Strana 1
HIV ČESKÝ ARCE ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAWSKÉ. Z ARCHIVŮW DOMÁCÍCH I CIZÍCH BEBRAL A WYDAL FRANTIŠEK PALACKÝ, ČESTNÝ DOKTOR FILOSOFIE A PRÁW NA WYSOKÝCH ŠKOLACH PRAŽSKÝCH, HISTORIOGRAF KRÁLOWSTWI ČESKÉHO, POSLANEC NA ČESKÉM SNĚMU ZEMSKÉM, DOŽIWOTNÍ RADA ŘÍŠSKY, AUD SNĚMOWNY PANSKÉ W RAKAUSKU, KOMMAN- DOR CIS. RAK, ŘÁDU ŽELEZNÉ KORUNY, OiS. RUSKÉHO ŘÁDU SW. WLADIMIRA, CIS. MEXIKÁNSKÉHO ŘÁDU GUADALUP- SKÉHO A ČERNOHORSKÉHO ŘÁDU DANILOWA, PRESIDENT KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK A SPISOWATELSKÉHO SPOLKU SWATOBORU, WÝBOR SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSEUM, SKUTEČNÝ AUD CÍS. AKADEMIE NAUK WE WIDNI, ČESTNY ALD JIHOSLOWANSKÉ AKADEMIE NAUK A UMĚNÍ W ZÁHŘEBÉ, ČESTNÝ MĚŠŤAN A OBECNÍ STARŠÍ MĚSTA PRAHY, ČESTNY SETNIK WŠECH BRANNÝCI SBOHŮW MĚSTANSKÝCH TÉHOŽ MĚSTA, ČESTNÝ MĚSTAN A SAUSED WICE NEŽ TISÍCERA MĚST I OBCÍ WESNICKÝCH WE KRÁLOWSTWÍ ČESKÉM A MARKRABSTWÍ MORAWSKÉM, ČESTNÝ PŘÍSEDÍCÍ STOLIO ŽUPNÍCH KŘI- ŽEWECKÉ A POŽEŽSKÉ W CHORWATSKU A SLAVONSKU, ČESTNÝ AUD CISAŘSKÝCH UNIVERSIT PETROHRADSKÉ, CHARKOW- SKÉ, KIJEWSKÉ A ODESSKÉ, TÉŽ CÍS. RUSKÝCH SPOLEČNOSTÍ GEOGRAFICKÉ W PETROHRADĚ, HISTORIE A STAROŽITNO- STI W MOSKWĚ, HORNOLUŽICKÉ SPOLEČNOSTI NAUK WE ZHOŘELCI, HISTORICKÝCH SPOLKŮW W ZÁHŘEBU A LUBLANI, I HISTORICKO-STATISTICKÉ SEKCE C. K. MORAWSKO-SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI W BRNĚ, PŘESPOLNÍ AUD KRÁL. BAWORSKE AKADEMIE NAUK WE MNICHOWĚ. DOPISUJIOÍ AUD KRÁL. PRUSKÉ AKADEMIE NAUK W BERLINĚ, KRÁL. SPOLEČNOSTI NAUK W GOTTINKU, KRÁL. UHERSKÉ UČENÉ SPOLEČNOSTI W PEŠTI A POLSKÉ W KRAKOWĚ, ŘÁDNÝ AUD KRÁL. DÁNSKÉ SPOLEČNOSTI PRO SEWERNI STAROŽITNOSTI W KODANI, UČENEHO WÝBORU GERMANSKÉHO MUSEUM W NORMBERKU, AUD KRÁL. PRUBKÉ JEDNOTY PRO HISTORII BRANDENBURSKA, SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWÉTU WE WRATISLAWI A HISTORICKÉ JEDNOTY DARMŠTATSKÉ A T. D. DÍL ŠESTY. W PRAZE. W KOMMISSÍ KNIHKUPCE FRIDRICHA TEMPSKÉHO. 1872.

Strana 2

Strana 3
Archiv český počal se wydáwati po swazcích, nákladem pokladnice zemské, již r. 1840, a wyšli jeho díl I. r. 1840, II. 1842, III. 1844, IV. 1846. W díle nejwíce událostmi r. 1848 a násl. zastaweném pokračowati odepřeno r. 1853, a teprw 1861 swolil slawný Wýbor zemský králowstwí Českého k obnowení jeho zase, po čemž r. 1862 a násl. wydán díl jeho pátý. Náwalem pilných prací jiných a proměnami w řádech zemských ne- přízniwými stalo se, že sešlo na čas i s toho pokračowání, až konečně usne- šením slawného Wýboru zemského ze dne 20 prosince 1871 opět obno- weno jest. Listiny půwodně w českém jazyku wyšlé wydáwají se zde w paterých oddílech, a sice A: psaní poselací wšelíkého druhu, B: zápisy zemské obecní a sněmowní, též listiny králowské a auřední, C: listiny od osob saukromých, D: wýpisky práwní a dějinné a E: wýtahy a přehledy z listin čerpané. Wydawatel umínil obmeziti práci swau předběžně jen na písemnosti po- cházející z doby nejstarší až do r. 1526, zůstawuje péči o další w té wěci pokračowání swým potomkům. W Praze, dne 1. března 1872. Wydawatel. 13

Strana 4

Strana 5
Č. VI. PABĚRKY PÍSEMNOSTÍ ROZLIČNÝCH z r. 1401—1420. 1. Petr a Jakaubek bratří z Konipas prodáwají Janowi Hřizowi z Temechowa 3 kopy ročního platu we wsi Radějowě. W Řečici (čerwené), 1401, 10 Aug. (Orig. w archivu Želiwském.) Já Petr z Konipasa, a Jakúbek bratr jeho nedielný odtudž, wyznáwámy tiemto listem obecně předewšemi, kteří jej čísti anebo slyšeti čtúc budú, že sme pro- dali ostatnie tři kopy platu peněžitého, každú kopu 60 grošów počítajíc, na těch purkrechtiech, ježto sú we wsi w Radojowě tu powstaly, s plným panstwiem, jakož sme sami držali, tu sobě již nic nepoostawujíc, Janowi řečenému Hřiz z Temechowa, ženě i dětem jeho, kteříž nynie jsú aneb potom budú, za osmmezicietma kop a bez dwú za padesát grošów; na kterýchžto purkrechtiech ostatnie ty tři kopy platu shledati má Jan Hřiz na každý rok na sw. Hawla pól druhé kopy a na sw. Jiřie pól druhé kopy grošów. A my Markwart řečený Hřeblo z Otročic, Sigmund z Kramolína, Beneš ze Stojslawic, rukojmě jich, za ně i podlé nich slibujem naší čistú dobrú wěrů, beze wšie zlé lsti, wšickni jednú rukú pospolnú a nerozdielnú wespolek, tak aby jeden od druhého nikterakž se nemohl odlúčiti ani odděliti, že mají i dlužni jsú Petr a Jakúbek bratřie, a my rukojmě za ně, Janowi Hřizowi, ženě i dětem jeho, těch tří kop platu ostatniech inhed postúpiti beze wšie omluwy i beze wšeho pro- dlenie, jakž penieze wezmem, pod ležením dolepsaným. A také to wšecko, což k tomu trhu přislušie, my jistci i rukojmě podlé Hříza slibujem Kapškicowi Lowečkowi z Hórky a Kotíkowi z Kyj, aby Petr a Jakúbek Janowi Hřizowi we dsky wložil ty tři kopy platu wedle práwa i obyčeje země České do sw. Hawla, jakož nynie příde, a podlé toho — slibujem — ty tři kopy platu zprawiti — dobrými zpráwciemi atd. (Wležení do města Pelhřimowa.) — A také swědčíme, — že jest to zaplaceno úplně penězi

Strana 6
6 Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. hotowými. — D. na Řiečici, léta božieho po tisieci po čtyřech stech létech léta prwého, den sw. Wawřince mučedlníka. 2. Listy odpowědné, poslané r. 1403 z Čech markrabi Mišenskému Wilémowi. (Z originálůw w archivu Drážďanském.) a) Oswiecenému kniežeti a pánu p. Wilémowi markrabi Mišenskému: my Mikuláš Meznow, Merc z Trogira, Jindřich z Jiwian, Kašek Woda se wšemi našimi wystřie- hámy sě proti Twéj Milosti i proti twým wšem, žeť chcmy twoji i twých wšech nepřietelé býti, a proti wám nechcmy ničímž winni býti, a w přímiří i nepřímiří chcmy podlé našeho pána ostati najoswiecenějšieho kniežete a pána p. Sigmunda krále Uher- ského oc. markrabě Bramburského oc. swaté říše vikáře obecnieho a Českého krá- lowstwie obránce. Dán w úterý před sw. Prokopem (3 Jul.) léta po čtrnácti stech třetieho, pod Mikulášowú Meznowú pečetí. b) Oswiecenému kniežeti pánu p. Wilémowi markrabi Mišenskému: já Jan z Bar- túšowa, a já Jan z Stradowa, a já Smil z Bieškowic, a já Petr z Tihoště řečený Plaer, a já Hynek z Swinné a já Petr Kyšlic wystřiehámy sě proti TM“ i proti twým wšem, ačby nám co náš pán kázal král Uherský i s swými se wšemi, že proti TM“ ničímž winni nechceme býti. A swých sme pečetí při sobě neměli: pro- tož sme wšickni pod Janowú pečetí z Bartúšowa. Dat. in Perno, fer. tertia post visitationem b. Virginis. (3 Jul.) c) Oswiecenému kniežeti a pánu p. Wilémowi markrabi Mišenskému: my pode- psaní wystřiehámy sě tiemto listem podlé swého pána najoswiec. kniežete a pána p. Sigmunda krále Uherského, Dalm. Charw. oc. markrabě Bramburského oc. swaté říše vikáře a Českého králowstwie obránce, žeť chcmy podlé JM“ twoji nepřietelé býti i twých wšech, což nám JM“ káže, a w přímiří i nepřímiří podlé JMti chcmy ostati a proti TM“ ani twým nechcmy ničímž winni býti: Ondřej mlazší z Ústie, Jan z Hlo- howé, Jan z Dražkowic, Čieč z Wlašimě, Hereš z Dubčan, Sazema z Deblic, Petr z Kazerowa, Mikuláš z Domaslawic, my komorníci s swými se wšemi, pod Ustského pečetí a pod Hložkowú, w úterý před Sw. Prokopem (3 Jul.) léta božieho po čtrnácti stech třetieho.

Strana 7
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. d) Já Hroch z Předbořic, Pawlík z Bietowa, wystřiehám sě proti TMti markrabi starý Mišenský, žeť chcme proti tobě skutkem i radú býti podlé swého pána krále Uherského s swými se wšemi, kohož budu moci užiti nebo požiti. e) Oswiec. kn. a p... (uti supra c) .. winni nechcme býti: já Jindřich z Trhlaw řeč. Rohlík, krále uherského harnušmistr, a já Zdeněk z Pnětluk, a já Mikuláš z Ka- mýku a já Jan ze Lhotky, a já Ondřej z Počátek, a já Ondřej z Bielčic. f) My Beneš Slúp, Jan Slúp, Přibík Slúp z Šlapanowa, a Mikuláš z Hlohowa a Buzek z Lowětína, wystřiehámy sě proti TMti, oswiecené knieže markrabě Mišenský, podlé swého pána našeho krále Uherského a poručníka Českého králowstwie, že chcme jemu pomáhati skutkem i radú proti TMti. 9) Já Pawlík z Přemyšlan řečený Kopačowic, Jan z Siesic, Jiřík z Weltěž, wy- střiehám sě proti TMti i s těmi se wšemi kohož mohu užiti nebo požiti podlé swého pána krále Uherského a wladaře Českého, žeť mu chci pomáhati skutkem i radú. h) Wěz to markrabě Mišenský oc. (sic) že já Otík z Patokryj wystřiehám sč proti TMti i proti wšem twým zemanóm puodlé najjasn. kniežete pána a p. Wáclawa krále Římského a Českého, pána swého milostiwého, žeť chci twój nepřietel býti i twých wšech zeman i pomocníkuow. Dat. in Ponte, dominica qua cantatur Oculi mei. За. Bohuněk z Blahotic swědčí, že we při mezi pány Střekowským a Děčinským nestal se roz- sudek společný ode wšech tří ubrmanůw. W Litoměřicích, 1403, Aug. 24. (Orig. w archivu Drážďanském.) Já Bohuněk z Blahotic, seděním w Wrbičanech, wyznáwám tiemto listem kaž- dému člowěku, že když sem byl ubrman wydaný ot nebožce Ješka z Siřiewic, seděním na Střekowě, a urozený pán Wáclaw z Wartmberka, seděním na Blanksteně, ot uro- zeného pána Jana z Wartinberka, seděním na Děčíně, tu swa sě nemohla smluwiti

Strana 8
8 Paběrky písemností rosličných a r. 1401—1420. ani za jeden člowěk ustanowiti. Neb Ster měštěnín z Ústie na Labi, k nám wydaný ubrman třetí, k tomu což pan Wáclaw chtěl wyřéci, nechtěl přistúpiti, a mně sě také bez něho nezdálo za podobné nic učiniti. Protož wyřeklli jest co pan Wáclaw, toť jest má wóle ani Sterowa nebyla, wyřeklť jest jako pán, ale bez našie wóle. A tomu na swědomie pečet swú wlastní k tomuto listu přitiskuji. Dán w Litoměřicích, w domu Kunšowě, léta božieho CCCC° iii° den sw. Bartolomee. 3b. Buška ze Sulewic rukojemstwí za Jana z Wartenberka. Bes datum (od r. 1405—1415.) (Orig. arch. Drážd.) Já Bušek z Sulewic, seděním w Újezdě, wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož čísti budú nebo uslyšie, že sem slíbil za urozeného pána Jana z Wartem- berka sed. na Děčíně za čtyři sta kop ctnému panoši Ješkowi Siřejewskému; a ty penieze mámy plniti od S. Jiřie, ježto má nynie přijíti, we dwú letú dwě stě, a druzě dwě stě ot nynějšieho S. Jiřie we třech létech. A tomu na swědomie swú sem pečet přiložil. 4. Wáclaw Jarpic a Záwiše bratří wyznáwají, pod kterými wýminkami služebnými drží půl dru- hého lánu dědin úročních a hostinných w Jarpicích od kněze probošta Raudnického. W klášteře Raudnickém, 1404 b. d. (Rkp. archivu Raudnického.) Já Wáclaw řečený Jarpic, a já Záwiše, wlastnie bratří, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej čísti budú neb slyšeti, že otec náš držal, a my po něm držímy, póldruhého lána v Jarpicích, od kněze probošta a konventa Rúdnického, dědiny úročnie a hostinné, ne w kterú náprawu, ale w též úplně práwo, w úroky a w roboty, jako jiní jich súsedé tej wsi, a že otec náš před námi slúžil a my po něm slúžímy s té dědiny za ty úroky a roboty, do kněze proboštowy a do swé wuole, takú službu, že na rybníky Šlapanic, Budynic a Jarpic mámy poslati pacholka statečného, kdyžkoliwěk a kdežkoliwěk třeba bude lowiti, w notci (sic) léhati, ploty plésti a zimě prosekowati, a když na Paleckých lowili, tehdy také mámy poslati; také když z Jarpic a z Budynic na dworském kopy žnú, tehdy kdyžby toho třeba bylo, mámy za nimi pacholka postawiti. A dokudž tyto dědiny držeti budemy, nemámy se žádnému jinému bez wuole a odpuštěnie kněze proboštowa w službu přikázati. A kdyžby se tato naše služba knězi proboštowi nehodila, anebo my swú wěc jinak chtěli opatřiti, tehdy s toho puoldruhého lána úroky, roboty, poplatky podlé jiných súseduow mámy platiti a plniti; a paklibychom to chtěli prodati, tehdy podlé obyčeje hostinné dědiny súsedé

Strana 9
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. 9 mají duom zhádati; a ten ktožby to chtěl kúpiti a knězi proboštowi se líbil a súse- dóm hodil, má s toho puoldruhého lána podlé jiných súsedów úroky platiti a roboty plniti, a w též práwo jako jiní súsedé slušeti. Neb ty dědiny klášterské jsú hostinné, aniž my jich muožem prodati aneb směniti, aniž w které dluhy zastawiti anebo u wěno zapsati; neb mimo duom a swrchní nábytek tu žádného jiného práwa nemámy. Protož také zdaliby kdy kterého z nás žena na tom sedění anebo při těch dědinách owdowěla, tehda wěna swého nemá na těch dědinách klášterských swobodných, ale na tom domu a na swrchniem nábytku hledati; a doněwadžby tu seděla a přál jí toho kněz probošt, tehdy má to opatřiti, aby služba s těch dědin nebyla obmeškána. Pakliby toho nemohla opatřiti, anebo nelíbiloliby se knězi proboštowi: tehdy inhed w úroky, w roboty a w poplatky i we wšecko práwo súsedské má wniknúti a ty platiti a plniti. Pakliby toho wšeho nemohla stihnúti, anebo nechtěla plniti: tehdy kněz probošt množ ten duom kázati súsedóm zhádati, a ona beze wšie odpory na tom zhádaní a na swrchniem nábytku swé wěno wezmúci, má toho postúpiti. Tak také ačby to zhádanie nemohlo jejieho wěna úplně postihnúti, a kněz probošt jiným se má osaditi, jenžby mohl jemu úroky platiti a podlé súsedów roboty a poplatky plniti. A na swědectwie a potwrzenie tohoto wyznánie já Wáclaw Jarpic swrchu- jmenowaný swú sem pečet k tomuto listu přiwěsil swú dobrú wolí a s dobrým roz- myslem a s powolením a přiznáním bratra mého Záwiše dřéwejmenowaného; a k tomu prosil sem slowútných mužów, Jana z Račiněwsi, Umka z Chlumu seděním na Weselí a Buška z Winné, aby také na pamět a na swědomie toho wyznánie swé pečeti při- wěsili. Dálo se toto wyznánie w klášteře Rúdnickém, léta od božieho narozenie tisíc čtyry sta čtwrtého. 5. Jan ze Šwamberka a Hynek z Jewišowic ručí králi Wáclawowi za Herarta z Kunstatu i syna jeho Herarta, že zdrží a splní to, co wolení rozsudcowé we při jejich wypowědí. W Praze, 1405, 23 Mart. (Orig. w c. k. tajném archivu we Widni.) My Jan z Šwamberka a Hynek z Jewišowic wyznáwáme tiemto listem přede wšemi, ktož jej čísti anebo čtúce slyšeti budú, že jakož najoswiecenějšie knieže a pán, pan Wáclaw Římský král wždy rozmnožitel říše a Český král, s urozenými Herartem starším a Herartem jeho synem z Kunieho města, o ty škody, kteréž sú oni wzali pro newywazenie jich pečeti, ježto sú jie za Jeho Milost k Wilémowi Sudlici zasta- wili a přiwěsili, na urozeného pána Jana Krušinu z Lichtemburka a na urozeného pána Bočka z Poděbrad, řečeného z Kunstatu, úplně přišli: tak my swrchupsaní Jan z Šwamberka a Hynek z Jewišowic za swrchupsané pány, p. Herarta staršieho a He- rarta jeho syna z Kunieho města, jakožto jich rukojmě, slibujem dřéweřečenému králi Wáclawowi, pánu našemu milostiwému, beze lsti a pod wěrú a pode ctí naší, 2

Strana 10
10 Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420. že to bude od nich zdržáno, což o ty škody bude mezi nimi od dřéweřečených ubr- manów wypowěděno. A pakliby oni toho držeti nechtěli, nebo jimi sešlo: tehdy sme my swrchupsaný Jan z Šwamberka a Hynek z Jewišowic, jakožto jich rukojmě, inhed Králowě Milosti póldruhého tisíce kop grošów dobrých střiebrných Pražského rázu propadli prawého základu; a ty slibujem pod wěrú a pode ctí naší JMti inhed dáti a zaplatiti penězi hotowými. A toho k lepší jistotě a ku potwrzení my swrchupsaní přiwěsili sme swé pečeti k tomuto listu. Jenž dán jest w Praze, od narozenie božieho tisícieho čtwrtéhostého a potom pátého léta, ten pondělí prwní w postě po neděli Oculi. 6. Umluwa ubrmanská mezi Jechau mlynářem, synem Weskowým, a klášterem Plaským o mlýn Ústie pod Kaceřowem. Bes mista i dne, r. 1406. (Orig. bibliot. Prašské.) Na wědomie dáwámy wšem nynějším i budúcím, žeť sě jest umluwa stala mezi Jechau mlynářem synem Weskowým z Ústie, a mezi knězem opatem a konven- tem kláštera Plaského, o mlýn pod Kaceřowem, jemuž jmeno jest Ústie: tak žeť jest byl ubrman Jan z Čijewic, seděním w Olešnej, bratr Jiříkuow z Čijewic, seděním we Lhotě. I kázal dáti tomu mlynáři dřiewe řečenému tři kopy grošuow a deset gro- šuow za ten jistý mlýn. A tak sě zapisuje dřiewe řečený Jecha mlynář swau dobrau wolí a ubrmanským nalezením knězi opatu a wšemu konventu, aby ani on sám, ani jeho bratr, ani jeho děti, ani který jeho přietel překážel tomu mlýnu prwé jmeno- wanému, ani jeho budaucí. Té wěci na swědomie pečeti naše přiwěšeny jsau pros- bau kněze opatowau a konventskau a prosbau Jechy mlynáře dřiewe psaného. Já Jan z Čijewic, seděním w Olešnej, Jiřík z Čijewic, seděním we Lhotě, Hynek z Wra- nieho, seděním w Čijewicích; a prwé jmenowaný Jecha mlynář byl jest w člowěctwí Hynkowě z Wranieho. Léta narozenie božieho po tisíc létech a po čtyrech stech létech léta šestého. 7. Pan Heralt z Kunstatu a na Bechyni pánům Budějowským: aby přišli k němu, neostýchajíce se. Bez roku (1406?) konec Decembra.*) (Orig. arch. Budějow.) Prudentibus viris Magistro civium Juratis civibus Consulibus civitatis Budweiz. Erhardus de Kunstat. Přiezeň má napřed, súsedé milí! Jakož mi píšete, že zajtra na wečer, neb *) Heralt (Erhart) z Kunstatu panowal na Bechyni po markrabi Morawském Joštowi r. 1406 a násl. Ale již r. 1414 i on i synowé jeho Heralt a Jiří odumřeli byli panstwí toho bezdětci.

Strana 11
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. 11 we čtwrtek ráno chcete u nás na Bechyni býti: myť wás rádi uzřímy, když přijedete. A také naň žádné péče nemáte mieti, ani na ty, ktožby proň učiniti chceli neb ne- chati. Datum in Bechin, fer. 3a post Innocentum. 8. Jošt markrabě Morawský Janowi Hlawáčowi z Ronowa dáwá k dědictwí hrad swůj Mitrow s příslušenstwím. W Brně, 1407, 18 Febr. (Orig. c. k. tajn. archivu we Widni.) My Jošt z božie milosti markrabě Bramburský a Morawský oc. Wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, že znamenawše službu urozeného Jana Hlawáče z Ronowa, našeho wěrného milého, kterú nám nejednú činil, činí a tiem lépe na bu- dúcie časy činiti bude moci: i dali sme jemu a jeho crbóm, a mocí tohoto lista dá- wáme k prawému dědictwí hrad náš Mitrow, s nowým i starým dworem, s městečkem Strážkem a s wéskami Boleboře, Mezeboře, Janowice, s mlýny, s lesy, s chrasti- nami, s potoky, s horami, s doly, s dědinami oranými i neoranými, s úroky, s po- platky i se wším swým příslušenstwím, jakož ten hrad záleží, k mění, k držení, k prodání, k požíwání úplně jakti swého wlastnieho, bez našie a wšech našich pře- kazy wšelikaké, nic sobě tu wlastenstwie nezachowáwajíce. A toho na swědomie naši pečet kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž dán w Brně, léta narození božieho tisíc čtyři sta sedmého, ten pátek před druhú nedělí w postě. Ad mandatum D. Marchionis: Stephanus. 9. Nález wolených duchowních rozsudí we při mezi Jakubem farářem Beraunským a přeworem i konventem tamějších Dominikánůw. W Praze, 1407, 21 Febr. (Z akt konsistoře Prašské.) In causa Jakobi plebani ecclesiæe in Verona cum priore et conventu fratrum Prædica- torum ibidem, Adam de Nežetic, archidiac. Gradicensis oc. et Georg. Bora decr. doctor, arbitri electi, pronuntiaverunt: Najprwé wyřiekámy, aby farář a kněžie z Berúna s jedné strany, a přewor i konvent odtudž s druhé strany, ani který jich bratr, ižádného člowěka, ani muže ani ženy nawodili sami skrze se, ani skrze jiné lidi, aby u nich pohřeb wolili, neb jest to proti práwu duchowniemu; a ktož umře bez wolenie, aby u swé fary byl pohřben. 2*

Strana 12
12 Paběrky písemností rozličných s r. 1401—1420. It. Ktožkoliwěk z tej fary w Berúně wolí sobě pohřeb w klášteře u dřéwe- řečených bratří, to jmá oswědčeno býti dwěma dobrýma člowěkoma, a to jmá fará- řowi z Berúna, nebo tomu ktož jest miesto něho, těma dobrýma swědkoma powědieno býti na jich swědomie, a tomu jmají wěřiti i farář i bratřie a jiní kněžie. It. Ktožkoliwěk wolí sobě u bratří pohřeb, a když umře, tehda najprwé wšechna práwa u dřieweřečené fary jmá učiniti, jako jiný osadní, kterýby sobě ne- zwolil pohřebu u bratří. It. Ani otec, ani mátě, ani jiní přietelé nemohú woliti swým dětem ani wnukám ani wnukóm pohřebu u dřéweřečených bratří w klášteře, doňawadž nejmají let podlé duchownieho práwa, t. j. děwečka dwanásti a pacholík čtrnásti let. It. Bratřie nemají spiewati w domiech vigilií, než když budú powoláni od přátel mrtwého člowěka. Acta sunt hæec ann. MCCCCVII, die XXI Februarii, indict. XV in curia archiepis- copali Prag. 10. Jan z Lestkowa, purkrabie hradu Žebráka a Dobříše, činí wýpowěd ubrmanskau mezi klá- šterem Břewnowským a obcí Záhořanskau (we Prachensku) o meze jejich. B. m. 1407, 24 Mai. (Kopie n. Bočkowa z orig.) Já Jan z Lestkowa, purkrabie hradów Žebráka a Dobřieše, wyznáwám tiemto listem obecně wšem, ktož jej čísti nebo slyšeti budú čtúc, že k snažné prosbě po- ctiwých nábožných lidí, kněze Diwiše opata, Jana přewora, Jana subpřewora, Zibřida probošta, Wáclawa sakristana, Řehoře firmařníka i wšeho konventu kláštera Břewnow- ského wedle Prahy zákona swatého Beneše s jedné strany, a múdrých i opatrných lidí: Wáclawa richtáře i wšech služebníków, i také Buzka, Petra, Jana, Mikuláše ře- čeného Pikna, Pechy, Wáclawa šewce, Honka, Jakuba řečeného Swentla a Mikšíka Mikuláše syna jeho, Hrona Mikšíkowa, Řéhy, Wítoslawa, Duchoně šewce, Ondřeje tesaře, Jindry biřice, Ambrože rataje, Hostaně, Hanka, Buška šewce, Zákory tesaře, Klimenta, Hostislawa řečeného Holawa, Wáclawa, Rehoře tkadlce, Jana syna jeho Maříka Wepříkowa, Staňka, Synka, Swícny, Mráza, Mikše, Bělohlawy, Hawelky z Pěkné huory, Martina Chrta, Kwětoně řečeného král, Jakubce, Blažka kowáře, Pecolta, konšel přísežných i wší obce z Záhořan, také k jich snažné prosbě s druhé strany, a zvláště k přikázaní najjasnějšího knížete a pána, pana Wáclawa Římského a Českého krále, pána mého milostiwého, uwázal sem sě mezi stranami swrchu psanými ubrmansky o wšecky wěci a pře mezi nimi, o dědiny, o lesy, o meze i o wšechny wěci, což se těch mezí dotýče, do dnešního dne mezi nimi zbuzené; kteréž strany swrchu jmeno-

Strana 13
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. 13 wané na mě jakožto na mocného ubrmana jimi s uobú stranú zwoleného a prošeného o swrchu psané wěci přišly jsú úplně, nic po sobě, co se těch mezí dotýče, nepoosta- wujíc, pod základem a pokutú dwú set kop grošów stříbrných rázu Pražského skrze stranu nedržející mého wypowěděnie mezi nimi propadeného na mé wyznánie; kteréhožto základu a pokuty propadené, puol, točižto sto kop grošuo swrchu jmenowaných do krále Českého swrchu jmenowaného komory má dáno a placeno býti, a druhá polowice toho základu a pokuty propadené, točižto ostatních sto kop grošów dřiewe jmenowaných, má dáno a placeno býti straně držející mé wypowěděnie a wyřčenie. Slíbili jsú s obú stranú držeti úplně pod základem swrchu psaným, a to jsú na mě, jakožto na moc- ného a prawého ubrmana a smlúwci přátelského obě straně zaručily úplně rukojměmi podepsanými: najprwé kněz Diwiš opat a weškeren konvent kláštera Břewňowského swrchu psaný, slowútnými panoši Bořiwojem z Swinař seděním v Ertěšowicích a Janem řečeným Jezowec z Rakowic, a richtář, služebníci, konšelé přísežní swrchu. psaní i wšecka obec z Záhořan také slowútnými panošemi Předborem z Radešína se- děním w Smolotylech a Wawřincem z Čep; kteréžto strany i rukojmě za ně swrchu- psaní s uobú stranú slíbili jsú dobrú wěrú, beze wšie lsti, rukú společnú nerozdielnú, mé wypowěděnie a wyrčenie swrchu jmenowané wěci držeti a skutečně učiniti a na- plniti úplně pod základem swrchu psaným. Pakliby, čehož bože nedaj, která strana z stran swrchu psaných mého wyřčenie a wypowěděnic o wěci často jmenowané úplně nebo w některém kusu nedržela anebo držeti nedbala, nebo skutečně nenaplnila: tehdy když bych já na kterú stranu nedrženie wyznal, tehdy ta strana nebo rukojmě její za ni swrchu jmenowaní mají beze wší odpory dáti a zaplatiti základu dwě stě kop grošów swrchu psaných, sto kop do králowy komory, a sto kop straně držející, tak jakož swrchu psáno jest, a to hotowými penězi, po mém wyznánie základu we dwú nedělí, kteréž najprwé přijdú. Pakliby ta strana nebo rukojmě její za ni po mém wyznánic toho základu dwú set kop grošów swrchu psaných w tú dwú nedělí po mém wyznánie nedali a zaplatiti nedbali: tehdy aby strana držejícíe sto kop grošów mohla wzieti a dobýwati na škodu strany nedržející a na její rukojmě mezi křesťany nebo mezi židy plným práwem; a toho základu strana držející i wšech škod, cožby jich pro neplnění toho základu wyznaného wzala, na straně nedržející a na její rukojmiech swrchu psaných aby mohla dobyti i duchowním i swětským práwem. A když sú s uobú stranú na mě přišli a zaručili pod základem swrchu psaným, a mne prosili s uobú stranú, abych mezi nimi rozdělil a rozwážil o wěci swrchu jme- nowané po dobrém uptání, tak jakožby sě mně za podobné zdálo: tu sem já k jich snažné prosbě s uobú stranú a zvláště králowu kázaní, pána mého swrchu psaného, uptaw sě na lidech, jimž jest hodno wěřiti, a uradiw sě s rozličnými knězi, panoši, měšťany, kmety i lidmi obecnými toho kraje, jimž dobře swědomy jsú ty wěci, o kteréž

Strana 14
14 Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. byla jest pře a swár mezi stranami swrchu psanými: i rozwážil a rozdělil sem to, jakž najdál na prawdu mohl sem uhoditi, a rozwažuji a rozděluji tiemto řádem: Najprwé, aby ony strany swrchu jmenowané byly spolu dobří a beze lsti přietelé; a dále, aby ten přiekop, jenž jest mezi Záhořany a mezi Kostelcem při mně a při mých, jimž sem já poručil při tom býti, miesto prawé meze mým kázáním a ubrmanským mým wyrčením udělán, lesy, dědiny, pole i wšechny jiné wěci mezi stranami dřiewe psanými dělil úplně, tak aby to wšecko, což jest stranú toho přie- kopa od Záhořan, a také, což jest s druhé strany téhož přiekopu od Kostelce, to wšecko aby bylo slušelo i slušie Kostelci a knězi opatu i klášteru Břewňowskému swrchu psanému wěčně plným práwem a panstwím. Kterýžto přiekop, tak jak swrchu psáno jest, mým wyrčením ubrmanským a kázáním při mně a při mých jest udělán, počínajíc od lúky, ješto slowe Hostanowa lúka, až do cesty, ješto dělí dědiny Zlu- činské s dědinami Radwanowskými; také aby mezi stranami wšechny náklady, práce, škody i jiné wšecky wěci o meze zbuzené, a toliko jedno což se těch mezí dotýče, minuly a zhasly i umřely wěčně. Také sobě moc ostawuji, byloliby, žeby kdy, čehož rač buoh uchowati, strany swrchu jmenowané mezi sebú který ústrk anebo při wzbu- dili o wěci dřiewe jmenowané, tehdy abych já měl plnú moc a práwo, jako nynic je o to ohledati i rozděliti a je zprawiti a naučiti, což sem mienil tiemto mým wypo- wěděním, a kterak sem je rozdělil o wěci swrchu psané pod základem swrchu psaným. Také wypowídám, že sobě moc poostawuji, byloliby, žeby která strana stran dřiewe jmenowaných toto mé wypowěděnie na wšem, nebo na některém kusu zrušila a držeti nechtěla i skutkem neplnila, tehdy abych já potom wždy měl moc základu propadenie wyznati na stranu nedržející mého wyrčenie a wypowěděnie swrchu psa- ného. Pakliby w tom času buoh mne neuchowal, tehdy aby práwo mělo plnú moc strany dřiewe řečené o to nedrženie ohledati, rozděliti a rozsúditi, i základ wyznati na stranu kterúkoli nedržející tohoto mého wypowěděnie wedle řádu tohoto listu, jako já sám. Kteréžto mé wypowěděnie a ubrmanské wyrčenie wšecko i w každém kusu úplně tudiež jsúce obě straně osobně přijely sú, i slíbily sú držeti a skutečně na- plniti pod základem swrchu psaným, i také toho mého wypowěděnie wděčny byly i děkowaly, a prawíc, že sě tiem mým wypowěděním swrchu psaným dosti stalo oběma stranama o wšecky wěci swrchu psané. Při kterémžto mém wyrčení byli sú slowútní panoše k tomu zvláště prošení s obú stranú: Odolen z Wepic, Diwiš z Zahrádky, Mareš z Kowářowa a Jan Holeška z Holešic, jenž sú také o to dřiewe pracowali a těch mezí swědomi byli; a také při tom sú byli poctiwí a nábožní lidé k tomu zwláště poslaní, kněz Zibřid probošt, kněz Wít farář z Nezamyslic, kněz farář Ko- stelecký a bratr Swatobor konwrš, zákonníci kláštera Břewňowského swrchu psaného, i také slawné panoše Matěj Brus z Kowářowa, Kuneš z Holešic, Wilém a Jan z Před-

Strana 15
Paběrky písemností rozličných s r. 1401—1420. 15 bořic, Martin z Chotýřiny, Ondřej z Holešic, Orzyk panoše, Wilém Krásný, Jindřich z Ruzyně, Jan Hruška z Třebowízka, Walús a Martin z Welislawína, Ctibor z Liboce, Jan Kadeřábek z Kamenice, Wítek z Swrkyň, Jan řečený Slatina starosta a Mikeš služebník z Kostelce. A toho wšeho na wěčnú památku a pewnú twrdosť má wlastní pečet, a na swědomie toho pečeti jmenowitých panoší: Odolenowa z Wepic, Diwišowa z Zahrádky, Maršowa z Kowářowa a Janowa Holeškowa z Holešic dříwe jmenowa- ných, k snažnej prosbě obú stranú k tomuto listu přiwěšeny jsú. Jenž jest dán léta od narozenie božieho tisíc čtyrstého sedmého, ten úterý u vigilii swatého Urbana papeže. 11a. Mikeš z Dolan dáwá kostelu Dolanskému roční plat půl druhé kopy w Chyjicích. (W aktách konsistoře Pražské ke dni 10 Jun. 1407.) (P. Řehákowi děkanu Jičinskému, faráři w Železnici, a Wáclawowi faráři w Nemojčewsi.) Já Mikeš z Dolan službu swú wám wzkazuji napřed, a přiznáwám sě před wámi, jakož mi jest plat wšel we dsky w Chyjicích na třech člowěciech puol druhé kopy, dáwám ten plat kostelu, a sobě panstwie ostawuji, a ten plat má wěčně jíti kostelu Dolanskému. A sámť sem pro nepřiezeň nesměl přijeti sem. Mikeš z Dolan. (Přijeli s tímto psaním před konsistoř (10 Jun.) oba farářowé a Martin Kokot z Dolan panoše. Mikeš z Dolan měl příjmí Drščka.) 11b. Peša z Kněžewsi slibuje za Jindřicha z Těchlowic. 1407, 21 Dec. (Z akt konsistoře Pražské.) Já Peša z Kněžewsi, seděním w Lúnech, wyznáwám tiemto listem TMti, mistře Kbele, že slibuji za Jindřicha z Těchlowic za dwě stě kop wedle Ščepana řečeného Širochna a wedle Wáclawa Rukáwce a wedle Jana Žateckého, spolní a nerozdílnú rukú, k Erasimowi aneb k těm, komužby tito swrchupsaní, Širochna s swými towařiši, slíbili; a w to we wšecko, weč se oni podwolí, s nimi slibuji wniknúti. A pro lepší pamět swého jistého wědomie k tomuto listu sem swú pečet přidáwil. Ten jest psán tu středu den S. Tómy apoštola, léta od narozenie buožieho po tisíc a po čtyrech stech létech w sedmé léto.

Strana 16
16 Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. 12. Swědectwí pěti vládyk o hoře Drstník, že náležela klášteru Plaskému a nikomu jinému. 1409, 28 Mai. (Orig. bibl. Pražské.) My Sazema z Nekmiře, Wiech z Přiešowa, Beneda a Racek z Žilowa, Petr z Kokořowa, wyznáwáme wedle našie wíry i našie cti přede wšemi, ktož tento list uzřie anebo čtúc uslyšie, že ta hora Drzstník jest kláštera Plaského, a s té hory, ktožkoliwěk w nie dělají, úrok klášteru platili sú i dnes platie, a ižádnému jinému. Druhé wyznáwáme, že ta hora leží w jich zboží a w jich meziech. Třetie wyznáwáme, že na té hoře i okolo té hory jich lidé pastwu jmají a ižádný jiný. A to nám jest swědomo a wedle toho mnohým dobrým. Jestli pak žeby kto tomu wěřiti nechtěl, ale chtěli bychom ústy znáti před každým dobrým Na kteréžto swědomie sme swé pečeti přiwěsili k tomuto listu, jenž jest psán ot narozenie syna božího po tisíci po čtyrech stech dewátého, ten úterý na Letnice. 13. Jindřich Lacenbok (ze Chlumu?) zawazuje se králi Wáclawowi ke službě střemi kopími, kdykoli toho potřebí bude. W Prase, 1410, 5 Apr. (Orig. c. k. tajn. arch. we Widni.) Já Jindřich, řečený Lacenbok, wyznáwám tiemto listem přede wšemi, ktož tento list uzří anebo čtúc uslyšie, že najoswiecenějšiemu kniežeti a pánu, panu Wác- lawowi Římskému a Českému králi, pánu mému milostiwému, mám a dlužen jsem slúžiti se třmi kopími k jeho potřebám do jeho žiwota neb do swého; a ačbych sám nemohl býti a nebo nebyl, tehda miesto sebe mám a mohu jednoho wyprawiti k těma dwěma kopíma, aby tři byla. A JMť má jim dáti potřebu w té službě, a za škody státi, kteréžby tu sprawedliwě wzeli. A to slibuji JMti swú dobrú a čistú wěrú, beze wšie zlé lsti, pewně a úplně wésti a držeti, kolikrátkoliwěk toho potřebie bude, a jeho jmenem o to napomanut budu. A také nikdy w žádné mieře ani skutkem ani radú proti JMti nebýwati, ale jemu wěrně slúžiti a jeho dobré po wše časy wésti, do jeho a do mého žiwota, jakož swrchupsáno stojí. A toho k lepšic jistotě swú sem pečet k tomuto listu kázal přiwěsiti; a na swědomie duostojný w boze otec kněz Kunrat biskup Olomúcký, Českého králowstwie podkomořie, a slowútný Wítek z Turowic, k mé prosbě swé sú také wedle mne pečeti přiwěsili k tomuto listu. Jenž dán jest w Praze, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyrstého desátého, tu prwní sobotu po ukazowánie Swátosti.

Strana 17
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420 17 14. Swědectwí hojná, že za starodáwna nebýwal w Písku (nucený) sklad soli aneb jiných kaupí, ale že kupci z Prachatic swobodně jezdili na Wodňany aneb na Týn (nad Wltawau) atd. (Z nejstarší knihy kšaftowní města Táborského od r. 1465.) a) 1410, 13 Apr. (na Bechyni.) My Herart z Kunstatu, najwyšší komorník Brněnský a pán Bechyňský, wy- znáwáme tiemto listem wšem wuobec, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že sme se wyptali na swých starých panošiech i našeho města Bechyňského starých lidech i na starých kupciech, ježto sú od starodáwna s kúpí wuokol šli, že jest dřiewe na Piesku od staradáwna žádného skladu nebylo, a ktož sú koli po kúpi neb po suol z našeho města Bechyňského i z Týnu, i z jiných měst okolních i wsí z našeho kraje jeli do Prachatic, ti sú jezdili zase na Wodňany a na Týn, aneb kudyž se jim najblíž zdálo; i také kteříž sú dělali se solí neb s jinú kúpí k Hoře, tiť sú také tudy jezdili, a beze wšech přiekaz, kromě těch měst a wsí, kteréž ku Podbrdí slu- šejí, tiť sú na Piesek jezdili a tu suol bráwali. A také mi to jest swědomo, jakž sem já zde pánem na Bechyni, že ještě za mne moji wozowé i mých lidí dělali sú po suol i po jinú kúpi do Prachatic těmi silnicemi, i k tomu také jiných lidí kúpě a wozowé šli sú skrze mé město a těmi silnicemi, a já sem je wídal. A pro wětčí jistost naši pečet wlastní kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán na Bechyni, tu neděli den sw. Tiburcí, léta božieho po čtrnádcti stech desátého. b) 1410, 13 Apr. (w Bechyni.) Purgrmistr, rychtář, konšelé i obec města Bechyňského wyznáwámy tiemto listem wšem wnobec, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že sme swolali staršie lidi našeho města, a wzeptali sme se na nich, ješto sú od starodáwna s kúpí wuokol šli, že atd. (in simili ut supra, usque ad verba: tu suol bráwali.) A to jest nám swědomo. A toho pro wětčí jistotu swú městskú pečet přiložili sme k tomuto listu s naším wědomím. Kterýž jest psán w Bechyni, tu neděli den sw. Tiburcí, léta bo- žieho po čtrnádsti stech desátého. c) 1409 (?), 23 Apr. (na Krumlowè.) Já Jindřich z Rozemberka wyznáwám, že sem se uptal na swých úřednících i na swých starých lidech o tu silnici, jakož jde z Prachatic do Wodňan, že sú z Wodňan swobodně a bez překážky wezli suol a jinú kúpi upřiemo do Týna, ktož chtěl, a odtud dále k Hoře, neb kamž se komu líbilo. To mně jest swědomo. Tomu 3

Strana 18
18 Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420 na swědomie swú pečet kázal sem přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlowě, léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého dewátého, den swatého Jiřie. d) 1410, 23 Apr. (na Krumlowě.) Já Heřman z Potajštaina jinak z Lopaty wyznáwám tiemto listem, že sem slyšal od úředníkuow starých páně z Rozmberka i od jiných starých lidí o tu silnici atd. (w táž slowa jako nahoře až po slowo „líbilo“.) Tomu na swědomie swú sem pečet k tomuto listu přitiskl. Jenž jest dán na Krumlowě, léta od narozenie oc. 1410 den sw. Jiří. e) 1410, 5 Mai (u Wihlawech.) Já Mikuláš řečený Hróza z Wlhlaw, wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej čísti nebo slyšeti budú čtúce, že mi jest to dobře swědomo od té chwíle, jakž sem k rozomu přišel, i od swého otce to sem slýchal, i také sem se toho uptal na sta- rých lidech, že wozowé, kteříž sú koliwěk jeli na Týn nebo z Týna do Prachatic po kterú koliwěk kúpi nebo po suol, ti sú pak zase jeli s tú kúpí nebo s solí opět zase na Týn, kudyž se jim zdálo najblíže, beze wšeho hindrowánie a přiekazy, a z Týna kam kto chtěl. A na swědomie toho swú pečet sem kázal přidáwiti k to- muto listu. Dán léta b. n. 1410, ten pondělí před Letnicemi u Wlhlawech. ƒ) 1410, 6 Mai. Já Petr z Býšowa wyznáwám oc., že mi jest to dobře swědomo, jakž tu sedím, i od jiných sem starých lidí slyšel, že ktož koliwěk a s kterú koliwěk kúpí, buďto s solí nebo s jinú wěcí chtěl jeti z Prachatic, ten jest jel na Wodňany do Týna upřiemo silnicí, kudyž se jemu zdálo najlépe, beze wšech přiekaz, a z Týna dále, kamž chtěl. A na swědomie toho swú pečet kázal sem přidáwiti k tomuto listu. Psán léta od n. b. 1410, ten úterý před Letnicemi. 9) 1410, 6 Mai (w Sedlci.) Já Jan řecený Románek z Nestowa, seděním z Sedlce, wyznáwám oc., že mi jest to dobře swědomo od té chwíle, jakž sem k rozomu přišel, i od swého otce to slýchám, i zprawil mě toho, i také sem se toho uptal na starých lidech, ješto se toho pamatují od starodáwna, že wozowé atd. (w táž slowa jakož nahoře w listu Mikulášowě Hrózy). Dán léta s. b. n. 1410, ten úterý před Letnicemi w Sedlci. h) (bez dat.) Já Bohuslaw Hruoza z Chelčic wyznáwám oc., že mi jest to dobře známo nebo swědomo od té chwíle, jakž sem k rozomu přišel, i to slýchal, i zprawen sem

Strana 19
Paběrky písemností rozličných s r. 1401—1420 19 toho od starých dobrých lidí, ješto se dobře toho pamatují od starodáwna, že wozowé atd. (jakož nahoře). A na swědomie toho přiložil sem pečet cizí, neb sem swé při sobě neměl. i) 1410, 21 Mai (w Kníně.) Já Wintieř z Knína wyznáwám oc., že mi jest to dobře swědomo od stara- dáwna, i také sem se toho uptal na starých lidech, že wozowé atd. (téměř w táž slowa jako nahoře). A na swědomie toho swú pečet sem přidáwil k tomuto listu. Dán w Kníně léta od b. n. 1410, ten den před božím tělem. k) 1410, 14 Mai (w Strakonicích.) My Jindřich z Hradce, mistr křižowničí zákona swatého Jana Jeruzalemského w Čechách, w Morawě, w Polště i w Rakúsiech oc. wyznáwáme tiemto listem obecně a přede wšemi, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budú, že sme se ptali na swých pa- nošiech na starých: na Janowi Kočkowi z Miloněwic, na Střiežkowi z Nebřehowic, na Markwartowi z Dúbrawice i na jiných, a tiť jsú býwali ještě u starých pánuow Bawornow purgrabiemi, i také na okolních městech, na kupcích, tak že jest prwé skladu na Piesku nebylo, a zvláště o soli, že sú naši lidé i také jiní okolní súsedé na Wolyni w Prachaticích kupowali, i jinú kúpi, a s tú sú naši lidé, i jiný každý, silnicemi od starodáwna každý swými k swým městóm i k swým bydlóm jezdili bez přiekazy, do této chwíle swé sú kupectwie jednali, jakož toho práwo a obyčej; a zwláště sme se zeptali, že sú z Morawy jezdili s obilím do Prachatic, a tu obilí dáwali za suol, i wozili suol do Morawy a na Týn jezdili. A tomu na swědomie swú sem pečet k tomuto listu přitisknúti kázal. Datum in Strakonic, f. iiij post scti Spi- ritus, anno CCCCX'. 1) 1410, 14 Mai (w Strakonicích.) My Jan purgrmistr i wšecka rada, konšelé města Strakonického, wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti budú, že sme se uptali na našich purkrabiech, ješto jsú býwali za starých pánów za Baworów, i také na okolních městech, na kupcích atd. (w táž slowa, jakož nahoře, kromě místo slow „že sú naši lidé“ polož tuto, „že sú od nás z Strakonic,“ až po slowo „obyčej“.) A zwláště sme se na purgrabí našem uptali, že sú z Morawy obilí wozili do Pra- chatic a zase suol wozili, a jezdili na Týn bez přiekazy. A tomu na swědomie pečet naše k tomuto listu jest přidáwena. Datum in Strakonic, f. iiij post festum scti Spiritus, anno domini M'CCCC° decimo. 3

Strana 20
20 Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420 m) 1410, 23 Mai (na Kamenici.) My Jan z Ústie, seděním na Kamenici, wyznáwámy tiemto listem wóbec, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že sme se wyptali na swých starých panošiech i našeho města Ústie starých lidech i na starých kupcích, ješto sú od starodáwna s kupci wuokol šli, že atd. (In simili ut supra literae: My Herart z Kunstatu oc., mutandum tamen „města Bechyňského“ in „města Ústie“, et „pánem na Bechyni“ in „pánem w Ústí“.) Dán na Kamenici ten pátek po božiem těle, léta božieho po čtrnádcti stech desátého. n) 1410, 31 Mai (w Radomilicích.) Já Dobeš Malowec, seděním w Radomilicích, wyznáwám oc., že mi to jest dobře swědomo od té chwíle, což mohu, což jsem tu, že sem wídal i slýchal, že wozowé, kteříž sú koliwěk jeli na Týn nebo z Týna do Prachatic po kterú koli kúpi nebo po suol, ti sú pak zase jeli s tú kúpí nebo solí opět zase na Týn, kudyž se jim zdálo najblíže, beze wšeho hindrowánie a přiekazy, a z Týna kamž kto chtěl. A na swědomie toho swú pečet sem kázal přidáwiti k tomuto listu. Dán 1. b n. 1410, tu sobotu po ochtábu božieho těla, w Radomilicích. o) 1410, 20 Mai (b. m.) Já Albrecht z Březie wyznáwám oc., že mi jest to dobře swědomo od té chwíle, jakž sem k rozomu přišel, i také sem se toho uptal na starých dobrých lidech, ješto se toho pamatují od starodáwna, že wozowé, kteříž sú koliwěk jeli na Týn nebo z Týna do Prachatic po kterúž koliwěk kúpi nebo po suol, ti sú pak zase jeli na Wodňany a na Týn, a odtud kamž kto chtěl beze wšeho hindrowáníc a přic- kazy; ale o tom newiem, by byl sklad na Piesku, ani se toho mohu uptati. A na swědomie toho swú pečet sem kázal přidáwiti k tomuto listu. Dán 1. b. n. 1410 ten úterý před božím tělem. P) (r. 1409 a 1410.) Podobné swědectwí také dáwají: Město Ústí, pod datum Usk f. iiij in quatuor temporibus Trinitatis, anno 1409. Město Horaždějowice, w úterý na Letnice, 1410 Město Wodňany, 1409, den swatého Urbana. Obec w Baworowě, bez datum. Bušek z Jenína, děkan kostela swatého Krištofora w Týně na Wltawě i ka- pitola téhož kostela, 1410 w sobotu po sw. Urbanu, dokládajíc tito: A také my toho newieme, by kdy byl na Piesku sklad, ani toho staří lidé a kupci pomnie.

Strana 21
Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. 21 D) 1410, 6 Mai. Já Předbor, řečený Rohožka z Sedlce, wyznáwám oc., že mi to dobře swědomo, jakž mohu pomnieti od dáwna, že wozowé obecně jezdili sú s rozličnú kúpí skrze naši wes z Prachatic. A na swědomie toho swú pečet kázal sem přidáwiti k tomuto listu. Psán léta od n. b. 1410, ten úterý před Letnicemi. 15. Milota Krawarský z Tworkowa wyznáwá, že od krále Wáclawa obdržel městečko Králowé Městce zápisem we tisíci kopách grošůw. W Praze, 1410, 27 Mai. (Orig. w c. k. tajném archivu we Wídni.) Já Milota Krawarský z Tworkowa wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej čísti neb slyšeti budú, že tak jakož najoswiecenějšie knieže a pán, pan Wáclaw Římský král wždy rozmnožitel říše a Český král, pán mój milostiwý, dal mně a mým erbuom městečko, ježto slowe Králowo Městce, po smrti panie Máni Dražické, wdowy po nebožci panu Chusníkowi, w tisíci kopách grošów, jakož majestát JMti mně na to daný plnějie swědčí: kdyžby JMt král Wáclaw, pán mój swrchupsaný, ráčil ode mne nebo od mých erbuow to městečko swrchupsané wyplatiti, a mně nebo mým erbuom šest set kop grošów dal, tehdy JMti mám toho jistého městečka postúpiti, nebo tomu, komuž JMť káže, beze wšeho odpieranie. A to slibuji učiniti swú dobrú a čistú wěrú, beze wšic zlé lsti. A tento list má mieti moc toliko do žiwota dřéweřečeného krále Wáclawa pána mého, a nic dále. Ale po žiwotě JM“i, chtělliby který budúcí král to swrchupsané městečko jmieti, ten je móž ode mne nebo od mých erbuow w tisíci kopách wyplatiti, jakožto w swrchupsaném majestátu stojí psáno. A tomu na swědomie swú sem pečet přiwěsil s swým dobrým wědomím k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého desátého, ten úterý po sw. Urbanu. 16. Martin Kladný z Těchlowic, že powinen bude slaužiti králi s twrze Malešowa, až ji kaupí, obdržew k tomu od krále pomoc. W Praze, 1411, 24 Nov. (Orig. c. k. tajn. archivu we Widni.) Já Martin řečený Kladný z Těchlowic wyznáwám tiemto listem přede wšemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že najoswiecenější knieže a pán, pan Wáclaw Římský král wždy rozmnožitel říše a Český král, pán mój najmilostiwější, učinil mi jest pomoc, za kterúž sobě Malešow nebo jiné zbožie kúpiti mám. A kteréž sobě kúpím, buďto Malešow nebo jiná twrz, ta má jmenowanému mému pánu do jeho

Strana 22
22 Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1490. žiwota otewřena býti, aby s té jisté twrzi, kterúž jmieti budu, proti swým nepřátelóm brániti sě mohl, nebo jeho úředníci, kolikrátby toho potřebie bylo, wšak bez mé škody. Také slibuji dobrú čistú wěrú u JMti a u nižádného jiného s šesti koňmi do jeho žiwota býti a JMť wěrně slúžiti, ke wšemu dobrému pomáhati a ode wšeho zlého wystřiehati, jakž najdále budu moci; a také JMť má mi podlé jiných komorní- ków a služebníków potřebu dáwati, jakož mi nynie dáwá. Také jest umluweno, kú- pillibych já jinú twrz nežli Malešow, tehdy když mi král káže, mám jemu Malešowa bez zmatku sstúpiti; paklibych Malešow kúpil a JMť ráčila jej mieti: tehdy mám JMti za též penieze, jakož sem kúpil, zasě dáti. A tomu na swědomie swú sem pečet přiwěsil k tomuto listu; a k lepšie jistotě swrchupsaných wěcí prosil sem slo- wútných mužów, Mikuláše z Egerberka, najwyššieho písaře desk zemských králowstwie Českého, Henricha z Lažan, králowa komorníka, a Hájka z Hodětína, podkomořie markrabstwie Morawského, aby k swědomí swé pečeti podlé mé k tomuto listu při- wěsili. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého jedenáctého, ten úterý před sw. Kateřinú. 17. Wýpowěd wolených rozsudcůw we při o hrad Rataje mezi pány Hanušem z Lipé a Janem Ptačkem z Pirkšteina. W Brně, 1412, 1 Febr. (Orig. w c. k. tajn. arch. we Widni.) My Herart z Kuninaměsta, najwyšší komorník Brněnský, Wilém z Pernštaina, Jan z Lomnice, Albrecht z Cimburka odjinad z Towačowa, wyznáwáme tiemto listem, že sme wypowěděli a mocí tohoto listu wypowiedámy, jakožto mocní ubrmanowé, mezi urozeným Hanušem z Lipej odjinud z Tempelstaina, a mezi urozeným Janem řeče- ným Ptaček z Pirknštaina odjinud z Polnej, takto: Najprwé, že jmá Hanuš dřéweřečený hradu Rataj i města i toho wšeho zbožie, což k tomu hradu a městu příslušie, se wšiem tiem zbožiem, tak jakož dřéwepsaného Ptačka otec držal, od dnešnieho dne we čtyřech neděléch postúpiti a mocna jej uči- niti, aneb kohožby on poslal miesto sebe. Také jmá sobě pan Hanuš s těch dworuo swých, ježto k Ratajóm přísluší, nadbyt pobrati, a wšecku špíži i braň, kteráž jest na hradě Ratajích, tu jmá pan Hanuš pobrati; kromě těch pušek, ježto sú byly páně Ptačkowa otce. Pakliby sě s ním pan Ptaček mohl smluwiti, má jemu raději přieti, než jinému. Také jmá jemu pan Ptaček wozuow třidceti bezelsti, kterýchž muož mieti, dáti, aby jej odscehowali. Také pan Ptaček, jakož pan Hanuš má některá jiná zbožie, ježto sú pana Ptačkowa otce nebyla, w těch jemu panu Hanušowi nejmá překážeti. Také cožby úrokuow pan Hanuš na Ratajském zboží do dnešnieho dne wybral neboli jeho úředníci, ti mají panu Hanušowi ostaci; a cožby po dnešní den na tom zbožie

Strana 23
Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. 23 Ratajském pan Hanuš nebo jeho uředníci wiece pobrali, to má panu Ptačkowi wrá- ceno býti. Také Jan řečený Ptaček za škody a za náklady, ježto pan Hanuš bráně páně Ptačkowa zbožie wzal, má jemu za to pan Ptaček wes swú Senohrady dáti s tiem se wšiem, což k tej wsi přísluší, stúpici, mocna učiniti, we dsky wložiti, zpráwu listem učiniti, podlé obyčeje a práwa země Morawskej; a to wložení na prwém panském seňmu, nebo posledně na druhém, když dsky zemské w Brně otewřeny budú, má učiniti. A na sstupowání hradu Rataj má pan Ptaček panu Hanušowi padesát hřiwen hotowých dáti; a pan Hanuš, jestliže je které lidi zastawil w rukojemstwie na Ra- tajském zbožie, má je wywaditi. A ten plat jakož na Senohradech, ježto jej mniši nebo kněží zapsán jmají, totižto osm kop platu, a páně Ptačkuo list ti mniši nebo kněží na to jmají, tak wypowídáme, aby pan Hanuš ten jistý list do weliky noci, jakož nyni přijíci má, panu Ptačkowi wywadil bez jeho škody, a jim těm jistým kněžiem swú jistotú ujistil, aby jim ten plat před se šel. A také což jest bylo nechutí, buďto póhony nebli jiné kteréžkoliwěk nechut- nosti mezi pány Hanušem, Hyncí, Čeňkem a Ptačkem, ty wšecky mají minúti a nikdy nezpomínány býti; neb jest pan Hanuš swé bratřie zastúpil. Také cožby pan Hanuš tu na zbožie sprawedliwých dluhů jměl, ty má wy- brati; a což jest lesuow smýcil do síhož času, ten dluh také má wybrati. Dán w Brně, ten pondělí před Hromnicemi, léta od narození buožího cisíc čtyry sta dwanáctého. 18. Kněz Jan opat a weškeren konvent kláštera Postoloprtského we při swé s obcí města Laun- ského o jisté pozemky u Lenešic přicházejí mocně na rozsudek zwolených rozsudcůw. Bes místa, 1412, 4 Mart. (Kopie s origin. w Českém Museum.) My kněz Jan (z) božieho smilowánie opat, Jakub přewor, Mikuláš podpřewor, Petr probošt klášterský, Bohuslaw pietanciář, Šimon a Martin kantory, Prokop, Ha- bart, Matěj, Petr, Gothard kněžie starší, i wešken konvent kláštera Postoloprtského, zákona sw. Benedikta Pražského biskupstwie: wyznáwáme i swědčíme přede wšemi listem tiemto, ktož jej uzřie, čísti budú aneb uslyšie čtúcie, že sme my wšickni spo- lečně a mocně přišli i mocí lista téhož tohoto z nízka i s wysoka přicházieme, o tráw- ník o ten, kterýž leží mezi wsí Lenešicemi i mezi dědinú aneb miestem jemuž Kujen řiekají, i také o ty o wše wěci aneb pře, kteréž jsú mezi námi s jedné strany, a mezi richtářem, purkmistrem, přísežnými konšely i wší obcí města Lúnského s druhé strany, až dosawad u při stály, na dwa dobrá člowěky súsědy naše, to jest na Pešíka řeče-

Strana 24
24 Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. ného Šátka z Minic a na Dalibora z Malikowic, na naše prawá jistá a mocná těch pří wšech ubrmany, pod základem pěti set kop grošów střiebrných Pražského rázu, a pod ztracením té pře aneb těch pří, kteréž jsú mezi námi; tak znamenitě, že ti dříwepsaní naši ubrmané s dřiewejmenowaného richtáře, purkmistra, s konšely i wšie obce města Lúnského ubrmany, to jest s Bedřichem z Winařic a s Prokopem z Ko- zojed, nynie w ochtáb hodu sw. Martina příštieho, sjedúce sě na meze toho zbožie aneb tráwníka, o něž jest pře, mají mocně ten den konati mezi námi. Pakliby ne- mohli ten den dokonati, ale we dwú nedělí od toho dne konajte wždy mocně mezi námi; pakliby ještě w těch dwú nedělí nemohli dokonati toho mezi námi ubrman- stwie swého, ale w druhých dwú nedělí bez přietržky wždy konajte tak, aby wždy to ubrmanstwie jich mezi námi bylo konáno mocně jimi ote dne ochtábu sw. Martina w měsieci jednom, to jest we čtyřech neděléch. Pakliby sě nemohli oč smluwiti w tom měsieci dokonati mezi námi ubrmanstwie tohoto a wyřéci: tehdy mají nás podati na wyššie ubrmany, to jest na pana Konrada podkomořie našeho českého, na pana Hájka, i také na ty, kohožby oni z Králowy Milosti rady ráčili k sobě přijieti; a to také wždy má býti pod tiem základem i ztracením pře aneb pří, jakž jest swrchupsáno. Protož my kněz Jan opat a swrchupsaná kněží i wešken konvent kláštera dřieweřečeného slibujem wšickni spolnú a nerozdielnú rukú wšeckno mocně držeti, pewno mieti i plniti, cobykoliwěk a kterakkoliwěk ti naši ubrmané s jich ubrmany w tom měsieci sě sjednajíce wyřkli, sjednali aneb spósobili mezi námi. A též slibu- jem držeti, učiniti i plniti, cožby pan podkomořie se panem Hájkem i s jinými, ko- hožby k sobě přijeli, ačby dřiewepsaní čtyřie ubrmané nemohli dokonati pře mezi námi. Paklibychom wyrčenie těch našich ubrmanów a sjednánie nedrželi a neplnili wšeho aneb jednoho kteréhokoli kusu, a to na ny těmi našimi, tudiež i druhé strany spolkem ubrmany před panem podkomořiem listem nebo žiwotně seznáno bylo: tehdy slibujem jim, to jest richtáři, purkmistru, konšelóm i wšie obci města Lúnského swrchupsaným dáti i plniti polowici peněz těch pěti set grošów, a druhú polowici do KMti komory inhed w měsieci, ten měsiec počítajíc ote dne toho, w němžby sě to seznánie nedrženie ubrmanstwie na ny stalo. Paklibychom toho neučinili, tehdy dá- wáme jim plnú moc mocí lista tohoto, aby mohli nás, naše lidi žiwotnie, naše i těch našich lidí zbožie a statky wšady po městech, we wsiech i po cestách stawowati, hin- drowati, meškati tolikrát a tak dlúho, dokudžby na nás swrchupsaného základu pro- padených peněz wšech nedosáhli aneb newybrali až do plnosti, i také (s) škodami se wšemi, kteréžby koliwěk proto wzeli. Jedno samo to wynímáme: umřelliby který z ubrmanów našich w tej mieře, anebo beze lsti pro kterúkoli wěc nemohl na roce býti na kterémkoliwěk, že budem moci bez prodaje (sic) jiného spósobiti na miesto jeho. Ale již pak my kněz Jan opat a swrchupsaná kněží i wešken konvent dříwe-

Strana 25
Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. 25 řečeného kláštera s jedné strany, richtář, purkmistr, konšelé přísežní i wšecka obec města Lúnského s druhé strany, přicháziemy s obú stranú s wysoka i z nízka o ty pře, jakož swrchupsáno jest, na swé jisté i zwolené námi stranami ubrmany, to jest na pana Konrada podkomořie králowstwie Českého a na pana Hájka podkomořie Mo- rawského, aby oni mezi námi stranami zjednali, spósobili i wyřkli, počnúc od Swieček, totiž od božieho křtěnie až do třetie neděle w postě jenž spiewají Oculi, a již opět od té třetie neděle w postě jenž spiewají Oculi počnúce, až do hodu Ducha swa- tého, totiž do letnic, nynie přístieho, w tej mieře aby ta pře těmi pány ubrmany bez prodlenie wyrčena byla pod základem a zápisy swrchupsanými. Dán i psán ten pátek, w němž jest byl hod přinešenie do Prahy těla sw. Wáclawa, po narozenie syna božieho po tisíc po čtyrech stech let dwanáctého léta; k němuž pečeti, totiž opatowa a konventu kláštera našeho swrchupsaného na swě- domie jsú přiwěšeny. 19. Popis důchodůw, ježto r. 1412 z rozličných panstwí a hradůw šli do komory králowské. 1412, Jun. 15. (Ze sauwěkého rkp. w Budišíně.) Zřiezenie dworu králowského. Léta božieho tisícieho CCCC° XII°, na den S° Wíta, pan král zjednal a zřiedil úřady králowstwie swého a užitky wšecky určené wšem úředníkóm, položiw wedle popsánic dolepsaného. Hrad Karelštain. Má ročnieho holého platu ccccxiiill xxv gr. Item obilé a kur na hotowých penězích počtených lxxiiilxli gr. Summa holého platu s obilím a s kury ccceíp lxxxvii vi gr. Item z toho buď dáno purkrabi za určené cccll se třmi pluhy, rybníky, winami a clem w Milenu. Item purkrabě nalož na diela winic lxxvii vi gr. a winu k tomu drž, aby winice byly lépe zdělány. Item purkrabě nad určené dáti má do komory králowy sto kop hotowých peněz. Item wšecka wína s winic okolo Karlštaina ležících dána buďte králi beze wšech nákladuow. Richtařstwie Nowého Města Pražského a clo dřiewie a clo w Modřanech. Syně richtář s richtářstwie Nowého města Pražského, se cla dřiewie a se cla w Mo- dřanech, má chowati duom pana krále, a hospodář k nákladóm úřaduow wiec nadto má dáti do komory pána krále cccíl gr. A nechtělliby přijieti, jiný nalezen bude. Hrad Hrádek.*) Má ročnieho platu s berní osm set kop xxvij gr. v halé- řuow. Má na obilí a na kuřiech na penieze položených ceccíl xxxi gr. Summa *) To jest Křiwoklát. 4

Strana 26
26 Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. platu holého s berní, obilím a kury xii set lxxii xxxvii gr. Item z toho k komoře pána krále sedm set kop gr. má dáno býti. Hrad Bezdězie a Bělá. Summa holého platu se clem a berní ceccelxxxviiiſ grošuow. Summa obilé a kur na hotowé penieze xxvſlxliii grošuow. Summa platu, obilé i kur spolu šest set xiiiil xvi grošuow. Zuostáwá do komory pana krále hotowých cxiiii vi grošuow. Item lesuow wšickni a lowčie neb lowy. Item winy wšecky. Item nápadowé wšickni. Item pastwy wšecky. Item čtyři tuny medu. Užitkowé blíš Berúna. Plat holý lxxiii/. Clo Berúnské xxx gr. Služby ryb, robot a kur na hotowých peněziech počtených ixl xv gr. Item čtyřie pluhowé welmi dobří s lukami hajnými. Item dáti má do komory králowy CLI a zdělati winice swými náklady. Item wšecka wína panu králi. Item rybníci wšickni. Item desátci wína Berúnského. Hrad Hluboká. Má platu holého s berní, robotami xvii set m. Item lesu 31/ſP. Item kur tři tisiece, činie na penězích hotowých xxvíl grošuow. Summa wšeho dwa tisíce lxxvíp. Item dány kuďte purkrabí s jinými užitky popluží obilí, jinak ospy, s kury, potoky a lukami dwě stě kop. Item na hrad Zwiekow ccll s jinými příslušnostmi k němu přislušejícími a zvláště clo dřiewie. Item ostatek což zbýwá xvi set lxxvl' gr. do komory pana krále. Item rybníci wšickni mají zuostati panu králi. Hrad Lomnice. Má purkrabie za určené wšecky užitky s platy. Ale rybníci wšickni zuostáwají panu králi a do jeho komory. Loket. Tu purkrabie, pro pusté a zkažené, daj nynie do komory panu králi iii sta ſ gr. Lowčí w Dobřieši. Z domněnie siehne až do vi set F gr. Z toho do komory pana krále ccccíP. Item rybníci wšickni panu králi. Lowčí na Hrádku. Z domněnie siehne až do vicíl. Z toho panu králi cccíl. Summa úřaduow zůstalého do komory pana krále čtyři tisíce xxxixl xvi gr. Item Libenice dwuor má platiti do roka xliP gr. Item z měst a klášteruow po Čechách osm tisíc kop grośuow. 20. Popis hradůw Rosenberských r. 1412. (Z archivu Třeboňského.) Po smrti welikomocného pana Jindřicha z Rosenberka († 1412 Jul. 28) stala se skrze poručníky jeho sirotkůw smlauwa o opatrowání statkůw jejich dne 14. Aug. 1412, ku kteréžto wšickni purkrabě hradův jejich přiwěsili pečeti swé, a kteráž w archivu Třebonském podnes se chowá. Končí pak w tato slowa:

Strana 27
Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. 27 „A pro lepší pamět a swědomie té smlúwy mezi pány poručníky a purkra- biemi těch sirotków já Hostislaw děkan Krumlowský, Diwiš z Talmberka jinak z Mili- čína, Ondřej Zásmuk na Krumlowě, Jan Smrčka na wětšiem hradě w Přibenicích, Jindřich na menšiem hradě tudiež, Heřman z Kuřieho na Zrubku, Jan Rús na Zbi- roze, Wojtěch z Kraselowa na Helfenburce, Jan z Kraselowa na Chusnice, Lipolt z Kraselowa na Nowém hradě, Bohuslaw z Petrowic na wětšiem hradě na Rosen- berce, Petr z Mladotic na druhém hradě tudiež, Matěj Wišně na Meidšteinu, Petr Liška na Welešíně, Wolfart z Černic na Boru, Jaroš z Libře na Hradištku, Petr Haracheř na Wítkowě hradě, Wilém z Petrowic na Hrádku, Matěj z Třebče na Le- děnicích, Drkule ze Lhoty na Poděhúsech, Ojéř na Tiché, Jan z Hodonic na Lutowé, Štpice na Čečowicích, Jan na Třeboni, Jan ze Štítného na Soběslawi, purkrabie sirot- ków nebožce páně Jindřichowých z Rosenberka, swé sme pečeti k tomuto listu při- wěsili. Jenž jest dán na Krumlowě“ oc. 21. Gotfrid opat i konvent kláštera Plaského prodáwají richtářstwí w Třemošnici Oldřichowi synu Smilowu z Třemošnice. Bez místa, 1413, 5 Nov. (Orig. bibliot. Pražské). My kněz Gotfrid opat i wešken konvent kláštera Plaského, wyznáwáme tiemto listem wšem obecně, ktož jej čísti neb slyšeti budú, že naše richtářstwie w našie wsi w Třemošnici, kteréžto mistr Jan Třemošnic a dobré paměti Jan Praček a paní Elška jeho manželka i jich děti měli a drželi jsú, a k tomu čtyři lány pole dědiny a chrastinu, kteráž leží pod Třemošnicí richtářowým záhumním, a pole, ješto slowe Rybník i s luhem, i s tú chrastí, kteráž jest pod tiem polem po tu cestu, kteráž wede a káže k Třebokowu a chrastinku pod Hromnicí wedle Pračkowského pole po tu jámu, a také diel potoka od Žichlické lúky až do Čečinské lúky, w němž ryby k swé wuoli swobodně má lowiti, prodali sme k wěčnosti slowútnému Oldřichowi richtáři někdy synu Smilowu z Třemošnice za hotowé penieze, kteréžto sme od něho wzeli a na klášterské potřebné a užitečné obrátili a naložili; a to richtářstwie i to zbožie jmenowané má Oldřich dřéwe řečený i jeho děti nebo náměstci budúcí držeti a mieti i jeho požíwati wěčně s tiem práwem, jakožto jsú drželi, měli a použíwali jeho předci, náměstci; a té dědiny jmenowané má mieti tři lány swobodné beze wšech poplatkuow, ale s čtwrtého lánu má nám a klášteru našemu Plaskému tiemto slúžiti i jeho budúcí náměstci w Třemošnici, w Žichlicích a we dwú mlýnú, ješto k Třemošnici slušejí, má úroky a wšecky poplatky na určené, ustawené a obyčejné roky a časy wybierati, nám do kláštera zjednati, přinesti a bez obmeškánie dáti we třech wsech swrchupsaných a we dwú mlýnú má úřad richtářský wésti a pósobiti 4*

Strana 28
28 Paběrky písemností rozličných z r. 1401—14.20. jako sprawedliwý súdce podlé obyčeje jiných našich richtářuow na našem opatstwí, tak že s naším proboštem anebo s jiným, kohož bychom od nás s naší plnú mocí poslali, má na súdě seděti a s ním súditi, nic bez něho. Má také proboštowi a ktož s ním na súd přijedú strawu a koňóm obrok dáti a swým nákladem zjednati, a tuto pomoc súsedé k strawě mají richtáři dáti: z Hromnice tré kur a k tomu zvláště dwé úročních, owsa s každého lánu po wěrteli a po dwú wajcí; z Žichlic čtwero kur při úroce swatohawelském; z Třemošnice slámy, po wěrteli owsa a po kuřeti. Neb tak od starodáwna dwakrát do roka při súdu a při posudku pomáhají, a ten týden po súdu a druhý po posudku bude moci piwo šenkowati richtář, nic jinak. Má také Čečinskú lúku opatrowati snažně, aby se na nie škoda ot lidí a ot dobytka nedála. Dalliby kto winu richtáři z čehožkoli, má se před knězem opatem ale ne při súdu zprawiti každému. A kdyby bylo toho třeba, s knězem opatem má jieti k jeho libosti, ne z práwa, a to učině, muože slúžiti, kdež se jemu zdá za podobné, každému dobrému. A cožkoli win obecních konšeli odsúzených na hospodu by při- padlo, na hospodu dwa penieze slušejí a richtář má třetí mieti, kromě win úhlaw- ních, jakožto násilé, wražda, krádež a žhářstwie, nebo ty sme k našemu zachowali panstwí. Ktož odprodá swój statek, má dáti groš richtářowi, a ktož kúpí, druhý, ostatek na hospodu slušie. Také kdyžby chtěl prodati swé richtářstwic, má nás prwé pobuditi a proceniti nám. A nechtělilibychom my kúpiti, tehdy móže jinému pro- dati, ještoby se nám hodil i našim lidem a tu seděl bydlem. A přihodiloliby se, žeby klášter otprodal swrchupsané wsi, neb některú z nich, neb mlýny, neb cožkoli- wěk na tom jistém richtářstwí, nebo pronajal neb zastawil: tehdy richtář swrchu- psaný nemá nižádnému jinému w službu swrchupsanú zawázán býti, ani jeho náměstci, než klášteru našemu a tiem snažněji jemu slúžiti. A na smrtedlné posteli nebo i zdráw jsa on i jeho náměstci budúcí každý móže to richtářstwie i wšechno swé sbožie, což ho buoh nadělí, wzdáti neb otkázati dětem nebo swé mateři nebo milému přieteli, komuž se jemu hodí. Tomu wšemu, což w tomto listu psáno jest, ku po- twrzení i na swědomie, my kněz opat i wešken konvent naše wlastnie pečeti s naší dobrú wólí přiwěsili sme k tomuto listu, a prosili sme urozených Hrdoně z Dubňan a Racka řečeného Šwanberk, tehdy purkrabí na Krašowě, že jsú k našie i k Oldři- chowě prosbě swé wlastnie pečeti swú dobrú wólí této umluwě swrchupsané na swě- domie přiwěsili k tomuto listu. Psán a dán léta ot narozenie syna božieho po tisíci a po čtyřech stech třináctého, tu neděli prwní po Wšech Swatých. (Cum quatuor sigillis partim laesis.)

Strana 29
Paběrky písemností rosličných z r. 1401—1420. 29 22. Hynce z Lipé Léwowi z Lukého propůjčuje a zapisuje w manstwí wsi od něho kaupené, Wěži, Weselí a Swětlau. Bes místa, 1414, 4 Mart. (Orig. c. k. tajn archivu we Widni.) My Hynce z Lipé, najwyšší maršalek králowstwí Českého, wyznáwámy obecně tiemto listem wšem, kdož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: tak jakož ctný muž, Léwa z Lukého, to zbožie wes řečenú Wěži, a také tu wes řečenú Weselí, a také w té wsi w Swětlé malú stranu, jenž naše manstwí jest, prawě a sprawedlivě kúpil jest, a pod námi žádal jest osésti a bydleti: tu nás snažně prosil, abychme jemu to jisté zbožie ku prawému manstwí dali a pojštěli, tak jakož našeho manstwí práwo a obyčej jest dáti a pojštěti: tu smy znamenali jeho snažnú prosbu a jeho wěrné služby, kteréž jest nám činil a potom ještě činiti má. A proto pro jeho wěrné zaslúženie jemu a jeho wlastní malžence paní Žofce a jeho erbuom to jisté zbožie w Wěži, wšecknu wes s richtářstwím i s mlýny, i potoky, kromě lesu řečeného Syrow, ten les Mikuláš z Lipničky sobě zachowáwá, než jiné wšecko, co k té wsi příslušie, i také u Weselí to wšecko, wes se wším příslušenstwím, a také w té wsi w Swětlé malú stranú s krčmú i s rolí oranú i neoranú, se wším práwem, se wšemi požitky, se wší ctí, s lukami, s platy, s poplatky, s robotami, s lesy, s háji, s wodami stojiecími i s wodami tekúciemi, i s pastwištěmi i se wší zwuolí, i s tím se wším příslušenstwím, což k těm třom wsóm (sic) příslušie našeho manstwie, nikde nic newynímajíc, s mezemi i s hranicemi, jakžkoliwěk jmenowány jsú, se wším položením we wsi i na poli, tak jakž w swých hraniciech od starodáwna záleží a wykázány jsú, jenž od nás od prawého pána a dě- dice ku podání sluší ku prawému manstwí. Protož z našie zvlástie milosti pojštěli i podali a dali smy, pojštiewámy i podáwámy i dáwámy dřéweřečenému Léwowi z Lukého a jeho wlastní malžence paní Žofce a jeho erbuom mocí tohoto lista to jisté zbožie, ty wsi u Wěži, u Weselí a w Swětlé, to wšecko manstwí což jest pod námi kúpil, jmieti chowati požíwati i osésti a s tím zbožím učiniti swé lepšie, jakž se jim najlépe bude zdáti, nám a našemu práwu a našemu panstwí bez pohoršení a bez škody. Než tak wymeno, aby dřéweřečený Léwa a jeho erbowé od dřéweře- čeného zbožie a našeho manstwie nám a našim erbuom a našim budúcím wěrně slúžili a poslušni mají býti, tak jakož jiní naši manowé z práva učiniti mají, beze wšie zlé lsti a bez odmlúwánie. A pro lepší jistotu swú smy wlastní pečet přiwěsili k tomuto listu, a připrosili smy slowútných a statečných panoší, Hanuše z Wedrewic, ty časy naše hofrichtéře, Prokopa Senkwicara z Pawlikowic, Bohuše z Dobudowic, Sigmunda z Olbramic, Rinharta z Tupanowa, našich wěrných a milých manuow, že sú swé pečeti

Strana 30
30 Paběrky písemností rozličných s r. 1401—1420. na swědomie přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán po božím narození léta tisícího čtyřistého a potom we čtrnáctém létě, druhú neděli w puostě, ježto spiewají w kostele Reminiscere. 23. Zápis týkající se nadání altaristy v kostele Žlutickém. B. m. 1414, 5 Mart. (Orig. města Žlutic.) My paní Elška z Lanstayna, paní w Žluticích, a pan Jan mlazší Boreš z Ri- semburka, syn její, seděním w Žluticích, wyznáwáme tiemto listem obecně každému, že naši konšelé i naše obec tu w Žluticích naší prosbú i naším kázaním slíbili sú za nás platiti pět kop grošów úroka ročnieho rozdielně, na swatého Jiřie póltřetie kopy, a na swatého Hawla póltřetie kopy, kaplanowi oltáře wšech swatých panen tu w Žluticích tak dlúho, dokudž bychme my nebo naši děti nebo naši budúcí neodkúpili jiných pěti kop w míli nebo najdále we dwú od Žlutic kaplanowi oltáře swrchupsaného. Protož my paní Elška swrchupsaná, pan Jan syn její, naši děti i naši budúcí swrchu- psané konšely swé a swú obec tu w Žluticích z těch pěti kop úročných propúštiemy owšem i prázdny činíme, tak dlúho, dokud bychme jinde neodkúpili; a když bychme jinde odkúpili, aby těch pět kop k nám i k našim budúcím zase se nawrátily. A tomu na potwrzenie pečeti swé k tomuto listu sme přiwěsili. Jenž dán léta od narozenie syna božieho po čtrnádcti stech létech léta čtrnádctého, w ten pondělí po swatého Wáclawa přenesení. (Prwní pečeť chybí, druhá neporušená wisí.) 24. Bratří ze Šwamberka we při swé o hlawu strýce swého s králem Wáclawem přicházejí mocně na rozsudek rady králowy. W Prase, 1414, 17 Jun. (Orig. c. k. tajn. arch. we Widni.) My Bohuslaw z Šwamberka, Hynek řečený Krušina z Šwamberka a Jan ze Šwamberka, wlastní bratřie, wyznáwáme zjewně tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čísti uslyšie, že sme my mocně, i se wšemi našimi, o wšechny wěci i nechuti, nic po sobě neostawujíce, a zwláštně o hlawu strýce našeho, někdy pana Jana z Šwam- berka, i o wšechny listy, kteréž máme od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Wáclawa Římského i Českého krále, pána našeho milostiwého, i o wšechny pře, kteréž k JM“ nebo . . . máme, i se wšemi našimi, i také o wšechny pře, kteréž JM se wšemi swými k nám i k našim jmá, přišli i přichazujem (sic) mocí tohoto listu na jeho pří- sežnú radu, totiž dóstojného kněze Konrada arcibiskupa Pražského, urozené pány

Strana 31
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. 31 Čeňka z Wartenberka purkrabi Pražského, Herarta z Kuninaměsta haupmana mar- krabstwie Morawského, Hynka Berku z Hohenšteina, Hynka Berku z Lipé řečeného Hlawáč, Oldřicha Zajiece z Hasemburka, Albrechta Koldice z Bieliny a Petra ze Swojšína minemistra na Horách, pode ctí i pod wěrú, pořádem i práwem panským i rytieřským, pod tú pří i pod ztracením wšeho našeho zbožie dědičného, kteréž máme nebo mieti budem, kromě hradu Krasikowa: cožkoliwěk swrchupsaná králowa rada mezi námi wyřkne a wypowie, že to wše slibujem dobrú naší wěrú, beze wšie zlé lsti, společnú rukú nerozdielnú zdržeti i dokonati, pod základem ztracení swrchu- psaným. Paklibychom toho neučinili a jich wýpowěd nezdrželi a skutečně nedoko- nali, jenž toho pán buoh nedaj, a to seznali dóstojný kněz Konrad arcibiskup Pražský a pan Čeněk z Wartenberka purkrabie Pražský swrchupsaný: tehdy sě známe, že sme základ swrchupsaný ztratili, totiž čest, wieru i swój panský rytieřský řád proti Král. Milosti i každému žiwému člowěku, a proti JM“ wšechno naše zbožie dědičné, kteréž máme nebo mieti budem, kromě hradu Krasikowa, a w to sě JM' uvázati móže práwem nebo swú mocí beze wšie přiekazy, a proti tomu nemáme sobě hledati žádné pomoci ani slowem ani skutkem, ani kterú jinú pomocí sobě pomáhati, kterak- bykoliwěk ta mohla wymyšlena býti; ani nám kto jmá toho pomocen býti, ani po- máhati proti tomuto našemu zápisu, práwem ani mocí, pod základem swrchupsaným. Pakliby kteří našich služebníków nebo služebník nechtěli na swrchupsané králowě radě dosti jmieti, toho i těch my slibujem prázdni býti a jich nefurdrowati, ani proti Králowě M“ chowati, než proti nim býti a na ně KM“ pomáhati beze lsti. K tomu na swědomie i k našie weliké prosbě urození pánowé, Herart z Kuninaměsta, Hynek Berka z Hohenšteinu, Hynek Hlawáč z Lipé, Oldřich Zajiec z Hazemburka, Albrecht Koldic z Bieliny, Petr ze Swojšína muncmistr na Horách, Wilém z Wartenberka a Zwířetic, Jan z Risenberka, Herbort Kolowrat, Wilém z Risenberka, Wáclaw z War- tenberka i Zwířetic a Jindřich z Elsterberka sú swé pečeti k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie božieho tisíc čtyřista a čtrnádctého léta, tu neděli po sw. Witu. 25. List ubrmanský o meze, stezky, strauhy a dráhy we wsi Jarpicích. W Jarpicích, 1115, 6 Jun. (Z rkp. w archivu kníž. Raudnickém.) Já Petr řečený Brada z Mlazic, seděním w Libkowicích, a já Wítek z Mar- šowic, seděním w Jilowištích, ubrmané wydaní od kněze Fridricha opata Zbraslawského a od kněze Jana probošta Rúdnického, o meze a stezky a o dráhy mezi jich lidmi z Jarpic, wyznáwámy tiemto listem wšem, ktož jej čísti budú neb slyšeti, že po pilném a plném uptání od starých a swědomých lidí, pod zaručením poslušenstwie, pod zá

Strana 32
32 Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420. kladem sta kop strana k straně, kteráby strana nedržela aby druhé straně sto kop propadla, zjednali smy a wyřkli smy sworně a jednowolně přede wší obcí tej wsi Jarpice a před swrchupsanýma preláty, před knězem opatem a před knězem pro- boštem: Najprwé, že k dworu do Budynic a ke wší potřebě mají a mohú swobodně wuobci Jarpickej kámen lámati a woziti, a toho jim žádný nemá brániti. Dále uptali smy se a wyřkli, že ta dwa ploty w hlubokém rybníku, ta jakž nynie stojíta, w dobrých mezech a dobře stojíta: ale woda toho rybníka nemá nad ty ploty státi na škodu lukám a lidem kněze opatowým. Také stezky pěšie s obú stranú toho rybníka w lukách nejsú sprawedliwé a mohú jich brániti: ale čeled Wáclawa Jarpicowa, náprawníka proboštowa, i toho ktož miesto jeho bude, ta má mieti swobodný průchod k rybníkuom pod sad richtářów. Dále woda hostinná a přiewalowá, jenž přicházie s pole wedle domu krajnieho Wáclawa, má swobodně téci kam se obrátí, a nemá jí žádný překážeti ani jie nikam obrátiti. Také tu strúhu, jenž skrze luhy do kopaného rybníka teče, ti lidé mají cíditi a oprawowati, kteříž wedle nie mají, každý proti swému, a to bez škody lidí kněze opatowých i kněze proboštowých: ale druhú strúhu obecnú, jenž dřiewe na mlýn tekla, a již nynie mimo wes pod most teče, tu jmá oprawowati také i we wsi Mařík, jenž na mlýništi sedí, a jeho po něm náměstci: a za to nad swým seděním a nad starým ryb- níkem kněze opatowým má mieti od plotu do staré wrby dwa řádky wrbic, jeden s jedné strany strúhy a druhý s druhé strany, a od próhonu do zedky také wedle té strúhy má wrbie mieti, jakž obec schwálí: ale most prostřed wsi wšecka obec má oprawowati. Dále dráhy a próhon na obec wšiej obci jest a má býti za humny Matějowy Strýkowy: ale přes rybníky kněze proboštowy také, ačby i suší stáli, ani přes stawy nemá žádný próhon býti. Také wrbie, které jest wysekáno pod niwú Matěje Strýky, nemá tu wiec potom sázeno býti. Najposléze zjednali smy, aby mezi poplužím dwora Budynického a mezi dě- dinami lidí kněze opatowými byla meze tráwná, a tej aby s uobú stranú brázdu při- dali, aby mezníci prostřed meze stáli. Ale mezníci, jenž jsú na Slanské cestě, ti mají prostřed cesty státi. Toto naše zjednánie a ubrmanské wypowěděnie pro pamět a zpráwu kázali smy na dwú listú popsati, a jednoho na Zbraslawě a druhého w Rúdnici w klášteře chowati. A k těm na swědectwie pečeti swé smy přiwěsili. A já kněz Fridrich opat Zbraslawský, a já kněz Jan probošt Rúdnický, toto popsané zjednánie a wypowěděnie slyšeli smy se wší swú obcí z té wsi, a přijali smy i přijímáme, a slibujem pod tiem základem sta kop mezi sebú držeti. A na swě-

Strana 33
Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420. 33 dectwie a potwrzenie toho wšeho k tomuto listu pečeti swé kázali smy přiwěsiti. Dálo se toto léta od božieho narozenie tisícého čtyrstého a patnáctého, we čtwrtek wuochtáb těla božieho, w naší wsi w Jarpicích na obci. 26. Píseň žalující na sbor Konstanský pro upálení M. Jana Husa. (Ze sauwěkého rkp. (137) w archivu Třeboňském.) O swolánie Konstanské, jenž sě nazýwáš swaté, kak si bez opatrnosti zhla- dilo bez milosti člowěka swatého! Zdali je tiem zawinil, že mnohým hřiechy zjewil z daru milosti božie, aby práwě pokánie činili bezelsti? Pýchánie a smilstwo twé i lakomstwie nesyté od tebe chtěl odwesti, a tě na cestu swésti dóstojenstwie twého. A ty sebe netbaje, božích daruow neznaje, zlé za dobré wracuješ, newděčnost ukazuješ k spasiteli swému. Již wšady na wše strany hlásali waše činy, že ste z řádu súzenie a božieho zprawenie zjewně wystúpili. Nebo ste bez rozumu i prawého dówodu křikem waším nesmilným a obyčejem židowským prawdu potupili. Proč ste nepřepatřili těch práw, která ste dřéw četli, že to na wás neslušie, byste skrze skřekánie měli swítěziti? Daleko ste zblúdili a z prawdy wystúpili, swědectwie wšech dobrých s waší hanbú i jiných dawše u potupu. Nadty sobě zwoliwše, swé wóli powoliwše, swědky prawdě protiwné, wieře nedostatečné přijeli ste wzácně. Skrze snažnost waši zlú, bohu welmi protiwnú, k libosti a k wóli swej již plnic dokonánie, co dobrého pójde. Zdali skrze smrt jeho, člowěka newinného, zlosti knězské ohawné swětu wšemu poznané budú sě tajiti? Bohu mnohem wděčnějie i wám užitečnějie byloby bez omýly, byste byli při- jeli to, co on kázal. Již po takém neřádu přijměte tuto radu, aby netbajíc swětské, potlačíc lsti dábelské, jmětež boží pramen. Činiec pokánie prawé, jenž jest hřiešným wydané. A to wám ten rač dáti, kterýžť má kralewati na wěky wěkoma. Amen. 5

Strana 34
34 Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420 27. Hynek starší z Prohoře přijímá na zboží swé w Přiewozci dwě kopy platu ročního, kteréž má platiti klášteru Plaskému místo Petra z Rabšteina. 1416, 19 Jun. (Orig. bibl. Prašské.) Já Hynek starší z Prohoře, seděním na Přiewozci i w Třeboci, wyznáwám tiemto listem před každým člowěkem zjewně, ktož jej čísti bude neb čtúce uslyší, že knězi opatowi Plaskému i jeho konventu tudiež mám platiti a dlužen jsem platiti i moji budúcí na každý rok dwě kopě platu, a to rozdielně: na swatého Hawla, jehož den najprwé přijde čtúce od dánie tohoto listu, jednu kopu grošów, a na swa- tého Jířie, jehož den najprwé přijde po swatém Hawlu, druhú kopu grošów peněz dobrých střiebrných Pražských králowa rázu, a to na každý rok slibuji jim platiti i moji budúcí za Petra z Rabštýna, ješto je platil za swého otce za Jindřicha z Rab- štýna; ten plat já přijímám a přijal sem i moji budúcí na swé dědiny i na zbožie, kteréž mám na Přiewozci neb mieti budu i moji budúcí, a to slibuji držeti a jim na ty roky swrchu jmenowané platiti swú dobrú wolí i moji budúcí beze wšie zlé lsti. A kdyžbych já Hynek swrchupsaný těch dwú kop na ty roky napřed psané zmeškal dáti, nebo moji budúcí nedali opatowi a jeho konventu kláštera Plaského, tehdy oni moc mají tiemto listem mě i mé budúcie k duchowniemu práwu pohnati, a s jich pomocí duchowních súdcí mě i mé budúcie k placení připrawiti; a což pro naše nesplněnie toho platu nákladów by učinili neb které škody zali, ty náklady anebo škody slibuji jim otložiti a zaplatiti, i moji budúcí, tak, jakožby ten duchowní súdce wypowěděl, takowé náklady aneb škody, ještoby je okázali dobrým swědomím. Také kdy on starší Hynek napředpsaný dá nám neb jeho děti dadie nám dwaceti kop grošów střiebrných swrchojmenowaných, tehdy my jemu neb jeho budúcím slibu- jem tento list wrátiti a má umořen býti. Tohoto wšeho, což w tomto listu psáno jest ku potwrzení a pro lepšie swědomie, já Hynek najprwé jmenowaný mú wlastní pečet swú dobrú wolí přiwěsil sem k tomuto listu, a prosil sem strýce swého Jana z Rabštýna a Hynka a Racka synów swých z Prohoře, že oni k mé prosbě swé wlastnie pečeti swú dobrú wolí i s přiznáním přiwěsili sú na swědomie k tomuto listu, jenž jest psán a dán léta božieho syna narozenie tisícieho čtyrstého šestnáctého, ten pátek po hodu těla božieho. (Cum quatuor sigillis.)

Strana 35
Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420 35 28. Procek z Habrowan slibuje králi Wáclawowi wěrně slaužiti a dwořiti do jeho žiwota. W Prase, 1416, 4 Jul. (Orig. c. k. tajn. archivu.) Já Procek z Habrowan wyznáwám tiemto listem přede wšemi, ktož jej čísti budú nebo čtúc slyšeti, že slibuji tiemto listem swú dobrú wěrú beze wšie zlé lsti najjasnějšiemu kniežeti a pánu p. Wáclawowi Římskému králi wždy rozmnožiteli říše a králi Českému, pánu mému milostiwému, wěrně slúžiti a dwořiti až do JMti žiwota sám šest a s šesti koňmi, s takúto umluwú, že mi JMť s tú čeledí a s koňmi má dáti plnú potřebu podlé komorníków swých, jenž jsú w jeho komoře u přední nynie anebo potom budú. A tomu na swědomie má pečet s mú dobrú wolí a wědomím přiwěšena jest k tomuto listu; a k mé prosbě na swědomie slowútní a wzácní mu- žowé a páni, Petr z Swejšína muncmaistr na Horách, Henrich z Lažan hauptman Wratislawský a Janek ze Smilkowa seděním na Kostelci, swé pečeti přiwěsili sú k tomuto listu. Jenž dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista w šestnáctém létě, tu sobotu den sw. Prokopa. 29. Mikuláš Zajíc z Waldeku pánům kapituly Pražské: omlauwá se, že na ten čas k nim přijeti nemůže. Bes roku (1416?) Oct. 21 (Orig. w arch. kapituly Prašské.) Služba má napřed Wašie Milosti! Jakož mi píšete, abych k wám do kapitoly přijel, to buoh wie, rád bych to učinil; ale nejsemť nynie bezpečen jezditi. Tohoť wěřím Wašie Milosti, že mi toho za zlé nebudete mieti, žeť nemohu nynie přijeti, ale chciť o to mysliti, aťbych k wám přijel, cožť budu moci najspieš; neb sem wám slúžil, jak jsem žiw, rád, i ještě poslúžím tak rád jako kdy dřéwe. Dán tu středu na swatých jedenácte tisíc děwic. Mikoláš Zajiec z Waldeka. 5*

Strana 36
36 Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420. 30a. Mistři učení Pražského napomínají wšech wěrných, aby swoditi se nedali nowými zámysly těch lidí, kteří zapírají oheň očistcowý a tupí obrazy swatých i jiné řády a obyčeje církewní. 1417, Jan. 25. (Sauwěký překlad s latiny; se starého rukopisu.) Wšem wóbec wěrným křesťanóm i každému zwlášče, jichž list tento dojde: Jan řečený Kardinal, mistr sedmera umění a u práwě bakalář, rektor a wšecek sbor mistruow obce učení Pražského, žádost spasení a prawdy Kristowa zákona pewné přidržení. Poněwadž pohříchu našich nebezpečných a truchlých časuow, w kterýchž již starajícieho swěta wěkowé sě skonáwají, pro naše prohříšení, mezi mnohými kúsawými swáry a mezi těmi, jenž na prázdnost sě oddaše, nowiny wiec wšetečné, neužitečné zpěčují, w nowě pohádky wycházejí: totiž zdali ten oheň očistcowý po zaplacení dluhu naší člowěčí smrtedlnosti na doplnění pokání wěřících za jistotu má řčen býti, a majíli obrazowé u božích kosteléch trpěni nebo jmieni býti, a také swěcení soli, křtitedlnice a wody s jinými kostelními žehnáními a obyčeji mohúli sprawedliwě trpěny býti? z kterýchžto otázek hádanie, nemilostiwé domnění a záwisti sě rozmá- hají, a tak přečasto swatému pokoji děje sě ujma, kdyžto bratrskej lásky jednota sě roztrháwá: protož my práwě takowému rozdělení chwátajíce spomoci, a je u pochy- bowání ukrotiti a z kořen udusiti žádajíce, aby snad pro naše zamlčení swárowé w horší nezacházeli, užitkem bratrskej lásky jsúc popuzeni, již zvlášče z našeho úřadu misterského wěrnú radú a naučením pomoci jsmy zawázáni. My tehda k tejm pohádkám a swáróm s dobrým rozmyslem odpowídajíce, toto při nich smy rozuměti chtěli, každého napomínámy že z písma swatého a z obecného doktoruow prwní cér- kwe i nynější sjednání, po skonání naší smrtedlnosti k dokonanému pokání a za- hlazení winy hříchów těch, jenž ji s sebú nesú u podobenstwí dřewa, sena a pýření strnišče, má jistě kázán býti a držín oheň očistcowý, kterýž trwati má až do dne súdného. A protož každého křesťana napomínámy, aby pilen byl swých hříchuow, ty zde tak sě káti, aby za ně pokuty nemosěl trpěti po smrti. A také že pomoci za duše mrtwých, jakož to jsú modlitby, almužny a jiní milosrdní skutkové, mají činěny býti, toť my jistímy. Obrazowé také spasitele našeho a jeho swatých, swě- cení křtitedlnice, soli, wody, hromnic, ohně, jehnědu, wajec, sýru a jiných wěcí we- likonočních, kadění, kropení, zwonění, míru líbání, a wšelikací obyčejowé od dáwna w cérkwi swatej zachowáwaní, kteříž sě s božím zákonem sjednáwají, že w zákonu křesťanském nemají zatraceni býti, ale že mají trpeni a drženi býti, toť my wyzná- wámy. Neb podlé pewného naučení swatých w těch wěcech, w nichžto nám nic jistého písmo swaté neustawilo, obyčejowé lidu božského a ustanowení starších mají miesto

Strana 37
Paběrky písemností rozličných s r. 1401—1420. 37 zákona božího držíni býti, a jakožto přestupce zákona božího, tak nápodobně ti, jenž obyčeje křesťanské potupují, mají tresktáni býti. Protož wšech wěrných křesťanów prosímy z lásky, k níž jsmy pohnuti, napomínámy, aby pohádek takowých, jenž swár a zlé domnění mezi lidem činí, pominuli, jakožto k spasení swému neužiteč- ných, ale radější těm řečeným a jiným křesťanským obyčejóm aby byli poddáni, a tak podlé naučení swatých doktoruow aby sě i s námi w nich sjednáwali. Pakli by kto z wšetečnosti nebezpečně jinak rozuměl w tom, a nebo wás jinak zjewně neb tajně učil, aby jeho w tom neposlúchali tak dlúho, dokudžby před námi aneb před kým s práwem má, swého rozumu prawého neukázal. Dán w Praze („od mistruow neúplně kacířuow“). 30b. Článkowé wěrouční obsahu podobného. 1417. (Ant. Boček se starého rkp.) Tito podepsaní kusowé, kteréžto kusy Husi a jich towařišstvo nechtěli držeti, ti jsú již odwoláni skrze mistra Jesenic i také od jiných mistruow, ježto Husowu stranu wedli, že mají drženi býti, kromě pod obú spósobú. Tito kusowé ukazují sě z swatého písma i z ustawení cierkwe swaté a swa- tých doktoruow, že jmají držáni býti: Prwý, že tělo pána Ježíše jmá dáwáno býti obci křesťanské, ježto jmá rozum a toho žádá. Item dietkám doniž rozum nejmají poznati, nejmá dáwáno býti ani tělo ani krew poswátnie pána boha. Item člowěku nemocnému, ježto jest žádal s prawú wěrú, aby jemu bylo dáno tělo božie, a potom se w náhle zblázní, a toho jsú dobří swědci, tomu člowěku ne- mocnému muož dáno býti tělo božie. Item jmá držáno býti, že jest očistec dušem po tomto žiwotě, a jmá trwati až do súdného dne. Item jmámy sě modliti a jmámy činiti almužny, i jmají býti kostelnie služby za ty duše, jako jsú w očistci. Item jmámy prositi swatých, aby nám milost uprosili u pána boha. Item swátky ustawené jmají křesťané swětiti, a též postów nejmají opustiti bez núze weliké. Item počestné a potřebné přísahy na prawdě, na sprawedlnosti a w rozsúzení, mohú býti bez hřiechu. Item mše nejmá ukrácena býti, ani jmá slúžena býti bez poswěceného oltáře, bez ornátu a jiných k tomu počestných a potřebných přípraw.

Strana 38
38 Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. Item krew božie nebuď nošena po ulicích a po cestách. Item mše česky nemají býti zpiewány. Item buď kněz dobrý buď kněz zlý, když mši slúží, tělo božie úplně poswětí, také úplně křtí i práwě rozhřeší kajícího, a též o jiných swátostech. Item zpowěď nejmá býti jinému než knězi. Item řád kostelní od zwonów, od obrazów, od křtitelnic, od swěcení wody, soli, hromnic, mazanców, jehnědu a jiných wěcí obyčejných, neodporných písmu swa- tému, a jiní počestní obyčejowé kostelnie při tom jmají zachowáwáni býti. Item křest jmá býti při obecné křtitedlnici, a křižmo a poswěcený olej jmá chowán býti i pro křest i pro nemocné, a wšak křest w núzi muož býti i od báby i od laika i také sprostnú wodú, jakož od starodáwna bylo. Item nad škodnými i nad zlými lidmi jmá sě státi poprawa až do smrti řádem a láskú. Item ani laik ani žena jmají připuščeni býti, aby w kostele kázali. Item políbenie we mšie, jako swatý mír znamenáwá, jmá podlé dobrého oby- čeje zachowáno býti. Item jiní wšickni dobří obyčeji a ustawení swaté cierkwi, ješto nejsú proti swatému písmu ani proti dobrým mrawóm, jmají zachowáni býti. 31. Henrich z Elsterberka obci města Žlutic potwrzuje práwa její, zejmena že odaumrtí nemá se bráti a j. w. 1418, 5 Aug. (Orig. města Žlutic.) My Henrich z Elstrberka, pán na Žluticích, wyznáwáme tiemto listem obecně wšem nynějším i budúcím, že sme s dobrým rozmyslem a s dobrú radú i s dobrú pamětí, widěwše a znamenawše nesnáze a nedostatky mnohé a obchody těžké swé obce a swých lidí tu we Žluticích u městě i před městem, a také že dědin jest málo k tomu městu, opatřiwše jich listy, kteréž mají na swá práwa od našich předkuow neb náměstków tohoto města Žlutického, jakž jest to město zasazeno, jich listóm dobře srozoměwše, těch wšech jich listuow a jich wšech práw slowo od slowa po- twrdili sme i potwrzujem tiemto listem wěčně, tak abychme my napřed psaný pan Henrich, ani naši erbowé, ani nasi budúcí, ktož budú po nás toto město držeti, jich práw na ižádném kusu ani na ižádney wěci nerušili a nelomili, ani listuow jich jinak wykládali jim k škodě neb proti jich práwóm, kteréž mají od starodáwna od našich předkuow a náměstkuow, než tak úplně, jakož město Cheb za práwo jmá, aby ta práwa wšecka úplně jměli, nic newynímajíc, po wše časy na wšech wěcech wěčně

Strana 39
Paběrky písemností rozličných s r. 1401—1420. 39 nynější i budúcí, a zvláště, že ižádných odúmrtí nemáme bráti, ani k nim které práwo jmáme ani naši budúcí, ktož to město po nás držeti budú; než každý tu w Žlu- ticích za swého zdrawého žiwota nebo w nemoci muož swé dědictwo neb swuoj sta- tek dáti, poručiti, prodati, obrátiti, komuž chce, kromě duchowních lidí, kteříž nejsú přirozeni k tomu dědictwí neb k tomu statku; neb ti, kteříž jsú přirozeni, mají práwo a jim muož odkázáno býti a na ně spadnúti; tolikéž těm, kteřížby s městem trpěli práwa neb jiné poplatky, neb trpěti chtěli: ale jiným duchowním, kteříž nejsú při- rozeni k dědictwu, nemá odkázáno býti; než chtie-li kto na swrchniem zboží neb na čemž má, to muož k duchowenstwí odkázati kromě dědictwie, toť muož učiniti, a mocno to jmá býti. Pakli by kto bez kšaftu umřel, ale na přietele najbližšieho jmá spad- núti; pakli by přietele přirozeného nebylo, ale konšelé mají to obrátiti, kamž sě jim bude zdáti za ty duše, ale dědictwie pod zádušie nemají podrobowati. A ještě wětší milost a zwláštní lásku sme s tú obcí nynější i budúcí učinili w Žluticích, tak že ty lidi nynějšic i budúcie naše w Žluticích zuostawujem wěčně při tomto potwr- zení jich práw, tak aby jim nebylo potřebie wiece potom potwrzowati swých práw aneb obnowowati listuow, tak že ani my ani naši erbowé, ani naši budúcí, ktož to město Žlutické držeti budú, nemají, ani my jmáme od nich toho žádati, ani je k tomu kterak koliwěk tisknúti, by wiece potwrzowali sobě swých práw, neb kteraké listy obnowowali, než při tomto potwrzení wěčně mají zuostati bez překážky, a na to wiece ižádných nákladuow nečiniti. A kteréž práwo mají w Žluticích u městě, též wšecka práwa lidé mají před městem neb okolo města, ktož k městu přislušejí a s městem trpie a platie, neb trpěti budú, tak jakž sú dřiewe jměli, neb u budúciem času k městu přislušeti budú. A komuž by sě zde w Žluticích nehodilo býti, tehdy pro swé lepšie muož sě jinam bráti, kamž chce, učině městské práwo, a my jemu ani naši budúcí nemáme brániti, ani na tom překážeti. A wiece také: že my i naši budúcí, ani naši náměstci, nemáme ižádných wduow ani panen wdáwati bez jich wóle, než ony sě mají samy wdáwati nebo s přátelskú radú, a my jim i naši budúcí nejmáme překážeti. A ty wšecky umluwy i kusy w tomto listě napřed psané my Henrich napřed psaný i swými po mně budúcími i svými náměstky slibujem naší dobrú wěrú zdržeti wěčně. A tomu na wěčnú pewnost a na wěčné potwrzenie naši sme pečeť zvláštní s naší dobrú wolí a wědomím k tomuto listu přiwěsili, a prosili sme k lepšiemu swědomí urozeného pána, pana Jence z Janowic seděním na Petrspurce, a konšeluow i obce w Tachowě, a konšeluow i obce w Střiebře, a slowútných panoší Petra starého ko- wáře ze Strhař, Odolena z Voračowa, a Petra z Cicowa, že sú swé pečeti zwláštnie podlé nás k tomuto listu přiwěsili. Jenž dán a psán jest léta od božieho narozenie tisíc čtyř set osmnádstého, ten pátek před swatým Sixtem. (Prwní a čtwrtá pečet utržena, ostatních pět dobře zachowáno.)

Strana 40
40 Paběrky písemností rozličných z r. 1101—1420. 32. Král Sigmund, přijímaje Petra ze Šternberka za služebníka swého, pojišťuje mu platu 300 kop gr. č. ročně. W Pasowě, 1418 Dec. 30. (Z půwodních regest říšských r. 1418—1423 w cís. král. tajném archivu we Widni.) My Zigmund &c. wyznáwáme oc., že sme pro tu ustawičnú wieru, kterúž sme na urozeném Petrowi z Šternberka shledali, jeho s dobrým rozmyslem a s dobrú radú za služebníka našeho přijeli a přijímáme mocí tohoto listu; a na to, aby nám ten jistý Petr tiem lépe slúžiti mohl, chcme jemu a slibujem tři sta kop grošów dobrých Pražského rázu a čísla na wšaký rok dáwati tak dlúho, dokudž toho neodwoláme. A toho wšeho ku potwrzení a na swědomie kázali sme swú menší pečeť k tomu listu přiwěsiti. Jenž dán w Pasowě léta od narození syna božieho tisícicho čtrstého a potem dewátého- nádstého léta, ten pátek po narození božiem, léta králowstwí našich Uherského oc. třidcátého a druhého, a Římského dewátého léta. ad mand. Dni Regis Paulus. 33. Krále Sigmunda list záškodní pro služebníka jeho Racka z Janowic a na Risenberce. W Pasowě, 1418 Dec. 31. (Z týchž regest říšských.) My Zigmund &c. wyznáwáme oc. Jakož nám urozený Racek z Janowic, seděním na Risemberce, slu- žebník náš a wěrný milý, w službě našic lidi wésti jmá, tak jemu slibujem, cožkoli škod w té jisté službě našie wezme, ježtoby podobné a sprawedliwé byly a dobrým swědomím ukázati mohl, že jemu ty nawrátiti a zaplatiti chcme. A toho na swě- domie pečeť swú menší kázali sme k tomu listu přiwěsiti. Jenž dán w Pasowě, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého a potom dewátéhonádstého léta, tu sobotu po božiem narození, léta králowstwí našich Uherského oc. xxxij, Roman. ix.

