazkem práva obhajování pomáhati a sebe neopouštěti.61) Odtud nastávaly mezi stavy dlouholeté rozbroje, jež král a někteří milovníci obec- ného dobra marně se snažili utišiti. Obě strany držely se pevně svého stanoviska, a nej- hůře vedlo se těm, kdož se z jednoty jedné neb druhé vytrhli. Na sněmě 1. května 1504 odbývaném ohlásila se opětně města, že k půhonům, ku kterým nejsou povinovati, více stá- vati nebudou; toliko ti z měšťan, kteří mají na zemi, mohou odpovídati na hradě Pražském z dědin svobodných, z čeledi zběhlé a z listův vedle prvního dskami zapsaného zůstání.62) Následkem toho byl soud komorní nucen na rok zcela přerušiti svá zasedání.3) Král 29. července 1504 zmocnil purkrabí Karlšteinského Zdeňka Lva z Rožmitála, aby srovnal různice a nesnáze, které „z příčin rozličných a skrze rozličná jedněch proti druhým podpalování a pozdvihání vznikly a povstaly sú, skrze kteréžto roztržnosti a rozdvojení, což mohli jedni proti druhým s přátely svými na zdoru a protivenstvi činiti, toho hleděli a činili, obecného dobrého království toho, mezi tím též i našeho, zanedbavše.“ 64) Sprostředkování toto nemělo však výsledku, ani když na sněmě o sv. Václavě t. r. „všecky závazky a punty“ mezi stavy jsou králem zdviženy. Strana Rožmberská naopak ještě utužila svou jednotu 65) a hleděla města rozdvojiti a tak odpor jich seslabiti. První, kteří se dali k tomu na čas zneužiti, byli Novo- městští, kteří majíce mnohé pře se Staroměstskými, vymohli sobě na králi 27. října 1504 v Budíně majestát, v kterém jsou jim nové milosti uděleny, poněvadž prý se proti králi „v žádné stranné věci a jednání nedávali.“ Mezi jiným jim král povolil, že jich konšelé jsou pří- slušnými souditi i v hrdelních případech králi vyhrazených, jako pro žhářství, loupež, vraždu i jiné 53) Souč. kopie v archivu kutnohorském č. 15. 80) Archiv Český VI. str. 270. Do téže doby patrně náleží zápis na spojení se všech měst krá- v politickou jednotu (tamže str. 217), kterýžto zápis Palacký omylem do r. 1500 položil. 61) Archiv Český V. str. 263 a Palacký u. m. str. 49. 62) Staří letopisové str. 268. 63) Aspoň v registrech soudu komorního (str. 88 v tomto díle Archivu Českého) není žádných ná- lezův ani z r. 1504 o sv. Martině ani z r. 1505 o Svátosti. 64) Archiv Český VI. str. 306. 65) Tamže str. 310 a 314. lovských

Strana XVI
XVI D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: příhody, pro kteréžto účinky by nápad a pokuta na krále dle starodávného obyčeje připadaly. Pře, jež se týkají „gruntu v městech jich“, náleží rovněž souditi konšelům; avšak jde-li o zboží dědičné, svobodné, manské nebo zápisné na zemi, o platy komorní na dědinách svobodných, o věna a o listy obranné a na vrch práva dovedení po uvázání po nálezích panských i po právích staných, tu má každému na vůli býti ponecháno, chce-li se o to právem městským souditi aneb na soud zemský odvolati a táhnouti. Konečně měl každý na výpovědích konšelů Novoměstských přestati, na žádné vyšší právo se neodvolávaje, kromě před krále.“0) K soudu komornímu tedy obyvatel Novoměstský neměl býti více poháněn, neboť soud městský na Novém městě anebo soud zemský ve všech případech, kdy obyvatel Novoměstský byl po- hnán, měli býti příslušnými. Na sněmě o Svátosti 1505 dle přání králova mělo se znovu jednati o všem, „což by slúžilo k svornosti a obecnímu dobrému;“ 67) avšak vyjednáváno marně. Následkem toho 22. října 1505 první rozsudek královský ve při stavů z r. 1502 vložen byl do desk zemských,“8) nabyv tím moci práva, a spory stavovské stále se přiostřovaly. Vyšší stavové 5. března 1507 obnovili svůj zápis proti městům, ku kterému i strana Viléma z Pern- šteina nyní přistoupila, a města 29. července t. r. uzavřela znovu jednotu proti všem svým ne- přátelům.60) Konečně 22. března 1508 došlo na sněmě prostředkováním p. Viléma z Pernšteina k prvnímu jakémus dohodnutí s městy, a sice Pražané i jiní poslové z měst jakožto třetí stav království Českého slíbili „podle panského a rytieřského stavu práva obhajovati proti všem právu odporným“ tak a pod těmi pokutami, jak zřízení zemské ukazuje, a zase páni a rytířstvo také přiřkli „práva a súduov jejich městských, kteréž jim náležie, obhajovati“ proti každému, kdož by se jejich soudům a právům městským zprotivil mocí a násilím.70) Ačkoli však i ve smlouvě sv. Jakubské král i stavové vyšší zavázali se, že stav městský při právech jeho zachovají a že každý musí práva dopomoci obhajovati, jak zněl dřívější zápis, předce toto příměří ve sporech stavovských uzavřené nemělo dlouhého trvání. Obec Staroměstská 18. prosince 1508 vyzvala konšely, aby „od svých práv a svobod neustu- povali a v nic stranního se nedávali, ani k čemu svolovali mimo svá privilegia a svobody, také aby k žádným půhonům nestávali, než z dědin a z lidí zběhlých a z listův, kdož by se listem zavázal“. Kdo by proti snesení tomu jednal, měl od obce býti trestán. V lednu 1509 obce Pražské uzavřely, nespravovati se více regenty, a vyslaly ku králi osoby se stížnostmi, „kterak se pod těmi regenty zle působilo“;71) avšak od krále, jenž 17. února přijel do Čech, marně tehdy očekávali, že se nakloní jich žádostem. Žalovaliť mu na vyšší stavy, že „přes jich povolení a přes jich svobody pohánějí jich k svým soudům, kdežto oni podvolili se toliko ve třech kusích práva jich podniknouti“. Na to král s radou svou 20. března 1509 vypověděl, že „to zůstavuje při prvním nálezu a výpovědi.“ 72) Mělo tedy i nadále záviseti na vůli soudu zemského a komorního, jakou působnost chtějí dopřáti soudům městským. Letopisec Pražský dokládá, kterak „pro tento odsudek, že se Pražanům zlá a nelibá výpověď stala, byl mnohý v zámutku.“ 73) V únoru 1510, když král Vladislav meškal v Kutné Hoře, pokusili se ještě Horníci zjednati aspoň sobě v těch věcech nějaké polehčení. Král už 20. ledna 1507 z Budína potvrdil jim majestátem stará jich práva, dle kterých vyňati byli z právomoci soudů zemských 66) Čelakovský, Privilegia měst Pražských str. 320, též 326. Orig. v archivu sv. Václavském č. 283. 68) Výpis z desk v archivu Třeboňském č. 3448. Archiv Český VI. str. 346 a Chaos rerum memorab. na 1. 829 v archivu m. Prahy. 71) Staří letopisové str. 292 a 293. Archiv Český VI. str. 363 a 364. 72) Kop. v archivu Třeboňském č. 3448. 73) Staří letopisové str. 301. 67) 69) 70)

Strana XVII
Příslušnost soudu komorního ve věcech městských. XVII a podřízeni toliko soudu městskému a hornímu, při čemž ustanovil, že z nálezů místních jich soudů má jíti odvolání toliko ke králi neb k nejv. minemistrovi, a že jinam jedni druhých k soudům nemají potahovati.74) Nyní podali Horníci králi stížný spis, že na ně „obtížení přicházejí skrze puohony k soudu zemskému neb komornímu, kdež jest to proti právuom a svobodám,“ kteréž mají od předešlých králův i od krále samého dané a stvrzené; i žádali, aby, nemůže-li jináče býti a musí-li k půhonům stávati, aspoň jim byla učiněna ta milost, by „páni JMt, jakž zasednou, ty pře, kteréž se Horníkuov dotýkají, ráčili slyšeti a rozeznati; a jestliže by horní věc byla, aby ráčili podle jich výsad a svobod to zdvihnúti; pakli by se toho ne- týkalo, zuostaň při témž pořádku, jako jiné pře.“ 75) Král odjížděje do Uher, odložil však rozhodnutí na jinou dobu, a tak města byla nadále odkázána toliko na vlastní svépomoc. Obec Staroměstská 19. srpna 1510 také obnovila snesení, že měšťané a obyvatelé nemají se k soudům vyšším poháněti pod pokutou vypovědění z města, a podobná snesení i druhá města Pražská v ten čas učinila a také prováděla.76) Zajímavo jest nyní sledovati, jaké stanovisko soud komorní v otázce kompetence soudů městských v ten čas zaujímal. Nemáme sice celkový obraz judikatury jeho z této doby, poněvadž registra půhonů, do kterých se připisovala také nestání stran, se nám nezachovala; avšak tuto uveřejněná registra nálezů poskytují přece dostatečného v tom ohledu poučení. Soud komorní zdvihal půhony a odkazoval strany, aby se vinily před soudem měst- ským, druhdy s výhradou vyššího práva: a) když pře na právě městském byla začala, avšak ještě konce nevzala; 77) b) když šlo o grunty městské;78) c) o platy roční neb dědičné z dě- dictví, z domů, z vinic, z masných krámů a j.; 79) d) o dluh, o obstavení pro dluh, o právo listovní; 80) e) o pych 81) a ƒ) o žalobu na městského rychtáře, na př. pro nedopomožení práva.82) Ve dvou případech, v kterých šlo o vrácení svěřených peněz a o dluh za dům, kde konšelé byli svědkové, odkázal soud komorní při k rozsouzení podkomořímu při nejbližší obnově rady městské. 83) Naproti tomu uznával soud komorní příslušnost svou ve věcech městských: 1. když byl podán půhon na purkmistra a radu král. města pro nezachovávání dobrého řádu a práva při konání soudní moci (R. č. 1032 a 1091); pro nedopomožení právu (č. 997, 1006, 1100, 1109, 1154, 1180, 1206 a 1249); pro nepořádnou a nespravedlivou výpověď (č. 1016, 1034, 1145, 1520 a 1673), pro nedostiučinění výpovědi z vyššího práva (č. 1003, 1029, 1099 a 1281); pro bezprávné věznění a zatýkání (č. 1095, 1160, 1175, 1251, 1389, 1573 a 1644); pro nevydání neb bezprávné držení statku pozůstalého (č. 1018 a 1543); pro bezprávné vytisknutí 74) Transumpta privilegiorum na 1. 31 v archivu m. Hory Kutné. Otištěno chybně v Sternbergových Umrisse einer Geschichte der böhm. Bergwerke I. 2 str. 149. 75) Liber rubeus decret. ant. na 1. A. 1 v archivu Kutnohorském. 76) Kniha archivu m. Prahy č. 994 na listě 85 v. a R. č. 1858, 1863, 1887 a 2010. Jsou tu svědectví, že měšťané Pražští, když k nim přišli poslové od úřadu nejv. hofmistra Viléma z Pernšteina, nechtěli půhony přijímati, láli nejv. hofmistru i poslům, pravíce, že „nechtějí na hradě státi, neb mají purgmistra a pány,“ a že i konšel žalobce, který proti svolení obecnímu na hrad poháněl, obeslal, pravě mu, „že musí města prázden býti i s ženú svú“. 78) č. 1366 a 1675. 79) č. 1075 a 1379. 77) R. č. 1742 a 1743. 80) R. č. 1005, 1241, 1520, 1667, 1733 a 1768. Arci když měšťan pohnaný o dluh nestál, dáno proti němu za právo stané (č. 1248 a 1419); ano v jednom případě (č. 1508) dáno proti pohnané měštce za právo pro dluh pozůstalý. 81) R. č. 1124. Archiv Český XIII. 82) č. 1002 a 1089. 83) č. 1163 a 1196.

Strana XVIII
XVIII D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: ze statku (č. 1396); pro nezdržení smlouvy (č. 980); a pro dosti neučinění rčení, že statek bude zapsán v městské knihy dědičné (č. 1149); 2. když byl podán půhon na obyvatele městského: a) ze rčení, ačkoli pohnaný na- mítal, že věc přísluší k právu městskému (R. č. 1366 a 1368); b) z nevydání svěřených penéz (č. 1417 a 1660); c) z pychu, když měšťan na šlechtice sáhl a jej bíti chtěl (č. 1018), a d) z nářku cti, když pohnaný měšťan nestál (č. 1331 a 1341). Z výpočtu toho jest patrno, že komorní soud v několika málo případech soudil, když byl pohnán obyvatel městský; avšak že dosti pilně vrchní dozor vykonával na konání soudní moci ve městech, z kteréhožto dozoru postupem času mohla se vyvinouti pravidelná právomoc soudní v druhé instanci nad obyvatelstvem městským. Celkem stanovisko jeho k požadavkům městským v otázce příslušnosti soudní bylo tedy městům příznivé a srovnávalo se dosti se sprostředkujícím návrhem, který r. 1502 byl králi a sporným stranám předložen.34) Stavu městskému arci ani toto stanovisko nevyhovovalo, neboť nechtěl soudu komornímu vůbec žádného vlivu přiznávati na soudnictví městské. Přihlédneme-li nyní k ostatní kompetenci soudu komorního, tedy seznáváme, že pří- slušnost jeho byla nepopíranou v těch případech, jež nebyly výslovně jiným soudům vyhrazeny a v kterých strany na něho se obracely. Původ 85) i přímo pohnaný k tomuto soudu musili býti lidé osobně svobodní. Lidi poddané soudila vrchnost; proto bylo původu, jenž vinil pod- daného, nejprve na soud vrchnostenský se obrátiti, a teprve pak, nebylo-li tam dopomoženo ku právu proti poddanému, bylo mu pohnati vrchnost před soud komorní, aby člověka podda- ného postavila. Následkem toho vznikaly často spory, zdali původové a pohnaní jsou lidé „dobří,“ „svobodní,“ „urození,“ „vládyčtí,“ „královští,“ anebo zdali jsou to lidé přikázaní, dědiční. sedlští, gruntovní atd., a takovým způsobem přišlo soudu komornímu nejednou také o „chlapství“ (de vili rusticitate) rozhodovati.36) Případy pak, v kterýchž soud komorní v tento čas půhony na lidi svobodné i také nesvobodné, když je vrchnost byla postavila, přijímal a o nich nálezy vynášel, jsou kromě svrchu zmíněných případů městských tyto: 1. z nevydání, nevrácení neb pobrání svrchků, nábytků (koní, klisen, krav, vozů, peřin, šatů, zbroje), obilí, peněz, klenotů, stříbra (R. č. 978, 1015, 1088, 1108, 1153, 1189, 1192, 1195, 1204, 1205, 1245, 1319, 1374, 1392, 1409, 1411, 1421, 1437, 1453, 1457, 1458, 1467, 1494, 1501, 1526, 1538, 1617, 1635, 1641, 1647 a 1651); 2. z rušení držby (č. 1276, 1285, 1286, 1288 a 1359); 3. z nekladení statku ve dsky, z neoprávněného kladení do desk, z neočištění statku zavazeného (č. 1159, 1258, 1352 a 1398); 4. z nezdržení smlouvy, z dosti neučinění smlouvě, pečetmi neb řezanými cedulemi stvrzené, (č. 980, 1012, 1018, 1027, 1036-1038, 1044, 1047, 1056, 1063, 1104, 1105, 1110, 1113, 1131, 1134, 1137-1139, 1143, 1144, 1171, 1187, 1198, 1202, 1207, 1224, 1234, 1238, 1239, 1250, 1260, 1282, 1315, 1322, 1326, 1330, 1358, 1382, 1393, 1415, 1440, 1444, 1470, 1474, 1475, 1478, 1496, 1524, 1530, 1535, 1587, 1625, 1654, 1656-1659, 1663, 1672, 1699, 1745, 1746 a 1772); 5. z nezdržení smlouvy nájemné (č. 1083, 1094, 1152, 1209, 1264 a 1428); 85) R. č. 1064, 1264 a 1529. 84) Srov. str. XIV. tohoto úvodu. 86) R. č. 983, 990, 991, 998, 1006, 1020, 1054, 1064, 1191, 1213, 1238, 1239, 1252, 1264, 1300, 1383, 1433, 1529, 1536 a 1758. — Srov. též ZZ. čl. 45 a 471 a R. č. 1107, 1425, 1562, 1564, 1565, 1681, 1682, 1884, 1953 a 2004.

Strana XIX
Příslušnost soudu komorního. XIX 6. ze rčení neb přirčení něco dáti, činiti neb nečiniti, z dosti neučinění rčení (č. 996, 997, 1010, 1090, 1121, 1140, 1149, 1156, 1212, 1217, 1223, 1254, 1265, 1298, 1310, 1316, 1319, 1320, 1364, 1366, 1368, 1376, 1403, 1412, 1431, 1438, 1439, 1443, 1452, 1455, 1456, 1466, 1479, 1481, 1486, 1517, 1521, 1536, 1566, 1572, 1607, 1618, 1630, 1640, 1646, 1662, 1674, 1675, 1693, 1711, 1718, 1719, 1728, 1744, 1748, 1750, 1752, 1755, 1757, 1761, 1762, 1764 a 1779); 7. z dosti neučinění slibu (č. 1212, 1216, 1217, 1223 a 1632); 8. z dluhu, ze summy peněz půjčené, nedodané neb nedoplacené (č. 979, 1014, 1024, 1025, 1051, 1066, 1068, 1098, 1111, 1118, 1157, 1168, 1174, 1193, 1201, 1202, 1211, 1221, 1245, 1247, 1258, 1263, 1297, 1311, 1314, 1351, 1353, 1365, 1369, 1373, 1395, 1402, 1405, 1414, 1418, 1420, 1429, 1464, 1472, 1473, 1487, 1492, 1493, 1495, 1506, 1519, 1527, 1533, 1534, 1537, 1542, 1544, 1545, 1570, 1605, 1613, 1620, 1621, 1632, 1636, 1650, 1677, 1707, 1742, 1747-1749, 1753, 1755, 1759, 1760, 1762, 1767, 1782 a 1783); 9. z dluhu po zemřelém zůstalého (č. 1255, 1303, 1308, 1370, 1394, 1419, 1454, 1460, 1502, 1507, 1508, 1532, 1533, 1585, 1589, 1619, 1651, 1664, 1665, 1673, 1755, 1768 a 1775); 10. z obstavení pro dluh, též pro zločin (č. 1052, 1078, 1184, 1349, 1383 a 1813); 11. z ležení, z proleželého a nedoplatku jeho (č. 986 a 1401); 12. ze svěření, z nevrácení věci svěřené, půjčené, k věrné ruce schovati dané (č. 982, 985, 1016, 1034, 1041, 1262, 1309, 1328, 1371, 1426, 1442, 1500, 1528, 1667, 1770 a 1781); 13. ze svěření peněz, z nevydání peněz k věrné ruce svěřených, schovaných neb při- jatých (č. 1077, 1146, 1153, 1164, 1334, 1411, 1462, 1498, 1552, 1557, 1582, 1620, 1628, 1635, 1660, 1754, 1785, 1829, 1850, 1862 a 1876); 14. ze svěření neb schování listu (majestátu, listu hlavního, trhového, zápisného, dobré vůle a j.), z nevydání listu k věrné ruce přijatého neb svěřeného, z položení listu (č. 985, 1035, 1199, 1200, 1214, 1235, 1243, 1246, 1270, 1333, 1348, 1385, 1416, 1423, 1427, 1539 a 1627); 15. z rukojemství, zejména za věno, z nevypravení rukojemství, z dosti neučinění slibu a rukojemství (č. 1001, 1011, 1028, 1048, 1065, 1123, 1216, 1223, 1268, 1280, 1301, 1339, 1356, 1388, 1399, 1404, 1408, 1430, 1441, 1445, 1452, 1454, 1459, 1471, 1482, 1483, 1499, 1511-1514, 1516, 1522, 1593, 1600, 1622-1624, 1648, 1653, 1668-1670, 1731, 1819, 1822, 1852-1855; srv. též svrchu položené č. 7.); 16. ze základu propadeného (č. 993, 994, 1072, 1407, 1408, 1468, 1634, 1683 a 1763); 17. ze zajetí neb zájmu dobytka (č. 1071, 1076, 1078, 1081, 1190, 1885, 1889, 1890, 1898, 1941, 1942, 1956, 1969 a 1970; srv. též ZZ. čl. 477); 18. ze svazku manželského (č. 1345, 1376, 1447, 1465, 1560, 1561, 1614 a 1634); 19. z věna a výpravy (č. 992, 1028, 1065, 1212, 1223, 1241, 1317, 1321, 1356, 1415, 1499, 1518, 1586, 1604, 1640, 1661 a 1741, srov. též ZZ. čl. 504-515); 20. z poručenství (č. 989, 1048, 1080, 1106, 1107, 1114. 1166, 1171, 1181, 1186, 1328, 1335, 1338, 1373, 1384, 1417, 1861 a 1980; srov. též ZZ. čl. 483-503); 21. z nedílnosti statků, z nevydání dílu po rozdělení statku nedílného, z položení dílčích cedulí (č. 989, 1132, 1177, 1215, 1245, 1246, 1279, 1292, 1365, 1367, 1394, 1403, 1410, 1437, 1655, 1802 a 1955; srov. ZZ. čl. 516-524); 22. z práva dědického, z dosti neučinění kšaftu a odkazu, z nevydání peněz a věcí na smrtedlné posteli poručených a odkázaných (č. 978, 1078, 1080, 1115, 1121, 1166, 1204, c*

Strana XX
XX D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: 1205, 1210, 1213, 1218, 1222, 1226, 1242, 1354, 1373, 1382, 1462, 1484, 1490, 1497, 1500. 1502, 1525, 1526, 1533, 1542, 1558, 1559, 1571, 1609, 1617, 1637, 1658, 1671, 1676, 1761, 1765, 1775, 1777, 1812, 1818, 1827, 1857, 1872, 1927, 1928, 1971 a 1994); 23. z nářku cti (do r. 1505), z řečí hanlivých a důtklivých, z nešlechetných cedulí (č. 1008, 1026, 1031-1033, 1038, 1049, 1053, 1058, 1073, 1074, 1085, 1096, 1150, 1151, 1170, 1176, 1179, 1219, 1220, 1225, 1231-1233, 1240, 1245, 1252, 1256, 1266, 1267, 1269, 1291, 1292, 1306, 1318, 1323, 1327, 1331, 1338, 1340-1341, 1350, 1357, 1362, 1378, 1381, 1386, 1387, 1590, 1638, 1725 a 1774; srov. též ZZ. čl. 38); 24. z hanění soudu (č. 1055, 1173, 1188, 1486, 1929, 1931 a 1949); 25. z pychu neb výstupku proti osobě svobodné, když pohnaní neb jich lidé původa honili v mírné a pokojné zemi, jímali, do věže vsadili, zranili, na zdraví mu uškodili, jej zbili, jej pomáhali bíti, chtěli zabiti, když pohnaný původu výhrůžky činil, do jeho vsi zbrojně přijel, na silnici koně mu vypřahal, manželku mu unesl atd. (č. 1008, 1045, 1059, 1129, 1135, 1136, 1169, 1269, 1325, 1362, 1425, 1465, 1476, 1489, 1504, 1523, 1561, 1614 a 1773); 26. z pychu proti osobě nesvobodné (z pokuty 50 neb 10 kop), že pohnaný původu člověka jeho poddaného neb služebníka zamordoval, pomáhal bíti neb mordovati, zloupil, zsekal, kázal stíti, zbil, zraněl, zchromil, jal, vězel, úklady strojil, na zdraví uškodil, naň zločince najímal, výhrůžky činil, aneb že pychu takového poddaní pohnaného se dopustili (č. 998“ 1022, 1052, 1060, 1061, 1112, 1117, 1155, 1167, 1191, 1194, 1271, 1277, 1278, 1289 z „vay- boje“, 1299, 1307, 1312, 1325, 1397, 1406, 1413, 1422, 1431, 1436, 1448, 1450, 1451, 1463, 1469, 1476, 1477, 1488, 1503, 1504, 1509, 1515, 1529, 1555, 1594, 1598, 1602, 1633, 1642, 1643, 1645, 1649, 1652, 1679, 1736, 1750, 1751, 1784, 1815, 1816 a 1987); 27. z pychu proti majetku (z pokuty 50 neb 10 kop), ze vzatku, odjetí neb pobrání statku, svrchků, nábytků, peněz; ze spálení statku, z poroubání lesa, z posečení louky, z po- brání obilí neb sena, ze zabití zvířete (č. 1004, 1018, 1046, 1062, 1069, 1086, 1116, 1122, 1141, 1147, 1148, 1182, 1287, 1304, 1305, 1336, 1355, 1363, 1392, 1397, 1505, 1531, 1540, 1576, 1721, 1743, 1756, 1817 a 1888; srov. též ZZ. čl. 444); 28. ze zlodějství a z kupování věcí kradených (č. 981, 1127, 1128, 1190, 1346 a 1347); 29. z honu, shonu a lovu na cizích gruntech (č. 978, 1057, 1125, 1361, 1424, 1548, 1569, 1631 a 1778; srov. též ZZ. čl. 531-537); 30. z nehonění a jedrování sločinců (č. 999, 1101, 1103, 1183, 1426 a 1758; srov. též ZZ. čl. 532, 536-549). Konečně dle čl. 380 ZZ. byl každý povinen státi před soudem královským, koho král, jsa v zemi, listem obeslal, a podobně i komorní soud jménem královským mohl obesílati strany a vynášeti mezi nimi tak zvané „stranné nálezy“.37) Takovým způsobem mohl soud komorní vyřizovati stížnosti na soudy vrchnostenské neb obecní pro nedopomáhání práva i nepořádné konání soudní moci (R. č. 990, 1133, 1302, 1337, 1432 a 1758), jakož i stížnosti poddaných neb jich zastanců na jich vrchnosti; avšak takovéto pře poddanské jsou v těchto letech na soudě komorním velkou řídkostí (R. č. 1119, 1159 a 1226). Tolik o působnosti soudu komorního, jež tudy přes všechnu nepřízeň okolností byla v těch časech dosti rozsáhlá a zejména pro dějiny práva soukromého a trestního velmi zajímava. Náleželo by zde pojednati ještě o řízení při tomto soudě a o rozdílech tohoto řízení 87) ZZ. čl. 246 mluví o přech stranných (cause extraordinarie), o něž osoby od úřadu byly listem obsílány a jež prý už minuly (Archiv Český V. str. 131).

Strana XXI
Dávání svědomí k soudu komornímu. XXI od procesu na soudě zemském užívaného; avšak věc ta musí jinému místu býti zůstavena.38) Toliko o jedné stránce řízení průvodního, o dávání svědectví, jest se nám zde ještě zmíniti, poněvadž otázka tato byla předmětem též sporů stavovských, a poněvadž uveřejňujíce v tomto díle svědomí soudu komorního z let 1510 a 1511, musíme též poněkud k formální jich stránce přihlédnouti. Zřízení zemské z roku 1500 činilo rozdíl mezi svědectvím, jež před soudem zemským a jež před soudem komorním mělo se skládati. Svědkové, nechať byli stavu kte- réhokoli, neskládali ústního svědectví před soudem samým, nýbrž oni prve, nežli došlo k lí- čení pře, vydali svědectví před úřadem, kdež ústní jich svědectví písař soudu zapisoval a pak na soudě četl. Šlo-li o při před soudem zemským, tu byl povinen svědek, jsa pohnán k svědomí, z pravidla osobně před písaře se dostaviti, přísahu složiti, že věrně a právě poví, čeho je svědom, a pak ústně svědčiti. Při tom páni a vladykové měli přísahati, k svědomí stojíce a zdvihnuvše dva prsty proti východu slunce; kdežto městský a obecní lid měli kleknouti proti východu slunce a položiti dva prsty na znamení božího umučení. Svědomí listovní na místě takovéhoto svědectví ústního nemělo se na soudě zemském přijímati; toliko „městská svědomie podle prvnieho svolenie zemského měla býti přijímána“. Naproti tomu na soudě komorním mohla se na místě ústního svědectví přijímati svědomí listovní jak od vyšších stavů, tak i od obyvatelů městských; toliko lidé obecní z městeček a ze vsí musili býti vrch- nostmi postaveni při úřadě nejv. hofmistra na hradě Pražském, když byli k svědomí pohnáni a když jim na cestu byly dány peníze.89) Na počátku března 1501 učinil však sněm zřízení, „což se svědomie v soudu ko- morniem dotýče“, takové, že svědomí listovní má se v komoře toliko od panského a vlády- ckého stavu přijímati, a sice že má svědomí to býti dáváno zavřené a že má v něm býti zapsáno, kterak svědek béře to na svou víru a na svou duši, že jest pravda, což svědčí. Naproti tomu „jiní lidé obecní“, tudy i měšťané a ostatní obyvatelé městští, měli svědčiti osobně přísahu učiníce, jako v soudu zemském, a strana, jež jich pohnala, měla jim dáti od míle 2 groše jako v témže soudu. Toliko jednu výjimku zřízení to připouštělo, totiž že v kraji „před dvěma dobrými a zachovalými člověky“ t. j. šlechtici mohli lidé obecní svědčiti a přísahu též skládati v nepřítomnosti stran, načež svědomí jich mělo se sepsati, zapečetiti a patrně úřadu nejv. hof- mistrství zaslati.90) Rozumí se, že se tak dálo toliko v tom případě, když svědkové dobrovolně svědčili a nebyli půhonem k svědomí připraveni. Pochopitelno, že obyvatelstvu městskému bylo velmi obtížno dostavovati se na hrad Pražský a tam přísahu činiti k svědomí tak, jak lidu selskému byla předepsána. Vždyť druhdy obyvatel městský skládal přísahu i svědectví před svým úřadem městským, jenž sepsav a pověřiv svědectví jeho, odesílal je k soudu zemskému neb komornímu. Měniti zařízení to nebylo příčiny. Stav městský následkem toho ve stížnostech svých králi Vladislavu v březnu 1502 předložených uváděl též, „kterak páni a rytieřstvo a zvláště ti, kteřížto v soudiech sedají, svědomie listovního od súsed našich podle obyčeje prvnieho a práva našeho pod městskú pečetí vydaného přijímati nechtie,“ ačkoli druhdy mnoho let je přijímali a nálezy podle něho činili. I žádal, aby „mimo prvnie a staré obyčeje k ta- kovým přísahám nuceni podle jich vuole nebyli, neb jest to prve a zvláště při soudu ko- morniem nebývalo.“91) Vyšší stavové namítali, že i oni jsou povinni osobně svědomí dávati, jakož na povahu stavů jich přísluší, a tudy aby i měšťané se tak zachovávali; načež král 33) Srov. ZZ. čl. 295 a 380. 83) ZZ. čl. 15, 35, 211-213, 270, 272, 290 a 380. 90) Archiv Český V. str. 172 a VI. str. 230, též R. č. 1021. 91) Archiv Český VI. str. 241.

Strana XXII
XXII D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod: 22. března 1502 vypověděl, že páni a rytířstvo dobře mohli udělati „zřízení k svým súduom o přísahách k svědomí mezi všemi stavy,“ a že to tak ode všech má býti zachováno; avšak pokud se dávání listovních svědectví týče, že přáním stavu městského poněkud má býti vy- hověno. Potvrdil, že k soudu zemskému mají obyvatelé městští přísahu k svědomí osobně a klečíce činiti; avšak k soudu komornímu že mohou konšelé na tu přísahu, kterou učinili k úřadu svému, dávati svědomí svými zavřenými listy, a „kteří jsú měšťané osedlí a nejsú konšelé“, ti že mají přísahu udělati před konšely svého města, a to stojíce a dva prsty na kříž položíce. Což tak před konšely seznají, to má v list vepsáno býti, a pečetí městskou zape- četěno, a nemá to od žádného otvíráno býti, než před soudem komorním. Toliko kdyby šlo o nářek cti, tu že měšťané mají jako páni a rytířstvo osobně státi a svědomí pod přísahou vydati.92) Poslední ustanovení arci pozbylo významu, když pře o čest r. 1505 soudu komor- nímu jsou odňaty.93) V březnu 1509 opětně Pražané a jiná města vinili před králem vyšší stavy, „že svědomí od měšťan listovního v soudech přijímati nechtějí tak, jakž jsú prve od staradávna přijímali, a jestliže by nechtěli od nich tak svědomí přijímati, že by na ně záhuba veliká přišla“; avšak král 20. března 1509 zůstavil toho artykule „o přijímání svědomí k soudům“ při znění předešlé výpovědi.“4) Máme za to, že stížnost měst v tomto kuse ne- týkala se soudu komorního, jenž na základě prvního rozsudku královského z r. 1502 od konšelů a měšťan listovního svědectví přijímal. Z vytištěných pak v tomto díle svědomí25) je patrno, že nejvyšší úředníci svědčili „na tu přísahu, kterou králi JMti i vší zemi učinili“;26) páni a vladykové seznávali prostě, co „jim jest dobře svědomo a v paměti,“ berouce druhdy vyznání své „k své víře a k své duši, že jest to v pravdě tak“; 7) menší úředníci svědčili „na tu přísahu, kterou k úřadu svému učinili“; 28) konšelé „na tu přísahu, kterou králi JMti při přijímání úřadu konšelského učinili“;23) kněží „na tu přísahu, kterou biskupu při vzetí kněžství svého učinili“; 100) kdežto měšťané a lidé obecní svědčili, „učinivše přísahu na kříži“. Ve většině případů šlo asi o pí- semné svědomí šlechticův, duchovních, konšelův i měšťanův, kterážto svědectví byla zape- četěná posílána úřadu nejv. hofmistrství a písaři soudu komorního do register svědomí pře- pisována. Toliko lidé obecní, jsouce pohnáni k svědomí, byli povinni dostaviti se na hrad Pražský a po vykonané přísaze svědčiti buď původu buď pohnanému anebo oběma stranám. Nejsouce pohnáni k svědomí, mohli arci svědčiti u přítomnosti dvou šlechticů, kteří jich svě- dectví pak sepsali a do Prahy zaslali.101) Svědčili-li svědkové osobně na hradě Pražském, svědomí jich písaři soudu komorního zapisovali na listy a odtud po nějakém čase přepisovali je společně s došlými listovními svědomími do vložek, jež pak jsou svazovány v „registra svědomí“ a běžným číslem i rejstříkem jmen sporných stran opatřovány. Před soudem ko- morním četl arci písař toliko tak neb onak sepsaná seznání svědků. 93) R. č. 1151 a 1378. 92) Archiv Český VI. str. 258. 94) Souč. kopie v archivu Třeboňském č. 3448. 95) R. č. 1548-1616, 1679-1740 a 1785-2011. 96) R. č. 1598. 97) R. č. 1613, 1711, 1909, 1922, 1934, 1963, 1976, 1993, 1995, 2003, 2005-2007. 98) R. č. 1679, 1684, 1711 a 1941. 99) č. 1552, 1579, 1696 a 1974. 100) R. č. 1551, 1565, 1578, 1581, 1678, 1701, 1718, 1798, 1807, 1808 a 1918. 101) R. 1503 pohnaný Petr ze Šternberka pravil, že „svědomie jich puovoduov nenie dostatečné, a to proto, že ti obecní lidé, kteříž svědomí dávají, nezachovali sú se podle práva, ale že sú po marštalech svědčili (R. č. 1217). Patrně šlo tu o takovéto listovní svědomí obecních lidí.

Strana XXIII
Svědomí při soudě komorním, O registrech. XXIII Pro důležitost, kterou tato svědomí mají pro politickou, právní a hlavně kulturní hi- storii, jakož i v ohledu jazykovém, rozhodli sme se uveřejniti je v chronologickém pořádku společně s půhony a nálezy soudu komorního; toliko ta svědomí, jež měla týž aneb podobný obsah, jako svědectví předcházející, jsme vynechávali. Prameny pak, z nichž v tomto díle čerpáme, jsou: 1. Registra černá aksamitová půhonův a nálezů z let 1500—1511 (= R. III.), psaná za urozeného pána, p. Viléma z Pernšteina, v rukopise Českého Musea, jehož popis podali sme v Archivu Českém X. na str. 446. Z památné této knihy vydáno je nyní skoro všechno, a sice v X. díle Archivu Českého č. 978-989, v díle XI. č. 990-1069, v díle XII. č. 1070-1209 a v tomto díle XIII. č. 1210-1547, 1617-1678 a 1741-1784. Zbývá vydati toliko ještě 81 pů- honův a nálezů vynesených o sv. Martině 1. 1511. Pozoruhodno jest, že písař tohoto rukopisu přepisoval jednak z běžných register soudu komorního, do nichž nálezy zajisté v chronologickém pořádku se psaly, jednak též ze zvláštních register tohoto soudu, z register památných 102) a z register půhonných, do kterých nestání stran a tedy práva staná 103) se zapisovala. Z těchto zvláštních register dle všeho jenom malá čásť byla do rukopisu musejního převzata. 2. „Třetí registra svědomí krále JMti komorní“ (ruk. Českého Musea sign. 3 G), jež obsahují na 1. A 1—T 7 přepisy svědomí jdoucí od února r. 1510 až do srpna r. 1513. Ozna- čujeme je sign. R. IV. Ve vydání jich v tomto díle Archivu Českého dospěli sme k listu M 18 a do listo- padu 1511. Rukopis nasvědčuje tomu, že asi tři písařové soudu komorního účastnili se zapi- sování a přepisování svědomí do těchto register. Jména jich jsou nám neznáma. Snad mezi nimi nescházel „pan Johannes“, o kterém ve svědomí z r. 1511 (R. č. 1873) se praví, že k soudu komornímu „puohony vydává“. Písaři, přepisujíce svědomí do register, nechávali úmy- slně prázdná místa, aby pozdější svědectví v téže rozepři vydaná mohli k předešlým svědomím připisovati, a nestačilo-li místo, učinili odkaz k jinému prázdnému místu, kamž nová svědomí připsali. Svědomí psána jsou vesměs českým jazykem; na několika málo místech jest znáti. že jsou překladem německého svědectví.104) Přihlédneme-li blíže k obsahu těchto svědomí, shledáváme, že nám poněkud objasňují poměry zemských úřadů (R. č. 1909); mezního soudu (č. 1576, 1712, 1897, 1954 a 2000); šlechty (č. 1560, 1561, 1614, 1679, 1704, 1708, 1789, 1794, 1844, 1845, 1847, 1851, 1858, 1885, 1889, 1890, 1894-1896, 1912, 1956, 1962 a 1969); kněžstva (č. 1584, 1698, 1701, 1702, 1705, 1713, 1769, 1798, 1800 a 1996); university (č. 1551, 1558, 1559 a 1676); obyvatelstva městského (č. 1610, 1684, 1704, 1804, 1818, 1826, 1827, 1830, 1831, 1856, 1872, 1892, 1901, 1907, 1908, 1929, 1931, 1949, 1974, 1981, 1992, 1994 a 2002); obchodu (č. 1596, 1689 a 1881); soudnictví vesnického (č. 1568, 1834, 1835, 1864, 1865 a 1993); obyvatelstva selského (č. 1562-1564, 1577, 1581, 1582, 1729, 1809-1811, 1824, 1834, 1835, 1864, 1865, 1868, 1870, 1874, 1875, 1879, 1884, 1896, 1910, 1920, 1925, 1926, 1930, 1935, 1936, 1939, 1940, 1953, 102) R. č. 1109, 1120, 1178, 1232, 1244-1247, 1266, 1273, 1274, 1290, 1291, 1318, 1332, 1340, 1343, 1358, 1377, 1378, 1381, 1484, 1485 a 1491. Též asi nálezové stranní (č. 1119, 1159 a 1179) byli vypsáni z re- gister památných. 103) R. č. 1018, 1248, 1351, 1402, 1433, 1443, 1482, 1483, 1516, 1635, 1636, 1669, 1670, 1763 a 1782-1784. 104) Že při soudech vyšších byli translátoři ustanoveni, toho dokladem je zpráva, že na sněmě r. 1504 Mikuláš Šlik omlouval se, kterak ve své při s Loketskými, nechtěje na soudě zemském česky mlu- viti, „žádal tlumačuov, kterýmiž král JMt ráčí opatřiti soud zemský a komorní, kterýž pak jeden Krištof Damar v ty časy při tom byl“ (Archiv Český VI. str. 311).

Strana XXIV
XXIV D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Uvod. 1957, 1958, 1973, 1985 a 1989); vězení (č. 1737); stavitelství (č. 1707); že dále obsahují popis svrchků, šatů, klenotů, nábytku, náčiní kuchyňského atd. (č. 1553, 1574, 1583, 1706, 1798, 1827, 1882, 1883, 1892, 1899, 1918, 1943 a 2009); zbroje (č. 1549, 1786, 1834, 1835 a 1917); honby neb myslivosti (č. 1548, 1569, 1594, 1615, 1708, 1937 a 2001); hry v kostky (č. 1580) a j. v. Zajímavost zápisů těchto je tudy samozřejmá, a tím cennější je obraz staro- českého života, jejž nám podávají, že podobných původních pramenů z doby Jagiellonské se nám nemnoho zachovalo. Ku konci jest nám podotknouti, že při ukončování tisku tohoto dílu byli jsme p. prof. A. Sedláčkem upozorněni, že v deskách dvorských pod č. 32 zachovala se registra svě- domí z l. 1502—1505, jež mylně za registra dvorského soudu byla pokládána a jež za nej- starší zachovaná registra svědomí soudu komorního považovati se musí, jak dokazuje poro- vnání s půhony a nálezy tohoto soudu z těchto let v tomto díle uveřejněnými. Rukopis tento čítá 936 stran, a nám arci při vydání tohoto dílu Archivu Českého nebylo ho lze užiti. Svým časem, až publikace register soudu komorního dospěje aspoň k r. 1526, bude záhodno v do- datcích i tato svědomí uveřejniti. V Praze, dne 15. listopadu 1894. Vydavatel.

Strana 1
D. XIII. REGISTRA SOUDU KOMORNÍHO. Vydává Jaromír Čelakovský. (Čísla 1070—1209 z let 1501—1503 viz v díle XII. str. 463 až 560.) Puohonové a nálezové k roku Svátosti léta MDIII. 1210. Mezi Jindřichem Dubánkem a Alžbětou z Barchova o vydání odkazu. 1503, 4. května. Jindřich Dubánek pohnal Alžběty z Barchova na Kumburce. Vinil ji z ne- vydání padesáte kop grošuov, kteréž nebožtík Jan Zdechovský, manžel jejie, Kathe- řině, dceři jeho Dubánkově, na smrtedlné posteli poručil a rozkázal jí po své smrti vydati; ale ona paní Alžběta tomu dosti učiniti prodlévá. Vložen puohon léta MD’II“ v pátek den přenesení svatého Václava [4. března]. V té při mezi Jindřichem Dubánkem s jedné, a Alžbětú z Barchova s strany druhé. Kdež týž Dubánek vinil ji z nevydání L kop grošuov, kteréž nebožtík Jan Zdechovský, manžel jejie, poručil jí vydati Kateřině, dceři jeho Dubánkově etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Alžběta pohnaná odpírajíc pravila, že jest byla vězeň muže svého a že z svého věna nenie povinna toho dáti. Zase proti tomu Dubánek pověděl, že jest ona nápad po muži svém vzala, a na to ukázal vajpis kšaftu z desk téhož nebožtíka manžela jejieho. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, svědomí i kšaft, takto JMt o tom nalezli: Poněvadž ona Alžběta pohnaná sama po- věděla, že jest jí nebožtík manžel jejie rozkázal těch padesáte kop grošuov dáti, a ona že jest je řekla vydati, a on puovod na ni dostatečně to rčenie provedl, Archiv Český XIII.

Strana 2
2 D. XIII. Registra soudu komorního. a také poněvadž jest nápad po témž muži svém dědičný i svrchky, což jest jí kšaftem odkázal, vzala; z těch příčin aby ona jemu Dubánkovi puovodovi těch L kop grošuov dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. R. III. 1. 93. b. 1211. Mezi Janem Mrázem z Radimovic a Zikmundem Baršem z Kamenice o dluh. 1503, 4. května. Jan Mráz z Radimovic pohnal Zigmunda Barše z Kamenice. Vinil ho z pěti kop grošuov českých, kterýchž mu puojčil. Vložen puohon léta MDII v pondělí po květné neděli [21. března]. V té při mezi Janem Mrázem z Radimovic s jedné, a Zigmundem Baršem z Kamenice s strany druhé. Kdež on Mráz vinil jej Zigmunda z pěti kop grošuov českých jemu puojčených etc., tak jakož puohon svědčí. A na to některých obyva- teluov Nového města Pražského ukázal svědomí. Proti tomu Zigmund Bareš pohnaný odpíraje pravil, že jest to svědomí nedostatečné, a poněvadž nenie podle práva a zuo- stání zemského, že jest ten puohon zmatečný. A k tomu také pravil, chce-li Mráz vzieti to na svú vieru a na svú duši, že mu ty penieze dáti chce. A dále proti tomu, kdež Mráz praví, že jest tomu na tři léta, když mu těch peněz puojčil, a to když měl ku panu hofmistru zemskému JMti jeti, takto pověděl, že jest tomu na pět let, jakž jest k JMti panu hofmistrovi v službu jel. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž on Mráz dostatečně toho vedle práva neprovodí a k tomu zřetedlně a dobrovolně, což jest mu Bareš podával, přijíti nechtěl, dává se z té příčiny jemu Zigmundovi pohnanému za právo. Stalo se ve čtvrtek před sv. Florianem. R. III. 1. 140. b. 1212. Mezi Janem a Jindřichem Penízky ze Slatiny a Janem Ojířem z Očedělic spolu s Mikulášem Šmohařem z Rochova a Jindřichem ze Lhoty o splnění slibu. 1503, 4. května. Jan a Jindřich Peniezkové, strajci z Slatiny, pohnali Jana Ojíře z Očedělic, Mi- kuláše Šmohaře z Rochova a Jindřicha ze Lhoty. Vinili je z dosti neučinění slibu, kdež sú slíbili za věno za puol druhého sta kop grošuov míšenských za Václava z Neuměřic, a jsúce k tomu napomínáni, nemají se k tomu, aby tomu učinili dosti. Vložen puohon léta MDII v pondělí před svatým Tiburcím [11. dubna]. V té při mezi Janem a Jindřichem Penízky, strajci z Slatiny, s jedné, a Janem Ojířem z Očedělic, Mikulášem Šmohařem z Rochova a Jindřichem ze Lhoty s strany

Strana 3
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 3 druhé. Jakož nadepsaní strajci a puovodové vinili je pohnané z dosti neučinění slibu za puol druhého sta kop grošuov míšenských věnných etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. A na to ukázali svědomí. Proti tomu pohnaní odpírajíce pravili, že se k tomu slibu znají, ale že jest ještě čas placení té summy nepřišel. I JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž to svědkové zřetedlně vyznávají, že sú nadepsaní pohnaní tak slíbili, že má svým věnem paní Anna, manželka jeho Václavova, opatřena býti, z té příčiny aby svrchu dotčení pohnaní tomu dosti učinili podle slibu svého a jí to věno ujistili podle řádu a obyčeje, a to ve dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. R. III. 1. 140. b. 1213. Mezi Mikulášem Pánkovým z Čejetic a Alšem Zručským z Chřenovic o vydání věcí pozů- stalých po rodičích. 1503, 4. května. Mikuláš, Pánkuov syn z Čejetic, pohnal Alše Zručského z Chřenovic. Vinil ho z nevydání svrchkuov, nábytku a hotových peněz po otci a po mateři jeho Mi- kulášově tu ve Zruči zuostalých, kteréžto svršky, nábytek a hotové penieze, meno- vitě XVIII kop grošuov míšenských, nebožka Uršila, mátie jeho, jemu Mikulášovi na smrtedlné posteli poručila a odkázala. Vložen puohon léta MDII v úterý před svatým Urbanem [24. května]. V té při mezi Mikulášem, Pánkovým synem, s jedné, a Alšem Zručským z Chřenovic s strany druhé. Kdež on Mikuláš vinil jej Alše z nevydánie svrchkuov, nábytku a hotových peněz, menovitě XVIII kop grošuov míšenských etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Aleš odpíraje pravil, že on jest jeho člověk dědičný, a že k tomu lepší spravedlnost má nežli on Mikuláš Pánek. Tu on Aleš Zručský jsa od pánuov JMtí tázán, sliboval-li jest jemu člověčenstvie Mikulášuov Pánkuov otec, a on pověděl, že sliboval. I JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Aleš Zručský pohnaný od JMtí pánuov jsa tázán, sliboval-li jest jemu člověčenstvie Mikulášuov Pánkuov otec, a on pověděl, že sliboval, ale toho jest ničímž neprovedl, i z té příčiny, poněvadž jest ničímž toho nepokázal, by mu otec jeho člověčenstvie sliboval, aby jemu Mikulášovi puovodovi on Aleš pohnaný to navrátil a dal, což jest podle práva provedl, to jest osmnácte kop grošuov míšenských, vovce a včely, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. R. III. 1. 192. a.

Strana 4
4 D. XIII. Registra soudu komorního. 1214. Mezi Mikulášem z Čejetic a Alšem Zručským z Chřenovic o postavení poddaného pro vydání listu k věrné ruce svěřeného. 1503, 4. května. Mikuláš, Pánkuov syn z Čejetic, pohnal Alše Zručského z Chřenovic, aby Václava, Pánkova syna, poddaného svého, ze Zrutče postavil přede pány v soudu komorním. Vinil ho z nevydání listu hlavnieho na XXX kop grošuov českých svěd- čícieho, v němž Mazancové rukojmie sú, kteréhožto listu nadepsaný Mikuláš témuž Václavovi k věrné ruce svěřil. Vložen puohon léta MDII v úterý před svatým Ur- banem [24. května]. V té při mezi Mikulášem, Pánkovým synem, s jedné, a Alšem Zručským z Chřenovic s strany druhé. Jakož on Mikuláš pohnal jej Alše, aby postavil přede pány Václava, Pánkova syna, poddaného svého, že ho chce viniti z nevydání listu hlavnieho, na XXX kop grošuov českých svědčícieho a jemu svěřeného etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom rozkázati ráčili: aby on Aleš Zručský jemu Mikulášovi puovodovi ten list dal hned, a oni oba, puovod i pohnaný, aby jím upomínali, mohli-li by jím co vyupomínati. Pakli by jím nic vyupomínati nemohli, tehdy aby strany stály před JMtí pány s vajpisem z register purkrabových i s tiem listem na těch XXX kop grošuov českých svědčícím i s jinými se všemi potřebami svými, a to na den svatého Martina najprv příštieho. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. R. III. 1. 192. b. Srov. předcházející nález č. 1213. 1215. Mezi Mikulášem Hochhauzarem z Hochhauzu a jeho bratrem Janem o odbytí dílem otcovským. 1503, 4. května. Mikuláš Hochhauzar z Hochhauzu pohnal Jana Hochhauzera, bratra svého nedielného. Vinil ho z dostineučiněnie smlouvě dobrými lidmi mezi nimi učiněné v tom, že jeho Mikuláše v času určeném měl dielem otcovským odbyti. Tomu neučinil dosti. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek před rozesláním apoštoluov [14. července]. V té při mezi Mikulášem Hochhauzarem s jedné, a Janem odtudž, bratrem jeho, s strany druhé. JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, toto zapsati ráčili rozkázati: že on Jan pohnaný dobrovolně před JMtí pány se podvolil, že od dnešnieho dne ve čtyřech nedělech pořád zběhlých chce jemu Mikulášovi, bratru svému mladšiemu, cedule dielčí položiti. Protož puohon tento jest vymazán. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. R. III. 1. 192. b.

Strana 5
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 5 1216. Mezi Petrem z Černého Blata a Petrem Holickým ze Šternberka o postavení lidí pro ruko- jemství. 1503, 4. května. Petr z Černého Blata pohnal pana Petra Holicského z Šternberka a na Leštně, aby před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti lidi své Martina a Jana z Janovic postavil. Vinil je jakožto podpuorce za Marka z Janovic, bratra jich, za kteréhož on Petr k Fukovi, úředníku jeho, páně Petrovu na Šternberce, za deset kop grošuov českých slíbil a potom své podle panského nálezu zaň dáti musil. Vložen puohon léta MDII v pátek den Svátosti, jinak před svatým Tiburcím [8. dubna]. V té při mezi Petrem z Černého Blata s jedné, a mezi Martinem a Janem z Janovic, lidmi páně Petrovými z Šternberka, s strany druhé. Kdež týž Petr z Čer- ného Blata vinil je, Martina a Jana pohnané, jakožto podpuorce za Marka z Janovic, bratra jich, za kteréhož on Petr k Fukovi úředníku jeho, páně Petrovu, za X kop grošuov českých slíbil a své potom zaň dáti musil etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpierajíce pravili, že sú sobě oni puovod etc. tu podporu tajně jednali na lidech páně bez vuole páně, a když byl základ propaden, že jest pán na ten základ nekvapil; než kdyby mu byli jeho člo- věka postavili, že by jej byl přijal; ale oni sú ho, Petr puovod s svým tovařišem, svévolně postaviti nechtěli pod propadením základu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, s obú stranú pře líčení, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Petr z Černého Blata puovod to dostatečně provedl, že jsú mu oni pohnaní za to podpuorce byli a jemu slíbili, že za to rukojemství nic nedá, i z té příčiny aby tíž pohnaní jemu Petrovi těch X kop grošuov českých dali od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, tak jakž puohon v sobě ukazuje. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. Léta MDIII v pondělí před svatú Markétú [10. července] vydán jest Petrovi z Černého Blata od úřadu list zatykací na Martina a Jana z Janovic pro dosti ne- učinění a nedání summy jemu podle tohoto panského nálezu. R. III. 1. 234. b. 1217. Mezi bratřími z Březí a Petrem Holickým ze Šternberka o splnění slibu. 1503, 4. května. Petr a Přibík, bratří vlastní a nedielní z Březí a v Trkově, pohnali pana Petra Holicského z Šternberka a na Leštně. Vinili ho z slibu, že jest jim sliboval, pravě: Já vám slibuji, že za to věno, o kteréž se se paní Alenú z Radonic, macechú

Strana 6
6 D. XIII. Registra soudu komorního. svú, soudíte, nic nedáte, ješto potom oni již menovaní bratří jí Aleně tři sta kop grošuov míšenských toho věna dáti musili. Vložen puohon léta MDII v úterý den svatého Petra na stolici vsazení [22. února]. V té při mezi Petrem a Přibíkem bratřími vlastními a nedielnými z Březí s jedné, a mezi panem Petrem z Šternberka a na Leštně s strany druhé. Jakož již menovaní bratří a puovodové pohnali jsú jeho, pana Petra z Šternberka, viníce jej z slibu, že jest jim sliboval pravě: „Já vám slibuji, že za to věno, o kteréž se se paní Alenú z Radonic macechú svú soudíte, nic nedáte,“ ješto potom oni prve me- novaní bratří jí Aleně tři sta kop grošuov míšenských toho věna dáti musili etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázali sú některých dobrých i také obecních lidí svědomí. Proti tomu pan Petr z Šternberka pohnaný odpieraje pravil, že se ten puohon s svědky nesrovnává; nebo v puohonu se menuje z slibu, a svědci vyznávají, že řekl. Dále pravie, že to svědomí jich puovoduov nenie dostatečné, a to proto, že ti obecní lidé, kteříž svědomí dávají, nezachovali sú se podle práva, ale že sú po marštalech svědčili. A na to ukázal svědomí pánuov a některých dobrých lidí, z nichž někteří vyznávají, že jsúce při něm, při panu z Šternberka, že sú toho od něho nikdy neslýchali, by jim kdy co přiříkal, což se toho věna dotýče. A nad to pravil, by pak i sliboval, jakož jest nesliboval, proto se naň tuto neprovozuje, že by řekl: „Jestliže paní Aleně to věno dáte, že já vám je navrátím.“ Zase proti tomu Albrecht Rend [sic] z Aušavy, krále JMti prokurátor, na miestě puovoduov prosil pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž Jiřík Karlík svědomí od těch lidí panu z Štern- berka přijímal a podle téhož pana z Šternberka na roku stojí, že podle svolenie zemského takové jeho svědomí nemá přijato býti, táhna se toho na soud pánuov z Kolovrat, že takovíž svědkové, kteréž vedl pan Mašťovský, těch, kteříž s ním té chvíle na roku stáli, přijati nebyli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu a s obú stranú pře líčenie, odpory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž oni puovodové dostatečně sú to provedli, že on pan Petr jim za to přiřiekal a sliboval nejednú ale mnohokrát, že za to věno nic ne- dadí, a jim toho nedovedl, neb oni věno to, těch tři sta kop grošuov míšenských, jí paní Aleně, maceše své, dáti musili, a také on pan Petr to dostatečně svým svě- domím podle práva neodvedl, by jim nepřiřiekal a nesliboval, i z těch příčin dávají jim puovodóm proti témuž panu z Šternberka pohnanému za právo, a že jest jim těmi třmi sty kopami grošuov míšenských, kteréž sú oni nadepsané Aleně dáti mu- sili, povinen, a ty aby jim puovodóm dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. R. III. 1. 235. a.

Strana 7
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 1218. Mezi Zikmundem Baršem z Kamenice a Alžbětou z Barchova o vydání odkazu. 1503, 4. května. Zigmund Bareš z Kamenice pohnal Alžběty z Barchova. Vinil ji ze sta kop grošuov českých, kteréž jest rozkázal jí vydati jemu nebožtík Jan Zdechovský, manžel jejie, když by se vdala. Vložen puohon léta MDII v úterý den obrácenie svatého Pavla na vieru [25. ledna]. V té při mezi Zigmundem Baršem z Kamenice s jedné, a paní Alžbětú z Barchova s strany druhé. Kdež on Bareš vinil ji ze sta kop grošuov českých, kteréž mu nebožtík Jan Zdechovský rozkázal dáti etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Alžběta odpírajíc pravila, že on Bareš má pokutu a že ta pokuta jest v kšaftu, kdež se uvázati mají, jestliže by jim dáno nebylo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, takto o tom vypověděli a nalezli: Poněvadž on Zigmund Bareš dostatečně to provedl, že jest jemu to ona Alžběta sama pravila, že jest jí nebožtík Zdechovský její manžel těch sto kop grošuov českých rozkázal dáti, i z té příčiny aby ona Alžběta jemu Zigmundovi puovodovi těch sto kop grošuov českých dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, a to proto, poněvadž jest nápad z statku po něm, po nebožtíku muži svém, i také svrchky vzala. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. R. III. 1. 254. a. Srov. nález č. 1210 na str. 1. 1219. Mezi Annou Nelžejovskou z Nelžejovic a Anežkou z Míkovic o postavení pacholka pro nářek cti. 1503, 5. května. Anna Nelzejovská z Nelzejovic pohnala Anežky z Míkovic, aby Pavlem, pa- cholkem a čeledínem svým náchlebním, dobře se ujistieci, jej postavila přede pány etc. Viniti ho chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDII v středu po svatém Ja- kubu [27. července]. V té při mezi Annú z Nelzejovic s jedné, a Anežkú z Míkovic s strany druhé. Kdež ona Anna pohnala ji Anežku, aby před JMtí pány postavila Pavla, pacholka a čeledína svého náchlebnieho etc., že ho ona viniti chce z nářku cti etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Proti tomu ona Anežka odpierajíc pravila, že jest jej o svatém Martině toho Pavla zde měla, a soud že odložen byl, a že by jej byla tehdáž posta- vila; potom že jest týž pacholek u ní dosloužil a pryč od ní šel, a že již slouží u urozeného dobrého člověka, a že jest od ní slibem, ctí a vierú zavázán, aby zde

Strana 8
8 D. XIII. Registra soudu komorního. dostál, a při tom žádajíc, aby jí dáno bylo hojemstvie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž ona Anna pohání ji Anežku, aby postavila nadepsaného Pavla, a že ho viniti chce z nářku cti, že ona Anežka pohnaná za toho Pavla hojemstvie bráti nemuož, poněvadž jí ona Anna vi- niti nechce, než jeho toho Pavla, ale že jest ho postaviti měla: i z těch příčin jí Anně puovodovi dává se proti témuž Pavlovi za právo. A poněvadž ona Anna po své cti stojí, že jí ten nářek na jejie cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá, což jest týž Pavel o ní mluvil. Než ona Anežka, poněvadž to vie, u kterého jest dobrého člověka ten Pavel, a jest od ní ctí a vierú zavázán, protož aby jej ona Anežka buď právem aneb jinak připravila a postavila na den svatého Martina najprv příštieho, aby týž Pavel jí Anně vedle obecného nálezu o nářek cti nápravu učinil. Pakli by ona Anežka toho neučinila a jeho toho Pavla na svrchupsaný den nepostavila, tehdy aby táž Anežka před JMtí pány na čas prve dotčený sama stála. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 7. a. Srv. nálezy č. 1122 a 1188 v Archivu Českém XII na str. 502 a 545. 1220. Mezi Annou Polomcovou z Krašovic a Fridrichem Tetaurem z Tetova o nářek cti. 1503, 5. května. Anna Polomcová z Krašovic pohnala Frydrycha Tetaura z Tetova. Viniti ho chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDII v úterý před svatým Vavřincem [9. srpna]. V té při mezi Annú Polomcovú s jedné, a Frydrychem Tetaurem s strany druhé. Kdež táž Anna vinila jej z nářku cti, tu on Tetaur stoje před JMtí pány pověděl, že jest na ni na Annu Polomcovu nic nepravil a nepraví. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypoviedají: Poněvadž jest to on Tetaur pověděl před JMtí pány, že jest na ni na Annu nic nepravil a nepraví, a ona jest to od něho přijala, z té příčiny ten nářek jí Anně ke škodě na jejie cti ani k újmě jejie dobré pověsti nenie. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 7. b. 1221. Mezi knězem Baltazarem Mrzákem a Jiříkem Pšeničkou spolu s jeho dcerou Annou o dluh. 1503, 5. května. Kněz Baltazar Mrzák z Miletínka pohnal Jiříka Pšeničku z Jehlice a Annu, dceru jeho odtudž. Viniti je chce z dluhu tří kop grošuov českých bez VI grošuov českých, kteréž jest k jich žádosti Duchkovi, sukna kraječi, Starého města Pražského

Strana 9
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 9 měštěnínu, za sukna dal. Vložen puohon léta MDII v sobotu po svatém Františku [8. října]. V té při mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka s jedné, a Jiříkem Pšeničkú z Jehlice a Annú, dcerú jeho odtudž, s strany druhé. Jakož on kněz Bal- tazar vinil je pohnané z dluhu ze tří kop bez šesti grošuov českých. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpierajíce pravili, že to svědomí nenie podle práva. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obú stranú pře líčení, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Jiřík pohnaný toho neodepřel, by dcera jeho toho sukna nebrala, z té příčiny aby ona Anna po- hnaná jemu knězi Baltazarovi ty tři kopy grošuov bez VI grošuov českých dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se léta MDIII v pátek den svatého Floriana. Létha MD pátého v sobotu před svatým Urbanem [24. května] vydán jest list zatykací knězi Baltazarovi Mrzákovi na Annu z Jehlice pro dosti neučiněnie nálezu tohoto. R. III. l. 26. a. 1222. Mezi Dorotou ze Straškova a Žibřidem z Jistebna o vydání odkazu. 1503, 5. května. Dorotha z Straškova pohnala Žibřida z Eystebna a na Hostivici. Vinila ho ze sta kop grošuov míšenských, jí od paní Katheřiny z Pakoměřic nebožky na něm kšaftem odkázaných. Vložen puohon léta MDII° ve čtvrtek u vigiljí svatých Šimona a Judy apoštoluov [27. října]. V té při mezi Dorothú z Straškova s jedné, a Žibřidem z Eystebna s strany druhé. Kdež ona Dorota puovod vinila jej Žibřida ze sta kop grošuov míšenských, jí od někdy paní Katheřiny z Pakoměřic na něm kšaftem odkázaných etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Na to ukázala kšaft a vajpis z desk. Proti tomu on Žibřid pohnaný odpieraje pravil, že jest se podle pokuty desk zachoval, a komu kšaft svědčí, že jest to dal. A na to ukázal ortel Malostranských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i pruovody, takto o tom nalezli: Poněvadž dsky Katheřininy ukazují zevně, že ta výmienka v nich stojí, komuž by kterú summu kšaftem odkázala, a nedali-li by tomu, komuž se za- pisuje, že pokutu s komorníkem ukazuje, aby se s komorníkem v statek ten uvázali, komuž by nebylo dáno. I poněvadž jest on Žibřid těch sto kop grošů míšenských jí Anně, kteréž její kšaft poslední ukazuje, dal, že nadepsané Dorotě puovodovi těch sto kop grošuov míšenských v puohonu dotčených nenie povinen dáti, a to z té pří- Archiv Český XIII. 2

Strana 10
10 D. XIII. Registra soudu komorního. činy, poněvadž sobě ve dskách té výmienky neučinila, aby mohla poručníky, co od- káže, učiniti, než toliko pokutu s komorníkem sobě zuostavuje. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 70. a. 1223. Mezi Janem Ojířem z Očedělic spolu s Mikulášem Šmohařem z Rochova a Jindřichem Lhotou ze Lhoty a Zikmundem Stříbrným z Hořemiřic o vyvazení z rukojemství. 1503, 5. května. Jan Ojieř z Očedělic, Mikuláš Šmohař z Rochova a Jindřich Lhota ze Lhoty pohnal Zigmunda Střiebrného z Hořemiřic. Vinili jej z nevypravení rukojemství, kdež sú k žádosti jeho slíbili Peniezkóm za věno proti XXXti kopám grošuov českým podle řádu zemského, kteréž po paní Anně, manželce syna jeho, věnněny sú, a on Zigmund slíbil ji, paní Annu, věnem opatřiti a je puovody z toho slibu vyvaditi; ale toho až dosavad neučinil a nedbá učiniti. Vložen puohon léta MDII v středu den svatého Urbana [25. května]. V té při mezi Janem Ojieřem z Očedělic, Mikulášem Šmohařem z Rochova a Jindřichem ze Lhoty s jedné, a Zigmundem Střiebrným z Hořemiřic s strany druhé. Kdež již jmenovaní puovodové vinili jeho Zigmunda z slibu, kdež sú slíbili k Pe- niezkóm za věno proti XXXti kopám grošuov českým právem zemským etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypověděli a rozkázali: Poněvadž se jest on Zigmund pohnaný k tomu dobro- volně podal i k tomu se seznal, že tomu chce učiniti dosti a je puovody z toho slibu vypraviti; i z té příčiny aby on Zigmund tomu dosti učinil a je puovody z toho vypravil od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek den sva- tého Floriana. R. III. 1. 141. a. Srov. nález č. 1212 na str. 2. 1224. Mezi Janem Smiřickým ze Smiřic a Janem Byšickým o zdržení smlouvy. 1503, 5. května. Jan Smiřicský z Smiřic pohnal Jana Byšického z Byšic. Vinil ho z nezdržení smlouvy v tom, kdež jest mu týž pan Smiřicský dal tři kopy grošuov českých, aby mu úrok vybral na lidech na zboží Housecském; ale on Byšický tomu jest neučinil dosti. Vložen puohon léta MDII v pondělí po svatém Havlu [17. října]. V té při mezi panem Janem z Smiřic s jedné, a Janem z Byšic s strany druhé. Jakož týž pan Smiřicský vinil jej Byšicského z nezdržení smlouvy tří kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti

Strana 11
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 11 raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž ten zámek Houska ani lidé ti nejsú jeho Byšic- ského, než toliko že jest tu úředníkem a nájemníkem u svého pána, u Hrzaně, a smlouva naň neukazuje, i z té příčiny on Byšický jemu, panu Smiřicskému, tu povinovat nenie. Než chce-li pan Smiřicský k Hrzaňovi o to hleděti, právo mu se nezavírá. Než tiemto jest Byšicský vinen, když by mu pán jeho nehájil, poněvadž jest penieze za to dal, aby mu ty úroky vyupomínal, a on Byšicský aby témuž panu Smiřicskému počet učinil do dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 141. b. 1225. Mezi Linhartem z Krakova a Annou Polomcovou z Krašovic o nářek cti. 1503, 5. května. Linharth z Krakova, na hradě Pražském obývající, pohnal Anny Polomcové z Krašovic. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDII v středu po svatém Brikcí [16. listopadu]. V té při mezi Linhartem z Krakova s jedné, a Annú Polomcovú z Krašovic s strany druhé. Kdež týž Linhart vinil ji Polomcovú z nářku cti. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Polomcová odpírajíc pravila, že jest on se Linhart s jejím mužem Polomcem o zlodějskú věc smlúval. A na to ukázala vajpis z register pur- krabie hradu Pražského. Zase proti tomu on Linhart odpíraje pravil, že jest jej Po- lomec věží k tomu připravil, a také že zevně v tom zapsání stojí, kdež by se Po- lomec svého doptal, aby k tomu zloději právem hleděl, a také že jest on před panem Jencem ten vajvod učinil, že mu to jest pan Jenec chválil, že se jest z toho vyvedl. A na to ukázal rozsudek z register páně Jencových. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, pruovody i svědomí, takto o tom vypověděli: Poněvadž Polomcová postavila tu děvečku, kteráž jest ten krádež učinila, aby on Polomec k té děvečce o své zlodějstvie hleděl, jakž se jemu zdá; a kdež táž děvečka naň na Linharta praví, že by on to od ní přijal, i poněvadž to ona zevně zná, že jest zlodějka, že jí té děvečce takovým zpuosobem nenie hodno věřiti. A protož poněvadž ona Polomcová jeho Linharta takovými neduovodnými slovy dotýkala, z té příčiny JMt páni ji Polomcovú podle obecnieho nálezu v svú kázeň berou, a aby jemu podle téhož nálezu nápravu učinila. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 180. b. 1226. Mezi Mandelenou z Waldšteina a bratrem jejím Jindřichem o brání velkého úroku z lidí zboží Rychmburského. 1503, 5. května. Mandelena z Walšteina a na Děteniciech pohnala pana Jindřicha z Walšteina a na Rychmburce, bratra svého. Vinila ho z toho, že jest se nezachoval podle kšaftu 2*

Strana 12
12 D. XIII. Registra soudu komorního. paní Anežky, mateře své, v tom, kdež v kšaftu jej zavazuje, aby s lidí zboží Rychm- burského nebral úroku než na míšenský groš na věčné časy, a on toho nezachoval. ale vzal na groš český proti témuž zřiezení. Protož ona jakožto jedna nápadnice téhož zboží žádá toho, aby se on tak zachoval v tom, jakž zřiezenie kšaftu ukazuje. Vložen puohon léta MDII v úterý [sic] den svatého Valentina [14. února]. V té při mezi paní Mandelenú z Walšteina s jedné, a panem Jindřichem odtudž z Walšteina s strany druhé. Kdež táž paní Mandelena vinila jej pana Jin- dřicha, že se jest nezachoval podle kšaftu paní Anežky, mateře své, že jest neměl bráti s lidí zboží Rychmburského úrokuov než na míšenský groš etc., tak jakož puohon šíře svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Po- něvadž sú k tomu statku jiní nápadníci, kteříž by také poháněti mohli, a ona, paní Mandelena, toho ničímž neprovedla, by podle ní poháněti nechtěli, i z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 193. a. 1227. Mezi Mandelenou z Walšteina a bratrem jejím Jindřichem o pych pro pobrání úroku z lidí zboží Albrechtického. 1503, 5. května. Mandelena z Walšteina a na Děteniciech pohnala téhož pana Jindřicha z Wal- šteina. Vinila ho z pychu a pro ten pych z L kop grošuov českých, protože jest pobral diel úroku svatojirského s lidí zboží Albrechticského, k kterémuž ona spra- vedlnost má podle kšaftu a zřiezení paní Anežky, mateře jich. Vložen puohon léta MDII v úterý [sic] den svatého Valentina [14. února]. V té při mezi paní Mandelenú z Walšteina s jedné, a panem Jindřichem odtudž z Walšteina s strany druhé. Jakož táž paní Mandelena vinila jeho pana Jin- dřicha z pychu a pro ten pych z Lti kop grošuov českých, že jest pobral diel úroku na tom statku svatojirského s lidí zboží Albrechticského etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Proti tomu on pan Jindřich pohnaný odpíraje pravil, že jest pychu neučinil. ale že jest ty úroky jakožto držitel vybieral a že ještě tehdáž kšaft ve dskách nebyl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpory, takto o tom nalezli: Poněvadž puovodovi kšaft svědčí, že mu hned mělo postoupeno býti, z té příčiny aby strany stály před úředníky Pražskými men- šími na zajtřie svaté Markéty najprv příští, a což tu ona paní Mandelena na schvá- lenie týchž úředníkuov provede, což jest jí těch úrokuov on pan Jindřich vzal, to aby jí dal týž pan Jindřich od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 193. a.

Strana 13
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 13 1228. Mezi bratřími ze Šebířova a Janem Firšicem z Nabdína o postavení člověka pro lovení v řece Vltavě. 1503, 5. května. Petr a Radslav bratří z Šebířova, poručníci sirotkuov a statku někdy Jin- dřicha, bratra jich odtudž, pohnali pana Jana Firšice z Nabdína, aby postavil člo- věka svého Jana rybáře z Mlčechvost. Vinili ho z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých, protože jest lovil v řece Vltavě u Mieřejovic ryby, nemaje k tomu práva ani spravedlnosti. Kteréžto řeky nadepsaní bratří ta dva diely drží. Vložen puohon léta MDII v úterý před svatým Jiljím [30. srpna]. V té při mezi Petrem a Radslavem bratřími z Šebířova s jedné, a mezi Janem rybářem z Mlčechvost s strany druhé. Kdež oni puovodové vinili téhož člo- věka z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých, že jest lovil v řece Vltavě u Miřejovic ryby etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž oni puovodové vinili z pychu, že by jim ten člověk lovil v řece, a svolenie zemské ukazuje, aby se pro takové pychy právem hleděli, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den sva- tého Floriana. R. III. 1. 235. b. 1229. Mezi bratřími ze Šebířova a Janem Firšicem z Nabdína o postavení lidí poddaných pro lov v řece Vltavě. 1503, 5. května. Petr a Radslav bratří z Šebířova etc. pohnali pana Jana Firšice z Nabdína, aby postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti člověka svého Jíru Mikasa z Mlčechvost. Vinili ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest lovil v řece Vltavě etc. Vložen puohon léta MDII v úterý před svatým Jiljím [30. srpna]. V té při mezi Petrem a Radslavem bratřími z Šebířova s jedné, a mezi Jíru Mikasem z Mlčechvost s strany druhé. Kdež oni puovodové vinili toho Mikasa z pychu etc., tak jakž puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tento puohon zdvihli sú z příčiny té jako první puohon. V té při mezi týmiž bratřími z Šebířova s jedné, a Pavlem Záhvozdú z Ho- holic s strany druhé. Kdež tíž bratří vinili jej Pavla z pychu a pro ten pych etc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú z příčiny té jako první.

Strana 14
14 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi týmiž bratřími z Šebířova s jedné, a Rozkošem z Hoholic s strany druhé. Kdež tíž bratří vinili téhož člověka z pychu a pro ten pych etc., že jest lovil v řece Vltavě etc., tak jakž první puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú z příčiny té jako i první. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 235. a. 1230. Mezi Pavlem Samuelem z Hrádku a Janem z Šumburka o pych pro udělání haltéře. 1503, 5. května. Pavel Samuel z Hrádku pohnal pana Jana Šumburka z Šumburka na Březně. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože je sobě udělal altéř v gruntiech jeho páně Pavlových. Vložen puohon léta MDII v středu před svatým Havlem [12. října]. V té při mezi panem Pavlem z Hrádku s jedné, a panem Janem Šumburkem s strany druhé. Jakož on pan Pavel vinil jeho pana Šumburka z pychu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se ta věc zřetedlně gruntuov dotýče, haltéře, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 236. a. 1231. Mezi Václavem z Pairu a Kateřinou Sýkorovou spolu s Anežkou Zajíčkovou o nářek cti. 1503, 5. května. Václav z Payru pohnal Katheřiny Saykorové, měštky Starého města Praž- ského. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek po svatém Vavřinci. Václav týž pohnal Anežky, někdy manželky Jiříka Zajiečka v Starém městě Pražském. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek po svatém Vavřinci [11. srpna]. V té při mezi Václavem z Payru s jedné, a mezi Kateřinú Sýkorovú a mezi Anežkú Zajiečkovú s strany druhé. Kdež týž Václav chtěl je viniti z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž ony pohnané třikrát volány jsúce nestojí, a on Václav stojí po své cti, že to jemu Václavovi na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie, čím sú jej nařkly. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 282. a.

Strana 15
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 15 1232. Mezi Janem Hrzaněm z Harasova a Hejncem Zajdlicem ze Šenfeldu spolu s jinými o nářek cti. 1503, 5. května. Mezi Janem Hrzaní, Heynczem Czedlicem a jinými. My Jan z Šellenberka, najvyšší kancléř královstvie Českého, Jetřich z Gutšteina, Albrecht Rendl z Aušavy, prokurátor krále JMti, Mikuláš Žďárský ze Žďáru, mocní ubrmané v té při mezi Janem Hrzaněm z Harasova s jedné, a mezi Heyncem Zaydlicem z Ssefeldu, mezi Václavem Budovcem z Budova, Juonkem z Sslavkova a Buryanem z Hředčic s strany druhé. Jakož sú na nás mocně přestali o ty všecky pře, o kteréž sú před králem JMtí v Budíně činiti měli, a JKMt ráčil jich podati na komorní soud, a najvyšší hofmistr královstvie Českého, JMt pan Vilém z Pernšteina, s raddami krále JMti ráčili toho podati, aby na nás toho mocně přestali. A my s raddú JMtí takto mezi nimi vypoviedáme o ty všecky pře a ruoznice, kteréž sú mezi nimi byly: Z čehož sú koli oni Hrzaně vinili, buď z skutku nebo z řeči, že naň nic uvedeno nenie, co by jeho cti nebo dobré pověsti ke škodě býti mělo, a že on buď skrze řeč nebo skutek [sic], že na jeho cti a dobré pověsti nenie žádná urážka nynie ani na budúcí časy. A což se dotýče jich čtyř z druhé strany, což sú koli v skutku nebo v řeči proti Hrzaňovi činiti měli, že na ně také nic uvedeno nenie, co by jich cti a dobré pověsti ke škodě býti mělo; a že též na jich všech ctech a dobrých po- věstech nenie žádná urážka nynie ani na budúcí časy, což sú mezi sebú činiti měli skutkem nebo řečí. A také oboje strany cožkoli listuov mají, buď od krále JMti neb od pánuov, aneb jaká svědomí k té při, to všecko pánóm smlouvčím JMti vrátiti mají, a to všecko má ztrháno a zkaženo býti. Stalo se v pátek den svatého Floriana. R. III. 1. 328. b. Za nápisem: Registra památná. O Svátosti MDIII°. 1233. Mezi jeptiškou Kateřinou Přechovskou a hejtmanem hradu Pražského Závišem Sulkem z Hrádku o postavení služebné Aničky pro sepsání nešlechetných cedulí. 1503, 6. května. Panna Katheřina Přechovská, jeptiška kláštera svatého Jiří na hradě Pražském, pohnala Záviše Sulka z Hrádku, hejtmana hradu Pražského, aby postavil přede pány v soudu komorním tu ženu Aničku, čeledína svého, kteráž prve byla u Nábky; chce ji viniti z nešlechetných cedulí, kteréž jest kázala na ni sepsati a je nosila panu Janovi z Janovic, najvyššiemu purkrabí Pražskému, a pánóm prelátóm kostela Praž- ského, jí panny Katheřiny na jejie cti a dobré pověsti vysoce dotýkajíc proti řádu a svolení zemskému. Vložen puohon léta MDII v pondělí před svatým Bartholo- mějem [22. srpna]. V té při mezi pannú Katheřinú, jeptiškú kláštera svatého Jiří na hradě

Strana 16
16 Pražském, a mezi Annú z Nymburka. Kdež ona Katheřina pohnala ji Aničku, chtieci ji viniti z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypověděli: Poněvadž jest ona Katheřina puovod stála, po své cti stojéc, a ona, Anička pohnaná, třikrát volána jsúc, nestála jest, z té příčiny dává se jí Katheřině proti nadepsané Aničce pohnané za právo stané, a ona Katheřina puovod aby se v tom zachovala podle svolení zemského, a že to její cti a dobré pověsti takové dotýkání ke škodě ani k újmě nenie a býti nemá nynie i potomně, poněvadž jest po své cti stála a dostála. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. l. 51. a. D. XIII. Registra soudu komorního. 1234. Mezi Jindřichem z Kolovrat na Kornhauze a otcem jeho Zbyňkem z Kolovrat o lidi sběhlé. 1503, 6. května. Pan Jindřich z Kolovrat na Kornhauze pohnal pana Zbyňka odtudž z Ko- lovrat, otce svého. Vinil ho z nezdrženie smlouvy, což se lidí a sirotkuov zběhlých k Kornhauzu a k tomu zboží příslušejíciech dotýče, že mu v těch nemá překážek či- niti, tak jakž ta smlouva dskami mezi nimi tvrzená šíře a plněji ukazuje; ale tomu nečiní dosti. Vložen puohon léta MDII v středu po svatém Brykcí [16. listopadu]. V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a panem Zbyňkem odtudž z Kolovrat, otcem jeho, s strany druhé. Kdež on pan Jindřich vinil jeho pana Zbyňka z nezdrženie smlouvy etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž sú se strany obsielaly a pohá- něly o lidi zběhlé, aby se zachovali podle svolenie zemského a tu aby sebe hleděli, kdež sebe hleděti mají o takové lidi zběhlé. A protož z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 94. a. 1235. Mezi Jindřichem z Kolovrat na Kornhauze a otcem jeho Zbyňkem z Kolovrat o vrácení ma- jestátův na Kornhauz. 1503, 6. května. Pan Jindřich týž pohnal pana Zbyňka téhož. Vinil jej z nevrácenie majestátuov, listuov a všech zápisuov na Kornhauz a na ta všecka zboží, kteráž k Kornhauzu přie- slušejí, svědčíciech. Vložen puohon léta MDII v středu po svatém Brikcí [16. listopadu]. V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a panem Zbyňkem odtudž z Kolovrat, otcem jeho, s strany druhé. Kdež týž pan Jindřich vinil jeho

Strana 17
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 17 pana Zbyňka z nevrácenie majestátuov, listuov a zápisuov na Kornhauz svědčíciech etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu pan Zbyněk odpíraje pravil, kteréž jest majestáty měl, že jest mu je dal, a kteréž právo k těm majestátóm má, kteréž jest pan Jetřich dal schovati heytmanu na hradě Pražském, že mu také on své právo k těm majestátóm dává; a také že listuov chce hledati, kteréž by koli nalezl, že mu je chce vrátiti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto nalezli: Chce-li on pan Jindřich puovod k těm listóm po svém otci právo mieti, kteréž jest pan Jetřich nadepsanému heytmanu schovati dal, a poněvadž mu dal otec k nim právo, chce-li o ně koho právem viniti, právo mu se nezavírá. A kdež jest on pan Jindřich pana Zbyňka vinil z listuov smluvních na rybníky i z jiných věcí a nepo- kazuje jakých, a poněvadž on Zbyněk pověděl, že mu chce vrátiti, ač jestliže které najde, protož aby jich on pan Zbyněk hledal, a kteréžkoli najde, ty aby mu navrátil od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 94. b. Srov. předcházející nález č. 1234. 1236. Mezi Jiřím Horynou z Honbic a matkou jeho Kateřinou z Dobronína o vydání odkazu. 1503, 6. května. Jiřík Horyna z Honbic pohnal Katheřinu z Dobronína, mateř svú, poručnici dětí Jindřicha Horyny z Honbic. Vinil ji z puol druhého sta kop grošuov českých, jakožto poručnici a držitele statku nadepsaného Jindřicha, otce jeho, kterýžto diel on nebožtík otec jeho k sobě přijal od nebožtíka Václava, bratra jeho Jiříkova, od někdy pana Haška Střézka z Lužan jim odkázané. Vložen puohon léta MDIII“ v pátek den svaté Školastyky [10. února]. V té při mezi Jiříkem Horynú z Honbic s jedné, a Katheřinú z Dobronína, mateří jeho, s strany druhé. Kdež on Horyna vinil ji Katheřinu, mateř svú, z puol druhého sta kop grošuov českých etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal vajpis z desk a nález první. Proti tomu ona Katheřina odpírajíc pravila, že jí z té pře po druhé pohání, a že jest na tu při JMtí pány nález učiněn; při tom také pra- vieci, že jest ten nález [sic] učinil na zmatek. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory a pruovody, takto o tom na- lezli: Poněvadž on Jiřík z té pře po druhé pohání a nález se o tu při prve stal, z té příčiny on Jiřík puovod ten puohon učinil jest na zmatek, a pro ten zmatek JMt jej v svú kázeň berú. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 95. a. Srov. nálezy č. 1083 a 1166 v Archivu Českém XII na str. 473 a 530. Archiv Český XIII.

Strana 18
18 D. XIII. Registra soudu komorního. 1237. Smlouva mezi Kateřinou z Dobronína a synem jejím Jiříkem Horynou z Honbic o nápad po otci. 1503, 6. května. Mezi Katheřinú z Dobronína a Jiříkem Horynú, synem jejím. Létha MD třetieho v sobotu po svatém Florianu stala se smlouva mezi paní Kathe- řinú z Dobronína s jedné, a Jiříkem Horynú z Honbic, synem jejím, s strany druhé. Což se dotýče najprve toho, kdež jest on Jiřík ji paní Katheřinu mateř svú pohnal z puol druhého sta kop grošuov českých, a tu při tom puohonu jest témuž Jiříkovi pány JMtí zmatek nalezen, a tu k žádosti přátel téhož Jiříka ona paní Kateřina jest témuž Jiříkovi tu pokutu, kterúž jest pro ten zmatek propadl, i věži odpustila; a k tomu, kdež táž paní Kateřina pohnala jeho Jiříka ze sta kop grošuov českých, že také též jeho propustila a tiemto zápisem propouští úplně a docela. A k tomu také týž Jiřík slíbil jest a tiemto zápisem slibuje i s dědici a budúcími svými, [že svrchu dotčené paní Katheřiny, mateře své, dědicuov ani budúcích jejiech ani sestr svých s žádného nápadu po svém otci někdy Jindřichovi Horynovi z Honbic ani z toho, což jest témuž otci jeho odkázáno, nemá napomínati ani poháněti ani jakýmkoli vy- myšleným obyčejem před každým živým člověkem nikterak neviniti ani žádný jiný jménem jeho nynie i na budúcí časy věčné. A také jestliže jsú kterékoli puohony aneb odpory mezi svrchu dotčenú paní Kateřinú a jím Jiříkem, buď k jakémukoli soudu, zemskému neb komornímu aneb k jakémukoli jinému, ty všecky mezi sebú mají úplně a docela propustiti a vymazati beze všeho dalšieho prodlévání. A to jest všecko on Jiřík Horyna, což tuto psáno stojí, slíbil ctně a právě zdržeti beze vší odpornosti. Stalo se ut supra. R. III. 1. 329. a. Za nápisem: Registra památná. O Svátosti MDIII. — Srov. nálezy č. 1083 a 1166 v Archivu Českém XII. na str. 473 a 530 a předcházející nález č. 1236. 1238. Mezi Jiřím Vostrským ze Sulevic a Kunšem ze Sulevic o postavení mlynáře pro neosazení mlýna. 1503, 6. května. Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Kunše z Sulevic a na Ostrém, aby člověka svého Petra mlynáře pod Velemínem, příjmí Hladkého, postavil přede pány a vla- dykami, krále JMti raddami, v soudu komorním. Vinil ho z nezdrženie smlouvy v tom, že mu měl ten mlajn pod Oparnem osaditi o masopust nynie minulý; tomu se nestalo dosti. Vložen puohon léta MDIII ve čtvrtek po zvěstování Matky boží [30. března]. V té při mezi Jiříkem Vostrským s jedné, a Petrem mlynářem pod Vele- mínem s strany druhé. Jakož on Jiřík vinil jej Petra z nezdrženie smlouvy, že mu

Strana 19
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 19 mlýna jeho neosadil pod Oparnem etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal tu smlouvu. Proti tomu on Petr mlynář odpíraje pravil, že jest tomu dosti učiniti chtěl, ale kým je chtěl ten mlajn osaditi, že jest on Vostrský toho přijíti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany, jich pruovody a odpory, takto o tom nalezli: aby on Petr mlynář ten mlýn osadil, a to do svatého Martina najprv příštieho konečně, člověkem hodným, a do téhož času aby tomu dosti učinil konečně, a když tomu dosti učiní, jakož se svrchu píše, aby on Jiřík to od něho přijal vedle těch smluv. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 95. a. 1239. Mezi Jiřím Vostrským ze Sulevic a bratřími z Račiněvsi o osazení mlýna. 1503, [6. května]. Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Bícena, Krystofa a Balcara bratří z Rači- něvsi a v Nedvědici, aby člověka svého Zycha mlynáře pod Vlastislaví v tom mlajně postavili přede pány a vladykami v soudu komorním. Vinil ho z nezdrženie smlouvy, že mu měl ten mlajn pod Oparnem osaditi o masopust nynie minulý; tomu neučinil dosti. Vložen puohon MDIII° léta ve čtvrtek po zvěstování Matce boží [30. března]. V té při mezi Jiříkem Ostrským z Sulevic s jedné, a Zychem mlynářem pod Vlastislaví s strany druhé. Kdež on Vostrský vinil jej mlynáře z nezdrženie smlouvy, že mu měl mlajn osaditi etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal tu smlouvu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nález učinili slovo od slova, jako napřed stojí psán s prvním mlynářem. R. III. 1. 95. b. Srov. předcházející nález č. 1238. 1240. Mezi Jindřichem Loučenským a Janem Hrzaněm z Harasova o nářek cti. 1503, 6. května. Jindřich Loučeňský z Kopydlna pohnal Jana Hrzaně z Harasova. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MDIII v středu před svatým Tiburcím. [12. dubna]. V té při mezi Jindřichem Loučeňským s jedné, a Janem Hrzaněm z Hara- sova s strany druhé. Jakož on Jindřich pohnal jej Hrzaně, chtě ho viniti z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo- věděli: Poněvadž on Loučeňský puovod k tomu puohonu stál, po své cti stoje, z té příčiny dává se jemu Jindřichovi proti témuž Hrzaňovi za právo stané, a on Jindřich aby se k němu k Hrzaňovi zachoval podle svolenie zemského, a že ten nářk jemu 3*

Strana 20
20 D. XIII. Registra soudu komorního. na jeho cti a dobré pověsti ke škodě nenie a býti nemá věčně. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 65. b. 1241. Mezi Havlem Šimůnětem a Dorotou Marijovou o dluh. 1503, 6. května. Havel Šimůně, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Dorothy Marijové, měštky Nového města Pražského. Vinil ji jakožto držitele statku po někdy Jindři- chovi Marijovi, manželu jejím, z Lti kop grošuov míšenských dluhu, ješto jest on Šimůně puojčil těch padesáte kop nebožtíku Marijovi, manželu jejiemu, a on nebožtík Marije k tomu se seznal před dobrými lidmi, že jest těch Lte kop jemu dlužen; a v tom týž Marije umřel a jemu Šimůňovi jich nezaplatil. Vložen puohon léta MDII v středu po květné neděli [23. března]. V té při mezi Havlem Šimůnětem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Dorotú Marijovú, měštkú téhož města Pražského, s strany druhé. JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž jest ona Dorotha měštka a pod právem městským sedí, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 115. a. 1242. Mezi bratřími z Řečice a Janem Mrázem z Radimovic o neučinění dosti kšaftu. 1503, 6. května. Jan a Martin bratří z Řečice pohnali Jana Mráza z Radimovic. Vinili jej z toho, že jest neučinil dosti kšaftu a rozkázání Jakuba Mráza, otce svého, kdež jest slíbil témuž otci svému rukou dáním tomu kšaftu dosti učiniti, i neučinil, a v tom že jest duom jich jim dědem jich odkázaný bez vuole jich prodal, kterýž oni sto kop grošuov českých pokládají. Vložen puohon léta MDIII ve čtvrtek po svatém Lon- ginu [16. března]. V té při mezi Janem a Martinem bratřími z Řečice s jedné, a Janem Mrázem z Radimovic s strany druhé. Kdež již menovaní bratří a puovodové vinili jej Mráza, že jest neučinil kšaftu a rozkázání dosti nebožtíka Jakuba Mráza, otce svého etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se ten puohon grunthuov a domu dotýče, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 141. b.

Strana 21
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 21 1243. Mezi Václavem z Pairu a Kerunkem z Lomu o položení listů na Šonwald. 1503, 6. května. Václav z Payru pohnal Gerunka z Lomu a před pány JMtí etc., aby položil majestát krále Jiřieho na Šonwald i jiné všecky listy, kteréž při témž majestátu sú, na jmenovaný Šonwald svědčící. Vložen puohon léta MDIII ve čtvrtek po svatém Longinu [16. března]. V té při mezi Václavem z Payru s jedné, a Gerunkem s strany druhé. Jakož on Václav pohnal jeho Gerunka, aby položil majestát a listy na Šonwald svědčící etc. Proti tomu on Gerunk pravil, že jest je po strýci svém nalezl a že je rád vrá- titi chce, a že ten hospodář Jiřík Sovka rozkázal, aby je jemu Václavovi vydal. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tomu neodpírají, a chce-li kto o to k komu právo mieti, právo mu se nezavierá. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 282. b. 1244. Smlouva Zbyňka z Kolovrat a manželky jeho Kateřiny se synem Jindřichem o přátelské urovnání mnohých rozepří. 1503, 8. května. Mezi panem Zbyňkem Kornhauským z Kolovrat, synem jeho panem Jindřichem a paní Katheřinú z Dubé, téhož pana Zbyňka manželkou. Pan Zbyněk Kornhauský z Kolovrat a paní Katheřina z Dubé, man- želka jeho, i také pan Jindřich odtudž z Kolovrat, syn jeho, o všecky jich puohony, kteréžkoli a cožkoli a očkoli mezi sebou mají, že o ty o všecky věci mocně a docela přestali jsú a přestávají na panu Albrechtovi z Kolovrat, najvyšším kancléři královstvie Českého, a na strýciech svých, a pokudž jim koli týmž panem kancléřem a týmiž strajci jich nalezeno bude, to sobě mají ctně a právě, jako na dobré pány sluší, držeti a to zachovati nynie i na budúcí časy. A za to mají všichni prositi nade- psaného pana kancléře i strýcuov svých, aby jim o to rok o suchých dnech let- ničních najprve příštiech [7.—10. června] složili. Toto jest zapsáno z rozkázánie urozeného pána, pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyššieho hofmistra královstvie Českého, pánuov a vladyk, krále JMti radd soudu komorního. Stalo se v pondělí po svatém Florianu. R. III. 1. 335. a. za nápisem: „Registra památná. O Svátosti léta MDIII°.“ Srv. nálezy č. 1233 a 1234. 1245. Mezi Zbyňkem z Kolovrat a synem jeho Jindřichem o nářek cti a pych, o svrchky a peníze, o čeleď a lidi sběhlé, o listy a dobré vůle a j. [1503, po 8. květnu.] V té při a ruoznici mezi panem Zbyňkem z Kolovrat a z Kornhauzu s jedné, a panem Jindřichem z Kolovrat, synem jeho, s strany druhé, o všecky ruoznice a ne-

Strana 22
D. XIII. Registra soudu komorního. 22 snáze, kteréž mezi nimi s obú stran vznikly, takto vypoviedáme mezi nimi, poněvadž sú na nás, strýcích svých, z podánie pana hofmistra najvyššieho královstvie Českého s raddami krále JMti z soudu komorního podáni k mocnému rozsúzení našemu. Najprve kdež pan Zbyněk vinil syna svého, že jest jeho nařekl tiem, že kte- réžkoli jest s ním smlúvy měl, buď králem JMtí aneb jinač, těch smluv znamenitý počet jmenovav, že žádné smlouvy od otce jeho, pana Zbyňka, nejsú jemu držány, i také jeho psaním mnohým duotklivými slovy k panu Smiřickému a k Malostranským učinil [sic], tiem jeho dotýkaje, že by on měl býti vymíšen od jiných otcuov a té po- ctivosti a cti hoden od něho nebyl, co jsú synové otcuom povinni. Také v tom mezi nimi vypoviedáme, poněvadž pan Jindřich na otce svého pana Zbyňka toho jest ničímž neprovedl a těch žádných příčin slušných nedovedl, proč by to pan Zbyněk, otec jeho, vší poctivosti od něho hoden býti neměl, kterúž syn otci jest povinen, že jest on jeho tiem dotknúti neměl a v tom jest jemu krátkost a křivdu učinil; neb my jsme nenalezli ani nalézáme, by pan Zbyněk v čem to ztratil aneb na své pověsti v čem dotčen býti mohl duovodně, ješto by tudy on od něho v tom poslušenstvie a poctivosti neměl od pana Jindřicha, syna svého, zachován býti, tak jakož synové jiní otce své zachovati a ctíti povinni jsú. A také pan Jindřich takových posměšných slov mluviti a psáti o otci svém jest neměl; neb každý syn povinen jest ctíti otce svého. A protož aby jemu to napravil těmito slovy pan Jindřich a řka: „Pane otče milý! Což sem v tom koli proti vám učinil z nerozomu svého a řečí svú i psaním, prosím pro Buch i pro Matku boží, račte mi to odpustiti, byšte viece hodni nebyli, co otec od syna jest hoden. Činil jsem vám v tom křivdu.“ A pan Zbyněk má řieci: „Odpouštím.“ Což se svrchkuov dluhu sto kop a úroka i také dluhu na lidech pozuosta- vených dotýče i také služebníkuov, poněvadž smlúvce vyznal, jsa právem k tomu připraven, že ten zápis dskami učiněný jest mezi nimi skrze něho tak narovnán, že (přij ceduli, kteráž mezi nimi učiněna jest, při tom zuostati má, jakž z ničehož jsú dsky nedosáhli, aby se v tom proti sobě podle ceduli zachovali, v kteréž stojí zejména, kteří svrchkové jemu panu Jindřichovi mají postúpeni býti. A k tomu zejména sobě osoby některé vymínil a dluh na lidech tú cedulí, aby se v tom ve všem zachoval podle zněnie té cedule. A zuostali[-li] sú panu Zbyňkovi Kornhauzskému na Kornhauze jací svrchkové a nábytkové neb na lidech dluhové, kteréž sobě tú smlúvú vymínil; ty jemu jest pan Jindřich povinen rozkázati vydati i svrchky všecky, buď sena, stohy obilné, a to konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí, k čemuž se sám seznal. Než což se těch sto kop a osm kop úroku dotýče, poněvadž dsky ukazují, že žádných dluhuov, staň se to před tiem zápisem anebo po zápisu, naň ani jiné bratry uvozo- vati nemá, že se jest pan Zbyněk tady z toho dluhu vyvedl a žádné svědomie desk přesvědčiti nemuož. Protož pan Jindřich toho platiti povinen nenie. A poněvadž sobě

Strana 23
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 23 pokoje některé pozuostavil do času jmenovitého, tak jakož cedule okazuje, cožkoli jest on pan Zbyněk tam nechal, neměl jest jemu na to pan Jindřich sáhati ani těch pokojuov odvierati bez jeho vuole. Protož aby to jemu všecko, k čemuž se zná pan Jindřich, že jest tam v těch pokojích nalezl, též i o kniehy, aby jemu vrátil a vydal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Pak-li co přes to pan Zbyněk viece mieti chce, což pokáže a provede před úředníky Pražskými menšími podle práva na jich zchválenie konečně od dnešnieho dne v týchž dvú nedělí, to on jemu pan Jindřich navrátiti má beze všie odpornosti. A jestliže jest kterých svrchkuov pan Zbyněk podle zněnie cedule panu Jindřichovi nepostúpil, ty aby jemu dal konečně ve dvú neděli pořád zběhlých. Pak-li jest co viece svrchkuov, než cedule drží, u sebe zadržal, ty aby jemu vydal; poněvadž zápis desk se mu na žádné svrchky nevztahuje, on k žádným svrchkóm dskami práva nemá, kromě což cedule podle vyznánie Chmelicského v sobě ukazuje, ty svrchky jemu zuostati podle té cedule zněnie mají. A v tom jemu, panu Zbyňkovi, za právo dávají. Než kdež jest pan Jindřich pravil i svědky vedl, že jest paní jemu všech svrchkuov nechala pravieci, že toho moc má, poněvadž jest listu mocného od pana Zbyňka neměla a on jeho neukázal ani provedl, by list mocný na to měla, i v ničemž jest jeho zavázati nemohla. Item, jakož jest týž pan Zbyněk pohnal jeho pana Jindřicha z nevydánie čeledi jeho, totiž Jana z Dobrovize, Vaňkova syna, Jana Berku, kteréž sobě v ceduli zejména vymienil, poněvadž jest jeho o ty dva čeledíny sobě pozuostavené právem pohnal z pokuty podle zřiezenie zemského, aby jemu podle práva z každého pokutu položil a ty dvě osobě vydal konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí. A v tom jemu dáváme za právo. Než kdež jest pohnal jeho pana Jindřicha, syna svého, pan Zbyněk z Marthy děvečky a Matěje pohoniče, poněvadž jest toho svědomím neprovedl, by jeho čeledí- nové byli, a v ceduli nejsú postaveni, by je sobě vymienil a za své pozuostavil, dali jemu, panu Jindřichovi, za právo, že jemu těmi pokutami povinen nenie. Item, kdež jest vinil pan Zbyněk pana Jindřicha z toho, že maje opatrovati syny a zvláště Jana, syna jeho, že ho ničímž neopatruje, a že jest mu on sám sukně koupil, také na ztravu naň nakládá; takto mezi nimi vypoviedáme, aby pan Jindřich ty sukně koupené zaplatil, poněvadž bratřie své k opatrování přijal zápisem desk jakožto nedielné na miestě otcovském jako bratr starší jeho, také aby slušně opatřil, aby nač živi měli býti, poněvadž on z toho statku opatrovati má, v tom aby je slušně opa- troval k jich živnosti podle desk zněnie jako bratr starší, drže statek společní bratrský. Což se koně lysého dotýče, poněvadž v ceduli nestojí, by jemu, panu Jin- dřichovi, měl dán býti, než stojí v ceduli, že mimochodník má pan Jindřich panu Zbyňkovi svuoj dáti, a pan Jindřich toho neprovedl, by mu pan Zbyněk ten kuoň dal, protož aby mu jej vrátil konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých. R. III. I. 335. a. — Srov. nálezy č. 1233, 1234 a smlouvu č. 1244.

