Strana 1
STAŘÍ LETOPISOVÉ ČEŠTÍ OD ROKU 1378 DO 1527 ČILI POKRAČOVÁNÍ V KRONIKÁCH PŘIBÍKA PULKAVY A BENEŠE Z HOROVIC Z RUKOPISU STARÝCH VYDANÉ VYDAL S POZNÁMKAMI JAROSLAV CHARVÁT A SLOVNÍČKEM OPATŘIL FRANTIŠEK KRČMA

Strana 2

Strana 3
DILO FRANTIŠKA PALACKÉHO SVAZEKDRUHY MHMHH D L. MAZALVPRAZE

Strana 4

Strana 5
STAŘÍ LETOPISOVÉ ČEŠTÍ OD ROKU 1378 DO 1527 ČILI POKRAČOVÁNI V KRONIKÁCH PŘIBÍKA PULKAVY A BENEŠE Z HOROVIC Z RUKOPISU STARÝCH VYDANÉ VYDAL S POZNÁMKAMI JAROSLAV CHARVÁT A SLOVNÍČKEM OPATŘIL FRANTIŠEK KRČMA

Strana 6

Strana 7
te Sowoha. čili ~ s1/61ne khyá kſel (1jla Ma a3. Gnas/áik, a ſhaáhýk přřkáhk maíko v en/kaa kso.n yyſoce tauřtíjl, g lan Rlela a Jo A60pk, vynký 2 v měmlh. le3 někutak k veypaějí froněk .4.. čeáka a /vřilo,15 ák u Keřiánet rorun 33.. Aendenrwn),e bellotkeen ecelofia atrhlana. Sa. reſ, p eu7 A21 paží piř 123 vrk vří vhopk (porie č9ſd. / n la..p.(k 1sou ſlov., * ačkí ciko. zen ka xxxl ptřít pramon kíoni čzſk. č. Aáli, cedowi wrak ſani by lperwzj, ktořj (ext 1i2011 4 pranilí kKnilizy Traveky a patopě. 70. s&onun AihScA. 3. &ská pelhanot hauk, važpptrečo, «1 a 1 l, někoy an an92 vojí (ak Alak pečateh, a kračenkku by /0. mne úmas př2 čtyn yé x vy Haryek ltz čeſkyá ka: 10 řkáu:akračí, van v Kronice (Renelwě z Řtvřowic and dv 31. koroněěhhe zkáky, a vělž čápity am peli. uděa obyá, - xiklo « kx utěl:a někkauue soet2 Yoliiuwiao t piáci, fíulſ. e pDewá-, abyí akul kožhk, et ſom rato. Mly, w kherii lebprowe 161 xapkč ps, xé ſwye sſlahi pa palne překhimauli a neai ſela. Orva nA nohl. W Rate nače/: pá hně 9/28. plníkh on 117 w 6átlioteíh 6kk. naſe 1 6bpovkk řád Pritowe. &d v čerenam koeilna, peu w Ctlonih. A2 piíl Sai/ka, 79en u áp Zna Xrhcty yy. 17 « Alaa, a p.8en “ p. ktéctuvaW NaBr věá prpřáko mě 6yl ačk pax a /x2 asíný- es 17shu tinaíuě a1 1a“ paě aě lečná †oršikj katik1. 14 Foto F. Tvrz, Praha. RUKOPIS PŘEDMLUVY PALACKÉHO K DÍLU „STAŘÍ LETOPISOVÉ ČEŠTÍ“. (Knihovna Národního musea v Praze.)

Strana 8

Strana 9
Předmluva. Povolnou štědrostí důstojné vždy věrné kapituly na hradě praž- ském a snažným přičiněním mužů o vlastenskou historii vysoce zasloužilých, Frant. Mart. Pelcla a Josefa Dobrovského, vy- dány jsou v minulém století některé z nejstarších kronik národu českého na světlo pod nápisem „Scriptores rerum Bohemica- rum, e bibliotheca ecclesiae metropolitanae Pragensis“, a sice dva díly, ježto již dávno v rukou všech milovníků historie české se nacházejí. Vydáním tím získáno bylo vlasti naší slovo, že ačkoli cizozemci nás v tištění starých pramenů historie české pře- dešli, Čechové však sami byli první, kteří text jich podle pravidel soudné kritiky opravený a jako přecíděný učenému světu podali. Král. česká společnost nauk, uvažujíc potřebu, aby v díle lite- ratuře naší tak užitečném, někdy ode dvou oudů jejich tak chvalně počatém, dále pokračováno bylo, pobídla mne přede čtyrmi lety k vy- dání starých letopisů českých, v řeči naší mateřské sepsaných, kteří pod jménem „pokračování v kronice buď Benešově z Hořovic aneb i v Pulkavově“ vůbec známí, z větší částky až podnes ještě tištěni nebyli — náklad k tomu potřebný sama podniknouti se uvolujíc. S ochotností předsevzav tu práci, staral sem se především, abych, pokud možná, všecky staré rukopisy, v kterýchž letopisové tito zapsáni jsou, do rukou svých dostati, je pilně přehlednouti a mezi sebou srovnati mohl. V Praze našlo se jich devět od sebe rozdíl- ných, tří v bibliotéce vlastenského museum, tří u bojovného řádu kři- žovníků s červenou hvězdou, jeden v bibliotéce kapituly pražské, jeden u pana Jana Krtičky, rytíře z Jadnu, a jeden u pana V. Hanky. Těchto všech popřáno mi bylo užíti ku pohodlí svému. 9

Strana 10
Na Děčíně, hradu dědičném pánů hrabat z Thunu, našel sem ve čtyrech rukopisech šestero textů letopisů těchto, kteřížto z po- zůstalosti po vlastenském literátoru našem F. M. Pelclovi tam se byli dostali. Nynější pán děčinský, pan František Antonín hrabě z Thunu, rukopisy ty s laskavou ochotností mně ku použití jich do Prahy půjčil, za čež jemu povinné díky své uctivě skládám. Maje zprávu, že by v klášteře oseckém v kraji litoměřickém starý exemplář letopisů těchto se nacházel, hledal sem jej l. 1825 se vší pilností v bibliotéce kláštera tohoto, nejen s dovolením, ale i s po- mocí některých velebných oudů jeho; avšak nadarmo bylo hledání naše. Ztráty této želeje tím více potěšen sem byl, když potom l. 1826 v bibliotéce roudnické novější pilný přípis letopisů těchto sem našel, kterýžto s povolením J. Osvíc. pana Ferdinanda knížete z Lobkovic mně také do Prahy půjčen byv, k vyplnění znamenitých mezer, o kterýchž níže se poví, výborně mi posloužil. Rukopisu litoměřického, též i přípisu novějšího v král. veřejné bibliotéce praž- ské chovaného, nešetřil sem, poznav z vydání jich od Gel. Dobnera (latině) a od J. V. Zimmermanna, že po rukopisech mých již dotčených ničeho dále neposkytují; vratislavského pak v Slezště nebylo mi lze dosíci. Aby však mnou nic nescházelo, co by k lepšímu prospěchu práce té posloužiti mohlo, zabrav se na počátku l. 1826 do Vídně, tam v cís. král. tajném archivu státním rukopis jeden letopisů těchto s ostatními rukopisy svými pílně srovnal sem. Naposledy l. 1827, když již větší částka práce této vykonána byla, důstojný pan Josef Dobrovský, našed v bibliotéce kapituly vyše- hradské podobný rukopis, jak velice důležitý, tak i na mnoha místech wetšelý a porušený, a s pílností jej dilem sám přepsav, dílem pak přepsati dav, mně k opravení a k doplnění textu letopisů těchto půjčil. Takovýmto způsobem sebráno bylo sedmnáctero rukopisů čili raději textů starých letopisů těchto. Všickni textové ti rozdílní mezi sebou byli jak stářím svým, tak i hojností a počtem zpráv, kterýchžto poskytovali, též i zvláště buď kratším buďto širším vy- pravováním; přitom ale při všem zase bylo viděti, že všickni spolu aneb na jednom prvním základu založeni byli, aneb aspoň, ač z roz- ličných pramenů pocházejíce, v jedno tak říkaje řečiště se stýkali. Bylť zajisté obyčej ten u starých Čechů, že přepisujíce kroniky do- mácí, pro sebe jen a k svému vlastnímu užívání, přibírali k nim z jiných památek zprávy a zápisy, kteréž se jim i důležité i víry hodné býti zdály. Tak se stalo, že letopisové tito, tak říkaje, kolik přepisovatelů, tolik i skladatelů měli, a ve způsobu tom, jak tuto 10

Strana 11
nyní vycházejí, slušněji dílem národu a věku svého vůbec, nežli wláštních osob některých, nazváni býti mohou. K lepšímu oznámení způsobu toho, kterého sem ve spořádaní tolikera od sebe rozdílných textů užíval, potřebí mi především o jednom každém z nich zprávy místnější zde položiti. Pro kratší a určitější vyznačení jich poznamenal sem je podle jich stáří a přibuzenství literami abecedními a sice A. a. B. b. C. D. E. F. G. H. h. I. K. L. M. N. O. Text A. jest kratičké sebrání příběhů českých od r. 1338 do 1432 v rukopisu téměř souvěkém kapituly pražské, tištěné již na konci druhého dílu Script. rerum Bohem. I. 1784 s přeložením latin- ským.*) Tento text přešel potom větším dilem do textů D—N slovy nezměněnými. Text a. jest předešlému podobný s nemnohými variantami, avšak prodloužen až do r. 1436, v rukopisu téměř souvěkém ve kvartu na papíře, někdy u sv. Vojtěcha v Praze, nyní u p. V. Hanky; kterýžto rukopis kromě letopisů těchto též kroniku Beneše z Hořo- vic čili tak nawanou Martiniani, pak Solferna, Beliala, Adama i Evu, Dcerku a kompaktáta česká v sobě obsahuje. Text B. jest zvláštní kronika od r. 1378 do 1461, vypravující příběhy české země, zvláště pak ve Hradečtě zběhlé, kratičce, ale dosti věrně a určitě. Nachází se v rukopisu docela souvěkém, ve kvartu na papíře, někdy Zebererově, nyní u p. Jana Krtičky rytíře z Jadnu v Praze; v němž i kronika Dalimilova, Žák a podkoní, Apollon, Waller a Grizelda, Tandariáš, Žena zlobivá, Sybillino proroctví a pak nadto ještě jiná skrovničká kompilací z kronik českých od r. 893 do 1458 psány jsou. Tento text pojat jest větším dilem do textů G. L. a M. Text b. předešlému podobný, na okolí hradecké vláštní ohled mající, avšak ještě mnohem kratší nežli B., ačkoli od r. 1278 do 1467 sahá. Připsán jest k textu E. (viz dole) v rukopisu děčinském na 22 listech ve kvartu.**) Text C. jest také vvláštní krátká kompilací příběhů země české od r. 904 do 1411 z pramenů starožitných vzatá, s novější však interpolací. Stojí v rukopisu děčinském před textem I. (viz dole) na 20 listech ve kvartu. Užito jí vláště v textu M. *) Viz předmluvu na druhý díl Script. rer. Boh., pak Dobrovského Geschichte der böhmischen Sprache u. ältern Literatur, str. 267 a Jung- mannovu Historii literatury české, str. 93 n. 71. **) Stojí obzvláště vytištěný ve vydání J. V. Zimmermannově na str. 96—119. 11

Strana 12
D. sahá od r. 1388 do 1440 v rukopisu děčinském ve fol. na pa- píře,*) psaném asi v polovici XV. století a obsahujícím mimo to také latině chronicon Martini Poloni a chronicon Bohemo- rum od Čecha a Lecha až po r. 1417 kratičce na způsob výtahu sepsané. Text D. nemá ani nadpisu ani předmluvy; opětuje zprávy textu A. týmiž slovy, některé však určitěji a s přídavky svědka, jakož se zdá, očitého. E. nachází se v rukopisu děčinském na papíře, na konci XV. století psaném, na 69 listech ve kvartu a jest v jistém ohledu hlavní text letopisů těchto. Spisovatel jeho uživ textu A i D, počal sklá- dati kroniku českou časů svých ku prodloužení kroniky Beneše z Hořovic, jakož ve předmluvě své se osvědčuje. Avšak práce jeho všecka na tom se stavovala, že kromě předmluvy přidal k dotčeným textům obšírnější zprávy k r. 1409, 1412, 1419 a 1420 a některé menší přídavky. Tento text, sahající od počátku panování krále Václava až po r. 1440, pojat bez proměny do textu I a K a iv textích FGHLMN ho užito. Rukopis děčinský, v kterémž se nachází, obsahuje také text b. nahoře již dotčený a některé veřejné písemnosti z XV. století; též latině psanou kroniku od r. 1419 do 1443 s pří- davky latinskými i českými od r. 1310 do 1464, od Dobnera někdy pod jménem Bartoškovým z Drahonic vydanou. Rukopis ten náležel někdy Boh. Balbínovi, též F. M. Pelclovi, kteřížto oba některá po- znamenání vlastní rukou doň vepsali. Opis jeho drahně chybný, kterýž Mat. Bolelucký sobě byl způsobil, nachází se nyní ve veřejné knihovně pražské, a sloužil za základ vydání jak Dobnerova Bartoš- ka, tak i Zimmermannova pokračováni kroniky Beneše z Hořovic.**) F. text vnově přepsaný z rukopisu stokholmského, z XV. sto- letí,***) 56 listů ve kvartu, na papíře, nachází se v bibliotéce vlas- tenského museum. Spisovatel tohoto lextu přepsav ADE, opět ně- které vlastní zprávy k nim přimísil a slova předchůdců svých místy buďto zkrátil, buď i rozšířil. G. v rukopisu knihovny řádu křižovnického v Praze, o kterémžto chvalně mluví Dobrovský a Jungmann.****) Jest vvláštní velmi *) Viz Dobrovského Gesch. der böhm. Spr. u. Literat. str. 267 a Jung- mannovu Historii, str. 93 n. 72. **) Toto vyšlo pod nápisem: Pokračování kroniky Beneše z Hořovic, neb příběhů země České od léta páně 1393 až do 1470 zběhlých. Kteréž po- nejprv na světlo vydává J. V. Zimmermann, kněz řádu bojov. křižov. s červ. hvězdou. V Praze 1819, str. 160, v 8. ***) Viz Dobrovského Reise nach Schweden, str. 47 a násl. ****) Viz o něm Dobrovského Gesch. der böhm. Spr. u. Liter. str. 268. n. 5. a Jungmannovu Histor. literat. str. 93 n. 80. 12

Strana 13
pilná kompilací kronik českých na počátku XVI. století, založená prvotně na textu F. a tudíž i na ADE, a rozhojněná nejen textem B., ale i množstvím zpráv z jiných pramenů, zvláště k r. 1436—1447 i celými zápisy a listinami důležitými z XV. věku. Rukopis tento ve kvartu, psaný asi l. 1515, náležel někdy J. Beckovskému, nyní však již velice porušený a kusý jest: chybí zajisté zdávna i počátek i konec jeho a v prostředku nejen mnozí listové vetchostí se rozpadli, ale také vytrženo nedávno od kohosi 76 listů, totiž od stránky 21. do 173., na nichž historie od 1. 1400 do 1446 popsána byla; stránky 368—392 a v nich léta 1509 a následující, již dříve vytrženy byly. Za štěstí sluší mi to pokládati, že sem v bibliotéce roudnické přípis novější z rukopisu tohoto, pokudž ještě tak ztrhán nebyl, vypsaný našel a tím aspoň ztrátu oněch 76 listů nahraditi mohl. H. v jiném rukopisu též knihovny, ježto také někdy J. Beckov- skému náležel, a l. 1525 celý skrze Jana z Janštorfa přepsán byl;*) obsahuje celou kroniku Pulkavovu českou až po r. 1330 a ně- které výpisy z kronik „o volení a příbězích císaře Karla českého“ až po smrt jeho; potom pak ku prodloužení kroniky Pulkavovy, text H., sahající od r. 1378 do 1470. Tento srovnává se nejvíce s textem G. až po r. 1448, ač méně hojný jest a téměř všecky zápisy vypouští; zato však mísly také některé kratičké přídavky klade. Od r. 1448 do 1470 nachází se v něm vláštní sepsání, kteréž i do rukopisů IKNO přešlo. Text h. jest kratičké sebrání příběhů některých země české od r. 1435 do 1503, psané v polovici XVI. stol. a přivázané k rukopisu předešlému; jest to chatrný výtah z jiných kronik zde užívaných, a téměř nic vláštního v sobě neobsahuje. I. v rukopisu děčinském, z počátku XVI. století, na 80 listech ve kvartu, sahá od počátku panování krále Václava až do r. 1504 a potom opět klade jiné sepsání od r. 1448 do 1470, jakové v textu H. se nachází. Celý rukopis záleží ze 283 listů a obsahuje mimo jiné starožitné památky také text C. nahoře dotčený. Text I. srovnává se docela s textem E. až po r. 1440; odtud ale má pokračování své wláštní až do r. 1504, ač velmi chudé. K. v rukopisu vlastenského museum na papíře ve kvartu, dopsa- ném l. 1518 skrze Jana Trubače, služebníka pánův novoměst- ských.**) Tento text psán jest na 200 listech posledních rukopisu toho a sahá od r. 1378 až do 1518. Počíná jako E. a I. a od r. 1440 zvláštní pokračování klade, kteréž až po r. 1509 s jinými rukopisy, *) Srovnej o něm Jungmann, Hislor. literat. české str. 50 n. 43. **) Viz o něm Jungmann. Histor. literat. č. str. 53 n. 52. 13

Strana 14
zvláště s Gh O. se srovnává, odtud ale ode všech jiných více neb méně se dělí. L. v rukopisu velikém vlastenského museum, psaném na počátku XVII. století, ve fol. s nápisem: „Kronika Česká o příhodách země české a o zprávcích jejích . . . sebraná z mnohých starých spi- sův . . . . . k rozkazu Karla čtvrtého, římského císaře; a to skrze Přibíka, jinak Přibislava, Dhuhojova syna (sic) z Radonína ..... z slovanského hlaholu (sic) v český přeložena.“ Rukopis tento sahá od přijití Slovanů do Čech, kteréž na r. 639 se klade, až do r. 1521, aniž obsahuje v sobě kroniku Pulkavovu, alebrž jen chudé a kra- tičké výpisy z ní. Psán byl, jak se po vazbě zdá, pro p. Krištofa Kobra z Kobersperka († 1621), a nyní na mnoha místech ztrhaný jest, takže ho již jen 287 listů stává; jmenovitě vytrženy všecky listy, na kterých příběhové r. 972—1211, 1397—1409, 1430—1437 a 1485—1496 psáni byli; též léta 1419 a 1505 necelá jsou. Již na desátém z pozůstalých listů počíná se historie l. 1378; k roku 1409 a násl. postaveni jsou výpisové z cizích knih, anobrž i z postily M. Jana Husi o tehdejších příbězích pražských; od r. 1502, čili od listu 133, rukopis tento vláště hojný jest, ale v udávaní let, i sic jináče, dosti nepořádný a nesprávný. M. text ze všech nejhojnější, v rukopisu děčinském, psaném z větší částky l. 1619 skrze Jakuba Brazidina, souseda a horníka na Horách Kutnách, na 456 listech ve fol. pod nápisem: „Kronika o počátku země české i o všech knížatech a králích, ježto sou ji zpra- vovali časy svými. A ta z přikázání slavného Karla čtvrtého, císaře římského, ze všech kroník všech klášterův, ježto shledány mohly býti, skrze Přibíka syna Dluhojova z Radenína, mistra školního od sv. Jiljí, řečeného Pulkava, v český hlahol z latinského jakž nej- lépe mohlo býti jest přeložena“ atd. Obsahuje pak rukopis tento: I. Pulkavovu kroniku (jako rukopis H. i N.) celou až do r. 1330, na listu 1—134; 2. císaře Karla IV. život, od něho samého sepsaný, na l. 135—144; 3. výtahy z kronik českých rozličných od r. 1331 do 1378, na l. 144—184; 4. pokračování v kronikách českých čili text M., o kterémžto řeč jest, od r. 1378 do 1515 sahající, na l. 184 až 456, kdežto další listové již dávno scházejí; tento pak na l. 201 až 278 v sobě zavírá také celou kroniku M. Vavřince z Březové zčeštěnou, od r. 1414 do 1422 sahající, a mimo tu také místy mnohé staré písemnosti, ano i staré písně klade. Tento text obsa- huje v sobě všecky předešlé texty spolu smíšené a nevšudy šťastně pod léta svá rozložené. Text N. stojí v rukopisu ve fol. na pergameně ozdobně psaném 14

Strana 15
a mnohými malbami okrášleném, kterýžto vévoda Minsterberský a Olešnický, kníže Karel, z rukopisu někdy knížeti Jindřichovi Minsterberskému od neznámého kompilátora se zvláštní před- mluvou připsaného, znovu přepsati dav, l. 1607. 30. listopadu panu Adamovi mladšímu z Valdštejna na památku obětoval; nyní pak nachází se ve Vídni v c. k. tajném archivu státním. Rukopis tento kromě předmluvy nic vláštního do sebe nemá; srovnáváť se zajisté docela s rukopisem křižovnickým H. jak obsahem, tak i slovy svými, podávaje nejprv text Pulkavův, potom výpisy z Beneše z Hořovic, a pak od r. 1378 do 1470 slova textu H., k nimžto jen chudý pří- davek od r. 1471 do 1527 připsán jest, — to vše na 116 listech dvousloupečných. O. nachází se v rukopisu vyšehradském, okolo léta 1524 na pa- píře ve kvartu psaném a teprv l. 1827, jakož již dolčeno, od pana J. Dobrovského nalezeném. Rukopis tento velice důležitý jest obsa- hem svým, an mimo jiné spisy také zlomky staré rýmované kroniky české, posavad ovšem neznámé, v sobě obsahuje;*) v nevázané řeči stojí v něm text vláštní od zlezení Vyšehradu l. 1448 až do r. 1470, kterýž i v rukopisech HIKN se nachází; potom od r. 1475 do 1482 zprávy některé, srovnávající se nejvíce s textem K; posléze od roku 1501 do 1524 jde text vláštní, poněkud s textem L. se srovnávající, avšak od r. 1521 do 1524 nejen cele původní, alebrž i jediný a do- konale souvěký. Do toho textu na několika místech, jako k r. 1507 až 1509 a 1513 vmíšeny rodopisné zprávy o rodu pana Jana Du- beckého, l. 1508 v Praze zemřelého. Z vyložené teď povahy všech textů těchto viděti jest, že na spiso- vatele jednoho, který by letopisy tyto byl sepsal, doptávati se nelze: ano sepsání toto z chatrných počátků, přidáváním všelikých přepi- sovatelů za celé století tak říkaje samo nevidomě v kroniku vzrostlo. Byli sice historikové domácí, kteřížto podle slov Balbínových**) do- mýšleli se, že by Matyáš Lauda z Chlumčan v dějinách věku XV. často připomínaný, byl spisovatelem aspoň většího dílu jich, za důvod sobě snad berouce svědectví Balbínovo o Laudovi, že ač kacíř- stvím nakažen byl, v sepsání však svém českém předce se vvláštní otevřeností a upřímností i vlastní stranu svou z výstupků kárá; což i o kronice naší arci říci se dá. Ale že Balbín pod sepsáním *) První zlomek této kroniky, pod nápisem „Král Přemysl Otokar a Záviš,“ vydán již v Časopisu vlastenského Museum na r. 1828, ve svazku prvním, s kritickými poznamenáními od nálezce jeho, důst. pana Jos. Dobrovského. **) Bohemia docta Boh. Balbini, ed. a R. Ungar, pars II. pag. 77. 15

Strana 16
Laudovým kroniku jakousi nám neznámou a od těchto letopisů rozdílnou znamenal, z následujících důvodů patrné jest: nejprv uvodí z kroniky Laudovy zprávu jeho, že v Praze přítomen byl, když Žižkovi zástřel z oka vytahován, kterýmž v obležení hradu Rabí postřelen byl; této ale zprávy v nižádném z textů našich se nenachází (viz num. 112, str. 59); potom Balbín pod jménem Beneše z Hořovic*) mluví také o nejmenovaném prodloužiteli kroniky jeho, čímž vidomě na letopisy tyto ukazuje, s touž po- chvalou jejich nestrannosti; posléze pak v rukopisu našem E., kte- rýž někdy Balbínovi náležel, při r. 1409, kdež o Mat. Laudovi zmínka jest, neznámý kdosi z počátku XVII. století na straně poznamenal byl tato slova: „Ex meo MS. constat, scriptorem esse Matthiam Laudam, deinceps saepe memorabilem.“ K tomu hned Balbín rukou svou vlastní připsal: „imo hinc clare constat hunc scriptorem Laudam non esse. Alia est historia Laudae.“ Na to pak Pelcl ptal se, též vlastní rukou to podepsav: „sed ubi est? et qua- lis?“ Arciže na otázku tuto Balbín sám, kdyby mrtvých ptáti se možná bylo, nejlépe by odpovídíti mohl: praví zajisté, že i Laudovu kroniku i pokračovatele po Benešovi z Hořovic sám v nábytku svém měl. Snad že šťastnou náhodou někomu se podaří ztracenou tuto Laudovu historii ještě někde nalezti a od nepaměti ochrániti. Obyčejně letopisové tito nazýváni byli pokračováním v kronice Beneše z Hořovic, aneb i v kronice Pulkavově. První jméno, jakož jsme již dotkli, dal jim sám Balbín, našed ve předmluvě rukopisu E. tu zprávu, že skutečně ku prodloužení kroniky Benešovy psán byl; druhé jméno dáváno jim proto, že v několika rukopisech, jakožto v HMN, po Pulkavově kronice stojí. Avšak že obojí název tento nevhodný a nepříměrný jest, poznamenal již J. V. Zimmer- mann, vydávaje často dotčený opis textu E. na světlo, a vyložením mým, jakým způsobem letopisové tito v jeden spis se srostli, samo dostatečně v očí se staví. Pod jménem pokračovatele v kronice Pul- kavově vydal je do latiny od neznámého (snad Jar. Schallera) přeložené již l. 1779 Gelasius Dobner ve IV. dílu svých Monu- menta historica Boemiae podle rukopisu litoměřického. Že Dobner, *) Balbín I. c. pag. 79.: „Beness de Horzowicz, in equestri familia natus, a mullis scriptoribus ob fidem et diligentiam commendatur; tractasse eum historiam Karoli IV. et Venceslai regum nostrorum vel inde suspicor quod ejus continuator anonymus (qui est apud me Ms.) Žižkiana tempora et bella prosequatur; bohemico itidem sermone scriptus est liber tanta animi aequitale, ut an catholicus an haereticus fuerit, ex historia non possil agnosci. —“ 16

Strana 17
neznaje než jediný ten rukopis, pokrádal jej za práci jediného spiso- vatele, očitého svědka všech příběhů od r. 1412 do 1470, toť jemu snáze odpustiti lze, nežli nešetření tolikera hrubých chyb a poklések překladatele v češtině velmi nezběhlého.*) Mnohonásobné ohlédaní a srovnávaní textů napřed psaných a veškeré v nich zachované letopisné zásoby dovedlo mne na šlepěje jisté, kdežto sem aspoň některé původní spisovatele těchto letopisů tak říkaje očitě rozeznati mohl. I poněvadž rozeznání toto k ocenění nestejné hodnověrnosti letopisů těchlo velice napomáhá, za potřebné soudil sem určitější o tom zprávu tuto položiti. Takoví původní spisovatelé byli, podle zdání mého, následující: I. Spisovatel textů Aa. Spisoval, jak se zdá, pro vlastní pamět svou, aniž spis svůj na světlo vydati mínil; pročež i bylo mu dosti na tom, měl-li jen čas a místo dějů poznamenané. Ale na zprávách těchto kratičkých pozdější letopisci skládaní svá zakládali. Kdo by byl a jak dlouho živ byl, dopíditi se nelze. Dějin l. 1430—1436 byl očitým svědkem. II. Spisovatel textu B. Živ byl ještě na počátku panování krále Jiřího. V nejstarších zprávách svých měl zvláštní starožitné pra- meny, kterýchž i v textu b. užito. Zprávy jeho přešly teprv do textů G. L. a M. III. Skladatel textu E. počínajícího s předmluvou a sahajícího od r. 1378 do 1440. Psal skládaní své okolo r. 1450.**) Jeho jsou zprávy ty všecky, ve kterých se textové EIK úplně srovnávají. Byl známý a snad i příbuzný rytířů z Hořovic, jakožto zmínka o panu Bohuňkovi (z Hořovic), seděním na Rabštejně, k r. 1426 dosvěd- čuje.***) To snad ho ponuklo, aby sepsání své za prodloužení kro- níky Benešovy z Hořovic vydal. Při tom, co se při stínaní tří mlá- denců pro odpustky v Praze l. 1412 dálo, praví, že sám, snad co studující v učení pražském, přítomen byl. IV. Spisovatel souvěký vláštní sbírky dějopisných zpráv od r. 1436 do 1447, kteráž mezi ostatní vmíšená nachází se v textech *) Na místě všech důkazů, jak málo překladatel staré češtině rozuměl, uvedeme jen jeden příklad. Slova k r. 1409 „ti všichni, ktož sú z Prahy byli vyjeli a vyšli, s pravú věrú sú dlúho po Praze túžili“ — přeloženy: „Omnes illi, qui Praga exiverunt, longo tempore in vera fide Pragae commorabantur.“ **) Zpráva o Poggiovi Florentinském zemřelém l. 1459, že „nedávno umřel“ (viz str. 40. n. 58), zdá se býti jedna z mnohých pozdějších inter- polací textu jeho — z příčin, kterýchž tuto šířiti opouštím. ***) Viz str. 75. n. 156. Hrad Rabštejn, s městečkem a s vesnicemi i se vším příslušenstvím svým zapsán byl Benešovi a Bohuňkovi z Hořovic od krále Václava I. 1397 ve 1600 kopách gr. č. Dílo Františka Palackého II. — 2. 17

Strana 18
GHLMN. Zdá se, že byl kollegiát na vysokých školách pražských. Zprávy jeho slouží výborně k vyplnění mnohých nedostatků ve zná- mosti věku tohoto. V. Spisovatel souvěký zpráv některých od dobytí Prahy l. 1448 až po r. 1470 v rukopisech H—O, i v Dobnerově a v Zimmermannově vydání; počíná slovy: „Srozuměv tomu pan Jiří,“ končí se pak slovy: „A pro tyto příčiny veliká drahota musila býti.“ VI. Skladatelé pozdější zpráv některých od r. 1441 a zvláště od 1448 do 1471 a zase odtud až do r. 1502 v rukopisech Gh I K (L M). Kompilací tato nemá tak veliké ceny jako předešlých spi- sovatelů. Viděti pak, že v rukopisech IKLM oboje sepsání (V. a VI.) buď to v jedno smíšené jako v LM, buď jedno po druhém polo- ženo jest jako v IK. Rukopis Trubačův postaviv nejprv skládaní VI. až po r. 1471, přidává potom zprávu: „Tuto znamenaj, že od tohoto miesta zase se navrátím nazpátek pro širší zprávu a počnu psáti od vskočenie do Prahy pana Jiříka Poděbradského z Kun- štátu, a odtavad pořád s pomocí Boha všemohúcího, pokad najdále budu moci, tuto kníhu kroniku českú konati budu “ — načež teprv V. následuje, a potom od r. 1471 zase VI. Také v rukopisech Ga I na rok 1448 stojí poznamenáni: „Jam hic est alius cronicarius. Naproti tomu rukopis F. skončiv řádný text svůj l. 1440 jako DE, potom jen krátce ještě dotýká k r. 1448, že „o tom vpadení do Prahy nenie mi známo psáti, porúčiem to těm, ktož jsú toho svědomi; po čemž ještě konečně na způsob přívěsku připsány zprávy n. 491 (na str. 146.) a 495 (na str. 147.). VII. Skladatel souvěký textu obšírného od r. 1478 do 1502, a odtud zvláště hojně plynoucího až do r. 1519 v rukopisech L a M. Byl znamenitý měšťan pražský, mívavší podíl ve všem, co se tehdáž nejprv v novoměstské, potom pak i v staroměstské raddě dálo. V teh- dějších nesnázech stavu městského se stavy panským a rytířským velmi horlivě zasazuje se o stav městský a často stavy vyšší dosti trpce a křivě haní. VIII. Spisovatel textu vvláštního v rukopisu O. od r. 1501 do 1524 sahajícího. Byl souvěký měšťan pražský, ač spolu zeman a snad příbuzný pánů Dubeckých z Žap, o kterýchžto některé rodo- pisné paměti do spisu svého vmísil. Kromě těchto spisovatelů osmi snadno rozeznati jest skladatele kroniky rýmované, jejížto zlomky nám rukopis O. zachoval. Kdo by byl, domysliti se nelze; jeho veršování však rozdílné jest od toho, které ve zlomcích Prokopovy kroniky v XV. věku nacházíme. Po- sléze i o spisovatelích jiných přídavků k letopisům těmto, jako 18

Strana 19
o smrti kněze Jana z Želiva, kněze Michala Poláka, kněze Jana Bechynky, jen ze spisů jejich, kdo by byli, poznati se dává. V tolikerých teď vyložených rozdílích textů, kteřížto však jakož sem již pověděl, všickni spolu se stýkají, maje já podle zákonů kritiky text věrný, pokud možná, v původní jeho způsobě vystaviti, za povahou věci samé následující pravidla sem sobě ustanovil: I. Abych text svůj počal s počátkem panování krále Václava, po smrti císaře Karla čtvrtého, kdežto větší díl rukopisů aneb teprv se počíná, anebo aspoň nové skládaní klade; předběžné zprávy ruko- pisů ACGHLMN k jiným spisům náležejí a z větší částky již i jinde tištěni jsou. 2. Abych veškerou zásobu historickou ze všech rukopisů v jeden text sestavil, jednotlivé zprávy po sobě spořádal chronologicky podle roků a dnů a každou z nich znamenal číslem (numerem) zláštním od 1 do 1143, nikdež však ani slovíčka svého do textu ne- vkládaje. 3. V každém čísle, při každé zprávě, napřed literami abecedními poznamenal sem rukopisy ty, z kterýchžto slova toho čísla vypsána jsou. 4. Kde v rukopisech několikeré zprávy o témže příběhu pod jedním číslem se scházejí, vybral sem starší aneb pravější za text, ostatní pak jiným písmem hned za ním sem položil. 5. Kde textové v rukopisech od sebe se dělí, postavil sem za základ slova svědka věci nejbližšího; pozdější přídavky položil sem aneb v závěrkách do textu, aneboli pod text, s poznamenáním pramene, odkud pocházejí; varianty ve věcech samých postavil sem pod text, jakož i všecky podezřelé interpolací; varianty pak ve slovích jen tam tolikéž pod text uvedl sem, kde se důležitějšími býti zdály. 6. Varianty patrně jen skrze omyly přepisovatelů povstalé, jak v udávaní let, tak i ve vypravování dějin, kdekoli důležité se býti nezdály, mlčením sem pominul; v důležitějších místech ale čtení ode mne za pravější uznané do textu sem pojal a na varianty toliko pod textem ukázal. 7. Všecky cizí přídavky v rukopisech GLM, jako k. p. přeložení kroniky Vavřincovy z Březové, výtahy ze spisů M. Jana Husi, staro- žitné listiny veřejné, vypustil sem, jakožto do letopisů těchto ne- náležející a dosti nepilně psané, ježto by teprv z originálů svých opravené vydány býti musely. 8. Kritická poznamenání svá pod text jen tam sem připojil, kde jich pro uvarování omylů historických nevyhnutelně potřebí bylo; všudy pak šetřil sem v nich co největší krátkosti a skromnosti. 19

Strana 20
Jakkoli pak chudé a místy nedostatečné jsou zprávy kronik těchto, pohledneme-li na hojnost, velikost a důležitost dějů ve vlasti, za věku tohoto náramně zbouřené: předce nemalé, anobrž hlavní šetrnosti zasluhují nade všecky jiné kroniky věku tohoto. Nepokrytě zajisté a ovšem beze lsti vypravují o velikých pohromách na vlast naši po smrti krále Václava I V. skrze odpadnutí od řádů světských i duchovních a skrze zbouření vášní obecného lidu uvedených; sta- více tím dosti živý krvavé anarchie obraz, jehož pohled čím více mysl věrného vlastence zkormucuje, tím více cítiti mu dává štěstí zřízené vlády zemské, pod kterouž jemu žíti dopřáno. V Praze, dne 18. prosince 1828. Frant. Palacký. 20

Strana 21
STAŘÍ LETOPISOVÉ ČEŠTÍ

Strana 22

Strana 23
Mnozí lidé rozumní, světští i duchovní, rádi čtú kroniky a pří- hody lidí těch, kteříž sú před nimi byli, a kterak se jest za jich časuov dálo; a to pro dvojí věc. Jedno proto, naleznú-li v těch kniehách co dobrého, řádného a poctivého na kterém předku, aby se téhož chopili, příklad sobě z toho dobrý vezmúce, a jiným aby k témuž uměli raditi. Druhé proto, naleznú-li co zlého, ne- řádného, nepříkladného, ježto by kto proti Bohu a cti učinil, aby se toho napřed sami uměli varovati a vystřiehati, a jiným uměli raditi, aby se toho vystřiehali; nebo sčastný jest ten, kohož cizie škody a příhody opatrna činie. A protož pro tě dvě věci umienil sem krátce položiti a dotknúti věcí znamenitějších, kteréž sú se dály za krále Václava, římského a českého krále, a po jeho smrti; tu kdež jest pan Beneš z Hořovic přestal mluviti o králích a cie- sařích římských, jakož o tom v jeho kronikách českým jazykem jest popsáno. Pak druzí skladatelé kronik při svém skládaní jména svého nerádi kladú a to proto, neb pohřiechu mnozí ukrutníci a tyra- nové, a zvláště stavu povýšeného, povstali sú, jimž jest těžko trpěti to, což se o nich nebo o jich předcích co pravého poví; mají ty v nenávisti a v nechuti, ktož ty věci skládají; ačkolivěk v úmysle skladatele nenie, aby k utrhání rodu tomu co skládal, než pro budúcí pamět a výstrahu jich i jiných skládá se. A bych pak já i v tomto skládaní o takových věcech neslušných co po- opustil položiti, proto se někto vybéře a nahodí, ježto jest jemu obecné dobré jazyka českého milo; ježto to opatří svým polo- žením, čeho by se budúcí Čechové měli vystřieci a čeho držeti. Protož již krátce o tom, což mi jest dobře svědomo, chci tuto 23

Strana 24
psáti a položiti, jiné věci múdřejším a opatrnějším pozuostavuje (EIK)*). 1. (ABC.) Léta ot narozenie syna božieho 1378, u vigilii sv. Ondřeje [29. listopadu], umřel jest najjasnějšie knieže Karel, římský ciesař a český král; a pochován na hradě pražském v kuoru u sv. Víta, kdežto žáci žaltář pějí ve dne i v noci. Na jehožto miesťo vstúpil syn jeho Václav v panování českého krá- lovstvie. 2. (FGHMN.) Václav, král římský a český, dřieve řečeného Karla ciesaře syn, byl volen římským králem ještě za svého otce zdravie, ježtoj' se čtlo ot božieho narozenie tisíc tři sta sedmdesát šest let. Tento král český, prvé než jest jel na korunovanie na Rýn, sebral v své zemi v Čechách veliké zbožie a penieze a pánóv a rytieřstva veliký zástup. A tak u veliké hojnosti jel na Rýn, skrze bavorské země a skrze Šváby. A kudyž koli jel v těch zemiech, všudy na hospodách byla veliká svoboda a ve všem hojnost. A tam na Rýně byl korunován první korunú železnú, jakož jest obyčej a právo. A kterakž kolivěk měl veliké penieze, když zase jel, ještě se jemu stravy nedostávalo, tak že musil některé pány své ve stravě tam zastaviti. (Potom, když se jest zase do Čech navrátil, knieže bavorské řečené Klem**) posadil se proti němu, chtě římským králem býti; a vtrhl byl do Čech přes mezi, a poškodiv což mohl, vtrhl do Bavor zase. A proto král Václav šikova kněze Zbyňka arcibis- kupa, a kněze Sulka probošta chotěšovského s drahnými vojsky do Bavor, a položichu se na hrázi rybníka velikého, jenž slove rybník Landkrabin. Ti také škodu velikú učinichu v Bavořiech, 1378 *) Rukopis stokholmský (F), vykládaje tuto předmluvu slovy ukrá- cenými, přidává v ní tuto zprávu: Pan Beneš rytieř z Hořovic byl jest živ za ciesaře Karla a zastal ještě let krále Václavových. A protož přestal dále skládati, poněvadž král Václav živ byl. Neb obecně kronik nerádi skládají o těch králích, kteří jsú živi za jich časóv. Pak-li kdo co skládá pro pamět budúcím, ale nerád toho vydá, jeliž po smrti toho krále. **) Ruprecht Falcký, řečený Klem, byl r. 1400 zvolen proti Václavu IV. německým králem, r. 1401 vpadl do Čech a v září téhož roku se vypravil do Italie, aby získal císařskou korunu. Byl však přítelem Václavovým, Janem Galeazzou Viscontim, vévodou milánským, poražen u Brescie a musil se vzdáti svého plánu; zemřel 1410. — Výprava obou bojovných prelátů do Bavor spadá do r. 1406 a zpráva letopisů je snad změtena s výpravou Pražanů a Sirotků, kteří 9. června 1428 skopali u Nitenova, blíž Řezna, zmíněný rybník. (Pozn. vydavatelova.) 24

Strana 25
a chtiechu ten rybník veliký skopati: i báli sú se, aby mnoho lidí neztopili a nezhubili, ježto sú pod tiem rybníkem ve vsech obý- vali. Potom ten jistý Klem, ježto chtěl ciesařem býti, ot Medu- lánského trpěl velikú hanbu světskú; neb přál viece králi Václa- vovi než tomu jistému Klemovi. Mezitiem ten jistý Klem umře, a tak králi Václavovi nižádný na říši nepřekážel. On pak král Václav, obloživ se v své zemi v Čechách, nejede do jiných zemí až do smrti své, kterakž kolivěk Vlachové vždy jeho očekávali, skoro-li pojede, aby ciesařskú korunu přijal.) 3. (CEIK.) Za krále Václavových let mladých byl dobrý pokoj v české zemi a veliké bohatstvie. Neb ten pokoj byl zjednal a zpuosobil ještě otec jeho, slavné paměti ciesař Karel. Také bo- hatstvie této zemi české tiemto obyčejem byl přivedl, že všecka kupectvie, kteráž z Benátek přes hory Korutanské šla, ta všecka musela se prvé v Praze staviti ciesařským zjednáním; a tudy veliké puožitky, a zvláště Praze, byli přivedeni. K tomu také Hora Kutna velmi dobře šla a mince čistá byla; a tak země v hoj- nosti oplývala v pokoji. 4. (AC . ..) Léta 1380 na Nové léto [1. ledna]*) umřel jest kněz 1380 Jan kardinál arcibiskup pražský druhý, řečený Očko. (M. Je- hožto tělo odpočívá v kaple kostela pražského ke cti sv. Erharda vyznavače a Ottilie panny, tu jest sobě pohřeb zvolil; kterúžto kaplu řečený kněz Jan kardinál vyzdvihl a nadal...) L. Na jeho místo vstúpil kněz Jan z Jenštejna, patriarcha alexandrský, třetí arcibiskup pražský ...) 5. (AC ...) Léta téhož byl jest mor veliký v Praze a v Čechách od Božieho vstúpenie [3. května] až k sv. Václavu [28. září]. 6. (AC.) Léta 1386 bratřie ztonuli sú u Moravě pod horú sv. 1386 Hippolita.**) 7. (ACM.) Léta 1387 umřela jest králová Johanka, prvá krále 1387 Václavova římského a českého krále žena. 8. (ABC ...) Léta téhož korunován jest král Sigmund, bratr krále Václava, na uherské královstvie. 9. (..D—N.) Léta ot narozenie syna božieho 1388 pan Mar- 1388 kvart z Vartemberka, kterýž v ty časy držel Žleby hrad, najprv počel válku v zemi po ciesařově Karlově smrti proti králi Václa- vovi a počel v zemi lúpiti. A potom král Václav rozhněvav se (FGH) i káza Žleby obehnati. I dobychu Žlebóv a pana Mar- *) Jan Očko z Vlašimi zemřel 14. ledna 1380. (Pozn. vyd.) **) Hradiště u Znojma, kdež měli klášter křižovníci s červenou hvězdou, o nichž se mluví jako o bratrech. (Pozn. vyd.) 25

Strana 26
kvarta nesechu do vězenie (F. a potom jest brzo hořem umřel), a rozbořichu jemu Žleby, Rohozec a Zbiroh. (E—N.) Potom král kázal k Kornhúzu přitrhnúti; i dobychu jeho a káza jej také rozbořiti; neb z něho velmi zemi škodili.*) 10. (.. C . ..) Léta 1389 byla pohroma na Židy v Praze (B. na Novém městě) na velikú noc [18. dubna]. Neb když šel kněz s tělem božím v čas nešporní a Židé loučeli kamením na kněze (LM a vyrazili mu tu drahú svátost z rukú), takž jedny zbili a druhé spálili. 1390 11. (AC.) Léta 1390 bylo jest milostivé léto v Římě. 1392 12. (ACM.) Léta 1392 byla potopa v Praze, ten den [5. pro- since] před sv. Mikulášem. 1393 13. (.. C .) Léta 1393 umřela jest ciesařova Karlova manželka Alžběta v Králové Hradci v sobotu masopustní [15. února].**) (M. A nesena do Prahy a pochována na hradě u sv. Václava v hrobě vedlé ciesaře Karla.) 14. (ACDE...) Téhož léta utopen jest slavný doktor kněz Johánek, vikář arcibiskupstvie pražského, pod mostem praž- ským, krále Václavovým rozkázaním; proto že proti jeho vóli stvrdil opata kladrubského.***) (FGH...A jest pochován na hradě pražském u sv. Václava, tu kdež jeho jméno vytesáno jest na kameni a kříž na témž ka- meni. Na kterýžto kříž i podnes ižádný nerád nohama vstúpí.) 15. (.. D ..) Léta téhož byla jest suchota veliká v Čechách, na pamět smrti toho doktora utopeného, že v Praze bředli přes řeku lidé; a byla voda zelená všechna jako tráva. 16. (..FGH.) Téhož léta bylo milostivé léto na Vyšehradě; neb papež Bonifacius byl pójčil k prosbě krále Václavově. Po- čelo se v postě, tu neděli po středopostí, ježto se zpievá Laetare Jerusalem [16. března]; a trvalo až do Povýšenie sv. Kříže [14. září]. (C . . . Léta 1394 bylo jest na Vyšehradě milostivé léto z Říma přineseno na středopostí a trvalo plný rok v sedmi kosteléch; a putovali lidé za sedm dnóv po těch kosteléch chodiece (LM na Vyšehrad k sv. Petru, k Božiemu tělu v Novém městě pražském, k Matce boží Sněžné, na Zderaz, na hrad k sv. Václavu, na Stra- hov a na Břevňov). A po tom milostivém létu na druhé léto přidali sú té milosti ještě až do Matky božie na nebe vzetí [15. 1389 *) F... neb ten Kornhauzský také byl provinil jemu. **) Alžběta Pomořanská zemřela 14. února 1393. (Pozn. vyd.) ***) Johánek z Pomuka byl utopen 20. března 1393. (Pozn. vyd.) 26

Strana 27
srpna]; aby zdali by se kto obmeškal, aby ještě přišel, že mají ještě plné hřiechuov odpuštění. A tu jest slit zvon veliký.) 17. (A.) Léta 1394 král Václav římský a český byl jest jat*) od 1394 svých pánóv českých a byl držán 17 neděl: ale vysvobozen jest knězem Janem, markrabí lužickým a Prokopem, markrabí mo- ravským. A byl jest jat v pátek na sv. Stanislava [8. května v Berúně. (F. To jest bylo prvnie jeho jetie; a od té doby král nesměl se pánóm nikde právě svěřiti.) (CFGH .. Téhož léta, na den sv. Stanislava [8. května], král Václav byl jest jat před Berúnem puol míle v Králově Dvoře, od pánóv svých českých, skrze zpósobenie krále Sigmunda uher- ského, bratra jeho, a Jošta, markrabí moravského. Odtud nesen jest do Prahy na hrad a v tu věži velikú hranatú (L. nyní slove Bílá věže), nahoru byl vsazen a pod stráží s velikú pilností cho- ván) ... (M. To když se stalo,**) řečení páni bojiece se obleženie vévody Jana, bratra řečeného krále, tajně nočně s ním utekli na hrad Přibenice; odtud pak na Krumlov, potom do Rakús ho donesli. Potom vévoda Jan s velikými zástupy z rozličných zemí, s knie- žaty leželi u Budějovic na poli, páléce a pléníce až do vydání krále, na sv. Štěpána nalezení [3. srpna] ...) 18. (M.) Léta božieho 1395, na den nalezení sv. Štěpána 1395 [3. srpna], pan z Rosenberka s vojskem Rakušanuov vytrhl na pole a rozbili stany své proti králi na poli u Budějovic a Vodňany město zebrali. A tehdy pan Rosenberský zkazil hrad Kugelvais. Také téhož léta položili se blíž Sušic až k svátku Všech svatých [1. listopadu]. 19. (M.) Léta božieho 1396 v středu [31. května] před Božím 1396 tělem, král Václav Jošta, markrabi moravského, jal pod glejtem a pana Bočka z Poděbrad. 20. (LM.) Téhož léta Sigmund, uherský král, ztratil boj v po- *) O jímaní krále Václava větší díl rukopisů dávají zprávy zmatené a sobě odporné. EIK kladou jen jedno jetí 1. 1394; FGHN kladou dvoje, 1. 1393 a 1394, M dokonce troje, 1. 1393, 1394 a 1402; jen A udává pravdu věrně, a po něm poněkud i B a C. Že král Václav podvakrát, a sice po- nejprv 1. 1394 v máji u Berouna, podruhé l. 1402 v březnu v Praze jat byl, jest věc hodnověrnými prameny odjinud dostatečně zjištěná. Zde uvedené zprávy z rukopisů, tak jak se s historickou pravdou srovnávají, pod léta svá 1394 a 1402 pořádány jsou. **) Tyto zprávy, kteréž jediný rkp. M. udává, srovnávají se s kronikou od Dobnera (Monum., Tom. IV., pag. 64—65) vydanou a Benešovi Kra- bicovi z Veitmile omylně připisovanou. Tak i num. 18. 27

Strana 28
hanech; a mnoho urozených pánuov a dobrých lidí tam zbito a do Turek zajato. 1397 21. (A—N.) Léta 1397 ten den na letnice [10. června], zbiti sú na Karlštejně tito páni: pan Štěpán Opočenský, Štěpán, řečený Poduška z Martinic, pan Strnad a Markold, mistr strakonický. A jsú zbiti od mistra Hanuše, kniežete ratiborského. A tu jest svého kniežetství poškvrnil; neb prvé slúl kněz Hanuš, potom jemu řiekali mistr Hanuš, jakž jest katem byl nad pány. (FGH... Čechové nemajíce sčestie k tomu rodu ratiborskému, jeho se potom štítili a varovali. Nebo syn mistróv Hanušóv, kněz Mikuláš, také potom vydal čtyři rytieře české jako na masné krámy králi uherskému, jakož svým miestem bude o tom pově- dieno.) 1399 22. (CM.) Léta 1399 den sv. Mikuláše [6. prosince] spálen rathúz Starého města pražského s mnohým oděním. 1402 23. (FGHN.) Léta ot narozenie syna božieho 1402 mistr Jan Hus, z Husince rodem, počel kázati v Betlemě.*) A tak obecně pravie, že dokud jest kázal na pány, rytieře a panoše, na měšťany a řemeslníky, všichni jeho chválili a byli naň laskavi. Ale jakž se na kněžstvo oboři a na papeže i na jiné stavy duchovnie, tak jeho mnozí odpadechu. A papež skrze žaloby kněžské poče jeho po- honiti do Říma a kletbu naň vydá; jakožto i to miestem svým bude pokázáno. 24. (B.) Léta téhož ukázala se hvězda kometa ocasatá. A po- tom krále Václava jal král uherský a Prokopa, markrabi mladého; i dal král do vazby vévodovi rakúskému a markrabi Prokopa umořil. — Také to léto Mišenský ležal u Prahy aneb před Prahú v oboře. — A to léto**) zabit pan Smil Flaška den sv. Hippo- lita [13. srpna]. (CM. Léta 1402 ukázala se hvězda s ocasem kometa a svým ukázaním mnohé zlé věci znamenala české zemi. Neb v to léto přijel král uherský Sigmund do Čech a mnoho zlého učinil s po- mocí některých pánuov českých, jakožto Rosenberka, Švamberka, Švihovských, Michalce, Bergova, Šternberkuov i jiných. Jal *) Rukopisové kladou počátek kázaní M. Jana Husi v Betlemě na rok 1400. Ale že teprv 1. 1402, 14. března, po ustoupení M. Štěpána z Kolína, za kazatele v Betlemě ustanoven jest, dosvědčuje původní listina jemu na to vydaná, kteráž podnes v archivu vysokých škol pražských se zachovává. **) Jiní rukopisové kladou rok 1403, v němž pan Smil Flaška zabit byl. 28

Strana 29
krále Václava, bratra svého, a do Vídně jej do vězení vydal.*) A Prokopa, markrabi moravského, bratra svého strýčeného také jal, glejtovav jej s Bezdězi k sobě; a táhl s ním k zámkuom, kteříž se krále Václava přidrželi, až i před Blaník přitáhl; tu jej kázal na taras svázati (b. a k němu střéleti), až i hrad Blaník museli králi Sigmundovi uherskému dáti. A tak búřky a války v Čechách i v Moravě byly sú; a od té chvíle řádové a práva v Čechách přestali sú. Neb král Václav, když z toho vězení z Vídně ušel a do Čech se vrátil, nikdy těm pánuom nevěřil, aniž mezi ně více jezditi chtěl. To bylo jeho druhé jímanie. — Také toho času král Sigmund, když jest ležal u Poděbrad, tu sú Uhři podavovali panny a násilé i mladým ženám činili a k tomu jiného mnoho zlého. — Také v to léto Mišenský přitáhl do země návodem těch pánuov, kteříž proti králi byli. I zbil u Prahy v oboře jeleny.)**) 25. (.. FGH.) Mnozí se na to tieží, proč jest král Václav jímán od panóv? Tak pravie, že říše za něho velmi zle stála.***) A při- jiežděli k němu mnozí, jakožto k římskému králi, žalujíce jemu svých nehod a bezpraví. On za to málo dbal a druhých i před se nepustil. O to s ním páni často mluvili, aby toho polepšil: on také málo na to dbal; toho jim líto bylo, i nejměli k němu lásky. K tomu také král uherský Sigmund, bratr jeho, a jiní vždy naň přimlúvali a žalovali. Takž pak jedno s druhým strmácevše, i jí- mali se s ním. On potom věčně se jim nedověřil, a páni jemu také. Král pak zdělal sobě milostníky z lidí rovných (CE ... chudé panoše) a byl na ně laskav a pomáhal jim, a na pány netbal ničehéhož. (CE. A oni také druzí předeň nesměli do své smrti, jako pan Jindřich starý z Rosenberka, otec páně Oldřichóv, etc.) 26. (CM.) Téhož léta 1402 pan Sigmund z Karlštejna a pan Sokol ztekli sú Jihlavu, druhý pondělí v postě [20. února]. *) CEF... Tu král Václav ve tvrdém vězení chován tak dlúho, až jemu Bóh pomohl ujíti, skrze pomoc jednoho křižovníka zákona strako- nického (GHN. jenž potom byl farářem v Manetíně). Král Sigmund v ty časy byl přijel do Čech z Uher a dobýval hrádku Skalice, blízko od sv. Prokopa, a dobyl i rozmetal. Racek Kobyla byl se na něm zavřel; a když srozuměl, že chce k němu šturmovati a že by se neobránil, skradl se v noci dolóv s svými se všemi na Rataje hrad; tak že na něm ižádného nenalezli, jedinú bábu a svini. — **) Událo se r. 1401. (Pozn. vyd.) ***) CEIK... I obsielali korferštové a jiná kniežata říská pány české, aby králi svému radili, aby říši dobře zpravoval. A když s ním páni o to mluvili, nešlo mu to k mysli; a druhdy pánuov nechtěl před se pustiti, boje se, aby jeho nejímali, jakož potom přišlo na to . . . 29

Strana 30
A měšťané brániece se, i přemohli pány i zjímali je i služebníky jich; a šacovali se ti páni a dali od sebe čtyři tisíce kop gr. a mu- seli se jim zapsati. 27. (CM.) Toho léta byla proměna na slunci v středu [14. června] před sv. Vítem; a v to léto byl veliký mor po rozličných krajinách. 28. (CDEF.) Potom léta božieho 1403 Zbyněk arcibiskup dobyl jest Mikše Zúle (C. pro lúpež) na Čajchanově hrádku (F. kterýž nynie slove Kostkóv Hrádek) a kázal jeho všecky zvěsiti na pražské šibenici, a Zúle najvýše.*) Toho Zúle s jeho se všemi mistr Hus provodil až bliž k šibenici, a navedl jeho na to, že obrátiv se " k lidu řekl: „Svatá obci, prosímť vás, proste za mě Pána Boha!" **) A to se stalo ve středu [11. července] před sv. Marketú. 1404 (B. Léta 1404 oběšen jest pan Zúl a s ním padesát jeho tova- ryšóv krásných mladých.) 1405 29. (AC ..) Léta 1405 u vigilii [23. června] sv. Jana Křtitele, Sigmund z Orlíka, podkomoří královstvie českého, sťat jest v Praze na síni na staroměstském rathúze. 30. (bCM.) Téhož léta Rakúský,***) otec Albrechtuov, oblehl na Znojmě Sokola a Suchého Čerta; i zabit jest tu před Znojmem a jiní páni rakúští a lid jich utekli pryč, nechavše tu dvú prakuov a tří pušek. (CM.) Item potom po nemnohé chvíli, jako třech čtvrtech léta, znojemští měšťané dočekavše, když pan Hynek Suchý Čert sjel doluov s města Znojma, i pustili měšťané na město Jošta, mar- krabi starého, a zjímali lid páně Hynkuóv, kterýmž bylo město osazeno; a tak ve třech dnech zvěsí a stínají jich dobře na 80 mladých, krásných a vítězných lidí. 31. (BbC ..) Léta 1407, tu sobotu [28. května] na neděli po 1403 1407 *) Hrádku nad Sázavou (Komorního hrádku) bylo dobyto počátkem července r. 1404 a Zúla byl popraven 9. července, opravdu ve středu před sv. Markétou, ovšem r. 1404. Srov. následující článek letopisů k r. 1404. (Pozn. vyd.) **) FGHN. Ten Zúl visel sedm let, neb byl za hák oběšen a jeden blázen byl jemu nohu utrhl jednu, chtěje ho dosáhnúti a pochovati. Neb jest každého viselce, kteréhož mohl dosáhnúti, rád pochoval aneb do Prahy přinesl, a postavil jeho v noci hokyni a ona musila zjednati, aby jeho nesli k sv. Štěpánu na Rybníček, kdežto takové lidi, nebolito stínané pochovávají. — ***) Albrecht IV. s králem Zikmundem oblehli Znojmo v červenci r. 1404. Albrecht IV. nebyl zabít, nýbrž zemřel v ležení 14. září téhož roku. (Pozn. vyd.) 30

Strana 31
Božiem těle, Králové Hradec vyhořal. A potom téhož léta byla velmi ukrutná a tvrdá zima, že sú lidé mřeli po cestách, i hovada domácí i lesní, a trvala od sv. Martina [11. listopadu] až do postu. 32. (CE—N.) Léta od narozenie syna božieho 1408 svadili se 1408 a potkli mistři čeští z koleje s mistry německými o hlasy; neb Němci chtěli mieti tři hlasy a Čechové aby měli toliko jeden hlas. (FGHN. Tak se bylo stalo, že když ciesař Karel, otec krále Václavóv, zakládal a nadal to studium neb učenie pražské, i že nebylo mistróv českých té chvíle v Čechách, leč se jest kto v jiné zemi učil a došel mistrovstvie, protož jich bylo málo, a ciesař chtě rozmnožiti pražské učenie, i napustil zprvu mnoho němec- kých mistróv a dopustil jim, aby měli tři hlasy a čeští mistři toliko jeden, tak dlúho, dokud by se čeští mistři nerozmohli. Také v tom majestátu s zlatú pečetí, kterýž vydal ciesař na svobodenstvie mistróm pražským, psáno stojí, že to učenie na- dává a vysazuje ku podobenství učení pařížskému. I zdálo se mistróm českým, že jim to nejde podlé zápisóv ciesařových.) O to se mnoho súdili před králem Václavem, jezdiec oboji na Točník i jinam, až nad svú pří Němci podzuofali, prvé než se ortel vypověděl. A protož sú se mistři němečtí všichni s bakaláři a s studenty svými spikli a pod přísahú (H. a pod utětím palce u ruky pravé) sobě slíbili, jestliže budú odsúzeni tří hlasóv a ne- pójde-li po jich vóli, aby všichni z Prahy vyjeli a ižádný jeden po druhém aby v Čechách neostával. Jakž se jest to potom i stalo. Takž potom léta 1409, v ty dni po Božiem vstúpení [16. května], všickni mistři němečtí, doktorové, bakaláři, studenti a jiní kolegiátové z Prahy na jeden den určený a od nich uložený vyjeli a vyšli na všecky strany podlé jich smlúvy, rozprodavše prvé své věci, kteréž měli. (FGH. A jeli najviece na Rýn a do Sas a do Foitland a do Bavor i jinam do rozličných zemí německých.) Takže jich vyšlo a vyjelo z Prahy viece než na dvadceti tisícóv. (H. A také z toho vyjití založili studium, to jest obecné učení v Lipště a to trvá až do dnešního dne.) Pražanóm bylo toho velmi žel, neb jich měli veliké požitky a byla jimi Praha velmi silna. Neb sy- nové velikých kniežat, pánóv a jiných urozených lidí v Praze se učili a tu obývali, a potom v svých zemiech velicí biskupi a pre- láti byli; kupci také bohatí vezúce kúpi rozličné do Prahy synóm svým, kteříž se v Praze učili, porúčeli, aby jim to rozprodali, a jiného zbožie nakúpíce, otcóm svým do jiných zemí posielali. Tak jest bylo mnoho tu chvíli těch mistróv, bakalářóv a studen- tóv rozličného učení v Praze, že tomu člověk těžko uvěří, ktož 1409 31

Strana 32
1410 jest toho sám neviděl, jakož sem já také toho zastal;*) a všecka země česká (podle světa mluviec) měla toho čest i puožitek nemalý. Matiáš Lauda praví, ten jest ještě živ, že jest bylo inti- tulovaných a připsaných té chvíle třidceti a šest tisícuov, kromě těch, ktož sú ze škol do koleje na lekcí chodili. (FGHMN. Však také ti všichni, ktož sú z Prahy byli vyjeli a vyšli, s pravú věrú sú dlúho po Praze túžili.) (GMN. Potom, když mistr Jan Hus do Konstanci přijel, vinu jemu z toho dávali, a diel dobrý byli příčina jeho smrti.) 33. (B.) Téhož léta, v sobotu [11. května] po sv. Gothardu, Elška kněžna, synovkyně krále Václava, vezena jest za muž do Francouz. 34. (CEF.) Téhož léta sťat jest v Praze pan Švamberk, otec nynějšího pana Jana z Přimdy. 35. (bCM.) Také téhož léta, patriarcha**) přinesl tělo sv. Lon- gina do Čech a na Vyšehradě pochoval. A v to léto slunce se proměnilo o sv. Tiburcí [11. srpna). 36. (CEF...) Léta božieho 1410, tu středu [16. července] po Rozeslání svatých apoštoluov, spáleny sú kniehy mistra Jana Viklefa z Englantu, ve dvoře arcibiskupově kněze Zbyňkově Zajiecově na Malé straně, (A. odsúzené doktory za kacieřské.) A o to byla veliká búřka a ruoznice mezi královými dvořany a mezi kanovníky a kněžími jich, až i písně skládajíce o arcibiskupu o knězi Zbyňkovi, zpievali obecně po Praze. V ty časy byl veliký rozbroj mezi kněžími kanovníky a mezi mistrem Janem z Hu- since.***) 37. (A—C ..) Téhož léta, na den Rozeslání svatých apošto- luov [15. července], stal se jest boj veliký mezi králem polským a mezi Prušany. Ten boj Prušané ztratili; (B. a tu sú zabili komtora mistra pruského.) *) FGHN... jakož jsem diel toho dobře svědom a jist, a jakož staří mistři nás zpravovali, mistr Jan Příbram, mistr Šindel, mistr Borotín, Matiáš Lauda z Chlumčan, Jan Zvíkovec i jiní studentové, tak praviec a jistiec, že by jich bylo intitulovaných, t. j. k koleji připsaných, třidceti a čtyři tisíce (GHN. 44 tisíce) ... **) Václav Králík z Buřenic, nejv. kancléř a milec krále Václava. (Pozn. vyd.) ***) FGHN. To byla veliká bůřka a ruoznice. Někteří pravili, že jest mnoho jiných kněh zpáleno nežli Viklefových; a proto se lidé búřili v ty časy, a najviece královi dvořané na kanovníky a na kněžie, a s nimi obecně všickni lidé v Praze. Neb jedni drželi s kanovníky a druzí s mi- strem Husí, takže mezi sebú písně hančivé skládali jedni o druhých. A od 32

Strana 33
38. (AC.) Léta téhož kněz Zbyněk, arcibiskup pražský, pobrav svátost hradu a kostela pražského, i vezl na Rúdnici. A když jest zase přivezena do kostela pražského, král Václav pobrav ji, i vezl tu svátost na hrad Karlštejn. 39. (B.) Léta 1411 umřel Jošt, markrabie starý. 40. (CEF.) Léta téhož, kněz Zbyněk Zajiec z Hasenburka umřel v Prešpurce v Uhřiech, den sv. Václava [28. září]; a odtud přivezen do Prahy. Leží pod novú zvonicí na hradě u sv. Václava, jakož hrob mramorový s jeho nápisem ukazuje. (FGHN. A pochován jest s velikú poctivostí a s žalostí; neb ho mnozí lidé chválé i podnes, ktož sú jeho znali, žej' byl dobrý člověk, by ho byli kanovníci a kněžstvo svú radú nekazili. Pravie někteří, že by proto vyjel z Čech v některú chvíli před tiem, že by psal papeži, že se v Čechách kacieřstvo počíná, aby to papež opatřil a stavil, dokud by se nerozmohlo. Potom s ním o to mlu- veno, aby ty jmenoval a ukázal, kto by ti byli, ježto by to začí- nali, že by se i oni k tomu chtěli přičiniti, aby to bylo staveno. On k tomu nic neodpověděl, nechtě sobě klamu dáti; a rozuměje, že by o to měl pótku a řeč delší mieti, i jel z Čech, chtě jeti k králi Sigmundovi uherskému. A než jeho dojel, až umřel v Prešpurce, (LM. otráven jsa od kuchaře svého, kteréhož potom čtvrtili v Českém Brodě.)*) 41. (CEF.) Po něm byl Albík, veliký mistr vnitřnieho lekař- stvie, arcibiskupem českým; a byl Němec přirozený, z Uničova rodem. Pravili obecně lidé, žej' se vkúpil v to arcibiskupstvie, neb jest měl mnoho zlatých. Ale že byl přieliš skúpý a ne- ztravný, a nechtěl rytieřov a panoší za sebou mieti, aby jim peněz nerozdával: i učinil směnu ihned po několika neděléch o to arcibiskupstvie a o děkanstvie vyšehradské; a k té směně přičini se Konrád podkomořie; i by arcibiskupem českým, byv prvé 1411 té chvíle veliká nechut mezi lidmi vzrostla. Žáci také kuorní, kteříž na hradě bydlili v obecnici, uhlédajíce na hradě toho, ktož se jest mistra Husi přidržel, uvlekúce ho mezi se do obecnice, mrskali jeho metlami nemilostivě. A protož veliká kyselost a rozbroj v lidu byl, a písně o sobě skládajíce hančivé, zpívali po Praze chodiece. A vždy se lidé hádali o ká- zanie mistra Husovo; jedni pravili, že pravdu na kněží káže, a druzí že nic. Takž se hádali a vadili, že potom přišlo to k velikým válkám a záhubám a ke všemu zlému vší koruně, jakož potom bude praveno. *) Údaj o otrávení arcibiskupa Zbyňka je nepravdivý. Vznikl změ- tením smrti arcibiskupovy s úmrtím markraběte Jošta 17. ledna 1411 (viz článek 39. letopisů). Jošt byl prý otráven a nešťastník, kterého vinili tímto zločinem, byl pak v Českém Brodě čtvrcen. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 3. 33

Strana 34
1413 podkomořím a popravcí. Mistr Albík pak byl jest potom proto arcibiskupem cesarienským nazván a jmenován; a pobyv v Praze, coj' mu se zdálo, jede pryč z Prahy a z Čech; tamž pak někde i umře. Ten mistr Albík udělal sobě velmi krásný a nákladný hrob s mnohými cimbořími u Matky božie na Lůži; kterýž potom v kusy ztroskotali, když obrazy a tabule kazili a bili. 41. (AD. Léta 1413 den sv. Alexie [17. července], kněz Konrád Němec přijat jest za arcibiskupa pražského.) (CEF... Ale že Konrád Němec, rodem z Vestvaluov, již jsa po Albíkovi arcibiskupem, byl dosti ostaružný člověk a ohrošilý,*) rozzastavova města a zbožie mnohá arcibiskupská, a zvede sobě na penieze, ježto mnohá i podnes jsú v zástavě, a sám ostavi sobě toliko Rúdnici. Tu byl, až potom i vzdal ji panu Janovi Smiřic- kému, a se jemu poručil; a on Konráda smrti dochova. A tu přesta svěcenie kněžstva v Čechách, ani dopustil sufragánovi světiti kněží, neb se jest toho obával, kdyby je světil, aby se nepřidrželi mistra Husi, jenž proti kněžstvu kázal. Jakož i tak mnozí kněžie a mistři přidrželi sú se jeho a lid obecný v Praze téměř všickni kromě Němcóv a konšelóv; neb na raddě tehdáž téměř všickni Němci byli na Starém městě; ale potom se to jináč změnilo opatřením slušným,) 1412 43. (E—N.) Pak léta božieho 1412 v pondělí [11. července před svatú Marketú, stínáni sú v Praze tří mládenci pro odpustky, ježto kněžím na kázanie odpierali proti těm odpustkóm. A to byli takovíto odpustci: Papež poslal své buly a listy do Prahy, dávaje věděti, že jest vydal kříž na krále Ladislava na- pulského, aby proti němu penězi pomáhali, že budú účastni toho, což se bude tam dieti, jako by při tom sami osobně byli, a k tomu za to že budú zbaveni muky, netoliko pokuty a viny. A byly tři truhly dobře okované udělány, aby lidé do nich penieze kladli na ten žold proti králi napulskému: jedna truhla nebo kapsa byla přikována na hradě v kostele u sv. Václava za oltářem sv. Víta, kdežto najviece okolo chodie, druhá na Vyšehradě, třetie u Matky božie v Týně. Proti kterýmžto odpustkóm zasadil se mistr Jan Hus s mnohými jinými mistry a den určený rozepsal intimací všudy v Praze podlé obyčeje mistrovského téměř po všech dve- řích kostelních a klášterských i na hradě u sv. Václava i na mostě na dvéří i na Vyšehradě i jinde všudy, kudyž najviece lidu cho- dilo, pozívaje všech vóbec i každého zvláště, doktoróv, mistróv, *) GN. hrošitný. 34

Strana 35
licenciátóv, bakalářóv, studentóv, mnichóv, kněží i všech, ktož by chtěli k tomu jíti a odpierati jemu, aby přišli do koleje na velikú sieň, do lectorium ordinarium disputationum, za mistra Marka, rektora universitatis. A ta posicie takto byla latinskú řečí roze- psána všudy: „Utrum secundum legem Jesu Christi licet et ex- pedit, pro honore Dei et salute populi christiani, et pro commodo regni, bullas papae de erectione crucis contra Ladislaum regem Apuliae et suos complices, Christi fidelibus approbare?“*) A to proto byla prvé rozepsána po dveřích, aby všickni věděli, k čemu odpoviedati a na tu posicí prvé pomysliti. Na kterúžto posicí, když ten den přišel,**) všicku svú řeč vedl a zavřel mnohými duo- vody, že nenie slušné dávati peněz papežovi pro vylévaní krve křesťanské. Takž pak doktorové staří, jakožto doktor Vlk, doktor Kbel a jiní, což a jakž se jim zdálo a pokad, odpory činili každý zvláště, sediece řadem svým po starších. Jiní pak mnozí mistři beze všie odpory svolovali o tom rozumu M. Janovu Husovu. Když pak přišlo na mistra Jeronyma, ten také s mistrem Husí v rozu- miech se srovnal a velmi dlúho řeč svú rozšířil a výmluvně vypra- voval. A z té řeči zchopiv se z svého miesta a povstav, a chtieše ihned jíti na rathúz před konšely, chtě před nimi státi o to, že jsú to falešní odpustci. S nimž množstvie veliké studentóv vstalo a jíti s ním chtělo: a sotnú túhú rektor universitatis to uklidi pěknú řečí. Však mistr Jeronym toto slovo k mistru Markovi vece česky: „Slyšíš-li, mistře Markul však ty za mě svého hrdla nedáš, jáť sám za se svú šíji dám!“ Po tomto slovu ihned zase v řeč latinskú udeři: „Nonne sanctus Paulus dixit: Scio cui credidi, et certus sum, quia potens est depositum meum servare in illum diem?“***) Když pak bylo dokonáno to aktum, ten den mnohem viece studentóv šlo za mistrem Jeronymem než za mistrem Husí: neb se jim líbieše řeč, kterúž jest na tom hádaní učinil. Mistr pak Hus téměř na každém svém kázaní v Betlemě vedl lidi, aby peněz na ty odpustky nedávali. Takž tehdy ti tří napřed dotčení, *) „Zda podle zákona Ježíše Krista je dovoleno a prospěšno ke cti Boha a pro spásu lidu křesťanského i pro prospěch království schvalovati věrným v Kristu papežské buly o vyhlášení kříže proti neapolskému králi Ladislavovi a jeho spojencům?“ (Překl. vyd.) **) Husova disputace se konala 17. července, jeho oponenty nemohli však býti doktor Vlk, který zemřel již v srpnu 1410, ani asi doktor Kbel, který také pravděpodobně již nežil. (Pozn. vyd.) ***) Zdaž neřekl svatý Pavel: Vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u něho složil, ostříhati až do onoho dne?“ (Překl. vyd.) 35

Strana 36
proto že těm odpustkóm odmlúvali a pravili, že jsú lživé a falešné, proti zápovědi konšelské jsú v Starém městě stínáni, ale s stra- chem a bázní velikú. Tuto by bylo mnoho praviti, co se jest před tiem dálo ten den, než sú tito stínáni. A bylo u pondělí [11. července], a před tiem tu neděli v kázanie zjímali je; jednoho s hradu přivedli, druhého ot sv. Jakuba z kláštera a třetieho ot Matky božie z Týna. Ale musím ukrátiti, než tolikoť chci povědieti: byl sem při tom, když bylo v ten pondělí a v hodinu jako třetí na den, a již se bylo proneslo, že jsú ti tří zjímáni pro odpustky, i mistra Husi to bylo došlo. I šel mistr Hus s jinými mnohými mistry a studenty na rathús, prose pánóv konšelóv, aby jeho před se pustili, že by chtěl rád s nimi pomluviti. A tak se stalo, že s několiko mistry pustili jeho před se; jiní všickni mistři stáli před rathúzem s svými studenty, jichžto mohlo býti na dva tisíce. V tom mistr Hus mluvil s kon- šely, prose jich, aby těm třem nic nečinili pro ty odpustky, a pravě, že on jest toho póvod, aby těm odpustkóm bylo odpieráno, a měli-li by jim co proto učiniti, aby jemu prvé učinili, že on jest toho prvnie příčina. Konšelé potázavše se, odpověděli jemu a jiným mistróm, kteříž s ním byli, že jim nic nemá se proto státi, aby šli s svými domóv a aby se rozešli na svá obydlé. A tak mistr Hus, maje za to, že jim nic nebude, šel s dobrú myslí s svými se všemi do Betlema a jiní na svá obydlé, jeho doprovodivše. Ale lid vešken obecný očekáváše na rynku, co z toho bude uči- něno, a hlediece, jaký konec ta věc vezme. Nebo ráno kázali byli biřicóm volati, aby všichni chudí i bohatí byli na rynku: té pak chvíle opět kázali zpět volati, aby všichni s rynku se rozešli na své obydlé. A když se lidé najviece rozešli, tehdy konšelé rozká- zali právu a mistru, aby je vyvedúce i stínali. A šli mnozí oděnci z rathúzu a obklíčivše ty jisté, i kázali je stínati u veliké těskni těch oděncóv. A nedovedli jich na miesto popravné, než proti domu celného, (H. kdež nyní jest vytesán a namalován jedno- rožec), tu je stínali. A ihned jedna nábožná žena vrhla tři prostě- radla bílá, aby ta těla jimi přikryta byla. Tudiež potieže mistr Jičín s velmi velikým zástupem mistróv, bakalářóv, studentóv a s jiným lidem obecným a beze všie brani, ale pokojně. A vzemše ta těla, i nesli je do Betlema, neprosivše pánov za to, ani se jim opověděvše, by ta těla chtěli vzieti. A mistr začav responsoř ve- likým hlasem: „Isti sunt sancti,“*) kterúžto o svatých mučedlní- *) „Tito jsou svatí.“ (Překl. vyd.) 36

Strana 37
cích zpievají, i nese je s velikým a vysokým zpieváním a s smě- lostí velikú a radostí do Betlema, ano na to všichni oděnci hledie i konšelé. Mnozí také studentové i lidé obecní, páni a panie šli za těmi těly s velikým lkáním a pláčem u velikém náboženství, provázejíce je k hrobu, želejíce jich, jakožto té smrti nehodných. Té chvíle, když je chtěli stínati, biřic volal „kto by se téhož do- pustil, že by se jemu mělo též státi“: ihned bylo na tom miestě odpieráno, prvé než mistr Jičín přišel, že se jim křivda děje, a že jsú hotovi pro to též podstúpiti. A kterakž koli někteří byli proto zjímáni, však jim již nic nesměli učiniti, vidúce veliký rozbroj a reptánie v obecném lidu pro ty stínané: než pone- chavše jich přes noc v šatlavě, nazajtří jim kázali biřicové jíti před pány, a praviece, že by je volali. A když z šatlavy vyšli, zavřevše šatlavu a rathúz, i kázali jim domóv jíti; a ktož ne- chtěli, ale biči je odhrozili, aby před rathúzem nestáli. A jiného mnoho dálo se ty dni; a na každý den volali, aby se před rathúz nescházeli, ale čím viece volali, tím viece se scházeli; pakli je kdy rozehnali, po malé chvíli opět se sešli a o těch věcech, které sú se dály těch dnóv, spolu rozmlúvali. Pak kterak se jest mistr Hus k tomu měl a kterak jest s těmi stínanými nakládal, to opúštiem, abych nebyl potržen, bych co v tom stranil; neb sem v ty časy při těch věcech obýval a všemu sem se díval; porúčím to rozumnějším. První neděli slova o tom neřekl na kázaní a byl se přieliš veliký lid proto sšel do Betlema. A když mluvili někteří, že jemu biřic usta zamekl a páni, hned druhú neděli to velmi šířil,*) životy jich vychvaluje i smrt nevinnú velice zvelebuje a lidu všeho napomínaje, aby žádnými mukami od pravdy zá- kona božieho nedali se odstraniti a odhroziti. 44. (.. HN.) Téhož léta byl veliký vietr v pátek na sv. pannu Kateřinu [25. listopadu]; jakovéhož před tiem pamětníkuov ne- bylo ani do sie chvíle jest, a Pán Buoh jeho potom rač zachovati. A ten byl po vší zemi české, tak že mnoho stavení zbořil po měs- tech, po hradích i po vsech, krovy doluov smetal a také štěpuov mnoho zlámal, zpřevracel a dříví po lesech opačimné, ježto jed- noho dřeva jedva dva objala, i menšího mnoho z kořen vyvracel. 45. (EF...) Léta božieho 1413 interdikt byl po vší Praze, 1413 kromě na Vyšehradě, od papeže vydaný, že služby kostelní byly všudy staveny, a to pro mistra Jana Husi, dokudž by on byl v Praze; tak že ani mrtvých nedali pochovávati. Ale královi *) EF.. váže sobě každého z nich viece než tolikýž kruh zlata, atd. Šíře o tom nalezneš latině, nebť viem, žeť jest o tom o všem psáno... 37

Strana 38
dvořané sebravše se, kdež mrtvé zvěděli, proti starších vóli po- chovávali je. A o to se mnoho búřili po Praze. Tomu srozuměv mistr Hus, vyjel jest z Prahy a jel na Kozí na tvrz, blíž od Ustie Sezemova. V tom kraji jsa, mnoho lida k sobě přivinul svým kázaním (GHN. a na té tvrzi mnoho kázaní česky popsal); odtud pak jel do jiného kraje, na Krakovec, blíž k hradu Křivoklátu. Tu jsa, vyjiežděl do městeček, do vsí kázat, a zvláště kde zvěděl posviecenie neb který sňatek, tam jel; a kudyž se kolivěk obrátil, tam po něm lidé v zástupiech šli a jeli a na voziech se se všech stran k němu vezli. Tu byl tak dlúho, až pak jel potom do Kon- stancie. 46. (L.) Téhož léta od Hory vypravili se kupci do Vratislavě o sv. Janu [24. června] na jarmark; a Leskova Noha z Moravy udeřil na ně, chtěje je lúpiti: ale oni se bránili a zabili toho Leskovu Nohu. Tovaryši pak jeho zmordovali ty kupce a několik vozuov pobrali. 47. (.. FH ..) Téhož léta někteří z havéřóv šli na posviecenie do Malína, městečka blíž od Hory; z nichž někteří šli na lusky; a ti Malinští sehnali je s luskóv, čí hrách byl. Ti pak havéři šli do Hory i přivedli s sebú několiko tisícóv havéřóv padúchóv; ti obstúpivše to městečko Malín, i zapálé je. Tak ti, ktož uteci chtěli z ohně, budú zbiti všichni od těch havéřóv, a ktož ne- utekli, ti uhořeli (b. a mnoho panen i paní i mužuov zadusili je v pivnicích). To se stalo o jich posviecení, v neděli [29. čer- vence] po sv. Jakubu. To sem slyšel, ani to na kázaní kněžie lidem pravie v Praze s velikú žalostí. I podnes to městečko jest pro ten a takový mord pusto. (b. A potom po třech neděléch vyhořel Kolín.) 1414 48. (bFH...) Léta božieho 1414 mistr Jan Hus jel do Kon- stancie pod glejtem uherského krále; a s ním král Václav, římský a český král, poslal pro bezpečenstvie urozeného pána, pana Václava z Leštna, pana Jana rytieře z Chlumu, řečeného Kepka, a jiné. Na cestě nikdež se takově nic jemu nepřihodilo: než když přijeli do Konstancie, ihned ho jeli (na den sv. Kateřiny [25. lis- topadu]), a rok sú ho u vězení měli a drželi. 49. (EF—N.) Toho léta, když on u vězení těžkém seděl, mistr Jakúbek z Střiebra rozepsal intimacie a pozval doktoróv, mist- róv, bakalářóv i jiných učených lidí, aby odpoviedali a odpierali tomu, což by on v své posici položil o přijímání těla a krve božie a rozdávání lidu obecnému pod obojí zpuosobú. A to se dálo v koleji na stolici mistrovské vedlé řádu a obyčeje kolegiát- 38

Strana 39
ského. A ihned ten rok počeli rozdávati lidu obecnému pod dvě- ma zpósoboma; v kostele u sv. Martina ve zdi v Starém městě pražském ten kněz farář počel to činiti a rozdávati. 50. (L.) Téhož léta děkanové, farářové a kněží v Čechách zbie- rali s sebe daň, aby úplatek dali biskupu Janovi litomyšlskému. 51. (BbL.) Léta božieho 1415 ten pátek [7. června] po sv. Bo- 1415 nifacii ráno proměnilo se slunce a zatmělo. 52. (A—N.) Potom téhož léta třetí den po sv. Prokopě, v och- táb sv. Petra a Pavla apoštoluov [6. července], upálen jest v Kon- stancii velebný kazatel mistr Jan Hus, jsa odsúzen a potupen skrze zbor konstanský pro některé artikule, kteréž jest v Praze a v Čechách kázal; k nimž jest odpoviedal a odpieral tak daleko, dokudž jemu bylo dopuštěno. K některým se znal, a k některým se prostě neznal, pravě, že sú jemu změnili a že jest přidáno něco aneb ujato; a tak toho nechtěl ustúpiti, leč by jemu Písmo bylo lepšie ukázáno. A tak pravie, že se jest jemu to stalo za glejtem krále Sigmunda uherského. Král Václav s svými dvořany i s ji- nými mnohými lidmi urozenými velmi se z toho rozhněval, a praviece, že se jest to jemu nemělo státi za takovým ubezpe- čenstvím a ku potupě české koruně. A tak velikú zlobu vzeli proti kněžstvu praviece, že jsú oni toho upálenie veliká příčina skrze své svědectvie, kteréž sú proti němu vydali psané, a ně- kteří tam osobně byli, jakožto Michal de Causis,*) farář od sv. Vojtěcha z Smradař, a proto se do Čech nikdý nesměl vrátiti, a jiní mnozí. Kto pak o tom chce dále věděti, kterak sú s ním tam v Konstancii nakládali, ten čti život mistróv Husóv, kterýž jest sepsal mistr Petr z Mladějovic,**) jenž jest v ty časy byl v Konstancii, jsa písařem u pana Václava z Leštna nahoře psa- ného.***) 53. (Bb.) Téhož léta byl veliký sněm v Praze panský z Čech i z Moravy a zvláště byl tu pan Lacek, hajtman moravský. A po- slali sú do Konstancii listy a přivěsili sú své pečeti páni, rytieři, panošé; a tak sú psali, že „ste nám to k hanbě učinili, že ste nám naše mistry spálili a my sme nižádných bluduov ani kacieřstva na nich neshledali, ale že sú byli věrní a praví vykladači Písma svatého.“****) *) GHN. alias z Netolic. **) GHN. z Mladonovic, z Moravy. ***) Mladoňovicovo vypsání Husova procesu a jeho smrti nejnověji vydáno v Pramenech dějin českých VIII. (Pozn. vyd.) ****) Rukopisy kladou zprávu tuto mylně na rok 1417. 39

Strana 40
54. (Ab.) Téhož léta (k sv. Václavu [28. září]) byl jest kašel na lidech veliký obecně v Čechách, jímž sú lidé mnohými nemocmi poraženi byli. 55. (Bb.) Také toho léta na Vše svaté [1. listopadu] v temné noci pan Jan Městecký a pan Bergov zlezli Opatovice klášter a opata Lacura umučili až do smrti. 1416 56. (EF...) Léta božieho 1416 král Václav poslal služebníka a panoši svého Racka Kobylu do Hory, aby jemu něco z platu svého peněz udělili.*) To zvěděvše havéři, zlí, nešlechetní lidé, sebrali se velmi silně, i učinili útok na ten dóm, kdežto Racek Kobyla hospodu měl, i smecí všecky s domu toho Racka a s ním služebníkuov jeho dvanáct a zmordují a ztepú je všecky kromě Bořity z Ostředka, žej' se ten byl skryl v nějaké chyšce smrduté a tak ušel toho, že zabit s jinými nebyl. Král Václav pohněvav se a postrojiv se tam jeti a toho pomstiti, vzav dary střiebrné od Horníkóv, i odpustil jim a nechal toho tak. Toliko sami Horníci kázachu proto dva z havéřuov stieti na očistu (E. že tiem vinni starší nejsú), aby král řekl, že jim toho žel. 57. (Aa .. ) Téhož léta v sobotu [22. února] před sv. Matějem spadl v Čechách na sníh dešt krvavý a na ten dešt připadl snich v noci, že toho byla trojie barva, vespod bielá, uprostřed krvavá, a svrchu bielá. 58. . . (EF...) Téhož léta v sobotu [30. května] po Vstúpení pana Jezu Krista na nebesa, mistr Jeronym z Prahy upálen jest také v Konstancii od toho zboru obecného kněžského, proto naj- viec, že všecko chválil, což jest mistr Hus kázal a tvrdil, a pravil, že sú mistra Husi nevinně umučili a že jest té smrti nebyl hoden. A kteraký jest to člověk byl mistr Jeronym, chce-li kto věděti, čti tu epištolu, kterú jest psal Poggius Leonardovi Aretinskému; kterýžto byl jest při tom, když sú se ty věci dály. Ten jistý Poggius byl mnoho let najvyšším písařem a kancléřem u dvora Eugenia papeže a nedávno jest umřel,**) jsa Vlach; avšak mnohé chvály o mistru Jeronymu vydává v té epištole. 59. (Bb. Léta 1416 zabili sú Racka Kobylu u Hory horníci na hromnice [2. února], ježto kněžie šacoval. — Také toho léta na den sv. Doroty [6. února] pan Jan Městecký zabil pana Puotu v Praze v domu Bechyňově. — Také toho léta vyhořel jest Králové Hradec pojednú, ten úterý po jarmarku. — Také toho léta upálili mistra Jeronyma v Konstanci. — Také toho léta pan *) N... udělali... **) Poggio Bracciolini zemřel 30. října 1459. (Pozn. vyd.) 40

Strana 41
Jan Opočenský vydal Šímu Petra do Hradce k oběšenie před vánoci. — Také toho léta vláčili se cikáni po české zemi a lidí mámili.) 60. (AEF...) Téhož léta ve čtvrtek a v pátek [24. a 25. září] po sv. Mauricii, vidien jest kříž črvený prostřed nebe v tú mieru, jako by slunce na polodne stálo. 61. (E—N.) To léto a před tiem i potom Tista z Přimdy velikú škodu činil městóm a zboží krále Václava. Pak pan Jan z Lest- kova, podkomořie, jednu chvíli v masopustní úterý udeří [3. března] na ty, ktož v městečku pod hradem Přimdú v noci v kostky hráli, i zjíma jich něco a třidceti a koní mnoho nabra; o ty se rozbitováchu a vězně do Prahy pan Jan přinese. Ty všecky zvěsichu v Praze na šibenici; mezi nimiž třie vlastní bratřie, podobní lidé, byli, i těm neodpustichu. 62. (E—LN.) Léta božieho 1417 pan Oldřich z Rosenberka a pan Čeněk, poručník jeho, v ochtáb Božieho těla [17. června na té stolici, kdež svátost okazují v Krumlově, kázali knězi Janovi, řečenému Biskupec, kaplanu svému, mluviti tak po ká- zaní: páni přikazují, aby všickni kněžie, což jich jest pod mocí páně, kteříž by nechtěli rozdávati lidu obecnému těla božieho a krve božie pod obojí zpósobú, aby směnili se o fary své s těmi kněžími, kteříž rozdávají pod obojí zpósobú, že jim toho páně milost přeje, a to v určeném času; pakli by toho kteří nechtěli učiniti, že budú far zbaveni. A sezval byl všecky ty své faráře k uobědu na hrad; a když bylo po stole, tehdy páni kázali kněžím blíže přistúpiti. I některaký pan Lopata, sestřenec pánuov z Ro- senberka, k kněžím tu řeč mluvil, kterúž kněz Jan Biskupec mluvil ráno panským kázaním. Opat třebonský, potázav se s kněžími, mluvil ote všech kněží, aby jim páni dali dalšie toho prodlenie. K tomu jim páni svolili, avšak mistra Višni, faráře z Svinóv, vy- strčili a dali tu kněze Mníška. Ten mistr Višně měl vlastnieho bratra purkrabie na Krumlově, pana Matěje Višni, mnohá léta; však to bratru jeho nemohlo nic pomoci. Též z Velešína faráře vyhnáchu a na jeho miesto kněze Martina Sovu vsadíchu, i po jiných kosteléch též sú učinili po mnohých, ale však ne všudy. (FH. Při všech těchto věcech sám sem byl, i v dole i na hradě.) A ten rok se jest pan z Rosenberka pan Oldřich oženil. 63. (E—LN.) Léta božieho 1418 a málo před tiem pan Pla- 1418 venský rytieř zače válku s králem Václavem a je se pomáhati Tistovi z Přimdy. Pak král Václav posla své najprvé proti Pla- venskému, na tom doby hradu Hasištajna a Štědré. Plavenský 41

Strana 42
1419 rozuměje, že by málo na králi vyválel, dá se králi na milost a přijede k králi do Prahy beze všeho glejtu. A král, ačkoli jemu hrdlu nic neučinil, však jeho dal Staroměstským do vazby na rathúz; i byl u vězenie tak dlúho, až král Václav i umřel. Kterak jest pak toho vězení zbyl, se ctí-li čili kterak jinák, toť bude svým miestem povědieno. Pak čeleď králova obráti se vojensky ku Přimdě. Tomu Tista porozuměv a usmysliv sobě, umluvi se prvé než Přímdy doje- dechu a Přimdy hradu jim sstúpi. (F. Potom ten Tista u veliké chudobě umřel, neb jest prvé velmi chudým lidem škodil.) Neb kterak koli král Václav v své vóli bydlil jest, však proto oč se jest kolivěk pokusil u válkách, vše jemu pod ruku šlo; jakož jest to dokazoval i u Skály, u Viežky, u Radyně i jinde. A viec jest pokoje zjednal v Praze jsa, neb na Točníce, neb na Novém hradě u Prahy nad Kunratici, než bratr jeho uherský král Sigmund mnoho po jiných zemiech jezdě. 64. (Bb.) Téhož léta v středu den sv. Jana Buriána [26. června],* Tomášek, služebník paní Dražické v Hradci, měl svatbu a v rat- húze dělali svatebníkuom jísti a tancovali na rynku; i zbúřilo se povětřie veliké s krúpami a obořilo štít v rathúze. Tu chvíli Čechové sebravše se do masných krámuov proti Němcóm, i chtěl jim toho zabrániti: i zbúřilo se povětřie a oni oboji se ruozno rozprchli, kam kto věděl. 65. (A—N.) Léta ot božieho narozenie 1419 v neděli na den sv. Abdona [30. července] stal se jest mord veliký a neslýchaný na Novém městě pražském, ot měšťan a ot obce zteklé téhož města, tak že sú zabili 13 mužóv konšelóv a rychtáře Nikláska, smetavše je s rathúzu a rathúz sú osadili mocí, ve čtrnáctú ho- dinu před obědem [9.30 hod.]. A takové ukrutenstvie nad nimi učinili, že musili na oštiepy a na sudlice a na meče a na kordy dolóv padati; a kterýž se tak neproklal, ale každého ihned dobili. Však tu chvíli nebrali jim toho, což na sobě jměli, ale čepice i opásanie stříbrné každého z nich na něm položili. A po tom mordu ihned staroměstští konšelé smluvie se s obcí, bojiece se téhož, co se Novoměstským stalo. 66. (A—N.) A ihned potom osmnáctý den, to jest tu středu po Matce boží na nebesa vzetie [16. srpna], umřel jest král Václav, římský a český král, na Novém hradě blíž ot Prahy, ot šlaka náhlého pravým hořem, protože sú se byli Pražené tak velmi *) V roce 1418 připadl svátek Jana Buriána na neděli; na středu při- padl v 1. 1415 a 1426. (Pozn. vyd.) 42

Strana 43
zbúřili a konšely jim usazené smetali s rathúzu a takové ukru- tenstvie nad nimi učinili. (G. Umřel jest v hodinu nešporní s velikým křikem a řváním jako lvovým; jehožto tělo po několika dnech pro strach lidu v noci na hrad pražský jest přivezeno a v kaple sv. Václava položeno. A po několiko neděléch odtavad do kláštera, jenž slove Zbraslav, kdež sobě byl pohřeb zvolil, nočně a biedně přivezen, od rybářuov a pekařuov a konvršuov téhož kláštera pochován jest. Potom druhého léta, když klášter vypálen, král Václav opět vykopán od Táboruov a položen jest na ten oltář; udělavše jemu korunu z sena, pivem napájeli jej, praviece: „Však kdyžs živ byl, rád jsi s námi píjel,“ — a tu jeho nechavše, klášter zapálili. Potom rybář jeden příjmím Múcha, vzev tělo jeho pod nějakú škřídlu aneb opuku, tajně pochoval, že žádný o tom nevěděl, až jednák za tři léta tu ležal. Potom pak páni čeští vyptavše o tělu krále Václava, přišedše k tomu, až jej nalezli, slibujíce dary veliké dáti tomu, ktož by to zjevil. A když sú nalezli tělo krále Václa- vovo, na Vyšehrad jest přineseno, potom pak s velikú poctivostí řemesel a slavnú procesí na hrad sv. Václava jest slavně přeneseno a poctivě pochováno.)*) (GHN. A kterak země byla upokojena za krále Václava, i po- dnes o tom pověst hlasná po vší zemi zvučí; neb říkají, že za jeho dnuov by byl zlato na hlavě nesl a cestú by jel nebo šel, ižádnýť jest nepřekazil. Také o něm praví, kterak jest chtěl spravedlnosti, aby se dála od bohatých k chudým. A to takto: neb sám ke všemu přihlédal, proměně se v šaty sprostné obecného člověka, i šel mezi pekařky chleba kupovat a cenil se s ní a tržil. Byl-li jest chléb hodný, spravedlivý, zaplatě jej i odšel; pakli chléb byl malý, tehdyť jest tu nějaký šant poznal, znáti se jim dada, i po- bral jim chléb a kázal dáti chudým a do škol rozdati a toho hospo- dáře káral na statku a druhého i na hrdle. Též jest činil řezní- kuom, šenkéřuom i všem řemeslníkuom, ač jest jiným a jiným obyčejem k každému řemeslu a obchodu tak spatřuje šel, jich v jich prodávaní spravedlnosti tak zkušuje. Až jednu chvíli také šel na vinnici kopat, aby i tam shlédl, kterak se mezi nimi děje, a tak jest tam jako jiný nádenník celý den kopal; a tu zdělav ten den, zvěděv jich obyčej, i tak ustavil, aby ti dělníci o poledni, když jedí, hodinu sobě odpočívali; a kterú dobú s vinnic sjíti mají, to vše ustavil a rozkázal. Mnoho by bylo o tom psáti, co *) Pohřeb se konal 25. července 1424. (Pozn. vyd.) 43

Strana 44
jest on s kumpány páchal, po noci se po Praze túlaje i jiného čině: ale to opustím; jedno, milý Pane Bože, rač se smilovati nad jeho milú duší!) 67. (AD—N.) To když se tak dálo, že již byl král Václav umřel: ihned nazajtřie, ve čtvrtek [17. srpna], ta obec zteklá, nemajíce se koho báti, oboři se na kláštery a na kostely (G. tu kdež ne- rozdávali pod obojí zpuosobú) osadnie i na domy kněžské, var- hany a obrazy tepúce. Potom pak i kláštery bořili (H. z ponuk- nutí kněžského) a najprvé Kartúsy, klášter velmi krásný, kterýž byl král Jan s velikým nákladem velmi slavně ustavil, ten pátek [18. srpna] hned po králově smrti sú vypálili (H. a potom z gruntu zbořili), a kněží do Prahy přivedli.*) Potom zbořili Břevňov, Strahov, Plasy u Prahy, velmi krásné kláštery; a v Praze u sv. Thuomy na Malé straně, u Matky božie konec mosta, u sv. Kli- menta v Starém městě, u sv. Benedikta, u sv. Maří Magdaleny na Karlově, u sv. Ambrože, u sv. Kateřiny, na Zderaze, u sv. Františka, u Matky boží na Botíči. A tak velmi veliká búřka byla v Praze, že kanovníci, mniší, kupci a měšťané bohatí mnozí bě- želi z Prahy a vezli s sebú statky své ven z Prahy a druzí na hrad k sv. Václavu a na Vyšehrad. A potom jim všem byly truhly vybity a statky jim pobráni. 68. (E—KN.) Ty dni pán z Plavna, kterýž zdávna seděl u vě- zení, jest propuštěn z rathúzu z toho vězenie, a to tiemto oby- čejem: najprvé, že slíbil pode ctí a pod věrú býti s Pražany a s tú stranú, ktož pod obojí zpósobú přijímají a toho na svědectvie přijímal ihned v Praze pod obojí zpósobú; druhé slíbil jim Praža- nóm pod týmž základem dáti za to zproštěnie dvamezcietma tun prachu puškového; i dal jim vše prachu lipového, svrchu posuv prachem dobrým. Takž jim nic nezdržel, ani prvnieho ani po- tomnieho, ale byl proti té straně až do své smrti. A proto korúhev jeho (GHN. ta lvice) viece než dvě létě na pranéři v Starém městě pražském visela. A podlé jeho korúhve visela korúhev pana Jana Městeckého (GHN. řebříky); neb také byl slíbil s nimi býti i byl proti nim velmi ukrutně. A zvláště vedl to ukrutenstvie z toho hradu Lichtenburka, na němž měl purkrabí přieliš ukrut- ného, řečeného Liška; a Močihub Tlustý jemu toho pomáhal. (GHN. A však potom s bratřími Táborskými byl až do smrti. *) FH. A jim se kněžím laici rúhajíce, praviechu: „Juž jsme té moci a tak veliké divy ukazujeme, že sme němé naučili mluviti.“ A jeden padúch rúhaje se, i oblekl se v rúcho posvátné a tak v něm šel do Prahy: a Pražané to uzřevše, i kázali ho proto stieti... 44

Strana 45
Ale lítý vždy byl na zloděje a rád je věsil; a byl na Vlašími pur- krabí u Mikuláše Trčky z Lipy až do smrti.) 69. (B. Léta 1419 v tu středu [16. srpna] po Matce boží na nebe vzetí umřel král Václav český. A pak po smrti králově protivníci pravdy božie, pan Petr Konopišťský, Divóček a jiní ukrutníci, brali lidi po polích a vozili je do Hory a prodávali a do šachet metali a rozličné muky jim vymyšlovali.) 70. (E—KN.) Potom ihned téhož léta den sv. Michala [29. září], stalo se jest veliké sebránie lidu u Křížkóv, na těch širokých úlehléch na silnici, jedúc od Benešova k Praze. Šli lidé z rozličných měst i ze vsí, ale z Prahy najvětší lid vyjel a vyšel, neb se mnozí vezli na vozích k tomu sebrání: a Praha v ty časy byla ještě velmi silná na lid. To sebránie zjednali sú byli kněžie; a ještě za krále Václavova zdravie počínali se lidé sbierati na hory a přezdievali těm horám jména nová, onné Oreb, jiné Beránek, jiné Tábor. (GHN. Zelené Hoře Mikuláš z Husi přezděl Hora Olivetská, když ji osazoval; kdežto mnoho lidí zbito a spáleno od Bohuslava z Švamberka, prvé než rok minul.) Avšak toliko ti lidé se zbie- rali, kteříž pod oběma zpósoboma přijímali a jiní se mezi ně nerádi v ty časy miesili. Ten vešken lid s těch Křížkóv obořil se valem do Prahy přes Vyšehrad; a šli s sviecemi a s pochod- němi, neb bylo již daleko na noc. Tu by se mohl někto podiviti, že jsúce mocni Vyšehradu, i neosadili jeho; u kteréhožto hradu ihned potom ten rok mnoho se Pražanóm zlého a ukrutného dálo a s velikú prací a s náklady i s krve prolitím potom jeho musili dobývati, jakož miestem svým šíře o tom dobývání po- vědieno bude. Mám za to, že proto se jest to stalo, že sú jeho ne- osadili, neb jest ještě pravá válka byla se nepočala. K tomuto sebrání kněz Václav Koranda (GHN. rodem z Nového Plzně), jenž v ty časy byl kazatelem v Plzni, bral se jest s procesí dosti velikú s tělem božím a s zástupem drahným obého pohlavie mužského i ženského. A když přišli k Rokycanóm, nechtěli jich Rokycanští skrze město pustiti, i musili podál okolo města objíti. A ti z Ro- kycan s braní byli vyšli na někakú vinnici a tu stáli v odění svém jsúc hotovi; neb velmi horlivi biechu proti Plzenským. Na tom sebrání na Křížkách panoše jeden, jménem Záviše, jezdě na koni napomínáše lidi, aby jednomu chudému člověku zaplatili osenie, kteréž jemu tu podlé té úlehlé byli potlačili. I sebra drahně peněz a da tomu sedláku, čiež osenie bylo. Neb té chvíle nechtěli s cesty vyvinovati, když se na hory sbierali, aby lidem neuškodili; a jedno s holemi chodili jako pútníci. Ale to se pohřiechu brzo 45

Strana 46
změnilo a v jiné zpátkem obrátilo; neb potom jezdili s vozy, puškami a s praky, hraduov a měst i tvrzí dobývajíc a zemi hubíc, jakož o tom níže bude povědieno. A dřieve nežli do Prahy šli*) lidem kněžie prohlásili, aby se sešli na den sv. Lidmily před sv. Martinem [10. listopadu] do Prahy. 71. (E—LN.) Pak když přišel ten čas, když se měli k tomu dni ti lidé sebrati: tehdy páni ti, kteříž již od krále Sigmunda uher- ského žold brali, a hradové i mnohá města královstvie českého jimi byli osazeni, bránili tomu lidu se vší snažností a pilností, aby se jim nedali sebrati a sjíti; a skrze to se veliké války počely. Nebo když Plzenští, Klatovští, Domažličtí, Sušičtí s dosti veli- kým zástupem lidu brali se již k tomu dni ot nich uloženému, a ti všickni dřieve jmenovaní dali sobě po listech věděti, aby se první den a nocleh sešli v Žinkovách; jakž sej' tak i stalo, že se tu najprvé strhli byli s braní a v odění i s vozy; — neb když chtěli na tu púť vyjeti, kněz Koranda kázal, aby s sebú kostny a jinú braň brali pro kozly, pravě, že chtie kozlové štěpy hloda- ti;**) druhým pak noclehem byli v Březnici a třetím v Kníně; a vždy jim lida přibývalo na každém noclehu, takže se sebra lid dosti veliký. Tu noc přijide tomu lidu sebranému poselstvie do Knína od těch z Ustie Sezemova, kteříž již také byli vyšli na tu púť, prosiece jich, zdali by jich kde mohli sčekati, aby s nimi strhnúce se jeli a šli spolu do Prahy (neb kamž je Bóh obrátí), a praviece, že jim samým těžko bude projeti, že jest jim na ces- tách silně zasazeno od strany královy; jakož i bylo. Takž tehdy ti z Knína pošlí proti nim lida branného na pěti voziech, a ti se musili voziti přes řeku. A než pól míle ot řeky otjedechu, uzřechu dva zástupy lidí; jeden jiezdný, dobře oděný a přípravný, a velmi veliký, jakožto třinácte set jezdcóv s mnohými praporci, a ten byl páně Petróv z Konopiště, s jinými žoldnéři od Hory posla- nými a s jiných posádek; druhý zástup lida pěšieho byl těch z Ustie, proti nimž byli vysláni s těmi pěti vozy z Knína, v němž mohlo býti lidu ke třem stom mužóv i žen. To když uzřechu ti, kteříž byli vysláni z Knína proti těm z Ustie, vrtkáchu mezi sebú, *) K . . . . . slíbili sobě, aby se na témž miestě sešli na den sv. Lidmily před sv. Martinem [10. listopadu] .... **) Rkp. I dává o tom zvláštní zprávu tuto na kraji textu: „Věrní bratří poznenáhlu s holmi chodili na Křížky za Prahú. A když sú je pro- tivníci s hraduov hubili, tehda kněz Václav Koranda stoje u Křížkuov řekl: „Bratříl věztež, žeť jest vinnice zakvetla, ale kozlové chtí ji sniesti; protož nechoďtež s holmi, ale s braní.“ A tu vozy strojili, a Žižka byl hajtmanem ... 46

Strana 47
co mají činiti, zase-li se vrátiti do Knína čili před se táhnúti k těm z Ustie; i zostáchu na tom, aby poslali pro ty do Knína, aby všichni ihned táhli po nich, a sami jedechu před se. Mezi tiem ti z Ustie získáchu sobě někaké přívršie, na něž se všichni shrnuchu. Pan Petr s svými také najprvé vjede na jeden vrch blízko od těch z Ustie; a nedlúho meškav, aby se nemohli strh- núti s Ustskými ti z Knína vyslaní, oboři se s svým húfem na ty z Ustie a rozrazi je tak, že vešken houf jezdcóv skrze ně proskočí. A když druhé chtěchu v ně skočiti, ti z Ustie dachu se panu Petrovi na milost; a zabitých a raněných Ustských několiko le- žieše. Však v tom rokování proskočí k těm, ktož byli z Knína vyslaní, viec než na sto lida ustského; nebo blíž odtud také se byli na jeden vrch utekli, chtiec se k brani postaviti, a počechu sobě zedku dělati z suchého kamene, aby k nim jiezdní tak brzo nemohli. Takž pak ti páně Petrovi jiezdní počechu s nimi roko- vati, aby se dali panu Petrovi na milost, aby se jim též nestalo jako Ustským. Oni toho učiniti nechtěchu, úfajíce v retunk; jakož se i sta, že ihned uzřechu lid ten vešken, kterýž v Kníně byl, an jim táhne na retunk s korúhvemi městskými. To uzřev pan Petr s svými, nesčekav jich, zajem ty lidi z Ustie, i jede pryč s nimi k Hoře. Ale tento lid ten den osta tu celý přes noc na tom miestě, kdež se ty věci dály. Nazajtřie kněžie tu mše slúžili a zbité pochovali a potom se k Praze hnuli. A kterakž koli na cestách všudy jim silně bylo osazeno, i na brodiech: však pod Jilovým v noci přes řeku Sázavu se přebravše, zítra ráno jedechu pravú mocí k Praze mimo nový hrad Kunratice, na němž krá- lová Zofka té chvíle byla. Toto sem proto prodlil, aby potomní věděli, kterak se jest válka ta těžká počala v českém království po smrti králově Václavově. 72. (ENL.) Pak prvé, než tento lid do Prahy přitáhl, až Pra- žané staroměští i novoměští tu sobotu [4. listopadu] po Všech svatých vpadli a útok učinili na Malú stranu. Neb již mnoho žoldnéřóv ve dvoře arcibiskupově i jinde bylo položeno a silně osazeno; neb král Sigmund uherský všem žold dával, (po polu- kopě na týden na kóň), prvé nežli jest do země přijel. Těm žold- néřóm Pražené den nadepsaný pobrali oděnie i koně a velikú škodu jim učinili*) a dvór arcibiskupóv vypálili i jiné na Malé *) G...A takž Pražané uvázavše se v ty kořisti Malostranských, všecko do Starého i Nového města pobrali. A tu celú noc k šturmu zvo- nili k napomínaní a nabádaní kněží a zvláště kněze Ambrože, kterýžto vypovědien z Hradce. Táboruov množstvie veliké i s ženami přijelo ku 47

Strana 48
1420 straně. A tak tu Malú stranu pálili pomálu jednák oni Pražené, jednák tito s hradu, až ji všicku vypálichu. A Pražené ihned osadichu Saský dóm na Malé straně konec mosta a drželi jej až do skonánie těch všech válek. A tu Žižka vzat jest ot lidu na slovo; neb jest tu počal bojovati. 73. (BG.) Potom ve čtvrtek den sv. Brikcí [13. listopadu]*) učiněno jest příměřie mezi královú, panem Čeňkem z Vartem- berka, najvyšším purkrabí královstvie, a jinými pány hajtmany hradu pražského s strany jedné, a mezi obcí pražskú z strany druhé až do sv. Jiřie najprv příštieho [23. dubna 1420]; a utvrze- no skrze staršie obojie strany, a to pod padesáti tisíci kop. A obce Nového města postúpili Vyšehradu dvořanóm krále uherského s takovú smlúvú, aby s nimi příměřie měli: i nezdržáno dvořany královými. 74. (AE .....) A Žižka ihned jel jest do Plzně; a tu s města plzenského měl mnoho válek s panem Bohuslavem z Švamberka, (L.) o nichž by bylo dlúho psáti. (EGIK.) Ten pan Bohuslav válku vedl od krále Sigmunda a veliké zbožie za to bral. A když jednu chvíli Žižka z Plzně vytrhl k Nekměři, maje lidu ke třem stom pěšieho a sedm vozuov, na nichž hady vezl, jimiž zdi bořili, pan Bohuslav zastihl jeho od města, maje lidu jiezdného a pěšího viece než dva tisiece. A když se naň obořil s jiezdným húfem, maje za to, že je všecky valem potře, Žižka s svými otrazi jej ot vozuov; a tak tu Hynek z Nekměře byl zabit, a Žižka v noci táhl, kamž zamyslil, a tři posádky tu noc obořil. 75. (B.) Léta od narozenie syna božieho 1420 král Sigmund uherský přijel do Vratislavě. I upálil Jana Věnečka z Prahy,**) a 26 starších vratislavských přikázal stieti. 76. (AD ...) Téhož léta o masopustě město Ustie Sezemovo pomoci Pražanuom s množstvím oděncuov, majíce za hajtmana Mikuláše z Husi; kdežto královští z pušek na ně střieleli. I byla jest to noc zarmú- cenie a úzkosti, lkánie i truchlosti jako k súdnému dni přirovnána; takže královna Zofka s Oldřichem z Rosenberka v noci s hradu strachem veli- kým utekla; a žoldnéři sotva hrad zachovali. A při desáté hodině v noci [2.45 hod.] na Malé straně něco málo Pražanuov zuostalo. Žoldnéři pak královští stekše s hradu a rathauz malostranský vybravše a knichy spá- livše, domy zkazili, kteřížto byli při hradu... *) V roce 1419 připadl svátek Brikcího na pondělí, nikoliv na čtvrtek. (Pozn. vyd.) **) E ...... dva měštany pražské tu v Vratislavi kázal upáliti, a prvé koňmi smýkati, jednoho Krásu a druhého hospodáře od Věnečkuov z No- vého města ... 48

Strana 49
od Táboróv vybojováno jest; kteréž potom v sobotu [30. března] před květnú nedělí vypálili sú, tak že i dnešní den jest pusto. 77. (FGHN.) Téhož času tu zímu město Tábor osazeno od nějakého žáka Hromádky s některými bratřími; kterýžto Hro- mádka osadiv je, i poslal k bratru Žižkovi, aby jemu posilněnie dal, žej' dobré městiště nalezl a osadil. Žižka poslal od sebe Chvala Repického z Machovic s některými bratřími k posilnění. Takž tu horu i osadichu a Tábor jí přezděchu, ještoj' prvé slúla Hradiště. Neb někdy před drahně lety také jest tu město bylo velmi tvrdé: ale pro hrdost měšťan, že se svým pánóm byli zpro- tivovali, páni z Ustie, jich páni dědiční, to město vykořenili; a tak dlúhé časy pusto bylo až do tohoto osazenie. 78. (FGHN.) Tehdy, když bratr Žižka od sebe vyslal jim po- silněnie z Plzně, uzřevše strana protivná, že mdel jest v městě, jeli se proti sobě v městě Plzni búřiti a domy proti sobě osazovati. A on uzřev, že se v městě búřie, i vytáhl z města některý den před hodem Matky božie v postě [25. března]. A tu sú po něm mnozí nepřietelé táhli s množstvím lida, i také pan Jindřich Hradecký, strakonický křižovník. Žižka všeho lida nanajvýše měl na čtyři sta s sestrami i s pračaty a vozuov bojovných měl dvanáct a koní jiezdných devět; a jediný pán s ním byl v tu chvíli, pan Břeněk z Risenberka a z Dolan. A když Štěkeň pro- táhl a táhl k Sudoměři, toho času králóv lid byl velmi silně při- táhl do Pieska, lid dobře jiezdný a oděný, (takže i podnes slovú železní páni), táhnúc proti Žižkovi do Plzenska. A když na cestě zvěděli od strážných, že tiehne Žižka k Sudoměři, opustili se po nich ztiežně ti všickni houfové. A s druhé strany řeky táhl pan Jindřich, křižovník strakonický, s mnohými z Plzenska; tak že veliké přieliš množstvie se sjelo na málo lidu. Tehdy bratr Žižka protáh Sudoměřie, i táhl k rybníku, jenž slove Škaredý; a tu již dále táhnúti nemoha pro nepřátely, i šikoval se tu a vozy přitočil k hrázi; a tu se tomu velikému množství s málem lidu mužsky bránil; neb ho byli nepřietelé vókol osuli, že rybník té chvíle pust bieše a bez vody. A tak sú v mnohé hlasy lidé mlu- vili, řkúce, že by jich ničímž nebili, jedno koňmi tlačili, tehdy je na konská kopyta rozberú. Ale že jest s ním Pán Bóh byl, (F. tu i jinde, neb jest věrný jeho sluha byl), ten den div se jest nebý- valý stal: kterakž koli ještě bieše záhe, jako by o nešpořiech bylo, však slunce zřetedlný západ vzalo za horu, jako by jím lučil, a hned tma přielišná byla, že nevěděl kdo koho bíti. Tu jest bratru Žižkovi zabit pomocník, pan Břeněk dřieve jmenovaný; Dílo Františka Palackého II. — 4. 49

Strana 50
a z královy strany mnoho zbito a zraněno. To jest věc jistá, že sú se sami viece zbili než nepřátelé.*) Tak ten div nepřietelé vi- dúce, takto sú v mnoho hlasóv mluvili: „Mé kopie jich nebode, mój meč jich neseče a mój samostřel jich nestřielé.“ A tak sú rózno táhli s velikú hanbú a škodú. Žižka ostal na bojišti tu noc a na usvítě s svými i s vozy, kteříž celí zóstali, šikovav se, i táhl na plac k hradu Ujezdci a tu se položil, až poň s Táboru i poslali a na Tábor ho slavně s velikú ctí přijali. 79. ( .. FGH ...) Pak hned u Veliký pátek [5. dubna] Žižka sjed s Táboru s bratřími, i upadl v noci do Ožice, (probořiv tiše plaňky, jimiž městečko bylo oplaňkováno), na ty železné pány; neb sú tu v Ožici leželi. A tak učinivše pokřik, i zapálé městečko; a tu mnoho těch železných pánóv zbíchu a koní sobě i oděnie nabráchu. A tu hned jezdcóv sobě naděla a kteréhož podobného pacholka viděl, na toho oděnie dada a kóň podeň, i vycvičil jeho k jiezdě a k boji. (E. A tu tepruv na koních Táboři počeli jezditi.) 80. (EF.) Tu zímu a v létě kněžie a starší hajtmané velmi sed- láky žertovali; neb jim penieze do kádí sypali, prodávajíce své dědiny a statky. 81. (A—K.) Téhož léta v pondělí velikonoční [8. dubna] Pra- žané učinili přiekop proti Vyšehradu od Nového města v pěti dnech, kněžie, žáci, panny, Židé dělajíc; a osadili Slovany, u sv. Apolinářiše a u Matky božie na Botíči; neb Vyšehrad velmi silně byl proti nim osazen. 82. (aBD—K ..) Léta téhož v středu [17. dubna] po sv. Ti- burcii pan Čeněk z Vartemberka, řečený Veselský, jsa purkrabí na Pražském hradě, i sstúpil hrad obcem pražským, slibuje jim s nimi býti proti králi uherskému; a mnoho lidí, kteříž byli vyšli s statky svými z města na hrad, zlúpil jest. (A týž den obehnán Vyšehrad.) Potom v úterý [7. května] před sv. Stanislavem pan Čeněk, drže ten hrad od Pražan, i zradi jej králi uherskému zase. A nazajtřie vypálen jest klášter Strahov a Malá strana, klášteři sv. Thomy a sv. Mikuláše. 83. (B. Téhož léta v středu [22. května] před sv. Urbanem bratr Žižka s obcí táborskú vzali před hradem pražským panu Michalcovi a panu Janovi Chudobovi 19 vozóv s špiží a s odě- niem. Item na den sv. Urbana [25. května] obec Pražská a Tá- borská zbořili klášter sv. panny Kateřiny. (G. Týž den pan *) GHN. Tu jest pan Jindřich křižovník postřelen v palec nožný; a od té rány chřadl blíž k roku, až jest za to i hrdlo dal .. . 50

Strana 51
Vilém Zajiec horu nad Slaným osadil a velikú škodu městu činil pravě, že by Pražané králi Sigmundovi dali se na milost. A tudy ten Vilém zrádně jest puštěn do města; i vyhnali sú kněží zákona božieho. Nazajtřie, na den sv. Ducha [26. května], duom Zajie- cuov na Malé straně jest vypálen.) Item v úterý letničí [28. května] obec Pražská a Táborská obehnali hrad Pražský. Item na sv. Trojici [2. června] spáleni sú kostelové v Podskalí, sv. Antonie a sv. Jana, dvořany králevými vyšehradskými a někte- rými pražskými. Item v pátek [14. června] před sv. Vítem obec Pražská a Táborská odtrhla od hradu Pražského; a týž den spá- leni jsú klášteři sv. Anny a sv. Thomy s mnohými domy.) 84. (E—LN.) Sigmund, král uherský, brzo po sv. Jiří [23. dubna] přitáhl k Hoře vojensky s velmi velikým lidem. A tu jsa, obeslal Pražany, aby k němu přijeli do Hory. To oni učinili a přijeli k němu*) s dary, jakožto ku pánu svému. Tu jim rozkázal, aby jedúce domóv, kázali všecky řetězy po ulicech vybrati a šranky zbořiti a vykopati. To učinili Pražané; a král je opět obeslal, aby k němu přijeli. I rozkázal jim po druhé, aby všecko oděnie, kteréž mají v Starém městě, aby je na hradě u sv. Václava položili, a kteréž mají v Novém městě, to aby na Vyšehradě položili. Poslové ti řekli králi Sigmundovi, že to chtí rádi vznesti na obec a na starší. A když vrátivše se vznesli to na obec, i nechtěli tomu pro ižádnú věc svoliti a řekli, že o nich nic dobrého nemíní, když jim toho podává. A tak postavili se proti němu k brani a kdež byl řetěz jeden, miesto toho udělali dva, a šraňkóv po Novém městě mnoho zdělali nových. 85. (E—LN.) Král to zvěděv, rozhněval se jest velmi a táhl ihned s velikú mocí k Praze a položil se na Zbraslavi, míli od Prahy a za řeku. Neb nesměl se s té strany, kdež řeky nebylo, položiti; neb by Pražané pro vodu k němu mohli, byli by se o něho pokusili. Ale ti žoldnéři s hradu i s Vyšehradu velikú škodu Pražanóm činili a obilé do Prahy vézti odevšad bránili. Král pak, leže tu na Zbraslavi, obeslal všecka kniežata říská i města jako mocný král římský, aby všichni k němu jeli před Prahu. A když se množstvie veliké sjelo, tehdy**) přitáhl k Praze blíž a položil se na Brusce, proti Starému městu za řeku. A tu se kázal pánóm korunovati na královstvie české na hradě u sv. Václava; neb koruna byla na jeho hradě na Karlštejně. Pak tu leže před Prahú málo mohl Pražanuom uškoditi za řekú leže. *) L . ... dva páni z konšeluov, dva mistři a dva z obce ... **) Začátek obležení se klade k 29. červnu 1420. (Pozn. vyd.) 51

Strana 52
A tak se ta válka tvrdila mezi nimi velmi ukrutně. Té chvíle bylo v Praze všecko lacino kromě jediné soli; ale jiného všeho dosti bylo v hojnosti, a zvláště víno a chléb a střiebro. U vojště pak králově, jakž koli jim téměř odevšad vezli, všecko draho bylo, a zvláště chléb a pivo. Král pak tu leže u Prahy, všecky poklady, což jich bylo na Karlštejně a na Křivoklátě, ježto byl král Václav choval pro zemské dobré, ty všecky cizozemcuom a žoldnéřuom rozdal, a proto i tím žádného pokoje nezjednal. A když se pokladuov nedostalo, tehdy lúpaje střiebro s obra- zóv, dával žoldnéřóm. Naposledy i řískú svátost Normberským zastavil, kteréžto svátosti česká země velikú čest a Praha ne- malé požitky měla (GH. a zvláště Nové město). 86. (b.) Téhož léta pan Krušina sebrav lid k Třebechovicím, a tu také byl kněz Ambrož, Matěj Lupáč a jiní, i táhli spolu k Mnichovému Hradišti, i dobyli sú toho kláštera šturmem a vybravše a spálivše, i táhli k Praze na pomoc Pražanóm proti králi Sigmundovi; i šturmovali sú k hradu sv. Václava a tu jich drahně zbito. — Také téhož léta vyhořal jest Bydžov na den svatého Víta [15. června]. — 87. (B.) Také v to léto den sv. Jana Buriana [26. června] pan Aleš Vřešťovský, pan Beneš Mokrovúský a pan Jiřík Chvalkov- ský, sebravše lid na Kunětickú horu, i dobyli Hradce. 88. (B.) Téhož léta v pátek [12. července] před sv. pannú Marketú bojovali sú Pražané s Uhry před Kartúsy u vody. Item v sobotu na den sv. panny Markéty [13. července] měli s nimi bitvu na Špitálském poli za Malatem. (A—N.) Pak nazajtřie, v neděli [14. července] po sv. Markétě, přikázal král Sigmund šturmovati k Vítkové hoře, kterúž byl Žižka osadil, nadělav srubuov a přiekopuov hubených, k nimžto sú Němci mišenští a jiní cizozemci šturmovali; a byli vojskami přikryli všecko Špitálské pole. A divně od Pražan odtud ode- hnáni a poraženi. (B. Vyšel z Prahy kněz s svátostí těla božieho s bratřími a protivníci zaslyšíce zvonce, i skáčí shuory a tepú se; a tu zbitých bude na pět set.) (B.) Item v pátek [19. července] po sv. panně Markétě spáleno mnoho stanóv německých pod oború; a oni s Uhry i s Poláky v středu [24. července] před sv. Jakubem s pole od obory jeli. (E—L.) Ihned potom král Němce rozpusti; neb již neměl co dávati. A sám s Uhřaty jede do Litoměřic; a odtud jeda, velikú krajinu země okolo Poděbrad spálil. A když král od Prahy od- trhl, ihned Pražané poslachu lidu zástup dosti veliký k Žatči, 52

Strana 53
a dobyli na překot Bezděkova šturmem, neb. Žateckým odtud škodili. To učinivše, vrátili se zase do Prahy. 89. (B.) Téhož léta před sv. Václavem [28. září] král Sigmund pobrav svátost říšskou a dsky zemské, i jel z země s těmi klenoty českými. — Item v pátek [27. září] před sv. Václavem s hradu pražského z pušky zabili čtvero žen a jednu s dítětem a muže na Rybném trhu v Starém městě pražském. — Item v pátek [4. října] po sv. Václavě přijel pan Krušina s sedmi tisíci lidu do Prahy. — 90. (..E—N.) V tom Pražané ihned téhož léta před sv. Václa- vem oblehú Vyšehrad velmi silně; a několiko neděl veliký hlad na něm žoldnéři trpěli, jichž jest bylo na několik tisícuov. (b. A snědli sú koní v obležení sto a třidcet.) A nemohúce déle držeti, učinie smlúvu s Pražany, jestliže jich král neretuje ten den na Vše svaté [1. listopadu] do šestnácté hodiny, [kol 9. hod. dopol.], že jim chtí Vyšehradu postúpiti; neb sú plnú naději měli, že je král retuje.*) Když pak ten den Všech svatých přišel, tehdy král Sigmund táhl od Nového hradu k Vyšehradu s množstvím veli- kým lidu a s vozy plnými špiže. I šikoval pány české a moravské k nějakým rybníčkuom malým pod sv. Pankrácím, aby tudy proskočili, a sám s Uhry táhl k sv. Pankrácí čelem. Tu sú je Pražané odrazili, a vyskočivše ven, i porazili lid králuov, a pány české i moravské tu ztepú pohřiechu, 24 pánóv korúhevných a mnoho rytieřstva podlé nich, tak že leželi jako snopové na nějaké ulehlici nad těmi rybníčky. A tak ten den král bitvu ztrati, i vozy i Vyšehrad; a sám král s Uhřaty utekl jest a neza- stavil se ten den, jeliž v Českém Brodě s některými svými. A ihned Vyšehradu stúpili Pražanóm a Pražané dali těm na vuoli, kteříž byli v zavření na Vyšehradě, ktož chtie, aby táhli za králem, a ktož chtie, aby s nimi zuostali. I zuostalo jich s nimi mnoho. (D.) A Pražené majíc Vyšehrad, zdi ot města, věže a domy kněžské i královské paláce a pokoje zbořili sú, i také kostelóm sú neodpustili. (M. Král u vigilii [31. října] Všech svatých na hrad Nový s svým vojskem přitáhl; a nesměl jest toho dne na Pražany udeřiti, většího lidu, pánuov z Moravy očekávaje; kteřížto k večeru též k Novému hradu přitáhše, v lese tu přes noc v odění odpočívali *) B.. Také v ty časy, když leželi u Vyšehradu, tehdy v jednu neděli stekše doluov, i porazili vartu pražskú na Botíči a zbito tu bratróv na dvě stě. A tak v tom vyšehradském obleženie zhynulo lidu s obú stranú na puol druhého tisíce. — 53

Strana 54
sú, aby tak nazajtří všickni byli hotovi Pražany s pole sehnati se všemi jim pomoc činícími. I poslal jest král té noci ceduli k svým žoldnéřuom na hrad Pražský, aby zajtra ráno v svém odění hotovi byli a s hradu sejdúce, věži nebo duom vévody saského dobyli, a kdyby mohli, aby zapálili; že on v tu hodinu s množstvím lidu, kterýž mu ku pomoci večer přitáhl, chce Pra- žany s pole sehnati. Ale Buoh, jenž se vždy pyšným protiví a pokorným dává milost, dal posla s cedulí v ruce Pražských, kte- řížto z psaní cedule jsúce vystřeženi, všecken úmysl králuov sú zvěděli. Pro kterúžto věc hajtmané pražští bedlivě svuoj lid zřídivše, zpuosobili sú, na kterém by místě každý z nich s svými měl ráno státi a toho místa od skoku a případu nepřátel pilně a udatně brániti. I stalo se jest, že král po 15. hodině [kol. 7. hod. ráno s svým vojskem, s 16 neb 20 tisíci lidu oděného dobře, z Nového hradu jeda k městu Pražskému k vojsku přiblížil se. A stoje na vrchu hory, kteráž jest proti sv. Pankrácí, mečem svým z pošvy dobytým v povětří blýskal jest, dávaje skrze to Vyšehradským znamení, aby i oni s Vyšehradu sejdúce, obořili se na Pražany; protože on s hojným lidem, kterýž s Vyšehradu mohli viděti, k podstúpení Pražan byl hotov. Ale že král hodinu uloženú, jakož na listě zápisném bylo psáno, z vůle boží zmeškal: protož hajtmané hradu vyšehradského, osadivše brány, vrata a fortny, žádného s Vyšehradu ku pomoci proti Pražanuom, ačkoli mnozí zvláště Němci chtěli sjíti, nedopustili sú. Tehda vidúce páni, že s Vyšehradu pomoci míti nebudú a že Pražští příkopy výbornými se ohradili, radili králi, aby se o Pražské nepokúšel, neb jinák že vezme škodu na svém lidu. Ale král jim řekl: „Jáť dnes musím s těmi sedláky bojovati.“ A pan Jindřich z Plumlova vece králi: „Vězte to jistě, že dnes škodu vezmete a s hanbú ute- čete; jáť se bojím sedlských cepuov.“ Jemuž král vece: „Já to viem, že vy Moravci jste bázliví a mně nevěrní.“ A pan Jindřich s jinými pány moravskými ssedavše s koní, řkú: „Aj, teď jsme, kdež kážeš: tu budeme, kdež ty nebudeš!“ A ihned jim král místo najnebezpečnější okázal, aby s strany nižší, totiž při mo- čidlech a rybníčcích přistúpili a mužsky s Pražany bojovali: ale Uhruom rozkázal s strany vyšší silnicí přistúpiti a s strany své též s Pražany boj vzíti. A když tak zřizení s obú stranú s Pražany se mužsky speřili a Pražané najprvé přestrašeni jsúc, na útěk se obrátili a u sv. Pankrácí v hromadu se shlukli: to vida pan Krušina hlasem hrozným volaje řekl: „O, milí bratří, navraťte se 54

Strana 55
zase, a buďte dnes silní rytieři v boji Kristově! Nebo ne náš, ale boží děje se boj! Uzříte zajisté, že dnes Pán Buoh všemohúcí všecky své i naše nepřátely dá v ruce naše.“ Ještě právě řeči nedokonal, a jiný vzkřikl: „Běží nepřátelé, běží!“ To uslyšavše všickni úprkem se obořili a nepřátely od příkopuov odehnali a k utíkání obrátili. — Tu zabili pana Jindřicha z Plumlova, naj- vyššieho hajtmana moravského, pana Jaroslava z Šternberka a z Veselé, pana Voka z Holštejna, pana Hynka z Malenovic, pana Albrechta z Chotěnova, pana Viléma Zajíce z Židlochovic, pana Petra z Šternberka odjinud z Konopiště, pana Racka Švihovské- ho z Risenberka, pana Henricha Bechyňského řečeného Leffl, pana Alše Krtka, pana Černohorského, pana Michalce mladého a Soběšína rytieře, pana Jana Sekretáře etc. Ti s mnohými jinými země české a moravské pány a rytieři jsú ukrutně zbiti, a ihned ze všeho odění a rúcha až do modré košile obnaženi. Kdo by, leč by pohana lítější byl, jenž by jda po polích a po vinnicích, přesilná těla viděl by a neželel? Který nemúdré mysli Čech tak vybrané a udatné muže bojovné, tak múdré, kadeřavé, krásné viděti mohl bez velikého lkání srdce svého? A zvláště, že mnozí po vinnicech a po poli, z rozkazu kněžského, ležali nepochovaní, aby byli psuom, vlkuom a ptákuom ku pokrmu a vidúcím k strachu; kteréžto však věrní a milostiví někteří nočním časem pochovávali sú v příkopích.*) — (L.) A v tom boji Pražané jali pana Haška Ostrovského (z Valdštejna), kteréhož potom učinili hajtmanem.) 91. (E—N.) Téhož léta na den sv. Martina [11. listopadu] Žižka dobyl jest Prachatic a pohřiechu mnoho lidí tu zbito a spáleno, (F.) téměř všickni měštěné; neb sehnavše je do tří jisteb a do kaply, i zapálili o nich; a kteréhož potom živého nalezli, toho v studnici uvrhli. 92. (E—N.) Pak týž den na sv. Martina [11. listopadu] kněz Koranda, o kterémž jest prvé zmínka byla, byv jat s jinými kněžími táborskými, vyseděl u vězení (EF. s Bělobožkú) hrad Přibenice. Neb oni divně, božím zpuosobením, tu noc dobyvše okovuov, v nichž sú seděli i vylezli na věži nahoru; a Odolena pověžného, kterýž jich hlédal, když sú ho chtěli do věže uvrci, k tomu připravili, že jest jim slíbil na Tábor jíti a pověděti, že sú se vězňové dobyli a věži na Přibenici opanovali, aby jim na pomoc rychle táhli. Týž Odolen chtě tomu dosti učiniti slibu, aby nebyl v podezřenie u svého pána, i prosil ho, aby mu odpustil *) Zprávu tuto o bitvě u Vyšehradu, rkp. M. větším dílem z kroniky latinské M. Vavřince z Březové vytáhl. 55

Strana 56
jíti na Tábor, že vězňové velmi žádají, abych jim ryb ku pečenie kúpil. Jemuž pán řekl: „Jdi rychle, ať se ještě nešlechetní kacieři ryb pečených nažerú, a potom je samy káži spáliti“. Když jest to na Tábor pověděl, uslyšev to Buchovec, kterýž měl lid poho- tově, chtě jinam, kde jest umínil jeti: i táhl tam hned a nalezl tak, i dobýval Přibenic. V tom těm z Přibenic přitáhnú také na pomoc z Soběslavě. Takž se spolu o to tepú, až Buchovec, hajt- man táborský, vždy hradu mocen bude, a tak tu lidu drahně sejde.*) A od té chvíle až do smrti své kněz Koranda Václav mše jest neslúžil; proto, neb když sú Přibenice dobývali, on i s ji- nými s věže kamením sú házeli doluov, bránivše se na věži. I domnievaje se, že by někoho z světa svedl a zamordoval, i ne- směl mše slúžiti, než toliko kázal. A tu Táboři nalezše kněze Heřmana biskupa, (H. člověka dob- rého, kterýž byl farářem prvé v Miličíně), i utopili ho. Ten biskup před tiem mnoho kněží táborských světil na Lipnici připuzením páně Čenkovým a potom se jim zprotivil (L. tak mluvě, že „jsem všecko lotry světil“). 93. (E—L.) Téhož léta předtiem málo zlezli Rabí hrad, a po- bravše zbožie i zapálili hrad a kněží spálili. I brali se pryč, ne- osadivše hradu, neb na něm nesměli ostati. 94. (Bb.) Léta téhož den sv. Kateříny [25. listopadu] pan Hy- nek z Poděbrad porazil Němce pod Saskú u Lhot. 95. (A—LN.) Téhož léta Žižka a Pražené dobyli Říčan na panu Divišovi; a Žižka vyved sedm kněží do jedné jistby, i spálil je všecky. (B.) A v pátek na den sv. Mikuláše [6. prosince] přijely obce od Říčan, a přivezli Diviše s synem a s ženú a se dcerú jeho a jiných věznóv 54. 96. (Bb.) Pak vše téhož léta v suché dni před vánoci [18., 20. a 21. prosince], pan Aleš Vřešťovský s Hradeckými vytáhše k Opatoviciem, i šturmovali k klášteru, i odbiti sú od šturmu; a tu jest zabit Pětlet z Hradce a jiných drahně střeleno. A pak ihned po vánocích na den sv. Štěpána [26. prosince) vytáhli Němci z Nimburka k Poděbraduom a pan Hynek proti nim vytrhne; a tu se tepú u zbožie a tu zabijí panu Hynkovi na 70 lidí a jiní utekú; a archu boží ztratili v tom pobití. 97. Téhož léta v pondělí [23. prosince] před Božím narozením přijely obce Starého i Nového měst pražských spolu od Chomú- tova a obehnali hned Nový hrad. *) F .... a tu mnoho lidí Rosenberského zbito... 56

Strana 57
98. (AD—LN). Pak léta od narozenie syna božieho 1421 Nový 1421 hrad Kunratice blíž od Prahy, na kterémž král Václav umřel, od Pražan vybojován jest ten pondělí [27. ledna] před hromnicemi a potom vypálen a rozbořen dokonce. 99. (Bb.) Téhož léta před masopustem tři neděle Horníci do- byli v Přelúči kostela a lidi do Hory zajeli. A potom v úterý masopustní [4. února] Horníci dobyli Chotěboře. A v ty časy Hromádka byl hajtmanem na Chotěboři; a pan Jan Opočenský smluvil je doluov a slíbil jim svú vieru i čest, že jich životóm nic nebude. A pak zjímavše je, i nahnali sú jich tu tři stodoly a spálili;*) a tak jich tu na sedm set sešlo skrze pána bezectného; a Hromádku samého pátého odpravili v Chrudímě. (B.) A potom prvú neděli v puostě [9. února] vytáhli z Chru- dímě s vozy a puškami k klášteru sv. Jakuba u Stradova a tu šturmovali a zapálili klášter a tu jich zbito, (a kteříž skákali se zdi), na 28 pacholkuov branných, silných. 100. (E—LN.) Téhož léta v postě král Sigmund oblehl jest klášter Kladruby. Uslyševše to Pražané a Žižka, táhli Chvalovi Repickému na retunk a krále s jeho vojskem zahnali a nestavil se jeliž v Litoměřicích. 101. (E—LN.) Téhož léta Pražané a Žižka oblehli město Plzeň v postě velmi silně. A táhnúc k němu, Žižka dobyl Vilštejnu, (FN. neb sú uhrozili jeho purkrabi nestatečného, jménem Cikána) a obsadili jej panem Vilémem Kostkú. Ale Plzně nedobyli, než (H. poleževše u něho čtyři neděle) učinivše příměří i jeli vojensky preč. 102. (E—N.) Téhož léta v neděli na květy [16. března] Žižka a Pražané dobyli Chomútova města a mnoho panoší, kněží, měš- ťan, řemeslníkuov pohřiechu zbili a spálili; jakož obecně pravie, že jest tu sešlo lidu dva tisíce a čtyři sta.**) A tu se najprvé okrva- vili a najviece. 103. (Bb.) Téhož léta v bielú sobotu [22. března] Hradčané vytrhli s vozy k Opatovicem; a tu porazili sú Hradčany u Pod- volšan a zajeli jich na tři sta na Opatovice a Lukáše, jich hajt- mana, tu na drahách zabili. 104. (AE—LN.) Téhož léta ten úterý [1. dubna] po provodě město Berún od Pražan a od Žižky jest dobyto; v němžto urození *) L.. To vidúci jedna žena, že muž její již hoří, vskočila tam za ním do ohně a shořela s svým mužem. A na Horkách spálili jich 40, nahnavše jich v jednu chalupu ... **) Bb .... 22 set .. H . . . dva tisíce a tři sta .. . 57

Strana 58
a slovutní Čechové a rytieři, pan Jan Koblih, pan Bohuslav Dúpovec s otcem a jiní rytieři, panošé, kněží, konšelé a druzí mistři i jiní obecní lidé jsú spáleni v jedné jistbě před městem. 105. (AE—LN.) Téhož léta nazajtřie [15. dubna] sv. Tiburcia dobyta jest tvrz Túšeň na Labi páně Michalcova. 106. (AE—LN.) Téhož léta brzo potom dobyto jest město Brod Český od Pražan, v němžto pohřiechu mnoho lidu zbito jest. Ale žoldnéři utekli sú na zvonici, kterúžto sú zapálili a krov padl, ale žoldnéřóm nic neuškodil. Než potom vyvedeni sú za město a cepy od cepníkóv zbiti a jiní spáleni. A tiem zhrozivše se jiná města, totižto Kúřím, Nimburk, Kolín, Hora, Čáslav a Chrudím, dala sú se a smluvila; a která sú se zprotivila, ta jsú potom brzo dobyta, jakožto Jaromiř, Mýto, Turnov,*) Dvuor, Polička; a v nich množství lidu zbito a spá- leno jest. (B. Potom po veliké noci Pražané dobyli Berúna, i jeli k Túšni a potom k Brodu, k Kúřími, k Kolínu, k Hoře, k Čáslavi, k Chru- dími, k Majtu, k Poličce, k Jaromiři, k Dvoru, k Turnovu, k Lito- měřiciem. Pak těchto klášteruov dobyli ty chvíle: Sedlce, Vilé- mova, Podlažici, Skalici, a co jest při těch zámcích a městech lidu zbito, sám Buoh to najlép vie.) 107. (AD—LN.) Potom Pražené, kteříž sú nebyli u těch měst nahoře dotčených, den sv. Ducha [11. května] s Cardú oblehli sú hrad sv. Václava. A potom když sú přijeli Pražené od Jaromiře, poddán jest jim brzo hrad sv. Václava. 108. (Bb.) Téhož léta po bratrském obtržení a dobývání měst vtrhli Slezané do země a spálili Poličku a šturmovali k Ostaši. A tu dobyvše, bili všecky lidi napořád, muže, ženy, děti, kohož kolivěk mohli, toho zabili a jazyky jim vyřezovali, ten úterý [27. května] po Božiem těle. Pak po dvú nedělí opět vtrhli a Stupici vypálili a opět muže, ženy i dietky zbili i chodce, i kohož sú tu zastihli, všecky sú zahubili a zmordovali a jazyky jim řezali. 109. (BbG.) Téhož léta dělali měděné penieze z pánva a z kot- luov na mnohých miestech a mnoho lidí ochudili jimi, že sú vydali statek svuoj za ně.**) Také toho léta platil korec chmele po kopě groší. 110. (AD—LN.) Téhož léta v sobotu [12. července] před sv. *) Db .... Trutnov ... **) G .... Ale prvé předtiem dělali sú penieze a groše z kalichuov a z monstrancí a když se střiebra nedostalo, tehdy i z kotluov. 58

Strana 59
Markretú Bielina město od Pražan dobyto jest a Němci na hrad utekli, kteřížto nazajtřie jsú dobyti. A tu pohřiechu mnozí ry- tieři, panošé, kněžie a jiní lidé jsú spáleni. 111. (FHN.) Před tiem dobyl Žižka města Vodňan a tu mnoho lidí zbil a spálil u vápenici (H. i kněží spálil, ježto pod obojí stranú rozdávali), tak až město stálo pusto mnoho let. 112. (AD—LN.) V ty časy Žižka byl oblehl hrad Rabie a tu ztratil druhé oko zástřelem, (FH. neb mu je s hradu někdo vy- střelil u šturmu); i byl slep na obě oči. Předtiem byli dobyli toho hradu velmi lehce, i nesměli na něm zóstati; než vypálivše jej, ušli s něho, spálivše do deseti kněží. (FHN.) Předtiem Žižka byl oblehl Bor panský za Horaždějovici a tu ležel, až se dali. A když mu tvrze stúpili, vypálil hned tvrz, nevěda, by jim retunk táhl. A když o retunku zvěděl, táhl nahoru k kostelíku a tu se šikoval. Na něhož přitáhl pán z Rosenberka s velikým množstvím lida a s ním pan Krajeř s mnoho Němci, i jiných mnoho rozličných lidí s ním; a s druhé strany pan Bohu- slav Švamberk s Plavenským i s Němci mnohými, i z Plzenska; a tu jeho vókol osuli, neb veliké množstvie lidu bylo se na něho sjelo. Ale on se mužsky bránil, doufánie vždy v Pánu Bohu maje, a mnoho nepřátel s svými bratřími zbil a zranil a škodu i hanbu jim velikú učinil, tak že s hanbú pryč ujeti musili. A on sám na bojišti ostav, potom dále táhl, kam chtěl a kam jemu libo bylo. 113. (AD—LN.) Léta téhož v úterý na den sv. Osvalda [5. srpna] stalo se jest veliké poraženie u Mosta; kdežto Pražené a jiní Čechové s pole utekli sú, nechavše tu vozóv, pušek, pra- kóv a jiné brani. (b. Neb Mišenský se na ně sebrav i odehnal je...) 114. (AD—N.) Po tom poražení Mišněné poradivše se s knie- žaty jinými, s korferšty a s městy řískými, vtrhli sú s velikú mocí do české země, a oblehli velmi silně Žatec a Bielinu. Avšak naposledy s velikú hanbú a škodú*) utekli sú, uslyševše an retunk táhne. 115. (D—N.) Téhož léta ihned potom poslali sú Pražané a Žižka k králi polskému v poselství čtyry rytieře, totiž pana *) K . ... obořivše u Žatče toliko šibenici, bojíce se, aby na nie zvěšeni nebyli, (od kteréžto chvíle u Žatče podnes na jich hubenú pamět šibenice nemají, než toliko městiště jejie stojí), hanebně sú utekli, uslyševše, že Žateckým retunk táhne. A což jest jich tu zbito, ty všecky okolo té šibenice zakopali sú, jichžto kosti po dnešní den jsú na těch mistech lidem známy . . . . 59

Strana 60
1422 Viléma Kostku z Postupic, pana Hlasa z Kamenice, pana Vaňka Pivo a pana Vaňka, syna páně Pavlíkova z Prahy, aby jim ráčil dáti pána, aneb se sám v ně uvázati. Kteřížto rytieři poslové, když sú do Ratiboře přijeli, kněz Mikuláš, syn mistra Hanuše, ještoj' na Karlštajně pány zmordoval, zjímal je a vydal králi uherskému na Špilberk, kdežto všecka čeleď jich v Brně jest stínána krále Sigmundovým kázaním; a pány poslal do vězenie na Trenčín. Tam byli u vězení až do dobytie Brodu Německého, a tu sú se pak o vězně směnili. 116. (b.) Vše téhož léta Němci porazili Čechy za Náchodem u Petrovic na puol třetieho sta a nižádného neživili, ten pátek v suché dni [19. září] před sv. Václavem. — A téhož léta Žižka spálil mnoho vsí okolo Červené hory a okolo Opočna. — 117. (E—K.) Téhož léta sťat jest pan Jan Sádlo v rathúze na Starém městě v noci; a přijel do Prahy jich obesláním. A když přijel mezi ně na rathúz, tu sú ho jali v světnici v raddě a jeho čeledi kázali na hospodu. Dočekavše noci, kázali ho stíti a u sv. Mikuláše pochovati. 118. (A—K.) Téhož léta před vánoci král Sigmund uherský opět vtrhl do země české vojensky s velikým lidem, i pálil okolo Hory a Čáslavi; a bratr Žižka proti němu vytrhl z Kolína. A král když jest přijel do Hory, tu jest staršie Horníky zjímal a přivá- zav je za provazy k vozuom, vypáliv a zhubiv Horu, v úterý na středu po Božiem křtěnie [6. ledna 1422], i jel s nimi pryč. Pražané a Žižka táhli za ním, i porazili jej u Habru. A odtud král s svými táhl do Německého Brodu; sám se tu nezastavil, než táhl před se. Pak šturmovali v pátek [9. ledna 1422] po Božiem křtění k městu a v sobotu [10. ledna 1422] dobyli Brodu Německého; a kteréž král tu zuostavil, ti sú zbiti a zjímáni a město bylo vypáleno. (b. A zbili lidí v městě a v předměstí na patnácte set.) Tu byli zjímáni pan Záviš Černý, rytieř zjezdilý, pan Hynek Červenohorský, Borovský rytieř Polák, Mrvice rytieř a viece. Těmi vyvadili své vězně, totiž pana Hlasa, pana Kostku etc. (LM. Léta božieho 1422 král Sigmund uherský opět vtrhl vo- jensky do Čech s velmi velikým lidem Uhruov, Němcuov, Če- chuov a Moravanuov na padesáte tisícuov a přitáhl k Hoře. A v ty chvíle bratr Žižka byv u Hory a zvěděv, že on táhne k Hoře, i ujel před ním z Hory; a oni obtekú jej pod Kankem se všech stran a ženú před sebú voly pro pušky. A když přišla noc, bratr Žižka vytepe se z nich brannú rukú, i jede na Kolín, a to bylo před vánoci. A potom po vánocéch bratr Žižka sebrav 60

Strana 61
lid okolo Jičína po těch všech krajích, i vytáhne zase proti králi Sigmundovi. A tehdy lid Žižkuov sebrav se do Kolína, a král ještě ležal u Hory, i vytáhne lid Žižkuov z Kolína v úterý na Božie křtenie [6. ledna], i lehnú proti královu lidu v Nebovidech. A královský lid všudy stál po vrších tak hustě, jako by na les hleděl a pále všudy okolo Hory, tvrzi, dvory, vsi. A tu v Nebo- videch nalezše nějakú děvečku, kteráž se v stodole skryla, i učiní jí násilé Uhří nešlechetní až do smrti. I oželelo se toho Čechuom velmi a tak sú mluvili: „Námť jest toho pomstiti, aneb za to svá hrdla dáme.“ A tu hned král Sigmund v úterý na středu ve tři hodiny na noc [19 hod.] kázal zapáliti Horu a táhl s svým lidem před bratrem Žižkú a bratr Žižka po něm a král vždy před ním ustúpal. Potom ve čtvrtek po Božím křtění [8. ledna] bratr Žižka dostihne jej v Habru u Německého Brodu a tu se zšikovav udeří na lid králuov: a oni hned prchnú k Německému Brodu a se postaví a šikují. Ale král sám nestavil se tu, ale táhl před se; a kteříž tu zuostali, ti byli zbiti a zjímáni a jiní, kteříž prchli mimo město přes Sázavu řeku, tu se s nimi led prolomí, někteří se dobudú a druzí ztonú. A nechají tu vozuov před městem devět kop plných natlačených, vrchovatých s rozličnými zbožími, a i klenotuov odběhli, peněz i roucha, s truhlami, s knihami rozlič- nými, židovskými i křesťanskými, jichž samých jest tu bylo, že by jich na tři fasunky nevzebral. A tu přeleževše noc, ihned ráno po mšéch k městu šturmují ten celý den v pátek [9. ledna]; tu se zdí střielejí kamením a z pušek tepú s obú stranú velmi silně; a když bude večer, odstúpie od šturmu. A v sobotu [10. ledna ráno po mšéch začali mezi sebú rokovati; jedni rokují a druzí do města lezú. A tak vpadnúce v město, ztepú lidu na několiko set, smetavše mnohé s rathúzu na meče, na oštípy a na sudlice; a podnes toho znamení jest, ježto krev stříkala na zed. Sedm let stálo to město pusté; vlci a psi jedli těla mrtvá na rynku a ně- které pochovávali sedláci. A tak zmordováno jest lidu množstvie veliké v Německém Brodě a lidu královského, Uhruov, i lidu městského a okolního v tom tažení, počnúc od Hory na cestách k Německému Brodu, na dvanácte tisícuov [M. na dva tisíce kromě těch, kteří se na ledu provalili a ztonuli, z nichž nalezeno ztopených pět set čtyřidceti osm oděncuov ... [B .... V neděli [11. ledna] před ochtábem Božieho křtěnie bratr Žižka učiněn rytieřem]. Pak v pondělí [12. ledna] ráno pasovali rytieře pod těmi korúhvemi, kteréž sú byli v té bitvě pobrali; a bylo jich šest neb sedm korúhví.) 61

Strana 62
119. (B.) Téhož léta v pondělí den sv. Apollonie [9. února) obce oboje Starého i Nového měst pražských zvolily sú sobě naj- vyššieho hajtmana pana Haška Ostrovského z Moravy. 120. (E—N.) Téhož léta v pondělí [9. března] po té neděli Reminiscere v puostě sťat jest kněz Jan, mnich zákona premon- stratského z Želeva, kazatel od Matky božie Sněžné, a s ním jiných člověkuov dvanácte v staroměstském rathúze u studnice, a rathúz byl dobře zavřien. Jehožto hlavu kněz Gaudentius nosil na míse po Praze, popúzeje lidu ku pomstě. A ihned Novoměstští s svú braní szvonivše se k šturmu, obořili se valem do Starého města a zastavili se v Železné ulici, volajíce, aby jim kněze Jana vrátili. Pan Hašek byl té chvíle hajtmanem v Starém městě a obeslal byl panoše všecky okolo Prahy k tomu dni. Ten pan Hašek s svými pozastavil se proti Železné ulici na rynku; a sroz- uměv, že tu nic nezíštie, skryl se jest v Praze, takže potom hledajíce jeho mnohé domy vybili sú. Pak jeden chudý pacholek vstúpiv s palicí na pušku Jaromiřku, jenž tu před rathúzem stáše, i volal hlasem velikým a řka: „Sem chudino! sem, sem! takže se k němu sběhnú mnozí. A Novoměstští vidúce, že od- poru nemají, vyskočí na rynk a vytepú rathúz, i naleznú tam stínané, i zvolají velikými a hroznými hlasy na vrahy. Takž i hledají konšeluov staroměstských a domy jim vybíjejí a berú všem napořád, i podruhóm; a kteréhož konšela naleznú, toho neb jmú aneb zabijí. Na Novém městě ten den dva setnú, minc- majstra*) a Bohunka krajčieře. Potom se oboří na Židy a zlúpí a poberú jim všecko. A když tu neměli co bráti, oboří se na všecky koleje a vytepú je a knichy mistróv i jiných učených lidí a kniehy obecné v libráři některé pobrali a jiné zkazili a ztrhali. Potom se oboří na všecky domy kněžské a vytepú je; a mistry, kteříž neutekli, ty zjímali a vsázeli na rathúz. Tu mistr Rokycan také utekl z Prahy. Ten den stala se jest v Praze většie škoda, než když jest král Sigmund ležel okolo Prahy, maje lidu viece nežli sto tisíc. Nazajtřie v úterý [10. března] pochovali kněze Jana pod kazatedlnicí jeho, kdež kázal, s velikým křikem lidí a s horlivostí. A ihned konšely jiné zdělali sobě, mezi nimiž v Starém městě Šrol byl najznamenitější a na Novém městě Charvát s bratrem svým. Pak v středu [11. března] potom sťali pět znamenitých konšelóv a měšťan, totiž pana Prokopa Jidáška, pana Jana rytieře, Mandina muže, pana Jakuba Helméře, múd- *) b. Mikuláše, mincieře. 62