Strana 41
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. 41 34. Poučení a napomínání k lidu dwoje, (we smyslu chiliastickém,) aby w nastalý tento čas pomsty a zámutku wšickni utekli se „k horám“, t. j. do měst pěti ohražených. Bes datum (s počátku r. 1420.) (Z rkp. Gersdorfské bibliot. v Budišíně.) a) Pán buoh rač býti s wámi a rač oswietiti a utěšiti srdce Waše u Wašich zá- mutciech a w tesknostech a w zámutciech (sic). Bratří a sestry w bohu najmilejší! Patřiece na tento čas těžký a hrozný a nebezpečný, od Krista předpowěděný i od apoštolów i od proroków swatých, kterýžto čas slowe najwěčšieho zamúcenie, a dnowé pomsty přeweliké božie; a ten čas od Krista dáwá sě znáti zwláště po swodiech mno- hých rozličných a pokrytých, po bojích, po domniewaních bojów. Neb se již mnozí mútie proti Kristowě zápowědi, domniewajíce sě, že by nemělo bojowáno býti zřie- zeně mečem tělesným proti zlostem a ohawnostem, proti bludóm a kacieřstwí. Awšak jest Kristus řekl: neroďte sě mútiti, když uslyšíte boje a swáry, musějíť ty wěci býti, jakož sú swětí proroci prorokowali. A zvláštně swatý Isaiáš die: w zwaštních (sic) wybojujete je, točiš protiwníky, pokrytce, swódce a božím woleným překážné. Neb die swatý Jan we swém zjewení w sedmnácté kapitole: Ti budú s beránkem bojowati, a beránek přemóž je, neb pán nad pány jest a král nad králi; a kteříž s ním po- woláni, jsú wywolení boží. A také ten čas dáwá Kristus znáti po swářiech, po mno- hých pohoršeních, po rozmnožení zlosti, po dawiech mnohých, po zkažení, ohawnosti na swatém micstě, to jest hřiechów, modl, jeskyň a jiných neřádów bohu ohawných, po úzkostech, po jímání a po mordowání najprw božích wywolených. A jiná jsú mnohá znamenie i skutkowé, po nichž sě poznáwá ten čas, že sě je již přiblížil a jest we dwéřech; jako sě zná letní čas po listí a po owoci, tak ten čas najwětčieho za- múcenie dáwá Kristus znáti w swých čteních. W kterémžto času dáwá zwastnie (sic) přikázanie swým wěrným Kristus, aby utiekali netoliko z hřiechów, ale také z pro- středka zlých, protiwných a neupřímných lidí a řka: utiekajte k horám, točiž k wěr- ným lidem, kteříž powýšie swé naděje, masle (sic) a žádosti k bohu proti wšem a nade wšecky moci. A opět die: modlte sě, abyste hodni byli utéci wšech wěcí, které budúcie jsú. A protož přikazuje utiekati pán buch, najprwé aby každý swú duši spasil; druhé, by sě srdce neobměkčilo mezi zlými lidmi; třetie, aby sě nebáli hróz a přikázánie, ježto na zemi bude slyšáno; čtwrté, aby účastni nebyli zlých lidí; a pátý (sic), aby ran s nimi netrpěli, jakož tak swědčie swatý Jan a s. Jeremiáš. Protož ty wěci wědúce, pospěšte a chwátajte utéci z prostředka zlých jako z uohně, a nepochybujte ani sě swoďte, žeť jest wóle Kristowa, abyšte sě shromáždili s bo- 6

Strana 42
42 Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. žími wywolenými w tom času welikého zamúcenie. Neb die Kristus we čtení swa- tého Matúše w XXIIII kapitole: Pošle anjely neb posly swé s trúbú a s hlasem we- likým, a shromáždie jeho wywolené od čtyř wětrów. A we čtení S. Lukáše w XVII kapitole: Když otázali jeho učedlníci jeho, řkúc, kde pane? odpowěděl jest: kdež bude tělo, tu se shromáždie i orlice. Neřiekajtež tehdy, co bychme utiekali před bohem; kdežkoli sprawedliwý umře, tu dobře umře. Toť jest prawda některý čas, ale ne wždy. Jakož Lotowi bylo jest dobro býti w Sodomě mnohý čas mezi zlými, ale w čas pomsty, když mu jest buoh přikázal odtud utéci a ujíti, již mu jest tu nebylo dobrý (MS. dory) umřieti, jako jeho dweima (sic) zětoma, ježto sú sě propadli se zlými, nechtiec ujíti. Též i nynie sprawedliwí lidé, ač sú mohli dobře bydliti a umierati mnohý čas mezi zlými, ale w čas pomsty nedobře zemrú, neb přikázanie božie zwláštně w tom čase wydané přestúpie, ješto welí z prostřed zlých utéci. Protož přikazuje pán Kristus řka: Pomněte na ženu Lotowu; kto bude chticti swú duši spa- siti, točiž mezi zlými, ztratí ji, jako žena Lotowa ztratila jest žiwot, netoliko mezi zlými ostawši, ale ohledši sě proti zápowědi. Třeba pomnieti, poňawadž Kristus nám též přikazuje, aby se neohlédali na domy, na statky, wěci tělestné na wšecky, a ne- wěřili swódciem, ježto řiekají, kdežkoliwěk sende sprawedliwý, dobře sende. Neb die Kristus: Tehdy budú-li wám řéci: Tutoť jest neb onde Kristus, neroďte wěřiti, točiž budú-li řéci, když by jediné z hřiechów člowěk utekl, Kristus mu jest milostiwý we wsi neb w městě; toť jest weliký swod. Neb die Kristus dále: Wstanú falešní pro- roci a dadie znamenie a zázraky, tak aby w blud uwedeni byli, by to mohlo býti, také wywolení. A která sú to znamenie weliká, ježto je dáwají falešní Kristowé a fa- lešní proroci? mohú býti znamenitě misterské osoby a panské, a zřetedlně, ježto sú se zdáli něco býti a nic nejsú. Jimižto swodie božie wywolené, řiekajíc, ano toho mistři nedržie ani páni, jedné jich kolikos, ježto sě wytrhají a z swé hlawy wyklá- dají. A naliť oni sami swodie lidi sprostné swými halawami (sic) dowodiec, kdež se jim písma nedostáwá a dówodów, a mnoho jiných wěcí prawic swodných proti čtení, jako když řiekají lidem, kterýmž hne slowo božie, že opustie a netbají na statky: nechoďte od swého dobrého, klamajíť wás! Toť zjewně proti čtení mluwie, kdež die: Ktožkoliwěk opustí dóm, bratří, sestry, neb otce neb mateř, neb zemi a roli pro jmeno mé, stokrát wiece wezme a žiwot wěčný obdrží. A opět řiekají k swodu lidskému: podobnéliť to jest, aby mužie od žen wolali, a ženy od mužów, a tiem manželstwie rušie, a tak lidem wytrženie činie a pochybowánie, neprawiec lidem upřiemě čtenie podlé času od boha ustanoweného. Neb když by poznali čas nynějších dnów pomsty, musili by to oni sami lidu prawiti, že w takowém času zatmělém Kristus rozdělí lidi wšelikých stawów, jakož prawí S. Lukáš w XVII kapitole: W tu noc dwa budeta na loži, jeden bude wzat a druhý ostawen, dwa w jedné mlečce (?), jeden bude wzat a druhý ostawen. Odpowěděwše učedlníci řekli sú jemu: Kde pane? A on wece:

Strana 43
Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. 43 Kdež bude tělo, tu sě shromáždie i orlice. Protož bratřie a sestry, kdež wiete, ano sě tělo Kristowo rozdáwá se wšemi kusy prawd božích, tu sě shromažďte w čas pomsty a zámutku najwěčieho. A ta miesta ten čas nemohú býti we wsi neb jinde, pro silného antikrista a hrozného, ale w městech ohražených, jichžto jmenuje S. Isaiáš pět, w ten den totiž w příchodu pána Jesu Krista. A to jest opět u mnohých w po- směch, a tak řiekají: Ano, wiec hřiechów w městě než we wsi. Tomu jest odpowěď: Ano, tak wiec bylo hřiechów w Egyptě než w židowstwě, awšak jest Ježíš s Josefem a s Marií utekl do Egypta před Erodem, když mu anjel boží přikázal. Též i nynie, když buoh chce a přikazuje, aby sě shromáždili do měst ohražených w ten čas a utiekali jeho wěrní, toť jest jistá wěc, že zlé wyčistí swým časem. Protož jest při- kázal pán bóh kněžím swým, aby wolali pilně a řelki (sic): Shromažďte sě a wejděte do měst ohražených, neb aj, já zlú wěc činím a přivodím od puolnoci a potřenie weliké. Protož sě třeba bez prodlenie shromážditi, aby sě postili a kwielili na swé i na cizie hřiechy, aby se modlili we dne i w noci ku pánu bohu wolajíc, aby je ráčil spasiti w časy najwěčšicho zamúcenie. A také aby se spuosobowali božím slowem, dobrými příklady a radami, a zvláště, aby sě naplňowali drahým pokrymem (sic) a ná- pojem pána Jesu Krista. Protož die pán buoh skrze S. proroka Johele w 2é ka- pitole: Weliký jest den Páně a hrozný welmi, a kto jej strpí? Protož nynie die pán bóh: obraťte sě w celém srdci wašem, w postu, w pláči a we lkání, a roze- dřete srdce waše a ne rúcha waše. Obraťte sě ku pánu bohu wašemu, neb dobro- tiwý a milosrdný jest a trpěliwý, a mnoho milosrdný a showiewající nad zlostí. Kto wie, ač sě snad obrátí a odpustí a ostaví po sobě požehnánie. Suchá obět a mokrá oběť pánu bohu našemu, točiž buď obětowána. Trubte trúbú w Syon, to jest mezi wěrnými, posweťte (sic) postu, swolajte zástup, shromažďte lid. Posweťte sboru, shro- mažďte starý i mladý, dietky, ježto u prsí ssú, wyjdi ženich z lože swého a newěsta z lože swého. Milost božie s wámi a rač wám pán bóh ty wěci k užitku a k spasení obrátiti, a jim wedle wóle božic srozoměti, a je wedle přikázanic božieho naplniti. Dajž nám pán bóh we wšem dobrým (sic) setrwati oc. b) Spasitel milosrdný rač býti s wámi u wašich nesnázích a zámutciech, amen. Bratřie w bohu najmilejší! Wězte, že již čas zamúcenie najwěčého přiblížil sě jest, nastal jest a we dwéřech jest, o kteréžmto (sic) času Kristus w swých čteních, a apoštolé jeho w epištolách swých, a prorokowé i S. Jan w Apokalypsis předpo- wěděli sú. W kterémžto času přikazuje pán bóh swým wywoleným utéci z pro- středka zlých skrze Isaiae w 51 kapitole, řka: Wyděte z prosrědka jich lidé moji, aby spasil každý duši swú od hněwu prchliwosti Páně, a ran jich aby newzěli. A aby

Strana 44
44 Paběrky písemností rosličných s r. 1401—1420. snad neobměkčilo sě srdce waše, a nebáli sě slyšenie, kteréž slyšáno bude na zemi. A skrze S. Jana w Zjewení w XVIII kapitole die: Slyšal sem jiný hlas s nebe řkúcí: Wyjděte z něho lidé mojí, abyste účastni nebyli jich hřiechów, neb hřiechowé jich přišli sú až do nebe. Ale kam mají utiekati wywolení boží? Do měst ohraže- ných, kteráž jest pán bóh zpósobil, w čas zamúcenie najwěčieho aby sě w nich scho- wali wywolení jeho. A těch měst jest pět, ježto sě nezapíší a nepoddadie Antikri- stowi, o nichž die Isaias w XIX kapitole: W ten den toho příchodu Kristowa bude pět měst w zemi Egyptské, točž mezi těmi wšemi, ježto sužují syny božie od prawdy božie. Neb takowí slowú podlé řeči swatého Jana duchownie Sodoma a Egiptus. A ta města budú mluwiti jazykem kananejským, to jest o zemi slíbený. A přísahajíce na pánu zástupów, točiž slibujíce wěrni býti bohu a jeho zákonu, město jedno bude nazwáno slunce, do kterýchžto měst přikazuje utéci pán bóh wywoleným skrze Isaiae w XXVI kapitole řka: Jdi lide mój, wendi w pokojíky twé, zawři brány swé nad sebú, schowaj sě máličko na malý čas, dokawadž nepomine mé rozhněwánie. Neb aj pán wynde z města swého, aby nawštiewil neprawost přebýwajících w zemi proti němu. A kněžím swým přikazuje, aby wyšli do měst takowých, skrze Jeremiáše w IIII kapitole a řka: Zwěstujte w Juda a w Jerusalemě, točž w lidu křesťanském, slyšenie učiňte, mluwte a trubte trúbú na zemi, wolajte slyšenie a řcete: Shromažďte sě a wejdem do ohražených, zdwihněte znamenie Syon, posilněte sě a neroďte státi. Neb aj přiwodím zlú wěc od puolnoci a potřenie weliké. Wystúpil jest lew z lože swého a lúpežník pohanský pozdwihl sě jest, točž proti bohu a proti zákonu jeho, jako jest král Uherský, jenž jest mnoho pohanów zlúpil, wyšel jest z města swého, točž z Uher, aby položil zemi twú u pustotu. Města twá potřena budú, ostanúce bez přebywatele. Protož tyto wěci wědúce, samého pána boha pilně wažte a neobinešáwajte (sic), we dwé- řech jest. Neb Esdráš prawí: Bude žádati člowěk do města wjíti a nebude moci; nedajte sebú točiti sěm i tam swódciem newěřícím, kteříž řiekají: nebudeť toho za nás: jižť sej (sic) to naplnilo, buoh wie, kdy to bude. Ktoť prorokóm newěřie, židowskáť jest to wiera. Takowým nejsú proroctwie, ale toliko wěrným. Jakož S. Pawel die w epi- štole k Korintským w XIV kapitule: proroctwie nejsú newěrným. Protož wy, jste-li wěrni, proroctwiem swatým neroďte hrzeti. Neb die pán bóh skrze Amos proroka w IX kapitole: W meči zemrú wšichni hřiešníci lidu mého, kteříž řiekají: Přiblíží sě a nepřijde na nás zlé, jakož to řiekají: nebudeť toho za nás ani za našich dětí. Milost božie s wámi. Amen.*) *) „In oppositum Jessenicz“ (ibid.) M. Jesenic uwodí (latině) krátce jen některá místa z písem swatých, kteráž naopak swědčí. Proroci že neopauštěli národu swého, aniž chodili k cizím, horlili proti hříšníkům, ale zůstávali mezi nimi. „Non enim propter malos boni sunt deserendi, sed propter bonos mali sunt tolerandi. Sic tolerarunt prophetae, propter quos tanta dicebant“ oc.

Strana 45
A. XXIII. PSANÍ UHERSKÉHO KRÁLE MATIÁŠE KORVINA w létech 1469 do 1487 do Čech českým jazykem wydaná. 1. Král Matiáš žádá purkmistra i raddu města Jíhlawy, aby k neděli Laetare obeslali sjezd obecný do Brna položený, na kterém se bude jednati o pokoj w zemi Morawské. (W Brně, 1469, 11 Febr. Orig. w archivu města Jihlawy.) Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Jíhlawy, nám milým. Mathiáš z božie milosti král Uherský, Dalmacký, Charwatský oc. Múdří a opatrní a nám milí! Jakož nesnáze a wálky těžké a welmi záhubné w zemi této Morawské sú powstaly, a již čas dobrý trají, a strach jest, nebudú-li přetrženy a ně- jakým slušným a pokojným jednáním ku pokoji přiwedeny, že ta země k nenabyté škodě a záhubě přijde: a protož my toho žalost majíc a nechtíc, by dalšie záhuby w ní býti měly, s některých lidí dobrých a znamenitých z té i jiných zemí radú sjezd obecní wolati sme kázali, a ten položili do města Brna, a k tomu wšecky pány, preláty, rytieřstwo i města sme zobsielali, aby k sjezdu tomu námi polože- nému se sjeli. A protož pro takowé obecní a té země dobré toho na wás žádáme, jako na těch, ježto byste také jakožto obywatelé její dobré rádi měli widěti, abyste k té neděli středopostní, kterejž Letare řiekají, a k tomu dni tu byli u Brně při nás a radili i s jinými a wedle jiných, kudyby najslušněji pokoj takowý mohl zjednán býti, kterýž by se pánu wšemohúcímu líbil, a lidem i zemi té užitečen byl. Neb když tu budete k našie žádosti, uslyšíte šíře naši wůli dobrú, kterúž ne k mordům a záhubám, jakož nám někteří připisují, máme, ale dobrým a prostým úmyslem země té, wás i jiných wšech obywatelí dobré jednati a poctiwé budem. Wěříc, že toho jinak neučiníte, ale w tom wůli a žádost naši naplníte. Dán w Brně, w sobotu před nedělí masopustní, anno oc. lxix° pod sekretem prstenu našeho. Commissio d. regis in consilio.

Strana 46
46 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 2. Král Matiáš Janowi z Rožmberka: oznamuje, že kníže Viktorin, místo aby škody w Slezsku učiněné oprawil, jemu na nowo odpowěděl; i nařizuje mu, aby proti „kacířům“ ihned zase wálku zdwihl. W Brně 1469, 17 Jul. (Orig. arch. Třebon.) Mathiáš boží milostí Uherský, Český oc. král, markrabě Morawský oc. Urozený wěrný náš milý! Wěděti dáwáme, že Viktorin syn toho ssazeného, když sme w Slezí byli, den ode dne nám a našim poddaným škody činil pálením, mordem i jinými rozličnými záhubami. My přijewše z Slezie obeslali sme jej, aby nám a našim ty wěci opraweny byly: a on miesto oprawy odpowěděl jest nám. A protož to wěda, ty se také protiw kacieřóm tak jměj, jakožs před uložením pří- měřie se jměl, a s nimi bez meškánie i hned u wálku zase wstup. A to také i jiným pánóm Českým našim wěrným milým píšem, aby tak bez prodléwánie učinili. Dán w Brně, w pondělí po hodu s. Markéty, léta božieho oc. Ixix, králowstwí našich Uherského we dwanáctém a Českého w prwniem létě. Commissio propria Dni. Regis. Urozenému Janowi z Rožmberka, najwyššiemu komorníku králowstwie našeho Českého, wěrnému našemu milému. 3. Janowi z Rosenberka: o minci w Budějowicích ražené a o faře Budějowské. W Prešpurce, 1470, 17 Mart. (Orig. arch. Trebon.) Matiáš boží milostí Uherský, Český oc. král, markrabě Morawský oc. Urozený wěrný nám zvláště milý! Wědětiť dáwáme, že posieláme mincéře naše do Budějowic, aby tu mincowali a peníz dobrý a hodný dělali. A protož žá- dáme toho na tobě, aby po wšem swém zboží tu minci, tak jakž w swé wáze puojde, lidem swým bráti přikázal; nebť to k našemu dobrému a užitečnému, tudíž i k twému, býti má. A jakožs nám psal o faru Budějowskú, aby knězi doktorowi děkanowi Pražskému dána byla: psanie twé nás tepruw wčera w samý wečer došlo, a my sme již před tím w středu k prosbě a žádosti mnohých dobrých lidí knězi Wáclawowi doktorowi přieteli dobré paměti doktora Hilaria již byli dali. A byť nás bylo prwé twé psanie došlo, byli bychom to k twé žádosti rádi učinili. Datum Posonii, sab- bato ante Domin. Reminiscere, anno oc. Lxx', regnorum nostrorum Hungariæe duo- decimo, Bohemiæ vero anno primo. Commissio propria Domini Regis.

Strana 47
Psaní česká krále Matiáše Uherského 47 (Duška.) Také žádáme, když ta mince, kteráž w Budějowicích dělána má býti, wydána bude, aby po zboží swém lidem přikázal, ať žádné jiné mince neberú. Neb ta mince s Wídeňskú mincí za jedno puojde, a to chudým lidem i nám wšem užitečno bude. Ostatek těch wěcí poručili sme urozenému Zdeňkowi z Šternberka oc., že tě toho šíře zpraví. Urozenému Janowi z Rosenberka, najw. komorníku král. našeho Českého, wěrnému nám zwláště milému. 4. Témuž opět o minci a měně její, aby jí bráněno nebylo. W Brně, 1470, 17 Mai. (Orig. arch. Třebon.) Matiáš boží milostí Uherský, Český oc. král, markrabě Morawský oc. Urozený wěrný nám zvláště milý! Psáno nám jest, kterakby ty w swém městě Krumlowě měny nedopustil. I jest nám to welmi diwno, proč se ta wěc zbraňuje. A my sme pro waše dobré minci w Budějowicích bíti kázali, a čtyřidceti groší za zlatý jie dáwati; kterážto mince tak dobrá jest i lepší na stříbře, nežli Wídeňská. I rozumíme tomu, že toho drahně škodni budeme, chtíce wám dobře učiniti; ježto nikdyž w jiných miestech tak wydáwána nebyla jako tu; a twoji lidé wždy w některých miestech twého panstwie jí bráti nechtie. I žádáme na tobě, aby takowé wěci opatřil a opatřiti kázal, aby ta mince brána byla, i také měnu aby dopustil. Neb když wy sami tu minci naši dobrú lehčiti budete, kterak ji jiní budú bráti? My nepřestáwáme wašeho dobrého jednati s našimi welikými náklady, jakožto swých wěrných milých: takéž jste nám tím zase powinni naše dobré jednati. Uro- zenému Rainprechtowi hajtmanu nad Ensí, tudíž i knězi biskupowi Pasowskému s pil- ností o to píšem, aby se k tomu tak jměli, aby poddaní jich tu naši minci po wšech jejich panstwí brali, jakož ji jinde w Rakúsiech berú. Ty též jim s pilností o to piš, jakž se tobě najlépe zdáti bude. Datum Brunna, feria Vta post Sophiæ, anno oc. Lxx° regnorum nostrorum Hungariæ tredecimo, Bohemiæ vero anno secundo. Commissio Domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie našeho Českého, wěr- nému nám zvláště milému.

Strana 48
48 Psaní česká krále Matiáše Uherského 5. Témuž, aby Rehoře služebníka swého wyprawil s děkanem Pražským do krajůw Chebského a Loketského k jednání wěcí křesťanských. 1470, Jul. 23 (u Brna) (Orig. arch. Třeb.) Matiáš z boží milosti Uherský, Český oc. král, markrabě Morawský oc. Urozený wěrný, nám zvláště milý! Žádáme na tobě s pilností, aby slowút- ného Rehoře služebníka swého, o kterémž jsme zpraweni, že jest člowěk rozumný, aby jej wyprawil s knězem doktorem děkanem Pražským, těchto křesťanských wěcí k jednání w kraji Chebském a Loketském, jakož o tom duostojný kněz legat již psanému knězi děkanowi šíře wypisuje, co tam jmenem naším i legatským jednáno býti má. I wěřímeť, že to pro naše i tudiež twé dobré tak učiníš, a jmenowaného Rehoře s knězem děkanem tam wyprawíš. Datum in castris nostris prope Brunnam, fer. II. post Mariæ Magdalenæ oc. lxx, regnorum nostrorum Hungariæ tredecimo, Bohemiæ vero anno secundo. Ad mandatum domini regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, najwyššiemu komorníku králowstwie našeho Českého, wěrnému nám zwláště milému. 6. Témuž, že Zdeněk ze Šternberka ho zprawí, kterak se chowati má. 1470, Oct. 2 (w Znojmě) (Orig. arch. Třeb.) Matiáš boží milostí Uherský, Český oc. král, markrabie Morawský oc. Urozený wěrný, nám zvláště milý! Psaní twému sme srozuměli; i wěz, žeť sme o ty wšecky i o jiné wěci urozenému Zdeňkowi z Šternberka, najwyššiemu hajt- manu našemu oc. s tebú mluwiti a jednati poručili, ten tebe wšech těch wěcí zprawí, kterak se w těch wěcech jmíti máš. Datum w Znojmě, fer. III. post Michaelis, anno domini oc. lxx', regnorum nostrorum Hungariæ tredecimo, Bohemiæ vero anno secundo. Commissio propria domini regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, najwyššiemu komorníku králowstwie našeho Českého, wèrnému nám zwláště milému.

Strana 49
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 49 7. Král Matiáš Zdeňkowi ze Šternberka: zprávu dáwá, kterak wojsko Polské u Nitry z králow- stwí wybyto bylo, nestatečně se chowawši. 1172, 18 ledna (u Lubiny.) (Z Březanowých pamětí rodu Šternberského.) Matiáš z boží milosti Uherský a Český král oc. Urozený, wěrný, nám zvláště milý! Widěli sme list twuoj, kterýžs nám psal, z nowin nám děkuje. Cožkoli jistého zde jest, to my wám wždy wěděti dáme. A také wěz, že sme byli od Nitry blízko, když sme služebníka tohoto k tobě wyprawili. A hned potom Nitru obehnali sme, a tu sú nám žádného odporu neučinili. A potom skrze biskupa Pětikostelského smlúwa učiněna jest, že sú oni s zámku tohoto wšeci sjeli, a nám slíbili žádné škody w zemi naší z ní táhnúce nečiniti. A když sú toho nezdrželi, my s jiezdnými i pěšími za nimi táhli sme, a je čtyři míle od Nitry po- stihli sme, a je poraziti mohli sme: ale jejich ne tak mnoho přečinění, jako našeho počestného hledicce, a že sú nás pro buoh prosili, je z země naší propustili sme s po- kojem. Owšem je k tomu připrawili sme, že žádných škod, než po naší wuoli z země, s welikú hanbú wen utiekajíc, jeli sú. A my také potom tyto dwa zámky, Lubinu a Michalowu Horu pojednú obehnali sme, a s boží pomocí jich w témdni dobudeme, a tak těm Polákuom konec učiníme. A také ty nám píšeš, že se proti kacieřuom statečně ohýbáte, a dobře se jmáte, jedině že se wám peněz nedostáwá. Jist tiem buď, že již teď Martina písaře s penězi mezi wás posieláme, kterýž wás také našich wěcí zprawí. A také nám píšeš o Jana syna swého. Piš jemu, ať k nám nemeškaje přijede, a myť jemu takowé zjednánie učiníme, žeť tobě proč žalowati jmieti nebude. Dán w wojště našem blíž Lubiny, w sobotu den S. Přišky, let božích oc. LXXII°. králowstwí našich Uherského XIV, a Českého léta třetieho. Cedule. Také milý pane Zdeňku jistěť píšeme, že jakž sme žiwi, nikdy sme hlúpějších, leniwějších, opilejších, nestatečnějších a putanějších newiděli, jako sú páni Polané byli. A tak se nám zdá, že sú tak žični té jisté jiezdy, žeť jest drugam leb ztlučona, že se jim nejednomu bialego iagodnika w roce niezpodoba piti. A tuto ceduli přečta, wěřímeť, že třikrát na jedné noze pro nás poskočíš. A protož sme Albrechta twého wyprawiti nechtěli, že když jest králowic ten z země jel, někteří naši je poraziwše, jim šub mnoho pobrali; a těch se doptajíce, po Albrechtowi kteréž najčistší jmieti moci budem, pošlem. — Urozenému Zdeňkowi z Šternberka, wšech zemí našich hajtmanu najwyššímu, a naj- wyššímu purkrabi Pražskému, wěrnému nám zwláště milému.

Strana 50
50 Psaní česká krále Matiáse Uherského 8. Král Matiáš p. Janowi z Rosenberka i Jindřichowi z Hradce: zprávu dáwá o uzawřeném w koruně České příměří. 1472, 4 April. (w Budině.) (Ex orig. arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Urození wěrní nám zwláště milí! Nebuď wás tajno, kterak sme stánie a pří- měřie w koruně České učinili, jakož teď w ceduli zde zawřené porozuměti muožte. Protož wám přikazujem, abyšte na den Ss. Filipa a Jakuba nynie najprw příští s zá- padem slunce w to stánie a příměřie wstúpili, a to tak do roka abyšte drželi a za- chowali. K tomu také sjezdu na hotowě sě majíc, přijeti nezmeškáwajte, jiným našim poddaným, prelátóm, pánóm, rytieřstwu i městóm w Čechách, aby i oni na sjezdu také byli wěděti dadúc. Také urozenému Zdeňkowi z Šternberka, králowstwic našeho Českého hajtmanu najwyššiemu, wěrnému nám zvláště milému, když do země při- jede, wás těch wšech wěcí šíře zprawiti poručili sme. Dán w Budíně, w sobotu po welicenoci, let božích oc. lxxijo, králowstwí našich Uherského xv" a Českého léta třetieho. De commissione propria D. Regis. Urozeným Janowi z Rosenberka, králowství našeho Českého najwyššiemu komorníku a Jindřichowi z Hradce našemu komormaistru a najwyššiemu komorníku desk a súdu práwa zemského w Brně, wěrným nám zvláště milým. 9. Matiáš král p. Janowi z Rosenberka: že w umluwách s králem Polským, budauli které, opustiti jeho nemíní. 1472, 10 Aug. (w Budině.) (Ex orig. arch. Třebon.) Matiáš z boží milosti Uherský a Český král oc. Urozený wěrný nám zwláště milý! Widěli sme list twuoj, w němž nám píšeš, abychom tě s zámky twými w smlúwě, kterúž ty píšeš že by sě mezi námi a králem Polským dála, neopúštěli oc. Ktož jest tě koli těch nowin zprawil, zleť jest sě jich sám uptal. Protož wěz, žeť nic jiného mezi námi a králem Polským nenie. než pří- měří uloženo; a w tom wíce jednáno má mezi námi býti. A cožkoli jednati budem jmíti, w tom rady waší užiti chcme, a w tom tebe také neopustíme. Dán w Budíně,

Strana 51
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 51 w pondělí den S. Wawřince, let božích oc. lxxij, králowstwí našich Uherského xv' a Českého léta čtwrtého. De commissione propria Domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, králowstwie Českého komorníku najwyššiemu, wěr- nému nám zwláště milému. 10. Témuž: wolá ho k sobě do Prešpurka ke dni S. Martina. 1472, Oct. 10 (Wyšegrad.) (Orig. arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný nám zvláště milý! Žádámeť od tebe s pilností, aby k nám do Prespurga na den S. Martina konečně přijel: neb my s tebú o pilné naše i twé wěci rozmluwiti máme, a toho čas uhlédajíc powlowně učiniti chcme. Wěz také, že někteří páni Čeští a Morawští poddaní naši tu na ten den mají býti; ježto k jednání přitom mnohých pilných wěcí tebe a rady twé nám potřebie bude. Také mluwil jest s námi urozený Jan z Rabenstyna probošt Wyšehradský wěrný náš milý o to, což se syna twého dotýče; i o to s tebú, když k nám přijedeš, podlé toho jakož wuoli twé srozuměli sme, slušně a na miesto uhodíme. Dat. Wissegrad, sabbato in die Gerconis, anno domini oc. lxxij, regnorum nostrorum Hungariæ quintodecimo, Boemise vero quarto. Commissio D. Regis. Urozenému Janowi z Rozenberga, najwyššému komorníku králowstwie Českého, wěr- nému nám zvlášté milému. 11. Budějowským: aby we při swé proti Stúpenskému stáli před králem w Brně w neděli Judica n. př. 1473, 23 Mart. (ex Tata.) (Orig. arch. mus. Bohem.) Múdří a opatrní wěrní nám zvláště milí! Jakož na Stúpenského žalujete, kterakby w tomto přieměřie wašemu spoluobywateli jeho zbožie pobral oc. a žádáte před námi o to slyšáni býti s niem: wěztež, že Stúpenský náš služebník jest, ale w tejto mieře jeho při nás není, wšakž tento týden u nás konečně bude, a my jej těch wěcí, o kteréž wy nám pravíte, zprawíme a jemu přikážeme, aby před námi stál w Brně w tu neděli, kteráž slowe Judica, a wy také některé z swej rady k tomu

Strana 52
52 dni do Brna pošlete. Tu my pak strany obě slyšiece w to nahlédnúti chcme, aby každý požiti mohl swej sprawedlnosti. Ex Thatha ff. III“ post dominicam Oculi, anno oc. LXXIII°, regnorum nostrorum Hungariæe XVI, Bohemiæ vero anno quarto. Psaní česká krále Matiáše Uherského. De commissione propria Domini Regis. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějowského, wérným nám zvláště milým. 12. Budějowským: aby do příměří mezi králi uzawřeného wstúpili a je wěrně zachowáwali. 1474, 30 Nov. (we Wratislawi.) (Ex orig. arch. Budvic.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Opatrní wěrní nám milí! Dáwámeť wám wěděti, kterak mezi námi, králem Polským a Synem jeho prworozeným, kterýž w Čechách jest, přímiřie křesťanské do S. Ducha, a odtud za plné dwě létě pořád zběhlé stalo sě jest. A my chtiece, aby ta slawná koruna naše Česká w pokoji a w řádu odpočíwati mohla, tiem pewnějie to přímiřie zawřeli sme; jehož wšichni poddaní naši w koruně České obapolně listy swými přiznawacími, jakož jim přiepis poslán bude, potwrditi mají. I žádámeť na wás se wší pilností, i přikazujem, aby to přímiřie tak jakož w sobě jest, we wšech kusiech a artikulích zachowali, a list přiznawací, jakožť přiepis wám dán bude, na miestě, jenž také ukázáno bude, poslali. W kteréžto přímiřie na den panny Marie početie (8 Dec.) nynie příštie aby wstúpili a žádnému nepřekáželi, pro naše počestné a swé dobré. Neb ktožby jinak činili z našich obapolně poddaných, žádnémuby to trpieno nebylo. Jest také Sněm wšie koruny, třetí neděli po wánociech (15 Jan. 1475), do Prahy položen; kdežto naše dobré a počestné, tudiež té koruny, jednati sě má. I wěřímeť wám, že tu na ten čas býti nikoli neobmeškáte, a naše dobré a počestné s jinými našimi poddanými jednati budete. A my wám toho wším dobrým spomínati mieníme. Ex Wratislawia, die S. Andreæ apostoli, anno oc. lxxiiij , regnorum nostrorum Hungarise xvii', Boemiæ vero anno sexto. Ad relationem generosi Dom. Zdenkonis de Sternberg. Opatrným purkmistru a raddě města Budějowic Českých, wěrným našim milým.

Strana 53
Psani česká krále Matiáše Uherského. 53 13. Chebským, aby přiznali se také ku příměří mezi králi we Wratislawi uzawřenému. We Wratislawi, 1474, 4 Dec. (Orig. arch. Chebského.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Slowútné opatrnosti wěrní naši nám zvláště milí! Z hodných příčin wždycky sme k wám dobrú wuoli měli, a zwláštní milostí nakloněni k wám byli, slyšiece waši pewnú a upřémú stálost, kterúž ste měli a máte u wieře křesťanské, a lítost wždycky sme měli záhub a škod wašich, kteréž sú se wám dály a dějí od nepřátel wiery swatého kostela Římského. Protož i nynie, jednawše přímiřie s najjasnějším králem Polským a synem jeho, kterýž w Čechách jest, a mezi poddanými našimi oba- polně, wás jakožto přídržejících se nás pro obranu swaté wiery křesťanské, podlé sebe sme přimicnili a w to přímiří postawili, přímiřie toho dokonati ani zawřéti nechtěwše, lečbyšte i wy podlé nás w tom přímiří pokoje požiti mohli; a to, jestliže se k tomu seznáte, listem swým odewřeným v pěti neděléch od tohoto času pořád zběhlých, že s námi w tom státi chcete. Protož žádáme od wás s pilností, a dle wiery swaté křesťanské wás napomínáme, abyšte se listem swým odewřeným seznali w již psaných pěti neděléch, že s námi a podlé nás w tom přímiří státi mieníte a chcete, o to žádné péče nemajíc, že wás bohdá w ničemž neopustíme ani obmeš- káme, a žádné konečné wěci a smlúwy neučiníme, leč wás podlé wšie potřebnosti, jako swé wěrné poddané, opatříme, tak abyšte, jsúc u wieře křesťanské zachowáni, statky swými a hrdly mohli bezpečni býti. Wěřiec wám, nepochybujem, že w tom jinak neučiníte, než že list swój odewřený, k nám se přiznávajíce položíte w moc urozeného Zdeňka z Sternberga oc. wěrného našeho milého, w tom meškánie žádného nečiniec. Datum Wratislawiæ, dominico in die Barbaræe virginis, anno domini oc. lxxiiii, regnorum nostrorum Hungariæ XVII, Boemiæ oc. anno sexto. De commissione propria domini regis. Slowútné opatrnosti purgmistru, raddě i wšie obci města Chebského, wěrným našim nám zvláště milým. (Cedule přiložená:) A teď wám posieláme přiepis, wedle kteréhož se listem waším na pergameně učině- ným přiznajte s pečetí wisutú. My purgmistr, konšelé a wšecka obec města Chebského oc. wyznáwáme tiemto listem přede wšemi lidmi, ktož jej uzřie aneb čísti uslyšie: jakož najjasnějšie knieže, pan Matiáš, Uherský a Český oc. král, nás podlé Jasnosti swé w přímiří, kteréž

Strana 54
54 Psaní česká krále Matiáše Uherského. mezi Jasností JMti a najoswiecenějším panem Wladislawem, najjasnějšieho pana krále Polského prworozeným synem, a mezi Jich Milostí wšemi poddanými a celým králow- stwím Českým učiněno jest, přimieniti jest a nás w ně přijieti ráčil, že my, chtiece roz- kázaní najswětějšieho pána našeho papeže, jakožto wěrní a prawí křesťané dosti učiniti, přiznáwáme se tiemto listem, že my wedle swrchuřečeného najjasnějšieho pana Matiáše krále w tom přímiřie tak učiněném státi a býti chcme, a we wšem to přímiřie při- jímáme, a podlé Jeho Králowské Mti zachowati je slibujem beze wšeho úkladu a zlé lsti. Tomu na potwrzenie a skutečné drženie pečet města našeho přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán oc. 14. Jindřichowi z Rosenberka: pokládá sjezd do Budějowic k ustanowení nowého hejtmana w zemi po smrti Zdeňka ze Šternberka. W Budíně, 1476, 19 Dec. (Buda.) (Ex orig. arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný náš nám zwláště milý! Nepochybujem, že již dobře wieš o smrti Zdeňka dobré paměti nebožtíka, kteréhož sme wšem wám poddaným našim za hajtmana k žádosti wašie byli dali, a kterak jest wždycky wěci sobě poručené pilně a wěrně až do smrti swé jednal a řiedil, dobře w paměti máš; jehožto duši pán buch rač milostiw býti. Ale poněwadž pán buoh wšemohúcí jej wzieti jest ráčil, potřebie jest, a na to dnem i nocí sme myslili, abychom wás hajtmanem opatřili jiným, jako pán wáš milostiwý, a ten ježto ás w ničemž opustiti nemiení. A protož pokládáme wám wšem poddaným našim sněm obecní w Budějowicích Českých na den S. Pawla na wieru obrá- cenie (25 Jan. 1477) nynie najprw příštieho. Žádajíc na tobě s pilností, aby podlé jiných poddaných našich, jimž také o to píšem, na něm byl: a tu my mezi wás raddy swé znamenité pošlem, a jim s radú waší hajtmana jiného ustanowiti a k tomu některé wěci wám wšem užitečné na wás wznésti poručíme. Ex Buda, fer. V“ ante Thomæ Apostoli, anno oc. lxxvjt, regnorum nostrorum Hungariæe oc. xviiij , Bocmiæ vero octavo. Commissio propria D. Regis. Urozenému Jindřichowi z Rosenberka wěrnému našemu nám zvláště milému. It. w táž slowa urozenému Bohuslawowi ze Šwamberka . . . .

Strana 55
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 55 15. Krále Matiáše wěřicí list pro posly swé na sjezd do Budějowic. 1477 Januar. 13 (Budæ). (Ex orig. arch. Třebon.) Matiáš z božic milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným, múdrým a opatrným pánuom, rytieřstwu a městuom nynie na sněmě w Českých Budějowicích sebraným, wěrným našim nám zwláště milým, milost naši králowskú wám wzkazujem a wše dobré. Posieláme mezi wás, wěrné naše milé, listu tohoto ukazatele, duostojného Jana biskupa Waradínského, a urozeného Wáclawa z Boskowic, úmyslu našeho docela zprawené, jimž něco pilných wěcí se wšemi spolu a něco také s některými zvláště mluwiti sme poručili. Protož žádáme na wás s pilností: což dřéwepsaní poslowé naši s wámi wšemi spuolu aneb s některými zwláště w tomto poselstwí jmenem naším mluwiti budú, abyšte jim toho úplně jako nám samým wěřili, kdyžbychom s wámi mluwili osobú naší přítomni jsúc. Datum Budac, fer. II in octava epiphaniae domini, anno ejusdem oc. lxxvii, regnorum nostrorum Hungariw oc. xviiii', Boemia vero viii. 16. Král Matiáš Bohuslawowi ze Šwamberka: že dal naučení služebníku jeho Martinowi ústně, kterakby při dojití příměří a co do rozepsání sjezdu zachowati se měl: o dluhu jeho čeká teprw zpráwu od biskupa Waradínského. 1477, 27 Mart. (Buda.) (Ex orig. arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Urozený wěrný náš nám zwláště milý! Jakož nám píšeš, což se příměřie dotýče, kteréž brzo wyjíti má, i o jiných některých kusiech, kteréž nám Martin slu- žebník twuoj ústně powěděl: témuž Martinowi plné naučenie dali, a tobě dále po- wěděti rozkázali sme. O sněm, kterýž složiti potřebie jest, žádámeť s pilností, aby jej což móžeš složil. A co na něm budeš jednati mieti, a kterak wuoli naši našim poddaným powěděti, týž Martin tě zúplna zprawí; a jakž od něho uslyšíš, tak se w těch wěcech měj. Což se pak dluhu twého i jiných dotýče, wěz, že když sme byli p. biskupa Waradinského na sněm do Budějowic poslali, dali sme jemu rozkázanie s tebú i wšemi jinými o ty wěci jednati; pak co jest w tom zjednal neb nezjednal, newieme; neb jakž brzo k nám přijel, ihned sme jej zase s některými pilnými wěcmi našimi do Morawy wyprawili. A odtud se ještě newrátil; a my odjinud o to zpráwy mieti ne-

Strana 56
56 Psaní česká krále Matiáše Uherského. móžem než od něho, pokud a kterak učiniti mělibychom. Než kdyžť sě k nám on biskup předepsaný wrátí, dotážíce se jeho w těch wěcech a zpráwu uslyšiec, chcme se k tobě i k jiným pánuom w tom mieti, jako pán wáš milostiwý. Ex Buda, fer. v“ ante dominicam palmarum, anno oc. lxxvij", regnorum nostrorum Hungariæe oc. xx', Boemiæ vero viij°. De commissione D. Regis. Urozenému Bohuslawowi z Šwamberka, najwyššiemu hajtmanu wšech zemí králowstwie našeho Českého a na našem králowském místě, a najwyššiemu hofmistru téhož králowstwie našeho, wérnému našemu nám zwláště milému. 17. Král Matiáš Bohuslawowi ze Šwamberka: list wěřicí pro posla jeho k němu Wiléma Tetaura. 1477 Mai 30 (Buda) (Orig. arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc Urozený wěrný náš nám zwláště milý! Milost naši králowskú wzkazujem a wše dobré. Posieláme k tobě slowútného Wiléma Tetaura z Tetowa, listu tohoto uka- zatele, wěrného našeho milého, jemuž sme poručili s tebú o některé pilné a potřebné wěci rozmluwiti. Protož žádáme, což nadepsaný Wilém Tetaur nynie jmenem a slo- wem naším s tebú mluwiti bude, aby jemu wěřil, tak jakobychom my sami osobně přítomni jsúc s tebú mluwili. Datum Bude, fer. via ante festum Trinitatis, annorum domini oc. lxxvijo, regnorum nostrorum Hungariæ vicesimo, Bohemiæe vero viiij°. Commissio propria D. Regis. Urozenému Bohuslawowi ze Šwamberka, najw. haitmanu wšech zemí král. Českého, wěrnému našemu nám zwláště milému. 18. Král Matiáš Bohuslawowi ze Šwamberka: o jednání s stranau odpornau w Čechách, o uše- tření Netolic po smrti Rúbíkowě, a o prospěchu wálky swé w Rakausích. 1477, 5 Oct. (Korneuburg) (Orig. arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Urozený wěrný náš nám zwláště milý! Psaní twému, což se jednánic s stranú odpornú w Čechách dotýče, srozuměli sme. Oni se Ciesařem wymlúwají, že jeho ne-

Strana 57
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 57 chtic opustiti; myť dobře wieme, na čem jich wěc s Ciesařem stojí, nepotřebieť jest těch zámluw. Než chtějí-li k čemu konečnému mluwiti a stálému, Ciesaře w to ne- pletúc, chtělibychom k tomu swoliti a jednati, cožby místného a stálého bylo. Neb takowých stání krátkých neb dlúhých s nimi žádných mieti nechcme, aniž k tomu mluw: než chtějíli k konci a místu mluwiti, to nám wěděti daj. O Netolice jakož píšeš, wěz milý pane Bohuslawe, že Raubík nebožtík nám přátely swé wšecky i otce i statek poručil, a po smrti jeho, jeho otec nám se přikázal i s tím zámkem. I ne- byloby slušné, poněwadž nebožtík w službě našie sšel jest, abychom toho na jeho otce, kteréhož nám poručil, tak w náhle dopustili: neb on ten zámek tak dlúhý čas za žiwota swého držal jest, a nikdá o to takowých puotek před námi nemiewal, ani nařickán byl. Protož žádáme na tobě s pilností i přikazujemť, aby w tom nic ne- počínal až do našeho do Morawy příjezdu a dalšieho w tom ohledanie; a my přá- telnom twým křiwdy žádné učiniti nechcme, než s tolik, že stranu druhú také slyšeti mieníme. Nowiny kterýchž žádáš, wěz že se nám šťastně proti nepřieteli našemu dě- kujíc pánu bohu wede. Žádného odporu nám nečiní; a my Dunaj wšecek s obú stran až po Kremži opanowali sme; kteréžto Kremže nynie dobýwáme, plnú naději majíc, že jí tudiež dobudem. A potom nahoru což budem najdále moci potáhnem, jestliže Ciesař s námi nebude chtieti k konci a k místu jíti. A teďť na ceduli posieláme zámky sepsané, kterých sme mocí zdobýwali; krom jiných, kteréž páni mají, ježto se nás přídrží. Ex Cornewburg, dominico post Francisci, anno oc. lxxvijo, regnorum nostrorum Hungarie oc. xxmo, Boemiæe vero viiij°. Commissio propria D. Regis. Urozenému Bohuslawowi z Šwamberka, najwyššiemu haitmanu našemu wšech zemí krá- lowstwic Českého a na místě našem, najwyššiemu hofmistru králowstwie Českého, wěrnému našemu nám zvláště milému. (Cedule.) Roraw. Trautensdorff. Encesdorff na Laitě. Eberges. Hymperg. Mathwičnów zámek wedle jeho. Teplice. Fezendorff. Lichtenštein. Parsdorff. Rodun. S. Wit. Maur. Steinbergaruow zámek. Wulgesdorff. Colmperg. Closternewmperg. Cornewmperg. Creyceštein. Bielé město. Michelštein a jiné IV. Tulno. Rucpach. Macebar. Gelesdorff. Rechnice. Leys. 8

Strana 58
58 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 19. Král Matiáš Bohuslawowi ze Šwamberka: aby rychle dal wěděti, táhnauli Čechowé císaři ku pomoci. 1477 Oct. 18. (Korneuburg) Orig. arch. Třebon. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Urozený wěrný náš nám zvláště milý! Slyšeli sme, žeby lidé nějací z Čech sem do Rakús táhnúti měli ciesaři ku pomoci. Žádámeť s pilností od tebe, aby to w jistotě přezwědě, i jiné což se tam děje, ježtoby nám znáti užitečné widěl, roz- uměti dal. Nemeškajž w tom, a nám libú službu učiníš. Datum in civitate nostra Kornewburga, sabbato in festo Lucæ evangelistæ, anno domini oc. lxxvijo, regnorum nostrorum Hungariæ xxmo, Boemiæ vero anno viiijo. Commissio propria D. Regis. Urozenému Bohuslawowi ze Šwamberka, najw. heuptmanu wšech zemí K. Č. wěrnému našemu nám zwláště milému. 20. Témuž Bohuslawowi ze Šwamberka: jewí a omlauwá neochotu swau ku pokoji w Čechách oc. W Korneuburce, 1478, 7 Januar. (Kopie arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný náš nám zvláště milý! Jakož nám píšeš o panu Burianowi, což se sjezdu s stranú nám odpornú dotýče: wěz že my w té wěci něco jiného před sebú máme, a protož takovým přiwoliti nám se nezdá a nehodí, a ty také k nim neswoluj. A jakož dále píšeš, abychom wálkú do Čech nepospiechali: wěz že z buj- nosti nic nepočnem, aniž nám kdy to milo bylo, jakožs pak sám toho něco swědom; než poněwadž nás nic slušného od nich potkati nemohlo, museli sme se křiwdě brá- niti. Byť byli k čemu slušnému chtěli jíti, nebyloby nic na nás sešlo; i ještě, kdyžby nás co podobného potkati mohlo, ježtobychom slušně se ctí přijíti mohli, chtělibychom rádi ke wšemu nynie jako i prwé a raději než potom swoliti. Což se pak Kocow- ského dotýče, chcme po několika dnech znamenitého služebníka našeho v té wěci k tobě poslati, kterýž tebe úmyslu našeho zpraví a od tebe také uslyší, coby nám w tom učiniti slušné bylo. A jakož nám píšeš, žeby nám lidí něco jiezdných i pěších, ačby nám potřebí bylo, zjednati chtěl: z tohoť děkujem, a za to máme, že nám lidí potřebie bude. Protož daj nám wěděti, jací to lidé jsú, a kto jsú starší jich; a budúli

Strana 59
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 59 nám se hoditi, poslalibychom jim penieze a listy záškodné. Dat. in Kornewburg, fer. iiija post epiphaniam domini, anno ejusdem oc. lxxviijo, regnorum nostrorum Ungariæ oc. xx°, Bohemiæe vero viiij°. Commissio propria D. Regis. Urozenému Bohuslawowi z Šwamberka, najw. haitmanu wšech zemí král. Česk. na našem miestě, najw. hofmistru téhož králowstwie, wěrnému našemu nám zvláště milému. 21. Janowi Planknarowi z Kynšperka: když mu štěstí přeje, aby wálčil dále a příměří nedržel, i pokusil se také, bude-li radno, o retowání Horaždiowic oc. W Budíně, 1478 Apr. 21 (Kopia arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský, Český král oc. Slowútný wěrný náš milý! Psaní twému srozuměli sme. Napřed příměřie, kteréžs učinil, přikazujemť aby zase wypowěděl a jeho nedržal, než před se, poněwadžť pán buoh štěstic přeje, nepřátely trápil což najwiece muožeš, do dalšieho našeho roz- kázanie, na žádné jiných lidí listy ani řeči se neobracuje. Také lidi, kteříž k nám od rotmistruow pro penicze přijeli sú, nemeškajíc wyprawíme s penězi, i na ty pěšie, o kteréž píšeš, peniezeť pošlem, i husaři tě meškati nebudú, kterýchž již VC po- hotowě máme a poslati chcme. A poněwadž Horaždějowice nám k té potřebě hodnéby byly, přikazujemť, což najspieš budeš moci, aby jich retowal; a wšak tiem obyčejem, aby tiem jist byl, že ten zámek k potřebě našie otewřien bude wždycky beze wšie wýminky. A jestliť k té wěci co wiece potřebie, daj nám wěděti, chcme tě opatřiti wšemi potřebami. Neb jestliby widěl, že tomu dosti učiniti nemuožeš, aby jich reto- wal, raději se o to nepokúšej. Neb my slyšíme, že sú je welmi silně opletli, okopali a obaštowali, tak že k nim šturmowati musíš. A protož pomysl na to, muožešli tomu co učiniti či nemuožeš: myť to wšecko rozumu twému a opatrnosti porúčieme. Jsúli pak jiné wěci, ježtoby nám k dobrému slúžiti mohly w těchto wálkách, pokud swědom jsi, daj nám znáti; neb my twé rady w tom požíwati chcme, majíce plnú wieru o wěrnosti twé. Ex Buda, fer. III ante Georgii martyris, anno oc. lxxviijo, regnorum nostrorum Hungariæe oc. xxj°, Bohemiæ vero viiijo. Commissio propria D. Regis. Slowútnému Janowi Planknarowi z Kynšperku, haitmanu našemu na Plzni a Budějo- wicích, wěrnému nám zvláště milému. 8*

Strana 60
60 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 22. Král Matiáš Dobrohostowi z Ronšperka: o pomoci k wálce od něho wedené a o jetí Bohu- slawa ze Šwamberka. W Budině, 1478, 21 Apr. (E copia arch. Třebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český oc. král oc. Urozený wěrný náš nám zvláště milý! Psaní twému srozuměli sme, žeťbychom lidmi i penězi pomoc učiniti měli, jestliby podlé nás proti nepřátelóm wálku měl wésti našim i tudiež wás wšech poddaných našich. Sám tomu rozuměti muožeš, pane Do- brohoste, že toho we wšem křesťanstwí nenie žádného pána obyčeje, aby poddaným swým i lidmi i penězi pomoc k wálce měl činiti, než jedniem dosti jest. A protož chcešli wálku podlé nás wésti, lidmi našimi tě na zámky waše opatřiti chcme, jestliže nám to dáš wěděti; jakožť žádáme, aby nemeškaje, chcešli to učiniti či nechceš, wuoli swú nám znáti dal. Nebť my tebe, budešli chtieti, lidmi meškati nebudem. A jakož nám píšeš o pana Šwamberka: wěz, že sme my jeho nejali bez hodných příčin, jakož pak dnes jeho před saudem winiti máme a s ním se súditi. Tu pak budeliť winen shledán, toť bude i jiným známo: pakli nebude, i tohoť požiti má. Dat. Buda, fer. III ante Georgii martyris, anno domini oc. lxxviijo, regnorum nostrorum Hungarin xxi, Boemiæ vero anno viiij°. Commissio propria Domini Regis. Urozenému Dobrohostowi z Ronšperka, najw. prokuratorowi král. Českého, wěrnému našemu nám zvláště milému. 23. Král Matiáš Budějowským: že již úplný pokoj jest s králem Českým, dle něhož že se zachowati mají. We Wacowě, 1478, 26 Nov. (Orig. w českém museum.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Opatrní wěrní naši milí! Jakož nám píšete o wzkázání Planknarowu, což se klizenie obilé týče a wálky zase začetie oc. při tom naučenie žádáte: wěztež, že konec a miesto s králem Českým i se wšemi jeho poddanými máme, a již žádné nepřiezni mezi námi nenie wiece. Protož i Wy již (sic) nepřátelského proti nim ne- počínajte, ani lidem našim počínati dopúštějte, a o to Planknara heuptmana našeho obeslali sme, newědúc, kudy to přišlo jest, že jemu to prwé znáti nenie dáno. A Wašie

Strana 61
Psaní česká krále Matiaše Uherského. 61 dobrů hotowostí proti těm, ktožby nepřátelé byli, welmi wděčni jsme, kterúž pak od Wás jako našich wěrných poddaných wždycky sme shledáwali. O Stúpenského i o Encigara poručili sme pánu Hradeckému mezi Wámi a jimi pojednati, a w tom což zjedná, aby nám wěděti dal; neb my nemáme úmysla Wás w ničem opustiti. Datum Vaciæe ff. va post Katherinæ virginis, anno domini oc. LXXVIII°. regnorum nostrorum Hungariæ XXImo, Boemiæ vero anno decimo. Commissio propria domini regis. Opatrným purgmistru a raddě města Českých Budějowic, wěrným našim nám zwláště milým. (Orig. na několika místech protržen.) 24. Král Matiáš Wokowi z Rosenberka: aby neobmeškal přijeti na sjezd, kterýž uložen jest mezi králi do Olomauce na den božího wstaupení (20 Mai.) W Budině, 1479, 29 April. (Ex orig. arch. Trebon.) Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Urozený wěrný náš nám zvláště milý! Nepochybujem, že tebe tajno nenie o zjednání kteréž máme s najjasnějším panem Wladislawem králem Českým, bratrem a přietelem naším milým, i se wšemi JMti poddanými. Pro kterúžto wěc i sjezd na den božieho wstúpenie najprw příští s JM w Olomúci mieti máme, kdežto wás wšech poddaných našich wěrných milých pro waše dobré a opatřenie potřebujem. A protožť přikazujem, aby podlé jiných poddaných našich, kteréž k tomu wšecky obsieláme, na tom sjezdu na den swrchupsaný sám osobně býti neobmeškáwal, pro obecnie i wás wšech dobré. Wěřímeť že w tom žádného odporu ani zpozdněnie neučiníš. Datum Budæ, fer. vta ante Philippi et Jacobi apostolorum, anno domini oc. lxxix°, regnorum nostrorum Iungariæe xxijo, Boemiæ vero anno xmo. Commissio propria D. Regis. Urozenému Wokowi z Rosenberka a na Krumlowě, wěrnému našemu nám zwláště milému.

Strana 62
62 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 25. Králi Wladislawowi Českému: přimlauwá se za p. Wiléma z Pernšteina, aby mu dán byl auřad nejw. maršálka král. Českého. W Budíně, 1483, 1 Jun. (Z rkp. Pernšteinského w Brně.) Mathiáš z božie milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Morawský oc. Najjasnějšímu kniežeti Panu Wladislawowi králi Českému a markrabí Morawskému oc. přieteli a bratru našemu milému, pozdrawenie s žádostí wšeho dobrého wzkazujem. Najjasnější bratře náš milý! Jakož WMti tajno nejnie, že po smrti urozeného Pertolta z Lipého maršalka králowstwie Českého sirotek zuostal jest, jemužto úřad maršalstwie jmenowaného dědičně příslušie, kterýžto sirotek nynie jest w poručen- stwie urozeného Wiléma z Pernštajna, najwyššího komorníka cúdy Brněnské, wěr- ného našeho milého; ale poněwadž jest w létech dětinských, a jím ten úřad zprawo- wán býti nemuož, wěříme Waší Milosti i se wšie pilností prosíme, že úřadu toho od téhož sirotka skrze to odtrhowati neráčíte, a nám to k žádosti naší učiníte, aby týž úřad jmenowaný Wilém z Pernštajna do let sirotčích zprawowal, jakožto mocný jeho poručník, a přitom ač by w tom času sirotka pán buoh smrti neuchowal, dokudž by k letóm nepřišel, aby již ten úřad při něm až do jeho žiwota zuostal, za to pro- síme a plné doufánie máme, že jemu w tom této naší prosby Waše Milost požiti dá. W tom nám wzláštní přátelskú libost okáže. Dajž pán buoh Waší Milosti zdrawie, štěstie i wšecko dobré, jehož my Waší Milosti wěrně jako bratru našemu milému přejem. Dán w Budíně, dominica infra octav. Corporis Christi, anno natalis ejusdem 1483. Ad mandatum Domini Regis. 26. Král Matiáš slibuje zaplatiti dáti službu wšem těm, kteří slaužiwše prwé u něho, ujeli před ním na Lawu. Mistelbach, 1486, Aug. 18 (Registra komorn. saudu). Mathiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Slowútným wšem těm, kteříž před tiem w službě našie bywše, na Lawu sú ujeli, nám milým, milost naši králowskú a wše dobré wzkazujeme. Nám milí! Jakož jest slowútný Wáclaw Býček z Nezpečowa, wnoli w tom naši maje i poručenie, s wámi mluwil a jednal, abyšte do některého městečka urozeného Krištoffa z Lichtnštajnu oc. wěrného našeho milého, aneb někde jinde o záplatu a o uhozenie služby wašie sjeli; ale wy, bojíce se hněwa a pomsty naší, toho ste, jakož jsme od téhož Býčka zpraweni, učiniti nesměli:

Strana 63
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 63 a protož wám slowem naším králowským a tiemto listem přiříkáme, že muožete swo- bodně a bezpečně na některé město, kteréž wám tím Býčkem jmenowáno bude, sjeti; kdežto když budete, ihned wám službu waši starú i s škodami zaplatiti rozkážíc, na nowú také dáme, a k tomu wšecko, cožkoli wám pobráno jest, to wám zase má býti nawráceno; a což by se nenašlo a neb doptati se nemohlo, to má wám býti wšecko napraweno. A tento list náš miesto gleitu muožete sobě zachowati. Datum Mistlbach, fer. vi foj post festum assumptionis Marie virginis, anno dni oc. Lxxxvjto. Tento list swrchupsaný wepsán jest do Registr. z hlawnieho listu z rozkázanie k milosti, w středu po S. ffloryanu Léta oc. Lxxxix. 27. Psaní česká krále Matiáše Mikulášowi Špaňowskému z Lísowa rotmistru a wojewůdci swému r. 1482—87 daná. Nejwyšší písař králowstwí Českého r. 1576—1596, Michal Špaňowský z Lísowa na Pacowě a Wožici, wyžádal si to na císaři Rudolfowi r. 1595, aby stará psaní krále Matiáše Uherského, daná někdy „předku jeho“ Mikulášowi Špaňowskému z Lísowa wložena byla do desk zemských, bez pochyby co památka rodu jeho. Swolení k tomu od císaře stalo se dne 16 Oct. 1595, a oni tudíž wepsáni jsau do kwaternu památného stříbrného I od r. 1596—97, jakož o tom swědčí zápis auřední tamže w tato slowa: „Tito listowé krále Matiáše a Wladislawa, od litery A. 28 až do litery B. 11 pořád psaní, we dsky zemské s powolením nejjasnějšího knížete a pána pana Rudolfa druhého z boží milosti wolenýho Římskýho císaře, Uherskýho a Českýho oc. krále oc., tak jakž o tom relací JCMsti w kwa- ternu relací modrém léta oc. 96 w pondělí po prowodní neděli f. XIII. plněji swědčí, wloženi a slowo od slowa wepsáni jsau.“ Podáwáme je zde z téhož pramene we pořádku chronologickém, s wynecháním 5 psaní Matiášowých německých a Wladislawowých wůbec. Z poslední wůle téhož Mikuláše Špaňowského, dané w Krumlowě Morawském 12 Jul. 1487 a zachowané w jednom rkp. Pernšteinském, poznáwáme půwod rodu jeho, an nařídil „aby 2 ſ platu wěčného kúpeny byly těm lidem nuzným, kteříž w předměstí Domažlickém blízko kostela matky boží jsú, ježto pohřeb a podací předkůw mých jest.“. Jmeno jeho „Špaňowský“ wztahuje se nepochybně ke wsi Špaňowu nedaleko Domažlic (Cf. Excerpta Pernstein. ad 12 Jul. 1487.) 1) W Budíně, 1 Apr. 1482. Aby wrátiti kázal, co lidé roty jeho pobrali člowěku králowu a zprawowal se napotom heitmanem Janem Trnkau (z Ratibořan). Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš nám milý! Zpraweni jsme, že twoji z twej roty wzali sú nám z našeho dworu člowěku našemu, kerýž přísluší k zámku našemu swatého Martina. I žádáme na tobě, jestliže by to tak bylo, na tu wěc aby se zeptal a zase

Strana 64
64 Psaní česká krále Matiáše Uherského. nawrátiti kázal, a dále s lidmi swými na tom zbožie neležel, než hned s nimi do Edenburku táhl, a tu wedle zpráwy slowútného Jana Trnky činil, což by potřebného bylo proti nepřáteluom našim. Datum Budae feria II post dominicam Palmarum anno domini oc. Lxxx secundo. Commissio domini regis per Petrum. Statečnému Mikulášowi Španowskému, wěrnému našemu nám milému. 2) W Prešpurce, 19 Mai 1842. Přijímá jej do služby swé s 234 koňmi a osobami, jimž slibuje platiti čtwrtletně po 10 zlatých (uherských t. j. dukátech), státi za škody oc. My Matiáš z božie milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Morawský. Známo činíme tímto listem, že statečného Mikuláše Španiowského se dwěma sty a se čtyřmi a třidcíti koňmi a tolikéž osobami v službu naši přijali a s nimi takowéto zjednání učinili sme, že jim na každý kuoň každého čtwrt léta po desíti zlatých platiti a wydáwati máme. A za slušné škody, kteréžby w službě naší jsúce i za wězení osob w porážkách neboli po potřebách našich wzali, po rozkázaní hewptmanů našich státi máme a powinni budem mocí listu tohoto. A služba se jim počíná tu prwní neděli po swatej Žofii. Datum w Posonie, ut supra, annorum domini oc. Lxxii, regnorum nostrum Ungariæe anno vicesimo quarto, Bohemiæ vero decimo quarto. Ad mandatum domini regis. 3) W Budíně, 18 Mart. 1484. Podobný list služný a záškodní na 200 koní a osob. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Oznamujem tímto listem wšem, že sme statečného Mikuláše Španiowského se dwěma sty koňmi a tolikéž osobami lidskými w službu naši přijali, a takowé s nimi zjednánie učinili, že jim na každý kuoň zwláště na čtwrt léta po desíti zlatých wydáwati a platiti máme, a to dotud, pokudž jim skrz hewptmana aneboli posla našeho od nás služba wypowědína nebude. A za slušné škody, kteréž by wzali, jsúc w službě naší, buďto na harce, w jízdě a neboli w porážce, tu kde bychom my je aneb hewptmané naši poslali, i za wězenie osob státi máme a chcme, mocí a swědomím listu tohoto. A služba se jim počíná ode wšech swatých nynie najposléz minulých. Datum Budæ feria V ante festum beati Benedicti martyris. Anno domini oc. Lxxxiii, regnorum nostro- rum Hungariæe oc. xxvii', Boëmiæ vero xvto. Ad mandatum domini Regis.

Strana 65
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 65 4) W Prešpurce, 27 Oct. 1484. Wěřicí list pro Mrakše z Noskowa k němu a k Markwar- towi z Mošowec. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Slowútný wěrný nám milý! Poručili sme slowútnému Mrakšowi Noskowskému, dwořenínu našemu, wás slowem naším některých wěcí zprawiti. Žádáme na wás, což s wámi w tejto míře mluwiti bude slowem naším, abyšte jemu toho docela a zúplna wěřili, a podlé rozumu wašeho žádost naši před se wzali, jakž se wám naj- slušněji zdáti bude. Datum in Posonio, feria IIII in vigilia beatorum apostolorum Simonis et Judæ, annorum domini Lxxx quarto. Commissio propria domini regis. Slowútnému Mikulášowi Španiowskému a Markwartowi z Mošowec, hejtmanuom wojska našeho, wěrným nám milým. 5) W Budíně, 11 Nov. 1484. Těší ho brzkau pomocí. Matiáš z božie milosti Uherský, Český oc. král oc. Slowútný wěrný náš milý! Wěz, že rotmistry wšecky teď nynie wyprawujem do wojska a lidi opatřiti chceme, aby trwati mohli. Zajitra konečně wšetci rotmistři odsud wypraweni budú, a sami také swým příjezdem nezmeškáme. A protož w ni- čemž sobě nestýskaj, wšeckoť w krátkých dnech napraweno bude. Ex Buda in festo Martini anno 9c. LxXXIIII°. Commissio propria domini regis. Slowútnému Mikulášowi Španiowskému, wěrnému našemu milému. 6i) W Prešpurce, 17 Nov. 1484. Wěřicí list pro Ladslawa Kačnikai. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Slowútný wěrný nám milý! Posíláme k tobé slowútného Ladslawa Kaczni- kay, dwořenína našeho wěrného nám milého, jemuž sme dali naučení o některé wěci s tebú rozmluwiti. I žádáme na tobě, aby jemu toho, což w tejto míře s tebú slowem naším mluwiti bude, zúplna a docela wěřil, tak jakobychom sami s tebú 9

Strana 66
66 Psaní česká krále Matiáše Uherského. mluwili, a w tom, pokudž twá možnost jest, pilnosti swej nelitowal. Datum in Po- sonio, f. IIII proxima post festum sancti Martini, annorum domini oc. Lxxx quarto. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému z Španiowa, hejtmanu wojska našeho, wěrnému nám milému. 7) W Klosterneuburce, 6 Jan. 1485. Aby rychle (w Korneuburce) sebral a poslal mu přes Dunaj sto jízdných k jeho potřebě. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Slowútný wěrný nám milý! Žádáme na tobě i přikazujemť, aby hned Michala s Bajčkem wyprawil, a jim sto koní jízdných dobrých sbera ze wšech rot dal, aby se s nimi sem na tuto stranu přewezli bez wozů, jimž jsme i příwoz zjednali, že se žádní lidé woziti nemají, leč oni se přewezú. Nebo je s našimi wozy a wozníky po- slati musíme na Fewzendorff pro sukna, kteráž wčera z Budína přiwezena jsú, aby je odtud sem k nám zejtra zase doprawili. A my jim zde husaří také sto koní dáti chcme a ostatek pěších. To wěda wěřímeť, že tak učiníš a nás tím meškati nebudeš. Datum in Newburga Claustrali, feria V in die regum, annorum domini LXXX quinto. Commissio propria domini regis. Slowútnému Mikulášowi z Španiowa, hejtmanu našemu na Kornewnburce, wěrnému nám milému. 8) W Klášteře (Klosterneuburce) 13 Jan. 1485. Aby se wšemi rotmistry jízdnými zítra ráno přijel k němu. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Slowútný wěrný milý! Přikazujem wám a konečně mieti chcme, abyste zajitra ráno u nás zde byli, wezma každý s sebú wšecky staršie, kteřížkoli koně swé mají. A jinak nečiňte pod zachowáním milosti našie. Dán w Klášteře, we čtwrtek po hodu swatých tří králuow. Anno oc. Lxxxyto. Commissio propria domini regis. Slowútným Mikulášowi Španiowskému i jiným wšem rotmistruom jízdným w Kornew- burce, wěrným našim milým.

Strana 67
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 67 9) W Nowých Kostelech, 2 Sept. 1485. Wěřicí list pro Johannesa písaře králowa. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš nám milý! Posíláme k tobě Johanesa, písaře našeho wěrného milého, jemuž sme některé pilné wěci s tebú rozmluwiti poručili. A protož na tobě žádáme, cožkoli od nás w tomto poselstwie mluwiti, aneb které wěci jednati bude, aby jemu toho zúplna a docela jako nám samým wěřil a jináče nic. Dán w Nowých Kostelech, feria VI post festum sancti Egidii, anno oc. Lxxxyto. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému, wěrnému našemu nám milému. 10) We Wídni, 3 Dec. 1485. Rozličné zprávy a naučení. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš milý! Teď listy dwa záškodnie podlé žádosti twé posieláme. Warleicha také, poněwadž jest dobrý a jeho potřebuješ, jest wuole naše, aby přijal a jemu službu dáwal jako jiným. Od cedulí swolujem aby po krejcaru bráno bylo a nic wíce, a to aby ti písaři sobě brali. Wšakžť přikazujem, aby toho pilnost měl a k tomu přihlédal pod tají, aby wíce nebrali; a co se toho za čtwrt léta dostane, neb budeli rowná wěc, o to by mluwiti neslušelo. Pakli by bylo něco znamenitého, museli bychom potom jináč opatřiti. Co se kupcuow dotýče, jest wuole naše, aby je gleitowal, a bral od nich aufšlag slušný od piwa jako od wína. Od jiné kúpě, což podobného jest, což se pak toho dostane, a od gleituow, z toho ať nám také počet dáwán jest. Puškaře nynieť sme nemohli poslati, neb by projeti nemohl, než chcmeť jednoho poslati na Šenberg, a odtud potom aby s lidmi některak projel. Jestližeť by nepřátelé silni byli, daj nám wěděti bez meškání, poslaliť bychom tam Malowce s jeho rotú, kteréhož nynie na Peltně welmi málo potřebujem. Dán w Wiedni, w sobotu před hodem sw. Barbory, anno oc. LXXXVto. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému z Lisowa, heuptmanu našemu na Nowém Hradě, wěrnému milému. 9*

Strana 68
68 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 11) W Budíně, 28 Mart. 1486. O počtech a o zaplacení služby rotmistrův Hrdoně a Grynaura. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš milý! Hrdoň a Grynawr byli sú u nás o záplatu swú. I rozkázali sme s nimi počet učiniti, a nejprw s Grynawrem, jemužto podlé počtu s ním učiněného až do neděle pruowodnie na XXVI koní po XXIIII zlatých sme byli dlužni zuostali. A na to kázali sme jemu zde po VIIII zlatých dáti. Pak aby po- lowici swé záplaty až do toho času mieti mohl, přikazujem, aby jemu tam na hoře po III zlatých z nynějšieho holdu dáti a škody zaplatiti rozkázal. Wěz také, že sme jej s těmi XXVI koňmi Hrdoniowi poručili, aby s ním w jeho rotě byl, aby jemu o tak malú sumu nebylo potřebie zvláště pracowati a jezditi. Item s Hrdoněm o jeho službu počteno jest tak, že jemu za to, což w Kor- newburce byl s Předeničkú, na LII koní po VII zl. sme dlužni zuostali, dali sme jim zde nyní toho polowici, totiž po IIIj zlatém. Item což na Nowém hradě zaslúžil až do prwnie neděle po hromniciech nynie minulých, byli sme jemu zuostali krom Předeničky po VI zlatých na LXXI koní, toho jemu uynie také polowice dána jest, totiž po III zlatých. Pak což nynic od neděle po hromnicích slúží, rozkaž jemu tam také po III zlatých dáti a škody za- platiti, jestliže býti muož; pakli nemuož, ale po II zlatých. Předeničkowi také ny- nější služby na Nowém Hradě zaslúžené polowici totiž po III zlatých posieláme, tam jemu také jako jiným dáti kaž. Item zprawil jest nás týž Hrdoň, že bychom jemu staré služby w některých rotách zaslúžené něco drahně dlužni byli, a prosil nás, abychom jemu něco za to ráčili učiniti, aby wšeho škoden nebyl. I řekli sme jemu LXXX zlatých za to dáti, a jest wuole naše i přikazujemť, aby jemu těch LXXX zlatých také tam, což najspieš býti muož, dáti rozkázal z duochoduow našich, wezna od něho kwitanci dostatečnú. Item jmenowaný Hrdoň mluwil s námi, kterak jemu pro záplatu ke dworu welmi jest těžké, a že by tam na hoře raději po VIIJ zlatém bráti chtěl. Nám by se to dobře líbilo a rádi bychom to widěli, by se jim tam bez našie starosti mohlo platiti. A budúli nynie takowé duochody, žeby stačiti mohly, jest wuole naše, aby se jim tam platilo po VIIj zlatém na čtwrt léta. Pakli býti nemuož, ale pokudž muož ať se jim wždy platí, ostatek my odněkud wždy zjednáme. Item. Jakožt sme prwé psali, aby k nám přijel, wěřímeť, že jinak neučiníš, než že přijedeš bez meškánie; nebť tebe pilně potřebujem. Dán w Budíně, fer. IIIa in festis Paschæ, anno oc. LXXXVIto. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému z Lisowa, hewptmanu našemu na Nowém Hradě, wěrnému milému

Strana 69
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 69 12) W Budíně, 28 Mart. 1486. Aby nepotahowal lidí k holdu na Nowý hrad, kteří k Šemberku blíže mají. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš milý! Posielámeť teď list Petra Poganuow z Šemberku, jemuž porozumíš. A protož bylo-li by tak, jakož on nám píše, že ne proto se tobě na Nowý Hrad ti lidé holdují, že by jim hold na Šemberk byl daleko nositi, ale proto, že ty od nich polowic méně bereš. Jestli by se tak dálo, můžeš rozuměti, že by nám to se škodú bylo. Protož přikazujem, aby ty wšecky lidi, kteříž se prwé na Šemberk holdowali, tam zase obrátil, ať se tam holdují, lečby některá městečka aneb wsi tobě tak blízko byly, že by jim na Šemberk hold nositi nebezpečné bylo, ti ať při tobě zuostanú, wšakž ať tolikéž dáwají, co jsú na Šemberk dáwali, a jiné wšecky tam obrať. Wšakž s kterými již smlúwu máš, a hold wyplnili sú, ať již toho čtwrt léta tak dotrwají. Než potom, když jim ten hold wyjde, ať se zase na Šemberk holdují a tam obráceni jsú. Dán w Budíně, w úterý welikonoční, anno domini LxxxvIto. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému, hewptmanu na Nowých Hradech, wěrnému nám milému. 13) W Budíně, 1486, 1 Jul. Aby rychle wyprawil k němu rotmistra Zeleného s husary. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš milý! Pilně Zeleného a jeho husařuow, kteří tam s tebú jsú, potřebujem. A protož žádáme na tobě, aby jim po dwú zlatú dada, je k nám bez meškánie wyprawil, neb se nám zdá, že ty jich tam málo potřebuješ. Jestližeťby pak wždy husaří bylo potřebie, daj nám to znáti, dobřeť my tebe jinými opatříme. Datum Budæ, sabbato post Petri et Pauli apostolorum, anno domini oc. LxxxvIto. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému z Lisowa, hewptmanu na Nowých Hradech, wěr- nému našemu milému.

Strana 70
70 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 14) W Prešpurce, 1486, 1 Aug. Aby z holdůw zaplatil 700 zl. Kotúnskému, jenž mu nowých- 50 koňůw přiwesti má. Matiáš z buožie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš milý! Učinili sme zjednánie s slowútným wěrným našiem milým n. Kotúnským, že nám ještě k těmi (sic) IIC koňmi (sic), s kterými nám již čas slaužil, Lt kuonie přiwesti má. Žádáme na tobě i přikazujem, aby jemu z peněz našich na ty Lt kuoně, kteréž znowa přiwesti má, na kuoň po V zlatých, a na IIC, s kterémi dříwe slúží, na kuoň po III zlatých dal, přijde suma toho VIIC zlatých, aby se tiem snažněji k nám wyprawiti mohl. Také Předeničkowi jsme dlužni staré služby na XII kuoní po XIII zlatých, ty peníze jemu také z holduow zaplať, aby nás již o to wiec nestaral; a Czwitar ať k nám se wyprawí s Trnkú. Datum ex Posonio, feria III die vincula Petri, annorum oc. LxxxvI°. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a Španowa, hewptmanu našemu na Nowých Hradech, wěrnému milému. 15) Na poli u Egenburka, 1486, 11 Nov. Aby uwázal se w zámek opatůw we Swětlé. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš nám milý! Wěděti dáwáme, že nám opat w Swětlé při- řekl jest a slíbil lidi naše na zámek pustiti. Píšeme teď jemu i Groffenekar jemu píše, aby tomu dosti učinil a lidi naše pustil. Protož jestliže k tomu přizwuolí, a to učiniti chce, tehdy se w zámek uwaž, a lidí což najwíce množeš na ten zámek obrať. Datum ex castris nostris ante Egenburk, sabbato die sancti Martini, anno domini oc. LXXXVI°. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a Španowa, hewptmanu na Nowém Hradě, wěrnému našemu nám milému. 16) W poli u Egenberka b. d. Aby dal 400 zl. Čertpawlowi, jenž králi 200 pěších přiwesti má. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš nám milý! Posieláme k tobě Czrtpawla, listu ukazatele,

Strana 71
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 71 tenť nám přiwesti má pěších dwě stě. I žádáme na tobě, aby témuž Črtpawlowi na ty jmenowané pěší nynie dal IIII C zlatých, totiž na pěšího po II zlatých a jemu samému na strawu a pomoc XXXII zlaté, aby se tiem spieš k nám wyprawiti mohl. Datum ex castris ante Egenburgk, annorum LXXXVIto. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a z Španowa, hewptmanu na Nowém Hradě, wěrnému našemu nám milému. 17) W Egenburce, 1486, 12 Dec. Aby zjednaje s Wilémem Tetaurem wšecky wěci, ozná- mil to králi. Matiáš z buožic milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš nám milý! Již sme poručili Wilémowi Tetaurowi wšecky wěci spůsobiti na Huoře. Žádáme na tobě, aby ty bez meškání přijel k němu, a spuolu ty wěci wšecky sjednali a řiedili, a na čem zuostanete spuolu, to abyšte nám zase rozumně wěděti dali. Datum ex Egemburgk, fer. III ante Luciæ, annorum oc. LXXXVI. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a Španowa, hewptmanu našemu na Gmundě, wěr- nému nám milému. 18) Na hradu Lichtu, 1487, 7 Febr. Aby rychle wyprawil k němu sto koní. Matiáš z buožie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš milý! Psaliť sme prwé, aby nám byl sem s Předeničkú sto koní od sebe poslal: ještě na tobě s pilností žádáme, aby nic nemeškaje je k nám wyprawil; neb nám toho potřebí jest. W tom swú pilnost měj, jináče nečině; w tom nám welikau libost okážeš. Ex castro nostro Liechtn, fer. IIIIa post Dorotheæ vir- ginis, anno oc. LXXXVII°. Commissio propria dominí regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému, hajtmanu našemu na Gmindě, wěrnému nám milému aneb tomu, ktož od něho s těmi lidmi poslán bude.

Strana 72
72 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 19) W poli před Nowým Městem, 1487, 14. Mart. Aby lidi nawedl ku poshowení, ježto brzy záplatu obdržeti mají. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. Statečný wěrný náš nám milý! Psaní twému nám nynie učiněnému srozuměli sme. I wěz, že jeden odjel jest osad (sic) bez našeho wědomie; a protož žádáme na tobě, aby s těmi lidmi s pilností mluwil, aby malý a krátký čas pohowení měli, a písaře některého aneb některého z nich k nám rozkaž wyprawiti, neb my jich zá- platú a penězmi opatřiti chcme. Ex castris nostris ante Novam Civitatem, feria IIII post dominicam Reminiscere, anno oc. LXXXVII°. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému z Lisowa, hajtmanu na Gmindě, wěrnému našemu nám milému. 20) W poli před Nowým Městem, 1487, 6 Jul. Aby osadil saud proti Barchancowi. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král a kníže Rakúské oc. Statečný wěrný náš milý! I wěz, že nám píší Ludwík a Markwart s jinými swými přátely, žádajíce práwa na Barchance. I byli sme prwé poručili a rozkázali, aby jim soud osaditi kázal, toho ještě jsme úmysla, a wedle psanie našeho prwněj- šieho jim saud osaď, aby na nás neměli oč žalowati, a jináče nečiň. Datum in castris nostris ante Novam Civitatem, fer. VI post s. Procopi, annorum domini oc. LXXXVII°. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španiowskému z Lisowa a Španowa, heitmanu na Gmundě, wěrnému našemu nám milému. 21) W poli u Kaclsdorfu, 1487, 8 Jul. Aby dle článkůw w listu zawřených wyřídil wěci ku králowu prospěchu. Matiáš z buoží milosti Uherský a Český král a kníže Rakauské oc. Statečný wěrný nám milý! Posieláme tobě teď w listu ceduli zawřenú, na kteréž znamenány jsú některé našich potřebných wěciech artikule, jakož je porozumíš. Žádáme na tobě, aby w takowých našich wěcech pilnost swú měl, a což by nám ke cti a užitku bylo, hleděl, jakož toho tobě wěříme. Datum ex castris nostris prope Katzlstorf, dominica die sancti Kiliani, anno domini oc. LXXXVII°. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a z Španiowa, hewptmanu našemu na Gmundě, wěr- nému nám milému.

Strana 73
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 73 22) W Mercušlagu, 1487, 23 Jul. Ku přímluwě krále Českého káže mu propustiti zájem Budějowským učiněný. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král a knieže Rakauské oc. Statečný wěrný náš nám milý! Wěz že nám píše král Český, bratr a přietel náš milý, o ten wzatek, kterýž jest Budějowským pobrán, prose nás, abychom Bu- dějowským to wrátiti a oprawiti rozkázali. My JMsti k žádosti a w tom k wůli nynie býti chtíce, odpisujem JMsti, že jim to nynie opraweno býti má, a že JMsti prosíme, aby přikázal Budějowským i jiným, aby se toho wíce nedopustili a nepřátele naše takowúžto měrú nefedrowali. Pakli wiece na tom shledáni budú a jim se co od našich přidálo, ať potom JMsti nežalují, ani starati mají. Protož přikazujemť, aby se přičinil, aby jim to nynie opraweno zase bylo, a abychom králi Českému JMsti prosbě a žádosti dosti učinili. Datum ex Merczusslagk, feria II post festum sanctæe Mariæe Magdalenæ, anno domini oc. LXXXVII. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a z Španiowa, hewptmanu našemu na Gmundě, wěrnému nám milému. 23) W Nowém Městě, 1487, 12 Sept. Aby pomohl wywaditi wězně Pagana i upokojiti Kotúnského a rotu jeho. Matiáš z buožie milosti Uherský a Český král a kníže Rakauské. Statečný wěrný náš milý! Za to máme, žes již dobře zprawen, že Pagan Petr wěznem jest, kteréhož bychom k některými pilnými wěcmi (sic) potřebowati mohli. Protož žádáme na tobě přikazujíce, jestli že by kterého wězně měl, kterýž by k jeho wýprawě slúžil, že jemu jeho dáš a pomocen k tomu budeš, zdali bychom jeho wyprawiti mohli. Také wěz, že Kotúnský odsad jel beze wšeho konce, nechtě wýprawy čekati. Protož mluw s těmi dobrými lidmi, kteří w rotě jeho jsú, s ním také, ať sem některého pošle, že jich penězmi opatřiti chcme. A také, jakž důstojný Urban kynštart náš doluow pojede, kteréhož nemeškaje wyprawíme, tehdy jim prwní peníze také dány býti mají. A což ještě Kotúnský konie w rotě má, to nám daj také wěděti. Datum in Nova civitate, feria quarta post Nativitatem Mariae, anno domini oc. LXXXVII. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a z Španowa, hewptmanu našemu na Gmindě, wěr- nému nám milému. 10

Strana 74
74 Psaní česká krále Matiáše Uherského. 24) W Nowém Městě. 1487, 16 Sept. O upokojení Bohuslawa ze Šwamberka i Pawla Cedrowského skrze Mikuláše Bethlema. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. a kníže Rakúské. Statečný wěrný náš nám milý! Wěz, že sme odkázali u slowútného Mikuláše Bethlema urozenému Bohuslawowi z Šwamberka a slowutnýmu Pawlowi Cedrowskému jich rotám, aby jim po IIII fl. dáno bylo. A protož ohledaj jich, co kto z nich w swej rotě má, a tu ceduli jemu Bethlemowi pošli, aby jim na tu sumu dáno bylo, a sám jakžkoli muožeš po II fl. jim zjednaj, jakož sme pak o to prwé psali. Ex Nova Civitate, dominica post S. Mauricii, anno LXXXVII°. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a Španiowa, hewptmanu našemu na Gmundě, wěr- nému našemu milému. 25) W Nowém Městě, 1487, 29 Sept. Naučení, kterak se chowati má k těm, kdo z Čech a z Morawy nepřátelům do Rakaus potřeby wozí. Matiáš z buožie milosti Uherský a Český král a kníže Rakauské oc. Statečný wěrný náš nám milý! Jakož nám píšeš, že skrze země Českú a také Morawskú nepřátelóm našim fedruňky činí, win, wuoluo a jiných potřeb dodáwajíce, ješto skrze to wiece špihowáni mohú býti nežli z Baworské země: i zdá se nám, aby jim to ještě ohlásil, jestliže kterého na tom zastihneš, kterýž by bez twé wuoli takowé potřeby do Rakaus nepřátelóm wezl aneb hnal, že jeho o to hleděti chceš a jemu to pobrati, a takového fedruňku brániti, a že toho od nás rozkázanie máš. Než což by do Bawor hnáti a wézti chtělby, toho jim nebraň. I jakož píšeš, že urozený Jindřich z Rabšteina našim služebníkuom odjal IIIJ sta (= 350) woluow a jich samých ještě u wězenie také má: wěz že o to psáti chcme králi Českému JMsti, aby rozkázal ty wuoly wrátiti a služebníkuow našich propustiti; ani na něho nynie žádnú škodú nesahaj. Než jestliže by jeho lidi mohl kde obstawiti, to muožeš učiniti do dalšího našeho naučení. Těm, kteří z Lince, z Cáhnowa a z Witorazi k tobě po gleit poslali, chtíce wína na Huoru wésti, muožeš gleit dáti a jim powěděti, že jiným, kteří nepřátelé naši nejsú, jest wysazeno od fuodru wína po IIII zlatých dáti. Ale poněwadž oni na zámky nepřátelské takowá wína wézti chtějí, když tobě po I zlatém wýše, totiž po V zlatých dadí, že jim také odpustiti toho chceš. Což se tkne Alšíka, teď jemu posieláme list náš otewřeně; za to máme, že by jemu w Če- chách překážeti neměli. Také Linhartkowi píšeme, aby rozkázal toho člowěka na

Strana 75
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 75 Rorbachu pustiti a šacunk jeho wrátiti, a na holdech twých aby překážeti lidem ne- dopustil. Datum in Nova Civitate, sabbato die sancti Michaelis, anno domini oc. LXXXVII. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a z Španiowa, hewptmanu našemu na Gmundě, wěrnému nám milému. 26) We Wídni, 1487, 23 Oct. Další naučení, kterak chowati se má k lidem, ježto z Čech do Bawor a do Rakaus potřeby wozí. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král a knieže Rakauský oc. Statečný wěrný náš nám milý! Psaní najjasnějšieho kniežete pana Wladislawa, krále Českého a markrabě Morawského »c., bratra a přítele našeho milého, i také twému, což se dotýče peněz a silnic z králowstwí Českého, také těch příhod a wě- zení našich, srozuměli sme. Wěz, že teď psáno bude králi Českému JMsti skrze urozeného Beneše z Weitmile, purkrabie na Karlšteině a mincmistra najwyššieho na Horách Kutnách nám zwlášté milého, kterýž nynie při nás jest; kterémuž sme list krále Českého JMsti i také twuoj ukázali, a téhož Beneše z Weitmile, což se nám w té wěci zdálo, zprawili. A jest ten úmysl náš, aby král Český JMst, což se po- brání wuoluow a zjímání služebníkuow našich dotýče, tu wěc poručil ohledati uro- zeným Okowi (sic) a Petrowi bratřím z Rosenberka. Jestliže služebníci naši takowé woly pobrali w králowstwie Českým, tedy chcme, aby ty již z toho wiece urozeného Jindřicha z Rabšteina nic nenapomínal, ani o to k němu ani k jeho poddaným hle- děl, awšak aby služebníci naši beze wšech škod propuštěni byli. Pakli takowé (sic) wolowé hnáni jsú přes pomezí české do země Rakauské a w zemi císařské pobráni jsú, zdá se nám, že nám powinowati jsú ty woly nawrátiti a služebníky naše bez škod propustiti. Také wěz, že sme se na tom ustanowili, a také tak oznámeno jest a psáno králi Českému JMsti, kdežby z Čech jakéžkoliwěk kupectwie wezeno, hnáno, aneb wedeno bylo do Bawor, a žeby s takowým kupectwiem nepotýkali zemi Ra- kauskú, než upřímo z Čech přes pomezí do Bawor jeti, wézti aneb hnáti mohli, že jich z toho nemáš nic napomínati, ani co od takowého kupectwie žádati aneb bráti: než jestliže by se událi hnáti, wésti s takowém (sic) kupectwiem přes pomezí české do země Rakauské bez wuole a wědomie twého, a nezprawili aneb nedali, což by nám na mýtech a aufšlakuow našich zprawiti a dáti měli: tehdy na ně sahati a jim to pobrati máš tolikrát, kolikrát je na tom zastihneš, a z země České tobě to bráněno nemá býti, a ne tobě aneb našim w tom překážeti. Než do králowstwie Českého žádnú měrú aby nesahal, aniž jim tam co pobral aneb překážel. A jakož sme před tím 10*

Strana 76
76 psali o ty wozy, wozníky a jiné wiece, což panu Hradeckému aneb jeho lidom po- bráno jest, ještě úmysl náš jest, nechtíce jináče, než aby jemu to wráceno bylo. Též také toho kupce panuow z Rožnberka, kterýž wyručil woly, kteří jemu pobráni byli, propusť, neb my týmž pánóm z Roznwerka to k wuoli a k libosti učiníme. Dále se již uměj wedle tohoto psaní našeho w takowých wěcích zprawiti. Datum Wiennæ, fer. III post undecim millium virginum, anno domini oc. LXXXVII. Commissio propria domini regis. Psaní česká krále Matiáše Uherského. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a Španowa, hewptmanu našemu na Gmundě, wěr- nému nám milému. 27) We Wídni, 1487, 27 Oct. Že učiněno příměří (w Rakausích) s Albrechtem knížetem Saským, a kterak w něm chowati se má. Matiáš z buožie milosti Uherský a Český král a kníže Rakauské. Statečný wěrný náš nám milý! Wěz, že sme udělali příměří a stánie s oswie- ceným Albrechtem, kniežetem Saským i se wšemi poddanými císařskými, kteréžto příměří se počíná v úterý najprwní po swatých Šimonyši a Judy apoštoluow pří- štieho (30 Oct.). W tom příměří se sjeti máme, my na Peltně a kněz Albrecht na Melku býti má. A odtud, kdež se nám bude zdáti, můžeme se sjeti A jestliže mezi námi srownání aneb dalšieho stánie nebude uděláno, tehdy toto příměří týden po rozjezdu našem trwati a zachowáno býti má. Také w tom příměří nepotřebie jest opustiti holdy, než kdož se prwé holdowal a na robotu poslušen byl, tenť ať to ještě učiní. Než znowa, kteří se prwé neholdowali, nemají k holdu připraweni a při- nuceni býti. Wedle toho se již zprawuj. Datum ex Wienna, sabbato in vigilia Simonis et Judæ apostolorum, anno oc. LXXXVII. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi z Lisowa a Španowa, heuptmanu našemu na Gmundě, wěrnému nám milému. W téže sbírce psaní českých k Mikulášowi Španowskému daných nachází se také patero psaní jazykem německým, a sice 1) z Wídně, 22 Jul 1485, aby Ctibora z Cimburka a z Towačowa, hejtmana markrabstwí Morawského a Wiléma z Pernšteina, ježto od krále opět domůw se ubírali, opatřil dostatečným průwodem až k domowu jejich; 2) b. m. 5 Nov. 1486, 3) w poli před Egenburkem, 12 Nov. 1486, 4) we Wídni, 18 Dec. 1486, aby s lidí, kteří se králi již cele poddali, holdůw dále newybíral, a 5) w Nowém Městě 4 Oct. 1487, aby rozsau- dil při powstalou mezi Štěpánem Eicingerem a Mikulášem Beslenem.

Strana 77
Psaní česká krále Matiáše Uherského. 77 sledujícího: Mimo předešlá psaní nalezli sme w archivu Třebonském také original psaní ná- 28) W Peltně, 30 Nov. 1487: aby od kupcůw, kteří z Čech do Bawor skrze hranice Rakauské jedau, poplatkův se zboží jejich bráti nedal. Matiáš z božie milosti Uherský a Český král, kníže Rakúské oc. Statečný wěrný náš nám milý! Před časem byli sme psali, aby z kupectwí, což by wezeno, hnáno aneb wedeno bylo z králowstwí Českého, nepotýkajíce mez Rakúských, do Bawor, mýt aneb aufšlakuow bráti nedali, než kdožby jeli přes meze Rakúské, aby od takowého zbuoží aufšlaky bráwal. I zprawují nás urození nám zwláště milí, Petr a Wuok bratří z Rozmberka, že z Čech jeda skrze městečka jich Hazly i Klapary silnicí do Bawor, musejí kupci aneb ktož tady jede dwě aneb tři míle jeti na pomezích Rakúských, a potom že zase potýkají pomezí Baworské: žá- dajíce na nás, abychom jim w tom k wuoli byli, kteříž by skrze jich městečka ku- pectwím do Bawor a ne do Rakús jeli aneb hnali, a na ty dwě aneb tři míle pomezí Rakúské se udali, až zase na pomezí Baworské, aby od takowých aufšlakuow bráti a neb jich z toho winiti a škody činiti nedopustili; kterúžto wěc jsme jim přiwolili a jim to k libosti, znaje jich přátelské súsedstwí, učiniti přiřekli. Protož žádáme na tobě přikazujíce, kdežby skrze městečka jmenowitá do Bawor jeli, by pak přes meze Rakúské w tolikách (sic) mílech jeti musili, aby takowým překážeti nedal. Než jestli že by do Rakús jeti chtěli, a tobě aufšlaku nezprawili, tehdy jim což wezú aneb ženú, pobrati muožeš. Datum in Peltna, fer. VI die S. Andreæ apostoli, annorum dni. oc. lxxxviio. Commissio propria domini regis. Statečnému Mikulášowi Španowskému z Lisowa, hajtmanu na Gmundě, wěrnému našemu nám milému.

Strana 78
A. XXIV. PSANÍ WLADISLAWA II KRÁLE ČESKÉHO. (Sbírka prwní, z let 1471—1483.) 1. Panu Janowi z Rosenberka: aby neobmeškal přijeti do Prahy ke dni sw. Wawřince ku korunowání jeho. 1471, 1 Jul. (w Krakowè.) (Ex orig. arch. Třebon.) Wladislaw boží milostí král Český, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabě oc. Urozený wěrný milý! Jakož z wuole pána boha wšemohúcého čest a sláwa králowská králowstwie Českého na nás přešla jest, a od kniežat, pánów, rytierstwa, měst i wšie obce tohož králowstwie Českého swobodně woleni jsme: my znajíce w tom mnoho dobrého, napřed k chwále pána boha wšemohúcého, k tomu wiery křesťanské swaté ku prospěchu a pro upokojenie té slawné koruny České, to dóstojenstwie krá- lowské na sě sme přijali s powolením rodiče našeho najmilejšého krále Kazimíra krále Polského, welikého kniežete Litewského, Ruského, Pruského pána a dědice. Již ty to wěda, žádáme na tobě, i plně doufáme, že ke dni S. Wawřince mučedlníka božého neobmeškáš s námi býti w slawném městě našem Pražském; neb na ten den s pomocí boží korunu na sě přijieti chcme. A připomínámeť i to, žes nás sobě za pána prwé byl zwolil, a k tomu Otce najswětějšého papeže přiwolenie pokázal legatem. A poniawadž z wuole wšemohúcého pána boha kniežata, páni, rytierstwo i wše obec králowstwie Českého nás sobě za pána a krále zwolili, a wy nás za též prwé žádali a přiřekali, a my toho nikdy od sebe neodstrkowali: nepochybujeme, že ty již podlé té powinnosti, kterúžs koruně České powinen i nám, protiw nám sě za- chowáš wěrně a prawě. A my to tobě, ač tak učiníš, milostiwě a laskawě jakožto

Strana 79
Psaní Wladislawa II krále Českého. 79 wěrnému našemu láskú a odplatú spomínati a oplacowati chcme. Datum Cracoviæ, feria secunda proxima post festum beatorum apostolorum Petri et Pauli, anno domini millesimo cecc'lxx primo. Commissio propria domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 2. Janowi z Rosenberka: že na hranicích králowstwí řádně přijat jest, a korunowání že ustano- weno ke dni 22 Aug. 1471, 13 Aug. (u Náchoda.) (Ex orig. arch. Třebon.) Wladislaw boží milostí Český král a markrabě Morawský oc Urozený wěrný milý! Dáwámeť wěděti, že z daru pána boha wšemohúcieho přitáhli sme a přijeli na pomezie České s kniežaty našimi, se pány i s jinými našimi wěrnými milými, w sobotu den S. Wawřince mučedlníka božieho: a tu oswiecený kněz Jindřich oc. najwyšší haitman králowstwie našeho Českého, páni, rytieřstwo, poctiwá města Pražská, zemané i jiná wšeckna města koruny našie České, přijali sú nás sobě za pána a za krále. A my také což sme byli powinni učiniti na témž miestě wedle práw a swobod též koruny České, to sme wše učinili a dokonali. A na tom tu zuo- stáno jest, aby naše bohdá šťastné korunowánie we čtwrtek před S. Bartolomějem apoštolem božím dokonáno bylo. Protož to wěda, žádámet wedle i prwnieho našeho širšieho psanie, aby k tomu dni s syny swými do Prahy přijel a tu při našem ko- runowání z té powinnosti wedle jiných našich wěrných milých w též koruně obýwa- jících byl. A myť to wším dobrým tobě i twým synóm milostiwě chcem spomínati. Datum in stativis nostris circa Nachod, fer. iijs ipso die S. Hypolithi, anno do- mini oc. Ixxj°. Commissio propria Domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 3. Bohuslawowi z Beyšowa: aby pokoje nerušil a nawrátil co pobral lidem Rosenberským. 1472 Jun. 22 (w Praze). (Orig. arch. Třebon.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Slowútný wěrný milý! Wzneseno jest na nás, kterak w tomto příměří hrozíš lidem urozeného Jana z Rosenberka a z holduow starých je napomínáš, a že proto

Strana 80
80 Psaní Wladislawa II krále Českého. bráno jest některým lidem jeho. Protož žádáme od tebe i přikazujem, aby wšech pohruožek takowých nechal a z těch holduow neupomínal; a což si škody učinil lidem w tom příměří, to aby naprawil, a w tom we wšem aby hleděl sě mieti, aby tomu příměří dosti sě stalo. Wuoli naši i rozkázanie wěda, tak se zachowaj, jinak toho nečině. Dán w Praze, w pondělí před S. Janem křtitelem božím, králowstwie našeho léta prwnieho. Ad mandatum D. Regis. Slowútnému Bohuslawowi z Bayšowa, wěrnému našemu milému. (Nota Březan: „Beyšowec nespokojil se, až wzal konec.“) 4. Kutnohorským: aby dle zjednání sjezdu kraje Čáslawského poslušni byli Mikuláše Trčky hejt- mana krajského, a propuštěným od krále žoldnéřům, ježto nepřátelé s Kolína již sjeli, aby žold jich zaplatili na králowo brzké odplacení oc. 1473, 13 Jul. (na Hrádku.) (Ex orig. arch. civ. Kutn.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní milí! Srozoměli sme, že byšte nebyli obesláni wedle kraje Čáslawského k sjezdu nynějšiemu, kterýž w Čáslawi byl. I wěztež, žeť sme my wás rozkázali s předními obeslati: lečby wás listowé naši nedošli a posly to zmeškáno bylo. I nepochybujemť o wás, že pro dobré naše i wšeho našeho králowstwie wedle toho w Čáslawi zjednánie tak sě mieti budete, a statečného Mikuláše Trčky z Lipy a na Lipnici, haitmana toho kraje wěrného našeho milého, že poslušni budete, pro- dobré waše i toho kraje. Wěztež také, že my pro wás a zachowánie Hory i pro- dobré toho kraje byli sme přijali urozeného Želenského i s lidmi, kteříž tu u wás i w Čáslawi leželi: ale poněwadž již nepřietelé s Kolína sjeli, zdá sě nám již ty lidi preč pustiti a službu sme jim wypowěděli. Protož žádáme od wás s pilností i wěříme wám, že těm lidem dwě stě kop gr. bielých zjednáte a dáte; a myť také to opatříme, aťby od soboty najprw příštie we dwú nedělí wám z mince našie zaplaceny a wydány byly. A což sú w hospodách dlužni zuostali, to abyšte sčetli, a nám jednu ceduli toho dali a jim druhú, a sobě třetí zuostawili; a z hospod abyšte je wyprawili; a cožkoli za ně w hospodách dáte, toť my wám z mince našie nemeškajíc kážem za- platiti. A což sě Opawského spolupřísežného wašeho dotýče; píšemť o to s pilností urozenému Janowi Kostkowi z Postupic na Litomyšli, haitmanu kraje Chrudimského, wěrnému našemu milému, aťby on ten dluh, kterýžby měl zaplatiti Opawskému, za- platil anebo s ním sě oň umluvil; a jestližeby sě w té wěci tak neměl, tehdy že my

Strana 81
Psaní Wladislawa II krále Českého. 81 Opawskému w té wěci práwo pustiti chcme. Tiem sě umějte zprawiti; a nepochy- bujemť o wás, že w tom, jakožť wám píšem, pro naše i waše dobré sě mieti budete. A myť wám toho w dobrém nezapomenem. Dán na Hrádku, w úterý den S. Mar- grety, králowstwie našeho léta druhého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným šefmistru a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. 5. Kutnohorským: co činiti mají s Eliášem apatekářem, jenž spolu s Tomáškem krále otráwiti chtěl. 1473, Aug. 7 (w Jičíně) (Ex orig. arch. civit. Kutnens.) Wladislaw z božie milosti oc. Opatrní wěrní milí! Jakož nám píšete o Heliášowi, že ste jeho pokusili, srozuměli sme: i jestiť to naše wuole a tak rozkazujem, abyšte jeho dobře chowali, s ním nedadúc žádnému nic mluwiti. A cožť wám potom dále rozkážeme s ním učiniti, tak učiníte. Dán w Jičíně, w sobotu před S. Wawřincem mučedlníkem božím, králowstwie našeho léta druhého. Ad mandatum domini Regis. Opatrným šefmistru a radě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (Duška.) A když již wám byl list napsán, i ohledali sme ceduli, kterúž ten Eliáš přinesl od Tomáška z apatéky, jakož cedule té přiepis posieláme. Protož po- kustež jeho jakož slušie; a cožť bude znáti, dajtež nám to wěděti. A chowajte jeho pilně, jakož z listu našeho srozumiete. Wuoli naši i rozkázanie wědúc, tak sě za- chowajte, jinak toho nečiniec. (Ceule.) Službu swú wzkazuji pane Jiříku přieteli milý! A wědětiť dáwám, že děkujíc pánu wšemohúciemu we zdrawí máme se, téhož wám wždy přejíc se wší čeledí. A nowinu k utěšení našemu a našim nepřáteluom k zámutku tuto posielám: a newěře by mi kto to lépe zjednal, posielám Eliáše, aby toho jistota byla oc. (sic) A paní wašie pozdrawte odemne. Datum Prage T oc. (NB. Zewnitř napsáno písmem sauwěkým: „O Eliáše apatekáře.“) 11

Strana 82
82 Psaní Wladislawa II krále Českého. 6. Kutnohorským: wěřicí list pro dwa pány k nim wyslané. 1474, Januar. 29 (w Praze) (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw z božie milosti oc. Opatrní wěrní milí! Posieláme wám urozené Mikuláše z Lantštýna, najwyš- šieho písaře desk zemských, a Čeňka z Klingšteina, prokuratora našeho, wěrné naše milé, jimž sme některé wěci poručili s wámi mluwiti. Protož což oni w této mieře jmenem naším s wámi mluwiti budú, žádáme od wás s pilností, abyšte jim toho úplně a docela wěřili, jakožto nám samým, a wedle toho sě zachowali, jakožť o wás nepochybujem, že tak učiníte. Dán w Praze, w sobotu před hromnicemi, králow- stwie našeho léta třetieho. Ad mandatum domini regis. Opatrným šefmistru a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „O pana minemistra po sázenie konšel skrze krále.“) 7. Kutnohorským: o potřebě špehůw za příčinau nepřátelských aumyslůw co do Kolína, a o p. Ludwíkowi z Weitmile. 1474, Apr. 9 (w Praze) (Ex orig. arch. civit. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož ste nám psali, že wedle rozkázanie našeho pro- wolali ste, aby wšickni weřejně na wojnu hotowi byli oc. a k tomu také nám ozna- mujete, žeby oswiecený Viktorin měl nemeškaje na Kolín přijeti: wděčni jsme pil- nosti wašie, i také že ste nám to dali wěděti. A nepochybujemť, že špehy mieti budete, a což takowého zwiete, že nám nemeškajíce dáte wěděti. A jakož také píšete, žeby Leskowec, kterýž nám odpowěděl, miewal stanowiště na Kolíně: byliť sme o to obeslali Hrabani haitmana Kolínského, a on nám dal za odpowěď, že týž Leskowec byl klamem puštěn do Kolína, prawě že náš gleit má, ale že již tu púštěn wiec ani fedrowán nebude. A což sě dotýče statečného Ludwíka z Waytmile: wšak sme wám dali to prwé znáti po Minowském komorníku našem, kteréhož sme byli k wám s listem wěřicím poslali, kterak sě wěci máte mieti (sic); a jestližebyšte co

Strana 83
Psaní Wladislawa II krále Českého. 83 našeho škodného widěli, jemu ani žádnému toho nedopúštějte. Tiem sě umějte zpra- witi. Dán w Praze, w bielú sobotu, králowstwie našeho léta třetieho. Ad mandatum domini Regis. Opatrným šefmistru a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (Zewnitř na listu naznačeno písmem sauwěkým: „O pana Ludwíka.“) 8. Kutnohorským: aby knězi swému (Martinowi) nedowolili kázati, coby wedlo k různicem. 1476, Febr. 12 (w Prase) (Ex orig. arch. civ. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Zpraweni jsme, žeby některý kněz u Wysokého kostela kázal některé wěci, ježto to neslúží k pokoji ani k swornosti, ale k ruoznici. Protož přikazujemť wám, abyšte wy jemu přísně přikázali jmenem naším i také waším, ať on i také jiní kněží nekáží cožby bylo k ruoznici a neswornosti, ale ať oni káží ze čtenie swatého a cožby bylo k duší spasenie. Wuoli naši i rozkázanie wědúc, za- chowajtež sé jakožť wám píšem, jinak toho nečiniece. Dán w Praze, w pondělí před sw. Valentinem, králowstwie našeho léta pátého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným šefmistru a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (Zewnitř písmem sauwěkým znamenáno: „Na mistra Martina.“) 9. Swým úředníkům mince na Horách Kutných: o nedostatcích, kteří w mincowání nastali. 1476, Oct. 5 —1477 Mai 1 (w Praze) (Ex orig. Kutn. curiae Ital.) Wladislaw oc. Slowútní wěrní milí! Jakož nám píšete, že tento týden málo střiebra do mince přišlo, tak že ledwa steury na Kank i k jiným dolóm a nákladowé zprawiti sě mohli oc. Psaní wašemu wšemu sme porozuměli. I žádáme od wás s pilností, abyšte w tom wšicku pilnost a péči měli, aby zasě mohl užitek nám i wší naší ko- runě z hor přicházeti. A jakož ste nám také psali, že ste pánóm na jich dluhy nic dáti nemohli: muožte sami rozoměti, poněwadž sú prwé rádi brali, když pán buoh 11*

Strana 84
84 Psaní Wladislawa II krále Českého. nadělowal, nechť také nynie strpenie mají, ažť opět pán buch nadělí. Tiem sě umějte zprawiti. Dán w Praze, w sobotu po S. Františku, králowstwie našeho léta šestého. Ad mandatum D. Regis. Slowútným Simeonowi Semenkowi z Wrchowisk, Zachařowi z Božetína, Janowi Char- wátowi z Ostrowa, úředníkuom mince našie na Horách Kutnách, w. n. m. *) Wladislaw oc. (uts.) Slowútní wěrní milí! Jakož nám píšete wěděti dáwajíc, žeby nám málo střiebra nynie do mince našie přicházelo, také nám přitom některé nedostatky oznamujíc, a zvláště žádajíc, abychom na wás což sě dluhuow dotýče, wiec jich newzkládali, a žebyšte ještě prwních nezplatili oc. Psaní wašemu sme srozuměli; i wěztež, pokudž budem moci, žeť to rádi učiníme. A což se permgrece dotýče, wám přikazujem, což najspieše moci budete, jej na střiebro zdělajíc, nám naše dwa diely toho střiebra bez meškánie do Prahy pošlete, a třetí diel toho permgrece uroz. Benešowi z Wayt- mile purkrabi na Karlšteině a mincmistru na Horách Kutnách w. n. m. také bez meškánie dajte. Toť jest wuole i přikázanie naše. Dán w Praze, we čtwrtek na den S. Filipa a Jakuba apošt. božích, král. našeho léta šestého. Ad relationem D. Benessii de Waytmile purgravii in Karlstein & mgri monetæ oc. Slowútným oc. oc. 10. Kutnohorským: aby k falešníkům zjímaným měli se wedle práwa. 1476, Dec. 15 (w Prase.) (Ex orig. arch. civ. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož ste nám dali znáti o těch falešníciech, kteréž ste zjímali, žádajíce wěděti, kterak s nimi nakládati máte: námť se zdá, abyšte se k nim wedle práwa měli. Tiem se umějte zprawiti. Dán w Praze, w neděli před swatým Tomášem apoštolem božím, králowstwie našeho léta šestého. Ad mandatum domini regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. A tergo: „Aby Slúpenským práwo učinili o falešníky.“ *) Podobné psaní opakowáno tamž (No. 118) dd. w Praze we čtwrtek před S. Hawlem (10/10) k. 1. šestého s dodáním, že „o nynějšíem sněmu“ bude o to w raddě jednáno.

Strana 85
Psaní Wladislawa II krále Českého. 85 11. Kutnohorským: aby odložili pře swé s Malešowským. 1477, Mart 26. (Ex orig. arch. civ. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož některá ruoznice jest mezi wámi a slowútným Jiříkem z Hustiřan na Malešowě, wěrným naším milým; jakož pak na středopostie již minulé měli ste před námi o ty wěci státi: wěztež, že týž Jiřík strojí se s námi k nynější wýjezdě do Rakús. Protož žádáme od wás s pilností i přikazujem, abyšte wy té wěci nynie, což se téhož Jiříka dotýče, nechali w dobré mieře státi, naň a na lidi jeho žádnú wěcí nesahajíce, ani sahati dopúštějíce, do jeho s námi bohdá zase nawrácenie. Wuoli naši i rozkázanie wědúce, mějtež se w tom tak, jakožť wám píšem, jinak toho nečiniece. Dán w Praze, w středu před kwětnú nedělí, králowstwie našeho léta šestého. Ad mandatum domini regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „O Malešowského, aby naň nesahali.“) 12. Kutnohorským: pře mezi pány z Rabšteina a z Sulewic o hory za Osekem dáwá se na roz- sudek jejich. 1477, Apr. 1 (w Prase) Apr. 9 (. „ ) „ (Orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož některá ruoznice jest mezi urozeným Jindřichem z Rabšteina na Ploskowicích, a slowútným Pawlem kniežetem z Sulewic na Řehlo- wicích, wěrnými našimi milými o hory. I podali sme jich o tu wěc na wás k roze- znání. Protož žádámeť na wás s pilností i přikazujem, abyšte wy tu wěc mezi jižpsa- nými Jindřichem a Pawlem rozeznali, a každého při jeho sprawedliwosti zuostawili. Wuoli naši i rozkázanie wědúc, zachowajte se w tom tak, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w úterý po kwětné neděli, králowstwie našeho léta šestého. Ad relationem domini Czenkonis de Klingštein procuratoris. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým.

Strana 86
86 Psaní Wladislawa II krále Českého. Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní milí! Jakož sme wám prwé psali o té ruoznici, kteráž jest mezi slowútným Pawlem kniežetem z Sulewic na Řehlowicích, a urozeným Jindřichem z Rabštýna na Ploskowicích, wěrnými našimi milými, což se hor za Osekem dotýče: protož žádáme od wás i přikazujem, abyšte tu wěc před sě wzali a mezi nimi bez meškánie a neprodléwajíce o ty hory konec učinili. Jakožť pak o wás nepochybujem, že w tom tak se mieti budete, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w středu po weliké noci, králowstwie našeho léta šestého. Ad relationem d. Litwini de Klingstein, camerarii domini regis. Opatrným šefmistru a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. 13. Kutnohorským: o rozsudek we při horní mezi pány z Rabšteina i ze Sulewic. 1477 Apr. 15 (w Prase). (Orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož sme wám psali, i tu wěc poručili, což se těch hor dotýče, mezi urozeným Jindřichem z Rabštajna na Ploskowicích, a slowútným Pawlem kniežetem z Sulewic na Řehlowicích, wěrnými našimi milými, abyšte tu wěc na se wzali, a je o to ohledajíc, srownánie mezi nimi a wýpowěd podlé sprawedl- nosti abyšte učinili oc. I přikazujem wám s pilností, abyšte k nám hned bez me- škánie wyslali slowútného Mikuláše z Skalice, hofmistra na Horách Kutnách, wěrného našeho milého, o ty wěci s ním na rozmluwenie, wýpowědi mezi nimi žádné až do nawrácenie téhož hofmistra k wám zase nečiniece. Jakož pak o wás nepochy- bujem, že v té wěci tak se mieti budete, jakožť wám píšem, jinak toho nečiniece. Dán w Praze, w úterý před Swátostí, králowstwie našeho léta šestého. Ad relationem domini Litwini de Klinsstein, camerarii domini regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „o pány a o tále.“)

Strana 87
Psaní Wladislawa II krále Českého. 87 14. Úředníkům mince na Horách Kutných: aby platili lidem, které heitman zemský Jan z Cim- burka nyní w službu králowskau přijme. 1477 Jul. 4 (u Ebersdorfu). (Ex orig. in curia Ital. Kutnens.) Wladislaw oc. Slowútní wěrní milí! Wěděti wám dáwáme, že sme rozkázali urozenému Janowi z Cimburka na Boleslawi, najwyššiemu haitmanu a sudiemu k. Č. w. n. m., aby on sto nebo wiece koní přijal w službu naši ku potřebě našie takowýmto oby- čejem, aby jim ta služba z mince našie zaplacena byla, a to na puol čtwrti léta. Protož přikazujem wám, což týž Jan do sta koní nebo wiece w službu naši přijme, abyšte těm kteréž přijme na puol čtwrti léta wedle obyčeje služebného a wedle oby- čeje dworu našeho tu službu z mince našie zaplatili. Tať jest wuole i rozkázanie naše. Dán na poli u Ebrstorfu, w pátek den (swatéh)o Prokopa, král. našeho léta šestého. Ad mandatum D. Regis. Slowútným Simeonowi Semenkowi z Wrchowisk oc. (uts.) 15. Bořitowi z Martinic: nařizuje hotowost proti králi Matiášowi. 1477, 1 sáří (na Horách Kutnách) (Z kopie archivu Smečanského.) Wladislaw oc. Urozený wěrný milý! Wědětiť dáwáme, že přišly nám jisté weystrahy, že král Uherský strojí se k tomu, chtě s lidmi na záhubu do země české wtrhnúti. Protož žádáme od tebe i přikazujem, aby ty s lidmi swými weřejně wojensky na hotowě byl, a kdyžbychom tě podruhé obeslali, den a miesto jmenujíce, tu aby táhl; nebo my také osobně na poli budem, a wěz že tě podruhé neobešlem, než na wěc jistú. I rozuměje tomu, žádné pochybnosti o tobě nemáme, než že ty wedle té po- winnosti, kterau nám, sobě i zemi jsi powinen, w tom tak se míti budeš, atbychom s boží pomocí, tebe i jiných našich wěrných, záhub w zemi nedopauštěli. A myť tobě nynie i potom milostiwě wším dobrým (chcme) wzpomínati. Dán na Horách Kutnách w pondělí den Sw. Jiljí, králowstwie našeho léta sedmého. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Bořitowi z Martinic, komorníku našemu wěrnému milému.