Strana 24
24 D. XIII. Registra soudu komorního. 1246. Mezi Jindřichem z Kolovrat a otcem jeho Zbyňkem o pánev a světnici na hradě Kornhauze, o listy, zápisy a dobré vůle, o lidi poddané a j. [1503, po 8. květnu.] V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat a na Kornhauze s strany jedné, a panem Zbyňkem z Kolovrat, otcem jeho, s strany druhé o puohony, kterýmiž po- honí pana Zbyňka z Kolovrat, otce svého, o kteréž pře na nás mocně přestali sú, takto mezi nimi vypoviedáme: Item najprve, kdež jeho vinil z pánve z pivovára, z světnice z bašty, kteréž odvezl pryč: že pan Zbyněk pánve jemu povinen dáti nenie, poněvadž jemu, panu Jindřichovi, dskami žádných svrchkuov nezapsal než cedulí, kterýchž svrchkuov jemu panu Jindřichovi nechati má. I poněvadž v té ceduli nestojí, by mu ta pánev zuo- stati měla, ani také jakým svědomím to provedl, by mu ji pan Zbyněk otec jeho dal, že mu jie vrátiti povinen nenie pan Zbyněk. Ale poněvadž jest pan Zbyněk zápis dskami učinil, že zapisuje jemu hrad Kornhauz etc. bez vymienky, že jest sta- vení odtud žádného odvozovati nemohl, poněvadž zápis desk jest předešlý, než jest tu světnici preč odvezl. Protož aby jemu tu světnici na též miesto postavil a tak dobrú, jakž jest ta byla, anebo panu Jindřichovi aby zaplatil na zchválenie úředníkuov desk zemských, zač by stála, a to konečně zaplacení aby učinil od tohoto dne ve dvú nedělí pořád zběhlých po rozeznání. Item což se listuov a zápisuov a dobrých volí dotýče na ta zbožie, kdež ho pohnal pan Jindřich pana Zbyňka z nevydánie, ty aby jemu vydal podle zápisu desk takovým obyčejem, jsú-li ti zápisové kteří společní, ješto jiným osobám viece svědčí a náleží a ne samému panu Kornhauzskému starému, tehdy daj jemu dobrú vuoli na ně a právo své na něho všecko převeď. A též jsú-li listové, ješto jemu samému panu Zbyňkovi náležie, ty jemu k věrné ruce ležeti mají, kdež ležie, ty jemu vydají beze všie odpornosti, kromě listuov na Dobroviz a na to, což sobě dskami pozuo- stavil. Při tom se pan Zbyněk zachovaj, jakž dsky svědčí a ukazují. Také jemu panu Jindřichovi aby pan Zbyněk dobré vuole zdělal na listy a majestáty, kteréž s jinými společně má. A jiné listy, má-li které, jakž se nahoře ukazuje, aby vydal, a tomu všemu aby dosti učinil od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Item jakož opět pohnal jeho a vinil z toho, poněvadž smlouva ukazuje dskami, i také o kteréž jest Chmelicský mezi nimi vyznal, jak se při nie zachovati mají, a podle toho pan Jindřich pohnal pana Kornhauzského starého, v kteréž stojí, aby jemu na lidi jeho zběhlé i také na sirotky sbožie toho, kteréž jemu postoupil, nesáhal: i poněvadž jest toho ničímž neprovedl, by jemu pan Kornhauzský na které sáhal a je držal, toho při tom, jakž smlouva znie, zuostavujem, že se pan Kornhauzský starý na žádné lidi zběhlé anebo sirotky toho zbožie, kteréhož jest panu Jindřichovi,

Strana 25
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 25 synu svému, postúpil a dskami zapsal, táhnúti ani na ně sáhnúti nemá nižádným právem, kromě těch osob, kteréž jest sobě túž smluvú zejména pozuostavil, k kteréž smlúvě pan Jindřich pohnal o ty lidi své zběhlé a sirotky. Item kdež pohnal pan Jindřich pana Zbyňka o člověka svého Jana Chudého z Chaynovic, že jest s něho dvě kopě grošuov a X grošuov českých vzal úroka. Po- něvadž jest pan Zbyněk jemu toho člověka propustil a lidí beze všie výmienky po- stúpil a sobě smlúvú na tom člověku ani na jiných úrokuov zadržalých nevymienil: že jest toho úroku z něho bráti neměl, protož aby jemu ten úrok vrátil zase, totiž dvě kopě a X grošuov konečně od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A tu panu Jindřichovi dávají za právo. Item kdež druhým puohonem pohnal téhož pana Zbyňka a vinil jeho z pychu, že jest vzal člověka jeho čeřen a IV vrše; a on se jest pan Zbyněk k tomu znal, že jest jemu dobrovolně ten čeřen dal a ty čtyři vrše, a to svědky dvěma provedl dostatečně vedle práva, by mu je pychem vzal, vedle puohonu svého, že jemu pan Zbyněk tiem pychem a pokutou na to učiněnú nebo uloženú povinen nenie, dáváme panu Zbyňkovi za právo. R. III. I. 336. b. za nápisem: Registra památná. O Svátosti léta MDIII. Srov. předcházející nálezy č. 1234, 1235, 1244 a 1245. 1247. Mezi Jindřichem z Kolovrat a macechou jeho Kateřinou z Dubé o dluh, svědomí a pych. [1503, po 8. květnu.] Item v té při, kteráž jest mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a paní Kateřinú z Dubé s strany druhé. Tu kdež ji vinil a pohnal, že jest ceduli vyřezanú přijavši, jeho jest kvitovala z padesáti kop grošuov míšenských a deset kop jest jemu odpustila, na to jest vedl některé svědky, a že jest on těch deset kop dodati musil; i poněvadž jest ceduli přijala, kterúž kvituje jeho z padesáti kop grošuov míšenských: že jest jemu těch deset kop povinna dáti, a ty aby jemu dala konečně od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A jemu panu Jindřichovi za právo dávají. Item kdež jest týž pan Jindřich pohnal o svědomie paní Kateřinu z Dubé, dav jí ceduli, žádaje na nie svědomí proti panu Zbyňkovi, manželu jejiemu: že tiem svědomím jemu dáti proti panu Zbyňkovi, manželu svému, povinna nenie podle zřie- zenie zemského. Item kdež pohnal týž pan Jindřich paní Katheřinu z pychu pro len vytrhánie a pro ten pych z pokuty na to uložené. Poněvadž ona jest to ukázala smluvní ce- dulí, kterúž má pan Jindřich s panem Zbyňkem, otcem svým, že jest sobě ten len paní Katheřina vymínila, že jest přes to pohnati neměl; a poněvadž jest ničímž toho neprovedl, by jemu ten len kudy náležel, i z té příčiny jemu tú pokutú o pych povinna nenie ani toho pychu na ni jest provedl. Protož jí paní Kateřině dávají za právo. Archiv Český XIII.

Strana 26
26 D. XIII. Registra soudu komorního. Vajpověď tato napřed psaná mezi panem Zbyňkem Kornhauzským z Kolovrat, paní Katheřinú z Dubé, manželkú jeho, a panem Jindřichem z Kolovrath, pány z Ko- lovrat, strajci jich, mezi nimi učiněná v registra tato komorní památná vepsána jest z rozkázánie urozeného pána, pana Viléma z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyššího hofmistra královstvie Českého, léta MD čtvrtého v úterý den svatého Ře- hoře [12. března]. Relator pan Albrecht z Kolovrath na Libšteině etc., najvyšší kancléř královstvie Českého. R. III. 1. 337. b. za nápisem: Registra památná. O Svátosti léta MDIII Srov. předcházející zápisy č. 1244—1247. 1248. Mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna a Florianem kožišníkem z Loun o dluh. 1503, 22. srpna. Jindřich Loučenský z Kopydlna léta MDII v sobotu po XI tisíc svatých panen [22. října] pohnal Floriana kožišníka v městě Lounech obývajícieho z LII kop grošuov českých ostatních podle smlouvy mezi nimi učiněné etc. Tu na rok jim položený v pátek po svatém Brykcí [18. listopadu] dáno jemu Loučenskému proti Floryanovi témuž za právo stané. Dal památné. Léta MDIII v úterý před svatým Bartholomějem [22. srpna] vydán jest list zatykací na Floriana pohnaného. R. III. 1. 317. b. Za nápisem: Staná práva k roku Svátosti létha MDIII. Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MDIII. 1249. Mezi Kuncem Waldungkem a radou města Mostu o nedopomahání práva. 1503, 13. listopadu. Kuncz Waldungk pohnal purgmistra a konšeluov města Mostu. Viniti je chce etc., tak jakož dva puohonové napřed psaní ukazují etc. V té při mezi Kuncem Waldungkem puovodem s jedné, a měšťany města Mostu s strany druhé. Kdež jim obojím stranám JMtí pány ty pře mezi nimi až do tohoto času odloženy jsú, což se Kašpara Fišara a Marthy Waldunkové, jich spolu- obyvateluov, dotýče, aby oni Moští pohnaní to provedli dostatečně, že sú nálezóm panským předešlým dosti učinili, a on Kunc puovod aby provedl, že se jim dosti nestalo vedle ortele Maydburského etc., tak jakož JMtí panské odloženie o tom šíře v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obú stran pře líčenie, odpory, Maydburské ortely i svědomí, takto o tom vypo- věděli a nalezli: Poněvadž oni Moští pohnaní dostatečně sú to provedli, že sú vajpo- věděm a nálezóm panským předešlým i Maydburským ortelóm dosti učinili, a on Kunc Waldungk toho jest ničímž neprovedl, by oni Moští podle nálezuov panských

Strana 27
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 27 předešlých jemu neučinili dosti, z té příčiny oni Moští pohnaní jemu Kuncovi Wal- dunkovi puovodovi ničímž dále povinovati nejsú, a jim se Mostckým v tom proti témuž Kuncovi Waldunkovi dává za právo. Stalo se v pondělí den svatého Brikcí léta MDIII°. R. III. 1. 51. a. Srov. nálezy č. 1099, 1100 a 1180 v Archivu Českém XII. str. 484, 485 a 539. 1250. Mezi Henrychem z Plavna a bratřími Šliky z Holejče o splnění smlouvy. 1503, 13. listopadu. Pan Henrych z Plavna etc., purkrabie Míšenský etc., pohnal pana Šebestiána, pana Qwirina a pana Albrechta bratří Šlikuov z Holayče. Vinil je z dosti neučinění smlouvě fraymarku, někdy panem Jeronymem Šlikem, otcem jich, učiněné o krá- lovské lesy a o jeho páně z Plavna svěcská léna v Lokecském kraji, že on pan Jeronym Šlik ani nadepsaní pohnaní synové a dědicové jeho té smlouvě dosti neuči- nili sú v tom, jestliže by páně z Plavna léna lepší byla nežli královští lesové, že jest to pan Jeronym Šlik a dědicové jeho podle rozeznání Voldřicha z Czedwicz a Andresa z Hozlaw panu z Plavna to, což by léna lepší byla nežli královský les, zaplatiti [povinni], a ta vajpověď měla jest v jednom roce vypovědiena býti. A za to ti smlouvce, aby to na se vzali a učinili, od obojí strany měli prošeni býti. A podle toho pan z Plavna těch smlouvcí prosil. Měl jest také pan Jeronym Šlick i dědicové jeho od krále JMti povolenie zjednati, aby panu z Plavna takový královský les svobodna učinil. Pakli by toho neučinil, tehdy aby jemu jeho lén zase postoupil, a proti tomu pan z Plavna jemu královských lesuov také zase aby postoupil. Ale to jemu, panu z Plavna, od pana Jeronyma ani od dědicuov jeho nenie držáno ani se tomu dosti stalo. Vložen puohon léta MDI v úterý před svatým Šimonem a Júdú appoštoluov [26. října]. Pan Henrych z Plavna puovod poroučí při svú Mates Hyserlovi, Purkhartovi Čichalovcovi, Janovi Jiskrovi a Bohuslavovi Zumrovi, všem spolu, třem, dvěma aneb jednomu z nich na zisk i na ztrátu. V té při mezi panem Henrychem z Plavna s jedné, a mezi panem Šebe- stianem, panem Quirinem a panem Albrechtem bratřími Šliky z Holayče s strany druhé. Kdež týž pan Henrych z Plavna puovod vinil je pohnané z dosti neučiněnie smlouvě fraymarku etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on, pan Henrych z Plavna etc., puovod toho ničímž neprovedl, by oni páni Šlikové pohnaní jemu v čem té smlouvy nezdrželi a jí neučinili dosti, z té příčiny JMt dávají jim, pánóm Šlikóm, pohnaným proti témuž panu z Plavna za právo. Stalo se v pondělí den svatého Brikcí. R. III. 1. 115. b. 4*

Strana 28
28 D. XIII. Registra soudu komorního. 1251. Mezi Václavem Veselíkem a některými konšely Nového města Pražského o dopomožení práva. 1503, 13. listopadu. Václav Veselík z Menšieho města Pražského pohnal Štěpána Huncladera, Václava Selíka z Podskalé, Jilka Rybu, Víta Hájka a Zigmunda Huolku, měšťan No- vého města Pražského. Vinil je z toho, že jsúce na úřadě konšelském tudiež v Novém městě Pražském, kdež tehdáž on Veselík o statek svuoj s někdy Mikulášem Far- kašem, v ty časy měštěnínem téhož Nového města Pražského, o puol druhého sta kop a o deset kop grošuov českých právem činiti měl, na kterémžto Farkašovi o již menovanú summu v soudu komorním té chvíle za pánuov hejtmanuov královstvie Českého právo ustál, a po témž právu staném list zatykací vzav, toho Farkaše tiem listem zatykacím tu na Novém městě Pražském zatekl. Tu oni nahoře menovaní měšťané Novoměští v ty časy konšelé jsúce, jemu Veselíkovi na toho Farkaše dále práva dopomoci nechtěli, ale jej vězeli a tiem vězením jemu k dosažení jeho spra- vedlnosti a té summy nadepsané na tom Farkašovi cestu zavřeli. Vložen puohon léta MD prvnieho v neděli před svatým Šimonem a Judú [24. října]. V té při mezi Václavem Veselíkem z Menšieho města Pražského s jedné, a mezi Štěpánem Huncledarem, Václavem Selíkem z Podskalé, Jilkem Rybou, Vítem Hájkem a Zigmundem Huolkú, měšťany Nového města Pražského, s strany druhé. Kdež týž Václav Veselík vinil již menované pohnané z toho, že jsúce na úřadě kon- šelském tudiež v Novém městě Pražském, kdež tehdáž on Veselík o svuoj statek s někdy Mikulášem Farkašem, v ty časy měštěnínem téhož Nového města Pražského, o puol druhého sta kop grošuov a o deset kop grošuov, vše českých, právem činiti měl, že oni nadepsaní pohnaní jemu dále práva dopomoci nechtěli sú etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpí- rajíce pravili, že jest toho listu zatykacieho on Václav Veselík podle práva rychtáři ani tomu, komuž ta věc příleží, nedodal aniž penieze od zatknutí dal. Tu JMt pán. pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon a s obú stranú pře líčení, odpory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž to on Václav Veselík puovod třmi svědky provedl, když jest před ně do raddy vstoupil tu na Novém městě Pražském a vinil starú raddu, kdež tíž svědkové takto seznávají, že radda, kteráž v tu chvíli byla, tázala se jeho Veselíka, koho viní, a on pověděl, že starú raddu, a že jim vinu dává pro Farkaše, na kteréhožto Farkaše po ustaném právu dále práva jemu do- pustiti nechtěli, kteréhožto Farkaše byl listem zatekl, a oni, stará radda, tu žalobu na se slyševše, nic tomu tehdáž neodepřeli, než žádali za prodlení do dvú nedělí; i po- něvadž on Václav Veselík to dostatečně provedl, že jest ho zatekl, toho Farkaše;

Strana 29
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 29 z té příčiny JMt dávají témuž Veselíkovi puovodovi proti nadepsaným pohnaným za právo, tak aby oni pohnaní tu summu jemu, to jest těch puol druhého sta kop gro- šuov a deset kop grošuov vše českých dali od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, tak aby z nich každý dielem svým to, což z té summy na koho přijde, odbyti mohl, poněvadž sú toho ničímž neprovedli, by mu práva dopomoci chtěli. Což se pak Zigmunda Huolky spolupohnaného jich dotýče, poněvadž nestojí, že JMt stané právo na něho dávají. Stalo se v pondělí den svatého Brykcí. Léta MD třetieho v pátek po svatém Thomáši apoštolu [22. prosince] vyšel jest list zatykací na Zigmunda Huolku pohnaného po právu staném, tak jakož tuto v nálezu panském položeno jest. R. III. 1. 282. b. Srov. nálezy č. 1095 a 1175 v Archivu Českém XII. str. 483 a 537. 1252. Mezi Jindřichem z Nebilova a Janem z Merklína o postavení poddaného pro nářek cti. 1503, 14. listopadu. Jindřich z Nebielova pohnal Jana Merklínského z Merklína, aby člověka svého Jobšta z Vidic postavil přede pány a vladykami krále JMti v soudu komorním. Vinil jej z nářku cti. Vložen puohon léta MDII v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi Jindřichem z Nebielova s jedné, a Janem z Merklína s strany druhé. Kdež týž Jindřich pohnal jeho Jana, aby postavil přede pány a vladykami. krále JMti raddami, v soudu komorním člověka svého z Vidic Jobšta, kdež ho vinil z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Merklínský odpíraje pravil, že týž Jobšt nikdy jest jeho nebyl Merklínského člověk než přikázaný toliko, a k tomu, když jest mu puohon dodán, že jest již týž Jobšt u něho nebyl. A na to jest ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, té pře odložili až do Svátosti najprv příští, aby na ten čas on Jan téhož Jobšta před JMtí postavil v soudu komorním. Pakli by ho nepostavil, aby na ten čas strany zase stály, že JMt jim ráčí o to konec učiniti. A v tom času ne- uchoval-li by Buoh které strany smrti, že to jim a jich cti a dobré pověsti nic ke škodě býti nemá. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 96. a. 1253. Mezi Janem z Otradovic a Johankou z Cholpic o pobrání svrchkův. 1503, 14. listopadu. Jan z Otradovic pohnal Johanky z Cholpic. Vinil ji z pobrání svrchkuov, klenotuov, hotových peněz a šatuov etc., tak jakož puohon napřed psaný ukazuje etc. V té při mezi Janem z Otradovic s jedné, a Johankú z Cholpic s strany

Strana 30
30 D. XIII. Registra soudu komorního. druhé. JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli a roz- kázali, aby Jindřich z Nebilova se všemi potřebami a spravedlnostmi svými před JMtí stál na den Svátosti najprv příští, a ji Johanku pohnanou na ten čas aby v tom zastoupil. A protož tato pře jí Johance a jemu Jindřichovi odkládá se do téhož času Svátosti najprv příští. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 142. a. Srov. nález č. 1192 v Archivu Českém XII. str. 548. 1254. Mezi Janem z Byšic a Kateřinou Peřinovou z Košíně o rčení. 1503, 14. listopadu. Jan z Byšic pohnal Katheřinu Peřinovu z Košíně. Vinil ji ze rčenie, že jest mu řekla X kop grošuov míšenských dáti anebo šubu za X kop kúpiti. Vložen puohon léta MDII v pátek po svatém Matěji [25. února]. V té při mezi Janem z Byšic puovodem s jedné, a Katheřinú Peřinovú z Ko- šíně pohnanú s strany druhé. Kdež týž Jan vinil ji Katheřinu ze rčenie, že mu řekla X kop grošuov míšenských dáti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Katheřina také zase svědomí ukázala. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon a svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Jan puovod to dostatečně provedl, že jest jemu ona Ka- theřina pět kop grošuov českých, když jí zápis najde, řekla dáti, a ona Katheřina toho jest podle práva neodvedla, by mu dáti těch pět kop grošuov českých neřekla, z té příčiny dává se jemu Janovi puovodovi za právo, tak aby ona Katheřina jemu těch pět kop grošuov českých dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 142. b. 1255. Mezi Janem z Kříčova a Dorotou Peštalkou z Košíně o dluh. 1503, 14. listopadu. Jan z Kříčova, syn někdy Mikuláše odtud, maje léta spravedlivá, králem JMtí daná a vyplněná, pohnal Dorothu Peštalku z Košíně. Vinil ji jakožto nápadnici statku někdy pana Pavla z Jenšteina z nedodání summy, totižto XLIII kop grošuov mí- šenských, od téhož pana Pavla jmenovanému Mikulášovi, otci nadepsaného Jana, po- zuostalých. Vložen puohon léta MDII v pátek po svatém Matěji [25. února]. V té při mezi Janem z Kříčova, majícím léta spravedlivá, králem JMtí daná a vyplněná, s jedné, a Dorotů z Košíně s strany druhé. Kdež již menovaný Jan vinil ji Dorothu jakožto nápadnici statku někdy pana Pavla z Jenšteina ze XL tří kop grošuov míšenských, někdy otci jeho Janovu od téhož pana Pavla zuostalých

Strana 31
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 31 etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to téhož pana Pavla ukázal kšaft, vajpisy z desk a svědomí, při tom žádaje pánuov JMtí za opatřenie. Proti tomu ona Dorotha pohnaná odpírajíc pravila, že sú téhož pana Pavla nebožtíka před sebú měli za živnosti jeho a naň toho nikdy neuvedli, by to dluh byl spravedlivý, a že on nebožtík sám toho vždycky odpieral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory s obú stranú, pře líčenie, kšaft téhož pana Pavla, dsky i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Jan puovod toho ničímž neukázal, by ta panu Pavlovi věc svěřena byla, a také toho jeho svěd- kové neseznávají, jakožto Václav Sak a Mikuláš z Duchcova, by on ty zlaté za těch XVte kop grošuov míšenských jemu dal na ten dluh, i z té příčiny JMt dávají jí Dorotě pohnané za právo. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 142. b. 1256. Mezi Mikulášem z Kolovrat a Jindřichem z Gutšteina o nářek cti. 1503. 14. listopadu. Pan Mikuláš z Kolovrat a na Žehroviciech pohnal pana Henrycha z Gutšteina na Tachově. Vinil ho z nářku cti, tu kdež jest přes své svolenie a přirčenie i prve před tiem jej haněl, na cti a dobré pověsti jeho dotýkaje. Vložen puohon léta MDII“ v pátek po svatém Matěji [25. února]. V té při mezi panem Mikulášem Žehrovským z Kolovrat puovodem s jedné. a panem Henrychem z Gutšteina pohnaným s strany druhé. Kdež již menovaný pan Mikuláš vinil jej pana Henrycha z Gutšteina z nářku cti, tu kdež přes své svolenie i přirčenie i prve před tiem jej haněl, na cti a dobré pověsti jeho dotýkaje etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on pan Mikuláš v svém puohonu tato položil slova, že jej pana Henrycha z Gutšteina chce viniti z nářku cti, kdež přes své svolenie a přirče- nie i prve před tiem jej haněl, tak jakož puohon ukazuje, z kterýchžto slov zřetedlně znáti jest, že ze dvojí věci pohání: z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Ale po- něvadž on pan Mikuláš po své cti stojí a po právu šel a jde, a naň nic vedeno nenie skrze pana Henrycha, z té příčiny, že ten puohon zdvižen, protož jemu panu Mikulášovi ten nárok na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá nynie i na budúcí časy; ač jestliže by také které strany v tom pán Buoh smrti neuchoval. Než jestliže by sebe strany chtěly o tu při, kteráž zdvižena jest, právem hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. I. 193. b. Srov. nález č. 1150 v Archivu Českém XII. str. 520.

Strana 32
32 D. XIII. Registra soudu komorního. 1257. Mezi opatem i konventem kláštera Oseckého a bratřími ze Sulevic o rušení práv kláštera proti král. majestátům. 1503, 14. listopadu. Michal, opat kláštera Osecského, svým i všeho konventu téhož kláštera jménem pohnal Václava, Buška, Purkharta, Petra a Jana bratří z Sulevic a na Duchcově. Vinil je z toho, že jej a konvent jeho obtěžují robotami, lovy, kusem louky, s kteréž seno berou, majcením lesuov, vody vedením, plotuov děláním, záseky, kaplana cho- váním na hradě Oseku. Vložen puohon léta MDII v úterý po svaté Dorotě [8. února]. V té při mezi knězem Michalem, opatem kláštera Osecského, s jedné, a mezi Buškem, Purkhartem, Petrem a Janem bratřími z Sulevic s strany druhé. Kdež týž kněz Michal opat vinil již menované pohnané svým a kláštera svého jménem, že jej a konvent jeho obtěžují robotami, lovy etc., tak jakož puohon plněji to v sobě za- vierá. A na to mnohá svá privilegia a předkuov krále JMti obdarování ukázali sú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se ta věc majestátuov královských dotýče, z té příčiny ten puohon JMt zdvihli jsú. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 194. a. 1258. Mezi Wolfem z Gutšteina a jeho bratrem Krištofem o očistění statku. 1503, 14. listopadu. Pan Wolf z Gutšteina pohnal pana Krystofa z Gutšteina, bratra svého. Vinil ho z toho, že mu statek jeho zavadil, aby mu jej očistil. Vložen puohon léta MDII" v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi panem Wolfem z Gutšteina s jedné, a panem Kryštofem odtudž, bratrem jeho, s strany druhé. Kdež on pan Wolf vinil jej pana Krystofa, že mu statek jeho zavadil, aby mu jej očistil etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on pan Wolf puovod toho v svém puohonu nepoložil a zejména nevyslovil, který mu statek on pan Krystof zavadil, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 283. b. 1259. Mezi Kuncem Ofem z Wrzentalu a Matějem Mlýnkem pro odepření svědectví. 1503, 15. listopadu. Kuncz Off z Wrzentalu pohnal Matěje Mlajnka, měštěnína Starého města Praž- ského. Viniti ho chce z toho, že pro jeho u desk nesvědčení před úředníky Praž- skými přišel etc.

Strana 33
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 33 V té při mezi Kuncem Offem z Wrzentalu puovodem s jedné, a Matějem Mlaynkem, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež týž Kunc vinil jej Mlajnka z toho, že pro jeho u desk nesvědčení před úředníky Pražskými přišel o summu okolo XVII kop grošuov míšenských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Kunc v svém puohonu nepoložil zejména summy menovité, než toliko okolo XVII kop grošuov míšenských, z té pří- činy JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se léta MDIII° v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 58. b. 1260. Mezi Janem z Dubče a radou Starého města Pražského o zdržení smlouvy. 1503, 15. listopadu. Jan z Dubče na Próhoniciech pohnal purgmistra a raddy i vší obce Starého města Pražského. Vinil je z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné a jich s obú stran a dobrých lidí pečetmi tvrzené v tom, že mu vodu púštějí skrze nový rybník o dvú hrázech na dolejší jezera jináč, než táž smlouva ukazuje mezi nimi. Vložen puohon léta MDI° v sobotu po svatém Jiří [24. dubna]. V té při mezi Janem z Dubče s jedné, a mezi purgmistrem a raddú i vší obcí Starého města Pražského s strany druhé. Jakož týž Jan puovod vinil je Staro- městské pohnané z nezdrženie smlouvy mezi nimi s obú stran učiněné, že mu vodu pouštějí skrze nový rybník o dvú hrázech na dolejší jezera jináč, než táž smlouva ukazuje etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal touž smlouvu a svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že ta smlouva ukazuje, že sobě mají vodu pouštěti sobotní a nedělní na nový rybník a odtud do jezera, a sobotní a nedělní vodu že mají k své potřebě mieti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor, smlouvu a svědomí i purkrabovu hradu Pražského zprávu vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž smlouva to zřetedlně ukazuje, že pánuom Pražanuom voda sobotní a nedělní vokazuje, že ji mají k své potřebě mieti, z té příčiny je Pražany při tom zuostavují, což se té vody sobotní a nedělní dotýče, jakž smlouva ukazuje; a dále aby se strany k sobě zachovaly podle znění též smlouvy, jakž sama v sobě zní, ve všech struhách. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 143. a. Srv. nálezy č. 1044 a 1104 v Archivu Českém XI. str. 541 a XII. na str. 488. 1261. Mezi Janem z Dubče a poručníky sirotků Jana Muttrplosa z Tedražic o vydání desátku ročního. 1503, 15. listopadu. Jan z Dubče na Próhoniciech pohnal Václava Hyndráka z Habrova, miesto- písaře královstvie Českého, a Petra Markolta z Tedražic. Vinil je jakožto mocné Archiv Český XIII

Strana 34
34 D. XIII. Registra soudu komorního. otcovské poručníky sirotkuov a statku někdy Jana Muttrplosa z Tedražic z nevydá- vání desátku ročnieho z tvrze a dvoru sirotčieho Dobřejovic, menovitě XII strychuov obilé, tři strychy žita, tři pšenice, tři ječmene a tři vovsa, k kostelu a faráři do Šeslic, kteréhožto kostela týž Jan z Dubče pán podací jest, ješto k témuž kostelu od starodávna týž desátek odtudž placen. Vložen puohon léta MDII v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi Janem z Dubče s jedné, a mezi Václavem Hyndrákem z Ha- brova, miestopísařem královstvie Českého, a Petrem Markoltem z Tedražic, mocnými otcovskými poručníky sirotkuov a statku někdy Jana Mutrplosa z Tedražic s strany druhé. Kdež on Jan puovod vinil je pohnané z nevydávání desátku ročnieho s tvrze a dvora sirotčieho Dobřejovic, menovitě XII strychuov vobilé etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal vajpisy z desk a svědomí. Proti tomu oni po- hnaní odpírajíce pravili, že nebožtík Jan Muttrplos z Tedražic koupil jest to všecko zboží Dobřejovské dědicsky beze vší výmienky od Bavora z Žiechova, a na to uká- zali vajpis z desk téhož Bavora. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, vajpisy z desk i svědomí, nalezli: Poněvadž jest to on Jan puovod dostatečně provedl, že jest desátek z Dobřejovic dáván k témuž záduší do Šeslic, z té příčiny JMt páni dávají jemu puovodovi, pokudž puohon ukazuje, za právo. A chce-li týž Jan puovod dále je pohnané z čeho viniti, právo mu se neza- vírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 143. b. 1262. Mezi Janem ze Dvorův a poručníky sirotků Bohuslava Litovského ze Svinař o náhradu za svěřené koně. 1503, 15. listopadu. Jan ze Dvoruov pohnal Elšky z Běšín na Lithoviciech, Jeronyma z Skuhrova, miestokomorníka královstvie Českého, a Bohuslava z Oujezdce, mocných otcovských poručníkuov sirotkuov a statku někdy Bohuslava Litovského z Svinař. Vinil je z toho, jakož jest byl témuž Bohuslavovi koně z Polsky poslal a jemu jich svěřil, že jest týž Bohuslav jeden z těch koní prodal a nic mu zaň nedal, a druhý kuoň on Bo- huslav dal, komu se mu zdálo, a za ten kuoň mu také nic nedal, ješto on Jan ty koně LXX kop grošuov pokládá. Vložen puohon léta MDII v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi Janem ze Dvoruov puovodem s jedné, a mezi Jeronymem z Skuhrova, miestokomorníkem královstvie Českého, a Bohuslavem z Újezdce, poručníky sirotkuov a statku někdy Bohuslava z Svinař, s strany druhé. Kdež týž Jan puovod vinil je pohnané z toho, že jest svěřil dvú koní témuž Bohuslavovi Litovskému, za

Strana 35
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 35 kteréž mu nic nedal, kteréžto koně on Jan LXXti kop grošnov pokládá etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni poručníci pohnaní pravili odpírajíce, že o tom dluhu nic nevědí, a také že by on Jan puovod ty koně jemu Bohuslavovi nebožtíkovi dal, kteréž mu byl poslal. A na to ukázali list, kterýž on Jan jemu Litovskému poslal s těmi koňmi; ale on Jan tomu listu odepřel. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on puovod to provodí, že sú dva jeho koně k němu k Litovskému přivedeni, protož aby strany před úředníky Pražskými men- šími stály na zajtří svatého Fabiana najprv příštieho, a což tu on Jan před týmiž úředníky na jich schválení provede, zač sú ti koni stáli v tu chvíli, když sú k němu k Lithovskému přivedeni, to aby oni pohnaní jemu Janovi z statku sirotčieho dali od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v středu po svatém Brikcí. R. III. 1. 144. a. 1263. Mezi Staroměstským měšťanem Matoušem od zlatého lva a Dorotou Košinkou z Košíně o dluh za kamchy neboli látky hedvábné. 1503, 15. listopadu. Mathúš od zlatého lva, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Dorothu Košinku z Košíně. Vinil ji z XXI kop grošuov míšenských, kteréž mu zuostala za kamchy. Vložen puohon léta MDII° v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi Mathoušem od zlatého lva, měštěnínem Starého města Praž- ského, s jedné, a Dorothú z Košíně s strany druhé. Kdež týž Mathouš vinil ji Do- rotu z XXI kop grošuov míšenských, jemu za kamchy zuostalých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Dorota pohnaná odpí- rajíc pravila, že po svém muži statku žádného nedrží, než toliko po svém bratru. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí nalezli: Poněvadž jest ona Dorotha v tom listu, kterýž ukázán jest, s mužem svým nerozdielně slibovala, že jemu Mathúšovi osm kop grošuov českých zuostávají, a nad to že potom sama jest koupila od téhož Mathouše kamchy za pět kop grošuov a za XXI grošuov míšenských, a na to mu nezavdala než toliko XX kop [sic] míšenských. I poněvadž to on Mathouš dostatečně provedl; z té příčiny dávají JMt jemu Mathoušovi za právo, tak aby ona Dorotha jemu těch XXI kop grošuov mí- šenských dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. V středu po svatém Brikcí stalo se. R. III. 1. 194. b. 5*

Strana 36
36 D. XIII. Registra soudu komorního. 1264. Mezi Petrem Kučerou z Dřínova a bratřími ze Šternberka o uvázání se ve statek proti smlouvě. 1503, 15. listopadu. Petr Kučera z Dřenova pohnal pana Ladslava, pana Jana, pana Albrechta bratří z Šternberka. Vinil je z toho, že nebožtík pan Zdeněk uvázal se v statek, v dvuor Zalešany, po paní Elšce, manželce své, proti smlouvě etc. V té při mezi Petrem Kučerú z Dřenova s jedné, a panem Ladslavem, panem Janem a panem Albrechtem bratřími z Šternberka s strany druhé. Jakož týž Petr pohnal nadepsaných pánuov, vinně je z toho, že nebožtík pan Zdeněk uvázal se v statek, v dvuor Zalešany, po paní Elšce, manželce své, proti smlouvě, kterouž jest měl týž Petr s poručníky statku někdy Bernartha Opple z Fictum, ješto skrze téhož pana Zdeňka v týž dvuor Zalešany uvázánie a jeho Kučery odtavad dřéve času vytištěnie týž Kučera vzal jest újmy na statku svém za CCC kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tento puohon zdvihli sú z této příčiny: že on Petr Kučera ne- maje na dědinách svobodných, rukojmí k soudu nepostavil. Stalo se v středu po svatém Brikcí. R. III. 1. 236. b. Srov. nález č. 1152 v Archivu Českém XII. na str. 521. 1265. Mezi Václavem Královským z Želetavy a Václavem Vencelíkem z Vrchovišť o rčení. 1503, 15. listopadu. Václav Královský z Želetavy pohnal Václava z Vrchovišť na Žirovnici. Vinil ho ze rčenie, že jest mu řekl k těm tisíci zlatým uherským dopomoci, kterýchžto tisíc zlatých on Václav z Vrchovišť Mikulášovi Tulešacskému puojčil, ale tomu rčenie nedbá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDII° v pondělí po svatém Urbanu [30. května]. Létha MDIII v středu po svatém Brykcí Václav Královský puovod, nemaje na dědinách svobodných, postavil jest rukojmie Žibřida a Mikuláše bratří Žďárské ze Žďáru přede pány v soudu komorním etc., tak jakož zřiezenie zemské ukazuje. V té při mezi Václavem Královským z Želetavy puovodem s jedné, a Vá- clavem Vencelíkem z Vrchovišť s strany druhé. Kdež týž Václav Královský vinil jeho Vencelíka ze rčenie, že jest mu řekl k těm tisíci zlatým uherským dopomoci, kterýchžto tisíc zlatých on Václav Vencelík Mikulášovi Tulešicskému pójčil etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Vencelík pohnaný pravil, aby to on Václav Královský provedl, kdež jest těch peněz jemu Tulešicskému pójčil. A k tomu dále ukazoval list a vajpisy z desk jeho Královského Václava vode- rčenie i také svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc.,

Strana 37
Nálezy s roku 1503 o sv. Martině. 37 najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on Václav puovod pohnal z tisiece zlatých uherských, pravě je býti jemu Tulešicskému od něho od Václava Vencelíka pójčené, a jináč jest vedl svědomí, nežli jest v puohonu položil o tom pójčení: i z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 283. b. 1266. Smlouva mezi Týmem z Pošky a Mikulášem Chotkem z Hočkova o nářek cti. 1503, 15. listopadu. Mezi Týmem z Pošky a Mikulášem Chotkem z Hočkova. Stala se smlouva urozeným pánem, panem Henrychem z Gutšteina a na Tachově a Jiříkem z Záduba a v Čebivi mezi urozenými panoši Thémem z Pošky a Mi- kulášem Chotkem z Hočkova. Tu kdež týž Mikuláš byl jest dotekl jeho Týma i otce jeho a na cti nařekl, my svrchu psaní mocní smlouvce vypověděli sme mezi nimi takto, že týž Mikuláš jemu Thymovi a otci jeho ten nárok napravil těmito slovy: „Pane Thym, jakož sem tě nařekl a otce tvého, i mám tě za dobrého a uro- zeného člověka, jako tě král JMt a páni i jiní dobří lidé mají. Neviem na tě nic zlého ani na otce tvého. Prosím tebe, odpusť mi.“ A pan Thym mu odpustil. Na toto v registra památná vepsání relatorové byli sú: Pan Jetřich z Gutšteina a na Chyšech a urozený vladyka pan Albrecht Rendl z Aušavy, krále JMti prokurator, od pánuov vyslaní k tomuto. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. I. 329. b. Za nápisem: Registra památná. K roku svatého Martina létha MDIII. 1267. Mezi Annou Nelžejovskou a Anežkou z Míkovic o postavení pacholka pro nářek cti. 1503, 16. listopadu. Anna Nelžejovská z Nelžejovic pohnala Anežky z Míkovic, aby Pavlem pa- cholkem svým ujistieci se, jej postavila etc., jakož puohon napřed. Tu létha MD třeticho ve čtvrtek po svatém Brykcí v té při mezi Annú z Nel- žejovic s jedné, a Anežkú z Míkovic s strany druhé. Kdežto ona Anna pohnala ji Anežku, aby Pavlem, pacholkem a čeledínem svým náchlebním, dobře se ujistieci, jej postavila před pány JMtí, že jej viniti chce z nářku cti etc., tak jakož puohon a nález panský na to prve učiněný plněji to v sobě zavierají. JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž jest se jim ona Anežka pohnaná tiem Pavlem neujistila dostatečně a jeho nepostavila, že jest jí Anně puovodovi táž Anežka těmi všemi škodami, kteréž jest na ten soud naložila, povinna, a ona Anna že jest prvním nálezem dosti na své cti opatřena, a vedle práva aby

Strana 38
38 D. XIII. Registra soudu komorního. ještě na téhož Pavla zatýkací list vzala pro pokuty a opravy, a právem aby jeho sobě připravila. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. I. 7. b. Srov. nálezy č. 1122 a 1188 v Archivu Českém XII. na str. 502 a 545, a č. 1219 zde na str. 7. 1268. Mezi Janem ze Záp a Kateřinou z Košíně o rukojemství. 1503, 16. listopadu. Jan z Záp pohnal Katheřinu z Košíně. Vinil ji jakožto držitele statku Sen- dražic, kterýžto statek byl jest koupil nebožtík Jiřík z Převor a jej držal a on Jan byl jest rukojmí za téhož Jiříka za Lte kop grošuov českých na ten statek; i z těch padesáti kop grošuov českých ji Kateřinu vinil. Vložen puohon léta MDII° v pátek [sic] den svatého Michala [29. září]. V té při mezi Janem z Záp puovodem s jedné, a Katheřinú z Košíně s strany druhé. Kdež ji on Jan vinil jakožto držitele statku Sendražic z padesáti kop gro- šuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpory, takto o tom nalezli: Poněvadž ona Katheřina pohnaná držitel ani nápadnice toho statku Sendražic. po Jiříkovi nenie, z té příčiny ona jemu Janovi puovodovi tu nic povinovata nenie. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 144. b. 1269. Mezi Janem Vácovským a Nevlasem z Kněžic o pych. 1503, 16. listopadu. Jan Vácovský pohnal Nevlasa z Kněžic. Vinil jej z pychu jemu učiněného přes slib svuoj etc. V té při mezi Janem Vácovským puovodem s jedné, a Nevlasem z Kněžic pohnaným s strany druhé. Kdež on Jan vinil téhož Nevlasa z pychu jemu učiněného přes slib svuoj etc., tak jakož puohon ukazuje. I poněvadž jest toho on Jan puovod zjevně nepoložil, v čem mu jest ten pych učinil, z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. I. 144. b. 1270. Mezi Mikulášem z Čejetic a Alšem Zručským z Chřenovic o postavení poddaného pro vydání svěřeného listu. 1503, 16. listopadu. Mikuláš, Pánkuov syn, z Čejetic, pohnal Alše Zručského z Chřenovic, aby Václava, Pánkova syna, poddaného svého ze Zruče, postavil před najvyšším panem

Strana 39
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 39 hofmistrem královstvic Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z nevydání listu hlavního na XXX kop grošuov českých svědčícieho, v němž Mazancové rukojmie sú, kteréhožto listu nadepsaný Mikuláš témuž Václavovi k věrné ruce svěřil. Vložen puohon léta MDII° v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi Mikulášem Pánkovým synem z Čejetic s jedné, a Václavem, Pánkovým synem odtudž z Čejetic, s strany druhé. Kdež jej Václava on Mikuláš vinil z nevydání listu hlavnieho, na XXX kop grošuov českých svědčícího etc., tak jakož puo- hon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Při tom pravě, že jest list již pro- mlčaný, a že sú někteří rukojmie zemřeli, krom jediný, a ten že jest v Moravě a že nic nemá. Proti tomu Aleš Zručský od člověka svého odpíraje pravil, že jest on vedle nálezu páně purkrabova ten list vydal a že jím Alšem promlčenie nepřišlo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža- lobu, odpory, purkrabuov nález i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Václav pohnaný list u sebe zadržal, že jím Mikuláš puovod nic upomínati nemohl, protože sú rukojmie zemřeli; z té příčiny aby on Václav pohnaný jemu Mikulášovi puovodovi, bratru svému, XVte kop grošuov českých dielu jeho dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Mikuláš jeho Václava dále z zadržalých úrokuov viniti, co se na jeho diel mělo dostati, právo mu se nezavierá. Než on Mikuláš puovod jemu Václavovi aby dal ten list a naň dobrú vuoli, kterýžto na XXXti kop grošuov českých jim svědčí, jakož on puohon jest, a on Václav muože-li jím sobě co vyupomínati, to aby jeho bylo. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 195. a. 1271. Mezi bratřími z Pohnání a Jindřichem ze Švamberka o postavení služebníka pro zranění mly- náře. 1503, 16. listopadu. Petr a Jan, bratří vlastní a nedielní z Pohnání, pohnali pana Henrycha z Švamberka a na Zviekově, aby postavil před najvyšším panem hofmistrem krá- lovstvie Českého a raddami krále JMti služebníka svého jménem Vaňka z Milenovic. Vinili ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jim člověka jich zbil a zranil Bartoše mlynáře nad Milenovici. Vložen puohon léta MDII° v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi Petrem a Janem, bratřími z Poznaní [sic], s jedné, a Vaňkem z Mi- lenovic, pohnaným s strany druhé. Kdež již menovaní bratří vinili téhož Vaňka z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo-

Strana 40
40 D. XIII. Registra soudu komorního. věděli: Ačkolivěk ta pokuta na všecky vuobec podle svolenie zemského vztahuje se, což se pychu dotýče; ale poněvadž jest on Vaněk pohnaný ukázal vajpis z desk dvorských, že jest manem, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Než chtie-li ho oni puovodové tiem právem hleděti manským, poněvadž jest man, u soudu dvorského, právo se jim nezavierá. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 237. a. 1272. Mezi Václavem Králickým z Krsovic a Adamem z Vitiněvsi o rčení. 1503, 16. listopadu. Václav Králicský z Krsovic pohnal Adama Kamenicského z Vitiněvsi. Vinil ho ze rčenie, že mu řekl pět seth kop grošuov míšenských zjednati, a na to aby se ubezpečil, a potom tomu rčenie neučinil dosti. Vložen puohon léta MDII° ve čtvrtek den svatého Michala [29. září]. V té při mezi Václavem Králicským z Krsovic s jedné, a Adamem z Viti- něvsi s strany druhé. Kdež týž Kralicský vinil jeho Adama ze rčenie, že mu řekl pět seth kop grošuov míšenských zjednati etc., tak jakož puohon plněji v sobě za- vírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Adam pohnaný odpíraje pravil, že jest mu řekl těch peněz pójčiti, když by mu to na Králicích ujistil, však tak, aby na nich žádných jiných závad a zápisuov nebylo. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jemu Václavovi puovodovi on Adam řekl těch pět seth kop grošuov míšenských zjednati, aby mu pójčeny byly na Králice, i z té pří- činy aby mu je on Adam zjednal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých; a zase on Václav Králicský aby to ujistil jemu Adamovi na Králicích aneb tomu, od kohož by mu Adam zednal, a to beze všech závad aby mu Králic postoupil, ktož mu jich koli puojčí, tak jakž námluva mezi nimi ukazuje. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 284. a. 1273. Smlouva mezi Katheřinou z Jistebna a bratranem jejím Zvěstem o dědictví. 1503, 16. listopadu. Mezi Katheřinú z Eystebna a Zvěstem bratranem jejím. Stala se smlouva mezi Katheřinú z Eystebna s jedné, a Zvěstem, bratranem jejím odtudž, s strany druhé, a to taková: že ona Kateřina nemá jemu Zvěstovi na jeho grunth a dědictví sáhati budúcně ani na jeho budúcí. A on jest jí uručil za to XV kop grošuov míšenských dáti, a ve dvú nedělí pět kop míšenských a na svatého Jiří najprv příštieho X kop míšenských. A toho jest byl smlouvce pan Jetřich z Gut-

Strana 41
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 41 šteina a na Chyšech a Záviš Sulek z Hrádku, hejtman hradu Pražského. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 330. a. za nápisem: Registra památná. K roku svatého Martina létha MDIII. 1274. Smlouva mezi Kryštofem a Jetřichem bratřími z Gutšteina o lesy a řeku. 1503, 16. listopadu. Jakož sú mocně přestali na nás, na panu Ladslavovi z Šternbergka na Be- chyni a na Markartovi z Hrádku, pan Krystof z Gutšteina s jedné, a pan Jetřich odtudž z Gutšteina s strany druhé. Item zejména o tyto lesy a o řeku: Stavadlo, Meziříče, Kolejka, Malá Stříbrnice, Veliká Stříbrnice, Paseka, Pohořelý, okolo Veliké vsi Balkové až po Číhanovské meze i s horami tak, pokud v svých mezech a hra- nicích leží, a také řeka ta, kteráž teče od Čihanovských mezí až k Balkovského řece, takto mezi nimi o ty lesy a řeku my svrchu psaní ubrmané mocně vypovie- dáme: Poněvadž pan Jetřich to dostatečně provodí, že jsou v uvázání těch lesuov k Chýším byli za několika práv i za těchto také on sám v uvázání jest, a žádný ho nenařiekal právem: i z té příčiny aby pan Jetřich při těch lesích v uvázání i v držení zuostal. A pan Krystof ani jeho budúcí aby jemu v těch lesích nepřekážel. Než po- něvadž jest Rabštýn k královstvie, jestliže by král JMt aneb budúcí králové Čeští byli v držení toho zámku Rabšteina a ráčili-li by právo k těm lesuom svrchu do- tčeným jmieti, že se králi JMti, nynějšiemu i budúcím králuom Českým, právo ne- zavírá. A ta svědomí páně Krystofova že jsú všecka na Karlšteině, kdež se jest soudil o lesy pravě, že by k Rabšteinu byly králi JMti k potřebě. Tato smlouva vložena a vepsána v registra komorní s povolením pana Viléma z Pernšteina etc. i všech pánuov [a] vladyk, kteříž v soudu komorním sedají, poněvadž se ta vajpověď JMtí raddú stala. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. I. 330. b. za nápisem: Registra památná. K roku svatého Martina létha MDIIP. 1275. Mezi Krištofem Hofmanem z Minichhofu a Šebestianem Šlikem z Holejče o bránění popravy. 1503, 17. listopadu. Krystof Hofman z Minychhofu pohnal pana Šebestiana Šlika z Holayče. Vinil ho z toho, že mu brání popravy v Chodau etc. V té při mezi Krystofem Hofmanem z Minychhofu puovodem s jedné, a panem Sebestyanem Šlikem z Holayče pohnaným s strany druhé. Jako jest jej pana Šlika vinil, že mu brání popravy v Chodau, statku jeho, a dopustiti mu jí nechtěl, ješto jest to proti téhož Krystofa právu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti Archiv Český XIII.

Strana 42
42 raddami nalezli: Poněvadž to zboží, na kterémž táž poprava býti měla, jest manstvie, z příčiny té puohon tento zdvihli sú, a strany aby se tiem, k kterémuž příslušejí, hleděly právem. Stalo se léta MDIII v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 59. a. D. XIII. Registra soudu komorního. 1276. Mezi farářem v Starém Kníně Jiříkem a Janem Dobešem z Vesec o pych. 1503, 17. listopadu. Kněz Jiřík, farář v Starém Kníně, pohnal Jana Dobeše z Vesec a v Starém Kníně. Vinil jej z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu stodolu jeho k jeho faře příslušející zamekl, klíče od ní vzal a těch mu ani navrátiti ani stodoly té otevřieti chce, tak že on kněz Jiřík toho obilé, kteréž v ní má, užívati nemuože. Vložen puohon léta MDII v pondělí [sic] den svatého Filippa a Jakuba [1. května 1502]. V té při mezi knězem Jiříkem, farářem v Starém Kníně, s jedné, a Janem Dobešem z Vesec s strany druhé. Kdež týž kněz jeho Dobeše vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu stodolu zamekl etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Dobeš odpíraje pravil, že jest toho neučinil a stodoly té nezamekl ani při tom byl, kdy mu ji zamkli, než že jest paní Markéta z Říčan kázala tu stodolu zamknúti; a na to též paní Markéthy ukázal svědomí, kterážto sama na se seznává, že jest kázala zamknúti, a k tomu i jiné svě- domí ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše ža- lobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Jan pohnaný to dostatečně provedl, že jest toho neučinil a té stodoly zamknúti nedal, z té příčiny JMt dávají jemu po- hnanému za právo. A poněvadž se ona Markéta k tomu zná, že jest tu stodolu zamknúti kázala, chce-li on kněz Jiřík o to právem k komu hleděti, právo mu se nezavierá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 96. b. 1277. Mezi Jindřichem Kroem z Ruckerswaldu a Mikulášem z Rachmberka o postavení syna pro vraždu služebníka jeho. 1503, 17. listopadu. Heinrych Kro z Ruckerswaldu pohnal Nykle z Rachmberka a v Jansdorfě, aby syna svého Wolfganga z Rachmberka postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z mordu, že jest mu služebníka jeho Haniše Zumra zamordoval pro list zatykací. Vložen puohon létha MDII° v pátek den Jedenácti tisíc panen [21. října]. V té při mezi Heynrychem Kro s jedné, a Niklem Rachmberkem s strany

Strana 43
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 43 druhé. Kdež týž Heynrych pohnal jej Nikle, aby postavil před najvyšším panem hof- mistrem královstvie Českého a raddami krále JMti syna svého Wolfganga, kdež jej viniti z mordu chce etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Nikl Rachmberk odpíraje pověděl, že list puohonní Wolfganga syna jeho u něho nezastihl, a kdyby byl zastihl, že by se chtěl byl podle puohonu za- chovati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž to on Nykl pohnaný dostatečně provedl svým svědomím, že jest puohon syna jeho u něho nezastihl, z té příčiny on Nykl jemu Heynrychovi tu nic povinovat nenie: než chce-li on Henrych k Wolfgangovi, k synu Niklovu, Rachmberkovi o to hleděti a jej z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 116. a. Srov. nález č. 1167 v Archivu Českém XII. na str. 531. 1278. Mezi Jindřichem Kroem z Ruckerswaldu a Mikulášem z Rachmberka o postavení lidí pro pomoc při vraždě. 1503, 17. listopadu. Heynrych Kro z Ruckerswaldu pohnal téhož Nykle z Rachmberka a v Jansdorfě, aby Henzle Hegera a Maršíka postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil je z toho, že sú služebníka jeho Hanuše Zumra pomohli zamordovati. Vložen puohon léta MDII v pátek den Jedenácti tisíc panen [21. října]. V té při mezi Heinrychem Kro s jedné, a Nyklem Rachmberkem s strany druhé. Kdež týž Heynrych pohnal jeho Nykle, aby postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti Henzle Hegera a Maršíka, že je chce viniti z mordu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Nykl pohnaný odpíraje pověděl, že jich těch osob puohon u něho nezastihl. A na to vedl svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on to Nykl pohnaný dostatečně provedl svým svědomím, že jest puohon Henzle Hegera a Maršíka u něho nezastihl, z té příčiny on Nykl jemu Heinrychovi puovodu tu nic povinovat nenie. Než chce-li on Henrych k Henzlovi Hegerovi a k Maršíkovi o to hleděti a je z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 116. b. Srov. předcházející nález č. 1277. 1279. Mezi Janem z Pohnání a bratrem jeho Petrem o rozdělení statku otcovského. 1503, 17. listopadu. Jan z Pohnání pohnal Petra odtudž z Pohnání, bratra svého. Vinil ho, že jakožto starší bratr statek jich otcovský rozděliti prodlévá a obmeškává, kterýžto 6*)

Strana 44
44 D. XIII. Registra soudu komorního. statek na ně na oba po otci jich nedielném přiesluší. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek den svatého Michala [29. září]. V té při mezi Janem z Pohnání s jedné, a Petrem odtudž, bratrem jeho, s strany druhé. Kdež on Jan vinil jej Petra, že jakožto starší bratr statek jich otcovský rozděliti prodlévá etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Při tom pravě, že jest těm smlúvám, kteréž mezi nimi učiněny byly, dosti učinil. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Petr pohnaný odpíraje pravil, že jest té smlouvě dosti učinil, a ještě na tom jest, že všemu tomu, pokudž mezi nimi narovnáno a smluveno bylo, chce ve všem učiniti dosti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vy- slyševše žalobu a s obú stranú pře líčenie, smlouvu, pruovody i odpory, takto o tom nalezli: aby on Petr jemu Janovi podle smluv mezi nimi učiněných diel dal, a to konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, spravedlivý podle práva. A týž Petr aby jemu Janovi od datum též smlouvy počet učinil ze všeho statku před úředníky Pražskými menšími na zajtří svatého Fabiana najprv příštieho na schválení týchž úředníkuov. A což tu týmiž úředníky nalezeno bude, což by na jeho polovici přijíti mělo, to aby jemu také on Petr dal od toho počtu ve dvú nedělí pořád zběhlých z těch užitkuov toho statku; a nechtěl-li by on Jan na tom počtu přestati, což by viece provedl, že by užíval on Petr statku toho, před týmiž úře- dníky, má jemu to též dáno býti ve dvú nedělí pořád zběhlých, tak jakož se nahoře píše. A nadepsaný Jan má jemu Petrovi své dluhy dáti sepsané; a jestliže by on Petr nechtěl jemu toho duověřiti o těch dluziech, aby on Jan také ty dluhy dosta- tečně provedl před svrchupsanými úředníky na čas svrchu dotčený na schválenie týchž úředníkuov. A také což se zástavy aneb prodaje téhož statku dotýče, při tom aby se nadepsaní bratří k sobě zachovali podle smluv svrchu dotčených a mezi nimi dobrovolně učiněných. Stalo se v pátek po svatém Brikcí. R. III. 1. 145. a. 1280. Mezi Janem Žíchovcem z Duban a Adamem z Dubé o dostiučinění slibu. 1503, 17. listopadu. Jan Žiechovec z Duban pohnal pana Adama z Dubé. Vinil ho z dosti ne- učinění slibu, kdež jest mu slíbil za Václava Březenského, obyvatele Nového města Pražského, rukú dáním za LXXII kopě grošuov míšenských, že tajž Václav na čas určený touž summu jemu Žiechovcovi položiti měl; tomu se nestalo dosti. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek před svatým Michalem [22. září]. V té při mezi Janem Žiechovcem z Duban s jedné, a panem Adamem z Dubé s strany druhé. Kdež týž Žiechovec vinil jej Adama z dosti neučinění slibu, kdež jest mu slíbil za Václava Březenského etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to

Strana 45
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 45 ukázal svědomí jednoho spolurukojmí, kněze Filipa. Proti tomu on Adam odpíraje pravil, že toliko jedním svědkem to on Jan provodí, žádaje podle práva zuostaven býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest to on Jan puovod provedl, že jest jemu nadepsaný Adam pohnaný slíbil za summu v puohonu položenú, a to jedním spolurukojmím, a k tomu se sám seznal, že jest rukojmí, z té příčiny aby jemu Janovi Žiechovcovi on Adam, což na jeho diel přísluší, dal, to jest XXXVI kop grošuov míšenských, a to konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 145. b. 1281. Mezi Jakubem Hupaufem z Milčan a Janem z Lobkovic o postavení služebníka Hyrše pro dostineučinění ortele. 1503, 17. listopadu. Jakub Hupauf z Milčan pohnal pana Jana z Lobkovic a na Hasišteině, hejt- mana kraje Žateckého, aby služebníka a poddaného svého Jiříka Hyrse z Kadaně postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z dosti neučiněnie ortele, purgmistrem a raddou Starého města Pražského mezi nimi učiněného, jmenovitě v tom, kdež v tom orteli takto stojí: aby on Hirš registra položil a všecky dluhy až do sedmi seth a XXXti kop grošuov míšenských z nich věrně a právě vypíše, Jakubovi Hupaufovi dal, a dluhy až do těch sedmi seth a XXXti kop jemu ukázal, a to ve čtyrech nedělech od toho ortele, a kto jest co a zač dlužen, aby před ním oznámil; a jestliže jest Hyrš po té smlouvě, kteráž mezi nimi učiněna byla, které dluhy vyupomínal, ty aby navrátil etc., tak jakož puohon v registřích ukazuje. Vložen létha MD° druhého ve čtvrtek den svatého Mi- chala [29. září]. V té při mezi Jakubem Hupaufem z Milčan s jedné, a Jiříkem Hyrsem z Ka- daně s strany druhé. Kdež týž Hupauf vinil jeho Jiříka z toho, že tomu orteli kterýž se mezi nimi purgmistrem a raddú Starého města Pražského stal, dosti učiniti nechce etc., tak jakož puohon a ortel plněji a šíře v sobě znějí. A na to ukázal jest list toho ortele pod pečetí Starého města Pražského. Proti tomu on Jiřík Hyrš odpíraje pravil, že by tomu všemu dosti učiniti chtěl, jediné aby to on Hupauf pro- vedl, z čehož jest pohnal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- dami, nalezli: aby strany před úředníky Pražskými menšími stály na zajtřie svatého Fabiana najprv příštieho, a což tu on Hupauf před týmiž úředníky na jich schválení na ten ortel provede, to aby on Jiřík pohnaný jemu dal ve dvú nedělí od toho pruovodu pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 146. a.

Strana 46
46 D. XIII. Registra soudu komorního. 1282. Mezi Janem z Doupova a Jakubem z Vřesovic o plat kněžský na Valči. 1503, 17. listopadu. Jan z Doupova a v Libediciech pohnal Jakuba z Vřesovic a na Valči. Vinil ho z nezdržení smlouvy, což se dotýče platu kněžského na Valči, jakož pak ten ar- tykul v té ceduli smluvní položený šíře svědčí a ukazuje. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek před svatú Alžbětú [17. listopadu]. V té při mezi Janem z Doupova s jedné, a Jakubem z Vřesovic s strany druhé. Kdež týž Jan vinil jeho Jakuba z nezdrženie smlouvy, což se platu dotýče kněžského na Valči etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal touž smlouvu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Jan puovod pohnal z smluvní cedule a ta cedule svědčí na trh, v kteréžto ceduli dotýče se platu, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Než chtie-li sebe strany právem hleděti zemským, právo se jim nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 146. a. 1283. Mezi obcí Velvarskou a Eliškou z Lantšteina o postavení Filipa krčmáře z Hoholic pro rušení výsad městských. 1503, 17. listopadu. Purgmistr a konšelé i všecka obec města Velvar pohnali paní Elšku z Lant- šteina, aby postavila v soudu komorním Filipa krčmáře z Hoholic, člověka paní Fir- šicové. Vinili jej z toho, že proti vajsadám jich starodávním suol měří jim i jich městu k újmě etc. V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Velvar s jedné, a Fi- lipem krčmářem z Hoholic, člověkem paní Firšicové, s strany druhé. Kdež oni Vel- varští vinili jeho Filipa z toho, že proti vajsadám jich starodávním suol měří jim i jich městu k újmě etc., tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami: Poněvadž sú oni Velvarští toho neučinili a ku paní Elšce z Lantšteina o to prve, aby to ona zastavila, neposlali, ani jí za to žádali, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 237. a. 1284. Mezi obcí Velvarskou a Eliškou z Lantšteina o postavení Filipa krčmáře pro rušení výsad městských. 1503, 17. listopadu. Purgmistr a konšelé i všecka obec města Velvar pohnali paní Elšku z Lant- šteina, aby postavila Filipa krčmáře, člověka paní Firšicové. Vinili ho jedním puo-

Strana 47
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 47 honem, což se soli dotýče, druhým, že řez dělá, třetím, že obilé laduje, a čtvrtým, že kovárnu drží etc. V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Velvar s jedné, a Fi- lipem krčmářem, člověkem paní Firšicové, s strany druhé. Kdež tíž Velvarští vinili jeho Filipa jedním puohonem, což se soli dotýče, druhým, že řez dělá, třetím, že obilé laduje, a čtvrtým, že kovárnu drží etc., tak jakož všichni čtyři puohonové plněji v sobě zavírají. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž sú oni Velvarští toho nepokázali, by o to ku paní Elšce z Lantšteina posielali, jakožto ku paní gruntu toho, aby to táž paní Elška zastavila, z té příčiny JMt ty puohony zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 237. b. Srov. předcházející nález č. 1283. 1285. Mezi Václavem Satanéřem z Drahovic a bratrem jeho Oldřichem o pych. 1503, 17. listopadu. Václav Satanéř z Drahovic pohnal Voldřicha Satanéře odtudž, bratra svého. Vinil ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu brání vodu voziti k hradu jeho lidem z Hinckmausgrynu. Vložen puohon léta MDII v úterý [sic] den svatého Filipa a Jakuba [1. května]. V té při mezi Václavem Satanéřem z Drahovic s jedné, a Voldřichem, bratrem jeho odtudž, s strany druhé. Jakož on Václav vinil jej Voldřicha z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu brání vodu voziti k hradu jeho lidem z Hynckmausgrynu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Voldřich po- hnaný pověděl, žádaje za opatřenie podle práva, že mu se zdá, že toho pychu nař ničímž neprovozuje dostatečně. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Václav puovod toho puohonu naň, na Voldřicha, ničímž nepro- vedl, z té příčiny JMt dávají jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 284. b. 1286. Mezi Václavem Satanéřem z Drahovic a bratrem jeho Oldřichem o pych. 1503, 17. listopadu. V té při mezi týmž Václavem Satanéřem s jedné, a Voldřichem, bratrem jeho odtudž, s strany druhé. Kdež on Václav vinil jej Voldřicha z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že mu poustky dělá přes smlouvu, kterúž spolu mají, a kteříž se lidé zaň za Václava stěhují, tomu žádnému nechce listu vajhost- ného dáti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu Voldřich pohnaný žádal

Strana 48
48 D. XIII. Registra soudu komorního. za opatřenie, aby on Václav naň ten puohon a pych podle práva provedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Václav puovod toho pychu naň, na Voldřicha, ničímž neprovedl dostatečně, z té příčiny dávají JMt jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 284. b. Srov. předcházející nález č. 1285. 1287. Mezi Václavem Satanéřem a Jiříkem Rybářem z Mildendorfu o pobrání obilí. 1503, 17. listopadu. V té při mezi týmž Václavem Satanéřem s jedné, a Jiříkem Rybářem z Myl- dendorfu s strany druhé. Kdež on Václav téhož Jiříka vinil z pychu a pro ten pych etc., že mu pobral vobilé bez jeho vuole, je vymlátil a požíval ho, pokud mu se zdálo etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Jiřík pravil, že toho pychu ničímž naň podle práva neprovozuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Václav toho pychu naň na Jiříka ničímž podle práva neprovodí ani toho provozuje, by to obilé jeho bylo, z té příčiny JMt dávají jemu Jiříkovi za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 285. a. 1288. Mezi Václavem Satanéřem a Jiříkem Rybářem z Mildendorfu o krčmu. 1503, 17. listopadu. V té při mezi Václavem Satanéřem s jedné, a Jiříkem Rybářem z Mildorfu, pro kteréhož on Václav Voldřicha, bratra svého, pohnal, aby jej postavil před naj- vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, s strany druhé. Kdež on Václav vinil jej, toho Jiříka, z pychu a pro ten pych etc., že piva vaří a šenkuje v jeho Václavově krčmě v Boczi k újmě etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Václav jemu Voldřichovi podle svolenie zemského napřed věděti nedal o té krčmě, z té příčiny on Voldřich pohnaný jemu Václavovi puovodovi povinovat nenie, než chce-li, aby se strany hleděly podle svolení zemského. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 285. a. Srov. předcházející nález č. 1287. 1289. Mezi Václavem Satanéřem a bratrem jeho Oldřichem o výboj. 1503, 17. listopadu. V té při mezi týmž Václavem Satanéřem a Voldřichem, bratrem jeho. Jakož jest jej Voldřicha vinil z vajboje, že jest mu člověka jeho nočně vybil etc., tak jakož

Strana 49
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 49 puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on Václav puovod podle puohonu svého toho dostatečně neprovodí a také toho svědkové jeho neseznávají, by on Voldřich jaký učinil vajboj, z té příčiny dá- vají jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 285. b. Srov. nález č. 1286. 1290. Zavázání ctí a věrou některých měšťanů Budějovických. 1503, 17. listopadu. Budějovští. Z rozkázání pána JMti pana Viléma z Pernšteina etc. i vší raddy královské soudu komorního zavázáni jsú ctí a věrú osoby tyto dole psané, zejména: Václav kovář, Michal varhaník, Vincenc Cyglar, Steffel Auff, Pauliak, aby všickni stáli a dostáli na den Svátosti najprv příští před soudem komorním se všemi potřebami svými, nic sobě ku pomoci neberúce; a toho závazku aby žádným oby- čejem prázdni nebyli, leč tomu dosti učiní, tak jakož dotčeno jest, a leč by pány JMtí soudu komornieho z toho propuštěni byli. Toto zapsáno jest v pátek po svatém Brykcí. R. III. I. 329. b. za nápisem: Registra památná. K roku svatého Martina létha MDIII. 1291. Mezi Janem Krupým a Bořkem z Dohalic o nářek cti. 1503, 17. listopadu. Pán JMt, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami z soudu komornieho, ráčili jsú rozkázati tuto dolepsanú vajpověď v registra komorní zapsati, vyslyševše prve Jana Krupého svědomí a je pilně i potřebně váživše a je zchválivše, a takto podle téhož jeho Jana Krupého svědomí vypověděli jsú, jakož teď dole psáno stojí: Před panem hofmistrem zemským JMtí a přede pány a vladykami soudu ko- morního o svatém Martině najprv příštím, když páni najprv zasedú, tu mají páni pana Krupého opatřiti i otce i máteř jeho a takto vypověděti mají: že podle svě- domí páně Krupého že jest otec jeho ctná a zachovalá vladyka, a on též, a mátě téhož pana Krupého že jest dobrá vladyka a na své cti zachovalá. Jakož jest pan Krupý mluvil panu Bořkovi: jestliže naň to pan Bořek praví neboli ktokoli, že by on falešně na lidech statky vyhrával, že by naň neprávě, ne- šlechetně a zrádně pravil. A pan Bořek že by zase řekl: „Já toho na tě nepravím, než jestliže to pravíš, bych já toho od Juona neslyšel, pravím, že sám mluvíš ne- právě, nešlechetně a zrádně.“ Pak poněvadž jest pan Krupý nepravil zejména, by naň to pan Bořek z sebe pravil, a k tomu jest to pan Bořek provedl, že jest to od Juona slyšel, protož tomu pan Krupý věří. A pan Bořek také pravil, že jest na pana Krupého toho nepravil. I ta jich obojích řeč panu Bořkovi i jemu, panu Kru- pému, k jich cti a k jich dobré pověsti nic ke škodě nenie. A také jest Juon toho Archiv Český XIII.

Strana 50
50 D. XIII. Registra soudu komorního. panu Krupému zapřel, by to naň pravil, a on Krupý to naň provedl, a tomu pan Bořek také věří. A jest věc vědomá, že jest pan Bořek na své cti vždycky se ctně a dobře zachovával. A pan Krupý také jest se na své cti ctně a dobře zachovával. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 330. a. za nápisem: „Registra památná. K roku svatého Martina létha MDIII°.“ 1292. Mezi Kateřinou ze Sobětic a Děpoltem z Lobkovic o postavení poddaného pro dluh. 1503, 18. listopadu. Katheřina z Sobětic pohnala Děpolta z Lobkovic a na Bílině, aby člověka svého poddaného z Sedlčan Václava Hamerníka postavil před najvyšším panem hof- mistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Viniti ho chce podle jiných jeho bratří z nevydání XL kop grošuov českých na oddiel jejie jí po otci jejiem spravedlivě příležíciech. Vložen puohon léta MDIII v pátek den svatého Blažeje [3. února]. V té při mezi Katheřinú z Sobětic s jedné, a Václavem Hamerníkem, člověkem páně Děpoltovým z Lobkovic, s strany druhé. Kdež ho viniti chtěla ze XL kop grošuov českých podle jiných bratří jeho etc., tak jakož puohonové šíře ukazují. I poněvadž v tom mocném listu jejím Katheřininém, kdež Táborští konšelé vyznávají, že by ona to před nimi vyznala, že muže svého této pře poručníkem činí, sama svým jménem nevyznává; neb měla jest sama jménem a listem svým takový list učiniti: „Známo činím tiemto listem, že činím poručníka na zisk i na ztrátu,“ a pečetí nadepsaného města měla žádati toliko na svědomie. I poněvadž jest toho neučinila a listem sama nevyznala a na svědomí pečeti neprosila, že v tomto listu dosti ku právu moci nenie; neb každý to má vyznati, že moc dává před soudem komorním, ne před jinými osobami, jako oni nadepsaní Tháborští vyznávají, že jest svrchu do- tčená Katheřina před námi toliko to vyznala. I z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihají. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 51. b. 1293. Mezi Kateřinou Peřinovou z Košíně a Annou z Sezemiček o nářek cti. 1503, 18. listopadu. Katheřina Peřinova z Košíně pohnala Annu z Sezemiček. Viniti ji chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDII v pondělí po Novém létě [3. ledna]. V té při mezi Katheřinú Peřinovú s jedné, a Annú z Sezemiček s strany druhé. Kdež ona Peřinova vinila ji Annu z nářku cti etc., tak jakož puohon šíře svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli: Poněvadž jest to ona Anna sama pravila stojéci před JMtí, že na ni, na Katheřinu, nic zlého

Strana 51
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 51 nevie, a že jest o ní nic nemluvila, z té příčiny jí Katheřině ten nářek na jejie cti a dobré pověsti nic ke škodě nenie. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 52. a. 1294. Mezi Duchkem Švábem z Prahy a Tomášem Horňateckým o pobrání obilí. 1503, 18. listopadu. Duchek Šváb z Prahy pohnal Thomáše Horňatecského. Vinil jej z pobrání vobilé v Dolejší Chvatlině etc. V té při mezi Duchkem Švábem z Prahy puovodem s jedné, a Thomášen Horňatecským s strany druhé. Kdež ho vinil z pobrání vobilé v Dolejší Chvatlině etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž oboje strana, puovod i pohnaný, neprovedli, by toho po- dacieho tu v Chvatlině v držení byli, než v tom se na dsky táhnou: z té příčiny tento puohon zdvihli sú, a strany aby se o to právem hleděly zemským. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú léta MDIII°. R. III. I. 70. b. 1295. Mezi Duchkem Švábem z Prahy a Mikulášem Popelem z Vesce o pobrání obilí. 1503, 18. listopadu. Duchek Šváb z Prahy pohnal Mikuláše Popele z Vesce. Vinil ho z pobrání vobilé v Dolejší Chvatlině etc. V té při mezi týmž Duchkem Švábem puovodem s jedné, a Mikulášem Po- pelem z Vesce pohnaným s strany druhé. Jakož ho vinil z pobrání vobilé v Dolejší Chvatlině etc., a obojí se na dsky táhli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: z příčiny té, jako nahoře dotčeno, tento puohon zdvihli sú, a strany aby sebe též právem hleděly zemským. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú léta MDIII°. R. III. 1. 71. a. Srov. nálezy č. 1204 v Archivu Českém XII. na str. 556 a tuto č. 1294. 1296. Mezi Janem Chrustenským z Malovar a radou Menšího města Pražského o postavení lidí z Jenče pro skopání rybníků. 1503, 18. listopadu. Jan Chrustenský z Malovar pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Men- šieho města Pražského, aby lidi své, Réhu syna Novákova, Macuru, a Petra Hoškova syna z Jenče, postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a rad- dami krále JMti. Vinil je z toho, že mu dva rybníky skopali, jeden větší a druhý 7*

Strana 52
52 D. XIII. Registra soudu komorního. menší, nočně zlodějsky. Vložen puohon léta MDII° v středu před početím Matky božie [7. prosince]. V té při mezi Janem Chroustenským z Malovar s jedné, a mezi lidmi Malo- stranskými z Jenče, zejména těmito: Réhú synem Novákovým, Macurú a Petrem Hoškem, s strany druhé. Kdež je vinil, že mu dva rybníky skopali nočně a zlodějsky etc., tak jakož puohon plněji svědčí. I poněvadž se rybníkuov skopání dotýče a ten artykul podle svolenie zemského jest za moc počten, z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú, a aby sebe strany právem hleděli zemským. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 146. b. 1297. Mezi Mikulášem Cedwicerem a Václavem Satanéřem z Drahovic o dluh za službu. 1503, 18. listopadu. Mikuláš jinak Nyckel Czedwiczer pohnal Václava Satanéře z Drahovic a na Hauenšteině. Vinil ho z Lti kop grošuov českých dluhu jemu za jeho službu listem pod jeho pečetí zapsaného, tak jakož jeho list Satanéřuov na ten dluh učiněný šíře ukazuje. Vložen puohon léta MDIII první středu v postě [8. března]. V té při mezi Nyklem Cedvicarem s jedné, a Václavem Satanéřem z Dra- hovic s strany druhé. Kdež týž Cedvicar vinil jej Satanéře z Lti kop grošuov českých dluhu za jeho službu listem zuostalého etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to list ten na ten dluh svědčící ukázal. Proti tomu on Satanéř pověděl, že jest mu on Cedvicer řekl ten list zase vrátiti, i nevrátil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Václav Satanéř pohnaný toho ničímž dostatečně neodvedl, by témuž Cedvicarovi toho dluhu v puohonu menovaného dlužen nebyl, ale on Cedvicar to dostatečně provedl listem Satanéřovým, v kterémžto listu toho nestojí, na který by čas on Václav jemu těch Lte kop grošuov českých dáti měl, z té příčiny aby on Václav pohnaný jemu Niklovi puovodovi těch Lte kop grošuov českých dal v puchonu dotčených, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú. R. III. 1. 195. b. 1298. Mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o ukradenou sukni. 1503, 20. listopadu. Ambrož Chodaur z Lokte pohnal Dorothy Střiebrné, měštku Starého města Pražského. Viniti ji chce ze rčenie, kdež jest ho řekla z té sukně, kteráž jí ukra-

Strana 53
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 53 dena byla, nepoháněti a skrze touž sukni k nákladuom nepřipravovati, ale to že jest zjinačila a tomu rčení svému neučinila dosti. Vložen puohon létha MDIII v pondělí před svatým Františkem [2. října]. V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte s jedné, a Dorothou Střiebrnou, měštkú Starého města Pražského, s strany druhé. Kdež ji vinil z toho, že ho řekla z té sukně, kteráž jí ukradena byla, nepoháněti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo- věděli: Poněvadž on Chodaur při prvním puchonu jí Dorothy nevinil z toho rčenic, by ho řekla z té sukně nepoháněti, z té příčiny ona jemu tu dále nic povinovata nenie, a dává se jí za právo. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. R. III. 1. 8. a. 1299. Mezi Jindřichem Donatem z Těchlovic spolu s Janem Vratislavem z Mitrovic a lidmi páně Donínského z Dolánek o pych. 1503, 20. listopadu. Jindřich Donat z Těchlovic a Jan Vratislav z Mitrovic pohnali Václava a Jana příjmí Snětivý, lidi páně Donínského z Dolánek. Vinili je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, tu kdež sú jim lidi mordovali a loupili etc. V té při mezi Jindřichem Donatem z Těchlovic a Janem Vratislavem z Mi- trovic s jedné, a mezi Václavem a Janem příjmí Snětivý, lidmi páně Donínského z Dolánek, s strany druhé. Kdež týchž páně Donínského lidí pohnali z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých, tu kdež sú jim lidi mordovali a loupili etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Proti tomu on pohnaný odpíraje pravil, že to pych nenic, poněvadž vinili z mordu, z loupeže, i zlodějstva [se] dotýče. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž oni puovodové poháněli z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých a při tom puohonu dotýkali, že by jim jich lidé byli mordováni a zloupeni, a žádné péče že sú na ně neměli, i z té příčiny, poněvadž se mordu a loupeže dotýče a že to pych nenie, JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. R. III. 1. 97. a. 1300. Mezi Janem z Doudleb a Mikulášem Holubem z Záchuma o pych pro urukování zběhlého poddaného. 1503, 20. listopadu. Jan [z] Doudleb pohnal Mikuláše Holuba z Záchuma a v Konářiciech. Vinil ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jest rozkázal Balákovi,

Strana 54
54 D. XIII. Registra soudu komorního. rychtáři svému z Stropnice, aby člověka jeho Doudlebova honil na svobodné silnici, Jakuba kováře; a když ho na gruntiech jeho Doudlebových postihl, tu jej urukoval pod pokutou V kop grošuov míšenských; a prve naň nikdy nežaloval. Vložen puohon léta MDIII v pondělí po svatém Abdonu [31. července]. V té při mezi Janem z Doudleb s jedné, a Mikulášem Holubem z Záchuma s strany druhé. Kdež téhož Holuba vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jest rozkázal Balákovi, rychtáři svému, aby člověka jeho honil na svo- bodné silnici etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Při tom pravě, že týž Jakub kovář jeho Doudlebuov jest dědičný člověk. A na to také svě- domí vedl. Proti tomu Mikuláš Holub pohnaný odpíraje pravil, že jest naň, na Ja- kuba, sáhl a jeho honiti kázal jako člověka svého dědičného, kterýž v ty časy jeho byl a s jeho gruntu se stěhoval. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž on Mikuláš pohnaný to provedl, že ten Jakub kovář, jsa za ním, od něho se pryč kradl, když jest jej honiti kázal, a on Doudleb puovod tomu jest neodepřel, by se týž Jakub s gruntu jeho Mikulášova nestěhoval, a také i to mluvil týž puovod, že se o toho Jakuba nesoudí jako o člověka, než toliko tudy, že by chtěl na něm, na Mikulášovi, pokutu pro pych mieti, protože jest jej na jeho grunthu urukoval; i z té příčiny on Mikuláš pohnaný jemu Doudlebovi tiem pychem povinovat nenie a dává mu se za právo. Dal památné. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. R. III. 1. 147. b. 1301. Mezi Janem Pytlíkem ze Zvoleněvsi a Radslavem z Šebířova pro nedostiučinění rukojemství. 1503, 20. listopadu. Jan Pytlík ze Zvoleněvsi, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Rad- slava z Šebířova. Vinil ho z dosti neučiněnie rukojemstvie, kdež jest slíbil za Jana Byšicského z Byšic za III a puol kopy grošuov a VI grošuov vše českých. Vložen puohon léta MDIII v středu den svatého Františka [4. října]. V té při mezi Janem Pytlíkem ze Zvoleněvsi, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Radslavem z Šebířova s strany druhé. Kdež téhož Radslava vinil z dostineučinění rukojemstvie, kdež slíbil za Jana Byšicského za III a puol kopy grošuov českých a VI grošnov českých etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfensteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se on Radslav pohnaný k tomu slibu zná, z té příčiny aby jemu Pytlíkovi těch III a puol

Strana 55
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 55 kopy grošuov a VI grošuov českých dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. R. III. 1. 148. a. 1302. Mezi Petrem z Černého Blata a Petrem Holicským ze Šternberka o postavení rychtáře a kon- šelů z Uhlířských Janovic pro nezatčení dvou bratří podle listu zatykacího. 1503, 20. listopadu. Petr z Černého Blata pohnal pana Petra Holicského z Šternberka a na Leštně, aby lidi své z Uhléřských Janovic postavil před najvyšším panem hofmistrem krá- lovstvie Českého a raddami krále JMti, zejména tyto: Čeňka rychtáře, Janka Pe- kárka, Jíru řezníka, Vávru Havlici, Jíru Kuotka, Martina sladovníka, Pavla Tvrz- ského, Jakuba Mydláře, Václava krajčieho, Martina Pekelce, Václava Rázova, Jana Pelhana a mistra Ryndu. Vinil je z toho, že sú [se] podle listu zatykacieho, kterýž jim dodal, Martina a Jana bratří z Janovic zatknúti chtě pro nezaplacení Xti kop grošuov českých, tak nezachovali, tak jakž týž list zatykací ukazuje, a to v tom, že sú mu těch dvú bratří nadepsaných podle znění téhož listu zatykacieho na hrad Pražský vydati nechtěli. Vložen puohon léta MDIII v neděli den svatého Lamperta [17. září]. V té při mezi Petrem z Černého Blata s jedné, a mezi lidmi páně Petro- vými z Šternberka a z Leštna dole psanými těmito z městečka Uhléřských Janovic, zejména: Čeňkem rychtářem, Jankem Pekárkem a jinými v puchonu jmenovanými s strany druhé. Kdež je on Petr vinil, že sú se podle listu zatykacieho, kterýž jim dodal, Martina a Jana bratří z Janovic, zatknúti chtě pro nezaplacenie Xti kop grošuov českých, tak nezachovali, jakž ten list zatykací ukazuje etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že sú tomu všemu, což ten list zatykací v sobě ukazuje, dosti učiniti chtěli a učinili, a nadepsané bratří Martina a Jana jemu vydati chtěli, ale že jest jich on Petr puovod vzieti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- dami, vyslyševše puohon, žaloby, odpory, list zatykací i svědomí, takto o tom na- lezli: Poněvadž on Petr puovod k tomu se dobrovolně podvolil a k druhému roku o to stál, a při tom roku pan Petr z Šternberka k tomu se poddával, jestliže se čemu prve od těch jeho lidí z Janovic dosti nestalo, že se ještě všemu dosti státi má, pokudž ten list zatykací ukazuje, a on Petr puovod toho jest od pana Petra přijíti nechtěl, než žádal, aby je vsázeli a je drželi až do zajtřie, ježto toho list zatykací v sobě neukazuje; i z těch příčin oni pohnaní jemu Petrovi puovodovi tu tiem nic dále povinovati nejsú. Než chce-li on Petr puovod dále nadepsaných Martina a Jana, na kterýchž jest panským předešlým nálezem právo obdržal, tím listem zatykacím vi- niti, právo mu se nezavierá. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. R. III. 1. 237. b. Srov. nález č. 1084 v Archivu Českém XII. na str. 473.

Strana 56
56 D. XIII. Registra soudu komorního. 1303. Mezi Václavem Roztockým z Teplé a Mandalenou manželkou m. Prokopa z Habřiny o dluh. 1503, 20. listopadu. Václav Roztocský z Teplé pohnal Mandalenu, někdy manželku mistra Prokopa z Habřiny. Vinil ji jakožto mocnú poručnici a držitele statku téhož mistra Prokopa z nedodánie XIV kop grošuov českých, kterýchž jemu týž mistr Prokop, manžel její, jsa jemu Roztocskému dvě stě kop grošuov českých [dlužen], nedodal. Vložen puohon léta MDIII v středu před svatým Kalixtem [11. října]. V té při mezi Václavem Roztocským z Teplé s jedné, a Mandelenou, někdy mistra Prokopa z Habřiny manželkou, s strany druhé. Kdež ji Mandelenu on Roz- tocský vinil jakožto mocnú poručnici a držitele statku téhož mistra Prokopa z ne- dodání XIV kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Mandelena pohnaná odpírajíc pravila, že toho dluhu on Roztocský ničímž podle práva neprovozuje, žádajíc JMtí pánuov v tom za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory a pře líčení, takto o tom nalezli: Poněvadž on Václav puovod toho dostatečně podle puohonu svého neprovedl, by jemu on mistr Prokop, manžel nadepsané Mandeleny, co dlužen zuostal, z té příčiny JMt dávají jí Mandeleně za právo. Dala památné. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. R. III. 1. 285. b. 1304. Mezi Jindřichem Mičanem a bratřími Sezemy z Ouštku o postavení poddaného pro žhářství. 1503, 21. listopadu. Pan Jindřich Mičan z Roztok a z Klinšteina na Vinařiciech pohnal pana Zdenka, pana Jana, pana Frydrycha a pana Václava bratří Sezemuov z Ouštku a na Ouštku, aby člověka svého Jíru Hoňka ze Tmaně, jím se dobře ujistieci, jej posta- vili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil jej jakožto žháře, kterýž mu statek jeho nešlechetně s svými pomocníky spálil. Vložen puohon léta MDIII° ve čtvrtek po svatém Lukáši [19. října]. V té při mezi panem Jindřichem Mičanem z Roztok a z Klinšteina s jedné, a panem Zdenkem, panem Janem, panem Frydrychem a panem Václavem bratřími Sezemy z Ouštku s strany druhé. Kteréžto již jmenované bratří on pan Jindřich Mičan pohnal, aby postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti Jíru Hoňka, člověka svého ze Tmaně, že ho viniti chce z žhář- stvie etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále

Strana 57
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 57 JMti raddami, takto o tom vypověděli a rozkázali: Poněvadž sú téhož Jíru nade- psaní bratří před JMti pány postavili, aby menovaný pan Jindřich Mičan před pur- krabí hradu Pražského stál s sestrú téhož Jíry i s jinými se všemi potřebami, když jim týž purkrabie rok a den položí, a což jím, týmž purkrabí, nalezeno bude, tak aby se zachovali. A pan purkrabie téhož Jíru má hned v svú moc vzieti. A jestliže nadepsaní bratří budou chtieti při tom býti, to stuoj při jich vuoli. Stalo se v úterý po svaté Alžbětě. R. III. I. 96. b. 1305. Mezi Burianem Haléřem a Ctiborem z Bukovky o pych. 1503, 24. listopadu. Buryan Haléř, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Ctibora z Bukuovky, prokurátora komorníkuov Pražských u desk zemských. Viniti ho chce z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože jest přišel s pacholky a s syny svými i jinými lidmi do domu jeho, a psa jeho jemu v jeho domě pychem jest pacholku jednomu vzieti rozkázal. Vložen puohon léta MDIII ve čtvrtek před svatú Žofií [11. května]. V té při mezi Buryanem Haléřem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Ctiborem z Bukuovky, prokurátorem komorničím, s strany druhé. Kdež on Haléř vinil jej Ctibora z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že mu psa jeho v jeho domu vzieti rozkázal etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Ctibor odpieraje pravil, že on Haléř viní jej z svého psa, že by mu jej v jeho Haléřově domě vzal, ale toho že neprovodí, by ten pes jeho byl, ale on že to provodí, že jest to pes jeho Ctiboruov. A na to ukázal svědomí, že jest jeho, žádaje, aby v tom podle práva opatřen byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Buryan Haléř puovod k tomu se podával, aby on Ctibor toho prótah dal, až by s tím rozmluvil, ktož mu toho psa schovati dal, a jestliže jeho bude, že mu ho chce do jeho domu poslati, a on Ctibor přes takové jeho Haléřovo poddávání jemu Haléřovi toho psa jest vzal z domu jeho pychem; z té příčiny on Ctibor pohnaný jemu Buryanovi puovodu tiem pychem a tou pokutou v puohonu menovanú, to jest těmi Xti kopami grošmi českými, jest vinen, a ty aby jemu dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svaté Alžbětě. R. III. 1. 27. a. Archiv Český XIII.

Strana 58
58 D. XIII. Registra soudu komorního. 1306. Mezi Bohuslavem Rochcem z Utova a Heřmanem z Janovic o ujištění se Polákem Smetesem pro nářek cti. 1503, 25. listopadu. Bohuslav Rochce z Utova pohnal Heřmana z Janovic seděním tudiež. Viniti ho chce z toho, že jest se Smetesem, Polákem a drábem, kterýž té chvíle u něho v městečku Janoviciech byl, nechtěl ujistiti na jeho Rochcovu žádost, kterúž o to k němu po dobrých lidech učinil; kterýžto Smetes jeho Rochce na jeho cti a dobré pověsti haněl. Protož o to k němu hleděti a jej z toho viniti chce. Vložen puohon léta MDIII v první středu v postě [1. března]. V té při mezi Bohuslavem Rochcem z Utova s jedné, a Heřmanem z Janovic s strany druhé. Kdež jeho Janovského vinil z toho, že jest se nechtěl Smetesem Polákem, kterýž ho na jeho cti haněl, ujistiti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal dobrých lidí svědomí. Proti tomu Janovský pohnaný odpieraje pravil, že jest již ten Smetes umřel, a že on nevie, co zaň odpoviedati. A na to, že jest umřel, pokázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž on Rochce puovod nepohnal jeho Janovského, aby toho Smetesa postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, že jej tu z nářku cti viniti chce, a by byl pohnal jeho Janovského, aby jej po- stavil, že by JMt páni věděli, co z toho učiniti. A poněvadž jest umřel ten Smetes, že jemu Bohuslavovi on Janovský tiem povinen nenie. Ale jakž jest koli on Rochce po právu šel a po své cti stál a právem své cti brániti chtěl, jakž pak koli jemu Rochcovi v tom omyl se stal, že jest to zřetedlně znáti, že by byl ten Smetes ne- umřel, že by on po své cti stál: i z té příčiny jemu Rochcovi, poněvadž po své cti stojí, ten nářek toho jistého Smetesa na jeho cti a dobré pověsti ke škodě ani k újmě nenie. A škody JMt páni mezi stranami zdvihají. Stalo se v sobotu po svaté Alžbětě léta MDIII°. R. III. 1. 26. b. 1307. Mezi Johannou z Krajku a Janem Čejkou z Olbramovic o uškození na těle jejímu poddanému. 1503, 25. listopadu. Paní Johanna z Krajku pohnala Jana Čejku z Olbramovic. Vinila ho, že jest člověka jejieho dědičného z Brandeysa jménem Zuofalého horkú medenicí svévolně spálil, a tu jest jemu na jeho zdraví uškodil, skrze kterúžto věc a bolesť k tomu připraven že jest újmu na svém statku a jmění vzal, kterúž XVte kop grošuov českých pokládá. Vložen puohon léta MDIII° první středu v postě [1. března].