Strana 63
rého člověka, pana Johánka od Vola peřestého a Antoniše knie- haře, velmi nábožného a šlechetného člověka. V neděli [15. března] potom svolána jest všecka obec staro- městská. A tu jsú se radili, co mají těm mistruom učiniti, kteréž sú u vězení svém měli. Takž se o to smluviti neuměli velmi dlúho, až na tom zuostali, aby je zavezli do Hradce, aby se tam hřie- chuov káli. 121. (AD—N.) Téhož léta hrad Křivoklát, řečený Hrádek, vyhořal jest zapálením od marštale; kdežto dsky zemské byly prvé chovány s korunú i s jinými klenoty, a odtud jsú do Plzně neseny. Ale již na Karlštajně je chovají, i všecka jiná práva zemská všie země české i s korunú královstvie. 122. (AD—N.) Potom na velikú noc [12. dubna] Pražané do- byli města Žlutic, ale neosadili jich. 123. (... M..) Léta téhož knieže Sigmund litevský, o kte- réhož Čechové velmi stáli, aby se v zemi českú uvázal proti Sigmundovi, králi uherskému, aby země bránil a ji ohajoval proti všem nepřáteluom domácím i jiným cizozemcuom, najprv na Moravu do Uničova přijel, a tu jest přijímal velebnú svátost tělo a krev pana Ježíše Krista pod obojí zpuosobú; nebo před tiem sliboval pánuom posluom, kteřížto k němu přijeli, prvé než do země české přijel, „že tu pravdu, kterúž sem poznal, chci skut- kem naplniti“; a tak jest učinil. Tu jsa na Moravě, do vojska proti Žižkovi píše, aby země nehubil a neplenil. Kterýžto Žižka odpověděl mu zase což mohl najukrutněji na ta všecka psaní sám od sebe, při sobě samém maje, což mu na mysli bylo; nazý- vaje ho totiž kniežetem vražedlným a paličem proklatým; a tak- že se tomu knieže podivilo. A jsa zpraven, že jest vítězný v bojích a šťastný ve válkách nepřemožený, i snesl to knieže. A potom, když sú se spolu seznámili a sešli v přízni, knieže řiekalo Žižkovi otče a Žižka kniežeti pane synu. (.. E—M.) Potom v neděli [17. května]*) před Božím vstúpe- ním týž kněz Sigmund, knieže litevské, přijel do Prahy Praža- nuom ku pomoci s mnohými Poláky, blíž k pěti tisícuom. Toho nerád viděl Jeronym Šrol s jinými, kteříž té chvíle v Praze vládli, bojiece se, aby jich s úřaduov nessadili, jakož se jest i stalo. Neb ten kněz Sigmund první neděli [24. května] po svém příjezdu, porozuměv nějaké neochotnosti od staroměstských konšeluov i kněží, po obědě jel na Nové město; a tu k němu obec se sběhla *) L . . . v sobotu ... 63

Strana 64
veliká a ujemše pod ním kuoň za uzdu, vedli jej slavně do Starého města na rathúz. Vidúce to konšelé, že se velmi obec búří, ihned kniežeti pečet a klíče položili, aby konšely nové zdělal; jakož se i stalo. Nazajtřie [25. května] sejde se všecka obec na rathúz a tu nové konšely zdělá a ti slibí jemu věrnost a pošlí po mistry do Hradce, aby se všickni zase vrátili. A tu Šrolovo a Charvátovo panovánie konec vzalo. 124. (FHN.) Téhož léta dobyl Žižka hradu Krasikova a velikého zhúbci pana Bohuslava z Švamberka jal a na Přibenice dal u věze- nie. A on vida, že král netbá jeho z toho vězenie vypraviti, i přistú- pil k bratřím (H. k táborské straně), a byl s nimi věrně až do smrti. 125. ( .. E—M.) Léta téhož brzo potom*) kněz Sigmund s Pra- žany (a s Poláky) oblehli hrad Karlštajn, ale nic nedobyli, jakž- koli nákladně dobývali a mnoho súdcuov smradu z praku tam metali. (LM. A na tom hradě bylo pět rytieřuov Čechuov, k tomu i jiných drahně panoší. A do hradu vrhli sú z praku kamenuov devět set třidceti a dva, item súdkuov s nečistotami smrdutými, ježto sú je z Prahy vozili mrchami a lejny naplněné, též z praku uvrženo osm set a dvamecítma; item z Pražky každý den sedm- krát vystřelovali, podobně i z Jaromiřky sedmkrát za den, též z Rychlice třidcetikrát za den a žádné škody neučinili tomu hradu. (D.) A tu sú Poláci jedli maso osličie miesto zvěřiny.) 126. (b. Téhož léta přijel do Čech knieže Sigmund litevské. A když sú jej pustili na Hradec, a on zjímav konšely, i vydal je na Třebochovice. A pak oblehli Opočen po prvé na den sv. Vav- řince [10. srpna]). 127. (BLM.) Léta téhož korferstové a markrabě mišenský vtrhli opět s silú velikú do Čech a oblehli Žatec. A tak zrádně puosobili, lapajíce holuby, laštovice a jiné domácí ptáky, přiva- zovali jim sirné sviečky, chtiec tudy město zapáliti. A potom na sv. Jeronyma [30. září] Čechové porazili jim vartu a oni odtrhli preč s svú hanbú velikú. 128. (B.) Také téhož léta Slezané silně vtrhli do Čech v suché dni [16.—19. září] před sv. Václavem a vylúdivše Čechy po sobě, i obrátili se zase na ně, i ztepú Čechóv tu u Petrovic na tři sta.**) *) (L. v úterý letniční [2. června].) **) Palacký sveden rukopisy uvedl porážku u Petrovic dvakrát: po prvé podle textu b. v č. 116 k r. 1421, což je správné, a po druhé ne- správně podle textu B. k r. 1422. — Srov. kapitolu „Čeští análisté XV. století“ v „Ocenění starých českých dějepisců“ v I. svazku „Díla Frant. Palackého“ str. 281. (Pozn. vyd.) 64

Strana 65
129. (AD—N.) Téhož léta, když knieže Sigmund u Karlštajna s Pražany ležal, v středu*) na sv. Michala [29. září] pan Bohuslav z Švamberka a Janek Bzdinka, hajtmané táborští, s Tábory po- kusili se o Prahu, a to tiemto obyčejem: když se tajně sebravše táhli ku Praze, nezvěděli toho v Praze, jeliž byli v Krči puol míle od Prahy. Ale Staroměstští s Poláky a s panem Vilémem Kostkú a s Cardú vyjeli proti nim, tiežíce se jich, co by chtěli v Praze? ale oni pravili, že jsú obesláni; a nechtěli se zastaviti, než táhli před se s vozy. A když přijeli do Prahy, položili se na Novém městě i s vozy. Tu jim Staroměstští poslali potřebu i obuv. A nazajtřie přišli starší na rathúz do Starého města prosiece, aby jim byla obec veliká svolána. Ale konšelé řekli jim: „Co vám potřebie jest obce? povězte, ať my na ně to vzneseme.“ Odpově- děli: „Nesvoláte-li jí nám, myť ji sami svoláme.“ A s tím šli s rathúzu na Nové město, a vzemše tělo božie a braň, i šli do Sta- rého města. A prošli vešken rynk a žádný se k nim nepřimiesil, až i prošli Dlúhú střídu; a šli po Přiekopě až k Matce božie Sněžné; a odtad nabravše tarasuov, i šli opět do Starého města. Mezi tiem Staroměstští také pod svú korúhev se sebrali, i táhli proti nim. A Táborští již byli několiko domuov osadili,**) však je Staroměstští vytiskli a vyhnali z svého města na Nové město na Konský trh. Pak pan Vilém Kostka, že byl laskav na pana Bohu- slava, hajtmana táborského, jezdil tak mezi nimi, až učinil mezi nimi příměří, dokudž slunce ten den za horu nezajde. A tak Táboři musiechu ten večer z města vyjíti s velikú hanbú a škodú. Nazajtřie uslyšav to kněz Sigmund, kterýž jest s jinými Pražany před Karlštajnem ležel, ihned od toho hradu trhl do Prahy beze všeho příměřie.***) A tudy jest Karlštajn hrad retován, že dobyt *) V roce 1422 připadla památka Michala arch. na úterý, nikoliv na středu. (Pozn. vyd.) **) M ..... Kunšem, u Šermířuov, v Kunšové ulici, kterážto ulice od toho jméno vzala ... ***) Kníže Sigmund a Pražané odtrhli se od Karlštejna pod příměřím teprv v neděli před sv. Martinem 1. 1422 [8. listopadu], jakož očitý svědek, tak nazvaný Bartošek, a sám zápis příměří tohoto svědčí. S hradu Karl- štejna zapsali se k tomu příměří Zdeslav Tluksa z Buřenic, purkrabí karlštejnský, Jan z Leskova sezením na Valdece, Jan Student z Tachlo- vic, Mareš Tluksa z Volkova, Kuneš Tluksa z Buřenic, Hynek z Valdeku, Jan z Valdeku seděním na Litni, Vilém z Dúpova, Jan Šváb z Jiekve, Záviše z Jimlína, Sigmund Bolochovec z Pušperku, Rus z Símě, Matěj Rus z Ko- vářovic, Kunat z Sulevic, Bužek z Tmanie, Hospřid z Hostivice, Předbor z Radošína a Ondřej z Hořovic. V též příměří, kteréž až do sv. Martina [11. listopadu] 1. 1423 trvati mělo, i hradové Valdek a Hořovice pojati byli. Dílo Františka Palackého II. — 5. 65

Strana 66
1423 nebyl. Pražští pak drahně těch Táboruov zjímali, kteří byli do města vpadli. A od té chvíle Táborští s Pražany počeli bojovati. Brzo potom konšelé v jeden svátek kázali se vší obci sjíti. A když bylo po obědě, obec sešla se na rynk. I kázali konšelé biřici volati, aby všichni šli na rathúz. Obec zkřiče velikými hlasy: „Nechcem, nechcem!“ A v tom někteří z obce běževše k šatlavě, i vytepú ji a vězně táborské vypustí i ty, kteříž byli s Křivoklátu. Uslyšev tu búři kněz Sigmund, káza svým hotovu rychle býti na koních, i vyjede na rynk a poče se ptáti, kteří jsú to, ježto šatlavu vybili. Takž počechu je jímati a v šatlavu vsá- zeti. A když již bylo k večeru, káza kněz Sigmund konšeluom po kata poslati; i káza je po jednom z šatlavy voditi. A když jich již pět sťato bylo, prosili jeho, aby již přestal toho stínánie. A pan Vilém Kostka s svú čeledí jeda pryč, vece: „Nakatujž se s nimi, dokudž chceš.“ A ihned přesta toho stínánie. 130. (...LM.) Léta od narozenie božieho 1423 v úterý [27. dubna] po sv. Jiří,*) když Žižka táhl po kraji hradeckém, lidi sobě podmaňuje, tu sú se naň páni sbierali. A on zvěděv to, táhl jest před nimi k Hořicím, nemaje než dva řády vozuov. I položil se s nimi u kostela sv. Gotharda proto, aby se s svými děly na vršku postaviti mohl a k tomu rozumu, že naň jezdecky táhli, aby s koní ssedati musili, ani k čemu koní uvázati neměli. Kdež potom na ně to přišlo, že sú s koní dolů ssedati musili a ssedavše šturmovali, obtíženější jsúce zbrojí nežli pěší, kteříž se k tomu připravují, majíc pěšky bojovati. Kdež oni jdúc k vrchu ustali k vozuom šturmujíce a on jich čekal s děly a s lidmi neustalými; a prvé než mu vozuov dobyli, nabil se jich do vole; a když je od vozuov odbil, pustil na ně lidi čerstvé. A to mu Pán Buoh pomohl, že pana Čeňka a pana Arnošta s jinými pány vojensky porazil i s jich lidmi, a vozy a pušky jim pobral. A sám pan Čeněk s pole utekl s málem lidu svého. (B. A potom jedú k Kozojeduom, i dobudú i spálí jich na šedesáte.) 131. (Bb.) Téhož léta pan Viktorin z Pardubic a Diviš**) táhli do Moravy s lidem, i dobyli několiko tvrzí a zámkuov (B. Přerova, Kvasic a Kroměříže). I položili sú se u Kroměříže za Olomúcem a tu se na ně sebrali Němci; i stal se boj a Čechové sú obdrželi boj. 132. (ABD—N.) Téhož léta v úterý [27. července] před sv. Petrem krúpy veliké spadly sú, když Švamberk s svými od hradu Panny (M. za Litoměřici) okolo Prahy jel; neb bratr Žižka *) DH ... před sv. Jiřím [20. dubna]... **) Diviš Bořek z Miletínka. (Pozn. vyd.) 66

Strana 67
ty chvíle tam ležal. A pan Diviš vládl Hradcem a osadil jej brat- rem svým, panem Jetřichem. I dadí bratru Žižkovi věděti a on přitáhne od Litoměřic k Hradci a obec jeho na město pustí; i sženú pana Jetřicha s Hradce a hrad boří. Pan Diviš pak, (B. vrátiv se z Moravy), pojav s sebú Pražany, chtěl se pomstiti nad Hradeckými, že sú jeho bratra vyhnali; i přitáhne s Pražany k Hradci. A bratr Žižka s Hradeckými vytáhl proti nim z města; i stal se jest boj u Strachova dvoru mezi stranami; a šla archa proti arše. A Pražané utekú, poraženi jsúce od Žižky na tom poli; a tu ztepú drahně lidu a jmú jich na dvě stě. A Diviš ujel s svými na Horu. A toho kněze ježto nesl archu z pražské strany, Žižka zabil ho palcátem. A to se stalo v středu [4. srpna] před sv. Vavřincem. 133. (ABb—M.) Odtud Žižka jel do Čáslavě a tu obležen, ale nedobyt. Matěj Lupák, hajtman táborský, táhl s dobrovolnými*) Žižkovi na pomoc do Čáslavě. A v neděli [22. srpna] po Matce božie do nebe vzetie vytáhli proti nim z Kolína Haškovici, i ude- řili na ně u Tynce nad přívozem (AD. blíž u Hory), i přemohli je; jedny zbili, druhé zjímali a Matěje Lupáčka Černín tu zabil v konopiech. (M. A pak bratr Žižka táhl do Moravy mimo Jihlavu a Jihlavané vytáhnú proti nim polem. A tu bratrovi Žižkovi velmi [velnú v ně] — a oni se k městu obrátí, i tepú je až do příkopu.) 134. (BbLM.) Téhož léta v pátek [27. srpna] po sv. Bartolo- měji pan Jan Městecký a pan Puota Častolovský vskočili do předměstí u Hradce, i vypálili ulici Křižovničí a vskočivše k sv. Anně do kostela, i zabijí kněze Jana od sv. Anny a svátosti těla božieho rozsypí a ztlačí. 135. (M.) Potom jednoho času táhl jest Žižka do Moravy a podmaňoval sobě lidí; i přitáhl také k Kramicu (Hranicím?) a tu jest některý čas ležal. A bratří naň domlúvali, aby někam tažení učinil; a on zpraviv čtyry řády vozuov a děl, což mohl najviece, i táhl jest přes hory do Uher.**) A tu sújemu Uhří taženie nebránili a nikdiež jemu nepřekáželi, chtiec zda by se ubezpečil i z řádu *) B. z Jaromíře a s Hradčany. **) Josef Pekař ve svém díle „Žižka a jeho doba“ dokázal, že Žižka své slavné tažení do Uher vůbec nekonal a že kronikář anticipoval pozdější táborské tažení. Janu Hromádkovi, který ve své práci „Česká cesta na Slovensku a Žižkovo tažení do Uher 1423“ (Bratislava 1933) se pokusil geografickou identifikací míst dokázati skutečnost Žižkova tažení, ne- podařilo se otřásti Pekařovým důkazem. (Pozn. vyd.) 67

Strana 68
některak povystúpil, zda by jej tak kde poraziti mohli. Neb sú se naň velmi silně jezdecky sebrali a sebravše se naň sú táhli, i množstvie děl měli. A on porozuměv tomu, že dobře nenie, obrátiv sobě k moravské zemi zase vozy, i takto je zpravil: naj- prvé sobě lidi u voziech zpravil jiezdné i pěší a táhl jest s zavře- nými vozy. A takto sobě krajní vozy zpravil, proti každým vo- zuom se dvěma pavézama a za ty pavézy po dvú neb po třech střelcích; a to z té příčiny udělal, jestliže by mu na tažení chtěli do vozuov skočiti, aby toho ti bránili. Neb ten den těžké mu taženie před nimi přišlo; neb kdež se najméně pozastavil, velmi mu do vojska bili. I nemohl jim nic odolati, ale táhl jest až do noci; a to z té příčiny, aby ho nemohli tak v noci shlednúti, kde se položí, a do vojska mu bíti; a v svém vojště nedal žádných ohňuov dělati. A oni pojezdiec okolo něho, nemajíc kde koňuov vázati, museli do vsí jeti a to podál, aby před ním také bezpečni byli. Tu on poležav, což mu se zdálo, táhl jest nazajtřie k jednomu jezeru, kdežto jezero mezi jedniem vrchem. A takto se u něho položil, jednu stranu k jezeru a druhú stranu pod vršek; a to z té příčiny, chtěli-li by do vojska střieleti, aby jej přestřelovali. A sám takto udělal: pojav picní vozy, vytočil je na ten vršek, udělal z nich u přední brány baštu i u zadní druhú; i vkopal je, a vkopav je, vpravil do nich děla. I nedal jim nikdiež na těch vrších ostati. A tak ten den bezpečně tu ležal, i tu noc. Opět potom třetí den od toho jezera táhl jest k jedné vodě, kteráž teče k Narhedu, i položil se u té vody; i tu jest se velmi bál poraženie, aby přepustíc mu něco lidí přes tu vodu, ... celú noc vkopával vozy krajní od jednoho břehu až k druhému; a z druhé strany vody přepravil sobě picní vozy, i též je vkopával tak, aby na ně uprkem jiezdní nemohli. A všecky břehy skopal, aby mohl všemi čtyřmi řady táhnúti přes tu vodu. Kdež oni vpustivše jej do té vody s vozy, i pokusili mu se k zadním vozuom; kdež jest on je od těch zákopuov odbil, kdež sú i pěšky i jezdecky k němu štur- movali; tu jich je mnoho zranil i pobil; a odbiv je, na onu stranu přepravil se s vozy i s lidem svým. I děkoval Pánu Bohu, že mu Pán Buoh ráčil pomoci přes tu vodu se přepraviti. Ihned táhl jest odtud mezi jedny lesy, kdež jsú bahna a luhové, i položil se takto mezi zakoutí; a to z té příčiny, aby k němu z děl bíti ne- mohli. I tu jest přes noc zuostal. Čtvrtý den táhl jest k jezeruom jedniem a neboli k stavuom, kdež jsú za Trnavú. A tu sobě zpra- voval vozy, vybieraje z placních řáduov, a to z té příčiny, kdež mu v krajních vozích v řádích mnoho koní i vozuov polámali 68

Strana 69
i pobili. A tehdáž ho ponechali. A on položiv se u těch sta- vuov, zpraviv sobě ty všecky věci, v pátý den táhl jest k jedné stráni. Tu sú naň opět přitáhli jezdecky i s děly. A on jest táhl podlé té stráně, že měl jednu stranu obranú, že jemu snáze bylo jedné strany brániti nežli obú. A oni vidúc, že jemu nemohú nic učiniti, i táhli sú pryč od něho; a on položil se na jednom vrchu. Kdež, tak pravie lidé, že jest veliká psota a bieda tu na nich byla, takže za jeden košťál zelený byli by drahně peněz dali. A to z té příčiny, že jim z vozuov nikam nedali, že sú mu jiezdnými silni byli, a naň se dáti pěšky nesměli. Než když kolivěk je k tomu připravili, že sú jiezdní doluov ssedali a pěšky k němu šturmovali neb se s ním bili, že je vždycky porazil aneb od něho velmi biti byli. Neb jináč se strojí jezdecky k bitvě a jináč pěšky, že jim to jest neobyčejná věc; neb kdež se mají čemu učiti, než tomu zvyknú, že by musil k tomu nějaký čas býti neb nějaká chvíle. Šesté taženie Žižkovo, když se hnul od té stráně, kdež se jemu dostalo táhnúti k horám, i kdež mu ten den na jeden řád vozuov přišlo k tažení, že jináč táhnúti nemohl. Tehdá Uhří vidúce to, táhli naň velmi silně, nadějíce se, že již jeho zpráva ani jeho šikové nic jemu neprospějí, že ven z vozuov musejí. A on takto proti tomu strojil, bráně se toho: položil se u samých lesuov pod jedním vrškem a to pro tu příčinu, budú-li k němu z děl bíti, aby jej přestřelovali; a sám s svými děly utekl se k tomu vršku. A potom kázal koně z vozuov vypřahati a na ně s sekyrami, s lo- patami a s rejči vsedati, aby cesty zohledovali, jestliže by jemu kde zarúbali; a to z té příčiny, aby po stranách na ně na vozy jiní udeřiti nemohli, cesty velmi dobře kázal opraviti. A když měl z lesuov ven vytáhnúti, as za puoldruhých honuov, kázal s jedné strany cesty staré novú cestu dělati, a s druhé strany druhú; a to z té příčiny, aby předtáhnú-li jej nepřátelé, aby tú starú cestú děla a pěší sobě obrátil; a to proto, jestliže by mu chtěli toho pole brániti, kudyž jest z lesu měl vyjeti, aby je tudy vy- střílel a vybil; jakož se jest pak stalo tak. I takto s onné strany lesuov vozy sobě zpravili: udělal sobě z těch čtyr řáduov, v kte- rýchž táhl, dva; a pojav sobě picovní vozy, i protrhl sobě vozy, i udělal sobě z nich řády čtyřmi jakožto zed, aneb jakožto baštu od jednoho konce lesu až k druhému. A kázal je húžvemi svírati v hromadu, aby mu jich roztrhnúti aneb převraceti tak snadně nemohli. A to udělal proto, jestliže by chtěli jemu do vozuov skočiti aneb děla z zadu pobrati, aby oni tu se bránili za těmi vozy jako za zdí; jakož se pak tak stalo. I takto jest púštěl do lesu 69

Strana 70
1424 najprvé děla, což mu se zdálo, i pustil něco pěších, a potom pa- desát vozuov po pravé ruce. A když těch padesát vozuov vyšlo jest, opět dal mezi ně něco pěších, což mu se zdálo; i pustil opět druhých padesát vozuov z levé strany a opět mezi ně dal něco pěších. A tak vždycky dával, pokudž mu těch vozuov stačilo, po padesáti; a mezi ně pěší dával, pokudž ta potřeba kázala. A to z té příčiny, jestliže by mu chtěli na lesích vozataje zbíti aneb vozy také vybrati, aby ti pěší, kteří jdú mezi vozy, toho bránili Tehdy, kdy poslední vozy púštěl na zad, tehdy obořili se Uhří, chtiec mu děla pobrati. Tehdy onni s toho vršku utáhli za ty picovní vozy, kdež jest sobě z nich řády zdělal, tu se v těch vozích zavřeli a pěší se z nich bránili, tak až oni s děly do lesa ujeli, i pěší; potom za nimi táhli. A tak se Uhruov nic nebáli, než sú se oni do těch vozuov dobyli, až onni něco i cesty zarúbali, aby za nimi jezdecky táhnúti nemohli. To vidúce Uhří, že jemu žádné škody udělati nemohli, i někteří táhli předeň, chtiec mu z lesuov brániti; a někteří táhli domuov, praviec tak, že nenie člověk, než že je čert, že mu ty rozumy dává, neb že se nám ničímž užiti nedá. I takto se jest z lesa vypravoval ven; kdež sú byla nějaká pole mezi nějakými stráněmi. Když přitáhl k těm cestám, kdež sobě nové zdělal, najprvé těm padesáti vozuom kázal hnúti tú novú cestú, kterú sobě novú udělal po pravé ruce; i když sú na pole vytáhli, podlé samé stráně, a to z té příčiny, že od pole měli pěší vozy a za sebú stráně a tak tudy se jiezdných nebáli. A z druhého řádu po levé straně též kázal hnúti podlé druhé stráně; a tú starú cestú vypustil děla ven z lesa, i byl opanoval sobě to pole. A tak pomálu vždy vozy těmi ven vytahoval; neb sobě byl též také vozy zpravil všecky v jeden řad, že je zprovíjel jako věnec. A to proto udělal, aby oba řády sobě pojednú dělal, aby je sobě z toho pole vytiskl mocnú rukú. Neb tak jemu těch vozuov vždy přibývalo ven, až jimi všemi vytáhl ven. A tak jemu Pán Buoh pomohl z Uher vytáhnúti. Ale jakž jest Žižka počal bojovati, najtěžší jemu přišlo. — 136. (BLM.) Léta božieho 1424 na den Božieho křtěnie [6. ledna] bratr Žižka a Hradčané porazili pány, pana Jana Červe- nohorského, pana Arnošta z Černčic,*) a druhé zbili a zjímali v Skalici za Jaroměří. 137. (BLM.) Téhož léta bratr Žižka táhl s lidem svým k Hos- tinné a šturmem dobýval města a tu sú jich mnoho pobili a ra- *) LM ... pana Opočenského, pana Puotu Červenohorského a pana Arnošta z Černčic ... 70

Strana 71
nili; a potom odtrhl odtud. Také brzy potom bratr Žižka dobyl Černína na Mlazovicích; i zabili sú toho Černína. A potom jeli k Smidaróm a dobyvše, spálili. 138. (AD—N.) Téhož léta před sv. Duchem [11. června] Žižka byl obležen v Kostelci na Labi od Pražan a od jiných pomocní- kuov; jemužto ku pomoci pan Hynek Boček z Poděbrad přijev, Žižku s jeho lidem odtad vyvedl. I táhli proti sobě ob řeku Labe, až je i převedl pan Boček přes Labe. Tu sú spolu tadyňkovali a v tom sám pan Boček od pánóv byl jat a nesen najprvé na Nimburk a odtud na Mělník k Smiřickému.*) Žižka pak jel k Malešovu blíž od Hory a Pražané vždy táhli po něm sebravše se s některými pány, chtiece ho poraziti. (LM.) A Žižka táhl jest před nimi s chvátaním, aby sobě někde příhodné miesto k šiku nalezl. I utekl se s svými vozy na jeden vrch a tam se zavřel a čekal Pražan, kteříž ho honili, praviece, že před nimi již běží; i stáhli sobě houfy, aniž se právě všickni nesčekavše, i táhli přes ten duol, kdež jich Žižka čekal. A připraviv se k boji, takto se strojil: vzal sobě vozy kolo na kolo, i zpravil sobě houfy, najprvé jiezdné, potom také i pěší. Potom kázal několik vozuov picov- ních odděliti a kamením naplniti a postavil je doprostřed houfu mezi jiezdné, aby oni jich nesezřeli. I přepustiv jich (Pražan) polovici přes ten duol, kázal na ně svým jiezdným hnáti se a pěší mezi jiezdnými ty vozy točili. A když k jich haufu přitáhli, jako by se již potkati měli, i kázal na ně ty vozy svrchu pustiti a tak jich šiky všecky těmi vozy rozrazil. Potom kázal z děl bíti a lidu svému kázal na ně udeřiti. I že jich šikové a jich zřiezenie nic jim k užitku nemohlo přijíti, i obrátili se k běhu. A tak když ty při- pravil k běhu, tehdy pojali s sebú ty, kteří sú za nimi táhli, že sú všickni běžali. A tak jest tudy Žižka boj obdržal**) a pušky, vozy i jinú braň jim pobral jest, jsa slep na obě oči. Tu jest množstvie veliké měšťan z Prahy zmordováno, i drahně lidu ry- tieřského; a jakož obecně lidé pravie čtrnácte set lidu tu jest sešlo. Tu zahynul pan Petr Turkovec rytieř, kterýž korúhev pražskú držal, pan Ondřej z Dubé, Žižkuov zeť, pan Čeněk, syn páně Vikeřuov z Myšlína, pan Hlas rytieř, a jiných mnoho lidí rytieřských. A Žižka ihned ten den odtud vtrhl do Hory a osta- tek jí vypálil. *) D. in margine .... Potom se vyručil pod ctí a pod věrú a pod základem vysokým; i nestavěl se, čest a vieru ztratil a lidi dobré o základ připravil... **) B . .. v tu středu před sv. Duchem 17. června] ... 71

Strana 72
1425 139. (AD—N.) Léta téhož týž Žižka mnoho vsí i městeček v Čechách spálil jest a v turnovském klášteře mnichy jest spálil. 140. (AD—N.) Téhož léta Žižka s Žateckými, Lúnskými, Kla- tovskými a s mnohými jinými městy přijel ku Praze a položil se u Libně proti Pražanuom; a v středu den sv. Kříže [14. září] stalo se jest smířenie mezi knězem Sigmundem a Pražany s jedné strany a mezi Žižkú s druhé strany. Ale Žižka řekl na mieření: „Toho míru bude tak dlúho, jako po smíření u Konopiště.“*) Avšak na pamět toho smířenie snešena jest hromada kamenie u sv. Ambrože na Novém městě. 141. (A—N.) Téhož léta ihned po smíření kniežete a Pražan s Žižkú, Žižka s svými bratřími jeli sú do Moravy; kterýžto Žižka na té cestě položil se jest před Přibyslaví u hradu, dobývaje ho. (LM.) Tu bratr Jan Žižka roznemohl se nemocí smrtedlnú od hliz a poručenstvie učinil svým milým věrným bratřím a Čechuom, panu Viktorínovi**), panu Janovi Bzdinkovi a Kunšovi***) aby se milého Boha bojiece, stále a věrně bránili pravdy boží pro věčnú odplatu. A tu již bratr Žižka poručiv se milému Bohu, život svuoj dokonal v tu středu [11. října] před sv. Havlem. A tu lid jeho vzali sobě to jméno Sirotci, jako by jim otec umřel; a dobyvše hradu Přibyslavě, i upálili těch, ježto se na něm bránili, na 60 lidu branného a hrad také vypálili a zbořili. A potom pro- vodili bratra Žižku kněz Prokópek a kněz Ambrož již mrtvého až do Hradce a tu sú jej pochovali v kostele u sv. Ducha u veli- kého oltáře. (H. Ale potom přenesen jest do Čáslavi a tu položen v kostele.) 142. (AD—N.) A hned po Žižkově smrti kněz Sigmund litevský s Pražany a Jan Bzdinka, jenž slúl jinák Hvězda, s Táborskými, táhli před se do Moravy a dobyli několiko zámkuov, hraduov a města Evančic; a to osadivše, vrátili se opět do Čech. A když sú zase jeli Pražané, pan Boček z Poděbrad, jsa s Táborskými, tvrz Chlumec páně Bergovóv vybojoval jest. 143. (bLM.) Léta božieho 1425 po Žižkově smrti stalo se veliké roztrženie mezi Tábořany a mezi Sirotky, že sú se městy dělili, kteří mohli k kterým přijíti, osazujíce je proti sobě. I zvolili sú sobě hajtmany obojí; Sirotci Velka a Táborští Jana Bzdinku. *) Přiměří bylo smluveno na obecném sněmu v Praze, který byl uza- vřen 1. listopadu 1423, a mělo trvati od sv. Martina [11. listopadu] nejprv příštího až do téhož dne roku 1424. (Pozn. vyd.) **) Viktorin z Kunštátu a Poděbrad. (Pozn. vyd.) ***) Kuneš z Bělovic. (Pozn. vyd.) 72

Strana 73
Ten (b. Jan Hvězda) přijev do Nimburka, kázal spáliti kněze Jiříka (b. Jindřicha) a kněze Klímenta pro svátost sv. oleje. 144. (A .. N.) Téhož léta město Litomyšl a Mýto od Táboróv jest dobyto; kteréžto v ty časy držal jest pan Diviš Bořek od Pražan. 145. (B.) Téhož léta v masopustě dobývali Zachrašťan, Chlum- ce, Hoříněvsi, Holohlav (kněze Sovu z praku vrhli), Litomyšle, Richenberku, Lanšperku, Slaného; a tu zbili drahně lidí. — Pak téhož léta Hradčané dobyli Opočna a vybořili; a prvé dobyli Hrádku. — 146. (AD ...) Léta téhož v sobotu [31. března] před květnú nedělí Táborští s Sirotky v noci město Pražské chtěli sú ztéci, žebříky ke zdem přistavivše: ale od Pražan sú ode zdí a od žebří- kóv odehnáni a mnoho jich zbito. 147. (AD—N.) Téhož léta město Slané obleženo jest od Tábo- ruov a Sirotkuov, od Žateckých a Lúnských u veliký čtvrtek 5. dubna]; v kterémžto městě panošie páně Hynkovi (F. Kol- štajnského) z Valštejna a jiní, statečně sú se bránili a potom lstivě skrze zradu některých měšťan na nich dobyto jest. Potom lid v něm mnohý zbivše, panoše na zvonici zapálivše, rychtáře s konšely a mnohé měšťany v masných krámiech spálivše a statky jim pobravše, všecko město z kořen vypálili sú; a ty věci staly se sú v úterý [17. dubna] po provodě. V kterémžto městě Slaném zabit jest osviecený kněz a slovútný kazatel Křištan s knězem Václavem (F. ze Zviekovce) tředníkem, kteráž oba dva rozdávali sú pod dvojí zpuosobú tělo a krev pána Ježíše; a slovútní panošie Jan Srsa jednooký, Petr Kamenec, Zdeněk Haramule a jiných mnoho jest zbito. 148. (AD—N.) Téhož léta při sv. Duchu [27. května] tvrz Květnice dobyta jest od Pražan na Prokopovi Trčkovi jedno- okém. 149. (AD—N.) Téhož léta tvrz Švihov, Obořiště, (kdež Kol- mana*) s čeledí jeho upálili), hrad Flaškóv Richenburk a Michalo- vice a mnoho jiných hradóv dobyto jest od bratří Táborských a Sirotčích. Ale vždy mezi nimi byli lidé ze všech téměř měst, kromě z Prahy nic. 150. (AD—M.) Téhož léta bylo jest horko veliké ve žni, takže od horka lidé mřeli na poli dělajíc. 151. (BLM.) Také toho léta biskup nisský s Slezany vtrhl *) Jindřich Kolman z Křikavy. (Pozn. vyd.) 73

Strana 74
1426 silně do země české, i pálil okolo Náchoda všecky vesnice a okolo Višemburka všecko pálil až do Turnova. — A potom hned (b. k sv. Václavu [28. září]) byl mor tak veliký lidí, že dělali šachty, nemo- húce stačiti doluov dělati. — Téhož léta umřel pan Čeněk Veselský (B. Velíský). — Také toho léta umřela králová česká v Prešpurce. 152. (AD—N.) Téhož léta na podzim dobyta jest Vožice hrad a zbořena od Táboruov. A předtiem málo vedli s Tábory šibe- ničnú válku s Vožice a s Vlašími; takže v tom několiko urozených panoší jest oběšeno v Sedlčanech i jinde. 153. (AD—N.) Téhož léta na podzim Táboři a Sirotci přitrhli sú blízko ku Praze do Vršovic, chtiec Prahu oblehnúti. Toho puovod byl pan Bohuslav z Švamberka, hajtman táborský. Pak tu středu*) na sv. Lukáše [18. října] opět se s Pražany skrze rokování přátelsky smieřili. 154. (AD—N.) Po tom smíření kněz Sigmund s Pražany a s Tábory jeli sú do Moravy a do Rakús a dobyli sú města Retče, z něhožto přivedli sú do Prahy hrabi Reckého, jinák z Hardeka, kterýžto v Praze chován jest u vězení a po dvú letú umřel jest u věži na hradě pražském u sv. Václava; neb byl dán panu Hyn- kovi Kolštejnskému, aby jeho sobě šacoval. (D. A byl člověk starý, krásný s bradú šedivú; i nemohl dlúho trvati. Obecně lidé pravili, že byl člověk velmi šlechetný a na Čechy laskavý a že nikdy proti Čechóm nebyl.) A při šturmu toho města Retče pan Bohuslav Švamberk, hajtman táborský, jenž byl na miestě Žižkově, šípem se zdi v tvář smrtedlně raněn jsa, umřel jest a v Krumlově Moravském pochován. 155. (FHLMN.) Téhož léta pan Hynek Boček z Poděbrad přijel s svými dvořany na Kostomlaty ku panu Puškovi a jal jest pana Pušku, an naň žádné péče neměl (H. učiniv to jemu za nevěru) a uvrhl jeho u věži a paní kázal dolóv ode všeho sehnati. A tu pan Puška umřel brzo u vězení. 156. (AaD—KN.) Léta božieho 1426 v neděli [16. června] po sv. Vítu Pražené s knězem Sigmundem, s Tábory, Sirotky a s ji- nými Čechy oblehli sú město Ustie na Labi; kterémužto městu markrabě mišeňský s jinými mnohými kniežaty, hrabiemi, pány a rytieři z německých zemí přijel jest na pomoc. A tu jsú s nimi Čechové boj vzali, šikovavše se proti nim v poli; a přemoženi sú ot Čechóv Němci valně. A po tom pobití Pražané hned ten den města Ustie dobyli a vybravše zbožie, z kořen je vypálili a mnoho *) V roce 1425 připadla památka sv. Lukáše na čtvrtek, nikoliv na středu. (Pozn. vyd.) 74

Strana 75
lidí pohřiechu zbili sú.*) V tom boji z pražské strany jediný znamenitý jest zabit, Jan Bradatý, měštěnín staroměstský. (D. Vácha, rytieř z Popovic, ten korúhev držel v tom boji a kam bylo potřebie hnul se s ní udatně.) (E. Pravil mi pan Bohuněk na Rabštejně, že by byli ti lidé jímáni, kteříž sú v tom boji zbiti, my všickni, kteří na pomezí sedíme, jediné vyrukujíce je, že bychom byli toho dobře požili.) 157. (AD.) Téhož léta Táborští a Sirotci oblehli sú pana Hynka Bočka na Poděbradech, ukrutně praky a puškami hradu dobý- vajíce. Kterýžto Boček mužsky se jest bránil a velikú jim škodu činil a mnoho jich zbil z pušek a stiekáním. Jednoho dne, když kněz kázal a seděli na kázaní bratřie, jedniem střelením z pušky zabil jich jedenácte. A když sú nemohli dobyti Poděbrad (B. le- ževše u nich 13 nedělí), s hanbú sú preč odtrhli. A pan Boček po malé chvíli, chtě ztéci město Nimburk, i byl tu zabit na před- městí, před Velelibskú branú s písařem svým; neb po něm šranky zavřeli a panošé jeho od něho utekli a po něm nevskočili. Druzí pravie, že s ním kuoň bezděky vběhl mezi šranky, kteříž před městem byli, že byl tvrdoustý. 158. (DE ....) Téhož léta den sv. Václava [28. září] na usvítě Přibík z Klenové vpadl v noci v město Střiebro a zlezl je a ob- držel beze všie škody, takže i jeden člověk v tom vpadení ne- sšel. A držel je až do přijetí ciesaře Sigmunda do země.**) 159. (ADE...) Téhož léta mistr Jan Přibram s mistrem Petrem Englišem měl jest hádanie v Praze o božiem narození, o svátost těla božieho a o kusy Viklefovy. 160. (BM.) Potom na Nové léto [1. ledna] umřel pan Viktorín na 1427 Pardubicích, bratr páně Hynkuov, a otec pana Jiříka, krále českého. 161. (ADF.) Léta božieho 1427 v puostě stalo se jest veliké *) a . . . . . . toho města dobyli a zlé lidi protivníky zmordovali a město z kořen vyhladili... **) GHMN. Neb jemu potom ciesař za Střiebro, že mu ho ustúpil, Volyni dal a na tom zboží jemu dva tisíce kop gr. zapsal. A to zbožie držel až do krále Jiřieho; kteréhož pak musil sstúpiti panu Joštovi, synu pana Oldřicha z Rosenberka; jenž jest on byl mistrem převorství českého strakonického zákona, potom proboštem na hradě pražském, potom biskupem vratislavským. A toho zboží volyňského těžce se ještě pan Jošt dosúdil v Praze položiv dva tisíce. A proto hned Přibík Klenovský proti králi Jiřímu vzal jest zlú vuoli a jednal proti němu tajně všecko zlé; a skrze toho zboží zbytie veliká jest příčina válek v Čechách; neb jest proti němu pány před svú smrtí velmi nadýmal... 1† 1465]. 75

Strana 76
poraženie u města Světlé v Rakúsiech, kdežto Táboři a Sirotci mnoho zbili (FN. a město vypálili). — Téhož léta byl jest hlad v Čechách a zima velmi ukrutná. 162. (A—N.) Téhož léta u Veliký čtvrtek [17. dubna] (M. ráno jako v kázaní), stalo se jest veliké zbúřenie v Praze skrze některé kněží a zvláště z ponuknutí a úkladu mistra Jana z Rokycan, kazatele v ty časy u Matky boží před Týnem, i také skrze některé Pražany světské a panoše, a zvláště Svojši z Zahrádky a Rozvodu Ramšc, proti kniežeti Sigmundovi litevskému, ve dvoře knieže- cím; kteréhož sú jali (L. že pod obojí zpuosobú přijímati nechtěl) a z Prahy jej vynesli v noci na hrad pražský, okuklivše jej; a odtad nesli jeho na Valštejn (B. a dali jeho Valečovskému) u vě- zení; a potom jej z Čech vyhnali. (DM. A po něm Poláci, den sv. Sigmunda [2. května], vyvedeni sú z hradu pražského; a Po- láci okazovali listy, kterak sú po ně posielali, slibujíc jim.) Toť jemu Pražané službu a pomoc proti jich nepřátelóm zaplatíchu. Ale nenechal Pán Buoh bez pomsty těch zrádných lidí. Neb Roz- voda Rameš brzo potom od svého pacholka zastřelen a Svojše před smrtí smysla zbyl a jiní také šeredně zhynuli. 163. (AD ...) Léta téhož po velice noci [20. dubna] osviecený a velmi dospělý hvězdář a lékař vnitřní, mistr Křištan*), farář od sv. Michala na Starém městě pražském, a mistr Prokop**), mistr Jan Přibram a mistr Petr Mladějovic s jinými mistry, návodem mistra Engliše a Rokycany, z Prahy sú vyhnáni pro vieru křes- ťanskú o božiem těle a velebné krvi jeho a o velebné sedmeře svátosti cierkve svaté; že nechtěli tak věřiti jako ten Engliš, cizozemec kacieřský, věřil a také nezdálo se slušeti pod Rokycanu. A prvé mistra Křištana s některými na rathúz do vězenie byli vsadili. (E. Kdežto přišel sem já k němu těše jeho: ale on s dobrú myslí odpověděl nám, abychom to i s ním mile trpěli, že se to v krátké chvíli jinák změniti má.) 164 (.. bM..) Téhož léta Sirotci i Táboři táhli do Slez a tam dobyli Lúbna a Golperka a jiných měst. A v tu chvíli Hradečtí, Jaroměrští, Dvorští a Náchodští s panem Mathesem Salavú le- želi u Červené hory. A tak když Sirotci a Táboři táhli zase do Čech s velikým lúpežem od zlata a střiebra, od rúcha, od kněh a jiných drahých věcí (a také mnoho hnali s sebú krav a voluov, že kupovali 16 krav za dvě kopě gr.), takž tu Sirotci položili se před Červenú horú, až ji i dobyli; a Táborští před se táhnú k Ja- *) Křišťan z Prachatic. (Pozn. vyd.) **) Prokop z Plzně. (Pozn. vyd.) 76

Strana 77
roměři, tak že osadí Jaroměř svými a k své ruce; i káží knězi Sirotčímu preč a svého kněze tu zuostaviece, i táhnú s velikým plenem preč do svých krajuov. A Sirotci s Hradčany i okolními městy dobudúce Červené hory (B. o sv. Duše [8. června]), i obo- řili hrad Červenú horu. — A potom také dobyli a obořili Žleby. — 165. (A—N.) Téhož léta o sv. Jakubě [25. července] Němci, korferšti a říšská města, vtrhše silně do země, město Střiebro oblehli; na němž se zavřel pan Přibík Klenovský s svú čeledí, a sám Zmrzlík jemu přibyl, když již obleženo bylo; a statečně Němcuom odpírali, ač sú velmi nákladně děly velikými dobývali a zdi bořili. A když jim Čechové na retunk táhli a ještě byli u Rokycan, pět mil od Střiebra, Němci na Tachově se opozdili. A Čechové táhnúc po nich, i dobyli ohněm Tachova města i hradu a pušku velikú Chmelík nebožtíka krále Václava tu vzeli na Tábor a na hradě mnoho zbili. Pan Vilém Švihovský tu byl jat; i svěřil mu pan Jan Tovačovský, zavázav jeho pode ctí a pod věrú, aby nikam neucházel, by mohl. Ale on zapomenuv se nad svú ctí a věrú, v noci pryč ušel jest a tudy svému erbu pohoršil do dnešnieho dne*); (E. neb jemu tím často oči vytýkali, ale on se styděti nechtěl.) 166. (Bb.) Téhož léta vtrhli Slezané silně do země k Náchodu; a tu skrz neopatrnost starších, kterýmž bylo poručeno, učinili Čechuom velikú hanbu a škodu, že předměstí spálili a lidí drahně zbili, v středu [13. srpna] před Matky božie do nebe vzetie. 167. (A—N.) Téhož léta v sobotu [6. září] před Narozením matky božie pan Hynek z Valštyna, jinak z Kolštyna, a pan Smi- řický s čeledí páně Janovú z Městce a páně Potovú z Častolovic, jako s šesti sty jiezdnými, vskočili sú do města pražského (M. pod heslem vysvobození knížete, jakožto v hodinu 13 [7.30]) návodem některých měšťan pražských, a zvláště rychtáře novomětského, kterýž je uvedl do Prahy; a vpadli sú na Staré město, znapínavše samostřely; i učinili okřik v městě, chtiece Prahu opanovati a obdržeti. A obec staroměstská připravivše se, i zarazují šranky a řetězy vkládají a hned na ně udeří; tak že je všecky zjímali a zbili po ulicích zde i onde; a mnozí utiekajíc přes vodu nad mostem k Malé straně ztonuli sú, a jiní schováni po domiech po přiezni a pro známost. (D. A mistr Rokycan byl se oblekl v komži, proto aby jej znali; nebo stáli lidé zlí na rynku na Starém městě dvěma řadoma s kordy vytrženými, čekajíce, koho by tudy vedli, *) Zemřel 1463. (Pozn. vyd.) 77

Strana 78
1428 aby zabili. Ale on Rokycan komží na hlavu přikrýval ty vězně a tak je vodil do šatlavy, aby jich tu nezbili; a byla na něm komže zkrvavená. Znamenitějšie pak vězně na rathúz vodili.) Tu pan Hynek Kolštejnský v domu u Slona nalezen jest a zabit od Makovce lotra a svržen oknem dolóv u zadních vrat. A pan Hynek byl uprosil toho Makovce od šibenice u Staroměstských; a potom byl zabitý vyvlečen pod pranéř. Ale Smiřický s jinými mnohými panošiemi jat jest a dán do vězenie na rathúz, ale potom jest z vězenie ušel skrze pomoc jedné dievky. Potom pro to vskočenie stěli Václava z Jinec, kterýž byl v té jiezdě se panem Hynkem, a z městských Prokopa, Krtkové syna, kterýž jest jich pomocníkem byl. O to vskočenie radu brali před tiem ve čtvrtek [4. září] v Kolíně; při kteréžto radě byl pan Vilém Kostka a měl s nimi také vskočiti, ale chytrostí pravú toho znikl. A v pátek [5. září] potom poslal do Prahy k Šimonovi od Bielého lva, dá- vaje jemu o to výstrahu. A to se pak hned na druhý den stalo. 168. (A—N.) Léta téhož v neděli na Posvěcenie sv. Kříže [14. září] Kolín město obleženo jest od Pražan a od kněze Pro- kopa, hajtmana táborského, a od Sirotkóv;*) a leželi sú před ním blíž k Narození božiemu. Na tom městě statečně se bránil pan Diviš Bořek; ač často šturmovali, však jest je vždy odbíjel. A z velikých pušek nad branú věži zbili; a tu mnoho lidí sešlo u šturmu. Naposledy, když se měšťané sami v sobě roztrhli, sstúpil města pod umluvami ten úterý [16. prosince] před sv. Tomášem. A potom měšťanuom té smlúvy nezdrželi, ale z města mnohé starší od jich statkuov vyhnali, zmocnivše se města. 169. (AK ...) Léta božieho 1428 v sobotu [6. března] před nedělí Oculi sťat jest Makovec pod pranéřem v Starém městě pro své zlé činy, cizoložstvie a násilé panenské a vdovské na vojnách. 170. (bM.) Téhož léta v zímě táhly vojska do Slez a dobývaly měst a tvrzí. Pak po veliké noci [4. dubna] Hradčané a Chrudim- ští táhli do Slez na pomoc vojskám a strhli se spolu u Richeb, a vypálivše Richby, táhli spolu k Sobotce a osadili ji panem Koldú. I dobývali pořád měst těchto: Najmarka, Hojna, Kolperka, Stře- lína, Packova, Frankštyna. A veliký plen zajevše a lúpeže plné vozy našpehovavše, i vrátili se do Čech. 171. (AD.) Téhož léta po veliké noci [4. dubna] Čechové v Ba- vořiech mnohých měst sú dobyli a mnoho vsí spálili. *) EIK .. proto, že sú v Kolíně o to vskočenie do Prahy radu brali... 78

Strana 79
172. (AE...) Téhož léta v středu na den sv. Jiljie [1. září] Staroměstští opět se smířili s Novoměstskými na Příkopě u sv. Ambrože; neb předtiem byli sú v ruoznici mezi sebú a v kyse- losti pro zbožie kněžská, chvátajíce je sobě. 173. (..HMN.) Téhož léta před sv. Havlem [16. října] kněz Prokop Holý, vuodce táborský, s svými pomocníky oblehl hrad Bechyni. A tu svezena byla všecka děla a křížem zasázena; i mu- sili hrad dáti pro veliké súženie. 174. (BbM.) Téhož léta Sirotčie vojsko s městy Sirotčiemi oblehli Lichtenburk a zdělali okolo něho příkopy a bašty, sruby, ploty a lidmi osadili; a leželi tu bezmála rok a nic nedobyli. Pak téhož léta (b. o Všech svatých [1. listopadu]) osadivše bašty u Lichtenburka i táhli s Královcem, svým hajtmanem, k Žitavě na špiži. A pak sebravše se Němci na ně, i udeřili sú na ně u Kras- tavy a zbili sú mnoho pračat i také bratří. A oni zase opravivše se, i porazí Němce. — Léta téhož stalo se veliké poraženie u Nissy. — 175. (Bb.) Také toho léta Sirotci táhnú k Kladsku a tu se na ně zberú Němci, i táhnú proti nim. I stal se boj, i utekú Němci a postúpí. A tu knieže minsterberské zabijí. A potom Sirotci táhnú do Slez, i dobudú a osadí Němče. 176. (BbM.) Léta božieho 1429 pátek [4. března]*) před dru- 1429 žebnú nedělí Hradčané a pan Trčka (M. a Janek Holec z Ná- choda) porazili pana Krušinu z Kumburka, ježto byl učinil veliký zájem okolo Hradce; a porazivše jej, i jali tu kněze Tupce mezi jinými vězni a nazajtřie v sobotu upálili jeho na den sv. Řehoře [12. března]. 177. (BM.) Téhož léta po veliké noci [27. března]**) s Týřova a s jiných hraduov za Karlštejnem sebravše se, učinili veliký zájem okolo Prahy za Vyšehradem; a Novoměstští vytekli na ně; chtěli prám odjíti proti Zbraslavi na brodě; a záloha na ně vyskočí; jedny ztepú a druhé ztopí a třetí zajmú do vězenie. I dali od sebe Novoměstští mnoho peněz šacunku. 178. (A—DN.) Léta téhož po sv. Trojici [22. května] bylo ve- liké sebránie lidu českého v Praze, pánóv zemských, panoší, zeman, Táboróv, Sirotkóv a měst; kteřížto v domě mistrovském v veliké koleji rozmlúvali o pokoj, kterak by mohli vjíti s králem Sigmundem uherským v smlúvu a jeho jako pána a dědice do *) Snad by státi mělo „v pátek po družebné neděli“, to jest 11. března; tak potom připadá nazejtří, totiž 12. března, den sv. Řehoře. **) B ... o sv. Jiří [23. dubna] ... 79

Strana 80
země přijíti. K tomu sú svolili všickni, kromě Velka Kúdelníka, hajtmana Sirotčieho; ten a Novoměstští nechtěli k tomu svoliti a odpierali. 179. (AD.) Téhož léta v sobotu [18. června] po sv. Vítu Tá- borští dobyli v Slezi města, jenž slove Bunslav a česky Boleslav; kdežto mnoho lidí zbili sú. 180. (M.) Také v to léto dobyli Otmochova, hradu biskupova. — Také v to léto zrotila se čeled na Žampachu jedna proti dru- hým a jedna čeled chtěla postúpiti hradu panu Zpuchovi (?) a druhá chtěla postúpiti pánu svému; a tak, že Hradčané pošlí svúj lid, aby je retovali, i postúpí hradu Žampachu pánu svému. 181. (b.) Také toho léta mistr Jakúbek umřel jest na den sv. Vavřince [10. srpna]. 182. (AD—N.) Léta téhož po rozjetí dřéve řečeného sebránie, města pražská vzeli hořkost a kyselost mezi sebú, pro nepřivo- lenie Velka a Nového města k jednání míru s králem uherským. A zdělali sú proti sobě zdi, šranky a ponócky, nevěřiece sobě. A v středu na Povýšenie sv. Kříže [14. září] Velek, hajtman Sirotčí, přijel jest s svým vojskem do Nového města; tuť jest chtěl i s Novoměstskými útok učiniti, i učinil, chtě Starého města mocen býti. A tu Staré město proti Novému zavřelo se jest, a z pušek, samostřielóv, i šípy ohnivými střieleno jest z Starého města na Nové a též zase z Nového na Staré; a mezi tiem několiko jich zabito jest.*) Potom dřéve řečené městě s obú stranů volili sobě ubrmany a ti sú je smířili a v pokoj uvedli pod čtyřmi tisíci kop gr. základu na témž miestě jako prvé, na Přiekopě proti bráně staroměstské a proti sv. Ambroži, před lidmi obú městú. A tu purkmistrové a konšelé před lidmi obú městú dali sú sobě *) K ... A takž v ty veliké války častokrát nesnáze, hořkost a kyselost vespolek mezi sebú sú mievali páni staroměstští a novoměstští i s obcemi o rozličná záštie i o obyčeje při službě boží, zvláště skrze kněží a mistry, že sú sami v sobě byli roztrženi a rozděleni. Nebo jinák v Starém a jinák v Novém městě při službě božie se jměli, i v kázanie, sami ti, ktož sú lidu obecnému z kalicha podávali. Neb tehdáž žádného mnicha, ani ka- novníkuov v Praze při kosteléch nebylo, než Rokycana v Starém s svými kněžími, a kněz Jakub Vlk v Novém městě s svými kněžími u Sněžné matky boží proti sobě odporně kázali. A tak lid velice rozdělili a zrotili, až sú o to ubrmany a smluvce sobě volili obě městě s uobú stranú mezi sebú. Tito ubrmané sú byli: Jan Rakovnický, hajtman města Kúřim- ského, Jíra z Řečice, Jan Kralovec, hajtman vojska Sirotčieho a Vilém z Postupic. — A takto ta výpověď od ubrmanuov vypovědína jest: „Také túž mocí ubrmanskú, vám pánuom Nového města pražského a obci při- kazujem, abyšte pánuom a obci Starého města pražského bran Horské 80

Strana 81
ruce na pamět míru pravého. A kněžie obú městú i všecka obec sú spolu smířeni. A ti ubrmané v tom smíření vyřkli sú, aby na vojnu jeli proti Němcóm. A to se stalo v neděli [25. září] před sv. Václavem. Ihned po tom smíření jeli sú Čechové do Míšně, do Srb a do země lužické a ty země statečně sú vybojovali. V kterýchžto zemiech s měst dobře ohrazených utiekali sú lidé, nesmějíce jich dočekati. — 183. (ADM.) Téhož léta u vigilii [27. října] sv. Šimoniše a Judy v zemi lužické hlavné město Kubín jest rychle dobyto a lidí mnoho v něm zbito; a jiné zjímavše s sebú vedli a město z kořen vypálili. 184. (BbM.) Téhož léta sstúpili sú Lichtenburka panu Janovi Rúsinovskému; i odtrhli od Lichtenburka. 185. (AD—N.) Pak léta od narozenie syna božieho 1430 ten 1430 týden před Božím narozením [25. prosince] mnozí Čechové a Moravané sebravše se velmi silně, i jeli vojensky do Míšně a do jiných okolních zemí. Kdežto najprvé města Plavna i hradu rychle dobyli sú a tu pohřiechu mnoho lidí v městě zbili a město i hrad ohněm vypálili sú. 186. (AD—N.) Potom bratřie Táborští a Sirotci v zemi slezské mnohokrát sú bývali a Slezákóm veliké škody na městech a na lidech, na hradiech a na vsech sú činili a veliké pleny do země přihonili. A Slezákové nikdiež se s Čechy polem nesměli potkati. 187. (Bb.) Téhož léta umřel jest pan Jan Opočenský. — Také toho léta v ty dni o sv. Duše 14. června] zbil mráz osenie, až skoro všecko zbělelo. — 188. (BbM.) Také toho léta k sv. Václavu [28. září] pan Sokol z Řečice sebrav lidi, táhl s vozy do Rakús na víno. A Rakušané a Pořičské hned po této naší výpovědi postúpili. Viece vám, pánuom a obci Nového města pražského, přikazujem a vypoviedáme, abyšte svých všech šrankuov a řetězuov ve dne ani v noci nezavierali ani zamykovali: ale zuodvierajíce jich svobodných k jezděnie, k vozenie a k chozenie nechali. Vám také, pánuom i vší obci Starého města pražského, z též moci naší ubrmanské přikazujem a vypoviedáme: abyšte všech svých bran a forten malých i velikých, i všech šrankuov a řetězuov ve dne ani v noci nezavierali ani zamykovali: ale zuodvierajíce jich k jezděnie, k vozenie i k chozenie svobodných nechali.“ — Ti ubrmané jarmark sv. Víta novo- městským pánuom a obci jich přiřkli, aby za dvě neděle držán byl. Ale jich svobod a práv ciesařských a královských nechtěli sami súditi, ani toho na se bráti; ale aby obě městě při svých práviech, řádiech, svobodách i vysazenie byle zuostaveně a zachovaně. — A tu ubrmané v tom mieru z ponuknutí kněží pražských vyřkli, aby Čechové na vojnu jeli proti Němcóm. Dílo Františka Palackého II. — 6. 81

Strana 82
1431 sebravše vše, i udeřili na ně a přemohli Čechy a mnohé zjímali. A do Čech přišly noviny, že Čechuov zbito a zjímáno na sedm set. A také tu jali bratra Sokolova.*) 189. (AD—N.) Léta božieho 1431 na den sv. Filipa a Jakuba [1. května] byl jest sněm veliký kněží královstvie českého z strany zákona božieho v městě pražském, kdežto kněžie tábor- ští slúžili sú bez ornátóv v domě Hankově, (GH. ježto nynie Králové dvuor slove), a s mistry pražskými měli sú rozmlúvanie o některých kusiech viery. A najprvé Táborští položili, proč tak činie a slúžie bez ornátóv i Písma vedli. Mistři pražští řekli sú, že jsú to Písma křivá a scestná, a toho sú dovedli proti nim Písmy stálými; dovodiece také a oznamujíce, že o velebné svátosti těla božieho a krve jeho dávaní lidu křesťanskému držie jako matka cierkev svatá a že nedržie, by zostával chléb hmotný po posvěcení, jakožto Engliš drží; dovedli sú také, že sedmera svátost cierkve svaté má býti držána a ctěna a jiná ustavenie cierkve svaté. A na tom sněmu kněžie byli sú na tři strany rozděleni: najprv mistři pražští, kteří držie všecky věci podstatné jako cierkev svatá, krom o přijímání z kalicha krve božie lidu obecnému. Druzí kněžie byli sú Sirotčí; ti něco držie s mistry pražskými a některé věci proti nim s Tábory. Třetí kněžie byli sú táborští, kteříž slúžie bez ornátóv, svátosti cierkve svaté nedržiece někte- rých, jakožto olejem mazánie nemocných a jiných. Také nedržie očistce po tomto životě a mnoho jiných věcí, kteréžto jsú na úrazu věrným, jako maso jiesti v pátek a v postě, suchých dní a vigilií k svatým a orodovánie svatých za nic nemajíce. Item byli sú na tom sněmu mnozí páni, rytieři, panošé a města země české a moravské a měli sú poselstvie od krále polského a uherského a od doktora Kunce, biskupa moravského, že by chtěli Čechy k jednotě cierkve svaté navrátiti a slyšenie jim zjed- nati před zborem obecním všeho křesťanstvie: ale toho sú neuči- nili. A tu Staré město pražské s pány zemskými a s knězem Pro- kopem Táborským k žádosti krále uherského Sigmunda učinili sú poselstvie k němu. A ti poslové v městě ve Chbě s ním sú mluvili. A přijevše zase do Čech pravili sú, že král sám nemóž jich ubezpečiti k slyšení: ale sněm, kterýž bude, snad súditi bude krále i papeže. Oznámili sú také tíž poslové, tociž Matiáš Lauda, hajtman piesecký, a kněz Markolt táborský, že tu ve Chbě mluvili králi a biskupóm, že Čechové, když jim bude dáno *) Bitva u Kirchberku 14. října 1431, kde zajat bratr Sokolův Jaro- slav. (Pozn. vyd.) 82

Strana 83
svobodné slyšenie, chtie okázati a dovesti své viery Písmem; kteréhož slyšenie strana protivná nechce dopustiti. Viece tíž poslové pravili sú, že mnozí Němci a jiní cizozemci silně se zbierají, chtiece do země české tohoto léta nepřátelsky vtrhnúti. Kteréžto vypravovánie stalo se jest skrze dřéve řečené posly ve čtvrtek na den Těla božieho [31. května] na Novém městě na rynku, když sú chodili s procesí. 190. (AEGI—M.) Téhož léta v neděli [10. června] před sv. Vítem stala se jest veliká potopa a zvodněnie u města kúřim- ského z náhlého deště, kterakýž dešť od sta let nebyl jest vidien ani slyšán. A tu špitál s nemocnými, sladovny i domy pod tiem městem to zvodněnie vyvrátilo a preč vzalo jest, i s lidmi ně- kterými; a stránka zdi městské zbořena jest tú povodní. 191. (AD—N.) Téhož léta po té vypovědi a výstraze poslóv nadepsaných Čechové mnozí, tociž Pražané, kněz Prokop, vódce táborský, Sirotci a jiná mnohá města s pány korúhevnými, sjeli sú se ku Plzni a potom táhli k lesu bavorskému, čekajíce nepřátel cizozemcóv. A když sú se oni báli vtrhnúti do země a prodlévali, Čechóm se spíže nedostalo; z nichžto Čechóv každý zástup jel jest domóv po spíži; a jiní také nevěděli, by Němci za lesem leželi, chtiece do Čech vtrhnúti. Zatiem oni nepřietelé nadějíce se, že sú Čechové strachy před nimi ustúpili, ihned u velikém množství vtrhli do země. Tu sú byli mezi nimi z mnohých zemí od Rýna, Švábové, Mišněné, Řezněné, Bavoříci, Sasíci, Durin- kové, z Flandr, z Elsas, z Holandu, Zelandři i všecka města říšská, i všecko to pokolenie německé. A jakož oni obecně pravie, i jich vězňové pravili, kteříž potom byli zjímáni, že jich bylo viece než sto tisícóv a třidceti tisícóv. A vtrhše do země, měs- tečka otevřená a vsi pálili sú a Tachov město oblehli sú. Ihned Čechové sjevše se zase, proti nim sú táhli vojensky, majíc lidu blíž ke čtyřidceti tisícóm, jakož sú obecně tak šacovali. A když bylo u vigilii [14. srpna] Matky božie na nebe vzetie, sšikovavše své vozy ráno u Chotěšovic*), táhli šikem svým ten celý den na nepřátely k Domažlicóm; neb již byli Němci odtrhli od Tachova, uslyševše že Čechové táhnú. Po tom vítězství Čechové jeli sú na Albrechta, vévodu rakús- kého, do Moravy; kterýžto s mnohým lidem nepřátelsky byl do Moravy vtrhl, a dobýval i hubil zemi moravskú. I zahnali ho za Dunaj. *) Chotěšov. (Pozn. vyd.) 83

Strana 84
192. (AD.) Léta téhož po narozenie Matky božie [8. září] po tom vítězství, když Pražané města Starého Bohu chválu vzdávali sú, jdúce s kříži na hrad k sv. Václavu a když sú zase šli s hradu, obořil se jest s nimi most a upadlo jest na sto lidu pod most. Mnoho se jich zbilo, ale málo umřelo. 193. (BbM.) Téhož léta Sirotci táhli do Uher na Ctibora vé- vodu přes tu vodu Váh; a bylo mokré podzimie. I sebrali se na ně Uhři, i udeřili na ně v ten pátek [9. listopadu] před sv. Martinem; i zvázli bratří v blátě s vozy a tak Uhří odjali jim drahně vozuov a jednu húfnici. I hnali sú se za bratřími a bili se až do Jihlavy plných deset dní; a tu jich odpadli. 194. (M.) Téhož léta na Božie narozenie [25. prosince] v noci umřel jest Konrad, arcibiskup pražský, a pochován na hradě pražském. 195. (Bb.) Také toho léta vyhořala věže vodná mistrova Pet- rova ode dna. 1432 196. (aDE... N.) Léta božieho 1432 Jan Cecek z Pakoměřic, umluviv prosbú a pěknú řečí k sobě na tvrz do Pakoměřic slo- vutného panoši Matěje z Chřenov, někdy písaře desk zemských, jenž dceru svú byl zaň vdal, aby s ním tu bydlel v ty časy ne- bezpečné, a paní Markretu, tetu svú vlastní, manželku Matěje nadepsaného: i zjímal je na své tvrzi za stolem a vězel je i šacoval a oblúpil ze všeho, což sú měli, a učinil jim zrádně jako pravý Jidáš. 197. (ABE ..) Téhož léta v sobotu [28. června] u vigilii sv. Petra a Pavla apoštolóv po prvé hodině v noci [21 hod.] hrom zapálil krov sv. Jiljie v Praze; a shořal vešken krov, malé i veliké zvony ve čtyřech hodinách. A byl velmi nákladně dělaný pod křidlicí. 198. (BbM.) Téhož léta bylo mnoho lososuov přede žněmi okolo Hradce, takže lidé běželi na ně s oružím jako na zvěř. 199. (ADE ...) Téhož léta v pondělí [21. července] před sv. Maří Magdalenú byla v Praze povodeň veliká, že na Starém městě vozili se na rynku na lodech a na Ovocném trhu tekla voda ulicí mimo uzdáře jako řeka veliká a stála voda až do barvieřóv a zbořila v Praze most nový kamenný (GHN. a to příčinú túto, že se byl most ucpal v některých sklepích chalupami, dřívím, senem a obilím s polí; a protož se byl protrhl na tré) — a všecky mlýny, což jich bylo na Vltavě, pobrala a zbořila jest. A mnoho vsí pobrala a lidí i dobytka ztopila a mnoho domóv v Praze zbořila, též také v Berúně i jinde. A ta velikost vody trvala do 84

Strana 85
týhodne. A tomu chtie mudrci, že jest od potopy světa tak veliké vody nebylo. Na Piesku také ten most kamenný porušila a pod- mlela a zábradla s něho smetala; neb se voda až přes zábradla u nich valila. Ale potom sú jej vešken zase statečně podělali a opravili i s zábradly. 200. (BbM.) Také toho léta oblehli hrad Potštajn a Pecku. 201. (D....) Téhož léta, postiec se ke Všem svatým, [31. října obehnal pan Přibík z Klenového hrad Lopatu; a potom přijeli jemu ku pomoci čeleď páně Menhartova, Klatovští, Domažličtí, Střiebrští, Sušičtí, Tachovští a Svojše (ale ten nevěrně pomáhal), Janek Řitka a Zmrzlíci; a vyleželi ten hrad hladem, neb jeho děly dobyti nemohli. A když bylo poslední týden před maso- pustem, nemajíce co jísti a píti, zapálili hrad a běželi preč s něho; však jich zjímali na čtyřidceti, neb bylo světlo veliké ot hradu hořícieho. Toho dobývanie byl póvod Přibík z Klenového; neb jeho chudinu velmi hubil Habart Lopata s toho hradu, chovaje jiezdných mnoho. 202. (DE.) Téhož léta v středu [5. listopadu] po Všech svatých umřela jest urozená, ctná a šlechetná paní Škonka z Vartenberka, manželka páně Alšova Škopkova z Dubé, dcera páně Petrova z Kosti, matka pravá chudých a nuzných. 203. (AD.) Téhož léta v tu sobotu na sv. Mikuláše [6. prosince páni Pražané staroměstští vyslali své posly, mistra Jana Roky- cana a Jana Velvara do Basilie na sněm obecní křestanský o ty čtyři kusy, o kteréž sú se zasadili. (HMN. A s nimi také jeli sú kněz Prokop Holý, vódce tábor- ský, mistr Petr Engliš, Oldřich bakalář*) a Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, také bakalář. Na kterémžto sněmu neb zboru doktoróv na tisíc bylo, i Řekové také tu byli. A tu mistr Jan z Rokycan měl hádanie o rozdávanie pod obojí zpósobú; a tu jest získal, tak žej' ten vešken sněm křesťanský toho Čechóm pochválil, že to dobře a svatě činie. Pak jiní tovařiši jeho měli hádanie o jiné věci; jeden držel artikul, že kněžie nemají pano- vati světským zbožím; druhý posel držel artikul, že smrtedlní a zjevní hřiechové mají stavováni býti; třetí posel držel artikul, že slovo božie má zjevně a svobodně kázáno býti. Na všecky věci potom sú smluveni a kompaktáta vydána Čechóm a Mora- vanóm od toho zboru basilejského. Potom**) sú vysláni do téhož sněmu od Čechóv a od Pražan *) Oldřich ze Znojma. (Pozn. vyd.) **) Až 14. července 1437. (Pozn. vyd.) 85

Strana 86
1433 mistr Jan Přibram, farář od sv. Jiljí, a mistr Prokop z Nového Plzně, jenž jest byl farářem u sv. Jindřicha. A ti měli hádaní s doktory Písma svatého o rozdávaní těla buožieho a krve buoží pod obojí zpuosobú dietkám malým po křtu. A neobdrževše a nedovedše dostatečně nic, i vrátili se zase beze všeho konce; neb duovoduov nebylo dostatečných. Takž to zuostalo neduovodné až dosavad.) 204. (aDE ...) Léta božieho 1433 v neděli a v pondělí [11. a 12. ledna] před sv. Antoniem spadl jest v Čechách sněh velmi veliký, že pro ten sněh lidé ze vsí nemohli do měst na trhy jeti ani jíti. A proto byl v Praze chléb velmi drah. Žita strych po 34 gr., a strych hrachu po 40 gr. 205. (BM.) Téhož léta po veliké noci [12. dubna] kněz Bedřich s Táborskými táhli sú do Spiše; a Čapek s Sirotky táhli k polské- mu králi do Prus. — A téhož léta Slezané porazili Petra Poláka a mnoho koní jemu vzali. 206. (aD—N.) Téhož léta v pátek na sv. Stanislava [8. května] vysláni sú z Basilee z toho sněmu slavného křesťanského s plnú mocí a přijeli sú do Prahy dóstojní a poctiví poslové: najprv Philibertus, biskup konstanský*) z vlasti rothomajské; Petr, bis- kup augustenský z vlasti mohučské; Jan z Polomar, arcipřišt barchionský, doktor v práviech, súdce sieně papežovy; Jiljí, děkan kameracenský, doktor sv. Písma; Alexandr Engliš, doktor Písma sv. učenie oxonského; Thomas Hasenpach, kanovník z Viedně, doktor Písma sv.; Fridrich**), děkan řezenský, licen- ciát v práviech; Jindřich Toke, kanovník majdburský, doktor Písma sv.; Martin, děkan turonenský, bakalář v Písmě svatém; bratr Jan z Mulbrun***), mistr v sedmeru umění, zboru basi- lejského najvyšší kancléř. A přijati sú do Prahy ode pánuov s velikú poctivostí. Potom v sobotu [11. července] před sv. Marketú tíž poslové basilejští vyjeli sú z Prahy zase do Basilee. A s nimi sú jeli poslové a mistři z Čech o propuštěnie a potvrzenie těch čtyř kusuov, o něž sú se zasadili Čechové a zvláště o božiem těle a jeho drahé krvi, aby bylo obecně rozdáváno věrným křesťanóm. 207. (GM.) Téhož léta†) v pondělí [31. srpna] po sv. Bartolo- *) Coutances ve Francii. (Pozn. vyd.) **) Pasperger. (Pozn. vyd.) ***) Jan z Geilhausen či z Maulbronnu nebyl kancléřem. (Pozn. vyd.) †) Větší díl rukopisů (DEFIKN) mají v následujících zprávách počty 86

Strana 87
měji páni pražští obojieho města Starého i Nového, vyjeli sú ku Plzni, dobývat města. Ale již bylo město prvé od jiných obehnáno před sv. Markretú [13. července], od Prokopa Holého, od Starotáborských, od měst Žatče, Lún, Klatov, Domažlic, Střiebra a jiných. Potom brzo Čapek Hukvaldský a Sirotci přijeli také k nim; neb v ty časy Čapek, hajtman jich, byl s nimi v Pru- sích králi polskému ku pomoci, kdežto Prušany silně porazili a protáhli až k moři k Dansku*) a přivedli s sebú velblúda, kteréhož jim brzo potom na Plzeň vzali. A proto dal jim ciesař velblúda za erb; neb sú prvé tístu chrtici nesli. Tu ležíc před Plzněm příliš zemi českú hubili a velikú drahotu v zemi učinili: nebo osahujíce kostely a posádky, i mlátili lidem vše, což v stodolách měli, a vezli pryč, každý do svých krajuov; a druzí ihned prodávali. A proto na ně Pán Buoh přepustil, že kudyž se koli obrátili, všudy je valně porazili; neb sú ižádného nešanovali, ani těch, kteříž s nimi před Plzněm leželi. A proto druzí od nich s pole odtrhovali. 209.**) (BbM.) Téhož léta o sv. Václavě [28. září] Pardus s jinými vypravi se přes lesy do Bavor na spíži. A nepřátelé se zberú proti nim, i udeří na Čechy, i ztepú Čechóv na 12 set a druzí utekú. 210. (a.) Léta téhož přede Všemi svatými [1. listopadu] přijeli sú opět biskup a doktorové z Basilee do Prahy a přijati sú od Pražan s poctivostí. 211. (B.) Téhož léta v ty dni o vánoci [25. prosince] Kolda, pan Hlaváč, Salava, Trčka, Janek Holec přitáhli k Chocni a oni se jim zastaví a ti ukrutníci udeří na ně i přemohú je, i ztepú Chocenských na 70 a město Chocen vyberú. 212. (a.) Léta božieho 1434 ten čtvrtek [14. ledna] před sv. Antoniem biskup a poslové basilejští jeli sú z Prahy preč zase 1434 do Basilee beze všeho konce. 213. (aD—N.) Téhož léta na den Božieho vstúpenie [6. května] páni Pražané Starého města se pány zemskými, panem Menhar- tem z Hradce, panem Alšem z Šternberka, panem Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna, panem Alšem z Vřešťova, s Divišem Boř- kem a s jinými zemany, dobyli sú a vybojovali mocí Nové město pražské; a božím zjednáním málo lidu v tom zbito, 16 nebo 20 let uspíšené, kladouce děje r. 1433 a násl. na rok 1435 a násl. Zejména následující num. 208, 213—19, 221—28, 231, 233, 235, 238—240, 267, 273, 276, 279 a jiné. Tím příčina dána mnohým zmatkům u historiků českých, kteří o tomto věku psali. *) Gdansko. (Pozn. vyd.) **) Palacký nedopatřením vynechal č. 208. (Pozn. vyd.) 87

Strana 88
najviec, a jediný duom vypálen, Kučkuov. A to se stalo proto, že Novoměští, přidržíc se Táboruov a v ně úfajíc, hradili a plan- kovali se proti Staroměstským, po častém míru; a také proto zvláště, že sú Novoměští Staroměstským pychem a bezpravně odjali dvě bráně, Pořickú a Horskú. A tu Staroměští (G.) kněze Prokopa Holého a Ondráčka Kerského, kteříž tu byli od vojsk vyslaní, ven z města vyhnali a vybořili sú všecka planko- vánie a zavieradla na Novém městě; a obořili věži velmi vysokú a krásnú u Matky božie Sněžné (GH. neb sú velmi Staroměst- ským střelbu škodili). V kterémžto kostele kázal jest kněz Jakub Vlk, a vždy búřil Nové město proti Starému; a ten kněz vyhnán jest preč z města. Zvon také odtud jim vzali velmi krásný, když sú jemu uši z pušky ustřelili. Rathúz také vybili a nalezše práva a výsadu města Nového, utratili z veliké nepřiezně. A držíc je v své moci, konšely jim sadili k své ruce až do přijetí ciesaře Sigmunda do země. (B. Téhož léta ve čtvrtek na Božie vstúpenie [6. května] pan Aleš, zprávce, s jinými pány vyskočili z města Starého pražského na Nové město, i brali z domuov, kdež co mohli; i zvonili k štur- mu u Matky boží Sněžné, a puškář napraviv húfnici na Starém městě, i zapáli i odrazi zvonu uši a zvon doluov upadne a rozrazi se. A potom hned vojska odtrhnú od Plzně a tu sebe hledají, aby se pomstili nad pány.) 214. (aD—N.) Léta téhož ve čtvrtek [13. května] v ochtáb Božieho vstúpenie Táboři a Sirotci odtrhli od Plzně, nedobyvše města;*) a což bylo s nimi Staroměstských, ty sú zjímali a druzi se rozkradli. A potom v pondělí na sv. Ducha [17. května] Táboři a Sirotci položili sú se s vojskami nedaleko od Prahy u Jirna a u Krče, po těch vsech lidi hubiece a Pražany z Prahy vábíce a lúdíce a pobiezejíce jich k bitvě. 215. (a—N.) Pak téhož léta v neděli [30. května] po Božiem tèle pan Menhart z Hradce, pan Aleš z Šternberka, pan Hynec Ptáček, pan Aleš z Vřešťova, zprávce královstvie českého, Diviš Bořek se pány pražskými, s lantfridem kraje plzenského a s lidem pana Rosenberského, porazili sú vojska táborské a Sirotčie mezi Kúřímem a Kolínem pod Lipany u vsi u Hřib (B. divným božím dopuštěním vskočivše jim do vozuov). A tu sú jim pobrali šest *) FGHN .... neb Přibík Klenovský zjednal, aby bylo město oble- ženo; a tu s nimi leže, i dodal spíže na město a sám na Střiebro ujel; a tu zrádně bratřím učinil jako Jidáš Pánu Kristovi. A tu proto Sobětickému u vojště jazyk tylem vytrhli... 88

Strana 89
kop vozóv a všechny pušky i stany i vše, což měli.*) Tu jsú zbiti silní bojovníci, kněz Prokop Holý táborský a kněz Prokopek Sirotčí a jiných mnoho kněží (kněz Markolt, kněz Jan Buřič, Pešček z Plzně a jiní) a Táboróv a Sirotkóv zbito a spáleno viec než puoldruhého tisíce,**) a mnozí s Čapkem utekli na Kolín a druzí, kam vědúc. (GHMN. A z toho vinu Čapkovi dávali, když jest od nich utekl, že by on je zradil a zavedl. A proto s nim potom nechtěli rádi dobří lidé kvasiti.) 216. (aD—N.) Téhož léta v pátek na sv. Jana Křtitele***) božie- ho [24. června] měli sú sněm valný páni čeští a moravští v Praze se pány pražskými; na kterémžto sněmu bylo mnoho rytieřských lidí. A tu se ustanovili páni se pány pražskými za jeden člověk; a jiná města sú k nim přistúpila kromě Kolína, Tábora (G... Písku a Žatče) a Mladého Boleslavě. Ale o to, což jest mezi Tábory, pány a Sirotky, mají mieti dosti a přestati na panu Alšovi, zprávci královstvie českého, a na těch, kteříž sú jemu k radě přidáni. 217. (aD—N.) Léta téhož v sobotu [23. října] ochtáb sv. Havla byl jest opět svolán sněm valný v Praze. Na kterémžto sněmu kněžie pražští a Sirotčí o vieru křesťanskú sú se smluvili v jednotu jako dobří křesťané kromě táborských měst svrchu psaných a některých jich posádek, ti k tomu svoliti nechtěli. A páni čeští a moravští se pány pražského města hlavnieho smluvili sú se a učinili poselstvie k ciesařovi Sigmundovi, králi uherskému, do Prešpurka. — (B. Léta téhož před sv. Martinem [11. listopadu] pan Janek Krušina zabit v Brumově. —) 218. (aD—N.) Léta téhož v neděli [19. prosince] před sv. To- mášem přišlo jest poselstvie od ciesaře Sigmunda ku pánóm praž- ským; a v tom poselství přijel jest Jan Puškařík†). A ihned páni pražští učinili o to poselstvie svolánie veliké obce ten úterý na sv. Tomáše [21. prosince]. 219. (aD—M.) Léta téhož byla zima ukrutná a snieh velmi veliký, ježto takého sněhu nepomnie viec než ode sta let, že lidé z města do města a ze vsí do měst nemohli jíti ani jeti pro snich. A ta zima počala se na sv. Ondřeje [30. listopadu] a trvala až do konce února měsíce. A z tak velikého sněhu, když je rozjižie bylo, nebyla voda veliká, protože jih náhlý nebyl. *) bG ... a tři archy s božím tělem ztlačili a zetřeli sú v tom boji... **) G . . . viece než na dva tisíce .. . ***) V roce 1434 připadl svátek Jana Křtitele na čtvrtek, nikoliv na pátek. (Pozn. vyd.) †) Staroměstský soused z Kaprovy ulice. (Pozn. vyd.) 89

Strana 90
1435 220. (bM.) Léta božieho 1435 umřel jest pan Jarek z Pecky po vánocích. — Potom toho léta umřel pan Puota Častolovský a pochován v Prešpurce, kdežto králová česká odpočívá. — Také toho léta sstúpili Čechové Němčieho k masopustu za Petra Po- láka. — Téhož léta Čechové zbili Němce u Otmochova za kněze Bedřicha a za Petra Poláka, jenž seděl v těžkém vězení. — 221. (aD—N.) Téhož léta po středopostí [24. března] pan Hynce Ptáček s svými a s lidmi panie Perchty Konopišťské a Janem Sádlem z Kostelce oblehli sú Ostromeč, hrad táborský, s něhož lidem mnohé zádavy činili. 222. (aD.) Léta téhož po provodě [24. dubna] páni pražští a Diviš Bořek vytrhli na pole k obležení města Kolína a toho sú smlúvú dobyli. 223. (aD.) Léta téhož pan Hynce Ptáček, paní Perchta z Ko- nopiště, pan Aleš z Šternberka a Janek Sádlo o křížových dnech [23.—25. května] dobyvše Ostromeče, hradu táborského, obořili a vypálili sú jej dokonce. 224. (aD—N.) Téhož léta v pondělí [13. června] po sv. Trojici páni zemští a Pražené vyjeli sú k ciesařovi Sigmundovi do Brna a s nimi mistr Jan Rokycana a také města žateckého a lúnského měščané s nimi. 225. (aD—N.) Léta téhož v pondělí [8. srpna] před sv. Vavřin- cem vrátili sú se od ciesaře z Brna tíž poslové a uložili sněm valný obecný v Praze na den sv. Matúše apoštola a evangelisty božieho [21. září]. A na tom sněmu měl býti volen arcibiskup pražský a dva biskupy sufragány. 226. (aD—N.) Léta téhož o sv. Václavě [28. září] učinili sú sněm obecný v Praze, na kterémžto sněmu ostali sú všichni páni a rytieřští lidé i všechna města královstvie českého, aby po cie- saře Sigmunda jeli, kromě jediného města Hradce Králové. (G.) A tu v pátek, den sv. Jedenácti tisíc panen, [21. října] stalo se volenie arcibiskupa mistra Jana z Rokycan a dvú biskupuov. A tito volenci jich byli sú: Menhart z Hradce, Hynce Ptáček z Pirkštejna, seděním na Ratajích, Diviš Bořek z Miletínka, purkrabie hradu pražského, Havel z Dřevenice, Jan Velvar, měš- těnín Starého města pražského, Ambrož, měštěnín od Hory Kut- ny, mistr Václav z Sušice, kněz Pavel, farář od sv. Jiljí, kněz Václav od sv. Mikuláše, kněz Mikuláš Řehovec z Betlema z Sta- rého města pražského, kněz Jan, farář od sv. Štěpána, kněz Vít, farář z Hory Kutny, kněz Oldřich, farář z Čáslavě, kněz Bartoš z Lun, a kněz Ondřej, farář z Sušice. Ti sú byli volenci mocní 90

Strana 91
vydaní od pánuov, od měst pražských, od rytieřstva, panoší, zeman, ode všech měst i ode všeho sněmu nynie na sv. Matúše apoštola [21. září] v Praze uloženého a sebraného. 227. (aD—N.) Léta téhož ve čtvrtek [10. listopadu] před sv. Martinem páni a měštěné od obcí na tom sněmu napředpsaném vydaní sú vyjeli po ciesaře, k dokonání všech věcí a smluv i zá- pisóv, kteréž jim a zemi této ciesař učiniti má a dokonati. 228. (GHMN.) Léta božieho 1436 v úterý [31. ledna] před 1436 hromnicemi Pražané vrátili se s poselstviem od ciesaře před tiem vyslaní, od obce vybraní, s smluvú a s koncem netoliko s ciesa- řem, ale i s zborem basilejským. 229. (GHMN.) Potom v postě o suchých dnech [29. února až 3. března] byl sněm skrze pana Alše gubernátora, pánuov, ry- tieřstva, zemanuov a obcí královstvie českého. Na kterémžto ohlášeno jest, aby všickni k dani svolili a ještě aby bylo vysláno k ciesaři a jízda všech v potkání ciesařovu s takovú slavností od starodávna zachovanú k času jistému, kterýž by se líbil Jeho Milosti. 230. (GHMN.) Ten den ohlášen jest volený mistr Jan z Ro- kycan za arcibiskupa a s niem dva biskupy, kněz Martin Lupáč a kněz Václav z Mýta. Ale nebyl z nich žádný od stolice apoštol- ské na to duostojenstvie přijat ani potvrzen; neb nebylo pravé volenie vedlé práv duchovních a obdarování, komu volenie při- sluší. 231. (aD—N.) Téhož léta v pátek [23. března] před smrtedlnú nedělí pan Vilém Kostka z Postupic, Albrecht z Běškovic od obcí zeman a Jan Velvar od města pražského i od jiných měst poslové vyjeli sú z Prahy k ciesaři Sigmundovi, aby oznámili voleného arcibiskupa pražského s jinými dvěma sufragány svrchupsanými. 232. (GHMN.) Téhož léta v středu na sv. Benedikta [21. břez- na] obec staroměstská sadila nové konšely a úředníky podlé jich obyčeje. 233. (aD—N.) Téhož léta v sobotu [2. června] před sv. Trojicí páni zemští a rytieřstvo s Pražany a s mistrem Rokycanú a s ji- nými kněžími vyjeli z Prahy k ciesaři. 234. (GHMN.) Téhož léta ve čtvrtek [5. července] po sv. Pro- kopu stala se jest plná smlúva mezi ciesařem i legáty koncilium basilejského s strany jedné a urozenými pány, rytířstvem, městy královstvie českého a markrabstvie moravského a všemi duchov- ními s strany druhé; kdežto ciesař seděl v svém majestátu pro- 91

Strana 92
střed rynku města Jihlavy; a tak všickni prvé jmenovaní slíbili jemu věrnost a poslušenstvie, jakožto přirozenému dědičnému pánu.*) Když se to dokonalo, ciesař uvedl oboje strany duchov- ních do kostela, kdežto oboje strana slúžili mše. A tu biskup olomucký**) rozdával pod obojí zpuosobú, kteří měli libost a žá- dost; a potom spievali Te deum laudamus a obecní lid piesně české, jdúc do hospod. I vzkázali ty noviny do Prahy, aby sejdúce se do kosteluov, Pána Boha chválili. (M. Titoť jsú kusové dolepsaní míru a jednoty mezi legáty basi- lejskými s jedné a mezi pány českými a Moravany s strany druhé, ten čtvrtek [5. července] po sv. Prokopu v Jihlavi zjevně před ciesařem, před kniežaty, před mnoha dobrými lidmi pro- hlášení: Najprvé páni Čechové a Moravané legátuom basilejským dali sú listy pod pečetmi královstvie českého a vévody rakúského, v kterémžto listu slibují jednotu, mír a pokoj křesťanský zacho- vati se vším lidem křesťanským věrně a beze všie zlé lsti, slibujíce za se i za své poddané. Pakli by to kto kterak přestúpil, aby proto pokoj rušen nebyl, ale má býti proto hodně kárán. Potom jsú vydáni čtyří kněží od Čechuov a Moravan a ti slíbili poslušen- stvie, a to podlé zákona božieho a starých svatých otcuov usta- novenie, za se i za jiné, davše ruce biskupu konstanskému a arcibiskupu pražskému; a nato opět dali sú list legátuom pod pečetí královstvie českého. Potom pak dali sú své listy legátové Čechuom a Moravanuom s svými a s ciesařskú a rakúského vé- vody pečetmi, přikazujíce všeho světa kniežatóm křesťanským a všem křesťanóm, aby s Čechy a s Moravany pravý a křesťanský pokoj měli, a již jich viece proto nehaněli, že sú Čechové a Mo- ravané přijímali, přijímají a přijímati budú tělo a krev Páně pod *) Zpráva ta poněkud mylná jest. Ve čtvrtek po sv. Prokopu, t. j. 5. července, v Jihlavi jen církevní poslušenství jménem království čes- kého a markrabství moravského veřejně učiněno jest. S císařem Sigmun- dem o světské věci teprv 11. července znovu rokovati počato. Aniž pak biskup olomucký komu v Jihlavi pod obojí posluhoval: neboť ihned ty dni po učiněném poslušenství zbouřili se Čechové náramně, že bisku- pové a legátové tu přítomní aniž sami pod obojí rozdávati, aniž českým kněžím povoliti chtěli, aby tu v Jihlavi tak rozdávali. Ta bouře snažným přičiněním cís. Sigmunda a povolností M. Jana z Rokycan sotva utišena, takže Čechové potom od veřejného přisluhování pod obojí v Jihlavi se zdrželi. Tak to vypravuje Thomas z Haselbachu, jeden z přítomných legátů zboru basilejského, jehožto vlastní rukopis o tom v cís. vídeňské bibliotéce se chová. **) Pavel z Miličína. (Pozn. vyd.) 92

Strana 93
obojím zpuosobem, ani jim proto rúhali, ani jim bezprávie činili, ale aby je za dobré křesťany a za syny prvotní cierkve svaté měli. Potom dále v témž listu přikazují a přikázali sú arcibiskupu pražskému, biskupu olomuckému, litomyšlskému, aby tělo a krev boží rozdávali pod obojím zpuosobem těm všem lidem, kteříž mají tak obyčej přijímati, když by kto od nich požádal; a aby ti jistí biskupové zjednali kněží k těm kosteluom, kde jest tak pod obojím zpuosobem rozdáváno, ježto by tak lidu podávali, aby nebyl zmeškán; a totéž rozkazují všem farářuom i všem přá- teluom, kteříž péči o duše mají, aby tak lidu obecnému podávali pod obojím zpuosobem. Také ti legátové přikázali sú a přikazují, aby biskupové nadepsaní světili žáky na kněžstvie, kteříž by chtěli, jsúce kněží, tak lidu rozdávati pod obojím zpuosobem, a jich od svěcenie nezamietali, leč by pro něco pro jiného kněž- stva hodní nebyli. Potom má koncilium basilejské dáti Čechuom a Moravanuom také ty listy, aby již všickni, netoliko ti, ježto sú přijímali, měli plnú svobodu přijímati a to na budúcí časy a věčné. Také mají tito legátové basilejští ihned a potom také i kon- cilium, když Čechové a Moravané k nim své posly pošlí, pod svými pečetmi dáti, přikazujíce všeho světa kniežatóm křesťan- ským i jiným všem, aby Čechóm a Moravanóm neutrhali viece na jich cti, ani přijímání jich těla božieho haněti směli: ale aby je za dobré a věrné křesťany a za syny prvotní cierkve svaté jměli.) (Bb. Téhož léta o sv. Maří Magdaléně [22. července] ciesař Sigmund v Jihlavi dokonal a vydal na se zápisy Pražanóm, městóm, pánuom i arcibiskupovi, i všem, kteříž se pravdy božie přidrží v Čechách i v Moravě. A tu v Jihlavi provoláno čtyřmi jazyky, latině, česky, německy a uhersky, že Čechové ti, kteříž přijímají svátost těla božieho a z kalicha svátost krve božie, že nejsú bludni, ale že jsú praví následovníci cierkve svaté apoštol- ské. A to měl po všech zemiech okolních listy sláti a Čechy očis- titi.) 235. (aD—N.) Téhož léta v středu na sv. Jakuba [25. července páni zemští, rytieřstvo a Pražené s jinými městy přijali sú ciesaře Sigmunda poctivě za pána svého, kdy Jeho Milosti libo, aby ráčil vedlé smluv a zápisuov do své země přijeti. 236. (GHN.) Téhož léta v sobotu [4. srpna] po vyvedení z oko- vuov sv. Petra přijeli od ciesaře pan Arnošt z Vlašimě a Nešpor do Prahy zastávati hospod svým. 237. (aD—M.) Téhož léta v pátek na sv. Vavřince [10. srpna] páni pražští s jinými městy vyjeli sú po Ciesařovu Milost. 93

Strana 94
238. (aD—N.) Téhož léta ve čtvrtek [23. srpna] u vigilii sv. Bartoloměje páni zemští, rytieřstvo, panošé, Pražené s jinými městy země české, uvedli sú ciesaře Sigmunda, jakožto pána svého milostivého, s velikú poctivostí do Prahy v hodinu bez jedné ve dvudcátú [14 hod.]. A vjel do domu Hankova, který nynie slove Dvuor králové. 239. (aD—N.) Potom hned tu neděli [26. srpna] po sv. Barto- loměji Ciesařova Milost seděl v svém majestátu v Starém městě na rynku na stolicech povýšených pod českú korunú. A tu kon- šelé Starého, Nového i Malé strany měst pražských i s obcemi slíbili sú věrni býti a poslušni Jeho Milosti, jakožto pána svého milostivého. 240. (aD—N.) Léta téhož ve čtvrtek [30. srpna] po sv. Barto- loměji Ciesařova Milost sadil jest konšely staroměstské, novo- městské a malostranské, každé podlé svých práv a obyčejuov dřevnějších. Jana Rečka učinil purkmistrem v Starém městě, dav jemu pečet z své ruky; a Jana z Kunvaldu od Střiebrné hvězdy podlé Oremusa učinil podkomořím královstvie českého. 241. (BbGM.) Téhož léta ve čtvrtek [27. září] před sv. Václa- vem kněz Ambrož s svú rotú vpustivše Mnicha Zdislava z Rúd- nice na Hradec, i udělali sú jeho hajtmanem proti ciesaři; i ro- tivše se i vyhnali některé měšťany. Pak vše v tu chvíli kázal kněz Ambrož bořiti kostely, kostel sv. Mikuláše a sv. Petra. A po- tom váleli s panem Divišem, kterýž válku vedl s městem od ciesaře Sigmunda na jeho groš; a tak spálili mlýny na všem Divišově zbožie. 242. (GHMN.) Téhož léta přijal ciesař manstvie od kniežat slezských opavských na rynku staroměstském. Potom v pátek [5. října] po sv. Františku klali Jan, řečený Larva, s ciesařovým dvořenínem, řečeným Michalem, na mostě pražském; kterýžto Larva svrhl jest daleko Michala, že ledva dýchal. A týž Larva udatně metal Uhřaty jako rukavicí v kolbě. 243. (BbGM.) Téhož léta ve čtvrtek na Vše svaté [1. listopadu] Hradečtí vyjeli a vyšli z města s puškami dobývat Plačic; a Diviš*) byl osadil Plačice svými. I nedobyvše vrátili sú se do města a několiko lidí zbito a drahně jich zstřieleno. Potom v úterý [6. listopadu] po Všech svatých z rozkázanie ciesařova pan Kostka s Pardusem**) přitáhli k městu Hradci do vsi Vysoké vojensky s vozy s jedné strany a Diviš s druhé strany ležal v Plačicech *) Diviš Božek z Miletínka. (Pozn. vyd.) **) Vilém Kostka z Postupic s Janem Pardusem. (Pozn. vyd.) 94

Strana 95
a pan Hlaváč ležal v Vranově. (G. v Vyravě...) A tehdy Zdislav Mnich s svými žoldnéři prvý súmrak noci na středu jdú pěškami na vojsko Kostkovo a Pardusovo a shlédnúce je, i udeří jim do vozuov a zapálí jim búdy a samého pána Kostku tu u Vysoké zabijí a jiné ztepú a zjímají a jiní se rozprchnú. A Diviš zapáliv Plačice, i utekl na Horu.*) — Také toho léta v pátek den sv. Ondřeje [30. listopadu],**) jali sú za glejtem kněze Bedřicha***) a vedli jej do mýtské věže. — A potom na Štědrý den [24. pro- since] vybrali sú Sezemice a vypálili. — 244. (GHMN.) Téhož léta na den sv. Ondřeje [30. listopadu] ciesař Sigmund vévodu Oldřicha Cilského udělal kniežetem v Sta- rém městě pražském; a při tom sú byli králová, kniežata a páni královstvie českého. 245. (GHMN.) Téhož léta při sv. Lucii [13. prosince] řádové kostelní začati skrze faráře pražské v neděli: Asperges me. Potom na mši tabule malované po oltářích položeny. 246. (BbM.) Téhož léta dělali sú polské haléře na mnohých miestech v Čechách i v Sleziech i v Moravě z kotluov a z pánví a prodávali je na hřivny a tak velikú záhubu učinili v zemi polské a zchudili jimi nebožátka hlúpé Poláky; a tak jich mnoho nadělali, že je mierami měřili jako obilé. A proto také jich mnoho spálili těch, ježto je tam nosili do Polsky. 247. (BbM.) Léta božieho 1437 v úterý na Nové léto [1. ledna] 1437 vypravili sú se Hradečtí do lesa po drva; a pan Diviš z Kuně- tické Hory uslyšav to, udělal na ně zálohu i udeřil na ně, i ode- hnal je od koní i od vozuov a vzal koní vozních na tři sta. — Téhož léta v středu [30. ledna] před hromnicemi Hradečtí vyjeli s velkú puškú k Libišanóm; i nedobyvše Libišan, přijeli zase do Hradce a přivezli několik raněných. 248. (GHMN.) Téhož léta den sv. Karla [28. ledna] ciesař seděl v súdu zemském na hradě pražském. Sazeni a jmenováni sú úředníci a sám ciesař dal jim přísahu. 249. (BM.) Téhož léta o masopustě pan Zdislav Mnich jel k ciesaři do Prahy a tu vzal s ním umluvu. 250. (GHMN.) Téhož léta v pondělí masopustní [11. února] ciesařová Barbora korunována na královstvie české u velikém kostele na veliké mši v kuoru sv. Víta skrze Filiberta, biskupa konstanského. A při tom byla abatyše svatojirská a jiní opatové *) Kunětická hora. (Pozn. vyd.) **) G. v pátek na den sv. Mikuláše [6. prosince]. ***) Bedřich ze Strážnice. (Pozn. vyd.) 95

Strana 96
a preláti, kniežata, vévody, páni a rytieřstvo. A když bylo po korunování a mši, jela do Prahy v koruně a v královské přípravě až do svého dvoru poctivě. 251. (BbM.) Téhož léta třetí neděli v postě [3. března], vidúci obec hradecká, ano se proti nim drabanti a žoldnéři rotí a smlú- vají, aby jim do sklepuov nahledli, i sebrali se tajně s lidmi dobrými, kohož sú mohli požiti, i učinili okřik v třetí hodinu na noc [kol 20.30 hod.], i zmocní se města svého, i udeří na kněžský duom; a kněz Ambrož spustí se se zdi, i urazí se v nohu; a kteříž byli náchylni knězi Ambrožovi, ty zjímavše i vedli do šatlavy, A tak se zase zmocnili svých statkuov i hrdel. A bylo na městě lidí žoldnéřuov jiezdných na tři sta a pěších na sedm set. I přijali sú zase své staré měšťany, kteří sú byli prvé z města vyhnáni. Ale kněz Martin Prostředek, sebrav lidi vyhnané, i jel s nimi na Sion ku panu Roháčovi. Neb pan Roháč ciesaře za pána přijati nikdy nechtěl, ani naň hleděti. I válel s těmi se všemi, ktož sú ciesaře za pána jměli. 252. (GHMN.) Téhož léta k rozkázaní ciesařovu otevřen jest sv. Jakuba klášter mnichuov šerých*); a slúžili mše před ciesařem a před královú. A Filibert biskup oltáře v klášteře znovu světil. 253. (GHMN.) Téhož léta k prosbě pánuov a obce táborské ciesař udělal z městečka Hradiště město královské a utvrdil je právy a privilejími, upevniv pečetí majestátu svého podlé oby- čeje a zachovánie jiných měst. 254. (GHMN.) Téhož léta okazovali svátost na Novém městě pražském skrze Filiberta biskupa a jiné preláty a kanovníky pražské; a ciesař sám byl tu osobně. A tu ohlašováni sú artiku- lové čtyřmi žáky; jakož pak jinde o tom psáno. Při tom okazo- vána jest Veronika**), kteráž poslána byla od papeže Urbana cie- saři Karlovi, otci jeho. 255. (GHMN.) Potom byl sněm všech kněží; a tu Filibert roz- kázal, kterak by se měli mieti v řádích kostelních v budúcí časy podlé kompaktát. 256. (GHMN.) Téhož času k rozkázaní ciesařovu mistr Petr Engliš byl vypovědien z královstvie českého pro obžalovánie svých sokuov. Tu též knězi Korandovi zbráněno jest, aby nikdy nekázal v království českém, a obýval toliko na Táboře a jinde nic; a to pod pokutú utopenie. *) Františkánů. (Pozn. vyd.) **) Obraz Kristovy tváře s trnovou korunou (veraikon), sňatý podle legendy sv. Veronikou. (Pozn. vyd.) 96

Strana 97
257. (GHMN.) Téhož léta páni a obec města Hradce Králové srovnáni sú a v jedno vešli s ciesařem ve všech věcech podlé kompaktát, kterémuž učinili poslušenstvie a přísahy. Ale to vy- mínili, aby raddy a konšeluov jich neměnil až do roka a summy aby neplatili ani klášteruov stavěli. A na to dal jim listy pod majestátem. 258. (GHMN.) Téhož léta v neděli [5. května] po sv. Vitališi ciesař svolal všecky mistry a kněží na hrad pražský; a tu učinil jim administrátora v duchovenstvie mistra Křištana, faráře od sv. Michala v Starém městě; kterémužto učinili poslušenstvie všickni až do budúcieho arcibiskupa. Ale mistr Rokycana s svými kněžími vyšel opatrně z Prahy; nebo ciesař na něho se hněval, (D. že nechtěl jeti do Basilee). A tak bylo reptánie v lidu: někteří domyšlovali se dobrého a jiní zlého. Pan Diviš Bořek v nešpory vzal mistra Rokycana za vinnicemi na kuoň, když byl k němu tam vyšel; neb jeho viece než ve sto koních čakal. I nesl jeho na Kuněticku Horu a odtud dán do Hradce Králové; a tam byl až do opanovánie Prahy od pana Jiříka Poděbradského z Kun- štátu, jakož o tom bude níže povědieno. 259. (GHMN.) Téhož léta před sv. Filipem Jakubem [1. května] Pražané s ciesařovými dvořany vyjeli na pole proti panu Janovi Roháčovi k hradu Sion s jinými městy a pány zemskými; kte- rýžto zpěčil se proti ciesaři a voluov mnoho odjal, kteříž byli jemu z Uher hnáni, a k tomu mnoho suduov vína dobrého. 260. (GHMN.) Téhož léta vypuštěni sú z vězení Absolon a Jan Manda k žádosti pána uherského, řečeného Matka*), kterýž toho času byl do Prahy přijel; proti kterémužto vyjel ciesař se všemi a jeho poctivě přijal. 261. (GHMN.) Téhož léta v neděli [28. dubna] před sv. Flo- rianem uveden jest mistr Jan Přibram do kostela k sv. Jiljí za faráře k rozkázaní ciesařskému; a mistr Jan Papúšek do Týna k Matce boží. Item potom stal se jest uvod všech jeptišek do klášteruov; a ciesař sám byl přítomen osobně s konšely všech měst. 262. (GHMN.) Potom v pátek [5. července] po sv. Prokopu zaručen jest Vlhovec a mučen a potom sťat na rynku. 263. (GHMN.) Toho času vyjel ciesař do Chba z Prahy k říši a ustavil miesto sebe gubernátory, paní královú a pana Menharta z Jindřichova Hradce. Tam drahně rozmluviv s duchovními i světskými o běziech co se dotýče říše a královstvie českého, *) Jan Matík z Talovec. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 7. 97

Strana 98
přijal také tu manstvie ode všech s velikú slavností; a potom měli kratochvil v kolbách a v tancích. 264. (HMN.) Léta téhož v neděli [14. července] po sv. Markétě vyjeli poslové od královstvie českého do koncilium basilejského: pan Petr z Vartenberka a z Zvieřetic a urozený Přibík z Kleno- vého a mistři poctiví Jan z Příbrami a Prokop z Plzně a slovútný Mathiáš, řečený Lauda, a Václav Březka, minemajstr*), s jinými mnohými o rozdávanie dietkám po křtu pod obojí zpuosobú, má-li to býti; jakož o tom nahoře stojí psáno. 265. (GHMN.) Item v pátek [16. srpna] po Veliké matce boží vrátil se ciesař ze Chba. Proti němu vyšli kanovníci pražští s pro- cesí, též i řemeslníci z města s korúhvemi; a velmi slavně a poctivě přijat jest s zpieváním a zvoněním nic méně než jako najprvé, když do Prahy vjel; a uvedli jeho slavně na hrad pražský. 266. (GHMN.) Téhož léta v neděli [25. srpna] po sv. Bartolo- měji, když se rok doplnil od sazení konšeluov, ciesař obnovil kon- šely na obojím městě, některé přidav k prvním v Starém městě, ale na Novém městě všecky nové zdělal**); a to v hodinu jakožto polední. (LM. První na Novém městě byl Pavel Jetřichovic,***) jehožto Jeho Ciesařská Velebnost ráčil jest sobě vzieti do své raddy z měš- ťanuov a z konšeluov jednoho, jenž jest vždycky v jeho raddě býval, při všech Jeho Velebnosti raddách. A ten jest byl tomu městu a všemu království užitečný a skrze to město pražské dobré a slovútné jméno mělo a pověst věhlasnú; a obec nebyla bezpravními poplatky obtěžována a bohatí i chudí práva a svo- bod městských volně užívali. Toť jest, ctní páni konšelé a slavná obci, Nového města pražského ozdoba, okrasa i pověst vysoce rozhlášená, že máte v raddě krále českého v nejpilnějších potře- bách býti přítomní.) (ILM. Také Velebnost Jeho Ciesařská ráčil jest tomu Novému městu pražskému všech práv a svobod potvrditi a obnoviti, jichž sú zbaveni byli od Staroměstských a jich přepisy J. Vti ukazo- vali. Proti tomu páni staroměstští odpierali praviece, že sú tako- vých listuov nikdy neměli. Ale ciesař ohlédav Registrum imperi- ale skrze pana Kašpara kancléře a zpraven jsa od mistra Vav- řince z Březové, jenž jest ty listy v ty války a nesnáze, kteréž sú *) Václav Březka byl perkmistrem hor viničných. (Pozn. vyd.) **) Konšelé dosazení císařem Zikmundem nebyli všichni noví (Pozn. vyd.) ***) Dětřichovic. (Pozn. vyd.) 98

Strana 99
se mezi městy pražskými dály, k žádosti a ku prosbě obce No- vého města pražského z latinské řeči v českú vykládal, i jiným hodným svědomím jsa zpraven, kázal panu Kašparovi kancléři těch všech listuov potvrditi. A když sú potvrzeni a bulú zlatú zapečetěni, tehdá páni a obec Nového města pražského z toho sú Ciesařově Velebnosti děkovali. Ihned páni a obec staroměstští žádali ciesaře, aby nedopúštěl Novoměstským trhuov jmieti v ko- ření, v bavlně, v zvěřině, v husech, v kuřích, v ptácích, v ovoci i v jiných věcech, což se váhy dotkne, že by to toliko v jich městě mělo prodáváno býti. Ale urození páni, pan Menhart z Hradce, pan Ptáček z Pirkštejna, pan Aleš z Šternberka a z Holic i jiní, kteří sú byli tu před Ciesařovú Milostí, radda jeho, ti sú vyznali, že se pamatují, že od jich mladosti ty věci sú bývaly v Novém městě prodávány. Ale nebyli o to dokonce porovnáni.) 267. (GHMN.) Téhož léta Pražané obojí vyjeli na pomoc k hradu Sion proti Roháčovi s dvořany ciesařovýmí; kdežto sám ciesař osobně provodil je z města a potom se vrátil. A to proto, že JMti nechtěl poddán býti. Potom pak v pátek [6. září] před Narozením matky boží Roháč jat jest na valech sám sedmý a hrad jest dobyt s jinými. A ty noviny vzkázal pan Ptáček ciesaři, kterýchžto velmi vděčen byl, a rozkázal zvoniti na hradě i po Praze všudy v kostelích, Bohu děkuje z vítězstvie takového. A potom v neděli na den Narozenie matky božie [8. září] pan Ptáček s jinými pány vrátil se do Prahy se vším vojskem, zkaziv hrad Sion. I přivedli sú s sebú pana Jana Roháče a rytieře Vyška z Polsky a kněze Jana Prostředka a Zeleného puškaře s jinými mnohými. Kdežto hned ten Roháč, rytieř udatný, veden jest na rathúz, mučen a tázán;*) a nazajtří v pondělí [9. září] veden jest se všemi svými k šibenici. A ač jest byl pán korúhevný a strýc páně Ptáčkuov, musil však viseti k rozkázaní ciesařovu na šibenici s tovařiši svými, kterýchž bylo na 60; Roháč najvýše a tito tří pod ním na jiné šibenici a pak jiní tepruv na obecní šibenici. (M.).... I byl velmi veliký pláč v lidu za dlúhý čas; a vždycky lidé plakávali, když byla zmienka o tom, jakož o tom staří vyznávali ... 268. (GHMN.) Téhož léta po sv. Václavě [28. září] pan Hertvik**) Chval***) a Mokrovúskýt) a kteříž se jich přidrželi, odpověděli *) (L. tak ukrutně, až z něho střeva vyplynuly.) **) Jan Hertvik z Rušinova. (Pozn. vyd.) ***) Chval z Říčan. (Pozn. vyd.) †) Beneš z Mokrovous. (Pozn. vyd.) 99

Strana 100
ciesaři a též kněz Bedřich z Kolína. A žalovali na ciesaře, že nedrží některých artikulóv z kompaktátóv těch; kteréž Diviš Bořek ozná- mil na staroměstském rathúzu, přijev pod glejtem do Prahy s strany kraje hradeckého, chrudimského a mýtského; a že jest chytře podtrhl Čechy tú smluvú. O kterýchžto artikulech jinde jest psáno. 269. (BbM.) Téhož léta tu neděli [29. září] po sv. Václavě, jako bývá v Náchodě posviecenie, tu noc pan Kolda ztekl Náchod. — Potom o sv. Havle [16. října] Čert, služebník Pardusuov, a jiných tovařiší jeho 22 ztonuli sú v Labi u Opatovic na tom brodu proti Vysoké. A několiko sú jich přivezli do Hradce nahých a pochovali sú je na obci za mosty. — (G.) Pak téhož léta na den Všech svatých [1. listopadu] Pardus sebrav se s lidmi páně Hertvikovými a kněze Bedřichovými z Kolína, i ztekli sú Litovli, město v Moravě. A pak moravští z Brna a z Olomúce a jiní z toho kraje sebravše se i udeřili na ně a oni byli ještě v městě v Litovli; a tak přemohše je, i zjímali i zvěsili jich v Olomúci na puol druhého sta Če- — chuov,*) a Pardusa sú jali. 270. (GHMN.) Téhož léta u vigilii [31. října] Všech svatých přijeli legátové od Eugenia papeže k ciesaři v poselství. Item přijel potom arcibiskup z Valach**) s mladým kniežetem jich; před kterýmžto arcibiskupem nesli Tau místo kříže, jakož obyčej jest nositi před arcibiskupy. 271. (GHMN.) Téhož léta v pondělí na den sv. Martina [11. listopadu] ciesař Sigmund vyjel z Prahy, chtě ujíti smrti, aby v Čechách neumřel, a také z návodu králové a Uhruov a někte- rých Čechuov, kteřížto jednomyslně napomínali ciesaře, aby vy- jel z Čech do Uher, i povolil jim; kdežto provodili jeho s žalostí a jiní z toho se radovaliřkúce, aby se nikdy zase nenavracoval. Krá- lová také vyjela s kniežetem cilským a kniežetem Berunským***) s vévodami a pány uherskými a s jinými mnohými cizími lidmi. A krásné paní†) pod korúhví svú šly za ciesařem s jinými kajkléři, nesmějíce v Praze ostati. 272. (M.) Téhož času, před smrtí ciesařovú, byla jata králová Barbora skrze vévodu rakúského a skrze pány uherské ve Znoj- mě; a odtud vedena na Prešpurk a tam držána. 273. (.. HMN.) Téhož léta devátého dne měsíce prosince v pon- *) G ..... oběsili jich u Olomúce čtyry a čtyřidceti. **) Pavel Petrův Hunyady, biskup v Ardžiši v Rumunsku. (Pozn. vyd.) ***) Brunorio della Scalla, kníže veronský. (Pozn. vyd.) †) Nevěstky. (Pozn. vyd.) 100

Strana 101
dělí po Početí matky boží umřel ciesař Sigmund ve Znojmě, ve čtyři hodiny noci [20. hod.]. I vezli ho kněz Albrecht Rakúský s jinými pány do Varadína a tam jeho pochovali. Potom slavnú službu učinili v kostele pražském, vigilii a mše za duši jeho. Bis- kup konstanský, Filibert, mši slúžil; a k ofěře šli páni, rytieři, ze- mané, prelátové, kanovníci, konšelé a obce měst pražských, i paní atd. 274. (M.) Téhož léta hned po smrti ciesařové před Narozením božím [25. prosince] poslal Albrecht, vévoda rakúský, služebníky své legáty do pražského města s mnohými listy, ukazuje v nich dostatečné právo, kteréž má k království českému. 275. (GHLMN.) Téhož léta v úterý [24. prosince] před Naro- zením božím vrátili sú se poslové z Basilee, páni, Pražané a mistři, a pověděli poselstvie od koncilium basilejského, kterak poctivě od nich přijati byli a kterak slyšenie jim dáno bylo dokud koli chtěli. Kdež dali jim takovú odpověd, že chtie na to po- mysliti a rozmluviti s jinými doktory a mistry na ty artikule, a potom dáti odpověd příhodnú tomuto království. Když pak legátové vyslaní z Basilee od koncilium s odpovědí na cestě jsúce slyšeli o smrti ciesařově, zase se navrátili domuov; do síž doby dávajíce odpovědi Čechuom a potom viec a viec jsúce ukrutnější proti Čechuom. 276. (.. GHLMN.) Téhož léta ve čtvrtek [26. prosince] po Božiem narození páni, rytieřstvo, panošé i města byli v raddě, aby vyvolili pána do královstvie českého. A jakž koli byla ruoz- nice mezi nimi, sešli se na den sv. Jana evangelisty [27. prosince do koleje veliké a srovnali se všickni spolu, že kněze Albrechta rakúského za krále a pána vzieti míní; a to druhé straně odporné oznámili, kteříž pracovali, aby král polský Kazimír králem byl českým. A to tito páni byli: pan Aleš Holický z Šternberka, pan Ptáček z Pirkštejna, pan Jiřík z Kunštátu, odjinud z Poděbrad, pan Petr Zvieřetický, Přibík Klenovský a jiné rytieřstvo s nimi i Zmrzlíci a měst hražených královských 24. 277. (GHLMN.) Léta božieho 1438 ve čtvrtek [2. ledna] na- 1438 zajtřie Nového léta korunován jest Albrecht, knieže rakúské a markrabě moravský, králem uherským na Bělohradě biskupy a arcibiskupy s urozenými a s zemany téhož královstvie s velikú slavností. A potom jel do Budína pro utvrzení práv a pořádku jmenovaného královstvie. Potom přijel král bosenský ku potě- šení a ke cti králi novému; a tu smluvil se s ním. 278. (GHLMN.) Téhož léta páni hajtmanové, purkmistrové 101

Strana 102
Starého a Nového měst pražských, a mistři a kněží všickni praž- ští zjednali a srovnali se; a kázali zjevně provolati po kosteléch i po městech, aby zastavili tance, kostky, krčmy, freje a jiné žertéře a neslušnosti, kteréž prvé svobodu měly za ciesaře; a to pod pokutú bez milosrdenstvie. 279. (D—N.) Téhož léta v úterý [21. ledna] po sv. Fabiánu a Šebestiánu uručeni sú skrze konšely měšťané znamenití, kteří byli na úřadě prvé než ciesař do Prahy přijel: Matúš Smolař, Jan Velvar, Mikuláš Kněževský, Václav Hedvika, Matúš Drdák, Duršmid, Obselka uzdář, Mikuláš Humpolec, Martin Vlašimský a jiní mnozí, též i z Nového města z vuole pánuov hajtmanuov a podkomořieho Jana od Střiebrné hvězdy. Potom vezeni sú z města do vazby na Karlštejn a na Žebrák až do budúcieho krále volení, kromě Smolaře a Popela. (DE. A mnozí z města utekli, jakožto Jan Puškařík a Košík.) Potom v úterý [4. února po hromnicech vypovědieny jsú znamenité osoby z města, jako Mikuláš Betlemský, Mařík proti Kantorovu domu, lazebník z Královy lázně, Pštros bečvář, Poláček krajčí, Filip Pšenička, Zajieček řezník, Vavřinec Babka, kterýž potom sťat jest, a Pytel súkeník, počtem 18. Ale Smolař vyručil se rukojměmi na posta- vení. Potom voláno bylo biřicem, aby všecky manželky, kte- rýchž mužie jsú z města vypovědieni, ve třech dnech vyšly a táhly za nimi: neučiní-li toho, tehdy zvědí, co se jim stane. (E .... A to se vše proto stalo, jakož pravie, že by chtěli Bedři- chovi knězi Prahy dopomoci a že by se o to u kněží scházeli: ale mně se to zdá dobře nepodobné.) 280. (GHLMN.) Téhož léta hajtman a Pražané učinili sněm všech spolu v koleji veliké; a tu oznámili skrze posla pana Ro- senberského, kterak král volený podává se držeti artikule sobě podané od královstvie a jich brániti a hájiti, i královstvie české při práviech a obyčejích starých zachovati. 281. (..HLMN.) Téhož léta v úterý [27. května] před sv. Duchem sťat jest v Praze znamenitý konšel z Starého města pražského Jan Múček v rathúze, že v poselství jeda k králi, vyprosil sobě rychtářstvie staroměstské. V Plzni také sťati tři znamenití zhúbcové země české, Staniště (Strniště), Hauf a Lexa. 282. (GHLMN.) Téhož léta ve čtvrtek [29. května] před sv. Duchem pan Ptáček, Holický, Sigmund Děcký, Petr Zvieřetický, Jan Pernštynský, Hynek z Dubé, Hertvik, Smiřický, Bořkové, Mokrovúský, Bedřich a města králové měli sněm na Mělníce proti Albrechtovi, králi uherskému, králi českému, nechtějíce ho 102

Strana 103
mieti ani přijieti za krále a pána, ale Kazimíra, syna krále pol- ského. 283. (... GHLMN.) Téhož léta v pátek po Božiem těle 13. dne měsíce června, král volený Albrecht skrze urozené pány, rytieř- stvo, zemany a města pražská přijel do Prahy s velikým množ- stviem lidu a vozy. Přijat jest slavně do pražských měst. Proti němu vyšel Filibert, biskup konstanský, s preláty a kanovníky pražskými a učením pražským; měšťané se všemi řemeslníky s korúhvemi a s sviecemi slavně jeho přivedli po městě na rynk až do jeho hospody. 284. (GHLMN.) Potom v neděli na sv. Víta [15. června] dřéve řečený král volený jel na hrad pražský s pány urozenými a tam prelátové, kanovníci pražští s žákovstvem vyšli proti němu před bránu strahovskú s svátostmi. I dáno jemu požehnánie od legáta a uveden jest na hrad do kostela sv. Víta, kdežto byl při mši slavné; a potom provodili ho zase do Prahy slavně. (DEF. Ihned ten den slíbili sú jemu Pražené poslušenstvie a člověčenstvie, když seděl na stolici na rynku v Praze.) 285. (D—N.) Téhož léta v neděli den sv. Petra a Pavla [29. června] korunován jest král Albrecht na hradě pražském skrze biskupy konstanského, olomuckého*) a ostřehomského**); kdež při tom bylo množstvie veliké kniežat, vévod, pánuov, rytieřstva, panoší; a potom obědoval na hradě na velikém palácu. A opět provodili krále pod korunú slavně s hradu do měst pražských vedlé obyčeje a práva; pan Menhart s pravé strany jeho nesl žezlo a pan Oldřich z Rosenberka nesl jablko s křížem; a tu na cestě metali penieze a groše lidem. 286. (GHLMN.) Nazajtřie [30. června] po korunovaní po sv. Petru a Pavlu Albrecht, král český, svolal všecky pány králov- stvie českého a uherského i kniežetstvie rakúského a markrab- stvie moravského. A tu uvedl v jednotu všecky svrchupsané, aby byli jedno s ním, chtěl-li by kdo se pokusiti nebo zprotiviti jim, aby všickni jednostajně jemu pomáhali a bránili proti komuž- kolivěk hrdly i statky. Stalo se to přirčenie v náhle, u přítom- nosti krále, a pečetmi utvrzeno. 287. (BbHM.) Téhož léta král polský poslal dva vévody***) na pomoc Čechóm proti králi Albrechtovi a s nimi lidu několiko *) Pavel z Miličína. (Pozn. vyd.) **) Diviš Széczy. (Pozn. vyd.) ***) Sudivoj z Ostrorogu, vévoda poznaňský, a Jan z Tenčina, vévoda sandoměřský. (Pozn. vyd.) 103

Strana 104
tisícuov. I přijeli do Hradce čtvrtú neděli [6. července] po sv. Trojici; i jeli s jinými obcemi k Táboru. 288. (GHLMN.) Téhož léta pan Ptáček z Polné a z Rataj a Bedřich s stranú sobě příchylnú, uvedše Poláky, pana Držka s ji- nými do země české na hrady a na města jim příchylná, i odpo- věděli králi Albrechtovi i všem jemu příchylným. Tehdy páni a zemané s strany krále Albrechtovy počeli lidí zbierati a každý s svým vojskem přitáhl k Praze a tu polem leželi, čekajíce jiných vojsk. A najprvé přijeli z kraje plzenského, a potom v středu po sv. Maří Magdaleně [23. července] přijeli páni z Uher, nádršpan*) s jinými, s znamenitým lidem v odění na koních ladrovaných a každý měl peřie střiebrné. Item v pátek na den sv. Petra z oko- vuov vyvedení [1. srpna] přitáhl lid markrabi míšenského**) u ve- likém množství; a jeli jiezdní přes brod na pole Špitálské, ale pěší s vozy skrze Prahu; a tam se položili se vším húfem i s stany. A král vyjel proti Míšenskému s svými a přijal jeho s uctivostí. 289. (GHLMN.) Téhož léta král nechal starých konšeluov na úřadě v Starém městě; ale na Novém sadil nové, několik nechav starých. I učinili králi přísahu a král slíbil jim jich při jich prá- viech a obyčejích zachovati a s nimi býti s hrdlem i s statkem až do smrti. 290. (GHLMN.) Téhož léta v neděli [3. srpna] po sv. Petru v okovách král Albrecht s svým vojskem osobně v odění vytáhl z Prahy na pole, aby obehnal Tábor. A za ním mnoho lidu táhlo, pánuov českých, uherských, rakúských i mišenských s mnoho jinými Němci; a pak naprosto, kteří byli při korunovaní. Item ve čtvrtek***) na den Matky boží Sněžné [7. srpna] přijelo knieže Krištofor bavorský s svým lidem skrze Prahu. I jel ku pomoci králi s velikým množstvím, chvátaje za králem, maličko poodpo- činuv v městě. Item ve čtvrtek [14. srpna] u vigilii Matky boží Veliké knieže Albrecht, syn markrabi bramburského, Kašpar Šlik, Chebští a Loketští přijeli do Prahy s lidem dobře oděným, jiezdní, pěší, s vozy dobře spižovanými; i jeli za králem. 291. (GHLMN.) A když oblehli město Tábor, leželi podál od města, ani z děl co jim mohli uškoditi: nebo na městě ti všickni byli, kteříž k králi nepřivolili, prvé než k městu přitáhl, s Poláky, kteréž byl král Kazimír do Čech poslal. (E... A ti najprvé byli *) Palatin Vavřinec Hederváry. (Pozn. vyd.) **) Fridrich. (Pozn. vyd.) ***) Má zníti „ve čtvrtek po Matce boží Sněžné“, protože r. 1438 při- padl tento svátek na úterý, nikoliv čtvrtek. (Pozn. vyd.) 104

Strana 105
se položili s vozy před branú před Táborem; ale potom do města vozy šikovali.) I bránili se udatně, ano město bylo otevřeno ve dne v noci. Němci pak, když jeli kam napájet, tehdy Čechové je metali s koní a koně jim odjímali; a mnozí když jeli na picovánie Němci, Táborští je poráželi, a zase též. A král Albrecht poležev tu několik nedělí*), nemoha jim nic učiniti, i vrátil se zase do Prahy srozuměv, že města nedobude; i rozpustil lid. Tu pak když ležal král Albrecht, kázal jieti pana Sigmunda z Děčína, u vigilii [23. srpna] sv. Bartoloměje. Odtud nesen do Hradce páně Menhartova a tam brzo hladem umořen; neb s králem leže, zradu o něm ukládal. 292. (GHLMN.) Potom v sobotu [20. září] před sv. Matúšem vyšli proti králi Pražané se všemi řemesly a měšťany, když se vrátil s pole od Tábora se vším vojskem. Item vrátili se s králem do Prahy markrabě bramburský, knieže slezské, mišenské, ba- vorské i jiná kniežata, vévody, páni, rytieřstvo, zemané s houfy svými. 293. (GHLMN.) Item Pražané a cizozemci, když se vracovali, poraženi jsú od Kostky mladého**); nebo se odtrhli od jiných. I vzal jim mnoho koní, vozuov, peněz i vězňuov. 294. (...LM.) Když se vrátil král do Prahy v sobotu, hned vyjel markrabě míšenský z Prahy; kteréhožto král přikázal Ja- kúbkovi Bielinskému z Vřesovic provésti ven z Čech. A když sú táhli k Bielině, chtiece do Mosta, (neb tehdáž míšenská kniežata držali Most), i v tom sebrali sú se na ně pan Petr Holický mladý, syn páně Alšóv, pan Petr Zvieřetický, Václav Carda, Absalon, Svojše a jiní, s městy Žatcem, Lúnskými, Klatovskými a Polá- kuov na tři sta koní a téměř veřejně táhli sú polem, chtiece kniežata poraziti. To když uzřel pan Jakúbek, jel k těm městuom a pánuom od svých houfuov a mluvil s nimi pěkně prose jich, aby Němcuov na pokoji nechali, ale raději se domuov obrátili; „neb od krále přikázanie mám pod vysokými závazky, abych jich neopúštěl, ale pruovod dal až do Míšně.“ Ale oni na to nic nedbali a pana Jakúbka haněli. A on odjel od nich a sšikovav své s knie- žecími houfy řádně, táhl před se za Bielinu; a uzřev, že tito proti *) EIK .... poležev tu několiko nedělí, i táhl od nich preč beze všeho příměří. A i hned pan Aleš, pan Pták, pan Petr Zvieřetický, Klenovský, Mokrovúský, Bleh Pražák, z Táboru, z Lún, z Klatov a z jiných měst jeli do Polsky k králi polskému a byli tam celý rok a nic nezjednali; nebo u velikém roztržení Čechové v Polště byli, až o tom hanba praviti... **) Syn Vilémův, Bohuš Kostka z Postupic. (Pozn. vyd.) 105

Strana 106
němu upřiemo táhnú, i udeří na ně udatně s jiezdnými svými a porazí Žatecké a Lúnské se všemi jejich houfy a to u vsi řečené Želenice, kteráž leží mezi Mostem a Bielinú. V té porážce pan Holický a Svojše byli jati a jiných vězňuov Žateckých i s jiezd- nými pět set a zbitých na miestě zuostalo puol šesta sta; k tomu také jat byl Absalon a Cecek, a ten se dostal panu Jakúbkovi s jinými vězni. Jiných ostatek přivedeni jsú do Mostu a zname- nitější do Míšně. To uslyšav král Albrecht, radosten byl z toho a kázal po kosteléch zvoniti a zpievati Te deum laudamus; nebo Pán Buoh to přepustil na Čechy pro jich pýchu a lakomstvie. A to poraženie stalo se jest ten den [23. září] po sv. Mauricii. 295. (GHLMN.) Potom hned Jakúbek oblehl vrch blízko od Lún a pokusil se do předměstí vjíti, ale odehnán jest: nebo Bedřich s Cardú odtiskli ho s jeho lidem od toho vrchu mocí a mnohé zjímali. 296. (GHLMN.) Téhož léta v pátek [3. října] po sv. Václavu přijeli Normberští s městy říšskými v poselství k králi Albrech- tovi od korferštuov i ode vší říše. Item v neděli [12. října] před sv. Havlem přijeli z Rejna Kolína s jinými městy říšskými s li- dem velikým na pomoc králi na vlastní náklady, byla-li by jaká potřeba, že by chtěli pomocni býti proti straně odporné. 297. (GHLMN.) Item v středu [15. října] před sv. Havlem král podlé kompaktát ustavil najvyššieho uředníka nad kněžími mistra Křištana, krom kapitoly hradské; a aby poslúchali jeho všickni kněží a zpravovali se podlé kompaktát. 298. (GHLMN.) Pak téhož léta v úterý den 11 tisíc panen [21. října] král Albrecht vyjel z Prahy do Vratislavě s svými se všemi i s městy říšskými;*) i nechal miesto sebe jednoho obecního hajtmana všeho královstvie, kněze Oldřicha cilského; a na pomoc jemu udělil hajtmany ve všech krajích, rytieřstvo a zemany z každého kraje, aby odolávali nepřátelóm; a k raddě jim přidal urozené pány, pana Menharta, pana Hanuše Kolovrata, pana Hynka Krušinu a j. 299. (GHLMN.) Téhož léta přede Všemi svatými [1. listopadu] Burian z Gutštejna jel na Zmrzlíky, aby jim jich zbožie opano- val; a náhodú potkali se s ním Klatovští s mistrem Petrem Engli- šem. Kteréžto jav, i nesl na svuoj hrad, i mistra Petra s nimi. *) EIK .... a v Čechách jedni proti druhým s hraduov i s měst se búřili a smiesili se jedni s druhými, ježto prvé proti sobě byli a to již nemohli rozuměti, kto jest s kým věrně a dobře; a to stálo až do krále Albrechtovy smrti.. . 106

Strana 107
300. (GHLMN.) Téhož léta vyjel král polský a položil se s svými v Slezích na dvé, aby opanoval sobě zbožie kniežat slezských a mnoho škod učinil Slezákuom tehdáž, když král Albrecht byl v Gerlici. Uslyševše pak Poláci, že Švidrhal*) (GN. Švidrgal) s Uhry vtrhli do Polsky, i vrátili se domuov. 301. (GHLMN.) Téhož léta vyjel z Prahy Oldřich, vévoda cilský, s svými oděnci tajně k Táboru, nebo chtěl města dosiehnúti zradú. Ale nepodařilo se jemu šťastně, nebo nemúdře činili, ačkoli měli řebříky u zdi; a tak s hanbú odjel. 302. (GHLMN.) Léta božieho 1439 ve čtvrtek na Nové léto 1439 [1. ledna] Jan, řečený Šmikovský ze Žďáru, porazil lid páně Ptáč- kuov, kteří zajímali dobytek s Mělníku; mnozí zajisté zraněni s obú stran a zbiti; a vězně vedl do Slaného. Potom týž Šmikov- ský s svými žoldnéři vpadl do domu v Hoříně pod Mělníkem a vydrancoval a obilé všecko vymlátiv i odvezl. 303. (GHLMN.) Item král Albrecht poslal list do měst praž- ských a k kněžím a k kazateluom napomínaje je, aby žádných ruoznic mezi sebú nečinili; a zvláště, aby kněžie kázali k jednotě a k lásce podlé zákona božieho, nechajíce všech hanění. 304. (GHLMN.) Item vévoda cilský, najvyšší gubernátor krá- lovstvie českého, s Pražany obojieho města vyjel osobně k králi o veliké potřeby, ježto listem neslušelo toho znáti. A v pondělí [23. února] před sv. Matějem v postě vrátil se s konšely praž- skými od krále z Vratislavě. Proti kterémuž vyjel legát Filibert, biskup konstanský, pan Menhart, Hanuš Kolovrat s měšťany a počestně jest přivítán. A potom když svolána byla všecka obec, oznámil list královský pod majestátem, kterak porúčí a dává jemu plnú moc gubernátorství téhož královstvie ke všem a k každým věcem v království učiniti a řéditi jako sám král pro dobrý pokoj. Item týž král dal list svuoj s majestátem zapeče- těný Staroměstským k vysazení rychtáře podlé jich vuole s po- volením královským; a to ke cti městu tomu tu milost král dal. 305. (BbILM.) Téhož léta král Albrecht pobyv ve Vratislavi přes masopust, i strojil tu veselé s pannami a s paniemi mladými (ježto o tom veselí Vratislavěné umějí dobře praviti); a pozpuo- sobiv věcí svých, potom v puostě jel zase do Rakús, přes Olo- múce. Tu pobyv s svú paní, což mu se zdálo, obtieživ ji prvé, i jel do Uher; neb také králem uherským byl. 306. (GHLMN.) Téhož léta v sobotu [28. února] před druhú *) Šwidrygiella, velkovévoda litevský. (Pozn. vyd.) 107

Strana 108
nedělí v postě přijel Bedřich do Prahy učiniti příměřie z strany své a z strany královské. Přijel také i Čabelický z strany Ptáč- kovy a Kapún*) od pana Holického a měst jim příchylných; a uči- nili příměřie s osvieceným Oldřichem, vévodú cilským, až do sv. Jiřie [23. dubna]. 307. (GHLMN.) Téhož léta v puostě mladý Děcký**) skrze zradu dosiehl hradu Valečova a jal mateř s syny a přivedl na hrad Děčín a Valečov vešken spálil. Potom v svátky Smiřický***) poražen jest od pana Děckého mladého na lidech, koniech i pěších; a zajal mu veliké stádo, neb mnoho zlodějuov měl. 308. (GHLMN.) Téhož léta v sobotu [11. dubna] před sv. Tiburcím král Albrecht poslal list Pražanuom a jiným městóm, aby se chystali k času uloženému s králem polským, z každého města dva konšely a dva z obecních, k vyslyšenie rokování na tom roku od obojí strany. 309. (GHLMN.) Téhož léta vypáleno jest Rúdnice větší diel a věže veliká na hradě a na Novém městě několiko domuov zna- menitých na Konském trhu s sladovní. 310. (GHLMN.) Téhož léta v sobotu [16. května] po Božiem vstúpení vězňové pražští, kteří držáni biechu na Žebráku, Václav Duršmid, Mikuláš Kněževeský, Hedvika krajčí a Obselka, vyšli z vězenie s pomocí a strážného zabili. 311. (GHLMN.) Téhož léta Pražané s purkrabí pražským, s pa- nem Hanušem Kolovratem, vyjeli na Mělník k roku s panem Ptáčkem a s stranú odpornú rokovati o pokoji a o svornosti mezi stranami. A srovnali se, aby byl sněm, na který chce přijeti strana odporná. 312. (HLN.) Téhož léta Šoff a Svejkar zradú dosehli hradu Trosk páně Berkova a tu jali pána a uvázali se v hrad tak, aby vládli. 313. (B—N.) Téhož léta k sv. Duchu [24. května] okázala se kometa hvězda a ta znamenala úzkost krále Albrechtovu, kniežat a pánóv; neb nikdy neslýcháno, by tak mnoho pánóv pomřelo, jako to léto. Nebo téhož léta po sv. Vítu [15. června] počal se mor veliký v Čechách i v jiných zemiech, (M. takže v Praze jednoho dne pochovávali viece než po stu; a pomřelo jest lidu přes celé léto na 51 tisíc) a trval ten mor až do sv. Ondřeje [30. *) Petr Kapoun ze Smiřic. (Pozn. vyd.) **) Jindřich z Vartmberka na Děčíně jal Machnu z Valečova se syny a propustil je až r. 1441. (Pozn. vyd.) ***) Jan Smiřický, blízký soused Jindřicha z Vartmberka. (Pozn. vyd.) 108

Strana 109
listopadu]. Umřel tu onen duostojný biskup konstanský Filibert na den sv. Gervasia [19. června] ve dvoru krále Václava na Zde- raze, neb jest také arcibiskupstvie pražské zpravoval, jenž také byl najvětší legát od zboru basilejského do Čech poslán; a po- hřeben jest na hradě pražském s velikú poctivostí a s žalostí. On jest kláštery a kostely po Praze znova téměř všecky světil (neb byli porušeni a poškvrněni v ty války táborské) a lidí mnoho biřmoval. On jest na hradě pražském obojí strany kněží světil i ty, kteříž pod jednú rozdávají, i ty, kteříž pod obojí. A onť jest sám svýma rukama rozdával pod obojí zpuosobú lidu obecnému, jakož o tom stojí psáno zlatým textem na hradě jeho na štítě. — (b. Toho léta o sv. Jakubě [25 července] umřel kněz Jakúbek Vlk v Kolíně ... A vše toho léta umřel kněz Ambrož v Kolíně o sv. Havle [16. října] . . .) 314. (GHLMN.) Téhož léta před sv. Vavřincem [10. srpna] počali mše slúžiti u sv. Štěpána ve zdi skrze zřiezení pana Rečka, kterýž opravil kostel a věži a kolej nadal tu blízko u kostela studentóm. 315. (GHLMN.) Téhož léta den sv. Viktorina [5. září] umřel poctivý muž mistr Křištan, hvězdář a farář svatomichalský v Starém městě pražském; na jehožto miesto v středu [9. září po Narození matky božie uveden jest mistr Petr Mladěnovic skrze mistry a konšely k sv. Michalu a zvláště do domu kněž- ského, kdežto byli mnozí osadní měšťané znamenití a literátové, a potom do kostela. 316. (GHLMN.) Téhož léta ve čtvrtek [5. listopadu] po Všech svatých pan Rosenberský poslal posla s listem k Pražanuom, oznamuje jim noviny nelibé, že Albrecht, král český, umřel (b. od červené nemoci) v úterý na sv. Šimona a Judu [27. října]*) v Lan- dorfě před Budínem tři míle; a odtud páni čeští, rakúští a uherští vezli jej do Viedně, kdežto leží jeho předkové. (FGHN.) Po smrti pak krále Albrechta páni čeští sami jedni s druhými váleli a kdo s koho mohl býti, ten toho pod se manil, jemu bera a hubě, až právě do zprávy pana Jiří Poděbradského; jakož o tom svým miestem bude povědieno. Tak pak Čechové biechu bez krále 14 let až do let krále Ladislava, syna Albrechtova ... 317. (GHLMN.) Item v sobotu [7. listopadu] po sv. Linhartu svoláni byli všickni mistři a kněží na rathúz staroměstský, aby volili sobě některého vyššieho. I zvolili mistra Přibrama a mistra *) Památka Šimona a Judy se světí 28. října a v r. 1439 připadla na středu, nikoliv úterý. (Pozn. vyd.) 109

Strana 110
1440 Prokopa z Plzně, aby oni řédili běhy duchovnie. Item toho dne ostala na tom všecka obec se pány konšely, aby žádný kanovník neboli mnich nerozdával pod jednú zpuosobú, pod vypověděním z měst pražských. 318. (GHLMN.) Téhož léta Slánští odstúpili od hajtmanuov a města pražského a hajtmana svého, pana Šmikovského, nechtěli do města pustiti; ale hned složili konšely doluov, podkomořím krále Albrechta ustavené, a vsázeli jiné po své vuoli. A to vše z návodu kněžského, kteříž tehdáž tu zpravovali. 319. (GHLMN.) Item v neděli [22. listopadu] před sv. Kate- řínú páni purkmistrové a konšelé dělali službu králi Albrechtovi v kostele Matky boží před Týnem, vloživše korunu, sceptrum a jabko na máry a držiece meč podlé nich; a potom k ofěře šli purkmistrové s konšely i s obcí obojieho pohlavie. 320. (GHLMN.) Téhož léta ve čtvrtek [17. prosince] po sv. Lucii byl sněm strany odporné na Mělníce, pánuov Ptáčkuov, pana Holického, Jiřieho Poděbradského, pana Pertolta*) z Mo- ravy a mistra Rokycany i jiných měst k nim příchylných, čekajíce sněmu pánuov královstvie českého, že chtie naň také přijeti pro jednotu a srovnánie společné k vyvolení pána a krále do tohoto královstvie. 321. (G—N.) Léta božieho 1440 v pátek na Nové léto [1. ledna] urození páni, rytieřstvo a města sešli se na staroměstský rathúz a na tom zavřeli a zuostali všickni jednostajně, aby glejt dán byl panu Ptáčkovi s jeho stranú i mistru Rokycanovi, přijeti do Prahy o svornost a jednotu všech, netoliko duchovních, ale i světských, voliti krále budúcieho jednomyslně. A když k Praze jel pán Rosenberský s svými dvořany a jinými pány i s jinými městy, Pražané vyjeli proti nim a s velikú slávú je přijali a do hospod poctivě uvedli. Kto by se tomu nadál! 322. (GILMN.) Item na den Božieho křtěnie [6. ledna] všickni páni, zemané, z měst obojie strany sešli se do veliké koleje a počeli rozjímati a raditi o dobré obecné tohoto královstvie ... 323. (DEIK.) Potom v pátek [29. ledna] před hromnicemi páni čeští, pan Menhart, purkrabie pražský najvyšší, pan Oldřich z Rosenberka, Jindřich z Vartenberka, pan Hynek Krušina z Kumburka, pan Zbyněk Zajiec z Hasenburka, Jan z Rabie, pan Jindřich z Stráže, pan Hanuš z Kolovrat, pan Petr z Michalovic i jiní páni, kteříž byli volili krále Albrechta a korunovali, ti *) Pertold z Lipé. (Pozn. vyd.) 110

Strana 111
všickni s pány s druhé strany, s panem Alšem, s panem Ptáčkem, s panem Jiříkem i s jinými, kteříž sú sobě volili Kazimíra, město pražské s jinými městy po Čechách, smířili sú se křesťansky. A tu po tom míru jednali mezi sebú, kterak by sobě krále volili a zemi u pokoj a řád uvedli. Ale na tom sněmu páni beze všie potřeby stavili sú práva zemská a přikázali komorníkóm, aby ižádnému práva nevydávali; a v tom učinili zemanóm velikú zádavu. (HN. A tak to zastavenie práv trvalo až do krále Ladislava.) 324. (EFGIK.) Potom lidé porozuměvše tomu, že se těmi vál- kami země velmi kazí a na lidech i na statciech hyne: i chtiece těch válek prázdni býti, zdělali sobě po krajích lantfridy, volivše sobě v každém kraji hajtmana; a k posledku tří čtyří krajové spolu se smluvili, hajtmana jednoho sobě vyvolivše a raddu jemu z krajuov přidavše; a tak uložili, aby jeden na druhého mocí ne- sahal, než aby jemu práv byl před hajtmanem toho lantfridu a jeho raddú. A tak sobě v krajích nedali zjevně hubiti a lúpiti leč krádežem, a i nad těmi hned mštěno, kdež se doptali. A hajt- manové lantfriduov biechu tito: pan Menhart z Hradce, najvyšší purkrabie pražský i karlštejnský, byl hajtmanem také pražským s panem Hanušem Kolovratem; pan Jiří Poděbradský z Kun- štátu byl hajtmanem ve Hradečtě, pan Oldřich z Rosenberka byl hajtmanem kraje bechynského, pan Václav z Michalovic, křižovník strakonický, práchenského, pan Hynek Krušina z Švamberka plzenského, pan Burian z Guttštejna a z Rab- štejna žateckého; pan Michalec kraje boleslavského, etc.*) A mezitiem vznikly války veliké v Uhřiech mezi králem Vladi- slavem polským, kterýž byl vzat za krále do Uher na mladé dě- tátko krále Ladislava, a mezi Alžbětú královú, mateří krále Ladi- slava, o němž svým miestem bude povědieno. I jelo tam mnoho služebných lidí a jezdcóv, komuž se chtělo slúžiti a války vésti . . . 325. (D—N.) Téhož léta o letnicích [15. května] byl sněm veliký a valný pánuov, rytieřstva, panoší i měst všeho téměř *) Zprávu o míru zemském po krajích zřízeném kladou rukopisy o rok později, t. l. 1441, což původním pramenům na odpor jest. Také pan Jiří Poděbradský z Kunštátu ne ve Hradečtě, ale v Boleslavště spolu s panem Janem Smiřickým za hejtmana volen byl. Jiní hejtmané krajští na sjezdu čáslavském l. 1440, 17. března voleni byli: v kraji kouřimském pan Hynce Ptáček z Pirkštejna a místo něho pan Jan Čabelický z Soutic; v kraji čáslavském pan Jan Hertvík z Rousinova; ve chrudimském pan Bohuše Kostka z Postupic; ve hradeckém pan Jetřich z Miletínka. To jak ze zápisů sněmovních, tak i z jiných původních listin tohoto věku jisté jest. 111

Strana 112
královstvie českého (FGHN .... a markrabstvie moravského...) A na tom sněmu svolili sú se konečně, aby sobě krále volili; a tak že k tomu vydáno jest pánuov 18 osob a rytieřstva 14 a z každého kraje města hlavnieho po jednom a z pražských měst každý purkmistr; a na to volenie učinili sú přísahu velmi tvrdú, což v tom volení bude jednáno, aby toho nerozhlašovali. Avšak potom vždy to na jevo vyšlo, že sú kněze Albrechta z Bavor, kterýž sedí v Mnichově, za krále volili a k tomu sú jeho tajně obeslali ti volenci, aby ráčil přijeti do Kúby na rozmluvenie s nimi. A k tomu sú vyvolili z pánuov pana Oldřicha z Rosen- berka, pana Menharta z Hradce, pana Hynce Ptáčka z Pirkštejna, pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad a z rytieřstva čtyry (Jana Hertvíka z Rúsinova, Jana ze Smiřic, Bohuši Kostku z Postupic, a Václava Zmrzlíka ze Svejšína) a purkmistry měst pražských; a ti sú jeli v poselství do Kúby a mluvili s knězem Albrechtem. A v tom jemu tak mnoho kusóv nepodobných a těžkých podali, že vyslyšev je, poděkoval jim z přiezni a ze cti, ale královstvie nechtěl přijieti. A tak se poslové vrátili zase prázdni. 326. (b.) Téhož léta v středu na den sv. Víta [15. června] Koldovi tovařiši a s Homole porazili sú Kladské mezi Kladskem a Stěvnicí; a ostalo jich na miestě sedmdesáte a jiné zjímali a někteří utekli. 327. (D—N.) Téhož léta v pátek na sv. Martu [29. července], na úsvítě, Kolda z Náchoda a Beneš Mokrovúský z Malešova a Bedřich*) s jinými pomocníky z některých měst, skrze zradu Sigmunda Slámy**), konšela staroměstského, a skrze některé oso- by duchovní a světské, byli sú vpadli do Nového města pražského děrú skrze zed pod Horskú branú. A šli k Starému městu k bráně, ježto slove Odraná, (H. kdežto nyní nová věže jest udělána, ale nedokonána); a tu volali, aby je pustil branný, že vezú ryby panu Slámovi, aby jim nezemřely; neb tak jim Sláma byl mluviti kázal. A když žena branného odmykala zámky u brány, vyhledla děrú ven, i uzřela mnoho lidu braní oděného. I pověděla to muži svému a muž vstav, ihned učinil okřik na ně, až oni po tom okřiku ihned zase běželi k dieře, kudyž byli vešli; i vyšli tudiež ven a druzí se rozkryli po Novém městě po přiezni; a tak bez škody všickni ušli. Ihned po té zradě Sláma a Šilink z Nového města s jinými mnohými utekli sú z Prahy od svých statkóv. Item Přech z Budkovic, Vaněk Koranda, Kříž platnéř, Krajčí od La- *) Bedřich ze Strážnice. (Pozn. vyd.) **) Zikmund Sláma z Nezdřeva. (Pozn. vyd.) 112

Strana 113
butí, Přespole súkenník a jiní mnozí utekli sú proto z Prahy. A ten den v pátek Augustin*), hospodář od Bielého zvonu (Slá- movy ženy bratr vlastní) a Ješna**), hospodář od Bielého nedvěda, jsú zjímáni; a tu sú vyznali bez mučení o té zradě; a potom v úterý [2. srpna] oba jsta sťata, každý z nich na prahu svého domu, do domu je očima obrátivše k jich větší žalosti a hanbě. A potom sú zjímáni Ondráček uzdář, Matěj Smolař, Ambrož od Věže, Pivce platnéř, Slatina, hospodář od Podkovy, kněz Mikuláš, farář od sv. Linharta, a ten z města vypovědien; neb sú u něho v kos- tele v zákřiště to jednali, i jinde prvé pod krámy v stodole a na víně u Vaňka Korandy u Železných dveří.***) Potom po ochtábu [22. srpna] Matky boží nanebevzetie konšelé staroměští kázali vyjíti z Betlema mistru Václavovi Drachovcovi i jeho středníkovi, knězi Václavovi Babkovi, protože věděli o té zradě; ale oni pra- vili, že nám svěřeno pod zpovědí; a proto sú vypovědieni. Pak po sv. Václavě [28. září] Matěj Smolař a Ondráček uzdař jsú stí- náni, ti dobří lidé a zachovalí a městu hodní, vymyslivše sobě na ně, že by věděli o té zradě.†) O co jest za mé paměti v té Praze měšťan, lidí znamenitých, stínáno, počnúc od pana Domšíka a pana Čeňka††), v pravé pravdě mohli by jimi dobře velikú ulici osaditi! A to všecko nic jiného nečiní nežli pýcha a závist; neb vždy jedni nad druhé chtie se pnúti, chtiece vlásti v Praze a na úřadech býti, aby zbohatěli. 328. (GHLMN.) Téhož léta mistr Petr, řečený Engliš, byv jat od pana Buriana z Gutštejna, dán jest na rukojmě, aby se stavěl pod dvě stě kop gr. A města táborská, nežli by ho stavěli, raději dali sú tu sumu. 329. (GHLMN.) Téhož léta na den sv. Jana stětí [29. srpna] přijel do Basilee Felix, vévoda Sabaudie ††), s mnohými biskupy a kniežaty říšskými; a tam korunován jest od koncilium a jmeno- *) Augustin Forster. (Pozn. vyd.) **) Jan Ješna. (Pozn. vyd.) ***) EF .... Potom mnoho let Slámuov erb přikován na pranéři; a byla kačice s zlatým nosem a nohami; ale přikována byla zpět hlavú dolóv a nohami nahoru. A děti jemu zjímány a dlúho na rathúze u vězení chovány byly ... †) HN ..... Ale Smolař pro jiné sťat není, než aby se panu Hanušovi Kolovratovi Příbram dostala; neb jest byla v ty časy Smolařova ... † †) Jan Ortlův jinak Domšík s Čeňkem, kraječem suken, konšelé staroměstští, byli sťati 2. listopadu 1413. (Pozn. vyd.) ł††) Felix, vévoda Savojský, byl zvolen za papeže 5. listopadu 1439. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého I1. — 8. 113

Strana 114
1441 ván Felix V. papež; a při tom byli dva kardinálové a mnozí sli- bovali mu poslušenstvie. A tu vyhlášeno jest, aby žádný nepo- slúchal Michala, jiným jménem Eugenia. A tak pohřiechu stalo se veliké rozdvojenie pro ty dva papeže jmenované. 330. (GHLMN.) Téhož léta před sv. Jakubem [25. července) obehnán jest hrad Valštejn v kraji boleslavském skrze pány a zemany; kdežto se byli zavřeli zlodějové a lúpežníci. Pražané pak také vytrhli na pomoc jim s lidem a s puškami v pátek [26. srpna] po sv. Bartoloměji. A potom po sv. Václavu [28. září] dobyli hradu. 331. (GHLMN.) Téhož léta markrabě mišenský*) přikázal po vší své zemi všem Židuom, aby i s ženami, s dětmi i se vším statkem svým vyšli pryč. 332. (EF—N.) Téhož léta o Všech svatých [1. listopadu] byl sněm obecný v Praze provolán**): ale že tu bylo málo pánuov, odložen jest ten sněm do hromnic. (GLN.) Potom obeslali všecka kniežata slezská, kteříž k koruně české přislušejí. A také učinili poselstvie znamenité k římskému králi Fridrichovi, kniežeti ra- kúskému, jenž byl v ty časy u Viedni; a tam s ním o pána a krále země české rozmlúvali. 333. (b.) Téhož léta Kolda ztekl předhradie u Nového hradu***) a osadil; a pan Jetřich†) s zemany a Hradečtí dodali sú špíže na Nový hrad o sv. Mikuláši [6. prosince]. 334. (GHLMN.) Léta božieho 1441 před sv. Antonínem [17. ledna] přijeli legátovét†) od Felixa papeže; kteréžto navštívili rektor učenie pražského†††) s mistry a s študenty v domu U slona, jekonfekty z apatéky poctili, předmluvu pěknú prve udělavše. Apo- tom ti legátové ukázali list přede všemi, oznamujíce volenie Felixa pátého, pravého a řádného papeže a voleného od celého koncilium právě. Potom čteno jest zbavení papežství Eugenia, pro které příčiny, a aby od jeho poslušenství odstúpili a Felixovi poslušen- ství slíbili pod klatbú. Item okázali list věřící Felixa papeže ke všem královstvím křesťanským. Takovéž řeči předloženy jsú před pány urozenými, zemany a městy. Protož všickni jednostajně dali těm legátóm odpověď, že stojí a státi chtí podlé římského *) Fridrich. (Pozn. vyd.) **) Sněm byl určen ke dni 28. října 1440. (Pozn. vyd.) ***) Nový hrad u Solnice. (Pozn. vyd.) †) Jetřich z Miletínka. (Pozn. vyd.) † †) Mikuláš Jindřichův a Křišťan z Hradce. (Pozn. vyd.) †††) Augustin z Klatov. (Pozn. vyd.) 114

Strana 115
kostela a poslušenství držeti podlé kompaktát. A prosili těch jistých legátuov, aby kompaktáta stvrzena byla miestem i časem, podlé rčenie jich. Protož ti legátové nemajíce úmyslu v svém poselství, jeli sú do jiných kútuov. Zatiem, když tito ještě v Praze byli, přijeli poslové do Prahy od Eugenia papeže s bulemi a s listy, oznamujíc spravedlnost svú a tvrdíc sobě pravého a neomylného papeže římského kostela. 335. (FGHLMN.) Téhož léta Přibík z Klenového, Petr Zmrzlík ze Lnář a z Karlšperku, Janek Sedlecký z Prachatic a s nimi páni klatovští oblehli Hus, hrad tvrdý, a obehnali jej na dvě neděle před masopustem; a k Matce boží semenné [8. září] jest hrad jim dán, neb sú neměli co na něm jiesti. A tak čeleď Habartova Lo- patova, toho zhúbce země, hradu sstúpivše, na Budějovice se za svým pánem stěhovali. A oni hrad vypálivše, i rozbořili veš- keren. 336. (GHLMN.) Léta téhož v středu o suchých dnech v puostě [8. března]*) byl sněm pánuov, zemanuov a měst. Na kterémžto všickni se srovnali a spuntovali jako za jednoho člověka ve všech smlúvách věrně pracovati a trvati; pakli by se kdo od nich od- trhnúti chtěl, aby všickni byli proti němu. Item aby voleni byli páni, zemané, města k výjezdě na pomezí království o rokování na ty věci, o kteréž by posláni byli poslové k králi římskému a k králové pro přijetí do království dědice podlé zápisuov slavné paměti Karla ciesaře, kteréž učinil mezi královstvím českým a kniežetstvím rakúským, jestliže by s které strany sšel kmen, aby na druhú spadlo. (A to utvrzeno bylo majestátem ciesařským k žádosti Albrechta, kniežete rakúského, při přítomnosti pánuov, zemanuov a měst královstvie českého.) Item ve čtvrtek potom [9. března] přijeli páni moravští do Prahy k sněmu spolu s městy markrabství moravského; a páni urození a zemané vyjeli proti nim a přivítali je ochotně; a na sněmě pěkně spolu nakládali, aby jednostajně pána budúcieho za krále přijali podlé práv obojích. Item toho času nalezen jest list ciesaře Karla na volení pána a krále českého**), zhynul-li by rod králuov českých, aby přenesen byl na kniežetstvie rakúské a zase též kniežetstvie rakúské na královstvie české; a k tomu ještě viece, aby všecky země příslu- šející k koruně přítomné byly k volení a tu aby jednostajně a ze spolka krále volili. *) Sněm začal vlastně již o hromnicích [2. února]. (Pozn. vyd.) **) Zápisy byly sněmovníkům dávno známy, šlo však o nové jejich uznání a byly patrně na sněmu znovu čteny (Pozn. vyd.) 115