Strana 88
88 Psaní Wladislawa II krále Českého. 16. Kutnohorským: o zboření hasačertůw we mlýnech. 1477 Nov. 9 (w Prase.) (Orig. arch. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wznesli sú na nás towaryšie řemesla mlynářského, wěrní naši milí, žeby sě jim weliká škoda dála a ujma při řemesle jich, skrze ty hasačerty, jimiž sě pytluje we mlýniech, a žeby oni skrze to při tom řemesle trwati nemohli. Protož my hlediec toho, aby skrze to ujma jim i také umenšenie lidí, kdyžby jich nebylo, w městě našem nebyla, a také že nás zprawují, že prwé těch hasačertuow nebylo, žádáme od wás i přikazujem, abyšte rozkázali hned ty hasačerty we mlýniech wašich zbořiti, aťby wám ujma lidí nebyla, a také aby sě ti mlynářští towaryšie ži- witi mohli. Wuoli naši i rozkázanie wědúce, zachowajtež sě, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w neděli před S. Martinem, králowstwie našeho léta sedmého. Ad relationem D. Samuelis de Hrádek, succamerarii regni Bohemiæe. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. („O hasačerty.“) 17. Bořitowi z Martinic: wolá jej i jiné rady swé k sjezdu na den sw. Kateřiny (25 Nov.) do Prahy. 1477, 18 Nov. (w Prase). (E copia archivi Smečnensis.) Wladislaw oc. Urozený wěrný milý! Wědětiť dáwáme, že přišly sú nám nynie některé pilné a znamenité wěci, ježto se nás i wšie našie koruny České dotýče. Protož žádáme od tebe se wší pilností, i přikazujem, aby wždy na den S. panny Kateřiny najprw příští k nám do Prahy přijel, aťbychom ty wěci stwú i jiných našich wěrných radú předsewzali, cožby bylo k dobrému a k upokojení tohoto našeho slawného králowstwí Českého. I rozuměje tomu, nepochybujem o tobě, že pro nižádnú wěc neobmeškáš k nám na den již psaný přijeti; neboť také i jiné pány a rytieřstwo, radu naši, k tomu obsieláme, aťby na ten den sw. panny Kateřiny u nás byli; a myť tobě to wším dobrým budem wzpomínati. Dán w Praze, w úterý před sw. Alžbětú, králow- stwie našeho léta sedmého. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Bořitowi z Martinic, komorníku našemu, wěrnému milému.

Strana 89
Psaní Wladislawa II krále Českého. 89 18. Kutnohorským: aby mu zjednali 2—300 kop gr. k zaplacení dluhu p. Samuelowi. 1477, 21 Dec. (w Praze) (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wědětiť wám dáwáme, že jsme dlužni některý dluh urozenému Samuelowi z Hrádku a z Walečowa, podkomořiemu králowstwie Českého, wěrnému našemu milému, a nynie něco peněz k jeho potřebě na tom dluhu jeho měli bychom jemu dáti. Ale bezelsti pro některé jiné naše potřeby tomu nic učiniti nemuožme. Protož žádáme od wás s pilností, i wěříme wám, že wy nám to k wuoli učiníte, a w tom wšecku pilnost a péči mieti budete, a kdežkoli budete moci, že sě obejdete a zjednáte dwě neb tři sta kop groš. širokých českých, a dáte je témuž Samuelowi na dluhu našem. A myť sě w tom tak mieti budem, žeť rozkážem úřed- níkóm mince našie: aťby wám zase, což zjednáte peněz témuž Samuelowi, do sumy swrchupsané z mince našic bez meškánie nawrátili. Jakožť pak o wás nepochy- bujem, že w tom pilnosti swé neopúštějíce tak se mieti budete, jakožť wám píšem, wědúce, že na tom zwláštní wděčnost nám učiníte. Dán w Praze, w neděli den swatého Tomáše apoštola, králowstwie našeho léta sedmého. Ad mandatum domini regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „aby zjednali tři sta kop grošuow panu Samuelowi. 19. Oznamuje, že uzawřeno příměří s Hynkem ze Šwamberka i sirotky Rosenberskými až do wypowědění. 1478, 27 Febr. (w Prase) (E copia coaeva in arch. Trebon.) My Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowutným a opatrným, Lwowi z Rožmitála, najwyššiemu hofmistru král. Česk., Janowi z Sútic na Týně, Wáclawowi Wlčkowi z Čínowa na Helfenburce, purkmistru a konšelóm města Hradiště Tábora, purkmistru a konšelóm města Piesku, purkmistru a konšelóm města Wodňan, i jiným pánóm, rytieřstwu 12

Strana 90
90 Psaní Wladislawa II krále Českého. a městóm, wěrným našim milým, jichž tento list dojde, wzkazujem milost králowskú a wšecko dobré. Wěrní milí! Wěděti wám dáwáme, že sme učinili příměřie a pokojné stánie s urozenými Hynkem z Šwamberka a sirotky urozeného někdy Jana Rosenberského i se wšemi zámky a zbožími jich, tak aby to příměřie mezi námi a našimi poddanými s strany jedné, a již psaným Hynkem a sirotky Rosenberského s strany druhé trwalo dotud dokudžby strana straně čtyř nedělí napřed wěděti nedala, to příměřie wypowiedající, wedle toho spuosobu, jakož w Rokycanech prwé příměřie uděláno bylo. Protož žádáme od wás i přikazujem, abyšte již psanému Hynkowi i také sirotkóm Rosen- berského i wšem služebníkóm jich nepřekáželi, ani překážeti dopúštěli, ale to pří- měřie jim wěrně, práwě a křesťansky zachowali, jinak toho nečiniece pod zachowáním milosti našie. Dán w Praze, w pátek po S. Matěji apoštolu božiem, králowstwie našeho léta sedmého. Ad mandatum domini Regis. 20. Úředníkům Krumlowským: že poručil Burianowi z Gutšteina jednati o zachowání příměří. 1478, 27 Febr. (w Prase). (Orig. arch. Trebon.) Wladislaw oc. Slowútní nám milí! Widěli sme list wáš, kterýž píšete statečnému Janowi z Rúpowa, hofmistru dworu našeho, wěrnému našemu milému. Ješto tomu wšemu, což jemu píšete, porozoměli sme, i wěztež, žeť sme již tu wěc poručili k dokonání toho příměřie urozenému Burjanowi z Gutšteina na Nečtinách, kamermaistru našemu a hajtmanu krajow Žateckého a Rakownického, wěrnému našemu milému. A teď wám list posieláme otewřený, pánóm, rytieřstwu i městóm našim poddaným, aby to příměřie drželi a zachowali. Protož pošlete jej, komuž toho potřeba jest. Dán w Praze, w pátek po S. Matěji apoštolu božiem, králowstwie našeho léta sedmého. Ad relacionem domini Samuel de Hradek, succamerar. regni Bohemiac. Slowútným Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, a Přibíkowi Hadowi z Pa- běnic, nám milým.

Strana 91
Psaní Wladislawa II krále Českého. 91 21. Kutnohorským: aby dali průwod služebníkowi nesaucímu dwě král. membrany do Brna. Ctiborowi z Cimburka. 1478, 7 Mart. (w Prase) (Ex orig. arch. civit. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Teď posieláme dwě membraně s wisutými pečetmi nebo dwa listy pergamenowá, při kterýchžto každém jest naše wětšie wisutá pečet, a na těch listech nic psáno nenie; a ti listowé mají neseni býti do Brna na nynější sjezd. Protož žádáme od wás s pilností i přikazujem, abyšte hned dwa jiezdná rozomná wyprawili s tiemto služebníkem urozeného Stibora z Cimburka oc. wěrného našeho milého, a jeden z těch ať ty membrany nese, to opatře, aťby nezmokly; a také jestližeby kde bylo w nebezpečném miestě, ať to na péči má, jestližeby nepřietelé měli těch membran dosáhnúti, aťby je prwé zsekal, nebo pečeti od nich utrhal, aťby nepřátelóm to w ruce nepřišlo. A ta oba jiezdná ať jedú s týmž služebníkem jmenowaného Stibora až do Brna. Jakož pak o wás nepochybujem, že znajíce, že toho pilná potřeba jest, w tom tak sě mieti budete, jakožť wám píšem. A myť wám to wším dobrým budem wzpomínati. Dán w Praze, w sobotu před S. Řehořem, krá- lowstwie našeho léta sedmého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách w. n. m. 22. Kutnohorským: tajné napomenutí o strahowání na posly krále Uherského a knížete Hynka w Čechách. 1478, 21 Mai (w Prase) (Ex orig. arch. civit. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wěděti wám dáwáme, že jsme w jistotě zpraweni, žeby nějaký Jan písař služebník krále Uherského měl s poslem kněze Hynkowým nynic tento některý den jieti a projeti na Poděbrady. Protož to wědúce, wěříme wám, že w tom wšicku pilnost a péči mieti budete, zdalibyšte téhož Jana i s tiem poslem dosieci mohli, na cestách osadiec a na špehy naložiec; a jestližeby které listy nebo jiné takowé wéci při sobě měli, aby od nich pobráno bylo. Než tu wěc welmi tajně jednajte a u weliké tajnosti zachowajte; a také to tajně dajte wěděti konšelóm do 12%

Strana 92
92 Psaní Wladislawa II krále Českého. Čáslawě a do Chrudímě, ať w tom také pilnost mají, to jim oznámiec, zdaliby jich dosieci mohli; a také ať je přehledají, jestliže jich dosiehnú, a cožby u nich nalezli ať poberú, a to wšecko ať w tajnosti zachowají. Jakož tu wěc dále Waší opatrnosti porúčieme, nepochybujíce, že w tom pilnosti swé neopustíte. Dán w Praze, w neděli před S. Urbanem, králowstwie našeho léta sedmého. Ad mandatum Domini Regis. Opatrným šefmistróm a radě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. 23. Úředníkům mince na Horách Kutnách: rozkaz, co stříbra zmincowati a kam naložiti se má. 1478, 7 Aug. (w Prase) (Ex orig. in curia Ital. Kutnae.) Wladislaw oc. Slowútní wěrní milí! Přikazujem wám, když střiebro z huti našic do mince se dá, aby toho střiebra bylo zmincowáno padesáte hřiwen, a to rozdielně po pět- mezcietma; a cožby nám mělo z toho přijíti, dajte z toho statečnému Bernartowi Bierkowi z Násilé komorníku našemu w. m. jedennezcítma kop gr. na jeho dluhu, kterýž jest jemu zadržán, a za ostatek nakupte nám sýra a másla k dworu našemu. Také wám přikazujem, abyšte slowútnému Wáclawowi z Swárowa kuchmistru dworu našeho w. n. m. z mince našie dali hřiwnu střiebra, a to hned. Toť jest wuole i roz- kázanie naše. Dán w Praze, w pátek před S. Wawřincem, král. našeho léta sedmého. Ad mandatum D. Regis. Slowútným Simeonowi Semenkowi z Wrchowisk oc. uts. 24. Launským: aby Chebské, ku králi obeslané, opatřili průwodem bezpečným až do Mostu. 1478, 3 Oct. (w Prase) (Orig. arch. Egrens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wěděti wám dáwáme, že sme byli pro některé potřeby naše, Chebské, wěrné naše milé, k sobě obeslali. Protož žádámeť od wás s pilností i přikazujem, abyšte je pruowodem bezpečným až do Mostu opatřili, aťby od nepřátel

Strana 93
Psaní Wladislawa II krále Českého. 93 škody na cestě newzali, jakož pak o wás nepochybujem, že w tom tak sè mieti budete, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w sobotu před swatým Františkem, krá- lowstwie našeho léta osmého. Ad mandatum domini regis. Opatrným purkmistru a konšelóm města Lúnského, wěrným našim milým. 25. Kutnohorským: aby na Petrowi Waltrubowi nežádali zachowacího listu od Táborských. 1478, 11 Nov. (w Prase). (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní milí! Wznešeno jest na nás, že byšte wy toho žádali na Petrowi Waltrubowi, spolusúsedu wašem, aby on list zachowánie swého z Tábora přinesl. I tak jsme zpraweni, že on má list zachowánie swého z Horaždějowic, kdež se jest rodil. A muožte to dobře znáti, že on w některé ruoznici jsa s Táborskými odtud jest odešel, a že oni jemu w této mieře nerádi dadie listu zachowacieho. A poněwadž týž Petr jsa tu mezi námi pěkně se jest zachowal a slušně se zachowáwá až do tohoto času, a tak prawí, že i potom též slušně se chce zachowati: žádáme od wás i při- kazujem, abyšte jeho k tomu nenutili, byť on w této mieře měl sobě list takowý s Tábora jednati, ale abyšte jemu toho přáli, ať swú žiwnost mezi wámi wede slušně, tak jakož jest prwé wedl. Wuoli naši i rozkázanie wědúce, mějtež se w tom tak, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w středu den swatého Martina, králowstwie na- šeho léta osmého. Ad relationem D. Samuelis de Hradek oc. succamerarii regni Bohemiæ. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „Aby Waltrubowi přáli žiwnosti.“)

Strana 94
94 Psaní Wladislawa II krále Českého. 26. Kutnohorským: o clo w Brodě Německém, a při jejich s p. Trčkau. 1478, 17 Nov. (w Prase.) (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní milí! Jakož nám píšete o tom, což se dotýče Brodských oc.; psaní wašemu sme porozuměli. I což sě cla s olowa dotýče, muóžete sami rozuměti, žeť to clo s olowa weliké nenie, a byť pak toho cla w Brodě s olowa nebylo, protoť wám kupci nic laciněji ani dráze nedadie, a naší též také, kdež do jiných zemí jedú, cla neodpúštějí. Protož zdáť se nám, abychme je při tom našem obdarowání zuo- stawili. A jakož nám také píšete, což se dotýče statečného Mikuláše Trčky z Lipy na Lipnici, hajtmana kraje Čáslawského, wěrného našeho milého: i nerádi jsme tomu, že tak o wás píše, i wěztež, žeť jemu s pilností píšem, aby takowých wěcí hned přestal, a proti wám w řeči i w skutku sě w pokoji zachowal. A což se té Špičkowé dotýče, přikazujem wám, abyšte wy túž Špičkowú k tomu drželi, cožby měla jemu sprawedliwě učiniti, aťby učinila; neboť jemu o témž píšem, že ji k tomu máte držeti; z čehožby ji winu dal, že jemu má práwa býti. Tiem se umějte zprawiti a zachowajte se w tom tak, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w úterý před swatú Alžbětú, králowstwie našeho léta osmého. Ad mandatum domini regis. A list náš, kterýž témuž Mikulášowi píšem, jemu jej pošlete. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „O clo Brodské a o Trčkowo lánie a Špičkowú.") 27. Wokowi z Rosenberka: odpowěď na prosbu, aby u krále Matiáše jednati dal o propuštění Bohuslawa ze Šwamberka. 1479, 16 Apr. (w Prase.) (Orig. arch. Třebon.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Urozený nám milý! Jakož nám píšeš, žeby urozený Bohuslaw z Šwamberka otec twuoj wsazen byl od najjasnějšieho pána Matiáše Uherského krále oc. bratra a přietele našeho milého, toho žádaje, abychom sě k tomu přičinili, aby rok měl do

Strana 95
Psaní Wladislawa II krále Českého. 95 toho sjezdu, kterýž máme mieti s již psaným králem oc. Srozuměli sme wšemu psaní twému, a nepřejem toho témuž Bohuslawowi: ale wieš a znáš to, že týž Bohuslaw pro nás ani naší příčinú nenie jat. A wšak my proto, pokud najdále budem moci, chcme sě k tomu přičiniti, aby mohl prázden býti nebo rok mieti. A což sě dotýče urozeného Beneše z Waitmile, purkrabie na Karlšteině a mincmaistra na Horách Kutnách, wěrného našeho milého, i jemuť bychom byli psali, aťby tu wěc jednal, po- kudby najdále mohl: než žeť sě již zasě k nám nawracuje a každý den zasě u nás bude, již to býti nemuož. Než proto pokudžbychom jedné mohli témuž Bohuslawowi pomoci, wěz, žeťbychom to rádi učinili. Dán w Praze, w pátek po welicenoci, králow- stwie našeho léta osmého. Ad mandatum D. Regis. Urozenému Wokowi z Rosenberka, nám milému. 28. Úředníkům mince na Horách Kutnách: o wydání hřiwny stříbra těm střelcům, kteříž ku ptáku střílejí. 1479, 2 Mai (w Prase) (Ex orig. in curia Italic. Kutn.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Slowútní wěrní milí! Wědětiť wám dáwáme, že sme dali z mince našie hřiwnu stříbra těm wšem střelcóm, kteříž k ptáku wedle obyčeje časem swým střielejí, aby sobě z toho střiebra ptáka udělali. Protož přikazujemť wám s pilností, kohožť tíž střelci k wám s listem naším dodatelem pošlí, abyšte již tu hřiwnu střiebra jemu z mince našic bez wýmluw wydali. Wuoli naši i rozkázanie wědúce, mějtež se w tom tak, jakožť wám píšem, jinak toho nečiniece. Dán w Praze, w neděli den S. Sigmunda, králowstwie našeho léta osmého. Ad relationem D. Lituin de Klinstein camerarii D. Regis. Slowútným Simeonowi Semenkowi oc. uts

Strana 96
96 Psaní Wladislawa II krále Českého. 29. Wokowi z Rosenberka: že příměří učiněno mezi Čechy a Rakušany skrze Jindřicha ze Hradce a o zachowání jeho že Lwowi z Rožmitála již nařízeno jest. 1479, 1 Dec. (w Praze.) (Ex orig. arch. Třebon.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš o té ruoznici, kteráž jest mezi Ra- kušany a některými našimi poddanými, i některé přiepisy nám při tom listuow Ně- meckých posieláš, ježto tomu wšemu, což nám o tom i o jiném píšeš, sme srozuměli. I wěziž, že nynie psal jest nám urozený Jindřich z Hradce w. n. m., že jest udělal příměřie mezi námi a našimi poddanými s strany jedné, a mezi Rakušany s strany druhé; a to příměřie že má trwati do S. Antonína n. př. A na to sme my již list náš příměřní dali témuž Jindřichowi; a mělby ten list náš položen býti na Bystřici w pátek najprw příští u urozeného Wolfganga Krajieře w. n. m.; a též zase Rakušané měliby ten den tu list příměřní položiti. A w tom času mělyby ty wěci jednány býti, aby k konci přiwedeny byly: jakož pak sú toho cedule udělány s obú stranú, kterak ty wěci mají konány býti. A s tiem jest obeslán urozený Lew z Rožmitála, najw. hofmistr král. Českého w. n. m., i jiní poddaní naši, ježto s Rakušany wálejí, aby wšickni to přiměřie již wedle zjednánie jmenowaného Jindřicha drželi a zachowali. A teďť posieláme list náš, kterýž píšem již psanému Lwowi ještě což se dotýče pro- bošta Drkolenského, jemu přikazujíc, aby on to, což jest pobral w našem ubezpečení, témuž proboštu nebo lidem jeho aby zase nawrátil, a wiec aby jemu i lidem jeho nepřekážel, ani překážeti dopúštěl, znaje a wěda to, že sme my téhož probošta za poddaného a kaplana našeho přijali. Teďť také list jeho posieláme, co nám na naše prwnie psanie odpisuje, ježto tiem se budeš moci zprawiti. A z wepře, kterýž si nám poslal, welmiť děkujem. Dán w Praze, w středu po S. Ondřeji, králowstwie na- šeho léta dewátého. Ad mandatum domini regis. Urozenému Wokowi z Rosenberka w. n. m.

Strana 97
Psaní Wladislawa II krále Českého. 97 30. Kutnohorským: aby wyslali z sebe na sjezd kraje Čáslawského ke dni 10 ledna 1480 uložený. 1479, 28 Dec. (w Prase) (Orig. arch. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wěděti wám dáwáme, že pokládáme sjezd kraje Čáslaw- ského w Čáslawi ten pondělí po božiem křtění najprw příští. Protož žádáme od wás s pilností i přikazujem, abyšte některé staršie z sebe na ten sjezd do Čáslawě wyslali. A tuť se oznámí od rad našich, proč se ten sjezd pokládá. Také kažte to w městě wašem trhem prowolati, ať wšickni okolní na ten sjezd do Čáslawě přijedú. Dán w Praze, w úterý na mlaďátka, králowstwie našeho léta dewátého. Ad mandatum domini Regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. 31. Městečku Hory Reištein: že jich, jako jiných horníkůw, o pomoc nynější upomínati nedá. 1480, 30 Januar. (w Prase) (Orig. arch. Trebon.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wězte žeť píšem slowútným Olkmarowi z Neznašow a Sulkowi z Prostého w. n. m. což se nynějšie pomoci dotýče, aby wás nynie z té pomoci nenapomínali, a při čemž jiní horníci, což se té pomoci dotýče, zuostaweni budú, wás také zuostawíme. Tiem sě zprawiece, pošletež již psaným Olkmarowi a Sulkowi list náš, kterýžť jim píšem. Dán w Praze, w neděli před hromnicemi, králowstwie našeho léta dewátého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným šefmistru a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. 13

Strana 98
98 Psání Wladislawa II krále Českého. 32. Kutnohorským: o dluh králowský, za kterýž ručili ku p. Mikulášowi Trčkowi. 1480, 4 Jun. (w Prase) (Orig. arch. civit. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož nám píšete, dáwajíce znáti, že statečný Mikuláš starší z Lippy poslal k wám s listem wěřicím Jiříka písaře swého, abyšte k němu wyslali, což se dluhu jeho dotýče. Srozoměli sme wšemu psaní wašemu, i zdáť se nám, abyšte wy pozdrželi té wěci jakž muožte, neboť my po témždni u Hory budem, a tuť ty wěci, což se téhož Mikuláše dotýče, opatříme. Tiem se umějte zprawiti. Dán w Praze, w neděli po hodu božieho těla, králowstwie našeho léta dewátého. Ad mandatum domini Regis. Opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. „O učítání se panem Trčkau.“ Službu swú wzkazuji, slowútné opatrnosti páni a přietelé milí! Jakož mi píšete, co jest toho dluhu, za kterýž ste mi rukojmě za krále Jeho Milost oc.: po- šlete ke mně tuto sobotu najprw příští s kwitancími, kteréž ode mne máte, a tu sečteno bude i s škodami prwními proležalými i s nynějšími. A toho wás šíře úředník muoj Jiřík z Pelhřimowa zprawí w pátek neb w sobotu. Dat. Wlašim, feria quinta, die Corporis Christi. Mikuláš Trčka z Lippy a na Wlašími. Slowútné opatrnosti panuom šepmistruom a raddě na Horách Kutnách, přátelóm milým. 33. Kutnohorským: aby jatého kněze (Jiru) poslali na Karlštein. 1480, 17 Jul. (na Hrádku) (Ex orig. arch. civit. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož nám píšete, že ten kněz, kterémuž sme z města kázali z hodných příčin pro jeho wšetečnosti, po našem odjezdu wrátil sě zasě, nám sě neopo-

Strana 99
Psaní Wladislawa II krále Českého. 99 wěděw ani wám, a pro takowú jeho wšetečnost že ste jej wsaditi kázali: tomu wšemu srozuměli sme, a welmi jsme toho wděčni, že takowú pilnost a péči máte, aby sě roz- kázaní našemu dosti stalo. A jinému nerozumíme, poněwadž jest sám z swé wuole a wšetečně sě zase wrátil, žeby opět proti nám něco netrefného jednati chtěl a w obci rozbrojení a roztržení puosobiti. Protož přikazujemť wám s pilností, abyšte hned, opatřiec tu wěc wedle potřeby, w moc naši na Karlštyn hajtmanu našemu jej poslali: a myť jemu dále rozkážem, co s ním bude mieti činiti. Wuoli naši i roz- kázanie wědúce, zachowajtež sě tak, jakožť wám píšem. Dán na Hrádku pod sekre- tem naším, w pondělí na S. Alexii, králowstwie našeho léta dewátého. Ad relationem D. Čenkonis de Klinstein procuratoris. Opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (Zewnitř listu naznačeno písmem sauwěkým: „Aby kněze Jiru poslali na Karlštein.“) 34. Kutnohorským: omluwa dluhu nezaplaceného. 1481 15 Januar. (w Praze) (Orig. arch. Kutnens.) Wladislaw oc. Poctiwí wěrní naši milí! Ukázal nám list urozený Jan Sokolowský ze Wrance, wěrný náš milý, jemužto píšete o ten dluh, kterýž jest wypuojčen ku potřebě našic. I wěztež, že prwé nežli ste to psanie učinili a nás došlo, rozkázali sme byli dáti z sum některých měst našich, a již sú pohotowě ležely: než w tom přišla jest nám welmi pilná potřeba, že sme je musili tam obrátiti. Než tak sme rozkázali, kdyžkoli z jiného některého města nám dadie, aby wám hned dáno a zaplaceno bylo. Datum Pragæ, fer. II post octavam Epiphaniæe domini, sub signeto annuli nostri, annorum dni. oc. Ixxxj°. Ad relationem D. Joh. Sokolowský D. Regis cubicularii. Poctiwým šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. 13*

Strana 100
100 Psaní Wladislawa II krále Českého. 35. Wokowi z Rosenberka: aby přiložil pečet swau k listům, kteříž se píší papeži a kardinálům o zdwižení interdiktu a processůw do země wydaných. 1481, 13 Nov. (w Prase) (Ex orig. arch. Trebon.) Wladislaw oc. Urozený wěrný náš milý! Wědětiť dáwáme, což se interdiktu a processuow od otce swatého do králowstwie našeho wydaných dotýče, žeť píšem J. Swatti, žáda- jíce aby takowí zdwiženi byli, a služba božie aby mohla kněžstwu našemu propuštěna býti. Přitom také píší se listowé od tebe a od některých jiných radd našich, jeden JSti a druhý kardinaluom, w nichž JSti za též a kardinaluow za přímluvu k JSti žádáte; jakož tomu z přiepisu těch listuow porozumieš, kteréžť při nich posicláme. I znaje takowú potřebu koruny našie, wěřímeť, že ty listy pečetí swú zapečetiti kážeš, a přiepisy ty že nám podlé nich zase pošleš. Neb již bezmeškánie k JSti po- slati chceme. Dat. Pragæ, fer. III S. Brictii, sub signeto annuli nostri, annorum oc. Lxxxj°. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Wokowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 36. Janowi Bořitowi z Martinic: aby w kraji Slanském pomoc swolenau s Jindřichem Mičanem wybíral k ruce králowě. 1481, 19 Dec. (w Praze). (E copia archivi Smecsn.) Wladislaw oc. Urozený wěrný milý! Jakož tebe tajno nenie o swolení obecném, což se wybírání nynější pomoci dotýče, jakožť toho teď ceduli posieláme, kdy a kterak ta pomoc má se wybierati: protož žádámeť od tebe s pilností, i wěřímeť, že ty w kraji Slanském s urozeným Jindřichem Mičanem z Klinšteina a z Roztok, wěrným naším milým, tu pomoc každé čtyři neděle k sobě přijímati budete, obešlíc ty w tom kraji, komuž kteří příleží, aby ji u wás každého zvláště kladli a z toho počet učinili, a sám také s lidmi a služebníky swými, že se wedle toho zachowáš, a tu ceduli že wšudy okolo kážeš trhem prowolati, aťby se wšickni w tom tak zachowali; a jestližeby kdo

Strana 101
Psaní Wladislawa II krále Českého. 101 byl toho odporen, že nám dáš to znáti, aťbychom wěděli kterak se k takowému majíce. A jestližeby co na obeslání proto naložil, tohoť také nežádáme škodnu býti. I nepochybujemť o tobě, že w tom se tak jmíti budeš, jakožť píšem; a myť tobě to wším dobrým budem wzpomínati. Dán w Praze, w středu před S. Tomášem apošt. božím, králowstwí našeho léta jedenáctého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi Bořitowi z Martinic na Smečně, wěrnému našemu milému. 37. Kutnohorským: aby pomoc s waření piwa nyní swolenau do Prahy přinesti neodkládali. 1482, 15 Mai (Orig. arch. civ. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož sme wás prwé obsielali, přikazujíce wám, abyšte nynějšic pomoc do Prahy přinesli, kterážto jest swolena od pánuow, rytieřstwa i měst našich wěrných, což sě dotýče toho, ktož piwa wařie, aby s každého strichu, dčberu, kbelce neb korce bielý groš český dán byl: i diwíme sě tomu, že ste ještě té po- moci nepřinesli. Protož přikazujem wám, abyšte wšech wýmluw nechajíce, hned tu pomoc, což ste jí wybrali, do Prahy přinesli, a položili v moc těch, kterýmž jest ta wěc poručena, a před sě abyšte jí wybierali do času uloženého. Wuoli naši a roz- kázanie wědúc, zachowajtež sě w tom, jakožť wám píšem, jinak toho nečiníce. Dán w Praze, w středu před božím wstúpením, králowstwie našeho léta jedenáctého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „aby piwowárné poslali.“) 38. Kutnohorským: o nespokojenosti s mincí, o pomoci piwowárné oc. 1482, 17 Mai (w Prase) (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož nám píšete, což sě mince dotýče, jaký jest křik o to, i ceduli nám posieláte, kteréž po městě mecí, prosíce za opatřenie oc. Psaní

Strana 102
Psaní Wladislawa II krále Českého. 102 wašemu wšemu porozuměli sme. I wěztež, žeť tomu nynie w tak náhle nic učiniti nemóžme, neb sami znáte, že to swolenie k té minci stalo sě jest ode wší země; a bez raddy wšech nezdá se nám slušné tú wěcí hnúti. A protož jakž muožte, to opatřte a strpenie mějte až do suchých dní najprwé příštích; a tu když při nás budú knie- žata, páni, rytieřstwo i města, chcme tu wěc s radú jich slušně před se wzíti, což by bylo našeho, wší koruny našie, i tudiež wašeho dobrého a užitečného, tak abyšte wy také bez přílišného obtěžowánie státi mohli a swú žiwnost wésti. A což sě těch cedulí dotýče, na to sě s strany swé pilně ptajte, a jestli že by kto w tom postižen byl, buďte jím jisti, a nikoli nepropúštějte až do našeho wám w tom dalšieho rozkázanie. Také wězte, že s pilností píšem úředníkóm našim w minci, přísně přikazujíce, aby summu, kterúž sú zdwihli z stolu, hned zase úplně položili, jmenowitě w tu sobotu před swatým Duchem dwě stě kop gr. českých, a ostatek do té soboty w témdni. Protož ktožbykoli ty penieze zdwihl z spolutowaryšuow jich, a k tomu sě neměl, aby je na ten čas položiti chtěl, přikazujemť wám, abyšte jim k tomu radni a pomocni byli, a takowého každého k tomu drželi a připrawili, aby tomu dosti učinil až do toho času, a ty penieze zase položil c. Také wás tajno nenie, což sě nynějšie po- moci s piwa wařenie dotýče, že ste s prwními k tomu swolili, aby dáwána byla, ješto sme my to od wás mimo jiné wděčně přijali, i list wám náš na to dali, s ně- kterými milostmi nad jiná města; ale že pak ta powolnost skutku daleko odpierá, neb již jiná téměř wšecka města posléz swoliwše dali sú a wy pak ještě nic. Protož ještěť wám přikazujem s pilností, abyšte sě již k tomu skutečně měli, a beze wšech dalších odtahnow w tyto hody o swatém duše najprwé příštiem, abyšte již konečně do Prahy přinesli a dali, neb jest nám toho pilná a znamenitá potřeba. Pakli byšte toho již neučinili, a skrze to na nás které škody přišly: wězte, žeť by ty škody naše nebyly, ale waše. Tiem se zprawiec, tak se zachowajte wedle rozkázanie našeho. Než což se mince dotýče, podlé prwnieho zuostánie tak sě zachowajte, ať se jeden werk peniezy dělají, a druhý groši, až do dalšieho opatřenie. Dán w Praze, w pátek po božiem wstúpenie, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad mandatum domini regis. Opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „o minci, o cedule, o piwowárné.“)

Strana 103
Psaní Wladislawa II krále Českého. 103 39. Kutnohorským: o wybírání pomoci s piwa waření, která sněmem swolena jest. 1482, 7 Oct., 24 Dec. (w Prase) (Ex orig. arch. civ. Kutn.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Jakož wás tajno nenie o wybierání nynější pomoci s piwa wařenie wedle obecnieho swolenie, jakož pak máte toho ceduli sepsanú, kterak sě ta pomoc má wybierati: i tak jsme zpraweni, že lidé waši z wesnic, kteréž držíte, té pomoci s piwa waření nedáwají. Protož přikazujemť wám, abyšte wšech wýmluw ne- chajíce, podlé té cedule a swolenie obecnieho s lidí swých z wesnic i také z města tu pomoc wybierali; a což ste jí wybrali, abyšte do Prahy přinesli konečně we dwú nedělí po S. Hawle, w tom déle neprodléwajíce; a před sě abyšte ji do času jmeno- waného wybierali. Jakož pak žádné pochybnosti o wás nemáme, než že pro naše i obecné dobré w tom tak sě mieti budete, jinak toho pro ižádnú wěc nečiníce Dán w Praze, w pondělí po S. Františku, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. Wladislaw oc. uts. Opatrní wěrní milí! Jakož wás tajno nenie o tom, což sě té pomoci dotýče, kteráž sě dáwá s piwa wařenie wedle swolenie obecnieho a pro obecné dobré: protož žádámeť od wás s pilností i přikazujem, abyšte již tu wšicku pomoc, což jie do nowého léta dobéřete, hned po nowém létě do Prahy přinesli; nebo při tom času ještě někteří kniežecí dluhowé, pro něž sě ta pomoc wybierá, mají placeni býti. A jestližeby již ti dluhowé tehdáž zaplaceni nebyli: tehdy skrze to k welikým škodám přišlibychom. I znajíc a wědúc to, žádné pochybnosti o wás nemáme, než že bez pro- dléwanie ten ostatek té pomoci nám přinesete; znajíc a wědúc, že jest toho pilná potřeba, a že na tom mnoho našeho a obecnieho dobrého záleží. Dán w Praze, w úterý na štědrý den, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným oc. uts.

Strana 104
104 Psaní Wladislawa II krále Českého. 40. Kutnohorským: o hawéřích we zlodějství popadených, aby jim oblehčowáno nebylo. 1482, 18 Oct. (w Prase). (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wznešeno jest na nás, že někteří z hawéřuow popadeni jsú w zlodějstwí, a u wazbě sedí; i již mnoho takowých wěcí se jest dálo, a wždycky jest bez kázně prominuto. Pak nezdá se nám toho oblehčowati, ani wiece komu trpěti. Protož přikazujemť wám s pilností, abyšte jim právo učinili wedle obyčeje horního, tiem nedlíce. A což se toho erzkafféře dotýče, kterýž jest utekl, statek jeho wšecken opatřte k ruce našie, ať se ničiemž nehýbe až do našeho w tom wám dalšieho rozkázanie. Toť jest wuole i rozkázanie naše; tak učiňte, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w pátek den S. Lukáše, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad relationem dom. Joh. de Šelnberk, cancellarii regni Boemiae. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „na hawéře pro rudu kradenú.“) 41. Kutnohorským: aby drželi Janka Sigmundowa k zaplacení dluhu Wácl. Hamerníkowi z Božejowa. 1482, 29 Nov. (w Praze) (Orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw 9c. Opatrní wěrní milí! Wznesl jest na nás slowútný Wáclaw Hamerník z Bože- jowa, wěrný náš milý, že Janek Sigmunduow dlužen jest jemu některý dluh za dnom, a že nemá sě k tomu, by jemu ten dluh zaplatil. Protož žádáme od wás i přikazujem, abyšte téhož Janka k tomu drželi, ať jemu ten dluh bez prodléwanie zaplatí. A jestli žeby pak on nedbal jemu toho dluhu zaplatiti, ale wedle práwa městského uweďte zasě téhož Wáclawa w ten duom. Tiem sě zprawiec, mějtež sě

Strana 105
Psaní Wladislawa II krále Českého. 105 w tom tak, jakožť wám píšem. Dán w Praze, w pátek u vigilii swatého Ondřeje, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad relationem domini Samuelis de Hrádek, succamerarii regni Boemiae. Opatrným šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „aby Janek Sigmunduow zaplatil Hamerníkowi dluh.“) 42. Kutnohorským: aby wyslali z sebe k odpowídání Přibíkowi Tluksowi z Čechtic na Božejowě. 1482, 5 Dec. (w Prase) (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw oc. Opatrní wěrní milí! Wěztež, žeť wás před námi z některých wěcí chce winiti statečný Přibík Tluksa z Čechtic na Božewojie (sic), wěrný náš milý. I pokládámeť wám rok s ním w pátek o suchých dnech nynie najprwé příštích, přikazujíc, abyšte některé z sebe k tomu wyslali, aby na den jmenowaný před námi stáli, a z čehož wám winu dá, abyšte jemu práwi byli. I rozumějíc tomu, a wuoli naši i rozkázanie znajíc, neobmeškáwajtež ke dni již jmenowanému z sebe některých k tomu wyslati. A tak se již zachowajte, jakožť wám píšem, jinak toho nečiniec. Dán w Praze, we čtwrtek před swatým Mikulášem, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad relationem dom. Johannis de Šelnberk, cancellarii regni Boemiae. Opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „aby stáli s Přibíkem o krbce a o kolo.“) 14

Strana 106
106 Psaní Wladislawa II krále Českého. 43. Wokowi z Rosenberka: upomíná ho o sbírání a poslání pomoci s piwa waření swolené k zaplacení dluhůw knížecích. 1482, 24 Dec. (w Praze). (Orig. arch. Třebon.) Wladislaw oc. Urozený wěrný milý! Jakožť tebe tajno nenie o tom, což sě nynějšie pomoci dotýče, kteráž sě dáwá s piwa wařenie wedle swolenie obecnieho a pro obecné dobré: protož žádámeť od tebe se wší pilností, i wěřímeť, že již tu pomoc wšecku, kterúž si s lidí swých wybral, že ji po nowém létě do Prahy hned přineseš nebo pošleš; nebo při tom času ještě někteří kniežecí dluhowé, pro něž sě ta pomoc wybierá, mají placeni býti. A jestli žeby již ti dluhowé tehdáž zaplaceni nebyli, tehdy bychom skrze to k škodám welikým přišli. I znaje a wěda to, žádné pochyb- nosti o tobě nemáme, než že bez prodléwanie nám ostatek té pomoci, co si jie s lidí swých wybral, pošleš. Nebo na tom našeho mnoho i obecnieho dobrého mnoho leží. Jakož pak o tobě nepochybujem, než že w tom tak se mieti budeš, jakožť píšem. Dán w Praze, w úterý na štědrý den, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Wokowi z Rozmberka, w. n. m. 44. Úředníkům mince na Horách Kutných: aby peníze se stolu wzaté zase položili. 1483, 9 Mai (w Prase.) (Orig. arch. civit. Kutnens.) Wladislaw oc Slowutní wěrní milí! Jakož ste někteří z wás wzali penieze naše s stolu bez wuole našie, ješto se tomu diwíme, a k tomu se od dáwné chwíle nemáte, aby- šte je zase položiti chtěli: protož přikazujeme wám přísně pod milostí, abyšte je hned zase položili, a konečně tu sobotu před swatým duchem najprwé příštím, abyšte dwě stě kop groš. českých do stolu zase položili, a ostatek od té soboty w témdni; pakliby se ktož koliwěk z wás w tom tak nezachowal, wězte, žeť takowé swéwuole žádnému trpěti již déle nebudem. A píšemť o to opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutných, wěrným našim milým, aby každého takowého k tomu drželi

Strana 107
Psaní Wladislawa II krále českého. 107 a připrawili, ktož by se k tomu neměl, aby dal; již pak, ktož se w tom zmešká, sám sebú winen bude. Wuoli naši i rozkázanie znajíce, tak se zachowajte, jakožť wám píšem, jinak toho nečiníce. Dán w Praze, w pátek po božiem wstúpenie, krá- lowstwie našeho léta dwanáctého. Ad relationem domini Johannis de Šelnberk, cancellarii regni Bohemiae. Slowútným Janowi z Ničowa a Zachařowi z Božetína, úředníkóm mince našie na Horách Kutných, wěrným našim milým. „O penieze stolowé, aby byly zase dostaweny." 14*

Strana 108
A. XXV. PSANÍ HILARIA LITOMĚŘICKÉHO, CO ADMINI- STRATORA PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPSTWÍ, KU KATOLÍKŮM ČESKÝM, ABY KRÁLE JIŘÍHO NE- BYLI POSLUŠNI. (Ze knih konsistorialních w archivu kapituly Pražské, pod lit. U, III, na str. 33—72.) 1. Purkmistru a konšelům města Kadaně, 1467, 4 Mai. Hilarius administrator arcibiskupstwie a děkan kostela Pražského, ot otce swa- tého usazený, w práwiech duchowniech doktor oc. Mudrým a opatrným pánóm, purkmistru a konšelóm města Kadaně: pozdra- wenie, a w swatém poslušenstwí dokonalé stánie! Wěděti wám dáwáme, že jakož přišli jsú k nám listowé ot najswětějšieho otce a pána pana Pawla papeže druhého, a ot najduostojnějšieho otce kněze Rudolfa, legata stolice a moci papežské, jichžto přiepis latině posíláme; z něhožto muožte porozoměti, kterak otec swatý, jemužto péče wšech křestaňských duší pod nebem jest poručena, jako milostiwý otec mezi jinými pracemi usiluje, aby země Česká jednotu a poslušenstwie otce swatého a jeho prelátuow podnikla, a s jinými křesťanskými králowstwími u wieře, řádu a swátostech sě srownala; a že ta wěc najwyššie záležela na hlawě, když by sě ta byla napra- wila, čáka dobrá byla k oprawení wšech úduow. I po welikém a rozličném napo- mínání Jiřieho, tehdáž krále Českého, nic nemohla Jeho Swatost prospěti, jako w zemi wýhorné a neworné, učinil jest podlé swé powinnosti, že jest jeho ssadil s duosto- jenstwie králowského, jakož w tomto přípisu srozumiete. Pak že nenie pochybná wěc, že to mohla Jeho Swatost učiniti; neb jemu pán buoh jest poddal wšecka králow- stwie tohoto swěta, a on má klíče swázanie i rozwázanie, a brány pekelné, totiž ka-

Strana 109
Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. 109 cierské, jemu nikdy neodolají; kohož on otsúdí, my za otsúzeného máme jmieti; s kýmž on neobcuje, my obcowati nemáme. I rozkázal jest Jeho Swatost wšem pá- nóm, rytieřstwu, městóm i obcem České koruny, aby jemu jakožto ssazenému pro ty kusy, kteříž w nálezu široce psáni jsú, wiece poddáni nebyli. Pak kdož jsú Jeho Swatosti uposlechli a proti Jiříkowi ssazenému sě wěrně a prawě postawili, týž Jiřík zatwrdiw sě w swé zlé wuoli a w neposlušenstwie, jenž jest horšie než modloslužeb- nictwie, i trápí, dobýwá a hyndruje též pány křesťanské, barwu sobě bera a tudy lid obecný podwozuje, že pro wieru jich neutiská, ale že sě jemu swéwolně zprotiwili; nechtě toho wěděti, že jemu oni ani wy ani žádný Čech, kto swú čest a křesťanskú wieru miluje, nejsú a nejste wiece powinowati nižádným poddáním; neb od otce swatého toho wšeho z plnosti mocnosti jeho jste wyswobozeni. Nebo byť byl na swém duostojenstwí zóstal, byla by ta wěc, co sě swobod dotýče, slušně předsewzata: ale že sňata jemu koruna, i nenieť žádný powinowat oč s ním rokowati, ani čím wiece jemu poddán býti, ale podlé wiery wěrně a práwě proti jemu sě zastawiti, jakož tito páni a město Plzeň jsú sě zastawili. I nejsúť páni, rytieřstwo, města i obce, kteříž s ním drží, wýmluwni před twáří boží, před říší nebeskú i předewším sborem kře- stanským duchowním i swětským, wymlúwajíce sě, že jsú sobě jeho za pána wzali, a že jest král mazaný, a že jemu jsú přísahu činili, a že by bylo proti jich cti, kdyby jinak učinili; dotýkajíce wysoce pánuow křesťanských, města Plzně a jiných měst, i tudiež nás a jiných, jakobychom zrádně a nepráwě nad swú ctí učinili. Neb dokawadž za krále ot otce swatého, ot ciesaře a ot křesťanstwa jmien jest, i my i wy byli ste jemu poddáni. Ale poněwadž on práwem jest otsúzen, tehdy wšickni práwě jsú ot jeho moci zproštěni, jakoby umřel; neb ssazenie jeho k smrti sě rowná. Ano práwo duchownie swědčí, že jakž brzo kto w kacieřstwo a neposlušenstwie wpadne, nemuož ničímž práwě a řádně wlásti, nadto pak když jest ot najwyššieho práwa ot- súzen, od něhožto nenie nižádné otwolánie, jako ot wrchu práwa; jakož týž Jiřík otwolal sě jest před námi i mnoho dobrými lidmi k tomu súdu, jehož nenie na swětě, nepráwě, rúhawě, marně a nekřesťansky, wysoce haněje a tupě otce swatého; k jehožto otwolání tak neslušnému my jsúce požádáni, nechtěli sme swědčiti, neb sě jest tu proti bohu, proti otci swatému i proti řádu a práwu mnoho dálo, chtěli sme rádi jemu i w tom raditi, co by mělo zóstati, ale šeredně jsme otehnáni. Pak milí páni! poněwadž wy stojíte w poslušenstwie cierkwi swaté, waši předkowé a rodičowé w něm jsú stáli, swých statkuow i hrdel pro křestanskú wieru nasazowali: zpomeňte na swú čest a wieru, křest a wšecky swátosti, kteréž od boha wšemohúcieho skrze otce swatého jmáte. Widíte, žeť sě weliké utištěnie wieře děje, dnes pánóm, snad zajtra wám, tak že by pod tú barwú wšicku Českú zemi podmanil, a ji svými bludy naprznil; a učiňte statečně, což wám otec swatý rozkazuje. Jestiť toto božie pře; nelekajte sě, pán buoh bude s wámi; wiece sě bojte boha, jenž tělo i duši pro ne-

Strana 110
110 Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. poslušenstwí posielá do ohně. A my z poručenie otce swatého a Jeho Swatosti legata i z našeho pořádného úřadu, jakožto administrator a zpráwce arcibiskupstwie Praž- ského, po wysokém napomenutí, rozkázaní a pod kletby zawázaním, majíce ot Jeho Swatosti přísné rozkázanie, wás wšecky společně i rozdielně napomínáme, a pod kletbú a pod zdwižením swaté služby božie mocí papežskú i legatowú přikazujem, abyšte sě tak wšickni jako křesťané dobří a prawí zachowali, a budúcí wěci a du- chownie sobě wiece nežli nynější a časné wážili, a k tomu sě skutečně měli a uká- zali, jakož hněwu božieho a pokut otce swatého hrozných chcete sě uwarowati a prawí a dobří křestané chcete a máte slúti. A toho wám čas šesti dnów ot dodánie listu toho mocí otce swatého dáwáme. Jestli že jinak učiníte, jehož bože nedaj, tehda wám službu boží wšecku stawujem, a proti wám, jakož nám jest rozkázáno, podlé poručenie budem sě jmieti. Dán w nowé Plzni, léta oc. lxvii, quarta die mensis Mai. In hac forma scribatur, mutatis mutandis: Chomutowie, Ponti, Ustie, Loket, Budějo- wice, dno. Bezdružický, dno. Hasistenský. 2. Pánům Mostským, 1467, Mai. Pozdrawenie mé s žádostí wšeho dobrého křesťanského: Múdří a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete o swých potřebách, žádajíce prodlenie oc. Rozomiete milí páni, že tato wěc dotýče sě wiery křesťanské, otce swatého a pánuow i poma- hateluow křesťanských. I co sě wiery a swatého poslušenstwie tkne, chwálím wáš úmysl dobrý, že sě chcete mieti a zachowati u wieře a řádiech swatého kostela Řím- ského. Tak jsú předkowé waši činili a skutečně sě ukazowali. I nebyl bych já žádné přísnosti proti wám okázal w duchowenstwí, by k tomu skutkowé waši wedli. Ale rozomiem tomu, že proti pánuom křesťanským wy jsúce křesťané s otřezanci wiery křesťanské na poli ležíte. Wiete páni, že buoh přikázal, aby nebylo woráno wolem a woslem, totiž aby rozdielné wiery směsice spolu nebyla: pak kudy wy slušně kře- sťané proti křesťaném pro wieru křesťanskú bojujícím bojowati móžte? Neboť jest naše a waše wiera prawá, i proč proti sobě a swým jste? a neboť jest jich wiera prawá, jakož toho bohdá nedržíte, tehda jim jich wýtržnosti pomáháte. Protož milí páni, wzneslili ste toto na otce legata a Jeho Milost co wám z swé milosti učiní, toho já sem ne otporen, ale wšak mi nepíšete, co jest wám subdelegat otpustil. I račtež mi to, i což od otce legata duostojného jmieti budete, otepsati, abych já také proti tomu uměl sě mieti. Jinak nemohl bych než podlé rozkázanie starších swých sě w tom wěrně a poslušně jmieti.

Strana 111
Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. 111 3. Pánům s Kolowrat, 1467, 4 Jul. Urozený pane! Modlitba má za Twú Milost wždy powinná. Urozenost má do sebe tu zwláštnost, že ač co z náwodu učiní, wšak w tom sě nezatwrdí, ale rozomem lepším dá sebú k prawdě hnúti; ale hlúpost newlídná, jakož zapřeže, tak táhne, a tiem sě ot urození dělí. Protož milý pane, cožť budu psáti z mé powin- nosti, wěřím, že to w trpěliwosti a s powážením přečtúc, dáte miesto prawdě, jakož na krew urozenú slušie. Ot předkuow wašich podlé wiery jste křesťan, a podlé ko- rúhwe této země pán, i podlé obého slušie wám znamenati, slušněli tuto wěc před sě beřete, že proti wieře křesťanské a proti pánóm urozeným a městóm křesťanským twrdě a těžce sě máte, a majíce wiery křesťanské obránce býti, i pomáháte tomu a těm, ježto nic jiného nežli řád, poslušenstwie a wieru křestanskú obecnú zahladiti, pohaněti, utisknúti, a swuoj běh nestálý, otwolaný a zdwižený wámi a jinými chtie sobě dowésti, a zemi w těžké narčenie a w neposlušenstwie uwesti, ježto sě to na- posledy této zemi i wašie korúhwi i cti zle mohlo by hoditi, neb i wás i wšecku zemi tiem chtie odieti, ježto rodowé waši w této zemi nikdy sú sě toho nedopúštěli. Tak tehdy najprw mluwiece podlé wiery křesťanské, králowé a kniežata této země u wieře křesťanské a swatém poslušenstwí kostela Římského stáli. Wy i rodowé waši wšickni sú sě w tom zachowáwali, a žádnému jinému nežli pánu křesťanskému, a otci swatému poslušnému, neslúžili. To stálo až do tohoto někdy pána našeho, kterýž to přisáh bohu a jeho náměstku, že sě chce podlé předkuow swých zachowati, nezdržel toho a chce to na tuto zemi uwesti, ježto žádný král, knieže ani pán o to sě ne- pokusil, by takowú swéwolností šel proti obecnému sboru křesťanskému a proti otci swatému, doufaje sobě, nébrž wám křesťanóm, že jemu jeho neposlušenstwie po- muožete proti křesťanstwu a náměstku syna božieho. Jest wěc toto wědomá, že pán buoh, jehož jest země wšecka, miesto sebe jednu moc najwyšší duchowní usadil, a jie wšecka králowstwie poručil; druhú moc swětskú, jenž z práwa wším swětem měla by wlásti. Tyto pak moci, nemohúce samy sebú wšem zemiem dosti učiniti, i rozdělily sú sě w biskupstwie, králowstwie a kniežetstwí; moci duchownie swú nižší moc tu dawši miesto sebe, a moc swětská také, tak aby moc moci pomocna byla. Co duo- stojnost duchownie písmem a řádem líčí, to welebnost swětská dopomoci má mečem. Wysadil potom a radu učinil wás panstwo, jestli že by nemohl pán země swú mocí, wy jemu máte toho dopomoci; chtělli by pak scestiti a straniti, wy máte jeho na- prawiti, a wždy pánu swému cestu předkuow swých připomínati. Pakli by i tak wždy chtěl swé wuole užíwati, a hubenějších, nežli jste wy, rady poslúchati: máte pane hned na swé předky a na čest zpomenúti, že w tom sú pánóm swým neshowiewali,

Strana 112
112 Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. w čem by jich rady nechtěl poslúchati. Neb na biskupa země záleží, aby wieru kázal a líčil, a na wás wiery swaté obecné křesťanské ne stranné obrana a této země za- chowánie záleží. Pán zemský neb král dnes bude tento, a zajtra jiný, ale rodowé zuostáwají. Králóm řečeno jest: rozomějte králowé a učte sě, jenž zemi zprawujete, abyšte bohu slúžili w bázni, ale ne w pychu a w neposlušenstwie; wám pak, jako radě, písmo welí, wěrně a prawě raditi, co muož wěrně této zemi se ctí a s wierú křesťanskú zuostati; neb budete-li jinak raditi, tieže nežli ten od boha i od práwa tresktáni máte býti. I podlé již tohoto běhu, jestli že ste jemu tak radili, a on wás nechtěl uposlechnúti, sobě ne wám winu má dáti; již wy dále nejste powinowati k tomu jemu rady dáwati, a w tom jeho zachowati, ot čehož ste wždy jemu radili. Pak již widíte, k čemužto jest přišel, ježto na tuto zemi nikdy takowá wěc jest ne- přicházela. Jemu se zdá, že tak má býti, a že otec swatý má podlé jeho hlawy učiniti, a wešken sbor křesťanský proti němu jest a jeho radě, ježto swé spasenie wiece milují, nežli on. Pak nechajíce jeho pomocníkuow s ním wěřicích, wy pane a jiní pomahatelowé, wěrní křesťané chcete býti a slúti, a k tomu se wždy ohlašu- jete a seznáwáte, a wšak tak sě k tomu máte, že kdyby wašie pomoci jemu nebylo, spěšný by tomu běhu konec byl; neb kdy nenie kto pomáhaje a obhajuje, nenie také kto swú wuoli maje. Wy w poselstwí, wy do Říma, do říše, ku kniežatóm, wy swé pečeti zawazujete, za něho píšete, slibujete, jeho strana mlčí, nikam sě newywalí, doma radí, a wámi wždy nasadí. Hleďte milý pane, že ti, jenž sě s ním proti poslu- šenstwí zastawili, z swých řehol newyštěrbují, wám nikdy k rozmnožení wiery a kněží křesťanských nepomáhají: čemuž wy wycháziete z toho, co w sobě swaté poslušen- stwie zawierá, a čemuž jest wšecko křesťanstwo obyklo? Buoh kázal, abychom ne- obcowali s těmi, kto jeho náměstkuow poslúchati nechtie. Swatý Pawel po prwniem a druhém tresktání welí sě jich warowati. Swatý Jan nedá jich i pozdrawowati. Wy pak pane widíte, an křesťany utiskuje, jich zámkuow dobýwá, hubí a jiná bezpráwie činí, netoliko, by chtěli w tom pohotowě býti, ale twrdě přiwstali ste, abyšte jemu toho běhu dopomohli. Wzel sobě jakús barwu, že jemu nechtie jako pánu poddáni býti: ale on sám náměstku božiemu w křesťanském běhu nechce w ničemž obyknúti, a nehledí, že oni jako synowé poslušní nemohú jinak učiniti, ale sám neoprawie. I chce sě i s wámi po nich woziti. Nenieť pane dosti, křesťanem býti, musieť k tomu skutkowé křesťanští se okázati, a těm pánóm, jenž sě tak zastawili, opowrhna wšecku strannost, jestli která, pomocen a raden býti, jestliže pro některakú nelibost a strannú wěc wieru w tom chcete neb opustiti neb potlačiti. Hleďtež pane, jestli to w šlepějích předkuow wašich choditi; nehospodářská wěc, pro wlnu wowci ztratiti, a pro kyselost k jed- noho (sic) z čeledi wešken chtieti duom obořiti. Pomni pane, že když sě wiery tklo, wšickni páni wespolek sě spřiehali a pro wieru a swaté poslušenstwie rádi mřeli. Neděl sě milý pane pomocí, s nimiž jsi v jednotě wieře. Potuď čest roste, pokud

Strana 113
Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. 113 wiery kto brání. Znamenajte, že mohúce wieře pomoci, i pomáháte proti nie; tieže ot boha, nežli oni tresktáni budete. Nehleďte na to pane, žeť on die, že žádného ne- utiskám; neb nenie dosti, aby neutiskal, jakož pak sě to jinak shledáwá, a jemu to w srdci jest, ač ještě jemu čas nenie. Ale dosti by bylo samému neblúditi, a w čem jest scesten, bez otpory oprawiti, neposlušenstwí a neřády kaziti. Ale každý to znamená, že jeho wšecka wálka jest, aby to co počel, dowedl. Pak protoli ste byli jeho za pána wzieli, abyšte jemu toho pomáhali? Tehdy měli ste k tomu najprw sami přistúpiti; čili chcete čekati, kterak jemu sede, tak s ním potom wěřiti? Pakli nic, čemuž jemu toho pomáháte, čehož sami nelibujete? Nic jiného, že na sě křik ot dobrých křesťanuow obdržíte, a nic sobě ani jemu w tom neprospějete. Jestli že diete, aby tato země nebyla ka- cieřstwiem narčena, nenieť slušné swú ctí koho, aby při cti zuostal, wywaditi. Wy ste země nezawedli, ktož má wás nutkati, abyšte ji wywadili? Lítost máte mieti nad nimi, že jsú w to tak kročili; ale nepomáhati, aby tak zuostali. Mohúliť sobě co prowesti, bohu buď chwála; pakli nic, jich škoda. Otporné jsú sobě tyto wěci: oni wším obyčejem pracují, aby z toho wywedeni nebyli a wšecku cierkew páně potupili, a tak aby oni křesťané a my za kacieře zuostali: wy pak, aby oni s sebe kaceřo- wánie swedli, a u waši nohu trn strčili. Jestliť naše křesťanská wiera a prawá, čemuž k nie jich newedete, a tak prawé, jako oni křiwé, nebráníte? oni naše nikdy, wy wždy jich obhajowati chcete; oni wás nikdy nechwálé, a wy je jinde wymlúwáte. Nejste toho powinowati brániti, čemuž ste nikdy podlé něho neobykli. Poslušen- stwie brániti máte, na běhy přednie předkuow wašich jako w zrcadlo hledíce, a to podlé wiery. Pak podlé urozenie a wašie korúhwe, jako pán jeden této země, jste k tomu také zawázani; neb čest tohoto swěta záleží na trém: Newinného neutiskati, zrádně žádnému neučiniti, a co komu slíbí, wěrně a prawě jemu zdržeti. I nepo- máhaje jemu, proto neučiní žádný proti tomu trému; neb jeho nic neutisknete, po- něwadž jemu nic winni nejste; ale křesťany wěrné hubě a trápě, proto že ot ssaze- ného otstúpili jako poslušní, již budete newinné utiskati, podlé něho stojiece. Také jemu zrádně nic neučiníte, neb dotowad byli ste jemu powinowati, dokudž on otci swatému swé přísahy nezwrhl; pak poněwadž jest práwem z toho wyweden, nic jemu zrádně nečiníte; neb jako služebník wáš, otpowěda komu podlé wás, ač s ním nic nemá činiti, w sprawedliwé wálce zrádně jemu neučiní. Nad to pak wy a každý křesťan zastawiece sě pro wieru, podlé otce swatého, ježto wám jest tak mnoho do toho, jako Jeho Swatosti, nic jemu nepráwě neučiníte; neb nepřietel pána boha twého a náměstka jeho má býti také nepřietel twuoj. Také w tom cti neztratíte, neb ste slibowali jako křesťanskému králi: a poněwadž on již nenie jmien za toho, ot toho, jenž má právo a úřad wynesti, kto jest křesťan, kdo nic, ačkoli on prawí, že jest křesťanským králem, ale na jeho řeči dosti nenie, neb žádný sobě swědek nenie platný. Jest wěc wyhlášená, když ciesař práwem římským wynesl, že některé knieže 15

Strana 114
114 Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. léno propadlo, to jest práwo na wrch bez otporu: též když otec swatý podlé práwa duchownieho rozsúdí, že tento nenie křesťan, ale bludný neb kacieř, a že toto neb ono nemá drženo w křesťanstwu býti, má to přijato býti a tak drženo. Ale proti wší říši něco držeti a žádného nežli sebe nešetřiti, ktož múdrý má toho obraňowati? Pak, milý pane, poněwadž již jemu tak sě jest stalo, nemuožete wy ani my jinak než jako křesťané sě mieti, co swázáno, za swázané držeti. Protož napomínám já wás skrze swatoswatý křest, a skrze milosrdenstwí božie, pod wěčným zatracením, aby, chcete-li křesťanský pán slúti, s ním již ssazeným wiece nebyli, ale pánuow křesťanských a měst sě přidrželi. Pakli byste toho we dwanácte dnech ot čtenie tohoto listu počítajíce, neučinili, jehož bože nedaj: tehda mocí boží, mocí otce swa- tého, mocí biskupskú a pořádnie maje rozkázanie ot Jeho Swatosti, a toho jinak proti poslušenstwí nemoha učiniti, zapowiedámť wšecky swátosti, swatú mši i obco- wánie s wěrnými stawuji a zapowiedám, a wšem kněžím pod mú zpráwú w tomto arcibiskupstwí stawuji před wámi službu boží, aby tak přijdúc k sobě, přijela spasi- tedlná a křesťanská zřiezenie. Jehožto bohdá úplně doufám, že sě w tom jako pán této země a křesťan dobrý dáte naleznúti, a wěčné wěci wiece nežli minulé, a spa- senie nežli zbožie tohoto swěta wážiti, aby waše stránka byla nalezena mezi swatými a poslušnými. Amen. Otpowědi křesťanské žádám. Datum Plznæ, in vigilia visitationis. In ista forma scriptum est domino Henrico de Busstiewes domino Benessio de Libsstein domino Purkardo de Bezdružicz de Kolowrat. 4. Kadanským a Mostským, 1467, 10 Jul. Pozdrawenie mé s žádostí naplněnie rozkázanie náměstka božieho: múdří a opatrní páni a přietelé milí! U weliké wěci slušie welikú stálost před sé wzieti, chceli kto otplatu welikú, čest a chwálu obdržeti. I pamatujte milí páni, kterak otec swatý w této weliké wěci psal jest wám několikrát, a wšak w tak křesťanském běhu ničímž ste sě neokázali k Jeho Swatosti, ježto by mohlo do wás jmieno býti, že něco sobě wieru, čest a stolici Římskú wážíte. Wšak milí páni, město waše i oby- watelowé jeho, wy i rodičowé waši, wždy sě w wieře a swatém poslušenstwí za- chowali. Slušieť wám toho hleděti, co předkowé waši wěrně a stále až do těch žiwotuow zachowali, wy abyšte s jich šlepějí neskráčeli. Wiera křesťanská potřebujeť skutkuov, máli býti živá; díwati sě a pohotowě býti, a zjewně stálé a křesťanské řeči mluwiti, a pak tajně a skrytě jiné skutky mieti, budeliž toto co wieře platno?

Strana 115
Rsaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. 115 Otec swatý ještě přes to přese wšecko teď píše wám i obci, jakož porozumiete. I napomínám já wás z rozkázanie Jeho Swatosti, abyšte sě tak měli, jakož Jeho Swatost přikazuje. Wšak jest božie pře, a jižť slušie wieře pomoci; neb widíte jejie weliké utištěnie. Nenieť wám slušné wěrným křesťanóm wiece pod toho slušeti, kto pod zpráwci wiery křesťanské slušeti nechce. Pamatujte swaté mnohé, že raději mřeli, nežby sě ukrutníku wiery byli poddali. Aniž wámi to má pohnúti, že ste jemu sli- bowali; neb potud jest byl pán náš i wáš, pokudž za křesťana jmien jest. Ale již jemu jest to otjato, a wy jste ot jeho moci zproštěni, podlé cti nemuožte wiece aniž máte k němu zřieti. Moci sě jeho nebojte, neb buoh wás wyprostí, když sě wěrně w swatém poslušenstwí, jenž jest základ wiery, zachowáte. Pakli by šte ještě wždy chtěli kulhati a neb useděti, jak sě súsedóm wede čakati, toť ani křesťansky ani súsedsky nebude; ano zwěř jednotwárná, když kwičí, jest sobě pomocna a nedíwá sě útisku. Wy pak widíte, a netoliko nespíte, ale i pomáháte a jakýms kunstem dětinským sě kojíte, řkúce, že wás chce pohotowě nechati a k ničemuž netisknúti, a nehledíte, co sě naposledy stane, když jeho čas přijde, jehož bože nedaj. Zda ne- znamenáte, že jeho wešken jest úmysl, aby wás w jeden sak proti poslušenstwí wehnal? ktoť očekáwá, protoť neotpustí. I protož neukážeteli sě skutečně a konečně podlé poslušenství, jehož bože nedaj, tehda wašemu městu i okolí wašemu a wám wšem mocí otce swatého zdwihám službu boží a wšecky swátosti; a přikázal sem wšemu kněžstwu, aby sě tak jako poslušní jměli; neb swatá mše a swátost jednoty nemá býti nežli před syny jednoty a poslušenstwie přisluhowána. Ale doufám bohu wše- mohúciemu, že wás w tom jako syny cierkwe swaté shledám, abych mohl otci swa- tému i wšemu křesťanstwu o wás dobré slowo psáti. Otpowědi křesťanské žádám. Ex Plzna, feria VI post visitationem virginis gloriosae. Istud missum est Cadanensibus et Pontensibus. 5. Panu Janowi s Rosenberka. Bes datum a mista, (m. Jul.) (pag. 49.) Domino de Rosis Johanni oc. Modlitba má napřed oc. Jakož Waše Milost píše, že ste odpowěděli a wálku wedete proti panu Zdeňkowi, panu Hradeckému a Bechyňkowi oc. a že by sě wám od nich křiwda dála: toho nám jest líto welmi, a buoh daj ty stranní wěci některým dobrým byly uhozeny mezi wámi, aby překážka nebyla obecnému dobrému; o kte- rýchžto nic neslyšieme, jsú-li mezi wámi čili nic. A buďte aneb nebuďte, co sě dotýče nynie obrany a pomoci wiery, a Jiříka ssazeného s králowstwie, markrabstwie a kniežet- stwie oc. abyšte w XII dnech skutečně od něho wedle jiných wěrných pánów a kře- 15*

Strana 116
116 Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. sťanów sě odtrhli, radú ani pomocí kterú a přízní tajně aneb zjewně nepomáhali, processuow, kletby a oznámenie jeho ssazenie od otce sw. dopustili, k pánuom sě přiwinuli, kteří proti němu jsú, a wedle nich pro wieru a sprawedliwost bojowali: ty sú wěci wám s napomenutím a pokutami poslány. Pakli byšte toho, jehož bože nedaj, neučinili, we XII dnech, jako křesťan dobrý a pán poslušný i s swými po takém napomenutí spasitedlném ctném a prawém: tehdy bez zmatku w kletbu i s swými byšte upadli, a že by služba božie u wás stawena byla oc. Také wědomá by wěc byla, byšte kletby a processuow na Jiříka řečeného nedopustili, žeby ste se dali znáti w jeho pomoci a přízni, a lidé by strannú wěc, jakož píšete, za barewnú wýmluwu položili. Širší rozum a napomenutí křesťanské také Waší Milosti posielám, jakož i jiným pánóm jest posláno, wiece napomínaje mocí pořádnú na miestě admi- nistratora, a doufaje, že pro swú duši, čest, rod, powěst, dietky a zachowánie oc. jinak sě nedáte naleznúti, než jako prawý křesťanský a poslušný pán. Jakož pak dále píšete, že ste k legatu do Normberka poslali: buďto odtuď aneb z Wratislawě, muožeteli co od těch duostojných otcuow legatów obdržeti, srdečně jsem tomu rád; než myť sme w Praze wětší nůzi a potřebě toho nemohli obdržeti. A protož wedle rozkázánie otce sw. a jeho duostojného legata nemuožem sě jinak mieti k Wašie Milosti, ač bychom rádi k wašemu kněžstwu poslušnému a ke wšem jiným, než jakož jest wám psáno a rozkázáno; a w tom WMt nemá nám w jiné pokládati neb do- mniewati sě, jakoby sě komu k wuoli w neupřímnosti dálo, než jistě prostě a w skutku bez přijímání osob, wedle boha, písma, sprawedlnosti, wýnosu otce sw. a prawdy, jakož jest w sobě, nelze jest jinak sě mieti. I wědúce to přísné přikázaní pod kletbú, pod hrozným súdem božím a wěčným zatracením, jakož psáno již máte, račte spasitedlnú, prawú a ctnú cestu před sě bráti, a na rady nejisté a zawedlivé sě ne- obracowati, než radši prawé a křesťanské wedle cierkwe sw. obecné radě obyknúti a miesto dáti, jakož Waší Milosti úplně doufáme. Také Waší Milosti posielám přiepis slowo od slowa latinský kletby, kterúž otec swatý u weliký čtwrtek klel jest swými ústy, aby Waše Milost powážila, kterak hrozné jest upadnúti w kletbu, moc a klíče wšemohúcieho milého boha, jenž jest náměstku swému řekl: Cožkoli swiežeš, bude swázáno. 6. Domino de Rosis. 1467, 26 Jul. Urozený pane! Modlitba má zvláště powinná! Poslal sem byl od kněze děkana list, jakož w táž slowa pánuom jiným psáno jest, a traktat o složení Jiří s králow- stwie Českého a s duostojenstwie kniežetského i markrabského; item o nedání z písma

Strana 117
Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. 117 a z práwa slyšenie ot otce swatého; item o jeho odwolání daremnieho (sic) od otce swatého; item že již nejsú powinni páni zemané a města jemu poddáni býti, jako mrtwému: ale na Wilštein wzato jest, i posel wsazen byl, ježto by to Waší M“ ne- mělo sě dáti, poněwadž wám listowé i ty kniežky zněly. Traktatu jiného pohotowě nemám, ale pomyslím, aby jiný byl Waší Mti poslán;*) než list jiný w táž slowa posielám od kněze děkana. Rač milý pane na wieru swú křesťanskú pomnieti, na čest, na rod swuoj, na powěst, na budúcie wěci, a rač swú wěc s doktory a múdrú radú, neposlúchajíce nestálé rady, w lepší konec obrátiti a přiwesti, jenž bych wám toho srdečně přál, jako pánu cierkwe swaté Římské poslušnému a wěrnému. Dále w těch wěcech Waši Milost doktorowé zprawie a opatřie. Ex Plzna, XXVI Julii. 7. Pánuom Budějowským. 1467, 31 Jul. Modlitba má napřed s pozdrawením i s žádostí stálosti u wieře křesťanské, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Slowútné po wšem křesťanstwu zachowánie waše i otcuow wašich u wieře a w poslušenstwie swatém náměstka božieho to wie a zná, že ktož sě božiemu zřiezenie a swatému poslušenstwie protiwí, sami sobě zatracenie dobýwají, jako swatý Pawel swědčie a pan Kristus jako swatý Matúš píše w XVIII kapitule, die: Ktož cierkwe swaté neuposlechne, budiž tobě jako prokletý pekelník a zjewný hřiešník; jakož proti takým nynie pro newěru a neposlušenstwie kletby jdú. K témuž swatý Augustin w knižkách o wědění spasitedlném swú wieru wyznáwá a řka: Wěřím, že nenie moci ani platnosti swátostí božiech, nežli toliko w našie cierkwi swaté obecné, jenž slowe Římská: a wěřím, že w té cierkwi swaté naší, již řečené, odpúštějí sě wšichni hřiechowé. I potwrdiž wás milý pán buch w té wieře swaté cierkwe Římské w poslušenstwie i w stálosti proti kterýmžkoli chytrostem a nepřáteluom, a nebudiž žádný strach nebezpečenstwie a neb statkuow ztracení, by wás zhroziti a neb od wiery, poslušenstwie, sprawedlnosti a milowání pána boha, jako se nynie pro ty wěci boj děje, odwesti aneb odtrhnúti mohl. A by pak pán někaké dopustil pokušenie, jako wšichni, kto chtie křesťansky žiwi býti w pánu Kristu, w němžť jest bezpečnost i bohatstwie hojnost, trápenie trpěti budú: ale wěrnýť jest pán buch, jenž nedopustí wětšieho pokušenie, než pokud bychom mohli snésti, i také dá s pokušeniem prospěch. A protož doufajte panu bohu silně, *) Traktat takový té doby pro p. z Rosenberka psaný zachowal se až podnes skutečně, a nachází se mezi rukopisy král. universitní bibliotheky Pražské pod signaturau XVII, F. 32. Srwn. Dějiny české, IV, B, str. 393.

Strana 118
118 Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. žeť nás i wás swú swatú a lidskú pomocí neopustí, jakož nynie od kněze děkana a administratora našeho Pražského z Nornberka psaní mi přišlo, že w skuoře s we- likým utěšeniem pomocí a pokojem sě nawrátí. I páni milí, jakož ste měli od otce swatého, od duostojného legata přikázaní a napomenutí, i od kněze děkana otcowské wzkázanie, napomínám wás, abyšte sě tak stále jměli, jakož na syny poslušné a kře- sťany wěrné slušie; a wystřiehám wás, žeť k wám wojsko drahné, jako o třech tisí- ciech, jakož slyšíme, táhne, kteříž také i u Plzně byli, ale s škodú odjeli a jim takowě neuškodili, než že wes jednu spálili, abyšte sě měli opatrně, ať by wám sě nepřihodilo, jako nebožátkuom Kadaňským, jenž jim swolili, aby sto koní bylo puštěno do města. A než ti wjeli, až čtyři sta jiných přispělo, a mocí do města sě wtiskli a jeho sě zmocnili, konšely sadili, měšťane (sic) na wojnu wyhnali a domy swými osadili, jakož posel, kterýž u panuow Plzeňských byl, s pláčem zprawowal. I dou- fámť milému pánu bohu a múdrosti wašie, že sě, dáli buoh, takého zlého wywarujete a wystřežete. Také račte wěděti, že pánóm w kraji Plzenském i městu dobře sě wede a řiedko který týden, by nepřátel něco neutrhli a škody neučinili. Také žá- dáteli jistotu mieti pomocí a útočiščem, račte panu Zdeňkowi hauptmanu pánuow křesťanských dáti wěděti, aneb k nám psáti, a od duostojných otcuow biskupuow i od pánuow, kteří jsú w zápisu, nebudete opuštěni. Ex Plzna, ultima Julii. 8. Panu Bořitowi z Martinic r. 1467, 24 Aug. Urozenému pánu, panu Bořitowi z Martinic oc. hauptmanu hradu Mostského. Pozdrawenie mé a za swatu jednotu modlitba. Urozený pane! Zprawen jsem, že byste kněžím w Mostě hrozili wyhnáním, nebudúli slúžiti oc. Milý pane, pomni na křesťanskú wieru a poslušenstwie, a wíce sobě waž, nežli zlato a střiebro. Oniť musie učiniti jako poslušni. Pak poněwadž jste hejtman, weďtež město k tomu, co otec swatý wám jako křesťanóm rozkazuje, a budeť boží služba propuštěna. Pakli tak chcete w neposlušenstwí státi, nemám já té moci, bych boží službu propustil. A staneli sě co kněžím křesťanským, již každý porozomie, že wiece neposlušným nežli křesťaném nakládáte. Projel si pane mnohé země, hleď k tomu, jakť jinde jsú poslušni; a slý- chals ot učených lidí, že bez poslušenstwie nelze spasenu býti. Ex Plzna, in die Bartholomaei.

Strana 119
Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. 119 9. Konšelům Mostským r. 1467, 24 Aug. Pánóm konšelóm Mostským! Múdří a opatrní páni a přietelé milí! Wznesli na mě kněží waši, kterak by jim rozkázáno bylo hauptmanem na wašem rathausu, aby slúžili, a nebudúli slúžiti, aby šli kam wědí oc. Milí páni, takliž jest to, abyšte již dopúštěli, ať swětští kněžím rozkazují w službě božie? zda je wyženúce, i chcete Tábory a kacieře přijieti za zpráwce? Nečiniliť jsú toho otcowé a předkowé waši. Pomněte na swú čest a wieru, ktož jim stawil jest službu boží, toť jest náměstek boží, tenť wám, mně i tomu, ktoť hrozí, rozkázati má. Chceteli býti poslušni a tak sě zachowati, dobře a křesťansky učiníte. Pakli jinak, jehož bože nedaj, jako ste mi vždy psali a waše mám pečeti, musel bych wás napomenúti z toho, tu kdež kořen jest wiery a swatého po- slušenstwie. Jestli pak že sě skutečně k dobrému ukážete podlé wuole otce swatého, tehda já také k wám sě budu mieti jako k křesťanóm dobrým a poslušným oc. 10. Panu Wilémowi mladšímu z Risenberka. 1467, 24 Aug. Rabskému, Urozený pane! Modlitba má ustawičná k poznánie swatého poslušenstwie a křesťanské wiery! Nepsal sem ještě aniž co prosil Wašie Milosti až dosud: ale buoh wie, že ty wšecky řeči, které sme spolu jmiewali, připomínám a čekám, k kterému přijdú konci. I milý pane, maje wždy zwláštní příchylnost, prosím W. M., podlé těla mluwě a krwe, za bratra mého Janka, jenž pro mě sedí v těžké wazbě. Tělo a bratr muoj jest. I lítost mám, neb rozomiem, že pro mě a bohdá bez winy sedí. Jestli že sě jemu wina dáwá o kterých wěcí, wažte sám waší múdrostí, máli proto wězeti, že já w těchto nebezpečných časech dal sem jemu swé wlastnie kniežky scho- wati dáwno před tiem, ježto sem ještě nikam nemínil sě hnúti; neb mnozí to sú činili a činie; mocen jest člowěk, s swým sě přiwinúti kam chce. Pakli proto, že by co wěděl o kostelních wěcech: račiž wěděti, žeť o nich nic málo ani mnoho newie, a to před boží twáří prawím, žeť nekřiwdím. Mněť jsú ty wěci poručeny, jáť sem je musil opatřiti wěrně a práwě, jakož sem powinowat. Onť o nich, ani mistr Tábor, ani kto z mých přáteluow nic newie; jáť to sám wiem podlé mé přísahy. Křik jest na mě, ale bohdá bez winy. Kto jest mě ot sebe tiskl, ten sobě ne mně winu dáwaj. Radil sem co sem wěděl, ježto to sě již shledáwá. Jsem bohdá čist před twáří boží,

Strana 120
120 Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. že z mlčenie nebudu božiemu súdu otpowiedati. Nežť bych wieru, poslušenstwie a čest přestúpil, a nepowěděl to, co mi bylo na swědomí, chtěl bych mnoho těžšieho podstúpiti, než sem podstúpil, neb za to bohdá čekám wěčné oné odplaty w nebe- siech oc. Pak milý pane, zpomeň na mú wieru, wám příchylnost, pro mú ještě budúcí modlitbu a zaslůženie, a rač sě přičiniti, ať jest bratr muoj propuštěn; wšakť jest nic zlého neučinil, wšak neponese bratr za bratra winy aneb pokuty. Učiní Twá Milost lítost nad krwí mú, jakoby nade mnú samým učinil, a já zawázán budu toho zpomínati wším wděčným, kam sě koli obrátím. Za odpowěď milostiwú welmi prosím, nerač poslaného nikoli bez psané odpowědi pustiti. Ex Plzna, in die translationis s. Adalberti. 11. Dobřanským. 1467, 29 Aug. Opatrní a w pánu bohu přítelé milí! Jakož žádáte, abych službu boží u wás propustil, připowiedajíce sě, že chcete řádu cierkwe swaté wždy držeti oc. Milí přie- telé, rád waše seznánie přijímám, když sě to w skutku shledá; neb totoť jest řád cierkwe swaté, wšecka rozkázanie a cierkwe swaté zřézenie držeti, koho kostel Řím- ský tupí, toho tupiti, koho za křesťana má, toho také jmieti, pána swého dědičného sě držeti a wstrčeného sě wystřéhati, jenž w owčím růše chodí oc. I když sě milí páni a přietelé budete tak jmieti, že toho odwolaného za pána země České nebudete jmieti, kněze probošta swého kněze Jiříka za pána seznáte, a toho neposlušného sě otřežete, a kněz wáš učiní též: tehda já také rád wám w tom jako dobrým křesťa- nóm poslúžím, we wšech potřebách duchowních; jinak nemohu učiniti, neb ta duo- stojná tajnost, jakož píšete, swaté mše, nemuož býti řiezena, poněwadž jest swátost jednoty a poslušenství, nežli před jednostajnými poslušnými a wěrnými. I dajtež mi toho listowní odpowěd, aťbych sě k wašie žádosti slušně mohl jmieti. A toto psanie buď knězi wašemu za odpowěd, ač sě měl přede mnú stawěti, nebera nižád- ného strachu pro swaté poslušenstwí; nebť jemu do wašie odpowědi služby božie nikoli nepropúštiem, a zvláštně že proti zápowědi slúžiti směl w Přešticích, jakož jsem zprawen oc. Ex nova Plzna, in die sancti Johannis decollationis.

Strana 121
Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. 121 12. Dwvěma mnichům Premon trátům. 1467, 1 Sept. Fratri Alberto in Křiwic et fratri Mathiae in Uterý, Praemonstratensibus. Kněží milí! Proti obyčeji píši wám česky, jako wy mně; protoť bohdá písma něco umiem, jako ste w mých listech wídali; ale wašie latiny ještě sem newiděl, jako byste psáti měli; i píšete mi dosti toho, kdybyšte otpowiedali; nenieť toto po- slušenstwie a swatá pokora, jako sě k nie připowiedáte, pro statek chtieti přestúpiti staršiech rozkázanie, nenieť to zákonného kněze řehola; že ste spáleni, wybráni a zhubeni, komuž toho dáte winu, než-li sobě? byste wy rozkázanie otce swatého drželi a swé pány k tomu wedli, tehda bych mohl řéci, že ste poslušni, a co by se wám při tom stalo, to by pro swaté poslušenstwie sě dálo. Píšete, že bych s wámi swú wuoli měl. Milá kněži! Kde sě u wás wzal ten duch tak pokorný? toli jest swá wuole? kto staršieho rozkázanie činí, ten jest wám službu boží zdwihl, leč jeho wuoli učiníte, kto mně i wám i jiným z práwa jako otec rozkazuje. Nic wám bez- prawie nedělám, že sě k najwyššiemu súdci ote mne otwoláwáte; neb on wie, že příčiny hledíte, abyšte swé neposlušenstwie obarwili. Coť sě w Praze neb jinde děje, tiem sě newymlúwajte. Wám jest dosti, když poslušenstwie naplníte; cizím hadrem swé kápě neoprawíte. Zda mníte, bychť já těch wšech wěcí před sebú neměl? a bychť neměl nad pány wašimi i nad jinými lítosti? Ale byšte wy sami w tom úřadu byli, nemohli byšte jinak nežli jako já učiniti. Neb toto jest přísný úmysl a wuole otce swatého, ktokoli drží Jiříka za krále a jemu jest pomocen, raden neb poddán, ten každý jest w najwyššie klatbě a před tiem nedá Jeho Swatost slúžiti; a kněží, kto tak držie, wšickni jsú irregulares, když slúžie. I psalť sem welmi široké listy i traktaty pánóm wašim, a wše sě zdá málo člowěku, jenž nepřijímá rady spasitedlné. Psalť sem před sím, (a) ještě píši, jest-li že jsú listowé panuow wašich nedošli, ať mi píší, a já chci rád nejednú, ale často a mnoho psáti, abych jich mohl duše získati. Ale buoh to wie, že služby božie propustiti nenie w mé moci, leč před těmi, jenž rozkázanie otce swatého držie. Protož držte pány swé, ať mi odpíší, a wy sě jako kněžie křesťanští zachowajte; toť wám pod kletbú přikazuji mocí otce swatého; jest-li pak že sě jinak budete mieti, wěřte, že sě proti wám okáži, jako proti neposlušným, a káži wás kleti zjewně a wšudy wás jako neposlušné ohlásiti, že k swému kněžstwu nikdy aneb těžce nawráceni budete. Jehož sě, máť jest rada, nedopúštějte; a na toto wšechno, přikazujiť wám pod swatým poslušenstwím, abyšte mi odpowěd listem dali; neb já mám z wás i z jiných počet pánu bohu a otci swatému učiniti, i chciť o wašem neduhu i zdrawí wěděti. Dán w Plzni, den swa- tého Jiljí, pod pečetí úřadu kostela Pražského. 16

Strana 122
122 Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. 13. Dobřanským. 1467, Sept. Opatrní súsedé a přítelé milí! Z mé powinnosti, co widím wašim dušem, wiery a cti wašie škodného, jsem powinowat wám powědieti, abych slušně mohl před boží twáří řéci, že sem nemlčel, ale prawdu powěděl. I psalť sem wám prwé, že služba božie nemuož býti než-li před těmi, jenž jsú w domu, totiž w poslušenstwí; jakož pán buoh přikázal, aby beránka ne na ulici neb na poli obětowali, ale w domu, a sám pán swé swaté tělo poswětil a mši slúžil w domu, totiž w cierkwi swaté a w jednotě. Pak kdokoli nedrží přikázanie otce swatého, jenž jest rozkázal, abyšte Jiříka wiece za pána a krále nejměli, ten w domu božím nenie, i nemuož býti před ním slúženo. A wy teď w swém listu jeho za pána a krále jmenujete proti wuoli otce swatého. I protož nemohu já wám božie služby propustiti, leč wy od toho pustíte, a toho, jenž wám dán jest mocí, ne práwem, za probošta, neseznáte za pána, ale kněze Jiříka, jemuž ste prwé přisahali, a on wás nikdy z té přísahy nepropustil, ani starší jeho. Kterak ste mohli přísahu odpornú učiniti? Wšak žádný jiný tu pro- bošta nedáwá, než-li jeho starší, kněz opat Teplský, jakož wiete. Pak jakož dotýčete, aby wám zjednal, abyšte se ctí mohli toho prázdni býti: wiete, milí přietelé, že otec swatý, jenž má plnost moci, rozhřiešil jest wšecky ote wšech přísah, slibuow a záwaz- kuow, které jsú byli učinili Jiříkowi, někdy králi Českému, ale již Jeho Swatostí ssaze- nému, a wšem úředníkóm ot něho usazeným. A tak poněwadž kněz Jan Cineř ot něho jest usazen, wy prawým práwem jste ot jeho poddánie zproštěni a k swému knězi pro- boštowi Jiříkowi jste podle toho práwa a cti zawázáni. A bych pak mnoho w té wěci psal, byť chtěl kněz Jan, jenž wámi wládne, prawú prawdu podlé wysazenie duchownieho a řádu klášterského powědieti, wšieť by mé této řeči potwrdil. I nenieť bohdá wám tato má rada a naučenie k úštipku, ale ke wšemu slušnému a poctiwému; a to shle- dáte, když bohdá tato země w řády a práwa swá nawrácena bude, jakož toho bohdá w krátké chwíli čekáme. Protož, milí přietelé, z mého úřadu já wás napomínám, i mocí otce swatého pod kletbú najwyšší a pod wěčným zatracením rozkazuji, jakož mám toho přísné rozkázanie, abyšte sě tak měli, jakož wám píši a psal sem; a ját sě také k wám jako synóm poslušným budu mieti, podlé mé powinnosti. Pakli toho neučiníte, jehož bože nedaj, musil bych sě proti wám mieti, jako proti neposlušným, ježto by to potom přišlo wám k zpomínání žalostiwému. A toho mi konečnú dajte odpowěd we třech dnech oť dánie tohoto listu.

Strana 123
Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. 123 14. Panu Janowi s Mošnowa. 1467, 7 Sept. Žádost wám poznánie cest spasitedlných: pane Jene, příteli milý! Posíláš mi list neobyčejný, otewřený. I widím, že duše twá zarmúcena jest: ale w tom máš wiece múdrostí, nežli pohnutím se zprawowati. Jáť sem psal kněžím swým otewřený list pro wás a jako jich starší: wy pak, jako ti, jenž mají zpráwu duchownie po- korně přijieti, w tom se nehoršte. I dotýčeš o mém traktatu oc. Doufám bohu, že tu, kde jsi sě tázal, i w Feraři, i jinde i před otcem swatým, kde jest wrch práwa, styděti sě zaň nebudu. Pak o moci té kletby a ssazenie, jakož píšeš pane, že moci nemá: whlédni w traktat, a porozomieš, že řádem a práwem sě jest stalo, co sě koli dálo. I nenieť wěc zastaralá a přešlá, neb wýnos podlé práwa duchownieho jest wěčná wěc, a časem sě nekoná, ale wiece stwrzuje, a wždy w swé jednostajné moci trwá, dokud nebude týmž súdcí neb zdwižena neb zadržena; jako zámek nic nenie mdlejší dnes jako před rokem, leč jej kto odemkne, tož jest kletba. I že otec swatý, jemuž jest péče wšech duší w této zemi, ráčí mieti jeden křest a jednu wieru, a tomu ten, jenž na stolici seděl, nechtěl podlé swé přísahy obwyknúti, neráčil jeho w tom déle trpěti a jeho ssadil, jakož muož to učiniti, wšecky ot jeho poddanie zprostil a jeho přiedržející podrobil w kletbu oc. Nedaj sě milý pane Jene žádnému jinak swoditi a to za šebřinky jmieti; neb na mé knězstwí prawím, že kto tě jinak wede, nekřesťansky a neprawě tě wede, a jeho poslúchaje zatracenie sobě dobýwáš. Pak milý pane, bychť mohl to učiniti a gleit zjednati, jako žádáš, rád bych to učinil: ale jáť w tom nynie nemohu co učiniti, aniž rozomiem by toho potřebie bylo; neb zdá mi sě, že mi w tom bohdá množeš wěřiti, neb ani twé ani kterého jiného ne- chtěl bych duši zawésti. Protož konečně pravím, že twé žádosti nemohu swoliti, leč přistúpíš k pánóm křesťanským, (ač jim w tom cos připisuje,) a toho ssazeného za pána nebudeš jmieti, ale toho, jehož jest nám otec swatý dal. I nechajž hrózy swé a toho jakéhos připrawowánie, aby slúžiti musili; neb budeš-li je mocí připra- wowati, toť křesťanský běh nebude, a mše swatá kromě poslušenstwie slúžená a wy- možená, wiece bude k zatracení nežli k spasení, ne pro sě, ale pro otporu pokory křesťanské. Pak co jiných kněží dotýčeš, jáť jim toho neswoluji, ale tak mám sě upřiemně a jednostajně, jako k těm jenž jsú u tebe. Mněť jest bohdá dosti, že sem nemlčel. Kto uposlechne, chwála bohu, kto sě zatwrdí, zatracenie sobě jedná. A když bohdá řád bude a pokoj, toť jim s jinými zpomenuto bude. Protož, dokudž jeho máte za pána, wšecka služba božie jest wám stawena, a já jie nepropúštiem, mocí a rozkázaniem otce swatého; a budúliť proti mému přikázání tomuto kněží jinak činiti, budu sě k nim jako k neposlušným, jak sem prwé psal, jmieti. Ex nova Plzna, in vigilia nativitatis Mariae. 16*

Strana 124
124 Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. 15. Panu Bohuslawowi se Šwamberka. 1467, 23 Oct. Urozený pane! Modlitba má WMti. Jakož žádáte, abych službu božie pro- pustil w klášteře Teplském oc. wždycky jsem na té cestě, aby wiera křesťanská a služba božie množena byla, a kto k swatému poslušenstwí přistúpí, jeho w obranu a milost křesťanskú přijieti. I byť byli kněžie Teplští toho na počátku hledali, byliť by slušně učinili. A wšak nad to, poněwadž již, jako píšete, we wšem otřekli sú sě wšeho poslušenství a přistánie k tomu ssazenému, a wás chtie w tom a jiných pánuow křesťanských sě přídržeti: k waší žádosti chci já rád s nimi milost učiniti, tak wšak, aby oni najprwé rozhřešeni byli ze wšie kletby a zápowědi duchownie ot swého staršieho, jenž tu jest, a to mocí mně pójčenú, a ať přisáhnú jemu w ruce, že chtie poslušni býti otce swatého a pánuow křesťanských sě držeti, a jakož práwo duchownie swědčí, tak sě mieti. A když to wšecko učiní, tehdáť jim propustiem swatú službu, aby w klášteře slúžili před poslušnými a poddanými swatému poslu- šenstwí, a jenž nedržie s tiem ssazeným oc., a to činím pro rozmnožení wiery a k utě- šenie wám pánóm křesťanským. Pán buoh rač wás we wšem dobrém počatém do konce zachowati. Ex Plzna, in die sancti Severi confessoris. 16. Panu Seximowi s Wrtby. 1467, 23 Oct. Urozený pane! Srozuměl sem, kterak kněze faráře swého chcete k tomu při- prawiti mocí, aby slúžil, a nebo jej wyhnati oc. Milý pane, wezmi před sě budúcie wěci, kteréž zóstati mají. Otec swatý wzal jest před sě, aby w Čechách jednotu wiery a poslušenstwí uwedl; a že to přisáhl jest učiniti ten, jehož wy máte za krále, a neučinil, ssazen jest ot otce swatého, a wšem křesťanóm rozkázal, aby jeho wiece neposlúchali, a ktož by sě jeho přídrželi, abychom před nimi neslúžili. I nemuož ani má kto nám za zlé mieti, že otce swatého poslúcháme; nechť s Jeho Swatostí mluwí, a cožkoli sobě obdržie, a on nám rozkáže, tak sě zachowáme. Pak jakož prawíte, že ste dobří křesťané oc. i já to seznáwám: ale k jmenu křesťanskému musíť býti skutkowé. Wiete rozkázanie najwyššieho otce, a jeho neposlúcháte, a že brání on před wámi službu, neb wy jemu poslušenstwie otpieráte. Jedno za druhé. Když toto učiníte, on také učiní. Chtieti býti syny poslušnými, a otce neposlúchati, jestliž to přikázanie božie plniti? Nehledíť Jeho Swatost, abyšte sě bili a mordowali, ale abyšte bludóm a neposlušenstwie nepomáhali a wzhuoru nedali. Jáť netisknu

Strana 125
Psaní Hilaria Litoměřického s r. 1467. 125 žádného ot fary, ale welím, aby stálí byli; než proto, že perel před wepře nedá otec swatý metati, swátost jednoty před otporným jednotě nedá slúžiti, a syny poslušné skrze otjetie služby božie chtě k celému poslušenstwí připrawiti, a w tom wuoli boží naplniti, ktož jemu má za zlé mieti? Tiemto stawením buoh wzkušuje swých wěr- ných; kto setrwá w pokoře, spasen bude, kto sě přewrátí, zatracen bude. Pak ačť sem já neostál při kostele Pražském, učinil sem poslušenstwí swých starších. Protoť sem bohdá ani cti ani úřadu neztratil; tak jsú mi kněží poddáni, jako dřiewe; miesta proměněnie pro hodné příčiny nenieť úřadu zbawenie. Protož, milý pane, to i jiné wěda, měj trpěliwost a pokoru, a učiň jako syn poslušný, a najdi toho cestu slušnú; nejsem ten, bychť chtěl wás i jiné dobré lidi w který zmatek uwesti; ale jsem powinowat swatého poslušenstwie sě držeti. Nehněwaj sě na kněžie, ježtoť tiem winni nejsú. Piš mi přátelsky, jáť rád dám naučenie k některé cestě slušné, a neunáhluj sě pro swé jmeno dobré. Wšeť musí do času býti, a w pokoře wiece sobě každý dowede, nežli w otpornosti. Pakli by co kněžím učiniti dopustil, jehož bože nedaj, již bych tě nemohl za dobrého křesťana jmieti; neb ne ty ani jiný, ale jáť mám kněžie w swém poručenstwí. Wy jim žiwnost swětskú, ale já zpráwu a řád duchownie dáwám. Na tyto wěci pane pomysléce, dajte mi křesťanskú odpowěd, za toť prosím, to pamatujíce, že sem wždy k wám zwláštní měl příchylnost, a že těchto wěcí před se neberu zlostí, ale potřebností. Ex Plzna, in die sancti Severini. 17. Témuš panu Sesimowi. 1467, 20 Nov. Urozený pane! Plný měsiec čekal sem listu wašeho, a již sem sě nadál, že nic psáti mi nebudete; i pustil sem byl ot toho, i že krátký byl čas mnoho psáti, pro otjetie posla. Také nynie krátce píši: jáť jsem člowěk duchownie a wy jste swětští, a oboji jsme křesťané, a tiem sě ot bludných a kacieřuow dělíme, že my stojíme w poslušenstwí a oni nic. To wieme, že otec swatý moc má na(d) králow- stwími a panstwími w zpráwě duchownie; kto jeho nechce poslúchati, že muož jeho tresktati, jakž ráčí, neb jemu buoh wšecky owce poručil. A to sě dálo mnoho, i dieti móž ještě, o tom nižádný nemá pochybowati. Pak, dokudž otec swatý měl jeho za krále, my wšickni také byli sme k tomu zawázáni; a když nám jest přísně pod poslušenstwím a wěčným zatracením přikázal, abychom jeho wiec za pána neměli, nemóžem sě jinak mieti, nežli jako synowé poslušní. Rozkáželi co nám wiece, wšecko rádi učiníme. I prawdať jest, že wiera pánu swému má býti zachowána: ale pak, když pán pánu swému i našemu toho nezachowá, a najwyššie pán die, aby tento menší pán nebyl pán náš, již wieru pánu wyššímu máme zachowati. Pak žeť sem

Strana 126
126 Psaní Hilaria Litoměřického z r. 1467. vám psal o perlách a wepřiech oc. sami rozomiete, žeť já z urozených i jiných dobrých lidí wepřuow nadělati nemohu. Ale řeč ta jest řeč páně samého, we čtení w příkladě. Ano k mnoho horšiem wěcem pán přirownáwá hřiešné a neposlušné, ne podlé přirozenie, ale podobnost mrawuow a skutkuow. Ktoť písmóm rozomějí, z těch sě řečí nehněwají, jako i když dobré a poslušné beránkem a owcemi nazýwá pán, wšak berani nejsme ani owce. Pak milý pane, pro zvláštní příchylnost, když najspieš chwíli swú uhlédám, něcoť napíši a pošli, ježto wěřím, že to ote mne při- jmete přátelsky; neb nynie toho učiniti w krátce nemohu. Dajž wám buoh w swa- tém poslušenstwí stálost. Ex Plzna, XX Novembris.

Strana 127
A. XXVI. PSANÍ ROZLIČNÝCH OSOB z r. 1471—1490. (Prwní sbírku, sahající od r. 1471 do 1475, podali sme w Archivu Českém, dílu V na str. 311—361; sde následuje pokračowání až do r. 1490, s těchže pramenůw.) 1. Zdeslaw ze Šternberka pánům Chebským: nabízí se prostředkowati we při jejich s Wilémem z Wolfšteina. Na Zbirose, 7 Sept. 1471. (Orig. arch. Chebsk.) Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Chba, přátelóm milým. Služba má, múdří a opatrní přietelé milí! Psaní sem pana otce mého i také wašemu dobře srozuměl. Milí přietelé! cožbych já wám w této wěci raden i také pomocen býti mohl, máte to shledati, žeť se chci w tom mieti jakožto ten, ježtoby waše dobré rád widěl; jedné mi to dajte wěděti, kterakbych já o to měl jednati s Wolfšteinem, neb wám o to konec s ním učiniti. Datum Zbiroh, sabbato ante Nativit. b. Mariæ virginis anno oc. Lxxi. Zdeslaw z Šternberga a na Zbiroze.

Strana 128
128 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 2. Král Matiáš Budějowským: aby we při své se Stúpenským stáli před králem w Brně w neděli Judica (Apr. 4.) W Tatě, 23 Mart. 1473. (Orig. arch. Budějow.) Múdří a opatrní*) wěrní nám zwláště milí! Jakož na Stúpenského žalujete, kterakby w tomto příměřie wašemu spoluobywateli jeho zbožie pobral, a žádáte před námi o to slyšáni býti s niem: wěztež, že Stúpenský náš služebník jest, ale w tejto mieře jeho při nás není, wšak tento týden u nás konečně bude. A my jej těch wěcí, o kteréž wy nám prawíte, zprawíme, a jemu přikážeme, aby před námi stál w Brně, w tu neděli kteráž slowe Judica: a wy také některé z swé raddy k tomu dni do Brna pošlete. Tu my pak strany obě slyšiece, w to nahlédnúti chcme, aby každý požiti mohl swej sprawedlnosti. Ex Tata, fer. III. post dominicam Oculi, anno oc. Lxxiij", regnorum nostrorum Hungariæe XVIto, Bohemiæe vero anno quarto. De commissione propria domini Regis. milým. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowského, wěrným nám zvláště 3. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: učí je, kterak we při swé s Kocowským počínati sobě mají. Na Zelené hoře, 27 Jan. 1476. (Orig. arch. Bud.) Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Budějowic, přátelóm a súsedóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Jakož ste mi psali což se Winterberského a Malowce dotýče, jakož tu wěc mezi wámi a Ko- cowským na se wzieti měli: když wáš list mně přišel, byl jest přitom Winterberský, a tak mi zjewně powěděl, že toho na se wzieti nechce. A já w tom již jiného nic newiem, než zdá mi se, abyšte sčekali až do hromnic, a potom hned synu krále Polského což najtúž abyšte psali, tudiež i mně, kterak wám ta wýpowěd JM“ a pány učiněná nedrží se. A jakož ste Kocowskému a jiným rok byli složili, což se té *) Nadpis titulu král. chybí.

Strana 129
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 129 truhlice dotýče, že jest nestál, srozuměl sem tomu; a dobře jest, že wám nic ne- scházie. I w té wěci se ke mně, i jinde kdež potřeba jest oswědčte, ať lidé rozumějí, že wámi nic nescházie. Jáť jsem s Kocowským o swé wěci smířen, ale ještě o oprawu konce nemám. Než byli sú tu p. Lew, p. Šwamberk, p. Hradecký, p. Beneš Lib- štainský, a mnoho dobrých lidí, a wšichni sú slyšeli, že sem řekl, že wás Budějow- ských o waší wěci proti němu neostanu ani opustím; a tak se bohdá mieti chci. Ex Zelena hora, sabbato post convers. S. Pauli, anno oc. Lxxvj°. Zdeněk ze Šternberka oc. 4. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: další naučení, kterak we při swé s Kocowským chowati se mají. Na Zelené hoře, 4 Febr. 1476. (Orig. arch. Bud.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a súsedóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Psaní wašemu kterak ste se měli, když Kocowský k wám o ten statek poslal, porozuměl sem; a welmi jsem rád, že ste se tak opatrně w té wěci měli, aby nemohla wám která wina dána býti, že byšte neučinili té wýpowědi syna krále Polského. Při wašem listu byli sú u mne kněz Hynek, p. Lew a p. Jan Towačowský, kdežto s nimi pilně mluwil sem, kterak wy wšemu dosti činíte, wedle té wýpowědi: ale že již hromnic minulo, a wám se ještě konce žádného wedle též wýpowědi krále pána jich nestalo. Chci také rád a se wší pilností o to raddám syna krále Polského psáti, a wy též učiňte. Bych Kocowskému psal o ten statek bratra jeho, z něhož wás winí, že wy jeho nemáte, zdá mi se, žeby sobě to w nějakú lehkost položil. Ale wšakť netoliko mně, ale jiným mnoha dobrým lidem swědomo jest, že wy toho statku newzali ste; a také Kocowský dobře wie, že jest jej p. Diepolt pobral. Milí přietelé, jakož sem wás prwé neopúštěl, též ještě neopúštiem aniž opustím, ale proti komužkoliwěk wždy wám raden a pomocen býti chci což najwiec mohu, jako přátelóm swým dobrým a poddaným krále pána mého milostiwého. Ex Zelena hora, dominico post puri- ficationem b. Virginis. Zdeněk z Šternberka, oc. 17

Strana 130
130 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 5. Radowé krále Wladislawa Bohuslawowi ze Šwamberka: žádají, aby w tom příměří nesahal mocí na Chebské. W Prase, 10 Mart. 1476. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu panu Bohuslawowi z Šwamberka, bratru mému milému, a mně přiezniwému. Službu swú wzkazujem, urozený pane a bratře milý a mně přiezniwý! Wědětiť dáwáme, že Chebští wznesli na JKMt pána našeho milostiwého, žeby ty jim po- hruožky činil, a k tomu sě strojil, chtě jim škodu učiniti. A JKMt rozkázal jest nám o to tobě psáti, i žádáť JKMt, a my, pane, prosíme, aby dle tohoto křesťanského pří- měřie žádnú mocí na již psané Chebské nesahal. Wšak, pane, wieš, že jeden artikul ten jest položen w smluwách příměřných, aby žádný na žádného w tom příměří žádnú mocí nesahal. A přes to budeliť sě zdáti co proti nim mieti, proto žádnú mocí na ně nesahaje hleď oprawy skrze oprawce, kteří jsú na to usazeni, jestli žeby sě komu co proti tomuto příměří stalo, aby jimi to napraweno bylo. Protož, pane a bratře milý, wěřímeť, že wedle žádosti JKMti i také wedle našie prosby w tom tak sě mieti budeš, jakožť píšem, aťby tebú toto křesťanské příměřie rušeno nebylo. A kterak sě chceš w té wěci mieti, dajž nám toho odpowěď listem swým, aťbychom my také JKMti té wěci zprawili. Dán w Praze w neděli puostní Reminiscere, léta božieho oc. lxxvi°. Wilém mladší z Ryzmberka a na Rábí, najwyšší komorník králowstwie Českého. Bernart Bierka z Násilé, komorník Králowy Milosti. 6. Raddy králowské Budějowským: aby we při swé s Kocowským stáli na příštím sjezdu w Benešowě. W Prase, 5 April. 1476. (Orig. arch. Budv.) Opatrným purgmistru a konšelóm města Budějowic přátelóm milým. Službu swú wkazujiem, opatrní přietelé milí! Jakož ste nám na sněm do Prahy psali, což se Racka Kocowského dotýče: srozuměl jest král pán náš i Jeho

Strana 131
Psaní rosličnýck osob s r. 1471—1490. 131 Mti poddaní, kterýž jest list wás došel, a též také on Kocowský sě na wás oswěd- čuje, ale proto se ta cesta nalezá mezi wámi a Kocowským, abyšte obojí stáli tu na sjezdu w Benešowě od neděle prowodnie we dwú nedělí, a tu se bohdá bude s waší obojich wolí jednati, aby ty ruoznice mohly k dobrému konci přiwedeny býti. Dán w Praze w pátek před kwětnú nedělí, léta božieho oc. lxxvj°. Páni, rytieřstwo, rada i jiní poddaní Jeho K. Mti nynie při Jeho Mti sebraní. 7. Jindřich ze Hradce Bohuslawowi ze Šwamberka: že wí, jak we příměří chowati se má. We Hradci Jindř., 8 Mai 1476 (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najwyššiemu hofmistru králowstwie Českého oc., přieteli a towaryši mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a towaryši muoj milý! Jakož mi píšete, posílajíce mi příměrné a přiznawající spisy, jimžto sem porozuměl. Wězte, milý pane towaryši, že já také mám u krále, pána našeho JKMti, posla swého, po kterémžto sem JKMti prosil, aby mi ráčil wěděti dáti, pokud bych já se také míti jměl. Ex Novadomo, fer. IIII ipso die S. Stanislai. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Wltawského a Bechynského. 8. Oldřich Raubík ze Hlawatec purkrabi Krumlowskému: o prospěchu wálky, kterau syn jeho wede w Rakausích. W Netolicich, 22 Mai 1476 (Orig. arch. Trebon.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli a bratru milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A zprawil mě bratr Ondřej, žes mu rozkázal, aťbych dal wěděti, kterak sě synu mému wede. I mámť list od něho; píše mi, že sě mu dobře wede, a že na tom wrchu zámek dělá. Pak jitros mi poselstwie přišlo, že Němci sbierají sě proti němu a že táhnú, a že by jich 17

Strana 132
132 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. něco přetáhlo přes Dunaj, a že by jej chtěli obehnati. A milý bratře, daj tu wěc wěděti pánu twému JMti bez meškánie, a pros JMti, ať k té wěci ráčí raditi i po- moci JMt, puokad by JMti slušné bylo. A sám také buď jeho wěci pilen, jakož náš přietel a bratr milý. Toho tobě úplně syn muoj wěří i já. Ex Netolic, fer. IIII Rogationum, anno domini oc. lxxvi. Oldřich Růbík z Hlawatec. 9. Páni Stříbrští pánům Domažlickým: tauží na rotu nepřátelskau, která we příměří dopustila se lapkowání a krweprolití. We Stříbře, 12 čerwence 1476 (Archiv Domašlický.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Domažlic, přátelóm a súsedóm našim dobrým. Službu naši wzkazujem, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Na wědomie dáwajíce a wám jakožto přátelóm a súsedóm dobrým toho túžiece, kterak Hencuk Mikuláš z Prus s swými towařiši w tomto příměří křesťanském jsú nám neprawě učinili, stádo zajewše a nám se neohradiwše tak wedle zřiezenie země České w Be- nešowě ustaweného, tři dni nám napřed wěděti nedawše; jediné stádo nám zajewše, list potom k branie jsú poslali, že to pro klášter činie a pro mnicha, nám se ohra- zujíce; ježto wedle wšie země zřiezenie po ohrazení do třetieho dne, pod wiery a cti ztracením a zase k ní nenawrácením, jeden nemělby nic počínati na druhého. Súsedé milí! tomuto příměří křesťanskému a zřiezení zemskému račte powážiti do- stili jsú učinili, o stádo nás připrawiwše, a dwa robotné člowěky při jich diele za- biwše a jiných za mrtwé odjedše, ano se jim dáwají, jich přijímati nechtiece. A my ani naši na ně nejměli sme žádné péče. I wěříme wám, že takowé křiwdy a tako- wého mordu w tomto příměří křesťanském nám učiněného, a kterého ještě nepře- stáwají činiti, litowati budete, jako přietelé a súsedé naši dobří. Ex Střiebro, feria VI ante Margarethæ, anno oc. Lxxvj°. Purkmistr a radda města Střiebra.

Strana 133
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 133 10. Zdeněk ze Šternberka swým do Čech zpráwu dáwá, kterak mu w Rakausích se daří. U Tandorfu, 5 Oct. 1476. (Z pamětí rodu Šternberského.) Urozeným pánuom, panu Bohuslawowi z Šwamberka, hofmistru králowstwí Českého a hajtmanu kraje Plzenského; panu Janowi z Šwamberka, mistru přeworstwí Českého; urozeným panošiem, Petrowi Kapléři z Sulejowic a Jindřichowi Rúbíkowi z Hlawatec, synu, přieteli a mně milým. Službu swú vzkazuji, urození páni, pane synu, přieteli, a slowútní přátelé milí! Napřed s prawú wěrú rád slyším, že se dobře máte, a že se wám dobře wede. Já se děkuje pánu bohu se wšemi lidmi swými, dobře se nám wede. Ležím w Tan- dorfu, jediné puol druhé míle od Dunaje a od Spicu, a zajtra bohdá konečně na Dunaji budu. Welmi wám děkuji z té wýstrahy, kterúž mi píšete, o Hošťálkowi a jiných, jakožto přátelóm swým milým. A cožbych já také wěděl o kterých lidech, wám bych nemeškal dáti wěděti. Datum in castris exercitus juxta Tandorff, sabbato post S. Francisci, anno 1476. Cedulka: Také wám wěřím, jako přáteluom milým, kdybyšte s ciesařem JMtí jakú smlúwu wzali, že mi nemeškajíc wěděti dáte. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, českého, oc. krále najwyšší hajtman we wšech zemiech Kr. Č. na jeho král. Mti miestě, a naj- wyšší purkrabie Pražský. 11. Johannes písař purkrabi Krumlowskému: o wálce, kterau pán z Rosenberka w Rakausích wede. 1476, 6 Oct. (Gretsen) (Orig.) Urozenému pánu Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, na mě laskawému. Službu swú wzkazuji, urozený pane purkrabie na mě laskawý! Jakož ste mi listy poslali, abych Jeho páně Mti do wojsky dodal: wězte že sem jej po poslu poslal až na Graffnek, a odtud dále projíti nemohl, než dal jej pacholeti páně Graff- nekarowu, a ten jej dodati jměl, a posel se wrátil. Wězte za jisté, že se páně Mti

Strana 134
134 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. dobře a šťastně wede, a u Kornnewburku že leží, neb tu ciesařowy raddy k němu přijeti mají a rokowati. Ale pan Zdeněk z Kchotas do Milbochu, ježto mne zpra- wují, že jest welmi sytá krajina a welmi bohatí lidé w tom kraji. Pak přese wšecko, poněwadž pan Graffnekar posla domuow poslal, očekáwám každú hodinu od JMti dalšieho poselstwie. Ex Gretzen, dominico post Francisci, anno oc. lxxvj°. Johannes písař Welešinský. 12. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: že v jednání swém s císařem nezapomene na škodu, která jim od lidí Eicingerowých se stala. 1476, 10 Oct. (Marbach). (Ex orig. arch. Budvic.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přá- telóm a súsedóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Jakož mi píšete, kterakby některé waše zjímali Eicingarowi, a že ste naň žádné péče neměli: wiete, kterakť jest mně učinil, hubil chudé lidi mé a služebníków mých rozličně, až i pálil, a kteréž mohl škody činil; a k těmto wěcem, to buoh wie, mě swéwolně připrawil oc. Když posel wáš přišel, již Ciesařowy raddy, kteříž mezi JCM“ a mnú rokowati po- čínají, odjeli byli: než kdyžtkoli bude jaké rokowánie, nemějte péče bychť wás a wašich zapomenul a opustil; neb wždycky cožbych wám dobrého učiniti mohl, jsem wolen a rádbych učinil. Milí přietelé! Když moji z Wítoraze poženú dobytek na Zelenú Horu, prosím wás pošlete několiko jiezdných s nimi, ať je prowodie až mimo Strpského. Wěřím wám, že to pro mě učiníte. Dat. in monte Marbach supra Danubium, fer. V post S. Francisci, anno oc. Lxxvj°. Zdeněk z Šternberka, najjasn. Uherského Če- ského oc. krále najw. haitman wšech zemí král. Českého na jeho K. M“ miestě, a najw. purkrabie Pražský.