Strana 59
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 59 V té při mezi paní Johankú z Krajku s jedné, a Janem Čejkú z Olbramovic s strany druhé. Kdež téhož Jana vinila, že jest člověka jejieho, jménem Zúfalého, horkú medenicí svévolně spálil etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Čejka odpíraje pravil, že ti svědci řeč slyšenú svědčí, a že se neprovozuje, by on to učinil, než že jest to učinil a toho Zuofalého spálil Jan z Witmberka, kterýž někdy u něho u Čejky pacholetem byl. A na to téhož Jana i jiných lidí ukázal svědomí, kdež pak ten Jan sám se jest k tomu seznal; a nad to pravil a vedl svědomí, že ten Zuofalý za to spálení vzal od Řepínského úplatek. Zase proti tomu poručník paní Johanny puovoda pověděl, že jest on Čejka k tomu účinku a spálení se znal před ní, před paní Johannú, a jí prosil, aby mu to odpustila, že jest se to kumštem stalo. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, takto nalezli: Poněvadž jest ona paní Johanna toho dostatečně neprovedla podle puohonu svého, by on Jan Čejka toho Zuofalého spálil, z té příčiny on Čejka jí paní Jo- hanně povinovat tiem nenie. Než chce-li ona paní Johanna koho jiného z toho vi- niti, právo se jí nezavírá. Stalo se v sobotu po svaté Alžbětě. R. III. 1. 147. a. 1308. Mezi Janem z Kříčova a Dorotou Peštalkou z Košíně o dluh. 1503, 25. listopadu. Jan z Kříčova, syn někdy Mikuláše odtudž, maje léta spravedlivá králem JMtí daná a vyplněná, pohnal Dorotu z Košíně. Vinil ji jakožto tu, kteráž jest po panu Pavlovi z Jenšteina statek vzala, a to proto, že téhož sirotka on pan Pavel vzal jest Lte kop grošuov míšenských. Vložen puohon léta MDIII v středu den sva- tého Longina [15. března]. V té při mezi Janem z Kříčova, majícím léta spravedlivá etc., puovodem s jedné, a Dorotú z Košíně pohnanú s strany druhé. Kdež týž Jan vinil ji jakožto tu, kteráž vzala po panu Pavlovi z Jenšteina nebožtíku statek, a to proto, že on pan Pavel vzal jeho Janových Lte kop grošuov míšenských etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal vajpisy z desk i kvitancí, kdež týž pan Pavel kvittuje z přijaté summy, k tomu také ukázal i svědomí. Proti tomu ona Dorota pohnaná odpírajíc pravila, že toho platiti jemu Janovi povinna nenie, táhnúci se na nález a rozsudek o to prvnější. Zase proti tomu on Jan pravil, že se táhne po Anně z Bukuovky na těch Lte kop grošuov míšenských. A na to ukázal svědomí, vajpis z desk. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, od- pory, pře líčení i vajpisy z desk vyslyševše nalezli: Poněvadž jest to on Jan ukázal 8*

Strana 60
60 D. XIII. Registra soudu komorního. vajpisem z desk, že jest on pan Pavel tu summu vyzdvihl a potom teprův zápis pro- pustil, a ona Dorotha pohnaná jest jednou nápadnicí statku téhož pana Pavla a toho jest ničímž neodvedla, i z té příčiny aby ona Dorota pohnaná jemu Janovi puovo- dovi, což by na její diel jakožto na jednu nápadnici té summy přišlo, dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A zdá-li se jemu Janovi puovodovi k komu o viece hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v sobotu po svaté Alžbětě. R. III. 1. 147. b. Srov. nález č. 1255 na str. 30. Puohonové a nálezové k roku Svátosti létha MD čtvrtého. 1309. Mezi Dorotou ze Stříteže a Janem Mrázem z Radimovic o vrácení vozu krytého. 1504, 20. dubna. Dorotha z Střieteže pohnala Jana Mráza z Radimovic. Vinila ho z nevrácení vozu krytého, kteréhož mu k žádosti jeho puojčila, a jej sedm kop grošuov českých pokládá etc. V té při mezi Dorothú z Střieteže puovodem s jedné, a Janem Mrázem z Ra- dimovic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z nevrácení vozu krytého, kteréhož mu k žádosti jeho puojčila a jej VII kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Mráz odpíraje pravil, že jest mu ona ten vuoz prodala za dvě kopě kapruov. A na to jejie list ukázal, v němž ona seznává, že jest ten vuoz od ní za ty dvě kopě kapruov koupil. Zase proti tomu po- ručník jejie Dorotin pověděl, že proti tomu nemluví, by ona jej neprodala, toho vozu, ale že jest ho on Mráz nezaplatil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše list jejie Dorotin i svědomí, nalezli: Poněvadž jest táž Dorota pohnala jej Mráza z vozu nevrácenie, kterýž sobě VII kop grošuov českých pokládá, a list témuž Mrázovi o témž vozu psala, že mu jej prodala za dvě kopě kapruov, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím léta MDIV°. R. III. 1. 71. a. 1310. Mezi bratřími z Gutšteina a bratrem jich Kryštofem o položení listu královského. 1504, 20. dubna. Heynrych, Jetřich, Jan a Wolf bratří z Gutšteina pohnali Krystofa z Gut- šteina, bratra svého. Vinili ho ze rčenie, kdež jest řekl před panem Albrechtem z Kolovrath, v ty časy hofmistrem dvoru krále JMti etc.

Strana 61
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 61 V té při mezi panem Heynrychem, panem Jetřichem, panem Janem, panem Wolfem bratřími z Gutšteina s jedné, a panem Krystofem odtudž z Gutšteina, bratrem jich, s strany druhé. Kdež jmenovaní bratřie z Gutšteina puovodové vinili jej pana Krystofa, bratra svého, ze rčenie, že jest řekl před panem Albrechtem z Kolovrath, v ty časy hofmistrem dvoru krále JMti, před nebožtíkem panem Zdeňkem Zbirožským z Šternberka a před Albrechtem Rendlem z Aušavy, prokurátorem krále JMti, polo- žiti list královský, kterýmž JMt dvanácte tisíc kop grošuov míšenských zapisuje na Heydensfeldu a na Pernheymě, že oni nadepsaní bratří k tomu listu každý k svému dielu právo mají tak dobře jako on pan Krystof etc., tak jakož puohon ukazuje. Poněvadž nadepsaní bratří z Gutšteina puovodové v svém puohonu tato slova polo- žili, že jej pana Krystofa viniti chtie ze rčení, a na konci puohonu toto přidali, že on pan Krystof ten list královský sobě k své osobě psáti dal a ne jim, kdež zřete- tedlně znáti jest, že ze dvojí věci pohánějí: i JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu po Svátosti, jinak před svatým Jiřím. R. III. I. 116. b. 1311. Mezi Janem od pěti korun v Starém městě Pražském a Petrem Kučerou z Dřínova o dluh. 1504, 20. dubna. Jan od pěti korun v Starém městě Pražském obývající pohnal Petra Kučeru z Dřenova. Vinil ho ze čtyř kop grošuov českých dluhu spravedlivého. Vložen puohon léta MD třetieho v pátek den svatého Pryma [9. června]. V té při mezi Janem od pěti korun s jedné, a Petrem Kučerú s strany druhé. Kdež ho vinil Petra on Jan ze čtyř kop grošuov českých dluhu spravedlivého etc., tak jakož puohon šíře svědčí. Proti tomu on Petr pohnaný odpíraje pověděl a žádal, aby to on Jan ukázal, kdy a kde mu jest těch peněz puojčil. Tu on Jan puovod ukázal jest listovní svědomí pod pečetí Starého města Pražského, v kterémžto listu Jan Žiež, měštěnín Starého města Pražského, seznává, že jest mezi nimi týmiž stra- nami smlouvu činil, kdy a na který čas on Petr témuž Janovi těch čtyř kop gro- šuov českých vyplniti by měl. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, žalobu i svědomí i odpor vyslyševše nalezli: Poněvadž on Jan puovod to dostatečně provedl, že jest mu těch čtyř kop grošuov českých on Petr Kučera pohnaný dlužen zuostal, z té příčiny JMt dávají jemu Janovi puovodovi za právo, a on Petr pohnaný aby jemu ty čtyři kopy grošuov českých v puohonu dotčených dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím. R. III. 1. 149. a.

Strana 62
62 D. XIII. Registra soudu komorního. 1312. Mezi Štěpánem Andělem z Ronovce a Petrem Sekyrským z Voděrad o pych. 1504, 20. dubna. Štěpán Anděl z Ronovce pohnal Petra Sekyrského z Voděrad. Vinil ho z pychu a pro ten pych z padesáti kop grošuov českých, kterýžto pych jemu učinil, proti svolenie zemskému člověka mu stíti kázal z grunthu jeho Jakuba Topiče z Přeloučí, a toho na něho nevznesl. Vložen puohon léta MD prvnieho v sobotu po svatém Havlu [23. října]. V té při mezi Štěpánem Andělem z Ronovce s jedné, a Petrem Voděradem z Sekyřic s strany druhé. Kdež on Anděl vinil jej Petra z pychu a pro ten pych z Lti kop grošuov českých, že mu člověka jeho Jakuba Topiče z Přeloučí proti svo- lenie zemskému stíti kázal etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to některých dobrých i také obecních lidí ukázal svědomí. Při tom pravě, že jest k němu Petrovi dobré lidi posielal žádaje, aby jím tiem Topičem nekvapil, ale že jest toho na něm dosieci nemohl. Proti tomu poručník Sekerského Jan z Dobřenic odpíraje dal mlu- viti, že ten člověk jeho Anděluov nebyl, ale že jest byl nebožtíka Jana Zdechov- ského dědičný a nikdy nevyhoštěný člověk Markuov syn z Zdechovic, a jiného pána že jest neměl až do téhož Zdechovského smrti, a po smrti jeho Zdechovského že jest se odtud z Zdechovic vykradl nočně do Přeloučí. A na to ukázal svědomí. Při tom dále pravě, že jest ten Topič byl prve člověk narčený, a když jest jemu, Pe- trovi z Oděrad, člověka jeho zamordoval, že pro ten mord soud jemu osadil a jej jakožto mordéře odsouzeného stíti kázal; ale z žádného pychu že jest toho neučinil. A dále pravie, že ten člověk několiko dní u vazbě seděl, a on Anděl že jest o něho neposielal, až když již odsouzen a na smrt veden byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, pře líčenie, odpory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž on Anděl puovod k němu k Sekerskému neposlal a nežádal jeho Petra, aby mu ten člověk Topič podle práva vydán byl, než teprův poslal, když již ten Topič odsouzen byl, a žádal, aby jím kvapeno nebylo, a nežádal, aby vydán byl, a také poněvadž on Petr pohnaný toho Topiče pro jeho zlý a zevný účinek, pro mord, jal, soud mu svými i jinými lidmi osadil a soudem pro svuoj zlý skutek on odsouzen jest: i z té příčiny on Petr tu nic kvapně ani proti právu ne- učinil a jemu Andělovi tiem pychem a pokutou v něm menovanou nic vinen nenie. Dal památné. Stalo se v sobotu po Svátosti, jinak před svatým Jiřím. R. III. I. 254. b. 1313. Mezi Vilémem Henygarem z Žeberka a Burianem Muckovským ze Švamberka o položení listu. 1504, 20. dubna. Vilém Henygar z Zeeberka pohnal pana Buryana Muckovského z Švamberka. Vinil ho z toho, že toho listu na XXX a pět kop grošuov míšenských svědčícieho

Strana 63
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 63 před smlouvcemi položiti nechce podle rozkázání panského v soudu komorním na to učiněného. Vložen puohon léta MDIII ve čtvrtek po svaté Markétě [20. července]. V té při mezi Vilémem Henygarem s jedné, a Buryanem Muckovským z Švam- berka s strany druhé. Kdež ho vinil, že toho listu na XXXV kop grošuov míšenských svědčícieho před smlouvcemi položiti nechce etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal nález prve na to učiněný a těch smlouvcí i jiných dobrých lidí svědomí. Proti tomu on Muckovský pohnaný odpíraje pravil, že jest proti tomu nikdy nebyl, by toho listu na tu summu svědčiecieho před týmiž smlouvcemi polo- žiti nechtěl, a že jest k tomu před smlouvcemi státi chtěl, ale že jest toho pro nemoc učiniti nemohl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Buryan Muckovský pohnaný toho ničímž neprovedl, by ne- mocen byl, když jest měl k tomu roku od smlouvcí položenému státi, a svědek jeden jeho Zdebor z Příčiny seznává, že jest k tomu roku státi nechtěl, pravě, že sú ty časy přešly a že se držeti chce panského nálezu a že jemu ani Janovi viece se o tu věc rovnati nedá, kdežto se zřetedlně shledává, poněvadž jest při tom času státi nechtěl, nevymlúvaje se ani nemocí ani jaké příčiny pokládaje: i z té příčiny aby on Buryan Muckovský pohnaný témuž Henygarovi puovodovi před nadepsaným Zde- borem jakožto před smlouvcím list dostatečný na XXXV kop grošuov míšenských položil na zchválení téhož Zdebora, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím. R. III. 1. 286. a. Srov. nález č. 1207 v Archivu Českém XII. na str. 558. 1314. Mezi Jitkou z Chotče a Zdeňkem Kačicí z Konic o dluh. 1504, 22. dubna. Jitka z Chotče pohnala Zdenka Kačici z Konic. Vinila ho z dluhu šesti kop grošuov míšenských a dvou grošuov míšenských, kdež jest zaň dala a za otce i za mateř jeho Jednorožcové, měštce Starého města Pražského. Vložen puohon léta MDIII" v úterý před svatým Mathúšem [19. září]. V té při mezi Jitkú z Chotče s jedné, a Zdeňkem Kačicí z Konic s strany druhé. Kdež ho vinila z šesti kop a ze dvú grošuov míšenských za něho a za otce i za mateř jeho Jednorožcové daných etc., tak jakož puohon plněji a šíře to v sobě zavírá. A na to již jmenované Jednorožcové ukázala svědomí. Proti tomu on Zdeněk pohnaný odpieraje pravil, že o tom dluhu nic nevie a jí Jitky že jest za to nikdy nežádal, a také že otec jeho v svém zřiezení nic o tom neporučil, jsa nemocen. A na to některých dobrých lidí ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obú stranú pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž ona

Strana 64
64 D. XIII. Registra soudu komorního. Jitka Jednorožcovou to provedla, že jest ten dluh za jeho Zdenkova otce dala, a z těch také svědkuov, kteréž on Kačice vedl, dosti zřetedlně znáti jest, že ten dluh jí Jitce zaplacen a navrácen nenie, z té příčiny dává se jí Jitce za právo, a on Zdeněk aby jí těch šest kop a II grošuov míšenských v puohonu menované dal ve dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. R. III. 1. 98. a. 1315. Mezi Janem Hroznatou z Vrtby a Šemianem z Radovesic o dostiučinění smlouvě. 1504, 22. dubna. Jan Hroznata z Vrtby pohnal Šemiana z Radovesic, na Novém městě Pražském obývajícieho. Vinil ho z dosti neučinění smlouvy, dobrými lidmi mezi nimi učiněné a cedulemi řezanými tvrzené, v tom, kdež jest plat zastaven od předkuov jeho Še- mianových pánóm Staroměstckým na lidech v Kyjích, a on, pan Hroznata, že ten plat má vyplatiti, k kterémužto platu jemu, panu Hroznatovi, dopomoci má, to jest ke dvěma kopám grošuov míšenských platu ročnieho etc., tak jakož táž smlouva, což se téhož platu dotýče, plněji v sobě to zavírá. I v tom se jemu, panu Hroznatovi, od téhož Šemiana neděje dosti. Vložen puohon léta MDIII v pondělí u vigiljí sva- tého Jakuba apoštola [24. července]. V té při mezi Janem Hroznatú z Vrtby puovodem s jedné, a Šemianem z Radovesic pohnaným s strany druhé, kdež téhož Šemiana vinil z dosti neučinění smlouvy, že mu měl ke dvěma kopám grošuov míšenských platu na lidech v Kyjích dopomoci etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to on pan Hroznata tuž ukázal smlouvu, k kteréžto smlouvě on Šemian pohnaný seznal se. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon i tu smlouvu, nalezli: aby on Šemian jemu, panu Hroznatovi puovodovi, té smlouvě dosti učinil, pokudž táž smlouva v sobě zní, a to konečně do dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. R. II. 1. 149. b. 1316. Mezi Janem Žibřidem z Mostku a Janem Holubem z Záchuma o rčení za pych. 1504, 22. dubna. Jan Žibřid z Mostku pohnal Jana Holuba z Záchuma. Vinil ho ze rčenie tu, kdež mu řekl, jestliže se zejména nejlmenuje deset kop grošuov českých v tom ná- lezu, kterýž mezi nimi, Žibřidem a jím Holubem, o rybník Hradištský učiněn jest, že mu řekl XLti kop grošuov dodati, když on Holub ten nález slyšeti bude, že se nejjmenuje zejména X kop grošuov českých v tom nálezu; jakž ten nález uslyší, že

Strana 65
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 65 mu hned těch XLti kop grošuov dodati chce; a že jest mu on Žibřid ten nález čísti kázal, a on Holub že svému rčení dosti neudělal a těch XLti kop grošuov jemu nedal, tak jakž mu řekl, přes nález panský. Vložen pnohon léta MDIII v pondělí u vigiljí svatého Jakuba apoštola [24. července]. V té při mezi Janem Žibřidem z Mostku s jedné, a Janem Holubem z Zá- chuma s strany druhé. Kdež on Žibřid vinil jej Holuba ze rčení, že mu řekl XLti kop grošuov dodati, jestliže v nálezu panském nestojí zejména X kop grošuov českých, a jakž ten nález uslyší, že mu hned těch XLti kop grošuov dodati chce; a že jest mu on Žibřid ten nález čísti kázal, a on Holub že jest svému rčení dosti neučinil etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal týž nález i svědomí. Proti tomu on Holub pohnaný odpíraje pravil, když jest jemu Žibřidovi podle téhož nálezu dával těch deset kop grošuov českých, kteréž sú vuobec v zemi pro pych nalezeny, že mu jest při tom řekl, aby to od něho vzal, a bude-li nález okazovati, že by mu měl co viece dáti, že mu také dá. A na to jest také ukázal svědomí. Zase proti tomu Žibřid puovod pověděl, že cožkolivěk jeho Žibřidovi svědkové sezná- vají, že jest tak v pravdě. A na to ukázal dva svědky, jednoho Václava Dvořecského a druhého Jana Doudlebského, kteříž seznávají, že sú slyšeli to od Diviše z Doudleb, že jest v pravdě tak, což sú jeho Žibřidovi svědkové vyznali. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, nález, odpory i svě- domí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Žibřid puovod to dostatečně provedl, že jest mu on Holub pohnaný řekl těch XLti kop grošuov dodati, jestliže v nálezu panském nestojí zejména deset kop grošuov českých, i z té příčiny dávají JMt jemu Žibřidovi puovodovi podle jeho pruovodu a svědomí za právo, a on Jan Holub po- hnaný aby jemu Žibřidovi těch XLti kop grošuov v puohonu menovaných dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Což se pak toho dotýče, kdež jest Jan z Pořešína svědomí dal Holubovi proti němu Žibřidovi, kteréžto svě- domí on Žibřid nařekl, že nemá on Jan z Pořešína za svědka přijat býti, pravě, že by jej Žibřida jímal, an naň žádné péče neměl: i to narčení témuž Janovi ke škodě nenie, jestliže po své cti stane a z toho se vyvede. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. R. III. 1. 149. b. Srov. nález č. 1142 v Archivu Českém XII. na str. 515. 1317. Mezi Ofkou z Bozkovic a jejími bratřími z Bozkovic o věno. 1504, 22. dubna. Paní Ofka z Bozkovic, manželka Václava z Duban, pohnala pana Jindřicha a pana Jana, bratří svých vlastních odtudž z Bozkovic. Vinila je z nevydání tisíc kop grošuov míšenských, tak jakž jsú po paní Salomeně, sestře jejie, vydali. Vložen puohon léta MDIII v pondělí před svatým Vítem [12. června]. Archiv Český XIII.

Strana 66
66 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi paní Ofkú z Bozkovic puovodem s jedné, a mezi panem Jindřichem a panem Janem bratřími jejími vlastními odtudž z Bozkovic s strany druhé. Kdež je vinila z nevydánie tisíc kop grošuov míšenských, tak jakož sú po paní Salomeně, sestře své, vydali etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to uká- zala svědomie. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že jie toho věna z práva povinni dáti nejsú, poněvadž jsú jie nevdávali, než že se jest k tomu pan Jindřich dobrovolně poddával, že to chce učiniti a věno Dubanskému po ní dáti, jediné aby Dubanský proti tomu učinil podle obyčeje a práva země této; a nad to že se jest týž pan Jindřich podával, že chce paní Ofce ty penieze dáti, toliko aby opatřen byl na zchválenie pánuov, kteříž v soudu zemském sedají. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, pře líčenie, od- pory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž nadepsaní páni pohnaní po jedné sestře své, kterúž jsú vdali, pět seth kop grošuov českých dali, a proti tomu jest zase také podle práva země této učiněno a věno jejie ujištěno; i chce-li on Dubanský jí, paní Ofce, také též učiniti podle jich podvolenie, aby proti tomu také též učinil a udělal a jie paní Ofce věno jejie proti těm pěti stem kopám gro- šuov českých také ujistil podle práva a obyčeje země této. A když to učiní, tehdy nadepsaní páni pohnaní budou povinni podle svého podvolení tomu všemu také dosti učiniti potud, pokudž sú se dobrovolně podvolili. Dali památné. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. R. III. 1. 222. a. 1318. Mezi Janem Repou z Neveklova a Jiříkem Karlíkem z Nežetic o nářek cti. 1504, 22. dubna. V té při, kdež jest Jan Řepa z Neveklova pohnal pana Jiříka Karlíka z Ne- žetic z nářku cti do soudu komorního, a týž pan Jiřík Karlík také zase pohnal jest téhož pana Jana Repu k soudu zemskému z slov duotklivých na jeho dobré pověsti. I tu my Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, a s přátely, s jich obú stran k nám přidanými, ty jsme pře mezi nimi slyšeli a vážili a je rovnali přátelskú smlúvú. A poněvadž sú na nás mocně toho přestali, takto mezi nimi vypoviedáme: Najprv, kdež jest pan Jan Řepa pohnal pana Jiříka Karlíka z nářku, i proti tomu on pan Jiřík Karlík odpíral a pravil i praví, že jest jeho pana Řepu na jeho cti a dobré pověsti nedotýkal, a že k žádné škodě nejsú aniž na budúcí čas býti mají. Také poněvadž jest on pan Jan Repa před námi pravil, že jest jej pana Jiříka Karlíka žádnými duotklivými slovy na jeho cti a dobré pověsti nedotýkal ani dotýká, a také jsme my ta slova vážili, kteráž sú mezi nimi byla, i listy, kteréž jest pan Jan Repa panu

Strana 67
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 67 Holicskému, panu Voticskému a panu Jankovskému psal; i tak pravíme i vypovie- dáme: že ta slova páně Janova Repova mluvená a psaná k úrazu cti ani dotýkání dobré pověsti panu Jiříkovi Karlíkovi škodna nic nejsú aniž býti mají nynie i na budúcí časy. A to známe, že jsta se oba dva vždycky zachovávali a zachovávají jako na dobré vladyky a lidi rytieřské přísluší. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. R. III. str. 331 a. za nápisem: Registra památná k roku Svátosti MDIV°. Smlouva. 1319. Mezi Dorotou z Veletic a Annou Sudlicovou z Ledec o rčení. 1504, 23. dubna. Dorotha z Veletic pohnala Annu Sudlicovu z Ledec. Vinila ji z toho, že jest řekla, co se statku dotýče, kterýž jest jí Anně se dostal po sirotku nebožtíka Bohuslava z Veletic, že po jejie smrti žádnému jinému ten statek býti nemá nežli jí Dorotě z Veletic a dětem jejiem etc. V té při mezi Dorothú z Veletic puovodem s jedné, a Annú Sudlicovú z Ledec pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinila z toho, že jest řekla, co se statku dotýče, kterýž jest jí Anně se dostal po sirotku nebožtíka Bohuslava z Veletic, že po jejie smrti žádnému jinému ten statek býti nemá nežli jí Dorotě z Veletic a dětem jejiem, a že jest ona k tomu najpříbuznější s dětmi svými etc. A potom proti témuž při- rčení odcizila týž statek, jakožto svrchky, krávy, vovce, koně, vozy, šaty chodiecí, šuby i jiné klenoty a nábytky v Nebovitech, kteréž sobě táž Dorota pokládá CCC kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomie, při tom se nálezu dokládajíc předešlého, prve na Nebovidy učiněného. Proti tomu ona Anna pohnaná odpierajíc pravila, že jest ji ona Dorota pohnala z svrchkuov a nábytkuov, jakožto krav, vovec, šatuov chodiciech, a v žalobě své vede při a ji viní z statku. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž ona Dorota puovod pohnala jest z statku a v žalobě pověděla a pravila, že ji viní z svrchkuov a nábytkuov, a poněvadž se ta věc dvojí, že z statku pohání a z svrchkuov viní, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý den svatého Jiří léta MDIV°. R. III. 1. 71. b. Srov. nález č. 996 v Archivu Českém XI. na str. 510. 1320. Mezi Dorotou Stříbrnou a Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna o rčení. 1504, [23. dubna]. Dorotha Střiebrná od Ptákuov, měštka Starého města Pražského, pohnala Zdeňka Loučenského z Kopydlna. Vinila ho ze rčení, kdež jest jí řekl XVII a puol kop grošuov českých úroku komornieho zadržalého na čas jmenovitý dáti. 9*)

Strana 68
68 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Dorothú Střiebrnú od Ptákuov, měštkú Starého města Praž- ského, puovodem s jedné, a Zdeňkem Loučenským z Kopydlna pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila ze rčení, kdež jest jí řekl XVII a puol kop grošuov českých úroku komorního zadržalého na čas menovitý dáti, a tomu rčení neučinil dosti etc., tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázala svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se ta věc desk dotýče, ten puohon z té příčiny zdvihli jsú, a strany aby sebe v tom tiem právem hleděly, kdež příleží. R. III. 1. 72. a. 1321. Mezi Dorotou z Košíně a Kateřinou z Košíně o vydání peněz věnných. 1504, 23. dubna. Dorotha z Košíně pohnala Katheřinu odtudž z Košíně, v městě Kolíně obý- vající. Vinila ji z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest vzala od nebožtíka Ji- říka z Přievor na věno své, kteréž jest měla na Sendražiciech. Vložen puohon létha MDIII v úterý po svatém Jeronymu [3. října]. V té při mezi Dorothú z Košíně s jedné, a Katheřinou odtudž z Košíně s strany druhé. Kdež táž Dorota vinila ji Katheřinu z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest vzala od nebožtíka Jiříka z Přievor na věno své, kteréž měla na Sen- dražiciech etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Kateřina pohnaná odpierajíc pravila, že jest ty penieze k sobě vzala, ale že jsú ty penieze syna jejieho byly. A na to také ukázala svědomí. Zase proti tomu ona Dorota puovod pravila, že ty penieze ne synu svému, ale sobě vzala a na věno své. A na to ukázala svědky. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž jest to ona Dorota puovod dostatečně provedla, že jest ona Katheřina pohnaná ty penieze k sobě přijala, a také k tomu se jest táž Katheřina sama seznala, že jest je k sobě přijala a synu svému že jest je dala, ale toho jest ničímž neprovedla, by je synu svému dala: i z té pří- činy dává se jí Dorotě puovodovi za právo, aby ona Katheřina pohnaná jí Dorotě těch padesáte kop grošuov českých dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří. R. III. 1. 72. a. Srov. nález č. 1182 v Archivu Českém XII. na str. 540. 1322. Mezi Dorotou z Vilhartic a Janem z Vilhartic o zdržení smlouvy. 1504, [23. dubna] Dorotha z Vilhartic a z Heršteina pohnala Jana z Vilhartic a na Lomci. Vi- nila ho z nezdržení smlouvy, že jest jí měl XLti kop grošuov míšenských dáti,

Strana 69
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 69 i nedal jí než deset kop grošuov míšenských. Vložen puohon léta MDIII ve čtvrtek po svatém Františku [5. října]. V té při mezi Dorothú z Vilhartic s jedné, a Janem odtudž z Vilhartic s strany druhé, kdež ho vinila z nezdržení smlouvy, že jí měl dáti XLti kop gro- šuov míšenských, i nedal jí než deset kop grošuov míšenských, etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Jan pohnaný odpieraje pravil, že jest té smlouvě jí Do- rotě učinil dosti a jí těch XLti kop grošuov míšenských dal. A na to ukázal kvi- tancí pod pečetmi dobrých lidí, kdež ona Dorota jej z těch XLti kop grošuov mí- šenských kvituje. Zase proti tomu ona Dorotha puovod pověděla, že jest kvitancí na tu summu udělala, ale že jest těch XLti kop grošuov míšenských od něho ne- vzala, než toliko X kop grošuov míšenských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obú stran pře líčení, odpory i svědomí, pruovody, nalezli: Poněvadž jest toho on Jan pohnaný ničímž neprovedl, by jí Dorotě před kým těch XLti kop míšenských dal, a také kvitancí, kterúž jest ukázal, dokonalá nenie, i z té příčiny JMt páni dávají jí Dorotě za právo, aby on Jan pohnaný jí těch XXXti kop grošuov míšenských dodal a dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se [v úterý den sv. Jiří]. R. III. 1. 72. b. 1323. Mezi Jindřichem z Nebilova a Janem Merklínským z Merklína o postavení poddaného pro nářek cti. 1504, 23. dubna. Jindřich z Nebielova pohnal Jana Merklínského z Merklína, aby člověka svého Jošta z Vidic postavil před soudem komorním. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MDII° v pátek den Svátosti [8. dubna]. V té při mezi Jindřichem z Nebielova s jedné, a Janem Merklínským z Merklína s strany druhé. Kdež on Jindřich pohnal jeho, aby postavil před soudem komorním Jošta z Vidic, člověka svého, kdež ho viniti chce z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal vajpověď pánuov JMtí, prve na to učiněnú, a svědomí. Proti tomu on Merklínský odpíraje pravil, že ten Jošt člověk jeho nenie a již nebyl. když ho on Jindřich pro něho pohnal, a puohonem že ho u něho nezastihl; a dokudž jest u něho byl, že jest na něm nikdy nežádal, aby ho postavil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu a s obú stranú pře líčení, odpory i svědomí, takto nalezli: Poněvadž jest jeho Jana Merklínského puohon ne- zastihl, pokudž týž Jošt jeho byl, z té příčiny on Jan Merklínský pohnaný jemu Jindřichovi puovodovi tu a tiem nic povinovat nenie; ale poněvadž týž Jindřich Ne-

Strana 70
70 D. XIII. Registra soudu komorního. bielovský po své cti stojí, že ten nářek jemu, témuž Jindřichovi, jeho cti ani dobré pověsti k žádné škodě nenie a býti nemá nynie i na budúcí časy věčně. A JMt páni mezi stranami škody ústně zdvihli jsú. Stalo se v úterý před [sic] svatým Jiřím. R. III. 1. 97. b. Srov. nález č. 1252 na str. 29. 1324. Mezi Jindřichem z Nové Vsi a rychtářem Miličínským Štrabochem o postavení člověka pod- daného pro zbití služebníka jeho. 1504, 23. dubna. Jindřich z Nové Vsi a z Prčice pohnal Štrabocha, rychtáře z Miličína, aby člověka svého Outratu z Ješetic postavil před najvyšším panem hofmistrem krá- lovstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z toho, že mu služebníka jeho Heřmana z Ješetic zbil a zmordoval, že jest od toho bití umřel. Vložen puohon léta etc. III° ve čtvrtek po svatém Františku [5. října]. V té při mezi Jindřichem z Nové Vsi a z Prčice s jedné, a Václavem Outratú z Ješetic s strany druhé. Kdež on Jindřich puovod vinil téhož Outratu, že jest mu služebníka jeho Heřmana z Ješetic zbil a zmordoval, že jest od toho bití umřel etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Outrata pohnaný odpíraje pravil, že týž Heřman po tom zbití chodil několik nedělí, a k tomu že se s ním o to křesťansky smluvil a smířil. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, s obú stranú pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž toho on Jindřich puovod ničímž do- statečně neprovedl, by on Heřman od toho zbití umřel, a on Outrata to jest pro- vedl, že jest po tom zbití ten člověk chodil i dělal, i z té příčiny toho se naň na Outratu neshledává, by on tiem mordem vinen byl. Ale poněvadž jest on Outrata jej Heřmana zranil, a k tomu se jest také sám týž Outrata seznal, z té pří- činy JMt páni jej Outratu v svú kázeň berú a jej trestati ráčí. Dal památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří. R. III. 1. 98. a. 1325. Mezi Litvínem z Zahrádky a Kateřinou z Veletic o postavení člověka pro vraždu. 1504, 23. listopadu. Litvín z Zahrádky pohnal Katheřiny z Veletic a na Brocně, aby člověka svého Václava Nelovce z Blochova postavila před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z mordu, že v mierné a pokojné zemi s svými pomocníky otce jeho nevině zamordoval. Vložen puohon léta MDIII ve čtvrtek před Zvěstováním panně Mariji [23. března].

Strana 71
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 71 V té při mezi Litvínem z Zahrádky s jedné, a paní Katheřinú z Veletic s strany druhé. Kdež on Litvín ji paní Katheřinu pohnal, aby člověka svého Václava Nelovce z Blochova postavila před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, kdež ho vinil z mordu, že v mírné a pokojné zemi s svými pomocníky otce jeho nevině zamordoval etc., tak jakož puohon ukazuje. Při tom pravě, že jest toho člověka při času svatého Martina minulého nepostavila, a že jest ho on neviděl. Proti tomu ona paní Katheřina pravila, že jest téhož Václava posta- vila a tomu všemu že jest dosti učinila. A na to ukázala dobrých lidí svědomí, že se jest tak v pravdě stalo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest to táž paní Katheřina pohnaná dostatečně provedla, že jest téhož Nelovce před pány JMtí o svatém Martině minulém v šranciech měla a po- stavila, a on Litvín puovod tu stoje, pánuov JMtí nežádal, aby jej v tom opatřiti ráčili, a potom ten Nelovec jí, paní Katheřině, utekl: i z té příčiny ona paní Ka- theřina jemu Litvínovi tu a tiem nic viece povinna nenie. Dala památné. Stalo se v úterý před [sic] svatým Jiřím. R. III. 1. 181. a. 1326. Mezi Zdeňkem Lvem z Rožmitálu a Johankou z Rožmitálu o nezdržení smlouvy. 1504, 23. dubna. Pan Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné, purkrabie Karlšteinský, pohnal Jo- hanku odtudž z Rožmitálu. Vinil ji z nezdrženie smlouvy, mezi nimi učiněné a ce- dulemi vyřezanými tvrzené, v tom, že jistota na summu XXIII seth kop grošuov míšenských v té smlouvě menovaných, když by je od téhož pana Lva vyzdvihla, má býti k věrné ruce položena, o kohož by se týž pan Lev a ona paní Johanka smlu- vili etc., tak jakož smlouva toho artikule to v sobě šíře zavírá. Ale tomu ona, paní Johanka, podle zněnie téhož artikule neučinila dosti. Vložen puohon léta MDIII“ v úterý po Novém létě [3. ledna]. V té při mezi panem Zdeňkem z Rožmitálu, purkrabí Karlšteinským, s jedné, a paní Johankú odtudž z Rožmitálu s strany druhé. Kdež týž pan Lev vinil ji paní Johanku z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné v tom, že jistota na summu XXIII seth kop grošuov míšenských v té smlouvě jmenovaných, když by je od téhož pana Lva vyzdvihla, má býti u někoho k věrné ruce položena etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to tůž ukázal smlouvu a dal čísti artikul v puohonu dotčený. Ukázal také i nález panský prve na tu smlouvu učiněný. Proti tomu Zbyněk Běšín, manžel a poručník nadepsané paní Johanky pohnané, ničímž neodpíral. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i smlouvu, nalezli: Po-

Strana 72
72 D. XIII. Registra soudu komorního. něvadž jest na to smlouva prve učiněna a k tomu také i rozsudek v soudu komorním se o to stal, z té příčiny aby ona paní Johanka podle téhož rozsudku té smlouvě dosti učinila, a to konečně ve dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v úterý před [sic] svatým Jiřím. R. III. 1. 255. a. Srov. nálezy č. 1035 a 1087 v Archivu Českém XI. str. 536 a XII. str. 475. 1327. Mezi Václavem, sladovníkem královským, a převorem kláštera Maltézského Janem z Jablonné o postavení poddaného pro nářek cti. 1504, 23. dubna. Václav, sladovník královský, měštěnín Menšieho města Pražského, pohnal kněze Jana z Jablonné, převora kláštera Matky boží tudiež v Menším městě Pražském u mostu, aby Kříže pivovarníka, poddaného svého, k jeho klášteru příslušejícieho, po- stavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti v soudu komorním. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MDIII v pondělí u vigiljí svatého Jakuba apoštola [24. července]. V té při mezi Václavem, sladovníkem královským, měštěnínem Menšieho města Pražského, s jedné, a Křížem pivovarníkem, k klášteru Matky božie tudiež v Menším městě Pražském příslušejícím, s strany druhé. Kdež on Václav puovod vinil jej Kříže z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Při tom pravě, že jest ho nazval falešníkem, že jest slady falšoval. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Kříž pivovarník pohnaný odpíraje pravil, že jest jeho Václava falešníkem nenazýval, než toliko že jest to mluvil, že jsú jeho Křížovy falše na rathouz nenosili, jako jeho Václavovy. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, s obú stranú pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž toho svědkové žádní neseznávají, by naň na Václava puovoda jaká faleš uvedena byla, ani také toho vyznávají, by za falešníka kde odsouzen byl, a také poněvadž týž Kříž naň, na Václava, toho nepraví; i z té příčiny to jemu Václavovi puovodovi jeho cti nic ke škodě nenie ani býti má nynie i na budúcí časy věčně. A páni JMt škody mezi stranami zdvihli jsú. Stalo se v úterý den svatého Jiří. R. III. I. 286. b. 1328. Mezi Václavem Čáslavským a poručníky sirotkův Jana Muttrplosa z Tedražic o vrácení bible. 1504, 23. dubna. Václav Čáslavský, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Václava Hyndráka z Habrova, miestopísaře královstvie Českého, a Petra Markolta z Tedražic, poručníkuov sirotkuov a statku nebožtíka Jana Muttrplosa z Tedražic. Vinil je z toho, že mu nechtie vrátiti biblí, kteréž jest on Čáslavský puojčil nebožtíkovi Janovi z Tedražic,

Strana 73
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 73 kterúžto biblí šacuje Lte kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDIII v středu před svatým Jiljím [30. srpna]. V té při mezi Václavem Čáslavským, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a mezi Václavem Hyndrákem z Habrova, miestopísařem královstvie Českého, a Petrem Markoltem z Tedražic, poručníky sirotkuov a statku někdy Jana z Tedražic, s strany druhé. Kdež on puovod vinil je pohnané z toho, že mu nechtie vrátiti biblí, kteréž jest on Čáslavský pójčil nebožtíkovi Janovi z Tedražic, a tu biblí že sobě pokládá Lte kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí, v kterémžto seznávají, že jsú tu biblí s střiebrnými puklami v domu téhož nebožtíka Mutrplosa vídali, ano se v ní vertovali. Proti tomu Ctibor z Bu- kuovky na miestě pohnaných, jakožto poručník jich, odpíraje pravil, že on Václav Hyndrák i on Markolt o té biblí nic nevědí, a také že on Čáslavský nebožtíka Mutrplosa za jeho zdraví nikdy neupomínal ani z ní vinil, též také ani po- ručníkuov statku od téhož nebožtíka Mutrplosa učiněných, jakožto Adama a Jošta nebožtíkuov, kteříž po jeho Mutrplosově smrti několiko leth živi byli, až teprův nynie napomíná. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí nalezli: Poněvadž svědkové jeho Čáslavského puovoda vy- znávají, že jsú viděli Adama z Bystřice jakožto jednoho poručníka, an v domě téhož Mutrplosa v té biblí, z kteréž on Čáslavský pohnal, vertuje se, z té příčiny aby oni pohnaní jemu Čáslavskému tu biblí vrátili anebo tu summu v puohonu položenú, to jest těch Lte kop grošuov českých, dali, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří. R. III. 1. 287. a. 1329. Mezi Klatovským měšťanem Václavem Kulatou a konšely městečka Přeštic o postavení spoluměštky pro dluh za pivo. 1504, 23. dubna. Václav Kulata, měštěnín města Glatov, pohnal purgmistra a konšeluov mě- stečka Přeštic, aby spoluměštku svú Elšku Vorlovu vdovu postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ji z XV kop grošuov míšenských dluhu za pivo jemu zuostalého. Vložen puohon léta MDIII° ve čtvrtek po svatém Františku [5. října]. V té při mezi Václavem Kulatou, měštěnínem města Glatov, s jedné, a mezi Elškú Vorlovú z městečka Přeštic, pro kterúžto on Kulata purgmistra a konšeluov téhož městečka Přeštic pohnal, s strany druhé. Kdež týž Kulata vinil ji z XV kop grošuov míšenských dluhu za pivo jemu zuostalého etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli: Poněvadž Archiv Český XIII 10

Strana 74
D. XIII. Registra soudu komorního. 74 v tom mocném listu nadepsané Elšky Vorlové, kdež Přeštičští měšťané svým listem vyznávají, že by ona to před nimi vyznala, že Radslava z Šebířova poručníkem činí této pře, a sama svým jménem toho nevyznává, neb měla jest sama jménem a listem svým takový list učiniti: „Známo činím tiemto listem, že činím poručníka na zisk i na ztrátu,“ a pečeti nadepsaného města měla žádati toliko na svědomí; i poněvadž jest toho neučinila a listem sama nevyznala a na svědomí pečeti neprosila, že v tomto listu dosti ku právu moci nenie; neb každý má to vyznati, že moc dává před soudem komorním, ne před jinými osobami, jako oni nadepsaní Přeštičští vyznávají, že jest svrchu dotčená Elška Vorlova před nimi toliko vyznala: i z té příčiny JMt páni jemu Kulatovi podle jeho puohonu dávají za právo. Dal památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří. R. III. 1. 287. b. 1330. Mezi Václavem Tvochem z Nedvídkova a Václavem z Horňátek o nezdržení smlouvy. 1504, 23. dubna. Václav Tvoch z Nedviedkova pohnal Václava z Horňátek na Struhařově. Vinil ho z nezdržení smlouvy, kdež jest slíbil za Šaldu, člověka svého, že mu měl rybník dodělati v témdni po svatém Václavě nynie minulém, a nezadělá-li ho, tehdy že mu má dáti za to XXti kop grošuov českých on Václav z Horňátek jemu Tvochovi. Vložen puohon léta MDIII v pátek po svatém Františku [6. října]. V té při mezi Václavem Tvochem z Nedviedkova s jedné, a Václavem z Hor- ňátek s strany druhé. Kdež on Tvoch vinil jej Václava Struhařovského z nezdržení smlouvy, kdež jest slíbil za Šaldu, člověka svého, že mu měl rybník dodělati v tém- dni po svatém Václavě nynie minulém, a nezadělá-li, že mu má dáti XXti kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svě- domí a smlouvu. Proti tomu on Václav z Horňátek pohnaný odpíraje pravil, že ta smlouva mezi nimi dokonalá nenie, a jestliže jest ten Šalda, člověk jeho, čemu dosti neučinil, že ho k tomu mieti chce, aby učinil dosti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, smlouvu i svědomí, nalezli: Poněvadž jest on Tvoch dostatečně provedl, že jest s ním s Václavem z Horňátek smlouvu měl, a také že týž Václav toho jest zase ničímž neodvedl, by s ním Tvochem té smlouvy neměl; z té příčiny dávají JMt jemu Tvochovi za právo, tak aby on Václav z Horňátek pohnaný jemu Václavovi Tvochovi podle znění též smlouvy tomu dosti učinil, a to ve dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří. R. III. 1. 288. a.

Strana 75
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 75 1331. Mezi Václavem Roztockým z Teplé a Janem Šmerhovským o nářek cti. 1504, [23. dubna]. Václav Roztocský z Teplé pohnal Jana Šmerhovského, měštěnína Starého města Pražského. Vinil ho z nářku cti. V té při mezi Václavem Roztocským z Teplé s jedné, a Janem Šmerhovským měštěnínem Starého města Pražského s strany druhé. Kdež on Roztocský jej Šmer- hovského vinil z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na- lezli: Poněvadž on Roztocský po své cti stojí, a on Jan Šmerhovský pohnaný jsa pohnán nestojí, z té příčiny ten nářek jemu Václavovi puovodovi na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá nynie i potomně. A on Václav Roztocský aby se k němu k Janovi Šmerhovskému zachoval podle práva a zřie- zení zemského. Item léta MD čtvrtého v pátek před svatým Šimonem a Judú [25. října] vydán jest list Václavovi Roztocskému z Teplé na Jana Šmerhovského podle práva, aby stál na svatého Martina najprv příštího a nápravu aby učinil podle práva a zřie- zenie zemského. R. III. 1. 288. a. 1332. Mezi Litvínem ze Zahrádky a robotnými lidmi ze zboží Ploskovského o vraždu otce jeho. 1504, 23. dubna. Léta božieho MDIV v úterý na den svatého Jiří stala se jest smlouva mezi Litvínem z Zahrádky z strany jedné puovodem, a robotnými lidmi, rychtáři i těmi, kteříž pohnáni byli z zboží Ploskovského, přítomnými i těmi, jenž doma zuostali, jakožto pohnanými, s strany druhé, i s urozeným Václavem Adamem z Drahonic a na Ploskovicích skrze ctihodného kněze Jana Žáka, kostela Litoměřicského děkana etc., v právích doktora, a urozeného Viléma Černína z Chuděnic a Jiříka z Sebu- zína a v Želenkách takováto: Jakož jest vinil lidi svrchupsané z mordu otce svého a ze škod svrchu psaný Litvín, že je z toho ze všeho propouští a ovšem prázdny činí, věčně i na budúcí časy jich z toho viece neviniti ani zpomínati ani dědicové ani přátelé jeho, a lidé Adamovi též také nemají jemu ani dědicóm na věčné i bu- dúcné časy ničímž zlým zpomínati, než mír a pokoj s obú stran křesťanský zacho- vati mají, jako na dobré lidi sluší. A také se jest Litvín přiznal před námi svrchu- psanými smlouvci, že s Václavem Adamem o otce i o všecky věci konečnú smlouvu má. A to sobě slíbili věrně a právě zdržeti, jako na dobré lidi sluší. R. III. I. 331. b. za nápisem: Registra památná k roku Svátosti MDIV°. Smlouva. Srov. nález č. 1325 na str. 70. 10*

Strana 76
76 D. XIII. Registra soudu komorního. 1333. Mezi Kateřinou Jehňátkovou a Bernardinem Vlachem o vydání majestátu a listů na dům. 1504, 24. dubna. Katheřina Jehňátková, v Starém městě Pražském obývající, pohnala Bernar- dina Vlacha, vlastnieho bratra někdy Anthonie Vlacha kupce, kterýž u Jednorožce tu v Starém městě Pražském bydlel. Viniti ho chce, že jí vydati nechce majestátu jejieho ciesařského i jiných jejiech spravedlností listovních, jí a manželu jejiemu na duom svobodný tudiež v Starém městě Pražském, v němž bydlí, svědčíciech a témuž někdy Anthoniovi, bratru jeho Bernardinovu, od též Jehňátkové svěřených a k věrné ruce schovati daných. Vložen puohon létha MDIII° v sobotu den Jedenácti tisíc panen [21. října]. V té při mezi Jehňátkovú Katheřinú, v Starém městě Pražském obývající, puovodem s jedné, a Bernardinem Vlachem s strany druhé. Kdež táž Katheřina vi- nila jej Bernardina z toho, že jí vydati nechce majestátu jejieho ciesařského i jiných jejiech spravedlností listovniech na duom jejie svobodný, v němž bydlí, svědčíciech a témuž někdy Anthoniovi, bratru jeho Bernardinovu, od též Jehňátkové svěřených a k věrné ruce schovati daných etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázala svědomie. Proti tomu on Bernardin Vlach pohnaný odpieraje pravil, že to věc svěřená nenie, než že sú ten duom ona Katheřina i s svým mužem Skur- skému i Čáslavskému prodali a jim naň dobrú vuoli udělali; a oni dále Skurský a Čáslavský prve menovanému Anthoniovi dobrú vuoli na ty na všecky listy učinili. A na to ukázali tu dobrú vuoli jejie Jehňátkové a muže jejieho. Dále ukázali list ten, v kterémžto listu oni Mikuláš Skurský a Václav Čáslavský jemu Anthoniovi na všecky listy dobrú vuoli dávají, a to proto, že on Anthonín, jakožto podpuorce za ni, za Jehňátkovú, k nim k Skurskému a Čáslavskému jda*) do Židuov, i dal za ně Židu puol druhého sta kop a XXVII kop grošuov míšenských, jakož kvitancí od Žida učiněná to šíře ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- dami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, s obú stranú pře líčenie, pruovody i svě- domí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Bernardin Vlach pohnaný to dostatečně pokázal, že ti všichni listové svrchu dotčení i dobrá vuole na ten duom svobodný, v němž ona Jehňátková bydlí, svědčící nebožtíkovi Anthoniovi, bratru jeho Bernar- dinovu, řádně a dostatečně přišli sú, a on Anthonín v svém zřiezení a kšaftu o nich o těch listech nikam neporučil, a také poněvadž jejie Jehňátkové jeden svědek od ní ukázaný a jeden z jeho Anthoniových poručníkuov, Jiřík od Jednorožce, to seznal, že on Anthonín poručil, aby ty listy často dotčené na ten duom svobodný svědčící oni poručníci vezmúce, je bratřím jeho Anthoniovým vydali: i z té příčiny on Ber-

Strana 77
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 77 nardin pohnaný jí Jehňátkové těch listuov v puohonu dotčených vydati povinen nenie. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Jiří. *) v rukop: jsa. R. III. 1. 52. b. 1334. Mezi Johannesem ze Skalice, úředníkem mince od Hory Kutny, a klášterem Sedleckým o vy- dání svěřených peněz. 1504, 24. dubna. Johannes od Hory Kuthny pohnal kněze Klimenta, opata kláštera Sedlce, i všeho téhož kláštera konventu. Vinil je z toho, kdež jest dal schovati k věrné ruce knězi Petrovi, někdy kaplanu na Vlaském dvoře u Hory Kuthny, X kop grošuov českých, a v tom že jest týž kněz Petr umřel, a statek jeho že jest k tomu kon- ventu a k klášteru vzat, tak že on k svému přijíti nemohl a nemuož. Vložen puohon léta MDIII v neděli před svatým Divišem [8. října]. V té při mezi Johannesem od Hory Kuthny s jedné, a mezi knězem Kli- mentem, opatem kláštera Sedlce, i vším téhož kláštera konventem s strany druhé. Kdež týž Johannes vinil je z Xti kop grošuov českých, kteréž někdy k věrné ruce knězi Petrovi, kaplanu na Vlaském dvoře, schovati dal, a v tom týž kněz Petr že jest umřel, a statek ten že jest k tomu klášteru a konventu vzat etc., tak jakož žaloba plněji svědčí. A na to ukázal svědomí pod pečetí města Hory Kuthny ně- kterých osob. Proti tomu jmenovaný kněz opat a konvent pohnaní skrze poručníka svého odpierajíce pravili, že jest prve on puovod o to souzen před panem minc- mejstrem, a tu že jest před ním nic nepokázal ani co provedl, by témuž knězi Pe- trovi co schovati dal; a také že po témž knězi Petrovi žádných peněz, ješto by témuž Johannesovi svědčily, nalezeno nenie, a že sú při každých penězích, což jich po něm zuostalo, čí sú které byly, cedule byly. A na to na všecko ukázali svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, od- pory, pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž téhož kněze Klimenta opata osm kop grošuov jím Johannesem bylo tam sstaveno témuž knězi opatovi a zase že sú pro- puštěny, a svědkové to seznávají, že týž kněz Petr na smrtedlné posteli leže, o žádných penězích, ješto by jeho Johannesovy puovodovy byly, žádné zmienky ne- učinil, a čí sú které penieze byly, že jest cedule při každých byla, a žádné cedule tu, ješto by jemu Johannesovi svědčila, nebylo: i z té příčiny on kněz Kliment opat i jeho konvent jemu Johannesovi tu a tím nic povinovat nenie. Dali památné. Stalo se v středu po svatém Jiří. R. III. 1. 152. a.

Strana 78
78 D. XIII. Registra soudu komorního. 1335. Mezi bratřími Dobeši z Vesec a konšely a obcí města Knína o jetí a věznění člověka jejich. 1504, 24. dubna. Jan, Jiřík, Václav, Jakub a Zygmund Dobešové bratří vlastní a nedielní z Vesec na Starém Kníně pohnali] purgmistra, konšeluov i vší obce města Knína. Vinili je z toho, že sú jim v mierné a pokojné zemi za řádu a za práva, na ně nic nevznezše, jali v městě svém Pavla Třeštivu rychtáře, člověka jich z Starého Knína, jej vsadili, vězeli a urukovali svévolně proti všemu řádu, jim téhož člověka pro- pustiti nechtěli na jich slušné poddávání. Vložen puohon v pondělí na Nové léto [1. ledna] MDIV°. Mezi Janem, Jiříkem, Václavem, Jakubem a Zigmundem bratřími vlastními a nedielnými z Vesec s jedné, a purgmistrem, konšely i vší obcí města Knína s strany druhé. Kdežto nadepsaní bratří z Vesce puovodové vinili je, purgmistra, konšely i všicku obec téhož města Knína, že sú jim v mierné a pokojné zemi za řádu a práva, na ně nic nevznezše, jali v městě svém Pavla Třeštivu rychtáře, člověka jich z Starého Knína, jej vsadili, vězeli a ukovali [sic] svévolně proti všemu řádu, jim téhož člověka propustiti nechtěli na jich slušné poddávání etc., tak jakož puohon to v sobě šíře zavierá. A na to ukázali svědomí. Proti tomu oni Knínští pohnaní odpírajíc pravili, že paní Markéta z Říčan u věně svém ten statek drží, odkadž ten Pavel Třeštiva jest, a to věno že dskami má, krom že jest nějaké poručenství smlouvú mezi nadepsanými bratřími puovody a sebú učinila, ješto jest toho proti dskám uči- niti neměla a nemohla, nemajíc toho povolení od krále JMti ani od pánuov JMtí z plného soudu; a tudy že sú svrchu menovaní bratří poháněti neměli, než ona Mar- kétha, a že pohánějí z cizí pře; a naprosto že jsú trojí zmatek učinili, jedno, že pohánějí z cizie pře; druhé, že pohánějí všicku obec, ješto obec o tom nic nevěděla a nic s tiem činiti neměla; třetí zmatek, že oni Dobešové podle svého puohonu nic neprovozují; žádajíce pánuov JMtí za opatření. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, pře líčení i svě- domí, nalezli: Poněvadž ona Markétha věno své dskami zemskými má a toho jest žádnému z desk nepropustila, a milosti sobě té na králi JMti ani páních na plném soudu zemském neuprosila, aby na miestě jejiem poručníci mohli pohnati a póhony přijímati: a protož nadepsaní bratří sú tohoto puohonu podle práva učiniti nemohli, a z té příčiny JMt páni tento puohon zdvihli sú. Než chce-li je Knínské měšťany viniti, komu ta věc spravedlivě náleží, z čeho, právo se jim nezavierá. Dali památné. Stalo se v středu po svatém Jiří. R. III. 1. 152. b.

Strana 79
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 79 1336. Mezi Janem z Bysně a obcí Slánskou o postavení pacholka pro pych. [1504, 24. dubna.] Jan z Bysně na Malíkovicích pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Slaného, aby postavili před soudem komorním pacholka Pavlova z Trpoměch jménem Pavla. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc., protože jest sekal dřieví na grunthu jeho, práva k tomu nemaje ižádného. V té při mezi Janem Malíkovským z Bysně s jedné, a Pavlovým pacholkem z Trpoměch jménem Pavlem s strany druhé, pro kteréhožto pohnal purgmistra a kon- šeluov i vší obce města Slaného, aby téhož Pavla před soudem komorním postavili. Kdež ho vinil z pychu etc., protože jest sekal dříví na grunthu jeho Malíkovského, práva k tomu nemaje. Proti tomu on Pavel pacholek pohnaný odpíraje pravil, že kdyby byl týž Malíkovský se k nim Slánským zachoval podle svolení zemského a k nim o to psal, že by se byli k němu zachovali podle téhož svolení zemského. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpor a s obú stranú pře líčení, takto o tom nalezli: Poněvadž se jest on Malíkovský podle svolení zemského nezachoval a k nim o to přesekání podle téhož svolení zemského neposlal, že jemu Malíkovskému on Pavel tu tiem pychem povi- novat nenie. R. III. 1. 153. a. 1337. Mezi měšťanem Litoměřickým Martinem Ševcem a bratřími Kamejckými z Pokratic o pych. 1504, 24. dubna. Martin Švec, měštěnín města Lithoměřic, pohnal Jindřicha Kamajka a Jana Kamajka bratří z Pokratic seděním tudiež. Vinil je z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že kdež jest on Martin svezl víno s vinice své v hrozniech k dělání do lisu Mikuláše Kavína tu v Pokraticiech, a když víno zděláno a již v sudích bylo, tehdy mu ho odtud z lisu bráti nedali. Vložen puohon léta MDIII v sobotu den Jedenácte tisíc panen [21. října]. V té při mezi Martinem Ševcem z Lithoměřic s jedné, a mezi Jindřichem a Janem Kamajky bratřími z Pokratic s strany druhé. Kdež již menované bratří on Martin vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu vína jeho od Mikuláše Kavína z lisu bráti nedali etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že sú tu pychu neučinili žádného, než že sú to víno právem sstavili a na svých gruntiech pro desátek jich, a že sú jeho Martina k tomu obsielali, aby tomu právu, od kteréhožto práva oni sú to víno sstavili, stál, ale on Martin že jest k tomu nestál. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr

Strana 80
80 D. XIII. Registra soudu komorního. královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, pře líčenie i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž oni pohnaní toho vína žádnú mocí ani pychem nebrali, než právem že sú je pro desátek sstavili, a také týž Martin toho jest neodpieral, by nadepsaným pohnaným tiem desátkem z toho kusu povinen nebyl, ani toho také, by od téhož práva obsielán o to k roze- znání nebyl: i z té příčiny svrchu dotčení Jindřich a Jan bratří pohnaní jemu Mar- tinovi puovodovi tiem pychem povinni nejsú. Než chtie-li strany oč k sobě dále hleděti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v středu po svatém Jiří. R. III. 1. 196. a. 1338. Mezi Martinem Sudou z Kunratic a děkanem Litoměřickým Janem Žákem o nářekcti. 1504, 24. dubna. Martin Suda z Kunratic pohnal kněze Jana Žáka, doktora v práviech a dě- kana Lithoměřicského. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon v pondělí den svatého Brykcí [13. listopadu 1503]. V té při mezi Martinem Sudú z Kunratic s jedné, a knězem Janem Žákem, doktorem v práviech a děkanem Lithoměřicským s strany druhé. Kdež jeho doktora vinil týž Suda z nářku cti pravě, že by týž doktor pravil, že kto by neučinil, jsa poručníkem, inventáře a spisu s statku movitého i nemovitého a počtu by činiti nechtěl, že ten jako podezřený člověk jest. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on kněz Jan doktor pohnaný odpíraje pravil, že bráně pře sirotkuov nebožtíka Stolen- ského a syna jeho najstaršieho, kterýž statek má pod právem Lithoměřicským, že jest tu řeč mluvil, kterúž svědci Sudovi vyznávají, ale že jest toho k němu k Su- dovi ani o něm nemluvil, nežli vuobec, užívaje v tom práva ciesařského obecnieho. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov- stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, pře líčení i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž toho svědkové jeho Su- dovi nevyznávají, by týž kněz Jan doktor to k němu k Sudovi mluvil, tiem jeho nařiekaje, a také týž kněz Jan doktor že jest před pány JMtmi sám ústně pověděl, že jest naň na Sudu toho nepravil ani praví, i z té příčiny on doktor jemu Sudovi puovodovi tu nic podle puohonu jeho Sudova vinen nenie, a také jemu Martinovi Sudovi ten nářek jeho cti ani dobré pověsti nic ke škodě nenie nynie i na budúcí časy býti má. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Jiří. R. III. 1. 196. a. 1339. Mezi Salomenou z Mečkova a rukojmími za manžela jejího Václava o rukojemství za věno. 1504, 24. dubna. Salomena z Mečkova, vdova po někdy Václavovi z Kasalic, pohnala Jana Vohništko z Vohnišťan, Petra Appolona z Skřivan, Mikuláše Bořitu z Kasalic na

Strana 81
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 81 Tajnci a Jiříka z Kasalic. Vinila je jakožto rukojmie, kdež jsú jí slíbili za nebožtíka Václava, manžela jejieho, za věno za puol třetieho sta kop grošuov českých; ale tomu rukojemstvie nedbají učiniti dosti. Vložen puohon léta MDIII v středu před svatým Kalixtem [11. října]. V té při mezi Salomenou z Mečkova, vdovú po někdy Václavovi z Kasalic, s jedné, a mezi Petrem Appolonem z Skřivan s strany druhé. Kdež jej vinila podle jiných spolurukojmí z puol třetieho sta kop grošuov českých, že jest jí za tu summu věnní slíbil etc., tak jakož puohon naň a na jiné rukojmie o to učiněný to v sobě plněji zavírá. A na to ukázala jednoho svědka z týchž rukojmí, kterýž se- znává, že se k tomu zná, že jest slíbil podle jiných rukojmí svrchupsaných. Proti tomu on Petr Appolon odpíraje pravil, že se v tom nepamatuje, by rukojmí za to věno byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypověděli: Poněvadž to ona Salomena puovod jedním svědkem Mikulášem Bořitú provedla, že jest za to věno týž Petr sliboval, a on Petr toho neodpíral, by nesli- boval, než toliko pravil, že se v tom nepamatuje; i z té příčiny aby to týž Petr zpravil na zajtřie svatého Martina najprv příštieho v kaple Všech Svatých na hradě Pražském podle práva, že jest za to věno nesliboval. Stalo se v středu po svatém Jiří. R. III. 1. 255. b. 1340. Mezi Eliškou z Podvině a Johannou z Tajné o nářek cti. 1504, 24. dubna. V té při, kdež Elška z Podvině pohnala paní Johanny z Tayné z nářku cti před soud komorní. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ráčili sú oboje strany podati na smlouvu přátelskú, i ráčili sú k tomu vydati tyto přátely: pana Jindřicha z Hradce etc., pana Mikuláše z Hořic etc., pana Jana z Smiřic, pana Mikuláše ze Žďáru, pana Mikuláše Pecingara z Bydžína, pana Zigmunda z Chmelic etc., takže ti svrchupsaní ubrmané sú mezi svrchudotčenými stranami vajpověď mocnú a konečnú učinili a to takovúto, že již psaná paní Johanna řekla paní Elšce: Paní Elško, kdež si mě pohnala z nářku cti, i pravím já, že sem tě na tvé cti nenaříkala ani naříkám, než ptala sem se po své škodě; i když ty po své cti stojíš a pravíš, že tiem vinna nejsi, já tobě toho věřím a mám tě za ctnú, dobrú a zachovalú ženu, jako tě mají páni a jiní dobří lidé. Stalo se v středu po svatém Jiří. R. III. 1. 331. b. za nápisem: Registra památná. K roku Svátosti MDIV°. Smlouva. 1341. Mezi Kunkou Kroskovou a Jakubem Krajsou o nářek cti. 1504, 25. dubna. Kunka Kroskova, měštka Menšieho města Pražského, pohnala Jakuba Kraysu, Archiv Český XIII. 11

Strana 82
82 D. XIII. Registra soudu komorního. obyvatele v městě Nymburce. Viniti ho chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDIV“ v pondělí před svatým Ambrožem [1. dubna]. Tu létha MDIV° ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto vypověděli: Poněvadž ona Kunka puovod k svému právu stála jest po své cti stojéci, a on Jakub Kraysa po třikrát volán jsa i nestál, z té příčiny dávají jí Kunce proti témuž Kraysovi za právo stané, a že jí ten nárok na jejie cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie ani býti má nynie i potomně; a ona chce-li, aby se k témuž Kraysovi zachovala podle práva a zřiezení zemského. Létha MDIV° v úterý po Jedenácte tisíc panen [22. října] vydán jest list Kunce Kroskové na Jakuba Kraysu, obyvatele v městě Nymburce, podle práva, aby stál na svatého Martina najprv příštieho, a nápravu aby jí učinil podle práva a zřie- zení zemského. R. III. 1. 52. b. 1342. Mezi Kunrádem z Grünheimu a měšťany Knínskými o nářek cti. 1504, 25. dubna. Kunrád z Grynheimu pohnal purgmistra a konšeluov města Knína. Viniti je chce z jich psaní z nářku cti. Vložen puohon léta MDIV v sobotu před svatým Řehořem [9. března]. V té při mezi Kunrádem z Grynheinu puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a konšely města Knína pohnanými s strany druhé. Kdež on Kunrád vinil je Knínské z jich psaní z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to některé listy, kteréž sú oni Knínští psali, ukázal, zvláště o tom, že by jich posla katha udělal. Proti tomu oni purgmistr a konšelé Knínští odpierajíce pravili, že sú jeho Kunráda na jeho cti ani psaním svým ani nikterakž nedotýkali, než on Kunrád že jest jim Knínským psaní své učinil hanlivé, z kteréhož jej časem svým viniti chtie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, s obú stranú pře líčenie, odpory i pruovody, takto o tom JMt nalezli: Poněvadž on Kunrád puovod toho nářku na ně, na purgmistra a konšely Knínské pohnané, ničímž dosta- tečně neprovedl podle práva, by ho čím na jeho cti nařkli, z té příčiny oni purg- mistr a konšelé Knínští jemu Kunrádovi tu nic tiem povinovati nejsú. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Jiří. R. III. 1. 53. b.

Strana 83
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 83 1343. Mezi Janem ze Sovojevic a Václavem Klusákem z Kostelce o nářek cti. 1504, 25. dubna. Jan z Sovojevic a na Novém Stranově pohnal Václava Klusáka z Kostelce a na Huorkách. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MD prvnieho v sobotu po svatém Havlu [23. října]. Léta MD čtvrtého v pondělí po božím křtění [4. ledna]. Jakož sú na nás mocně přestali, na Janovi z Šelmbergka a z Kosti, najvyšším komorníku královstvic Českého, na Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyšším purkrabí Karl- šteinským, z pánuov, a z vladyk na Albrechtovi Rendlovi z Aušavy, prokurátorovi krále JMti, a některé přátely k nám vydavše urozený a statečný vladyka pan Jan z Sovojevic a na Novém Stranově s jedné, a urozený vladyka Václav Klusák a na Horkách s strany druhé, takto my svrchu psaní ubrmané i s přátely jich mocně mezi stranami vypoviedáme: Jakož jest Václav Klusák nadepsanému panu Janovi Stranovskému psal ceduli pod svým sekretem, v ní dotýkaje, že by mu se zdálo o nějakých podvodích; a tu pravil pan Václav, že na pana Jana žádného podvodu nepraví ani ví, a že o něm jináč nevie, než že se jest na své cti zachoval, jako na dobrého člověka sluší, beze všech podvoduov. A tato smlouva má ukázána býti před soudem komorním. A tu my ubrmané máme žádati pánuov soudcí anebo jeden z nás, aby pan Jan byl opatřen na své cti podle toho puohonu, kdež jest pana Václava pohnal z nářku cti, poněvadž pan Václav naň nic zlého nevie a nepraví. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tuto nadepsanú smlouvu mezi svrchu do- tčenými stranami nadepsanými pány ubrmany učiněnou viděvše a jie pováživše, ji v registra komorní památná ráčili sú rozkázati vepsati, při takové smlouvě a vaj- povědi jeho pana Stranovského takto opatrujíce, že ten nářek jemu a jeho dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá nynie, časy budúcí a věčně. To zapsáno ve čtvrtek den svatého Marka. R. III. 1. 148. b. 1344. Mezi Janem Dubeckým z Dubče a Václavem Firšicem z Nabdína o nářek cti. 1504, 25. dubna. Jan z Dubče na Próhoniciech pohnal Václava Firšice z Nabdína. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MDIV° v úterý před svatým Valentinem [13. února]. Tu léta božieho MD čtvrtého v středu po svatém Jiří Jan z Dubče puovod k svému právu stál jest, ale Václav Firšic pohnaný třikrát volán jsa nestál jest. Protož JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, jemu Janovi z Dubče 11*

Strana 84
84 D. XIII. Registra soudu komorního. puovodovi proti témuž Václavovi Firšicovi dali sú za právo stané. A ten nárok od téhož Firšice nenie a nemá nadepsanému Dubečskému na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě býti nynie ani na budúcí časy potomnie. A on Jan Du- bečský, chce-li, aby se dále k svrchu dotčenému Václavovi Firšicovi zachoval podle práva a zřiezenie zemského, že má jemu další právo naň puštěno býti. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka. R. III. 1. 150. b. 1345. Mezi Janem z Dubče na Průhonicích a Václavem Firšicem z Nabdína o nářek cti nebožky manželky jeho. 1504, 25. dubna. Jan z Dubče na Próhoniciech pohnal Václava Firšice z Nabdína. Vinil ho z nářku cti nebožky manželky své. Vložen puohon léta MDIV v úterý před svatým Valentinem [13. února]. Léta MDIV v středu po svatém Jiří [24. dubna] Jan z Dubče puovod na miestě nebožky manželky své, od kteréž nadepsaného Václava Firšice pohnaného z nářku cti viniti chtěl, ku právu stál jest, po cti manželky své stoje, ale on Václav Firšic nestál jest, třikrát volán jsa. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sú a dávají témuž Janovi Dubečskému na miestě prve dotčené manželky jeho za právo stané. A ten nárok od téhož Firšice nenie a nemá býti svrchu dotčené jeho Dubečského nebožce manželce na její cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nynie ani budúcí časy potomně a věčně. A on Jan Du- bečský, chce-li jakožto puovod na miestě často dotčené nebožky manželky své, dále k svrchu menovanému Firšicovi pohnanému aby se zachoval podle práva a zřiezení zemského, že má jemu naň, na Firšice, další právo puštěno býti. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka. Léta MD čtvrtého v úterý před svatým Vítem [11. června] vydáni sú Janovi z Dubče na Václava Firšice z Nabdína listové podle práva a zřiezení zemského, aby stál před JMtí pánem, panem hofmistrem najvyšším královstvie Českého a raddami krále JMti v soudu komorním na den svatého Martina najprv příštieho, a nápravu aby podle práva učinil etc. podle puohonuov a práv staných nadepsaných. R. III. 1. 150. b. Srov. předcházející nález č. 1344. 1346. Mezi Janem z Bezejovic a Janem Maceškou z Peclinova o postavení člověka poddaného pro krádež. 1504, 25. dubna. Jan z Bezejovic pohnal Jana Macešku z Peclinova, aby člověka svého, Ma- tějova syna z Peclinova, postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Če-

Strana 85
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 85 ského a raddami krále JMti v soudu komorním. Vinil ho z toho, že jest spolu s ji- nými tovaryši svými nočně statek pobral zlodějsky člověku a mlynáři jeho v Mla- doviciech. Vložen puohon léta MDIII° ve čtvrtek po svatém Františku [5. října]. V té při mezi Janem z Bezejovic s jedné, a mezi Matějovým synem z Pe- clinova, člověkem Jana Macešky, pro kteréhož týž Maceška pohnán byl, aby jej po- stavil, s strany druhé, že on Jan z Bezejovic vinil toho člověka z toho, že jest spolu s jinými tovaryši svými nočně zlodějsky statek pobral člověku a mlynáři jeho etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal list. Proti tomu on, Matějuov syn, odpieraje pravil, že tiem krádežem vinen nenie, a že v tu chvíli, když se ten krádež stal, byl na diele. A na to ukázal svědomí. Při tom dále pravě, že toho krádeže on Jan z Bezejovic puovod naň ničímž neprovozuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Po- něvadž jest on Jan z Bezejovic puovod ukázal list, v kterémžto listu žádný neme- nuje se zejména, od koho jest a pod čí pečetí, a k tomu také že jest naň, na Ma- tějova syna, toho krádeže ničímž neprovedl, z té příčiny jemu Matějovi, synu jeho, cti tu nic ke škodě nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty. R. III. 1. 151. a. 1347. Mezi Janem z Bezejovic a Bohunkem z Bedřichovic o postavení lidí poddaných pro krádež. 1504, 25. dubna. Jan z Bezejovic pohnal Bohunka seděním v Bedřichoviciech, aby lidi své z Bedřichovic, Poláka s synem, Bláhova syna a Tichého, postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti v soudu komorním. Vinil je, že sú s jinými tovaryši svými nočně pobrali statek zlodějsky člověku a mly- náři jeho v Mladoviciech. Vložen puohon léta MDIII° ve čtvrtek po svatém Fran- tišku [5. října]. V té při mezi Janem z Bezejovic s jedné, a mezi Polákem s synem jeho, mezi Bláhovým synem a Tichým, lidmi Bohunkovými z Bedřichovic, s strany druhé. Kdež on puovod vinil je, že spolu s jinými tovaryši svými nočně pobrali statek zlo- dějsky člověku a mlynáři jeho etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal list nějaký. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že tiem krádežem vinni nejsú, a že toho krádeže on Jan puovod na ně neprovozuje ničímž. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Jan puovod ukázal list, v kterémžto listu žádný se nemenuje zejména, od koho jest ani pod čí pečetí,

Strana 86
86 D. XIII. Registra soudu komorního. a také na ně týž Jan ničímž neprovedl, by oni tím krádežem vinni byli, z té pří- činy jim pohnaným nadepsaným jich ctem tu nic ke škodě nenie. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka. R. III. 1. 151. b. Srov. předcházející nález č. 1346. 1348. Mezi Martinem Hamzou z Zábědovic a Janem Škrhou z Petrovic o vydání listů bratra jeho. 1504, 25. dubna. Martin Hamza z Zábědovic pohnal Jana Škrhu z Petrovic z nevydání listuov bratra jeho vlastnieho. V té při mezi Martinem Hamzú z Zábědovic s jedné, a Janem Škrhou z Pe- trovic s strany druhé. Kdež jest jeho Martin Hamza pohnal z nevydánie listuov bratra jeho vlastnieho dielného Bořka; kdež on Škra [sic] tu stoje pravil, že jest jich za to žádal týž bratr jeho na smrtedlné posteli, aby je vydal Zigmundovi Škr- hovi, strajci svému, a pravie, že jsou k tomu sirotci. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obě strany, takto o tom ráčili sú roz- kázati: Poněvadž se ta věc sirotkuov dotýče, protož aby on Jan Škrha ty listy po- ložil před ouředníky Pražskými, a strany aby zase stály na den svatého Martina najprv budúcieho, a tu bude-li kto chtieti k tomu jaké právo mieti po nadepsaném Bořkovi, právo se jemu nezavierá. Item. Což se dotýče Martina Hamzy a Jana Škrhy a Václava Nejedlého z Hradce, aby ty listy položili před ouředníky Pražskými i hotové penieze, a strany aby zase stály na zajtří svatého Martina; a jestliže by týž Martin Hamza chtěl ty listy vyručiti k upomínání pro nějakú potřebu, že to bude moci učiniti, než zase vyupomínaje aby položil ty listy aneb hotové penieze před týmiž ouředníky Praž- skými. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka. R. III. 1. 196. b. 1349. Mezi obcí Slánskou a Janem z Bysně o pych. 1504, 25. dubna. Purgmistr a konšelé i všecka obec města Slaného pohnali Jana z Bysně a na Malíkovicích. Vinili ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, pro- tože jest jim byl zavázal člověka jich šosovnieho slibem cti a vierú, aby mu se stavěl, jménem Pavla z Trpoměch, v řádu a právu. Vložen puohon v sobotu před svatým Ambrožem [30. března]. V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Slaného s jedné, a mezi Janem z Bysně na Malíkovicích s strany druhé. Kdež ho vinili z pychu

Strana 87
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 87 a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, protože jest jim zavázal člověka jich šosovnieho Pavla z Trpoměch ctí a věrou v řádu a právě etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázali svědomí. Proti tomu on Malíkovský odpíraje pravil, že oni Slánští toho pychu podle práva ničímž neprovozují, a že toho jich svědomí neseznává, by on Malíkovský toho jich člověka zavazoval, a že ten člověk praví, že sám neví, kto ho tiem slibem zavazoval; ale když ten člověk na jeho grunthu dřieví sekal, že jest ho zavázal Peněk, hajný jeho, bez jeho vědomí a vuole, a že jest on té chvíle, když týž člověk zavázán byl, doma nebyl. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfensteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž oni Slánští puovodové na něho na Malíkovského toho pychu v puchonu dotčeném dostatečně podle práva neprovedli sú, z té příčiny on Malíkovský pohnaný jim tím pychem nic povinovat nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty. R. III. 1. 238. b. Srov. nález č. 1336 na str. 79. 1350. Mezi Vítem, synem Strakovým z Knína, a sousedy Knínskými o nářek cti. 1504, 25. dubna Vít, Strakuov syn z Knína, pohnal purgmistra a konšeluov města Knína, aby všecky spolu své sousedy, usedlé hospodáře z města Knína, postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti v soudu komorním, krom Václava Straky, otce jeho, krom Valše krajčieho a krom Blažka hrnčíře příjmí Směšného. Vinil je všecky z nářku cti, krom těchto osob tří vymieněných. V té při mezi Vítem, Strakovým synem z Knína, s jedné, a mezi všemi sousedy, usedlými hospodáři, z města Knína krom Václava Straky, krom Valše kraj- čieho a krom Blažka hrnčíře příjmí Směšného, s strany druhé, pro kteréžto všecky sousedy on Straka purgmistra a konšeluov Knínských pohnal, aby je postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti v soudu ko- morním, že je všecky vinil z nářku cti, krom těch tří osob vymieněných etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Při tom mluvě, že by jemu dávali zrádce. Proti tomu oni Knínští pohnaní odpírajíce pravili, že sú ho nehaněli ani zrádcí mu dávali, a že to jeho svědkové, kteréž vedl, neseznávají; a poněvadž podle puohonu svého žádného nářku neprovozuje podle práva, že jest on Straka ten puohon učinil na zmatek, žádajíce JMtí v tom za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Vít Straka puovod v svém puohonu pohnal jich z nářku cti, vší obce Knínské krom tří osob nahoře dotčených, a toho nářku ničímž dostatečně

Strana 88
88 D. XIII. Registra soudu komorního. neprovedl podle svého puohonu a podle práva, i tudy jest ten puohon učinil na zmatek. A protož JMt jej Víta v svú kázeň berou. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Jiří. R. III. 1. 288. b. 1351. Mezi Martinem Hamzou z Zábědovic a Tychtou z Ještětic o dluh. 1504, [25. dubna]. Martin Hamza z Zábědovic pohnal létha MDIV° Jana Tychtu z Ještětic a na Hrádku z XVti kop grošuov a z XV grošuov vše českých dluhu nedoplaceného etc. Tu na rok jim položený týž Martin Hamza puovod stál, ale Jan Tychta pohnaný, třikrát volán jsa, k svému právu nestál. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, dali sú jemu Hamzovi za právo stané. Dal památné. Léta MDVI v sobotu po svaté Dorotě [7. února] vydán jest list zatykací Martinovi Hamzovi na Jana Tychtu podle tohoto práva staného. R. III. 1. 317. b. za nápisem: Staná práva k roku Svátosti létha MDIV°. Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD pátého. 1352. Mezi Kašparem Robenhauptem z Suché a Janem Bělohlavem z Pořešína o nezdržení smlouvy. 1505, 12. listopadu. Kašpar Robenhaupt z Suché pohnal Jana Bělohlava z Pořešína. Viní ho z nezdržení smlouvy pečetmi jich tvrzené etc. V té při mezi Kašparem Robenhauptem z Suché s jedné, a Janem Bělohlavem z Pořešína pohnaným s strany druhé. Kdež on Kašpar téhož Bělohlava vinil z ne- zdržení smlouvy pečetmi jich tvrzené v tom, že jest mu měl statek svuoj, kterýž má, i také statek bratra svého ve dsky klásti etc., tak jakož týž puohon šíře v sobě to ukazuje. A na to ukázal touž smlouvu. Proti tomu Jan pohnaný odpieraje pravil, že jest té smlouvě rád chtěl dosti učiniti, ale že bezelstně nemohl, protože jest statek ten Přibíkovi z Pořešína prve dskami zapsal, a propustiti ho sobě nemohl. A pakli by propustiti chtěl, že toho zápisu propustiti nemá, leč najprve přede všemi věcmi očistil by dvuor poplužní téhož Přibíka před věnem Johanky, manželky jeho; a po- něvadž jest ten statek prve témuž bratru svému zapsal, již jest ho jinému klásti ne- mohl, sám jeho nemaje. Zase proti tomu Kašpar puovod pověděl, že ta Johanka tu věna žádného dskami nemá, než na listech aneb jinou jistotou. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se

Strana 89
Nálezy z roku 1505 o sv. Martině. 89 pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i s obú stran pře líčení, odpory i pruovody, takto o tom nalezli: Poněvadž se on Jan Bělohlav k tomu dobrovolně seznal, že jest tu smlouvu učinil, z té příčiny aby té smlouvě jemu Kašparovi dosti učinil, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li kto k tomu statku právo mieti, právo mu se nezavierá. Stalo se v středu den svatých pět bratří léta MDV°. R. III. 1. 54. a. 1353. Mezi Mikulášem Herolem z Trnče a Johannesem ze Skalice o dluh za Ovčáry. 1505, 12. listopadu. Mikuláš Herol z Trnče pohnal Johannesa z Skalice, ouředníka z mince. Vinil ho z osmdesáti kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jemu Mikulášovi zadržalého. V té při mezi Mikulášem Herolem z Trnče puovodem s jedné, a Johannesem z Skalice, ouředníkem z mince, pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Johannesa vinil z LXXX kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jemu Mikulášovi zadržalého etc., tak jakož puohon plněji v sobě to zavírá. Proti tomu on Jan pohnaný odpíraje pravil, že mu jest ten dluh zaplatil, kterýž dlužen byl za Vovčáry. A na to ukázal kvitancí i svědomí týž Johannes, že jemu ten dluh zaplatil Nyklovi. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí, takto o tom JMt nalezli: Poněvadž jest on Nykl dostatečně ničímž toho neprovedl, by on Johannes na tu summu za Ovčáry co dlužen zuostal jemu Nyklovi, a on Johannes to jest dostatečně provedl, že jest jemu tu summu za Vovčáry vyplnil, i z té příčiny on Johannes jemu Nyklovi těmi LXXXti kopami grošuov českými povinovat nenie. Dal památné. Stalo se v středu den svatých pět bratří. R. III. 1. 197. a. 1354. Mezi Annou z Drchlavy a bratrem jejím Janem Vrbíkem z Tismic o odkaz. 1505, 13. listopadu. Anna, manželka někdy Jindřicha z Drchlavy, pohnala Jana Vrbíka z Tismic. Viniti jej chce z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest jí mátě jejie a jeho odkázala. V té při mezi Annú, manželkú někdy Jindřichovú z Drchlavy, s jedné, a Janem Vrbíkem z Tismic s strany druhé. Kdež jej vinila z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest jí mátě její a jeho odkázala etc., tak jakož puohon v sobě šíře to uka- zuje. A na to jest ukázala svědomí. Proti tomu strana druhá odpierajíc pravila, že to svědomie jejie Anny se nesrovnává. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále Archiv Český XIII. 12

Strana 90
90 D. XIII. Registra soudu komorního. JMti raddami, slyševše strany, odpor i svědomí, takto JMt nalézti ráčili: Poněvadž jest ona Anna dostatečně provedla, že jest jí mátě jejie těch padesáte kop grošuov českých odkázala, i z té příčiny aby jí Anně on Jan Vrbík těch padesáte kop grošuov českých dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. Item Anna puovod vzala na Jana Vrbíka list zatykací v středu před svatú Dorothú [4. února] létha MDVI. R. III. 1. 8. b. 1355. Mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka a Polyxenou z Dobřenic o vzatek nábytků. 1505, 13. listopadu. Kněz Baltazar Mrzák z Miletínka pohnal Polixeny z Dobřenic. Viní ji, že mu na dvoře jeho dědičném v Nové Vsi koně, krávy i jiné nábytky pobrala, poklá- daje sobě ten vzatek puol druhého sta kop grošuov českých etc. V té při mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka puovodem s jedné, a Polixenú z Dobřenic pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinil, že jest mu na dvoře jeho dědičném v Nové Vsi koně, krávy i jiné nábytky pobrala, pokládaje sobě ten vzatek puol druhého sta kop grošuov českých etc., tak jakož týž puohon plněji to v sobě ukazuje. A na to ukázal vajpis z desk, v kterémžto vajpisu stojí o nábytcích. Ukázal také i svědomí. Proti tomu poručník Polixeny pohnané odpieraje pravil, že jest ona tu nic nebrala, než což jest jí nebožtík Bořek, muž jejie, odkázal; ale on kněz Baltazar netoliko své, ale i jejie Polixeny věci bral, což mu se zdálo, pan- ského nálezu o to nedočekav, a že jest mu ona toho nehájila, aby bral, jestliže k čemu spravedlnost má. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž svědkové jeho kněze Mrzákovi toho neseznávají, zač by ti nábytkové stáli, kteréž jest ona Polixena tu brala, i z té příčiny aby strany stály před úředníky Pražskými menšími na zajtří svatého Fabiana, a tu což on kněz Mrzák před týmiž úředníky provede na schvá- lení jich, zač jest jemu těch nábytkuov ona Polixena pobrala, to aby jemu ona Po- lixena dala od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brikcí. R. III. 1. 27. b. 1356. Mezi Salomenou z Mečkova a rukojmími za manžela jejího Václava o rukojemství za věno. 1505, 13. listopadu. Salomena z Mečkova pohnala Jana Vohništku z Vohnišťan. Petra Appollona

Strana 91
Nálezy z roku 1505 o sv. Martině. 91 z Křivan, Mikuláše Bořitu z Kasalic a Jiříka odtudž z Kasalic, že její rukojmie nic nemají ani příjemce. V té při mezi Salomenú z Mečkova puovodem s jedné, a Janem Vohništkú z Vohnišťaň, Petrem Appolonem z Křivan, Mikulášem Bořitú z Kasalic a Jiříkem odtudž z Kasalic pohnanými s strany druhé etc. Kdež na pány JMt v soudu ko- morním vznášela praviec, že jejie rukojmie nic nemají ani příjemce; kterýchž ru- kojmie přijímal bratr její Salomenin. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- dami: Poněvadž rukojmie ani příjemce, jakož ona Salomena praví, nic nemají, z té příčiny toho všeho JMt odkládají bez práva pohoršenie až do Svátosti najprv příští, a ona Salomena vezmúc list od úředníkuov, podle práva toho aby obeslala, kto ten statek drží, kdež jest vznesena, ke dni úternímu po suchých dnech postních. A tu což jí bude pány JMtí a vladykami v soudu zemském nalezeno, při tom aby se za- chovala. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. R. III. 1. 256. a. Srov. nález č. 1339 na str. 80. 1357. Mezi Matyášem Libákem z Radovesic a Albrechtem ze Šternberka o nářek cti. 1505, 13. listopadu. Mathyáš Libák s panem Albrechtem z Šternberka dobrovolně před pány JMtí do soudu komorního se na tuto dolepsanú smlouvu poddali: V té při mezi Mathiášem Libákem z Radovesic puovodem s jedné, a panem Albrechtem z Šternberka a na Zelené Hoře s strany druhé. Jakož sú obojí na nás dobrovolně a mocně přestali, to jest na panu Vilémovi z Pernšteina etc., na páních a vladykách, krále JMti raddách soudu komorního, což se té ruoznice a nesnáze, kdež on Libák téhož pana Albrechta z nářku cti pohnal k soudu zemskému, dotýče. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., napřed menovaný s nade- psanými pány a vladykami etc. podle takového dobrovolného a mocného na nich přestání vyslyševše to, kdež jest pravil pan Albrecht napřed menovaný, že jest slyšel, že by on pan Libák hejtmanstvie svému a šikovánie při té bitvě, kdež luoni v Ba- vořích u falckrabie byla, dosti neučinil, tu on pan Albrecht ty osoby, od kterýchž praví, že jest tu řeč slyšel, před námi v soudu komorním postavil, zejména tyto: Martina Vlčka z Úřečic, Jana Horáka z Jilemnice, Jana Holého od Hory, Jiříka Holého z Hořovic, Blažka z Dašic, Martina z Radnic a Mikuláše Kopystu od Hory; kteřížto k tomu se seznali, že sú tu řeč takovú o Libákovi panu Albrechtovi pravili, ale že sú to od jiných vuobec slyšeli; ale od sebe na něho na Libáka že nic nepraví, než toliko vuobec řeč slyšenú. Proti kterýmžto řečem slyšeným a vuobec mluveným ukázal jest Libák mnohých pánuov znamenitých rytieřských 12*

Strana 92
92 D. XIII. Registra soudu komorního. i služebných dobrých lidí svědomí, kteříž seznávají, že jest on Libák vozy šikoval, lidi do bitvy vedl, je řiedil a při té bitvě od počátku až do konce byl, všemu dosti činil, což takovému hejtmanu v takové potřebě příleží učiniti. I takto JMt o tom vypověděli: Napřed, kdež jest pan Albrecht pravil, že jest řeč slyšenú slyšel, a po- něvadž ty osoby postavil, kteříž sú tu řeč jemu panu Albrechtovi o Libákovi pravili, z takové příčiny týž pan Albrecht tu jest řeč s sebe svedl nahoře menovanými oso- bami, a tudy jemu Libákovi podle jeho puohonu o ten nářk naň na pana Albrechta učiněného nic povinovat nenie. A svrchu menované osoby před soudem stojíce také jsú pravily, že sú nahoře dotčené řeči z slyšení o Libákovi pravily, ale samy z sebe že naň nic nepraví; i poněvadž sami z sebe naň na Libáka tyto osoby nepravily jsú a nepraví, než toliko z obecné slyšené řeči mluvily sú, to on Libák od nich přijíti a na tom přestati má. A pak poněvadž Libák mnoho znamenitými pány rytieř- skými i jinými dobrými lidmi služebnými, kteříž při tom a v té bitvě byli, to jest potřebně a dostatečně provedl, že jest tomu a takovému hejtmanstvie všudy ve všem jako dobrý člověk a dobrý hejtman dosti učinil, z takových příčin ten takový nářek, jímž jest, jakož se nahoře píše, dotýkán byl, jemu Libákovi na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani ujmě nenie a býti nemá nynie ani na budúcí časy věčně. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. R. III. I. 333. a. za nápisem: Registra památná k roku sv. Martina MDV°. Smlouva. 1358. Mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte a Henrichem z Einsiedle o učinění dosti trhu. 1505, 14. listopadu. Ambrož Chodaur z Lokte pohnal pana Henrycha z Enzydle. Vinil ho z ne- učiněnie dosti trhu mezi nimi učiněnému v tom, že on Ambrož koupil u pana Hen- rycha čtyři kopy strychuov ovsa po XIII groších míšenských. V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte puovodem s jedné, a panem Henrychem z Enzydle s strany druhé. Kdež jeho pana Henrycha viní z neučinění dosti trhu mezi nimi učiněnému v tom, že on Ambrož koupil u něho pana Henrycha čtyři kopy strichuov ovsa po XIII groších míšenských, a dvú kop ječmene po XI groších míšenských, a vostatek toho vobilé měl mu dáti dovézti, i toho jest neučinil etc., tak jakož týž puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí, kdež seznává, že jest pan Henrych měl dáti znáti jemu Ambrožovi, chce-li ten trh držeti. Proti tomu pan Henrych odpieraje pravil, že se svědkové s puohonem nesrovnávají, a že těch pade- sáte kop grošuov českých ničímž neprovozuje, by mu je dal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomie, takto JMt nalezli: Poněvadž jeho Ambrožovi svědkové to svědčí, že jest jemu měl pan

Strana 93
Nálezy z roku 1505 o sv. Martině. 93 Henrych některý den dáti znáti, chce-li ten trh držeti, a toho jest ničímž neprovedl, by jemu pan Henrych věděti dal, že chce trh držeti, i z té příčiny on pan Henrych jemu Ambrožovi tiem trhem podle jeho puohonu povinovat nenie, poněvadž jest mu nedal věděti, že chce trh držeti. Stalo se léta MDV° v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 8. b. 1359. Mezi Bernardinem Vlachem a Václavem Jehňátkem spolu s jeho manželkou Kateřinou o pych. 1505, 14. listopadu. Bernardin Vlach pohnal Václava Jehňátku a Katheřinu manželku jeho. Vinil je z pychu podle práva, a to z takového, kdež posielal k nim dobré lidi, aby se jemu z domu jeho svobodného vystěhovali etc. V té při mezi Bernardynem Vlachem s jedné, a Václavem Jehňátkú a Kathe- řinú, manželkú jeho, s strany druhé. Kdež je viní z pychu podle práva, a to z ta- kového, kdež posielal k nim dobré lidi, aby se jemu z domu svobodného vystěhovali, a oni jemu toho odporni jsú etc., tak jakož týž puohon to v sobě plněji zavierá. A na to ukázal svědomí, kteřížto seznávají, že sú se on Václav Jehňátko s manželkú svú zbraňovali stěhovati z domu toho. Proti tomu on Jehňátko s manželkú svú od- pierajíc pravili, že jest je poháněl, nejsa domu toho v držení, a že nesčekav toho rozsudku, kdež mezi sebú puohon mají. A na to ukázali puohon. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany, odpory i svědomí, JMt na- lézti ráčili: Poněvadž on Bernardin nikdy domu toho v držení nebyl a přes to z pychu pohání, z té příčiny on Jehňátko s manželkú svú jemu Bernardinovi tiem pychem povinovat nenie. Než chce-li kto k tomu domu právo mieti, právo mu se nezavierá. Stalo se léta MDV v pátek po svatém Brykcí. R. III. I. 28. a. Srov. nález č. 1333 na str. 76. 1360. Mezi Barborou z Vrchlabí a radou města Dvora o vydání svrchků bez práva. 1505, 14. listopadu. Barbora z Vrchlabí pohnala purgmistra, konšeluov i vší obce města Dvoru. Vinila je, že sú dali svrchky jejie bez práva po smrti též mateře jejie z domu vzieti tu ve Dvoře, totižto hotové penieze, klenoty, šaty chodicí i lehací etc. V té při mezi Barború z Vrchlabí puovodem s jedné, a purgmistrem, kon- šely i vší obcí města Dvoru s strany druhé. Kdež je Barbora vinila, že sú dali svrchky jejie a mateře jejie bez práva po smrti též mateře jejie z domu vzieti tu ve Dvoře, totiž hotové penieze, klenoty, šaty chodicí i lehací a jejich vlastních peřin devět etc. JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr

Strana 94
94 D. XIII. Registra soudu komorního. královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše vajsady a privilegia královská, kteréž oni Dvorští pohnaní ukázali, a pilně JMt jich pová- živše, takto o tom vypověděli: Poněvadž oni Dvorští podle znění týchž privilegií pod právo slušejí manské Trutnovské, z té příčiny JMt tento puohon zdvihají. Než chce-li ona Barbora jich Dvorských na tom právě, k kterémuž oni Dvorští slušejí, hleděti, právo se jí nezavierá. Dali památné. Stalo se ut supra. R. III. 1. 28. b. 1361. Mezi Kunrádem z Grünheimu a Vondráčkem, Haralovým synem z Knína, o lov na cizích pozemcích. 1505, 14. listopadu. Kunrád z Grynheymu pohnal Vondráčka, Haralova syna z Knína. Vinil ho, že jest lovil na gruntiech jeho svévolně tenaty zaječími, a pro ten lov z padesáti kop grošuov českých etc. V té při mezi Kunrádem z Grynheymu puovodem s jedné, a Vondráčkem, Haralovým synem z Knína, s strany druhé. Kdež on Kunrád vinil téhož Vondráčka, že jest lovil na gruntiech jeho svévolně tenaty zaječími, a pro ten lov z padesáti kop grošuov českých etc., tak jakož týž puohon plněji svědčí. A na to ukázal svě- domie a svolenie zemské. Proti tomu Ondráček pohnaný odpíraje pravil, že toho on Kunrád ničímž neprovozuje, by on Vondráček na jeho Kunrádových gruntiech honil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža- lobu i odpor, takto o tom nalezli: Poněvadž on Kunrád pohnal z padesáti kop grošuov českých, a na to ukázal svolenie zemské, kteréžto svolenie ukazuje, že ta pokuta na shon ukazuje, a nepohání z shonu než toliko z lovu, i z té příčiny on Ondráček pohnaný jemu Kunrádovi těmi padesáti grošuov kopami českými povinovat nenie. Stalo se v pátek po svatém Brykcí léta MDV°. R. III. 1. 54. a. 1362. Mezi Kunrádem z Grünheimu a měšťany Knínskými o ukládání o život. 1505, 14. listopadu. Kunrád z Grynheimu pohnal Václava Janatova syna, ševce Kubíka, Zvěřinu, Kříže mlynáře, Václava Votopila mlynáře, Václava Randáka tkadlce, Jíru Bielkova syna, Matěje Saláčka, Matěje Jakubova syna, Ducháčkova vnuka. Vinil je z toho, že sú jej honili v mierné a pokojné zemi etc. V té při mezi Kunrátem z Grynheimu, puovodem s jedné, a Václavem Jana- tovým synem, ševcem Kubíkem, Zvěřinú, Křížem mlynářem, Václavem Votopilem mly- nářem, Václavem Randákem tkadlcem, Jírú Bielkovým synem, Matějem Saláčkem

Strana 95
Nálezy z roku 1505 o sv. Martině. 95 a Matějem, Jakubovým synem, Ducháčkovým vnukem s strany druhé. Kdež jmeno- vaný Kunrád vinil je, že sú jej honili v mierné a pokojné zemi za řádu a práva gruntiech jeho na vlastniech a jej zamordovati chtěli, a k tomu že sú mu člověka jeho zbili etc., tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Kunrád z dvojí pohání věci, zejména [z honění a z mordu, kdež ta věc podle zřiezenie zemského k soudu nepříleží komorniemu; z těch příčintento puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí léta MDV°. R. III. I. 59. a. Srov. nález č. 1342 na str. 82. 1363. Mezi Johankou z Horsic a Ješkem z Strojetic o pych. 1505, 14. listopadu. Johanka z Horsic pohnala Ješka z Strojetic. Vinila ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých etc. V té při mezi Johankú z Horsic puovodem s jedné, a Ješkem z Strojetic s strany druhé. Kdež ho vinila z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých. že jest s lidmi svými přišed do Terešova, obstavený a odběhlý statek pobral člověka jejieho dědičného Mikuláše Špikéře z Terešova, jmenovitě tři vozy žita nemláceného a dva vozy sena etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě to zavírá. A na to jest uká- zala svědomí. Proti tomu on Ješek pohnaný skrze poručníka svého odpíraje pravil, že svědomí jejie Johanky se nesrovnává, a k tomu že nenie podle práva. Ukázal také svědomí, kteréž vyznává, že on Ješek jest to obilé a seno od téhož Špikéře koupil prve, než jest se s gruntu ten Špikéř vybral, a také že jest to koupil, ješto jest bylo neobstaveno to obilé i seno. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i jich s obú stran pře líčení, takto sú naleznúti ráčili: Poněvadž ona Johanka toho jest dostatečně neprovedla, by on Ješek tu jí jaký pych učinil, i z té příčiny on Ješek jí Johance tiem pychem povinovat nenie. Než chce-li ona Johanka jeho Ješka dále čím viniti, právo se jí nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 153. b. 1364. Mezi Václavem Královským z Želetavy a poručníkem jeho Václavem Vencelíkem z Vrchovišť o rčení dopomoci k penězům. 1505, 15. listopadu. Václav Královský z Želetavy pohnal Václava Vencelíka z Vrchovišť. Vinil ho ze rčení, kdež mu jest řekl, že má spravedlnost k tisíci zlatých uherských a že mu k nim chce dopomoci.