Strana 116
337. (GHLMN.) Téhož léta před Květnú nedělí [9. dubna) hrad Skály obehnali pan Krušina z Švamberka a Hanuš Kolo- vrat a mocí ho dobyli; a kteří na něm byli, ty všecky hned zvěsili a samého pána vzali do vězení svého; a hrad vešken vypálili. 338. (GHLMN.) Téhož léta o Svátosti [28. dubna] pan Men- hart, pan Sokol a Jakúbek s několika konšely staroměstskými a novoměstskými vyjeli z Prahy k Fridrichovi, králi římskému, v po- selství a k králové uherské Alžbětě o velikých věcech královstvie. 339. (GHMN.) Léta téhož po veliké noci [16. dubna] markrabě mišenský s Gerlickými, Budišínskými a s jinými oblehli hrad Blankštejn silně pro lúpeže. 340. (GHMN.) Téhož léta kniežata slezská s Vratislavskými, s Svídnickými a s jinými oblehli Koldu na Náchodě pro veliké lúpeže. I dobyli ho, nebo utekli s něho; a potom vešken jest vy- pálen a zkažen. — Item Pražané v úterý [30. května] před sv. Duchem vytrhli na pole proti Koldovi s děly, s vozy, s jiezdnými a pěšími ku pomoci jiných vojsk tu ležících. — 341. (Bbh.) Téhož léta Němci Slezákové vtrhše do Čech, polo- žili se u Skalice za Jaromiří. A pak spálivše Skalici a vsi okolo Skalice, i táhli zase do země své. — Také toho léta pan Jetřich, hajtman kraje hradeckého*), s lantfridem dobýval Dubence, Richenberka a Černikovce (h. maje Němce na pomoc). A Dubence dobyli sú v sobotu [10. června] před sv. Trojicí; a Černikovic dobyli potom po třech neděléch. — 342. (GHMN.) Téhož léta Žatečtí dobyli tvrzi Vrútek panu Jakúbkovi**), a kolikož kolivěk jich nalezli, všecky zbili; a to proto, že s nimi nechtěl býti. 343. (GHLMN.) Item v sobotu [10. června] po sv. Duchu kněze Matěje, kazatele betlemského, vyvedli z rozkázaní konšeluov pro podezřenie zrady města. V týž čas i den z Nového města vyvedeni sú Václav Huncleder, Václav od Kapruov, Vítek bečvář a Miku- landa pro túž příčinu. — Téhož léta i času přinesli listy odpově- dací od Táborských městuom pražským. 344. (GHLMN.) Téhož léta před hodem Těla božieho [15. června] zabit jest slovútný panoše Chval***) od Táboróv; nebo vždycky proti nim čelil a protož i oni naň vážili. 345. (GHLMN.) Téhož léta sjeli se do Viedně kniežata, vévody, hrabie, páni z Čech, z Rakús, z Moravy a jiní zemané všech zemí; *) Jetřich z Miletínka. (Pozn. vyd.) **) Jakoubek z Vřesovic. (Pozn. vyd.) ***) Chval z Chmelného. (Pozn. vyd.) 116

Strana 117
a učinili poselství k králi římskému Fridrichovi, aby jim navrátil krále mladého Ladislava a s tím všecky klenoty a poklady, kte- réž po smrti krále Albrechta, římského, uherského i českého krále, vzal a na své zámky odvezl. I odpověděl k tomu, že ne- muož toho nynie učiniti. A tehdy oni to uslyševše, uložili sú všickni páni rakúští i moravští vzieti od něho odpuštěnie a obrá- titi se k králové a pomáhati jí, aby se jí spravedlnost stala všemi obyčeji, jakými by mohli. Tehdy král římský žádal, aby na to pomyslil, a aby máličko sečkali, že chce konečnú dáti odpověď a příhodnú. Ale potom nic se toho nestalo. 346. (GHLMN.) Léta téhož ve čtvrtek [20. července] před sv. Maří Magdalenú Pražané vrátili sú se spolu od Náchodu. Nebo se umluvili s nepřátely skrze pana Kostku*) a hajtmany kraje hradeckého a mistra Rokycanu o všecko, což by koli vyřkli mezi nimi; a na tom mají přestati a dosti mieti pod pokutú dobře veliku. 347. (GHLMN.) Téhož léta páni někteří uherští provodili ciesa- řovú Barboru až na pomezí české a sami se zase vrátili. Tehdy páni z Slez s panem Krušinú z Lichtenburka provodili ji až do Chrudímě; pan Ptáček, pan Holický, pan Jiří z Kunštátu provo- dili ji až na Mělník, na její věno, s mnohými jinými panošemi z kraje čáslavského a boleslavského; a to před sv. Jakubem [25. července]. Potom ve čtvrtek [27. července] pan Ptáček poslal listy pánóm Pražanóm, aby přijeli k ní na Mělník k rokování, což by žádala na nich. I vyjeli k ní purkmistrové s několika konšely obojieho města. I žádala od nich, aby jí postúpili perk- rechtu a ungeltu a domu u sv. Benedikta a pokoje na hradě pražském, ač chtěla-li by tam bydleti a přebývati. Páni obojieho města žádali protahu, nebo konečné odpovědi nemohú dáti bez vědomie obcí, ale chtějí na to obce svolati; a tak odjeli. Ale potom dali odpověd od obcí, aby králová měla z ungeltu polovici, z perk- rechtu tolikéž a to až do budúcieho krále českého; a na to, aby se zapsala, aby viece netrápila měst skrze kohož kolivěk, chtějíci viece mieti. 348. (GHLMN.) Téhož léta paní Machna z Valečova s dvěma syny, kteří byli vězňové páně Jindřichovi Děčínskému z přinu- cení postúpili hradu Valečova, aby byli svobodni vězení. 349. (GHLMN.) Téhož léta po Veliké matce božie ve čtvrtek [17. srpna] položen byl rok k sněmu do Čáslavě skrze pány uro- *) Bohuš Kostka. (Pozn. vyd.) 117

Strana 118
zené, zemany a města, k rozmlúvaní o velikých a znamenitých věcech královstvie českého, pana Ptáčka, pana Alše Holického, pana Jiří z Kunštátu, pana Krušiny z Lichtenburka, pana Hert- vika, Bořka, Trčky, Sádla, Keřského, Bedřicha kněze a jiných mnohých z krajuov; a zvláště o konečné smířenie mezi Koldú a pány a zemany a Pražany i jinými. A vyhlášeno jest, aby Kolda držal hrad s městem Náchodem až do budúcieho krále. Smířili neb smluvili také Bedřicha s Sádlem*); ale Keřský**) ujel, boje se, že mnoho kradl a lúpil. A tu všickni jednostajně smluvili se, že chtie mieti pokoj a dobrého královstvie hleděti; a kto by chtěl své vuole požívati, lúpiti, jímati a lidi šacovati, aby všickni byli proti takovému. Tu také ustanovili mistra Rokycanu v těch krajích najvyššieho úředníka v duchovniem právě a kněžie, kteříž by vyštěrbovali, aby trestal, a které by viděl bludné, aby obrátil s pomocí měst a pánuov jmenovaných. 350. (GHLMN.) Téhož léta v kraji plzenském vešken lantfrid sjel se do Plzně o rozjímání o velikých neřádiech a lúpežech. A tam přijeli Zmrzlíci a vzali smlúvu s nimi; a přijati sú do lantfridu, aby stáli v dobrém pokoji. 351. (GHLMN.) Téhož léta Táborští chtěli Břekovcovi***) hrad jeho Kozí hřbety skrze lest a pod příměřím zlezti. A když byli na hradě, tehdy on svú čeledí odehnal je a přemohl; a kteréž zjímal, ty dal do Benešova a tam sú zvěšeni. 352. (GHLMN.) Téhož léta po Narození matky boží [8. září] přinesli listy do kapitoly pražské a do učenie pražského od Miku- láše od Rebříkuov, několikrát napomínaje, aby jemu učinili po- slušenstvie, jako arcibiskupu pražskému, jim od koncilium ba- silejského danému. Kterémužto mistři s kapitolú pražskú odpo- věděli, že žádného nechtie poslušenstvie slíbiti, a zvláště duchov- nie, až do budúcieho papeže. 353. (BGHLMN.) Téhož času v středu na sv. Františka [4. října] byl sněm kněžský u Hory skrze mistra Rokycanu a všech kněží jeho.†) Na kterémžto sněmu všickni slíbili jemu poslušen- stvie plné jakožto vyššiemu svému; krom některých málo, kteří k Praze hleděli. 354. (GHLMN.) Téhož léta a času páni propustili úředníky *) Bedřicha ze Strážnice s Janem Sádlem ze Smilkova na Kostelci. (Pozn. vyd.) **) Ondřej Keřský z Paběnic. (Pozn. vyd.) ***) Petr Břekovec z Ostromeče. (Pozn. vyd.) †)h .. . . kněží z okolních krajin dobře na tři sta... 118

Strana 119
u desk zemských a dvorských na zvod panstvie, kteří dlužni dáti dskami zápisuov i což zadržáno úroky, každý aby platil a dal úrok; a úředníci mají každému pomáhati podlé svých přísah. 355. (GHLMN.) Léta božieho 1442 před Květnú nedělí [25. 1442 března] králová Alžběta uherská, vdova krále Albrechta, vzká- zala urozeným pánóm a městóm pražským, kterak král polský položil se před Prešpurkem; ale odtud odtištěn, že musil dále postúpiti. A potom v neděli Květnú poslové ode všeho království českého jeli k králi římskému a k králové uherské a ke vší zemi rakúské v poselství o věcech velmi velikých. 356. (GHLMN.) Téhož léta po provodní neděli [8. dubna] kraj hradecký, kúřimský, čáslavský a kolínský měli spolu sněm, kdežto byli páni urození, pan Ptáček, najvyšší hajtman, s jinými pány a zemany. Tu také přijeli Táborští, k kterýmžto prvé jmenovaný hajtman měl řeči, aby potom byli v dobrém pokoji a žádných nesnází nečinili v království, a zvláště proti městóm pražským: „ale raději buďme s nimi a společně o dobré královstvie usilujme a kroťme nezvolné a zloděje“, jakožto i jiní krajové sjeli se na sněm, kterýž bude uložen, když se poslové vrátí z Rakús, kteříž sú posláni ode všeho království. A posel byl od nich pan Čabe- lický. 357. (GHLMN.) Téhož léta Eugenius papež poslal Juliana, kardinála od sv. Anděla, do Rakús, aby zpuosobil pokoj a svor- nost mezi královú uherskú a Rakušany a králem polským, aby tak špatně a během ukrutným nehubili královstvie uherské a jiných zemí blízkých. 358. (GHLMN.) Téhož léta ve čtvrtek na den nalezenie sv. Kříže [3. května] pan Jindřich Strážnický*) a Prokop z Rab- štejna přijeli od králové uherské a od římského krále i ode všech Rakús s dobrými novinami: ale zjeviti nechtie až do budúcieho sněmu, když se všickni sjedú. Ale pověděli, že král římský všecky děti králové přenesl na jiná miesta, nežli prvé byly; mladého krále**) poslal na pomezí vlaské země rakúské na jeden hrad a dvě dcerky do Nového Města svého. Také pověděli, že vévoda cilský, starší i mladší***), odpověděli králi římskému a dobyli jemu několik měst pro neupřímnost a lest, kterúž má proti králové tajně, a že přenesl a poslal jinam děti její. 359. (Bh.) Téhož léta bylo velmi žalostivé léto a veliké sucho, *) M .... pan Jindřich Strakonický, křižovník,... **) Ladislav Pohrobek. (Pozn. vyd.) ***) Fridrich a Oldřich. (Pozn. vyd.) 119

Strana 120
že se v mnohých vesniciech dobytku vody nedostávalo a honili lidé dobytek do jiných vesnic a městeček a řval dobytek po po- lích chodě, ano vyschla tráva horkem a velikým suchem. A v to léto platil korec žita po dvú gr. a korec pšenice po puol čtvrtu gr. a po třech gr. A po tom létu byla tvrdá zíma; počala se na sv. Havla [16. října] a mnoho štěpóv vysvídila. A v to léto bylo se vína zrodilo hojně. 360. (Bh.) Téhož léta ten pátek [1. června] po Božiem těle pan Děčínský*) bral okolo Jičína a oni vytekú na ně z města a oni se na ně zase obrátí, i porazí Jičinské. A potom ihned v úterý [5. června] umřel pan Aleš Vřešťovský. 361. (GHMN.) Téhož léta v neděli po sv. Vítu, 17. dne června, jasné knieže, pan Fridrich z Rakús, korunován jest králem řím- ským v Cachách od pánuov říských. 362. (GHMN.) Téhož léta umřel poctivý Otec Jan**), sv. Písma doktor, vyslychač paláce římského kostela za času Eugenia pa- peže. 363. (GHMN.) Téhož léta v pondělí [25. června] po sv. Janu Křtiteli shořela jest viece než polovice města Strakonického z ne- opatrnosti dětí, ježto pražmu pálili. 364. (GHLMN.) Téhož léta v pátek na den sv. Petra a Pavla [29. června] páni a zemané z těch krajuov čtyř měli rok u Hory. A Pražané z obojieho města poslali tam své posly zvláštní, a od- ložili roku na Mělník. 365. (GHLMN.) Téhož léta v pondělí [9. července] před sv. Marketú Pražané z obojieho města vyjeli na rok do Mělníka k jiným pánóm a městóm, Žateckým, Lúnským, Slánským, Hra- deckým a jiným; kdežto měli rozličné třenice mezi sebú a učinili plnú a dokonalú smlúvu mezi sebú. A zavřeli také, aby poslali posly k Julianovi kardinálovi do Uher k vyjednání arcibiskup- stvie pražského mistru Rokycanovi. 366. (GHLMN.) Téhož léta přišly noviny, kterak paní Alžběta, králová uherská, vdova krále Albrechta, smluvila se s králem polským skrze Juliana, kardinála sv. Anděla. 367. (GHMN.) Téhož léta před sv. Jakubem [25. července vrátil se knieže saské a markrabě mišenský od svého řádu mar- šálství říského z Cach od krále římského do Míšně. 368. (GHLMN.) Téhož léta před sv. Václavem [28. září] vznikla nová nesnáz mezi ciesařovú Barború a panem Alšem Holickým *) Jindřich z Vartmberka na Děčíně. (Pozn. vyd.) **) Jan Palomar. (Pozn. vyd.) 120

Strana 121
a mezi Smiřickým a Jindřichem Kolovratem. Ale pan Ptáček byl prostředkem s strany králové a Hanuš Kolovrat s strany Smiřického; a tak srovnali bez křikuov a sváru. 369. (GHLMN.) Téhož času urození páni, zemané, města z krajuov kúřimského, čáslavského, nimburského voleni byli na rok do Znojma, pan Ptáček, pan Jiří z Kunštátu s jinými mno- hými. Neb tam má býti množstvie kniežat, vévod z říše k roz- mluvení o krále českého a pána země, aby byl přijat bez prodlé- vanie, a aby o něho stáli k králi římskému, aby jim jeho vydal. 370. (GHLN.) Téhož léta na den sv. Uršily [21. října] sazeni sú noví úředníci ungeltu, Materna z konšeluov a Vaněk od Ko- runy z obecních, k řízení a šafování téhož uřadu. A téhož léta před sv. Martinem [11. listopadu] svržen jest Václav Rak s rych- tářstvie a vsazen Sigmund Bradatý miesto něho. 371. (GHLMN.) Léta téhož poraženo jest množstvie pohanuov od lidu krále polského, že od mnohých let nebylo slýcháno o tak veliké porážce a vítězství boží pomocí. 372. (GHLMN.) Léta téhož vrátili se žoldnéři od králové a od krále polského, kterýmž zaplatili hotovými penězi. A pravili, že mají rok a naději k smlúvě mezi sebú; králová jest v Rábu a král polský v klášteřích sv. Martina blízko od sebe, a naděje jest, že bude smlúva mezi nimi. Item pravili, že Jiskra porazil mnoho lidu králi polskému a zase; a tak ustavičně jest boj mezi nimi. 373. (GHN.) Item léta téhož 19. dne listopadu složen sněm v Praze skrze pány urozené, zemany a města a jiné. 374. (Bh.) Téhož léta v suché dni před vánoci [19.—22. pro- since]*) umřela jest Alžběta, dcera ciesaře Sigmunda, matka krále Ladislava, krále českého, v Uhřiech na Rábu hradě. 375. (GHLMN.) Léta božieho 1443 po narození božím v kraji 1443 hradeckém všickni páni, zemané a města toho kraje měli sněm; kdežto byl i pan Ptáček a oznámil jim, kterak páni, zemané, města položili sněm do Prahy na den Tří králuov [6. ledna], aby se všickni sjeli; nebo má býti veliký sněm všech kniežat slez- ských a zemí, které přislušejí k koruně, o pokoj a jednotu i svor- nost tohoto království a zvláště o pána tohoto království. „Protož žádný se nevymlúvaj; a kto by chtěl tomu odpierati, že všickni proti takovému budeme.“ I svolili k tomu všickni a rozjeli se v pokoji každý domuov. 376. (GHLMN.) Tehdy, když bylo o tom sněmu, mnohé byly *) Zemřela 19. prosince 1442. (Pozn. vyd.) 121

Strana 122
řeči od pana Ptáčka opakované; a tento zvláštní artikul měli a na tom zavřeli, aby bylo poselstvie znamenité k králi římskému a k říši a dali odpověd, měli-li by jaká práva anebo zápisy toho královstvie, aby okázali a hotovi byli s nimi, že déle čekati ne- chtie, „ale hned opatříme se králem a pánem do českého králov- stvie“. I voleni byli páni, pan Ptáček, pan Jiří z Višenberku, z ze- manuov Jakúbek a Bohuslav Kostka a Pražané z obú měst, a na stravu mají jim dáti 50 kop gr. a ostatek z jiných krajuov; a tak se na tom svolili, a kde by koli krále nalezli, aby vzkázal po týchž, kde by se chtěl sjeti s jmenovanými posly, v kterém miestě na pomezí. A když k římskému králi přijeli, lahodil jim pěknými řečmi, že chce jim dáti mladého krále, syna Albrechta, krále uher- ského i českého, ale sám chce zpravovati krále i královstvie až do let rozumných jeho a v Praze na hradě seděti s svým dvorem. A na to dal jim list pod svým majestátem, že všecko chce držeti; a slíbil, což kolivěk ciesař Sigmund a král Albrecht zpuosobil, spolu s kompaktáty pevně brániti. 377. (GHLMN.) Téhož léta v druhú neděli postní [17. března) mladý pan Petr Holický*) odpověděl Pražanuom. Item v třetí ne- děli postní [24. března] mladý pan Děcký a Pancieř**) také odpo- věděli. Potom pan Ptáček s panem Hertvikem***) a jinými pány odpověděli Pražanuom obojieho města. A potom konšelé rozká- zali korúhve čtvrtí na rynku vyvěsiti, aby kdyby pokřik byl v městech, aby každý v své čtvrti byl hotov pod svú korúhev. Však potom skrze pány smířeni jsú; a Pražané hned korúhve složili s slúpuov. 378. (GHLMN.) Téhož léta král římský přijal a učinil mezi sebú a bratrem svým plnú a všelijakú smlúvu o všech věcech, buďto o dědictví nebolito o panství předkuov svých; kdežto mnoho nesnází a bojuov měli proto mezi sebú. 379. (GHLMN.) Téhož léta znamenité osoby obojieho pohlavie, chtějíce o náboženství putovati na hrad pražský na sv. Vojtěcha, plavíce se přes Vltavu proti sv. Václavu v Podskalí, ztopili se mnozí, jako 15 osob, přívozníkem nerozumným, a že vietr a vlny byly veliké přišly. 380. (M.) Téhož léta (B .. . . v středu [5. června] před sv. Du- chem ...) v Uhřiech a v Rakúsiech bylo země třesenie veliké, *) Petr Holický ze Šternberka. (Pozn. vyd.) **) Jindřich z Vartmberka na Děčíně a Mikeš Pancíř ze Smojna na Sloupu. (Pozn. vyd.) ***) Jan Hertvík z Rušinova. (Pozn. vyd.) 122

Strana 123
tak že se hrady bořily vysoké na skalách, kostely v městech a v městečkách, jako zejména hrad v kraji převězském, v městečku Převězském kostel se obořil a roztřásl se. Potom Libec hrad ve zvolenském kraji všecken se zbořil, kromě jednoho sklepu, a viece než na 30 lidí se zasulo a to brzo po ukazování. 381. (GHLMN.) Téhož léta Pražané obojieho města vyjeli z Prahy do Hory*) s mistrem Přibramem a s mistrem Prokopem k rozjímaní a hádaní s kněžími táborskými o svátostech a zvláště o svátosti oltářní. A shledáno jest tu, že zle a bludně smýšleli o svátostech kostelních. I přikázali páni a hajtmané, aby všecka města se zapsala netrpěti na svých zbožiech žádného takového kněze, který by jinák držal nežli doktorové prvotní cierkve a svatá matka cierkev. A potom kněží táborští v svých městech kázali, že mistři a kněží pražští nemúdře činí, chtiece kosti Bohu lámati, když přelomují svátost velebnú, a jiná mnohá rúhanie. 382. (BhM) Léta téhož ten pondělí [12. srpna] před Matkú boží na nebe vzetí pan Beneš Mokrovúský jal jest pana Haška z Velíše. A potom pan Jetřich**) s lantfridem oblehli Mokrovúsy a dobyli a on pana Haška propustil. 383. (GHLMN.) Téhož léta po sv. Bartoloměji [24. srpna] Pra- žané svolali na staroměstský rathúz všecky mistry všech kolejí; a tu rozjímali o příchodu mistruov a študentuov z Viedně, že by chtěli mnozí přijíti do učenie pražského, jestliže by jim přáli obydlé v tom učení a aby svobody užievali v svých běziech podlé zvyklosti a obyčeje jich. Svolili tomu hajtmané měst pražských spolu s konšely a s obcí i s rektorem universitatis***) a s mistry, aby svobodně přišli s hrdly i s statky, ale aby poctivě obývali a Če- chuov pro přijímanie obojie zpuosoby nekaceřovali. (L. Oni pak pro to samo přijímanie pod obojí, aby ho neschválili a nestvrdili, zuostali mezi svými Němci a Čechové v Čechách.) 384. (GHMN.) Téhož léta mistr Jan Přibram učinil napome- nutie k lidu obecnému, aby Pánu Bohu poděkovali, že Pán Buoh dal vítězstvie nad pohany králi polskému Vladislavovi, že třikrát porazil je a hluboko do jich zemí vtrhl nade všecky krále prv- nější. 385. (GHMN.) Téhož léta Červenohorský a Pertold†), páni *) Sjezd se sešel 6. července 1443. (Pozn. vyd.) **) Jetřich z Miletínka. (Pozn. vyd.) ***) Hejtmané pražští: Menhart z Hradce a Hanuš z Kolovrat; rektor university: M. Petr z Hradce. (Pozn. vyd.) †) Beneš Černohorský z Boskovic a Pertold z Lipé. (Pozn. vyd.) 123

Strana 124
moravští, vpadli do Rakús a hubili až právě k Viedni a mnoho škod lidem učinili. Protož všecky Rakúsy odpověděli Moravanóm. 386. (GHLMN.) Téhož léta po Narození božiem [25. prosince oblehli město Frankenštejn panu Hynkovi Krušinovi z Lichten- burka biskup vratislavský*) s kniežaty a městy slezskými pro lú- peže téhož pána; nebo mnoho tun herinkuov a oleje násilím vzali jeho holomci. 387. (GHLMN.) Léta téhož v shromáždění velikém pánuov urozených dáno jest zjevné slyšenie kněžím táborským přede vším sněmem. A tu byli artikulové jich z viery čteni a ohlášeni a těch velmi bránil Kvirin, kněz ženatý**); a mistr Rokycana hádanie činil na odpor přede všemi tomu jistému Kvirinovi a jeho udatně porážel a dovedl všech artikuluov jich býti bludné a proti vieře cierkve obecní. Tehdy potom páni, zemané a města měli zvláště rady a rozjímanie o obecné dobré tohoto královstvie; a mistři s táborskými kněžími zvláště také měli hádanie na veli- kém mazhúzu rathúzském. A skonavše to, oboje strana poddala se pod nález pánuov urozených, a čí viera bude schválena, aby strany na tom přestaly. A tehdy páni uslyševše pravé vyznánie viery o svátosti oltářní i o jiných svátostech, pochválili viery kněží a mistruov pražských a že tak chtie držeti jako oni a ve všem se srovnati a brániti až do smrti; a na tom zuostali a svolili se buďto světští jako duchovní strany oboje a slíbili sobě obojí čistú věrú. A to dokonavše, zápisy všechny i s rukojměmi kvito- vali a svobodni propuštěni jsú; potom pak zpievali Te deum laudamus. (h. Léta božieho 1444 sněm v Praze byl o Božím křtěnie [6. ledna]***). Tu sú vydali z sebe osoby múdré mistři a Táboři, jsúc rozdielni u vieře o těle božiem. Tehdy ty osoby s obú stranú vy- dané, přijavše k sobě učené v zákoně božím i v doktořích, kteříž právě se zakládají v zákoně božiem, sepsali věrně, žádné straně nečiníc křivdy, a oznámili na tom sněmě, že vyznánie viery o těle božiem mistra Rokycany lepší jest nežli kněze Mikuláše Biskupce s jeho přidržejícími. A ta viera, kterúž chválíme my ubrmané, jest tato: „věřeno má býti, že v svátosti velebné těla a krve Kristovy jest pravý Buoh a pravý člověk vlastním přirozením i podstatú i bytem svého přirozenie, kteréž jest vzal z panny Marie, a jenž sedí na nebi na pravici Boha otce.“ A té viery pravé *) Konrád kn. Olešnický. (Pozn. vyd.) **) Vavřinec z Reichenbachu. (Pozn. vyd.) ***) Sněm byl určen na 8. ledna 1444. (Pozn. vyd.) 124

Strana 125
křesťanské mnohými písmy sú dovedli.) (IK. Poražení jsú tu tehdy Pikharti nevěrní.) 388. (M.) Téhož léta byla veliká zíma, že mnoho lidí pěších i jiezdných po cestách zimú zemřelo i ptákuov; a počala se na sv. Mikuláše [6. prosince] a stála až do středopostí [19. března bezmála; a o hromnicích [2. února] vlci v stádech chodili a velikú škodu činili, lidi trhajíc pěší i jiezdné, kde se koliv s čím potkali, až již lidé nesměli z chalupy vycházeti. A přemnoho ovec, krav, telat, koní i sviní zemřelo. 389. (GHLMN.) Léta božieho 1444 při počátku postu uložili 1444 berni na všicku obec i na konšely, úředníky a na měšťany na jiezdu posluov do Viedně, a kteří z obojieho města měli by vyjeti s panem Menhartem, s panem Haškem, Jakúbkem a Smiřickým. 390. (GHMN.) Téhož léta v pondělí [9. března] po druhé ne- děli postnie shořal jest mlýn obecný pod Zderazem i s šlajfernú, s slady, s obilém, což ho bylo. 391. (GHMN.) Téhož léta v pátek [20. března] před družebnú nedělí vypálena jest tvrz Prače za Zaběhlicemi všecka v noci; kterúž prvé pan Ptáček s Čabelickým dobyv držal. 392. (GHMN.) Téhož léta Svojše dosiehl zradú Vilštejnu, hradu páně Zbyňka Kocovského, a vzal na něm dosti hotových peněz i klenotuov; a vzal dva syny sirotky*) téhož Zbyňka a nesl na Tábor. 393. (GHLMN.) Téhož léta po velice noci [12. dubna] pan Ptáček dobyl Bielkova s městečkem panu Menhartovi pro nějaký dluh; ale potom přišli k smlúvě. A téhož léta pan z Rosenberka dobyl města Prachatic a vládl jim. 394. (GHLN.) Téhož léta města slezská Vratislav, Svídnice, Gerlice a jiná oblehli tvrz řečenú Slúp a dobyvše ji postúpili v ruce panu Smiřickému. 395. (bN.) Léta téhož Holický ztekl tvrz jednomu zemanínu skrze lest. Týž Holický položil se před tvrzí Prokopa Jidáška, bakaláře v Jenči, kterúž dobyl; vzal také i jeho. 396. (M.) Téhož léta v Budíně v Uhřiech při králi svém Vladi- slavovi páni uherští zmordovali a ztopili s Pankrácem, pánem uherským, viece než pět set Čechuov, Němcuov, Polákuov a Uhruov; a Plevu Čecha s jinými šesti oběsili pod jich glejtem. 397. (GHLMN.) Téhož léta v pondělí [17. srpna] po sv. Vav- řinci rektor učenie pražského**) s doktory, mistry, bakaláři a štu- *) Jan a Racek z Kocova. (Pozn. vyd.) **) M. Václav z Prachatic. (Pozn. vyd.) 125

Strana 126
denty vstúpili na staroměstský rathúz před pány konšely, žalu- jíce na některé laiky, kteříž učinili šant na študenty, a zvláště kteříž v nově přišli do učenie. Páni vyslyševše žalobu, odpově- děli, že litují toho a chtie se ptáti na takové a trestati, aby jiní se báli. Potom také žádali, aby skrotili študenty, že mnozí jsú rozpuštění, s braní chodiece do krčem. 398. (GHMN.) Toho času knieže burgunské položil se před Cáchy, chtě je sobě podmaniti, a měl s sebú na pomoc krále en- glického . . . 399. (BGHhMN.) Téhož léta v středu [19. srpna] před sv. Bartolomějem sťat jest pod glejtem v noci při pochodních uro- zený pán, pan Heralt*) moravský v Brně, pro některé listy, kteréž otevřel před pány a raddú, když se byli sjeli. Také toho času sťali Václava Koblasu (GN. Klobasu), purkrabi na Spilemberku, pro zradu. 400. (BhM.) Také v ten den v tu středu před sv. Bartolomějem pan Kolda ztekl město Polkenhajn v Slezích; a vybravše a vy- pálivše a lidi zajemše i táhli zase k Čechóm. A Slezané z měst sebravše se, i udeřili na Čechy u Křesova; a tak jedny ztepú a druhé zjímají a vězně i kořisti jim odejmú. 401. (BhM.) Také hned nazajtřie ve čtvrtek [20. srpna] umřel pan Hynce Ptáček na Ratajiech.**) 402. (GHMN.) Téhož léta na den sv. Kříže [14. září] Pražané vyjeli s lidem, s děly, s vozy a s jinými stroji ku panu Jakúbkovi a k jiným do lantfridu na pole k hraduom Děčinského a Jivník***); s kterýchžto lúpili, cesty osazovali a lidi jímali. 403. (GHLMN.) Téhož léta držal sněm u Hory pan Jiří Podě- bradský, Hertvik, Jan Zajimač, Čabelický, Bedřich a jiní. I usta- vili pana Jiřího najvyššího hajtmana v tom kraji a Čabelického minemajstra a jiné úředníky proti vuoli Pražanuov. — Toho času pan Petr mladý Holický a pan Fridrich Kolovrat s bratrem jeli sú skrze Staré město s svými služebníky k tomu sněmu do Hory; i nechtěli se zastaviti v městě; a to na potupu a k hanbě Praža- nóm, nebo nebyli spolu dobře. 404. (BhM.) Téhož léta v středu [14. října] před sv. Havlem *) Heralt z Kunštátu, někdejší poručník Jiřího z Poděbrad. (Pozn. vyd.) **) Zemřel 27. srpna 1444. (Pozn. vyd.) ***) Landfrid litoměřický za hejtmanování Jakoubka z Vřešovic oblehl některé vartmberské hrady, mezi nimi i nyní neznámý hrad Jivník. (Pozn. vyd.) 126

Strana 127
Gerličtí a Žitavští porazili tovařiše Šóffovy z Trosk, ježto brali v jich krajinách; 18 jich zbili a 44 jich zvěsili v Gerlici. 405. (GHLMN.) Item ta strana Čabelického a páně Jiřieho měli sněm v Brodě Českém v středu na den sv. Kateříny [25. listopadu]*), páni urození, zemané, města s Táborskými. A tam uložili a zavřeli o králi Ladislavovi pod takovú výminkú, aby řečený král nechal mistra Rokycanu při arcibiskupství a jináč nic. A hned voleni jsú páni, kteří měli jeti k králi římskému, aby dal nám dědice, a jiní, kteří by jeli k papeži pro potvrzení arci- biskupa; a na výpravu aby zbierali z každého lánu 11/2 gr. a z měst s každého domu 1 gr. na oboje poselstvie; a aby mistr Rokycan svobodně kázal, když by do Prahy přijel bez překážky kterýchž kolivěk osob. I svolili k tomu všickni. 406. (GHMN.) Téhož léta král Vladislav polský poražen jest od Turkuov velmi s Julianem kardinálem, s jinými biskupy, kniežaty, vévodami, hrabiemi, rytieři, panošemi a obecním lidem k 60 tisícóm; a jiní Uhři, jakožto Hunyadi Jánuš s svými, utekli od krále a král tam zahynul. I byla veliká porážka s obojie strany neslýchaná; nebo hluboko byl vtrhl král polský do pohan a od množství jich udáven jest. 407. (GHMN.) Téhož léta ukázala se kometa ve čtvrtek u vi- gilii Narozenie božieho [24. prosince] se třmi ocasy rovnými k po- ledni; a tak potom trvala okazujíc se a vycházejíc až do západu slunce i v noci. 408. (GHMN.) Léta božieho 1445 paní Barbora, vdova ciesaře 1445 Sigmunda, krále uherského i českého, vzala za gubernátora a obránci pana Jiřieho z Kunštátu a z Poděbrad a poručila sama se mocně se vším právem. A hned pan Jiří jel na Mělník a tu sadil nové konšely. 409. (GHMN.) Téhož léta byla veliká noc židovská u Veliký pátek 22.**) dne měsíce března. — A po provodu [4. dubna] byla tak veliká voda u Hradce Králové, že most i mlýny vzala a mno- ho škod na předměstí učinila. 410. (BhM.) Téhož léta po velice noci [28. března] některaký trlek bláznivý***) seděl u Stadic pode křem Přemyslovým a pravě, *) 25. listopadu došlo k sněmovnímu usnesení; sněm se sešel již po- čátkem listopadu. (Pozn. vyd.) **) V roce 1445 připadl Velký pátek na 26. březen, nikoliv 22. březen. (Pozn. vyd.) ***) Jakub, poddaný Jakoubka z Vřesovic, z jedné vsi v okolí Teplic. (Pozn. vyd.) 127

Strana 128
že mám býti králem českým.*) Jeli sú k němu panošie, rytieři a obecní lidé se všech stran, divíce se, co by to bylo. A potom pan Smiřický vzal jeho na Rúdnici a poslal jeho Pešíkovi purkmistru do Prahy. 411. (GHMN.) Téhož léta po sv. Jiří [23. dubna] král římský po- četl se míti sněm s říší, kde a kdy chtěl [chtie] se sjeti, na které miesto, aby volili koncilium pro jednotu papeže. Nebo římský kostel byl rozdvojen: jedna hlava byl Eugenius papeža druhá Felix. 412. (GHLMN.) Téhož času pan Menhart, najvyšší purkrabie a hajtman pražský, karlšteinský najvyšší poručník, vyjel z Prahy s některými pány a purkmistry obojieho města, s rektorem uni- versitatis**), aby ohlédal a opatřil klénoty zemské, kteříž tu byli složeni; i nalezl všecky v cele. — Téhož času pan Jan Rabštejn, purkrabie vyšehradský, vyjel s jinými, aby ohlédal ty věci pro nebezpečenstvie anebo smrt purkrabovu, aby jim bylo svědomo, aby potom nebyli káráni od zemanuov pro ně. 413. (GHMN.) Toho času páni moravští a zvláště Pertold s městy obehnali hrad Skalici i město, kteréžto držel pan Pankra- cius z Uher***), nebo odtud činili lúpeže; a s nimi byli také páni z Rakús. 414. (GHhMN.) Téhož léta k sv. Janu Křtiteli [24. června] déšť pršel tři dni pořád. I byla veliká povodeň u Prahy, nebo rybní- kové byli se strhli pro veliké deště okolo Dobříše; a mnoho škod stalo se na vsech, na tvrzech, na polích, lukách, dobytku i lidech; nebo mnohé chalupy připlúly k mostu pro náhlost vody. 415. (GHMN.) Toho dne uvedli kněze Martina z Rakovníka na kanovnictvie k sv. Apollinářiši po mši; a tam udělali slavný oběd mistróm, kněžím a rektoróm universitatis. 416. (GHMN.) Téhož léta v týž den byl sněm položen u Hory skrze pana Holického†), Jiřieho z Poděbrad, Jiříka z Višem- berku††), Zajimačet††), Hertvika, Trčku t††), Rokycanu a jiné; *) h .... čině se králem Artušem a králem polským; vždy sú ho byly snad straky na tom kři vyseděly.... A tu také měl raddu svú i písaře. A pan Smiřický vzal ho na Rúdnici i s raddú jeho a kázal těm starcuom brady zholiti, ježto byli raddú u něho; potom jim kázal pryč a samého poslal do Prahy ... **) Jan Papoušek ze Soběslavě. (Pozn. vyd.) ***) Pankrác ze Sv. Mikuláše. (Pozn. vyd.) †) Aleš ze Šternberka. (Pozn. vyd.) ††) Jiří z Dubé. (Pozn. vyd.) † †) Jan Zajímač z Kunštátu. (Pozn. vyd.) †�††) Mikuláš Trčka z Lípy. (Pozn. vyd.) 128

Strana 129
kdežto mnohé artikule k obraně své zavřeli a pečetmi utvrdili. Také položili jisté artikule, žalujíce na kapitolu hradskú, že by nedrželi kompaktát, a jiné mnohé věci. Item tu ustavili sobě najvyššieho hajtmana pana Jiřieho z Poděbrad nade všemi kraji. 417. (GHN.) Téhož léta po sv. Prokopu [4. července] Janek s Hrádku, purkrabie pražský, vzdal purkrabstvie panu Menhar- tovi, najvyššímu purkrabí. Miesto něho ustavil a uvedl pana Děpolta Risenberského. 418. (GHMN.) Téhož času v kraji plzenském páni urození, zemané, města zvolili sobě tři hajtmany, pana Hanuše Kolovrata, pana Švamberka*) a pana Buriana**), proti násilnikóm a lúpežní- kóm; item aby žádných nesnází a ruoznicí nebylo v kraji; pakli by kto měl s kým činiti, vznes na hajtmany od nich volené, a což by vyřkli, aby na tom přestali. 419. (GHMN.) Toho času v úterý [27. července] po sv. Jakubu byla svolána všecka obec staroměstská na rathúz; nebo opět měli výstrahu o zradě města, aby byli opatrní, aby to zlé ne- přišlo. A toho času ssazen jest s rychtářstvie Sigmund Bradatý a vsadili Václava Raka. 420. (GHMN.) Toho času odpověděli Táborští Pražanuom pro výton, na kterýž měli zápis od ciesaře.***) 421. (GHMN.) Téhož léta po sv. Petru z okova vyvedení [1. srpna] upálen jest jeden laik, který se činil knězem. 422. (GHMN.) Téhož léta přijel udatný rytieř Prokop Rab- štejn s bulemi od Eugenia papeže k rektorovi universitatis a k jiným doktoruom, mistróm učenie pražského, velmi ochotnými a vzácnými i příjemnými. Též přinesl bule městóm pražským, žádost túž oznamuje, jako učení pražskému. 423. (GHMN.) Téhož léta po Narození matky božie [8. září] byl mor najprvé v Králové Hradci, i po jiných krajích; takže mnoho tisícuov lidí umřelo hlízami a pro povětřie nakažené. 424. (GHMN.) Téhož léta přijel pan Jiří do svého domu v Pra- ze; a tu přišli purkmistrové obojieho města s konšely a s staršími z obce, pozdravujíce jeho a poctivě vítajíce; a všedše do raddy, učinili smlúvu a jednotu spolu, pro dobré královstvie že chtie státi. *) Hynek Krušina ze Švamberka. (Pozn. vyd.) **) Burian z Gutštejna. (Pozn. vyd.) ***) Císař Zikmund zapsal 100 kop platu Táborským na výtoň pod Vyšehradem. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého I1. — 9. 129

Strana 130
1446 425. (GHMN.) Léta božieho 1446 po hromnicech [2. února Uhřie s Poláky ztekli panu Jiskrovi hrad Topolčany a vzali mu šest set koní a sám jedva utekl; a potom hrad vešken vypálili Ale Uhřie po tom účinku zvolili sobě nadršpána za krále proti vuoli krále římského a mladého krále dědice; a to všecko, jakož pravie, pocházelo z návodu Pankráce Uhra. 426. (GHM.) Téhož léta vrátili se mistři, bakaláři a studenti z Míšně, kteříž vyšli na svěcenie k biskupu mišenskému do Stolby*); a pravili, kterak biskup nechtěl jich k svěcení připustiti, jediné leč se prvé odpřisáhnu přijímanie pod obojí zpuosobú. A oni raději odepřeli svěcenie vzieti, nežli by to učinili ku potupě pravdy Kristovy a k hanbě tohoto královstvie. Ale to všecko přišlo z ná- vodu kapitoly pražské a mistra Papúška, kteřížto listy psali, aby biskup žádným obyčejem toho nečinil. 427. (GHMN.) Léta téhož jedni slovútní panoše dali se v kláš- ter slovanský pro náboženstvie, učinivše slib držeti čistotu, a těch bieše čtyři a pátý žák odřekl se tohoto světa. A vzali od mistra Přibrama potvrzenie s řádem k tomu slušným; a to po veliké mši. 428. (GHMN.) Téhož léta v postě v neděli smrtedlnú [3. dubna král římský poslal mladého krále Ladislava do Budína s velikú slavností k přijímaní manství od pánuov uherských a také pod- danost, aby přijat byl za krále a za pána do koruny uherské. 429. (GHMN.) Téhož léta po smrti Alexandra z Hasenburka, kterýž byl proboštem kapitoly pražské, volili na jeho miesto poctivého mistra Řehoře z Prahy za děkana kaply Všech Svatých. 430. (GHMN.) Téhož času v sobotu [14. května] po sv. Stani- slavu přijel pan Menhart s jinými pány, panem Zajiecem, Buria- nem, Caltú, Janem starším z Švihova, Janem Sádlú, Václavem Zmrzlíkem a s jinými mnohými zemany od krále římského a Ladislava, mladého krále; proti kterýmžto Pražané z obojieho města vyšli, dávajíce jim vítanie a pozdravenie. 431. (GHMN.) Téhož léta v úterý [7. června] po sv. Duchu pan Menhart, pan Hašek**) a jiní páni, i Smiřický s Pražany z obojieho města, vyjeli do Pelhřimova na sněm s panem Jiřím z Poděbrad a jinými jemu příchylnými uložený, že žádným během svoliti nechtí týž sněm v Praze mieti; a tu mnoho užitečného sú dokonali. 432. (GHMN.) Téhož času na den sv. Víta [15. června] Pražané vrátili se z sněmu pelhřimovského s jinými pány a oznámili, že všichni páni, zemané i města obojí strany přivolili k dědici a ku *) Biskup Jan Hofman ve Stolpen. (Pozn. vyd.) **) Hašek Valdštejnský. (Pozn. vyd.) 130

Strana 131
pánu Ladislavovi, králi uherskému, a to pečetmi obojie strany utvrdili a držeti slíbili. A sněm potom složili, aby se sjela slezská kniežata a jiné země i města k koruně příležící spolu s pány mo- ravskými, a odtud poslali k králi římskému Fridrichovi, aby jim vydal jmenovaného pána a dědice za krále: jinák neučiní-li toho, že chtí sobě opatřiti krále a pána. 433. (H.) Téhož léta v ten den pondělí [20. června] po sv. Vítu vyhořal Jaromiř z kořen. 434. (GHMN.) Toho času v ochtáb [23. června] Těla božieho byly slavné procesí s tělem božiem z rozličných far, jakž kto najpěkněji mohl čímkoli ozdobiti svú procesí, s přípravami, ka- lichy, jdúce rynkem i ulicemi, až do své fary se vrátili. 435. (GHMN.) Téhož léta po sv. Petru a Pavlu [29. června obehnali tvrz Keřského*) Paběnice pro krádež, Trčka s tiem kra- jem čáslavským. I dobyli ji a sám ledva ušel s některými; a koli- kož koli jich tam zastihli, všecky zvěsili. Stalo se v pátek po Rozeslání apoštolóv [22. července]. Potom pod časem týž Keřský na Janoviciech se zavřel; kteréhožto Trčka dobývati kázal, a po- chopiv jeho, potom ho kázal stieti. 436. (GHMN.) Téhož léta v sobotu [30. července] po sv. Jakubu Prokop mladý Rabštejn přinesl listy od papeže a od krále řím- ského, zvláště o poslušenstvie kostelu římskému, stojí-li v tom, že papež chce se mieti laskavě k království českému a učiniti jemu všecky věci potřebné. K tomu přivolán byl na rathúz před ko- rúhevné pány a konšely rektor universitatis s doktory, mistry a kněžími, kterak by se k tomu měli. A všickni, buďto světští nebo duchovní vespolek rozmlúvajíce odpověděli, „že stojíme v kompaktátiech, kterak artikul jest dokonán za ciesaře Sig- munda a koncilium basilejského i Čechuov, že tak stojíme při tom a státi mieníme“. 437. (GHN.) Téhož léta v středu den sv. Václava [28. září v noci zhořal jest duom kněžský u Betlema skrze nešetrnost kněze hostinského, kterýžto zle uhasil světlo sviečku a hodil ji mezi šaty a potom zapálila se prostěradla, a tak zhořela větší strana domu. A by železnými dveřmi nebylo zavřeno, kudy chodí na kostel, vešken kostel byl by zhořal. 438. (GHMN.) Téhož léta rozděleni jsú bratří mišenští, mladší vzal markrabstvie mišenské a starší vzal Sasy a Durynky. Ale potom o to války veliké byly mezi nimi. *) Ondřej Keřský z Rimovic na Paběnicích. (Pozn. vyd.) 131

Strana 132
439. (GHN.) Téhož léta konšelé staroměští usadili Jana Túška*), najvyššíeho písaře městského, miesto Zdimíra, a jiné všecky pí- saře; na miesto Túškovo Pavlíka. 440. (G—K.) Téhož léta před sv. Havlem [16. října] umřel v Bydžově pan Petr Zvieřetický, kterýž byl na sněmě v Basilii. 441. (M.) Léta téhož o sv. Martině [11. listopadu] sebrali sú se Uhří velmi silně s pěšími i jiezdnými a vtrhli do Rakús a leželi jednu míli od Vídni, a leželi tu hubíc zemi až přes Nové léto, a to proto, chtíc svú korunu zase jmíti, kterúž byl jim z země král Albrecht vzal. 442. (G—N.) Téhož léta byl sněm veliký na den sv. Martina [11. listopadu], k kterémuž přijeli téměř všickni znamenitější páni, zemané, města, i také páni moravští, kniežata slezská a jiné země i města, kteráž příslušejí k koruně. Kdežto opětovali což bylo rozmlúváno na prvniem roku v Pelhřimově, a které věci byly zavříny, ty všecky přede všemi jsú opakovány, že chtí krále jmieti a arcibiskupa, jakož pak mnoho sněmuov o to měli sme; a že hned buď posláno k králi římskému, aby jim vydal dědice a krále do českého královstvie; nebo jináč nechtí býti bez pána. Item zemané a města měli velikú nesnáz mezi sebú o pomoc, o berni novému králi. I rozdělili se na čtyři strany; a na tom zuostali, že přivolují k té berni tak toliko, jestliže bude král osobně v království, aby vzal polovici na sv. Jiří a jinú polovici na sv. Havla pod takovú vymienkú, aby král zapsal se viece takové berně nebrati, ani potomní králové, nebo to učinili ke cti a pro potřebu jeho: ale raději chtí prázdni toho býti podlé svobod jejich. Toho času byla nesnáz mezi pány a zemany o sedánie v súdu u desk zemských. Nebo zemané za starodávna měli sedati mezi lavicemi súdnými zemskými, jakož stojí zapsáno ve dskách zemských od starodávna; a toho zemané dovedli skutečně. Item téhož času páni urození, zemané a města volili tyto osoby, aby jeli k králi, pana Jindřicha z Stráže a Přibíka Klenovského. Item z zemanuov a z měst Jana Malovce, Matiáše z Chlumčan, Martina Luce z Hory**) a z duchovních mistra Petra z Mladenovic do Říma o potvrzenie arcibiskupa voleného. Kapitoly pražské žádali také páni i jiní, aby pečet svú také přiložili podlé jiných k listu k papežovi o potvrzenie: ale oni odepřeli tomu řkúce, že jich málo a že pečeti nemají. A tak učinili veliké reptánie a křik proti sobě, tak že všickni chtěli se rózno rozjeti. Tu také mistr *) Jan Túšek z Pacova. (Pozn. vyd.) **) Martin Kučka z Kutné Hory, minemistr. (Pozn. vyd.) 132

Strana 133
Rokycana žádal, aby byli svoláni všickni mistři a kanovníci, aby vyznali, bylo-li by jim co svědomo o jeho obcovánie a mraviech předpověděného mistra Rokycany a co by mělo býti jemu ke škodě a k překážce toho duostojenstvie: a všickni tu přistojíce odpověděli, že nic nevědí. Tehdy hned mistr Rokycan žádal na to listu od obecniech písařuov. 443. (GHMN.) Léta božieho 1447 po Božím křtění [6. ledna] 1447 přišly noviny k konšeluom obojieho města, kterak jeden mnich jest staven jda do Bavor, který byl poslán do Říma s listy od kanovníkuov, děkanuov, farářuov i také od mnichuov, proti mistru Rokycanovi k jeho velikému potupenie a k hanbě. Ty noviny poslal pan Klenovský k konšeluom pražským. 444. (GHMN.) Téhož léta i času pan Jindřich z Stráže a Přibík Klenovský před Obrácením sv. Pavla na víru [25. ledna] vyjeli v poselství k králi římskému od královstvie českého. A za nimi také vyjeli poslové volení k papeži; kterýchžto příjezd Eugenius papež velice žádal. Ale když byli jmenovaní poslové u Vlašiech, uslyšeli, že Eugenius papež upadl v těžkú nemoc; a než sú do Říma přijeli, opět uslyšeli, že umřel v první středu v postě na sv. Matěje apoštola [24. února*)]; a tak překážku mělo to posel- stvie k němu vyslané. A hned po přenesenie sv. Václava [4. břez- na] stalo se volenie od kardináluov a volen jest papežem Mikuláš pátý za najvyššíeho biskupa kostela římského, před kterýmžto zdíli sú Čechové poselstvie od královstvie; ale nic sú neobdrželi, nebo listové od kapitoly pražské překazili: ale chce legáta svého poslati do Čech. 445. (GHLMN.) Téhož léta po sv. Filipu a Jakubu [1. května] přineseni jsú listové z Říma od papeže Mikuláše pátého k rekto- rovi universitatis a k mistruom učenie pražského; první bule s pečetí olověnú okazuje, kterak týž papež jest volen na papež- stvie, na kterémž žádá, aby rektor se vším učením zpuosobil mši zpievanú o duchu svatém a procesí, aby Pán Buoh dal jemu dobře zpravovati cierkev sobě poručenú; jiný list se třmi pečetmi od kardináluov rovně takovúž formú. I stalo se, jakož žádali. Kterážto mše byla spievána v kostele sv. Havla; a hned po čtenie mistr Jindřich**), licenciát v Písmě svatém, učinil na *) Zemřel 23. února 1447; Mikuláš V. byl zvolen 6. března téhož roku. První středa v postě r. 1447 byla 22. února a památka sv. Matěje připadla na pátek, 24. února. (Pozn. vyd.) **) Jindřich Dornde, Durynčan, r. 1446 děkan fakulty artistické v Praze. (Pozn. vyd.) 133

Strana 134
kazatedlnici slavné napomenutí, chvále jmenovaného Mikuláše na životu i mraviech jeho. A když dokonal, mistr Přibram vstú- pil na stolici s bulemi a učinil pěknú řeč, prvé než počal čísti. Dokonav, spievali Te deum laudamus a potom dokonali mši. Stalo se to na den sv. Stanislava [8. května]. 446. (GHLMN.) Léta jmenovaného po sv. Stanislavu byl sněm svolán pánuov, zemanuov a měst, slyšeti odpověd skrze posly od krále římského. A najprv pan Klenovský Přibík pověděl posel- stvie slavné od krále a kterak konečně složil jim rok jistý k hodu sv. Michala [29. září] do Viedně etc. K tomu páni dosti těžce sobě to brali, že vždycky činí jim protahy takové a tak mnohé; ale však svolili k tomu roku ovšem pro dobré královstvie a dali odpověd psanú králi. 447. (GHMN.) Téhož času v neděli po Božiem vstúpení [21. května] statečný rytieř Petr Kdulinec*) jel skrze Prahu se dvěma sty jiezdnými a jedno sto pěších s kušemi a s pavézami do Míšně na službu. Potom mladší Cecek z Pakoměřic**) jel ve dvú stech koni a pěšími tolikéž. Také se vypravil na ten žold syn páně Berkuov z Chlumce a s ním na čtyři tisíce Čechuov. I projeli sú několik těch zemí německých, i zbito jest tam Čechuov na několik set, i vrátili sú se do Čech zase. Toho času vrátil se pan Zdeněk Ko- nopišťský z Míšně radě, aby žádný Čech nejel do Míšně, chce-li své hrdlo i statek ve zdraví zachovati. 448. (GHMN.) Téhož léta po sv. Duchu [28. května] všecka kniežata slezská a města Vratislav, Svídnice, Gerlice, Budišín, Žitava a jiná města jim příležící, vytrhli a sebravše s sebe penieze, splatili hrady pánuom a zemanuom, s kterýchžto škody a zlo- dějstva činili, jako Vissemburk páně Jiříkuov***), Aderspach páně Hynkuov“), Zaclers někdy Hanušuov††), Belver a Skály páně Salavóv�††); kteréžto splatili hotovými penězi a potom zbořili a zkazili. Ale vsí a platuov nechali jmenovaným pánuom všechněm. 449. (GHN.) Téhož léta na den Těla božieho [8. června] dělali slavné procesí z far s tělem božím po rynku i po uliciech a jeptišky s pannami u věnciech a s trubači, ukazujíce se lidem s svú pro- cesí. *) Petr Kdulinec z Ostromíře. (Pozn. vyd.) **) Jindřich Čeček ml. z Pakoměřic a z Beškovic. (Pozn. vyd.) ***) Jiří Vizmburský z Dubé. (Pozn. vyd.) †) Hynek Červenohorský. (Pozn. vyd.) ł†) Hanuš z Varnstorfu. (Pozn. vyd.) ł††) Jan Salava. (Pozn. vyd.) 134

Strana 135
450. (GHMN.) Léta téhož v neděli [11. června] před sv. Vítem mistr Přibram měl hádanie zjevné v koleji veliké a questii učinil o sv. Trojici a všickni mistři hádali na něho; a on seděl na stolici bakalářské a mistr Jindřich, sv. Písma licenciát, vyslychač na stolici mistrovské, poslúchal, kteří hádanie činili i který odpovie- dal, jsa prostředkem jejich pohádek. 451. (GHMN.) Téhož léta před hodem sv. Jana křtitele bo- žieho [24. června] páni urození, rytieřstvo, města měli sněmy po všech krajiech, aby hotovi byli, které by vyvolili k určenému času sv. Michala [29. září] do Vídně k králi římskému aby jeli, aby ničímž nemeškali; nebo všickni páni, zemané, města mají za pevné a za jisté rčenie královo beze vší škody a nebezpečen- stvie, buďto na hrdléch, buďto na jiných statciech. 452. (GHLMN.) Téhož léta přišly noviny, že na sv. Jana křti- tele [24. června] knieže Kazimír korunován za krále polského. A tam byla veliká slavnost; neb tu byli přítomni z mnohých království a zemí přiležících biskupuov šest a jeden arcibiskup, který jeho korunoval, kniežata slezská, rakúská a páni někteří z Moravy a z Čech; a kterak veden byl pod korunú a metali penieze. Potom pak byli tancové, kolby; však panu Kamaretovi*), rytieři Čechu, dávali velikú čest v kolbě, že nad jiné nade všecky vyhrával; a tak darován krásnými záponami, prsteny, konmi a jinými rozličnými a mnohými věcmi. 453. (BM.) Téhož léta pan Hašek z Velíše a pan Bernard z Mo- ravy**) zrušili lantfrid a učinili zájem okolo Boharyně a v Trnav- kách; a obec hradecká s hejtmanem kraje hradeckého přitrhli k Mokrovúsuom, aby déle nedali škoditi, a tu leželi plný týden; tehdy s Velíše berú v Kratonoziech, učinivše zálohu a chtiece je z vojsky vylúditi; i nehonili sú a oni ten zájem zahnali na Velíš. 454. (GHLMN.) Téhož léta před sv. Vavřincem [10. srpna přišla pověst, kterak naši Čechové vracují se z Němec a kterak markrabě mladý***) je opustil a odjel od nich, nechav jich u veliké chudobě a úzkosti; a potom přijel Sádlo†) s svým houfem dosti velikým, jiezdnými a pěšími, praviece divné věci, kterakú jsú biedu tam měli ve vší potravě i v nápoji, též i koňové jich hladem mřeli; a všecko utratili, kde co měli, oděnie, kuše, meče i koně; domlúvajíce Holickému mladému pánu Petrovi, že velikú nevěru *) Purkart Kamarét ze Žirovnice? (Pozn. vyd.) **) Hašek z Valdštejna a Bernard z Cimburka (?). (Pozn. vyd.) ***) Vilém. (Pozn. vyd.) †) Jan Sádlo z Kostelce. (Pozn. vyd.) 135

Strana 136
jim učinil, odjed od nich. Ale pan Jindřich Kolovrat trval s ostat- kem a vede s sebú jako holé bez oděnie. Téhož času po Veliké matce božie [15. srpna] ostatní diel bojovníkuov vrátil se, dva- náct vozuov s nemocnými a raněnými a jiní vozové mnozí špiho- vaní a naplnění lúpežem a jiní prázdní. Přijeli také i Moravané jakožto sirotci a zbaveni jsúc netoliko přátel, ale statkuov i koní. 455. (GHLMN.) Item ve čtvrtek [17. srpna] po Veliké matce boží byla obec staroměstská pohromadě; i vstúpili na rathúz pan Jindřich Libštynský a pan Sádlo a jiní žoldnéři s pacholky svými a prosili sú vstúpenie před konšely a před obec. I učinili na mar- krabi mišenského žalobu, pomlúvajíce jeho, kterak velikú ne- pravost jim učinil a u veliké škody a nebezpečenstvie uvalil skrze lest a zradu. 456. (GHN.) Toho času jeli kramáři a kupci na jarmark do Vysokého Mýta: a mladý Kolda zvěděv to, oblúpil je, udeřiv na ně, a jiné zjímal a všecko kupectvie jim vzal, což koli na voziech měli. 457. (GHMN.) Téhož léta v pátek [25. srpna] po sv. Bartolo- měji Táborští přitáhli jezdecky a pěšky před Vyšehrad blíž od brány a střieleli na branného a jiní zajímali stádo a dobytek i lidi vuokol. Přišla ta pověst ku pánuom: tehdy hned kázali šturmo- vati na rathúze a honiti je v odění s vozy a s děly; a Staroměstští spolu jednomyslně shromáždivše se, honili je dva dni. Ale však oni ujeli sú s stádem: nebo Pražané blíž k Táboru nesměli se vydati. Tehdy Pražané vracujíce se, vpadli do jich městečka Domašína a všecko zebrali sú. Potom na cestě jdúce domuov mezi sebú učinili puotku a zabili jich několik. 458. (GHMN.) Téhož léta vypáleno jest město Poznánie ne- štěstím. A tehdáž král polský měl sněm s kniežaty, vévodami, hrabiemi, pány, zemany; a ledva s pomocí boží hrad s velikú nesnází obránili, jináč král byl by tu shořal. A kto mohl, ten utekl, a kto nemohl, ten tu zuostal; a tak mnoho zbožie tu shořalo s lidmi, koňmi i jinými věcmi; nebo město téměř z gruntu vy- hořelo. 459. (GHMN.) Téhož léta vypáleno jest z gruntu městečko Rataje z neopatrnosti páně a čeledi jeho. A v Praze vytaženo jest množstvie suduov s vínem před domy; i osekali sudy, nebo víno bylo zkažené a vláčkovité. A teklo ulicemi jakožto potok veliký. 460. (GHLMN.) Téhož léta na den sv. Michala [29. září Fridrich, římský král, nedržal sněmu u Vídni, kterýžto Čechuom 136

Strana 137
byl uložil: ale vzkázal Čechuom skrze Prokopa Rabštejna a jinú raddu, že by jemu bylo poručeno od najjasnější kněžny paní Alžběty, královny uherské, aby žádnému krále mladého nevydá- val až do let rozumných jeho: a když k těm přijde, jdi osobně, kam se jemu líbí, nebo do Uher, do Čech, do Moravy, do Rakús. To poselstvie uslyševše páni a jiní, velmi biechu zamúceni a roz- tržiti; i myslili sú sobě o gubernátora do královstvie. 461. (GHLMN.) Téhož léta den sv. Martina [11. listopadu] pan Jiří z Poděbrad s jinými jemu příchylnými měli sněm u Hory: a tu zavřeli, že by chtěli pole mieti a tu všickni měli by se sjeti: ale nevědie, kam mínie. 462. (GHLMN.) Téhož léta před sv. Klímentem [23. listopadu mistr Jindřich, licenciát sv. Písma, přinesl buli od papeže Mi- kuláše pátého panu rektorovi universitatis a mistruom učenie pražského; a ta potom byla přinesena do kostela Matky božie před Týnem. A tu mši spievali slavně o duchu svatém a kázanie bylo latině od mistra Přibrama; a dokonav kázanie, buly četl přede všemi, že papež potvrzuje universitatem a všecko, což od Urbana papeže a ciesaře Karla jest privilegiemi utvrzeno. A z toho bylo jest veliké potěšenie mistróm i študentuom učenie pražského. 463. (GHMN.) Téhož léta v pondělí [27. listopadu] po sv. Ka- teříně přišly noviny, že král římský Fridrich vyjel na cestu z Vídně do Říma, aby přijal ciesařstvie římské; i poručil zemi ra- kúskú bratru svému, knězi Albrechtovi, se vším i s mladým králem. 464. (GHLMN.) Téhož léta purkmistrové a konšelé obojieho města přikázali všechněm rektoruom školním i farářuom jich na den sv. Mikuláše [6. prosince], aby žáci nechodili v šatech nád- herných, ani v pasiech pozlacených anebo stříbrných s záponami u věncích perlových: ale prostě, kteří chtí v svých šatech anebo v měštěnínských suknech nedrahých; a ovšem na koniech aby nejezdili, jako někdy sú činievali. A to zachovati uložili v budú- cích časiech tak choditi pod poslušenstvím panským. Ale hradští žáci*) zpět činie a ve všem v tom chodie, což se zde brání. 465. (BG—N.) Léta božieho 1448**) v středu na den sv. Jakuba 1448 *) Katoličtí žáci z pražského hradu. (Pozn. vyd.) **) Někteří rukopisové kladou příjezd legáta do Prahy k r. 1446 jmenu- jíce jej Pavlem. Tím povstal ten zmatek v historii české, že Hájek, Vele- slavín a po nich jiní letopisci, dva legáty papežské, Pavla 1. 1446 a Jana I. 1448, oba kardinály sv. Anjela, oba prvního dne měsíce máje do Prahy uvodí. Zpráva o prvním jest na omylu založena, jakožto z místných zpráv těchto časů dostatečně dokázati lze. Stavové království českého l. 1446 137

Strana 138
Filipa [1. května] přijel legát od papeže do Prahy, kardinál od sv. Anjela*), zdaliž by mohl zemi v první řády zase uvesti. A ten legát když jest jel k Praze, tu sú z Prahy proti němu s slavnú procesí vyšli s takovú, jako kdyby nového krále měli přijíti; neb v té procesí všickni žáci ze vší Prahy byli vyšli velicí i malí, ka- novníci, všickni doktoři, mistři, bakaláři, studenti, kněží, mniši a každé řemeslo ze všech měst pražských pod korúhví svú z Prahy vyšli sú až k Krči proti němu. A páni konšelé staroměstští napřed pod nebesy šli, za nimi novoměstští a pak malostranští s střie- brnými huolkami svým obyčejem starodávním šli sú; a tak sú jeho pod nebesa přijali, i šli s ním do Prahy, spievajíce latině takto: „Zavítal jsi, otče najmilejší, kteréhož sme očekávali v zá- mutcích našich; zavítal jsi s dary nebeskými, aby požehnal všem dobré vuole lidem.“ A když po Praze jel skrze Nové město do Starého, všudy ve všech klášteřích i kostelích proti němu zvonili a až do kostela Matky božie před Tejnem jeho přivedli a potom k Slonovuom. (B. Ježto toho neslýchali od dávního věku, aby smrtedlnému člověku taká čest se dála, jako tomu legátovi.) A když v Praze přebýval, mistři s pány konšely k němu přistú- pili a tu s ním mistři hádanie měli. A když Římané nepodobně mluvili ... Čechové se proti tomu legátovi velmi pohnuli, až k němu ošklivost a závist měli. A on v tom prosil mistruov praž- ských, když mu viery kompaktáty velmi hájili, aby jemu kom- paktáta ukázali. A když kompaktáta jemu přinesli, on je vzav, vložil u vuoz, chtě pryč s nimi ujeti**). Tu sú přišli s horlivostí mistr Přibram a mistr Jan Rokycan ku pánuom konšelóm, toho jim žalujíce, aby se v tom opatřili; neb mistr Rokycana tu také z Hradce přijel byl. A tak páni k němu šli, aby jim kompaktáta vrátil: neb neučiní-li toho, ať to ví, že se jest obec zbúřila, „že ty odsud i s Rosenberským neujedeš.“ A on prosil řka, žet „sme je již v voze schovali, prosím, ať nehýbem věcmi svými, než v měsíci máji, ve škodných byvše roztržkách mezi sebou, chystali se na sněm do Pelhřimova, kdež potom v měsíci červnu teprv žádoucí mír ustanoven. Na podzim 1. 1446 arci dva legátové papežští, Thomas ze Sarrazano (potom papež Mikuláš V.) a Jan Carvaial (tentýž, který I. 1448 do Prahy přijel), jedouce ze sněmu frankfurtského do Vídně, navštívili v Čechách na Krumlově pana Oldřicha z Rosenberka; ale dále do Čech se pustiti ani času ani moci neměli. Rkp. G. opsav příjezd legátův k r. 1446, potom při zprávě o témž příjezdu 1. 1448 dané, dokládá: „Široce o tom jest psáno napřed a má tuto státi a zde psáno býti.“ *) Jan Karvajal. (Pozn. vyd.) **) Karvajal odjel z Prahy 23. května 1448. (Pozn. vyd.) 138

Strana 139
v Benešově je vám vrátím.“ A oni pošlí za ním pana Petra z Šternberka a z Holic a Přibíka Klenovského a s nimi viece nežli na čtyři sta jezdcuov, jim přikázavše, nechtěl-li by pěkně vrátiti, aby na něho celauf udělali i na Rosenberského; neb Rosenberský se všemi třemi syny svými do Prahy byl s tím legátem přijel i také s ním odjel. (K. A takž ten legát nic jest při tom nezjednal, ale k většiemu rozbroji dal příčinu...) 466. (BM.) Téhož léta když legát na hod sv. Ducha [12. května v klášteře u sv. Jakuba přijímal božie tělo pod jednú zpuosobu sedě: a protož Pán Buoh dopustil, že tu neděli, v pondělí a v úterý [12.—14. května] po sv. Duše byl mráz veliký, i zrušil všecky vinnice okolo Prahy. 467. (BM.) Téhož léta na den sv. Jana Křtitele [24. června pan Jiřík z Poděbrad svolal sněm u Hory a tu se sjely všecky obce české příchylné k zákonu božímu; a tu potvrdili sú se v pravdách božích, aby sobě radni a pomocni byli a zvolili sú pana Jiříka za hajtmana a slíbili sú jemu, že podlé něho chtí státi s hrdly i s statky. 468. (G ....) Téhož léta, když ty předepsané věci, ani lant- fridové, ani legát poslaný, anižto která lidská v to vkládanie toho zlého přetrhnúti nemohla: tehdy urozený pán, pan Jiří z Kun- štátu a z Poděbrad, ještě jsa v mladém věku, s pomocí Boha vše- mohúcieho a s radú přátel svých, sebral se s mnohými pány, ze- many a s městy a přičinil se k tomu, aby ty tak zlé věci a koruně škodlivé přetrženy byly, a všecky k těm smluvám společným, jenž slovú kompaktáta, aby přivedl, a kteříž odpierali, ty moci svú přinutil a jich posádky, tvrze a hrady zrušil. Protož odpově- děv Pražanuom, i táhl na ně; a to pro nezdrženie smluv a kom- paktát týchž měšťanuov pražských a konšelóv, kteříž tehdáž vládli. Neb tehdáž, kteříž přijímali pod obojí zpuosobú, u veliké úzkosti byli; všudy byli protivníci faráři v Praze, jedinký na Novém městě kněz Václav u sv. Michala v Opatovicích a kněz Most u sv. Haštala na Starém městě, ti sú toliko rozdávali pod obojí zpuosobú. I dobyl jest Prahy pan Jiřík ten úterý [3. září po sv. Jiljí. Při dobytí pak Prahy všickni protivníci sú se roz- běhli. A pan Jiřík uvedl do Prahy mistra Jana Rokycanu k Matce boží před Týnem, kněze Viktorína k sv. Havlu, kněze Jana Ocáska*) k sv. Štěpánu a kněze Matěje na Pořičí k sv. Petru, aby věrní věrným posluhovali. Budiž z toho chvála Bohu na věky. *) G . .. .. kterýžto uřezal té mezkyni legátové ocas, i zuostalo mu to jméno kněz Ocásek . . . 139

Strana 140
(BM. Léta téhož pan Jiřík Poděbradský sebrav lid svój a ty pány, kteříž sú jeho volili na hajtmanstvie, i kohož mohl požiti a tu také byl pan Trčka z Lipnice, pan Konopišťský*), pan Děčin- ský**), obec hradecká, mýtská, chrudimská a jiné obce vedlé pana Jiříka sebravše se — i táhli k Praze od Běchovic. A pan Men- hart***) osadil byl Prahu s Pešíkem purkmistrem†). A tak v pon- dělí na úterý [2.—3.] září přijevše k Praze, i šturmovali k Karlovu a druzí k Vyšehradu. A Hradečtí vpadše do Vyšehradu i vyrúbali bránu, i dadie věděti oněm, i šli k sobě na pomoc a tak Prahu ztekú; a Praha podda se panu Jiříkovi.) (HIKNO. Srozuměv tomu pan Jiří Poděbradský z Kunštátu, kterak v Praze nátisky trpí strana pod obojí zpuosobú a je ven ženú, stínají i jinák hubí; neb ti konšelé, kteréž byl král Albrecht sadil, někteří z nich protivní biechu, a v kolejích již německých studentuov a mistruov mnoho bieše a po farách málo farářuov pod obojí zpuosobú: i zželelo se toho panu Jiříkovi. A on sebrav lantfrid hradecký s mnohými pány a městy z Hradecka, i vtrhl ku Praze léta nadepsaného; a pan Menhart, purkrabě pražský, zvěděv i osadí Prahu. A pan Jiří poslal do Prahy, aby ho skrze Prahu pustili, že by jim nic nechtěl škoditi, než chce pokojně táhnúti svú cestú na starého Mišenského: a oni nikoli toho učiniti nechtěli, aby jej pustili. A oni po některém dni na usvítě připra- vivše se i vešli Botiečem mimo Vyšehrad tú děrú, kudy voda tekla, i ztekú Vyšehrad a jej osadí; a takž tu v tom rozbroji zabit jest jeden měštěnín hradecký, řečený Bílek. A tak tu byl veliký strach až hrozno: že když se bral pan Jiřík z Vyšehradu na Nové město a z Nového na Staré, protivníci jsúce velikým strachem a bázní zhrozeni, mnozí utiekáchu a co kozelci zmietajíce se po hlavě padáchu. Nebo strach, kterýž na ně přišel, přemohl jest a každý mněl, by po něm tisíc oděncuov běžalo; nebo ustavičně velikými a ustavičnými hlasy voláchu: „Kunštát hr, Kunštát! Kunštát hr, Kunštát!“ A když již byl u rathúzu, pan Jiřík tu s pány pomocníky svými sede, ale po domích nikdiež drancovati neda. A tak Pražané, kteříž pod obojí zpuosobú přijímali, hned se k němu ochotně přivinú a on tu sobě všecky v poslušenství zavazoval. A pana Menharta, purkrabi staroměstského, jiechu, i da jej u vězenie na Poděbrady. A pan Hanuš Kolovrat z domu *) Zdeněk ze Šternberka. (Pozn. vyd.) **) Jan z Vartmberka. (Pozn. vyd.) ***) Menhart z Hradce. (Pozn. vyd.) †) Pešík z Kunvaldu. (Pozn. vyd.) 140

Strana 141
Markrabstvie moravského, v němž jsa hajtmanem dvorem byl, zadními vraty skrze Židy vyjel a s dvořany svými ujel na Žeb- rák.*) A Pešík z Kunvaldu od Střiebrné hvězdy, kterýž purk- mistrem od krále Albrechta ta všecka léta byl, ten na Dražice nad Benátky k svým strýcuom jest utekl. A mistr Papúšek, farář od Matky boží z Týna, kterýž od legáta byl rozhřešenie přijal, že i pod dvojí i pod jednú zpuosobú podával, a Němci i protivníci opět z kolejí pryč jidechu a mnozí měšťané zutiekáchu z Starého i Nového města. Tehdy pan Jiřík svú chvíli sadí konšely po městech pražských a mistra Rokycanu do Týna uvede a fará- řuom prvním kostely znavracova a prvním měšťanuom jich domy. Přecha z Budkovic udělá v špitáli úředníkem, Antonína od Osluov usadí prvním purkmistrem staroměstským, pana Zdenka Konopišťského z Šternberka udělá najvyšším purkrabí pražským; a tak jiné pány úřady podělí, jichžto já psáti opustím.) 469. (GHIK.) Odtud pan Jiřík táhl do Míšně s vojskem; a tam jest mnoho lidu sešlo s obú stran a zbito. A Čechové nabravše zvonuov mišenských, vrátili se s velikú kořistí do Prahy s ra- dostí. Ale nechali tam srdcí od těch zvonuov. Výjezda stala se den sv. Kříže [14. září] před sv. Václavem. 470. (HKMN.) Když to uslyšel pan Oldřich, syn páně Men- hartuov, že jest Praha ztečena a otec jat, pozdviže válku s panem Janem Teleckým**) a s Rosenberským proti panu Jiříkovi a těm všem pánuom, kteříž do Prahy vpadli biechu.***) A pan Jindřich Kolovrat z Buštěvsi a pan Kuneš Rozkoš z Kostelce také tuze válechu. 471. (LM.) Téhož léta v středu [6. listopadu] před sv. Martinem napadl byl tak veliký snieh, že se rozličné dříví a štěpové z kořen vyvraceli. 472. (BGHN.) Téhož léta před vánocit) umřel jest slovútný a *) KO. Pak tu sú jemu mnozí připisovali, že utiekaje Židy by zebral a klenotuov na čtyry vozy by nabral. Abyšte věděli, žeť sú jemu to křivě připisovali a naň nepravě pravili. Nebyloť jest jemu do braní, an jedva sotně na jediném voze ujel, že nebyl jat. Protož, ktož by to na něho pravil, nevěřte tomu. Kromě jediný dvořenín jeho byl jednomu Židuov lúpežníku súdek se čtvermi blanami k celnici jdúc vydřel a druhému kniehy vzal. Však obec pražská, zbúřivši se skrze okřik, Židy zebrala a zlúpila... **) Jan z Hradce na Telči. (Pozn. vyd.) ***) O .... A tak tu zímu sobě bráchu; neb sú oni tak po sv. Havle [16. října] Prahu byli ztekli... †) Zemřel 20. prosince 1448. (Pozn. vyd.) 141

Strana 142
1449 velmi vzácný mistr Přibram, jenž jest byl veliké výmluvnosti; kterýžto straně protivné žádného zniku nedal. A tak v Pánu Bohu jest život svuoj dokonal.*) 473. (BL.) Léta božieho 1449 o hromniciech [2. února**) umřel jest pan Menhart z Jindřichova Hradce***) a pan Bohuše, syn páně Vilémuov Kostkuov na Litomyšli. 474. (BM.) Téhož léta pan Kolda a kněz Bedřich pustil a přijal lid syna páně Menhartova na Kolín, odpověděvše panu Jiří- kovit); i brali a hubili jeho lidem a porazili lid páně Jiříkuov po třikrát. 475. (GLM.) Téhož léta Pardus a syn Kostkuov††) s městy a s zemany sebravše lid proti panu Koldovi, i vtrhli jemu do Čer- nielova a tu leželi tři dni. A pak Pardus táhl na pomoc panu Zdenkovi k Kostelci a nedobyvše i táhli zase. A tak z Kolína vytekúce na ně, i porazie je, i vezmú 15 vozuov a jmú jich na puol druhého sta. Item tehdáž pan Kolda porazil lid páně Jiříkuov v Moravě u Třebové. 476. (BGM.) Téhož léta pan Jiřík s svými pomocníky rokoval s panem Rosenberským a s jinými, kteříž byli z strany syna páně Menhartova, s Koldú a s knězem Bedřichem. A tu uložili příměřie mezi stranami od toho sv. Jiřie [23. dubna†††) tehdáž příštieho až do roka; a vydali sú čtyři pány a zaručili pod několiko tisíci, což ti páni vyřknú mezi panem Jiříkem s strany jedné a mezi panem Oldřichem, synem páně Menhartovým, a panem Koldú a Bedřichem s strany druhé, aby to obě straně držele pod zákla- dem již jmenovaným; a tu rok byl složen v Jihlavě. A dřieve než přišel den sv. Jiří, pan Kolda učiniv veliký zájem okolo Mýta, chudým lidem velikú škodu učinil. 477. (G.) Téhož léta v pátek [30. května] před sv. Duchem *) Rukopisové kladou zprávu tuto omylně k r. 1447; avšak že M. Jan z Příbrami ještě 1. 1448 na živě byl, patrné jest ze smlouvy mezi obyva- teli Starého i Nového města pražského t. r. v sobotu před sv. Janem Křtitelem [22. června] učiněné a do knih městských vepsané, kteréžto on spolu původem byl. **) Zemřel 3. února 1449 v Říčanech, na cestě z Poděbrad na Karl- štejn. (Pozn. vyd.) ***) HL ... vyručiv se z vězenie z Poděbrad nemocný, i jeda na Karlštejn i umřel jest, neb již starý velmi bieše ... †) Bedřich učinil s Oldřichem z Hradce smlouvu již 28. října 1448 a 22. listopadu téhož roku přijal již Oldřichovu posádku. (Pozn. vyd.) † †) Jan Pardus z Vratkova a Zdeněk Kostka. (Pozn. vyd.) †††) Podle smlouvy uzavřené v Jindřichově Hradci mělo příměří trvati od 15. dubna 1449 do 23. dubna 1450. (Pozn. vyd.) 142

Strana 143
umřel jest Petr Turský. Také téhož léta před sv. Václavem [28. září] umřel kněz Šalomún. 478. (B.) Léta božieho 1450 v masopustní úterý [17. února] 1450 umřel pan Jiřík Vissemburský na Žlebích. 479. (GM.) Téhož léta v pondělí po sv. Kříži, na den sv. Ho- tarta [4. května]*), vyhořalo město Dvuor zradú. 480. (H—O.) Téhož léta obehnáchu Kostelec,**) a dobyvše jeho pan Jiřík s Pražany, i dáchu jej panu Zdenkovi Konopišťskému.***) Pak obehnáchu Buštěves a dobývachu. A páni Hradečtí s panem Jindřichem mladým Rosenberským, sebravše pole, vytáhli až k Rokycanuom, tu chtiece Mišenského čekati, aby strhnúce se i retovali Buštěvsi, a zda by Prahu zase mohli získati. A starý Mišenský sebrav pole, i chtieše do Čech na pomoc páně Menhar- tovu synu táhnúti. A pak mladý Mišenský z Durynk s Brambur- ským z Markuov vtrhnú starému kniežeti Fridrichovi do země, i pálita mu i hubita, a on nemuože do Čech svým na pomoc, ale musi se do Míšně vrátiti a tam země obhajovati. A pan Jiřík sebrav pole, i táhl na onny k Rokycanuom; a když se k Roky- canuom přibližováše†), oni hned Hradečtí páni s Rosenberským k Plzni v noci utekli a tu se na občiznách před Plzněm položili, neb jim mdli biechu, a kdež pomoci ufáchu, ta jim přijíti ne- možieše. A tak pan Jindřich Buštěveský umluvi se s panem Jiřím a s Pražany, že chce s nimi věrně až do své smrti býti. 481. (B.) Téhož léta ten pátek po Božiem těle 5. června pan Kolda učini veliký zájem po vesnicech okolo Jaroměře, Smiřic a Holohlav. 482. (BGM.) Také toho léta v ten čas přede žněmi pan Jetřich, hajtman kraje hradeckého,††) i s svým lantfridem vytrhl polem; a dobyvše Skalice a Bolehošči, i leželi polem v Dobrušce proti panu Koldovi. A v ty chvíle Svojše z Opočna a pan Kolda pálili a hubili chudé lidi s obú stranú. 483. (BGM.) Téhož léta před sv. Jakubem [25. července] pan Zde- něk z Konopiště porazil Tábory a vzal jim 45 vozuov a pět húfnic. 484. (BGLM.) Téhož léta pan Jiřík rokoval s Němci Slezáky *) V roce 1450 připadla památka sv. Gotharda na pondělí, nikoliv útery. (Pozn. vyd.) **) Kostelec nad Sázavou. (Pozn. vyd.) ***) B....Téhož léta pan Zdeněk Konopišťský dobyl Kostelce a zbořil a rozmetal... †) B ..... oni leželi u Rokycan a pak Jiřík přitáhl k nim; tu na se tepú z húfnic i vytepú je z vozuov; a potom spolu rokují a vezmú mezi sebú smlúvu a příměří. ††) Jetřich z Miletínka. (Pozn. vyd.) 143

Strana 144
1451 v Hradci; a tu v ten pátek po sv. Královně [21. srpna] vzeli mír a pokoj do budúcieho pána. 485. (BH—O.) Téhož léta ten týden po Matce boží semenné [8. září] pan Jiřík zprávce sebrav vojsko s pány a s městy, kteráž se ho přidržiechu, i vtrhl do Míšně tú stranú mimo Most k Kot- lebě a tam k Pernu a k Drážďanuom, mladšiemu Mišenskému na pomoc, kterýž válku vedl proti přieteli a bratru svému star- šímu; a tam byli až přes svatý Havel [16. října] dobývajíce zám- kuov, měst a tvrzí, hubíce a páléce a jemu skoro všecku zemi pro- táhli. Mezi tím pak přitáhli k jednomu městu, k Gerovu, a hrad pevný nad ním; i trúbí vzhuoru a jdú k šturmu a tu se tepú a střielejí a do příkopuov padají a do města vpadnú, i ztepú lidu drahně a druhé zjímají a pana Gerovského*) jmú a do Prahy při- nesú;**) a ten šturm stal se ve čtvrtek před sv. Havlem [15. října]. I navrátili se zase do Čech z Míšně s velikú kořistí a zvonuov mnoho z Míšně přivezli a dobytka přihnali. 486. (BGLM.) Léta božieho 1451 byl mor veliký v české zemi. A v tu neděli [11. července] před sv. Marketú umřela jest ciesa- řová Barbora, žena ciesaře Sigmunda, na Mělníce; a pochována jest na hradě pražském v kostele sv. Václava. 487. (h IKM.) Téhož léta***) pan Jiřík sjel se na sněmě v Bene- šově s Eneášem legátem. Tu rozmlúvajíce o přijímanie krve boží, legát k ničemémuž nepřistúpil. 488. (I—M.) Téhož léta přišel z Říma od papeže do Rakús jeden mnich k králi římskému, tak řečený Jan Kapistran, zákona sv. Bernardina; a ten pravil a prorokoval divné věci o časiech budúcích, co se v Čechách má dieti kněžím věrným českým. Ten se talácel a schodil po rozličných městech a krajinách, v Rakú- siech, v Polště, v Moravě i v Čechách, káže a kaceřuje; a faleš- nými divy mnohé pány na Moravě svedl od kalicha Kristova. Proti němu jel na Moravu mistr Rokycan, chtě se s ním hádati; ale mnich Kapistran ustúpil před ním až do Uher. *) Jindřich ml. z Gery. (Pozn. vyd.) **) HO .... potom pak dán jest na Poděbrady a tam jest chován až jest i umřel. Ale to vtrženie do Míšně stalo se jest k pomstě té hanby, kteráž se jest Čechuom stala ještě za krále Václava, syna ciesaře Karla; neb Mišenský vtrhl do země i hubil zemi, picuje a bera, až právě vtrhl k Praze; i zbil jeleny v ohradě pražské. To pak Jiří zprávce s jinými pány a městy některými té hanby mstili, za jeleny chalupy jim spálili a zboží jim veliká pobrali a najvíce zvonuov a dobytka, koní i roucha krásného množství veliké. ***) 18. července 1451. (Pozn. vyd.) 144

Strana 145
489. (M.) Léta božieho 1452*) pan Jiří z Kunštátu a z Podě- 1452 brad zvolen jest za nejvyššího zprávci všeho království v Praze na velikém sněmu. 490. (H—O.) Téhož léta pan Jindřich, syn pána z Rosenberka, sebrav lidu pěšieho svého přes dva tisíce a vozuov s nimi drahně a jezdcuov na čtyři sta, i vtrhl na pomoc Encigarovi**), zprávci ra- kúskému, i jiným pánuom rakúským a zvláště vídenským měšťa- nuom a Cilskému***), neb v ty časy Cilský na Viedni bieše, ku po- moci k dobývaní krále Ladislava, syna krále Albrechtova; kteréhož ciesař Fridrich chováše a nechtěl ho vydati ani uherským ani če- ským pánuom k kralování pro své požitky, ani Rakušanuom; neb ty všecky země právem přirozeným naň spadly po jeho otci biechu. I takž pak pan Jindřich vtrhl do Rakús a hubil služebníky ciesa- řovy, zemi jim pleně a hubě; i přijel k Milbochu a tu se s Encigarem sjev, obehnal Milboch a pátý den hradu dobyli a tak jej vypálili. I táhl potom k Pelmochu a tu se oni smluvili a k nim přistúpivše, s nimi na ciesaře táhli. A tak táhše, k Viedni přitáhli a odtud, pood- počinuvše sobě, i táhli s kniežetem Cilským a s mnohými jezdci k Ortu; neb Ort hrad šest mil v dole leží pod Viední po Dunaji. A ten hrad byli Moravané obehnali, pan Ješek Svojanovský a pan Václav Jičinský s některými pány rakúskými. A tu k nim přijel pan Arnošt Leskovec, neb bieše poručníkem Hradeckých pánuov sirotkuov, a také pan Mikuláš Kapléř Vinterberský. I tito všickni přijeli k Ortu a tu hradu nákladně dobývali, až ho i dobyli, zbivše jej vešken z pušek; neb na něm Čechové byli a tak se mužně bránili, až i nikde na zdech nemohúc státi pro zbití hradu, i dali se u vězenie. A tak tu koní vzechu sto šedesát čtyři sedla- ných a odění velmi mnoho; a tak praviechu, že viec oděnie vzali, než kdyby polem pět set jezdcuov porazili. Odtud pak táhli k Viedni všickni ti houfové s vojsky; a tak potom po několiko dnech vyjedše, i táhli k Novému Městu a k nim všickni páni ra- kúští přistupováchu. A tak přitáhše k Novému Městu, i položie- *) Někteří rkpp. a po nich někteří historikové čeští kladou zprávu tuto na r. 1450, ke Všem svatým. Ale té doby ani sněmu v Čechách nebylo; bylť zajisté uložen teprv ke dni sv. Kateřiny [25. listopadu], a trval až do dne Tří králů [6. ledna] 1. 1451. O gubernátora na tom sněmu jednáno sice, ale nic nezjednáno. Pan Jiří z Poděbrad od jednoty své již od roku 1448 za zprávce jmín byl: ale volení jeho na ten úřad jménem celého království stalo se teprv 1. 1452 na sněmu v Praze o sv. Jiří držaném [23. dubna]. **) Oldřich Eicinger. (Pozn. vyd.) ***) Oldřich Celský. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 10. 145

Strana 146
chom se z té strany od božiech muk na silnici od Teplice. A když v pondělí učiniechu ráno harc s ciesařovými, stiskše je s harcu, vtečechom až na ten mlýn před městskú branú a jej osadivše, vartu silnú měli sme na něm; až pak u toho kostela zasadivše děla veliká vídenská, i jechu se na město střéleti. A ciesař hned k kniežeti Cilskému a ku panu z Rosenberka i jiným poslal do vojsky o příměří arcibiskupa mohuckého a biskupa pasovského*) a pana Prokopa Rabštajna, kancléře svého, doktora v právích světských. A ti tak učiniechu příměří do téhodne, aby krále Ladislava jim vydal. A tak se jest i stalo, že krále jim vydal; a vojska knieže s pány rozpustiechu a s králem Ladislavem do Viedně přijedechu. I byl svoboden sobě král; neb u ciesaře, u svého strýce, jako vězeň bieše, svobody své nepožívaje, ale pod pilnú stráží jeho chováchu. Toto stalo se jest den sv. Bartolo- měje [24. srpna]**). 491. (F—O.) Toho času a těch dnuov, když pan z Rosenberka tam v Rakúsiech bieše, pan Jiřík, zprávce královstvie českého, sebrav lid v krajích z měst i zeman a z Prahy, i vtrhl na pole***) k těm městuom, kteráž k jednotě svoliti nechtiechu, proto, aby všecka země česká za zprávci královstvie jeho jměla, zdali by tudy zemi mohl upokojiti a v jednotu uvésti a v řád. A najprvé přitáhl k Táboru, neb v tom městě mnoho let nechtěli se srovnati v řádech kostelních s jinými obcemi; ti sú k tomu připraveni, aby v řády vstúpili a s jinými se sjednali. Odtud táhl k Hluboké a ležel s lidem před ní a připravil Jana Popela k tomu, syna Mikulejeva, kterýž těch všech časóv Hlubokú držel, žej' musil svú pečet přivěsiti k listu, jímž se zapisovali, aby pana Jiříka za zprávci jměli. Odtud pak přitáhl k Budějovicóm a tu na městě byl pan Oldřich z Rosenberka. Ten umluvil napřed sám se, že v času určeném pečet svú přivěsí, aby za zprávci jmien byl pan Jiřík. A podlé sebe umluvi Budějovské, Plzenské, Rabského pá- na, pana Krušinu Švamberka, Strakonického pána i jiné. Odtud se obrátil k Piesku (a položil se u Kestřan na den Matky boží narození [8. září]) a ty také k smlúvě brzo přijal a vedlé Piesec- *) Správně biskupy rakouské. (Pozn. vyd.) **) Ladislav byl vydán Oldřichu Celskému před Novým Městem až 4. září 1452. (Pozn. vyd.) ***) Rkp. F. praví, že pan Jiří z Poděbrad na den sv. Jiljí [1. září] na pole vtrhl. Ale ten den již Tábor město zapsalo se jemu v poslušenství, jakožto zprávci země; i museli tedy již dříve na pole vytrhnouti. Ze zpráv v archivu třebonském zachovaných znáti jest, že pan Jiří již před veliko- noc: 1. 1452 pole v Čechách, a sice na celý rok, byl zbírati počal. 146

Strana 147
kých Klatovské, Domažlické, Sušické. Odtud se pak obrátil s vojskem k městu Žatči a Lúnóm, neb se ti také byli zpětili, nechtiece k tomu svoliti. A než Lún dojel, až se obojí smluvili. 492. (BG.) Téhož léta před sv. Havlem [16. října] umřel pan Bergov na Chlumci. 493. (BGI.) Téhož léta den sv. Martina [11. listopadu] pan Hašek sstúpil panu Jiříkovi Velíše, Jičína i toho všeho zbožie, kteréž jest k tomu hradu k Velíši přislušné. 494. (BGI.) Léta božieho 1453 pan Jiřík Poděbradský, zprávce 1453 země české, a jiní čeští páni a města rokovali sú v Znojmě o krále Ladislava, aby byl českým voleným králem. 495. (BFGI....) Téhož léta ten pátek [7. září] před Naro- zením matky božie sťat jest v Praze na Starém městě pod pla- neřem urozený a znamenitý rytieř, pan Jan Smiřický, kterýžto v tu chvíli Rúdnici a to zbožie držal; a u mostu ve špitále pocho- ván. A také tehdáž umřel pan Trčka z Lípy.*) 496. (BGI .....) Téhož léta Čechové páni, rytieři, zemané a města přijeli den sv. Michala [29. září] do Jihlavy proti králi Ladislavovi a tu sú jeho přijali za svého voleného krále českého, slibujíce jemu člověčenstvie a poddánie. A potom**) král Ladislav volený vyjev z Jihlavy k Čechuom, přejev potok, kterýž dělí Moravu s Čechy, na jednu lúku a ssedl s koně. I dány sú jemu kniehy sv. čtenie a tu přisáhl třikrát na sv. čtenie Čechóm, že jim zdrží ty umluvy, kterýmiž se jest jim zapsal, jakožto slíbil jim, aby arcibiskup byl posvěcen, a aby Čechuov nechal při jich svo- bodách atd. I tu se někteří páni ohlásili a řkúce: „Přijměte, Če- chové, krále Ladislava za dědičného, ale za zvoleného krále. A takž pak král Ladislav vyjev z Jiehlavy, i jel k Hoře a pak k Praze. 497. (BGIM.) Téhož léta v středu [24. října] před sv. Šimonem a Judú pan Jiřík zprávce přivedl jest do Prahy krále Ladislava mladého, jemuž ještě patnácte let bylo nedošlo, a s velikú ctí do měst pražských jest přijat; proti němuž všecka města vyšla z Prahy, každé řemeslo pod svú korúhví, v zástupích svých všickni se čistě připravivše; a jemu klíče od bran městských páni vynesli, kteréž vzav i podal jich panu Jiříkovi a pan Jiřík vzal od krále a dal zase panu purkmistru. A potom hned v neděli den sv. Šimona a Judy [28. října] slavně jest korunován na hradě pražském korunú českú, mládeneček pěkný, kadeřavý. A na- *) Mikuláš Trčka z Lípy. (Pozn. vyd.) **) 19. října 1453. (Pozn. vyd.) 147

Strana 148
zajtřie jel do Prahy pod korúhví s hradu s velikým komonstvem, an okolo něho penieze sypí na vše strany, až do Králového dvoru. Miesto něho gubernátor, pan Jiřík, královstvie české zpravoval. 498. (HLM.) Tehdáž země u velikém upokojení bieše: neb ze všech zemí okolních kupci jeli sú a zbožie všelikteraká nesechu, když se již Čechové byli pospokojili. A všecko jest lacino bylo; strych žita platil 21/2 groše; vajec 14 za jeden peníz; herynkuov 20 za 7 p.; ovsa strych za 3 gr. malé; věrtel piva 7 gr.; mláto na břeh vozili; malvasí žejdlík za 6 neb za 7 p.; vína uherského žejdlík za 4 p.; patočkuov pinta za 1 p.; piva starého puol pinty za 1 p. A tak ta lacinost byla i za zpravování pana Jiřího, naj- vyššieho zprávce královstvie českého, i potom také při těch ča- sích za jeho kralovánie krále Jiřího v Praze za několiko let, že 60 krav bylo za 100 gr., 100 ovec za 1 kopu; kámen vlny za 15 gr., postav sukna žitavského za 7 neb za 8 gr., loket súkna za 15 p. a loket sukna hrubého za 7 p.; strych hráchu za 4 gr., húsce chleba veliká za 1 p.; ptákuov velikých 12 za 1 gr. a drob- ných 50 za 3 p.; koroptvy dvě za 7 p.; podbřišková čuba za 3 kopy; věrtel soli za 7 gr.; v Litoměřicích dva žejdlíky vína za haléř a v Praze českého vína výborného jeden žejdlík za haléř. 499. (BGM.) Téhož léta dobyto jest město Konstantinopole řecké od pohanuov Turkuov na ciesaři řeckém; kterýžto ciesař tu jest zabit s mnohými kněžími i s křesťany; a pohané město osadili a na dvě stě tisícuov anebo viec lidu zbili a zajali křesťan- ského. A k tomu dobyli pohané i jiných měst hrazených v té zemi řecké na puol čtvrta sta a lidi zbili a zajali do svých zemí. Ó veliké božie dopuštěnie na svój lid křesťanský! A to byl jest sám ciesař turecký osobně při tom mordu křesťanuov i při všem jiném. 500. (LM.) Téhož léta byla veliká zíma v neděli první adventní až do soboty [2.—8. prosince]. Ta zima byla tak veliká, že v stud- nicích voda zmrzla a nemohli vody vážiti a mnoho lidí zimú zemřelo. Potom hned nazajtřie [9. prosince] byl veliký vietr a ihned učiněn jih a tu noc třikrát hřmělo. 1454 501. (M.) Léta božieho 1454 hned po hromniciech [2. února] pan Jindřich Rosenberský a pan Zdeněk Šternberský vyjeli z Prahy do Brna k kněžně, sestře krále Ladislava, a tu provodili skrze Olomúc do Krakova za krále polského. 502. (M.) Téhož léta vyhořal Most, až v něm dosti málo domuov zuostalo ten úterý [13. srpna] v noci před Matkú boží na nebesa vzetí. 148

Strana 149
503. (BGLN.) Téhož léta král Ladislav vyjev z Čech z Prahy den sv. Kateříny [25. listopadu]*) jel do Slezska přes Žitavu do Vratislavi s panem Jiříkem a s jinými pány českými. A tu sú všecka kniežata slezská, města i zemané poddali se jemu. A po- tom pobyvše v Vratislavi až k masopustu, i jeli přes Moravu do Viedně. A pan Jiřík vrátil se do Čech, poručenstvie maje, aby mocně do králova zase navrácenie zemi českú zpravoval. 504. (GLM.) Léta božieho 1455 král Ladislav český a uherský 1455 přijel do Viedně o masopustě; ale do Uher nebyl jest bezpečen jeti: nebo Holodi Jánuš, gubernátor uherský, Uhry držal a zpra- voval a s králem Ladislavem v dobré vuoli nebyl. 505. (GL.) Téhož léta k sv. Vavřinci [10. srpna] pan Meze- řiecký**) utonul v rybníce, dobývaje z rybníka jestřába. 506. (GM.) Také to léto po vrbí, po lukách aneb v žitech běhali naháči, ježto ženám a dievkám překáželi a je strašili. 507. (BGM.) Léta božieho 1456 o sv. Vítě [15. června] ukázal 1456 se zázrak v nebi, hvězda ocasatá; a co a proti čemu se okázala, sám Pán Buoh vie a zná; neb ten zázrak nikdý se neokáže proti dobrému. 508. (BGL—O.) Téhož léta ciesař turecký velmi mocně a silně vtrhl do královstvie uherského i oblehl Rácký Bělehrad a veli- kými puškami ukrutně dobýval; a zbili zdi po grunty. A když k hradu šturmovali tři dni a tři noci, v tom gubernátor uherský přitáhl jest na lodech po Dunaji maje 20 tisíc***) lidu branného a Turky statečně od šturmu odbili, a stekše na ně doluov, mnoho Turkuov zbili a pušek velikých 14 jim vzali. A tak ihned ciesař turecký s hanbú i škodú pryč utekl; a to se stalo na den sv. Mag- daleny [22. července]. A hned po té porážce ten jistý gubernátor, Holodi Jánuš, den sedmý umřel jest†). Král Ladislav, když zvěděl smrt jeho, ihned jel do královstvie uherského a s ním Oldřich, knieže cilské. A když Rácký††) přijel, chtěl Ladislavu, synu guber- nátorovu, všecka vladařstvie uherské země odjieti. A o to se jest sváda stala mezi kniežetem cilským Oldřichem a mezi guberná- torovým synem Ladislavem; a tak gubernátor mladý Ladislav zabil jest Oldřicha, knieže cilské, s pomocí jiných Uhruov na Bě- lehradě, když kněz mši slúžieše; a to den třetí po Všech svatých *) Ladislav vyjel z Prahy 24. listopadu 1454. (Pozn. vyd.) **) Neznámý zeman z Meziříčí u Opočna. (Pozn. vyd.) ***) G ... 40 tisíc. †) Hunyady zemřel 11. srpna 1456. (Pozn. vyd.) ††) Srbský vévoda Jiří Brankovič. (Pozn. vyd.) 149

Strana 150
1457 [3. listopadu]. A krále Ladislava ten gubernátor se zmocniv, jal jest jeho a vsadil samého toliko do jednoho pokoje. A když páni a dvořané, kteříž s ním byli, chtěli Jeho Král. Milosti šturmem dobyti, i propustil ho. Tehdy nadepsaný král jsa sobě svoboden, i jel jest na Budín a ten Ladislav, gubernátoruov syn, jel jest s ním. A jsa na Budíně, i ukládal jest vždy lest o králi, aby sám králem byl. A král srozuměv tomu, že o něm lest zradnú ukládá, zmocniv se jeho, jal jest ho, i kázal mu hlavu stieti; a Matyáše, bratra jeho, kterýž potom králem byl, jav, i nesl ho s sebú do Viedně. 509. (H—O.) Téhož léta pan Jindřich z Rosenberka, jeda od krále z Uher, umřel jest u Viedni, něco vypiv u víně, s několika svými kopinniky.*) 510. (GILM.) Léta božieho 1457 po veliké noci [17. dubna]**) pan Jiřík, zprávce královstvie českého, vytáhl jest polem proti Janovi Koldovi, kterýžto Kolda držal zbožie jeho dědičná Náchod, Ri- chemberk a nechtěl o to, ku právu zemskému jsa pohnán, státi. Zpuosobil to s přátely svými, že všecky tři zámky jeden den obehnali, totiž Náchod, Černiekovice a Richemberk. U Náchodu sám ležal dvě neděle; potom udeřili k šturmu a tu jest zbito Čechuov, sám milý Buoh ví jim počet; a při tom šturmu zabit jest znamenitý rytieř pan Častolor, chtěje rytieřstvie svého do- kázati; i přivezen umrlý do Prahy. I dobyli sú i jiných hraduov páně Koldových a zbořili. 511. (BGLM.) Téhož léta o sv. Duchu [5. června] ukázala se druhá hvězda ocasatá a trvala až k sv. Bartoloměji [24. srpna]. A tak jakož vypravují mistři hvězdáři staří, že když se ten zázrak okáže nad kterú zemí a na ni hledí, že se ukazuje a znamenává, že v těch zemiech bude hlad neb mor anebo krve prolití veliké, anebo že umře některý mocný král neb pán; jakož se to i stalo. 512. (BGLM.) Téhož léta ve čtvrtek den sv. Michala archan- jela [29. září] král Ladislav český přijel do Prahy a slavně při- vítán od Pražan a od pánuov českých s velikú radostí a s veselím. A když již byl v Praze: tehda posláni jsú poctiví poslové, dva pány koruhevná, pan Zdeněk Konopišťský a pan Jindřich z Mi- chalovic a Burian z Lipnice, a jiní páni z Moravy, z Rakús, z Uher, dva biskupi, aby Králově Milosti pannu a manželku při- nesli; i jeli sú po ni k králi franckému, po jeho dceru***), aby byla *) Zemřel 25. ledna 1457, nikoliv v r. 1456. (Pozn. vyd.) **) Proti Náchodu vytáhl Jiří asi 19. dubna 1456 a zmocnil se ho již 22. dubna 1456, hradu však až 3. května téhož roku. (Pozn. vyd.) ***) Magdaléna, dcera francouzského krále Karla VII. (Pozn. vyd.) 150

Strana 151
českú královnú. A takž připravovali sú se k té svadbě s velikými náklady, stravú, vínem a jinými potřebami k tomu přislušejícími. A na tu svatbu byli sú rozliční lidé zváni: byl zván král polský a král římský a Mišenský a jiní rozliční lidé z jiných zemí a vlastí. A proto král přikázal dělati na náměstí na Starém městě ohradu k tancování, aby tancovali a veselé to vedli, kolby a jiné ty věci světské: ale Pán Buoh to jináč změnil, jakž ráčil. 513. (BGILM.) A pak stalo se tu neděli [20. listopadu] po sv. Alžbětě, že král Ladislav křtil dietě na hradě u sv. Václava panu Zdenkovi z Konopiště s panem Jiříkem zprávcí a s jinými kmotry. A tu neděli, když bude k večeruom, tehdy král jide s hradu do Prahy a hned jeho hlava zabolí. 514. (BGILM.) A nazajtří v pondělí [21. listopadu] vyvrhle se jemu dvě hlize a on jich tajil pro dolejší hanbu; i kázal k sobě svým lékařuom. A jeden ohledav jemu ruku, řekl: „Králi, ne- škodíť nic“; a druhý lékař podržav krále za ruku, i řekl: „Králi, zle se máš.“ I dali jemu lékařství, aby se upotil; a potom dali jemu jiné lékařství, aby usty vyvrátil; a potom dali jemu třetí lékařství, aby jeho proskočilo; a najposléze púštěli jemu krev. A tak leže ve mdlobách tento krásný mládenec, i pustil duši*) v tu středu den sv. Klimenta [23. listopadu] v hodinu 23. [15.15 hod.]; a prvé nežli král Ladislav umřel, prosil pana Jiříka zpráv- ce, a to s dobrú myslí a pamětí, porúčeje jemu zemi českú k vlád- nutí, aby sirotkuom a vdovám pravdy pomáhal a nedal jich utisknúti a křivdy učiniti. Pak nazajtřie ve čtvrtek [24. listopadu] ten celý den ležal král v domu na marách; a šli sú lidé ten celý den ohledujíce krále mrtvého, a byl veliký dav a pláč v lidech. Pak nazajtřie v pátek den sv. Kateříny [25. listopadu] hned po kázaní šli sú na procesí. A najprv řemeslníci s sviecemi a potom žáci a mniši, a potom rektor universitatis**) s mistry a studenty svými, a po nich vedli deset koní přikrytých suknem černým i s rynéři, a potom šli kněží pražští v komžech, a za nimi šel mistr Jan Rokycana, volený arcibiskup pražský, v černém ornátě, a potom šli rytieři královi všichni v černém rúše jako mniši a každý z nich nesl svieci černú v rukú. A potom nesli krále Ladislava na marách *) HKO.... zhasl jest jako jasná sviece, když temnosti osvěcuje, a jako veslo kdyby od lodí na hluboké vodě ztratil, a jako huol podpory všech klecavých; neb když se najlépe Čechové nadáchom země zvele- benie, po jeho pak smrti sta se jejie zahubenie... **) M. Jan z Jemnice. (Pozn. vyd.) 151

Strana 152
konšelé staroměstští pod zlatohlavem, a páni čeští a rakúští šli okolo mar, a ležal král pod zlatohlavem na marách odkrytý tváří, že jeho mohl každý opatřiti; a potom šel obecní lid nesči- slný. A tu byl tak veliký křik a pláč od lidí takový, jakož někdy veliký pláč byl, když umřel Karel ciesař starý. A jakož s velikú radostí a se ctí, s trubači a hudebníky přijali sú jeho, když do Prahy přijel a s velikým veselím jednú branú: tak druhú branú provodili jeho s velikým pláčem a s žalostí. (GILM. A tak Staro- měští provodili jeho až na Malú stranu a potom Malostranští provodili jeho na Hradčany; a pak na Hradčanech kapitola hradská přijali sú krále s žáky svými, a tu sú krále sami vzemše nesli, sletěvše se jako havrani k umrlému tělu krákajíce. A když sú jeho přinesli do kuoru, tu kanovníci kázali i ty koně přikryté s suknem k hrobu vésti do kostela: ale páni nechtěli sú toho do- pustiti pro poctivost těla božieho a že taková věc nenie slušná, aby žáci měli do kostela s koňmi před drahú svátost pána Ježíše Krista jíti, že taková věc jest neslýchaná: ale kanovníci pro své lakomstvie přes vuoli panskú vždy sú ten skutek učinili, že sú koně k hrobu do kostela vedli.*) A tu sú penieze dávali každému, kto jest chtěl k ofěře jíti: ale lidé chudí berúce penieze od Něm- cuov, mnozí schovávali sobě. A pak po těch mšech královu pečet a majestát zlámali sú a zrušili; meče dlúho nemohli zlomiti, kterýž meč nesúce před králem mrtvým ostrý, koncem k zemi sú jej sklonili; jablko také a berlu, to jest sceptrum, sú zlámali, zrušili a dokonce všecky ty věci zkazili. Ba i praporce s korúhvemi vzev pan zprávce s erbem českým, obšed třikrát okolo hrobu, jest neodpustil, ale povrhl to na zemi i zedral; k tomu ještě i jiných zemí korúhve s jich erby také jest zsápal a nohami tlačil. A Němci na všecko na to hlediece, dali sú se u veliký pláč, a litujíce toho, že se jich krále korúhvem tak stalo. Při jehožto pochovávaní mistr Rokycana učinil kázaní nad mrtvým králem z kněh Bona- ventury**) na hradě, ač se to nelíbilo kanovníkuom: neb jest jeden z nich, Václav doktor***), řekl: „Mistře, přestaň, však již dosti jest toho kázanie.“ Potom pan Jiřík zprávce a páni čeští vsedavše na koně, i jeli do svých hospod k obědu ve 22. hodinu [14.15 hod.]. *) HKO.... a pochován v hrobě děda svého, ciesaře Karla, v kostele sv. Víta v kuoře Matky boží, kdežto i podnes korúhve jeho zemí nad jeho hrobem visí, s velikú žalostí všech pánuov českých od malého až do velikého, a zvláště pana zprávce . . . **) Zkomolený verš „Mors est ventura“. (Pozn. vyd.) ***) Václav z Krumlova. (Pozn. vyd.) 152

Strana 153
A to se stalo v pátek den sv. Kateříny [25. listopadu] v zímě. (HO. A tak ti poslové od krále franckého vrátili se o masopustě léta božieho 1458.) 515. (BGILM.) Léta božieho 1458 po králově Ladislavově 1458 smrti po Božiem křtění [6. ledna]*) byl sněm veliký v Praze če- ských pánuov, rytieřuov, panoší, zeman s městy českými a jinými obcemi: a zvláště těch, kteříž se přidržie zákona božieho, přijí- majíce drahé svátosti pod obojí zpuosobú; také sú tu byli páni, rytieři i města s druhé strany, kteříž přijímají pod jednú. A tu sú námluvu učinili o krále českého; i odložili sú páni s městy sněm do druhé středy v puostě [22. února], aby se na to pilně rozmyslili, koho by sobě chtěli voliti a vzieti za krále českého. 516. (BGILM.) Téhož léta, když sú se sjeli páni čeští, rytieři, zemané s obcemi českými na druhý sněm v puostě, tu rozmlu- vivše s velikú snažností a vážností, ohledavše stará práva česká a listy na to vydané od starodávna, že když by králuov rod sešel v Čechách, že mohú sobě krále českého z rodu panského voliti aneb jiného, ktož by se k tomu hodil, udělati králem českým: a tak se na tom sněmu stalo, že páni čeští i s jinými obcemi dali sú k tomu plnú vuoli a zvolen jest za krále českého urozený pán, pan Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad, zprávce český, ten čtvrtek [2. března] před přenesením sv. Václava v postě jakožto v hodinu 17. [kol půl 11. hod.] v Praze na rathúze v Starém městě. A po tom volení veden jest ihned ode všeho panstva do kostela týn- ského k Matce boží; a tu s velikú radostí zpívali sú kněží a žáci Tě boha chválíme. A potom z kostela veden jest do svého dvoru královského. A z toho byla veliká radost věrným Čechuom; a mnozí sú plakali pro radost. 517. (BGILM.) A pak po velice noci [2. dubna] přijeli do Prahy páni uherští s biskupy uherskými a Protasius, biskup olomúcký, a všickni páni čeští; i korunovali sú krále Jiřího českú korunú v tu neděli [7. května]**) před sv. Stanislavem s velikú radostí a slav- ností; a pak nazajtří v pondělí [8. května] korunována jest Jo- hanna, manželka krále Jiřího, za královú českú od týchž bisku- puov. 518. (BG1..) Téhož léta o sv. Vítě [15. června]***) vyjel král Jiří *) Sněm se sešel již 14. prosince 1457. (Pozn. vyd.) **) Při korunovacím obřadu připadla hlavní úloha biskupu Augusti- novi Rábskému, jemuž přisluhovali biskupové Vincenc Vácovský a Tas Olomoucký. (Pozn. vyd.) ***) Král Jiří vytáhl už 30. května 1458. (Pozn. vyd.) 153

Strana 154
z Prahy s lidem svým do Moravy; a někteří páni moravští při- stúpili sú k němu, i poddala se jemu města moravská Brno, Znojmo a Olomúc a se zapsala; ale Jihlavští se jemu zprotivili, nechtiece býti poddaní. A potom jel přes Moravu do Kladska a tu obeslal kniežata slezská, i rokoval s nimi, aby se jemu poddali; i přistúpili sú kniežata i města, kromě Vratislavi. Potom jel z Kladska k Náchodu a z Náchoda jel k Hradci; a ten čtvrtek [27. července] po sv. Jakubě tu páni konšelé starší i všecka obec hradecká proti J. M. vyšli sú staří i mladí, chudí i bohatí, každé řemeslo pod svú korúhví, vesele a radostně přijímajíce pod ne- besa a jemu se poddávajíce; a páni konšelé vynesli sú jemu klíče od města a prosíce, „aby ráčil k nám jeti jako mocný král a pán náš“; a provodili jeho s velikú radostí až do hospody. A kněz farář i s svými kněžími i žáky šli sú v procesí zpievajíce radostně Tě boha chválíme. 519. (B.) Téhož léta pan Burian z Lipnice oblehl Jihlavu z při- kázaní králova ve středu [12. července] před sv. Marketú; a města moravská i česká druhá přitáhše k Jihlavě, i tu jie dobývali, koši, ploty všecko opletli a příkopy hlubokými s obú stranú plotuov zaryli a zakopali. A tu z města vytíkali a bili se; a tak s obú stranú drahně lidu zhynulo. A potom král vyjev z Prahy ve čtvrtek den sv. Vavřince [10. srpna] k Jihlavě, sjel se s Hra- deckými před Jihlavú nedaleko, i jeli spolu. A tu před Jihlavú ležal dvě noci a dva dni král; a potom přebrav lid, i táhl s Hra- deckými do Rakús přes Moravu. A tam hubili, dobývali, pálili města a hraduov dobývali po Rakúsiech. A pak potom rokovali před Viední a smluvili se s ciesařem. A byla v Rakúsiech vojska puol deváté neděle; a dal králi našemu ciesař několiko set těch peněz černých. A Jihlavy dobývali až do sv. Ondřeje [30. listo- padu]; a potom ciesař Fridrich milost jim na králi uprosil a zjednal. 520. (H—O.) A tak král Jiří zemi českú zpravoval v pokoji; a tak s pilností jest usiloval, aby ty země prvé odsekané zase k vladení české koruny přijednal. Pana Zdenka, purkrabi praž- ského, poslal do lužnické země, kterýž toto vévodstvie zase k zemi přijednav a smlúvami zpuosobiv, vrátil se do Čech s voj- skem a s pány jinými. A na to léto potom poslal tam do lužnické země pana Čenka z Klinštejna, prokurátora dvoru svého, aby vyptal a zvěděl daně a užitky vévodství toho. A tak jest to držal i s jinými zeměmi, až do zprotivenie a zemí zbúřenie válkami velikými a pohnutím všeho upokojenie těchto všech let; neb ty 154

Strana 155
všecky země pokoje velikého požieváchu od poraženie Táboruov až do té chvíle, jakož se o tom bude praviti. Neb tento král Jiří pány české maje v jednotě upokojené a sebe poslušné, pokojně kraloval, zemi súdě a práva jim propustiv tak, aby zmatky za- šlé opravoval, zdělav konšely zemské k ohledání mezi křivým a pravým. 521.—522. (HKLM.) Téhož času král Jiří přízni hledal od 1459 Němcuov, učiniv smlúvu a mír, totiž s kniežaty mišenskými, bavorskými, dávaje jim své dcery a svým synuom jich dcery bera za manželky.*) 523. (B.) Téhož léta v ten pondělí [30. července] po sv. Jakubě Fridrich, ciesař římský, přijel do Brna a potom hned nazajtří v úterý [31. července] král Jiří český přijal od ciesaře léno s ve- likú ochotností a radostí. 524. (BKM.) Téhož léta domněnie bylo na krále Kazimíra polského, že jednal jest i králová, sestra krále Ladislava, aby zemi českú pálili, města, městečka i vsi. A protož král Jiří kázal v městech volati, aby žádných Polákuov do měst nepúštěli, a z svého dvoru všecky vyhnati kázal. Neb sú mnoho škod činili ohněm v kraji žateckém i jinde v Čechách. A kteří sú v městech byli řemeslníci aneb otroci, mnozí sú vyhnáni z země. 525. (B.) Téhož léta v ten pondělí [22. října] po sv. Havle umřel slovútný a statečný kněz Bedřich na Potštajně. 526. (Hh.) Téhož léta o sv. Martinu [11. listopadu] vdal jest král Jiří dceru svú kniežeti mišenskému mladšímu. Neb sám král i s královú byli sú ve Chbě a do Chbu donesena jest a odtud vzata do Míšně. I také starší knieže mišenské dal jest dceru synu krá- lovu do Čech a hned také vzata a nesena do Prahy ... Takž tento král Jiří po těch svých dcerách málo vzav, ale mnoho zámkuov přislušejících k koruně české, kteréž jest slavné paměti ciesař Karel k této české koruně druhé hotovými summami skupoval a jiné směňoval, těch množstvie král Jiří po své dceři Mišen- skému je vrátil... 527. (B.) Léta téhož byl veliký zádav v Čechách mezi lidmi obecnými o ty peníze německé černé; neb sú jich tak mnoho nanesli do Čech z Rakús a s rozličnými rázy, ano se psy, s koč- kami, s vidlami, s řebříky, s rohatinami, a kto by mohl vyčísti ty potvory, kteréž byly na těch penězích naražovány. A lidé uzřevše, *) Jiří provdal svou dceru Zdenu za Albrechta, syna Fridricha Saského, a svého syna Hynka za dceru míšeňského markrabí Viléma, Kateřinu. (Pozn. vyd.) 155

Strana 156
že faleš jest, nechtěli svých statkuov za ně dávati, ani sedláci obilí do měst voziti, ani jiných potřeb na města dávati. A pak Královská Milost učinil sněm vší zemi po vánocech a na tom sněmu zuostane a rozkáže, aby těch peněz viece nebrali, ale aby brali ty peníze s přísadú střiebrnú, kteréž sú brali před desíti léty. A k tomu sú se všichni Čechové svolili. A v ty časy, kdy král držal Kladsko, dělali peníze kladské bielé se lvem a brali je po mnohých krajinách. 528. (BKLM.) Téhož léta poslán jest kardinál*) do Prahy od pa- peže Pia; a po sv. Martině [11. listopadu]**) jel z Prahy do Vratislavě města, kteréž se bylo zprotivilo králi Jiřímu českému. A tu on zjednal, že sú oni do Prahy přijeli k králi, a jemu se poddavše, za milost prosili.***) A kněz legát takto jest za ně mluvil: „Tito vy- slaní, na místě obce vratislavské, přišli sú k Tvé Milosti žádajíce, aby již všickni svárové a roztržky i nevole přestaly, a chtiece učiniti poslušenstvie slušné. Protož, najjasnější králi! rač Jasnost Tvá Královská milostivě jim odpustiti, což sú koliv a jakž sú koliv proti Tvé Milosti pročinili, a je laskavě na milost přijíti; neb na Tvú Velebnost Královskú přísluší milosrdenstvie.“ Potom předstúpili kněží a doktorové ode všeho kněžstva vratislavského, aby ráčil Jeho Milost se na ně milostivě ozřieti a jim to přestú- penie a zlý účinek milostivě odpustiti; a ač sú koliv poslední [k] Jeho Milosti, že chtí rádi všecko opravovati a za Jeho Milosti dlúhé zdravie Pána Boha prositi. Potom také i obecní, s velikú pokorú několikrát poklekše, ustavičně sú prosili, aby se na ně milostivě ohlednúti ráčil, vinni se dávajíce, že což koli učinili, zle a nepravě proti pánu svému učinili, pro Boha prosiece, aby jim to milostivě odpustil, že chtí rádi vždycky Královské Jas- nosti věrni býti „a za vaše dlúhé zdravie Pána Boha prositi i s dietkami“. A tak král po mnohém domlúvání milost jim dal a vše odpustil, poručiv jim, když se domuov navrátí, chudým i bohatým milost tu oznámiti. A po takovém jednání ten kardinál jel zase do Vratislavě se pány vratislavskými a odtud k polskému králi Kazimírovi; ale tu jest v Polště krále Kazimíra nenalezl, neb jest byl do Litvy daleko zajel. Potom z Polsky kardinál jeda, přijel k králi českému do Olomúce a odtud jel do Viedně k ciesaři Fridrichovi. *) Jeronym Lando, arcibiskup krétský. (Pozn. vyd.) **) Papežští nunciové vyjeli z Prahy počátkem listopadu a 11. listo- padu přijeli do Vratislavi. (Pozn. vyd.) ***) Stalo se 13. ledna 1460. (Pozn. vyd.) 156

Strana 157
529. (HLM.) Léta božieho 1560 ten týden před hromnicemi 1460 [2. února]*) král Jiří vyjel z Prahy do Olomúce a králová s ním. Potom když jest jel král z Olomúce zase do Prahy, ostatní týden masopustní přijel do Chrudimě. A tu sú k němu přijeli páni ra- kúští, žalujíce na ciesaře Fridricha pro falešnú minci, a chtiece s ním válku začíti. Ale král jim k tomu nesvolil. Tento ciesař byl jest pokojný jakž mohl najviece. Téhož léta králová Johanna při- jela do Chrudimě v pátek [15. února], druhý den po sv. Valentínu. 530. (KLM.) Téhož léta stal se druhý zmatek v penězích po sv. Jiří [23. dubna] v české zemi, tak že páni své lidi nuzili k tomu, aby jim penieze horské dány byly v úrociech, kterýchž jest málo těch časuov mezi lidmi bylo. A skrze to stala se veliká nesnáze mezi lidmi. Tehda král vida to, i zhladil penieze jiných zemí a učinil měnu, aby ty penieze nesli lidé k té měně. I dával za ně z své mince penieze; a z těch kázal dělati svú minci v Hoře. (B... A pak když přišlo sv. Jiří, nechtěli páni a panošie jiných peněz v úroce bráti než staré groše. A tu byl také křik mezi lidmi, ano lidé klnú a lají, a řkúce: „Aj, toť král náš, kterak nám dobře zpuosobil a zjednal, že připravil nás o naše statky, že peněz mě- děných dosti máme a nemóžem sobě za ně k své potřebě nic zdieti a kúpiti a zjednati.“ Takž potom o Božím těle [12. června zarazil král Jiří dobrý peníz český se lvem a rozeslal své úředníky penízeměnce takměř po všech městech českých, aby dobré peníze měnili české za rakúské černé. A tak měnili: kteříž byli s lepší přísadú stříbrnú, dávali za ně více horských, za zlatý po polu kopě gr. a po čtyřech gr., a při kterých méně, dávali méně dob- rých peněz; vídenských starých za kopu gr. čtyřidcet gr. hor- ských nových peněz.) 531. (B.) Léta téhož z dopuštění božího přišla rána egyptská do Čech a to po dvě létě, z nakaženého povětří a pro lidské hřiechy od Boha, že húsenic velmi mnoho bylo; a tak mnoho dřéví a štěpov po nich uschlo a zvláště u Hradce Králové. 532. (KLM.) Vše téhož léta Matyáš, král volený uherský, všechny města i hrady zdobýval, ježto byli Čechové od dvaceti let osadili, a mnohé škody holdem i bojem jim sú činili. Ale tento král nebyl jest ještě korunován na královstvie uherské proto, neb byla koruna z země uherské vynesena a vydána ciesaři do Vídně i s synem krále Albrechtovým, králem Ladislavem; a té koruny Uhruom vydati jest ciesař nechtěl. *) 18. ledna 1460. (Pozn. vyd.) 157

Strana 158
1461 533. (KLM.) Léta božieho 1461 král Jiří, český král, a Matyáš, uherský král volený, měli sú se sjeti spolu v Olomúci na Boží křtěnie [6. ledna]. Tu jest Matyáš nepřijel, než po posléch někte- rakú smlúvu mezi sebú učinili sú. 534. (KM.) Potom král Jiří vrátiv se do Prahy, ihned jel do Chbu, neb jest měl uložený sněm na hromnice [2. února] s kor- fersty, s kniežaty, s biskupy i s mnohými jinými z německých zemí. Tu jest přijel Fridrich, markrabě bramburský, korferst říše, kněz Ludvík bavorský, kněz Albrecht rakúský, ciesařuov bratr, kněz Hanuš z Mnichova, kněz Otta mladý z Bavor, lant- krabě z Hes, biskup z Freisinku, hrabě Vilém z Henneberka, radda mohuckého arcibiskupa, kardinálova z Augspurka radda, od bis- kupa konstanského radda, od biskupa z Eistetu radda, salcpurského radda, falegrafova radda, od burgundského kniežete radda, od hra- bě Eberharta radda z Virtemberka; od tovařistva, kteříž mají zna- menie sv. Jiřie; z měst říských, z města Ulmu, z města Aušpurk, z Normberka, z Řezna, z Štrasburku, z Retlinku, z Špýru, z Vurmusu; kněz Vilém, kněz Arnošt, saská kniežata a mišenští markrabie i jiní hrabie k tomu. 535. (KLM.) Téhož léta u veliký čtvrtek [2. dubna] Jošt, biskup vratislavský, na hradě pražském kázal proti krvi boží. Protož byla veliká búře v městě pražském proti tomu tlustému biskupu. A král toho času byl u Hory; a tehdy biskup přijel k králi. 536. (KM.) Téhož léta král Jiří vydal jest svú dceru králi*) uherskému Matyášovi k manželství. Z Prahy s ní vyjeli na letnice v pondělí den sv. Urbana [25. května]. 537. (BKM.) Téhož léta ten úterý [9. června] po Božiem těle vyhořalo Mýta polovici a zhořalo domuov na 133 a kostel krásný a zvonové, a k tomu několiko lidí; a jedna brána vyhořala a dvuor. 1462 538. (H—M.) Léta božieho 1462 ten týden po Božím křtění [6. ledna]**) vysláni jsú poslové do Říma ku papeži od krále české- ho, p. Zdeněk Kostka, p. Jan Malovec, p. Prokop Rabštejn, kancléř království českého, mistr Václav Vrbenský a mistr Václav Ko- randa z Plzně, aby kompaktát a arcibiskupa voleného, mistra Jana Rokycanu, potvrdil. Tíž poslové přijeli zase z Říma po ve- liké noci [18. dubna] v puol čtvrté neděle.***) 539. (H—M.) Potom obeslán jest sněm v Praze královským rozkázaním na den sv. Vavřince [10. srpna]. A tu to jisté posel- *) Kateřina. (Pozn. vyd.) **) Poslové vyjeli 14. ledna 1462 z Prahy. (Pozn. vyd.) ***) Poslové přijeli do Prahy asi 12. května 1462. (Pozn. vyd.) 158

Strana 159
stvie jest zjeveno a ohlášeno tak, že papež Pius nechtěl jest svo- liti k žádosti a k prosbám královým, aby potvrzenie učinil kom- paktátuov za ciesaře Sigmunda učiněných; a odpověd dal, poslav legáta Fantina do Prahy. A když to poselství činil a mluvil před králem i přede vším sněmem v Praze, tu jest mnohé věci mluvil k hanbě králi, a král jest jemu vše přehověl; a rozkazoval králi Jiřiemu, aby on a jeho manželka i děti na hradu pražském u sv. Václava přijímali pod jednú zpuosobú. Tehdy král Jiří svolav všecky z Čech, z Moravy, z Šesti měst, biskupy dva, olomúckého, vratislavského, pány, panoše, města — a králová Johanna také tu stála na pravici a synové na levici — i odpověděl mu král: „Teď chce pan papež, abych přijímal pod jednú zpuosobú, a že by mi chtěl lepšie královstvie dáti: ať vie papež, žeť já své viery neprodávám za královstvie, ale což nám dal milý Buoh poznati, já teď, manželka má i děti moje, pro tu krev velebnú i králov- stvie i hrdel stále hotovi jsme složiti.“ Tú řečí zarmútil náramně král odporné kalichu svatému a obveselil věrné Čechy, přiznav se zjevně k pravdě. Nebo již byli vypustili řeč o něm, že by ustúpil pravdy. A potom druhý den neb třetí*) kázal jíti toho Fantina proto, že viece mluvil, než jest potřebie bylo, a také, že byv prokurátorem královským na dvoře páně papežovu, jednal i mluvil to, což k hanbě králi bylo, ježto měl krále zastati, kto by proti němu mluvil, poněvadž od krále penieze za svú práci bral. I dal jej na Poděbrady do vězenie a tam seděl několiko nedělí. Také kancléře Rabšteina kázal jíti proto, že jest byl v Římě po jiných posléch ostal a jednal jinák než jemu bylo rozkázáno od krále; ale potom jest jeho propustil a úřad jemu zase vrátil. Také dřieve jmenovaného Fantina propustil jest**) a próvod jemu dal až do Řezna; a to skrze přímluvu Ludvíka, kniežete bavorského, a jiných kniežat německých. 540. (KL.) Potom když se zase vrátil do Vlach ten Fantin, nemoha se jinák vymstiti nad králem, i obžaloval krále před pa- pežem; a potom zapověděl jest papež biskupuom, aby žádného žákovstva na kněžstvie nesvětili a nepotvrzovali; a klatbu vydal na krále českého i puohon a potom odsudek, aby jeho za krále neměli, ani jeho poslúchali. 541. (H—O.) Téhož léta Vídňané zprotivili sú se ciesaři Frid- richovi, pánu svému. Tento ciesař nic jest válečný nebyl: ale Židy milováše, s nimi časté rozmlúvanie mieval a lichvy jich *) 14. srpna 1462. (Pozn. vyd.) **) 26. října 1462. (Pozn. vyd.) 159

Strana 160
1463 užíval, jakož o něm se hustě praví. Ten poče měšťan vídenských nenáviděti a je obtěžovati, ukládaje na ně lozunky: ale oni rady širší nemajíce, i zvolichu sobě bratra jeho, kněze Albrechta, také korytanského, jakožto i ten ciesař bieše. Ten kněz Albrecht tuhú válku s Vídenskými podjal, zbúřivše pány větší a movitější proti němu; a tak ono písmo božie poče se plniti, že bratr povstane proti bratru a jeden druhého zradí na smrt a láska sstydne, viera potuchne a budú lidé milovati sami sebe viece nežli Boha. I to knieže s Vídenskými oblehna ciesaře na hradě vídenském, tak jeho silně dobýváše, až svázán jsa ciesař a jako ztracený, jinam se vrci kam nevěda, i užíval po prosbách pomoci krále českého. A on nad biedníkem slitovav se, k prosbě pana Zdenka, svého purkrabie, i sebrav veliké vojsko, přitáhl k Kornumburku; a leže sám v něm, syna svého Viktorina s purkrabí pražským, panem Zdenkem*), k městu Vídni s vojskem poslal. A když tam oni přijeli a před předměstie přes Dunaj se převezše položili se, i opus- tili šturm k městu. Ale na městě tak mnoho jich měli neb málo méně než u vojště; a tak tu mnoho Čechuov zbito. A k tomu šturmu knieže Albrecht nedav odpierati, aby Čechové nebyli mordováni, i povolil ke vší smlúvě, což král Jiří jemu podal, a pravě tak, že ne pro ciesaře toho činí, ale pro krále českého. A tak král český v to se sám vloživ, i učinil mezi bratřími múdrú smlúvu a toho ciesaře jako od smrti a od záhuby jeho vysvobodil. A tak smlúvu učinivše vespolek (K. ale těch umluv sú sobě po- tom nedrželi), ciesaře propustichu a v moc krále českého vy- dáchu. (I. A král Jiří ciesaře dočkav, vzal ho u Dunaje a jel s ním do Kornemburka a tu od něho darován. Potom Holcar, puovod všeho zlého, čtvrcen a jiných devět stínáno Vídenských.) A tak král Jiří ciesaři jako najlepší přítel poslúžil; avšak napotom ten ciesař ne dobrým za dobré, ale vším zlým se zase oplácel, jakož o tom v dole bude povědieno.**) 542. (LM.) Léta božieho 1463 v pondělí masopustní [21. února] urozený pan Viktorin, pan Jindřich, pan Hynek, bratří z Kunštátu a z Poděbrad, synové krále Jiřího českého, vyzdviženi jsú za kniežata říšská, hrabě kladské a vévody minsterberské od ciesaře Fridricha římského skrze posly, pana Zdenka z Šternberka, pana Prokopa z Rabštejna, kancléře, a Jošta, sekretáře. A to se dálo na dvoře krále českého v Starém městě pražském. Při kterémžto času pan Kuna z Kunštátu svatbu jest měl. *) Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. (Pozn. vyd.) **) Rkp. L a M kladou zprávu tuto mylně na rok 1459. 160

Strana 161
543. (KM.) Téhož léta o sv. Janu Křtiteli [24. června] stala se veliká povodeň a náhlá tak, že u Litomyšle okolo Hrušové a v tom kraji voda lidi ztopila, dědiny zkazila, že potom nebudú moci orány býti. 544. (KMO.) Téhož léta pana Zdenka Kostku hrom jest obrazil u Hory na Vlaském dvoře. A toho času minemajstrem jest byl. 545. (I—M.) Téhož léta a druhého potom, totiž 1464, byl mor veliký v Čechách. 546. (HLMO.) Těchto let král Jiří tu zemi českú v utěšeném 1464 pokoji zpravoval až do léta 1464; kteréhožto léta bylo divné a veliké spojenie Saturna s Jovem, kteréžto počelo se v provodní sobotu [7. dubna] a trvalo za čtyři léta; v kterýchžto létech potom byl mor, hlad a války veliké. Ale v létech nadepsaných byl utěšený pokoj, že sú mnozí králové a kniežata přiezeň vzka- zovali králi Jiřímu; kteréž on jest mířil a v pokoj uvozoval. A mnoho dobrého učinil jest zemi české . . . 547. (M.) Léta téhož mistr Václav z Dráchova umřel jest na den Božieho vstúpenie [10. května]. Ten mistr byl jest tak tichý a pokorný a trpělivý, že nebrzo kdo jeho mohl shledati k hněvu popuzeného. 548. (LM.) Léta božieho 1465 král Jiří svolav obojí stranu, 1465 dopustil toho, aby před ním hádali se česky protivníci s hradu Hilarius a Křížanovský*) s mistrem Rokycanú. I přemoženi súti mudrlanti mocnými duovody Písem svatých a v hanbu uvedeni. Tu páni světští počali proti sobě jako meče vytahovati. Nebo od té chvíle Konopišťský, Zajiec, Klenovský, Burian, Dobrohost a jiní skrze posly na se hleděli, odstúpivše od krále; item města některá, Plzeň, Budějovice a v Moravě Olomúc, Brno, Znojmo, Jihlava; item v Slezích všecka takměř města; item ciesař s krá- lem uherským ... 549. (H—O.) Pak téhož léta král kázal oblehnúti Corštejn na Moravě; a tak jeho dobyv panu Hynkovi**), i dal hrad Krají- řuom***). Nebo pan Hynek nikoli nechtěl pod krále slušeti. 550. (HKO.) Téhož léta ciesař Fridrich poslav po pana Zdenka *) Hádání se konalo 7. února 1465; děkan a administrátor Hilarius Litoměřický a Václav Křižanovský, kazatel kostela pražského, mistr svobodných umění a doktor theologie, byli odpadlíci od strany pod obojí. (Pozn. vyd.) **) Hynek Bítovský z Lichtenburka. (Pozn. vyd.) ***) Král Jiří daroval hrad Krajířům a Štěpánu Bítovskému, bratru Hynkovu. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 11. 161

Strana 162
Konopišťského, i pozval ho k sobě a s ním poče vše zlé kovati. A tak jemu Vitoraz*) dal pro ono poslúženie, když ho král na Vídni retoval, že by on pan Zdeněk toho najvyšší póvodce byl. Ale to jest proto ciesař učinil, aby téhož pana Zdenka proti králi zbúřil, jakož se tak i stalo. 551. (H—O.) Téhož léta**) přijel jest do země z Vratislavě pan Jošt, syn Rosenberského, kterýž byl biskupem vratislavským a křižovníkem strakonickým a proboštem kostela hradu pražského. Tento biskup, přijev na Strakonice, i obeslal pana Zdenka Kono- pišťského a jiné mnohé pány; kteřížto přijedše k němu, i položili sobě sněm na Zelené hoře. A tu byli: pan Jan z Rosenberka, bratr toho biskupa, pan Zdeněk Konopišťský, pan Burian z Gutšteina, pan Bohuslav Krušina z Švamberka, pan Jan Hradecký, pan Linhart z Gutštejna a z Klenového, pan Vilém Zajiec z Hasen- burka, pan Jan Zajiec z Kosti, pan Ilburk z Budynic, pan Dobro- host z Prostého,***) pan Děpolt z Risenberka a z Vilhartic a jiných mnoho. Tyto všechny svrchupsaný Jošt obeslav, i učinili sněm na Zelené hoře u pana Zdenka, a tu sobě zápisy udělavše, i počeli se hned králi protiviti a jeho nechtěchu v ničemž poslúchati; ale časté sněmy činíce, vždy sebe potvrzováchu zápisy. Neb sú měli sněm jeden v Krumlově u Rosenberského, druhý na Třeboni, třetí v Strakoniciech, čtvrtý na Zelené hoře, pátý na Kladrubích, šestý opět na Zelené hoře. A tak stvrdivše se a papeže sobě ufa- sovavše ciesařovým návodem a krále uherského. 552. (GK.) Téhož léta v středu [25. září] před sv. Václavem byl sněm v Praze. Na kterémžto sněmu pan Jan Zajiec z Kosti s panem Jaroslavem, páně Zdenkovým synem z Konopiště, dal králi Jiřiemu poselstvie ve všem sněmu od kněze Jošta, biskupa vratislavského, od pana Jana z Rosenberka, od pana Zdenka z Šternberka, od sebe sám a od pana Oldřicha, bratra svého, i jiných přátel svých. A tu jest král tázal jeho, kteří sú to přietelé jich, aby je jmenoval: a on jest žádného viec nejmenoval. Tito páni jmenovaní dávali sú králi vinu z toho, řkúce: že by korunu choval proti právu země; také že by minci lehkú dělal; a že práva nejdú, jakož sú za starodávna vysazena v zemi české; také že roz- dává sirotčí statky i vdovské proti řádu a právu; také pánuov že by do rady nepojímal, ale měšťany atd. Potom Králova Milost *) Zdeněk dostal Vitoraz již v první polovině roku 1463. (Pozn. vyd.) **) V druhé polovině měsíce dubna. (Pozn. vyd.) ***) O .. . .. a z Tajna hořejšieho biskupova ... 162

Strana 163
neráčil jest sám od sebe žádné odpovědi dáti, než podal toho na pány, na zemany i na města, byli-li by s nimi v té při, anebo kto z nich, aby pověděli. A páni vyprosivše sobě potaz a přišedše zase, toho sú za odpověd dali Králově Milosti přede vším sně- mem i před panem Zajiecem; že sú o tom nic nevěděli až do té chvíle; a což jest pan Zajiec tuto mluvil a poselstvie dál od na- předpsaných pánuov i od sebe, že sú toho neměli učiniti bez jiných pánuov vědomie a vuole. 553. (KLM.) Léta božieho 1466 čteni sú výpisové svobod 1466 v Praze na sněmu v puostě v suché dni [26. února až 1. března].*) A král mluvil jest sám na sněmu, řka: „Což mi páni dávají vinu, jestliže mám co z těchto věcí opraviti, chci rád opraviti, jakož se pánuom zdáti bude i zemanuom; a též zase páni ať mi odčiní, co sú proti mně učinili.“ Ale tu sú páni k tomu sněmu nepřijeli. A tak proti králi se pozdvihli: a najviece Zdeněk Konopišťský pány k tomu navedl, aby proti králi Jiřiemu byli. 554. (KLM.) Potom léta božieho 1467 uložen sněm na hrom- 1467 nice [2. února] v Hradci Jindřichově. K tomu sněmu vyslal král kněze Konrada z Slez, biskupa olomúckého, pana Zdenka Kost- ku i jiné pány; a tu sú okázali výpisy práv a listuov a desk, což se svobod zemských dotýče, na Karlštejně vypsaných. Tu jest Zdeněk Konopišťský lehce sobě vážil práv a svobody, řka, to, což na Karlštajně zápisuov jest, že za groš nestojí. A k tomu jest mluvil, aby ciesař římský práva utvrdil listem a svú pečetí, a pravě, že král český jest man ciesaře římského. Na to jemu od- povědieno, že král český nenie manem jeho, aniž kdy jest slý- cháno, by kdy předkové krále českého byli manové ciesařovi. Než když ciesař chtěl na korunovanie jeti, tu má král český po- slati tři sta oděncuov neb tři sta hřiven střiebra: ale i to již král český obdržal na ciesaři Fridrichovi na budúcí časy, aby jedno puol druhého sta oděncuov aneb puol druhého sta hřiven vydali králové čeští ciesařuom. 555. (KLM.) Téhož léta kněží římské strany v městech papežo- vým rozkázaním klatbu činili sú na krále: jakožto v Plzni, v Bu- dějovicích Českých, v Hradci Jindřichově, v Jihlavě, v Brně, v Olomúci i jinde, aby krále českého za krále neměli a to proto, nazývajíce jeho kacieřem býti, že přijímal tělo boží a krev boží *) V udávaní zpráv k 1. 1466—1470 rukopisové, co do počtů let, téměř všickni sobě odporní a vesměs chybní jsou. Pročež zprávy zde uvedené tak pod léta svá rozloženy jsou, jak se s historickou pravdou z jiných původních pramenů místněji poznanou srovnávají. 163

Strana 164
pod obojí zpuosobú a jiným v svém království dopustil a toho ustúpiti nechtěl; a proto potom války veliké vznikly v zemi. Item o ten artikul král Jiří učinil jest poselstvie ku papeži do Říma, aby dal jemu slyšenie. Toho jest papež učiniti nechtěl. A tak ty věci k nižádnému konci slušnému dokonány nebyly. Tehdy kněží římské strany mší neslúžili, nekřtili, nezvonili, ne- pochovávali a řáduov nečinili, jediné aby lidu proti králi Jiřímu pozdvihli. (HI—M. Kto pak zpuosobil jest tu klatbu a ty nesnáze na Čechy, jediné Hilarius doktor a Křižanovský s kapitolú hradu pražského; neb sú byli tu kanovníci, jeden probošt a druhý dě- kan; papeže Pavla nabádajíce, aby na Čechy kříž vydal, jakož se jest i stalo. A protož když se hrabalo k těm válkám, týž Hila- rius a Křižanovský, poběhlci od viery, pobravše klenoty kostelní z hradu pražského, i utekli do Plzně a nechali na hradě tří neb čtyr svých v kožinách beraniech, ale popelice s sebú na Plzeň pobrali. To znamenavše mistři a kněží pražští s mistrem Roky- canú, mluvili králi Jiřímu: „Aj, již přístup slušný, poněvadž doktorové hradští utekli s hradu k nepřáteluom, králi svému nevěrně udělavše, dajtež tam na jich miesta mistry a kněží pod obojí zpuosobú a budeť jednota dole i nahoře.“ Králi nezdálo se to za slušné; mohlť dobře; tehdáž člověk, když muož, nechce, potom, by pak chtěl, nebude moci. Odpověděl král mistru Ro- kycanovi: „Mistře, dostis mistroval; nechť my již také mistru- jem.“ A ihned šly naň nesnáze veliké od té chvíle. Mistr Roky- cana již ne tak k němu chodil... Takž potom týž Hilarius apostata i Křižanovský více se do Prahy nevracováchu, neb jim byla vavá . . . 556. (H—O.) Téhož léta potom král Jiří znamenav to, že páni již jmenovaní, což sú pod přikrytím práv a jiných věcí světských jemu vinu dávali, urozuměl a poznal býti skrze papeže a biskupy olomúckého, niského i kněží jinú, ano již zjevně káží v kosteléch, kaceřujíce krále i jiné Čechy a Moravany pro přijímanie pod obojí zpuosobú. A vida těch pánuov proti sobě zlú vuoli a již déle jich nepravosti nad sebú trpěti nemoha: i odpověděl na den sv. Jiří [23. dubna]*) těm pánuom českým; a oni tomu nedověřili a brž v posměch to měli, že jest byl řekl jim sedm zámkuov jed- noho dne pojednu oblehnúti, jakož se jest pak tak i stalo. Takž král Jiří s pány svými věrnými sebrav pole, hned ten týden po *) Král Jiří vydal odpovědné listy 20. dubna 1467. (Pozn. vyd.) 164

Strana 165
sv. Jiří oblehl jest jednoho téhodne tyto zámky: Rúdnici, Hra- dištko u Rúdnice, Šternberk, Konopiště, Leštno, Kostelec na Sázavě; a Hradečtí oblehli Vřešťova panu Zajiecovi. U Rúdnice málo víc než čtvrt léta leželi, až jí i dobyli; a potom Kostelce dobyli, kterýžto sú rozbořili; potom Leštna dobyli a vypálili, potom Šternberka na Sázavě dobyli a zbořili jej. A potom téhož léta také král dobyl Chvatěrub. Také Hradečtí dobyli Vřešťova, hradu páně Zajiecova. Také Písečtí a Vodňanští dobyli hradu Mladějovic Janovi Vrábskému, služebníku páně Zdenkovu z Štern- berka. 557. (KLM.) Když se to stalo, že obležení biechu ti hradové: tehda Zdeněk Konopišťský přijev na Jihlavu, odtud mnohé škody učinil jest braním, pálením, mordem; též s Jindřichova Hradce, též s Olomúce, s Znojma, s Plzně i s jiných zámkuov v Čechách i v Moravě, tak že několiko set vesnic i městeček spáleno jest. Také Staré Brno i klášter králové spálen jest. 558. (KM.) Téhož léta pan Sigmund Perštejnský, pán mladý, jat jest na Brno a pan Jan Košmberský spolu u vězení byli sú a pan Kamaret*) zabit jest. 559. (H—O.) Téhož léta knieže Jindřich, syn králuov, dobyl Frimburka Varlejchova a Žihobec Húsetovi**), a to obé jest vypá- leno a rozvaleno. Odtud jeda knieže Jindřich, přijel k Bechyni; a pan Bechyňka***) k němu přistúpil a s ním byl; a proč to učinil, to opustím psáti. Odtud knieže Jindřich táhl s vojskem a s panem Janem z Rosenberka k Hradci Jindřichovu a před ním leželi až přes sv. Havel [16. října]; a nedobyvše, rozjeli se ruozno od něho. 560. (H—O.) Téhož léta, když ty hrady svrchupsané obhá- niechu a starší syn králuov, knieže Viktorin, ležal u Šternberka: tehdy Slezáci a Srbi obehnali Minsterberk ve Sleziech. A knieže jeda retovat i porazi je na hlavu; a tu jich mnoho dobrých lidí zjímáchu. Neb oni Němci na Frankštejn utekli biechu a knieže s svými tu je obehnav i po několiko dnech brzo jich dobyli a děla pobrali vratislavská, budišinská, niská, což jich koli na poli měli a s sebú do Prahy přivezli; číslo pušek velikých i malých na čtyři sta; a což vězňuov rytieřských bylo, ty na vieru a na čest dávali, a řemeslníky a měšťany šacovali. 561. (H—O.) Potom po sv. Havle [16. října], když měl Kono- piště ztracen býti a již neměli na něm co jísti, poslal jest král *) Purkart Kamarét ze Žirovnice. (Pozn. vyd.) **) Jan House ze Žihobce. (Pozn. vyd.) ***) Burian Bechyně z Lažan. (Pozn. vyd.) 165

Strana 166
1468 polský vejvodu svého*) a jiné pány do Čech, by mohli tu válku staviti. A tak že sú ti poslové příměří uložili, až do sv. Šebestiána a Fabiána [20. ledna 1468]**) mezi králem a pány; potom opět od- ložili další příměří až do Božieho vstúpenie [26. května]. A tak toho hradu nedobýváchu v tom příměří, než osadivše bašty krá- lovi, i leželi tu na nich. Ale Zdeněk nižádné smlúvy nedržel, co radda polská učinila. Neb hradu neměli špihovati, ani***) pak zatím špihovali velmi všemi potřebami. 562. (KLM.) Léta božieho 1468 král Jiří český poslal syna svého, kněze Viktorina, do Rakús; a tu osadiv Štokravu u Du- naje, činil jest škody veliké Rakušanuom. Pan Zdeněk zvěděv to, i sebral se s lidmi, co mohl najviece, a táhl jest k Štokravě, chtě poraziti kněze Viktorina. Tehdy král Jiří zvěděv to, i poslal jest něco lidí ku pomoci knězi Viktorinovi. Uslyšav o tom pan Zdeněk, i utáhl jest pryč od kněze Viktorina, nesměje se s ním potkati. A tak král Jiří pomohl jest jemu, aby z té posádky ujel. V tom času stalo se, že král uherský Matyáš odpověděl knězi Viktorinovi i lidem jeho; a on oznámil to otci svému. A v tom král Matyáš přijel jest na pomoc Rakušanuom s množstvím lidu a položil se u Lavy města a zákopy udělal okolo vojska svého. A když to zvěděl král Jiří, zbíral jest pole, což mohl najviece, i táhl sám osobně proti němu a ležal jest proti králi uherskému tři neděle, škodíce sobě na lidech i na statciech. Potom táhl jest do Moravy a tu jest sobě vojsko zpravoval; kdež sú pak i mo- ravští páni na pole s ním táhli. A on zpraviv sobě vozy i do vo- zuov lidí, i táhl zase k Lavě. A tito jsú jeho vojsko zpravovali: pan Kostka, pan Pardus†), pan Jeník††), pan Šárovec, Michálek z Vorly, Zmrzlík ††). A když král uherský seděl u Lavy, maje množ- stvie lidí papežských i ciesařských, kdež jest byl i pan Zdeněk, nepřietel krále Jiřího, poslal král uherský do vojska krále Jiřího Francetł††) s jinými mnohými, aby mu lidi z vozuov vylúdíc na dvé roztrhli a tak někde aby jej porazili. Oni však toho bránili tímto během: pustili proti nim něco jiezdných, a potom pojavše dva řady vozuov, táhli sú na ně i s pěšími a tak sú je k běhu připravili, *) Z Ostroroha. (Pozn. vyd.) **) Do 25. ledna 1468. (Pozn. vyd.) ***) „Ani“ zde znamená tolik co „a oni“; „an“ v starých knihách jen stažené „a on“. †) Jan mladší Pardus z Vratkova. (Pozn. vyd.) ††) Jeník mladší z Mečkova. (Pozn. vyd.) †††) Václav Zmrzlík. (Pozn. vyd.) †ł††) František z Háje. (Pozn. vyd.) 166

Strana 167
že sú je vehnali na Martinice a tu sú jich šturmem dobyli. A král uherský znamenav to, táhl na vojsko krále českého se vší svú mocí. A král Jiří také táhl za svými u vozích a s vozy. a potom pěší a jiezdné vypravil proti němu. A těmi houfy tak proti sobě točili, že sú sobě tím točením vozy zmátli; pak zpravivše zase vozy, táhli sú do nich. A pan Zdeněk Konopišťský znal to dobře, co se s nimi děje; i ponúkal krále uherského, aby na ně udeřil a s nimi se bil, že nynie má čas, poněvadž vozy měli roztrhané a lid na dvé rozdělený. Ale páni uherští a rakúští neznali sú po- ložení toho lidu jako pan Zdeněk; než vidúce Čechy, že se bitvě vždy mají, svedli s toho krále uherského, jak sú uměli, aby se nebili spolu. Tu sú z Martinic vězňuov dobyvše, k králi je při- vedli a král je slibem zavazoval. Pak král Jiří rozpustil pole a syna svého Viktorina nechal na Třebíči s Václavem Vlčkem a s několika tisíci dobrými lidmi. A král uherský přitáhl jest k Třebíči a knieže Viktorin vyjel proti němu z města a počal se bíti s ním. A tak knieže Viktorin vida, že proti němu odolati nemuože, i vjel jest na klášter třebický s lidem svým a král uherský po něm; a tu jej oblehl a město vypálil a dobyl. A opět král Jiří zvěděv to, sebrav lid táhl jest proti králi uher- skému synu svému na pomoc; a před sebú vyslal druhého syna svého Jindřicha s vojskem a pan Kdulinec*) byl hajtmanem. I na- pravivše sobě vozy, táhli sú k Třebíči a položili se pod jedním vrškem a na to sú nemyslili, ani toho rozvažovali, by jim ten vršek měl býti ke škodě. Nebo král uherský vtrhl jest na ten vršek s děly a bil jest jim do vojska a velikú jim škodu činil. Tehdy nemohúce oni toho jinák zniknúti, i vykopávali sú se a kryli se v těch zákopích. Tu král uherský pustil na ně něco lidu svého přes vodu, aby s nimi harcovali; i porazil je pěší a několik praporcuov jim vzal a sám jest také tu raněn byl. Tehdy ihned král Jiří táhl jest opět do Polné, aby tu vypravil co najviece lidu na pomoc synu svému Jindřichovi; a tu jest dělal hajtmany pana Hrabaně a nad vozy pana Jeníka. A takto k nim král Jiří mluvil, pamatuje je: „Moji milí páni, přijde-li nač, bíte se s těmi odpovědníky zmužile, jakž na dobré lidi sluší. A oni takto sú se k tomu strojili: zpravili sobě čtyry řady vo- zuov, a zpravivše do nich jiezdné i pěší, i táhli sú k Třebíči. I při- táhli sú pak k jednomu potoku, kdež ležel lid krále uherského; a oni táhli na ně, chtiec je poraziti. Tito pak zastavili sú sobě vozy u toho potoku, čekajíce jich. I nezdálo se jim dobře; i mluvili *) Petr Kdulinec z Ostroměře. (Pozn. vyd.) 167

Strana 168
sú k tomu, aby přetáhli ten potok bránami. I přeplavovali sú sobě vozy přes ten potok. A onino tehdáž na ně táhli, chtiece tu na ně udeřiti. Tehda tito zavřeli se u voziech za tím potokem, chtiece se tu brániti; a někteří páni s koní doluov mezi vozy sse- dali, domnievajíce se, že jim budú k vozuom šturmovati. Ale oni pojezdivše okolo nich, táhli sú na stranu k jedné březině. Tu pan Jeník mluvil jest k hajtmanuom a ku pánuom prosiec, aby jemu pomocníky dali, že tomu sám dosti učiniti nemuože, by jemu se ti kams děli, kteří sú jemu před řadú jeli; i prosil jest za pana Klu- sáčka, aby jemu ku pomoci dán byl. A tu teprv pan Jeník hnul vozy; a to proto, že sú sobě byli na tom kladení vozy velmi stěs- nili. Tehdy vidúce to lid krále uherského, i táhli sú na ně: a oni opět zavřeli se u vozích, zpravivše sobě děla a hákovnice na krajní vozy. A střieleli na ně, i odbili je od vojsky; i odbivše je, táhli před se k Třebíči. I táhli k tomu vršku, s kteréhož sú bili prvé do vojska kniežete Jindřicha, zpravivše sobě jedno dvěma řady vozy. A to proto dvěma řady táhli k tomu vršku, že sú se nadáli, že jim toho vršku brániti budú, aby sobě placu nestiesnili. A tak sú se na tom vršku položili zase čtyřmi řady, jako prvé táhli; a tak se krále za nic nebáli. Potom knieže Viktorin s pomocí bratra svého proskočil jest z kláštera do vojsky bratra svého v neděli svatodušní v noci na pondělí ráno [z 5. na 6. června], ale klášter svými osadiv. A když sú oni potom s toho vršku chtěli zase doluov táhnúti, takto sú táhli: kázali sú ohně dělati, štur- movati, pískati a bubnovati; a sami což sú mohli najtajněji do- luov s vozy zpravili se a před vojskem kněze Jindřichovým se položili. A to proto sú učinili, aby jim na hýbaní vojska nějaké škody neb hanby neučinili. A odtud potom hnuli se spolu s kněze Jindřichovým vojskem zase k Polné od Třebíče. Tu pak lid krále uherského přitáhše za nimi, pozadu do vozuov jim vskočili, ale zase je vybili. A pan Jeník hned tu pojav z svého vojska dva řady vozuov, i táhl jest na ně, chtě se s nimi bíti; ale onino sú se s nimi potkati nesměli a ku pánu svému s chvátaním se obrátili. A tak sú Čechové k Polne k králi svému zase brannú rukú přitáhli a to všecko skrze vozy. Ale král uherský proto vždy pilen byl dobývati kláštera tře- bického. Jakož pak potom v puol druhé neděli ti, kteříž byli zuostali na klášteře, nemohúce se tam déle zdržovati pro nedosta- tek potravy, neb sú již tam koní bez mála na tři sta snědli v tom obležení, nemajíce co jiného jiesti, i poddali sú klášter králi uher- skému pod takovú umluvú, aby je král propustil svobodné a beze 168