Strana 135
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 135 13. Haitman Hradecký p. Bohuslawowi ze Šwamberka: omlauwá poddané pána swého, že wozí potřeby do Rakaus. We Hradci Jindř., 29 Oct. 1476. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu panu Bohuslawowi z Šwanberka, najwyššiemu hofmistru králowstwí Českého a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mně přízniwému. Službu swú wzkazuji WMti, urozený pane, pane mně přízniwý! Jakož mi WM. píšete, že by lidé poddaní pána mého JMti nepřátely waše fedrowali, potřeby jim wozíce, dotýkajíce toho, kdežby služebníci waši takowé nadešli, že ste je bráti kázali: pane milý! Nikterak jináče poddaní pána mého JMti wašich nepřátel nefedrují než tak, že žiwnost swú wedú, tak dobře wašim jako i do Rakús i jinam, kdež mohú, statkuow swých odbýwají. Neb jich takowými obchody toto město pána mého JMti najwíce stojí, a pán muoj JMť také ani s WMt ani s žádným we zlé wuoli nic činiti nemá, a dle toho JMti poddaní tím swobodněji přes swět dělají. Milý pane! znajíce to, prosím na WMti, že takowé wěci bez přítomnosti pána mého JMti na poddané JMti počínati nebudete, a jim jich žiwností hájiti neráčíte. Nebo i skrze takowú pře- kážku pán můj JMt welikú škodu wzalby, zvláště pak proto, že teď nyní mnoho ryb od JMti wzali sú, a těch musejí odbýwati kdež mohú. Ano když pán muoj JMt do Rakús wálel, lidé páně z Roznberka také do Rakús wozili sú, žiwnosti swé wedúce, a nic jim toho pán muoj JMť nehájil. A pan Strážský nebožtík až do smrti wálku wedl do Rakús a pan Šelnberk také po něm, awšak sú nikdy nehájili lidem pána mého JMti silnic swobodných a jich žiwností. Takéť já WMti úplně na místě pána swého JMti wěřím, že i wy též učiniti ráčíte, zwláště pak bez přítomnosti JMti, neb WMt spolu jste dobří přátelé. Pakliby to býti nemohlo, muselbych ale na pány a přátely JMti tu wěc wznésti, a jakžby mi Jich Mť w té wěci radili, tak bychom se w tom zachowati musil. Ano když WMt táhli ste do Rakús, tu ste se w jedné wsi JMti položili a škodu weliku JMti učinili, že i podnes ta wšecka wes pusta jest. I milý pane, již wětších škod a záhub na JMt dopúštěti neračte. Ex Noua domo, fer. III post festum Simonis et Judae apostolorum sanctorum, anno oc. lxxvi°. Jan Konias z Wydřie, haitman na Hradci.

Strana 136
136 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 14. Děpolt z Lobkowic Bohuslawowi ze Šwamberka: že mu zjedná žádaný počet pěších: oni wšak že se zdražili, ježto král Český je přijímá po výpowědi příměří od krále Uherského. Na Chlumci, 1 Nov. 1476. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, najw. hofmistru K. Č. panu otci mému milému. Službu swú wzkazuji, pane otče milý! Jakož ste mi psali, abych WMti xl pěších zjednal, kterýžto p. Graffnekarowi chtěliste, (sic) i když mi jest od WMti psanie to přišlo, s Širučkem o to s pilností mluwil sem. Dal mi jest za odpowěd, že jest Lisowi a Wydunowi rčení učinil, kteřížto u p. Lichtenštainara řekli sú býti, a on s nimi: a wšak takto wiece prawí, budeli toho od nich moci zniknúti, žeby chtěl u WM“ raději nežli u jiného býti, aneb u kohožby jiného WMť jemu býti roz- kázali, ale aby jemu na čtwrt léta na pawézníka ke ztrawě vil/ dáno bylo, a na střelce po iij � a po xv gr. A WMti také powiem, že král Český přijímá kohož muož, slyšaw od krále Uherského wýpowěd příměřie; a tím jsú se také pěší zdražili a zdražují. Také račte wěděti, žebych byl posla wašeho prwé wyprawil, než Širučka doma nebylo jest, byl jest w Praze. Ex Chlumecz, fer. via ipso die festi Omnium Sanctorum, anno oc. lxxvj°. Děpolt z Lobkowic a na Chlumci. 15. Petr ze Šternberka Bohuslawowi ze Šwamberka: aby nepřekážel lidem pana Hradeckého woziti zboží do Rakaus. W Utenšlagu, 5 Nov. 1476. (Ex orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, najwyššiemu hoch- mistru (sic) Kr. Č. a hajtmanu kraje Plzenského, otci mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a otče milý! Píše mi Koniaš, kterak ste mu psali, aby lidem šwagra mého páně Hradeckého nedal nic woziti do Rakús, že byste jim bráti chceli. I milý pane otče, muožete rozoměti, žeby to wěc přátelská nebyla, než nějaká neznámá, ježto jí prwé w Čechách nebýwalo. I milý pane otče, wěřiem já wám, že šwagra mého lidem jich žiwnosti hájeti nebudete, a nad šwagra mého lidmi toho začínati nebudete, a zvláště dokud jeho doma není. Také sem wám

Strana 137
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 137 prwé psal wo p. Jindřichowi šwagru mém, i nedali ste mi žádné wodpowědi. Milý pane otče! jestliže ho nesmíte pro nebezpečnost poslati či proč, dajte mi to wěděti, ale ať já sám poň přijedu, a bohdá jej tak wopatřiem, jakož toho potřeba káže. Wodpowědi žádám po tomto poslu. Dán w Utenslogu, w auterý před S. Linhartem. Petr z Šternberka, oc. 16. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: že již má smlauvu s císařem i s Rakušany, a kterak wěci jejich jednati se mají. 1476, 8 Nov. (Ortensslag). (Ex orig. arch. Budvic.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a súsedóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Již já mám konec a smlúwu s ciesařem JM“, s p. Eicingarem i se wší zemí. A o wašeho spolu- súseda Trubače a o jiné služebníky waše tak sem zjednal, že hned mají propuštěni býti, jakž brzy p. Oswald na Drozdowice přijede; a wy také abyšte Trubači jeho Danielowi, kdyžby k wám přijel, hned jeden den s Trubačem waším súd osadili, a ten den konec sprawedliwý učinili; a to proto, že p. Oswald s mnohými Čechy činiti má. Neb cožbych já wám dobrého učiniti mohl, jsem wždycky hotow. Ex Ortensslag, fer. vi post S. Leonardi, anno oc. lxxvjo. Zdeněk z Šternberka 3c. 17. Jindřich Raubík z Hlawatec Bohuslawowi ze Šwamberka: drobné zpráwy a dotazy. W Příbrami, 23 Nov. 1476. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najwyššiemu hofmistru králowstwie Českého, hajtmanu kraje Plzenského, pánu mně přízniwému budd. Urozený pane, pane milý! Službu swú wzkazuji WMti. A jakož mi WMt píše, že by se Martin Tulmač wrátil od krále JMti a že jest král JMť poslal k WMti a ke mně Fridricha Tetaura oc.; tomu sem wšemu porozuměl. I račte WMt wěděti, 18

Strana 138
138 Psaní rasličných osob s r. 1471—1490. žeť mě jest ten list zastihl od WMti w Příbrami, a žeť mám welmi pilně w Praze činiti, ale žeť tam tří aneb čtyř dní dále nebudu, než hned zase bez meškánie po- spieším a dnem i nocí na Krumlow k WMti pojedu. A jakož mi WMt píšete nowiny o šwagru mém Stúpenském a o wašich dobrých lidech, toť já s prawú wěrú rád sly- ším, že se jim tak dobře a zčastně (sic) wede a rád slyším, že se WMt dobře máte. Datum Příbram, sabbato ante Katherins, anno domini M°CCCC° lxxvi°. Jindřich Rúbík z Hlawatec a na Netolicích. Také, pane milý, když sem ten list ukázal panu Lwowi, kterýž mi WMt píše, i prosil jest mne pan Lew, abych WMti psal, že také do Prahy jede, a že s králem JMt mluwiti chce, aby mu se sprawedliwé stalo. Pakliby se toho nestalo, že chce s waší radú krále JM prositi, aby mu ráčil také jeho wěci raden a pomocen býti. A prosí WMti, abyšte mu ráčili dáti wěděti, kterak se králi JMti wede a o JMti swatbě a o knězi Hynkowi jestli že co wiete, račte mu dáti wěděti. 18. Auředník Soběslawský Bohuslawowi ze Šwamberka: o nowinách, že král Wladislaw dal pro- wolati wojnu, o wálce wedené w Rakausích oc. W Soběslawi, 6 Dec. 1476. (Ex orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najwyššiemu hofmistru K. Č. a hajtmanu kraje Plzenského oc., pánu mému milostiwému budd. Urozený pane, pane muoj milostiwý! WMti swú poddanú a poslušnú službu napřed wzkazuji. A WMti napřed z dobrých nowin jsa wděčen, welice děkowati ne- přestáwám. Jiného koláče lepšieho za to neumiem dáti, než zajtra bohdá ke cti a k chwále milému pánu bohu a milým swatým desieti tisíc rytieřuom swatá mše bude zpiewána oc. Do Hradce po našich znamenitých súsedech o pěšie wzkázal sem, a na Tábor naschwále poslal sem, psaw známým. Dnes mi odpisují zase, že nynie u nich nic tak nenie, aby byli, že jich žádných páni jich s zámku nepustí. A že král jich w tuto středu nynie minulú wojnu jest prowolati rozkázal, aby hotowi wšudy byli na každú hodinu, a že přikazuje, aby nižádný wen z země na službu ne- jezdil ani šel. Pakli kto pojede anebo puojde, že sě chce k takovým jmieti tak wedle pokut starodáwniech. Do Miličína také sem o ně o pěšie psal, newiem kterak sě tam jedná. Se zdejšími, což jich jest zde na zámku, několikrát sem s pilností

Strana 139
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 139 mluwil; rozpakují se o to, že na týden, a ne na čtwrt léta službu WMt ráčíte jim přiřknúti, a že k tomu služba bez strawy. Také WMt wěděti dáwám, že zdejšie Soběslawští dnes z Swětlé sě s wozy wrátili, ryby woziece, a zasě jiné náklady berúce; tak mi prawili, což jsú tam slyšeli, ač WMt toho snad lépe newie, wšak proto ač jest tak a bodaj nebylo, že by drahně ciesař u Groffneku měl, a že by husté střelby na zámek a k baštám i s zámku šly, a že by se jim kopali k té najpožitečnějšie k jich baště. A že ten trošt Němci mají. Ale mně sě zdá nepodobné, že sě jim chtí wkopati k té baště, a že prachu chtí sud dáti po wšem štemflowaný, a zasě to chtí zasúti a skrze nějakú příprawu že ten prach chtí zapáliti z podál, aby tak ta sutina té bašty sě i s staweniem rozsula. A také tak prawí, že by sobě koně u wojště welmi na zapřenú brali, Čechowé Němcuom, a zasě Němci též, a že sú sě welmi před zámkem budowali a žeby již jich do polowice opletli. A o té summě, kteruožby Lhotský měl dodati, ještě wiece nenie dáno, než jakož sem WMti prwé psal. Wšak proto trošt jeho předce jde. Jiného z toho sě, pane milostiwý, neobáwám, by škoda pro komorní úroky nepřišla; a jiným toho nezdržuji, nežli pilnými prosbami. A bych wědél kudy tu wěc anebo odkud opatřiti, buoh milý wie, žebych welmi rád. Ajá sem již ptal zde w městě, chtě sě rád sám druhým jistcem učiniti podlé wašie potřebnosti s dobrými jistými rukojměmi, by mi lxxíl puojčili do wánoc. Nemohu sě domluwiti toho, by mi puojčili. Také měl sem penieze z duochoduow, což k Chusníku nynie, odkud co muože wzato býti; z těch dal jsem w úroky xx, a k tomu službu čeledi platil sem, a ječmene z slad kúpil sem, a k tomu jiné sě potřeby jednají, ježto to bohdá WMt wšecko pořádné po tom shledá. A teď mám za pánew v na zámek k jiným pánwem přidati. I za to WMti prosím, rač mne WMť penězi opatřiti, aťby sě ně- kerak ten zámek špíží pro wšecky wěci opatřil, nebo straně kacieřské jest welmi nelibý. Ex Soběslaw, fer. vi die beati Nicolai. Stanislaw z Přerowa. 19. Raddy krále Wladislawowy Budějowským: že jim odpowěd dají, až náležitými tituly od nich uctěni budau. W Prase, 18 Dec. 1476. (Ex orig. arch. Budvic.) Opatrným purkmistru a konšeluom města Budějowic, súsedóm našim dobrým. Služba naše, opatrní súsedé milí! Jakož nám píšete, což se pana Racka do- týče, pod jmenem naším, „i jiným raddám w Praze“: i newieme my, které wy to raddy 18*

Strana 140
140 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. mieníte. Myť jsme raddy krále Wladislawowy. Protož budeteli nám psáti tak, jakož na nás příleží, odpowěd zase mieti budete. Ale nynie nezdá se nám na waše psanie odpowědi dáti, poněwadž nerozumieme, které raddy pod jmenem naším w Praze mieníte Dán w Praze, w středu před S. Tomášem apoštolem božím, anno oc. LXXVjto. Wilém mladší z Risenberka a na Rabí, najw. komorník král. Českého. Pawel z Jenšteina a z Skal. Čeněk z Klinšteina prokurator král. Českého. 20. Jan z Šwamberka mistr Strakonický Bohuslawowi ze Šwamberka: o potřebě sjezdu krajůw Prachenského, Plzenského a Podbrdského asi w Nepomuce. Na Strakonicích, 18 Januar. 1477. (Ex orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu panu Bohuslawowi z Šwamberka, najw. hofmistru král. Česk., hajtmanu kraje Plzenského a poručníku panuow z Rosenberka, panu strýci mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte zdráwi byli a měli se dobře, přál bych wám toho s prawú wěrú. A milý pane strýče, wě- dětiť dáwám, že když se nynie úředník muoj Nebřehowský ženil, a služebníci moji Hynek z Kladrubec a Petr Lhotský: tu wšickni dobří lidé, kteří sú byli při těch swatebných hodech, oborem přišli ke mně a ke mně mluwili a toho žádali, aby byl sjezd někde těch tří krajów, Prachenského, Plzenského a Podbrdského, a zvláště w Nepomúce zdá se jim najpříslušnějie a jako na prostřed; a že by tu chtěli mlu- witi o to mezi sebú, což se dotýče obecného dobrého těchto krajów; a wás žádají, aby to ráčili učiniti a k tomu také přijeti, kdyby wám bylo dáno napřed wěděti. I milý pane, račte to učiniti, a tu k tomu budúce raditi, což by bylo těch krajów dobrého a poctiwého, i také jiných krajów, což by mohli dobrého zjednati, měliby od pána boha odplatu a od lidí čest a dieku. Neb k tomu i páni někteří mluwie, a pan Lew ten bude obsielati pány i jiné dobré lidi k tomu, aby byli. Protož což w tom úmysla wašeho jest, račte mi to dáti znáti listem waším. Dat. Strakonicz, sabbato in die beatæ Priscæ, anno dni. oc. Lxxvij°. Jan z Šwamberka mistr přeworstwie Českého.

Strana 141
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 141 (Duška.) Také milý pane strýče, jakož žádáte wěděti, jsemli obeslán od králowy Jasnosti krále Uherského k tomu sjezdu, který býti má w Českých Budějo- wicích na S. Pawla na wieru obrácenie: wězte žeť jsem obeslán, a tak k tomu budu. Také milý pane strýče, w Manětíně umřel farář kněz Jan bratr zákonní. Píší mi o to Manětínští, dáwajíc mi to wěděti, a za jiného kněze bratra zákonnieho pro- siece. A já to chci rád učiniti a je w tom opatřiti. I milý pane strýče, prosím wás, račte psáti Manětínským a té osadě, ať se k tomu mají a přičinie se, ať by kněz měl kde farář jich (bydliti). Wšak nemá kde hlawy swé jako slušie skloniti a býti. 21. Poslowé krále Matiáše ke sjezdu Budějowskému omlauwají opozdění swé. 1477, 23 Januar. (Brno) (Orig. arch. Trebon.) Urozeným, statečným, slowútným, múdrým a opatrným wšem pánuom na sněmu w Českých Budějowicích sebraným, pánuom a přátelóm našim milým. Služba naše, urození, stateční, slowútní, múdří a opatrní, páni a přátelé naši milí! Jakož jest král JMt, pán náš najmilostiwější, wás wšecky obeslal, abyšte do Českých Budějowic na sněm sjeti se ráčili na den swatého Pawla na wieru obrácenie, a že JKMt k témuž sněmu swé služebníky též wyslati ráčí, na němžto wěci JMti, i tudiež wás wšech potřebné jednány mají býti. I račtež wěděti, že KMť nás jest k tomu wyslati ráčil, ale že některými příliš pilnými wěcmi zaneprázdněni jsme, zde dwa dni zuostati musili sme. Protož WMt wšech společně prosíme, abyšte ráčili malé showěnie mieti a našeho dočekati příjezdu. Neb my odsud konečně zýtra wyjeti umienili sme, a k wám jeti nemeškajíce. Ex Bruna, fer. V postridie Vin- cencii, anno dni. oc. lxxvii°. Jan wolený biskup Waradínský a Wáclaw z Boskowic.

Strana 142
142 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 22. Jindřich kníže Minsterberský Kutnohorským: aby spoluobywatelům swým kázali zaplatiti dluh powinný lidem služebníka jeho, Jiříka Mokrowúského na Malešowě. Na Poděbradech, 29 Januar. 1477. (Orig. arch. Kutnens.) Jindřich starší z buoží milosti knieže Minsterberské, hrabě Kladský oc. Poctiwí nám zvláště milí! Wznesl jest na nás služebník náš Jiřík Mokro- wúský, že waši spuolu obywate(lé), jako Bzenský a jiní, lidem jeho zaplatiti nechtie dluhu sprawedliwého, aniž se jim která rownost o to u wás státi muož, ačkoli jest to na wás wznášieno jím Mokrowúským, i námi jest toho na wás žádáno. Diwíme se, námli k nelibosti, proto že jest služebník náš, jemuž sě takowá swéwolná krátkost děje i jeho lidem, čili z které jiné příčiny, ježtoby se toho dieti nemělo; neb i židu i pohanu, netoliko dobrému zachowalému člowěku, powinno se jest sprawedliwé učiniti. Žádámy na wás s pilností, abyšte jemu w tom nás dadúce užiti, jeho lidem těm, ktuož jsú jim powinni zaplatiti rozkázali, aťby nás o to wiece nestaral, a my dále wás. Pakli by to býti nemohlo, rozuměli bychom, že se služebníku našemu a jeho lidem swéwolná krátkost děje, w kteréž by nám jeho opustiti nebylo slušné. Dat. Poděbrad, fer. IV ante festum purificationis Mariae virg. oc. lxxvij. Poctiwým pánóm purgmistru a raddě na Horách Kutných, nám zwláště milým. „Kněz Jindřich o Malešowského.“ 23. Páni sjezdu Budějowského Jindřichowi Raubíkowi ze Hlawatec: že chtějí přimluwiti se zaň u krále swého. W Budějowicích, 31 Januar. 1477. (Orig. arch. Trebon.) Jan z božie milosti wolený biskup Waradínský oc. Pozdrawenie naše a službu swú wzkazujem. Růbíku milý! Jakož nám píšeš, abychme se k králi pánu našemu JMti přimluwili, což se služby twé dotýče oc., po- rozuměli sme. I pošliž někoho swého k JKMti, kdyť se zdáti bude. A my Jan

Strana 143
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 143 biskup oc. i také my wšickni, kterýžby z nás w ty časy při JKMt byl, s JKM“ o to rádi mluwiti a přičiniti se chcme, aťby se JKM' proti tobě w těch wěcech milostiwě okázati ráčil. Datum Budějowic, fer. VI ante festum Purificationis virginis Mariae, anno domini oc. lxxvij°. Bohuslaw z Šwanberka, najwyšší hofmistr k. Č. a hajtman kraje Plzenského. Wáclaw z Boskowic. Dobrohost z Ronšperka, najwyšší pro- kurator králowstwie Českého. Urozenému panoši Jindřichowi Rúbíkowi z Hlawatec, nám milému. 24. Kníže Jindřich Minsterberský Kutnohorským: aby práwem šli co do Malešowského i Drahobuzického. Na Poděbradech, 6 Febr. 1477. (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Jindřich starší buoží milostí knieže Minstrberské, hrabě Kladský oc. Poctiwí páni, nám zwláště milí! Jakož nám píšete o Mokrowúském, kterak wám oň a jeho lidi psali smy, že by jim u wás rownost žádná nemohla sě státi oc. Jakžkoli ta wěc jest, žádáme na wás a wěříme, že jemu a jeho lidem, pokadž spra- wedliwi jsú, sprawedliwě učiníte. Také nás zprawuje statečný Bohuše Drahobuzický, služebník náš wěrný milý, že sú jemu služebníka jeho u města wašeho zabili. Pro- síme s pilností, že byšte sě pro nás na to, kto jest to učinil, poptali, a zwědúce, budeli wám možné, takowého wedle práwa kázali, anebo nám a jemu Bohušowi o tom znáti dali. Jakož bychom též pro wás, kdyžby sě takowá wěc přihodila, učiniti chtěli. Dat. Poděbrad, f. Va in die Sanctae Dorotheae oc. lxxvii. Poctiwým pánóm šepmistróm a radě na Horách Kutnách, nám zvláště milým. (A tergo: „Kněz Jindřich o Malešowského.“)

Strana 144
144 Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 25. Jindřich ze Hradce Bohuslawowi ze Šwamberka: o sporu, kterýž mezi nimi jest, a urownání jeho. Na Hradci Jindř., 8 Febr. 1477. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu panu Bohuslawowi z Šwanberka, hajtmanu kraje Plzenského, towařiši milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane towařiši milý! Mluwili se mnú pan biskup a pan Wáclaw z Boskowic o tu wěc, kteráž jest mezi mnú a wámi, a pana Petra z Šternberka prosili sú, ať by tu wěc mezi námi oběma k jednání na se wzal. I newím já, proč se ta wěc wámi prodléwá a že o to pana Petra předepsaného ne- obešlete, neb sem já wedle zpráwy předjmenowaných pánuow ihned pana Petra od sebe prosil, ale od wás podnes ižádného poselstwie o to ku panu Petrowi není. A jáť tak té wěci, což se jest stalo lidem mým, opustiti nemohu a rád bych o to konec wzal, a nikdy bych se tomu do wás nebyl nadál, by mi se takowá wěc při mém odjezdu státi měla. Nyní pak lidé moji zprawují mne, kterak ste aufšlok nowý na ně zamyslili na zámcích pánuow z Roznberka, a někde nějakú baštu osadili, mimo kterúžto, když lidé moji jedú, mocí wína jim z suduow točí, anebo to opět uplatiti musejí. Takowé aufšlaky a kwalty této země neobyčejné, wěřímť že s lidí mých složíte, nebť já w to lidi swé žádnú měrú nepoddám, aniž bych jich déle snésti mohl, a rád bych jich zbawen byl. Toho odpowědi žádám. Ex Novadomo, sabbato ante festum Appoloniae virginis piae. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Wltawského a Bechyňského oc. 26. Bohuslaw z Šwamberka Jindřichowi ze Hradce: wykládá půwod sporu mezi nimi wzešlého a ochotnost swou k narownání. Na Krumlowě, 10 Febr. 1477. (Koncept arch. Trebon.) Urozenému pánu, panu Jindřichowi z Hradce, najjasnějšieho Uher- ského, Českého oc. krále kamermaistru a hajtmanu kraje Wltaw- ského a Bechyňského, towařiši mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a towařiši milý! Napřed rád slyším, že ste se domuow wrátili, a ještěbych radši slyšel, byšte se byli we zdrawí wrátili, neb jsem zprawen, že jste nemocni, ježto bych já wám přál, abyšte zdráwi byli. A jakož

Strana 145
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 145 píšete o tu wěc, což se lidí wašich dotýče, ta se jest wěc takto stala. Když sem zwěděl, že waši i jiní lidé Rakušanóm nepřátelóm mým na zámky potřeby wozie, w tom mně k škodě nepřátely mé fedrujíc, psal sem o to haitmanu wašemu Koniasowi, aby lidem wašim přikázal, aby nepřátelóm mým na zámky jich a zwláště na Cáhlow potřeb newozili, že toho dopustiti nemiením, by nepřátely mé tiem fedrowati měli, neb mi jest pan Zdeněk z Šternberka oc. dobré paměti, pán buch rač mu milostiw býti, psal za wýstrahu, kterak Ciesařowa Milost na šest neb sedm set koní na Cáhlowě položiti miení pro záhubu panstwie pánów z Rozenberka. Potom sem panu Petrowi z Šternberka, synu swému, kdež jest mi o to psal, zase odepsal, za též wždy žádaje, aby mých nepřátel takowým potřeb wozením a zwláště na Cáhlow nefedrowali. Jakož o tom nepochybuji, kdyžbyšte wy, pane towařiši, doma byli, a já wás za to žádal, že byšte netoliko takowých wěcí lidem wašim, mně k škodě, nedopustili, ale že byšte mi u wětších wěcech k mé žádosti libost okázali, jakož bych já wám též okázal, když byšte mne za to žádali. Ale úředník wáš toho jest učiniti nechtěl, tak že jest hajtman muoj Třeboňský lidi waše, kteříž jsú nepřátelóm mým na Cáhlow potřeby wezše, zase jeli, stawil. A hajtman wáš Konias psal mi o to, žádaje abych lidi waše propustil, a že jest lidi mé a pánów z Rozmberka také stawil. I odepsal sem mu na to, že se tomu diwím, že jest tak wšetečně lidi mé stawil, bez hodné příčiny, nedočekav odpowědi na swé psanie. A já bych byl s lehka waše lidi propustil, jediné aby wiece nepřátelóm mým a zwláště na Cáhlow newozili, jakož toho list muoj má. A jakož píšete o aufšlák: i když sem nedal nepřátelóm potřeb woziti, tu jsú mne lidé waši i jiných pánów, i také pánów z Rozmberka prosili, abych jim dopu- stil do Rakús woziti, a že zase také jiné potřeby, jakožto suol a železo powezú, a že mi aufšlák dáwati chtie. K tomu sem swolil, proto že nám také těch potřeb, soli a železa, potřebie; a tak se od nich béře, kteříž do Rakús potřeby wezú; a kteříž s prázdnými wozy jedú, aneb zase z Rakús potřebu wezú, s těch se nic nebéře. A když koliwěk pán buch ty wěci s Rakušany w lepšie obrátí, tehdy já toho bránie přestanu, neb buoh wie, že muoj úmysl nenie, bych měl co nowého a neobyčejného začínati. A jakož píšete, že na baštu, kterúž sú lidé moji osadili, wašim lidem wína točie oc.: newiem o tom nic a hned sem rozkázal purkrabi swému, aby se na to wyptal, a jestli že tak činie, jakož píšete, aby toho nedopúštěl. Také dotýčete, že newiete, proč se ta wěc prodléwá, že pana Petra neobešli. I mluwili jsú se mnú o to pan biskup a pan Wáclaw Černohorský; a já sem se nadál, poněwadž jsú o to mlu- wili a u wás byli, a poněwadž sem k tomu wuoli swú dal, aby nás pan Petr o ty wěci srownal, že sú již oni to opatřili a že mně prositi potřebie nenie. I píši panu Petrowi, že ho za to prosím, a list ten úředníkóm swým na Třeboň sem poslal, aby zwědúc, kde jest pan Petr, jemu jej poslali. Ex Crumlow, fer. II S. Scolasticæ lxxviio Bohuslaw z Šwanberka, oc. 19

Strana 146
146 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 27. Úředník Soběslawský p. Bohuslawowi ze Šwamberka: zprávu dáwá o jednání swém na Táboře s Burianem z Gutenšteina i s jinými, kteří do Rakaus táhnau císaři ku pomoci. W Soběslawi, 23 Mart. 1477. (Ex orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi ze Šwamberka, najjasnějšieho Uherského a Českého oc. krále najwyššiemu hajtmanu wšech zemí k. Č. na JKMti miestě, a najwyššiemu hofmistru králowstwie Če- ského, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! WMti swú poddanú a poslušnú službu napřed wzkazuji. WMti dáwám wěděti, že sem u pana Buriana wčera na Táboře byl a rád mne uzřel, naděje se, že by mně některé wěci od WMti byly rozkázány jemu powědieti, a zvláště o páně Grofnikarowě při, na čemby stála. Prawil sem, že mi o těch wěcech nic nenie swědomo; než to sem jemu powěděl, což sem u nás sly- šel, žeby něco drahně Zelený koní Ciesařowě Milosti wzal »c. A což sě panstwie WMti, a pánuow Sirotkuow dotýče, mluwil sem tak, pokudž mi WMt ráčili ste roz- kázati. WMti a pánuom sirotkuom i WMti lidem poddaným neradby žádné škody widěl, a tak prostě řekl: Pán buoh wie, jako swým wlastniem lidem. A tak řekl, že WMti lidé a panstwie chce sě rád uhnúti, což najdále moci bude, by měl jiné wšecky w tomto kraji rozhněwati. A tak sě zdálo jemu pánu, i Raubíkowi, že ne- mohú lépe panstwie minúti, než úmysl mají, aby od Tábora leželi w Plešiech. Raubík sě i se panem Oplem WMti také sě WMti přede mnú welmi zakazowali, a pan Burian i s nimi WMti i panu Wokowi kázali swú službu powědieti. Než toto mi pan Burian řekl, že ještě sám newie w jistotě, kudy potáhnú, leč když sě wšichni strhnú, tu na něčem spuolu zuostanú, a zvláště že ještě pilného poselstwie od krále a pána swého čeká jakožto dnes, a že by někto z znamenitých pánuow tu od krále měl k němu přijeti. A dnes Pražané a jiná města krále jich přídržejície sě, wšichni mají se k Tá- boru strhnúti, a sjedúli sě tu, tehda zajtra měli úmysl od Tábora sě hnúti, a tu oni třie pan Burian, Opl a Raubík přede mnú sú mluwili, že pro sněhy najlépe by jim bylo táhnúti k Swětlé, lidu, tak sem sě wyptáwal, žeby měli mieti, tak jakž jest sepsáno, a na koho což jmenowitě položeno jest, k šesti tisícuom jiezdného i pěšieho. Ale hajtman jednoho králowského města znamenitého, známý mój, řekl mi, že pěti tisíc daleko jmieti nebudú; také děl welikých nemají, než haufnic několik, tarasnici jednu, a tři srubnice, ale těch sem newiděl. Také pan Burian welmi by rád, by WMt nějaký slušný konec s Ciesařowú Milostí wzali, i pan Grofnikar. A to často před dobrými lidmi řekl, a hned wčera poslal posla na Cáhlow k tomu, kdož tu jest

Strana 147
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 147 hajtmanem, a odtud i k ciesaři, a tak řekl: Buoh wí, že wětšie starosti nemám, nežli o twého pána, o swého pana otce milého i o pana Grafnekara, a jakžkoliwěk do Rakaus přijedem, ufám bohu, že chci o to se wšie pilností bez meškánie k Cie- sařowě Milosti pracowati, zdabych tu wěc k dobrému konci mohl přiwesti. A jiného sem na něm nepoznal, než že jest WMti welmi dobrý přítel. A menowal mi jedno město, zdá mi se, že Žlutice, jakož WMt k tomu mluwila jest, že byšte je spuolu ráčili jmieti; tak mi řekl, jestli žeby WMt sami mohli je zaplatiti, že by wám jeho přál. Ex Soběslaw, dominica Judica me deus. Stanislaw z Přerowa. 28. Wilém z Risenberka a Jan z Janowic Bohuslawowi ze Šwamberka: o škodě, která Diwiši Malowci na Nowýhrad se stala. W Prase, 31 Mart. 1477. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, bratru a přieteli našemu milému. Službu naši wzkazujem, urozený pane bratře a přieteli milý! Wědětiť dáwáme, že Diwiš Malowec wznesl na JKMt, žeby na Nowý hrad lidem jeho škoda sě stala, a někteří lidé jeho žeby také tam zjímáni byli; a tak sě rozomie, žeby ty toho zámku nepřátelům postúpil. I muožeš sám rozoměti, žeťby to slušné nebylo, by ty měl v tomto křesťanském příměří nepřátelóm JKéMti zámku toho po- stúpiti, aby sě odtud škoda JKM“i poddaným dála. Protož JKáMť žádá, a my pane prosíme, aby to opatřil, aťby sě odtud škody poddaným JKéMti nedály; a což jest tu uškozeno lidem již psaného Diwiše, ať jim jest napraweno, a kteří jsú zjímáni, ať jsú bez šacunku propuštěni. Jakožť pak o tobě nepochybujem, že w tom tak sě mieti budeš, jakožť píšem. A což jest w tom úmysla twého, wěřímeť, že nám to dáš znáti listem swým po tomto poslu. Dat. Pragæ, fer. ija post dominicam Palmarum, anno oc. lxxvij°. Wilém mlazší z Rizmberka na Rabí, najw. komorník král. Českého. Jan z Janowic na Petrspurce, najw. purkrabie Pražský. 19*

Strana 148
148 Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 29. Jindřich ze Hradce Bohuslawowi ze Šwamberka: o pychu, který Janowi z Šelnberka na jeho panstwí Strážském proti příměří se stal. W Jindr. Hradci, 1 Apr. 1477. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, haitmanu kraje Plzenského, towařiši mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, towařiši milý! Pan Jan Šelnberk byl dnes u mne, a mezi jinú řečí žalowal mi, oswědčuje se, kteraký mu se jest kwalt a pych stal w tomto křesťanském příměří od wašich, tak že sú jemu u Kletci na jeho gruntech most ssekali a smetali, ježto od starodáwna ten most tu jest wyzdwižen. Milý pane towařiši! byloliby to tak, nežby jaká žalowání s obú stranú a nesnáz zjíti měla, raději o to spolu súsedsky uložte; nebťbych já nerad widěl, by co nepřátel- ského mezi wámi wyjíti mělo. Ex Novadomo, fer. iija post Palmarum, anno oc. lxxviij°. Jindřich z Hradce, haitman kraje Wltawského a Bechynského oc. (NB. Pan Jan z Šelnberka byl w držení zboží Strážského a twrze Vogelhaus (Kletce) r. 1476 sl.) 30. Jindřich ze Hradce Bohuslawowi ze Šwamberka: že lidé jeho do Krumlowa pro znamení jezditi nemohau; též proč mu nedáwá titulu nejw. heitmana oc. W Jindř. Hradci, 9 Apr. 1477. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, p. Bohuslawowi z Šwamberka, najw. hofmistru k. Č. oc. příteli a towařiši mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a towařiši muoj milý! Jakož mi píšete, což se formanuow mých dotýče, žádajíc toho, aby na Krumlow jezdili a znamení brali oc. Milý pane towařiši! byloby jim welmi s cesty do mnohých krajin; wšakť listy mé budú míwati, kamžbykoliwěk jeli, po nichž se služebníci waši budú moci zprawiti, kteříť moji jsú, a kteří nejsú; když to služebníkóm a úředníkóm swým ozná- míte, nebude potřebí žádného znamení. A o titul, jakož mi píšete, abych wám znáti dal, mnúli to čili mým písařem schází: nic písařem mým, pane towařiši milý, ne- schází. Král pán náš JKMť udělalliť jest wás nad kým haitmanem, tohoť já wám rád přeji, jakožto swému pánu towařiši milému; a když bylo o to se mnú mluweno

Strana 149
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 149 od p. biskupa a p. Wáclawa z Boskowic, já sem jim powěděl, že já haitmana nyní nepotřebuji, a za to sem jich prosil, aby to JKMt powěděli. Také když sem u JKMti byl, JKMt nic mi o to neprawil. Ex Novadomo, fer. iiija infra octavas pasche 1477. (sic) Jindřich z Hradce, haitman kraj. Wltawského a Bechynského. 31. Úředník Třebonský Bohuslawowi ze Šwamberka: o most panu Strážskému stržený, o tažení krále Wladislawa wojenském skrze Stráž do Rakaus oc. W Třeboni, 28 Mai 1477. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najjasnějšího Uherského a Českého oc. krále najwyššiemu hejtmanu wšech zemí k. Č. na JKMti miestě a najwyššiemu hofmistru k. Českého, pánu mému milostiwému buďd. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Jakož sem WMti psal na Bor, že pan Zdeslaw se mnú mluwil, aby na ten rybník i wsi wyjeto bylo, a Wíta o to se mnú před panem Zdeslawem šíře domlúwal, abych k němu přijel, den toho jmenowaw, který i pak nebyl ten den doma, a potom z páně Kunratowa rozkázaní obeslal sem jej třikrát; wždy jeho doma nebylo; než naposledy wzkázal mi, co jej o to obsie- lám, abychme obeslali pána jeho, a když pán jeho rozkáže, že chce wyjeti. I ráčí- teli, aby se ty wěci jednaly, račtež o to panu Zdeslawowi psáti. A jakož WMt psali ste hejtmanowi a mně o ten most, oňž pan Strážský stojí, a píšete, že sem já toho swědom. Wšak sem já WMti tu swědomost powěděl w Krumlowě, že jest břeh jeden jeho páně Strážského, a druhý wáš, ale woda wšecka waše, přes kterúž ten most dělá. A tak lidé staří zprawowali, že někdy ten most proto byl udělán, aby lidé na lesy mohli, a že pan Strážský swé lesy tu má, ale již nynie těchto let obrá- tila se téměř wšecka silnice tudy, ježto jest to k škodě WMti na mejtě w Třeboni. A také se wašim lidem u wálky weliké škody pro ten most dějí. Pak newiem, kterak by to wáženo bylo, takli aby WMt swú i swých lidí škodu měli trpěti: než WMti zdáli se, že se bude starým držením brániti, pak toť nemuož na hejtmanowě ani mým zdáním býti, než jakž rozkážete, takť my učiníme. Pan Hradecký byl w Brně, a nadál se, že tu krále nalezne, i nebyl tu král, než někto od JMti, i wrátil se zase we čtwrtek jminulý. Newiem, dalili sú WMti z Krumlowa wěděti, že jim Štegar psal že král náš ... (díra w listu) leží a má na xl tisíc, a že již konečně ciesaři odpowěděl. Pan Lichtenšteinar že má na x tisíc. A wčera jede pachole Tetaurowo chwá-

Strana 150
150 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. tawě skrze Třeboň zase z Čech doluow, a prawil mi také, že král leží za Prešpur- kem. Pan Zmrzlík s bratrem a páni Šlikowé wjeli s wozy swými do městečka wašeho Weselé, a tu sobě wozy špihowali slady, piwy i jinými potřebami, a welikú škodu lidem učinili, nébrž prawie, že lidem piwa osekowali. Pan Lew to kázal WMti dáti wěděti. Wčera hnuli wším wojskem od Dráhowa proti Weselí, a minuli pan- stwí Hradecké, a táhli těmi lesy k Ličowu mimo Stráž, a leželi nocí mezi Třeboní a Ličowem w páně Krajéřowě wésce a u wašich we dwú, Lutowě a Chlumu. Ti sú již dohubili, což Němci nedohubili. A král nocí ležel na Stráži. A také wčera odtrhli se od wojsky něco wozuow a drahně jiezdných i něco pěších do wašich wsí od Weselé k Třeboni, a což kde zastihli, koně, wozy, dobytky, obilé, wše pobrali, i lidi swláčili. A zwláště w Lomnici piwa i wšecky potřeby jim pobrali. Dosti sme je wystřiehali, nechtěli se warowati. Pan Grofnekar na Nowém Hradě stuoně, tolik leží, jako chodí. Datum Třeboň, fer. IIII post festum pentecosten, anno domini oc. lxxvii. Řehoř Klaric. 32. Úředník Třebonský Krumlowskému purkrabí: nowiny, zwláště o tažení krále Wladislawa do Rakaus oc. W Treboni, 30 Mai 1477. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému panoši p. Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krum- lowě, přieteli mému milému. Služba má napřed, pane purkrabie milý! O tom wýjezdu na rybník obsielal sem potřikrát Wítu, a wždy nebyl doma, teprw po třetí nalezli jej u wojště. Wzkázal mi, abychme pána jeho obeslali, a když pán jeho jemu káže wyjeti, že pojede; i dal sem to páně Mti wěděti. O wojáciech wiem, že wám Slepička powěděl. Odtrhlo se něco woznow i lidí od wojsky, a drancowali po těch wsech od Weselí až k nám, a zwlášť w Lomnici mnoho piw i potřeb jim pobrali, a některým piwa na zem wy- točili; a obložili se u páně Krajieřowě wsi Žiči a u páně dwú wsí Lutowě a Chlumu; dokonce ty wsi zahubili, což Němci nedohubili. Prawie nám, žeby se teprw dnes odtud hýbali k Ličowu; pak newiem, jestli tak, než máme swé tam, ježto nám to wečeros powědie. A také wězte, že král náš mnoho lidí pohromadě má, a pan Lichtenšteinar na VIII m. A jakž král tento z Prahy Třeboň minul, tak jedni po druhých poslowé doluow jedú, dáwajíce wěděti, že tento král doluow táhne. A Jan- kowi kuchaři nedali sme služby, proto že ste jej u sebe zjednali, aby se záplatek

Strana 151
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 151 nedwojil; již wy jemu službu dajte. Dat. Třebon, fer. VI ante festum S. Trinitatis, anno dni oc. lxxvij°. Řehoř Klaric. 33. Jindřich ze Hradce Bohuslawowi ze Šwamberka: o půtce, kterauž má Petr ze Šternberka s knížetem Hynkem. W Jindř. Hradci, 15 Jun. 1477. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, najw. hofmistru k. Č. oc. towařiši a příteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a towařiši muoj milý! Onehdy jakož ste se mnú mluwili o to, což se p. Petra z Šternberka dotýče, abych já jemu to znáti dal, kterak wy jemu chcete raden i pomocen býti, jestli žeby naň co takového přišlo: to sem já jemu již psal, co sem od wás slyšel; za to mám, žeť toho od wás welmi wděčen bude. Milý pane towařiši! slyším od jistých lidí, žeby se kněz Hynek již naň sbieral, chtíc jemu snad w tom hanbu a škodu učiniti. Byloliby to tak, tomuť se naději, wěda waši přátelskú powolnost pan Petr skrze mne, žeť wás k té wěci ku pomoci obešle. I sám já tu plnú naději mám, že skrze ty řeči, kteréž ste ke mně mluwili, jeho w tom neopustíte, ale raději wědúc tuto wěc o knížeti, lidi swé pohotowě míti budete, jestliže byšte potřebu jeho znamenali, jemu w té wěci abyšte za přítele stáli. Ex Novadomo, dominico die S. Viti, anno oc. lxxvij°. Jindřich z Hradce oc. 34. Kníže Hynek Jindřichowi ze Hradce: stížnost na Petra Holického ze Šternberka, že se u Leštna uwazuje w lidi jeho. Bes datum (m. Jun. 1477). (Z Březanowých pamětí rodu Šternberského.) Urozenému pánu, p. Jindřichowi z Hradce. Hynek, knieže Minsterberské. Urozený pane, přieteli muoj zvláště milý! Napřed wšeho dobrého, což sobě sám winšowati muožeš, wěrněť bych rád přál. A wědětiť dáwám, že pan Holický Leštni osadil jest bez mého wšeho wědomie; a mám za to, že jest wěděl, že já

Strana 152
152 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. najwětší diel zbožie toho w držení jsem; i zawázal jest slibem richtáře mého z By- střice. A mám za to, poněwadž ten wšetečný počátek na člowěka mého učiněn jest, že mi se dále w lidi uwazowati chtieti bude. Ale já ufám bohu, s boží pomocí jemu té swéwole bezpotřebné brániti budu, pokudž má možnost stačiti muož, že každý znáti musí, že mi toho líto jest. Muoj milý pane Hradecký, a muoj přieteli zwláště milý! wiem žes na pana Petra laskaw; ale také tu wieru mám, že mi nic zlého ne- přeješ. Wěřím, že to proti tobě nebude, což se jeho swéwole bezděčně brániti musím, poněwadž lidé držení mého od něho w pokoji býti nemohú. Nikdy bych se byl do něho takowého pychu bezpotřebného nenadál, po jeho pěkných postawách, kteréž jest ke mně miewal. A málo před tím widěl jest mne w Praze, wěda že já těch lidí w držení jsem, zmienky se mnú neučinil jest o to nic. Tak se mnú kra- tochwil má, jakž mu se líbí. ... Odpowěd na psaní předešlé. (Bes datum.) Oswiecenému kniežeti, knězi Hynkowi. Jakož mi píšete o tom, což se pana Petra z Šternberka šwagra mého dotýče: i welmi toho nerád slyším, že ty wěci sobě těžce beřete. A wšak přes to, milý knieže, wiem že to wiete, jaké se jest stalo příměří mezi králem pánem waším a panem z Šwamberka. Slyším, že nynie w tomto odjezdu krále pána wašeho jest panu Towačowskému poručeno. I zdáloby mi se, ač zdáli se wám, že byšte p. To- wačowskému i panu Šwamberkowi o to psali, a jim ty wěci, což se p. Petra šwagra mého dotýče, znáti dali; aby oni raději ty wěci wedle úřaduow swých mezi wámi rownali, nežliby co nesnazšieho mezi wámi zniknúti mělo. Jindřich z Hradce. 35. Jindřich ze Hradce Bohuslawowi ze Šwamberka: oznamuje mu stížnost knížete Hynka, i ptá se na nowiny od krále Matiáše přinešené. W Jindr. Hradci, 20 Jun. 1477. (Z pamětí Břesanowých.) Urozenému pánu, p. Bohuslawowi z Šwamberka, najwyššímu hof- mistru králowstwí Českého, přieteli a towaryši mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli a towaryši muoj milý! Wězte, že mi dnes od kněze Hynka posel přišel; což mi kněz Hynek píše o p. Petrowi, a já

Strana 153
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 153 jemu zase co na to odpisuji, toho obého přípis wám teď posielám. Pak tím se zpra- wieče, co najslušnějšího wám zdáti se bude, wěřím wám úplně, že knězi Hynkowi také o to psáti budete. Prosím wás, milý pane towaryši, jestliť wám možné, jakož sem wám prwé psal o tom, ač došelli jest wás list muoj, abyšte mi dali wěděti, co jest wám Králowa Milost psal aneb wzkázal po hofrichtéři Plzenském. Ještě wás za to prosím, jestliť wám možné a podobné, že mi to znáti dáte, nezdáloliby se wám listem, ale skrze někoho swého, komuž byšte wy wěřili. Jakož bych já pak we wšem slušném a možném pro wás též učinil. Ex Nova Domo, feria VI post Viti, anno oc. Lxxvijo. Jindřich z Hradce. Odpowěd na psaní předešlé. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli a towaryši muoj milý! Jakož mi píšete, i přípisy mi odsieláte, a píšete, abych já kněze Hynka obeslal: i nezdá mi se toho učiniti, bych já kněze Hynka obsielal. Než toto mi se pane a towaryši zdá, aby ty p. Petra obeslal, aby p. Petr na kněze Hynkowy lidi, kterýchž jest w držení, na jeho panstwí, lečby prwé zámek oprawil a jej dobře špihowal, aby na se příčiny nedal, nesahal; než dědictwí swé aby zuosazowal; poněwadž se kněz Hynek hlásí ku pánu našemu J. Mti; abychme my se mohli slušně wyměřiti před pánem swým J. Mtí. Pakliby na jeho dědictwí p. Petrowi přieteli našemu chtěl toho brá- niti, abychme my se také k té wěci jměli jakožto wedle přietele. Také sem po- rozuměl po přípisu wašem, kladúce ten rozum toho, žeby kněz Hynek byl krále onoho poddaný: neb mi kněz Hynek psal, žeby byl služebníkem pána našeho J. Mti. Jakož mi také píšete, byloliby co možného, abych wám dal wěděti, s čím jest hofrich- téř od krále pána našeho J. Mti přijel. I tak sem porozuměl, žeby král J. Mt rád widěl, abychme stánie wypowěděli; a také panuom Morawským žeby nechtěl, by ta smlúwa držána byla. Také psanie žádné mi od wás nedošlo; i pošletež někoho tento pátek najprwé příští, komuž byste dobře wěřili. Neb p. Dobrohost a páni Plzenští i Budějowští přijedú; a což se tu srozumí, to se wám dá wěděti. — (Bohuslaw ze Šwamberka.) 20

Strana 154
154 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 36. Úředník Třebonský p. Bohuslawowi ze Šwamberka: zpráwy o porážce lidí krále Matiášowých u Kolína, o wálce Smiřického s Šesti městy oc. W Budějowicích, 9 Jul. 1477. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, najjasn. Uhersk. a Česk. oc. krále najw. haitmanu wšech zemí král. Českého na JKMti miestě a najw. hofmistru k. Č. pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Jakož ste mi se rozkázali ptáti na po- rážku Král. Mti lidí u Kolína: nic jistého newědie, než toliko rozpráwky, a wětší strana k tomu rozumu, že sú králowi lidé k Kolínu táhli, a Čechowé se prwé byli utekli, i nemohli pro ně králowští lidé na Kolín. Také že měšťané Kolínští mluwili k úředníku na Kolíně, jestliže on králowské lidi na hrad upustí, že oni Čechy chtie na město pustiti. Také že sobě někakú skrownú škodu králowští lidé s Čechy tu u Kolína s uobú stranú učinili. I táhli králowští lidé zase zpátkem, pálíce napořád okolo Čáslawě po páně Trčkowě zboží; že nerozumiem, by takowú škodu wzeli, jakož sú WMti prawili. A jest to podobné, by jakú porážku učinili, čiliťby wězně některé i koně do Prahy nepřiwedli? Syn muoj prawí, že jemu posel nepowěděl, by WMti měl co psáti; a také nowin jiných newie, než že pan Smiřický a ktos s Firštenšteinu s Šesti Městy wálejí, a že měli puotku s Žitawskými, že suobú stranú na lxxx zabitých. Také že obecná rozpráwka w Wratislawi jde, že by se Prušané konečně chtěli proti králi Polskému pozdwihnúti, a že král welmi chud, a jede wždy staci od staci, že jemu potřebu dáwají. A knieže Mišenské že se silně sbierá, a že ten hlas puštěn na pána z Plawna, ale že lidé tušie wtrženie do Čech. Dat. Budweis fer. iiija post S. Kiliani. Řehoř Klaric. 37. Jindřich z Jenšteina Bohuslawowi ze Šwamberka: otázka, chceli držeti příměří umluwené, a w Písku znowu slíbené. 20 Jul. 1477 (s. l.). (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka oc. přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a pane přieteli milý! Přišly mi wýstrahy, žeby lidé krále Uherského JMti nynie na Budějowice přijeli. I milý pane a přieteli

Strana 155
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 155 milý! když ste byli před časem na Piesku, zprawili ste nás s pány Pieseckými, žeby wámi a panem Lwem přímiřie uloženo bylo takowé, jestližeby se komu z stran w tom přímiří státi nezdálo, aby straně sobě odporné dal čtyři neděle napřed wěděti. Protož pane a přieteli milý! račte mi to dáti znáti listem waším při tomto poslu, máli to přímiřie tak státi, jakož wámi uloženo jest oc. Dat. dominico ante Magdalenæe anno oc. lxxvij. Jindřich z Jenšteina a z Skal. (Od města Písku dán byl gleit p. Bohuslawowi ze Šwamberka oc. až do 40 koní, aby do Písku přijeti oc. mohl, dd. 1477, w sobotu mezi sl. ochtábem božího těla.) 38. Bohuslaw ze Šwamberka králi Matiášowi: o neprospěšném jednání swém se stranau krále Wladislawowau, o císaři, prosba o nowiny z Rakaus, o Netolicích oc. W Krumlowě, 14 Sept. 1477. (Koncept arch. Třeboň.) Najjasnější králi pane a pane muoj milostiwý! Služba má poddaná WKMti buď wždy hotowa. Milostiwý králi! WKMti wěděti dáwám, kterak před sím ona strana, kdy sú sě z Rakús wrátili, páni někteří znamenití mně sú wzkázali, žádajíce toho s pilností, co sě dotýče WKMti a krále Polského starého a syna jeho JMtí, abych o tu wěc k WMti jednal, aby mezi WMtmi stánie buďto dlúhé anebo krátké učiněno a zjednáno mohlo býti. Milostiwý králi! Tak sem jim na to odpowěď dal, že bych to chtěl učiniti a o tu wěc jednati a k WKMti poslati, toho w tom tak dotýče, jestli že by ciesař JMt w tom od nich w to přijat neměl býti; a dále tu jim wěc oznamuje, že to dobře wiem, jestli žeby ciesař JMt w to měl přijat podlé nich býti, a já pak s tiem WKMti žebych měl poslati a tu wěc tak jednati, že to znám, že by to WKMti k nelibosti bylo, a WKMt k tomu že byšte neswolili, a to proto, že ciesař JMt WMti wšeho zlého počátek jest, a WKMt k welikým nákladóm a k škodám připrawil jest. Také toho sem tak dotekl, že z daru wšemohúcého pána boha WKMti proti JMti dobře a sčastně se wede, že z toho pronic WKMt k tomu neswolíte, jestli že by se k dalšiemu stání jednati jmělo, by ciesař JMt w to podlé nich a s nimi přijat jměl býti. A tak milostiwý králi, WKMti nedal sem toho wě- děti, ažbych prwé na konec wyzwěděl a wyporozuměl, chtieli ciesaře w tom po sobě po- zuostawiti. Jakož pak již tomu milostiwý králi rozumiem, tak jakož jest ke mně mluweno wokoličnými řečmi, že ciesaře w tom opustiti se jim nehodí, a že by rádi 20"

Strana 156
156 Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. widěli, puojdeli k dalšiemu jednání mezi WMtmi, aby ciesař w tom pozuostawen po nich nebyl. I tu wěc, milostiwý králi, WKMti wěděti dáwám. Také milostiwý králi, rač WKMt wěděti, kterak ciesař JMt a krále Polského starého JMti prworozený syn, mně a jiným pánóm a městóm WMti poddaným a přístojícím s welikú pilností a širokú řečí přikazujíce psali sú, abychom krále Polského starého syna za krále prawého Českého v tom korunowání, wolenie a regalií dotýčíc, přijali a podnikli, toho jinak nečiniec, hruozy wydáwajíc i pokuty w tom kladúce oc. Milostiwý králi, my wšickni bohdá WKMti i s městy poddaní a přístojící, širokú a počestnú odpowěď na to sme jim dali, že toho žádnú wěcí bohdá učiniti nechcme, a že jakožto WKMt za krále a za pána jmáme, a že o jiném králi a o pánu nic newieme než o WKMti. A tak, milostiwý králi, rač WKMt wěděti, že bohdá w tom wěrně a prawě, stále a pewně stojíme a státi chcme tak, jako na dobré lidi a na ctné přislušie. Také, milo- stiwý králi, prosím WKMti, račte mi nowiny dáti wěděti, kterak sě WKMti wede proti ciesaři a nepřátelóm WKMti: neb ačkoli slyšíme, kterak z daru wšemohúcieho pána boha sčastně a dobře se wede, proto WKMt račte mi to wěděti dáti, abych Čechóm našim o tom wesele a huojně rozpráwěti uměl. Také milostiwý králi, WKMti wěděti dáwám, kterak Raubík, kterýž jako slyším, že jest umřel, pánóm z Rozm- berka přátelóm mým Netolice proti smluwám držal jest, ku kterýmžto několik set kop platu jest, ježto wedle smluv měl jest jim toho dáwno postúpiti; toho sě jest nestalo. I milostiwý králi, ten úmysl mám s boží pomocí, a swých dobrých přátel pomocí, budu-li moci bohdá, zda bych jim k tomu kterak mohl zase pomoci. To prosím WKMti, aby to proti WKMti nebylo, a w tom, milostiwý králi, abyšte ráčili jich pán milostiwý býti; neb milostiwý králi, račte WKMt wěděti, že odtud z Ne- tolic nám a WKMti poddaným weliké sě škody laupežem a krádežem dějí, ježto jim toho pro nic déle bohdá trpěti nebudem. Také milostiwý králi, rač WKMt wěděti, že pan Jan z Rozmberka dobré paměti proto, že jest byl při WKMti, ten statek jsú mu opanowali a w drženie wstúpili. Dat. na Krumlowě, w neděli na den Swa- tého Kříže powýšenie, let božích počtu menšieho sedmdesátého sedmého léta. Bohuslaw z Šwamberka, nejjasnějšieho Uherského a Českého oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí králowstwie Če- ského na JKMti miestě, a najwyšší hofmistr králowstwie Českého. Také rač WKMt wěděti, že jeden z poručníkuow Rúbíkowých, Diwiš Ma- lowec, jest při oné straně, a tomu jsú se lidé opowěděli.

Strana 157
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 157 39. Linhart písař panu Bohuslawowi ze Šwamberka zpráwu dáwá o přípravách, kteréž se činily k obležení Racka Kocowského na Horaždějowicích (10 Nov. 1477). Bes datum. (Orig. w arch. Worlickém.) Pane milý! Teď WMti list posieláme páně Zdeslawuow, jemuž poroz- umiete oc. I co w těch wěcech we wšech úmysla wašeho jest, račte nám to dáti znáti. Neb abyste wěděli, že pan Hynek, pan Dobrohost jemu Kocowskému sú wodpowěděli. poněwadž jest prwé panu Dobrohostowi a knězi proboštowi Chotěšowskému won pan Kocowský wodpowěděl. A také jinak newiem, než že sú Plzenští také wodpowěděli. Neb tak jest pan Dobrohost, když se jest na Wše Swaté s pánem sjiežděl, s pánem na tom zuostal, že hned té noci Plzenské chce wobeslati aby wodpowěděli, a ty listy wodpowědné aby hned společně jemu na Horaždiewice poslány byly. Neb my sme tiem nemeškali, že sme ty listy páně a dobrých lidí wašich, kteříž okolo Boru pří- sedějí, hned té noci napsali a zapečetili, neb sme pečeti jich měli; neb ti wšickni zemané pane waši swých pečetí sú u pána nechali, když sme je wobeslali, a swú wóli hned k tomu dali, a že wšeckno chtie rádi pane podlé wás učiniti wedle mo- ženie swého, jako dobří lidé. A tak pane abyste wěděli, že Šwamberští a ti dobří lidé waši okolo Šwamberka přísedějící s wašimi lidmi konečně potáhnú w pátek do Boru, a tu se wšickni waši strhnúti mají, a wodtud pak z Boru w sobotu buohdá potáhnú do Tayna; a tak tu wšickni páni Wolštaini, páni Plzenští, páně Dobrohostowi, ten den w sobotu konečně se w Týně strhnúti mají, a wodtud pak w neděli tam k We- selí buohdá potáhnú a woblehú wod Wesele najdále dwě míle, aby w pondělí tiem zázeji tam položiti se mohli. Než tak jest pan Dobrohost s pánem na tom zuostal. že chce poslati w neděli w noci na pondělí něco jiezdných a pěších, aby je tam prwé wobehnali, tak jakož ste u Widic udělali. Také pane abyste wěděli, že pan Dobro- host weliké pušky swé newezme, neb tak prawí, že prachu nemá, než srubnici tuť sebú wezme a prachu wedle potřeby. Také pane račte wěděti, když jest pan Ko- cowský wodpowěděl, hned sepsawše listy wodpowědné w noci, táhl sem w neděli na Zwiekow. A když sem do Přeštic přijel, powěděl sem tu wěc richtáři Židkowi, kterak jest panu Dobrohostowi wodpowěděl, aby pána swého s tiem wobeslal, anebožto úřed- níky na Rabí a na Šwihow, aby se k té wěci také tak měli wedle smlúwy, a aby také jemu wodpowěděli a na pole táhli; k té wěci hned se jest měl, pána swého s tiem wobeslal jest. Také když sem do Nepomuka přijel, také sem tu wěc purkrabi Zelenohorskému powěděl, a won pána hned na Zbiroh wobeslal; a tak sem tu sro- zoměl, že se welmi pilně k tomu mají a strojí, a že daleko wiece lidí mieti budú,

Strana 158
158 Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. než naň položeno jest. A tak tu někteří dobří lidé k tomu mluwili a prawiec: pro buch mluw s pánem swým s JMtí, ať nerozwažuje, a k té wěci ať se má jako pán statečný a stálý, a w tadink žádný ať se nepodáwá, nebť pro nic Kocowský nezdrží. Také když sem do Blatné přijel, hned sem šel ku panu Lwowi. Pan Lew welmi se chtiwě k té wěci neměl, a také widěl sem, že se k tomu hubeně strojí; neb sem žádných hostinských lidí pěších ani jiezdných u něho newiděl; než k té wěci tak mluwil, jakož pak wod pana Olchmara i wod Řehoře tomu šíře porozumiete. Linhart písař oc. 40. Hynek ze Šwamberka a Dobrohost Bohuslawowi ze Šwamberka: žádají lepšího opatření a pomoci k wedení wálky. U Weselé, 11 Nov. 1477. (Ex orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu panu Bohuslawowi z Šwamberka, najjasn. Uher- ského a Českého oc. krále najwyššiemu hajtmanu wšech zemí král. Česk. na JKMti místě, a najw. hofmistru král. Českého, panu otci a panu kmotru zvláště milému. Službu swú wzkazujem WMti urozený pane, pane otče a pane kmotře zwláště milý! Jakož ste nám psali, žebyste ještě Oraždiowic (sic) neobehnali, welmi toho nerádi slyšíme: neb někteří sausedé naši k nám sě kysele mají. I račte to opatřiti, aťbychom my odonud škody newzali: neb ještě Němcuow s námi nenie, než nocí sme k nim poselstwie učinili, aby nemeškali a hned přitáhli. A milý pane, račte mluwiti se panem Zdeslawem, aťby při nás choduow nechal a některých swých dobrých lidí, jakož sme jemu wčera o to psali. A račte náš opatřiti: neb w žádném jiném žádné naděje nejmáme, nežli w WMti. Datum in campo apud Wesele, fer. iija die S. Martini. Hynek z Šwamberka. Dobrohost z Ronšperka a na Týně, najw. prokurator král. Českého.

Strana 159
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 159 41. Úředník Třebonský purkrabi Krumlowskému: nowiny o uzawření pokoje mezi císařem a králem Matiášem oc. We Třeboni, 14 Nov. 1477. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému panoši p. Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli milému. Služba má napřed, pane purkrabie milý! Wěděti wám dáwám, že dnes skrze Třeboň projel Wáclaw Lhotský, a tak mi prawil, že konečná a zapsaná smlúwa mezi Ciesařowú a Králowú Milostí jest, že ciesař má dáti králi našemu třikrát stotisíce zlatých, zápis na Uherské králowstwie wrátiti, krále Pražského otwolati i proti němu pomáhati, a mají se spolu zapsati proti každému sobě pomáhati. Pan Grofnekar jest wywržen z té smlúwy a ciesařem opuštěn, a král jej pokládá za swého poddaného a zapsaného. Plzenským řekl král ze wšech jich dluhuow pomoci w krátké chwíli. Milý pane purkrabie! již sem list u Stanislawa optal té paní Alžbětě, že jej u sebe zachowal od S. Jiří. Welmi jest mně těžká wěc s tiem člowěkem, a již nejedna příhoda; já jemu listy dám a z paměti pustím a mním že on tak učiní, jakož se jemu rozkáže, a on zanedbá; někdyby mohl i zapomenúti w tak dáwné chwíli listu u sebe neb jinde, a na mě by byla wina počtena, a já bych winen nebyl. Dat. Trzebon, fer. VI ante S. Elizabeth, anno dni oc. lxxvij". Rehoř Klaric. 42. Lew z Rožmitála Budějowským: stížnost nad rušením příměří od jejich lidí. W Blatné, 3 Januar. 1478. (Copia arch. Trebon.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic bd. Služba má, súsedé. Psaní wašemu, kteréž píšete úředníku mému na Hlubokú, porozuměl sem oc. Diwná wěc jest, že na mně wždy z města wašeho počátci se dějí proti příměří tomuto křesťanskému. A tak wždy na mě a na mé chudé lidi jakés příčiny nejedné, ale již mnoho a lžiwých hledáte, a wždy chtiec se mnú swé wuole požíwati. Jinému nerozumiem, než že byšte toto křesťanské příměří rádi zrušili, kteréž jest mezi námi, takowé škody bezpráwné lidem mým chudým činiece a ne- přátely mé proti mně fedrujíce, jakož se teď okazuje. Jakož úředník mój nepřítele

Strana 160
160 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. mého wzel i otcem, kterýž ho fedrowal a přechowáwal; a wy o ně pak stojíte, načítajíc je, žeby waši byli, a to lépe, neb jest wěc wědoma, kde jest ten pacholík byl, a odkud a nač jest tu přijel a neboli přišel. Protož nechajíc takowých hamišných podstrków, zdáli se wám co do mne, wšak wiete, co máte napřed učiniti, a to učiniec, móžte sobě dobře powoliti; neb i tak takowých hamišných podstrków a škod wám trpěti nebudu, byšte mě měli tak pomalu trhati oc. Ex Blatna, sabbato post Circumcisionem domini, anno oc. lxxviii. Lew z Rožmitála a z Blatné, najwyšší hofmistr králowstwí Českého. (Duška.) Také co se toho Šwehly dotýče, kterýž jest na člowěka mého Chrta nepráwě z města wašeho sáhl, z čehož téhož Chrta winí, mám za to, že se toho jináč uptá, budeli se ptáti; jakož tuším, že se jest již uptal. Protož muožli témuž Chrtowi to opraweno býti a škoda wzatá nawrácena, buďto; pakli nemož, buďto bohu poručeno do chwíle. I to musí býti, neb zdáloli se Šwehlowi mieti jakú k člowěku mému winu, a mně naň žalowal, dosti sprawedlnosti ot něho jemu i každému bych udál. 43. Heitman Budějowský Bohuslawowi ze Šwamberka: omluwa proti nářkům páně Lwowým o rušení pokoje. W Budějowicích, 7 Januar. 1478. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najjasnějšieho Uherského a Českého oc. krále najwyššiemu hajtmanu wšech zemí králowstwie Českého na JKMti miestě a najwyššiemu hofmistru králowstwie Českého, pánu mně přiezniwému buď list dán. Urozený pane, pane mně přiezniwej! Službu swú napřed WMti wzkazuji. A zprawen jsem, kterakby WMti psal pan Lew, že bych já nepřátel jeho Němców na jeho škodu ponůkal, a je fedrowal. Pane milý! Křiwduť mi pan Lew činí, bych já koho na jeho škodu ponúkal. WMti já wěřím a prosím, že neráčíte tomu na mě wěřiti; neb jestli že je kto toho pana Lwa zprawil, křiwě a neprawě jest zprawil, neb sem se bohdá wždycky zachowáwal, jako na dobrého člowěka slušie, a tak ještě činiti budu. A newiem, proč ten pán takowé křiwé wěci o mně píše WMti, ježto w prawdě nejsau ani sě bohdá najdau; a proto já WMti prosím, račte mi s JMtí rok složiti a račte mě s ním slyšeti, neb té wěci mocně na WMti přestáwám; a kdež před WMtí stanu a pan Lew JMt také bude tu, WMt shledáte, žeť mi pan Lew wymyšlenau

Strana 161
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 161 křiwdu činí. A kdy mně koliwěk WMt rok složíte, WMti prosím, že mě ráčíte obe- slati, hned hotow chci býti před WMtí státi; neb WMti prosím, že tu wěc ráčíte na sě wzieti a mě s tiem pánem slyšeti, neb sem o to k WMti naschwále na Krumlow jezdil, i nenalezl sem WMti doma. Neb, pane milý, rač WMt wěděti, že pan Lew prawí, že mu sě z Budějowic naň počátkowé dějí, ježto sě tak w prawdě nenajde ani shledá, neb jinak tomu nerozumiem, že sem mu tu těžek i s těmi dobrými lidmi na krále pána swého JMti zámku na Budějowicích; a což se w tomto křesťanském pří- měří děje od auředníka páně Lwowa a zámku jeho s Hluboké králi a pánu mému najmilostiwějšiemu a JMti služebníkóm i poddaným pánóm Budějowským, to pak pan Lew na nás obracie. Dat. ex Budějowic, f. IIII post Epiphaniam domini, anno oc. lxx'viii°. Wáclaw Lhotský Zásmuk, hajtman lidí králowských na Budějowicích. 44. Bohuslaw ze Šwamberka úředníkům Krumlowským: naučení, jak se chowati mají při blížení se wojsk krále Matiášowých, též we wěci Netolické oc. Na Zwiekowě, 28 Januar. 1478. (Ex orig. arch. Třebon.) Urozeným panošem Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, a Přibíkowi Hadowi z Paběnic, wěrným mým milým. Službu swú wzkazuji, pane purkrabě a pane Hade milý! Jakož ste mi poslali ist, kt erakby wýstraha přišla, že by lidé krále pána našeho JMti nahoru táhli a že by u Swětlé měli ležeti: nerad widím, že tudy táhnú; strach jest, že nám po pan- stwie škodu udělají. I kažte lidem, ať statky rozstěhují; než mněť se zdá, že lidem nic neučiní. A kterak o tom kruntowně zwiete, táhnúli či netáhnú, aneb mnoholi mají lidí jiezných i pěších, to přezwědúce, dajte mi bez meškánie wěděti. Také purkrabě milý, jakož mi píšeš o ty odumrlé, což se Netolických dotýče, i dobře mi se zdá, aby to pokládáno bylo s konšely, aby ty krunty šacowali, a ty aby při tom byl. A jakož píšeš, že Rúbík některé odumrlé pryč dal a za některé že mu sú penieze dáwali: i tak mi se zdá, o to, což Rúbík jest rozdal kruntuow, aby to bylo nynie tak necháno, až se s wámi shledám. Pak o ty wěci spolu rozmluwíme. A jakož mi píšeš, aby ti lidé byli wšickni obesláni, kterýchž se dotýče o ty odumrlé, a že by ty chtěl sám tam jeti, aby se s nimi uházelo: i to by mi se dobře líbilo, než poněwadž lidé KMti táhnú, těch wěcí nynie jednati nemóžeš. Než jestli žeby ty wěci minuly, a žeby lidé netáhli, tehdá mi se dobré zdá, ty wěci tak jednati. A jakož mi píšete, že pan Groffnekar poslal swého purkrabě, chtě se uwázati w Cachr (?) a potom že toho odtáhl, prawě, že se chce teprw poraditi o to s otcem swým, i wšak já wiem, 21

Strana 162
162 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. že je nekonalý člowěk, a což smluwí, že toho tak nezdrží. A zámku buďte pilni, i na jiné zámky dajte wěděti jiným úředníkóm, ať zámków pilně chowají. A jakožs poslal ceduli, co je obilé a sladów směřeného w Netolicích, i welmi je málo toho podlé toho, jakož je mi Stúpenský prawil, a nepíšeš mi toho podlé toho, mnoholi se má těch desátków dobrati po Netolickém panstwie; a když Rehoř přijede, kterak je tam zjednal, dajte mi bez meškánie wěděti. Dat. ex Zwiekow, fer. V ante purifi- cationis beatissimae virginis Mariae, anno oc. lxxviii. Bohuslaw z Šwamberka oc. 45. Jan ze Šwamberka Hynkowi strýci swému: lítost jewí nad neprawostí, která potkala otce jeho p. Bohuslawa*), i dáwá wýstrahy. W Strakonicich, 1 Febr. 1478. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, p. Hynkowi z Šwamberka oc., strýci mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a strýče milý! By se měl dobře a zdráw byl, toť bych rád widial. A milý pane strýče! kterak mi je srdečně žel příhody té, která se jest stala pánu otci twému a strýci mému milému! neb mu se jest stalo neprawě. Jakž se jest pak koli stalo, doufám pánu bohu, že pro jeho prawdu a sprawedlnost ještě jemu pán buoh pomuož. Mněť jest toho přesrdečně a přewelmi líto. Milý pane strýče! takť mi se zdá, aby pilně kázal opatřiti zámky swé a je špihowati, a sám aby pobyl na Zwiekowě, a na Šwamberk a na Bor aby lidi poslal; nebť se obáwám, poněwadžť sú jednú nepráwě udělali, byť mohli, žeť o zámciech pomyslili. A toto wěz, že já tebe milý pane strýče, w čem mne potřebowati budeš, nikoli neopustím, do wšeho statku mého i hrdla. Také milý strýče, zdáť mi se těch lidí, kteréž na baště**) máte, aby jimi odtud nynie nikoli nehýbal, pro rozličné běhy. Dat. Stra- konicz, dominico ante purificationem glormae virginis Mariae, anno domini oc. Ixxviij". Jan z Šwamberka, mistr přeworstwie Českého. *) Totiž že pan Bohuslaw z rozkazu krále Matiáše zrádně zatčen byl w Budějowicích dne 30 Jan. 1478. **) Rozuměj: na baště před Horaždiowicemi, při dobývání toho města.

Strana 163
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 163 46. Měšťané Weselští purkrabi Krumlowskému: prosí o radu w půtce, do které upadli, pokusiwše se o oswobození p. Bohuslawa ze Šwamberka. We Weself, 3 Febr. 1478. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu p. Kundratowi, purkrabi na Krumlowě, pánu na nás laskawému. Službu swú wzkazujem, urozený pane purkrabie milý! WMti za radu prosíme, jakož sě stalo v sobotu (31 Jan.) w městečku našem, když sú Budějičtí přijeli k nám, nesúce pána našeho milostiwého, tehdy přijel napřed Hercuk, komorník našeho milostiwého pána, i uděla pokřik na nás i na ty lidi služebné, kterýmžť ste powolili u nás ležeti, a řka nám: Milí súsedé! již teď našeho milého pána nesau pryč; mějte sě k tomu jako jeho wěrní, buďte hotowi swú braní s těmito lidmi, kteréž u sebe máte, zdalibychme JMti mohli pomoci. A my majíce lítost swého milého pána, udě- lali sme rozkázanie jeho wedle lidí služebních; a w tom sme jali Šwehlu s některými, když jest napřed do městečka přijel, i zawázali je p. Hynkowi JMti; a koně, zbroji ti pěší, my a Lomničtí s nich pobrali. Tehdy jeda Šwehla do Hradce, i mluwil před některými súsedy našimi, žeby Planknar přisiehl bohu, jestli toho newrátíme do čtwrtka wšeho, že nás chce wypáliti. A my toho wšeho w swé moci nemáme, neb sú ti pěší něco koní wzeli i zbroje, a Lomničtí také. I milý pane purkrabie, prosíme WMti za radu, kterak s tiem máme činiti. Dán w Weselí, w úterý na masopust, léta božieho oc. lxxviij°. Purkmistr (a) konšelé městečka Weselé. 47. Heitman Hlubocký Krumlowskému purkrabi: aby propustiti kázal služebníky páně Lwowy na Třeboni jaté. We Hluboké, 16 Febr. 1478. (Ex orig. arch. Trebon.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli mému dobrému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! Mám za to, že tebe tajno nenie, že Stanislaw, Martin Škorně a Šerý zjímáni jsú a sedie na Třeboni, kteříž jsú slu- 21*

Strana 164
164 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. žebníci pána mého JMti. Psal sem úředníkóm na Třeboň několikkrát, žádaje, aby propuštěni byli, nic platno nenie a na tě mi ukazují. Milý přieteli, wěřím, že se k tomu přičiníš, aby jmenowaní služebníci pána mého JMti propuštěni byli, aby ta dobrá wuole, kteráž jest mezi pány, mým a twým JMmi, zuostala, neb jsú zjímaní w službě pána mého JMti, a pokudž jsú w službě JMti, žádné škody jsú neučinili pánu twému JMti ani JMti lidem. A jestli že by co prwé učinili, chci já tu wěc sám s tebú srownati. Také což se Wáclawa Pražského dotýče, prosím tebe, milý přieteli, přičiň se k tomu, ať jest při hrdlu zachowán, učiň to pro mě. A jestli že by se kdy též přihodilo, a ty mne za to žádal, to i wiece chtěl bych pro tě učiniti. A protoť se zaň přimlúwám, neb jest měl také u pána mého JMti býti. Wěřím, že se dáš w tom přátelsky najíti. Odpowědi žádám. Ex Hluboka, fer. II post domini- cam Reminiscere, anno oc. lxxviiio. Bohuše z Otěšic hajtman na Hluboké. 48. Hynek ze Šwamberka purkrabi Krumlowskému: nařizuje wojenskau hotowost. Na Zwiekowě, 23 Febr. 1478. (Ex orig. arch. Trebon.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabí na Krumlowě, mému wěrnému milému buďd. Službu swú wzkazuji, Kunrate purkrabě milý, a přikazujiť, aby wšudy po panstwie lidem rozkázal, aby se weřejně wojansky strojili a hotowi byli. A kdyžby koliwěk druhé jim dáno wěděti, aby táhli, a se zbrojí aby se prwé wokázali úřed- níkóm. A tu wěc wěda, aby toho jinak neučinil. Dat. ex Zwiekow, fer. II post dominicam Oculi, anno oc. lxxviii. Hynek z Šwamberka.

Strana 165
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 165 49. Úředníci Rosenberští na Krumlowě Hynkowi ze Šwamberka: že Wáclaw Wlček s Helfenburka škoditi chce na panstwích Rosenberských. Na Krumlowč, 10 Mart. 1478. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu panu Hynkowi ze Šwamberka, pánu našemu milostiwému d. Urozený pane, pane náš milostiwý! Službu swú wzkazujem napřed WMti. A račte wěděti, že nám wýstraha přišla jistá od dobrých lidí, že Wáclaw Wlček, kdyžby se jediné wrátil z Prahy na Helfemburk, že miení hned na panstwí škoditi, a netajně to mluwí, a že nechce na tom státi, což jest král Český příměřie a stánie učinil s wámi a s pány z Rozmberka, ale wždy škoditi mienie na panstwí. To wě- dúce, milý pane, račte obeslati hned pana Buriana do Prahy, dáwajíce mu to znáti o Wlčkowi, zdaby jej tu pan Burian ještě zastihl Wlčka, aby s ním bylo rozmluweno od KMti, i také sám pan Burian od sebe, neb newieme, z kterého to úmysla wede, neb páni bohdá winni w ničemž nejsú jemu. A jakož WMt měli ste lidi pěší po- slati, jižť těch račte neslati wšech, než něco pěších dobrých wyberúce račte poslati a jiné zase obrátiti. Neb račte wěděti, že pan Šaffmbergar hnul se jest z Rozm- berka w neděli, wybraw městečko a holdowaw w pět set zlatých. I neračtež tiem poselstwím meškati ku panu Burianowi s pilností jemu psáti o to, což se Wlčka do- týče. Ex Krumlow, fer. III. post dominicam Judica, anno domini oc. lxxviii. Kunrat z Petrowic, purkrabě na Krumlowě a Přibík Had z Paběnic. 50. Zdeslaw ze Šternberka Domažlickým: pohrůžčivé psaní za příčinau utiskowání w městě jejich těch, kdo přijímají pod jednau. Na Zelené Hoře, 18 Mart. 1478. (Orig. arch. Domažlic.) Zdeslaw z Šternberka oc. wám purkmistru, raddě i obci města Domažlic. Psal sem wám prwé, slyšew kterak ste na swé mysli ustanowili ty, jenž obyčej mají přijímati pod jednú spuosobú, wen z města utiskati, anebo aby se s wámi srow- nali; žádaje, nébrž i prose, abyšte takowé wěci swéwolné nepočínali, zwlášť proto,

Strana 166
166 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. že se oni we wšech wěcech w městě wěrně a prawě k wám zachowáwají a s wámi wšecko trpie. I rozumiem tomu, že toho swého wšetečného úmysla změniti netbáte, a je wždy před se tisknete. Wěztež, žeť sem já jim přikázal, aby se žádným oby- čejem z města nehýbali, leč je mocí wen wyženete. Pak budeteli tak wšeteční, uzřím, kto je wyžene: a shledáte, žeť wám ta waše wšetečnost nic dobrého nepřinese. Ex Zelenahora, feria quarta post palmas, anno oc. lxxviijo. 51. Služebník Šwamberkůw purkrabi Krumlowskému: zpráwu dáwá o p. Bohuslawowi ze Šwam- berka a nařízeních jeho z wězení. We Znojmě, 22 Mart. 1478. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, wěrnému milému d. Službu swú wzkazuji wám, pane purkrabě a pane Hade, přietelé moji zwlástě milí! Wězte, že Martin služebník páně přijel z Brna tu sobotu před welikú nocí, a přinesl pánu JMti dobré nowiny, a páně biskupuow Waradínského písař s ním. A tak pan biskup psal hajtmanu, aby pána propustil swého wězenie. A propustil pána, a na ten den welikonočný byl pán JMt swoboden, w městě chodil, kde mu sě zdálo. A týž den zawázal JMti ku panu biskupu do Brna, aby sě w jeho moc po- stawil ten pondělí welikonoční; a tu což mu biskup powie od krále, aby se tak za- chowal; i má mu rok pan biskup dáti, chceli aby jel domuow anebo aby jel králi. I na tom jest JMt, že chce králi do Budína jeti, a tu jistú naději má, že prázen bude, a že JMt nechce domuow přijeti, leč prázen bude. A také kterak pan Šaffm- bergar aneb kto koliwěk s wámi co počíná, aneb kterak se wám s waší wálku wede, a máteli dosti lidí; pakli nemáte, ale přijímajte, a nemáteli w Krumlowě peněz dosti, ale pošlete na Zwiekow ku panu Hynkowi, a coť wám bude potřebic, toť wám JMt dá. A braňte se ažť mi milý pán buch pomóž, a dajte panu Hynkowi tyto wěci znáti a panie JMti také bez meškánie, spisy ty wšecky wěci co se wálky i jiných wiec dotýče oc. tu do Brna, pakli pána tu posel nenajde, ale do Budína, neb pán ty wěci chce králi ukázati. Datum w Znojmě dominico in die pascae oc. Kozel z Kladrub, služebník wáš.

Strana 167
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 167 A také, milý pane purkrabě, kázal mi pán JMt psáti, co se dotkne Martina služebníka páně: že mu budete radni a pomocni na jeho hospodářstwí. A přišloliby námi, že by měla wen poslati žoldnéře, aneb které jiné obtieženie, aby ji toho zba- wili. Neb toho nynie dobře nám toho zasluhuje, ješto jeho w našich potřebách nelitujem. Haec Kozel. 52. Wáclaw Wlček z Čenowa hejtmanu Budějowskému: že žádané příměří s Budějowskými držeti bude, a že porážka u Plzně nebyla tak weliká, jako se hlásalo. Na Helfenburce, 4 Apr. 1478. (Orig. arch. Budějow.) Urozenému panoši Wáclawowi Lhotskému z Zásmuk, hajtmanu na Budějowicích, přieteli běhu příměřného milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli, běhu příměřného! A jakož mi píšeš o to příměří, kteréž jest učiněno mezi králi JchMtmi, že to držeti chceš, než k tomu přiměňuješ Budějowské měšťany, abych i s nimi příměří držel, a že opuštěni nebudú. Wšak to wiem dobře, že opuštěni nebudú, i chci já i s nimi příměří držeti, neb wiem, že jsú pod twým hajtmanstwiem. A nediw se tomu, žeť píši „přieteli běhu příměřného“: neb ještě pokoje nenie, než příměří. Než muož ten čas přijíti, že sobě budem psáti jináč. Také mi píšeš nowiny o Plzenských, co se té porážky dotýče, diwě se tomu, žeť jsem nedal toho wěděti, wěděw to prwé. Newěděl sem, by to rád wěděl, než bál sem se, že tě tiem zamútím. Že o weliké summě mi píšeš wěz- nuow: nechť je toho míň, muožli to býti! nebť já mám špehy jinší. A jestližeť sú tři pány jeli, pana Buriana a pana Libštainského a pana Jence, wěz chutně, žeť by mohli dáti několik tisíc zlatých. Než wálkať jest, wálkú wálí se sem i tam; musí to býti, žeť jedni druhé porážejí. Ex Helfenburg, sabbato in die Ambrosii, anno oc. lxxviij°. Wáclaw Wlček z Čenowa a na Helfenburce.

Strana 168
168 Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 53. Jan z Janowic Děpoltowi z Lobkowic: že we při swé s Hynkem ze Šwamberka chce přestati na něm oc. Na Petrspurce, 20 Apr. 1478. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Děpoltowi z Lobkowic a na Chlumci, příteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane příteli milý! Teď posielám přiepis listu mého, kterýžť panu Hynkowi z Šwamberka píši, jímž se zprawíš. I milý příteli, prosím tebe, mluw s ním aneb s purkrabí Zwiekowským, nebudeli tu na Zwiekowě pan Hynek, ať mým lidem chudým nečinie bezpráwně přes mé rowné podáwanie, nebo chciť na tobě o to přestati, což mezi námi jest; než jestli žeť mého podá- wanie tohoto sprawedliwého ode mne nepřijímá, oswědčujiť se w tom, žeť mi té křiwdy líto bude, a že staneliť mi se ještě, miením swých chudých lidí proti nim hájiti. Nebť bude známo pánu bohu i dobrým lidem, žeť mi se bude dieti moc a bezpráwie od nich a mé chudině. A kteréžť škody proto wezmú, úfámť bohu, žeť jich neopustím. Dán na Petrspurce w pondělí před swatým Jiřím léta božieho oc. Ixxviiio. Jan z Janowic a z Petrspurka, najwyšší purkrabě Pražský. 54. Wáclaw Wlček z Čenowa pánům Budějowským: důtka proto, že ho winili z neprawosti. Na Helfenburce, 10 Mai. 1478. (Orig. arch. Budějow.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic Českých oc. Služba má, múdří a opatrní, běhu nynějšieho! Došel mě ten list, kterýž ste psali panu Lwowi, dotýčíc mne w tom, žebych wám nepráwě pobral. Jáť sem bohdá po wše časy práwě činil: wy wězte, kterak činíte. Psal sem wám prwé, i teď ještě píši, žeť sem wám práwě pobral, protože sú mi waši mé sprawedliwé mayto projeli, ač sú dali s koní nahoru jedúc, ale doluow zase s nákladem jedúc, s toho mi nic nedali. A ktožby wám jináč prawil, žeby mayto zprawili wedle potřebnosti, tenť lže w hrdlo i s wámi. Neb se to najde bohdá před panem Strakonickým*) když stanete, *) = p. Janem ze Šwamberka, mistrem přeworstwí Českého.

Strana 169
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 169 jakož sem wám psal prwé: a tuť JMt uslyší i jiní dobří lidé, že mi křiwdu činíte, což ste psali panu Lwowi o neprawosti. Ex Helfenburg, dominico in die pentecostes, anno »c. lxxviijo. Wáclaw Wlček z Čenowa a na Helfenburce. 55. Wáclaw Wlček z Čenowa místohejtmanu Budějowskému: o vzatky obapolné, ano příměří učiněno. Na Helfenšteině (sic), 5 Jun. 1478. (Ex orig. arch. mus. bohem.) Urozenému panoši Mikulášowi Pešíkowi z Bělé, miestohajtmanu na Budějowicích, přieteli běhu přieměřného milému oc. Službu swú wzkazuji urozený přieteli, běhu přieměřného milý! A jakož sem prwé psal o přieměří, že jest mezi králi pány našemi uloženo, žádaje na tobě wěděti, chceteli je se mnú držeti: i odepsals mi, žeť jest král pán twuoj o tom přieměří nedal nic wěděti a že o tom nic newieš, a že ho držeti nemieníš. Já jsem hned w jízdu poslal dnes na waši škodu; pak newím, kam sú jeli anebo uškodili Wám co. Než juž já také chci to přieměří držeti, poněwadž mu také chcete. Také přieteli milý jakož dotýčeš, co sem Budějowským wzel, že sem to w přieměří wzel, abych to na rukojmě dal: bych to wzel w najwěčí pokoj, wzel bych to bohdá práwě pro swé sprawedliwé majto, kteréž sú mi projeli; a budeli mi kto kdy z toho winu dáwati, budu jemu práw. Také mi tento twuoj list w samay wečer přišel, kterýž mi teprw píšeš o to přieměří. Ex Helfenštein, ff. III in die Bonifacii, anno oc. lxxviiio. Wáclaw Wlček z Čenowa a na Helfenšteině. 22

Strana 170
170 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 56. Přední páni podobojí w Čechách pánům Kutnohorským: aby poslali swé ke sjezdu podobojích, kterýž s král. powolením w Praze o sw. Wawřinci státi se má. W Prase, 15 Jul. 1478. (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Opatrným pánóm šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, přátelóm našim milým. Službu naši wzkazujem, opatrní přítelé milí! Wědětiť wám dáwáme, že naj- jasnější knieže a pán, pan Wladislaw král Český a markrabě Morawský oc. pán náš najmilostiwější, k prosbě poctiwých mistruow a kněží, i také urozených, statečných, slowútných a opatrných, pánuow, rytířstwa i měst strany našie, kteříž z wiery při- jímáme tělo a krew pana Ježíše Krista pod obojí spuosobú, ráčil jest k tomu powo- lení dáti, aby položen byl sněm obecní wší strany našie w Praze na den S. Wawřince najprwé příští, a to napřed pro čest a chwálu pána boha wšemohúcího, i také pro dobré JMti i wší koruny, a pro jednotu a swornost milujících prawdu boží a přijí- majících tělo a krew pána Krista pod obojí spuosobú. My pak jsúce prošeni od ně- kterých pánuow a rytířstwa strany naší, a znajíce JKMti k tomu powolení: žádámeť od wás s pilností a wěříme, že wy pro čest a chwálu boží, i také pro dobré JMti i wší koruny a pro zwelebenie té swaté prawdy, neobmeškáte na den již psaný na ten sněm do Prahy z sebe i z obecních wyslati i přijeti, a tu aby ta wěc předsě wzata byla s waší i s jiných strany naší radú, cožby slúžilo k dobrému JKMti a ko- runě, i také k obecnému wší strany naší. Jakož pak o wás nepochybujem, než že pro tak pilné a znamenité dobré neobmeškáte na ten sněm na den již psaný do Prahy přijeti. Datum Pragæ, fer. IVa in divisione Apostolorum Sanct. anno domini oc. 78. Jan z Janowic a z Petršpurka, najwyšší purkrabie Pražský. Jan Towačowský z Cimburka na Boleslawi, najw. sudí král. Českého a haitman kraje Boleslawského. Samuel z Hrádku a z Walečowa, podkomoří král. Českého. (Duška.) A kterébyšte koli z rytieřstwa a z zeman mohli wěděti k zákonu božiemu a k swatým prawdám jeho příchylné, ježtoby snad zwláštním listem naším

Strana 171
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 171 nebyli w této potřebě obesláni: wěřímeť wám, že jim tu wěc znáti dáte, aťby toho sněmu nezmeškáwali. Neb my mnohých swědomi nejsme, které bychom k té potřebě zejmena obeslati měli. 57. Beneš z Weitmile Bohuslawowi ze Šwamberka: maje ku králi Matiášowi jeti o dokončení smluw mezi králi, zakazuje se, že i o wěc páně jednati chce. Na Karlšteině, 24 Aug. 1478. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, pánu a přieteli mému milému. Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Služba má napřed WMti wždycky hotowá. Pane milý, psanie WMti sem porozuměl i také přípisuom, kteréž mi WMt poslal. O přípisech wšech sem w Budíně wěděl, neb mi jest to wše ukázáno. Pane milý, ničemuž bych raději nebyl, napřed pro WMti potřebu i také jiného mnohého dobrého, než abych sě byl s WMtí mohl shledati; tu bych byl o potřeby WMti i jiné mnohé potřeby s WMtí kruntowně rozmluwil: ale poněwadž z těch potřeb, jakož WMt píše, nemuož sjezd WM. býti, kdež bych já již byl chtěl zajeti z swé cesty, a já také z hodných příčin nemohu tu přijeti, kdež by WMt ráčil, ač bych welmi rád. Ale proto nicméně potřeby a dobrého WMti buohdá neopustím, poněwadž sem počal i prwé, i nynie, o WMti dobré pracowati. Račte tím jisti býti, žeť toho buohdá nezapomenu ani opustím; a buohdá dobrú naději mám, že WMti dobře zjednám, že WMti nebude sě potřebí do Budína stawěti. Nebo což se toho listu do- týče, kterýž WMti Králowa Mt nynie píše, byl mi král JMt řekl, že se nemáte stawěti, než w Olomúci raddám JMti, abrž byl mi i toto řekl, dáli pán buoh, že já k králi JMti s některým slušným koncem přijedu zasě do Uher, že WMti wěci mají dobrý a slušný konec wzíti, jakož já buchdá k tomu dobrú naději mám, že WMti túto jezdú mú mnoho dobrého sě stane a těch nesnází WMti sě buohdá ukrátí, neb já nynie od krále pána swého milostiwého jedu doluow s celým a prawým koncem. A to k WMti žádosti wieře píši, že o nic různice mezi králi JMtmi proti prwní smlúwě nenie, než že král Uherský chce býti jmenowán a držán titulem za krále Českého až do swé smrti, a do swého žiwota nechce o těch zemí splacen býti. A třetí o zboží také nějaká neweliká různice byla jest. Ale o ty o wšecky kusy já dosti naučení i moci mám, ježto buohdá naděje jest, že sě buohdá muož dobře srownati s obú stranú. Také jakož WMt píše, abych WMti wěděti dal, a poselstwím nemeškal, o to WMt neračte péče míti, žeť já sobě pro WMt dobré a poctiwé posla wážiti nebudu 22*

Strana 172
172 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. toho i wšeho jiného, seč bych já býti mohl. A prosím, ty wěci w tajnosti račte za- chowati, leč byšte sě se panem Burianem sjeli; tu wěc jemu muožete powědít, neb sem jemu o té wěci také psal, ať by mi to ke škodě nebylo. A budeli WMti co ještě potřebí, množete mě ještě swým poselstwím we čtwrtek w Hoře zastihnúti. Bodajž sě WMt we zdrawí dobře a šťastně měl. Ex Karlštajn, fer. II in die S. Bar- tholomæi apostoli. Beneš z Waitmile, purkrabí na Karlšteině a minemaistr na Horách Kutnách. 58. M. Mikuláš p. Bohuslawowi ze Šwamberka: že pro mor w Bononii odstěhowal se odtud s Petrem z Rosenberka do Tridentu. 1478, 22 Sept. (s. l.) (Orig. děrawý arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, najjasn. Uherského Českého krále oc. najwyššiemu hauptmanu, pánu swému milostiwému. Služba má poddaná napřed WMti, urozený pane, pane milostiwý! Rač WMt wěděti, že sem s urozeným pánem p. Petrem z Rozmberka z Bononic pro mor, který se welmi tu rozmohl, do Tridentu wyjel, a také jiní urození i neurození, kteříž sě w Bononie na učenie drželi, jakožto jich wětší diel utekli, a také urozený pán p. Bohuslaw z Lobkowic a z Hasišteina s námi wyjel; neb je w tom welmě nebezpečné prodlenie, a zwláště we Wlaších a w takowém běhu. A také netoliko ti, kteříž sč učí, ale i měštěné mocní z města se wybrali, a wždy na každý den utickají. I protož nezdálo se mi, abych se pánem ostal. Také milostiwý pane! WMti tajno nebuď, že p. Petrowi peněz . . . nedostáwá . . . . . . . Mt prosím jakožto pána milostiwého, abyšte ráčili pana (Petra) syna w . . . . . . . w tom opatřiti tiemto poslem; neb k WMti pán muoj jakožto k uci (sic) milému útěk má, a hotow jest wedle WMti přikázanie činiti, což WMt rozkáže. A jestliže milý buoh dá, že přestane mor w krátkém času, a jestliže sě WMti zdáti bude, nawrátíme sě do Bononie: pakli nepřestane, hotowi sme wedle wuole WMti sě mieti. Pan Petr od WMti s radostí čeká odpowěd při tomto poslu. A kterak sě w tom mieti máme, WMt rač přikázati; a my jsme hotowi ke wšemu, což WMt přikáže. Dán w úterý po swatým Matúši, anno dni M°CCCColxxviij°. Mistr Mikuláš z Budějowic.

Strana 173
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 173 59. Mistři Pražští panu Janowi Kostkowi: o swém hádání s posly bratří Českých. 1478, ante Venceslai. (MS. Clement. XVII. F. 2. fol. 29.) Domino Johanni Kostka, anno 1478, ante Venceslai, de Pighardis. Službu swú wzkazujeme, s žádostí wšeho dobrého, urozený pane, pane milý! Když k nám přišli Michal, Prokop a Chelčický, zachowáwajíce k nim tichost i slušnú poctiwost, než sme oč počínali, což sme k nim měli mluwiti o jich wýtrž- nostech, napřed mezi námi s obú stran přestáno jest na jistém súdci, kteréhož i před- kowé naši na Basilejském sboru sě dowolali, totiž na zákonu božiem, na skutciech podstatných prwotnie cierkwe swaté a na swatých doktořiech starých, zakládajících sě na témž zákonu. Aby podlé toho, což jest wiery, co přislušie k wieře, i také což jest řiezenie w řádu křesťanském témuž zákonu neodporného, pósobeno bylo mezi námi buď k držení, naučení neb naprawení. W tom když s nimi w jistých časiech i ráno i před nešporem bylo rozmlúwáno o tom, což o nich píší i mluwie: oni před námi napřed položiwše swého běhu základ, a ten owšem nedokonalý, o němž WMt zprawím potom časem příhodným, k čemu sú sě přiznali wěděti račte. 1) Wy- znali, že dítky nemají křtěny býti; prawiece, že naučenie nepřijímají; a že to ještě mají w súdu. 2) Item, že jsú podruhé křtěni, a tak každého, ktož k nim přistúpie, křtie znowa, prawicce že prwní křest nebyl z wiery ani z wolenie sboru. 3) Item Michal že znowa knězstwie přijal, prawě, že prwnieho neměl za knězstwie. 4) Item prawili, když sme sč odtrhli od Římské cierkwe i od wás, tehdy kteřížby mezi námi měli býti za kučze a který z nich biskupem, o to sme losowali. A když přišel los na tři, a z těch na jednoho, aby byl biskupem, tehdy máli to tak ostati, bylo mezi námi rozdělenie. Awšak potom ode wšech k tomu swoleno, že sme wyslali k biskupu Waldenskému, kterýžto mne, mluwě Michal o sobě, poswětil na biskupstwie; a já sě nawrátiw, swětil sem jednoho z těch tří na knězstwie i na biskupstwie. Přes to, abych dal znáti, že na sobě nic Římského nemám, a jiným abych dal příklad, wzdal sem to kněžstwie Římské, neměw jeho za knězstwie. I swěcen jsem na knězstwie od toho znowa, kohož sem swětil na knězstwic. 5) Item při swěcení na knězstwie nemáme jisté formy w slo- wiech, ale podlé modlitby a žádosti sboru býwá wolenie, a potom potwrzowánie skrze wzkládanie rukú. 6) Item, by pak sbor neměl žádného kněze, tehdy podlé dowěřenie k bohu, kohož sobě za kněze zwolí sbor, kterýž sě k té služebnosti hodí, ten přijma to wolenie, zuostane za kněze. A protož Prokopowi přiwedeno, což on jindy mluwil, a řka: Máme kněžie ani od Římských, ani od Waldenských; a hned jemu řečeno, že knězem nenie, aby toho nechal i s jinými. 7) Item prawili, že kněžie

Strana 174
174 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. kteříž od biskupuow Římských pošli, nepošli podlé řádu, kterýž buoh otec zřiedil skrze syna swého, a kterýž zachowáwali apoštolé; a protož nesmieme oswědčiti, by byli kněžie. 8) Item od wašeho kněze, by na něho nic nebylo zlého wědieno, nechtěli- bychom swátostí přijímati. Neb nenie knězem z řádu a z wolenic cierkwe, aniž takowý má které moci posluhowati swátostmi. 9) Item tázáni jsúce, proč jedie, pijí, obcují se pány, i s jinými, kteříž nejsú v jich cierkwi? odpowěděli: kteříž jsú s námi, když potom odstupují od nás, s těmi neobcujem, podlé naučenie písem: ale kteříž k nám nepřistúpili ani jich křtili, s těmi jiesti, píti, obcowati muožem; neb die S. Pawel: Jestli žeby kto z newěrných powolal wás k wečeři, a chcete jíti, což wám předloženo bude, jezte, oc. 10) Item, mistr Jan z Rokycan prawil k nám: „bylbych rád s wámi, ale bylbych potupen, jakožto i wy.“ K tomu jim po- wědieno, že toho nenie; neb mistr proti nim zjewně kázal i psal. A Michalowi při- pomenuto, kterak za mistra dobré paměti seznal sě w swých bludiech, poddaw sě k tomu, že chce oprawiti, kdy a kde bude jemu rozkázáno; a že tomu dosti neučinil. 11) Item prawili, že při biřmowání nemáme formy, ani oleje; než potwrzowánie děje sě rukú wzkládáním. 12) Item o těle božiem a krwi jeho swaté seznali: než sě jie a pije nemáme wyswědčenie, by w těch spósobách bylo tělo a krew božie; ani také máme wyswědčenie, by tělu Kristowu mělo sě klaněno býti w swátosti. Pane milý! Tyto kusy i jiných wiece, ač mnoho obrtlíkuow wmietali, wy- slyšewše, nawrátili sme sě k jich základu o dietek nekřtění, položiwše předně písma podlé súdce předepsaného, že dietky mají křtěny býti; ty sú přijali, prawiec, že tomu chtie obyknúti. Potom když sme stúpili, že křest nemá opětowán býti, dowedli sme toho písmy swatými, i to přidawše, kohož oni křtie we jmeno trojice swaté, majíce o tom wieru, že my nedopustilibychom podruhé křtíti, abychom křiwdy swátosti ne- učinili ani zlehčenie jmenu i moci trojice swaté. I řečeno jim, aby toho nechali, ani tak smýšleli, poněwadž jest proti wieře, proti písmóm; a weliká jich ukrutnost w tom, tak wšecky kromě sebe odsuzowati za nekřesťany i k zatracení wěčnému, ktož by jim w tom spletku nechtěl powoliti a s nimi býti. A my to widúce, nechtěli sme s nimi o jiné mluwiti artikule, nebo jich smyšlenky, poněwadž sě při tomto měli zatwrzeně. I po- wěděwše jim, w čem jmenowitě blúdie, řekli sme jim, aby oprawili, že na zlém stojie, a že jim to nezuostane, ani jim bude trpieno. I kázali sme jim z Prahy odjíti, pro jisté a hodné příčiny; jakož potom Twé Mti budú powědieny. Přesto i to račte wěděti, že sme k nim měli sě dobrotiwě, poctiwě i pokojně; krom toho, což jim naposledy z té pří- činy, jakož předepsáno, ale bez haněnie powědieno. I rač z toho ze wšeho pohle- děti na jich wšetečnost, bludy i neústupnost. Písem nechtějí přijieti, na smyšlen- kách podlé swé wóličky ustrnují. Protož nenie z čehoby měli milowáni býti neb za- stáwáni; ale byloby dobré, aby naučenie přijali, jakož sě zapsali, powolni byli písmóm swatým jistým, swéwolnosti wýtržné a takowé pletichy ježto neostane nechajíce. Wašie

Strana 175
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 175 Milosti také bude to slušné i poctiwé k tomu je napomenúti. Toť já z té powin- nosti, kterúž mám k Twé Mti z lásky za wýstrahu předkládám. Nebo nerád bych tomu, by co při wás bylo, ježto by před pánem bohem i dobrými lidmi T. Mti mělo za winu počteno býti. A protož že ste w Krista pána uwěřili, že ste pokřtěni a tak jste křesťanem, a že o swátostech Kristowých, kteréž z milosti swé za lékařstwie dušem lidským ustanowiti ráčil, máte wěřiti. A tito bratříkowé podruhé křtiece k ujmě toho křtu a k zlehčení, a tak samého Krista i jiné jeho swátosti wyprázdňují; jakož z jich seznánic předepsaného muož hojně srozomieno býti. Slušie wám w tom wieru, čest i ustanowenie p. Krista zastati, ty bratříky k tomu držeti, aby slyšewše písma jistá, ještě naprawili w swých wýstupciech; a zwláště poněwadž nebylo hledieno k jich zkažení, ale k naprawení, jakož nenie málo, ale mnoho při čem by naprawiti měli. Jistě pane neslýchal sem ani čítal o takowých zmatciech při wieře, jakož sě přiznali bratříkowé tito. A mám za to, že při nich jest toho wiece; neb nám nejedni ozna- mowali i psali o jich běziech, w nichž sě tajie, aby nebyli owšem poznáni a w mrz- kost dáni, čijíce do sebe, že by jim to nestálo, kdyby naprosto bylo zwěděno. Ale nicť nenie tak tajného, byť časem swým nebylo zjeweno. I dobré by jim bylo rozuom i wuoli wieře poddati, dokadž čas příhodný. Také nenie co patřiti na jich buďto skutky pošmurné, buďto mluwenie pokniřilé. Wšak p. Kristus najwiece proti pokrytcóm domlúwal; anjel také satanášuow umieť sě proměniti w anjela swětlosti; a takowých podlé řeči S. Pawla najwiece sě warowati i wystřéhati jest slušné i potřebné. Již sem něco prodlil, kteráž nikdy miery nemá, z té lásky, kterúž mám k T. Mti; to mi jakož prosím odpustíte; a pak aby nebylo řečeno, že sem samotně o těchto bra- tříciech psal, i jiníť sě k tomu což sem psal seznají. A nad to teď posielám T. Mti přiepis listu dobré paměti M. Jana Rok. kterak wěda jich položenie w něčem, i psal o nich po České zemi i Morawské. Abyšte i to wědúce, uměli sě k nim tiem pří- hodněji mieti, je držeti i napomínati k naprawení hodnému. Datum . . . . . 60. Wok z Rosenberka knížeti Hynkowi Minsterberskému: aby poddané jeho na záwazek na Konopiště vzaté z toho propustiti kázal. Na Krumlowě, 28 Sept. 1478. (Orig. arch. Trebon.) Oswiecenému a wysoce urozenému kniežeti a pánu, panu Hynkowi kniežeti Minsterberskému, hrabi Kladskému, pánu z Kunstatu a z Poděbrad oc. pánu mému milému. Oswiecené a wysoce urozené knieže a pane, pane bratře milý! Wědětiť WMti dáwám, že sú někteří drábi zawázali slibem poddané mé z Netolic, Wrbu a

Strana 176
176 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. Matěje z Šwihowa, tak aby se na Konopiště stawěli aneb šacunk w Benešowě po- ložili. I diwím se tomu, že sú mé poddané na zámek wáš a do městečka wašeho zawázali, ježto já s WMtí nic činiti nemám jiného, nežli wšecko dobré w dobrém přátelstwí. A prosím WMti jakožto pana bratra swého milého, abyšte ráčili tu wěc opatřiti; poněwadž moji poddaní na WMti zámek a do městečka wašeho zawázáni jsú, aťby propuštěni byli bez uplacenie. Nebť já k WMti takowé doufánie mám, že byšte mi raději dobrú a přátelskú wuoli okázali, w čemžbych WMti potřebowal, nežliby moji poddaní na waše zámky měli zawazowáni býti. A toho prosím za od- powěd listem WMti po tomto poslu. Datum Krumlow, fer. II. in die S. Wenceslai, anno domini oc. lxxviij°. Wok z Roznberka. 61. Stanislaw úředník p. Wokowi z Rosenberka: nowiny wálečné (o dobýwaní Horaždiowic tuším) od Tábora i od Bechyně. W Soběslawi, 22 Oct. 1478. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, p. Wokowi z Rozmberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! WMti swú poddanú službu wzkazuji. Zuostal sem s jedniem s dobře zachowalým na Táboře člowěkem, což by zpřewěděl o kniežatech, aby dal to wěděti: i píše mi dnes u wečer, že oni Táboři nynie u krále v Praze swého měli, a že ten tomuto, ktož mi psal, swému sestřenci pod- tajie prawil, že ačkoli Táboři sě welmi tiše mají, proto tajně tu wěc před sebú mají, že polowici s města a k tomu s swého panstwie lidi wydadie a k tomu XV koní jiezdného. A tu oni wieru mají, jakžby sě kniežata hnuli, že Králowa Mt jim ocas oprawiti chce. A žeby tak král JMt řekl: nechť jedné trhnú, bychom prwnie krmi za stolem naším počali jiesti, chtělibychom sami s našimi wěrnými, wstanúce ode stolu, s jinými nám poddanými toho jim hájiti. A tyto řeči w Benešowě jdú. Nebo již tu jest na iiijC jiezdného a pěšieho, a tu hlas pustili, že od Kolína kromě Trčky a jiných pomocníkuow jich budú jmieti viijC jiezdného a pěšieho; a k tomu prawie, jakož w Switawách na Morawě jiezdného vC koní leželo, že Střela o to k nim po- dwakrát jezdil, a již po třetie jel jest, a žeby ty měl k těmto přiwesti. Pane milo- stiwý! což slyším, toť WMti píši. A lidem wšem weřejně kázal sem hotowu býti. A pan Zdeslaw zajtra bohdá a konečně w pátek u Bechyně kázal býti zemanínuom i lidem poddaným, i Soběslawským oc. A slýchám, že WMti předkowé toho zámku před wojnami jakožto u pokoji necháwali, pro zachowánie toho zámku. Nebo pane

Strana 177
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 177 milostiwý! sama obec to město oprawuje i chowá, a nynie teď i příkop zdil sě. A jestliže potáhnú, a lidé s města sešliby, a zámku potřebie chowati a zámek wuo- hradu obšírný, a lidu málo k tomu, i z té příčiny že WMt podlé jiných pánuow nepřítelem ráčili ste Kocowského učiniti, k tomu sě obec má, aby xx pěšiech wydali a dwa wozy. A pane muoj milostiwý! rač mi toho pán buch za mých šedin dáti, aby ten zámek WMt jednoho pána měl, a wšichni abychom poznalé jedné wiery dobré křesťanské wšichni byli. Ex Sobieslaw, fer. V post XIm sacrarum virginum. Stanislaw. 62. Úředník Třebonský p. Wokowi z Rosenberka: že lidé nechtějí dáwati nežli po půl úroku (k dobýwání Horaždiowic) a jw. W Třeboni, 16 Dec. 1478. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Wokowi z Roznberka, pánu mému milostiwému buďd. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Služba má WMti napřed. Jakož se w některých wsech WMti rozkázaním pro záhubu lidem milost děje, že po puol úroku rozkázáno jim dáti: jakž to lidé zwěděli, tak wšickni nechtie dáti, než po puol úroku, a přišli několikeří lidé, weřejně prawiece, že nemohú wiece dáti, abych z nich učinil což chci, a wyčítají swé záhuby a náklady k Horaždějowiciem. Již sem jim tiem hrozil, že WMt ukáže na nich žoldnéřnom na některé wsi xx I, na některé x , jakž která w úroce sedí, aby sobě žoldnéři, kterýmž platiti máte, sami wybrali na nich. Pro žádnú wěc nechtie sebe podwoliti, než po puol úroku, prawiece, že jste pán jich, že množete jim zle i dobře učiniti. A ráčíteli je zahubiti do konce, že to před sebú máte. Protož, milostiwý pane, račte o tom rozkázati, jakž ráčíte, neb sú se lidé welmi zapřeli. Paní Kateřina Dobrohostská zvláště prosí, abyšte s jejího držení lidí wzeli puol úroku, a že jsú najchuzší we wsi Neplachowě. Wiem, zwědieli kněžští lidé, že také budú chtieti dáti po puol úroku. A račte mi dáti odpowěď na muoj list, ještěli mám Bohuslawowi Břekowci psáti na ten rozum, jakož sem WMti psal. A posielám WMtí dwě polúdreilinčí wína; newiem, co za ně dám, ještě prwního sem nesměl poslati. A pošlete mi za toto xx zlat.; přidámli co wiece, toho newiem. A račte mi dáti wěděti, které se WMti lépe líbí, toli slazší. A od Pergara ještě odpowědi nemám. O tu zwěřinu račte rozkázati; co rozkážete pánu starému i mladému z Šwamberka dáti, kázal bych je hned na lowě tam nechati u Bukowště. Neb odtud z Třeboně wozku najímati těžko najdu a nákladno, ale otonud wezmú ji sami. Dat. Třeboň fer. IIII post Šanctae Luciae anno domini oc. lxxviii. Řehoř Klaric. 23

Strana 178
178 Psaní rosličných osob a r. 1471—1490. 63. Lew z Rožmitála Budějowským: aby wyslali z sebe ke zjezdu, kterýž 27 Dec. na Blatné býti má. Na Blatné, 24 Dec. 1478. (Ex orig. arch. Budvic.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, súsedóm milým. Služba má, súsedé milí! Psaní wašemu porozuměl sem. Wěztež, že ješče páni a přietelé moji nesjeli se, ale teprw o těchto hodech sjeti se mají. Protož byloby dobré, abyšte i wy k tomu poslali z sebe, aby u mne na Blatné byli ko- nečně w neděli příští na noc, neb tu o ty i o jiné wěci s pány a přáteli našimi jednati budem. A wy abyšte při témž byli, neb též w ničemž opuščeni nebudete; a zwlášť, poněwadž wšemohúcí pán buch sjednání a jednotu ráčil jest dáti mezi králi JMtí. To znajíce, nemeškajte ke dni nadepsanému poslati. Ex Blatna, fer. V. lar- gum sero, anno oc. Lxxviij°. Lew z Rožmitála a z Blatné, najwyšší hofmistr králowstwie Českého. (Duška.) Neb se tu také některé wěci jednati budú, co se dotýče krajuow našich dobrého obecného. 64. Wáclaw Wlček z Čenowa Wokowi z Rosenberka: o swé wálce, kterau s pány z Lichtenšteina wésti přinucen jest. Na Helfenburce, 27 Dec. 1478. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozmberka, pánu mně přiezniwému dd. Službu swú wzkazuji WMti, urozený pane, pane mně přiezniwý! A jakož mi WMt odpisuje na mé psanie, kterak bych WMti psal, že bych nerad s panem Lich- stainarem wálel: tak jest, pane milý, že co činím, že to z mušenie činím, že mu se brániti musím. Než, bych já ho za to prosil, aby se mnú newálel, to mi se nezdá učiniti. A jestli že se zdá WMti, že byšte to mohli přiwesti, aby mě s pokojem nechal a se mnú newálel, já jsem také hotow, též po WMti učiniti a jeho u pokoji

Strana 179
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 179 nechati, jedné ať mi mé čtyři pěší propustí, kteréž mi jest zjímal, neb by mi nebylo hodné, jich tam nechati. Také rozumiem tomu, že já málo mohu wywáleti na panu Lichštainarowi, a on na mně ještě méň. Ale wždy tak prawím: nenecháliť mě s pokojem, žeť ho míním hleděti ke wší Rakúské zemi, neb by mi wše jedno bylo, od jednoho zkaženu býti, jako ode wšech. Ex Helffnburk, dominico in die Scti. Johannis Evangelistae, anno oc. lxxviij°. Wáclaw Wlček z Čenowa a na Helfenburce. 65. Jan ze Šwamberka Wokowi z Rosenberka posílá přepisy listůw daných 1) od knížete Hynka Minsterberského králi Wladislawowi a 2) od krále jemu p. Janowi o příměří u Horaždiowic umluweném a o stížnostech na rušení jeho. a) Na Poděbradech, 5 Febr. 1479. (Copia auth. arch. Treb.) Najjasnější králi a pane, pane milostiwý! WKMti službu swú wzkazuji. Jakož jest pan Pawel Skalský se mnú mluwil, což sě dotýče pánuow těch a služebníka mého, pana Racka Kocowského o to stánie, kteréž jest skrze WKMt zjednáno a skrze mě mezi nimi: i tak mi pan Pawel od WKMti powěděl, že by ti páni nechtěli tomu stání wěřiti, než aby zápisy nějak mezi nimi udělány byly. I nezdá mi sě, by přesto toho potřeba bylo, neb jsem já tiem jist, že služebník muoj pan Racek tomu wšemu dosti učiní, což sem já WKMti od něho psal, že on to příměří tak zdrží a zachowá. Jedné WKMt račte se w té wěci tak mieti, aťby sě služebníku mému též od těch pánuow stalo, aťby jemu to příměří tak zdržáno a tak zachowáno bylo, jakož mi jest WKMt psal. Neb rač WKMt wěděti, že pan Racek služebník muoj tak prawí, že jemu se ty wěci tak nedrží od těch pánuow, jakož by jemu se držeti mělo, a tak častokrát mě w té wěci napomíná a stará. A z druhé strany oni WKMt též starají, což sem po páně Pawlowě řeči porozuměl. I milostiwý králi, prosím já WKMt, abyšte ráčili ty pány obeslati a jim rok složiti, aby oni před WKMtí stáli nynie o Suchých dnech postních najprwé příštiech, aby sobě práwi byli s obú stran, z čehož sobě winu dáwati budú před WKMtí. Milostiwý králi! Jestli že toho nebude a ti páni nebudú chtieti k tomu času s služebníkem mým státi, práwi jemu býti před WKMtí, již bych té wěci na sobě nemohl déle držeti, sobě ku posměchu a služebníku mému ke škodě. Neb od něho jsem často starán o to. I milostiwý králi, wždy bych raději widěl, aby ta wěc WKMtí mohla srownána býti, než by co 23*

Strana 180
180 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. jiného mělo z toho přijíti. A toho mi račte dáti odpowěď, abych wěděl, kterak služebníku swému wěděti dáti, aby se wěděl k čemu mieti. Datum Poděbrad, fer. VI ante S. Dorotheae virginis, anno oc. lxxix°. Hynek knieže Minstrberské, hrabě Kladský oc. b) W Prase, 9 Febr. 1479. Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Urozený, wěrný náš milý! Teď posieláme přepis listu, kterýž nám píše oswie- cený Hynek wýwoda Minstrberský, hrabě Kladský, knieže a ujec náš milý, což se tebe i jiných pánuow, kteříž sú u Horaždějowic leželi, dotýče. Jakož pak tomu wšemu z přepisu šíře porozumieš. Protož žádámeť od tebe s pilností, i wěřímeť, že ty hned těm wšem pánuom, kteříž sú tu u Horaždějowic leželi, tu wěc dáš znáti i s tiem je obešleš, a což se wám w té wěci bude zdát, že to nám také hned ne- meškaje dáš znáti, abychom my také témuž Hynkowi zase odpowěď dali. I rozuměje tomu, nepochybujemť o tobě, že w tom swé pilnosti neopustíš, a zachowáš se w tom tak jakožť píšem. Dán w Praze, w úterý den S. Appolony, králowstwie našeho léta osmého. Ad mandatum dni. regis. c) 16 Febr. 1479 (s. l.). Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozmberka, přieteli mému milému dd. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teď posielám přiepisy K. JMti a kniežecí, jemuž porozumieš. I což w tom bude úmyslu twého, daj mi wěděti, neb mi pan Lew píše wedle těch přiepisuow, žeby mu se zdálo, abychom wšichni byli osobně w Praze na tom sněmu. Také mi píše, že by mu se zdálo, abychom se sjeli prwé spolu, než na ten sněm jeti bychom měli. Což jest w tom úmyslu twého, daj mi to wěděti; neb jestli žeby ty sám býti chtěl w Praze, já bych také byl; pakli bysi ty poslati chtěl, já bych také poslal. Dat. fer. III Julianae virginis anno oc. lxxix. Jan z Šwamberka »c., mistr pře- worstwie Českého.