Strana 96
96 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Václavem Královským z Želetavy puovodem s jedné, a Václavem Vencelíkem z Vrchovišť s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, kdež mu jest řekl, že má spravedlnost k tisíci zlatých uherských a že mu k nim chce dopomoci etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. A k tomu také ukázal svědomí, že by Vencelík potom mluvil, aby s ním on Václav soudu nechal a hledal toho na něm z dobré vuole, že by mu byl pomohl k jeho tisíci zlatých uherských, kteréž jest od něho vzal Tulešicský, druhý jeho poručník. Proti tomu on Vencelík odpíraje pravil, že jest mu neřekl dopomoci těch tisíc zlatých. A na to ukázal svě- domí. A také ukázal proti Andělovi Zigmundovi svědomí, kdež jest týž Anděl svědčil, že by Vencelík mluvil, že by Královskému chtěl k jeho tisíci zlatých dopomoci; ale proti Baršovu neodpíral svědomí, než pravil, že on nesvědčí, by mu řekl dopomoci než kdyby toho na něm dobrovolně hleděl, že by mu pomohl. A tudy že to svědomí Baršovo jemu Vencelíkovi ke škodě nenie takovému rčenie, z kteréhož jej Královský Václav viní. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, žalobu, odpor i svědomí vyslyševše, nalezli: Kdež nadepsaný Václav Královský puovod pohnal a vinil ze rčení, že by mu řekl dopomoci k jeho tisíci zlatým on Vencelík, a Ven- celík pohnaný svědomím to odvedl, že jest neřekl jemu těch tisíc zlatých dopomoci: z té příčiny on Vencelík tiem rčením, z kteréhož ho Královský vinil, že by mu řekl dopomoci, povinovat nenie. Ale poněvadž jest Václav Vencelík pohnaný (jakož Zigmund Bareš seznává) řekl a takto mluvil: By Václav Královský byl se mnú soudu nechal a hleděl toho na mně, z dobré vuole byl bych já mu pomohl k jeho tisíci zlatým, kteréž jest ode mne vzal Tulešicský, druhý poručník, a takovému Baršovu svědomí on Vencelík neodepřel: i protož chce-li Václav Královský o takových tisíc zlatých k němu Vencelíkovi, poněvadž jest jeho poručníkem byl, hleděti, právo mu se ne- zavírá. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 289. a. Srov. nález č. 1265 na str. 36. 1365. Mezi Petrem z Pohnání a bratrem jeho Janem o dluh. 1505, 15. listopadu. Petr z Pohnání pohnal Jana odtudž z Pohnání. Vinil ho z toho, že dluhuov platiti nechce, kteréžto dluhy k sobě přijal v dielčí ceduli své. V té při mezi Petrem z Pohnání puovodem s jedné, a Janem odtudž z Po- hnání pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Jana vinil z toho, že dluhuov platiti nechce, kteréžto dluhy k sobě přijal v dielčí ceduli své etc., tak jakož týž puohon to plněji v sobě zavírá. A na to ukázal dielčí ceduli mezi nimi učiněnú. Proti tomu strana druhá odpírajíc pravila, že těch dluhuov platiti povinna nenie, než toliko dluhuov otce jich. A že ceduli toliko přijal na statek a ne na dluhy. A na to ukázal

Strana 97
Nálesy z roku 1505 o sv. Martině. 97 svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom JMt nalezli: Poněvadž jest on Jan tu dielčí ceduli od svého bratra přijal a jí užívá, a když jest jemu dávána v ty časy, zdálo-li se mu, že by dluhuov platiti neměl, jí jest přijímati neměl, a k tomu týž Jan toho neprovedl, by ti dluhové potom byli, když sú sobě řekli, aby se nedlužili: i z těch příčin aby on Jan ty dluhy platil, kteréž sú v jeho ceduli dielčí jemu postaveny. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. I. 239. p. Srov. nález č. 1279 na str. 43. 1366. Mezi Dorotou Křížalovou a farářem Jílovským Václavem o rčení. 1505, 15. listopadu. Dorotha Křížalové dcera z Nového města Pražského pohnala kněze Václava faráře z Jílového. Vinila ho ze rčení, že jest jí řekl dáti tři sta kop grošuov etc. V té při mezi Dorothú Křížalovú dcerú z Nového města Pražského puovodem s jedné, a knězem Václavem, farářem v Jílovém, pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila ze rčení, že jest jí řekl dáti CCC kop grošuov, když se koli vdá etc., tak jakož šíře tayž puohon v sobě ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on kněz Václav pohnaný pravil, že toho ona Dorota ničímž podle práva neprovozuje, by jí co dáti on řekl; než kdyby poručníkem byl statku otce jejieho, že by jí dáti chtěl. A také že tato věc k tomuto soudu nepřísluší, ale k městskému právu. A tu ukázal kšaft Václava Zvonaře, otce nadepsané Doroty. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany, odpory i svědomí i jich s obú stran pře líčení, nalezli: Poněvadž ona Dorotha nevinila jeho kněze Václava z statku ani z kšaftu otce svého, než toliko ze rčení, že jest jí řekl tři sta kop grošuov dáti, když by se vdala, a nejmenoval odkud, a k tomu táž Dorotha naň, na kněze Vá- clava, to rčení dostatečně provedla: i z té příčiny aby on kněz Václav jí Dorotě svrchu menované těch tři sta kop grošuov v puohonu menovaných dal, a to od dne- šnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých; neb se tato věc městské věci nedotýče. Stalo se léta MDV° v sobotu po svatém Brykcí. Léta MDV v pondělí po svatém Ondřeji [1. prosince] vydán jest list zatykací Dorotě Křižalové na kněze Václava etc. pro dosti neučiněnie nálezu tohoto svrchupsaného. R. III. 1. 73. a. 1367. Mezi Kateřinou z Sobětic a bratrem jejím Václavem z Sobětic o vydání podílu po otci. 1505, 15. listopadu. Katheřina z Sobětic pohnala Václava odtudž z Sobětic. Vinila ho podle jiných jeho bratří z nevydání dvadcieti kop grošuov českých etc. Archiv Český XIII. 13

Strana 98
98 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Katheřinú z Sobětic puovodem s jedné, a Václavem odtudž z Sobětic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila podle jiných jeho bratří z nevydání XX kop grošuov českých na oddiel jejie, jí po otci jejiem spravedlivě příslušejíciech. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, o tom takto vypověděli: Protože jest táž Katheřina bratra nepohnala najstaršieho zejména ani ho v listu po- stavila puohonním, tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí léta MDV°. R. III. 1. 59. b. 1368. Mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o rčení. 1505, 15. listopadu. Ambrož Chodaur z Lokte pohnal Dorothy Stříbrné, měštky Starého města Pražského. Vinil ji, že přes své rčení, kteréž jest skrze Jindřicha Zhudovského uči- nila před úředníky Pražskými, ustála na něm v kaple Všech Svatých právo, kdež on za to právo stál etc. V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte s jedné, a Dorothú Stříbrnú, měštkú Starého města Pražského, s strany druhé. Jakož ji Dorothu pohnanú vinil, že přes své rčenie, kteréž jest skrze Jindřicha Zhudovského učinila před úředníky Pražskými, ustála na něm v kaple Všech Svatých právo, kdež on za to právo stané jí Stříbrné musil dáti IX kop grošuov a osm grošuov vše českých etc., tak jakož puohon šíře v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Dorotha pra- vila, že jest se ona zachovala podle nálezu úředníkuov menších, kdež jsú jí nalezli, chce-li viece nad padesáte a dva grošuov českých co od něho Chodaura mieti, to aby zpravila v kaple Všech Svatých podle práva. A což svědkové jeho Chodaurovi seznávají, že to seznávají, ne aby ona Dorotha to mluvila, ale jiní od ní. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, takto JMt nalézti ráčili: Poněvadž on Chodaur to jest dostatečně provedl, že jest ona Dorotha Stříbrná skrze Jindřicha Zhudovského to mluvila, že na tom dosti mieti chce, což jest k úřadu dala, a že za viec přísahati nechce, i poněvadž jest přes své přirčení v kaple stála a tu na něm právo ustála, a on Chodaur na jejie rčení ubezpečiv se tu nestál, z té příčiny aby ona Dorotha jemu Ambrožovi těch ustalých IX kop grošuov českých a VIII grošuov českých zase dala od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí létha MDV° R. III. 1. 9. a. Srov. nálezy č. 1195 v Archivu Českém XII. na str. 550 a č. 1298 tuto na str. 52.

Strana 99
Nálezy z roku 1505 o sv. Martině. 99 1369. Mezi Kateřinou Peřinovou z Košině a Burianem ze Sloupna o dluh. 1505, 17. listopadu. Kateřina Peřinova z Košině pohnala Buryana z Sloupna. Vinila ho z pade- sáti kop grošuov českých, kteréž jest za něho dala Natanaelovi Černínovi etc. V té při mezi Katheřinú Peřinovú z Košině s jedné, a Buryanem z Sloupna s strany druhé. Kdež ho viní z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest za něho dala Natanaelovi Černínovi, kterýchžto padesáte kop grošuov českých mátě jeho od téhož syna svého vzala u Třeštíka v městě Kolíně nad Labem etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Buryan odpieraje pravil, že sú to penieze jeho byly, a že je ona Katheřina jemu Natanaelovi dala. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše oboje strany, nalezli: Poněvadž ona Kateřina to v svém postavila puohonu, že jest zaň za svého syna těch padesáte kop grošuov českých jemu Černínovi dala z synových peněz, z té příčiny on syn její pohnaný Buryan jí Katheřině těch peněz, z kterýchž ho pohánie, povinovat dáti nenie, poněvadž jeho prve byly. Stalo se léta MDV° v pon- dělí po svatém Brykcí. R. III. 1. 54. b. 1370. Mezi Janem z Kříčova a Dorotou Peštálkou z Košině o dluh. 1505, 17. listopadu. Jan z Křiečova pohnal Dorothu z Košině. Nález toho létha MD třetieho k roku svatého Martina učiněn pány JMtí, na kterýž se tento dole psaný mezi týmž Janem a Dorothú z Košině ztahuje, a to v těchto slovích nalezli JMt etc: Jakož jest Dorotě z Košině při prvním nálezu rozkázáno, aby Janovi z Kří- čova dala, což by na její diel přišlo, jakožto na jednu nápadnici, a to ve dvú nedělí od toho nálezu pořád zběhlých: i přišlo jest toho dielu jejieho VII kop grošuov českých puol XVta groše českého. Kdež pak na to jest vydala již puol čtvrtý kopy grošuov českých, a jestě přijde jí dáti puol čtvrté kopy grošuov k těm puol čtvrta kopám grošuom českým, to aby jemu Janovi dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Jan o diel Jiříka Peštala k komu hleděti, právo mu se nezavierá. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. Léta MDVII v úterý před svatú Mandelenú [20. července] vydán jest list zatykací Janovi z Kříčova na Dorotu z Košině pro nezaplacení dluhu v nálezu tomto menovaného, jakož se svrchu píše. R. III. 1. 153. b. Srov. nálezy č. 1255 a 1308 na str. 30 a 59. 13*

Strana 100
100 D. XIII. Registra soudu komorního. 1371. Mezi Markétou z Kňovic a Mandalenou manželkou písaře Viléma Zuba z Landšteina o vrácení svěřených skvostů. 1505, 17. listopadu. Paní Markétha z Kňovic, manželka někdy pana Viléma Zuba z Lanštaina, pohnala Mandaleny, manželky Petra, kterýž u téhož pana Zuba písařem byl. Vinila ji z nevrácenie pásu stříbrného, pozlaceného, a lžic stříbrných, kterýchž jí v tru- hlici svěřila. V té při mezi paní Markethú z Kňovic, manželkú někdy pana Viléma Zuba z Lanšteina, puovodem s jedné, a Mandelenú, manželkú Petra, kterýž u téhož pana Zuba písařem byl, s strany druhé. Vinila ji z nevrácení pásu střiebrného, pozlace- ného, a lžic stříbrných, kterýchž jí v truhlici svěřila a jí od též truhlice klíče dala. Kterýžto pás a lžíce ona paní Markétha XX kop grošuov českých sobě pokládá. A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Mandelena odpírajíc pravila, že jí nic od ní od paní Markéthy svěřeno nebylo, a že jest ona u nie paní Markéthy jakožto služebnice byla a že jest z té truhlice nic nevzala; než když jest poslala k panně Kovářovské, že tehdáž jest některé věci z té truhlice vzala a potom zase do nie to schovala. A na to jest také ukázala svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž ona paní Markéta vinila ji Mandalenu z svěření a k tomu z nevrácení pásu a lžic, a toho jest ničímž neprovedla, ani by jí čeho svěřila ani že by jí co ona Manda- lena pobrala: i z té příčiny ona Mandalena tiem pásem ani těmi lžicmi jí paní Markétě povinovata nenie. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. R. III. I. 197. b. 1372. Mezi radou Starého města Pražského a radou Kutnohorskou o rušení výsad. 1505, 17. listopadu. Purgmistr a radda i všecka obec Starého města Pražského pohnali šeffmistruov a rad[dy] i vší obce města Hory Kuthny. Vinili je z toho, že hostem, kupcóm v městě svém, jich zboží prodávati proti výsadám jich Staroměstských dopouštějí. V té při mezi purgmistrem a raddú i vší obcí Starého města Pražského puovody s jedné, a šeffmistry, raddou i vší obcí města Hory Kuthny, pohnanými, s strany druhé. Kdež je oni Pražané vinili z toho, že hostem, kupcóm v městě svém, jich zboží prodávati proti výsadám jich Staroměstských dopúštějí, kdež skrze to ujmy město jich vzalo na puožitcích jich dvě stě kop grošuov českých etc., tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Po-

Strana 101
Nálezy z roku 1505 o sv. Martině. 101 něvadž se ta věc majestátuov a výsad dotýče, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. R. III. 1. 239. a. 1373. Mezi některými kláštery Pražskými a Dorotou z Stranova o nevydání odkazů. 1505, 17. listopadu. Kněz Wolfgang, kardyan kláštera svatého Jakuba v Starém městě Pražském, i se vším téhož kláštera konventem pohnali Dorotu z Stranova. Vinili ji jakožto mocnú a najvyšší poručnici statku někdy Markéty ze Lhoty, kšaftem též Markéty učiněnú, z nevydání Xti kop grošuov českých. V té při mezi knězem Wolfgangem, kardyanem kláštera svatého Jakuba v Starém městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem s jedné, a Dorothú z Stra- nova s strany druhé. Kdež ji vinili jakožto mocnú a najvyšší poručnici statku někdy Markéty ze Lhoty, kšaftem též Markéty učiněnú, z nevydání Xti kop grošuov českých jim od též Markéty kšaftem odkázaných etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázali též Markéty Hrozkové kšaft. Proti tomu ona Dorotha po- hnaná odpierajíc pravila, že táž Hrozková poručila jí vydati těch X kop z summy té, kteréž by od Jana Škorně vzala a kteréž mu ona svěřila. Ale on Škorně že jest jie Dorotě nedal, ona také že k tomu klášteru těch X kop nemá odkud dáti; a také že on Škorně praví, že jest mu táž Hrozková žádné summy nikdy nesvěřila ani po- roučela, by jí Dorothě vydati měl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení a svědomí, takto o tom JMt nalezli: Poněvadž ona panna Dorota jest mocnú poručnicí od nie Hroz- kové učiněna, a ona jest Hrozková to v svém kšaftu postavila, že jest Škorňovi svě- řila sto kop míšenských bez jedné kopy míšenské, i poněvadž jest ona Dorotha mocnú poručnicí od nie Hrozkové učiněna, aby toho, což jest jemu Škorňovi od nie Hrozkové svěřeno (jakož týž kšaft ukazuje, že jemu bylo svěřeno), hned právem na něm na Škorňovi dobývala a dobudúc, aby k těm klášteruom svrchupsaným, což jest odkazovala, také vydala, jestliže by vysoudila. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. Item kněz Šebestian kláštera svatého Klimenta pohnal nadepsanú Dorothu v táž slova ut supra. Jednostaynay rozsudek pány JMtí na to učiněn slovo od slova, jakož se svrchu píše. Týž den se také stalo ut supra. Item kněz Martin kláštera svatého Thomáše na Malé Straně týž pohnal i nález na Dorothu častopsanú slovo od slova má, jako kněz kardyan kláštera svatého Jakuba. Týž také den stalo se.

Strana 102
102 D. XIII. Registra soudu komorního. Item kněz Marek od Matky boží Sněžné v táž slova puohon i nález, jako všickni předpsaní kněží mají, jehožto slovo od slova svrchu psán jest mezi knězem Wolfgangem kardyanem kláštera svatého Jakuba a Dorothú z Stranova. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. R. III. 1. 289. b. 1374. Mezi Vaňkem z Hněvčevsi a Prokopem Otmarem z Holohlav o pobrání dobytka i obilí ze dvora bratra jeho. 1505, 17. listopadu. Vaněk z Hněvčevsi pohnal Prokopa Otmara z Holohlav. Vinil ho, že jest pobral klisny, krávy, hříbata, svině, vozy, vobilé ze dvora nebožtíka Mládka, bratra vlastnieho téhož Vaňka. V té při mezi Vaňkem z Hněvčevsi puovodem s jedné, a Prokopem Otmarem z Holohlav s strany druhé. Kdež ho vinil, že jest pobral klisny, krávy, hříbata, svině, vozy, vobilé ze dvora nebožtíka Mládka, bratra vlastnieho téhož Vaňka, k kterýmžto nábytkóm a vobilí lepší právo a spravedlnost má nežli on Prokop. A pokládá to po- brání od téhož Prokopa puol druhého sta kop grošuov českých etc., tak jakož puohon šíře v sobě zavírá. A na to jest ukázal svědomí. Proti tomu on Prokop odpíraje pravil, že jeho Prokopa on Vaněk z těch věcí v puohonu položených přes smlouvu pohnal, a také že toho, z čehož ho pohnal, neprovozuje, zač by to stálo, než zhola to šacuje sám za puol druhého sta kop grošuov českých, žádaje v tom podle práva za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Prokop to, z čehož ho on Vaněk pohnal, koupil od Haléře podle jiného statku dědičně, a po tom koupení to jest pobral, že jest to dobře učiniti mohl, a z té příčiny jemu Vaňkovi on Prokop tiem, z čehož ho on Vaněk pohnal a vinil, povinovat nenie. Než chce-li on Vaněk koho z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. R. III. I. 290. b. 1375. Mezi Václavem Satanéřem z Drahonic a jeho bratrem Oldřichem o rušení držby. 1505, [17. listopadu]. Václav Sathanéř z Drahonic pohnal Voldřicha, bratra svého, odtudž z Drahonic. Vinil jej z toho, že mu dal hajným les sekati, v louky, lesy a v štěpnice mu sahá. V té při mezi Václavem Satanéřem z Drahonic s jedné, a Voldřichem, bratrem jeho, odtudž s strany druhé. Kdež jeho Voldřicha vinil prvním puohonem, že mu dal hajným les sekati, a druhým, že v louky, lesy a v štěpnice mu sahá etc., tak

Strana 103
Nálezy z roku 1505 o sv. Martině. 103 jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: poněvadž se gruntuov dotýče, z té příčiny JMt ty puohony zdvihli jsú. R. III. 1. 290. b. Srov. nálezy č. 1285, 1286 a 1289 na str. 47. a 48. 1376. Mezi Jiříkem Vostrským z Sulevic a Zbyňkem z Chýš spolu s Prokopem Kunšem z Lukovec o rčení. 1505, 18. listopadu. Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Zbyňka z Chýš a Prokopa Kunše z Lukovec. Vinil je ze rčení, tu kdež jsúce u téhož Jiříka, žádali ho za sestru jeho etc. V té při mezi Jiříkem Vostrským z Sulevic s jedné, a Zbyňkem z Chýš a Prokopem Kunšem z Lukovec pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil ze rčení. tu kdež jsúce [u] téhož Jiříka, žádali ho za sestru jeho a praviece, že na žádné skušenie, než k pravému manželství Ješkovi Píšťanskému aby ji dal. A on Jiřík na takové jich přirčení pověděl jest, že ji chce dáti. A oni z takové přátelské odpovědi poděkovali, a s tiem jedouc preč pověděli, že to dále konati se bude. Kdež skrze jich nezdržení pokládá sobě puol druhého sta kop grošuov českých etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili sú, že na žádné pokušení k němu k Vostrskému nejezdili sú, ale na žádost Ješka Píšťanského; kterýžto Ješek jich jest obú za to žádal, aby k němu jeli a jeho prosili, aby on Ostrský jemu Ješkovi sestru svú pannu Mandelenu za manželku dal. A poněvadž sú to Ješkovi k vuoli a k žádosti jako příteli svému uči- nili, zdá se jim, že podle toho puohonu jemu Vostrskému nic vinni nejsú. A na to ukázali svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, s obú stran pře líčení i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž oni pohnaní jezdili v poselství od nadepsaného Ješka, a ne svú, ale Ješkovu řeč mluvili, z té příčiny oni témuž Vostrskému puovodovi nic vinni nejsú. Než chce-li on Ostrský k komu o to hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se léta MDV v úterý před svatú Alžbětú. R. III. 1. 98. b. 1377. Smlouva na sněmě obecním uzavřená s Jiříkem Všerubským z Gutšteina, že chce ve při své s knížaty Míšenskými o škody ve válce vzaté mocně přestati na výpovědi, kterou soudcové zemští spolu se stavy zemskými o suchých dnech postních učiní. 1505, 19. listopadu. R. III. I. 332. a. za nápisem: Registra památná. K roku svatého Martina léta MD pátého. Znění bude uveřejněno v aktech veřejných a sněmovních v jiném díle Archivu Českého.

Strana 104
104 D. XIII. Registra soudu komorního. 1378. Obecný nález soudu komorního, že o čest a vraždu má se k soudu zemskému poháněti. 1505, 19. listopadu. Léta MD pátého tato paměť zapsána jest: Což se ctí a morduov, o kteréž sú se sem k soudu komornímu ktožkoli pohnali, dotýče, pán JMt, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., toto ráčil rozkázati registry komorními zapsati: že takové všecky puohony [a] pře k soudu zemskému podle obecnieho zuostání zemského [se] po- dávají, a protož všichni puovodové i pohnaní aby tam k těm přem v úterý o suchých dnech postních najprv příštích před pány JMtí a vladykami v soudu zemském stáli, a že jim puohonové i svědomí zde registry zapsaní budú dány vypsány; a kteříž jsú po- klidy aneb hojemstvie brali, tu hned mají tam slyšáni býti a odpoviedati, a kteříž sú ještě pokliduov aneb hojemstvie nevzali, ti budú moci tam bráti. Stalo se v středu den svaté Alžběty. R. III. 1. 333. b. za nápisem: Registra památná. K roku svatého Martina MDV. 1379. Mezi klášterem Slovanským a obcí Menšího města Pražského o plat roční z krámů masných. 1505, 20. listopadu. Kněz Mathiáš opat kláštera Slovanského na Novém městě Pražském i všecken téhož kláštera konvent pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Menšieho města Pražského. Vinil je ze XIV hřiven střiebra platu ročnieho. V té při mezi knězem Mathiášem, opatem kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem puovody s jedné, a mezi purg- mistrem a konšely i vší obcí Menšieho města Pražského pohnanými s strany druhé. Kdež je Malostranské on opat vinil ze XIV hřiven střiebra platu ročnieho ze XIV krámuov mastných [sic] jich města jim opatu a konventu každý rok vydávati povinného etc., jakož žaloba plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- dami, poněvadž se ta věc dědicstvie a platu dotýče dědičného, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Než chtie-li se strany tiem právem, kdež ta věc příležie, hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 198. a. 1380. Mezi klášterem Slovanským a obcí Menšího města Pražského o dědiny a úroky ve Větším Jenči. 1505, 20. listopadu. Kněz Mathiáš, týž opat kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, i všecken téhož kláštera konvent pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Menšieho

Strana 105
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 105 města Pražského. Vinil je z toho, že jim s jich dědin*) a úrociech v Větším Jenči zmatek činí. V té při mezi týmž knězem Mathiášem, opatem kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem puovody s jedné, a mezi purg- mistrem a konšely i vší obcí Menšieho města Pražského s strany druhé. Kdež je vinil z toho, že jim s jich dědin*) a úrociech v Větším Jenči zmatek činí etc., tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Po- něvadž se platu dotýče a dědin, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 198. a. *) Tak v rukopise. Snad má státi: na jich dědinách. 1381. Ohlášení se Prokopa Kuneše z Lukovce na sněmě, že není slibem zavázán, a opatření jeho na poctivosti. 1505, 20. listopadu. Jakož jest Prokop řečený Kuneš z Lukovce se ohlašoval pravě, že by ho došlo, že by někteří o něm pravili, že by jej javše slibem zavázali. Kdež pak od- píraje tomu týž Prokop na sněmu obecním [pravil], že toho nenie, a kto to naň praví, aby se ohlásil, že jemu toho odpierati chce. I neohlásil se žádný k tomu. Při tom žádal pánuov JMtí a vladyk, aby jej ráčili v tom opatřiti. Tu páni JMt a vladyky takto o tom rozkázali zapsati: Poněvadž se jest žádný k jeho řeči neohlásil a tomu nic nemluvil, že jemu Prokopovi to na jeho cti a dobré pověsti k újmě býti nemá. Stalo se ve čtvrtek po svaté Alžbětě. R. III. 1. 332. b. za nápisem: Registra památná. K roku sv. Martina léta MD pátého. Puohonové a nálezové k roku Svátosti létha MD šestého. 1382. Mezi Jeronymem z Kynastu spolu s Mandalenou z Krašovic a Bořivojem z Donína o nezdr- žení smlouvy. 1506, 25. dubna. Jeronym z Kynestu a Mandelena z Krašovic pohnali pana Bořivoje z Donína a na Vokoři. Vinili ho z nezdržení smlouvy někdy panem Benešem z Waytmille mezi nimi, panem Bořivojem a mezi nebožtíkem Bohuslavem z Krašovic, učiněné. V té při mezi Jeronymem z Kynestu a Mandelenú z Krašovic, man- želkú jeho, puovodem s jedné, a panem Bořivojem z Donína a na Vokoři po- hnaným s strany druhé. Kdež oni puovodové vinili jej pana Bořivoje z nezdrženie smlouvy, někdy panem Benešem z Waytmille mezi ním, panem Bořivojem a mezi Archiv Český XIII. 14

Strana 106
106 D. XIII. Registra soudu komorního. nebožtíkem Bohuslavem z Krašovic, učiněné, v tom, že on pan Donínský témuž Bo- huslavovi služby nezaplatil za celý rok, to jest puol druhého sta grošuov míšenských, a k tomu nedav mu čtvrt léta podle zněnie té smlouvy věděti, stiskl jej z zámku najatého, z Stráže etc., tak jakož týž puohon v sobě plněji ukazuje. A na to tu smlouvu ukázali, kšaft někdy Jiříka z Krašovic a krále JMti potvrzenie na ten kšaft učiněné pod majestátem královským. Ukázal také i některých dobrých i jiných obecných lidí svědomí. Proti tomu pan Bořivoj pohnaný odpíraje pravil, že jemu Jeronymovi a man- želce jeho nic povinovat nenie, a to z těchto příčin: napřed že ten kšaft podle práva dostatečný nenie, by on Jiřík statek, listu mocnieho nemaje královského, jej odkazovati mohl, a že on Jiřík z Krašovic, po kterémž oni puovodové chtie právo a spravodlnost mieti, zřiediv jiný statek svuoj, kterýž po Bohuslavovi z Krašovic otci svém měl, žádné zmienky o těch puol druhého sta kopách míšenských v smlouvě dotčených neučinil, a že jest neměl co a nemohl odkazovati, poněvadž sám tu nic neměl ani otec jeho. Neb otec jeho Bohuslav nejsa již na zámku najatém Stráži a jsa potom několiko leth živ, nikdy jej pana Bořivoje z toho dluhu nenapomínal ani on Jiřík, syn jeho, po něm. A též i oni puovodové nemají z čeho napomínati. A jestliže by byli měli kterú spravedlivost, jakož sú neměli, že sú to všecko pro- mlčali podle zřiezení zemského. Neb jest tomu na XV leth, a v těch ve všech letech že jest jej z toho žádný nenapomínal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, a s obú stran pře líčenie, takto nalezli: Poněvadž on Jiřík z Krašovic kšaftující, po němž nadepsaní puovodové chtie spravedlnost mieti, v svém kšaftu a zřiezení těch puol druhého sta kop grošuov míšenských nemenoval, zejména také oni puovodové toho sú ničímž ani žádným svědomím neprovedli, by ta summa od něho od pana Donínského jemu Bo- huslavovi zadržána byla, a k tomu také že nadepsaný Jiřík jsa několiko leth živ, z té summy a dluhu jej pana Bořivoje nikdy nenapomínal podle práva: z těch příčin on pan Bořivoj pohnaný jim puovodóm tu nic vedle toho puohonu povinovat nenie. Stalo se léta MDVI° v sobotu den svatého Marka po Svátosti. R. III. 1. 154. a. 1383. Mezi Janem z Dubče a konšely města Vyšehradu o vrácení povozu člověku jeho dědičnému staveného. 1506, 25. dubna. Jan z Dubče pohnal purkmistra a konšeluov i vší obce města hory Vyše- hradu. Vinil je z nevrácení vozu a tří koní, kteréž sú člověku jeho dědičnému Ma- tějovi, Jarošovu synu z Vršovic, na svém právě tu na Vyšehradě sstavili, kterýžto vuoz i ty tři koně on Jan sobě XVte kop grošuov pokládá.

Strana 107
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 107 V té při mezi Janem z Dubče puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a kon- šely i vší obcí města hory Vyšehradu Pražského pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil z nevrácení vozu a tří koní, kteréž sú člověku jeho dědičnému Matějovi, Jarošovu synu z Vršovic, na svém právě tu na Vyšehradě sstavili, kterýžto vuoz i ty tři koně on Jan sobě XV kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož týž puohon plněji to v sobě ukazuje. A na to ukázal listy, kteréž jest jim o téhož člo- věka psal, jich žádaje, aby mu člověka toho nevězeli, k tomu se poddávaje, že od něho spravedlivé učiniti chce, bude-li jej mieti. A při tom pravě, že oni jej přes to vždy vězeli svévolně, naň toho prve nevznesše. Proti tomu oni pohnaní pravili sú, že sú toho obstavenie neučinili svévolně, ale na žádost Martina formana, a také že sú nesstavili člověka jeho, ale člověka královského a souseda svého, kterýž jest grunth koupil za králem JMtí, aby jej vosadil aneb vosedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, listy, kteréž ukázali, i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Jan puovod jich pohnaných žádal, aby mu toho člověka s tiem statkem obstaveným vydali, a že on od něho spravedlivé učiniti chce, a oni pohnaní přes to jej vězeli, prve naň jemu nežalovavše ani toho vznesše, z té příčiny jemu Janovi puovodovi za právo se podle puohonu dává, tak aby strany před úředníky menšími Pražskými na zajtřie svaté Markéty najprv příští stály. A tu což on Jan puovod před týmiž úředníky na jich zchválení provede, jakož sobě ten statek obstavený v puohonu svém XV kop grošuov českých pokládá, a těch ne- provedl, to oni pohnaní aby jemu Janovi dali od próvodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu den svatého Marka. R. III. 1. 154. b. 1384. Mezi Václavem Veselíkem ze Starého města Pražského a některými měšťany Novoměstskými o vydání peněz po Jílkovi Rybovi. 1506, 25. dubna. Václav Veselík v Starém městě Pražském obývající, pohnal Štěpána Hunc- ladera, Mikuláše Michka, Mikuláše pernikáře a Jana zvonaře, měšťany Nového města Pražského. Vinil je jakožto držitele statku nebožtíka Jílka Ryby, někdy měštěnína téhož Nového města Pražského, z nevydání puol XXVII kopy grošuov českých a z Xti grošuov českých dielu na téhož někdy Jílka témuž Veselíkovi dáti příslušejícieho. V té při mezi Václavem Veselíkem v Starém městě Pražském obývajícím s jedné, a mezi Štěpánem Huncladerem, Mikulášem Michkem, Mikulášem pernikářem a Janem zvonařem, měšťany Nového města Pražského, s strany druhé. Kdež je vinil jakožto držitele statku nebožtíka Jílka Ryby, někdy měštěnína téhož Nového města Pražského, z nevydání puol XXVII kopy grošuov českých a z desieti grošuov českých 14*

Strana 108
108 D. XIII. Registra soudu komorního. dielu na téhož někdy Jílka témuž Veselíkovi dáti příslušejícieho a povinného puol- druhého sta kop grošuov, kterážto summa jmenovanému Veselíkovi na již psaném Jílkovi podle jiných jeho spolupomocnících přisouzena jest etc., tak jakož týž puohon plněji to v sobě ukazuje. Při tom žádaje pánuov JMtí za spravedlivé opatřenie podle nálezu prve od JMtí učiněného. Proti tomu Jan zvonař, jeden z nich spolu pohnaných, mluviti dal, že on k tomu puohonu odpoviedati povinovat nenie z příčiny té, že on poručníkem ani držitelem statku jeho Jílkova nenie, než toliko toho, což mu od téhož Jílka jakožto děda odkázáno a od poručníkuov jeho vydáno jest, prose JMtí pánuov v tom za opatření. Neb jestliže by on, nejsa poručníkem, dluhu jeho Jílkova plátce býti měl, zdá mu se, že by i jiní, jimž jiný také statek od něho od Jílka odkázán jest, měli také pohnáni býti. Než poněvadž sú mocní od téhož Jílka zřiezení a dskami učinění poručníci a držitelé jmenovaného statku jeho i s panstvím, že by ti poručníci a ne on Jan to zastúpiti měli. A na to ukázal vajpis z desk, kdež nadepsaný Jílek poručníky statku svého dělá. Proti tomu Štěpán Hunclader, Mikuláš Michek a Mi- kuláš pernikář odpírajíce pravili, že on Jan zvonař má statek sobě od svrchu meno- vaného Jílka, děda svého, odkázaný podle zněnie kšaftu od téhož Jílka udělaného, a z té příčiny že jest povinovat také z toho statku plátce býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich se všech stran pře líčení a nahlédše pilně v to zřiezenie a poručenstvie téhož Jílka dskami utvrzené a je pilně váživše, nalezli: Poněvadž se z toho vajpisu z desk ukázaného zřetedlně ukazuje, že oni, Štěpán Huncledr, Mikuláš Michek a Mikuláš pernikář mocní poru- čníci jsú, a jim on Jílek častopsaným všecken statek svuoj, kterýž na zemi měl, od- kázal i s panstvím, a oni takového statku držitelé jsú: z té příčiny tíž poručníci jemu Veselíkovi tou summou v puohonu menovanou, kteráž na jeho diel přísluší, to jest puol XXVII kopy grošuov českých a Xti grošuov českých, podle prvního JMtí nálezu povinovati sú, a tu aby jemu dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Chtie-li pak oni poručníci o to k komu právem hleděti, právo se jim ne- zavírá. Stalo se v sobotu den svatého Marka. R. III. 1. 291. a. Srov. nálezy č. 1095, 1175 a 1251 v Archivu Českém XII. na str. 483 a 537 a tuto na str. 28. 1385. Mezi Oldřichem hrabětem z Hardeku a Wolfem Risenberským z Janovic pro nevydání listu zápisného. 1506, [25. dubna]. Voldřich hrabie z Hardeku etc. pohnal Wolfa Ryzmberského z Janovic. Vinil ho z nevydánie listu zápisného na Teplskú silnici a na clo neb majto podle smlouvy trhovnie.

Strana 109
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 109 V té při mezi panem Voldřichem hrabí z Hardeku etc. s jedné, a Wolfem Ryzmberským z Janovic s strany druhé. Kdež ho vinil z nevydánie listu zápisného na Teplskú silnici a na clo neb majto podle smlouvy trhovnie. A na to ukázal svě- domí. Proti tomu strana druhá pravila, aby tu smlouvu týž pan Voldřich pokázal, kteréž jest v svém puohonu dotekl, že se tu z té smlouvy shledá, měl-li by mu ten list on Wolf Ryzmberský položiti čili nic. Proti kteréžto Wolfově řeči poručník páně Voldřichuov pověděl, že té smlouvy nemá. I poněvadž on pan Voldřich k soudu při- stoupiv, té smlouvy, kterúž v svém puohonu pokládá, neměl a nepokázal jí: z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú. R. III. 1. 292. a. 1386. Mezi Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče a Viktorinem ze Všehrd o nářek cti. 1506, 27. dubna. Bohuslav Břekovec z Ostromeče a na Červeném Hrádku pohnal mistra Vi- ktorina ze Všehrd. Vinil jej, že jemu Bohuslavſovi] psal, že by práva nectil etc. V té při mezi Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče a na Červeném Hrádku s jedné, a mistrem Viktorinem ze Všehrd s strany druhé. Kdež týž Bohuslav jej Viktorina vinil, že jemu Bohuslavſovi] psal, že by práva nectil etc., tak jakož puo- hon plněji v sobě ukazuje. A na to on Bohuslav ten list, kterýž mu on Viktorin mezi jinú řečí psal, že by práva nectil, ukázal. Proti tomu týž mistr Viktorin pohnaný odpieraje pravil, že s ním Břekovcem puohon a při před soudem zemským má, a z té pře, kterúž tam před soudem zemským mezi sebú mají, ta slova sú přišla, že jest mu tak psal, že práva nectí; a k těm slovóm a psaní že se zná a toho nepří, toho na JMtech on Viktorin žádaje, aby při puohonu svém a při soudu zemském zachován byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpor, vypověděli: Poněvadž on mistr Viktorin jsa od JMtí pánuov tázán, chce-li jej Břekovce při soudu zemském, když ta pře přijde, o kterúž jej on mistr Viktorin tam pohnal, viniti z těch slov, že by on Břekovec práva nectil, a on mistr Viktorin pověděl, že chce; z té příčiny JMt toho při soudu zemském nechávají a zuostavují. A poněvadž nadepsaný Břekovec po své cti stojí i puohon sem do soudu komorního o to učinil, chtě se z těch slov nadepsaných, v puohonu položených a jemu od téhož mistra Viktorina psaných, vyvoditi; z té také příčiny jemu Bo- huslavovi Břekovcovi ta slova na jeho cti a dobré pověsti ke škodě a ujmě nejsú a býti nemají, dokudž by o to soudem zemským konce nevzali. A JMt škody mezi nimi zdvihají. Stalo se létha MDVI v pondělí po svatém Marku evangelistovi. R. III. 1. 29. a.

Strana 110
110 D. XIII. Registra soudu komorního. 1387. Mezi Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče a Viktorinem ze Všehrd o nářek cti. 1506, 27. dubna. Bohuslav Břekovec z Ostromeče a na Červeném Hrádku pohnal mistra Vikto- rina ze Všehrd. Vinil ho, že mu on mistr Viktorin psal, aby se těmi ujistil, kteříž sú v stráži stáli u Chlumu v Sosni etc. V té při mezi Bohuslavem Břekovcem s jedné, a mistrem Viktorinem s strany druhé. Kdež on Břekovec vinil jeho z toho, že mu on mistr Viktorin psal, aby se těmi ujistil, kteříž sú v stráži stáli u Chlumu v Sosni, pravě v témž psaní svém, že on Bohuslav ty jisté dobře zná etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu on mistr Viktorin jsa od JMtí tázán, chce-li jej o tu stráž viniti, a on pověděl: dá-li mu z čeho Břekovec vinu, že mu chce odpoviedati a práv býti; při tom týž Viktorin prose, poněvadž jest to psaní přišlo z té pře, o kterúž on Viktorin s ním v soudu zemském činiti má a jej tam pohnal, aby JMt jej při soudu a právu zemském zuo- staviti ráčili. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčenie, JMt vypověděli takto: Poněvadž se to práva vedení při soudu zemském dotýče a o to tam puohon mezi sebú mají, z té příčiny JMt toho při soudu zemském nechávají. A poněvadž on Břekovec po své cti stojí a o to sem do soudu komorního puohon učinil, tak JMt vypověděli: že ta slova v puchonu dotčená a jemu Břekovcovi od téhož mistra Viktorina psaná jemu Břekovcovi na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani ujmě nejsú a býti nemají, dokudž o to soudem zemským mezi nimi konce nebude. Škody mezi stranami JMt zdvihají. Stalo se léta MDVI v pondělí po svatém Marku. R. III. 1. 29. a. 1388. Mezi Kateřinou z Mansdorfu a Benešem Sekerkou ze Sedčic a jinými rukojmími za věno její o rukojemství. 1506, 27. dubna. Kateřina z Mansdorfu pohnala Beneše Sekerku z Sedčic, Martina Sudu z Kun- ratic a Bohuslava z Kvietkova. Vinila je ze sta kop grošuov českých vedle jich za- psání etc. V té při mezi Katheřinú z Mansdorfu puovodem s jedné, a Benešem Sekerkú z Sedčic, Martinem Sudou z Kunratic a Bohuslavem z Kvietkova pohnanými s strany druhé. Kdež táž Katheřina viní je pohnané ze sta kop grošuov českých vedle jich zapsánie někdy za manžela jejieho Mikuláše z Kopyst etc., tak jakož puohon v sobě plněji ukazuje. A na to ukázala ceduli smluvní, mezi ní Katheřinú a někdy Miku- lášem z Kopyst, jejiem manželem, mezi nimi učiněnú, a k tomu ukázala dobrých lidí svědomí. Proti tomu pohnaní odpierajíc pravili, že o dalším rukojemstvie ne-

Strana 111
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 111 vědie, než že sú za věno rukojmie, kteréž jí vyplněno a dáno, tisíc kop grošuov míšenských, a to že již z desk propuštěno jest, a dále přes to že nic povinovati nejsú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, svědomí i s obú stran pře líčení a pilně v svrchu dotčenú ceduli nahlédše smluvní, nalezli: Ačkoli ona Katheřina puovod cedulí smluvní svrchu menovanú i také svědky poněkud provodí, že by svrchu dotčení pohnaní jí Katheřině za těch sto kop grošuov českých napřed dotčených rukojmie byli, ale poněvadž při té ceduli smluvní pečeti nenie, a ti jejie rukojmie v tom svědomie dokonce se nesrovnávají, a oni pohnaní tomu, by rukojmie vajše nežli za věno byli, odpierají: i z těch příčin aby oni pohnaní to zpravili, že za těch sto kop grošuov českých často psaných a v té ceduli smluvní položených rukojmie nejsú, a to v pátek o suchých dnech lethničních najprv příštích v kaple Všech Svatých na hradě Pražském, tak jakož jim JMtí pány rozkázáno a na- lezeno bude. A kterýžkoli z nich to zpraví, ten aby placení dielu svého prázden byl. A kterýž by nezpravil, ten aby svuoj diel naň příslušející jí Katheřině dal od toho dne k zprávě položeného ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se létha MDVI v pondělí po svatém Marku. R. III. 1. 55. a. 1389. Mezi Jindřichem z Kostelce a Vostrovcem Strachotou z Kralovic o nezdržení smlouvy. 1506, 27. dubna. Jindřich z Kostelce na Tismicích pohnal Vostrovce Strachotu z Kralovic. Vinil jej z nezdrženie smlouvy dobrými lidmi mezi nimi učiněné etc. V té při mezi Jindřichem z Kostelce na Tismicích puovodem s jedné, a Vo- strovcem Strachotú z Kralovic pohnaným s strany druhé. Kdež jej Strachotu týž Jindřich vinil z nezdrženie smlouvy, dobrými lidmi mezi nimi učiněné, v tom, že toho platu ujieti nechce, kterýž jest na Chotěticích, jmenovitě VI kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami. nalezli: Poněvadž se ta věc gruntuov a dědičného platu dotýče, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. A JMt mezi stranami škody zdvihli sú. Stalo se v pondělí po svatém Marku evangelistovi. R. III. 1. 99. b. 1390. Mezi Jindřichem z Běšin a Jindřichem z Březí o nevydávání desátků ze dvorů poplužních. 1506, 27. dubna. Jindřich z Běšin, miestosudí království Českého, pohnal Jindřicha z Březí. Vinil jej z nevydánie desátkuov ze dvoruov poplužních v Koupi a Telčovicích etc.

Strana 112
112 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Jindřichem z Běšin, miestosudím královstvie Českého, puovodem s jedné, a Jindřichem z Březí, pohnaným s strany druhé. Kdež jej týž Jindřich z Běšin vinil z nevydánie desátkuov ze dvoruov poplužních v Koupi a v Telčovicích etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž se gruntuov zemských a desátkuov dědičných dotýče, JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí po svatém Marku evangelistovi. R. III. 1. 99. b. 1391. Mezi Jindřichem z Běšin a Jindřichem z Březí o nedávání desátků ze vsí. 1506, 27. dubna. Jindřich z Běšin, miestosudí královstvie Českého, pohnal Jindřicha z Březí. Vinil jej z toho, že lidé jeho ze vsi Koupě a z Telčovic a z Podruhlé desátku nevydávají etc. V té při mezi Jindřichem z Běšin, miestosudiem království Českého, puovodem s jedné, a Jindřichem z Březí pohnaným s strany druhé. Kdež ho on Jindřich z Běšin vinil, že lidé jeho ze vsi Koupě a z Telčovic a z Podruhlé desátku nevy- dávají etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se desátkuov dědičných dotýče, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí po svatém Marku evangelistovi. R. III. I. 100. a. 1392. Mezi Pavlem Malovcem z Pacova a Janem z Březí o pobrání statku. 1506, 27. dubna. Pavel Malovec z Pacova pohnal Jana z Březí a v Netvořicích. Vinil jej z po- brání statku, kterýž sú lidé jeho Pavlovi vezli knězi Mikulášovi Pacovskému, jmeno- vitě zlatých, grošuov a jiných peněz za CCC kop grošuov míšenských. V té při mezi Pavlem Malovcem z Pacova puovodem s jedné, a Janem z Březí a v Netvořicích pohnaným s strany druhé. Jakož týž Pavel vinil jej Jana z pobrání statku, kterýž sú lidé jeho Pavlovi vezli knězi Mikulášovi Pacovskému, jmenovitě zlatých, grošuov a jiných peněz za tři sta kop grošuov míšenských, a horských peněz za XIV kop grošuov míšenských, kalich střiebrný, kterýž téhož kněze stál XXIII kop grošuov míšenských, pušku střiebrnú za puol XVII kopy grošuov míšenských; item biblí od ruky psaná česká, mšál tlačený, plátna lněného troubu Lte loket; item pro- stěradla a cejchy z peřiny, ubrusy stolní a ručníky plátěnné a žita IV pytle, k kte- rémužto statku on Pavel praví se spravedlnost mieti od kněze Mikuláše nadepsaného danou, kdež jest mu právo své dal k témuž statku pobranému etc., tak jakož puohon

Strana 113
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 113 plněji svědčí. A na to týž list, v němž mu ty věci dává, a k tomu i některá svě- domí ukázal. Proti tomu Jan z Březí pohnaný odpíraje pravil, že se to svědomí s puo- honem v ničemž nesrovnává a že těch věcí v puohonu menovaných, by mu ty od něho od Jana tak pobrány byly, ti svědci nemenují. A to dání jeho knězovo jemu Malovcovi mocné nenie; neb čehož jest kněz neměl, toho jest dáti nemohl; ale že jsou to věci zádušní, kostelní a božské, k kostelu Netvorskému příslušející, kteréhožto kostela on Jan s bratrem svým pán poddací jest; a ten kněz že jeho člověk poddaný a farář byl, a jsa tu v městečku jeho v Netvořiciech a maje vosadní obecní k tomu kostelu příslušející klenoty sobě svěřené a poručené, ty jest bez vuole a vědomí jeho Jana jakožto pána svého poddacieho, i také té vosady odpuštěnie nevzav, počtu jim ne- učiniv, zlodějsky pobrav, pryč vezl. A z té příčiny on Jan témuž knězi jakožto zlo- ději svému v zjevném zlodějstvie v skutku shledanému a zastiženému na silnici odjal a pobral, a to že jest učinil a učiniti mohl právě, slušně a spravedlivě. A nad to nade všecko že o to o všecko s týmž knězem smlouvu má dokonalou, a po té smlouvě že on Malovec tepruv ty věci od kněze sobě dané má. A poněvadž on Malovec věc smluvenú k sobě přijal a z ní pohání, zdá se jemu Janovi, že ten puohon jest na zmatek, žádaje pánuov JMtí v tom za opatření. Zase proti tomu on Malovec puovod odpíraje pravil, že ten kněz žádný zloděj, žádný lotr ani ztracenec a na cti zmazaný nenie; ale jest člověk zachovalý, poctivý a v žádném zlodějstvie nikdy neshledaný. A ten statek, kterýž od něho od Jana pobrán, ne tajně, ale zjevně ve dne a svo- bodně vézti dal k svým přátelóm, a potom že jest tu v Netvořiciech některý čas byl; a ten statek že jeho knězuov a ne kostelní jest, a že to nenie než zastírání jeho Malovcovy spravedlnosti. A také že jest se o ty věci smlúvati již nemohl, po- něvadž již byl prve ty věci jemu Malovcovi dostatečně dal; a také že ta smlouva od téhož kněze s nimi s Netvorskými učiněná ani vyřezaná ani pečetmi tvrzená jest, a dobrovolně on kněz že jí neučinil. Proti kterýmžto řečem nadepsaný Jan pohnaný pověděl, že on Malovec holá slova mluví, ale že nic neprovozuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, svědomí, pře líčenie, odpory vyslyševše i také v to knězovo dánie jemu Malovcovi učiněné nahlédše, nalezli: Po- něvadž on Jan z Březí pohnaný svědomím svým to dostatečně provedl, že ten kněz Mikuláš před dávními léthy to mluvil a přiřekl dobrovolně jemu Janovi a té osadě Netvorské, že s nimi pracovati a tu své kosti složiti i také ten statek, kterýž má, že při tom záduší nechati a jemu učiniti chce; z toho znáti jest, že takového statku svého přes to své přirčenie dobrovolně jemu Malovcovi dáti nemohl: a protož on Jan pohnaný jemu Malovcovi puovodovi podle jeho puohonu těch věcí v témž puohonu menovaných vydati a navrátiti povinovat nenie. Stalo se v pondělí po svatém Marku evangelistovi. R. III. 1. 239. b. Archiv Český XIII 15

Strana 114
114 D. XIII. Registra soudu komorního. 1393. Mezi Děpoltem z Lobkovic a Jakubem Hupaufem z Milžan o nezdržení smlouvy o Libčeves. 1506, 28. dubna. Děpolt z Lobkovic pohnal Jakuba Hupaupha z Milzan. Vinil ho z nezdržení smlouvy pod dobrých lidí pečetmi mezi nimi učiněné, a to v tom, zač by kolivěk Libčeves komu chtěl prodati etc. V té při mezi Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Jakubem Hupaufem z Milzan s strany druhé. Kdež ho vinil z nezdržení smlouvy pod dobrých lidí pečetmi mezi nimi učiněné, a to v tom, zač by kolivěk Libčeves komu chtěl prodati, že jest měl naň to prve vznésti, chce-li ji on pan Děpolt za to vzieti; a s žádným nedokoná- vati bez jeho vuole. I tomu jest on Hupauff dosti neučinil, ale prodal tu Libčeves jinému za pět tisíc kop grošuov míšenských etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě ukazuje. A na to touž smlouvu ukázal a svědomí, při tom pravě, že jest jemu Hup- auffovi viece za ten statek dával a dáti chtěl, nežli jest jej on Hupauff prodal. Proti tomu on Hupauff pohnaný odpieraje pravil, že se k té smlouvě zná, a že jest tomu všemu rád dosti učiniti chtěl a byl by učinil, ale že jest jím panem Popelem to zrušeno, kterýž prve než on z té smlouvy vystoupil, v tom, že maje mu podle též smlouvy pět set kop grošuov českých puojčiti i nepuojčil, než chtěl jeho vytrvati a ustáti, aby mu ten statek laciněji dal, nežli mu jiní dávali. A také že jest ta smlouva mezi nimi neměla trvati nežli do svatého Mathúše od té smlouvy najprv příštieho. Proti kteréžto řeči poručník páně Děpoltuov pověděl, že jest to pan Děpolt učiniti a jemu těch peněz puojčiti chtěl; ale že jest mu on Hupauff té summy ujistiti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení, na to i smlouvu s svědomím ohledavše a po- váživše, JMt nalezli: Poněvadž v té smlouvě to zřetedlně položeno jest, že pan Děpolt sobě to znamenitě vymínil, že chce toho vuoli mieti, tu smlouvu držeti do svatého Mathúše neb nechati, a to v tom času jemu Hupauffovi věděti dal, a to jest on pan Děpolt potřebně a dostatečně provedl, že jest se podle výminky v smlouvě položené k němu k Hupauffovi zachoval, jemu v tom času, než svatý Mathouš minul, věděti dal, že tu smlouvu držeti chce: i z té příčiny dává se jemu panu Děpoltovi za právo. Stalo se léta MDVI v úterý den svatého Vitališe. R. III. 1. 73. b. 1394. Mezi Jiřím z Šanova a Albrechtem Hořešovcem z Libošína o dluh mrtvého bratra. 1506, 28. dubna. Jiřík z Šanova pohnal Albrechta Hořešovce z Libošína. Vinil ho z nevrá- cení summy, kterúž jest dal za Jana Horčici z Libošína, bratra jeho nedielného etc.

Strana 115
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 115 V té při mezi Jiříkem z Šanova s jedné, a Albrechtem Hořešovcem z Libo- šína. Kdež ho vinil z nevrácení summy, kterúž jest dal za Jana Horčici z Libošína, bratra jeho nedielného, XIVti kop grošuov českých etc., tak jakož puohon v sobě plněji zavierá. A na to ukázal svědomí a kvitanci. Proti tomu poručník pohnaného odpieraje pravil, že on dluhu bratra mrtvého platiti povinovat nenie, a že jest byl bratr jeho dielný. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vy- slyševše puohon, žalobu, svědomí i kvitancí a s obú stran pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž on Jiřík puovod toho dostatečně neprovozuje, by on Albrecht s nebožtíkem Janem, bratrem svým, [nejdílen byl, a Rybský, poručník Albrechta pohnaného, pravil, že sú bratří dielní byli a že on Albrecht v statek ten pozuostalý po něm po Janovi neuvázal se a uvázati nechce: z té příčiny on pohnaný jemu puovodovi tiem dluhem v puohonu menovaným povinovat nenie. Než chce-li on Jiřík k tomu grunthu a statku po něm po Janovi Horčicovi zuostalému o ten dluh hleděti, právo mu se nezavierá. Stalo se léta MDVI v úterý den svatého Vitališe. R. III. 1. 99. a. 1395. Mezi Janem Votloučkou z Hradčan a Bohuslavem Vrchotou z Slatiny o dluh. 1506, 28. dubna. Jan Votloučka z Hradčan pohnal Bohuslava Vrchotu z Slatiny. Vinil ho ze XXXti kop bez puol druhé kopy grošuov vše míšenských dluhu jemu za ztravu a za obrok zuostalého. V té při mezi Janem Votloučkou z Hradčan s jedné, a Bohuslavem Vrchotú z Slatiny s strany druhé. Kdež ho vinil ze XXXti kop bez puol druhé kopy grošuov vše míšenských dluhu jemu za ztravu a za obrok zuostalého etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal registra jím samým sepsaná, a pravě, že jest tak s ním sčetl při jeho Vrchotově přítomnosti a po počtu že jest tak sepsal spravedlivě. Proti tomu on Bohuslav pohnaný odpíraje pravil, že jemu toliko povi- novat nenie, a že jest on Votloučka sám sobě psal, co jest chtěl, a to že pruovod dostatečný nenie; než což by mu spravedlivě dlužen byl, že by mu rád platiti chtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, nalezli: Poněvadž on Vrchota sám pověděl, že dluhu IXti neb Xti kopám, by jemu Votloučkovi dlužen nebyl, neodpírá, i ty aby on Vrchota jemu Vo- tloučkovi dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Votloučka nad to viece od Vrchoty mieti, aby obě strany před úředníky Pražskými menšími k pruovodu stály na zajtřie svaté Markéty najprv příští, a což tu týž Votloučka na 15*)

Strana 116
116 D. XIII. Registra soudu komorního. schválení týchž úředníkuov provede, to aby on Vrchota jemu dal od pruovodu ve dvú nedělech pořád zběhlých. A čehož by on Votloučka neprovedl, to aby zpravil v kaple Všech Svatých na hradě Pražském na svatého Martina najprv příštieho. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. R. III. 1. 155. a. 1396. Mezi měšťanem Novoměstským Jakubem Pehemem a některými měšťany Kadaňskými o vyti- sknutí ze statku jeho. 1506, 28. dubna. Jakub Pehem, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Václava Zoczara, Kašpara Gleymara, Martina Czeymara a Anthonína, měšťany města Kadaně. Vinil je z toho, že sú na úřadě konšelském tu v Kadani jej z domu a od statku jeho, kterýž mezi nimi měl, vytiskše, všecken statek i svrchky, kteréž tudiež v tom domě měl, sepsati kázali. V té při mezi Jakubem Pehmem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a mezi Václavem Zoczarem, Kašparem Gleymarem, Martinem Czeymarem a Anthonínem, měšťany města Kadaně, pohnanými s strany druhé. Kdež týž Jakub puovod vinil je pohnané z toho, že jsúce na úřadě konšelském tu v Kadani, jej z domu a od statku jeho, kterýž mezi nimi měl, vytiskše, všecken statek i svrchky, kteréž tudiež v tom domě měl, sepsati kázali, a v tom jeho vytištění, když mu tu v městě beze vší spravedlivé příčiny býti nedali, zatiem ten jeho duom, i což v něm bylo, shořelo, kdež skrze to na svém statku újmy vzal za dvě stě kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to vedl svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že on toho nikterakž podle puohonu svého ne- provozuje, by mu oni statek jeho popisovali. Než k tomu se znají, že jsú při tom byli z rozkázání pána svého, pana Jana Hasysteynského, že sú ten statek popisovali, kterýmžto od téhož pana Hasysteynského, jakožto jich pána, poručeno bylo. A také že sú oni z domu a s statku jeho jej nevytiskli. A poněvadž nic neprovozuje dosta- tečně, zdá se jim, že jest ten puohon na zmatek. A na to také ukázali svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpory, i s obú stran pře líčení vyslyševše, JMt nalezli: Poněvadž on Jakub dostatečně toho neprovodí, by mu oni pohnaní statek jeho popisovali, jej z statku vytiskli aneb v městě býti nedali, a oni pohnaní to potřebně a dostatečně svědomí m] pana Jana Hasysteynského i některých dobrých lidí to odvedli, že sú toho neučinili, nepopisovali, jeho nevytiskli, než toliko že sú při tom z rozkázání téhož pána svého pana Hasy- steynského byli, a on pan Hasysteynský k tomu ke všemu se zná, že jest jemu Peh-

Strana 117
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 117 movi to rozkázal; i z těch příčin oni pohnaní jemu Jakubovi puovodovi podle jeho puohonu tu nic vinni nejsú. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. R. III. 1. 155. b. 1397. Mezi Janem Leidichem z Čečelic a bratřími z Hrušova o postavení poddaného člověka pro pych. 1506, 28. dubna. Jan Leydych z Čečelic pohnal Jana, Václava a Frydrycha bratří vlastních a nedielných z Hrušova, aby člověka svého Samka z Čečelic postavili před pány JMtí v soudu komorním. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. V té při mezi Janem Leydychem z Čečelic s jedné, a mezi Janem, Václavem a Frydrychem bratřími vlastními a nedielnými z Hrušova s strany druhé. Kdež týž Leydych puovod pohnal již menované bratří, aby člověka svého Samka z Čečelic postavili před pány JMtí, kdež téhož člověka vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu Jan z Hrušova před JMtí stoje pověděl, že ten člověk poručníka té své pře učinil jest a má po- ručníka, a ten že na miestě jeho k té při odpoviedati chce. Proti tomu on Leydych pověděl a prosil pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž ten člověk podle puohonu po- staven nenie, aby JMt jeho opatřiti ráčili. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor a stran pře líčení, takto o tom vypověděli: Poněvadž nadepsaní bratří z Hrušova jsúce pohnáni, aby nadepsaného člověka svého Samka postavili, i nepostavili sú, a ten člověk nejsa podle puohonu postaven, té své pře poručníka učinil, ješto jest toho učiniti nemohl: z té příčiny nadepsaní bratří z Hrušova pohnaní jemu Leydychovi puovodu tiem pychem a puo- honem a pokutou v tém pychu položenou, to jest Xti kop grošuov českými, [jsú] vinni, a tu aby jemu Leydychovi dali od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých, poněvadž sú se podle puohonu nezachovali. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. R. III. I. 156. a. 1398. Mezi Janem z Klenového a Janem Černajkovským z Cirmperku o kladení statku ve desky. 1506, 28. dubna. Jan z Klenového pohnal Jana Černaykovského z Cyrmperku. Vinil ho z toho, že mu statku ve dsky klásti nechtěl podle cedule smluvní mezi nimi učiněné. V té při mezi Janem z Klenového puovodem s jedné, a Janem Černaykovským z Cyrmperku pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Černaykovského vinil z toho, že mu statku ve dsky klásti nechce podle cedule smluvní mezi nimi učiněné. I po-

Strana 118
118 D. XIII. Registra soudu komorního. něvadž on Černaykovský pohnaný nedal poručníku svému listu mocnieho podle práva a dostatečného k nadepsané při, z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dávají témuž Klenovskému proti napřed menovanému Janovi Černay- kovskému podle jeho puohonu za právo stané. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. R. III. 1. 156. b. 1399. Mezi Markétou z Byšic a čtyřmi rukojmími o dosti neučinění rukojemství za věno. 1506, 28. dubna. Markétha z Byšic pohnala Kašpara z Zhan, Jiříka z Duban, Mikuláše z Rachm- berku a Viléma Kro. Vinila je z dosti neučinění rukojemstvie, kdež sú slíbili k ruce jejie za věno, kteréž jest jí obvěnil někdy Hanuš z Dolan, manžel jejie. V té při mezi Markethú z Byšic puovodem s jedné, a mezi Kašparem z Zhan, Jiříkem z Duban, Mikulášem z Rachmberku a Vilémem Kro, pohnanými s strany druhé. Kdež je vinila z dosti neučiněnie rukojemstvie, kdež sú slíbili k ruce jejie za věno, kteréž jest jí obvěnil někdy Hanuš z Dolan, manžel jejie, šest seth kop grošuov míšenských etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě zavierá. A na to uká- zala svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že oni k tomu puohonu odpoviedati povinni nejsú, a to proto, že z jejieho Marketiného svědomí to se zře- tedlně ukazuje, a příjemce věna jejieho že se k tomu seznávají, že sú příjemci byli a rukojmie přijali, a z té příčiny že sú oni příjemci a ne ona paní Markéta pohá- něti měli. A poněvadž ona pohnala jest z cizí pře, že jest ten puohon učinila na zmatek. A nad to pověděli jsú, že jsú naprosto nic neslibovali, za to nikdy žádáni nebyli za žádné rukojemstvie, aniž jsú při tom byli, než toliko při smluvách jejich byli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, i s obú stran pře líčenie, k tomu i svědomí, JMt takto sú nalezli: Poněvadž ona Markétha to dostatečně těmi příjemci, kteříž sú na miestě jejiem ty rukojmie přijímali, i také některými dobrými lidmi, kteříž sú při tom byli, provedla, i z té příčiny dávají jie Markétě za právo, aby tíž rukojmie jí Markétě těch šest seth kop grošuov na míšensko dali ve dvú nedělech pořád zběhlých. A chtie-li tíž rukojmie k komu o to hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. Léta MDVIII v středu před svatým Janem Křtitelem [21. června] vydán jest list zatykací Markétě z Byšic na Viléma Kro pro dosti neučinění nálezu tohoto svrchu psaného dielu naň dáti příslušejícieho. R. III. 1. 198. b.

Strana 119
Nálezy s roku 1506 o Svátosti. 119 1400. Mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrat spolu s kr. sekretářem doktorem Augustinem a radou Starého města Pražského o postavení Jakuba žida Lounského pro vinu. 1506, 28. dubna. Václav Bezdružicský z Kolovrath a doktor Augustyn, krále JMti sekretář, pohnali purgmistra a raddu i všecku obec Starého města Pražského, aby Jakuba žida Lounského tu v Starém městě Pražském obývajícieho, dobře se jím ujistíce, jej postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti v soudu komorním, že jej viniti chtie z viny a pokuty králem JMtí jim na něm dané etc. V té při mezi panem Václavem Bezdružicským z Kolovrath a doktorem Augustinem, krále JMti sekretářem, puovody s jedné, a mezi purgmistrem a raddú i vší obcí Starého města Pražského pohnanými s strany druhé. Kdež jmenovaní puo- vodové pohnali jich Staroměstských, aby Jakubem židem Lounským tu v Starém městě Pražském obývajícím dobře se ujistíce, jej postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti v soudu komorním, že jej vi- niti chtie z viny a pokuty králem JMtí jim na něm dané etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu oni Pražané stojíce JMti pánuov v tom za opatřenie prosili, po- něvadž dva puovodové pohnali a jeden z nich toliko, pan Václav, stojí, a doktor Augustin nic, zdá se jim, že jemu samému panu Václavovi k té při odpoviedati po- vinni nejsú. K kteréžto řeči pan Václav pověděl, že sám od sebe stojí, a jsa tázán od JMtí pánuov, má-li list mocný od spolupuovoda doktora Augustina, pověděl, že sám od své osoby stojí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nahlédše v ten puohon i také v svolenie zemské: Poněvadž pan Václav ne sám, ale s svým spolupuovodem svrchu menovaným Augustinem jich Pražan pohnal společně a sám toliko od své osoby stojí, a druhý spolupuovod nestojí, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. R. III. 1. 292. a. 1401. Mezi Václavem Čechem z Hradce Králové a poručníky sirotkův po Zdeňku Chvalkovském z Hustiřan o dluh. 1506, 28. dubna. Václav Čech, měštěnín města Hradce Králové, pohnal Bavora Neznašovského z Hustiřan a na Neznašově, Václava Zárubu z Hustiřan na Třebovicích a Diviše z Hustiřan, poručníkuov sirotkuov a statku někdy Zdeňka Chvalkovského z Hustiřan. Vinil je ze sta kop grošuov a z XXXV kop grošuov vše českých, kterúžto summu nadepsaný Zdeněk Chvalkovský u něho proležal.

Strana 120
120 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Václavem Čechem, měštěnínem města Hradce Králové, puo- vodem s jedné, a mezi Bavorem Neznašovským z Hustiřan a na Neznašově, Václavem Zárubú z Hustiřan a na Třebovicích a Divišem z Hustiřan, poručníky sirotkuov a statku někdy Zdeňka Chvalkovského z Hustiřan, s strany druhé. Kdež je vinil ze sta kop grošuov a z XXXV kop grošuov vše českých, kterúžto summu nadepsaný Zdeněk Chvalkovský u něho proležal etc., tak jakož puohon v sobě šíře ukazuje. A na to ukázal list pod pečetí někdy Zdeňka Chvalkovského, k tomu také i některá svědomí ukázal, při tom pravě týž Čech, že oni pohnaní držíce a užívajíce statku téhož někdy Zdeňka, z statku jeho dluhu jemu Čechovi spravedlivého zaplatiti ne- dbají. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že ta věc na nebožtíka Zdeňka Chvalkovského, kteréhož oni statku poručníci a držitelé jsou, [se] nevztahuje a nic ne- dotýče; neb s něho sňata jest; ale že jest věc Hanuše Bučského, a on Hanuš že se k té věci zná. A poněvadž on Čech ničímž neprovozuje, by mu takovú summu nebožtík Zdeněk povinovat byl, že mu oni také nejsú povinovati platiti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, svě- domí i pře líčení a v ten list nebožtíka Zdeňka nahlédše a jeho pilně pováživše, takto JMt nalezli: Poněvadž on Čech jeho nebožtíkovým Zdeňkovým Chvalkovského listem to provedl, že se týž Zdeněk týmž svým listem jemu Čechovi k dluhu znal a že mu plátce býti chtěl, a poručníkóm statku svého poručil, aby mu zaplaceno bylo, že jest dluh spravedlivý, k tomu také i jinými svědky on Čech dluh provedl, a oni pohnaní dluhu neodpírají: i z té příčiny oni pohnaní jemu Čechovi sú dluhem povinovati. Ale poněvadž se ten dluh, co ho jest zejména, neprovozuje a nejmenuje, z té příčiny aby strany stály před úředníky menšími Pražskými na zajtří svaté Mar- kréty, a což tu on Čech toho dluhu, že by mu on nebožtík Chvalkovský Zdeněk spravedlivě dlužen zuostal, před týmiž úředníky provede na zchválení jich, to oni pohnaní jakožto držitelé jeho statku Zdenkova aby jemu dali Čechovi od próvodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Chtie-li pak oni pohnaní o to k komu hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. R. III. 1. 292. b. 1402. Mezi Matyášem Libákem z Radovesic a pány z Gutšteina spolu s Janem z Waitmile o dluh za službu u falckrabí. 1506, 28. dubna. Mathiáš Libák z Radovesic pohnal létha MDV ve čtvrtek před stolováním svatého Petra [20. února] pana Heynrycha z Gutšteyna, pana Jana z Waytmille na Chomútově a pana Jetřicha z Gutšteyna na Chyšech z služby jemu u falckrabie JMti zuostalé, totiž tisíc XXX a IV zlatých rynských etc. Tu na rok jim položený léta

Strana 121
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 121 ut supra v úterý den svatého Vitališe, poněvadž nadepsaní pohnaní k svému právu, třikrát voláni jsúce, nestáli, dáno jest jemu Libákovi puovodovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 318. a. za nápisem: Staná práva k roku Svátosti létha MDVT. Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD šestého. 1403. Mezi Divišem z Poličan a Polyxenou z Dobřenic o rčení. 1506, 12. listopadu. Diviš z Poličan pohnal Polixenu z Dobřenic. Vinil ji ze rčení, kdež mu řekla dáti Lte kop grošuov, a tomu rčení nedbá učiniti dosti etc. V té při mezi Divišem z Poličan puovodem s jedné, a Polixenú z Dobřenic s strany druhé. Kdež ji vinil ze rčení, kdež mu řekla dáti Lte kop grošuov, a tomu rčení nedbá učiniti dosti etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal dobrých lidí svědomí, žádaje pánuov JMtí za opatření. Proti tomu Václav z Dědibab, poručník Polixeny pohnané, odpieraje pravil, že mu ona tú summú povinna nenie z té příčiny, že on Diviš toho dostatečně neprovozuje, a to proto, že svědci nejsú podle práva pohnáni, a také že sú bratří ti, kteříž svědčí, nedielní, a k tomu dluhu že se ona nezná ani ke rčení. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- dami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž on Diviš puovod to rčení svědomím dostatečně a dobrými lidmi provodí, Čeňkem a Bořkem, bratřími dielnými, jakož oni sami dielnost svú v témž svědomí seznávají, kteréž sú vedle práva učinili; z té příčiny ona Polixena jemu Divišovi tiem rčením a těmi sty [sic] kopami míšenskými aneb padesáte kopami grošuov českými podle seznání týchž svědomí jest vinna, a ty aby jemu Divišovi dala ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se léta MDVI ve čtvrtek den pěti bratří. Léta MDVI v sobotu před svatým Ondřejem [28. listopadu] vydán jest list zatykací na Polixenu z Dobřenic pro nezaplacení a nedání padesáti kop grošuov českých podle nálezu tohoto svrchu psaného. R. III. 1. 74. a. 1404. Mezi Václavem Roztockým z Teplé a Václavem z Tezova o nevypravení rukojemství. 1506, 12. listopadu. Václav Roztocský z Teplé pohnal Václava z Tezova. Vinil ho z nevypravení rukojemstvie padesáti kop grošuov českých věnných naň na Roztocského dáti příslu- šejícieho. Vložen puohon ve čtvrtek den svatého Brykcí [13. listopadu] léta MDIII°. *) Archiv Český XIII. 16

Strana 122
122 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Václavem Roztocským z Teplé puovodem s jedné, a Václavem z Tezova s strany druhé. Kdež ho vinil z nevypravení rukojemstvie Lti kop grošuov českých věnných naň na Roztocského dáti příslušejících za paní Dorothu jeho Václa- vovu manželku, že mu v tom rukojemstvie státi déle nechce etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje, žádaje v tom JMtí za opatření. Proti tomu on pohnaný po- věděl, že tomu rukojemstvie neodpírá, ale zná se toliko, že jest statek svuoj ru- kojmím dal a že ho jej Roztocského nemá čím vypraviti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpor, JMt nalezli: Poněvadž on Václav pohnaný neodpírá, ale zná se k tomu dluhu za rukojemstvie, z té příčiny aby jej Roztocského z těch Lti kop grošuov českých v puohonu do- tčených a z toho rukojemstvie vyvadil, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek den svatých pět bratruov. R. III. 1. 293. a. *) V rukop. MDIII°, čti MDV°. 1405. Mezi Václavem Štrabochem a Vlaštkem Petrovským z Voděrad o dluh. 1506, 12. listopadu. Václav Štraboch, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Vlaštka Petrov- ského z Oděrad. Vinil ho ze XXXti a z sedmi kop grošuov českých a z jednoho groše českého jemu spravedlivě povinného etc. V té při mezi Václavem Štrabochem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Vlaštkem Petrovským z Oděrad s strany druhé. Kdež ho vinil ze XXXti a z sedmi kop grošuov českých a z jednoho groše českého jemu spravedlivě povinného, při tom pravě, že před některým létem u něho u Štrabocha ztravu měl, tu summu jemu dlužen zuostal. A na to ukázal registra jím samým sepsaná, kdež se jest s týmž Petrovským o to počítal, přitom toho dotýkaje, že jest mu měl na to list udělati. I neudělal. A na to ukázal jednoho svědka Jana Krusého. Proti tomu on Petrovský pohnaný odpíraje pravil, že se svědomí s puohonem nesrovnává, že se větší summa v puohonu nežli v svědomí menuje, a také že ta registra k pruovodu dostatečná nejsú; že jest psal, jak mu se zdálo, a také že jedním svědomím provodí, ješto jeden svědek jest žádný svědek, a také že toho neprovodí, by se s ním o to počítal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i svědomí vyslyševše, nalezli: Poněvadž on Štraboch jedním toliko svědkem a ne vedle práva ani dostatečně provodí, by mu on Petrovský tu summu v puohonu menovanú dlužen byl aneb by se s ním o to sčítal; z té příčiny on Petrovský tu jemu Štrabochovi nic povinovat nenie. Než jakož jest toho on Štraboch v řeči své dotekl skrze po- ručníka svého, že jest k té při jich svědkuov pohnal i dohnal, a ti že sú mu ne-

Strana 123
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 123 svědčili podle práva: i chce-li on Štraboch o to k komu hleděti, právo mu se ne- zavírá. Stalo se ve čtvrtek den svatých pět bratruov. R. II. 1. 293. b. 1406. Mezi Václavem Přechem z Češtic a bratřími Koci z Dobrše o postavení člověka poddaného pro pych. 1506, 12. listopadu. Václav Přech z Češtic pohnal Jindřicha, Přecha a Petra bratří Kocí (Koczy) z Dobrše, aby člověka svého Jandu postavili před pány JMtí v soudu komorním. Vinil ho z pychu a pro ten [pych etc.] V té při mezi Václavem Přechem z Češtic s jedné, a mezi Jindřichem, Při- bíkem a Petrem bratřími Koci z Dobrše, kterýchž pohnal, aby člověka svého Jandu postavili před pány JMtí v soudu komorním. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc., že jest mu člověka jeho Fencle ze Zdíkovce zbil a zsekal a zmordoval, příčiny toho spravedlivé nemaje ižádné etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu Jindřich Koc jeden z nich spolupohnaných od sebe a od svých bratří stál jest, ale člověka toho v puohonu menovaného vedle puohonu nepostavili jsú. V kteréžto věci on Václav puovod žádal jest JMtí pánuov za opatření podle práva. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto vypověděli: Poněvadž nadepsaní bratří jsúce pohnáni, aby toho člověka svého Jandu postavili, i nepostavili jsú a se podle puo- honu nezachovali, z té příčiny JMt dávají jemu puovodovi proti nadepsaným bratřím pohnaným za právo, tak že sú oni jemu puovodovi tiem pychem a pokutou v něm již menovanou, to jest deseti kopami grošuov českými, vinni, a ty aby jemu Václa- vovi oni pohnaní dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek den svatých pět bratruov. R. III. 1. 294. a. 1407. Mezi měšťanem Staroměstským Janem Ovčičkou a Václavem z Nehvizdek o základ propadlý. 1506, 13. listopadu. Jan Vovčička, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Václava z Nezhvizdek. Vinil jej z desieti zlatých uherských z základu propadeného etc. V té při mezi Janem Vovčičkú, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Václavem z Nezhvizdek s strany druhé. Kdež ho vinil z Xti zlatých uherských z základu propadeného etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje, při tom pravě, že jest ten základ se tadyto stal, když jest některý počet ovec on Jan puovod od něho od Václava koupil, a tu že on Jan Ovčička pravil, že při dokonání toho trhu byla 16*

Strana 124
124 D. XIII. Registra soudu komorního. zmienka, aby bylo horších XXti ovcí vyvrženo a miesto nich XXti jehenec aby bylo dostaveno. A Václav pohnaný pravil, že ta zmienka nebyla. A na to ukázal jest svědomí. Proti tomu on Václav pohnaný odpíraje pravil, že on Ovčička tu nic podle svého puohonu neprovozuje, a že jest ta pře prve v Starém Městě rozeznána, kdež on Václav jej Vovčičku tam v Praze vinil z toho. A těch svědkuov, kterýchž jest tam on Vovčička proti němu užíval, ty svědky že zde vede z registr Staroměstských vypsané, ješto se jemu zdá, že by to učinil na zmatek, žádaje v tom JMti za opatření, poněvadž jest jich sem k této při nepřipravil podle řádu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, odpor i svědomí vyslyševše, JMt nalezli: Poněvadž on Ovčička puovod to svědomí Staroměstských, kteréž jest ukázal, nevedl jich podle práva a zřiezení zemského, z té příčiny on Václav tu jemu tiem základem podle jeho puohonu nic povinovat nenie. Stalo se létha MDVI v pátek den sva- tého Brykcí. R. III. 1. 157. a. 1408. Mezi Janem z Hrušova a Janem Leidichem z Čečelic o postavení člověka pro základ propadlý. 1506, 13. listopadu. Jan z Hrušova pohnal Jana Leydycha z Čečelic, aby člověka svého Šimůnka postavil. Vinil ho z Lti kop grošuov českých z základu propadeného etc. V té při mezi Janem z Hrušova s jedné, a Janem Leydychem z Čečelic s strany druhé, kteréhož pohnal, aby člověka svého Šimůnka postavil, kteréhožto člo- věka vinil z padesáti kop grošuov českých základu propadeného, tu kdež jest pod týmž základem on Šimůnek měl jemu Hruškovskému [sic] na čas menovitý postaviti Vávru, knězova čeledína z Čečelic. I neučinil tomu dosti etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Leydych pohnaný na miestě člověka svého Šimůnka odpíraje pravil, že jest on Šimůnek slíbil jemu za téhož Vávru na takový zpuosob, že jest toho Vávru po témdni postaviti měl podle vyru- čení svého. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčení, puohon, žalobu i svědomí, nalezli: Poněvadž on Hrušovský na téhož Šimůnka to svědomí dostatečně provedl, že jest za toho Vávru jemu rukojmí byl pod základem svrchu dotčeným, že jej toho Vávru na čas meno- vitý postaviti měl a nepostavil, a on Leydych na miestě člověka svého toho ničímž nedovedl, by rukojmí nebyl aneb by tomu rukojemstvie dosti učinil; z té příčiny dává se jemu Hrušovskému puovodovi proti témuž Šimůnkovi za právo, tak že jest jemu Hrušovskému tiem základem, to jest těmi padesáti kopami grošuov českými

Strana 125
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 125 v puohonu menovanými, vinen, a ty on Šimůnek aby jemu Hrušovskému dal od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než chce-li týž Šimůnek o to dále k komu hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se léta MDVI v pátek den svatého Brykcí. Léta MDIX° v pátek na Hromnice [2. února] vydán jest list zatykací na Ši- můnka z Čečelic pro Lte kop grošuov českých, jakž v nálezu stojí tomto. R. III. 1. 157. b. Srov. nález č. 1397 na str. 117. 1409. Mezi Petrem Kučerou z Dřínova a Jiřím Bezdružickým z Kolovrat o nevrácení svrchkův a věcí hospodářských. 1506, 13. listopadu. Petr Kučera z Dřienova pohnal pana Jiříka Bezdružicského z Kolovrat. Vinil jej z nevrácení svrchkuov a hospodářských věcí, jmenovitě ze čtyř krav, peřin desieti etc. V té při mezi Petrem Kučerú z Dřienova s jedné, a panem Jiříkem Bezdru- žicským z Kolovrath s strany druhé. Kdež týž Petr Kučera z Dřienova jej pana Jiříka Bezdružicského vinil z nevrácení svrchkuov a hospodářských věcí, jmenovitě ze čtyř krav, peřin desieti, dětinské čtyři etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě to ukazuje. Kteréžto všecky věci nadepsané a v puohonu menované Kučera padesáte kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal týž Petr puovod svědomí, že jest pan Jiřík toho vzatku, když k němu s dobrými lidmi chodil, žádaje na něm, aby jemu ty svrchky navrátil, neodpieral, než na smlouvu, kterúž s panem Zdenkem má, ukázal. Proti tomu on Václav z Libčan, mocný poručník pana Jiříka Bezdružicského pohnaného, pravil, že smlouvu s pány Zdenky paní Alžběta, manželka toho pana Bezdružicského, o ty svrchky, kteréž sú v Zalešanech v dvoře, má takovú, aby ty svrchky všecky při již menované paní zuostaly. A na to ukázal touž smlouvu mezi nimi učiněnú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfensteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčenie, svědomí i tu smlouvu vyslyševše, JMt na- lezli: Poněvadž pan Jiřík toho pobrání neodpíral, i z té příčiny aby strany stály před úředníky Pražskými menšími na zajtřie svatého Fabiana najprv příštieho, a což by tu týž Kučera puovod na zchválenie týchž úředníkuov provedl, to aby jemu dal on pan Jiřík od pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek den svatého Brykcí. R. III. 1. 241. a. 1410. Mezi bratřími ze Žďáru a nedílnými strýci Bohuslavy Chotky z Vojnína o pych. 1506, 13. listopadu. Žibřid a Mikuláš bratří vlastní a nedielní ze Žďáru poháněli Bohuslava star- šieho a Bohuslava Chotka mladšieho vlastní a nedielné strajce z Vonína. Vinili je z pychu a pro ten pych etc. vložen puohon.

Strana 126
126 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Žibřidem a Mikulášem bratřími vlastními a nedielnými ze Žďáru s jedné, a mezi Bohuslavem starším a Bohuslavem Chotkem mladším vlastními a nedielnými strajci z Vonína z druhé. Kdež je poháněli z pychu a pro ten pych etc., že sú člověka jich dědičného a nevyhoštěného Hanuše, Milmotlova syna ze Žďáru, vězeli, příčiny k němu spravedlivé nemajíce ižádné, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž oni Ždárští vedle zřiezení zemského nezachovali se, a dva toliko Chotky pohnali a tře- tieho jich vlastnieho a nedielného strajce nepohnali, a také poněvadž oni Chotkové na společném statku, o kterýž dielní nejsú, téhož jich Žďárských člověka vězeli sú, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Brykcí léta MDVI°. R. III. 1. 248. b. 1411. Mezi bratřími z Malejova a Mikulášem Karlíkem z Nežetic o nevydání svěřených peněz. 1506, 13. listopadu. Václav, Hynek a Jan vlastní a nedielní bratří z Malejova pohnali Mikuláše Karlíka z Nežetic. Vinili jej jakožto držitele statku někdy Zdeslava Jeníka z Mečkova, děda jeho, a paní Markéty odtudž z Mečkova, mateře jeho, a to z nevydánie XLti kop grošuov českých. V té při mezi Václavem, Hynkem a Janem vlastními a nedielnými bratřími z Malejova s jedné, a Mikulášem Karlíkem z Nežetic s strany druhé. Kdež nade- psaní bratří jej Karlíka vinili jakožto držitele statku někdy Zdeslava Jeníka z Meč- kova, děda jeho, a paní Markéty odtudž z Mečkova, mateře jeho, a to z nevydánie XL kop grošuov českých, kteréž již menovaný Jeník, děd jeho, od Matěje Stacha z Malejova, otce nadepsaných bratří, k věrné ruce k sobě přijal, a takové penieze u sebe zachovav, jim jich nevydal. A na to ukázali některé svědomie. Tu Mikuláš Karlík pověděl, aby nadepsaní bratří to provedli, že jest on toho statku v držení, a též aby to svěření, z kteréhož jej Karlíka ženou, provedli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž Václav, Hynek a Jan bratří nedielní puovodové toho ničímž neprovozují, by on Mikuláš toho statku Jeníkova v držení byl, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Než chtie-li oni, Václav, Hynek a Jan puo- vodové, k tomu, ktož toho statku po Jeníkovi jest nápadník a za ten statek béře, hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v pátek den svatého Brykcí. R. III. 1. 294. b.

Strana 127
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 127 1412. Mezi Bohuslavem Vrchotou z Slatiny a Janem Kostkou z Postupic o rčení. 1506, 14. listopadu. Bohuslav Vrchota z Slatiny pohnal pana Jana Kostku z Postupic. Vinil ho jakožto držitele statku někdy Bohuňka z Adršpachu z tisíce kop grošuov českých, kteréž mu týž Bohuněk řekl na statku svém zapsati na Heřmanicech i na tom na všem, což k tomu přísluší etc. V té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny puovodem s jedné, a panem Janem Kostkú z Postupic pohnaným s strany druhé. Kdež on Vrchota jej pana Kostku viní jakožto držitele statku někdy Bohunka z Adršpachu z tisíce kop gro- šuov českých, kteréž mu týž Bohuněk řekl na statku svém zapsati na Heřmanicech i na tom na všem, což k tomu přísluší k Heřmanicem etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. A na to ukázal svědomí, dsky a list, jímž mu týž někdy Bohuněk se za- pisuje pod svú pečetí a jiných dobrých lidí pečetmi na svědomí, přiříkaje mu tisíc kop grošuov českých dáti. Při tom toho týž Vrchota dotýkaje, že rčení to jeho Bo- hunkovo jemu Vrchotovi učiněné předešlo jest kladení toho statku v Heřmanicech, kteréž pan Kostka drží. Proti tomu poručník páně Januov pohnaného Zygmund Bareš z Kamenice na miestě téhož pana Kostky odpieraje pravil, že on pan Jan Kostka jemu Vrchotovi nic povinovat nenie; neb mu nic nepřiřekl. A ten statek že on pan Jan koupil a zaplatil. A také že jest podle rčení toho mohl jej Bohunka dobře právem hleděti za jeho životu; že jest nebožtíka Bohunka z toho rčení hnal, registry komorními póhonnými toho dovozuje, a toho že jest nezmeškal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, dsky i list ten jeho Bohunkuov, v němž se jemu Vrchotovi zapisuje, JMt nalezli: Poněvadž on Vrchota jej nebožtíka Bohunka z toho rčení pohnal a s ním o to rčení za jeho živnosti právem konce nevzal, a pan Jan ten statek Heřmanice s jich příslušenstvím koupil i zaplatil, a on pan Jan jemu Vrchotovi nic nesliboval ani přiříkal; z těch příčin on pan Jan pohnaný jemu Vrchotovi za jeho za Bohunkovo rčení těch tisíc kop grošuov českých platiti povinovat nenie. Stalo se létha MDVI v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 29. b. 1413. Mezi Ctiborem Arnoštem z Kestřan a Václavem Adamem z Drahonic o pych pro věznění kmetičny jeho. 1506, 14. listopadu. Ctibor Arnošt z Kestřan pohnal Václava Adama z Drahonic. Viniti ho chce z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých etc.

Strana 128
128 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Ctiborem Arnoštem z Kestřan s jedné, a Václavem Adamem z Drahonic s strany druhé. Kdež jej vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest mu kmetičnu jeho řečenú Dědičná ze vsi Umbrechtic vězel svévolně etc., tak jakož puohon v sobě plněji ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Adam pohnaný odpíraje pravil, že jest té ženy nikdy nevězel z žá- dného pychu, z žádné zlé vuole ani všetečně, než toliko že jest ji vedle jiné své čeledi nahoře na tvrzi měl přes noc v světnici, a to proto, že jest se na škodu služebníka svého hrabě ptal, kterýžto hrabě toho času byl puol třetieho sta zlatých ztratil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž se to z svědomí jeho Adama shledává zřetedlně, že ta žena Dědičná sama se toho domluvila, aby podle jeho čeledi k němu nahoru šla, toho na něm na Adamovi se domluvivši, aby v podezření nebyla, a tam v světnici a ne v vazbě byla: tudy a z té příčiny on Adam žádného pychu jest ne- učinil a jím tiem pychem tu jemu Ctiborovi vedle jeho puohonu žádným pychem povinovat nenie. Stalo se léta MDVI v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 55. b. 1414. Mezi Dorotou ze Zahrádky a Benešem z Sendražic o dluh. 1506, 14. listopadu. Dorotha z Zahrádky pohnala Beneše z Sendražic. Vinila ho ze čtyřidcieti kop grošuov českých, kterýchž mu jest mátie jejie puojčila, a ona že k nim právo má etc. V té při mezi Dorothú z Zahrádky s jedné, a Benešem z Sendražic s strany druhé. Kdež ho vinila ze XLti kop grošuov českých, kterýchž mu jest mátie jejie puojčila, a ona že k nim právo má etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu Beneš pohnaný odpieraje pravil, že se to jejie svědomí s puohonem nesrovnává, zvlášť v summě, že jedni viece a druzí méně té summy jmenují; než proto že se jako dobrý člověk zná, že jest mátie jejie jemu třidceti kop grošuov českých pójčila, ale že jest jí deset kop grošuov českých po Holsovi, služebníku svém, poslal a navrátil, a z té příčiny, poněvadž tato ze všech XLti kop grošuov českých pohnala, vajš, než on dlužen jest, zdá se mu, že jej po- hnala zmatečně; neb on některú summu již menovaný Beneš mateři její na ten dluh dal jest. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany, puohon, žaloby i s obú stran pře líčení a svědomie, nalezli: Poněvadž ona Dorota Zahrádková puovod té summy vedle puohona svého dostatečně neprovodí, nenie jí on Beneš tou summou povinen. Než poněvadž on Beneš pohnaný k dluhu též Za- hrádkové se ke XXXti kopám grošuov českým znal, ty aby on Beneš jí Zahrádkové

Strana 129
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 129 dal ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Beneš pohnaný dále o to, což jest na tu summu dal nebo puojčil, k tomu, ktož statek jejie bral, hleděti, právo se jemu nezavierá. Stalo se léta MDVI v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 74. b. 1415. Mezi Janem z Šontálu a Jetřichem z Gutšteina o dosti učinění smlouvě. 1506, 14. listopadu. Jan z Šontalu pohnal pana Jetřicha z Gutšteina. Vinil ho z dosti neučinění smlouvy, kdež jest mu pannu Dorothu za manželku dal a menoval mu po ní sto kop a vajpravu též, jako po starší sestře. Tomu neučinil dosti etc. V té při mezi Janem z Šontalu s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina s strany druhé. Kdež ho vinil z dosti neučiněnie smlouvy, kdež jest mu pannu Do- rotu za manželku dal a menoval mu po ní sto kop a vajpravu též, jako po starší sestře. Tomu neučinil dosti etc., tak jako puohon šíře v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu poručník páně Jetřichuov odpíraje pravil, že mu tu nic povi- novat nenie; neb ačkoli on pan Jetřich toho statku otce jejieho poručníkem a drži- telem byl, a řekl po ní po Dorotě, též jako i po druhé sestře, dáti sto kop, ale po- něvadž jest z toho napomínán nebyl, dokavadž držitelem statku byl, že již toho uči- niti povinovat nenie, a také že puohonem v drženi statku toho nenie zastižen. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž poručník páně Jetřichuov na miestě jeho pana Jetřicha k tomu se seznal dobrovolně, že jest řekl on pan Jetřich po této Dorotě dáti též, jako i po její sestře; z té příčiny on pan Jetřich pohnaný aby jemu Janovi puovodem těch sto kop podle jeho puohonu i vajpravu tak jako po jejie Dorotině sestře dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak on pan Jetřich o to k komu dále hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 157. b. 1416. Mezi Janem Hořanským z Lokte a Chomútovským rychtářem Bartlem Arnoldem o nevrácení svěřeného listu. 1506, 14. listopadu. Jan Hořanský z Lokte pohnal Bartle Arnolta, rychtáře z Chomútova. Vinil jej z nevrácení listu, kterýž jest Barbora, jeho Hořanského manželka, dala jemu k věrné ruce schovati. V té při mezi Janem Hořanským z Lokte puovodem s jedné, a mezi Bartlem Arnoltem, rychtářem z Chomútova, pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z ne- Archiv Český XIII. 17

Strana 130
130 D. XIII. Registra soudu komorního. vrácení listu, kterýž jest Barbora, jeho Hořanského manželka, dala jemu k věrné ruce schovati etc., tak jakož puohon plněji svědčí. I JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž jest on Jan puovod podle puohonu svého toho svěření neprovedl, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú. R. III. 1. 158. b. 1417. Mezi Janem Škorní ze Stranova a Staroměstským měšťanem a apatekářem Mikulášem o nevydání svěřených peněz. 1506, 14. listopadu. Jan Škorně z Stranova pohnal Mikuláše apatekáře od Lilium, měštěnína Sta- rého města Pražského. Vinil jej z nevydání devieti kop grošuov a XXti grošuov vše českých Matějovi a Duoře sirotkóm jeho. V té při mezi Janem Škorní z Stranova puovodem s jedné, a Mikulášem apatekářem od Lilium, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež jej Mikuláše vinil z nevydání devieti kop grošuov českých a XXti gro- šuov vše českých Matějovi a Duoře sirotkóm jeho etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu Mikuláš apatekář pohnaný pověděl, že se k tomu zná, že sú mu ty penieze svěřeny, a jestliže by Buoh těch sirotkuov smrti neuchoval, že ví, kde je má dáti. Proti kteréžto jeho apatekářově řeči on Jan Škorně žádal, aby to svěření provedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se on Mikuláš apatekář k tomu zná, že ty penieze těch sirotkuov má, a toho ničímž neprovozuje, aby mu svěřeny byly: z té příčiny aby ty penieze, to jest těch devět kop a XXti grošuov vše českých, jemu Škorňovi jakožto těch sirotkuov pánu vydal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než on Jan Škorně aby to tak opatřil, když by ti nadepsaní sirotci k létuom přišli, aby jim ty penieze vydal konečně. Pak-li by nevydal, že oni to sem na pány a vladyky do soudu komorního budou moci vznésti. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 159. b. 1418. Mezi Markétou z Klinšteina a Kateřinou Smiřickou z Kolovrat o dluh. 1506, 14. listopadu. Markétha z Klinšteina a na Kokoříně, dcera někdy pana Jana z Klinšteina, pohnala paní Katheřinu Smiřicskú z Kolovrat. Vinila ji z nezaplacení XXV kop gro- šuov českých dluhu spravedlivého. V té při mezi paní Markethú z Klinšteina a na Kokoříně, dcerú někdy pana Jana z Klinšteina, s jedné, a paní Katheřinú Smiřicskú z Kolovrat s strany druhé.

Strana 131
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 131 Kdež ji vinila z nezaplacenie XXV kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jí paní Smiřicské od někdy téhož Jana z Klinšteina jí puojčeného etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázala kšaft téhož otce svého. Proti tomu poručník paní Smiřicské pravil, že ona paní Smiřicská k tomu dluhu se zná, že jest jí on pan Kokořín těch XXVta kop grošuov puojčil, ale že jest jich žádnému neodkázal, že ona nevie, komu jich dáti, poněvadž nezná, komu náležejí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, kšaft i s obú stran pře líčenie, JMt nalezli: Poněvadž poručník paní Smiřicské na miestě jejím k tomu dluhu se zná k těm XXVt[m]a kopám grošuov českým, a ona Markéta puovod to týmž otce svého kšaftem provedla, že jí ten dluh po jejiem otci jako dceři jeho spra- vedlivě náleží; z té příčiny aby jí paní Markétě ona paní Smiřicská těch XXVtm]a kop grošuov českých v puohonu menovaných dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 199. a. 1419. Mezi Václavem Veselíkem a měšťanem Novoměstským Janem Hájkem o vydání peněz po otci. 1506, 14. listopadu. Václav Veselík, v Starém městě Pražském obývající, pohnal Jana Hájka, měštěnína Nového města Pražského. Vinil jej z puol XIV kopy grošuov českých a z pěti grošuov českých jakožto držitele statku po někdy Vítovi, otci svém. V té při mezi Václavem Veselíkem, v Starém městě Pražském obývajícím, s jedné, a Janem Hájkem, měštěnínem Nového města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež jej Hájka vinil z puol XIV kopy grošuov českých a z pěti grošuov českých jakožto držitele statku po někdy Vítovi, otci svém etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Hájek pohnaný odpíraje pravil, že jest prve on Veselík jej z toho pohnal a na něm právo ustál; a ustáv na něm právo, z toho jej druhé žene jakožto držitele statku po otci jeho. Z té příčiny zdá se mu, že ten puohon má býti zdvižen, žádaje v tom JMtí za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami: Poněvadž on Veselík prve z té summy jej Hájka po- háněl jakožto držitele statku po Vítovi Hájkovi, otci jeho Janovu, a právo na témž Janovi ustál, a přes to ustánie opět jej pohnal jakožto držitele statku po témž otci z první summy, poněvadž strana k zdvižení puohonu mluví, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 294. h. 17*

Strana 132
132 D. XIII. Registra soudu komorního. 1420. Mezi Oldřichem Homberkem z Homberku a Václavem Vencelíkem z Vrchovišť o dluh. 1506, 14. listopadu. Voldřich Homberk z Homberka pohnal Václava Vencelíka z Vrchovišť. Vinil ho z dluhu dvú set kop grošuov českých etc. V té při mezi Voldřichem Homberkem z Homberka s jedné, a Václavem Vencelíkem z Vrchovišť s strany druhé. Kdež jej vinil z dluhu dvú seth kop gro- šuov českých summy od krále JMti jemu Homberkovi na témž Vencelíkovi dané etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Proti tomu poručníci Václava Vencelíka po- hnaného žádali za opatření pravíc, že nejsú povinni jemu Homberkovi odpoviedati z té příčiny, že on toho Homberk dání královského dostatečně neprovozuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i svědomí vyslyševše, JMt nalezli: Poněvadž on Homberk toho dání královského dostatečně neprovozuje, i z té příčiny on Vencelík jemu Homberkovi odpoviedati povinen nenie. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 295. a. 1421. Mezi Václavem z Polák a Prokopem z Jezvec o pobrání svrchků. 1506, 14. listopadu. Václav z Polák pohnal Prokopa z Jezvec. Vinil ho z pobrání svrchkuov, které jest pobral po paní Barboře mateři jeho v Kadani u Fraytola. V té při mezi Václavem z Polák s jedné, a Prokopem z Jezvec s strany druhé. Kdež jej vinil z pobrání svrchkuov, které jest pobral po paní Barboře ma- teři jeho v Kadani u Fraytola etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Proti tomu on Prokop pohnaný odpíraje pravil jest, že jest on těch svrchkuov nebral, než že jest je ty svrchky sestra jeho pobrala. A k tomu on Václav puovod se jest seznal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža- lobu, odpor i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž puovod sám se k tomu seznal, že jest sestra jeho ty svrchky pobrala, z té příčiny pohnaný jemu puovodovi těmi svrchky povinen nenie. Než chce-li on puovod k komu jinému o to hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 295. b. 1422. Mezi Jiřím Wikhartem z Šanova a Janem z Rabšteina o pych. 1506, 14. listopadu. Jiřík Wikharth z Šanova pohnal pana Jana z Rabšteina. Vinil jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest rozkázal člověka jeho Štěpána z Králice jíti etc.

