také spolu byli spojeni. A ty věci staly se za purkmistrství Řehoře ze Všehrd*). Budeliť jednání boží, staneť; pakliť bude s ja- kým lstivým podvodem a neupřímností, tehdy zhyne a dlouho státi nebude; jakož pak k tomu přišlo.**) Toho času obnovena byla radda nová, polovice z Starého města a polovice z Nového, a to tím způsobem jako prvé podlé obdaro- vání slavné paměti krále Vladislava, a aby obě městě byly pod jednoho purkmistra; i byl první volen M. Jan Pašek, Jan Hlavsa z Liboslavě, Mikuláš Cacerda, Mikuláš Šorf, kožišník z Ctiřína, Ziga, řezník Vaničkovic, Jiřík Vlk z Dlaždění, Daniel Rauš, Jan Karban konvař, Sigmund Holec od Slonův z rynku, Mikuláš per- *) Řehoř Chanický ze Všehrd. (Pozn. vyd.) **) (L.) Nebo slavné paměti císař Karel, když to Nové město mnohými dobrodiními oslavil, velice je miluje, vždycky pečoval, aby je vyvýšil; kéž ste sobě toho vážili, milí páni novoměští! nebo to město i věžemi, zdmi a mezemi ohradil až k Starému městu a rozmnožil; ale že se přihází častokrát, když hospodář není pilen své dědiny, nehledí svých věcí a pilně neznamená, aneb nový neznámý hospodář tu trefí, bývá to, že jemu meze přeorá. A toto sem nalezl v knihách starých nějakého doktora Jenštejnara Jiřího, v jeho praktice, že by žák jeden měl povstati a Prahu zkaziti svými rozumy a chytrostmi; a tutotě byl žákem pan Pašek z Vratu. Nebo když byl mendikem, a jda s kapsou do Prahy skrze Toušíň ves, nedaleko od Brandejsa, i pohleděl na zámek Toušíň, „kdyby také někdy tento zámek a toto zboží můj býti mohl“. A tak po mnoha létech, když po školách vandroval a vždy starší byl, štěstí dobře sloužilo a mnoho přálo, až byl trunkatem a kumpanem; potom se dal do koleje, byl baka- lářem i mistrem, potom písařem předním u pánů Pražanů Starého města pražského, pak konšelem, potom primasem, a potom že byl výmluvný a zběhlý v právích a v zřízení zemském, byl prokurátorem před soudem zemským, i při jiných soudech, veda pře od pánův a rytířstva, a práva městská ven uměl, a říkával to často, že „práva městská mají voskový nos, můžem jej ohnouti na kteroukoli chcem stranu, buď na pravo, buď na levo.“ A tak potom k tomu přišlo, čehož žádal za svého mendictví, toho již dostal za svého prokurátorství, že skrze nějakou paní Jandovou od Hory Kutny dostal té vsi Toušíně od ní i toho panství svou chytrostí a výmluvností za tohoto krále Ludvíka. A tak byv mnoho let primasem v Starém městě pražském, mnoho také mudroval a rozkazoval; co jen sám chtěl, tak bylo, a více ho poslouchali než krále. A toť musí býti ten žák, o němž doktor Jenštejnar píše; a od té jiskry oheň se rozmohl a mnozí budou ztráveni jedem toho mistrovství, takže bude nepokoj po vší zemi, a svou lstí, podvodem, chytrostí a neupřímností zkazí města pražská, že přijdou o všecka svá práva a svobody, takže je po máličku z nich vyvede, a Pražané svou neopatrností zavedeni budou, i k mnohým těžkostem přijdou skrze něho. O čemž čti v kronice pražské, o utisku a trápení lidí nevinných v Praze za zpravování krále Ludvíka; tuto se málo dotkne. 350