Strana 181
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 181 66. Hynek kníže Minsterberský králi Wladislawowi: o nawrácení škody, kterau pan Racek Budějowským učinil. W Poděbradech, 15 Febr. 1479. (Ex orig. arch. Budvic.) Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, králi Českému a markrabi Morawskému oc., pánu milostiwému. Najjasnější králi a pane, pane milostiwý! WKMti službu swú wzkazuji. Jakož mi WKMt píše, kterakby sě Budějowským škoda stala od pana Racka na Konopiště, dotýkajíce toho, jestližeby týž pan Racek winen byl, abych jeho k tomu držal, aby jim byla škoda jejich nawrácena oc. Já hned o tu wěc panu Rackowi psáti budu; a jestliže sě jest to stalo skrze něho anebo služebníky jeho, rozkázati chci, aby zasě bylo nawráceno. A tak sě k tomu mieti chci, že WKMt potom uslyšíte, že sě jest stalo to bez wuole i wědomí mého. Datum Poděbrad, fer. II. post Valen- tini, anno oc. Lxxix'. Hynek knieže Minsterberské hrabě Kladské oc. 67. Hynek ze Šwamberka Wokowi z Rosenberka: o nesnázech swých, jež má s pány z Šaftenberka. Na Boru, 27 Febr. 1479. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozmberka, bratru mému milému, dd. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! Jakož mi píšete, dáwajíc mi wěděti, že ste se panem Strakonickým na roku w Linci byli, kterýž jest wám byl položen od ciesaře JMti, a že ste tu naději jměli, že tu konec a miesto o swé jmieti budete, než pan Šafftmbergéř, ten že jest nechtěl o ty škody, co se Rozm- berku dotýče, odpowiedati, lečbych já tu sám osobně na tom roku stál. I, milý pane bratře, wšakť jest wědomá wěc, coť jest pan Šafftmbergéř učinil, a já, poněwadž sem byl na miestě pana otce swého w držení panstwie wašeho, litowal sem té zá- huby jako swých milých přátel. I psal sem panu Šafftmbergéřowi o to podlé potřeby té, jakož mého listu aneb dwú přepis a odpowěď od něho Wáclaw kancléř jmá, ještoť já mu sě bohdá dobře odměřiti mohu, a to, což sem psal, toť nás spolu roz- dělí Ciesařowy Mti pečet, zachowalliť jest to stánie tak, čili nic. Než pane bratře,

Strana 182
182 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. tak tomu rozumiem, žeť wám ledacos w to umetají, jedné aby wám od sebe spra- wedliwého neučinili. A píšete mi, že pro waše dobré kdybyšte mě obeslali, abych k wám na Krumlow přijel a s wámi na ten rok jel: i nezdá mi se, by mne wám k té wěci tak pilné potřebie bylo. Chtieliť sic wám sprawedlivé učiniti, bychť i já pak tu nebyl, učinieť wám A také mi se za panem Šafftmbergéřem jezditi nezdá; budeliť mu sě co do mne zdáti, wšak sě muož dobře doptati, kdeť jsem, a také s list papieru jmá; nechť mi píše, shledáť to, žeť mu dám na to slušnú odpowěd. A také, pane bratře, píšete mi, dáwajíc mi wěděti, že o též píšete panu Dobrohostowi, šwagru mému, prosiec, abych sě k tomu přičinil, aby také s wámi jel na ten rok. I jsem zprawen, že by nemocen byl, i newiem, budeli moci jeti čili nic. A co se Fruosa dotýče, w tom chci pilnost swú jmieti, abych wám jeho zjednal, jedno dajte mi na- před wěděti, k kterému času; byť byl služebníkem mým, tiem byšte jisti byli, žeť bych wám ho poslal k waší takowé potřebě. Datum Bor, sabbato ante dominicam Inuocanit oc. annorum oc. lxxix°. Hynek z Šwamberka. 68. Jan ze Šwamberka Wokowi z Rosenberka: o nastáwajícím w Linci rokowání s císařem a s Rakušany. W Strakonicich, 7 Mart. 1479. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozmberka oc. přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete, že ten rok má před se jíti, kterýž jest mezi ciesařem JMtí a mezi námi a to tu w Linci: milý pane, mohloliby to býti, porozumějte tomu a k tomu se přičiňte, zdaby to mohlo býti w Lomiech. A to, pane, z té příčiny, neb bychom tu mohli s sebú mieti pány a přátely, kteřížby nám dobří byli a nám by obuojím raditi uměli, ježto jich tam mieti nebudem moci, ani s námi tam pojedú. I budeteli moci to zjednati, aby tu rokowáno bylo, byloťby nám dobré i užitečné. Pakliť to nebude moci změněno býti, ale i tam s wámi pojedu do Lince. Jediné, milý pane, stojte o to, a to buď skrze pána z Walse neb jiné pány, kteříž se wám zdáti budú, aťby obeslán byl k tomu kněz arcibiskup Ostřihomský JMt, aťby k tomu přijel, neb JMt umie česky, ježto by nám bylo snáze wšecky naše potřeby powědieti česky než po tulmačiech. I pan Lichtenštainar žeby mohl k tomu býti, byloby nám toho welmi potřeba. Také, milý pane, newiem, máli také s námi jeti Ondřej Mladějowský k tomu roku čili nic, rád

Strana 183
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 183 bych to wěděl. Dajte mu to znáti, aťbych jemu powěděl. Také, milý pane, stojte o to, aťby tu také stál a byl ten Daxnar, kterýžto w tomto stání a příměří křesťan- ském lidem mým škodu učinil, jim pobral i zšacowal je, aťby mi z toho práw byl. Dat. Strakonic dominica Reminiscere anno domini oc. lxxviiiio. Jan z Šwamberka, mistr přeworstwie Českého. 69. Petr ze Šternberka Wokowi z Rosenberka: že newí, budeli přijeti moci do Witoraze na szjed proti Rakušanům a j. w. W Třebíči, 25 Mart. 1479. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozmberka, šwagru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a šwagře muoj milý! Jakož mi píšete, kdyžbyšte mne obeslali, abych s wámi na sněm jel na Witoraz proti Rakušanóm. I milý pane šwagře, buduliť moci tomu co učiniti, chci rád s wámi jeti; neb také nynie některé pilné wěci před sebú mám, pro kteréž snad jeti nebudu moci aniž doma budu. A také, milý pane šwagře, slyším, že byšte sobě jednali purkrabí Wiléma Daudlebského: i newím, budeli on moci wám tomu dosti učiniti a tak welké panstwie sprawowati. Než zdá mi se, abyšte tiem nekwapili, nebť já Markwarta k wám na každý den pošli, a ten se wám hoditi bude jakožť sem wám prwé o něm psal. Tenť bude na kterémž zámku budete chíti. Ex Třebíč, fer. V ante dominicam Judica, anno oc. lxxviiij°. Petr z Šternberka oc.

Strana 184
184 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 70. Úředník Třebonský Wokowi z Rosenberka: nowiny, zwláště že Beneš z Weitmile zjednal rok Bohuslawowi ze Šwamberka ajw. W Třeboni, 20 Apr. 1479. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu panu Wokowi z Roznberka, pánu mému milostiwému buď. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Služba má WMti napřed. Račte wě- děti, že nám wečeros poselstwí přišlo, že ti wšickni z Kamejku jiezní i pěší i s wozy táhnú k Čmundu; kam se odtud obrátie, toho newieme. Prosím WMti račte někoho poslati na zámek. A jakož sem WMti dnes psal, že mi Kozel z Budína psal, že pan Šwamberk rok má; zjednal jemu jej pan Beneš Waitmilnar; také mi Kozel psal, že ten sjezd mezi králi odložen do božího wstúpenie, a že konečný pokoj bude. Datum Třeboň, fer. III hora prima noctis ante s. Georgii, anno dni. oc. lxxix. Rehoř oc. 71. Zdeslaw ze Šternberka Wokowi z Rosenberka: o nesnázích w jednání příměří s Rakušany. Na Zelené hoře, 12 Jun. 1479. (Orig. arch. Třeboň.) Urozenému pánu p. Okowi z Rozmberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní sem twému po- rozuměl, w němž dotýčeš, žeby Rakušené s wámi žádného příměřie mieti nechtěli, w tom žádaje pomoci a rady. Welmi nerád nynie o tom slyším; neb páni a přá- telé waši i moji sú z kraje wen wyjeli, já také swé dobré lidi k tomuto sjezdu Olomuckému bratru swému sem poslal. I bojím se, byšte se mohli na mě bezpečiti, žebych málo mohl platen býti, též i jiní páni, poněwadž jich doma nenie. Než zdá mi se, abyšte s nimi sobě příměřie učinili, pro uwarowánie wětších škod; a zatiem by páni a přátelé waši i moji přijeli, sjedúc se ty wěci bychme před se wzeli, po- kudžby w tom nám k lepšiemu prospěchu slúžilo. Ex Zelena hora, sabbato post festum S. Corporis Christi, annorum oc. lxxix. Zdeslaw z Šternberka oc.

Strana 185
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 185 72. Hynek ze Šwamberka Wokowi z Rosenberka: že mu branné pomoci proti Rakušanům nyní poslati nemůže. W Boru, 14 Jun. 1479. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozmberka oc., bratru mému milému dd. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! Jakož mi píšete, že ste swé služebníky byli do Kremže poslali na S. Trojici již minulú, na ten rok, kterýž jesti wám s JCMtí byl složen, ale CMt že jest tam žádných rad swých newyslal, než páni někteří že sú tu byli té odporné strany, a tak že nenie nic zjednáno, nébrž žebyšte tomu rozuměli, žeby wám opět na panstwí nějakú škodu učiniti chtěli. Pane bratře milý, píšete mi žádajíc, abych což mohu najwiec jiezných wám bez meškánie na Krumlow ku pomoci poslal. Pane bratře milý! Wíte wy to dobře, že pan otec mój i já, pokud sme mohli, rádi činili sme wám k wašemu dobrému a činiti bohdá budem, jako swým milým přátelóm. Než wězte pane bratře, žeť jsú sě Němci, dwú neb tré kniežat lidé, silně sebrali a na hotowě ještě wždy jsú, a newiem co s tiem mienie; než přišly mi některé wýstrahy, abych sě před nimi opatrowal. Ježto z té příčiny sami tomu dobře rozuměti muožte, lidí od sebe poslati nemohu. A pan Burian šwagr mój milý w swém odjezdu poručil mi swé zámky; ježto by jim ta potřeba přišla, rowně bych též wzhuoru byl jako pro swé dědičné lidi w tomto jeho odjezdu. A wězte, že trubače swého pójčil sem panu Benešowi Libšteinskému, a byť doma byl, poslal bych ho wám bez meškánie. Datum Bor, fer. II. ante Viti oc., annorum domini oc. lxxixo. Hynek z Šwamberka. 73. Petr ze Šternberka upomíná důtkliwě rukojmě za pány z Rosenberka o placení dluhu. W Soběslawi, 19 Jul. 1479. (Orig. arch. Třebon.) Urozeným panošem Kunašowi z Machowic, Adamowi z Drahonic, Jiříkowi z Wětřně, Benešowi z Komařic a Janowi Babowi z Cho- těmic, mně milým. Službu swú wzkazuji, přietelé milí! Jakož jste mi rukojmě za pány z Rozm- berka za šest set zlatých: již jest ten čas dáwno minul, když ste mi je dáti jměli. 24

Strana 186
186 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. K tomu se nemáte, byšte pečeti swé wywadili, než mne k škodě připrawujete. Jinému nerozumiem, než že proto, znajíce krále Českého JMti rozkázanie, by podlé listuow napomínáno nebylo, na pečeti swé netbáte. I wěztež, žeť o wás mluwím a mluwiti budu, že znajíce, že ležeti nesmiem, žebyšte se pečetí swých rádi odwážili, bych jměl s nimi diwně nakládati; jakož toho ještě psáti nechci, byšte wy mi jedné neplnili. Ale shledáte, žeť ten čas přijde, že mi rádi splníte. A wězte, že Zdebor Kozský chce mne dielem swým odbyti, a já p. Hradeckému k libosti o něm tak nemluwiem, jakožto o wás, ačbych toho z práwa nejměl učiniti. Ex Sobieslaw, fer. ij post S. Arnolphi, anno domini oc. lxxix°. Petr z Šternberka oc. 74. Jan z Šwamberka Wokowi z Rosenberka: obsílá ho, jakož i jiné pány, na sjezd do Písku, o upokojení kraje. 26 Aug. 1479, (s. l.) (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Wokowi z Rozmberka oc. přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Wědětiť dáwám, kterak ke mně mluwil pan Petr Witmberský, Wlček Wáclaw i jiní dobří lidé kraje našeho, prosiec, abych pana Lwa obeslal, abychme se někde spolu sjeli, zdabychme takowé záhuby, kteréž se dějí w našem kraji, mohli stawiti. I mluwil sem se p. Lwem, a jemu se zdá, žej' to potřebné, abychme se sjeli, a že tu také chce býti, a že sám pro pilné potřeby swé nemuož wás obeslati. I prosil jest mne, abych já wás obeslal, aby tuto středu najprw příští byli na Piesku. A já k jeho prosbě učinil sem to, že wás i jiné pány i rytieřstwo obeslal sem, i města. Dat. fer. V ante Rufi, anno oc. 1479. Jan z Šwamberka 3c. mistr přeworstwie Českého.

Strana 187
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 187 75. Petr z Rosenberka bratrowi swému p. Wokowi: zpráwy dáwá o půtkách, které se strany páně Lwowy do Němec se činí. Na Krumlowě, 8 Oct. 1479. (Ex orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozmberka, panu bratru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! Rádbych slyšel, abyšte se dobře měli. Jakož mi píšete, abych Sudlicowi, Hniličkowi a jiným odpuštěnie dal oc. Wězte, že mi se toho nynie nezdá učiniti, a potřebí jest toho powzdržeti. A to proto, jakož sem wám předsím psal, kterak jest Wolfgang s Hluboké sjel na Holkow, ten jest tu ještě, a tajně jich tu wiece sebralo a wždy jim přibýwá, a ne- móžem dobře rozuměti co počínati mienie. A jakož wás tajno nenie, kterak jest Štegar kněze opatowy lidi zjímal a dobytky pobral, napomenul jest rukojmě, aby mu je postawili i dobytky. Psal sem o to Štegarowi dosti přísně, a kněz opat jest slal k němu faráře Wyšebrodského a Woldnara; mluwil jest k nim mnoho wysokých řečí a zvláště tak, aby mně a knězi opatowi powěděli, že se jemu od nás z našich měst a zámków škody dějí, a že Hlubočtí ani Holkowští jemu škod nečinie než toliko naši; a že toho trpěti nebude, a že na nás sáhnúti miení; že jiného žádného newie za nepřietele než nás. A když jsú oni mluwili, že máme příměřie s císařem, a pakli by co počínati mienil, že prwé odpowie: na to jest jim řekl: jakž páni waši držie příměří, též my držeti budem, a nenie mi potřebie odpowiedati, jižť mají mé odpowědi dosti oc. Pak již jest Štegar na Lomy lidi z toho panstwie sebral, a jiezdných mu má něco od pana Lichtenšteinera přibýti. A tak jest jeden dobrý člowěk dal wěděti, že konečnie taženie do Čech učiniti mienic. I jáť sem zámków rozkázal pilnu býti, a lidi do Rozuberka sehmnati a s dobytky se rozehnati. A z té příčiny mi se zdá ještě těchto jiezdných povzdržeti. Také wězte, žeť z Čech z Holkowa a odjinud wždy do Rakús škodí, ježto se bojím, nebudeli to zastaweno, žeť Němci na nás počnú. A wčera noci táhnúc z Čech po- brali lidem našim koně a některé jiné wěci, a člowěk náš šel do Planech a prawil, že sú mu Němci z Šprincnštainu tu škodu učinili, a richtář Planský swolaw súsedy, smetali sú most a jich dočekali, a tu mluwili s nimi, aby nawrátili co sú pobrali, a powěděli, kto jsú, a oni nechtěli se jmenowati, než lidem protiwné řeči dáwali. A tak lidé naši za to majíc, že jsú z Šprincnštainu, střieleli mezi ně a zastřelili jim jeden kuoň. A oni wskočili mezi Plánské, richtáře mečem probodli, a několik jich welmi zranili, a tak hroziec, že chtie Plané wypáliti. I poslal sem k nim Sudlici o to aby s nimi mluwil, aby mi ten pych oprawili. I milý pane bratře, přičiňte se k tomu 24*

Strana 188
188 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. s jinými pány a přáteli před Králowú Milostí, aťby takowí wýtržci zastaweni byli. A prosím wás, když budete wěděti dobré nowiny, a zwláště jednáli se co k upokojení s Rakušany, a wěřím wám, že sobě toho poselstwie wážiti nebudete pro naše utě- šenie, když co jistého budete wěděti, abyšte nám dali wěděti. Ex Krumlow fer. VI post s. Francisci, anno oc. Ixxviiiio. Petr z Roznberka. Po napsaní listu tohoto wrátil se Sudlice a tak mne zprawil, že sú w té jiezdě byli Jan Polák, páně Lwuow služebník, ten byl hajtmanem; Zima, Bláznice, Chlewec, Šťastný, Rybald; měli sú na sedmdesát koní a na šedesát pěších, a wybrali sú pánu z Wolsie Klofary, a knězi proboštowi pět wsí, dobytky i wšecko, což sú zastihli, pobrali a welikú škodu učinili. A což se Planských škody dotýče, jiným se newymlúwají, než že sú se jim Planští nechtěli jmenowati. Ale to jest wýmluwa, neb sú dobře wěděli, že jsú z Planech. I milý pane bratře, wiete dobře, že jest wám pan Lew přiřkl, že Hazelských, a což k Wítkowu Hrádku příslušie i Klofaru, šanowati chce; a z Klofaru nám poplatky dáwají i z toho zbožie, a jsú naši wedle zápisu. I umějtež tu wěc znésti na KMt, i také což se kněze probošta dotýče, nebť má smlúwu konečnú se panem Lwem, jeho listem a pečetí utwrzenú. A toto se nám a knězi proboštowi stalo proti páně Lwowu přiřčení, proti listu a pečeti jeho. Ať JKMt ráčí se k tomu přičiniti, ať jest nám to opraweno. A jáť purkrabi Hlubockému také o to psáti budu a žádati, což jest pobráno, aby nawráceno bylo. A také wězte, že nebožátka lidé přicházejí žalujíc, když páně Lwowi táhnú do Němec nebo z Němec, že jim berú šaty, sekyry, nebozezy, a což popadnú, a kdež koho potkají, swláčejí. A teď tuto škodu učiniwše, leželi sú w Chwalšinách a tu sú bitowali, a to jediné proto, aby ten hlas do Němec wešel, že na našem panstwí obléhají, abychme skrze to od Němców příslowie měli. A také sú holdowali Klofary we xxx zlatých. Hned sú na tom pět zlatých dáti musili, a ostatek mají položiti u Ribalta. 1 wěřím wám, že o tu wěc budete tuze mluwiti. A towařišem, prosím, powězte ode mne službu.

Strana 189
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 189 76. Wáclaw Wlček z Čenowa Bohuslawowi ze Šwamberka: stížnost na krále Uherského a prosba o podporu proti němu. Na Helfenburce, 30 Nov. & 9 Dec. 1479. (Ex orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka oc. pánu mně přiezniwému a zvláště milému dd. Službu swú wzkazuji WMti, urozený pane, pane mně přiezniwý! A WMti wědomo jest, na čem jest přestáno, což se krále Uherského JMti a mne dotýče, kterak mne jest ráčil swéwolně za nepřietele wzieti, a když sem s JMtí počel wáleti, kterak se jest ráčil w to wložiti král, pán náš milostiwý, a ráčil mi rozkázati wálky nechati, a wězně, kteréž sem zjímal, abych je propustil; a prawě JKMt, že se král Uherský k sprawedliwému podáwá i s swými poddanými, na ty pány, kteříž měli býti w Brně od JMtí obú králí na swatého Martina najprv minulého. A já sem to rád slyšel, a jměl sem za to, že tak bude, jako poslušný k žádosti a k rozkázanie JKMti, a propustil sem wšecky wězně s swú welikú škodú; a mohli sú mi dáti ně- kolik tisíc. A toho sem se wšeho odwážil, naděje se, že na ten čas a po těch pániech celý konec mieti budu. A nebuduli ho míti celého konce na ten čas o swatém Martině. to jest WMti wědomo, kterak mi jest ráčil král JMt přiřieci, že mi ráčí raden a po- mocen býti i s WMtí pány. I juž mi se jest wždy žádného konce nestalo na ten čas, a králem Uherským to sešlo, to WMti oznamuji, že jest neráčil k tomu roku (w témž listu k Wokowi z Rozmberka: sjezdu) swých poddaných seslati, kteréž já winím, a prawě, že by mi ani JMti poddaní nic powinni nebyli. A to se tak bohdá nenajde, neb mám dosti sprawedliwosti proti JMti i poddaným jeho, a to bohdá WMt zwie, přijdeli k tomu, když to bude ohledáno, než že mi se w tom i w jiném od JMti weliká křiwda děje a moc, a že se mnú ke žádnému konci neráčí. WMti welice prosím, abyšte mne w té wěci ráčili litowati, a ráčili mi juž radni a pomocni býti proti králi Uherskému wedle mé sprawedliwosti, a že ráčíte krále pána našeho k tomu také wésti, aby mi ráčil raden a pomocen býti podlé přiřčenie swého. Pakli by mi se ta pomoc od JKMti i tudiež od WMti nemohla státi wedle přiřčenie, ale za to WMti welice prosím, aby ste ráčili w té wěci pohotowě býti a krále JMt k témuž wésti, wědúc a znajíc, že mi se weliká křiwda děje, a že sem wždycky podlé této země a podlé králuow pánuow našich JMtí činil, wěrně se přídržeje, jako dobrý člowěk a wěrný Čech. A proto sem welice opuštěn, že jediný sám v této zemi pokoje jmieti nemohu. Za to WMti welice prosím, že mne w té wěci a w tom lito- wati budete, co mi se od toho krále Uherského mocí děje, a že neráčíte juž proti

Strana 190
190 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. tomu býti, neb já juž bohdá swého proti JMti hleděti chci, jakožto proti nepřieteli swému. A jestli že by se kde přihodilo mým služebníkóm přes zbožie WMti jeti neb jíti, že jich neráčíte hindrowati ani swým dopustíte překážeti. Za to WMti welice prosím, a toho WMti chci zaslúžiti rád. Ex Helfmburg, fer. III post S. Katerinac virginis, anno oc lxxix. Wáclaw Wlček z Čenowa a na Helfmburce. In eadem verba: Urozenému pánu, panu Wokowi z Rozm- berka oc., pánu mně přiezniwému. Datum ibidem fer. V post concepcionem beatae virginis anno dni. oc lxxix. — In orig. in arch. Třebon. (2969). 77. Jan z Ronowa Janowi z Martinic: o smlauwě s bratrem uzawřené a jiných poměrech přátelských, Na Kunstberce, 7 Jan. 1480. (E copia arch. Smečn.) Urozenému pánu, p. Janowi z Martinic a na Smečně, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakožs mi list ten ukázal, kterýmž smlúwu máš se panem Markwartem bratrem swým, tomu sem porozuměl: když se s tebú bohdá shledám, rozmluwiwa (sic) o to spolu šíř dáli buoh w Praze. a čemužbych rozuměl, té wěci před tebú tajiti nebudu, jako ten maje k tobě dobrú wóli. A což se tkne pana Střekowského a panie Buštěweské, jakož píši, muožeš jim dáti znáti tu dobrú wóli ode mne k sobě, ale konečně ještě jistiti nemóžeš, ani já, jakož w té wěci rozumem budeš moci zprawiti. Datum Kunstberg, fer. via post epi- phaniam domini, annorum oc. Lxxx°. Jan z Ronowa a na Kunstberku.

Strana 191
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 191 78. Lew z Rožmitála Budějowským: důtkliwě postihuje u nich toho, co mu dlužni jsau. Na Blatné, 11 Febr. 1480. (Ex orig. arch. Budwic.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, súsedóm milým. Súsedé milí! Psaní wašemu porozuměl sem. I diwno mi jest, že wám to nelibo, že swému chci za swuoj statek, nedarmo. Nejednú, ale mnohokrát sem chtěl rád swému pěkně, a nikdy mě potkati nemohlo, a proto sem wzel weliké škody, a beru, kterýchž opustiti nemiením, aniž opustím, pokud najdél moci budu. A píšete o jakýchs swých práwiech: těch mně potřebie nenie. Ale wiem že těch nemáte, abyšte neplatili což jste komu dlužni. A já také mám práwa papežská i ciesařská, ktož mi jest co dlužen, aby mi dal, jakož já též činím, komu jsem co powinen, a ktož mi nedá, abych swého dobýwal; a tak učiním. A dále píšete, že byšte se chtěli týmž opláceti: jsemli co wám dlužen, muožte dobře. Pakli co semnú budete chtieti swé wuole, to buď při wás: shledáte, za každú plnú, wám wrchowatú oplatím, leč moci nebudu. A také píšete, že byšte to chtěli na KMt znésti: zneste prawdu, z tohoť wám poděkuji. Pakli wy zamlčíte, jáť powiem. A jakož píšete, že lehkým wěřím: jáť sem jich newážil, jsúli lehcí čili těžcí; než wy byšte měli je wážiti, ježto wám to lépe slušie a potřebněji jest. Jáť sem měl komu swého odbyti, než jim k žádosti sem učinil, a já jich neznal; než když mi powěděli, ktož je znali, že jsú dobří a usedlí, a jedni za druhé slíbili, nenadál sem se zmatku. A potom zdáli se wám, ale pište mi, kterým mám kterak wěřiti, nechajíce daremných nesnází. Odbuďte mne, ať o to nepojdú wětší nesnáze mezi námi; neb na tom nepřestanu. Neb ti lehcí chodí ke mně s těžkými: kéž ti powědí, že jsú lehcí, neslibujíc za ně Ex Blatna, fer. VI. post Scholasticae, annorum domini oc. Lxxx°. Lew z Rožmitála a z Blatné najwyšší hofmistr král. Českého.

Strana 192
192 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 79. Lew z Rožmitála Bohuslawowi ze Šwamberka: odpowěd na přímluvu jeho za Hrubého, chlapa nešlechetného. Na Blatné, 30 Mai. 1480. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, přieteli a towařiši mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli a towařiši milý! Jakož píšeš o toho Hrubého oc. Milý pane towařiši, jestiť prudce nešlechetný; a tyto škody, kteréž se nám dály, když sme u Horaždiowic leželi, najwiece u něho stanowiště měly, a s jeho radú a pomocí mě pálili i lidi jímali i holdowali, a tuším že i wám i některým jiným též. A wieš, črt čím starší, a wždy horší. Též tomuto chlapu tuším. Mnozí sú semnú oň mluwili, o kleit jemu: nechtěl sem swoliti, anižbych swolil, dokudby oběšen nebyl. Neb mně skrze špatného chlapa staly mi se škody wiec než skrze některého rytieře. A když to bude chlapóm procházeti, i jiní potom o též neb o wiec se pokúšeti budú. A proto pro wás nech má ode mne bezpečen- stwie až do našeho spolu dalšieho shledánie a o to rozmluwenie. A pane towařiši! s těch swých hor měli byste se nenie ke mně projeti; a jeli bychom někde spolu na lom (sic) a pokwasili bychom spolu, a něco i lepšie mysli pobyli bychom, jsúce spolu oc. Ex Blatna, fer. III post Trinitatis, anno oc. lxxx. Lew z Rožmitála a z Blatné, najwyšší hofmistr k. Č. oc. 80. Jindřich ze Hradce Wokowi z Rosenberka: nařizuje mu hotowost za příčinau wýtržkůw w kraji. Jindř. Hradec, bez roku (7 Jun. 1480). (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Wokowi z Rosemberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož tebe tajno nenie, kteraké se wýtržky dějí w této zemi České, a zwláště o Budějowských: protož pane milý, napomínám tebe jakožto haitman těchto krajów, aby wedle mě sám osobně s třetinú lidu swého hotow byl, a na den S. Wíta najprwé příštieho s nimi na poli

Strana 193
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 193 byl wojensky. Dále pane milý, zemany a dobré lidi, kteříž se tebe přídržejí a slúžie, abyšte obeslali, aby každý z nich osobně též s třetinú lidu swého wedle tebe na poli byl na den swrchupsaný. Nebo jiní páni zemané i města k tomu dni wzhuoru mají býti, a kamžbych obeslal, abyšte k tomu miestu táhli. A prosím tebe, obešli slu- žebníky mé, Petra Wišni s bratry, ať též mají na ten den s třetinú lidu swého (sic) Ex Novadomo, fer. iiija ante octavam corporis Christi. Jindřich z Hradce oc. najw. haitman krajów Bechynského a Wltawského. 81. Lew z Rožmitála králi Wladislawowi: o statek Budějowským na Krumlowě stawený. Na Blatné, 25 Jul. 1480. (Ex orig. arch. Budvic.) Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi králi Českému, markrabi Morawskému oc., pánu mému milostiwému. Najjasnější králi a pane, pane muoj milostiwý! Službu swú napřed poddanú a powolnú WKMti wzkazuji. Jakož WKMt ráčili ste mi psáti o Budějowské, o jich statek jim w Krumlowě stawený: milostiwý králi! té wěci tak daleko swědom nejsem, pokud jest jim ten statek stawen; neb mi o tom nic Budějowští nepsali, ani co dali znáti. Také milostiwý králi, nic se jim nestalo mocí, ani proti práwu a řádu, ale práwem a wedle práwa; a každý ktož stawuje práwem, sobě k škodě i k zisku sta- wuje. A také takowé lehčejší wěci a súdowé by wždycky měli na WKMt wznášeni býti, byloby to mnoho takowého WKMti zaneprázdnění; jenž se mohú obecnými súdy rownati, z nichž se já také newyniemám. Ex Blatna, fer. III ipso die S. Jacobi apostoli domini, annorum oc. Lxxx°. Lew z Rožmitála a z Blatné najwyšší hofmistr král. Česk. 25

Strana 194
194 Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 82. Hynek kníže Minsterberské Benešowi z Weitmile: o sporu za příčinau stawowání Horníkůw w jeho městě Kolíně. W Poděbradech, 1 Aug. 1480. (Ex orig. arch. civit. Kutnens.) Hynek boží milostí knieže Minsterberské, hrabě Kladský oc. Urozený pane, nám zvláště milý! Zpraweni jsme od měšťan Kolínských, našich poddaných wěrných milých, kterak by je před sě obeslal a ukázal jim přiepis nějaký, kterýž před nimi čten jest, což sě stawowánie Horníkuow dotýče, žeby stawowáni býti neměli. Tíž Kolínští nás sú zprawili, žeby také práwa měli od ciesařuow a krá- luow k tomu i k jiným mnohým potřebám města Kolína slušně a wysoce wysazena, že stawowati mohú w městě swém dopustiti každého. I wěřímeť, že sě k tomu mieti budeš, aťby je Horníci při jich práwiech a wýsadách zachowali, jakož při témž sami zachowáni býti chtie. Pakliby který rozdiel w jich wýsadách mezi nimi s obú stran byl, w tom mohú rozeznáni býti králem JMtí a pány raddú JMti. A při čemž JMt je ostawí, Kolínští to zachowati mají. Dat. Podiebrad, fer. iij in vinculis Petri, anno- rum oc. lxxx°. Urozenému pánu Benešowi z Wajtmile, purkrabi na Karlšteině, minemaistru na Horách Kutnách, nám zvláště milému. 83. Augustin biskup Sankturienský králi Wladislawowi: oznamuje příčiny a úmysly příjezdu swého do Čech. (S. d.) Jun. 1482. (MS. bibl. universit. Prag.) „List od biskupa Augustina KMti poslaný." Pozdrawenie w Kristu pánu. Poněwadž ušlechtilého rodu častokrát následuje jasnost a welikost rozomu, a ta wtipnost z přirozenie swého má se táhnúti k naj- lepšiemu dobrému: protož čím wiece býwá ozdobena žiwú opatrností, tiem hoto- wěji k milosti, sprawedlnosti a k jiným ctnostem blahoslaweným má sě nakloniti, jimižto jako korunú předrahú ozdobena býwá. A poněwadž známe, že WJt z rodu králowského pošla a rozumem neprostředným jest ozdobena, z toho duowod béřem, že WJt w předepsaném dobrém, milosti, sprawedlnosti (i) jinými ctnostmi nalezuje sě a nalezena bude. Ale že před nás přišlo, že WJt o našem příjezdu do tohoto krá-

Strana 195
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 195 lowstwí diwí se náramně i wyptáwá sě, pročbychom aneb kterým úmyslem přijeli do něho: prawíme to, že našeho úmyslu žádný newěděl, než sám buch a my také. Jestli pak že někteří to we zlé obracují, měliby u wěci nejisté tiem skrownějie súditi. A wšak wěděti rač WJt, když o králowstwí Českém mnohé sme slyšel rozpráwky welmi škodné a hanebné, i diwil sme sě, kterak tak znamenitému králowstwí tak welikú zlú powěstí utrháno býwá. A w tom kdy sú k nám přicházeli pro dojitie knězstwie Čechowé, shledali sme je hodné, ctnostné a dobré wiery a prawé: tehdy hned pokládajíce, že nemalá křiwda sě děje, i počeli sme sami w sobě mysliti, aby- chom sě wyprawili do toho králowstwie, a podlé možnosti abychom proti té zlé po- wěsti Čechóm pomohli. W tom toho postu přišla jest překážka, abychom Čechuow neswětili na knězstwie, proto žeby byli kacieři w mnohých bludiech zpletení, a owšem majíce listy dimissorialnie falešné. (I) zapálila sě jest w nás žádost tiem wiece, abychom nawštiewili králowstwie a powahy duchowních i swětských shledli; jsúce hnuti upřiemú žádostí, přijeli sme a shledli sme očima našima, že nejsú Čechowé takowí, jakož haněnie falešné o nich se rozhlašuje. Nébrž nemuožem mlčeti, že sme poznali lepšie býti Čechy w zachowání křesťanského žiwota, nežli jiné, kteříž se lepšic nad ně býti prawie. Majíc toho lítost wětší, nežbychom uměli wypsati, bychom mohli jakžbychom chtěli, hotowi jsme témuž králowstwí ku prospěchu a ne k škodě býti; a odstup to od nás, by pro nás mělo přijíti k jaké škodné roztržce nebo k wálkám: radšibychom smrt podstúpili, nežby co takowého pro nás mělo přijíti. Ej králi pře- jasný! našie přiejezdy máte wypsanú žádost a úmysl wěrný: protož žádáme, abyšte jej oblíbili, žádné překážky na nás nedopúštějíce. Učiníli to WJt, máme naději welikú, že tohoto králowstwie rozdělenie snadnějie i spieše bude moci přiwedeno býti k swornosti, i také s otcem swatým wstúpiti w smlúwu dobrú s pomocí mú. Žádáme také, aby WJt newěřila řečem marným proti nám běžícím: nebo račte wěděti, že jsme prawým biskupem a máme listy znamenité swé swobodné, nébrž i jiné zachowacie listy, odkud sme wyšli, ne kradmo, jakož prawie, ani jako wyhnanec pro některé neprawosti, ale jakožto swobodný a požíwaje swé swobody podlé duostojenstwie našeho. Toto wšecko, králi welebný! přečtúce a wážiece zdrawým rozumem, opět žádáme, jakož slušie na Waše králowské powýšenie, račte na naše psanie milostiwú dáti odpowěd. „Odpowěd od krále JMti.“ Duostojnému w Kristu Augustinovi biskupu Sankturienskému nám milému. Duostojný w Kristu otče nám milý! Poněwadž na králowskú slušie pečliwost, opatr- ností prawú rozjímati, kterýmby wiera byla přidána řečem, a snažného wyznamenánie zkúšením na mluwiecé wzhlédati jakeste (sic), odkudžby prawdy úžitek powstati práwě 25%

Strana 196
196 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. mohlby (sic). Listy zajisté otcowstwie Twého nám wyznamenané, pro kterú wěc do králowstwie našeho Twé příštie byloby, snadně přijali sme. S strany té, jestliže skutečné okázanie powoliloby, k wěření tiem nakloněni mohlibychom býti. Ale když to ne zjewně, nad obyčej biskupské poctiwosti, do našeho wšel si králowstwie, kdežto i hned najméně na nás ani na ty owšem, na kteréž zvláště slušie sě wy- ptati těch wěcí, swéwolně učiniti nepochybowal si, kteréžto wěci Ty wýborně znáš do cizieho biskupstwie bez práwa duchownieho Tobě příslušeti. Poněwadž Tebe od najswětějšieho pána našeho s jistými listmi (sic) zwláště k tomu poslaného owšem pochybujem; nebo nemohú sě nám líbiti, kteréž wěci rozumieme w našem králow- stwí proti prawému práwu, práw zřiezenie pósobiti se. Dále jakož píšeš, že s po- mocí Twú rozdělenie mezi najswětějším pánem naším pilnosti Twú k konci přiwesti dobrému: rozuměti muožeš každého kterýžto o wěcech úmysluow rozdieluow majíc jim práwě raditi by mienil a celého samého sobě mezi lidmi také neswornými wydati sebe prostředkem, na toho sluší aby ani na prawú ani na lewú neuchylowal sě stranu. i také čist aby byl ode wšie poškwrny a odewšeho podezřenie. Jestli pak také žeby wěc ta měla sě tak, a kterým obyčejem mohloby rozdělenie takowé skrze Tebe anebo skrze kohožkoli jiného slušně srownáno býti, mysli naše welmiby potěšilo. Dán w Praze, den osmý měsiece čerwence, králowstwic našeho léta jedenáctého, léta bo- žieho 1482 oc. (sic) 84. Psaní obranná troje o krwawém powstání w městech Pražských dne 24 Sept. 1483. A. Psaní daná pánům a rytířstwu, dne 24 Sept. (Z rkp. Brazydynowa.) Starší a obce wšech tří měst Pražských. Službu naši wzkazujeme, s žádostí wšeho dobrého: urozený pane, pane a pří- teli nám milý! Waše Milost welmi swětle znáte, kterak w těchto létech milowníci prawd božích snášeli protiwenstwí, hanění i škody i s námi Pražany, wíce než bylo slušné, wždy očekáwajíce, zdali protiwná strana i také naši úředníci konšelé k témuž přistúpí, k čemuž WMt přistupowala pro dobré upokojení této země; již pak konečně, že mnohé z nás měli o žiwoty připrawowati, a mistry a kněží wšecky wyhnati, jakož pak Prokop Publik to wyznal, jeden z konšelůw. Po několikrát s boží pomocí, z daru jeho milosti opatřili sme se i zmocnili města našeho Pražského, jsauce wespolek jedno srownáni i jedné duše ke wšemu dobrému i této koruny i wšech milých přátel wěr- ných. Protož WMt prosíme se wší pilností, že z wítězstwí, kteréhož nám pán buch ráčil popříti proti úkladům, budete pánu bohu děkowati a nám radni a pomocni,

Strana 197
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 197 jisté lidi k naší potřebě wyšlíce, abychom Prahu před nepřátely mohli zachowati. A my toho jsauce wděčni, WMti budem odplacowati jako pánu a příteli nám milému. Což se pak dotýče krále pána JMti, o to bohdá i s WMtí uhodíme, že wěrnost, kterúž sme wždycky zachowáwali a tímto naším opatřením jí sme nepotratili, ještě bohdá ji zachowáwati budeme, jako dobří lidé podlé WMti wíce a lépe nežli ti, kteří WMti i nám nepřejí. Dán w Praze, léta božího 1483, w středu před swatým Wáclawem. B. Psaní daná městům král. Českého, dne 24 Sept. (Z kopie w archivu Třebonském.)*) Službu swú wzkazujem, opatrní páni a přietelé milí! Nenieť wás tajno, kterak w městech našich útiskowé welicí prawdám pána našeho Jesu Christa i wšem wěrným jeho, duchowním i swětským w nich odpočíwajícím, tyto časy sú se dály. Nynie pak my w jistotě toho sme došli i od některých z konšeluow i starších, kteříž tento čas na úřadě seděli, že sú již nynie swú wuoli nešlechetnú nad námi, duchowními i swět- skými, dokonati měli. A my z daru pána boha wšemohúcieho a s pomocí jeho swaté milosti jich sme se zmocnili konečně. Protož pro lepšie opatřenie a prawd pána Krista dalšic rozšířenie wěříme wám jakožto našim přátelóm dobrým a též prawdy swaté jakožto i my milowníkóm, s pilností prosiece, abyšte k nám raddy swé bez meškánie wyslali, abychom s pomocí boží a waší radú to dobré začaté k konci pro- spěšnému wšem wěrným pána Krista a zákona i prawd jeho milowníkóm přiwesti mohli, wždy wám wěřiece, že toho pro tak welmi pilné potřeby nikoli neobmeškáte. Budemť wám toho zvláště zasluhowati nynie i časy budúcie. Což se pak krále pána JMti dotýče, i w to bohdá s raddú waší uhodíme, že wěrnost, kterúž sme wždy za- chowáwali, a tiemto naším opatřením jie nepotratili, ještě bohdá podlé wás jako dobří lidé zachowáme lépe nežli ti, kteříž nám i wám nepřejí nic dobrého. Dat. w Praze, fer. IV ante Wenceslai. Staršie a obce šech tří měst Pražských. *) (Poznamenáno rukau sauwěkau:) Přípis listu těch bezectných arcikacéřów Pražan, kterýž jsú psali jiným městém kacieřským, swuoj zrádný skutek vznamujíc, kterýž sú hanebně učinili napřed proti pánu bohu, kněze křesťanské wyhnawše, kláštery zlúpiwše, a dobré křesťany zmordovawše, a potom proti králi swému zámku jeho, hradu swatého Wáclawa se zmocniwše.

Strana 198
198 Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. C. Psaní dané pánům Launským dne 2 Oct. 1483.) (Z rkp. Brazydynowa.) Páni Pražané odpisují pánům Launským na jich psaní na prwní list w tato slowa. Starší a obce wšech tří měst Pražských: maudrým opatrným pánům purkmistru a konšelům města Launského, přátelům nám w pánu bohu milým, službu swau wzkazujem s žádostí wšeho dobrého. Páni a přátelé nám v pánu bohu milí! O kterak a welmi radostni jsme, majíce od WMti poselstwí, w němžto zwěděwše o pomoci a milosti, kterúž nám pán buoh ráčil okázati nenadále proti úkladuom nepřátel našich domácích, s námi se spolu radujete, pánu bohu děkujete, že nám ráčil příchylným k zákonu swému po- moci, a že podlé toho ráčíte a chcete nám pomocni býti. Wděčni jsme toho WM., jakožto přáteluom milým z toho děkujeme, a odplacowati budeme týmiž a wětšími w časích budúcích. Pak že W. M. tomu rozumíte, že nepřáteluom wíry zákonu Kri- stowa ta wěc, kteráž nám přišla z prawého mušení a z lítosti nad prawdami božími, nad pohleděním na se sami, na swá práwa i přátely, bude nelibá a newděčná, a wšemi běhy budau hleděti nám uškoditi. Píšem urozenému pánu panu Janowi Towačowskému, aby ráčil sněm spuosobiti a uložiti wšem ku prawdám božím příchylným, abychom i my přitom jsauce potřebu swau oznámili, a podlé jiných se srownali, k čemuž sme prwé- přistúpiti nemohli, a tak to před sebe wzali, cožby wšechněm nám mohlo slúžiti k dobrému, krále pána JMt před očima swýma majíce. Ale w tom ten sněm budeli se prodléwati, a naši kteřížkoliw nepřátelé chtěliby proti nám powstati, budeli nám toho potřebí, prosíme a wěříme netoliko, což se zákona božího dotýče, neb ten má býti napřed, ale i w této naší při sprawedliwé, že ráčíte nám býti radni i skutečně pomocni, když wám wěděti dáme. Datum w Praze léta božího 1483, we čtwrtek po swatém Wáclawě. 85. Hynek kníže Minsterberské Kutnohorským: aby služebníku jeho Petrowi Peřinowi peníze pobrané nawráceny byly. W Oskobrhu, 21 Oct. 1483. (Ex orig. arch. civit. Kutnens.) Hynek, boží milostí knieže Mistrberské, hrabě Kladský oc. Múdří a opatrní nám milí! Zpraweni jsme od urozeného Petra Peřiny, slu- žebníka našeho, kterakby jemu penieze jeho pobrali hofmistr a richtář u šenkéře

Strana 199
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 199 w domu Wojnowě. I žádáme wás dle sprawedlnosti a pro nás abyšte to učinili, a jemu toho dopomohli, aby penieze jeho od těch nadepsaných hofmistra a richtáře jemu nawráceny byly. Toho wám wěříme, že tak učiníte, abychme wás o to wiece neobsiclali, a dále aby on práce a nákladów na to nečinil. Pakliby se jemu to wdy státi nemohlo, my práwa jemu hájiti bychom nemohli, aby tudy k swé sprawedlnosti přijíti mohl. A pakli jemu z čeho winu dá kto, máť každému práw před námi býti. Datum Hoskobrh, feria secunda ante undecim millium virginum, anno lxxxiij. Múdrým a opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutnách, nám milým. (A tergo: „Kníže píše o Peřinowy penieze.“) 86. Burian ze Šwamberka Bohuslawowi odtudž: o složení roku stranám k urownání sporu jakéhosi. Na Blatné, 24 Febr 1484. (Ex orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka a na Zwiekowě, pánu a přieteli milému bd. Službu swú wzkazuji WMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi WMt píšete, že WMt newiete, před kým roku položiti, že jsú wše zemané mladí. A také WMt píšete, jestli že by se zdálo před mladým Wrabským; i newiem, udělalli by tomu co, jestli že by jaká we swazku řezka byla. Protož, pane milý, jestli že se WMti zdá, že by stáli před panem Woseckým w prwní neděli w postě, kdež by jim rok položil; neb ač jest služebník pána mého JMti, protoť lidem WMti křiwdy žádné neučiní. I zdáliť se WMti, aťby konečně w prwní neděli w postě stálo, račte mi dáti wěděti, ať já Oseckého budu prositi od WMti i také sám od sebe, aťby je wy- slyšel. Ex Blatna, fer. III ante Mathiae, annorum dni. oc. Ixxxiiii. Burian z Šwamberka, hajtman na Blatné.

Strana 200
200 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 87. Wok z Rosenberka Bohuslawowi ze Šwamberka: žádá o radu, máli jeti na sněm do Kutné Hory uložený. Na Krumlowě, 31 Mai. 1484. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu p. Bohuslawowi z Šwamberka, pánu otci mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane pane otče milý! Dáwám wám wěděti, že mne král JMt obeslal, že sněm obecní má držán býti u Hory na S. Jana křtitele božieho, žádaje abych také tam jel oc. jakož mám za to, že jste též od JKMti obe- sláni. Mluwili sú se mnú o to Kořenský, Wíta a jiní dobří lidé, že jest nám pánóm našie strany tam nebezpečné jeti; než žeby bylo dobré, abychme se někde sjeli prwé před tiem časem, a odtud abychme poslali k JKMti a swú potřebu JMti dali znáti, že se nám nezdá tam jeti. Neb poněwadž sú poddaní JKMti učinili tak weliké wěci proti JMti, žeby také proti nám učiniti mohli; než kdežby JKMt ráčil položiti sněm, kdežbychme mohli bezpečni býti, žebychme rádi jeli a wšecko učinili, což učiniti máme. A zdáloliby se wám, tehdy obešlete některé pány přátely naše o tu wěc, a mně dajte znáti, kterébych také obeslati měl. A jestli žeby se wám ta wěc ne- líbila, tehdy prosím, dajte mi znáti, pojedeteli k tomu sněmu čili nic. Neb jestliže byšte nejeli, také bych nejel; lečby se wám zdálo, žeby toho má potřeba byla pro kněze Hynka, tehdybych jel. A wy pane otče, wěřím žebyšte také jeli wedle mne. A rádbych slyšel, abyšte se dobře měli. Ex Krumlow, fer. ija post Ascensionem domini, anno oc. lxxxiiij°. Wok z Roznberka oc. 88. Bohuslaw ze Šwamberka Wokowi z Rosenberka: neradí k jízdě na sněm do Kutné hory, kde lid na bauřce stojí a kníže Hynek wládne. Na Boru, 5 Jun. 1484. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu p. Wokowi z Roznberka oc., panu synu mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane synu milý! Jakož mi píšete, což sě toho sněmu u Hory dotýče, tomu sem porozuměl. I wězte pane synu, že já tam

Strana 201
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 201 na ten sněm nepojedu, a takébych nerád widěl, byšte i wy tam jeli; neb jest nám tam na ty sněmy welmi nebezpečné jezděnie. A já tak slyším, že sú králi JMti teď nedáwno dwa z JMti čeledi zabili u Hory; a což rozumiem, že tam na búřce stojí. A také jakož píšete, že jest s wámi Kořenský a Wíta i jiní dobří lidé mlu- wili, že nám pánuom strany našie tam na ty sněmy nebezpečné jezděnie jest, i zdáloliby mi (se), abychom sě někteří páni strany našie sjeli: i wězte pane synu, že jest bylo na tom zuostáno, když sme sě teď byli někteří páni na Zelené hoře shledali, aby sněm strany našie držán byl tu sobotu před S. Janem křtitelem božím w Rokyca- nech. I potom mi psal p. Jaroslaw, že sě p. Zajiecowi i jemu zdá, aby tú wěcí prodleno bylo až po tomto sněmu u Hory; než mněby sě bylo zdálo, žeby lépe bylo před tiem sněmem. I protož pane synu milý, by sě nás nynie několiko shledalo, zdá mi sě, žeby to nic platno nebylo. A dále jakož píšete, což sě kněze Hynka dotýče, zdá mi sě, že wám proto tam nynie nenie třeba jezditi. Neb kněz Hynek nynie, wiete sami, jako řkúc wšecky krále JMti wěci jedná, a Horníci jsú k němu příchylni; i byloby lépe, aby někde jinde o to s ním rokowáno bylo, než u Hory. I zdá mi sě, abyšte tiem nechwátali; wšak wám rok položen nenie nynie. Ex Bor, sabbato ante festum Pentecosten, 1484. (sic) Bohuslaw z Šwamberka a na Zwiekowě oc. 89. Bohuslaw ze Šwamberka Wokowi z Rosenberka: o při tohoto s knížetem Hynkem a o příčinách, proč na sněm do Hory nejede. Na Zwiekowě, 17 Jul. 1484. (Orig. arch. Trebon.) Urozenému pánu p. Wokowi z Rosenberka oc., pánu synu mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane synu milý! Jakož mi přiepis listu Kunratowa a haitmana Třebonského posieláte, tomu sem porozuměl; a dobře mi sě ta wěc líbí, abyšte té wěci, což sě kněze Hynka dotýče, přestali na pánu Pernštein- ském a na panu Šelnberkowi, poněwadž tu wěc chtie na se wzieti; a po nich jesližeť wás co slušného potká, přijměte. Dále jakož píšete, že na ten sněm do Hory máte úmysl jeti, žádajíce mne za to, abych wedle wás také jel: pane synu, zdá mi sě, že sem wám tu wěc prawil, pakli sem neprawil, ale wězte, že král pán náš JMt posielal jest ke mně pány některé i jiné dobré lidi, žádaje mne za to s pilností, abych k JKMti na sněmy, kteříž sú před tiem u Hory kladeni býwali, přijel: wždycky sem JKMti wzkazowal, že mi sě tam do Hory jezditi nezdá, položiw .... (díra w listu) 26

Strana 202
202 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. příčiny proč, a prostě že tam nepojedu. Pak přes to bych měl tam nynie na tento sněm jeti, muožte tomu sami rozuměti, žeby mi slušné nebylo, a žebych sě lidem w posměch dal a králi JMti w klamu shledati. Než byť té příčiny nebylo, wám k žádosti pane synu neřku tu, ale třikrát dále i třebalis do Benátek jelbych rád; ačkoli tam mezi tu stranu nenie nám welmi bezpečné jezděnie, wšak proto wám k žádosti jelbych. Neb tak mám za to, žeťby na mě zvláštně nic nepočali, než přihodiloliby sě co wám jiným pánuom a dobrým lidem, jižbych musil témuž wedle wás obyknúti. Ex Zwiekow, sabbato in die Alexii confessoris, 1484. Bohuslaw z Šwamberka a na Zwiekowě oc. 90. Měšťané Uničowští králi Matiášowi: wykládají nedostatky swé, pro kteréž jim nelze učiniti wětší pomoci proti Turkům. W Uničowě, 1 Sept. 1484. (Ex orig. Musei Morav.) Najjasnějšiemu kniežeti a pánu p. Matiášowi Uherskému, Če- skému oc. králi a markrabi Morawskému, pánu našemu naj- milostiwějšiemu. Najjasnější králi a pane, pane náš najmilostiwější! Wašie Král. Mti s podda- ností a se wší poslušností službu swú wzkazujem. Jakož WKJt ráčili ste učiniti žádost pomoci proti Turkóm nepřátelóm WMti i tudiež našim, abychme WKMti učinili: najmilostiwější králi! račte náš weliký ne- dostatek, který na sobě jmáme, znáti: Najprwé, že žádných děl nemáme; děla, která sme měli, ty sú byly nebožtíka p. Jana Towačowského, ježto nám jich k naší po- třebnosti pojičil; potom po smrti nebožtíka p. Jana fedrowal nás nebožtík p. Albrecht Kostka děly, kterážto po jeho smrti musili sme je dáti p. Heraltowi. Dále WKMti tajno nečiníme, že okolo města na walech weliký náklad učinili sme, chtiece bohdá WKMti jakožto pánu našemu najmilostiwějšímu toho zámku zachowati. Berně, které sme WKMti prwé i nynie dali, ty jsme ještě dlužni; neb odjinud žádných duocho- dów nemáme, než což sami s sebe sbéřem. Lozunk, který wybieráme na sobě při každém polúletí, při S. Wáclawě a při S. Jiřiem, musíme dáwati p. Oldřichowi Trnaw- skému Lxxxviii kop LVgr. a p. Ješkowi Swojanowskému xxti zlat. oc. (sic) Byloby WKMti mnoho psáti těch nedostatkuow, které na sobě weliké máme, ale pro ukrá- cení psanie WKMti zanechali sme. Proto z swé chudoby, kterů na sobě máme, chcem zjednati a dáti WKMti dwa centnéře prachu. WKMti pokorně prosíme jakožto

Strana 203
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 203 krále a pána našeho najmilostiwějšieho, že od nás ráčíte milostiwě a laskawě přijíti, jako od swých poddaných chudých lidí. A s tiem dajž pán buoh WKMti prospěch a pomoc we wšem dobrém a dlúhé zdrawí; toho bychme WKMti přáli jako králi a pánu našemu najmilostiwějšiemu. Datum Uniczow, fer. iiija ipso die festo beati Aegidii, anno domini 1484. Purkmistr a radda města Uničowa. 91. Mikuláš Špaňowský z Lisowa panu Wilému z Pernšteina: řídí o statku swém, čině p. Wiléma swým poručníkem. Na Korneuburce, 21 Mai 1485. (Ms. Pernst. Litom. cop. n. 176.) List posilací od Španowského panu Wilémowi z Pernštajna. Mikuláš z Lísowa a z Špáňowa, hajtman na Kornneuburce, uroze- nému pánu panu Wilémowi z Pernštajna a na Helfenštajně, naj- wyššímu maršalku králowstwie Českého a najwyššímu komorníku cúdy Brněnské, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Službu swú Waší Milosti wzkazuji. Což se mých peněz, kteréž u Waší Milosti mám, dotýče, protoť sem byl Waší Milosti prostými slowy psal, že pod nebem k žádnému takowé wiery nemám, jako k Waší Milosti, a dobře ste mně wždycky činili a činíte, i po mé smrti jsem jist, že byste chudých přátel mých nezapomenuli. Muoj milý pane, bychť se těmi penězi chtěl wám mil činiti, jist jsem tím, že toho nežádáte: ale do mé pilné potřeby račte jich sobě k dobrému požíwati, jáť z nich žádných úrokuow nežádám, wšak mi jináč dosti lichwy dáwáte. Tento úmysl konečný Waší Milosti znáti dáwám, o kterémž žádný newie, ani Hrdoň, kromě Staruostka, že Jana Hrdoně samého, kromě jeho bratří, za wlastního bratra swého k sobě sem přijal, tak aby statek muoj na dědictwie, na penězích, na wšem, což nynie mám nebo jmieti budu, po smrti na Jana Hrdoně, na paní Marketu a pannu Dorotu, sestry mé wlastní, jakožto na prawé dědice připadl nerozdielně na wšecky tři; pakliby w tom kto z nich umřel, aby na žiwě zuostalé připadli; pakliby se po mé smrti děliti řádem zemským chtěli, to buď na Hrdoňowě wuoli; wedle toho Waší Milosti prosím, že mi ráčíte k tomu radu i pomoc dáti, kterakby ta wěc mohla nynie obyčejem zemským ujištěna býti, aby, dopustilliby co na mne pán buch, w tom zmatku nebylo. A já i s Hrdoněm Waší Milosti bohdá we zdrawie zasluhowati budem. Ex Cornuenburg, sabato in vigilia pentecosten, 1485. 26*

Strana 204
204 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. Cedule. Waší Milosti teď posílám 200 zl. čerwených bez osmi zl. a za sanitr sem padesát dal; prosím račtež od nich Holúbkowi 42 dáti, a tak wšech mých zl. u Waší Milosti bude i s těmi za sanitr 12 set zlat.; byl bych rád Waší Milosti wiec sanitru zjednal, nechce nynie dělati, prawie, že musie králi dělati, protoť já jinde pilnost jmieti budu. Což se pana Stefana dotýče, buoh wie, ani od něho ani od žádného sem o tom nic neslyšal, pro některú pilnú wěc nemohl sem nynie s ním rozmluwiti, ale bez meškánie chci mluwiti. Nowinť Waší Milosti Staruostka wšech zprawie; jáť za najlepší nowiny wěrně rád slyším, aby se Waší Milosti s dobrými přátely we zdrawie sčastně .... (sic) 92. Hynek kníže Minsterberský Kutnohorským: aby mu poslali přepis majestátu, kterýž mají na wesnice a plat od Kolína jim zastawené, a žádá oprawy na křiwdu, která poddanému jeho se stala. Na Poděbradech, 13 Jun. 1485. (Orig. arch. Kutnens.) Hynek božie milostí knieže Minsterberské, hrabě Kladský oc. Múdří a opatrní nám milí! Žádáme wás, abyste nám dali přepis toho listu, kterýž máte na ty wesnice, kteréž k zámku našemu Kolínu příslušejí, jako na Újezdec, na Zibohlawy i na jiný plat od téhož zámku Kolína wám zastawený, neb jest nám toho potřeba wěděti. A také zpraweni jsme od měšťan Kolínských, pod- daných našich, kterakby na swobodné silnici zraněn byl Duchek šwec, poddaný náš měštěnín odtudž z Kolína; a toho, ktož jest jej zranil, že jej w swé moci máte. I wěříme wám dle sprawedlnosti, že se nám slušná oprawa stane, což se jest proti nám w té wěci stalo. Nepochybujem jinak o wás, než že se w tom slušně mieti budete o to obé, o čež wám píšem. Dán na Poděbradech, w pondělí před S. Vítem, léta oc. lxxXv. Múdrým a opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutných, nám milým. „Knieže Hynek žádá přepisu majestátu na Zibohlawy a Újezdec, a o šewce, ježto zrúbal sauseda z Kolína.“

Strana 205
Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. 205 93. Král Wladislaw Kutnohorským: aby skutečně nahledli w to dle zůstání sněmovního, aby nedála se w penězích zádawa. W Praze, 12 Aug. 1485. (Ex orig. arch. civ. Kutn.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní milí! Porozuměli sme tomu nynie, kteraká zádawa a nesnáz w penězích jest zde w Praze, a u wás což slyšíme že ještě wětšie; a to z té pří- činy, že mnozí obywatelé waši, dáwajíc lidem od sebe penieze, potom jich sami od nich bráti nechtie; a skrze to weliká zádawa mezi lidmi jest. Protož přikazujemť my wám přísně a s pilností, abyšte w takovú wěc skutečně nahledli, aby se to ne- dálo, než aby ta wěc tak zachowána byla, kterak jest na sněmu obecniem ode wšie země zuostáno. A wězte, žeť zde zjewně mluwie, že wy nadělawše sami u Hory peněz, že jich bráti nechcete. I jest slušné, abyšte tu wěc opatřili, aby se to ne- dálo. Dat. ex castro Pragensi, fer. VI post S. Laurentii, annorum dni oc. lxxxv. Ad mandatum D. Regis D. Benessio de Weitmil referente. Opatrným šepmistróm a raddě na Horách Kutnách, w. n. m. 94. Hynek kníže Minstrberský Kutnohorským: aby propustili z wazby služebníka jeho Řehoře. Na hr. Pražském, 16 Oct. 1485. (Orig. arch. civ. Kutnens.) Hynek boží milostí knieže Minstrberské, hrabě Kladský oc. Múdří a opatrní nám milí! Zpraweni jsme, že by Řehoř služebník náš tu od Hory, od dáwného času u wazbě od wás držal sě. Nám se zdá, že ste toho bez wědomie našeho učiniti neměli, na nás nebo na úředníky naše neznesše; neb bylliby služebník náš komu co winowat, ješto by naň prowedeno slušně býti mohlo a spra- wedliwě, byl by k tomu tak připrawen, žeby každému wašemu práw býti musil. Protož wám wěříme, že služebníka našeho propustíte, a jeho i s mauželkú jeho i s těmi sirotky žádnému tupiti nedopustíte, poněwadž jeho k tomu připrawiti chcem,

Strana 206
206 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. aby každému wašemu, ktožby jemu z čeho winu dal, práw byl a od sebe sprawe- dliwě učinil. Pakliby se to státi nemohlo, my bychom služebníka našeho w spra- wedlnosti jeho opustiti nemohli. Dán na hradě Pražském, den s. Hawla, léta oc. lxxXv. Múdrým a opatrným šepmistróm, a raddě na Horách Kutných nám milým. (A tergo: „Knieže Hynek o Tlučhaře“ ...) 95. Podkomoří králowský Budějowským: aby nemeškali summau, které král k jízdě do Jihlawy pro dwořany swé potřebuje. W Prase, 29 Mai 1486. (Ex orig. arch. mus. Bohem.) Službu swú wzkazuji opatrní přátelé milí! Wězte že král JMt, pán náš mi- lostiwý, ráčil mi s pilností poručiti Wám psáti, což se té summy dánie dotýče, že přišla znamenitá jiezda a potřebná wšie země JMti, sjeti se s králem JMtí Uher- ským w brzké chwíli, kteréžto penieze JMt ráčí dáwati dwořanóm swým na tu cestu. Protož abyšte wšech wýmluw nechajíce, summu hned bez meškánie přinesli mně, tak jakož jest Wám rozkázáno od JMti; neb JMti to diwno bylo, že ste tomu odpie- rali znajíce, že jiná wšecka města tomu neodpierali sú a dáwají bez odporu. A zdá sě JMti, žebyšte JMti z té milosti měli děkowati, kterúž jest Wám až dosawad okázati ráčil mimo jiné swé poddané. To wědúce, zachowajtež sě w tom tak podlé JMKské rozkázanie, ač chceteli sě hněwu JMti uwarowati; paklibyšte toho zanedbali, že JMt ráčí předsě tu wěc jinak wzieti, jakž taková potřeba toho kázati bude. Datum Pragæ, ff. II post Corporis Christi, anno etc. LXXXVI°. Albrecht z Leskowce a na Cierkwici, podkomořie králowstwie Českého. Múdrým a opatrným purgmistru a konšelóm města Budějowského, přátelóm milým.

Strana 207
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 207 96. Wyslaní Budějowští pánům swým dáwají zpráwu, kterak jedauce s králem do Jihlawy, meškáni jsau nepřijížděním krále Uherského. W Brodě, 8 Jul. 1486. (Orig. arch. Budějow.) Slowútní wzácných opatrnostech páni milí! Službu naši s powolností wždycky hotowú wzkazujem. Psanie wašeho, kteréž ste nám učinili, co se pana Stachenber- geře dotýče oc. porozuměli sme. I račte wěděti, že sme teprwa přístup ku králi JMti we čtwrtek (6 Jul.) nyní minulý jměli, a ty i jiné wěci od waší opatrnosti nám poručené, majíc slyšení od JMti, wnesli jsme; i když buohdá domů přijedem, waší opatrnosti ústně zprawieme. A teď list, kterýž Jasnost jeho po honieřowi poslati ráčil, posieláme, kterýž sme prwé, než jest zapečetín, slyšeli, ježto wedle potřebnosti a dobře tuze píše, aby kněze opata z rukojemstwie propustil, pakliby zlat. dáni byli, aby je zase nawrátil, a jestli žeby komu z našich winu dal, že Jeho Jasnost sprawedlnosti dosti na toho udati ráčie. Pakliby toho zanedbal učiniti, ze nás Jeho Jasnost jako swých poddaných w té wěci opustiti neráčie. Protož račte nemeškajíc list poslati, a což za odpowěd dá, otewrúce račtež sem k nám dáti wěděti, posla wyprawíc, nebť nás ještě zde nebo konečně w Jihlawě nalezne, jakž se waší opatr- nosti zdáti bude. Proč sme zase k waší opatrnosti posla tak dlúho newyprawili, potřeba kázala; i neračtež se proto hněwati, neb to naší winú nenie. Král JMt den swatých Petra a Pawla (29 Jun.) apoštoluow božiech teprwa před wečerem z Lipnice do Brodu přijeti ráčil, a kněz biskup Waradinský w středu (28 Jun.) před tiem, proti kterémuž pán z Rožmberka, pan Zdeslaw, a někteří jiní s počestným haufem wyjeli. W pátek (30 Jun.) poselstwí od krále Uherského JMti powěděl, prosbu učiniw ke wšem, předkládaje některé znamenité wěci, pro kteréž Jeho Jasnost na ten den při- jeti nemohl, aby král náš a pán najmilostiwější neráčil sobě těch nákladuow wážiti, a sčekání učiniti až do téhodne, a že nemá za jiné kněz biskup, že již na cestě jest. A tak že k tomu času opět wšichni swolili. Tu Liška, páně Beneše Wajt- milnara, a druhý posel kněze biskupa, hned stěží táhli sú králi Uherskému, budeli w témdni Jeho Jasnost w Jihlawě, čili nebude. Pak tejden již minul, a žádný nic konečného powědieti neuměl; neb w sobotu (1 Jul.) kněz biskup byl do Jihlawy odjel, ježto král Jeho Jasnost, knieže, páni rytieřští oc. teskliwi byli pro takowé zlehčenie, kteréž se Jeho Jasnosti stalo, hledíc na náklady a útraty znamenité. Den swatého Prokopa (4 Jul.) na Polné kněz biskup a pan Beneš Wajtmilnar spolu se sjeli. Co jest tu jednáno, toho newieme. Wčera (7 Jul.) na tom bylo, že sme dnes různo jieti měli. I přišlo poselstwie w noci králi Jeho Jasnosti listowné od krále Uherského,

Strana 208
208 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. kteréhožto teď WMti přípis posieláme, jemuž porozuměti ráčíte. Dnes ráno (8 Jul.) po 10 hodinách byli sme w radě králowě. Tu ten list čten. I zdálo se králi JMti, ačkoliwěk zlehčenie se stalo, a náklady na to učinili, bychom se dnes neb zajtra rozjeli, že bychom sobě toho již oprawiti nemohli. A poněwadž tak píše, že se nám zdá, abychom toho sčekali, neb buohdá naše dobré bude a naši koruny počestné. Tak že wšechni k tomu swolili, že čekati chcí; neb poslowé zase stěží táhnú, aby dali wěděti, že král pán náš toho čekati ráčie. A tak w radě zawříno jest. Páni Pražané, Launští, Litoměřičtí, Plzenský jeden zde jsú, a jiná některá města odjeli, kteříž blízko domů jměli, neb i někteří páni koně rozeslali. Ačkoliwěk úmysl náš jest byl, abychom domů také jeli, i newěděli sme, na čem dobře učiniti, ani podnes wieme, co činiti, neb útrata jest weliká. Král pán náš čeká konečně Lišky, a tu najisto Jeho Jasnost zwie, budeli král JMt Uherský již na cestě. Pakliby sebú z Budína nehnul, že knieže JMt, páni, rytieři i města prosili, aby déle neráčil čekati. I řekl, že to ráčí učiniti; ačkoliwěk nepochybují, že JMt přijede, a proto se to sčekánie stane. Co pak dobrého zjednáno bude, přijedúc domů, WMti toho buohdá zprawieme. Lidí mladých weli- kého zrostu a počestných mnoho w malém počtu, jako člowěk w několika létech widěl. Koní čistých na IIM. Král JMt ráčil byl wčera rozkázati, aby žádných po- třebech (sic) nekupowali; pak když w noci poselstwie přišlo, rozkázal, aby sobě lidé potřeby kupowali do téhodne. Ex Broda, sabbato ipso die sancti Kiliani, anno oc. 86. (Lístek wložený.) Páni Pražané i jiná města prosili pána Rúpowského a pána Hořického, aby s králem JMtí mluwili, aby přípis listu krále Uherského mohli jmieti, kterýžto by obcím swým poslali, jímžby se zprawiti mohli. A král ráčil dáti k tomu powolenie swého; awšak proto nemohli Pražané ani my toho dosáhnúti. Než proto péči jmieti budem, zdalibychom jej zjednali. W kterémž píše JM. knězi biskupowi, že pro we- liké a znamenité wěci, a zwlášť pro nemoc tak rychle přijeti nemuož. Tak že skrze Rakúskú zemi jeti musí, a skrze nepřátely swé, a že se nehodie jinak jeti, nežli s haufy, s děly a s wozy. A že nežádá shledánie s králem pánem naším pro swé wěci, ale pro krále, pána našeho, jeho dobré a počestné. Aby neráčil litowati toho nákladu a práce: že JMti učiniti ráčie, že wlastnie otec Jeho králowské Jasnosti, ani bratr toho neučinil. Poselstwí wčera od pana Bočka knězi biskupowi přišlo, že stanu lidé krále Uherského ztekli, připrawiwše sobě pautníčí raucho; že drahně zraněných. Trnka Buohdan žiw zuostal, jeden Malowec Nestanický zabit. Byšte se wšichni w dlúhém zdrawí dobře jměli, přálibychom wám toho s prawú wěrú jakož pánuom našim milým. Myť se máme, tak jakž býti muože, děj se wuole božie! Slowútným wzácným opatrnostem pánuom purgmistru a radě města Budějowic Českých oc., pánuom našim milým.

Strana 209
Psaní rozličných osob s r. 1471—1490. 209 97. Jan Zajíc z Hasenburka Janowi ze Šwamberka: aby se přičinil u strýce swého, by na Mirotické robotau saháno nebylo. Na Budyni, 17 Aug. 1486. (Ex orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Janowi z Šwamberka a na Strakonicích, mistru přeworstwie Českého oc., přieteli a súsedu mému milému d. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli a súsede mój milý! A jakož wás tajno nenie, kterak král JMt a páni rozkázali sú byli dsky čísti před přítom- ností waší, ty, kterýmiž král Jiří se panem Lwem sfrymarčenie udělali Miroticemi na některé wsi oc. A to král Jiří i potomnie krále zapisuje we zpráwu. A přitom sú páni wám poručili, mám za to že i od krále JMti, abyšte se panem Šwamber- kem mluwili, aby tú robotú na ty lidi Mirotické nesahal, poněwadž muož widěti a rozoměti, kterak dsky swědčie nebožtíku panu Lwowi a jeho dědicuom. Pakli přesto zdá mu se proti tomu kterú sprawedlnost mieti, abychom stáli přede pány. I já jsem wždy na tom, a tomu rozkázaní krále JMti i panskému chci dosti učiniti. Ale porozuměw, že strýc wáš a šwagr muoj od toho některak wycházie, a to tiem, že obeslal Mirotické, aby mu tu robotu dělali, i psal sem jemu přátelsky, žádaje toho aby na ně mocí nesahal, než když spolu stanem přede pány, což w tom rozkáží, wšemu dáli buoh dosti učiním. I odepsal mi zase, abych jeho mocí z jeho drženie newywodil, a že chce o to mysliti, aby ty lidi k tomu připrawil. Pane přieteli muoj milý! Prosím wás za to, přičiňte se k tomu jakožto mezi přáteli, aťby ta wěc tak rowná w horšie nezašla nesnázemi, póhony a saudy. Cožť jest na mně, jáťbych se toho nerád swéwolně dopustil. Ale powinen jsem podlé možnosti w sprawedlnosti sirotkuow mně poručených obhajowati. Wšak se jemu to nikam neděje, když stanem přede pány, budeli jemu to přiřčeno, zadržieli na sobě co ti lidé, musie jemu na- prawiti. Jediné ať ty wěci jdú, toho žádám, mezi námi přátelsky a řádem a práwem. Dán na Budyni, we čtwrtek po hodu panny Marie matky božie na nebesa wzetie, léta božieho oc. lxxxvi°. Jan Zajiec z Hazmburka a z Kosti oc. 27

Strana 210
210 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 98. Jan ze Šwamberka Bohuslawowi strýci swému odtudž: o sjezdu králůw w Jihlawě. W Strakonicích, 19 Sept. 1486. (Ex orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka oc., panu strýci mému milému d. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane strýče milý! Abyšte se měli dobře a zdráwi byli, přálbych wám toho rád s prawú wěrú. A milý pane strýče, jakož ste mi cedulku psali a poslali, prosiec za nowiny a za spuosob, který se stal w Ji- hlawi na tom sjezdu mezi králi Jich Jasnostmi a Milostmi. Milý pane strýče, při kterých sem wěcech byl, a kterých jsem swědom, tyť wám teď sepsané posielám, w nichž porozumiete, kterak se ty wěci w sobě mají a měly. A mienil sem osobně k wám přijeti, a ústně ás těch wěcí zprawiti, ale z těch příčin, kteréž sem wám w ceduli dal napsané, proto nemohu tomu dosti učiniti, i wěřímť, milý pane strýče, že mi w tom za zlé nebudete mieti. Datum Strakonic, fer. III post beati Lamperti, annorum dni. oc. lxxxvio. Jan z Šwamberka, mistr přewor- stwie Českého oc. 99. Podkomoří králowský Budějowským zprávu dáwá, co a kterak u krále jednal o sumu hrom- ničnau, kterauž oni splniti vždy ještě meškají. W Prase, 30 Sept 1486. (Ex orig. arch. mus. bohem.) Službu swú wzkazuji opatrní přietelé milí! Jakož mi píšete, což sě summy hromničné dotýče, i jiných potřeb a nedostatkuow Wašich, tomu sem wšemu poroz- uměl oc. Což se těch potřeb na ceduli popsaných dotýče, byl bych o to s JKJtí mluwil, w tak brzkém času nemohl sem powolně o to mluwiti, neb posel Wáš brzké odpowědi žádal a chtěl preč; než což sě summy JKJti dotýče, o to sem s JKJtí mluwil, podlé žádosti Wašie, podlé potřebnosti hned jakž sem přijel z měst, a potom podruhé o též w Jíhlawi sem mluwil s JKJtí. Jeho KMt welmi obtiežně a newděčně odemne takowé Waše žádosti slyšeti jest ráčil, a tak mi ráčil za odpowěd dáti, že konečně bez toho neráčí déle býti, než tak abyšte dali, jakož jiná města JKJti dá- wají na tu minci, kteráž po wší zemi jde. A byšte mé rady chtěli slyšeti, jinak Wám neradím, než abyšte to, což jmáte učiniti, newýtržně učinili; staneli se jinak,

Strana 211
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 211 hněwu welikého od JKJti neuwarujete sě. To wědúce, umějte sobě srozuměti, načby to mělo Wám přijíti. Datum Pragæ, sabbato post Michaelis archangeli, anno oc. LXXXVI°. Albrecht z Leskowce a na Cierkwici, podkomořie králowstwie Českého. Múdrým a opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, přátelóm milým. 100. Wodňanští Budějowským: aby wyslali ze sebe také k roku o hromnicích do Prahy, kdežto před králem jednati se má mezi nimi a Píseckými o silnici do Jindřichowa Hradce. 22 Jan. 1487. (Orig. na pap. w arch. Česk. mus.) Službu naši wzkazujem Waší Mti, wzácné opatrnosti páni súsedé a přietelé nám zwláště milí! Jakož sme některú chwíli posly swé posielali k Wašie Mti, jim poručiwše, aby na Wás znesli některé pilné a znamenité potřeby naše, ježto netoliko nám samým náležie, ale i Wašie Mti k užitku znamenitému mohlyby přiwedeny býti, a zvláště o tu silnici, kteráž jde z Piesku do Jindřichowa Hradce a zase z Jin- dřichowa Hradce na Piesek, a za to sme prosili, máteli k té silnici které práwo o sprawedlnost, abyšte nám to oznámiti ráčili, jakož sě jest pak tak stalo, že ste práwa a sprawedlnost swú poslóm našim zjewiti a okázati ráčili. Při tom také skrze též posly naše jest Wašie Mti oznámeno, kterak ta silnice z Piesku do Hradce a zasě též takměř wšecka s města Wašeho i také s nás pány Pieseckými swedena a na Týn ku Piesku jest obrácena. Také jsme toho zpraweni, že sú sobě na to na králi Jiřím slawné paměti majestát uprosili. A za to jest Wašie Mti jmenem naším s pilností prošeno a žádáno, poněwadž k té silnici takowú sprawedlnost a práwa máte, abyšte to ráčili předsěwzíti, kterakby ta wěc zasě Waší Mtí k užitku wedle práwa wašeho mohla nawedena býti. Také i to jest Wašie Mti oznámeno, že i nám některé mnohé wěci skrze to scházejie proti naší sprawedliwosti, a žebychom my také wedle Wašie Mti k témuž se přihlásiti a o to státi chtěli. Tak jsme zpraweni od týchž posluow našich, kterak ste Waše Mt k našim prosbám i k našim žádostem laskawě a přá- telsky sě okázati ráčili; nač sme sě ptali, toho ste před námi skrýti neráčili, a zač sme prosili, na to ste rady o to zespolka s jinými spolusúsedy swými, pány a přá- tely našimi wezmúce, odpowěd ste nám na to dáti přiřknúti ráčili. To Wašie Mti tajno nenie, kterak sme teď dobře dlúhý čas se pany Pieseckými mnoho nesnází měli, před králem pánem swým JMtí stáwajíce, k jejich žalobám odpowiedati museli, a o ty 27

Strana 212
212 Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. wěci, čímž sú oni nás winili, již konečnú wýpowěď máme. Ale což jest našich potřeb a zvláště pak těch, ježto sě nám zdá, že nám také některé wěci scházejí a s nás se swozujie skrze pány Piesecké, k tomu sme přístupu mieti nemohli až do tohoto času, abychom o to mohli mluwiti, tak jakož nám toho potřebie jest. I račtež wě- děti, že ještě s pány Pieseckými před JKMtí státi máme o hromnicech, a tu oni okázati mají práwa a wýsady swé, co u nich má clo z práwa placeno býti, a tu sě pak to zwie, co sú tyto časy brali, majíli k tomu sprawedliwost či nic; neb sú nás i jiné lidi přieliš obtěžowali, jakož za to máme, že některých súsed wašich to také tajno nenie. A to také před sebú máme, chtiece při tom čase také o jiné wěci i o tu silnici, o kterúž sme sě sprawedliwosti wašie na wás doptali, zmienku učiniti a za to krále pána swého JMti prositi, abychom w tom JKMtí opatřeni byli, k čemu sprawedliwost máme. Páni súsedé a přátelé milí! Jakož sme skrze poselstwie swé k wám učiněné Wašie Mti prosili i ještě za též prosíme, abyšte tu wěc tak před sě bráti ráčili, aby ta wěc mohla k naprawení přiwedena býti, a jestliže sě Wašie Mti bude zdáti za slušné, když my teď o hromnicech staneme, abyšte také k tomu některé z swých wyslali a k swé sprawedlnosti přihlásiti sě ráčili, a budeli se Wašie Mti zdáti, aby toho jednánie ten počátek byl, a to by bylo ku pomoci naší spra- wedliwosti. A také sě nám tak zdá, žebychom my swým tiemto jednániem na překážku sprawedliwosti naší nebyli. Wěříme Wašie Mti, že to ráčíte učiniti sami pro swé i pro naše dobré. A my toho Wašie Mti wším dobrým nahrazowati a zasluhowati mínieme. Odpowědi žádáme po tomto poslu. Datum ff. II ipso die sanctorum Vin- centii et Anastasii martyrum, anno domini oc. LXXXVII°. Purkmistr a radda města Wodňan. Wzácné opatrnosti pánóm purkmistru a raddě města Budějowského, súsedóm a přá- telóm nám zwláště milým. 101. Purkrabě Kašperský purkrabi Zwíkowskému: o wálce, kterau Hynek ze Šwamberka do Němec wésti chce a j. w. Na Kašperce, 10 Mart. 1487. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému panoši N. purkrabi na Zwiekowě, přieteli mému dobrému d. Službu swú wzkazuji, pane purkrabě, urozený přieteli milý! Bylbych pánóm JMti psal, i slyš ím, že jsú páni JMt w Praze. I přieteli milý, znesli na mě lidé

Strana 213
Psaní rozličných osob z r. 1471—1490. 213 pána JMti z městečka Hor a jiní z toho zbožie, kteříž k Kašperku přislušejie, pro- siece mne, aťbych pánu JMti psal, žeť jsú zpraweni, žeťby páně JMti syn, kterýž na Boru jest, wálku do Němec měl: i bojie se, byť skrze tu wálku se jim škoda ne- stala od Němcuow, nebo ti lidé taky při samém lesu Německém přísedie. Protož, přieteli milý, rozumělby té wěci, žeťby měli na Němce péči mieti. Daj mi to znáti, aťbych jim wěděl w tom rozkázati, aťby se w tom opatřili. Taky přieteli milý, wěz, žeť mám weliký nedostatek w rybách; psal mi pán JMt, že JMt tobě přikázal, aťby mi ryb poslal Štěchowského rybníka. I prosím tebe, aťby mi poslal nemeškaje. Pakliby toho nemohlo býti, daj mi to wěděti, aťbych sě jinde rybami opatřil, nebo sám wieš, že bez ryb tolikú čeledí nemohu býti. Nebo žádných ryb nemám, než co na trhu kúpím, a to jest welmi nesporé. Také pán JMt, kdy jest byl na Kašperce, řekl JMt na Kašperk poslati některé kráwy; prosím tebe, kdy pán JMt doma bude, powěz JMti, ať mi JMt ráčí poslati x kraw. Odpowěď mi daj po tomto poslu na listu na to mé psaní. Dán na Kašperce, w sobotu ante dominicam Reminiscere, anno oc. lxxxvii°. Mikuláš z Vmberka, purkrabě na Kašperce. 102. Žaloby M. Wáclawa Korandy a konsistoře Pražské podobojí králi Wladislawowi na Bratří České. A). Bes dat. (c. 25. Mai 1488.) (Manual M. W. Korandy. XVII. F. 2, fol. 99.) „Contra Pighardos, domino Regi.“ Najjasnější králi a pane, pane náš milostiwý! Kromě jiných bluduow těch pikharduow, kteréž do nich známe, rač Waše Jasnost Králowská toto znáti, co oni w swém matrikátu, ježto k nám přišel, pokládají, píšíce že žádný biskup (po Sylvestrowi) w Římské cierkwi nemá moci úřadné po apoštoléch; it. žádný kněz od nich pošlý nemá moci žádné prospěti ani sobě ani jiným k spasení, ani křtem, ani jinými swátostmi; it. by takowý kněz najlepšie slowa mluwil, která mluwil pán Kristus, apo- štolé swětí, nemluwí jich jinak, než duchem swým zlým; ale jest wšecko lež a skla- mánie, nic k spasení, ale k wěčnému zatracení; it. pánu Kristowi w swátosti oltářní nemají sě lidé modliti ani klaněti.

Strana 214
214 Psaní rosličných osob z r. 1471—1490. Milostiwý králi! Račte znamenati, z mnohých jiných, tyto smyšlenky bludné, kteréž oni rozpisují, ježto podlé nich téměř žádný ani mladý ani starý nebude kře- sťanem: kto tehdy bude spasen? O milý králi! podlé powinnosti swé králowské, jakožto křesťan, račte toho litowati, bojiece sě pána boha, jestliže dáte swobodu tomu zlému pod svým kralowáním, byť, jehož bychom nepřieli, něco těžkého na Waši Jasnost i na toto králowstwie nedopustil. B). Totéž, s počátku Oct. 1488. (Tamže.) „Anno 1488, domino regi, post Michaelis, de Pighardis." Najjasnější králi oc. Od drahně let, jakož WKMt muožete pamatowati, že před WMtí i před pány sme mluwili a prosili mnohokrát, aby bratříkóm pikhartóm dáno bylo slyšenie, že my proti nim wieru křesťanskú podlé zákona božieho a swa- tých doktorów chcme zastati, w čem je scestny shledáwáme; ač oni to rozhlašowali, an tak nebylo, by jim to slyšenie zastawowáno bylo. Tohoto pak léta o letnicech listem swým WKMti byli sme snažně prosili pánuow urozených, rytieřstwa i měst, žádajíce za přímluvu, aby to slyšenie k miestu přišlo. I ohlášeno jest, že má býti po hodu matky božie. WKMt znáte, že před tiem hodem byli sme před WKMtí prosiece, aby tomu bylo den jmenowán, hodina položena, miesto ukázáno a obyčej, kterýby při tom měl zachowán býti, oznámen, tak aby i k konci prohlédnuto bylo. WKMt ráčili ste odložiti pro jisté příčiny. Ale milostiwý králi! slyšíme, že sě chlubie o swém postawení před WMtí, ježto my o tom newieme, a o nás prawie, že sme nebyli, nébrž že sme WKMt darowali, aby toho slyšenie nebylo. Zná WKMt, že tak nenie. Protož my jakož prwé, tak i nynie prosíme pokorně, račte WKMt pro waše spasenie, pro wiery křesťanské slawnost, toho slyšenie dopustiti, a těm bra- tříčkóm rozkázati státi; myť budem hotowi. A WMti páni urození, páni rytierstwo, páni poslowé z měst, prosíme, račte sě k tomu přimluwiti a při tom býti. Wšak s nimi budem česky mluwiti, že WMt budete moci porozuměti, při čem proti nim budem prawi. Z toho dále bude moci wzato býti, kterakby haněnie pro ně wzešlé na tuto zemi bylo zastaweno, aby i to bylo wieře prawé k dobrému, a tomuto krá- lowstwí ku poctiwému.

Strana 215
Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 215 103. Král Wladislaw Kutnohorským: káže zapowídati lowy okolo Kolína i Hory, ježto sobě pro swau kratochwil zůstawuje. Na hr. Prašském, 3 Nov. 1488. (Orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Poctiwí wěrní milí! Dáwáme wám wěděti, že sme wšem mysliwcóm našim rozkázali, aby wšech swých mysliwostí s rukáwníky neboli se psy okolo Kolína a Hory přestali. I to wědúc, žádámeť od wás i přikazujem, abyste to kázali trhem prowo- lati, aby obywatelé waši i jiní, ktož mysliwost wedú, buďto s rukáwníky nebo se psy, aby nehonili, že my sami pro swú kratochwíl takowé lowy sobě zachowati chceme. Pakliby se kto toho dopustil, a přes toto rozkázanie naše takowé mysliwosti wedl a w tom postižen byl: cožby mu se přihodilo, sám by sebú winen byl. Dat. ex Castro Pragensi, feria secunda post Omnium Sanctorum, anno dom. oc. lxxxviij. Ad mandatum d. regis. Poctiwým šefmistróm a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. „Král JMt o lowy okolo Kolína a Hory: aby přestali.“ 104. Král Wladislaw Kutnohorským: aby den S. Jeronyma do Prahy přijeli. Na Hrádku, 7 Sept. 1489. (Orig. arch. Kutnens.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Poctiwí wěrní milí! Žádáme wás s pilností, že pro některé pilné wěci, kteréž se znamenitě nás i wšie koruny dotýčie, k nám na hrad Pražský některé staršie z sebe na den S. Jeronyma wyšlete. Nebo na ten čas užitečné wěci wšie země jednány a předsewzaty budú. Dán na Hrádku, w pondělí před narozením panny Marie, krá- lowstwie našeho léta dewatenáctého. Ad mandatum D. Regis. Poctiwým šefmistruom a raddě na Horách Kutnách, wěrným našim milým. „KMt, aby den S. Jeronyma do Prahy přijeli.“

Strana 216
216 Psaní rosličných osob s r. 1471—1490. 105. Král Wladislaw Wilémowi z Martinic: aby nemeškaje kázal lidem swým dáwati pomoc swolenau. W Prase, 28 Nov. 1489. (E copia arch. Smecsn.) Wladislaw z boží milosti král Český a markrabě Morawský. Urozený wěrný milý! Widěli sme psaní twé, kteréžs učinil úředníkům našim, což se dáwaní nynější pomoci dotýče, kterémuž sme porozuměli oc. I žádáme tebe, i úplněť wěříme, že ty neukazuje w tom na jiné, hned bez meškání tu pomoc wšem lidem swým nésti a dáwati rozkážeš. A my tobě takowú powolnost wším dobrým milostiwě nahraditi chceme. Dán na hradě Pražském, w sobotu po S. Kateřině, králowstwí našeho léta dewatenáctého. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Wilémowi z Martinic na Smečně, wěrnému n. milému. --

Strana 217
B. XI. AKTA WEŘEJNÁ I SNĚMOWNÍ W ČECHÁCH od r. 1500 do 1509. (Pokračowání. Akta sněmowní předešlá tištěna jsau: Rok 1414—1429 w dilu III na stránkách 181—270. — R. 1432—1439, III, 395—464. — R. 1440—1446, I. 245—296. — R. 1446—1452, II, 209—313. — R. 1453—1490, IV, 413—525. — R. (1466) 1490—1500, V, 362—517.) 1. Zápis (necelý) na spojení se wšech králowských měst země České w politickau jednotu. Bes datum (s r. 1500.) Z archivu Kutnohorského.) My purkmistři a raddy, starší obecní i celé obce Starého i Nowého měst Pražských, šefmistři a radda na Horách Kutnách, a my purkmistři, konšelé, starší obecní i wšecky obce měst ihned psaných, totiž Hradce králowé, Žatce, Plzně, Lito- měřic, Kúříma, Budějowic, Laun, Klatow, Chrudímě, Tábora, Čáslawě, Nimburka, Střiebra, Domažlic, Sušice, Mýta wysokého, Mostu, Kadaně, Ústie, Jaromiře, Dworu, Piesku, Wodňan, Brodu českého, Kolína nowého, Mělníka, Slaného, Berúna a Poličky oc. známo činíme tiemto listem wšem wóbec, jako nynějším tak i budúcím, před nimiž čten neb čtúcí slyšán bude, kterak my napřed jednoty, swornosti dobré a přátel- ského spojenie znamenawše užitek netoliko nám samým, ale i wšemu swětu užitečný, prospěšný a potřebný wždycky welice býti, nekwapně ani bez hodné příčiny, ale s dobrým rozmyslem wšech nás i s dostatečným rozwážením wstúpili sme a tohoto mocí zápisu dobrowolně wstupujem w jednostajné prawé wěrné upřiemé a křesťanské spolu 28

Strana 218
218 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1500. spojenie: znamenitě najprw a přede wšemi wěcmi jinými w tom se opowiedajíce je- dnomu každému žiwému člowěku, že proti králi JMti pánu našemu milostiwému zá- wazkem a zápisem tiemto nic nejednáme ani jednati mieníme, ale že k JMti se za- chowáme wěrně práwě upřiemě a poddaně jako ku pánu swému milostiwému, JMti wšichni jednomyslně úfajíce i wěřiece zúplna, že JMt tak nás wšecky zachowati ráčí při našich swobodách práwiech řádiech statutách milostech obdarowáních starodáwních zwyklostech a dobrých obyčejích, jakož jest nám to wšecko najprwé na mezech i při korunowání slíbil a přisáhl bez přerušenie učiniti, a potom wšem to z milosti swé schwáliti i twrditi ráčil. Než ktožkoli jiný z lidí smrtelných chtělby a směl proti nás wšech měst anebo jednoho z nás kteréhožkoli swobodám práwuom řádóm sta- rodáwním a zwyklým obyčejóm co začínati aneb některak kterakžkoli swéwolně nás utiskati, aneb k něčemu neobyčejnému potahowati, že sebe w tom zuostati ani kterak lehčiti nemáme, ale máme sobě wšickni a jedni druhým w tom radni a pomocni býti. Slibujíce sobě wěrně a práwě, beze wšie lsti a wšeliké ošemetnosti, pod swú ctí a pod swú dobrú wěrú, to wšecko zdržeti, od sebe se neroztrhati a sebe neopúštěti, w tom swých ani statkuow ani hrdel nelitujíce, a ani wiera, ani jiná která wěc w tom nám na překážku býti nemá. Pány Horníky w tom znamenitě wymicňujíce, jestližeby kdy ta potřeba přišla, bychom wojsko měli sebrati a po jistém počtu lidí z měst wy- dati, poněwadž oni ta práva mají starodáwnie, že na wojny nemají lidem žádným pomoci činiti z té příčiny, aby kdyby lidé wyšli, kterýchž jest wždycky na Horách množstwie potřeba, dolowé a hory zapuštěny nebyly, kterážto wěc nám i wšie ko- runě bylaby k záhubě a k škodě weliké, že oni takowú pomocí lidmi nám powinni nebudú; než proto jinak wšelikterak nás opúštěti nemají, ale mají se k nám zacho- wati při nás a s námi stojiece, tak jako prwé jich předkowé i oni nynie wždy sú se zachowáwali. A kdyby pán buch krále JMti pána našeho milostiwého od smrti (jehož bože ostřez) neuchowal, s městem swým aby k žádnému jinému nežli k nám se neuchylowali. A my zase nemáme jich w tom opúštěti, ale máme radše radni i pomocni býti, tak jakž jest od starodáwna býwalo vždycky. Též také slibujem sobě pod týmž záwazkem, že žádný měštěnín nemá měštěnína poháněti před saud ani zemský ani komorní, leč jediné z dědin swobodných, z lidí zběhlých a z čeledi zběhlé; pakliby který pohnal, že mu se máme z města rozkázati wyprodati, a do ji- ného města přijat býti nemá. Ještě i to slibujem sobě také zdržeti, bylliby ktožkoli z měšťan měst králowských swrchupsaných od kohožkoli kdy z něčeho jiného pohnán, nežli z lidí zběhlých, z dědin swobodných aneb z čeledi zběhlé, aby žádný takowý k takowému puohonu nestál: a cožbykoli pro takowé nestánie jmělo naň přijíti, že jej w tom wšickni zastati a opatřiti máme. W tom wšak zjewně wymieňujíce ty puohony, kteříž sú toto naše společné spojenie předešli. (Cetera desunt.)

Strana 219
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1500. 219 2. Král Wladislaw stavům kraje Kauřimského: napomíná důtklivě, aby pomoc piwowárnau sněmem dáwno swolenau, kdo ji dlužni zůstávají, konečně do S. Jakuba n. př. složili. Na Budíně, 18 Mai 1500. (Orig. w arch. Kutnohorském.) Wladislaw z boží milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Morawský oc. urozeným, statečným a slowútným pánuom, wlády- kám i jiným obywatelóm kraje Kúřimského, wěrným našim milým, milost naši wzkazujeme a wšecko dobré. Wěrní milí! Jakož wás tajno není, kterak na obecním sněmu o suchých dnech letničních, když sme teď najposléze w Čechách byli, páni a rytířstwo swolili sú se dobrowolně nám pomoc učiniti s piw, z každého strichu což se zwaří groš český, a to až do plného roku pořád zběhlého; přitom také swoleno jest i dskami zapsáno, ktož peníze na úrocích mají, aby nám po jednom úroku polauletním dali. I poroz- uměli sme tomu, že po častém našem napomínání málo jest těch, kteřížby se k tomu měli, aby tomu dosti učiniti chtěli, než téměř wšickni tomu odpírají, rozličnými wý- mluwami při tom se wymlúwajíce, ježto my sobě w tom wiece posměch nežli škodu wážíme. A protož wás wšecky i každého zwláště k tomu s pilností ještě powolně napomínáme, abyšte wšickni tu pomoc wedle swolení w moc těm pánóm a rytířstwu, ktož tu pomoc wybírají, položili w Praze na starém městě Pražském na rathúze na den S. Jakuba apoštola božieho najprw příštieho konečně beze wšech dalších odta- hów. Pakliby se již kto z toho swolení wytrhl přes toto naše psaní a dáti zanetbal, již wám wšem wóbec, kohož se ta wěc dotýkati bude, to oznamujem, že sme poru- čili slowútnému Albrechtowi Rendlowi z Aušawy, prokuratorowi našemu wěrnému milému, aby on jednoho každého takowého swéwolného, ktožby dáti nechtěl, podlé znění desk a na to pokut dskami položených toho na místě našem dobýwal prá- wem. A protož ktožby se koli w takowé wěci opozdil a skrze to ke škodě přišel, z toho ať žádnému winy nedáwá nežli sám sobě. Dán na Budíně, w pondělí po S. Žofiji, let králowstwí našich Uherského w desátém a Českého we dwadcátém de- wátém létě. Ex commissione propria Majestatis regiae. 28*

Strana 220
220 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1500. 3. Petr z Rosenberka Janowi z Šelnberka: oznamuje wýminky, pod kterýmiby úřad nejw. heit- manstwí opět k žádosti králowě na se vzíti mohl. Na Krumlowě, 23 Jun. 1500. (Koncept arch. Třebon.) Urozenému pánu p. Janowi z Šelnberka, najw. kancléři král. Českého oc. S. s. w. ur. p. otče muoj milý! Jakož ste semnú ráčili mluwiti od krále JMti, že JKMt na mně žádá, abych úřad haitmanský zase na se wzal, že mi JMt ráčí dáwati od úřadu tu summu jako prwé, a tu že mi p. podkomoří wydáwati má, w Praze abych bytem byl, než proto časem žebych mohl k swému domuow příhled míti: od- powěd má byla, že žádost JKMti skrze wás na mne učiněná málo na sobě nenese, že na to pomysliti chci a s přátely se poraditi a wám odpowěd dáti. I bylbych wám tu w Praze odpowěd rád dal, ale sami ste widěli, že sem té prázdnosti neměl, abych byl s přátely swými wo to wolně rozmluwiti mohl. Než teď nynie přijew domuow, wznesl sem žádost JKMti na bratří swé, i také na jiné přátely, a s nimi sem se radil. Kdež sem w jich radě toho nenašel, abych na ten spuosob prwní w to wkročiti měl. I protož milý pane otče! tato odpowěd jest má na žádost JKMti od wás na mne učiněnú, jestliže JKMt neráčí bez toho býti, kdežbych já toho nejradši zbawen byl, znaje že JKMt mnoho platnějších k tomu má, než jsem já, a mne wždy hait- manstwie neráčí zbawiti, na tento rozum JMti k wuoli učiniti bych chtěl: napřed aby zámci ke mně zřenie měli a komora králowská též, a to proto, bylaliby jaká swéwolná wýtržnost w zemi, aneb žeby cizozemci do země wtrhli, abych já ty lidi maje, JMti dobré tiem dostatečnějie opatrowati mohl. Neb nežby se snad z obeslánie mého w zemi wyzwedli, a já nemaje moci počátkem odkad lidmi hnúti, žeby tudy JMti dobré obmeškáno mohlo býti, JMti bylaby napřed škoda a mně posměch a leh- kost, kteréžbych se nerad s pomocí boží dopustil. Od úřadu aby mi ráčil dáwati ijm I gr. č. a wína, ryb a owsa na tu čeled, kterúžbych tu w Praze při sobě měl, cožby mi toho tu k ztráwení potřebie bylo; a ty penieze abych sobě předkem z duo- choduow těch zámkuow wzal, a ostatek kamžby JKMt rozkázati ráčil, tu buďte obrá- ceny. Milý pane otče, jestli žeby mne JMt wždy mieti ráčil za haitmana, a to sobě snad obtěžowati, což se zámkuow tkne, aby ke mně zřenie měli, pro ten záwazek, kterýž jest těm pánóm učiniti ráčil, kteříž sú wás zastúpili, kdež ste za dluhy JMti rukojmě s jinými pány byli, tak JMti powězte, žebych já se chtěl proti nim s těmi zámky zachowati w tom záwazku jim učiněném, pokudžby mi JKMt rozkázati ráčil. A aby ke mně zámci a komora zření měli, z nižádné jiné příčiny toho nežádám, než žebych

Strana 221
Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1500. 221 se toho nerad dopustil, zkusiw prwé haitmanstwie co na sobě nese, bych měl malo- waný haitman býti a w tom zlehčenie pána swého očekáwati a lehkosti a posměchu se doheitmaniti; pokudžby byla božie wuole, rádbych se toho wystřehl. A také pane otče milý, což se sjezduow tkne o wýtržnosti mezi korunú Česků a kniežaty okol- ními, aby to JMt opatřiti ráčil těm, kteřížby byli wysláni wedle smluw dědičných mezi králem JMtí a knížaty okolními učiněných, kdebych penieze na ztrawu jim bráti měl. Neb znáte, žeť najwiece k upokojení králowstwie na těch sjezdiech záleží, a žádný bez peněz že jeti nechce. A to ste nynie skutečně widěli, což se p. Fri- dricha Štose a Pecingara tkne, že žádný bez peněz na ten sjezd do Wiedně jeti ne- chtěl. Také poselstwie JKMt aby zprawiti ráčil. A s tiem pane otče milý, pán buch se wám dobře mieti daj, tak jakž já wám wěrně přeji. Dat. Krumlow, fer. iija vigilia S. Johannis baptistæ, anno oc. XVC. Petr oc. 4. Král Wladislaw Kutnohorským: že pokládá stawům král. Českého sněm zemský na den S. Jeronyma n. př. Na Budíně, 3 Jul. 1500. (Orig. arch. Kutnohorsk.) Wladislaw z božie milosti Uherský Český oc. král a markrabě Morawský oc. Poctiwí wěrní naši milí! Tajno wás nebuď, že jest na nás wznešeno jmenem pánuow, rytieřstva i měst Pražských i jiných posluow z měst, kteříž sú o suchých dnech letničních spuolu na hradě Pražském byli, kterak by z mnohých příčin sněmu obecnieho w králowstwí Českém znamenitě potřebie bylo, a zvláště pro ty wýtržky, kteréž se z okolních zemí Německých do králowstwí Českého dějí, aby to před se wzato bylo, aby s pomocí boží takowé wěci přetrženy býti mohly. A protož my takowau potřebu wážiece, k tomu sněmu sme swolili, a tiemto listem swolujeme, přikazujíce wám wšem wuobec i každému zwlášť, abyšte pro takowú welikú a zna- menitú potřebu, i také pro jiné mnohé potřeby, do Prahy se sjeli na den swatého Jeronyma najprw příštího, a nazajtří abyšte se na hrad Pražský podlé obyčeje sešli, a tu wám ty wšecky potřeby woznámeny budú, pro kteréž se ten sněm pokládá. Wědúce w tom wuoli i rozkázanie naše, nepochybujem, že se tak zachowáte, jinak toho nečiniece. A toto naše rozkázaní abyšte w městě wašem po dwa neb po tři

Strana 222
222 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1500. trhy prowolati rozkázali. Dán na Budíně, w pátek před swatým Prokopem, léta božieho tisicieho pětistého, a králowstwí našeho Uherského desátého, a Českého dwadcátého dewátého léta. Ex commissione propria majestatis regiae. Poctiwým šefmistruom a konšeluom na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „K. Mt sněm pokládati ráčí na S. Jeronyma.) 5. Nařízení ze sněmu, týkající se wedení saudu komorního. 3 Oct. 1500. (Ms. B. 5 arch. Třebon.) Léta od narozenie božieho tisícieho pětistého, tu sobotu po S. Jeronymu na sněmu obecním, kterýž jest při tom času držán byl, na hradě Pražském, to napra- wenie stalo se jest těch knih práw od pánuow Jch Mtí a wládyk z jednostajné wuole, ježto jest toho prwé w týchž knihách nebylo. Nalezli wuobec za práwo: ktožby koli statek swuoj zapisowal a w tom zápisu bylo, žeby hned postúpil w týmž práwě, aby od toho každé platil tak jakoby i trhem kladl, a to do té summy, zač jest ten statek byl kúpen. Než jestližeby kto zapsal přieteli nebo přátelóm po smrti teprw aby se s komorníkem uwázal w témž práwě, od toho aby placeno bylo, jakž bylo od starodáwna. Nalezli wuobec za práwo: ktožby koliwěk který z úředníkuow a pánuow neb wládyk z saudu zemského se přihodil, kdyžby najwyšší hofmistr králowstwie Českého nynější neb budúcí s raddami k němu přidanými saud držal: tehdy takowého pan hofmistr zemský má w ten saud komorní wzieti, a jemu miesto wedle jeho po- wahy dáti.

Strana 223
Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1501. 223 6. Staw městský w králowstwí Českém králi Wladislawowi: omluwa chowání swého proti ostat- ním dwěma stavům na posledním sněmu, zvláště o půhony k saudu zemskému, pro kteréž král jim přísně byl domlauwal. W Prase, 12 Januar. 1501 (Rkp. archivu Prašského, l. 127 sl.) „O zasazení proti puohonuom, proti práwu a swobodám stavu městského.“ Najjasnější králi a pane, pane náš wšech najmilostiwější! WKMti služby naše hotowé, ochotné a wěrné se wší slušnú poddaností a se wším poslušenstwím wšickni jednostajně wzkazujeme. WKMt netoliko jako milostiwý, ale také i spra- wedliwý náš pán, psaním swé Milosti K. předsím wšem nám jest jedniem rozumem i slowy jednostajnými oznámiti ráčila, kterakby k WMKé přišlo za celo o sněmu obecniem z WKéM přikázaní držalém o swatém Wácslawě minulém na hradě Pražském před pány a wládykami, žebychom mluwili zjewně slowa některá a řeči ty, kteréž w listu téhož psanie nám napsaná poslati jste ráčili; přitom WKMt hned píšíc. bylaliby ta wěc w sobě tak, jakož WKMti došlo, žeby WKMti do nás to přediwné bylo a mimo naději wšicku, abychom my to jměli předse bráti, cožby bylo mimo swolenie a zřiezenie wšeho králowstwie Českého, nadto tudiež, což sme WKMti podlé pánuow JMtí a rytieřstwa přiřkli, slíbili a dosti se tomu učiniti zawázali, totiž práwo napřed podniknúti a jemu dosti učiniti, a potom bylliby kto práwu odpieraje, podlé pánuow a rytieřstwa WKMti abychom netoliko radni ale i pomocni byli dotud, do- kudžby WMKá takowého k nápravě a k hodnému tresktání nepřiwedla. Dotýčíc i toho WKMt přes wšie obce koruny České zřiezenie, kteréž při přítomnosti WMKé najprw a potom i WKMti po wýjezdu z země držáno bez wýtržky a zachowáno jest: jestliže nás páni JMt a rytieřstwo netisknú k súdóm, takowé swéwolné a práwu welmi urážliwé řeči bezpotřebně že sme činiti nejměli. Milostiwý králi a pane, pane nás wšech najmilostiwější! Což sme koli a pokud (tak jakož poněkud WKMt zpraweni jste) před pány a wládykami o sněmu na po- čátku dotklém z jedné wuole a z jednostajného úmysla mluwili aneb mluwiti poručili, rač WMKá znáti a wěděti, že ne swéwolně ani jak wšetečně, ale s dobrým rozmyslem, wážně a z weliké našie potřeby práw a našich milostných swobod a obdarowání (kte- rýchž od předkuow WKMti, tudiež i od WMti hojnost máme) se wší počestností a slušnú ohradú stawuow panského i rytieřského mluwiti sme musili, bojiece se, jakož již stawy nyniepsanými ze wšech téměř žiwností a obchoduow našich městských skrze naši wlídnost, powolnost a mlčeliwé snášenie wywedeni jsme, tak také i z práw a zvláštností našich, proti kterýmž a nám, kteřížbychom se jim radowati chtěli, den

Strana 224
224 Akta weřejná i směmowní w Čechách 1501. ote dne wždycky wiece a wiece příčinie se a wymýšlé. Ale ne tiem úmyslem (nedaj buoh!), abychom co proti tomu k čemu sme se buď zapsali, swolili, buď kterakkoli jinak dáti zawázali činiti, abychom tomu se zpěčowali, aneb práwu jaký najmenší úraz dáti chtěli; neb sme se opowěděli hned w tom, žebychom práwa uraziti ne- chtěli, žádajíc aby z wěcí tak lehkých a owšem městských nás páni JMt a rytieřstwo poháněti nedopúštěli, totiž ze řčenie, swěřenie jakéhožkoli, z dluhuow, z kšaftuow, z nedrženie smlúwy, z swád a z jiných wěcí, z kterýchž nynie poháněni jsúce, někdy odpowiedati proti práwóm našim sme musili, jakožto z koně, z lože, z sedmdesáti grošnow miešenských dluhu, a z jiných rowných wěcí, kterýchžto my na našich rathúziech nesúdíme, ale rychtáři naši. Přitom oznamujíc, jestližeby naše žádost wzácná nebyla, že již skrze nás po takowém ohlášení práwu bohdá žádná lehkost a úraz žádný se nestane, jestližebychom z čeho jiného krom dědin swobodných, lidí zběhlých a čeledi poháněni byli a nestáli; konečný úmysl w tom wypowěděwše, poněwadž jest swětle proti práwóm našim, že k těm póhonóm, kteréž se na nás z lehkých a městských wěcí swrchupsaných dáwati budú, stáwati a odpowiedati ne- chcem. Nebo kdyby tak předse bylo, slušné (sic) abychom netoliko múdří (jakož nám píší), ale ani lidé sluli, kteřížbychom z práw se dadúc wywesti, bez práw museli podlé wuole lidské žiwi býti časy budúcie a snad wěčné (jehož bože ostřež). Také i proto: neb by každý nás snadně mohl odsúditi za takowé, kdybychom o swá ob- darowánie nestáli, že na předky WKMti i na WKMt tudiež nic nedbáme, ani w jaké wáze máme, poněwadž milostí a obdarowánie sobě daných na wěčné časy od před- kuow WKMti a WKMti obraňowati a obhajowati netbáme, jich ustupujíce a o ně se nikdá nezasazujíce. Dále potom w psaní témž WKMti WKMt ráčí sobě to obtěžowati a welmi těžce bráti, zdáloli by se nám bylo, že jsme w čem mimo práwo a zemské zřiezenie obtieženi, že sme toho na WMKú prwotně obmeškali wznésti, a takowého obtieženie swého že sme WKMti neoznámili, kdež, by se to bylo stalo, WKMt wyrozumějíc takowé- mu obtiežení našemu, nás jako komoru swú a poddané swé MKské opatřiti byste byli rá- čili; přitom WKMt nám na wědomie dáwajíc, poněwadž my toho sme neučinili a swých obtiežení na WKMt newznesli, že tu řeč takowú a naše řeči WKMt proti nám sobě těžce jest wzieti ráčila, a to proto, že WKMt znáti ráčí, skrze takowé naše předsewzetie mnoho zlého a škodného wšemu králowstwí Českému žeby přijíti mohlo; přikazuje WKMt, abychom my se tak při těch wěcech do šťastného bohdá přijetie WKMti do koruny České zachowali, jakož jest při přítomnosti WKMti zachowáwáno a súzeno. Pakliby se toho nestalo, a kto swéwolně z nás žeby k práwu státi zanedbal, toho znamenitě dotýčíc, že kdyby od koho WKMt od toho, ktožby po práwu starém na nás šel, požádána byla, žeby na nás podlé powinnosti netoliko sama skutečně pomocna býti ráčila, ale i wšie země k tomu pohnúti chtěla, jako právu odporné a ty, kteříž sme

Strana 225
Akta weřejná i sněmovní w Čechách 1501. 225 se nad swými ctmi, přísahami, nad bohem i nad WKMtí jako pánem swým dědičným zapomněli, aby WKMt k náprawě a k slušnému tresktání přiwésti mohla. Najjasnější králi a pane, pane náš wšech najmilostiwější! WKMti pokorně, poddaně a se wší pilností prosiec žádáme, že WKMt toho těžce k srdci WKMti připúštěti neráčíte ani hněwu (kteréhož my se welmi bojíme, poněwadž nic jiného podlé řeči Šalomúna nenie, nežli smrt poddaných nás,) pro takowú wěc držeti proti nám neráčíte: neb jakož sme prwé položili, ne proto, by králowství co zlého přijíti mělo, to sme učinili, ale práw swých litujíce a WKMt i předky WMKé, od kterých takowé swo- body máme, sobě přemnoho wážiece. A proto tudiež abychom WKMti nynie mno- hými wěcmi pilnými a welmi potřebnými netoliko poddaných WKMti ale wšeho křesťanstwa zaneprázdněnu znajíc (a ne z jaké lehkosti aneb opowrženie jakého), wěcmi těmito a takowými nezaneprazdňowali ani jak zamucowali, w obecniem sněmu, kdežto městóm a každému s swú potřebu (jakž muože a umie) swoboda jest mluwiti, o tyto swé potřeby přepilné, nic zlého ani jiného přitom, než aby práwa naše zniku jmieti měla, nemieníc, o to před pány a rytieřstwem řeč jako potřebnú tak owšem počestnú sme učinili. Kterúžto wěc WKMt znajíce, WKMti prosíme, učinililibychom co o swá práwa a swé swobody a zwláštnosti stojiece, že WKMt proto našie ani lehkosti ani zhúby neb zkázy hleděti neráčí, ale raději ráčí nás w tom jako pán milostiwý býti obránce, jako tudiež ten, kterýž práw našich rozmnožitel a obhájce býti po wše dni zawázati ste se ráčili na počátku králowstwie swého. A my, ne jako nad swými ctmi, přísahami, bohem a WKMtí pánem swým dědičným se zapomínajíce, ale na to wše na každú hodinu wážně pamatujíce, WKMti wěrně slúžiti budeme, jakož pak WKMt takowých, bychme co proti swým ctem a přísahám učinili, nás býti jest nikdá neseznala, než takowé, jako na ctné a zachowalé slušie, pamatujíce tudiež na boha i na pána swého bez přestánie. Potom WKMt opět níže psáti ráčí, žeby tato jednánie a naše o naše práwa zasazenie ze wšech nás nebyla, než z některých wšetečných mezi námi obýwajících, kteříž se mimo jiné w něčemby ukázati chtěli; přitom oznamujíc WKMt zřetedlně, žeby úmysl WKMti byl takowý, takowé když se jich uptáte, tak tresktati skutečně, aby se jimi netoliko domácí, ale i w okolních zemích tresktali. Najmilostiwější a přejasný králi! WKMti poddaně a žádostiwě prosíme, nerač WKMt takowých od prawdy dalekých zpráw k WKMti přijímati; nebť boha na swědomie béřeme, žádného takowého mezi sebú býti neznáme, kterýby se tiem úmyslem k čemu přimlúwal, aby skrze jeho přímluwu která lehkost aneb které zlé zemi České přijíti mělo; než každý dobrým úmyslem wuoli přimlúwati se jmá, ale ne každý umie; a proto aby jměl k WKMti obžalowán býti, ktoby kdy na který sněm jeti aneb přijeda přimlúwati se směl, poněwadž za to nic jiného než obžalowanie hrozného by očekáwal? Mi- lostiwý králi! rač se WMKá rozpomenúti na předešlé časy a w nich příhody, kterak 29

Strana 226
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. 226 též mnoho z nás WKMti jsú obžalowali, a wšak WKMt jich jiných ste potomně neshledali, než ty, že dobrého obecného přátelé sú byli. Najposléze pak WKMt ráčila jest nás týmž psaním WKMti napomenůti k tomu, abychom ke dni Božieho křtěnie wyslali z sebe hodné lidi do Prahy k jednání se pány JMtí a rytieřstwem, pro zachowánie dobré lásky, pokoje a swornosti o to, z čehožbychom jmenowitě měli poháněni býti. Račiž WKMt to znáti, že nic toho WKMti napomenutie neobmeškawše, ze wšech měst podlé rozkázanie WKMti muže hodné k tomu rownání wyslali sme, a rádi sme jednati se pány a rytieřstwem (kte- rýchž přewelmi malý počet byl jest) o tu wěc chtěli: ale oba ti stawowé k žádnému s námi jednánie přistúpiti sú nechtěli, než wždy na swém stáli. A my také od obcí swých a WKMti poddaných to poručeno toliko majíce, oč jest nám ten sjezd WKMt poručiti ráčila, s nimi o nic jiného sme nejednali, než na tom také stojiec, což sme z powinnosti práw swých o prwniem sněmu mluwili a s čím sme se ohlá- sili, ruozno sme se rozjeli. A protož WKMti prosebně a pokudž najwiec muož prošeno býti žádáme, že WKMt znajíc do nás upřiemé srdce, upřiemý úmysl, k obecnému dobrému tudiež hotowé a o swá práwa stojiece, že WKMt jiné zpráwy o nás od žádného přijímati neráčí, ale ráčí nás opatřiti radše, kudybychom w swých práwiech a swobodách se radujíc podlé milostí sobě pójčených swé mohli žiwnosti bez překážky wésti. Pro- síme i za to, že WKMt ráčí pánóm JMti a rytieřstwu i do zemského i do komor- nieho súdu psáti, dokudž WKMt mezi jimi a námi té wěci nerozezná sprawedliwě, aby oni nás takowými lehkými puohony, kteříž jsú mimo zřjezenie a swolenie zemské, neobtěžowali. Žádáme i za to pokorně, že WKMt z tohoto tak dlúhého psanie nám za zlé jmieti neráčí, neb o mnoho welikých a potřebných wěcech krátce psáti se nemuože. Odpowědi milostiwé a laskawé po tomto poslu žádáme. Datum fer. III post Epipha- niam domini anno oc. 1501. WKMti poddaní Pražané, Horníci a wšecka města WKMti králowstwie Českého.

