ně prosili, dokládajíce toho, že oni jich z učinku nevynímají, aby to učinili pro dobré jich potomní odplacení, a také proto, že jsou bratří u víře. A ti bratří byli horší na nás, nepomníce k čemu přišli skrze města, že jim toho dopomohli, že v soudu zemském sedají, kdež jejich předci toho neměli.)... 1017. (L.) T. 1. ve čtvrtek [17. června] po sv. Vítu uředník jeden od desk zemských, jménem Zachač, učinil půtku s rychtá- řem staroměstským v rathauzu, že mu klepal mezi oči a potom vytáhl tesák na rychtáře; odkudž nesnáz nemalá skrze to vznikla, že rychtář to na jiné konšely vznesl a páni na obecní. A potom v pondělí [12. července] před sv. Marketou Jan Zachač, uředník od desk zemských, vsazen do vězení pro příčinu svrchu oznáme- nou, a poseděv tam asi dvě neděle, propuštěn jest. 1018. (L.) Nešťastná příhoda stala se v sobotu [24. července u vigilii sv. Jakuba, že Mikuláše Pšeničku udeřilo dřevo v hlavu na rybném trhu, až ho odtud vzali (neb tehdáž nějaké tesy du- bové k sroubům na vězně táhli na rathauz), a hned nazejtří umřel; jiným lidem nestalo se toho. 1019. (LO.) T. 1. v pondělí na den Šťastného a Zbožného [30. srpna] byla obec Starého a Nového města svolána do koleje veliké; a to jim bylo předtím na kázaní oznamováno kněžími na obojích městech, aby se sešli, že tu uslyší ty věci, o nichž dávno neslyšeli. (L.) Tu pak mluveno od M. Paška z rozkazu obou dvou purkmistrův, pánův radních a starších obecních obo- jích, širokou řečí, začav hned od Přemysla, knížete českého prv- ního, až do králův, a tak dále konaje řeč až do nynějšího času, kterak před tím prvním knížetem nebylo zprávce a řádu ani pokoje, až za jeho zpravování, a když potom bylo více knížat, tu byli hned rozbrojové, války a nepokoj, až potom Čechové zvo- livše sobě krále, toho jednoho poslouchali. Avšak opět ani tak nebylo pokoje: nebo císař kohož jim dal za pána, kterého cizo- zemce, ten svými povahami a obyčeji zpravovati chtěl zemi, až jemu vždy obvyknouti musili, že potom od něho s těžkostí od- stoupili; až vždy toho Čechové dosáhli na císaři službami svými, že jim povolení své pod majestátem dal, aby sobě volili za krále, koho by chtěli. A tu mnoho mluvil o tom, až přišel k tomu, jak bylo Nové město vysazeno císařem Karlem, tak že řídko pravé upokojení bylo mezi městem Starým a Novým; ano v předešlých létech bylo zkazování jednak od jednoho města do druhého, o čemž bylo rozmlouváno před léty několika, ale Pán Bůh neráčil toho popříti pro hříšníky, a také nalezali se lidé, jenž tomu odporni 347