Strana 169
škody. A v tom obležení na tom klášteře jednoho dne zabili sedm- desáte koní a ti sú všickni snědeni v jednom témdni. Nebo tam lidu bylo přes čtyry tisíce, žen na tři sta, krom dětí, kteříž byli z města Třebíče na ten klášter utekli. Král tehdy propustil všecky, dav jim pruovod, a poslal s nimi své služebníky až do Mezříčí. Potom král uherský osadiv klášter svými, i jel k Brnu. Potom oblehl opět klášter Hradiště u Olomúce a k tomu manil sobě zemi moravskú, na pomoc maje všecka města hlavní. 563. (H—O.) Tuto o Rosenberském*) chci povědieti. Neb když král Jiří sněm veliký svým v Praze položil bieše, ještě před po- četím těchto velikých válek a těžkých záhub: tehdy pan Jan z Rosenberka, zapomenuv se nad svú pečetí, kterúž přiložil na oněch sněmiech panských, o nichž nahoře psáno, i jel do Prahy za glejtem na tento králuov sněm. A před vším sněmem jal se tak mluviti a velmi zakazovati i s přísahami, že by měl to všecko ztratiti, což má, že proti králi a proti zemi této nikoli býti nechce, ale že chce věrně a pravě Čechuom pomáhati. A tak léta 1467 s králem byl, ale jakž takž. A když odstúpiti od krále mysléše, najprvé Budějovské namluvil; i poslali po legáta**) a on přijev do Budějovic, i rozhřešoval a kázal jim mše slúžiti, aby jedno proti králi válku vedli; a též právě i v Krumlově učiniechu; neb ni- kdiež neslúžiechu, kteříž pod jednú zpuosobú rozdáváchu, ktož by proti králi války nepozdvihli, od té doby, jakž papež kruciátu a klatbu vydal na zemi... I tak tento Rosenberský pánuom oněm pečet přiloživ, proti nim činil, jsa s králem proti nim. Pak potom odstúpiv od krále, zastavenú čest a vieru králi i sněmu propadl selhav. A tak na obě strany vrtlákem ostal a mantléřem. A snad proto, že onen bratr jeho***) najprvní příčina a puovodce toho zlého bieše, což se v zemi páchalo. A sám potom zlú smrtí hořem umřel, když ho knieže Viktorin porazil z Slezáky a s jinými Němci. A tak ten biskup Jošt umřel; neb se jest často tím chlubil, řiekaje: „Jižť sem mezi Čechy sekerku uvrhl, kteráž se z nich ne brzo vyřeže.“†) A tak tento rod svým králuom a pánuom činí, *) Jan z Rožmberka. (Pozn. vyd.) **) Vavřinec Rovarella, biskup ferrarský. (Pozn. vyd.) ***) Jošt z Rožmberka, biskup vratislavský, jenž zemřel 15. prosince 1467. (Pozn. vyd.) †) Spisovatel zde znamenitě křivdu činí biskupu vratislavskému, Još- tovi z Rosenberka. Tento mírný a ctihodný prelát byl se arci l. 1465 za- psal jednotě panské proti králi Jiřímu: ale že k válce nejen nepopouzel, alebrž i věrně se snažil, aby ty různice konečně ku krve prolití nevedly, to z hodnověrných pamětí věku tohoto i ze vlastních psaní jeho jisté jest. 169

Strana 170
jako někdajší oni Vršovičané, nad nimiž nezmešká Pán Buoh pomstíti, toť shledáno bude bohdá skuoro na nich. Tento pak Jan z Rosenberka učiní stánie s panem Zdenkem; a za tím stáním páně Zdenkuov syn pan Jan, sebrav se s svými a s panem Janem Hradeckým, i táhl s mocí k Tajnu na Vltavě a ten vypálil. Odtud táhli k Vodňanuom, a přijevše na Vstrp, i uděláchu tu zálohu v Kraví hoře v tom lese. A tak když se jiezdní k městu okázali, tehdy oni z města kvapně se vysuchu a bez šiku honiechu; a nepřátelé jich uhlédavše taký nepořád, i ši- kovavše se úprkem na ně tažechu, an již k Cizenicuom*) vyjeli k mostu; a tu v ně vskočivše i nedáchu jim ani vozuov strhnúti, ale je bijiechu té puol míle až k městu a vozy a děla jim pobráchu a jich mnoho zbiechu, a ostatek zajemše, i hnali na Hradec. A tak bieše zbitých a zjímaných na puol čtvrta sta, a tak je na Hradec dovedše i šacovali. To stalo se léta 1468 ten úterý [19. července] před sv. Jakubem. A tak pan Jan z Rosenberka přijav od onoho legáta rozhřie- šenie, jakož nahoře povědieno, i odpovie králi a na Budějovice zjedná, že pana Zdenka pustiechu. A tak odtud sjezdy činíc, zemi hubiechu a pálichu, což se jim neholdovalo, odtud s jedné strany a s Zelené hory s druhé strany. A lidi jímajíc šacováchu a rozličnými mukami mučíchu je pro penieze; a by pak byl naj- chudší, koho sú dosáhli, toho sú vždy mučili, až vyžebře několik zlatých jim musil dáti, aby při životě ostal; ač pak mnohé mučíc ochromováchu, že pak do smrti potom dělati nemohli a mnoho jich zmořiechu. A královští dotud trpěvše, i jechu se též právě činiti. A tak mezi sebú hubiechu zemi s obú stranú až v Plzenště málo která ves celá mohla nalezena býti. Též i v Práchenště, též v Bozenště i v Bechynště, i okolo Krumlova, i po vší Moravě a po Sleziech. A tak se tyto všecky země hubiechu ohněm a jímaním sedlákuov, nedadúc jim dělati. 564.—566. (K—O.) Téhož léta na podzim**) zabit jest pan Zdeněk Kostka na Moravě; a drahně čeledi krále Jiřieho zbili a zjímali mezi Šternberkem městem a mezi Zábřehem; a tudy sebe velmi posilnili. (M. Toto se jest u Zvole panu Kostkovi přihodilo, že když sú naň nepřátelé táhli, tehda oni sú stáli u vozích připravených k bitvě a oni sú na ně nesměli. A jim se zdálo, že tu ležíc, že by miesto měli bahnivé; i překládali sú sobě vozy takto: hnuli sú *) Čičenice. (Pozn. vyd.) **) Zemřel v Zábřehu 2. října 1468. (Pozn. vyd.) 170

Strana 171
všemi řady pojednú a v záloze nechali sú sobě nazad lidi; a to proto, jestliže by jim chtěli vozuom překážeti aneb z zadu do vozůov vskočiti, aby s těmi vozy toho bránili. I kdež sú oni kla- dení nic nebránili, než za vozy jim sobě vojsko zavřeli, i neopa- třili sú sobě toho, kto by jim před těmi vozy a řady jeti měl. Tehda vozataji meškali předse za jinými vozy a tak sú je vozy ohalili a tak ti dobří lidé nazad zuostali; a v tom na ně jiezdní houfy dojeli a je potlačili; a při tom času i pana Bořka sú jali. A jestliže by na tě kdy k tomu podobné přišlo, uměj se toho vystřieci takto, aby se opatřil dobrými lidmi nestrašlivými, aby před řady jeli a mezi deseti vozy vždy jednoho zprávce aby měl, a to proto pro dotrhání vozuov i pro zastavení. A když sobě to tak zřídíš, tak se té příhody vyvaruješ.) 567. (H—O.) Téhož léta umřel urozený pan Michalec, příjmím Kruhlata, a tak jest ta korúhev zhynula; neb on poslední bieše a dětí s svú paní neměl; a tak dědic jest po něm neostal. 568. (G—O.) Léta božieho 1469*) póvodem Konopišťského a 1469 některých pánuov českých král uherský Matyáš vtrhl vojensky do Čech, jímaje, pále, morduje až pod Lichtenburk, kterýž mu měl zradú dán býti; ale se to zrušilo. Tu pod Lichtenburkem u Ro- nova a Vilémova král Jiří přijev s vojskem, i obklíčil jej, že jest nikam nemohl pro Železné Hory. Tehdy on vida, že moci proti králi Jiřímu nemá, poče rokovati skrze pana Albrechta Kostku, žádaje stánie. A král Jiří milostivý, vida jeho ztraceného a moha jeho mieti tu po své vuoli i se všemi pány, svými nepřátely, a jim odplatiti zlým za zlé, i po jich tadincích učiní s nimi stánie a je odtud propustí**). Ježto ta smlúva stala se z strachu a bázně, vida, že toho času veliké množstvie Čechuov přibylo k vojsku krále Jiřieho, žádostivi jsúce nepřátely své zkrotiti a jim rohy srážeti; a velmi za zlé měli sú králi Jiřiemu, že s ním v smlúvu vstúpil. *) Někteří rkpp. omylně kladou příběh tento na rok 1468; z čehož někteří, zvláště uherští historikové, příčinu brali, pochybovati o ději tomto dokonce. Král Matyáš v kruté zimě hnul se z Brna do Čech po neděli masopustní, t. j. po 12. únoru; 19. února již přitáhl byl pod Chru- dim; 24. února vytáhl král Jiří s vojskem svým z Kutné Hory proti němu; 10. března již pověst o stání u Vilémova učiněném roznesla se v Řezně na sněmu říšském zde držaném; avšak dne toho, v kterémž to stání uči- něno, určiti nelze. Vůbec ve chronologii těchto důležitých časů, jakož i nahoře dotčeno, dosaváde u všech historiků domácích i cizích mnoho nejistot a zmatků pozorovati jest. (Srovnej také níže přídavky z rkp. vyšehradského O.) **) Úmluva vilémovská se stala 27. února 1469. (Pozn. vyd.) 171

Strana 172
Nebo knieže Viktorin byl toho o jeden den poobmeškal; ten by byl k té smlúvě nikoli nedopustil. Než chudina ti sú vždy po- nutkávali pány, aby někto vždy na ně počal. Neb již to byl král Jiří dobře znal, že ztěžka tomu by co odolal a obránil, by jediné byli co počeli; tak sú velmi na něho chtivi byli, jakožto na vraha svého. Takž pak nazajtří oba dva králové sšedše i šli sú spolu do jedné velmi špatné jistebky, v ty časy spálené, a tam sú sami mezi sebú rokovali; a co sú rokovali, žádný jest nevěděl. Potom lidé jedúce zase, láli sú a přimlúvali králi Jiřiemu; neb jest v tu noc bylo přibylo lidu českého na několiko tisícuov, radujíce se tomu, že se mají již nazajtřie bíti; a chudina jsúci pohotově s oštípy, s kyji, s palicemi, cepy, s sudlicemi, s samostřiely, jakž kto mohl. Ale král toho nikoli dopustiti nechtěl; a snad proto král Jiří učinil ty smlúvy, neb témuž králi Matyášovi byl dceru dal ten rok, kterýž jest korunován; neb oba, i onen v Uhřiech i tento v Če- chách, za krále vyzdvižena biešta; a tam v Uhřích brzo dcera krále Jiřího umřela jest a neviem kterak, od Boha-li čili s příčinú zlých lidí. I snad pro tu příčinu král Jiří nedopustil na ně, aby tu byli zmordováni; čili proto, aby krve veliké prolitie se nestalo. Ale oni, byť byli takú moc měli, krále Jiřieho s Čechy by nelito- vali, ani jim odpustili. A kterúž koli Uher smlúvu učinil a co jest králi Jiřímu sliboval, toho nic nedržel. Neb sú byli stánie učinili od Nového léta [1. ledna] až do roka se všemi pány odpornými, a toho jsú nezdrželi za malú chvíli, až sú zase válku zdvihli, a zemi hubili a pálili jako kdy předtím. 569. (H—O.) Téhož pak léta král uherský v Olomúci valný sněm svým všem položil; a na tom sněmu byli sú všickni páni z Moravy i z Čech, jeho pomocníci, i z Uher. A tu sobě ho za krále vyzdvihli, pan Zdeněk se všemi jinými jeho pomocníky. A král je úřady podělí smiešnými přieliš velmi: neb pana Zdenka*) učinil najvyšším zprávcí zemí královstvie českého, pana Rosenberka**) komorníkem, a tak jim úřady rozda královstvie českého a sám hned králem českým i uherským psal se. Ale tomu králi trudno do Prahy bieše přijeti ani na Karlštejn, aby koruny české sobě dobuda, i mohl se právě králem českým a ne lživě psáti. Pak oni volivše sobě dobrovolně Jiří za krále, nad ním zrádně učinivše, i tohoto pak Valacha již sobě volili, aby tudy omluvu měli, že vedlé svého pána činie, což činie. 570. (GIKM.) Téhož léta zuostáno na sněmu v Praze, aby král *) Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. (Pozn. vyd.) **) Jan z Rožmberka. (Pozn. vyd.) 172

Strana 173
Jiří dělal groše české po 14 penězích tak vážné, jako za krále Václava, a peniez podvojní, a haléřky s korunkami také. Neb za krále Jiřího několikrát se moneta změnila a to s velikú škodú země. 571. (H—O.) Téhož léta, když král uherský smluv nedržal králi českému a válku zase pozdvihl i s těmi pány svými po- mocníky; neb sú v Moravě nikdy nepřestali za tím stáním zám- kuov královských dobývati, a zvláště Hradiště města, toho uher- ský král bez přestání dobýváše: ale knieže Viktorin, syn krále Jiřího, statečně jim odpieraje a zámkuov ohajuje, častokrát ty své zrádce porážel. Pak oni rok jemu položivše, jako by měli o zemské dobré s ním rokovati, i učinili naň zálohu. A když k ulo- ženému dni přijel do Veselé města a rozhostil se: tehdy ruměje uherská, čeled krále Matyášova, udeřili naň a jali ho i čeládku jeho, pobravše jim koně i zbroj.*) A král uherský jeho do Uher žádav, tam jeho choval u vězení. Z toho král Jiří náramně se zarmútil, že mu syn jeho najbojovnější tak zrádně jat a vydán jest nepřieteli. A to jímanie stalo se druhý den [27. července] po sv. Jakubu. 572. (H—O.) Téhož léta král Jiří dobyl Skal páně Zajiecových**) a Trosk, a i Kost byl by tudiež ztracen hrad, by byl pan Zajiec s Královú Milostí smlúvy neučinil. Neb mějieše naději Zajiec v Němcích a v králi uherském, že jemu retunk dadie: ale ten jemu odnikudž nepřijide. 573. (H—O.) Ale knieže Jindřich, přebrav lid pěší, i posla jich něco s svým hajtmanem, panem Střelú***), aby na Hradiště špíže dodali; neb u Hradiště krále Matyášovi uherského již blíž k puol druhému letu leželi dobývajíc. A když pan Střela přitaže k Hra- dišti, on uherský král mnoho čeledi své poslal, aby nedali jim špíže na město dodati. Ale Čechové šikovavše se, i měli sú bitvu s Uherského čeledí, †) a udatně je porazivše, i hnali se za nimi až *) GIK.... Knieže Viktorin jsa na hodech u švagra svého, maršálka moravského, na Krumlově na Veselí, zrádně obležen jest a jat a dán králi uherskému Matyášovi. **) Jan Zajíc z Hazmburka. (Pozn. vyd.) ***) Mikuláš Střela. (Pozn. vyd.) †) Ze psaní krále Jiřího z pole u Kunovic, 1. 1470, 30. července, raddám krále Matyáše poslaného, znáti jest, že i král Matyáš sám osobně v té bitvě 1. 1469. 31. října přítomen jsa, od kniežete Jindřicha na hlavu po- ražen byl, jakož to i Dlugoš zaznamenal. „Věc jest vědomá, — praví se v tom psaní — že on (král Matyáš) utiekal před Jindřichem, synem a kniežetem naším milým, a před vojskem naším, od Hradiště až do Uher- ského Brodu a za Uherský Brod.“ 173

Strana 174
1470 na Uherský Brod, jímajíc je a tepúc. A tu jich mnoho zjímali, hrabi jednoho Peznického*) a pánuov několik a mnoho rytieřuov. Mankovský a tří s ním kopinníci, mnějíc, by houfové za nimi tiskli, i vskočiechu do Uherského Brodu; a tu ti zjímáni sú. A tak Čechové přilnuvše k baště, silně k ní šturmovali, a té dobyvše spálili, a tudy na město špíže dodali. Ale v té bitvě a u toho štur- mu také krále českého čeledi dobře mnoho jest zbito. A to se dálo ten týden přede Všemi svatými [1. listopadu]. 574. (H—O.) Pak léta božieho 1470 hned o Novém létě [1. led- na] Fridrich ciesař u Viedni sněm veliký slavil; a kurfiršty všecky obeslav i své pomocníky, s uherským králem**) se smířil; neb se předtím byla potkla a v hněv biešta vstúpila. Ale tu je v hromadu kurfiršti s panem Zdenkem a s Rosenberským smířili. A na tom sněmu viec než dva měsiece biechu, právě celý masopust (neb toho roku masopustu devět nedělí a pět dní bieše), tak dlúho rokujíc, o králi Jiřím zradu ukládajíc; co sú smluvili, toť na jevo svým časem vyjde. Ale král Jiří sněm svým také o suchých dnech [14.—17. března] v Praze uložil. A Čechové sjedše se do Prahy, v témdni svých potřeb pojednali; a ktož krále Jiří poslú- chali, co mějiechu činiti se uradivše, se rozjeli. 575. (H—O.) Tato čtyři léta pořád zběhlá draho veliké bylo, mor miesty a války ty zlé vždy trváchu; by tak všecky věci byly drahé, pamětníkuov nebylo. Onna léta drahá nahoře psaná chléb byl drah a žito, ale toto léto všecky věci. Neb země spáleno veliký diel bieše a k tomu obrody zlé biechu a sedlákuom orati nedali, jímajíc je a šacujíc, kteréhož kde dosáhnúti mohli, jedni jako druzí; a tak dědiny neoseté pusty ležiechu a pro ty příčiny musilo draho býti. Pakli se jest co urodilo, ale přijedúc, když sú sklidili, to hned spálili. Také velmi holdy sedláky chudiechu, neb na každý zámek zvláště se holdovati musiechu, jako takto: kdy který pán tři neb čtyry hrady měl, holdoval-lis se na jeden, ale s druhéhoť sú pobrali aneb spálili. A tak co chudina po mnohá léta byli sú nachovali, to těmi holdy vydati musili; a tak velmi zchudili zemi, že i oráči chleba mieti nemohli. Což sú pak řemesl- níkuom měli prodávati, sami nic nemajíce? A pro tyto příčiny veliká drahota musila býti.***) *) Jan hrabě z Pezinku. (Pozn. vyd.) **) Matyáš Uherský přibyl do Vídně s pány uherskými a českými až v únoru r. 1470. (Pozn. vyd.) ***) Těmito slovy končí se rkp. H. a textové zvláštní od zlezení Vyše- hradu I. 1448 v rkpp. IKNO. 174

Strana 175
576. (G—M.) Téhož léta král Jiří a král Matyáš uherský s vojsky táhli proti sobě v Moravě. A král Jiří u města Hradiště zbořil bašty, kteréž sú byly krále uherského. Nebo král uherský velmi súžil byl město, řetězy přes vodu táhna a mnohými běhy přepletoval. A v tom král Matyáš uherský rychle a nenadále vrazil se po druhé do České země, pále až k Hoře. A král Jiří český jeda za ním z Moravy, nemohl ho uhoniti, jeda túž cestú, kudyž on pálil, ano se ještě kúřilo. 577. (GIK.) Léta božieho 1471 ve čtvrtek*) na den sv. Petra na 1471 stolici povýšenie [22. února] umřel jest mistr Jan Rokycana, volený arcibiskup pražský, skrze kteréhož milý Buoh veliké a spasitedlné věci puosobil a zuostavil věrným Čechuom. Byl syn kováře chudého v předměstí rokycanském. Báli se ho domácí i okolní, král, králová i páni; neb on se bál milého Boha a byl pilen modliteb ve dne i v noci ihned z mladosti. Pochován jest v kostele Týnském; při jehožto pochovávanie byla králová Jo- hanna, kniežata, páni, panošé mnozí. Ten před svú smrtí pohle- děv na kněží, kteříž nad ním stáli, i řekl k nim: „Pomněte mě, milí bratří! přijdeť čas, že vašimi hubami vláčeti budú po zemi: ale budete-li stálí v pravdách Kristových, potom bude kněz věrný tak vzácen a mil lidu, jako anjel boží.“ 578. (G—M.) Téhož léta umřel král Jiří tu noc na sobotu před nedělí družebnú [23. března] brzo po mistru Rokycanovi, ve čtyřech neděléch. Onen slovem a tento mečem bránili Kristova kalicha. A pochován v pondělí na den Matky božie zvěstovánie [25. března] na hradě pražském v kuoru novém podlé krále La- dislava, k straně k kaple sv. Václava: ale střeva jeho s súdkem položena podlé hrobu mistra Rokycany u Matky boží v Tajně. Stálý nalezen v přijímaní krve jeho předrahé až do smrti. Umřel v ty války veliké. Smiluj se, Pane Bože, nad jeho milú duší! — 579. (LM.) Tažení k Ostromeči. Ostromeč zámek byl těch ča- suov pustý za čtrnácte let a páni Šternberci osadili jej a zbudo- vali zdi střechami prkennými a zdělali poněkud náspy a někte- raké příkopy a záseky, a osadivše lidmi, s toho zámku škody veliké činili v tom kraji, brali, lúpili, jímali, šacovali, dobytek zajímali, drev ku Praze plaviti nedali, vybírajíce clo z voru po dvú gr. bielých; a to trvalo za drahný čas, že se již pánuom i ze- manuom mnohým v tom kraji stýskalo i sedlákuom, až někteří se holdovati musili; a někteří zemané s nimi díl měli a u nich *) V roce 1471 připadla památka stolování sv. Petra na pátek, nikoliv čtvrtek. (Pozn. vyd.) 175

Strana 176
tam bývali na zámku. O to potomně sněm držán byl, aby ten zámek byl obležen, a ač nebylo ode všech svoleno, však proto vždy se to stalo, a to tiemto zpuosobem, že zámek ten v místě velmi nepřístupném stojí, i neobehnali ho, ale některá místa skalnatá osadivše, opodál bašty a příkopy zdělali, takže na zá- mek ani z zámku přibyti nemohli, a retunk jim dáti jich strana vždy chtěla, a nestalo se. I nebylo žádné jednoty a svornosti v zemi české, než zrádcuov všudy dosti se našlo, (L. jimž podnes konce není), a úřadové někteří sešli byli i král. I byl toho času purkrabiem pražským pan Jan, řečený Jenec z Janovic a na Petršpurce: ten shromáždiv něco lidu k Ostromeči, i přikázal všem zemanuom hned od Brandejsa až za dvě míle od Prahy to okolé k Říčanuom až i k Jilovému, aby se k němu všickni sjeli v den určitý, že chce šturm pustiti na Ostromeč s nimi; i neučinil toho ani jeden z nich. A on rozhněvav se proto, že jeho neuposlechli, i učinil jim zájem všem v tom podkrají pražském všelikých stád i koní, leč někteří s konmi ujeli do lesuov. A když ten dobytek byl shromážděn v tom kraji Kundra- tic a Nového hradu, tehdy ti páni, zemané i s svými lidmi běželi ku Praze, mluviece Pražanuom, aby jim v tom radni a pomocni byli; jestliže by pak toho zlého dopustiti chtěli, že „vy, Pražané, za několik let k žádnému dobytku nebudete moci přijíti, a tak nejen toliko nám, ale i jiným městuom muože zlým poslúženo býti; protož čas jest to opatřiti, ne pro nás, ale pro tato města pražská“ Pak páni Novoměští, obeslavše se na rathauz, i rychle vyšlí špehéře, kam on pan purkrabie s tím dobytkem měří; a když urozuměli, že konečně skrze Prahu hnáti chce, káží nejprv brány osaditi, aby žádný nevyšel a nepronesl, co se v městě děje. Pan Jenec pak ustanoví setníky a desátníky nad tím dobytkem za- jatým, aby pořádně jeden po druhém v houfích rozdílných hnán býti mohl, jeden od druhého opodál, tak aby se dobytek nesmísil; i obrátil první houf od Kundratic a druhý houf od Nového hradu, a tak ten dobytek obrátil ku Praze k Vyšehradu pořádně, když ještě na polích konopě a prosa byla a hodina dne již dobře po nešpořích (M. než dne nepomním kterého, neb sem ještě pachole byl), i jel před těmi stády opodál pan purkrabie, nemaje mnoho jízdy a koní v té své jízdě; a když se s Vyšehradu spouštěl šikem, tehdy purkmistr se pány konšely a s některými obecními (a byli tu i z urozených lidí někteří), potkali se s ním před domem Roz- vodovým, počestně jej přivítajíce, pozdravení učinili, jako tomu, jenž místo královské ouřadem držel. A po dokonání pozdravení 176

Strana 177
přistoupí k otázce pokojnými slovy, tážíce jeho, co by to činil, anebo z které příčiny takový zájem, což těmto městům pražským nemůže než veliká škoda býti a nedostatek a svízel chudým lidem. A on jim předložil ouřad svůj a kterak by o to péči měl, což na něm vystačiti by mohlo s raddú dobrú, a že i životem svým nelitoval by nasaditi, „jakož teď sem chtěl při tomto zámku uči- niti, kterýž jest na škodu všemu tomuto kraji, chtěl sem to zlé přetrhnúti, pomoci od těchto krajův žádaje i přikazuje, aby ho- tovi byli ke dni určitému; a i vás, páni Pražané, sem žádal, kdež psaní vaše mám povolné sobě v té věci, (L. však skutkem se toho nestalo).“ Tu sú jemu páni děkování učinili širokými slovy z ta- kového jich opatrování i péče jeho; tohoto při tom dokládajíce, jestliže by toto dočinil, což započal, že by to těmto městuom bez velikých a nenabytých škod býti nemohlo. „A budeme-li od záhubcí země takové škody podnikati, od přátel pak také druhou stranou, což muož již horšieho býti? Pak, milý pane, my vždycky jsme hotovi nápomocni býti; protož nikoli nedopustíme vám toho účinku dokonati pro záhubu naši. Však jestliže by pak, kdo neposlušný nalezen byl, však jináč trestán musel by býti, bez takových škod těchto měst.“ A dobytek již byl pod Slovany zastaven, a pan purkrabie vždy velel předse hnáti, a páni vždy o to s ním v odporu byli, mluvíce k němu: „Milý pane, jestli nám té škody příti neráčíš, uhoďme o to mezi sebú přátelsky, neb by tato věc jináč přátelská býti nemohla; jináč chcete-li se postaviti zejtra bohdá do slunce na rathauze našem, chcem s vámi o to narovnati přátelsky a tu sobě ruce dadúc v pokoji dobrém zuo- stati; ale dobytka nepropustíme.“ Pan purkrabie vždy předse mocí hnáti velí ten dobytek; a v tom vzejde pokřik od těch zeman i lidí a pláč, že se ten dobytek předse žene; a toť řezníci z masných krámuov vyskočivše, i zastaví dobytek tu před no- voměstským rathauzem; tehdy ti, jenž byli nad tím dobytkem ustanoveni, setníci a desátníci, počnú jim odpírati a oni je bíti a s koní házeti; a Chodovská paní Machna, vyňavši meč jednomu tomu drábu, mnoho jich ubila a řezníci ještě viec. A tu ten do- bytek zase od sedlákuov a jich pánuov nazpátek se hnal, takže bezmála plničký rynk toho dobytka byl, až i padal jeden na druhý, a ovce též, a tak řvání a bečení veliké a hrozné bylo. A tu, kdož svuoj dobytek znal, brali sobě. Tu celičkú noc žádného pokoje nebylo a každý k svému přišel; než ovec něco nemnoho najíti se nemohlo. Pak ten pan purkrabie nazajtřie postavil se na rat- hauze novoměstském ráno do slunce a přátelsky se o to rozešli. Dílo Františka Palackého II. — 12. 177

Strana 178
580. (GIKLM.) Téhož léta byl sněm veliký v Praze na sv. Jiří [23. dubna]*); a na ten sněm sjeli se duchovní i světští. Duchovní volili sobě za zprávci mistra Korandu; ale světští byli rozdvojeni. Někteří chtěli Vladislava, prvorozeného syna Kazimírova, krále polského: ale strana protivná chtěli Matyáše, krále uherského. Odložen sněm u Hory dny křížové [20.—22. května]. 581. (GIKLM.) Také téhož léta po velice noci [14. dubna) knieže mišenské Albrecht,**) (K. zeť krále Jiřieho), slyše, že král uherský chce násilím kralovati v Čechách, přijel do Prahy Če- chům na pomoc velmi slavně a přípravně i nákladně, maje lidu jízdného tisíc a sto, pěších čtyři tisíce, vozův čtyři sta, a s trubači i s pištci. A pobyl v Praze několiko neděl; nebo někteří páni byli poslali po něho bez svolení jiných pánův. I táhl k Hoře, chtě ji hájiti. Ale že někteří jeho na Kanku havéře v doléch mrtvili, jiní pak vylezše, bránili se Němcům, a tak v tom že jest zabit od těch havéřóv hajtman kniežeti velmi milý***): protož kníže roz- hněvav se, vrátil se s svým vojskem do Míšně jinú cestú než na Prahu. 582. (I—M.) Na tom sněmu u Hory ve dni křížové [20.—22. května] pan Zdeněk Konopišťský s svými usiloval o to se vší pilností, aby vzali Matyáše, krále uherského, za krále českého, že jest pán veliký, bohatý, opravný: ale druhá strana pánuov, panoší a měst přemohla jest, že sú volili konečně Vladislava, syna Kazimírova, krále polského. (I. Z toho Boha chválili všudy.) Stalo se to volení v pondělí [27. května] po hodu Vstoupení bo- žího na nebe.†) 583. (G—M.) Téhož léta král volený Vladislav slavně jest přijat do Prahy v pondělí [19. srpna] po Na nebe vzetí panny Marie. Tu mistři vítajíce ho ve dvoře královském, dali mu v ruce za dar zákon boží velmi čistě napsaný a připravený, aby v něm čta *) Sněm se konal 24. dubna 1471. (Pozn. vyd.) **) Přijel rovněž 24. dubna 1471. (Pozn. vyd.) ***) Srážka se stala až 19. června 1471. (Pozn. vyd.) †) Rkpp. L. a M. dokládají při této zprávě: „A tak Pražané a jiná města při volení králův svých třetího hlasu sou užívali, tak mluvíce, že žádný král nemá volen býti než toliko v Praze na staroměstském rathauze podlé starobylého obyčeje; a na to ukázali dsky sněmu za krále Vladi- slava prvního“ atd. Pak kromě zápisu krále Vladislava, stavům králov- ství českého na volení své l. 1471, v neděli po sv. Vítu [16. června], v městě Krakově učiněného, který v KLM více neb méně kusý stojí, rkp. M. klade také k tomuto roku „hádaní bratra Mikuláše Vlasenského s římskou stranou,“ spis zvláštní, na dvou listech ve fol. 178

Strana 179
i se i lid podlé vuole boží uměl zpravovati. A hned ten čtvrtek [22. srpna] v ochtab Na nebe vzetí panny Marie jest korunován od biskupův, kteřížto sú s ním přijeli z Polsky. A když v koruně jel s hradu do Prahy, ten den metali penieze a groše mišenské podlé starého obyčeje. 584. (IM.) Léta 1472 v středu [19. února] před sv. Matějem, 1472 apoštolem božím, umřel Vaněk z Valečova, podkomoří království českého, nazvaný od kněze Lupáče doctor idoneus. Ten chtěl kněží přes dieru do klády sázeti.*) (L. T. 1. bylo lacino v Če- chách; nebo ječmen byl po dvou gr.) 585. (G—M.) Léta božího 1473 byl mor veliký v Čechách; 1473 napořád chudé i bohaté, staré i mladé hustě porážel. A horko bylo veliké, déšť za půl čtvrta měsíce nepršal, lesy hořeli, řeky a potokové přesychali, obilé málo bylo; řiepy, zelé i jiné věci nic nebylo. (ILM.) Toho léta mnoho lesův vyhořelo v Čechách a v okolních krajinách; nebo bylo veliké horko, že se z toho horka lesové zapalovali. V některých pak místech lidé chtěli ten oheň uhašo- vati, ale nemohli nic zvésti; neb když sou v roli hluboko zakopá- vali dříví, nadějíce se, že tak přestane, a po malé chvíli uzřeli an se jiné roznítilo a to opodál od tohoto, takže se horkem země provalovala a někde i s kořenem pod zemí hořalo. A v Praze byl se břeh zapálil a hořel za několik dní; když naň vodu lili nic platno nebylo, než museli jej rozkopávati; a z toho veliký smrad pošel v Praze. A škoda nemalá stala se na lesích v Čechách.**) 586. (KLM.) Téhož léta král Vladislav zarazil novou minci a 1474 dělány jsou dvoje peníze: jedny podvojní, těch bylo sedm na bielý groš; a druhé malé, těch platilo čtrnácte za bielý groš. 587. (GIKM.) T. 1. ve čtvrtek [8. září] po sv. Jiljí kněz Michal, kazatel věrný, uveden jest do kostela na Vyšehrad k sv. Petru purkmistry všech tří měst, staroměstským, novoměstským i ma- lostranským, a to s volí krále Vladislava. Tu na Vyšehradě kněz Michal rozdával pod obojí způsobou lidu starému i dietkám; česky zpíváno; Boha chválili. *) Rkp. I. in marg. dokládá zprávy: „A. 1472 apparuit cometa nimis longa et lata coma aliquando procedens, et vertebatur fere ad omnes partes mundi, quia fuit circa polum arcticum; et duravit ab epiphania domini usque prope festum Dorotheae. Eod. anno facta est statio, seu quievit a bello, a festo Philippi per annum inter reges ex utraque parte.“ **) Zprávu tuto o velikém horku kladou sice rukopisové na r. 1474; podlé jiných pramenů zdá se však, že k roku 1473 náleží. 179

Strana 180
588. (I—M.) Toho času král uherský Matyáš měl stánie s krá- lem českým Vladislavem. Nebo ještě byly nesnáze a nepokoj v zemi české, moravské i slezské; neb páni, panošé i města ně- která ještě přidrželi se Matyáše, krále uherského, kterýžto vždy chtěl kralovati v Čechách. A v tom způsobil dva, Tomáška z apa- téky od Lilium a Hluckého*), panoši z Hory, že měli krále českého Vladislava otráviti. I jezdili sú do Benátek a koupili tam velmi silného jedu, chtíce jím krále otráviti. Ale páni Benátčané poslali sú rychle do Čech a vystříhli sú krále. I zjímáni sú ti oba dva a smrtí zhynuli. Tomášek na staroměstském rathúze umřel, snad od prkna; a Hlucký na Karlštejně umořen v jedné věži. Toť za to. 589. (I.) Téhož léta při Narození matky boží [8. září] u Vratislavi byli tři králové; i zůstali tu až do sv. Ondřeje [30. listopadu].**) 1475 590. (KO.) Léta božieho 1475 bylo milostivé léto. It. téhož léta na den Božieho těla [25. května] přišlo veliké povětří a temné v Čechách a to v 22. hodině [17.45 hod.], takže v Hoře zbořilo to povětří bezmála na třidceti domův, krovy s nich smetalo a na všech kostelních krovích i na věžech škodu učinilo. It. také v Sedlci, v klášteře, štít krásný a pevně udělaný svrhlo to povětří a nad kostnicí na dvú šnecích po okna tesaným kamenem udě- lané zbořilo jest. — Téhož léta o sv. Vavřinci [10. srpna] ten týden přiletělo bylo množství kobylek velikých do Čech z Mo- ravy, až u Starého Kolína stavily se, a odtud až k Rúdnici se obrátily sú. Tak veliké množství jich bylo, že když sú se zdvihly od země, takže zastínily oblak, že ani slunce nebylo viděti pro ně. A když sú letěly, byl od jich křídel chřest jako od jezdcuov, když v svém odění na koních jedú. (ILM.) Léta 1475 kobylky veliké téměř jako vrabci zjevily se v Uhřích a v Moravě a to týmž obyčejem jako někdy dávno za císaře Karla, že též kobylky všecko snědly, kdež připadly, lesy, vi- nnice a na poli což nalezly. Ty kobylky podobné byly tvárnosti k mnichům, majíce kápě z zadu a pleše jako mniši; z Moravy letěly do Rakous, potom i do Čech a do jiných krajin. 591. (G—M.) Téhož léta v pondělí [20. března] po Květné ne- děli založena jest věže u králova dvoru na Příkopě. Staroměští kopali krumfešt. Sám král Vladislav první kámen vložil v tom *) Jiří Hlucký; zatčení se stalo začátkem srpna 1473. (Pozn. vyd.) **) Rkp. I. in marg. dokládá ještě tuto zprávu latině: Anno 1474 syno- dus celebratur in Benessov in principio quadragesimae; quia nil erat conclusum in praeterita synodo, videlicet in Opavia, sed facta erat statio usque festum S. Venceslai. 180

Strana 181
rohu na východ slunce. To léto vyhnali ji nahoru z příkopu s mostkem zároveň. — Potom léta druhého zjevil se jeden mistr školní a bakalář dosti cvičný (K. rektor z školy Tajnské), kterýž uměl řezby na kameních dělati. I poslali po něho konšelé pražští a jednali s ním o to, chtěl-li by se v to dílo nové věže dáti, aby u toho zedníka mistra Václava pracoval, květy a obrazy k té věži vytesával a vše, což by k okrase té věži sloužilo, dělal. I ohlásil se v tom, že chce s tím mistrem dělati a k tomu dílu hned přistoupil a dělal ten jistý bakalář s tím mistrem Václavem, kterýž laik byl, až do polu oken prvních; a po 14 groších (K. 40. groších) dávali jemu páni na týden. Potom pak po třetím létě týž bakalář pozdvihl se proti tomu mistru před pány pravě, že chce všeho sám lépe dovesti než ten mistr, kterýž neuměl obra- zův tesati ani jakých květův; a ukázal mu před pány některé kusy kamenické, může-li takových dovesti. I dali mu páni od- puštění; a ten bakalář Matěj sám dělal tu věži. A přezděli mu Rajsek, že uměl pěkně rajsovati; a neučil se tomu řemeslu kame- nickému nikdy od žádného. A tu jest jeho díla byl najprvnější po- čátek; neb jest byl k tomu velmi vtipný a smyslný. (K. myslivý). A tak dávali mu na týden zlatý uherský. 592. (KLM.) Téhož léta v neděli po sv. Martině, na den svatých pěti bratrův [12. listopadu], umřela Johanna, králová česká, man- želka krále Jiřího, na Mělníce a pochována tam v kostele v úterý [14. listopadu]; a odkázala tisíc kop k kostelu; ale knieže Hynek, syn její, nedal toho všeho, než něco a to ještě s nějakú umluvú. 593. (I.) Léta božího 1476 obec pražská zbúřila se proti kon- 1476 šelům, i zjímali je, chtěvše je kázati stínati; a to proto, že sú počtův nečinili, sami se tím dělili a užívali; neb sú byli několiko let na konšelstvie; berně na obec vzkládali a drželi je; by jako dnes dítě narodilo se neb umřelo, daj s hlavy, chudí jako bohatí; základy brali, komory vylamovali, zapečeťovali, by pak nic ne- měl, tehdy daj (ač jest to tak bylo). (GKLM.) Král Vladislav požádal pomoci na obcech pražských s zákupu, to jest s kopy po groši, zač kto má svého dědictvie kúpeného. A skrze to přišla jest veliká nesnáze v Praze; neb kon- šelé někteří k tomu sú byli povolni a mluvíce před obcí: „Myť sedneme vedlé rozkázanie krále; ktož ponesú, vezmeme.“ A pro- tož obec požádala, aby jim byla práva čtena; až pak skrze to přišlo, že sú konšely staré zjímali, to jest Manúška*), Klímu Koste- *) Jiří Majnuškovic. (Pozn. vyd.) 181

Strana 182
1477 láka, Černú Ruoži*), dávajíce jim vinu, že sú kšafty falšovali, obecné věci sobě ku puožitku brali. A proto Manúšek musil dáti tisíc zlatých; (ty král vzal z návodu některých pod zpuosobem puojčky; k tomu louku, vápenici, tu drží Novoměští); Klíma Kostelák tři sta kop; Jíra Černá Ruože tři sta kop. Staroměstská obec též učinila Samuelovi Vítovi, kraječi sukna, Lukšovi z Že- lezné ulice, Červenému Kříži**) a jiným některým. Ačkoli ti tři nebyli sú těmi věcmi, z kterýchž je obviňovali, vinni tak hrubě jako Samuel***) podkomoří; neb jest forteloval v tom; a tak byl jest purkmistrem v ty časy; ač jest král tu byl, však což tento roz- kázal, tak chtěl, aby se stalo. Lakomství jest miloval a proto v kšaftích upřímě se nechoval; neb jest věc to jistá, že kšaftům dosti neučinil a časem něco i zamlčel, jako kšaft starého podko- mořího†) i jeho manželky Ofky, kterýž udělala svým dcerám, i ten list, kterýž na věno jí svědčil, a ten měl dcerám jejím býti, ten také zamlčel. Byl jest od obce zavázán slibem, aby se očistil, z čehož jemu vinu dávali, a spravedlnost svú provedl vedlé toho, jakož vysoce mluvil: ale on znaje svědomie své nepravé, utekl jest z města pražského a potom za glejtem zase se vlísal slibuje, že chce všem a každému zvláště práv býti. Toho nenaplnil, až pak musil i úřad podkomořstvie vzdáti před králem; a maje z toho velikú tesknost, upadl v nemoc a z té nevyšel, až i duše zbyl, nejsa práv žádnému. A po jeho smrti soudové o to vzešli s jeho syny, aby oni z toho statku jeho za spravedlivé učinili. 594. (GKLM.) Léta božieho 1477 o masopustě byla velmi tuhá zíma, že sú vody vymrzly na potocích a sněhové byli koňům až po sedla, neb sú pršeli až do sv. Řehoře [12. března]. A toho času††) král udělal hody a veselé veliké o masopustě, že měšťanů i měštěk pozval na ty hody; a tu tanec byl veliký, že i sám král tancoval (LM. s Chlupatú kramářkú) a před ním Martin Nedoruště, z No- vého města, postavník držal. A proto byli se kněží zbouřili, že králi Mahometa přezděli, a to sú na kázaních provolávali, mužům jich ženy zhaněli, nazývajíce je neřádnými a lehkomyslnými; z toho se muží rozhněvali, div že sú kněží ven nevyhnali. Potom obec všecka na tom se snesla, aby kněží vedlé kompaktát kázali, sousedův nehaněli a jich tak lehce sobě nevážili; neb byl-li jest *) Jíra od Černé Ruože. (Pozn. vyd.) **) Jan sladovník od Červeného kříže. (Pozn. vyd.) ***) Samuel z Hrádku. (Pozn. vyd.) †) Vaněk z Valečova. (Pozn. vyd.) t†) 18. února 1477. (Pozn. vyd.) 182

Strana 183
kto co vinen, mají pány od toho, aby jeho trestali, jakož práva svědčí, duchovní duchovnie, světští světské. Pakli by kto přes to svolenie učinil, nemají jemu toho lehčiti, ale mají takového trestati; a to se stalo ten čtvrtek [27. února] před Přenesením sv. Václava. A ten den všickni se smířili súsedé na rathúze na novoměstském. 595. (I—M.) Téhož léta v ochtáb [22. května] Božího vstou- pení král Vladislav jel do Vídně k císaři Fridrichovi, aby léno přijal*). A tu císař obdaroval města pražská erby císařskými, pa- matuje na jich věrnú službu, kterúž sú jemu poslúžili. Starému městu pražskému dal dva lvy, ani drží korunu ciesařskú; a No- vému orla o dvú hlavú, na prsech štítu oděnci a dva orly nad helmem, ani drží korunu císařskú. A při tom sú byli páni urození, legát i mnoho jiných dobrých lidí. (K ...) Léta téhož dne sv. Jana Křtitele božieho [24. června od ciesaře Fridricha křesťanského stalo se jest obdarovánie a přidánie erbu novoměstského pražského: má býti štít červený a v něm dvě věže a brána se zdmi, a to má zlaté býti, ale stíny stříbrné. Nad bránú, na těch zdech mezi těmi stíny, oděnec má býti v rytieřském odění a s mečem a s štítem zlatým; a v tom štítu černý orel, maje dvě hlavě s rozkřídlenými křídly; nad těmi věžemi helm, jehož fafrnochy mají ozdobeni býti barvú žlutú, červenú a bielú; a na tom helmu ciesařská koruna zlatá s oblú- kem a svrchu na tom oblúku kříž kamením drahým ozdobený, a s strany každé té koruny jeden černý orel o jedné hlavě, jako by vzletěti chtěl, jako ciesařskú korunu v svých nehtiech drže. A také ciesař dal tomu městu Novému, aby nesli hrot na dřevě. A při tom byl legát kostela římského a dva biskupi, kniežata, vejvody, markrabie, hrabie, páni korúhevní, rytieři, šlechtici, zemané, vládyky, panošé, měšťané vídenští i ze všech měst ra- kúských úředníci duchovní i světští.**) 596. (LM.) Léta božieho 1478 pan Burian***) s některými pány 1478 a zemany oblehl Plzeň, sebrav dosti drahné vojsko; a z toho vojska vyrazivše se z ležení některé sto, na picování vyjeli a *) Slavnostní udělení léna se konalo 10. června 1477; Staroměstským byl polepšen erb 22. června, Novoměstským 26. června 1477. (Pozn. vyd.) **) Rkp. K. před popisem tímto klade vyobrazení nového erbu Novo- městských na pergameně čistě a ozdobně malované. V rkp. L. a M. stojí potom „list od papeže k císaři Fridrichovi proti lenování krále Vladi- slava,“ (D. v Římě, 19. září 1477) v českou řeč přeložený. ***) Burian z Gutštejna. (Pozn. vyd.) 183

Strana 184
Plzenští porazili sou je, takže někteří jsou zbiti, druzí ztopeni a třetí zjímáni, ze všeho vojska do šesti set (M. osmi set). Plzen- ským snadno bylo a volno bojovati, majíce od krále uherského mnoho set žoldnéřův na pomoc vyslaných. Téhož léta Horažďovice Kocovského*) obleženy a v roce to město hladem velkým ledva jest dobyto, ano se tak bylo stalo, že jedna šlechtična, panna Eliška, byla červeného líčka, než by hladem mřela, raději s dráby koně dřela, a sloužila u té paní**) atd. 597. (KO.) Téhož léta***) král Vladislav český a král Matyáš uherský smlúvu a mír mezi sebú učinili sú skrze urozené pány, pana Beneše z Vejtmile, purkrabi karlštejnského a minemejstra toho času, a pana Jaroslava z Bozkovic. Tito páni byli sú v poselství od krále českého k králi uherskému. 598. (KO.) Téhož léta mistři pražští a kněží navedli sú některé pány, jako pana Jana Tovačovského, seděním na Boleslavi, pana Jence, purkrabi pražského, pana Samuele, podkomoří králov- stvie českého, aby pány i zemany, města i kněží obeslali, polo- živše sněm v pondělí na den sv. Vavřince [10. srpna] v Praze, a praviece, že jest toho pilná potřeba přišla o pravdy boží a že by měl útisk se státi pravdě boží. Item najprvé uradivše se, prosili sú krále Vladislava, aby jim dopustil toho sněmu v Praze, ale nepověděli oč, jedno mluviece, že JMK. k dobrému, pocti- vému, pokojnému to bude; toho jim král dopustil. It. když sú se sjeli na ten sněm, tu sú páni oznámili přede všemi, že sú to mistruom a kněžím k žádosti jich učinili. Potom sú mistři a kněží děkovali pánuom, zemanuom i městuom, že sú se sjeli k jich žádosti a prosbám. It. potom sú hned mistři a kněží počali mlu- viti na kanovníky, na mnichy, na kněží, kteříž sú se od nich od- trhli, byvše s nimi prvé, a ku poslušenstvie římského kostela přistúpili, i na jiné, ktož nepřijímají pod obojí zpuosobú, aby trpieni nebyli, široce o to mluvíc a popúzejíce, aby vyhnáni a vypleněni byli, aby jich jednota po jich vuoli zuostala a že to bude králi ke cti. It. potom také mluveno od nich tu v kterých miestech buď v Praze neb jinde v kosteléch rozdáváno bylo pod obojí zpuosobú tělo božie a krev, a ježto sú z těch miest vyhnáni, aby zase navráceni byli. It. potom opět mluveno, že již světiti nechtí v Vlaších ani jinde žákovstva českého na kněžství od dvú *) Racek z Kocova na Horazdějovicích. (Pozn. vyd.) **) Zdá se býti zlomek starožitné písně o této věci. ***) Smlouva byla uzavřena 28. března 1478. (Pozn. vyd.) 184

Strana 185
let, a proč to a kudy to jest přišlo, a kým jest to neb skrze koho. It. potom o arcibiskupa mluveno, aby se v tom opatřili a mluvíce tu o jednotu a pokoj; a ihned na tom miestě u veliké koleji začali sú zpievati písně „o biskupiech, o kardináléch...“ Potom na tom zuostali, aby se zapsali, kto by je od pravdy boží chtěl tisknúti, aby sobě pomohli hrdly, statky, pokud jich stává. It. na témž sněmu zuostali sú, aby s KM. mluveno bylo o arcibiskupa, jakož i prvé mluveno bylo, a jestliže JM. neráčí se k tomu přičiniti vedlé přiřčenie svého, že „sami kněží chcme sobě biskupa voliti a potvrditi na biskupstvie.“ A s tím šli sú z koleje veliké na krá- lovský dvuor, vesele zpievajíce, mistři a kněží a množstvie lidu; a tu sú mluvili před králem o ty věci, o arcibiskupa, aby král JM. k tomu se přičinil bez prodlévanie a ráčil jim dáti na to od- pověd. Tu král Vladislav řekl jim dáti odpověd, když raddu při sobě bude míti. Na tom sú se rozjeli. (GILM.) Léta téhož učiněn sněm v Praze těch toliko, kteříž přijímají pod obojí zpuosobú, na sv. Vavřince [10. srpna]. A tu čtena sú kompaktáta v koleji veliké a list Eugenia papeže, list sněmu basilejského, že svaté a spasitedlné jest přijímati pod obojí zpuosobú, list také císaře Sigmunda, aby tu nebyli pod jednú zpuosobú, kdež jsú pod obojí, pro hanebnú směsici. To věrní Čechové slyšíce, zapsali se, aby hájili pravd Kristových do těch hrdel. Krále Vladislava také napomenuli, co slíbil na pomezí, „hájiti nás při svobodách“, aby na to pamatoval a tomu dosti činil.) 599. (L.) Téhož léta Pražané staroměští tři osoby na smrt odsoudili, dva aby byla oběšena a třetí na kolo vbit, jakož se stalo; ti pak dva nedali se katu občsiti, ani na řebřík jíti ne- chtěli. Kat nevěda, co dále má s nimi činiti, když se tak jemu vzepřeli, i musil tu oba dva v šibenici stíti; a když jednoho sťal, tehdy ten druhý teprv chtěl, aby ho oběsil, a on učinil jemu tolik co prvnímu. A toho času také na Malé Straně mnoho mordéřuov odpraveno. 600. (LM.) Téhož léta pan Jindřich Strážský navrátil se z pouti z Jeruzaléma od božího hrobu; a tam na té cestě rozličné a divné věci viděl, a zvláště že s žoldánem, tureckým císařem, mnohé řeči měl, kteréž by sloužiti mohly ku potěšení Čechům, přijímajícím pod obojí způsobou, o čemž ten pohan také rozmlouval s ním, a řka: „My slyšíme, že mnozí křesťané jinák a jinák o svém Bohu věří, nebo jedni přijímají svú ceremonii pod jednú a druzí praví, že mají přijímati pod obojí způsobou. a tak se křesťané nesrovná- 185

Strana 186
1479 vají u víře.“ Pan Jindřich jemu odpověděl, že tak jest. Pak žoldán k tomu řekl: „Já raději bych tomu Bohu sloužil, kterýž dává jísti i píti, než tomu, kterýž toliko jísti dává a píti nic. Slyše tu řeč pan Jindřich od něho, ihned potom navrátiv se do Prahy, přijímal pod obojí zpuosobou až do smrti; nebo prvé před tím byl pod jednou a pravá jednuška. 601. (GK ...) Léta božího 1479 stala se smlúva a mír křesťan- ský mezi králi, totiž králem Vladislavem českým s strany jedné a Matyášem, králem uherským, s strany druhé tak, aby Moravu a Slezy držal král uherský a král Vladislav českú zemi všecku; a ta smlúva stala se den sv. Maří Magdaleny [22. července*) v Olomúci. A toho dne sú všickni páni čeští z slibuov a z přísah propuštěni, i knieže Viktorin z vězenie, i knieže mišenské z léna od krále uherského Matyáše. A tu smlúvu kněz Jindřich z Kladska, knieže české, a pan Beneš Vaitminar, purkrabie z Karlštejna, s strany jedné a biskup olomúcký a biskup varadínský a pan Štefan, hrabě spiský z Uher, s strany druhé tak sú smluvili, aby sobě to drželi oba krále pod věčným zatracením a víry i cti i jména dobrého zbavením. A to sú majestáty zapečetili s obú stran. (KO.) Téhož léta sjeli sú se oba krále do Olomúce v úterý den sv. Markéty [13. července] a tu sú osobně sami s sebú mír doko- nali a ctili se velikú poctivostí i darovali. Tu také královna uher- ská Beatrix přijela jest a krále českého také darovala poctivě. A žádný neví, kterakú sú smlúvu učinili králové mezi sebú kromě toho, že král Matyáš uherský má držeti moravskú zemi, slezskú a lužnickú, ale neví žádný dokud, kromě samých králuov a radd jejich tajných. 602. (GKLM.) Téhož léta v sobotu [2. října]**) po sv. Remigii byl sněm v Praze držán a k tomu sněmu král Vladislav všecky pány české obeslal i ty, jenž sú se přidrželi krále uherského a válku vedli proti zemi. A tu na tom sněmu král se jich tázal: „Chcete-li mne za pána míti, abyšte mi pověděli.“ Tehdy pan Zajíc, pan Švamberk, Zdeňkové, Rosenberský, pan Telecký***) a jiní všickni páni, klekajíce na jedno koleno, prosili sú krále pro Buoh, pro matku boží a pro všecky svaté, aby jim ráčil odpustiti, *) Vzájemné zápisy na smlouvu byly vydány 21. července 1479. (Pozn. vyd.) **) Sněm byl položen k 28. září 1479. (Pozn. vyd.) ***) Jan Zajíc z Hazmburka, Bohuslav ze Švamberka, bratří Jaroslav a Zdeslav ze Šternberka, Vok z Rožmberka a Jindřich z Hradce. (Pozn. vyd.) 186

Strana 187
co sú kolivěk proti zemi a koruně české učinili. Tehdy král jim odpustil a jim ruky podával a slibem se zavázal, aby jeho z pra- vého srdce za pána a za krále sobě vzeli. Potom sú se se pány se všemi i s městy smířili a krále zespolka prosili, aby je při jich právích, svobodách a obyčejích a kompaktátích zachoval. A král slíbil to učiniti vedlé zapsání svého. Potom ten úterý [5. října] po sv. Františku kompaktáta čtena jsú, aby Čechuov za kacieře neměli, ale za pravé syny cierkve svaté, a je aby milovali. A páni druhá strana slíbili, že chtějí ku papeži poslati spolu, aby Čechy přijal jako jiné křesťany věrné vedlé kompaktát; a on papež slíbil to učiniti a kletbu kázal složiti do dalšieho opatřenie. 603. (GKLM.) Téhož léta byla jablka a hrušky po druhé a hned déště dosti bylo potom.*) — Téhož léta stala se věc divná v Praze v městě Starém: přinesl jeden lišku na trh a tu povlekl zaječí koží a to tak chytře učinil, že sprostný člověk nebrzo by se toho dovtípil; než jeden měštěnín kupuje toho falešného zajíce, vzal jej za nohy a nohy jemu zlámal, neb byly jemu nohy na špice připravené od toho jistého; a také ten jistý falšíř nechal hlavy zaječí s nohami a s koží, aby tiem lépe mohl provesti svou faleš- nou koupi. Pak zaplatili jemu koupi vsadivše ho do šatlavy. By tehdáž byli Pražané tomu chtěli porozuměti, co se to dálo; ano se to okazovalo od jich práv vyvedení aneb vyzdvižení a chytráci o to velikú péči a starost měli, tudy chtíce i pod právy kalich páně i Čechy zkaziti. 604. (GKLM.) Léta božieho 1480 ledna a února těch měsícův 1480 mimo přirozený způsob bylo utěšené teplo, že mnohé byliny rostly k podivení. Až k sv. Janu Zlatoústému [27. ledna] takové teplo trvalo. 605. (KLO.) Téhož léta sněm byl v Praze veliký. Na tom sněmu nic nezjednali a to pro mistry a kněží, neb sú na tom sněmu v radách panských byli; a tudy se nic neskonalo o arcibiskupa ani o jiné zemské věci; a to se dálo v suché dni v postě [23.—26. února]. Potom odložen druhý sněm do sv. Jiří [23. dubna]. 606. (KO.) T. 1. den sv. Marka evangelisty božieho [25. dubna) od sv. Michala v Starém městě když šli s procesí přes rynk, stala se příhoda taková, že vypadlo tělo boží na zemi z monstrancí, před domem paní Medkové a Sosnovcové. 607. (GKM.) T. 1. Jaroslav, syn Zdeňkův, po smrti otce, když *) Rkp. I. in marg. klade k témuž roku tu zprávu, že „v ochtáb [6. čer- vence] sv. Petra a Pavla povětří a krúpy velikú škodu učinilo na vinni- ciech i na štěpích a zvláště okolo Kosíře u Prahy.“ 187

Strana 188
mu byl král zase navrátil Konopiště hrad a jiná zboží, po sv. Trojici [28. května] faráři v Benešově kázal mu pryč s tělem a krví boží vystěhovati se. 608. (G—O.) T. I. kněží v Praze kázali na kněží, kteříž pod jednú zpuosobú tělo božie rozdávali, hanějíce je. A tak skrze to stala se veliká nesnáze o tu pieseň „Věrní křesťané“; neb král Vladislav druhého téhodne po sv. Trojici [28. května] k žádosti protivných pánuov přísně zapověděl, aby ta pieseň v Praze zjevně zpívána nebyla; však sú ji proto vždy zpievali v ochtáb Božieho těla [8. června]. Pak jeden kovář jda s rathúzu staroměstského, začal sobě prozpěvovati tu píseň proti zápovědi královské; i utr- pěl pro ni i s jinými jeho pomocníky. A podobně se stalo i u Hory v ochtáb [8. června] Božího těla o nešpořích, že jeden švec, Polák, začal také tu pieseň zpívati; a jakž jediné z kostela vyšel, jali jeho. A havéřuov sebravše se okolo pěti set s korúhvemi, i táhli na Vlaský dvuor k králi; i byl jest propuštěn. 609. (GHLM.) T. 1. v pondělí na sv. Gervasia a Protasia [19. června] sešla se obec pražská na rathúz; a uradivše se, poslali k králi do Hory (neb ho tehdáž v Praze nebylo). Novoměstským jest odpověd dal; než Staroměstským dlúho prodléval. Neb No- voměští stáli sú o svá práva, o přiekop, o struhy, chtiece sobě to vždy obdržeti; neb o to mezi sebú zlú vuoli a ruoznici mějíchu. A tak z té příčiny bylo mezi nimi rozdvojenie. 610. (G—O.) T. 1. v úterý na den sv. Prokopa [4. července u Hory zjímáni sú někteří měšťané staroměští, jakožto Jan Sos- novec, Jan Žíž, řezník, Matúš Šerlink řezník a Martin, perk- majstr od Zlatého kola. Ti byli vysláni ode vší obce na sněm a od konšeluov a již byli prodáni bez peněz; a co jim slibovali, nic jim nezdrželi.*) A kteříž jiní byli vysláni s nimi, jako Klobúk a Rehoř Mečíř (kterýž také byl jat, ale na bílo a potom puštěn), vrátili se do Prahy. A Václav, starý perkmistr od Prstena podlé *) M..... A oukladem byli sou vydáni, aby byli zjímáni od konše- luov toho času Horských, neb jsou byli velicí pochlebníci, že králi jiné dobré lidi, kteříž jsou byli pod obojí zpuosobú, nevinně obžalovali, chtíce se tím králi zachovati. A z těch některé jsou umučili až do smrti a v ni- čemž sou se nepoznali, neb ničímž vinni nebyli; a to se jest dálo na hrádku Křivoklátu a na rathouze v Starém městě pražském. A ukrutníci, kteří jsou byli při mučení, byli sou tito: Krištof Oppl, Němec vyhnaný z Du- rink, téhož času maršálek dvorský téhož krále, a druhý Václav Štětina z Svárova, kuchmistr téhož krále, a Hrožek, purkrabě hradecký, a ně- kteří konšelé pražští Starého města. A potom je vyhnali, ty, kterýchž sou do smrti neumučili. 188

Strana 189
Tajnu, ten ušel na cestě, když jiní byli vezeni na Hrádek; milosti hledal, ale jí nenalezl. Potom téhož léta v pondělí [14. srpna] po sv. Vavřinci mnoho měšťanuov staroměstských zjímáno královským rozkázaním, ja- kožto Kulhánka zámečníka, Prokopa vačkáře, Popela platnéře, Jíru Hrstníka a jiné mnohé, a na rathúz sú vsázeni. Potom v pon- dělí [11. září] před sv. Křížem povýšení sú zmučeni nekřesťansky; dosti toho, by byli nějací vražedlníci aneb zrádci. A zvláště pekař Šejnoha Němec tak velmi mučen a pálen, že ho bylo naskrze prohlednúti, a tak velmi tažen, že přetržen na skřipci a umřel. Kteréhož potom nesli doluov ohaleného a nedali naň hleděti ani odkrývati a ženě jeho nedali ho plakati; ten nesen k sv. Ondřeji s žáky a zvonili mu v Tajně u Matky boží slavně. Ten i jiní, které zmučili, nepoznali se nic toho, což se jich tázali; neb sú byli lidé nevinní a lháti nechtěli. 611. (G—O.)L. t. kněz Michal, farář od sv. Jiljí*), (ač byl Polák, ale náramný milovník kalicha Kristova), kněz Václav od sv. Havla, (ten byl po druhé jímán), kněz Václav Slana od sv. Valen- tina a kněz Mišta, farář malostranský od sv. Mikuláše, ti čtyři křivě sú obžalováni, že by kázali, co by neměli kázati; a král Vladislav povolav jich do svého dvoru v pondělí [21. srpna] po Na nebe vzetí matky boží, i jal je. I žádali sú slyšenie, aby těm mluvili, jenž sú je obžalovali falešně; a znamenaje kněz Michal, že toho nemohú jmieti, i řekl: „Králi milýl však vieme, že toto děje se nám pro nic jiného, než pro rozdávánie krve pana Krista nevinným dietkám a pro české zpievanie; protož hotovi jsme trpěti.“ I vsázevše je na vuoz přikrytý a zahradivše je šperlo- chem, i jeli s nimi tajně přes Nové město po Příkopě a ulicí mimo Rečkovu koleji podlé sv. Štěpána ve zdi až na hrad pražský. Tu sú seděli u věži až do sv. Bartoloměje [24. srpna]; potom vezeni na Karlštejn. Tu sú spolu seděli v žaláři tmavém, smrdu- tém až do sv. Matúše [21. září]; potom každý seděl zvláště. 612. (GLM.) T. 1. potom byl sněm o sv. Matúši [21. září] v Praze pánuov, rytířstva, měst, mistruov i kněží; sešli sú se do veliké koleje Čechové, kteřížto přijímáchu tělo a krev pána Jezu Krista pod obojí zpuosobú; a rozmlúváchu, aby krále prosili, aby ty vězně prvé jmenované duchovní i světské ráčil jim dáti v moc a slyšení; nebo ti vězňové toho žádali, že se z toho chtějí vyvesti, aby své spravedlnosti užiti mohli; pakli by nemohli, aby se jim *) KO ... . kterýž byl veliká příčina, že jest byl král Vladislav králem v Čechách, a jak se mu potom oplatil! ... 189

Strana 190
stalo jako jiným. I šli sú nazajtří, jako v neděli, třetí den po sv. Mauricii [24. září], k králi, i prosili JM. velmi; i nebylo z toho nic. I šli opět druhý den a potom ještě třetí, aby je aspoň na rukojmě ráčil dáti, pro Pána Boha prosíce; a nechtěl jest. I sešli sú se zase do koleje, pravíce lidu, že toho nechce bez své raddy učiniti. I stalo se jest zarmúcenie veliké v lidu a porozuměli tomu, že král málo je sobě váží, ale že jest se s protivníky spřiehl. Potom toho dne po Všech svatých [2. listopadu] propustil jim král tři vězně kněží,*) kteříž na Karlštejně seděli, tak aby nikdež nebývali na jeho zboží.**) Pak opět při času sv. Kateříny [25. listopadu] puštěni jsú vězňové, kteříž seděli v Starém městě, a vypověděni jsú od města; též i ti, kteříž sú na Křivoklátě neb na Hrádku u vězení byli,***) ti také aby prázdni byli, leč by jim král odpustil. A ta milost stala se jim, že sú puštěni skrze biskupa varadinského†) přímluvu; neb tehdy byl přijel k králi do Prahy. To když se tak stalo, že sú vězňové propuštěni, tehdy novo- měští páni omlúvali se před pány zemskými, že jsú u víře vždy stálí, přijímajíce tělo a krev pana Ježíše pod obojí zpuosobú. Neb tehdáž na sněmích nebývali, ale krále se toliko přidrželi, chtíce od něho míti zlatú pečet a šest pánuov v úřadě i maršálka, tím zpuosobem jako v Starém městě. (G. A téhož léta před sv. Ka- lixtem [14. října] Vyšehrovský pobral dobytek Novoměstským.) 1481 613. (KLMO.) Léta božieho 1481 ten týden po sv. Filipu a Jakubu [1. května] král Vladislav sněm položil vší zemi do Prahy. Na tom sněmu stalo se veliké rozdělenie zemi pány a městy o vězně měšťany pražské, kteréž jest král kázal zjímati z obžalovánie a osočenie křivého a některé zmučiti. Tak na tom sně- *) KO ... kromě kněze Michala, kterýž jest byl rozličně mučen, jednák nějaké hrušky mosazné rozpálené kladli mu pod paži, jednák plechy železné rozpálené kladli pod nohy; a tak utrápeného mukami a žízní umořili; a potom jeho vyvezli čtyřmi koňmi k kostelíku sv. Palmacia pod Karlštejnem a tu pochován ten den po Všech svatých. Jehožto nevinné smrti Pán Buoh pomstil v brzkém času nad Vaitmilarem, minemajstrem, a Opplem Němcem, maršálkem královským; jednomu hlava prknem sražena a druhý hlízú udáven; neb ti byli při mučení, ti ukrutní lidé. **) IK .... avšak proto byli někteří v Praze, jako kněz Václav u sv. Havla a tu jest umřel, a kněz Slana u sv. Mikuláše, potom na Lúži u Matky boží. Také kněze Daniele, faráře od sv. Michala z Opatovic, z města sú vypověděli, aby blíž od Prahy desieti mil nebyl; a vyvedli jej a nedali ho žádnému provoditi... ***) K.. Šerlink a Martin od Zlatého kola, kteřížto potom bývali na konšelství zase, ale po několika létech ... †) Jan Filipec. (Pozn. vyd.) 190

Strana 191
mu páni někteří, jako pan Jan Tovačovský z Boleslavě, pan Miku- láš Trčka z Vlašimě, pan Hořický*), pan Kdulinec**), opřevše se králi, namluvivše s sebú i města některá, nic sú nechtěli na tom sněmu počíti jednati, oč král ten sněm složil, leč jim prvé král dal to znáti, proč sú zjímáni, a kto jest je omluvil před krá- lem, aby jim to král najprv pověděl. K tomu jim král odpověděl, řka: „Však sem to s vaší radú učinil jsa v Hoře a oznámil sem vám jich vinu; co tiežete?“ Na tom přestati nechtěli, ale aby puštěni byli a přijati do Prahy zase k statkóm svým; „a když se to stane, tehda tu teprv budeme jednati, co třeba bude.“ To jim král k jich vuoli učinil, že jsú navráceni do Prahy. A když se to stalo, tehda páni ti, ktož sú o ně stáli, i rozjeli se z Prahy, nic nezjednavše na tom sněmu, vždy chtíce krále k své vuoli připraviti a hanbu učiniti Pražanuom. Potom opět král těm měšťanuom z Prahy kázal preč jíti; a to vše návodem těch jistých konšeluov staroměstských. 614. (K—O.) T. 1. cikánové přišli do Prahy v pondělí před pře- nesením sv. Václava [26. února] a stáli na Novém městě. 615. (G—O.) T. 1. v pátek [8. června] před sv. Duchem byla veliká voda u Prahy, že jest nebyla větší od zkažení mosta praž- ského. Nebo první ta toliko byla té hlavě vytesané u špitála staroměstského, kde jsú křižovníci, až do nosu: ale tato přikryla všecku téměř hlavu, než nechala místa suchého svrchu hlavy, co by byla pleš. Ta voda byla potopila rynček u Matky boží na Lúži bez mála všechen, takže se vozili na lodce, a sahala až k domu u věže osady svatomikulášské; u sv. Ducha, u sv. Anny byla v kostele; a v domích lidem velikú škodu učinila, i na mlýniech, i na jiném stavení; a pobrala veliké množství dříví s břehuov. 616. T. 1. opět král sněm učinil na sv. Václava [28. září]. Na ten sněm kniežata přijeti nechtěli, ale listy odporné poslali, tvrdě krále napomínajíce z dluhu, že nechtí přijeti, leč jim král dluhy zaplatí. A proto sněm opět odložen do sv. Ondřeje [30. listopadu]. A když se sjeli na sněm o sv. Ondřeji, tu jest přijel knieže Hynek z Poděbrad do Prahy. Na tom sněmu kněz Hynek věci mnohé vymlúval jest o své dluhy před králem a pány a vždy napomínaje krále. Tu opět nic nezjednali, jedno na města vložili daň takovú, aby ktož koli pivo vařiti bude, aby od každého strychu obilé bylo dáváno po 1 gr. bílém a to aby až do roka stálo a placeno bylo i v městečkách po vší zemi, ktož koli budú vařiti piva. A s tím *) Mikuláš z Hořic na Pecce. (Pozn. vyd.) **) Petr Kdulinec z Ostroměře. (Pozn. vyd.) 191

Strana 192
se rozjeli, jiného nechavše na straně, což pilného a potřebného bylo vší zemi. (G. Téhož léta o suchých dnech sv. panny Lucie [19.—22. pro- since] (musili všude) po české zemi dávati, ktož piva vařili, s jed- noho strychu po dvú groších.) 1482 617. (G—O.) Léta božieho 1482 nepřátelé kalicha, kde chtěli uškoditi věrným Čechuom, tu jim prospěli; nebo tam jinde nedali světiti na kněžstvie Čechuov, milovníkuov kalicha Kristova, a milý Buoh zjevil jim v tom pomoc svú, že puovodem některých kněží a mistruov pražských a snad také i pánuov českých, přijel do Čech biskup Augustin sanktuarienský ze Vlach (LM. z města Mirandule od hraběte Galeota s jeho volí). A najprvé přijel ku panu Petrovi na Vinterberk, poslední týden postu; odtud na Písek a tu na velikú noc [7. dubna] slúžil mši a lidi biřmoval; potom páni táborští proň poslali a tu jest na Táboře biřmoval a mši svatú slúžil. Potom jel ku pánuom Trčkuom na Lipnici a tu několik neděl byl a páni Trčkové jeho velmi poctivě chovali; a tu mnohá města k němu své posly vysílaly, jeho za biskupa přijímajíc a slibujíc, že jeho nechtí opustiti, než vedlé něho hrdly i statky státi, kdož by mu chtěl kterú křivdú činiti; a on tu hned na Lipnici při hodu Ducha svatého [26. května] počal kněží světiti. Potom páni hradečtí s panem Petrem Kdulincem, s pa- nem Mikulášem Hořickým a s jinými pány zemany slavně pro něho sú jeli na Lipnici, (K. proti mysli královské), a veliké množ- ství lidu obecného proti němu sú vyšli (ti, kdož sú při tom byli, pravili, že dvanácte tisíc branného lidu bylo), a potom do Hradce jej přivedli s velikú radostí a tu jej poctivě na rathauze chovali. 618. (G—O.) Téhož léta na den sv. Jakuba většieho [25. čer- vence] sjeli se do Nimburka někteří páni, panošé a města pod obojí zpuosobú (a obeslali také Pražany, aby na tom sněmu byli; i přijeli k tomu sněmu, ale s povolením královským). Tu také biskup s hradeckými měšťany přijel na ten sněm a umysl svuoj oznámil jest v kostele, že jest proto přijel do Čech, aby věrným Čechuom svým úřadem posluhoval, znaje, že jest to pravda přijí- mati pod obojí zpuosobú. A protož tu v Nimburce slúže mši, sám svýma rukama rozdával pod oběma zpuosoboma a na některý tisíc lidí biřmoval; listy také svého biskupstvie řádné okázal. I vzali ho sobě tu za biskupa všickni z jedné vuole kromě kon- šeluov pražských měst, (ale obce týchž měst měli sú milost k tomu biskupu, chtíce jeho podlé jiných měst také přijíti) a slíbili tě- lesnú potřebu jemu opatřiti. A tu v Nimburce tři neděle byl 192

Strana 193
a světil kněží, kteříž k němu z měst pražských a od Hory i od- jinud přijížděli. (KO. It. na tom sněmu mluvili sú, kteříž přáli biskupu, aby se všickni vespolek zapsali proti každému člověku, ktož by proti biskupu chtěl býti, aby sobě pomáhali hrdly i statky, ctí a věrou se zavazujíce. Tomu sú Pražané odepřeli a toho učiniti nechtěli. Z toho sú se na Pražany rozhněvali. A oni vrátili sú se do Prahy nic nepovolivše, a králi pověděli, kterak se dálo na tom sněmu, i všem obcem v Praze.) 619. (G.) Téhož léta v úterý na sv. Hippolita [13. srpna] král Vladislav měl v Praze na rynku turnej. 620. (KLMO.) Opět téhož léta učinili sněm tíž páni a města v městě Slaném, den sv. Šimona a Judy [28. října]. Tu opět s biskupem měšťané hradečtí mnoho sebravše lidu k tomu, i při- jeli do města Slaného na ten sněm. Tu proti němu z města slavně vyšedše, uvedli sú do města. A tu na tom sněmu opět se zapisovali spolu, chtěl-li by kto překážeti biskupu, aby toho nedopustili a bránili jeho. Tu opět Pražané a Horníci jim k tomu zapsání nesvolili a jeli preč. Potom odtud biskupa s mnoho lidmi vedli do města Lúně; odtud do města Žatče.*) (LM. Na tom sněmu v Slaném páni, zemané a města na tom zůstali, aby se zapsali takovou měrou: nejprvé, kdo by je tiskl od přijímaní těla a krve boží pod obojí způsobou, aby sobě v tom radni a pomocni byli proti těm, jenž by je utiskali; druhé, kdož by téhož biskupa utiskati chtěl, aby jeho v ničemž neopouštěli; třetí, jestliže by koho z těch pod obojí způsobou chtěl král vězeti a pro obžalování zlých lidí trestati, abychom se při tom zasadili a toho nedopouštěli, až prvé vyslyšán bude; pakli by po vysly- šení na něho žádná vina shledati se nemohla, tehdy ten, kdož jest jej nepravě obžaloval, aby tu pomstu sám trpěl, kterouž na toho nevinného uvesti chtěl. Tu v ten zápis města některá jíti ne- chtěla pro bázeň, chtíce se raději králi zachovati; a tato města sou nesvolili k tomu zápisu: Pražané, Horníci, Litoměřice, Kou- řím, Mělník... A při dokonávaní toho sněmu poslal král kanc- léře svého, pana z Šellenberka**), žádaje těch pod obojí způsobou, aby se nezapisovali a k tomu aby vydali z sebe deset osob, a že páni druhá strana též mají učiniti.) *) KO. Kněží v Praze i v jiných městech o tom biskupu mnoho mlu- vili na kázaních, že papež o něm dobré svědectvie vydává i kardinálové a že má od papeže listy a s jeho volí přijel do Čech. **) Jan ze Šelnberka. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 13. 193

Strana 194
1483 621. (LM.) Léta božího 1483 ten pondělí [13. ledna] po Božím křtění stal se sjezd v Praze, kterýž sou spolu měli páni obojí strany v počtu desíti osobách, páni pod obojí způsobou tito: pan Jan Tovačovský, pan Jenec*), pan Mikuláš Landštejn, pan Pavel Skalský, pan Slavata; zemané tito: Petr Kdulinec, Mikuláš Hořic- ký, Jan Malovec, Jan Tečenský, z měst Mikeš z Loun; it. s druhé strany tito sou byli: pan Zajíc, pan Švamberk, pan Jaroslav, pan Hradecký, pan Burian**); zemané tito: Jan Roupovský, Oldřich Dubanský, Bohuslav Litevský, Jan Firšic, Jan Uderský.***) A při tom obojí strana za to prosili krále, aby při tom ráčil býti, když se bude mluviti ku pánům, a to proto, že „VKM. mezi námi ráčíte býti prostředkem, a oč bychom se dělili, to aby mezi námi k porovnání přivedeno býti mohlo, a to s některými pány, kteréž k sobě vzíti a vyvoliti k tomu ráčíte.“ A tito páni byli za prostře- dek vedlé krále JM., pan kancléř, pan Strakonický, pan Beneš Vajtmilar, pan podkomoří†). Na tu jich žádost král dal tuto od- pověd: „Jakož nás žádáte, abychom při tom byli, když k sobě mluviti budete, s pány těmi, kteříž vedlé nás mezi vámi mají býti za prostředek: to bychom radše slyšeli, abyšte sami o ty různice mohli smluviti; pakli by se vám zdálo, že by to lépe bylo, abychom my s těmi pány při tom byli, to myrádi učiniti chceme. Potom pan Zajíc mluvil k nám, kterak by s námi rádi byli v dobrém přátelství předkládaje, „kterak to jest velmi škodné pánu našemu i vší koruně i všem obyvatelům v ní, jaké různice povstávají mezi námi a co by ještě horšího skrze to státi se mohlo; a což bychom dobrého zjednati mohli pánu našemu i sobě sami, tím jsme sobě povinni, neb se o nás žádný a o naše dobré starati nebude, nebudeme-li my sami se o sebe starati; a bude- me-li sami sobě zlí, komu dobří? nebo budeme-li co mezi sebou zlého jednati, budem podobni tomu, jenž by se chtěl sám zabiti, aneb sám na sobě šaty trhati. Protož takové zvláštní sněmování nám se nelíbí a jest nám ke škodě i pánu našemu; a náš úmysl jiný není než ten, abychom s vámi byli jakožto s pány přátely našimi milými. *) Jan Jenec z Janovic, nejv. purkrabí. (Pozn. vyd.) **) Jan Zajíc z Hazmburka, Bohuslav ze Švamberka, Jaroslav ze Šternberka, Jindřich z Hradce, Burian z Gutštejna. (Pozn. vyd.) ***) ... Bohuslav z Litovic, Jan Firšic z Nabdína, Jan z Údrče. (Pozn. vyd.) †) Jan ze Šelnberka, nejv. kancléř, Jan ze Švamberka, velmistr stra- konický, Beneš z Veitmile, nejv. minemistr, a Samuel z Hrádku, podko- moří. (Pozn. vyd.) 194

Strana 195
Pan Tovačovský odpověd jemu dal, že „náš úmysl jiný není, než též s vámi se zachovati ve všem přátelství jako s pány a přá- tely našimi milými.“ A tu hned obrátil řeč svou k králi: „Naj- jasnější králi, pane a pane náš milostivý! Jakož ste ráčili k tomu přivesti, abychom se spolu sjeli k jednání těch věcí, kteréž jsou mezi námi v různici: protož na tom jsme, že se pány, našimi mi- lými přátely, chcem vzíti konečnú a věčnú smlouvu, a to takovú, abychom my i naši budoucí věčně v té smlouvě stáli a trvali bez pohnutí. Pan Zajíc na to dal tuto odpověd od pánův druhé strany, a mluvě: „Páni a přátelé naši milí! Jakož VM. ráčila mluviti, že chcete s námi učiniti věčnou smlouvu, tak abychom my nyní i naši budoucí ustavičně v té smlouvě trvali: milí páni, račte toho na nás dosahovati a k tomu mluviti, pokudž nám jest možné, že všecko chcem rádi učiniti: ale k takové smlouvě my přistou- piti nemůžeme z příčin hodných“; a k tomu rozumu řeč vedl, že oni jsou v poslušenství papeže a my nejsme atd. Potom král JM. nedal nám více mluviti, ráčil naše mluvení přetrhnouti do zejtří, že k tomu se ráčí po straně přimluviti. A tu páni druhou stranu přes třikrát ráčí před sebe pustiti a vyslyšeti; potom nás ráčí pustiti před se, i rozkáží toto panu Benešovi mlu- viti: „Král JM., pán můj, ráčil rozkázati toto mluviti: jakož VM. včera k sobě ste mluviti ráčili přátelsky i poctivě, ježto JM. to jest rád slyšel a z toho potěšení má, i jakož jest JM. ráčil býti prostředek s těmito pány, ač by se vám to zdálo přijíti k tomu rozumu, abychom se zapsali do osmi let a dále při otci svatém v Římě to jednati, co jest mezi námi v různici; a v těch osmi létech aby o to jednáno bylo společně, věrně a upřímě o všecky věci, kteréž jsou potřebné pánu našemu a koruně této spolu jsouce, že jest jistá naděje, čehož koli slušně na JS. prositi budem, že obdržíme, buď o potvrzení kompaktát, aneb bude-li k tomu co jiného potřebí.“ Na to sme vzali radu a dali sme králi JM. tuto odpověd: „Jakož od VM. pan Beneš tuto mluvil, kterak by se za prostře- dek slušný býti zdálo, abychom se sobě za osm let zapsali, aby- chom se neutiskali ani nehaněli, než ktož by kterou stranu utis- kal, abychom sobě tím zápisem povinni byli a strana strany dále utiskati nedopouštěli, a kompaktáta v tom času aby nám byla stvrzena, a jakož VKM. ten prostředek oblibujete: račte nám v tom za zlé nemíti, že my k takovému prostředku přistoupiti nemůžeme, pro tuto dvojí příčinu: jedno proto, že my nepotře- 195

Strana 196
bujem, aby nám kompaktáta stvrzena byla, neb sou nám jednou utvrzena od větší moci, totiž od koncilium basilejského a od císaře Sigmunda; druhé, že nezdá se nám tak krátký čas, pro mnohá nebezpečenství, toho prostředku přijíti, nezdá-li se pánům druhé strany s námi se zapsati, více sebe neutiskati a nehaněti, a také jestliže by kdy papež rozkázal jim proti nám býti aneb na nás kříže bráti, aby jeho v tom neposlouchali ani žádného jiného.“ A tak to stálo ty dni mezi námi až do pátku [17. ledna]. Konec pak všeho jednání*) jest tento, kdež sám král JM. takto mluvil: „Jakož ste vy těchto dnův k sobě mluvili, žádajíce sobě a zvláště vy, páni pod obojí způsobou, aby tito páni pod jednou s vámi se zapsali věčně jedni druhých neutiskati a nehaněti, a druhé straně nezdá se toho učiniti pro některé příčiny, ježto jsme my tomu nerádi, a za jiné nemáme, než že to hříchové naši činí, ale naději máme, že to jiným časem bohdá se zjedná: než žádáme od vás, abyšte se v pokoji bez utiskaní a bez hanění zachovali, a což se dotýče prvního jednání o utisky, to aby se napravilo vedlé prvního zjednání; a my chcem raddu naši o ty věci k otci papeži poslati a zvláště což by bylo potřebného koruně této naší, tu naději majíce, že ta věc ke všemu dobrému přijde.“ A tu obojí páni mluvili k tomuto rozumu, že to chtí rádi učiniti a pokoj zachovati; než naši k tomu mluvili, aby se tomu dosti stalo. It. nejprvé nám toho podali, chceme-li se vedlé kompaktát zachovati? a my odpověděli: „vedlé kompaktát a co nadto zákonem božím můžeme dovesti a prokázati. 622. (LM.) Potom téhož léta byl opět sněm o středopostí [6. března] v Nimburce a na tom sněmě byl týž biskup Augustin. A tu mluvil pan Tovačovský, že „sme proto tento sněm položili, jakož vás tajno není, kterak sme se byli sjeli v počtu deseti oso- bách a druhá strana též; my jim toho sme podali, aby se s námi zapsali věčně a oni nechtěli než do osmi let, jakož již napřed oznámeno. It. abyste ráčili věděti, že nyní, když nás král JM. obeslal, toto sou k nám mluvili někteří páni: že chceme se s vámi zapsati za dvadceti neb za třidceti let v ten rozum, aby strana strany neutiskala; a také že chtí ti páni ku papeži poslati na svůj náklad, aby jim to přáno bylo.“ It. druhýkrát mluvil pan Tova- čovský, abychom toho zápisu mezi sebou potvrdili, k kterému sme se v Slaném na sněmu svolili. It. třetí kus, abychom již pana biskupa opatřili, aby měl kde býti, neb jest toho hoden za to *) 17. ledna 1483. (Pozn. vyd.) 196

Strana 197
dobrodiní, kteréž jest nám okázal. I na tom zůstáno, aby se sjeli páni obojí strany týž počet a tu věc mezi sebou namluvili, bude-li k čemu slušnému chtíti jíti, aby to na všecku obec českou bylo vzneseno, a což by všecka obec schválila, to aby přijato bylo. S strany pak biskupa k tomu sou svolili, že jemu chtí dáti čtvrtou částku ouroku svatojirského, a páni města jedno každé vedlé své možnosti, to k jejich vůli jest dáno. A na třetí kus, co se zápisu dotýče, že chtí jeho moci potvrditi. 623. (G—M.) T. 1. konšelé staroměští i novoměští svolali všecky faráře na rathúz a chtěli, aby viece nebylo držáno posví- cenie ve všech kosteléch pražských spolu jedné neděle, jakož jest byl obyčej prvé i ještě se nynie zachovává po Praze, že tu neděli před svatým Václavem [28. září] posvícenie se držívá po všech kosteléch, krom římské strany kosteluov nic, než aby v každém kostele zvláště posvícenie mievali, jakož jest někdy dávno bý- valo a jak každý kostel má zapsáno. K tomu faráři odpověděli, „až se poradíme s mistry“. Tehdy mistři šli s faráři k králi a sta- tečně odepřeli, že toho neučiní; neb jest to od Konráda, arci- biskupa pražského, zřiezeno, aby pojednú všichni i v klášteřích posvícenie držívali. Tehdy konšelé staroměští, rychtář Ambrož, postřihač, s některými neupřímnými a Němci tu sobotu [3. květ- na] před nedělí křížovú přišli sú spolu do kostela sv. Jiljí na nešpor, kdež byl farář mistr Duchek z Mělníka; a odstrčivše žáky od pulpitu a kněze Šimona od oltáře, zpievali sami nešpor o posvícení; a kněz Huolka*) byl jich kaplan, ten jim nešpor za- čínal, (kterýžto kněz Huolka najprv byl pod obojím zpuosobem a potom pod jednú zpuosobú, i byl na hradě mezi kanovníky; a potom po několika létech zase navrátil se k pravé vieře Kristově a umřel mezi našimi kněžími pod dvojí zpuosobú). Rychtář pak Ambrož, kterýž potom zrádcí zuostal, kázal škariantovi zámky vybiti a vystrčiti korúhev, jakož jest toho obyčej o posvícení; jakž se jest i stalo. Tehdy mistr Duchek**) velmi se zarmútiv, i pojav s sebú jiná dva mistry, i šel s nimi k králi, i zpraviv jeho, co by se v kostele jeho násilného stalo, i dával králi klíče kostelnie nechtěje tu déle farářem býti. Jemužto král odpověděl: „Nic, milý mistře, buď ty tu třeba-lis do smrti své, než toliko nech ať oni na malú chvíli svú vuoli naplní.“ A s tím šel od krále. 624. (LM.) T. 1. byl jest sněm v Brodě Českém v neděli na den *) Jan Hůlka. (Pozn. vyd.) **) M. Duchek z Mělníka, farář u sv. Jiljí, r. 1480 děkan učení praž- ského. (Pozn. vyd.) 197

Strana 198
sv. apoštolův Petra a Pavla [29. června] a při tom sněmu stalo se jest pravé spojení a spolčení od pana Jana Tovačovského z Cimburka a na Boleslavi, nejvyššího komorníka království českého, jenž jest toho dobrého spolčení a spojení nejvyšší původ, a též mezi jinými urozenými pány a rytířstvem i městy, což se dotýče pravdy pana Ježíše Krista, že kdož by je chtěl utiskati od té velebné pravdy, aby sobě proti němu radni a pomocni byli; a o důstojného kněze biskupa, aby JM. neopouštěli a také i pomoc učinili; jakož se jest to všecko již ten sněm stalo a dokonalo, že pečeti své k tomu spolčení a zápisu přitiskli, nejprvé pan Jan Tovačovský, potom též jiní páni a rytířstvo i také páni z měst, nejprvé páni žatečtí, pak páni hradečtí, potom páni lounští a jiná města pořád, jakož stojí na tom zápisu. 625. (G.) T. 1. v pondělí [30. června] po sv. Petru a Pavlu bo- sáci kopali grumfešt u sv. Ambrože. Ten den krúpy pršely ve- liké. Na den sv. Prokopa [4. července] založili v pátek; bylo mračno a zítra i déšť. 626. (..LM.) T. I. byla drahota a ten čas po sv. Vítě [15. června] z dopuštění božího počal se mor veliký v Čechách a zvláště v Praze tak mnoho lidu zemřelo jakožto třidceti tisíc a více; o, co utěšených pacholátek a zvláště žáčkův mnoho set, panen výtečných na vdaní, mladých žen a paní, jonákův a ji- ných obého pohlaví lidíl a trval až do sv. Václava [28. září (L. do sv. Havla [16. října]). Tehdy král Vladislav jel jest z Prahy před morem do Plzně*); a tu dvořané počali mu mříti. A tu umřel jest jeden statečný dvořenín, jménem Mikuláš Velbloud**); a ne- bylo znamenitějšího honce v kolbách na všem dvoře králově; a ten byl veliký milovník přijímaní těla a krve boží pod obojí způsobou. A tu v Plzni při jeho smrti kněží protivní usilovali ho od pravdy svésti: a on než by odstoupil od pravdy boží, raději bez svátosti umřel. Proto tu v Plzni poctivě jest pochován. Po- tom hned král jel z Plzně do Třebíče; a tu jest byl přes ten mor. 627. (G—M.) T. 1. konšelé staroměští, novoměští i malo- stranští spojivše se tajně s některými pány protivnými kalicha Kristova, od nich pomoci čakajíce, mínili všecky, kteříž přijímají krev pana Krista, duchovní i světské, zhladiti a vyhnati ten čtvrtek [25. září] před sv. Václavem: ale milý Buoh té lsti divně překazil. Neb rada a zrada jich tajná nemohla býti; neb Tomášek od Hvězdy zlaté, ten některému z sousedův mluvil: „Již se teď *) Král Vladislav přijel do Plzně 31. července 1483. (Pozn. vyd.) **) Mikuláš řečený Velbloud z Kamberka. (Pozn. vyd.) 198

Strana 199
vaše tudíž posvícenie blíží, shledáte, žeť vám dáme krvavých mazancuov žráti.“ Ale ten jsa chytrý, poradiv se, i než ten čas přišel, ten týden před tím odšel na onen svět jako Jidáš. I roz- nášelo se jest to tajně mezi lidmi; neb sou v ty časy soused se sousedem nesměli volně mluviti; a chtěl-li jest kto s druhým na rynku mluviti, ohlédal se jako vlk, zdali by tu třetí byl, aby jich nevyzradil. Pak nadto více konšelé tíž měli své šibaly a zrádce; ti po víních a po šenkovních domích chodíce, počínali sami najprv leccos mluviti proti konšeluom, a přimísil-li by se kto k tomu a pověděl co takového, ježto by nebylo libo konšeluom, i zrazovali je a oni je sázeli a druhé i mučili, a tak své šibalstvo konali...*) Tak se to násilé předse konalo až již blíž od toho času, že jsa nemocen na hradě pražském kněz Hanuš Kolovrat, kterýž chtěl býti arcibiskupem pražským, i pracovav k smrti tak se dlúho mučil, nemoha umřieti, věda o tom, co se má Čechuom věrným v Praze díti, i pověděl jest a výstrahu jim dal. Jakož by se pak bylo to v skutku tak nalezlo, ale milý Buoh té lsti divně překazil; neb kterúž sú jámu jiným kopali, do té jámy samy dopustil vstrkati. Neb ty výstrahy majíce z božího jednánie, i soused s sou- sedem, jemuž dobře věřil, to vypravoval v tajnosti a ten opět jinému, až se to všecko rozneslo. I věříce Pánu Bohu, že jich ne- ráčí opustiti, i nečekavše noci, v níž sou měli sousedy jímati a katovati se s nimi, i předešli je ten den prvé. Neb byli sú ti konšelé všecky před tím zapisovali, aby každý, což na koho zbroji přísluší mieti, byl s ní hotov, kdyžkoli udeříno bude k šturmu na rathúze. Takž věrní Čechové tu středu [24. září] před sv. Václavem nečekajíce šturmování na rathúze, i šturmováno jest u Matky boží před Tajnem; takž potom ihned po jiných kosteléch štur- movali. Takž se mnoho súseduov zbeře rychle, a to bylo v 14. ho- *) M ... Konšelé staroměští s novoměstskými vadili se na oko a pod tím jednali svá šibalství; nebo kázali dělati řetězy po ulicech, kdež ne- byli, a k tomu všickni hotovi byli v odění, aby šli k rathauzu, když by k šturmu ve zvon udeřili; pravíce, že mají výstrahy a „kdo co míní, nevíme a krále doma není“; ano se to již chýlilo k bouřce v městech praž- ských. A příčina toho byla kázaní mnišská a najvíce bosákuov proti přijímaní pod obojí způsobú, M. Valentina Vlka, kanovníka hradského, a nějakého Martina Pušky, doktora z Chrudimě; ten jsa na Karlově v klášteře, tam kázal a scházeli doluov do jiných klášteruov, haněje .... takže konšelé všech tří měst proti kněžím drželi, proti první zvyklosti, jakož se to stalo u sv. Jiljí, M. Duchkovi klíče od kostela vzavše, sami vládli, a M. Vrbenskému u sv. Apollinařiše ... 199

Strana 200
dinu [8. hod.], i jdú k rathúzu staroměstskému s zbrojí;*) a mezi vraty rathúzskými stál purkmistr od Klobúkuov**), i když sú k rathúzu přišli, otázal se jich, co by chtěli? jemuž odpověděli, že by k rozkázaní konšelskému to učinili. Jimž poděkovav z po- slušenstvie hotového, i kázal jim tu čekati, i chtěl před nimi rathúz zavříti: ale oni ihned se na něho obořili a on prchl a utekl nahoru a skryl se. Takž všedše na rathúz i jali purkmistra s kon- šely a přikázali jim v světnici radné seděti, tak aby žádný ne- vycházel. I vyšel jest purkmistr na mazhúz; a ihned jeden sudlicí jeho nohy probodl a on ihned učinil se zabitého a tajil v sobě duši; a oni nechtějíce, aby tu mrcha ležela zabitá, i stro- jili se s ním k oknu, aby ho vyvrhli s rathúzu; ale on chytil se rukou železa toho, na němž spoléhají v okně, nechtěl se pustiti, až mu ruku kladivem železným odtloukli; takž ten upadl až na zemi s rathauzu a v košili toliko na zemi ležel zkrvavený jsa. A Publik***) konšel utíkal s rathúzu, vloživ sobě ruce s plechovicemi na hlavu, aby ho nemohli raniti; i porazil ho Jan Krejčí od Bílého páva před Gebhartovým domem oštípem; i táhli ho za nohy do rathauzu, i prosil jest: „Nezabíjejte mne, že vám divné věci poviem"; i vlekli ho do šatlavy.†) Jiné pak konšely vsázeli do vazby. A v ty časy také zazvonili k šturmu na rathúze: tuž teprv co živo běží k rathúzu a Němci někteří, kteříž sú o té zradě vě- děli, rychle také k rathúzu na pomoc konšeluom běželi; ale byli sú již zmeškali, i někteří zjímáni jsou a jiní utekli a rozprchli se. Túž také hodinu na Novém městě obec s svými konšely šermovali, ale mnohem ukrutněji. Neb vskočivše do rathúzu, písaře, kterýž *) M... Kdežto předkem byl jest Bohuslav Legát od Ráje, měštěnín velmi vzáctný i statečný, s jinými sousedy pražskými. A pan Bohuslav vzvedl svůj oštíp, kterýž držal v rukou, udeřil jím v práh násilně, až uvázl... **) Jan od Klobouků. (Pozn. vyd.) ***) Prokop z Velevic, jinak Publik. (Pozn. vyd.) †) M .... Ten Prokop Publik byl nedávno přijel od krále; a co jest tam způsobil, to jest vyznal, že kněží a mistry měli vyhnati a mnoho měšťanův, kterýchž měli popsáno jakožto 80, mělo stínáno býti. Tu také přitom Němce a kupce znamenitého, jménem Adivoka, když potkali an také jde v zbroji, řekli sou jemu „s kým jsi?“ a on „s vámi, milý pane!“ — uměl málo česky, by byl řekl s pány, byli by jej zabili; i kázali jemu jíti do obce na rathúz. Než došel k rathauzu, až s něho zbroj sebrali; i měl sekret na palci, ten jemu také chtěli vzíti, i byl těsný nemohl ho chutně stáhnouti; i řekl jemu jeden: „poněvadž nemůž dolův, polož ruku, at utnu palec,“ — a on chutně oslinuv palec, zubami s těžkostí strhl dolův a dal tomu jistému. I dali jeho do šatlavy a potom ho vyručil pan Jedno- rožec... 200

Strana 201
jest bránil, aby nešli do radné světnice, toho najprv zabili sú (a konšelé někteří prvé utekli sú před tím s rathúzu), a kteréž nalezli v světnici, ty všedše zsekali, že krve bylo v světnici na některý žbeřík, a zsekavše, smetali je okny ven s rathúzu. Nedo- ruště Martin ten upadl s pavlače v rathúze a Boreš nožíř, a ti od toho zemřeli. Páral*) pak kožišník, nejprvnější konšel, ten byl utekl a schoval se u souseda v loži a tu nalezen jest a veden “ k rathúzu, spínaje ruce a říkaje z otrapy „Ó, milý králi! a než ho dovedli k rathúzu, majíce k němu velikú nechut, (neb velikú nespravedlnost lidem činil, penieze lidem chudým neb sirotkuom vyzdvihoval a jich mocí požíval, jakož mu se zdálo), na rynku rozstúpivše se od něho, i střieleli k němu a sekajíce jeho řiekali „toť mých deset kop,“ a jiní „toť mých pět kop,“ a on již byl bez duše dávno; a proto se chudina nad ním po smrti mstila, litujíce své křivdy, již jest jim činil; i přivlekli ho před rathúz k jiným, kteréž sú smetali. Na Malé Straně též svým uči- nili. Tehdy obec opanovavše rathúzy, pečeti vzemše, volili sobě jiné uředníky hajtmany. Téhož dne vybili kláštery a je zebrali a mnichy vyhnali. Bo- sácký klášter na Novém městě u sv. Ambrože, u šrankuov proti královu dvoru, ten sú veškeren obořili a potom bosáky mnichy ven z Prahy provodili. Téhož také dne na Židy udeřili a všecko jim pobrali, množství veliké od stříbra, od zlata, od klenotův, od čub čistých a drahých; a znamenité škody vzali sou Židé, i páni a jiní, majíce tam věci zastavené. Také rathúzy sú dobře osadili a v noci žoldnéři po městě chodili. V pátek [26. září] pak sebravše se z obojieho města, i malo- stranští, táhli sú k hradu, jako by měli k němu šturmovati připra- vivše se, a pan Matěj Mejtný nejvyšší říditel v tom byl jest; a to z té příčiny, ne aby Pražané pych nad králem, svým pánem, chtěli učiniti, ale proto, aby hradu mohli s městem králi JM. zachovati. Neb sú se obávali, aby nepřátelé přijdúce naň puštění nebyli, a tak skrze to že by nesnáz mohli míti. I umluvu jest hajtman pan Medek**) s Pražany učinil a hradu jim postúpil; a oni jej osadivše, žádnému sú nepřekáželi ani kanovníkům. A Va- lenta Ružený zprávcí toho jest byl; kdež pro jeho opatrnost páni preláti měli k němu velikou lásku, i potom po všecky časy. Osa- dili sou také i Hradčany. A vrátivše se týž pátek do Prahy k ve- čerému, na Starém městě vedli tři konšely s jedním obecním, *) Václav Páral. (Pozn. vyd.) **) Oldřich Medek z Valdeka. (Pozn. vyd.) 201

Strana 202
kterémuž říkali Tomášek od Oremusův podlé Volka, pod pranéř; a purkmistra Jana Klobúka v trukách dva kati přinesli, neb nemohl jíti, zlámav sobě nohu, když ho s rathúzu svrhli. První z těch konšeluov byl Chanický Václav od Kohúta za rathúzem; ten na mučení řekl: „Co sme my vám měli činiti, to vy nám či- níte.“ Druhý konšel Publik vyznal, že sú měli sepsaných více než 70 měšťanův na Starém městě, kteréž měli stínati ihned tu noc, by se byli tito neutekli. Purkmistr pak vyznal, že všechny měli mordovati, v kterémž domu nebylo by světla v tu noc ve čtvrtek na pátek před sv. Václavem. I sťali nejprv Publika, po- tom Chanického, potom Stodolu*); a když měli purkmistra stíti, ještě sám řekl, že „sem nic dobrého nemyslil o této obci“; a kat, mistr Mates, pokloniv se jemu, i sťal jeho. Na Novém městě také sťali purkmistra, Šimuně měšečníka, Truhličku konšela z Pořičí a Kahuna šedivého**). A na Malé Straně stali také purkmistra, Piprňáska řečeného, muže starého, šedivého a bradatého, (K. ten málo kdy býval bez věnce), a s ním nějakého Tomka krajčího. A hned od té chvile ten kat Mates nechtěl jest již potud více mistro- vati, odpoviedaje se toho; potom nemaje se čim živiti, na Starém městě rynk dlažil a na fary kněžím vodu vozil a jiným lidem. Tož pak po té bouřce hned ten veliký mor, který toho roku byl, přestal. It. všecky protivníky krve Kristovy z měst pražských ven vypověděli a vyhnali, tak aby hanebná směsice nebyla mezi Čechy věrnými, a zvláště, kteří prvé přijímavše krev Kristovu, potom se jí odpřisáhli a haněli i kaceřovali. A tu se sobě všecka tři města vysoce zapsaly, zápisy zjednavše, pečetmi svými za- pečetivše, ctí a věrou k tomu na rynku Starého města sobě sli- bujíce. Slušíť Pražanóm na to pomněti, ať Buoh nebude vás trestati jako Jeruzaléma.***) *) Jan Stodola. (Pozn. vyd.) **) Vavřinec Truhlička a Ondřej Kahoun. (Pozn. vyd.) ***) KM. Král Vladislav ty chvíle byv na Třebíči, rozhněval se na Pra- žany, nechtě do Prahy jeti, leč toho pomstí. I měli Pražané toho s po- myšlení, přátel sobě hledajíce; neb král Vladislav chtěl, aby Pražané jemu zed položili okolo Prahy, od bran za hony, a klíče aby jemu vynesli, a také aby před ním klečeli atd. Bylo jest již namluveno, že chtí klíče vynesti, když pojede do Prahy, ale milý Buoh to zrušil, ačkoli někteří z přátel mnoho slibovali Pražanuom, jako kniežata Jindřich a Hynek, pan Svitáček a jiní. Potom vedli k tomu, aby Pražané to učinili, co král chce míti. Kníže Hynek půjčil děl králi, aby hrad pražský ohradil jimi proti Pražanům. (M.) A od toho času král bytem není ve svém dvoře královském v městě pražském, ale na hradě bytem byl, i potomní králové. 202

Strana 203
628. (M.) Hned po té bouřce Pražané do Hradce Králové pro biskupa Augustina poslali, kteréhož sou dříve ti konšelé, kteříž stínáni, vedlé jiných měst přijíti nechtěli; a slavně jeho ten pon- dělí [20. října] po sv. Lukáši do Prahy přinesli a jeho vedlé jiných měst za svého biskupa přijali a zapsali se jeho neopouštěti všecka tři města pražská. 629. (M.) Potom král obeslal sněm silný do města Čáslavě, ten čtvrtek [23. října] po sv. Lukáši; a bylo jest tu mnoho mocných pánuov, i z rytířstva i z měst. Tu král JM. žaloval na Pražany, co se jest od nich stalo, a žádal rady na knížatech, na páních, na zemanech i na městech. Tu kníže Hynek i s knězem Jindřichem, bratrem svým, prosili krále, aby Pražanům dal slyšení; i dal jest král k tomu povolení, že je chtěl slyšeti. Tehdy kníže Hynek poslal pro Pražany, aby přijeli na Kolín a že tu král pošle raddy své, kteréž by oni sami jmenovali*) a že je budou slyšeti. I přijeli sou páni Pražané do Kolína a tu byli čtyry dni a kněz biskup s nimi a mnoho mocných pánuov i z rytířstva a z měst. Ale tu proto žádného konce nebylo. Bylo by mnoho psáti, co tu bylo sjednáno, ale pro ukrácení nechám tak. 630. (M.) It. pan Tovačovský umřel hned brzy po tom sněmu, kterýž byl držán v Čáslavi, před sv. pannou Kateřínou [25. listo- padu]. Pán Bůh rač duši jeho milostiv býti. 631. (M.) It. opět byl sněm v Praze obeslán od kněze biskupa**) k žádosti pánům Pražanům v outerý na den sv. panny Kateříny [25. listopadu]. Při tom byli páni urození, i páni z rytířstva, i páni z měst. Tu sou jednali nejprv o čest a chválu pána našeho Ježíše Krista a o jeho svatý zákon; potom o obecné dobré, i s pány Pražany a to, což měli učiniti a jakou pokoru panu králi; tak že páni Pražané dobrovolně mají pokleknouti na jedno koleno před králem a hned zase vstáti a potom víc podlé vší počestnosti, a počestné po všecky časy Pražanům bude etc. Pak král JM. ne- vím přijme-li tu pokoru; potom pořád bude psáno, kterak se to skoná. Také ty časy o tom sněmě v Praze páni urození, rytířstvo i města všecka kromě Horníkův, Litoměřických a Kouřimských *) M .... Tu jsou od Pražan jmenováni: biskup Augustin, kníže Jindřich a kníže Hynek, pan Pernštejnský z Moravy, maršálek český, p. Jan Tovačovský, p. Jan z Šellenberka, kancléř český, p. Ješek Svoja- novský, tehdáž na Roudnici, pan Mikuláš Svitáček, zemský písař, p. Pavel Skalský, páni Trčkové, p. Hořický, p. Jan Malovec, p. Hrabaně; z měst p. Mikeš z Loun, z Hradce Velek, Matěj z Chrudimě. **) Biskup Augustin Lucian. (Pozn. vyd.) 203

Strana 204
1484 slíbili sou Pražanům, na ně žádnému nepomáhati. A tu Pražané spolu přistoupili sou k zápisu jiným zápisníkům. 632. (M.) Král JM. položil hned u Hory sněm všeho království na den sv. Mikuláše [6. prosince]. Ale že byl jest sníh převeliký, takže ode 40 let nebylo většího, tak že Žatečtí páni a Lounští a Slánští, vyjevše na ten sněm z Slaného, nemohli dále jeti než na Knovíz, museli se zase domův navrátiti, neb by měli v každém vozu 20 koní, nemohli by byli jeti, ani s saněmi; i bylo málo na tom sněmu a tak musil král odložiti až do hromnic [2. února]. Pak co tu jednáno bude, to se napíše dále. 633. (M.) Léta božieho 1484 byl sněm u Hory na hromnice [2. února], co se Pražan dotýče, a byl jest převelmi veliký sněm; a tu při tom sněmu byli sou páni Pražané za glejtem. Tu páni Pražané, kteříž byli vysláni od pánův starších i ode všech měst tří pražských, poddali sou se králi JM. před osvícenými knížaty i vším zborem v sněmě dobrovolně takto, že králi JM. chtí učiniti poctivost, co budou moci nejpoctivěji, pánu svému, když by jel král JM. do měst pražských, že chtějí vyjíti a pokleknúti na jedno koleno a klíče i pečeti vynesti, hradu sv. Václava postou- piti a mnichy toliko k sv. Jakubu, kolik by ráčil král JM. míti, a Židům aby bylo navráceno, u kohož by se čeho doptali, též o roucha mešná anebo kostelní věci; a ti lidé, kteří sou vyhnáni z měst pražských, aneb kteří sou sami utekli, aby všickni zase do Prahy přišli, když by král byl v Praze, a tu když by král ouředníky sadil, tehda ti lidé zlí i jiní, aby stáli ku právu před panem purkmistrem a konšely, a kdož by jim z čeho vinu dal, aby pravi byli; a pan purkmistr s pány konšely, aby je spraved- livě rozsoudili vedlé svých přísah. A to tak poddávali se: ale král JM. neráčil od pánův Pražanův toho přijíti; i rozjeli se z toho sněmu tak. 634. (LM.) Také týž sněm svolili sou se všeckno rytířstvo s městy, aby se zapsali všickni za jednoho člověka proti pánům, aby jim nedali sobě křivdy dělati, buďto o práva a svobody své, i o cla, a tak o všecky věci. Proto sou se tak spuntovali, neb ty časy a ta léta i prvé veliké ouzkosti činili páni rytířstvu i měs- tům, z jich svobod i práv je utiskujíce; a také proto, jestliže by kdo chtěl kdy táhnouti do země české na záhuby, aby sobě toho všickni radni a pomocni byli a také aby se nehaněli ani kaceřovali světští ani duchovní, než aby v lásce a v jednotě přebývali v ko- runě české pod králem, pánem svým. A toho na potvrzení a jednotu lepší svolili se všickni jednostejně, aby sjezdy měli ve všech kra- 204

Strana 205
jích ten první pondělí v postě [8. března] a k tomu času aby se všickni zobsílali, kteří sou na tom sněmu u Hory nebyli, aby již tuto byli. A opět valný sjezd k dokonání a k zapečetění tomu zápisu složili sou sobě v Nimburce nad Labem o středopostí [25. března], aby tu byl každý s svou pečetí. 634. (LM.) Tu v Nimburce byl sjezd od některých pánův, rytířstva vedlé zůstání, jakož napřed položeno; ale že kněz biskup také položil sněm týž čas v Praze, tedy páni Pražané i páni z rytířstva i páni z měst, kteříž se sjeli od Žatecka i z těch krajin, poslali pro ty všecky a prosili jich, aby k nim do Prahy jeli; i při- jeli sou. Tu pak již zespolka jednali mezi sebou, což se dotýče krále JM. i pánův Pražan, aby to srovnáno bylo bez válek; i tu tak namluvili s pány Pražany všickni, což jich při tom sjezdu bylo, že páni Pražané k tomu se poddali i moc dali těm všem dobrým lidem, aby o to jednali, ale s takovou výminkou, jestliže jich král JM. chce nechati při jich právích, svobodách, i při tom majestátu, kterýž mají od císaře Sigmunda, aby ta hanebná směsice nebyla mezi nimi. Pakli by toho král JM. učiniti neráčil, tehdy k ničemuž jíti nechtí. I jsou na to vyvoleni, aby k králi jeli z pánův, rytířstva i z pánův měst a to po velikonoci [18. dubna]. Pak co za odpověd dá král a přijme-li to podané, to bude napsáno opět pořád. Než proto sou přiřkli všickni pánům Pražanům, nebude-li chtíti král JM. té prosby přijíti a jich při tom nechati, tehdy již mají Pražanům radni a pomocni býti. 635. (IK.) Léta božieho 1484 biskup Augustin, jsa od Pražan slavně přijat do Prahy, v postě kněží světil a u veliký čtvrtek [15. dubna] křižmo svaté v kostele Tajnském. Potom téhož roku v neděli při sv. Petra z okov vyvedení [1. srpna] sloužil mši na rynku staroměstském u toho domu, kdež slúlo U stolice a nynie u Víta doktora, a tu svýma rukama rozdával tělo a krev Pána Krista pod obojí zpuosobú starým i mladým a dítkám, ano na to hleděli páni, panošé, města, Boha chváléce; neb nikdá prvé toho neviděli, jakž Praha na místě. V neděli také na sv. Jakuba [25. července] slúžil týž biskup v klášteře u sv. Jakuba v Starém městě svatú mši; a tu sou kněží věrní podávali pod obojí zpuo- sobú starým i dietkám, zpieváno česky epištola a čtení svaté, laikové také zpievali pieseň: „Věrní křesťané, silně doufajme, hlasem velikým; neb sú před tím mnichy odtud byli vyhnali. Slušie tehdy to věrným Čechuom v paměti míti. 636. (GK.) Téhož léta Hradec Králové vešken vyhořal a vy- 205

Strana 206
1485 pálen tu sobotu [19. června] po Božím těle; a to jemu již po druhé se přihodilo. 637. (LM.) Téhož léta král Vladislav JM. vzal smlouvu s Pra- žany, když k JM. jezdili do Hory, v pátek [24. září] před sv. Václavem; a pak král JM. přijel do Prahy na den sv. Michala archanjela [29. září] a páni Pražané i všecky obce vyšli proti králi JM. poctivě s korouhvemi a pod nebesa vzat jest a veden do Prahy poctivě; a kněz biskup také za ním jel až do dvora a tu král měl se k němu uctivě, svobodu jemu dal po všem království českém i majestát na to učinil. A také JM. konšely sadil v pátek na ten den sv. Remigia [1. října] na Starém i na Novém městě.— Toť tak jest se stalo k budoucí paměti při té bouřce, že přišlo ke všemu dobrému; z čehož buď Pánu Bohu chvála na věky. 638. (GKL.) Když král Vladislav do Prahy přijel, jakož do- tčeno, tu také s ním přijeli někteří z zrádcí těch, kteříž příčina byli té bouřky, jako ten Ocásek*) dvořák, pro kteréhož veliký rozbroj byl v Praze, tak že se i král tomu divil i bál. Potom hned myslil, aby hrad opraven byl, nechtě více ve dvoře královském bytu míti, protože nějaký soused novoměstský**), vyskočiv z své- ho domu, kterýž byl proti nové věži, přiběhl na Příkop s kuší, laje a zlořeče těm zrádcům, kteříž se zase navrátili do Prahy, a napínal tu kuši, an král ze dvora na to hledí, a přikládaje šíp mluvil řka: „Vydejte nám ty zrádce!“ Tehdáž také ty ženy těch zrádcův stínaných byly sou příčina mnohého zlého; pročež vyhnány a vypovědíny sou ven z Prahy. 639. (G—M.) Léta božieho 1485 v středu [16. března] po neděli Laetare stalo se slunce zatměnie téměř všeho s svrchní stránky; příčina toho měsíc, že jest menší než slunce a proto nemohl hořejší strany slunce zastíniti. A tak když bývá zkaženie slunce neb zatměnie, že to léto anebo druhé potom bývá ujma na mno- hých věcech a škoda veliká a drahota. A toho léta byli velicí mrazové před sv. Filipem a Jakubem [1. května ] netoliko v Če- chách, ale i jinde; nebo uškodili štěpuom, vinnicem i obilí i le- suom. A tak pravil mistr Vavřinec v koleji: „quod post annos XVI effectus hujus eclipsis finietur.“— Také toho léta nechtěli bráti peněz horských, než gerlické a podvojní penieze a groše. — 1486 640. (GKM.) Léta božího 1486 v středu [11. ledna ***) v ochtáb *) Vít Ocásek, kovář. (Pozn. vyd.) **) Martin Mariánek z Mělníka (Pozn. vyd.) ***) V roce 1486 připadl oktav Svatých tří králů na pátek 13. ledna; sazení konšelů bylo 10. ledna 1486. (Pozn. vyd.) 206

Strana 207
Tří králův konšelé Nového města pražského posazeni jsou krá- lem Vladislavem: Václav Žatecký, Matěj Alba, Sigmund Huolka, Mařík Kropáček, Hron soukeník, Jiřík Trubač, Václav Haldecký, Šimon Škop, Jan Mlýnek, Jan Rozvoda, Ondřej Holník. 641. (M.) Téhož léta, když král Vladislav JM., pán náš mi- lostivý, do Jihlavi z Brodu Uherského vyjel, maje na třinácte set koní pěkně připravených: tu proti JM. král uherský vyjel s svými lidmi, dobře ve třech stech koních; i nechav jich tu všech na poli, sám osmý s biskupem varadinským (krom napřed že jest jelo snad patnácte koní Turkův s praporečky), dobře půl míle od houfův svých, v lese na jedné malé louce, skradl (pře- kvapil) krále Vladislava, pána našeho, král uherský a tu s ochot- ným vítáním, že JM. do domu jeti ráčí, poroučeje hospodářství JM.; poděkoval král, pán náš, a tak jeli v přátelském rozmlouvání z lesův ven, k honcům královským. Tu biskupové, páni uherští a někteří páni moravští ssedavše, JM. přivítali. I jeli do Jihlavi a s velikým déštěm přijeli. It. téhož dne v pátek [1. září] spolu obědvali u krále uherského a veseli byli. It. v sobotu [2. září] po- tom král uherský slavně se připraviti kázal; a tu jest mši sloužil biskup pětikostelský o svatém duchu, aby milý Pán Bůh a svatý duch ráčil mezi JM. dokonati v dobrém ten sjezd. Tu spolu oběd- vali a po obědě 48 kobercův čistých našemu pánu poslal (král uher- ský) a truky veliké cukrátův a deset mis břeskví, a to vše stříbrné truky a mísy byly. Týž den u večer sám král uherský přišel do hospody našeho krále, nejsa zvaný, a velmi čistý sekret svou rukou nesl a dvě lžíci zlaté dal našemu králi a dlouho spolu seděli ten večer. V neděli [3. září]: týž den příprava v kostele a biskup varadinský velmi slavně před králem sloužil, kantoři uherského krále čistě zpívali, dominiku drželi na mši. Opět pak potom král náš u krále uherského obědval a někteří páni čeští; i daroval ten den od králové lože čisté zlaté, polštáře zlatohlavové, podušky čtyry da- maškové, duchny a peřiny damaškové, i všecku přípravu čistému loži, košilí, čechlův, věncův, facúnův i jiných věcí rozličných metovaných, ježto to, což ten den dáno, stojí neb počítá se za dva tisíce. V pondělí [4. září] při obědě, když pán náš obědval doma v své hospodě, přinesli veliká dva koflíky pozlacená z nového stříbra, z nových hor, kteréž prv nalezeny, přepáleného pře- čistým dílem; a při večeři dva kobloučky velmi čistá, zlatem a kamením čistým ozdobená. Ten den král jedl a měli svá tejná jednání. V outerý [5. září] při obědě nejprvé šest chrtův červeným atlasem přioděných; za nimi hazuky čisté turecké, jedna axami- 207

Strana 208
tová, druhá zlatohlavova, koblouk čistý turecký, šavle turecká a vše stříbrem okovaná čistě se vším aparátem, a střeny s čistými deky povlačené s čistými uzdami, na jedné palcát a na druhé zavěšena sekera velmi čistá, a bubník stříbrný při sedlech, a konfektův mnoho škatulí a na mísách stříbrných. Ten den také sešli se a měli rozmlouvaní. It. v středu [6. září] při stole při obědě poslal král uherský pánu našemu svá dva koně a při večeři také dva. A ten den mnohé a dlouhé rady jednali. It. ve čtvrtek [7. září] při Narození matky boží postili se králové a každý doma jedl; než ten den mnohé rady s sebou měli a jednali, takže 20 tisíc král uherský králi našemu, co mělo na JM. přijíti, odpustil, a to sám na se přijal; a ten také den poslal pánu našemu dva koně čistá veliká s pochvami zlatohlavovými a s čistými koflíky, pozlacenými střapci a uzdami zlatými, i s sedly pozlacenými. It. v pátek [8. zaří] opět pětikostelský biskup sloužil a oba krále byli spolu u mše a spolu jedli; co více bude, potom zvíme. Darové ten den: kapuli velmi čistým kamením drahým velikým, k tomu klobouček s pérem čistým, také s kamením čistým; stálo to za sedm tisícův zlatých. V sobotu [9. září biskup varadinský dva dal stříbrná kredence, nůž čistý stříbrem pozlaceným. It. tu neděli [10. září] potom opět u mše byli spolu, u krále uherského obědvali; a k večeři poslal králi našemu šest krmí a hned sám za nimi k večeři přišel ochotně; a tu sou dva na dvě hodině samojediná v radě byla. V pondělí [11. září] jel náš král z Jihlavi; král uherský jej provodil a mile se rozžehnali. Král náš dal králi uherskému dva koně krásná, biskupu varadinskému tři koně, opět biskupu pětikostelskému jednoho koně čistého atd. 1487 642. (GKLM.) Léta božího 1487 na den Matky boží nanebe- vzetí [15. srpna] strhlo se povětří veliké s kroupami převelikými a na štěpích i na vinnicích i na víně škodu učinilo, že toho léta málo vína bylo, pakli jest kde pozůstalo, ale bylo kyselé neb trpké. 643. (G—M.) Téhož léta před sv. Václavem [28. září] kapitola hradská vyzdvihla odpustky papežovy, kteréžto v Čechách ne- byly od padesáti let slýchány. Tu šli sprostní, i šli jiní bezděky, pokutami pánův protivných přinuceni; nabrali hromadu peněz prelátové, jimiž se dělili. 644. (GK.) T. 1. na den sv. Linharta [6. listopadu] umřel Jan z Radice*), měštěnín Starého města pražského, někdy maršálek téhož města. *) Jan z Radíče. (Pozn. vyd.) 208

Strana 209
645. (GKLM.) Léta božího 1488 ve čtvrtek [3. ledna] po Novém 1488 létě král Vladislav konšely sadil na Novém městě pražském: Václav Haldecký, Sutor sladovník, Sigmund Hůlka, Jan Radoch řezník, Vít Hájek, Václav Selík z Podskalé, Pštros, Václav Slan- ský, Hroch soukeník, Jilek konvář, Dušek Košík, Nadřínek. 646. (M.) Když král Vladislav s svou raddou a svým komon- stvem jezdíval raddy sadit na novoměstský rathauz, o tom jest častokrát přemyšloval pozastavě se, aby tu zahradu židovskou nebo krchov zkaziti mohl a jinák proměniti, a Nového města pražského přivětšiti a zdělati na tom místě domy, aby se tu lidé osazovali, a platu přivesti k obci. Protož povolal k sobě starších z Židův a tu JM. maje s nimi o to rozmlouvání časté, až sou pak JMK. v tom své povolení dali. A tak tu na tom místě JM. výsadu svou z židovské zahrady učiniti ráčil; a tak právem má jmeno- vána býti od jména vysazení Vladislavova ulice, kterážto měla by býti od lidí ve vzáctnosti, ale pohříchu jest u veliké nečistotě od lidí, kteráž se tu děje; a tak v krátkém času nastavěli sou sobě drahně domův k obydlí, děkujíce z toho Pánu Bohu, že jim takového zprávce a pána ráčil dáti. Nebo předkové JM. císařové, králové čeští, o to sou se nepokusili, jako císař Karel, král Václav, císař Sigmund, ani král Albrecht, ani syn jeho král Ladislav, ani král Jiří, až král Vladislav. Kterážto zahrada židovská od výsady své za Otokara, jinák Přemysla, krále českého, stála 234 léta až do kralování šťastného krále Vladislava; takže by již slouti měla ulice Vladislavova a ne židovská zahrada. 647. (GIK.) T. I. in illa syllaba: bi-le lu-men [28. ledna] umřel pan Samuel*), někdy podkomoří, ale ssazen s úřadu, že králi ne- věřil, by o něm věrně myslil, neb se jest často glejtoval. 648. (G—M.) Téhož léta byla nesnáze mezi obcí Nového města pražského a sladovníky o piva vaření; neb sladovníci bránili svobody vaření piva sousedům a piva pálení na ženné pivo. A takž pak král s svou raddou nalezl a vynesl, aby svobodu měl soused pivo vařiti, kterýžto má doložení; ale paliči piva, aby neříkali ženné víno, ale pivo pálené.**) 649. (GM.) Léta božího 1489 ve čtvrtek den čtvrtý unora mě- 1489 síce král Vladislav konšely sadil na Novém městě; první Sigmund Hůlka, Václav Selík z Podskalí, Václav Žatecký, Mařík Kropá- *) Samuel z Hrádku. (Pozn. vyd.) **) (M.) Téhož léta učil sem se troubiti u Michala Havránka trubače, služebníka tehdáž týchž pánův novoměstských, s jich povolením; a tu sem s Havránkem na věži chodíval troubit v svém učení za deset neděl. Dílo Františka Palackého II. — 14. 209

Strana 210
1490 ček, Jan Radoch, Hron soukeník, Jan Sládek, Jan Velvarský, Štěpán Huncledr, Lukeš krejčí, Jan od Kos, Štefan Sekule. — T. 1. páni staroměstští počali vodu vésti rourami. 650. (M.) T. 1. v pondělí [20. července] před sv. Maří Magda- lenou sladovníci a nožíři svadili se, i zabili jednoho sladovníka nožíři, i nemohli jináč páni skrotiti sladovníkův, až sťat jest Kokajsl nožíř. 651. (hIKM.) Léta božího 1490 v pondělí [5. dubna]*) po kvě- tech po sv. Ambroži umřel král uherský Matyáš ve Vídni, jenž vším obyčejem zdávna toho hleděl, aby v Čechách kraloval, chytrost divnou v tom působíc skrze kníže Hynka Poděbrad- ského.**) Král Vladislav uslyšev o smrti jeho, kázal mu všudy slavně zvoniti po Praze, ten pondělí [12. dubna] po velicenoci. 652. (M.) It. potom král Vladislav sadil konšely na Novém městě pražském v pondělí [21. června] před svatým Janem Křti- telem božím, první Jan Kameník, Václav Žatecký, Sigmund Hůlka, Václav Selík z Podskalí, Štěpan Huncledr, Hron sou- keník, Matěj Alba, Jiřík Trubač, Vít Hájek, Jílek Konvař, Pavel Kroupa, Prokop Kopet. 653. (G—M.) T. 1. král Vladislav český, jsa volen od pánův uherských za krále uherského, sebrav vojsko dosti veliké vtrhl do země uherské, a z Prahy vyjel v středu [23. června] u vigilii sv. Jana Křtitele božího a tam vzat za krále uherského a koruno- ván podlé smluv a zápisů, kteréž měli spolu s králem Matyášem. Potom měl velikou nesnázku s Maximiliánem, králem římským, kterýžto Bělohradu dobyl pod ukladem a lstí a mnoho klenotův odtud pobral, jakož druzí praví. 654. (G—M.) Léta božího 1491 ten pátek [28. ledna] po sv. Pavlu na víru obrácení stala se příhoda v kostele Matky boží před Tejnem: po mši rozdával kněz tělo a krev pana Ježíše 1491 *) Matyáš byl raněn mrtvicí 4. dubna 1490 a zemřel 6. dubna téhož roku. (Pozn. vyd.) **) hKM... Zradu strojil o králi Vladislavovi skrze některé Pražany, zemany a pohříchu i skrze kníže Hynka, syna slavné paměti krále Jiřího, kterýž jest o to pilně stál, aby Matyáš byl králem českým. Takž i podvedl měštany pražské některé, jakožto Silvestra a Prokopa z Šverhova staro- městské a Mikuláše Pečenku z Nového města, jim peníze dávaje i kapry, aby jiné zvali k sobě na kvas a tu aby namlouvali, kteréž zvali. Král Vladislav toho od duchovních jsa vystřežen, zjímal tyto a kázal je stínati za městem; a na Hradčanech kázal čtvrtiti Alexandra, služebníka kněze Hynka, a Podvinského; ty když sou na smrt vedli, tak sou mluvili: „Nás žáky trescí a kantorům nic nedějí.“ 210

Strana 211
Krista, tehdy přistoupil k jedné ženě s krví boží, i při tom stál jest nějaký Němec u mříže dívaje se tomu: i přistoupiv k té ženě, udeřil ji v hlavu, takže jí usta rozťal o kalich. Pak vsadivše toho Němce do šatlavy, i pustili ho zase ven a nic mu neudělali proto. 655. (GK.) T. I. dvě mostnici mostu udělali; a král Vladislav dobyl zase Bělohradu. 656. (GKLM.) T. 1. počalo se draho v Čechách po sv. Duchu [22. května], ačkoliv bylo jest dosti z daru božího obilí, ale že ta drahota přišla jest s strany lakomství lidského, i také s strany monety, neb moneta byla polehčena na zrnu, a také že lásky nebylo mezi lidmi a vše byli sobkové, ačkoliv o zákonu Kristovu mluví mnoho, ale co by Kristus rozkázal „buďte milosrdní“, to všem obecno bylo a jest proti mysli mnohým; a také toto, že vydavači pranostik pravili, že tohoto bude málo a tohoto také atd., a z toho bylo draho. To umění můž v sobě býti pravé: ale by to všecko mělo býti tak, jakož oni pravili aneb psali, byli by co bohové; ale Pán Bůh všecky věci zpravuje a působí jako pán, na něm jest všecko; protož těm pranostikářům tolik sluší věřiti jako jiným lhářům. 657. (G—M.) Také toho léta na sv. Maří Magdalenu [22. čer- vence] hromobití s kroupami v Jičíně velikou škodu učinilo a jinde kroupy v obilích po místech, ale v Praze na sv. Jakuba [25. července]. 658. (G—M.) Léta božího 1492 Horníci dobývajíce starých 1492 dolův, do kterýchž metali někdy věrné Čechy, kteříž při- jímali tělo a krev pana Ježíše, v týchž dolích dobývali kosti těch Čechův. Tu také nalezli tělo ač necelé, ale toliko prsy s žebrami, neb havéři to rozpalovali, dobývajíce perku; a to tělo tak jest čistou a libou vůni mělo jakžto myrrha výborná; to jest všudy u Hory svědomo bylo. A tak se domýšlejí, že by to tělo bylo kněze Jana Chudka, faráře kouřimského, kteréhož sou sťali s ji- nými kněžími a do šachty uvrhli, a to se bylo stalo léta božího 1419. 659. (G—M.) T. 1. šestého měsíce června [6. července] ochtáb sv. Petra a Pavla apoštolův, jako by řekl na den mistra Jana z Husince upálení, byla veliká bouře v povětří, jakožto v hodinu 17. [13. hod.] s déštěm v městech pražských a také jinde, takže mnoho střech na domích protrhalo, štítu půl u sv. Anny zbořilo, mlejny obecní nad mostem zbořilo krom té věže, kterouž vodu vedou do Starého města; (řezník s kárami a s telaty utekl byl pod mlejnici, mlejnice se zbořila, řezníka zabila a telatům nic ne- 211

Strana 212
1493 bylo), v klášteřích škodu učinilo, u Matky boží Sněžné pažení prkenné v kůru vtisklo do kostela a kruchtu pobořilo i pavlačku u varhan; u Matky boží na Malé Straně na jedné věži kamenné krovem hnulo, na Strahově nad kaplou sv. Kateříny vížku i s zvo- nem svrhlo. 660. (G—M.) Léta božího 1493 v pondělí a v outerý masopustní [18. a 19. února] před sv. Petrem stolování měšťané někteří z mladých nastrojili hru potvornou, zdělavše larvy sobě a oblekše se v roucha ženská, i chodili jako panny i s kárami potvornými jezdili, hofmistra Roupovského*) vítajíce, neb jest byl přijel od krále Vladislava z Uher; ale hofmistr řekl: „Sytý chléb co ne- udělá!“ Pánu Bohu poručeno, co z toho přijde. 661. (G—M.) T. 1. ten pátek [1. března] před přenesením sv. Vác- lava umřel důstojný otec, kněz biskup Augustin sanktuarienský, kterýž jest rozdával a sám přijímal při smrti tělo a krev pana Ježíše Krista; a pochován v kostele u Matky boží v Tejně u ol- táře, kdež lecturu čítají, založení ve jménu sv. Lukáše evange- listy. Kámen hrobovní vytesal Matouš Rejsek, kterýž novou věž stavěl. 662. (G—M.) Zemanín Buřinský byl jat od Malostranských, neb byl udělal šant na Malé Straně; oni pak chtíce na něm zvě- děti něco jiného, i zmučili sou toho Buřinského a nepoznal se nic; a pravili na něho, že jest bral na cestách a mordoval. Přesto veden k pranéři, aby ho kat sťal: pan Jenec**), purkrabě pražský, poslal svého služebníka chutně, aby mu nic nečinili; a tak se stalo. Potom po některém roku týž Buřinský pohnal konšelův malostranských do zemského soudu; a tu jim páni nalezli, aby tomu jistému řekli: „Co sme tobě učinili, že sme neprávě uči- nili,“ a aby šli do věže všickni konšelé i rychtář. Pak chtěli-li sou z vězení vyjíti, po jeho vůli musili se s ním umluviti a dáti mu summu, sebravše s sebe tisíc kop. A to se stalo v suché dni [29.—31. května] po sv. Duše. 663. (G—M.) T. I. ve čtvrtek den sv. Jakuba většího [25. čer- vence] věži na hradě, na kterouž král Vladislav dělati rozkázal krov velmi vysoký, vyšší nežli jsou zdi té věže, hrom na ní veli- kou škodu učinil, neb množství cihel polévaných dolův srazil, že musili krov i cihly s ní zbírati; a lva postříbřeného, kterýž byl na nejvyšší makovici, opálil, že byl co uhel černý. 1494 664. (G—M.) Léta božího 1494 byl sněm o suchých dnech *) Jan z Roupova. (Pozn. vyd.) **) Jan Jenec z Janovic, nejv. purkrabí pražský. (Pozn. vyd.) 212

Strana 213
[19.—22. února] v postě pánův českých a moravských o to po- selství, kteréž učinil papež Alexander o jednotu a svornost; a na tom zůstáno, aby král poslal ku papeži, aby ráčil legáta o to srovnání vyslati a to vedlé kompaktát; jakož pak byl legát v Bu- díně, Mikuláš řečený Kola, a tam sou k němu jezdili M. Jíra z Tejna, M. Jakub a M. Prokop, kancléř staroměstský. Neb ačko- liv prvé předtím král Vladislav psal list k Pražanům a k Horní- kům o to poselství, ale jináč jest od legáta shledáno, neb sou od něho Čechové kaceřováni. 665. (G—M.) T. I. byl sněm v Praze znamenitý o sv. Václavě [28. září], na kterémžto sněmě byl biskup Filipec varadinský v poselství od krále Vladislava, o toho bosáka mnicha, kterýž posly Čechy hanebně zhaněl, ježto byli jeli do Vratislavě jednat o to, jakož král poslal breve, aby to k konci a k srovnání Čechův s jinými národy v lásku vešlo. Tu ten bosák mluvil tak k poslům: „Domini Bohemi! apud Sanctissimum vos nominant omnes hae- reticos etc.*)“ Ten biskup Filipec toho legáta vymlouval před tím sněmem pravě, že ač jest to mluvil, ale z žádné zlé vůle, ani k ha- nění Čechům, ani k různici, ale toliko že tak mluví před stolici papežskou. Tu sou páni čeští žádali a prosili, aby týž biskup jednal o to před papežem, což dávno namluveno a způsobeno v Basilii, tak aby executoria t. j. list takový byl psán k jiným národům, jako k Němcům, Polákům, že Čechové a Moravané ne- měli haněni býti proto; a to biskup řekl učiniti, a to se nestalo tak. 666. (G—M.) Léta božího 1495 v neděli [11. ledna] po Božím 1495 křtění byli velicí větrové a potom ještě i v pondělí. Měsíce ledna bylo mnoho dešťův. To léto bylo velice drahé. — Také byl mor veliký v Čechách v některých místech v létě, ale v Praze se počal před sv. Václavem [28. září], kterýžto trval až k hromnicem [2. února]; před kterýmž někteří páni utíkali z města do města, i na lesích bydlili. — Téhož léta kroupy znamenitou škodu udě- laly na vinniciech v tom kraji okolo Košíř; a potom o Všech svatých [1. listopadu] bylo žito po 11 gr., pšenice po 14 gr. a chleba bylo za 7 peněz 8 liber. — 667. (GK.) T. 1. v půstě páni novoměští kladli trouby vodné od mlýnův obecních; a udělali dvě kašně vodné, jednu na ulici Vodičkově u Bílého lva proti dvoru obecnímu, a druhou proti Krupné ulici. 668. (G—M.) Léta božího 1496 v tu syllabu di-cat [11. ledna] 1496 *) „Páni Čechové! u nejsvětějšího Otce vás nazývají všechny kacíři.“ (Překl. vyd.) 213

Strana 214
byla veliká mlha a na den dlouho stála; a ihned potom osmnáctý den (bi-le lu-men) [28. ledna] most pražský pobořil se tu, kdež boží muky byly; a předtím ten den vezli kámen osmi konmi a potom se to stalo té noci. It mlejnové stáli okolo Prahy pro veliký mráz a stříš a to bylo unora měsíce plně. — Také vše tehdáž vy- topilo dvě vsi u Mělníka veliké zastřešení, takže řeka nemohla téci mezi břehy i vylila se. — T. 1. jedna žena na Novém městě u Konské brány porodila dítě a to mělo dvě hlavě, čtyry ruky, čtyry oči, čtyry nohy a jedno tělo. — T. 1. ve čtvrtek [21. dubna před sv. Jiřím spadly kroupy veliké okolo Malešic od Prahy ne- daleko a tím třáslem dobře drahné a stlouští, co by mohlo býti žalud zvejší. 669. (G—M.) T. 1. páni staroměští*) a z Nového města Jan Ka- meník a Sigmund Hůlka v středu na den sv. Petra a Pavla [29. června] jeli k králi Vladislavovi do Budína o mnichy ozna- mujíc, že chtí je zase přijíti do Prahy některým k libosti. Král jim odpověděl: „Měli-li byšte je opět vyhnati, téměř již jich nepřijímejte.“ I přijali sou zase mnichy ty dni před sv. Václavem [28. září] zavázavše, aby více nekaceřovali a svátostmi po do- mích neposluhovali, ale aby k nim do kláštera nemocného při- nesli; a nezachovali-li by se v čem, aby purkmistr staroměstský je trestal. I jsou od té chvíle opět v Praze; ale do jiných měst a městeček, kdež prvé tělo a krev boží rozdávali, jich nepřijali. Prvé se byli zapsali všecka tři města pražská, když mnichy vy- hnali s protivníky, aby mezi se nepouštěli odporných u víře, ani pojímali sobě ženy protivné kalichu Kristovu, a ten zápis čten na rynku staroměstském a všichni to schválili i Te deum lauda- mus zpívali v Tejně zvoníce. A po několika létech nejprvé Malo- stranští namluvení pustili mezi se mnichy protivníky a potom po chvíli Staroměští. Jak potom stanou v Praze pravdy Kristovy, Bůh milý ví. 670. (G—M.) T. 1. v neděli [10. července] před sv. Marketou, v tu syllabu fra-be-ne, havéři Hory Kutny připravivše se v odění, vešli na jeden vrch řečený Špimberk u Kanku, chtíce spravedl- nosti hájiti, jíž se jest napřed králi JM. nedálo, tudíž i chudým havéřům, a chtěli sou raději umříti, nežli by se tomu více dívali. I vyšli sou s zbraněmi vojensky Horníci, pak obeslavše Kolínské, Čáslavské a hejtmana z Poděbrad, i obklíčili je; ale kteří sou byli znamenitější z havéřův, jakožto Šimon s bratrem svým, Pruša, *) Poselstvo vyjelo z Prahy 29. června 1496. (Pozn. vyd.) 214

Strana 215
Kužel a jiní, učinili moudře, nechtíce, aby se stalo krve prolití, dali se dobrovolně u vězení, žádajíce míti slyšení před králem JM. Ale nestalo se tak, než zjímavše deset havéřův čelnějších prvé jmenovaných, vězeli je na Poděbradech; tu zmučivše je, nic nemohli míti na nich, i všech deset sťali sou na Poděbradech v pátek [5. srpna] před sv. Vavřincem. Co sou žádali před smrtí těla a krve boží, nechtěl jim toho dopustiti protivník kalicha Kristova, ten hejtman. I jdouce na smrt ohlašovali sou, „že sme se zasadili o spravedlnost, kteráž se nedála u Hory při rudě králi i zemi skrze uředníky“ a velmi nábožně sou se Pánu Bohu modlili při smrti. Poslední z nich, kteréhož kat nejposléze sťal, prose Boha řekl: „Vylej, Bože, a dejž déšť, ať tuto nevinnou naši krev smyje!“ Ihned pršal déšť ve dne v noci za tři dni, že povodeň veliká byla a škodu učinila nemalou, i u Hory; neb prvé několiko časův déště nebylo. Pak od té chvíle Hory nešly dobře za něko- likonácte let a téměř vždy dále na mizinu šly. Též chvíle na Hrádku také dva havéře sťali a třetí se katu obránil. 671. (G—M.) Léta božího 1497 v pondělí [27. února] po sv. 1497 Matěji, totiž třetí neděli v postě, přijel do Prahy nejjasnější kníže, král Vladislav uherský a český, z Uher s množstvím veli- kým Uhrův u veliké ozdobě zlata a stříbra a odění; i jel na hrad pražský, maje s sebou tři biskupy, z Varadína jednoho, agarského druhého a vacovského třetího, kdež tam stáli na Hradčanech a jinde, kde kdo mohl, a to v hodinu 19 [12.15 hod.]. (M. A týž král ozdobil kostel pražský znamenitými drahými koltry; it. do kaply sv. Václava také koltru tkanou, kdež pašije byla pěkným dílem působena: it. na hroby všech dědicův dal pěkné příkroví; it. k ornátům, kápím dal štuky zlatohlavu čistého několika pro- měn a k jiným kápím tykyty; it. hřiven stříbra centnýř na ozdobu hlav dědicův svatých; monstrancí, svícny, svíce dvě ke čtení, ampule, kbelec, křídlo, kropáči, to vše stříbrné; chorály aneb zpěváky způsobil a dva kněží, aby hodiny noční držali.) 672. (G—M.) T. 1. v pátek po Božím vstoupení, na sv. Flo- riana [5. května]*), král Vladislav JM. obnovil raddu sám osobně v Starém městě pražském: pan Adam z Drdákova domu, Žíž řezník, atd. Na Novém: Mařík Kropáč, Václav Selík, Vít Hájek, Štěpán Huncledr, Jilek zvonař, Škop sladovník, Jan Rozvoda, Jan Zpurný kožišník, Jan Velvarský, Jan Radoch, Lukeš krejčí, Matěj Noha. A tu při sazení nových konšelův i prvé také žalovali *) V roce 1497 připadla památka sv. Floriána, slavená 4. května, na čtvrtek, slavnost Vstoupení Páně. (Pozn. vyd.) 215

Strana 216
před králem na Kameníka a na Hůlku*), že sou křivdu chudým lidem činili, nepravě soudíce, a cedulí na ně drahně podali. A král přikázal novým konšelům, aby každému spravedlnosti dopomá- hali bez prodlévaní a ty cedule dal konšelům. Potom svolal k sobě na hrad mistry a kněží pražské a tu ustanovil nad nimi admi- nistrátora M. Jakuba z Stříbra, kterýž se mnohým Čechům ne- líbil a to, jakož oni pravili, pro svou neupřímnost a svévolnost: nebo mistry staré, kteříž prvé byli v právě duchovním, ty zavrhl, a jiná radda ku pomoci od pánův staroměstských jemu dána; také pravili, že by náchylný byl k Pikhartům, a po jeho smrti nalezen byl list rukou jeho psaný, v němž by něco rouhavého, jakž oni soudili, proti svátosti těla a krve Kristovy psáno býti mělo; a že v nemoci nepřijímal, jsa náhlou smrtí zachvácen. 673. (G—M.) T. 1. král Vladislav zase se zdvihl do Uher z Prahy ten týden před sv. Marketou [13. července**) do Hory a odtud do Budína. 674. (GK.) Potom po nemnohém času, když jel Svatek, měště- nín a konšel staroměstský, od Měsíce s rynku s pastorkem svým Burianem, Donátem a s Bohuslavem, měštěnínem novoměst- ským, na kupectvie do Frankfurtu, i jeda zase odtud, krom vozův jat jest a nesen do Sas na nějaký zámek velmi pevný; i nechtě se šacovati, seděl tam půl šesta léta, i s svými tovařiši; a co oň psal král k římskému králi i Pražané, pro nic jeho vy- pustiti nechtěli. Pán Bůh to naň ráčil dopustiti pro jeho neupřím- nost a ukrutnost k lidem chudým. 1498 675. (G—M.) Léta božího 1498 vznikla věc neobyčejná a ne- křesťanská, že ženy některé lidi na topenicech trávily a mořily nějakými prachy; a milý Bůh ráčil to zjeviti, aby vražda taková přestala, že u Hory jedna bába jest proto upálena, až to přišlo do Prahy; neb Joanka, Kameníkova žena na Novém městě, a Múčková na Starém městě, dcera Rájova z Malé Strany, a Lída, hokyně s Konského trhu, a Bělská Židovka, kteráž ty prachy strojila, ty sou upáleny; a na mučení mnoho jich zmazaly, že jich bylo na sto; pozůstavivše kšaft Koptově ženě u sv. Jindřicha, kteráž také konšelová byla. Ale Joanka Kameníkova, kterýž před tím na Novém městě byl předním konšelem, na muže svého pravila, že s jeho vědomím to činila, a také na tom umřela. A on čije do sebe takovou věc, poodstoupil na Zbraslav a tam potom byl jat i zmučen, takže velikým tažením na skřipci zlámali mu *) Jan Kameník a Zikmund Hůlka, někdejší konšelé. (Pozn. vyd.) **) Král Vladislav vyjel z Prahy 11. července 1497. (Pozn. vyd.) 216

Strana 217
ruku, a předce se neznal k tomu; a při tom mučení byl pan Hra- decký, kterémuž se byl přikázal, i jiní páni konšelé a on kázal jej tím lépe táhnouti. Však potom jest propuštěn a vyhojil se jakž takž, zůstav chromý; ty pak sou upáleny v pátek [25. května] po Božím vstoupení, na den sv. Urbana v hodinu nešporní. 676. (LM.) Léta božího 1499 na neděli [23. června] před sv. 1499 Janem Křtitelem ve tři hodiny [23. hod.] na noc hrom zapálil krov na klášteře sv. Ducha škřidličný velmi pěkný a byl ještě vyšší nežli tento cihelní, kterýž nyní stojí. Té noci celé bylo blýskaní a hřímaní velmi veliké a časté, téměř jako bez přestání. 677. (KLM.) T. 1. umřel v Lounech, jsa tam na lékařství, M. Jakub z Stříbra, administrátor pražský, a tam jest pochován. 678. (G—M.) Také toho léta Pán Bůh dal hojnost obilé, ovoce a vína, že ledva pamatují lidé staří takovou hojnost vína, takže ho neměli več líti netoliko v Čechách, ale i v jiných okolních zemích. Ale z té takové hojnosti darův božích nemnoho co dob- rého mezi lidmi vzešlo, jen pejcha, ožralství a opilství, různice i vraždy; řídcí se našli, kteříž z toho Pánu Bohu děkovali. 679. (G—M.) Léta božího 1500 stal se sněm v Praze v postě*) 1500 duchovních i světských pod obojí způsobou s povolením krále Vladislava; a tu volili sobě administrátora M. Pavla z Žatče, muže výmluvného, srdnatého a milovníka kalicha Kristova. 680. (G—M.) Toho léta papež Alexander uložil milostivé léto a dal hojné odpustky v Praze u sv. Václava na hradě; a tu po- stavili truhlu řehola hradská, aby do ní kladly peníze a ofěry proti pohanům, že vezme za to každý odpuštění hříchův svých a tolik prospěje, jako by sám putoval do Říma. 681. (G—M.) Léta božího 1501 v velikonoční pondělí [12. 1501 dubna]**) sladovníci přišedše z obory, učinili sobě kvas v domu Kondratově na rynku a po tom kvasu vskočili do Nožířské ulice i mordovali nožíře, kdež koho mohli zastihnouti, i v domích ně- kterých bili se s nimi. Tož pak byli z města vypovědíni a zapsáni někteří na věčný čas. 682. (KM.) T. 1. umřel král polský Albrecht, vlastní bratr Vladislava, krále uherského a českého, na den sv. Víta [15. června]***); a jiný bratr jeho, kníže litevský Alexander, volen za krále. *) 11. března 1500. (Pozn. vyd.) **) Krvavá bitka se strhla 20. dubna r. 1500, nikoliv až r. 1501. (Pozn. vyd.) ***) Zemřel 17. června 1501. (Pozn. vyd.) 217

Strana 218
683. (G—O.) T. 1. v pátek [13. srpna] po sv. Vavřinci déšť pršel pět dní pořád po vší zemi české; z čehož řeky a potokové menší rozvodnivše se, rybníky naplnili, že již stavové aneb hráze tak mnohých vod zdržeti nemohouc, i protrhovali se a z toho vod mnohých spád k pražské řece dál se, tak že po ulicech Starého města až k sv. Jiljí topila, též i k sv. Mikuláši vystoupivši až k Dlouhé střídě se přibližovala, tu pak na zdech a na sklepích škodu velikou učinila, u Matky boží na Luži, u jednoho bečváře, děvečka se utopila v domě, dříví na břehu za mnoho set vzala, mostu také bez škody nenechala, mlejny, šlejferny pokazila, též na chmelnicech, na lukách, na zahradách okolo Prahy velikou škodu učinila, dům jeden pod Vyšehradem, jenž na Sloupích slove, pryč odnesla, vsi některé při vodách ležící, s obilím, s dobytkem i s domy zatopila i vyvrácela, tolikéž s lidmi; nebo u Roudnice na jednom ostrově mnoho lidí i dobytka ztopeného nalezeno bylo. A to se dálo po vší uherské, moravské, německé i české zemi. A toho času zádava v lidu veliká dála se zvláště od chleba, takže jedni druhým chléb potkávajíc sou vydírali a zvláště křesťané Židům, kdež mohli. 684. (G—M.) T. 1. v advent ve čtvrtek [25. listopadu] v noci před sv. Ondřejem věže pánův novoměstských, kterouž vodu vedli po trubách a lidem k požívání dodávali, spálena jest za- nedbáním Matouše, rourmistra týchž pánův. 1502 685. (G—O.) Léta božího 1502 v sobotu [29. ledna] po obrá- cení sv. Pavla na víru přijel do Prahy po druhé z Uher osvícené kníže Vladislav, král uherský a český, v hodinu 19. [11.30 h.]. 686. (G—M.) Tehdáž města česká měly sou velikou zádavu ve svých požitcích, ano páni i rytířstvo sami pivo vaří a prodá- vají a svým poddaným z měst piva bráti nedali, ani dopouštěli svým sedlákům prodávati obilé do měst, leč se prvé pánům opo- vědí;*) na sněmích také města jako odstrčena byla od třetího hlasu, ani jich povolávali mezi se a za nic jich neměli, chtíce třetí hlas měst zahladiti; bránili také ve dsky zemské zapisovati a klásti městům, což sobě neb obci koupili na zemi zboží, i pů- hony vydávali na města neobyčejné k soudu na hradě pražském, i jiné věci proti jich právům a svobodám, kterážto práva města mají od týchž králův a císařův jakožto páni, rytířstvo i zema- né.**) Protož všecka města pospolu znajíce takové věci, sjevše *) LM. A toť sou sobě mnozí páni urození, rytířstvo i zemané oblíbili, aby se s mlátem pro peníze obírali, mluvíce, že to našim erbům nic neškodí. **) LM. Takž se ufasovali divně proti městům divnými novými právy 218

Strana 219
se, dali se v soud se pány i s rytířstvem; vzavše před sebe třinácte kusův a tyto čtyry nejpilnější: nejprvé, aby města měla třetí hlas na sněmích jako prvé; druhé, aby městům a obcím zapiso- váno bylo do desk zemských; třetí, aby páni a rytířstvo urozené nevařili piva na prodej; čtvrté, což města podlé práv svých sami souditi mají, aby o to nestávali soudu panskému; práva také nová, kteráž byli sepsali páni, aby zrušena byla. I nemohl jich král JM. o to přátelsky smluviti, i o jiná práva; i přestali na králi, aby soudem je o to rozdělil. I položili Pražané i jiná města svá práva před králem; i řekl jim král JM. „zavázáni jsme vysoce každého při právích a svobodách zůstaviti; v tom nevezmem Rendlovými, že když by zemanín nějaký dal měštěnínu políček, neříkej jemu nic, než požeň ho na hrad k soudu; jakož se to přihodilo hospodáři u Tváře podlé věže k židům jdouc: byl u něho v podruží nějaký zemanín řečený Kordule, velmi potřebný; toť žena jeho svadila se s hospodářem a on jí z hněvu nalál; a Kordule byl tomu velmi rád, nebo chudoba utrhla jemu měšec; i pohnal ho proto do soudu zemského: nález učinili páni soudci zemští, aby hospodář dal Kordulovi 10 kop gr. českých, a k tomu o škody aby se s ním smluvil. A mnoho se toho i jiným městům přiházelo, že zemánek přijda do města dal měštěnínu jako z žertu polí- ček; jestliže jemu dal zase a nebyl-li by tu kdo, dívaje se jim, aby z měš- tanův byl anebo podruh, již zemánek byl toho vděčen, že naň svědomí nemá, i pohnal měštěnína z pychu; tu jezdíc na hrad pražský, utrácej, meškej své dobré doma, v nebezpečenství na cestě, nežli ta pře konec vzala, v roce neb více, plať řečníku, a nemáš-li naň svědomí a neprove- deš-li, dej, co páni nálezem vyřknou. Čistý takový nález, trp a zaplať po- hlavek, a potom tě požene ještě ze škod, umluv se s ním. Ó, milá města, nač jest vám již přišlo! ježto mnohým pánům a zemanům nevystačí jich platové, ještě přikrádajíce k nim, jich na vás postihati budou skrze vády a bití a na dobrou vůli k vám pojedou, řkouc: „Pomáhejž Bůh, pane Martine, milý sousede!“ a po té se hleď; když by bylo možné a měl tě blízko u svého lesu, tak by tě miloval, že by s tebe i kůži stáhl. Veliká hanba i také potupa králům, ježto s velikou prací a úsilím o to se starali, kterak by toto království v svém řádu, zprávě a spravedlnosti státi mohlo se všemi svými stavy, aby každý v svém povolání mohl spravedl- nosti užiti; jakož pak ta všecka práva na Karlštejně se chovají. Pak aby Rendlova práva a nálezové důstojnější býti měli nežli těch králů a císařů? Nic jistě. Kdo má rozum, suď to zdravě. Nebyla by žádná škoda, aby odvážili se na ten rendlík asi čtyry vozy suchých drev a ty všecky nálezy i s ním spálili, aby se žádný o takovou věc nikdy více nepokoušel. Ale že JM. pán náš, král Vladislav, více miluje stav panský a rytířský nežli města, ježto páni vždycky spíše vezmou JM., než dadí; skrze pak města přišel k království českému i uherskému, ježto se veliká škoda stala na lidu, že mřeli jako hovada, a prvotně páni Pražané a potom jiná města nechtěli od JM. odejeti, až byl korunován: ale páni byli by rádi domů jeli, a vidouce stálost městskou při pánu svém, zůstali, ale nerádi... 219

Strana 220
jedním a druhým dáme.“ Ale potom vydal soud pánům a rytíř- stvu libý, k jich většímu zvelebení, ale městům nelibý, k jich velikému ponížení.*) 687. (M.) T. 1. svolení sněmu obecního království českého při příjezdu krále JM. o suchých dnech postních [16.—19. února]**) na hradě pražském: nejprvé sou se o to svolili páni, rytířstvo, Pražané i všickni poslové z měst, aby byla pomoc učiněna králi JM. na Turky aneb na pohany, kdež pak z vůle vší země české to se jest stalo, a bylo s hlavy. Nejprvé páni Jich M. dávali s hlavy po zlatém uherském a s čeledi po 1 gr. s hlavy, i z měst i ze vsí s každého po 1 gr. č. i s dětí; páni stavu rytířského po zlatém, s manželek, dětí i se vší rodiny, s služebníkův i s služebnic po 1 gr. č. s hlavy, i z měst, ze vsí s každého po 1 gr. českém. It. Pražané i všecka královská města jeden každý hospodář má dáti 10 gr. č. s manželky i s dětí, a by pak samotný byl, též aby dal 10 gr. aneb se vší rodiny, což by jich bylo v tom domě, a s slu- žebníkův i služebnic po 1 gr. č. s hlavy; a to tak po všech městech královských. It. děkanové, proboštové, faráři, aby všickni dali po zlatém, kteří jsou v zemi české, a střídníci i jiní kněží po 1 gr. č. s hlavy. It, ta summa nemá vydána býti na žádnou věc jinou, než kdyby JMK. ráčil jeti na Turky neb na pohany k obraně křesťanstva, má chována býti na rathauzích, na kterémž právě vybírána by byla. 688. (G—O.) T. I. ten úterý [22. března] před Zvěstováním panny Marye***) po květné neděli král Vladislav učinil výpověd o ty nesnáze, které sou byly mezi pány a rytířstvem a mezi městy o práva a svobody, o piva vaření, krále volení, do desk *) LM. Král Vladislav nejprvé podal toho městům a pánům, aby se sami smluvili; rovně jako by se vlk s ovcí smluvil, an ji ocasem pomrskuje až do lesa, potom udáví, maso sní, nechaje kůže a kosti. Protož sluší to připomenouti, co se dotýče toho kusu, aby se města se pány sami smlu- vili: k tomu sou města přijíti nemohli a páni vždy při svém stáli. Ač chtěl král, aby Pražané prvotně stávali k půhonům, však tomu Pražané vždycky odpírali, že nikda ta vůle obcí nebyla k stávaní k půhonům; ale páni pravili, že jest dskami zapsáno, i osoby zapsané z pánův i z obec- ních; neb Adam zlé paměti, ten nehleděl zvelebení těchto obcí, ale k zka- žení, k hanbě i škodě, ten i s jinými; odkudž jeho verš na pamět: Adam spissus fraude rexit Pragam sine laude. Rozvaž to každý rozumu užíva- jící, mohla-li jest taková věc škodlivá ve dsky zapsána býti; toto však stalo se jest bez vědomí obce, protož stálé být nemůže... **) Sněm byl zahájen 21. února 1502. (Pozn. vyd.) ***) O. Ten hod se byl dostal toho léta u veliký pátek; i přeložili jej tu syllabu ... před květnou nedělí lidem k svěcení. 220