Strana 227
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. 227 7. Král Wladislaw Kutnohorským: aby zjednání Prešpurské nebylo rušeno, a sněm aby držán byl na hradě Pražském v pátek na suché dni n. př. (5 Mart.) Na Budíně, 29 Januar. 1501. (Orig. arch. Kutnohorsk.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabie Morawský oc. Poctiwí wěrní naši milí! Jakož wás tajno nenie, kterak to zjednánie obecné a králowstwí Českému welmi užitečné w Prešpurce při nás ode wšech stawuow k. Č. s powolaním naším zawřieno a dokonáno jest. Kdež pak hned potom při suchých dnech postních na hradě Pražském na obecném sněmě to potom čteno a wá- ženo, i dále nad to, což jest wiece potřebného bylo, přičiněno a dokonáno jest. Protož ta jest wuole naše konečná, aby to tak nepohnutě držáno a zachowáno bylo. Ale poněwadž nás nynie dochází, že se některým zdá, žeby někteří z těch kusuow potřebni byli k naprawení: i nechtiece my, by co w tom na omylu mělo postaweno býti, pokládáme sněm obecní w pátek na suché dni najprw příštie na hradě Pražském; přikazujiec wám, abyšte ten sněm wo dnech trhowých podlé prwnieho obyčeje pro- wolati rozkázali, tak aby naň chudí i bohatí jeli. Též také abyšte i wy k tomu času jisté z sebe osoby wyberúc wyslali; a tu aby se potom z jednostajné wuole toho pilně powážilo, jestli co potřebie naprawiti, aby se naprawilo a konečně stwr- dilo. Neb tomu naprosto nechceme, aby o takowú wěc wiece sněmowáno bylo a lidé k nákladóm bezpotřebným aby přicházeli. A ktožby pak koli na ten sněm z které- hokoli stawu osobně nepřijel, chcme tomu podlé obecného swolenie, aby ti ktož se sjedú před se jednali a moc dokonati i zawřieti jměli. Pak zanetbáli kto přijeti, a bez něho se dokoná, nebude moci z toko žádnému winy dáti nežli sám sobě. Protož wědúce w tom takowú wuoli a rozkázanie naše, zachowajte se tak w tom, jakož wám píšeme. Což se pak ještě dále tu na tom sněmu obecného a potřebného jednati mieti bude, to wám oznámíme po radách a posléch těch, kteréž mezi wás na ten sněm wyprawíme. Dat. Budæ fer. VI ante purific. b. Virginis, anno 1501, regno- rum autem nostrorum Hungariæe undecimo, Bohemiæ vero tricesimo. Ex commissione propria Majestatis Regiae. Poctiwým šefmistruom a konšelóm na Horách Kutnách, W. n. m. 29*

Strana 228
228 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. 8. Král Wladislaw stawu městskému w Čechách. Na Budíně, 2 Febr. 1501. (Rkp. arch. Pražsk. l. 128.) Wladislaw z božie milosti Uherský Český oc. král a markrabě Morawský oc. Poctiwým, opatrným purkmistróm a konšelóm měst Pražských, i také Horní- kóm i jiným poslóm z měst našich králowstwie Českého, wěrným našim milým. Poctiwí, opatrní, wěrní naši milí! Jakož nám připomínáte psanie naše, kterak sme wám nedáwno psali dobře přísně wo to, což se těch slow dotýče, kteráž jme- nem waším mluwena jsú před pány a wládykami o sněmě předešlém, předkládajíce, kterak ste to z weliké potřeby učiniti musili, nechtiece tudy od swých práw a swo- bod utištěni býti; kdež my prwé i nynie to s pilností wážiece, tak se nám zdá, že jest ta potřeba rowně též i jinými slowy a ne tak urážlivými práwu i také pá- nuom a rytieřstwu mohla jest powědiena býti. A protož jakž jest se nám ta wěc prwé nelíbila, tak se nám i ještě nelíbí; neb bychme toho přieliš nerádi widěli, by měla příčina dána býti pod jakúžkoliwěk formú, čímžby práwo zemské mělo zlehčeno býti; a toho bychme každému brániti chtěli podlé najwyššieho našeho přemoženie. Jakož nám pak také píšete, že ste k rozkázaní našemu na božie křtěnie posly z sebe wyslali k rownání se pány i s rytieřstwem wo to, z čehobyšte jmenowitě měli po- háněni býti, a že sú ti oba dwa stawowé k žádnému jednání s wámi přistúpiti ne- chtěli. Pak jakž koliwěk ta wěc jest, ještě wám s pilností přikazujíce porúčieme, abyšte se o to pokusili, aby to mezi nadepsanými stawy a wámi mohlo srownáno býti na tomto sněmě najprwé příštiem. A my sme také na některé prostředky w tom pomyslili, kteréž sme oznámili urozeným Janowi z Šelmberka, najwyššiemu kancléři k. Českého, a Albrechtowi z Kolowrat na Libštejně, hofmistru dworu našeho, wěrným našim milým, poručiwše jim, budeli toho potřeba, aby mezi pány a rytieř- stwem a wámi na místě našem prostředku hledali. Kde o wás nepochybujem, že se w tom powolně jmieti budete; a my wám to milostí i wším dobrým nynie i potom zpomínati chcme. Pakliby se to těmi prostředky srownati nemohlo z kteréžkoli pří- činy, tehdy ta wěc aby také w dobré mieře stála, jakž jest dskami zapsána, až do našeho dalšieho mezi wámi obojími rozsúzenie. Dán na Budíně, w úterý den hodu Hromničného, tisícieho pětistého prwnieho, a králowstwí našich Uherského jedenác- tého a Českého třidcátého počítajíc léta. Ex commissione propria majestatis regiae.

Strana 229
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. 229 9. Král Wladislaw Kutnohorským: pokládá sněm nowý do Prahy v úterý po prowodní neděli (20 Apr.) o pomoc proti Turkům a o jiné potřeby ještě newyřízené. Na Budině, 10 Mart. 1501. (Orig. arch. Kutnohorsk. a Budějowského.) Wladislaw z božie milosti Uherský Český oc. král, markrabě Morswský oc. Poctiwí wěrní naši milí! Jakož wás tajno není, kterak sme na tento sněm nyní minulý byli wyprawili posly naše, urozené Jana z Šelnberka, najwyššieho kan- cléře králowstwie Českého, a Albrechta z Kolowrat, hofmistra dworu našeho, wěrné naše milé, a jim sme poručili mezi jinými potřebami to wám oznámiti, kterak mnohá napomínání od otce swatého papeže, i od některých králuow křesťanských jměli sme, abychom wálku proti Turku wyzdwihli, a že jich milost také nás opustiti nemíní, po- kudž jich stáwá. Pak ačkoliwěk k tomu my sme dosti náchylni, abychom takowú wálku s pomocí buoží na se vzali pro obecné dobré wšeho křesťanstwa, ale proto toho sme nechtěli do konce zawříti, leč bychom prwé w tom radu waši slyšeli i také jiných poddaných našich, kteříž příslušejí k koruně České. A z té příčiny byli sme umínili do Olomúce sjeti; tu sme také byli položili rok na kwětnú neděli (4 Apr.), abyšte se k nám byli sjeli a z sebe wyberúc, což by moh najwětší počet býti, plnú mocí abyšte k nám wyslali. I srozuměli sme tomu, že ten minulý sněm nebyl jest tak potřebně rozhlášen, jakož by na to slušelo, a tudy že sú se mnozí nesjeli. A protož pokládáme sněm jiný, abyšte se sjeli ten úterý po prowodní neděli najprw příštie (20 Apr.) do Prahy, a tu abyšte s jednostajné wuole sejdúce se na hrad Pražský, nám odpowěď dali, co se pomoci proti Turkuom dotýče; kdež nepochy- bujem, že to znajíc, že se takowá wěc nedotýče nás toliko, ale chudého i buoha- tého, a nadto dotýče se swaté wiery křesťanské a k tomu hrdel i statkuow jednoho každého, že nám takowú odpowěď dáte, kteráž by byla napřed pánu bohu wděčna a nám také příjemna a přede wším křesťanstwem chwalitebna. A na tom sněmě má se také jednati wo cizozemce, wo poprawce po krajích, wo minci i wo mnohé jiné potřeby, kteréž sú se na tomto minulém sněmě nedokonaly. A protož wám wěříme i s pilností napomínáme, abyšte se wšickni pro takowé potřeby sjeli. Pakliby kteří přijeti zanedbali, že proto ti, kteří přijedú, podlé obecnieho swolení jednati a zawříti moc míti budú. A wědúce takowú wuoli a rozkázaní toto naše, nepochy- bujem, že po dwa trhy w městě wašem prowolati rozkážete, jináč toho nečiníc. Dán

Strana 230
230 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. na Budíně, w středu po neděli Reminiscere, léta božieho tisícieho pětistého prwního, a králowstwie našich Uherského jedenáctého a Českého třicátého. Ex commissione propria majestatis regiae. Poctiwým šefmistruom a konšeluom na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „Král JMt pokládá sněm feria iija post conductum paschae.“) 10. Swolení ke wkladu dědin Horníkům do desk zemských. 13 Mart. 1501. (Z rkp. arch. Kutnohorského.) We dskách pamatných léta MoVCj° w sobotu po s. Řehoři. Páni JichMt a rytieřstwo ráčili sú rozkázati dskami pamatnými zapsati: aby již po dnešní den horníkóm na horách Kutnách nynějším i budúcím, cožby sobě koli na dědinách swobodných kaupili nynie i w časiech potomních, aby jim we dsky zemské kladeno bylo. Poslowé na to byli sú od pánów a rytieřstwa: Jindřich ze Hradce najwyšší komorník král. Českého z pánów, Zdeněk Malowec z Chaynowa, Jindřich Sádlo z Kladrubec z wládyk, jsúce k tomu zwláště wysláni. Tento weypis z desk pamatných wypsán jest z rozkázanie Puoty z Rizmberka a z Šwi- howa, najw. sudí král. Česk., pod pečetmi Jeronyma z Skuhrowa miestokomorníka král. Česk., Jindřicha z Běšin místosudí kr. Čes. Stalo se léta jako nahoře. 11. Wilém z Pernšteina oznamuje kraji Kauřimskému, kterak na posledním sněmě zřízeno jest o swědčení u komorního saudu. Na hradě Prašském, 19 Mart. 1501. (Z rkp. bibliot. Fürstenberské.) „List páně Pernštajnského o to což se saudu komornieho dotýče takto.“ Urozeným pánuom, urozeným a statečným rytieřuom a wládykám, múdrým a opatrným purkmistruom a konšeluom w městech, i jiným wšem obywateluom kraje Kauřimského, pánuom a přáteluom mým milým, Wilém z Pernštajna a na Helfen-

Strana 231
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. 231 štajně, najwyšší hofmistr králowstwie Českého, službu swú wzkazuji. A oznamuji, že na tomto sněmě obecním, kterýž o těchto suchých dnech nynie minulých z roz- kázanie krále JMti pána našeho milostiwého na hradě Pražském držán jest, mezi ji- ným jednáním a potřebami zemskými, což se swědomie w saudu komorniem dotýče, kterýž já na JKMti miestě držím a řiedím, takto jest zřiezeno a na konec zjednáno w časy budúcie zawřieno jest: Že w komoře swědomie listownie přijímati se má od panského a wládyckého stawu toliko; a panský a rytieřský staw má to swědomie dáwati zawřené, a w tom má swědomí zapsáno býti na swú wieru a na swú duši, že což swědčím, že jest prawda. Než jiní lidé obecní mají swědčiti přísahu učiniece jako w zemském saudu. A od placenie těch swědkuow má dáno býti od každého 2 gr. česká písaři. A těm swědkuom též má dáti od míle, ktož jich požene, jako při saudu zemském. Pakliby kto w kraji tam sobě zjednal dwa dobrá a zachowalá člowěky, aby ti swědkuom dali přísahu jako při saudu zemském, a spíšíce swědomie, aby je zawřeli a zapečetili a po jednom aby je slyšeli. A ten kdož je wede, aby přitom když swědčie swědkowé, nebýwal, a ti tajnost swědkuow aby zachowali podlé prwnieho nálezu. Protož páni a přietelé milí, to a takowé zřiezenie znajíce, w tom se tak jakž se wám tuto píše, wšichni zachowajte. Což se pak měst w nadepsaném kraji dotýče, za to wás přietelé milí, žádám, že w den trhowní, když u wás trh býwá, prowolati rozkážete, aby se to wšem w kraji wašem obýwajícím tiem šíře oznámilo a wšudy rozneslo. Dán na hradě Pražském, w pátek před swatým Bene- diktem opatem, léta Páně tisícieho pětistého prwnieho. 12. Swolení stawu panského o řád swůj co do rodůw panských i nowých. 27 Apr. 1501. (Z desk zemských r. 1542 a s rkp. Talmberského l. 215.) Léta od narození božího tisícího pětistého prwního, w úterý po Swátosti. Z mocnosti té, kterúž sobě podlé swobod swých panský i rytířský staw w zřízení zemském pozuostawili, že mohú práw swých z jednostejné wuole přičiniti i ujíti: protož páni toliko w řádu swém panském po témž zřízení o to jsú se swolili mezi sebú, a to na pány z rytířstwa wznesše s jich wědomím kázali sú řád stavu swého panského w knihy pamatné desk zemských wepsati takowýto. Item páni a rodowé starožitní, kteříž jsú w králowstwí Českém země české, mají místa mezi sebú držeti po létech, po páních úřednících zemských, tak jakž se we dskách o těch úřadech ukazuje. A jiní páni přijatí w panstwí až do dnešního dne nemají se w to táhnúti, ani se léty, ani jiným nad tyto rody staré žádnú wy-

Strana 232
232 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. myšlenú ěcí, ani úřady wýšiti, než po nich též po létech seděti. A kteřížby páni po tomto času po dnešním dni byli w panský staw přijati, ti se také nad ty, kteří jsú před tímto časem přijati, nemají se nad ně po létech ani po čem jiném tříti a wýšiti, než po nich též pořád po létech sedati a místa držeti. A ta wěc nade- psaná na wěčné a budúcí časy ode wšech dědicuo a budúcích stavu panského dr- žána má býti, a ode wšech pánuow zachowána, podlé nahoře položeného spuosobu. Než po dnešní den žádného za pána přijíti nemáme, lečby staw swuoj wládyčí do čtwrtého kolena před námi prowedl, a wedle toho zachowalost cti aby byla bez po- skwrny. Poslowé na to od pánuow JMtí Jindřich z Hradce, najwyšší komorník krá- lowstwí Českého, Puota z Rizmberka, najwyšší sudí králowstwí Českého, Petr z Rozm- berka oc. Jan z Šelmberka, najwyšsí kancléř králowstwí Českého, Albrecht z Ko- lowrat a z Libšteina, hofmistr dworu krále JMti, Zdeněk Lew z Rožmitála oc., jsúc k tomu ode wšeho stawu panského wysláni. 13. Král Wladislaw Kutnohorským: nemoha přijeti ke sněmu o S. Jakubě uloženému, odkládá ho ke dni S. Ondřeje (30 Nov.) do Prahy, pro uwarowání různic mezi stavy wzniklých. Na Budíně, 4 Jul. 1501. (Orig. arch. Kutnohorsk.) Wladislaw z boží milosti Uherský Český oc. král, markrabě Morawský oc. Poctiwí wěrní naši milí! Jakož ste k nám posly swé wyprawili, skrze kte- réžto prosili ste nás, abychme pro mnohé a znamenité potřeby, jakož sú nám to široce předložili, mezi wás sě wyprawili a abychme na tom sněmě, kterýž jest položen na den swatého Jakuba najprw příštieho, osobně býti ráčili: kdež my pak slyšiece mnohé hodné příčiny, pročby naší přítomnosti bylo potřebí, toho sme s pilností po- wážili, chtíce rádi w tom žádost waši naplniti, ale jsúce w této mieře welice zane- prázdněni netoliko swými potřebami, ale potřebú wšeho křesťanstwa, w tak náhle nikoli sme tomu dosti učiniti nemohli. Wšakž proto na tom sme konečně zuostali s radú prelátuow a pánuow králowstwie Uherského, že se mezi wás konečně s po- mocí boží wypraviti chcme, což najspíše nám možno bude. A poněwadž na tom sněmě o swatém Jakubě bezelsti sami osobně nebudeme moci býti, toho sněmu z mnohých hodných příčin odkládáme, a jiný sněm pokládáme na hradě Pražském na den swatého Ondřeje apoštola božího najprw příštího. A na ten sněm a k tomu času my, dá-li buoh, konečně mezi wás osobně přijeti chcme. A protož k tomu sněmu aby se sjeli wšichni chudí i bohatí, ktož muož pro mladost i pro starost;

Strana 233
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1501. 233 a my jsúce tu mezi wámi, wšecky wěci, kteréž jsú ruozničné buď w zemi nebo wen z země, s pomocí boží a s radú wás wšech chcme k dobrému konci přiwésti a wšecko učiniti, což králi Českému a pánu wašemu učiniti příslušie. Což se pak těch ruoznic dotýče, kteréž jsú mezi wámi a pány a rytieřstwem králowstwie Českého, k tomu wás napomínáme, abyšte hotowi byli se wšemi potře- bami, což wám k tomu potřebí jest, že wás při témž sněmě s nimi chcme srownati, ač budeli to moci býti, powolně a dobrotiwě; pakliby to býti nemohlo, ale chcme wás sprawedliwým rozsudkem wo to rozděliti a konec mezi wámi učiniti. Také wás k tomu s pilností napomínáme, abyšte wšichni osobně wojensky pohotowě byli a lidi swé poddané k tomu zřiedili, a to beze wšeho prodléwaní, když byšte wobesláni byli, aby wšichni weřejně wzhuoru powstali wojensky. A to z těch příčin, jestližeby cizozemci do země wtrhli anebo wtrhnúti chtěli, z kterékoliwěk strany, aby jim s pomocí boží odepříno bylo. A také chtělliby kdo který neřád w králowstwí Českém bez wuole našie začieti, aneb se práwu protiwiti, proti tako- wému aby bylo powstáno a jich swáwuole aby byla skrocena. A také wás wšecky napomínáme i každému zwlášť slowem naším králowským přikazujem, aby žádný nic swéwolného wen z země nezačínal až do nadepsaného sněmu o swatém Ondřeji. Neb my již na tom skutečně býti chcme, abychme na tom sněmě jednoho každého opa- třili podlé jeho sprawedlnosti, a kdož by k čemu sprawedlnost jměl, abychom jeho neopúščeli. A protož wědúce w tom wuoli a rozkázaní naše, zachowajtež se tak jakož wám píšem. Dán na Budíně, w neděli den swatého Prokopa, léta božího oc. prwnieho, a králowstwí našeho Uherského xi a Českého xxx°. Ex commissione propria majestatis regiae. Poctivým šefmistruom a konšeluom na Horách Kutnách, wěrným našim milým. (A tergo: „Král JMt ráčí oznamowati, že jakož o s. Jakubě ráčil přijeti, již nebude moci.“) 14. Prowolání jmenem králowským k obci Pražské při sazení nowé rady, o pořádek a pokoj w obci oc. W Praze, 11 Febr. 1502. (Z registr králowských, XXII, l. 276 sl.) Najjasnější knieže a pán p. Wladislaw Uherský a Český oc. král JMt, poně- wadž jest již úředníky a konšely nowé woliti a na swém miestě w městě tomto 30

Strana 234
234 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. posaditi ráčil, kteříž napřed toho, cožby ke cti a chwále božie a potom JMti a obec- ného dobrého bylo hleděti a jednomu každému k sprawedlnosti jeho podlé rozká- zanie JMti a přísah swých dopomáhati majie a powinni jsú: toto jest při tom JMt wšem wóbec i jednomu každému z obywatelów města tohoto powěděti a oznámiti rozkázati ráčil. Najprwé, jakož se někdy přiházelo a přiházie, že někteří buď z řemesl z je- dnoho anebo z wiec, nestaneli se kdy co od konšeluow po jejich wuoli, waytržnosti a pohruožky jim swéwolně a wšetečně činie, jiné z obce proti nim bauřiece a na ně ponúkajíce, aby je zbili aneb s rathúzu metali, aneb jich jinými k tomu podob- nými slowy dotýkajíce: že ktožby se koliwěk takowý aneb takowí wýtržní a swé- wolní nalezli a w tom postiženi byli, budiž z jednoho řemesla nebo z několika, budiž pak i wšecka obec, žeby chtějiec swú wuoli prowesti, jaké bauřky aneb pohruožky na swrchupsané konšely činili, a na ně buď takowými řečmi aneb jináč swéwolně sahati směli, ktož w tom koliwěk a kteříkolivěk nalezeni a w prawdě shledáni by byli: že toho JMt žádnému lehčiti ani trpěti neráčí, než skutečně takowé swéwolné a wýtržné na hrdlech i na statcích jejich trestati ráčí, tak že se jejich příkladem lidé netoliko nynější ale i budúcieho wěku trestati budú. Než naprosto poněwadž jest je JKMt na tomto úřadu woliti a posaditi ráčil, ráčí nad nimi JMt ruku swú držeti, a proti takowým swéwolným a wýtržným pomocen a podstaten býti a jich proti takowým w ničemž neopúštěti, tak aby wážnost úřadu toho w moci a pewnosti swé držána a ode wšech neporušitedlně zachowána byla tak a tím spuosobem, jakož jest za předków JMti králów Českých držána a zachowáwána býwala. Zdáloliby se pak kdy kterému aneb kterým řemeslóm aneb obci aneb někomu z obce, žeby se jim w čem od konšeluow ukracowalo, aneb žeby obecného dobrého zanetbáwali aneb lidem k sprawedlnostem nedopomáhali: ta cesta nemá žádnému zawřiena býti, aby se o to k JMti neměli utiekati a na JMt toho wznésti, čímby kto od nich obtiežen byl. Nébrž muož to a má učiniti každý, komužby se zdálo, že w čem od nich mimo práwo a sprawedlnost obtiežen by byl. Kdež JMt wyrozuměje takowým wěcem, tak je tomu neb těm naprawiti rozkázati ráčí, jakž toho potřeba kázati bude, tak aby se žádnému w ničemž mimo jeho sprawedlnost neukrátilo. Dále také JKMt poručiti jest i rozkázati ráčil radě nowé, abyšte o ty ruoz- nice a nesnáze, kteréž sú wznikly mezi mnohými řemesly města tohoto, roky brzké a spěšné kladli a je s obú stran slyšeli, a podlé sprawedlnosti a wýsad, kteréžby která strana okázala, konečné rozsudky činili. Pakliby které tak nesnadné a obtiežné wěci mezi nimi byly, ježtobyšte jich tak brzo a lehce sami srownati a k konci při- westi nemohli: ty abyšte JKMti potřebně wypsané poslali, aby je JMKá s radami swými ohledal a jich powážil prwé nežliby odsud odjel, a potom těch cest a pro- středkuow pohledal, kterými by k konečnému srownánie přiwedeny byly. Pakliby se

Strana 235
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 235 také kdy přihodilo, žeby které ruoznice a nesnáze mezi kterými řemesly oč wznikly a powstaly, o kteréby wámi jim rok položen a jmenowán byl, tehdy kdyžby táž ře- mesla před saud wáš přistúpili, bylliby který aneb kteří z wás z toho řemesla na úřadě konšelském, tak JKMt jmieti ráčí, aby ten anebo ti na ten čas, pokudžby to řemeslo slyšáno a súzeno bylo, z stolic wstal a podlé spoluřemesla swého, ač se komu zdáti bude, stál, dokudž ta pře miesta a konce newezme; než jakžby konec wzala, seděti zase má w radě na swé miesto, na kterémž jest prwé sedal. Trefiloliby se pak kdy, žeby w takowých saudech několiko konšelnow wstáti musilo, tak žeby jich potom k rozwáženie a rozsudku takowých pří málo bylo, ráčí JMt toho dopustiti, abyšte k sobě k radě na ten čas některé osoby z staršiech obecních, miesto oněch, kteříž na ten čas protože se ta pře řemesla jejich dotýče z stolic wstali, wzieti, a ta- kowú při s nimi a radú jejich rozwážiti a rozeznati mohli, pokudžby wám se za sprawedlivé zdálo a widělo, tolikkrát kolikkrátby se to přihodilo. Dále wám také JKMt toto powěděti rozkázati ráčil, jsúli kteří z obywatelów města tohoto, ježto na úřad konšelský wsazeni jsú a domy swé také na Nowém městě mají, aby každý ta- kowý jsa na úřad města tohoto posazen, jinde osobú swú a obydlím nebyl, než w tomto městě, w kterémž jest úředníkem usazen. Toto pak naposledy JKMt konšelóm i wšie obci powěděti rozkázati ráčil, a to we wšech swých jiných městech králowstwie tohoto jmieti ráčí, aby sobě žádný z konšeluow ani z obecních žádného za pána nebral, ani se komu mimo JKMt při- kazowal pod nižádným spuosobem. Pakli sú sobě kteřížkoliwěk které pány prwé wzali a jim se přikazowali, takowí wšickni aby od nich zase we dwú neděléch pořád zběhlých odpuštěnie wzali a pánuow jiných mimo JKMt nemiewali, pod wypowě- děním jednoho každého z města toho, w kterémžby kto bydlil a tak se jakož po- wědieno jest nezachowal. Toto jest také JKMt starším i wšie obci města tohoto zwláště powěděti rozkázati ráčil, že poněwadž JKMt býwá w králowstwie Uherském mnohými a weli- kými potřebami zaneprázdněn, a býwati zde osobně newždycky muož, aby úřad kon- šelský každý rok obnowowal podlé obyčeje a starých zwyklostí města tohoto: i nechtě JMt aby tudy někdy pro nedostatek konšel, kteříž s swěta tohoto smrtí scházejí, a někdy snad pro některých nepilnost a netbaliwost obecnému dobrému ani komu z obywatelów města tohoto žádná se ujma ani škoda w jich sprawedlnostech a po- třebách nedála: takto jest o tom zřéditi a spuosobiti ráčil: Nemohlliby kdy zde JKMt sám osobně býti a úřadu toho obnowiti, že majie konšelé JKMti každý rok osoby jisté wyberúc sepsané a w listu swém zapečetěné poslati, z kterýchž potom JMt wy- bera ty, kteříž se JMti hodni a úřadu tomu užitečni zdáti budú, ráčí je jim w listu swém rukú swú podepsaném sepsané a zapečetěné poslati, kteříž potom přísahu JMti obyčejnú učiniti majie a powinni budú w přítomnosti obce a před těmi pány, kteréž 30*

Strana 236
236 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. JMt w listu swém jmenowati bude. Než kdyžby zde JMKá w zemi sám býti ráčil, ráčí JMt konšely sám osobně saditi tak a tím obyčejem, jakož jest to JMt a před- kowé JMti králowé Čeští činiti ráčili. A nad to ráčí dále JMt město toto a obywa- tele jeho listem swým tak opatřiti, že sázenie takowé konšel swrchupsaných nemá býti jim ani budúcím jejich k žádné ujmě ani které škodě swobod a wýsad jejich, které na to od předkuow JMti nadané a zapsané majie. Acta et promulgata sunt haec mandata Maj. Regiae fer. vi ante dominicam Invocavit in praetorio antedictae civitatis Pra- gensis post creationem novorum consulum et per Maj. Suam tunc designatorum, in praesentia etiam totius com- munitatis civitatis ejusdem, anno a natali Christi 1502 per Ioannem Sslechtam Maj. Suae secretarium. 15. Král Wladislaw dekretem swým potwrzuje zřízení panské o přijímaní pánůw nowých do stawu panského w Čechách. Na hradě Prašském, 17 Febr. 1509. (Rkp. Talmberský f. 215.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. ozna- mujem tímto listem wšem, že sú před Welebnost Naši přistúpili poddaní naši, páni králowstwí Českého z rodno starožitných panských, a ukázali nám zřízení, kteréž sú mezi sebú učinili, a z rozkázaní našeho i dskami zapsali, což se pánuow nowých dotýče, kterak a na jaký spuosob jměliby do králowstwí tohoto přijímáni býti, a kterakby se k roduom starožitným panským budúcím zachowati jměli, jakož sme pak toto zřízení z desk zemských pamatných slowo od slowa w tento list náš pro budúcí wěčnú pamět wepsati rozkázali, kteréž se takto píše. „Léta božího tisícího pětistého prwního, w úterý po Swátosti, z mocnosti té, kterúž sobě podlé swobod swých panský i rytířský staw w zřízení zemském pozuostawili, že mají práw swých z jednostajné wuole přičiniti i ujíti. Protož“ oc. Pak my znamenawše a s pilností spatřiwše takowé jich slušné a poctiwé zřízení w stawu panském, a také jich w tom starodáwní zwyklost a swobodu, kteréž sú wždycky požíwali, tak že žádný za pána na žádné obdarowání císařské do tohoto králowstwí přijat není, leč bychme my ja- kožto král Český a páni z roduo starožitných jsúc za to poctiwě prošeni, za pána jej přijali, že jest jináč panstwí žádný w této zemi užíwati nemohl aniž muož. A pro- tož my jim jich takowý obyčej a zwyklost schwalujeme, a mocí králowskú ten obyčej a zřízení předepsané na wěčné a budúcí časy twrdíme a při něm zuostawujem jakožto

Strana 237
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 237 král Český, a mocí listu tohoto upewňujem, chtíce tomu, aby to na budúcí wěčné časy držáno a zachowáno bylo w stawu panském bez wšelikterakého porušení, tak aby starodáwní rodowé panští nowými přijatými rody w potupy uwedeni nebyli. Tomu na swědomí majestát náš králowský k listu tomuto přiwěsiti sme rozkázali. Dán na hradě Pražském, we čtwrtek před nedělí postní, kteráž slowe Reminiscere, léta bo- žího pětistého druhého, a králowstwí našich Uherského dwanáctého a Českého třid- cátého prwního. 16. Žádost od podobojích stavůw Českých a Morawských na krále na sněmu podaná, kterakby s papežem a se stavy pod jednau o urownání církewní jednati se mělo. 21 Febr. 1502. (Kopie w arch. Třebon.) „Toto jest od kacieřuow žádáno na králi JMti na sněmě obecním k. Č. druhý pondělí w puostě držalým, při kterémž jest JKMt byl osobně, 1502.“ Žádáme, jakož měli listowé k dokonání kompaktat neboli společních smluw sboru Basilejského s králowstwím Českým a s markrabstwím Morawským učiněných od téhož sboru Basilejského wydáni býti okolním i domácím, kniežatóm, biskupóm, prelátém i jiným pánóm, aby Čechy a Morawany, kteří přijímají a přijímati budú tělo a krew pána Krista pod dwojím spuosobem, měli, držali i wyznáwali za wěrné bratry a syny matky cierkwe swaté, jim w tom neutrhajíce ani jich kaceřujíce, ale k nim dobrú lásku a křesťanský pokoj zachowáwajíce: ti listowé aby od Otce Swa- tého papeže wydáni byli. It. Aby arcibiskup Pražský s swými biskupy Litomyšlským a Olomúckým byli spuosobeni podlé kompaktat, tak aby sami osobně lidu obecniemu nábožně žá- dajíciemu tělo a krew páně pod dwojím spuosobem rozdáwali, žákowstvo hodné k témuž rozdáwaní náchylné na knězstwo bez wšelikého zpěčowánie a odporu swětili, a kněžím jiným pod sebú rozkázali, tak jakož předepsáno jest, aby lidu podáwali, a to opatřili, aby lid žádostiwý nebýwal obmeškán. Jakož pak wšecko to w sobě kompaktata šíře zawierají. It. Aby swrchujmenowaný arcibiskup a biskupowé podlé swobod a starodáw- nieho zachowáwanie králowstwie Českého a markrabstwie Morawského byli woleni a spuosobeni. My pak swrchudotčení Čechowé a Morawané, jakož pro swornost a pokoj i dobré křesťanské jednoty zachowánie wěcí předepsaných od Otce Swatého žádáme, tak zase poslušenstwie slušné podlé řádu wšeho křesťanstwa učiniti máme a chcme

Strana 238
238 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1502. w těchto slowiech: „Otci Swatému a matce prawé Cierkwi swaté, biskupóm našim i jiným prelátuom řádně w swé duostojenstwie wstupujícím, slušnú poctiwost a po- slušenstwie řádné podlé zákona božieho a ustawenie swatých otcuow slibujeme.“ It. Některé wěci, kteréž w sboru Basilejském byly uwedeny a písmy swa- tými dostatečně ohraženy a dowedeny, jako rozdáwanie dietkám nemluwňátkóm, české spiewanie i jiné, bylyliby k roztržce tohoto swatého jednánie skrze kohožkoli uwr- ženy, skrze takowé wěci aby nebylo překáženo ani w roztrženie dáwáno toto jedná- nie: ale ty takowé wěci stuojte w swé mieře, jakož sú času jednánie kompaktat postaweny. Kteréžto wěci jako k překážce jednánie kompaktat i k jich zawření i zapečetění nebyly sú, též i nynie k dokonání a k wyplnění týchž kompaktat ne- buďte na překážku. It. Budeli o to jednáno s Otcem Swatým a dokonáno, to my za weliký wděk přijmem, a w. poslušenstwí řádném i w dobré jednotě se wším křesťanstwem rádi se zachowáme. Pakliby ty wěci skonánie slušného newzaly, w tom opatřeni býti žádáme, aby to jednánie k budúciemu zlehčení koruně nebylo ani kompaktatuom. Buď pak co dokonáno neb nedokonáno, kompaktata w swé pewnosti stuojte. Při těchto pak wěcech WKMti pokorně wšickni žádáme i prosíme, podlé toho nálezu, který se stal o kněze w Jistebnici, abychom též zachowáni byli, kdež našie strany kněžie jsú wytištěni, aby zase na swá miesta wpuštěni byli. A přitom také WKMti prosíme, pro uwarowánie budúcích puotek a nesnází, zwláště po odjezdu WKMti od nás, aby jakož nowý nález w sobě to zawierá, že po hlasiech wětších súdowé mají jíti i nálezowé, aby v týchž súdech páni a wládyky w rowném počtu sedali s obú stran, i s strany Římské, i s strany našie. Za toť welice se wší snaž- ností prosíme. 17. Žaloby a odpory podané králi Wladislawowi we weliké rozepři stawůw mezi sebau roku 1502. 1. Stížnosti stawu městského. (Z rkp. Křišownického, pag. 406—413.) Najjasnější králi a pane, pane náš najmilostiwější! 1. Najprwé před jinými wěcmi na WKMt wznášieme, kterak páni JMt, páni rytieřstwo, náš městský staw w této koruně České třetí, z swobody hlasu třetieho wywesti míní, sami spolu se při sněmiech zawierajíce, radiece a k ledačemus bez nás

Strana 239
Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1509. 239 někdy swoléce, nás k tomu napomínají, abychom jich takowému swolenie činili dosti; kdež my toho na se dopustiti a z třetieho hlasu se dáti wywesti nemíníme, WKMti prosíce za opatřenie; neb sme jej měli tak dáwno, jako páni, a prwé nežli rytieřstwo w této koruně České. W tom se dokládáme listuow mnohých na Karlštýně složených, w kterýchž nejmenují se ani pokládají se nežli dwa stawowé: staw panský a městský; a toho jsú swědomi, kteří jsú byli woleni těch wšech wěcí k ohledání listuow. Dále dokládáme se sněmuow obecních králowstwie Českého, dskami zemskými zapsaných. Ještě se dokládáme i toho, kterak předci WKMti králowé Čeští, ciesař Sigmund, král Ladislaw, ujec WKMti, král Jiří z wuole a z hlasuow tří stawuow za krále České jsú přijímáni, totiž stawu panského, rytieřského a městského; najposléze i toho, že i WKMt skrze tří stawuow hlasy zwolena jest za pána a krále králowstwie Čes- kého tohoto: od stavu a hlasu panského skrze osobu pana Lwa z Rožmitálu; od stawu a hlasu rytieřského skrze osobu pana Kdulince z Ostromíře; a od stawu a hlasu městského skrze osobu pana Samuele z Hrádku, tehdáž podkomořieho krá- lowstwie Českého. Přes to ještě, milostiwý králi! poněwadž měšťané w zemích Mo- rawské, Slezské, Lužické, kteréžto země nižšie jsú nežli země Česká, té swobody hlasu třetieho užiewají: nad to i my, kteří jsme w koruně a w wyšší zemi, užíwati máme. 2. Item. Druhé na WKMt wznášieme, kterak páni JMt a páni rytieřstwo, i s lidmi swými některými sedlskými, w obchod a w žiwnost městskú starodáwnie, a kteréž staw městský od jejieho počátku a začetie wždycky byl w požiewání, a s ní i služby i pomoci činiewal, i summy hromničné platiewal až do těchto časuow pá- nuom swým dědičným králuom Českým, totižto w dělání a prodáwání sladuow, wa- řenie a šenkowánie piwa wšelikého, bez práwa a wýsady na to zwláštnie, wkročili sú; kterážto wěc obchodnie i řemeslničie netoliko k stawuom panskému a rytieř- skému prwních let, kterýmž owšem nepříleží, a i sedlákuom, kteřížby na to zwlášt- ních wýsad neměli, zbráněna jest; w tom se dokládáme sněmu zemského obecnieho, zemskými dskami zapsaného. Při tom pak i o to WKMti oznamujem, kterak k zá- hubě naší dalšie a wětšie tíž stawowé, ani našich piw na swá zbožie, ani lidem swým obilé k městuom wézti nedadí, než we wsech radše cizozemcuom ladowánie dopúštějí, proti swolenie starodáwniemu dskami též zemskými zapsanému. Protož i w tom WKMti prosíme za opatření, tak aby WKMt při této zwyklé a starodáwnie městské žiwnosti jakož zastati, i zuostawiti nás ráčila milostiwě. 3. Item. Dále na WKMt wznášieme tužebně, kterak páni JMt, páni rytieř- stwo, nás jiná města, kromě starého a nowého měst Pražských a Hory, tiem obtě- žují, že což sobě kúpieme zbožie swobodného na zemi, buď ku obci, buď osoba jedna a zvláštnie, sobě a swým dědicuom k užitku, že nám zapisowati a we dsky klásti zbraňují a nedopúštějí, bychme pak i powolení WKMti měli, leč by oni na plném súdu k tomu nám powolenie dali; a když jich za to žádáme, žádným během, žádným

Strana 240
240 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. nám obyčejem toho dopustiti nechtí; w tom WKMti moc tu, kterúž předci WKMti užíwali, odjímajíce. Kterážto wěc jest znamenitě proti obyčejnom, řáduom a zwyk- lostem prwním: neb časuow prwních minulých wždycky až do těchto let, někdy bez powolenie a někdy s powolením králowským, netoliko osobám zwláštním aneb k obci, ale i k záduší we dsky kladeno jest wždycky. Dokládáme se desk zemských, a podlé toho sprawedliwě od WKMti žádáme opatřeni býti. 4. Item. Opět na WKMt wznášieme, kterak páni JMt a páni rytieřstwo mimo a přes swolenie a podánie naše swobodné, kteréž jest takowé, že z dědin swobodných, z lidí a z čeledi zběhlé podwolili sme se i puohony i práwo zemské nésti, nás a naše obýwající z jiných wěcí dobře lehkých někdy k zemskému a někdy k ko- morniemu súdu pohánějí, proti swobodám a práwuom milostným našim, kdež my o žádnú jinú wěc na wšem swětě krom wěcí swrchupsaných súzeni býti nemáme, než jedni každí před purkmistrem a konšely swými, a tak jsme prwé zachowáni byli. Dokládáme se v tom desk zemských, milostí a majestátuow; a w tom, při tom a podlé toho žádáme pokorně zuostaweni a zachowáni býti. 5. Item. Ještě na WKMt wznášieme, kterak páni JMt a páni rytieřstwo, když my swá práwa buď jmenujeme, buď před nimi ukazujem, nám řiekají a mluwie, že ani předci WKMti nám jich dáti, ani WKMt twrditi nemohli ste bez jich a jich předkuow wědomie a powolenie; kteráž opět takowá wěc jest netoliko předkuom WKMti, ale i WKMti k zlehčení. A protož při tom žádáme, rač WKMt napřed swé i swých předkuow lehkosti litowati, a podlé toho i nás poddané WKMti tak opatřiti, abychom my wšickni, i jedno každé město při swých práwích a swobodách, statutiech, dobrých obyčejích a starých zwyklostech podlé slibu WKMti mohli za- chowáni býti. 6. Item. Ještě také dále na WKMt wznášieme, kterak mnozí z pánuow a z ry- tieřstwa na swých zbožích krčmy nowé sobě zarážejí a wysazují, a w nich množstwí potom škuodcí lidských a mordéřuow od krčmářuow jich přechowáwá se; a sáhneli kdy město které, majíc poprawu, buď na krčmáře toho, jako fedrowníka, buď na ta- kowé zločince, tehdy hned pán té krčmy a takowého krčmáře pohruožky činí, že chce je pohnati práwě tiem, když zlému chtie překaziti, že by mu moc a kwalt a pych na jeho gruntích činili, ani oprawce jsú. A protož i přitom žádáme opatřeni býti milostiwě, milostiwý králi! tak a podlé toho, jakož o tom prwé nálezowé uči- něni jsú i o krčmách i o zlodějiech. 7. Item. Mimo tyto wěcy nadepsané, i toho na WKMt wznášieme, milostiwý králi, kterak mnoho na zboží panských a rytieřských nowých městeček i trhuow powstalo jest, ke škodě městuom WKMti i nám w nich obywajícím, komoře WKMti, tak že tudy a proto k městuom tolik jako prwé se neweze a nenese; i žádámeť pokorně i w tom od WKMti milostiwě a potřebně opatřeni býti.

Strana 241
Akta weřejná v sněmowní v Čechách 1502. 241 8. Item, i toto na WKMt wznášieme, kterak na zboží panských a rytieřských mnoho nowých cel po wodách i po zemi wzniklo jest, k obtieženie našemu weli- kému; kterážto wěc býti nemá, neb jest proti nálezu starému zřetedlně, zemskému dskami zapsanému za ciesaře Sigmunda; a protož žádáme i při tom WKMtí opatřeni býti, podlé toho nálezu a podlé majestátuow, kteréž na to máme. 9. Item. Ještě jiné a nowé obtieženie na nás od týchž stawuow nalezené a wy- myšlené na WKMt wznášieme, milostiwý králi! takowéto, že když jmem kterého lotra zločinného, a k němu po tom práwem přistúpíme, a on že bude prawiti zlé činy a skutky na některého urozeného člowěka, tehdy nám ho nedadí na naší po- prawě kázati utratiti, než abychom jej takowého zločince a lotra na hrad Pražský k wyšší poprawě wydali a přinesli: kterážto wěc jest nám welice těžká a owšem ne- snesitedlná; neb pro takowú wěc jedno na cestě s tiem lotrem jedúce od jiných lotruow w nebezpečenstwie býwáme, a k tomu na to weliké práce, náklady a útraty činíme. W kteréžto wěci nowé, milostiwý králi, též prosíme za opatření, žádajíce, abychom při swé poprawě zuostaweni byli a takowých newolí při tom zbyli. Budeli wšak kdy kto na kterého urozeného prawiti, proto my takowému swým psaním a listem chceme dáti wěděti, že se naň toto od tohoto a tohoto prawí, aby on přijel swobodně a po swé cti stál, jako dobrému příleží. Též také i to býwá, milostiwý králi! a často se to přiházie, když který zloděj w kterém městě lapí se a wsazen bude: tehdy hned nebo některý pán, nebo některý z rytieřstwa, hned oň šle a mluwí prawiec, že jest služebník jeho, chtě tomu, aby wydán byl; a nestaneli se to podlé wuole jeho, tehdy hned že pohnati chce; proto pohruožky býwajie, a tak se zlé zlým tudy překážeti nemuože. 10. Item. Opět a ještě na WKMt wznášieme, kterak páni a rytieřstwo a zvláště ti, kteřížto w saudiech sedají, swědomie listowního od súsed našich podlé obyčeje prwnieho a práwa našeho pod městskú pečetí wydaného přijímati nechtie, a prwé mnoho let je přijímawše, i podlé něho sic nálezy a powědi (sic) činiwše. I při tom opatřenie žádáme, abychom mimo prwnie a staré obyčeje k takowým přísahám nuceni podlé jich wuole nebyli. Neb jest to prwé a zvláště při saudu komorniem nebý- walo. W tom se dokládáme i WKMti napřed, i jiných dobrých lidí paměti. 11. Item, dále také na WKMt wznášieme, kterak těchto časuow páni JMt a páni rytieřstwo čímž dále wždycky wiece a wiece přistupují, že když který sirotek, zwláště pohlawie ženského, anebo kmetična některého pána, nebo rytieřského člowěka, w městě kterém wdá se a řádně w staw manželský wstúpí, nechajíci statku za pánem a grunt osadieci, že páni JMt, i páni rytieřstwo na takowé osoby sahají, chtíce, aby jim od jich mužuow a manželnow wydáwány byly, a pakli nebudú, že proto nás po- hánějí a k znamenitým škodám a prácem tudy a proto nás připrawují, a ještě někdy i pokuty pro newydánie sirotka wezmúce, i ještě znowa opět pohánějí, jakož se jest 31

Strana 242
242 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. to nyní přihodilo nedáwno měšťanuom Táborským; kterážto jest wěc i proti pánu bohu i jeho přikázání swatému tomu, že žádný manželstwí děliti nemá; jest tudiež i proti rozumu i wší sprawedlnosti. A protož i při tom milostiwého žádáme od WKMti opatření, aby dle toho milý buoh WMti dal dlúhé zdrawí, prospěch we wšem dobrém a potom i korunu wěčné sláwy. 12. Item, wznášieme i toto na WKMt, kterak někteří z pánuow a z rytieřstwa, kteří domy swé buďto w městech Pražských, buďto w jiných městech mají, že těch domuow neoprawují, ale jim se bořiti dopúštějí; kterážto wěc jest i ke škodě i k lehkosti jich na- před, a také i městu tomu, w kterémžto týž duom leží. Také že z nich nechtí podlé jiných ni k obci, ni k záduší co činiti; a protož i w tom žádáme takowého opatřenie, aby jim rozkázáno bylo WKMtí, aby oni neb domy oprawowali, a neb je prodáwali, aby na miesto zpuštěni nebyli, a také což s nich činiti mají, aby podlé jiných činili. 13. Item, najposléze na WKMt wznášieme, kterak onehdá, když z rozkázanie WKMti nowí spisowé a nálezowé w sněmu čteni byli sú, jim sme odepřeli a i nynie otpieráme, neb jsú mnozí proti práwuom, wýsadám a milostným obdarowáním našim. Jedno tudy, že se w nich mnoho pokládá, ježto jest k ujmě cti, sláwy, obdarowánie měst WMti králowských našich a hlasu našeho třetieho. Druhé takto, že jest le- dacos w nich na nás swoleno a položeno bez naší přítomnosti a wědomie našeho, jako o přiesaze se zmatkem, o hájenie práwa zemského a o jiných wěcech. Třetí tudy, že jest mnoho w nich nepoloženo, což jest našeho dobrého, jako to, že sme se swolili stáwati ku práwu zemskému toliko pro dědiny swobodné, pro lidi a čeleď zběhlú. Také že páni a rytieřstwo mají nás zase při našich práwích zuostawiti. Item. Takto proto sme jim otepřeli, že slowú swolenie zemské, a ne panské a ry- tieřské toliko, a my sme také jeden úd a staw swobodný a powýšenější, swobodný hlas i na swobodných dědinách drahně majíce, kdež sme my ani při wyhledánie, ani oprawowání, ani swolowání jich býwali. A protož, poněwadž jsú bez nás třetího stawu a hlasu jednáni, nemají swolenie zemské, než toliko panské a rytieřské slúti; a pakliť mají slúti zemské swolenie, nechť jsme k nim také wolně a prostranně při- puštěni, ať co nám náleží a stawu našemu, také se wpíše, a což nám škodí a našim práwuom a swobodám, ať se naprawie. A pakli toho nemuož býti, ale ať slowú swo- lenie pánuow a rytieřstwa králowstwie Českého, a ne práwa zemská; a cožkoli nás se tu měst dotýče a proti nám se pokládá, ať to jest wymazáno, a dskami zemskými památními ať jest to zapsáno, že pod ta práwa sami páni a rytieřstwo slušejí a města nic; jako i prwé, milostiwý králi! tak i nynie pokorně w tomto wšickni společně WKMti žádáme a prosíme za opatřenie. Milostiwý králi! Tato wšecka těžká břemena a wymyšlená s welikú bolestí nesli sme až dosawad, ne pro strach, hruozu aneb bázeň pánuow a rytieřstwa, ale z rozkázánie WKMti; již pak prosíme pokorně, račiž nás WKMt w tom we wšem

Strana 243
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 243 milostiwě opatřiti. Neb obtíženi jsúce a pod takovými břemeny ustawše i zemdleni jsúce, již jich déle nikoli nésti bychom nemohli, kterýchžto se neumenšuje, ale wždy wiece a wiece se přičínie. 2. Odpory stawu panského a rytířského. (Z rkp. Křižown. p. 414—423.) Tito jsú otporowé pánuow a panuow rytieřstwa panuom městuom daní na jich kusy aneb artikule takto: 1. Item, na prwní artikul, kdež prawie Pražané i jiná města, žeby měli hlas swobodný tak dáwno, jako páni, a prwé než rytieřstwo: slowa jsú slyšána zby- tečná, ale pruowod žádný nenie. Item, na tento kus takto odpowiedáme: že napřed panský staw a rytířský hlasu swého sme užíwali, každý podlé powahy stawu swého společně, podlé swobod našich swobodně, jakožto swobodní stawowé, w obecných wěcech a potřebách zemských; ale staw městský hlasu swobodného w ničemž nemají, ani ho ukazují, ani w čemž prowodí, neb sami swobodni nejsú, jako poplatníci WKMti. Neb což panský a rytieřský staw swobodný při králích, pániech swých, ustanowili sú za práwa, že sú města to držiewali, což král JMt s wolí panského a rytieřského stawu zawřieti jest ráčil. Toho duowod, což panský a rytieřský staw s předky WKMti, i tudíž s WKúMtí což zawřeme, měst našich ani městeček i ze wsí lidí našich pod- daných k tomu zvláštnieho powolenie nenie potřebí ani hlasu: tolikéž a mnohem wiece, k čemuž koliwěk WKMt přistúpiti k nám ráčí, poddaní WKMti powinni to- likéž jsú to držeti; a z té powinnosti, WKMt, což na ně nám ukážete, nikterak se odtahowati nemohú, než to poslušně a poddaně podniknúti powinni jsú, jako nám naši lidé. Item, powěděli, že mají hlas třetie při wolenie krále starodáwní: když to pro- wedú, dáme jim na to odpowěď; ale wedle zdánie našeho, pruowodu žádného k tomu konečného neslyšieme, než slowa jalowá beze wšeho pruowodu. Item, kdež při tom položili, žeby třetieho hlasu užiewati měli, toho sú ne- prowedli ani pokázali, w čem by jim ten hlas náležel. Z stawu městského že jsú, to dobře wieme, a toho jim neodpieráme, ale hlasu jim příležitého s námi spolu w tomto králowstwie swobodného w ničemž neznáme, poněwadž WKMti we wšem poslúchati mají, a což WMMt rozkáže, ničímž se wymlúwajíce, buď zemi obhajowati, a neb cožkoli jiného, wšecko jsú powinni podniknúti. Dokládáme se majestátuow, kteříž jsú o poprawách, a podlé toho cedule w kanceláři WKMti zapsané, o hlasy 31

Strana 244
244 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1502. mezi námi a jimi, a dále wšech sauduow a práw w tomto králowstwie zřiezených, jakož sme to napřed slowy swými před WKMtí opáčili, a privilegií a dsky pruowod. 2. Item. Což se piwa wařenie dotýče, k tomu takto prawieme: poněwadž jsme swobodní páni a rytieřstwo, že wšelijaký užitek swobody swé, jakž jej koli wy- mysliti muožem k užitku našemu se ctí naší, žádná nám meze toho uložena nenie; a cožkoli w tom činieme, z swé swobody sprawedliwě činíme, neb nám jich wýsady proti našim swobodným statkuom w ničemž k ujmě býti nemohú, ani dánie krá- lowská našim statkuom mohú býti škodná. A což se krčem dotýče, o to swolenie zemské s wámi máme, oč jsme králem JMtí srownáni. Wystupujeli k to z toho a jich přes to užiewá, práwem sobě jednoho každého k náprawě sobě přiwesti muožete. Pročež ta žaloba waše w tom kusu jest nepotřebná. A těch wýsad jsú w užiewánie nebyli, až několikera práwa prošla; na to se dokládáme rozsudkuow. 3. Item. Což se kladenie we dsky dotýče, k tomu takto odpowiedáme, že panského stawu a rytieřského swobodného jsú dsky zemské, a těch sme od stara- dáwna, jakž jsú založeny, užiewali a užiewáme swobodně bez pře s WKMtí w jich užiewánie jsúce, což se WKMti dotýče, w to nic nesahajíc; a pokuď oni ke dskám swobodu mají, nálezowé starodáwní, i WKMti tento w sobě zawierá. A protož, po- kuď w sobě ti nálezowé zní a okazují, při tom žádáme zachowáni býti. 4. Item, což se puohonuow dotýče Pražan i jiných měst, žeby k sauduom poháněni býti neměli, k tomu takto odpowiedáme: že jsú předkowé jich wždycky i oni také ku puohonóm stáwali, odpowiedali, nálezy trpěli, sami se poháněli, práwa na ně staná wedena byla a dáwána. W tom se dokládáme puohonuow a králowských i zemských rozsudkuow. 8. Item. Což se cel dotýče, winie nás, že se jich přiwyšuje, kdež to sami činie, jakož toho duowod, kdež o to WKMti w žalobě swé proti nim položili sme, uslyšeti ráčíte; a protož poněwadž sú měli práwa a saudy osazené, bylili sú od koho obtěžowáni mimo sprawedlnost, jednoho každého k náprawě saudem, kterýž jest jim otewřien, přiwesti sú mohli. Též ta žaloba jest nepotřebná, a tolikéž o ladowánie. 7 Item. Což se městeček dotýče i cel nowých: w které moci sú byli předci WKMti, w takéž a nic méně v též mocnosti WKMt jest, komuž ráčí to učiniti; kdež jsú to netoliko naše swobody, ale WKMti dotýče se mocnosti, jakožto pána našeho. 9. Item, kdež se jim zdá obtiežení o zločince, kteří wyznáwají na urozené lidi, k poprawě WKMti najwyššie hradu Pražského wydáwati, bráníc toho swú po- prawú: rozdiel welmi weliký jest mezi stawem naším a jich; neb my w ničemž k jich práwu, ale oni k našemu we wšem, jakož od starodáwna, tak i nynie jsú poddáni a příslušejí odpowiedati. Neb nám se zdá, že k WKMti poprawě každý jest po- winen wydati každého. 10. Item. Což se swědomie k saudu dáwánie dotýče, jak se jest starodáwní

Strana 245
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 245 obyčej zachowáwal w tomto králowstwie od starodáwna, tak při tom je zuostawujem. Neb poněwadž my sami najpowýšenější staw panský w tomto králowstwí a rytieřský před saudy swědomie, jsúc k tomu práwem připraweni, osobně k tomu stojiec, je dáwáme, jakož na powahu stawuow našich přísluší, podlé obyčeje starodáwnieho. 12. Item, což se domuow w městech dotýče, ktož je koli z panského aneb rytieřského stawu w městech mají, ta pře wuobec wšech se nedotýče, nežli zwláštních osob. Ta žaloba před WKMtí zdá se nám býti zbyteční a nepotřebná, poněwadž wystupujeli jeden každý w čem mimo těchto domuow wýsadu a swobodu, každý práw z toho býti musí tu a na tom miestě, kdež jemu o takowú při odpowiedati příslušie. 13. Item. Najposléze sami swuoj staw posměšně w tomto králowstwie polo- žili za najpowýšenější hlas swobodný, a těmi i jinými mnohými zbytečnými slowy žalobu swú sú zawřeli, kdež z těch slow WKMt muožete rozuoměti i znáti, že z u- myšlené buojnosti a mysli rozpustilé wysoké, ne z potřeby swé, počátek žaloby i ko- nec její zawřeli na slowiech úštipných a lehkomyslných; k kterýmž kdyžbychom chtěli mluwiti, mnoho umělibychom powědieti: ale my to wšecko WKMti jakožto pánu na- šemu k rozumnému a sprawedliwému rozwáženie porúčieme. Poněwadž se jest to nám panskému a rytieřskému stavu k nějakému zlehčení stalo, rač nám to swým sprawedliwým saudem na swých poddaných a poplatníciech naprawiti, podlé wuole WKMti a jich proti nám wystúpenie, jakožto pán náš milostiwý a sprawedliwý. 3. Žaloby stawůw panského a rytířského. Item, z tohoto páni a páni rytieřstwo města winí: 1. Item. Najprwé kterak z našich wěcí samých, kteréžto do měst posieláme, cla w branách i s miest berú, ježto jest to proti wšemu práwu, poněwadž jsme w této zemi tak swobodní, aby pak s našich statkuow clo bráno býti mělo; a také s lidí našich berú clo a tržné neobyčejné. Protož žádáme, aby wšecko ukázali, kde jim co swědčí a z čeho co bráti mají na zemi i na wodě; a k tomu silnic neopra- wují, jich užiewajíce. 2. Item, kterak nechowají těch lidí, kteřížby zločince wyzdwihowali a jim překáželi, ježto sú předkowé jich wždycky prwé takowých wěcí pilni byli, a i podnes w okolniech zemiech tak se zachowáwají. 3. Item, kterak některá města držie zbožie, a we dskách ho nemají. Protož za to žádáme, aby podlé pokut k nim se zachowáno bylo, a to zbožie k obecnému dobrému aby obráceno bylo.

Strana 246
246 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 4. Item, domuow w městech zemanóm zapisowati nechtí. 5. Item, která puotka w městě trefí se tak, že z našich stawuow sami se oč w městě pohodnú, tehdy oni ty osoby wsázejí, a nebo je tresktati chtí, ježto jest ta wěc WKMti a neb panuow súdcí w zemi. 6. Item. Také tak činí, když widí člowěka chudého, tehdy jemu piwo wy- stawují na dluh anebo maso, suol, sukno a jiné wěci prodáwají, a to wajše neb dráže, než na trhu platí, posadíce; a potom jiné lidi naše proto stawují, aby jim za ty nuzníky platili, nejsúce sami dlužni, ježto jest to proti wší sprawedlnosti. 7. Item. Také jest toto obtíženie od měst, ktož před nimi co činiti má, tak že o jednu při we třech a neb we čtyřech létech konce neučiní, a jie odkládati budú, ježto jest to zjewně proti práwu; a k tomu urukují obě straně, která strana pře neobdrží, chtie na ní základ; a saud má býti swobodný. Pakli rozsudek učiní a wyššie práwo ohradí, ktožby chtěl k wyššiemu práwu doložiti, nechtí před ním ortele čiesti, kterýžto k wyššiemu práwu wydadie, a prawiece že to mají za obyčej, ale za práwo nemají, ale wšak měliby před stranoma ortel čiesti, kterýž spíší a před nimi zapečetiti; i jest potřebí o to mluwiti, aby se to nám nedálo od nich a li- dem našim. 8. Item. Také w městech swých nižádné zřízenosti nemají, aby co uložili, zač která wěc prodáwána býti má, než každý prodáwá, zač kto co chce. 9. Item. Suol, železa, obilé a jiné wěci k obci překupují, ježto jest to wšem jiným lidem k welikému obtieženie; a při tom i trhy zastavují, wywěšujíce wiechy, aby žádný nepřekupowal nic, leč se oni prwé nakaupí; ježto jest to proti wší spra- wedlnosti, nebo trhowé swobodni býti mají. 10. Item, přiwezeli kto na sladownu které obilé, tehdy toho od sebe zase wzieti nedadí, by to mohl jinde dráže prodati; a také kúpíli kto sobě jakého obilé k swé potřebě, toho wen z města wézti nedadie. 11. Item, páni Pražané wína hostinského do Prahy wézti nedadie, ježto jest toho jindy nebýwalo, a k tomu wína rozličně čistí a kazí, ježto proto mnoho lidí k nemocem přiwodí. 12. Item, na wodách zahražují wrata, ježto lidé s lesem a s loďmi wolně jeti nemohú. 13. Item, když wlnu kupují, tehdy súkenníci mistři nedadí žádnému jinému kupci kupowati; ježto jest to i proti práwu, poněwadž jsú trhowé swobodní. 14. Item, kteréhož člowěka w městě našeho najdem, tehdy oni jeho upú- štějí rozličnými spuosoby. 15. Item, prwé na richtách w městech býwali rytieřští lidé, kteříž ku po- třebě WKMti i tudiež zemské na čtyry sta koní mohli mieti: a již oni ty richty sami wšecky drží, a tudy ujma koruně znamenitá scházie.

Strana 247
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 247 16. Item. Také z toho jim zwláště winu dáwáme, že ti, kteřížto na zemi mají a stawu rytieřského užiewali sú, že již nynie proti nám a našemu stawu a proti našim swobodám stojí. Protož proti nim prawieme, že sú swé práwo ztratili, kteréž we dskách mají; i toho na WKMti žádáme, aby jim wiece we dsky kladeno nebylo, a což jest jim wloženo, aby to na obecné dobré obráceno bylo. 4. Odpory stawu městského. Tito jsú odporowé na žaloby pánuow a panuow rytieřstwa: 1. Item. Jakož prawie, žebychom s jich statkuow a wěcí samých, kteréž do měst posielají, w branách a od miest, též i s jich lidí i clo i tržné neobyčejné brali, k tomu takto odpowiedáme, že se nás ta wěc nedotýče. Než z nás jestli ktožkoli aneb kterékoli město co činí proti jich a neb jich lidí swobodám, když bude winěno před WKMtí z toho, a oni a neb jich lidé okáží, žeby se něco činilo, ježto by toho býti nemělo, každé chce práw býti i naprawiti (sic); a též o silnicech prawieme. 2. Item, jakož prawí, že nechowáme těch lidí, kteříž by zločince wyzdwi- hali: k tomu tak prawieme, že w té wěci nic námi neschází, než že wždy wysie- láme na takowé lidi, ale že nám w tom překážku činí, tak jakož sme toho w swé dotkli žalobě; a naprosto někdy někteří i otboj tomu činí. 3. Item, kdež jsú položili, že některá města drží zboží a we dskách jich nemají, žádajíce, aby podlé pokut k nim se zachowáno bylo oc. k tomu tak odpowie- dáme: kterážkoli města co drží dědičného, we dskách toho nemajíce, že to jimi ne- scházie ani přišlo jest, než jinými, kteříž jim toho we dsky klásti nedopúštějí, by pak na to i WKMti měli powolenie. 4. Item, kdež prawie, že jim domuow w městech zapisowati nechceme, na to odpowiedáme, že žádnému toho nejsme odporni, ktož podlé toho gruntu městská chce nésti břemena, jako i my pro dědiny swobodné zemské práwo trpieme. 5. Item, jakož dále wznášejí, když která puotka w městě kterém trefí se mezi osobami jich stawuow, že je treskceme: k tomu tak prawieme, že jakož oni we wšech puotkách se na swých zámciech, městech i twrzech zachowáwají, žádného nikam nepropúštějíce: tak i my w zámciech WKMti se zachowáwáme, i zachowáwati budem podlé swobody naší. 6. Item, což se toho dotýče, kdež prawie, že když widieme člowěka chu- dého jich, tehdy wšecky wěci trhowé že wysazujem, nežli na trhu platí, dráže i wýše, a potom jiné stawujem pro takowé lidi: k tomu prawieme, že my, ktož jest bohatý

Strana 248
248 Akta weřejná i sněmovní w Čechách 1502. a neb chudý, newieme, než že stawujem, to proto činieme, že páni a páni rytieřstwo našich dluhuow nám nedopomáhají, ani nám jistcuow wydati chtie podlé zřiezenie zem- ského. Než oni nám to činí, že widúce nuzné býti lidi, proto jim ryby aneb jiné statky swé wěřie, a potom jiné proto hyndrují. 7. Item, což se sauduow dotýče, k tomu tak prawieme, kteréžkoli město to aneb jiné činí, ježto jest to proti práwu, to nes winu swú před králem JMtí aneb před pánem podkomořiem JMti podlé jich práw; než, bychom to wšickni činili, tomu odpieráme. 8. Item, což se dotýče té nezřiezenosti, co zač by mělo dáno býti, k tomu tak prawieme, toho sama času proměna nepřeje, aby jednostajně wěc jedna mohla prodáwána býti. Než wšak my proto k tomu wždy prohlédáme, i úředníky k tomu sadieme, aby prohlédáno bylo, aby wšecky wěci w sprawedlnosti býti mohly. 9. Item, což se toho kusu dotýče, žeby suol, železa, obilé a jiné wěci pře- kupowány byly, a k tomu že wiechowé w trhy že se w městech wystrkují: k tomu tak prawieme, že se ta wěc měst wšech nedotýče, než některá sklad solný mají, a jestliže kdy co kúpí železa aneb jiné kúpě k obci, že jie w trh nekupují, než po trhu, jestliže jie co tomu, kdož prodáwá, zuostane, aby s tím pryč nejel, a oni potom aby nedostatku netrpěli i kúpí to od něho. Wěchtowé pak ne proto se wy- strkují, aby sobě k swé potřebě neměl kúpiti, ale proto, aby nepřekupowali přemy- kači, aneb cizozemci nekupowali, a potom jiných nedřeli. 10. Item, jakož prawie, když kdo na sladownu které obilé přiweze, že ho zase wzieti nedadie, aneb kúpíli sobě kto jakého obilé k swé potřebě, že ho wen z města nedáwáme: k tomu tak prawieme, ktožkoli to činí, buď z toho winen před WKMtí a neb před pánem podkomořiem; ale my mnozí o tom nic newíme, a tomu odpieráme. 11. Item, co se dotýče Pražan a wína k nim wezení cizieho, a domácieho čištění, k tomu tak prawieme: což činíme, z obdarowání WKMti předkuow i tudiež WKMti (činíme); a ktožkoli wína kazí, budeli to na koho prowedeno, chcem kaž- dého tresktati. 12. Item, co se wrat zahražení dotýče na wodě: toho nenie, neb bychom sobě huoře wiece nežli lépe učinili, potřebujíc lesu a cla majíce. 13. Item, co se wlny dotýče kupowánie, k tomu tak prawieme, že ta wěc pruowodu nemá na wšecka města; než jestliže jest to w kterém městě, to jest proto dopuštěno, aby súkenníci od přiekupníkuow nekupujíce, sukna laciněji dáwati mohli. 14. Item, což se lidí dědičných dotýče, jakož prawí, když je najdú w mě- stech, že je upúštieme, k tomu tak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Ostatek chybí.)

Strana 249
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 249 18. Wýpowěd krále Wladislawa we při mezi pány a rytířstwem s jedné, a městy králowstwí Českého s druhé strany. W Prase, (22 Mart.) 1052. (Z archivu Kutnohorského.) My Wladislkw z boží milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Mo- rawský atd. Znajíc mnohé ruoznice a nesnáze, kteréž jsú w králowstwí tomto Če- ském mezi stawy panským a rytieřským s strany jedné, Pražany a jinými městy na- šimi králowstwí Českého s strany druhé od dáwní chwíle wznikly a powstaly, kteréž čím dále wždy mezi nimi wíce a hlúbě rostly a w horší zacházely, z kterýchžto příčin nic z toho mezi nimi s obau stran jiného nepřicházelo, než neláska, ne- swornost, nejednota a nenáwist, skrze kteréžto ruoznice králowstwí toto w nemalém rozdwojení a nebezpečenstwí postaweno bylo; kteréžto ruoznice a nesnáze swrchu- psaní stawowé sami ke škodě a králowstwí tomuto nebezpečné znajíce, a sami jich mezi sebú srownati nemohúce, prosili sú nás wysokými prosbami, abychme, znajíce tak nebezpečné a škodné roztržení stawuow těch, k tomu se uprázdniti, a do tohoto se králowstwí na některý čas k srownání a přetržení takowých ruoznic a nesnází wyprawiti ráčili: kdež my, znajíce, že toho zlého wiece mezi nimi přibýwá a hlaubě wíc s obú stranú zachází nežli se toho umenšuje, i nechtějíce, aby mezi nimi z toho co zlého a králowstwí tomuto škodného powstati a wzniknauti mělo, majíce před sebú w králowstwí Uherském welmi pilné a znamenité potřeby, kteréž se netoliko nás samých a králowstwí Uherského, ale wšeho křesťanstwa dotýčie, jakž sme proto koliwěk mohli, k tomu sme se uprázdnili a sem se wyprawili, abychme takowé ne- bezpečné, a králowstwí tomuto škodné ruoznice přetrhli a srownali; jakož pak čas tomu položiwše, s obú sme stran žaloby jejich a odpory se wšemi duowody slyšeli a je potřebně wážili, to nejprw před sebú měwše a o to se pokusiwše, abychme je slušnými prostředky smluwili a srownali. Ale poněwadž w tom s obú stran dosti tuzí a nesnadní (sporowé) byli, wzali sme tu wěc k sobě k prawému a mocnému rozsudku, k kterémuž sú wšickni tří stawowé mocně přistúpili, a na nás mocně přestali, což w tom mezi nimi koliwěk rozsudkem wyřkneme, wypowíme a za spra- wedliwé nalezneme, že to wšickni přijíti, oblíbiti, a to neporušitedlně držeti a za- chowáwati chtějí: kterýžto rozsudek a nález žalob a odporuow obojích stran takto w sobě zní, drží a zawírá. W té při, kteráž jest mezi Pražany, Horníky i jinými městy našimi králowství tohoto jakožto žalobníky s strany jedné, pány a rytieřstwem téhož králowstwí Čes- kého, jakožto odporníky s strany druhé: 1) Jakož sú města nadepsaná (pány) z toho 32

Strana 250
250 Akta weřejná i sněmovní w Čechách 1502. winili, žeby chtěli staw městský z swobody hlasu třetího wywesti, tak prawíce, že se páni a rytieřstwo při sněmích sami zawírají i také radí, a k ledačemu že bez nich swolují, a potom k tomu města napomínají, aby takowému swolení jejich dosti činili, a žeby je tudy z hlasu třetího wywesti chtěli; a při tom také předložili sú, dokládajíce se sněmuow obecních deskami zapsaných w tomto králowstwí, a přitom prawíce, že sú při wšech králuow wolení Pražané a jiná města hlasu třetího uží- wali. Dále prawíce, že král žádný nemá wolen býti nežli w Praze w Starém městě na rathúze wedle starého obyčeje; a na to ukázali desky sněmu za krále pána na- šeho učiněného, w kterémžto takto napsáno stojí: Jestližeby pán buch krále JMt pána našeho smrti neuchowal bez dědicuow, abychom sobě krále a pána wolili což nejspíš moci budem, a konečně aby w roce wolen a korunowán byl, a po smrti JMti aby sněm obecní wší zemi w Praze na rathúze w Starém městě držán byl, a to konečně we čtyrech neděléch, a tu společně jednostajně a neroztrženě o krále aby jednali, a konečně se swolili oc., jakož dále desky o tom šíře ukazují. Dále ukázali přísahu purkrabí Karlšteinského, že přísahu činí panskému, rytieřskému a městskému stavu, a k tomu ukázali list náš, jímž my dali sme, že ke škodě starodáwnému obyčeji to naše u Hory wolení býti nemá, a prawíce dále, že statuta mají swá, w nichž jest položeno, že jinde nemá král JMt wolen býti, nežli w Praze na rathúze w Sta- rém městě. Proti tomu staw panský a rytieřský odpírajíc prawili, že napřed panský staw a rytieřský stawu swého sú užíwali každý podlé powahy stavu swého spo- lečně podlé swobod swých swobodně jakožto swobodní stawowé w obecních wěcech a potřebách zemských, a že stav městský hlasu swobodného w ničemž nemají, ani jeho ukazují, ani čím prowodí, protože sami swobodní nejsú; než což panský a ry- tieřský staw z swobody swé při králích páních swých ustanowili sú za práwo, že sú to města držíwali; a což král JMt s wuolí panského a rytieřského stawu zawříti jest ráčil, že sú města k takowému zawření přistupowali jakožto komorní JMti a pod- daní a to drželi, a na to ukázali ceduli sepsanú, JKMtí wydanú, w kteréž takto na- psáno stojí: Což se hlasu třetího dotýče, k kterémuž se města sprawedlnost míti prawí, při tom JMt i páni a raddy JMti zachowati ráčí, což sú od starodáwna za předkuow JMti užíwali, pokadžby řádně okázati mohli. A dále takto w té ceduli stojí, že se města mají k JMti rozkázaní dle swobod swých hotowě okazowati, hlasem třetím se newymlúwajíce w těch wěcech, w kterýchž jim ten hlas nepřináleží. Dále panský a rytieřský staw proti krále wolení prawili, že sú toho nikdá města od sta- rodáwna neměli, než ti dwa stawowé panský a rytieřský, a na to okázali obdarowání těm dwěma stawnom list pod zlatau bullí Fridricha druhého krále Římského a Sicil- ského, jímž wyznáwá, že poslán jest k jeho osobě Benedikt arcipřišt Bílinský, a před- ložil jest JMti, kterak wěrní milí naši, Hendrich markrabě Morawský a obec pánuow a rytieřstwa králowstwí Českého z obecní wuole powolení našeho milého Otakara

Strana 251
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 251 oswíceného krále Českého zwolili sú sobě za krále syna téhož krále prworozeného. A druhý list ukázali krále Wáclawa, kterak jest oprawce w tomto králowstwí zříditi ráčil se pány a šlechtici, a že jest přitom žádný hlas městský nebyl. A w témž listu král Wáclaw městuom rozkazuje, jakožto komoře swé, aby oprawcuom w tom byli pomocni. Třetí list okázali ciesaře Karla, kterýmž ta statuta odwoláwá a w nic obracuje, a to že jest učinil s radau knížat a pánuow králowstwí Českého toliko. Dále ukázali desky za ciesaře Sigmunda, kdež nálezy obecné prwní se potwrzují, a tu se městský staw nejmenuje; potom ukázali desky za krále Jiřího, kdež artikule jest ráčil we desky zemské rozkázati zapsati z plného saudu toliko, ježto ode wší země držán byl; a potom když na plném sněmu podwolil se groš český dělati, w kterémž stojí, že s radú naší to činíme. Nejposléz okázali list ciesaře Karla pod zlatau bullí, kterýmž dáwá plnú moc k wolení krále Českého prelátuom, knížatuom, pánuom, wládykám i wší obci králowstwí Českého. K tomu města powěděli, že jim ten list tak dobře náleží, jako stawuom panskému a rytieřskému, poněwadž se w něm jmenují wší obci králowstwí Českého, prosíc, aby při tom zachowáni byli. Tu my slyšewše žalobu Pražan a jiných měst, a odpowěd zase stawu pan- ského a rytieřského, i jich s obú stran přelíčení, desky, majestáty, bully zlaté, a w ně pilně nahledše a je wážíce, takto o tom wypowídáme a nalezáme: Najprw jakož Pra- žané a jiná města ten kus žalowali, že staw panský a rytieřský se zawírají sami bez nich při sněmích, a k ledačemus bez nich swolují, že panský a rytieřský staw při sněmích o swé práwa to mohau dobře učiniti, a sami se zawrúc říditi a ustano- witi bez měst, pokudž se jim zdáti bude. A což swých práw přičiní neb ujmau, že to města mají podniknauti z toho, což na zemi mají swobodného. Což se pak hlasu třetího dotýče o wolení krále, kdež sú páni a rytieřstwo ukázali bulli zlatú ciesaře Karla praděda našeho, kterážto w sobě otewřeně drží, že týž ciesař wyznáwá, že krále woliti mají preláti, knížata, páni a rytieřstwo a obec krá- lowstwí Českého, a protož w tom tak wypowídáme a nalezáme: Poněwadž Pražané a jiná města jsú znamenitější a prwnější úd králowstwí Českého, že mají také hlasu třetího užiti swobodně podlé pánuow a rytieřstwa králowstwí Českého při wolení krále. A též také což se wojen wyzdwižení dotýče wen z země pro potřeby králowské a zemské, anebo o berni, w kteréž z práwa králowstwí Českého nesedí, že w tom také Pra- žané a jiná města hlas mieti mají podlé pánuow a rytieřstwa nyní i budaucné časy, a to z té příčiny, poněwadž Pražané a jiná města, očby se swolili, wedle pánuow a rytieřstwa pomáhati by powinni byli, aby také při tom, w čem z práwa nesedí. třetího hlasu užíwali. A na ten kus, kdež Pražané a jiná města sú v swé žalobě položili, že král Český jinde nemá wolen býti, než w Starém městě Praze na rathúse, dokládajíce se desk, tu když se jest wšecka země swolila na sněmu obecném, aby král na Starém 31*

Strana 252
252 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. městě na rathúze wolen byl. I poněwadž sú se nadepsané strany, totižto páni, ry- tieřstwo, Pražané a jiná města před námi stojíc o to dobrowolně swolili a z toho se propustili, aby ta wšecka jednání na tom sněmě mezi nimi zjednaná minula, že z té příčiny ten artikul jim Pražanuom a městuom k užitku není. Což se pak do- týče listu našeho, kterýž sme Pražanuom dali po wolení našem za krále Českého, kteréž se jest stalo u Hory, že to wolení ke škodě nemá býti Pražanuom ani k ujmě, než že jich privilegia starodáwní w swé moci a pewnosti ostati mají, kde král má wolen býti: i poněwadž sú nic neokázali starodáwního, by na to měli kterú wýsadu od předkuow našich, aby král neměl jinde wolen býti, nežli w Praze, že jim ten list náš w tom ku pomoci nemuože býti, poněwadž se na jiné newztahuje, než že při starodáwních privilegiích a wýsadách mají zuostaweni býti, kterýchž sú neoká- zali. A protož kdyžby na to přišlo, aby měl král wolen býti podlé starodáwního obyčeje tu a na tom místě, kdežby se o to wšickni tři stawowé swolili. 2) W druhém kusu staw městský winil stawy panský a rytieřský o piwa wa- ření, kterak páni JMt, a páni rytieřstwo i s lidmi swými některými sedlskými, obchod a žiwnost městskú starodáwní, kteréž staw městský od jeho počátku a začetí wždycky jest byl w požíwaní, a čím i služby a pomoci míwal, i summy hromničné platíwal až do těchto časuow pánuom swým, dědičným králuom Českým, totižto w dělání a prodáwaní sladuow, waření a šenkowání piwa wšelikého bez práwa a wýsady — na to zwláště wkročili sú, ladowání po wsech swých dopúštějíc, tak jakož jich žaloba šíře ukazuje, dokládajíce se desk. A na to ukázali též desky památné, kteréž takto swědčí: Item, také sedláci aby žádných piw k šenku ani k prodaji we wsech newa- řili, lečby kteří wysazení měli aby wařili, a to w míli od každého města králowského wedle jeho wysazení; pakliby kdo měli wysazení k waření piwa, aby to okázali o suchých dnech adventních najprw příštích před Králowú Milostí, a před pány též. — Dále ukázali Pražané z Starého města potwrzení ciesaře Sigmunda, kdež twrdí list krále Januow, kterýž jim tu swobodu dáwá, aby žádný z lidí kteréhožbykoli stavu neb powahy byl, w jedné míli wzdélí okolo města jejich žádné krčmy neměl ani mieti mohl. A Pražané Nowého města ukázali potwrzení ciesaře Sigmunda, kdež potwr- zuje listu ciesaře Karla, kterýmž jest jim dal wšecka práwa a swobody, kterýchž užíwají měšťané staroměstští a malostranští, též ukázali list ciesaře Karla, kterýmž dáwá, aby w míli okolo nich nešenkowali ani wařili, a zwláště na Újezdě. A dále jiná města ukazowali: Hradečtí list krále Jana, jímž dáwá, že wšech swobod mají užíwati jako měšťané Pražští. Wodňanští také ukázali list krále Jana, aby na wšecky strany wuokol w jedné míli žádných krčem nebylo a sladowen, a žádný řemeslník též w míli aby nebyl. Domažličtí ukázali list krále Wáclawa, kdež jim tu swobodu dáwá, aby w míli okolo města jich žádných sladuow nedělali, ani piw wařili ani šen- kowali, ani jiných řemeslníkuow měli, lečby kdo měl wýsadu prwnější od předkuow

Strana 253
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 253 prwnějších králuow. — Taborští ukázali list ciesaře Sigmunda, kterýmž JMt to město wysazuje, a to jim dáwá, aby práw a swobod městských užíwali jako měšťané Pražští. Kauřimští okázali list krále Wáclawa, jímž potwrzuje krále Karla (wýsadu), aby mohli krčmáře, kowáře, i jiné řemeslníky w míli wuokol nedati jim těch řemesel dělati. — Klatowští ukázali list krále Jana, kterýmž jim tu milost a wýsadu dáwá, aby wšech práw užíwali a užívati mohli, kterýchž Pražané Starého města užíwají. — Nimburští ukázali potwrzení listu krále Jana, kterýmž jim tu milost dáwá a činí, aby wšech práw užíwali a užíwati mohli, kterýchž měšťané města Litoměřic užíwají; a nad to jim týž král po- twrzuje, aby ke škodě práwuom téhož města w dalekosti jediné míle okolo města jejich žádného řemesla nikdá nebylo, totižto kowářuow i jiných řemeslníkuov, kteřížby ře- mesla dělati chtěli, a také aby v té míli piwa newařili a sladuow nedělali. — Ko- línští okázali list krále Wáclawuow, kterýmž jim tu milost a swobodu dáwá, aby ne- dopauštěli w míli okolo města swého krčmářuow, kowářuow i jiných wšech řemesl- níkuow býti, nedopauštěli ani řemesel dělati, lečby na to kteří od králuow a knížat českých prwnějších které wýsady měli. — Litoměřičtí ukázali list krále Januow, kdež jim potwrzuje, aby w jedné míli wšudy okolo města jejich nebyly ani krčmy ani sladowny, ani kteréhožkoli jiného řemesla řemeslníci. — Žatečtí ukázali list krále Otakara, kterýmž jim tu milost a swobodu dáwá, aby krčma okolo města jejich w míli wzdélí žádná nebyla. — Kadaňští, Mostští, Launští, Žatečtí, okázali list cie- saře Karla, kterýmž jim tu milost a swobodu dáwá, aby žádný krčmář, kteréžby koli osoby byl, w dalekosti jedné míle wuokol počítajíc, w kterýchžkoli wsech a místech k prodáwaní aneb k užitku kupowání sladuow a waření piw, ani šenkowati neb pro- dáwati jakýmkoli wymyšleným obyčejem nesměli a nemohli, a že též žádný(ch) sla- dowen, piwowáruow aneb krčem neobyčejných wen z té míle, kdežkoli položené, a od starodáwna neužíwané, ke škodě předepsaným městuom woziti a prodáwati nemohli; a také aby žádný řemeslník w té míli žádného řemesla nedělal, krom kowářuow sedl- ských, kteréhož k swým potřebám mieti musí. — Budějowští ukázali list krále Wáclawa, kterýmž jim tu milost a swobodu činí, že wzdálí jedné míle wšudy okolo města jejich nemá býti žádná sladowna, piwowár, ani krčma skrze žádné osoby držána; a také že žádní jiní řemeslníci nemají w tom okršlku jedné míle wzdélí okolo města jejich trpěni býti, kromě sedlských kowářuow. — Brodští ukázali list ciesaře Sigmunda, kterýmž jim tu milost učinil, aby žádný w míli okolo města jejich we wsech neb w mlýnech sladowen neb piwowáruow neměl, wšakž to wymiňuje, že ta milost má býti swobodám starodáwným městuom panským a zemanským bez ujmy a bez škody. — Stříbrští ukázali list náš, kterýmž sme jim k přímluwě některých pa- nuow a Pražan tu milost dali a učinili, aby okolo města jejich v míli wzdélí a zšíří žádný piw newařil a nešenkowal. Beraunští ukázali list ciesaře Sigmunda, jímžto swobodu dáwá, aby okolo města jejich w míli vzdélí žádných piw newařili, ani piwa

Strana 254
254 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. šenkowali, wšak proto že to má býti každému bez ujmy jeho sprawedlnosti. Písecští ukázali list krále Jana, kterýmž jim tu milost a swobodu dáwá, aby okolo nich w míli žádný piwa newařil a sladu nedělal, ani kteří jiní řemeslníci řemesel swých dělati mohli. — Čáslawští okázali list krále Januow, kterýmž jim tu milost činí, aby žádný z žádného stawu w jedné míli wzdálí okolo města jejich k jich škodě sladu dělati, piwa wařiti ani krčmy míwati nemohl, kromě Hor Kuten, ty se wymiňují. — Slanští ukázali list ciesaře Karla, jímž dáwá tu milost, aby okolo města jejich w míli wzdálí nebydlil žádný řemeslník, totižto sladowník, piwowárník, ani jiný žádný, kte- rýžby řemeslo dělati chtěl, krom sedlského kowáře. A okázali také list krále Wác- lawnow, kterýmž přikazuje wšem, aby je při milostech swrchu psaných zachowali. — Kauřimští ukázalí list ciesaře Karla prowolací, kterýmž rozkazuje wšem wuobec, aby okolo nich w míli vzdéli sladuow nedělali, piw newařili ani jiných řemesel dělali. — Kadaňští ukázali list krále Januow, kterýmž jim tu milost činí, aby w jedné míli okolo města jejich žádné krčmy nebýwalo, také aby nebylo žádného hospodáře, kte- rýžby hosti chowati a je přijímati měl, též aby formané, ani sladowník, pekař ani řezník w té míli nebyli. — Mostští ukázali list krále Jana, kterým jim tu milost činí, aby míli wzdélí okolo města jejich sladuow nedělali ani piwa wařili, k tomu aby w též míli nebylo okolo nich žádných řemeslníkuow. — Launští ukázali list krále Jana, kterýmž jim tu milost činí, aby wšech práw a swobod užíwali, kterýchž mě- šťané Litoměřičtí z práwa neb z obyčeje užíwají aneb potom užíwati budau. — Mel- ničtí ukázali list krále Wáclawa, kterýmž jim tu milost činí, aby w jedné míli okolo města jejich žádných nowých krčem wyzdwihowáno, piw wařeno ani šenkowáno, ani sladuow i jiných řemesel kterýchžkoliwěk děláno nebylo, kromě kowářuow sedlských. — Žatečtí, Mostští, Kadaňští, Launští, Chomutowští podobné milosti k těm od krále Wáclawa okázali. — Austští okázali list ciesaře Karla, kterýmž jim tu milost činí, aby w míli okolo města jejich nebyli sladowníci, piwowárníci, krčmáři, i jiní kteří řemeslníci, ježto by swá řemesla dělati chtěli. — Chrudímští ohlásili se, že mají wý- sadu naši, jíž dáwáme, aby žádný okolo nich w jedné míli wzdélí a zšíří piwa k šenku newařil. — Mejtští ukázali přepis listu ciesaře Sigmunda, kterýmž tu milost dáwá a činí, aby žádný we wsech, w mlýnech sladownu ani piwowárow okolo téhož města wzdélí jedné míle nemá stawěti ani bude moci, anebo jiného piwa šenkowati aneb k prodaji wařiti, lečby bylo piwo města jejich. A to powěděli na swé přísahy, že takowý list mají a jej okázati chtí. Proti tomu kusu staw panský a rytieřský prawili: Poněwadž jsme swobodní páni a rytieřstwo, že wšelijaký užitek swobody swé jakž jej koli wymysliti muožem k užitku našemu se ctí naší, žádná nám meze w tom uložena není; a cožkoli w tom činíme, činíme z swé swobody sprawedliwé, neb nám jich wýsady proti našim swo- bodným statkuom w ničemž k ujmě býti nemohú, ani dání králowská statkuom

Strana 255
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 255 našim mohú škodna býti. A dále staw panský a rytieřský prawili, že ten artikul o piwa waření, kterýž sú města ukázali, jest k lepšímu pánuow a rytieřstwa, a že w tom artikuli toliko o sedlácích zmínka jest, ale o páních ani o stavu rytieřském nic. A což se krčem dotýče, staw panský a rytieřský powěděli, že o krčmy swo- lení zemské s městy mají spolu, a wystupuje-li kdo z toho, muož sobě každý jednoho každého práwem k nápravě přiwesti, dokládajíc se rozsudku o krčmy, kterýž se jest stal Chrudímskými a Šárowcem a jinými. O tom takto nalezáme a wypowídáme: Jakož sú Pražané a jiná města na- předpsané swé privilegie ukázali, kteráž mají od starodáwna od předkuow našich o piwa waření, že nemají okolo nich w míli nikdež po wsech piva wařiti, šenko- wati, ani jiných řemesel dělati, jakž to jich listowé šíře ukazují; a na to sú uká- zali nález krále Jiřího předka našeho, kterýžto w sobě drží, že sedláci w míli okolo měst jim ke škodě na prodaj piw nemají wařiti ani šenkowati, ale o páních a ry- tieřstwu tu žádné zmínky není. A protož o tom takto nalezáme: že pány a ry- tieřstwo při jich starodáwné swobodě zuostawujem, aby oni mohli piwa wařiti a slady dělati k potřebě swé i také k užitku swému, i řemeslníky mieti na swých zámcích a twrzích k swým potřebám. A Pražané a jiná města aby w tom, což se piw wa- ření dotýče, zachowáni byli při swých wýsadách, pokudž jednoho každého města wý- sada ukazuje, a nálezu krále Jiřího, kterýžto w sobě drží, že w míli okolo měst se- dláci piwa wařiti nemají ani šenkowati. 3) Dále města winili stawy panský a rytieřský, kterak je obtěžují tím, což sobě kúpí na zemi zboží swobodného, buď k obci, neb jedna osoba zwláštní k užitku, též i k záduší, že jim zapisowati a toho we dsky klásti bránějí a nedopauštějí, by pak na to i powolení krále JMti bylo, lečby páni wládyky na plném saudu k tomu powolení dali, a když za to žádáme, že toho dopustiti nechtí; a že sú toho za předkuow WKMti i za WMti wždycky užíwali s powolením WMti wedle nálezu, kterýž se jest stal za krále Ladislawa, aby měsťanuom bylo we dsky kladeno dě- dictwí swobodné s powolením A na to ukázali ten nález. Proti tomu páni a rytieřstwo odpírajíc prawili, že panského a rytieřského stawu swobodného jsú dsky zemské, a těch že sú od starodáwna užíwali hned jakž sú založeny, a užíwají bez překážky swobodně. A pokud oni swobodu ke dskám mají, nálezowé obecní starodáwní i WKMti w sobě zawírají, a pokudž ti nálezowé zní a ukazují, při tom žádají zachowáni býti; a na to ukázali nález dskami památnými učiněný za kralowání našeho. O tom takto wypowídáme a nalezáme: Jakož sú města ukázali nález za krále Ladislawa předka a ujce našeho učiněný dskami, kterýžto w sobě zjewně drží a zawírá toto: aby žádný měštěnín po dnešní den žádných dědin a zboží swobodných nekupowal bez Králowy Milosti zvláštního powolení, že je města při tom nálezu

Strana 256
256 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. zuostawujem, a moc sobě tu také k powolowání zachowáwáme, jakož sú předci naši od starodáwna měli, tak aby městuom kladeno we dsky nebylo leč s powolením naším zwláštním neb budaucích králuow Českých. Než což se Pražan dotýče, ti mají při té swobodě zachowáni býti, kteréž sú prwé užíwali, totižto aby jim we dsky bez relatoruow kladeno, i kšaftowé jich aby byli wpisowáni, poněwadž sú páni a rytieřstwo proti tomu nic neodpírali. Což se pak Horníkuow dotýče, těm také aby we dsky kladeno bylo bez relatora, tak jakož mají dskami památnými powolení od pánuow a wládyk z plného saudu léta 1501, w sobotu po swatém Řehoři. 4. Dále Pražané i jiná města winili staw panský a rytieřský, že přes swo- lení a podání jich, kteréž jest takowé, že z dědin swobodných, z čeledi a z lidí zběhlých podwolili se saud a práwo zemské nésti, a že přes to nás i naše obýwající z jiných wěcí dobře lehkých někdy k zemskému a někdy k komornímu saudu po- hánějí proti swobodám a práwuom našim, kdež my o žádnú jinú wěc na wšem swětě krom wěcí swrchupsaných sauzeni býti nemáme, než jedenkaždý před purkmistrem a konšely swými, a tak jsme prwé zachowáwáni byli, dokládajíc se w tom desk zem- ských. A na to ukázali dsky za krále JMti, kdež se podwolují trpěti práwa zem- ská. A dále prawíce, že mají obdarowání prwnějších králuow Českých, i také JKMti potwrzení na to, aby súzeni nebyli před žádným súdem, než w každém městě před purkmistrem a konšely jednoho každého města; a na to ukázali majestáty a listy králuow Českých JMtí. — Proti tomu páni a rytieřstwo odpírajíc, prawili že sú předkowé jich wždycky i oni také k puohonuom stáwali, odpowídali, nálezy trpěli, sami se poháněli, práwa na ně staná dáwána byla a wedena, dokládajíc se puoho- nuow a rozsudkuow a práw staných králowských i zemských. A na to ukázali dsky puohonné, práwa staná i rozsudky, a k tomu ukázali dsky swolení zemského i o wšecky wěci a grunty, kteréž k městskému práwu příslušejí pod šos, nemá žádný jich po- háněti; pakliby jich kto pohnal a křiw zuostal, tehdy jim má škody bez puohonu zaplatiti což před úředníky prowede. — Proti tomu Pražané a jiná města odpowěd dali: nejsúli jiní artikulowé we dskách w tom sněmu oprawowáni, a jsú celí, tehdy my k tomu přistúpíme, pakli jsú oprawowáni, a mazáni jakož jsú, tehdy my jich také držeti nechcem. — Proti tomu panský a rytieřský staw powěděli, že k tomu také swolují, a ten sněm i artikule w nic obracují, ani k swé při ku pomoci bráti jich chtí proti nim. Tu o tom takto nalezáme a wypowídáme: Poněwadž sú páni a rytieřstwo od starodáwna poháněli z nářku cti, ze škod, i z jiných rozličných wěcí, i také okázali puohony, kdež se sami měšťané z rozličných wěcí před súd zemský poháněli, a oni k súduom stáwali, nálezy, práwa staná, i práwa na ně wedení trpěli, aby ještě Pražané i jiná města zachowali, wšak znamenitě s takowým opatřením: jestli- žeby který pán neb rytieřský člowěk pohnal Pražan, neb kterého města obce wší

Strana 257
Akta weřejná i sněmovní w Čechách 1502. 257 neb osoby zvláštní z jakéžkoliwěk wěci ježtoby k jich práwu městskému a pod jich šos přislušela, když ta pře k súdu přijde, a oni to pokáží, že takowá wěc, oč jsú pohnáni, k jich súdu a pod jich šos přisluší, a že jest wěc městská: že toho páni a wládyky w súdu zemském ani w komorním súditi nemají. Než mají ten puohon hned zdwihnauti, a puowod bude jim powinen bez puohonu podlé seznání úředníkuov menších podlé práwa we dwú nedělích škody zaplatiti cožby prowedli, kteréžby pro ten puohon jezdíce utratili. 9) Dále, jakož winili města pány a rytieřstwo, že když jmem kterého lotra zločinného a k němu potom práwem přistúpíme, a on že bude prawiti zlé činy a skutky na některého urozeného člowěka, tehdy nám nedadí ho na naší poprawě kázati utratiti, než abychom takowého zločince a lotra na hrad Pražský k wyšší po- prawě wydali a přinesli; ježto nám ta wěc jest těžká a nesnesitedlná, jedno na cestě nebezpečenstwí s tím lotrem jedúce od jiných lotruow, a k tomu na to weliké práce a náklady i útraty činíme, žádajíc w tom JMK. za opatření; pakliby kto na kterého urozeného co prawil, proto my takowému swým psaním a listem chcem dáti wěděti, že se naň toto a toto od tohoto a tohoto prawí, aby on přijel swobodně a po swé cti stál, jako dobrému příleží. A k tomu také že se to přihází, když který zloděj w kterém městě lapí se a wsazen bude, tehdy hned některý pán neb z rytieřstwa hned wyšle, a prawí, že jest služebník jeho, chtě aby jemu wydán byl. A newy- dadí-li mu ho, tehdy hned pohnati chce a proto pohruožky býwají. — Proti tomu páni a rytieřstwo tak powěděli, že jest rozdíl welmi weliký mezi stawem naším a městským, neb my w ničemž k jich práwu, ale oni k našemu we wšem jakž od starodáwna tak i nyní jsú poddáni, a přislušejí k poprawě WKMti. A tak každé město jest powinno wydati každého zločince na poprawu WKMti. O tom takto wypowídáme a nalezáme: Jestližeby který zločinec, který lapen byl do Prahy neb do jiných měst, a prawil na kterého z panuow neb z rytieřstwa, ježtoby se jeho cti dotýkalo, tehdy kdyžby Pražané nebo které jiné město požádáni byli od toho neb od těch, čížby se cti dotýkalo, aby jej podlé starodáwního obyčeje toho zločince na hrad Pražský wydali, že má ten zločinec na hradě Pražském pur- krabí Pražskému u wězení dán býti, a ten, čížby se cti dotýkalo, a kdožby žádal aby na hrad Pražský dán byl, má náklad tomu městu, od kteréhožby ten zločinec poslán byl, cožby w prawdě a sprawedliwě to město naložilo s tím zločincem na hrad Pražský pošlíc, zase nawrátiti a dáti hned prwé, nežby ten zločinec purkrabí wydán byl Pakliby toho neučinil, a těch nákladuow tomu městu nenawrátil, tehdy i hned to město bude moci pána neb rytieřského člowěka před úředníky menší obe- slati, a což prowede to město na schwálení těch úředníkuow, tehdy ten pán neb ry- tieřský člowěk to dwé aby městu tomu dal, jestližeby se toho dopustil a bez obe- slání nezaplatil. Než toto se w tom znamenitě wymíňuje, ktožby toho žádal, aby 33

Strana 258
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 258 takowý zločinec na hrad Pražský wydán byl, ten má jmenowati s koliko osobami to město má toho zločince poslati, a s wětším počtem nemají posílati. A též jestližeby který pán neb rytieřský člowěk kterého zločince jal, a kto žádal toho pána neb ry- tieřského člowěka, aby ten zločinec na hrad Pražský wydán byl, a žeby se cti komu dotýkalo, že má ten pán aneb rytieřský člowěk toho zločince na hrad Pražský po- slati tím wším spuosobem, jakož se nahoře píše o města w tomto nálezu. 10) Dále Pražané a jiná města winili sú pány a rytieřstwo, že súdch swědomí listowního od súsedů našich podlé obyčeje prwního a práwa našeho pod městskú pečetí wydaného přijímati nechtí, a žeby bylo prwé přijímáno, dokládajíce se paměti naší i jiných dobrých lidí. — Proti tomu páni a rytieřstwo odpowěď dali sú, že jak starodáwní obyčej se jest zachowal w králowstwí tomto od stawu měst- ského, tak při tom je zuostawujem; aneb poněwadž my sami nejpowýšenější staw panský w tomto králowstwí a rytieřský, před súdy swědomí, jsúc k tomu práwem připraweni osobně k tomu stojíc, je dáwáme jakož na powahu stawuow našich při- sluší podlé obyčeje starodáwního, též města aby se zachowali tak, jakž na staw jich příleží. O tom takto wypowídáme a nalezáme: Poněwadž páni a rytieřstwo jsú swobodni, tak že swých práw mohú přičiniti a ujíti, jakož jsú zřízení k swým súduom udělali o přísahách k swědomí mezi wšemi stawy, že to tak ode wšech má zachowáno býti: napřed což se súdu zemského dotýče, že kteříž jsú konšelé, že ti mají osobně na tu přísahu, kterúž sú nám učinili k úřadu swému, dáwati swědomí; a kteříž konšelé nejsú, ti mají také osobně přisahati, položíc dwa prsty na znamení božího umučení, kleknúc podlé obyčeje. A k súdu komornímu tu též konšelé na túž přísahu nám učiněnú mají swědomí swými zawřenými listy dáwati. Než kteří jsú měšťané osedlí a nejsú konšelé, ti mají přísahu udělati před konšely toho města, a to přísahu, která od starodáwna jest dskami zemskými o swědomí zapsaná, kterúž úředníci mají městuom dáti wypsanú mezi časem nynějším a Swátostí najprw příští. A ta přísaha má býti: položíc dwa prsty na kříž, stoje. A což tak před konšely seznají, to má w list wepsáno býti, a pečetí městskú zapečetěno, a nemá to od žád- ného odwíráno býti než před súdem komorním. Než což se cti dotýče, o to Pra- žané i jiná města též jako páni a rytieřstwo, kdyžby pohnáni byli, mají osobně státi, a swědomí pod přísahú wydati. 11) Dále města winily panský a rytieřský staw, že když se která kmetična wdá aneb panna w kterém městě řádně w staw manželský wstúpí, že páni na ta- kowé osoby sahají, chtíc aby jim od jich mužuow a manželuow wydáwány byly. Proti tomu panský a rytieřský staw powěděli, že nám k tomu není potřebí nic mluwiti, neb o to již nález máme, a tím se sprawowati chcem, kterýž učiněn jest mezi Henrichem z Šwamberka a Táborskými. Takto o tom my wypowídáme a nalezáme: poněwadž páni a rytieřstwo z swé

Strana 259
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 259 swobody, kteréž od starodáwna užíwají, na tom sú zuostali, a to konečně zawřeli, ktožby komu sirotka wedle swolení zemského newydal, aby jej mohl z dwaceti hřiwen střiebra bez lotu spolupuowodem pohnati; a když to obdrží, že jest sirotek jeho, že jemu má tu pokutu dáti, a sirotka s tú pokutú vrátiti. Pakliby sirotka newydal, tehdy má jej po druhé pohnati též z pokuty i z sirotka. Pakliby po druhé pokutu dada, sirotka newrátil, tehdy jej po třetí též z pokuty a z sirotka muož pohnati. Pakliby po třetí, dada pokutu opět sirotka newydal, tedy puowod má to na krále JMt a na pány a wládyky do plného súdu wznésti; pakliby krále JMti w zemi nebylo, tehdy proto na pány a wládyky w plném súdu. A cožbykoli se statku téhož sirotka doptati mohlo, to má při pánu téhož sirotka zuostati. A což- koli puowod prowede slušně bez přísah na schwálení pánuow a wládyk, zač jest ten sirotek měl, má jemu dáti z swého wlastního statku konečně od pruowodu we dwú nedělích pořád zběhlých. Pakliby tomu dosti pohnaný neučinil, tehdy puowod muož se podlé práwa a swolení zemského pro dosti neučinění nálezu a panskému rozká- záni wésti na dědiny, tak jakž nález obecní ukazuje do té sumy; než ten sirotek aneb ta žena, kteráž by se wdala, při muži swém zuostati má. 12) Dále, kdež winí města pány a rytieřstwo z neoprawowání domuow w mě- stech. Proti tomu páni a rytieřstwo tuto odpowěd dali sú, že ta žaloba osob zwláštních se dotýče, i protož jest nepotřebná. Wystupujeli kto w tom, a co učiní mimo wý- sadu a těch domuow swobod, i každý práw z toho býti musí tu a na tom místě, kdež jemu o takowú při odpowěd dáti přisluší. Tu o tom takto wypowídáme, že, kteřížby koliwěk páni neb rytieřstwo domy měli w městech, kteréž pod šos městský příleží, w to města mají moc nahlednúti wedle práwa města swého, a držiteluom rozkázati opatrowati, tak aby město ne- pustlo. Než kteří páni mají w městech domy swobodné, jestli žeby domuow ne- oprawowali ke škodě městu, chtíli Pražané neb jiná města, mohú jich práwem hleděti. Dále přes prwní žalobu napsanú Králi JMti danú po druhé, dáli jsú Pražané a jiná města, že mnozí z pánuow a rytieřstwa na swých zbožích 6) krčmy nowě sobě zaražují, a w nich množství potom škuodcí lidských a mordéřuow od krčmářuow jich přechowáwá se, a sáhneli kdy město které, majíc poprawu, buď na krčmáře toho, jako fedrowníka, buď na takowé zločince, tehdy hned pán té krčmy a takowého krč- máře pohruožky činí, že chce je pohnati, prawě tím, když zlému chtí překážeti, žeby mu moc, kwalt a pych na jeho gruntech činili; oni oprawce jsú, přitom žádajíce za opatření. — 7) Druhé, kterak mnoho na zboží panských a rytieřských nowých městeček i trhuow powstalo jest ke škodě WKMti i nám w nich k weliké škodě jest. 8) A k tomu kterak na zboží panských a rytieřských mnoho nowých cel i po wodách i po zemi wzniklo jest k obtížení našemu welikému, prawíc, že jest proti nálezu starému zřetedlně dskami zemskými zapsanému. Proti tomu páni a rytieřstvo odpowěd dali sú, což se krčem 33*

Strana 260
260 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. tkne, že již na to odpowěd dána o piwě wáření; a což se nowých městeček pan- ských a rytieřských i trhuow dotýče a cel, též že se tu JKMt mocnosti wíc dotýče nežli panského a rytieřského stavu, poněwadž JKMt jest pánem této země jako prwní předkowé JMti, a předkowé JKMti obdarowání jsú na swrchu psané wěci dáwati ráčili. A JMK. jsa pánem této země, jest též mocnosti jako předkowé JMti: a tak jednomu každému z stawu panského a rytieřského má moc obdařiti nowým městečkem, clem, trhem; a zdáli se komu, žeby to ke škodě bylo, že jeden každý má práwo před sebú. Tu my o tom takto wypowídáme a nalezáme: ktožbykoli krčmu sobě nowú zarazil, a toho neprowedl, že ta krčma jest wysazena od předkuow našich neb od nás, že takowé krčmy mají kaženy býti. Pakliby kto prowesti mohl ote dwa a třidceti let pokojné držení a užíwání krčmy, ten toho také užiti má, buď z pánuow, z rytieřstwa neb z měst, wšak kterážby nebyla ke škodě wýsadám Pražanuom a ji- ným městuom. O cla takto wypowídáme: napřed aby woláno bylo po wší zemi, aby žádný cla po zemi i po wodách nesprawedliwého nebral. Pakliby ktožkoliwěk w krá- lowstwí Českém, buď pán, rytieřský člowěk nebo město přes to wolání wiece cla bral, nežby jeho wýsady ukazowaly, anebo nežby mohli prowesti starodáwním uží- waním, takowý aby mohl od toho neb od těch, od kohožby se tím obtížení dálo, pohnán býti z desíti kop grošuow českých; a najdeli se, že jest nesprawedliwě bral, že má tu pokutu dáti, a toho cla což nesprawedliwě užíwal, aby toho wiec nebral. (Žaloby pánůw a rytířstwa na města, i wýpowědi králowské na ně.) 1) Najprwé, kterak z wěcí panských a rytieřských, kteréž do měst posílají, cla w branách i z míst berú, prawíce, že jest to proti wšemu práwu, a že jsú w této zemi tak swobodni, aby z jich statkuow clo bráno býti nemělo, a k tomu prawí, že z lidí jich berú clo a tržné neobyčejné; žádajíce, aby to wšecko ukázali, kde jim co swědčí, a z čeho co bráti mají na zemi neb na wodě; nadto, což podlé práwa bráti mají, že silnic neoprawují. Proti tomu Pražané a jiná města odpowěd dali, že se nás wšech ta wěc ne- dotýče, než jestli že z nás kterékoli město co w té wěci proti jich swobodám činí, že jeden každý muož to město před Waší Milostí králowskú winiti z toho. Tu my o tom takto wypowídáme: Poněwadž jsú Pražané a jiná města proti tomu nic nemluwili a nic neokázali, než powěděli, že se ta wěc toliko některých

Strana 261
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 261 měst dotýče: a protož my pány a rytieřstwo při tom zuostawujem. Jestli pak žeby které město přes tuto naši wýpowěd kterému pánu neb rytieřskému člowěku přes to co činil(i) a z nich brali, že se právo jim pánuom a rytieřstwu nezawírá; než což by jinde kúpíc chtěli to zase prodáwati, že z toho mají clo tržné dáwati jako jiní. Než což se lidí obecných dotýče, aby žádný pán neb rytieřský člowěk aneb měštěnín cla nesprawedliwého od jiných nebral po dnešní den aneb tržného, lečby na to wýsady měl od nás neb od našich předkuow, aneb mohlliby to starodáwním držením prowesti za řád a zaprawiti, toho také má požiti, wšak aby tak proto ta cla a tržné brali, jakž ty wýsady ukazují aneb starodáwná držení, a výše nic. Pakliby se komu zdálo, žeby jim lidé wýše se obtěžowali, nežliby to mohlo swrchu psaným obyčejem prowedeno býti, že jeden druhého bude moci pohnati z desíti hřiwen střiebra z pokuty, podlé toho, jakož sme o krčmách swrchu w tomto roz- sudku w žalobě Pražan a jiných měst položili. Než což se silnic oprawowání do- týče, o tom takto wypowídáme: ktožkoliwěk cla drží, buď páni, rytieřstwo, Pražané neb jiná města, že mají z práwa silnice oprawowati, pokudž jim příleží sprawedliwě od starodáwna; pakliby kto neoprawowal, aby byl napomenut od těch, ktož tu silnici zprawují. Pakliby přes to napomenutí wždy neoprawil, tehdy ten, ktož ho napo- menul, muož toho pohnati, ktožby silnice neoprawil, z deseti hřiwen střiebra bez lotu před úřad menší. A prowede-li naň to wedle práwa, že jemu pohnaný bude powinen tu pokutu dáti a silnici oprawiti. 2) Druhé: že těch lidí Pražané i jiná města, kteřížby zločince wyzdwiho- wali a jim překáželi, nechowají. Proti tomu Pražané a jiná města odpowěd dali, že námi nic neschází, než že my wysíláme wždy na takowé lidi, ale že nám w tom překážku činí. Tu o tom takto wypowídáme a nalezáme: Poněwadž Pražané a jiná města w swých městech swé popravy od starodáwna zwláštní mají od předkuow našich i také od nás, kdež jsú tím z práwa powinni, aby silnic okolo sebe hájili do swého najwyššího přemožení, a také aby zločince a přewaleče z krčem wyzdwihowali. Než jestližeby člowěka osedlého kteréhožkoliwěk pána neb rytieřského wyzdwihli, a ten pán neb rytieřský člowěk oň stál a toho žádal, aby mu ten člowěk wydán byl, že chce naň práwa dopomoci, že takowému pánu neb rytieřskému člowěku má wydán býti. Pakliby ten pán neb rytieřský člowěk, kdyžby mu ten člowěk wydán byl, nechtěl naň práwa pustiti, aneb jej upustil: tehdy o ty škody k tomu pánu neb rytieřskému člowěku má hledíno býti, a takowý pán neb rytieřský člowěk má naň bez odporu práwo pustiti. Pakliby o takowého zločince žádný pán neb rytieřský člowěk nestál a nežádal, aby jemu wydán byl: tehdy města budú moci swobodně takového zločince podlé práwa a jeho prowinění trestati.

