Ale lítý vždy byl na zloděje a rád je věsil; a byl na Vlašími pur- krabí u Mikuláše Trčky z Lipy až do smrti.) 69. (B. Léta 1419 v tu středu [16. srpna] po Matce boží na nebe vzetí umřel král Václav český. A pak po smrti králově protivníci pravdy božie, pan Petr Konopišťský, Divóček a jiní ukrutníci, brali lidi po polích a vozili je do Hory a prodávali a do šachet metali a rozličné muky jim vymyšlovali.) 70. (E—KN.) Potom ihned téhož léta den sv. Michala [29. září], stalo se jest veliké sebránie lidu u Křížkóv, na těch širokých úlehléch na silnici, jedúc od Benešova k Praze. Šli lidé z rozličných měst i ze vsí, ale z Prahy najvětší lid vyjel a vyšel, neb se mnozí vezli na vozích k tomu sebrání: a Praha v ty časy byla ještě velmi silná na lid. To sebránie zjednali sú byli kněžie; a ještě za krále Václavova zdravie počínali se lidé sbierati na hory a přezdievali těm horám jména nová, onné Oreb, jiné Beránek, jiné Tábor. (GHN. Zelené Hoře Mikuláš z Husi přezděl Hora Olivetská, když ji osazoval; kdežto mnoho lidí zbito a spáleno od Bohuslava z Švamberka, prvé než rok minul.) Avšak toliko ti lidé se zbie- rali, kteříž pod oběma zpósoboma přijímali a jiní se mezi ně nerádi v ty časy miesili. Ten vešken lid s těch Křížkóv obořil se valem do Prahy přes Vyšehrad; a šli s sviecemi a s pochod- němi, neb bylo již daleko na noc. Tu by se mohl někto podiviti, že jsúce mocni Vyšehradu, i neosadili jeho; u kteréhožto hradu ihned potom ten rok mnoho se Pražanóm zlého a ukrutného dálo a s velikú prací a s náklady i s krve prolitím potom jeho musili dobývati, jakož miestem svým šíře o tom dobývání po- vědieno bude. Mám za to, že proto se jest to stalo, že sú jeho ne- osadili, neb jest ještě pravá válka byla se nepočala. K tomuto sebrání kněz Václav Koranda (GHN. rodem z Nového Plzně), jenž v ty časy byl kazatelem v Plzni, bral se jest s procesí dosti velikú s tělem božím a s zástupem drahným obého pohlavie mužského i ženského. A když přišli k Rokycanóm, nechtěli jich Rokycanští skrze město pustiti, i musili podál okolo města objíti. A ti z Ro- kycan s braní byli vyšli na někakú vinnici a tu stáli v odění svém jsúc hotovi; neb velmi horlivi biechu proti Plzenským. Na tom sebrání na Křížkách panoše jeden, jménem Záviše, jezdě na koni napomínáše lidi, aby jednomu chudému člověku zaplatili osenie, kteréž jemu tu podlé té úlehlé byli potlačili. I sebra drahně peněz a da tomu sedláku, čiež osenie bylo. Neb té chvíle nechtěli s cesty vyvinovati, když se na hory sbierali, aby lidem neuškodili; a jedno s holemi chodili jako pútníci. Ale to se pohřiechu brzo 45