Strana 221
kladení, a mnoho jiných artikulův, jakož toho nálezové ukazují, z čeho která strana druhou vinila. Páni poděkovali králi; ale města odsouzena a zarmoucena řekli sou: „Králi milý! dejtež nám naše majestáty, kteréž sme vám okázali na naše svobody, ať půjdem domů.“ A s tím se rozjeli. Král Vladislav porozuměv, že by zle bylo, i řekl Pražanům: „Že toho rozsudku žádné straně nedáváme, než při sobě jej zůstavujem.“ Potom pak zase obrátil se do Uher a vyjel z Prahy ve čtvrtek [31. března] po veliké noci v hodinu 11. (5.15 hod.). 689. (G—M.) T. 1. na velikou noc [27. března] oheň vyšel na Pořičí v obědy, i zhořalo devět domův čistě vystavených, u Ma- kodery, u Korandy, u Opice a j. A odtud zapalovalo se i na Starém městě na několika místech, jako věže u sv. Benedikta od makovice, tu ledva ohájili, krov šindelný na jedné marštali ve dvoře královském, jeden dům před sv. Jakubem a krámy ně- které, kde kramáři sedají před starou rychtou i jinde. V ten hod přeslavný lidé téměř všickni po Praze jako zmámení chodili. 690. (LM.) T. 1. v sobotu [25. června] u vigilii sv. Jana ve tři hodiny na noc [23. hod.] bylo hřímaní veliké a blýskaní, že krov na kostele sv. Jiljí hrom odřel, smetal šindely a vnitř vazbu roz- trhal, potom vskočiv do kostela, lištu na veliké tabuli opálil, u kancellův kus kamene urazil, potom vskočil pod zvon a tu za- pálil, ale brzy uhasili. 691. (M.) T. 1. v středu [20. července] před sv. Maří Magda- lenou založen jest poslední sklep mostu a potom dokonán týž sklep v sobotu na den sv. Rufa [27. srpna] v hodin 19. [13.45 hod.]. 692. (G—M.) T. I. na sv. Jakuba [25. července]*) sjeli se všecka města česká do Prahy a tu zapsali se, aby svá práva starodávní, svobody a obyčeje stále drželi; kromě Horníkův a Čáslavských, ti se vytrhli z jiných měst, ale obec čáslavská přinutila konšely k zapsání s jinými městy a Horníci toliko sami zůstali. 693. (M.) T. I. Normberští měli půtku s falckrabí velikou, takže na místě Normberských zůstalo tři sta a někteří toliko osedlí byli, a falekrabových zbito k pěti stům, avšak na placu zůstali; a mnoho Čechův tam zůstalo. *) Podlé pamětí hodnověrných v archivu budějovském závazek takový mezi městy království českého, ku kterémužto však i páni Horníci při- stoupili, stal se již v pondělí den sv. Sigmunda, t. j. 2. máje v Praze; podobno tedy, že by v textu státi mělo „na sv. Filipa a Jakuba“, t. j. 1. máje t. r. 221

Strana 222
694. (LM.) T. 1. král Vladislav porazil Turkův do osmi tisíc nejsilnějších jeničarův. 695. (LM.) T. 1. umřel důstojný kněz Jan, opat zbraslavský, v sobotu na den sv. Bernarta [20. srpna], ježto tam bylo patro- cinium; po obědě provodiv hosti, pány preláty kanovníky hradu pražského, i přišel zase, a v tom dívka přišla z dvoru jich po maso a on dal jí masa plný koš a ona řekla: „Pane, čemu jest tak mnoho;“ a on odpověděl: „Milá dci, musí býti na celý tý- den.“ A po té vsedl na stolici před kuchyní a kázal sobě dáti žemličku a mísu cejnovou a podkrajoval sobě, sedě na stolici, chtě mléko jísti: a v tom upadl mu z ruky nůž a žemlička a míska s klínu a on sklopiv hlavu, i byl bez duše. Tehdy vzal ho klíčník s té stolice a položil ho znak na trávě před špižírnou, a on tak ležel mrtvý, ničímž nehýbaje; a při tom byl Krušina, hlídaje jeho, zda by okřál. Ten opat byl velmi hodokvasný a ctižádostivý, byl laskav na některé Pražany a na všecky sousedy, když se jen kdy který k němu zahodil, hned mu kollací učinil; též také literáty, kdyžkoli k němu na procházku přišli, všecky uctil. Ježto takového opata mezi sty nenajde tak štědrého a ve- selého, aby se všemi srovnal jako on, pro každého, zač žádán byl, ochotně splnil a učinil. 696. (LM.) T. I. pán Mezeřický*) do města Mezeříče uvedl pro- tivníky a odpůrce pravdy boží a dvorně nakládal s měšťany těmi, jenž příchylni byli k pravdě boží. 697. (M.) T. I. v outerý [27. září] před sv. Václavem zavřín palác**) na hradě pražském v hodin 17. [11. hod.] a potom také jest zavřín sklep valný, a poslední, v pátek [23. září] před sv. Václavem. 698. (LM.) T. 1. ten týden před sv. Václavem [28. září] svadili se uhlíři s Horníky a bylo se jich na Horách sešlo na deset tisíců aneb více, i zalehli jim cesty na Horách a nedali uhlí vésti k Hoře; a byť tu nebylo pana Špetle***), byli by některé Horníky zbili; nebo někteří Horníci vyjeli k nim na hory a pan Špetle s nimi, a tu učinil on mezi nimi smlouvu s panem Kostkou mladým†), nebo s nimi na vozích byli; a oni jedva se zdrželi, že sou jich nezbili... A toho času také ruda mizela a tratila se ... 699. (G—M.) T. 1. v outerý [15. listopadu] po sv. Brikcí na *) Jan z Lomnice a z Mezeříčí. (Pozn. vyd.) **) Klenbu dělal Benedikt Rejt z Pístova. (Pozn. vyd.) ***) Špetle z Janovic na Hostinném. (Pozn. vyd.) †) Bohuše Kostka z Postupic, nejv. minemistr. (Pozn. vyd.) 222

Strana 223
sněmu obecném v Praze na hradě toto svoleno a zapsáno od pánův a rytířstva: „Jestliže by kdož koli chtěli nás neb kterého z nás mocí tisknouti od rozsudku krále JM., že všecken panský a rytířský stav pod závazkem práva obhajování na takové sobě pomoci máme a sebe neopouštěti.“ Poslové na to od těch stavův tito byli sou: Jindřich z Hradce, nejv. komorník král. českého, Půta z Švihova a z Risenberka, nejv. sudí, Petr z Rosenberka, Vilém z Pernštejna, nejv. hofmistr, Jan z Šellenberka, nejv. kancléř král. českého. (GIK. T. 1. na sněmu sv. Martina [11. listopadu] v Praze města pánům řekla, že „nechceme ani na sněmy jezditi, ani k čemu svo- lovati, leč nám stanou naše první svobody a práva.“ A páni s rytířstvem také řekli: „My, což nám král vyřekl, a čímž nás obdařil, nežli toho ustoupíme, raději padnem.“) 700. (LMO.) Také toho léta král Vladislav se oženil a pojal sobě kněžnu Annu, sestřenici krále franského; proti níž sám král s mnoha pány uherskými a českými vyjel. A potom slavně jest v Uhřích korunována na sv. Michala [29. září] a tak hned svatbu měli; a pan Pecingar z Čech dvůr obdržel v Uhřích se panem Žďárským*), kdežto byli za to velice darováni. Potom pak král Vladislav s královnou Annou měli jeti do Čech, i dlouho nejeli, až potom umřela po synu, jakož o tom bude nížeji povědíno. 701. (LMO.) Léta božího 1503 ve čtvrtek [20. dubna] před 1503 sv. Jiřím umřel jest pan Jan Jenec z Janovic, nejvyšší purkrabě pražský, a pochován v klášteře u sv. Klímenta u mostu; a obojí kněžstvo pod jednou i pod obojí vyprovodili sou ho. Ten pán všecka svá léta pod obojí způsobou byl a před smrtí na rok pře- stoupil; neb ho svedl mnich od sv. Klímenta, a řekl mu: „Že budeš spasen, věř mi, žeť jest tak, bychť měl za to v pekle bý- ti.“ A páni staroměští když šli na pochování, tehdy ten mnich měl se k nim přívětivě a dal jim pozdravení, sňav čepičku s hlavy: ale oni mu nepoděkovali, než pohleděli naň mrzce. Po- tom pan Jindřich z Hradce vstoupil na purkrabství pražské; neb mu bylo dáno od krále ještě za živobytí pana Jence. 702. (LM.) T. 1. poslal papež list panu Mezeřickému, aby to předse konal, což jest započal; a bude-li to předse vésti, že mu slibuje za věčný život... 703. (KLMO.) T. 1. v sobotu [22. dubna] po veliké noci po obědích ssula se věže čistá nová rourní pánův novoměstských, *) Mikuláš Pecingar z Bydžína a Mikuláš Zďárský. (Pozn. vyd.) 223

Strana 224
kterážto jest pod Zderazem, ač byla v rychlost postavena, an toho díla někteří nechválili, poroučejíce Bohu, neb jest nebyla prvé usazena. Potom vedli píchy vodu, i nemohli jí dosti nahnati; i udělali jinou věži pletenou a ona něco málo postála; a rourník něco na ní opravuje, i zapálila se skrze jeho nedbanlivost a zho- řela. Potom sebravše berni s sousedův, i postavili ji zase znovu. 704. (LMO.) T. 1. byla veliká suchota na poli a počátek byl na sv. Filipa a Jakuba [1. května], že nepršelo déště žádného za tři měsíce; pro kteroužto suchotu draho bylo obilé i píce, tak- že pšenice pražské míry strych byl po 40 gr., věrtel piva po kopě míš. 705. (M.) T. 1. ve čtvrtek [22. června] před sv. Janem křtitelem dokonán jest most pražský v hodin 16. [12. hod.]. 706. (LMO.) T. 1. u vigilii [5. července] M. Jana Husi byl uložen půst a den modlitebný od kněží a od pánův pod obojí způsobou po Praze, aby Pán Bůh ráčil déšť dáti. Ale strana římská nechtěla se postiti ani světiti ten den, ale kteří byli po Praze, šli na hrad a někteří na Malou Stranu, aby maso jedli; a Pán Bůh také déště nedal, když tak nesvorně a nejednostejně k němu se modlili. 707. (MO.) T. 1. v neděli [9. července*) před památkou Sv. apoš- tolů rozeslání králová Anna slehla v Uhřích, a měla dceru Annu,**) která potom oddána byla za arcikníže rakouské Ferdinanda, potom krále českého. 708. (GH—O.) T. I. ve čtvrtek [17. srpna] po Nanebevzeti panny Marie z dopuštění božího oheň náhle vyskočil na Malé Straně, že nevědí odkud, že zhořelo domův 60, počnouc od staré šatlavy (O. od brány, kterou jezdí k Zbraslavi), až k mostské bráně: krovové na branných věžech, jeden škřidličný velmi ušlechtilý a druhý cihelný, Saský dům veškeren, lázně, krov na klášteře křižovnickém u Matky boží s tabulemi i s varhany; a druhá strana proti domu Saskému až k klášteru sv. Tomáše; opět jiní domové až k rathauzu malostranskému (O. a jediný dům byl ostal proti sv. Tomášovi, krejčovský). Lidí zdušených a opále- ných našli 22, starých i dítek, ano pomáhaje jeden druhému z ohně, i zůstali tam oba. A hořelo tak prudce od 16. do 18. hodin [11.—13. hod.]. A to proto, neb Malostranští byli dali svobodu velikou hříchům zjevným, kostkářům, rufiánům, nevěstkám, tan- *) Anna, potomní manželka Ferdinanda I. se narodila 23. července 1503. (Pozn. vyd.) **) O .. . . . měla dceru s králem Vladislavem a přezděli jí Alžběta... 224

Strana 225
cům, věncům, kartám a obzvláště protivníkům kalicha Kristova; Bůh nic zlého nenechá bez pomsty. Vítr tehdáž obrátil se na Staré město a nesl šindely rozpálené, že na několika místech se zapalovalo, ale pilnost Staroměstských udusila. 709. (LM.) Léta páně 1504 v pondělí na Nové léto [1. ledna] 1504 sešli se mistři a radda obojího města pražského s staršími a s ně- kterými rytířskými lidmi na Staré město pražské, aby slyšeli Pikharty, kteřížto ty časy měli se postaviti, jakož se i stalo, že postavili se v Kostkově domu v Caletné ulici Lukáš Boleslavský a Lorek*), bakalář z Litomyšle (a prvé u nás byli kněží Filip a Prokop). A mezi tím Chmelický**), hofrychtéř, vkročil a žádal radd a obce na rathaus, že má poselství od krále; i stalo se tak a Pikharti odešli opět nejsouce slyšáni, když jim dáno bude věděti, aby se zase postavili. A toto poselství pan Trčka z Lichtenburka s panem Chmelickým přinesli: nejprvé, aby se s pány zemskými bez povolení JM. nezapisovali, a kteří pány mají, aby odpuštění brali pod Milost Královskou, pod pokutou první; it, aby lehkých řečí o JM. nebylo, a jak prvé bylo, aby se tak zachovalo; o Pik- hartech pak to doloženo bylo, aby jich netrpěli, aby je vyhledá- vali do příjezdu JM., že se sem vypraví, co bude moci nejdříve a to i jiné říditi bude. Pražané na to listem odpověd dali JM. Bylo-li však to psaní vědomím královským učiněné, to sám milý Bůh ví; neb jeho snadno namluvili odporníci na ledacos a nazvali to královským rozkazem. 710. (LM.) T. 1. ve čtvrtek [4. ledna] před Božím křtěním vzali u svícnice u Pihavé u Mostku na Starém městě pacholka, ježto se dělal kuchařkou a byl několik časův u té hospodyně a měl tím přístup k paní; jakož se bojím, že takových kuchařek v Praze víc by nalezli. Potom v pátek [12. ledna] po Božím křtění vymetli té kuchařce Aničce hrubý pardus pod věncem pušpanovým, ježto staří lidé praví, že takového pardusu jak živi neviděli. Ale sama hospodyně na měšci trestána, davši 50 kop gr. českých. 711. (LM.) T. 1. v pátek [5. ledna] před Božím křtěním v Stra- konicích upálili dva Židy bratry a prvé Židovku, jejich mateř, pro děťátko, ježto z něho krev vytočivše, je zahubili. 712. (LM.) T. 1. měšťané loketští poslali list pánům Pražanům, aby jim retunk dali, neb sou byli zámek oblehli, kterýž jest v městě, a tehdáž jej měli páni Šlikové v zástavě a chtěli míti něco bezpravného na měšťanech. Oblehli jej hned brzo po sv. *) Lorek, jinak Vavřinec Krasonický. (Pozn. vyd.) **) Zikmund Chmelický. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 15. 225

Strana 226
Antoníně [17. ledna]. Pak ten tejden před hromnicemi [2. února] Šlikové města Lokte dobyli, neb Šlikům kníže mišenské retunk dal a poslal několiko set; i zbili sou také některé měšťany a město zapálili. Potom půhon manové a měšťané vzali na pana Šlika a jeho před soudem zemským vinili z takové moci, kdež král JM. i práva v zemi byla, o suchých dnech postních [28. února až 2. března]; a on odpovídati nechtěl z příčiny brzkého půhonu. I roz- kázali páni na plném soudu, aby manům jich statků postoupil a jich lidi zase propustil a měšťané zase do svých statkův aby šli; a aby první suché dni příští [29. května až 1. června] odpo- vídal bez půhonův a vší výmluvy. Potom v ty suché dni přišlé pro takový učinek odsoudili ho cti, statku i hrdla, protože ne- stál; (ale však zase přišel ke cti nálezem). 713. (KLM.) T. 1. před sv. Antonínem [17. lednem] před sví- táním nebe se otevřelo; a to mnoho lidí vidělo. — Potom vidíny byly tři duhy k západu slunce a prostřední stála rohy nahoru jako měsíc; a to množství lidu vidělo jest v Praze na den sv. Doroty 16. února] v tarmarce. — Toho času byla zíma ukrutná a sněhové velicí, ježto trvali až do postu. Tehdáž také dobytek mřel hladem, sedláci neměli jim co dávati, došky s chalup trhali a to dávali koňům i jiným hovadům. Neb zíma byla větší měsíce března nežli ledna ani unora, a v první středu [28. února] v postě počalo jihnouti, led se lámal a hned tu noc všecken sešel a byl tlustý na tři pídi veliké a dlani; staří lidé pravili, že dávno nepa- matují tak veliké vody v jih a led tak tlustý, aby se pojednou hnul, neb nikdy nescházel než v tu jednu noc a tím tak tlustý byl, u pražského mostu všecky zálohy pobral okolo jisteb a k to- mu něco jistbám uškodil. Potom zase byli mrázové velicí druhý tejden [3.—9. března] v postě a sněhové vždy pršeli ty dni a dlouho leželi; žádný se nenašel, aby pamatoval tak dlouhou zimu až do velikonoci [7. dubna]. — Toho také času drahota povstala v obilé i v masu; strych hráchu platil za kopu a 4 gr., plece za 7 gr., kopa vajec též za 7 gr. 714. (M.) T. 1. na velikou noc [7. dubna] u sv. Havla po oběd- ním kázaní jeden krejčí, řečený Vodička, shodil obraz božího umučení s oltáře až mu ruku zlomil, a druhý kolář mrskal ho bičem, říkaje: „Do lesa!“ Potom oba dva seděli tejden v šatlavě. 715. (G—M.) T. 1. král Vladislav přikázal všecky Pikharty z měst pryč hnáti a kteří by nechtěli svých bludův ostati, kázal je páliti; neb sou nic nedrželi o velebné svátosti, do kostelův ne- chodili, sami své zbory mívali, kněží sobě dělali, křtili a oddávali 226

Strana 227
a o žádných kněžích nic nedržali, ani o římských, ani pod obojím způsobem atd. 716. (KLM.) T. I. při sv. Filipě a Jakubě [1. května] byl sněm na hradě pražském králem JM. položený; i stal se rozdíl, že sou páni a rytířstvo sami sněmovali a sami zavírali, a potom teprv na Pražany a na jiná města zůstání své vzkládali. Pražané pak a jiná města toto jim za odpověd dali: „Poněvadž ste sami bez nás, třetího hlasu, sněmovali, sami sobě také to držte, co ste zjednali; nebo k čemu sme neradili, toho také vám pomáhati a držeti povinni nejsme a nechceme; ohlásivše se i v tom, že k těm půhonům, k kterýmž nejsme povinovati, více stávati ne- budem a nechcem, než kdo mají na zemi, s dědin svobodných, s čeledi zběhlé, s listův; s jiného více nic vedlé starodávního prvního dskami zapsaného zůstání.“ A s tím šli s hradu dolů. Však někteří z pánův připojovali se k městům i z rytířstva. 717. (G—O.) T. 1. divným božským způsobením biskup Filip mutinenský*), starý člověk a urozený, sám druhý s jedním mlá- dencem, Čechem, přiveden do Čech, a nejprv na Tábor, ten týden před sv. Duchem [26. května], věrným Čechům ku potě- šení; neb viděl, ano nepřátelé nedali světiti těch, kteříž přijímají pod obojí způsobou, tam kdež byl ve Vlaších, i slitovalo se mu toho, hnul Bůh srdcem jeho, že pracně a nebezpečně přijel na Tábor. Páni Pražané i mistři slavně jeli po něho a přivedli ho do Prahy v outerý letniční [28. května], nejprv do kostela Tejn- ského a tu zpivavše Te deum laudamus, vedli ho do koleje veliké. Potom mu dům koupen na Šmerhově u rathauzu staroměstského. Ten biskup světil žákovstvo a kněžím novým sám podával pod obojí způsobou a lid biřmoval, starček s dobrou myslí. Budiž Pán Bůh z toho pochválen. 718. (GKLM.) Téhož léta a předešlých tří v zemi franské a jinde, i v Čechách, vznikly divné a neslýchané nemoci na lidech, ježto slouly franské nemoci, pryskýřové a neštovice rozjídavé a potom co škraloup strupové a k tomu lámaní v kostech ukrutná, že mnozí lidé na ně mřeli; a toho velmi mnoho po mnohých ze- mích a dlouho trvalo. A to proto, že lidé v nešlechetnosti a v ne- pravosti oborem světští i duchovní proti Pánu Bohu vydali sou se. 719. (LM.) T. 1. v sobotu [20. července] před sv. Maří Magda- lenou umřel pan Půta Švihovský na Rabštejně, nejouhlavnější nepřítel a protivník pravdy boží. Divná smrt jeho byla mnohým, *) Filip de Nova Villa, biskup sidonský. (Pozn. vyd.) 227

Strana 228
neb zalil se krví, protože byl odbojník kalicha. Ale Pán Bůh umí trestati takové ruhače divnými ránami. 720. (LM.) T. 1. v outerý [20. srpna] po Veliké matce boží biskup Filip sidonský posvětil kostela nového před Pořickou branou ve špitále ve jméno sv. Trojice a sv. Pavla, péčí Sigmunda Holce toho konšela i jiných dobrých lidí. A odtud plavil se na lodi k obědu na Libeň s některými mistry; a tu měl hojný oběd. 721. (GKLM.) T. 1. počala se válka v Bavořích s falckrabí, kní- žetem mnichovským, knězem Albrechtem o země kněze Jiřího, kterýž držel Hiršau, Herspurk, Lauf, Sulcpach a jiná města i zámky. I pohrzel falekrabě vší říší, nechtěje o to skrze ni rovnán býti; a pro tu příčinu Maximilián, král římský, opověděl všem proti němu válku vésti a dobývati zámkův jeho, kdo sobě co dobude, aby to jeho bylo a při něm zůstalo. I dobyli sou páni normberští Laufu města šturmem v sobotu [8. června] po Božím těle, majíc mnoho Čechův v službě. Odtud potom táhli k Hers- purku a k Hiršau, a též učinili. Pak v pátek [26. července] po sv. Jakubu vytáhlo drábův z Prahy více nežli sedm set a na Sněžnou matku boží v pondělí [5. srpna] vytáhlo jich více nežli pět set, a co pak jindy lidu vyšlo z Čech, a vše na vojnu k falckrabovi; ale z Prahy k Normberským více táhnouti nechtěli, neb sou s prvními Čechy dvorně naklá- dali. Potom před sv. Bartolomějem [24. srpna] táhli opět jiní Če- chové do Bavor k falckrabovi, jakožto čtyři tisíce lidu pěšího a jízdného, a byli proti vší říši, hubíce a pálíce je a dobývajíce zámkův. A v tom hned falckrabě umřel; ale kněžna předse tu válku vedla, i zdělala hejtmany nad Čechy Němce. V tom obleh- nou město Sulcpach, i jezdili hejtmané do města na kvas a uči- nivše v tom kvasu ouklad zrádný o Češích, i kázali jim pryč od- trhnouti. I obrátili vojsko k Řeznu a sami hejtmané Henrich a Fictum se všemi jinými jízdnými do Kouby, vůdci jednoho jim dali, a ten přivedl je na nepřátely, jako 17 tisíc lidu, kdež se nenadáli Čechové, nedaleko od města Řezna; a tu mnoho jich zbili a vozy všecky jim pobrali; neb císař sebrav se na ně, všecky na hlavu porazil, že sotva čtvrtý díl živých zůstalo a ostatek vězňův do Řezna zavedli. I propustil je císař, zavázav je ctí a věrou na postavení; i postavili se všickni k tomu času uloženému jako dobří lidé; a císař milost svou nad nimi ukázal, i propustil je všecky svobodny beze vší překážky. Stalo se pak toto poražení ve čtvrtek [12. září] před povýšením sv. Kříže. Němcův také 228

Strana 229
mnoho zbito bylo; ale Čechův málo víc než tři tisíce a vše pěší; neb hejtmané děla, prachy, koule jim pobrali a od nich ujeli. 722. (LM.) Toho také času dva kupci měšťané pražští a kon- šelé, Svatek a Bohuslav kožišník, kteříž jezdivše na kupectví do Frankfurtu na cestě byli zjímáni a tam byli u vězení půl šesta léta, přišli do Prahy, byvše propuštěni z vězení s jinými měšťany. 723. (GK.) T. 1. v neděli [27. října] u vigilii sv. Šimoniše a Judy apoštolův král Vladislav obdaroval Nové město pražské mno- hými milostmi: 1. úřad konšelský, při kterémžto úřadu 18 kon- šelův aby sedalo; 2. že to Nové město zlatem jest nazval, pro jich víru, kteroužto od nich seznal, a zkusiv rovně jako zlata v ohni; 3. jestliže by kteří děti osiřeli, buďto mužského nebo ženského pohlaví, anebo ženy některé ovdověly, aby k žádné škodě, což se nápadu jich dotýče, ani k ujmě nebylo, než má spadnouti na přirozené přátely toho sešlého sirotka podlé ná- padu spravedlivého bez všelijaké překážky; 4. že každý měštěnín a obyvatel téhož města té moci a svobody jest, že všecko své jmění, statek a dědictvie, kteréž v městě nebo vně na zemi má, můž dáti, odkázati a poručiti kšaftem svým, komuž by mu se zdálo a líbilo; pakli by žádného přítele přirozeného nebylo, tehdy ten statek má úředníky, totiž pány konšely, opatřen býti a do dne a do roka podlé práva v své celosti chován býti; a v tom času optal-li by se který přítel toho umrlého, buď při nápadu svrchu dotčeném zachován, pakli by se žádný neoptal, tehdy ten statek má při obci Nového města pražského zůstati a připadnouti; a o ty nápady statkův a zboží jich v městě každý aby se soudil a svého hleděl před purkmistrem, konšely a raddou na rathauze právem městským; 5. páté obdarování toto jest, aby žádných cel ani mýt z ničehéhož v království českém na žádných místech nedá- vali a neplatili kromě ungeltu královského a v branách cel krá- lovských v témž Novém městě, a jakž vždycky za staradávna za předkův, králův českých, aby se též měli a zachovávali, to se vyměňuje; 6. že KM. dává tomu městu Novému a znovu vy- sazuje jarmark roční s 14 dni na den sv. Bartoloměje; a že tento jarmark k nižádné ujmě prvnějším jarmarkům sv. Víta a o Svá- tosti býti nemá nyní i na potomní časy; 7. král JM. přidává a potvrzuje, aby s hovad i s jiného dobytku, s jednoho každého koně tři peníze, s krav a s volův po dvou penězí a s drobného dobytka po jednom penízi vybírali a výše nic; 8. což se hliny, kamene a písku dotýče, toho všeho zdýli a zšíři míli okolo téhož města aby měli moc bráti a voziti ku potřebě a opravě města 229

Strana 230
1505 beze všelijaké překážky. Poslové na to vyslaní byli k JMK. do Budína pan Duchek Kába z Pořičí a Matouš bakalář, písař týchž pánův novoměstských... 724. (I—M.) Toho roku zíma veliká byla přede Všemi svatými [1. listopadu], že lidé u Prahy již přes led chodili ten čtvrtek [7. listopadu] po Všech svatých; a trvala skoro dva měsíce. O vá- nocích pak teplo bylo jako na podletí, zelenost utěšená a místem i kvítíčko; a lidé dobře promírali a nejvíc na Novém městě. 724.*) (K ...) Léta božího 1505 konšelé staroměští a novo- měští počali mezi sebou to jednati, aby obě městě pod jedno právo slušely; (LM. a t. 1. v pondělí den sv. Školastiky [10. února] sešli se oboje obce Starého i Nového měst pražských, rokujíce o tu jednotu.**) I přemyšlovali sou o tom s velikou snažností rozličnými běhy, kudy a kterak by to mohlo nejlépe přivedeno býti; neb sou o to páni konšelé novoměští mnohokrát a často svou obec svolávali, vznášejíce to na ně a vychvalujíce, že by to dobré a užitečné bylo, dal-li by to Pán Bůh, a „že bychom dobře stáli a slouli bychom také knížata, jako páni staroměští a že žádný pán nebude se smíti o nás pokusiti, když Praha v jednotě bude.“ I přistupovali sou ku pánům mnozí měšťané, povolení své k tomu dávajíce; i dali sou to pánům v moc, aby to řidili a k místu vedli, že jest k tomu vůle vší obce. Ale Sigmund Hůlka s řezníky, při tom Valenta Růžený s svými Karlovskými, spojivše se s koželuhy, s ševci, také někteří z sladovníkův a všickni měšťané podskalští, i jiní mnozí obyvatelé měští podlé nich činili sú odpor proti pánům pod jménem vší obce, řkouce, že k té jednotě obec nesvoluje, a že „majestát máme od krále JM., v němžto máme veliká obdarování a že při výsadě svého města, při svých právích a svobodách stojíme a toho se držíme. Takž pak ti nadepsaní někteří obec vždy roztrhovali, a kterýmž bylo poručeno, aby k obci mluvili, bývali okřikováni, jako Jirá- nek soukeník, jenž byl velmi libé a příjemné výmluvnosti, Mi- kuláš pernikář, pan Jan Rozvoda a jiným mnohým mluviti brá- nili a nedali; a tak v ničemž sebe vyslyšeti nechtěli, než tu jednotu *) Palacký v číslování článků uvedl omylem dvakrát číslici 724; je však ponechána, aby nebyl porušen číselný sled článků. (Pozn. vyd.) **) LM. I pověděl jim jeden člověk: „Toto sem před lety nalezl v kni- hách nějakého doktora Jiřího Jenšteinera z Naimburka v jeho praktice, že by žák měl Prahu zkaziti. Protož nezdá se hodné ani nebezpečné o to mysliti proti prvním výsadám císařským a královským. Nějaký M. Jan Pašek z Vratu příliš hrubě staral se o tu jednotu. 230

Strana 231
odporně hyzdili a tupili... A když se o té jednotě vždy prodlé- valo, že nemohla dokonána býti: tož pak Staroměští proti Novo- městským brány dělali, fortny zavírali, věže opravovali, tara- sovali, i jiné ohrady působili, ponůcky osazujíce jedni proti dru- hým, nevěříce sobě. Však obec novoměstská sama z sebe ponůcky činila za dobře dlouhý čas, učinivše mezi sebou příměří ... Tu pak páni staroměští chtěli, aby páni novoměští jarmarku sv. Víta zase jim postoupili, že jest prvé jich byl, že by Novoměští toho tak dlouho požívati měli, dokud by jim jiný jarmark usazen a uložen byl, a když jest již uložen jiný sv. Bartoloměje, tehdy se jarmarku sv. Víta pustiti mají. Ale Novoměští, nežli by pustili který, ale přesto rozkázali sou, aby bylo zvoněno k sv. Bartolo- měji a fraid aby předse držán byl ... It. ještě páni staroměští o to stáli, aby všickni obyvatelé novoměští k jich orteli stávali a odvolání tam měli a činili i trpěli jako jiná města ... 725. (LM.) T. 1. založen jest nový špitál na Novém městě pod Slovany na jméno sv. Bartoloměje a to skrze pana Štěpána Huncledera a jiné pány. A potom dokonán skrze pana Jana Rozvodu a jiné dobré lidi k tomu. A tu v něm osadili chudé a nuzné lidi. 726. (GKLM.) T. 1. před Božím tělem [22. května] kněz Filip biskup svadil se s mistry a s kněžími některými o konsistoř; neb on chtěl s svou raddou konsistoř zpravovati v domu svém na Šmerhově, jakož byl král jemu to poručil: ale mistři s některými světskými spikše se proti němu, toho mu dopustiti nechtěli, než aby konsistoř sami v koleji zpravovali. To když se tak stalo, i nechtěl jest kněží světiti. Tož pak dali se v hanění a řeči neslušné o něm duchovní i světští, jimž nehrubě dobré milo bylo. A on vždy po ta dvě léta, což v Praze byl, jakž mohlo býti, k dobrému pro- středkoval a žádné straně ubližovati nedal: a oni ještě starečka nemohli do času snésti a strpěti. Příčina toho byli sou nejvíce M. Pavel administrátor s některými kněžími plachými, a M. Pa- šek, kancléř, s některými konšely neupřímnými. 727. (GKLM.) T. 1. v neděli [3. srpna] před sv. Vavřincem před nešpory rychtář vzal kněze Martina, střídníka tejnského, syna Radochova z Nového města, v domě šlachtatském s ženou po- dezřelou Kadeřávkovou, a vedl ho s ní přes rynk na rathauz staroměstský do šatlavy; a tam byl do třetího dne. Potom jej pustili před biskupa a tu se vymlouval, že se mu to návodem stalo, byv zavolán do toho domu a že on na nic zlého nemyslil. A stala se mu ta hanba ne pro tu Kadeřávkovou, ale proto, že 231

Strana 232
jest dotýkal na kázaní některých konšelův; i chtěli se tudy něco vymstiti, učinivše špeh po něm, rychtáři přikázali, aby toho pilen byl, kde by ho dopadl. I zbouřili se proto všickni kněží, že se jest jemu taková lehkost a hanba stala, i zželelo se jim toho; a biskup se velmi rozhněval a svolav faráře, po všech kostelích učinil klatbu, zastaviv služby boží hned v pondělí; i nezvonili nešporu, ani klekání u večer; nazejtří v outerý ani klekání ani celý den mši, co v veliký pátek; v středu ani klekání ani mši, než k nešporům bylo zvoněno. Chtěl tomu biskup, aby světská ruka nesahala na kněze, ale aby duchovníci trestali duchovní; a ně- kteří farářové brali odpuštění od far. Ale mistři starší, jako M. Pavel administrátor, M. Václav Koranda a M. Václav z Pa- cova, šli sou ku pánům na rathauz a tam s pány ostali, aby po- slali ke všem farářům staroměstským, aby svůj řád předse vedli proti rozkázaní biskupovu, aby se o takovou věc více nepokou- šeli, o zastavování služby boží, ani klatby, ani půhony žádné, že jim to trpíno nebude, že je v tom chtí sami zastati před bisku- pem. Protož od té chvíle počav biskup proti pánům jednal, chtě sám vyjíti pryč zase do Vlach, prose toliko, aby mu byl dán prů- vod. A M. Martin, jsa v Tejně farářem, pro toho kněze Martina Radocha nechtěl tu býti; co znamenití lidé, jsouce z té osady odesláni od jiných, žádali ho, aby umysl svůj změnil a on nechtěl toho učiniti, než obrátil se k sv. Štěpánu na Nové město a tu byl přijat za faráře a tam v kostele v všední dni čítával kněžstvu, mistrům, bakalářům in sacra theologia; a pak tu přijal k sobě kněze Martina za střídníka. 728. (LM.) T. 1. v pondělí [11. srpna] po sv. Vavřinci házeli z praku v Slovanech a při tom byli páni staroměští i novoměští, poslové z měst i tento biskup a tu i pan Hradecký, purkrabě pražský, díval se; a házeli na druhou stranu přes vodu, ježto toho dávno mnozí lidé nevídali. 729. (K—O.) Potom v outerý [12. srpna] po sv. Vavřinci sešla se obec obojího města a tu sou svolili, aby vydali z dědin svých lidi, které na zemi mají, a vyjeli na Šlika. Nebo před tím, v outerý den sv. Maří Magdaleny [22. července], pan Jindřich Hradecký, nejv. purkrabě pražský, s urozenými pány, rytíři a zemany, byli vyjeli, aby hrad a město Loket obehnali, protože Šlik k právům stávati nechtěl na hradě; než města nechtěla proti němu býti. I leželi sou u Lokte až do sv. Václava [28. září] a nemohli dobytí; potom žádostmi a prosbami naklonili Pražany, aby toliko s toho, což mají na zemi, pomoc činili podlé jiných. Takž potom Pražané 232

Strana 233
a jiná města přitáhli tam pánům na pomoc; i učinili stání až do sněmu do suchých dní postních [4.—7. března] a páni Šlikové toho přestali na Pražanech a na jiných páních nestranných o tu při mezi many svými a měšťany, kteříž mu se zprotivili pro ně- jaký nátisk učiněný.*) 730. (HKLM.) Těchto let předešlých několiko a při tom létě nejvíce, rozmohli se divní krojové šatův na páních, vládykách obého pohlaví: sukně jedna z mnohých barev jiného a jiného sšívání, též nohavice, že od kabátův a od nohavic musil několik zlatých dáti; a střevíce dlouhé pod kolena co korbele, a ženy kratičké na dva prsty a s tobolkami chodili; a při tom velmi mnoho rufianstva, cizoložstva, nevěstek, beze vší bázně boží; též i kněžstvo nešlechetné příliš, takže již lidé o nich málo drželi pro jich skutky a odvracovali se od služby jich, mší i kázaní a zvolili sobě sami kněží a po domích sami sobě sloužili a kázali, i sami někteří kněží též se zpikhartili a nevěděli, co mají za víru držeti... 731. (O.) Léta božího 1506 v suché dni [4.—7. března] postní 1506 slyšán jest Šlik z Lokte s many a s měšťany na palácu hradu pražského před třmi stavy, panským, rytířským a městským . . ., jakož toho nález ukazuje ve dskách, kterak on Šlik k manům svým má se zachovati a kterak zase k svému mají navráceni býti a puštěni. 732. (LM.) T. 1. v pátek [13. března] po sv. Řehoři klestili kati dva mladá pacholky za branou Horskou u božích muk, protože babě staré u Podušku na Konském trhu násilé udělali... 733. (LM.) T. I. o sv. Jiří [23. dubna] maje rokovati král římský s králem Vladislavem, odpověděl a vtrhl mu do uherské země, pálil, mordoval a bral; a Uhři mu zase též škodu dělali. 734. (LM.) T. 1. v pondělí [25. května] před sv. Duchem svo- lána byla veliká obec na rathauze na Novém městě; a nechtěli k té jednotě svoliti, aby bylo jedno právo a jedno město, řezníci, koželuzi, sladovníci, Karlovští velmi odpírali s Podskalskými a jiných mnoho dobrých lidí, stojíce při své výsadě a při svých právích. A hned potom brzo, t. j. v středu [3. června] svatodušní na Karlově zhořelo několiko domův. 735. (LM.) T. 1. o suchých dnech letničních [3.—6. června] zůstali na sněmu, aby zhoubce země všecky jímali pod pokutou těžkou, jakž v nálezu stojí. *) M. Potom vždy se o to smlouva stala, a kdež Šlika prvé cti odsoudili a dskami to zapsali, to změnili a vnic obrátili. 233

Strana 234
736. (LM.) T. 1. v středu [17. června] po Božím těle ve dvame- cítma hodin [16 hod.] v ulici Flašnérské vyhořalo víc než 20 domův s obou stran až k ulici Vladislavově, kdež prvé sloula židovská zahrada. Židé také nejvíce pomáhali ohně toho hasiti, i kat, ten provozoval nějaké zvláštní umění při tom, avšak nic platno nebylo. 737. (KLM.) T. 1. v pátek [19. června*) po sv. Vítu po obědích vyjel biskup Filip z Prahy, nebo páni Horníci přijevše do Prahy, vzali jeho slavně s poctivostí a jeli s ním do Hory. A toho času bylo jest veliké rozdvojení a zkyselení mezi mistry a kněžími pro biskupa, protože kdo co přinesl biskupovi, to sobě kněží brali, aby jemu, co chtěli, dali; neb jedni chtěli slušeti pod něho a druzí pod M. Pavla, administrátora, jakož prvé navykli. A tak v tom trvali, až teprv po jeho smrti a z rozkázaní pánův obojího města musili pod administrátora slušeti. 738. (KO.) T. 1. po sv. Jakubě velikém [25. července přišla novina dobrá do Prahy, že král Vladislav s královnou Annou má dě- dice, kterýžto narodil se v ochtáb sv. Jana Křtitele božího [1. čer- vence] a přezděli mu jméno Ludvík. Z kteréžto noviny Čechové byli velmi veselí a zvonili všudy Te deum laudamus etc. Po té dobré novině přišla jiná, že umřela králová Anna, ležeci v šesti nedělích králem Ludvíkem; pro kteroužto její smrt král Vladi- slav byl u veliké tesknosti za dlouhý čas. Ta Anna královna měla dvé dětí s králem Vladislavem: nejprvé dceru Alžbětu (a po smrti královny Anny přezděli jí kněžna Anna, po mateři její a krále Ludvíka; ale nebyla ještě v Čechách korunována, ani věna měla v Čechách, neb nebyla ještě přijata. Potom král Lud- vík, nebylo mu roku, korunován jest v Uhřích na království; i měli Uhří dva krále živá korunovaná; kdo jest to kdy slýchal jak živ! 739. (K—O.) T. 1. když se rok zběhl den sv. Bartoloměje [24. srpna], páni novoměští rozkázali na rathauze freid zvoniti k no- vému jarmarku, aby předse držán byl proti vůli Staroměstských. I bouřili se opět Staroměští a silně město své osadili a svým pilně přikázali, aby žádný s ničímž se nevykládal; a na všecky strany měst a krajův listy rozsílali, toho žádajíce, aby na ten jarmark nejezdili; však předce dosti lidu přijíždělo s sejry, s máslem, s suknem, i s jinými věcmi. Potom ve čtvrtek [27. srpna] po sv. Bartoloměji řekli sobě oboji mezi sebou pokoj zachovati, a prá- *) Odebral se do Kutné Hory již 14. června 1506. (Pozn. vyd.) 234

Strana 235
vem aby k sobě hleděli.*) Novoměští pak potom stáli ku půhonu ten den [1. října] po sv. Jeronymu, kdež je Staroměští pohnali z jarmarku a z jiných milostí, aby je před soudem položili; i stáli oboji a ohlásili se; a Novoměští podali listu od krále do soudu, a páni vzavše, řekli jeho nechati při dskách. 740. (LMO.) T. 1. pan Henrich z Guttenštejna jal dva pány z Švamberka**) a měl je na Švorcperku v vazbě půl léta, chtě je šacovati; kdež sou se někteří páni čeští sjeli do Plzně rokujíc s pa- nem Henrichem o ně, ale nesmluvili. Potom byl sněm valný na hradě pražském na pondělí na sv. Kříže povýšení [14. září]; a tu zůstali s panem Henrichem, aby mu páni Švamberkové dali 13 tisíc kop míšenských a za pány Švamberky slíbili páni čeští a on je domův pustil. 741. (KLM.) T. 1. v sobotu [3. října] po sv. Václavu sťali Ko- pidlanského, čistého mladého zemana as ve 24 létech, na Starém městě, ježto zabil jiného zemana řečeného Cukra z Tamfeldu v freidu, za purkmistrství Daniele Rauše, kterýžto v náhlosti sám čtvrt jeho odsoudil, bez vůle a vědomí jiných pánův; i ká- zali ho stíti na rynku v samý večer, neučinivše mu žádné zprávy, co žádal; ježto potom za to vším zlým toho požili; a páni a ry- tířstvo potom na hradě pražském proti tomu velmi mluvili, i ně- jaké pohrůžky Staroměstským skrze to činili. I bouřili se na obojích městech i na Malé Straně a v odění mnoho lidu běželo k hradu; pak konšelé někteří jedouc s hradu zase je obrátili domův. Potom pak Jiřík, bratr toho Kopidlanského, odpověděl Pražanům, o čemž níže. 742. (LM.) T. I. při sv. Martině [11. listopadu]***) biskup Filip ušel z Hory s uhlířem, chtě jeti ven z země; i přijel do Soběslavi a tu jest od Horníkův postižen. I žádali Horníci pana z Rosen- berka, aby jim ho zase vydal, a on vydati nechtěl, než aby ho sobě hleděli, že on jeho nechce chovati, a nech jde, kam chce. A kněz Filip, biskup, potom zase jel s pány Horníky do Hory a tu byl až do smrti; a oni koupili mu dům a opatřili ho. 743. (LM.) T. 1. ve čtvrtek [12. listopadu] po sv. Martinu za Vyšehradem zahrabali jednu mladou osobu ženskou za živa, pro- *) MO. Také při tom času a té nesnázi Malá Strana zase přijata od pánův staroměstských a smířili se; a prvé na ně pravili, že sou zrádci a že by řešetko spálili. **) Bohuslav a Jan ze Švamberka, kteří byli jati v květnu r. 1506 a drženi na zámku Jindřichově Schwarzenburku v Bavořích. (Pozn. vyd.) ***) Ušel až 16. listopadu 1506 a zemřel 20. října 1507. (Pozn. vyd.) 235

Strana 236
tože porodivši dítě, do vody je uvrhla. — It. ve čtvrtek [26. listo- padu] po sv. Kateříně u Brodu Českého čtvrtili jednoho a dru- hého odřeli, protože zabili pana Medka na Železných horách a ranili mladého Mičana a j., když byli k králi jeli při sv. Václavě [28. září]; a přivezli jeho na hrad. 744. (LM.) T. 1. celý čas zimní proti přirození a obyčeji teplý byl; unora měsíce hned mračna nebylo, než mlhy přílišné a ne- obyčejné duhy vycházely jako v letní čas. Zase pak máj a červen studeni byli proti přirození, že na sv. Ducha [31. května] museli lidé v světnicích topiti; a potom hned druhého léta byl veliký mor. 745. (L.) T. 1. umřel šlechetný a starý bakalář, řečený Antošek, v české koleji, člověk učený a zběhlý v svatých písmích, kterýž kněžím sermony vykládal. 1507 746. (LM.) Léta božího 1507 při Novém létě [1. ledna] na No- vém městě byla veliká obec na rathauze a tu čtli majestáty ně- které a privilegia na výsady města a uložili, aby v každou středu páni na obecních věcech sedali. Přitom také zůstali na tom, aby zapsáno bylo o jednotu, aby žádný ani budoucí na věčné časy nestáli o tu jednotu pod vypověděním z města; a tu smířili Ma- touše písaře, protože stál o jednotu. Potom to zase zrušili, jakž o tom dole najdeš. 747. (LM.) T. 1. při sv. Antonínu [17. ledna]*) pan Jindřich Hradecký, nejv. purkrabě pražský, zabil se na lovu, uhodiv sebou na oštíp na saních. 748. (LM.) T. 1. Plzenští dobyli pana Bavůrka**), tvrz jeho ze- bravše vypálili, pak po Pražany a jiná města poslali, i jeli k nim a tam sťali pana Bavůrka sama třetího. A to se stalo ve čtvrtek [28. ledna] před hromnicemi. 749. (LM.) T. 1. o suchých dnech postních [24.—27. února] volili na hradě pražském za krále kněze Ludvíka, syna krále Vladislavova, a svolili se po něho jeti do Uher; a jeli tam pondělí [26. dubna] po sv. Jiří, aby ho přinesli korunovat, ale na ten čas nebylo z toho nic a vrátili se v outerý svatodušní [25. května], nic nezjednavše. 750. (LM.) T. 1. ve čtvrtek [18. března] po sv. Rehoři obec veliká na Novém městě na tom se snesli, aby písařům od kšaftu toliko kopa dávána byla, od listu tři groše bílé a od ortele psaného 20 gr. 751. (LM.) Před lety čtyrmi, kdežto z dopuštění božího na *) Zemřel 18. ledna 1507. (Pozn. vyd.) **) Bavůrek ze Švamberka, sedící na tvrzi Chříňově. (Pozn. vyd.) 236

Strana 237
Malé Straně byl vyšel oheň a nevěděli od koho, potom se proneslo a pravili, že by od p. Jana Petržilky, od nějakého zlatníka, kterýž u něho v podruží byl a pokoj svůj měl z zadu; žena jeho škvařila, sádlo vskočilo k Rájově straně, ihned se zapálilo. A tak o ten oheň byla nesnázka mezi panem Petržilkou a Rájem*). Nebo ten zlatník, od kteréhož oheň vyšel, sťat jest pro vraždu a před svou smrtí oznámil o tom, jak se to stalo. A Ráj měl nesnáz s pány malostranskými; byl jich pohnal; a on nebohý člověk šel do lázně v sobotu [15. května] po Božím vstoupení do Starého města; a když šel z lázně, dočkali ho, když šel přes Matky boží plac, až k sv. Prokopu chtěl objíti okolo k sv. Janu do obory, že měl dům na Dlažení; a tu jali sú ho a dali na rathauz a v první hodinu na noc [20.30 hod.] kázali jej stíti. A býval prvním kon- šelem mezi nimi na Malé Straně. 752. (GKLM.) T. 1. na den sv. Trojice [30. května] okolo hodin 18 (13.45 hod.) přiletěl roj krásný včel a posadil se na pranéři v prostředku při prvním foštování v Starém městě a ten roj nazejtří k sv. Pavlu na Špitálsko dali; kdež lidé z toho měli veliké podivení. 753. (GKLM.) Potom nazejtří obec byla na rathauz obeslána a tu oznámili obci, že na králi JM. to vyprosili v Budíně všickni tři stavové, aby Židův v Čechách, v Moravě ani v Slezích nebylo; a tak všudy je vypověděli, aby v roce se ven vyhostili a vyprodali z Prahy a více tu nebývali, a to od sv. Ducha [23. května] pořád až do roka konečně. A kdož by jim fedrunky dával a přes to se za ně přimlouval, ten aby byl s nimi ven. 754. (GKLM.) T. 1. v pondělí [31. května] před Božím tělem a potom ve čtvrtek [3. června] po druhé město Plzeň vyhořalo ohněm kladeným na několika místech, v městě 130 domův od Pražské brány po pravé ruce až k Stříbrské bráně, brána i věže zhořely a při tom i něco lidí se zdusilo, a to v hodinu 17. [13. hod.]; a v předměstí Stříbrském vyhořalo více než 70 domův. — Potom brzy také v Praze hořelo za sv. Jindřichem mezi Loužemi, takže kdyby těch louží nebylo, zle by se bylo stalo, neb bylo času nočního, v outerý [8. června] po Božím těle; a tu zhořelo sedm domův. — 755. (GKLM.) T. 1. před vigilií [23. června] sv. Jana Křtitele nedaleko od Prahy nad Nelahozevsí rybáři chtěli v řece ryby loviti, a zavlekše síti zatáhli, i ukázalo se mnoho lososův, skáka- *) Mikuláš Ráj. (Pozn. vyd.) 237

Strana 238
jíce z toho vlaku a tepouce se nad vodou, co by bil jedním prknem o druhé; a takový třeskot u vodě byl, že velikou hrůzou jsouce zmámeni, všickni od těch sítí z řeky preč utekli, vidouce takový zázrak, a to všudy lidem pravili. A tak toho léta hojnost byla lososův v Praze nad obyčej prvních let, libra za 3 gr. bílá a druhdy za 2 gr. a laciněji. Také páni ouředníka svého sou na to usadili a jemu za práci 1 gr. od lososu dávali. 756. (KLM.) T. 1. Jiřík Kopidlanský, toho nebožtíka bratr, kteréhož Rauš stíti kázal, odpověděv Pražanům*) i jiným městům, bral a mordoval, a ruce i nohy osekával lidem po cestách, kde koho dostal, jezdě s katem. 757. (LM.) T. 1. v středu [30. června] po sv. Petru a Pavlu v nešpory z rozkázaní krále JM. rychle a nenadále uvedli pan purkmistra páni novoměští toliko M. Sovku**) za opata do Slovan. 758. (LM.) T. 1. v sobotu [17. července] po Rozeslání apoštolův zařítili se čtyři pacholci v staré rychtě v Praze, dva do smrti a dva ledva oživěli. 759. (LM.) T. 1. ve čtvrtek den Matky boží sněžné [5. srpna] byla pospolu obec staroměstská i novoměstská; jedni šli do ko- leje veliké k staroměstské obci a druzí zůstali na Novém městě mnozí z starších a potom se rozešli; a ti, přišedše z koleje s pány, zrušili zápis o jednotu, jakž byli prvé učinili, kdož by o jednotu mluvil, aby byl z města vypovědín, a kázali ten zápis vyřezati a prosili Staroměstských, přišlo-li by co na ně, aby jim pomohli. Potom nazejtří svolali starší a řemesel cechmistry a tu na ně vznášeli některé věci; a oni odložili do pondělého, do sjití obce. A potom sešla se obec na rathauz u vigilii sv. Vavřince [10. srpna] a kteří podlé pánů byli, jako Pořická a Jindřišská čtvrt, ti svolili k jednotě, a smradaři spolu s kožišníky podlé nich, kteří se pánů přidrželi, ti dali v moc, aby jednali jednotu skrze prostředky; i zvolili dva z pánův a čtyry z starších a Staroměští tolikéž. Řezníci pak a někteří sladovníci a koželuzi z Podskalé a Valenta Růžený s Karlovskými, ti sou odepřeli a mnohé věci hanlivé mluvili proti pánům i jiným lidem, kteří o tu jednotu stáli. A Staroměští město své silně opatřili a osadili; Novoměští pak nechtěli jíti na rathauz, než stáli před rathauzem a páni k nim vycházeli, podávajíce se jim a slibujíce jim, aby důvěrnost měli: a oni jim předce nehrubě věřili. Nazejtří pak bylo se opět něco *) Kopidlanský oznámil nepřátelství Pražanům listem daným 18. čer- vence 1507. (Pozn. vyd.) **) M. Jiří Sovka. (Pozn. vyd.) 238

Strana 239
obce sešlo proto a z knih vyňali ten zápis, který odporná strana učinila, aby nesvolovali pode ctí a pod věrou. A protož toho dne byli by něco počali na pány, ale obávali se Staroměstských, kteříž byli pohotově v odění pánům na pomoc; i kázali napsati zpět. Hrozno v ty časy bylo a div jest veliký, že se to bez krve prolití rozešlo. Potom ve čtvrtek [2. září] po sv. Jiljí páni povo- lali řezníkův i všech jiných, kdož sou byli s nimi; tu mluvili k nim páni o ten zápis, kterýž mezi sebou učinili pod zkurvysyn- stvem a zrádcovstvím, aby k jednotě nesvolovali; a oni nerádi položili a páni zápis zkazili. Opět o suchých dnech v středu [15. září] po sv. Kříži byla obec Nového města pospolu; kdež nic nezpůsobili, nebo na se divné podstrky činili řezníci s koželuhy i s jinými, ti, kteříž se pánův přidrželi, na některé křičíce: „huš na zrádce, huš!“ a jiným připomínajíce jikry od kaprův, že by jim kukrecht ještě z hrdla smrděl, a jiným kuklu a jiné chtěli do studnice metati a na jiné chtěli cihlami házeti, odloupavše okolo kamen; a to páni vše slyšeli a na to hleděli. A na Starém městě oděnci byli a na Novém také mnoho připravených bylo. Staro- měští opět brány a fortny zavírali těch dnův a tu řekli o jednotu nestáti a toho všeho ponechati do příjezdu krále JM. a na tom zůstali páni staroměští, obecní i z řemesel ve čtvrtek [23. září po sv. Matouši. A před tím v neděli [19. září] před sv. Matoušem slavný kazatel, M. Jíra Sovka, v Slovanech na kázaní svém mezi jinými prosbami učinil zmínku naposledy o té jednotě, nazvav ji čertovou jednotou, a pravě: „Milí lidé! sami vidíte, jak ste počali o jednotu státi a mluviti, jaký jest toho počátek, že nevole a bouřky; pak kdyby se dokonala, co by potom bylo; i co vy jed- náte, však vám to státi nebude moci, neb to jest věc královská; by pak i král svolil, spomeňte na císaře Karla, kterýž toto město zvelebil, kdybyšte to učinili, pykali byšte toho po létech i vaši budoucí, ano to vám neskoro vypadne do mnohých let; ještě bych vám měl více mluviti, ale že se prodlilo, nechám tak.“ Též také M. Martin u sv. Štěpána k témuž vedl, dovozuje z Písma, řka: „Drž to, což máš, ať koruny tvé žádný neodejme, totižto slávy tohoto města Nového atd.“ Nazejtří v pondělí svoláni byli cechové na rathauz novoměstský; ale řezníci s koželuhy, Kar- lovští a Podskalští bouřili se proti konšelům, pravíce a vtrušujíce mezi lidi, že práva vydali Staroměstským, a k tomu přidali, že kdož koli o jednotu stojí a mluví, že jsou zkurvysynové a zrádci. Ano purkmistr, nemoha toho strpěti, k jednomu řekl: „Sousede, toho nezapříš!“ a on rozvedl nějakou palici s pohrůžkou a odpo- 239

Strana 240
věděl, že „nezapřím“. Potom když páni dolův sešli, poslali právo po jednoho z těch a rychtář veda ho přišel k rathauzu; tu řezníci vzali ho z ruky rychtářovi a vedli ho do své šlachtaty. Pak ve čtvrtek [23. září] po sv. Matouši konšelé novoměští smířili se s stranou odpornou a řekli o jednotu nestáti. 760. (G—O.) T. 1. byl v Praze mor a počal se v létě po sv. Tro- jici [30. května] a vždy pomalu rostl více a více, tak že při sv. Václavě a potom u sv. Štěpána, u sv. Jindřicha po 17 i po 20 schovávali, u Haštala po 80; a tak trval skoro až k hromnicím [2. února]. 761. (K—O.) T. 1. umřel kněz Filip biskup, den pamatný De- síti tisíc panen [21. října]*) na Horách Kutnách a tam pochován. 762. (LM.) T. 1. v středu [27. října] přede Všemi svatými byla obec na Novém městě svolána; a tu čtli listy od krále poslané, jeden pánům konšelům a druhý obci, aby té jednoty nechali, že JM. jí nechce; a o Pikhartích, aby den sv. Jana po vánocích [27. prosince] postaveni byli v koleji k napravení, k které straně budou chtíti přistoupiti, buď pod obojí neb pod jednou; pakli by se nechtěli dáti napraviti, aby vypovědíni byli z země, buď pán, nebo vládyka aneb kdokoli jiný. — Při témž času činili počet všickni ouředníci; a tu přijali k sobě ouředníci sklepovní 3200 kop a 33 gr. vše české. 763. (KLM.) T. 1. v pátek [5. listopadu] po Všech svatých umřel kněz Jan Bechynka, muž dobrý a příkladný. Smrti jeho lidé mnozí litovali a při jeho pochování byl veliký pláč ode všech lidí, i od malých dítek... 764. (LM.) T. I. před samými vánoci pan Trčka Lichtenburský kázal stíti jednoho rytířského člověka Šanovce, kterýž u něho sloužil, a bábu zahrabati, která byla při paní Trčkové, a paní manželku svou kázal zazditi; praví, že by spolu bydlili a že je ta bába svozovala. 765. (LM.) T. 1. v sobotu den Božího narození [25. prosince M. Jíra Sovka kázal a mezi jinými řečmi pověděl o Pikhartích, že jsou největší kacíři pod nebem; proto prý, že kacíři jiní měli jeden blud anebo dva a někteří pochybovali toliko o sv. Trojici, a tito pak o celé svátosti atd. 766. (LM.) T. 1. v pondělí den sv. Jana evangelisty [27. pro- since] na Starém městě z rozkázaní krále měli býti Pikharti, aby byli napravováni od mistrův a s hradu kanovníkův; i sešli se a *) Umřel 20. října 1507. (Pozn. vyd.) 240

Strana 241
Pikharti byli jen tři nějací prostí, kteréž pan Lev stavěl, a ti podavše spisu nějakého proti kněžím, i šli pryč. Potom ti ná- pravníci rozmyslivše se, i hledali jich. Pak nazejtří, to jest na Mlaďátka [28. prosince], pan kancléř a někteří jiní páni sešli se s preláty a mistry, čekajíce Pikhartův na rathauze, a žádný ne- přišel. 767. (LM.) Léta božího 1508 po Novém létě [1. ledna] pan 1508 purkmistr a páni novoměští přisadili 24 starších k prvním; a ten čas zapsali, aby pečet dána nebyla než králi JM., jakož před tím se obec svolila; ale byli svolili prvé, aby radda byla měněna a ob- novena. 768. (LM.) T. 1. v neděli [23. ledna] po sv. Vincenci M. Jiřík Sovka na kázaní svém zejména provolal Albrechta Rendle, od- suzuje ho, protože pravil, že z každého národu, buďto z Židův, buďto z pohanův aneb Řekův mohou spaseni býti; a Sigmunda Barši z Kamenice odsuzoval do pekla, protože mluvil, že Bůh nikdy nesstoupil s nebe na zemi. 769. (LM.) T. 1. o masopustě Staroměští dělali šranky na rynku proti domu Svatkovu ke cti panu kancléři*); neb byl sobě najal dům u něho a u doktora Víta druhý; a prolomili dvéře hned z jednoho do druhého; a pak v masopustní poslední dni i v postě bývaly kolby. 770. (LM.) T. 1. před Přenesením sv. Václava [4. března] Novo- měští Michek**) a Bartoš z Hájkova domu Staroměstským v Svat- kově domě skrze pana kancléře napravovali řeči, které pravili, že je mluvili; a oni říkali po panu kancléřovi z napsané škarty, že jich nemluvili. 771. (LM.) T. 1. o suchých dnech postních [15.—18. března] Jiřík Kopidlanský, přijev na Hradčany ve mnoha koních půjče- ných, tu Pražanům podával, aby za duši jeho bratra sťatého na Prosiku způsobili kaplana; a Pražané nedali mu na to žádné od- povědi. A tak on jel pryč a potom odpověděl Pražanům i jiným městům českým, že chce škoditi osekávaním, pálením a čím koli bude moci; jakož potom tak udělal s svými pomocníky, zapsav svůj díl mateři a bratru z návodu Rendlova; ale že páni ouředníci desk zemských nechtěli toho tak lehce učiniti, Rendl, aby vždy svého dovedl, mluvil pánům, že Jiřík Kopidlanský nemá nic počínati v zemi proti řádu a právu; a tak dopustili páni, že mu do desk vloženo, ale toho se potom nestalo. Nebo téhož léta, když *) Albrecht z Kolovrat. (Pozn. vyd.) **) Mikuláš Michek čili Mnichek sladovník. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 16. 241

Strana 242
se navracovali někteří z jarmarku boleslavského, kterýž bývá při sv. Duchu v středu[ 14. června], Kopidlanský udeřil na vozy praž- ské a osekal jednoho měštěnína novoměstského, pana Víta perni- káře z Skály na Pořičí, dobrého a šlechetného člověka, a druhého Hudce od Koníkův, zutínav jim ruce, nohy a chřípě rozřezav; třetího přivázali, chtíc mu též učiniti, zatím sedláci udeřili k šturmu a on pryč utekl. Toho času také Kravkovi formanovi z Nového města koně pobral a některým hlavy zutínal. 772. (GKLM.) T. 1. v plném roce v hod Ducha svatého [11. června] byla o Židy veliká nesnáze; nebo král Vladislav dal tu milost Pražanům i jiným, aby Židův v zemi nebylo konečně v roce pořád zběhlém. A když sou se z Prahy stěhovali, páni zemští, žádavše též, aby jich v zemi nebylo, i přijímali je k sobě na své grunty a do svých měst. Tehdy král JM. zdvihl zase tu milost Pražanům a rozkázal, aby zase Židé v Čechách byli; ale obec nikterakž nechtěla k tomu svoliti. I uprosil jim pan kancléř příročí, bez přerušení dání královského, aby zde byli do příjezdu jeho. 773. (LM.) T. 1. u vigilii [24. července] sv. Jakuba většího sešla se oboje města do veliké koleje, jsouce požádána od administrá- tora, M. Pavla z Žatče, a od farářův pražských i z jiných měst, aby mohli smluviti Staroměstské s Novoměstskými, aby toho nového jarmarku svatobartolomějského nechali do roka. Tu ad- ministrátor s faráři a posly z měst oslyšán. Než Novoměští zase žádali, aby Staroměští propustili je z půhonů; ale také toho se nestalo. Tu jim hofrychtéř, pan Mikeš z Loun, mnoho předkládal práce a náklady, totiž od 1. 1483 až do té chvíle, a že by to chtěli zpraviti svými registry, že jest té summy na 50 tisíc. To všecko slyšíce nic nevážili a Hůlka ten mluvil od obce novoměstské, že by chtěli dáti každý půl statku. Opět Novoměští mluvili o ná- pady po přátelích, aby Staroměští toho nebrali; tu jim povědíno, že Staroměští mají na to obdarování starodávní, takže proti tomu nechtí učiniti. Potom Novoměští ku pánům poslům z měst mluvili, namítajíce jim svého souseda pana Víta, pernikáře ose- kaného, kterýž byl zavázán od Kopidlanského, aby svou ruku nesl na rathauz staroměstský a k jednomu konšelu mluvil, kterak mu rozkázal; pakli by se toho nemohlo státi, ale aby před pány na hradě v sněmu ruku položil a mluvil, kterak mu rozkázal s láním a haněním. K tomu Staroměští odpověděli skrze M. Paška, kancléře staroměstského, že Novoměští opět znovu nesnáz zdvi- hají, „poněvadž sme již všecky nechuti dřevnější jedni k dru- hým mimo sebe pustili, a toto jest opět podnět budoucí nechuti; 242

Strana 243
a co praví soused ten, že mu tak kázal Kopidlanský mluviti, to vězte, že sme k sobě povolali těch, kteříž sou toho byli svědomi jsouce přitom, a pod přísahou pověděli, „že nic sme toho neslyšeli, by co toho mluvil a rozkazoval Kopidlanský a také, že o tom sněmu nic sme nevěděli, má-li býti čili nic.“ Pak opět dále Novo- měští mluvili, že glejtové, kteří dáni byli od krále a od země Kafuňkům, že jim toho Staroměští neoznámili, aby i oni přivolili na svém místě. Tu jim povědíno skrze M. Paška, že „jest to glejt královský a ne od nás.“ Tu páni poslové z měst, administrá- tor s mistry, s kněžími a s faráři, nemohše nic způsobiti, kázali se rozjeti Staroměstským, a tak sou oslyšáni od Novoměstských. 774. (GK—O.) Téhož léta a času byl sněm na hradě pražském o sv. Jakubě [25. července]; na kterýž se sjelo množství pánův, rytířstva i z měst; a tu jednání bylo o pokoj v zemi; i poslal král Vladislav dva biskupy, Stanislava olomuckého a varadinského, Filipce bosáka, a stáli na hradě v domu Pechmově. Nazejtří v středu [26. července] rektor z koleje s mistry vítali je. Potom ve čtvrtek [27. července] olomucký biskup sloužil mši na hradě o sv. duchu a potom šli mezi pány do dvora královského. Tu při tom sněmě mocí královskou to řídili, aby všickni stavové měli pokoj mezi sebou, právem jeden každý aby živ byl, mocí na druhého nesahal, a všecky lidi výtržné, kteříž by v zemi škodili loupežem, mordem, pálením, aby jich žádný nefedroval, ale ta- kové aby ven hnali a honili město od města, ves ode vsi všickni stavové. A na to sou volili hejtmany v každém kraji, aby tako- vým zniku nedali. A tu byly třenice veliké několik dní, až potom artikule se psali a utvrdili majestátem královským skrze ty posly, ctí a věrou se zapsavše a zavázavše to sobě zdržeti všickni tři stavové. Však dlouho nestálo to zůstání jich. Potom pak v pon- dělí [31. července] před sv. Petrem v okovách jeli pryč z Prahy. 775. (KLMO.) Po tom pak sněmě v pondělí [14. srpna] na noc vigilii Matky boží na nebe vzetí, Jiřík Kopidlanský s svými po- mocníky ve 20 koních vpadl do vsi Michle u Prahy a vypálil ji všecku (O. studentům z koleje Rečkovy), avšak jednoho dvoru zapáliti nemohli, ač zapalovali onde i onde; také některé vsi okolo Prahy pánům novoměstským spálil, jako Jesenici, Vesce; též nocí jel k Běchovicím, tu také vypálil všecku, i dvůr jeptiškám od sv. Kateříny, tu dva mladé pacholky osekal a drahně lidí zra- nil, bráně, aby nehasili; potom jel k Počernicím Ramboužkovi," *) Václav Rambousek, někdejší konšel staroměstský. (Pozn. vyd.) 243

Strana 244
tu spálil stohy a stodoly, ale domu nic neučinil; a byl také přijel ik Strašnicím a k Kyjům, i opatřili se sedláci a počali naň udatně stříleti a on nesměl na ně dorážeti, i tudy sou zachováni.*)— Potom v středu [23. srpna] před sv. Bartolomějem někteří z Pra- hy jeli do Plzně k jarmarku a na té cestě u Cerhovic zloupeni jsou od Kopidlanského a někteří osekáni, jako Lukeš, pasíř od Fortny, a tovaryš jeho, an je zbodl dřevci; též zabil zámečníka bohatého z Malé strany, Václava, a jednomu táborskému měštěnínu pysky a uši obřezal. 776. (GKLM.) T. 1. na den Narození panny Marie [8. září] sjeli se hejtmané krajův, pan Pernštejnský, pan kancléř Kolovrat, pan Rosenberský, pan Petr Holický**) a z rytířstva k nim volení; i přinesli do Prahy Halamu***), kterýž najímal, aby Králové Hradec vypálili, neb jim byl odpověděl a byl služebník Kopidlan- ského; i jali ho Hradečtí a zmučen jest a mnohých zmazal paličův a mordéřův. I učinili páni nález, že jsou takoví všickni zrádci a beze cti, a k té věčně aby nebyli navráceni; to zapsáno dskami a to zjevně kázali čísti. Tu pak někteří jako Smiřický, Pecingar a jiní, sklopivše hlavy, táhli ven z světnice, mluvíce k sobě: „Již *) KLM. A co mohl nejhoršího, to činil za těch konšelův, kteříž tehdáž byli, čertovy divy páše, chtěje, aby mu vydáni byli ti, kteříž sou jeho bratra ortelovali, jako Rauš, Hrabaně, Stolc a j. A páni i rytířstvo, zapsavše se spolu s městy se všemi, aby takového nepřechovávali, ale to vše zjinačili, an jej přechovávali, posilek dávali, tak mluvíce, že sou ne- spravedlivě Kopidlanského odsoudili, nedopustivše jemu zprávy jako na křesťana sluší, a že sou před tím nedávno zprávu učiniti dopustili Kaš- parovi škariantu a rasu, těm ztracencům, pro vraždu učiněnou, ale Kopidlanskému se tak nestalo, protož praví, že by se té křivdy všemu panstvu zželelo atd. Takž v tom Pražané honili, ale páni ani rytířstvo žádný, ani jich lidé nechtěli honiti, ale přechovávali je proti svému za- psání; tak nic nedrželi nikdy stavu městskému, než pán služebníka, slu- žebník pána z mordu a krádeže zastávají, a žádný na zločinci aby se na hanbu žádného pána neb zemana neptal, pakli by se ptal, tehdy ten, na kohož se ptal, bude moci pohnati toho z nářku cti, a uvede-li naň, má trestán býti věží a odprositi toho; to sou sobě z Rendlových práv zapsali dskami bez vůle třetího hlasu. Pražané pak všech tří měst k tomuto se svolili do času určeného, od sněmu, kterýž o sv. Jakubě držán byl, až do sv. Martina, přijel-li by král do toho času, aby zemany zločince, kteréž by popadli kdež koli v městech, vydávali na hrad pražský k popravě; protože nechtěli tomu věřiti, na čem by který v městě umřel, než nahoře. To dskami zapsáno v pamětných knihách. **) Vilém z Pernštejna, Albrecht z Kolovrat, Petr z Rožmberka, Petr Holický ze Šternberka. (Pozn. vyd.) ***) Halama z Běchar. (Pozn. vyd.) 244

Strana 245
tomu rozumíme, že páni chtí na nás dopustiti, aby nás jímali; musíme se jináč opatřiti a odpuštění od nich vzíti. 777. (GKLM.) T. 1. ve čtvrtek [14. září] před sv. Lampertem v první hodinu na noc [19.15 hod.] Kopidlanský sám třináctý u Svinské brány osekal otce i s synem ve 22 létech a byl by tudíž do města vskočil, by branný brány nezavřel; a Benešovi, křtě- nému Židu, kterýž křesťanku měl, nos uřezal, pysky i uši i jednu ruku uťal; a jednomu pacholku z Strašnic ruce osekal. Potom pak u Mělníka ves čistou Nebužel zebral a vypálil. — It. v ponděli [25. září] před sv. Václavem vypálil předměstí Nimburským, velhav se ponocným, že jede pan Hořický*), i pustili ho s ochot- ností; a on zbil ty branné i zapálil a utekl pryč, dvě vsi zebral a dobře na 40 tisíc škody učinil. Nazejtří vypálil městečko Ouval, kdež naši milí Pražané pěší v krčmě leželi. 778. (LM.) T. 1. po sv. Lampertu [17. září] byla veliká obec na rathauze na Novém městě; a tu konšelé ukazovali, jak za krále Jiřího bylo, když zprávcí byl, raddu sadil na obojím městě, nejsa králem; a krále JM. list čtli, když tu raddu sadil, aby svého roku dosedíce, dali vypsané osoby do Uher. A pan kancléř, pan Al- brecht z Kolovrat, tu přítomen byl a k tomu vší obci raddu sadil, že to může býti, aby radda sazena byla bez ublížení práv tímto způsobem: aby jich vypsáno bylo třikrát osmnácte a z těch, kteří by se JMK. zdáli býti nejplatnější, ti aby jmenováni byli po listu zapečetěném; a tu aby jim přísahu dával pan kancléř napsanou za starodávna v tom listu, a list má čten býti ouředníkům i vší obci, jak se mají zachovati, tak aby tu pan kancléř nic nemluvil, co králi JM. mluviti přísluší; a stolice královská aby tu stála, s kteréž pečet a klíče vzíti má, kdo první konšel bude, a ne z ruky pana kancléře atd. K tomu svolila všecka obec novoměstská. — Téhož dne pan kancléř učinil smlouvu o majestát s Staroměst- skými takovou, aby Novoměští v užívání jeho byli do příjezdu královského sem do Čech a v tom času aby se mohli smluviti skrze světské nebo duchovní; o čemž šíře v pamětných dskách zapsáno stojí, kdež relátorem byl pan kancléř. — 779. (GKLM.) T. 1. při času sv. Václava [28. září] páni zpráv- cové země české, pan purkrabě pražský s jinými pány, vsadili do soudu zemského Albrechta Rendle z Oušavy, kterýž pány i ry- tířstvo zbláznil svými chytrými nálezky a práva jim nová vy- myslil a sepsal, jenž jsou proti právům starým a privilegiím *) Mikuláš z Hořic, nejv. písař. (Pozn. vyd.) 245

Strana 246
mnohým a zvláště městským; pročež vzešla nelíbost mezi pány i rytířstvem a mezi Pražany i jinými městy, a skrze to hleděli jedni druhým škoditi a sebe kaziti. A po jeho právích a nálezcích páni a rytířstvo postoupili větší strana a zbudili Kopidlanského s jeho pomocníky, aby měšťanům škodil, a sami se tomu dívali a tajně pomoci jemu činili. A protož toto ku paměti píši, abyšte potom nevěřili tak mnoho tomu rytířstvu lstivému; toť máte odměnu za vaše dobrodiní, že když sou je páni zemští z sebe vyvrhli, aby s nimi v soudu zemském nesedali, vy ste jim toho dopomohli, že sou v to vpuštěni, s nimi proti pánům se zapsavše, a oni zase co mohou nejhoršího vám činí ... 780. (KLM.) T. 1. v pondělí den sv. Dionysia [9. října] sťat jest Halama z Běchar na Pohořelci u božích muk mezi mnohými oděnci, kteříž byli z Starého i Nového města na několiko set. A ten Halama mnoho vyznal na některé pány a rytířstvo a na tom umřel, že sou Kopidlanského přechovávali a pomoc činili lidmi, penězi i koňmi proti Pražanům i jiným městům*) a k těm podlé práva aby o škody hleděli, což jest komu učinil; ano také regenti zemští se všemi přiřkli podlé zřízení zemského pode ctí a pod věrou sobě pomáhati je honiti i dobývati; ale jednouť sou selhali, neboť vskutku nikdy sou městům nic nezdrželi, což při- řkli a zapisovali; a tudy děje se veliká hanba a lehkost dskám zemským, že dnes zapíší tak a zejtra jinak; nebo Rendl nalezl jim v svých právích, že budou moci práv svých přidati, ujíti aneb změniti, ježto to jest veliká nešlechetnost a brána ke všemu zlému v české zemi; a tak každý rok nové právo bývati bude a rozdě- lení mezi stavy k zkáze zemi. A oni vždy budou šikovati, aby provedli, oč stojí, neb sobě cti nic neváží jako psi bez ocasu; anobrž i jiní národové okolní posmívajíce se praví, že páni čeští větší moci jsou nežli Bůh, zbavíce cti jednoho, po dvou dnech zase mu ji navrátí ... 781. (LM.) T. 1. v pátek [22. prosince] po sv. Tomáši přivezen zvon nový z Hory do Tejna k Matce boží, slívaný od Ptačka konváře, maje váhy 53 centnéřů méně 30 liber. *)LM. Ti páni a zemané, kteréž nařekl Halama, chtěli ho vymoci divnými šejdy; kdež potom byl zavřen, a tak právo propustili erbovní a tu mluvil vůči těm, kteréž prvé nařekl. A ti jistí dobří lidé, erbovaní zloději, paliči, mordéři, po dvou k němu chodíce, slyšeli, co jim kšaftoval, vycházejíce ven jiní zbledli, vymlouvajíce se a jiní neuměli mluviti; až také Rendla pikharta nebylo chyba: ten když přišel k němu, mluvil mu tak: „Což ty, nešlechetný lháři, pravíš na mne, kdež já vinen nejsem“; jemuž odpověděl Halama: „Snadnoť dávati lháře, však víš o všem“... 246

Strana 247
782. (GKLM.) T. 1. v pondělí [18. prosince] před Božím naro- zením byla obec staroměstská na rathauze pospolu; a tu přišel také administrátor s mistry, mluvíce obci, že by někteří chtěli pány zbíti a Židy zebrati a jiné zlé věci působiti, aby to opatřili pro sebe, pro krále, pána svého, i pro jiné všecky, ale raději v lásce a svornosti sobě pomáhali. Na to odpověd obec i starší dali, že o tom nic nevědí, a kdo by na to myslil, že naň chtí všickni býti a jej trestati: než aby páni také tak se zachovávali, práv a svobod svých neustupovali a v nic stranního se nedávali, ani k čemu svolovali mimo svá privilegia a svobody; také aby k žádným půhonům nestávali než z dědin a z lidí zběhlých a z listův, kdož by se listem zavázal, jakož na to práva jsou císaře Karla i majestát a krále Václava dva majestáty; pakli by kdo k čemu zvláště bez vůle všech svolil, ten sobě to drž, jiným však bez škody, a od obce buď trestán. 783. (GKLM.) Tehdáž habarti neb rejtarové naši u Nimburka zjímali čtyry vězně, kteřížto pravili se býti služebníci páně minc- mejstrovi, i jedouc mimo město mluvili Nimburským, že Ko- pidlanský jest dobrý člověk, a jim dávali zrádce a branným uka- zovali na ruce, že je sekati chtí; a proto sou zjímáni a potom na rukojmě dáni. A pro ně se jich páni velmi bouřili, všem jiným na Pražany a na Nimburské žalovali a k vojně se strojili. A tak se vždycky dálo, kdož jest z městských co proti nim učinil, těžce to vážili páni zemští; než co nejhoršího městům od nich a od nepřátel našich se stalo, toho za nic aneb málo vážili a ničímž na žádném nepomstili... 784. (LM.) Léta božího 1509 v středu [3. ledna] po Novém létě 1509 byly obce pospolu, ale každá zvláště, staroměstská a novoměst- ská. Staroměští oznamovali psaní královské, že dává povolení JM., aby Kopidlanský, králem odsouzený, i jeho pomocníci měli glejt do roka a v tom aby rokovali, mohli-li by se smluviti s Prahou a s městy. 785. (GKLM.) T. 1. ve čtvrtek [4. ledna] před Božím křtěním sjeli se páni regentové, pan Pernštejnský, pan Petr Holický, pan Lev, minemejstr, Kolovrat*), Rendl z Mlejna etc. a vybrali sobě 12 osob z města a konšely některé, i vedli sou je k tomu, aby se přimlouvali podlé těch listův, kteréž sobě od krále zjednali a pánům i obcem obojího města podali, kdež tak zní, aby Pražané *) Vilém z Pernštejna, Petr Holický ze Šternberka, Zdeněk Lev z Rožmitála na Blatné, Bernard z Valdštejna na Bělé, Albrecht z Kolo- vrat; Albrecht nebyl schůzce asi přítomen. (Pozn. vyd.) 247

Strana 248
tu pánům regentům o všecko hleděli a jimi se zpravovali; i ne- chtěli tomu svoliti starší, odložili na obce. I sešly se obě obce na jeden rathauz a uradivše se dali pánům odpověd, že města pražská podlé práv svých nemají se žádným zpravovati a k žád- nému jinému hleděti než k samému králi; ač někteří neupřímní byli chtěli k tomu svoliti, i nemohli přes obce. (LM. Toto sluší znamenati, kudy jest to psaní od krále vyšlo: že páni zemští vyslali z sebe s listem věřícím k králi minemejstra a Tunkle, purkrabi hradského; i přijevše na Moravu, okázali psaní pánův českých pánům moravským a spolu jeli k králi. I stalo se tak, že biskup Jan, bosák někdy varadinský a druhý olomucký, Turziho syn*) a někteří páni přijevše, spolu všickni spisovali arti- kule a požádali pečeti na králi, aby ti listové byli spečetěni; a k to- mu obžalovali králi Pražany a osočili u něho. A tak rozjímali mezi sebou obec, když slyšeli ty listy čtené, co by v sobě zavírali, a že nebyli psáni v kanceláři královské; tehdy purkmistr Vít, někdy porybný, a konšelé otázku učinili na obec, co by se jim zdálo při tom? Tu od obce povědíno pánům, aby oni prvé své zdání ozná- mili. Tehdy purkmistr Vít pověděl: „Milí páni obecníl nám by se zdálo dobré, abychom JM. psaní uposlechli, poněvadž prvé vždycky byli sme povolni, a že sme toho žádnému nedali napřed.“ To obec uslyševše, odepřeli tomu a že toho učiniti nechtí, „a přes to chcem vyslati z sebe a VM. též račte učiniti, k pánům novo- městským a k obci, co oni při tom smyslí;“ a tak vybráno jest osob z pánův, z starších i z obecních. Konšelé novoměští s star- šími též k tomu říkali co Novoměští [Staroměstští?]. Tehdy ze starších staroměstských jeden mluvil k obci novoměstské, co ti listové s pečetí královskou v sobě obsahují a co by mnoho zlého z toho přivolení stati se mohlo; připomínali také svou upřímnost k nim o jednotě etc. To uslyševše obec, nemohli se déle zdržeti, než aby hned všickni spolu se pány šli do Starého města. Tehdy to bylo pánům protimyslné a někteří z starších, jako Michek sladovník, chtěli to vždy zrušiti, pravíce, že všech starších není tu, ani obce: ale obec, kteří tu koli byli, na to nic nedbali, šli předse do Starého města. A tak, když obě obce spolu byly, tu se radostně vítali s objímaním a mnozí s plakáním; a potom když uslyšeli od staroměstské obce přátelské rozmlouvání, řekli, „že od našich pánův nikdy sme toho neslýchali, aniž nám o tom co pravili.“ A tak se byli rozchutnali spolu mluviti, by den dvakrát *) Stanislav I. z Turzo. (Pozn. vyd.) 248

Strana 249
tak dlouhý byl, ještě by se jim zdálo brzy se rozejíti; a to nebylo lidským chtěním, ale božským řízením. A tak je noc rozdělila, i rozešli se, proměnivše prvnější nevole a nelíbosti, totiž o jednotu, a že by sebe neopouštěli do těch hrdel a statkův. Zřídili také z pá- nův dva, Jana Nastojta a Sigmunda Holce, z starších doktora Víta a Svatka kožišníka, z obecních Strnada z Uhelného trhu a Davida od Velbloudův, Jirsu bakaláře a Silvestra literáta, aby jeli k králi a vyměřili se z toho obžalování lživého a zpravili JM., kterak se pod těmi regenty zle působilo, a že více náchylni byli k těm zhoubcům země než k lidem pokojným a městským, a kterak ti, kteříž byli zjímáni, lidé dobří erbovní, pravili, kde mí- vali stavuňky u Konopišťského, u Zelenohorského, u piknosého Ladslava okolo Bechyně, u Strakonického, u pana Pernštejn- ského, u Kostky, u pana Lva, purkrabí pražského, po jeho zboží, u Frička na Domousicích, u Švihovských pánův a Roupovských; a že jezdili svobodně bez překážky.) 786. (KO.) T. 1. v outerý [9. ledna]*) po Božím křtění vyslali sou páni Pražané některé z obce k králi Vladislavovi do Brna vedlé pana kancléře (neb pověst byla, že má býti v Brně a strojí se do Čech přijeti), o to, kde jim král psal list, aby s Kopidlan- ským příměří měli a glejt mu dali, a oni tomu listu nechtiec věřiti, leč by sami od krále ustně to slyšeli. I čekali tu v Brně krále týden a potom jest přijel; a oni zvěděvše úmysl od krále, i jeli domův. (LM. T. 1. v neděli [14. ledna] po ochtábu Božího křtění přijel pan Albrecht Kolovrat z Libštejna, kancléř království českého, v nešpory do Prahy; a v outerý [16. ledna] potom jel z Prahy, a Pražané také spolu hned k králi Vladislavovi.) 787. (LMO.) Téhož léta v pátek na hromnice [2. února] byli se sjeli na rathauz staroměstský, kteříž přijímají pod obojí způ- sobou, páni a rytířstvo i poslové z měst, co se dotýče kněží vyhnání od římské strany, kterak by o to měli mluviti před krá- lem, a kdo, aby se ke dskám přiznali, kterým poroučejí. 788. (LMO.) Toho času den sv. Doroty [6. února] páni táborští jedouce z toho sněmu zjímáni jsou od Kopidlanského půl míle od Tábora; dva jim na místě zabili a tři jali a dali do vězení, z něhož se dva dobyli z Domousic. — Pak po sv. Valentinu [14. února] týž Kopidlanský, kterýž byl odpověděl i králi Vladi- slavovi i městům všem, vypálil Žateckým v předměstí šestnácte domův a dvě vsi. *) Poslové pražští vyjeli až 16. ledna 1509; srov. následující zápis v rkp. L. a M. (Pozn. vyd.) 249

Strana 250
789. (LM.) Potom ve čtvrtek [8. února] po sv. Dorotě vrátili se od krále Vladislava z Brna poslové pražští s dobrými novinami a požitečnými.*) Potom hned v pondělí [12. února] byly všecky tři obce spolu i s konšely na staroměstském rathauzu; a tu pan Jan Nastojte zdíl poselství, a co se jim kde stala přívětivost, od pana Šebka, raddy knížete mišenského, švagra krále Vladislavova, a že je k obědu zval a tu dobrou vůli pána svého oznámil, kterak Pražanům dává svobodu a bezpečnost do Lipska přijeti i odjeti, aby se nic nebáli, i průvody jim dáti slíbil, a v čem by ho potře- bovali, že chce učiniti s milostí. „Pak když nám přístup způsobil pan kancléř ku králi JM., tu sme JM. pozdravení učinili ode všech konšelů, starších a vší obce všech tří měst pražských, pře- jíce JM. dlouhého zdraví i dědicům JM.; pak oznámili, co se nám dálo od Kopidlanského, že jest loupil, mordoval, pálil po cestách a kdo sou ho fedrovali penězi, lidmi, aby JM. ráčil nás v tom opatřiti; nebo kdybychom sobě JKM. nevážili a zaměstnání či- niti chtěli, že bychom mohli s ně dosti moci míti, ale že sme toto všecko snášeli s obtížností velikou. Pak když nás došla řeč, že Rendl nás haněl, pravě, hle, již sou přiletěli strnadi, vrabci, lidé lehcí, ježto se v to vetřeli a nejsou ode všech vysláni: tu sme JM. pověděli, že sme se sami v to vetřeli, ale že sme z vůle všech tří měst vysláni, a tímto se VM. račte zpraviti; a tu sme jemu podali listu věřícího pod pečetí. Kdež pak nás dotekl Rendl, že sme lidé lehcí: jsme jacíž tacíž, a protož VM. prosíme, že ho nás ráčíte zbaviti, abychom před ním pokoj měli. Dále také, kdež sme obža- lováni byli před VM., že sme mluvili, poněvadž sme císařům, králům odpírali, že bychom to na JKM. mínili: k tomu sme od- pověděli, aby JKM. neráčila toho bráti, jako bychom to k JM. *) O. A týž den jiní páni obého města pražského hned sou jeli k králi opět do Německého Brodu o korunovaní jeho syna, krále Ludvíka; neb jest jim král psal, i jiným pánům a rytířstvu, aby tu do Německého Brodu k němu přijeli, a tak Pražané učinili, jedni do Prahy od krále a druzí z Prahy k králi jeli. (LM. Mistr Jan Pašek, kancléř staroměstský, žádán jsa od purkmistrův, ode všech konšelův a starších obecních všech tří měst pražských, aby jel k králi a zpravil ty věci, i oslyšal všecky, pravě „že jsem nyní v nářku a nejsem k tomu způsobný“. Než potom Jan Pikhart a M. Pašek jeli k králi, nejsouce vysláni ani žádáni od obce a konšelů, a poručili se pěkně připraviti u velikém počtu jízdných na obecný groš. A když přijeli do Německého Brodu, tu se obtočili okolo ynku, a Rendl pochválil je pravě: „Toť jsou Pražané, ne oni strnadi a vrabci". Tu pak pan Jan Pikhart [Prokop Pikart, konšel] a Pašek šli k panu z Pernštejna, a jiní jako Zdětský, Cvok, Svisník, k panu kancléři. A tak ta jízda stála mnoho kop, a outrata nepotřebná. 250

Strana 251
lehkosti mluvili, než že sme mínili na Kopidlanského, že bychom mohli s něho dosti moci míti, bychom sobě VM. nevážili. Co se pak dotýče psaní o stání s Kopidlanským a že by řeč prošlá od pánův urozených byla s VM. povolením, a že obce k tomu ne- přivolily: to však učinily, aby nebylo k lehkosti VM. ani dědicům VM., abychom měli které jiné podniknouti rozkázaní mimo VKM.; nebo předkové naši toho se nikdy nedopustili, i my také toho sme se varovali. Také sme z toho byli obžalováni, „že sme na hrad pražský jezdívali s zbraní: na to sme odpověděli, majíce výstrahy mnohé, že o nás zle míní a že by nám chtěli škodu i leh- kost učiniti, protož sme se musili opatrovati. Také nás obžalovali, že bychom k právu nechtěli stávati; na to sme odpověděli: mlu- vívali sme ku pánům, kteříž v soudu sedávají, poněvadž chcete, abychom k právu stávali, račte zlé lidi zkrotiti, abychom mohli bezpečně cestami pracujíc tomu dosti činiti, jináč že nebudem stávati. Protož VMK. pokorně prosíme, že nás ráčíte opatřiti, jako věrné poddané své, a svou komoru neráčíte dopustiti kaziti. A po těch řečech vzali sme od JM. odpuštění, a když sme šli ven, král povstav, tak rozkázal povědíti: „Pověztež našim věrným milým poddaným mnohé královské milosti.“ Potom když sme jeli z Brna a jeli sme k Polné, tu nám dali průvod; pan podkomoří*) vyslal proti nám z Lipnice koní na 50 a pěších také; tu sme jemu poděkovali z té dobré vůle, a že není nám toho potřebí a že tu přízeň jeho chceme všem obcem oznámiti. Páni Horníci také k nám dobrou vůli ukázali; Brodští pak, 4 míle od Prahy, ne- chtěli nám dáti ani jednoho pacholka k průvodu. Téhož dne svolavše zvláště obec staroměstskou, oznámili co na JMK. obdrželi a čtli majestát na clo modřanské, že to clo JKM. dává většímu městu pražskému dědičně na budoucí časy, a jiné věci, kteréž jsou v mlčení; než když JM. přijede ve zdraví do Prahy, že chce na to dáti milostivou odpověd. 790. (LMO.) T. 1. ve čtvrtek [8. února] po sv. Dorotě Pražané jeli do Německého Brodu proti králi Vladislavovi pěkně se při- pravivše; v černém rouše všecken houf pražský byl. A vrátili se po sv. Valentinu [14. února] z Německého Brodu s dobrou no- vinou, že král do Prahy jede i s svým synem, králem Ludvíkem, a s svou dcerou, kněžnou Annou, a že sou jich u Hory odjeli. 791. (GK—O.) Potom hned v sobotu [17. února] po sv. Valen- tinu král Vladislav přijel do Prahy a tři biskupové s ním, s množ- *) Burian Trčka z Lípy. (Pozn. vyd.) 251

Strana 252
stvím lidu a pánův, a přijel ve 20 hodin (13 hod.) Proti kterýmžto králům Pražané vyjeli ve stu koních a pěších oděncův po ulicích, na rynku, na mostě zbrojné množství; řemesla s korouhvemi a s praporci velmi slavně králům ke cti před město vyšly sou řádně, i kněžstvo, a na rathauzích zvonili i po kostelích všudy, radujíce se z příjezdu jich. A páni a starší takto sou krále vítali: „Nej- jasnější králi a pane, pane náš nejmilostivější! Purkmistři a starší VKM. vítají, radujíce se z toho, že VKM. Pán Bůh v dobrém zdraví do tohoto města přivesti ráčil; a prosíme VKM., že toho bezpraví, které se nám dálo od našich nepřátel, ráčíte pomstiti; neb proto král náš meč nese k obraně dobrým a ku pomstě zlým. 792. (LM.) T. 1. hned nazejtří po příjezdu krále v neděli [18. února] umřel důstojný a poctivý kněz M. Jan Opočno na Prosiku blíž Prahy a tam jest pochován, ne v kostele, ale vně podlé zdi krchovní, kudy lidé nejvíce chodí, tak jakž žádost měl. Naprosto tak praví, že jest byl člověk svatý; i sám sem jeho poněkud svě- dom byl. On jest zdělal ten kostel u sv. Petra na Pořičí, sklenul a věže staré zašlé zopravil, škřidlicí krovy přikryl, klenotův kostelních drahně shromáždil, o čemž mnozí dobře vědí; také žákům školu zase znovu vystavěl a sám všecko způsobil, bez jiných práce a nákladu, pamět po sobě pozůstaviv na časy bu- doucí. 793. (M.) T. I. v pondělí [26. února] po sv. Matěji vezli poctu králi JM. Novoměští 18 vozův a Staroměští 9 vozův špíže roz- ličné. 794. (O.) T. 1. v outerý [27. února] před Přenesením sv. Václava sněm valný byl položen od krále Vladislava na hradě pražském o korunovaní syna jeho krále Ludvíka na české království; na který se mnoho pánův, rytířstva z Čech, z Moravy, z Slez, kteří k české koruně příslušejí, sjelo; k tomu také markrabě s svou markrabinou před nedělí Reminiscere tu sobotu [3. března s svým synem a se čtyřmi dcerami a znamenitým lidem, pan Štefan z Uher také přijel, a knížat saských do osmi. A měl koru- nován býti tu neděli Reminiscere [4. března]; i nemohli se o něco smluviti, odložili byli do druhé neděle Oculi [11. března]. 795. (GK—O.) T. I. tu neděli [11. března] před sv. Řehořem král Ludvík, již král uherský korunovaný, jsa stáří půl třetího léta, též korunován jest skrze tři biskupy, olomuckého, vrati- slavského a mišenského a přijat jest za krále českého na hradě pražském v kůru u sv. Víta; a když korunu biskupi stavili jemu 252

Strana 253
na hlavu, on plakal a stěžkem to pamatovati mohl. Při tom korunovaní bylo mnoho pánův, knížat, biskupův, hrabí z okol- ních zemí, z Uher a Moravy, Slez, Rakous etc. Tu byl také mar- krabě brandenburský s kněžnou svou, krále Vladislava sestrou, a z Uher pan Štefan, hrabě Spiský, kníže Lacek těšínský, kníže Bartoloměj, vnuk slavné paměti krále Jiřího, kníže Karel Min- sterberský etc. Pan Lev, nejvyšší purkrabí, a pan Petr z Ro- senberka nesli korunu před králem, pan Pernštejnský sceptrum a pan sudí*) jablko zlaté. To korunovaní bylo jakés nesvobodné: nebo na hrad nepouštěli než po přízni, ani do kostela; také ten den byl velmi proměnný, ráno pršelo, pak nic, po obědích opět pršelo a potom nic; také nebylo té hojnosti, jako někdy za jiných králův při takové slavnosti, aby bylo mnoho stolův na paláci, než něco málo; a král starý v soudné světnici obědval s knížaty a s pány, a markrabě brandenburský s syny svými, a kněžna sestra s králem seděla. Někdy stávalo mnoho sudů vína a piva na dvoře, aby sobě každý bral, kdo co chtěl; a teď ani peněz nesypali. Potom v pondělí [12. března] přinesli klenotův čistých králi Lud- víkovi páni Pražané a jiná města a darovali jemu. 796. (LM.) Potom v outerý [13. března] po sv. Řehoři soudili pana Albrechta kancléře s Rendlem a s nejvyššími ouředníky o pečet královskou a o zámky; i přisoudili, kdež koli pan kancléř při králi JM. kdy jest, aby při něm pečet byla, než když by při králi nebyl nynějším a budoucím, aby při králi pečet větší i menší zůstávala. 797. (GKLM.) Před tím toho léta zjevila se byla voda za Ště- chovici, u Buše, kterouž se lidé hojili na rozličné nemoci a zvláště na francouse. Kdo se jí napil a umyl, zhojil se. A vozili ji sobě lidé v sudech na vozích, i pěšky nosili do rozličných a dalekých krajin, i cizozemci a lidu k ní veliké množství a bez přetrže cho- dili a vždycky jí dosti bylo, ač byla jen malá studénka v lesích. Ten div Pán Bůh lidem ukázal, aby se v své zlosti upamatovali a k němu se obrátili: ale když předce tak zůstávali hřešíce ..., odjal tu vodu zase, že se ztratila a všecka zmizela. 798. (LMO.) T. 1. v sobotu [17. března] před družebnou nedělí markrabě brandenburský i s svou markrabinou, s synem svým i dcerami, jel jest zase z Čech do své země; a darován jest byl od krále velmi, i s svou markrabinou a s dcerami, koňmi, zlato- hlavy, zlatými koflíky, a páni ti záponami a rozličnými dary. *) Petr Holický ze Šternberka. (Pozn. vyd.) 253

Strana 254
A bylo poručeno od krále panu Jetřichovi z Guttenštejnu, aby ho z země provodil. 799. (LMO.) It. týž den Pražané přivezli z Nimburka dva vězně táborská, kteréž byl jal Kopidlanský a měl je podtají v vazbě u Frička v Domousicích za Zámrskem, kdež sou se z toho vězení dobyli a ušli dva do Nimburka, a třetí, že byl starý, omdlel u ně- jakého plotu; a tito dva bojíce se sami za sebe, i nechali ho tu a šli až do Nimburka a tam Pražané pro ně poslali. 800. (O.) T. 1. v outerý [20. března] po družebné neděli král Vladislav s knížaty slezskými a pány moravskými rozeznal jest mnohé nesnáze a pře, které byly mezi pány, rytířstvem s jedné, a Pražany i jinými městy s strany druhé. Pro který odsudek, že se Pražanům zlá výpověd a nelibá stala, byl mnohý v zámutku. (GKLM. It. po korunování krále Ludvíka druhý čtvrtek [22. března] král Vladislav osadil a zasedl soud. A před tím ten den slyšal Pražany a jiná města, kdežto žalovali, co se jim dálo v ne- přítomnosti JM., pálení a mordové mimo právo, a že ještě při příjezdu JM. toho se neumenšuje, aby to ráčil opatřiti a pře- trhnouti a je při právích, svobodách, privilegiích a starých zvyk- lostech zůstaviti, jakož se ráčil zapsati, i nové nálezy zkaziti, jakož přiřekl před korunovaním syna svého Ludvíka; an když se dokonalo korunovaní, nic toho nezdržel Pražanům ani jiným městům, ale pánům a rytířstvu prvního nálezu proti právům měst potvrdil, a tomu zlému překážky neučiniv, odsoudil Pražany pro nepostavení Kavana*) služebníka jich, kterýž Kopidlno vybral a Ostrovcovi ves spálil, protože nepřátel a paličův honiti podlé práva a zůstání zemského nechtěli, ale je fedrovali; tu na Pra- žany 40 tisíc stanného práva uloženo; kdež král jako dítě paměti dobré nemaje, ani těm věcem co rozuměje, sám nic, než Rendl a pan Pernštejnský, pan Lev, purkrabě pražský, pan Ladslav Šternberk piknosý z Bechyně s jinými pány, nepřátely našimi, nás soudili i žalovali a pře vedli, krále nic neposlouchajíce a tudy na Pražany pomstu činíce, z své zlosti nálezy činili, kterýchž Pražané a města přijíti a jim obvyknouti nechtěli, neb jsou ne- spravedliví; i rozjeli se tak, ku právu více stávati odepřevše. Nebo právo a soudové nemají jíti, leč prvé věci odporné právu k srovnání přivedou se; ale oni králi moc odjali a svou vůli pro- vodili jak chtěli, aby bez jich vůle a vědomí nic žádnému nečinil ani dával.) *) Václav Kavan z Dědibab. (Pozn. vyd.) 254

Strana 255
801. (LM.) Potom v pátek [23. března] před Zvěstováním panny Marie byla obec staroměstská na svém rathauze a novo- městská také na svém. Tu administrátor M. Pavel mluvil, že král chce, aby Kavana postavili před ním na hradě pražském a to pod 15 tisíci kop gr. č., a Kopidlanskému aby dali glejt králi k libosti. Tu ono i ono mluvili, až nechtěli dáti odpovědi bez Novoměstských. Tehdy šel tam administrátor s kněžími. Pak kdos jest to pověděl Novoměstským, že by Staroměští k tomu přistoupili; tehdy i oni také svolili; a tu se stal podvod skrze lež. Potom přišel administrátor zase z Nového města a Mikuláš, per- nikář z Široké ulice, od konšelův, starších i vší obce pravíce, že k tomu přistupují. Tehdy Staroměští k tomu mluvili: poněvadž Kopidlanský má míti glejt, aby i Kavan také měl. A tak opět žádali administrátora, aby práci vážil o to k králi. Mezitím Rauš*), konšel, s jinými staršími přijeli s hradu od krále, aby postavili Kavana před ním; a tak nutil k tomu obec, co by k tomu pově- děla, pravě, že Kopidlanská je pohnala z 20 tisíc, aby práva neustála. A to chytře se šikovalo, že co s Rendlem Pražané o Ko- pidlanském nemohli míti za dvě létě, to ten den dopomohli. A administrátor s králem na tom zůstal, aby co se Kavana do- týče, s tím král nechvátal, že chce prostředkův hledati. I při- stoupil k tomu, a vše jinak; člověk nestálý dá sebou hnouti leda- komus. A té noci v pátek i ten celý den bylo veliké povětří, též i v sobotu a v neděli [24. a 25. března]; čerti se radovali, že se po vůli jejich děje. 802. (LM.) Potom v pátek [30. března] před Květnou nedělí byla svolána obec staroměstská, protože král Vladislav měl raddu obnoviti. Prvé než se to stalo, poslali Novoměští některé z kon- šelův, z starších a z obce k Staroměstským. Tu jejich písař, Matouš bakalář od Tváři, pověděl, kterak pan purkmistr, páni konšelé, starší obecní a obec vzkazují VM. mnoho dobrého etc. „Páni milí všickni a přátelé a sousedé milí! VM. tajno není, kterak máme obdarování od JMK. na 18 konšelův, a to z té pří- činy, že naše město velmi se zahušťuje a osazuje obyvateli, pro- čež první počet byl by malý k takovému lidu, a že sme toho do- sáhli na JM. pro žádnou jinou příčinu než pro tu; nic jiného předse neberouce, jako bychom chtěli rovni býti k tomuto slav- nému městu, nelehčíce jeho, ani ujímajíce cti jeho; ale pro to dobré přátelství, kterým sme se spojili, a toho důvod skutečný *) Daniel Rauš. (Pozn. vyd.) 255

Strana 256
máme, věříme, že nám toho příti budete, poněvadž sme ve vše- lijakých potřebách všecko s vámi pomohli nésti až dosavad. A pak bylo mnohé šíření řeči na to od něho, a dokonav to, i odešli ven. Tu potom Staroměští poradivše se a rozjímajíce, kterakou by jim na to dali odpověd, i poručili M. Janovi Paškovi, kterýž byl prvé písařem, mluviti; kterýž pověděl krátce, kterak pro to královské obdarování, kteréž bylo proti tomu, což slavné paměti císař Karel dal Staroměstským a jiní králové toho potvrdili, ne- míní od toho pustiti, ano i půhon byl na ně dán, aby nás soud zemský o to rozeznal, kdež pak i JMK. poručil to soudcům zem- ským; „a mezi tím vždycky sme ti byli, že mohli-li bychom sami mezi sebou o to uhoditi, pracovali sme, avšak nemohli sme toho míti a tak námi nic nescházelo; nýbrž abychom tak za zatvrzené jmíni nebyli, ten půhon, který sme učinili, jsouce naprošeni skrze pana kancléře Albrechta z Kolovrat, abychom je z něho pro- pustili, však pod takovou výminkou, aby nám to a spravedl- nostem našim nic neškodilo, než aby tím půhonem, by pak bylo po desíti létech, mohli je znovu pohnati, to sme učinili. Protož, milí páni, když sme se o to nemohli smluviti, což koli JM. mezi námi vypoví, nechť jest tak.“ Tehdy písař novoměstský pově- děl: „Kdež sme se nadáli přátelské odpovědi, ano jistě v skutku nic, to oznámím panu purkmistru. 803. (GK—O.) T. I. v pátek [30. března] před květy přijel král Vladislav na rathauz Starého města, a pan Lev, purkrabě praž- ský, vedl krále, pan Pernštejnský a pan kancléř šli před králem spolu. A když se král posadil, tehdy pan Albrecht z Kolovrat, kancléř, jmenoval konšely popsané na ceduli: první Prokop Pik- hart, Jan Nastojte, Simon Sekera, Štolc Knap, Kozínoha, to vše první; z nových: Marvan řezník, Ondráček soukeník, Pechanec, Sigmund Tvarský, Jiřík Lopata, Jan Chlupatý, Lukeš pasíř, Jan Hlavsa, Vaněk bakalář od Bílého lva, Jan Pytlík, Bohuslav Legat, Kliment zlatník, Franěk mladší. Dejž Bůh, aby bylo lépe za těchto než za prvních, aby byli jednostejní mezi sebou a upřímní městu svému; nebo za prvnějších nevěřili sobě, nebylo tajno téměř nic, vše pronášeli a nepřátelův tudy posilňovali. Na Novém pak městě nebyli sazeni pro majestát, kterýž od krále způsobili, aby též 18 konšelův a vrch práva bez odvolání měli; i vložili proti tomu odpor Staroměští, že jest proti jich právu; i přijal to král k rozsouzení mezi nimi prvé, a proto konšelův tam nesadil a oni 12 míti nechtěli. 804. (LM.) T. 1. v pondělí [9. dubna] velikonoční v hodin 18 256

Strana 257
[12.30 hod.] zhořelo 16 domů v Jirchářích pod kostelem sv. Vojtěcha ke mlýnům a na škole krov zhořel, světnici obhájili; a byl také tehdáž dobrý mráz ten den. 805. (LM.) T. 1. v pátek [4. května] po nalezení sv. Kříže sta- roměští konšelé proti novoměstským stáli na hradě před králem, jakož jim ten den JM. uložil; a prvé jim toho podal, aby se smlu- vili přátelsky. I nemohlo se tak státi; neb Novoměští vždy stáli na svém. Tu M. Pašek mluvil před králem, kterak sou se postavili k rozeznání nesnáze, kteráž mezi nimi jest. Pak Matouš, novo- městský písař, mnoho a dlouho mluvil o tom obdarování, kteréž jim král nedávno dal a kterak okazovali majestát císaře Sig- munda jim daný po zkažení jim práv atd. Tehdy M. Pašek mluvil takto proti tomu, že ten list královský není tím pořádem dán, jako obecně všickni majestátové císařští a královští v sobě drží; a to proto, že v něm nestojí, že dáváme s radou a s vědomím knížat, pánův atd. a že není výminky „bez pohoršení práv jiných,“ a že není psán v české kanceláři atd. Tu opět Matouš, písař novoměstský, mnoho mluvil a tak ty třenice stály za 6 ho- din. A král po těch všech řečech, vyslyšav je, i pověděl skrze pana Pernštejnského, že „JM. nazejtří pokládá vám hodinu, abyšte před ním stáli, a tu že chce mezi vámi spravedlivě vyřknouti. A když bylo nazejtří, tehdy opět JM. podal jim toho, aby se přátelsky smluvili a to do čtvrtku; „ač JM. pohotově má ortel, ale radše by byl tomu, aby ste mezi sebou sami uhodili.“ Potom tehdy volili z sebe dva z duchovních, administrátora M. Pavla a kněze Jakuba, faráře u sv. Mikuláše, a z konšelův p. Jana Pytlíka a p. Jana Hlavsu, z starších Strnada z Uhelného trhu a Dětského*), z obecních pak čtyry osoby, a tak bylo jich deset; a Novoměstských také deset, totiž M. Martin, farář sv. štěpán- ský, sv. jindřišský farář Búchal, Huncleder Štěpán, Šturm, Ma- touš písař, Ondřej Skalský, Jakub Suka, člověk erbovní, a jiní. Pak mezi sebou na tom zůstali, by pak byla smlouva o všecky kusy a jednoho by nemohli srovnati, aby bylo v ničemž nic. A tak když počali rokovati v středu [9. května] po sv. Stani- slavu, tu mezi sebou o několik kusů narovnali; než co se tkne od- volání na vyšší právo, o to se nemohli srovnati, nebo Staroměští nechtěli od toho pustiti a Novoměští vždy chtěli to míti; a tak nic nedokonavše, potom ve čtvrtek šli oboji k králi. Tehdy Ma- touš, písař novoměstský, mluvil před králem, kterak „o všecko *) Mikuláš Dětský. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 17. 257

Strana 258
sme srovnali, krom odvolání na vyšší právo, a tak nic námi ne- scházelo.“ Proti tomu Mikuláš Dětský mluvil: „Milostivý králi! kdež Matouš mluvil, VKM. nezpravuje tak, jakéž v sobě jest; nebo obojí na tom sme se svolili, by o všecky kusy bylo srovnáno, a jeden nebyl by na místě postaven, že z toho nic býti nemá; a tak i jiní k tomu se ohlašovali, tohoto nepomíjeli etc. Tehdy administrátor s M. Martinem i s jinými faráři a volenci, zvláště odstoupivše, učinili řeč mezi sebou a tak povědíti poručili admi- nistrátorovi, že „se nám takto vidí, aby toho odvolání na vyšší právo bylo necháno až do jiných let.“ A p. Pytlík k tomu tak pověděl: „Pane administrátoře, my k tomu nesvolujem a vy od nás neměli ste se oddělovati, poněvadž sme toho všickni ředitelé a zvoleni jsme od těchto měst;“ a tak šli různo. A tak opět král odložil toho do středy křížových dnův [16. května]. A když oboji stáli, tu pan Pernštejnský opět mluvil slovem královským, vždy jich napomínaje, aby se smluvili, že by JM. to bylo vděčno, „a jest vám toho potřebí.“ K tomu mluvil M. Jan Pašek, že „námi nic nescházelo, poněvadž sme chtěli toho přestati na těch, kteříž s námi nemají činiti; ještě i toto chcem učiniti, ať nás duchovní smlouvají a páni, kteréž by JM. chtěl, jako pana Pern- štejnského a pana kancléře;“ což král oblíbil. Než Novoměští nechtěli k tomu přistoupiti, než aby ti ředitelé byli všickni jako prvé. Tehdy pan Pernštejnský pověděl: „Však ta věc nikdy se tím nedokoná, neb jste strana a Staroměští také a tak každá strana svou při líčí; než jako Staroměští podávají, že to věc jest slušná.“ I král to slyše oblíbil a pověděl, že chce sám také k tomu se přičiniti s těmi duchovními, a to na Boží vstoupení [17. května] o to pracovati a poslati po administrátora a jiné. 806. (GKLM.) T. 1. příhoda tesklivá stala se na Boží vstoupení [17. května] u sv. Tomáše na Malé Straně po obědích, když se sešlo mnoho lidí do kláštera na dívaní, že měli mniši obraz táh- nouti nahoru; a když počali a čerti kejklovali, i byl smích a žert veliký; i dopustil Pán Bůh, že podlaha se utrhla dolův s králov- skými trubači a přikváčila lidu množství; a tak mnozí lidé uraz trpěli na rukou, na nohách, a kde se trefilo, a někteří zůstali na zábradlí kruchetním, neb to bylo ostalo a nespadlo. Potom umřelo z těch osob šest aneb více. 807. (GKLM.) T. 1. v pátek [18. května] po Božím vstoupení stala se smlouva mezi městy pražskými před králem Vladislavem JM. na hradě o tu různici a majestát, kterýž byli Novoměští od krále sobě zjednali proti právům a privilegiím Starého města, 258

Strana 259
odkudž veliká nepřízeň a nesnáz a roztržitost vzešla, jakož již napřed psáno. O tom král takto svou raddou výpověd učinil: aby Novoměští 18 konšelův vraddě mívali a cla aby nedávali v Starém městě, a oni též na Novém městě; jarmark, kterýž po dvě létě drželi o sv. Bartoloměji, ten v nic obrácen jest; odvolání k vyš- šímu právu aby nebylo až do krále Ludvíka, syna JM., let ma- jícího, a při tom se právo nezavírá Staroměstským, ač by chtěli státi; a obě města Staré i Nové, aby hlavou byla všech měst království českého; přívoz prámu aby nebyl, než jakž za staro- dávna; clo na Malé Straně a v Modřanech aby platili též jako jiní, krom mostu a bran, jako domácí, a oni též zase u nich; o jednotu již aby nejednali věčně, než tak aby bylo. A to dskami zapsáno. (LM.) T. I. nazejtří [18. května] po Božím vstoupení, když stáli oboji před králem ve 12 hodin [7.45 hod.], jakož bylo králem uloženo, tu král výpověd učinil, kteráž se jim obojím zlíbila, a KM. poděkovali; než Novoměští odpor učinili, co se dotýče cla dávati. A tak to opět do zejtří odloženo králem, že i to chce dokonati, a k tomu pro potomních nesnází vyvarování obojím dáti majestát pod svou pečetí. Když pak bylo nazejtří [19. května], přišli na hrad před krále; a tu byla veliká proměna v té výpovědi. Tehdy Staroměští pověděli králi, že se jim to nezdá učiniti, než že chtí to na větší počet vznésti, a co se jim bude líbiti, dadí znáti králi. V neděli [20. května] pak dali oznámiti kněžím po kostelích, aby se všickni dali najíti na rathauz po obědích z rozkázaní purkmistra pro čest a chválu boží a pro obecní dobré. A když se jich pak sešlo drahný počet a prvé než co počali páni mluviti, toto jest vůbec promluveno: „Kdožkoli není k tomu právu přislušející, aby odešel ven, nechce-li lehkosti míti“; a to několikrát opakováno a několiko jich vyšlo ven. Tu pak M. Jan Pašek mluvil, začna od počátku, když se společně zapsali všecky tři města, vznikla-li by která nesnáz mezi nimi, tehdy mistři s kněžími měli je smluviti a tak vše pořád, až k tomu přišel, kterak mistři i s kněžími pracovali a nic nemohli smluviti; připomínal pány posly z měst dvakrát o to pracující a vše na- darmo, „až i na panu kancléřovi chtěli sme přestati a všeho zavrhli; nejposléze pak voleni dva z duchovních, dva z konšelův, dva z starších, čtyři z obce a tolikéž na Novém městě, a vše nic; potom chtěli sme toho přestati na duchovních osobách čtyrech a k tomu sme žádali pana Pernštejnského, hofmistra království českého, a pana kancléře z Kolovrat, chtíc toho na nich mocně přestati; a Novoměští nechtěli. Až najposléze JMK. ráčil se v to 259

Strana 260
vložiti; pak když měl učiniti výpověd, tázal se nás, chtěli-li by- chom toho mocně na JM. přestati? My sme řekli, že chcem; též i Novoměští. Tehdy nám kázal vystoupiti; a potom když sme zase vstoupili, opět se otázal jako prvé a my též tak i oni odpo- věděli. Tu pak se výpověd stala a my to přijali i Novoměští a děkujíce prosili sme JM. za sepsání té výpovědi pod pečetí a tak nám odloženo do zejtří. V sobotu, když sme přišli před JM., tu sme jináč slyšeli čísti, nežli včera bylo mluveno; a tak se nám nezdálo toho ujíti. Mezitím poslal pan kancléř posla Jeronyma Mutrplosa, že chce přijíti mezi obec. A přišed připomínal přátelství, kteréž prvé stalo se, ještě-li tak trvá k němu; nebo pravil, že „já v tom vždy trvám a státi budu, dokud mne stává, i s svými přátely, čehož se i od vás naději, že také tak státi budete; a k tomu také, že já bez vás ani s Rendlem mířiti se nebudu a téhož se i od vás domní- vám.“ A potom dotekl toho, že „mne řeč došla, kterak mají mne v tom domnění, poněvadž všickni listové královští skrze ruce mé procházejí, že bych já tím vinen byl, že se ta proměna stala mým vědomím: toto znejte, že ani JMK., ani já nejsme tím vinni; a kdo jest pak koli to pověděl, byť pak byl z královské raddy, že se jest takový nad svou ctí i nad svou duší zapomněl atd.“ Potom ven vystoupil. Odpověd jemu dána: „Milostivý pane! kdež VM. připomínala přátelství, z toho jsme vděčni všickni a my též chceme v tom státi a trvati, dokud nás stává: a co se dotýče té výpovědi páteční, věříme, že ráčíte býti naším přítelem před JMK. a že JM. ráčí nás při tom nechati. 808. (GK—O.) T. I. v neděli [20. května] po Božím vstoupení o nešpořích stala se velmi nešlechetná a ohavná bitva a mord na Malé Straně s Uhry, že svádu počali na Čechy na holomky hradu pražského o nevěstku a bili je z domu ven; i zabili jednoho a jiné zranili; i zběhli sou se lidé a bili zase Uhry do domu a je dobývali; v tom pak udeřili k šturmu na Malé Straně na rathauzu i u sv. Mikuláše, a pokřik vzešel, že Uhři Čechy bijí; tu z Starého i Nového města lidé běželi, mnozí, aby brali.*) Tu každého Uhra popadše bili a zabili,**) též nevinné, jako vinné; a tak tu na *) LM. Také nějakého holomka s hradu, příjmím Smekbidlo, velmi zranili a posekali Uhři a on byl toho počátek. **) LM. I marštaléřům neodpustili, ani pánům; nebo jeden pán chodě po procházce mezi zahradami a maje řetízek zlatý na hrdle, i honili se po něm, a on se chtě skrýti, utíkal do Pytlíkovy zahrady přes zed a tu ho dostihše zabili, a svlekše s něho čubu dobrou kuní, odnesli pryč i jiné, což měl při sobě. 260

Strana 261
místě zbitých osm zůstalo a někteří potom na druhý den zemřeli, takže jich 16 schovali. Pak neodpouštěli ani domům, vybíjejíce komory a sklepy, a tím velikou škodu učinili Uhrům na kleno- tích, koflících a šatstvu za několik tisíc. Král Vladislav byl z toho velmi teskliv, ano mu dva pány uherská velmi milá zamordovali. Nazejtří páni staroměští přišli k králi, omlouvajíce se, co se stalo, že toho litují, a že se chtí snažně na to ptáti a skutečně napraviti. Poděkoval jim král, a co sou mluvili, aby se tak stalo, a on také s druhé strany snažnost k tomu přičiní. 809. (LM.) A hned potom v outerý [22. května] zjímali na Starém městě několik osob, též i na Novém, a z Malé Strany 12 jich vedli na hrad a vsázeli do věže; a kde se mohli čeho doptati, vše na rathauzy nosili, aby Uhrům vracovali. Tudy strach veliký na lidi přišel, i na nevinné, že sou se mnozí pokrývali i z města utíkali; nebo na všecky strany země poslové s královskými listy rozesláni byli, aby všude, kde by se optati mohli, zjímáni a králi vydáni byli. Co se zlého skrze to stalo, že pro několik osob vztek- lých a plachých na všecky téměř těžkost uvalili, že i nevinní musili dosti perně toho zažívati. Potom hned v středu [23. května] mučili se s nimi a katovali, zvláště pak Malce*), konšela malostranského, toho pálili až do plíc.**) Na mučení pak tázali se jich, proč se spuntovali s Staro- měststkými, proto-li, aby pánům odporni byli, anebo hrad praž- ský aby zlezli? ano i tu starodávní bouřku připomínali, že zebrali kláštery. A na to se vyptával Zelenohorský, ze Zdeňkova rodu Ko- nopišťského, Košátecký, kulhavý***), ten katy učil, jsa pán. Opět ve čtvrtek [24. května] katovali se s jinými; a v pátek [25. květ- na] ve 22 hodin [17.45 hod.], zavřevše bránu mostskou u Saského domu i jiné brány malostranské i fortny, tu jich osm s hradu pražského svedli na Malou Stranu k pranéři; pět jich sťali a Malce sama druhého dřeli, uvázavše je k pranéři posazené a nad nimi zvěšeli jich kůže katané (nebo tři byli, pražský sám druhý, a minemejstr měl svého, dospělého v tom umění); a jednoho *) Florian Malec. (Pozn. vyd.) **) LM. a ten byl ponukl jiných, aby domy vybíjeli, kdež Uhři bydlí, jakož i sám počal se dobývati, a jiní vzavše kládu i vyrazili vrata a brali, co kdo zapopadl; pak že se jiným málo anebo nic nedostalo, i udeřili na jiné domy, a kohož koli nalezli, vše roubali, ani nemocným, ani robátkům, ani těm, ježto u stolu jedí seděli, neodpouštěli; pravili také na něho, že on kázal k šturmu udeřiti; a to jemu přišlo z ožralství. ***) Albrecht Zelenohorský ze Šternberka, Václav Bezdružický (Košá- tecký) z Kolovrat. (Pozn. vyd.) 261

Strana 262
čtvrtili a ty čtvrti rozvěšeli po branách, a na té u Saského domu pověsili ruku s hlavou a půl prsou. A té noci ponocovali, aby jich žádný neodnesl; až pak nazejtří v sobotu [26. května] dopustili je katům pochovati u sv. Michala pod valy. A ten den Novo- měští dali volati biřicem, aby ty dni svatodušní žádného pití na řád nedávali, lidé aby doma byli, vystříhajíce se ohňův, a sebe aby pilni byli; a u ohně, ač by Pán Bůh dopustil, vzal-li by kdo co nejméně, že bez milosti trestán bude; a v ty hody osadili rathauz a dvá hlásná na věži. 810. (LM.) T. 1. o suchých dnech letničních [30. května — 2. června] při soudu zemském byli sou konšelé pražští a někdo hlas pustil v Praze, že sou zjímáni od pánův a rytířstva na hradě pražském. Tu zběř pražská zbrojně táhli k hradu, chtíce ho štur- mem dobývati, a potkali se na mostě s konšely, an o tom zjímání nic nevěděli; a tak je zase obrátili domův. 811. (KLM.) Ve čtvrtek [31. května] před sv. Trojicí nějaký Kratečka z Malé Strany, člověk starý a šedivý, odřín jest u pra- néře malostranského; a to proto, že byl střelil po Uhru z ručnice, a máličko že jednoho pána v okně vedlé krále stojícího na paláci nezabil; neb mu byl do jeho vlasův zavadil. 812. (GKLM.) Nazejtří [1. června] pak Novoměští protrhli své právo a vydali sedm lidí na hrad pražský, aby se s nimi mu- čili, a při mučení bývali konšelé; Staroměští i Novoměští toho zbraňovali, žádajíce, aby svého práva mohli v tom užiti jako za starodávna a nemohli toho obdržeti. A nazejtří [2. června] Staro- měští 14 jich vydali svázaných provazy a žoldnéři provodili je ulicemi, a oni jdouc zpívali: „Pane Bože, buď při nás, když bu- deme mříti“ atd. A když vešli na Malou Stranu, tu hned zavřeli po nich bránu; a tu byl veliký pláč jejich žen a dětí, když se s nimi rozžehnávali. Pak téhož dne pustili Cikadu postřihače, ale Rechek*) ostal na hradě s Moravou i s Šenkýřem, že by Smiřického bili na rynku, ježto dával zrádce Pražanům pro Kopidlanského. 813. (LMO.) T. 1. suchota veliká byla, tak že déšť nepršel od Božího vstoupení [17. května] až do sv. Václava [28. září]; ně- kteří pravili, že pro ten mord, který se stal Uhrům; jiní pravili, že pro ty, které dřeli, že jich nepochovali jako křesťany. Nebo o takové ohavné smrti prvé nikdy v Čechách slýcháno nebylo, ani o vstrkání na kůl, ale to jest již z Uher sem do Čech přineseno. A byť byl před tím déšť hojný nespadl, veliké by draho bylo. *) Jan Cikáda, Václav Rechek. (Pozn. vyd.) 262

Strana 263
Tak ty boží hody milý král oslavil stínaním, dřením, čtvrce- ním; nechci říci, by nebyl sám toho příčina; by byl přikázal přísně Uhrům, aby se měli jako hosté a ne jako hospodáři a ne- překáželi žádnému; nebo násilé činili, na kostely naše české stří- leli, nás kaceřovali a jiné mnohé příkoří činili tak dlouho, až se toto stalo.*) A nebylo nic platno, co malostranští konšelé toužili několikrát před králem; dával odpověd, že to chce opatřiti, a nikdá nic. Ano pan Štefan mladší, maje hospodu v Starém městě podlé Zlaté trouby, lépe své dvořany řídil a zpravoval, ježto žádných příkoří nečinili, jako by jich nebylo. 814. (LMO.) Potom v outerý [12. června] před sv. Vítem na Hradčanech opět dva sťali pro ten mord, který se stal těm Uhrům; a stínaje druhého kat se některak jeho chybil, že ho druhý kat po druhé musil dotíti. A tu hned lid obecný učinivše pokřik, oboří se na ty katy a oba zabijí kamením, že sou neučinili tomu dosti vedlé práva, což učiniti měli. Předtím také sťali tři na Pohořelci a čtvrtý utekl; byli by se tu zmocnili katův, by byl čtvrtý neutekl. A tak již více pro ten účinek žádný nebyl od- praven. Než na den sv. Víta [15. června] vedli opět na hrad tři v palečnicích z Starého města: Jana celného, kterýžto s kuší napiatou na Malou Stranu šel, všetečně to učiniv, an mohl bez toho býti a hleděti, což mu bylo poručeno; a druhého, barvíře z staré richty, a kováře Sudlici od Betlema. Ale po dlouhém času vysvobozeni jsou. 815. (LM.) T. 1. ve středu [20. června] před sv. Janem Křtitelem sebrali se někteří novoměští sousedé, jako Šturm, Hůlka, Ra- doch, řezníci, Michek a Růžený z Karlova a jiných na 16, a šli před krále, žalujíce na své konšely, že by o jednotu rokovali s Staroměstskými proti vůli královské; i mluvil od nich Hůlka. A nato odpověděl Matouš písař velmi mdle a strašlivě, byť byl mlčel, byl by lépe učinil. Král kázal jim vystoupiti a nález učinil, aby potom nikdy nebyla ta jednota a jestliže by kdy král po- tomní k tomu svolil, aby to bylo v nic obráceno; a ten nález má ve dsky vložen a vepsán býti a potom z desk zemských v knihy městské. A v tom nálezu stojí, aby obec často na rathauze ne- stávala, leč by pilná potřeba byla a že by starší něčeho nemohli porovnati; a byl-li by král v zemi, tehdy mají králi oznámiti, *) KM. Předtím v neděli, když kněz v kostele kázal, Uhři se porou- hali a ti sou byli do šatlavy vzati; neb byli i do kostela střelili; a pravili, že by archu boží u sv. Mikuláše prostřelili. Toho léta od žádné fary s procesí nechodili, ani na Boží tělo, aby jen Uhrům příčiny nedali. 263

Strana 264
z které příčiny obec má býti na rathauze; pakli by krále nebylo, tehdy kdyby nemohli čeho sami starší srovnati, mohou obec svo- lati. Také přísně přikázal král, aby žádných schůzí nebývalo po- stranních. I zůstala obec prava proti konšelům svým, a z toho Boha chválili. 816. (KLM.) T. 1. ve čtvrtek [21. června] před sv. Janem Křti- telem král Vladislav přijel jest na rathauz Nového města praž- ského s velikým komonstvem biskupův, proboštův, knížat, pánův a rytířstva království českého a tu na dvoře téhož rathauzu v své slávě sedě, podlé obdarování svého a utvrzení svým majestátem, sám osobně 18 konšelův nových na ouřad posadil, kteřížto tu hned přijavše přísahy, napřed Pánu Bohu a králi Vladislavovi a králi Ludvíkovi, všickni pořádkem ruku JMK. na znamení poddanosti sou podávali; a JMK. sám z ruky své pečet měst- skou Štěpánovi Huncledrovi jest dáti ráčil. Potom skrze pana kancléře svého poručil ke vší obci promluviti: „kdež JMK. pro mnohé příčiny a znamenité potřeby království svého uherského nemůže vždycky v království tomto českém býti, žádáte-li toho, že JMK. listem svým podlé sepsání osob staré raddy tak, jakož od starodávna bývalo, každého roku ouřad konšelský obnovovati ráčí, když by JM. sám osobou svou tu býti nemohl.“ Tu obec pověděla, „že jiným časem chceme míti o to rozmluvení, a na čem obec spolu zůstane, že JMK. oznámíme.“ Tu JMK. pro takovou poctivost a na potomní památku a slavnost města toho všecky vězně rozpustiti rozkázal, a pověděl: „poněvadž sme tuto poctivost tomuto městu dnešní den učinili, toho také ať uživou a památku mají vězňové na potomní čas.“ Konšelův pak těch teprv ponejprv 18 vsazených jména jsou tato: Štěpán Huncledr, Jan Rozvoda, Jan Velvarský, Antoš soukeník, Mnichek, Jan Radoch, Jan Charous, Mikuláš Cacerda, Prokop Prase, Bartoš zvonař, Martin Šturm, Jan Makodera, Mikuláš pernikář, Řehoř Květenský, Jan Fafa, Rehoř soukeník, Tobiáš z Pořičí sladovník, Martin královský kovář. 817. (LM.) T. 1. v středu [27. června] po sv. Janu vezena jest koruna s hradu pražského na Karlštejn; a tu bylo mnoho koní, zprovázejíce, a Pražané staroměští i Berounští dali mnoho pěších a osadili po lesích, po silnicích i jinde. 818. (KLM.) T. 1. v pondělí [16. července] po sv. Markétě počali berni vybírati s hlavy po 2 gr. bílých, a to králi Ludvíkovi mla- dému po korunovaní, jakož tak obyčej jest. Tu hned Pražané vybravše s hlavy berni po 2 gr. bílých, i bylo summy z Starého 264

Strana 265
města půl šesta sta a třidceti kop; žáci a kněží nic nedávali. Novoměští vybrali berně s hlavy summy 688 kop a 3 gr. vše mišenské. Ale páni berníci i jiní lichevníci králi dali, co chtěli, ostatek sobkovi. It. potom hned svolili k jiné berni, co měli vy- dávati na vojnu 300 pěších a 25 jízdných na čtvrt léta, že raději chtí tu summu sebrati králi a doma zůstati; a tak se stalo. I dá- vali po dvou berních; a král vyplatil od pánův Guttenštejnův Točník, Žebrák, Příbram, Rabštejn a Sichrov, a podstoupil král dluhy ustalé právo pánům Šlikům 40 tisíc, i postoupili těch zámkův jemu i jeho dědici, králi Ludvíkovi. A tak byli v Čechách dva krále korunovaná, otec s synem. 819. (GKL.) T. 1. v pátek [20. července] před sv. Maří Magda- lenou vyvedli na popravu čtyry zločince z Starého města praž- ského. Jednoho sťali velmi silného pacholka rodem z Kouříma, kterýžto byl přišel po lázni k katu sám třetí, ptaje se jeho, vy- znali-li sou co na něho na trápení ti, jenž byli odpraveni v Brodě Českém, anebo na jeho tovaryše? Kat dal to hned tajně znáti rychtáři, zdržev je tu při sobě, až by prý druhý pacholek kat přišel; a on rychtář přišel a tu je zjímal. A co pak u Lippého i jinde, ano i ve Chbě dosáhli více než 40 zločincův, dobyvše je na jednom hradě (K. Šebicary, půl druhé míle ode Chba) a všecky je přivedli do Chba, zavázavše je ctí a věrou, a to učinili někteří z konšelův bez vůle obce; nebo tu byli někteří městští synové a jiní erbovní lidé znamenití z rozličných zemí; protož dva z kon- šelův vsadili. A co král psal, aby znamenitější vězně vydali do Prahy na hrad a jiné prosté aby utratili, proti svým právům nechtěli toho učiniti, ne jako Pražané; a to se stalo při Božím těle těch dnův [7. června]. 820. (KLM.) T. 1. v sobotu den sv. Braxedy [21. července] vy- vedeny jsou dvě ženy z domu Štrabochova, jinák od Modrých srpův, jedna Markéta medařka z Starého města, a druhá ku- chařka Sigmunda hospodáře. Pak kudy jest ta nešlechetnost trá- vení těmi prášky na jevo vyšla, což se od mnohých let prvé pá- chalo, co manželek, co manželův s světa skrze to sešlo, o tom nej- lépe vědí ti, kteří při mučení jejich byli. Nebo když jednoho času ta jistá Markéta žalovala na tu kuchařku, jaká se jí stala škoda od ní, že jí mnoho pobráno od šatstva a od peněz, i dala ji ku právu; a ta kuchařka hned zase na ni pověděla o tom trávení a tudy se na ni pomstila, řkouci: „Poněvadž ty mi tak činíš, já tolikéž tobě učiním, a pamatuješ-li co o onné truhlici, kterou si po vodě pustila?“ A Markéta medařka s strachem odpověděla, „že 265

Strana 266
já se toho nic nebojím, než ty mně navrať a oznam, kde co máš, a já bez toho býti nechci.“ I přišlo potom na to, že kuchařka mučena jsouc a tázána právem, pověděla na toho Sigmunda hospodáře, kterak by ji on na to navedl a kázal to učiniti a on řebřík držel, když lezla do okna a co pobrala, to všecko jemu dala do jeho sklepu. Tu hned rychtář šel a ten sklep zapečetil a ten hospodář musil jíti k vývodu, i stál pod řebříkem v mučírně; a tu jemu ta kuchařka vůči mluvila to všecko a hospodář všeho přel; a jsa propuštěn odtud, šel domův a tu pečet od toho sklepu odtrhl, a což tam měl kradeného, to vše ven vyšikoval. Což rychtář poznav, že pečetí hnuto a jináč zapečetěno, oznámil to pánům a páni obeslali ho; a tu on vysoce přisahal, že o tom nic neví. Tehdy tázali se té děvečky jeho, po druhé ji zmučivše; ona totéž podobně mluvila jako prvé, až i na tu medařku, jaké prášky jedovaté k trávení podávala. Kterouž potom také do mučírny přivedli, aby sama slyšela; ale všeho toho zapírala s za- klínáním se pode všecky čerty. Však potom také zmučena jest a mnoho pravila na mnohé; až i to pověděla, že svému vlastnímu muži dala také toho prášku, že pomalu sechl půl druhého léta, až umřel od toho. (K. A byly také veliké svodnice měštěk mla- dých, i panen množství ...) A tak obě odsouzeny jsou, aby je obě utopili; i utopeny jsou za Pořickou branou pod Kamenem, tak řečeným mlýnem. A když měly býti utopeny, Sigmund hospodář tázal se ještě své kuchařky, tak-li ještě praví jako prvé a chce-li umříti na tom, že tak jest? Odpověděla jemu: „Co sem mluvila na trápení, to i nyní ještě pravím, a na tom umírám, že tak jest.“ A on řekl: „Milí páni, buď vám povědomo, že na mne nic ne- praví.“ Ale jiní jináče znali, než že nebohý chtěl se rád očistiti, ale z toho vybřesti nemohl. 821. (KLM.) T. 1. v středu [1. srpna] po sv. Jakubě král Vladi- slav rozkázal, aby devět měšťanův z Starého města pražského postavili se na hradě ve 12 hodin [7.30 hod.]; a když se to stalo, tu hned ty jisté vsázeli do věže beze všeho obvinění a hodné příčiny ukázaní, ano také i bez vyslyšení, a tam seděli den a dvě noci; neb je vyrukovali jiní měšťané každého po dva tisíce. A to bylo z omluvení a nepřízně některých ouředníkův a tak se sočili a vydávali i na smrt a na hrozné muky; a to když se některý sám nemohl nad druhým pomstiti, i obžaloval jej a obelhal divně ku pánům a potom před králem tajně, i brali je a vydávali; a toho počátek stal se od Novoměstských, že se chtěli zalíbiti králi, i uvedli na se i na nás všecko zlé k vůli pánům zemským a pro 266

Strana 267
ouřady, aby jich dosáhnouti mohli. Jakož pak potom v středu den sv. Petra z okovův vyvedení [1. srpna] obesláni jsou purk- mistrem Hlavsa z Liboslavě s Tříbratrem a s jinými a dovedeni jsou na hrad pražský a tam vsázeni, nevědouce, proč a pro kterou příčinu; a potom puštěni jsou na rukojmě, aby se postavili na den sv. Jeronyma [30. září] na hradě pražském před těmi soudcemi na opak spravedlivými ... To pak dálo se těch časův Pražanům, že král Vladislav vzal je sobě u velikou nenávist a páni soudcové též i rytířstvo; a tak je kazili, sočili a ošklivili, že na ně mnohé zlé věci dopouštěli, i snížení proti jich právům. A to proto, že sobě měšťané a zvláště konšelé těch let, když krále v zemi nebylo, pánův nabrali a jim se přikazovali, proti nim slavně vyjížděli, svých rad v tajnosti nezachovávali; a potom páni poznavše je k sobě nevšelijak věrné, všickni je opovrhli a v nenávist je vzali. A tak sami sebe kazili a zrazovali, až potom na všecky spolu zlé věci z toho přišly ... 822. (KLM.) Toho času Pražané musili dáti práva ustalého mladému Kopidlanskému*) a mateři jeho, proto že byvše pohnáni, aby Kavana z Dědibab, služebníka svého, postavili před soudem zemským na hradu, i nedali ho obecní postaviti a dali za to 11 tisíc a s Rendlem museli se smířiti; jakož se tak dálo, že sobě do- vedl, co chtěl, že jest propuštěn z půhonu, a Pražané vzali s ním smlouvu, že mu ještě připláceli; neb se všickni na nás podlé něho spikli a jemu pomáhali... 823. (K—O.) T. 1. nákladem krále Vladislava slit jest zvon veliký k sv. Václavu na hrad pražský o 200 centnéřích v středu [8. srpna] před sv. Vavřincem v Novém městě pražském v klášteře u Matky boží Sněžné skrze Bartoše, zvonaře novoměstského, tehdáž konšela, a Ondřeje Ptačka, též zvonaře z Hory Kutny. A potom s velikým nákladem vezen na hrad pražský; pro jeho velikost několik kol u vozů zlámali, však potom vezen jest na nízkém smyku s kolečkami, a než s ním na hrad dojeli, do pěti noclehů s ním na ulici měli; a na hradě u veliké věže, mezi mosty, museli mu mezi bránami kus zdi zbořiti, neb pro velikost nemohl tou branou vjíti. Někteří praví, že vážil 210 centnéřů a druhý menší 50. A Horníci také poslali králi za dar velmi krásný a veliký zvon. A potom je zvěšeli všecky na věži skrze Mikuláše, orlojníka plzenského; on jest ty zvony znovu fertikoval, neb sou prvé nemohli v ně dobře zvoniti. Potom zvonili nimi často leckdy *) Zikmund Kopidlanský. (Pozn. vyd.) 267

Strana 268
králi k libosti a on jich velmi rád poslouchal. Tomu prvnímu jméno bylo Patronus (O. pater campanarum, česky otec zvonův, protože jest ze všech největší) a druhému Ludvík. 824. (LM.) T. 1. počali domky bořiti na bosácké zahradě u sv. Ambrože na Novém městě u šraňkův a to skrze pana Vác- lava Košateckého, neb tu zahradu sobě na králi vyprosil i maje- stát na to obdržel; trápil tím měšťany i řemeslníky po své vůli, jak se mu dobře zdálo, a oni jemu zed bořili a vrata pálili, i byla mezi nimi o to různice veliká a poháněl je k soudu zemskému. 825. (LM.) T. 1. M. Jíra Sovka, opat slovanský, tu neděli [26. srpna] po sv. Bartoloměji kázal mezi jinými slovy, že přijí- mati pod obojí jest dobré, a pod jednou jest také dobré. Lidé jdouce z toho kázaní láli, hněvajíce se, neb jest to v lidu rozpa- čení a z toho nebude nic dobrého. 826. (LMO.) Potom téhož léta na sv. Kříže povýšení [14. září] král Vladislav jezdil na zámky své, kterých mu postoupil pan Krištof z Guttenštejna, na Žebrák, na Točník, na Rabštejn; a zase do Prahy jel v středu [26. září] před sv. Václavem. A tu v ten nový zvon veliký zvonili ponejprv, když se na hrad vracoval. — A také tehdáž začali grunty kopati k sloupům v kostele praž- ském, též i k věži druhé k příkopům; a hned druhý rok zdili grunty, věže i sloupy. 827. (LM.) T. 1. v středu [3. října] po sv. Václavu M. Jan, puškař z Vodňan, slil houfnici půl páta lokte zdýli pánům měšťanům staroměstským. Pak v pátek [12. října] před sv. Kalixtem vyvezli děla nová k Vršovicům, i stříleli z většího a to se zkazilo, neb se zadní díl odtrhl a hodil sebou do vinnice a o málo chybilo, že by byl udeřil mistra; též i z druhého chtěli udeřiti, i zapalovali ně- kolikrát a nechtělo pustiti. Až potom nazejtří vypáravše hlinu z prachovnic, i udeřili z něho k háji Michelskému. Jiného potom dne vyvezli je za Židy na břeh u Nové lázně a udeřili k skále přes řeku potřikrát, prachu davše nejprv šest liber, potom sedm a zůstala celá. 828. (L.) T. 1. po sv. Havle [16. října] umřel znamenitý ze- manín Mikuláš Trčka starší, přítel věrný pravdy boží a obhájce stálý kalicha Kristova. 829. (LM.) T. I. v sobotu [20. října] před sv. Voršilou urození páni zemští a zemané smířili se s panem Albrechtem, kancléřem českým, a ty nechuti, kteréž měli proti sobě, prvé než král Vla- dislav do země přijel, mimo sebe pustili. Nebo sic týž pan kancléř málo měl při sobě přátel, ano i ti příbuzní a krevní nebyli s ním 268

Strana 269
upřímně, ovšem pak bez divu bylo o jiných dalekých. Měl toliko obec staroměstskou, kteráž jakž k němu přistoupila, vždy se ho přidržela, krom některých z konšelův; nebo jsa u veliké nemoci, v kteréž mu netušili, proto od něho nepustili, ač i veliké věci va- lily se na něho; nebo páni zemští, když koli mohli co na něho uvesti, aby ho králi osočili a zkazili, ale král tomu místa nedal, až ho vždy s pány smířil. 830. (LM.) T. 1. v středu [7. listopadu] po sv. Linhartu konšelé novoměští u staroměstských byli, mluvíce k tomu, že chtí v mír vstoupiti a sobě pomocni býti. Tehdy purkmistr staroměstský, od Bílého lva bakalář, kázal obeslati všecku obec staroměstskou k zejtřejšímu čtvrtku; když se pak sešli, tu M. Jan Pašek učinil děkování všem, kteří přišli jako poslušní, jménem pana purk- mistra a všech pánův; potom oznámil příčinu, že včerejšího dne Novoměští byvše na rathauze zdejším o to sou mluvili, „poněvadž JM. ráčil mezi námi rozhodnouti, což byla nesnáz, že již nemáme oč se kyseliti a ve zlé vůli býti, ale raději v lásce a v dobré přízni, poněvadž sme spolu v přátelství a sousedství a ta různice nic nám dobrého nepřinesla, než hanbu, lehkost a škodu“; a tak mnohé široké, avšak užitečné řeči mluvil; a dokonav řekl, že „novoměští konšelé jsou spolu, čekajíce toho, jak vy se k tomu míti chcete, přivolíte-li, abychme se spolu sešli do veliké koleje a to dokonali.“ Tu purkmistr s konšely odšel do šestipanské světnice a perkmistr, Ziga řezník, mluvil dosti dlouho, opětuje řeč mistrovu a vždy k tomu, abychom se pány zpravovali a je ve cti měli, aby k tomu přátelství přistoupili; i posláno k Novo- městským, aby šli do veliké koleje, že my také tu budem. A když se to stalo, že oboji byli v koleji, tehdy M. Pavel administrátor s jinými mistry a kněžími široce mluvil k tomu rozumu, aby spolu byli v jednotě a v svornosti atd. Tehdy Matouš, písař novo- městský, mluvil ode vší obce své, že toho napomenutí jsou vděčni a že jsou na tom, aby tak učinili, aby staroměští páni měli se k nim jako k svým přátelům, a bez nich nic aby nečinili, ani co před nimi tajili, než společně se radili, sobě v jakýchkoli potře- bách pomáhali „a zase my chceme tak se míti k VM...“A mistr Jan Pašek mluvil zase od pánů staroměstských, „že toto přá- telské míření na prosto ať trvá mezi námi na budoucí časy, byť pak potřeba náhlá přišla, ježto by nebylo ani času k raddě, ani obeslati vás, jako takto, kdyby nepřátelé přilehli k Praze, abychom sobě radni a pomocni byli; a co se dotýče schůzí stran- ních, těch aby nebylo; a také o kázaních, která by byla k bouřce, 269

Strana 270
aby je administrátor zastavoval a nedopouštěl jich žádnému. Odpověděl administrátor, že se k tomu chce míti s pomocí VM. povolně atd. A v tom rozešli se oboji, potom se majíce sjíti opět, kdežto spíší jisté artikule, jak se bude líbiti všechněm. 831. (KLM.) T. 1. v středu [14. listopadu] po sv. Martinu zho- řelo 36 domův v Králové Hradci a k tomu věže jedna u kostela i s zvony, dům kněžský i škola. Děvečka nějaká zapálila koudel, choděci s světlem u Matouše, mistra někdy školního. 832. (LM.) T. 1. v outerý [20. listopadu] po sv. Alžbětě čtvrtili s hradu pražského nějakého holomka z ouřadu purkrabského příjmím Kulhánka, protože dva vězně pilná pustil, a to pro pe- níze, jakož na mukách se přiznal. Potom v pondělí [26. listopadu] po sv. Kateříně vtekli paliče na kůl na Pohořelci a potom ve čtvrtek [29. listopadu] hned druhého vedlé něho. — A v týž den v pondělí přivezli Pražanům staroměstským z Normberka dvě švihovky nebo tarasnice pěti loket zdýlí. 833. (LMO.) T. I. v středu [5. prosince] před sv. Mikulášem o nešpořích přijel do Prahy kníže falckrabě*) ve dvou stech koních a král Vladislav vyjel proti němu na koni s pány i s biskupy až na Bílou horu a tu se spolu vítali. Falekrabě chtěl s koně ssísti a král jemu vzkázal, aby toho nečinil, jináč že by také sám chtěl s koně ssísti proti němu. A tak s boku levého jel králi, pustiv ho napřed, až vjel na hrad a sám jel Bruskou dolů až na Malou Stranu; tu ho provodili čeští páni a dvořené královští s Uhry do hospody k Svatkovi a k doktorovi Vítu na staroměstský rynk. Potom v pondělí [10. prosince] po druhé neděli adventní jel na hrad pražský do kostela a tu byla mše zpívaná o sv. duchu; a potom do dvoru králova na palác, kdež král seděl pod korunou v ozdobě královské a falckrabě s poctivostí přijímal léno od krále. Tu hned král Vladislav pasoval některé na rytířstvo v přítomnosti syna svého krále Ludvíka, kterýž seděl s pravé strany na stolici na podušce zlatohlavové a pod nohami též podušku zlatohlavovou jako otec, a s levé strany kněžna, dcera králova. Potom šel k obědu král do soudné světnice; a tu král, biskup jeden, falc- krabě a pan z Rosenberka spolu seděli a jiní páni uherští, čeští i falckrabovi za jinými stoly; a kredenc v té světnici královské byl připraven u dveří velmi znamenitý a nákladný, ježto málo tak bohatého a slavného kdo u kterého krále kdy viděl; a král Ludvík s kněžnou Annou v svém pokoji u vrat jedl a s nimi ně- *) Ludvík, falckrabí rýnský. (Pozn. vyd.) 270

Strana 271
které paní české. Po obědích vyšli na palác a tu tancovali. Tu páni čeští pití nesli a pan z Pernštejna před nimi šel, rozháněje lidi, aby se rozstoupili, a to pití tito páni nesli: pan z Rosenberka, pan Lev, nejvyšší purkrabě pražský, pan Ladslav z Šternberka, nejv. komorník, pan Petr Holický, nejv. sudí, a jiní za nimi do 30 osob. 834. (LM.) T. 1. v ty suché dni po sv. Lucii [19.—22. prosince], Rendl z rodu mlynářského, kterýž byl prokurátorem a potom vzat do raddy královské, koupil sobě písařství u desk od Hořic- kého za 2 tisíce kop míš. a potom na sněmě u Hory v suché dni [20.—23. února 1510] postní dolů ssazen; jak on jiným činil, též se mu stalo. Takový byl to člověk zpletený u víře, chvíli pod obojí způsobou, chvíli s Římany a chvíli s Pikharty držel; vadil pány s rytířstvem a opět města s pány i s rytířstvem; zhoubcům, šibalům, zlodějům a škůdcům zemským byl přítel proti městům; nálezy a práva svá velebil, potupuje slavné krále prvnější, a jakás divná práva vymýšleje skoro o každém sněmu, vždy jináč a jináč... A ten Rendlík nějakou smělostí všetečnou mluvil k králi jako k sobě rovnému, že „králi, neměls té moci bez pánův a bez rytířstva toho činiti, a že bychom my nesvolili, ani syn váš nebyl by králem v Čechách“. A ledacos mluvil i činil, jako by byl králem v Čechách, an sám král nedělal sobě jako on, anobrž jaké koli nevole vznikly v zemi, on toho příčina byl i počátek... 835. (LM.) T. 1. v středu [19. prosince] před sv. Tomášem paní Ledecká tancujíc na svém hradě v Ledči sama páta se zabila, propadši dolův skrze podlahy; neb se ten dům na dvé roztrhl. 836. (M.) Léta božího 1510 v outerý den sv. Vincencia [22. led- 1510 na] bořili na rynku staroměstském krámce šmejdýřské u rathauzu a boudu porybnou k tomu. 837. (LMO.) T. 1. ve čtvrtek den sv. Timotea [24. ledna] ve 24 hodin [16.15 hod.] přijel do Prahy kníže mišenský s kněžnou svou*), sestrou královou, ozdobně a přípravně v odění v sedmi stech koních; a král Vladislav vyjel proti němu na Bílou horu a tu se vítali na koních, nebo král nedal knížeti s koně ssísti. Kte- rýžto kníže měl s sebou množství hrabat, pánův i rytířstva a kněžna měla dvadceti panen krásných. Král jel na hrad a jiní páni čeští provodili kníže do hospody k Svatkovi a kněžnu k doktorovi Vítovi. Potom pak v outerý [29. ledna] před hromni- cemi přijímal léno od krále Vladislava a od koruny české na *) Jiří, kníže saský, s manželkou Barborou a jeho mladší bratr Jindřich. (Pozn. vyd.) 271

Strana 272
hradě pražském na palácu na témž místě jako falekrabě, neb sou toho nic nebořili, ani čím hýbali; a týž řád zachován jako při falckrabi, krom že kněžny mišenské tu nebylo, než mladá kněžna tu byla s pannami českými na té stolici sedíc jako prvé seděla, když falckrabě přijímal léno. Potom v soudné světnici obědvali, král a knížat dvé mišenských a kněžna za stolem seděli a jiní páni za jinými stoly a kredenc v témž místě jako při falekrabovi stál, neb tím nic hýbáno nebylo; a král Ludvík s kněžnou Annou také za svým stolem seděli; po obědě tanec byl a pití nosili, a jakž se napili, král šel do svého pokoje a knížata s kněžnou jeli s hradu s svými do hospody. A v pátek [1. února] před hromnicemi zase kníže z Prahy jel se všemi svými, jsouce darováni dary rozlič- nými od krále Vladislava i Ludvíka a byli poručeni panu Veit- minarovi*), aby je z země provodil. 838. (LO.) Toho času pan Jetřich, p. Jan, p. Volf**) smluvou postoupili králi Vladislavovi dvou zámkův, Tachova a Kynš- perka a král nesnáze, kteréž koli s nimi měl, má spokojiti, za- staviti a dluhy jich zaplatiti. 839. (LM.) T. 1. v pondělí [4. února] před sv. Dorotou byla ve- liká obec na Novém městě na rathauze a tu král poslal pana Lva, nejv. purkrabi pražského, kterýž na místě krále přikazoval purk- mistru a konšelům, aby spravedlivě soudili bez průtahův, mocí aby na nižádného nesahali a kdož by se chtěl odvolati na krále, žádnému aby bráněno nebylo; a obci, aby byli bez hřmotův a sekt, a dála-li by se jaká křivda od uředníkův, aby se buďto jeden nebo všickni, jakž by potřeba kázala, k králi utekli, že JM. chce jednoho každého spravedlivě opatřiti. Přiřkli se tak oboji zachovati. A toho dne obec nalezla, aby soudové držáni byli na každé suché dni; aby se zpravovali trhové domovní do dne a do roka vedlé starodávního práva; aby soused souseda nepoháněl do soudu, kromě před KM., a kdož by to učinil, aby se vyprodal ve čtyřech nedělích; aby uředníci každou středu na obecních věcech sedali; aby kteří pány mají a jim se přikázali, aby se vy- prodali ve čtyřech nedělích; it. šest berní svolili, a aby berníci toliko do téhodne seděli na berni a hned potom zamykali, aby se škoda obci nedála dlouhým sedáním. 840. (K—O.) T. 1. v první středu [13. února] v postě v hodin 19 [11.45 hod.] vyjel král Vladislav s svými dětmi a s Uhry z Prahy k Hoře, kdež jest tam byl sněm položen v první pondělí *) Jan z Veitmile. (Pozn. vyd.) **) Bratří z Gutštejna. (Pozn. vyd.) 272

Strana 273
[18. února] postní; na tom sněmu byli Staroměští a tu konečně zůstali, aby mocí žádný na druhého nesahal, z žádného řádu atd. A tu Rendle s písařství ssadili a minemejstra s minemejstrství, a pan Žampach minemejstrem učiněn*) a pan Malovec**) písařem zemským. Po tom sněmu král JM. stěží bral se do Uher i s dědici svými a již potud více do země české nepřijel; (O. ale druhého léta potom přijel jest do Vratislavě a tu byl skoro celý masopust). 841. (KLM.) It. v tu neděli postní [17. února] M. Sovka na ká- zaní svém mluvil v Slovanech, že již nechce státi při straně pod- obojí, ale pod poslušenstvím papežovým, že tu jest spasení a jinde nic. I zvolil na své místo M. Martina***) od sv. Štěpána a on ho tam uvodil a při tom byl purkmistr novoměstský v ty časy, Martin Šturm, i jiní páni a někteří preláti s hradu. A tak tehdy M. Sovka převrhl kozelec, a co prvé velebil, to potupil; sova vy- letěla z kláštera a vejr vklouzl do kláštera; a potom v pondělí [25. února] po druhé neděli postní týž M. Sovka vyjel z Prahy vyšehradskou branou... 842. (KLM.) Toho času v Plzensku pan Zdeněk Dobrohost†), sebrav lotrovstvo, i bral a loupil po silnicích a osadil starý Her- štejn a Ronšperk; a pan Lev i ten kraj táhli naň a dobyvše obého, rozmetali starý Herštejn a Ronšperk králi k ruce osadili a pře- stala válka. Avšak toho času mnozí z rytířstva, promrhavše statky své, chtějíce se pánům vrovnati, i ochudli a dali se v lou- peže, a škody činili lidem městským, kteřížto po svých živnostech po zemi chodili; a co na sněmích kdy na čem zůstali, aby takové honili, nic sobě nezdrželi, než mordovali po cestách, a proto práva šla a žádný z měst proti právu nic nesměl učiniti, ale rytířští lidé vždy pravi zůstali; a tak ta zemská práva jsou všech měst veliká zkáza, neb oni páni soudili a zemané lotři po silnicích brali a potom toho zapřeli. Též byli svolili sobě sami, aby žádný s zbraní, s ručnicemi, nechodili při svých statcích: a oni tím vol- něji brali a loupili. 843. (LM.) T. 1. v středu [20. března] před sv. Benediktem vy- vedli z Starého města k šibenici pacholka a ženu a tam je oběsili pro zlodějstvo; a potom týž den vyvezli dva na smyku, a sťali je, a ti byli vražedlníci a mladí padouši z Fidrholce. — It. v outerý *) Jan z Potštejna na Žampachu se stal minemistrem na místě Ber- narda Valdštejna z Bělé. (Pozn. vyd.) **) Zdeněk Malovec z Chýnova. (Pozn. vyd.) ***) M. Martin z Vlašimě. (Pozn. vyd.) †) Zdeněk Dobrohost z Ronšperka. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 18. 273