Strana 262
262 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. Dědictwí, ježto na listech jistoty mají. 3) Třetí žaloba od pánuow a rytieřstwa na města prawíc, kterak drží zboží a we dskách jich nemají, žádajíc w tom, aby podlé pokut k nim se zachowáno bylo. Tu my o tom takto wypowídáme a nalezáme: Což se těch pokut dotýče, těch my při sobě jako král Český necháwáme. A po dnešní den nález náš a wý- powěd naše: kteréby město k obci neb která osoba zwláště co dědictwí na ty listy kúpil a držel, ti aneb ten aby w tu pokutu upadl beze wší milosti. O domy, že nechtí w městech pánuom a rytleřstwu zapisowati. 4) Tak my o tom wypowídáme a nalezáme: Kterýby koli pán neb rytieřský člowěk kúpil sobě duom w kterém městě, ježtoby ten dnom byl pod šos, že má a powinen bude wšecko z toho domu trpěti s tím městem, w kterémžby sobě takowý duom kúpil. A také, chtěl-liby jej kto z toho domu aneb z čeho, ježtoby to cožby kúpil k městu pod šos slušelo, winiti, že má tu na tom práwě z toho práw býti. O puotku w městě. 5) Dále, jakož páni a rytieřstwo města winí, že když která puotka w městě, a (osoby) z našich stawuow sami se oč w městě potknú, tehdy oni ty osoby sázejí aneb je trestati chtí, ježto jim ta wěc nepřisluší. O tom takto wypowídáme a nalezáme: Kteréžkoli puotky by se dály w bu- dúcích časech mezi panským a rytieřským stawem w městech, to my přikazujem wšem wuobec, aby takowých puotek z úmyslu a bez příčiny na se nečinili. Pakliby se kdy přihodila w kterém městě takowá wěc, aby měšťané stawili, a takowé kdožby ty puotky činili, aby před súd zemský neb komorní, kterýby měl najprw přijíti, slibem zawázali. A kdyžby před súd přišli, aby to páni rozwážili, aby jim toho lehce newážili a podlé prowinění je trestali, ktožby k tomu příčiny dáwali. O lidl chudě. 6) Dále, páni a rytieřstwo na města žalují, když wědí člowěka chudého, že jemu piwa a jiné wěci wěří, a potom jiné lidi jich stawují. Proti tomu města pra- wili, že proto to činí, že páni a rytieřstwo nám našich dluhuow nedopomáhají. Tu my o tom takto wypowídáme a nalezáme: Jestli že kto z měšťan kte- rému člowěku, a též pán neb rytieřský člowěk kterému měštěnínu aneb jich člowěku chce co prodati, aby jemu newydáwal toho což prodá, leč mu rukojmě za to postawí. Pakli chce kdo komu wěřiti z těch stawuow, to ten, ktož swěřil, má najprw na pána toho člowěka wznésti, a ten pán má swého člowěka držeti k dostiučinění sku- tečnému. Pakliby ten člowěk neměl čím platiti, tehdy má wěřiteli swému konečně we dwú nedělích w moc dán býti. A když se tomu dosti stane, nemají jiní lidé

Strana 263
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 263 toho pána stawowáni býti; pakli by ten pán se k tomu sprawedliwě mieti a toho dlužníka wěřiteli wydati nechtěl, tehdy wěřitel lidi toho pána, rytieřského člowěka neb měštěnína bude moci stawowati, dokudžby mu se sprawedliwě nestalo. O súd w městech. 7) Dále, jakž páni a rytieřstwo Pražany a jiná města winí, že kdy pán neb rytieřský člowěk, aneb lidé jich co w kterém městě před práwem jich činiti mají, že o jedné při we třech neb e čtyrech létech konce neučiní. Takto o tom wypowídáme a nalezáme: aby Pražané i jiná města konec wedle práwa přem činili, a odtahuow mimo obyčej a práwa aby nečinili, co se lidí panských a wládyckých dotýče. 9) Dále páni a rytieřstwo žalují na Pražany a na jiná města, že suol, železo, obilí a jiné wěci k obci překupují, a trhy zastawují a wíchy wystrkují, aby žádný nekupowal. Proti tomu Pražané a jiná města takto prawili, že se ta wěc wšech měst nedotýče, než některých, a to těch, která města sklad soli mají. A což železa a jiných wěcí k obci kúpí, že w trh nekupují, než po trhu, a to z příčiny té, že co tomu ktož prodáwá zuostane, aby s tím pryč nejel, a potom aby nedostatku ne- trpěli. A wíchowé ne proto se wystrkují, aby sobě kto k swé potřebě neměl kú- piti, ale proto, aby na překup přemykači neb cizozemci nekupowali, a potom jiných aby nedřeli. Tu my takto o tom wypowídáme a nalezáme, aby se Pražané i jiná města tak zachowáwali nyní i na budúcí časy, jakž sú odpowěd Pražané i jiná města na žalobu panskému a rytieřskému stawu před námi dali. 10) Dále, páni a rytieřstwo Pražany a jiná města winí, že ktož na sladownu které obilí přiweze, tehdy toto zase z města nedadí wézti; proti tomu města takto powěděli, že o tom mnozí nic newědí. Tu my o tom takto wypowídáme a nalezáme: Ktožkoli sobě do města obilí pošle, aby jemu slady wzdělány byly k jeho potřebě, že jemu nemají města brániti zase wen z města wézti. Pakliby tomu které město toho hájilo, že tu wěc ten má wznésti na podkomořího našeho, a on má rozkázati témuž městu slowem naším, aby jemu zase nawráceno bylo. A též pošle-li který z pánuow neb rytieřstwa do kte- rého města na trh, aby jemu obilí na trhu k jeho potřebě kúpili, že jemu toho Pra- žané a jiná města hájiti nemají. 11) Dále páni a rytieřstwo winili sú Pražany, že wína hostinského do Prahy wézti nedadí. Takto o tom wypowídáme a nalezáme: aby se tak Pražané o wína wezení zachowali wedle práw a obdarowání od ciesařuow králuow předkuow našich i také od nás. A což se oprawowání wín dotýče škodnými wěcmi, w to aby perkmistr

Strana 264
264 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. w Praze, a w jiných městech konšelé pilně nahlédli a nahlédali, aby se toho ne- dálo; a byl-liby kto w tom postižen, aby na to pokuta byla uložena, aby takowý skutečně byl trestán. 12) Dále, páni a rytieřstwo Pražany a jiná města winili sú, že na wodách zahrazují wrata, ježto lidé s lesem a loďmi wolně jeti nemohú, a 13) súkenníci wlny nedadí na trzích kupowati. O tom takto wypowídáme a nalezáme: aby na jezích wrata, kteréž sú od starodáwna byly, lidem k jich potřebám otewírány byly, aby mohli wolně plúti. Pakliby pán, rytieřský člowěk neb město které tak se nezachowal, tehdy muož po- hnán býti před súd komorní; a najdeli se, že jest to swéwolně udělal a wrat ote- wříti nechtěl, tehdy aby puowodowi wšecky škody dal, na schwálení úředníkuow menších. 14) Dále, jakož páni a rytieřstwo Pražany a jiná města winili sú, když kte- rého člowěka w městě najdú, že jeho upúštějí rozličnými spuosoby. Tu o tom tak wypowídáme a nalezáme: že kterýby koliwěk pán neb rytieřský člowěk kterého člowěka swého w kterém městě u kterého hospodáře našel, má toho hospodáře žádati, aby se jím ujistil, a potom žádati na purkmistru toho města a na konšelích, aby jemu jeho wydali. Pakliby se tak nezachowali, ten, komužby jeho člowěka newydali, zachowej se wedle zřízení zemského o lidi zběhlé. A protož my nadepsaný Wladislaw, Uherský, Český oc. král, přikazujem wšem pánuom, rytieřstwu, Pražanuom a jiným městuom w králowstwí Českém wšem tímto listem, tak jakož sú na nás wšichni stawowé swrchu psaní mocně přestali, aby tuto wýpowěd naši nyní i budúcně po wěčné časy we wšech kusích, článcích a klausulech pewně a stále drželi a zachowali bez wšelijakého přerušení; pakliby kto neb kteří z toho nyní aneb potomně kdy swéwolně wystúpili a proti této naší wýpowědi co učinili, že takoví mají držáni býti za rušitele obecního dobrého, a mají w trestání naše i budúcích králuow Českých beze wší milosti upadnúti.

Strana 265
Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1502. 265 19. Cedule králowská, kterak pomoc ode wší země České králi swolená proti Turkům wybírati se má. Ze sněmu, 22 Mart. 1502. (Rkp. Talmbersk. f. 277.) Zřízení pánuow, rytířstwa, Pražan a jiných měst králowských králowstwí Českého o pomoc, kterú mají králi JMti proti Turkuom učiniti. Item panský staw králi JMti sú se swolili na swé osoby mužského pohlawí i také ženského s malého jako s welikého dáti s hlawy po puol kopě českých. Item staw rytířský s swých osob aby dali s hlawy XV gr. českých se wšeho muž- ského pohlawí i ženského starého i mladého, i s dětí po jednom groši dáti mají. Item s hospodářuow w městě, s domu, s ženy, s dětí swoleno po X gr. českých, než s čeledi wandrowní a přístawné přes to s hlawy každý po 1 gr. č. Což se pak hospodářuow na předměstí a podruhuo wšech dotýče, tu jest swoleno, aby to stálo při ohledání těch osob, kteříž tu pomoc w každém městě wybírati jmíti budau, aby oni s usedlého předměstí, poznajíli že jest duoležitý, též wzali jako s hospodáře w městě; pakliby nebyl duoložitý, ale též s hlawy jedné každé po jednom groši českým brali toliko; též od podruhuow, seznají-li že muož wíce učiniti, a dáti nežli s hlawy groš, což jemu rozkáží, aby dal; pakli by s wíce býti nemohl, ale též aby dal s hlawy groš. Item což se pak rytířských lidí dotýče, kteříž w městech jsú, a neb těch, kteříž nejsúce erbowní swobodná zboží mají a drží na zemi, ti se za- chowati mají jako rytířský staw, krom toho, že což i z sebe i z swé čeledi sberú i z swých lidí, že to klásti mají w tom městě, v kterémž bydlí a ne jinde. Též i jedna každá obec kteréhokoli města, což z lidí swých sbéře, má to těm w ruce dáti, kteříž w jich městě na wybírání té pomoci sedí. A wyberúce wšecka města wšecknu pomoc, mají ji snésti do Prahy na rathauz Starého města Pražského, a tu ji mají Pražané chowati k té potřebě králi JMti, a jinam ji nemají obracowati. Pak- liby toho nebylo potřebí králi JMti, nemají té summy nikam obraceti, než na dobré neb králi JMti neb této koruně České potomnie, s wědomím wšak a powolením wšech měst králowských králowstwí Českého. Item kdož erby mají a těch erbuow poží- wají aneb požíwati chtějí, mají dáti též jako rytířský staw. A též kteříž zboží z města na zemi mají po XV gr. č.; i také dědinníci mají dáti. Item lidé wšickni, panského, rytířského a městského stawu, z měst, z městeček a ze wsí wšickni w zemi České obywající, jeden každý s hlawy, malého neb welikého, chudého aneb bohatého, mužského i ženského pohlawí po 1 gr. č. dáti mají. Item proboštowé, 34

Strana 266
266 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1509. opatowé, přeworowé, děkani, alcipryšti, kanowníci, faráři, každý z nich ze wší země králi JMti mají po / dáti gr. a jiní wšickni kněží, žáci i wšickni duchowního po- hlawí po groši českém. Item kdož peníze na listech a úrocích mají, ti aby dali z padesáti kop českých III gr. české. Item kupci wšickni kteříž sklepy w městech krále JMti, též w panských i rytířských, mají dáti s sklepu po 1 gr č. Item krčmáři wšickni, kteříž mají krčmy swobodné, ti wšickni aby dali po XV gr. č. s swé hlawy. Item tento spuosob jest kterak se má wybierati: každý pán z swého zámku, dwora daj počet napsaný, též rytířský člowěk i měštění hospodář, oznam swuoj počet osob, a z nich sbera, polož u dolepsaných osob. Item každý pán i ry- tířský člowěk poruč swému městu i městečku aneb wsi, purkmistru, čtyřem konše- luom, ať pod přísahú wšickni obec města, městečka spíší. Též rychtáři we wsech se dwěma konšely učiniti mají: napřed osedlé hospodáře zejmena zapsati mají, a jeho čeleď wšelijakú, malú neb welikú osobu w každém domu zapsati mají. A každý pán a rytířský člowěk swé zboží a panstwí zejmena tak popíše, daj to sepsání kraje toho hajtmanu, a každý peníze swé při tom podlé toho sepsání polož w jich moc; a w tom se každý wěrně a prawě beze wšeho fortele a lsti zachowati má, tak jakž jest jednomu každému jeho dobrá powěst milá, a to pod přísahú jednoho každého. Item měšťané w městech JKMti i také což k městu pod šos mají, též podlé toho zachowati se mají, kohož sobě a z sebe k tomu wyberú, jedno každé město těm osobám spis i také podlé toho peníze dáti, tak jakož napřed swolení městské i o kupcích ukazuje. Item též preláti a kněží, žáci i wšickni učení a duchowní zachowati se mají, že každý pán, aneb kdožkoli takowého pod sebú má, ti to opatřiti mají, a z nich sebrati a dáti, což na ně uloženo jest podlé spuosobu napřed položeného. Item též klášterowé králi JMti s osob swých po 1 gr. č. i s čeledi dáti mají, kromě těch klášteruo kteří peněz neberú. Item s židuo každý pán a rytířský člowěk, též město králi JMti sebrati mají podlé swrchupsaného spůsobu, a tu položiti jakož se napřed píše. Item kdožby koliwěk, buď pán, rytířský člowěk, měštěnín, aneb město, duchowní aneb swětská osoba tomu dosti neučinili podlé tohoto swolení, napřed král JMt má naň swú mocí sáhnúti skrze pány úředníky zemské. A bylaliby toho po- třeba, wšecka země mají sobě na toho pomoci. Než ta wšecka pomoc má u hajt- manuow w krajích ležeti, a ti se mají zapsati králi JMti i wší zemi, že té summy nemají nikam wydáwati, než mají osobám wosmi z pánuow, z rytířstwa wosmi, a z Pražan wosmi a z jiných měst počet učiniti, a podlé toho počtu jim tu summu a těm wosobám od země woleným w jich moc wydati, což od pánuow a rytířstwa i od jich lidí i z měst té summy sebráno jest; a kdyžby se ten počet stal, tehdy do každého kraje od těch osob mají dány býti cedule sepsané a zapečetěné hajtma- nuom, co té pomoci od nich sú přijali. A ty osoby ze wšech tří stawuow mají slib učiniti pod přísahami králi JMti napřed, a potom wší zemi, že té pomoci peněz

Strana 267
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 267 nikam jinam hýbati nemají, než na tu potřebu na Turky, na lidi služebné, kdyžby král JMt swú osobú jeti a táhnúti ráčil proti Turkuom. Item ty osoby od země wolené ze wšech tří stawuow, jakož se napřed píše, mají se na lidi ptáti hodné, jízdné i pěší, přewrhúc tu summu peněz, pokadžby na počet jízdných i pěších až do puol léta postačiti mohla. A král JMt sobě k tomu hajtmany spuosob, kdoby ty lidi jednali, wedli i řídili, s nimi slušně uhodíc o službu i s škodami, tak kdyžby král JMt ráčil osobú swú se hnúti a táhnúti proti Turkóm, a jim to psaním swým oznámil, tehdy oni ten počet peněz, což postačiti bude moci na lidi buď z Čech, z Morawy, z Šesti měst, z Slezska a z Lužicské země obrátiti a wydati mají, a z toho wší zemi počet učiniti, kdyžbykoli toho na nich požádáno bylo. Item krále JMti wšickni stawowé prosíme, že JKMt, kdyžby sám swú osobú proti Turkuom táhnúti neráčil, že také JMKská námi a tú pomocí hýbati neráčí, neb sme my na nic jiného nežli na pomoc JMKské osobného tažení proti Turkuom w tuto pomoc se podwolili, JMKské i wšemu křesťanstwu ku pomoci a wobraně swaté wíry křesťanské. Item toto jest král JMt ráčil rozkázati zapsati, že takowau pomoc a swolení od země této vděčně přijíti ráčí, a wší milostí jako pán náš milostiwý odplacowati, ale poněwadž JKMt ne pro swuoj užitek ale pro wěčnú obranu wíry křesťanské na wšecky stawy žádost té pomoci wzložiti ráčil, kdež JKMti žádost napřed a po tom i naše JKMti toto powolné swolení, aby snad w nižádný užitek a potřebnost proti Turkuom pro odtah času dlúhého uwedeno nebylo, JKMt toho žádá, aby ta summa hned wybírána byla, a wybrána což najspíše bude moci býti. A nemohlli by ji kdo tak náhle a brzo beze lsti wybrati, tehdy aby ji konečně o swátcích letničných najprwé příštích dali a položili beze wšech dalších odtahuow pod pokutami swrchu- psanými; nebo JKMt okolo toho času naděje se najspíše s nepřátely JKMti i wšeho křesťanstwa jmíti činiti. Protož JKMt toho žádá i prosí, aby té pomoci sebrání žádní odtahowé se nedáli, aby JKMt lidi ku potřebě swé, kdyžby JKMt ráčil obeslati, najíti hotowé mohl, a w tom obmeškán nebyl, i také aby ta pomoc, která se státi má, w užitek a prospěch, i této koruně ke cti mohla přiwedena býti. 20. Král Wladislaw stawům kraje Bechynského: patent o wybírání berně piwowárné a berně z úrokůw. Na hradě Pražském, 22 Mart. 1502. (Rkp. Talmberský, f. 278 b) Wladislaw z boží milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným a opatrným, pánóm, rytířuom, wládykám i městuom 34*

Strana 268
268 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. kraje Bechynského, wěrným našim milým, milost naši králowskú a wšecko dobré wzkazujem. Wěrní milí! Jakož wás tajno není, kterak jest na tomto nyní minulém sněmě na tom zuostáno, aby ta berně piwowárná byla dána sprawedliwě od těch, kdož sú jí nedali, konečně na swatého Jiří neb dwě neděle po tom tomu, komuž sme ji w témž kraji wybierati poručili, napomínajíce wás wšech, kteří ste jí nedali, abyšte se k tomu jměli a ji na čas swrchupsaný u berníka položili a zauplna dali; pakliby kdo toho zanedbal, již sme berníkowi rozkázali, aby na takowého neb na takowé práwem berničím saženo bylo, již sme my berníkowi rozkázali, aby dobytky se jim zajímali. A kdožby se tomu koliwěk zprotiwiti chtěl a směl, a dobytkuo sobě bráti nedal, ten w túž pokutu upadne, jakoby proti práwu odboj udělal. Což se pak té berně z peněz, kteří je na úrocích a na zápisích mají, dotýče, ježto mají wýpowěd, jakož swolení toho we dskách šíře swědčí: ti aby konečně na swatý Jiří najprwé příští tu berni dali a položili, anebo dwě neděle potom, polowici swato- Jiřského úroku a polowici duchoduo z zápisuow nahoře dotčených a dskami učině- ných. A ktožby toho koliwěk neučinil, a těch peněz nepoložil na čas swrchupsaný, na takowého neb takowé k summám jejich hlawním sáhneme, jakž kdo puojčil, podlé pokuty na to uložené a dskami zapsané, a to tak a na ten spuosob, že sobě té summy prawú polowici wezmeme, a čtwrť jedné dáme tomu, kdož se koliwěk doptá na koho, že jest té berně z peněz aneb z zápisuow nedal, a jeho z toho požene a wysaudí, a hajtmanuom, kteří jsú toho kraje, druhú čtwrť, aby se o to rozdělili, a tu polowici naši obrátíme na dluhy zemské. Než kdož sú peníze ty časy, když se to swolení stalo, na úrocích měli, ti mají z nich též dáti jako i jiní. A jestliže sau kteří statky swé po tom swolení prodali, dawše z toho piwowárné, a potom swých peněz puojčili, ti a takowí z těch peněz nemají a nejsú powinni nic dáti. Než jestliže sú kteří piwowárného nedali, a potom swé zboží prodali, tehdy takoví mají též jako jiní z peněz berni dáti. Také koní aby žádný wen z země newedl; pakli kdo w tom nalezen a postižen by byl, takowému mají ti koně pobráni býti, a těch koní polowice býti má hajtmanuom toho kraje, a druhá polowice tomu, kdožby je wzal a takowé postihl. Přikazujíce, abyšte toto obecné zuostání po městech kraje toho prowolati a rozhlásiti dali a kázali, aby o tom wšickni wěděli. Dán na hradě Pražském, w úterý po kwětné neděli, léta božího Mvcii, a králowstwí Uherského dwa- náctého a Českého třidcátého prwního. Ex commissione propria Majestatis regiae.

Strana 269
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 269 21. Král Wladislaw Kutnohorským: že poslowé jejich proti wůli králowě opustili sněm. Na hradě Prašském, 23 Mart. 1502. (Orig. arch. Kutnohorsk.) Wladislaw z božie milosti Uherký, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Poctiwí, wěrní naši milí! Jakož ste k nám byli některé z starších swých wy- brawše sem wyslali, wo ty ruoznice a nesnáze, které byly mezi stawy panským a rytieřským a městským, k rozeznání a jich srownání: i wěztež, že sme my k nim jměli wo mnoho pilných a potřebných wěcí, kteréž se obecného dobrého i nás také dotýkaly, mluwiti, rozkázawše jim, aby nikam newodjížděli, než jako nazajtřie před námi stáli, a ty potřeby slyšeli. Kteříž nic se w tom na nás newohledše, jakž se zdwihli, tak preč táhli a nám takowú lehkost swéwolně učinili. Kdež my tomu ne- wěříme, aby to měli učiniti z wuole a rozkázanie wašeho. Žádajíce na wás, že w tom takowé lehkosti našie, kterúž ste nám swéwolně učinili, litowati, a tak se k nim w tom jmieti budete, jakožto k swéwolným, abychom znali, že nás w tom litujete, a že jest ta wuole waše nebyla, kterú sú nám lehkost učinili. Datum in castro Pragensi, feria quarta post Palmarum, anno regnorum nostrorum Hungariae xii, Boemiae vero tricesimo primo. Ex commissione propria Majestatis Regiae. Poctiwým purkmistru a konšelóm města Hory, wěrným našim milým. (A tergo: „Král JMt že poslowé přes rozkázanie JMti z sněmu ujeli, aby byli trestáni oc.“) 22. Staw městský král. Českého činí mezi sebau záwazek, kterak pospolu státi a z jedno- stejné wůle proti stawům jiným chowati se mají. 2 Mai 1502. (List sauwěký w Českém Museum.) Léta od narozenie syna božieho tisícého pětistého druhého, w pondělí den Sigmunda sw., páni Pražané, páni Horníci a páni poslowé z jiných měst králowských králowstwie Českého z jednostajné a společné wuole tyto kusy dolepsané mezi sebú sú zawřeli a upewnili:

Strana 270
270 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1502. Najprwé: Což se hajtmanuow po krajích dotýče, poněwadž jsú bez jich pří- tomnosti, wědomie a wuole ustaweni, kteráž wěc takowá jest k nemalé lehkosti stawu městskému a hlasu jich třetiemu, že jich jim se newidí a nezdá ani jmieti ani držeti za hajtmany. Tudiež aby jim od nich nebylo psáno, přišlaliby kdy toho potřeba, „hajtmanu tohoto aneb jiného kraje,“ než prostě podlé prwobylých jich tituluow, pánu jako na pána a wládyce jako na wládyku slušie. Než jestližeby kde w kterém městě sněm krajanóm kteréhožkoli kraje položiti chtěli, to jim bráněno býti nemá: alewšak žádné město k jich obeslání na ty sjezdy a na ta obsielanie přijiežděti nemá dotud, dokudžby ta wěc o těch hajtmaniech jinak zřiezena a opatřena nebyla. Item na tom jest dále zuostáno, aby žádný měštěnín po tento čas žádného měštěnína, ni před saud zemský, ni před komorní nepoháněl pro jinú žádnú wěc, jediné leč z dědin swobodných, lidí zběhlých a z čeledi. Pakli by kto pohnal, tehdy každý takowý z toho města, w kterémž bydlí, má wypowědien býti, a do jiného města králowského nikoli nemá nikterakž přijat býti. Než jestli pak, žeby kto buď z stawu panského, buď řádu rytieřského pohnal kteréhokoli měštěnína od sie chwíle až do S. Martina z něčeho jiného nežli z dědin swobodných aneb z lidí a čeledi zběhlé, aby práwo skrze nás nikterak se neurazilo, jmá každý pohnaný proto ku práwu státi, alewšak z ničehož takowého odpowiedati nemá: než páni Pražané mají z sebe podlé každého wyslati, tak dobře podlé cizého, budúli za to listem od jeho pánuow žádáni, jako podlé swého; a mají mluwiti, že jest měštěnín, a že pod prá- wem městským sedí, poněwadž se městské wěci žádné nedotýče, z čehož jej kto na tom práwě, k kterémuž přísedí, chtieti winiti bude, že má každému i odpowiedati i práw býti. A mají i toho dotknúti, aby páni, poněwadž jsú o tu wěc na při s námi, takowých sauduow zanechali do sněmu budúcieho. Jestližeby pak w tom čase již jmenowaném stalo aneb přihodilo se co komu z měšťan přes takowé podánie, jižby mohl každý rozuměti, žeby se takowému moc dála, a žeby práwa městská již nic téměř wážena nebyla, a námi žeby nic nescházelo, než jimi proti nám wšecko se protrhalo. I máme a slibujem wšickni toho litowati společně, a moci takowé mocí otepřieti zase. Item: Což se berně s hlawy dotýče, na tom jest zuostáno, poněwadž jest k ní swoleno, aby před se ybierána byla; a každé město wyberúci ji, tak jakž jest swoleno, má jie nechati na rathúze swém ležeti. Než jestliže JKMt pán náš milo- stiwý proti Turku ráčí se hnúti a wyprawiti osobú swú, a dá tu wěc znáti: tehdy jednokaždé město tu berni má přiwesti do Prahy na rathúz starého města Pražského; a odtud má pak wydáwána býti těm, kdož lidí JKMti k té JMti potřebě jednati jmieti budú, když to pokáží dostatečně, že jest jim to JKMtí poručeno. Item: Jestližeby co na jedno, na wiec aneb na wšecka města přišlo dřiewe sněmu toho, kterýž JKMt ráčí obecní položiti, zawázali sú se záwazkem welikým

Strana 271
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 271 řečí jako na dobré příležie lidi, že jedni druhých v jich sprawedlnostech do těch statkuow i do těch hrdel opúštěti nemají: ale mají sobě proti wšem, ktožby jim jakú křiwdu chtěl činiti, žádného newyměňujíc, krom krále JMti pána swého milosti- wého, radni i pomocni skutečně býti. S takowú wšak znamenitú wýmienkú, že žádné město nic počínati nemá proti žádnému swéwolně, lečby to prwé wzneslo na pány Pražany a na jiná města. A když tak učiní, aneb staneli mu se cožkoli od koho, ježtoby se státi nejmělo, mají tomu městu proti tomu, ktožby mu takowú křiwdu činil, pomáhati, tak jakož se nahoře píše, napřed ta města v témž kraji příležície, a nebudeli na těch dosti, tehdy i jiná. 23. Zdeněk Kostka z Postupic Janowi z Šelnberka: o roztržce, která jest mezi stavy o práwa i swobody jejich. Item odpowěď na to. 1502, bes datum (m. Aug.) (Kopie w arch. Třebon.) Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Pán buoh cestu waši we zdrawí prowed. Widěl sem, kterúž ste odpowěd ráčili p. mincmaistrowi dáti; z kteréž sroz- uměl sem, že ne od sebe sami, ale k žádosti některých pánuow k králi JMti jeti ráčíte, ač já newím proč, než přitom píšete, odpowěd dáwajíc což se měst dotýče na psaní páně mincmaistrowo. Protož milý pane, račte to wěděti, že jest to mně, ač snad na mně nic, ale mnohým odporné, abychom k tomu, což Pražané s městy podáwají, přistúpiti měli; a rozumiem tomn, že i v jiných krajích již o to se búří, a to mnozí. Protož jestliže o to ráčíte k králi JMti, welmi tomu nerad jsem pro wás. Neb což ste se mnú mluwili, abychom stáli podlé toho rozsudku krále JMti, a při tom abychom také o sobě wěděli, mně se jest dobře líbilo to, abychom w tu swornost wešli: ale tuto neswornost a rožtržení naše wšech se jedná; ježtobych nerad, by wámi to šlo neb waším jednáním, jinému bych toho radši přál. Neb to napřed bude, že z toho nic nebude, a ktož to jednati bude, podezření hotowé; jakož wíte, co sú wám prwé bez waší winy připisowali. Protož milý pane, muožli to býti, neračte k tomu krále JMti nachylowati, jistě tím nic dobrého w zemi ne- bude. Pakli bez toho wždy býti nemuož, staň se to tak, shledáte to, že se mezi tím najlép městuom stane, čehož nerádi uhlédáte, naše ruoznice, kteráž z toho wznik- núti muož; a ještě prawím wám, že z toho nic nebude. Protož neračte mi za zlé mieti, že wám tak píši; nepíšiť pro jiné, než též boje se w zemi horšieho, než sme

Strana 272
272 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. před sebú měli a máme, a také pro wás. Neb by i tak bylo a ta práwa minula, nadějeli se kto pokoje, mně se zdá že se meylí. A já tak držím, newím zle-li, by král JMt nepowolil nám o našich práwiech wěděti, žeby již dáwno dobře nebylo. A toto račte wěděti, že já, pokudž na mně bude, i s přátely swými lepším neroz- umím, a k tomu, aby ta práwa zrušena býti měla, nikoli neswolím, dokudž lepších neuzřím. A mně se zdá, žeby se jiné cesty s městy k jednání slušnější najíti mohly, než tyto, kteréž napřed králi JMti k lehkosti bylyby, a pánóm a rytieřstwu též; ježto, nežbychom to což žádají nynie na ten čas jim k wuoli učiniti měli, dwornú wěc bychom podstúpiti měli. Již sme se dosti o ta práwa wadili, byloby čas ne- chati; neb konečně bez toho nebudem, což jedni wědí, jiní aby také wěděli, a to najméň. A ktož to koli jedná jinak, potom zwí, že nic dobrého nejedná w zemi. A na tu wěc prosím sněmu na králi JMti nejednajte; neb jistě země křiežem swadí se, a což sme rozděleni nebyli, opět budem, a to se nám na tento čas zle hoditi bude. A nemohly sú města, ač z nich samých jest, k swádě nás lepší odpowědi dáti, i těm kteříž o to stáli, aby ta práwa zkažena byla. Ex Arce nova oc. Zdeněk z Postupic oc. (Ibid.) Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Na waše psaní, kteréž dosti dlúhé jest, slušelaby také dlúhá odpowěd: ale že jest psaní waše došlo mne na cestě, ani k tomu místa nemám, ani prázdnosti. Než krátce já wám takto k tomu odpowiedám, že toho žádnému napřed nedám, ktožbykoliwěk w této zemi rád obec- nému dobrému; žebych já tak rád widěl to, cožby bylo obecného dobrého, a o zlé sem nikdá nejednal, aniž ještě bohdá jednati míním. Než z psaní wašeho jest roz- uměti, že k tomu podobně píšete, jakoby se s městy již něco zjednalo a netoliko zawřelo; ježto se to w prawdě nikdá nenajde. Než to býti muož, že sú oni něčeho podáwali, což pak potom tajné nebude: ale jim není připowědíno, než wšecko napřed na krále JMt a potom na obecní sněm jest wzloženo; kdež za to mám, že se w tom lidé neomýlí, což budú jmíti činiti, a tak nerádi potřebného z ruky pustí, jako wy s swými přátely, a o nepotřebné také se zasazowati nebudú. Jakož ste pak zmínku učinili o nějakém rozumění, k kterémuž sem já s wámi a s p. mincmaistrem na Li- tomyšli mluwil: i wěřte mi w jistotě, žebych já to byl s prawú wěrú rád widěl, abychom byli w to wšichni wešli. Ale jakú ste wy mi na to odpowěd dali dobře lehkú, nepochybuji že wy to pomníte, a já také. Dán we wsi, míle od Brodu Ně- meckého oc. Jan z Šelnberka.

Strana 273
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 273 24. Bohuše Kostka z Postupic Janowi z Šelnberka: že páni a rytířstwo jeho kraje nechtějí a ne- mohau k wůli Pražanům odstaupiti od práw we zřízení zemském (1500) položených, ani od rozsudku králem učiněného. W Litomyšli, 23 Aug. 1502. (Kopie w arch. Třebon.) Panu Janowi z Šellenberka oc. Urozený pane, pane a přieteli muoj zvláště milý! Jakož ste mi ráčili poru- čiti, abych s některými pány a z rytieřstwa rozmluwil w kraji našem, což toho po- dání od Pražan dotýče: tak sem učinil, a jim to potřebně oznámil. Jiného wám psáti neumím než to, že na nich sem nemohl srozuměti, by se jim chtělo od těch práw odstúpiti a o jiných newěděti, k kterýmžby se mohli uteci a w ně nahlednúti, nejezdiec do Prahy. A tak prawí, že těch práw za nowá nemají; než což od cie- saře Karla až do našeho pána jest držáno, to jest z desk wybráno, i také což úřed- níci u desk za práwo w swých hlawách sú nosili, to jest wepsáno; ježto podlé hla- suow lidských, dokudž toho napsáno nebylo, od úředníkuov často k omylné a k škodné zpráwě sú přicházeli lidé; a to jest muselo nepamětí jíti, když jest napsáno nebylo. A mnoho jiných potřebných wěcí jest napsáno, ježto se lidé wědí čím zprawiti. A by to mělo wšecko městuom k wuoli zkaženo býti, jakáby pánu našemu lehkost i nám hanba mohla přijíti, aby to wšichni lidé znali, jakobychom to z nějakého strachu učiniti museli. A ještě sobě to tak předkládají, kdyžby nás k tomuto nynie přiwedli Pražané, žeby potom snad chtěli, abychom my nikdy při swých práwiech oprawiti nemohli bez jejich wuole; jakož sú to pak zjewně mluwili, žebychom neměli bez nich práw swých přičiněti ani ujímati. Mnoho jiných širokých řečí bylo, ježtoby mnoho bylo psáti. Než žeby se za slušné jim zdálo, aby oni wypsané dali ty kusy, kteří jsú jim w těch práwiech obtiežni, a tu na tom sněmu nechť se toho powáží; a žá- dajíli zač slušného, aby se o to s nimi přátelsky narownalo. Též i ten rozsudek králem JMtí učiněný, nechť weň dobře nahlednú a jeho powáží, jistě sprawedliwě wšemu odpierati proč nemají: ale byliliby jim kteří kusowé obtiežni, nechť to také wypíší, a též se o to jednati bude. A budem se k tomu wšickni přimlúwati, aby to k srownání mohlo přijíti, a z lehkých příčin abychom sobě nesnáze nečinili. Dajž se pán buoh WMti dobře mieti. A ráčíteli jakú odpowěd dáti, račte do Hory po- slati; neb tento posel předse do Prahy pojede. Ex Litomyssl, w úterý před S. Bar- tolomějem, anno oc. 1502. Bohuše z Postupic. 35

Strana 274
274 Akta weřejná i sněmovní w Čechách 1502. 25. Jan z Šelnberka Bohušowi Kostkowi z Postupic: o různici mezi stawy o práwa nowá i rozsudek králowský, odpowěď. Na Přerowě, 25 Aug. 1502. (Kopie arch. Třebon.) Panu Bohušowi Kostkowi. Urozený pane, pane a přieteli muoj zwláště milý! Wězte že když jest mne psaní waše došlo, že málo před tiem té hodiny wyprawil sem k wám psaní swé, w němž sem wám oznámil o wýjezdu swém k králi JMti; a toho přitom necháwám. Což se pak tohoto wašeho psanie dotýče, kdež mi oznamujete úmysl swuoj i také pánuow a přátel wašich, což se těch ruoznic dotýče mezi námi a mezi městy; kdež já umyslu wašeho nehyzdím, a mně se zdá, že jest rowně pleš jako hole. Neb oni při tom stojí, abychme my, totižto páni a rytieřstwo, wšeho toho užíwali, což jest bylo od starodáwna, nic newyměňujíc, téhož tak žádajíce, aby při starodáwním zuo- stali spuosobu. Pak wy prawíte, že wšecky wěci starodáwní tu sú w ty knihy we- psány. A poněwadž jest tak, tehdy jest snadné srownání, abychme při starodáwním zuostali, tak jakož sú toho předci naši před námi a my po nich užíwali, a dobře sú tak oni i my stáli. Budeli pak kdo co napsáno w swém domě jmieti, toho jemu žádný newezme; a muož sobě každý pro swú paměť chowati, což se jemu líbí. Což se pak rozsudku krále JMti dotýče, o tom oni nic nemluwí, ani jeho w čem dotýčí. Pak bychme jim toho jměli podáwati, aby oni nám oznámili, co se jim w tom ne- líbí: za to mám, žeby nám na sněmu dali odpowěď, že se jim wšecko nelíbí, kromě toho kusu, kdež sobě král JMt moc pozuostawil, aby jim we dsky kladeno bylo s JMti powolením. A protož mně se zdá, že jest lépe na ně těch otázek nedělati. Přes to pak i o ta práwa, kteráž slowú nowá, i o ten rozsudek, když buohdá sněm položen bude králem JMtí, tu spolu potřebně rozmluwíme. Ex Przerow, fer. Vta post festum Bartholomaei. Jan z Šellenberka.

Strana 275
Akta weřejná i sněmovní w Čechách 1502. 275 26. Král Wladislaw Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála, co purkrabi Karlšteinskému, dáwá práva i milosti wšeliké. Na Budíně, 5 Oct. 1502. (Orig. arch. Třebon.) Wladislaus z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a markrabě Lužický oc. oznamujem listem tiemto wšem, že sme dali urozenému Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála a z Blatné, purkrabi na Karlšteině, wěrnému našemu milému, moc a tímto listem dáwáme, dokudž w tom úřadě purkrabstwie Karlštýnského jest, jestli žeby které winy na lidech na tom panstwie Karlštýnském na nás sprawedliwě připadly a konšely odsúzeny byly, aby on to k sobě přijímati mohl, aby tiem lépe ten zámek Karlštýn mohl chowán býti. Což se pak manuow dotýče přislušejících k témuž zámku, k tomu jemu powo- lenie naše dáwáme, aby on mohl, dokudž w tom úřadu jest, těm manuom na místě našem powolenie dáwati k prodajuom, k freymarkuom, k wěna kladenie, tak jako- bychme my to učiniti mohli, wšakž bez ujmy těch manstwí. Pakliby kdo z těch manuow bez dědiców mužského pohlawie umřel, a žeby tu co na nás sprawedliwě spadlo, tomu chcme, aby to při tom zámku a při tom úřadě dědičně zuostalo nynie i budúcně, tak aby ten zámek tím dostatečněji chowán býti mohl. Tomu na swě- domie pečeť naši králowskú k listu tomuto přiwěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně, w středu po s. Františku, léta božieho tisícieho pětistého druhého, a králowstwí našich Uherského třináctého a Českého třicátého prwnieho. Ad relationem mci dni Johannis de Šelnberk cancellarii summi regni Boemiae. 27. Král Wladislaw Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála: aby manstwí hradu Karlštejna wšecka do re- gistr zapsati dal a saud manský na Karlšteině aby řádně držán býwal. Na Budíně, 8 Nov. 1502. (Orig. arch. Třebon.) Wladislaw z božie milosti Uherský a Český oc. král a mar- krabě Morawský oc. Urozený, wěrný náš milý! Jakož tebe tajno nenie, že sme některé zámky naše w králowstwie Českém k řiezení a opakowání bez přítomnosti našie pánuom ně- kterým téhož králowstwie poručiti ráčili, tak že bychme rádi widěli týchž zámkuow 35*

Strana 276
276 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. i jednoho každého wywýšenie a rozmnoženie, nežli by se jich ujímati jmělo. A pro- tož porúčieme my tobě s pilností, aby ty jakožto purkrabě zámku Karlštýnského na místě našem a slowem naším obeslal wšecky many téhož zámku, a jim rozkázal, aby jeden každý z nich wýsady a sprawedlnosti swé, jakéž kdo mají, na swá manstwie, kterýchž w držení jsú, před tebú položiece ukázali. A jedno každé manstwie i s tiem což k němu příslušie, aby w registra na Karlštýně zvláštně udělané zapsati kázal, a to konečně w roce pořád zběhlém aby se to tak stalo. Jestli že by pak ktožko- liwěk toho tak a podlé tohoto našeho tobě poručení se nezachowal, aneb žeby toho wšeho což k manstwí od nás drží, zapsati dáti se zbraňowal, a to naň dowedeno bylo, že wiece toho manstwie držie nežli jest zapsati dal: tomu chcme a s pilností poraučejíce přikazujem, aby na takowého, a k tomu statku, tak a tiem obyčejem sáhl podlé práwa manského, jakožto k promlčenému a zapřenému. A tak o tom zwláštní pilnost aby jměl, a saud manský na Karlšteině wedle obyčeje a řádu sta- rodáwnieho aby zřiedil a ustanowil proto, aby ta paměť dobrá a obyčej nám ne- scházel, ale raději se stwrzowal. A protož o tom o wšem wěda wuoli a rozkázanie naše tak se zachowaj jakož píšem, jináč nečině. Dat Budae, fer. III post Leonardi, anno Christi 1502°, regnorum autem nostrorum Hungariae xiii, Boemiae vero xxxi°. Ex commissione propria majestatis regiae. Urozenému Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála a z Blatné, purkrabí na Karlštýně, wěr- nému našemu milému. 28. Odpowěd daná Pražanům a poslům z měst od pánůw a wládyk na sněmu shromážděných. W Praze 14—15 Nov. 1502 (MS. Vienn. 5106. f. 91.) „Mo VC ijo“ W pondělí po S. Brikcí na sněmu obecním na hradě Pražském držaném od pánuow JMtí a wládyk Pražanuom a posluom z měst tato dole psaná odpowěd dána jest w tato slowa: Páni Pražané a páni poslowé z měst! Jakož ste nás panského a rytířského stawu žádali, abychom wás při wašich práwiech a swobodách, sprawedlnostech a užit- ciech zachowali: tak my prawíme, že my nic newíme, bychom w čem aneb oč s wámi činiti měli, ježtoby proti wašim práwuom a swobodám bylo; neb o wšecky wěci pře- dešlé králem JMtí s wámi konec a místo máme. Než wždy ještě prawíme, jestli

Strana 277
Akta wveřejná i sněmowní w Čechách 1502. 277 co jiného mimo to oč s wámi konec máme, ježtoby se wašich sprawedlností dotý- kalo, a wy nám to oznámíte, rádi to chcme slyšeti a s wámi se o to slušně a přá- telsky rownati, jako s swými milými přátely. Pakli se wám toho nezdá nám ozná- miti, oznamte to králi JMti: a když nám to JKMt oznámí, my na to JKMti odpowěd dáti chcme, a k wám se přátelsky mieti. Tato odpowěd z rozkázanie panského a wládyckého w plném sněmě w re- gistra rozkázána jest zapsati. Relator pan hofmistr dworský JMt pan Albrecht z Kolowrat na Libšteině oc. „Fer. III post Brictii odpowěd na řeč měst, kterúž ku pánuom a k rytířstvu učinili.“ Milí páni Pražané a páni poslowé z měst! My wás při wašich práwích a sprawedlnostech rádi chcme zachowati, kteréž wám sprawedliwě náleží, a nikdy sme wám w ně nesahali: jediné wy nás při našich práwiech, swobodách a při rozsudcích krále pána našeho JMti prwnějších i nynějších zachowajte, kteříž mezi námi a wámi učiněni jsú. Pakli se wám zdá přes to, že my wám tuto co nepřátelského podá- wáme, ale chcme o to JMKú s wámi rádi napraweni býti. Pakli se wám zdá s námi s samými o to jednati: abyšte toho čas jmenowali a nám ty ruoznice oznámili, chcem s wámi rádi jednati a na nás nemá nic slušného sjíti. Což se pak toho dotýče, kdež ste powěděli, že k práwuom stáwati nechcete, krom o dědictwie swobodné, o lidi zběhlé a o čeled zběhlú: milí páni Pražané a páni poslowé z měst! pomyslte na to, co nám i wám nynie práwo bez přítomnosti krále JMti činí, že to swornost, pokoj, jednotu a lásku: pak máli wámi to rušeno býti a kaženo, mybychme wám toho (buoh zná) nerádi přáli, jakožto třetímu stavu w této zemi starobylému, a podlé těch záwazkuow, kteréž ste wy tak dobře jako i my králi JMti k podniknutí práwa učinili a slíbili. A žádáme wás, že toho napřed sami pro se i pro nás také před se bráti nebudete. Dále jakož ste powěděli, žebyšte žádost swú a naši nám (sic) odpowěd wuo- kolniem zemiem, králuom, kniežatuom i jiným stawuom rozpisowati chtěli: milí páni Pražané a páni poslowé z měst! jaká poctiwost, jaký užitek wám z toho zruosti muož neb přijíti, bez pochyby máte ten rozum, že to rozwážiti umíte a muožete. Než -panský a rytieřský staw (pán buch zná) žebychom rádi swornosti a pokoje užiti chtěli, a pod tiem pokojem s wámi w dobré swornosti a lásce státi, a těm se brá- niti, ktožby této koruně lehkost a neswornost činiti chtěli.

Strana 278
278 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 29. Jan z Šelnberka Jindřichowi ze Hradce: o spůsobu, kterakby po resignaci p. Jence jemu nejw. purkrabstwí, jiným jiné auřady u krále wyžádati se měly. Na Přerowě, 9 Dec. 1502. (Rkp. Talmberský f. 395.) „O auřad páně, najwyšší purkrabstwí Pražské, takto jest jednáno.“ Urozený pane, pane a příteli muoj zwláště milý! Wězte že wčera přijel sem na Přerow rowně we čtyři hodiny na noc; a když sem přijel, nalezl sem pana hofmistra an již tu, a přijel k obeslání wašemu. Tu pak hned rozmlúwal sem s ním, což se námluwy té dotýče, kteráž se stala mezi panem Jencem a wámi; i ten spis sem jemu ukázal, a při tom oznámil sem jemu žádost waši, a žebyšte welmi rádi widěli, aby se s wámi do Uher wyprawil, zwláště poněwadž já jeti nemohu. Tu mi jest p. hofmistr powěděl swé weliké zaneprázdnění na tento čas: ale proto wám k wuoli, jako pánu a bratru swému milému, že to chce rád učiniti a jeti. Než toliko mezi jiným to připomenul, jestližeby se to sešlo, žeby král JMt úřadu purkrabstwí wám přál a mně komornického, aby on také tím jist byl, že pán z Rozmberka a wy jemu w tom tak přátelé budete, a podlé něho že w tom stanete jako o swú wěc, aby on také k kan- cléřstwí přijíti mohl. Pak já sem jemu powěděl, že to tak býti má, a že sem o to s wámi mluwil; než proto ještě wám to ku paměti přiwodím, abyšte o to s pánem z Rozmberka rozmluwili. Neb jest to welmi slušné a poctiwé, poněwadž on pro waše dobré přijede, abyšte také jeho dobré obmejšleli. Což se pak jeho wýjezdu dotýče s wámi, k tomu se on chce míti, a w Brně se s wámi shledati, když mu je- diné na Mělník den nebo dwa dáte napřed wěděti, že on meškati nebude. Toto se jemu také potřebné zdá, i mně se to líbí, abyšte wy s swé strany pánuow požádali některých, kteříž wám blíž přísedí, kteříž w radě králowské aneb na úřadech jsú, a též také i z rytířstwa, aby králi JMti psali podlé tohoto přípisu, kterýž já wám teď posílám; a to z té příčiny, poněwadž JMt tam málo pánuow a rad s sebú jmíti bude z Čech, aby se těmito listy doplnilo; kdež se w nich do- týče toho, žeby to též JMti raditi chtěli, kdyby při JMti byli. Pak tak sme před- mlúwali, poněwadž wy s sebú jmíti budete p. Špetla a p. purkrabie, žeby ještě dobré bylo, abyšte s sebú wyprawili p. Karlíka z rytířstwa, a od p. podkomořího abyšte také takowé listy přímluwčie wzali, a z pánuow od p. Woka z Rozmberka a od p. Petra Holického. A my také s swé strany chcme se starati o listy takowé od p. Pernšteinského, od p. Petra Bydžowského, od p. Lwa a od p. Bohuši Kostky, a od kohožbychom pak wíc mohli. A ti listowé wšichni aby králi JMti dáni byli, aby potom nebylo řečeno, žeby král JMt takowé znamenité úřady bez rady rozdal. Pak

Strana 279
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 279 jestli waše wuole, aby p. Pernšteinský i p. Kostka o waši osobu psáti měli, tehdy pošlete mi sem list wěřicí na p. Albrechta hofmistra k těm dwěma pánuom, tehdy on bude s nimi mluwiti na ty listy. A což se p. Šwihowského dotýče, již sem já p. hofmistrowi powěděl, co ste mi prawili, co ste slyšeli od p. Mezeřického. I z té příčiny nám se zdálo, aby w tom nebyl potřebowán o přímluwu. Pakli se wám co přes to jiného zdá, to také stuoj při wašem zdání. Což se wýjezdu p. Albrechtowa dotýče, tak tomu rozumějte, žeť on musí sedm dní jeti do Brna. Protož kdyžbyšte wy úmysl měli býti w Brně který den, oznamte jemu časně, tak aby on k tomu dni stačiti mohl se s wámi tu shledati. Také wězte, že sem zmínku s p. hofmistrem učinil, což se toho úřadu do- týče hofmistrstwí, kterýž on nyní drží, žeby se wám to dobře zdálo, kdyby bylo možné, aby ten úřad přeweden byl na p. Petra Holického. I powěděl mi tak, že se jemu to welmi dobře líbí, a wezmeli tato jeho wěc konec, že se podlé wás chce k tomu přimluwiti, žeby to na swú přísahu králi JMti směl raditi, že jest dobré i poctiwé. A protož již o tu wěc se račte starati, když toho potřebí bude. Budeli mi pak co jiného potřebí psáti, to já učiním, a psáti budu po p. Špetlowi, aneb po p. hofmistrowi. Datum in Przerow, fer. VI post conceptionem beatae virginis, anno domini 1502. A p. podkomořímu není potřebí mně psáti o ten list přímluwčí aby jej dal, neb wím, když wy jemu o to psáti budete a to jemu oznámíte, že tak učiní a psáti bude. A tak wám teď list posílám od p. hofmistra. Jan z Šelmberka. „Toto jest přípis toho listu, kterýž jest p. Šelmberk kancléř přímluwčího wydal o au- řady wšem třem pánuom.“ Najjasnější králi oc. Došlo jest mne, žeby p. Jenec, najwyšší purkrabie Pražský, znaje sešlost swú a léta swá a swé práce obtížení w úřadu swém, nechtě aby jeho snad takowú sešlú obtížeností w tom úřadu jaké obmeškání w zemi mělo býti, umyslil jest sobě úřad ten skrze některé osoby jisté, kteréž o to k WKMti wyslal, wzdáti WMti, a při tom prositi skrze též osoby, aby WKMt ráčila úřad ten purkrabstwí Pražské pánu z Hradce dáti. Pak jestliže WKMt ráčí k tomu swé mi- lostiwé powolení dáti, tehdy úřad najwyššího komornictwí králowstwí Českého prázden bude; za ten prosím, že ráčíte jej p. Janowi z Šelnberka a z Kosti, najwyššímu kan- cléři králowstwí Českého dáti. A jestliže WKMt ráčí k tomu přistúpiti a jemu ten úřad dáti, prosím že úřad najwyššího kancléřstwí králowstwí Českého ráčíte p. Al-

Strana 280
280 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1503. brechtowi z Kolowrat oc. dáti. Neb bych k tomu od WKMti do rady powolán byl, jinéhobych WMti wedle zdání swého a powinnosti raditi nemohl než to, že ti tři páni každý k tomu úřadu WKMti i zemi se hoditi mohú a k tomu hodni jsú. Protož znajíce WKMt jich hodnost k tomu, prosím že se ráčíte k nim w tom k na- depsaným pánuom milostiwě okázati a jim ty úřady dáti. Tito páni a rytířstwo psali sú králi JMti podlé přípisu, kterýž jest p. kancléř wydal: —p. Wok, p. Petr Holický, p. Jetřich Bezdružický, p. Ladslaw z Šternberka, p. Pernšteinský, p. Bydžowský, p. Lew, p. Jan Zajimač. Z rytířstwa: p. podkomoří, p. Mikuláš Trčka, p. Bu- rian Trčka, p. Karlík, p. Břekowec. P. Šwihowský a p. Kamejcký, ti sú psali toliko o samu páně osobu. It. tito páni byli sú osobně w Budíně, o wšecky tři auřady sú se k králi JMti při- mlúwali: p. Petr z Rozmberka, p. Bohuše Kostka; a z rytířstwa p. Špetle, p. Chmelický purkrabie hradu Pražského, p. prokurator. 30. Král Wladislav Kutnohorským: wolá na sněm do Prahy k prwní neděli w půstě (5 Mart.) Na Budíně, 13 Januar. 1503. (Orig. arch. Kutnohorsk.) Wladislaw z božie milosti Uherský Český král a markrabě Morawský oc. Poctiwí wěrní naši milí! Wěděti wám dáwáme, že sněm obecní wšemu krá- lowstwie w prwní neděli w puostě sme položili. Protož k tomu času osoby z sebe wyberúc, abyšte na hrad Pražský k tomu sněmu s plnú mocí ke wšemu jednánie i také k jiným potřebám našim a králowstwie toho wyslali; kdež wás o tom skrze rady a posly naše k tomu sněmu wyslané tajno nebude. Datum Bude, in octava Epiphaniae, anno regnorum nostrorum Hungariae tredecimo, Boemiae vero tricesimo secundo. Ex commissione propria majestatis regiae. Poctiwým šefmistruom a konšeluom na Horách Kutnách, wěrným našim milým. „Král JMt k sněmu obecnému obsílá k neděli prwní w puostě.“

Strana 281
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1503. 281 31. Král Wladislaw Budějowským káže dáti prohlásiti w městě swém, že manowé králowští wšichni mají powinnost swau manskau učiniti w ruce Wiléma z Pernšteina, pod pokutau ztracení léna. Na Budíně, 10 Mart. 1503. (Orig. arch. Budějowského.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český král a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní naši milí! Jakož sme wšem wuobec oznámili častokrát, i teď nynie naposledy při sněmu, kterýž držán jest na suché dny postnie, wšem wuobec manuom našim oznámiti sme pánuom některým radám našim poručili, kteříž koli která manstwie pod námi držie, ti wšichni aby nám powinnost manskú učinili na miestě našem urozenému Wilémowi z Pernšteina a na Helfenšteině, najwyššiemu hof- mistru K. Č., w. n. m., a listy přiznáwacie k manstwí dali, a revers zase na to z kanceláře našie wzali, tak jakož wždycky i za staradáwna ten obyčej manuow za- chowáwal se jest; i nechtiece, aby ještě snad skrze newědomie o swé léno kto při- jíti měl, k dalšímu oznámení to sme před se vzali, tak abyšte wy po tři trhy w městě wašem wolati dali, aby wšichni manowé, kteřížkoli sú nám powinnosti manské neučinili, ji konečně o swátosti najprw příští, než súd se zdá, na miestě našem na- depsanému Wilémowi aby učinili a listy přiznáwacie toho léna, z čehož manowé jsú, dali a revers z kanceláře našie wzali, též také ti, ktož sú přijali léna, listy přizná- wacie k tomu lénu, z čeho sú přijali léno, do toho času dali, a revers na to z kan- celáře našie wzali; a ktožby koli do toho času toho neučinil, že každý takowý ztratí to léno proti nám, kteréž pod námi má, a my k každému statku takowému hleděti chceme podlé práwa, kteréž na nás sprawedliwě pro nepřijetie léna a dostineučiněnie toho, což sme wšem wuobec oznámili a rozkázali, ktož se tak w tom nezachowá, připadl jest. Protož toto naše rozkázanie ať jest na rathúze wšem za ty tři trhy na dweřéch swobodné k čtení každému i k přepsánie, aby každý wěděl, puokud se w tom zachowati má podlé rozkázanie našeho; ktož se pak w tom obmešká, každý sebú sám winen bude; protož znajíc to býti naši konečnú wuoli a rozkázaní, zacho- wajtež se tak, jakož wám píšem, jináče toho nečiníce. Datum Budae, f. vj ante Gregorii, anno regnorum nostrorum Hungarie XIII, Boemie vero XXXII. Ex commissione propria majestatis regie. Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, w. n. m. 36

Strana 282
282 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1502. 32. Král Wladislaw Albrechtowi z Leskowce podkomořímu: opět proti pikhartům a proti lžiwé powěsti, žeby po utištění těchto také podobojí wůbec utištěni býti měli. Na Budině, 1 Sept. 1503. (Ood. Talmberg. f. 385 sq. Cod. Gersdorf. f. 333b 8q.) Wladislaw z boží milosti Uherský Český oc. král a markrabě Morawský oc. Statečný wěrný náš milý! Oznámeno jest nám skrze urozeného Albrechta z Kolowrat na Libšteině, najwyššího kancléře králowstwí Českého, wěrného našeho milého, že ty podlé našeho psaní a rozkázaní, které sme o pikhartech tobě psali a učinili, i podlé toho k městuom našim, že se podlé toho zachowáwáš, a pilnost swú že w tom zvláštní máš, tak aby takowí zlí a bludní lidé w městech našich obytu neměli. To sme my o tobě rádi slyšeli, ačkoli sme w tom žádné o tobě pochybnosti neměli a podnes nemáme, by se w tom jak jináč jměl jmíti, než tak podlé psaní a poručení našeho; neb sme tebe nikdá jináč proti nám neshledali, než tak pokudž wuole a rozkázaní naše byla, že jsi ji vždycky plnil a zachowáwal. A protož takowú w tom pilnost proti těm zlým lidem pikhartským, kterúž máš, my od tebe wděčně přijímáme, poraučejíce, že w tom na žádného se neobraceje, nepřestaneš, práce swé nelituje, jednati a skutečně konati, tak aby z měst našich konečně a dokonale z gruntu wypleněni byli, a podlé práwa, jakožto zlí a bludní lidé, trestáni byli, kteřížto bludem swým jedowatým lidi nakazujíce s swaté wíry křesťanské swozují. Také aby wěděl, že jest nás došlo, žeby někteří lidé zlí, chtějíc tudy pikhartuom obranu spuo- sobiti, w města naše w Prahu i w jiná lstiwě, neprawě a sobě smyšlené řeči wnášejí a wypauštějí, i také w některé pány a rytířstwo s strany waší, kterakbychom my toto proti pikhartuom předsewzetí w městech našich pod nějakú lstí a k zkáze strany kališné, kteříž přijímají tělo boží a krew boží pod obojí spuosobau, pod tím hleděli a před se brali, a zkazíce pikharty, tu stranu žebychme též zkaziti a od wíry utisk- núti chtěli. W kteréžto wěci prawíme takto, že se nám weliká křiwda děje, a di- wíme se těm lidem, kteří takové řeči o nás pauštějí, že sú se o takowú nešle- chetnost pokusiti a takowé lstiwé a neprawé řeči proti nám pánu swému před se wzíti a nad swú powěstí se zapomenuwše křiwě o nás smysliti směli. I protož po- raučíme, aby napřed městuom našim wšem od nás oznámil, když teď w Praze po- spolu budú, aby takowých křiwých neprawých řečí od takowých zlých lidí k sobě nepřijímali a o nás tomu newěřili, bychom my zkázy strany pod obojí spuosobú před se kdy wzali nebo na to myslili. Ale wždycky sme o nich péči měli a podnes máme při otci swatém, abychom je v slušné srownání s stolicí apoštolskú s kostelem Řím-

Strana 283
Akta weřejná i sněmovní w Čechách 1503. 283 ským uwesti mohli, tak aby biskupa majíce, kterýby podlé kompaktat oboje knězstwo swětil, tak aby tudy pro nedostatek kněží bludowé pikhartští se nerozmáhali, jakož pak o to poselstwí naše w Římě u papeže Jeho Swatosti máme. Kterúžto wěc ne- toliko před Pražany a jinými městy, ale přede wšemi jinými pány a rytířstwem s strany waší, kteříž se sjedau, oznámíš, tak jako nahoře píšem, aby o nás takowé wěci newěřili a takové lidi, kteříž to o nás roznášejí, za zlé a za neprawé měli; kdež o nich nepochybujem o wšech, že w takowé neprawosti od těch lidí w tom skutečně(?) a kteříž to o nás rozséwají, k nim se skutečně okáží, abychom my to znali, že nás jakožto pána swého w takowé neprawosti proti těm zlým lidem litují. A po- kadž také na tobě jest, s přátely swými k tomu se skutečně přičiníš, aby ti lidé pikhartští fedrunkuow mezi wámi neměli; kdež o tobě nepochybujem, že w tom wšecku swú pilnost přičiníš, kdožby to naše předsewzetí, kdež my najwíc sme z napomí- naní strany waší duchowních i swětských ze všech stawnow před se wzali, a tobě a jiným městuom psali, k konci podlé toho našeho psaní přiwedeno býti mohlo. A swé přátely podlé toho wedle sebe powedeš; kdež o tobě nepochybujem, znaje w tom wuoli a rozkázaní naše, že se w tom tak zachowáš, jakožť píšeme. A my také milostí swú, kterúžť sme wždycky k tobě jměli a ji okazowali, to i na potomní časy tobě a přáteluom twým milostiwě wším dobrým spomínati chcem. Datum Bude, f. VI die sancti Egidii, anno regnorum nostrorum Hungarie XIII, Bohemie vero 32°. (Tato cedule byla w tom králowském listu.) Což se pak pikhartuow dotýče, že jsi již podlé poručení a psaní našeho moc tu dal, aby je po městech našich wyhledáwal, welmi to rádi slyšíme, a od tebe toho welmi wděčni jsme, wěříc, že w tom pilností swú nic neobmeškáš. Kdež pak dále naučení žádáš, když w kterém městě takowé bludné lotry najdeš, kterak se k nim míti budeš, a co s nimi počínati máš oc. I toto w tom od nás za naučení měj a tak se zachowej, když najdeš w kterém městě našem které starší mistry, učitele, aneb kněží jejich, kteříž takowé jejich bludy učí, a je w lidi wsíwají, takowé wšecky pobeř a do wazby daj; potom s nimi, wezma k sobě některé kněží a z konšeluow, mluw, chtíli bluduow ustúpiti a jich zjewně odwolati a s jinými se křesťany srownati, a budúli to chtíti učiniti, tehdy ať s nimi do Prahy jedú, a tam ať před mistry a jinými kněžími obojí strany a wšemi lidmi ty bludy zjewně odwoláwají a jich se odřeknú. Nebudúli pak chtíti učiniti, než w těch bludech předce státi a trwati, kaž je takowé wšecky bez milosti spáliti, jako na bludné lidi sluší. Co se pak těch chudších dotýče, kteří se od nich a učením jejich nakazili, nebudúli chtíti kteří těch bluduow ustúpiti, kážeš jim wšem od města, a žádného prostě pod námi trpěti nedáš. Také o tom péče žádné neměj, byť se ktožkoli k nám přimluwiti aneb jakú zpráwu dáwati měl, abychme to lehčiti měli. Jediné ty toho neulewuj. Datum oc. 36*

Strana 284
284 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1503. 33. Akta sněmu zemského při S. Jeronymu r. 1503. 30 Sept. 1503 sq. (Cod. Talmberg. f. 388b—389. Cod. Gersdorf. f. 336ab.) „Léta božího tisícího pětistého třetího při S. Jeronymu sněm držán jest, a to co jest tu zna- menitějšího zřízeno, jednáno i zuostáno, tuto se dole wypisuje.“ Páni JMt strany Římské ráčili z sebe wyslati do Prahy jednoho z pánuow a jednoho z rytířstwa ku pánuom Pražanuom i k mistruom, podáwajíc straně pod obojí spuosobau přijímajícím toho přátelstwí, že s pány, rytířstwem, pány Pražany i se wšemi té strany stawy w prawé wěrné celé přátelstwí ráčí jíti; jakož o to sněm držeti ráčí a drželi před matičkú boží narození, a na čemby tu wšecka strana Římská zuostala, to ráčí přinesti do Prahy při S. Jeronymu. Tu také od krále JMti i od sebe samých sau se ohlásili, žeby jich došlo, kterak o JMKé i o páních Římské strany někteří rozséwají, žeby král JMt i s těmi pány Římské strany, utisknúc pik- harty, měliby úmysl i přijímající pod obojí spůsobau utisknúti: aby o těch neprawých řečiech páni Pražané i mistři neráčili wěřiti, že JMKé ani pánuom strany Římské jest to nikdy w úmyslu nebylo, ani jest, než w prawé upřímé přátelstwo že chtí jíti s nimi bez wšeliké ošemetnosti, jakož o tom cedule daná od nich pánuom Pražanuom šíře ukazuje. Páni Pražané i s mistry ráčili sú týmž pánuom poslóm odpowěd dáti, že napřed o JMKé ani o páních JMti nic zjewného nás jest nedošlo o útisku, ani o králi JMti toho wěříme, ani přijímáme k sobě, než že JMt ráčí jednoho každého zachowati při wíře, práwích a řádech podlé přirčení JMti; a též o páních JMti držíme jako o ctných páních a přátelích našich. A toto přátelstwí, kteréhož JMt podáwají nám, od JMti wděčně přijímáme, jako od prawých a celých přátel; jakž i cedule na to daná od pánuo Pražan šíře ukazuje. It. při S. Jeronymu páni, rytířstwo, města, mistři sešli se na rathauz staro- městský. A odtud začali, kterak páni Římské strany ráčili k nim poslati o wjítí přátelské lásky, jakož napřed dotčeno jest. S druhé strany wážili přirčení p. hof- mistra i p. komorníka JMtí, že poddaných swých pod obojí spuosobau neráčí utiskati, ani dopúštěti utiskati jiným. W tom otázka byla druhá, po které prwé poslati mají, ku pánuomli Římské strany, čili pro ta dwa pány; a w odpořích stojíc dlúho, to jest obdržáno bylo, aby najprw posláno bylo po ta dwa pány. I bylo wysláno z pánuow oc. (sic) do domu páně hofmistrowa, a tu poděkowání stalo se JMti z prwní dobré wuole okázaní, žádajíc, aby při tom ještě ráčili státi. A poradiwše se odpowěd dali, že chtí státi při straně pod kalichem, ale podlé zápisu desk jich neopúštěti do těch statkuow i hrdel. Tu znamenitá zmínka stala se o pikharty; i podlé roz-

Strana 285
Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1503. 285 kázaní KMti odpowěděli páni dwa, že oni sami pikharté nejsau, a že chtí swé pod- dané postawiti před mistry Pražskými a nejinde, a to k naprawení. Při tom jsau žádáni, aby ráčili jíti do sněmu na rathauz, a tu wěc i úmysl swuoj oznámiti před wším sněmem. I stalo se tak, túž řeč opakujíc jako prwé, a přiříkajíc podlé strany pod obojí spuosobau aby stáli do těch statkuo i hrdel, a zase téhož od nich k sobě žádajíce od strany té. I jest JMtem též zase přirčeno ode wšech stawuow. W tom přišli sú poslowé od strany Římské a poselstwí dáli podlé zuostání sněmu Plzenského oc. Na tom poradiwše se strana pod obojí spuosobau, ceduli sú sepsali, čeho žádají na straně Římské, jakož ta cedule šíře ukazuje. Než při tom jednání najtěžší bylo zápis učiniti o dítkám rozdáwaní, poněwadž to pánuom Římské strany nepříleží ale prelátuom; než při wšem, což jest w kompaktatích jakž w sobě znějí, že je chtí zachowati, při tom, co jim jest od koncilium dáno i puojčeno, mají zachowáni býti. Toho se nezdálo přijíti straně druhé, aby tady nebyly dítky wy- hraženy a odděleny od přijímaní těla a krwe páně. A když na tom dlauho stálo, páni strany Římské ráčili poslati k straně druhé, že ani o přijímaní starým ani dít- kám nebudete tištěni, krom zápisu učiniti nemuožem o dítkách, poněwadž naše wěc není. I odloženo do příjezdu JMKé, i přistaupeno jest k zápisu desk, aby strana strany neutiskala oc. It. mezi stranau pod obojí spuosobau zuostáno o pikhartech: najprwé aby hned jich sborowé a schuoze zastaweny byly. It. kostelowé jich aneb sborní domowé aby byli zastaweni a lidem dáni, a do nich se nescházeli. Item na nowé léto aby starší jich před pány, rytířstwem, pány Pražany i mistry a kněžími aby postaweni byli, ne k hádaní, ale k naučení, w čemby scestni byli; a nechtěliliby naprawiti, páni jich nemají jim toho trpěti, ale od sebe hnáti. Pakliby kteří napraviti chtěli. ať prwních bluduow odwolají zjewně a jich se odřeknú. „Takto jest mezi námi w Plzni uzawříno.“ Poněwadž král JMt pán náš milostiwý ráčil jest to před se vzíti a pikhar- tuow w městech JMti w tomto králowstwí netrpěti: na ten spuosob my podlé JMti to oblibujíce sobě sme slíbili jich pod sebú netrpěti; a na ten spuosob, chtěliliby nás pikharti aneb kdožkoli jiní podlé nich od wíry církwe swaté w přijímaní těla božího a jeho swaté krwe pod jednú spuosobú od toho mocí utiskati, že my sebe w tomto králowstwí společně a spolu proti nim opustiti se nemáme do hrdel a stat- kuow našich. A též také sáhliliby na stranu kališnú, že jich opustiti nemáme; a to až do krále JMti příjezdu a do našeho spolu srownání s kališnú stranú státi má.

Strana 286
286 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1503. „Zápis w kterýbychom chtěli jíti s kališnú stranú na tento spuosob o S. Jeronymu.“ Páni, rytířstwo i města wšecka králowstwí Českého pod poslušenstwím kostela Římského a církwe swaté tělo pána Krista a jeho krew přijímajíc pod jednau spuo- sobau wšickni, též také s strany přijímající tělo boží a krew boží podlé znění kom- paktatuow pod obojí spuosobau wšickni, slíbili sme sobě, společně se k sobě wěrně a práwě zachowati, strana strany w ničemž tom mimo řád ten a prwní swolení naše dskami, králem JMtí a námi zapsané, jedni druhých ani pod jednau ani pod obojí spuo- sobau kteříž máme obyčej tělo boží a krew boží přijímati podlé nahořepsaného spuo- sobu mocí od wíry neutiskati, a tak podlé swolení toho sebe jednostejně neopúštěti jedni druhých, nic sobě ku pomoci neberauce. A lidi bludné pikhartské z sebe, kte- řížby se w tom we wšem s námi oběma stranama jednostajně nesrownali u wíře a řádích kostelních od církwe swaté wydaných, ty a takowé máme z sebe pleniti a kaziti, jakožto zlé, bludné a nekřesťanské lidi, a w tom přízně ani nepřízně ne- hledíce, proti takowým se jednosworně w tom wšickni skutečně míti a zachowati slibujem, i pod těmi pokutami, tak jakž pokuty i záwazkowé k práwu dopomáhaní dskami zemskými zapsané mezi námi ukazují. „Libák mluwil od nich.“ Pan hofmistr, p. komorník JMt, páni a přátelé naši milí, páni JMt, páni rytířstwo, poctiwí páni mistři, páni Pražané i wšech stawuow wšecka jednota, du- chowní i swětští strany naší přijímajíc tělo a krew boží pod obojí spuosobau, poslali sú nás k WMtem, jakož ste prwé i teď nyní skrze poselstwí waše nám oznámili i spisu podali, w jaké přátelstwí a spojení s námi wstúpiti ráčíte: kterúžto wěc ta wšecka jednota sú k sobě upřímě a wděčně a přátelsky přijali. Než poručili nám WMtí se otázati, takli také WMt z jednostejné jednoty a s wolí prelátuo swých, kapitoly jakožto Pražské, strany w to wjíti chtí? Když od WMtí to uslyšíme, jsúli w to kapitola podlé WMtí pojata čili nic, také dále, což nám poručeno jest od pánuow JMti i ode wší té jednoty, WMtem oznámíme. „Na Libákowo poselstwí odpowěd.“ Páni milí! S čím sme mezi WMt wšecky stawy wyslali, i nyní bohdá sme wěrně a práwě a upřímým úmyslem to z jednostejné wuole učinili. Než kdež žádáte wě- děti, jestli při tom také wuole prelátuow a kněží našich: wíte dobře, že za cís. Sig- munda sl. paměti mezi námi stranú naší, i také za jiných králuow, i za krále JMti

Strana 287
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1503. 287 pána našeho, mnoho jednáno bylo jest, a nikdá sme my v tom jednání obzwláštně knězstwa swého w swolení a zuostání naše s wámi zejmena nekladli; než což sme my koli, buď my neb předkowé naši se s wámi oč srownali a zapsali, to sme wždycky bohdá, jako na ctné pány a dobré lidi sluší, zdrželi. Neb my hlas knězstwa našeho sme w se wpojili, tak že což sme kdy swolili, to sú oni wždycky podlé nás zacho- wáwali. Jakož pak i nyní za krále JMti tento poslední zápis mezi námi učiněný králem JMtí a námi stranama oběma, w tom sme knězstwo s obú stran zawázali, jak haněti strana strany nemá, a kdožby haněli, jaká oprawa králem JMtí a saudem zemským se díti s obú stran má; kdež tomu knězstwo naše nikdy sú neodepřeli. A též také nyní, cožkoli s WMtí smluwíme bohdá beze wšeho fortele upřímě, wěrně a práwě zdržíme a tomu dosti učiníme, jakožto na ctné pány a dobré lidi přísluší. Než toto přičiníme: ráčíteli wy pány mistry a swé knězstwo zejmena w to pojíti, myť jich w tom nezamítáme, než podlé WMtí je rádi w tom spojení společně míti chcem; neb naprosto beze wšech forteluow upřímě a wěrně s WMtí w tom wuokol jdeme. (Další odpowěd strany podobojí.) Páni milí, WMt! Jakož ste ráčili poselstwí ku pánuom Pražanuom a ku pá- nuom mistruom předsím učiniti, že byšte ráčili s námi w to a w takowé jíti přátel- stwí, pod kterýmž bychom se wám duowěřiti mohli, i na to nyní mezi nás ráčili ste wyslati p. kancléře, některé pány a některé z rytířstwa, kteříž sú nám to slowem WMtí wšech oznámili a na nás wznesli, i spis dali toho, že byste nás ráčili podlé znění kompaktat a podlé zápisu dskami učiněného zuostawiti a nás obhajowati, kdožby nás chtěl od wíry utiskati, a tak podlé swolení toho a dotčeného řádu proti nižád- nému neopauštěti, nic sobě ku pomoci neberúce: i račtež WMt wěděti, že my zna- jíce, že skrze kompaktata mír a pokoj w Čechách i w Morawě jest uweden, k tomu ke wšemu též přistupujeme, to oblibujem a swolujem. Než aby potomně pro ne- wydorozumění sobě nic w omylu nepřišlo, toto WMti otewřeně prawíme, což se dít- kám rozdáwaní dotýče, že jest ta wěc při jednání a twrzení kompaktat na tom zuostawena, aby ta wěc stála tak, jakž w ty chwíle stála, i nyní stojí až do budú- cího koncilium, a k žádné překaze jednání a twrzení kompaktat jest nic nebyla; též aby k nynějšímu tomuto našemu společnému jednání na překážku nebyla, než aby na té míře stála. A což pikhartuow, kteříž pod námi a mezi námi jsú, dotýče, na tom jest mezi námi zuostáno, aby oni konečně k nápravě před administratorem, mistry a kněžími našimi, pány některými z rytířstwa i pány Pražany stáli, a pokudž jim bude nalezeno, tu aby se tak zachowali; pakliby nechtěli, pány swými k tomu mají připraweni býti; pakliby wždy i po páních nechtěli naprawiti, tehdy páni jich

Strana 288
288 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1503. pod sebú trpětí nemají. A páni JMt, pan hofmistr zemský a pan komorník zemský též k tomu sú přistúpili a swé poddali lidi zvláště. Což se pak saudu o útisk do- týče, kdyžbykoli takowý saud přijíti měl, tehdy w tom saudu aby bylo tolikéž osob s strany naší, jako s strany Římské; napřed, kteřížby byli strany naší tu w saudu sedíce, ti aby tam zuostali; a cožby wíce osob potřebí bylo strany naší, aby byli wzati z saudu komorního, tak aby mohl rowný počet jedné strany jako druhé býti. Pakliby i z súdu komorního osobami wzatými nemohl počet wyplněn býti, tehdy aby jinými k tomu hodnými wždy doplněn byl. Co se pak naposledy Morawy dotýče, aby páni JMt, páni rytířstwo s strany Římské s námi za to krále JMti prosili, aby JMt, jakož jest připsati ráčil, týž řád a spuosob mezi stranami tam spuosobiti ráčil, jaký zde w Čechách spuosoben a swolen bude mezi námi. „Naše podání k zápisu s nimi.“ Poněwadž král JMt, pán náš milostiwý, ráčil jest to předsewzíti, a pikhar- tuow w městech JMti w tomto králowstwí netrpěti: protož my podlé JMKé to obli- bujíce sobě, sme slíbili jich pod sebú netrpěti. A na ten spuosob páni a rytířstwo i města wšecka králowstwí Českého pod poslušenstwím kostela Římského a církwe swaté těla pána Krista a jeho swatú krew přijímajíc pod jednú spuosobú wšickni, též také přijímajíc strany tělo a krew boží podlé znění kompaktatuow pod obojí spuosobau wšickni, slíbili sme sobě, společně se k sobě wěrně a práwě zachowati, strany strana w ničemž w tom mimo řád a to prwní swolení naše dskami, králem JMtí a námi zapsané, jedni druhých oc. mocí od wíry neutiskati oc. (cet. vide supra pag. 286.) 34. Král Wladislaw stawům kraje Čáslawského: o nastáwajícím jednání s knížaty Saskými w Mostě. Na Budíně, 5 Januar. 1504. (E copia coaeva arch. civ. Kutnens.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným, poctiwým pánóm, wládykám, horníkóm i jiným městóm kraje Čáslawského, wěrným našim milým, milost naši králowskú a wšecko dobré wzkazujeme. Wěrní milí! Tajno wás nebuď, což se dotýče knížat Míšen- ských a poddaných Jich Milosti, též také poddaných našich wší koruny České, že sú se

Strana 289
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 289 k tomu poddali a podwolili, aby poddaní naši kteréhožkoli stavu a řádu wšecky swé potřeby, o kteréžbykoli buď je samy knížata, aneb kterého z poddaných jejich winiti chtěli, sepsané na místě jmenowitém položili. A oni že též učiniti chtí i s podda- nými swými, a takové wšecky wěci a potřeby, z kterýchžby poddané naše winiti chtěli, že též sepsané dáti a položiti chtějí. A proto že raddy swé znamenité ke dni jmenowitému do Mostu na swém místě s plnú mocí wyšlí, a my s swé strany také tu raddy naše wyprawíme, tak aby tu o takowé wšecky ruoznice a nesnáze jednáno a s obú stran srownáno bylo. A mezi tím aby se poddaní naši k nade- psaným knížatóm a poddaným jejich pokojně zachowali, a oni s swé strany i s pod- danými swými že se proti nám i poddaným našim též zachowati chtí. Jichžto slušné i sprawedliwé podání znajíce, swolili sme k tomu, porúčejíc wám, abyšte, máli kto oč z kraje toho s nadepsanými knížaty aneb poddanými jich, to potřebně sepsáno dali a položili mezi nynějším časem a suchými dny postními u urozeného Albrechta z Kolowrat na Libštaině, najwyššieho kancléře králowstwí Českého, kterýžto potom nadepsaným knížatóm pošle, aby to w čas poddaným swým oznámili, aby k tomu, když se o to ty rady obapolně sjedú, stáli, odpowídali a práwi byli. Jakož pak tomu jmenowitý čas po weliké noci najprw příští položíme a oznámíme, tak aby wědúc to ti, ktož oč s nadepsanými knížaty aneb poddanými jich činiti mají, mohli znáti a wěděti, když tu do Mostu přijeti míti budú; přikazujíce wám wšem i jed- nomu každému, abyšte se k týmž knížatóm a poddaným jejich mezi tím pokojně beze wšech wýtržností zachowali, nikterakž na ně ani na jich statky nesahajíce. A byliliby kteřížkoliwěk a kteréhokoli stawu aneb řádu, že by jim přes takowé rozkázaní naše překážeti aneb na ně kterak sahati chtěl, takowého abyšte netoliko nefedrowali aneb nepřechowáwali, než k ruce naší i s pomocníky jeho wzali, a jimi se dobře ujistili, a nám to potom o takovém aneb takowých oznámili; kdežbychme se k němu jako k swéwolnému a wajtržnému i s pomocníky jeho tak míti a zacho- wati chtěli, jakož pokuty na to podlé swolení zemského uložené swědčí a okazují. Dán na Budíně, w pátek před božím křtěním, anno regnorum nostrorum Hungariae xiiij, Boemiae vero xxxiii. Ex mandato majestatis Regiae proprio. (A tergo: Králowský list do kraje.) 37

Strana 290
290 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 35. Král Wladislaw předním radám swým w Čechách: o naučení, kterak s Normberčany jednati mají. Na Budíně, 5 Januar. 1504. (Ex orig. arch. Třebon.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urození, wěrní naši milí! Jakož sme wám tyto dni psali což se toho jed- nánie s Normberskými dotýče, oznamujiece wám jak a na jaký spuosob jednáno býti jmieti bude, že wám to wšecko skrze urozeného Albrechta z Kolowrat na Lib- šteině, najwyššieho kancléře králowstwie Českého oznámieme, abyšte wyrozumějíc tomu podlé toho s ním wo takowé wěci jednali. Ale poněwadž nynie pro některé pilné potřeby poslali sme téhož Albrechta w poselstwí na sněm obecní do Wrati- slawě, bojíme se, že by se ta wěc protáhla, a protož wám teď zdánie našeho při tom s nimi jednánie spis posieláme, žádajíce na wás s pilností, abyšte sjedúce se wo to spolu s nimi Normberskými, což najspieš moci budete, podlé toho jednali. Pakli w tom co ještě lepšieho a užitečnějšieho nám a králowstwí tomu najdete, to také k rozumu wašemu připauštieme. A také sme wo to psali, i spis takowý po- slali urozeným Wilémowi z Pernšteina, najwyššiemu hofmistru, a Janowi z Šelnberka, najwyššiemu komorníku králowstwie Českého, aby w to nahlednúc a toho powážiec, i dále na to pomysléc, co by se jim w tom užitečného nám i králowstwic tomu zdálo a widělo, wám to psaniem swým oznámili. Což pak w tom s týmiž Norber- skými namluwíte, to nám psaním swým toho na konec zawierajiec, oznámíte, abych- me wyrozumějiec tomu wuoli wám wo tom a úmysl náš konečný jak to s nimi zawřieti a dokonati jmieti budete oznámili. Datum Budae, fer. sexta in profesto Epiphaniae, anno regnorum nostrorum Hungariae xxiiii, Boemiae vero xxxjij". Ex mandato proprio majestatis regiae. Urozeným Petrowi z Rozmberka, Jindřichowi z Hradce, nejwyššiemu purkrabi Praž- skému, Puotowi z Ryzmberka a z Šwihowa, nejwyššiemu sudiemu králowstwie Českého, wěrným našim milým.

Strana 291
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 291 37. Král Wladislaw propůjčuje nejw. kancléři Albrechtowi Libšteinskému z Kolowrat hrad Kamýk s příslušenstwím k manstwí. Na Budíně, 7 Jan. 1504. (Z desk dworských král. Česk. XXV, 268.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwátský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. oznamujem listem tímto wšem: poněwadž wšichni manowé, kteřížkoli která manstwí pod kterýmižkoli pány je mají a drží, když s toho manstwí pánuom swým wrchním we dni a w roce powinnosti a slibu manského neučiní, tehda ti a takowí wšecko práwo swé proti pánu swému wrchnímu ztratí, a podlé práwa manského ten statek manský propadnú a na pána wrchního sprawedliwě prawým práwem připadne: my majíce mnohé zámky a zboží manská, kteráž (sic) nám jakožto králi Českému z mno- hých takowých zámkuow a zboží držitelé jich powinnosti manské až do sé chwíle neučinili sú, poslali sme listy naše do měst našich po krajích, nechtíc by kto na tom škodu nésti jměl snad z newědomí a nerozumu swého, a wšecky sme tím psa- ním naším napomenuli, aby konečně do swatého Jiří nám powinnost manskú učinili, a na místě našem ten slib urozenému Wilémowi z Pernštaina na Helfenštaině, naj- wyššímu hofmistru králowstwí Českého, wěrnému našemu milému, revers z toho man- stwí, z kteréhožby kto léno přijal, dali. Ale že týž Wilím ještě jim wšem, ktož sú toho neučinili, roku až do swatého Martina již minulého přidal, aby w tom času již se každý opatřil, a tomu dosti učinil: i došlo jest nás, kterakby držitel nynější hradu Kamýku powinnosti nám s něho manské podlé pokut od nás na to uložených neučinil, ani léna na to přijal; pro kterúžto příčinu připadl jest na nás týž zámek s jeho příslušenstwím podlé práwa manského sprawedliwě. Kdež my majíce zření na mnohé wěrné, pilné a ustawičné služby urozeného Albrechta z Kolowrat na Libšteině, nejwyššího kancléře králowstwí Českého, wěrného našeho milého, kteréž jest nám činil a činiti nepřestáwá, s dobrým rozmyslem, naším jistým wědomím, mocí králow- skú w Čechách, dali sme jemu wšecko práwo naše na témž zámku Kamýku se wším jeho a wšelijakým příslušenstwím, kteréž jest na nás, jakožto na krále Českého pro neučinění nám s něho powinnosti manské a léna nepřijetí přišlo a připadlo, a tímto listem dáwáme, chtíce tomu, aby on, když ten zámek s jeho příslušenstwím, tímto daním naším podlé práwa obdrží, jej jměl, držel a jeho požíwal, aneb s ním jako s swým wlastním učinil a učiniti mohl, tak a tím obyčejem, jakožto i jiní páni a obywatelé králowstwí Českého zboží a zámky manské držíce, činiti mohú bez umenšení; porúčejíc wětším i menším uředníkóm zemským králowstwí Českého wěr- 37

Strana 292
292 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. ným našim milým, abyste to podlé práwa manského ohledali a rozeznali, přišelli jest a připadl na nás nadepsaný zámek Kamýk s jeho příslušenstwím podlé práwa sprawedliwě pro neučinění s něho powinnosti manské a léna nepřijetí, po uložení na to od nás pokut, čili nic. A najdeteli a poznáte, že jest na nás sprawedliwě přišel a připadl, uwésti weň podlé práwa a jeho zmocniti Albrechta swrchupsaného neob- meškáte; tak aby toho, což sme jemu dali, bez odtahuow užiti mohl. Paklibychme my držitelóm nynějším zámku swrchupsaného z omylu a nepaměti tu pokutu, w kte- rúž sú nám upadli, prominúti a odpustiti chtěli, že to již žádné moci ani pewnosti proti tomuto našemu dání jmíti nemá, ani moci bude. Tomu na swědomí pečeť naši králowskú k listu tomuto přiwěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně, w neděli po božích třech králích, léta božího tisícého pětistého čtwrtého, a králowstwí našich Uherského čtrnáctého, a Českého třidcátého třetího. Wladislaus rex manu propria sst. 37. Konečný nález zemského saudu proti Šlikům. 4 Jun. 1504. (Cod. Talmberg. fol. 303 sq.) (Cod. Gersdorf. f. 268.) W kwaternu trhowém léta M Ve iiij° w úterý před swatým Bonifaciem. W té při, kteráž jest mezi Šebestianem Šlikem z Holejče s jedné, a ry- tířstwem, many kraje Loketského, měšťany Loketskými a Warskými s strany druhé. Jakož páni Jich Milost z mocnosti saudu zemského slyšíce žaloby s obú stran, mezi nimi dskami památnými zapsati sú ráčili, aby strany nadepsané, totižto on Šebestian Šlik a Albrecht bratří stáli, a nahořepsaní manowé Loketští a Warští k rozsudku a rozeznání ten úterý po suchých dnech letničních (4 Jun. 1504) najprwé příštích; a tu jakž tíž Šlikowé winili sú je many, měšťany Loketské a Warské, že sú proti nim neprawě a nešlechetně učinili a jim se zprotiwiwše jich zámkuo dobýwali. Proti tomu také tíž manowé a oni měsťané Loketští a Warští jej Šebestiana winili, že pustiw cizozemce na zámek spolu s Mikulášem Šlikem oheň w zemi pustili, jim manuom a měšťanuom statky jich pobrawše se w ně mocí uwázali, a z nich je též mocí wytiskli; tak jakž sú to slowy širšími s obú stran k sobě mluwili, jakož to rozkázaní pánuow a wládyk z plného saudu dskami památnými swětle a zřetedlně ukazuje, tak aby oboje strany, oni Šlikowé i oni manowé a měštané na ten den swrchupsaný stáli před saudem zemským se wšemi potřebami swými, žádných dalších

Strana 293
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 293 odtahuow sobě neberúce, a sobě na ten čas práwi byli, nic sobě ku pomoci neberúce bez wšelikého dalšího odtahu. A kterážby koliwěk strana nestála se wšemi potře- bami k rozsudku a rozeznání, poněwadž se cti a hrdla i statku dotýče, že každá strana w takowú pokutu upadnúti má, jakoby z moci jsúc pohnána byla wedle zřízení zemského a wedle toho we wšem se tak nezachowala. A k tomu w témž rozkázaní pánuow JMtí a wládyk z plného saudu dále rozkázáno, aby tíž manowé w statky, w twrze, grunty puštěni byli w skutečné držení, z kterýchž sú je wytiskli, i lidí wšech postúpili, a to konečně od téhož dne a rozkázaní pánuow JMtí z plného saudu we dwú nedělích pořád zběhlých, tak jakož pak to rozkázaní z plnosti moc- nosti saudu zemského pánuo JMtí a wládyk to šíře ukazuje. Tu páni JMt a wlá- dyky na plném saudu nahlédše w rozkázaní prwnější swé i také w listy krále JMti i také jeho Šebestiana Šlika a Mikuláše Šlika a to wšecko pilně wážiwše, nalezli a Albrecht z Kolowrat a na Libšteině najwyšsí kancléř králowstwí Českého a Petr Zwířetický z Wartmberka a na Bydžowě z pánuow, a Jiřík Karlík z Nežetic z wládyk, panský a wládycký potaz wynesli: poněwadž on Šebestian Šlik k rozeznání a roz- sudku nestál jest, než za nemocného se Šebestian položil listem swým, aby tam wysláno bylo a nemoc jeho ohledána byla, ježto to není wedle práwa, a králi JMti psal, že státi k rozkázaní pánuow JMtí a wládyk z plného saudu nechce, žádaje krále JMti, aby do JMti příjezdu podlé wýsad jich zachowán byl, kteréž za otce jeho na plném saudu zemském při přítomnosti JMKé odsauzeny jsau, a k tomu do- týkaje w swém psaní pánuo JMtí některých v saudu zemském za saudce nerowné, žádaje jiného saudce, a při tom na králi JMti žádaje toho, aby knížatuom Saským wuobranu poručen byl, že se jemu nic sprawedliwého státi nemuož; a také on Še- bestian podlé panského rozkázaní jim manuom statkuow jich nepostúpil; tady z té příčiny se tomu zjewně rozumí, že jest se rozkázaní pánuow JMtí a nálezu z plného saudu zprotiwil, poněwadž saudce tupil, rozkázaní dosti neučinil a statkuo manuom nepostaupil, a tudy nemoc jeho Šebestiana oznámení a opowědění podezřelá a ne wedle práwa, nižádného místa nemá, poněwadž jest se psaním i skutkem rozkázaní pánuow JMtí a wládyk z plného saudu zprotiwil a řekl státi a dostáti podlé téhož rozkázaní a nálezu pánuow JMtí a wládyk z plného saudu, nic sobě ku pomoci nebera, a tomu w ničemž dosti neučinil: protož z těch příčin jest w tu pokutu kteráž o moc zřízena jest, upadl podlé zřízení zemského. A protož naň na Šebestiana má podlé zřízení zemského saženo w takowé pokutě býti; a oni manowé a měšťané Loketští a Warští, poněwadž po swé cti stáli sú a stojí, a on Šebestian nestál jest, že jim ten nárok, kterýž jest na ně učinil, jich cti a dobré powěsti ke škodě a ujmě ni- žádné na budúcí a wěčné časy býti nemá. A w statky swé oni manowé uwedeni býti mají bez prodléwaní, i také měšťané Loketští a Warští. A poněwadž on Albrecht Šlik, bratr Šebestianůw, stál a stoje těch manuow z ničehož newinil, ani oni jeho, ani

Strana 294
294 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. sebe co na swých ctech s obú stran nyní stojíc před námi dotýkali, a prawě on Albrecht, že jich statkuow pobraní, ani také že jim jich statkowé postaupeni nejsau, žádná příčina není, ani také statku swého w držení jest: páni JMt a wládyky jej Albrechta při tom zuostawiti ráčí. Dali památné. 38. Král Wladislaw twrdí zápis strany Římské i kališnické w Morawě, kterýmž (dne 31 máje 1504) zawázaly se sobě wespolek proti pikhartům. Na Budině, 17 Jun. 1504. (Cod. Talmberg. f. 294—5.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král a markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. uro- zeným, nábožným, statečným, slowútným a opatrným, pánuom, prelatuom, rytířstwu i městóm markrabstwí Morawského strany Římské, wěrným našim milým, milost naši i wšecko dobré wzkazujeme. Urození, nábožní, stateční, slowútní a opatrní wěrní naši milí! Jakož ste k nám wyslali s listem wěřicím duostojného Stanislawa biskupa Olomuckého a urozeného Jana z Lomnice a na Mezeříči hajtmana, Ladslawa z Bos- kowic a na Třebowé najwyššího komorníka markrabstwí Morawského a Hanuše Haug- wice z Biskupic a na Bauzowě, wěrné naše milé, oznamujíce nám, kterak ste při těchto suchých dnech letničných nyní minulých se w městě Brně sjeli a shledali, a prohlédajíce k nynějším i budúcím časuom, k opatření našemu i swému, a pro dobré té země zápis mezi sebú w tato slowa učinili: We jmeno swaté a nerozdílné Trojice amen. My Stanislaw z boží milosti biskup Olomucký, Jan z Lomnice a na Mezeříčí, hajtman markrabstwí Morawského, Ladslaw z Boskowic a na Třebowé, najwyšší komorník téhož markrabstwí, Krištof z Lichtn- šteina a na Niklspurku, Beneš z Boskowic a z Černéhory, Albrecht z Šternberka a z Lukowa, Znata z Lomnice, Jiřík z Wlašímě a na Úsowě, Wáclaw z Ludanic a na Jemnici, Prokop Zajimač z Kunstatu a na Jewišowicích, Jan z Lomnice a na Náměští, Wolfgang z Lichtnšteina a z Niklspurku, Wáclaw z Lomnice a na Náměští, Arkleb z Boskowic a na Cimburce, Jindřich z Lichtmburka a z Bietowa, Heralt z Kunstatu a na Hodoníně, Wáclaw z Dubé a z Lipého, Jan z Kunstatu a na Wi- zowicích, Albrecht z Lichtmburka a z Bietowa, Jan z Weitmile a na Žiroticích, Hanuš Haugwic z Biskupic a na Bauzowě, Jan opat Welehradský, Jan opat Hra- dištský, Pawel opat Laucký, Wolfgang probošt Kunický, Hron Blud z Kralic, Bohuše ze Zwole a Kolštaině, Protiwec z Zastřizl, Znata z Kukwic a na Rosicích, Jindřich Kropáč z Newědomí a na Bzenci, Oldřich z Náchoda a z Březníku, Jan Krabice z Weitmile, Krištof z Hrochowa, Hynek z Popůwek, a purkmistři, raddy a obce měst

Strana 295
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 295 Olomúce, Brna, Znojma, Jihlawy, Hradiště a Uničowa, oznamujem tímto wšem, že znamenawše kterak časuo těchto rozličné wíry a bludowé škodliwí mezi lidmi w tomto markrabstwí powstáwají, a den ode dne wíce a wíce se rozmáhají, skrze kteréžto bludy, roty a neswornosti u wíře mohla by tato země k roztržení a budúcí zkáze přijíti: i protož chtíc se takowého budúcího zlého a zkázy uwarowati, a w tom se opatřiti, takowé swolení a zápis mezi sebú učinili sme: Item najprwé což se wíry křesťanské dotýče, kterauž církew swatá obecně wyznáwá a drží, a podlé té abychme stáli pewně a stále jako dobří křesťané; a jestliže by kdo na nás, neb kterého z nás pro wíru, neb sice swéwolně mocí sáhl, w tom abychme se neopauštěli, než podlé sebe stáli a sobě zespolka radni a pomocni byli, dokudž hrdel i statkuow našich stáwá; wšak zachowáwajíc napřed najjasnějšímu knížeti a pánu panu Wladislawowi Uherskému, Českému oc. králi a markrabi Morawskému oc. pánu našemu milostiwému a JMti erbuom od JMti řádně pošlým wěrnost a poddanost, jako wěrným a poddaným přísluší, a landfrid země Morawské we wšech jeho punktích a artikulech, jakž sám w sobě zní. Pakliby pán buoh JKMti neuchowal a JKMt bez erbuow JMti řádně pošlých z tohoto swěta sšel, jehož pane bože nedaj, a kdo nás mimo sprawedliwý řád, obyčej a swobody naše k čemu mocí tisknúti a k swé wuoli připrawowati chtěl, abychme podlé sebe stáli a sebe neopauštěli, dokudž nás stáwá, a to dotud, dokudž bychme z jednostejné wuole pána křesťanského řádně přišlého, kterýž w poslušenstwí otce swatého a církwe swaté stál, podlé obyčeje, řádu a swobod země Morawské, zde w zemi nepřijali. A jestližeby kdo z obywateluow markrabstwí tohoto, z kteréhož- koli stawu, kterýchž na ten čas zde při nás není, podlé nás w tomto zápisu státi a k nám přistúpiti chtěl, buď strany Římské, neb strany pod obojí spuosobau, kterýžby se toliko w tom kusu, co se přijímaní těla božího a krwe boží pod obojí spuosobau dotýče, s námi nesrownal, a sice jiných bluduow pikhartských a nekřesťanských ne- wedl, nedržal ani jich zastáwal: ten dada list přiznáwací, aby w tento zápis od nás přijat byl, a to jeho listem přiznání aby též moci bylo, jakoby w tomto zápise wedle nás zejmena napsán byl. A to wšecko, což se swrchupíše, my swrchupsaní slíbili sme, a tímto listem slibujeme ctně, wěrně, prawě a křesťansky zdržeti a zachowati beze wší zlé lsti i forteluo wšelijakých. Tomu na zdržení swé wlastní pečeti k to- muto listu přiwěsiti sme dali; jenž jest psán a dán w Brně po swatém Duše ten pátek, léta páně patnáctistého čtwrtého (31 Mai 1504). Při tom nás tíž poslowé prosili, abychom témuž wašemu srownání a zápisu powolení naše milostiwě dáti ráčili. My pak ten zápis wáš před se wzawše a jej do- statečně wážiwše, jinému sme rozuměti nemohli, než že ste to slušně a sprawedliwě před se wzali, napřed w tom ke cti a k chwále pána boha wšemohúcího, k wíře křesťanské prohlédajíc jako dobří křesťané, a potom nás, naše erby a dědice opa- trujíc jako wěrní poddaní; při tom také zápisu obecného dobrého a lantfridu ne-

Strana 296
296 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. rušíc, než jej twrdíce; a chtíce se budúcích různic a roztržení uwarowati, a se i tu zemi u pokoji, swornosti a jednotě zachowati, i k tomu ste sáhli, kudy byšte mezi sebú mohli to zachowati. Kdež my znajíc takowé waše slušné, sprawedliwé a kře- sťanské předsewzetí, k témuž wašemu srownání a zápisu swolili sme, a tímto listem swolujem, oblibujem a twrdíme, dáwajíce jemu moc jakožto král Český a markrabě Morawský. Tomu na swědomí pečet naši králowskú k tomuto listu přiwěsiti roz- kázali sme. Dán na Budíně, w pondělí po swatém Wítě, léta božího Mececciiijo, a králowstwí našich Uherského XIIII° a Českého XXXIII°. (Formule listůw přiznawacích k zápisu.) Já N. oznamuji tímto listem wšem wuobec: Jakož duostojný w boze otec pán, pan Stanislaw biskup Olomucký, a urozený pán pan Jan z Lomnice a na Me- zeříčí, hajtman markrabstwí Morawského, a jiní páni, preláti, rytířstwo i města mar- krabstwí Morawského strany Římské, ten čtwrtek po swatém Duše, léta tisícího pě- tistého čtwrtého počítajíce, w Brně jsúce, swolení a zápis o některé artikule mezi sebú učiniti ráčili sú, jakož ten zápis a swolení to w sobě swětle a šíře okazuje a zawírá: k kterémužto zápisu a swolení já swrchupsaný N., znaje že tu proti králi JMti pánu našemu ani proti landfridu nic není, než pro obecní dobré země této, tímto se listem přiznáwám, k němu swoluji, a držeti i w skutku naplniti slibuji ty wšecky kusy a artikule w něm položené a zawřené, tak úplně a docela, jakoby má pečet k němu přiwěšena byla, a mé jmeno w něm napsáno stálo. Tomu na zdržení vts. Já N. oznamuji tímto listem wšem wuobec: Jakož duostojný vts. w Brně jsúce, swolení a zápis o některé artikule mezi sebú učiniti ráčili sú, jakož ten zápis a swolení to w sobě swětle široce okazuje a zawírá: k kterémužto zápisu a swolení já swrchupsaný N. znaje že tu proti králi JMti pánu našemu, ani proti landfridu, ani proti straně pod obojí spuosobau nic není, než pro obecní dobré země této, tímto listem se přiznáwám, k němu swoluji a držeti a w skutku naplniti slibuji ty wšecky kusy a artikule w něm položené a zawřené tak úplně a docela, jakoby má pečet k němu přiwěšena byla a mé jmeno w něm napsáno stálo. Tomu na zdržení oc.

Strana 297
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 297 39. Král Wladislaw stavům českým na sněmu: že poručil kancléři Albrechtowi z Kolowrat jednati s nimi o pomoc wojenskau do Bawor i také ku potrestání Šlikůw. Na Budině 20 Jun. 1504. (Cod. Talmberg. fol. 391b sq. Cod. Gersdorf. f. 338.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urození a stateční, slowútní, poctiwí, wěrní naši milí! Jakož sme wás psaním naším obeslali, abyšte se k sněmu obecnímu od nás položenému na den S. Petra a Pawla na hradě Pražském sjeli, aby tu s wolí, radú a wědomím waším předse- wzato a jednáno bylo, což se pomoci dotýče z země knězi Albrechtowi Baworskému proti falckrabowi a synu jeho, pro dobýwaní (a) zase k zemi obrácení zámkuow, kteříž za předkuow našich od koruny přišli a odjati jsú, a již zase na nás a korunu po někdy knězi Jiřím a knězi Ottowi knížatech Baworských sprawedliwě přišli, a také pro Šliky, kteříž se swú wejtržností nám, wší koruně, právu a nálezu pan- skému swéwolně zprotiwili, učiniwše moc a pustiwše oheň w zemi, aby i to předse- wzato a jednáno bylo podlé zřízení zemského a pokut na to uložených; jakož sme wám pak také při tom obeslání psali a poručili, abyšte wšickni do swrchupsaného času wojensky pohotowě byli: wězte, že sme o wšecky wěci, a o to cožby k obec- nému dobrému té koruně slúžilo, urozenému Albrechtowi z Kolowrat a na Libšteině, najw. kancléři král. Česk. wěrnému našemu milému, poručili a dostatečnú zpráwu dali, aby wám o swrchupsané wěci a potřeby, a také co se hajtmanuo dotýče, kte- řížby na místě našem i od země, kdyžby k tomu přišlo, woleni býti měli, a zvlášť. poněwadž ty wěci puowodem naším předse brány a k konci wedeny býti mají, úmysl náš a wuoli naši powěděl a oznámil. Poraučejíce wám, abyšte jemu v této míře, což slowem naším s wámi mluwiti a jednati bude, úplně a dokonce wěřili, tak jako- bychme sami osobně s wámi mluwili a jednali, a se w tom we wšem powolně a po- slušně dali najíti; jakož o wás nepochybujem, že se w tom tak zachowáte a skutečně přičiníte, aby se to králowstwí rozmáhalo (a) rozšířilo, a k tomu aby Šlikuow swá wuole a moc podlé zemského zřízení a pokut na to uložených trestána byla. Datum Budae, fer. V ante festum nativitatis S. Johannis baptistae, anno dni M° iiij", regnorum autem nostrorum Hungariae quatuordecimo, Bohemiae vero trigesimo tertio. Wladislaus rex manu ppria sst. Urozeným, statečným, slowútným, poctiwým a opatrným, pánuom, rytířuom, wládykám, Pražanuom, Horníkuom, posluom od měst wyslaným, kteříž jsú nyní spolu na obecním sněmu na hradě Pražském králowstwí Českého, wěrným našim milým. 38

Strana 298
298 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 40. Král Wladislaw nejw. purkrabímu Jindřichowi z Hradce: nařízení, aby dal osaditi u bran hradu Pražského tak, aby nikdo s braní do něho pauštěn nebyl. Na Budině 19 Jun. 1504. (Cod. Talmberg. fol. 390. Cod. Gersdorf. f. 337.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný náš milý! Zpraweni jsme toho, kterak mnohokrát se to přihází, že na zámku našem tu na hradě Pražském w pokojích našich, jakožto na paláci našem před saudní swětnicí i jinde, lidé mnozí ze wšech stawuow s kordy a w rotách, a někteří w pancířích a kabátech k tomu připrawených k brani, chtíce jedni na druhých z úmysla puotek, a nesnází hledíce, ježto mohlaby se snad přiho- diti z toho nějaká nesnáz, mord i mnoho zlého; kterážto wěc byla nám k welikému našemu zlehčení. A také aby zámek náš i místa ta, kterýchž my užíwáme pokojuow, je sobě našimi zvláštními a welikými náklady i znamenitými, nám i té koruně k pocti- wosti naší i budúcím králóm Českým k potěšení a spanilosti i ke cti tomu králowstwí postawiwše, aby skrze kteréžkoli lidi kteréhožkoli řádu měli nám k zlehčení tako- wými půtkami, skrze kterýžby se skutek staly, zprzněni býti skrze mordy, kteréžby se skrze to mezi lidmi přihoditi mohly. I chtíc se toho wšeho uwarowati, coby se skrze to zlého nám k zlehčení a zarmaucení státi mohlo, a žeby se to i po jiných zemích rozneslo a k zlému slowu přijíti mohlo, kdyžby se co takowého přihodilo; neb dobře to známe, kdyžby se co začalo, žeťby snad na mále nepřestalo, a z toho mnoho jinéhoby zlého powstati mohlo: protož přikazujemť s pilností, aby u bran osaditi hajtmanu našemu rokázal, aby nižádný z nižádného řádu, buď pán, rytířský člowěk anebo měštěnín, naprosto nižádného řádu člowěk s nižádnú braní malú ani welikú na zámek náš na hrad Pražský nebyl puštěn, buď při sněmích aneb při saudích; a to aby tak opatrowali. Pakliby se kdožkoli skutku kterého na témž zámku do- pustil, toho aby, buď kdožkoli buď, w moc a wazbu naši wzal a jeho nepauštěl, leč nám to oznámíš, a coť my dále s tím činiti rozkážem, tím se zprawíš. Neb my chcme, aby zámek náš, tu kdež jest hlawa a stolice naše i wšeho králowstwí a saud zemský i náš komorní se tu drží, kdež na místě našem to úřadowé zprawují, aťby tak týž zámek od každého člowěka w té wážnosti zachowán byl, jakobychom tu osobně osobau swau dworem byli, poněwadž to dwuor náš hlawní a stolice naše jest. Protož wěda a znaje w tom we wšem býti wuoli a rozkázani naše, tak se w tom

Strana 299
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 299 zachowáš, jakožť píšem. Dat. Budae fer. IV post Viti, anno regnorum nostrum Hun- gariae XIV, Bohemiae vero XXXIII. Ex commissione Majestatis regiae. Urozenému Jindřichowi z Hradce, najw. purkrabi Pražskému, wěrnému našemu milému. 41. Král Wladislaw předním radám svým w Čechách: aby Albrechtowi z Kolowrat byli radni a pomocni w jeho sněmowním jednání. Na Budíně 20 Jun. 1504. (Cod. Talmberg. fol. 390b sq. Cod. Gersdorf. f. 337b.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český »c. král a markrabě Morawský oc. Urození, stateční a slowútní, wěrní naši milí! Jakož ste nám na naše psaní odepsali, co se jednání s knězem Albrechtem Mnichowským dotýče a zámkuow po knězi Jiřím a knězi Ottowi zase k koruně přiwedení, a také což se Šlikuow dotýče, poněwadž sú podlé panského rozkázaní a nálezu ku práwu nestáli, aby to podlé zřízení zemského a pokut na to uložených před sewzato a k náprawě přiwedeno bylo: (o kteréžto wěci a potřeby, jakož wíte, položili sme obecní sněm na den S. Petra a Pawla nyní příštího na hrad Pražský, a při tom sme psaním swým poručili, aby do toho času wšickni wojensky pohotowě byli:) oznamujíce nám zdání swé, abychom někomu takowé wěci a potřeby z pánuo poručili, kterýžby na místě našem o těch wšech wěcech a potřebách úmysl a wuoli naši na tom sněmu oznámil a powěděl, jakby ty wěci předsewzaty, jednány a k konci přiwedeny býti měly. I wězte že píšeme urozenému Albrechtowi z Kolowrat na Libštaině, najw. kancléři král. Českého, wěrnému našemu milému, poraučejíce a dáwajíce jemu moc, aby on na místě našem o swrchupsané wěci a potřeby na tom sněmě wšem úmysl náš a wuoli naši powěděl a oznámil a slowem naším wuobec poručil, aby se wšickni k tomu skutečně měli a přičinili, aby ty wšecky wěci a potřeby o pomoc knížeti Albrechtowi proti falckrabi a synu jeho předsewzaty a k konci wedeny byly, tak abychme my a koruna naše k zámkuom odcizeným přijíti mohli, a také Šlikowé, pro jich ku práwu nestání, moc a swú wnoli, podlé zemského zřízení a pokut na to uložených trestáni byli. A po- něwadž to pnowodem naším má jíti, aby on jakožto najw. kancléř mincmeistrowi i jiným úředníkuom našim od nás slowem naším psal, aby ti úředníci naši toho na místě našem podlé zřízení zemského puowod byli. Protož znajíce to, poraučíme wám, abyšte ty wěci wšecky předse wezmúce potřebně rozwážili, pokud a jak se předse 38*)

Strana 300
300 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. bráti a jednati a k konci wésti mají; w tom we wšem abyšte nadepsanému Albrech- towi podlé zdání a rozumu swého radni a pomocni byli, a nato myslili, aby takowé předsewzetí k konci jednáno a wedeno bylo bez lehkosti naší a koruny té. Než abychme skrze takowé spříznění a pomoc, kteráž se knězi Albrechtowi od koruny státi a činiti má, k zámkuom odcizeným, tak jakž nahoře dotčeno jest, přijíti mohli, a konečně aby Šlikowé podlé zemského zřízení a pokut na to uložených trestáni byli, tak aby se tím jiní trestali, práwuom se a panskému nálezu tak lehce nezpro- tiwili, ani se také w takowú wšetečnost směli dáti. Datum Budae, fer. V ante nativitatem S. Johannis baptistae, anno domini millesimo quingentesimo quarto, re- gnorum nostrorum Hungariae quatuordecimo, Bohemiae vero trigesimo tertio. Wladislaus Rex manu propria subscripsit. Urozeným, statečným a slowútným, Petrowi z Rozmberka, Jindřichowi z Hradce najw. purkrabí Pražskému, Janowi z Šelnberka a z Kosti najw. komorníku, Puotowi z Rizmberka najw. sudímu, i jiným pánuom a wládykám, kteří v saudu zemském králowstwí Českého se- dají, wěrným našim milým. 42. Král Wladislaw Budějowským: mandat králowský proti Šlikům, kteří práwu zemskému zprotiwili se. Na Budíně 21 Jun. 1504. (Orig. w archivu Budějowském.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní naši milí! Wězte, že sme poručili statečnému Albrechtowi z Leskowce, podkomořiemu králowstwie Českého w. n. m., poněwadž oni Šlikowé opowrhše řád a práwo, rozkázaní a nálezu panskému dosti sú neučinili, a w ty po- kuty pro jich swéwolnost, kteréž na moc uložené jsú, upadli, aby wám oznámil a slowem naším powěděl, kdyžbykoli urozený Jindřich z Hradce najwyšší purkrabie Pražský, podlé úřadu swého a ustanowení a zřízení zemského proti týmž Šlikóm táhl a jemu wěděti dal, abyšte wy podlé možnosti swé podlé téhož podkomořieho s najwyššiem purkrabí Pražským táhli a jim Šlikóm zámkuow a statkuow jich dobý- wati pomohli, odtad pryč neodtahujíc, dokudžby nám zámkowé ti w moc a k rukám našim dáni a postúpeni nebyli. I znajiec wuoli w tom naši a jisté rozkázaní, poru- čujem wám a s pilností přikazujem, abyšte když koli skrze téhož podkomořieho obesláni budete, a wám jmenem a slowem naším rozkáže, podlé téhož najwyššieho

Strana 301
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 301 purkrabí Pražského táhli, tak aby námi w tom nic nescházelo, poněwadž sme se s komorú naší, totiž s městy našimi, kláštery, many, s zámky swými i wšie mocí naší zapsati ráčili a podlé toho přiříci slowem naším králowským za se i za bu- dúcie krále, práwa obhajowati a na takowého každého, kdožby k práwóm a k saudóm stáwati a rozsudkóm panským dosti činiti nechtěl, pomáhati, a toho wšeho puowod býti, že wy také v tom powolni a poslušni se najíti dáte, tak jakož ste nám to přiřkli učiniti, když sme najprwé řád a právo zřiedili a w súd zemský zasedli, ktožby se práwu zprotiwil, proti každému radni i pomocni býti; i napomienáme wás, abyšte tomu podlé těch pokut na to uložených dosti učinili. Datum Budae, f. VI ante Johannis Baptiste, anno regnorum nostrorum Hungarie xiiij°, Boemie vero xxxiij°. Ex commissione majestatis regie. Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, W. n. m. 43. Akta sněmu roztržitého o S. Petru a Pawlu r. 1504. 29 Jun. 1504 sq. (Cod. Talmberg. fol. 390 sq. Cod. Gersdorf. 338.) „Léta božího tisícího pětistého čtwrtého král JMt ráčil položiti sněm wšemu králowstwí Českému na hradě Pražském na den Swatého Petra a Pawla, a tito listowé jsú od JMti na ten sněm posláni. A tu páni a rytířstwo i města pod jednú spuo- sobú drželi sú sněm na hradě Pražském podlé rozkázaní krále JMti: ale páni, rytíř- stwo a města pod obojí spuosobú, ti sú sobě sněm drželi w Praze na rathauze w Starém městě.“ „Tento sněm tak držán jest“: W sobotu na den S. Petra a Pawla apoštoluow božích s tímto poselstwím poslal sem purkrabi swého Jeronyma z Skuhrowa k p. Pernšteinskému, ku p. ko- morníkowi i k jiným pánuom, kteříž w saudu zemském sedají, aby jim oznámil, že mám listy od krále JMti k těm pánuom a wládykám do saudu zemského, aby ráčili na hradě býti w neděli w 16 hodin, aneb kterúkoli hodinu ráčiliby jmenowati, že tu ráčí spolu rozmluwiti, i o sněm, kterú hodinu w pondělí měliby jej držeti; a také aby to ráčili i jiným pánuom, kteříž w saudu zemském sedají, oznámiti, a že to JMt pán muoj také jiným pánuom oznámí, kteříž jsú nahoře. Dána jest odpowěd od týchž pánuow, že chtí na to odpowěd dáti po swém poslu; neb zítra mají se sjíti někteří páni, páni Pražané i poslowé z měst.