Strana 133
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 133 V té při mezi Jiříkem Wikhartem z Šanova puovodem s jedné, a panem Janem z Rabšteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil týž Wikharth z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest rozkázal člověka jeho Ště- pána z Králice jíti pod řádem a právem etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Tu on pan Jan pohnaný k tomu pravil, že k tomu puohonu odpoviedati povinovat nenie, a to proto, že jest se v tom k němu on Jiřík vedle práva nezachoval a k němu neposlal, že jej z pychu viniti chce. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Jiřík puovod v tom se k němu ku panu Janovi podle zřiezenie zemského nezachoval, co se pychu dotýče, z té příčiny ten puohon JMt zdvihli sú. Dal památné. Stalo se v sobotu před [sic] svatým Brykcím. R. III. 1. 100. a. 1423. Mezi Divišem z Doudleb a bratrem jeho Janem o vrácení listu trhového. 1506, 16. listopadu. Diviš z Doudleb pohnal Jana z Doudleb, bratra svého, o list trhový, aby jemu Divišovi byl zase od něho vrácen etc. V té při mezi Divišem z Doudleb puovodem s jedné, a Janem z Doudleb, bratrem jeho, s strany druhé. Kdež ho pohnal o list trhový, aby jemu Divišovi byl zase od něho vrácen etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu on Jan po- hnaný k tomu se seznal, že jest ten list od něho od Diviše přijal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení, nalezli: Poněvadž se on Jan pohnaný k tomu dobrovolně zná, že jest ten list od něho přijal, z té příčiny aby mu jej zase vrátil od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak on Jan o ten list k komu hleděti, právo mu se nezavierá. Stalo se léta MDVI v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 75. a. 1424. Mezi Děpoltem z Lobkovic a Václavem z Vrabí o pych honěním na pozemcích Dobříšských spůsobený. 1506, 16. listopadu. Děpolt z Lobkovic pohnal Václava z Vrabí. Vinil ho z pokuty padesáti kop grošuov českých podle zřiezení a svolení zemského, protože jest na gruntiech jeho Popelových etc. V té při mezi panem Děpoltem z Lobkovic puovodem s jedné, a Václavem z Vrabí pohnaným s strany druhé. Kdež téhož vinil Václava z pokuthy Lti kop grošuov českých podle zřiezení a svolení zemského, protože jest na gruntiech jeho

Strana 134
134 D. XIII. Registra soudu komorního. Popelových, kteříž k Dobřieši přieslušejí, s tenaty honil etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. I poněvadž on pan Popel zřetedlně v svém položil puohonu, že jest jmeno- vaný Václav pohnaný na jeho gruntiech honil, a týž Václav odpoviedaje pravil, že ne na jeho Děpoltových, ale na svých gruntiech, ale že toho zde, pokudž jest jeho grunth, nemá čím provoditi, a zde se o grunthy a o provozování gruntuov vedle zřiezení zemského nesoudí, z těch příčin JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tento puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se léta MDVI v pon- dělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 75. a. Srov. nález č. 1125 v Archivu Českém XII. na str. 504. 1425. Mezi Jindřichem z Slatiny a bratřími z Roupova o postavení poddaných ze vsi Lipnice pro pych. 1506, 16. listopadu. Jindřich z Slatiny pohnal pana Jana a pana Hynka bratří z Roupova. aby lidi své ze vsi Lipnice postavili etc. V té při mezi Jindřichem z Slatiny s jedné, a panem Janem a panem Hynkem bratřími z Roupova s strany druhé. Kterýchž pohnal, aby lidi své ze vsi Lipnice postavili, zejména tyto: Michalce, Barchu, Šišku, Křesťana, Johana, Václava Chu- dolázka, Pavelce Hluzkovic a Brože. Vinil ty lidi z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že sú jej jímali, bíti jej i zabiti chtěli etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. Tu Daněk Výšek, jich pánuov Roupovských služebník, na miestě týchž lidí z Lipnice ukázal jest list, jímž ho tíž lidé k této při poručníkem dělají, v kterémžto listu oni ti lidé takto seznávají, že jakož jest nás pohnal Jindřich Vrchota k soudu komorniemu, že tu činíme poručníka mocného Výška nadepsaného. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení i ten list mocní, nalezli: Poněvadž nadepsaní páni z Roupova od něho od Jindřicha pohnáni jsou, aby napřed menované lidi své postavili, i nepostavili sú ani listu mocného a dostatečného k soudu od sebe dali, než ti lidé nejsúce pohnáni ani postaveni, činí sobě poručníka mocného k té při, v témž listu dotýkajíce těmi slovy, že jakož jest nás pohnal, ješto nejsú a nebyli pohnáni, aniž se ten puohon na ně, ale na jich svrchu psané pány vztahuje, aby je postavili, kdež takový jich těch lidí list dostatečný a podle práva nenie; z těch příčin dává se jemu Jindřichovi podle jeho puohonu proti často psaným pánuom z Roupova za právo stané, tak že oni páni Roupovští jemu Jindřichovi tiem pychem a pokutou v něm menovanú, to jest Xti kopami grošuov českými, sú vinni, a ty aby

Strana 135
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 135 jemu dali od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú léta MDVI. R. III. 1. 100. b. 1426. Mezi Jarošem z Tynišť a Hynkem Štěpanickým z Waldšteina o nevrácení ukradeného su kna. 1506, 16. listopadu. Jaroš z Tynišť pohnal pana Hynka Štěpanicského z Walšteina. Vinil ho z ne - vrácení čtyř postavuov sukna, kteréž jest zločincóm, kteříž ty postavy jemu Jarošovi na svobodné královské silnici zlodějsky pobrali, ty zločince honě, jim je odjal. V té při mezi Jarošem z Tynišť s jedné, a panem Hynkem Štěpanicským z Walšteina s strany druhé. Kdež jej vinil z nevrácení čtyř postavuov sukna, kteréž jest zločincuom, kteříž ty postavy jemu Jarošovi na svobodné královské silnici zlo- dějsky pobrali, je ty zločince honě, odjal, kteréžto postavy čtyři on Jaroš XL kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. Při tom on Jaroš pravě, že nějaký Hazuka zločinec i jiní, kteříž sú ten vzatek učinili, to sú seznali i smrtí zapečetili, že jest jim ty postavy odjal. Proti tomu on pan Hynek odpíraje pravě, že to svědomí dostatečné nenie; jedno že jest ne vedle řádu přišlé, a také že jest to proti zřiezení zemskému, by takový lechký člověk a zvlášť zlo- činec jej přesvědčiti aneb jej na jeho cti mazati měl. A že jest on těch suken ne- odjal ani při tom byl, než lidé jeho někteří z Jilemnice, kteříž sú s ním s Hazukú puotku měli, a ti že kuoň toliko jeden nalezli bez suken. A na to ukázal svě- domí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i s obú stranú pře líčení, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Jaroš toho dostatečně neprovedl, by on pan Štěpanicský při tom honění byl aneb že by ty postavy sukna odjal, a on pan Štěpanicský to potřebně odvedl, že jest toho neučinil a při tom těch loupežníkuov honění nebyl, než lidé jeho zlodějuov hledajíce, kuoň jeden nalezli, a při tom že jest žádných postavuov nebylo, a ten kuoň že jest on zase vrátil, komuž vrátiti měl: z těch příčin on pan Štěpanicský tu jemu Jarošovi puovodu nic povinovat nenie. Než chce-li se on Jaroš po své škodě ptáti a o to k komu hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 158. b. 1427. Mezi Janem z Doudleb a Oldřichem Mezenským z Mezného o nevrácení listu svěřeného. 1506, 16. listopadu. Jan z Doudleb pohnal Voldřicha Mezenského z Mezného. Vinil ho z nevrá- cení listu k věrné ruce daného, aby mu jej přepsal a vyložil.

Strana 136
136 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Janem z Doudleb s jedné a Voldřichem Mezenským z Mezného s strany druhé. Kdež ho vinil z nevrácení listu k věrné ruce daného, aby mu jej přepsal a vyložil etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu on Voldřich k tomu se znal, že jest ten list od něho od Jana k sobě vzal, ale že jest mu jej zase vrátil. Proti kteréžto jeho řeči on Doudleb pověděl, aby to provedl, že mu jej vrátil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení vyslyševše, nalezli: Poněvadž on Voldřich pohnaný k tomu dobrovolně se znal, že jest ten list od něho od Doudleba přijal, a toho neprovozuje, by mu jej zase vrátil, z té příčiny aby ony strany zde zase stály, a tu on Voldřich aby před pány JMtí stál na den Svátosti najprv budúcí, a to zpravil, že jest ten list jemu vrátil Doudlebovi, tak jakož mu JMtí rozkázáno a nalezeno bude. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 159. a. 1428. Mezi Petrem Kučerou z Dřínova a bratřími z Šternberka o vytištění z dvora Lešan. 1506, 16. listopadu. Petr Kučera z Dřienova pohnal pana Ladslava, pana Jana a pana Albrechta bratří vlastních z Šternberka. Vinil je jakožto nápadníky po nebožtíku panu Zdeň- kovi, bratru jich, že pan Zdeněk z dvora Lešan jeho nájemného vytiskl. V té při mezi Petrem Kučerú z Dřienova s jedné, a panem Ladslavem a panem Janem a panem Albrechtem bratřími vlastními z Šternberka s strany druhé. Kdež jej pana Ladslava a bratry jeho vinil jakožto nápadníky po nebožtíku panu Zdeňkovi, bratru jich, že by pan Zdeněk z dvora Lešan jeho nájemného vytiskl Kučeru proti jeho nájmu a smlouvě, kterúž jest o ten dvuor měl s panem Janem z Schelmberka, najvyšším komorníkem královstvie Českého, a s panem Felixem z Fictum, jakož též smlouvy v sobě šíře ukazují. Kterýžto Kučera toho vytištěnie újmy na svém statku tři sta kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. Tu já, Albrecht Rendl z Aušavy, prokurátor krále JMti, jakož sú na mne obě straně, přidavše ke mně po dvú přietelech, mocně přestaly, vzavše raddu s panem hofmistrem JMtí a raddami krále JMti v soudu komorním, takto mezi nimi vypoviedám: Poněvadž on Kučera puovod toho ničímž neprovedl jest, aby jej pan Zdeněk z toho dvoru vytiskl; i z té příčiny on pan Ladslav, pan Jan a pan Albrecht bratří jemu Kučerovi tiem vedle jeho puohonu povinni nejsú, a chce-li on Kučera k komu jinému o to hleděti, právo se jemu nezavírá. A tu já dobrovolně na svrchu psaných páních dosáhv, ty škody mezi nimi zdvihám. A jakož on Kučera

Strana 137
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 137 první škody měl pánóm dáti, to sem také na svrchupsaných páních obdržel, že jemu Kučerovi se odpouštějí. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 240. b. Srov. nález č. 1264 na str. 36. 1429. Mezi Zdeňkem Loučenským z Kopidlna a Mikulášem mladším Trčkou z Lípy o postavení rychtáře Žlunického pro učinění počtu. 1506, 16. listopadu. Zdeněk Loučeňský z Kopydlna pohnal Mikuláše mladšieho Trčku z Lípy na Lichmburce, aby postavil člověka svého Chlubna, ze Žlunic rychtáře. Vinil ho, že jsa u něho u Zdeňka hajným a lesním rok, což toho lesu smajtil, počtu mu z toho neučinil. V té při mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopydlna s jedné, a panem Miku- lášem mladším Trčkú z Lípy a na Lichmburce s strany druhé. Kdež téhož pana Trčku pohnal, aby postavil člověka svého Chlubna, ze Žlunic rychtáře. Vinil ho z toho, že jsa u něho u Zdeňka hajným a lesním rok, což toho lesu smajtil, počtu mu z toho neučinil. Kterýžto les tak smajcený a prodaný on Zdeněk XV kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu poručník páně Trčkuov, Matěj z Rajového, jsa k tomu od něho od pana Trčky s listem mocním vyslaný, žádal jest na miestě jeho za hojemstvie. Proti kteréžto řeči on Zdeněk puovod žádal JMtí pánuov za opatření, poněvadž on pan Trčka toho Chlubnu ne- postavil vedle puohonu, má-li hojemstvie bráti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i s obú stran pře líčenie, nalezli: Po- něvadž on pan Mikuláš Trčka podle póhonu se nezachoval a toho člověka svého Chlubnu vedle znění téhož póhonu nepostavil, a ten člověk také nestál ani poručníka učinil; z těch příčin on pan Trčka tu jemu Zdeňkovi tiem póhonem a summou v puohonu menovanou, to jest těmi XV kopami grošuov českými, vinen, a ty aby jemu Zdeňkovi dal od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. l. 256. b. 1430. Mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna a Mikulášem mladším Trčkou z Lípy o postavení lidí poddaných ze Záhornic pro rukojemství. 1506, 16. listopadu. Zdeněk Loučeňský z Kopydlna pohnal Mikuláše mladšieho Trčku z Lípy, aby postavil lidi své Pšeničku a Vaňka z Záhornice, že je ty lidi vinil z XIIti kop grošuov českých, kdež sú mu rukojmiemi za Matějíčka z Záhornice. V té při mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopydlna s jedné, a panem Miku- lášem mladším Trčkú z Lípy s strany druhé. Kdež ho pana Trčku pohnal, aby po- Archiv Český XIII. 18

Strana 138
D. XIII. Registra soudu komorního. 138 stavil před pány JMtí lidi své Pšeničku a Vaňka z Záhornice, že je ty lidi vinil ze XIIti kop grošuov českých, kdež sou mu rukojmiemi za Matějíčka z Záhornice etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu poručník jeho páně Trčkuov Matěj z Ra- jového, jsa k tomu od něho od pana Trčky poslán s listem mocným, žádal jest na miestě jeho hojemstvie. Proti kteréžto řeči on Zdeněk puovod žádal JMtí pánuov za opatření, poněvadž on pan Trčka těch lidí Pšeničky a Vaňka vedle puohonu ne- postavil, má-li hojemstvie bráti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i s obú stran pře líčení, nalezli: Poněvadž on pan Miku lás Trčka podle puohonu se nezachoval, a těch lidí svých, Pšeničku a Vaňka, vedle znění téhož puohonu nepostavil, a ti lidé také nestáli ani poručníka učinili; z těch příčin on pan Trčka tu jemu Zdeňkovi tiem puohonem a summou v puohonu menovanú, to jest těmi XIIti kopami grošuov českými, vinen, a ty aby jemu Zdeňkovi dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětů. R. III. 1. 257. a. 1431. Mezi měšťanem Nymburským Václavem Lekšem a Zikmundem z Doubravan o rčení. 1506, 16. listopadu. Václav Lekeš, měštěnín města Nymburka, pohnal Zigmunda z Doubravan. Vinil jej ze rčenie z padesáti kop, kteréž mu řekl dáti, aby on Lekeš na se vzal při Václava Hrádka. V té při mezi Václavem Lekšem, měštěnínem města Nymburka, s jedné, a Zigmundem z Doubravan s strany druhé. Kdež jej vinil ze rčení z Lti kop, kteréž mu řekl dáti, aby on Lekeš na se vzal při Václava Hrádka, kterúž sú oni o krávu mezi sebú měli etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázal svě- domí. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že s Václavem Hrádkem konce o tu při, kteráž jest mezi ním Zigmundem a Hrádkem byla, ještě nenie soudem, a že jej Hrádka z viece viniti chce. A při tom se táhl na purgmistra a kon- šely Nymburské, že oni toho neseznají, by on Zigmund s ním s Hrádkem kdy souzen byl, než toliko že jest krávu s práva vzal od Hrádka k žádosti jich Nymburských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše odpor, žalobu, puohon i s obú stran pře líčení, na to i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž všichni jeho Lekšovi svědkové seznávají, že jest on Zigmund mluvil, před kterým chce soudem on Lekeš tu při na se vzieti, zemským-li, komorním-li čili před kterýmkoli jiným soudem; i poněvadž jest on Lekeš neprovedl, by před kterým právem tu při

Strana 139
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 139 na se vzal vedle práva: z té příčiny on Zigmund jemu Lekšovi těmi Lti kopami vedle jeho puohonu povinovat nenie. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. I. 295. b. 1432. Mezi dvěma měšťany Novoměstskými a Bohuslavem Chotkem starším z Vojnína o nedopomožení práva na poddaného. 1506, 16. listopadu. Václav Straka [a] Petr Pešata pasieř, měšťané Nového města Pražského, pohnali Bohuslava Chotka staršieho z Vojnína, tu v Novém městě Pražském obývajícieho. Vinili jej z nedopomoženie práva na člověka jeho Lukše z Záběhlic. V té při mezi Václavem Strakú a Petrem Pešatú pasieřem, měšťany Nového města Pražského, puovody s jedné, a Bohuslavem Chotkem starším z Vojnína, tu v Novém městě Pražském obývajícím, s strany druhé. Kdež ho vinili z nedopomoženie práva na člověka jeho Lukše z Záběhlic etc., tak jakož puohon plněji v sobě uka- zuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž oni puo- vodové v tom se podle zřiezenie zemského nezachovali, ale jej Chotka samého to- liko a jiných jeho straycuov nedielných nepohnali, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 296. a. 1433. Mezi Petrem Sudou z Řenec a Alexiem z Ronšperka o nářek chlapstvím. 1506, 17. listopadu. Petr Suda z Řenec pohnal léta MDVI v úterý po sv. Františku [6. října] pana Alexího z Ronšperka z toho, že jest jej nařekl na jeho vládyctvie chlapstviem etc., jakož puohon plněji svědčí. Tu léta MDVI v úterý před sv. Alžbětú: Poněvadž on pan Alexí pohnaný třikrát volán jsa ku právu svému nestál, z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sú jemu Petrovi puovodovi proti témuž Alexiovi za právo stané. Dal památné. R. III. list 318. a. za nápisem: „Staná práva. O svatém Martině léta MDVI“. 1434. Mezi knězem Janem z Vratu a Havlem, poddaným sirotkův Jindřicha ze Šebířova, o orání a posetí dědin. 1506, 20. listopadu. Kněz Jan z Vratu pohnal Havla, člověka sirotkuov někdy Jindřicha z Šebířova. Vinil jej z vorání a posetí dědin. 18*

Strana 140
140 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi knězem Janem z Vratu puovodem s jedné, a Havlem člověkem sirotkuov někdy Jindřicha z Šebířova s strany druhé. Kdež téhož Havla vinil z vo- rání a posetí dědin etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se tu grunthu a dědin dotýče, tento puohon JMt zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 158. a. 1435. Mezi Ctiborem z Bukuovky a konventem kláštera Slovanského o zdržení smlouvy. 1506. Ctibor z Bukuovky, komorníkuov desk zemských prokurátor, pohnal kněze Mathúše, kláštera Slovanského opata, i všeho téhož kláštera konventu. Vinil je z ne- zdržení smlouvy mezi nimi učiněné etc. V té při mezi Ctiborem z Bukuovky, komorníkuov desk zemských proku- rátorem, puovodem s jedné, a mezi knězem Mathúšem, kláštera Slovanského opatem, i vším téhož kláštera konventem pohnanými s strany druhé. Kdež jest je on Ctibor vinil z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné, což se desieti kop grošuov platu ročnieho a LI strycha obile dotýče etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tento zdvihli sú puohon z příčiny té, poněvadž v puohonu plat se pokládá roční, ješto to k soudu nepřieleží komor- niemu. Stalo se léta MDVI. R. III. 1. 59. b. Puohonové a nálezové k roku svatého Martina létha MD sedmého. 1436. Mezi Janem Bechyní z Lažan a Mandalenou z Vrtby o postavení poddaných lidí z Hrachovišť pro pych. 1507, 13. listopadu. Jan Bechyně z Lažan pohnal Mandelenu z Vrtby, aby lidi své postavila před pány JMtí v soudu komorním, zejména tyto: Havlíka holomka na Waldeku, Vaňka, Šimona řečeného kněze z Vések, Vávru Hruškova syna, a Duchka rychtáře z Hra- chovišť. Vinil je z pychu a pro ten pych etc. V té při mezi Janem Bechyní z Lažan puovodem s jedné, a mezi těmito dole psanými osobami a lidmi paní Mandeleny z Vrtby, pro kteréž táž paní Man- delena, aby je postavila, pohnána jest, totižto: mezi Havlíkem holomkem na Wal- deku, Vaňkem, Šimonem řečeným kněz z Vések, Vávrú Hruškovým synem, a Duchkem

Strana 141
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 141 rychtářem z Hrachovišť, s strany druhé. Kdež je jmenovaný Jan puovod vinil z pychu a pro ten pych etc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vysly- ševše puohon i odpor, nalezli: Poněvadž on Jan puovod maje vlastnieho nedielného bratra léta majícieho a toliko sám pohání, ješto vedle zřiezení zemského měli pohnati oba dva, z té příčiny tento puohon JMt zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú. R. III. 1. 159. b. za nápisem: „O svatém Martině létha MDVII“. Poněvadž z r. 1507 není jiných ná- lezův, je snad tento nález omylem datován k tomu roku a má se spíše položiti k r. 1506, 14. listopadu. Puohonové a nálezové k roku Svátosti létha MD osmého. 1437. Mezi Kateřinou z Žirovnice a Oldřichem z Waldeka o nevydání svrchků. 1508, 6. května. Katheřina z Žirovnice, manželka Petra z Doudleb, pohnala Voldřicha z Wal- deka a v Celnici.*) Viniti ho chce z nevydání svrchkuov a nábytkuov etc. V té při mezi Katheřinú z Žirovnice, manželkú Petra z Doudleb, póvodem s jedné, a Voldřichem z Waldeka a v Celnici*) pohnaným s strany druhé. Kdež ho viní z nevydání svrchkuov a nábytkuov, tří koní, šatuov chodiciech a lehaciech a zbroje i jiných věcí, kteréž jest po nebožtíkovi Prokopovi Kamarétovi, bratru jejím vlastním, pobral, práva k nim nemaje. K kterýmžto nábytkóm a svrchkóm ona Katheřina po témž bratru svém právo a spravedlnost má, tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázala milost královského obdarování, kdež statek vedle příbu- zenstvie na najbližšieho připadati má etc. Proti tomu on Voldřich z Waldeka odpie- raje pravil, že jí těch svrchkuov a nábytkuov vydati povinovat nenie, protože jest s nebožtíkem Prokopem, jejiem bratrem, spolek i o statek i o svrchky a nábytky měl dskami vedle práva. A na to ten spolek z desk ukázal. Zase proti tomu puovod pravila, že sú se byli o svrchky a nábytky dělili. A na to ukázala svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, JMt takto o tom nalezli: Po- něvadž on pohnaný spolek dskami ukázal, kterýž na statek i na jich svrchky uka- zuje, ačkoli sú se oni o svrchky dělili, ale poněvadž ten spolek z desk propuštěn nenie, tudy to těch svrchkuov mezi nimi dělení spolku dskami ke škodě nenie: z té příčiny jí puovodu těch nábytkuov a svrchkuov vydati povinovat nenie. Stalo se léta MDVIII v sobotu před svatým Stanislavem. *) Nepochybně má se čísti: ve Včelnici. R. III. 1. 56. a.

Strana 142
142 D. XIII. Registra soudu komorního. 1438. Mezi Jindřichem z Hodějova a Mikulášem z Kozého o rčení dáti koně. 1508, 6. května. Jindřich z Hodějova pohnal Mikuláše z Kozého. Vinil jej z toho, že vzav od něho od Jindřicha kuoň z rayza plesnivý, kterýž on Jindřich XX kop grošuov českých sobě pokládá etc. V té při mezi Jindřichem z Hodějova puovodem s jedné, a Mikulášem z Ko- zého s strany druhé. Kdež on Jindřich jej Mikuláše vinil z toho, že vzav od něho od Jindřicha kuoň z rayza plesnivý, kterýž on Jindřich XX kop grošuov českých sobě pokládá, i připověděv mu za ten kuoň jiný kuoň dáti, kterýž by se Jindřichovi u něho slíbil etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to on Jindřich ukázal svědomí a list, kterýž jemu on Mikuláš píše, kterýž by se jemu kuoň u něho líbil, že by jemu Jindřichovi jej dáti chtěl. Proti tomu on Mikuláš odpíraje pravil, že jest jemu Jindřichovi tak dobrý kuoň dáti chtěl, jakož jest ten byl, kterýž jemu týž Jindřich dal; a on Jindřich že jest ho přijíti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, puohon, odpor i s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: aby on Mikuláš pohnaný jemu Jindřichovi puovodovi ten kuoň z rayza plesnivý Šváb, kterýž se jemu Jindřichovi líbil, dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, poněvadž jest to on Jindřich podle svého puohonu a listem jeho Mikulášovým provedl, kdež jest mu připsal kuoň, který by mu se líbil, dáti. Pak-li toho koně on Mikuláš nemá, tehdy aby strany před úředníky Pražskými menšími stáli na zajtří svaté panny Markéty najprv příští, a tu on Jindřich před týmiž úředníky Pražskými menšími aby provedl, zač jest ten kuoň Šváb z rajza plesnivý, který mieti chtěl, stál. A což před týmiž úředníky provede, zač jest ten kuoň stál, to aby jemu dal též ve dvú nedělí od toho pruovodu pořád zběhlých. Stalo se léta MDVIII v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 101. a. 1439. Mezi Janem z Pairu a Jindřichem Kladivou z Jistebna o rčení dáti koně. 1508, 6. května. Jan z Payru pohnal Jindřicha Kladivu z Jistebna. Vinil ho ze rčení, tu kdež jest mu řekl, když u něho v službě byl, kuoň dáti za X kop. V té při mezi Janem z Payru puovodem s jedné, a Jindřichem Kladivú z Jistebna pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, tu kdež jest mu řekl, když u něho v službě byl, kuoň dáti za deset kop etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Kladivo odpíraje pravil, když mu on Jan deset kop dá, že mu kuoň dá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-

Strana 143
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 143 šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Po- něvadž on Jan puovod dostatečně provedl, že on Jindřich Kladivo řekl mu kuoň za X kop dáti a ne prodati, z té příčiny dává se jemu puovodovi za právo, a on Jindřich aby mu podle svého rčení kuoň dal, kterýž by za deset kop stál, anebo deset kop, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech konečně pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 160. a. 1440. Mezi Janem Šubou z Humňan a Václavem Adamem z Drahonic o nezdržení smlouvy. 1508, 6. května. Jan Šuba z Humňan pohnal Václava Adama z Drahonic a na Ploskovicích. Vinil ho z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené, že mu měl na čas menovitý sto kop a X kop grošuov míšenských dáti. V té při mezi Janem Šubú z Humňan s jedné, a Václavem z Drahonic na Ploskovicech s strany druhé. Kdež ho vinil z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené, že mu měl na čas menovitý sto kop a X kop gro- šuov míšenských dáti etc., jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to touž smlouvu a svědomí ukázal. Proti tomu on Václav pohnaný odpíraje pravil, aby to provedl, že jest jemu Šubovi tomu dosti neučinil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obú stran pře líčení, odpor i svědomí i smlouvu, nalezli: Poněvadž jest to on Šuba svědomím i smlouvú provedl, že jest mu on Václav těch sto a X kop míšenských na čas jmenovitý dáti měl, a on toho neodvedl, by mu dal: i z té příčiny aby mu on Václav pohnaný tu summu již me- novanú a v puohonu i v smlouvě položenú, to jest těch sto kop grošuov a X kop grošuov míšenských, jemu Šubovi puovodovi dal, a to ve dvú nedělí konečně pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 160. b. 1441. Mezi Janem Šubou z Humňan a Václavem z Drahonic o rukojemství za pobrané svrchky. 1508, 6. května. Jan Šuba z Humňan pohnal Václava z Drahonic. Vinil ho jakožto rukojmí za hrabí z Muzluov, služebníka jeho, a to v tom, kdež jest týž hrabie pobral jemu Šubovi XLti strychuov žita a jiné svrchky. V té při mezi Janem Šubú z Humňan s jedné, a Václavem z Drahonic s strany druhé. Kdež téhož Václava vinil jakožto rukojmí za hrabí z Muzluov, slu-

Strana 144
144 D. XIII. Registra soudu komorního. žebníka jeho, a to v tom, kdež jest týž hrabie pobral jemu Šubovi XLti strychuov žita a jiné svrchky etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Proti tomu on Adam od- píraje pravil, že on Šuba ničímž dostatečně neprovozuje, by týž hrabie ty svrchky pobral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, ža- lobu, odpor, s obú stran pře líčení a svědomí, nalezli: Poněvadž jest on Šuba puovod dostatečně neprovedl, by nadepsaný hrabie jemu ty svrchky pobral; z té příčiny JMt jemu Václavovi dávají za právo, a on Václav že jemu Šubovi vedle jeho puohonu nic tu povinen nenie. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. R. III. 1. 161. a. 1442. Mezi Václavem Jehňátkem z Jilového a Mikulášem Světlíkem o nevrácení svěřených klenotů. 1508, 6. května. Václav Jehňátko z Jilového a Katheřina, manželka jeho, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Mikuláše Světlíka, v Starém městě Pražském obývajícieho. Vinil jej jakožto držitele statku nebožtíka Bernardina Vlacha, vlastního bratra někdy Anthonína Vlacha kupce, z nevrácení klenotuov těchto dole psaných, témuž Antho- nínovi od nich někdy svěřených a k věrné ruce schovati daných: pasu střiebrného pozlaceného, koflíku střiebrného, šesti lžic stříbrných a věnce perlového s jeho přípravú. V té při mezi Václavem Jehňátkem z Jilového a Kateřinú, manželkú jeho, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Mikulášem Světlíkem, v Starém městě Pražském obývajícím, s strany druhé. Kdež jej vinil jakožto držitele statku ne- božtíka Bernardina Vlacha, vlastního bratra někdy Anthonína Vlacha kupce, z ne- vrácení klenotuov těchto dole psaných, témuž někdy Anthonínovi od nich svěřených a k věrné ruce schovati daných: pasu střiebrného pozlaceného, koflíku střiebrného, šesti lžic střiebrných a věnce perlového s jeho přípravú, kteréžto klenoty nadepsaný Jehňátko a jeho manželka sto kop grošuov českých pokládají etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Při tom pravíce tíž puovodové, poněvadž nadepsaný Světlík držitelem statku téhož Bernardina jest a před úředníky u desk se znal, že statek jeho Bernardinuov u sebe má, že spravedlivě jim jich klenoty svrchu dotčené na- vrátiti povinovat jest. A na to některá ukázali svědomí. Proti tomu Světlík pohnaný odpíraje pravil, že oni puovodové ničímž toho neprovozují, by on co statku svěře- ného od Bernardina k sobě vzal, ani také provedli, by co Anthoniovi svěřili, aneb týž Bernardin aby k sobě přijal co od Anthonína, a že on naprosto žádného statku ani Anthoniova ani Bernardinova nemá; ačkoli před úřadem u desk se seznal, že Bernardinuov statek u sebe a za sebú má, ale ten že jest v truhlici na rathouze v Starém městě Pražském. Při tom také ukázal svrchu psaného Bernardina kvitancí,

Strana 145
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 145 v kteréž Bernardin seznává, co nadepsaný Světlík s svú manželkú u něho kupeckých věcí a zač koupil, a z toho ze všeho je kvituje. Zase proti tomu puovodové pravili jsú, poněvadž on Světlík ničímž dostatečně neodvozuje, by častopsaného Bernardinova statku viece u sebe neměl, krom což v té truhlici bylo a což od něho koupil: chce-li a smie-li za to zprávu vedle práva učiniti, že ho viece nemá, že jim to od něho trpělivě býti má. Proti kterýmžto slovuom Světlík pověděl, poněvadž to kvitancí Bernardinovú potřebně odvozuje, že mu zprávy činiti potřebie nenie, a že přes to JMt páni naň toho dopustiti neráčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž někdy Antonín Vlach a kupec k tomu se jest znal, jakož svědci seznávají, že jest od Jehňátka a manželky jeho statek a klenoty od nich sobě svěřené k sobě přijal, a Bernardin Vlach, bratr jeho, nápadníkem a držitelem statku jeho Antonínova byl, a Světlík před úředníky u desk se seznal, že statek Bernardinuov za sebú má, ale že jest jej všecken v truhle na rathouz dal, a také týž Světlík kvitancí od něho Bernardina pokázal, že s svú manželkú statek jeho vlastní kupecký koupil a zaplatil, a z toho ze všeho kvitováni jsú, a tito puovodové po svém statku, Anthonínovi svěřeném, právem jdúce, k němu k Světlíkovi hledí, poněvadž se znal, že statek jeho Bernar- dinuov u sebe a za sebú má; z těch příčin aby týž Světlík to zpravil, že toho statku Bernardinova po jeho Bernardinově ven z této země vyjití nic viece neměl a nemá, krom toho, což jest v té truhle na rathouz dal, a to v pondělí najprv příští v hodin jedenácte, tak jakž JMtí pány rozkázáno bude. Pakli by Světlík toho nezpravil, tehdy zač Jehňátko s svú manželkú na svrchu psaný čas zpraví, že by tíž klenotové v puohonu menovaní stáli, to aby jim on Světlík dal ve dvú nedělí od zprávy pořád zběhlých. Což se pak té truhly na rathouz dánie dotýče, chce-li Jehňátko s svú ženú právem k té truhle, a což v ní jest, hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. Létha MDVIII v pondělí den svatého Brykcí [13. listopadu] Mikuláš Světlík pohnaný učinil jest přísahu podle nálezu tohoto svrchu psaného těmito slovy: Na tom přísahám pánu Bohu, všem svatým, jakož Václav Jehňátko a Katheřina, manželka jeho, vinili mě jakožto držitele statku nebožtíka Bernardina Vlacha z nevrácení klenotuov v jich puohonu na mne od nich učiněném položených, že sem toho Bernardinova statku po jeho Bernardinovu ven z této země vyjetí nic viece neměl a nemám krom toho, což sem v té truhle na rathouz dal. Tak mi Buoh pomáhaj i všickni světí. R. III. 1. 296. b. Srov. nálezy č. 1333 a 1359 na str. 76 a 93. Archiv Český XIII 19

Strana 146
146 D. XIII. Registra soudu komorního. 1443. Mezi Albrechtem Hořešovcem z Libošína a Markétou z Těchovic o rčení. 1508, 6. května. Albrecht Hořešovec z Libošína pohnal Markétu z Těchlovic, manželku někdy Petra Kance, léta MDVI v úterý na den sv. Blažeje [3. února] ze rčenie, kdež jest mu řekla dáti puol věna svého, kteréž má na Těchlovicích, dvě stě kop grošuov českých etc., jakž puohon plněji svědčí. Tu léta ut supra v sobotu před sv. Stani- slavem dáno jemu Albrechtovi puovodovi za právo stané. Dal památné. A léta MDX° v sobotu den sv. Urbana [25. května] vydán jest list zatykací na Markétu z Těchlovic pohnanú po právu staném. R. III. list 318 b. za nápisem: „Staná práva k roku Svátosti létha MDVIII“. 1444. Mezi Benešem Sendražským z Sendražic spolu s Natanaelem Černínem z Černína a Matějem Šaškem z Jaroměře o dostiučinění smlouvě. 1508, 8. května. Beneš Sendražský z Sendražic a Natanael Černín z Černína pohnali Matěje Šaška, měštěnína města Jaromíře. Vinili ho, aby položil tu smlouvu, mezi nimi a jím Šaškem učiněnú a cedulemi vyřezanými tvrzenú, kdež sú mu sto kop grošuov českých u Martina a Bořka bratří z Hrádku zjednali etc. V té při mezi Benešem Sendražským z Sendražic a Natanaelem Černínem z Černína puovody s jedné, a Matějem Šaškem, měštěnínem města Jaromíře, pohna- ným s strany druhé. Kdež ho viní, aby položil tu smlouvu mezi nimi a jím Šaškem učiněnú a cedulemi vyřezanými tvrzenú, kdež sú mu sto kop grošuov českých u Martina a Bořka bratří z Hrádku zjednali, a těch sto kop grošuov českých on jim měl ujistiti kniehami městskými v Jaromíři etc., tak jakož puohon plněji ukazuje a tak jakož táž smlouva to v sobě plněji zavierá etc. Tu on Šašek před pány JMtí stoje, k tomu se jest seznal, že jest té smlouvě dosti neučinil; ale že by učinil rád, kdyby to na jeho vuoli a moci bylo; než že to schází purgmistrem a konšely Jaromířskými, za kterýmiž on Šašek statek svuoj má a jim na témž statku ujistiti chtěl, ale že oni toho jemu dopustiti nechtěli, prose v tom JMti pánuov, což se jich Jaromířských dotýče, za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž se on Šašek k nadepsané smlouvě zná a neodpierá, že jí dosti neučinil, z té příčiny aby vedle puohonu jí té smlouvě, tak jakož puohon uka- zuje a jakž ta smlouva sama v sobě zní, dosti učinil, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava léta MD osmého etc. R. III. I. 30. b.

Strana 147
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 147 1445. Mezi Kašparem z Zon spolu s Nyklem z Rachmberka a Markétou z Byšic o rukojemství za věno. 1508, 8. května. Kašpar z Zon na Osece, Nykl z Rachmberka a v Janově pohnali Markéty z Byšic. Viní ji jakožto držitele a nápadnici dědin a statku Hanuše z Delen, někdy manžela svého, aby jim počet učinila etc. V té při mezi Kašparem z Zon na Osece a Nyklem z Rachmberka a v Ja- nově s jedné, a Marketú z Byšic s strany druhé. Kdež ji viní jakožto držitele a ná- padnici dědin a statku Hanuše z Delen, někdy manžela svého, aby jim počet učinila a provedla, kdy a kde jest puol druhého sta kop grošuov českých věnných témuž Hanušovi, manželu svému, dala a zaplatila, poněvadž sú oni nadepsaní Kašpar a Nykl Rachmberk těch puol druhého sta kop grošuov českých věna jejieho Markétě za na- depsaného Hanuše za rukojemství dáti musili, tak jakož puohon v sobě plněji uka- zuje. Proti tomu pohnaná odpoviedajíc pravila, že těm Kašparovi a Nyklovi z toho počtu povinna nenie učiniti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčenie, JMt nalezli: Po- něvadž oni puovodové ji z toho pohánějí, aby z těch puol druhého sta kop grošuov českých, kteréž po sobě dala Hanušovi z Delen, manželu svému, počet učinila, i jest o to věno nalezen konec učiněný; i z té příčiny ona Markléta jim puovoduom počtu činiti povinna nenie. Než chtie-li oni puovodové k ní anebo k komu jinému hleděti] o těch puol druhého sta kop grošuov českých věnných, kteréž sú jí Markétě pohnané za rukojemstvie dali, za nebožtíka Hanuše z Delen, manžela jejieho, právo se jim neza- vierá. Stalo se léta MDVIII v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 56. b. Srov. nález č. 1399 na str. 118. 1446. Mezi Mandalenou z Vrtba a Elškou Lešanskou z Lešan o nevrácení peněz. 1508, 8. května. Mandelena z Vrtba pohnala Elšku Lešanskú z Lešan. Vinila ji z nevrácení XX kop grošuov českých. V té při mezi paní Mandelenú z Vrtba puovodem s jedné, a Elškú Lešanskú z Lešan pohnanú s strany druhé, kdež ji táž Mandelena vinila z nevrácení XX kop grošuov českých. Proti tomu pohnaná odpírajíc pravila, že nenie k tomu puohonu povinna odpoviedati z té příčiny, že se nepíše z Lešan než z Čečelic, a ona ji po- hání z Lešan. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypověděli: Poněvadž on puovod pohání ji pohnanú odjinud, než se ona píše, i z té příčiny ona pohnaná nenie povinna k tomu puohonu odpoviedati; než poněvadž jest 19*)

Strana 148
148 D. XIII. Registra soudu komorního. ona pohnaná puohon k sobě přijala, na kterémž nápis svědčil odjinud, než se ona píše, což se škod dotýče, aby ona pohnaná o suchých dnech letničních najprv bu- dúcích na hradě Pražském stála a o ty škody panu hofmistru aby JMti připomenula, a že nadepsané paní pohnané oznámí, kterak se bude mieti o ty škody zachovati, poněvadž jest ten puohon k sobě přijala, ješto se ona odtud nepíše. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 199. b. 1447. Mezi Martinem Laudátem a Fridrichem Tetaurem z Tetova o nevydání manželky. 1508, 8. května. Nález. Martin Laudát v Praze obývající pohnal Frydrycha Tetaura z Te- tova. Vinil ho Laudát, že mu manželky jeho svévolně vydati nechtěl etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí i také smlouvu. Proti tomu on po- hnaný odpíraje pravil, že jest jí nebránil vzieti jim, kohož jest po ni poslal. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly- ševše puohon, žalobu, odpor, s obú stran pře líčenie, smlouvu i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Tetaur manželky jeho nebránil jest vzieti, a to provedl svědomím, i ti, ktož po ni jezdili, také tak svědčili, že jim jie nebránil vzieti ve dvoře; a k tomu Tetaur mluvil, že mu jí ještě nehájí, a že ona v Praze i jinde bývá, kdež se jí koli zdá: z těch příčin on Tetaur tu jemu Laudátovi nic povinovat nenie; než Laudát aby se zachoval k ženě své vedle rozumu svého, na tu smlouvu prohlédaje, kterú s ní má; a on Tetaur aby jí jemu nebránil a jí proti němu nezastával ani choval. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 200. a. 1448. Mezi Oplem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení pacholka pro pych. 1508, 8. května. Opl z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i všie obce města Kadaně, aby postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti Kašparova Gleynarova pacholka jménem Hanuše. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc. V té při mezi Oplem z Fictum a na Novém Šumburce puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Kadaně pohnanými s strany druhé. Kdež je pohnal, aby postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti Kašparova Gleynarova pacholka ménem Hanuše. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc., tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-

Strana 149
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 149 šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž podle zřiezenie zemského ten puohon (jakož oni to provedli sú) dvě neděli napřed před Svátostí jim Kadaňským dodán nenie, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 222. b. 1449. Mezi Oplem z Fictum a obcí města Kadaně o nepropuštění člověka jeho z rukojemství. 1508, 8. května. Opl z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Kadaně. Vinil je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. V té při mezi týmž Oplem z Fictum a Kadaňskými nadepsanými. Jakož jest je týž Opl pohnal, chtě je Kadaňské všecky viniti z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, protože sú mu člověka jeho mistra Jiříka z rukojemstvie pro- pustiti nechtěli etc., jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami: Poněvadž podle zřiezenie zemského ten puohon (jakož oni to provedli sú) dvě neděli napřed před Svátostí jim Kadaňským dodán nenie, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 223. a. 1450. Mezi Oplem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení spolusouseda pro pych. 1508, 8. května. Oppl z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Kadaně, aby postavili před pány v soudu komorním Jiříka, foytova syna, spolusouseda svého. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc. V té při mezi týmž Opplem a svrchu psanými Kadaňskými. Kdež jest je on Oppl pohnal, aby postavili přede pány v soudu komorním Jiříka, foytova syna, spolu- souseda svého, kdež ho vinil z pychu a pro ten pych etc., jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, z příčiny napřed po- ložené tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 223. a. 1451. Mezi Oplem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení pacholka pro pych. 1508, 8. května. Oppl týž z Fictum pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Kadaně, aby posta- vili pacholka svého, kterýž u nich slouží, jménem Hanzle. Vinil jej z pychu a pro ten pych etc.

Strana 150
150 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi týmž Opplem z Fictum puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Kadaně pohnanými s strany druhé. Jakož jest je pohnal, aby postavili pacholka svého, kterýž u nich slouží, ménem Hanzle, kdež jej vinil z pychu a pro ten pych etc., jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž jim Kadaňským ten puohon dvě neděli před Svátostí vedle zřiezenie zemského dodán nenie, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 223. b. 1452. Mezi Staroměstským měšťanem Severinem a Matějem Bílým Knížetem z Únhoště o rčení. 1508, 8. května. Severin z Prahy, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Matěje Bílého Kniežete z Ounhoště. Vinil ho ze rčení, tu kdež týž Severyn byv zaň rukojmí k Václavovi z Luženic, [měštěnínu] téhož Starého města Pražského, podle jiných dobrých lidí za padesáte kop grošuov českých. V té při mezi Severynem z Prahy, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Matějem Bílým Kniežetem z Ounhoště, s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení tu, kdež týž Severin byv zaň rukojmí k Václavovi z Luženic, měštěnínu téhož Starého města Pražského, podle jiných dobrých lidí za Lte kop grošuov českých a s nich i úrok za něho dáti musil dielu svého jistiny, úroka, škod i proležaného XI kop grošuov a puol desáta groše vše českých, z kteréhožto rukojemstvie týž Matěj Bílý Knieže řekl jest jeho svým statkem vyvaditi etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. A na to ukázal nález z registr úřadu purkrabského a svědomí s rathouzu Pražského, jeho dobrovolné přirčení i také svědomí. Proti tomu on Knieže odpíraje pravil, že jest prve o tu při rozsouzen, a k tomu že to svědomí nenie vedle práva, kteréž on k té při ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly- ševše strany i jich s obú stran pře líčenie, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on puovod vedle práva neukázal jest svědomí a zřiezení zemského, které k soudu ko- mornímu za právo přijímáno bývá; i z té příčiny on Knieže konečně jemu Severy- novi těmi XI kopami grošuov českými a puol desáta grošem českým nenie povinen, z kterýchž jeho pohání. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 257. a.

Strana 151
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 151 1453. Mezi knězem Samuelem z Rysmburka a radou města Hradce Králové o postavení Ofky pro vydání pozůstalých svrchkův a klenotů po Alšovi z Rysmburka. 1508, 8. května. Kněz Samuel z Rysmburka pohnal purgmistra a raddy města Hradce Králové nad Labem, aby postavili Uršilu, jinak Ofku. Vinil ji z svrchkuov a klenotuov, kteréž po nebožtíku panu Alšovi z Rysmburka zuostaly. V té při mezi knězem Samuelem z Rysmburka s jedné, a Uršilú, jinak Ofkú, pro kterúž on kněz Samuel pohnal měšťanuov města Hradce Králové nad Labem, aby ji zde před soudem postavili, s strany druhé. Kdež ji vinil z svrchkuov a kle- notuov, kteréž po nebožtíku panu Alšovi z Rysmburka zuostaly etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu poručník jeho puovoduov žádal JMtí pánuov za prodlenie, aby svědkuov k své potřebě mohl poháněti, a že svědkuov pohotově nemá. Proti tomu Ofka pohnaná pánuov JMtí prosila v té věci za opatření podle práva, poněvadž puovodem jest, že by měl se všemi potřebami hotov býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, slyševše póhon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž on puovod ničím jest toho neprovedl podle póhonu svého, i z té příčiny jí pohnané dávají za právo, že mu ničímž tiem povinovata nenie těmi svrchky v puohonu položenými. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 257. b. 1454. Mezi Václavem starším Králickým z Krsovic a bratřími Škrovady o slib otce jich. 1508, 8. května. Václav starší Králicský z Krsovic pohnal Matěje a Davida bratří z Škrovadu. Vinil je z toho, kdež jest on Králicský měl smlouvu s Vilémem z Řenec, tu Prokop Škrovad, otec jich nedielný, jemu slíbil Králicskému za puol XIII kopy grošuov če- ských rukú dáním za téhož Viléma. V té při mezi Václavem starším Králicským z Krsovic s jedné, a mezi Ma- tějem a Davidem bratřími z Škrovadu, pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil z toho, kdež jest on Králicský měl smlouvu s Vilémem z Řenec, tu Prokop Škrovad, otec jich nedielný, potom slíbil jemu Králicskému za puol XIII kopy grošuov českých rukú dáním za téhož Viléma, a tak mu slíbil, aby neměl s ním s Vilémem nic on Králicský než s ním s Prokopem, a že mu ty peníze na ty roky dány budou, jakož smlouva ukazuje. Kterúž smlouvu on Králicský měl s týmž Vilémem etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal touž smlouvu. Proti tomu oni Škro- vadové odpírajíc pravili, že oni s ním s Králicským nic činiti nemají, a sliboval-li jest otec jich jemu zač, že oni toho nevědie, a že jest otce jich měl, ježto na dvě

Strana 152
D. XIII. Registra soudu komorního. 152 létě nemocen ležal, že jest mohl k němu o to dobře hleděti; než oni že sú mu nic neslibovali, a tak že po otci svém žádného statku nemají. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše odpory, strany i jich pře líčenie, i tu smlouvu ohledavše, nalezli: Poněvadž on Králicský puovod toho ničímž neprovedl, by oni Škrovadové jaký statek po svém otci měli; z té příčiny oni jemu té puol XIIItý kopy grošuov českých vedle puohonu za svého otce dáti povinni nejsú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 297. b. 1455. Mezi Nymburským měšťanem Václavem Lekšem a Zikmundem Doubravcem z Doubravan o rčení. 1508, 8. května. Václav Lekeš, měštěnín Nymburský, pohnal Zigmunda Doubravce z Doubravan. Vinil ho ze rčení, kdež jest mu on Zikmund řekl, neobdržím-li viece na Václavovi Hrádkovi, než k čemu mi se poddává, že jemu Václavovi dá sto kop. V té při mezi Václavem Lekšem, měštěnínem Nymburským, s jedné, a Zig- mundem Doubravcem z Doubravan s strany druhé. Kdež puovod vinil ze rčení, kdež jest mu řekl on Zigmund pohnaný, neobdržím-li viece na Václavovi Hrádkovi, než k čemu mi se poddává, že jemu Václavovi dá sto kop, a veda neobdržal, a jemu Václavovi sta kop nedal etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal svě- domí. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že mu to Lekšovo svědomí nic ke škodě nenie a že nenie vedle práva, a že toho ničímž neprovozuje, by s ním s Zygmundem o tu krávu souzen byl a ortelován. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, slyševše odpor, žalobu i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Lekeš dostatečně toho neprovedl, by on Zigmund na kterém právě odsouzen byl, a také oni Nymburští purgmistr a radda svědomí vedle práva, jakž do soudu ko- morního přísluší, nedali sú, z té příčiny on Zigmund jemu Lekšovi podle jeho puo- honu těmi sty kopami grošuov povinovat nenie. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 298. a. Srv. nález č. 1431 na str. 138. 1456. Mezi Václavem z Hobšovic a Anežkou z Čečelic o rčení. 1508, 8. května. Václav z Hobšovic pohnal Anežku z Čečelic. Vinil ji ze rčenie, tu kdež jest mu řekla pět kop grošuov českých dáti. V té při mezi Václavem z Hobšovic puovodem s jedné, a Anežkú z Čečelic pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinil ze rčenie, tu kdež jest mu řekla pět kop

Strana 153
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 153 grošuov českých dáti etc., tak jakož puohon v sobě plněji ukazuje. A na to svědomí ukázal. Proti tomu ona pohnaná odpírajíc pravila, že se ti svědci nesrovnávají a svědčie rozdielně, a žádný svědek že toho dostatečně neseznává, by ona paní Anežka jemu těch pět kop grošuov dáti přiřiekala, a z té příčiny že mu ona tu nic povinovata nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se svědci s puohonem nesrovnávají, z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. R. III. 1. 298. a. 1457. Mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna a bratrem jeho Zdeňkem o pobrání svrchků. 1508, 9. května. Jindřich Loučenský z Kopydlna pohnal Zdenka Loučenského odtudž, bratra svého. Vinil jej z pobrání svrchkuov ze dvora v Psinciech etc. V té při mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna s jedné, a Zdenkem odtudž, bratrem jeho, pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pobrání svrchkuov ze dvora v Psinciech etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Zdeněk pohnaný odpíraje pravil, že se svědomí puovodovo s puohonem ne- srovnává, a že jest jemu Jindřichovi nikdy nebránil těch svrchkuov vzieti ani bráti, a že jest se v ně nikdá neuvazoval ani k němu o ně posielal, aby jemu je vrátil, a že toho ničímž neprovozuje podle puohonu svého, by se jemu puovodovi v ty svrchky uvázal, než že jest těch svrchkuov Sekerkovi se dvorem v Psincích postúpil. A na to ukázal svědomí a zápis dskami, kterýž svědčí, aby se mohl uvázati s jedniem komorníkem v dvuor Psince se vším, s rybníky, potoky i se vší zvolí, což k tomu přísluší. Proti tomu Jindřich puovod pravil, že mu zápis nesvědčí s svrchky, a že jemu pobral ryby slovené a ssazené z kuchyněk, a že je některé prodal, a že jich těm kupcuom bráti nedal. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Po- něvadž ten zápis dskami svědčí, aby se v zboží on Zdeněk uvázal a v rybníky, a nesvědčí, aby se uvazoval v svrchky, aby strany stály před úředníky menšími Praž- skými desk zemských na zajtří svaté Markéty najprv příští; a což tu Jindřich před týmiž ouředníky provede, že jest mu on Zdeněk svrchkuov pobral a preč postúpil aneb obrátil, kam se jemu zdálo, což jest těch svrchkuov bylo, jakož pouhon uka- zuje. A zač sú stály, což by ouředníci přisoudili, aby on Zdeněk od toho přísudku ve dvú nedělí jemu Jindřichovi dal a zaplatil. Což se pak ryb těch slovených do- týče, což jich Jindřich před uvázáním Zdenkovým prodal kupcóm, a Zdeněk jim jich Archiv Český XIII. 20

Strana 154
154 D. XIII. Registra soudu komorního. bráti nedal, když se v to uvázal: což Jindřich provede před týmiž ouředníky, zač sú ty ryby stály, kteréž jest prodal před uvázáním Zdeňkovým, což tíž ouředníci přisoudí, zač sú stály, aby týž jemu zaplatil od rozsudku ve dvú nedělí. Než kterýchž jest on Jindřich ryb byl neprodal před uvázáním Zdeňkovým, že k těm práva nemá, než Zdeněk k nim právo má vedle uvázání svého. A což se lesních a loučních peněz dotýče, což jest kolivěk toho Jindřich prodal před Zdeňkovým uvázáním, což před ouředníky provede, to také Zdeněk jemu Jindřichovi povinen jest dáti. Stalo se léta MDVIII v úterý po svatém Stanislavu. R. III. 1. 101. b. 1458. Mezi Novoměstským měšťanem Jiříkem z Kosíkova a bratřími Saky z Bohuňovic o nedodání obilí. 1508, 9. května. Jiřík z Kosykova, města Nového Pražského měštěnín, pohnal Jana, Václava a Vonše Saky, vlastní a nedielné bratry z Bohuňovic. Vinil je jakožto syna někdy Petra Saka z Bohuňovic, otce jich, z nedodání XIX korcuov ječmene etc. V té při mezi Jiříkem z Kosykova, měštěnínem Nového města Pražského, puovodem s jedné, a Janem, Václavem a Vonšem Saky, vlastními a nedielnými bratry z Bohuňovic. Kdež je vinil jakožto syna někdy Petra Sakka z Bohuňovic, otce jich, z nedodání XIX korcuov ječmene etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal smlouvu. Proti tomu Jan, Václav a Voneš pohnaní pravili, že je na zmatek pohání, pravíce, že z cizí věci pohání, a že ta smlouva na Blažka svědčí, oč on pohání, a ne na jich otce. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, strany i jich s obú stran pře líčení i smlouvu, JMt nalezli: Poněvadž on puovod pohání z obilé a z jiných věcí, jakož puohon v sobě ukazuje, a toho jest neprovedl, by oni pohnaní jemu tiem vinni byli; i z té příčiny dává se pohnaným za právo. A jakož oni pohnaní pravili sú, že z cizie věci jich pohání, a pravíce, že by z té příčiny ten puohon byl na zmatek: i poněvadž on puovod ukázal smlouvu a v té smlouvě svědčí mu ty věci, o kteréž on je pohání; i nepohání z cizie věci, než z své, poněvadž mu v smlouvě svědčí to: i z té příčiny nenie ten puohon na zmatek, než že pohání jiných z své věci, ješto mu oni tiem vinni nejsú, i jest to jiná příčina. Stalo se léta MDVIII v úterý po svatém Stanislavu. R. III. 1. 102. a. 1459. Mezi Havlem z Bytězův a Petrem Doubravským o rukojemství. 1508, 9. května. Havel z Bytězóv pohnal Petra Doubravského, v Praze obývajícieho. Vinil ho z padesáti kop grošuov míšenských, jemu od něho spravedlivě povinných etc.

Strana 155
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 155 V té při mezi Havlem z Bytězóv puovodem s jedné, a Petrem Doubravským, v Praze obývajícím, s strany druhé. Kdež ho vinil z L kop grošuov míšenských jemu od něho spravedlivě povinných, a to v tom, kdež mu za již menovanú summu rukú dáním slíbil a jistcem se udělal za syna jeho etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, že mu ru- kojmí nenie, že svědomí svědčí na sto kop a na deset kop, a on pohání z padesáti kop, a že se svědomí nesrovnává s puohonem. Proti tomu puovod pravil, že tu summu sto a deset kop má mu na roky platiti za to rukojemstvie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svě- domí, nalezli: Poněvadž jest Havel to dostatečně provedl, že jest mu on Petr ru- kojmí, a rok že jest přišel k placení těch padesáte kop grošuov, z kterýchž ho po- hání, z té příčiny dává se jemu puovodovi za právo, a on Petr pohnaný aby mu těch Lte kop grošuov míšenských dal od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se léta MDVIII v úterý po svatém Stanislavu. Léta MDVIII v pátek den svatého Prima [9. června] vydán jest Havlovi z Bytězuov list zatykací na Petra Doubravského pro neplnění summy padesáti kop grošuov míšenských jemu Havlovi nálezem (tiemto svrchupsaným) panským přisouzených. R. III. 1. 117. a. 1460. Mezi Markétou Jednorožcovou a Janem z Šternberka o dluh. 1508, 9. května. Markéta Jednorožcova, měštka Starého města Pražského, pohnala pana Jana z Šternberka a na Bechyni. Vinila ho jakožto držitele statku nebožtíka pana Zdeňka, bratra jeho, z pěti kop grošuov a ze XIV grošuov vše českých. V té při mezi Marketú Jednorožcovú, měštkú Starého města Pražského, s jedné, a panem Janem z Šternberka a na Bechyni s strany druhé. Kdež ho vinila jakožto držitele statku nebožtíka pana Zdenka, bratra jeho, z pěti kop grošuov a ze XIV grošuov vše českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomí a registra kupecská. Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, aby to provedla. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor a s obú stran pře líčení, registra kupecská i svědomí, JMt nalezli a takto o tom vy- pověděli: Poněvadž jest ona Markéta ten dluh svrchu psaný dostatečně provedla, i z té příčiny aby jí pan Jan dal ten dluh svrchu psaný ve II nedělech od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. R. III. 1. 200. a. 20*

Strana 156
156 D. XIII. Registra soudu komorního. 1461. Mezi Oplem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení spolusousedova syna pro pych. 1508, 9. května. Oppl z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Kadaně, aby postavili Hanuše, foytova syna, spolusouseda jich. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. V té při mezi Opplem z Fictum a na Novém Šumburce s jedné, a purg- mistrem, konšely i vší obcí města Kadaně s strany druhé. Kdež on Oppl pohnal je Kadaňské, aby postavili před pány JMtí v soudu komorním Hanuše, foytova syna, spolusouseda jich, kdež ho vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov če- ských etc., jakož puohon plněji ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž vedle práva a zřiezení zemského dvě neděli napřed před Svatostí puohon nenie jim Kadaňským dodán, z té příčiny ten puohon JMt zdvihli sú. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. Pán JMt s pány a vladykami, krále JMti raddami, ráčili rozkázati, aby Ka- daňským relací na pana Opple vydána po zdviženie tohoto puohonu nebyla do Suchých dní najprv příštích; neb se to odkládá na pány JMt do soudu zemského, a má se vznésti o naučenie stranám bez pohoršení jich práva. Listu se nedodání v čas dotýče. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. R. III. 1. 223. b. Srov. nález č. 1450 na str. 149. 1462. Mezi Petrem z Hobšovic a Anežkou z Čečelic o vydání schovaných peněz. 1508, 9. května. Petr z Hobšovic pohnal Anežku z Čečelic. Vinil ji ze čtyř seth kop grošuov českých, kdež nebožka paní Machna Tosová jí Anežce k věrné ruce schovati dala. V té při mezi Petrem z Hobšovic puovodem s jedné, a Anežkú z Čečelic pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinil ze čtyř seth kop grošuov českých, kdež ne- božka paní Machna Tosová jí Anežce k věrné ruce schovati dala, a že on Petr k těm čtyřem stem kopám grošuov právo a spravedlnost má etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Anežka pohnaná odpírajíc pra- vila, že nic viec svěřeného k sobě od paní Machny Tosové nepřijala, než sto zlatých uherských, pás střiebrný pozlacený, XXII prstenuov a záponku. A na to ukázala svědomí a kšaft též paní Machny Tosové. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, strany i jich s obú stran pře líčenie i svědomí, na- lezli: Poněvadž ona Anežka pohnaná ukázala jest kšaft též nebožky Tosové, v kte-

Strana 157
Nálezy z roku 1508 o Svátosti. 157 rémžto kšaftu jmenuje, že svuoj všecek statek řiedí a zejména v něm menuje, co u Lešanské má, a že jí to všecko dává, a to jest ona pohnaná dostatečně provedla, a také i to provedla, že sama Tosová pravila, že jí nic jiného schovati nedala, než což jest zejména v kšaftu menováno, také i to odvedla, že jí těch čtyř seth kop nikdá k věrné ruce schovati nedala: i z té příčiny ona Anežka pohnaná jemu Petrovi nic povinovata nenie. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. R. III. 1. 241. b. 1463. Mezi Zdeňkem Malovcem z Chýnova a mistrem Strakonickým Janem z Švamberka o postavení lidí poddaných z Dračova pro pych. 1508, 9. května. Zdeněk Malovec z Chaynova pohnal pana Jana Strakonického z Švamberka, mistra převorství po Čechách, aby postavil lidi své Marše Medka a Jakuba, Michala Medka, všecky z Dračova. Vinil je z pychu. V té při mezi Zdeňkem Malovcem z Chaynova puovodem s jedné, a panem Janem Strakonickým z Švamberka, mistrem převorstvie po Čechách, s strany druhé. Kdež ho pohnal, aby postavil lidi své Marše Medka, Jakuba, Michala Medka, všecky z Dračova, že je vinil z pychu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Při tom žádaje pánuov JMtí za opatření, že jest jednoho z těch tří, totiž Michala Medka, nepostavil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on pohnán jsa, aby všecky tři postavil, a on nepostavil než dva; i z té příčiny páni JMt dávají jemu Zdeňkovi za právo stané proti témuž Janovi Strakonickému o toho jednoho, kteréhož jest nepostavil. A těm, kteříž sú postaveni, dáno jest hojemstvie podle práva. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. R. III. 1. 258. a. 1464. Mezi Václavem starším Králickým z Krsovic a Janem Svatbou z Otradovic o dluh za seno. 1508, 9. května. Václav starší Králicský z Krsovic pohnal Jana Svatbu z Otradovic. Vinil jej z VI kop grošuov bez XX grošuov vše českých jemu za seno spravedlivě zuo- stalých etc. V té při mezi Václavem starším Králicským z Krsovic puovodem s jedné, a Janem Svatbú z Otradovic, pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z VI kop grošuov bez XX grošuov vše českých jemu za seno spravedlivě zuostalých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Jan Svatba pohnaný odpíraje pravil, že jemu dlužen nic nenie, a žádaje toho, z čehož pohání, aby to provedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého,

Strana 158
158 D. XIII. Registra soudu komorního. se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpor i jich s obú stran pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž on puovod toho dostatečně neprovedl, i z té pří- činy dává se pohnanému za právo. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. R. III. 1. 298. b. Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD osmého. 1465. Mezi Václavem Mírkem z Solopisk a Janem Čabelickým z Soutic o nevydání manželky jeho Johanky. 1508, 13. listopadu. Václav Mírek z Solopisk pohnal Jana Čabelicského z Soutic, aby Johankú, manželkú jeho Mírkovou, dobře se ujistě, ji postavil před pány JMtí v soudu ko- morním, že jej Jana vinil, že mu již menované manželky jeho vydati nechtěl své- volně etc. V té při, kdež Václav Mírek z Solopisk puovod pohnal Jana Čabelicského z Soutic, aby Johankou, manželkou jeho Mírkovou, dobře se ujistě, ji postavil před pány JMtí v soudu komorním, že jej Jana Čabelicského vinil, že mu již menované manželky jeho vydati nechtěl svévolně, pro kteréžto též manželky jeho nevydání on Mírek ujmy na svém statku tisíc kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Při tom pravě, poněvadž ji přechovává a vydati mu ji nechtěl na po- slání dobrých lidí, aby JMt jej Václava v tom podle práva a vedle jeho puohonu opatřiti ráčili. Proti tomu on Čabelicský při Svátosti minulé odpíraje pravil, že jí se nebyl povinovat ujišťovati ani vydávati, než že mu jí nebránil, a vedle puohonu že ji staví a tomu dosti činí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- dami, slyševše puohon, strany i jich s obú stran pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž stranám bylo při Svátosti až dosavad odloženo, aby se všemi potřebami a spravedl- nostmi na tento čas zde stály, a ona Johanka aby to provedla, že jest ji on Václav manžel její vězel a o hrdlo jejie ji připraviti chtěl, a z takové příčiny že s ním býti nechce; a nynie při této chvíli již rozkázáno, aby to provedla, a ona toho ničímž neprovedla; a Mírek tu před JMtí stoje toho žádal, aby mu vydána byla, a jsa JMtí tázán, nač žádá vydání toho, pověděl, že na to jako manželky své, a bude-li se k němu jako k manželu svému zachovávati, že on se též k nie zachovati chce; i po- něvadž ona toho s ním nebytí ničímž žádnú příčinu hodnú neprovedla, protož aby ona s ním jako s manželem svým byla, s ním aby hned šla, jeho jako manžela svého poslušna byla, a on Mírek aby se k ní tak, jakž jest mluvil, zachoval jako k man- želce své, jie nevěze ani trápě ani na její zdraví proto předešlé jejie s ním nebytí

Strana 159
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 159 sáhaje. Pakli by přes to a přes své rčení, na kteréž jest jí rozkázáno a rozkazuje se tiemto nálezem (jakož napřed dotčeno), nezachoval se a proti tomuto nálezu učinil, tehdy že by k němu jmieno bylo jako proti tomu, kterýž proti panskému nálezu svévolně učinil. Než chce-li on neb ona z předešlých věcí jeden druhého buď du- chovním neb světským právem viniti, právo se jim nezavírá. Stalo se v pondělí den svatého Brykcí. R. III. 1. 298. b. 1466. Mezi proboštem Boleslavským Viktorinem a Mandalenou z Strašnic o nevydání peněz na opravu kostela manželem jejím slíbených. 1508, 13. listopadu. Kněz Viktorin, probošt Boleslavský, pohnal Mandalenu z Strašnic, mocnú otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Prokopa z Habřiny, manžela jejieho. Vinil ji z nevydání Xti kop grošuov českých, kteréž někdy týž Prokop na opravu domu božieho tu v Boleslavi dáti přiřekl. V té při mezi knězem Viktorinem, proboštem Boleslavským, s jedné, a Man- delenú z Strašnic, mocnú otcovskú poručnicí sirotkuov a statku někdy Prokopa z Ha- břiny, manžela jejieho, s strany druhé. Kdež ji vinil z nevydání Xti kop grošuov českých, kteréž někdy týž Prokop na opravu domu božieho tu v Boleslavi dáti přiřekl etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal některá svědomí. Proti tomu ona Mandalena pohnaná odpírajíc pravila, že ona o tom přiřiekání nic neví, a že za živ- nosti jeho, nebožtíka muže jejieho, maje jej, právem jest jeho nenapomínal ani vinil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov- stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčenie, odpor i svědomí nalezli: Poněvadž on kněz probošt za živ- nosti jeho nebožtíka z toho rčení dobrovolného nepohnal a právem sobě toho rčení nedovedl, z té příčiny ona Mandelena jemu knězi proboštovi těch X kop grošuov vedle toho puohonu povinovata vydati nenie. Stalo se v pondělí den svatého Brykcí. R. III. 1. 299. b. 1467. Mezi Benešem z Sendražic a Petrem Víčkem z Slivna o postoupení Malešova. 1508, 14. listopadu. Beneš z Sendražic pohnal Petra Víčka z Slivna. Viní jej z toho, jakož jest mu on Beneš postoupil Malešova zámku a dvoru s některými nábytky a ospy k uží- vání, tak jakož cedule toho postoupení svědčí. V té při mezi Benešem z Sendražic puovodem s jedné, a Petrem Víčkem z Slivna pohnaným strany druhé. Kdež jej viní z toho, jakož jest mu on Beneš postoupil Malešova zámku a dvoru s některými nábytky a ospy k uvázání, tak jakož

Strana 160
160 D. XIII. Registra soudu komorního. cedule toho postoupenie svědčí. A podle znění té cedule maje on Víček témuž Be- nešovi zúplna vrátiti, s čím mu on Beneš toho postoupil zámku, nevrátil mu zase ospu, zejména žita LX korcuov, ovsa sto korcuov a ječmene jeden korec, kteréžto nevrácené obilé on Beneš XVte kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Tu on Petr Víček před JMtí pány stoje, žalobu i svědomí jeho Benešovo slyše, nic tomu neodepřel. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: aby on Petr Víček jemu Benešovi puovodovi to obilé v puohonu menované aneb těch patnácte kop grošuov českých v témž také puohonu dotčených dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Brykcí léta MDVIII°. R. III. 1. 31. a. 1468. Mezi Kateřinou Sýkorkou a Jeronymem kupcem z Mostu o základ propadený. 1508, 14. listopadu. Kateřina Saykorka, měštka Starého města Pražského, pohnala Jeronyma kupce z Mostu, na Horách Kutnách obývajícieho. Viní ho ze sta kop z základu propadeného etc. V té při mezi Kateřinú Saykorkú, měštkú Starého města Pražského, s jedné, a Jeronymem kupcem z Mostu, na Horách Kutnách obývajícím, s strany druhé. Kdež ho viní ze sta kop základu propadeného, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje, pravieci při tom, že ten základ tiemto spuosobem a z této příčiny stal se, že on Je- ronym ji z dluhu upomínal, pravě, že mu dlužna jest; a ona pravila, že nenie. A na to ukázala svědomí. Proti tomu Jeronym odpieraje pravil, že se ti Saykorčini svěd- kové o ten základ nesrovnávají a že vedle práva nejsú dostateční, než že on se k tomu základu zná, že jest se mezi nimi stal, a také že mu ona jest ještě dvě kopě míšenské dlužna. A na to ukázal svá registra kupecská. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany etc., takto o tom vypověděli: Poněvadž ta pře při času Svátosti až do této chvíle odložena byla, aby on Jeronym ten dluh provedl, i neprovedl jest ničímž dostatečně; a jsa od JMtí tázán, zná-li se k tomu vetunku, pověděl, že zná: z té příčiny dává se jí Saykorce za právo, a on Jeronym aby jí těch sto kop vedle jejieho puohonu dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se léta MDVIII v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 57. a. 1469. Mezi Jiříkem Vikhartem z Šanova a Janem z Rabšteina o pych. 1508, 14. listopadu. Jiřík Wikharth z Šanova pohnal pana Jana z Rabšteina. Vinil ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých.

Strana 161
Nálezy s roku 1508 o sv. Martině. 161 V té při mezi Jiříkem Wikharthem z Šanova puovodem s jedné, a panem Janem z Rabšteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest rozkázal člověka jeho Štěpána z Králce jíti pod řádem a právem, naň na téhož člověka jeho jemu nic nežalovav etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu pan Jan odpíraje pravil, že jest tu pychu neučinil žádného, a což jest mu učiniti kázal, že jest to dobře učiniti mohl, neb jest toho člověka Štěpána na svých gruntích a na škodě své zastihl, že jest v řece jeho lovil přes zápověď, a jsa zavázán, aby se stavěl, i nestavěl se. A na to také ukázal svědomie. Proti tomu puovod pravil, že jest ho proto jímati neměl, ale právem z toho hleděti; a když k němu o toho člověka slal, že jest mu ho vydati nechtěl. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Kdež Wikharth k němu ku panu Janovi posielal, s jeho volí jest ten jeho Wikharthuov člověk jat, a on se seznal, že s jeho volí, a ti kteříž od něho od Wikhartha o to vysláni byli, toho žádali, aby ho propustil, a že mu on Wikhart od něho chce spravedlivé učiniti; a on pověděl, že by jich více jímati chtěl na svém; a potom také on Wikharth k němu posielal, aby mu ten pych napravil, a on pan Jan tu odpověď dal, že k tomu člověku o to hleděti nechce; i poněvadž on Wikharth v svém prvním poselstvie žádal toliko toho člověka vydání a nepravil, by ten člověk s jeho volí v tom potoce honil, a když podruhé poselstvie o něho učinil, tu tepruv pravil, že s jeho volí ten člověk lovil, na kterúžto řeč on pan Jan dále k tomu člověku o to hleděti nechtěl: z těch příčin nadepsaný pan Jan jemu Wikharthovi tiem pychem povinovat nenie. Stalo se léta MDVIII v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 102. b. Srov. nález č. 1422 na str. 132. 1470. Mezi Hans Trojem od Hory Kutny a Janem Kostkou z Postupic o nezdržení smlouvy. 1508, 14. listopadu. Hanstroj od Hory Kuthny pohnal pana Jana Kostku z Postupic. Vinil jej z nezdrženie smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o dvě stě kop grošuov a devět kop grošuov a XXIII grošuov vše českých etc. V té při mezi Hanstrojem od Hory Kutny s jedné, a panem Janem Kostkú z Postupic s strany druhé. Kdež týž Hanstroj vinil jej pana Kostku z nezdržení smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o dvě stě kop grošuov a devět kop grošuov a XXIII grošuov vše českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal registra kupecská. Proti tomu poručníci páně Janovi Kostkovi pravili, že pan Jan Kostka na tom prve byl, cožkoli on Hanstroj toho dluhu provede, že mu pan Jan dáti neodpírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., Archiv Český XIII. 21

Strana 162
162 D. XIII. Registra soudu komorního. najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Hanztroj puovod to dostatečně provedl, že jest jemu panu Ja- novi Kostkovi po Janovi Ciplovi ten dluh oznámil, jakož puohon ukazuje etc., a pan Jan skrze téhož Ciplu smlúvu vzal, aby on Honztroj toho dluhu jemu až do svatého Jiří sčekal, že mu jej na ten čas dáti chce: z té příčiny dává se témuž Trojovi za právo, tak aby on pan Kostka jemu tu summu v puohonu menovanú, to jest těch dvě stě kop grošuov devět kop grošuov a XXIII grošuov vše českých, dal. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 117. b. 1471. Mezi Ofkou ze Lhoty a Kateřinou z Nemyšle o dluh. 1508, 14. listopadu. Ofka ze Lhoty pohnala Kateřiny z Nemyšle. Vinila ji z XVII kop grošuov míšenských a ze čtyř zlatých uherských, kterýchž jest na žádost její puojčila Cti- borovi Arnoštovi z Kestřan. V té při mezi Ofkú ze Lhoty puovodem s jedné, a Kateřinú z Nemyšle po- hnanú s strany druhé. Kdež ji vinila z XVII kop grošuov míšenských a ze čtyř zlatých uherských, kterýchž jest na žádost její puojčila Ctiborovi Arnoštovi z Kestřan, a za ty jí táž Kateřina slíbila etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu táž Kate- řina před JMtí stojéci osobně k tomu rukojemstvie se jest seznala a tomu neodepřela. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov- stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž se táž Kateřina pohnaná k tomu rukojemstvie dobrovolně seznala, aby tomu dosti učinila a tu summu v puohonu položenú, to jest XVII kop grošuov míšenských a čtyry zlaté uherské, aby jí Ofce dala od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 224. a. 1472. Mezi Petrem z Pohnání a Vavřincem Ševcem z Vodňan o svěřené peníze sirotčí. 1508, 14. listopadu. Petr z Pohnání pohnal Vavřince Ševce z Vodňan. Vinil jej ze sta kop gro- šuov a z XXIV a puol kopy grošuov a z XVIII grošuov vše míšenských. V té při mezi Petrem z Pohnání puovodem s jedné, a Vavřincem Ševcem z Vodňan s strany druhé. Kdež jej vinil ze sta kop grošuov a z XXIV a puol kopy grošuov a z XVIII grošuov vše míšenských sirotčiech, kteréž má od nebožtíka Me- telice z Protivína, někdy člověka jeho, k kteréžto summě peněz on Petr z Pohnání právo a spravedlnost má na miestě Anny z Protivína jako po sirotku svém etc., tak

Strana 163
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 163 jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to některá ukázal svědomí a dluhy na ceduli sepsané. Proti tomu on Vavřinec odpíraje pravil, že ti svědkové žádní podle práva nejsú, a že jest on od Metelice peněz žádných k sobě nepřijal a nic sirotčieho že nemá, a že on Petr toho naň ničímž neprovozuje, než že sú některé ty dluhy jiní brali, ti, kteříž je spravedlivě bráti měli, jakožto žena jeho Metelicova po smrti jeho Metelicově. A na to ukázal také svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, strany i jich s obú stran pře líčenie slyševše i svědomí, takto vypověděli: Poněvadž on Petr puovod podle puohonu svého dosta- tečně neprovedl, by on Vavřinec pohnaný tu summu v puohonu menovanú po tom Metelicovi k sobě přijal, z té příčiny dává se jemu Vavřincovi za právo, a že tu jemu Petrovi podle jeho puohonu nic povinen nenie. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 242. a. 1473. Mezi Václavem z Roupova a Jetřichem z Gutšteina o dluh na pflegarství hradu Chebského zapsaný. 1508, 14. listopadu. Václav z Roupova pohnal pana Jetřicha z Gutšteina. Vinil jej z pěti seth zlatých rýnských, kteréž mu měl o svatém Havle nynie minulém dáti z pflegu ve Chbě, kteréž mu jest někdy paní Zygona hrabinka z Ortmberka na témž pflegu od- kázala, diel, kterýž od téhož pana Václava on pan Jetřich koupil toho pflegu. V té při mezi panem Václavem z Roupova, puovodem s jedné, a panem Je- třichem z Gutšteina pohnaným s strany druhé. Kdež jej pana Jetřicha vinil z pěti seth zlatých rýnských, kteréž mu měl o svatém Havle nynie minulém dáti z pflegu ve Chbě, kteréž mu jest někdy paní Zigona hrabinka z Ortmberka na témž pflegu odkázala, diel, kterýž od téhož pana Václava on pan Jetřich koupil toho pflegu etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal list páně Jetřichuov, kterýž jemu píše, a v tom listu stojí, že jemu těch pět seth zlatých dáti chce, když o to s panem Wolfem konec vezme. A ukázal svědomí Vahancovo, poručníka té pře, kterýž vyznal, že o tom vie, že jest to pan Jetřich od pana Václava koupil. Proti tomu on pan Jetřich pohnaný odpíraje pravil, že se ta věc na kšaft paní hrabinky vztahuje a že se dotýče zápisu a že ta věc k tomuto soudu nepříleží, a s panem Roupovským že o tu věc smlouvu takovú má, že se jest pan Václav podvolil těch pět seth zlatých rýnských při panu Jetřichovi nechati dotud, dokudž o to s panem Wolfem, bratrem téhož pana Jetřicha, konce nevezme. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčení, list páně Jetřichuov i svědomí, nalezli: Poněvadž on pan Jetřich svým listem k dluhu 21*

Strana 164
164 D. XIII. Registra soudu komorního. se zná, k těm pěti stem zlatým, že je chce zaplatiti; a služebník téhož pana Je- třicha Vahance, poručník té pře, zná se, že o tom vie, že jest pan Jetřich pět seth zlatých u pana Václava koupil; a on že pan Jetřich toho dostatečně podle práva ne- provozuje, by jemu těch pět seth zlatých čekati aneb při něm nechati měl, dokudž by o to konce s panem Wolfem nevzal: i z těch příčin dávají jemu puovodovi za právo, aby on pan Jetřich jemu panu Václavovi od dneška ve dvú nedělech pořád zběhlých těch pět set zlatých rýnských dal. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. R. III. 1. 299. b. 1474. Mezi Jindřichem Kostelákem z Kostelce a Zdeňkem Loučenským z Kopidlna o nezdržení smlouvy. 1508, 15. listopadu. Jindřich Kostelák z Kostelce pohnal Zdeňka Loučenského z Kopydlna. Vinil ho z nezdrženie smlouvy mezi nimi dobrými lidmi učiněné, na kterýchž jsú s obú stran mocně přestali, o summu o sedmmezcítma kop grošuov bez jednoho XXXti gro- šuov vše českých etc. V té při mezi Jindřichem Kostelákem z Kostelce s jedné, a Zdenkem Lou- čenským z Kopydlna s strany druhé. Jakož jeho puovod vinil z nezdržení smlouvy mezi nimi dobrými lidmi učiněné, na kterýchž sú s obú stran mocně přestali, o summu o XXVIIa kop grošuov a bez jednoho o XXXti grošuov vše českých etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu on Zdeněk pohnaný před pány JMtí stoje tomu jest ne- odpieral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany, JMt nalezli: Poněvadž se k tomu on Zdeněk dobrovolně seznal, že jest týž Jindřich tu summu nadepsanú a v puohonu položenú, totižto XXVIIa kop grošuov a bez jednoho XXXti grošuov vše českých zaň dal, z té příčiny aby tomu dosti učinil a jemu touž summu v puohonu menovanú ve dvú nedělí pořád zběhlých od dnešnieho dne aby navrátil a dal. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 103. a. 1475. Mezi Janem z Hrušova a Janem Leidichem z Čečelic o dosti neučinění smlouvě. 1508, 15. listopadu. Jan z Hrušova pohnal Jana Leydycha z Čečelic. Vinil ho z dosti neučinění smlouvy, kteráž jest mezi Hynkem Vrabským a týmž Janem a jím Leydychem o lidi jich. V té při mezi Janem z Hrušova s jedné, a Janem Leydychem z Čečelic s strany druhé. Kdež ho vinil z dosti neučinění smlouvy, kteráž jest mezi Hynkem

Strana 165
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 165 Vrabským a týmž Janem a jím Leydychem o lidi jich, o položení některých věcí zase, jakož táž smlouva ukazuje, kteréž jest on Hynek dosti učinil od svého člověka, ale že on Leydych v tom kusu té smlouvě dosti nečiní, kdež Šimůnek z Čečelic, člověk jeho Leydychuov, měl položiti summu Lte kop, i nepoložil etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Na to ukázal smlouvu. Proti tomu on Jan Leydych odpí- raje pravil, že jest jím ta smlouva ani lidmi jeho nesešla, a že jest podle té smlouvy jezdil i lidem svým rozkazoval, aby se té smlouvě dosti stalo. A na to ukázal list poselací, kterýž jest jemu Hruškovskému ze vsi své Čečelic psal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Jan Hruškovský jej Leydycha žene z Lti kop, a on Leydych k tomu se sám seznal, že člověk jeho má položiti padesáte kop, protož aby on Jan Leydych člověku svému Šimůnkovi roz- kázal položiti podle puohonu těch Lte kop, a to konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých A chce-li zase on Leydych koho z té nezdrženie smlouvy viniti, právo se jemu ne- zavírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 161. a. Srov. nálezy č. 1397 a 1408 na str. 117 a 124. 1476. Mezi Janem Hasišteinským z Lobkovic a obcí města Slaného o pych. 1508, 15. listopadu. Jan Hasisteinský z Lobkovic pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Slaného. Vinil je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. V té při mezi panem Janem Hasisteinským z Lobkovic puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Slaného pohnanými s strany druhé. Jakož jest je Slánské vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov če- ských etc., tak jako puohon plněji svědčí. Proti tomu oni Slánští pohnaní odpíra- jíce pravili, že k tomu puohonu odpoviedati povinovati nejsú, poněvadž on pan Jan vedle zřiezení zemského k nim se nezachoval a o napravení toho pychu neposlal, jakž zřiezení ukazuje zemské. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se týž pan Jan vedle téhož zřiezenie zemského o napravenie pychu učiněného k nim k Slánským nezachoval, tak jakž to zřízenie v sobě zní, z té pří- činy JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 161. b. 1477. Mezi Janem z Landšteina a Janem Škvoreckým z Klinšteina o postavení člověka poddaného pro pych. 1508, 15. listopadu. Jan z Landšteina na Tuchorazi pohnal pana Jana Škvorecského z Klinšteina, aby postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále

Strana 166
166 D. XIII. Registra soudu komorního. JMti člověka svého Duchka Roubala, krčmáře z Přišimas. Vinil jej z pychu a pro ten pych etc. V té při mezi panem Janem z Landšteina na Tuchorazi puovodem s jedné, a panem Janem Škvorecským z Klinšteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho po- hnal, aby člověka svého Duchka Roubala, krčmáře z Přišimas, postavil před naj- vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, kdež téhož člo- věka vinil z pychu a pro ten pych etc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se on puovod vedle zřiezení zemského o napravení pychu nezachoval, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 162. a. 1478. Mezi Markétou z Slavíkova a Janem Kostkou z Postupic o nezdržení smlouvy. 1508, 15. listopadu. Markéta ze Slavíkova pohnala pana Jana Kostku z Postupic. Vinila ho z ne- zdržení smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o LX kop a VII kop grošuov českých bez některého groše etc. V té při mezi Marketú z Slavíkova puovodem s jedné, a panem Janem Kostkú z Postupic s strany druhé. Kdež ho vinila z nezdržení smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o LX kop a VII kop grošuov českých bez některého groše, kterúžto summu někdy pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr jeho páně Januov ne- dielný, jí Markétě dlužen zuostal etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu poručníci páně Janovi pohnaného odpírajíce pravili, že se ti svědci nesrovnávají, a že o to potom jiná se námluva stala, a podle té posled- nější námluvy že jest on pan Jan chtěl tomu dosti učiniti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž ona paní Markéta puovod to provedla, že Jan Cipla od téhož pana Kostky k nie vyšed, aby toho dluhu až do svatého Jiří sčekala, žádal, že jí zaplaceno býti má, a ona po témž Ciplovi jemu těch dluhuov ceduli sepsanú dodala, po kteréžto ceduli dodání pan Jan Kostka rukú dáním jí také přiřekl ten dluh zaplatiti, kdež takové jeho páně Janovo přirčení táž Markéta dosta- tečně provedla: z té příčiny jí paní Markétě puovodu dávají za právo, a on pan Jan Kostka aby jí tu summu v puchonu menovanú, to jest LXte kop a VII kop grošuov českých, dal, a to ve dvú nedělech od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 200. b.

Strana 167
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 167 1479. Mezi Petrem Haléřem z Jičiněvsi a Václavem Vrchlabským z Vrchlabí o rčení. 1508, 15. listopadu. Petr Haléř z Jičiněvsi pohnal Václava Vrchlabského z Vrchlabí. Vinil ho ze rčení, tu kdež týž Vrchlabský řekl mu všichnu spravedlnost a nápad po někdy Ja- novi bratru svém nedielném dáti. V té při mezi Petrem Haléřem z Jičiněvsi s jedné, a Václavem Vrchlabským z Vrchlabí s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, tu kdež týž Vrchlabský řekl mu všicku spravedlnost a nápad po někdy Janovi, bratru svém nedielném, dáti etc., tak jakož týž puohon v sobě plněji ukazuje. A na to ukázal svědomí. Tu on Václav pohnaný před JMtí stoje nic neodepřel, toliko pravě, že svého svědomí pohotově nemá, a vokázal svědka jednoho. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, JMt nalezli: Poněvadž on Petr puovod svým i jeho Vrchlabského svědomím to do- statečně provedl, že jest mu on Vrchlabský všicku spravedlnost a nápad po Janovi bratru svém řekl dáti; z té příčiny JMt tuto při na úředníky Pražské menší odklá- dají, a strany aby před týmiž úředníky ten pondělí po svatém Fabianu a Šebestianu najprv budúcím stáli, a což tu on Petr té spravedlnosti a toho nápadu po témž ne- božtíkovi Janovi Vrchlabském zuostalého na schválení týchž úředníkuov provede, to aby jemu on Vrchlabský dal od próvoda ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 242. b. 1480. Mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna a Janem ze Záp o vydání peněz. 1508, 15. listopadu. Zdeněk Loučenský z Kopydlna pohnal Jana z Záp. Vinil jej ze sta kop gro- šuov českých a z LXXXti kop grošuov českých, kteréž jest vzal a vyzdvihl od pana Mikuláše mladšieho Trčky z Lípy. V té při mezi Zdeňkem Loučenským z Kopydlna s jedné, a Janem z Záp s strany druhé. Kdež ho vinil ze sta kop grošuov českých a z LXXX kop grošuov českých, kteréž jest vzal a vyzdvihl od pana Mikuláše mladšieho Trčky z Lípy, práva k těm penězóm nemaje, a že ty penieze jemu Zdeňkovi náležejí etc., jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal vajpis z desk a svědomí. Proti tomu Zápský pohnaný pravil, že jest ty penieze vzal na diel Jindřicha Loučenského, bratra jeho Zdeňkova, a že on Zdeněk prodav statek (Slavostice a Žlunice) svuoj panu Trčkovi, obeslav on Zdeněk své rukojmie, jim ty penieze vydal. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Zdeněk póvod

Strana 168
168 D. XIII. Registra soudu komorního. toho vedle puohonu svého neprovodí, by týž Jan Zápský jeho penieze vzal, tudy jemu on Zápský vedle téhož póhonu nic povinovat nenie. Než chce-li on Zdeněk dále o ty penieze k komu hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 258. b. 1481. Mezi Otíkem z Veselice a Vilémem Koutským z Koutů o rčení. 1508, 15. listopadu. Votík z Veselice pohnal Viléma Koutského z Koutuov. Vinil jej z dosti ne- učinění rčení, tu kdež podle jich s obú stran svobodného, dobrovolného, společného podvolení řekli sú sobě, aby každý z nich panně Kateřině z Skuhrova sto zlatých uherských na den menovitý dal. V té při mezi Votíkem z Veselice puovodem s jedné, a Vilémem Koutským z Koutuov pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z dosti neučinění rčení, tu kdež podle jich s obú stran svobodného, dobrovolného, společného podvolení řekli sú sobě, aby každý z nich panně Kateřině z Skuhrova sto zlatých uherských na den meno- vitý dal, a on Otík že jest jie panně Kateřině těch sto zlatých uherských poslal a dal, ale on Koutský že jest jich těch sto zlatých uherských jmenované panně Katheřině neposlal a nedal a tudy takovému svému svobodnému a mezi nimi do- brovolně podvolenému rčení on Koutský neučinil dosti etc., tak jakož tayž póhon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu Vilém Koutský odpíraje pravil napřed, že se ti Votíkovi svědci nesrovnávají, a k tomu že jest puohon z dvojí věci, jedno ze rčení a druhé z spolku, a nad to že jest ten puohon učinil proti zřiezení zemskému a na zmatek, protože z cizie věci a ne z své pohnal. A jestliže jest on Koutský co Katheřině z Skuhrova přiřiekal, jakož jest nepřiřiekal, tehdy že jest ho táž Katheřina a ne on Votík pohnati měla. A na to ukázal to zřiezenie zemské. Toho také při tom dotekl, že jest jí Kateřině některé klenoty miesto těch zlatých uherských dal, a ona že jest jich přijíti nechtěla; ale toho jest neprovedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčení, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Votík puovod svým svědomím to dostatečně provedl, že sú sobě to rčení učinili dobrovolně, a že on Votík podle toho podvolenie tomu rčení dosti učinil a jí Katheřině z Skuhrova těch sto zlatých uherských dal: z té příčiny a podle toho jich podvolení on Koutský tomu rčení dosti učiniti a těch sto zlatých uherských dáti jest povinovat, kdež jest Votík dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 300. b.