Strana 274
[28. května] po sv. Trojici sťat Vochlema, podpažník Kopidlan- ského, pod Hradčany. — A v pondělí [17. června] po sv. Vítě vyvedli z Starého města nějakého žáka ze školy haštalské a ženu Dorotu a kuchařku její, ježto chtěli zamordovati muže jejího Uhra; již je měli zahrabati a jej stíti, i vyprosili je duchovní i světští, i puštěno jest všech tré; a tak Uhříkův švagr vzav tu ženu na kůň, nesl ji mimo šibenici a žáka vedli k Koňské bráně. — It. v středu [19. června] po sv. Vítě přivezli z Lipnice na hrad pražský Dúška, nového rytíře, tovaryše Kopidlanského, čistého loupežníka a mordéře, kterýž byl syn jednoho nápravníka u Čás- lavě, s jízdnými a s pěšími, jichž bylo okolo pěti set, nebo jeho tovaryši zemané a jiní chtěli ho odjíti, i nemohli. Potom na den Rozeslání apoštolů [15. července] měli toho Důška vyvesti k po- pravě, i nebylo z toho nic, protože zemané, kteréž nařekl, ně- kterých tu nebylo, a kteří byli, ti tomu odpírali, co on pravil, a také té chvíle pana Lva, purkrabi pražského, doma nebylo. Až na den Stětí sv. Jana [29. srpna] vyvedli ho na popravu; tu se sjeli, kteréž nařekl, zemané, a někteří jsouce obesláni nepřijeli; ale kteří tu byli, těm vůči mluvil a žádného neodvolal, cokoli k němu bylo mluveno od purkrabi pražského, vždy na tom stál, co na mučení byl pravil, na hofrychtéře Vraždu, na Donáty, na Sendražského*) a na jiné. 844. (M.) T. 1. v sobotu [25. května] před sv. Trojicí o poledni umřel urozený pan Albrecht z Kolovrat, nejv. kancléř království českého, člověk a pán rozumný a hodný králi. 845. (LM.) T. 1. v pátek [6. září] před Narozením panny Marie sazena nová radda podlé svolení toho, jakož jest dal na to obda- rování král majestátem svým; a tehdáž poručeno bylo panu Lvovi, purkrabi pražskému, a panu Petrovi Holickému, nejv. sudímu; tu také při tom byli pan Vartenberk, hofmistr hor zla- tých, a podkomoří Trčka z Lipnice. A starý purkmistr položil pečet městskou a klíče na místo královské, jako by tu král sám osobně byl; první konšelé z přísahy propuštěni a novým dána přísaha od pana Lva. 846. (KLM.) T. 1.**) král Vladislav položil sněm na hradě praž- ském všem stavům a v poselství od něho přijeli biskup olomucký, pan Mezeřický***) a pan Jan, syn pana Pernštejnského; a tu ozna- *) Jan Vražda z Kunvaldu, bratří Donátové, Beneš Sendražský. (Pozn. vyd.) **) 30. června 1510. (Pozn. vyd.) ***) Jan z Lomnice na Meziříčí, hejtman moravský. (Pozn. vyd.) 274

Strana 275
movali, že král JM. tu zprávu svatojakubskou, kterou 24 osobám a regentům poručiti ráčil k zprávě, i důchody, že ji zdvihá a snímá, a jiné opatření způsobiti ráčí. I nezdálo se těm pánům od toho pustiti, i rozjeli se tak a o jiného nic nejednali. A pod tou zprávou zůstalo dluhův na krále více než dvakrát sto tisíc. 847. (LM.) T. 1. při sjezdu sv. Remigia [1. října] novoměstským konšelům starým přisouzeno, aby dali tisíc kop gr. bílých, že ně- jaký panoška Václav Kocovský, jsa uručen pod 50 kop gr. č., nestál na rathauze novoměstském, i pohnal jich z moci, i pro- soudili těch tisíc kop, aby je Kocovskému dali. — Též podkomoří Trčka pohnal kouřimských konšelů, že by mu nedávali jako prvnějším podkomořím; co měli na majestáty, nic jim to po- mocno nebylo, ale rejstříky svými obdržal proti všechněm obda- rováním císařským a královským. Toť ti spravedliví regenti a soudcové. 848. (LM.) T. 1. o sněmu sv. Jeronyma [30. září] na hradě očistili páni zemany ty, kteříž byli nařčeni od Důška i jiných zločinců; a král poslal sekretáře svého, aby bez výminky všecky trestali, zemany i pány, a ti jistí opak spravedliví soudcové vše jinák učinili; tak hle sobě mnoho krále vážili. A p. Bartoš zvonař, konšel novoměstský, jsa křivě narčen od těch paličů, kteréž zjímal Beneda Březanský, že by on je na to navodil, co býval s jinými dobrými lidmi, jako s konšely novoměstskými, na hradě i na Břežanech, když je mučili, pravili, že ho neznají; i nebylo nic jiného, než že Beneda proto se ho chopil, že čil u něho peníze, aby mu pomohl jiné stodoly ustavěti. I stalo se čtvrtek [24. října před sv. Šimonem, podali mu dvého, aby se s ním umluvil, aneb aby šel do vězení; a co se pak vypíral, že nic vinen není a že mu nic není povinen platiti, že „raději půjdu do vězení, bych měl i umříti“, i šel raději a vzat ten den do věže s jedním vládykou též narčeným; a potom k žádosti přátelské dal za to šest set kop gr. míš. Kteří pak byli narčeni zemané od toho Dúška, rytíře římským králem pasovaného, vyvedli se miličcí, majíc ty pány spravedlivé sobě na ruku. 849. (KLM.) T. 1. v outerý [29. října] po sv. Šimonu a Judě sazeni jsou noví konšelé v Novém městě panem Lvem, purkrabí pražským, vedlé nového majestátu krále Vladislava na to da- ného. První byl Jan Charous atd. 850. (LM.) Léta božího 1511 položen sněm u Hory Kutny na 1511 Nové léto [1. ledna] strany pod obojí způsobou a roztržiti byli s JM. duchovní; páni z sebe sami volili i z starších, ježto se jindy 275

Strana 276
zachovávalo, že páni z starších volili a starší z pánův. Potom král psal přísný list obojím městům, aby toho sněmu nechali, po- něvadž JM. neoznámili, a jemu důstojenství aby neujímali; a Horníci také jim psali, že toho sněmu nesmějí pro krále dopustiti; i psali páni Pražané po krajích, aby na ten sněm nejezdili. 851. (LM.) T. 1. v středu [26. března] po Zvěstování matky boží v hodin 15 [9.15 hod.] bylo zemětřesení veliké v Litomě- řicích a v Slaném, že sou se věže u kostela kolébaly, a hlásným byla hrůza, kříž na štítu dolů spadl, v domích lože, stolové i jiné všecko hýbalo se, tkadlcům člunkové z ruky padali a v Slaném zvonové na věži div že v jedenkrát nezvonili, a lidé strachy z města ven utíkali, ale nic se proto nezbořilo 852 (LM.) T. 1. ve čtvrtek [12. června] před sv. Vítem vyvedli z hradu dva, jednoho Jeptiškova syna, kterýž byl uředníkem u desk zemských menších, i vstrčili ho na rožeň, protože odpo- věděl králi i vší zemi, a otec jeho starý Jeptiška povoloval tomu, jakož pak na mučení naň vyznal i na jiné mnohé zemany, a na tom umřel; a druhého nějakého Poláka*), toho také na kůl vstrčili. Toť Rendlova práva, co nadělaly zlodějův z mnohých erbovních lidí! 853. (LM.) T. 1. o sv. Jakubu [25. července] sjezd byl v Plzni; tu byl pan Lev, purkrabě pražský, a pan Jindřich z Gutten- štejna z Bavor, s kterýmžto žádný z pánův mluviti nechtěl, ani s jeho služebníky; a tak přivedli k tomu, že ty vězně propustil, kteréž měl na Flosperku, a jiným také prominuli, kteříž byli jme- nováni, a Příškovi, odpovědníku, zboží jeho navrátili. 854. (M.) Téhož času pilíř věže kostela hradského blíž příkopův vyhnán jest nad zemi a jinému grunt kopali. — It. krov věže týnské k domu kněžskému jest vyzdvižen před Velikou matkou boží [15. srpna] a krancle okolo krovu dělali. — It. toho času věži rourní u mlýnů staroměstských postavili při sv. Vavřinci [10. srpna]. 855. (LM.) Téhož času byl sjezd znamenitý v Praze na hradě a tu také byli i někteří páni nařčení, jako pan Ilburk Třebenický a Veitminar, i jiní z zemanův: všechněm odpustili a prominuli; než kdyby byli měští, jak koli mnoho by jich bylo, všecky by odsoudili na smrt. Tu také poselství oznamovali ti poslové, jenž byli k králi do Budína posláni, nejprv ustně a potom z listu čtli, aby nic neumenšili a nepřidávali. Mluvili nejprvé králi, co se *) Jiřík Jeptiška a Matěj Polák. (Pozn. vyd.) 276

Strana 277
tkne Moravy, Slez a Srbův neb Šesti měst, aby král pamatuje na své sliby a zápisy, těch zemí od koruny české neodtrhoval k Uhrům, ale při koruně české zanechal, připomínajíce králi, kterak JM. sobě oblíbivše mimo jiné krále a pány znamenité jeho sobě zvolili, hájili, statky i hrdly svými proti Matyášovi, uher- skému králi, mu pomoci činili nad jiné krále prvnější, do uherské koruny s velikými náklady uvedli atd. Co se pak Opavy dotýče, kdež i hejtman z Uher dán, aby zase k koruně české byla po- stoupena: nebo Čechům jest to velmi nesnesitedlné, by měli Uhří jí vládnouti, a nebude-li toho, že jí chtí mocí dosáhnouti, by pak měli přitom požiti kohokoli v okolí. It. kancelář česká aby byla u krále jako prvé, poněvadž král Matyáš uherský maje toliko titul český, ten slavně držal českou kanceláři: „a což pak VM., kterýž jste skutečným králem. A listové, kteříž koli vyšli z kan- celáře uherské a dáváni byli do jiných měst aneb komuž koliv, kteří příslušejí k koruně české, že o nich nic nedržíme, ale je mocně kazíme.“ It. o mocnosti věděti, ne o té, kteráž jest vo- jenská, ale aby s mocí jeli k tomu rokování: než do Uher nechtí jeti páni Čechové, ale kdekoli jinde, buďto do Moravy neb do Slez, tu chtí býti s mocí danou od koruny. Též také páni Uhří ať by s mocí od země vysláni byli, pro odtahy, ku pomoci sobě berouce, „že s tím nejsme posláni a nemáme té moci; to račte na nich dosáhnouti, ať víme, k čemu se máme míti.“ It. naposledy tímto zavřeli: „Jestliže pak VM. toto naše mluvení sobě málo váží a jako ušima zavřenýma pomíjí, tehdy opovědíce se VM. budeme rozpisovati po okolních zemích, kterak se nám od VM. děje, ne jako od krále křesťanského, ale od toho, kterýž se na své sliby a přirčení nerozpomíná; a že my také podlé toho ničímž povinni nejsme VKM. atd. Král dal na to také odpověd psanou v slovích mnohých po šestnácti dnech, nejprv ku pánům, rytířstvu a městům, před- kládaje, kterak od počátku kralování svého vždycky byl ten, kterýž o pokoj a řád pracoval a jak mnoho dobrého mnohým činil; a aby sobě toho nebrali, by mocí chtěli Opavy dobývati, „a tudy nás k zármutku i tesknosti přivesti, ale to raději před sebe vzíti, což by vám k dobrému sloužilo a ku pokojnému; neboť by se snadno zlé začalo, ale jaký by konec z toho přišel? Však vám pak to nic ke škodě není, že Opavu drží páni uherští, po- něvadž ji chovati chtí králi Ludvíkovi, kterýž jest pán váš i uherský; a že chceme se vložiti v to, abychom vás v dobrou vůli uvedli; a o moci, to chceme také na pány uherské podati, 277

Strana 278
poněvadž nyní o sv. Michalu [29. září] bude rákoš a potom za dvě neděle, kdež o práva a jiné věci spolu bývají duchovní i světští, potom vám dáme znáti čas a místo, kdy máte přijíti.“ Potom pak páni na to se radili, jak by měli králi na to zase odepsati. 856. (LM.) T. I. klenuli kostel u sv. Michala v Opatovicích na Novém městě. — It. víno zbírali o Všech svatých [1. listopadu] a druzí pak o sv. Martině [11. listopadu]. — T. I. o sv. Martině Jirka bakalář pohnal raddu novoměstskou, nechtěje jich ortele přijíti z kšaftu o statek sirotkův; bránila toho radda, že jest věc městská; odpovídati jim kázali v komorním soudu; vzali ho- jemství. — 857. (LM.) T. 1. byl sněm obojí strany den sv. Ondřeje [30. listo- padu]*) na jednání; v outerý [2. prosince] po sv. Ondřeji volené osoby sepsavše čtli v koleji veliké, aby se nedali utiskovati, aby o to s římskou stranou o suchých dnech postních mluvili, aby s nimi o to jednali; pakli by jednati nemohli, „aby nás z toho zápisu propustili, abychom my se opatřili, a my je chceme také propustiti; a žákovstvo aby nám pomocni byli, aby vedlé kom- paktát svěceni byli. Slíbili všickni stavové hrdly i statky se ne- opouštěti, jestliže by ta věc k místu nepřišla a víc je utiskovati chtěli. 858. (LM.) T. 1. v středu [17. prosince] po sv. Lucii byla obec staroměstská i novoměstská u veliké koleji, a ty věci zjednali: nejprvé, aby žádný s zbraní nechodil, a urozeným aby to bylo oznámeno, kteří jsou zde, aby povědíno bylo, aby i oni tak se zachovali. It. aby žádných her po domích nebylo, ani jinde, pod pokutou hospodáře, i těch, kdož hrají. It. nevěstky aby byly brány a trestány. It. o víních, aby uherská sem vezená nebyla dráže prodávána než po groši, a kdož by je měl načíti, aby napřed dvě neděle dal znáti pánům ouředníkům šestipanským, a teprv po dvou nedělích, bude-li takové a neopravované, má načato býti; moravská po pěti penězích malých mají šenkována býti; rakouská též. 859. (LM.) T. 1. v outerý [23. prosince] před Božím narozením pan Hasištejnský poslal raddy sadit Kadanským, a tu vzav jim pečet i klíče, podal jim nějakých artikulův nepříjemných, i ne- chtěl jim jich zase vrátiti. Potom páni regentové psali k němu i sadili jim raddu a položili jim stání o suchých dnech postních. I vyhrali Kadanští proti pánu svému; já stál sem s nimi. *) Sněm byl svolán na den 29. listopadu 1511. (Pozn. vyd.) 278

Strana 279
860. (KLM.) Léta páně 1512 v pátek [2. ledna] po Novém létě 1512 pan Zdeněk Lev, nejv. purkrabě pražský, a pan Jiří z Kolovrat a na Buštěhradě, nejv. sudí, majíce poručení listem od krále Vla- dislava k osazení ouřadu konšelského na obojím městě, přijeli na rathauz s mnohými jinými pány; a které osoby JMK. listem svým vlastní rukou podepsaným jmenoval, pan Lev je vyhla- šoval a přísahu jim dával. 861. (LM.) T. 1. ve čtvrtek [15. ledna] před sv. Priškou Hun- týřka nějaká musela nápravu činiti Kavanovi vedlé nálezu o čest. Potom též učiniti musil nějaký Polevka Dorotě, dceři Kroslíkově, a nejprv ho vsadili do sklepu, aby slul Polevka; a nazejtří kázali vzíti Jelito pro dluhy do druhého sklepu, aby slul Jelito. To jsou ty slovutné vazby novoměstské. 862. (LM.) T. 1. bratrstvo jakés nové zamyšleno jest a ti ve čtvrtek na sv. Vincencia [22. ledna] začali sobě také novou procesí v Tejnském kostele vnitř okolo sloupův a tu farář, kněz Jakub Uher, nesl monstrancí s tělem božím, začav literatům „homo quidam fecit etc.“ a každý z nich nesl svíci voskovou; a potom mše byla. A tak zamluvili se každý čtvrtek činiti a bra- trstvo držeti a sebe neopouštěti do smrti v ničemž, pokudž jich stává, na ten způsob zapsání mezi sebou učinivše. 863. (LM.) T. 1. umřel M. Michal z Stráže, kolegiát veliké koleje, a pochován u sv. Havla. — It. tehdáž dali volati na rynku staro- městském, aby žádný z městských nechodil s zbraní, a o stavu rytířském, aby toliko pachole za nimi meč neslo. — 864. (LM.) T. 1. o suchých dnech postních v středu [3. března] při sv. Václavě přenesení sjeli se páni zemští a zemané i z měst do Prahy k soudům. Potom v neděli [7. března] hned dáno znáti pánům, rytířstvu a městům po obědích, aby šli na rathauz staro- městský a tu rozmlouvali mezi sebou o náboženství; a římská strana také byli na Hradčanech v domu pana Rosenberského. 865. (LMO.) T. 1. v pondělí [8. března] po Přenesení sv. Václava ten den skoro celý bylo veliké povětří s kroupami a s sněhem; na druhý pak den k večeru bylo blýskaní a hřímání a hrom udeřil na věži bílou hradskou (O. jako je čistcem pobita), a uhasili oheň. A Bůhť sám ví, proč to učinil, aby přestrašil ty pány lstivé a ne- upřímné, ježto ukládají lsti proti věrným. Neb jest bylo čemu se diviti, že potom zase pršel sníh hustý s povětřím. 866. (LMO.) T. 1. o Svátosti, ježto se trefilo na sv. Jiří [23. dub- na], položen byl sněm na hradě pražském o mnohé různice, které byly v tom království; na kterémž sněmě na ničem gruntovně 279

Strana 280
nezůstali, neb sou se smluviti nemohli, zvláště s městy, kdež sou se ohlásily, že k právům stávati nechtí, poněvadž bez třetího hlasu jednají, „k čemu sme neradili, k tomu také nesvolujem a pomáhati nechcem“; a s tím odešli. A onino přesto zavřeli sněm. Potom v neděli den sv. Marka [25. dubna] páni, rytířstvo a města, jenž přijímají pod obojí způsobou, sešli se na rathauz staroměstský a tu na tom zůstali, aby nejprv srovnání učinili o víru, a potom co se jiných potřeb dotýče. Tu pak někteří, jako Libák*) prokurátor, kterýž byl s jinými hejtmany zavedl mnoho čistých Čechův v Bavořích, ten k tomu mluvil, aby předně věci zemské tohoto království narovnány byly a potom o víru aby se jednalo; ale nestalo se tak. Pak opět v pondělí [26. dubna po sv. Marku sešli se na hrad páni přijímající pod obojí způsobou a tu kusy a svolení s obou stran vypsaná z desk zemských čtli, že strana strany nemá hindrovati a kněží, kdež vyhnáni, aby zase byli na svých místech; a takové svolení hned po bouřce pražské několikero bylo, avšak toho se nic nestalo, nýbrž předce netoliko ve vsech, ale i v městečkách pod pány římské strany byl nátisk. Potom též svolení před pány římské strany počali čísti: ale p. Albrecht Rendl nedal čísti, aby o věci minulé království čes- kého rozjímali; a tak ztrávili několiko dní darmo. Až potom v outerý den sv. Gotharta biskupa [4. května]**) čtli jakés artikule, k čemu páni a rytířstvo svolili; pak nevím, všickni-li, neb se jich bylo mnoho rozjelo, i z měst; a tu tak bystře čteno bylo, co by rohoži pletli. A potom se rozjeli a Pražané vždy trvali až do 23 hodin [18.15 hod.] čekajíce, bude-li jaká zmínka o svobodách zemských; ba žádná; i učinili ohlášení skrze perkmistra Zigu, že „k čemu sme neradili, k tomu pomáhati nebudem, a ku půhonům státi nechcem“; a s tím šli dolův. 867. (LMO.) Téhož dne při tom sněmu odsoudili páni zemští dva bratry Chlevce stavu rytířského, aby na kůl vstrčeni byli, že sou mordovali po silnicích; a z jedné ženy těhotné vykuchali dítě a z toho dítěte vykuchali srdéčko před mateří; a Kundrat, otčím jejich, stál jim na hrdla. Tu jeden brzo umřel, a druhý byl živ ten den a mluvil; nebo kůl vynikl mu mezi plecemi a kat z něho dvakrát kůl vynímal, a když po třetí do něho kůl bil, on katu pravil, že zle jde ten kůl do něho; a tak jsa vyzdvižen (a tu lidu mnoho stálo, dívajíce se na něho až do večera), tu prosil pro Bůh, *) Matyáš Libák z Radovesic. (Pozn. vyd.) **) V roce 1512 připadla památka sv. Gotharda na středu, nikoliv úterý. (Pozn. vyd.) 280

Strana 281
pro matku boží, pro všecky svaté, aby se někdo nad ním slitoval a ty provazy na rukou jemu pořezali, že on sobě sám pomůže; ale nesměl toho žádný učiniti, boje se trestání. Než v noci zlámal se s ním ten kůl u samého zadku a on s ním šel s Pohořelce až na Hradčany a ležel v hnoji v domu, jenž slul Tandorfarův, podlé sv. Benedikta, a tu žádal zprávu učiniti, jakož pak mu kněz dán byl, kterýž jemu svátostí posloužil, a tu teprv umřel; a pochován jest u sv. Benedikta na Hradčanech. 868. (LM.) T. 1. v pátek [4. června] o suchých dnech letničních vyhlašovali půhony. Tu žádný z měst neohlásil se; a to počátek nových různic a nevolí. Pan Pernštejnský, pan Rosenberský, Ladslav, kancléř z rodu Konopišťského, ti také nepřijeli do Prahy; a jiní panu Rosenberskému pálili vsi, a co mohli zlého, činili a on některé z těch žhářů zlapal a zutrácel rozličnými smrtmi. 869. (LM.) T. 1. ve čtvrtek [17. června] po Božím těle vyvedli z Starého města nějakého krčmáře za bránu k šibenici, aby ho na kůl vstrčili, a když měl trpěti, odvolal všecky, kteréž prvé nařekl, a co pravil, že lhal. Tu zase dolů veden do Starého města a přišed k stínadlům u božích muk žádal, aby ho sťali, a oni s ním předse šli do rathauzu a znovu ho mučili. Tu zase přiznal se ke všemu, i vedli ho opět zase a vstrčen na kůl. 870. (LM.) Téhož léta v pondělí [2. srpna] po sv. Petru v oko- vách umřel pan Zdeněk z rodu Malovcův na Vintenberce, písař desk zemských. Byl milovník a obhájce pravdy boží. — T. 1. kle- nuli kostel u sv. Mikuláše na Malé Straně prostředek. — T. 1. v pátek [16. července] po Rozeslání sv. apoštolů zhořelo v Be- rouně 40 domův od pekaře. — T. 1. byla suchota veliká v létě. — T. 1. v středu [11. srpna] po sv. Vavřinci počali dělati kuchyně na placu kurním u sv. Linharta. 871. (LM.) T. 1. v outerý po sv. Bartoloměji (31. srpna) Rendl z Aušavy, maje list mocný od krále, pohání purkmistra a kon- šelův a raddy, starších i vší obce Starého města pražského, aby se panem Sigmundem perkmistrem ujistili a na den sv. Jeronyma [30. září] na soudu zemském před pány ho postavili, protože jest mluvil proti právům vší země i proti králi etc. Pokládá sobě po- kuty sto tisíc kop gr. č. It. druhý půhon z toho, že sou navodili obec, aby ku půhonům nestávali a k tomu je vedli proti závazku, kterýž sou učinili králi i vší zemi; a to sobě král pokládá pokuty též sto tisíc kop gr. č. It. třetí půhon, že sou se s městy puntovali a je k tomu přivedli, že pečeti své na to posílali, aby se v tom ne- 281

Strana 282
opouštěli; pokuty také sobě pokládá sto tisíc kop gr. č. Vzal by rád i polovici. 872. (O.) T. 1. den sv. Jiljí [1. září] vyjelo drahně pánův, ry- tířstva a Pražan do Uher k králi o srovnání víry, aby měli arci- biskupa; a tam byli až po sv. Václavě [28. září], tak že soudu o tom času nebylo. 873. (LM.) T. 1. den sv. Jana stětí [29. srpna] vyjeli z Starého města k králi do Budína Holec, konšel od sv. Martina, a Ziga perkmistr, z Nového města Matouš, písař městský, a jeden konšel, Mikuláš pernikář, i z jiných měst královských, protože král psal přísně, že Pražané se všemi městy ohlásili se k půhonům novým a neobyčejným nestávati, než toliko k těm, co předkové jich zapsali se. Ale sú byli obžalováni od Rendlíka a od jeho var- téřův, Žďárského a Pecingara. Když pak do Budína přijeli, něko- liko dní tam byli, než přišli před krále; a když předeň přišli, ne- chtěl jim ruky podati, ani kterému z měst; ale někteří z pánův mluvili k králi, aby toho neráčil činiti, že by potom z toho nic dobrého nepošlo; a potom k tomu přiveden, že ruky podával. To vše Rendl šikoval s svými podpažníky; však nepřestal na tom, pracoval o to také, aby byli zjímáni, ale nestalo se po jeho pošetilé hlavě. AM. Martin z Slovan s knězem Jakubem*), farářem od Matky boží před Tejnem, byvše také vysláni do Budína s těmito, i šli tam do kostela Matky boží a tu jim kázali ven z něho. Co pak tu bylo z našich některých dobrých lidí, jako pan Černín**), purkrabě v Hradci Králové, šel k králi a mluvil: „Milo- stivý králi, jestliže neráčíte toho litovati, že naše přátely a sou- sedy z kostela vypovídaji, že my také přijedouc domův tak jim učiníme.“ I povolav král faráře toho kostela, domlouval mu přísně; a on pravil, že o to nic neví, než jiný kněz. Ale to bylo od některých hradských kněží, kteří toho času také tam byli, jako administrátor Žakonis a Strahovský opat. Když pak mluvil Ziga perkmistr před králem, očišťuje se, že „kdo jest co mluvil tajně, ten ať také mluví zjevně vůči, že chcem jemu odpovídati, po- něvadž sme nic proti VKM. nepůsobili, ale já i jiní vždy sem se k dobrému království tohoto přimlouval, jsa v ouřadě i krom toho etc.“ Když se pak domů navracovati měli, ctěni byli od biskupa pětikostelského i od jiných; o čemž sami vypravovali, jsouce na cestě, kterak jim po městech moravských dávali pocty, *) Jakub z Uher. (Pozn. vyd.) **) Bohuněk Černín z Černína. (Pozn. vyd.) 282

Strana 283
i u Vídni, když zase jeli, ač obávali se Janovského*), ale král dal jim sto Rácův, aby je provodili. A přijevše domův v sobotu [2. října] po sv. Václavu, potom v pondělí na Starém městě pánům všech tří měst poselství činili a zvláště o arcibiskupa, že o to má sněm položen býti, a konečnou odpověd o to mají dáti beze všech průtahův, pakli by nedali, že král, jsa pán dědičný, chce sám dáti arcibiskupa etc. To du- chovní oznamovali. Potom poslové od nás přinesli psané odpo- vědi pod pečetí, a král nechal při sobě přípisu v tento rozum: že král ještě tuto milost činí, že chce k tomu na svém místě poslati s mocí, chtějí-li to napraviti, kdež se s městy pečetili; pakli by nechtěli, že by s nimi soudem chtěl rozeznán býti. Ku půhonům také aby stávali, poněvadž sou o to králem vzali konec a zapsali se; chtějí-li pak oč s pány a s rytířstvem rokovati, proti králi JM. to není. 874. (LM.) Divný boží skutek, že po sv. Havle [16. října] trhali růži červenou vlaskou pod Vyšehradem a věnce z ní dělali co o Božím těle, též jahody smečky trhali a jedli, při tom čase i višně po druhé kvetly, jabloně i jiné dříví, víno též po druhé kvetlo po vinnicích a zvláště na Šárce, kdež kroupy zbily. A tak bylo teplo utěšené a neslýchané až do sv. Mikuláše [6. prosince]. 875. (LM.) T. 1. v pátek [29. října] po sv. Šimonu a Judě vy- vedli z Starého města dva, jednoho Smekbidlo, kterýžto byl učinil šarvátku na Malé Straně, biv se s Uhry, a ten oběšen, a dru- hého na kůl dali, protože mordoval s jinými po Špitálsku a metal do řeky. — Také toho léta byl povstal nějaký hadač v Mezině ve vsi u Berouna a dosti mu lež pomohla, neb žádnému nic ne- pověděl a v některých domích pravil o pokladech, a lhal. — 876. (LM.) T. 1. ve čtvrtek den sv. panny Kateříny [25. listo- padu] sněm byl na pražském hradě stavův panského, rytířského a městského; kdež Pražané a jiná města zasadili se k žádným půhonům nestávati než k těm, k kterýmž předkové jejich svolili, jako s dědin svobodných, s čeledi zběhlé neb s lidí zběhlých. Kdež pak někteří z městských poháněli se z ledačehos na hrad: i chtěli páni a rytířstvo na všecken stav městský tu kuklu vstr- čiti pravíce, že „ste se zapsali ctí a věrou právo obhajovati,“ ale nemohli toho dskami dokázati. Tu pak sobě řečí podávali s obojí strany; páni s zemany jakýmis chytrými a vymyšlenými řečemi šli proti městům a Pražané i jiná města prostým a upřímným *) Heřman z Janovic. (Pozn. vyd.) 283

Strana 284
během zase odpírali, až na to přišlo, že voleni byli z stavu pan- ského a rytířského s jedné strany a z městského s druhé strany, mohli-li by se kterak smluviti. Tu mnohé nesnáze majíce mezi sebou, nic jistého k místu a konci nepřivedli, než opět k budou- címu sněmu odložili. A tu také Vratislav Beřkovec*), písař nej- vyšší desk zemských, maje poručenství od krále, mluvil o arci- biskupu, kterak král často napomínán býval, aby ho brzy způ- sobil, a on připověděl, že chce tomu dosti učiniti za svého života; „pakli byšte k tomu nechtěli svoliti, že král, svobodný jsa, svo- body své užiti chce a dáti ho, chtějte neb nechtějte; pakli ani k tomu nepřistoupíte, již král Ludvík, syn náš, nebude zavázán ho zjednati.“ A ač ty řeči byly ozdobné a mnohé, však v tento rozum páni jemu odpověděli, že toho nyní jednati nebudou, poněvadž jiné věci pilnější před rukama jsou. V tom pak přijel Rendl od krále s poselstvím, kterak na místě JM. pohání Pražanů ze dvou set tisíc kop gr. č., jestliže perkmistra Zigy nepostaví, a že jsou cti i statku odsouzeni. Toť jízda Rendlova; neb mu se z toho dostati mělo dvadcet tisíc, kdyby toho byl dovedl, oč usiloval. — Tu opět mluvili o berni, aby města dávali s pytle 1 gr. bílý, a to do tří let, že tím chtí dluhy královské platiti, jichž bylo přes dvakrát sto tisícův.**) Ale zemané k tomu nechtěli svoliti; a Rendl mluvil k některým: „Nechcete tomu rozuměti, že by se to vám i mně dobře hodilo.“ Města se tím bránili, „že máme od krále kvitancí, že ani my ani budoucí králové čeští na věčné časy nemají žádati takových berní od nás a od našich věrných.“ Ne- šlechetná chytrost, že kdyby k tomu byli přistoupili města česká, po třech létech a osmnácti nedělích již by musili dávati věčně, jako u Vratislavi, a ta kvitancí byla by v nic obrácena. — Sněm trval za osm dní. — 877. (LM.) T. 1. v třetí neděli adventní [12. prosince] před sv. Lucií vyjeli Pražané, z obojího města dva z konšelův, Jan Hlavsa a Jiřík Hrdina, dva z obecních, Daniel Rauš a bakalář od Bílého lva, a z novoměstských pánův Jan Rozvoda, Bohuslav kožišník a j. do Kladska na sněm; nebo tam byli z pánův pan Lev, pur- krabě pražský, moravští páni někteří, z Slez knížata a z Šesti měst byli také tam města. Tu způsobili o ty odpovědníky, aby jim nikdy místa nedávali, pakli by na který zámek sjeli, aby ho dobývali a ty jisté trestali; aby jedni druhým nepřekáželi, ale raději aby jim pomohli, jako takto, kdyby se po kterých do Slez *) Radoslav Beřkovec ze Šebířova. (Pozn. vyd.) **) M .... dva tisíce tisícův a více... 284

Strana 285
aneb z Moravy do Čech hnali, aby jim nepřekáželi; a v tom do 15 let aby stáli s Slezáky, a s Moravany do 20 let; a na to spis pod pečetí každé země aby měli z Čech do Slez a do Moravy, a zase z Slez a z Moravy do Čech. Pražané také žádali, aby měli jeden spis, a písař zemský nechtěl dáti, vymlouvaje se, že písaři nemohou postačiti. Chodili o to ku panu Lvovi; pan Lev rozká- zal, aby dali; a Pražané dali svého písaře, který by vypsal, a ne- chtěli dopustiti. Oznámili to opět panu Lvovi, že „když toho nemůžem míti, nechť jest z ničehož nic.“ A pak teprv dali jim ten výpis. A byli by pečetili spis, ale pan Lev neměl s sebou zemské pečeti, než má to konáno býti. Tu také smluveni Vrati- slavští s knížetem Bartolomějem, co jim škody učinil, aby to bylo prominuto. 878. (M.) Léta božího 1513 den sv. Vincencia [22. ledna] umřel 1513 mistr Václav Pacovský, rektor universitatis, kolegiát veliké ko- leje, kterýžto ve čtvrtek [20. ledna] před tím byl v Tejně na pro- cesí. Pochován na zejtří v neděli devítník [23. ledna] o nešpořích u sv. Havla v kostele. 879. (LM.) V první středu v postě den sv. Juliany [16. února] vyvedli jednoho Žida z jich města na břeh a tam jemu kat jazyk uřezal a oči vyloupil, protože jiného žida nožem ubodl v svádě, a on od toho umřel. 880. (LM.) V středu [23. února] před sv. Matějem administrátor M. Pavel a jiní farářové pražští uhodili s kapitolou pražskou o kompaktáta; a pánům některým to se nelíbilo, Trčkovi, Čer- nínovi a jiným pravíce, že bez jich povolení to učinili; a než by tomu povolili, minulo by ještě několik let, aby déle užívali pan- ství duchovního. Jest to s podivením, že co se dotýče víry, tu se přiznávají k městům páni a rytířstvo, a to ti, kteří jsou pod obojí; co se pak dotýče práv a svobod městských, obojí páni i s zemany spuntovali se proti městům; a ta nesnáze trvá od několika let a Bůh ví, kdy tomu bude konec. 881. (LM.) T. 1. v pátek [25. února] po sv. Matěji vyjeli z Prahy do Uher k králi administrátor M. Pavel a farář litoměřický, kněz Matěj, kněz Jan Búchal od sv. Jindřicha a Jakub, písař radní z Starého města, bakalář. 882. (M.) T. 1. v pondělí [7. března] po sv. Václavě přenesení vyvedli tři, Čečelického zemana s jinými dvěma, kteří spálili ves Staroměstským řečenou Sazeny, a sťali je před Hradčany. 883. (LM.) T. 1. v postě o suchých dnech [16.—19. února] byl sjezd pánův a zeman a měst českých královských o ty nesnáze, 285

Strana 286
kteréž mezi sebou měli; jedni proti druhým podávali artikulův psaných, páni na města a města jim tolikéž a k témuž rozumu odpovídaly. A tak bezmála za dvě neděle mezi sebou se třeli, až se i v tom rozjeli. Potom někteří z pánův jeli k králi do Budína, jako Bernart, starý minemejstr, a kancléř Ladslav Bechynský. Pak král brzy potom uložil sněm hlavní ten outerý [19. dubna) před sv. Jiřím. A ten byl velmi roztržitý; nebo někteří hlas pus- tili, že by ho král poodložil až k sv. Duchu [15. května]. Ale proto byl předse držán, ač bylo málo zemanův a erbovních lidí; a pobyvše v Praze deset dní, rozjeli se nic nezjednavše. 884. (LM.) T. 1. v tu neděli [17. dubna] po sv. Tiburcí v noci zabili a potom utopili v řece měštěnína staroměstského Fictum (M. Ficek) řečeného a to návodem jeho sladovníka, jemuž on byl přítel krevní, a ještě na očistu ten jistý sladovník byl svázán od těch, kteříž mu toho dopomáhali. A tak se to tajilo až do sv. Jiří [23. dubna]; tu byl jat a pravil, že ho vzali jiní na Řepín. I vystrojili tam pěší i jízdné na vozích a ti, přijevše tam, nic toho neshledali a tak se vrátili, kromě že otce toho sladovníka uručili pod 50 kop gr. na postavení. Potom v sobotu na sv. Jiří [23. dubna] páni kázali před sebe přivesti toho jistého sladovníka a tu jemu domlouvali, proč jim tak lháti směl, a po té kázali ho vésti do mučírny, a tu teprv pověděl, že je chce dovesti, kde jest utopen. I stalo se tak, že s ním šel písař krevní a biřic až za sv. Kříž, a tu teprv vytáhli ho z vody a nesli ho domů a tu pochován; a toho sladovníka přivedli nad něho, i vylila se ještě z něho krev. Potom v pátek [29. dubna] před sv. Filipem smýkali ho koněm až k šibenici a tam ho na kůl vstrčili; a on také o Židu seznal se, že ho zabil v sladovně u Fictuma a uvrhl do řeky. 885. (LM.) T. 1. v pondělí [9. května] po sv. Stanislavu byla všecka obec staroměstská na rathauze; a tu pan Jan Hlavsa oznamoval, jaké třenice měli se pány a s rytířstvem v suché dni postní o práva, že páni a rytířstvo nejvíce na tom stáli, co se dotýče cti souzení, ten artikul vymísili a nechali ho na straně, pravíce, že tak snáze se o jiné srovnají; a hned vzali jiný, co se dotýče zbití, kdyby který měštěnín urazil kterého dobrého člo- věka, kde by měl býti souzen? Páni pravili, že před zemským soudem, a města tomu odepřely, že na rathauze, poněvadž ten jistý měštěnín příleží k městskému právu; a tak byl-li jest o čest těžký artikul souditi, tento tak těžký jest; i nechali tak opět do jiného sjezdu. Byla také zmínka, kterak od pánův zemských některých slyšeli, že by někteří z Pražan tajné cedule dodali 286

Strana 287
k některému pánu, že chtí k právům stávati a že jich jest veliký počet, kteří nesvolovali k tomu, aby nestávali. Na to mluvili páni konšelé, aby po čtvrtech jmenováni byli sousedé všickni a každý aby se přiznal, že svolil, a to hlasitě; nebo některým nevelmi sladce šlo z ust, ale proto se oznámili. A kterých tu nebylo, ty napsali, a potom je obsílali a vytazovali. It. naposledy mluvil pan Hlavsa, že pan Lev má list královský a svědčí toliko k star- ším obecním a vší obci; i poslal jej potom do obce. Pak že ne- svědčil k konšelům, i chtěli vyjíti ven: ale perkmistr Ziga mluvil k konšelům, aby nikam neodcházeli, poněvadž jsou jedno s obcí, aby jej také slyšeli. I byl v tento rozum, kterak by král velmi rád tomu byl, aby Staré město rostlo a bohatlo; „a kterak konšelé vaši mají důchody obecní a městské v rukou svých a užívají jich a tak nemohou žádných peněz míti k obecnému dobrému.“ Při tom také druhý list přinesli od pana Lva, kterak mluvil k kon- šelům, když s ním jednali o zatykač, že v Velvařích zatkli pana Řepnici*) z Litoměřic. Pak bylo mnoho řečí s obou stran. Tu se svolili, aby na psaní královské zase odepsáno bylo pod velikou pečetí a posláno k králi po svém poslu bez meškání a panu Lvovi aby také odepsáno bylo. 886. (M.) T. 1. v středu [11. května] před sv. Duchem slili Bartoš a Petr zvonař Staroměstským mozdíř na znamení lvovém v 15 hodin [10.30 hod.] za purkmistrovství Víta doktora. V sobotu [14. května] u vigilii sv. Ducha byla mlha hustá nad hradem. — V outerý v noci sehnali lidi hradské, i nosili kamení na parkany i na bašty a děla směřovali k městu a jinam proti Praze, bojíce se Pražan, by netáhli k hradu. — 887. (LM.) T. 1. v neděli [29. května] po Božím těle po obědích v Jihlavi, když dělajíce nějakou hru, lidé na divadla se shro- máždili, zhořelo v městě 60 domův a v předměstí 30 domův a 12 lidí; a co vynesli ven buď klenoty, peníze nebo šatstvo, to vše zhořelo. A vyšel oheň z kláštera, že páni mniši měli také veselí a pekli sobě nějaké družbance, a skrze nedbanlivost kuchaře, ukropiv vody do másla, oheň vzhůru vyskočil a zňal se ... 888. (LM.) V pondělí [30. května] po Božím těle vystřelovali v Praze za Zlechovem z nového mozdíře k pustému hradu. Prv- ním vystřelením koule celá ostala, ale druhým i třetím koule se ztrhaly a mozdíř se také trhl na prachovni. 889. (O.) T. 1. Pražané a jiná města volili sobě kněze Bartolo- *) Václav Řepnice z Repnic. (Pozn. vyd.) 287

Strana 288
měje a s ním smluvili, aby je řídil a zpravoval proti každému, kdo by jich nenechal; a to má mezi nimi trvati za 10 let a za to mu se podvolili Pražané a jiná města dáti deset tisíc, každý rok po tisíci. A od času stával jest s nimi při sněmích, i před králem jich věci řídil. 890. (LM.) T. 1. v pondělí [11. července] před sv. Marketou byla obec všecka staroměstská na svém rathauzu, a novoměstská též na svém. Tu pan Jan Hlavsa opakoval ty řeči v prvnějších schůzech mluvené; také čtena tu odpověd pánův a zemanův, že na svém stojí a z toho nechtí nikam ustoupiti. It. mluvil pan Hlavsa, kterak mají veliké práce, že nemohou ke všemu dostih- nouti a soudy držeti aneb rozjímati potřeby tohoto času; zdálo-li by se, aby byly osoby jisté jmenovány z pánův, starších i z obec- ních. A když měl dáti odpověd pan Ziga perkmistr, řekl, že se to všechněm dobře líbí. I podali toho na pány, aby oni předkem jmenovali, a páni dali zase na starší; a perkmistr jmenoval od starších pana Hlavsu, pana Martina Holce od sv. Martina, to z konšelův; pak pan Hlavsa jmenoval z starších perkmistra a Daniele Rauše a z obecních Václava Šlechtu, starého rychtáře, a Václava Nohu postřihače. Potom dále mluvil pan Hlavsa, kterak jest to s podivením, co se jest dálo v malém počtu, kudy jest to na jevo vyšlo, co se dotýče knížete Bartoloměje; a pak že se tak stalo, k jistotě dokonalé nemůžem přijíti, než toliko z do- mnění a to na toho, kdož se nechtěl podlé jiných sousedův při- znati, že chce podlé nich státi, jako Jan Krajsa erbovní, a kdo jeho zpravil. Tu se ohlásil Ješek, konšel Zakramský, kterak by se ta řeč na něho chýlila a to z toho, že s Krajsou má tovaryšství, vymlouvaje se z toho, že ačkoli bývá u něho, ale co se dotýče raddy, že tu tají a nepronáší. K tomu pan Ziga perkmistr pověděl: „Milý pane Jene, třeba-li bylo tobě též řeči nepotřebné, poněvadž se žádný nejmenuje? Všaks pak v tom počtu nebyl, kterakž by mohl věděti, co by měl panu Krajsovi povědíti?“ Na tom ten jistý konšel nepřestal dokládaje, že „já nemám lepšího přítele žádného ani krevního jako Krajsu, nebo mne zakládá v mé živnosti, ale proto jemu toho nic nepronáším.“ K tomu perkmistr tak odpo- věděl: „Pane Jene, tak pravíme, že to nám jest s podezřením, kdož koli s nepřítelem naším obcuje, že jest takový jako i on, a chcem ho za takového míti.“ Dále navrhl toho perkmistr přede všemi, aby bylo posláno ku panu Lvovi, purkrabí pražskému, „proč se hradí před námi, koho se bojí, proč nám neoznámí toho? Však bychom mu dali lidí dosti k osazení hradu.“ Tu sou jmeno- 288

Strana 289
váni jistí z konšelův, z starších i z obecních. Potom mluvil pan Hlavsa: „Milí páni obecní všickni, nemeškejme vyslati ku pánům novoměstským a k obci, poněvadž jsou také pospolu, a to bez meškání, ať se jim to vše poví, co se u nás jedná a působí; a vy všickni páni milí, neračte se rozcházeti, až se zase navrátí vy- slaní.“ Tu pak opět jmenovány osoby jisté z konšelův, z starších i z obecních; i šli sou a byli tam na dvě hodiny i více. Novoměští páni rádi je viděli, krom Hůlky řezníka, Hájka, Gzele a dvou ko- želuhův a jiných, kterých bylo všech čtyrmecítma. Pan perk- mistr mluvil, vzdav jim pozdravení od p. purkmistra, toho času Marvana řezníka, od pánův starších i obecních všech, a opakoval všecky řeči, kteréž byly mluveny v Starém městě na rathauze. K tomu ke všemu všickni přistoupili, a to se jim dobře slíbilo, i to aby také zvěděli na svých sousedích všechněch, kdo chce s kým býti; nebo až do té chvíle toho nečinili. Mezi tím také čtli list páně Lvův, kterýž byl poslal toliko vší obci novoměstské, kterýž i poslové staroměští slyšeli, v tento rozum, aby se rozpo- menuli na svého krále pána a na své přísahy, aby s žádným se nepuntovali; „ač král s některými pány zemskými před léty byl v zápisu s vámi, ale seznav budoucí zlé, co by mělo přijíti na po- tomní časy, ráčil vyslati dva biskupy z Uher do koruny české, kteříž ten zápis zrušili“; a mnoho jiného bylo psáno v tom listu, nebo na celém archu s jedné strany a potom do polovice. Ten list byl čten nejprvé před obcí, potom pak i před posly staro- městskými. Pan perkmistr Ziga k tomu psaní tak odpověděl, „že pan Lev ráčil psáti VM., dotýkaje toho zápisu prvnějšího, jako by byl proti JM; račte tomu rozuměti, že jest JM. ráčil tak učiniti, jakž byl zpraven od pánův: ale nebyl jest proti JM., jako i tento.“ Tu pak Hůlka řezník i s jinými svrchu jmenovanými vyšel ven z rathauzu svévolně a z pychu; pro kteréž purkmistr a páni kázali poslati, aby se zas navrátili a oni tak odpověděli, že „jdem do lázně,“ i šli do šlachtaty a odtud hned k panu Lvovi. Ale poslové staroměští vrátivše se, ty všecky věci oznámili, co sou mluvili a zjednali, aby též všecko bylo jednáno jako v Sta- rém městě, i o osobách v témž počtu. Také pan Hlavsa pověděl, že kníže Bartoloměj má dnes přijeti do Prahy, jakož se tak stalo, na konečné jednání s těmi svrchu jmenovanými a to mocně; nebo svolila všecka obec staroměstská dáti list mocný pod pečetí veli- kou, též i novoměstská. Mluvil i toto pan Hlavsa: „Poněvadž to na jevo vyšlo, co se dotýče knížete Bartoloměje, abyšte ráčili znáti, že kníže tak ráčil povědíti, co byšte měli naložiti pět tisíc, Dílo Františka Palackého II. — 19. 289

Strana 290
já chci zpraviti tisícem, a co sto kop, já jednou kopou.“ Hůlka pak s některými hned šel ku panu Lvovi a zpravil ho všeho, co v obci bylo působeno, a kterak psaní jeho sobě nevážili a někteří se jemu posmívali, Staroměští pak kterak sou jemu rozum dá- vali, a jmenoval ze jména, a kterak společně chtí obojí osoby některé vyberouc k němu vyslati, o to hrazení a dílo plotův, aby ho nechali. A pan Lev uslyšev to, kázal hned zapřéci a jel spěšně s hradu. Potom pak obeslali sedláky, aby jimi osadili hrad, ka- mení, proutí kázali na spěch voziti. Pak někteří z Prahy pověděli na hrad ve čtvrtek, kterak Pra- žané obojí obsílají se a chystají se té noci v pátek k hradu jíti; a kancléř s Bernartem, starým minemejstrem, ponocovali až do pěti hodin [1 hod.] čekajíce hostí, a nastrojili všelikou střelbu z hakovnic, z tarasnic, z ručnic, z srubnic, i z děla frankštejnského, po parkaních, baštách, věžích a kdež koli bylo způsobeno; i ka- mení, kteréž přivezli, to kněží, žáci, ženy roznášeli, kam jim bylo ukázáno. — It. kníže Bartoloměj v pátek přišel na rathauz staro- městský mezi konšely oboje a tu s nimi na místo uhodil a nazejtří ráno pryč odjel. — 891. (LM.) T. 1. od sv. Markéty [13. července] až k Matce boží semenné [8. září] osazovali hrad pražský regentové proti Praža- nům na důchody královské beze vší potřeby, aby měli výmluvu, že není divu, odkud dluhové rostou vždy víc a více, a také aby ustrašili Pražany. Ale malý strach šel z nich na Pražany, nebo sami se více báli. 892. (M.) T. 1. ve čtvrtek [28. července] před sv. Martou kníže Bartoloměj přijel do Prahy v 70 koních a města královská také se sjely. — A ten den Bartoš, novoměstský měštěnín zvonař, s Petrem puškářem slili mozdíř Staroměstským z prvnějšího, kterýž se napukl střílením, za purkmistrovství Martina Holce od sv. Martina. — 893. (LM.) T. 1. v sobotu [30. července] po sv. Martě umřel Mikuláš, apatekář královský od Lilium, a nesli ho na hrad pražský a naši kněží pro peníze provodili ho až na Malou Stranu, ač jest pak i dobrý déšť pršal; a v zámku holomci stáli s ručnicemi v bráně, majíce knoty rozpálené, jako by chtěli stříleti. Ten Mi- kuláš byl Polák: u Veliký pátek přijímal u své fary pod obojí způsobou a na velikú noc na hradě pod jednou. 894. (M.) V outerý [2. srpna] před Nalezením sv. Štěpána kníže zase jel z Prahy v hodin 13 [8.30 hod.]. — Potom v pondělí [8. srpna] před sv. Vavřincem vystřelovali z toho nového mozdíře 290

Strana 291
za Zlechovem třikrát a to bez škody kulí i mozdíře. — Potom na- zejtří zhořelo v Mělníku kus předměstí až k Labské bráně. — 895. (LMO.) T. 1. Sigmund Hůlka, Matouš Pleška, Jan Hájek, Havel Šimuně, řezníci a měšťané Nového města, byli sou odešli od statkův svých s hněvem, nechtějíc k knězi Bartoloměji přivoliti, a k soudům na hradě aby stávali. Páni a obec téhož města chtěli je kázati trestati; i ušli na hrad a potom při sv. Martině [11. listo- padu] jeli do Uher podlé pana Lva ku králi JM. žalujíc na Novo- městské; a tu jim rozkázáno králem JM., aby se k statkům svým vrátili, a glejt jim od krále dán. I vrátili se do Prahy ten čtvrtek [22. prosince] po sv. Tomáši a žádný jim nesměl nic říci, až se páni z Uher, kteříž byli z obce vysláni, vrátili. Potom jim opět kázali pryč, chtějí-li svému dobrému; i byli sou na hradě praž- ském a nesměli v Praze býti, ač sou glejt měli od krále.*) 896. (LM.) T. I. po Veliké matce boží [15. srpna] pan Lev jel do Kolína k sněmu, kterýž měl držán býti na sv. Bartoloměje [24. srpna]. It. v středu kníže Bartoloměj přijel do Prahy ve tři hodiny [22 hod.] od krále z Budína s dobrými novinami, a v pátek hned na rathauze staroměstském zdíl poselství královské před konšely i staršími obojími. It. páni mezeřičtí v sobotu na neděli na staroměstský rathauz k druhé hodině [21 hod.] přijeli; po obědích sešli se spolu a rozjímali vespolek. It. když byl držán sněm kolínský pány a rytířstvem, ne všemi, ale toliko z krajův zname- nitějšími, v středu na sv. Bartoloměje [24. srpna], ten den obehnali Skály zámek knížeti Bartoloměji Slezáci z návodu pana Lva, purkrabi pražského, s jinými lstivými zprávci, aby jim nebylo přičteno za počátek, a tudy chtíce chytrostí lstivou podtrhnouti kníže, jestliže by neměl pomoci. Ale Staroměští s ji- nými městy poslali do Kolína a psali pánům a rytířstvu, aby tu věc opatřili, nežli by dále přijíti mělo, že cizozemci vtrhli do země proti právu a řádu; pakli by toho nechtěli učiniti, že by toho trpěti nemohli, ale bez meškání táhnouti na nepřátely. Toho psaní páni a jiní nevelmi ochotně přijali a velmi roztržiti byli mezi sebou, i odepsali cos tak chalabala. Potom někdo pověděl, že Pražané táhnou s velikou silou a kazí všecko pole; a to slyšíce páni a jiní naspěch táhli z Kolína s celou hlavou jeden přes dru- *) LM. Potom Hájek zase přijat brzo, odstoupiv od nich, učiniv po- koru s pláčem, když obec byla na rathauze, a odpuštění má, neb jakž rozkázal pan Mikuláš pernikář, tak muselo býti; Matouš Pleška byl na hradě, až umřel, a Šimuně byl holomkem na hradě, a potom mu též od- puštěno, i dělal zase řemeslo řeznické. 291

Strana 292
hého, ba nezaplativše ani za stravu v hospodách, a někteří do Hory šli pro koně, a tak se všickni rozprchli tu sobotu na sv. Rufa [27. srpna]. A pan Lev s Buštěveským*) jeli sem i tam cestou i ne- cestou a v neděli nazejtří [28. srpna], nesmějíce skrze Prahu, i jeli okolo na Libeň přes Vltavu u Holešovic přes brod a jeli přes Brusku; a kdež pak byl ráno den jasný a tichý, při jich pří- jezdu veliké povětří se strhlo s mračny až do noci na pondělí, jako by se čerti radovali, že ti páni takový pokoj způsobili na tom sněmu v Kolíně. Pražané také králi psali list o tom obehnání Skal. 897. (LMO.) T. I. Pražané Starého i Nového města každý na rynku svém čtyry sloupy vkopali a do nich čtyry korouhve po- stavili a obeslali sousedy, když by jim znáti dali neb na rathauze zvonili, aby každý z své čtvrti šli k své korouhvi. Na Novém městě ukazovali se u korouhví; než na Starém městě sou nebyli než v zbroji leckdes po domích. I pravili, že chtí Skal pomoci knězi Bartoloměji retovati, neb kníže lehnické a Slezáci byli je oblehli, protože z nich knížete Bartoloměje služebníci škodu či- nili, pálíc a berouc Vratislavským a jich pomocníkům. I zase odtrhli, a oni také nechali tak.**) 898. (LM.) V pondělí den stětí sv. Jana [29. srpna] byly obce všech tří měst spolu na rathauze staroměstském, i poslové z měst jiných, kteříž se tu byli sjeli z obeslání Pražanův. Tu kníže Bartoloměj přišel mezi ně, i oznámil tu, kterak před JKM. mluvil o potřeby pilné od měst a jaké jest zavedení království u veliké dluhy, že bude-li tak dlouho, ani JM. ani dědicové nebudou moci státi, a tak to království bude v nic obráceno; a kterak města *) Jiří Bezdružický z Kolovrat a na Buštěhradě. (Pozn. vyd.) **) LM. T. 1. v outerý den sv. Agapita***) strojili se Pražané všech tří měst retovati Skal knížecích; i chtěli se nejprv okázati po čtvrtech, kdyby zvoněno bylo na rathauze neb troubeno, a tak se to dlouho pro- dlévalo na den k 15. hodině [10 hod.], až potom povědíno, že již Slezáci odtrhli od Skal a že nepotřebí lidem hýbati; a tak ta vojna zhořela. Nebo Košatecký jezdil jednak k knížeti, jednak k konšelům a k purkmistrům, jednak k Mezeřickému, od regentů, aby jedné lid ukrotili a s toho svedli. — A téhož dne kdos pověděl v Benešově, že Pražané táhnou a již jsou míli od Benešova a jiní ještě u Prahy. Pan Benešovský kázal vytočiti děl kolikés a vozy, a uředníci jezdili k sedlákům, aby hned šli s braní k zámku od pluhův, nechavše jich na poli, a sám pán ujel na Vlaším, pan Repa na Konopiště. A kde který kostelík, všudy šturmovali, bouříce se lidé; a okolo Brandejsa též. — ***) Léta 1513 den sv. Agapita, t. j. 18. den měsíce srpna, padl u čtvr- tek, nikoli pak v outerý; i jest tu chyba v rukopisu. 292

Strana 293
království českého, lítost majíce nad JM., opřeli se proti pánům zprávcům, aby zase JM. byl uveden ve svou moc a důchodův svých aby užíval jako první králové. Potom také ukazoval list věřící od JMK. pod sekretem JM. a vlastní jeho rukou pode- psaný. Tu pak mluvil velmi dlouho řeč o stálosti, aby sebe nikam s toho sraziti nedali, ani hrůzou, ani lahodami; a zamlouvaje se, že on kníže, by mu bylo možné třikrát umříti a zase ožiti, že sobě toho pro města nic neváží. Oznamoval také, kterak se přihodilo v tom, když po potřebě královské jeda, zámek mu obehnali Sle- záci, Vratislavští s Svídnickými a s knížetem lehnickým, příte- lem blízkým knížete Bartoloměje, kdež jím nic nescházelo prvé, ale Vratislavskými; tu se podkládaje, že bude-li co na něho uve- deno, že chce všecky pokuty podniknouti, co jich bylo od po- čátku světa. Mluvil jemu JMK. že dovede-li toho skutečně, že v budoucích časech JM. chce na to pamatovati a jemu se toho odplatiti; a poručil mu, aby ty věci mocně jednal, aby byl pokoj v zemi. Potom kníže vyšel ven a páni všech tří měst s obcemi mezi sebou rozjímali o odpovědi, kterou mají dáti na jeho řeči; nejprv páni konšelé, potom starší obecní, i od obcí všechněch děkováno knížeti z jeho práce, že se chtí tak zachovati a stálí býti. Byla také zmínka o hotovosti, poněvadž toho potřeba na- stává, aby skutkem byla ukázána. Pan Hlavsa také oznámil odpověd panskou, přinesenou od pana Lva, jakous neupřímnou. It. panu Mezeřickému, hejtmanu moravskému, aby dána byla odpověd, kterouž páni purkmistrové a konšelé oznamovali skrze pana Jana Hlavsu. 899. (LM.) T. 1. v pondělí [12. září] před Povýšením sv. Kříže byly všecky troje obce pražské obeslány na staroměstský rat- hauz, ale nebyli mnozí. Tu pak přes to páni purkmistrové všech tří měst s konšely oznámili skrze p. Jana Hlavsu, kterak ti, kteříž byli vybráni z pánův a z starších všech tří měst, za dvě neděli s velikou bedlivostí o dobré pracovali; a aby vás nebylo tajno, i kázali čísti nejv. písaři M. Václavovi to, což zjednali: co se tkne půhonův, kromě těch, k kterýmž jsou zavázáni předky svými, aby každý stál, ale aby neodpovídal, než maje list od purkmistra pod pečetí městskou, okázal jej pánům v soudu, a když by páni seznali, že jest věc městská, i podali ho zase k soudu městskému; a když by pohnaný neměl o to konce tu hned, tehdy není povinen více státi a ten, kdo ho pohnal, má všecky škody platiti a pokuty 10 kop gr. č. ve dvou nedělích. A co se cti do- týče, aby také stál na hradě před soudem, a to takto: kdyby 293

Strana 294
který pán neb zemanín žaloval na kterého městského z nářku cti a městský člověk seznal, že jest tak, má mu odpovídati v měst- ském právě; pakli by přel, aby ho pohnal k zemskému soudu. It. o svědky, aby písař městský zachovalý byl, přísahu maje od krále, aby nic nepronášel od písaře zemského, a po jednom svědku vyslyše každého, aby to zapečetil a poslal do soudu zemského, že má přijato býti z kteréhokoliv královského města a zpraveno přísahou. To slyšíce obce, velmi se z toho bouřili a odpory činili; ale že málo bylo obcí, nic ten den neskonali. A páni purkmistrové mluvili, že kníže Bartoloměj má mluviti, co jest jemu JMK. po- ručil, aby málo strpěli, že po něho chtí poslati. A když přišel, počal mluviti, „kterak JM. ráčil poručiti mi toto více, než prosím vás, mějte strpení, by pak bylo více protimyslného, však jste lidé moudří!“ I dal čísti artikule: jeden, aby berně pivovárná byla za tři léta pořád; druhý, z měst co dávají králi do komory, to aby dali za každou kopu deset kop a potom sobě každého roku sráželi, až do vyplnění té summy. Přes to kníže mluvil, aby byli stálí v tom počatém, a řečí mnoho více, a tak potom odšel. Potom i všickni šli dolův, než odložili, aby v středu [14. září všickni byli pod pokutou 6 kop gr.; také i toto, aby z závazku kníže propustili a sami s městy též aby se propustili. 900. (LM.) It. hned potom v středu na Povýšení sv. Kříže [14. září] opět byli všecky tři obce, ale mnozí nechtěli, protože poslové nabízeli je, že páni sou již vešli všickni na velikou síň, tu teprv valili se. Tu při tom řeči prvnější opětovány, ale krotčeji a neplaše, a k tomu bylo mluveno skrze pána Hlavsu, že by byli vysláni jistí lidé, kteříž jezdíce po městech, rozhlašovali by ne- jisté věci, a jaký rozum v sobě drží ti artikulové prvnější. Na to obec veliká odpověděla, aby tu věc psaním zpravili; a na tom tak ostali. 901. (LM.) T. 1. v sobotu [24. září] po sv. Matouši Bartoš zvonař novoměstský opět slil dělo čtvrtní šest centnýřův, na znamení lva etc. 902. (LM.) T. 1. v pátek na sv. Jeronyma [30. září] obec staro- městská byla obeslána, že pan Holický s Buštěveským měli ob- noviti raddu, že král psal obci. Ten běh byl proti mysli i starším obecním; ale z obce veliké jistý počet vstoupil před pány, žáda- jíce a pro příčiny tyto bráníce toho: jedno, že nyní jarmark jest, že lidé musejí svých věcí hleděti; druhé, poněvadž městům jest cíl položen, že se mají sjíti do Prahy, a mnozí již přijeli, strach, aby nebyla roztržka skrze to mezi městy a rozpačení, ježto by to 294

Strana 295
mohlo přijíti k nemalému zlému, aby se na to ohledli, za to pro- sili. K tomu odpověděl Jan Hlavsa: „Divná věc, páni obecní, že o to stojíte, aby nebyl uřad obnoven, poněvadž sme JM. ne- jednou starali, a on psaní učiniti ráčil, však slušně nemůžem k tomu odepříti a podlé toho majestátu má se stati, kterýž nám dal; chcete-li jej slyšeti?“ A když jej čtli, obecní hned šli pryč z rathauzu, potom starší obecní též a naposledy páni. Totéž stalo se i na Novém městě. 903. (LM.) T. 1. v pondělí [24. října] po sv. Severinu nazejtří vyjeli sou někteří konšelé staroměští a novoměští, Jan Hlavsa, Ziga perkmistr, Chánický od Zlatého orla, Jiřík Boreš soukeník, Sigmund od Tváří a jiní do měst na čtvero. 904. (KLM.) T. I. v středu [26. října] před sv. Šimonem a Ju- dou měněna radda na Starém i Novém městě proti vůli všech obecních; a byli při tom tito páni, bez přítomnosti JM. krále: pan Lev, purkrabě pražský, pan Bezdružický, nejv. komorník království českého, pan hofmistr z soudu komorního. A tito jsou konšelé staroměští: první Ješek Zákramský, jinák Červenka, Marvan, Vilémek, Bohuslav Legát, Boreš, Jan Žatecký, Strnad, Jan Albus, Petr Brousek, Klíment zlatník, Václav Franěk, Pra- žák, Ježíšek, Havlíček od Koníkův, Jiřík od Tří korun, Jiřík Rambouzek, Chochol nožíř, Václav Vokřín. Konšelé novoměští: Antoš soukeník, Mikuláš pernikář, Jan Velvarský, Mikuláš Ca- cerda, Rehoř Květenský, Bohuslav kožišník, Matěj Šust, Lukeš Volfgang, Duchek Kapalín, Václav Michek, Mikuláš Šorf, Jan Vrtilka, Mikuláš Kanha, Jan Ryba, Václav Žlutický, Jiřík zlat- ník, Jakub konvař, Matouš Krejčí. 905. (LM.) T. 1. v sobotu [5. listopadu] po Všech svatých sjela se města královská všecka do Prahy; a nazejtří v neděli den sv. Linharta [6. listopadu] Pražané staroměští udělali všechněm městům oběd na rathauze svém; byl také tu i kníže Bartoloměj. Nazejtří v pondělí [7. listopadu] sešli se všecka města na rathauz, i kníže Bartoloměj; tu jim zdíl poselství od krále a potom na to společně mluvili až k nešporům. Pak nazejtří v outerý [8. listo- padu] všecky tři obce opět byli na rathauze staroměstském a potom posláno jest také po kníže Bartoloměje. A když přišel, připomínal jim poselství první, kterak JM. dal odpověd lahod- nou, a při druhém poselství dal prvnější odpovědi odpornou, a přitom artikule některé dosti těžké, kteréž četl M. Václav, předně, aby města propustila se z zápisu, kterýž mají spolu, a kníže Bar- toloměje, a králem aby se zpravovali, a jemu aby znova slibo- 295

Strana 296
vali, a on také městům, a zápis společní jeho s městy aby byl, kdo by koli byl proti králi v zemi, aby JM. nápomocni byli; aby půjčili králi na městské summy na každou kopu deset kop; aby Rendlovi prominuli, kdo má co s ním činiti, jinák že se zapsal JM. jemu, městských věcí nekonati, leč o to bude místo míti s ním. Potom dále mluvil (kníže Bartoloměj), což od krále slyšel, kterak JM. mluvil, že při přijímaní JM. do koruny české, že Praha a města byly největší příčina toho, a kterak před nepří- telem velikým města svými hrdly i statky jeho hájili a mnohé pomoci činili a jeho se vždy věrně přidrželi; potom také do uher- ské koruny městy uveden a tu při něm trvali až právě do koru- novaní, a páni a rytířstvo, ač sou jeli při králi, však doprovo- divše jeho k pomezí uherskému, mnozí se vrátili a něco málo jich ostalo s JM., a města vždy trvala; tu opět mnozí nepřátelé byli proti JM., bratr vlastní silně vtrhl do koruny uherské, král řím- ský Maximilián oblehl Bělehrad, kdež se korunují králové; a tak mnohých věcí dotýkal. Potom kázal jiné artikule čísti, aby JM. dávali s každého sudu po 1 gr. bílém, a nejmenováno dokud, a vždy z zápisu aby se propustili i kníže. I počal opět kníže mlu- viti, „kterak JM. k vám se nachýlil milostí a láskou svou a za to dobrodiní chce vám odplatiti dobrým a k tomu i své dědice a budoucí krále přidržeti.“ Potom dotekl, kterak slyšeti, „že by někteří konati chtěli ty věci skrze mne začaté, chtíc míti čest a snad i požitek, ježto já jinák nesmejšlím, než jako o dobrých lidech; nebo by mělo tak býti, nemohlo by mi to býti snesitedlné, dokudž bych živ byl.“ Pak dotýkal zápisu, „že já, jak sem s vámi v ten zápis vstoupil, ty sem věci obmýšlel, nelitujíc nákladu svého, jednaje ty přátely netoliko zde v zemi, ale i jinde, kdyby přišlo k nějakému odporu, aby ne hned naši nepřátelé měli s námi svou vůli. Tohoto pak nesluší mi pominouti a jest v pravdě tak, kterak vaši nepřátelé usilovali mne odtrhnouti od vás, byť pak to i s svou škodou učiniti měli, abych byl s nimi, ale i JM. chtě mne učiniti hejtmanem slezským, ježto bych toho dobře užil, vždy sem pamatoval na to dobrodiní, které ste učinili dědu mému, slavné paměti králi Jiřímu i otci mému, kterýž přišel skrze vás ke cti, kdež i mně se toho dostává.“ Dále doložil toho, „kterak když sem koupil Skály od pana Špetle*), dal sem díl peněz a ještě mám dáti 2100 kop gr. bílých nyní toho času, kdež sem byl ubezpečen u pana Tetaura, ale že mu pan Pecingar nedal, prosím *) Hynek Špetle z Janovic. (Pozn. vyd.) 296

Strana 297
vás a věřím vám, že mne v tom neopustíte pro mou lehkost, že to obmyslíte, a já vám to chci ujistiti, že na tom nic neztratíte. Naposledy mluvil i to, „kterak pan hejtman moravský*) omluvil mne k králi JM., že bych jináč jednal, než mi bylo poručeno, za to vás prosím, že o mne budete psáti k JM., jak sem zjednal, i žádám, páni konšelé, že mi té cedule půjčíte, kterouž jest on vám poslal, abych mohl jemu odepříti; a tu JM. pozná, bylo-li jest jemu co poručeno od krále k Pražanům a k městům co jednati, a já ji vám zase poctivě navrátím; nebo on chtěl mne zkaziti u JM. a já zase naň to uvedu. Protož, milí páni, na tyto mé řeči račte pomysliti a odpověd dáti, abych já JM. králi oznámil bez meškání, neb jest toho čas, když tam mají býti vaši i moji nepřátelé, žeť tu nebude bez nějakého štusu; a VM. žádám, že ráčíte se mnou vy- slati některé z těchto měst i z jiných k JKM.“ A tak mnoho řečí bylo od knížete; na kteréž mu bylo odpovědíno skrze Zigu perk- mistra, že ty řeči přijímají s vděčností „a tu JM. pomoc a po- sudné také chcem vykonati.“ — Potom v středu i ve čtvrtek [9. a 10. listopadu] opět byly spolu všecka města a tu se pak namluvili s knížetem; také volili, kteří by měli jeti k králi, z Sta- roměstských Bohuslav Legat a M. Václav písař, z Nového města Mikuláš pernikář a Jiřík Vlk, a z měst, Řepnice z Litoměřic; a vyjeli v sobotu [12. listopadu] po sv. Martinu. (LM. t. 1. před sv. Martinem [11. listopadu] na Starém městě všech tří měst obce svolili posudné, též i jiná všecka města krá- lovství českého, a bylo na té sylabě te-lud [9. listopadu]; kdež předtím Pražané jezdili po městech, k tomu je oblomujíc. Nebo předtím slavný oběd měli v Praze všecka města nákladem Staroměstských i Novoměstských etc.) 906. (LMO.) T. 1. na sv. Martina [11. listopadu] jeli sou někteří páni z českého království do Uher k králi, jako pan Zdeněk Lev, p. Petr z Rosenberka, p. Ladislav kancléř, a též z rytířstva pan Burian Trčka, kterýž byl podkomořím, a p. Albrecht Rendl, p. Řepa, p. Oppl, p. Vilém z Doubravské hory**); žalovali na kněze Bartoloměje, že se jest zapsal s Pražany a s jinými městy proti pánům a rytířstvu a že jeho služebníci pálí a mordují v slezské zemi. A v tom také tam přijel kníže Bartoloměj s některými Pražany a odpírali tomu, jsouce při králi tam v Uhřích, a že se vedlé svých práv zasazují. Také sami páni zemští a rytířstvo, *) Jan z Lomnice. (Pozn. vyd.) **) Jan Řepa z Neveklova, Opl z Fictum, Vilém z Vřesovic a na Doubravské hoře. (Pozn. vyd.) 297

Strana 298
kteříž tam jeli, proti sobě měli nelíbosti, jako Trčka podkomoří proti panu kancléři a Rendlovi, že ho chtěli o to připraviti, aby podkomořím nebyl, a jiného zjednati, jakož sú již byli nazdoru podkomořímu Vraždu hofrychtéřství zbavili a Roztockému*) je dali, a o ty i o jiné věci před králem se stírali. Ale Trčka zase zů- stal podkomořím a potvrzen králem JM.; a o jiné věci, co je bylo mezi pány českými a knězem Bartolomějem a Pražany a jinými městy, sněm obecní království českého jest položen na druhé léto na sv. Pavla na víru obrácení [25. ledna 1514]. 907. (KO.) T. I. na sv. Martina [11. listopadu], jakž ti páni z Čech vyjeli do Uher, počela se zima velmi veliká, o kteréž staří lidé pravili, že takové nepomní, jak jsou živí; a podzimek předtím byl velmi suchý a potokové vymrzli do sv. panny Kateříny [25. listopadu], takže nikdíž mléti nemohli; i bylo draho veliké v chlebu a o něj veliký dav mezi lidmi, mnozí ho nemohli míti týden a více, a nejedli než žito vařené a pohanku; času pak ad- ventního páni musili pekařky v kotcích zavírati a sami chléb mezi lidi děliti pro veliký pokřik; nebo by toho byli páni konšelé na se nevzali, bylo by se krve prolití veliké stalo, neb sou se byli jedno jitro počali bíti, ale že to pan purkmistr a rychtář ledva ukrotili. A tehdáž bochník chleba, kterýž prvé byl za groš, ta- kový rádi brali za 18 peněz, a co byly dvě housce za čtyři peníze, ty platili po desíti; a bylo by ještě dobře, kdyby jen chudina mohli ho dostati. Pekaři se dobře měli a jediné po přízni k sobě pouštěli. A všecko vaření zdražilo se, i maso i ryby, nebo mnoho ryb na rybnících zemřelo, ježto vody vymrzly, a pro vodu mnozí jezdili míli neb dvě, nemajíce čím dobytka napájeti; někteří pak sníh rozhřívali a dávali dobytku, a z toho dobytek mřel velmi i slepice. Také praví, že by i lidi umrlé nalezali na cestách. A ta zima tak stála až do sv. Pavla na víru obrácení [25. ledna 1514) ustavičně i s tím drahem, a potom se pooteplilo, i bylo odjižení, že se sněhové rozpustili a led se zlámal, ale nešel dolův; nebo hned byli velicí a ukrutní mrázové, že ten led tu byl zase zamrzl a trval až do sv. panny Kedruty [17. března]. Již pak bylo chleba i piva s potřebu. 908. (LMO.) T. 1. když Pražané jeli do Uher v tom poselství, jeden z konšelův staroměstských, pan Bohuslav Legát z Ráje, měštěnín velmi vzácný a zachovalý, umřel jest tam na cestě v Uhřích jsa, a byl pochován u Vídni. Potom pravili, že nechtí *) Václav Roztocký. (Pozn. vyd.) 298

Strana 299
kněží v tom kostele sloužiti, ani lidé chtí do kostela choditi, leč by ho upálili aneb do Dunaje vrhli. I jel tam syn jeho Jan s jedním mistrem z koleje české, řečeným Vavřincem;*) i přivezli ho do Prahy v středu [8. února] před sv. Apollonou a nazejtří slavně pochován v Tajně v kostele, v kaple jako železnou mříží omřežo- vána; a již byl v Vídni na osm nedělí v zemi prvé ležel, než sou ho byli do Prahy přivezli, neb jest byl umřel na sv. Jana vánoč- ního [27. prosince]. 909. (LM.) V pátek [18. listopadu] před sv. Alžbětou vystřelo- vali za Vršovicemi z čtvrtnice nové třikrát kamennou kulí a jednou měděnou ohnivou, a ta se jest roztrhla. — V pátek o sv. Ondřeji (30. listopadu) vyvedli jednoho z Nového města za bránu a tam sťat, že učinil násilé malé děvečce; dosti činiti, by živa ostala. — Potom v středu (14. prosince) po sv. Lucii při- vezli tři zločince z Cholupic a hned sou zmučeni; jeden byl ko- žišník, na toho pravili, že by nějakého mládence dobrých lidí z Nidrlantu sám třetí zabil. Potom pak vlečen jest na prelát a tam svlečen z sukně. — Ve čtvrtek [29. prosince] po Božím na- rození vrátili se Pražané z Uher od krále i jiná města, kromě Bohuslava Legáta, kterýž v Vídni pochován. — 910. (LM.) Léta božího 1514 po Božím křtění [6. ledna] těch 1514 dnův mrazové byli velicí, jakž dotčeno, a nedostatek byl v chlebě, že mléti nemohli, jediné na suchém mlýně u sv. Jakuba, ale to nepostačovalo; nebo tehdáž zakupovali bohatí chleby, protože sněm znamenitý býti měl na sv. Pavla na víru obrácení [25. ledna]. Ti mrazové netoliko v Čechách, ale i v okolních ze- mích potoky vysušovali, řeky znamenité umenšovali, že od ně- kolik mil vozili na mlýny, ano Vltava nad Zbraslaví tak byla malá, kdež dva mlýnové byli jeden nad druhým, na jedno kolo tu vodu obrátili v jednom mlýně, a ledva se ještě obracelo. — It. též zimy roury obojího města zamrzly velmi, za několik ne- dělí netekly, jako do sv. Jiří [23. dubna] a někde déle; a v tom času jiné trouby kladli svrchu pro pivováry. 911. (M.) T. 1. v sobotu [28. ledna] po sv. Janu zlatoustém umřel Jakub Vršovský, písař kanceláře v Starém městě, maturista Tejnský a bratr. 912. (LMO.) T. 1. v pondělí [30. ledna] před hromnicemi počal se sněm na pražském hradě vší koruny české všech stavův. K tomu sněmu poslal jest král Stanislava, biskupa olomuckého, *) Vavřinec Třeboňský. (Pozn. vyd.) 299

Strana 300
pana Mezeřického, hejtmana moravského, a pana Jana, páně Pernštejnského syna, komorníka na Moravě, aby ty nesnáze, kteréž jsou mezi pány, rytířstvem, knížetem Bartolomějem, Pra- žany a jinými městy srovnali. Tu na tom sněmě ukázali psaní královské s artikulem prvním tímto, poněvadž zprávcové žádali krále, aby sňato bylo s nich břímě a zpráva, že JM. snímá s nich, jakž žádali, na ten artikul mluvili a ten dokazujíc. Pak páni mlu- vili k tomu, aby všecky artikule jmenovali, a že chtí se na to ra- diti. Biskup odpověděl: „Milí páni a páni rytířstvo! Byť JM. tak mi ráčil poručiti, jakž vy mluvíte, udělal bych to s těmito pány posly; ale že takto nemůžem proti JM. vůli učiniti.“ Potom pak vždy jsouce namluveni, oznámili jim všecky, a jsou tito: o po- moci králi, o vymazání z desk zemských sněmu svatojakubského, kdež zapsáno, že Pražané svolili se k právům stávati a jich obha- jovati, a o arcibiskupa etc. Při prvním artikuli, nechtíce od něho pustiti, rozličné kladli příčiny pod pokličkou a zjevně nic, než celý týden na tom stáli páni, a rytířstvo proti nim mluvili, po- něvadž JM. píše a míti chce, že se má vůli královské dosti stati, a Pražané pak i jiní poslové z měst na tom také stáli, a tak mnohé podstrky a řeči s obou stran mluveno bylo ten celý tejden; až dali se na rokování, volivše z stavu panského několik osob, i z rytíř- ského i z městského, avšak nic nebylo platno, a naprosto v ni- čemž se srovnati nemohli v žádném artikuli (jichž do patnácti bylo), než toliko že v Uhřích byvše u krále v to se podvolili, oč by se srovnati nemohli, že to v moc králi dali, jakž on vypoví, že tak chtí učiniti i držeti, i na tom stáli. 913. (LM.) T. 1. v pondělí den sv. Filipa a Jakuba [1. května] o nešpořích byl strach v Židech, a běželi tam, kdo mohl, protože nějaký Žid blázen udeřil pachole křesťanské, že od toho umřelo. Tehdy lid obecný, majíce příčinu, aby brali Židům, zběhlo se jich veliké množství k jejich branám, i chtěli jim škoditi; a páni s rychtářem je krotili, ale nic platno nebylo, když je z jedné brány vyhnali, oni utekli do druhé, až se již počali bíti; a v tom je Pán Bůh rozehnal přívalem velikým, že sou se rozcházeli. Konšelé pak zjednali žoldnéře, osadivše židovské brány i rathauz svůj, a Novoměští také dávali žoldnéře na rathauz staroměstský. Taková bouře stati se měla na den velikonoční, působením ne- přátelským některých pánův a zemanův, ale že majíce výstrahu měli se opatrně, i nemohli k tomu přístupu míti, až se to vždy stalo tento den, ponoukajíce chudiny a mládeže chtivé k braní. Ale co rozuměti, kdyby byli Židy zebrali, nenechali by kláštery a 300

Strana 301
skrze to popudili by krále proti Praze; udeřili by též i na sklepy kupecké a tu by opět zbouřili císaře i ty kupce; ale Pán Bůh uchoval. 914. (LM.) V pátek [4. května]*) den sv. Floriana vyvedli tři zločince z Starého města a jednu ženu kovářku podlé brány v Dlouhé střídě, a tu za živa zahrabali, protože v svém vdovství dvé dětí zabila. Pak nějakého Karlíka z Zahrad sťali, protože byl při mordu jedné ženy a dítěte, a také že hrozil a chtěl činiti jako Kopidlanský nešlechetně etc. 915. (LM.) Toho času král JM. položil sněm valný v Praze na hradě o suchých dnech letničných [7.—10. června], aby se sjeli a o ty nesnáze mezi sebou uhodili. I přijeli starý i mladý pan Pern- štejnský v sobotu [3. června] před sv. Duchem, přijeli také ně- kteří z zemanův a z měst královských všickni, krom Horníkův. Než pan Lev, Rosenberský, Švihovský, Švamberci, Dobrohos- tové a Trčka Lichtenburský, ti sobě sněm v Sedlčanech uložili, ale tam nic nezjednali. A v Praze kteří se sjeli, to oznámili skrze pana Pernštejnského, „že my jako poslušní pána svého, dali sme se naleznouti na tom místě uloženém JM.“; a Pražané a jiná města též oznámili. A to se dálo ve čtvrtek [8. června] po sv. Duchu. 916. (KLM.) Téhož léta před sv. Duchem [4. června] kardinál biskup varadinský**) přijel z Říma, a maje moc papežskou, i ro- zepsal po mnohých zemích, dávaje odpuštění všech hříchův, kdož by chtěl, aby táhl do Uher a odtud na Turky pro víru křesťan- skou, a kříže aby na se přijali. I sjelo se lidu a sešlo do Uher na deset tisícův. A v tom král JM. a Uhří učinili příměří s Turky, i kázali těmto tak zhola pryč táhnouti, že jich již není potřebí. I žádali sou biskupův a pánův, aby jim nějakou summu peněz dali, aby se měli o čem zase domův vrátiti, i nechtěli biskupi a páni uherští; i počeli bráti Uhrům a přijali k sobě Jorgle Ca- kliše***), hejtmana z Bělehradův, a Melchiara druhého, že jim král rozkázal biskupům a pánům, aby dali koláče nějakou summu malou, že sou Turky porazili; i nechtěli nic dáti. A oni s těmi kři- žovníky hubili pány a biskupy, kde kterého dosáhli, i kněží, i na kolé je strkali, jako biskupa Čanadského†), a pána, kterého dosáhli, *) V roce 1514 připadla památka sv. Floriána na čtvrtek, nikoliv pátek. (Pozn. vyd.) **) Arcibiskup ostřihomský Mikuláš de Báchka. (Pozn. vyd.) ***) Jiří Dože. (Pozn. vyd.) †) Mikuláš Czáky. (Pozn. vyd.) 301

Strana 302
též. I ráčil král Vladislav psáti Pražanům a všem městům, aby JM. retovali na Budíně, a že již odtud nemůž a žádného lidu při sobě nemá, ani nač přijímati, neb jest Uhrům vše rozdal; a že jich již množství jest, majíce čtyry vojska a více než na 40 tisícův sedlákův, ježto sebrali se na pány, na zemany a na biskupy, pro křivdy a bezpraví, kteráž jim činili, povruby s nich brali a králi nic nedali. Též i v Čechách přijde na ně, pro jich velikou nepravost.*) 917. (LM.) T. 1. v outerý [27. června] před sv. Petrem Pavlem vyjeli Pražané obojího města do Uher k králi v poselství, též z Litoměřic, z Plzně, a jízdných s nimi na dvadceti. I vrátili se zase v neděli den Matky boží navštívení (2. července), neb sou po ně byli poslali, že by tam ztěžka dojeli pro nebezpečenství. — It. kníže Bartoloměj přijel do Prahy v sobotu [1. července v první hodinu na noc [21 hod.] před Matkou boží navštívení. 918. (LM.) T. 1. na den svatých sedmi bratrův [10. července], v pondělí před sv. Marketou, svolány byly všecky tři obce pražské na rathauz staroměstský. Tu čten list od krále, kterak páni někteří a z rytířstva k JM. psali, že stav městský nezacho- vávají se k stavu panskému a rytířskému přátelsky a skrze to na sněmy není jim bezpečno jezditi do Prahy; a z toho panského psaní JM. psal k Pražanům a k jiným městům, aby se zachovali pokojně, aby mohlo jednáno býti co se dotýče koruny české a dobré všeho království. A v témž listu také psáno bylo, kterak ten lotr zrádce Jiřík Cakliš, dobývaje zámku pomezního Temeš- váru, vzkázal králi, jestli že ho dobude, že hned potáhne k Bu- dínu, a tu chce všecky mordovati a rozličnými smrtmi trápiti; a kterak JM. žádá na městském stavu, jako na svých věrných pod- daných, pomoci lidu dva tisíce; a k jiným že také psal, jako k panu kancléři Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, k panu Pernštejnskému, hofmistru prvnějšímu, k panu Kostkovi, panu Slavatovi**), aby také pomoc dali lidem. V tom bylo rozjímáno od purkmistrův a konšelův, starších obecních a obcí větších tak dlouho, až k tomu přistoupili na takový způsob, aby prvé poslali do všech měst královských ten výpis královský a Albrechta Rendle, kterýž zněl jest v tento rozum, aby pro svou čest a pro své dobré v této veliké nouzi krále pána svého neopouštěli, a kterak v prvnějších časích k koruně této přišel a potom také *) K. Takž pak kníže Bartoloměj ku pomoci sebrav množství Čechův, s pomocí Pražan a jiných měst království českého, i vtrhl do Uher až do Budína a porazil ta vojska svrchupsaná. **) Vilém z Pernštejna, Vilém Kostka, Michal Slavata. (Pozn. vyd.) 302

Strana 303
i k koruně uherské, a kterak tím během budou vznešeni po všem křesťanstvu, jakou víru k svému pánu stav městský měli. A tak po městech královských toho u sebe povážíc, posly své zase s mocí vystrojili, a to ke dni sv. Markety [13. července]; a tu jednostejně všickni svolujíce se, ohlásili se povolni býti svému pánu pomoc dáti. Ačkoli kníže Bartoloměj chtěl, aby bylo dříve, ale potom také na tom přestal. Potom po dlouhé řeči šíření kníže Bartoloměj ukázal list jiný královský zapečetěný a ten dal purkmistrům a konšelům, aby byl otevřín a čten, jehož rozum byl takový: kterak to došlo JM., že někteří uředníci tajné věci královské pronesli a výpis jest přišel k Lvovi, purkrabi pražskému, a potom dále až k JM.; a že JM. váží to těžce, že by napotom nebylo nic bezpečné psáti k Pražanům a k stavu městskému, a aby se na to pilně ptali, že se toho doptají mezi sebou, a uptajíce se, aby se k takovým za- chovali, jakž na ně sluší. Potom purkmistr, toho času Jan Albus lékař, poslal hned po bratra svého M. Václava*), nejv. písaře měst- ského, a tu se jeho tázal přede všemi, aby oznámil, „kterak jest ten výpis z listu na jevo vyšel, kdež bylo tobě svěřeno od knížete a od Albrechta Rendle?“ a M. Václav pověděl: „Páni purk- mistři a konšelé, i páni starší všech tří měst, a páni obecní všickni! Grunt a způsob té věci takový jest, aby VM. rozuměti mohli, když JM. kníže pro mne poslal, a já přijda již k večeru, tu kníže a Albrecht Rendl mluvili, abych hned ten list králi pol- skému dal psáti bez meškání; tu vzav jej neprodlévaje hned sem šel do kanceláře; jeden písař psal a druhý diktoval a sám sem tu také vždycky byl, nikam neodcházeje; a když byl dopsán, hned sem notuli do truhlice schoval, kdež žádný od ní klíče nemá než já sám; a pamatujíc na svou čest a na svou přísahu, jiného nic ne- vím co povědíti, dokládaje se v tom Pána Boha, jenž všecko ví a zná; pak písař nechť sám poví za sebe, máť léta.“ Tehdy potom Jaroš písař tázán jsa od purkmistra o tom listu, jak se to dálo, oznamoval řka: „Páni purkmistři, páni starší a páni obecní všickni! Když sem vzal list od pana mistra, hned sem jej nesl ku panu purkmistru**), a bylo již po první hodině na noc [21 hod.], a dal sem mu jej do rukou a pan Havel, kterýž tu byl u pana purk- mistra, vzal jej řka: „Toť jest veliká pašije!“ a pan purkmistr dal mi se napiti vína a potom sem odšel, nechav tam listu toho. A jda *) Václav Kandidus. (Pozn. vyd.) **) Vilém z Troskovic, purkmistr a konšel Havel, jinak Havlíček, od Pěti korun. (Pozn. vyd.) 303

Strana 304
od nich ke dveřům, událo se mi zaslechnouti, pan Havel jako by řekl „přečtěme jej“ a já šel předse s tím ven; jiného nejsem svědom, než to.“ Tehdy Vilém počal mluviti: „Milostivý kníže a páni milí všickni! Tak jest, že mi ten list byl dán, a když sem jej chtěl pečetiti, tu jeden z poslův, kteříž tu stáli, řekl mi: „Pane purkmistře, nepečeťte ho, nebo páni novoměští nebudou ho pe- četiti, až prvé zvědí, co jest v něm psáno“; a tak sem ho nechal v skoule za lištou. Pak já nevím, kudy jest to vyšlo na jevo, neb já psáti neumím.“ Pan Havel počal se také vymlouvati, připo- mínaje svého otce, M. Prokopa, „kterýž se dobře zachoval v tomto městě, a kterak já před několika lety zasadil sem se o práva a svobody tohoto města a skrze to byl sem v nenávisti mnohým pánům, a toho sem vždy hleděl, nemohl-li sem přistupu míti k JM., ale abych se JM. podolka dotekl; a kdež ty pravíš, že sem řekl, abych jej přečetl, toho ty ničímž neprokážeš, však jest mi pak více věřeno nežli tobě.“ Jaroš také odpíral a tak ty třenice dály se mistrným během, až pak kníže mluvil: „Kdo by to jiný měl učiniti, však jest to nepodobné, aby jej měl přepsati; neb jda s tím listem na cestě, jeho nemohl přepsati slovo od slova, nebo k tomu musela býti dlouhá chvíle, poněvadž jest psán bez mála čtyry hodiny.“ A Havel odpověděl: „Milostivé kníže a páni purkmistři! Pověděl sem a ještě pravím, že o tom nic nevím, než budete-li se ptáti, na jiném to zvíte.“ A tak rozličné byly řeči mezi obcí, až na to přišlo, že byli zjímáni a na různo rozdě- leni toho dne. Nazejtří někteří z jich roty vstoupili před pana purkmistra a pány, žádajíce aby jim bylo polehčeno bylo vě- zením. I spustili je spolu a tu k nim chodili ti, jenž jim přáli, nosíce jim jídla a pití dobrá. Potom v sobotu, když byli starší obecní se pány, tu opět byla třenice, „kterak páni neměli toho učiniti bez nás a bez veliké obce, poněvadž zespolka všickni kázali je zjímati, jednoho pro nepilnost, že toho listu málo sobě vážil, a druhého proto, aby pověděl, kdo jest jej dodal panu Lvovi;“ a tak je opět rozsázeli. Potom ve čtvrtek [13. července] na den sv. Markéty páni pos- lové z měst sešli se všickni na rathauz staroměstský a rozjímali, zdívše poselství svých obcí. Potom v sobotu den Rozeslání svatých apoštolův [15. čer- vence] opět obce všecky pražské byly spolu na rathauze a tu opět byla zmínka o pomoci králi, aby s tou věcí nebylo prodlé- váno. Tu purkmistr Albus s pány a obecní řekli pomoc učiniti králi. Potom poslové z měst poručili povědíti ode všech měst 304

Strana 305
panu Repnicovi z Litoměřic, kterýž pozdravení učiniv ode všech pánův i obcí měst královských, mluvil dále: „Páni purkmistři, páni starší a páni obecní všickni všech tří měst pražských! VM. tajno není od toho času, jakž sme s vámi v zápis vstoupili, kterak časté jízdy s velikými outratami a škodami až do vyprázdnění pokladův našich obecních sme činili, naději majíce, že naše věci k rychlému a místnému konci přivedeny budou, jakož by tak bylo, by nebylo pronášení tajných věcí, kteréž se oznamují; kdež pak již musíme šosovati a s sebe zbírati a to s velikým obtížením, a bude-li toho na dlouze, bojím se, že naši starší nedadí nám více jezditi, neb jsme u velikém nebezpečenství hrdel našich, ano již z bran nesmíme vycházeti. Nebo byť to v našich městech nale- zeno bylo, jako jest zde, my bychom nebyli tak leniví. A pro- slychá se u nás i to, že klíčové radní, kdež jsou mnohé věci pilné vaše, neb práva a listové tajní, nechovají se pilně; ježto by skrze to VM. na budoucí časy mnoho zlého pojíti mohlo i nám všech- něm. Kdež pak toto prvé výpis listu krále JM. od vás k nám poslán jest, též i páně Albrechtův Rendlův, vyrozuměli sme tomu i s našimi obecními a toto sou nám poručili povědíti, že spolu s vámi na tom sou se sjednali, pomoc učiniti králi JM. Ale třenice byla v obci, dokud by měli držáni býti ti služební a na jaký způsob.“ Na to voleni byli osoby z měst pražských i z jiných měst, aby s knížetem o to narovnali. Potom kníže opět mluvil, co se dotýče těch vězňův Viléma a Havla, co s nimi počínati a kterak se k nim zachovati; i ukázal na svou osobu, řka: „Bychme my pak byli v tom postiženi, ne- vytahuji se z žádné smrti jak koli ohavné.“ Tu páni konšelé staroměští divně mluvili vymyšlenými běhy a zvláště Ziga, starý perkmistr, přimlouval se s knížecí řečí se srovnávaje; opět páni skrze Jiříka Ježíška slova Zigova lapali onak i onak a tak se prodlužovalo. Mezi tím přátelé týchž vězňův žádali, aby jim slyšení dáno bylo, neb jim vzkázali, aby o to stáli; i stalo se tak. A když byl Vilém sveden dolův, tu Albus řekl k němu: „Pane Viléme, kdežs žádal slyšení, nyní je máš, pověz, coť třeba.“ Tu on prvnější řeči opětoval. Pak Ziga tázal se ho: „Viléme, měl-lis kterého podruha u sebe, kterýž by býval v světnici u tebe?“ od- pověděl: „Žádného.“ It. „Chodíval-li kdo do té světnice jiný nežli ty?“ řekl: „Žádný.“ Opět mluvil k němu: „Pravda-li jest to, že když starší obecní bývali s pány, že bývala zmínka o pronešení rady a vždy s okolky mluvili, zda by srozuměl, až pak zjevně bylo povědíno, kterak u tebe bývají nepřátelé stavu městského, a Dílo Františka Palackého I1. — 20. 305

Strana 306
potom svolení stalo se všech obcí, aby žádný netovaryšil s tako- vým, kdož by byl nepřítelem stavu městského, jako pan Bo- huslav Chrt a Dubek*); a ty, Viléme, přes to svolení, když si tehdáž stál ve dveřích, a on pan Bohuslav šel mimo tvůj dům, jako by ho chtěl minouti, tys ho vzal za ruku a uvedls ho do domu svého a tam si s ním rozmlouval za tři hodiny a lidé majíce své potřeby konati musili čekati; cos pak s ním mluvil, ty víš. A Dubek, kterýž jest mezi námi, jest nám více ke zlému nežli k dobrému. Odpověděl Vilém, „že sem s ním mluvil o pana Zelenohorského a že to pan Lev vzal na se, co se dotýkalo mé věci.“ Potom opět purkmistr mluvil, aby ti vězňové dáni byli na rukojmě, když i starší k tomu se přimlouvali. A v tom z poručení sousedův mnohých mluvil Obrázek nožíř žádaje, aby páni kázali čísti list královský a že tím se chtí zpraviti. I rozkázali jej čísti, obrátiv se k oknům rynku, kdež stáli ti sousedé, kteříž žádali, aby čten byl. Pak kníže Bartoloměj mluvil: „Co se vám vidí o těch vězních, jak se má při nich zachováno býti?“ K tomu obecní odpověděli: „Milostivé kníže, račte své zdání předkem oznámiti.“ Odpověděl kníže: „Mně se vidí, aby oni předse seděli, a v tom času aby bylo psáno k JM., a kterak JM. nás naučí, tím se zpravíme.“ I stalo se tak; a obecní dále pověděli, aby byli opatřeni vazbou takovou, aby každý zvláště seděl a žádný aby k nim nemohl. 919. (O.) T. 1. na sv. Maří Magdalenu [22. července] byl jest sněm obecní na hradě pražském všeho království českého, na kterýž se sjeli páni, rytířstvo i města, a zůstali spolu mezi sebou na tom, nesnáze, kteréž jsou mezi stavem panským a rytířským s jedné, a městy královskými v Čechách s strany druhé, aby v dobré míře mezi nimi stály do rozeznání krále Vladislava JM., pána jich, poněvadž sou na JM. o všecko přestali; a také zůstali, aby pomoc králi JM. učinili, berní s korcův a s kbelíkův na tři léta, kdo by vařil, aby dal... grošův**), pro tu příčinu, že by krá- lovských dluhův bylo víc než čtyři tisíce tisícův;***) i tudy svo- *) Bohuslav Chrt ze Rtynic, purkrabí pražský, a Lukáš Doubek z Ryb- ňan. (Pozn. vyd.) **) Chyba v rukopisu. ***) Léta 1516 o Svátosti po smrti krále Vladislava od komisí zvláštní k tomu od stavů zřízené sečteni jsou všickni dluhové po králi Vladisla- vovi pozůstalí; summa jich učinila ve všem 182,051 kop gr. českých, kromě zástavy Rabštejna a Příbrami a některých ourokův zadržalých; nad to pak ještě summa dluhův tak nazvaných milostných 26,859 kop gr. českých. Nepodobné tedy zdá se, aby o dvě léta dříve summa týchž dluhův více než 4 miliony vynášeti měla. 306

Strana 307
lili se, aby JM. z dluhův pomohli. Ale nechtěli té berně zbírati města, až by se jim konec a rozeznání stalo o ty nesnáze, které mají s pány a s rytířstvem, od krále JM.*) (LM. Sněm, kterýž byl králem uložen den sv. Maří Magdaleny [22. července], držán byl na dvě neděle; a tu nic dokonáno ne- bylo, neb onno sem onno tam bylo mluveno, a nechavše všeho tak, rozjeli se.) 920. (O.) T. 1. při témž sněmu v středu den sv. Štěpána [2. srpna] bili se Jakoubek Vřesovec, který na Valči, a Sigmund Bareš z Kamenice; ale Jakoubek přemohl Barše, i koně pod ním zabil, a Barše ranil, a on se mu dal, ale proto se zhojil a nic mu neškodilo. 921. (LMO.) T. 1. ve čtvrtek den Nalezení sv. Štěpána [3. srpna] plzenští vojáci přišli do Prahy před nešpory, pěkně vypravení; též z Mostu, z Kadaně, z Žatče, z Loun, z Slaného, dosti pěkný houf. Potom v sobotu den Matky boží Sněžné [5. srpna]**) Pra- žané a jiná města, kteříž byli přišli, vytáhli z Prahy ven k Vilé- movu, kdež jim byl kníže uložil, a odtud do Uher králi na pomoc vedlé knížete Bartoloměje a pana Bočka z Polné***). Jiní při nich páni a dobří lidé nebyli, než toliko kníže Bartoloměj, že sou ho sobě města volila za hejtmana, a pan Boček byl knížeti přítel, a při nich také s nimi jel. A to vše pro ty křižovníky, o nichž napřed povědíno... Pravili poslové, kteří byli k JM. posláni o majestát, aby se sami sadili páni Pražané, kdyby krále v zemi nebylo, i o jiné potřeby všech měst, jako pan Řepnice Litoměřický a pan Ziga staroměstský s jinými posly, že král Vladislav velmi byl vděčen toho lidu, kterýž jest poslán byl JM., až jest sslzel, a že jim to na budoucí časy vším dobrým spomínati chce. 922. (LM.) V neděli den sv. Sixta [6. srpna] po obědích s hradu pražského stříleli, s Pohořalce ke zdem sv. Vavřince a z Brusky s nové bašty na vinnice do řeky, až potom i do Prahy koule dosti veliká se dostala, pravíce, že Te deum laudamus slaví, že kří- žovníci v Uhřích poraženi: ale jiné měli na mysli, k oněm i k oněm místům sobě směřujíce, jak by se jim potom trefovati mohlo, míníce škody činiti městům; (a potom lidé nalezali koule železné *) O. I tak to stálo a nebylo vybíráno až do sněmu, kterýž držán byl l. 1517; a toho léta na sv. Václava o jinou pomoc se svolili, jakož toho smlouvy okazují mezi stavy, jakž s statku měli dávati, šíře. **) O ....... v sobotu den Rozeslání svatých apoštolův [15. čer- vence] ... ***) Hynek Boček z Kunštátu na Polné. (Pozn. vyd.) 307

Strana 308
po vinnicích a donášeli pánům na rathauz). A z toho bouřili se lidé, sousedé do odění se strojili a páni poslali ku panu Lvu na hrad z sebe a z starších, aby se doptali, z čího povolení dálo se to střílení, nebo zrádné a ukladné jest, kdež se toho nenadáli, ani své cti v tom neohradivše. Odpověděl pan Lev, že o tom nic neví; a Staroměští řekli jemu, „poněvadž o tom nic nevíš, vydej nám toho aneb ty, a myť se jich otížeme.“ Řekl pan Lev: „Páni Pra- žané! kdož jest to koliv učinil, chci se na to ptáti a trestati, tak že vám toho nebude líto.“ Na tom není přestáno, ale opět na- zejtří vyslali na hrad z konšelův a z starších a mluveno k panu Lvovi mnohem víc než prvé před jinými pány, ježto by sobě ta slova za mnoho vážiti měl, ale bojím se, že nic sobě toho nevážil. Než kdyby kteří to učinili z městského stavu, bylo by hned roz- pisováno do okolních zemí, k králi římskému, a roztáhli by to hůř než zámišovu kůži. — (It. v tu neděli pochovali Jana Pytlíka u sv. Jiljí.) — 923. (LM.) T. 1. ve čtvrtek den sv. Vavřince [10. srpna] měla býti všecka obec pospolu ze všech tří měst pražských, ale málo se jich sešlo ten den, a tak rozešli se; než potom v pondělí [14. srp- na] u vigilii Matky boží, aby se všickni sešli pod městským právem. Když pak přišel ten den, sešli se oboje obce Starého i No- vého města; a tu jim děkování učinil purkmistr staroměstský, toho času Albus lékař. Potom oznamoval, kterak na tom sněmu, kterýž držali v pondělí [24. července] u vigilii sv. Jakuba, co se dotýče té pomoci králi JM. na vyplacení těch (dluhů), že páni k tomu přistoupili, aby to posudné bylo vybíráno ode všech bez výminky, by pak kdo i k ustům svým vařil, a to počnouce ten pondělí po Matce boží. It. o ručnice, aby s nimi chodili podlé svých statkův, ale aby škod na rybnících nedělali, střílejíce di- voké kačice, ani zvěři; než těch zrádných ručnic, kdež se již velmi rozmohly, ty aby stavovány byly pod pokutou, pány, ry- tířstvem a městy na to svolenou. It. o minci lehkou, aby nebyla brána gerlická i jiná německá, kterak jest k veliké škodě i k hanbě mnoho a široce mluveno při těch artikulích. Naposledy dotekl i o těch vězních, co by se učiniti vidělo při nich, že mají psaní JMK.; i kázali je čísti a jest v tento rozum: „kterak JM. váží sobě velmi těžce, že ten list králi polskému, kterýž měl poslán býti, na jevo jest vyšel a tudy nám a dědicům našim veliká pře- kážka se děje a ten jistý Vilímek a Havel, kteříž sedí, aby byli trestáni na hrdle a právem tázáni, a což by zvěděli, aby JM. znáti dali“; a v tom psaní přikázal pod nemilostí, aby jináče nečinili, 308

Strana 309
a psal-li by potom který jiný list tomu odporný, aby se tím zpra- vovali. To dokonav, podal toho na obce, co k tomu říkají, a obec zase na pány a na starší, aby oni předkem své zdání o tom ozná- mili. A tak páni a starší vyšli ven zvláště od obce, a v potazu byvše tři hodiny pořád; mezi tím obecní také mezi sebou o ty kusy rozjímali, co se dotýče toho posudného, tomu neodpírali, poněvadž sou k němu prvé svolili; o ručnice také nesnáze neči- nili, než aby žádný s těmi zrádnými nechodil, a k tomu vymínili střílení po městě, že jest to odporné ženám těhotným i jiným ne- mocným lidem, aby to bylo staveno, i ty píšťaly dlouhé, jimiž střílejí holuby a ptáky, že druhdy do oken střílejí; a pak o věz- ních, aby se pan purkmistr se pány zachovali podlé psaní krá- lovského. Potom purkmistrové, páni a starší obecní vstoupili zase do obce a oznámili své zdání povolně o to posudné, aby bylo vybíráno, tak jakž jest svolení všechněch, ale toliko tak, aby ne- bylo dáno, „leč budou naše věci na místě“; o ručnice že páni a rytířstvo na tento čas konečné odpovědi nedali, ale že mají míti sjezdy po krajích den sv. Bartoloměje [24. srpna]; tu pak nač se uradí, i o minci, že potom oznámí, než dotud aby s ručnicemi chodili. Potom pak co se dotýče Vilémka konšela, mluvil purk- mistr: „Potahové jsou na něho, že ten list měl u sebe té noci a že ho teprv ráno dodal po poslu novoměstskému purkmistru, a pe- četěný přinesen zase ku panu Vilémovi, to jest vina jeho, a tak my své zdání pravíme, aby s ním nebylo chvátáno, však z rukou našich neujde“; a tak širokou řečí o tom mluveno a starší obecní k témuž mluvili, toho doloživše, že „sme toho prvé nevěděli, co dnes víme.“ Obec pak k tomu mluvili, že psaním JM. chtí se zpraviti a že dolův nesejdou, až se tomu dosti stane. Tu opět páni purkmistři a konšelé vystoupili a radili se dobrou chvíli; pak přišedše mluvili: „Páni obecní milí, sluší nám k tomu prohledati, abychom práva neurazili: nebo JM. píše, aby byli trestáni na hrdlech, jako by JM. orteloval, ježto měštěnína pražského žádný nemá souditi než purkmistr a konšelé, a toto by bylo proti našim právům, neb sme se zasadili o svá práva.“ K témuž mluvil Martin Holec z starších, řka: „Co nám do toho lotra a zrádce, o něho nic není než o to: mohl by někdo obžalovati k JM. buď mne anebo z vás koho kolivěk, a kdyby se všecko stati mělo, jakž JM. psal, nebylo-li by proti našim právům?“ Tu obec pověděla: „Páni starší, my tak pravíme, příhodí-li se pak co při nich, že my k žád- nému jinému o to hleděti nebudem než k vám.“ Starší obecní slyšíce to, vyšli ven na potaz i s pány; potom navrátivše se ozná- 309

Strana 310
mili skrz Ježíška konšela, (ač purkmistr počal mluviti a znaje, že ho neslyší z milosti, řekl, „že pan Jiřík Jižíšek zpraví VM., zdali bude míti lepší štěstí nežli já“), i mluvil takto: „Páni obecní všickni, již jest tento čas pozdní, a také zítra má býti slavnost veliká Matky boží, VM. žádáme, aby toho zanecháno bylo až do středy [16. srpna], a tu se opět sejdete.“ Obecní pověděli, že VM. prosí páni sousedé, aby ti vězňové tak byli opatřeni, aby k nim takové chození nebylo, ani jídla od jejich přátel dáváno. A tak ten den stáli obecní až do 22 hodin [17 hod.] bez mála. V středu [16. srpna] pak, když se sešli obecní, oboji páni purk- mistři, konšelé a starší obecní k nim vyšli. Tu purkmistr, Albus lékař, mluvil k tomu rozumu: „Poněvadž páni obecní v pondělí mluvili ste, aby právem tázáni byli, pak všickni-li jste té vůle a toho umyslu, rádi bychom to slyšeli.“ Obecní k tomu odpověděli: „Komu by pak to bylo proti mysli, nechť se ohlásí; pakli by kdo o tom mluvil pokoutně aneb kdekoli a byl usvědčen, aby též trpěl jako oni.“ I řekli: „Tak! tak!“ velikým hlasem. V tom páni opět ven vyšli a obecní podali toho na M. Jana Paška, co jest v jeho umyslu. I pověděl jim: „Páni milí! Ta pokuta jest velmi těžká a práva naše toho neukazují, nebo mohlo by se to někomu přiho- diti z opilstva a z nepaměti, a některý člověk dobrý, netoliko aby měl k smrti příčina býti, ale ani by se tomu dívati nemohl; než mně by se tak vidělo, aby ta věc byla poručena panu purkmistru a pánům“; i přijali to všickni. Potom purkmistr a páni zase vstoupili do obce a mluvil purkmistr: „Páni obecní, zdálo-li by se vám k tomu přistoupiti, že pan Vilém žádá, abyšte mu dali slyšení, poněvadž i mezi pohany to jest, že dávají vězňům sly- šení.“ Tu některým zdálo se slušná věc, i přivolili k tomu. V tom učiní řeč rychtář ke všechněm: „Páni milí, VM. pravím, že pan Vilím jest nemocný a leží na loži, jak mám učiniti?“ Obecní odpověděli, nechť ho dolů svedou. I stalo se tak, že ho rychtářovi pacholci dolův svedli. A když ho posadili na lavici, tu pan purkmistr Albus řekl jemu: „Pane Viléme, kdežs žádal, aby dáno bylo tobě slyšení, již je máš, mluv, coť potřebí.“ Tehdy Vilím mluvil: „Páni milí všickni, prosím vás pro milosrdenství boží, neračte se mnou chvátati, však budete-li se ptáti, doptáte se, a pak budete mne míti, co se vám líbiti bude se mnou učiniti; než vždy toto pravím, že já tím listem nejsem vinen, nebuď vám píle o mé bezhrdlé, neb nevím co praviti, a vím-li co o tom, aby Pán Bůh všemohoucí v den soudný nade mnou se nesmiloval ani potom, a budu-liť míti trápen býti, byšte mne pak na prach 310

Strana 311
spálili, žeť cizí krve nechci bráti na svou duši.“ A tak vzhlédaje nahoru se vzdycháním často prosil, aby s ním nebylo chvátáno, „a pakli přes to jest vám milé mé bezhrdlé, bohdá má krev ne- vinná na pomstu volati bude“. A mnohé jiné řeči mluvil, vzhlé- daje nejvíce na purkmistra, až vždy některé obměkčil; a při- mlouval se purkmistr k obcem, aby dáno bylo prodlení; tu pak někteří nechtěli, ale starší obecní k tomu přistoupili i mnozí z obecních a bez mála větší strana obce. A v tom druhá strana obce poručila mluviti skrze Jana Obrázka nožíře: „Pane Vi- léme, pověz raději dobrovolně, tvé dobré bude, nežli by z mušení pravil.“ Odpověděl on: „Byšte mne pak na prach měli spáliti, že nechci na jiné mluviti a cizí krví vinen býti.“ Páni pak kázali jej zase nahoru vésti; a když šel, občerstvěl, sám šel bez pomoci. Než obecní opět mluvili pánům, aby podlé psaní královského stalo se, a na tom stáli; co purkmistr mekčil je i perkmistr Šlechta, vše nadarmo, až pak purkmistr dal tomu povolení, pravě: „Páni milí, však se od vás v ničemž nedělíme, má se tak stati, jakž chcete.“ Potom obecní mluvili rychtáři, aby poslal pro mistra popravního; a on odpověděl, „že já mám kata v šatlavě, ale nechci ho ven pustiti pro jeho potřeby, nechť katovka jde“; a ta věc se prodlila asi za hodinu, kdež rychtář vždy to způsobiti pro- dléval, avšak potom přijda oznámil, že jest již pohotově kat. Tu purkmistr vznesl na obec, jak se má při tom zachovati, obecní zase podali na pány, ale páni volili z sebe dva, z starších dva a z obecních čtyry a Novoměští tolikéž, a tak všech 16 bylo. A když sešli dolů, sveden také k nim Vilém svázaný; a když byli v mu- čírně, tehdy pan Václav Franěk*) mluvil k němu řka: „Pane Vi- léme, již vidíš, že tuto kunštu není, pověz raději dobrovolně, nežli by měl býti katován na zdraví svém.“ A on řekl: „I však sem vám již prvé pověděl, a to i nyní pravím, že nevím co mlu- viti; či chceš, abych na tebe pravil?“ I řekl mu Franěk: „Mluv a nelži.“ A v tom jej vzal kat a připravil ho sobě po své vůli; i táhl jej zsucha až mu ruce vyvrátil a on tak visel, nehýbaje sebou ani hledě, a co ho pálil, nic nekřičel. A páni nemohše na něm žádného slova dobyti, i šli nahoru mezi obec a oznámili jim to, jak k němu mluveno, a on se nic nepoznal, i když byl pálen; a to Franěk Václav oznamoval. A rychtář také mluvil, kterak jest mdlel „a bojím se, by brzy neumřel, tak jest svázaný.“ Purk- mistr pak mluvil k obcem: „Nuže, páni obecní, co k tomu pra- *) Václav Franěk z Liběchova. (Pozn. vyd.) 311

Strana 312
víte?“ A obec mlčela. I opět se jich ptal purkmistr: „Co pak k tomu říkáte?“ Tu obec učinila otázku na purkmistra, dosti-li se stalo právu? Purkmistr odpověděl: „Páni milí, já nejsem toho svědom, ale jsou-li tu, kteří prvé rychtářové bývali, nechť po- vědí.“ Obecní potom pověděli rychtáři: „Pane rychtáři, kdes po- věděl, že jest omdlel, polehčiž mu, a proto zachovej se k němu jako k jinému vězni.“ A purkmistr potom kázal volencům na- zejtří na rathauze v 11 hodin [6 hod.]; i stalo se tak. Potom tu opět Vilémka uvedl kat do mučírny, aby ho na druhý bok pravý pálil; a když ho táhl, zase se nic nepoznal. A páni odšedše na stranu, mluvili mezi sebou. A v tom Vilém dí rychtáři: „Pane rychtáři, prosím tebe, polehč mi, neb to svázaní více mne bolí nežli pálení, již chci povědíti; jaký já blázen, vím, že smrti ne- ujdu, a toto dal sem se tak trápiti; bych to prvé učinil a pověděl, bolesti bych neměl.“ A potom seznal se jest o ten list: „Kterak když jest byl přinesen ke mně, pan Havel mluvil ke mně: „Pane purkmistře, nechť já jej donesu panu Janovi Žateckému“*); já řekl: „By mi pak to neškodilo"; a pan Havel: „Neboj se nic, však žádný jiný o tom nezví, a by to na jevo vyšlo, kým na nás to do- vedou?“ To slyšavše páni volenci, šli sou k Havlíkovi nahoru na rathauz a mluvili jemu to všecko, což od Vilémka slyšeli. A on k tomu odpověděl: „Praví-li to, lže jako zrádce.“ Páni řekli: „Chceš-li mu to vůči mluviti?“ a on dí: „Chci.“ I svedli ho dolů k němu a mluvili jemu: „Nuže, odpírej tomu, co Vilém praví na tebe.“ A tu Vilém mluvil k němu: „Pane Havle, však ty víš dobře, žes ten list ode mne vzal k Žateckému k Modrému lvu proti postřihačům (jako již říkají v zrádném domě);“ a Havlík odpíral, že není toho. Řekl jemu Vilém: „Jáť sem pro tě více trpěl než pro sebe, ježto by ty pro mne tolik nestrpěl, ale budeš-li tolik mučen jako já, povíš něco více.“ A Havlík řekl: „Páni milí, dávám se Pánu Bohu a vám na milost.“ I vedli ho zase do vězení. V pátek [18. srpna] opět sešli se všickni starší obecní na rat- hauz, i oznámeno jim seznání Vilémovo, ježto mnohého nechtí, by bylo povědíno pro jisté příčiny do jistého času. V sobotu [19. srpna] pak v hodin 18 [13 hod.] zmučili sou také Havlíčka, i seznal se o všem; a dlouho ho trápili, nechybí tří hodin. Potom pak Staroměští s Novoměstskými obeslali Žatecké, Lounské, Slanské, Litoměřické a Nimburské k pondělku [21. srpna], aby jim oznámili to seznání těch lidí zrádných. A když *) Jan Žatecký z Weikerstorfa, konšel. (Pozn. vyd.) 312

Strana 313
přijeli v neděli k večeru, nazejtří v pondělí před sv. Bartolomě- jem šli na rathauz, a tu před nimi a před jistými zemany tázali se Vilémka, zná-li se k tomu, co prvé mluvil? Odpověděl, že zná; též i Havlík. Potom po obědích v 18 hodin [13 hod.] vedeni na popravu k pranéři na rynk. Pak podlé obyčeje biřic vyvolával, proč se jim ta smrt ohavná stati má, že sou byli zrádci; Vilémek tomu nic neodpověděl, než Havlík odmlouval, „že lžeš, bychme zrádci byli, než že sme se zasadili o dobré krále JM.“ A tak sou stínáni. Ten Havlík chtěl se sám zabiti u vězení toho dne a při- jímal svátost velebnou, a již sobě byl vyřezal dva nároky skripto- rálem a rychtář mu je vzal; a on potom katovce chtěl nůž vy- dřiti z nožnic, ale nedala. M. Prokop dobré paměti, otec toho Havlíka, byl jest kancléřem staroměstským; syn se nepodařil po otci. Potom téhož dne donesli Havlíka rasové k pohřbu za Po- řickou bránu k sv. Pavlu do špitála, a Vilémka žena jeho způso- bila, že jest přinesen do jeho domu mezi Legatovým domem a apatekou, kdež malován sv. Jiří. Pak žena jeho zmyvši ho, potom nazejtří nesli ho k sv. Pavlu ku pohřbu s kněžími a žáky domá- cími a za ním šli Bartoš malý z rosenberského domu, Ondřej mečíř a žen koliks, ale žena jeho doma zůstala. To již druhý z toho domu Oremusova sťat. — Potom pak v středu [30. srpna po sv. Augustinu z rozkázaní obcí rasové vykopali Vilémka a Havlíka u sv. Pavla na krchově a zakopali je u božích muk za Horskou branou na rozhrání. (KO. T. 1. pronesla se zrada na některé měšťany, že co sou páni s staršími na raddách mívali a tajně se radívali, to vše hned páni zemští zvěděli. I sešly se obce ze všech tří měst, i poslové z jiných měst, a rozkázali zmučiti a stíti dva konšely, Vilémka z Trosko- vic a Havlíčka od Koníkův, protože tajné věci královské dali přepsati Janovi Žateckému z Vaikerštorfu; a Havlík donesl ten list Žateckému, a tak ti zrádci tajné rady pronášeli; a Petr od Modrého jelena vyjda z rathauzu ihned šel k Krajsovi*) k Hřebe- novům a on jel na hrad pražský ku panu Lvovi a jemu oznámil, co sou páni konšelé mezi sebou tajného měli. Protož často se di- vívali páni radní, kterak jest to, že než s rathauzu sejdou, an již pan Lev ví, co jest v raddě tajného jednáno. I nemohla se jest zrada jich tajiti. Také že by město měli na několikero zapáliti a nepřátely pustiti, a jim pomáhati střílením a z hakovnic z do- mův, kterýmižto se byli opatřili. Ale Žatecký prvé před tím byl *) Jan Krajsa z Křečovic. (Pozn. vyd.) 313

Strana 314
z města utekl, vyšpihovav něco statku; potom také utekl Petr od Modrého jelena od Zderazské brány, spolu konšelé pro touž zradu.) 924. (LM.) T. 1. v pondělí [28. srpna] po sv. Bartoloměji přijel Ziga, starý perkmistr, a Strnad od Černé růže s Příkopů a Rep- nice, člověk erbovní z Litoměřic, od krále z Uher. Pak v středu [30. srpna] po sv. Augustinu byla obec staroměstská na svém rathauze a Novoměští také na svém a tu zdíli poselství poslové svrchu psaní od krále, přivítáni jsouce nejprv skrze M. Václava, písaře nejvyššího, že jim přejí zdraví dobrého, a doptávajíce se i na zdraví krále JM. a dědicův. Tu Ziga pověděl, že jsou vděčni té přízně a „že JM. při tom času, když sme tam byli, měl se dobře, krom že na nohy nemohl, a dědicové král Ludvík a kněžna že jsou také zdrávi; a král JM. vzkázal laskavé pozdravení etc. O minci německé, aby brána nebyla, než domácí. O obnovení ouřadu konšelského, aby z sebe vyberouce osoby jisté sepsané poslali k králi, aby své svolení dáti ráčil; když by v zemi krále nebylo, ale kdyby tu byl, tehdy aby sám sadil, jako prvé bývalo. Neb JM. bylo mluveno, kterak ten úřad byl u velikém zlehčení, ano když uředníci VM. konšelé v sněmy bývali na hradě praž- ském, pán druhému pánu ukazovali sobě na ně, říkajíce jeden druhému: „Toť můj konšel“ etc. A tak skrze takové konšelů sázení skrze pány to šlo, že nebývalo tajnosti raddy, ano každý takový o to myslil, aby se jemu zalíbil. It. že JM. žádá od Prahy i od jiných měst, aby stálí byli a nedali se žádnému sraziti, než kterak sou se zapsali a slibovali." Potom ti poslové také šli na Nové město do obce s týmž poselstvím; a prvé než tam došli, dána jim na ty artikule odpověd i o obnovení ouřadu, že k tomu dávají vůli, a aby což nejspíše to bylo dokonáno. Potom pan purkmistr mluvil k obecním, co se dotýče s zbraní chození, aby to bylo staveno, poněvadž jest věc slušná, a také v sněmu že to bylo mluveno pánům a rytířstvu, a páni nám na to odpověděli: „Kterak nemáme choditi s zbraní, poněvadž přije- douc do měst, vídáme téměř všecky choditi s zbraní, i chce- te-liž, ať nechodíme, stavtež prvé na vašich.“K tomu svolili takto, aby tu věc v moc dali a poručili rychtáři, aby prvé bylo provo- láno a rychtář chodě aby zbraňoval a napomínal s nižádnou zbraní nechoditi, ani s sekerami ani s koulemi, ani s alaparty; a kdo by po prvním napomenutí toho neučinil, aby vzat byl do šatlavy a tam seděl tři dni a k tomu aby se žádný za něho ne- přimlouval; pakli by se toho podruhé dopustil, aby celý tejden 314

Strana 315
seděl, pakli po třetí, tři neděle. Také zmínka byla, aby nebylo stříleno z ručnic v městě a po ulicích pro nemocné; it. o minci, aby brána byla ještě do sv. Václava, a potom nic. Naposledy pak mluveno bylo o vyznání Vilémkovu a Havlí- kovu. K tomu obecní mluvili, žádajíce pánův, aby je rozkázali čísti; i čtli Vilémkovo seznání o tom listu krále polského, kterýž přepsal Jan Žatecký a dal ten výpis panu Lvovi; také že bývali u něho Červenka, Petr od Modrého jelena, Šust z Nového města, Michek, Volfgang a Lukeš řezník, a pan Trčka podkomoří že mu měl lidi poslati k té potřebě. 925. (M.) T. 1. v sobotu [26. srpna] po sv. Bartoloměji opět Petr puškař slil tři tarasnice též míry jako prvé Staroměstským. — It. v sobotu den sv. Lidmily [16. září] opět slil jim čtyry ta- rasnice též dle míry jako prvnější. 926. (KO.) T. 1. v outerý den sv. Viktorina [5. září] vzali do vězení Ješka Červenku, prvního konšela, protože ho nařekl Vilé- mek. — It. ve čtvrtek [7. září] před Narozením matky boží Marvan konšel také vsazen do vězení; potom též Říha řezník a Václav Toniš, a to byli starší. — It. v středu [13. září] před Po- výšením sv. Kříže Šust z Podskalí, bakalář, a Michek proti rat- hauzu novoměstskému vsázeni jsou také do vězení, že byli na- rčeni od Vilémka; a to na ně přišlo z ponuknutí některých Staro- městských. — It. téhož času M. Martin, opat slovanský, nočně ušel z města a vystěhoval se do Roudnice; a mluvili o něm, že by psanec byl a přední vůdce s Trčkou a s jinými, kteříž měli do Prahy vskočiti. 927. (LM.) T. 1. v pondělí [18. září] po sv. Lampertu byly opět oboje obce spolu na rathauze staroměstském; a tu byla zmínka, kterak přátelé naši z měst oznamují, že páni a zemané na den sv. Martina [11. listopadu] mají na pole vytrhnouti, a tak aby- chom my hotovi byli. Pak potom třenice byla o ty vězně, o Čer- venku, Šusta a Michka: obce k tomu mluvili, aby byli tázáni právem jako první, a páni oboji s staršími svými byli tomu na odpor, a tak ten den až skoro do 23. hodiny [17. hod.] na tom ztrá- vili, a v tom když páni na svém stáli, obcem se stýskalo, až pak bezděky chtěli dolův. Potom na to přišlo, že se k vývodu hlásili, a kdož by je z čeho vinil, že chtí rádi právi býti každému před novou radou, kterou sobě sama obec bude saditi. Toho jim do- příno a potom sou ze všeho propuštěni jako nevinní. 928. (LM.) T. 1. v neděli [24. září] po sv. Matouši o posví- cení pražském uveden do Slovan opat prvnější zase, kněz Ma- 315

Strana 316
tyáš*) s povolením královským, dvěma purkmistry a konšely a administrátorem. 929. (K—O.) T. 1. v pondělí den sv. Linharta [6. listopadu] obnovena radda v městech pražských z vůle a obdarování JMK., kdež i majestátem velebnosti své toho jest potvrditi ráčil, aby bez přítomnosti královské každého roku radda bývala obnovo- vána určeným časem okolo sv. Kateříny [25. listopadu] a sama obec aby se sadili skrze volence na to volené, obyčejem norm- berským a jiných měst říšských; a ti volenci, kteříž voliti budou konšely, mají na to přísahu učiniti. I stalo se takto: stará radda volili 8 osob z starších obecních, a starší z veliké obce 12, a obec z staré raddy 4, a tak všech 24; potom tolikéž cedulí, osm, na nichž na každé zvláště napsáno bylo „volenec“ a jiné byly prázdné. Pan kancléř staroměstský vzav je i uvrhl do koflíku a sem i tam převrátil několikrát; pak vynímal po jedné cedulce a dával, nejprv čtyřem z staré raddy, a kdož měl napsáno „volenec“, ten odstoupil do světnice šestipanské, a kdo neměl nic napsáno, šel do obce. A když dal všechněm, a již na těch osm přišlo, tu jim dána přísaha, aby při tom spravedlivě učinili a zapečetěné při- nesli a položili na místo královské na polštáři; pak purkmistr položil pečet na témž místě. Potom z volencův jeden vzal tu ceduli zapečetěnou s toho místa královského s poklonou a dal ji kancléři pražskému a on po jednom jmenoval až do osmnácti osob; a potom jim dávána přísaha. Na Starém městě byl první Jan Nastojt od Zlatého medvěda a na Novém městě Mikuláš Cacerda pod Zderazem. Tu práci měl konati kancléř království českého, ale že nebyl tu, i domácí působil**), vše s povolením krá- lovským. A tohoť jest velmi nerád uslyšel pan Lev s jinými pány. Ale král JM. to učiniti ráčil, protože mu k vůli a pro jeho dobré lid sou vyslali do Uher proti těm křižovníkům a také že oznámili skrze kníže Bartoloměje, kterak koruna česká velmi zavedena u veliké dluhy skrze regenty, kterýmžto JM. král dobrotivý mnoho věřil, i důchodův svých jim postoupil, aby oni mohli království české v pokoji zpravovati; a oni pak Prahu a jiná města královská chtěli tak pod se podkasati, jako jest v Uhřích, že města žádného hlasu svobodného nemají, kteréhož sou užívali jich předkové od mnoha set let. Ale Pán Bůh pro ně- které své věrné ráčil to změniti, jemuž buď z toho chvála i čest na věky. *) Matyáš ze Slaného. (Pozn. vyd.) **) Václav Kandidus, kancléř Starého města pražského. (Pozn. vyd.) 316

Strana 317
930. (LMO.) T. 1. ve čtvrtek den sv. Otmara [16. listopadu] i ty dva dni před tím vyjeli do Uher do Budína k králi Vladislavovi ode všech tří stavův z království českého, panského, rytířského i tudíž městského k rozeznání o svrchu psané nesnáze, o kteréž sou na předešlém roku na JM. spravedlivém rozsudku přestali všickni.*) Pražané k tomu vybrali osoby ze všech tří měst; z Starého města byli Jan Hlavsa, Albus lékař, konšelé, a kancléř M. Václav; z Nového města Mikuláš pernikář; též z Malé Strany, z Litoměřic, z Loun, z Žatče, z Plzně, z Nimburka atd. 931. (LM.) T. 1. v středu den sv. Cecilie [22. listopadu] vyvedli tři zločince za bránu Horskou, a tam sou stínáni, protože v domě Zmrzlíkově, proti sv. Jakubu v Starém městě, lidi mordovali a zakopávali; a Židem se to proneslo, chtěvše ho za živa zakopati. — Potom v pátek [24. listopadu] před sv. Kateřínou vyvedli kuchařku někdy Vilémkovu a za Horskou branou zahrabána, že dítě porodivši, zabila je. — It. týž den vlekli koněm nějakého sedláka k šibenici, kterýž byl také příčina smrti Fictuma, měště- nína staroměstského; tam ho na kůl vstrčili a ponejprv kůl vynikl mu bokem, potom kat vyňav kůl, i opět do něho vstrčil, a ten vynikl mimo hlavu samu po levé straně; a toto již druhý proto tou smrtí utracen. — It. v outerý [19. prosince] před sv. Tomášem vyvedli z Starého města mordéře jednoho Knapa, kterýž zaškrtil provazem jednu ženu letitou v průchoditém domu, k šibenici a tam ho kat vpletl na kolo, zlámav mu všecky hnáty. 932. (LM.) T. 1. v neděli na Štědrý den [24. prosince] přišel déšť a vítr veliký se strhl a tuhý, tak že na Karlově v klášteře několik šarův z krovu dolů strhl. V druhou pak neděli na sv. Silvestra [31. prosince] opět byl vítr veliký, tak že na Vilémkovu domu v cihelném krovu celém několik šarův cihel svrhl dolův. 933. (LMO.) Léta božího 1515 v středu den sv. Timothea [24. 1515 ledna] Pražané a jiní poslové z měst, jenž posláni byli do Budína k králi o porovnání těch nesnází, kteréž měli města se pány a ry- tířstvem v království českém, navrátili se zdrávi a veseli. Proti nim z Prahy purkmistr Holec od sv. Martina, konšelé a starší *) LO. A toliko jediný nález mezi nimi od krále učiněn o soud zemský, aby k němu stávali. Ale ten nález v české zemi tak glosovali: města pravili, že ze tří věcí mají stávati, a páni a rytířstvo pravili, že o všecko. A tak skrze to soudové nešli až do sv. Václava 1. 1517 a při tom času ještě nesoudili, než toliko pře vyhlašovali, a pak o sv. Martině soud ko- morní byl držán a soudili týden. Potom se pohnutí stalo mezi některými pány a rytířskými lidmi, že králi nechtěli slibovati; i odložili soudu do Svátosti. 317

Strana 318
v půldruhém stu koní, vyjeli blízko k Hloupětínu, je vítajíce, a také toho dne večeři slavnou v Starém městě na rathauze při- pravili, ctíce je i jiné posly z měst. 934. (K—O.) T. 1. v sobotu [3. února] po hromnicích v noci na neděli vzali Sigmunda Hůlku do vězení s Pleškou na Novém městě pražském a zvláště každého vsadili do šatlavy a to pod glejtem královským. A v pondělí [5. února] zmučen Hůlka řezník a seznal jest divné věci, ježto mnohých nechtí lidem oznamovati; a potom ve čtvrtek [8. února] před sv. Apollonou vyveden k pra- néři a tu sťat a pochován u sv. Lazara. A Matouš Pleška seděl a potom jest vypuštěn... A také mnoho jiných řezníkův uruko- váno bylo, Martina Šturma do vězení vsadili, že ho Hůlka byl na- řekl na trápení o Kopidlanském, s kterým měl srozumění a smlouvu i s jinými řezníky, a že sou ho poctili čtvrtí masa; a souzen o to v plné raddě mezi čtyrmi lavicemi, a že u vězení nemoc naň přišla, že byl člověk letitý, i propustili ho domův. Při tom v středu [7. února] vzati jsou opět jiní řezníci do vazby, Matouš Knaisl, Řehoř Muchta, Selík, Trhule, Kuba Hradecký a j. Potom sou také propuštěni. 935. (LM.) Téhož času sjela se všecka města královská do Prahy jsouce obesláni a v pondělí [5. února] po hromnicích šli sou na rathauz všickni poslové z měst, kdež všickni tří purk- mistrové a konšelé s staršími obecními sešli se do raddy. Tu páni poslové z Prahy i z jiných měst oznamovali poselství skrze M. Václava Alba, nejv. písaře staroměstského, kterak se jim dálo v Budíně před králem, jaké třenice měli se pány a s rytířstvem, jim odpírajíce před některými pány z Čech, jako knížetem Barto- lomějem, raddou krále JM., panem Kostkou, p. Slavatou, pány moravskými, pány uherskými a biskupy, knížaty slezskými, kní- žetem opolským, knížetem Karlem Minsterberským a knížetem lehnickým, též před vládykami a rytířstvem těch zemí tak dlou- ho, až se výpověd stala od JM. mezi stranami; a to poselství dva dni oznamovali neb časem čtli, časem mluvili, jakž mohli co zpamatovati, aby nic nezapomněli, neb toho mnoho bylo a spis učiněn dosti obšírný. It. v středu [7. února] pořád, když se sešli všickni poslové na rathauz staroměstský, tu byvše zavoláni od pánův purkmistrův a konšelův všech tří měst, vstoupili sou do radní světnice a tu páni poslové věci tajné sobě poručené od JMK. oznamovali, co toliko samým městům slušelo, aneb co také samým Pražanům bylo poručeno povědíti, tak sou učinili. Potom kázali všechněm 318

Strana 319
starším obecním vstoupiti do radní světnice a tu čten byl list královský, kterýž nedávno byl přinesen, co se tkne rozumu toho artikule vypověděného o půhoních městského stavu. I jest tento rozum: že stav městský, co se dotýče městských věcí, ač sou byli pohnáni i právo stanné na ně dávali i listy zatykací, že to král Vladislav přijímá k sobě; než co se dotýče zemských věcí, že právo stanné a listy zatykací, aby se o to umluvili časem, aby ke škodám nepřišli; a že JM. o tom píše nejvyšším ouředníkům desk, i také menších, též i panu Lvovi, purkrabi pražskému, že ty výpisy také jim poslal JM., a ti čteni jsou všickni. Dále psal JM. o pana Albrechta Rendle, že prvé psal o to několikrát a žádné odpovědi na to neměl od měst, že již ráčí míti. 936. (LM.) Téhož dne také poslové od města Tábora oznamo- vali, kterak se jim děje od některých zemanův okolních, že jim osekávají sousedy a jednomu konšelu jejich to učinili i jednomu rychtáři z jedné vsi; při tom žádali rady, co by měli činiti. I po- vědíno jim, aby se bránili tím způsobem, jakým oni jim škodí. 937. (LM.) T. 1. v první pátek [23. února] v postě oznamováno biřicem, kterak JM. král pokládá sněm obecní vší země ten pátek [13. dubna] po veliké noci na hradě pražském, a soudové aby byli držáni v suché dni letničné [30. května—2. června] a sněm be- nešovský odvolává, aby žádný naň nejel pod milostí královskou, neb jej byli obsílali Burian Trčka, podkomoří, a Radslav Beř- kovský, písař zemský; a to aby bylo oznamováno po několik trhův všudy v městech královských. Ale páni někteří přes to jeli do Benešova; ale rozjeli se. 938. (K—O.) T. 1. v středu [28. února] o suchých dnech post- ních Albrecht Rendl z Aušavy podkomořím královským vyhlášen a přijat na rathauze staroměstském (K. a tu učinil jest k Pra- žanům přísahu). A do jiných měst královských posláni jsou listové krále JM., kterak přísně rozkazuje a míti chce, aby pana Rendle přijali za podkomořího království českého za jeho věrné služby, a ten ouřad béře od Buriana Trčky a dává jej Rendlovi, aby se k němu tak zachovali, jakž na něho sluší, jináče nečiníce. (O. A byly skrze to mezi nimi veliké nechuti; tito od toho pustiti nechtěli a oni toho mocí dovedli.) 939. (K—O.) Nazejtří ve čtvrtek [1. března] Pražané z obojího města vyjeli s panem Albrechtem Rendlem v noci do Hory Kutny podlé pana Viléma Kostky, aby ho uvedli za minemejstra, že JMK. ráčil mu ten ouřad dáti a Tunkle svrhl, kterýž před tím ujel z Hory. 319

Strana 320
940. (LM.) Potom v sobotu [3. března] před přenesením sv. Václava páni zemští, kteříž se byli sjeli před tím na hrad pražský, uradivše se, vyslali z sebe pana Vojtěcha z Pernštejna, nejv. hofmistra, a pana Jaroslava z Šellenberka a na Přerově, nejv. komorníka, do Hory Kutny; i přijeli v noci v šest hodin [23.30 hod.] a hned šli k šefmistrovi, který toho času byl, i žádali na něm, aby jim obeslal konšely, že by jim chtěli oznámiti, že jsou vysláni od jiných pánův zemských a rytířstva. Šefmistrodpověděl: „Páni milí, račte za zlé neměti, kdež žádáte, abych vám svolal jiné spolupřísežné, jest ta věc neobyčejná a byla by jim proti mysli; než mějte strpení do jitra, ráno já to chci učiniti.“ A tak páni odešli do svých hospod. Nazejtří pak ráno šefmistr obeslal všecky konšely a ti páni také přišli; i mluvil pan hofmistr, pan Vojtěch z Pernštejna: „Páni šefmistři a konšelé! páni a rytířstvo vyslali sou nás k vám o sazení nového minemejstra; protož žá- dají vás, abyšte tou věcí nekvapili, nebo jest proti řádu, poně- vadž mělo by to býti v plném soudu zemském oznámeno, a to se nestalo, a také páni soudci a ouředníci vždycky byli vaši přátelé, v vašich potřebách jsouce vám vždycky hotovi; pakli byšte vždy na tom stáli, račte to znáti, že nebude z toho nic dobrého než potomní nesnáze, a to zlé již takměř na niti visí.“ Na to radili se šefmistři a konšelé a dali jim odpověd skrze jednoho svého na místě všech, kterýžto mluvil v tento rozum: „Páni milí, což ste mluvili od pánův a rytířstva, co se dotýče obnovení ouřadu minc- mejstra, aby nebylo chvátáno etc., račtež věděti, že my chcem se psaním královským zachovati, a což JMK. nám ráčil psáti, my se tomu zpěčovati nemůžeme, poněvadž naši předkové vždycky se zpravovali předky JM. a my též učiníme; a kdež ste ráčili oznámiti svolení pánův a rytířstva, aby sekretům královským víry nepřikládali, my k tomu tak pravíme, aby JM. koho koli nejmenšího ráčil poslati, nerci sekrét svůj přitisknouti, že mu chcem věřiti; a VM., ráčíte-li toho dočkati, uzříte, jakým způso- bem se to bude působiti.“ K tomu páni odpověděli: „Bychom se jediné tomu neřádu nedívali!“ A po té odešli do svých hospod a vsedavše na koně táhli z Hory. I bylo jest tak, že páni a ry- tířstvo mezi sebou to utvrdili a nalezli, aby žádným sekretům královským víry nepřikládali než pečetem; a o tom bylo mnoho mluveno. — Pak toho dne v neděli den sv. Václava přenesení [4. března] stalo se, že jest uveden pan Kostka na Vlaský dvůr za minemejstra s množstvím panstva, zemanů a Pražan obojího — města i domácích Horníků s velikou ctí, zpíváním a veselím. 320

Strana 321
941. (K—O.) T. 1. v třetí neděli v postě [11. března] vyhořelo město Most z gruntu všecko a zapálilo se okolo hodin 24 [17.45 hod.] (K. u mnichův, ježto sobě ryby smažili u večer) a ve dvou hodinou všecko město zhořelo, kostelové i klášterové, a tak veliký nad obyčej toho času vítr byl, že by nehořelo, dosti činiti lidé měli s větrem; a praví, že zhořelo ke čtyřem stům, co jich našli,*) a co se jich zdusilo mužův, žen a dětí, též co se jich ztopilo a zbilo, tlačíce se ven z města branou, neb se most pod lidmi zlá- mal, i vpadli do příkopův. Co lidská opatrnost může proti bož- skému úsudku! neb sou lidé byli velmi bedlivi v tom městě. 942. (LM.) T. 1. v pondělí [19. března] po družebné neděli vy- vezli do pole na Špitálsko veliká děla, ale ten den nevystřelovali, protože celý den pršel sníh veliký; než nazejtří stříleli z Pražky, a kule letěla až přes druhou vodu asi hony, a z Hovorky kule letěla přes obě vody asi půl druhého honu přes vrchy. Potom nabili po druhé a dali víc prachu než prvé a tu po vystřelení obě kule se zdrobily na kusy; špalek dosti tlustý Pražka za sebou na dvé zlámala a byli by ještě po třetí stříleli, by se byl nezlámal ten špalek. Pak kterak jest z Pražky kule daleko letěla, někteří praví, že kdyby na břehu za Židy ji zasadil, hrad pražský i vinnice by přenesla, a co pak z Hovorky, mnozí neslyšeli z ní stříleti a někteří, ale těch bylo málo, před 48 lety, když u Roudnice s ní leželi. 943. (LMO.) T. 1. bývalo mnoho sněmův od pánův a rytířstva toliko po krajích leckdes, krom v Praze nechtěli ho míti. Také měli sjezd páni a rytířstvo v Roudnici ten pátek [23. března před smrtedlnou nedělí, proti mysli královské sjevše se a nic ne- zjednali, než svadivše se, kordovali se někteří. Tu polapen jest jeden, kterýž chtěl město zapáliti a pravil, že by ho Janovský na to navedl, a potom jest upálen. Janovský jest byl odpověděl království českému předtím některé léto. 944. (LM.) T. 1. v neděli smrtnou [25. března] umřel urozený pan Bohuslav Dražický, člověk starý; kterýž jsa zdráv, dal jest do Tejna kostela k Matce boží sto kop gr. miš. a patnácte zlatých uherských bratrstvu téhož kostela, kteříž chodí s procesí každý čtvrtek po kostele. 945. (LMO.) T. 1. před květnou nedělí [1. dubna] některý den sjeli se v Prešpurce Vladislav, král uherský a český, král Ludvík, syn jeho, a Sigmund, král polský, i kněžna Anna, sestra krále *) K. A nalezeno jest pět mnichův a tří kanovníci. Dílo Františka Palackého II. 21. 321

Strana 322
Ludvíka; a tu také měl přijeti císař Maximilián, římský král, ale nepřijel, než vyslal raddu svou. Potom byl od svrchupsaných králův vyslán kníže Bartoloměj k králi římskému, že jeho žádají, aby ráčil do Prešpurka přijeti; a zase jeda, a pospíchaje k králům do Prešpurka, dal se vézti po Dunaji v noci a z dopuštění božího šíf se s nimi rozrazil o skálu, i utonul kníže Bartoloměj v Dunaji sám pátý a jiní vyplynuli, jakž komu Pán Bůh ráčil pomoci; a to se stalo u Haimburka v Rakousích v noci na pondělí po květech na té syllabě pril-in [2. dubna]. A ta novina přišla do Prahy v outerý velikonoční [10. dubna], z kteréžto Pražané i jiná města náramně zarmouceni byli; neb on jich všecky tajné věci řídil před králem proti jich nepřátelům, pánům a rytířstvu. Potom bylo rozdvojení v lidu, jedni pravili, že jest živ a pomohl sobě, a druzí, že utonul, a tak v pochybnosti to měli, až poselství se na- vrátilo z Prešpurka v provodní středu [18. dubna], teprv sou jemu po Praze zvonili a služby činili po kostelích. 946. (LM.) T. 1. ve čtvrtek [12. dubna] po veliké noci vyhořelo město Lippý i s kostely, v hodin 17 ve dne [11.45 hod.]. — Tehdáž také vyhořelo město Nisy biskupa vratislavského. — V Bavořích také město Vajda vyhořelo, i v Rakousích; it. v Prešpurce; jednoho upálili, kterýž Most město vypálil. 947. (LM.) T. 1. v pondělí [30. dubna] před sv. Filipem a Jaku- bem Petr puškař slil dělo desíti loket zdýlí staroměstským měš- ťanům za purkmistrství pana Jana Hrdiny a zdařilo se mu. It. týž puškař slil Klatovským kartoun tak veliký jako staro- městský, ale delší o šest loket, v huti u sv. Štěpána ve zdi. 948. (KLMO.) T. 1. sněm zemský králem JM. uložený držán byl na hradě pražském tu středu [23. května] před sv. Duchem; na kterýžto sněm král Vladislav vyslati ráčil k prostředčení těch nesnází, kteréž jsou byly mezi pány a rytířstvem s jedné a městy královskými s strany druhé, důstojného Stanislava, biskupa olo- muckého, a kněze Karla, strýce knížete Bartoloměje*), (LM) kte- řížto přijeli v středu před sv. Duchem, pak v pátek jeli na hrad pražský a zdíli poselství poručené sobě od krále JM. Biskup počal a udělal pozdravení od krále pánům, zemanům a městům; potom kníže Karel konal a mluvil, kterak JM., jakž jest přijel s počátku do tohoto království, vždycky o to pracoval, aby pokoj způsobil a jednoho každého podlé jeho práva zachoval, i všecky tři stavy; „též i nyní žádá, prosí a věří, že se k sobě přátelsky zachováte *) Karel kníže z Minsterberka, bratranec knížete Bartoloměje. (Pozn. vyd.) 322

Strana 323
a ty nesnáze mezi sebou pokojně srovnáte.“ Potom ukázal list věřící a ten čten. Potom zase kníže mluvil: „A oč byste mezi sebou nemohli smluviti a uhoditi, že sme my na to vysláni na místě královském, abychom ty věci k místu přivedli.“ I ukázal tu také list mocný, kterýž jest také čten, kterak JM. poroučí a dává jim moc konati, jako by JM. sám svou osobou mluvil, aby to tak držebné a pevné bylo. Páni děkovaní učinili od sebe i od stavu rytířského a města také potom; a s tím města vyšli ven od pánův do jiného pokoje, kdež malováni králové a knížata. Ten sněm držán byl více než tři neděle a po všecken ten čas až do sv. Víta [15. června] byly veliké třenice mezi stavem pan- ským, zemanským a městským, a to rozličně podávajíce sobě oněch i oněch řečí. Byly také vybrány osoby z panského, zeman- ského i městského stavu, prvé veliký počet a potom menší, a mezi nimi biskup s knížetem prostředkovali. It. v sobotu [26. května] před sv. Duchem kněz Karel pověděl před pány, zemany a městy, kterak králové smluvili se s císařem Maximiliánem a kněžna Anna jemu zasnoubena; (potom naši věrní zpívali Te deum laudamus v pondělí letniční [28. května]). Tu pak ten pátek počali rokovati mezi sebou páni s rytířstvem zvláště a města zvláště až k nešporům; potom kázali domův jíti. Nazejtří v so- botu opět týmž způsobem dálo se a kníže Karel s biskupem chodili mezi nimi od jedněch k druhým. Opět odložili do pon- dělka; a když sou se pak sešli, rovně též jako prvé nic nezjednali až do středy. A nejvíce pak o ty půhony se tahali: páni chtěli, aby města ke všechněm půhonům stávali, a města nechtěli než ke třem kusům stávati, jakož sou předci jejich dobrovolně svolili. Pak byli obesláni i starší obecní na rathauz staroměstský a tu jim artikule sepsané čtli, a tu byli i někteří poslové z měst a ne- slíbili se jim někteří artikulové, jako i ten o půhoních. Tu pak rozjímali po jednom artikuli, a onak i onak před se brali, až také i volence k tomu vybrali z Starého i Nového města, z pánův, z starších i z poslův z měst a ti mezi sebou rozmítali všecky věci dobře za tři hodiny, a tak ten den na to vážili a sepsavše je po jednom čtli, takže sou je opravili, aby se mohli hoditi; a mají jich podati panskému a rytířskému stavu. It. potom ve čtvrtek [14. června] v ochtáb Božího těla bylo se strhlo veliké povětří, ale na krátce, s prachem tak velikým, že hledě z Prahy k hradu, nebylo viděti; a to v ty časy mezi Pražany a Žateckým Janem byla třenice. A nazejtří den sv. Víta v pátek [15. června] v ne- špory čteni sou artikulové přede všemi stavy; Pražané a města 323

Strana 324
z těch artikulův některé kusy brali sobě obtížné býti; i vymazáni jsou někteří a jiné opravovali. (LO.) Na tom sněmě také svolili sou se berni králi Vladislavovi do tří let dávati, páni, rytířstvo i jich poddaní, z toho korce, co piva vaří, 1 gr. a města z věrtele pivného též po 1 gr., aby králi JM. pomohli z dluhův. A k té berni volili čtyry osoby, aby ty dluhy zřídili a jiní všickni aby jim dávali tu berni, co v kterém kraji seberou; král volil jednoho, pana Václava Litovského z Svi- nař, stav panský druhého, pana Zdislava Dubského z Lippého, stav rytířský třetího, pana Jindřicha Hložka z Žampachu a na Březně, Pražané pak a poslové z měst čtvrtého, pana Hlavsu podlé apatéky u Lilium. Také na tom sněmě ssadili s podkomoř- ství Albrechta Rendle a dali je zase Burianovi Trčkovi; ale z toto zbavení nebylo nic, pan Rendl od úřadu nechtěl pustiti a města královská měl sobě na pomoc, a o to byla opět nová různice mezi stavem panským, rytířským a městy královskými za dvě létě téměř. Také chtěli zbaviti minemejstrství pana Viléma Kostku, ale že prosili zaň páni Horníci, i zůstaven jest při tom ouřadu; a o hofrychteřství Vraždovi odloženo do sv. Václava [28. září] A jiných mnoho artikulův jest smluveno, jakož pak jsou dskami zapsáni a tištěni. Potom opět jinou berni uložili; z té nic nebylo, nedávali jí. (K. A když sou se pryč rozjeli, takž ta smlouva v nic obrácena. Pražany a městy nic v tom nescházelo.) 949. (M.) T. 1. v středu [20. června] před sv. Janem Křtitelem k večeru bylo povětří s hřímaním; potom déšť nevelmi prudký, ale tu celou noc pršel, ve čtvrtek nazejtří celý den až do soboty celé noci. Z toho byla voda veliká, takže u kol mlejnských hříde- lové byli potopeni a mlíti nemohli. 950. (LO.) T. 1. ve čtvrtek [12. července]*) před sv. Marketou Pražané s jinými posly z měst vyjeli k králi do Prešpurka a potom do Vídně. Neb císař pojímal kněžnu Annu, dceru krále Vladislava, a král Ludvík, syn krále Vladislavův, pojímal císařovu vnukyni kněžnu Marii, dceru Filipa, krále hispanského, a sestru knížete Ferdinanda Rakouského. A co sou na sněmu svrchupsaném ne- mohli dokonati, na JMK. bylo přestáno. It. tíž poslové vrátili se zase od krále v outerý den sv. Donata [7. srpna]. 951. (L.) T. 1. v neděli den Rozeslání sv. apoštolů [15. července v hodinu 20. [15.45 hod.] strhl se veliký příval s kroupami, pršely veliké jako ořech, některé jako holubí vejce a některé jako *) Poslové vyjeli pravděpodobně již 5. července 1515 a 12. července přijeli asi do Bratislavy. (Pozn. vyd.) 324

Strana 325
slepičí, a byly špičaté a rohaté. U sv. Jiljí na kruchtě málo kterého skla celého nechaly, u Božího těla mnoho skel vytloukly, i u sv. Štěpána i u sv. Michala v Opatovicích; na vinnicích nemalou škodu učinily, s réví hrozny srážely, že sou stály jako chvoštiště, a na zahradách ovoce otloukly veliké množství; a to tím tříslem od Košíř na Srpových horách až k Brusce, a na Letni za Svinskou branou vše pryč až na Špitálském, takže za dvě míle učinily škodu i na obilí všelijakém, Dubeckému a Malešickému vše kroupy potloukly. 952. (LO.) T. 1. potom v pátek [20. července] před sv. Maří Magdalenou z toho přívalu a déště byla povodeň veliká, takže vystoupila až nad Koflíkův dům a stála tak skoro celý den; a těch dní skoro vždycky pršelo, že netoliko Vltava a Sázava a níže ty vody veliké, ale i Labe s svými potoky se rozvodnilo, a tu mnozí rybníci se strhali (L. ti nešlechetní a dávno proklatí); odkudž se staly veliké škody na dobytku, na obilí, na stavení, chalupách i stodolách; co pak v Slezích, i v Moravě a v jiných zemích okolních, až teskno bylo o tom slyšeti. Obilé všelijakého toho roku s počátku bylo hojně, jakož se spatřovalo, klasu veli- kého a ourodného; ale těmi kroupami a potom tou povodní ne- malou ujmu vzalo, že žaté rostlo i nežaté. Toho celého měsíce srpna málo bylo dní jasných, ale mokří, s déšti a s přívaly. Potom opět voda veliká byla na sv. Bartoloměje [24. srpna] a to již toho roku po třetí, Vltava i Labe se rozvodnilo, mnozí rybníci se str- hali Pernštejnskému a Trčkovi, dobytek, obilé i lidi brala, v Ko- líně na mostě rukou ji dosahovali, a stála tak bez mála tejden. Nedostatek veliký byl v chlebě, neb mléti nemohli, a sedláci pro déště veliké, že jim obilé na poli rostlo, nemlátili a do města nevezli, i neměli chudší z čeho péci. I pivo také při tom čase dobře dražší bylo než jindy. 953. (L.) T. 1. byl sněm položen od krále Vladislava (O. než odjeli, hned v Prešpurku) na hradě pražském na den Povýšení sv. Kříže [14. září]; a kníže Karel Minsterberský opět k tomu sněmu vyslán byl od krále a tu sou se sjeli někteří páni a zemané. V pondělí nic nepočínali, až v outerý [18. září]; a tu kníže Karel na místě královském oznamoval, že JM. žádá na všech stavích, aby učiněna byla pomoc králi na jeho potřeby; it. o Hoře, aby byla zase napravena, jakož sou sami Horníci před JM. to ozna- movali, že jest na velikém pádu; a gerlické peníze aby byli vy- kořeněni z země, dlouhá řeč o tom byla; a kterak ještě více jiných artikulův od JM. jemu jest poručeno, ale že jich na ten čas ozná- 325

Strana 326
miti nechce, až tito budou na místě postaveni. I dali mu na to odpověd. Kníže Karel, navrátiv se z toho sněmu k králi, ozna- moval JM., kterak páni a zemané nechtěli nic jednati na tom sněmu královského dobrého, leč by zase Burian Trčka byl pod- komořím; a kterak on slíbil pánům a zemanům, že chce toho do- vesti, že bude podkomořím. A když jest Trčka spolu s jinými pány k králi do Budína přijel o nějaké potřeby, tu jemu král navrátil ouřad podkomořství; i trval v něm toliko přes noc a opět ho dostal Rendl. A ten sněm trval až do sv. Havla [16. října) a nic na něm nezjednali. (O. Na tom opět byli zůstali, berni prvé svolenou na sv. Ondřeje [30. listopadu] aby počali dávati, ale toho dlouho nedržali a nedávali jí.) 954. (L.) T. 1. o sv. Václavu [28. září] zapověděli peněz gerlic- kých nebrati, aby jich vybývali; a těch bylo mnoho rozmnoženo, neb je dělali i ve vsech i jinde a žádný jich více nerozmnožil jako pan Tunkl, jsa minemejstrem u Hory; neb co nadělali u Hory ve- likých i malých peněz, i dodával jich do Gerlice i jinam ven z země a prodával je, na sedmi stech přijal tři sta; a Lev, purkrabě zemský, na místě královském, jsa jeho švakr, poněkud všeho toho jemu dopomáhal, a snad měl s ním spolky, a to na království české uvedl ve čtyrech létech třikrát sto tisíc a padesát tisíc; a tímto pak dorazil tu nešlechetnou minci, že groše českého nebylo vídati v těch létech, než ta mince nešlechetná rázu gerlického, jížto nepostačovala měď, ale i z železa dělali. Za ty gerlické peníze kupovali libru pepře za 50 gr. a šafránu lot za 30 gr. a tak na jiných věcech vše zhůru přiskočilo. 955. (L.) Toho času na Hradčanech v domu Tandorfarovu byla pranice sekáním, až dva na místě zůstali, Zachaček Bohničkův*) a Pětipeský mladý; Smiřického mladého ranili i také staršího, a k tomu několik jiných. A v neděli den sv. Jeronyma [30. září umřel ten zlý člověk a mordýř. A nazejtří jednoho z pánův Kuk- štejnův přinesli zabitého z Polné. Potom v pátek byla poprava a vyvedli Přibramského, měštěnína malostranského, za bránu k stětí; kterýž vyznal mnohé věci na mučení, kteréžto v tajnosti zůstávají až do času; a byl tovaryš Bohničkův. — It. v neděli den sv. Voršily [21. října] v noci na pondělí jeden kat druhého kata zabil ve hře i jeho ženu; a potom ten kat mordýř sťat jest. — 956. (L.) Stalo se sjití obcí obojích, každá na svém rathauze; Staroměští s svým purkmistrem Václavem Peckou a s konšely; *) Jindřich Bohnický z Bohnic, opovědník Pražanů. (Pozn. vyd.) 326