Strana 302
302 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. „Tu mi odpowěd dali páni, rytířstvo a města pod obojí spuosobau.“ Páni JMt, páni rytířstwo, páni Pražané, páni mistři a páni poslowé z měst oc. ráčili sú nás k WMti pane purkrabie poslati, toto oznamujíce: že sú přijeli na tento sněm podlé znění listuow, kteří jsú po krajích roznášeni jmenem krále JMti pána našeho milostiwého, chtíce rádi slyšeti od JMti posluow na tento sněm wy- slaných, co jim budú chtíti oznámiti wuole králowské. Tu pak přijewše do Prahy, srozuměli sú od lidí hodnowěrných, že ste zámek nějakými pěšími dali osaditi, chtíce to dosti tajně přiwesti; kterážto wěc zdá se jim welmi neznámá a neobyčejná a prwé za krále JMti i bez JMti nikdy nebýwalá; ježto poněwadž se jest to stalo bez wě- domí wšech stawuow takowé zámku osazení, newědí se pod tím čeho domysliti. A protož sú tak rozkázali WMti powěděti: poněwadž se takowé wěci dějí neobyčejné, že se JMtem nezdá nyní bez osobné přítomnosti krále JMti pána našeho na hradě sněmowati z příčiny již oznámené. Nebo ačkoliwěk mohliby také na ten jich sněm přijíti s takowým počtem lidí, ježtoby se těch, kterýmiž jest hrad tento osazen, málo báli: ale ohledajíce se na JKúMt a nechtíce JMti jako pánu swému w ničemž leh- kosti žádné učiniti, že toho nechtí před se wzíti, než což se děje, chtí na JKMt wznésti. Pakli ráčíte WMt s jinými pány a wládykami do Prahy sjeti, jakož jest pak to i prwé býwalo, že sú sněmowé w Praze držáni býwali, a nyní i o tomto JMKá ráčil jest nám wšem stawuom s strany pod obojí spuosobau připsati, že w Praze držán bude, že s WMtí chtí rádi slušně a poctiwě o wěci potřebné rozmluwiti a jed- nati, tak že JMtí nic nemá sjíti, cožby obecnému dobrému slúžilo. (B.) Páni milí, páni rytířstwo, páni Pražané, poctiwí páni mistři, páni poslowé z měst! WMtí sem poselstwí pánuom, rytířstwu JMtem, kteří sú zde byli, oznámil. Takto k tomu prawí napřed ti páni a rytířstwo, kteří w saudu zemském sedají, že sú sem na sněm a k obeslání a k sněmu držení přijeli tu a na to místo, kdež JMt rozkázati ráčil a místo toho položiti, a JMti list s tú poctiwostí a poddaností přijíti rádi chtějí jako pána swého milostiwého, jakožto JMti poslušní pánu swému wšecku poddanost a poslušnost zachowajíc, a na to se sjeli. Též páni i rytířstwo také, kteříž w saudu nesedají a na JMti obesláni jako poslušní rádi JMti wuoli a rozkázaní listy i jináč ústně, budeli komu od JMti poručeno, wuoli a JMti rozkázaní slyšeti chtějí, a wyslyšíc, we wšem se slušně podlé powinnosti swé k JMti wuoli a rozkázaní jmíti, jakožto JMti poddaní, a tu na hradě Pražském sněm podlé listuow krále JMti k sněmu obsílajících znění, s WMtí rádi držeti chtějí a z jednostejné wnole jednati to což potřebného králi JMti i tudíž zemského poznají.

Strana 303
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 303 A já sám od sebe prawím, což se zámku osazení dotýče, nic sem neučinil, čehožby předkowé moji nečinili, a žádnú tajností toho sem newedl, než zjewně, z té příčiny, maje od krále JMti pána swého milostiwého listem rozkázaní zámek opatřiti, jakož sem WMtem list ten poslal po p. Lwowi; a tu, když WMt, kteříž z pánuow a wládyk w saudu sedáte, k žádosti a oznámení mému ráčili se sjeti na hrad Pražský, WMtem bylbych listu krále JMti, kterýž i WMtem swědčí, (okázal,) a wedle toho a při tom o swů wěc radu wzal; a byloliby se zdálo WMti, že není jich potřeba těch pěších, bylbych se w tom oznámě WMtem příčinu, radú WMti zprawil, i též ještě učiním. I protož já WMtí prosím jmenem swým, že ráčíte se sjeti a JMti té lehkosti nečiniti, bychom neměli JMti wuole wyslyšeti a bez hodných příčin také obecního dobrého nejednati. Neb listowé od JMti, kteříž jsú posláni, jak jsem zpra- wen. JMti rukú podepsáni jsú. A poněwadž sme se k JMti obeslání sjeli, abychom také JMti wuoli slyšeli, proč JMt nás obeslati ráčil. Také sem já bohdá o žádné lsti nemyslil aniž myslím, ani se kdo o mně jiného domníwati rač, než to což ctnému a dobrému úřadníku zemskému přísluší. (A.) Páni milí a páni rytířstwo! Jakož nám připomínáte, že sme porozuměli úmy- sluom WMti z odpowědi, kterúž jest nám pan purkrabie najwyšší dáti ráčil, a že wy tu čekáte sněmu, kdež jest jej JMKá položiti ráčil: kdež my k tomu tak pra- wíme z jednostejné wuole, že sme my na tento čas nesjeli se sem do Prahy z žádné příčiny jiné, než na obeslání krále JMti pána našeho milostiwého, chtíce rádi napřed JMti poselstwí slyšeti, i také tomu, cožby obecnému dobrému slúžilo, upřímě se přimluwiti, jakož sme to prwé po wšecky časy činili. A pak jsúce zde w Praze, w jistotě zwěděwše o takowém osazowání zámku, kteréž jest prwé nikdy nebýwalo a nám dosti neznámo bylo, to sme WMtem hned oznámili; kdež nám toho každý wěřiti muož, poněwadž sme na obeslání krále JMti pána našeho milostiwého z do- muow našich až sem pracowali, žeby nám také dosti snadno (bylo) odsud až na hrad Pražský dojeti, kdyžbychom jediné widěli w tom rownost. Ale widúce co se w tom děje neobyčejného, nezdálo se nám i nyní nezdá na takowý nespuosob přijeti. A tak se nám konečně zdá, že tu námi nic neschází; jakož se to potom bohdá před krá- lem JMtí shledá, když k tomu přijde. Wilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najw. hofmistr král. Českého. Jan z Šelnberka a z Kosti, najw. komorník téhož králowstwí. Mikuláš z Hořic a na Pecce, najw. písař král. Česk., i jiní páni, rytířstwo, Pražané i jiní poslowé z měst králowstwí Českého.

Strana 304
304 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. (B.) Páni milí, páni rytířstwo, páni Pražané, páni poslowé z měst! WMt ste ráčili wyrozuměti úmyslu našemu skrze odpowěd, kterúž WMtem p. purkrabie najwyšší Pražský dal jest. A my podlé rozkázaní krále JMti tu čekáme sněmu, kdež JMt jej položiti ráčil, na hradě Pražském, JMti úmysl tohoto sněmu buď listy nebo ústně slyšeti rádi s tú poddaností a poctiwostí chcem, jakožto pána našeho milostiwého, a wyslyšíce JMti wuoli pána swého, wšecko činiti, raditi, pomáhati, co králi JMti i obecnému dobrému k řádu a práwu k opatření a k dostiučinění a k dopomožení práwa náleží, a to na hradě Pražském w saudní swětnici zítra bohdá w dewět hodin budem, neb nám nic obecného dobrého sjíti i krále JMti wuoli a rozkázaní nemá a neschází. To oznamujem prosíce, že také tu býti ráčíte, ohlédajíce se na krále JMt pána swého a na obecné dobré. Petr z Rozmberka, Jindřich z Hradce, najw. purkrabí Pražský, Puota z Rizmberka, najw. sudí král. Českého, Albrecht z Ko- lowrat, najw. kancléř král. Česk. a jiní páni a rytířstwo, z obeslání krále JMti na hradě Pražském shromáždění. Poněwadž ste položiti ráčili příčinu, že pro ty pěší, kteréž mám na hradě Pražském, kteréž sem držeti chtěl nic dále než potud, pokudžby rada WMtí byla: ale i přes poručení krále JMti já sem je dnes pryč pustil, aťby tú příčinú sněm se nerozcházel; ač mi se to žádná hodná příčina nezdá býti, poněwadž se to prwé stalo za předka mého. Jindřich z Hradce, najw. purkrabie Pražský. (A.) Poněwadž ste těch pěších, kterýmiž jest hrad osazen, déle držeti nemínili, než dokudžbyšte se o to s námi neporadili: i zdá se nám, že ste se měli se wšemi námi prwé poraditi, máteli to učiniti, než ste to osazowání hradu před se wzali; ale učiniwše to prwé, chtělibyšte se o to teprw raditi. Kdež se nám zdá, žeby to již byla welmi pozdní rada. Wilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najw. hofmistr k. Č. Jan z Šelnberka a z Kosti, najw. komorník téhož králowstwie, Mikuláš z Hořic a na Pecce, najw. písař téhož král. a jiní páni, rytířstwo, Pražané i jiní poslowé z měst králowstwí Českého.

Strana 305
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 305 „Item. Ti páni pod obojí spuosobau, majíc s námi o to na hradě Pražském sněmowati, což král JMt rozkázal, i nechawše toho, dali se w pikharty, a toto o nich mezi sebau zřízení učinili sau.“ Co se pikhartuow dotýče, na tomto jest swoleno a zuostáno, aby každý pán i wšickni z rytířstwa, i páni JMt kteří jsú s námi w přátelstwí, i také z měst nad to, což od krále JMti města mají přikázaní, žádných sboruow nedopauštěti, také při- sluhowání i učení wšecka zjewná i tajná aby jim zapowěděna byla, a zvláště těm, kteříž sú knězstwí a swěcení biskupuow Římských aneb sami od sebe přijímali. Pakliby kde pod kýmžkoli sborowé držáni, nebo posluhowání puosobeny býwaly přes toto naše swolení, má to každý na swém stawiti; a jestližeby se to kde přes to dálo, tehdy má býti to wzneseno na toho pána, pod kýmžby se dálo, a on má to zasta- witi a přetrhnúti. Pakliby toho neučinil, tehdy jednota strany naší má k němu o to mluwiti, aby tomu dosti učinil a tak se zachowal, pokudž toto swolení wšech se o tom stalo, a to do S. Wáclawa n. př. A také majíli kde pikharté jaké kostely, ti mají k jiným potřebám obráceni býti, anebo lidmi wěrnými a ne pikharty mají se osazowati. „Přípis listu, kterýmž sem já pány a rytířstwo podlé auřadu swého na wojnu obsílal.“ Urozeným oc. wedle napomenutí a rozkázaní krále JMti pána mého milosti- wého, wedle zřízení zemského, z powinnosti úřadu mého, pro zprotiwení a dosti ne- učinění nálezu a rozkázaní pánuow a wládyk z plného saudu zemského: poněwadž on Šebestian oc. Šlik práwu se zprotiwil a w ty a takowé pokuty, kteréž za moc uloženy jsú, jest upadl: z té příčiny, JKMti pána mého milostiwého z rozkázaní, a z úřadu swého i podlé swolení zemského wěděti wám dáwám, napomínaje wás pod tú a těmi pokutami, kteréž na to uloženy jsú, a kterýmiž ste se zapsali wšickni wuobec práwo obhajowati, a proti každému, kdožby náleznom panským dosti činiti nechtěl, (a) jsa obeslán, podlé možnosti swé netáhl. Protož to znaje, žádám podlé toho napomenutí a powinnosti na ten den S. Jakuba welikého konečně pohotowě (aby) wojensky byli; a když dám podruhé znáti, aby k tomu místu, kdežťbych jme- nowal, ke dni jmenowanému a k místu uloženému táhl, a tomu aby dosti učinil wedle zřízení zemského. 39

Strana 306
306 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 44. Král Wladislaw předním pánům českým: napomíná je ke swornosti, a posílá k nim Zdeňka Lwa z Rožmitála, jehožto řečem wíru, sobě pak poslušenství žádá. Na Budíně, 29 Jul. 1504. (E cod. MS. Budissin. Gersdorf. (sec. XVII.) Cod. Talmberg f. 414.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český král oc. a markrabě Morawský. Urození a stateční, wěrní naši milí! Jakož wás obú stran tejno není, než obojím dobře wědomo jest o těch různicech a nesnázech, kteréž mezi wámi s obau stran w těchto nedáwných časích z příčin rozličných a skrze rozličná jedněch proti druhým podpalowání a pozdwihání wznikly a powstaly sú; skrze kteréžto roztržnosti a rozdwojení, což mohli jedni proti druhým s přátely swými na zdoru a na proti- wenstwí činiti, toho hleděli a činili, obecného dobrého králowstwí toho mezi tím, též i našeho zanedbawše. A by pak toho byl kdo hleděl s obau stran aneb to jednal pro swé takowé hněwy a zazlení, jakož ste se proti sobě srotili, spíše to rušeno a kaženo bylo, než jednáno; jakož sme pak to těchto nedáwno minulých časuo skutečně poznali, jak se jest sworně naše i obecné dobré králowství toho jednalo a působilo. A protož chtíce konečně, aby ty a takowé různice, nesnáze a roztržnosti, kteréž jsú mezi wámi, s obú stran zrušeny a zkaženy a přetrženy byly, poručili sme s wámi o to s obú stran potřebně mluwiti a wuoli i úmysl náš w tom konečný a jistý oznámiti a otewříti urozenému Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála a z Blatné, purkrabi na Karlšteině, wěrnému našemu milému, žádajíc na wás a wám poraučejíc, abyšte jemu toho, což s wámi od nás s obú stran w takowých wěcech mluwiti bude, úplně a dokonce wěřili, tak jakobychme s wámi o to sami osobně mluwili; nepochy- bujíc o wás o wšech, než dokonce wěříc, že se w tom, což od něho slowem naším jemu poručeného uslyšíte a wyrozumíte, na nás w tom jakožto na pána swého, a potom na obecné dobré zření majíce, tak jmíti budete a zachowáte, jako na wěrné, dobré a poddané přísluší, wše nelibosti a kyselosti, kteréž ste proti sobě jměli, mimo sebe pustíce a je z mysli i srdce wywrhúce a wykořeníce, w lásku spolu, swornost, jed- notu a dobré přátelstwí wstúpíce, to jednati a puosobiti budete, což nám a obec- nému dobrému též i wám wšem také slúžiti a příslušeti bude. Kdež my to od wás poznajíc, wám toho wšem i jednomu každému milostí naší a dobrým skutečně na- hražowati budeme, jako těm kteréž poznáme nás, jakožto pána swého a obecného

Strana 307
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 307 dobrého milowníky. Datum Bude, feria II ante Abdonis, anno regnorum nostrorum Vngarie 14, Boemie vero 33. Wladislaus rex manu propria. Urozeným Petrowi z Rožmberka, Jindřichowi z Hradce, najwyššímu purkrabí Praž- skému, Wilémowi z Pernšteina, najwyššímu hofmistru králowstwí Českého, Janowi z Šelm- berka, najw. komorníku téhož králowstwí, Albrechtowi z Kolowrat na Libštejně, n. kancléři, Bohušowi Kostkowi z Postupic na Litomyšli, minemejstru králowstwí Českého, statečnému Mi- kulášowi mladšímu Trčkowi z Lípy na Lichtmburce, wěrným našim milým. 45. Patent krále Wladislawa o potřebě hotowosti wojenské proti Šlikům. Na Budíně, 15 Sept. 1504. (Cod. Talmberg. fol. 415. Budiss f. 350). Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným, poctiwým a opatrným, pánuom, rytířuom a wládykám, Pražanuom i jiným wšem městuom našim králowstwí Českéko, wěrným našim milým, milost naši králowskú a wšecko dobré wzkazujem. Wěrní milí! Jakož sme byli pro některé pilné a znamenité potřeby krá- lowstwí toho Českého, i také naše, sněm obecní wšemu králowstwí na den swatého Petra a Pawla již minulého na hradě Pražském položili, zwláště což se dopomožení práwa proti Šlikuom podlé nálezu a rozsudku panského pro jich swéwolnost a ne- poslušnost proti práwu, kterúž sú učinili, dotýče, tak abyšte proti týmž Šlikuom práwa dopomohli, a je jakožto neposlušné práwu a nám zprotiwené dobyli, a w jich statky k ruce naší se uwázali a pobrali, tak jakož se podlé práwa státi má: kdež ještě tímto psaním wás wšech i jednoho každého zwláště napomínáme podlé po- winnosti a slibu wašeho nám učiněného, když sme práwo osadili a do země po mnohých neřádích uwedli, kdež ste nám rukú dáním slíbili obhajowati proti každému práwu odpornému, i také dskami se pod pokutami zapsali. Protož podlé těch wšech slibuow a pod těmi pokutami napomínáme wás, abyšte podlé téhož nálezu a rozsudku wšickni z jednostajné wuole a zuostání proti nim táhli, je dobýwali a dobudúc je tak trestali, aby příkladem jich jiní takowé neslušnosti a swéwuole proti práwu a nám uwarowati se mohli a uměli, a o takowú swéwolnost proti práwu a rozsudkuom panským se potomně žádný přestúpiti a pokusiti nesměl, než jich příkladem se káli. A protož k obeslání najwyššího purkrabí Pražského, kterémuž ta wěc podlé práwa 39*

Strana 308
308 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. náleží, s ním a podlé něho wšickni (aby) wedle možností swých táhli a je Šliky obehnali, dobýwali, dobudúc je trestali, jako na neposlušné, práwu a řádu odporné lidi sluší, a kteříž podlé práwa hrdlo, čest i statky sú proti nám ztratili, jináč toho nečiníc. Pakliby se který z wás z kteréhokoli stavu z toho wytahowal, a obeslán jsa, dopomoci toho swéwolně nechtěl, o takowém jináč smýšleti, domníwati se a k němu o to hleděti nemohli bychom, než jakožto k neposlušnému, práwu odpornému a obec- ného dobrého rušiteli, tak jakož pokuty zemské ukazují. Ježto my pochybnosti takowé žádné o wás nemáme, než cožbyste k zachowání práwa, řádu a obecného dobrého našeho a koruny té znali, že se w tom we wšem podlé wuole rozkázaní našeho poslušně a powolně jmíti budete a ke wšemu se hotowě najíti dáte. Pakli také seznáte, že potřebí nebude walně sebú hnúti, ale že zřídíte počet lidí z sebe wyberúc, ten podlé nadepsaného purkrabie a jiných úředníkuow a naší koruny wy- prawíte beze wšeho dalšího odtahu. Znajíc wuoli a rozkázaní toto naše býti konečné, nepochybujem o wás, že se tak zachowáte, jakož wám píšem, jináč toho nečiníce. Datum Budae, dominica proxima post festum exaltationis sanctae Crucis, anno domini 1504, regnorum autem nostrorum Hungarie quindecimo, Bohemiae vero tricesimo quinto (sic). Wladislaus rex manu propria subscripsit. 46. Král Wladislaw stawům českým na sněmu: že poručil Janowi z Šelnberka i Albrechtowi z Kolowrat jednati s nimi. Na Budíně, 15 Sept 1504. (Cod. Talmberg. fol. 415b sq. Budiss. f. 350b.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urození, stateční, slowútní, poctiwí a opatrní, wěrní naši milí! Poněwadž se ten sněm, kterýž sme byli položili na den S. Petra a Pawla nyní minulého na hrad Pražský, skrze jakékoli příčiny rozšel; při kterémžto sněmu mělo se radau a wědomím waším jednati o zámky, kteří jsú od koruny odcizeni a odjati, a již po smrti kněze Otty a kněze Jiřího, knížat Baworských, zase na nás a korunu Českú sprawedliwě přišli, aby ti zase k koruně nawráceni byli; též také což se Šlikuow dotýče, kteříž z poslušenstwí swéwolně wystúpili, nám, práwu a nálezuom panským se zprotiwili, aby i ti podlé zřízení zemského a pokut na to uložených byli trestáni: kdež sme již o ty wšecky wěci a potřeby swrchupsané jiný sněm obecní na hrad Pražský na S. Wáclawa nyní příštího wší zemi položili. A poněwadž sme wám prwé také při

Strana 309
Akta weřejná i sněmovní v Čechách 1504. 309 tom obeslání psali a byli poručili, abyšte wšickni wojensky pohotowě byli: wězte, že sme o ty wšecky wěci a potřeby, i o to, což k obecnému dobrému a užitečnému té koruny slúžilo, urozeným Janowi z Šelnberka a z Kosti, najwyššímu komorníku, a Albrechtowi z Kolowrat na Libštaině, najw. kancléři král. Českého, wěrným našim milým, poručili a dostatečnú zpráwu dali, aby wám wuoli a úmysl náš slowem a jme- nem naším oznámili a powěděli. Porúčejíce wám, abyšte jim toho, což w této míře slowem naším s wámi mluwiti a jednati budú, úplně a docela wěřili, tak jakobychom o to sami osobně s wámi mluwili a jednali, a se w tom we wšem powolně a po- slušně měli a skutečně okázali. Jakož o wás nepochybujem, že se w tom tak za- chowáte a s pilností přičiníte, aby se to králowstwí rozmáhalo a rozšířilo, a k tomu Šlikuow moc a swáwuole podlé zemského zřízení a pokut na to uložených trestána byla konečně, aby se potom tím jiní trestali, a sobě nás, práwo a nálezy panské tak lehce newážili. Dat. Budae, dominica post festum exaltationis S. Crucis anno dom. 1504, regnorum autem nostrorum Hungariae quindecimo, Bohemiae vero tricesimo quarto. Wladislaus rex manu propria subscripsit. Ex commissione Regiae Majestatis propria. Urozeným, statečným, slowútným, poctiwým a opatrným pánuom, rytířuom, wládykám, Pražanuom a posluom od měst wyslaným král. Českého, kteříž jsú spolu na sněmu nynějším na hradě Pražském, wěrným našim milým. 47. Král Wladislaw Zdeňkowi Lwowi z Rožmitálu: aby na sněmu o S. Wáclawě jmenem králo- wým jednal se stavy o dopomožení práwa, zvláště proti Šlikům, a o ukojení stran w zemi. Na Budině, 19 Sept. 1504. (Cod. Talmberg. f. 416b. Cod. Gersdorf. f. 350b sq.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozený, wěrný náš milý! Wěz, že teď píšem na tě list wěřicí ke wšem stawuom král. Českého do plného sněmu, kterýž nyní držán bude o S. Wáclawě na hradě Pražském, poraučejíc tobě, aby ty na ten list wěřicí k nim ke wšem slowem a jmenem naším mluwil a s nimi jednal, aby se wšichni pro zachowání práwa a zří- zení zemského, nechajíce wší kyselosti i jiných wěcí stranních a odporných, ačby které takowé ruoznice mezi nimi byly, na straně, w lásce a swornosti jměli a za- chowali podlé powinnosti, kterúž jsú nám a práwu zawázáni, proti Šlikuom i každému,

Strana 310
310 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. kdožby se nám, práwu a náleznom panským zprotiwil, z jednostejné wuole táhli, a takowé swéwolné lidi podlé zřízení zemského a pokut na to uložených trestati a w poslušenstwí uwesti pomáhali. Jestližeby pak mezi nimi kterýmikoli stawy a stranami jacíkoliwěk slibowé, záwazky a punty, kteřížby proti nám, práwu a zří- zení zemskému, i také proti jejich powinnostem byli, že my to wšecko mocí naší králowskú zdwiháme, rušíme, kazíme a w nic obracujem, chtíce tomu konečně, aby takowí slibowé, záwazci a punty žádné moci a pewnosti neměli, a také aby jedni druhým podlé těch záwazkuow a slibuow nebyli sobě co powinni činiti a zdržowati nyní i budúcně. Kterúžto wěc my tobě, twému zdání a rozumu, k dalšímu koneč- nému jednání a srownání poraučíme, tak aby se w obhajowání a dopomožení práwa, i w jiných wěcech a potřebách zemských, cožby k swornosti, upokojení a obecnému dobrému toho králowstwí slúžilo, podlé powinnosti srownáwali, a w tom se z jedno- stejné wuole powolně a poslušně jměli a zachowali. Datum Budae, fer. V ante festum Sancti Matthaei apostoli et evangelistae anno dom. 1504, regnorum autem nostrorum Hungariae quindecimo, Bohemiae vero tricesimo quarto. Urozenému Zdeňkowi Lwowi z Rožmitálu a z Blatné, najw. sudímu král. Českého, wěrnému našemu milému. 48. Král Wladislaw ke stavům českým na sněmu: wěřicí list pro Zdeňka Lwa z Rožmitála, jednatele jeho k nim. Na Budíně, 19 Sept. 1504. (Cod. Talmberg. fol. 417. Cod. Gersdorf. f. 351.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urození, stateční, slowútní, poctiwí a opatrní, wěrní naši milí! Wězte, že sme urozenému Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála a z Blatné, najw. sudímu král. Českého, wěrnému našemu milému, slowem naším a jmenem s wámi mluwiti a jednati poru- čili, což se obhajowání a dopomáhání práwa dotýče, a také o pány Šliky a záwazky, ačby jací mezi wámi kterýmikoli stavy a stranami, kteřížby proti nám, práwu, zří- zení zemskému a wašim powinnostem byli, jakož tomu wšemu od něho dostatečně rozumíte; poraučejíc wám, abyšte jemu toho wšeho, což nyní slowem naším o ty swrchupsané wěci a potřeby mluwiti a jednati bude, úplně a dokonce wěřili, tak jakobychme o to s wámi osobně a ústně sami mluwili a jednali; a w tom we wšem

Strana 311
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 311 abyšte se wolně a poslušně jměli a zachowali, a jináč nečinili, w tom naši jistú a konečnú wuoli znajíce. Dat. Budae, fer. V ante festum S. Matthaei apostoli et evangelistae, anno dom. 1504, regnorum autem nostrorum Hungariae quintodecimo, Bohemiae vero tricesimo quarto. Urozeným, statečným, slowútným, poctiwým a opatrným, pánuom, rytířuom, wlády- kám, Pražanuom a posluom z měst wyslaným králowství Českého, kteříž jsú spolu na sněmu nynějším na hradě Pražském, wěrným našim milým. 49. Mikuláš Šlik stawům Českým na sněmu shromážděným: oswědčowání o newině swé. 26 Sept. 1504. (s. l.) (Cod. Talmberg. fol. 417b sq. Cod. Gersdorf. f. 351.) Wysoce urozeným, mnohomocným pánuom obywateluom koruny České, kteříž nyní na obecním sněmu při S. Jeronymu na hradě Pražském budú, pánuom a přáteluom mým milým. Službu swú wzkazuji, Waše Milost, urození páni, páni mně přízniwí a přátelé milí! Waší Milosti tajno není, kterak jest král JMt, pán muoj najmilostiwější, ráčil smlúwu učiniti mezi mnú a Mathesem Hisrlí a Filipem Šertingerem, a nás podati o wšecky pře, kteréž mezi námi byly, na dwa ubrmany k mocnému přestání, a po dwú přátelích abychom k nim přidali; a tu což nám bude nalezeno a rozeznáno jimi, abychme tomu dosti učinili s obú stran; a zejmena sem wolil za ubrmana z swé strany urozeného pána p. Petra z Rozmberka oc. a druhá strana pana kancléře nynějšího. Kteréž pak cedule wyřezané od krále JMti nám dané to šíře a swětleji ukazují, kterážby wolila koliwěk strana swého ubrmana (a) bezelsti nemohla jmíti, aby sobě jiného na to místo wolila. Kdež sem já pak s swé strany wolil urozeného pána p. Jana z Šelmberka oc. nynějšího pana komorníka, a k němu za přátely s swé strany k nim wydal urozeného pána p. Tiemu z Koldic a uroz. pána p. Jana z Že- berka a na Plané. Kdež pak ty cedule wyřezané ukazují, kteráby koli strana na jmenowaný den před ubrmany nestála k rozeznání, ten aby swú při ztratil a práwo stané aby naň dáno bylo, aby mohl práwo wésti, jakoby před saudem zemským stál. I WMt račte wěděti, že sem já na ten den stál jmenowitý, jakž cedule wyřezaná ukazuje, před pány ubrmany, i přátely swé, jakož swrchu psáno jest, k nim přidal, a wšemu dosti činil a činiti chtěl, jakož smlúwa a cedule wyřezaná krále JMti uka- zují. Ale strana skrze Kameyckého žádala, abych česky mluwil; kdež mně jest bylo nemožné, neb jest bylo swědomí mé i strany druhé oboje německé; než žádal sem

Strana 312
312 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. tlumačuow, kterýmiž JMt král ráčí opatřiti saud zemský i komorní, kterýž pak jeden Krištof Damar w ty časy při tom byl. Kdež pak Kameycký mluwil od strany, že k tomu přistúpiti nechce, než abych česky mluwil, a s tím strany preč šly a roz- sudku nedočekaly: ale já sem tu zuostal a pánuo ubrmanuo za pamět žádal, aby ráčili v paměti jmíti, že sem já stál a wšemu dosti učiniti chtěl, že mnú nic ne- schází. I rozumím, kterakby nynější pan kancléř s Kameyckým WMt křiwě zprawo- wali, než jest samo w sobě bylo; a skrze takowú jich zpráwu že se stalo, že ste ráčili skrze ten omyl na mne stané práwo dáti. I w tom já WMti nic za zlé ne- mám, neb o WMti nepochybuji, by WMt práwě byli zprawili, jakž se samo w sobě stalo, nikdážbyšte Hisrlowi a Šertingerowi staného práwa na mne nedali, ale podlé sprawedlnosti na ně dalibyšte mně stané práwo; kdež jest Kameycký s nynějším p. kancléřem jsú relatoři, pan kancléř byl ubrmanem od strany, a Kameycký při wedl od strany, i WMt jináč zprawowali. I mně se zdá, že WMt muožte dobře znáti, náleželoli jest jim to relatořstwí podlé zřízení zemského, kteréž zřetelně ukazuje, kdoby se toho dopustil, jakú pokutu trpěti má. I WMti prosím, jakožto pánuo sprawedliwých, že mne ráčíte zuostawiti při mocném přestání, podlé smlauwy a wy- řezané cedule a mandatu krále JMti, pána mého najmilostiwějšího; na kteréž mocné přestání zřízení zemské na to ukazuje, pokud kdo zuostawen býti má. I račte WMt wěděti, že jest ten Mathes Hisrle opowrhl řád a práwo a z něho se wywedl, a dílu mého na zámku Lokti s swými pomocníky zrádně a neprawě dobýwal, neohradiwše on ani jeho pomocníci swé cti proti mně. I WMt muožte znáti, že takový člowěk žádného práwa užíwati nemá; než tu wíru k WMti mám, jakožto ku pánuom spra- wedliwým, že se ráčíte k němu jmíti podlé pokuty a nálezu Daliborowa. Datum fer. Va ante festum S. Wenceslai anno dom. 1504. Mikuláš Šlik hrabě z Pasaunu, z Holeyče a na Lokti. 50. Stawowé na sněmu shromáždění králi Wladislawowi: wěřicí list pro posly swé Jindřicha ze Hradce, Albrechta z Kolowrat, Zdeňka Malowce, Albrechta Rendla i jiné k němu wyprawené. W Prase, 28 Sept. 1504. sq. (Cod. Talmberg. f. 418b sq.) (Budiss. f. 352.) Najjasnější králi a pane, pane náš milostiwý! Služby naše WKMti poddaně hotowé wzkazujeme napřed, zdrawí a šťastného kralowání přálibychom WKMti wěrně, jako našemu milostiwému pánu. Milostiwý králi! Posíláme k WKMti ode wší země, ze wšech stawuow, z pá- nuow urozené pány p. Jindřicha z Hradce, najw. purkrabi Pražského a p. Albrechta

Strana 313
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1504. 313 z Kolowrat a na Libšteině najw. kancléře král. Českého, a z wládyk urozené wlá- dyky Zdeňka Malowce z Pacowa a na Wintrberce a Albrechta z Aušawy prokura- tora WKMti, a z pánuow Pražan a od jiných měst králowstwí Českého A. B. C. (sic) oc., jimž sme spolu jednostajně a nerozdílně poručili, aby neroztržitě než spolu a společně naši wšech žádost naWKMt od nás wznesli a oznámili. Prosíce WKMti, jakožto našeho milostiwého pána, co v této míře slowem naším spolu a společně s WKMtí ode wší země nerozdílně mluwiti budú, abyšte jim toho wěřiti ráčili, tak jakožbychom sami osobně přijedúce s WKMtí mluwili; prosíce že se w tom we wšem k nám ráčíte milostiwě jmíti i okázati, znajíce toho znamenité potřeby wšeho krá- lowstwí, jakožto náš milostiwý pán. „K témuž rozumu králowé JíMti psáti.“ „Podepsati: p. Wiléma, p. komorníka a jiné pány; pana písaře a wšecko rytířstwo; pány Pražany i jiná města král. Českého, na sněmu spolu o Sw. Wáclawě na hradě Pražském shromážděny.“ (sic) 51. Z akt sněmu Swatowáclawského r. 1504: žádosti stavu městského naproti pánům a rytířstvu. 28 Sept. 1504. sq. (Cod. Talmberg. fol. 418b.) (Cod. Gersdorf. f. 352.) „Tyto artikule žádali města na páních a rytířstwu.“ It. Což se hlasu obecního dotýče ke wšem wěcem, kteréžby se wuobec na- lezaly za práwo, a kdežby se pokuty nač ukládaly, tu Pražané a jiná města aby také hlas třetí jměli. Než což se jiných wěcí zvláštních dotýče, kteréž od starodáwna páni a rytířstwo jednali, w to newkračujem. It. což piwa waření a sladuow dělání na prodaj dotýče, za to žádáme, aby od toho puštěno bylo. It. z jiných wěcí puohonowé aby na nás dáwáni nebyli, než z kterýchž sme se swolili. It. při swědomí žádáme zachowáni býti, tak jakž sme před sím při přítom- nosti krále JMti zachowáni. It. sirotci ženského pohlawí wdaní a kmetičny wdané od mužuow swých aby brány nebyly. It. poprawy naše aby w swé wáze zachowány byly, tak aby zločincowé z nich nikam wydáwáni nebyli. 40

Strana 314
314 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. It. při zápisích obecních a w přísahách úředníkuo zemských aby zejmena staw náš jmenowán byl, tak jakž prwé bylo. It. we dsky aby nám šlo a kladeno bylo bez překážky, tak jakž od staro- dáwna býwalo. 52. Zápis jednoty uzawřené mezi pány a rytíři jmenowanými na deset let proti pikhartům a pro zachowání práw swých i weškerého zřízení zemského. W Prase, 20 Febr. 1505. (Ex orig. cum XXII sigill. appr. in arch. Trebon.) We jmeno swaté a nerozdílné trojice, amen. My Petr z Rosenberka oc., Jindřich z Hradce, najw. purkrabě Pražský, Zdeněk Lew z Rožmitala a z Blatné, najw. sudí, Albrecht z Kolowrat na Libšteině, najw. kancléř králowstwí Českého oc., Jan z Šwamberka na Strakoniciech, mistr přeworstwí král. Česk. oc., Petr z Štern- berka na Leštném, Jan z Kolowrat na Mašťowě, Jan z Kolowrat na Nowém hradě, Jiřík z Kolowrat na Bezdružiciech, Jindřich z Kolowrat na Krakowci, sudí dworu krále JMti, Ladslaw z Šternberka na Bechyni, Mikuláš z Kolowrat na Žehrowiciech, Jan z Šternberka na Zelené hoře, Wilém z Risenberka a z Šwihowa, Krištof z Šwam- berka na Boru, Jan a Bernhart bratří z Walšteina na Klášteře Hradišti, Kundrat z Krajku na Bystřici, Zdeněk z Ronšperka, Wáclaw z Swojšína na Orlíce, Wáclaw z Wrchowišť na Žerownici, Jiřík Hrobský z Sedlce oc. znamenawše mnohé bludy pikhartské w tomto králowstwí k zkáze wiery swaté křesťanské powstawajícé, majíce na to zření, jako dobří křesťané jmieti mají, při swaté wieře křesťanské stojíce, na tom sme my zuostali, a sobě pode ctí a wěrú zdržeti slíbili: napřed od wiery swaté křesťanské abychom se mocí utisknúti nedali, pána našeho milostiwého, krále JMti i JMti dědicuow abychom se wěrně a práwě přidrželi, a wšicku poddanú powinnost k JMti i k JMti dědicóm řád a práwo zachowali. A chtělliby nás ktožkoli z oby- wateluow země zde w zemi mocí mimo řád a opustě práwo, též také i o wolení krále mimo řád starodáwní, privilegia, nálezy, swobody a wýsady, práwa naše, ačby krále JMti pána našeho milostiwého smrti bez dědicuow pán buoh neuchowal (jehož pán buoh zachowati rač w dlúhém zdrawí a JMti dědice rozploď) mocí utiskati, buď od práwa, anebo o krále wolení, tak jak se nahoře píše, buď wšecky anebo jednoho z nás, ježtoby ten nápravy práwem snad pro přetržení práwa dosáhnúti nemohl: wedle toho každému jednomu z nás podlé rozsudkuow panských, wedle práwa a zřie- zení zemského sprawedliwého dopomáhati máme a powinni budem chudému i boha- tému, tak jakž zřiezení zemské ukazuje, že sebe w tom we wšem wšichni i každého jednoho z nás opúštěti nemáme do těch hrdel i statkuow. Pakliby ktožkoli z oby- wateluow zde w zemi na nás anebo na jednoho z nás zde w zemi wojensky sáhl,

Strana 315
Akta weřejná i sněmowni v Čechách 1505. 315 mocí pálil, zámek a twrz mocí wzal zlezením nebo ztečením, anebo koho z nás oblehl, a bylliby který z nás, kteří v této jednotě jsme, při tom jat, že smlúwy nižádné činiti nemáme, lečby on k zámku aneb k twrzi a statku swému nawrácen byl a z wězení wyswobozen, o to wší možností naší státi máme, powinni budem tomu a hned na pomoc táhnúti máme a jeho neopúštěti, dokadž nás stáwá proti tako- wému a takovým; neb by ti jistě již znáni byli, žeby právo přetrhli, tak jakož se swrchu píše. Pakliby se ktožkoli z nás ze wšech tří stawuow swéwolně wytrhl a weč se dal bez wuole nás wšech spolu a rady, buď wen z země anebo w zemi a od země obywateluow co přišlo: w tom jemu radni a pomocni býti nemáme, než ten swú wěc sám wyweď. Wšak přitom toto jest mezi námi znamenitě wymieněno, jestližebychom se kdy páni, rytieřstwo a města, kteřížbychom w této jednotě spolu byli a oč se swolili, změniti a k lepšiemu to konci a rozumu přiwesti tuto naši jednotu chtěli, a byl nás w panském, rytieřském a městském stawu v tom každém stavu wětší počet osob toho swolení srownán: že menší počet panského, rytieřského i městského stavu po wětším počtu wšech tří stawuow postúpiti mají a to držeti. A jestli žeby w těch třech stawiech w kterém stawu wětší počet osob toho změniti nechtěl, a jiní dwa stawowé se u wětším počtu k změnění swolili: že to změněno býti nemá, než před se tato jednota mezi námi státi a trwati má, lečby ten stav třetí u wětším počtu k tomu dobrowolně přistúpil. Pakliby jak z božieho dopuštěnie anebo od zlých lidí řád a práwo přetrženo bylo, a byla mezi námi v této jednotě w kterémkoli stavu jaká ruoznice očkoli: tehdy se w to my jiní wložiti máme a k slušné smlúwě a konci to přiwesti a srownati; a w tom se nestranně jmieti máme, než sprawedliwě k obojí straně, pokadž čí sprawedlnost poznáme; a na našem zdání a wýpowědi mají pře- stati, a z toho se žádný wytahowati nemá. A ktožbykoli z strany přijímající tělo božie a krew božie pod jednú aneb pod obojí spuosobú, buď z pánuow, z rytieřstwa anebo z měst, chtěli k nám w tuto jednotu přistúpiti, listem swým se přiznajiec: ty máme mezi se přijíti, kteřížby w sobě bluduow pikhartských neměli a nedrželi, ani jich bluduow zastáwali a fedrowali. A tato naše jednota mezi námi státi a trwati má až do deseti let pořád zběhlých. A jestližeby w tom času těch deset let krále JMti pána našeho milostiwého buoh smrti neuchowal, Jehož Mt pán buoh rač ucho- wati, a w těch desieti létech král z jednostajné wuole wolen byl, přijat a koruno- wán, tak jakož se nahoře píše: a kdyžby král tak wolen a korunowán přijat byl z jednostajné wuole wšech tří stawuow, tak jakož se napřed píše o wolení krále: tehdy hned tento zápis dále žádné moci jmieti nemá; a toto naše zjednání nemá býti v ničemž k ujmě řádu a právu a zřiezení zemskému. A tato naše zjednaná jednota mezi námi se od toho dne začíti má, počna od datum listu tohoto až do deset let pořád zběhlých, aneb do krále budúcieho, tak jakož se prwé píše. Tomn na swědomie a pro lepší jistotu pečeti swé wlastní dali sme přitisknúti k listu to- 40*

Strana 316
316 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. muto. Jenž jest dán w Praze, ten čtwrtek po neděli jenž slowe Reminiscere, léta od narození syna božieho tisícieho pětistého pátého. 53. Popis lidí branných a wozůw, kteří k wálce proti Šlikům z celého králowstwí wypraviti se měli. m. Jul. 1505 (s. d.) (Arch. Třebon. (n. 3152.) „Wojna Loketská.“ Páni z Rozmberka 150 pěších a VII wozuow. Paní Waycowa 4 pěš., paní Wolbramowa 2 p., p. Wáclaw z Olbramowic 3, p. hajtman z Soběslawě 1, p. Hynek z Walu 3, Johannes z Orlowa 1, Kropáč z Tábora 1, Pauzar 2, Saudek 1, Ondřej z Slopkowa 1, Waněk z Wětřnie 1, Jan Mráz sám čtwrtý 1, kancléř z Krumlowa 1, Čakowec s Haberským 1, Beyšowec s Jaroslawem 1, Přibík s Benešem 1, Chwal 3, Sulek 1, paní Stúpenská 1, Komařickay 2, Kořenskay 6, Ramnhap 1, Petrlík z Krum- lowa 1, Bušku (sic) 1, purkrabie 1, pan Taynský 4, pan Bolf z Ryzmberka 2, Šafran s Markwartem 1, Mikuláš s Koblan s bratrem 1, Puklice z Benešowa Me- tlinský 1, Břeský 1, pan Wojtěch 1. Pan Strakonický 40 pěších, wozuo III. Pan Kawka 4, Repický 5, Příšek 3, Štěpanowa 2, Kocowé 3, Kraselowští z Hostic 1, Nebřejowský a Chmelík 1, Lhotský 1, Jeník 1, Jiřík z Aujezda 1, Hodějowský 1. Pan Albrecht z Šternberka 24 pěších a I wuoz a kuoň I. Jan Rabskay 1, Hrška 1, Cile 1, Wilém Čejkowský 1, Aleš Rubskay 1, Jindřich Zuofflec 1, Swojše Zuauzola 1, Zwěsta, 1, Řečanský 1, Předinský z Taynce 1, Wintíř z Jindřichowic 1, Petr Wosecký 1, Sádlo z Skalenic 1. Pan Adam 4 pěší a wuoz. Wáclaw Kočka, toho poslal p. Adam. Pánuow z Šwamberka se Zwíkowa 36 pěších a koně III a III wozy; pan Zmrzlík 11 pěších a I kuoň a wuoz. Slaup, Sádlo 1 p., Wlček 1, Jošt 1, Lisa 2, Drahenický, Žakowcuo, Kojakowcuo 1. Zdeněk Malowec 9 pěších, Léwa 5, Mikuláš z Sedlice 2, Oldřich 2, Wlach 1, Horčice 1, Diwiš a Flašar 1. Ti wšickni dali wuoz I. Bohuslaw Chotek starší z Wonína poslal od sebe i od strýcuow swých dobrého člowěka se dwěma koňoma. Najwyšší p. purkrabie Pražský 200 pěších a wozuow XII; a p. Skuhrowského nechal na swém místě se IV koňmi a p. Netonického také se IV koňmi. Pan Krajíř 8 pěších a wuoz; p. Hrobský 6, p. Rynart 2, Lukawecký 7, Arkleb Štítný 1 p. Páně Šwamberkowi s Boru 15 p. a s Šwamberka 16 p. Páně Dobroho- stowých 30 pěších.

Strana 317
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 317 Pan kancléř 66 pěších a IV koně jízdné a IV wozy. P. Jindřich Kornauský 6, Klášterští 12 p. a wuoz, Skalecký 2, Prackowi 4, opat Plaský 20 p. a wuoz. Pan Jetřich Bezdružický 26 p. a II koně a III wozy. Pan Jiřík 22 p. a III jízdná a II wozy. Čabějowský 2 p. Opata Kladrubského 8 p. a wuoz. Úlický a Hošťálek 3, Sedlický 1, Ho- šťálek 1, opat Chotěšowský 11 p. a wuoz. P. Popel z Bíliny 9 p., II koně a wuoz. Razického Jana 2, Kameš 3 p. a kuoň, Nedwědický 2, Heralt z Sulewic 1, Skalecký Wrš 3, Smil ze Winněwsi 3 p. Chotoměřský 1, Měrošowský 1, Tobiáš 1, Zdeslaw 3, Jan 2, Solský 1, Lo- wosický 1, Milešowský 1, Dubanští Wilém a Karel 2 a wšickni spolu II koně. Jan a Ješek Mladotowé na Píšťanech 2 p., Petr Kapaun z Smiřic 2, p. Wilém z Daubrawy hory 4 p. a kuoň, Planknar 2 p. a kuoň, a ti wšickni mají III wozy. Albrecht Kyšperský 2, Wáclaw 2, Obojček 2, Stanislaw z Jilowé 1, Mikuláš Kosto- mlatský 1. Purkart Sulejowský 8 p., Jiřík Želinský 2, Krinis 1 a wuoz. Pan Litwin 15 p. a II wozy, p. Škwořecký 13 p. a I wuoz, p. Zdeněk Medek 1, paní Litewská 1, Wlčíhrdlo a Jiřík Kanický z swobodného zboží 2, Kundrat z Grinhajmu 1 p. P. Jetřich z Gutšteina koní XXIV a pěších 14, p. Hruoza 2, p. Krištof z Gutšteina 37 p. a wozuow V a kuoň 1, p. Jan 36, p. Wolf 36 p., wozuow VI. Wšickni páni Waitmilnaři 51 p., jízdná II koně, wozy IV, opat z Woseka 14, p. Glac 13 a II koně, pan Číč, Šmahaři, Welemiský, Bílenský, Rehořowé, Ho- řetičtí, Sigmund Sauský spolu 11 p., Oldřich Satanéř 4 p. a II koně, Jan Hora 2 p. P. Jiřík, p. Jetřich a p. Opl z Fictum 45, jízdné III koně, wozy III. P. Jan Hasišteinský 13 p., jízdný I kuoň, wuoz I; pan Bohuslaw Hasišteinský I kuoň a wuoz; p. Wáclaw Hasišteinský 13 p., I kuoň, I wuoz. 13 p., Paní Líčkowská 9 p., I kuoň, z kláštera z Swětce 6 p., p. Jan Opl 2, Manwic z Mostu, Kuneš z Kopist spolu 3 p. a ti mají wuoz. Mostští z swobodných dědin 11 p. a wuoz. Rytieřstwo z kraje Plzenského wyslali 128 pěších. P. Ladslaw a p. Jan z Šternberka 56 pěších, II wozy. Nezwětický 3, Šatawa a Želinský 1, Hrdina Netonický 1, Petr z Sádku 1, Jaroslaw z Nebielow 1, Zikeš z Sebuzína 3 p. P. Pešík 15 p., p. Bechyně 5, p. Wratislaw 3, Karlíkowé z Swárowa 3. Mladota 1, Gerunk 1, Hluboský 1, Jindřich Kurka 1, Buzek 1. Pan Krakowský 16 p. a II koně a wuoz; p. Žehrowský 4 p. a I kuoň; p. Smečanský 4 p. a I kuoň; p. Nowohradský 20 p. a II koně, p. Ojieř 2 p., Ryb- ňanský I jízdného. Ti wšickni V wozuow. Neustupowský 3 p., Oldřich Mezenský 1 p.

Strana 318
318 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. Pán z Plawna 80 pěších a koní XXX. Pan Jindřich z Wřesowic 17 p. a II koně, Jakub z Walče 2, Jaroslaw Bezděkowský 3 p. III wozy. Čichalowský z swobodného panstwie swého 2 p. Pan Jindřich Mičán 10 p. a wuoz. Bohuslaw Planský 1 p., Čeněk z Žerotína 7 p. a wuoz, Jiřík Wosterský 1 p., Jindřich Pátecký 10 p. a wuoz, Jan Wosterský 1 p. Pan Sigmund Pětipeský 1 p., p. Chysterský 2, Zdeněk Kladenský 3, paní Hostiwická 1, Štrauf 2, Woldřich Kekule 1, Žďárský 1, Wáclaw Mikowský 1, Wotík z Řewice 1, a ti wšickni spolu wuoz. Malikowský 3, Jindřich z Studeněwsi 2, z Blahutic 1, Habart z Kokowic 1, Sestřínek 2 p. a ti wuoz spolu. It. s p. Jindři- chem Mičanem z Winařic Jindřich Pátecký dali spolu I člowěka dobrého se III koňmi. Pan Dubecký 8 p. a II koně, Beneda 2 p. a kuoň, Podkowský 2 p. a kuoň, Petrowský 1 p. Prokop Liberský 1, Petr Kapaun 2, Ješek z Trojetic auředník S. Jiří na hradě Pražském 1 p., Petr Hebířuo 1. Pan písař najwyšší 7 p. a wuoz, paní Lickowá 7 p., Šárowec a Chlumský 1, Hašek Kule 1, Slatinský 1, Adam Kamenický 1, Jan a Zibřid Ždárští 3 p. a II koně. Loketských a Warských 119 pěších a III wozy. Pan Špetle ze Žlebuo 21 p. a II wozy, Kosobodský Ješek Brašický richtář 1, Studenecký Jan Hroš a man 1. Pan Žeušický, Jan Diwiš Jiřík z Heřmanic, Petr z Rowné, Zdeněk z Dobročowic, ti wšickni 10 p. a wuoz. Jindřich purkrabie Brandýský, Jan auředník, Martin Suda z Hlawna 1 p. Pan Stranowský s Repínským 3 p. a wuoz. Libák 1 p. Pan Wolštain 7 p. a wuoz. P. Kurowodský 7 p. a wuoz. Z toho wšeho počtu pokázáno na placu 203 pěší a nedostáwá se 22 pěších. Pan komorník najwyšší poslal 100 pěších, koní jízdných 8 a wozuo V. Pan Doninský 14 p. a wuoz. Pan Kokořín a Hrušowští 7 p. a wuoz. A ku p. Do- ninskému p. Albrecht Rychnowský (sic). Dražický, Wančura, Markwart a Jan Cetenští 8 p. a wuoz. Pan Bibrštein 8 p. a wuoz. Páni Smiřičtí a máti jich a Dowole 7 p. a wuoz. Páni Sazemowé, p. Březenský, Albrecht z Konojed, ti 10 p. a wuoz. Pan Sigmund z Wartmberka a na Jestřábí s bratřími swými, paní Elena z Čečelic, p. Elška Libčická a Jiřík Wlk z Kwietkowa, ti 10 p. a wuoz. Pan Hřan 3 p. a wuoz. P. Štěpanický a p. Šťastný z Cidliny 5 p. a wuoz. P. Woldřich Gotcz, p. Krištof Taltmberk, p. Bartoloměj, p. Grawštainský 14 p. a wuoz. P Wáclaw Klusák, Sigmund Seruzský, Hereš z Do- browicewsi, Hanuš z Samšiny, Karel Dolenský, Jan Kobík, Makwart, Fricek, Roz- woda, Zachař Stranský wuoz a 4 p. Pan Johannes Šlechta, Buben, Hindrák, Jo- hannesowa Nutrplosowa, Ctibor Sluzský, Beneš Sekyrka 10 p. a wuoz. Třewačtí, Zliwští, Autruští, Wotík z Labauně, Jan Bilský, Kopidlenští, Jan z Kařešowa, Beneš Turskay, Ostrowec z Kralowic a Strachota wydali 11 p. a wuoz.

Strana 319
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 319 Pán z Pernštaina 100 p., Opršal 1 p., Amcha 1 p., Bohuslaw z Hodkowiček přidal jednoho k wozu páně Pernštainského. Páni Kostkowé 100 p. VII wozuo, p. Šťastný 15 p. a wuoz, páni Košmberští 5 p., p. Žampach 10 p. a wnoz, p. Černčický 7 p. a wuoz, Čúch a p. Labut 3 p. Pan Heřman Slepotický, Šárowec Sigmund, Mikuláš Týnecký, Absolon Wotík, Jestřibský Přibek, Bohuněk Špina Zaječický, Záwiše, Bohuslaw Pakoš, Štěpan Ostrowský, Zámrský, Jaroš ze Štičky, Talacka z Rosic, Brichcí: ti wšickni 13 p. a wuoz. Pan Hynek, Kordulowé, Wáclaw z Hostúně 7 p. Bawor Nesnašowský 4 p. Kunat Dobřanský 1, Heřeš 1, Wranowští 3, Chwalkowského sirotci 1, Hynek Moro- šický 2 p. ti wšickni I wuoz. Pan Dašický 5 p., Ludwík Jindřich Panowec 2, Štěpan Anděl 1, Brloha Wáclaw Anděl 1, Bareš 1. Jan Zapský, Jan Ojírský, Wáclaw Jiřík Bradáčowé, Hynek Wrabský, Hašek Wrabský, Wáclaw Wrabský, Brocenská, Jiřík z Hrádku, Byšický, ti wšickni 11 p. a wuoz. Pan prokurator 3 p. Pytlík z Prahy 2, Jaroš Byšický a Jan Nepoliskay 1, Pecingar a Chlinský 1, Sigmund a Petr 1, Jan Cipla a Roztocký 1, Petr Mikuláš a Bohuslaw Wlkowé 1 p. Burian Šlibowský, Okrauhlický, Wrbata, Wícek, Šwábowé a Racek 1 p. Hynek Sedlickey, Bohuslaw Jindřich bratří z Chrastu 3 p. Waněk Daudlebský 1 p. Pan sudí najwyšší 50 p. III jízdné koně a IV wozy. Sušičtí měšťané z toho co na listech a na dědictwí mají a Prokop Tomek 1 p. Jindřich z Běšin a Asolon 1, Jan Kanický 1, Jan Korbel, Sigmund Bohuslaw Beneš z Kalenic 1, Jan z Kalenic Stach Warleich, Absolon Bušek z Brloha 1. Mikuláš z Žakawy, Jan z Křiwce, Bo- huslaw z Milčic, Jan Baltazar z Gelohnowa (sic) ti wšichni 1 p. Opat Zbraslawský 13 p. a wuoz, od S. Jana z Skály 4 p. Pan Zajíc 40 p. ukázal na placu a II wozy; nedostalo se jich 6 pěších. Pan Slawata 17 p. a II wozy, Mirek a Kačice 1 p., Jech Lopata a Jindřich 1 p., wdowa z Hrádku 1 p., pan Switák 8 p. a wuoz, Bohmický 1 p. Pan Mikuláš Trčka Lichmburský 100 p., III koně jízdné a VIII wozuow. Hynek haitman Poděbradský a Jan Chwalowský 1 p. Janowský 2, Slawikowec 1, Aleš 1, Jiřík Mlecký 1, Jan Chuchelský 1, p. Wáclaw 1, Jindřich 1, Urban 1, Wojtěch 1; Mikuláš Cerhenský, p. Amcha, Wáclaw Radimský, Mikuláš Lipanský Ondra, ti spolu 5 p. a wuoz. Pan Swatba 3, Heřman 2, Prknowský 1, Cinadr 1, Wotický 1, Škopek 1, Korček, Bořek Dohalský 8, Beneš Sendrazský 4 p. a wuoz, Martin Radikowský 2, Prokop 2, Jan 2, Mikuláš 1, Donat 1, Burian 1, Bořek Po- ličanský 1, Čeněk 1, Jan Libský 1, Aleš 1, Prokop Otmar 1, Hynek Holický 1,

Strana 320
320 Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1505. pan Ledecký 6 p. a wuoz, Wlčkowští 1, Petr 2, Petr a Jan 1, Mikuláš 1, p. Wra- nowský 1, Radecký 1 p. Pan Prišink mladý 14 p. a wuoz. P. Burian Trčka 25 a II wozy. Krabice a Mirek 1 p. Jindřich Špetle z Prudic, Jiřík z Oteslawic, Jan z Nestajowa, Brikcí z Horek, Bohuslaw z Suchotlesk, Beneš odtudž, Markwart z Kujkowic, Jan z Bezdějowic, Mikuláš z Ustřezka, Jan Dítě z Weselice, Zdeněk z Weltrub, Jan Materna, Wáclaw Haša z Koniařowic, Bartoš z Prachňan, Jan z Semína, Kateřina z Čertic, Anna Smíš- kowa, Jan z Dobešowic, Sigmund z Solče, Joannes z Skalice, Matěj z Rájowého, Sigmund z Bojan, ti wšickni 14 p. Páně Flugowých 30 p., pan podkomoří 12 p. II wozy, Jan Leskowec 2 p., Sirotek z Božejowa, Jan Mazaušek 1 p. Pawel Malowec 7 p. Škomroch 2, Mi- trowský 1, Wrchotský, Martin a Opršal ti tří 1 p. a wuoz, Bohuslaw Wlachyn 12 p. a wuoz, Markwart Jan z Wojslawic 7 p. I kuoň jiezdný a wuoz. Jan Ma- lowec, Kozský Woldřich Chajnowský 11 p. I jízdný, Břekowec 4 p., Těmin 1, Kozel 1, Wojkowský 1, Woračický 1, Kautští 2, a ti spolu wuoz. Heřman Wojslawský 3 p., Rut 5 p., Nowodworský 1 p. a ti spolu wuoz. Jan Wíta 3, Wíta Želecký 2, Be- chyně 2, a ti spolu wuoz. P. Sigmund Ajznberský 2 p., p. Mikuláš a Woldřich bratří z Wesce, p. Jin- dřich Wojslawský a Woděradský ti spolu 10 p. a wuoz. Páni Šwihowští 70 p. a III jízdné a VII wozuow, Radslaw s bratrem i strýci swými 6, Smil 1, Ctinský 1, Wlk 1, Rakownický a Malešický I jízdného. Bohuslaw a Jiřík Múchkowé, Zdebor z Přichowic, Wotík z Malonic, Jan z Drahobuze, Beneš z Přewor, Hynek z Wratinfeldu, Jiřík Cukr z Chýlic, Bušek z Aujezdce, Chwal z Lub, Wácl. z Krásného dwora, Aleš z Sobětic, Jan z Olbra- mowic, Jan Strupín, ti 19 p. a wuoz. Pernšteinar 1, Wýšek 1, Karel, Markwart 1 p. Pan Děčinský 17 p. II wozy, Ptach 1, Firšic s Čéčkem 6, Roznhon 1 p. Páni Dubští 20 p., Pencik 1, Čeněk 1. Pan Raupowský 10 p. a wuoz, Podwinský 2, Podhradský 1, Burian Freymut 1, Jan ze Dwora 1 p. Páni Skřinečtí 20 p. koně jízdná II a II wozy. P. Boček z Kunstatu a na Polné 8 p. a wuoz. P. Krušina z Miletína 9 p. a wuoz. Hanuš Budský 2, Kapřík 1 p. P. Petr Adršpach 10 p. a wuoz, Karlík Weselský 4, Petr w Studnicích 1, Rašín 2, Kordule z Kozojed 2, Wotík z Cerekwice 1, Chmelík 1, Mandelík s Bec- kowským 1, Přibek 1, ti wšickni spolu wuoz. P. Petr Holický 14 p. a wuoz. Pan Jankowský 1, p. Snětský 4, Wrchota 1, Maceška 1, Sokol 1, Žišowský 1, Podolský 2, p. Prokop Zajimač 4 p.

Strana 321
Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1505. 321 Pan Jiřík Konopištský 8 p. a wuoz, Rehořowa 1, paní Janowa 2, Beztahowská 1, Kamberský 1, Martinický 1. Wáclaw Pomenický, Markwart Soběhrdský, Mlikowský a Stajcký 1 p. P. Jan Zajimač 8 p. a wuoz. Aleš Zrucký 4 p. a wuoz. P. Karlík 3 p. a wuoz. Pan Repa 5 p. a wuoz, Networský 4, Štítný a Čejka 1, Braumowský, Kozel 1, sekretář 2 p. P. Wáclaw z Chlumce 15 p. a II wozy. Pan Děpolt z zboží Sedlčanského 6 p. a wuoz. Krašowský 1, Řiedlo 1, Březský z Lojowic 1 p. Andres z Humpolce syna swého na koni. Bertoldus z Melnis syna swého na koni. P. Přibík Koc 5 p. a II jízdná. Jan Chlumčanský I jízdného. Páni Stře- lowé 2 p. Pan Jakub z Chwatěrub 3 p. a wuoz. Pan Zdeněk Šwamberk na Přimdě 12 p. a wuoz. Maučkowský 1 p. Předbor z Šemberka a Hynek z Prawětic 3 p. Litwin z Hlíny 1, Oldřich Dwořecký, Sudlice, Záhorka, Rauzín spolu 3 p. Zibřid z Mostku a Prebošt 1 p. Pan Maštějowský 9 p. kuoň I a wuoz. P. Šumburk z Wintířowa 6 p. a kuoň. Bedřich z Daupowa, Jan Walecký i s syny, Bohuslaw Chotek, Jan Mnich, Wáclaw Hora, Jan Knebloch, Bohuslaw Daupowec, ti wšickni 12 p. a II koně. Jetřich Wykhart a Ondráček z Dřewohryz 1, Jan z Chraště 1 p. Krále JMti od Hrádku 60 p. wozuow VI a I jízdného. Pan Sichrowský 10 p. I wuoz, Tayřowského 4 p. a wuoz, Jidášek a Pšo- wlčtí 3 p. Česlaw a Huorka 1, Martin a Zikeš Čelechowcowé 2 p. Bohuslaw 1 p. 54. Sněmowní zůstání o prostředkowání Pražanůw mezi stavy král. Českého a pány Šliky, o Jiříkowi Wšerubském z Gutšteina a zemských odpowědnících wůbec. W Prase na sněmu, 4 Oct. 1505. (Rkp. Raudnický f. 8—10.) Sněmu obecního zuostání léta M° Ve Vo při roku Sw. Jeronyma. Páni Jich Mti, páni rytířstwo, Horníci a poslowé z měst jiných w sobotu den Sw. Františka léta M° Ve Vo na obecním sněmu k žádosti, prosbě a přímluwě Pražan staroměstských i nowoměstských toto sú učinili a k tomu sú swoliti ráčili: jakož páni Šlikowé k nim Pražanům sú psali i mluwili, k čemu jim smějí raditi, že to chtí učiniti, že páni Jich Mti, páni rytířstwo, Horníci a poslowé z měst k tomu, což sú Pražané w té wěci jim podali, přistúpí, i na ten spůsob, jestližeby oni páni Šlikowé 41

Strana 322
322 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. toho také nepřijali, když jim k tomu oni Pražané raditi mají, abychom sobě wšichni stawowé proti nim a na ně bez meškání a dalšího prodléwání pomohli a weřejně táhli a tak práwo aby dopomoženo bylo. Nejprwé aby pan Šebastian Šlik zámku Lokte s městem a se wším příslušen- stwím bratřím swým panu Albrechtowi a panu Quirinowi postúpil; a potom o suchých, dnech postních nejprw příštích (4 Mart.) aby wšichni páni Šlikowé, totiž pan Wáclaw, pan Mikuláš, pan Kašpar, pan Šebestian, pan Quirin, pan Albrecht s sestrami swými aby do Prahy bezpečně na sněm přijeli, a tu přede wšemi třemi stawy oni pan Wác- law, pan Mikuláš a pan Šebestian o swé cti a potřeby, a pan Kašpar a pan Albrecht s panem Quirinem a s sestrami swými o swé statky a sprawedlnosti aby mluwili. A též při týchž suchých dnech manowé a Hisrle i měšťané Loketští na tom sněmu aby byli a o swé práwa a škody aby také mluwili, a o takowé wšecky wěci wšichni na těch třech stawích, panském, rytířském a městském aby mocně přestali. Pakliby pan Quirin a pan Albrecht w tom času co před se proti tomuto wzali, anebo, po- kudžby zemí wypowědíno bylo, se nezachowali, aby swé práwo a swé díly ztratili, a až do tohoto času, dokudž o to o wšecko wýpowěd se zemí nestane, aby oni páni Šlikowé wšichni na many ani na žádného z nich nikterakž nesahali, a lidi jich aby jim postúpili, i w statky jich aby je wpustili, aby oni bez jich překážky mohli swého užíwati. A též manowé, majíli které lidi panůw Šlikůw, aby je jim také k jich užíwaní propustili, a k nim ku pánům Šlikům aby se také pokojně zachowali; a na těch lidí hrdla ani páni Šlikowé ani manowé aby nesahali, ani jich wězením trápili nyní i potomně. A postúpíli pan Šebestian Lokte bratřím swým, a oni se k ma- nům tak zachowati přiřknú, jakož se předpisuje, tehdy Wary zámek s městečkem i se wším jeho příslušenstwím má jim hned postúpen býti, a wězňům, kteříž w tom obležení buď rytířští neb obecní lidé zjímáni sú, ti wšichni s obú stran aby rok měli až do toho času suchých dní swrchupsaných. A také kteřížkoli manowé nyní při páních Šlicích jsú, těm od těchto manůw jiných, kteříž proti pánům Šlikům jsú, nikoli nemá překáženo býti, ale mají se k nim zachowati také pokojně. It. o pány Šliky na tom jest zůstáno, že s nimi rokowáno býti má na ten spůsob, jakožto již pánóm Pražanóm dáno jest. Pakliby k tomu páni Šlikowé při- stúpiti nechtěli, tehdy jich předce dobýwáno býti má, a na to lidé dáni býti mají, napřed král JMt s many, s kláštery, s městy podlé swé možnosti JMt swú moc wyslati má. It. páni Jich Mti dáti mají pět set lidí. Léta M'VV° w pátek po S. Remigii (3 Oct.) na sněmu obecním králowstwí Českého páni a rytířstwo, Pražané a jiná města králowská na tomto sú wšickni tři

Strana 323
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 323 stawowé zůstali, aby pan Jiřík Wšerubský zase v králowstwí Českém byl, a wězně, kteréž jest zjímal v králowství Českém, anebo poddané kteréž koli- wěk krále JMti ty aby propustil, a wšeckna země má woň psáti knížatům Míšen- ským a toho žádati, aby se jemu sprawedliwé stalo a škody jeho aby napra- weny byly od knížat, a knížata Míšenská aby počet rad swých do Prahy na den jmenowaný wyslali, a že od země také k tomu času wysláno bude počet, a ti obojí aby w tu wěc nahlédli, mezi nimi s obú stran jednali, tak aby se panu Jiříkowi sprawedliwé stalo. A pan kancléř hned má s knížaty jednati do S. Martina konečně, kdy a kde ten rok mělby položen býti, a panu Jiříkowi oznámiti to, wšak tak, aby to jednání toho roku přes den a čas S. Ondřeje nikoli dále se newztahowal a ne- prodléwal (sic). A co se Kafunkůw dotýče, ti také k takowému roku mají obesláni býti a státi, a tu což se jim od knížat má sprawedliwé státi, aby se stalo. A jestližeby toho knížata učiniti nechtěli a jemu panu Jiříkowi žeby se od nich sprawedliwě ne- stalo, tehdy aby pan Jiřík na nich na knížatech swého dobýwal z králowství Če- ského aneb odkudžby se jemu zdálo, a zdáloliby se komu z obywatelůw Českých jemu pomáhati, toho každý měj wůli bez překážky, a má jemu panu Jiříkowi hned gleit dán býti. A pan Ladslaw z Šternberka a pan Jetřich z Gutšteina a Markwart Linhart z Hrádku ti mají s panem Jiříkem wo to hned jednati, a má jim ode wšech tří stawůw list pod zemskú pečetí wěřicí dán býti, na to nahoře psané jednánie, a jestliže to tak zjednají, tehdy on pan Jiřík má hned pokoj zachowati s králow- stwím Českým i se wšemi zeměmi a poddanými krále JMti, a také kteřížkoli jeho služebníci a pomocníci jsú, kteříž w té odpowědi wedle pana Jiříka byli sú, ti wšickni také o tu při páně Jiříkowu s králem JMtí a s jinými poddanými pokoj míti mají. A ti jednatelé nadepsaní, kteří se panem Jiříkem jednati budau, jednajte s ním nebo nejednajte, mají to hejtmanu hradu Pražského oznámiti, a hejtman dále panu kancléři, anebo oni sami panu kancléři, a pan kancléř má hned listy rozepsati skrze písaře páně podkomořího, aby wšudy we wšem králowstwí wšem oznámeno bylo, na čem ta wěc postawena jest, aby se tím wšickni zprawiti mohli. A pakliby pan Jiřík toho podání nepřijal a přes to wálel, jižby to známo bylo, že swéwolně chce krále JMti a Českým nepřítelem býti: protož wšickni tři stawowé králowstwí Českého slíbili sú sobě proti němu a proti jeho pomocníkům i proti těm wšem, kdožby jeho koli k sobě přijímali aneb kterakkoli fedrowali, po- máhati, a to pod těmi pokutami, kterak zřízení zemské o tom ukazuje, kterak každý proti zhúbcím zemským zachowati se má. Také sú na tom zůstali, aby každý pán a rytířský člowěk a též města tak zřídili a swým úředníkům a lidem přikázali a sami se při témž zachowali tak, aby každý člowěk, u kteréhož by chtěl nocleh jmíti, zwěděl kto jest ten, kterýž by noc- lehu žádal, a hned to má pánu aneb úředníku aneb richtáři oznámiti, a ten pán 41*

Strana 324
324 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. a ten úředník aneb richtář má se sám dowěděti toho kto by byl; a nechtělliby se kdo jmenowati, má naň skutečně sáhnúti. A pakliby byl nepřítel, a ten, kdožby o něm zwěděl, nemohl by s to býti aby jej jal, tehdy má sausedy swé kteréhož koli stavu hned obeslati, a jim to oznámiti a k šturmu kázati wšudy zwoniti, a každý ktož by o tom zwěděl, má na takowé zhúbce a nepřátely zemské sáhnúti a pomoci podlé wší swé možnosti bezewší swé wýmluwy. A kdyžby kdokoli zwěděl o tako- wých nepřáteléch aneb k šturmu zwoniti uslyšal a nehonil a skutečně nepomáhal, k tako- wému každému máme hleděti k jeho hrdlu i k jeho statku, tak jakož o tom zřízení zemské ukazuje na toho, kdožby nepřátely a zhúbce zemské fedrowal. A také hned má král JMt i země na to spůsobiti lidi a to zříditi, aby pana Jiříka a jeho pomoc- níkův zvláštně hleděli, a to sepsání má a swolení po wší zemi ohlášeno býti listem krále JMti. A jestližeby kto jej pana Jiříka Gutšteina neb kterého jeho spolupo- mocníka na swé zámky, twrze a obydlé přijímal, jej přechowal aneb jak fedrowal, k tomu hledíno býti má jako k zhúbci zemskému. It. páni rytířstwo pět set dáti mají, a páni rytířstwo na tomto sú se swolili, aby dali ktož má za tisíc kop na Míšensko půl druhé kopy Míšenské, a to se při- pauští k každému k jeho dobré powěsti, a to se bráti má bez meškání a konečně w témdni po S. Hawle a w každém kraji, a tak z každého tisíce a ze wšech kra- jůw konečně we dwú neděléch po S. Hawle aby ta summa do Prahy poslána byla, a w Starém městě purkmistrům a konšelům aby byla swěřena; a s rotmistrem jedním aby bylo jednáno, aby pět set pěších zjednal, a z těch peněz aby jim bylo placeno; než páni Trčkowé ti mají na každý týden patnácti pěším platiti, neb prawie, že ne- umějí powědieti, zač mají. It. panu Dubeckému a panu Oldřichowi Myškowi má to poručeno býti, aby oni berúc peníze s rathúzu, rotmistru platili na každé čtyři neděle, pokudž těch peněz stáwá. 1505. Nalezli wuobec za práwo: jestližeby který člowěk kteréhož koliwěk stawu, obywatel králowstwí Českého, králi JMti aneb zemi odpowěděl, an práwa jdau, a zemi hubil, w ní lidi jímal, bral, pálil; jestližeby jaký statek pod swěřením prodal aneb zápisem jej swěřil komu, anebo jakž koliwěk by ho komu postúpil a sám se z země wystěhowal: ten statek má na krále JMt připadnúti, a král JMt nemá toho statku žádnému dáwati, lečby tomu, komuž škodu učinil ten ktož jest odpo- wěděl, z toho statka naprawena ta škoda byla, a ostatek při králi JMti a budúcích králích a zemi zůstati má. A ten kdož by tak odpowěděl a škodu do země učinil, jakž se na hoře píše, má zbawen býti swé cti, a nemá do králowstwí Českého nikdá

Strana 325
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 325 žádným obyčejem přijat býti; a pakliby kto od takového k sobě statek jeho přijal pod jakýmž koliwěk swěřením, tak žeby se to poznalo, že jest jeho nekaupil a spra- wedliwě nezaplatil, tehdy má o to tázán býti od pánůw, kterak jest k sobě ten statek přijal. A jestliže on jej pod swěřením přijal a prawdu powí, tehdy ten kdož jest ten statek držal, má jeho králi JMti a zemi w moc postúpiti, a král JMt má jej též k obecnému dobrému obrátiti; a jestližeby pak tu prawdy nepowěděl jsa tázán, a potom naň to prowedeno bylo, že jej pod swěřením ten statek přijal, má se král JMt i wšickni tři stawowé k němu míti též jako k tomu, kterýž jest odpowiedal a pod těmi wšemi pokutami. A také jest na tom zůstáno, kteří by koli takowí zhůbce a škůdce země nalezeni byli, kterýž by tak zemi odpowěděl (sic) a to žeby naň zjewně známo bylo, že žádný člowěk králowstwí Českého s takowým nemá s ním kwasiti ani obcowati, ani jeho do swého obydlé přijímati a jeho nikterakž nemá fedrowati, ani jemu kleitu dáwati. A také jestližeby ten zhúbce zemský přijeda k komu prawil, že jest přijel k němu jemu wěře, ani na to nemá jeho k sobě přijíti, než má se proti němu jakožto proti nepříteli a zhúbci zemskému zachowati; a pakliby se s ním kde potkal, tehdy má jej jíti, jestli jej můž, a nemůžli má naň wokřik udělati. A jestližeby se w tom tak nezachowal anebo jemu pomáhal, tehdy má naň saženo býti též jako na odbojného proti práwu, a na takowého aneb na takowý sú sobě slíbili wšickni stawowé panský i rytířský a městský pomoci pod těmi pokutami jako práwa obhajowati, a král JMt má se skutečně proti takowým míti podlé těch tří stavůw a naň skutečně má sáhnúti wší swú mocí na takowého zhúbce zemského. Pakliby kto oč s cizozemci činiti měl, má oň král JMt i země státi a chtěliliby ti z cizé země kohožby on winil sprawedliwě od sebe učiniti podlé těch smluw, kteréž toto králowstwí s kterými zeměmi má, tehdy král JMt aneb země mají o to den jmenowati a jemu konec a místo což nejspíš budú moci učiniti, a to konečně w polú- letí aby on konec měl aneb swého před se dobýwal. Pakliby který cizozemec kte- rému obywateli Českému od sebe anebo od swých poddaných sprawedliwého učiniti nechtěl, tehdy o tu jeho sprawedlnost tak chudému jako i bohatému dobýwání w spra- wedlnosti w zemi České, anebo odkudž se jemu zdá, nemá býti hájeno, ani tomu kdožby jemu pomáhati chtěl. A pakliby w tom ten cizozemec, proti kterémuž se tak wálka dála, na krále JMt anebo na zemi se podal a mocně přestal, má to král JMt aneb země k sobě přijíti a tomu ktožby wálel a také straně druhé den brzký k stání jmenowati, a o to konec w polúletí konečně učiniti. A cožby koli král JMt aneb země za sprawedliwé a zadosti wyřkli, má ten, kdožby wálel, na tom přestati.

Strana 326
326 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 55. Král Wladislaw stawům kraje Chrudimského: aby raitaři a lidé swéwolní nikde přechowá- wáni nebyli oc. Na Budíně, 6 Oct. 1505. (Kopie arch. Kutnohorsk.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným a opatrným pánuom, rytieřuom, wládykám a městuom kraje Chrudimského, wěrným našim milým, milost naši králowskú a wšecko dobré wzkazujem. Wěrní milí! Wězte, že jest nás w prawdě došlo, kterak nyní někteří raitaři a swéwolní zlí lidé sebrawše se silně na poddané naše w Morawě a w Slezí nepřá- telsky sáhli, biskupu a kostelu Wratislawskému městečko jmenem Feynwald wypálili, dobytky i jiné wěci pobrali, a to wšecko, jakož jsme zpraweni, na některých pánuow zbožie hnali a tu se bitowali a dobytek i jiné pobrané wěci rozprodali; a že se teď tíž raitaři mnoho silněji nežli kdy prwé zase sebrali, aby dále na naše poddané ne- přátelsky sáhli a jim překážíce škody činili. Kdež my nechtějíce aby kto z poddaných našich takowé raitary a swéwolné lidi přechowáwati a je nám a našim poddaným ke škodě fedrowati měl: než chcem aby takowí raitaři kdežby je popadli zjímáni jsúce, jako na takowé lidi sluší skutečně trestáni byli, tak aby jejich raitarstwí a swáwuole zastawena jsúci a přetržena, poddaní naši tím swobodněji a bezpečněji jezdíce přes swět swé žiwnosti hleděti mohli. Protož wám wšem i každému zwláště přikazujem, chtíce tomu konečně, abyšte takowých raitaruow a swéwolných lidí na swých zboží, zámcích, twrzech, w městech, městečkách a we wsech ani kde jinde žádným oby- čejem nepřechowáwali, ani je w čem fedrowali. Pakliby kto w tom nalezen jsa ta- kowé lidi přechowáwal, aneb s nimi spolky miewal, k tomu každému chcem aby hledíno bylo k jejich hrdluom a statkuom bezewší milosti wedle zřízení zemského. Protož znajíce to, zachowajte se w tom we wšem poslušně, jakož wám píšem. Dat. Budae, fer. II ante Dionysii, anno regnorum nostrorum oc. Ex commissione propria Regiae Majestatis.

Strana 327
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 327 56. Král Wladislaw stawům kraje Chrudimského: pokládá sněm obecný k. Č. na hrad Pražský k pondělí po S. Martině. Na Budíně, 15 Oct. 1505. (Kopie arch. Kutnohorsk.) Wladislaw Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným a opatrným, pánuom, rytířuom, wládykám a městuom kraje Chrudimského, wěrným našim milým, milost naši králowskú a wšecko dobré wzkazujeme. Wěrní naši milí! Jakož ste na nás z wuole společné a jednostajné wšech tří stawnow král. Českého, bywše spolu na nynějšiem obecném sněmu na hradě Pražském, s prosbú a žádostiwě wzložili, abychom sněm obecní pro ty a pro takowé zemské potřeby, kteréž ste nám oznámili, jmenowati a konečně položiti ráčili ten pondělí po S. Martině n. př. Kterýmžto potřebám a příčinám dobře a dostatečně porozuměwše, a co na nich zlého a škodného záleží powážiwše, a zwláště co se sly- šení a rozeznání Šlikuow s many a měšťany kraje a města Loketského, a potom nápravy jich za škody z statku Šebestiana Šlika dotýče, a přitom o urozeného Jiříka Wšerubského, o Kafunky a o zřízení haitmanuow po krajích wšeho králowstwie, skrze kteréžby těch a takowých raitaruow s pomocníky a služebníky jejich swáwuole a pozdwižení zrušena, zastawena a přetržena býti mohla: pokládáme wám sněm obecní na hradě Pražském wšem wuobec na čas a na den podlé žádosti wašie jmenowaný, totižto ten pondělí po S. Martině n. př., napomínajíc wás wšech i každého zwlášť ze wšech tří stawuow kraje Chrudimského, abyšte se na čas a místě jmenowaném konečně beze wšech wýmluw a odtahuow najíti dali, a k tomu se zespolka při- mlúwali a to jednali, aby ty wěci a potřeby swrchupsané k konci a k místu sluš- nému přiwedeny byly, tak aby země w řádu, pokoji a swornosti stojiece, raději se oprawowati a w dobrém rozmáhati, nežli skrze neřád, wýtržnost a swúwuoli některých hynúti a kaziti se měla. Dat. Budae, ſer. IV ante festum S. Galli oc. Ex commissione propria Regiae Majestatis.

Strana 328
328 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 57. Páni Pražané p. Albrechtowi z Kolowrat nejw. kancléři: zpráwu dáwají, kterak poslowé jejich s pány Šliky učinili námluwy, wšak tak aby roku jim prodlauženo bylo do suchých dní postních n. př. A týž pán oznamuje to dále Chrudimským. W Praze, 15 Oct. a na Mělnice 21 Oct. 1505. (Kopie arch. Kutnohorsk.) Urozenému pánu p. Albrechtowi z Kolowrat a na Libšteině, najw. kancléři král. Českého, nám přízniwému pánu a přieteli milému. Službu swú wzkazujem, urozený pane, pane nám přízniwý a příteli milý! WMti oznamujem, že poslowé naši se pány Šliky sjewše se w Žatci a s nimi roku- jíce, k tomu sú je přiwedli, že wšickni k tomu sú přistúpili, k čemuž země také jest swolila, tak jakož toho cedula dána jim posluom od země byla. Než to sú nám poslowé tíž oznámili, co se roku dotýče, kterýž ráčili ste jmenowati w listu za námi poslaném, w pondělí po S. Martině, že sú k němu přiwesti nemohli. Nebo páni Šlikowé toho jměli mnohé wýmluwy, a zwláště že p. Quirina k tomu času míti by nemohli, kterýž odsud wíce jest nežli mil sto, a sestry jedné také, kteráž we Francích jest za panem Šenkem, a také že přátel znamenitých k tomu potřebowati musí, kterýchž také k tomu času nemohliby sobě zjednati; též i swědomí že sobě k tomu některá zjednati musie, nebudúli dobrowolně moci jmíti, ale že podlé práwa musí sobě připrawowati. Než k roku suchých dní postních státi, na zemi o wšecko mocně přestati, a bratra s sestrami aneb mocnosti od nich zjednati, rukau dáním posluom našim wšichni sú slíbili před pány Žateckými. A pan Šebestian hned jest tudíž postúpil panu Albrechtowi zámku; a pan Albrecht též rukau dáním hned jest slíbil, při tom zámku a při tom wšem tak se zachowati, jakož cedule ukazuje. Za to sú wšak zase prosili, aby straně druhé bylo rozkázáno, aby se také tak zachowala do toho času suchých dní postních, jakožto cedule ukazuje; Wary aby byly postúpeny, a Šertingarowi aby psáno bylo zwláště, aby též do toho času proti nim nic nepo- čínal, jakožto proti těm, kteříž sú řekli a slíbili rukau dáním proti manuom pokojně se zachowati; též také aby jiní lidé jich byli propuštěni, a zvláště kteréž jest pán z Plawna sobě dědicky zawazowal. Kdež my WMti, pane milý, prosíme a žádáme, že WMt to wšecko opatříte a slowem přikázati králowským ráčíte, aby se také tomu wšemu dosti stalo od panuow manuow i od jiných potud, pokud ta cedule společ- ného zuostání w sobě drží a zawírá, aby nám w tom žádná lehkost se nestala, kteříž dobrým a upřímným úmyslem sme pracowali, chtějíce rádi pokoji a obecnému dobrému. Dat. fer. IV ante Galli. Purkmistři a rady starého i nowého měst Pražských.

Strana 329
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. 329 (Ibid.) Urozeným pánuom, urozeným a statečným rytieřuom a wládykám, mú- drým a opatrným purkmistruom a raddám i jiným wšem obywateluom kteréhožkoli řádu a stavu, městeček a wsí kraje Chrudimského, pánuom a přáteluom mým milým: Albrecht z Kolowrat a na Libšteině, najw. kancléř králowstwí Českého. Službu swú wzkazuji WMtem, wěděti dáwaje, že sú mi psali páni Pražané, že sú páni Šlikowé sobě wzali prótah do suchých dní postních: jakož tomu z listu jejich panuow Pražan, kteréhož wám přípis posílám, šíře a lépe wyrozumíte. Dat. in Mielnik, fer. III die S. XI millium virginum, annorum oc. (sic) 58. Dwoje psaní pánůw českých o námluwách, kteréž učinili z nařízení sněmu zemského s Jiříkem Wšerubským (z Gutšteina), odpowědníkem zemským, a pomocníky jeho. Na Chyších 18 Oct. a na Mělníce 21 Oct. 1505. (Kopie arch. Kutnohorsk.) Službu naši vzkazujem pane Záwiši, haitmane hradu Pražského, přieteli náš milý! Jakož tebe tajno není, což se p. Jiříka Wšerubského dotýče, co s ním koliwěk namluwíme, že tobě to znáti dáti máme, a ty dále také wíš, komu to oznámiti máš: i protož wěz, že sme my p. Jiříkowi glait dali s jeho pomocníky i s služebníky od této neděle najprw příští až do čtyř nedělí. A jakúž koliwěk sme s ním námluwu učinili, to my pánóm Jich Mtem při S. Martině oznámiti chcem. A pan Jiřík také se w tom času pokojně zachowati má s swými služebníky i pomocníky tak wedle těch námluw, které sme s ním učinili. Ex Chyss, w sobotu na den S. Lukáše 1. b. 1505. Ladslaw z Šternberka. Jetřich z Guttštaina. Linhart Markwart ze Hrádku. Urozeným pánóm a statečným rytieřům a wládykám, múdrým a opatrným purkmistróm a raddám i jiným wšem obywatelóm kteréhožkoli stavu a řádu měst, městeček i wsí kraje Chrudimského, pánóm a přátelóm milým: Albrecht z Kolowrat na Libšteině, najwyšší kancléř králowstwie Českého. Službu swú wzkazuji WMtem wšem kraje nadepsaného, znáti dáwaje: jakož podlé zóstání zemského na sněmu nyní minulém, kterýž na hradě Pražském obecní držán byl, na tom zóstáno a zawřieno bylo, že ti páni a poslowé, kteříž s jistým naučením k p. Jiříkowi Wšerubskému wysláni byli wo jednání s ním o tu ruoznici a nesnázi, w kterúž se jest s pomocníky a služebníky swými proti wší koruně dal, cožby s ním w tom koliwěk wedle zuostání wšech tří stawów zjednáno a namluweno 42

Strana 330
330 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1505. bylo, aby to hned od týchž posluow haitmanu hradu Pražského oznámeno bylo, a on potom aby to dále mně oznámil; jakož o tom na témž sněmě zawříno a zóstáno bylo jest. I račtež wěděti, že w tom zjednání s již psaným p. Jiříkem Wšerubským píší ti páni a poslowé, kteříž k němu wysláni byli, oznamujíc jemu co a kterak sú s ním zjednali a zawřeli. Kteréhožto psaní přípis jest mi poslal, a kteréhož já WMtem také přípis posielám, abyšte nahlednúce weň a jemu porozumějíc, jím se dále zpra- witi uměli a wěděli. Dán na Mělníce, w úterý den sw. XI tisíc panen, léta božieho tisícieho pětistého a pátého. 59. Král Wladislaw stawům kraje Prachenského nařizuje sjezd w Písku (27 Febr. 1506) a později sněm w Praze (16 Mart. 1506.) Na Budíně, 19 Dec. 1505. (Kopie arch. Trebon.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným a opatrným, pánóm, rytieřstwu a městóm kraje Prachenského, w. n. m. milost naši králowskú a wšecko dobré wzkazujem. Wěrní milí! Přikazujem wám wšem třem stawóm kraje napřed dotčeného i jednomu každému zwlášť, abyšte se wšichni ten pátek po S. Matěji n. př. do města našeho Píska sjeli, a tu o zemské obecní dobré a kraje toho jednali a jednosworně předsebrali, pokadž z zřiezení zemského a obecních nálezuow i také některých listuow našich, kteříž wám na ten čas od nás dodáni budú, wyrozumíte. A w tom se podlé wuole a rozkázaní našeho we wšem tak jmieti budete a zachowáte; a tu se na ten den wšichni sjedúc, to wšecko podlé poručení našeho a obecnieho swolenie zemského w kraji tom mezi sebú zřiedíte a dokonáte; jakož pak toho wšeho z týchž listuow našich další zpráwu jmieti budete, kterak a pokud se w tom we wšem zachowati máte. A zřiedíc to, potom na sněm obecní wám wšem stawóm král. Českého ten pondělí po neděli postní, kteráž slowe Oculi n. př. na hradě Pražském položeném (sic) se wšichni sjeli, a toho pro nic neobmeškáwali. O kterémž sněmu z těch listuow našich swrchudotčených, když se sjedete, proč a z kterých příčin jej pokládáme, šíře srozumíte. Wuoli w tom naši a jisté rozkázanie znajíce, tak se w tom wšichni za- chowajte, jakož wám píšem. Dat. Budae fer. VI post Luciae virg. anno regnor. nor. Hungariae XVI, Boemiae vero XXXV°. Ex commissione Regiae Majt’s.

Strana 331
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1506. 331 60. Král Wladslaw wšem Kutnohorským, i úředníkům swým, naučení dáwá, kterak chowati se mají, zvláště kdyby ho bůh neuchowal smrti. Na Budíně, 4 Febr. 1506. (Ex orig. arch. civ. Kutnens.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český král a markrabě Morawský oc. Slowútní, poctiwí a opatrní, wěrní naši milí! Porúčieme wám přísně, chtiece tomu konečně, abyšte se podlé prwní naší zápowědi jměli a zachowali, a mimo nás žádných sobě jiných pánuow nehledali ani jměli, než k urozenému Bernhartowi z Waldšteina, mincmeistru králowstwie Českého, wěrnému našemu milému, na miestě našem o wšecky waše wěci a potřeby útočiště jměli, a jím se we wšech wěcech zpra- wowali. Pakliby kteří jiné pány jměli, ten každý i ti wšickni aby od dojití tohoto listu našeho od těch swých pánuow we čtyřech neděléch pořád zběhlých odpuštění wzali, a nás za pána majíce, k swrchupsanému našemu minemeistru na miestě našem zřenie jměli. Jestli že by se pak kteří w tom swéwolně zachowati a poslušni býti nechtěli, již sme my minemistru našemu poručili, jak se k takowým jmieti a zachowati má. Také jestli žeby nás pán buoh smrti uchowati neráčil, a my tohoto našeho zřiczenie jináč nezměnili, a také nadepsaný Bernhart w tom úřadu zuostal: chcme tomu, abyšte se wšickni k němu w tom we wšem poslušně jměli a powolně zachowali, a to až do budúcieho krále Českého těch wěcí změnění. A toho wšeho abyšte jináč ne- činili, znajíce w tom wuoli a rozkázanie naše jisté. Dat. Budae, f. quarta post festum purificationis beatae Mariae virginis, anno domini xvevito, regnorum autem nostrorum Hungariae xvito, Boemiae vero xxxvto. Ex commissione propria regiae majestatis. Slowútným, poctiwým a opatrným úředníkóm w minci, šefmistróm, konšelóm, ercka- féřóm, mincéřóm, pregéřóm, hawéřóm a jiným wšem úředníkóm a dělníkóm na Horách Kut- nách, wěrným našim milým. (A tergo: „Král JMt, aby pana minemajstra poslúchali i po smrti JMti jej aby za minemaj- stra drželi, aby jiných pánuow sobě nepuosobili.“) 42*

Strana 332
332 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1506. 61. Nález sněmowní o porownání Šlikůw s krajem Loketským. 21 Mart 1506. (Z desk zemských n. 42, lit. D. 21—25.) W Čerwených památných N. 4. Jakož sú mocně přestali na obecném sněmu na wšech třech stawích Šebestian, Kwirín a Albrecht, bratří Šlikowé z Holajče, a Wáclaw a Mikuláš Šlikowé s jedné, a manowé kraje Loketského, měšťané Loketští a Warští s strany druhé, kdežto na jich obojích stran mocné přestání takto wypowiedáme mezi nimi: Item, Šebestian Slik s Kwirínem a Albrechtem bratřími swými we wšem statku zůstati, držeti a s nimi jako s bratry nedielnými má, a jeho tak jako prwé užíwati, beze wší překážky nyní a budaucně. Item, že nadepsaní Šlikowé, Šebestian, Kwirín a Albrecht, měšťany Loketské a Warské zase w jich byt a do města Loktu a Waruow přijieti mají, tak aby oni do swých domuow, gruntuow a příbytkuow nawráceni byli. Item, manowé a měšťané Loketští i Warští ten punt, kterýž sú mezi sebú učinili a spečetili, aby hned před JMtmi pány zrušili a zkazili. Co se pak gruntuow manských měšťan Loketských a Warských, kteréžkoli oni Šlikowé drží a při sobě mají, dotýče, těch a takowých gruntuow hned konečně we dwú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých jim manuom a měšťanuom oni Šlikowé aby postaupili, aby oni manowé i měšťané gruntuow a lidí swých swobodně užíwati a jimi wlásti mohli, beze wší jich Šlikuow odpornosti a překážky i jich wšech pomocníkuow, jakž jich wýsady ukazují. Item. Jakož oni Šlikowé drží zámek jmenem Grezles Hendricha z Plawna, toho zámku oni Šlikowé jemu pánu z Plawna postaupiti mají zase bez prodléwání, a to také od dnešního dne we dwú nedělích pořád zběhlých. It. Jakož zámek a město Wary drží krále JMti hajtman, Jiřík z Násilí, hajtman na Hrádku Křiwoklátu, toho zámku Waruow i se wším což k němu on Jiřík hajtman drží, jim panuom Šlikuom postaupeno býti má od dnešního dne we dwú nedělích pořád zběhlých. It. Jakož sau se stali mezi nadepsanými stranami o ty ruoznice a nesnáze, které mezi nimi byly powstaly, rozliční nálezowé: takowí wšickni nálezowé, ježto by se w nich cti dotýkalo, aby od stran propuštěni, zdwiženi, z desk wymazáni, a w nic obráceni byli s powolením pánow JMti a wládyk z pl. saudu z.; a jestliže sú ma- nowé a neb ktožkoli jiný těch takowých nálezuow které wýpisy brali, ty aby wšecky zase wrátili.

Strana 333
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1506. 333 It. toto také znamenitě přimieněno a na tom zůstáno jest, že žádná strana swrchujmenowaná, ani jich přátelé s obú stran a pomocníci, těch wšech wěcí w pře- dešlém času mezi nimi wzešlých a kterakkoli přešlých nyní budaucně a wěčně w časích potomních zlým sobě spomínati ani zdwihati nemají nižádným obyčejem, slowy ani skutky; ani které osoby wzláště jedni druhým nenaříkati se, ani kterak haněti, oni manowé, ani který žádný jiný obyčejem nižádným; pakli by se která strana, aneb ktožkoli jiný zvláště w tom jakož se swrchu píše nezachowali aneb nezachowal, tehdy aby jeden druhého z nářku cti pohnati mohl, nebo nálezowé tito napřed do- tčení, kteříž mezi swrchupsanými stranami dskami zapsáni sú byli, nejsú a nemají jim a jich dědicuom a budúcím k žádné škodě ani újmě s obú stran, Šlikuom, manuom ani měšťanuom na jich ctech a dobrých powěstech býti, nyní i na budúcí časy wěčné; a odpowědi wšecky s obú stran aby mezi nimi minuly po tento den, i wšecky škody netoliko mezi stranami, ale i mezi jich s obú stran pomocníky. It. w tuto smlúwu pojati jsú wšickniti, kteří sú koli jim Šlikuom proti ma- nuom a měšťanuom swrchujmenowaným, a též ktožkoli sú manuom těm a měštanuom proti týmž Šlikuom kterak koli pomáhali, že to pomahaní s obú stran těm kteříž pomáhali na jich cti a dobré powěsti nic ke škodě není a býti nemá. It. což se Matesa Hisrle dotýče a Šerntingara, ti sú mocně na osmi ubrmanech o swé pře přestali, kteréž mají s panem Mikulášem Šlikem, a před těmi se winiti mají o suchých dnech Letničních najp. př. z čeho se jim zdá; a strana straně odpo- wiedati nemá, a této wýpowědi strana straně sobě ku pomoci s strany druhé býti nemá. It. wěznowé, kteréž mají s obú stran, ti wšickni aby wězení prázdni a hned propuštěni byli bez prodléwání. It. odpowědi, které sú byly a staly se mezi wší zemí s strany jedné, a pány Šliky s strany druhé, též mezi nimi minúti mají. It. jakož sau pan Hendrich z Plawna a páni z Gutnšteina a páni Flukowé odpowěděli jim pp. Šlikuom, ta odpowěď mezi nimi s obú stran minúti má. A také kteréž listy mají odpowědné oni Šlikowé od pp. rytieřstwa a měst K. Č., ty aby we dwú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých wrátili a u pana purkrabího Praž. po- ložili; pakliby kterého neb kterých listuow newrátili odpowědných, a ti neb ten potom se kde zjewil, že žádnému ke škodě býti nemá, než má w nic obrácen býti, nebo ta odpowěd již minúti má, a oni Šlikowé a manowé Loketští wšickni i měšťané mají se zachowati pokojně, jako jiní obywatelé k. Č.9 ke wšem obywateluom téhož krá- lowstwí nyní i w časích budúciech. A také jakož sau manowé ukázali swé wýsady prosíc, aby při nich zachowáni byli, a měšťané Loketští také ukázali, aby při nich zachowáni byli, a měšťané Lo- ketští ukázali potwrzení na swá práwa, kteréž ohněm potraceny byly a prawíce, že w tom majestátu obdarowání mají na dobré zwyklé obyčeje, a ty obyčeje jmeno-

Strana 334
334 Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1506. wali, že chtí podlé té zwyklosti klíče od města míti a konšely saditi i také kohož by chtěli přijíti a propustiti bez wůle pánuow swých, — a na to ukázali majestáty a rozsudky: proti tomu nadepsaní bratří Šlikowé prawili, že o to rozsudek mají králem JMtí a pány na horách Kutnách učiněný, a že to na wůli jich bratří jest, aby klíče sami měli a neb měšťanuom dáwali; a dále prawili, že císař Sigmund JMt ráčil jest zastawiti předkuom jich Loketský kraj s many i se wším příslušenstwím a panstwím: tu na jich s obú stran přestání na sněmu obecním držalém, slyšewše majestáty jich, rozsudky krále Jiřieho slawné paměti, i také krále JMti pána našeho, takto o tom wypowiedají: Poněwadž oni manowé ukázali potwrzení císaře Karla, kdež potwrzuje maje- státu krále Jana, w kterémžto majestátu tito kusowé stojí: aby žádný z těch manuow náprawníkuow a obywateluow k cúdě Pražské neb k jiné cúdě, totižto ke dskám neb saudu zemskému pohnán nemohl býti, a nebo pro které koli zápisy od saudcí našich krajów k. Č.o sauzen býti nikoli, ale toliko oni každému, každé příhodě a na každú při před námi aneb našimi purkrabími Loketskými powinni jsú odpowiedati; a koli- krátkoli by se přihodilo, žeby ti manowé a náprawníci w naší službě byli, máme my jim jakž koli ze swých obydlí wyjedú, až do jich nawrácení wšeliké potřeby dá- wati, a wšecky škody, kteréž by w naší službě wzali a je sprawedlivě okázali, za- platiti; pakli bychom toho neučinili, tehdy ti, jimž by takowé škody napraweny ne- byly, w pokoji býti mají a nám slúžiti tak dlauho powinni nebudú, dokudž by jim za ty škody námi úplně dosti nebylo učiněno, a kdyžby zaplaceno bylo, zase oni k těm službám powinni budau. Také wšecka zboží, jenž léna mají od téhož zámku, dědictwí zbaweny býti nemají, ani na nás, nebo jiného držitele nebo purkrabí téhož zámku spadnúti; než každý držitel swého zbuoží můž je dáti nebo odkázati s těmi službami, komuž se jemu zdáti bude za zdrawého žiwota neb při smrti, tak jakž sám držel; pakli by se toho nestalo, spadni na nejbližší přítele. Také jestli že by který z manuow někoho zabil aneb jinak prowinil, ježto by hoden byl hrdla zbawení, a ta- kowý odsúzen byl žiwota, tedy statek jeho odsúzeného na dědice jeho připadnúti má swobodně; jestli pak, žeby takowý k saudu nestál, tedy statek odběhlého dědičný k tomu dílu a práwa manželky jeho na milost naši spadnúti má a purkrabie zámku toho jmenem naším w moc wzíti a opanowati má; wšak od lidí úročníkuow úrok sprawedliwý bráti mají, dokudžby to zbuoží jinému poddáno nebylo, a neb on zase k milosti naší nebyl nawrácen. A také jestli žeby který sedlák na zbuoží man- želském (sic) sídlo maje, nebo jiný jiného zabije, nebo jiného se skutku dopustě, pro kterýžby smrti zaslúžil a w tom jat byl, purkrabí náš toliko o hrdlu jeho súditi má; ale statek winného mowitý i nemowitý, by pak k saudu stál neb utekl, na pána jeho spadne, za kterýmžto sedí, a purkrabie tu nic nemá. A jestli žeby kto z manuow

Strana 335
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1506. 335 na swém zbuoží malý i weliký skot sew, tráwu neb jiné wěci, kteréž tu rozmnoženy jsau bez dědicuow nalezl, těch wiecí má býti dědic bližší i držitel. It. wšickni manowé w kraji Loketském obýwající, wšeliké ptáky, malú zwěř, kromě jelenuow a laní wšady w tom kraji budú moci lowiti, kromě toliko w ulo- žených mezech hradských, jenž slowú purkheck. It. také vzláštní milost týmž manuom neb jich lidem w témž majestátu činí, jestližeby oni manowé neb jich lidé w kterú pokutu či opravu peněžitú w saudě neb krom saudu upadli, aby tu oprawu toliko wedle města Loketského powinni byli oprawiti. A o berni králowské takto w témž majestátu stojí: aby wšickni i každý toho kraje obywatelé wedle placení a šacowání úroka ročního z peněz obilé neb desát- kuow wedle obyčeje téhož kraje platili, takže každý cožkoli úroka platí, polowici toho, berně kdež by uložena byla, dáti a platiti bude powinen; a přes to oni oby- watelé w ničemž nemají obtěžowáni býti. I poněwadž oni Šebestian a Kwirín a Albrecht bratří Šlikowé okázali sau zástawu císaře Sigmunda, a jímž zastavuje předkuom jich kraj Loketský s many i se wším jeho příslušenstvím a panstwím, tak jakž jest sám JMt měl a držel; i protož aby se oni bratří Šlikowé k nim manuom zachowali podlé služeb a wšech jiných artikulech (sic) na hoře položených z majestátu jich manuow wypsaných tak, jakž sau je králowé čeští JMti jsúce toho kraje Loketského w držení, zachowáwali, a oni manowé zase též aby se k nadepsaným bratřím Šlikuom we wšech službách, kdyžby obesláni byli od nadepsaných bratří neb jich dědicuow při na hoře psaných artikulích z majestátu jich wypsaných zachowali, jakožto ku pánuom swým, kteří na nich panstwí mají, tak jakož sau se k králuom JMtem předkowé jich w těch we wšech službách nahoře psaných zachowali. Co se pak saudu manského kraje Loketského dotýče, poněwadž sú oni manowé okázali rozsudek krále JMtí pána našeho, aby oni manowé k tomu saudu takto přisahali: „Já slibuji a přisahám nejjasnějšímu knížeti a pánu pánu Wladislawowi Uherskému, Českému oc. králi mému pánu, Šebestianowi z Lažan, jakožto pánu mému na místě JMKé“ a tak aby se k nim bratřím oni manowé zachowáwali podlé též pří- sahy a téhož rozsudku krále Mti. A jakož sau měšťané Loketští ukázali majestát císaře Karla, kterýmž JMt též měšťany, dědice jich a budúcie, wěčně je wyswobozuje ode wšech daní, pomocí šosnow, platuow a jiných jakýž koli poplatkuow, kterýmž by jmenem mohli jmeno- wáni býti, a vzláště o berni králowské, a také v přech neswědomých a mylných, aby se nikam jinam odwoláwati po ortele a nálezy nemohli, než do města Chba. Také nižádnému člowěku aby nebylo dopuštěno krčmy, piwowaru, sladowny, kowárny

Strana 336
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1506. 336 míli od téhož města wyzdwihnúti a ustawiti, krom těch, kteřížby od starodáwna wy- sazeni byli. Také kteřížby koli manowé urození, neb kterého koli spůsobu a stawu lidé chtěli v nadepsaném městě Loktu neb w předměstí bydleti a příbytky swé tu míti, ti wšickni k nesení šosuow poplatkuow, pomůcek i wšech jiných pořádkuow, jakožto jiní obywatelé tu trpěti powinni aby byli. Také přihodilo-liby se kterého mordíře, aneb wraha, laupežníka a neb jiného zločince spolu měšťanuom a obywateluom (sic) býti, a w jakém by koli neslušném činu a skutku nalezen byl, žeby proto psancem učiněn aneb hlawním saudem od- sauzen byl, nechceme aby zboží, dědictwí, wsi neb forberky, také mowité wěci, která a které by po sobě pozůstawil, jeho dědicuom odjaty býti měly, lečby takowý zločinec chtěl takowým zbuožím se od zapsání a od smrti wyswoboditi. A protož aby oni bratří Šebestian, Kwirín a Albrecht aby je měšťany Loketské při tom při wšem tak, jakož sau oni majestát císaře Karla ukázali we wšech jeho artikulech na hoře psaných zachowali; a oni měšťané Loketští též, poněwadž nadepsaní bratří majestát císaře Sigmunda ukázali, jímž zastawuje ten kraj Loketský se wším panstwím sobě JMti krom wýplaty ani budúcím králuom nic nepozůstawuje, aby se k nim Šebestianowi, Kwirínowi a Albrechtowi tak a tau poddaností zachowali, jak sau se předkowé jich králuom českým JMtem zachowali. A jakož sau měšťané žalowali, žeby jim klíče od města oni nadepsaní bratří brali, kteréžby jim k chowání od starodáwna náleželi: poněwadž sú rozsudek krále Mti mezi stranami učiněný oni Šebestian, Kwirín a Albrecht ukázali, kdež JMt takto o tom nalezti ráčil: poněwadž oni Šlikowé jsú páni zámku i města, že wůli mají při sobě klíčuov nechati a neb je měšťanuom dáti, i protož je nadepsané bratří přitom zůstavují, aby oni bratří i jich budaucí toho wůli měli, klíče od města Lokte při sobě chowati aneb je měšťanuom dali. A což se přísahy dotýče týchž měšťan k Šlikuom, aby se strany zachowaly wedle toho rozsudku. A jakož sau oni měšťané majestát císaře Karla ukázali, že JMt jim dáwá a potwrzuje zwyklosti dobrých obyčejuow, kteréžto obyčeje oni jme- nowali měšťané: žeby wždycky sami sobě konšely sadili, a kohož sú chtěli toho do města přijali, a ktožby mezi nimi býti nechtěl, toho že mají moc propustiti: i protož aby oni měšťané ty a takowé obyčeje prowedli o suchých dnech Letničních najprw příštích před pány JMtmi a wládykami na pl. saudu z.; a oni bratří Šlikowé, aby také swé sprawedlnosti proti tomu ukazowali a prowozowali, že sú té moci nikdá oni měšťané neměli a neužíwali. Co se pak měštan Warských dotýče, jakož sau též wýsady swé okázali, kte- réžto swědčí, že se týmž wším práwem zachowáwati a řéditi mají, jakož měšťané Loketští, přitom aby je oni Šlikowé také zachowali. A oni Warští aby se také

Strana 337
Akta weřejná i sněmowní v Čechách 1506. 337 k týmž Šlikuom zachowáwali, jakožto ku pánuom swým, tak jakž sú se powinni byli ku králuom českým JMtem zachowáwati. A jakož sú se také oni měšťané Warští táhli na to, žeby sobě též konšely saditi mohli a sami se propauštěti měli a přijímati, to aby také prowedli o suchých dnech Letničných najprw př. před pány JMtmi a wládykami na pl. saudu z.; a oni Šlikowé zase tak, jak se swrchu o Lo- ketských měšťanech píše, ukazowali, aby se takéž zachowali a wůli měli jako proti Loketským, chtí-li co proti nim mluwiti a ukazowati. A tuto wýpowěd mají sobě oboje strany na wěčné časy a budúcí zdržeti. Pakli by která koli strana této wý- powědi wší neb w čem koli neb w kterém koli kusu nezdržela, tehdy strana držící má to na krále JMt nynějšího neb budúcího, pakli by krále JMti w zemi nebylo, tehdy na pány JMt a wládyky do pl. saudu z. wznésti; a tu páni JMt a wládyky z téhož saudu mají rozkázati stranu nedržící obeslati, a w tom obeslání jmenowati, čeho strana nedržící té wýpowědi nadepsané nedrží, aby stála při tom obeslání na suché dni najp. př. po tom obeslání; a tu nestane-li ta obeslaná strana, aby druhé straně stojící stané práwo na ni dáno bylo; pakli stane, a tu rozeznáno bude JMtmi pány, žeby která strana čehož nezdržela, tehdy což tu páni naleznú žeby co strana nedržala, mají JMt rozkázati aby držala a tomu rozkázaní panskému dosti učinila; pakli by ta strana toho, což by páni nalezli a rozkázali, dosti tomu neučinila, tehdy ta strana, kteráž by panské wýpowědi a rozkázaní neučinila, má upadnúti w tu po- kutu, jako kdožby práwu odpíral a jemu dosti učiniti nechtěl. Dali památné. Wy- znání wšech úředníkuow. Stalo se w sobotu den S. Benedikta, léta b. 1506. 62. Král Wladislaw žádá o pomoc a nařizuje hotowost proti králi Maximilianowi do Uher wpadlému. Na Budíně, 8 Mai 1506. (Psaní troje téhož dne.) A. Psaní rozeslané do krajůw. (Rkp. Talmberský f. 429.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný náš milý! Tajno tebe nebuď, že pro srownání mnohých růz- nic a nesnází, kteréž byly mezi králem Římským JMtí, námi a poddanými našimi w králowstwí Uherském wznikly a powstaly, podlé námluwy mezi týmž králem a námi učiněné měli sme se při tomto příštím času w Edmberce spoln sjeti a takowé ne- 43

Strana 338
338 Akta weeřjná i sněmowní w Čechách 1506. snáze rownati. Jakož sme pak byli k takowému rownání některé z pánuow téhož králowstwí k sobě obeslali, aby také při tom jsúce, pro zachowání dobrého pokoje těch nám wěcí jednati a rownati pomohli. Kdež již jsúce jako na cestě k tomu našemu společnímu jednání a rownání, newíme jakým duchem anebo myslí JMt hnut jsa, netoliko nám a wšem poddaným králowstwí a koruny této Uherské otewřeně odpowěděl jest: ale poslaw znamenitý počet lidí swých do králowstwí našeho Uher- ského, dal se w pálení a záhuby nepřátelské poddaných našich; kteréžbychme se wěci po takowých přátelských námluwách nikdá od JMti nenadáli. I poněwadž jest to pak wždy na nás a naše poddané mimo naději naši přišlo: žádáme na tobě s pil- ností i wěříme, že znaje takovú wěc, ku pomoci naší podlé možnosti swé strojiti se wojensky budeš což najspíše býti moci bude; a kdyžbychme tebe po druhé obeslati a znáti dali, kdeby k nám i s jinými přitáhnúti měl, aby se k tak pilné potřebě naší wyprawil; znaje že to učině, takowú nám w tom libost wokážeš, kterúž my od tebe s wděčností přijmúce, na ni tak pamatowati budeme, aťby práce i nákladu, kterýž pro nás a takowú naši potřebu učiníš, potomně líto nebylo; jakož pak o tom i do téhož králowstwí Českého, markrabstwí Morawského a knížetstwí Slezského též píšeme. A také poddaneym swým rozkážeš, aby wšickni wojensky pohotowě byli. A na službu žádnú k témuž králi Římskému ani jinam mimo nás aby nejezdili ani chodili. Nepochybněť wěříme, že se k tomu, očť píšeme a na tobě žádáme, tak jmíti budeš a přičiníš, jakž toho potřebu naši pilnú a znamenitú znáš a widíš. Datum Budae, fer. sexta die S. Stanislai, anno regnorum Hungariae decimo sexto, Bohemiae vero tricesimo quinto. B. Psaní poslaná do měst král. Česk. (Orig. arch. Budějowsk.) Král Wladislaw Budějowským: že král Římský odpowěděl otewřeně obywatelům koruny České i již dal wálečně wtrhnauti do Uher; protož nařizuje se u nich wojenská hotowost oc. Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní naši milí! Wězte, že král Římský JMt nám i wšem poddaným a obywatelóm králowstwie a koruny České listem swým zúmyslně a otewřeně odpo- wěděl jest, a již lidé Jeho Mti někteří wtrhše wojensky s jistým počtem lidí, škody a záhuby poddaným našim pálením i jináč w králowstwí Uherském činí, tak jakož o tom z listuow našich po krajích rozeslaných také porozumiete oc. Protož znajíce to, žádáme toho na wás i přikazujem, abyšte w městě wašem wšickni wojensky ho-

Strana 339
Akta weřejná i sněmowní w Čechách 1506. 3