Strana 169
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 169 1482. Mezi Ladslavem ze Šternberka a pány z Gutšteina o rukojemství. 1508, 15. listopadu. Pan Ladslav z Šternberka na Bechyni, najvyšší komorník královstvie Českého, pohnal pana Kryštofa z Gutšteina léta MDVIII v středu před svatým Janem Křtitelem božím [21. června], viniti ho chtě z pěti seth kop grošuov českých panu Heynrichovi z Gutšteina, bratru jeho, zaň a za pana Jetřicha, bratra jeho, za rukojemstvie daných etc. Tu léta MDVIII v středu po svatém Brykcí: Poněvadž týž pan Krystof pohnaný třikrát volán sa k svému právu nestál, dáno jest panu Ladslavovi puovodovi proti němu za právo stané. Dal památné. Týž pan Ladslav pohnal pana Jetřicha z Gutšteina na Chýšech z pěti seth kop grošuov českých za rukojemstvie daných. Tu léta a dne ut supra dáno panu Ladslavovi puovodovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 318. b. za nápisem: „Staná práva. K roku sv. Martina léta MDVIIP.“ 1483. Mezi Albrechtem Rendlem z Oušavy a Kryštofem z Gutšteina o rukojemství. 1508, 15. listopadu. Albrecht Rendl z Aušavy pohnal pana Krystofa z Gutšteina a na Žebráce léta MDVIII z pěti seth kop grošuov českých zaň za rukojemstvie daných. Tu létha a dne ut supra dáno jemu Rendlovi proti němu za právo stané. Dal památné. R. III. list 319. a. za nápisem: Staná práva. K roku sv. Martina léta MDVIII. 1484. Mezi Václavem z Olbramovic a Petrem z Pohnání o platnost kšaftu Jana z Pohnání. 1508, 15. listopadu. Jakož Václav z Olbramovic a Petr z Pohnání, kdež sú žádali opatření o sirotky Jana z Pohnání nebožtíka a [na] pánu JMti a raddách krále JMti v soudu komorním přestali sú mocně o kšaft téhož někdy Jana z Pohnání, takto JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc. a JMt páni a vladyky etc. mezi nimi vypověděli: Poněvadž nebožtík Jan neměl jest mocného listu královského a kšaft jest udělal pod svú a jiných dobrých lidí pečetmi nad dětmi svými, nad statkem dědičným a zápisným poručníky čině nadepsaného Václava z Olbramovic i jiné, jakož ten kšaft ukazuje, že ten kšaft, což se poručení dětí jeho, statku gruntovního dědičného i zápisného do- týče, že moci nemá, a toho že jest učiniti nemohl; než což se peněz a svrchkuov odkázání tkne, to v své moci, jakž ten Januov kšaft ukazuje, zuostati má: protož nadepsaný Václav z Olbramovic s jinými spoluporučníky aby svrchupsanému Petrovi z Pohnání děti a sirotky jeho nebožtíka Jana vydal a statku všeho aby postoupil, tak jakž kšaft ukazuje, dědičného i zápisného, a to od dnešního dne ve dvú nedělí Archiv Český XIII. 22

Strana 170
170 D. XIII. Registra soudu komorního. pořád zběhlých. A on Petr aby sirotkóm statek uručil u desk vedle práva. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 334. a. za nápisem: Registra památná. O svatém Martině létha MD osmého. 1485. Mezi Vilémem Koutským z Koutův a kněžnami Minsterberskými o půhon k svědomí. 1508. 15. listopadu. Vedle těch puohonuov, kdež Vilém Koutský z Koutuov pohnal osviecených kněžen a paní, paní Katheřiny rodilé z Sas etc. a paní Anny kněžny Minsterberské etc. JMtí, k svědomí listem svým JMtem, co by mu svědčiti měly, oznamuje a žá- daje, aby mu svědčily na Kateřinu z Skuhrova; při tom JMt kněžny na páních JMtech žádajíce za opatřenie vedle práva, praviece, že svědčiti povinny nejsú to, což on na JMtech žádá, poněvadž táž Kateřina pohnána nenie, toho dotýkajíce, že podle zřiezenie zemského žádný k svědomí poháněti nemá, leč prve k při požene. A na to zřiezení zemské ukázaly jsou, žádajíce vedle téhož zřiezení zemského zachovány býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, JMtí kněžen žádost pováživše a v to svrchu psané zřiezení zemské pilně nahlédše, nalezli: Poněvadž svrchu menovaná Kateřina z Skuhrova nenie pohnána k při, a Koutský na kněžnách JMti žádá, aby na touž Katheřinu svědčily, i podle toho zřiezení zemského JMt jemu Koutskému svědčiti nejsú povinny, a tudy jest on Koutský proti tomu zřiezení zem- skému učinil, že jest JMti prve k svědomí hnal a na JMtech svědomí žádal, nežli jest často psanú Kateřinu z Skuhrova k při pohnal. A protož z těch příčin JMtem kněžnám on Koutský těmi pokutami v tom zřiezení zemském položenými vinen, to jest každé kněžně JMti po Xti kopách grošuov českých, a ty aby JMtem dal od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých i s škodami, kteréž JMt kněžny před úředníky Pražskými menšími provedú, tak jakož to zřiezení zemské ukazuje v sobě a za- vírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 334. a. za nápisem: Registra památná. O svatém Martině MDVIII°. Srov. nález č. 1481 na str. 168. 1486. Mezi Bohuslavem Vrchotou a Janem Kostkou z Postupic o dluh. 1508, 16. listopadu. Bohuslav Vrchota. Vedle toho nálezu, kterýž jest v předešlém času mezi Bohuslavem Vrchotú puovodem a panem Janem Kostkú z Postupic pohnaným učiněn, kdež týž Vrchota jej pana Jana Kostku jakožto držitele statku někdy Bohuňka z Adršpachu z tisíce kop grošuov českých vinil, kteréž mu týž Bohuněk na statku svém na Heřma- nicech řekl zapsati etc., tak jakož ten jeho Vrchotuov puohon i nález na to učiněný

Strana 171
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 171 šíře v sobě svědčí a zavírají. Tu týž Vrchota před pány JMtí stoje pravil, že by mu se v tom nálezu nějaký omyl stal, JMtí žádaje, aby mu ten omyl napraven byl, v tom ten omyl ukazuje, že by poručník páně Kostkuov pravil, že jest pan Kostka ten statek koupil a zaplatil, ale toho že jest ničímž neprovedl. Proti tomu poručník páně Kostkuov pověděl, že mu se na miestě páně Kostky podruhé o to súditi nenie potřebie, a by se měl podruhé súditi, že by to chtěl a mohl provésti, že jest ten statek i koupil i zaplatil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly- ševše strany i jich s obú stran pře líčení, a pilně v ten první nález nahledše a roz- váživše, JMt takto vypověděli: že v tom předešlém nálezu žádný se omyl nenalézá. Než chce-li on Vrchota o to k komu jinému nežli k nadepsanému panu Kostkovi hleděti, že se mu tiem prvním nálezem právo nezavřelo. A potom aby se to žádnému na budúcí časy nepřiházelo, by měl nálezy panské omylem dotejkati a toho neprovoditi, že by se to žádnému netrpělo, ale byl by bez milosti trestán. Ale to se nynie Vr- chotovi promíjí. Stalo se léta MDVIII ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 31. a. Srov. nález č. 1412 na str. 127. 1487. Mezi Jiříkem z Kosíkova měšťanem Novoměstským a Václavem Tvochem z Nedvídkova o dluh. 1508, 16. listopadu. Jiřík z Kosykova, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Václava Tvocha z Nedvídkova. Vinil ho z sedmdesáti kop a šesti kop grošuov vše míšenských. V té při mezi Jiříkem z Kosykova, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Václavem Tvochem z Nedvídkova s strany druhé. Kdež on Jiřík vinil jeho pohnaného z sedmdesáti kop a z VIti kop grošuov vše míšenských, jemu od něho zuostalých po počtu mezi nimi učiněném etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to některá ukázal jest svědomí. Proti tomu on pohnaný odpíraje pravil, že mu dlužen nic nezuostal a že smlouva učiněná mezi nimi toho neukazuje. A na to ukázal tu smlouvu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, svědomí a v smlouvu pilně nahlédše, takto vypověděli: Po- něvadž ta smlouva na jiné a ne na ten jich počet se vztahuje, a on Jiřík puovod to dostatečně provedl, že jest s ním s Tvochem počet učinil a jemu po počtu tu summu dlužen zuostal; z té příčiny JMt jemu Jiříkovi dávají za právo, a že jest on Tvoch jemu tou summou v puohonu menovanú, to jest LXXti kopami a VIti kopami gro- šuov vše míšenskými, povinovat. A ty aby dal jemu Jiříkovi od dnešnieho dne ve 22*

Strana 172
172 D. XIII. Registra soudu komorního. dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak on Tvoch koho podle svrchu psané smlouvy z čeho viniti, právo mu se nezavierá. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí léta MDVIII°. R. III. 1. 104. a. 1488. Mezi Hynkem z Waldšteina a lidmi poddanými bratří z Waldšteina o pych. 1508, 16. listopadu. Hynek z Walšteina a z Štěpanic pohnal lidi pana Jiříka, pana Zdeňka a pana Viléma bratří z Walšteina a na Bradlci, zejmena: z Jilevnice (sic) Janka rychtáře, Šafránka, Thůmu, Mráčka, Matěje, Jana Koláříka, Provazníka, Hrnčíříka, Divuočka a z Waltířic Matějku etc. Vinil je z pychu a pro ten pych každého z nich z de- sieti kop grošuov českých etc. V té při mezi panem Hynkem z Walšteina a z Štěpanic puovodem s jedné, a mezi lidmi pana Jiříka, pana Zdeňka a pana Viléma bratří z Walšteina a na Bradlci, zejmena těmito: z Jilevnice Jankem rychtářem, Šafránkem, Thůmú, Mráčkem, Matějem, Janem Koláříkem, Provazníkem, Hrnčíříkem, Divuočkem a z Waltířic Matějkú, s strany druhé. Kdež on puovod vinil je z pychu a pro ten pych každého z nich z desieti kop grošuov českých. Tu kdež sú na grunthy svrchupsaného pana Hynka Štěpanic- ského zbrojně vskočili a do domuov a do zahrad vskakujíce, dvéře ve dvořiech jeho vyráželi a jeho lidi jsú bili v mierné a pokojné zemi, ano práva jdou, an na ně žádné péče neměl etc., tak jakož puohon ukazuje. Proti tomu nadepsaní lidé posta- vení odpírajíce pravili, že k tomu puohonu odpoviedati povinni nejsú, protože ten puohon několikerú věc rozdielnú v sobě zavírá, jedno že žene jedniem puohonem z pychu a k tomu pro jeden pych z desíti pokut, druhé kdež dotýče, že sú jeho lidi bili v mierné a pokojné zemi, an práva jdú a na ně žádné péče neměl, ješto se ta slova viece na čest nežli na pych a na penieze vztahují, a poněvadž se to cti dotýče, že by to nemělo zde souzeno býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie i svědomí: Poněvadž on pan Hynek pohání jedním puohonem z desieti pokut a druhé že dotýče, že mu jeho lidi zbili v mierné a pokojné zemi, an práva jdú, a že péče na ně neměl žádné, z těch příčin JMt ten puohon zdvihli sú. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 118. a. 1489. Mezi Havlem Doktůrkem a Jindřichem Loučenským z Kopidlna o pych. 1508, 16. listopadu. Havel Doktuorek z Prahy pohnal Jindřicha Loučenského z Kopidlna. Vinil jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jej zbil.

Strana 173
Nálezy s roku 1508 o sv. Martině. 173 V té při mezi Havlem Doktuorkem z Prahy s jedné, a Jindřichem Loučen- ským s strany druhé. Kdež jej Loučenského vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jej zbil etc., jakož puohon svědčí. Tu on Jindřich po- hnaný pověděl, že mu odpoviedati povinovat nenie, poněvadž k němu prve podle zřiezení zemského o napravení toho pychu se nezachoval, táhna se na též zřiezení zemské a JMtí žádaje za opatřenie podle práva. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on Havel Doktuorek podle téhož zřiezenie zemského, o napravení pychu učiněného, tak k němu k Jindřichovi se nezachoval, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 118. b. 1490. Mezi Mandalenou z Třibřich a Barborou z Ostrova o nevydání odkazu. 1508, 16. listopadu. Mandelena z Třibřich pohnala Barboru z Ostrova. Vinila ji jakožto držitele statku někdy Jana Hlaváče z Třibřich z nevydání Lti kop jí Mandeleně od téhož někdy Hlaváče bratra jejího etc. V té při mezi Mandelenú z Třibřich s jedné, a Barború z Ostrova s strany druhé. Kdež ji Barboru vinila jakožto držitele statku někdy Jana Hlaváče z Třibřich z nevydání Lti kop jí Mandeleně od téhož někdy Hlaváče, bratra jejieho, na smrte- dlné posteli vydati rozkázaných etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to uká- zala svědomí. Proti tomu Barbora pohnaná odpírajíc pravila, že ona toho statku po- ručnice žádná nenie, a ač jej ten statek drží, že ho nedrží jako poručnice, ale toliko že jej zpravuje k ruce sirotka, syna někdy Hlaváče, bratra svého, kteréhož u sebe chová, a že týž Hlaváč jí Barboře peněz vydati neporučil, a což jest statku peně- žitého po Hlaváčovi zuostalo, toho že ona nemá a že leží u desk, a na ten že se táž Mandelena táhne, a tudy že by ona Barbora nerada chtěla co sirotku ke škodě prosúditi; poněvadž jeho toho sirotka ani statku jeho poručnicí nenie nižádnú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i svě- domí, nalezli: Poněvadž ona Mandelena ji Barboru jakožto držitele statku někdy Jana Hlaváče vinila a toho, by držitelem ona byla, neprovozuje, a táž Barbora že toliko dvě vsi po nebožtíkovi Hlaváčovi zuostalé zpravuje a ostatek statku, na kterýž se právem zemským táž Mandelena táhne, že u desk jest, i z té příčiny ona Bar- bora jí Mandeleně tu povinovata nenie, poněvadž o to poručenstvie a o ten statek Hlaváčuov u soudu zemského jsú v puohonu. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 201. b.

Strana 174
174 D. XIII. Registra soudu komorního. 1491. Mezi Vilémem Koutským z Koutův a Jiříkem Vraždou z Kunwaldu o půhon k svědomí. 1508, 16. listopadu. V té při, kdež Vilém Koutský z Koutuov pohnal Jiříka Vraždu z Kunwaldu k svědomí. Proti tomu on Vražda žádal pánuov za opatření, že mu listem věděti dává, aby mu svědčil na Katheřinu z Skuhrova, a že s ní nemá žádné pře ani puo- honu, pravě, že mu nenie povinen svědčiti, táhna se na zřiezenie zemské. A na to ukázal též zřiezení zemské. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli: Poněvadž on Vilém Koutský pohnal jest jej Vraždu k svědomí a listem žádal, aby mu svědčeno bylo proti Katheřině z Skuhrova, nemaje s ní s Kateřinú žádného puohonu, i z té příčiny pohnal jest proti svolení zemskému k svědomí, a tudy on Vražda nenie povinen proti nie Kateřině svědčiti, a týž Koutský povinen jest jemu Vraždovi X kop grošuov českých dáti podle nálezu obecnieho ve dvú nedělí od dnešního dne pořád sběhlých. Škody, což jich provede před úředníky Pražskými menšími podle téhož zřiezení zemského, ty jemu jest povinen zaplatiti. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. I. 334. b. za nápisem: Registra památná k roku svatého Martina létha MDVIII. Srov. nálezy č. 1481 a 1485 na str. 168 a 170. 1492. Mezi Dorotou z Košíně a Annou Bohnickou z Strážnice o dluh. 1508, 17. listopadu. Dorotha z Košíně pohnala Annu Bohnicskú z Strážnice. Vinila ji z nedodání tří kop grošuov českých podle smlouvy, Zigmundem Baršem z Kamenice mezi nimi učiněné etc. V té při mezi Dorothú z Košíně puovodem s jedné, a Annú Bohnicskú z Strážnice s strany druhé. Kdež ji vinila z nedodání tří kop grošuov českých podle smlouvy, Zigmundem Baršem z Kamenice mezi nimi učiněné etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázala svědomí téhož smlouvce. Proti tomu Anna Bohnicská odpírajíc pravila, že ona Dorota toho neukazuje, by jejie Bohnicské muž jí Dorotě co dlužen byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž ona Dorotha puovod Zigmundovým Baršovým svědomím jakožto mezi nimi o tu věc smlouvčím to pro- vedla, že jí ona Bohnicská ty tři kopy grošuov českých dáti má, ale ne pojednou, protož aby táž Bohnicská jí Dorotě tomu učinila dosti podle též smlouvy, týmž Baršem mezi nimi učiněné. Stalo se léta MDVIII v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 75. b.

Strana 175
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 175 1493. Mezi Novoměstským měšťanem Jiříkem Šrámkem a Vojtěchem ze Psář o dluh 1508, 17. listopadu. Jiřík Šrámek, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Vojtěcha z Psář, člověka mistruov veliké koleje. Vinil ho z padesáti kop grošuov míšenských puoj- čených a z Xti strychuov ječmene. V té při mezi Jiříkem Šrámkem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Vojtěchem z Psář, člověkem mistruov veliké koleje, s strany druhé. Kdež ho vinil z Lti kop grošuov míšenských puojčených a z Xti strychuov ječmene jemu Šrámkovi na témž Vojtěchovi od někdy Václava sladovníka kšaftem odkázaných. A na to ten Václavuov kšaft ukázal. Proti tomu on Vojtěch pohnaný odpíraje pravil, že s ním s Šrámkem o to o všecko, z čehož jej v svém puohonu viní, miesto a rozsudek má mistry z veliké koleje a některými konšely Staroměstskými. A na to ukázal ten rozsudek. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčení nalezli: Poněvadž se jest o to prve mezi nimi Šrámkem a týmž Vojtěchem rozsudek stal, že JMt toho při tom rozsudku nechávají, a tu on Vojtěch témuž Šrámkovi podle jeho puohonu nic povinovat nenie. Stalo se v pátek před svatú Alžbětú. R. III. 1. 103. b. 1494. Mezi Janem Kostkou z Postupic a mistrem Jakubem zlatníkem z Mostu o nevrácení stříbra. 1508, 17. listopadu. Jan Kostka z Postupic pohnal mistra Jakuba zlatníka z Mostu. Vinil ho z ne- vrácení stříbra, z kteréhož sobě dal nebožtík pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr jeho páně Januov vlastní a nedielný, dělati nálevku, umyvadlo, dva koflíky. V té při mezi panem Janem Kostkú z Postupic s jedné, a mistrem Jakubem zlatníkem z Mostu s strany druhé. Kdež ho vinil z nevrácení stříbra, z kteréhož sobě dal nebožtík pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr jeho páně Januov vlastní a nedielný, dělati nálevku, umyvadlo, dva koflíky a jiná střiebra, kteréžto střiebro týž pan Jan pět seth kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal jednoho svědka. Proti tomu on mistr Jakub odpíraje pravil, že to střiebro, z kteréhož ho týž pan Kostka viní, páně Bohušovo nebožtíka nebylo, ale že jest bylo střiebro královské a z mince královské že jest mu dáno bylo. A na to ukázal svědomí úředníkuov z mince. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpory i jich s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž to on mistr Jakub

Strana 176
176 D. XIII. Registra soudu komorního. podle práva provedl, že jest to střiebro jemu z mince královské dáno a královské bylo, a svědek páně Januov toho neseznává, by bylo páně Bohušovo nebožtíka anebo jeho páně Janovo, z té příčiny on mistr Jakub jemu panu Janovi Kostkovi vedle jeho puohonu nic povinovat nenie. Než zdá-li se jemu panu Janovi k komu jinému o to střiebro hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek před svatú Alžbětú. R. III. 1. 162. a. 1495. Mezi Janem Hrabaní z Vlkanova a Janem Krupým z Probluze o dluh za sukna. 1508, 17. listopadu. Jan Hrabaně z Vlkanova pohnal Jana Krupého z Probluze. Vinil jej z puol třináctý kopy grošuov bez šesti grošuov míšenských dluhu spravedlivého, kteréž jest jemu on Jan Krupý za sukna dlužen vostal. V té při mezi Janem Hrabaní z Vlkanova s jedné, a Janem Krupým z Pro- bluze s strany druhé. Kdež jej vinil z puol XIIItý kopy grošuov bez VI grošuov míšenských dluhu spravedlivého, kteréž jest mu on Jan Krupý za sukna dlužen vo- stal etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal registra kupecská i svědomí. Proti tomu on Jan Krupý pravil, táže se, zná-li se k té ceduli, kterýž jest jemu vydal na ty dluhy z registr vypsanú. A on se Hrabaně k tomu seznal. I mluvil jest on Krupý k tomu: Poněvadž se k té ceduli zná, pravě, že ten dluh konec má a že jej žine [sic] na zmatek, a že je na to vzal od Vovčičky XXti kop a vostatek že jest mu slíbil dáti, a také jeho žádal, aby Hrabaně to provedl, že jest Krupý jemu za haléře dlužen X kop. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Hrabaně v své ceduli postavil to, že jest vzal od Vovčičky XXti kop míšeňských a vostatek že jemu slíbil dáti, i poněvadž je on Hrabaně vod Vovčičky přijal ten slib, že mu řekl vostatek dáti: i z té příčiny on Krupý nenie povinen Janovi Hrabaňovi těmi XIII kopami míšeňskými bez VI grošuov míšenských. Než chce-li on Hrabaně k Vovčičkovu statku o to hleděti, právo mu se nezavírá, poněvadž Vovčička sám zase slíbil vostatek dáti. Stalo se v pátek před svatú Alžbětú. R. III. 1. 164. a. 1496. Mezi Matoušem postřihačem z Blatné a Apolonem z Jobec o dosti neučinění smlouvě. 1508, 17. listopadu. Mathouš postřihač z Blatné pohnal Appolona z Jobec. Vinil ho z dosti ne- učinění smlouvě, Kunradem z Grynheymu mezi nimi učiněné a cedulemi řezanými tvrzené, že mu v té smlouvě v ničemž neučinil dosti.

Strana 177
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 177 V té při mezi Mathúšem postřihačem z Blatné s jedné, a Appolonem z Jo- bec s strany druhé. Kdež jej vinil z dosti neučinění smlouvě Kunradem z Grynhey- mu mezi nimi učiněné a cedulemi řezanými tvrzené, že mu v té smlouvě v ničemž neučinil dosti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to túž smlouvu ukázal. Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, že je ty penieze byl Mathoušovi položil a že jest je s jeho volí zase vzal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčení i pilně v tu smlouvu nahlédše, takto JMt vypověděli: Poněvadž sú oba, puovod i pohnaný, o to byli na Kunradovi z Gryn- heymu přestali, a on mezi nimi vypověděl, aby Appolon jemu Mathoušovi těch XVte grošuov českých vydával, tak jakož první smlouva ukazuje, anebo aby mu pět kop grošuov míšenských u pana Lva, najvyššieho purkrabie Pražského, anebo před purg- mistrem na Blatné na právě položil, a on Mathouš chtěl-li by je vzieti z práva, aby mu je ujistil, kde by je po jeho smrti mohl naleznúti: z té příčiny dává se jemu Mathoušovi za právo, a on Appolon aby té smlouvě dosti učinil a těch XVte grošuov českých jemu vydával anebo jemu těch pět kop míšenských položil, tak jakž ta první mezi nimi učiněná smlouva ukazuje. A což jest mu koli on Appolon těch peněz po XV groších českých placení zadržal, ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběh- lých. Stalo se v pátek před svatú Alžbětú. R. III. 1. 201. a. 1497. Mezi Ofkou z Kuncdorfu a Janem Černčickým z Kácova o nevydání odkázaných svrchkův a peněz. 1508, 17. listopadu. Ofka z Kuncdorfu, manželka někdy pana Alše Vřešťovského z Rysmburka, pohnala pana Jana Černčicského z Kácova. Vinila ho z nevydání svrchkuov a kleno- tuov a peněz hotových, jí od již menovaného pana Alše, manžela jejieho, kšaftem odkázaných. V té při mezi Ofkú z Kuncdorfu, manželkú někdy pana Alše Vřešťovského z Rysm- burka, s jedné, a panem Janem Černčicským z Kácova s strany druhé. Kdež ho vinila z nevydání svrchkuov a klenotuov, peněz hotových, jí od již menovaného pana Alše, manžela jejieho, kšaftem odkázaných, menovitě kalichu, koflíku, lžíce střiebrné jedné, XXXII zlatých a noble [sic] grošuov, prstenuov na šňůře s turkusy, rubíny, diamanty, šuby kuní modrým suknem pošité, peřin sedmi po dvú cíchou, prostíradl, konví, medenic, moždíře, mís cínových a taléřuov s pouzdrem, tak jakož kšaft nade- psaného pana Alše to v sobě plněji zavírá. Kteréžto svrchky, klenoty a hotové pe- nieze on pan Aleš u svrchu psaného pana Černčicského nechal, a ona Ofka je dvě stě kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na Archiv Český XIII. 23

Strana 178
178 D. XIII. Registra soudu komorního. to ten jeho nebožtíkuov páně Alšuov kšaft i také některá ukázala svědomí. Proti tomu pan Černčicský odpíraje pravil, že se její Ofčini svědkové s puohonem nesrov- návají; neb puohon že ukazuje z nevydání, a svědkové svědčí z pobrání těch svrch- kuov a klenotuov, a také že se píše a nazývá Ofkú, aby to provedla, a že jí říkají Uršila, a k tomu že se na ty svrchky a klenoty jiní táhnú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, svědomí i na- před menovaný páně Alšuov kšaft, nalezli: Poněvadž to ona Ofka dostatečně provedla, že ti klenotové v puohonu menovaní jí kšaftem od nebožtíka pana Alše odkázáni sú, a že je nebožtík týž pan Aleš u pana Černčicského tu v Novém Městě měl, a že jest on pan Černčicský ty klenoty a svrchky, když je z Nového Města vezli, zase na Nové Město vézti kázal, a tomu pan Černčicský neodepřel: i z té příčiny aby on pan Černčicský jí Ofce ty klenoty, svrchky i penieze v puohonu položené dal, a to od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak k těm svrchkuom, klenotóm a penězóm kto jiný právo mieti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek před svatú Alžbětú. R. III. 1. 224. b. 1498. Mezi Václavem Mandelíkem z Chrástu a Jakubem rychtářem z Volanic o vydání svěřených peněz. 1508, 17. listopadu. Václav Mandelík z Chrástu pohnal Jakuba rychtáře z Volanic, člověka Jin- dřicha Kordule. Vinil jej z toho, že vzav od Jany z Volanic sto kop a XXIX kop, kteréž jest jí Janě Jan z Jiřítoč, bratr jejie a jeho Mandelíkuov dědičný člověk, k věrné ruce schovati dal. V té při mezi Václavem Mandelíkem z Chrástu puovodem s jedné, a Jaku- bem rychtářem z Volanic, člověkem Jindřicha Kordule, s strany druhé. Kdež jej vinil z toho, že vzav od Jany z Volanic sto kop a XXIX kop, kteréž jest jie Janě Jan z Jiřítoč, bratr jejie a jeho Mandelíkuov dědičný člověk, k věrné ruce dal scho- vati, že jest ty peníze témuž Jindřichovi Kordulovi vydal etc. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Jakub rychtář z Volanic odpíraje pravil, že jest to z té příčiny uči- nil a ty peníze jemu Kordulovi, pánu svému, vydal, že jest tu naději měl, že by ty penieze sirotkuov téhož Kordule, pána jeho, byly. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami: Poněvadž svědomí jeho Mandelíkovo podle práva nenie, a ten Jakub pohnaný i to pověděl, že se naděje, že penieze sirotkuov Kordulových jsú, z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 301. a.

Strana 179
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 179 1499. Mezi bratřími z Nehvizdek a rukojmími sestry jich Kateřiny o rukojemství za věno. 1508, 18. listopadu. Jan z Nehvizdek a Václav bratr jeho odtudž pohnali Davida z Škrovadu, Václava z Chrástu, Petra Mléčného z Čeřenišť a Jana z Byzkovic. Vinili je z sedm- desáti a pěti kop grošuov vše českých věna Katheřiny z Nehvizdek, sestry jich. V té při mezi Janem z Nehvizdek a Václavem bratrem jeho odtudž s jedné, a Davidem z Škrovadu, Václavem z Chrástu, Petrem Mléčným z Čeřenišť a Janem z Byzkovic s strany druhé. Jakož je vinili z sedmdesáti a pěti kop grošuov vše českých věna Katheřiny z Nehvizdek, sestry jich, za kteréžto věno nadepsaní David, Václav, Petr a Jan slíbili sú nadepsaným bratřím a rukojmie se zdělali, aby jí Ka- theřině to věno dali podle rukojemstvie svého etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázali svědomí. Proti tomu pohnaní odpírajíce pravili, že oni jí tiem věnem povinovati nejsú, poněvadž ona Katheřina věno své dskami dvorskými od Matěje z Postřižína, manžela svého, ujištěno má. A na to vajpis z desk dvorských toho věna ukázali jsou. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na- lezli: Poněvadž oni pohnaní, totiž David z Čeřenišť, Jan z Byzkovic a Václav z Chrástu slíbili sú jí Katheřině za věno, aby jí dostatečně dskami nebo listem ujištěno bylo, i poněvadž ona svého věna nemá, jeho neužívá a k němu nemuož, aby tíž pohnaní nahoře menovaní tři jí Katheřině diely své na ně příslušející, totiž každý z nich po puol osmé kopě grošuov českých, dali, a to od dnešnieho dne ve dvú ne- dělech pořád zběhlých. A chtie-li oni k tomu statku, za kohož sú slíbili, hleděti, právo se jim nezavírá. Což se pak Petra Mléčného, mana královského, dotýče, toho aby ona jakožto mana hleděla z dielu jeho na tom právě, k kterémuž týž Petr pří- leží. A chce-li táž Katheřina o ostatek věna dále k jiným také rukojmím hleděti, právo se jí nezavírá. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú. R. III. 1. 162. b. 1500. Mezi Johankou z Libošovic a Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče o nevydání svěřeného statku. 1508, 18. listopadu. Johanka z Libošovic pohnala Bohuslava Břekovce z Ostromeče a z Hrádku. Vinila ho z svěřeného statku, kterýž mu dán k věrné ruce od Kunky z Mokřan, že jí ho vydati nechce jakožto dceři její. V té při mezi Johankú z Libošovic puovodem s jedné, a Bohuslavem Bře- kovcem z Ostromeče a z Hrádku s strany druhé. Kdež ho vinila z svěřeného statku, kterýž mu dán k věrné ruce od Kunky z Mokřan, že jí ho vydati nechce jakožto 23*

Strana 180
180 D. XIII. Registra soudu komorního. dceři její etc., jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázala kšaft mateře své. Tu Jan Řiedlo pohání téhož Břekovce z téhož statku a svrchkuov, svěřeného témuž Břekovcovi od nadepsané Kunky. A na to také ukázal jiný kšaft. Proti tomu on Břekovec pověděl, že se k tomu zná, že mu ten statek svěřen a že mu do toho statku nic nenie, a komuž kolivěk nalezeno bude, aby mu jej on vydal, že se v tom chce rád tak zachovati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami krále JMti raddami, sly- ševše strany i jich s obú stran pře líčení a kšafty s pilností ohledavše, JMt nalezli: Poněvadž on Řiedlo ukázal jest starší kšaft svrchu menované Kunky z Mokřan, než-li nadepsaná Johanka, a poněvadž ona Kunka první kšaft udělala jemu Řiedlovu otci a jeho dědicuom, a toho kšaftu nezměnivši, jiný kšaft jí Johance udělala: i z té pří- činy on Bohuslav všecky ty svrchky v puohonu menované jemu Řiedlovi podle prv- nějšieho toho kšaftu aby vydal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběh- lých, a jí Johance podle jejieho puohonu a podle toho poslednieho kšaftu vydati po- vinovat nenie; neb ten poslední kšaft mocný nenie, poněvadž první zrušen nebyl. A z této příčiny tato dva puohony v jeden tento rozsudek pojaty sú, poněvadž obojí jeho Břekovce z svěření a z jednostajných věcí pohánějí. A což komu v jeho Řiedlovu kšaftu od svrchu psané Kunky svědčí, tomu aby on Řiedlo dosti učinil a vydal, tak jakž ten kšaft ukazuje. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú. R. III. 1. 163. a. 1501. Mezi Johankou ze Skalky a Lidmilou z Risenburka o vrácení truhlice po Elišce z Chlumu. 1508, 18. listopadu. Johanka z Skalky pohnala Lidmilu z Rysmburka. Vinila ji z toho, aby po- ložila tu truhlici i s tiem se vším, což v ní jest, kteréž jí nechala nebožka panna Elška z Chlumu etc. V té při mezi Johankú z Skalky puovodem s jedné, a Lidmilú z Rysmburka pohnanú s strany druhé. Kdež ji Lidmilu pohnala, aby položila tu truhlici i s tiem se vším, což v ní jest, kteréž jí nechala nebožka panna Elška z Chlumu, kterážto truhlice byla nebožky panny Machny Skalicské, a to, což v té truhlici jest, pokládá sobě táž Johanka tři sta kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu Petr Kdulinec na miestě Lidmily, manželky své, stoje pověděl, že jeho ženě do té truhlice nic nenie, než že jest sstavena od pana Trčky v Hradci. Proti tomu ona Johanka puovod žádala, aby to provedla, že jest sstavena. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž ona Johanka jakožto po sestře své vlastní pohnala, chtiec k té truhlici právo mieti, a ona pohnaná nic tomu ne-

Strana 181
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 181 odpírá, by táž Johanka k tomu práva neměla, a toho pohnaná také neprovedla, by táž truhlice obstavena byla; z těch příčin ona pohnaná jí puovodovi aby tu truhlici i s tiem se vším, což v ní jest, vydala, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A jestliže kto k té truhlici a což v ní jest, bude chtieti lepší právo mieti nežli nadepsaná Johanka puovod, že se mu právo nezavírá. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú. R. III. 1. 163. b. 1502. Mezi Voršilou Veselíkovou a měšťanem Novoměstským Janem Hájkem o vydání dílu po matce. 1508, 18. listopadu. Uršila Veselíková, obývající v Starém městě Pražském, pohnala Jana Hájka, měštěnína Nového města Pražského. Vinila jej jakožto držitele statku po někdy Ka- theřině, mateři jeho, kterýž se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, a to z XXVI a puol kopy a z Xti grošuov vše míšenských. V té při mezi Uršilú Veselíkovú, obývající v Starém městě Pražském, puovo- dem s jedné, a Janem Hájkem, měštěnínem Nového města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinila jakožto držitele statku po někdy Katheřině, mateři jeho, kterýž se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, a to z puol XXVII kopy a X grošuov vše míšenských dluhu pozuostalého na někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, vedle nálezu v komoře krále JMti, kteréhožto Víta statku nadepsaná Kateřina, manželka Vítova, polovici jest měla, a po smrti jejie napřed psaný Jan Hájek touž polovici statku k sobě jest přijal etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. A na to ukázala nález a svědomí. Proti tomu on Hájek odpíraje pravil, že jest prve nebožtík Veselík z toho dluhu pohnal a toho že jest odsouzen. A na to předešlý panský nález ukázal. A poněvadž ona z pře odsouzené pohnala, zdá se mu, že jest ten puohon na zmatek, žádaje JMtí v tom za opatření. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčení i předešlý nález, JMt vypověděli: Poněvadž ten první nález na túž Katheřinu, mateř jeho Háj- kovu, neukazuje, že tohoto póhonu táž Veselíková neučinila na zmatek. A poněvadž ona žene jeho Hájka jakožto držitele statku po někdy Katheřině, mateři jeho, kterýž se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, protož aby on Hájek jí Veselíkové diel ten, kterýž jie Veselíkové po nadepsané Katheřině dáti přísluší, totižto těch XXVI a puol kopy a X grošuov vše míšenských v puohonu menovaných, dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatú Alžbětú. V pondělí na den svaté Barbory [4. prosince] vydán jest list zatykací na Jana Hájka, měštěnína Nového města Pražského, létha MDVIII, puovod Uršila jej

Strana 182
182 D. XIII. Registra soudu komorního. vzala podle nálezu pány JMtí mezi nimi učiněného, kdež nález o tom šíře uka- zuje svrchupsaný. R. III. 1. 301. a. Srov. nález č. 1419 na str. 131. Puohonové a nálezové k roku svatého Martina létha MD devátého. 1503. Mezi Adamem Rouzínem ze Bzí a Linhartem Ekhartem z Ortvinovic o postavení poddaného pro pych. 1509, 12. listopadu. Adam Rouzín ze Bzie pohnal Linharta Ekharta z Ortvinovic, měštěnína města Budějovic, aby před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti postavil člověka svého Vítka z Ortvinovic, Ondrákova syna. Viniti ho chce z pychu, že jest jemu Adamovi člověka jeho Janka, Otepkova syna z Poře- zanec a v Huoře, zsekal, a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDVIII v středu po svatém Abdonu [2. srpna]. V té při mezi Adamem Rouzienem ze Bzí puovodem s jedné, a Vítkem z Ort- vinovic, člověkem Linharta Ekharta z Ortvinovic, pohnaným s strany druhé. Kdež ho viní z pychu a pro ten pych etc., kdežto týž Vítek jemu Adamovi člověka jeho Janka, Otepkova syna z Pořezanec, zsekal etc., tak jakož puohon to šíře v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu poručník Linharta pohnaného od- pieraje pravil, že jest pro tu věc on Adam toho člověka vězel, a má-li to obé býti, aby jej i vězel i z pychu poháněl? Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svědomí, takto o tom vy- pověděli: Poněvadž on Adam puovod to dostatečně provedl, že jest týž Vítek jeho Adamova člověka Jana, Otepkova syna, zbil, z té příčiny dává se jemu Adamovi za právo, a nadepsaný Vítek že mu tiem pychem a pokutou v puohonu menovanú jest vinen, a tu aby dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než chce-li kto o to k němu k Adamovi hleděti, právo mu se nezavírá. Dal památné. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. 1. 9. b. 1504. Mezi Kateřinou z Hlivojed a Jeronymem z Skuhrova o postavení krčmáře pro pych. 1509, 12. listopadu. Katheřina z Hlivojed pohnala Jeronyma z Skuhrova, miestosudieho královstvie Českého, aby člověka a krčmáře svého Kubíka ze vsi Choteyšan postavil před naj- vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinila ho

Strana 183
Nálesy s roku 1509 o sv. Martině. 183 z pychu a pro ten pych etc., že jest jí na svobodné královské silnici koně z vozu vypřahal, ji mezi koně strkal, kamením na ni házel z úmysla, svévolně a všetečně, příčiny toho spravedlivé nemaje ižádné. Puohon vložen léta MDVIII v sobotu před svatým Urbanem [20. května]. V té při mezi Katheřinú z Hlivojed puovodem s jedné, a Jeronymem z Sku- hrova, miestosudiem královstvie Českého, kterýž aby Kubíka, krčmáře ze vsi Cho- teyšan, postavil, pohnán jest, s strany druhé. Kdež téhož člověka táž Katheřina viniti chtěla z pychu a pro ten pych etc., že jest jí na svobodné královské silnici koně vypřahal. Proti tomu poručníci pohnaného odpierajíc pravili, že jest podle práva o napravenie toho pychu neposielala, žádajíce pánuov JMti za opatřenie. A Václav z Payru pověděl, že jest list posielal slovem jejiem. Proti tomu zase nadepsaní po- ručníci pověděli, aby to provedl, že jest posielal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše s obú stran pře líčení, nalezli: Poněvadž ona Katheřina podle práva a zřizenie zemského o napravenie pychu se nezachovala a ne- posielala, z té příčiny ten puohon zdvihají. Dal památné. Stalo se léta MDIX“ v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. 1. 57. b. 1505. Mezi Dorotou z Sudomíře a Maruší z Neprochův o pych. 1509, 12. listopadu. Dorotha z Sudomíře pohnala Maruši z Neprochóv v Snyčkovicích. Vinila ji z pychu a pro ten pych etc., protože opustivši řád a právo, pobrala jest jí na krá- lovské silnici statek jejie svévolně etc. Vložen puohon léta MDVIII v pondělí po svatém Kylianu [10. července]. V té při mezi Dorotú z Sudomíře puovodem s jedné, a Maruší z Neprochóv pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinila z pychu a pro ten pych etc., že jí pobrala na královské silnici statek jejie svévolně, totižto s lože šatuov dvě prostěradla i jiné rozličné věci, kteréž jest táž Dorotha na voze vezla etc., tak jakož puohon v sobě šíře zavierá. A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Maruše odpírajíc pravila že jest ona Dorota k ní o napravení pychu podle práva neposielala, než tepruv když ji pohnala, tepruv o napravenie posielala; žádajíc etc. pánuov JMtí za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obú stran pře líčenie, žalobu i svědomie, nalezli: Poněvadž svědkové Dorothy puovoda seznávají, že jest po puohonu ona Dorotha k ní k Maruši o napravení pychu posielala, z té příčiny ten puohon zdvihají. Stalo se léta MDIX° ve čtvrtek [sic] den svatých pět bratruov. Dala památné. R. III. 1. 76. a.

Strana 184
184 D. XIII. Registra soudu komorního. 1506. Mezi Janem z Radče a Zikmundem Číčem z Nemyčevsi o dluh. 1509, 12. listopadu. Jan z Radče pohnal Zigmunda Čieče z Nemyčevsi. Vinil jej z puol druhého sta kop grošuov českých a na ty penieze z úrokuov ode tří leth, kteréž jest jemu zuostal dlužen někdy Václav Čieč, otec téhož Zigmunda; a měl jest jemu je před třmi lety zaplatiti, a toho jest otec jeho ani on Zigmund neučinil a nezaplatil až po dnes. Vložen puohon léta MDVIII° v pátek po svatém Jakubu [28. července]. V té při mezi Janem z Radče puovodem s jedné, a Zigmundem Čiečem z Nemyčevsi pohnaným s strany druhé. Kdežto on Jan vinil jeho Zigmunda Čieče z puol druhého sta kop grošuov českých a z úrokuov ode tří leth na těch puol druhého sta kop grošnov přišlých, kteréž jest jemu zuostal dlužen někdy Václav Čieč, otec řečeného Zigmunda; a týž Václav Čieč měl jest jemu to vše před třmi léthy zaplatiti, i toho jest neučinil a nezaplatil. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že se to jeho Janovo svědomí nesrovnává, a také že on Jan věda, že nebožtík jeho Zigmunduov otec nemocen jest, jakož jest ležel dosti dlúho, nikdy ho z toho dluhu nenapomínal, a on Václav Čieč jiné věci své zřiediv, o tomto dluhu žádné zmienky neučinil. A na to také ukázal některá svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov- stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž svědomí Jana toto v sobě za- vierá, že on to Jan k němu k nebožtíkovi Václavovi Číčovi v jeho nemoci mluvil a napomínal, aby mu toho dluhu jistotu udělal, a on Čieč k tomu dluhu se znal pravě: „Pomuož-li mi pán Buoh zhojiti se, chciť jistotu udělati a tvé zaplatiti“; z té příčiny dává se jemu Janovi puovodovi za právo. A on Zigmund pohnaný aby jemu Janovi tu summu v puohonu menovanú, to jest puol druhého sta kop grošuov če- ských dal, a to ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek [sic] den svatých pět bratruov. R. III. I. 164. b. 1507. Mezi Janem ze Vchynic a Janem Hroznatou z Vrtby o dluh. 1509, 12. listopadu. Jan ze Vchynic pohnal pana Jana Hroznatu z Vrtba. Vinil jej ze čtyř kop grošuov českých a z VIti grošuov dluhu někdy Zuzaně řečené Wolfova pozuostalého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. Vložen puohon léta MDVIII v středu po svatém Abdonu [2. srpna]. V té při mezi Janem ze Vchynic puovodem s jedné, a Janem Hroznatú z Vrtba pohnaným s strany druhé. Kdežto on Jan vinil jej Hroznatu ze čtyř kop

Strana 185
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 185 grošuov českých a z VIti grošuov dluhu někdy Zuzaně řečené Wolfova pozuostalého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. A na to ukázal ten její Zuzanin kšaft a registra kupecská. Proti tomu on Jan pohnaný odpíraje pravil, že jest jí vše zaplatil, což jest jie dlužen byl, a že jest jie nad to ještě předal. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie, registra kupecská, kšaft i svědomie, nalezli: Poněvadž on Jan puovod podle registr svých kupecských dostatečně toho dluhu neprovedl, a pan Hroznata odpíraje pověděl, že by to řéci mohl, že zaplacen jest, a k tomu i svědomím dobrého člověka služebníka svého odvedl, že jest zaplatil ten dluh: i z těch příčin dává se jemu Janovi pohnanému za právo, a že tu jemu Vchynskému tiem dluhem v puohonu jmenovaným povinovat nenie. Dal památné. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. I. 165. a. 1508. Mezi Janem ze Vchynic a Kateřinou Sýkorovou ze Starého města Pražského o dluh. 1509, 12. listopadu. Jan ze Vchynic pohnal Katheřinu Sýkorovú, měštku Starého města Pražského. Vinil ji z XXI a puol kopy míšenské dluhu někdy Zuzaně řečené Wolfova pozuosta- lého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. Vložen puohon léta MD osmého v středu po svatém Abdonu [2. srpna]. V té při mezi týmž Janem ze Vchynic puovodem s jedné, a Kateřinú Sýko- rovú, měštků Starého města Pražského, pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinil z XXI a puol kopy grošuov míšenských dluhu někdy Zuzaně, manželce jeho, zuosta- lého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. A na to ukázal registra jejie Zuzaniny kupecská a kšaft. Proti tomu Sýkorová pohnaná odpírajíc pravila, že jí tiem dluhem povinna nenie, že registra makulována jsú, a jí ten dluh jest zaplacen. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčení, registra kupecská, kšaft, nalezli: Poněvadž ona Sýkorová samými toliko a holými slovy odpírá, svědomí na to neukazujíc ižádného, by ten dluh zaplatila, i z té příčiny, chce-li ona Sýkorka toho dluhu v puohonu menovaného prázdna býti, aby to zpravila před pány na Svátost najprv příští, že jest zaplacen; pak-li by zpraviti nechtěla, aby ten dluh, to jest XXI a puol kopy grošuov míšenských, jemu Vchynskému dala, a to ve dvú nedělech pořád po zprávě zběhlých. Stalo se léta MDIX v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. 1. 165. a. Archiv Český XIII. 24

Strana 186
186 D. XIII. Registra soudu komorního. 1509. Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a Janem Bejchorským z Raškovic o pych. 1509, 12. listopadu. Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Lichtmburce pohnal Jana Baychorského z Raškovic. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest mu zbil žida jeho Abrahama z Městce. Vložen puohon léta MDVII v středu den svatého Michala [29. září]. V té při mezi Mikulášem Trčkú mladším z Lípy puovodem s jedné, a Janem Baychorským z Raškovic pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Jana nadepsaný Mi- kuláš vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu zbil žida jeho Abrahama z Městce. A na to ukázal svědomie. Proti tomu Baychorský pohnaný odpíraje pravil, že to svědomie nenie podle práva, že jeden svědek nesvědčil na kříži, a že se to svědomie nesrovnává, a jeden svědek žádný svědek. A také, kdež praví, že by žid Abraham jeho dědičný byl, že toho ničímž neprovozuje, a že jest to věc neobyčejná, aby o žida poháněno býti mělo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, slyšíce strany a jich s obú stran pře líčenie, žalobu i svědomie, nalézti ráčili: Poněvadž on Baychorský, když k němu o napravenie toho pychu pan Trčka dva dobrá člověky, Jana Janovského z Sútic a Jana Chuchelského, posielal, neodpíral, by toho žida nezbil, než řekl, že to panu Trčkovi povie, když v Praze bude, ale té chvíle nepověděl, a nynie před soudem stoje také neodpíral, by ho nezbil: z těch příčin aby on Baychorský to vedle práva zpravil na den Svátosti najprv příští, že jest toho žida nezbil, chce-li té pokuty na pych uložené zbýti; pak-li zpraviti nechce, tehdy aby jemu Trčkovi tu pokutu v puohonu menovanú, to jest těch X kop grošuov českých, dal od zprávy ve dvú nedělí pořád zběhlých ko- nečně. Stalo se v pondělí den svatých pěti bratruov. Létha MDX° v sobotu na zajtří Svátosti [13. dubna], jinak před svatým Ti- burcím, vedle puohonu předešlého, kdež Mikuláš Trčka mladší pohnal Jana Baychor- ského z pychu etc., tak jakož nález tento nadepsaný plněji v sobě zavírá, tu Jan Baychorský před JMtí stoje od zprávy pustil. R. III. 1. 202. a. 1510. Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a administrátorem konsistoře podobojí Pavlem o nepodržení kněze u vězení. 1509, 12. listopadu. Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Lichtmburce pohnal kněze Pavla admini- strátora, že jest k sobě přijal kněze Mikuláše do vězenie, kterýž jest byl farářem v Městci Heřmanově, a v tom vězenie jeho nedodržal podle žádosti naň vzložené.

Strana 187
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 187 Kterýžto kněz Mikuláš z Městce Heřmanova vykradl se jest. Kdež sobě pokládá toho tajž pan Mikuláš Trčka ujmy na statku dvě stě kop grošuov českých, že jest se stala lidem jeho skrze to jeho vykradenie kněze Mikulášovo. Vložen puohon léta MDVIII v pátek u vigiljí Zvěstovánie Matky božie [24. března]. V té při mezi Mikulášem Trčkú mladším z Lípy puovodem s jedné, a knězem Pavlem administrátorem pohnaným s strany druhé. Kdežto on Mikuláš Trčka vinil jej administrátora, že jest k sobě přijal kněze Mikuláše do vězenie a v tom vězenie jeho nedodržal podle žádosti od téhož Mikuláše Trčky naň vzložené. A na to ukázal některá svědomie. Proti tomu poručník administrátoruov na miestě jeho administrá- torově odpíraje pravil, že jest to puohon přikrytý, a také že svědkové jeho Mikulá- šovi podle práva neseznávají, žádaje za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, slyšíce strany a jich s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž jeho Trčkovi svědkové podle práva a zřiezenie zemského nesvědčí, z té příčiny dávají jemu administrátorovi pohnanému za právo. Dal památné. Stalo se v pondělí den svatých pěti bratruov. R. III. 1. 202. b. 1511. Mezi Mandalenou z Roztok a Štěpánem Střelou z Rokyc o rukojemství. 1509, 12. listopadu. Mandelena z Roztok a z Klinšteina, manželka někdy pana Zdeňka Medka z Waldeka, pohnala Štěpána Střelu z Rokyc. Vinila ho z puol druhého sta kop ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšenských věnných dielu jeho jí od něho dáti příslušejícieho, tu kdež jest jie vedle jiných dobrých lidí a spolu- rukojmiech slíbil, jsa rukojmí za nadepsaného pana Zdeňka Medka, za puol osma sta kop grošuov míšenských věna jejieho. I tomu dosti učiniti a jie plniti dielu svého prodlévá. Vložen puohon léta MDVIII v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele [23. června). V té při mezi Mandelenú z Roztok a z Klinšteina, manželkú někdy pana Zdeňka Medka z Waldeka, puovodem s jedné, a Štěpánem Střelú z Rokyc s strany druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšenských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícieho, tu kdež jest jí, vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí, slíbil za nadepsaného pana Zdeňka Medka za puol osma sta kop grošuov míšenských věna jejieho, i tomu dosti učiniti a jie plniti dielu svého prodlévá. Tu on Štěpán před JMtí pány stoje tomu ruko- jemstvie neodpíral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na- lezli: Poněvadž on Štěpán pohnaný k tomu rukojemství se zná, z té příčiny aby 24*

Strana 188
188 D. XIII. Registra soudu komorního. tomu dosti učinil a tu summu v puohonu menovanú, to jest těch puol druhého sta kop a puol osmy kopy grošuov míšenských, jie paní Mandeleně dal, a to ve dvú ne- dělí pořád zběhlých. Než chce-li on Štěpán o to dále k statku nadepsaného pana Zdeňka Medka hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. 1. 203. a. 1512. Mezi Markétou z Byšic a Zikmundem z Duban o rukojemství za věno. 1509, 12. listopadu. Markétha z Byšic pohnala Zigmunda z Duban v Lithvínově. Vinila jej jakožto vlastnieho bratra nebožtíka Jiříka z Duban, po kterémž on Zigmund statek vzal, a to z toho, kdež jest ona Markétha na témž někdy Jiříkovi puol druhého sta kop grošuov míšenských nálezem soudu komorního obdržala, a týž Jiřík, než jie Markétě tu summu vyplnil, v tom umřel. Protož ona k němu k Zigmundovi o to hledí, a že jest jie tou summou, těmi puol druhými sta kopami míšenskými vinen, poněvadž jest po témž Jiříkovi bratru svém statek vzal. Vložen puohon léta MDVIII v úterý po svatém Diviši [10. října]. V té při mezi Markéthú z Byšic puovodem s jedné, a Zigmundem z Duban a v Li- tvínově pohnaným s strany druhé. Kdežto táž Markétha vinila jej Zigmunda, jakožto bratra vlastnieho někdy Jiříka z Duban, po kterémž on Zigmund statek vzal, a to z toho, kdež jest ona Markéta na témž někdy Jiříkovi puol druhého sta kop grošuov mí- šenských nálezem soudu komorního obdržala, a týž Jiřík, než jie Markétě tu summu vyplnil, v tom umřel. A protož ona k němu k Zigmundovi o to hledí, že jest jie tou summou, těmi puol druhého sta kopami míšenskými, vinen, poněvadž jest po témž Jiříkovi, bratru svém, statek vzal. A na to ukázala svědomie. Proti tomu on Zig- mund pohnaný odpíraje pravil, že jest nebožtík bratr jeho na dvě létě po rozsudku živ byl; byl-li jest jie co vinen, že jest ho právem hleděti měla. A také ten statek, kterýž jest on po témž bratru svém vzal, že jest jej na dluhy podle jeho poručenie vydal. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž ona Markétha ukázala předešlý nález mezi nie a mezi Jiříkem nadepsaným a mezi jinými rukojmiemi o věno jejie učiněný, a on Zigmund k tomu se jest znal, že jest statek jeho Jiříkuov, bratra svého, k sobě přijal, nejsa toho statku poruční- kem vedle zřiezenie zemského; z té příčiny aby on Zigmund pohnaný všecken statek, který jest koli po nadepsaném bratru svém k sobě přijal, před úředníky Pražskými menšími položil na zajtří svatého Fabiana, a tu aby provedl, že toho statku viece k sobě nepřijal, a tiem statkem, pokudž vystačiti muož, aby jie Markétě dluh

Strana 189
Nálezy s roku 1509 o sv. Martině. 189 jejie podle puohonu zaplatil. Dala památné. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. 1. 204. a. Srov. nález č. 1399 na str. 118. 1513. Mezi Mandalenou z Roztok a Václavem Litovským z Svinař o rukojemství za věno. 1509, 12. listopadu. Paní Mandelena z Roztok pohnala Václava Litovského z Svinař. Vinila ho z puol druhého sta kop, ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšenských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího. Vložen puohon léta MDVIII v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele [23. června]. V té při mezi Mandelenú z Roztok a z Klinšteina, manželkú někdy pana Zdeňka Medka z Waldeku, puovodem s jedné, a Václavem Lithovským z Svinař po- hnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšenských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího, tu kdež jest jie vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí slíbil za nadepsaného pana Zdeňka Medka za puol osma sta kop grošuov míšenských věna jejieho, i tomu dosti učiniti a jic plniti dielu svého zanedbává. Tu on Václav před JMtí stoje tomu rukojemství neodpíral. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž se on Václav pohnaný k tomu rukojemstvie zná, z té příčiny aby tomu dosti učinil a tu summu v puohonu meno- vanú, to jest těch puol druhého sta kop a XXX kop a puol osmy kopy vše míšen- ských paní Mandeleně dal, a to ve dvú nedělí pořád zběhlých. Než chce-li on Václav o to dále k statku nadepsaného pana Zdeňka Medka hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. 1. 205. a. Srov. nález č. 1511 na str. 187. 1514. Mezi Mandalenou z Roztok a Zdeňkem Kladenským z Kladna o rukojemství za věno. 1509, 12. listopadu. Mandelena táž z Roztok pohnala Zdeňka Kladenského z Kladna. Vinila ho z puol druhého sta kop, ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšenských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího, ut supra. Vložen puohon léta MDVIII v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele [23. červnal. V té při mezi paní Mandelenú z Roztok a z Klinšteina, manželkú někdy pana Zdeňka Medka z Waldeka, puovodem s jedné, a Zdeňkem Kladenským z Kladna po- hnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop

Strana 190
190 D. XIII. Registra soudu komorního. a z puol osmy kopy grošuov vše míšenských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího, tu kdež jest jí vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí slíbil za nade- psaného pana Zdeňka Medka za puol osma sta kop grošuov vše míšenských věna jejího, i tomu dosti učiniti a jie plniti dielu svého zanedbává. Tu on Zdeněk před JMtí stoje tomu rukojemstvie neodpíral. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Zdeněk pohnaný k tomu rukojemství se zná, z té pří- činy aby tomu dosti učinil a tu summu v puohonu menovanú, to jest těch puol dru- hého sta kop, XXX kop a puol osmy kopy grošuov vše míšenských jí paní Mande- leně dal, a to ve dvú nedělí pořád zběhlých. Než chce-li on Zdeněk o to dále k statku nadepsaného pana Zdeňka Medka hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. R. III. 1. 205. b. Srov. předcházející nálezy č. 1511 a 1513 na str. 187 a 189. 1515. Mezi radou města Písku a Václavem Adamem z Drahonic o pych. 1509, 12. listopadu. Purgmistr a konšelé i všecka obec města Piesku pohnali Václava Adama z Drahonic. Vinili jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. Kdež jest tajž Václav jim Jana Ondrova syna z Semnic, člověka jich, v své vsi v Draho- nicích vzav a do svého vězení dav, držal jej sobě k vuoli v svém vězení pychem přes jich žádost a propustiti ho nechtěl. Vložen puohon léta MDVIII v neděli den svatého Abdona [30. července]. V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Piesku puovody s jedné, a Václavem Adamem z Drahonic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinili z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, kdež jest tajž Václav jim Pie- seckým Jana Ondrova syna z Semnic, člověka jich, v vězení držal a jeho Ondru na jich Pieseckých žádost propustiti nechtěl etc., tak jakož puohon to v sobě šíře uka- zuje. A na to ukázali svědomí. Proti tomu poručník Adama pohnaného na miestě jeho Adama odpíraje pravil, že ten Jan Ondruov syn jemu Adamovi člověka jeho dědičného Burše s statkem jeho pryč vykrásti chtěl, a z té příčiny že jest jej do vězenie svého vzal. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svě- domí, nalezli: Poněvadž on Adam toho člověka Píseckých, kterýž z nájmu jeho člo- věka vezl, do vězenie vzal, a oni Písečtí žádali na něm, aby jim toho jich člověka vydal, a byl-li by mu co ten jich člověk vinen, že mu od něho spravedlivě učiniti chtie, a on Adam přes to toho člověka na rukojmích držel a po dnes drží: z té příčiny jim Píseckým dává se za právo, že on Adam tiem pychem jest jim vinen,

Strana 191
Nálezy s roku 1509 o sv. Martině. 191 a tu pokutu v puohonu menovanú, to jest těch X kop grošuov českých, aby jim dal ve dvú nedělí pořád zběhlých a člověka jich nadepsaného z rukojemstvie hned propustil. Než chce-li on Adam k tomu jich Pieseckých člověku oč hleděti, právo mu se nezavierá. Stalo se ve čtvrtek [sic] den svatých pět bratruov léta tisícieho pětistého devátého. R. III. 1. 243. a. 1516. Mezi Mandalenou z Roztok a Čeňkem Střelou z Rokyc o rukojemství za věno. 1509. 12. listopadu. Paní Mandelena z Roztok a z Klinšteina, manželka někdy pana Zdeňka z Waldeka, pohnala Čeňka Střelu z Rokyc létha MDVIII v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele [23. června] z puol druhého sta kop, ze XXX kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšenských věnných dielu jeho jí od něho dáti příslušejícího etc. Tu na rok jim položený v pondělí den svatých pěti bratruov léta MDIX° [12. listo- padu] poněvadž týž Zdeněk [sic] pohnaný třikrát volán jsa k svému právu nestál, z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali jsú jí paní Man- deleně proti témuž Zdeňkovi [sic] za právo stané. Dala památné. R. III. 1. 319. a. za nápisem: Staná práva k roku svatého Martina MDIX. Srov. nálezy č. 1511, 1513 a 1514 na str. 187 a 189. 1517. Mezi Čeňkem Dašickým z Barchova a Bohuňkem Špínou z Jenišovic o rčení. 1509, 13. listopadu. Čeněk Dašický z Barchova pohnal Bohuňka Špínu z Jenišovic na Šnakově. Viniti ho chce ze rčenie tu, kdež jest řekl Martina tesaře, člověka svého, jemu Čeňkovi zase propustiti, i tomu dosti učiniti prodlévá. Vložen puohon létha MDVIII" v sobotu den svatého Jeronyma [30. září]. V té při mezi Čeňkem Dašickým z Barchova puovodem s jedné, a Bohuňkem Špínú z Jenišovic pohnaným s strany druhé. Jakož jej viní ze rčenie, tu kdež jest řekl Martina tesaře, člověka svého, jemu Čeňkovi zase propustiti, i tomu dosti uči- niti prodlévá etc. A na to ukázal svědomí. Proti tomu Bohuněk pohnaný odpie- raje pravil, že Čeněk toho rčenie podle puohonu svého neprovozuje dostatečně, by mu toho Martina tesaře řekl propustiti, když by on Čeněk jej mieti chtěl. Než k tomu se zná, že jest řekl, kdyby ho koli komu propustiti měl, že by žádnému ho nepro- pustil nežli jemu, a na tom že jest ještě podnes, aby jej jemu Čeňkovi raději než komu jinému propustil, kdyby jej měl propustiti; ale toho úmyslu že nenie, aby jej chtěl propustiti. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-

Strana 192
192 D. XIII. Registra soudu komorního. kami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž on Bohuněk pohnaný to svědomím provedl, že jest toho člověka svého Martina neřekl na čas menovitý propustiti, než když by ho měl komu pro- pustiti, že by jej jemu Čeňkovi propustiti chtěl; i z té příčiny dává se jemu Bo- huňkovi pohnanému za právo a že mu tiem puohonem povinovat nenie. Dal památné. Stalo se léta MDIX v úterý den svatého Brykcí. R. III. 1. 57. b. 1518. Mezi Elškou z Jelče a Oldřichem Popelem z Vesce o věno. 1509, 13. listopadu. Elška z Jelče, manželka někdy Václava Čejky z Olbramovic, pohnala Voldřicha Popela z Vesce na Maloticích. Vinila jej z puol třetieho sta kop grošuov českých věna jejieho, za kteréž jest týž Voldřich jí slíbil, když jest jí za téhož Václava Čejku vdával, že ji týmž věnem opatřiti má. Tomu jest dosti neučinil. Vložen puohon léta MDVIII° v středu den svatého Františka (4. října). V té při mezi Elškú z Jelče, manželkú někdy Václava Čejky, puovodem s jedné, a Voldřichem Popelem z Vesce na Maloticích pohnaným s strany druhé. Kdežto táž Elška vinila jej Voldřicha z puol třetieho sta kop grošuov českých věna jejieho, za kteréž jest tajž Voldřich jie slíbil, když jest jí za téhož Václava Čejku vdával, že ji tiem věnem opatřiti má, tomu dosti jest neučinil. A na to ukázala svě- domí a vajpisy z desk. Proti tomu on Voldřich Popel pohnaný odpíraje pravil, že to jejie Elščino svědomie dostatečné nenie, a že žádný z nich nesvědčí toho, by on ji vdával. A dále praví, že jest jí za nic nesliboval ani jest měl proti čemu, neb po sobě nic nemenovala; a nad to že jest to sama před dobrými lidmi mluvila, k tomu se znajíc, že jest on jí nevdával a jie za nic nesliboval. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov- stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčení, vajpisy z desk, listy, dobrú vuoli i svědomí, nalezli: Poněvadž on Voldřich dobrých lidí svědomím to provedl, že ona Elška za živnosti muže svého k tomu se znala pravieci, že jest jí on Popel nevdával ani jí zač sliboval, a také ona Elška ničímž toho neprovedla, by co po ní, když se vdávala, jmenováno a dáno bylo: z těch příčin jemu Voldřichovi Popelovi dává se za právo, a že jí Elšce tiem puohonem nic povinovat nenie. Než chce-li ona neb má-li k komu hleděti o to dále, právo se jí nezavírá. Dal památné. Stalo se léta MDIX v úterý den svatého Brykcí. R. III. 1. 82. b.

Strana 193
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 193 1519. Mezi Havlem z Kamenice a Dorotou Peštalkou z Košíně o dluh. 1509, 13. listopadu. Havel z Kamenice, páně Mikulášuov mladšieho Trčky z Lípy písař, pohnal Dorothu Peštalku z Košíně. Vinil ji z osmi kop grošuov českých, kterýchž jest jí pán jeho, pan Mikuláš Trčka, puojčil a jemu Havlovi je na ní dal a odkázal. Vložen puohon léta MDVIII v středu den svatého Františka [4. října]. V té při mezi Havlem z Kamenice, pana Mikuláše Trčky z Lípy písařem, puovodem s jedné, a Dorothú Peštalkú z Košíně pohnanú s strany druhé. Kdežto tajž Havel vinil ji Dorotu z osmi kop grošuov českých, kterýchž jest jie pán jeho, pan Mikuláš Trčka nadepsaný, puojčil a jemu Havlovi je na nie dal a odkázal etc., tak jakož puohon svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu Dorota pohnaná od- pírajíc pravila, že jest se pro ten dluh on pan Trčka k jejiemu domu, kterýž v městě Kolíně měla, připověděl, že ona jemu Havlovi puovodovi platiti toho dluhu povinna nenie. Zase proti tomu on Havel pověděl, že jest ten duom bez jeho páně Trčkovy překážky odevzdala Tabitě etc. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž jest ona Dorotha pohnaná ukázala svědomie konšeluov města Ko- lína, kteréž seznává, že nadepsaný pan Trčka připověděv se k jejiemu domu tu v Ko- líně, v tom jie dále žádné překážky nečinil, jí jej zase propustil, tak že jest jej ona volně odevzdala: z té příčiny dává se jemu Havlovi podle jeho puohonu za právo, a ona Dorota aby jemu Havlovi těch osm kop grošuov českých v puohonu jmeno- vaných dala ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý den sva- tého Brykcí. R. III. 1. 119. a. 1520. Mezi Janem Jakoubkem z Bezdědic a radou města Berouna o sahání v soudní moc purk- rabího hradu Pražského. 1509, 13. listopadu. Jan Jakoubek z Bezdědic pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Berouna, že sú vzali na se právo listovnie, kteréž příleží purkrabí hradu Pražského, kdež týž Jan Jakoubek byl dlužen Janovi Chodaurovi z Lokte, ješto jest zaň byl podpuorcí k dobrým lidem za sto kop grošuov míšenských. Vložen puohon léta MDVIII° v pondělí u vigiljí Vzetie Matky božie na nebe [14. srpna]. V té při mezi Janem Jakoubkem z Bezdědic puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Berouna pohnanými s strany druhé. Kdežto týž Jakoubek vinil je Berounské, že sú vzali na se právo listovní, kteréž příleží panu 25 Archiv Český XIII.

Strana 194
194 D. XIII. Registra soudu komorního. purgkrabí hradu Pražského. Kdež týž Jakoubek byl dlužen Janovi Chodaurovi z Lokte, ješto zaň byl podpuorcí k dobrým lidem za sto kop grošuov míšenských listem pod pečetí svú, z kteréhožto dluhu podle práva on Jakoubek napomenut nebyl. Kdež oni Berounští bez téhož Jakoubka přítomnosti jsú zapsali statek jeho Janovi Cho- daurovi z Lokte, a on Jakoubek při tom nebyl. Kteréžto právo vzavše na se purkrabské, ješto jim nepříleželo, připravili jeho o statek, kterýžto statek on Jakoubek měl před městem Berounem ležící na dvoru s dědinami, s sadem, s vinicí. Kterýžto zápis učiněný od Berounských jemu Janovi Chodaurovi z Lokte, aby Jan Chodaur s ním s Janem Jakoubkem se smlouval do roka, a oni Berounští nedočekavše čtvrti léta, statek jeho Jakoubkuov dopustili prodati a sami při tom byli, nemajíce k tomu statku žádného práva prodávati. A tudy jej Jana Jakoubka o nadepsaný jeho statek při- pravili, kterýžto statek on Jan Jakoubek za čtyři sta kop grošuov českých pokládá. A na to některé listy a svědomí ukázal. Proti tomu oni Berounští pohnaní odpíra- jíce pravili, že on Jakoubek ničímž toho podle puohonu svého neprovozuje, by oni jaké právo listovnie na se vzali aneb že by jej o jeho statek připravili; ale že sú jeho statek dopustili prodati a jej Janovi Chodaurovi [zapsati], to že sú učinili řádně a učiniti mohli dobře, jsúce k tomu připraveni právem od téhož Chodaura, a že jest se to s jeho Jakoubkovým přivolením a při jeho přítomnosti dálo. A na to ukázali svě- domí a nález, mezi již menovaným Chodaurem a jimi Berounskými učiněný, i také vajpisy smluv z jich městských kněh Berounských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčení, svědomí, nález předešlý i vajpisy smluv z kněh Berounských, nalezli: Poněvadž oni Berounští pohnaní to provedli dostatečně, že on Jakoubek při prodávání toho statku byl, litkup pil, a také nálezem předešlým mezi Janem Chodaurem a jimi učiněným to provedli, že jim týmž nálezem rozkázáno bylo, aby ten jeho Jakoubkuov statek jemu Cho- daurovi svými městskými kniehami zapsali, ješto sú to zapsánie dobře učiniti mohli; protož dává se jim Berounským pohnaným za právo, a že tu jemu Jakoubkovi nic povinni nejsú. Dali památné. Stalo se v úterý den svatého Brykcí. R. III. 1. 165. b. 1521. Mezi Markétou z Chráněc a Felixem Pertoltem z Mělnic o rčení. 1509, 13. listopadu. Markétha z Chráněc, manželka Erazima Šnoble z Plykšteina, pohnala Felixa Pertolta z Mělnic. Vinila ho ze rčenie, tu kdež jest jie řekl sto kop dáti míšen- ských, i tomu rčení nedbá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDVIII u vigiljí sva- tého Jana Křtitele [23. června]. V té při, kteráž jest mezi Markéthú z Chráněc, manželkou Erazima Šnoble, puo-

Strana 195
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 195 vodem s jedné, a Felixem Pertoltem z Mělnic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila ze rčenie, tu kdež jest jie řekl sto kop dáti míšenských, ale tomu rčenie nedbá učiniti dosti etc. A na to ukázala svědomie. Proti tomu Felix Pertolt pohnaný odpíraje pravil, že se v tom rčenie nepamatuje, a také má-li to svědomí přijato býti, poněvadž některé osoby z těch svědkuov sú řádu lehkého, a také že sú všecko ti svědci osoby duchovnie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž ona Markétha puovod to dostatečně provedla, že jest jie on Pertolt řekl sto kop dáti míšenských, a on toho rčenie svědomím neodvedl ižádným, by neřekl dáti, z té příčiny dává se jie Markétě puovodovi za právo podle jejieho puohonu. Ale poněvadž ti Marketini svěd- kové času toho rčenie, na který čas jie těch sto kop řekl dáti, neseznávají, protož aby jie Markétě on Pertolt těch sto kop míšenských dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Pakli by dáti nechtěl, tehdy aby v tom času v těch dvú nedělech jie těch sto kop míšenských dostatečně ujistil, aby ona, kdyby ho Buoh smrti neuchoval, věděla, kde těch sto kop grošuov míšenských ve dvú nedělech po jeho smrti najíti. Dala památné. Stalo se v úterý den svatého Brykcí. R. III. 1. 203. b. 1522. Mezi Markétou z Byšic a Wolfgangem z Rachmberka o nesplnění nálezu. 1509, 13. listopadu. Markétha z Byšic pohnala Wolfganga z Rachmberka a v Janově z toho, kdež jest táž Markétha Viléma Kro, pastorka nebožtíka Nykle z Rachmberka, po rozsudku a nálezu panském v soudu komorním učiněném pro neplněnie puol druhého sta kop grošuov míšenských na zbožie a grunthu jeho Nyklově vedle práva zatkla, tu jest se on Zigmund vedle zněnie téhož listu zatykacího a podle práva k témuž Vilémovi Kro, pastorku svému, nezachoval. A protož ona Markéta z Byšic k němu k Wolf- gangovi o to hledí a jej z toho jakožto syna a dědice svrchupsaného Nykle z Rachm- berka vinila, že jie tou pokutou vinen. Vložen puohon léta MDVIII v úterý po svatém Diviši [10. října]. V té při mezi Markétú z Byšic puovodem s jedné, a Wolfgangem z Rachmberka a v Janové pohnaným s strany druhé. Kdežto táž Markéta pohnala jej Wolfganga z toho, kdež jest táž Markéta Viléma Kro, pastorka nebožtíka Nykle z Rachmberka, po roz- sudku a nálezu panském v soudu komorním učiněném pro neplněnie puol druhého sta kop grošuov míšenských na zbožie a grunthu jeho Nyklově vedle práva zatkla, tu jest se on Nykl vedle zněnie téhož listu zatykacieho a podle práva k témuž Vi- lémovi Kro, pastorku svému, nezachoval. A protož ona Markéta z Byšic k němu Wolfgangovi o to hledí a jej z toho jakožto syna a dědice svrchupsaného Nykle 25*

Strana 196
196 D. XIII. Registra soudu komorního. z Rachmberka vinila, že jie tou pokutou vinen jest. A na to ukázala svědomie. Proti tomu Wolfgang pohnaný odpíraje pravil, že když jest Bernarth Bayček list za- tykací na Viléma Kro pastorka do Janova přinesl, prve nežli jest ten list zatykací nebožtíkovi otci jeho Wolfgangovi dodán, že již byl nadepsaný Vilém Kro pastorek pryč odešel. A na to ukázal také svědomie. Proti kterémužto svědomí Markéta puovod zase odepřela pravieci, že to jeho Wolfgangovo svědomie nenie podle zřiezenie zem- ského. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž to svědomie, kteréž on pohnaný ukazuje, pod města Mostu pečetí jest, a ti svědkové, kteříž v tom listu městském položeni jsú, nejsú jich Mostských spoluobyvatelé, ale jsú jeho Wolfgangovi lidé z Janova, ješto to svědomie nenie vedle zřiezenie zemského; a ona Markétha puovod provedla to dvěma dobrými lidmi, že sú toho Viléma Kro pastorka nebožtí- kovi Niklovi Rachmberkovi, jeho Wolfgangovu otci, na jeho grunthu ukázali, a on Nykl nechtěv naň na Viléma skutečně sáhnúti, na rychtáře a na konšely své ukázal; i poněvadž se jest tajž Nykl k témuž Vilémovi podle zněnie listu zatykacího a podle práva skutečně nezachoval: z té příčiny dává se jie Markétě za právo, tak že jest jie on Wolfgang těmi puol druhého sta kopami grošuov míšenských v puohonu po- loženými vinen, a ty aby jí dal od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než chce-li on Wolfgang o to k komu dále hleděti, právo mu se nezavierá. Dala památné. Stalo se léta MDIX v úterý den svatého Brykcí. R. III. 1. 204. b. Srov. nálezy č. 1399 a 1445 na str. 118 a 147. 1523. Mezi Zikmundem z Bezdědic a Jindřichem z Hudova o pych. 1509, 13. listopadu. Zigmund z Bezdědic pohnal Jindřicha z Hudova. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc. V té při mezi Zigmundem z Bezdědic puovodem s jedné, a Jindřichem z Hu- dova pohnaným s strany druhé. Kdež jej Jindřicha vinil z pychu a pro ten pych etc., protože mu na svobodné královské silnici vypřáhl etc. A na to ukázal svě- domí. Proti tomu on Jindřich pravil, že jest se prve, nežli jest pokuta na pych právem uložena, tato věc stala, a tudy že mu se zdá, že mu tou pokutou povinovat nenie. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon a s obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž se jest ta věc prve, nežli jest právem pokuta na pych uložena, stala: z té příčiny dává se jemu Jindřichovi pohnanému za právo, a že jemu Zigmundovi podle jeho puohonu tou pokutou povinovat nenie. Dal památné. Stalo se v středu [sic] den svatého Brykcí. R. III. 1. 258. b.

Strana 197
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 197 1524. Mezi Apolonou Nožířkou a Jetřichem z Gutšteina o dosti učinění smlouvě. 1509, 14. listopadu. Apolona Nožieřka, měštka Starého města Pražského, pohnala pana Jetřicha z Gutšteina na Chýšech. Vinila ho z dosti neučiněnie smlouvy, mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené, v tom, kdež jí každý rok, dokavadž v jeho domě na Hradčanech byla domovnicí, měl dávati po šesti kopách grošuov míšenských. Vložen puohon léta MDVIII v středu po svatém Brykcí [15. listopadu]. V té při mezi Apolonú Nožieřkú, měštkú z Starého města Pražského, puo- vodem s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina s strany druhé. Kdež ho vinila z dosti neučinění smlouvy mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené v tom, kdež jí každý rok, dokavadž v jeho domě na Hradčanech domovnicí byla, měl dávati po VI kopách grošuov míšenských, i již jie zadržal za puol čtvrta léta, kdež toho přijde zadržalého dluhu XX kop a jedna kopa míšenská. A na to ukázala ceduli smlouvy a svědomí. Proti tomu poručník páně Jetřichuov pohnaného na miestě jeho páně Jetřichově odpíraje pravil, že on pan Jetřich jie Apoloně tiem dluhem povi- novat nenie, a to proto, že jest některé jeho šaty ztratila. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, svědomí, odpor i smlouvu a jich s obú stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž ona Apolona puovod smlouvú i svědomím] ten dluh v puohonu menovaný provedla, a poručník páně Jetřichuov toho neodvedl ničímž: z té příčiny dává se jí Apoloně podle jejieho puohonu za právo, tak že jest jí těmi XXI kopami grošuov míšenskými vinen, a ty aby jí ve dvú nedělech pořád zběhlých dal. Než chce-li on pan Jetřich ji Apolonu z čeho viniti, právo se mu nezavírá. Dala památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 10. a. 1525. Mezi Annou z Risenburka a Voršilou jinak Ofkou z Kuncdorfu o právo k statku pozůstalému. 1509, 14. listopadu. Anna z Rysmburgka pohnala Uršilu, kteráž se menuje, píše a nazývá Ofkú z Kunczdorfu. Vinila ji ze XXXIII kop a z XXti grošuov vše českých, kteréž jest dala, práva k tomu nemajíc, za statek, kterýž koupila, ješto ta summa nebožtíkovi panu Alšovi z Rysmburka, strajci jejiemu Anninému vlastniemu, náležela. Vložen puohon léta MDVIII v středu den svatého Lukáše evangelisty (18. října). V té při mezi Annú z Rysmburka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž se menuje, píše a nazývá Ofkú z Kunczdorfu, pohnanú s strany druhé. Kdež táž Anna

Strana 198
198 D. XIII. Registra soudu komorního. ji Ofku vinila ze XXXIII kop grošuov a ze XX grošuov vše českých, kteréž jest dala, práva k tomu nemajíc, za statek, kterýž koupila, ješto ta summa nebožtíkovi panu Alšovi z Rysmburgka, strajci jejiemu Anninému vlastniemu, náležela, k kteréžto summě a penězóm nadepsaným ona Anna z Rysmburka po témž panu Alšovi právo a spravedlnost má lepší, než svrchupsaná Ofka. Proti tomu ona Uršila, kteráž se Ofkú menuje, odpírajíc pravila, že jie Anně tou summou v puohonu položenou po- vinna nenie, a že ona k tomu i k jinému statku po nadepsaném panu Alšovi pozuo- stalému právo a dokonalú spravedlnost má jakožto po manželu svém řádně oddá- vaným, kterýž jí statek svuoj řádným kšaftem podle práva města Hradce Králové tvrzeným odkázal, v kterémžto kšaftu on pan Aleš ji ne Uršilú, ale Ofkú a man- želkú svú jmenuje. A ona týž jeho páně Alšuov kšaft ukázala. Zase proti tomu Annin puovoda poručník na miestě jejiem pověděl, že ona Uršila jinak Ofka neslove Ofkú, ale Uršilú, a že jest prve vždycky Uršilou slula a potom tepruv že jest sobě přezděla Ofka. A poněvadž jest jí pan Aleš jakožto Ofce a ne jako Uršile statek svuoj kšaftoval, že ona k tomu statku tudy práva nemá, poněvadž jí Uršila a ne Ofka řiekají. Ale ona Anna že k tomu statku v puohonu jmenovanému páně Alšovu i k jinému po něm zuostalému právo a spravedlnost má příbuzenstvím. A na to mnohá ukázala svědomie, při tom též i rozsudek, kterýž jest se při úřadu purkrabstvie Pražského z naučenie pánuov JMtí a vládyk z plného soudu zemského mezi touž Annou a knězem Mathiášem a Václavem Donátem stal, také ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie, jeho páně Alšuov kšaft, svědomie i nález purkrabský a pilně toho pováživše, nalezli: Po- něvadž jest napřed jmenovaná Anna svědomím provedla to dostatečným, že jí Ofce ne Ofka, ale Uršila řiekají, a také nález purgkrabský z naučenie pánuov z plného soudu zemského učiněný ji Uršilou býti rozsoudil; i z těch příčin jí Anně JMt dávají podle jejieho puohonu za právo, a že ona k těm penězóm v puohonu menovaným po nadepsaném panu Alšovi, jakožto strýci svém, příbuzenstvím právo a spravedlnost má, a ty aby jí ona Uršila, tu summu, to jest těch XXXti III kop grošuov a XXti grošuov vše českých dala ve dvú nedělí pořád zběhlých, poněvadž jest nebožtík pan Aleš jí jakožto Ofce a ne jako Uršile, ješto jí Uršila a ne Ofka řiekajie, kšaftoval a odkázal. Stalo se v středu po svatém Brykcí. Léta MDX° v pátek [sic] den svatého Ondřeje, apoštola božieho [30. listopadu], vydán jest list zatykací od úřadu Anně z Rysmburgka svrchu psané na Uršilu jinak Ofku z Kunczdorfu pro dosti neučiněnie nálezu panskému etc., jakož se nahoře píše. R. III. 1. 10. b.

Strana 199
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 199 1526. Mezi Annou z Risenburka a Voršilou jinak Ofkou z Kuncdorfu o pobrání svrchkův a klenotův. 1509, 14. listopadu. Anna z Rysmburgka poháněla Uršily, kteráž se menuje, píše a nazievá Ofkú z Kunczdorfu. Viniti ji chce z pobránie svrchkuov a klenotuov těchto dole psaných, kteréž jest po panu Alšovi z Rysmburgka, strajci jejím, pobrala etc. Puohon vložen létha MD osmého o svatém Martině [11. listopadu]. V té při mezi Annú z Rysmburgka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž se menuje, píše a nazievá Ofkú z Kunczdorfu, pohnanú z strany druhé. Jakož ji Anna vinila z pobránie svrchkuov a klenotuov těchto dole psaných, kteréž jest po panu Alšovi z Rysmburgka, strajci jejím, pobrala, menovitě: tři pasy stříbrné, jeden po- zlacený, tři prsteny zlaté a sekrét, kuní šubu, aksamitem pošitú, druhú šubu sobolovú, damaškem pošitú, kuní šubu nepošitú, liščí šubu harasovú i jiných šatuov a hospodářských věcí, kteréžto všecky věci, šaty, svrchky, klenoty tak od nie po- brané nadepsaná paní Anna z Rysmburgka dvě stě kop grošuov českých pokládá a k nim po svrchu psaném panu Alšovi z Rysmburgka, strajci svém, právo a spra- vedlivost má lepší nežli ona Uršila. Proti tomu ona Uršila, kteráž se Ofkú nazievá, odpierajíc pravila, že ji ona Anna z těch klenotuov nespravedlivě a zmatečně viní, poněvadž prve o ně rozsudek a nález se stal mezi knězem Samuelem, bratrem jejím Anniným, a jí Ofkú, a že o to miesto a konec má. A poněvadž po rozsudku z těch věcí pohánie, že podle zřiezenie zemského učinila jest ten puohon na zmatek. To při tom pravíc, že netoliko nálezem panským, ale i kšaftem nebožtíka pana Alše z Rysm- burgka, manžela svého, kterýž jí ty klenoty odkázal, právo a spravedlnost má. A na to ten předešlý nález, zřiezenie zemské i ten kšaft ukázala. Zase proti tomu po- ručník Anny puovoda na miestě jejiem pověděl, poněvadž jeho Alšuov kšaft a od- kázánie Ofce a ne Uršile svědčí, a jí neříkají Ofka, ale Uršila, tudy že k těm kle- notóm práva nemá, a prosoudil-li jest co kněz Samuel, bratr jejie Annin, že ona Anna tiem vinna nenie. Proti kterýmžto slovóm Uršila jinak Ofka pověděla, že se ne o jméno, ale o statek soudí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, odpor a jich s obú stran pře líčenie, předešlý nález, jeho páně Alšuov kšaft etc., nalezli: Poněvadž z těch klenotuov v puohonu jmenovaných kněz Samuel z Rysmburgka, její Annin puovoda vlastní bratr, nadepsané Uršily jinak Ofky prve poháněl a jich odsouzen jest, tak jakož nález předešlý o to učiněný šíře ukazuje, i z té příčiny JMt ji Uršilu při tom prvnějším nálezu zuostavují a jie proti puovodovi za právo dávají. Stalo se létha MD osmého [sic] v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 11. b. Srov. nález č. 1497 na str. 177.

Strana 200
200 D. XIII. Registra soudu komorního. 1527. Mezi Benešem z Vranova a Zdislavem ze Žlunic o dluh. 1509, 14. listopadu. Beneš z Vranova pohnal Zdislava ze Žlunic. Kdež jest mu on Beneš puojčil dvě stě kop grošuov míšenských na kupectví, i chce jej Zdislava viniti z zuostalých a jemu od něho nedodaných puol druhého sta kop grošuov též míšenských. Vložen puohon léta MDVIII v pátek před svatým Havlem [13. října]. V té při mezi Benešem z Vranova puovodem s jedné, a Zdislavem ze Žlunic pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Beneš viní jej Zdislava z puol druhého sta kop grošuov míšenských zuostalých a nedodaných, tu kdež jest on Beneš jemu Zdi- slavovi puojčil dvú seth kop grošuov míšenských na kupectvie. A na to ukázal svě- domí. Proti tomu Zdislav pohnaný odpieraje pravil, že jest mu on Beneš těch peněz nepuojčil, než že jest se s ním složil na kupecstvie. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov- stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomie a obú stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž svědci obojích, i puovoda i po- hnaného, proti sobě na odpor sú, z té příčiny aby on Beneš puovod to zpravil, že jest mu těch puol druhého sta kop grošuov míšenských jemu Zdislavovi puojčil, a to před JMtmi pány a vladykami na Svátost najprv příští, tak jakž mu bude JMtmi rozkázáno. A jestliže zpraví, tehdy aby on Zdislav jemu Benešovi těch puol dru- hého sta kop grošuov míšenských dal od zprávy ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. Letha MDX v sobotu před svatým Tiburcím [10. srpna] Beneš puovod k pří- saze nestál, ale Zdislav stál a jest zprávy prázden. R. III. 1. 32. a. 1528. Mezi Jakubem z Lestkova a Zikmundem z Lestkova o nevrácení klenotů svěřených. 1509, 14. listopadu. Jakub z Lestkova pohnal Zigmunda z Lestkova, měštěnína Starého města Pražského. Vinil jej z nevrácení klenotuov jemu od něho svěřených etc. Vložen puohon léta MDVIII ve čtvrtek před Početím Matky božie [7. prosince]. V té při mezi Jakubem z Lestkova s jedné, a Zigmundem odtudž z Lestkova, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z ne- vrácení klenotuov jemu od něho svěřených, menovitě těchto: jednoho střiebra pozla- ceného, jedné čéšky střiebrné, šálce střiebrného, koflíku fládrového, lžic s střiebrem XXXI a perlové tkaničky, ješto ty všecky klenoty svrchupsané on Jakub pokládá sobě sto kop grošuov českých. A na to ukázal svědomí a ceduli jeho Zigmundovou

Strana 201
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 201 rukú psanú. Proti tomu on Zigmund odpíraje pravil, že to klenotové jeho Jakubovy nejsú, ale že sú Zigmundovy, nebožtíka Joštova syna, kterýžto Jošt ty klenoty témuž synu svému leth nemajícímu jest odkázal, a Zigmund sirotek, jeho Joštuov syn, že jest je sstavil. A na to také svědomie a jeho Joštuov kšaft ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obú stran pře lí- čení, svědomí i kšaft, nalezli: Poněvadž on Jakub puovod to pokázal, že ti klenotové v puohonu menovaní jemu Zigmundovi pohnanému od něho od Jakuba a od druhého spoluporučníka svěřeni sú: i z té příčiny JMt nalezli a rozkázali, aby on Zigmund ty všecky klenoty v puohonu dotčené při úřadu desk zemských jemu Jakubovi po- ložil, a to od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, a ty aby při úřadu le- žely do roka pořád zběhlého. A poněvadž sirotek před JMtí stoje k těm klenotóm právo se mieti ohlásil podle kšaftu otce svého, i chce-li týž sirotek k týmž kleno- tuom právo mieti, právo mu se nezavírá. Pak-li by on Zigmund sirotek v tom roce z těch klenotuov nevinil a práva že by šla, tehdy ti klenotové jemu Jakubovi po roce zběhlém od úřadu desk mají vydáni býti. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 166. a. 1529. Mezi Janem z Kounic a Alšem Zručským z Chřenovic o věznění bratra Václava. 1509, 14. listopadu. Jan z Kounic řečený Junek pohnal Alše Zručského z Chřenovic. Vinil jej, že mu bratra jeho Václava u vězení držel. Vložen puohon léta MDVIII v středu před svatým Šimonem a Judú [25. října]. V té při mezi Janem z Kounic řečeným Junek puovodem s jedné, a Alšem Zručským z Chřenovic pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Jan vinil jeho Alše, že mu bratra jeho u vězení držel Václava a na rukojmí jeho dáti nechce, aby jej postavil před soudem komorním, a z čeho témuž bratru vinu dá, že jemu má před týmž soudem býti práv. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Aleš pohnaný od- píraje pravil, že jest ho pan Trčka, jeho Junkuov pán, poháněti měl a ne on. Po- věděl také i to, že jest jej Václava, bratra Junkova, proto vězel, že jest pan Trčka jemu Alšovi také vězel člověka jeho. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčení, nalezli: Poněvadž oni, Jan puovod a Václav bratří, sú lidé sedlští a gruntovní páně Trčkovi a ve dskách nemají, že takoví podle zřiezení zemského poháněti nemají; z té příčiny se ten puohon zdvihá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 166. b. Archiv Český XIII. 26

Strana 202
202 D. XIII. Registra soudu komorního. 1530. Mezi Janem Mrakešem z Černíkovic a Janem z Krsovic o nezdržení smlouvy. 1509, 14. listopadu. Jan Mrakeš z Černíkovic pohnal Jana z Krsovic na Lešanech. Vinil jej z ne- zdrženie smlouvy o Duchoně z Lešan a o Blažka, syna jeho. Vložen puohon léta MDVIII o svatém Martině [11. listopadu]. V té při mezi Janem Mrakšem z Černíkovic puovodem s jedné, a Janem z Krsovic na Lešanech pohnaným s strany druhé. Kdežto on Mrakeš vinil jej Jana z Krsovic z nezdržení smlouvy o Duchoně z Lešan a Blažka, syna jeho Duchoňova, mezi nimi učiněné, že mu na čas jmenovitý měl XII kop grošuov míšenských dáti, a tomu až dosavad jest dosti neučinil. A na to vedl jest svědka Václava z Chvo- jence, miestopísaře královstvie Českého, a Víta z Radslavic jakožto smlúvce mocné, na kterýchž sú byli o to mocně přestali. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon i svědomí, takto o tom vypověděli: Poněvadž sú na svrchupsaných smlúvcí byli přestali, a nadepsaní smlúvce Václav z Chvojence a Vít z Radslavic to ústně před JMtmi pány seznali, že jest puohon mezi stranami minúti měl, a on Jan pohnaný jemu Mrakšovi VI kop grošuov českých dáti měl: i z té pří- činy podle té smlouvy a výpovědi aby se té smlúvě dosti stalo od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 167. a. 1531. Mezi Litmírem z Háje a Kateřinou kněžnou Minstrberskou o postavení poddaného pro zbití dvou klisen. 1509, 14. listopadu. Lithmír z Háje pohnal osvícenú kněžnu paní Kateřinu kněžnu Minstrberskú, hrabinku Kladskú etc. Jejie Mt, aby Mathouška, přikázaného svého, kterýž jest ve vsi Jejie Mti u člověka jejieho Jana v Hubově, postavila před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z toho, že jest mu dvě klisně jeho zbil, kteréžto on Lithmír sobě XII kop grošuov českých pokládá. Vložen puohon léta MDVIII v pondělí den svatého Diviše [9. října]. V té při mezi Lithmírem z Háje s jedné, a Mathouškem přikázaným osviecené kněžny paní Katheřiny kněžny Minstrberské postaveným strany druhé. Kdežto tajž Lithmír vinil jej Mathouška z toho, že jest mu dvě klisně jeho zbil, kteréžto on Lithmír XII kop grošuov českých sobě pokládá. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Mathoušek postavený odpíraje pravil, že těch klisen svévolně nepojal, pravě, že jest jeho Jan Hrdlík prosil, aby jemu těmi klisnami šindel vezl. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof-

Strana 203
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 203 mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, odpor, svědomí i jich s obú stran pře líčenie, takto o tom nalezli: Poněvadž on Mathouš postavený svědomím to jest provedl, že jest Jan Hrdlík tu vládl a hospo- dařil v Petřichovicích, a za to jeho Mathouše žádal i těch klisen puojčil, aby jemu ten šindel vezl: i z té příčiny jemu Lithmírovi puovodu tiem, z čehož jest jej vinil, povinovat nenie. Než chce-li on Lithmír k komu o to dále hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 181. b. 1532. Mezi Martinem Majšnarem a Markétou z Ajtenburka spolu se syny Blažka z Veleně o dluh. 1509, 14. listopadu. Martin Mayšnar, kožišník a měštěnín Nového města Pražského, pohnal Mar- kétu z Aytenburgka, manželku někdy Blažka z Veleně, a Víta, Jana, Václava a Zig- munda vlastních a nedílných bratří. Vložen puohon léta MDVIII v středu před svatým Šimonem a Judú [25. října]. V té při mezi Martinem Mayšnarem, kožišníkem a měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Marketú z Aytenburgka, manželkú někdy Blažka z Veleně, a Vítem, Janem, Václavem a Zigmundem, vlastními a nedílnými bratřími, syny téhož Blažka z Veleně, držiteli statku téhož Blažka, s strany druhé. Jakož je vinil puovod ze čtyř kop grošuov bez VI grošuov vše českých dluhu jemu Mayšnarovi od svrchu psaného Blažka za kožešnické věci pozuostalého. A na to ukázal svědomie. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že to svědomie Pražan Novoměstských nenie podle práva, při tom žádajíce pánuov JMtí za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčenie a nahlédše v svědomie, takto o tom nalezli: Poněvadž on Mayšnar dvěma svědky, registry komor- ními zapsanými, pokázal, že jest nebožtík Blažek ten kožich liščí a kuní k sobě přijal; z té příčiny dávají jemu Mayšnarovi za právo podle jeho puohonu, a oni pohnaní aby jemu Mayšnarovi tu summu v puohonu menovanú, to jest čtyři kopy grošuov bez VIti grošuov vše českých, dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chtie-li oni pohnaní dále o to k komu hleděti, právo jim se nezavírá. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 206. a. 1533. Mezi Václavem Roupovským z Roupova a Zikmundem z Lestkova o vydání svěřených peněz. 1509, 14. listopadu. Václav Roupovský z Roupova pohnal Zigmunda z Lestkova, měštěnína Starého města Pražského. Vinil ho z padesáti kop grošuov míšenských někdy paní Zygoně hrabince 26*

Strana 204
204 D. XIII. Registra soudu komorního. z Ortmbergka příslušejících. Vložen puohon léta MDVIII ve čtvrtek před svatým Havlem [12. října]. V té při mezi panem Václavem Roupovským z Roupova puovodem s jedné, a Zigmundem z Lestkova, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež týž pan Václav Roupovský vinil jej Zigmunda z padesáti kop grošuov míšenských, někdy paní Zygoně hrabince z Ortmbergka příslušejících, kteréž jest týž Zigmund k sobě přijal a jich těch padesáti kop grošuov míšenských témuž panu z Roupova, kterémuž po již menované paní hrabince spravedlivě náležejí, vydati nechce. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že nebožka paní hrabinka zřiezenie řádné a kšaft o svém statku učinivši, o tomto dluhu zmienky neučinila ižádné, než že se on Zigmuud k tomu zná, že jest těch padesáte kop k sobě vzal a za sebú je má, ale že jest dobře učiniti mohl podle té dobré vuole, kterúž od též paní hrabinky na list hlavní má. A na to ten list hlavní vyvazený a dobrú vuoli na ten list svědčící ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčení, svrchu psaný list hlavní, dobrú vuoli naň i svědomie, nalezli: Poněvadž on pan Václav puovod to jest dosta- tečně svědomím provedl, že on Zigmund pohnaný ku paní hrabince, když na smrtedlné posteli ležela, přišel, jie prosil, aby mu ty peníze odpustila, a ona toho učiniti ne- chtěla, než jemu panu Václavovi je dala, a tomu svědomí on Zigmund pohnaný ne- odepřel; i z té příčiny dává se jemu panu Roupovskému puovodovi podle jeho puohonu za právo, takže on Zigmund jemu těmi Lti kopami grošuov míšenských v puohonu položenými jest vinen, a ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. R. III. 1. 302. a. Srov. nález č. 1473 na str. 163. 1534. Mezi Anežkou z Čečelic a Mandalenou z Vrtby spolu s Václavem z Doubravice o dluh. 1509, 15. listopadu. Anežka z Čečelic pohánie paní Mandalenu z Vrtby a na Hořovicích a Václava z Doubravice na Taynci. Viniti je chce jakožto mocné poručníky a držitele statku nebožtíka pana Lithvína z Klinšteina z patnácti kop grošuov českých dluhu jí paní Anežce od téhož někdy pana Litvína zuostalého etc. Vložen puohon létha MDVIII“ ve čtvrtek před svatú Lidmilú [14. září]. V té při mezi Anežkú z Čečelic puovodem s jedné, a paní Mandelenú z Vrtby a na Hořovicích a Václavem z Dúbravice na Taynci pohnanými s strany druhé. Kdežto táž Anežka viní je, paní Mandelenu a Václava svrchu psané, jakožto mocné poručníky a držitele statku nebožtíka pana Litvína, z patnácti kop grošuov českých

Strana 205
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 205 dluhu jí paní Anežce od téhož někdy pana Litvína zuostalého. A na to ukázala svě- domie. Proti tomu oni pohnaní pověděli sú, že se jim zdá, poněvadž sirotci, nebožce páně Litvínovi děti, léta mají a v své se uvazují, že k tomuto puohonu odpoviedati povinni nejsú, a aby o to hleděli k sirotkóm. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, odpor i svědomie, nalezli: Poněvadž ona Anežka puovod ten dluh provedla, a oni pohnaní dluhu neodpierají a statku sirotčieho ještě v držení jsú a puohonem v držení statku sirotčieho zastiženi jsú: z té příčiny aby tomu učinili dosti a dluh ten v puohonu dotčený XV kop grošuov českých jí Anežce ve dvú nedělí pořád zběhlých aby dali. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 11. b. 1535. Mezi Bohuslavem Vrchotou z Slatiny a Václavem Mouřenínem z Nebovid o dostiučinění smlouvě. 1509, 15. listopadu. Bohuslav Vrchota z Slatiny pohnal Václava Mouřenína z Nebovid. Viniti ho chce z toho, kdežto on Mouřenín jeho Bohuslava jest pohnal před úřad purgkrabství Pražského dvěma puohony etc. Vložen puohon létha MDIX v pondělí den svatého Rehoře [12. března]. V té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny, puovodem s jedné, a Václavem Mouřenínem z Nebovid pohnaným s strany druhé. Jakož on Bohuslav pohnal a vinil jej Mouřenína z toho, kdež jest on Mouřenín jeho Bohuslava pohnal před ouřad purgkrabstvie Pražského dvěma puohony pro některé summy, jakožto pak ti puohonové to v sobě šíře ukazují; kdež pak týž Bohuslav s týmž Mouřenínem smlouvu jest učinil vo ty summy v obou puohonech svrchu psaných položené; kdež on Mouřenín na tom přestav a přes tu smlouvu k těm puohonóm jest stál, toho učiniti nemaje, a na témž Bohuslavovi jest právo ustál před úřadem purgkrabským k těm oběma puohonóm, kdež on Bohuslav pokládá sobě to a takové ustálé právo padesát kop grošuov českých. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Václav Mouřenín pohnaný odpieraje pravil, že jest s ním s Bohuslavem smlouvy neměl žádné dokonalé; než na takový zpuosob se s ním smlúval, jestliže by mu udělal list na XVIII kop grošuov míšenských, a to do dvú nedělí, a jestliže jemu je ujistí, že té summy, kterúž jest zaň dal Piramovi Kapounovi od Hory, jemu Bohuslavovi pustiti chce, však bez práva svého pohoršenie. Ale on Vrchota toho jest neučinil. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž to Bohuslavovi svědkové někteří vyznali, učiní-li Bohu- slav té smlouvě dosti ve dvú nedělí, že on Mouřenín tu smlúvu držeti chce, však

Strana 206
206 D. XIII. Registra soudu komorního. s tú výhradú bez práva jeho pohoršenie, též také Mouřenínuov svědek také jest to vyznal, a on Bohuslav toho jest ničímž nepokázal, že jest té smlouvě dosti učinil: i z té příčiny dává se jemu Václavovi Mouřenínovi za právo, tak aby se práva svého staného držal. Dal památné. Stalo se léta MDIX ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 32. b. 1536. Mezi Ctiborem z Chřenovic a Petrem Leptějem z Heroltic o rčení. 1509, 15. listopadu. Ctibor z Chřenovic pohnal Petra Leptěje z Heroltic a z Vozárovic. Viniti ho chce ze rčenie, tu kdež jest mu řekl, že on pro Havla, bratra jeho, kteréhož potom pan Václav Popel vysoudil, žádné škody v tom nevezme etc. Vložen puohon létha MDIX° v středu po Zvěstovánie Matky božie [28. března]. V té při mezi Ctiborem z Chřenovic puovodem s jedné, a Petrem Leptějem z Heroltic a z Vozárovic pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Ctibor viní ho Leptěje ze rčenie, tu kdež jest mu řekl, že on pro Havla, bratra jeho, kteréhož potom pan Václav Popel vysoudil, žádné škody v tom nevezme, prosiv ho, aby jej Havla neopouštěl, ale o něho aby stál, a že on Havel žádnému člověčenstvie nesli- boval, než že sobě svobodný jest. Na kteréžto jeho rčenie on Ctibor ubezpečil se a o téhož Havla na jeho přiřčenie a na jeho žádost stál. Ale to se pak jinač, než jest jej on zpravoval a jemu přiříkal, nalezlo, a skrze to týž Ctibor ujmy na svém statku vzal, [které sobě] XLII a puol kopy grošuov XV grošuov vše českých pokládá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Petr pohnaný odpieraje pravil, že mu Ctiborovi tiem puohonem nic povinovat nenie, a to tudy, že témuž Ctiborovi Havel bratr jeho Petruov na hradě Pražském k soudu byl postaven, a on Ctibor, když se súditi na ten čas neměl, kázal jest jemu Havlovi na Kambergk a tam jest jej ctí a věrú zavázal, a on Havel že jest mu potom pryč ušel. A na to také vedl svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Petr to jest provedl, že jest Havel, bratr jeho, jemu Ctiborovi na hradě Pražském k soudu postaven byl, a Ctibor nemaje soudu na ten čas kázal mu jíti na Kambergk a tam jej potom ctí a věrou zavázal, a tak se jest z toho při- rčenie sám vyvedl, poněvadž jest jej nad to přirčení slibem zavazoval: i z té příčiny on Petr Leptěj tou pokutou jemu Ctiborovi vinen nenie. Dal památné. Stalo se létha MDIX° ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 58. a.