Strana 327
a tu mluvil M. Jan Pašek předně o řády měšťanův, jací by býti měli měšťané, poctiví v svých domích, žádných hříchův se nedo- pouštějíce, poněvadž se ten titul dává: poctivým etc.; it. jak se mají Židé zachovati; též o minci falešnou, aby jí nebrali; it. o pe- kaře, aby dávali měřici ve mlýně, jakž bylo od starodávna, a tak že není vnově vymyšleno, poněvadž jí několik let nedávali; a to proto chtěli páni, že žíto bylo draho, jakož pak i několikrát páni pekaře povolavše před sebe, přátelsky k nim mluveno, „a ne- mohli sme jich k tomu obrátiti a ohnouti, ale vždy stáli na svém a chtěli býti svobodni.“ Na to se obec radila a k tomu přistou- pila; krom o Židech vždy mluvili, aby byli vyhnáni. Mluvili také i o Němce nájemníky, kteříž užívají města, nemajíce práva městského, aby to páni ráčili opatřiti, neb oni i stravníky cho- vají. Též o hokyně, aby jich méně bylo. 957. (L.) V neděli [4. listopadu] po Všech svatých přivezli z Li- toměřic ve dvě hodiny na noc [18.45 hod.] Jindřiška, škůdce zemského, kterýž před rokem utekl z šatlavy, podkopav se pod zemí, a přitovaryšil se k Bohničkovi, kterýž odpověděl Staro- městským, protože Jindřišek zmučen jsa pověděl na něho, že jednu znamenitou paní z Rakous kázal zamordovati samu ně- kolikou ve mlýně Bohničkově za řekou. 958. (KL.) T. 1. v středu [14. listopadu] po sv. Martinu obno- vena jest radda na obojím městě pražském tím vším pořádkem, jakož lůni se stalo, během normberským; (K. a zvoněno bylo slavně u veliké zvony na rathúzích k sjití obce). A to se již tak po druhé sami sadili. 959. (L.) T. 1. v pondělí [19. listopadu] den sv. Alžběty toho Jindřiška svrchu jmenovaného vyvedli z Starého města sama třetího, a z těch jednoho zase domů přivedli, protože toho po- píral, co prvé na trápení vyznal; a zmučili jej znovu a potom vy- vedli ho a dali kůl, a tu se již ničímž nevymlouval, jda k smrti. Potom opět vyvedli jednoho zločince z hradu na Pohořelec a vstrčen na kůl; a pak ty katy zbili. Toho času také na hradě sťali dva falešníky, pro falešnou minci. 960. (L.) Při témž času umřel urozený a statečný rytíř pan Ho- řický, někdejší hofmistr krále Jiřího slavné paměti, věrný a upřímný Čech, upřímný milovník kalicha božího; a pochován v Tejně u Matky boží, blíž kaply, kde lekturu čítají. — A v outerý [18. prosince] po sv. Lucii umřel také Alba lékař, konšel pražský. Tehdáž podzimek teplý byl a mokrý, takže množství myší se rozmohlo po polích, škodíce řípě, zelí, mrkvi etc. — 327

Strana 328
1516 961. (L.) Léta od narození syna božího 1516 v sobotu [5. ledna] před Božím křtěním mučili Žida a několiko jiných křesťanův pro falešnou minci; a potom z těch falešníkův umřel jeden, jsa velmi ztrápený. — V pátek den sv. Prišky [18. ledna] vyvedli jednoho křesťana a druhého Žida oblečeného v bílý oděv, čepičku bílou plátennou i nohavice bílé, a jda na smrt zpíval až za Horskou bránu. I sťali nejprv křesťana před božími mukami, a potom Žida — za nimi; a to pro falešnou minci, že ji dělali. — 962. (L.) T. 1. v středu [23. ledna] po sv. Fabianu obec staro- městská byla pohromadě na svém rathauze a tu sou svolili, aby s sudu piva dávali po 1 gr. č. a s hostinského vína s žejdlíku po 1 penízi malém. A obec novoměstská také na svém rathauze byli o to, i přivolili také k tomu. — Potom táž obec novoměstská svolili se k daní šacuňku, kdo má statku za sto kop, aby dal s něho půl kopy atd. — It. po sv. Dorotě [6. února] Novoměští počali vybírati posudné po 1 gr. č. a šrotýře k tomu přinutili, aby posudné vybírali, a oni tomu odpírali, a vždy musili seděti; a to — posudné aby stálo za tři léta. 963. (LO.) Toho roku bylo dvoje zatmění célé měsíce a třetí tře- tina slunce; a to první na znamení lva, unora měsíce v neděli na den sv. Fabiana [20. ledna], druhé na vodnáře měsíce srpna v pondělí [14. července] po sv. Marketě, třetí zatmění slunce na kozorožci v outerý [23. prosince] před Štědrým dnem. (L. Co by s sebou při- nášelo, rozličně o tom mluvili pranostikáři, ale sám Bůh to vyjevil.) 964. (L.) Král Vladislav položil sněm na hradě pražském v první pondělí postní (11. února). Sjeli se páni, zemané i města; a kníže Karel Minsterberské jsa vyslán, oznamoval vůli králov- skou, učiniv napřed pozdravení od krále všem třem stavům; při tom dále mluvil, kterak v prvnějším sněmu svatováclavském, jsa též poslem, působil a jednal ty věci, kteréž poručeny byly jemu od krále, „ale však někteří připisovali mi to, jako bych z své hlavy mluvil: pak teď račte rozkázati čísti instrukcí, co a jaká jest vůle JMK, porozumíte.“ (A prvé jim také dal list věřící a ten čten byl jakž obyčej.) Ta pak instrukcí čtená v tento rozum byla: že JM. připomíná a toho dotýká, kterak jest při začátku kralo- vání svého, přijev do země této, péči měl o rozšíření a zvelebení království tohoto, neumenšovati, ale rozšiřovati, aby na to pa- matovali, kterak prvé bylo knížectví, potom s velikými náklady a s krve prolitím přivedeno ke cti královské, aby sobě toho lehce nevážili, co prvé předkové jim dobyli, a nyní jak jest zavedeno v dluhy, aby se na to poradili a snesli, kterak by zase vyvazeno 328

Strana 329
býti mohlo; „ale že nás dochází zpráva, kterak někteří nám při- pisují, že bychom my toho příčina byli, že tak mnoho dluhů jest; my pak toto pravíme, dokládajíce se vás, že bez vědomí vašeho a bez rady vaší nic sme neučinili, ale vše s potazem vaším, i teď pak, že někteří z cizích zemí přijevše přijímali od nás léna k naší cti i k vaší, že sme na ně nějakou summu vynaložili; ale toto jest, kterak někteří k nám přijevše zpravovali nás, že ti dluhové po- zůstalí jsou zapraveni a toto neb onono zbývá, žádajíce za to, a my majíce za to, i dávali sme; a protož nejsme my příčina tako- vých dluhův. It. že chceme na místě našem způsobiti některé ouředníky, aby přihlídali k soudům, jak se dějí, dlouho-li přem konce nedělají, aby se jednomu každému chudému i bohatému spravedlnosti dopomáhalo a aby spěšněji poddaní v soudech a rozepřech konce brali, a také co na ně více přísluší činiti. It. jestliže by který odpovědník zemský byl a měl utočiště své do jiné země a odtud chtěl škoditi, ti aby na našem místě tam psali, aby jeho sem vydali; pakli by toho neučinili, aby se k němu za- chovali podlé zřízení zemského.“ It. o domácích odpovědnících, škůdcích, zlodějích a jiných, o tom pořádně čtena byla táž in- strukcí, i o některých jiných artikulích. A potom kníže Karel žádal odpovědi. Tu páni poradivše se s zemany, žádali, aby jim kníže ty artikule všecky dal vypsané, že jemu chtí na všecko od- pověd dáti. Kníže odpověděl, že jemu od krále nic toho není po- ručeno, ale přes to má se tak stati; a tu dal pánům a zemanům instrukcí. Pražané i jiná města také za to žádali a obdrželi. Tu také oznamoval, že ještě má k některým jistým osobám z stavu od JM. poručeno mluviti. A tak ten celý tejden soudili a na ničemž jistém nic nebylo zů- stáno, a druhý tejden opět nic nedokonali; nebo ty dni nic jiného nejednali více páni a zemané, jako o ouřad podkomořský, aby Albrecht nebyl podkomořím; a na tom zůstali, že nic královského nechtí před sebe bráti, leč Burian Trčka bude podkomořím; neb jej byl dvakrát měl, ale jen toliko přes noc. Potom kníže Karel vzal k sobě na pomoc pana Ladslava z Bechyně, kancléře českého, a mluvil k Rendlovi, aby pustil od toho podkomořství, aby se páni a zemané neměli čím vymlouvati, a král aby nebyl opuštěn;. mluvili též i k Pražanům a k jiným městům, i odstoupili od něho. V sobotu [5. července] pak po sv. Petru a Pavlu*) kníže Karel *) Tak stojí v rukopisu, mělo by však státi „v sobotu po sv. Petra stolování“, t. j. 23. února, poněvadž sněm o 12 dní dříve, t. j. 11. února byl se počal. 329

Strana 330
učinil řeč přede všemi třmi stavy, že již trvaje zde dvě neděle stýště mu se déle čekati, poněvadž nic nechtí narovnati mezi sebou, co se dotýče JMK. a dědicův jeho dobrého, vymlouvajíce se, že ouřad podkomořský není na místě; „protož abyšte ráčili znáti, že Albrecht Rendl pouští od toho ouřadu, a to jest učinil na žádost mou a pana kancléře, přítele mého milého, a páni Pra- žané i jiná města také sou učinili k žádosti mé a pana kancléře, že sou od něho pustili; a protož již páni a rytířstvo nemáte žád- ných překážek.“ A páni, kdo by překáželi? a kníže, však víte, kdo jest ten. Potom páni a zemané spolu se radili a kníže stoje na pavlači čekal odpovědi; a oni tak dlouho se radili, až kníže se ozval: „Páni, račte mi dáti odpověd, mám-li ji čekati čili dolův jíti?“ Tu někteří k knížeti promluvili, aby zase na ten ouřad uveden byl Burian Trčka; odpověděl kníže, že mu to není poru- čeno od krále. Tu se opět radili dlouhou chvíli a kníže se ozval: „Páni milí, račte mi dáti odpověd, učiníte-li tak čili nic, ať vím co JM. oznámiti“; a kdosi k knížeti řekl, aby nepospíchal. A v tom se opět radili, až pak zemané šli do jiného pokoje a páni tu zůstali v světnici, kázavše jiným pryč; a byli několik hodin spolu v tom potazu, a potom sešedše se spolu, opět dlouho roko- vali a tu teprv na tom zůstali oboji, aby z sebe vyslali k Praža- nům a k jiným městům na palác, chtějí-li mezi sebe zase přijíti ty, kteříž ven ušli z Prahy, i z jiných měst vypovědíni jsou, tehdy že teprv jednati budou o královské dobré. Tu ten den jednáno bylo o landfrid Čechův, Moravanův, Sle- zákův, aby spolu byli, a jsou jisté artikule sepsáni, aby to bylo utvrzeno a zpečetěno pečetmi zemskými těch tří zemí, i pan- skými; a ti artikulové byli o odpovědnících, kdyby který odpo- vědník byl kde v které zemi, městě, zámku, tvrzi, aby ho nikde netrpěli a nepřechovávali, ale jej honili, a kamž by koli ujížděl do té neb do jiné země, aby vždy po něm jeli a po něm pokřik uči- nili; pakli by jej kdo retoval, aby psáno bylo k tomu fedrovníku, aby ho vydal, a nechtěl-li by, aby se k němu zachovali podlé zří- zení zemského. Pak že tu také byl pan hejtman moravský, syn pana Viléma z Pernštejna, tu byla nesnáz o to, co by měli dáti Čechové Moravanům, kdyby koho měli obehnati na Moravě, dali-li by Čechové dvě stě, Moravané aby dali třetí sto, neb v Če- chách lidu více; ale toho nebylo dostaveno, kdo by koho obehnal v Čechách, co měli Moravané učiniti, aby dali dvě stě a Čechové třetí díl; tak rozuměti i na tisíce, kdyby někdo znamenitý po- stavil se za nepřítele zemského. Pověděl pan Jan, hejtman mo- 330

Strana 331
ravský, „že mi o tom není nic poručeno,“ než že chce vznésti na jiné pány; a tu připomínal nějakého odpovědníka markrabství moravského, jménem Zachače, a ten se zde přechovává za glej- tem, kterýž žádal glejtu od země a není mu dán, „že bychom my též zachovali se k vám, jako vy k nám; ale poněvadž má tento “ landfrid býti stvrzen, nefedrujtež vy takových odpovědníkův. Přesto páni žádali pana hejtmana za toho žháře, aby mu dán byl glejt na zprávu. Odpověděl, že mu toho není poručeno od země. K tomu řekli: „ale račte se zaň přimluviti k jiným pánům.“ Řekl, že to chce učiniti. A tak ty věci a Burian Trčka tím podko- mořstvím ten druhý sněm opět roztrhli, a královské dobré i zem- ské bylo nazad zůstaveno. 965. (L.) Toho času postního zima byla teplá a dobytek vše- lijaký velmi hrubě mřel, ovce, telata, volové, krávy etc. — Tehdáž také, když ještě trval ten sněm, stala se rvanice pod stupněmi na Malé Straně, že sou se sekali dobří lidé, jeden na místě zůstal a dva raněni a potom z těch jeden umřel těch dnův. (O. Také toho léta byl mor znamenitý na ovcích a na kravách a třáslem zemřely ovce, že jich nic nezůstalo; a z toho byla drahá vlna za některé léto, a dobře dražší než jindy.) 966. (L.) Potom opět jiná různice vznikla o svátek Matky boží postní, jenž jest den Zvěstování, že se byl trefil toho roku v úterý velikonoční [25. března]; kanovníci hradští drželi jej v so- botu [15. března] před Květnou nedělí a Pražané u far v ponděli [17. března] po Květné neděli; jakož také rozdíl byl před léty za krále Ladislava o týž svátek, v Tejně a u jiných far drželi jej v pondělí po květech a mniši v outerý. A pro ten svátek vsadili jednoho souseda do šatlavy se dvěma koňmi, že ten den vozil a oral, jménem Havla, z fary Matky boží na Louži. 967. (L.) T. 1. Bartoš zvonař na Novém městě přelíval zvon starý dobrého hlasu, Petra k sv. Štěpánu velikému, kterýž byl rozbitý a vážil 30 centnéřů; ale nový neměl tak libého hlasu. A před léty nechtěli míti lepších zvonů, jako na věži rathauzské v Starém městě a tento starý svatoštěpánský. 968. (KLO.) T. 1. ve čtvrtek před Květnou nedělí, třináctý den měsíce března v noci, umřel nejjasnější král Vladislav uherský a český etc. a markrabě moravský, v Uhřích na Budíně a pochován na Bělohradě, kde se králové kladou. (O. Ta novina přišla do Prahy v bílou sobotu [22. března] a to se rozneslo potom na ve- likou noc mezi lidi.) Pak v pondělí provodní [31. března] činěny byly služby po kostelích pražských i v Tejně u Matky boží za 331

Strana 332
jeho duši takovým způsobem. V sobotu [29. března] před tím purkmistr Jiřík Hrdina se pány učinili napomenutí starším obec- ním, aby v černém oděvu a s černou svící, jakž kdo chce menší neb větší, jeden každý se připravil. (O. Pak v neděli provodní [30. března] po kázaní poobědním zvonili hranu po Praze.) V pondělí v 11. hodinu [5.15 hod.] sešli se na rathauz a odtud potom do Tejna pořádkem slušným; kdež zpíváno bylo jitřní zá- dušní a tu přineseny byly máry z domu farního přikryté axami- tem černým a kříž zlatohlavový s erby (O. mnohými a štědrými svícemi ozdobivše), potom přinesli korunu pan Burian Lazar,*) a jiní sceptrum, jablko a meč, a to vše snesli na místo k tomu při- pravené z prken, suknem černým přikryté. A po dokonání té jitřně chodili s procesí zpívajíce. Starší obecní šli napřed před kněžími a za kněžími nesli ty královské aparaty: Ziga nesl ko- rouhev královskou, M. Jan Pašek meč dřevěný postříbřený, purk- mistr korunu, Jan Hlavsa sceptrum s pravé strany a Jan Na- stojte jablko pozlacené v černém taffatu, ti tři spolu; za nimi čtyři mládenci v oděvu černém pod klobouky černými s svěcmi hořícími, pak za těmi dvanácte pánův nesli ty máry,**) a po nich opět čtyři mládenci, jako před nimi. Vyšli ven z kostela těmi dveřmi od Hřebenů a obešli rynk okolo až zase do kostela. A tu držána byla mše u velikého oltáře, opat Slovanský sloužil pod infulí t. pod korunou, a pan purkmistr se pány klečeli okolo mar v stolicích černým suknem přikrytých pod velikým krucifixem. Potom po offertoře kněz Jakub, farář tajnský, pěkně assimulabat cum statua Danielis 2. o králi, jakých povah byl; a po kázaní purkmistr přišed k stolu, kterýž stál před márami přikrytý da- maškem černým, vzal korunu, Hlavsa sceptrum, Nastojte jablko, šli k velikému oltáři a před nimi nesl Ziga řezník korouhev krá- lovskou a Pašek meč; a opat Slovanský vzal od purkmistra ko- runu a vstavil ji pod monstranci na stolici přikrytou, potom jablko i sceptrum, též i meče podali jemu, a on jej přelomil na dvé. A zpívali kanon i kondukt až do konce a korúhev vtáhli nahoru. A po té šli z kostela purkmistr s konšely a s staršími na rathauz a tu poděkování učinil M. Václav, písař nejvyšší, od *) Burian Lazar z Liboslavě. (Pozn. vyd.) **) o ... . . znamenitých měštanův osm vybravše v černých šubách kuních, axamitky, atlasy pošitých, ti máry nesli a za márami šel obecný lid ...— K. A tak ty exequie působeny a činěny byly, jako také to prvé bývalo za starodávna; a k tomu divadlu mnoho lidí šlo, a bylo se čemu podiviti, rovně jako by tu osobně král ležal... 332

Strana 333
pánův k starším. A tak co tu bylo farářův, kněží a žákův ode všech far z Starého města; a na Novém městě též u sv. Jindřicha činili procesí, ale kratším během. (O. Ale páni zemští na hradě v kostele teprv mu službu činili po suchých dnech letničních, v ten pondělí [26. května] po slavnosti Těla božího.) 969. (KL.) Tento král z přirozené náchylnosti byl velmi po- kojný, jenž svá království a země pokojně zpravoval, a co mohl, způsobil jim mnoho dobrého, více než jiní slavní králové dovesti mohli velikými boji a válkami. A to hned od začátku svého kra- lování vší snažností bez krve prolévaní o pokoj a řád usiloval až do svého skonání s svými raddami, kterak by ty strany, kteréžto v rozdílu jsou o přijímaní těla a krve boží pod obojí způsobou a pod jednou, k sobě se zachovati měly, zřídiv to o kněžstvu, kde kteří při farách býti mají, jak se chovati mají při životu mravném a obcování, i při služebnostech církevních a zpívaní a při roz- dávaní svátosti velebné, i o jiné věci potřebné způsobil jest za svého kralování. (L. Nebo po mateři byl ještě z toho kmene cí- saře Karla čtvrtého, otce vlasti. Nemiloval pejchy a zbytku, nebo na dluh víno bral k svému stolu i jinou stravu, nebo všecko rozdal, důchody své pánům postoupil, aby jen pokoj měl. Tak byl dobrotivý, kdož jen chtěl a potřeboval toho, hned přístup měl k němu, a zač žádal, obdržel. Ouřad podkomořství několika dal, a tudy rozmanité nesnáze zrostly.) A kraloval v české zemi 45 let a v Uhřích 26 let. (K. Pane Bože, račiž se nad jeho milou duší smilovati a dáti mu s sebou věčné kralování v nebeské ra- dosti, Amen.) (L. Po smrti tohoto krále dobrotivého jest se čemu diviti, že nebylo žádného pozdvižení z těch prvnějších roztržek a rozbrojův, kteříž byli mezi stavy ještě za jeho živobytí.) 970. (L.) Umřel také toho času Mikuláš Trčka z Lichtenburka, nepřítel stavu městského. — T. r. také umřel Prokop, řečený Pikhart od Tří králů, u veliký čtvrtek [20. března], milovník — pravdy boží. 971. (L.) V outerý [8. dubna] po Svátosti vyvezli dělo dlouhé na Špitálsko a tam vystřelovali po třikrát, nejprvé kouli železnou a potom kamennou. — Na Novém městě také vystřeloval z novo- městského kartounu velikého jeden Němec, puškař normberský, naměřil k pusté tvrzi k Strašnicím, po dvakrát unížil, a po třetí udeřil v zed; koulemi železnými střílel od dolejšího rybníka. 972. (L.) T. 1. byl sněm v Praze na hradě pražském, uložený králem ještě za jeho živobytí, v pondělí křížový [28. dubna], a drželi jej do sv. Ducha [11. května]. Stav panský a zemanský na 333

Strana 334
tom stáli, aby pivo vařili a stav městský také při svém obchodu piva vaření stál etc. A tak nic nezjednavše, různo se rozprchli. 973. (L.) Potom o svátcích letničních [11. května] přijela radda císařská do Prahy, a stáli na Hradčanech. A v pondělí [19. květ- na] po sv. Trojici zdíli poselství císařské přede všemi třmi stavy německy, ale Pražanům dali instrukcí latině. Na den Božího těla [22. května] poslové císařstí pozváni byli od Pražanův k obědu, i přijeli na rathauz staroměstský; a tu znamenitější osoby z Pražanův k tomu byli vystrojeni, se dvadcíti koňmi a vůz krytý vyjeli proti nim a vzali je na ten vůz a jeli za nimi i před nimi až do rathauzu; i uvedli je do radné světnice, kteráž byla ozdobena koltrynami tkanými po všech stranách. Tu bylo ko- flíkův na šedesát rozličné proměny: osmnáct krmí po česku při- pravených jim dali a s nimi seděli purkmistr a jiní přísežní kon- šelé, purkmistr toho času bakalář od Bílého Iva, Jan Pašek, M. Václav, kancléř staroměstský, a Jiřík Hrdina seděli s pravé strany těchto poslů, s druhé strany Jan Hlavsa, první konšel, pod erbem královským, Mikuláš pernikář, konšel z Nového města první, Cacerda, Matouš bakalář a Rozvoda, vše konšelé. Tu také způsobili zpěváky a trubače a varhaníka s regalem; a tak hodo- vali až do nešporu a potom je zase vyprovodili na Hradčany jako prvé. 974. (L.) Na druhém sjezdu Pražané od sebe i jiných měst dali odpověd v středu [28. května] po Božím těle na ten artikul, kdež stav panský a rytířský v sněmu prvním chtěli je k tomu přivesti, aby zhola rokovali s těmi stavy o zemské dobré, o krále Ludvíka, o placení dluhův, nepostavivše toho na místě, co se dotýče va- ření piva. Pražané a jiná města nechtěli tomu povoliti a páni jiní vyslavše z sebe s obou stran, mluvili: „Poněvadž tomu nechcete nic říkati, že také té smlouvy lonské svatodušní nechcem vám držeti a že je z desk vymažem.“ K tomu artikuli tak odpověděli: „Kdež VM. páni v prvnějším sněmu nám ste odpověděli, že tu smlouvu všemi třmi stavy svolenou i posly JM. krále Vladislava utvrzenou, biskupem a knížetem Karlem, chcete z desk vyma- zati, proti tomu Pražané, páni moji, tak poručili oznámiti, že také v tom VM. státi nechtí, kdež předkové naši se dobrovolně svolili, o lidi zběhlé s gruntu a čeleď vydávati, že kdož koli z lidí a z čeledi přijde do měst královských, že jich nechtí vydávati, ale k tomu způsobu přivesti, jakož jest bylo před císařem Karlem i potom.“ — Dále k té otázce panské, kterouž sou podali Pra- žanům, chtí-li právo trpěti, je podniknouti a jeho obhajovati, 334

Strana 335
takto k tomu praví: chtějí-li panský stav a rytířský odpovědi a tu moc staviti, aby lidé svobodně a bezpečně i bez překážky mohli ku právu stávati, a práva městská aby byla zachovávána. 975. (L.) T. 1. v sobotu [31. května] po sv. Urbanu Polonec od- povědník vypálil dva dvory za mostem litoměřickým. — It. toho času vyvedli dva zemany a jednoho chlapa z Nového města za bránu, jednoho zemana sťali, a druhého s tím chlapem na kůl vstrčili. 976. (L.) T. r. žeň byla v některých místech po sv. Vítu [15. června] a pak napořád o sv. Petru a Pavlu [29. června]. A víno po vinnicích před sv. Vítem odkvetlo a někde vzrostu bylo jako hrách a někde jako bobek, a to před sv. Vítem. Nebo to léto velmi horké bylo a dnové horcí, že sou horkem lidé mřeli po polích a některým ledva spomohli. 977. (L.) Při témž času Petr, puškař staroměstských pánův, slil kartoun pěti loket zdýlí do Litoměřic. — Potom opět slil tři tarasnice pánům staroměstským; obě vážily pět centnéřů. — Potom opět slil jich pět, též míry jako první. — Pak na den sv. Kiliana [8. července] vystřeloval Němec puškař na Špitál- ském z dlouhého kusu a 30 librami prachu nabil, až k druhé vodě kule padla; a po druhé dal 35 liber, nedostřelil druhé vody, i měli k tomu dělu mysl vrtkavou, chtějíc je zkaziti; ale nazejtří Petr puškař, mlynář od mostu a Václav purkmistrův a někteří jiní prvním vystřelením 17 librami nabili, kule letěla přes ves Koby- lisy, druhým vystřelením do Ládvého lesu, třetím vystřelením k Skalce, tu převýšil a nebylo prachu než 15 liber, čtvrtým vy- střelením pod skálu přes obě vody. — T. 1. potom opět slil Petr — puškař sedm tarasnic Staroměstským, prvnější míry. — 978. (L.) Sněm opět držán byl v pondělí [7. července] po sv. Prokopu v Benešově, toliko pánův a zemanův, a nic trefného na něm nezpůsobili, než toliko že přijali císaře a krále polského Sigmunda za mocné poručníky krále Ludvíka a koruny české. Na ten sjezd přineseni byli listové od císaře a od krále polského a posel od krále Ludvíka a vše k jednomu cíli, aby zachovali mezi sebou starodávní pokoj pod hrdlem přikazujíce. 979. (L.) T. I. vyvedli z Starého města měštěnína z Brodu Čes- kého, jménem Štěkara řezníka, kterýž byl ouředníkem u pana Škvořeckého; sťat jest za Horskou branou, což seznal na trápení, na tom umřel; a ještě jiná dva, kteří dítě prodávali Židům a však nedotržili. — 980. (L.) Toho času byl sjezd v Praze měst královských a tu na 335

Strana 336
rathauze tři dni spolu rokovali. — Tehdáž přivezli do Prahy Mi- kuláše Pecingara umrlého, an již smrděl, do kláštera k sv. Ja- kubu ku pohřbu, a tu ho pochovali. Ten tam; by jich víc ubylo, bylo by lépe v Čechách. Byl dobrý honec a kolec. — 981. (L.) Sjezd v Praze v pátek [8. srpna] po sv. Donatu na hrad pražský, páni a zemané a zvláště ti, kteříž na soudu zem- ském sedali, a to proto, aby půhonové vyhlašování byli a nej- více na města, a oni nestáli-li by, aby proti takovým sobě všickni pomáhali, jako na ty, na kterýchž právo ustáli, a skrze to byla by nejspíš válka v zemi české; a podlé toho aby se vedli rukojmové na zboží královská a odhadována byla, a tak aby žádný budoucí král neměl se do koruny české nač táhnouti. Ale Pražané a jiní poslové z měst přetrhli to, pro ty příčiny napřed položené. V tom královský list přinesen a vyhlášen, že o sv. Mar- tině [11. listopadu] sněm valní pokládá na hradě pražském a na ten vyslati chtí raddy své císař, král polský a král český. 982. (L.) V pátek [7. listopadu] po sv. Linhartu zhořeli v noci tři domové v Židech, Muňkův veliký dům a mnoho se stalo škody Židům, že jim vybíjeli komory a brali na potkání, když který co vynesl. Tak jsou berní naši milí křesťané. 983. (KL.) T. 1. v středu den sv. Alžběty [19. listopadu] sadila se radda sama v městě Starém i Novém podlé jich obyčeje i obda- rování krále Vladislava slavné paměti; a to již bylo po třetí.. 984. (LO.) T. 1. uložen byl sněm obecní na hradě pražském od krále Ludvíka mladého na den sv. Martina [11. listopadu]. Ve čtvrtek den sv. Brikcího [13. listopadu] přijel a radda krále Sig- munda polského*), proti kteréž Pražané a jiní zemané vyjeli. Potom v neděli [16. listopadu] přijela radda krále Ludvíka, důs- tojný biskup agarský a pan Dráfi z Uher**). Pan Albrecht Zeleno- horský, kancléř český,***) zdíl poselství krále Ludvíka mladého, a to všem třem stavům v domu Zajícovu, kdež byl pan Václav Košatecký, a to proto, že byly zvoleny jisté osoby ze všech tři stavů, jeli i na hrad pražský, aby zvěděli, chtěli-li by je tam pus- titi, aby tu sněm drželi podlé uložení královského: hejtman pak a jiní uředníci, kteříž byli na hradu pražském, nechtěli jich *) Ondřej z Trenčína, palatin lublínský. (Pozn. vyd.) **) Jan Goston, biskup rábský, a Jan Drágfi z Beltök, král. číšník. (Pozn. vyd.) ***) Pan Albrecht z Šternberka, pán na Zelené hoře, nebyl toho času kancléřem českým, ale bratr jeho starší, pan Ladislav z Šternberka a na Bechyni. Jest tu tedy omyl v rukopisu. 336

Strana 337
pustiti na zámek. Potom pak Zdeněk Lev, purkrabě pražský, s některými jinými pány uložili sobě sjezd v Roudnici den sv. Ka- teříny [25. listopadu] a rozpisovali k jiným pánům a rytířstvu, aby se tam sjeli, (a král Ludvík na hrad pražský na sv. Martina; tito vždy jináč chtěli míti po své hlavě). Též raddy krále Ludvíka českého a raddy Sigmunda, krále polského, rozpisovali ku pánům, k rytířstvu a k městům mocí královskou, aby den sv. Kateříny dali se najíti na hradě pražském, a ne v Roudnici; neb jiného dne nechtěli oblíbiti pro některé jisté příčiny. V středu [3. prosince před sv. Barborou přijela radda císařská*); potom jiná radda přijela opět v středu [10. prosince] po Početí matky boží; (O. a byli dva doktoři, jeden pán a jeden člověk rytířský). Ten pak sněm králem Ludvíkem, českým pánem dědičným a korunovaným, mistrně se šikoval. Zdeněk Lev, purkrabě pražský, s svými pomocníky, s Rosenberským a mladým Pernštejnským Vojtěchem, hofmistrem českým, s komorníkem Jaroslavem z Šel- lenberka a na Přerově, s sudím Kolovratem kulhavým, s Švam- berky, Dobrohosty, s písařem zemským Vrtislavem neb Rad- slavem Beřkovským, s Trčkou Lipnickým, Smečenským a j., ma- jíce prvotně a předně o zemské dobré i všeho království jednati a rokovati, i dali se v věci postranní, leda se daremně prodlévalo a lidé se rozjeli. Radda krále Ludvíka, biskup agarský, v pátek [5. prosince] před sv. Mikulášem zdíl poselství od krále latinským jazykem, a doktor Václav**), někdejší sekretář starého krále, ten český mluvil k tomuto rozumu: nejprvé pozdravení královské ke všechněm těm stavům, že by JM. rád viděl, aby ty nesnáze, kteréž jsou v koruně české, byly srovnány, pokoj, dobrá vůle, řád a právo aby svůj průchod mělo, a tento sněm položený a jme- novaný na den sv. Martina na hradě pražském má tak působen a jednán býti, aby ty všecky nevole a různice byly spokojeny a vy- vrženy. Potom vejvoda Ondřej, krále polského radda, mluvil v tento rozum, dotýkaje sněmu králem Ludvíkem uloženého, a tu dlouho mluvil. Děkování pak činil Zdeněk Lev, purkrabě pražský, od stavu panského, že JM. stará se o dobré této koruny, a že oni také chtí rádi vůli královskou vyplniti; tak podobně i od rytířstva. Naposledy Pražané a Horníci i jiná města též děkování učinili. Nazejtří Vrtislav Beřkovský, nejvyšší písař zemský, učinil řeč od rytířstva a zemanstva dosti obšírnou, až k tomu dále přišlo, že ža- *) Ondřej z Burku. (Pozn. vyd.) **) Václav z Velhartic. (Pozn. vyd.) Dilo Františka Palackého II. — 22. 337

Strana 338
1517 loval na Klatovské, kterak zjímali některé dobré lidi v tento čas, pálili a mordovali, a pak nebylo-li by to zastaveno, že by musili z toho sněmu JM. uloženého nic učiniti a pryč rozjeti. Žaloval i na Domažlické pro jednoho zemana, že ho v městě zatkli, také jim to netrpělivě nesl. Nuž potom na Pražany pro Frička, kterak ten ke škodě přišel, nesměje k půhonu státi, aby mu to bylo od nich nahraženo; a tak ledoč žvejkal. Potom opět po druhé v po- koji žaloval na Pražany, i dopomáhali mu toho jiní před raddami, a Pražané dali mu tu hned odpověd i jiným, že nevědí-li co mluviti jiného užitečnějšího, aby toho také tak nechali. Tak ten nepo- řádný sněm přetřásal onno i onno, jen aby toliko nepřišlo ku počtu, a aby nebylo zvědíno, jak velicí jsou dluhové. (O. Sněm králem Ludvíkem na den sv. Martina [11. listopadu] uložený ten den držán nebyl, neb bylo rozdvojení: jedni v Roud- nici pravili, že císař pokládá, a druzí, že král Ludvík, pán náš, v Praze; a to rozdvojení stálo, a teprv v pátek [12. prosince] před sv. Lucií od císaře poselství díli a oznámili, že chtí s nimi praco- vati a sněmovati. Ale nic sou na tom sněmě nezjednali, neb Pra- žané a města k ničemuž svoliti nechtěli, a co prvé knězem Kar- lem bylo zjednáno na prvním sněmu mnoho artikulův a dskami zapsáno, to páni a rytířstvo zase městům zdvihli, a v tom jim také státi nechtěli, poněvadž s nimi nechtí v nic jíti, ani berně, kterou svolili, dáti.) 985. (L.) Toho času byla drahota, takže se dosti chudých lidí hladem namřelo; strych pšenice byl po kopě míš. a žíto po 50 gr. Potom pak před vánoci zase bylo laciněji, po 12 gr. a 14 gr., a po vánocích opět se to změnilo, snad mrazem; strych žíta platil po 42 gr., pšenice po 50, ječmen po 24 gr. 986. (LO.) Léta 1517 ty raddy troje jeli z Prahy, málo aneb nic nezjednavše v tolika nedělích; a vyjeli v sobotu [3. ledna] po Novém létě, (O. ve středu po Božím křtění [7. ledna]). 987. (L.) T. 1. vystřelovali Pražané z většího kartounu s devíti jinými menšími houfnicemi na Zlíchové louky až k Kavčí hoře a tu prvním vystřelením z kartounu koule železná na tři kusy se roztřískala, a když z menších stříleli, tu jedna houfnice se roz- trhla a kus jeden udeřil v krk Jiříka, krejčího od fortny za Klí- čemi, a vytrhl mu kus kůže i s masem až do chřtánu, ledva živ zůstal. 988. (L.) V sobotu [14. března] po suchých dnech postních Pražané někteří vyjeli z Prahy do Uher: Jan Hlavsa, M. Václav, písař staroměstský, a z Nového města Mikuláš Šorf kožišník, do 338

Strana 339
Budína k králi Ludvíkovi. A navrátili se zase v outerý [7. dubna] po Květné neděli s dobrými novinami. 989. (KLO.) T. 1. v středu [25. března] před smrtedlnou nedělí v 15 hodin [9.15 hod.] vyhořelo město Louny položením ohně všecko z gruntův, i věže i zdi okolo něho, i předměstí oboje, málo koliks domův zůstalo na předměstí ku Praze; (K. a toho, kdož položil, upekli). 990. (K.) T. 1. ve čtvrtek [26. března] po Zvěstování panně Marii umřel Jan Medulanský v rathauze, hospodář pánův novo- městských. 991. (L.) V outerý [14. dubna] velikonoční někteří Pražané obojího města, konšelé a starší, vyjeli do Chrudímě a tam také byl Boček z Kunštátu. — Potom ve čtvrtek den sv. Jiří [23. dub- na] byl v Praze sjezd měst královských a tu jim oznamováno bylo to poselství, kteréž Pražané z Budína přinesli. — 992. (L.) T. I. času masopustního na sv. Matěje [24. února] za- bili žáka u sv. Jiljí. — A nazejtří opět zastřelili paní Kateřinu v vápenici na Příkopě a pobrali s ní všecko, což na sobě měla. — It. ve čtvrtek [30. dubna] před sv. Jakubem z Nového města vy- vedli tři, jednoho starého lotra šedivého, kterýž před léty vypálil dvě města, Stříbro a Domažlice, a toho upálili; it. nějakého ha- véře, řečeného Koška, a druhého z Vyšehradu, mladého pacholka, truhlářova syna, a ty dva sťali. A na té popravě bylo mnoho ze- manů na koních s ručnicemi dlouhými i krátkými, snad čekali nějakého začátku. — Potom opět vyvedli jednoho rytířského člověka, Jaroše z Vyšehořovic*), že Jindřicha Bohničku fedroval penězi i stravou, a klenoty u něho zastavoval na jeho potřeby, a přijeda do Prahy, vyptával se na jistých osobách, kde a kdy Pražané pojedou na který jarmark a Bohnickému vše povídal a zrazoval, a on škodu činil. Toho tedy rytíře Hrnčíř kat, mistr pražský, pasoval na rytířství mečem svým, až se několikrát za- točil; ten tam. 993. (LO.) T. 1. v neděli křížovou [17. května] Pražané vyjeli na jedno jisté místo jezdecky po Jindřichovi Bohničkovi (O. Bohnickém), by ho mohli dostati, jsa odpovědníkem všech měst královských, škody jim čině, jak mohl; ale však živého nemohli dostati, než hlavu jeho na kopí vstrčenou a tělo na fasuňku při- vezli s jinými třmi jeho tovaryši a pomocníky, a z těch jeden sťal mu hlavu sekerou (O. v tu středu [20. května] před Božím *) Jaroslav Přerubenický. (Pozn. vyd.) 339

Strana 340
vstoupením). Byť byli dostali, byli by se na něm doptali, z čího ponuknutí a rady to šlo, aby tak městům škodil; nebyl by se chybil purkrabi pražského a jiných. Tu pak hlavu Bohnického odpovědníka kat vystrčil na rožnu železném z staré věže na mostě u Saského domu, a tu byla čtyry dni; potom na druhé věži z jednoho vikýře nahoře kat ji vystrčil a tu za dlouhý čas byla na tom rožni na tu stranu k hradu, až zhnila. — Potom v středu [27. května] před sv. Duchem přivezli do Prahy desátníka Bo- hničkova z Malešova, starého lotra šedivého, kterýž při tom byl, když Jednorožcovi dvě vsi vypálili. — Potom ty všecky pomoc- níky jeho vstrkal kat na rožny dřevěné; poslednímu tomu desát- níku vynikl kůl týlem. První, když jiným koly v zadek bil, na- pomínal jich, aby se Pánu Bohu modlili, a prosil kata, aby ho — zabil, i hýbal kolem, aby se tak snáz vyvrátil, a padna umřel. 994. (L.) Při těch časích drahota byla v obilé pro suchotu, žíto bylo po 35 gr. miš., jinde po 40 gr. a výše, pšenice též po 40 gr. miš. a z Prahy chléb vozili do jiných měst a vsí na fasuň- cích, až se ho i v Praze potom nedostávalo. A to tudy přišlo, že prvé v zimě i nadpodletí kupujíce domácí boháči obilé rozličná za mírné peníze, to zase Němcům ven vydávali za veliké peníze; a k tomu suchota byla bez dešťů, veliká mračna druhdy byly a tudíž zase zmizely. 995. (L.) T. 1. ve čtvrtek [28. května] před sv. Duchem vejvoda pan Mikulaj od krále polského přijel do Prahy s drahným houfem koní. A v outerý [2. června] letniční k večeru ti služební někteří Muláti a Staroměští svadivše se, ranili Malovce v hlavu a jeho pacholka zbodli mečem u Jiříka U černého jelena, a druhému zemanu ruku utali, protože jim nadával „habartů“, těm služeb- ným. Nazejtří pak ti jistí služební Muláti zjímáni jsou na Novém městě a dáni do vězení. Tehdáž přišla novina do Prahy, že slu- žební krále polského Sigmunda porazili moskevského knížete lidi u Dubu a zjímali jich drahně znamenitých osob a přivedli do Krakova. A pan Mikulaj, vejvoda polský, kázal páliti ohně na staroměstském rynku; tu troubili trubači s rathauské věže, žáci zpívali Te deum laudamus; a tu jim kázal sud piva vytáhnouti, aby všickni pili, kdo chce, a penězi sypal mezi lidi. Potom pak po- sv. Vítu ten den [16. června] vývoda krále Sigmunda polského a radda jeho vrátil se zase domův z Prahy, nic nezjednav, oč byl vyslán, nebo radda krále uherského nepřijela. 996. (L.) V pátek [12. června] po Božím těle umřel Burian Lazar v své zahradě, měštěnín staroměstský, člověk hodný a 340

Strana 341
šlechetný, kterýž jezdil několikrát do Budína k králi Vladisla- vovi slavné paměti o městské potřeby. — (KL.) It. v sobotu den sv. Prokopa [4. července] umřel poctivý mistr Pavel z Žatče, děkan kostela sv. Apollinařiše, administrátor konsistoře pražské s strany pod obojí způsobou, srdnatý milovník kalicha Pána Krista. — 997. (L.) V neděli [5. července] u vigilii M. Jana Husi a M. Je- ronyma Pražského, když bylo po jitřni, a potom i v pondělí na týž svátek [6. července] konšelé pražští pálili oheň pod mostem na malém ostrůvku blíž krucifixa a na věži mostské trubači slavně troubili, na bubny bubnovali, z hakovnic s mostu stříleli a z ta- rasnic také stříleli od mlýnův ku Petřínu; a pan purkmistr Sig- mund od Tváří s panem Janem Hlavsou, a někteří jiní z pánův byli na věži na mostě, dívajíce se na ten oheň dolův, kdež lidu bylo veliké množství na mostě i po březích. A páni kanovníci s hradu nelibě to nesli. 998. (L.) T. 1. ouroda byla žíta, ječmene i ovsa; oves po 5 gr. a ještě nechtěli ho bráti (než v zimě platil po 8 a po 10 gr.); pšenice se málo urodilo; pivo bylo draho, sud aneb věrtel piva bílého po 50 gr. a potom bylo po kopě miš., žeň toho času ne- platila dráž než po 2 gr. neb po 3 gr. 999. (L.) T. 1. v neděli [23. srpna] před sv. Bartolomějem v Mejtě Vysokém městě v noci zhořelo 132 domy. — T. č. Petr, puškař staroměstský, slil Kadanským tarasnici dlouhou půl sedma — lokte ze 30 centnéřů. 1000. (L.) T. 1. Zdeněk Lev, purkrabě pražský, obeslal všecky pány, zemany, Pražany i jiná města královská, jakožto ten, kte- rýž místo stolice královské drží, aby táhli vojensky na Kačínské louky, ten pátek po sv. Jiljí [4. září]. Dosti lehké bez rozmyslu rozkazování, ježto mnozí a větší díl skoro obyvatelův království českého tomu se posmívali, kromě jeho vartéřů a pochlebníků, kteříž ho na to vedli; ale však nic z toho nebylo. 1001. (L.) Týž purkrabě pražský, chtěje pečovati o dobré krá- lovské i vší země, od hrádku Křivoklátu vsi požitečné odhádal Buštěvskému Jindřichovi klecavému, kterýž chtěl ty sedláky k tomu připraviti, aby mu člověčenství slibovali: ale oni tomu svoliti nechtěli, tak mluvíce, „že co se dotýče poplatků a ouroků, ty raději chcem dávati, nežli člověčenství slibovati; a chceme to vznésti na JM. krále Ludvíka, povolí-li on k tomu, my neodpí- ráme.“ I poslali k králi; ale Buštěvský nechtěl, než aby mu hned slibovali; a ti sedláci sebravše se, i osadili kostel, majíc na něm 341

Strana 342
hakovnic dosti i jiné střelby. A pan Zdeněk Lev obsílal jiné sedláky a některé zemany okolo Prahy, a táhl na ně s děly s hradu pražského: sedláci pak opatrně učinili, že sou od toho kostela odtrhli k lesům; a on ku Praze táhl, poraziv šváby. Lstivý člověk, mluvil pěkně, že stojí o zemské dobré a o ně pečuje, však k svému užitku a ne králi; maje lid ochraňovati, chtěl-li by jim kdo křivdu činiti, a on pak sám je sužuje. A nebylo slyšeti prvé, aby se kdo o to pokusil. — Týž Zdeněk také chtěl lidi královské, kteříž při- náležejí k kolínskému hradu aneb panství, o poddanost připraviti: a ti lidé rozešli se na Čáslav a do Hory, nechtíce učiniti po jeho vůli. — (L. Toho času panu Zdenkovi Lvovi sedláci se zprotivili u Hrádku v Lešanech a v Kněževsi.) 1002. (L.) T. 1. v středu [23. září] po sv. Lidmile vyvedli z Starého města Martinka zloděje a mordéře k šibenici a tam ho oběsili na řetězu, aby tím déle visel; a jeho tovaryši jízdní i pěší sňali ho s šibenice v noci. — Toho času vycházela kométa s oca- sem a ocas svůj obrátila k Rakousům. 1003. (KLO.) T. 1. všickni tří stavové království českého volili sobě sami sněm a položili na hradu pražském v outerý [29. září po sv. Václavě, a to aby páni rokovali, oč sou předešlá léta se smluviti nemohli, bez všelikých rad jiných z cizích zemí, než aby sami rokovali, jakžto jednoho jsouce jazyka a jednoho království; a smlouvali sou se při tom času všickni tří stavové, oč sou byly různice předešlá léta; a tu volili volence ze všech tří stavův. A Pražané začali jednati o tu smlouvu, kteráž za živnosti krále Vladislava byla svolena všemi třmi stavy, i do desk vepsána, a potom stav panský a rytířský kázali ji vymazati, a to proto, že Pražané a jiná města nechtěli svoliti berně na dluhy královské (což se stalo před léty dvěma o suchých dnech letničných): ta zase narovnána a v některých artikulích polepšena, a zvláště co se dotýče vaření piva, ten že se odkládá do šesti let, a v tom času aby se panský a rytířský stav z závazkův propustili, kdež se zapsali vespolek neopouštěti se pode ctí a pod věrou; též také páni a rytířstvo půhonův na města mají nechati do šesti let (od léta tohoto 1517 až do 1. 1523); a také aby nebránili svým lidem piva a jiných věcí z měst bráti, i do měst voziti obilé a jiné věci svobodně. Tu také narovnáno o dluzích královských, kterýchž bylo několikkrát sto tisíc, aby z berně to bylo zpraveno a zapla- ceno, a ta jistá berně byla taková, aby každý dal, zač má statku, sám jej k svému svědomí šacuje, s každé kopy gr. českých půl 342

Strana 343
groše českého (L. z gruntův všechněch s kopy 1 gr.); a kteří prvních berní nedali, aby ji dali nejprv bez meškání, kteří pak měli vybranou a u sebe ji drželi, aby ji hned složili; a tak aby ti dluhové byli vyhledáni spravedliví královští, a ne poboční a stranní, ježto jich mnoho, ano i z Uher do Čech ukazováno. A to dskami zemskými zapsáno a stvrzeno jest; a kdo chce o tom široce věděti, ten viz smlouvy vytištěné o tom. (O. Také při tom času svolili sobě opět jiný sněm na sv. Kateřínu [25. listopadu].) Nazejtří pak, v neděli na sv. Krišpina [25. října], pro takovou věc radostnou Te deum laudamus zpívali a zvonili. A té smlouvy byl největší původce pan Vilém starý z Pernštejna, kterýž ně- kolik let o to usiloval a mnoho pracoval, aby se sami Čechové smluvili bez cizích národův, kteříž povah Čechův svědomi nejsou. 1004. (L.) T. 1. v neděli [8. listopadu] po Všech svatých i před tím byli mrázové tuzí, že lidé po řece chodili. 1005. (L.) V středu [4. listopadu] po Všech svatých obec byla spolu staroměstská, a tu vypovědíni byli Židé z Prahy od někte- rých kožišníkův a kramářův; a Lomendy, měštěnín jeden bohatý, ten se založil o sto kop s jiným sousedem, že Židé nebudou v Praze, a ten se o to velmi staral a jiné k tomu vedl, aby podlé něho kráčeli a Židy vypověděli. 1006. (L.) T. 1. na den sv. Klimenta [23. listopadu] obec na obojím městě sami se sadili, a to již po čtvrté: na Starém městě — první Jan Hlavsa z Liboslavě, na Novém Mikuláš Cacerda. Téhož času vyhlášen jest nový administrátor M. Matěj*), farář tehdy v Litoměřicích, od tří stavův pod obojí způsobou přijí- majících. 1007. (O.) T. 1. po sv. Kateříně [25. listopadu] L. těch dní okolo sv. Lucie [13. prosince]) byl sněm v Praze všech tří stavův obojí strany; a tu sou mnohé věci dokonali a zavřeli, oč sou na předešlém sněmu ještě nemohli dokonati. A zvláště při tom času voleno jest šest hajtmanův království českého, tři pod jednou způ- sobou a tři pod obojí, a to z každého stavu aby byla dva, jeden pod oběma a druhý pod jednou způsobou; a tito sou byli voleni: pan Jan z Šternberka, pan Michal Slavata z Chlumu, to z pánův; pan Oppl z Fictum, pan Jan Litoborský, to z stavu rytířského; Jan Hlavsa z Starého města pražského a Hanuš...,**) to od měst; ti aby dluhy platili, . . . . . . níky***) na zámcích králov- *) Matěj Korambus z Třebše. (Pozn. vyd.) **) Chyba v rukopisu. ***) Opět chyba v rukopisu: mělo by snad státi „ouředníky“. 343

Strana 344
1518 ských řídili, důchody k sobě přijímali, a co by mimo řád a právo v zemi se dílo, to aby opatrovali a řídili. I trvali sou tak na těch ouřadích rok, zpravujíce a řídíce zemi a důchody královské, krom berně výš svolené jim nedávali; a po roce sou vzdali ouřady, jakož níže o tom bude povědíno. 1008. (L.) Toho času obilé draho bylo, ječmene strych po 24 gr. miš., žíto platilo po 40 gr. miš., pšenice po 46 gr. miš., hráchu věrtel za 9 gr. 1009. (L.) Léta 1518 umřel Petr puškař užitečný na slévaní tarasnic a děl. — Potom po Novém létě [1. ledna] též umřel Martin Holec od sv. Martina, konšel městu hodný, užitečný a moudrý obojímu městu. 1010. (K.) T. 1. v druhou neděli postní [28. února], když se zpívá Reminiscere, byle dvě nové mše slouženy v kostele sv. Jiljí, jeden kněz sloužil novou mši maturu a druhý kněz sloužil velikou mši; a to lidem k podivení bylo. 1011. (L.) V pondělí [15. března] po družebné neděli držán byl sněm na hradě pražském. Poslové od krále Ludvíka zdíli posel- ství, kterak JM. z toho jest potěšen, že všickni tří stavové spolu se smířili a že sou svolili pomoc a berni učiniti na zaplacení těch dluhův velikých, kteříž od několik let vznikli (jakož někteří pra- vili, že jich půlčtvrtakrát sto tisícův i s lichvami), a to z gruntův svých jeden každý z kopy 1 gr.; dále že JM. zdvihá předešlé sněmy, že jich neráčí tvrditi, a budoucích, kteříž by koli bývali, aby bez něho nic nezavírali, ale na čem by se koli svolili, JM. sepsané poslali, a JM. ohledav je, aby učinil, jak by ráčil, neb ztvrditi neb zrušiti. Potom páni, rytířstvo, Pražané i města po vyslyšení toho poselství skrze pana Zibřida*), rozjímali sobě po- slední řeč, totiž o sněmích, že sobě to velmi obtěžovali pravíce, „že by to byla veliká nesvoboda a proti našim právům staro- dávním, a mohla by časem přijíti nějaká náhlá potřeba, že by nebylo lze odtahův nějakých působiti a na královo vyrčení če- kati, nežli by se posel zase od krále vrátil, až by dosti škody v zemi státi se mohlo.“ Odpověd psaná dána k tomu rozumu: kterak z osoby královské nepošlo to, ale z některých jeho radd, aby JM. takových rádcí neráčil u sebe míti, ale jich se zbaviti; to krátce. Než předtím k žádosti administrátora M. Matěje z Charvat a farářů pod obojí rozdávajících přišli do veliké koleje Pražané všech tří měst, také páni a zemané pod obojí způsobou. Tu uči- *) Žibřid z Bobolusk. (Pozn. vyd.) 344

Strana 345
nil k nim řeč administrátor, připomínaje první sněm, kterak zvolen za administrátora a potom, kterak naše strana vždy se umenšuje pomálu a to dosti chytře, ouřady, penězi, sliby, přívě- tivostí od druhé odporné strany, t. jednušky, až na to přišlo, že má smíšení s naší stranou v manželství; a jistě nepatrným způsobem to činí strana odporná a tudy také i k zmenšení sta- tečkův vašich přicházíte;“ a tu také dotekl pana Mikuláše Ma- lovce, když dal dceru neb sirotka svého s velikým statkem za syna páně Tunklerova a prvé ji snoubil a smluvil za pana Čern- čického, přítelem blízkým, kdež ho pro tu věc poháněl do veliké koleje, ale on státi nechtěl, než utekl se na hrad pražský před kanovníky etc. Také mluvil o nátisku naší strany, aby páni, ry- tířstvo, Pražané i jiná města tomu se nedívali skrze prsty, ale raději o prostředek takový myslili, aby ta věc k nápravě přive- dena býti mohla skutečně. Potom volili z každého stavu po ně- kolika osobách a artikule jisté sepsali. Potom nazejtří v pondělí [15. března] mluvili v sněmu pánům a rytířstvu římské strany pod jednou. Dlouho s tím prodlévali, než na to odpověd dali, a mezitím soudy drželi; a potom kázali jim přijíti na hrad praž- ský v sobotu [20. března] příští před smrtnou nedělí ve 22 hodin [16 hod.], a tam teprv spisovali, když přišli Pražané a jiní naši strany podobojí. 1012. (L.) Obec staroměstská svolána byla na rathauz v pon- dělí provodní [15. března], a tu čtyři regentové neb hejtmané přijeli a poručili mluviti panu mistru ke všem obcem od pánův a rytířstva, žádajíce toho na obcech, poněvadž sou na tom ko- nečně zůstali, aby Židův vybyli z Prahy podlé obdarování krále JM., slavné paměti Vladislava, pak aby se k nim milostivě uká- zali a na lid tak soužený láskou se naklonili; a dlouhou chvíli mluvil příliš mnoho a po té vyšli ven. Potom purkmistr Daniel Rauš a jiní konšelé s staršími obecními spolu rozjímali, co by a pokud bylo beze škody tomu obdarování královskému. Na tom všickni zůstali, aby je trpěli do příjezdu krále Ludvíka do koruny české a regentové aby o to jednali s jinými pány českými, aby to obdarování královské zapsáno bylo dskami zemskými. A když dána byla odpověd ta regentům, Židé také vstoupili do vší obce, žádajíce a prosíce, aby lítost a milosrdenství nad nimi ukázali, ohlednouce se na staré, na děti a na chudé jejich, uvolujíce se i v půjčování peněz na malé lichvy, a kdež prvé dávali z zahrady a z lázně 12 kop gr. českých, že chtí dáti 50 kop gr. č. a tak na tom ostáno. 345

Strana 346
1013. (L.) Těch časů po veliké noci [4. dubna] ještě mrázové byli studení, a suchota veliká okolo Prahy toliko, a jinde dešťové hojní a ouroda nezlá, krom Prahy. — Tehdáž také den sv. Ti- burcia [14. dubna] vidíno bylo slunce velmi hrozné a krvavé, celý den tak stálo k předěšení každému. — 1014. (L.) Berně vyhlášená ode všech tří stavův svolená z grun- tův po 7 penízech malých na rathauze v Starém městě v obci vybírána byla; a kdož přinesl berni a četl peníze, tázali se ho berníci, dal-li by za to dům svůj, v jakéž summě má zapsán, aby pověděl pravdu pod svým svědomím; a skrze to vzešlo reptání mezi sousedy staroměstskými, aby každý svůj dům šacoval, neb i z vinnic a z zahrad dávati musili, ač proti svobodám bylo. Novoměští své obce k témuž nepotahovali, jináč to opatřivše, neb rozuměli, že by sůl sypali mezi oči. 1015. (L.) Téhož léta po Božím vstoupení [13. května]*) byl sjezd v Praze stavu rytířského a rokovali spolu ve dvoru královu, a tu se spolu smluvili a utvrdili, co by měli mluviti ku pánům zemským, co se jim a jak děje. 1016. (K.) T. I. na den Božího těla [3. června] v Starém městě pražském zabili rychtáře pana Valentina, řezníka měštěnína, muže dobrého, ježto o něm mnozí lidé dobré slovo mluví; a zabil jej nějaký Donat, zemenín, sám druhý; a ten pych a kvalt nad ním učinili, jak se jim zdálo. A potom hned sou zjímáni a do vazby dáni, ježto skrze ten hanebný učinek vším zlým toho po- živou, a toť brzo na nich shledáno bude.**) (L. Té noci na obecním sněmu rychtář staroměstský raněn od služebníka pana Zdeňka Trčky, od Donata Bílého, u Černého jelena v domu za Tejnem; ti pak dva služebníci a třetí pachole dáni do vězení; a potom ten rychtář raněný umřel tu sobotu. — Potom sjížděli se páni a rytířstvo valně k sněmu do Prahy: tu páni zemští z soudu, kterýž tehdáž drželi, psávali Pražanům staroměstským do raddy o ty mordéře, jenž zabili rychtáře, při- mlouvajíce se za ně, aby vydáni byli na hrad; ale neučinili toho a tak jim dali odpověd zprosta, že toho učiniti nemohou proti svým právům, a také ani ty smlouvy učiněné toho neukazují. Nepřestali na tom, ale sami páni Trčkové s jinými přátely týchž mordéřů a jiní z kraje hradeckého zemané, na 60 osob, opět za *) Konal se 19. května 1518. (Pozn. vyd.) **) Těmi slovy končí se rukopis K., dopsán byv tohoto l. 1518. Přidána však potom ještě tato slova cizí rukou: „A potom páni své milosrdenství — nad nimi učinili, že sou propuštěni; kdo by se toho nadál.“ 346

Strana 347
ně prosili, dokládajíce toho, že oni jich z učinku nevynímají, aby to učinili pro dobré jich potomní odplacení, a také proto, že jsou bratří u víře. A ti bratří byli horší na nás, nepomníce k čemu přišli skrze města, že jim toho dopomohli, že v soudu zemském sedají, kdež jejich předci toho neměli.)... 1017. (L.) T. 1. ve čtvrtek [17. června] po sv. Vítu uředník jeden od desk zemských, jménem Zachač, učinil půtku s rychtá- řem staroměstským v rathauzu, že mu klepal mezi oči a potom vytáhl tesák na rychtáře; odkudž nesnáz nemalá skrze to vznikla, že rychtář to na jiné konšely vznesl a páni na obecní. A potom v pondělí [12. července] před sv. Marketou Jan Zachač, uředník od desk zemských, vsazen do vězení pro příčinu svrchu oznáme- nou, a poseděv tam asi dvě neděle, propuštěn jest. 1018. (L.) Nešťastná příhoda stala se v sobotu [24. července u vigilii sv. Jakuba, že Mikuláše Pšeničku udeřilo dřevo v hlavu na rybném trhu, až ho odtud vzali (neb tehdáž nějaké tesy du- bové k sroubům na vězně táhli na rathauz), a hned nazejtří umřel; jiným lidem nestalo se toho. 1019. (LO.) T. 1. v pondělí na den Šťastného a Zbožného [30. srpna] byla obec Starého a Nového města svolána do koleje veliké; a to jim bylo předtím na kázaní oznamováno kněžími na obojích městech, aby se sešli, že tu uslyší ty věci, o nichž dávno neslyšeli. (L.) Tu pak mluveno od M. Paška z rozkazu obou dvou purkmistrův, pánův radních a starších obecních obo- jích, širokou řečí, začav hned od Přemysla, knížete českého prv- ního, až do králův, a tak dále konaje řeč až do nynějšího času, kterak před tím prvním knížetem nebylo zprávce a řádu ani pokoje, až za jeho zpravování, a když potom bylo více knížat, tu byli hned rozbrojové, války a nepokoj, až potom Čechové zvo- livše sobě krále, toho jednoho poslouchali. Avšak opět ani tak nebylo pokoje: nebo císař kohož jim dal za pána, kterého cizo- zemce, ten svými povahami a obyčeji zpravovati chtěl zemi, až jemu vždy obvyknouti musili, že potom od něho s těžkostí od- stoupili; až vždy toho Čechové dosáhli na císaři službami svými, že jim povolení své pod majestátem dal, aby sobě volili za krále, koho by chtěli. A tu mnoho mluvil o tom, až přišel k tomu, jak bylo Nové město vysazeno císařem Karlem, tak že řídko pravé upokojení bylo mezi městem Starým a Novým; ano v předešlých létech bylo zkazování jednak od jednoho města do druhého, o čemž bylo rozmlouváno před léty několika, ale Pán Bůh neráčil toho popříti pro hříšníky, a také nalezali se lidé, jenž tomu odporni 347

Strana 348
byli a překážky činili, až od Boha pomsty neušli, ale rozličnými smrtmi z světa sešli. „Protož, milí páni všickni, poněvadž již jest jiný způsob a čas k tomu příhodný, přistupme k dobré a svo- bodné jednotě, aby z dvojího města jedno bylo učiněno, jsouce jedné víry, jedněch práv užívajíce, a poněvadž jsme spojeni přá- telstvím a krví; neb jsou zde otcové a tam synové a tak přátelstvo krevní rozličné. A také i toto, páni obecní milí, aniž ještě právě jsme měšťané; nebo co jest město, jediné měšťanův jednota? Kdež té prvé nebylo, co jest mnoho zlého bývalo; a dím to, že my stáli sme prvé o ledacos a Novoměští též, a někdo třetí vstoupil mezi nás, i pochytil to, a my oboji nic sme toho neuměli zpraviti. Co pak bývalo při nákladích obecních, buďto na jízdy, neb nač koli jiného potřeba, my zvláště a vy tolikéž zvláště, mohouce z jednoho města všickni spolu dávati, i dali sme dvojí náklad. A tak jiného mnoho mohlo by se ukázati a připomenouti, ale nyní pro krátkost opouštím. To potom od purkmistrův a pánův obecních podáno bylo na administrátora a kněžstvo, aby se oni také k tomu přimlouvali; jakož pak administrátor M. Matěj počátek přímluvy učinil, počav o Trojici svaté, že tři osoby jsouce jeden jest Bůh; Bůh otec ne- stvořil tří světův, jeden sobě, druhý synu a třetí duchu svatému, ale jeden svět stvořil; a tak dlouhou řeč učinil o té jednotě, jako duchovní člověk, ač také dotýkal i kronik, i z jiných zemí pří- klady bral, i z měst znamenitějších, lidnějších i bohatějších nežli jest Praha. A když on řeč svou dokonal, M. Jan Pašek z Vratu podal toho na obojí obce, co k tomu říkají, aby spolu šli do veliké světnice. Tehdy Matouš bakalář, písař nejvyšší novoměstský, mluvil k nim: „Milí páni starší, můžete dobře rozuměti, co nám má lépe sloužiti, jako svornost a jednota; tehdy již jest dnes ten den, ano i svátek sv. Šťastného, nebo Pán Bůh den tento k tomu odmísil a vybral, dejž, aby to dobré k dobrému konci přivedeno bylo. Nebo co prvnější dobří lidé a pokoje milovníci o to se sta- rali mnoho a dlouho a nemohli toho dokonati, nyní chci připo- menouti pana Maříka Kropáčka, jakž sem to sám od něho slý- chal, že nic není lepšího, než abychom vstoupili v jednotu a svor- nost, ničímž se nedělíce, toť by se nám dobře hodilo, a mnohým toho nedal Pán Bůh dočekati, co my nyní sme dočekali; protož, milí páni starší, podlé pánův obecních a pánův purkmistrův stůjme a jedni druhým k tomu raďme a pomáhejme.“ K témuž také pan Mikuláš pernikář mluvil z Nového města a přimlouval se; potom maršálek od pánův purkmistrův vyslán, aby starší 348

Strana 349
vešli mezi obce a stáli spolu. Tu opět řeč učinil M. Jan Pašek, co k tomu páni obecní mluvili, jaká jest jejich vůle, aby ráčili oznámiti; obecní podali toho na pány a na starší, jaký jest jejich umysl. Odpověděli k tomu, že „nás obojích purkmistrův a kon- šelův vůle jest k jednotě přistoupiti.“ Potom hned perkmistr Mikuláš Opice k tomu se tak ozval, i jiní starší podlé něho. Obec to uslyševši, tak se k tomu ohlásili, že „svolujem k jednotě“ Pak mluvil purkmistr: „Poněvadž Pán Bůh ráčil to způsobiti a zjednati, buď z toho jméno jeho svaté na věky pochváleno; doloživ toho: „Páni obecní, byl-li by který, že by se jemu toto sjednocení nelíbilo a mohl by lepší rozum tomuto najíti, aby se nyní ohlásil, dokudž jest čas, aby potom pokoutně nemluvil k lehkosti; že teď mluvíme a prosíme všickni zespolka pánův purkmistrův a pánův, aby se k takovému zachovali buď vypo- věděním z města, aneb jakkoli jinak.“ Tu všickni zkřikli: „Tak! tak!“ A pan Mikuláš, pernikář novoměstský, takové napomenutí učinil a na tom zavřel, aby žádný se nedomníval než tak, že chudý jako bohatý opatřen bude, a že obec žádnými poplatky nebude obtěžována, ani berněmi neb šacuňky hindrována; a kdož by to chtěl jitřiti neb rušiti a proti tomu býti, aby byl trestán, jakož předkové naši toho nedopouštěli, neb předtím Sig- mund Hůlka byl sťat. A tak dokonána jest ta jednota a žádný proti ní nesměl nic mluviti; a začali poté verš z té písně: O ty milý Spasiteli etc. Potom k administrátorovi mluvil pan purk- mistr i k jiným kněžím, aby se do kostela sešli k Matce boží před Tejnem; a tu zvoněno bylo a zpívali Te deum laudamus, a na rathauze také zvoněno bylo. A po té se valili hlukem z koleje všickni jdouce Železnou ulicí do kostela a zpívali veselé písně; a tu kněz Jakub učinil napomenutí na ta slova: „Confirma hoc deus, quod operatus es in nobis", t. ,potvrd toho, Pane, v nás, cožs započal působiti“, v tento rozum rozšířiv své kázaní: „Tento skutek, kterýž dnes pamatujeme, v tento den vybraný Pánem Bohem, jakéhož nebylo, jakž Praha založena, aby ho sobě málo nevážili, ale Pánu Bohu děkovali z té veliké dobroty, kterouž nám učiniti ráčil.“ A to dokonav, opět prozpěvovali rozličné ko- lekty a písně veselé. Nazejtří pak opět zvoněno bylo po všech kostelích, i na rathauze. Ve čtvrtek [2. září] pak staroměstských konšelův sedm dáno na novoměstský rathauz, novoměstských též sedm dáno na staro- městský rathauz; a tu také obeslali cechmistry všecky, na staro- městský rathauz domácí své, a Novoměští též domácí své, a ti 349

Strana 350
také spolu byli spojeni. A ty věci staly se za purkmistrství Řehoře ze Všehrd*). Budeliť jednání boží, staneť; pakliť bude s ja- kým lstivým podvodem a neupřímností, tehdy zhyne a dlouho státi nebude; jakož pak k tomu přišlo.**) Toho času obnovena byla radda nová, polovice z Starého města a polovice z Nového, a to tím způsobem jako prvé podlé obdaro- vání slavné paměti krále Vladislava, a aby obě městě byly pod jednoho purkmistra; i byl první volen M. Jan Pašek, Jan Hlavsa z Liboslavě, Mikuláš Cacerda, Mikuláš Šorf, kožišník z Ctiřína, Ziga, řezník Vaničkovic, Jiřík Vlk z Dlaždění, Daniel Rauš, Jan Karban konvař, Sigmund Holec od Slonův z rynku, Mikuláš per- *) Řehoř Chanický ze Všehrd. (Pozn. vyd.) **) (L.) Nebo slavné paměti císař Karel, když to Nové město mnohými dobrodiními oslavil, velice je miluje, vždycky pečoval, aby je vyvýšil; kéž ste sobě toho vážili, milí páni novoměští! nebo to město i věžemi, zdmi a mezemi ohradil až k Starému městu a rozmnožil; ale že se přihází častokrát, když hospodář není pilen své dědiny, nehledí svých věcí a pilně neznamená, aneb nový neznámý hospodář tu trefí, bývá to, že jemu meze přeorá. A toto sem nalezl v knihách starých nějakého doktora Jenštejnara Jiřího, v jeho praktice, že by žák jeden měl povstati a Prahu zkaziti svými rozumy a chytrostmi; a tutotě byl žákem pan Pašek z Vratu. Nebo když byl mendikem, a jda s kapsou do Prahy skrze Toušíň ves, nedaleko od Brandejsa, i pohleděl na zámek Toušíň, „kdyby také někdy tento zámek a toto zboží můj býti mohl“. A tak po mnoha létech, když po školách vandroval a vždy starší byl, štěstí dobře sloužilo a mnoho přálo, až byl trunkatem a kumpanem; potom se dal do koleje, byl baka- lářem i mistrem, potom písařem předním u pánů Pražanů Starého města pražského, pak konšelem, potom primasem, a potom že byl výmluvný a zběhlý v právích a v zřízení zemském, byl prokurátorem před soudem zemským, i při jiných soudech, veda pře od pánův a rytířstva, a práva městská ven uměl, a říkával to často, že „práva městská mají voskový nos, můžem jej ohnouti na kteroukoli chcem stranu, buď na pravo, buď na levo.“ A tak potom k tomu přišlo, čehož žádal za svého mendictví, toho již dostal za svého prokurátorství, že skrze nějakou paní Jandovou od Hory Kutny dostal té vsi Toušíně od ní i toho panství svou chytrostí a výmluvností za tohoto krále Ludvíka. A tak byv mnoho let primasem v Starém městě pražském, mnoho také mudroval a rozkazoval; co jen sám chtěl, tak bylo, a více ho poslouchali než krále. A toť musí býti ten žák, o němž doktor Jenštejnar píše; a od té jiskry oheň se rozmohl a mnozí budou ztráveni jedem toho mistrovství, takže bude nepokoj po vší zemi, a svou lstí, podvodem, chytrostí a neupřímností zkazí města pražská, že přijdou o všecka svá práva a svobody, takže je po máličku z nich vyvede, a Pražané svou neopatrností zavedeni budou, i k mnohým těžkostem přijdou skrze něho. O čemž čti v kronice pražské, o utisku a trápení lidí nevinných v Praze za zpravování krále Ludvíka; tuto se málo dotkne. 350

Strana 351
nikař, Václav mydlář, Matouš bakalář, Jiřík Hrdina, Jiřík Boreš, Jan Mládek, Silvester, M. Brikcí, Pavel Hendrich řezník. Toho také dne fortna zbořena, jdouc na Spálenou ulici, a druhá, jdouc na Širokou ulici; potom i jiné fortny zbořeny. A hned také na- zejtří v sobotu [4. září] sto starších činili přísahu konšelům, pa- desát z Nového a padesát z Starého města. 1020. (L.) T. 1. sněm byl v Praze na hradě králem položený vší zemi české, a to ten čtvrtek [9. září] po Narození matky boží. Kdež potom v pondělí [13. září] hned šli na zámek Pražané s ji- nými posly z měst; a na tom zůstali, vyberouce z sebe jisté osoby, i došli k královskému poslu ku panu Žerotinskému*) do jeho hos- pody u Zlaté trouby, aby nahoru přijeti ráčil, a zdíl poselství od krále; jakož nazejtří stalo se. Přijev pak nahoru, tu od JM. ozna- moval, kterak k této koruně lásku má a rád by viděl její dobré a spravedlivé a kterak jest přijat od království uherského za krále, a že páni uherští JM. sami od sebe z dobré vůle dali jemu léta, „abyšte i vy též, páni milí, rytířstvo, Pražané i s jinými městy učinili,“ bylo obšírně mluveno. Potom páni, rytířstvo a Pražané s městy na to se radili, co by měli dáti za odpověd. I dána odpověd od římské strany, že k tomu přistupují, aby JM. vpuštěn byl k panování a JM. jakou má učiniti povinnost v zemi, aby učinil; pakli by do koruny české nemohl přijíti, aby to ráčil učiniti v Uhřích. Ale páni, rytířstvo, Pražané a poslové z měst (pod obojí) byli spolu v koleji veliké o pilné potřeby, co se dotýče víry, s mistry a kněžími; odtud pak jeli na hrad, a tam zvěděli, jaká odpověd dána od pánův z strany římské. A to uslyševše strana druhá, řekli sou, že „ste neměli toho bez nás učiniti, a by tak mělo na to přijíti, aby JMK. měl přísahu v Uhřích učiniti, že by potomně i jiní králové chtěli tak míti a do tohoto králov- ství nepřijeli by třebas nikdá, a přišlo by tomuto království jako někdy dalmatskému, charvatskému i jiným, že by potom toto království bylo manství, a tak by se zle stalo, že by nikdá hůře býti nemohlo, jako tím obyčejem; než JM. ať ráčí do koruny české přijíti, jako pán a král, a my JM. věrní poddaní rádi jej uzříme.“ Potom o to mezi sebou páni rozjímali, aby byla berně na zplacení dluhův královských; a chtěli tak, aby z bílého groše dali 1 peníz, ježto ani v Turcích toho se nenalézá; .. a totoť by všecko přišlo na městský stav a na chudinu, páni a jiní zemané, ti by v Čechách nic nekupovali a posílali by do okolních zemí pro *) Jan z Žerotína. (Pozn. vyd.) 351

Strana 352
rozličné potřeby, a sem takměř nic nebylo by vezeno, a tak z toho úrodného léta jakou by drahotu způsobili s tím svým sněmová- ním, každý tomu snadno rozuměti může, kdož jen zdravého ro- zumu užívá. Nepřišlo však k tomu, než mluveno jest, aby prv- nější berně nedobrané dávali, kdo sou nedávali, aby dávali; pak teprva což by se nedostalo na ty dluhy právě vlastní královské, teprv od berně neodmlouvají. Široce bylo mluveno k tomu panu Žerotinskému, poslu královskému; a týž pán potom žádal na všech třech stavích, aby jemu tu odpověd sepsanou dali, že by on nemohl toho všeho v své paměti obsáhnouti, „abych něčeho nepřidal neb neujal a nezměnil;“ i stalo se tak. (O. T. 1. byl sněm položen na sv. Václava [28. září] na hradě pražském od krále Ludvíka, na který byl vyslán pan Žerotinský z Moravy, oznamuje, kterak království uherské dali sou léta spravedlivá k mocnému kralování králi Ludvíkovi; a téhož král Ludvík že žádá od koruny české. I na tom sou všickni zůstali, že JM. chtí léta dáti k mocnému kralování, ale nejprv aby k JM. bylo vysláno ode vší země, aby povinnost, kterou má zemi uči- niti, při víře a právích aby byli zůstaveni, a jeda do země, slib a přísahu na pomezí aby učinil, při tom je zachovati. Také na tom zůstáno, berni z statkův svolenou nahoře již jmenovanou aby všickni dali a z dluhův králi JM. pomohli.) 1021. (L.) Při témž času o sv. Václavu [28. září] Janovský pálil tvrze, dvory, vesnice pánům a zemanům. — T. 1. na den sv. Václava i na sv. Michala [29. září] byl mráz dosti tuhý a učinil škodu na vinnicích, že mnoho vína ostalo na křoví, co prv za- měklo; břeskve též mrzly, že v nich žádné chuti nebylo, a druzí jich tam nechávali. — Potom vyvedli dva z Starého města zloděje, ježto vzali monstrancí a několik kalichů v Stráži, i upálili oba dva. — 1022. (L.) T. 1. v pondělí [25. října] před sv. Šimonem a Judou všecka obec pražská sešli se na dolejším rathauzu. Tu M. Jan Pašek z Vratu z poručení pana purkmistra Cacerdy a jiných pánův mluvil: „Kterak Pán Bůh všemohoucí z své veliké dobroty ráčil to učiniti, že v těchto dvou městech jednota způsobena jest, aby již sloulo jedno město, jedním také právem řízeno a zpravováno bylo. Pak že ještě není jednoho místa, kde bychom sedati měli, vyhlášeno, nejsou ještě ani knihy snešeny do jednoho místa, neb by se to nemohlo trefiti, by měly býti na různo, a musilo by býti meškání veliké, kdyby kdo potřeboval svou spravedlnost doká- zati, zdejší kdyby měli činiti na hořejším rathauze, aneb zase 352

Strana 353
z druhého města na dolejším, a nebylo by tu knih pohotově: protož, páni milí všickni, račtež k jednomu místu ukázati, kteréž by k tomu příhodné a prostranné bylo k takovým potřebám, kde se VM. líbiti bude; a kdež nám koli ukážete, tu budeme sedati a souditi. A co se dotýče neděle svěcení, že tu pohříchu sme velmi zlehčili a jí sobě dosti málo vážíme, povolujíce a propouštějíce ožíraní, svárům, vraždám, hrám, rvanicím a jinému mnohému zlému průchod volný dávajíce, ježto by býti měli za zrcadlo jiným městům, poněvadž JMK. nám píše „moudrým a pocti- vým“, i měli bychom takoví v skutku shledáni býti; neb tak i sv. Pavel napsal s nějakým posměchem dotýkaje jednu obec " a řka: „Bratří, rádi snášejte nemoudré, jsouce sami moudří. Pak aby se nám podobně nepřihodilo od JMK. nedopouštějmež se toho.“ Dotekl tu také o nepoctivých ženách, buďto obecních i domácích, že málo který dům, by v něm takové podezřelé ženy nenašel, a to jediné pro nějaký špatný zisk; „Protož, milí páni a obecní, račtež tomu překážku učiniti.“ It. mluvil o zbraň, že ledakdos chodí s zbraní bezpotřebně a zvláště městští synkové, ano i čeled vandrovná všeliká, s kordy, tesáky, sekerami, kulemi etc. Též také roucho mrzké, oplzlé s vycpávaným krytím, a chodí tak co kanci a býkové: „Milí páni, neračte se tomu dívati, prů- chodu v tom nedávati, ale to sami zastaviti; pakli by se to ne- stalo, tehdy pan purkmistr a páni déle toho trpěti nebudou, a kdož koli bude takový, buď to městský neb cizí a vandrovní, bude trestán. Též povykův, výtržností a jiných nešlechetných věcí dopouštěti a promíjeti nebudou. It. o ty brady a frňousy nemotorné a mrzké, co nějací Turci, aby jich nenosili, že je ká- žeme srpem řezati takovému. O příkopy, jak máme činiti, za- metati-li je, čili co jiného, na to račte pomysliti.“ A s tím odešli ven obecní; a tu mluveno skrze Podušku sladovníka, aby příkopy byli zametáni a zarovnáni; pak perkmistr ty artikule repetoval pomálu, co se pánům obecním při jednom každém zdá a vidí, aby oznámili. I dávána odpověd z každého koutu od pánův obecních; prvé podali toho na starší obecní, co se jim při tom vidí a zdá, i oznámili: co se dotýče jednoho i druhého rathauzu, poněvadž jsou místa znamenitá a poctivá, aby na dolejším pan purkmistr a páni sedali a soudy působili, a na hořejším aby ouřad šesti- panský, kdež jest osm pánův v tom ouřadu, tam sedali a tam také rozeznávali, kdož koli jakou potřebu má, tam všecky dů- chody vybírali, kteříž jsou k městům, tam také ouředník, kterýž jest nad lidmi, aby tam bytem byl, kterýž bude lidi souditi Dílo Františka Palackého II. — 23. 353

Strana 354
i trestati vazbami, na kom co shledá; rychtář také má tam sou- diti. Tu obecní páni dali k tomu povolení, též i k jiným artiku- lům. Pak obecní učinili zmínku o posudném, aby bylo žádáno pana purkmistra a pánův, aby ho více nedávali, nebo se tím děje umenšení na mlýních, vodě i clech, a kdež sousedé, kteříž ten obchod vedou, že prvé zvařili dva tři vary piva do téhodne, to nyní ledva jeden a některý ve dvou nedělích jeden, a tak jest ujma veliká v živnosti, ano také i zemané a jiní erbovní lidé brání svým poddaným jezditi do Prahy; a to všecko sladovníci zpravovali pana purkmistra a pány. Pak, milí páni obecní, po- něvadž jest to VM. proti mysli, má se po vaší vůli stati: ale račte na jiný způsob k témuž užitečný pomysliti, abychom se měli k čemu uteci, když by byla jaká potřeba. Tu také zmínka byla a dlouhá řeč od Kardinála kožišníka, staršího obecního, co se dotýče Židův, že jich více nechtí trpěti, aby pan purkmistr a páni ráčili to opatřiti, že jsou k veliké škodě a zhoubě města tohoto; též mluvil k tomu i Pulpit z Pořičí, a mnozí zkřikli: „Tak! tak! z hořejšího města, zapomněvše i na to, že sou v koleji k přímluvě pánův regentův, farářův a kněží učinili to a přiřkli shovení týmž Židům do příjezdu královského do Prahy, a co král učiní, že pan purkmistr a páni také k tomu svolí. Tuto k jich řeči konšelé s purkmistrem nic tak mnoho neřekli, než že chtí na to se roz- mysliti a poraditi a potom jim oznámiti, „a aby se to mělo hned stati, nebyla-liž by hanba veliká nám konšelům i vám tolikéž všechněm spolu, co sme přiříkali pánům regentům, že by se to tak stati mělo, nebo i obcí obojích nebylo tajno, poněvadž sou to slyšeli z ust v uši své od nich a též také k tomu sou s námi při- stoupili." (O. Radda pražská jsouci obnovena, od obce zřídili, co prvé bylo šest pánův, i ustanovili jich osm a devátého úředníka k nim při- dali, který lidi jich a rybníky po vsech zpravuje, aby ti na rat- hauze Nového města, jináč na hořejším sedali a řídili, co jim ná- leží, a sami v dolejším soudili v Starém městě; a také ustano- vili . . . . . pánův do berničné světnice, aby . . . . . soudili, a to do sta kop .....*) 1023. (L.) Toho času Vaněk puškář, učedlník Petra starého, slil kartoun již druhý, pěti loket zdýlí, a prvý delší, ze 20 cent- néřů, pánům Pražanům; a potom vystřelovali z něho po svátcích vánočních osmi librami prachu. *) Chyby v rukopisu. 354

Strana 355
1024. (L.) Potom také brzy zasívali ty příkopy, počavše u fortny proti domu Halířovu k nové věži a k mostku; a to tímto způsobem, že uložili sou na sousedy den po dni a na desátky. 1025. (O.) T. 1. na sv. Kateřinu [25. listopadu]*) byl sněm polo- žen na hradě pražském od ředitelův svrchupsaných, ale málo se jich sjelo bylo; proto zůstali, svrchu psané hajtmany a ředitele zemské propustili, a volili toliko tři: pana Václava Bezdružického z Ko- lovrat a na Košátkách, to z pánův, pana Petra Benedu z Nečtin z rytířstva a Jiříka Hrdinu od Pražan a od jiných měst, a tak ti stáli až do postu v tom zřízení u mlčení; také svolili, aby v kaž- dém kraji byl sněm položen, aby na něm volili dva, pakli který kraj chce, více, aby jeli k králi Ludvíkovi do Uher a s JM. a zemí uherskou aby rokovali, kdy by ráčil do této koruny přijeti, a tu povinnost na pomezí učiniti ráčil-li by, aby se Čechové věděli čím zpraviti; a zůstali na tom, aby na sv. Pavla na víru obrácení [25. ledna 1519] všickni, kteří po krajích budou voleni, aby jeli do Uher, aby se sjeli v Znojmě na ten den konečně, a odtudž aby společně jeli do Uher k králi Ludvíkovi JM. a s ním mluvili, co jim od země poručeno jest. (L. T. 1. na den sv. Lucie [13. prosince] páni a rytířstvo sjeli se na hrad pražský: a tu se o to svolili, aby vysláno bylo do Uher k králi Ludvíkovi ode všech tří stavův. I vybráno bylo z panského stavu 12 pánův a z rytířského stavu po dvou osobách z každého kraje, a z Prahy dva konšely, Zigu řezníka a úředníka v ungeltě, a z starších obecních M. Václava, kancléře pražského, a M. Vác- lava z Tarmarku od Fortuny, ještě před Novým létem.) 1026. (L.) Léta božího 1519 umřel císař Maximilian v středu 1519 [5. ledna]**) po Novém létě. — Na den Tří králův [6. ledna] umřel M. Martin, farář v Roudnici. — It. v outerý [1. února] před hromnicemi umřel M. Václav Koranda, kterýž před lety za krále Jiřího byl vyslán v poselství do Říma a živ byl bez mála sto let. 1027. (L.) T. 1. v pondělí [31. ledna] před hromnicemi byla svolána obec pražská na staroměstský rathauz. Tu M. Pašek učinil řeč obšírnou, kterak páni regentové neb ředitelé vzkazo- vali k nám již o berni, kteráž svolena třmi stavy k vyvazení a zaplacení těch dluhův, kteříž sou uvedeni na tuto zemi; „Pak, milí páni, bychom měli teprv ji zbírati, že by ta věc již byla pozdní, ale poradivše se na to se pány staršími, abychom z obecní *) Sněm se konal 13. prosince 1518. (Pozn. vyd.) **) Zemřel 12. ledna 1519. (Pozn. vyd.) 355

Strana 356
pokladnice dali; ale že to ještě nepostačí, musíme se někde při- dlužiti. A tak, obecní poklad vyprázdníce, zase abychom jej mohli naplniti, a k čemu se uteci, když by potřeba byla, toto sme obmyslili spolu se pány staršími obecními, bude-li však vůle VM., že by posudné bylo dáváno, však ne takové, jako jest prvé bylo, že by sedláci a jiní, kteříž by ven vozili, ti aby dávati ne- měli, než toliko domácí; a tak tudy nahradilo by se zase bez obtížení velikého; neb kdež bylo sňato dolův, nemůžem rozuměti, by co více dávali nyní, jako té chvíle, když dávali. Poněvadž, páni milí obecní, jste lidé rozumní a víte, jak veliké a široké jméno má město toto v jiných zemích a královstvích, jak lidné a bohaté jest, jediné aby bylo doložité, jako jiná města veliká; neb co jest to, že jest veliké a lidné, když toho není, aby bylo doložité, toť málo postačí. Poněvadž to shledáváme na stvoření nerozumném, včeličkách, že ony do oulův letním časem nosí, aby měly čím živy býti v zimě, též i mravenci a jiné stvoření, jak se ono opatruje; ba nalézáme to i na lidech nábožných a na mniších, kterak oni sjíždějíce se ukládají na sebe, co by měl kdo dáti do pokladnice, přišla-li by kdy jaká potřeba, aby měli k čemu sáhnouti, a tak věc svou provoditi; ano i ti lidé Židé nevěrní, ti sami s sebe zbírají jisté peníze, a ty mají pohotově, kdyby co přišlo. Pak, milí páni obecní, jsme té naděje, že nebudete odpírati, co jest cti města i VM. všech, že povolnou odpověd na to ráčíte dáti, jako lidé rozumní, pokojně se snášejíce, bez hlukův a hřmotu, jakž na lidi rozumné sluší.“ A bylo jest mnoho více mluveno; potom pak pan purkmistr a páni vyšli ven. Potom pan perkmistr Václav, bakalář od Bílého lva, touž řeč zase opětoval, jakož mluveno od Paška, a podal toho na pány obecní, co k tomu říkají; a oni za dlouhou chvíli nic neodpově- děli, než toto oznamoval nějaký Neřad, řemesla sladovnického: „Pane perkmistře se pány staršími, kdež žádáte na vaši řeč od- povědi, jakož ste pověděli, že páni starší i páni starší ze všech řemesel k tomu přistoupili: my takto pravíme, a tito páni okolo mne stojíce tak sou poručili povědíti, že my o tom nic nevíme, “ aniž sme k tomu svolili;“ a oni řekli: „Tak! tak a nejinak!" Tehdy perkmistr řekl k tomu, jenž mluvil od jiných obecných: „Milý pane sousede, z kterého jsi cechu?“ Odpověděl: „Z sla- dovnického.“ A tak opět bručeli; a když se upokojili, mluvili obecní: „Pane perkmistře, býval ten obyčej starodávní, že páni starší obecní své zdání oznamovali zjevně.“ Tu pan perkmistr dí k tomu: „Páni obecní milí, že páni starší a cechmistři všickni 356

Strana 357
poctivých řemesel jsou za jedno se panem purkmistrem a pány. K tomu obecní, že „se chcem na to poraditi.“ A v tom starší někteří mluvili k tomu, aby také odstoupili a směleji mluvili; i vešli sou také pan perkmistr s staršími a cechmistry do obecné světnice a tam dlouho mezi sebou rozmlouvali, až potom perk- mistr řekl: „Milí páni, račtež mluviti a přimlouvati se, co bychom měli pánům obecním povědíti, a račte se v tom ohlásiti, co ste ráčili mluviti k poctivým cechům.“ Tu opět, jako by se ožahali, dlouho nechtěli nic mluviti, až pan Vít Orudka Šípecký promluvil, stoje nazad: „Pane perkmistře, jakož ráčíte mluviti ku pánům cechmistrům všech řemesel, kterak sou se přimlouvali v pocti- vých ceších: i račte to znáti, že nesmějí praviti, bojeci se obžalo- vání k jiným.“ Pan perkmistr k tomu: „Milí páni, můžte pama- tovati, kterak ste pánům oznámili, i věrně a právě se k tomu přimluviti ráčili, nemeškejme to pánům obecním oznámiti.“ Tu Vít řezník, jsa starším obecním a starší v řemesle, řekl: „Že sem to vznesl na všecken cech, co pan purkmistr a páni žádali, také sme se přimlouvali a žádali; jestli bude vůle pánů obecních, k tomu svolujem, tak na tom zůstali všickni v cechu.“ Z jiných cechův starší také tak mluvili; a tak všickni potom vyšli ven z obecné světnice na velikou síň k obci veliké. Tu pan perkmistr, co slyšel od starších řemesel, to oznamoval před obecními, a že v tom jsou jedno se pány staršími obecnými. K tomu mluvil Obrázek nožíř: „Pane perkmistře, páni starší obecní a páni starší z cechův! Tito páni obecní, kteříž okolo mne stojí, poručili ozná- miti, ač bych raději jiných poslouchal, nežli mluvil, však abyšte ráčili věděti, že tito páni obecní nechtí k tomu svoliti, alebrž žádají a prosí, abyšte na ně neráčili nic nového vymyšlovati; a v tom zkřikli velikými hlasy „Tak! tak!“ a jiní onak i jinak. Pan purkmistr: „Milí páni obecní, však ste mohli slyšeti, jak sem k VM. mluvil, že bez vaší vůle nic nechcem učiniti; jestli neráčíte toho oblibovati, ale o jiné račte pomysliti, aby nějaký důchod požitečný v obecné pokladnici odněkud mohl pohotově býti ku potřebám tohoto města“. Opět počal mluviti Sirovec nožíř: „Pane perkmistře, tito páni obecní okolo mne stojící poručili mi oznámiti, bych raději mlčel a hotového poslouchal, co by jiný mluvil, poněvadž pak nemohl sem toho zniknouti, tato jest vůle jejich, že k tomu posudnému nesvolují, než byla-li by potřeba, že chtí raději berní dáti; a také tito páni prosí, pane perkmistře, aby ráčil povědíti a prositi, aby pan purkmistr a páni neráčili nových a neobyčejných věcí vymyšlovati, ale aby zachováni byli 357

Strana 358
při starých a obyčejných zvyklostech podlé práv a obdarování majestátu.“ Tu opět zkřikli „Takl tak!“ Pan perkmistr: „Mili páni, jáne rozumím tomuto mluvení; ba, milí páni, račte rozumně bráti před se, poněvadž pan purkmistr a páni nemluvili k tomu, jako by chtěli to míti, ale bude-li vůle VM., to dobře, pakli nic, račte něco jiného obmysliti, aby jediné byly pohotově obecní peníze k potřebě.“ Opět Sirovec mluvil: „Tito pak páni tak po- ručili povědíti, že sou již dosti dávali berně, šacuňky i jiná obtí- žení nesli, a již více dávati nechceme.“ Tu opět zkřikli hlasy směšnými a divokými, že nebylo co rozuměti, a již se počali va- diti, a jeden z sousedův počal je krotiti, aby se raději pokojně snášeli; tu někteří křičeli: „Podejte ho sem!“ Pan purkmistr chtěl mluviti, neměl slyšení. V tom pan Tomáš Zachlubil, kovář od Pořické brány, učinil napomenutí k obecním: „Milí páni obecní, poněvadž pan purkmistr a páni na VM. vznášejí o to posudné, však oblíbíte-li, však na tom nezavřeli, než bude-li vůle vaše, ať jen toliko pokojně a snesitedlně dnes odsud se rozejde- me.“ Nedali mu dokonati, reptajíc a hlučíc. V tom Václav Nos postřihač vstoupě na lavici mluvil: „Milí páni, račte se pěkně vyslyšeti, však jste lidé moudří, dověřte se panu purkmistru a pánům, že nic bez vaší vůle nechtí učiniti.“ A nedali mu opět dokonati, ale dvorné hřmoty činili; a tu opět kdosi z obecních počal mluviti a jiní zkřikli: „Nechcem! nechcem!“ A v tom ně- kteří z obecních se zdvihli a hřmotem počali se tlačiti ke dveřům, aby dolův šli s rathauzu, a někteří chtěli kulí dáti tomu Nosovi, neb se chtěl rád připochlebiti pánům; i nemohlo k tomu přistupu býti, že bylo těsno; a ti, kteří se ze dveří valili, nemohli dolův, že mříže byla zavřína; tu sou chtěli vylomiti a hospodář chtěl rád brzy otevříti a nemohl pro jich tlačení a oni ho chtěli z okna vyhoditi a chtěli rádi k velikému zvonu, ale nemohli, že bylo na- hoře také zavříno. A jiní pak chtěli na Židy, aby tu počátek uči- nili, a kdo ví, kde by se to stavilo, ba Němcův a jich sklepův s těžkem by nechali, nadto pak klášterům by neodpustili a na- posledy i na domy konšelův; nebo chudiny, nádenníkův, van- drovní chasy neb čeledi a ležákův množství bylo nahotově a okolo rathauzu stáli, čekajíce nějakého začátku. Nebo coť roz- uměti, byť mohli k zvonci, kterýmž se do raddy zvoní, bylo by ihned tu svůj začátek vzalo; i nemohli k němu a provaz nahoru vytáhli. Pak když se dolův svalili ti, nezbední obecní, kteřížto byli chatrní, chudí a nehrubě zásobení z hořejšího města, Kar- lovští a jiní, nájemníci a podruzi, ptali se: „Kde jest Obrázek, 358

Strana 359
jde-li s námi, neopouštějme ho, neb jest podlé vůle naší mluvil, bez pochlebenství těm vysokým hlavám.“ Tehdy po uklidu a hřmotu takovém zůstalo bylo ještě mnoho sousedův podlé pana purkmistra a pánův starších. Tu pan purkmistr Hlavsa učinil řeč k těm, kdož sou tu pozůstali: „Páni starší a páni cechmistři a páni obecní! Tato věc, kteráž se přihodila dnes, nevíme než že z dopuštění božího se stala, a naše věci, co sme měli činiti těchto časův s stavy vyššími několiko let napořád a vždy to přišlo k mírnému porovnání, tak i tato věc, nestala-li se dnes, ale jiným “ časem s pomocí boží může se státi, neračte se rozpakovati. A s tím všickni dolův sešli. 1028. (L.) V středu den sv. Apollony [9. února] byli obesláni starší obecní všickni a starší všech cechův a k tomu znamenitější měšťané a sousedé veliký počet. Tu M. Jan Pašek primas učinil řeč v tento rozum, připomenuv sazení raddy za prvnějších časů, kterak konšelé sazeni bývali od králů, že JM. slibovali věrnost a panu purkmistru a pánům poslušenství, a JMK. svou mocnou ruku nad nimi držeti ráčil: „Ale tuto již, jakž král Vladislav tomuto městu ráčil to dáti a půjčiti, aby se sami sadili moci královskou, a tuto co se jest onehdy přihodilo, ježto jest k veliké lehkosti této stolici i tomuto městu a prvé nebývalo, a mohu směle povědíti, že sem z mladosti v Praze, a nikdá takových věcí neshledal jako nyní. Pak, milí páni, všickni sme toho hájili vyš- ším stavům, kvaltův v domích našich nedopouštěti a toto stalo se v tomto domu radném, že žádný do raddy ani do tohoto místa s žádnou braní nechodili, jako se vše ten den stalo, že sou přišli někteří s kulemi, jiní s tesáky a při tom že sou chtěli k zvonu menšímu i většímu a hospodáře hořejšího chtíce dolův oknem svrci; ale že Pán Bůh neráčil toho dáti, potom chtěli i na Židy a nevím, co by bylo dále se stalo. A poněvadž takovým lidem práce naše vděčna není, a že pana purkmistra a pánův nechtí poslouchati, mluvíce „ať nám nerozkazují, nechcem jich poslou- chati,“ že my ten ouřad, který sme od vás vzali, zase VM. vracu- jeme; pak na to místo kteréž koli vsázíte, že tomu rádi budem a jich chcem poslouchati jako ouředníkův a k nim chcem všelikou lásku míti a uctivost zachovati; i toto ještě mluvili, že chtí věděti o důchodích městských, kam se dívají, že sobě posílávají Štědrého večera a Zeleného čtvrtku zvěřinu, ptáky, ryby, ano, páni milí, Kadeřávek, Fabian nožíř, Zajíček, Žampach zbohatli sou, že ně- kteří v špitále na obecní groš dochováni smrti, tak sou se najměli v tom ouřadu; my též, opustíce své, o obecné dobré pracujíce, 359

Strana 360
nemohli sme se zachovati, pak kdož takoví na těch místech bu- dou, kde sme my nyní, zvědíť, an někdo více na víně neb na pivě do roka vyšenkuje.“ V tom šli ven. Potom pak perkmistr opakoval řeč krátce a podali toho na obecní, co k tomu říkají. Obecní z koutu zase podali na pány starší, jakož prvé bývalo, co by se jim přitom zdálo. Tu pan perkmistr s staršími spolu se sstoupili a potom toto oznámil z vůle a z poručení pánův starších, že „toto, což se stalo panu purkmistru a pánům, nám jest toho líto a pan purkmistr a páni aby takové lidi slušným během k nápravě přivedli, po ně pošlíce, a jakž by se jim nejlépe zdálo k nim promluviti, nebo kdyby přísně se k nim přistoupilo, chtíce upokojiti, abychom jich ne- rozdráždili a takové věci potom se nedopustili; a co se dotýče zbavování ouřadu, aby pan purkmistr a páni neráčili toho činiti, a že my chcem všelijakou poddanost a poslušenství zachovati, jakožto k ouředníkům královským.“ K tomu páni obecní pro- mluvili z koutův, aby i oni na jich místě také tak oznámili panu purkmistrovi a pánům, co se tu stalo. A když pan purkmistr a páni zase vstoupili, pan perkmistr tyto všecky řeči, co jest se pány staršími a se pány obecními rozjímal, panu purkmistrovi a pánům oznamoval. „A kdež ste toho dotkli, abychom po ty nezbedné poslali, kteříž ten neřád a lehkost ouřadu učinili, aby stáli před námi: ale oni nepřijdou než u velikém počtu, a kdo ví, co by neučinili s námi, nás toliko 18 osob a jich na 60 aneb na 100; poněvadž sou mluvili, „ať nerozkazují nám, že jich poslou- chati nebudeme, a ať žádný sám nejde, ale dá znáti jiným ce- chům, že my ho neopustíme;“ a tak není bezpečné pro takové poslati, snad by do tohoto místa s zbraněmi, s tesáky, s kulemi přišli a učinili by s námi, nežli byšte vy zvěděli.“ K tomu obecní pověděli a ohlásili se: „VM. pane purkmistře a páni milí! Že my tak pravíme, že chcem podlé vás hrdly i statky svými státi, abyšte jen ráčili umysl svůj změniti, a ty, kdož jsou koli takoví, pěknými slovy napraviti; pakli by kdo chtěl na svém státi, abyšte se k takovému měli, jakž na takového sluší.“ A tak se ten den pokojněji dokonal nežli onenno a tu také řeči dlouhé mezi sebou z obou stran měli od pánův i od obecních. A tu perkmistr ještě dotýkal o těch, kteříž v noci chodí s kušemi a ručnicemi zrád- nými, aby toho bylo od pánův zastaveno a přetrženo. I odpově- děli, že chtí tak učiniti, jakž žádají. 1029. (L.) Při tom času vrátili se z Uher od krále Pražané, jenž byli vysláni, Ziga a Daniel a jiní. 360

Strana 361
1030. (L.) T. I. dva Židy lapili v Novém městě, kteříž falešné klíče měli a kostel sv. Štěpána chtěli otevříti a klenoty bráti, jakož se na trápení znali. A když sou je vedli na popravu, vždycky zpívali a byli zobláčeni do bílých košilí a karkule plátenné na hlavě, nohy také plátnem obšité podlé svého obyčeje židovského; a tak zvěšeni jsou na šibenici za purkmistrovství Jiříka Vlka z Dláždění; a když je kat měl s řebříku strčiti, volal každý ži- dovsky: „Adonai hu haila hin.“ A jiní Židé pražští nesměli masa jísti, dokudž ti lidé viseli na šibenici; i uplatili to dobře pánům a katu, aby je zutínal, aby mohli zase maso jísti. 1031. (L.) Toho času po provodní neděli [4. dubna] na Novém městě pražském zbořili kotce husařské, kdež se husi prodávaly, u božích kamenných muk proti domu Strabochovu na Konském trhu; a prvé proti nim krámce pasířské pod cihlou, k tomu i vej- sadu, kterouž měli od císaře Karla, kdež jest hlásný býval, vše rozmetali. 1032. (L.) T. 1. sjeli se páni z Čech k volení císaře Karla, hišpan- ského krále;*) neb oratorové hišpanského krále pronesli listy na Bor: že on neví, co sou bez něho šikovali, neměvše toho učiniti; it. že jim král hišpanský psal listy, aby ho volili samého. Nebo hlas byli dali, že je chce znamenitě darovati, jakož pak daroval jeho, a on ten dar položil před pány, a že toho k sobě nepřijímal; a k tomu se jich ptal, proč by nebyl v dekret zapsán? A oni od- pověděli, že je Čech. A on to vznášel na pány a rytířstvo pří- chylné k straně české žádaje, aby toho litovali a ty listy aby po- ložili, které kněží psali, i ty, které zase psány. 1033. (L.) T. 1. v pátek den sv. Magdaleny [22. července] po- větří veliké zbouřilo se s přívalem a škodu učinilo onde i onde; nebo na hradě pražském na bílé věži utrhlo kus vikýře s makovicí pozlacenou a uhodilo jednu hokyni v rameno etc. — Toho času u Matky boží na Malé Straně v kostele kůr sklenut jest. — Toho času také udělali krov nový nad kaplou rathauskou v Starém — městě, ad vincula Petri [1. srpna]. 1034. (L.) T. 1. v pondělí [12. září] před Povýšením sv. Kříže *) Rukopis L. nedbalostí přepisovatele tak jest porušený, že na mnoha místech pravého smyslu slov nesnadno se domysliti. Tato však zpráva o volení císaře Karla pátého veskrz jest chybná i nesrozumitelná, aniž jí odjinud dostatečně vysvětliti lze. K volení tomu z království českého v nedospělosti krále vyslán byl od stavů do Mohuče nejvyšší kancléř pan Ladislav z Šternberka a na Bechyni, kterýž podlé žádosti krále Ludvíka hlas dal králi hišpanskému, potom císaři Karlovi pátému. 361

Strana 362
sazena nová radda: první Jan Pašek, Jan Hlavsa, Mikuláš Šorf, Sigmund řezník, Daniel Rauš z Vlkanova. M. Brikcí z Lička, Mikuláš pernikář, Matouš bakalář, Jan Nastojt, Bohuslav ko- žišník, Řehoř Chanický, Václav Léva, Jan od Žáby, Rehoř sou- keník, Václav Sova z Liboslavě, Jakub Strnad z Tryskovic, M. Václav, Václav Žlutický. — A tehdáž jat jest Janovský v Klatovech a do Prahy přivezen. — (O. Léta božího 1519 mezi pány a rytířstvem tak ty věci stály v pokoji, i Praha sobě konšely znovu sadili, a nic tak nového nebylo, krom Janovského jali, který byl odpovědníkem vší země, do Klatov a potom z něho byli pohnáni od Rendle k soudu zem- skému, aby ho postavili a oni Klatovští toho neučinili a jeho nepostavili a páni zemští toho stranám byli odložili do druhých suchých dní postních a Janovského na rozkaz v Starém městě vsadili a čtyři z Klatov měšťané jeho hlídali, chtíce se jím ujistiti, a on potom ušel pryč z toho vězení, a ti také, kteří hlídali ho, bo- jíce se trestání, krom jediného z nich chytili, jako ho hledal.) 1035. (L.) V outerý [20. září] před sv. Matoušem vyjeli do Bu- dína k králi Ludvíkovi poslové ze všech tří stavů, pan Dubský*), pan Oppl a hofrychtéř pan Jan Hlavsa, a v neděli den sv. Havla [16. října] zase se navrátili. — Toho času bylo zatmění slunce téměř přes polovici a téhož měsíce na plně bylo také zatmění všeho měsíce. — A toho času Malovec odpověděl Pražanům. — 1036. (L.) T. 1. při času sv. Martina [11. listopadu] přišli do Prahy nějakoví nábožní lidé z pouště, mezi nimiž jeden sloul bratr Matěj poustevník, jehož mnozí lidé nábožnější chválili a sobě oblibovali. Ten pak jal se kázati v Praze a tu se k němu lidé připojovali, zprvu v mále, ale potom vždy víc a u Kapalína Duchka v vápenici se scházeli; nebo kněží byli života nepříklad- ného a lid obecný vždy žádostiv byl dobrých kazatelův a šle- chetných, a když se tento z pouště nahodil a pravdu boží ohlašo- val, i hrnuli se k němu lidé obojího pohlaví. Kněžstvo pak praž- ské nemohlo toho trpěti, že jest život jejich ...**) tupil, napomí- nali purkmistra i pány, a nejvíce kněz Jan Poduška, farář tejnský, aby takové schůze na kázaní velice nebezpečné a ke zlému ná- chylné (jakož se jemu tak zdálo) dokonce zkazili a přetrhli. I po- slali sou k tomu Kapalínovi, aby v svém příbytku nedopouštěl takového scházení, pakli by toho neučinil, že pan purkmistr a páni chtí k němu o to hleděti. — V neděli pak den sv. Alžběty *) Jan z Vartmberka na Dubé. (Pozn. vyd.) **) Zde vynechal Palacký slova: bezbožný a lenivý, (L). (Pozn. vyd.) 362

Strana 363
[20. listopadu]*) sešlo se lidu ještě větší počet než kdy prvé u toho Kapalína a valili se všickni spolu za kolej Rejčkovu na břeh na prostranství a bratr Matěj s nimi, a tam jim kázaní činil a s tím lidem Pánu Bohu se modlil. Jiní pravili, strach nějaké bouřky, „aby ta jednota naše nebyla zrušena, a Bůh ví, k čemu ta věc přijde“; a tak soudili, že by nebylo lépe, než aby ti lidé nábožní zase šli na poušť. A někteří říkali jemu, aby byl raději knězem, a on takovou odpověd dával jim, že by to na sebe velmi velikou věc vzal, jako by Kristus byl a že žádný kněz nikdy není kromě jediného; a oni řekli: „Ty budeš“; on odpověděl: „Byl bych falešným knězem, podobný jiným etc.“ I nepřestal vždy předce kázati, kde jen chtěli lidé poslouchati, po březích, po ulicích, po haldách, po hospodách, až jej vždy vypověděli z návodu farářů pražských, že jim pravdu mluvil; a vypověděli ho v sobotu [10. prosince] před sv. Lucií a on zase přišel v pondělí [12. prosince a opět kázal jako prvé, a směleji, vyučuje lid prostý zákonu bo- žímu a čistému slovu božímu, odměšujíc lidské nálezky od jiných svatých věcí jako plévy od pšenice; lidem také schvaloval učení Martina Lutera. A tak lid se k němu hrnul a v zástupích s ním chodili; a kněží vzali ho u velikou nenávist a byl jim velice trpký a nesnesitedlný, že nechtěl býti knězem, a bylo s ním o to mlu- veno několikrát; i bouřili se proti němu kněží, ale on se na to málo ohledal, neb sou byli života rozpustilého, takže se lidu obecnému s nimi stýskalo a nevěděli se kam uteci o svou duši, nenávidíce toho kněžstva; jakož pak pan Jan Přemyšlenský mnoho vytisknouti dal o jich životu a toho do plného sněmu podal. Vytištěni jsou také někteří listové téhož bratra Matěje, kteréž psal kněžstvu pražskému, administrátorovi a panu purk- mistru a pánům Starého města pražského. Toho času kněz Jan Poduška, farář u Matky boží před Tejnem, nevěda, jak tomu vcestu jíti, divné věci vtrušoval mezi lid obecní, aby jim mohl zoškliviti ta kázaní toho bratra Matěje poustevníka a je na něho zbouřiti, aby ho také nenáviděli. A za tou příčinou zrušil tu procesí, kteráž bývala v každý čtvrtek v Tejnském kostele okolo sloupův; ale lid obecní nic již nestál o tu procesí, neb již tuto jinou měli. Na svých kázaních také ledacos vtrušo- val, což by mohlo státi, kdyby upřímný byl k Bohu i k lidem, že světla a svíce nic nejsou, ani ti obrazové, ani oltářové, orná- tové, a to drahé roucho kostelní, že toho nic nepotřebuje Pán Bůh *) V roce 1519 připadla památka sv. Alžběty na sobotu 19. listopadu, nikoliv neděli. (Pozn. vyd.) 363

Strana 364
1520 a že sami lidé jsou chrám boží a ne kostel; a mnoho jiného mlu- víval, i jiné kněží podlé sebe haněl, až potom i jeho samého kon- šelé v nenávist vzali a od něho odstoupili; jakož pak stížnost jejich na něho v sobě šíře obsahuje, kterouž naň učinili, a traktát jakýsi sepsavše, administrátorovi podali. A jest v tento rozum: Nejprvé, že jest jim zkazil tu poctivou a utěšenou procesí, kteráž bývala každého čtvrtku a trvala od mnoha let, kdež sou chodívali nejpřednější osoby a konšelé, majíce stolici pěkně při- pravenou k stávaní u mše; tu před tou procesí literáti šli napřed, každý maje svíci voskovou, a kněz nesl monstrancí a administrá- torové v dalmatikách s obou stran šli, držíce feflíky, a nazad lid obecní, laikové, nesouce svíce, a naposledy ženy; a tak obešli třikrát okolo sloupův v kostele. To ten kněz Poduška zrušil a zkazil. It. tabuli pěknou na oltáři, ježto na půl druhého sta od malování dáno, také složil a na kázaní haněl. Jinou ještě tabuli starou malovanou s Marií řezanou dobrým dílem, kterouž dal pěkně obnoviti Jakub kotlař, otec Pavla střelce od Horské brány nazval ji hoffartou a dřevnějšími starými křídly zavřel a zatara- soval. It. házel kamením na tabuli, na níž byl obraz panny Marie, až urazil roh toho oltáře pod kruchtou kněžskou. It. kázal, že Zdráva Maria nemá říkáno býti, že není třeba, neb se to již jednou stalo ... It. mnoho jiných kusův pikhartských mluvil o orodování, o přímluvách k svatým, o ornatích, o korouhvích a o svícech, že toho Bůh nepotřebuje. It. o těle božím, že tělo boží jest v nebi a že není v monstrancí. A skrze to mnozí lidé odtrhli se od toho kostela, že tam nechodí, a tak chce z něho udě- lati zbor, a již na to přišlo, že kdež prvé světla dosti bývalo, jako v advent, již nyní ledva kněze u oltáře viděti. — A takový jest to Poduška, že rád jídá dobré krmě a dobré pití, a z toho jiným kněžím utrhá, jako by sám byl dobrý, an jest jako jiný člověk, všetečka velmi chytrá. — 1037. (LO.) Léta božího 1520 byl sněm uložen na hradě praž- ském od krále Ludvíka v pondělí [9. ledna] po Třech králích, na kterýž se sjelo drahně pánův a rytířstva a poslův z měst krá- lovství českého; také přijel v středu [4. ledna] před Třmi králi kníže Minsterberské Karel do Prahy a stál na Hradčanech, též biskup agarský z Uher*), od JMK. jsouce posláni s instrukcími, co mají a oč sněmovati (L. a proti těm Pražané vyjeli více než ve stu koních s trubači a s bubny). Na tom sněmu nejvíce byla *) Jan Goston, biskup rábský. (Pozn. vyd.) 364

Strana 365
nesnáz mezi stavy o dluhy královské; ale na ničemž sou konečně nezůstali, neb co zavříno tím sněmem bylo, nic nebylo držáno, krom toho, aby sobě dluhův listovních čekali od sv. Jiří [23. dubna] nejprv příštího do roka, než ouroky aby každý dal, a kdo by nedal, aby mu také jistiny nečekali; a také aby se o to sku- tečně přičinili, aby král Ludvík z Uher do země české přijel a tu povinnost, kterou má zemi učiniti, aby učinil a moc měl zemi zpravovati a říditi. (L. Na tom sněmu nic nejednali páni zemští, než aby Pražany a jiná města v to uvedli, aby z každého gr. dávali, kdož by co kupoval. Ale města k tomu svoliti nechtěli, než toto učiniti se podvolili, že ty dluhy chtí platiti, co se nadlužil pan Lev u měšťan kterých koli, a páni také nechtěli k tomu svoliti; biskup vždy o to jednal, aby Pražané s jinými městy k tomu přivolili, ale nemohl jich k tomu ohnouti, ač tři neděle o to jednal, a nic nezjednal. Daremní outrata a trmácení lidí sem i tam a nákladu činění již několikrát! Není divu, nebo upřímnosti není mezi lidmi.) 1038. (L.) Toho roku žádné zimy nebylo ani sněhu ani mrazu, ale veškeren ten čas zimní byl jako o sv. Václavu [28. září], sucho velmi bylo, až se po cestách prášilo. — Tehdáž také o masopustě umřel Sigmund Holec od Slonův a pochován u sv. Martina v kos- tele. — Též toho času Pěkný Janek oběšen a veliké množství lidu — bylo na popravě. 1039. (L.) Sjezd byl do Prahy při Svátosti [20. dubna] pánův, rytířstva i měst. To někteří páni a zemané, jako pan Kostka, minemejstr toho času, pan Šťastný, Litoborský, žádali admi- nistrátora na místě jiných pánův, aby vzdal administraturu. A on žádal, z které příčiny? Páni mu žádné příčiny neoznámili a děkanům a jiným farářům bylo to proti mysli, že nemohou míti slyšení. Administrátor pak Koranda*) šel do koleje královy a tu za ním poslali páni p. Kostku pikharta, p. Šťastného z Valštejna, p. Jana Litoborského z Chlumu; a tu pravili oni kněží, že jsou nakvašeni ti páni pikhartským učením a že by byli přátelé toho Podušky, valdenského kněze, jakž oni pravili; a někteří konšelé také jim toho dopomáhali, jako Ziga řezník, Mikuláš Šorf ko- žišník, Daniel Rauš a j. v. Potom pak učinili administrátora M. Václava Šišmánka a k němu raddu přijali M. Vavřince, M. Václava Svini, M. Jana Kulatu a kněze Jana Podušku, aby on *) Administrátor tehdáž na sjezdu podobojích v Praze s ouřadu ssa- zený byl M. Matěj Korambus; kteréžto jméno přepisovatel rkp. v Ko- randu přejinačil. 365

Strana 366
bez těchto nic nepůsobil; pak jiné faráře, jako kněze Václava od sv. Michala, od sv. Jiljí kněze Jakuba Poláka, od sv. Martina kněze Petra, od sv. Michala z Opatovic kněze Martina, kněze Ondřeje z Smradař, kněze Lukáše z Zderazu; pak u sv. Jindřicha, u sv. Štěpána, kdež farářův nebylo, také tu jmenovali, když bu- dou, aby také tu seděli. 1040. (L.) T. č. cimbuří aneb zábradla stupňův kamenných pěkných v rathauze s erby konšelův těch, za kterých dělány byly, spadla dolův, ježto žádného větru nebylo; Bůh ví, co to znamená. — Téhož také času u Bílého páva v Caletné ulici zhořel krov šindelný na domě; a nyní ten dům drží Jan Reháček z Květ- — nice. 1041. (L.) T. 1. máje měsíce pršely často kroupy a hned zase sníh a co na vinnicích vyskočilo, to mráz pobil, obilé také málo bylo pro veliké sucho, na podzim mokro, že nemohli seti, co pozdního bylo, z toho nic nebylo a z jara také tak bylo. 1042. (LO.) T. 1. po velice noci [8. dubna] počal se mor v Praze a nejprvé u sv. Martina a u sv. Michala v Opatovicích, potom pak po sv. Trojici [3. června] také přišlo k sv. Štěpánu, a žákův pomřelo, že již škola téměř prázdná zůstala, nejvíc v ní bylo 6 neb 7 žákův; potom po jiných farách také velmi mřeli, po 20 a blíž ke 30 některý den nosili k sv. Štěpánu a k sv. Jindřichu též a vymřelo po Praze veliké množství lidí mladých obého pohlaví, panen krásných a dítek utěšených; a kdež byla rodina v kterém domě, bratří a sestry, a tu zašlo, tehdy se hned povalem skládali, a třetí nebo čtvrtý den s čistou pamětí tiše a krotce mřeli, že ku podivu bylo, takže řídko lidé takový mor vídali; a mnohé divné věci, co sou u vidění viděli, vypravovali, neb sou lidé byli mnozí nešlechetní a nebohabojní, a když ležali na marách umrlí, byli sou pěkni, co by spali, a žádná hrůza na nich nebyla, neb se v nemoci dlouho nesležali. Starší lidé pořídku promírali, také kněží a farářů něco pomřelo; když se kdo roznemohl, řídký z toho vyšel, pakli se pozhojil, potom zase brzy odpadl, až umřel. (L.) A tu mnozí nemocní velikou žádost toho měli, by je bratr Matěj navštívil, kterýžto rád přicházel, když mohl, s ochotností a jich potěšoval slovem božím, s nimi se modlil; a mnoho lidu k němu chodilo v ten mor, berouce od něho naučení spasitedlná, čehož se u jiných kněží svých doptati nemohli. Také toho roku varha- níkův čistých několiko umřelo (O. ježto prvé, jak jest Praha na místě, nikdá tak mistrných a umělých nebylo); ve čtvrtek [20. září] před sv. Matoušem umřel varhaník Mikulášský a rektor 366

Strana 367
školní, příjmím Rachtaba, a on složil tu písničku „O daremné světské utěšení“; umřel též toho času varhaník Tejnský Johannes a od sv. Jakuba varhaník. Před tím umřel v ten mor Sigmund Rexin, řečený Pikhart, protože byl nejprvé knězem a potom nechal toho kněžství a tak byl živ na světě, jakž na dobrého křesťana sluší. Tehdáž také umřel i ten kněz Jan Poduška*) a potom i jeho pomocník Václav Rožďalovský ve čtvrtek [13. září před Povýšením sv. Kříže. Potom umřel M. Viktorin na Malé Straně v huti; v týž den umřel Václav Pikhart, konšel pražský, muž šlechetný; v pátek [5. října] po sv. Františku umřel M. Pavel Příbram, muž učený a zběhlý astronomus; it. umřel Tobiáš, písař šestipanský, literát Tejnský, a pochován u sv. Haštala v síňci; it. umřel M. Václav Ropek, farář v Roudnici. A tak v Praze pomřelo lidu na některý tisíc drahně. A někde tepruv byl mor druhého léta, zvlášť při Horách. 1043. (L.) T. 1. na den sv. Kříže [3. května] vyjeli z Prahy k králi do Budína M. Václav z Radešína, protonotarius z Hory etc. přísežný, od stavu městského, a z stavu panského a rytíř- ského čtyry osoby s plným poselstvím. 1044. (L.) T. 1. v křížové dni [14.—16. května] začali znovu stavěti rathauz novoměstský ku poctivosti toho města a zakla- datele jeho císaře Karla IV. A předtím na Konském trhu boží muky pěkné a nákladné s řezbami, ježto tu od půldruhého sta let stály, kdež bývala poprava, zbořili a to kamení tesané odvo- zili do rathauzu novoměstského a kladli je do paláce, kterýž dělali podlé věže. 1045. (L.) V středu [23. května] před sv. Duchem v Klatovech vyhořelo předměstí, v počtu domův čtyry kopy a více. 1046. (L.) Poprava byla na hradě, sťali dva, jednoho Kosto- mlatského z Vřesovic z rodu Jakoubkův, a seděl více než rok v Daliborce, že přechovával odpovědníky; a druhého pana Hern- štejnského sťali za Daliborkou. 1047. (L.) Toho času při sv. Prokopu [4. července] posudné vzniklo pro krále Ludvíka, když by přijel do Prahy, aby jemu měli odtud pomoc učiniti. 1048. (LO.) T. 1. pan Lev, pan kancléř, a jiní uložili sněm *)L.... O němž pravili, že různic vyhledává mezi lidmi. Mnozí ho chválili, i jeho kázaní; jiní pak haněli pravíce, že drží bludy pikhartské, pro několiko zlých kněží všecky haněl, o řádích kostelních že nic nedržel, ani o oleji posvátném a o ornátích. A lidé sobě o něho nedali nic říci, hned se proň vadili i bitím hrozili. 367

Strana 368
v Benešově o krále Ludvíka na den sv. Bartoloměje [24. srpna]*) A tu zůstali, aby soudové žádní nešli až do suchých dní postních, a každý aby jel, jak kdo můž, a po krále Ludvíka, kdo sou voleni, aby vyjeli a na sv. Mauricia [22. září] aby se v Znojmě sjeli. I toho se potom tak vedlé toho svolení nestalo pro mor veliký. (L. Tu také při tom sněmu benešovském žaloval Planknar**) na Táborské, že mu pacholka a krčmáře mocí vzali a k tomu jiných osm osob; nebo předtím zbili sousedy táborské hanebně a ně- které osekali, tu Jana postřihače zabili, též Hastrmana a jiné, a oni se k tomu znali, když je zjímali.) 1049. (L.) T. 1. uložen byl půst k sv. Šťastnému [30. srpna], a to z dvojí příčiny, jedno pamatujíce den srovnání a v jednotu uvedení obcí pražských; druhé pro mor, aby milý Bůh tu ránu ukrotiti ráčil, neb již šachty kopali, do nichž lidi kladli. — 1050. (LO.) T. 1. v pondělí [10. září] po Narození matky boží obnoveni byli konšelé podlé obyčeje, jakož obdarování měli od krále Vladislava; první byl M. Jan Pašek z Vratu, Jan Hlavsa z Liboslavě, hofrychtéř měst krále JM. etc. Potom i starší v ře- mesléch též obnovovali; a pak v sobotu [15. září] po Povýšení sv. Kříže páni úředníci obecních důchodův osm pánův přestě- hovali se z hořejšího rathauzu na dolejší rathauz a tam posazeni jsou, aby při páních byli, a deset pánův soudcí místo pánův uředníkův osmi posazeni jsou na hořejším rathauze. 1051. (LO.) T. 1. v outerý [18. září] po sv. Lidmile Pražané***) s Žateckými vyjeli po krále Ludvíka, a jiná města královská za nimi, a jeli až do Znojma ve všem zeleném (L. z měst králov- ských a z Prahy vydáno sto koní a co pak jiných pánův a rytíř- stva k tomu). I nejeli do Prešpurka, ale vrátili se zase bez krále v sobotu den sv. Michala [29. září]. A tu jim dodán list od krále Ludvíka skrze pana Lva, že král nyní do Čech pro nebezpečenství moru neráčí přijeti. 1052. (L.) Toho roku před sv. Havlem [16. října] kaplu při dolejším rathauze domalovali a pozlatili makovici i vstavili na- horu s křížem. 1053. (L.) T. 1. sjela se všecka města královská do Prahy a tu *) Sněm byl uložen k 25. červenci 1520. (Pozn. vyd.) **) Wolfhart Planknar z Kynšperka. (Pozn. vyd.) ***) L. Osoby z pražských konšelův Jan Hlavsa hofrychtéř a Václav Štraboch, a z starších M. Václav, kancléř pražský, a Václav Sova, aby krále Ludvíka vystrojili do království českého a v ně aby se uvázal a pánem byl. 368

Strana 369
každý oznamoval, co se jim děje od škůdců a odpovědníků, žáda- jíce, aby jich v tom skutečně litovali, „že již nevíme komu věřiti, ano páni zastávají a fedrují ty lotry a škůdce naše.“ I dáno jim za odpověd, že se chtí rádi k tomu přičiniti a skutečně táhnouti na fedrovníky. 1054. (LO.) Potom v outerý [23. října] po sv. Voršile v noci páni konšelé po ceších poručili se hotoviti, a shromáždivše půl třetího sta pěších a padesát koní, majíce hakovnic 80, dvě sroub- nice, i vystrojili je Pražané k tvrzi Vranovského z Valdeku; a v sobotu [27. října] potom u vigilii sv. Šimoniše přivezli sou z té tvrze z Tochovic vdovu pana Vranovského a tu tvrz spálili, zebrali a rozmetali a v lidi se uvázali proto, že by Malovcovy pomocníky u sebe přechovávala proti Pražanům.*) Také při- vezli pana Viléma Bechyni, který pojal dceru paní Vranovské, a jednoho odpovědníka Kašpara s nimi. A tak drželi je Pražané u vězení na rathauze staroměstském až do toho pátku po Božím křtění [11. ledna 1521]. 1055. (LO.) T. 1. v ten týden před sv. Martinem [11. listopadu] přišla novina do Prahy, že by Klatovští, Stříbrští, Plzenští obe- hnali Janovice; a ten pátek [9. listopadu] před sv. Martinem vyjelo na 500 jízdných a pěších vyšlo na 800 a vozův 44 z Prahy jim na pomoc k Janovicem, dobývat jich panu Sudovi z Řenec, tomu škůdci a fedrovníku odpovědníkův (L. s jinými, kteříž se byli k němu sjeli na posvícení v neděli [4. listopadu] po Všech svatých). (L. Pán kancléř Ladislav hlásil se ku pánům klatovským, žá- daje jich za to, aby Petra Sudy neměli v tom domnění zlém, a zase Suda též aby se nedomýšlel co takového o nich, že by nikdá nic nebylo škodného, než samým domněním že by se hryzli, — že chce Janovice k ruce své ujíti, (a to pro nic jiného, než že se obával, aby ho neoblehli); a jestliže by toho učiniti nechtěli, že by Petra Sudy opustiti nechtěl. I oblehli je předce.) Janovic postoupili Klatovským v pondělí (19. listopadu) den sv. Alžběty, ačkoli pan kancléř byl hotov s lidem a byli mu na pomoc Šlikové, Dobrohost**) a jiní páni vytáhše s lidem, a lidé se jim rozběhli, chudi jsouc, i nedali retunku Janovicím. I spálili a rozbořili tvrz v pátek [23. listopadu] před sv. Kateřinou a 16 *) L. Tu na té tvrzi nalezli šafránu, pepře a jiných krámských věcí množství; a potom vypálili i pivovár, sladovni rozkopali a dobytek sedlákům dali... **) Volf Dobrohost z Ronšperka na Týně Horšově. (Pozn. vyd.) Dilo Františka Palackého II. — 24. 369

Strana 370
osob mužského i ženského pohlaví jali, i samu paní s něko- lika dětmi (a o tom Petrovi Sudovi pravili, že by jim sjel dolův v tom obležení sám osmý a tak jim ušel) a v Klatovech je u vězení měli; a potom z Klatov přivezli je do Prahy ve čtvrtek den sv. Lucie [13. prosince], a rozsázeli je různo, jiné nahoru, jiné dolů. — Jízdní pak i pěší vrátili se od Janovic do Prahy v uterý [27. listopadu] po sv. Kateříně a slavně sou uvítáni.*) — 1056. (L.) T. I. divně se míchalo mezi všemi stavy jak svět- skými, tak i mezi kněžími pod obojí přijímajícími, že se jedni od druhých oddělovali, divné podstrky sobě činili, proti sobě kázali, co jedni chválili, to druzí haněli a zase naopak, jedni druhé kaceřovali a pikhartovali, jedni, co prvé bývalo, proměňo- vali a druzí mnohé věci vymýšleli; a z takového roztrhání a ne- svornosti kněžstva mnoho zlého vzrostlo, i vypovídaní některých dobrých měšťanův; neb byl lid rozdvojený při svém náboženství, jedni chválíce a oblibujíce učení doktora Martina Lutera a po- božnost bratra Matěje, jiní pak proti tomu kázali, aby to bylo přetrženo, že se již slovo boží káže v hospodách a ledakdes v do- mích šenkovních; jiní pak mezi sebou o to se hádali, vadili, častokrát i poličkovali a bili bez lítosti; také listy na se psali a tiskli proti sobě, písně o sobě skládali. Bylo by nyní mnoho o tom psáti, co se tehdáž, prvé i potom dálo a k jakému cíli to směřo- valo, mnohým pobožným k velikému soužení; neb když který vyšel pro svou potřebu, tehdy sobě na něho jiní prstem ukazovali, povolávajíce naň, a co mohli ku posměchu, to jim činili, takže k žádnému právu, k žádné spravedlnosti přistoupiti, ani slyšení v svých žalobách jim dáti nechtěli, neb se proti nim všickni spikli duchovní i světští. O čemž viz kroniku pražskou o nátisku a soužení lidí nevinných v Praze etc. 1057. (L.) Téhož času osadní Tejnští oblíbili sobě jednoho kněze selského, Václava bakaláře; a hned jiní proti tomu byli, pravíce, že jest z roty pikhartské a že bude k různici a k nesvor- nosti obyvatelům pražským. A pro tu příčinu k němu nelibost *) L. Pak pan hofmistr obeslal Pražany i města napřed, krom pan kancléř, pan z Rosenberka a pan Hradecký při tom sjezdu nebyli. A toť bylo jednáno, aby JMK. psaní učinili, aby ráčil do země přijeti a korunu opatrovati; pakli by toho nemohlo býti, že by se sami opatrovati musili jako sirotci před svými nepřáteli. A tu při tom města vznášeli to, co se jim vždy i prvé děje, že takové nebezpečenství nastalo v zemi, že lidé nemohou svobodně po cestách jezditi neb choditi pro mordy, osekávaní a jiné zlé a hanebné věci; a což sou učinili, učiniti musili, poněvadž i to, což lidem bráno bylo, tu jest nalezeno. 370

Strana 371
vzali, že jim nechtěl vystavovati a na kázaní mluvil, že nemá vystavováno býti, neb to od Krista ani od apoštolův není usta- noveno, a že lidé, kteří nejsou hodni užívati té svátosti, nejsou také hodni na ni hleděti; protož reptali proti němu, že on to smí měniti jedna osoba, jsa tu také skrze jednu osobu uveden a přijat, jako skrze Tomáška z Prostiboře (kterýž byl prvé u desk zem- ských, a proč není, jsou toho příčiny), a že kazil obrazy, kteříž byli pozůstali po Tábořích, a krucifixy z mšálu vyřezoval. Co s ním mluvili osadní, aby vystavoval, jako jeho předkové činili ode dvacíti let, pravil, že jest výmyslek lidský a z Písma sv. ne- může se dovesti, když toho Kristus a apoštolové nečinili, že on také nebude toho činiti. Oni jemu pravili, že to také jest vý- myslek lidský, nevystavovati. I pan purkmistr s ním o to mluvil a nemohl ho s toho sraziti... a když nechtěl po jich vůli dělati, i vypověděli ho s jinými kněžími, a rektora bakaláře též, v outerý [18. prosince] před sv. Tomášem. M. Václav*) administrátor při- mlouval se za rektora, i zůstal tu v Tejně; ale kněz Václav musil pryč a pan Tomáš z Prostiboře přijal jej k sobě. Pak ten farář chodíval kázávat i jeho kněží k sv. Šimonovi do špitálu a mnoho lidu tam chodívalo; a administrátor opět tomu překážku učinil a zbránil tam sloužiti a kázati. Potom kázával u sv. Kříže a administrátor opět pánův ponoukal proti němu mluvě, že ani toho krucifixu tam nenechal s pokojem, že mu ruku urazil; i musil odtud. I stalo se, někteří byvše navedeni na to, žádali sou kostelníkův Tejnských, aby jemu tu dopustili kázati ve čtvrtek [27. prosince] na sv. Jana o vánocích; a kostelníci ukázali na administrátora, on pak poradiv se na to i učinil to a dopustil jemu tu sloužiti; a to proto učinil, aby ten vypověděnec byl polapen, neb se byl zařekl, že nikdež v žádném kostele nechce kázati, kde se vystavuje. Potom pak od té roty vražedlné... byla cedule nějaká s pohrůžkou přilepena na dveřích kostelních proti Čer- nému jelenu s koncem takovým, že to chtí krvavě rozděliti. Toť ty hrdé ovčičky těch pyšných a ukrutných pastýřův. 1058. (L.) Léta božího 1521 o Novém létě [1. ledna] sjezd byl 1521 v Praze; páni, města i z jiných zemí sjeli se do Prahy, a to pro ty zločince, že sou je trápili. Pak ten pátek [11. ledna] po Božím křtění byla poprava a vyvedli odsouzených sedm; tři z nich byli zemané, kteřížto brali, loupili a osekávali lidi, jeden Vilém, zeť Vranovské vdovy, z Tochovic, a ten znal se k tomu na trápení, *) Václav Šišmánek z Litomyšle. (Pozn. vyd.) 371

Strana 372
i tehdáž když biřic volal, a jda na popravu ještě sobě poskakoval a spíval, i jiní, a stínáni jsou všickni; a žena sedící na rathauze, nedali jí vyhlídati na muže Viléma, když byl veden za bránu Horskou. Ten druhý zeman sloul Bořikovský, třetí řečený Loskot. Ta poprava velmi hlučná byla ku podivení, dosti toho, by měl do Prahy král přijeti. 1059. (L.) Toho času král Ludvík psal list městům otevřený s hněvem, podlé vůle pana Zdeňka Lva, purkrabi pražského, že chce toho mstíti, co sou učinili s strany těch vězňův, neopo- věděvše se králi. 1060. (L.) Toho času o masopustě vidíny byly dvě duhy jasné při času nešporním. 1061. (L.) V neděli devítník [27. ledna] nějaký nožíř, řečený Pikus, odpověděl na kázaní administrátorovi. 1062. (L.) T. 1. měsíce unora žito se metalo, ovsy a bez zelenali se, i jiné bylinky se pučily a fiala kvetla. — Potom času postního všeliké vaření bylo draho, věrtel hráchu za 18 gr., věrtel řípy za 4 gr., oleje makového libra za 5 gr., semenečného za 3 gr. A toho roku někteří pekaři chleb falšovali, přiměšujíce mezi mouku pohaniny, a zvláště ti, kteříž pecny pekli na váhu; a toho se mnohým přiházelo. — It. toho měsíce dubna meruňky kvetly. 1063. (L.) T. I. o suchých dnech postních [20.—23. února Albrecht Rendl žaloval na Klatovské, kterak oni s jinými městy o statek připravili pana Petra Sudu z Řenec proti řádu a právu bez provinění. Pašek z Vratu dal jemu odpověd: „Že si se všem třem stavům zle zachoval a nade všemis zradil, protož znej, nevíš-li, že před žádným právem ty mluviti nemáš, ani žádného práva užiti.“ On zase odpověděl, že jest lepší, než všecka města “ jsou. Pašek řekl: „Já sám od osoby své jsem lepší než ty, Rendli! A on zase: „Nejsi, já jsem lepší,“ — až okřiknuti byli. A Pašek mluvil předce: „Víš, kterak si mluvil Klatovským, aby obehnali Janovice a že chceš pomocníkem býti na ně etc.; a já tebe pod- komořím udělal etc. 1064. (L.) T. 1. před Květnou neděli [24. března] vyvedli jed- noho odpovědníka pánův vídeňských, na kteréhož naložili do dvou tisíc a nemohli ho dostati, až když Janovice dobyli Pra- žané a jiná města v tom kraji, tu s jinými přivezli i toho zemana rakouského; i sťali ho za Horskou branou. 1065. (L.) T. 1. po provodu [7. dubna]*) umřel Vilém Pern- *) Zemřel 8. dubna 1521. (Pozn. vyd.) 372

Strana 373
štejnský z Pernštejna a na Pardubicích a Tovačově etc. Ten před několika lety uvedl to v Čechách, že kupčil v víně, v šmejdu a v jiné živnosti městské sahal a z toho zisky veliké měl; a tak se potom toho chytili jiní páni i zemané, chtíce tudy stav městský zemdliti, zchuditi a zkaziti. 1066. (L.) T. 1. v uterý den sv. Jiří [23. dubna] od zapálení hromem zhořal jeden dům na Hradčanech řečeného Mísky a to velmi rychle. 1067. (L.) Toho času zabili dva zemany na Bílé hoře, mladého Hroznatu a Turského, že sou chtěli bráti ručnice třem řemesl- níkům, kteříž vyšli z Prahy toho dne, vandrem jdouce po ře- mesle; a těch zemanů bylo šest v odění a v kabátích koženných jezdeckých. 1068. (L.) Toho času před sv. Trojicí [26. května] voda veliká byla, že se Vltava rozvodnila a na lesu*) velikou škodu učinila i na mlejních. U mostu nemohli mleti. 1069. (L.) T. I. o suchých dnech letničních [22.—25. května] uložili sobě sněm; a král Ludvík psal, aby sněmu nedrželi ani soudu žádného, chtíce nějaký snad řád způsobiti, strach růz- nice. I sjeli se páni, rytířstvo i města, sněm i soud drželi; nebo to poručení nebylo královo, ale Rendlovo a Zdeňkovo etc. 1070. (L.) T. I. přijel do Čech muž učený Němec od doktora Martina Lutera, M. Tomáš**) mnich sám druhý z Cvikova, nejprv do Žatče a odtud do Prahy. Ten jest rozdával tělo a krev boží pod obojí způsobou lidu obecnému obojího pohlaví; na pět set lidu z rukou jeho přijímalo v Cvikově. Též i v Čechách v Tejně kostele podával jest a kázal slovo boží řečí německou i také la- tinskou v Betlemě a u Božího těla. Potom ho páni chovali na svůj groš v veliké koleji mezi mistry. 1071. (L.) T. 1. v neděli [7. července] po M. Janovi Husovi mi- lovníci a obhájcové pravdy boží sebravše se pospolu šli do kláš- tera k sv. Jakubu a tam spívali tu píseň „V naději boží mistr Jan Hus,“ a potom „Věrní křesťané silně doufejme“ etc. Odtud šli k sv. Klímentu k mostu, potom k Matce boží Sněžné, zpívajíce ty písně pobožné. A předtím na dvě létě také u Matky boží zpí- vávali, z náboženství-li to činili či jinak, nevím. A v tu neděli zavřeli všecky brány v Praze, i na mostě, i na Malé Straně, bojíce se nějaké pohromy na kláštery. 1072. (L.) T. 1. ve čtvrtek den sv. Arnolda [18. července] řez- *) Snad by slouti mělo: na jezu. **) Tomáš Münzer. (Pozn. vyd.) 373

Strana 374
1522 níci pražští přivezli Malešického z Malešic do Prahy, zemana s jeho sedláky sama čtvrtého, že ponukl sedláků na řezníky, a honili je blíž ku Praze, a potom více řezníkův vyjelo na pomoc těmto; i dali je do vězení na rathauz. 1073. (L.) Tehdáž umřel kněz Václav svatomichalský v Sta- rém městě, kterýž jen vždycky na Pikharty kázal, nevěda, co jsou Pikharté, jediné ty za Pikharty měl, kteříž nechtěli schva- lovati toho, co on chválil, a kteříž nechtěli z rukou jeho přijímati; i zlobil se na ně zuřivě, chtěje je sám pohubiti, a vrchnosti na ně popouzel, až sám prvé zahynul. 1074. (O.) T. 1. přišla novina, kterak císař turecký vtrhl do země uherské a škodu znamenitou učinil, zvlášť v zemi char- vátské, potom i Bělohradu dobyl; pro kteroužto věc král Ludvík uherský a český pomoci na zemích okolních požádal. Kdež pak při času sv. Jeronyma [30. září] a potom z království českého vy- sláno bylo lidu počet znamenitý podlé svolení jich, ale nedojeli sou do Uher, zase se navrátili, neb jim oznámeno bylo, že císař turecký vyjel jim z země a že již nemají nepřátel; i vrátili se zase domův Pražané ten pondělí [4. listopadu] po Všech svatých. Vysláni tito byli, M. Brikcí z pánův a z obce Jakub Strnad.*) 1075. (O.) T. I. v pondělí (2. prosince) po sv. Ondřeji, apoštolu božím, sněm byl položen na hradu pražském; někteří páni zemští i rytířstvo i z měst sjeli se a o to nejvíce sněmovali, aby král Ludvík do Čech přijeti ráčil a o to k JM. vyslali sou ze všech stavův, z panského pana Václava Košateckého a pana Michala Slavatu, z rytířského pana Radslava, písaře zemského, a pana Jinaura, z městského Šipeckého purkmistra a pana Jana Vopici**). A tam sou u JM. byli, vyjevše na Tři krále [6. ledna 1522], až do Matky boží Zvěstování [25. března], a při tom času domův se vrátili. 1076. (O.) Léta božího 1522 v uterý [11. března] před sv. Ře- hořem vyjeli Pražané na pomezí do Polné po krále Ludvíka, JM. tu očekávajíce, na týden prvé než sou přijeli panský a rytířský stav. Pak tu sobotu [22. března] před nedělí, jenž slove Oculi, vy- jeli všickni tři stavové, panský, rytířský a Pražané s městy, z Polné proti JMK. na míli, za vsí Arnolicemi půl míle trefilo se právě v čistém poli setkání mezi lesy malé přívrší maje. Tu na tom místě všickni tři stavové slavně krále Ludvíka JM. i krá- *) M. Brikcí z Květnice a Jakub Strnad z Tryskovic. (Pozn. vyd.) **) ... Jindřich Kutnauer z Kutnova, Vít Orudka z Újezdce, jinak Šípecký, a Jan Opice z Třebska. (Pozn. vyd.) 374

Strana 375
lovou vítali. Tu přitom páni, rytířstvo a Pražané žádali JMK. a napomenuli, aby jakož ten řád jest a právo na pomezí, aby tu přísahu učiniti ráčil. Tu jest král Ludvík přísahy učinili neráčil, řka: „Až uzříme, kteří jsou naši věrní.“ A to rozmlouvání bylo s králem před 22 hodinou [16. hod.] u jedné hrušky prostřed toho pole, a na té hrušce byly ženy a tomuto všemu komonstvu se dívaly a nejlépe spatřily. Pražané pak přijeli zase do Prahy v plných ve dvou nedělí, ten uterý na den Zvěstování panny Marie [25. března], pravíce noviny dobré, že se jim dobře a šťastně vedlo a král Ludvík JM. i s královou že jsou u Hory. 1077. (O.) It. ten pátek [28. března] před družebnou nedělí Pražané zase vyjeli proti králi Ludvíkovi a jeho královně až k Malešicím, vítajíce je; a paní měštky také, které byly na to vybrány, krále i královnu*) vítaly, klanějíce se, rukou jim podá- valy. A když král do Prahy jel, tu bylo množství veliké oděnců čistě připravených na několika místech po ulicech postavených, ke cti králi, kadyž král jel; též všecka řemesla pod svými ko- rouhvemi a praporci, jakž nejozdobněji mohli, stáli, že král s krá- lovou velmi se divili, a oděnci, co by na led hleděl; a když přes rynk jeli, bylo v 22 hodin [16.15 hod.]. Také na rathauze zvonili a krále s královou až na Hradčany doprovodili. Tam pak na Hradčanech preláti hradští s jiným žákovstvem a s svátostmi proti králi vyšli a jej na hrad přijali. 1078. (O.) T. 1. přišla novina zlá, že ten uterý [15. dubna] po Květné neděli vyhořelo město královské Čáslav z gruntu i kostel; na předměstí vyšel oheň, kdež ryby smažili; věže kostelní, zvony se rozpustili. 1079. (O.) T. 1. v pátek [9. května] po sv. Stanislavu král Ludvík činil přísahu na hradě pražském v koruně a v zlatohla- vové kápi, na mšále, když biskup mši sloužil, po pozdvihování; a nejvyšší purkrabí pražský, pan Lev, dával králi přísahu od země království českého. 1080. (O.) T. 1. v sobotu [24. května] ve dvě hodině na noc [21.45 hod.] na křížovou neděli zhořeli tři domy na rynku ho- řejšího města, Ješkovi, Zalešákovi a Řezkovi, někdy šrotéři, ale již hráči Strajčkovi, a oheň vyšel od Větrovské, a to skrze ne- věstek přechovávaní, že by toho dopouštěla, a některý lotr že by zapálil. 1081. (O.) It. nazejtří v touž neděli křižovní [25. května] *) Marie Habsburská. (Pozn. vyd.) 375

Strana 376
všickni faráři pražsští po kosteléch na kázaní oznamovali obec- nímu (lidu), že králová Maria má korunována býti ve čtvrtek na den Božího vstoupení [29. května.] I nebylo z toho nic na ten čas, neb se rytířstvo o to se pány potkli, totiž o nesení koruny a sceptrum a zlaté jablko s křížem, a tak pravíce, že by z rytířstva ty věci měli nésti a ne páni, že jim to náleží, a že jich předkové někdy sou to obdrželi svou zmužilostí a statečností rytířsky. I odloženo bylo to korunování do té neděle (1. června) po Božím vstoupení, jinák před sv. Duchem. 1082. (O.) It. v pátek [30. května] po Božím vstoupení umřel pan Burian Trčka z Lipnice a zvonili mu hrany po všech farách v Praze; a týž den vezli ho ven z města na Lipnici. 1083. (O.) T. 1. tu neděli [1. června] před slavností hodu Ducha sv. královna Maria uherská a česká též korunována jest na hradě v kostele od biskupův, olomuckého a uherských*), kteří s nimi při- jeli; a když šli k korunovaní, král Ludvík sám na sobě korunu nesl a sceptrum i jablko, markrabě meč. Při kterémžto koruno- vaní mnoho z urozených bylo, markrabě mišenské, radda krále polského, mistr pruský, radda pánův Benátčan, opatové, pro- boštové, pan Lev, nejv. purkrabí pražský, pan Petr Rosenberský, a jiní mnozí, páni z rytířstva, páni Pražané, páni Horníci a z měst království českého a komonstva rozličného množství. Při tom také korunovaní mnoho dobrých lidí na rytířství jest pasováno; tu také přitom M. Jan z Vratu na rytířství pasován, pan Jan Hlavsa a maršálek týchž pánův. 1084. (O.) T. I. ve čtvrtek [12. června] před Sv. Trojicí (ci-ri-ni) vztrhl se vítr veliký ve 23 hodin [19 hod.], že z některých domův střechy smetal, na Konském trhu u brány krov s domu převrátil, v Benešově i po některých vsech i na Komořankách u Zbraslavě a vyvracel stromy, topolé, vrby s kořeny. 1085. (O.) It. potom hned brzo byly rozpisovány vůbec cedule o kněžích, že administrátor M. Šišmánek a M. Vávra z Betlema**) s některými faráři pražskými na králi Ludvíkovi toho žádali, aby se panem Lvem ve všech svých potřebách zpravovali a k němu se utíkali, a s preláty hradskými aby se volně scházeli též o své potřeby a radili, a že se s nimi ve všem srovnati chtí krom kalichu, poněvadž páni a rytířstvo i města jich opatrovati nechtí, když se k nim oč utekou; také nežli by se těmi osobami *) Stanislav I. z Turzo, biskup olomoucký, Ladislav Szalkán, biskup vácovský, a biskup rábský. (Pozn. vyd.) **) M. Vavřinec z Třeboně. (Pozn. vyd.) 376

Strana 377
zpravovali a poddáni byli, kteříž sou voleni k konsistoriánům, že by raději Turku poddáni byli; a že všetečně arcibiskupa žádali míti, bez povolení stavův všech; o církvi římské vyznali před králem, že jest svatá etc. 1086. (O.) T. 1. v neděli na den sv. Štěpána [3. srpna] nalezení vyšel oheň na Konském trhu od Říhy lištáře, zadci zhořeli, stáje a maštale u pana Jiříka Charouza, u Černého vorla a u Slanského, a v tom ohni uhořal jeden člověk nevidomý; a to se stalo po páté hodině [0.30 hod.] v sobotu na neděli. 1087. (O.) T. 1. v neděli den sv. Vavřince [10. srpna] umřel pan Jan Přemyslinský, kterýž na několik set listův kázal vytisknouti o neřádných kněžích a na ně vynesl ke všem stavům na sněm, a ty listy na kněží rozdával všudy vůbec každému, kdož jediné chtěl je bráti; a nesen z Starého města k sv. Štěpánu na hořejší město a tam pochován. 1088. (O.) T. 1. v neděli den sv. Kříže povýšení [14. září] při- vezli čtyry vězně znamenité, Turky z Uher a vedli je před krále v uterý potom [16. září], čistě je připravivše, nejznamenitějšího v zlatohlavě a s tou zbrojí a s střelbou pozlacenou, zmyvše je a zholivše tak, jako sou je zjímali; a od jednoho dávali k 30 tisícům, jedné aby ho do Čech nevezli. 1089. (O.) T. 1. v neděli [19. října] po sv. Lukáši (cas-fel) ho- řela škola u sv. Michala v Starém městě, krov zhořal i komory, než světnici ohájili, že zůstala. Kantor světla v komoře nechal, od toho odšel, i zapálilo se; literáti tehdáž zpívali maturu. Potom také druhou neděli [26. října] (pi-ni) na Malé straně oheň vyšel na Baště skrze nešetrnost maštaléřskou... i zapálilo se ve dvě hodině [19 hod.] na noc, a zhořely čtyry domy, škoda veliká se lidem stala. — It. téhož léta v neděli [16. listopadu] po sv. Mar- tině hodinu na noc [17.15 hod.] zhořely dva domy s druhé strany vody na Smíchově. 1090. (O.) Léta božího 1523 v neděli na sv. Prišku [18. ledna] 1523 král Ludvík JM. s královú Annou JM. obědval na Starém městě pražském na rathauze; slavný oběd byl, mnoho neobyčejných krmí bylo a mnoho stolův. A po obědě honili v šrancích na rynku, a král se projížděl bez zbroje i také v zbroji až do samého večera. 1091. (O.) T. 1. ten pátek [13. února]*) po sv. Dorotě vyzdvihl král Ludvík všecky ouřady a dsky zapečetil, počet rozkázal všem činiti. *) Stalo se 5. února 1523. (Pozn. vyd.) 377

Strana 378
1092. (O.) T. 1. byl sněm veliký vší české země o sv. Matěji [24. února], ježto paměti není etc. a ve čtvrtek [26. února] po sv. Matěji slibovali všickni stavové rukou dáním každý zvlášť poddanost a práv obhajovati. It. v outerý [3. března] (us-trans) všecky ouřady zemské obnovil a žádného ouředníka starého ne- nechal, všecky dolův ssadil, a tyto nové zdělal: kníže Karel, nej- vyšší gubernátor a hofmistr království českého, pan Jan Var- temberský, nejvyšší purkrabě pražský, pan Kundrat Boleslavský komorník, pan Zdislav, nejv. sudí, pan Adam Hradecký kancléř, pan Litoborský, písař zemský, pan Jakub z Vřesovic podkomoří, pan Vilém Doubravský prokurator. Soudce zemští: pan Hašek Zvířetický, pan Jan z Šternberka, pan Jan Sazema, pan Fridrich Donínský, pan Hanuš Pflug, pan Zdeněk z Valštejna a na Hos- tinné, pan Adam Lev, pan Michal Slavata, pan Šebastian z Vait- mile, pan Albrecht z Guttštejna; z rytířstva: pan Jindřich Hlo- žek, pan Oldřich Malovec, pan Jan Bechyně, pan Václav Amcha, pan Leskovec Chval, pan Václav Dohalský. 1093. (O.) T. 1. v sobotu [14. března] po sv. Řehoři (ri-lon) král Ludvík raddu sadil v městě pražském: prvý pan Jan Hlavsa z Liboslavě, Mikuláš Šorf, Sigmund Vaničkovic, Mikuláš per- nikář, Rehoř ze Všehrd, Jan Pikhart, Martin od Zlatého kříže, Václav Mazanečník, Mikuláš Cacerda, M. Brikcí, Jan od Žáby, Ondřej Tatek, M. Václav, Jan Slivka, Jan Karban, Bohuslav Kožíšek, Jiřík Boreš, Jan Erazim. 1094. (O.) T. 1. v pondělí cyr-ger [16. března] král Ludvík vyjel z Prahy; a když přijel do Hory, tu též smetal s ouřadu všecky staré pány a osadil novou raddu a tu byly před JMK. velmi mrzké a hanebné žaloby od obce na staré pány, tak že by se král tomu velmi divil, i rozkázal JM. ty žaloby všecky popsati, kdež se ve- liká nepravost dála skrze ouředníky; i ráčil JMK. tu věc poručiti knížeti Karlovi, aby to opatřil dostatečně, jakž na to náleží. Také král ssadil s ouřadu minemejstra Tunkle a nechtěl žádného ustaviti, než poručiti ráčil JM. to knížeti a pánům, aby sami to řídili; neb se veliká nepravost královské komoře od mnoha let dála, ježto o tom u Hory umějí dobře praviti. A přikázal král, kdož by měl dva, tři neb čtyry domy, aby neměl než jeden, aby prodávali, a to do určeného času, a kdož by neprodal, že to aby spadlo do komory královské. 1095. (O.) T. 1. ce-a-pril [31. března] vyšel oheň i zhořal dům na schodci v uterý po Květné neděli a se stalo v 10 hodin [4:15 hod.]. Také při tom času vyhořalo v Horažďovicích 20 domův. 378