Strana 207
Nálezy s roku 1509 o sv. Martině. 207 1537. Mezi Hanušem Elbognerem z Chebu a bratřími Šliky z Holejče o dluh. 1509, 15. listopadu. Hanuš Elbogner, měštěnín města Chba, pohnal pana Osmana, pana Pangracia a pana Albrechta Šlikuov bratří vlastních z Holayče, hrabí Pasaunských a synuov někdy pana Václava odtudž Šlika z Holayče. Vinil je z nezaplacení šest set zlatých a XXXVI zlatých. Vložen puohon MDIX° ve čtvrtek den svatého Longina [15. března]. V té při mezi Hanušem Elbognerem, měštěnínem města Chba, puovodem s jedné, a panem Osmanem, panem Pangracím a panem Albrechtem, vlastními bratřími z Ho- layče, pohnanými s strany druhé. Kdežto týž Hanuš Elbogner vinil je bratry svrchu psané etc. z nezaplacenie šesti seth a XXXVIti zlatých dluhu jemu Hanušovi od téhož někdy pana Václava Šlika otce jich spravedlivě zuostalého. A na to ukázal páně Václavuov Šlikuov list hlavní, kterýmž se i své dědice Jiříkovi kramáři, měště- nínu města Chba, zapisuje. Ukázal také list, kdež týž Jiřík kramář své právo a ten dluh vzdává Hanušovi Elbognerovi a jeho synóm etc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a v ty listy puovodovy pilně nahlédše: Poněvadž puovod pokázal jest listy podle svého puohonu, ješto ti listové v sobě pokuty na ty dluhy držie a zavírají; i z té příčiny JMt ten puohon zdvihají. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 119. a. 1538. Mezi Jakubem z Lestkova a Zikmundem z Lestkova o pobrání vozů a koní. 1509, 15. listopadu. Jakub z Lestkova pohnal Zigmunda odtudž z Lestkova na Chvatěrubech. Vinil ho z pobránie vozů, jednoho krytého a čtyř koní, a druhého formanského fasunku též se čtyřmi koňmi, kteréž jest na svobodné královské silnici pobral, pacholky, kteříž ty vozy vezli, ctí a věrou zavázav, aby je ty vozy i s koňmi na Chvatěruby vedli a dovezli. Vložen puohon léta MDVIII ve čtvrtek před Početím Matky boží [7. prosince]. V té při mezi Jakubem z Lestkova puovodem s jedné, a Zigmundem odtudž z Lestkova pohnaným s strany druhé. Jakož jeho puovod vinil z pobránie vozu je- dnoho krytého a čtyř koní a druhého formanského fasunku též se čtyřmi koňmi, kteréž jest na svobodné královské silnici pobral, pacholky, kteříž ty vozy vezli, ctí a věrou zavázav, aby je ty vozy i s koňmi na Chvatěruby vezli a dovedli, ježto on Jakub se na téhož Zigmunda toho nenadál. Kteréžto vozy a těch osm koní jmeno- vaný Jakub sto kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu

Strana 208
208 D. XIII. Registra soudu komorního. Zigmund pohnaný pravil, že jest jich těch koní ani vozuov nebral ani pacholkuov těch zavazoval, ale že jest je posel, kterýž od pana purkrabie Pražského s obranním listem byl poslán, zavazoval, a ten posel jim rozkázal, aby s těmi koňmi a vozy zase na Chvatěruby jeli. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Jakub puovod, poručník téhož Zigmunda, toho ničímž neprovozuje, by to jeho koni a vozové vlastní byli, a také toho jest ničímž nepokázal vedle práva, by týž Zigmund je bral a zavazoval, než to jest Zigmund ukázal a dostatečně provedl, že ten, kterýž jest jel s obranním listem od pana purkrabie, že těm pacholkóm s vozy a s koňmi kázal jest jeti zase na Chvatěruby, a tak aby jeho Zigmunda zmocnil statku podle listu obranního: i z té příčiny on Zigmund jemu Jakubovi tiem puohonem povinovat nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 168. a. Srv. nález č. 1528 na str. 200. 1539. Mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabí a měšťanem Staroměstským Ondřejem Měšečníkem o navrácení dvou listů zapečetěných. 1509, 15. listopadu. Václav Vrchlabský z Vrchlabí pohnal Vondřeje Měšečníka, Starého města Pražského měštěnína. Vinil jej z nevrácenie dvú listuov zapečetěných, kteréž jest jemu schovati dal. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek před svatým Řehořem [8. března]. V té při mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabie puovodem s jedné, a Von- dřejem Měšečníkem, Starého města Pražského měštěnínem, pohnaným s strany druhé. Kdežto jej Vondřeje pohnaného vinil týž Václav puovod z nevrácenie dvú listuov zapečetěných, kteréž jest jemu schovati dal, kteréžto listy pan kancléř psal, jeden panu Lvovi najvyššímu purgkrabí Pražskému, a druhý panu Janovi Šumburkovi, haj- tmanu manstvie Trutnovského, o některé pilné a znamenité potřeby a spravedlnosti jeho Vrchlabského, kterýchžto listuov on Měšečník svévolně, tak jakž jest je od něho přijal, jemu Vrchlabskému zase vrátiti nechce. Kteréžto listy on Vrchlabský pokládá sobě XXV kop grošuov českých, při tom pravě, že jsú ti listové jemu Vrchlabskému potřebni byli, a že mu jich svěřil a že jich otvierati neměl. A na to ukázal svědomie a nález pana Lva, najvyššieho purkrabie Pražského, mezi ním Vrchlabským a týmž Měšečníkem učiněný. Proti tomu on Vondřej Měšečník odpíraje pravil, že jest ty listy k sobě přijaté jemu Vrchlabskému kladl a jemu je vracoval, a on Vrchlabský týchž listuov přijíti nechtěl, a že o takové o všecky věci předešlé s ním s Vrchlabským smlouvu má, aby sebe o ty předešlé věci nevinili ani se z nich napomínali. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú

Strana 209
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 209 stran pře líčenie, nález purkrabský i svědomie, nalezli: Poněvadž on Vrchlabský puovod některé ukázal jest svědomí neřádně přišlé, a to v tom, kdež Václav z Payru re- gistry purkrabskými svědčil, to seznává, že jest pacholek jeho Vrchlabského k Ondře- jovi nadepsanému pohnanému přišel, a tu že jest k němu on Ondřej mluvil, že by jeho pacholek Ondřejóv ty Vrchlabského listy odevřel bez jeho vuole; a týž Václav z Payru v listu svého svědomí svědčí, že by on Vondřej řekl: Stěžka sem těch li- stuov sám neodevřel, a tuším, že jest je pacholek muoj zřezal aneb ztrhal, a tak se to jeho Payrovo svědomí dvojí a nesrovnává; a také ti listové, pro kteréž on Vrch- labský pohnal, jemu Vrchlabskému jeho spravedlnosti nezavřeli v ničemž, a nenie znáti, by tudy jeho spravedlnosti a statku co k ujmě bylo: i z těch příčin on Von- dřej pohnaný jemu Vrchlabskému tou pokutou v puohonu menovanú vinen nenie. A jestliže by se potomně komu to přihodilo, že by takově aneb k tomu podobně svědčil a s tiem k soudu přišel, že by JMt věděli se jak k takovému mieti. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R III. 1. 302. b. 1540. Mezi Bohuňkem Špínou z Jenišovic a Janečkem z Jíkve o navrácení ukradené klisny s dvěma jejími hříbaty jeho poddanému. 1509, 16. listopadu. Bohuněk Špína z Jenišovic pohnal Janečka z Jíkvy. Viní ho z toho, že člo- věku jeho, rychtáři z Litětin, nechce vrátiti klisny a dvé hříbat od nie. V té při mezi Bohuňkem Špínú z Jenišovic s jedné, a Janečkem z Jíkvy s strany druhé. Jakož jej viní z toho, že člověku jeho rychtáři z Litětin nechce vrá- titi klisny a dvé hříbat od ní, kterážto klisna jest témuž rychtáři z Litětin zlodějsky ukradena a u téhož Janečka nalezena. A ji tu klisnu s těmi hříbaty pokládá sobě dvadceti kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A ukázal na to svědomí. Proti tomu pohnaný odpieraje pravil, že pohání z klisny a ze dvú hříbat a že toho ničímž neprovodí, by jemu hříbata ukradena byla, než toliko klisna, tudy že by ten puohon byl zmatečný, a že jest ten puohon udělal bez potřeby, poněvadž chtěl jemu vrátiti tu klisnu bez puohonu. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypověděli: Poněvadž on jest Bohuněk klisnu svú u něho u Janečka nalezl, kteráž mu ukradena jest, a to jest provedl; a on Janček se k klisně zná, ale že ji neukradl, ale svobodně koupil, a to také pro- vedl, že ji vrátiti chtěl, a na to ukázal také svědomí; i poněvadž ji prve tu klisnu vrátiti chtěl a kradenú koupil, aby mu ji ještě vrátil, a to od dneška ve dvú ne- dělech pořád zběhlých. A poněvadž Bohuněk neprovedl, by ta hříbata od té klisny byly, že on Janček jemu ty hříbata vracovati povinovat nenie. A poněvadž obojím Archiv Český XIII. 27

Strana 210
210 D. XIII. Registra soudu komorního. stranám, puovodovi klisna se přisuzuje a pohnanému hříbata, z té příčiny škody mezi stranami se zdvihají. Stalo se léta MDIX v pátek před svatú Alžbětú. R. III. 1. 31. b. 1541. Mezi Vilémem z Pernšteina a Janem Svitákem z Landšteina o postavení člověka poddaného pro kupování kradených věcí. 1509, 16. listopadu. Bohuslav Chrt z Ertína, miestopurkrabie Pražský, Ondřej Skalský z Rati- boře a mistr Jan z Vrathu etc., mocní poručníci pana Viléma z Pernšteina na Hel- fenšteině etc., najvyššího hofmistra královstvie Českého, dskami zemskými zapsaní, po- hnali pana Jana Svitáka z Landšteina na Tuchorazi, aby člověka svého Jana z Chrástu, o kteréhož jest mu Bohuslav Běškovec, hejtman Pardubský, aby se jím ujistil, psal, postavil před soudem komorním a raddami krále JMti. Viniti ho chtějí z toho, že jest kupoval kradené věci etc. Vložen puohon léta MDIX v středu [sic] na den sva- tého Havla [16. října]. V té při mezi Bohuslavem Chrtem z Ertína, miestopurkrabí Pražským, On- dřejem Skalským z Ratiboře a mistrem Janem z Vrathu, Starého města Pražského kancléřem, mocnými poručníky urozeného pána, pana Viléma z Pernšteina na Hel- fenšteině etc., najvyššího hofmistra královstvie Českého, dskami zemskými zapsanými, puovody s jedné, a panem Janem Svitákem z Landšteina na Tuchorazi pohnaným s strany druhé. Kdež svrchupsaní poručníci puovodové pohnali jej pana Jana z toho, aby člověka svého Jana z Chrástu, o kteréhož jest mu Bohuslav Běškovec, hejtman Pardubský, aby se jím ujistil, psal, postavil před soudem komorním a raddami krále JMti, že téhož Jana z Chrástu viniti chtie z toho, že jest kradené věci kupoval, sukna, kteréž sú jeho páně z Pernšteina etc. lidem z Rychnova loupežem na silnici pobrány, kterážto sukna nadepsaní pohánějící sto kop grošuov českých pokládají. Tu Jan Hampl, jeho páně Januov z Landšteina pohnaného poručník, na miestě téhož pana Jana žádal JMtí pánuov za hojemstvie. Proti tomu puovodové odpierajíce pra- vili, poněvadž pan Sviták podle puohonu se nezachoval a toho člověka svého nepo- stavil, že mu hojemství dáno býti nemá, žádajíce v tom JMti za opatřenie. Zase proti tomu poručník páně Svitákuov pověděl, že jest ho postaviti nemohl, poněvadž puohonem u něho zastižen nebyl, a že jest bezelstně utekl. Proti kterýmžto slovóm nadepsaní puovodové pověděli sú, že jest se jím byl, tiem člověkem, pan Sviták uji- stil, a to Bohuslavovi Běškovcovi, hejtmanu na Pardubicích, připsal, a oni na to uji- štění jej pana Svitáka pohnali. A na to ten jeho páně Svitákuov list ukázali. Tu JMt páni a vladyky, krále JMti raddy, slyševše puohon, odpor pohnaného i ten list od pana Svitáka jemu Běškovcovi psaný, takto o tom nalezli: Poněvadž se to z listu páně Svitákova, kterýž Běškovcovi připsal, zřetedlně shledává, že on pan Sviták tiem

Strana 211
Nálezy s roku 1509 o sv. Martině. 211 svým člověkem se ujistil, a nadepsaní puovodové na to jeho páně Svitákovo připsání a toho člověka jeho ujištěnie jej pana Svitáka pro postavenie toho člověka pohnali, a on pan Sviták puohonu dosti neučiniv a toho člověka nepostaviv, chtěl jest ho- jemstvie bráti, kdež jest toho učiniti nemohl, a také jeho páně Svitákuov prve me- novaný poručník toho jest ničímž, by ten člověk bezelstně utekl, neprovedl: i z těch příčin dává se nadepsaným puovodóm podle jich puchonu za právo, tak že jest on pan Sviták tou pokutou v puohonu menovanú, to jest těmi sty kopami grošuov če- skými vinen, a ty aby jim dal ve dvú nedělech od dnešnieho dne pořád zběhlých. Dali památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 33. a. 1542. Mezi Jiříkem Bradáčem z Domaňovic a Haškem z Wartmberka o nevydání odkazu. 1509, 16. listopadu. Jiřík Bradáč z Domaňovic pohnal pana Haška z Watmbergka a na Smidařích, držitele statku někdy pana Petra odtudž z Watmbergka, bratra jeho, z toho, kdež týž pan Petr měl jest při sobě tisíc zlatých uherských někdy od pana Henyka Ště- panicského svěřených, z kterýchžto pan Henyk poručil jest dáti témuž Jiříkovi sto kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDVIII v pátek po svatém Yppolitu [18. srpna]. V té při mezi Jiříkem Bradáčem z Domaňovic, puovodem s jedné, a panem Haškem z Watmberka a na Smidařích, držitelem statku někdy pana Petra odtudž z Watmbergka, bratra jeho, pohnaným s strany druhé. Kdež týž Jiřík Bradáč vinil jej z toho, kdež týž pan Petr měl jest při sobě tisíc zlatých uherských někdy od pana Henyka Štěpanicského svěřených, z kterýchžto pan Henyk poručil jest dáti témuž Jiříkovi sto kop grošuov českých. A on pan Petr jemu jich nedal, z nichžto týž Jiřík jej pana Haška, držitele statku páně Petrova, vinil. A na to ukázal jeho páně Henykuov kšaft a nebožtíka pana Petra Bydžovského list pod jeho vlastní pe- četí zapečetěný a svědomí. Proti tomu pan Hašek pohnaný odpíraje pravil, že ten páně Henykuov kšaft nenie dostatečný ale neřádný, a také že svědomie to nenie podle práva; neb některá města dávají svědomí od lidí cizích, k jich právu nepří- slušejících, a ti že na pana Haška nic neukazují. A také že svědčí Jiříkovi Zmeška- lovi a ne jemu Bradáčovi; a nad to že jest pan Henyk panu Petrovi nebožtíkovi všecken statek svuoj bez výmienky dluhem dskami zapsal. A poněvadž sobě v tom zápisu žádné moci a vuole nevymienil, jesliže jest pak co dále mimo zápis svuoj od- kazoval, prvnieho zápisu nezrušiv, že to moci nemá ižádné podle zřiezenie zem- ského. A na to ten zápis z desk i zřiezenie zemské ukázal. Naposledy pak i toho dotekl, že ten páně Petruov list jest promlčaný a moci žádné nemá, poněvadž mu 27*

Strana 212
212 D. XIII. Registra soudu komorního. již XIII leth minulo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, v jeho páně Henykuov kšaft a páně Petruov list nahlédše i všecka svědomí pilně vyslyševše, nalezli: Poněvadž pan Henyk v svém kšaftu položil, že jest panu Petrovi Bydžovskému nebožtíkovi svěřil tisíc zlatých uherských, a z těch svěřených zlatých nadepsanému Bradáčovi sto kop grošnov českých odkázal; a pan Petr listem svým pod svú pečetí k tomu dluhu z těch svěřených peněz odkázanému se přiznává a za- platiti přiříká a v tom se s kšaftem a odkázáním páně Henykovým srovnává, kdežto on pan Henyk to odkázánie jemu Bradáčovi z těch svěřených peněz dobře učiniti mohl; a poněvadž také on Bradáč dvěma provedl svědky z pánuov, že jest nebožtíka pana Petra za jeho živnosti z toho napomínal dluhu, i tudy jest práva svého k tomu dluhu odkázanému nepromlčal: protož z těch ze všech příčin dává se jemu Jiříkovi Bradáčovi podle jeho puohonu k těm sto kopám grošuov českým za právo, a ty aby on pan Hašek pohnaný jemu Bradáčovi dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta MDIX v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 104. a. 1543. Mezi Janem Berkou z Dubé a radou města Českého Brodu o nevydání statku králem daného. 1509, 16. listopadu. Pan Jan Berka z Dubé a z Drahobuze pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Brodu Českého. Vinil je z nevydání statku, kterýž jemu král JMt dáti ráčil. Vložen puohon létha MDIX v úterý před svatým Ambrožem [3. dubna]. V té při mezi panem Janem Berkú z Dubé a z Drahobuze puovodem s jedné, a purgmistrem, konšely i vší obcí města Českého Brodu pohnanými s strany druhé. Kdež týž pan Jan vinil je Brodské z nevydánie statku, kterýž jemu král JMt dáti ráčil i jim psáti, aby mu vydán byl, tak jakož JKMti dánie to v sobě plněji zavírá; kterýžto statek pokládá sobě osm seth kop grošuov českých. A na to ukázal dánie krále JMti. Proti tomu Brodští pohnaní odpírajíce pravili, že sú ty všecky věci, kteréž sú tu po Anně, kteráž od Jindřiška zamordována jest, vydali Tomkovi, manželu jejiemu, a to že sú z rozkázánie krále JMti i také na žádost krále Polského JMti učinili. A na to JMKské pána našeho i také krále Polského [listy] okázali. Zase proti tomu poručník póvoda pověděl, že on pan Jan puovod na to, což jest Anniného bylo a již vydáno, netáhne se, než na to, což jest po tom Jindřichovi zločinci a po jeho tovaryši zuostalo a jest. A na ty po témž Jindřichovi zuostalé věci ukázal jest ceduli sepsanú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, ža- lobu, listy královské, nalezli: Poněvadž oni Brodští ty zločince tu v městě svém po-

Strana 213
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 213 stihli, neměvše o to práce ižádné, a král JMt to, což jest týmž zločincóm vzato, jemu panu Drahobuzskému dáti ráčil, mimo to, což sú oni Brodští manželu té Anny zabité navrátili; z té příčiny oni Brodští aby ty všecky věci, kteréž sú koli po těch zločincích zuostaly, vydali jemu panu Janovi podle dánie krále JMti, a to od dne- šnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých; však prve aby z těch věcí zaplatili; což sú na popravy naložili. Chce-li pak aneb bude-li chtieti on pan Drahobuzský nad to, což mu vydadie, viece mieti, to aby provedl před úředníky Pražskými menšími na zajtřie svatého Fabiana najprv příštieho [1510, 21. ledna], a což tu před týmiž úředníky na jich zchválenie provede těch věcí pozuostalých, to aby oni Brodští jemu, panu Drahobuzskému, vydali od próvodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 167. b. 1544. Mezi Matějkou soukenníkem z Týna na Vltavě a Janem z Šternberka o postavení služebníka pro dluh. 1509, 16. listopadu. Matějka, soukenník z Tajna na Vltavě, člověk páně Čabelicského, pohnal pana Jana z Šternbergka na Bechyni, aby postavil Ctibora, služebníka svého. Vinil ho z toho, totiž z XI kop grošuov míšenských jemu za sukno povinných. Vložen puohon léta MDIX° v pátek po svatém Františku [5. října]. V té při mezi Matějkú, soukenníkem z Tajna na Vltavě, s jedné, a mezi Ctiborem, služebníkem pana Jana z Šternbergka, pro kteréhož jest jej pana z Štern- berka on Matějka pohnal, aby jej Ctibora postavil, s strany druhé. Kdež vinil jej Ctibora z XIti kop grošuov míšenských jemu za sukna povinných etc. Tu pohnaný žádal jest pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž puovod toho dluhu v puohonu polo- ženého ničímž neprovozuje. Proti tomu puovod pověděl, že nemá čím provozovati, poněvadž svědci, kterýchž jest pohnal i podle práva dohnal, jemu nesvědčili jsú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon i odpor pohna- ného, nalezli: Poněvadž puovod ničímž toho dluhu neprovedl, z té příčiny dává se pohnanému za právo, že jemu puovodovi tiem dluhem v puohonu dotčeným nic vinen nenie. Než chce-li on puovod k těm svědkóm hleděti, kteříž jemu podle puohonu i duo- honu nesvědčili, právo se jemu nezavírá. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 206. a. 1545. Mezi Václavem z Polanky a radou města Tábora o postavení spolusouseda pro dluh. 1509, 16. listopadu. Václav z Polanky pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města hory Thábor, aby svého spoluměštěnína Václava, syna někdy Voldřicha, jich spolusouseda, postavili

Strana 214
214 D. XIII. Registra soudu komorního. před soudem komorním. Vinil jej jakožto syna a držitele statku již menovaného Voldřicha, otce jeho, ze sta kop a z šedesáti kop grošuov vše míšenských. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek po Zvěstování Matky božie [29. března]. V té při mezi Václavem z Polanky puovodem s jedné, a Václavem synem někdy Voldřicha, měštěnína Táborského, postaveným od purgmistra a konšel i všie obce téhož města Tábora, pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Václav z Polanky vinil jej Václava Voldřichova syna jakožto držitele statku otce jeho ze sta kop a z šedesáti kop grošuov vše míšenských dluhu jemu Václavovi z Polanky od téhož Voldřicha rozkázáním někdy Hrona, měštěnína Nového města Pražského, spravedlivě povinného. A na to ukázal list hlavní svědčící někdy Hronovi od Voldřicha, otce Václava pohnaného, a k tomu několikero svědomí. Proti tomu on Václav pohnaný odpíraje pravil, že to svědomí puovodovo se nesrovnává, a to v tom, že někteří svědkové svědčí, že jest nebožtík Hron puojčil Voldřichovi, pohnaného otci, zlaté uherské, a někteří že groše, a tak že se ani v summách nesrovnávají; neb někteří vyznávají, že jest puojčeno sto zlatých a někteří že sto a šedesát kop. A tak to odkázánie dostatečné že nenie, poněvadž kšaftem řádným odkázány nejsú, a nad to poněvadž jest věc listem puojčena, a to list promlčený jest. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie, list hlavní, svědomí a odpor, nalezli: Poněvadž on Václav puovod to jest dvěma svědky dostatečně pro- vedl, že jest on nebožtík Hron jemu Oldřichovi, otci pohnaného, šedesáte zlatých uher- ských nad listovní dluh, v kterémž sto zlatých uherských dluhu jest, připuojčil bez listu, a k tomu dluhu týž Voldřich neodpíral, než toliko žádal za prodlenie, a v tom neza- plativ dluhu toho, umřel: i z té příčiny dává se jemu puovodovi k těm LXti zlatým uherským za právo, a on pohnaný aby mu je tak dal za každý zlatý puol kopy grošuov českých, jakož svědci vyznávají, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Než což se těch sto zlatých uherských v listu hlavním položených dotýče, poněvadž jest věc listovní, sem k soudu nepříslušející, to se zdvihá. A chtie-li se strany o to dále právem hleděti, právo se jim nezavírá. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 303. a. 1546. Mezi Václavem Bradáčem z Toušeně a Michalem Slavatou z Chlumu o neuvěznění zemského zhoubce. 1509, 16. listopadu. Václav Bradáč z Toušeně pohnal pana Michala Slavatu z Chlumu a z Košm- berka na Kostelci z toho, že jest se na žádost jeho podle zřiezenie zemského Janem Šeredú ze Kšel, psancem zjevným a zhúbcí zemským, [neujistil]. Vložen puohon léta MDIX v pátek den svatého Mathúše evangelisty [21. září].

Strana 215
Nálezy z roku 1509 o sv. Martině. 215 V té při mezi Václavem Bradáčem z Toušeně puovodem s jedné, a panem Michalem Slavatú z Chlumu a z Košmberka pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Václav puovod vinil jej pana Michala z toho, že jest na žádost jeho Bradáčovu a podle zřiezenie zemského Janem Šeredú ze Kšel, psancem zjevným a zhúbcí zemským, podle téhož zřiezenie zemského neujistil, kdež pro takové téhož Škeredy neujištěnie vedle práva pokládá sobě on Bradáč čtyři tisíce kop grošuov českých. Proti tomu on pan Slavata odpíraje pravil, že kdyby to naň provedeno bylo, že by to byla věc veliká a že by se tu jeho cti dotýkalo. A také že zřiezenie zemské ukazuje, že pro takové věci mají se před soud zemský obsielati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon i odpor: Poněvadž on Bradáč summu peněžitú v puchonu položil, a v právích zemských o takové věci jinač se okazuje, z té příčiny ten puohon zdvihli jsú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 303. b. 1547. Mezi Novoměstským měšťanem Vítem pernikářem a Staroměstským měšťanem Jakubem kotlářem o nezdržení smlouvy. 1509, 16. listopadu. Vít pernikář, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Jakuba kotláře, mě- štěnína Starého města Pražského. Vinil ho z nezdrženie smlouvy mezi nimi učiněné cedulemi řezanými a pečetmi jich a dobrých lidí s obú stran tvrzené, menovitě v ar- tikuli tomto, kdež podle zněnie nadepsané smlouvy on Jakub maje s téhož Víta plat úroční bráti podle listu výsadního, kterýž jest stvrzen před zaražením groše českého za krále Jiřího, jakož nadepsaná smlouva to šíře v sobě a ten artikul v nie dotčený ukazují. A on Jakub podle stvrzenie té smlouvy jeho Víta při tom zuostaviti nechce. Vložen puohon léta MDIX v sobotu den Narozenie Matky božie [8. září]. V té při mezi Vítem pernikářem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Jakubem kotlářem, měštěnínem Starého města Pražského, s strany druhé. Kdežto týž Vít vinil jeho Jakuba z nezdrženie smlouvy mezi nimi cedulemi řezanými učiněné a pečetmi jich a dobrých lidí s obú stran tvrzené, ut supra. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, smlouvu a list purchrechtní: Poněvadž se gruntovní věci dotýče, z té příčiny JMt páni tento puohon zdvihli jsú. A chtie-li se o to dále strany právem hleděti, to se jim nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. R. III. 1. 304. a.

Strana 216
216 D. XIII. Registra soudu komorního. Svědomí k roku Svátosti léta MD desátého. 1548. Mezi Markvartem Kraselovským z Kraselova s jedné, a Václavem Přechem z Češtic s strany druhé.*) 1510, 22. února. V pátek o suchých dnech postních MDX°. Pabeš z Češtic, slu- žebník páně Přechuov u. p. n. k. s. t.**): To mi v paměti, když jsme jezdili na lov se panem Přechem na velikú zvěř, i táhli sme teneta cestou vozní, ješto jí každý jede. I byla na ní ňáká niva, a oni táhli teneta přes tu nivu. Než já neviem, čie jest. Než vázali nám oves lidé Kraselovští. A jakož praví, že by přišli lidé páně Markvartovi o ten lov, já toho v paměti nemám. Petr kovář z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sme vzali hrsť ovsa koňóm s pole, čekajíc ochozníka, a potom jsme táhli jeden kus teneta přes ňákú nivu; a vázal oves na té nivě pana Kraselovského člověk sám třetí. A my jdouce před vozem i odkládali sme hrsti na stranu, aby nepotlačili. A potom sem já odběhl preč od nich a roznášel sem sochy. Václav Koza u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že když sem vezl teneta, i stáli sme na silnici, čekajíce ochozníka, i vzali jsme trochu ovsa koňóm a osekali sme a dali sme koňóm. A byl člověka páně Kraselovského. A sekali sme sochy v jich mezech. A když sme táhli teneta, vázali sme u silnice a táhli sme přes jednu nivu. A tu člověk páně Kraselovského vázal na té nivě oves. Než já neviem, čí jest niva. A jeli sme přes ni a přes několik hrstí ovsa přes řady i skrze pohanku. A potom sme táhli vše po strništi okolo lesu. A když sme dotáhli všecka teneta, stáli s vozem na strništi. A tu jsme několik soch utěli a nezabili sme nic. V pátek o Svátosti [12. dubna]. Matouš z Krobočova, páně Pře- chuov člověk, u. p. n. k. s. t.: To jest mi svědomo, že některú chvíli přišel jest ke mně Matěj z Blahotic od pana Přecha, pána mého, a pověděl jest mi, abych s ním šel, abychme nasekali s vuoz soch, že jest pán rozkázal. A pověděl mi tak, abychme sekali v lesích Kraselovských, že jest pán rozkázal. Ale my sme toho proto učiniti nechtěli pro nesnáze. Chtěli sme do svých lesuov jeti. I našli sme pana Sádlu mla- dého na silnici, a on se nás ptal, kde chcem jeti. A my sme jemu pověděli: Do svých lesuov, abychme soch nasekali. A on nám řekl: „Nejezďte; neb tam zvěř stojí. Jeďte do lesuov Kraselovských. Nebojte se žádného.“ A kus teneta léčeli pána mého lidé na lesích Kraselovských. R. IV. 1. A. 10 a a 13 b. *) Nadpisy tyto vzaty jsou z originálu; vydavatel toliko datum přidává. **) Skratky tyto čtou se: Učiniv přísahu na kříži, svědčil takto:

Strana 217
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 217 1549. Mezi Janem Svojanovským z Bozkovic s jedné, a Markvartem Fryckem z Dalemiřic a na Zvolenovicích s strany druhé. 1510, 26. února. V úterý po svatém Matěji. Jan z Lomnice u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Markvarth Frycek vzal trojí zbroji zúplna všicku s plechovicemi, s helmeliny, s nákolenkami na tři pacholky, se vším což k úplné zbroji přísluší: pod- pažníky jedny, dva šorce a jeden hever, dva meče, jeden končieř a druhý šaršún, dvě sedle plechové a dvě jezdecké a třetí mozkevské, a kuoň z rayza plesnivý a dvoje střmeniště nové a střmeny, udidla, pochvy a saydak mozkevský. V sobotu před svatým Tyburcím [13. dubna]. Bernarth z Brna u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Markvarth Frycek vzal zbroji na Skalách, přední a zadní kus, a na sebe druhú zbroji; potom vzal třetí a trojí ormczayg a troje nákolenky a troje plechovice, kumfhaub troje a dvě sedla plechové a jiezdvy dvě, sedla a podpažníky, a šorc a střmeniště dvoje a dva popruhy a hever a meč a šaršoun, udidla, saydaky dva a sedlo valaské troje, puol obojku a kuoň z rayza plesnivý. R. IV. 1. A. 3 a. 1550. Mezi Barború z Hostinného s jedné, a Haškem Zvieřetickým z Wartmberka s strany druhé. 1510, 1. března. V pátek po svatém Matěji. Martin Šejnoha z Králové Hradce u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když mě poslal pan Jiřík Zmeškal k neboštíkovi panu Petrovi Bydžovskému s listy, tu když list přečetl pan Petr, řekl mi: Pověz tak panu Jiříkovi i paní Barboře, manželce jeho, kterú s nimi smlúvu mám, že když v Čechách budeta oba, že já všemu tomu dosti chci činiti. A pověz tak panu Jiří- kovi i paní Barboře manželce jeho, ani by je u někoho jiného měli. A to se dálo před samú smrtí téhož pana Petra neboštíka. V středu před svatým Ambrožem [3. dubna]. Jan z Tvrdavy u. p. s. t.: To mi v paměti, když sem jezdil z Kozle k panu Švihovskému na Roudnici, i prosil mne jest pan Jiřík Zmeškal a paní Barbora, manželka jeho, abych vzal s sebú list ku panu Petrovi Bydžovskému. A já sem vzal, a jeda tudy skrze Bydžov i dodal sem ho panu Petrovi. A pan Petr přečetši list i pověděl mi ústně takto: Pověz tak panu Jiříkovi i paní Barboře, že což sem jim koli přiřekl a s nimi smluvil, že tomu všemu dosti učiniti chci a učiním, ani by to u někoho jiného měli na úro- ciech, téžť u mne mohú mí[ti]. A když pan Jiřík se paní Barború do Čech přijedú, že u mne své v cele najdú, a já jim tomu všemu dosti učiniti chci. A to bylo před samú smrtí neboštíka pana Petra Bydžovského. R. IV. 1. A. 12. a. Archiv Český XIII. 28

Strana 218
218 D. XIII. Registra soudu komorního. 1551. Mezi Rehořem Hrubým z Jelenie, obývajícím v domu páně Mrcanoviem, a knězem Václavem farářem Kostoloprtským s strany druhé. 1510, 7. března. Ve čtvrtek po přenesení svatého Václava MDX°. Kněz Mathúš, děkan Lounský, na tu přísahu, kterúž jest biskupu při vzetí kněžství svého uči- nil, s. t.: To mi svědomo, když přijel ke mně Řehoř z Jelenie na faru do Loun s knězem Janem farářem z Radonic a žádali mě, abych s nimi dojel k knězi Václa- vovi do Kostoloprth, a já poněkud zbraňoval sem se tomu. A potom k jich žádosti učinil sem to. A když jsme tam přijeli, tu jest Rehoř prosil kněze Václava, aby mu puojčil ňákých peněz, jmenovitě sto kop grošuov. A kněz Václav řekl: Ba, já s to nemohu býti. A potom týž Řehoř prosil jest téhož kněze Václava, aby mu puojčil L kop grošuov českých. A já s knězem Janem z Radonic farářem přimluvili sme se k tomu, a on nám to za odpověď dal: Bych měl mnoho mysliti na to, pravím, byť byly, hned bych je přinesl a hned bychme je čtli a z domu mého vzali byšte je, ale nemám. Abych pak řekl, že nemám, klamal bych; mám, děkujíc Bohu, ale u přátel svých, kterýmž dobře jimi činím. A on Rehoř vždy žádal, aby je vyzdvihl, a že jemu tím mnoho dobrého učiní a jim nic neuškodí. A kněz Václav pověděl: Budú-li mi dány aneb budu-li je moci vyzdvihnúti jim bez škody, muož se to státi. Kněz Jan farář z Radonic na tu přísahu, kterúž jest biskupu při vzetí kněžství svého učinil, s. t.: To mi v paměti, když Řehoř z Jelenie přijel ke mně některé časy v létě a udělal se mnú zmienku o kněze Václava, faráře Kostoloprth- ského, že slyší, že má ňáké penieze a že rád pro lidi dělá v jich potřebu; a já sem jemu řekl: Já to znám dobře, že penieze má a také pro lidi dělá a snad i pro tebe učiní. I poradil sem mu, aby také žádal za též kněze Mathúše, faráře Lounského, aby s námi k němu práci vážil. A když sme k němu přišli, tu jest najprv udělal zmienku farář Lounský, a já potom také sem pověděl žádost a přímluvu Lithoměřického fa- ráře. A potom Řehoř sám svú žádost oznámil a prosil ho, aby mu puojčil sto kop grošuov českých. A kněz Václav řekl: že nemohu s tak velikú summu býti. A Rehoř ho prosil za puol druhého sta kop míšenských, pak-li nemuož, ale za L kop grošuov českých. A kněz Václav pověděl: že nemám jich doma, než mám je u přátel; a bych je měl doma, přinesl bych je hned a četl bych je a vzali byšte je ode mne. A potom opět žádal o svatém Havle, aby mu puojčil. A kněz Václav řekl: Budu-li moci v tom času to učiniti a od mých přátel je vyzdvihnúti bez škody, chci to učiniti. R. IV. 1. A. 2. a. 1552. Mezi Markétú Nadřiencovú z Lithoměřic s jedné, a Fabiánem synem Jindřichovým odtud z Lithoměřic s strany druhé. 1510, 12. března. V úterý den svatého Rehoře MDX. Martin z Německého Brodu

Strana 219
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 219 u. p. s. t.: To mi v paměti, když sem byl písařem v městě Lithoměřiciech, i šel sem k rychtáři z rozkázání pana purgmistra a konšel, a v ty časy otvieral jest Viktorin ruku věrnú Fabiánovi z těch peněz, kteréž jest přijal Fabián od Markéty Nadřien- cové. A bylo jest těch peněz summa sto kop II a puol kopy XI grošuov vše míšen- ských. A těch sem já čísti pomáhal a po vyčtení té summy cedule řezané mezi nimi já sem psal, jakož pak cedule řezané to v sobě šíře ukazují. Martin Krajek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo a při tom sem byl, když Fabián přišel ku paní Markétě Nadřiencové a žádal jí, aby mu ruku věrnú otevřela. A ona přinesla jest ňáké penieze; ale toho neviem, mnoho-li jich bylo; než dala je Fabiánovi, a on jest je od ní přijal. A s tím sem já šel od nich preč. [Po straně]. M'DXI feria II ante Martini [10. listopadu] týž Martin u. p. n. k. po druhé s. t. Jan Hloušek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem se k tomu trefil, když Fabián vyčítal penieze, kteréž přijal od Markéty Nadřiencové, a byl s ním ňáký druhý přietel jeho od Hory, že mu jich pomáhal čísti. A potom je Fabián zapečetil v měšci a dal je panu Viktorinovi, a potom šli s nimi z domu ven. Tehdy ňáký Mathoušek krajčí, podruh té Markéty, přimlúval Markétě o ty pe- nieze, že jest je Fabiánovi dala. [Po straně]. M'DXI° feria II ante Martini [10. listopadu] u. p. n. k. s. t. po druhé v táž slova jako prve. Lidmila z Lithoměřic, manželka Jana řezníka, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když přišel Fabián sám třetí ku paní Markétě Nadřiencové žádajíce jí, aby jim ty penieze vydala, kteréž sú jí svěřeny od jeho mateře, a ona zavolala jest Elšky krajčové, kteráž s ní ty penieze přijímala, aby s ní šla. A ona se na ni osukla řkúci: Což sama nemuožeš jíti? A v tom přinesli sú ty penieze a čtli je. I řekl jest Pavel od Hory, kterýž s Fabiánem byl, k Mathúškovi krajčiemu, že se ta summa nenalézá, kterak jest je on spravoval. A on řekl, že má býti. A v tom žena jeho Elška řekla: Což tobě do toho jest, kpe, však tobě nic není dáno schovati, než nám. A on jí zase řekl: Toběť, ženo, v ňádra puojde, ty zvieš! A v tom shromáždivši penieze do truhlice, a Fabián sám je zapečetil, i šli sú s ní preč. [Po straně]. MDXI feria II ante Martini [10. listopadu] po druhé u. p. n. k. v táž slova svědčila. Martha Krajková z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když jest přišel Fabián sám třetí k Markétě Nadřiencové, žádaje jí, aby mu věrnú ruku otevřela, co jest jí svěřeno od mateře jeho, a ona jest řekla, že chce. A v tom zavolala Elšky, kteráž také ty penieze přijímala, aby šli a vzali je. A ona se na ni osukla řkúci: Však vieš dobře, kde jsú. Proč jich nevezmeš? A v tom přinesli sú 28*

Strana 220
D. XIII. Registra soudu komorního. 220 ty penieze a čtli je. I řekl jest Pavel od Hory k Mathúšovi krajčiemu, muži též Elšky: Mathúši, kterak jest to, že se ta summa nenalézá, o které si nás zpravoval? A on řekl, že má býti. A v tom řekla jest Elška k Mathúškovi, muži svému: Vy- jednaný kpe, což ty se o to staráš? Však tobě nic svěřeno nenie, než nám. A on jí zase řekl: Nu, ženo, jáť netbám, shledáš, že to vše v tvá ňádra puojde. A v tom přečetše ty penieze, vložili je do truhlice a nesli je ku panu Viktorinovi. [Po straně]. Podruhé svědčila MDXI° feria secunda ante Martini [10. listopadu] v táž slova. V pátek den Svátosti [12. dubna]. Beneš kovář z Lithoměřic konšel na tu přísahu, kterúž jest králi JMti k témuž úřadu učinil, s. t.: To mi v paměti, když sem držal ouřad rychtářství tu v Lithoměřiciech, tehdy penieze, kteréž jest dal Fabián Viktorinovi k věrné ruce, Markéta Nadřiencová stavila jest je právem. Potom přišli sú do plné rady, tu jest Fabián žádal, aby mu pan Viktorin odevřel ruku věrnú. Pak purgmistr a radda přimlúvali se k Markétě, aby mu ty penieze propuštěny byly. A ona jest to učinila. A tu jsú jim rozkázali, aby šli na rychtu a tam sobě ty penieze dali. I tak se stalo. A těch peněz jest bylo sto kop dvě a puol kopy XI grošuov vše míšenských. A tu jest za to Fabián přijal a pana Viktorina z věrné ruky propustil. Jan Michalec z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, jakož ňáké penieze Markéta Nadřiencová dávala Fabiánovi, i přečetli je a bylo jich sto dvě a puol kopy XI grošuov vše míšenských. I ptali sú se Fabiána, přijímá-li za své. A on nechtěl, než velel je zase schovati Markétě Nadřiencové, až by ta pře konec vzala. A ona jich přijieti nechtěla. A oni sú prosili pana Viktorina, aby ji vzal a schoval. A on uzřev mě, řekl mi: Kmotře, pones ji za mnú. A já vzav i nesl sem ji za ním. A potom po některém času opět sem ji vzal od pana Viktorina a nesl sem ji na rychtu. Hron Slívka z Lithoměřic konšel na tu přísahu, kterúž jest králi JMti k témuž úřadu [učinil], svědčil takto: To mi v paměti, kdy mně pan purg- mistr obeslal před se a paní Markéta Nadřiencová tam byla, i žádala jest, aby obeslán byl Mathúšek krajčí i s ženú svú. A když sú přišli, řekl jest purgmistr k Mathúškově ženě: Elška, jakož pravíš o ňáké summě těch peněz, kteréž jest dala schovati Jindřichová Bečvářka Markétě Nadřiencové, čtla-li si je čili nečtla? A ona řekla: [Nečtla. I otázali se:] Kterakž tehdy o tak veliké summě seznáváš, poněvadž si jich nečtla? A ona řekla: Když sme truhlici odmykali, chtíce vornáth kúpiti, že nebylo dvou miessczau. A dále táž Elška řekla paní Markétě: A tys nás prosila, abychme tvému muži nepravili o těch peněziech. A v tom Elška řekla: Když mne k tomu právem připravíš, čeho jsem svědoma, poviem. A paní Markéta jí toho všeho odpierala. I kázal purgmistr té Elšce vystúpiti. Tehdy purgmistr kázal pustiti Ma-

Strana 221
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 221 thúška, muže Elščina. I otázal se purgmistr: Mathúšku, viděl-li si ty penieze ne- boštky Jindřichové Bečvářky? A on řekl, že sem neviděl. I řekl mu purgmistr: Kterakž tehdy seznáváš, poněvadž si jich neviděl? A on řekl: Žena mi pravila. Viktoryn Nadřínec u. p. n. k. s. t.: Když sem byl obeslán od purgmistra, tehdy Markéta Nadřiencová žádala purgmistra, aby tázána byla Elška, co jest těch peněz bylo aneb čtla-li je. A ona odpověděla: Neviem. A dále řekla: Však vieš, Markéto, když sme ornát kupovali, že sem řekla: Kam se ty dva měšce děly? A Mar- kéta řekla: Mlč s tím, Elško, a neprav žádnému ani muži mému. A v tom jí Mar- kéta odpor učinila. I řekla Elška: Nech mě s pokojím; však viece na mně nedo- sáhneš, leč mě k tomu právem připravíš! A též také muž její Mathúšek tázán byl od purgmistra, viděl-li jest ty penieze aneb byl-lis při poručenství. A on pověděl: Neviděl sem ani sem byl při poručenství. I otázali ho: Od kohos tehdy to zvěděl? A on pověděl: Žena mi má pověděla. Prokop Sokol z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Když sem byl obeslán od purgmistra, tehda Markéta Nadřiencová žádala, aby byla Elška tázána, mnoho-li jest těch peněz bylo aneb čtla-li si je. A ona řekla, že jich nečtla. Než pravila mi Jindřichová: Avšak vieš, milá Markéto, když sme ten vornát kupovali, žeť sem řekla, že jest těch peněz mělo viec býti a že není jich dvú měšcuov. A tys mi řekla: Mlč, milá Elška, a neprav žádnému ani muži mému. A ona že by řekla, že nepoviem, leč právem k tomu připravena budu. A potom jí vystúpiti kázali a zavolali muže jejieho Mathúška a tázali se ho: Mathúši! Četl-lis ty penieze? A on řekl: Nečetl. A kterak pak vieš, co jest jich bylo. A on řekl: Žena mi má pověděla. A naposledy řekl: Však vám nepoviem, než když toho potřeba bude. Jan Kudyvid z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Když byl Mikuláš Příbram purgmistrem, obeslal mě a tázal se před námi Elšky z žádosti Markéty Nadřiencové: Čtla-lis ty penieze? A ona pověděla, že nečtla. A purgmistr řekl: Kterakž pak pravíš, že jest jich viec? A Elška řekla: Když sme vornát koupili, i brali sme pe- nieze za vornát. I řekla sem paní, že tu není dvou měšcou. A tys mi odpověďala, že jsú všecky, co jest jich nám dáno schovati. A povědělas mi, abych toho nepra- vila žádnému ani muži mému. Však již viec nepoviem. A oni jí ven kázali vystúpiti. A potom pustili tam před purgmistra muže jejieho Mathúška. I optal se purgmistr: Mathúšku, vieš-li, co jest těch peněz bylo? A on řekl, že neviem. Ale byl-li si tu, když jim neboštka Jindřichová svěřovala těch peněz? A on pověděl: Nebyl. A purg- mistr řekl: Kterakž to tehdy vieš. A on odpověděl, že mi to má žena pravila. Bohuslav Štětina z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem byl při tom, když paní Markéta Nadřiencová propustila penieze z práva Fa- biánovi k přímluvě pánufom] purgmistróm a pánuom. R. IV. 1. A. 4. a. a 18. a.

Strana 222
222 D. XIII. Registra soudu komorního. 1553. Mezi Johankú Kapříkovú z Konecchlumí s jedné, a Jindřichem bratrem jejím odtudž z Konecchlumí s strany druhé. 1510, 20. března. V středu po svaté Gedrutě. Katheřina z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že neboštka paní Katheřina, mátie paní Johančina, měla prstenuov zlatých XXVII, v některých bylo kamenie a některé bez kamení; a ty sem já několikokrát v svých rukú mievala za ní za nebošky. V pátek den Svátosti [12. dubna]. Jiřík z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jakož jest Halama dal sto kop panu Jindřichovi Konec- chlumskému, že jest se o ně rozdělil se paní Johankú Kapříkovú, sestrú svů. A pan Kapřík vzal jest na místě paní Johanky manželky své L kop míšenských, a pan Jindřich bratr paní Johančin druhých L kop míšenských. Dorota Němcova vdova z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že neboštka paní Katheřina Konecchlumská, paní Kapříkové mátie, měla šubu kuní; ale nepomním, čím byla pošita, šamlatem-li čili čím jiným. A měla plášť hara- sový, blány králíkové chřbetové a kožíšek králíkový podbříškový harasem pošitý, a druhú beránčí šubku odievací a sukni černú harasovú plátnem podšitú a druhú sukni šerého sukna zlú. A což se dotýče šlojieřuov a roušek, o těch já nic neviem, krom toho šlo- jíře, v který sme ji zavili při smrti, a roušku, kterúž mi dal pan Jindřich, syn její. Anička z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že neboštka paní Katheřina Konecchlumská měla šubu kuní černým šamlatem pošitú, a kožich krá- líkový harasem pošitý podbříškový, a druhý odievací beránčí plášť harasový. Blány a roušky také měla, ale neviem, kolik jest jich bylo. A prsteny sem také viděla, ale neviem, kolik jest jich bylo. A tovarystvo. Jiřík z Slatiny svědčil takto: Jakož mě pan Kapřík pohnal, abych mu dal svědomie, že neboštka paní Katheřina Konecchlumská strhla s hrdla prsteny dcery své Magdaleně, a to beru na svú vieru a na svú duši, že o tom nic neviem. Neb sem při tom nebyl. R. IV. 1. A. 11. b. a 17. a. 1554. Mezi Barború z Hostinného s jedné, a Haškem Zvieřeticským z Wartmberka s strany druhé 1510, 3. dubna. V středu před svatým Ambrožem. Martin z Horních Branných u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když jest neboštík pan Petr Bydžovský přijel do Brannajch, že jest dělal smlúvu s služebníky pana Štěpanického, že což jim neboštík pan Hynek Štěpanický odkázal a dal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce a dáti a jim v tom věrně a právě učiniti.

Strana 223
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 223 Jan Kolář z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: K tomu sem se trefil, když pan Petr Bydžovský neboštík dělal smlúvu s služebníky páně Štěpanického o to, což jim kolivěk neboštík pan Hynek Štěpanický dal a odkázal, že jim v tom ve všem věrně a právě učiniti chce a dáti, což komu odkázáno. Bartoš z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem se k tomu trefil, nesa ryby s Jiříkem holomkem, že jest přijel pan Petr Bydžovský neboštík do Brannajch a dělal smlúvu s služebníky páně Štěpanického o to, což jim koli pan Hynek Štěpanický odkázal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce a jim dáti. Petr z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když neboštík pan Petr Bydžovský přijel do Brannajch, tu jest zavolal služebníkuov neboštíka pana Hynka Štěpanického a smlúvu s nimi udělal, že což jest koli odkázal aneb dal ne- boštík pan Hynek, že každému chce tomu dosti učiniti a dáti a na jeho duši že nic nemiení nechati. A potom malý Janek přinesl list od pana Petra na tisíc zlatých, a pan Petr té noci umřel. Jiřík z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když neboštík pan Petr Bydžovský přijel k Jírovi Suchému do Brannajch a já byl také tam přišel s ry- bami, i tu jest týž pan Petr dělal smlúvu s služebníky pana Hynka Štěpanického, že což jest kolivěk neboštík pan Hynek z Walšteina z nich kterému co odkázal, že jim tomu všemu dosti chce učiniti a dáti. A potom Janek malý přinesl list od nebo- štíka pana Petra na tisíc zlatých. A pan Petr byl té noci umřel, a on jej ráno přinesl. Jan Štylaruov syn z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že když neboštík pan Petr Bydžovský přijel do Branných, i obeslal služebníky páně Štěpanického, aby k němu přišli. A tu s nimi smlúvu udělal o to, což neboštík pan Hynek Štěpanický jim dal a odkázal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce. Vávra ze Dvoru města u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že když ne- boštík pan Petr Bydžovský přijel do Branných, a já sem se k tomu trefil, když smlúvu dělal s služebníky páně Henyka Štěpanického, že což jim koli neboštík pan Henyk komu dal a odkázal, že jim v tom věrně a právě učiniti chce, a na jeho duši nic nemiení nechati, a tomu všemu dosti učiniti. R. IV. 1. A. 12. b. a 14. a. 1555. Mezi purgmistrem, konšely i vší obcí města Prachatic s jedné, a Vilémem z Byčic s strany druhé. 1510, 8. dubna. V pondělí po svatém Ambroži, jinak po próvodní neděli. Jan z Jankovské Lhoty u p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když některý čas přijel sem do Prachatic, a toho dne oběsili jich pět v Prachaticiech, a já sedě s hospodá-

Strana 224
224 D. XIII. Registra soudu komorního. řem svým za stolem obědval sem, i řekl sem mu: Ale ste jich potresktali. A on mi řekl: Bojím se, žeť jich bude viec. A já sem řekl: A já sem tu viděl jednoho, ješto mi vzal na cestě XVII grošuov českých, a řiekají mu švec Kučera. Ale z těch já jeho neupomínám. A potom jej toho Kučeru jali, a hospodář ukázal mi jej a otá- zal se mne: to-li jest ten Kučera. A já sem řekl: Jest; než já jemu odpouštím a z nich jeho neupomínám, co mi vzal. Feria VI ante Tiburcii [12. dubna]. Prokop Stropek z Prachatic u. p. n. k. s. t.: Najprv když jest dělal u mne tejž Kučera, pro kteréhož pan Vilém pohání Prachaticských, vzat jest ode mne do vězenie, a já sem jemu dával ztravu, píti a jísti, a on mi slíbil svú čest, svú víru, že mi zaplatí. A když vyšel z vězenie, tu sem já biřici dal za něho XX grošuov bílých. A on potom vzal mi rubáš, košili, klobouk, a s tím mi se ukrad pryč bez mé vuole a vědomie. I tehdy sem ho potom našel v Bavorově; tu sem jej chtěl dáti k právu téhož městečka Bavorova, protože mi pokradl a nešlechetně udělal. Vo to mám smlúvu s ním skrze dobré lidi tu v tom městečku Bavorově. Jan Koudele z Bavorova u. p. n. k. etc.: Najprve svědom sem toho, že Stropek nalezl Kučeru u mne, vinníka svého, kterýžto Kučera dělal jest u mne. I tajž Stropek z Prachatic chtěl ho dáti ku právu. Tehdy sem já Stropka prosil: Milý tovaryši a milý Stropku, prosím tebe, učiň to pro mne, nedělaj mu té hanby, že já chci smluviti vás, vezma druhého souseda k sobě. Tehdy jest Stropek řekl: Chci já to učiniti pro vás; dajtež mi zaň III kopy míšenské bez XX grošuov mí- šenských. Tehdy sme smluvili, že na dvou kopou bylo přestáno. I slíbili sme zaň s druhým sousedem z Bavorova Štěpsou. Tu jest u mne voddělal puol druhé kopy míšenské, a potom se jest ukradl pryč. V tom nám udělal neprávě a nešlechetně, na svou česť nepamatuje. Bureš z Blánice u. p. n. k. etc.: že svědom sem toho, že přišel ke mně Kučera švec s druhým člověkem — toho druhého člověka já neznám — po svatém Havle některý den brzo, ptaje se mne, mám-li řeku nájemnou, abych jim ryb prodal, že je poslal Koudele švec z Bavorova. A já sem jim pověděl, že já řeky nájemné nemám, že jest mi rok přešel, a panu Štěpánovi Horčicovi že sem ji zase pustil. I povrhl u mne klobouk na lavici, a já sem ten klobouk vzal. Za tiem kloboukem byl hřebík, jako by se s šínu s kola strhl. Tehdy sem já jemu Kučerovi řekl: Když se budem chtíti ženiti, hřebík najda schová za klobouk. A on Kučera zase řekl: Nezhřešil pacholík ještě; nalezl na cestě hřebík i schoval. Tehdy toho času Beneška, páně Vácslavova Bajčka z Čichtic člověka, obloupili na cestě. Toho já neviem, kto, než ten klobouk poznal sem já u rychtáře Racka v Čichticích, v kterém u mne Ku- čera byl prve a kterýž sou ti zlodějie, kteříž sou jeho Beneška z Čichtic obloupili, jemu Beneškovi lepší vzavše vrhli. Tehda potom přišel Kučera po některém času,

Strana 225
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 225 řekl mně: Třeba-li tě bylo tobě toho rozprávěti, žes u mne ten klobouk viděl. A já vodšel sem s tou řečí do Čichtic. Tehdy tam v Čichticích mluvil sem před Pavlem Zmučeným z Čichtic takto, že u mne Kučera švec byl a že mi v tom za zlé má, že sem vo tom klobouce pověděl. A on Zmučený Pavel řekl mi: Kdyby kdy nač přišlo, ty by musil to seznati. A já sem řekl, že já chci seznati, a za to chtěl bych řéci, že jest on v tom klobouce u mne byl. Mathúš Povale, rychtář z Strakonic u. p. n. k. etc.: že svědom sem toho, že přišel ke mně Vondráček krajčí z Netolic a prosil mne, abych s ním šel k Shajbalovi Linhartovi na Bezděkov. I šel sem. A tu u téhož Shajbala žádal práva obstavenie na Kučeru ševce, abych se jím ujistil. A já sem to učinil podle jeho žá- dosti. I vinil jeho Kučeru týž Vondráček, že mu vzal kuši a kliky. A on Kučera přede mnú se k tomu seznal a v tom prosil Ondráčka krajčího, aby s ním vo to smlúvu vzal, že mu chce tu kuši i kliky zase vrátiti. A Ondráček svrchu psaný jemu řekl: Jestliže mi kajm uručíš, chci to učiniti. Nadepsaný Kučera řekl, že chce Shajbala, u kteréhož dělal, rukojmí za sebe postaviti. I prosil Shajhala téhož, aby zaň slíbil. A on to učinil, že zaň slíbil. Když sú se přátelsky smluvili dobrovolně, já sem jeho Kučeru propustil z obstavenie. Linhart Shajbal z Bezděkova, předměstie Strakonicského, u. p. n. k. etc.: Svědom sem toho, že některé létho přišel ke mně Vondráček z Ne- tolic napomínaje Kučeru z kuše, kterú mu ukradl, žádaje rychtáře, aby Kučeru k tomu držal, aby on Kučera tu kuši jemu Vondráčkovi vrátil anebo zaplatil. Tehdy ten Kučera prosil mne, abych jej s ním s Vondráčkem vo to smluvil. Tehdy na tom bylo zuostáno, aby jemu Vondráčkovi tu kuši zaplatil a aby dal za ni IV a L grošuov míšenských. A já sem za Kučeru slíbil, i musil sem své dáti; neb ten Kučera po- dělav u mne některú neděli, šel pryč a vzal mi sukni novú vlčatou. Tehdy votec jeho tkadlec z Jinína prosil mne, abych o něm o Kučerovi nechal řečí, že mi chce zaplatiti za syna svého Kučeru. Potom některý čas pan Heřman z Češtic smlúvu učinil mezi mnou a votcem Kučerovým, že mi to zaplatil. A já s ním s Kučerú a votcem jeho smlúvu mám a jemu toho nezdvihám. R. IV. l. A. 5. a. a A. 8. a. 1556. Mezi Kunátem Pešíkem z Komárova s jedné, a Václavem z Lobkovic s strany druhé. 1510, 10. dubna. V středu před svatým Tiburcím. Kříž z Skařízska u. p. n. k. s. t.: To pomním za několika pánuov, za pana Jaroslava, za pana Zdeňka, za pánuov Zelenohorských, až teď pán náš pan Pešík koupil tu druhú polovici vsi, slove Ve- liký Kařez, že jest nikda za těch všech pánuov žádné překážky nebylo na lukách Archiv Český XIII. 29

Strana 226
226 D. XIII. Registra soudu komorního. u Velikého Kařezu, až teď nynie za pana Václava Popela. Ten dělá překážku, a po- sekal mú louku mocí. A pán náš kázal mu vzieti dva koně a dvě klise a dva pa- cholky, ješto trávu brali na těch lukách, nemajíc bráti. A ty koně vzali na Jarošově louce a na Duchkově a na Sobotkově, na páně gruntiech. Duchek z Kařezu u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsú nám nikda žádné překážky nečinili na těch lukách u Kařezu, až teď nynie, jakž pán náš pan Pešík koupil od pánuov z Šternberka, pan Václav Popel činí nám překážku na lukách, seče trávy. A vzali sme mu koně i s vozem a se dvěma pacholky, ješto trávu brali na páně gruntiech. Jaroš z Kařezu u. p. n. k. s. t.: To pomním od XVIIIti let, že jsme nikda žádné překážky neměli od žádného na lukách u Kařezu, až teď, jakž pán náš pan Pešík koupil to od pánuov z Šternberka. Tu pan Václav Popel jal se nám škodu či- niti, trávy sekati mocí. A pán náš kázal, abychom mu zajali koně. I zajali sme mu je, koně s vozem a se dvěma pacholky, ješto brali trávu na pána našeho gruntiech, kteréž nám oddal. Jan Sobotka z Kařezu u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsme nikda žádných překážek neměli od žádných pánuov na těch lukách u Kařezu, až teď do- koupil nás pan Pešík, pán náš, a oddával nám louky, ježto ňáký rybník dělá. A pan Václav Popel dělá nám v tom překážku a seče nám trávy na našich lukách. A po- mním to od XVIIIti let, že žádné překážky jsme neměli za prvních pánuov. A my sme mu zajali vuoz se dvěma koňmi a se dvěma klisami a se dvěma pacholky, ješto trávy brali na louce Jarošově, na pána našeho gruntiech. Šimek Mácha z Kařezu u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Pešík, pán náš, kázal vzieti panu Václavovi Popelovi dva koně a dvě klise, vuoz se dvěma pacholky, ješto trávu sekli na lukách pána našeho a na gruntiech jeho a brali. A ty louky koupil jest pán náš u pana Jaroslava z Šternberka. Ty louky oddával lidem svým, a drželi je od XVIIIti let bez překážky každého, až teď nedávno pan Popel jal se jim v těch lukách překážku činiti. Martin z Kařezu svědčil podobně. Matěj z Kařezu sv. p. Jakub z Kařezu sv. p. Kodémek z Kařezu sv. p. Jakub Pruochovec z Kařezu sv. p. Bláha z Kařezu sv. p. Blažek z Kařezu sv. p. Havel z Kařiezka u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsú vzati dva koně, dvě klise s vozem a se dvěma pacholky, ješto sekli na lukách trávy, na Ja- rošově, na Duchkově a na Sobotkově. A pán náš pan Pešík kúpil to na XVIII let od pana Jaroslava z Šternberka a oddal nám je. A my sme jich byli v držení ta všecka léta bez překážky každého člověka, až teď nedávno jal se nám v tom činiti překážku pan Popel Zbirovský.

Strana 227
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 227 Matěj z Kařiezka sv. p. Jan z Kařiezka sv. p. Vaněk z Kařiezku u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pán náš pan Pešík kázal nám vzieti dva koně, dvě klise a dva pacholky s vozem na lukách, ješto sekli trávu na páně Pešíkových gruntech a brali. A kúpil náš pán to u pana z Štern- berka a oddal nám ty louky za naše, ješto byl nám zatopil rybníkem; i užívali sme jich od leth od XVIIIti bez překážky všech lidí. A nikda nám v tom žádný nepře- kážel, až teď nedávno pan Popel nám v tom překážku činí. R. IV. I. A. 6. a. 1557. Mezi Maní z Lukavce s jedné, a Pavlem z Jemníka s strany druhé. 1510, 10. dubna. V středu před svatým Tiburcí. Pavel Vaniš, písař pana Vi- léma z Pernšteina etc. JMti, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem k žá- dosti Janovi Buškovi spisoval ňáké dluhy, kteréž kdo byl dlužen Pavlovi z Jemníka, a což mu zase na ty dluhy kto dal, též sem psal, vše k žádosti jeho. A protož já se k své ruce, což sem sám psal, znám, kromě ve třech místech bylo jest něco opravováno; ale toho nemám v paměti, já-li sem to opravoval čili nic, než písma svého nepřím, kteréž sem psal. Jiřík Vaniš z Bohdánče, písař pana Viléma z Pernšteina etc. JMti, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem Janovi Buškovi v jeho nemoci psal ceduli k žádosti jeho, a to, což jest přijal peněz Pavla z Jemníka; k té já se znám, že jest písmo mé. Valentin, písař téhož pana Viléma z Pernšteina etc. JMti z Kru- mlova Moravského, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem psal též ňákú ceduli Janovi Buškovi k žádosti jeho, což jest peněz přijímal Pavlových z Jemníka, a k ní se já znám na též ceduli, jakož Pavel Vaniš psal. R. IV. l. A. 9. a. 1558. Mezi Jiříkem Šalomúnem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a mistrem Václavem z Pacova, rektorem učenie Pražského, s strany druhé. 1510, 10. dubna. K roku Svátosti, feria IV. ante Tiburcii. Jan od Žáby, mě- štěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. seznal t.: Když sme přišli k mistru Václavovi přímí Pacovskému do veliké koleje, tehdy Jiřík Šalomún mluvil k němu: Milý mistře Vácslave, pohledali-li ste toho kšaftu, o kterýž sem k vám prve chodil? Mistr Václav pověděl, že sem ho ještě nehledal; než stav sě jiným časem, pohledám já jeho; jestližeť jej najdu, okážiť jej. A s tiem sme odešli pryč. 29*

Strana 228
228 D. XIII. Registra soudu komorního. Bartoš zlatotepec, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. seznal t.: V pondělí den svaté Alžběty požádal jest mne Jiřík Šalomún, abych s ním šel do velké koleje k mistru Václavovi Pacovskému. I mluvil jest Jiřík Ša- lomún: Ctihodný mistře Václave! Proto sem přišel k vám, kdež sem vás žádal prve za živnosti bratra vašeho, mistra Jakuba, ne jednú, abych mohl slyšeti nebožtíka mistra Jana Vlašimského, švagra mého, tehdáž faráře Svatojindřiského, kšaft jeho vlastní rukú sepsaný, kdež ste týž kšaft vzali při přítomnosti mé. I nemohl sem toho na vás dosieci až dosavád; i teď ještě prosím jakožto poručníka spolu s bratrem tvým, nebožtíkem mistrem Jakubem, že mi jej ukážete a že mi jest toho potřebie mé dcerce. Neb ji zpravují, že by jie tu po mateři náleželo něco; neb jest matce jejie byl mistr Jan vlastní bratr a že jest mně byl mluvil, že sem tě i sestru svú i s dí- tětem dobře opatřil. I řekl mistr Václav: Tepruvs procítil, dlúhos spal; coť jest tobě náleželo, daliť sme. Řekl Jiřík: Dali ste mi puol páty kopy grošuov starých a pět zlatých. I řekl jest mistr Vácslav: Daliť sme na třidset zlatých. A Jiřík řekl: Ne- dali ste než puol páty kopy grošuov starých a pět zlatých. I řekl mistr Vácslav: Musím takto tobě pověděti; však jest k tobě dobré vuole neměl. A Jiřík řekl: K tomu ste vzali truhlici od panie Anny Radlicové. I řekl mistr Vácslav, že sme nevzali žádné truhlice a o tom nic neviem; než co se dotýče kšaftu, neviem, kde jest; chci ho pohledati; a některý čas stavíš se u mne. Potom podruhé s ním s Ji- říkem přišel sem k témuž mistru Vácslavovi, a byl při tom Jan od Žab a Jan od Strak. To jest Jiřík opět mluvil k mistru Václavovi: Jakož ste mi rozkázali, abych o ten kšaft se u vás po druhé stavil, již sem teď přišel. Tu mistr Vácslav pověděl: Ještě sem jeho nehledal; stav se u mne některú jinú chvíli. Najdu-li jej, ukážiť jej. Jan od Strak, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. svědčil jest t.: Když jest mne požádal Jiřík Šalomún a jiných měšťan některých, abych s ním šel do koleje veliké k mistru Václavovi Pacovskému, i mluvil k němu Šalomún: Ctihodný pane mistře! Z té příčiny sem k vám přišel, co se dotýče kšaftu mistra Jana nebožtíka faráře Svatojindřišského, švagra mého, že bych jej rád slyšal; neb mne lidé zpravují, že by mi něco v tom kšaftu náleželo anebo dcerce mé; neb je vás poručníky zdělal, nebožtíka mistra Jakuba, bratra vašeho, a vás, a ten kšaft svú rukú nebožtík mistr Jan sepsal. A já, když jsem byl k němu přišel, takto jest mi po- věděl: Milý švagře, rád sem, žes ke mně přišel, a žeť sem tebe opatřil i s manželkú tvú a s sestrú mú i s dietětem, co se tkne z hotového; a teď sem poctivé mistry, mistra Jakuba a mistra Václava, bratra jeho, poručníky zdělal, jimž já toho věřím nade všecky lidi smrtedlné, že se oni tak zachovají, jakž sem zřiedil. I řekl jest k němu mistr Václav: Tepruvs procítil, dlúho si spal; což tu tobě náleželo, žeť sme vydali. A Jiřík k tomu řekl: Dali ste mi puol páty kopy grošuov starých a pět zlatých. Řekl mistr: Daliť sme třidcet zlatých. A on Jiřík řekl: Nedali ste mi než

Strana 229
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 229 pět zlatých a puol páty kopy grošuov starých. Avšaktě k tobě dobré vuole neměl. A mluvil zase Jiřík: Vzali ste také truhlici od panie Anny Radlicové. A on mistr zase řekl, žeť sme žádné truhlice nevzali. I řekl mistr: Stav se některý čas o ten kšaft, ažť ho pohledám; neb neviem, kde sem jej děl. Potom as po dvú nedělí přišel sem s ním s Jiříkem k němu k mistru Václavovi do svrchnieho pokoje. Tu jest mu Jiřík řekl: Teď sem přišel po ten kšaft, již-li ste jej nalezli. A mistr řekl: Ještěť sem ho nehledal. Feria V. ante Tiburcii [11. dubna]. Anna Radlička, měštka Nového města Pražského, u. p. n. k. etc.: Svědoma sem toho, když mistr Jan byl farářem u svatého Jindřicha, dal mi truhlici, a když jest byl nemocen, tehdá mne zavolal k sobě a řekl mi: Milá Anna, nedávaj té truhlice než mistru Jakubovi s bratrem jeho mistrem Václavem. A když bylo po smrti mistra Jana, tehdy já vy- dala sem jim truhlici. Štěpán Černý obývající v Starém městě Pražském u. p. n. k. s. t.: Já jiného nic neviem svědčiti, než které sem svědomie dal paní Anně dceři jeho Jiříka Šalomúna, že totéž seznávám jemu Jiříkovi Šalomúnovi. Nechť je káže sobě čísti; stojí napsáno fol. D. b. R. IV. 1. C. 9. a. a 12. b. 1559. Mezi Annú dcerú Jiříka Šalomúna s jedné, a mistrem Václavem Pacovským a mistrem Jakubem s strany druhé. 1510, 10. dubna. Štěpán Černý, obývající v Starém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že jest mě žádal Jiřík Šalomún, otec paní Anny, abych s ním došel k svatému Jindřichu k mistru Janovi, faráři téhož kostela. A bratr byl vlastní ten farář jeho ženy, ješto byl nemocen, a Jiřík také nemocen byl na oči. A když sme tam přišli, tu sú sobě pozdravení dali. I řekl jest mistr Jan k Jiříkovi: Milý švagře, modl se za mne pánu Bohu! A teď oznamuji, žeť sem tě dobře opatřil statkem i s tvú manželkú, sestrú mú milú, i s tvým dietětem. A teď poručníky dělám mistra Václava a mistra Jakuba z Pacova oba a jim věřím nad jiné, že vám v tom, což jim svěřil sem a poručil, věrně a právě učiní; a což sem jim poručil, ty všecky věci najdete po mé smrti u paní Anny Radlicové. Anna Radlička, měštka Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Svědoma sem toho, když mistr Jan byl farářem u svatého Jindřicha, dal mi truhlici; a když jest byl nemocen, tehda mne zavolal k sobě a řekl mi: Milá Anna, nedávaj té truhlice než mistru Jakubovi s bratrem jeho mistrem Václavem. A když bylo po smrti mistra Jana, tehdy já vydala sem truhlici jim, týmž mistruom.

Strana 230
230 D. XIII. Registra soudu komorního. Jakub pernikář, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že mistr Vácslav Pacovský s nebožtíkem svým bratrem mistrem Jakubem brali sú statek z komňaty nebožtíka mistra Jana, kterýž byl fa- rářem u svatého Jindřicha. R. IV. 1. B. 12. a. a D. 6. Srov. předcházející svědomí č. 1558. 1560. Mezi Janem Čabelickým z Soutic s jedné, a Václavem Mírkem z Solopisk s strany druhé. 1510, 11. dubna. Ve čtvrtek před svatým Tiburcím. Martin z Kouřima u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sem byl žádán od Václava Mírka z Solopisk, abychom dojeli na Tayn se panem Benešem Mírkem a s Jiříkem Bočkem ku panu Janovi Čabelickému, a žádali jeho od pana Václava Mírka, aby mu manželku jeho vydal. A on nám řekl, že já jí jemu nehájím, a také sem po ní neposielal. A potom ona přišla do světnice, a pan Čabelický vstal proti ní a šel k ní. I ona jej objala a on ji také. A v tom mu cos pošeptala a šla hned ven z světnice do komory, a on za ní; a my sme se jich nemohli dočekati, a hledali sme ji a ptali sme se po ní i po pánu, i nemohli sme jich najíti. A on purkrabie poslal k nám, chceme-li doluov jíti, že chce kázati zámek zamknúti. A my jsme šli. R. IV. 1. A. 8. b. Srov. nález č. 1465 na str. 158. 1561. Mezi Mikulášem z Jenišovic s jedné, a Václavem Mírkem z Solopisk s strany druhé. 1510, 11. dubna. Ve čtvrtek před svatým Tiburcím. Martin z Křešic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem jezdil se panem Mikulášem z Jenišovic ku panu Vá- clavovi Mírkovi na Hranice. I tázal se pan Mikuláš pana Mírka, chce-li svú man- želku přijieti do svatého Ondřeje. A on řekl, že nechce jí přijieti prve než na sva- tého Vondřeje. Marek ze Zvěřkovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem přivezl paní Johanku, manželku pana Václava Mírka, na Hranice na den svatého Vondřeje. I stavěl ji muži jejiemu pan Mikuláš z Jenišovic a za ni viec státi nechtěl [ani] slí- biti. A potom na zajtří pan Mírek kázal jí preč jeti a vyprovodil ji s bratrem svým až za humna za dvuor. R. IV. 1. A. 11. b. Srov. nález č. 1465 na str. 158 a předcházející svědomí č. 1560. 1562. Mezi Jaroslavem z Vřesovic s jedné, a Děpoltem z Lobkovic s strany druhé. 1510, 11. dubna. MDX° ve čtvrtek před svatým Tiburcím. Beneš, rychtář z Lib- čevsi u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest pan Děpolth z Lobkovic mluvil,

Strana 231
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 231 když sem tam přišel s Václavem krčmářem z Libčevsi, že člověk jeho z Bíliny jménem Jan zastihl právem téhož Václava krčmáře, člověka dědičného pana Jaro- slava z Vřesovic, na právě Bílinském, nechť o to s ním na témž právě konec vezme. I nestal se žádný konec o to mezi nimi na témž právě. A dále, že pan Jindřich z Vřesovic poddal nás panu Jaroslavovi, synu svému, a já napřed a konšelé i jiní lidé odtudž z Libčevsi slibovali sme člověčenství věrně a právě pánu našemu, panu Jaroslavovi z Vřesovic. A což se dotýče toho Jana z Bíliny, člověka páně Děpol- tova, když ho pán náš, pan Jaroslav, v Praze nalezl u pana Jana z Pibru v jeho domě, ptal se ho, čí jest a koho za pána má; a on se seznal a řekl, že jest páně Popeluov a že jeho za pána má. Václav krčmář z Libčevsi u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sú mě stavili na právě na páně Děpoltově Jan z Bíliny, tu jest pan Popel pravil, že jest Jan týž jeho člověk. A potom pan Jaroslav, pán muoj, nalezl ho v Praze u pana Jana z Pibru před jeho světnicí a tázal se ho, koho za pána má, a on řekl, že pana Děpolta za pána má. Jan z Lahovic, člověk pana Viléma z Doubravské Hory, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem vyručil krčmáře Václava z Libčevsi od pana Popela a jsem i po dnes zaň rukojmí. A jsem také toho dobře svědom, že týž Václav krčmář z Libčevsi jest člověk dědičný páně Jaroslavuov z Vřesovic, a dále že v Praze nalezl ho pan Jaroslav téhož Jana, člověka páně Děpoltova, v domu u pana Jana z Pibru, a ptal se ho, koho za pána má a čí jest. A on řekl, že jest páně Děpoltuov člověk a jeho za pána má. Vaněk Havránek z Libčevsi u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Václav krčmář Holý z Libčevsi jest dědičný člověk páně Jaroslavuov, a druhé že pán náš, pan Jaroslav, našel Jana z Bíliny a ptal se ho, čí jest člověk a koho za pána má. A on pravil, že jest člověk páně Děpoltuov a že pana Popela za pána má. A to se dálo v Praze v domu u pana Jana z Pibru. R. IV. 1. A. 13. a. 1563. Mezi Voldřichem Popelem z Vesce s jedné, a Jindřichem Vojislavským z Vojislavic. 1510, 11. dubna. Feria V ante Tiburcii. Diviš z Zásmuk u. p. n. k. seznal etc.: Což se dotýče poustky Vonšovské, sem toho svědom, že jest se panu Voldřichovi Popelovi žádný nepřiznal k platu ani k robotám, a s lázné v Zásmuciech také žádný se ne- přiznal k platu ani k robotám, též také s Kožíškovské poustky nepřiznal se žádný k platu ani k robotám. Co se dotýče Kubky z Stráně a starého rychtáře z Zásmuk, ti odpierají tomu, že sta jim dvě slepice připsány, jednomu jedna a druhému jedna.

Strana 232
232 D. XIII. Registra soudu komorního. Z Vršec z Jakubkovského sídla tu se také žádný nepřiznal k platu ani k robotám. Z Bečvár to jest se také panu Voldřichovi nepřiznal žádný k platu. Z toho místa, kde jest mlýn byl, tu jest se také žádný nepřiznal k platu. Když jest nás pan Jindřich propúštěl z člověčenstvie panu Voldřichovi Popelovi, tu jest řekl pan Popel: Pane Jindřiše, tuto se nenalézají lidé podle registr. A pan Jindřich řek: že já to opatřím, že se mají najíti. Svatoš Bubník z Zásmuk u. p. n. k. etc.: Najprve že neslíbil žádný člověčenstvie s Vonšovské poustky, s lázně; také k poplatkóm nezná se žádný v Zá- smucích a žádný člověčenstvie neslíbil, s měštiště Kožíškovského též také neslíbil žádný člověčenstvie. Pan Jindřich po slepici jim připsal Kubasovi, Kubkovi z Stráně a nenie toho. Z Vršec žádný neslíbil, také s poustky s té z Bečvář také neslíbil žádný, s Ryšanovské poustky a se mlayna s měštiště neslíbil žádný člověčenstvie. Řekl panu Jindřichovi pan Voldřich: jak se tito lidé nenalézají? A pan Jindřich Vojislavský řekl takto: že já to opatřím hned. Svatoš Kořenek z Zásmuk u. p. n. k. etc.: Najprve že neslíbil žádný člověčenstvie s Vonšovské poustky panu Voldřichovi a neseznal se žádný k platóm ani k robotám, a s lázně neseznal se žádný k platu ani k robotám a neslíbil člově- čenstvie panu Voldřichovi; pak s měštiště Kožíškovského neslíbil žádný člověčenstvie a k platóm ani k robotám neseznal se žádný. Dvě slepici připsány sú, Kubasovi jedna a Kubovi z Stráně druhá, a oni tomu odpor činie, že těch slepic nechtie platiti a ne- mají. Z Vršec také neseznal se žádný ani k platóm ani k robotám. Z Bečvárek ne- slíbil žádný člověčenstvie s sídla Mikšova, pak s mlýniště neseznal se žádný k platu a neslíbil člověčenstvie. Při vodstupování pan Jindřich řekl panu Voldřichovi, že se mají nalézti lidé, že já to poručiem Štěpánovi ouředníkovi, že to opatřeno bude. Svatoš z Stráně z Zásmuk sv. p. Martin z Vršec u. p. n. k. etc.: Najprve svědom sem toho, když pan Jindřich Vojislavský propúštěl nás z člověčenstvie panu Voldřichovi, tehdy jest pan Voldřich pravil panu Jindřichovi Vojislavskému, že neslíbil s Vonšovského žádný člo- věčenstvie ani se k poplatkóm seznal ani k robotám; a on pan Jindřich řekl, že to opatřeno bude, aby mu člověčenstvie bylo slíbeno s toho. I nenie toho. S lázně žádný mu člověčenstvie neslíbil ani se přiznal k robotám ani k poplatkóm s Kožíškov- ského. Též Kubkovi z Stráně a Kubasovi přičinil slepici jednu viece, nežli mělo býti. V Bečvářích s Mikšovského pan Jindřich měl panu Voldřichovi postaviti člověka, aby mu člověčenstvie slíbil, i nepostavil, aniž se žádný k poplatkóm znal. Pak v Vlčích Dolech se mlayna žádný se nevohlásil k poplatku, v Vršciech s Jakoubkovského také se žádný nepřiznal k robotám ani k poplatkóm. Panu Jindřichovi v Vršcech vzdala vdova Jakoubkovské ho] jménem Housková, a on pan Jindřich propustil jest ji vodtud s dětmi, aby se opatřila, kdež muož, a mne jest k nie posielal, přede mnú jemu vzdala, a on

Strana 233
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 233 přede mnú také přijal od nie. Potom s toho grunthu on pan Jindřich pobral všecko, koně, dobytek, vuoz i všecken nábytek a hospodářštvie. Před tiem prodajem byl Vávra na tom Houskovském siedle; potom pan Jindřich Vojislavský, když se stěhoval na Hořepník, vzal jej s sebú, a vod té doby pusto stojí to. Potom pan Oldřich řekl panu Jindřichovi, že se nenalézají lidé tuto a že mi neslíbil žádný člověčenstvie. A pan Jindřich řekl, že bude to zpraveno dobře. Poručil to Štěpánovi ouředníku, aby to zpravil. I nenie zpraveno. Janček kuchař z Vršec u. p. n. k. etc.: Najprve, že svědom sem toho a byli sme při tom všickni, že pan Oldřich nemá ani platu ani robot s Vonšovského, s poustky s té ani s lázně, s Valšovských poustek také platu nemá ani robot. Pravil Kuba z Stráně a Kubas, že jim jednou slepicí jest viece připsáno. Potom když Houska v Vršcech umřel, pan Jindřich Vojislavský pobral s toho gruntu všecko, dobytek, ovce, krávy, koně, vuoz, plouh, brány i žlab, a potom manželku téhož Housky pro- pustil s sirotky a sám kázal ji stěhovati Klímovi z Zásmuk. Též také v Bečvářech s Mikšova siedla poplatkové sešli pánu našemu všichni, s mlýniště také nemá po- platkuov žádných. Pan Voldřich řekl panu Jindřichovi, že platové a roboty tuto ne- nalézají se. A on pan Jindřich řek: že tvé nezahyne a naleznú se poplatkové aneb roboty tvé. A Štěpán ouředník měl zpraviti to, i nezpravil. Mikuláš Ročně z Zásmuk u. p. n. k. etc.: Najprve že toho sem dobře svědom, že jest přišel posel k Mikšovi z Bečvar od pana Jindřicha Vojislavského, pravě, že mu pan Oldřich Popel nehájil poplatkuov platiti. Mikeš z Bečvárek u. p. n. k. s. etc.: Svědom sem toho, že když pan Jindřich poslal svého posla ku panu Voldřichovi, abych já na tu poustku dosed, mně se to nezdálo. Pan Voldřich řekl: Kdyžť se nezdá, já tě nenutím; poněvadž se nezdá, já dám odpověď poslu. Potom také brali sme z Vršec vovsy, žlaby i jiné potřeby. Valenta rychtář z Zásmuk u. p. n. k. s. t.: Najprve, že nenie s Von- šovské poustky slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popelovi, též také s lázně v Zásmuciech že nenie slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popelovi, a Kubas že odpierá panu Voldřichovi slepice jedné, též i Kuba z Stráně otepřel jest, že neplatí jedné slepice z poustky Jakoubkovské panu Oldřichovi Popelovi, a že ne- přiznali sú se k platóm ani k robotám s Vonšovského siedla, též i s lázně i také s Kožíškovského siedla, a že nenie slibováno člověčenstvie s té poustky, na kteréž byl Vávra myslivec, kteréhož, když grunt prodal pan Jindřich, vzal ho s sebú do Hořepníka. Též z Mikšovského siedla z Bečvár nenie slibováno člověčenstvie, s mlý- niště také nenie slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popelovi. Také sem toho svědom, když jest pan Jindřich postupoval lidi panu Voldřichovi, že jest mu řekl Archiv Český XIII. 30

Strana 234
234 D. XIII. Registra soudu komorního. pan Voldřich: Tuto se nenalézají lidé, kteříž by měli slibovati člověčenstvie. Pan Jindřich jemu tak odpověděl: Nestarajte se o to, že já poručím teď úředníkovi Ště- pánovi, že von to zpraví. Také sem toho svědom, co se dotýče poustky Jakoubkovské v Vršcích, že jest pobral pan Jindřich koně, krávy, vovce, vuoz, brány, plouh a vobilé, což bylo. R. IV. 1. C. 10. a. 1564. Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Jaroslavem z Vřesovic s strany druhé. 1510, 11. dubna. Feria V ante Tiburcii. Jan Srb z Markyštorfu u. p. n. k. s. etc.: že sem přišel k rychtáři Bílinskému, aby se zachoval vedle práva, i sstavil sem svého vraha Vácslava Holého, krčmáře z Libčevsi, že mi jest zabil bratra strýčeného Ja- kuba. A toho času neměl sem za panem Děpoltem zakoupenie žádného. Byl sem v hospodách. Potom přišel sem do Bíliny do jedné hospody a tu byl sem některý čas, dokudž mi se líbilo, a vodšel sem, když mi se líbilo, s též hospody a sloužil sem u dobrých lidí, kdež mi se líbilo. Potom za panem Děpoltem zakoupil sem sobě vinici mezi svatým Martinem a mezi vánoci ten čas. Ještě i podnes panu Děpoltovi člověčenstvie sem nesliboval a nikděž sem neměl ženy. Prokop rychtář z Bíliny u. p. n. k. etc.: Najprve, že přišel ke mně Srb Jan a žádal mne, abych se zachoval vedle práva. Při tom zstavil jest Vácslava Holého, krčmáře z Libčevsi, protože jest jemu zabil strýčeného bratra Jakuba, a na to mi stavné dal. Potom žádal, aby byl dán na rukojmie. I dal sem jej na rukojmie pod padesát kop. A tito sú rukojmie: Vácslav a Pavel z Libčevsi, vopět Vácslav Havránek a Marek ze Všechlap. Slíbili sú zaň, a když zaň státi nechtěli ti rukojmie, i žádali za propuštěnie. A já sem je propustil, a jiné mi rukojmie hned postavili, a to tyto: Jana bratra svého z Lahovic a Marka ze Všechlap. A oni též zaň slíbili pod padesáte kop. A ta věc stála jest až do sie chvíle a k konci nepřišla; neb sú to měli dobří lidé smluviti. Týž Prokop rychtář pověděl: že jest mi to vědomo, že jest Jan Srb pod pánem JMtí panem Děpoltem neměl nižádného zakoupenie, než že jest byl v ho- spodách a že jest dělal, kdež mu se nahodilo. U pana Jiříka Želenka sloužil rok. Než teprv po světiem Martině již minulém koupil sobě vinici a zavdal za ni šest kop míšenských dvě neděli před vánoci; a že jest pacholek svobodný a pánu JMti člověčenstvie nesliboval nikdy ani purgmistru a radě města Bíliny jest nečinil přísahy. Feria VI ante Tiburcii, die Reliquiarum [12. dubna]. Mikuláš Chlouba z Bíliny u. p. n. k.: Najprve že toho sem svědom, že Jan Srb zakou- pení za panem Děpoltem žádného neměl, než byl tu hospodou v Bílině a dělal tu,

Strana 235
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 235 a potom slúžil u pana Jiříka Želenka rok. Než slyšel sem, že sobě koupil vinici mezi svatým Martinem a vánoci některý čas. A také sem slyšel, že panu Děpoltovi člověčenstvie nesliboval. Jíra Psincovic z Bíliny u. p. n. k. etc.: Najprve že toho sem dobře svědom, že Jan Srb přišlay do města Bíliny dělal u lidí a tlouk se po hospodách jako svobodný pacholek, i jinde u lidí přespolních dělal jest. Sloužil u pana Jiříka v Želenkách rok, a nikdá jest zakoupenie neměl za panem Děpoltem, až tohoto roku mezi svatým Martinem a vánoci slyšal sem, že jest sobě vinici koupil. A toho sem také svědom, že jest panu Děpoltovi nikdá člověčenstvie nesliboval. Matěj vovčák s předměstie Bílinského u. p. n. k. etc.: že svědom sem toho, že Jan Srb z Zálesie tlouk se po hospodách a že pod panem Děpoltem nic neměl, než tento rok že sobě koupil vinici pod panem Děpoltem v ty časy mezi svatým Martinem a vánoci. Tak sem slyšal, a že panu Děpoltovi člověčenstvie ne- slíbil, a že jest byl pacholek svobodný těch všech časuov, a že sloužil jest u pana Jiříka Želenského rok. R. IV. 1. C. 13. a. Srov. svědomí č. 1562 na str. 230. 1565. Mezi Hanušem z Molkovic s jedné, a paní Katheřinú z Kfeldu s strany druhé. 1510, 12. dubna. V pátek den Svátosti. Kněz Jan farář z Lomnice na tu přísahu, kterúž jest biskupu při vzetí kněžství svého učinil, s. t.: To mi svědomo, když sem přišel na Skály s Hanušem z Molkovic, tu jest Hanuš napomínal paní Katheřiny, co jest jemu neboštík pan manžel její poručil, aby mu dala. A paní řekla, že, když budu mieti se panem Janem místo o to, chci ráda dáti. R. IV. 1. A. 15. a. 1566. Mezi panem Jiříkem z Walštayna s jedné, a Petrem Škorní z Stranova purkrabí Velíšským s strany druhé. 1510, 12. dubna. V pátek den Svátosti. Vaněk Buchal z Železnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když přišel posel od pana Petra Škorně z Velíše na Bradlec, tu mi jest kázal pán vzieti list od něho, a já sem vzal a dodal sem ho pánu. A pán mi rozkázal, abych mu kázal odpovědi dočekati. A on všed k vrátnému do jistébky i čakal, a pan Jiřík kázal svému písaři list psáti zase jemu purkrabí Velíšskému. A než písař list napsal, už posel ušel preč, nesečkav odpovědi ani listu, a já sem ho hledal i v krčmě a nemohl sem ho najíti. A potom sem já přinesl zase pánu list, a pán jej dal písaři a kázal mu, aby ho dodal po některém člověku jeho na Velíš. 30*

Strana 236
236 D. XIII. Registra soudu komorního. Bartoš písař z Železnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když mě obeslal pán muoj pan Jiřík z Walšteyna, abych k němu šel na Bradlec, a když sem šel, potkal sem se s poslem, kterýž přinesl list pánu z Velíše. I řekl sem mu: Odkud jdeš? A on řekl: Z Bradlce. I otázal se mne: Ty-lis písař? A já řekl, že sem. A já řekl mu: Máš-li odpověď? A on pověděl: Nemám. I řekl sem mu: Poď zase se mnú; viem, že mně pán káže psáti odpověď. A on mi řekl, že nepuojdu, neb mi nekázali odpovědi čakati. A když sem nahoru ku pánu přišel, kázal mi hned pán psáti list, a potom mi jej dal a kázal mi, abych jej hned po některém člověku jeho poslal. I poslal sem jej večer, a ráno aby mu dodán na Velíš byl. R. IV. 1. A. 15. b. 1567. Mezi Blažkem konvářem z Piesku s jedné, a Blažkem příjmí Hrabí z Muzluov s strany druhé. 1510, 12. dubna. V pátek den Svátosti. Jan Rohle z Piesku u. p. n. k. s. t.: Toto mi jest dobře v paměti, že nynie rok při Svátostech stál sem podle Blažka konváře v soudné světnici na hradě Pražském. I přišel k němu k Blažkovi Hrabie a mluvil k němu takto: Smieš-li se se mnú založiti, oč chceš, že tu při, kteráž jest mezi vámi a pánem mým, že ji prohráte. A Blažek konvář odpověděl jemu, že bohdá nepro- hráme. A on Hrabie po druhé řekl jemu: Založ se se mnú a jmenuj sobě, oč chceš. A Blažek konvář řekl jemu: Nechť jest o kožich, o liščí podbříškový. A on Hrabie stáhl k němu ruku a Blažek konvář také. I dali sobě na tom ruce. I řekl Hrabie takto: Nechť jest o dobrú kuní šubu novú slušnú. A Blažek konvář řekl: Jdeť. A já k tomu zavolal: Šuby z Humňan. A řekl sem jemu takto: Slyš tento základ! A on pověděl: Jaký to základ? Teď se založili o kuní šubu dobrú novú, Hrabie s Blažkem konvářem; a oni oba se k tomu přiznali a tak pověděli, že jsme založili. A to jest tak v pravdě. Feria III post Tiburcii [16. dubua]. Jan Piruožek, hospodář domu pana z Pernšteina etc., u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo a v paměti, když sú při vyhráli páni Písečtí, tehda já a Blažek konvář do soudné světnice veliké šli sme. Napomínal jest Blažek konvář Blažka Hrabí z základu, z kunie čuby dobré. Von Blažek Hrabie pověděl, že já sě v té věci nepamatuji. Konvář Blažek zase Blažkovi Hrabí odpověděl: Kterak se nemáš pamatovati, však jsú byli dobří lidé při tom? Tehda Blažek Hrabie opět vodpověděl: Jestliže mne bude kto pamatovati, že já chci tobě dáti. A to bylo po svatém Martině některý den. R. IV. 1. A. 16. a.

Strana 237
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 237 1568. Mezi Janem Vrchotou z Vrchotic s jedné, a Jindřichem z Hodějova s strany druhé. 1510, [12. dubna]. Mikuláš Liška z Janovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Vašek z Křešic stavil Harovce a pravie, že mu slíbil za puol kopy a za něco viec. I uručili sú oba ku právu, Vašek aby naň uvedl, a Harovec aby odvedl, a to pod V kopami míšenskými každá strana. I připrosili sme k sobě ze dvú práv jiných lidí, z Neveklova dvou a z Sedlce také dvú. A když byl soud osazen, tu jest jim podáno, aby se přátelsky smluvili. A Vašek z Křešic odpieral a pravil, že chce právem rozeznán býti. A když jsú rukojmie obnovili, tu jest Vašek žaloval na Harovce a nemohl naň nic uvésti. I vostal jest křiv proti Harovcovi. A propadl pánu vinny V kop míšenských té, kteréž byl uručil proti Harovcovi. Jan z Janovic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že Vašek z Křešic stavil Jiraštu pro Harovce na právě páně Vrchotově pro XXXVI grošuov míšenských. A rychtář jest kázal Vaškovi uručiti pod V kopami, právě-li jest stavil, a tohoto Harovce také aby odvedl též pod V kopami. A když sme právo osadili, požádali sme pána našeho, aby nám přijednal z jiného práva viece konšeluov. A pán zjednal nám čtyři: dva z Sedlce a dva z Neveklova. I podávali sme jim toho, aby se o to přá- telsky smluvili. A Vaškovi se nezdálo, než chtěl právo trpěti, co mu přinese. A když sú k soudu přistúpili, kázali sme rychtáři, aby rukojmie obnovil. I stalo se tak. Tu jsú opět znovu uručili pod V kop. A když jest Vašek vedl při proti Harovcovi, i nemohl naň nic uvésti, ostal proti němu křiv, a panu Vrchotovi propadl těch V kop, kteréž uručil, že jest právě stavil. Jan Vlček z Janovic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že Vašek z Křešic, člověk páně Hodějovského, stavil na našem právě pro XXXVI grošuov Jiraštu ze Lhoty pro Harovce. A tu rychtář uručil jest je pod V kop s obú stran, Vašek aby naň uvedl a Harovec aby odvedl. A když sme byli požádali pána našeho, aby nám z jiného práva přijednal konšel — neb nám se zdála to věc obtížená — i přidáni jsú nám čtyři konšelé: dva z Sedlce a dva z Neveklova. A když jsme soud osadili, že nás bylo XVI konšel, podali sme toho stranám, chtějí-li, aby se radše přátelsky smluvili. A Vašek k tomu nechtěl přistúpiti, než chtěl právo trpěti, co mu soud přinese, a Harovec také. A když jsú k soudu přistúpili, tu jsme kázali rychtáři, aby rukojmie obnoveni byli. A když sú opět znovu pod týž základ uručili, pod pět kop, Vašek vedl jest při proti Harovcovi, a Harovec mu odpieral. I zdálo se nám, že Harovec měl dostatečnější svědomie než Vašek. I ostal jest Vašek proti Harovcovi křiv a pánu propadl vinnu podle práva těch pět kop, kteréž byl uručil. Mikuláš z Janovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Vašek z Křešic

Strana 238
238 D. XIII. Registra soudu komorního. stavil člověka páně Martinického jménem Harovce pro XXXVI grošuov. A když sú se o to nemohli srovnati, že Harovec mu odpieral, že ho neprávě stavil, a Vašek pravil, že právě. I uručili sú oba ku právu pod V kopami grošuov míšenských, každý zvlášť. I prosili sme pána, aby nám bylo přidáno konšel z jiného práva. I přijednal nám pán čtyři konšely: dva z Sedlce a dva z Neveklova. A když sme soud osadili, tu, než k soudu přistúpili, podali sme jim toho, aby se o to přátelsky smluvili. A oni nechtěli, než chtěli radše právo trpěti. I když sú ku právu přistúpili, kázali sme, aby rychtář rukojmie obnovil. A když se tak stalo, tu sú proti sobě vedli pře, Vašek proti Harovcovi. I nemohl jest na Harovcovi nic mieti; neb naň nic nemohl dovésti. I ostal jest Vašek proti němu Harovcovi křiv a pokutú tú propadl, to jest pět kop míšenských panu Vrchotovi ty, kteréž uručil jest ku právu. Petr Krbec z Janovic u. p. n. k. etc., páně Vrchotuov člověk etc., svědčil takto: Vašek z Křešic obstavil Jiraštu ze Lhoty pro šest a pro půl kopy pro Harovce, kdež mu Harovec byl rukojmí Vaškovi, tu aby vedl naň, právě-li stavuje. A tu jest naň neuvedl, by právě stavoval. A rychtář ho uručil, právě-li sstavuje, pod V kopami grošuov míšenských, a právo sme jim proto vosadili. I nemohl jest naň nic uvésti, že jest křivě sstavil. I propadl Vašek těch pět kop. A aby se jim krátko nestalo, ze dvú práv sme konšely přijednali k tomu soudu: z Neveklova a z Sedlce. I byli sme je na přátelskú smlouvu poddali, a oni se nesmluvili. A když Vašek vinu propadl, tu vinu pán jest náš pan Vrchota vzal. Petr Vondra z Janovic u. p. n. k. etc.: Jest mi to dobře vědomo, že jest Vašek obstavil, Křešického pána Jindřicha člověk, Jiraštu ze Lhoty pro Harovce, protože jest vinil Harovce pro šest a pro půl kopy. I nemohl jest Vašek Dvořák na Harovce nic provésti, proč jest ho obstavil, než jež obstavil v Janovicích na právě a uručili pod pět kop grošuov míšenských. I soudili sú se o to před právem v Jano- vicích. A když sou je o to slyšali, povolal jest rychtář k tomu konšeluov Janovských. A když je vo to slyšali, i poddali je, chtí-li se o to přátelskú smlúvú smluviti. I nechtěl k tomu přistúpiti Vašek Dvořák a řekl, že chce právem živ býti. I musili rukojmie obnoviti pod ten základ propadení pánu pod V kop grošuov míšenských. I vosadili sou vrch práva, aby se žádnému krátko nestalo, z Sedlce dva a z Neve- klova dva, a z jednostajné vůle sou rozsudek pověděli. A XVI jich sedělo na tom soudě. A Vašek jest křiv vostal, že nemohl jest nic provésti na ně, že jest Harovec hodné svědomí měl a lepší než Vašek. A Vašek uručil těch pět kop a propadl je. A Harovec byl též po V kop uručil a vostal práv. Jan Jeníček z Janovic, člověk páně Vrchotuov, u. p. n. k. etc.: Prosil Vašek z Křešic ouředníka pána mého rychtáře, aby mu sstavil člověka z Radotína menem Jana Harovce, vině jej, že by mu přislíbil za někoho za kuoň. A on mu odpíral toho, že by jemu tím vinen nebyl. I když přišlo na vrch práva, tehdy,

Strana 239
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 239 když měli přistúpiti k soudu, tehdy nám se zdálo, že by nám ta věc obtížena samým byla, i prosili sme svého pána, aby nám přidal s jiného práva konšeluov. I přidal nám z Sedlce dva a z Neveklova dva, aby nás bylo se tří práv, aby se mu křivda nestala. I když předstúpili před nás, sedělo nás XVI, jakož řád a právo. I prosili sme jich, aby se o to smluvili. A oni pověděli, že nechceme než právem živi býti. Tehdy když kážem, aby rychtář rukojmie obnovil, a oni obnovili, tehdy Vašek vedl svědomí proti Harovcovi. A Harovec jemu odpíral, že jest měl svědomí hodnější. A my seznali jeho Harovcovo svědomí hodnější. I rozhodli sme, že vinen Vašek vostal a pánu pět kop grošuov míšenských propadl. A pán se mezi nás nachýlil a řekl: Mám-li vzíti čili nic. A my řekli: Ty máš vůli toho. Vezmi neb mu odpusť. Učiň, co chceš. V sobotu před svatým Tiburcím [13. dubna]. Václav z Janovic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sme jeli do Prahy o svatém Martině nynie minulém, potkali sme Vaška, člověka páně Hodějovského. I dal pánu „Dobré jitro“. A pán mu řekl: Vašku, cos na mne svědčil? A on řekl: Pane, nesvědčil sem nynie nic, než což sem prve svědčil, to najdete tam. A pan Vrchota řekl mu: Vašku, pravil mi pán tvuoj, že bych já tobě přiřiekal, že já z tebe té vinny nevezmu. Však dobře vieš, když jsi se se mnú radil o to, řeklť sem: Raď se s svým pánem, však máš pána! A já sem tobě nic nepřiřiekal. A Vašek řekl jest: Tak, pane! Já sem skrze vás nic neprosoudil než skrze křivé svědky. A víte pane dobře, že sú vaši lidé té pře mé svědomí byli a mně nechtěli pravdy seznati. A pán řekl: I co sem já v tom vinen tobě? Pavel z Martinic, člověk a ouředník páně Zdenků z Vokrou- hlice, u. p. n. k. etc.: že obstavil páně Křešického člověk Vašek z Křešic páně Zdeňkova člověka Jana Harovce z Radotína, že by mu slíbil za člověka páně Vrchotova Matouše Kolenáče z Janovic; člověk pána mého vodpor činil slibu tomu, že jest neslíbil za člověka Vrchotova. A von přes to přes všecko jej obstavil v Jano- vicích. I tu proved před právem při svú Jan Harovec, že jest neslíbil. I byli při tom konšelé se dvou práv s jiných, s páně Řepova dva a s páně Popelova dva, i tu v Janovicích rozeznali, že Jan Harovec neslíbil za Mathouše Kolenáče, člověka Vrchotova. I tu člověk pana Křešického Vašek propadl pět kop základu, že jest uručil pod pět kop na člověka Zdenkova, že právě sstavuje Jana Harovce. I těch pět kop položil jest panu Janovi Vrchotovi. Vavřinec ze Lhoty, člověk páně Ctiboruov Martinského, u. p. n. k. etc.: Najprve, že vobstavil člověka páně Zdeňkova Jana Harovce Vašek z Křešic pro šest a pro puol kopy na páně Vrchotově právě v Janovicích. A my sme s ním stáli s Harovcem proti Vaškovi, a člověk páně Zdeňkuov Jan Harovec

Strana 240
240 D. XIII. Registra soudu komorního. práv zuostal před konšely. Konšelé jemu Vaškovi i Janovi Harovcovi řekli, aby se přátelsky smluvili, že jim toho přejí. A Vašek nechtěl než na právu dosti míti. R. IV. 1. A. 20. a. a B. 2. a. 1569. Mezi Václavem Přechem z Čechtic s jedné, a Burianem a Markvartem bratřími z Kraselova s strany druhé. 1510, 12. dubna. V pátek den Svátosti. Bláha z Dřešína u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že když pan Přech z Češtic honil zvěř na lesiech páně Peršteinarových, a já stál sem v ouvazku teneta, i nezabili sme nic; neb zvěř vyšla ven z leče. Jan z Radešova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že stála zvěř na lesiech páně Peršteinarových, a já sem byl se panem Sádlú. I léceli sme teneta; i nezabili sme nic; neb se zvieře vyvalilo z teneta; a pan Přech též s námi lécel. Petr Karas z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že nás poslal pan Přech se panem Sádlú, abychom léceli teneta na lesiech páně Peršteinarových cestou svobodnou. A já stál sem u teneta. I uvalilo se zvieře v teneto, a já ne- mohl sem tak skuoro přispěti, až mi se zase zvieře vyvalilo z teneta; než proto sem je ranil. Bartha z Češtic u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že nám kázal pán náš pan Přech, abychom teneta léceli na lesiech páně Peršteinarových; neb zvěř stála na nich na těch lesiech. I léceli sme cestou svobodnou. I uvalilo se zvieře v teneto, i nemohli přispěti, až se zase ven vyvalilo. Václav z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Sádlo obšel zvěř na lesiech páně Peršteinarových; i prosil pána našeho pana Přecha, aby mu lidí a tenat puojčil. A pán náš puojčil. I léceli sme teneta cestou svobodnou na týchž lesiech. A stál sem u teneta. I nezabili sme nic; neb se zvieře ven vyvalilo z teneta. Šimon z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sme honili zvěř na lesiech páně Pernšteinarových se panem Přechem a se panem Sádlú; i nezabili sme nic; neb se zvieře ven vyvalilo z tenete. A léceli sme cestou svobodnou. Mikuláš Slávek z Češtic sv. p. Vaněk z Střiedky sv. p. Vaněk Hoden z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že zvěř stála na lesiech páně Pernšteinarových, a já šel sem se psy a zapouštěl sem psy. A psi hnali zvěř až do tenat. I vyvalilo se ven zvieře z teneta, než proto bylo raněno, a cestou svobodnou sme léceli. Benda z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sú obešli zvěř na lesiech páně Pernšteinarových, a já šel sem se psy a zapouštěl sem psy z rozkázání Jana Sáčka, páně Přechova člověka.

Strana 241
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 241 Kříž z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že z rozkázání pána našeho, pana Přecha, zapouštěl sem psy na lesiech páně Peršteinarových na zvěř; neb v nich zvěř stála. Jíra Bašták z Češtic sv. p. Medek z Češtic sv. p. Šimon z Němčic sv. p. Mathúš Kraysuov syn z Němčic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že z rozkázání pana Přecha zapouštěl sem psy na lesiech páně Peršteinarových. A zvěř běžela k tenatuom a uhodila v teneta. A potom se zase ven vyvalila. A tak ne- zabili sme nic. Mareš z Němčic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že zapouštěl sem psy na lesiech páně Pernšteinarových, neb v nich zvěř stála, z rozkázání páně Sádlova. A psi hnali zvěř až k tenatuom. I vyvalilo se zvíře ven. A také lécili sme cestou svobodnou. I nezabili sme nic. Matěj z Němčic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že z rozkázání pana Přecha a pana Sádly zapouštěl sem psy na zvěř na páně Perštaynarových lesiech; a psi hnali zvěř, až uhodila do teneta, a potom se ven vyvalila, vše na těch lesiech. Jan Sáček z Čabus u. p. n. k. etc.: Co se dotýče toho honu, kterýmž jest honil pan Přech z Češtic zvěř, svědom sem toho, že jest nehonil na páně Kra- silovského, ale že jest byla zvěř na páně Perštaynarově gruntiech. R. IV. 1. B. 5. a. Srov. svědomí č. 1548 na str. 216. 1570. Mezi Zigmundem Čiečem z Nemyčevsi s jedné, a Vítem písařem páně Černínovým v Hradci Králové etc. 1510, 12. dubna. V pátek den Svátosti. Bartoň příjmí Radoch z Hradce Krá- lové u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem brannaym tu v Hradci, a Vít dával mi cajchy formanuom pro clo, a já bera je od nich, když z města jeli, a penieze sem od nich bral od formanuov, kteříž na podměstí jeli, a panu Vítovi sem dával. Mařík branný z Hradce Králové u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Vít písař bral ode mne cajchy i penieze, když ke mně přišel do brány, a to ty, kteréž sem od formanuov bral s vozu. Jan Škrha u. p. s. t.: Jest mi to dobře v paměti, že po smrti nebožtíka pana Čieče Vít písař bral clo, kterýž přichází od formanuov, i jiné duochody ze mlýna. A potom přijel některý čas pan Zigmund Čieč do Hradce i stál u mne. A když měl preč jeti, poručil mi vepře, kteříž ve mlýně byli z Kovače přihnané, a bylo jich XI, tu vykrmeni na týmž mlýně —, abych je prodal. A já sem je prodal Archiv Český XIII. 31

Strana 242
242 D. XIII. Registra soudu komorního. řezníkuom našim. A Vít písař zvěděv, že sem je prodal, nedal jich bráti. A tak po- věděl: Nechť Škrha nerozkazuje, nechť já rozkazuji; neb jest mně poručeno. Petr obyvatel na Malé Straně u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Vít písař byl ouředníkem u nebožtíka pana Václava Čieče až do jeho smrti, a že jest k sobě penieze přijímal celné. R. IV. 1. B. 6. b. 1571. Mezi Janem Kamaykem z Pokratic s jedné, a Barború z Harasova s strany druhé. 1510, 12. dubna. V pátek den Svátosti. Johannes písař z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Když sem byl požádán od neboštíka pana Jindřicha z Pokratic, když kšaft dělal, i zkazil jej; a potom dělal druhý kšaft a něco k němu viec kázal připsati, než v prvním bylo. I zapsal jest paní Barboře věna tři sta kop míšenských, a mocnú otcovskú poručnicí ji udělal statku svého. A při tom oznámil před konšely Litho- měřickými, že mateři své dlužen LV kop míšenských a že jí dal puol léta napřed věděti, že jí ty penieze chce dáti anebo ten, komuž to poručí. A že jest Jan bratr jeho při tom nebyl, když jest druhý kšaft dělal. R. IV. 1. B. 7. a. 1572. Mezi Alžbětú z Třebska s jedné, a Janem z Kestřan s strany druhé. 1510, 12. dubna. V pátek den Svátosti. Krystof z Strakonic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když jest v Strakoniciech hořalo, tu jest pán muoj JMt na mne zavolal: Krystofe! Vstaň a pohleď, kde to hoří! A pán také za mnú vstal. I šli sme do hořejší komory a nemohli sme znáti, kde hoří aneb u koho. A potom pán JMt šel do čelední světnice a potom na pavlač, kde hlásní sedají, a tu se jich ptal: Mnedle, kde to hoří aneb u koho? I pověděl pan Stomír: Tak, pane milý, hoří stodola Vojtova. A potom se pán po druhé ptal: co to nad ní stojí ještě. A Stomír řekl, že Bavorovského stodola. Krystof Pepl z Strakonic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když v Strakoniciech hořalo, tu jest pán muoj JMt šel na pavlač, kde hlásní sedají, a já za ním. I otázal se pán, kde to hoří a u koho. A Stomír, páně služebník, řekl: Pane, u Vojta stodola hoří. A pán řekl: A co viec stojí? A Stomír řekl: Pane, stodola Bavorovského. Bernarth Stomír z Tětětic: To mi v paměti, když sem ležal v Strako- niciech na zámku, i uslyšal sem hlas aneb křik ňáký. I vstal sem a šel sem na pavlač, kde hlásní sedají, a našel sem tam pána starého JMt. I otázal se mne pán JMt:

Strana 243
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 243 Stomíře, kde to hoří? A já sem řekl: Pane, Vojtova stodola. A pán ráčil řieci: A co to stojí na straně? A já řekl: Páně Bavorovského stodola. A to beru k své vieře a k své duši, že což tuto svědčím, že jest tak v pravdě. Bárta z Strakonic, ouředník pana Jana Strakonického, u. p. n. k. etc.: Najprve, že svědom sem toho, když hořelo v městečku Strakonicích, na zámku jsa, že viděl sem to, že hoří, ale neviem, čí se jest najprv zapálil duom. Pověděl Stomír, pána Strakonického služebník, když se ho tajž pán Strakonický otázal, kde hoří, a on řekl, že hoří Vojtova stodola, souseda Bavorovského. R. IV. 1. B. 7. b. a 8. a. 1573. Mezi Jiříkem Šedívkem s jedné, a Vrchotú etc. s strany druhé. 1510, [12. dubna]. Gregor Šernéř s Malé Strany u. p. n. k. etc.: Jest mi svědomo, když sem stál před svým domem v samý večer, tehda přišel Jiřík Šedívek, rychtář toho času, a Ambrožka s Malé Strany s ním, a vadili se s Vrchotú před mým domem. Neviem, chtěli-li sú ho zatknúti čili nic, aneb voč sú se vadili. Toho nic nevím. Michal s Malé Strany u. p. n. k. etc.: že jest mně bílý groš poslal Vrchota po Polákovi, služebníku svém, na víno a na dobrú vuoli, a já ho vzíti ne- chtěl; neb sem jak živ žádnému z peněz nesvědčil, než čehož sem svědom, to sem seznal. Jan Kostka, vetešník na Malé Straně obývající, u. p. n. k. etc.: Přišel ke mně Polák, služebník Vrchotuov, mluvě tato slova Michálkovi: zač tebe pán prosil muoj, aby to učinil; a teď pán muoj groš bílý poslal na víno, aneb na dobrú vuoli. A povrh ten groš, i šel pryč. A my sme po pacholeti poslali mu jej zase; neb sem já mu ho vzíti nedal, než řekl sem mu, aby čehož jest svědom, po- věděl bez poplatku jemu Vrchotovi. Přišed zase Polák, služebník Vrchotuov, řekl: Michálko, že pán chce pro tebe učiniti, začkoli žádati ho budeš. V sobotu před svatým Tiburcím [13. dubna]. Johanka z Světí u. p. s. t.: To mi v paměti, když sem vyšla ven z domu svého, uhlédala sem Bohuslava Vrchotu, an jde z svého domku. I šla sem k rychtáři s zatykačem, chtiec jíti po právu, a žádala sem rychtáře, aby Bohuslava Vrchotu zatekl. A když sme k němu šli, řekl jest Bohuslav Vrchota, že mám za sebú holomka. Tehdy mi rychtář řekl: Nu, co chceš činiti? A já sem řekla: Bojím se, abych nic proti právu neučinila; nechť jde ke všem čertuom! A bylo jest u večer, i nechala sem ho tak. R. IV. 1. B. 8. a. a B. 9. a. 31*

Strana 244
244 D. XIII. Registra soudu komorního. 1574. Mezi Křížkem zlatníkem [a] hospodářem Hilburkova domu z Hradčan s jedné, a panem Vá- cslavem z Drahonic a na Ploškovicích s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. die Reliquiarum. Kateřina z Žatce vdova, obývajície v Voboře u. p. n. k. etc.: Toho času, když sem byla u Křížka, zlatníka na Hrad- čanech, kuchařkou, když měl bráti se z domu, který má na Hradčanech, pan Václav Ploskovský k Rypskému do hradu Pražského, tehdy pan Křížek puojčil jemu čtyř peřin a dvou polštářuov a dvou prostěradl, a tří mis cínovajch a tří taléřuov, a dvou ubrusuov a dvou ručníkuov a dvou konví cínových. Potom když sem přišla od Křížka ku panu Vácslavovi Ploskovskému, chtěl pan Václav, aby mu Křížek puojčil viece šatuov; a on nechtěl. A potom on pan Vácslav šel jest s Hrabí služebníkem svým k Křížkovi do domu. I posadivše se s ním v světnici, poslal pan Václav Jana, slu- žebníka svého, do komory Křížkovy, a on Jan, služebník páně Václavuov Ploskov- ského, z rozkázánie pána svého vzal dvě peřině a dva polštáře a dvě prostěradle a dvě podušky. Pak chodil Křížek zlatník ku panu Václavovi Ploskovskému do Ryp- ského domu na hrad Pražský s dobrými lidmi, mluvě s ním, aby šaty jeho zase mu vrátil, a von nechtěl. Křížek chtěl-li jest hosti chovati, musil jinde šatuov vypójčovati a musil od nich platiti vod každého lože XII grošuov míšenských do téhodne. Voršila Kavková, hospodyně z Chocholové zahrady, u. p. n. k. etc.: Svědoma sem toho, že Křížek, zlatník z Hradčan, chodil upomínat z konví, z taléřuov, z šatuov a z mis cejnových pana Vácslava Adama Ploskovského do domu páně Rypského na hrad Pražský. Blažej Štaynraytr z Muzlova, služebník páně Adamuov z Dra- honic, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že Křížek zlatník puojčil šatuov ložních panu Adamovi Ploskovskému, ale neviem, mnoho-li či málo; než ty, kteréž puojčil jemu, byly jsú nic dobrého, strhané. Co se dotajče cínového nádobie, to mi jest dobře vědomo, že jest puojčil pánu mému panu Adamovi dvú konví cínových, jedna v pintu a druhá v puol pinty, a tři mísy cínové a tři taléře cínové; vo jiných věcech já neviem. R. IV. 1. B. 8. b. 1575. Mezi panem Albrechtem, panem Heřmanem a panem Karlem bratřími z Šumburka s jedné, a panem Janem Šumburkem s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. die Reliquiarum ante Tiburcii. Jiřík z Rokytníka, ouředník na Březně etc., u. p. n. k. etc. seznal takto: že sem vydal pět seth kop grošuov na miešensko bez deseti kop grošuov míšenských panu Janovi Šumbur- kovi, a tu summu vydal sem jemu z Břězenského zboží.

Strana 245
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 245 Feria V. post Tiburcii [18. dubna]. Jiřík z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že když sme dělali počet s ouředníkem na Březně panu Albrechtovi, i zečteno jest, že pan Jan Šumburk vzal a vyzdvihl hotových peněz pět seth kop míšenských bez X kop grošuov též míšenských. R. IV. 1. B. 17. a. a C. 7. b. 1576. Mezi panem Jindřichem z Walšteina s jedné, a paní Katheřinú z Kfeldu s strany druhé. 1510, [12. dubna]. Matěj Halama příjmím z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Byl sem při pánu svém při mezení gruntuov, když jsú rozmezovali grunthy pana Jindřicha Ješka Svojanovského a pána mého. Byl při tom pán muoj JMt, pan Tomáš hajtman a pan Tristram a mnoho jiných dobrých lidí. Tu se jest pán ráčil otázati na panu Thomášovi, pana Ješka hejtmanu: máš-liž moc toho od pána svého toto meziti. I pověděl pan Thomáš, že mám. Tu sou šli a mezili a ukázali k stráni, na dub ukázavše, i šli k jednomu kři k vrbě, k řěce mezíc. Pan Šťastný ráčil jest tu mluviti k panu Tomášovi: Již-li se jest tuto dobře rozmezilo? A pan Tomáš jest pověděl: Pane, jest dobře; toto jest grunth pána mého JMti a toto VMti. Kdež se jest pan nesoudil o tento grunth, ale o tento se soudil a jej vysoudil a obdržel jej. Tu sú ten keř osekali obojí lidé a znamenali. Tu sú pak odtud šli různo spolu domuov. Tu jest pán ráčil dáti ten grunth Turnovským, kterýž jsú rozmezili lidem svým; tu pak z toho grunthu pobrali sú nám lidé paní Katheřinini pychem a kvaltem seno lůni. Šimon Bednář z předměstí Turnovského, člověk páně Šťast- ného, u. p. n. k. etc.: Byl sem na té louce při tom, když pán muoj tu byl a Thomáš, ty chvíle hajtman na Skalách u pana Svojanovského, tak že sú z toho dubu, kterýž jest od staradávna na mezi, okázali k tomu kři u Jizery. Také se otázal pán náš: Pane Thomáš, také-li si se soudil o tento kus? A on pověděl pan Thomáš: Pane, že sem se o tento kus nesoudil. Ihned sou ten keř roztínali na různo a znamenali, i jest to ještě dobřě roztínání znáti a rostlé tak. A ihned vod toho křě hledíc na ten dub natajkali sú vrbí na mezi. A to se stalo za života a zdraví pana Jindřicha Svojanovského. A vobec toho požívala s strany páně Šťastného a prodávali vrbí i seno, a jiných lidé pánóv toho sú neužívali, jediné pána mého pana Šťastného toho času, jak se přě skonala. Než po smrti pana Svojanov- ského pobrali nám pychem lidé páně Svojanovského seno z té lúky, a praví, že sú to učinili z rozkázání pánuov a ouředníkuov svých. Říha kuchař z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Když sem byl s pánem svým JMtí na těch mezech a byl při tom Thomáš, hajtman

Strana 246
246 D. XIII. Registra soudu komorního. pana Skalského Ješka, tu na Tomášovi pán votázku učinil: Pane Thomáš! Také-li se vo tuto louku mou soudil a vo tůni? Tehdy jest řěkl pan Thomáš: Pane milý, já sem se vo vaše nesoudil; neb jest to vaše. I prosil jest pan Thomáš pána našeho, aby nám tu louku dal k ůbci. I řěkl pán jemu: Však sem jim dosti dal. A pan Thomáš tomu řekl: Pane, víc-li jim dáte, víc vám děkovati budou. I potom řěkl pán: Nu, co já svým lidem udělám, udělám jim jako pán tvou příčinou. Potom nám kázali ji kliditi, ješto byla zarostlá. Tehdy sme ji vysekali a vyklidili. Nehájil nám toho žádný ani nám které zádavy činil. Potom sou ji prodali byli na ssečení, žě nehájil tomu člověk žádný. Až teď paní Katheřina paní Ješková pobrala nám kvaltem a mocí to seno z té louky. Potom přišel Jiřík šafář, kterýž býval na Sviňanech. I řěkl mně: Kuchaři, vy již nestojíte za nic, co vám váš pán dá, to my vám zase pobéřěm. A já sem jemu řekl proti tomu: Neb ste nám to učinili mocí a kvaltem, a kdybychme o tom věděli, byli bychom se s ouředníky svými o to radili, že byšte nám brali nebo nebrali. A on řěkl: Co byste tomu byli učinili? Však jest nás bylo víc než na padesáth. A potom sme měli míti pomoc od jiných dvú pánóv. Mikeš Kantuov z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Když sme byli se pánem na těch mezech a pan Thomáš tu také byl, a tu slove ten grunth na farářství, i měli vo to nesnáz nějakú s páně Ješkovými lidmi, že to na- říkali. Tehdy pověděl pán: Vo tento-li kus se mnú se pane Thomáš chcete súditi? Tehdy pověděl Thomáš: že já se nechci vo to súditi, co pána mého není. Tehdy potom mezníky sou dělali hned, a pán pověděl, že bych chtěl víc svého ustúpiti, než bych chtěl křivdu učiniti. Tehdy po některém času, když jest byl pan Thomáš ouředníkem u pána, tehdy sou jeho sousedé žádali, aby pána žádal za ten kus, aby pán jej k uobci dal. To jest pán k žádosti lidem svým učinil, žě jest ten kus jim dal. A sekali potom tu trávu na té louce. Potom sou lidé páně Ješkovi to seno pobrali kvaltem a pychem z rozkázání ouředníka pana Trystrama. Když sme k nim mluvili, proč sú to učinili, a oni pověděli, že sú z rozkázání ouředníka to učinili. Jiřík Pical z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Což se toho dotýče, když sme chodili na meze s pánem JMtí a s panem Thomášem, i když byli na hranicech u dubu, tu sú šli k vrbě po té louce. I otázal se pán pana Thomasa, také-li se soudil vo tento kus. A on pověděl, že nic. I řěkl mu pán: Nu, pane Tomase! Vytýkajž na tu vrbu od toho dubu, aby meze rozeznali. I sekal sám pán tu vrbu sekerkú, kteráž na mezi stojí proti tomu dubu na stráni. I tu sú vytkli, a tu sou meze. I žádali sme pana Thomasa, aby nám pán ráčil to dáti a za nás přímluvu ku pánu učiniti. I žádal jest od nás pána a přimluvil se. A to bylo za pana Jindřicha Ješka zdraví. A my toho užívali. Pak za paní Katheřiny jest nám tu z té louky pychem seno pobráno, a my vo tom nevěděli. A byl při tom pan Trystram, když sou ty meze vytykovali.

Strana 247
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 247 Jan Trněný z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Byl sem při svém pánu, když meze rozdělovali při farářství se panem Thomasem, a při tom byl pan Trystram, tehdáž pána našeho hajtman. A když ty meze roz- dělili, tu sú nám kázali nátek nasekati, a já je pak vytýkal. Tu jest pan Šťastný otázal: Dobře-li je tak, pane Thomase? A on pak schválil, že jest dobřě. A nikdy sem se vo to nesoudil, co jest vašeho, než co jest pána mého. Toto jest pána mého a toto jest vaše. A když sme šli domuov, tu jest prosil pan Thomas podle nás za tu louku, aby nám pán tu louku dal. A tu sou nám pychem seno pobrali na té lúce a vezli to seno na Fryczsstanské zboží. A ti lidé byli z toho zboží Frycztaynského, a vezli to seno k záduší Hrušticskému. Ale to přísluší k našemu záduší. Jan Šmika z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Slyšel sem nějaké řeči od Martina Morávka z Chutnovky, když již to seno z té louky pod Klíči pobrali, kterúž nám JMt pán dal. Tehda sme my řekli jemu, že ste nám pobrali pychem, kdež sme my vo tom nic nevěděli. Kdybychom věděli, brali byšte neb nebrali. Tehdy ten Martin Morávek pověděl: Kdybyšte nám toho hájili, že bychom vám toho hájili, neb nám řěkl pan Kunát dáti pomoc z Rohozce. Mathouš kovář z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Když sem byl se pánem vo ty meze na louce pod Klíči, i ukázali na stráni na jeden velký dub, vodtud pak přímo šli až k vodě. I rozťali vrbový keř, a tu odtud dělali nátky po té louce. A potom nám paní Katheřinini lidé, kteráž měla neboštíka pana Jindřicha Svojanovského, pobrali pychem na té louce seno. Ambrož sladovník z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Koupil sem tu louku na zsekání pod Klíči vod obce Turnovské i sklidil sem ji i pobral. Žádný mi nebránil. A jest tomu na třetí léto. A když koupil jiný lůni, i pobrali jemu s ní to seno pychem paní Katheřiny lidé, kteráž ty chvíle na Skalách byla. Vojtěch Šašek z Turnova, člověk pana Šťastného, u. p. n. k. etc.: Šli sme za pánem JMtí na ty meze pod Klíčem, a bylo při tom mnoho lidí, byl pan Thomas, pan Trystram. Řekl jest pán JMt Thomasovi, když na mezech byli: Pane Thomas! Dobřě-li tak bude? A on jest řekl: Ještě maličko. I řekl pán: Milý pane Thomas! Což jest o kus země, však já jí při sobě nevážím nic. I vzavši pan Šťastný jednu sekyru od senníka, i tu nátky sám sekal ve kři vrbovém. I vzal Václav holič ten prut a Tlučhoře Jan i natýkali ty meze. I na tom se v dobré vůli rozešli. I pan Thomas mluvil: Pane Jindřiše! Tobě jedna a druhá strana pánu mému jest. I ne- bylo v to saháno nikdy za nebožtíka pana Jindřicha. Než za paní Katheřiny tu jest nám pychem pobráno seno. Já sem hajný učiněn nad tú lúkou a prodával sem prut i seno, a nebylo za nebožtíka pana Jindřicha Svojanovského to bráněno, než teď za

Strana 248
248 D. XIII. Registra soudu komorního. paní Katheřiny. Též také na tu tuoni, kteráž jest v té louce, není nám saháno na ni nikdá po té smlouvě, jakž pán JMt učinil tu smlouvu s panem Thomasem. Jan Tlučhořě z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Byl sem při tom, když jest pan Thomas rozděloval ten grunth s panem Šťastným, kterýž jest pod Hruštickým a Turnovským farářstvím. I znamenavše dub od dubu až k Jizeře na vrbový keř, i tu jest se otázal pan Šťastný pana Thomasa, hajtmana pana Jindřicha Skalského, a řěkl mu: Pane Thomase! Dosti-liť se zdá tobě pod ten keř vrbový? A on jest pověděl, že mi se dosti zdá. A tu sú nám kázali nátky dě- lati, a já sem jich pomohl sekati. I to se jest tak stalo. A když JMt ráčil nás da- rovati tím kusem k přímluvě pana Tomasa, když u něho haytmanem byl, a pán řěkl: Pane Tomas! Bude to mnoho. A on řekl: Více-li jim JMt dáte, více vám dě- kovati budú. I potom sem já koupil to seno na tom krunthu a sklidil sem je i v kopy shrabal. A za paní Kateřiny Ješkové mladé jest mi to pychem pobráno a jest vezeno do vsi Rakous na Frycztaynské zboží. A já sem je tam nalez v Rakousech to seno u Jana. Tobiáš Dobeš z Turnova, páně Šťastného člověk, u. p. n. k. etc.: Při tom sem byl, kdy na ty meze šel pan Thomas s panem Šťastným. Tu sú přišli na tu louku, i ukázali na dub v stráni, že jest to meze. I stavěli nátky k tomu dubu stojící pan Jindřich a pan Tomas. I potom se obrátil pan Jindřich a sekal vrbový keř a řekl: Potuďto jest, abyšte věděli. Potom nám to pan Šťastný dal obci strany své. Potom sou to seno pobrali z té louky lidé paní Kateřiny Svojanovské pychem a kvaltem. Jan Vlášek z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Když sem byl na ženném víně u koruny a Hasič se chlubil, že jich bylo padesáth, když brali mocně seno na obecní louce pod Klíči. A ten člověk jest paní Ješkové Svojanovské. A tak pověděl, kdyby nám těžko bylo, že nám měl pan Kunáth dáti pomoc z Rohozce. Anthoš z Jenišovic ze vsi, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: Když sem se příchozí trefil k Halamovi do Turnova, tehda jest tam byl Jiřík z Nové Vsi. I byl s ním Říha, kuchař z Turnova, řezník. Tu jest Jiřík mluvil, že sme, páni Turnovští, vám pobrali seno. A řekl Říha kuchař: Pobrali ste pychem a nám ste znáti nedali. Kdybyšte nám dali znáti, žeť bychme chtěli toho hájiti s ouře- dníkuov našich radou. Pověděl jest Jiřík: Tak kterak byšte toho hájiti chtěli, však jest nás bylo více než na padesáth. Potom kdyby nám byla jaká toho potřeba, měli nám dáti pomoc se dvú pánóv zboží. A Říha kuchař oznámil nám to: Buď vám to svědomo, jak Jíra mluví. Potom Jiřík řekl: Však vám toho potřebí není, však se paní o to s pánem súditi nebude.

Strana 249
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 249 Jíra Veselský z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. oc: Když se stala votázka na středopostí ten den na Janovi Hasičovi z Loktuš, že sem jemu řěkl, že ste nám vzali seno pychem. A on řěkl zase: Ba vzali, a že nás bylo padesáte a měli sme několik pavéz a devět ručnic. A tu nás šikovali jako k bitvě, strážného vosadili: kdyby z Turnova chtěli jíti nám ho brániti; a vozy dva pohotově sme jměli. K tomu Václava Neřáda poslali sme na Rohozec. A když po druhé přišel, že řekl: Jeďte a beřte seno a nebojte se žádného, že rozkázal pan Kunáth, a bude-li vám těžko, že vám dám retunk ve stu neb ve dvou. Vácslav Holič z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. oc: Když sme byli na té louce pod Klíči pod Hrušticí, i byli sou tu Rohozecští, kdy je postupovati měl člověk páně komorníkóv zádušní louky pod Klíči. I byl při tom pan Cetenský a pan Jiřík purkrabie Rohozecský. Pan Tomáš tu také byl, ouředník páně Ješkóv, aby přijímal tu louku od něho, a pan Tristram byl také, našeho pána hajtman. I šli po té louce pan Tomas a pan Trystram. A ptal se ho pan Trystram: Také-li naříkáš teď pána mého grunth? Pan Thomas k tomu pověděl: O ten grunth se pán muoj nikdy nesoudil a naň nesáhám a nenaříkám. Potom vyšli na tu louku pán náš i pan Thomas, tu sú sobě ukazovali, pokud mezení má býti; od hraního dubu až za vrbový keř k řece samé skuoro. Dosti-li to bude, pán náš se jeho ptal. A pan Thomas řěkl: že já za to přijímám, jest za spravedlivé. I tehdy sou hnedky nátky učinili. I pověděl tak pan Thomas: Toto jest grunth shořejší pána mého, a tento zdolejší váš, pane Šťastný. Potom když sme šli do farářství, tu pan Tomas z prosby naší přimlúval se ku pánu našemu, aby nám to ráčil přidati k obci. I přidal. A když sem se přihodil na středopostí letos k Veselskému, a lidé páně Jindřichovi Ješkovi rozmlouvali, jlménem Jan Hasič z Loktuš, o to seno s námi; a pověděl tak, když sme se jeho tázali: Proč ste nám je brali? A on řěkl, že nám ouředníci naši kázali; [jlménem Jan, kterýž jest ouředníkem tý chvíle byl u JMti paní Katheřiny. I řěkl sem jemu: Bychme to byli věděli, že nám je kvaltně bráti chcete, byli bychme vám ne- dali bráti. A on nám pověděl: Kterak byšte nám jeho hájili, a my se zbrojně na to byli vypravili. A Neřád přišed, pověděl jim: Beřte to seno! bude-li vám kto brá- niti, že pan Kunáth dá vám pomoc z Rohozce. A to seno na dva vozy pobrali a vezli je na Frycztaynské zboží. Valentin z Bielého, člověk páně Ješkóv Svojanovského na Skalách, u. p. n. k. oc: Což se tu tajče té louky pod Klíči, byl sem při tom, když na té louce seno brali z rozkázání ouředníkóv té paní, kteráž po nebožtíkovi panu Svojanovském vostala na Skalách, a vezli to seno na Frycztaynské zboží. A chodil té paní k nám rychtář z Vesce, jejím slovem přikazuje, když by to seno brali, abychme zbrojně byli; a zašlo-li by je co, abychme hájili. A rychtář kázal nám pak znapínati a hotovu býti, jako bychom se měli brániti. A tu louku, o kterúž 32 Archiv Český XIII.

Strana 250
250 D. XIII. Registra soudu komorního. nesnáz jest, já sem ji prodával k Hruštickému záduší na sečení, a byl sem ty chvíle kostelníkem v tom Hruštickém záduší. Po tři léta sem ji s jinými kostelníky pro- dával, a nepřekážěl nám v tom žádný. A bude teď šest let o svatém Petře letos, jak sme je prodávali. Havel z Klokočí, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. oc: Přišel ke mně rychtář Pánek z Vesce, abych hned šel bez meškání do Bělé, a kterúž mám najlepší zbroji, tu abych vzal. Tu nám se kázal sjíti v Bělé. Pak když sme se sešli, tu sme šli na tu louku v Kabeli. I kázal nám tu státi: Postůjte tu maličko, mají sem dva vozy vyjeti ze zboží Frycztaynského. I kázal nám kuše znapínati. A když sme kuše znapínali, tehda nás šikoval, jestliže by kto chtěl nám toho sena brániti, abychme hájili. A nebojte se nic, jestliže nám přijde na těžkou, žěť jest nám řěkl pan Kunáth nás v tom nevopúštěti. A když to seno pobrali, tehdy sme šli domóv, a voni také s ním jeli. Blažek rybář z Louzku, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. oc: Jakož sú mně veleli bráti seno v Kabeli kostelníci od Hrušticského záduší, já sem jeho bráti nechtěl, než viděl sem, že sú je vezli skrze ves; pak vezli je k Janovi do luhu na zboží Frycztanyské [sic]. Jan z Loktuše přimí Hasič, člověk páně Svojanovského, u. p. n. k. oc: Jakož rychtář z Vesce kázal nám na seno pod Turnovem na louku, šli s námi holomci z Skal. Paní Svojanovská ty chvíle držala zámek. Když sme tam přišli, tehdy dva vozy přijely; a tu sme pak stáli s kušemi napatými a s ručnicemi na těch lukách. A rychtář nám řěkl, jestliže by nám jeho hájili, že pan Kunáth dá nám z Rohozce pomoc. Jiřík Láník z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. oc: Posláni sme byli z rozkázání úřědníka rychtáře z Nové Vsi na louky farářství. Šli sme se zbrojí. A byla nás ty chvíle v držení paní Katheřina, nebožtíka pana Jindřicha Svojanovského paní. I brali to seno Frycztaynského, a my tu stáli. A když je pobrali na dva vozy, tu sme se zšikovali a šli sme za nimi, a kázali nám napínati. Vácslav Neřád z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. oc: Když sem byl k záduší Hrušticskému kostelníkem, byla ta louka ne- božtíkovi panu Jindřichovi propuštěna od pana komorníka k tomu záduší; neb ji jeho člověk držel některá léta; a my sme ji prodávali po tři léta, a neřěk nám žádný nic ani nám hájil. Tak tuším, že toto bude šestá seč, jak sme my ji držali. Pak tuším ve čtvrtú seč, že se toho chytil pan Šťastný, pravě, že jest jeho, a zsekli ji kus měšťané z Turnova; a kostelníci, moji tovaryši, ptali se mne: Komus tu louku prodal? A já jim řěkl: že sem neprodal žádnému. I dal sem nahoru na Skály vě- děti, a ouředníci to seno pobrati kázali. A byli se lidé se zbrojí k tomu sešli.

Strana 251
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 251 I poslal mne hajtman byl prve Skalský na Rohozecku panu Kunáthovi s listem. I poslal po mne jiný list zase, a řěkl mi: Nu, vyjeduť tam mezi vás, a bude-li co, nedámť se tomu sjíti. A to seno kázal pan Jan bráti hajtman, když paní na Skalách byla vdova. R. IV. 1. B. 17. b.—C. 2. a. 1577. Mezi Jindřichem z Ledec s jedné, a Janem z Ledec s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. Reliquiarum. Jan Hubáček z Chvalovic u. p. n. k. oc: Koupil sem s povolením pana Jana statek od sedláka od Kuchaře, a ten jest pan Jan bratr páně Jindřichóv; i pójčil mně závdavku pan Jan kopy míšenské. I udělal sem tomu vodpor: Pane milý! Já závdavku nemám. A on řekl: Pójčím já tobě; i pójčil. A poslal mne k bratru svému, abych mu pověděl, že se stěhuje. A on řěkl: Povězte mu, ať své opatří. A on řěkl: Pověztež bratru mému zase, ať se nikam ne- stěhuje, ale tak vopatruje jako prve. I pověděl nám pan Jan: Tak-li jest řěkl? A my řěkli: Tak! A on řěk: Nu, dětež vy, kam se vám zdá. A vozové stáli na dvořě; co sou pak kladli na ně, toho já nevím, mnoho-li čili málo, a nevím, kolik jest jich bylo. A pak stěhoval se po té při od nás jeden Uher na páně Janovy grunthy. Jiřík Drábek, rychtář z Chvaloviček u. p. n. k. seznal: Toho sem svědom, že jest pan Jan rozkázal, aby Kuchař prodal Hubáčkovi, a poslal pro mne, abych to srovnal mezi nimi. A pan Hájek dal závdavek. Potom když poslal nás pan Jan na Poděbrady s druhým ku panu Jindřichovi, abychme mu pověděli, že se stě- hovati chce pryč, aby on pan Jindřich svuoj statek opatřil. A pan Jindřich pověděl, že jest tu více hospodářem byl, aby ještě vlád a hospodařil. A když sme mu to pověděli, vrátivše se zase, a pan Jan nám řěkl: Nu, sousedé, jdětež pryč, již mně vás víc potřebí není nic. A my šli hned. A přijeli z Kovanic s vozy, ale nevím co jsú na ty vozy brali, ani vím, kolik jest jich bylo. Matěj Zaul z Chvalovic u. p. n. k. oc: Toho sem svědom, že mě k tomu rychtář povolal, když Kuchařovi Hubáček platil za dvořěc. Havel Beran z Chvalkoviček u. p. n. k. oc: Když nás rychtář v ne- děli obeslal dohromady, i přišel rychtář shůry a přinesl kopu, i řekl Hubáčkovi: Teď Hájek dal závdavek, a ty tomu dosti učiň; cos vod Kuchaře koupil, to drž! Pakli by neučinil, toho zvíš, co tě potká. Vondráček z Chvalkovic u. p. n. k. oc: Viděl sem, žě sú panu Janovi brali ve dvořě tu v Chvalovicích na devět vozuov; ale co sú na ně kladli, toho nevím, a víc nevím, co pravíte. Václav z Chvalovic u. p. n. k. oc: Pán náš měl Kuchařě, pan Jan Chva- lovský, i prodal ten Kuchař své sídlo sousedu jinému, že jej k tomu přiváděl pan 32*

Strana 252
252 D. XIII. Registra soudu komorního. Jan, a Jana Hubáčka k tomu měl, aby ten závdavek položil. A tuť řěkl, že ho ne- mám. A on řěkl, že tě založím. I posílal pán, když pan Jan ujel do Prahy. A on poručil ten závdavek panu Hájkovi. I poslal pan Hájek v neděli pro toho člověka, když pán ujel pryč, aby přišel, a ten závdavek vzal. Nevzal toho závdavku, šel zase a řěkl: Nezdá mi se toho učiniti, leč pán doma bude zase z Prahy. A s tím šel pryč. A pan Hájek po rychtáře poslal, a ten poslal po něm závdavek, aby z nich žertuov neměl; a rychtář mu dodal, a v tom jej sousedé přijali. Viděl sem, že pan Jan z Chvalovic hnal několik vepřóv do Kovanic k rychtáři, a vzal tři koně, vozy, korbice a vuoz přikrytý. Vondrák z Chvalovic u. p. n. k. oc: Pojal pán z toho dvora z Chva- lovic tři koně jízídlné a dva vozy, také jeden krytý a druhý korbice. A když po něho s vozy přijeli, také sem doma nebyl; a rychtář přines závdavek, když sme spolu byli pohromadě, a dal jej Janovi pravě, že mu jej dal pan Hájek, aby on jej zavdal Kuchařovi. A byla toho všeho kopa míšenská. Mathiáš Mach z Chvalovic u. p. n. k. oc: Sem toho svědom, že jest prodal grunth sousedu druhému. Pak neměl ten soused závdavku, i puojčil mu jeho pan Jan, i přinesl jej rychtář, a dal mu jej pan Hájek; neb pana Jana doma nebylo. A rychtář jej přinesl do hromady, dal jej Hubáčkovi, a Hubáček dal jej Kuchařovi, a Kuchař jej vzal. A v pondělí kázal jej pan Jan odstěhovati s svými klisnami. Pak sem já umlátil XXXti korcuov ječmena s druhým tovaryšem v panském dvořě, i dali jej na tluč. A potom přijeli z Kovanic a brali pana Jana, ale nevím, mnoho-li jest vozóv bylo. Jan Hrubý z Chvalovic u. p. n. k. oc: že tři koně sou vzati; a neměl jich bráti pan Jan; a dva vozy, jeden pod šperlochem a druhý tak, a XXXti korcóv ječmene semena mlátili. Ty vzal. Nita Korunková z Chvaloviček u. p. n. k. oc: že sem viděla, že jest ze dvora z Chvalovic vyhnal pan Jan vovce, a přečtla sem jich XXXti a dvě, a vosm vepřóv, a husy také hnali, ale těch nevím kolik, do Kovanic k Kubcovi, i vovce k němu dohnali. A co se tkne těch vozóv, kdy pána stěhovali, já sem jich devět přečtla. R. IV. 1. C. 2. a. 1578. Mezi Šťastným z Sluh s jedné, a Janem z Konárovic s strany druhé. 1510, [12. dubna]. Kněz Nykodem z Jitčína, děkan kraje Rakovnického, na tu pří- sahu, kterúž učinil při počátku svého kněžství, takto seznal: Toho sem svědom, že sem Jana Sáka jednal v purkrabstvie panu Janovi Zeušicskému. I zednal se on Suk u něho tím laciněji, že mu měl vyjednati nějakú věc listovní od pana Šťast-

Strana 253
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 253 ného Cidlinského. A potom ke mně mluvil, že mu tím pan Jan prodlévá podle svého svolení, a že jemu chce právem potom z toho hleděti. R. IV. 1. C. 3. b. 1579. Mezi Křížem mincířem od Hory Kutné s jedné, a Vácslavem Lysým sladovníkem z Hradce Králové s strany druhé etc. 1510, [12. dubna]. Petr mincíř, měštěnín na Horách Kutných, na tu přísahu, kterúž jest učinil králi JMti k ouřadu konšelskému, seznal takto: Předstúpil jest Vácslav sladovník přěd konšely mincířské, žádal jest za to, aby jemu toho přáli, že chce Křížovi lun, kterýž měl závadný, učistiti a penězi hotovými vyplatiti, kterýž jest byl zastaven v LXXti kopách grošuov českých, a dluh, kterýž jest byl témuž Vácslavovi povinovat summy sto a X kop grošuov českých, ty jemu odpustiti na takový způsob, aby již Kříž menovaný zápis učinil na témž lůnu, aby moci neměl již prodati ani zastaviti, než užívati jeho do svého života; než po smrti jeho aby čistý a nezávadný při jeho dětech jakožto při dědicích zuostal. A té summy, kterúž jest měl ten Vácslav sladovník před námi položiti ve čtyřěch nedělích, tomu jest dosti neučinil. Váňa Děkan, mincíř a měštěnín od Hory Kuthny, u. p. na kříži i seznal oc: Když sem byl ty časy konšelem mincířským, předstoupil jest před nás Vácslav sladovník z Hradce i žádal jest, aby jemu přáli toho, aby Křížovi luon vy- platil. Přitom jest oznámil, že jest jemu prve dlužen sto a X kop grošuov českých, a ty mu jest odpustil, a ještě že mu chce dobře učiniti, že mu ten luon chce vypla- titi, aby mu toho přáli zápisu na takový zpuosob, aby Křížěk žádné moci toho luonu zastavovati ani prodávati neměl, než aby na něm dělal a jeho užíval do smrti své, a po smrti aby dětem jeho Křížkovým zuostal čistý a nezávadný. Jíra Kambálek, měštěnín z Hory Kuthny, na tu přísahu, kterúž učinil k ouřadu konšelskému králi JMti oc: Pamatuji se v tom, že jest předstúpil před pány konšely Vácslav sladovník z Hradce ptaje se Křížka: Co si mi dlužen? A von pověděl: Devadesáth kop grošuov českých. A cos potom víc vzal? A on řěkl: vzal sem XXti kop grošuov českých. Pak v čems luon zastavil? Zastavil sem jej v LXXti kopách grošuov českých. Páni konšelé, teď já jemu chci dobře udělati, že jej chci jemu vyplatiti. Páni konšelé řěkli: Poněvadž mu jej chceš vyplatiti, aby ve dvú nedělí peníze položil. A on jest prosil pánóv konšeluov, aby mu přidali do čtyř neděl. Páni konšelé, VMti prosím, že mi rozkážete zápis učiniti, aby žádné moci neměl prodati ani zastaviti ani naň víc peněz vyzajímati, aby byl čistay a svobodnay, a na něm aby dělal a užíval jako svého vlastního do své smrti, a po smrti aby dětem jeho Křížovým vostal dědičně. Mathouš Lorek, měštěnín vod Hory Kuthny, u. p. n. k. oc: Jest mi to dobře v paměti: Předstoupil Vácslav sladovník z Hradce, pak oznámil to před

Strana 254
254 D. XIII. Registra soudu komorního. konšely a staršími: Kříži, že si mi dlužen devadesát kop grošuov českých, a potom sem XXti kop grošuov českých puojčil. Pak tak mluvil: Nu, milý Křížku, tak slyším, že si svuoj luon zavadil v LXX kopách grošuov českých, že chci k tomu učiniti prvnějšímu dluhu těch LXXte kop grošuov českých, že chci vyplatiti ve čtyřech ne- dělích tvuoj luon na ten zpuosob, aby ty ho neměl moci zastaviti ani prodati: než ty na něm dělaj a užívaj ho do smrti své, a po tvé smrti aby na tvé dítky spadl. Jakub Pašole, měštěnín vod Hory Kuthny, u. p. n. k. s. oc: Co se týče toho Vácslava sladovníka z Hradce, když jest předstúpil před pány konšely mincířské, oznamuje dluh, který jemu dlužen Křížek, najprve devadesáte kop grošuov českých, pak potom XXti kop grošuov českých: potom oznámil pánóm končeluom, žádaje jich, že sem já jemu dobře učinil, ještě jemu chci dobře učiniti, který má luon v zástavě v LXXti kopách grošuov českých, že já mu jej chci vyplatiti, než aby ho on užíval a na něm dělal, a té moci aby neměl zastaviti žádnému ani pro- dati, než aby svú živnost na něm provodil; v tom jestliže jeho Buoh neuchová, aby ten luon na žádného nespadl, než na Křížkovy děti. A tomu jest dosti neučinil, co řěkl před pány konšely. A měl tomu on Vácslav ve čtyřech nedělích dosti učiniti i neučinil. Více v paměti nemám. Burian Vrbíkus, měštěnín od Hory Kuthny, na tu přísahu, kterúž učinil králi JMti k ouřadu konšelskému oc: Kdež předstúpil Vácslav sladovník z Hradce před konšely mincířské, když jest Křížka napomínal ze sta a z Xti kop grošuov českých, kdež se jest Křížek znal před konšely mincířskými, tehdy Vácslav sladovník takto pověděl: že chce Křížovi vyplatiti v LXXti kopách grošuov českých luon mincířský na takový zpuosob, aby Kříž neměl moci žádné prodati ani zastaviti; než do své živnosti aby užíval, a kdyby ho milý Buoh neuchoval Kříže, aby na děti Křížovy po Křížově smrti spadlo. To je byl uprosil, až do čtyř neděl aby mu peněz sčekali pro nebezpečenství. I neučinil tomu dosti. R. IV. 1. C. 4. a. 1580. Mezi Jiříkem z Malšína s jedné, a Kunšem Černínem s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. ante Tiburcii. Jan Zajíček z Kolína u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, že sú hráli Černín, pan Sekerský a Jiřík Peřina, já sem pak popisoval tu hru; napsal sem té hry já sedmdesát kop grošuov českých. A tu sem já odšel pryč. Neviem, co sú oni viece hráli; než toho sem svědom, že nazejtřie šli a na pana Jiříka Peřinu žalovali na rathouze přede pány v Kolíně pan Sekerský a pan Černín, viníce ho jeden každý z padesáti kop grošuov českých. V sobotu před svatým Tiburcí [13. dubna]. Jan z Nedvědic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, jakož pan Černín pohání pana Jiříka z padesáti kop

Strana 255
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 255 grošuov českých, i jest tak v pravdě, že jsú je na něm vyhráli s nebožtíkem panem Petrem Sekerským po padesáti kopách grošuov českých; ale hráli na křídu, píšíc sobě, a v kostky hráli. A potom pan Černín činil naň žalobu pánuom Kolínským. A tu já již neviem, kterak sú je páni Kolínští o to rozsúdili. A jest tomu okolo Xti léth aneb XIti. R. IV. 1. C. 13. b. 1581. Mezi paní Anežkú Lešanskú z Čečelic s jedné, a paní Mandelenú Lithvínovú z Vrtby s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. ante Tiburcii. Johanka Marná z Hořovic u. p. n. k. oc: Svědoma sem toho, že panie Anežka z Čečelic neposlala po mně žádných peněz, neto- liko těch tří kop, kteréž praví, že by po mně poslala, ale ani jiného penieze žá- dného jest neposlala jak živa. Feria III. post Omnium Sanctorum [5 listopadu]. Mistr Martin z Vlašimě oc na tu přísahu, kterúž učinil biskupu na přijímánie svého kněžstvie, s. t.: že jest mi to v paměti, že dala mi schovati k věrné ruce paní Mandeléna Lithvínová summu peněz a jmenovala sto kop grošuov českých, pak úplně-li čili nic, toho já nevím; a z rozkázánie též paní Mandelény poslal sem je po své kuchařce ku paní Anežce Lešanské z Čečelic. R. IV. 1. C. 14. a. 1582. Mezi Fabiánem měštěnínem z Lithoměřic s jedné, a Markétú Nadřencovú s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. ante Tiburcii. Pavel Havránek vod Hory, u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře vědomo, když jest mně žádal Fabian z Lithoměřic, abych šel s ním ku paní Markétě Nadřencové též také z Litoměřic, i mluvil sem k nie tato slova: Paní Markéto, teď jest Fabian přišel a žádá tebe, aby jemu dala to, což jest mátie Fabianova dala tobě k věrné ruce schovati. A ona jest nás krátce odbyla a zapřela, že nemám jeho nic. Pak po druhé mluvil sem k nie pěknými slovy: Milá panie Markéto! Však von jistú zprávu má vod dobrých lidí, že jest matka jeho tobě dala summu peněz schovati k věrné ruce. A ona po druhé zapřela, že nemám jemu co vrátiti a nemám jeho nic. I po třetí mluvil sem k nie pěknými slovy, aby se naň na Fabiana rozpomenula a jemu věrnú ruku otevřela. I šla jest po té řeči ven a na Elšku, poručnici druhou, kynula, aby za ní šla ven, a vona nešla jest. Přišedši zase paní Markéta Nadřencová, i mluvila jest tato slova: Milý pane Pavle! Jakož mne žádáš, aby Fabianovi votevřela věrnú ruku, mám truhlici, Buoh vie, neviem, co

Strana 256
256 D. XIII. Registra soudu komorního. jest v nie, kamenie-li či penieze. Tu já jemu dáti chci. A já jsem k nie řekl: Jiné viery nemám vo tobě, než že mu v tom věrně učiníš jako dobrá žena. A s tím sme odešli pryč. Po vobědích když sme k nie zase přišli, vynesla nám truhlici před svět- nici, na schodě postavila ji i otevřela ji, a já pohleděl a pozdvih sem některých měšcuov a pytlíkuov. Pohleděv, že v nich dosti málo jest, votázal sem se jie: byl-li jest kto při tom viece, kdyžs toto k sobě přijímala. A vona pověděla: že jest byla Elška, kteréž jest také poručeno jako i mně. A já přivolal sem k tomu Elšky, jest-li toto tak vcele, jakož ste k sobě přijala. A ona pohleděvši na to, hned jie v vuoči řekla: že nenie tak a že mu neprávě činíš, a že jest těchto peněz mnoho ujato. A vona se klela, že jest ta summa v cele, kterúž k sobě přijala. A ona jie zase mluvila: že nenie a že mu křivdu na tom činíš. A hned paní Markéta Nadřencová k tomu řekla: Poněvadž tak pravíš, chci mu práva býti; kdež mne na kterémkolivěk právě viniti chce, buď před králem nebo před pány zemskými. A vzavše tu truhlici do světnice k nie, vyňali sme summu peněz z nie a před vočima jejíma zečtli sme ji, a nalezli sme té summy všie mince sto kop míšenských, puol třetie kopy míšenské a XI grošuov míšenských. A hned jest se panie Markéta Nadřencová votázala Fa- biana: Přijímáš-li za dosti to. A já sem k nie řekl: Panie Markétho, že nepřijímá za dosti; neb von jistú zprávu má, že mnohem viec mělo by té summy býti. A skli- divše ty peníze do té truhlice zase, dali jsme ji schovati příteli panie Markéty Na- dřencové. A nazajtřie ráno, když sme měli pryč jeti, vobeslala nás ku panu purg- mistrovi též ptajíci se, přijímá-li za dosti. A já sem pověděl: Pane purgmistře se pány, že nepřijímá; neb jistú zprávu má, že jest mnohem většie to summa byla. Za zlé mu neračte míti, že von se chce s přáteli svými vo to raditi, kterak by k svému uhodil. A s tiem sme vodjeli pryč. R. IV. 1. C. 14. b. Srv. svědomí č. 1552 na str. 218—221. 1583. Mezi paní Alenou Machkovú s jedné, a panem Mikulášem Pecyngarem s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. ante Tiburcii. Jan krajčí z Těňovic u. p. n. k. oc: že sem toho svědom, že nebožtík Balcar Pecyngar poslal kožich kuní paní Aleně, a vona jest jeho vzíti nechtěla, že se jí zdál zlý. Tehda přijel Balcar Pecyngar do Těňovic ku panu Čičovci, kdež panie Alena byla; pověděl jí paní Aleně, že má vajmluvu, aby jej zase vrátil tomu, vod koho jej koupil. Tehdy já dal sem kožich ten pacholku páně Balcarovu. Také svědom sem toho, že mluvil pan Balcar Pecyngar ku panie Aleně, že patnáct kop těch, kteréž sem od tebe vzal, zase pošli tobě. Já sem toho dobře svědom, že jest jie zase nic nedal. R. IV. 1. C. 15. a.

Strana 257
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 257 1584. Mezi knězem Janem nynie v Boleslavi s jedné, a mezi panem Zdeňkem z Prorubě etc. s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. ante Tiburcii. Vácslav sladovník z Bezna u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, že pan Zdeněk z Prorubě přijal kněze Jana na faru v Bezně do roka. I kněz Jan přistúpil jest k pěti vepřóm, a kdyby ty zbil, měl mu jiných pět vodstúpiti. V tom roce pan Zdeněk prodal mu bez jeho vuole jednoho hladovitého a druhého krmného vepře, a víko u truhly mu zsekal, chtěje otevříti tu truhlu. Martin Zeman z Bezna, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, že když kněz Jan vodjel do Boleslavě, pan Zdeněk z Prorubě lidem svým rozkázal, i mně také, aby klíče vod domu kněžského vzali a jej zamkli. Mně rozkázal, a já sem to učiniti musil, abych na faru dohlédl a vopatroval, aby nic nezahynulo. Když se kněz zase vrátil, tehdy mne kněz Jan tayž vinil ze sta korcuov ovsa. K tomu já sem tak pravil i ještě pravím, že tomu neodpírám, aby ho sto korcuov nebylo, když jest bylo po žniech, než některý čas vo masopustě sta korcuov ho nebylo, nežli to, co v registra sem napsal. A jakož mne viní z desieti korcuov hrachu, neodpírám, aby ho s deset korcuov nebylo. Já sem kázal čtyři korce umlátiti, a vostatek v stodole byl. Když se kněz Jan zase vrátil, tehdy jest jej vymlátil. Dal sem tři korce Matějovi mlatci v dluhu, kterémuž kněz Jan byl dlužen, že na faře tay Matěj mlatec nechtěl dělati, leč mu to zapraveno bude, a čtvrtý nahoru sem kázal nésti na duom kněžský. Z toho jest jedla čeleď kněžská, až se kněz Jan zase vrátil. Viní mne z masa kněz Jan pravě, že ho za X bílých bylo. Čeledí v tom domu kněžském strávil sem jej. Viní mne z sádla za XV bílých grošuov. Nalezl sem já sádla mísu v domu kněžském, to jest bylo z vepře vobecního; dal sem jej přepustiti, nalil sem z něho dva hrnce, menší sem vymastil čeledi a větší sem dal knězi Janovi, když se zase vrátil. Viní mne z másla; nalezl sem já hrnec jeho, co by mohlo býti ve kbel; ale v něm bylo méně než puol hrnce toho. Viní mne z sla- nin za šest bílých grošuov. Čeleď je snědla v témž domu kněžském, a vostatek dal sem dceři kněze Janově. Dali sú jemu knězi Janovi kostelníci polet masa jiného. Viní mne ze tří korcuov sladu. Piva sem kázal s něho navařiti čeledi do domu kněžského. Vostalo ho puol druhého sudu, když se kněz Jan zase vrátil. Viní mne z oužitku dvou krav vobecních, kteréž sem prodal s volí kněze Janovou. Viní mne z toho, že sem koňmi těmi kněžskými dělal. Pan Zdeněk rozkázal, aby sladovníkovi dvakrát do lesa jeli, Janečkovi třetie. Viní mne z zelé, z hub a z soli pravě, že sem věrtel soli vytrávil. Nesmiem za to řéci, abych jie s věrtel vytrávil; než hub puol věrtele sem strávil, také zelé za věrtel se ho mohlo stráviti, vše v tom domě kněžském. Sladovník praví, že zelé ve čbeřích nosili kněžská čeleď, když se měl kněz Jan pryč stěhovati. A čisté zelé bylo. Archiv Český XIII. 33

Strana 258
258 D. XIII. Registra soudu komorního. Jakub Sugdol z Bezna, člověk páně Zdeňkuov, u. p. n. k. oc: že sem byl kostelníkem za kněze Jana i za jiných prvních kněží. Vydávali sme s dru- hým kostelníkem Mikšem též z Bezna mešné roucho a jiné potřeby kostelnie. Když se měl hnouti kněz Jan vodtud z Bezna, tehdá nám vydal všeckny věci zase, kteréž sme my mu vydali, a na tom nám právě udělal jako poctivý kněz, kromě korteny nedostává se jedné; ale já ani Mikeš té korteny sme mu nevydávali. Když se již byl kněz Jan z Bezna vystěhoval, nemohl jest na některých lidech míti desátku svého, i pro tu věc zstavil mne v Boleslavi právem, a já stavěl sem se jemu knězi Janovi několikrát, až potom pán muoj pan Zdeněk nedal mi se viece stavěti. Vzal sem penieze kněze Janovy od lidí z roboty, kteříž měli jemu knězi Janovi žieti, a na tom sem mu věrně udělal. R. IV. 1. C. 15. a. 1585. Mezi Vácslavem Jehňátkú z Tulejova s jedné, a Jiříkem Jiskrú z Unětic s strany druhé. 1510, 12. dubna. Feria VI. ante Tiburcii. Dorota s Nového Města Pražského šlojířnice u. p. n. k. s. oc: že byla sem se paní Annú Jehňátkovú starú s šlo- jíři v Hradišti; pak sem s ní jela do Uherského Brodu. Tu Tobiášek v tom Brodě Uherském upomenul Václava Jehňátku ze sta zlatých uherských a z jedenásti, kteréž mu byl dlužen. Tu Anna Jehňátková v Brodě Uherském jemu Tobiáškovi zaplatila všecken ten dluh, z kteréhož Tobiášek Vácslava Jehňátku upomínal po ty dva jar- marky, a Vácslav Jehňátko jest z toho dluhu propuštěn a jemu Tobiáškovi dlužen nic nezuostal. A také Václav Jehňátko napomenul Tobiáška z listu, a on mu ho nedal, než tak mu řekl: Když přijedeš zase sem do Uherského Brodu, žeť list vrátím, neb ho zde nynie nemám. R. IV. 1. C. 16. a. 1586. Mezi Janem, Vácslavem a Fridrichem bratřími z Hrušova s jedné, a Janem Zápským, Pavlem z Adršpachu a Mikulášem z Měžetic s strany druhé. 1510, [12. dubna]. Jan Holý z Přívor, člověk pánuov z Hrušova, u. p. n. k. oc: Naj- prve že z rozkázánie pana Jana, pana Vácslava a pana Fridricha z Hrušova, pánuov svých, já a Martin také z Přívor byli sme dáni panu Janovi Byzkovskému ku po- moci, a dali sme s panem Janem Byzkovským panu Václavovi Vrabskému za zbožie Všetatské šest set kop míšenských na tento zpuosob, že pan Václav Vrabský měl svésti věno panie Markéty, páně Haškovy manželky, z Vrabí. I nesvedl; a měl list dáti udělati vot vydánie peněz ve dvou nedělech na se a na těch šest set. I slí-

Strana 259
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 259 bili za to pan Jan Zábský, pan Pavel z Adršpachu a pan Pavel z Měžetic. Tu sme s Martinem z Přívor byli při tom, když sú slibovali panu Janovi Byzkovskému. Při- jímal je Jan Byzkovský k ruce páně Janově Hrušovského a bratří jeho. Dán vajpis panu Vácslavovi Vrabskému jeden vod pana Jana Byzkovského a druhý panu Thomá- šovi, který sedá u desk. Kdyby se trefil ten list, který měl pan Vácslav Vrabský na se a na těch šest set udělati s tiem vajpisem, aby jej pan Thomáš přijal. Pak že jest pan Vácslav Vrabský na se listu neudělal, nepřijal ho; neb neměl co pan Thomáš. Martin z Přívor, člověk pana Jana Hrušovského, u. p. n. k. oc: Najprve že sem byl poslán do Prahy ku panu Janovi Byzkovskému z rozkázánie pana Jana Hrušovského i bratří jeho, když jest pan Jan Byzkovský sjel do Prahy k žádosti pana Jana Hrušovského, aby položil summu panu Vácslavovi Vrabskému, jmenovitě šest set kop na míšensko, a to na takový zpuosob, aby pan Vácslav očistil a sved věno panie Markétě, manželce pana Haška, s zbožie Všetatského, kteréž jest koupil od pana Jana Hrušovského i bratří jeho. Pakli by toho neučinil, aby na těch šest set a na se list udělal konečně vot vydánie peněz ve dvou nedělích. A tito sú za to rukojmie: pan Jan Zábský, pan Pavel z Adršpachu a pan Mikuláš z Nežetic. A tu jest je přijímal pan Byzkovský pana Jana Hrušovského k ruce i bratří jeho. Viděl sem dvě notule, když sou dávány byly, panu Vácslavovi Vrabskému jedna a druhá panu Thomášovi u desk; jestliže by se trefil ten list od pana Václava s tou notulí, kterú jest měl pan Thomáš, aby pan Thomáš ten list od pana Václava přijal. I nepoložil pan Vácslav Vrabský. A jakož sme byli v Praze při kladení těch šest set, jsou tomu dvě letě; neb jest to bylo ten pátek před svatým Mikulášem. R. IV. 1. C. 16. b. 1587. Mezi panem Jiřím Berkou z Dubé s jedné, a Bartoškem, měštěnínem Starého města Pražského od Modré růže, s strany druhé. 1510, [12. dubna]. Jakub ouředník z Dubé u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře vědomo, když sem šel se pánem svým, panem Jiřím Berkou, k Bartoškovi k Modré ruoži, měštěnínu Starého města Pražského, že jest tu pán s ním vo duom tržil, a on Bar- tošek jemu jej ukazoval, pokoje i maštel. Tu pán muoj pověděl, že jest maštel velmi těsná, a že nemohú než tři koně státi. I pověděl jemu tajž Bartošek, že muožete, pane, sobě maštel větší postaviti vedle této zdi; neb jest mé puol a páně Perštein- ského puol; jedné hledte, abyšte toho vokna nezastavěli. A také jest mi to dobře vědomo, když jest mne pán poslal s služebníkem druhým Janem Zaykou, abychom Bartoškovi peníze za duom dali, jestliže jest jej vysvobodil, pokud jest pánu prodával; tu sem přijel do Prahy s již jmenovaným služebníkem, i prosil sem Václava Dryzny s Nového města na Příkopě a Vácslava Franka z Železné ulice na Starém městě 38*

Strana 260
260 D. XIII. Registra soudu komorního. z rozkázánie páně, aby se mnú a s Janem Zaykou, služebníkem páně, šli na rathouz Staroměstský. I tu sme vzali peníze u Franka v Železné ulici, kteréž pán dal scho- vati, co měl dáti za ten duom. I když sme na rathouz přišli, prosil sem Vácslava Dryzny, aby tu potřebu pověděl, co se tkne vo ten duom, před panem purgmistrem a před pány konšely Starého města Pražského. I tu jest mluvil Vácslav Dryzna: Pane purgmistře a páni konšelé! Ráčil pán poslati služebníky své a ráčil nás za to žádati, abychom s nimi stáli a penieze za ten duom jemu Bartoškovi dali na miestě páně. Račte nám to pověděti, vysvobodil-li jest jej tak, pokudž jest pánu prodával. A purgmistr se pány pověděl, že ještě nenie vysvobozen. A my sme pověděli, že mu pán déle v trhu nestojí. Pan Zayka z Bosyně, služebník pana Jiřího Kurovodského, u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře v paměti, když jest pán muoj ráčil duom ku- povati u Bartoška, měštěnína Starého města Pražského, u Modré ruože, i ráčil pán s Bartoškem mluviti, že jest duom těsnaj a maštel že jest velmi těsná, že nemohú v nie než tři koně státi. Tehda Bartošek tajž tak pověděl, že jest páně Peršteinského puol zdi a mé puol, že sobě při té zdi muožte maštal postaviti, krom jedné vokna abyšte nezahradili. A to jest mi také v paměti, když mě pán muoj s ouředníkem Jakubem do Prahy poslal k Václavovi Dryznovi, Nového města Pražského měštěnínu, a k Frankovi, měštěnínu Starého města Pražského, do Železné ulice, tu nám pán náš ráčil rozkázati vzíti penieze sto kop grošuov českých. I šli sme s ouředníkem Jakubem páně z Dubé, požádavše Václava Dryzny, měštěnína Nového města Praž- ského, a Václava Franka, Starého města Pražského měštěnína z Železné ulice, a vzali sme od Václava Franka peníze sto kop grošuov českých. I mluvil jest Václav Dryzna na miestě páně a udělal otázku na pániech, již-li jest Bartošek ten duom pánu vy- svobodil. A páni sú pověděli, že ještě nic. A my sme pověděli, poněvadž jest ho nevysvobodil, aby Bartošek svuoj duom zase přijal, že pán jemu v tom trhu více státi nebude. Vácslav Dryzna, rychtář Nového města Pražského, u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře v paměti, když přijel ouředník Jakub pana Jiřího Kuro- vodského a Zayka, i žádali sú mne, abych s nimi šel k Frankovi do Železné ulice, měštěnínu Starého města Pražského, abychme vzali sto kop grošuov českých. I vzavše peníze šli sme s nimi na rathouz Staroměstský, a šel s námi Vácslav Franěk, a žá- dali sú mne již jmenovaní služebníci páně, abych potřebu pověděl na miestě pána jich. I učinil sem votázku na pániech: ten duom, kterýž jest pan Jiří Kurovodský koupil, jest-li tak svoboden, jak jest jej JMt pán koupil s tiem, s čímž mu jej prodával, s těmi zdmi, kteréž sú JMti pana hofmistra s jedné strany a z druhé strany Severyna z Korábovského domu. Tehdy sú páni ráčili pověděti, že nenie svobodný. A my na miestě pána JMti řekli sme, poněvadž nenie, že pán jemu Bartoškovi

Strana 261
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 261 v tom trhu nestojí, aby své prodal, komu chce. A Bartošek při všech řečech těch stál jest. R. IV. 1. C. 17. a. 1588. Mezi Vácslavem Vencelíkem z Vrchovišť s jedné, a Janem Šmerhovským s strany druhé, měštěnínem Starého města Pražského. 1510, 12. dubna. Feria VI. in die Reliquiarum. Jan Nosek, ouředník pana Vencelíka, u. p. n. k. oc: že jest mi to vědomo, že pan Jan Šmerhovský přijel k nám do Žerovnice na pána mého zámek s knězem děkanem nebožtíkem Svatomírem a s mistra Prokopovým synem z Starého města Pražského a s Hovorkou s Pelřimova měštěnínem. Pan Jan Šmerhovský s jinými přátely svými, s kterými na zámek páně přišel, s knězem děkanem a již předpověděnými lidmi, žádal jest pána mého, aby mu vinici propustil v tisíci kopách míšenských. A pán toho učiniti nechtěl, že to možná věc nenie, než aby mu dal sto kop grošuov českých za ty náklady, kteréž jest na ni činil, na ten zpuosob že mu ji pustí se všemi oužitky. Vácslav, fišmaystr páně Vencelíkuov, u. p. n. k. oc: Přijel jest Jan Šmerhovský s knězem děkanem nebožtíkem Svatomírem, s synem nebožtíka mistra Prokopa, měštěnína Starého města Pražského, a s Václavem Hovorkú, měštění- nem z Pelřimova. Přinesli s sebú listy přímluvčie a prosili pana Václava Vencelíka, aby Janovi Šmerhovskému pustil vinici v tisíci kopách. Ale pán jest tomu otepřel, že toho učiniti nechce, než tak, jestliže by mu dal dvě stě kop míšenských, že by mu pustil i s oužitky. Šmerhovský jest k tomu přistúpiti nechtěl, a s tím sú se rozjeli. Henrych Paur z Lauffu, probieř na Žerovnici, u. p. n. k. oc: Některý čas minulý přijel kněz děkan nebožtík Horský Svatomír a nebožtíka mistra Prokopa syn z Starého města Pražského a Vácslav Hovorka, měštěnín z Pelřimova, Jan Šmerhovský z Starého města někdy měštěnín. Tu Jan Šmerhovský přinesl pří- mluvčích listuov několik od měst i od pánuov. Tu se i kněz děkan s jinými vedle toho přimlúvali, aby pan Vácslav Vencelík pustil Janovi Šmerhovskému vinice v tisíci kopách míšenských, kterýchž jemu Janovi Šmerhovskému byl puojčil na ty vinice. Tu jest jemu pan Vácslav Vencelík řekl: To chci učiniti pro přímluvu těch dobrých lidí, jestliže mi dáš k mým tisíci kopám muoj náklad, kterýž sem na ty vinice na- ložil. Chciť postúpiti i s oužitkem; neb jest dosti vína na nich. A on řekl: Já s to býti nemohu. Pan Vácslav řekl: Nenie mi možné jináče to učiniti. Na tom sú se roz- jeli. Potom když sme přijeli do Prahy, tu Jan Šmerhovský sám třetí přišel ku panu Vácslavovi do jeho hospody na Malú Stranu, prose jeho taymiž slovy, jakož se svrchu píše, aby ty vinice v těch tisíci kopách míšenských postoupil. Tu mu pan Vácslav řekl: Jest mi nynie peněz potřeba. Daj mi hotových tisíce kop, chciť ji

Strana 262
262 D. XIII. Registra soudu komorního. s oužitkem postúpiti. A daj mi ty penieze zítra. A on řekl: Děkuji VMti, chci to uči- niti nazajtřie, proše, aby mu čekal do zajtřie. Pan Vácslav k tomu svolil. Potom po- zajtří poslal jest mne k němu Janovi Šmerhovskému, aby mu ty peníze dal, že mu jich třeba. Pakli mu jich nedá, že musí na lichvu jinde vzieti, a potom že jich ne- vezmu. Potom Jan Šmerhovský po několika dnech poslal ku panu Vácslavovi, aby ně- koho s ním poslal, aby peníze přijímal, že jemu Šmerhovskému pan Pecyngar chce tisíce kop puojčiti. Odpověděl mu pan Vácslav: Poněvadž mi jich nedal, když's řekl, já jich nechci přijieti; neb sem je již jinde na lichvu vzal; již já vinice jako své opatřím. R. IV. 1. C. 18. a. 1589. Mezi Matějem Břiezským z Žatce s jedné, a Jiříkem Boršem, měštěnínem Starého města Pražského, s strany druhé. 1510, 13. dubna. Sabbato ante Tiburcii MDX°. Barthoš Starý rychtář, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. oc: Jiného nic neseznávám než to, kdež měl XXXti kop míšenských bez dvou nebožtík Perníček Kašparových; když jest pak umřel Kašpar, poručil mi, abych je vyzdvihl jeho dětem od Perníčka. I když umřěl Perníček, vyzdvihl sem ty peníze z raddy těch XXXti kop bez dvú, ješto je dlužníci byli jeho Perníčkovi kladli, kteříž mu dlužni byli od zbarvení suken. Mathouš Komín, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. oc: Byl mi nebožtík Perníček dlužen XIV kop míšenských grošuov. I když umřel, přípověď sem učinil na peníze, kteréž Mancipal jemu nebožtíkovi dlužen vostal. A ty peníze dány byly z raddy mně po jeho smrti. Uršila Sokolova, měštka Starého města Pražského, u. p. n. k. oc: To já seznávám, že sú mně z raddy u nás v Starém městě Pražském dali za nebožtíka Perníčka XXXti dvě kopě a XXti grošuov na míšensko, kteréžto peníze vostal mi byl za alaun a za vinštíř dlužen. A udělala sem byla přípověď na XXti kop u pana Pikhartha, a u Cikady na VI kop, a vostatek z jeho statku nebožtíkova mě doplatili podle přípovědi. I prosili mne měšťané dva, abych něco navrátila tomu pacholátku, kteréž po něm po Perníčkovi vostalo, že mu statku nic nepozůstalo po jeho otci Perníčkovu. I dala sem mu XIIte kop míšenských z toho svého dluhu. Ve čtvrtek den svatého Valentina [14. února] Pavel Vopice, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že má mátie odkázala po smrti své mým dětem XXVIII kop grošuov míšenských. A ty penieze přijal jest byl neboštík Jan Perníček, a potom po Perníčkově smrti vydal je Jiřík Boreš Bartošovi Starému rychtáři. V pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna]. Samuel soukeník z Poříčí, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi

Strana 263
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 263 v paměti, že sem k žádosti Matěje Břízského stál s ním na rathúze Staroměstském, a žádal mě, abych od nich pověděl před panem purgmistrem pro jich potřebu. A já sem mluvil před pány v raddě tato slova: Pane purgmistře i páni milí! VMti prosí Matěj z Žatce, abyšte jej ráčili v jeho dluhu opatřiti podle vašich soused. A pan purgmistr pověděl, že nemáme z čeho i svých souseduov opatřiti; než ptajte se na penieze a doptáte-li se čeho, dajte pánuom znáti. Svatoš Perníček, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Co se dotýče těch čtyř kop, kteréž mi jest Boreš dal z rozkázání pánuov Staroměstských, ty sem já vzal od Borše Jiříka. Ve čtvrtek den svatého Valentina [14. února]. Jan Šípař, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sem stál v raddě na rathúze Staroměstském s Matějem Břízským z Žatce o ňáké penieze, že byl puojčil Matěj Břízský neboštíku Janovi Perníčkovi, a Boreš s Kucz- bachem pověděli sú, že bychom rádi dali, kdyby bylo z čeho. Mikuláš Nos, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p.]. Brykcí, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p.]. R. IV. 1. A. 1. a. 1590. Mezi Václavem Donátem z Těchlovic s jedné, a Bohuslavem Chrtem z Ertína, místopurkrabí Pražským, s strany druhé. 1510, 13. dubna. V sobotu před svatým Tiburcím. Vícemil z Tuboz u. p. s. t.: To mi v paměti, když sú měli puotku u pana purkrabie Václav Donát se panem Bohu- slavem z Ertína, purkrabí hradu Pražského, radil jest pan Bohuslav paní Anně z Rysmburku, aby od puohonu pustila. A když sú stáli před panem purkrabí, i řekl mu pan Václav Donát: Co jí to radíš? však se jediné hanířem obieráš. A on pan Bohu- slav zase řekl jemu: Ty se sám hanířem obieráš. A Přínský řekl: Neobierám, než obierám se jako dobrý člověk a lépe než ty. A to se stalo na sieni u pana purkrabie. R. IV. 1. A. 14. b. 1591. Mezi Janem Strachotú z Kralovic s jedné, a Heřmanem z Rychnova s strany druhé 1510, 13. dubna. V sobotu před svatým Tiburcím. Jan Jermek z Branic u. p. s. t.: To mi dobře vědomo, že pan Heřman Rychnovský kúpil plodu u pana Jana Strachoty jednu kopu po X groších českých. I vzal ho LXXXI kop, vše po X groších českých, a nedal mu za ně nic. Šimon z Uostrova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Heřman

Strana 264
264 D. XIII. Registra soudu komorního. Rychnovský kúpil plodu u pana Strachoty LXXXI kop po X groších českých a nedal mu zaň nic. R. IV. 1. B. 3. a. 1592. Mezi Václavem Žlabecským z Chlumce s jedné, a Martinem Mečieřem z Lithoměřic s strany druhé. 1510, 13. dubna. V sobotu před svatým Tiburcím. Rychtář z Křešic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem vzal osm žejtlíkuov vína z Nučnic k dolévce a od paní Kautské také osm žejtlíkóv. A to jsme víno XVI žejtlíkóv vlili do těch tří suduov vína po obstavení. Kteréž bylo obstaveno od Martina od Mečieře Žlabeckému. R. IV. 1. B. 3. b. 1593. Mezi Benešem Sendražským z Sendražic s jedné, a Janem Černčickým z Kácova s strany druhé. 1510, 13. dubna. V sobotu před svatým Tiburcím. Katheřina z Králové Hradce u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když jest paní Saloména kúpila dvuor u pana Kalvacha, i jezdila jest ku panu Janovi Černčickému a napomínala jeho z věna. A pán jest jí řekl: Já ho tobě nemohu vydati, neb jest věno tvé. Neb kdybych já je tobě vydal, snad bych je musil podruhé dáti. Jiřík Kalvach z Seče u. p. s. t.: To mi v paměti, když neboštík Bavor z Veselice kúpil u mne dvuor, i řekl mi penieze zaručiti panem Černčickým. A když sem přijel na Nové Město ku panu Černčickému, tu mi jest pán odpor učinil a pravě, že mu se toho učiniti nezdá, a že dědictví nenie, a že nechci. Václav Nejedlý z Hradce konšel na tu přísahu, kterúž sem králi JMti učinil, s. t.: To mi svědomo, když neboštík pan Bavor Veselický kúpil dvuor u pana Jiříka Kalvacha, i řekl jemu, že to chce spravovati Kalvachovi panem Čern- čickým. A prosil mě pan Kalvach, abych s ním ku panu Černčickému jel, a že on pan Černčický měl Kalvachovi na to jistotu udělati. A pan Černčický pověděl, že mi se toho nezdá učiniti. A s tím sme jeli preč. Neb jest řekl, že to dědictví nenie. Jan písař z Nového Města páně Černčického u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, že sem já tu ceduli psal, kterúž má pan Beneš Sen- dražský, v níž jsú zapsáni rukojmie, kteříž byli za neboštíka pana Bavora Veselic- kého ku panu Černčickému, jak ta cedule pana Benešova vysvědčuje, že se k tomu přiznávají.*) R. IV. 1. B. 4. a. *) Svědomí Jana písaře je smřežováno, a po straně k němu připsáno: „Nemá čten býti.“

Strana 265
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 265 1594. Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Janem Vratislavem z Mitrovic s strany druhé. 1510, 13. dubna. V sobotu před svatým Tiburcím. Blažek z Štěpánova u. p. n. k. s. t.: Když byl jat Jíra na Dobříš, ješto chodil po myslivosti na lesiech Dobříšských, člověk páně Vratislavuov ze Lhoty, s ručnicí, i znal se takto: že já podle myslivosti choditi musím, a nemám od pána svého služby žádné, než toliko to, což zastřelím, dá mi od toho. A při tom se také znal, že zastřelil jednu laň u poušti. A potom když byl dán na Chlumec do vazby, když i dal jest jednu kopu grošuov českých Jíra, tehdy jest hned z vazby puštěn. Fabián z Dobříše [sv. p.]. Mathúš z Dobříše [sv. p.]. Rehoř z Knína [sv. p.]. Jan rychtář z Drašetic, páně Špitálského člověk, u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, když sme chodili s Vávrou z Borotic po lesie páně Špitálského, uslyšeli sme, ano na druhé cestě hadrují se ouředník Dobříšský Němec s Jírou Hlavňovým ze Lhoty. Němec jemu řekl: Vystříhal sem tě z toho dávno, aby ne- chodil viece na myslivost, aby toho prázden byl. A on jest pověděl: že já jíti musím, když mi pán velí. Tehdy Jíra mne a Vávry z Borotic prosil, když viděl, že ho chce vzieti do vězenie na Dobříš, abychme ho vyručili. A ouředník ho na rukojmie dáti nechtěl. Pak ouředník páně Děpoltuov Němec vzal mu ručnici a tesák, a v tom ved ho na Dobříš. A on Jíra prosil mne, abych pověděl votci a Maštovi, aby ku panu Janovi Vratislavovi šli do Mníšku a pověděli, že jest jat, aby jej pán vypravil. Podržavše ho na Dobříši, vedli ho na Chlumec. Vávra z Borotic rychtář u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, když sme chodili po lese, vopatrujíce les panu Špitálskému, našli sme Jíru, páně Vratislavského člověka, an jej ouředníci Děpoltovi jali a ručnici mu vzali. I prosil nás Jíra, páně Vratislavuov člověk, abychme zaň slíbili. A nám se toho nezdálo učiniti. Potom prosil rychtáře Jana z Drašetic, aby poslal k Maštovi a k votci téhož Jíry, aby jej vy- jednali a pánu dali znáti, že jest jat na Dobříš. Ouředník Němec páně Děpoltuov řekl Jírovi: Žeť sem říkal, aby po lesiech nechodil, než aby toho prázden byl. Jíra jemu votpor udělal, že musím choditi, že mi pán velí. Sabbato ante Tiburcii. Kříž Němec z Druhlic, ouředník lesuov Dobříských u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře vědomo, jak sem v ouřadě, že Vratislav ze Mníšku nehonil okolo poustevníkuov s tenaty na lesích Dobříských, a také jest mi to dobře v paměti, že Jíra ze Lhoty, člověk Vratislavuov, chodil po myslivosti. I mluvil sem já s ním v Kníně, aby nechodil. Potom sem jej Archiv Český XIII. 34

Strana 266
266 D. XIII. Registra soudu komorního. našel, an chodí po myslivosti. I vzal sem jej na Dobříš s ručnicí z rozkázánie pána svého JMti. A potom sem k němu mluvil: Máš-li jakú službu od pána svého? A on pověděl, že nemá, než což zastřelím, vod toho mi zaplatí. A také jest mi to dobře vědomo, že jest chodil vod votce svého ze Lhoty na myslivost na lesy Dobříské. Filip ouředník z Oubenic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, že ode XL let sú nehonili vokolo poušti zvěři tu ze Mníšku. Postihl mne pak Jíra ze Lhoty, páně Vratislavuov člověk, jeda z Prahy, i pověděl mi, že bych raděj své věci hleďal než myslivosti; neb služby od pána svého nemám, než což zastřelím, vod toho mi zaplatí. V pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna]. Rehoř písař Do- bříšský u. p. n. k. s. t.: Jakož sem vzal od listu II groše česká, kterýž sem psal, aby hned Jíra puštěn byl, kterýž jest byl na Chlumci u vězení, když jest ta kopa grošuov dána Blažkovi, ouředníku na Dobříši. Ty dva groše česká vzal sem bez povolenie pána svého i Blažka ouředníka. A když hned na zajtřie po novém léthě ten den, teď rok minul, Jíra člověk páně Vratislavuov seděl u vězení na Dobříši. Němec Kříž z Druhlic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře v paměti, že sem Jíru člověka Vratislavova na den Nového létha, rok minul již tomu, jal na myslivosti na lesiech Dobříšských. R. IV. 1. B. 10. a. a 13. a. 1595. Mezi Janem z Kamenné Lhoty s jedné, a Janem, Kristoforem a Šťastným nedielnými bra- třími z Oudimě etc. s strany druhé. 1510, 13. dubna. Sabbato ante Tiburcii. Tuoma rychtář z Kasanic, páně Heř- manuov z Bohdanče člověk, u. p. n. k. oc: Prosil mne a Petra, páně Svad- buova člověka přikázaného, Jan z Kamenné Lhoty, abychom s nimi šli před pana Svadbu na Zbraslavice. Tu na Zbraslavicích stala se smlúva mezi Janem z Kamenné Lhoty s jedné, a Kristoforem a Šťastným, nedielnými bratřími z Oudimě, s strany druhé, a že pohnal Kristof Jana z Kamenné Lhoty pro třidseti vajstavkuov, které vysekal v Dalíku lesu Kristoforovém a Šťastného z Oudimě. A na Zbraslavicích na zámku páně Svadbově smluvili se vo to, aby třidceti nechal zase vajstavkuov mladých dubových. Potom prosil Jan z Kamenné Lhoty mne Thuomy z Kasanic a Petra Ptáčka, páně Svadbova přikázaného člověka, a Mathouše z Krasoňovic, abychom s ním šli do toho lesu Dalíku, nalezlo-li by se to, což se na Zbraslavicích smluvilo. I na- lezlo se jest třidseti dubových vajstavkuov a nad to ještě dvadceti viece. Petr Ptáček z Vlkové, člověk páně Svadbuov, u. p. n. k. oc: Že svědom sem toho, co se smlúvy tkne té, kteráž se stala mezi Janem z Kamenné Lhoty a s Žíšovským před panem Svadbou na Zbraslavicích vo vajstavky dubové,

Strana 267
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 267 že třidcet vajstavkuov Jan z Kamenné Lhoty měl nechati Žíšovským. I nechal, i ještě viece dvadcíti, přivolal k tomu mne a Thuomy z Kasanic a Mathouše z Krasoňovic vo svědomie, abychme seznali to, jest-li necháno třidceti vajstavkuov. Mathouš z Malovid, člověk svobodný, u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, že Jan z Kamenné Lhoty prosil mne, abych s jinými vyšel na majto Žíšovské. V tom majtě nalezlo se třidseti vajstavkuov mladých dubových a nad to ještě viece dvadset jiných. R. IV. I. B. 11. a. 1596. Mezi panem Wolfem z Gutšteina s jedné, a panem Děpoltem z Lobkovic s strany druhé. 1510, 13. dubna. Sabbato ante Tiburcii. Vácslav hutník z Žebráka, člověk krá- lovský, u. p. n. k. oc: Jest mi to dobře svědomo, že u Hrádku u Zálužie pro clo brali páni Kukšteinové i jiní páni koně, vozy s vobilím, když kto projel clo. I já sem také z rozkázánie panie hrabinky Zyguny Její Mti bral koně s vozem i s ječ- menem, to dobře pamatuji vod let vot dvadcíti. Burian z Žebráku, člověk krále JMti, u. p. n. k. oc: To jest mi dobře vědomo, že jest bráněna a vosazena bayvala silnice u Hrádku Zálužského, kdyby kto projel clo, tudy že jemu pobrali na hrad Žebrák koně, vozy s vobilím; a to v paměti mám vod pětimecítma leth. R. IV. 1. B. 12. a. 1597. Mezi Albrechtem z Vřesovic s jedné, a panem Děpoltem z Lobkovic s strany druhé. 1510, 13. dubna. V sobotu před svatým Tyburcí. Vencl z Habrovic, člověk páně Oboječkuov, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že Vít ze Všebořic, člověk páně Albrechtuov, kúpil jest v naší vsi v Habroviciech ovec za devět kop míšenských v bílém dni. Jiřík z Šebořice, člověk Ottuov Gelbluov v Hrbovicích, u. p. n. k. s. t.: Přijel haytman páně Popelóv z Bíliny do Šebořice do dvoru k šafářovi. I řěkl ten haytman: Ukažte mi ty vovce! A on ukázal. A ten haytman řěkl: Nu, milý šafáři, ty vovce žádného znamení nemají; ty vovce pána mého nejsú. Urban, člověk páně Ottuov Gelbluov z Hrbovic, u. p. n. k. s. t.: Přijel byl haytman z Bíliny páně Popeluov do Šebořic do dvoru, i vohlédá vovce. Tehdy řěkl, že ta vovce žádná pána mého není. Matěj vovčák z předměstí Teplického, člověk páně Děpoltuov, u. p. n. k. oc: Takto se stala škoda pánu našemu Popelovi. A já sem toho času 34*

Strana 268
268 D. XIII. Registra soudu komorního. byl holomkem u pana Popela ten čas, když se jemu škoda stala na vovcech. Tehdy jest nás poslal pán s panem Janem haytmanem. I přijeli sme tu k Vítovi do Šebořic, ptajíce se po páně vovcech. A on pověděl tak, že sem já koupil vovce od vovčáka. Tehdy pověděl: Děte do vovčína a pohleďte, sou-li pána vašeho které. Tehdy sme šli, i našli sme jich šest a XL těch vovec, kteréž jest našemu pánu vzal a nočně se ukradl. Když sme ven vyšli, tehdy sme mu řěkli, aby ty vovce navrátil pánu našemu. Tehdy on řěkl: Tak mně se nezdá toho učiniti. Tehda mu pověděl pan haytman hned takto zase: aby těch ovec neutrácel nikam, leč se páni vo to některak smluví. Tehdy on pověděl takto: Kdy ten vovčák přijde, že já chci vašemu pánu dáti znáti, panu Popelovi, a že já těch peněz jemu nevydám, kteréž sem jemu po- zuostal, že sem já za půl osmy kopy je koupil od něho, i čtyři kopy sem jemu dal a půl čtvrty kopy jemu sem zuostal. R. IV. 1. B. 9. b. a 17. a. 1598. Mezi Vilémem z Byčic s jedné, a purkmistrem, konšely i vší obcí města Prachatic. 1510, 13. dubna. V sobotu po Svátosti. Jan Rosa z Jinína u. p. n. k. s. t.: Poslal mne pan Vilém, pán muoj, s Tuomú sousedem mým do Prachatic s listem k purk- mistru, — a ty časy Vratislav byl purkmistrem, Hatláků syn — kterýž psal jim pán muoj o Květoně, člověka svého. I tuto dal nám odpověď tayž purkmistr: Jakož nám pán váš píše o Květoně, abychme jej z vězenie pustili, povězte tak pánu svému, že se chcem o to s pánem naším raditi a chcem pánu vašemu po svém poslu od- pověď dáti. Také jest mi to vědomo, že tayž Květoň rodil se v Miloňovicích pod panem Chmelíkem; neb jest on toho v držení byl, a já sem témuž Květoňovi kmotrem. Taky jest mi otec Květoňuov pravil, že sou Prachatičtí Květoně u vodě vězili. Tuoma z Jinína u. p. n. k. s. t.: Poslal mne pan Vilém s Janem Rosú do Prachatic s listem. I dali sme ten list purgmistru, a on nám tuto odpověď dal: Povězte pánu svému, jakož nám píše o Květoně Kučeru, abychme jeho pustili z vě- zenie, chcem se o to raditi s pánem svým a dáme pánu vašemu odpověď po svém poslu. Také jest mi to vědomo, že se jest Kučera v Miloňovicích rodil za pana Chmelíka, a otec jeho podnes sedí v Jiníně na gruntu pána našeho; a votec jeho Kučera pravil nám, že by jeho syna vězili Prachatičtí u vodě. Zdeněk Malovec z Chaynova na Witmberce, najvyšší písař královstvie Českého, na tu přísahu, kterúž jest králi JMti i vší zemi učinil, s. t.: To mi v paměti, když byl sjezd v Piesku, tu jest Vilém z Byčic přišel ku panu z Rozmberka JMti, žádaje JMti, žě mu Prachatičtí člověka vsadili, aby mu puštěn

Strana 269
Svědomí k roku Svátosti l. 1510. 269 byl. A pan z Rozmberka JMt pověděl: Milý pane Viléme, chci se na tu věc zeptati, jaká jest to věc, a když zviem, chciť na to odpověď dáti. R. IV. I. C. 5. b. a B. 7. b. Srov. svědomí č. 1555 na str. 223. 1599. Mezi Kristofem, Šťastným a Janem [bratřími z Oudimě] s jedné,