Strana 379
1096. (O.) T. 1. ten čtvrtek [16. dubna] po sv. Tiburcí, když král Ludvík JM. byl v Holomúci, z království když jeli z Čech do Moravy, biskup olomucký s jinými kněžími moravskými ža- lovali králi JM. na doktora Sperata*), kterýž přišed z Němec do Jihlavi, kázal upřímě slovo boží... tvrdě i přijímání pod obojím způsobem etc.... I kázal jeho král JM. do vězení těžkého vzíti, a Jihlavští byli z toho velmi zarmouceni, i jiní, kdož sou se ho přidrželi pro jeho upřímné kázaní podlé zákona Páně a příkladný život. Až pak pan Zdeněk Kunštát s panem podkomořím (při)králi JM. sou pracovali přímluvami svými dobrými, i biskupovi s ji- nými jeho pomocníky předkládali mnohé věci, že na ten čas smrt mu není učiněna a polehčena vazba tu v Holomúci. 1097. (O.) T. 1. v neděli [26. dubna] po sv. Jiří bylo shromáždění pánův, rytířstva, pánův Pražan, Horníkův a děkanův české země a farářův a mnohého kněžstva na staroměstský rathauz o ten rozdíl, kterýž se stal mezi kněžími pražskými strany pod obojí způsobou, kdež jedni na druhé kázali, pikhartujíce se a ka- ceřujíce, kázaní některá obtěžovali, nazývajíce je, že by bludná byla, a druhá strana odepřela, oč jest koli nesnáz a nevole mezi stranami vznikla, že jest to pošlo z nevyrozumění kázaní, a zvláště při velebné svátosti těla a krve pana Krista, a tak sou vyznali, kterak tu drží a smyslí, že jináč nic, než jakž zákon boží ukazuje a svědčí, že tu jest tělo jeho svaté a krev jeho svatá pod způsobem chleba a vína, a tomu že jiného rozumu dávati nechtí, než tak držeti i věřiti; podávajíce se k tomu, by při nich se co na- lezlo, ježto by bludné bylo, že oni se k nápravě podávají a ve všem napraveni býti chtí etc. I vyrozuměvše tomu pan Jan z Vartemberka a na Dubě, nejv. purkrabí pražský, páni JM., páni z rytířstva, Pražané, města, stavové pod obojí způsobou a děkanové, oč jest koli ta nesnáz a nevole mezi stranami vznikla, poněvadž jest to z nevyrozumění přišlo, to mimo se aby pustili, dobrou lásku a milost k sobě aby měli a pokoj v skutku aby za- chovávali i v řeči. Protož všickni stavové duchovní i světští po- ručili pánům Pražanům k nápravě, aby to ohlédali, bylo-li by toho potřeba napraviti bez prodlení; pakli by kdo jinák učinil, ten aby byl trestán podlé provinění. 1098. (O.) T. 1. v neděli den sv. Kříže [3. května] nalezení v noci ve tři hodiny [22.15 hod.] na pondělí zhořal dům u sv. On- dřeje Martinovi provazníkovi a to se jemu již přihodilo po druhé *) Pavel Sperat (von Spretten), švábský šlechtic. (Pozn. vyd.) 379

Strana 380
(první na den Božího vstoupení již tomu minulo let 24.). Potom hned den třetí v outerý den sv. Floriana [5. května]*) zhořeli dva domy ve dvě hodině [21.15 hod.] na noc v Charvatské ulici, a třetí se byl již také zapálil u Lorence vinopole, i uhasili; a jinde se také na několikero zapalovalo, i na Pořičí, a tak že nějaká in- fluencia přišla z božího dopuštění skrze nešetrnost lidskou, že sou lidé již u velikém strachu byli a stěhovali, v ulicích ponocovali. 1099. (O.) T. 1. v outerý [19. května] ten tejden před sv. Du- chem (hac-se) na Malé Straně zhořeli v noci dva domy u sv. Maři Magdaleny; byli Malostranští opět u velikém strachu, vítr se ztrhl, potom déšť pršal i ostatek zhasil. 1100. (O.) T. I. v středu [20. května] po sv. Sofie veliké kroupy spadly okolo Řípu a tudy a jinde a kry velikou škodu zdělaly, i někde dobytek zbily a člověka některého zabily, i tudy okolo Velvar víc než na tři míle. 1101. (O.) Vše téhož léta a času před sv. Duchem [24. května] město Jihlava z gruntu vyhořalo, takže nezůstalo jedno sedm chaterných domkův; a tak obecně pravili, že by se jim to stalo zapálení od mnichův, aby řekli, že to na ně Pán Bůh dopustil pro... doktora Sperata, následovníka Luterova. 1102. (O.) T. 1. přišli dva mniškové Luterova učení na Malou Stranu k sv. Tomáši a jeden doktor byl učený a umělý v Písmích svatých**), i kázal tu na Malé Straně u sv. Tomáše, (při čemž) množství Němcův bývalo, a na sv. Ducha [24. května] kázal na papeže, na kardinály... i po kázaní toho kláštera tomu kazateli nic nedali jísti a potom hradští kázali ho vsaditi a Němci se sešli, kteříž Luterova kázání následují, k malostranskému panu purk- mistru, žádajíc, aby ho rozkázali pustiti; i šel s nimi i s jinými pány a musili ho pustiti. A by toho neučinili, sami Němci chtěli na klášter udeřiti a jeho dobyti etc. 1103. (O.) T. 1. okolo sv. Ducha [24. května] pan Rosenberský faráře soběslavského z vnuknutí kněží vzal do vězení, kterýž ná- sledoval Lutera v svém kázaní. 1104. (O.) T. 1. pan z Pernštejna, který Pardubice držal, pan Jan, přistoupil k straně, kteří tělo a krev pod obojím způsobem přijímají z víry Krista, a přijímal v Pardubicích na Boží tělo [4. června] v kostele přede všemi lidmi svobodně, kdež veliké po- těšení věrní z toho měli. *) V roce 1523 připadla památka sv. Floriána (4. května) na pondělí, nikoliv úterý. (Pozn. vyd.) **) Doktor Michal. (Pozn. vyd.) 380

Strana 381
1105. (O.) T. 1. ten pátek po Božím těle den sv. Bonifacia [5. června] příval veliký byl, škodu velikou zdělal na mnohých místech, na lukách, obilích, vinnicech; přikrytý vůz nad Zlícho- vem se vzal, a by se byl vrby neuchopil, kdo na něm seděl, byl by se utopil, že mu potom sedláci pomohli a koně od vozu odsekali a vůz přejali, byl by se do řeky vzal. A toho dne také na Vyše- hradě hrom zapálil věži, až krov spadl a podlahy tři zhořaly, a vyskočil vrchem kostelem sv. Martina, někdy pohanským, neda- leko odtud; a to se stalo po nešpořích. 1106. (O.) T. 1. v středu [10. června] před sv. Vítem sťali dva rytířské člověky na hradě pražském; Pražané k té popravě vy- dali mnoho zbrojných lidí a lidí množství bylo při té popravě; a tak se na zbrojný lid tlačili, že některým v odění dobře těžko bylo, a na některých odění ztrhali, tlačíce se. 1107. (O.) T. 1. v pátek [12. června] před sv. Vítem dosti let- ního člověka vyvedli z dolejšího města sama čtvrtého, i sťali ho za branou, kterýž násilé mladé děvečce udělal, rukama ji roz- trhl etc. Hrozný pád budoucí bez pochyby znamená takové ne- slýchané věci. A čtyry oběsili. 1108. (O.) T. 1. nad přirození v létě čas byl studený; o sv. Vítě [15. června] a o sv. Janu [24. června] musili světnice topiti a časté pršky byly. Nebylo pamětníkův takových časův a stu- denosti. — Téhož času o sv. Vítě byl strych žíta po 11 gr. miš. — a pšenice po 16 a 14, strych hráchu po 12 gr. 1109. (O.) T. 1. v pondělí den sv. Petra a Pavla [29. června poctivý M. Václav Šišmánek, administrátor pražský a farář u Matky boží v Tejně (v koleji veliké místo měl králem JM. Vla- dislavem dané, a u sv. Apolináře děkanství), umřel, i toho dne slavně pochován v kostele v Tejně a slavný mu pohřeb učiněn; a toho času také byl i rector universitatis. 1110. (O.) T. 1. byla veliká voda den sv. Prokopa [4. července a toho dne zase jí ubývalo, škoda se zdělala na lukách, podešli louky, kdo nezsekali, kdo zsekli, zhnila; nemohli žíti, obilé rostlo, lidé sobě přistyskovali a byla toho času v Praze dranice o chléb. 1111. (O.) Téhož času nějaká pomahačka v jilské faře, u Pavla sladovníka u Zlé kočky sám v pivováře dělal, urodila tré dětí vše děvčat, a chudí byli, měštky jí pomoc činily... 1112. (O.) T. 1. u sv. Mikuláše v Podskalí byl nějaký Vávra šenkéř na krchově v knězském domě, kterýžto šenkoval u Jana pernikáře v Dlužkovském domě proti Božímu tělu na rynku na Novém městě; i zůstal mu některou kopu, i velmi ho hrdloval a 381

Strana 382
ženu mu vsadil; a on zateskliv se sobě, přišel domů i udělal sobě nožem několik ran, ač pravil, že by mu to někdo udělal, v uterý [7. července] před sv. Marketou; a potom umřel v uterý [14. čer- vence] před Rozesláním svatých apoštolův. I byla to veliká nesnáz, nechtěl Slovanský kněz, kterýž místo opatství držal, aby na krchově položen byl, ani v Slovanech, ani u sv. Mikuláše tu v Podskalí, ač ho prvé kázal zpovídati i velebnou svátostí opa- třiti i svátost klásti; až potom utekli se ku panu purkmistru osadní a on rozkázal, poněvadž jest svátostmi opatřen, aby někde soukromě u zdi pochován byl; i tak se stalo, že jest tu u sv. Mi- kuláše pochován. 1113. (O.) Toho dne a téhož léta v uterý [14. července] před Rozesláním svatých apoštolův utonul mladý pacholek od Utratů podruh nad zahradami a veleli mu mnozí, aby se tu nekoupal, a on přesto vskočiv do vody, zůstal tam. Položili ho u sv. Trojice, odzvonivše mu. 1114. (O.) T. 1. v pátek [17. července] po Rozeslání svatých apoštolův zabil jeden krejčí svou ženu, dceru Hvězdovu od Zlaté hvězdy. — It. potom v neděli [19. července] zabil jeden žák pa- cholka v škole u sv. Martina, dal mu kamenem, až tu zůstal, a tak tu školu ovraždil, a on jim lál, a vytrhl naň tesák, ježto láli, když je trestal, že svině sousedův zajímali do školy a je poráželi a zabili... 1115. (O.) T. 1. ve čtvrtek sv. Apollináře [23. července] vypo- věděli z Prahy Jakuba, faráře od sv. Jiljí, Subuli, faráře od sv. Mikuláše, faráře od sv. Haštala*), M. Korambusa, který prvé byl administrátorem, pan purkmistr a páni starší a obec, protože různice činili i psaní žalobná králi JM. i mluvení, popouzejíc ke zlému, i proti jiným dobrým kněžím kážíc, pikhartujíc a sektáře jim dávajíc, též bratra Matěje, člověka dobrého, by byli mohli, i toho by rádi o hrdlo připravili, vždy bez přestání o nich lest ukládajíce... a to do slunce západu kázali jim, aby šli z města a tří mil blíž města Prahy aby nebývali. Na druhý den pak v pátek [24. července] svolali jiné faráře a přikázali jim, aby ká- zaní postranních nechali, ale k lásce a ku pokoji lid vedli. 1116. (O.) T. 1. po sv. Abdonu ten pátek [31. července] ve tři hodiny (22.30 hod.) na noc někdo spálil lis perkmistru Šipec- kému**) a to pro jeho ukrutenství, kteréž činil nad pacholky, pera je žilami a někdy i koněm dlabsaje i také v vazbě drže; i zželelo *) Jakub Slovák, jinak Polák, farář u sv. Jiljí, Václav Šidlo, jinak Sabule, farář u sv. Mikuláše, a Šimon, farář u sv. Haštala. (Pozn. vyd.) **) Vít Orudka z Újezdce, jinak Šípecký. (Pozn. vyd.) 382

Strana 383
se toho některému zlosynu, i učinili mu škodu velikou, že by ne- vzal sto kop gr. Na tom ještě dosti nebylo, ale i réví vína dosti veliké množství k tomu pořezali; to při tom. 1117. (O.) T. 1. okolo sv. Vavřince [10. srpna] Benátčané smlouvu učinili s králem římským sobě pomocni býti, platiti mu majíc summu určitou, i lidem pomoci k potřebě jeho, proti králi franskému i Turkovi. A předtím král franský učiniv smlouvu s králem římským, vtrhl mu král franský, zrušiv smlouvu, do země krále římského, škodu mu čině etc. 1118. (O.) T. 1. před Vzetím matky boží do nebe [15. srpna] v Jaromiři dvoje předměstí vyhořalo; a také při tom času ve Dvoře městě královém vyhořalo na 40 domův. 1119. (O.) T. 1. okolo Panny Marie na nebe vzetí [15. srpna] Turek Moskvan zajal mnoho a zbil a popálil a Kamenec a Lvov obehnal a prvé některý zámek králi polskému oblehl, Rohatec dobyl a mnoho tisíc lidu zmordoval a zajal etc. 1120. (O.) T. 1. v pondělí den sv. Bartoloměje [24. srpna] byl sněm strany pod obojím způsobem a tu volili sou administrátory v veliké koleji, kdež se sešli, a bylo veliké množství, kněží všickni, pánův a rytířstva veliký počet, z měst poslův a jiných obecních množství, a tu čtli listy žalobné králi JM., kteréž podá- vali na osoby duchovní i světské, Jakub s svými, které vypově- děli z Prahy, jakož napřed stojí; a tu mnoho opovídaní osob bylo, kteří se v jich žalobách psali, o svou poctivost stojíce a státi chtíce, kdež by se jich doptali etc. A také tu mluvili i o ná- lezcích a o kostelních způsobách proti zákonu, aby co lidé usta- novili, aby lidem vrátili a ustanovení Kristovo aby držali; a toho do sv. Václava [28. září], i také jiné věci odložili k porovnání a na jistém uložení, na čem všickni by státi měli etc. A tito jsou admi- nistrátorové čtyři: M. Havel, farář z Žatče*), M. Jan Kulata, kněz Jindřich, farář lounský, kněz Jan, farář z Českého Brodu. A po- tom v středu [26. srpna] osadili konsistorium 12 osob, napřed 4 administrátorové, potom M. Václav Šud, kněz Martin z Bet- lema, kněz Václav Počátek, farář Štěpánský, kněz Mikuláš z Lacu, M. Martin Žatecký, farář Jindřiský, farář Linhartský, kněz Pavel, farář od sv. Vojtěcha z Podskalé. 1121. (O.) It. ve čtvrtek na sv. Rufa [27. srpna] uvedli M. Havla, prvního administrátora, do Tejna slavně s pány a mistry, faráři a jinými kněžími a zvonili etc. 1122. (O.) T. 1. den sv. Jiljí [1. září] slili zvon čistý a veliký u Bar- *) Havel Cahera. (Pozn. vyd.) 383

Strana 384
toše zvonaře, místo prvního patrona jiný patron, k sv. Václavu na hrad pražský, králi JM. ke cti, krále Ludvíka nákladem, a zdařil se. 1123. (O.) T. 1. den Narození panny Marie [8. září] zvonili slavně po Praze, z děl stříleli, ohně pálili a veseli byli, protože Uhří Turkův drahně porazili, králi JM. ke cti; a porazili je den sv. Sixta [6. srpna]. 1124. (O.) T. 1. vybrali berni po vší zemi české s statkův vido- mých gruntovních z jedné kopy gr. č. jeden gr. č., i s podruhův, s čeledi nájemné vandrovní vše vybírali, jakož nálezové zemští toho léta za krále JM. Ludvíka učinění ukazují. Mně se dostalo dáti 50 gr. miš. na Turky 2 gr. bílé. 1125. (O.) T. 1. vláčili se cikáni po zemi české a den sv. Lam- perta [17. září] přestěhovali se z Starého města pražského na ho- řejší Nové město a leželi mezi pilaři pod Slovany v některých domích několiko dní a potom na Malou Stranu se brali. 1126. (O.) T. 1. okolo sv. Františka [4. října]*) umřel pan Petr Rosenberský a den sv. Františka pochován. 1127. (O.) T. 1. podzim byl pršlavý, dešťové mnozí byli, že síti nemohli, pakli co síli, jedno mokrostí se kazilo a jakýmis hle- mejžďmi, kdež je pojídali, a tak musili mnozí po druhé síti; a také hlemejžďové i jiné byliny pojídali. A takto téměř celé léto mokré bylo, že se sena téměř všecka zkazila, málo jich sklidili, vodou mnoho jich podešlo, a mnoho se jich zhnojilo, a votav s těžkostí lidé nachystali. A po deštích tak ukrutný mráz přišel na den sv. Martina [11. listopadu], a nazejtří veliký stříš šel, a by byla tak veliká voda nebyla, řeka by stála; a mnoho lesův na vodě zůstalo, ježto toho staří nepomní, a něco jich i uploulo; starost s nimi velikou plavci měli. Potom byly sněžné pršky, málo vinnic skryli, mnoho jich tak zůstalo etc. 1128. (O.) Kníže Karel, nejvyšší gubernátor země české, vyjel k králi JM. do Uher v sobotu [10. října] před sv. Havlem a páni Pražané hned nazejtří v neděli [11. října]: pan Jan Hlavsa, M. Václav, Daniel, pan Mikuláš Šorf a doktor písař Burian**), a deset jízdných měli; než kníže ve sto koních přípravně velmi vyjel; a přijeli zase Pražané v uterý [10. listopadu] před sv. Mar- tinem téhož léta a pravili, že sou nalezli krále v Prešpurce. Nic ti poslové neoznamovali, by co zjednali. 1129. (O.) T. 1. mistr Jan Skolastikus, děkan hradský, umřel tu sobotu [14. listopadu] po sv. Brikcí. *) Zemřel 9. října 1523. (Pozn. vyd.) **) Burian Sobek z Kornic. (Pozn. vyd.) 384

Strana 385
1130. (O.) T. 1. v neděli [29. listopadu] před sv. Ondřejem (sat-and) ráno v usvít stalo se veliké povětří neobyčejné, stavení a domy boříc; na některých místech hrozná hřímaní a blýskaní i boření domův, jako v Unhošti a jinde, a na Karlštejně ledva hrůzou zůstali, a v Boleslavi v Mladé divný nějaký zázrak ukázal se, po Praze se také nemálo škod zdělalo. 1131. (O.) T. 1. v uterý [1. prosince] po sv. Ondřeji přijeli do Prahy Žatečtí, Lounští, Kouřimští o berní, oznamujíc, že sou ji sebrali, ale že jí nechtí dáti, leč jich věci na to pánům Pražanům oznamovali, a že tak páni Pražané jim odpověděli, „že my se také pamatujem, jak sme vůli dávali, a protož půjdem nahoru k knížeti JM. na hrad, a tu věc oznámíme etc. 1132. (O.) T. 1. v advent pan purkrabí pražský a kníže Karel JM. s některými kraji, jakožto hradeckým, oblehli Šelberk pana Šimburka*) na pomezí slezském, na kterýžto zámek brali a jíma- li a šacovali zlodějsky, i nějakého Žida bohatého jali, a ku právu státi nechtěl. I poddal zámek ten uředník, komuž pán jej po- ručil, a naň pustil, a sám pán ujel; a kníže s panem purkrabí osadivše svými, panem Jakubem, hajtmanem pánův Pražan, a odjeli; a něco v něm i zebrali, ale orlojíček počišťovaný a pěkný ten se dostal panu Jakubovi; a ještě před Božím narozením [25. prosince] na týden od něho odtrhli. 1133. (O.) Léta páně 1524 na sv. Jana Zlatoustého [27. ledna] 1524 uložili půst, protože oblohy nebeské hrozily velkou povodeň, jakož pak všickni hvězdáři to pokládali, že od počátku světa všech spojení planet takové nebylo, ani za času Noe. I uslyšal Pán Bůh modlitbu dobrých, že povodeň, která měla býti uno- rových dnův kalendářových v nastání měsíce března, obrátil milý Bůh v větry silné i také někdy v počasí dobré. A tu zímu mnoho se okolo Prahy i v Praze zdí a gruntův zbořilo a množství neslýchané škod se stalo na zdech. 1134. (O.) T. 1. v pátek [29. ledna] před hromnicemi s povole- ním krále Ludvíka stal se sjezd všeho kněžstva, pánův, rytířstva a všeho stavu městského království českého a markrabství mo- ravského, kteříž pod obojím způsobem přijímají, pro řád a srov- nání mnohých rozdílův při víře, kteříž těchto časův mezi kněž- stvem i lidem obecním sou se zběhli a povstali. 1135. (O.) T. 1. v pátek [29. ledna] před hromnicemi přivezli dva kněze v palečnicích ukované na voze do Prahy, ježto ne- *) Heřman ze Šumburka sedící na Zacléři. (Pozn. vyd.) Dílo Františka Palackého II. — 25. 385

Strana 386
řádně živi byli, a do vězení je dole dali a jednoho prvé zmučivše měli vyvesti, k žádosti některým na rathauze za své vzal, a ta dva byli prvé mniši, i k obojí straně přistoupivše byli větší lotři než v klášteře. Jeden sloul Kundrat a druhý Jan Bílý, někdy in arena byl kazatelem. Pan Kundrat Boleslavský*) je vydal do Prahy. 1136. (O.) T. 1. byla obec veliká pražská na dolejším rathauze a tu zůstali, aby Židův víc v pražském městě nebylo, ani ne- věstek a povalečův, aby na řád piva nedávali etc., ten pondělí [15. února] po sv. Valentinu. 1137. (O.) T. 1. páni Pražané koupili Přerov se vším příslušen- stvím jeho u pana Jaroslava**) za 54 tisíce a všickni zásobní sou- sedé, kdo co mohl půjčovali městu k zaplacení toho zboží, a město jim pod svou pečetí jistotu zdělalo, aby mohli k svému přijíti, s užitkem jich; a uvázali se v to zboží tu středu [17. února] po sv. Valentinu. 1138. (O.) T. 1. v neděli tunc-pe-trum- [21. února] Knín vyhořal. 1139. (O.) T. 1. v neděli [21. února] před sv. Matějem (tunc-pe- trum) u sv. Štěpána velikého byli na faře osadní po kázaní; tu lehké věci k faráři knězi Václavovi***), knězi dobrému a šlechet- nému, a řeči mluvili nečisté proti kázaní jeho, jemu je převracujíc, a že jim monstrancí nevystavuje, chtějíc tomu, aby jim některým vystavoval, a jiné mnohé protivné věci, i k úředníkům KM. ty časy, kteří v osadě byli, neuctivost činili, kteří s farářem byli a jeho zastávali; a nejvíc řezníci to způsobili a jiní, kdož proti Bohu živi jsou. A potom na sv. Matěje [24. února] sešli se na rathauz páni starší obecní někteří, i starší z řemesl, a rozjímaní bylo mezi jinými věcmi i o tom vystavování, a tu lásku mezi sebou aby měli a o ty věci aby se nevadili, a kněží aby se sami srovnali a nás nevadili; a byl-li by nalezen světský neb duchovní různici čině, aby trestán byl etc. 1140. (O.) Téhož dne mlýn Mlezivovský na Pořičí vyhořal a zapálilo se od oleje smažení; a Židé velmi hasili snažně, a křesťané, co kde mohli, brali a kradli. 1141. (O.) T. 1. ve čtvrtek středopostí [3. března] (us-trans) biskup rábský přijel do Prahy slavně as k 50 koňům; a kníže Karel JM. vyjel proti němu. A biskup jel skrze Prahu až na Hradčany a tam stál. 1142. (O.) T. 1. v pondělí [14. března] po sv. Rehoři obnovena *) Konrád Krajíř z Krajku na Mladé Boleslavi. (Pozn. vyd.) **) Jaroslav ze Šellenberka. (Pozn. vyd.) ***) Václav Počátek. (Pozn. vyd.) 386

Strana 387
radda v městě pražském v 16 hodin [9.45 hod.]; první purkmistr jest M. Jan z Vratu, Mikuláš Šorf, Sigmund Vaničkovic, M. Václav Lazar, Jan Karban, M. Burian, Jan Erazim z Černík, Daniel Rauš z Vlkanova, Vít Šipecký, Tomáš Zachlubil, Jiřík Švík, Brikcí Reháček, Martin Helm, Jindřich Prefát, Jan Pernikář, Beneš Holec, Václav Léva, Blažek soukeník. 1143. (L.) Léta božího 1526 král uherský a český Ludvík ob- 1526 klíčen byl náramně zástupem tureckým a Šabatec hrad již byl dobyl:*) tu pánův, rytířův a z měst královských mnoho lidu na pomoc přijelo, urození páni, pan Štefan Šlik, pan Buštěhrad- ský a jiní, pan Henrich Kutnauer z Kutnova a na Pecce, purk- rabě hradeckého kraje, též urozený a statečný rytíř pan Jakub Kyšperský neb Valecký z Vřesovic a na Valči, podkomoří krá- lovství; ten lid pěší z měst královských vedl, a při nich v pavé- zách zavřev se, od Turkův zabit s jinými; a pan Jindřich Hložek z Žampachu a na Březně sotva ujel, když mu Asman, krejčí z Mladého Boleslavě, koně dodal a sedl mu s něho; a pan Kundrat Cetus**), truksas krále Ludvíka, též ujel a krále opustiv, nechav ho tak. A předtím pan Ondřej Trepka, hofmistr krále Ludvíka, pověděl, když Uhří nechtěli, než aby předse král Ludvík proti Turku táhl a neustoupal, a Čechové mu radili, aby odtáhl a se zakopal a čekal až jich více na pomoc přijede, a chtěl tak učiniti podlé rady české, a Uhří zvěděvše to, velmi tuze na krále se do- mlouvali, i na ty, kdož tak králi radili, řkouce, „že hned takové sami bíti budeme a s nimi se potýkati“; i řekl král Ludvík, „že předse potáhne, by měl do ohně skočiti.“ A tak krále dali do třetího glidu; a tu pan Ondřej Trepka, hofmistr královský, po- věděl k Čechům: „Pomněte na mne, páni Čechové milí, že kdož jsme věrní pánu svému, dáme se tu najíti, kde dobrým sluší, ale kteří jsou zrádci, ti utekou“; a byl Trepka Polák. I stalo se tak, že on s jinými při králi zůstal, jiní pak utekli; a zahynulo s králem pět biskupův uherských a pana Štefana bratr, pan Jiřík z Tren- čína, hrabě špiské, a jiných mnoho pánův a rytířův statečných; a sami Uhří pana Štefana vozy převraceli, vybíjeli a zrazovali pána svého. O tom jinde. *) V rukopisu (L.) klade se zpráva tato na rok 1521, v kterémž arci Šabatec hrad od Turků dobyt byl; co do ostatku však zpráva tato náleží k roku 1526, kdežto král Ludvík na den sv. Jana stětí [29. srpna] v bitvě u Moháče zahynul.— **) Oldřich Cetrys z Lorenzdorfu. (Pozn. vyd.) 387

Strana 388
Přídavky k letopisům českým. 1. Vidění kněze Jana, arcibiskupa pražského. (Z rukopisů O a M.) Léta božího 1388*) stalo se jest v Čechách za kněze Jana, arci- biskupa pražského; Jan biskup byl jest člověk dobrý a nábožný, pokorný, slúže Pánu Bohu ve dne i v noci. A když jedné chvíle na modlitbách v své kaplici klečíše a modlitby pobožně pějíše, byl vytržen u vidění, a v dřímání, i viděl, ano pan Ježíš stojíše, a plný túl šípuov při sobě maje; a podlé něho matka jeho stojíše a papež a biskupové na pravici stojíchu a podlé sebe mnoho biskupův a jiných kněží mějíchu; a na levici také jiných mnoho kněží, pánův a lidí rozličných s rozličnú braní stojíchu a všickni na papeže žalováchu; a také mnoho ďáblův mezi nimi stojíše žalujíce na biskupy, na opaty i na jiné preláty, že jim zboží odjí- mají a jim mnoho zlého činí, počéchu hroziti a rukama na ně kývati a jako je bíti chtíce. A když papež s svú rotú velmi truchle stáše, a pan Ježíš naň hledě poče jemu z rukú klíče bráti a matka jeho poče za ně prositi, aby jim zase klíče vrátil a svůj hněv odpustil. A když to tito lidé na levici stojíce uzřéchu, ihned se na kněží obořiechu a mnoho jich zahubíchu, počéchu kostely bořiti i kláštery rušiti, a arcibiskupův dům kaziti a po vší Praze jako zteklí běhati; a mnoho lidí po Praze zbíchu, i mnoho zlého učinichu. A když se z toho hrozného snu probudil, byl velmi *) Rukopisové kladou sice rok 1398, ale jistě omylně, protože arci- biskup Jan již 1. 1396 byl důstojenství svého se odřekl; také počítá se 24 let od vidění tohoto až do prvního pronásledování kněžstva v Čechách a odjímaní jim zboží, kteréžto 1. 1412 stalo se; posléze i veliký mistr Johánek, zde jmenovaný, nejiný zdá se býti, nežli ten, co I. 1393 pod mostem pražským utopen byl (viz nahoře stránku 26 num. 14). Za tou příčinou ani p. Pubičkovi za pravdu dáti nelze, an toto vidění podlé zdání svého na rok 1396 klade. (Chronol. Gesch. Böhm. VII. 168). 388

Strana 389
smuten; a když bylo nazejtří, maléře přivola k sobě, a jakž měl to vidění, tak kázal učiniti malování v své kaplice ve dvoře; ktož koli chce, ten to ještě i dnes uzří, ano stojí malování, není-li nyní zkaženo; tu v arcibiskupově dvoře došli sú mnozí velikého hoře. Tehdy přivolá mistra Havla, hvězdáře velikého, a mistra Vojtěcha, doktora movitého pražského, a Johánka, mistra veli- kého, i ukáza jim to malování a poče jim praviti to vidění, prose jich, aby na to myslili, co by se to znamenalo. A když to oni uzřéchu, velmi se tomu divíchu a takto jemu povědíchu, řkúce: „Bude v Čechách veliké rozdělení mezi lidem, že povstanú jedni lidé i kněží proti jiným kněžím a proti papežovi a proti biskupům a proti jiným všem prelátům a proti zboží kněžskému, a budú jim zboží odjímati a rozličně hubiti, a proti klíčům kostelním protiviti se budú, totiž proti svátostem kostelním budú státi protivně a rúhavě, proti křtu, proti zpovědi, křižmu, oleji posvátnému i manželství, a papeže budú najhorším nazývati a moc jeho a svatost všicknu budú potupovati. A to rozdělení stane za dlúhý čas, až Pán Bůh nad svými křesťany se smiluje a v jednotu kněží sjedná a smíří. A tak ti budú lidé kostely, kláštery kaziti a mnoho činiti.“ A když to kněz Jan arcibiskup uslyše, smutně velmi stáše a vzdyše k milému Bohu volaje, prose Pána Boha, aby se to za něho nestalo. I poče o to mysliti, kterak by mohl arcibiskup- ství zbýti, poče krále Václava prositi a kanovníkův, aby jemu povolili arcibiskupství vzdáti. A oni jemu toho povolíchu. I vzda arcibiskupstvie Volbramkovi*), příteli svému, tak aby jemu do Říma potřebu k živení dával. Potom ihned do Říma bral se jest a tam bydlil až do smrti**) u sv. Braxedy a tu pochován. A Vol- bram poče jemu několiko let potřeby do Říma dávati; pak potom nechtěl jemu nic slati; a tak ten dobrý muž velikú núzi trpěl a chudobu. A tak u veliké chudobě svój život skonal a k Pánu Bohu se dostal. Skrze něho Pán Bůh divy činil u jeho hrobu. A tu v klášteře u sv. Braxedy tělo jeho odpočívá. Potom kněz Volbrámek s světa snide, Na jeho místo Puchník mistr vznide. Ten také dlúho netrval, jedno rok, nebo otráven byl***). Potom *) Volfram ze Škvorce. (Pozn. vyd.) **) Zemřel 17. června 1400. (Pozn. vyd.) ***) Volfram ze Škvorce zemřel buď 1. nebo 2. anebo 11. května 1402. Pověst o otrávení se vztahuje na jeho nástupce Zbyňka Zajíce z Hazm- burka. (Pozn. vyd.) 389

Strana 390
pan Zajíc Zbyněk arcibiskupem byl; ten jest Viklefovy knihy spálil a je sám podpálil. Z toho se mistr Jan Hus rozhněval, i studentové někteří počéchu se hněvati a píseň o něm skládati: Zajíc biskup abeceda spálil knihy, a nevěda, co jest v nich napsáno. Pak Zbyněk Zajíc s světa snide, na jeho místo Albik lékař vznide. Ten vzda*) Kunratovi biskupstvie a za něho sta se v Čechách u víře veliké rozdělení mezi kněžími i světskými. Neb se tehdy Viklefové zjevíchu a s kněžími se vadíchu a v kosteléch na kázání odmluváchu. Tuž tepruv kanovníci na kněze Janovo proroctví počechu spo- mínati a to malování v té kaple ohledovati. Kněz Jan arcibiskup měl za to, by za něho mělo se stati to, ano se po 24 létech plnilo. Také se ne ihned splnilo Kristovo prorokování o Jeruzaléma zkažení. Také kanovníci a mniší věřiti nechtěli, až jim Viklefové zboží odjali. Ktož tomu nechce věřiti, a to chce jistě dojíti, ten musí na arcibiskupův dvůr jíti, a to malování v té kaple opatřiti. 2. Počátkové husitství v Čechách. (Z rukopisu O.) Sluší každému věděti, a budúcím to povědieti, kterak sú knichy Viklefovy do Čech přišly a mezi mistry vešly. Když mistr Mařík**) doktor u sv. Kříže v Praze byl, ten toho Viklefa kulhavého dobře znal, kterýž jest proti papeži i biskupům i kněžím kniehy psal, protože jeho kardinálem neučinili, neb jeho bludným dobře znali. V Englantě jedno město Viklef slovíše, v němž ten Jan Viklef farářem bíše; také učený a slovutný bíše. *) Zbyněk Zajíc z Hazmburka se nevzdal arcibiskupství, nýbrž jeho ná- stupce Albík z Uničova a po tomto nastoupil Konrád z Vechty. (Pozn. vyd.) **) Mařík (Mauritius de Praga) Rvačka, mnich řádu cyriaků v klášteře sv. Kříže většího. O přinesení Viklefových knih do Čech srov. F. M. Bartoš, Husitství a cizina, str. 255. (Pozn. vyd.) 390

Strana 391
Pak po jeho smrti mnoho divného psaní a skládání nalezeno. A proto jeho za bludného odsúdili, také kníhy jeho potupili. A když mistr Jan Hus a Jeronym a jiní mistři ty knichy mezi sebou jmějíchu, a rádi se velmi v nich učíchu, i poče mistr Hus proti papeži a proti všem kněžím kázati, lakomce, svatokupce, k . . . áře jim dávati, a lidé počechu hned kněží v nenávisti míti. Král Václav káza kněží lúpiti a zboží jim odjímati. Voksa, Racek Kobyla*), ta sta korektory byla; kněží velmi šacováchu a což sú měli, jim vše pobíráchu. Potom**) Racek Kobyla, do Hory sta přijela, chtíce u sv. Barbory kněží šacovati, klenoty a střiebro jim pobrati. Když to havéři zvědíchu, velmi se brzo sebráchu, a na Racka udeříchu a v kusy jej rozsekáchu a sama 12. v šachtu vmetáchu; nebo některé v domě zbili a některé z domu smetali. A to se vše stalo pro kázaní mistra Jana Husi, ježto kázal na svých kázaních, aby kněží žádných zboží neměli. A v tom král Václav zle učinil, že k tomu svolil Rackovi Kobylovi. Potom král to i je chtě staviti, i nemohl, neb dal jiskře uhlem býti. Potom se kněží rozlítili a od krále se odtrhli a k své vůli činili, jak chtěli i podnes; a to léta 1416 na hromnice. Léta božieho 1413 mistr Jan Hus z Prahy pro kletbu vyhnán bíše. Ten na Kozím v stodole slúžíše i kázáše, a mnoho na jeho kázaní z Ustí býváše; neb proti papeži, biskupům, kanovníkům velmi kázal, i napořád řád duchovní velmi haněl. Tu kněz Věněk poče děti v rybníce křtíti, a křižmo svaté i olej tupiti, a vodu svěcenú haněti. Potom mistr Hus do Prahy se vráti, a král jemu na roce v Konstanci káza státi; a odtud se zase nevráti; *) Voksa z Valdštejna a Racek z Dvorce, řečený Kobyla. (Pozn. vyd.) **) Událo se r. 1416; srov. čl. 56 Starých letopisů. (Pozn. vyd.) 391

Strana 392
neb jeho tak upalíchu, a mistru Jeronymovi po roce též učiníchu. Potom se v Praze kněží zbúřili, a krev boží rozdávali; mistr Jakúbek počátek učinil u sv. Michala; odtud až do Ustí*) přišlo. Tu se o to vadili, a kněží jedni druhé z kostela honili. Tu u Johy pekaře sobě slúžíchu, a bezmál do roka tu bydléchu. Pytel súkeník tu bohatý bíše, ten kněží na ztravě mějíše, mistra Jičína, Věnka, Petra velikého, Antoše, Petra Ustského, Pšeničku, Kániše, Bydlína, i jiní kněží ztravu tu jmějíchu, a jakž se jim zdálo, tak činíchu; a skrze to město na tré děléchu, a nikdy mírem s sebú nebíchu, a mnoho lidí o životy připravíchu. A skrze to město zkazíchu a pusto je učiníchu. Potom kanovníci a faráři v hromadu se sebráchu, o to pilnú radu vzéchu, mistra Husi do Říma pohnáchu, v kletbu jej vehnáchu, službu boží po vší Praze stavíchu a potom z Prahy vyhnáchu, a naposledy v Konstancí upalíchu, — léta božieho 1415 v sobotu v ochtáb sv. Petra a Pavla apoštolův. [6. července. Toho léta v Praze na Příkopě u Černé růže mistři a bakalářové drážďanští bydléchu a tu bursu mějíchu, mistr Petr, mistr Mikuláš, Engliš a Nikolaus Loripes. Ti z Drážďan vyhnáni bíchu, neb tajně boží krev rozdáváchu.**) Ti počechu mistru Jičínovi raditi, aby počal krev boží rozdávati; a Jičín se toho přichopi, a mistra Jakúbka k sobě namluvi, a jiných kněží mnoho, aby se drželi toho. *) Ústí Sezimovo. (Pozn. vyd.) **) Viz F. M. Bartoš „Husitství a cizina“ kapitolu o „Počátcích ka- licha v Čechách.“ (Pozn. vyd.) 392

Strana 393
V Praze najprvé u sv. Michala počali rozdávati (pod obojí zpuosobú); potom v Betlemě; a to drážďanských mistruov ná- vodem, jenž sú byli utekli do Prahy, a tu jsúce i navedli najprvé mistra Jičína a mistr Jičín mistra Jakúbka: a když se to stalo, tehdy skrze to stalo se potom i o jiných svátostech veliké poblú- zení, jakožto o křtu svatém, křtíce v potocích, o biřmování, o pos- tech k svatým, o očistci mnozí víry nechtěli mieti, o přímluvách svatých nedržíce, kněží bez ornátuov slúžíce, těla božího nepo- zdvihovali sú při službě, ani epištol, ani čtení svatého chtěli sú zpievati, ani se dali znamením kříže svatého žehnati, brad kněží neholili, obrazy kazili, kostely a kláštery kázali páliti a bořiti, na ryncích i v stodolách, když ve vsech byli, slúžili i v krčmách, zpověd tupili, k válkám a morduom obecně na svých kázaních na- pomínali, a sami s nimi v vojskách chodili, potom hajtmanili, hrady, městy vládli, a komu se jim zdálo, zboží rozdávali; a ně- kteří se potom z těch kněží zženili. Tehdáž roztržení veliké stalo se u víře křesťanské; zahubeno bylo najprv kněžstvo, potom zboží panské. Divné tehdy bíchu roty silné, náboženství tehdy bíše velmi divné; ktož najukrut- nější zloděj a mordéř bíše, ten heslo obránce zákona božího jmě- jíše. Statky cizí berúce, lidi mordujíc, věrnými se nazýváchu; o boží zákon usty mluvíchu a zboží cizieho pevně se držíchu. I kto muož to vypsati, aneb v počet položiti, co jest proto lidí zahubeno a hanebně zmordováno. A ještě tomu konce není a ne- bude, Buoh ví kdy. Protož ukrátím o tom již psaní. — A když počechu krev boží rozdávati, ihned počechu od far utiekati; mniší z klášteruov utíkáchu, a Viklefové se jim posmieváchu. Také měšťané pražští od svých domův běžíchu, a Viklefové na to netbáchu. Potom pan Čeněk Vartmberský z Lipnice učinil v Čechách málo dobrého nebo nic; jal biskupa Heřmana Planého, na Lipnici nese jeho; tu musí kněží bezděky světiti, a k vůli jeho býti; a by toho byl neučinil, byl by život svój za to dal. A cožkoli tu jich byl světil, žádný se jemu nezdařil; neb potom všickni proti němu byli a vším zlým se jemu odplatili. 393

Strana 394
Nebo což on jim dobrého učinil, že z nich kněží načinil, potom, když sú Přibenic Táboři dobyli, pak sú toho času biskupa pod mostem utopili a za to svěcení se jemu dobrým odplatili. Také pan Lacek Moravský a pan Petr Strážnický, a pan Heralt Skalský, a pan Jan Tovačovský, ti sobě kněží Vikléfóv do Moravy nabrali, aby tam krev boží rozdávali, a na ně biskupové moravští velmi reptali, a oni na to málo tbali. Potom se v Moravě Viklefové rozmnožíchu a mnoho zlého učiníchu měst, hraduov dobývajíc, kostely, kláštery velmi boříc. Páni počéchu se hněvati, a kacíře jim dávati, proto že sú kostely bořili a nekřestansky sú to činili. Neb když (by) byli páni čeští i moravští biskupům v právo jich nesahali, aby oni kněží sami trestali, nikdy by bludové v Čechách nebyli; ale tepruv chtí staviti, když tomu nemohú nic učiniti. Ano se již tak rozmohli biechu, že již i po horách chodíchu, a bez ornatuov mše slúžíchu. Léta božieho 1420 Pražané Vyšehrad oblehli a přes celé léto před hradem leželi. Tak dlúho tu ležíchu, až je hladem vyležíchu, že hrad musíchu dáti. Král Sigmund uherský měl je retovati, i zmeškal jednu hodinu, že jim nepřijel na retunk tu. Té chvíle král v Říčanech podlé Prahy ležíše a Vyšehrad retovati chtíše. A když sv. Pankrací dojede, tu se s Pražany sjede. Tu spolu boj vzéchu, a krále uherského tu bojem pobíchu, pánuov českých a moravských mnoho zbíchu. Tu zabíchu pana Petra Konopišťského, a pana Jindřicha Krumlovského, 394

Strana 395
pana Henrycha Bechynského, pana Volo (Voka) z Holštejna, pana Mikuláše Zajíce, pana Samvalského z Malenovic, pana Černohorského a Michalce mladého, a Sobína rytíře udatného, a jiných pánuov tu mnoho snide; a král Sigmund s velikým hořem z Čech vyjede. Potom Pražané a Žižka Horú vládiechu, a vždy jim víru Viklefovu držeti veléchu, A .. . . ..*) tím velice rmutíchu a králi uherskému toho tužíchu. Potom král po roce do Čech přijede, a Horníky s sebú z Čech ven vyvede. 3. O sektě táborské. (Z rukopisu O.) Téhož léta 1420 stalo se na Táboře mezi kněžími veliké roz- dělení a mezi lidem búření. Mistr Jičín a Filip kněz, Prokop Holý, Chřenovský, Štěpán Pacovský, Abraham, jednu stranu držíchu; ale Martinek kazatel Húska z Moravy, Petr Kániš a Jan Bydlin- ský, Bartoš a Mikuláš slepý a Tršáček, ti počéchu tělo boží modlú a motýlem nazývati a mnohé ohyzdy proti velebné svá- tosti počéchu vynášeti; a vždy chtíce potlačiti a kněží zmordo- vati. Tak pak vespolek se vadíchu a Martinka pikhartem nazý- váchu; neb ta strana Martinkova pokútně v hospodách počechu sobě kázati a divné obyčeje neslýchané mezi sebú mieti. Potom se s Tábora pryč bráchu, s ženami i s dětmi do Přibenic se stěhováchu. Těch lidí na tři sta bíše, a u víře divně ten lid blúdíše. Tu na hradě i dole bydléchu a nepoctivě se scházíchu, a jiní nazí běháchu. Neb sú již někteří smysla zbyli, protože se mnoho postili, chtíce, aby jim Buoh svú vuoli zjevil, ano je byl dábel přelúdil. Potom kněze Martinka na Tábor pozváchu, a tu se s ním hádáchu. Potom musil v kostele státi a na kazatedlnici odvolati. *) Chyba v rukopisu. 395

Strana 396
Potom jim tu nedáchu býti, až musiechu do jednoho lesa jíti. Proti Dražicóm nad řekú tu opět chvíli bydléchu. A když to Žižka zvědě, ihned na ně jede, a zjímav do Klokot je vede. Tu dlúho s nimi pracovali, aby svého bludu ostali; ale druzí nikoli nechtěli, až jich tu čtyrmecítma upálili. Ale ještě jich mnoho bylo na Bernatické hory uteklo; ti tu opět bydléchu, a zjímavše je i ...*) O naháčích. Tehda jiní, kteříž utekše zuostali, na Valovský les se brali, blíž od Stráže na jednom ostrově byli, a tu (se) byli ohradili. I počéchu odtud mordovati, lidi, muže, ženy i děti v kolébkách zabíjeti. Najprv v Veselí jedné noci městečko zapálili, a tu šestnáct mužův zabili. Potom v Řečici, v Plesiech a v Stráži mnoho lidí zbili, a jich domy spálili. Šorce z Valu, panoši dobrého, jali, na ten ostrov s sebú vzeli, potom jemu hlavu stěli, a do řeky uvrhše, za nohu přivázali. Tento obyčej mějíchu, nazí všickni muží i ženy chodíchu; skupíce se potom spolu leháchu. A když tak mnoho zlého činíchu, a tak ohavně bydléchu, že nazí spolu tancováchu, panny i paní krásné mezi nimi bíchu: tehdy Žižka posla lidu oděného čtyři sta dobrého. Na tom ostrově je obehnáchu, ale oni silně se braníchu; tu hajtmana Bořka Klatovského zabíchu. Potom jich vždy dobychu, a mnoho jich tu zbíchu a ostatek spálíchu. Tak to plémě pikhartské snide, potom tak mocně vzhuoru nevzdnide. *) Chyba v rukopisu. 396

Strana 397
O falešných prorocích. Mt. VII. „Pilně se vystřiehajte od fa- lešných prorokuov.“ Když kněz Koranda z Plzně vyšel, maje s sebú bratří několiko set, a s ním kněží jiní bíchu, tu sú kázali čtení toto svrchu psané, na jiné mluvíce, že jsú falešní proroci; naliť sami byli, neb sú takto mluvili, řkúce, v Čechách nemá zuostati jedno pět měst a všecka jiná mají zahynúti; také, že „žádného ovoce již nebudete požívati“. Protož kázali, aby lidé nic nedělali, a stromy aby kazili, stavení, kostely, kláštery bo- řili. Také pravili, že nebude spasení jediné na horách; protož „ktož jsú v židovstvě, utíkajte, a kdo na střeše, nestupuj do- luov“. Item také někteří pravili sú, že po několiko dnech bude den súdný; proto někteří postili se, v tajných místech sedíc, očekávajíc toho dne. Item také ti kněží kázali sú, že všichni hříšníci mají zahynúti, jediné dobří toliko ostanú; a protož beze vší milosti mordovali sú lidi ukrutně. Item také pravili sú, že přijde cierkev svatá v takovú nevinnost, že budú lidé na zemi jako Adam a Eva v ráji, že nebude se jeden druhého styděti; proto někteří počali sú nazí choditi, muží i ženy. Item také pravili sú, že mají býti všickni zároveň bratří s sebú, a pánův aby nebylo a jeden aby druhému poddán nebyl; a z toho vzali sobě jméno „bratří“; a že již přestane daň, úrok, a nebude, kto by nutil k tomu. Item pravili, že ženy budú roditi děti bez za- mucení a bolesti. Item také kázali ... . . ., že Kristus sstúpí na zemi a bude kralovati časně a učiní veliké hody na horách; a přijde taková hojnost ducha svatého v srdce věrných, že ne- potřebí bude jednomu každému učiti se od druhého a že budú vše učení boží; a protož kniehy pálili sú a trhali, i jiné užitečné věci. Také pravili sú, že přijde a bude taková láska v lidech, že všechny věci budú mezi nimi v spolku a obecny, i ženy; pravíce, že mají býti svobodní synové boží a dcery boží a nemá manželství býti, oddávaní dvú osobú, muže a ženy. Také jiní pravili sú, jako kněz Prokop Holý táborský, kněz Bedřich, kněz Mašek, Markolt, Rohlík, kněz Vaniček, Blažek šeplavý, Quirin, Štěpánek svůdce, o tělu božím*) ... . . .. (ne) křesťansky a krvi boží, jenž nesluší o tom psáti, i o jiných všech svátostech božích potupně, za nic nemajíce; item o přímluvě svatých nedržíce, postův, vigilií netbajíce, v potocích křtíce, křižmo svaté potupujíce, mrtvým zvoniti nedadúce, v koste- léch slúžiti nechtěli, ornátuov i jiných věcí posvátných k službě *) Chyba v rukopisu. 397

Strana 398
boží nechtěli sú mieti. Pozdvihání těla božího nečinili sú při svých službách; na krchovích pohřebu sú nedopúštěli pravíce, že užitečněji jest na jiných místech pochování mrtvých. Zpívaní latinské v kosteléch nazývali sú psí vytí a štěkání; Zdráva Maria bránili sú řékati, v pátek maso jedli sú, pravíce, že není boží usta- vení a že jest pátý den od neděle. Také svatých apoštoluov, ho- duov panny Marie, jiných svatých nedali sú pamatovati a svě- titi řkúce, že toho třeba není. Tito kněží svrchupsaní trvali sú v tom až do smrti. A někteří se z nich zženili, jakožto kněz Bedřich na Kolíně, kněz Vilém na Táboře, kněz Quirin, kněz Jíra Palček, a jiných kněží k tomu více, jenž mnohé zlé učili sú lid, pravíce, že hřiechu není svému bližnímu vzíti od pití, od jedení. 4. O smrti kněze Jana z Zeliva. (Z rukopisů G. I.) Pro ukrocenie a stavenie mnohých řečí, jenž bieše o smrti slavné paměti kněze Jana, kazatele obce pražské, já, jenž sem při tom byl na rathúze Starého města pražského, jenž sem viděl a slyšel, kterak sú se k němu měli lstivě a ochotně jeho pokrytí nepřietelé; a kterak jest on jim zase upřímě odpoviedal, nevěda o jich lstivém a jidášském, o jeho krve vylití skonánie, tiemto napsáním vyznávám všem, kterak se jest dálo a jinák nic. Naj- prvé, kterak v druhú neděli v postě [8. března 1422] po obědním kázaní přišli dva konšelé, jeden novoměstský a druhý staro- městský, hledajíce kněze Jana, aby šel na rathúz staroměstský, že jeho páni o pilné věci potřebují. A nenalezše jeho doma, šli preč. Potom několik posluov přišlo a vždy doma nebyl nalezen. Pak jako po dvú hodinú opět posel přišel, tu jest ho nalezl doma, i řekl k němu: „Kněže Jene! Pániť sú vzkázali, aby již dnes na rathúz nechodil, neb sú již páni doluo sešli, než v jitře po samém kázanie rač přijíti.“ Tedy jsa nazajtřie po kázanie, pojem mne s sebú, i šel a na cestě než sva došla k rathúzu, potkala sme dva konšely, ani poň jdú, aby pospiešil, že páni ho čakají. A když jsme přišli, já chtěl před světnicí zuostati a jeden z těch dvú konšeluo vece: „Kněže Jene, pojmi tohoto s sebú. A když sme vešli do světnice, všickni sú proti němu povstali a velmi ochotně jeho přivítali. A když sedl mezi nimi v lavicech, tedy Petr Věžecký vece: „Nuže, milý kněže Jene, radiž nám 398

Strana 399
o výjezdu na pole, kam bude najlépe jeti, do Moravy-li, čili k bratřím táborským, jenž toho velmi žádají na nás, čili Kra- sikuom retunk dáti?“ Tehdy kněz Jan vece: „Zdá mi se, abyšte obeslali bratří táborské, ať se zberú s obcí klatovskú, sušickú, domažlickú, pieseckú, a my obtečeme Hrádek a tuť k nám věrní odsud potáhnú. A odtud pošlem jiezdné a lidu něco pěšieho, ať s táborskú obcí a s jinými Krasikuov retují.“ A Věžecký Petr s purkmistrem, oba smějíce se, vecesta: „Rovně si se, kněže Jene, s námi úmyslem srovnal.“ Tehdy purkmistr vece poslu: „Chutně jdi po hajtmana, po pana Haška, ať ihned ráčí přijíti, neboť jest toho pilné potřebí.“ A jiné posly rozeslal po purkmistra a konšely Nového města, a tomu poslu, kterýž jest šel po pana Haška, vece: „Pověz pánu, že již kněz Jan přišel, ať pospieší. A po malé chvíli přijide hajtman a Věžecký Petr vece: „Pane hajtmane, toť se jest kněz Jan rovně s námi umyslem srovnal o pole.“ A po malé chvíli vece purkmistr staroměstský: „Již-li sú přišli ti všickni, po kteréž sme lístky rozeslali?“ a posel vece, že již. A on jich kázal zavolati. A když přijidechu, vece jim purkmistr staroměstský: „A kde Jeroným Šrol a Jíra ruka- vičník?“ Tu počne se hněvati a káza poslovi tu po ně jíti; i kázal jim ven vystúpiti, až by i ta dva přišla. A když vystúpiechu, vece purkmistr staroměstský: „Milý kněže Jene, tebeť jsú po- slušní, přičiň se k tomu, abychom je smieřili, než na pole vy- jedem.“ Tehdy kněz Jan, vyňav deštičky, i poče mluviti, a řka: „Chcete-li obec sjednati, toto máte zachovati: nebeřte domuov, vinnic i jiných věcí, což jest komu veliká obec dala; a služeb- níkuov zkušených, Pánu Bohu i obci věrných, tak hanebně ne- lučte od sebe, a zvláště Bzdinky i jiných, neb nikoli nesjednáte, než k větším kyselostem zbúříte.“ A vzhled na Haška vece jemu: „Pane Hašku, kdyby ty co dobrého této obci učinil a jí věrně něčím posloužil, a oni tě potom nepoctivě od sebe jako nevěrného odstrčili, bylo-liť by to libo?“ A on vece: „Ne, jistě nebylo“ a kněz Jan řekl: „Nepřejtež jiným.“ Tehdy purkmistr staro- městský poče mluviti, řka: „Nechmež toho, kněže Jene, staneť se podlé rady tvé.“ A když to pověděl, kázal pozvoniti a posel vkročí do světnice a purkmistr vece jemu: „Milý, již-li jsú tu všichni s lístky?“ A on řekl: „Ještě nenie Jeronýma Šrole a Jíry rukavičníka“; i káza poslu, aby jim kázal vjíti, kteříž jsú přišli. A když přijidechu, pan Hašek vstav jide ven; i vece k nim purk- mistr staroměstský: „Nuže, pro milý Buoh, pusťtež všecky ky- selosti z srdcí, abychme vás mohli smířiti, a zvláště kteří ste byli 399

Strana 400
ondy zjímáni.“ Petřík Rezek vece: „Páni, já proč sem ondy u vězení byl, jistěť to pravím, a dá-liť mi to Pán Buoh, chciť na tom umříti, žeť s těmi zrádnými pány a s jinými protivníky nechci se zapisovati, dokavadž neuzřím, ani skutečně plní zákon boží.“ I jedné tu řeč dokona, velmi po malé chvíli, rychtář s bi- řicem vskočiv do světnice, zkřiče: „Stuojte, zjímáni jste!“ i poče biřické pacholky palcátem bíti, aby je chutně svláčeli a vázali. I přistúpivše dva, zdvižechu kněze Jana, a on kynuv rukú i vece: „Ponechtež mne, jižť vám dobře rozumím.“ A když jej pustiechu, šed ke dveřuom, jimiž vstupují do světnice, v kteréžto obec bývá, i kleče u lavice sepnuv ruce a tu dobrú chvíli poklečev, vstav jide mezi ně do lavic, i poče s nimi něco šeptati a purkmisti staroměstský vece: „Jižť, kněže Jene, jinák býti nelze.“ Tedy kněz Jan vece: „Pro Buoh, rozmyslte se o to, nic by o mú smrt nebylo, ale sámť neumru, vizte ještě, co z toho přijde; jáz bych byl dávno netbal, coť by tu duši ze mne vypudilo, né, jakéžť sem měl bydlo mezi vámi!“ A pověděv to, i vece: „Prosímť vás, od- pusťte mi k knězi jíti“; i přišed ke mně za stuol ke dveřuom, Pánu Bohu se vinen dal přede mnú z hříchuov a to mi řekl: „Muoj bratře, jižť já odtuďto nevyjdu, než mám zato, žeť tobě nic neučiní. Milý bratře, pomuož-liť Pán Buoh, prosiž tam kněží, ať s obcí, nebožátky chudými, až do té krve vylití věrně pracují a zraditi se nedadí.“ A o kniehách učiniv rozkázanie, dav mi ruku vece: „Nuž, milý bratře, Buoh tě žehnaj, a prosím tebe tím snažněji, popros Pána Boha za mne.“ A šed ode mne, sčiniv ruce i sklopiv hlavu, počal po světnici choditi a biřicové v ty časy jiné vázachu. A Petřík Rezek uzřev, an kněz Jan tak chodí, a vida ani ho ani drží, ani svláčí, mně, by mu nic nechtěli učiniti, i vece: „Milý kněže Jene, přimluv se, ať z toho něco horšího nevyjde. A on vece: „Toť se přimlúvám, milý bratře! buď nám žel hří- chuov, zemrúce i puojdem spolu k Pánu Bohu“; a kynuv rukú i vece: „Mníš ty, bychť já odsud vyšel? Nevyjdeť již Jan odsud.“ I poče opět choditi, jako by co myslil, po světnici chodě. A jiní bratří, kteří sú s ním stínáni, každý přišed ke mně, Pánu Bohu se vinen dal z hřiechuov a tu sem jich tázal každého zvláště, řka: „Milý bratře, jižť vám o životy jde; jakož sou se mnozí o vás domnievali, že byste něco pochybovali o těle a o krvi pána Ježíše Krista.“ A oni mi odpověděli řkúce: „Nic, milý bratře, a my dnes přijímali tělo a krev svého milého pána Ježíše Krista a tím bohdá veseleji zemřem.“ A když je připraviechu k své vuoli, i řekli sú: „Podiž s nimi, kněže Jene“; a on ihned neřekl slova, i šel před 400

Strana 401
nimi napřed ze světnice, sepnuv ruce, i řekl: „Otče nebeský, děkujiť, žes mi dal od svých trpěti.“ Pak dále praví, ktož sú tu byli, kterak se jest pokorně měl a beze všeho strachu pod meč hlavy naklonil. A kat nám pravil, že klekl a sepnuv ruce a kat jemu řekl: „Milý kněže Jene, dáš ruce, ať svieži, nebť bych nemohl tak nic učiniti“; a tak svázav jemu ruce opak, i sťal mu hlavu, i jeho bratřím. A to léta od narozenie syna božieho 1422, v pon- dělí den svatých Crhy a Strachoty [9. března]. Potom po malé chvíli zvěděvše to Novoměstští, zvonili k šturmu u Matky sněžné a obce něco chudé sběhše se, nemajíce k zprávě znamenitějšího než Vítka od Červených zvonuo, i běželi do Starého města k rathúzu, a tu chvíli konšelé utekli z rathúzu ně- kudy z zadu. A tu přiběhše nalezli Haška, z kurvy syna toho zrádného, an jezdí krotě lid a praví, že knězi Janovi nic nenie. A obecní mnozí zvolali řkúce: „Není-liť jemu nic, kaž nám jeho ukázati.“ A vidúce, an plete, i zkřikli naň druzí: „Haha! zrádný, nevěrný pane, i s jinými zlosyny zamordovali ste nám kazatele našeho milého!“ A on s svými obrátiv koně, nuž se pryč a oni po něm; a zatiem zastaví žoldnéřuov něco s samostřely na něko- liko set v Železné ulici. A když se obec proti nim zbúří, ihned se rozpršiechu a utiekáchu, druh druha porážeje. A na rathúze ti, kterýmiž byl rathúz osazen, jali se také k šturmu zvoniti. A obec přiběhše, jedni počéchu vrata rathúská sekati, plechy odlupu- jíce, a druzí okny a střechami tam se dobývati, a dobyvše se tam, zjímali sú ty některé, jinými rathúz osadivše. A pak brzo ně- kteraký bratr nalezl hlavu kněze Janovu, i vyběhl s ní z rathúzu, a vběhl s ní na hromadu hnojovú, i jal se ji lidu ukazovati. A uzřevše lidé hlavu kněze Janovu, v taký křik a v taký pláč a v taký hřmot a v takú žalost dali se, ježto já nevím, by který člověk uměl to právě vypraviti. Potom také dosáhl ji nějaký robenec, i běžal s ní pryč přes ulice s některakú velmi divnú chtivostí; a potkav jeho kněz Jan, farář z Březnice, chtěl mu ji vzieti a on s velikým pláčem a křikem nechtěl mu jí z ruky pustiti, až mu ji vždy vydřel, a vzem ji, chodil po ulicech. Tu opět ten pláč a lámaní rukú od žen a od dětí, takové řvánie i od mužského pohlaví dálo se jest, že sú mnozí velikým hořem omdlévali a braň z rukú púštěli, nevědúce, co jsú; i pochodiv s tú hlavú kněze Janovú po ulicech, vida náramné od lidu starého i mla- dých dítek kvílení, nikdy k nim nemohl právě promluviti. Také sám velikým hořem pro jeho nevinné krve vylití svého věrného bratra, jenž naň také byl velmi laskav, ledva k Matce boží Sněžné Dílo Františka Palackého II. — 26. 401

Strana 402
se vrátil. A zatiem lidé vzemše tělo kněze Janovo, vložili na máry a opět s nesmírnú žalostí a pláčem a s řvániem příliš s žalostivým nesli do kláštera, v kterémž on kázal. A tak pro ukrocenie lidu a pro rozjití domuo musili sú tělo kněze Janovo v kaple zamk- núti. Pak nazajtří [10. března] k večeru kněží jeho oblekše ve zlú albu a vloživše v koryto, vynesli před boží tělo k velikému oltáři, i zpievali: „Tě Boha chválíme, tě Boha vyznáváme“ až do konce. A potom kněz Jakub, pomocník kněze Januov v ká- zaní, vstúpiv na stolici i mluvil k lidu řeč, kteráž stojí psaná v skutciech apoštolských o svatém Štěpánu. A když po jiné řeči, počal toto praviti: „Pochovali sou Štěpána, muže bojícího se Pána Boha, a učinili sou kvílenie veliké nad ním,“ potom brzo vzemše tělo kněze Janovo, i nesli k kazatelnici k hrobu, začavše: „Veselýť nám den nastal“ až do konce. Tu se opět nevymluvný křik stal a dav. A kněz jeden opět vzav hlavu kněze Janovu, vstúpiv na stolici, chtě jich něco potvrditi a napomenúti, aby pomněli a skutečně plnili, co sú dobrého z té hlavy slýchali, jakož ráno téhož dne kněz Jakub učinil, i vida ten kněz přílišný zá- mutek v lidu, nemohl k nim slova promluviti; neb tak veliké zarmúcenie bylo v lidu, že některé jako napoly mrtvé vláčili z kostela a někteří sú se zbláznili a v ložiech leželi, nemocni jsúce. A s tím jeho tělo pochovali pod stolicí, na kteréž mnoho pravdy boží lidu věrnému zvěstoval. Budiž Pán Buoh na věky pochválen, že českú zemi takovým jest mučedlníkem oslavil. A dajž, milý Bože, takové zprávce i takový lid, ať by v lásce a v pravdě zde bydlíce k tobě se dostali. Amen. 5. O válce s Uhry 1. 1468—1474. (Z rukopisu O.) Potom hned téhož léta 1468, kdy král Jiří na Polné bíše a některé pány s sebú jmějíše, jako pana Zdeňka Kostku z Litomyšle, Buriana Trčku z Lipnice, ti při králi vždy bíchu a jemu najvíc radíchu, aby papeže neposlúchal a Konopišťského Zdeňka z země vyhnal. Též pan Samuel z Valečova radil, a mistr Rokycan toho pochválil, 402

Strana 403
řka: „Králi, věrněť radí páni tito, budeš ty zveleben skrze to, když budeš jich poslúchati, budeš dlúho kralovati; jedno neroď poslúchati papeže ani na jeho klatby tbáti, ani na žádné biskupy, všeť jsú satanovy slúhy, nebť neznají coť jest zákon boží, jedno pilně hledí zboží.“ Potom král jel k Jihlavě, neuradiv se velmi zdravě. Tu škodu činí okolo města, po obilí bíše všudy prostranná cesta. Tu se nemúdrého skutku král dopustil, že lid od sebe rozpustil, a moravské pány, města, hrady vše opustil. Králi uherskému to vděk bylo, v Moravě činil, jak se jemu líbilo; měst, hraduov, tvrzí dobývaje a klášteruov nemíjeje. Ne po mnohém času potom Konopišťský myslil o tom, kterak by k Polné přišel, až toho i došel, že hrad Polnú chytrostí ztekl; neb to byl předtím řekl, že se chce mstíti, jakž koli bude uměti. Vše téhož léta 1468, coť se stalo potom v skuoře, že král Jiří došel zámutku i hoře; neb jemu páni zemřéchu, ježto jeho najpilnější radda bíchu. Najprv pan Fridrich, muž udatný, po něm pan Michalec z Boleslavě Mladého, muž velmi platný, Burian Trčka z Lipnice, Zdeněk Kostka z Litomyšle, ten zabit v Moravě u Zvole, byl jest poslán od krále na to pole, a jemu pilně vzkázal, aby Hradiště klášter u Holomúce retoval; a když to Uhří zvěděchu, ihned na pole vyjechu, tu u Zvole pana Zdeňka Kostku zabíchu, a lidí s obú stranú drahně zbíchu. 403

Strana 404
Však ostatek na Zábřeh ujidechu, a do Čech se zase se škodú vrátíchu. Potom vskuoře smluvú kláštera Hradiště dobychu, lid propustivše, sami osadichu. Potom pan Vilém Dubánek z Čijovic nevrátil se zase domuov víc; neb jej u Konopiště zabili, a tím králi smutek obnovili. To se v malém času dálo, v osmi neděléch se to vše stalo. Potom Zdeněk Konopišťský poče lid zbierati, chtě Konopiště hrad retovati. V úterý na Vše svaté k Konopišti přijel, a s sebú jiezdného lidu mnoho měl; ale pěšieho lidu měl málo. Těm se tu najhuoře stalo, neb ti tu zbiti bíchu, domuov se víc nevrátíchu. Tu Zdeněk nemuože prospěti, muse zase ihned jeti; nemoha na hrad špíže dodati, musí se zase vrátiti, s hanbú, škodú i nelibostí; ale na tom nebylo dosti, neb zase jeda hubil, pálil, žádný mu toho nechválil. Potom Uhří ku Poličce přijechu, a škody mnoho učiníchu. Odtud se až u Mýta Vysokého stavíchu, a mnoho vsí vypálíchu. Odtud zase mimo Litomyšl jeli, tu Svitavy osadili. Rybníček tu hajtmanem bíše, od krále uherského vládníše; v malém času poslán jemu list, aby tím byl jist, že král uherský v jistotě umřel. A on tomu ihned uvěřil, že by to tak v pravdě bylo; potom se jinák shledalo. Nemeškaje z Svitav do Brna jel, tu jinú novinu zvěděl, ano král zdráv bíše, a do Moravy přijetí chtíše. Když to král uherský zvědě, po nedlúhém času do Brna přijede. 404

Strana 405
Maděr Baláš na Brně od krále uherského vládníše, a Rybníčka již jal bíše. Tu před králem jej obžalova, vypravuje mnohá slova. Král se poče hněvati a u vězení jeho káza (dáti). Ještě na Špimberce se bráníchu, ale již ztravy nemějíchu; tu se musiechu smluviti, a hradu králi postúpiti. To se dálo v masopustní neděli, když sú hradu Špimberku postúpili. A když se král v hrad uvázal, ihned se do Čech připravoval. Tu k Litomyšli přijede, potom až k Chrudími jede; ale prvé se v Tynci staví a své stany tu rozbí. Tehda také Zdeněk Konopišťský v Slatinanech u Chrudímě ležíše, a jim předměstí vypáliti chtíše; ale tomu se obráníchu a předměstí jemu vypáliti nedadíchu. A potom Konopišťský do Tynce k králi jede, a tu se s ním sjede. Tu sú mnoho zlého učinili, tvrzí i vsí mnoho spálíchu; odtud spolu tepruv k Chrudími jedechu a škodu velikú učiníchu; to se dálo v postě první neděli, když sú k Chrudími městu přijeli. Odtud k Heřmanovu Městci jeli, tu Městce i vsí drahně vypálili. Toho času král Jiří u Hory bíše, pány, zemany, města obsieláše, aby se k němu sjeli, a proti uherskému králi bojovali. A když se k němu sjedechu, v pátek na sv. Matěje z Hory jedechu. A když na Čáslavi ležíchu, a již se Čechové sjeli bíchu, zvědě to král uherský, že polem leží král český, hned jede také jednú cestú. jede až k Ronovu městu; druhú cestú jedíše, mimo Běstvinu s hor sjel bíše. Tu páni čeští radili. aby se s Uhry bili; 405

Strana 406
to by byli rádi učinili, by byli pro krále směli. Toho král dopustiti nechtěl, neb od krále uherského poselství k sobě měl, aby se spolu sjeli, a sami s sebú aby rozmluvili. Král český hned k tomu svolí, nedopustiv boje nikoli. Tu král český do vsi do Uhrova jede, a král uherský k němu přijede; tu se spolu vítáchu a rukú sobě podáváchu. Potom do jedné jistby sami jidechu, a co se jim zdálo, o to rozmluváchu. Odtud do Příbramě král uherský jede, a král český za ním přijede. Tu král uherský mnohé řeči poče vymlúvati, že má krále českého vše rovné potkati; aby se v Moravě sjeli, a o vše věci konec mezi sebú vzeli. Opět král český da se namluviti, uherskému králi da z země bez škody vyjeti. Neb král uherský tomu srozuměl, že by nikoli z Čech bez škody neujel; i vymluvil se jakž moha, králi českému ostaviv lstivá slova. Zle se byl král český uradil, že se na lstivá slova obrátil; i zda to není lidem známo, i snad také v Písmě psáno, že když člověk mohl, nechtěl, a když chtěl, nemohl učiniti? Též král český dopusti se toho, i učini sobě i zemi zlého mnoho. Odtud král uherský do Olomúce jede, a král český také na Šternberk přijede. Tu mezi sebú ročili, a příměří do roka učinili. Ale to vše pod nevěrú bylo, neb se to i hned zjevilo: neb v příměří král uherský cožť učinil, až nezvěděl král český: obeslal města i pány, rytieře i zemany; tu také páni čeští bíchu, ti, kteříž se jemu protivíchu. Tu se do Olomúce sjedéchu, a králem českým jej zvolíchu, 406

Strana 407
jemu věrnost slibujíce, věrni jemu býti chtíce. Do Vratislavi jede potom, povím vám více o tom. Tu Vratislavené jej přijali, k tomu jej také darovali, za krále jej také vziechu, a věrnost jemu slíbíchu. Též kniežata někteří, města, také rytieři o tom se svolili, aby jeho za krále vzeli. A když to král český zvěděl, velmi se tomu podivil: neb ti, ktož měli zachovati víru, obrátili se jemu nevěrú, cti, přiesahy zapomněvše, jiného sobě pána vzemše. Téhož léta 1469, o svatém Jakubě, kníže Viktorin do Moravy jede a na Veselé přijede. A když to zvědě král uherský, že tu přijel kněz Viktorin český, ihned k Veselí přijede, a s sebú mnoho Uhruov přivede. Tu o něm město zapálíchu, a na puol druha sta lidí jiechu; a sám také s města sjede, ale pohřiechu tu neujide, neb jej tu také jechu, a s sebú do Uher vzéchu. A když to zvěděl král český, že jal syna jeho král uherský, velmi tím zamúcen bíše, ale toho opraviti nemuožieše. Téhož léta 1469 stal se veliký zmatek v penězích, takže jeden od druhého žádného českého peníze nerodíše vzieti, ani krále v tom poslušni býti; a což koli král rozkazováše, každý málo na to tbáše, že žádného penieze vzieti nechtěli, jedno malé haléře mieti chtěli. Potom král káza groš dělati a po čtrnácti penězích bráti. Proti tomu uhléři se zbúříchu, a vozbu k Hoře zastavíchu, 407

Strana 408
pak se potom smluvíchu, a zase vozbu k Hoře propustíchu. Sta se potom opět, že žádného haléře nechtiechu vzieti opět. I zda to nebíše veliké oslepenie, a v Čechách lidí v rozumu zmámenie? Jedno peněz cizieho rázu mezi sebú bráchu, a z českého nižádného vzieti nechtíchu. Dále coť se potom stalo a od pánuov chudině se křivdy dálo, že groš dobrý, kterýž mezi lidmi bíše, ten po čtrnácti penězích jdíše; a když sedláci měli úrok dáti, páni nechtěli po témž bráti, jedno po sedmi penězích od nich vzeli, a sami po čtrnácti penězích jiným dávali. O rouchu chodicím. Také divné rúcho mějíchu, sukně krátké nosíchu, že jim zadku nepřikrýváchu; dobří lidé za to se stydiechu. Divné také kabáty mějíchu, nimiž ohyzdu svému životu činíchu, s předu ne .. . . ití*) byli, těla svého nechránili; také vlasy dlúhé měli, v čepcích jako ženy chodili. A to počal ten Zdeněk Konopišťský, to proto, aby mu šediví vlasové nebyli vidíni. K tomu škorně s faldem mějíchu, špice na puol lokte v nich bíchu; kuklice divné krátké mějíchu, ti k bláznovství podobni bíchu. K tomu také v Čechách zlí obyčejové se dáli, od pánuov, zeman, sú se počali: v kostky hráti, k tomu láti a .. . vití, za to se nic nestyděti; panen, paní v tom nectili, lání sobě za čest vzali. Též měšťané i sedláci, k tomu kněží, také žáci, všichni k témuž náchylni bíchu, z svých řáduov vystúpili bíchu. Povím vám více o tom. Když druhé léto bíše potom, tu král český do Moravy jede, a u Šternberka se s králem uherským sjede. (?) *) Chyba v rukopise. 408

Strana 409
Tu což s sebú umluvíchu, nic sobě nedržíchu. Potom král se do Prahy vráti, poče o to radu bráti, kterak má tomu učiniti, aby se mohl pomstiti. Tu král český do Moravy lid vypraví, a k Hodonínu jej dopraví. A když tu ležéchu, veliký nedostatek mějíchu, od zlých vod i od hladu, mějíchu od zimnice velikú vadu; a z nich mnozí sú zemřeli, více se do Čech nevrátili. Potom za nimi sám s vojskem jede, a s sebú mnoho lidí přivede. Když to zvědě král uherský, že přijel do Moravy král český, také polem vojensky ležíše, však se bojem bíti nesmějíše. Ale když král k Tovačovu se obráti, tu král uherský poče po něm tajně pospiechati; tu králi škodu učiníchu, mnohé zjímáchu, také zbíchu. By tu Václava Vlčka nebylo, zle by se bylo Čechům přihodilo, že by se mnohý do Čech nevrátil, a svój život byl by ztratil. Potom král český coť učinil, mladě se byl o tom uradil, že opustiv nepřátely na poli, i učinil jiezdy do slezské země po své vuoli, chtě z toho užitek veliký mieti, a Slezy na zlatě holdovati. Prvé než tam král dojede, až to král uherský zvědě, ihned se do Čech obráti, a pořád poče všem bráti, k tomu bez milosti pálil, žádný jemu to nechválil. Ale byť se byl král český zase vrátil, mnohýť by byl statku neztratil, jakož se stalo pohříchu, že Čechuom nebíše do smíchu, ano pálé na vši stranu, tak chudému, jako pánu; neb sú válečníci mnozí, válkami chtí dobyti zboží; 409

Strana 410
jako král český učinil, nedobře to byl umínil. Ale vše se to z lakomství děje, múdrý a dobrý tomu se směje. Tu Uherský mnoho škody učinil, městeček, tvrzí i vsí mnoho spálil. Počal páliti, jeda z Moravy od Třebové, až se u Hory staví. Kdy zvědě král český, že jede do Čech král uherský, bez meškání se zase vrátí, poče do Čech pospiechati. A když k jedné vodě přijede, tu smetaný most nadjide, tím se poče meškati, a velmi sobě stýskati; a když přes vodu přejede, ihned kvapně k Čechóm jede, avšak jeho zhoniti nemuožíše, neb před nimi třmi noclehy napřed bíše. A když zvědě král uherský, že za ním jede král český, hned se k Čáslavi obrátí, pálením proto neukrátí. Odtud se k Jihlavě staví, a pamět zlú po sobě ostaví. Odtud se do Uher vrátí; na městech, na hradích káza lidu ostati; těch drahně bíše, ježto v Čechách, v Moravě jmějíše, s nichž velikú škodu činíchu, lidi šacujíce, k tomu páléchu. Proto ta válka nepřestala, vždy se Čechuom škoda dála. Neb tu válku Zdeněk Konopišťský od krále uherského vedl vždycky. Potom léta božieho 1471 král Jiří smrtí skoná, v pátek na sobotu dokoná v noci před družebnú nedělí. To Čechové hned zvěděli po vší zemi, i v Moravě, až se to v Uhřích ... ií (zjeví?). Zvěděv to král uherský, že již umřel král český, ihned do Moravy vjede. Také to zvědě kněz Albrecht mišenský, že umřel král český; 410

Strana 411
ihned do Čech jede, a do Prahy přijede, krásně a bohatě jeda, osm set lidu s sebú veda; ti koně krásné jmějíchu, a v odění připraveni bíchu. Pěknú řeč mluvil do Čech jeda, potom se to jináč shleda; neb Čechové mu toho věřili, že jim ku pomoci jede, za to měli. Libo nebíše mnohým pánuom, městuom, také i zemanuom, řkúc: „Proč jest přijel do Čech nyní? My nevíme, co on míní.“ Někteří jej páni v tom omlúvali, neb tajně byli poň poslali, pravíce, že přijel Čechuom na pomoc, kto by okázal proti koruně moc, tomu by se nechtěl dívati, Čechuom věrně pomáhati. Tuto řeč v Praze mluvíše; za ním opět vojsko Němcuov jedíše, ty opět do Prahy pustíchu, potom se u Kolína položichu, odtud škodu veliků činíce, lidi i statky jich hubíce. Kníže mišenské sám na Kolíně byl, neb kněz Jindřich k tomu svolil; ta přízeň mezi nimi bíše, že sestru jeho mějíše; tento kněz Jindřich byl syn krále českého, též kněžna sestra jeho. Král uherský tehdáž v Jihlavě bíše, králem českým rád býti chtíše; neb před tím králem českým se psal, nemúdře se byl o to potázal; neb kdož na dvě věci síhne, často jedné nedosiehne. Nejsa králem českým, králem se psáti! hodné jest, by jeho trestala jeho máti. Čechové to dobře věděli, ihned se o to poradili. I učiníchu k němu poselstvic, aby nejezdil do Čech nynie, že s ním chtí o to rokovati, kdež se jemu bude zdáti. Tu mezi sebú příměří učiniechu a do Hory sněm položíchu. 411

Strana 412
Tu přijede od uherského krále Zdeněk Konopišský, také biskup olomucký, druhý biskup agarský, k tomu vévoda sedmihradský. A když na Vlaském dvoře bíchu, mnohé řeči tu mluvíchu, jedni chtíc králi uherskému, druzí synu králi polskému. O to se tu nesmluvíchu, tu uherského radda preč odjedechu. A když sú pryč odjeli, opět se Čechové radili, až se i uradíchu, Vladislava, krále polského syna, králem vyvolíchu, do Krakova posly posláchu, Pražany i také jiné pány, rytieře, zemany i měšťany. Ti tam šťastně dojedechu, a tak poselstvie zjednáchu, žádajíce krále Kazimíra polského, aby ráčil dáti do Čech syna svého, Čechuom krále na potěšenie a země na obráněnie. K tomu radostně král svolil, aby syn jeho českým králem byl. Když to Čechové uslyšéchu, tím někteří veseli velmi bíchu; a když zase jechu, a krále s sebú již jmějíchu, tu ku Praze městu přijeli, tu proti králi slavně vyšli i vyjeli, jeho vítajíce a čest velikú jemu činíce. Když jeho do Prahy doprovodíchu, třetí den jeho korunováchu. To se ve čtvrtek dálo, třetí den po sv. Bartoloměji se to stalo. Potom páni Polané, rytieři také i zemané, do Polsky se vrátíchu, své biskupy s sebú pojiechu; neb sú s sebú je přivedli byli, když sú krále korunovati chtěli. Ale páni, kteříž proti králi Jiří byli, ti tomu králi nesvolili byli, ale vždy válku před se vedúce a v zemi velmi škodíce. 412

Strana 413
Král nový mladý bíše, ten Vladislav slovíše, té válce nic odolati nemohl, k tomu také duokladu neměl; a kteříž s ním knížata a páni bíchu, ti královské zboží držéchu, pevně se toho drželi, zápisy sobě na to byli zpuosobili. Tak ta válka předse stála, skuoro do roka se dála. Potom mezi sebú příměří uložiechu a to do roka umluvíchu, a to se dálo léta božieho 1472. Toho léta hvězda kometa byla se ukázala, a svým ukázaním divadlo lidem učinila; neb ne jako jiné hvězdy jest chodila, ale každý téměř večír na jiné místo přestupovala: ocas velmi dlúhý mějíše, a k hlavě temnější bíše. Potom Kalixtus papež svého patriarchu poslal bíše, ten mezi králi roky skládáše; tak dlúho o to pracova, až do města Nisy jim sněm skona. Tu Mathiáš, král uherský, také Kazimír, král polský, své raddy tu posláchu, krále Vladislava českého obesláchu; ten tím také neobmeškal, svú raddu k tomu sněmu poslal; tu také přijeli biskupi i preláti, tu bíchu doktoři i opati, k tomu se zdaleka sjeli, o tom velikú péči měli, kterak by v to uhodili, a krále vespolek smluvili. A když se spolu sjedechu, tu mezi sebú pilně ročíchu, kdo by králem českým býti měl, rozmlúváchu. Tak o to mezi sebú mluvili, až se byli skuoro svadili; ale patriarcha ten v tom tak pracova, rozjeti se jim pryč neda. Potom taký duomysl v tom nadjidechu a chytré se věci domyslíchu, aby se odřekli královstvie českého král uherský, a též aby učinil král český. 413

Strana 414
Viz, oč jest tato sváda mezi králi byla, a v zemi se veliká škoda stala. Král uherský tuto při proti králi českému mějíše, že od papeže a ciesaře Fridricha dána jemu země česká bíše, ještě když živ bíše král Jiří český, ač měl přirozenú zemi král uherský. Co se té nesnáze v Čechách dálo, to se vše pro neposlušenstvie krále Jiří stalo; neb král Jiří když v království vstúpil, což přisáhl při korunovaní, toho nesplnil. (a dobře učinil); z toho se pan papež rozhněval a klatbu naň vydal, ale on na to nic netbal, až do smrti v tom trval. Pak což tu v Nise uložíchu, potom v Benešově sněm složíchu. Když se Čechové na ten sněm sjedechu, tu se páni s městy dělíchu, páni s zemany za jedno bíchu, co sněm v Nise uložil, to chtiechu; ale městuom se to nezdálo učiniti, jechu se s králem o to raditi; a tak se radíchu, ač nerádi, však svolíchu. A co sú tu byli svolili, potom sú to jinák zrušili. Léta božieho 1474. král český na vojnu jede, až k Vratislavi přijede, neb král uherský u Vratislavi své vojsko mějíše. a sám dvorem v městě bíše. Tu také král polský přijel bíše a s sebú sto tisícuov lidu mějíše. Tu s králem uherským ročíchu, až za dvě létě příměří učiníchu. Málo sú v tom mezi sebú prospěli a tu krajinu velmi zahubili. A když byl vyjel na vojnu král český, tehdy posla lid svój král uherský; tu na Kolín přijedechu a škodu okolo Hory činíchu, lidi jímajíce šacováchu, k tomu také i páléchu. A když se mezi králi příměří sta, tu válka také přesta. 414

Strana 415
6. O knězi Michalovi léta 1480. (Z rukopisů KM.) Léta od narození syna božieho 1480 na den sv. Vavřince [10. srpna], když jest byl se stal sněm a dokonán již byl; po kterémžto sněmu prvé nežli sú se páni rozjeli, totižto v pondělí [21. srpna] před ochtábem Matky boží nanebevzetí, před KM. obeslán jest poctivý kněz Michal a rád přišel a postavil se před králem, večeři obmeškav, čině poctivé požehnání s čeládkú svú, jistotně věda, co naň budúcieho přijíti má z častého přátel svých napomínanie a vystřiehaní, že jat a svázán má býti s některými kněžími lstivě obžalovanými, jakožto s knězem Václavem z Sla- ného, farářem svatovalentinským, s knězem Václavem, farářem od sv. Havla, a s knězem Janem Mištú, farářem malostranským; a s těmi se všemi ochotně jest čekal vjíti před krále, neb všichni jistotně sú věděli prvé, co na ně má přijíti, od času dávního. A mezi jinú řečí kněz Michal, muž šlechetný, jest řekl knězi Václavovi Slanovi: „Synu můj, kde dnes nocleh míti budeme?“ Jemužto sem odpověděl: „Na hradě, neb daleká jest cesta na Hrádek aneb na Karlštejn." A on vece: „Bud Buoh pochválen, staň se vuole jeho, neb jest již přišel čas, aby nás zkusil; o, milý Bože, budiž s námi!“ A když již byli sme puštěni před krále, majícího shromážděné knížata i pány zemské, ale my kněží, kteří sme měli zjímáni býti, pro svú poctivost měli sme mistry a kněží věrné, kteréž sme mohli mieti s sebú, kteřížto ochotně sú nás potěšovali. Potom kdyžto sme stáli před králem, žalobu a při, kteráž jemu byla žalována, vypravoval vespolek ke všem, ale toliko jmenoval kněze Michala svú řečí znamenaje, že kněz Michal jest najhodnější trestánie, jakožto i jiní buřičové, kteřížto tehdy na Hrádku sú seděli; a tak z toho pravě, že sme my obce búřili, druhé, že bychme kázali to, ježto z víry nenie, a třetí, že jsme neposlušni, chtíce něco na pražskú obec uvesti. Ty věci když sme od krále vyslyšeli, osvědčil jest kněz Michal, jsa hotov odpovídati, že jest nevinný i s námi v těch věcech před Bohem i před lidmi, zvláště svá ká- zaní zastávaje, že by nikdy proti víře nebyla. A král k němu od- pověděl: „Ty nám vždy řeč převracuješ, nebo sme my položili tak příčinu, kážete to, co z víry nenie“; a nesstúpil jest, co by tím mínil aneb rozuměl. Ale kněz Michal rozuměje, že jest to věc tvrdá a nemuož se pohnúti, počel prositi pro Buoh a pro krev Ježíše Krista, aby nás netrestal bez slyšenie a bez soudu; a 415

Strana 416
všecky prosby jsú zavrženy. Aj, toť jest velmi divné, že nižádný ani z kniežat ani z pánuov neprosil za náši spravedlivost; také pan Jan Tovačovský nebyl jest při tom, ani pan Samuel, ani pan Mikuláš Trčka, věrní: ale jiní páni divíce se nám na nás hle- děli, když volajíce se k slyšení před králem jsme oslyšáni. Tu také mistři s kněžími prosili sú za též, aneb aby aspoň prodlil, neb jest byl čas večerní. A mezitím kněz Michal řekl jest: „Roz- umiem, že nenie věc ta pro jiné, než pro krev Kristovu a dítkám rozdávanie; doufáme Pánu Bohu, dokavadž duše naše jest v prsech našich, že toho neustúpíme, neb pravda bude s námi.“ Potom mistři a kněží velmi smutně šli sú od krále, nebo slyšenie není jim dáno k jich veliké žádosti, a jsúce zbaveni toho otce, velikú sú bolest z toho měli; a oni sú sami svědkové toho. A když sme byli uvedeni do královské komňaty, tehdy byl nám již vuoz zpuosoben, abychom z Prahy ven vezeni byli. A když sme již šli od krále s dobrú myslí, poctivý kněz Michal, otec náš, ku pánům zemským řekl: „Milý králi, daj vám Buoh milost svú!“ A když žádný neodpověděl, kazatelským hlasem řekl: „A co vám milost boží nenie potřebná, že neprosíte?“ A někteří sú se smáli. A když to pověděl, vyšel se třmi kněžími, kteřížto nashledovali sú jeho jakožto synové otce svého milého; ale zajisté mnozí stálost a smělost ctnostnú jeho ku pýše sú jemu připisovali, a najvíc ne- přítelé jeho. Ještě o jeho protivenstvie, kteréž jest trpěl v králově dvoře, něco vypíši. Po napřed položených věcech, když již kněz Michal vstupoval na vuoz, na kterémžto měli sme pryč vezeni býti, mnohým okolo stojícím řekl: „Rádi to trpíme pro pravdu boží a pro krev Krista Ježíše.“ Tehdy jeden dvořením jednooký, jménem Běšín, protivník uhlavní krve Kristovy, stoje řekl: „Pro lež tvú, kate bezectný, to trpíš, ale ne pro pravdu.“ A k tomu ihned kněz Michal odpověděl: „Křivdíš, v usta svá mluvě jakožto zlý člověk.“ A k okolo stojícím řekl jest: „Aj, na králově dvoře, co se s námi páše, jaká smělost k hanění, budiž tobě toho, milý Bože, líto!“ Ale snad tehdy byla by nějaká búřka povstala, by byl pan Medek*) k tomu nepřišel; a řekl jest Běší- novi: „Ty jiným měl by toho brániti, a pak sám počínáš.“ A při- dal jest: „Neutrhajte těmto kněžím, neb sou v královské kázni. A ihned přestali. Velmi rychle vezli sú nás na voze po 24. hodině [19. hod.] na *) Oldřich Medek z Valdeka, purkrabí pražský. (Pozn. vyd.) 416

Strana 417
hrad pražský; a když nás přivezli na místo, byla jest již hodina na noc. A měli sme strážné okolo vozu, šest jízdných a dva na stranách vozu, z nichžto jeden zle zaplacoval knězi Janovi, faráři malostranskému, za jeho kázanie, také mu bránil s vozu hleděti a trhal se s ním, řka: „chci, aby tak seděl,“ opětuje jemu jeho kázanie, pro které jemu tak činil. A když sme byli na hrad při- vezeni, s vozu sme ssedli, světlo sú rozsvietili, s nimižto pan Medek uvedl nás do žaláře. Tu sme první odpočinutí noční měli, málo spíce, ale v duchu se radujíce a pokorně Bohu děkujíce, že na nás takovým vzezřením jest vzezřel. A když k nám Medek přišel, prosili sme jeho, aby žádal krále, abychom aspoň sobě mohli svátostmi v tom žaláři posluhovati, neb jest nám to naj- utěšenější a najkrašší. A teprv nám na to dal odpověd v pátek, když nás měli pryč vézti, řka: „Král kázal, abyšte nynie tak po- nechali. A pak ten pátek [25. srpna] po sv. Bartoloměji vezeni sme na Karlštejn. A tu mnozí sú nás litovali a někteří se tomu posmie- vali; neb jest tam mnoho protivných krve Kristovy. Oběd dosti dobrý sú nám dali, ale po obědě do žaláře temného, smrdutého, nečistého sú nás vedli; do kteréhož najpřednější kněz Michal šel, a my za ním jakožto synové za otcem svým milým. A jaký jest v tom žaláři život vedl, slyš. Přede všemi námi pod zpovědí vyznal jest, že od mladosti své v čistotě své jest stál, nikdy svého těla nečistými hříchy nepoškvrnil, ale i před lidmi i před Bohem čisté své svědomie zachovával. On ačkoli byl cizozemec, kom- paktáty odsúzen pravdy pana Krista Ježíše, nebo toliko Čechuom a Moravanuom sú vydána, ale nebyl jest cizozemec od zákona pana Krista; nikdá přes celý život svuoj nepřijímal pod jednú zpuosobú, po všechen čas, v kterémž jest byl u vězenie, větší žádost k svátostem božským měl, než k svému vysvobození z vazby; a kterak jest měl velikú žádost ke čtení v zákoně božím až do své smrti, žádný neví nežli ti, kteří sú při tom byli. A tak jsa o to velmi pečliv v žaláři, prosil jest, aby mu zákon boží při- nesli; a ihned jest v něm četl, jakž mu jej brzo přinesli, takže bez Nového zákona za ten čas, totiž za čtyři neděle jsúc spolu, vešken Starý sme přečtli, vždy pořádajíc se ve čtení, že jeden každý několik přečetl kapitol a jiní poslúchali. A v jistotě pravím, skoro nižádný jest čas neprázdnil, jsa v žaláři, jedinké když pospal a to pořídku a pomálu. Když jedl, to nám divno bylo velmi, že máličko pojedl, že kdy jeho hlava to snésti mohla. Pak o modlit- bách jeho slyš: dokavadž spolu ještě sme byli, často plakal, Dílo Františka Palackého II. — 27. 417

Strana 418
vzdychal, zdvihal oči k nebi, bitie veliké často v prsy činil, na paměti maje všecky věrné a najviece kněží a mistry, o jich po- tomniem velikém zámutku čije, také za krále a za pány zemské modlitby jest často činil, a zvláště za pány přidržející se krve Kristovy, jako by zapomenul na své nepřátely a na své od nich odsúzenie a žalařovanie. A nás často obveseloval, jakožto mladšie, aby se nám nestýskalo, takto k nám mluvě: „Aj, pre- láti takových obcí pražských v lajnech sedí, to jest cesta králova a království.“ Ale ještě o žaláři psáti budu; ten byl smrdutý a tmavý, beze všeho povětřie, neb velmi malý do něho pruoduch byl, neb dvojími dveřmi nás zavírali a jednu dieru miesto okna sme měli na píd člověčí, takže bez světla jeden druhého nikoli nemohl opatřiti. A aby nás teskno nebylo, mnohými příklady svatých nás potěšoval, i z svatých Písem, zvlášť dokudž sme byli všichni pospolku, zákon boží čtúce; zpievanie lahodné a veselé v nedělné dni vždy sme zpievali na památku budúcí naděje, totiž našeho z mrtvých vstánie. Opět poslyš o jeho trpělivosti převe- liké. Ten všecky nelíbosti první snášel jest, jakožto známo jest těm, kdož sú jeho znali od dávních časuov, neb o něm slýchali, kterak jemu mnozí v hlavu nepřáli, ano by byli rádi, by mohli, s světa svedli a to pro jeho hřiechuov trestánie; neb ani chudému ani bohatému, králi ani kterému urozenému nesmlčal, a protož od těch povýšených častokrát před králem býval obžalován a obsielán, a za ty za všecky věci Bohu často děkoval, jsa v žaláři; a jsa v světě, těch věcí hojně zkusil, neb velmi byl potupen a častokrát říkal: „Ačkoli tyto věci tělu jsú nelibé, ale zajisté má radost z toho duch můj, že tak v bídném místě jsem položen. A jednú některý čas v duchu se rozveselil, zdvihl oči k nebi, padl na zemi, potom na svú tvář, zemi jest líbal usty a ruce na kříž roztáhl mezi lajny člověčími, s pláčem Bohu díky činil z takového očistce; a když sme my na to hledíce se divili, řekl jest: „Nemněte, synové moji milí, nebo nečiním toho bez rozumu, bychť se snad smyslem pominul, ale abyšte poznali, kterak já velmi rád tyto věci trpím věda, že skrze to dojdu věčné radosti, nebo tyto věci pro mé lepší Buoh zpósobil, a vy též se radujte, nebo Pán nás posvěcuje, abychom aspoň skrze to naše nedostatky poznali, neb někdy při svátostech nedbalí sme byli, lidi žalářné a vězně sme zamietali a na chudé nedbali a domácí zamucovali; abychom potom opravili, puojčí-li nám milý Buoh života a zdravie, a pakli ukrátí, abychom doufali jeho milosti, že nám to věčnú ra- dostí nahradí a napraví.“ A aby větších muk a bolestí v žaláři 418

Strana 419
zkusil, dobrovolně železy hrdlo své opínal a púta a řetězy na nohy bral; a tu sedě myslil na ukrutenstvie lidské a modlil se, aby nás Pán Buoh zbavil věčných okovuov. A jednú jda na své místo, na kterémž měl obyčej léhati, totiž na zemi nějakými trtinami po- stlané, odšed, velmi se v hlavu udeřil, takže sme se zaň velmi lekli. A jestliže kdy něco z lehkosti pro obveselenie sme pověděli, to ihned svými slzami smyl jest, prose za odpuštěnie a smilo- vanie božské. Slyš pak o našem rozsázenie. Ve čtvrtek na sv. Matúše [21. září] apoštola a evangelisty veliký smutek na nás všecky přišel pro náše spolu rozlúčenie; neb dokavadž sme spolu byli, jakéž takéž sme potěšenie měli. I přišli k nám s hřmotem a s světlem velikým a na nás žalář otevřeli a my ještě leželi; a již tu spolu čtyry neděle sme byli. A najprv kněze Michala samého sú vyvedli, aby on tam o nás a my o něm nevěděli, co by se s námi dálo; a nás vy- vedše, jednoho každého samého na svá miesta vedli; v kterémžto žaláři jsa sám pět neděl po prvních čtyřech neděléch, toliko k jiedlu před žalář vypuštěn býval; a též nám prvé, dokavadž sme spolu seděli, z nějaké milosti činili. A když se naň tak veliké věci valily, za nás se staraje a boje, a druhé, pro těžkost miesta, v kterémž seděl, a třetí, pro kámen, kterýžto často jeho trápil, vidúce strážní, an se velmi trápí od kamene, jakožto několikrát sami sú nám rozprávěli, k smrti se přibližoval, několiko časuov odpuštěním a přivolením králov- ským vypuštěn býval na povětří před žalář; a to trvalo až do Všech svatých [1. listopadu]. A potom v noci na Dušičky [2. lis- topadu] umřel jest; a tehdy při něm žádných strážných nebylo, ale anjelé sú služebníci jeho jakožto Lazara svatého byli, jehožto z naděje duši až do nebe donesli. A tak jest svuoj život skonal poctivý kněz Michal, slavný kazatel v pánu Kristu; pak jestliže hladem aneb jiným během umořen jest v žaláři, toho nevíme. A když uředníci hradští sú o jeho smrti slyšeli, velmi sú se zarmú- tili a toho želeli; a ihned slavně zvoniti kázali a v ornát jeho tělo, jakož jest obyčej kněze pochovati, oblekli, a hrob mu kázali kopati u sv. Palmacia v kostele. A nesli ho k hrobu v hodinu nešporní na den Dušiček, vloživše na vůz jeho tělo, poctivě sú přikázali k hrobu vézti třmi koňmi, bielým, černým a ryšlavým; a napřed jest šlo šest literatuov s křížem, zpievajíce, a nazad za vozem šli uředníci hradští a jiní, kromě pohlaví ženského mohlo jich býti jako dvadceti a žen skoro tolikéž. Ale z nás žádného ne- připustili k tomu pohřbu, ale proto sme jej mohli ohledati i pro- 419

Strana 420
cesí všecku; na kterúžto procesí já pilně patře a zvláště na koně a na vuoz takového zřiezenie, srozuměl sem, že to výborně jeho životu příslušie: nebo kuoň bielý často znamenává poctivého, černý opovrženého a ryzí mučedlníka; vuoz pak, na němž byl položen, vyznamenává zákon čtyř evangelist svatých, neb toho vozu, totiž zákona skrze vozataje vyznamenává se pan Kristus, skrze kostel královstvie nebeské, a skrze hrob příbytek věčný v domu Otce nebeského. A tak jakožto lidé položili tělo v kostele, tak pan Ježíš Kristus skrze své divné moci uvedl duši do krá- lovství nebeského. Skrze jeho zaslúženie, pane Ježíši Kriste, rač býti s námi při smrti, a daj duši bezpečné z těl vyjitie, amen. Tyto věci proto sem sepsal, nebo těžko jest je vypraviti kaž- dému mluvícímu a vytazujícímu se na skutky a povahy jeho; ale již tento spis maje, líbí-liť se čísti, čti a vím, že se diviti budeš. Ale pravdať jest, nebo i usty bych to vyznal, že tento muž boží byl jest a jistě veliký svatý, kněz Michal Polák poctivý a otec náš příkladný. Dokonal sem život svatého kněze Michala, jehož duše do královstvie a do nebeské radosti se dostala; ty, jenž budeš čísti, máš to jistě v své žádosti míti, aby i ty mohl dosíci toho dobrého, chopě se života svatého, opustě všecky mar- nosti hříchův, aby přišel do radosti nebeské; do kteréžto po- máhaj nám Pán Buoh všemohúcí na věky požehnaný, amen. 7. Vyznání vězňů po bouřce pražské léta 1483. (Z rukopisů K a M.) Laurin, písař radní města Nového pražského,*) toto vyznal, že sú páni velikú nepravost činili vraddě proti pánuom a že jest řiekal Matúš, kdyby takovú nepravost páni jinde činili, kázali by je zvěsiti; a když jim co pověděl o právích, že by proti nim činili, tehdy okřikli, řkúc: „Piš ty, cožť my rozkážem, a neuč nás.“ It. o listu věřícím takto vyznal, že sú kázali psáti, „že vysieláme Matúše, služebníka našeho uplně zpraveného, cožť koli s pány mluviti bude a puosobiti, aby mu věřili, jako by sami páni osobně mluvili s nimi.“ It. list o scházku Škrudy a jiných psali KJM.; odpis pak na to JMK. jest v truhle i ta notule na Škrudu, i jiní listové a notule. It. „když měli působiti co takového, kázali mi vystúpiti ven, a což puosobili, nevšickni v té raddě byli.“ It. což *) Vavřinec z Opavy, jinak Laurin, nejv. písař Nového města praž- ského. (Pozn. vyd.) 420

Strana 421
se Medulanského dotýče, že jest muž dobrý. It. opět týž písař vyznal, když mu kázali v ten den [9. září] po Matce boží se- menné, ježto se měli děliti o peníze, aby vystúpil, přišel potom nazajtřie ráno, ano jich popsáno bylo na truhle na třech aneb na čtyřech řadech na šest set kop aneb více. A také vyznal, že sú mu z těch dílův nikdy žádného peníze nedali; a když nový purkmistr měl usazen býti, kázali mu ven, a tehdáž Matúš posel peněz do- býval z truhly a dával jim, aby se dělili. Matúš posel, kterýž do raddy púštěl, toto vyznal: což se listu věřícieho dotýče, že sú někteří páni věděli, že král nemocen velmi, i kázali mu, aby tam jel s Rechkem s listem věřícím a s jinými listy; pak umřel-li by JMK., aby Rechkovi kázal ihned zase, a sám aby listu jednoho dodal panu Zajícovi, jakož pak dal jej Mojžíšovi, aby ho dodal panu Zajícovi, když by z Míšně při- jel, a také aby páně Zdeňkovi synové a pan kancléř Nové město pražské opatřili a osadili; a to poselstvie páni učinili bez vuole obce. Opět Matúš vyznal, že sú páni nepravě súdili a zrádně činili nad kšafty a že sú halafance brali od obojí strany spraved- livé i nespravedlivé; a že „o to s Laurinem písařem častokrát sem mluvil, že to zle činí,“ a že o to obecní velmi rozmlúvají, o tu křivdu a nepravost, která se jim děje. It. vyznal: nebožtík Jan " konšel přišel do raddy a řekl: „Ulovilť sem vám babku peněžitú.“ Opět vyznal Matúš, že té babky Okantové 20 kop dali jemu schovati, ježto potom o ně se rozdělili a kšaft nepravý učinili. Opět vyznal, že mu páni dali schovati peněz sirotčích po nebož- tíkovi Kominovi 46 kop gr., ty potom kázali mu páni zase dáti; k tomu vyznal, že s Laurinem písařem řiekal některým pánuom, že zle činí, že tak berú penieze proti kšaftuom, a oni odpověděli: „Ty, Matúši, učiň, cožť my rozkážeme,“ a písařovi řekli: „Piš, cožť my kážem, a neuč ty nás právům, všakť jim také rozu- umíme.“ Opět vyznal Matúš, že skoro žádný kšaft od pánuov nemohl vydán býti, buď spravedlivě tvrzený aneb jináč, aby ne- musil uplacen býti. It. oznámil jest, že toho svědom, kterak po smrti nebožtíka Hynka z Luněkovic páni vzeli kšaft tvrzený, ježto jej měl před rokem za svého zdravie, a ten zrušil, a Paral a Tkaničník duom jeho vyprosili. It. páni z raddy žádali JMK. o duom Kuby kožišníka, aby za jich práci ráčil jim jej dáti; a ten kšaft vzeli sú poručníkuom. Opět vyznal, kterak peníze po- ložil Filip pekař Kuželkovi za duom 13 kop, kterýžto také Ku- želka mnoho byl súseduom dlužen, ježto sú se k tomu domu při- pověděli, ježto i těch z Starého města měl přípověd k 61/2 kopě 421

Strana 422
a ty peníze odkázal Matúšovi; z kterýchžto pak 13 kop dali páni Kuželkovi 11/2 kopy, Matúšovi 61/2 kopy a 2 kopy, Pivo pak vzal 5 kop a potom se o ostatek rozdělili a dlužníkuom podlé přípo- vědi nezaplatili. A to Matúš a písař chtěli by ustně mluviti všudy před kýmž kolivěk. Truhlička konšel takto vyznal, že jej Pivo konšel pojal k Cha- nickému a tu slyšal, že sú mluvili, aby kněží vyhnali od sv. Mi- chala, od sv. Jiljí, od sv. Jindřicha a od sv. Petra z Pořičí a že jest byl z raddy vyslán Pivo těch věcí puosobiti, a potom což tam zpuosobil, to jest v raddě oznámil; a o tom o všem Šimon mě- šečník věděl. It. toto také vyznal, že sú nespravedlivě súdili, kšafty rušili, halafance brali. It. vyznal, že psali listy nepravé a lživé k králi JM., co se dotýče domu Jiránkova, pravíce, že by jich žádali poctiví kněží a jiní dobří súsedé, že by se nešlechet- nost v tom domu dála, a toho sú nepravili kněží ani súsedé. It. vyznal, „že sme chodili za staré raddy s starými pány do Starého města na rathúz a tam sú byli páni protivní kalicha božího, a tu sme se spuntovali s nimi, abychom byli proti každému živému, a na to sme měli pečet přitisknúti tohoto města, ale obec všecka novoměstská nic o tom nevěděla; a tak abychom jim pomáhali, když by co na ně přišlo a oni nám také. Pak nevím, jestli při- tištěna čili nic.“ It. mluvil Truhlička Kahounovi, že jest byl vrch, co se tkne vyhnání kněží, a to často rozmlúvali, když spolu na rathúze byli. A dále mluvil, že řekl Kahoun, „dokudž jednoty nebude, že dobře nebude“; a na tom Truhlička řekl jest umřieti. It. vyznal opět, že původ těch všech věcí, kteréž se měly jednati, byl jest Eliáš, Tkaničník, Augustin, o to jednali a scházeli se u Tkaničníka; Kahounovi mluvil, že jest o tom věděl a radil, aby kněží byli vyhnáni a někteří světští, a k tomu aby byli trestáni. Šimon měšečník purkmistr vyznal, „že což sme koli dělali, vedlé předkuov sme dělali.“ It. vyznali oba dva s Truhličků, že Eliáš pravil před nimi, že do sv. Václava má býti puotka a mord, pravě, že by to pranostiky ukazovaly, a to mluvil nějakú chtivostí. It. vyznali oba dva opět, že sú do raddy s tesáky chodili. It. což se Škrudy dotýče, jakož sú ho vypověděli, že JMK. toho nerozkázal. Ondřej Kahoun vyznal, že jest při tom byl, když sú se pun- tovali s pány staroměstskými a s pány odpornými kalicha bo- žieho a na to sú pečet přitiskli městskú bez vuole obce. Opět Šimon purkmistr vyznal, že sú proti právuom súdili a halafance brali, a těch halafancuov byl nahánitel pánuom Tka- ničník, ješto sstupoval s přemi do raddy. 422

Strana 423
Také vyznal Truhlička, když měli jaké nešlechetnosti páni puosobiti, tu se odvedli zvlášť v raddě Paral, Knaisl, Pivo, Hladký. Pak opět Truhlička vyznal, že Paral kázal rozděliti peníze sirotčí, kteréž vzeli po smrti Komina, a těch peněz 46 kop. Opět vyznal, že Šimon o všem věděl, cokoli se puosobilo, buďto o vyhnánie duchovních i světských, anebo o jiných věcech; a Ocásek také těch věcí byl jest rádce; a když byl Kahoun na raddě, „že sme často rozmlúvali a to s některými pány.“ Opět Truhlička vyznal, co se dotýče strychuov měřenie, kteříž byli falešní, aby pokuty s nich brány byly 61/2 kopy, toho brání byli puovod Ocásek, Kovář. It. vuoči mluvil Truhlička Matúšovi, že jest přicházeje do raddy mluvil: „Dokudž některých nestínáte a nevyženete, dotud mezi vámi jednoty nebude.“ It. ti také konšelé, kteříž byli s Paralem na raddě tohoto roku, toto sú činili proti kšaftuom; it. jeden obyvatel, jménem Bartoš kárník odkázal otci svému 14 kop a oni toliko dali jemu 5 kop a sobě vzeli 9 kop; it. ježto jedna osoba učinila kšaft v Chrudími a v tom kšaftu oznámila hotové peníze jakožto 11 kop, a ty peníze tím jistým kšaftem byli odkázali k záduší do Chrudími, i také sem k sv. Jindřichu, kteréžto vzal Šimon měšečník a Jakub chmeléř; it. sirotkuov nebožce Kominových 46 kop mezi nimi, ježto byla některá kopa starých grošuov, ty mezi se rozdělili a z kšaftu je kázali vyma- zati; it. od mladého Sládka 10 zlatých sirotčích; it. Filip pekař položil před nimi v raddě 13 kop za duom Kuželkovi, z těch Pivo Mařík vzal sobě 5 kop, Matúšovi dal 2 na dluh Tichuov, Kužel- kovi dal 11/2, a ostatek rozdělili; it. od Maříka Dloužka, ježto vzeli 20 kop; it. nebožce Dýmkových 40 kop, kteréž jmenoval v kšaftu, ty se kams poděly, aneb mezi se rozdělili je; it. od Bendy zlatých vyzdvihli a penieze a groše vzali, kterýchžto manželce jeho nevrátili, summa toho 400 kop; it. proti kšaftuom nebožtíka Karla, kteréžto penieze vzeli z jeho věže, groše staré i zlaté, a k tomu také jiné věci, ježto jim to poručeno nebylo; it. od ne- božce Michala barvíře kamos se podělo sto zlatých uherských, když statek jeho po smrti přehledovali, při kterémžto ohledování byli sú Matúš, kterýž do raddy púštěl, Jan Knaisl, Hladký, Tru- hlička konšelé; it, když na kšaſty k súseduom chodili, tu přika- zovali písařuom, aby nic nemocnému neradili, než aby mlčali a ty popisy jim brali; a jestliže který nemocný jmenoval penieze hotové neb klenoty, tehdy druhdy rozkazovali statek ten zape- četiti a nemocný ještě živ byl a druhdy se zhojil a penieze hotové pobrali, a jestliže se nemocný zhojil, tehdy zase neuplně vrátili, 423

Strana 424
jakožto učinili Uhrovi formanu; it, když nemocný jmenoval při kšaftu hotové peníze, přikázali písařuom, aby jich nepsali, pakli napsali, ale v raddě vymazali; a kdež jmenoval nemocný na dlu- zích, potom když umřel, někteří konšelé ty dluhy sami vyupo- mínali a sobě brali, aneb v raddě kázali dlužníkuom položiti. It. s mnohých súseduov viny brali, nemajíc k nim hodných příčin, a to bývalo, ježto súseduom pro takových vin bránie velmi se stýskalo, a by to na dlúze bylo, mnozí museli by své domy pro- dávati a do podruží se bráti. It. také umřel nějaký Mikuláš u Jindřicha Serafína, kterýžto měl drahně koži volových v Svíd- nici, asa na 80 aneb více; ty potom kuože když sú přivezli, pro- dali je a ty peníze mezi se rozdělili, ježto ta věc na ně nepřislu- šela, ale na krále JM. It. léta dávali sirotkuom proti právuom, jakožto dětem nebožce Kunicovým. It. lživé listy rozkazovali psáti, jeden k JKM., co se dotýče o kněze Tobiáše, a druhý také o duom Jiránkuov, jakož napřed dotčeno jest, a také pánuom chrudimským, kdežto jim odepsali, že by žádných peněz nebylo, ano je sami pobrali. It. Václav Smolař podlé domu Mikuláše ne- božtíka kováře činil kšaft a odkázal dětem svým duom i vešken statek svój movitý i nemovitý, hotových peněz jmenoval 20 kop, ale bylo víc; po smrti pak jeho páni zamkše potom pobrali všecky penieze, což pak on zejména jmenoval, to poručníkuom dali, a což víc peněz bylo přes 20 kop, to páni pobrali, a k tomu několik postavuov súkna, ježto nebyli jmenováni v kšaftu. It. což se dotýče halafancuov: it. od Pavla šenkéře z Přiekopa, ježto jim nechtěli kšaftu vydati, ani jich k statku připustiti, musili dáti 12 zlatých uherských; item přátelé nebožce Třepetáčkové týmž obyčejem dali 12 zlatých, a což bylo jiných věcí v komoře, to sú pobrali; it. od přátel Maříka Bubníka, ježto jim chtěl statek svuoj vzdáti, dali od toho 20 zlatých; it. Straka, ježto jemu ne- chtěli vzdání příti, dali jim 12 zlatých; it. Žlutická, ježto se před nimi súdila s bratrem nebožce manžela svého, dali jim 3 zlaté a 20 zlatých měla položiti o sv. Václavě nynie minulém v raddě, a bratr téhož Žlutického, že jemu peněz nechtěli propustiti, musil dáti 6 zlatých; it. Petr z Čubkova domu 24 zlatých; it. Duchek Košík, když se súdil o svú spravedlivost žádaje, aby mu jí do- pomohli, musil dáti 20 zlatých a druhá strana, totiž Boršík, 22 zlatých; it. Martin Rulík od 30 kop, kteréžto manželka jeho byla sobě pozuostavila a témuž manželu chtieci je vzdáti, musil dáti od toho 5 zlatých. It. kdyžto bratr Bartoňové kulhavé chtěl jí své právo dáti, musila od toho dáti 10 zlatých; it. od pana 424

Strana 425
Bubna vzali za jeho kmetičnu 12 zlatých; it. sestřenice M. Pavla z veliké koleje 6 zlatých, aby jí léta dána byla; it. přátelé nebož- tíka Raka sladovníka, ježto jim nechtěli kšaftu vydati, musili dáti 20 zlatých; it. Havel Cacerda 10 zlatých; it. pan Rok 105 gr. na mazanec; it. nebožce Machkova dcera, jménem Hestera, měla jim položiti v raddě 40 kop, ježto mezi ní a přátely nebožce muže jejího ortel vyřkli; it. od Prokopové Tanléřky 8 zlatých a od syna jejího, aby jej k dílu připustili statku, 2 zlatá etc. 8. Konec života kněze Jana Bechyňky léta 1507. (Z rukopisů KM.) Poněvadž mnohých slavných mužuov skutky čtúce připomí- náme sobě, věříce o nich, že světí jsú: protož znavše slavného muže velikými dary od Pána Boha všemohucího obdařeného, v známosti Písem svatých kazatele a učitele věrného, obcování šlechetného v postech, v modlitbách mnohých a života velmi přísného, kněze Jana Bechyňky, o kterém nepochybujeme, že patří v tvář Pána Boha všemohúcího s jinými svatými a pro po- těšení lidem kajícím, tento konec života jeho byl jest: Léta od narození pana Ježíše Krista 1507 v středu [3. listo- padu] po Všech svatých, když byl navštíven od Pána Boha ne- mocí, šel jest do kostela, i přisluhoval jest tělem božím a krví boží lidem starým i také dítkám a při nich měl veliké potěšení. Když jest dokonal posluhovanie, tehdy stoje před oltářem takto jest mluvil: „Slúžiti nemohu, než mluviti mohu, neb mi toho Pán Buoh přeje, i znajtež všickni, žeť sem zprávu učinil, jakožto na řád křesťanský sluší. Před časem chodil sem naschvál k knězi Mikulášovi do Pacova, a tu sem zpověd a zprávu učinil; a ještě se vám všechněm zpovídám, kteří ste se přihodili sem, že sem nešel s satanem vuokol, tak jakož sem měl jíti; že sem nesměl pravdy mluviti, jakož sem měl povědieti, pro stud a chúlostivost, neb se sem i těch dítek styděl; jiné sem vedl ku postu a sám se ne- postil, jiné sem vedl k trpělivosti a sám nebyl trpělivý; co sem zmeškal mší svatých tím, tak daleko vinen nejsem, vida na lidech nezpuosob a rozmařilost. Již jest první i poslední mé kázání toto; k tomu vás napomínám, abyste to v paměti měli, co sem vás učil, nic bludného, ale pravému jádru zákona božího, radše túlali ste se po posvícení, na nichžto žádného studu není. Na příklad vám mezi vámi lehnu; poněvadž nechtěli ste se mne báti živého, 425

Strana 426
ale musíte se lekati i těla mrtvého; ale vy, kteří ste mne slyšeli, a co dobrého, milovali, na příklad mezi vámi lehnu, abyste tak činili, Pánu Bohu se modlili. Také znajte, na které víře umírám: ne na víře pikhartské, ani mikulášské, ale na víře pana Krista, kterúžto i dietky řiekati umějí; též vás k tomu napomínám, abyšte se na té víře strojili zemříti. Totoť vám zuostavuji ku pa- měti, když budete viděti západ slunce, znamenajte, jak den od noci se dělí, tak duše naše již od těla budou se děliti, neb tak každému již den pomine. Když uslyšíte, an se na klekání zvoní, tak se mějte, jako by se vám hrana zvonila; a když pak lehnete na lože, tu hrob svůj znamenajte, jako by vás tu s křížem v hrob vložili; a když pak uslyšíte koury píti, spomeňte se, že všickni volení boží ve dne i v noci nepřestávají chváliti Pána Boha; též i vy modlte se Pánu Bohu svému. Když pak uslyšíte, ano ráno zvoní na klekání, v tom znamenajte onnu trúbu, kteráž se v soudný den zjeviti má. Když pak vstanete z lože svého, spo- mínajte na to, že tak každý musí z hrobu vstáti. A když pak uzříte, ano slunce vzhuoru jde, znamenajte příchod pana Krista, kterýž přijde u velebnosti své. Pomni každý toto zachovati, chce-li kdo pravý křesťan býti; a s tím vás Pánu Bohu poroučím, i jeho svaté milosti.“ A ty všecky řeči žalostným pláčem dokonal i šel do domu svého bez lidské pomoci. A když již byl obtížen nemocí, maje dvě hlize pod oběma pažoma a pryskýř na prsech, takto se modlil: „Pane Bože mój! Bych žádal milosti tvé, abych déle živ byl na světě, věřím, že by to ráčil učiniti; dím-liť, že čtvero víc navrátím, bojím se, bych svého nepřidal více. Ty pak, Pane, jakž ráčíš, učiň se mnú, jediné mě tvé tváři neodlučuj; daj mi těch bolestí zde dosti, ať hříšnú krev ze mne vytáhnú, kteréž sem se v hodováních a v bydle dobrém nastřebal.“ Ten pátek [5. listopadu] po Všech svatých, maje svój čas oznámen již blízko, kázal se u větší světnici položiti. Tehda klekl u toho místa, kdež měl ležeti, a modlil se s pláčem, řka: „Pane Bože, rač býti mým ložem a pravici svú svatú pod hlavu mú polož, a potom rač býti mým hrobem a po mé smrti rač býti mým pánem. Proste Pána Boha za mne, ať mne ráčí učiniti přítomna dítkám nevinným.“ A po hodině, když měl skonati, takto mluvil: „O smrti, jak si mě děsila po všecky časy mé, ježto se tebe nynie tak již nelekám, maje tě trpěti, neboť věřím, když dnes umru, zítra se tebe báti nebudu.“ Tak se jest modlil: „Bože muoj, tobě sú se posmievali, i mně, sluze tvému nehodnému; Bože muoj, žízním již k tobě jako lačný jelen k vodě.“ Tak se modlil roz- 426

Strana 427
ličnými modlitbami, i za to, aby mu Pán Buoh ráčil dáti v pátek jeho život dokonati, na památku jeho nevinného umučení. I tak se stalo, že ve dvě hodiny na noc [18.30 hod.] v pátek život svój dokonal. A kteří sú při něm byli, žalostí a pláčem nemohli se zdržeti; a s druhé strany měli potěšení při jeho smrti, kteráž byla s velikou pamětí a modlitbami. A při jeho pohřebu pláč veliký byl, že žalostí najzúfalejší člověk stěžka by se mohl zdržeti od pláče; nebo i od dětí byl pláč veliký, ježto jest mohl dobře daleko slyšán býti. 9. Hra flus v Čechách léta 1512. (Z rukopisů LM.) Léta božího 1512 začali v Čechách flusa hráti a král na to neráčí nic dbáti, by k tomu kteří radili, aby se hráči nesvadili, jako se v Čechách zhusta děje, každý sobě, druhému nic nepřeje. Páni regenti to před sebe vzeli, aby flus, kdy chtí, měli; města chtí míti tři touše, jistě ten flus někoho zkouše. Pan z Rosenberka k té hře se strojí, však příhody se při tom bojí; pan Lev v té hře vždy sobě tuší, jestliže mu jí žádný nezruší. Pan z Pernštejna nic k tomu nedí, proto odevšad svého hledí. Pan kancléř nechce v tom státi, aby se měl v tom koho báti. Z té hry kníže Bartoloměj chce díl míti, děj se jak děj. Také Rendl od hry nechce jíti, chce řemen z té kůže míti. Pan Kostka s panem Slavatou dosti činiti mají s tou hrou; páni z Guttštejna chtí také flusa hráti, a staré karty bezděk dráti; páni Šternberci, z Valdštejna, Švihovští a z Hasištejna, Vajtminaři a Šlikové, též jiní panští rodové, kteří nejsou zemští zprávce, také by hráli flusa krátce; 427

Strana 428
by nešanovali práva, hned by v šanc sadili, kdo rád hrává. Na sněmích, na sjezdích o to trží, však nevědí, kdo s kým drží, než na karty vždy se ptají ti, jenž rádi flusa hrají. U Hory peníze dělají, ale flusníci hned je mají; chudým Hora nechce jíti, chudý nemá mnoho míti. Ouředníkům s těmi se řády stýště, rytířstvo pak k tomu výště; jiní jsou již na poskoku, aby jali některé s boku, čekajíc jednom počátku, by hráli flusa bez zmatku, nechtíce tomu zadu míti, ani tím již dlouho dlíti. Císařská Jasnost v to se chce dáti, aby také mohl flusa hráti, markrabě, falckrabě, Jich Milosti, té hry nebyli by prosti. Frankové, Slezáci, Frauchrejtaři,*) také té hry nerádi zmaří. Mišňaři přes hory nakoukají, již-li v Čechách flusa hrají; o nic více by nestáli, jen aby jeden a třidcet měli. Hrejtež s bohem, jakž umíte, kdo vyhrá, to potom zvíte; a když již karty ztrháte, po pohlavku sobě dáte; sic nepřestanete hráti flusa, až nenajdete doma kusa v truhlách ani v stodolách, teprv zvíte, co jest strach, a po čem hoře postihají ti, jenž rádi flusa hrají, odvážíc se hrdel, statkův, necháte po sobě vdov, sirotkův, mohouce na celé kůži spáti, pod řádem a právem státi, Nechajíce flusa hrání učiňte s sebou srovnání: z toho vám přijde zisk i čest, toť má věrná rada jest. *) Mělo by snad státi: Frankfurtaři. [Viz slovník.] 428

Strana 429
10. Přídavek z rukopisu vídenského (N.) od r. 1471 do 1527. Král Jiří život dokonal 1. 1471 v sobotu [23. března] před Zvěs- továním panny Marie a v hrobích královských v kostele sv. Víta na hradě pražském pochován. Po jehožto smrti panstvo, rytířstvo a města učinivše sněm na Horách Kutnách, volili sú s velikú nesnází nejjasnější kníže Vla- dislava, Kazimíra krále polského syna; ježto mnozí tomu volení odporni byli, chtějíce Matyášovi, uherskému králi, koruny do- pomoci. I přijel jest do Prahy nejjasnější kníže s velikú radostí a poctivostí, ten pondělí [19. srpna] po Vzetí matky boží do nebe, když se psalo od vtělení Krista Spasitele 1471 léta a u vigilií [23. srpna]*) sv. Bartoloměje s velikou radostí a slavností na hradě pražském šťastně korunu království přijal. Potom pak 1. 1490 po smrti krále Matyáše uherského u vigilii [23. června] sv. Jana Křtitele vojensky z Prahy vyjel, aby se v králoství uvázal, podlé té smlouvy a zápisu, kteréž měl s králem Matyášem, a na Bělehradě korunu království uherského přijal. Šťastný jistě kníže a nejpokojnější, kterýžto více svým královstvím pokojem do- brého a užitečného způsobil, nežli mnozí předkové jeho velikými boji a válkami za mnohá léta dovesti mohli. Kterémužto Bůh největší z mnohých výborných i tento nejzvláštnější dar dáti ráčil, že již dědice království svých, nejjasnější kníže Ludvíka, syna svého milého, jistotně zná, kterýžto 1509 léta od porodu panenského, věku jeho léta třetího, korunu království českého slavně přijal, třetí neděli postní [11. března]. Kterémužto Bůh a kníže pokoje Kristus pán i věku prodloužení i také šťastného pokojného kralování z milosti své rač popříti. V kterýchžto létech v té mladosti jistě jest šťastně a pokojně kraloval až do léta od narození Páně 1526; v kterémžto létě, tu středu den sv. Jana hlavy stětí [29. srpna], JMK. od tureckého císaře na hlavu poražen a tak s tohoto světa jest sjíti ráčil; a podlé JM. mnoho biskupův, pánův uherských i českých, i také z vládyk, i z rytířstva, i z měst velmi veliký počet. Co jest jich zahynulo podlé JMK., sám milý Bůh ráčí věděti. Ihned léta téhož 1526 páni čeští a rytířstvo, města i všecka země království českého složili sú sobě sněm na hradě pražském o potřeby zemské i toho království i také o volení krále, pána bu- *) Byl korunován 22. srpna 1571. (Pozn. vyd.) 429

Strana 430
doucího, v pátek po sv. Františku [5. října]. Na kterémžto sněmu sjevše se všickni, ač sou byli u velikých rozdílích, však sou proto se sjeli pod glejty měst pražských. A tu na tom sněmě sou se všickni stavové velmi laskavě a přátelsky snesli o mnohé artikule a velmi potřebné tomuto království českému, kteréž sou sobě hned dskami ztvrdili a zapsali: a potom sou sobě ze všech stavův volili po osmi osobách, z každého stavu 8 osob, a jim sou plnou moc dali, aby krále pána budoucího volili, však na ten způsob, aby přísahu učinili v kaple u sv. Václava; kteříž sou pak přísahu učinili, každý z nich položivše dva prsty na mšál čtení. Kte- rýmžto osobám k té přísaze bylo jest od obce vydáno z každého stavu po osmi osobách z pánův, z rytířstva, i také z měst, a ti sou toliko při té přísaze byli, kteříž tu přísahu činili k volení krále českého. A Jindřich, bakalář od Hory, jsa volencem jedním, jest vyvržen a nějaký Lavička od Hory na místě jeho přísahu k volení jest učinil; a to proto Jindřich jest vyvržen, že jest na závazku byl. Pak tito sou volenci byli, kteří sou krále českého volili: z pánův: pan Zdeněk Lev z Rožmitála, nejv. purkrabě pražský, p. Ja- roslav z Šellenberka, nejv. komorník, p. Zdislav Berka z Dubé, nejv. sudí, p. Adam z Hradce, nejv. kancléř, pan Jan z Vartem- berka, p. Hanuš Pflug z Rabštejna, p. Krištoſ z Švamberka, p. Jan z Šternberka, purkrabě karlštejnský. Tito z rytířstva: pan Radslav z Šebířova, nejv. písař, pan Jan Litoborský z Chlumu, p. Jan Trčka z Lippy, pan Oppl z Fictum, pan Linhart Markvart z Hrádku, pan Václav Amcha z Borov- nice, pan Jan Boreň ze Lhoty, pan Jaroslav Brozanský z Vře- sovic. Tito z měst: pan Jan z Vratu, pan Zigmund, jinák Ziga řezník z Prahy, Duchek z Přeštic z Malé Strany, Lavička od Hory, M. Mikuláš z Žatce, Purkrabek z Plzně, Václav z Kouříma a Mi- kuláš z Tábora. A ty všecky osoby svrchupsané učinivše přísahu volili sou krále a toho sou vyhlásili na tu přísahu v středu [26. října] před sv. Šimonišem a Judou, apoštoly božími, u veliké světnici přede vší obcí a vyhlásil jest JM. pan purkrabě pražský na hradě praž- ském, a to arcikníže rakouské, JM. kníže Ferdinanda. A tu jest ode vší obce velmi vděčně přijat a hned potom do kostela šli a Te deum laudamus zpívali a z děl stříleli, chválic Pána Boha z toho, že již pána a krále mají; a to léta šestmezcítmého. Léta 1527 v úterý 15. února] po Matce boží hromničné JMK. 430

Strana 431
král Ferdinand ráčil do Prahy na hrad pražský přijeti. A ráčil sniedati na Malešicích u Prahy i s královou JM. Při kterémžto příjezdu s JM. mnoho pánův, knížat, biskupův i jiných dobrých lidí veliký počet přijel jest, všecko ve zbroji. Potom JM. ráčil mandát učiniti skrze pana purkrabi, aby s zbraněmi do zámku nechodili a pokoj mezi sebou aby zachovali se všech stran, a kdež by kdo na koho počátek učinil, že skutečně JM. každého chce trestati; a o polůvky ani o plné aby nepili, střízlivě se cho- vali, že JM. to dobře zná, že z opilství všecko zlé pochází. A JM. ráčil i sněmu odložiti do čtvrtku [21. února] před sv. Matějem nejprve příštího a korunování do dne sv. Matěje [24. února]. Při kterémžto korunování byli sou tři biskupové, biskup trien- ský, biskup vratislavský a biskup Stanislav holomucký, kterýžto jest JMK., slouže svatou mši, korunoval; a markrabové dva, Ka- zimír markrabě a Jiří markrabě JJM. a jiných mnoho pánův, hrabí, knížat a rytířstva. Když JM. ráčil jest od korunovaní jíti, tyto osoby sou klenoty nesli před JMK.: pan Jan z Rosenberka, pan Zdeněk Lev z Rožmitála, purkrabí pražský, a maršálek mo- ravský, ti sou korunu nesli; pan Zdislav Berka z Dubé, nejv. sudí království českého, ráčil nésti sceptrum a pan Adam z Hradce, nejv. kancléř král. českého, jablko zlaté; a z rytířstva nesl meč před králem JM. pan Oppl z Fictum. A královna Její Milost hned v pondělí [25. února] nazejtří sv. Matěje jest také korunována. Konec. 431

Strana 432

Strana 433
Slovník a poznámky. arcipřišt, arcikněz - arena, in arena (na písku): v kostele Panny Marie Sněžné - asa, asi — assimulabat cum statua Danielis 2 (u Palackého nesprávné čtení: statuo), přirovnával k soše Da- nielově (symbolický výklad, jejž učinil prorok Daniel králi Nabuchodonosorovi o soše, kterou král viděl ve snu) - běh, způsob, čin - braň, zbraň - bydliti spolu, pohlavně obcovati — bydliti v své vóli, žíti svévolně - celauf, útok - Crha a Strachota, Cyril a Metoděj - cukrát, snad cukrant, meloun (do cukru naložený) - cvičný, cvičený - čechel, prostěradlo, plachetka - čistec, cín - dlabsati, dlapsati, šlapati - doby, dobyl - dóložitý, mající peněžní prostřed- — ky dopouštěti čeho, dovolovati co - draho, drahota - drailink, míra pro víno, sud vína - druhdy, někdy, časem - družbanec, nějaké jídlo pečené - dřevní, dřívější - dřevo, kopí - duoklad (dóklad), peníze, pro- středky (sr. dóložitý) - dvorně s kým nakládati, divně, ne- pěkně - facún, ozdoba v účesu ženském - fafrnoch, pokrývka nad helmou na erbu feflík, stuha na přílbici; některá část prádla oltářního - fertikovati znovu zvony, přelíti — Fidrholec, les u Čes. Brodu, po- věstný loupežníky - flus, hra v karty, známá v Če- chách od 15. stol. - fortelovati v čem, úskočně jednati - foštování, fošnování, tlustá prkna (v rukopisu G: foštnování) - frajd zvoniti, dáti znamení zvonem, že se trh dovolený začíná (fryd tržní) - Frauchreitaři (ve Hře flus), správ- ně podle rukop. L. Štrauch- raythaří = zákeřní rajthaři — glid, vojenský oddíl - grumfešt, krumfešt kopati, zákla- dy - habart, pacholek, pochop — had, přistroj na boření zdí - halafance, úplatky - hančivý, hanlivý - harc, srážka, bitka - Dílo Františka Palackého II. — 28. 433

Strana 434
hlasný, hlasitý, velmi rozšířený — hlava, jemu mnozí v hlavu nepřáli, na smrt jej nenáviděli — hoffarta, správkyně nevěstince, kuplírka — hojemství, lhůta daná žalovanému pro odpověď na žalobu - hold, poddanský poplatek - Holodi Jánuš, Hunyadi Jan - horské penize, kutnohorské - hospoda, byt, příbytek, hostinec — hrabali se, chystati se, bliziti se - hrositnij, sešlý stářím — hrot na dřevě, Nové město pražské bylo vyznamenáno vložením erbu na prapor, připevněný na kopí s železným hrotem (Vojtí- šek, Pečeti a erby měst Praž- skych, str. 163) - hubený, chatrný, nevelký - chodec, žebrák, poutník — chvdlali, uchvacovati - jednak, asi, témér - jedné, jednom, jen - jednú, najednou, náhle — jeliž, až — jih, jižní vítr, tání - jistba (mostu), pilíř, oblouk - jitřně, jitřní pobožnost — kamos, kamsi, někam — kancelly, mříže před hlavním oltá- řem - kárník, kdo dělá káry - karloun, druh déla - klécavy, kulhavy - knéZie jini (4. p.), jiné kněze - koláč, plat, odměna, úplatek - kollaci, hostina — kolira, koliryna, pokryvka - konfekt, lahůdka (cukroví) — konvrš, klášterník laik - kostel římský, církev římská - kosten, kostna, druh zbraně - krumfest, viz grumfest — kryti (vycpávané), poklopec — křížový den, opravuji Palackého chybu tisku křížovný (ruk. L.) - kukrecht, nepodaïené petivo — kumpán, lehký společník - 434 kuorní (kórní) žáci, zpívající na kůru - kupectví, zboží kupecké - kur (kour), kohout - kurvdt, kurevnik — kurvy syn, zkurvysyn, nadávka - kus, požadavek (při vyjednávání) květy, neděle na květy, květná - ládrovaný kůň, opatřený ládry, ko- ženým postrojem - lantfrid, mír zemský (ochrana řádu a pokoje v krajích Čech) - leda, jen aby - ledoč, ledacos — les, lesy, vory dříví; v odstavci 1068 Palacký k slovům na lesu připojil pod čarou poznámku: Snad by slouti mělo na jezu. Na lesu — na vorech — letní, letný, letitý — loučeti, lúččti, lúčiti, házeti — lozunk, poplatek, berně - maniti, podmaniti - mantlér, élovék nespolehlivý, obo- jetny - maštaléř, kdo koně opatruje (v maštali) — matura, ranní mše — maturista, knéz sloužící ranní mši - mazánek, pomazaný (o kněžích) - miličký, rukopis L má militký (od- stavec 848.), milý, nevinný - mně, domnívaje se (mnieti) str. 400. — moneta, ména — movitý, bohatý, mocný - mšál, misál — nádršpán, palatin — nadýmati koho, popouzeti — najmieti se, miti se, jméni získati - nalit, nalit, ale, avšak — naložiti na koho, vynaložiti, obě- tovati — ndpravnik, man, vasal, urednik - nároky, varlata - náshledovati, následovati - nebozec, nebožtík — nebrzo, nesnadno - neplachý, krotky, mírny - 

Strana 435
nepodobný kus, podmínka nepřija- telná, neslušná — neustalÿ, neunaveny - nezlravný, lakomý - nezvolný, nespokojený - notula, formulář, koncept — nový ryliF (iron.), jenż není z rodu starobylého, povýšenec - nožnice, pl., pochva - obecnice, žákovská jídelna, refek- tar - občizna, obecní pozemek - obdarování královské, výsada — oblomovati koho k čemu, působiti na koho - obložiti se, zvyknouti si (s příde- chem lenosti) - obor, hejno, tlupa; oborem, hro- madně, houfně - obroda, úroda — obtéci, obklíčiti — obtěžovati co, stěžovati si nač - oblržení, smlouvání, úmluva - odění, zbroj — odhádati (statek), vzíti a dáti v ma- jetek jinému - ohrošilý, vetchý, věkem sešlý - oko, vytýkati komu oči čím, do očí fikati — opačimný, opačinný (o dříví), z kmenů silných stromů - opatrovati se, opatřovati se čím - opatřiti, spatřiti — opravný (pán), řádný - opustiti se po kom, pustiti se za kým - ortel, soudní pře — oruží, zbraň — oslepení, zaslepenost — osúti, obklíčiti — otrapa, trýzeň, rozčilení, vytrže- ní — ovražditi, vraždou znesvétiti — ožahati se, ostýchati se, hanbiti se — padüch, zlosyn, lotr - pálíta, pálí (dvojné číslo), podob- né hubita — pánev (pánve), z pánva(?) a z kol- luov, z pánví a kotlů - panoška, panoš, nižší šlechtic, slu- žebník vyššího stupně - patrocinium, ochrana patronova, pomoc, záštita, svěcení dne kos- telního patrona - patron, m., forma, model - perk, jalová skála — perkmajstr, obecní úředník nad vi- nicemi - perkrecht, da z vina - pěškami, pěšky - pich, pumpa - piknosj, kdo mó nos nahoru zdvi- Zeny - piti (pieli) zpivati - plachý, lehkomyslný, prudký - planéř, pranýř, sloup (kůl), kde vystavovani provinilei — plechovice, plechova rukavice a j. brnění - plésti (bez se), mluviti zmatené - podjiti, louka vodou podesld, zalitá - podkasati město pod sebe, dostati pod svou moc — podpažník, pomocník — podstrk, výčitka, obvinční — podtrhnouti knize, poraziti — pohádka, hádka, spor — pohané, Turci — pohrzeti čím, opovrhovati, odmít- nouti — pokdzati, ukázati - pokládati, rozepsati sněm, zvati na sněm - polüvka, holba piva - poopustiti, | opominouti, chati - popelice, myš lesní, kożisina pope- lici, popelka - popravce, krajský úředník s mocí policejní a hrdelní - pořád, řád, stupeň — posilek, posila, vojenská pomoc — postav (sukna), složka sukna 39 loket pražských — postavník, vysoký svícen, svíce — postihati (Hra flus v Cechách), ve verši: po čem hoře postihají; Jungmann v slovníku u této vyne- 435 

Strana 436
vazby praví: lépe postřihám a vykládá: zvěděti, po čem hoře postříhají, totiž po čem hoře platí (rukopis L), co jest zlé - posudné, poplatek ze sudu piva - potahové, podezření — potieže, potěže, táhl (aorist slovesa potáhnouti) - potknouti se, sraziti se (nepratel- sky), pohádati se (potkli se) - potržen býti, býti v podezření - poval, povalení, skäceni — povruby, dané, poplatky — poznati se čeho, přiznati se k čemu požilečný, užitečný - prachoveñ, panvice u mozdire — pravda: kompaktaty odsûzen pravdy pana Krista Ježíše: od- mrštěn od pravdy boží (byl ci- zinec, kompaktáta byla jen pro obyvatele Koruny české) - pražma, pražené obilí, hrách — prelát, vyvýšené ploché místo prostředčení, zprostředkování — přikázati se komu, dáti se v pod- danost komu - příklad; na příklad mezi vámi lehnu - budu ležeti (odpočívati v hrobě) - přikváčiti co, zachvátiti, omráčiti, piepadnouti - přinésti (str. 346), opravena chyba tisku: Kdož prinesl m. pfines - pripochlebiti se komu, obdivovati se komu - prípis, prepis, opis — rákoš (maď.), sném - regal, prenosné varhany — rejstřík, záznam, soupis požitků - relator, posel, poslaný do desk zemských ve věci úřední — retovati, vysvoboditi, zachraniti — robenec, vyrostek, pacholík — roëiti, rokovati — rozbitovali se, o kofist se rozdé- liti - rozjizie, obleva — rozpačení (v lidu), uvádění v po- chybnost, zmatek, zoufáni - 436 rozvésti palici, rozprâhnouti se palici — ruměje uherská, zadní voj, maro- défi — rynéř, pojízdný pacholek, zbroj- nos — ředitel, regent - řešetko spáliti, prozraditi věc svě- fenou - Sabaudie, Savojsko - sede (t. j. ssede), ssedl s koné (aorist) - Palacky i Simek čtou sede m. ssede — sekret, pečetní prsten - semenný, Matka boží Semenná: na svátek Narození Panny Marie (dne 8. září) se svčtila semena — scházeti: Pražany nic v tom neschá- zelo: Pražané tím nebyli vinni — scházka, scházení, schúzka — schovávati (mrtvé), pochovávati - siż, do siż doby, do teto doby - sklep mostu, oblouk - skriptorál, nožíček na péra — skrze, veskrze — sladoveň, sladovna — slibiti se, libiti se — smecí (smetou), smésti, svrhnouti - smečka (jahoda), červená jahoda - smradař, jirchář, koželuh - smyk, na smyku vyvezti - druh povozu, sáné - smysliti, pomysliti - sobek, sobec, dáli sobkovi, pone- chati sobé - sotný, nesnadný, sotnů túhů, stěží- sperili se, sraziti se — sroub, srub, komora pro vézné - sslüpili méslo, postoupiti mésto, vzdáti se — slánie, příměří — starati koho, Zádati — slavuňk, schůzka - stěží, rychle — stiekanie, výpad (z mčsta) — steżkem, stóżi — stolování sv. Petra, cathedra sancti Petri (svátek) - strach, ze strachu před čím - 

Strana 437
Strachota, Methoděj - straka; vždy sú ho byly snad straky na lom kři vyseděly, objevil se najednou člověk potrhlý, mno- homluvný, drzý - stránka, část, díl — strhnüti se, spojiti se - streny, stfenky, drzadla — stFiż, stFiś, led na vodé, rozpukany led - stýskati se, býti na obtíž, mrzeti - summa, poplatek - sva, my dva jsme - svátost říšská, říšské klenoty - svobodensivie, svoboda, privilej — syllaba (slabika): in illa syllaba (v té slabice): staré datování podle cisiojanu, t. j. mnemo- technické pomůcky, skládající se z 24 veršů (dva verše na jeden měsíc): slabiky cisiojanu byly začáteční slabiky větších svát- ků, takže na každý den připadla jedna slabika - šacovati, odhadnouti, vyplatiti se (ze zajetí) - šacuňk, plat z čeho - Safovali, ríditi, zjednati, $afovdni (úřadu), správa - šant (= podvod) učiniti na koho, okrádati - šar, řada došků, šindele na střeše na latích upevněná - Sejd, üskok — Skariant, bific, pochop - śkoula, skoula, skulina - škřídla, břidlice — šlajferna, brusírna - ślak (= stopa), virhnoufi nai ślak, táhnouti za kym, po jeho stopě - šmejdýř, kdo prodával šmejd (drobné věci železné, mosazné a j.); šmejdýřské krámce - šosovati, vybírati daň z šosu (šos = městská daň z domu nebo pozemku) — šperloch, plachta (vozu) — špihovati, naplniti zásobami — šraňk, závora u městské brány - šrotýř, skladač sudů do sklepa - Slus, rána, üder, spor — t. l., téhož léta - tadyňkovati, vyjednávati (tádynk, ladink, jednani, rokování) - taláceli se, toulati se - taras, kryt, násep - larmark, veteśnicky trh — tau, kiiz vklinény, antoninsky, kolmé břevno s břevnem na konci připevněným v podobě leskeň, tíseň, tlačenice - łopenice, topinka - Irlek, blázen, potrhlý člověk - truky, trůky, necky, nosítka, pod- nos - trunkat, opilec — třáslo, tříslo, pruh, směr; třáslem, směrem, místy — iředník, střiedník, kaplan — tuha, touzeni, tézkost — lůžiti komu čeho, stěžovati si komu naé - ubrman, rozhodčí - učinili, pomoc učiniti (str. 305), opraveno podle ruk. I; místo učinili - ufasovali sobě papeže, zavděčiti se, nakloniti si — ufasovali se proli městům, usnésti se, smluviti se — uhoditi, smluviti se - üklid, uklidnéní - ulehlice, ulehlé, pole ladem ležící - ungelt, clo ze zbozi, dàm celni - uní£ili, strefiti níze — upřímý, upřímný - urucili, zaruciti rukojmím - uslálý, právo ustlálé, (stáním) zís- kané — vačkář, kdo dělá váčky - valný sklep, hlavní klenutá síň, síň Vladislavská (zavřín, dokončen) varléř, strážný - velnüti, vniknouti - ven, uméti právo ven - zpaméti, dokonale - věnec, máj Senkyfská, vích - 437 

Strana 438
veronika, veraikon - vláčkovité víno, vadné víno, táh- nouci se jako nit - vlak, velká rybářská síť — vojska f. sg., tábor, ležení - vrch býti, vésti co, státi v čele, do- máhati se čeho nejvíce — vrtkati mezi sebou, býti na rozpa- cích, rozmýšleti se, viklati se v Cem - vrtlák, vrtkavy élovék - vüle, vüli dávati, schvalovati, po- volovati; viz bydliti - výjezda, výprava - vyměřiti se z obZalovánl, oCistiti se - vynesti co na koho komu, prozraditi co na koho - vyručiti se na postavení, dáti zá- ruku, že se kdo dostaví na ur- čené místo - vyrukovati koho, zaručiti se za koho, rukojemstvím vysvobo- diti - vyslychać, auditor — vysuchu se, vyfitili se - vysviditi (svëditi), vypáliti mra- zem - vySpihovali, sebrati — vyStérbovati, prohresiti se — vjton, naplavka, plat z ni - vyvadili vězně, vykoupiti, vymě- niti - vyvdleti, vy vál&iti - vyvinovati se, uchylovati se s cesty vzem, Vzav - vziti se do feky, bÿti'strzen pfiva- lem do řeky - vždy, však, přece - zad, nechtíce tomu zadu míti (v L: nechtice z jinych [z] zadu byti) - býti pozadu proti jiným - zádav m., zádava, f. škoda, nedo- statek — zadek (pl. zadci), zadni strana do- mu - záhuby, škody, plenění - zachovati koho čeho, ochrániti koho od čeho — zájem, kořist — založení ve jménu sv. Lukáše = za- svěcení — zámiš, vydělaná měkká kůže - zapřieci, | zapřéci, | zapřáhnouti (za préci je zřejmá chyba tisku) - zase, naopak — zásobní soused, jenž zásoby do- dává, zámožný — zastávati hospody, objednávati - zastřešení, zácpa ledová — zdśtie, znepiateleni, nedorozu- mění — závazek, na závazku býti (na př. pro dluhy a pod.) - zbo£ie, majetek, statek - zbytek, zbytečnosti, nemírnosti - zdieti poselství, sděliti - země, venkov (proti městu) — zhnojili se, zhníti, zméniti se v hnůj - zlý; zlá alba, špatná, obnošená -- zmazati, udati jako společníka - znamenitý (odst. 910), u Pal. chyba tisku zpamenitý (opraveno po- dle rukopisu L.) — zník, rúst, úspech — zniknouti, uniknouti čemu - zpéliti se, obraceti se proti ¢emu, odporovati — ztiežně, rychle - zůstání, dohoda, ujednání - zůstati na čem, shodnouti se, při- jmouti co - zvod panstvie, uvedení kupujícího v majetek - ženný (žžený), ženné víno, pálenka, kořalka — žertéř, šašek - Zertovali, asi obirati - živnost: za živnosti, za života — Srovnej ¢lanek ,,Prispévky ku glossarium frei Ceské'* ve 4. díle, kde Palacký vyložil mnoho starých českých slov. 438 

Strana 439
REJSTŘÍK

Strana 440

Strana 441
Rejstřík." *) A Abraham, kněz táborský 395 Absolon 97, 105, 106 Adam z Bystřice, z Drdákova domu, první purkmistr staroměstský 215 Adivok, kupec 200 Aderspach, hrad 134 Administrátorové v Praze 97, 216, 217, 257, 270, 285, 343, 365, 383 Albík, arcibiskup pražský 33, 34, 390 Albrecht, kníže bavorský 112 Albrecht, kníže míšeňský 155, 178, 410 Albrecht, král polský 217 Albrecht Achilles, markrabí branibor- ský 104 Albrecht IV., Rakouský 30 Albrecht VI., kníže rakouský 122, 137, 158, 160 Albrecht, kníže rakouský, král český a uherský, císař německý 83, 100, 101, volen za krále českého 101; 102; přijel do Prahy 103; ležel u Tábora 104 až 105; jel do Vratislavi 106—107; do Uher 107; 108, umřel 109; 110, 115, 117, 120, 122, 132, 140, 141, 145, 209 Albrecht IV., vévoda bavorský 228 Albus Jan, lékař, purkmistr staro- městský 295, 303, 304, 308, 310, 317, 327 Albus Matěj, kožišník, konšel novo- městský 207, 210 Albus M. Václav, viz M. Kandidus Alexander VI., papež 213, 217 Alexander, velkokníže litevský, král pol- ský 217 Alexander, zeman 210 Alžběta císařová, manželka Karla IV., umřela 26 Alžběta, královna uherská, vdova krále Albrechta 111, 116, 119—121, 137 Alžběta (Anna), kněžna, manželka Fer- dinanda I. 224, 234, 251, 270, 272, 314, 321, 323, 324 Ambrož kněz, z Hradce 47, 52, 72, 94, 96, 109 Ambrož, měštan kutnohorský 90 Ambrož od Věže (v Praze), soukeník 113 Ambrož postřihač, rychtář staroměst- ský 197 Amcha Václav z Borovnice 378, 430 anglický král (Jindřich VI.) 126 *) Při novém vydání Starých letopisů českých bylo všude šetřeno původního znění edice Palackého. Ač bylo přihlédnuto k čtyřem rukopisům Starých letopisů, zůstal — až na některé vyslovené, hlavně tiskové chyby — pozoruhodný ediční výkon Palac- kého nezměněn. Pouze římské číslice byly nahrazeny arabskými a v hranatých závorkách [] určeny vydavatelem dny a hodiny. Pod čarou byly umístněny vysvět- lující poznámky vydavatelovy, ač i tu bylo dbáno zásady Palackého: „krátkosti a skromnosti“. Proto vydavatel umístnil téměř všechny identifikace osob do rejstříku, který není tedy přetiskem rejstříku původního. Nejen, že se zvětšil jeho rozsah (Palacký uvádí 720 hesel, nový rejstřík pak 1980), nýbrž se rozmnožil a specifikoval i obsah jednotlivých hesel. — Slovník a poznámky jsou od dra Františka Krčmy, jemuž vydavatel děkuje za mnohou vzácnou radu a za laskavou pomoc při korekturách celého „Díla Františka Palackého“. J. Ch. 441

Strana 442
„„Anička, kuchařka“ 225 Anna, královna, manželka krále Vladi- slava II. 223, 224, 234 Anna, královna, manželka Ferdinanda I. 431, viz Alžběta Antonín od Osluov, purkmistr staro- městský 141 Antoniš knihař, šikonšel staroměstský 63 Antoš, kněz táborský 392 Antoš soukeník, konšel a purkmistr novoměstský 264, 295 B Babka Václav, kněz 113 Babka Vavřinec 102 Barbora, císařovna, manželka císaře Zikmunda 95, 96, 97, 100, 117, 120, 127, 144 Barbora, manželka Jindřicha, knížete saského 271 Bareš Zikmund z Kamenice 241, 307 Bartoloměj kníže 253, 285, 287—294, 295—298, 300, 302—306, 307, 316, 318, 322, 427 Bartoňová, měštka novoměstská 424 Bartoš, kněz z Loun 90 Bartoš, kněz táborský 395 Bartoš, kárník pražský 423 Bartoš malý z Rosenberského domu 13 Bartoš zvonař, konšel novoměstský 264, 267, 275, 287, 290, 294, 331, 383—384 Bartoš F. M., historik český 392 Basilej 85, 86, 87,97, 101, 113, 132, 213; basilejský sbor <koncil> 85, 86, 91, 92, 93, 98, 101, 109, 113, 114, 118, 131, 132, 196 Bavoříci 83 Bavory, bavorské země 24, 31, 78, 87, 133, 228, 276, 280, 322; bavorská kní- Zata 105, 155 Beatrix, královna uherská 186 Bedřich ze Strážnice, kněz táborský 86, 90, 95, 100, 102, 104, 106, 108, 112, 118, 126, 142, 155, 397, 398 Běchovice 140, 243 Bechyně, hrad 55, 79, 165, 249; kraj bechyňský <Bechyňsko> 111, 170 Bechyně, Burian z Lažan (Bechyüka) 165; Jan 378; Vilém 369, 371, 372 Bechyně Jan, měšťan staroměstský 40 Bechyňka, viz Bechyně Burian z La- žan Bechyňka Jan, kněz 240, 425—427 Bechyňský Henrych, viz Leffl 442 Antošek bakalář 236 Arnolice ves 374 Arnošt, kníže saský 158 Artuš, král v Čechách 128 Asman, krejčí z Mladé Boleslavi 387 Augšpurk, říšské město 158 Augustin z Klatov, rektor učení praž- ského 114 Augustin Lucián, biskup sanktuarien- ský 192, 193, 196, 203, 205, 212 Augustin, biskup rábský 153 Augustin viz Holec BélboZka 55 Bělehrad královský v Uhřích 101, 210, 211, 296 Bělehrad Rácký <srbský> 149, 301, 374 z Bělovic viz Kuneš Belver, hrad 134 Benátky 25, 180; Benátčané 180, 376, 383 Benátky v Čechách 141 Benda, měšťan novoměstský 423 Beneda Petr z Nečtin 355 Beneš, křtěný Žid 245 Benešov město 45, 118, 139, 144, 180, 188, 292, 319, 335, 368, 376, 414 Beránek hora 45 Bergovové páni 28, 40, 72, 147 Berka z Dubé, viz z Lipého Bernart mincmejstr viz z Valdstejna Bernatická hora, lesy mezi Táborem a Pískem 396 berně ulozeny 125, 132, 191, 220, 264, 284, 29'7, 306, 324, 328, 342, 346, 351, 355, 367, 384, 385 Beroun mésto 27, 57, 58, 84, 281, 283; Berounští 264 Beřkovský Radslav z Šebířova 284, 319, 337, 374, 430 Běstvina 405 z Běškovic, Albrecht 91 Běšín jednooký, dvořan Vladislava II. 416 Betlem <chrám Husův> 28, 35, 36, 37, 90, 113, 116, 131, 263, 373, 376, 393 Betlemský Mikuláš 102 Bezděkov, hrad <u Žatce> 53 Bezděz, hrad 29 Bezdružický viz z Kolovrat Bielkov hrad 125 Bílá hora 270, 271, 373 Bílek, měšťan z Hradce Králové 140 Bílina město 59, 105, 106 

Strana 443
Bílý Donat, zeman 346 Bílý Jan, mnich 386 Biskupec Jan, kněz 41 Biskupec Mikuláš z Pelhřimova 85, 124 Bítovský Hynek z Lichtenburka 161; Štěpán 161 bitva u Knína 46, 47; u Sudoměře 49, 50; na Vítkově hoře 52; u Vyšehradu 53—55; u Boru 59; u Brodu Němec- kého 61; u Hory Kutné 66; u Kromé- říže 66; u Hradce Králové 67; u Ma- lešova 71; u Ústí nad Labem 74—75; u Krastavy 79; u Domažlic 83; u Li- pan 88—89; u Otmochova 90; u Zele- nice 106 Blaník hrad 29 Blankštejn hrad 116 Blažek šeplavý, kněz táborský 397 Blažek soukeník z Poříčí, konšel pražský 387 Bleh Jan z Téšnice 105 Boharyně 135 Bohnický z Bohnic Jindřich 326, 327, 339, 340 Bohuněk z Rabštejna 75 Bohuněk krejčí, starší novoměstský 62 Bohuslav kožišník, měšťan a konšel no- voměstský 216, 229, 284, 295, 362 Bolehošť hrad 143 Boleslav ve Slezích 80 Boleslav Mladá 89, 385; boleslavský kraj 111, 114, 117 Boleslavský Kunrat viz Krajířové Bolochovec z Pušperku Zikmund 65 Bonifác IX., papež 26 Bor (u Horaždějovic> 59 Boreň Jan ze Lhoty 430 Boreš nožíř, měšťan novoměstský 201 Boreš Jiřík z Bernarečku, soukeník, konšel staroměstský 295, 351, 378 Borotín Jan, mistr 32 Borovský Vavřinec, polský rytíř 60 Boršík, měšťan novoměstský 424 Bořek Diviš viz z Miletínka Bořikovský, zeman 372 Bořita z Ostředka 40 bosenský král 101 Botič potok 44, 48, 53, 140 Bozensko 170 z Bozkovic Jaroslav 184 Bradatý Jan, měšťan staroměstský 75 Bradaty Zikmund, rychtář pražský 121, 129 brandenbursky markrabé (Fridrich I. z Hohenzolernu) 105, 143; (Fridrich Kazimír) 252—253, 431. Brandys nad Labem 176, 292, 350 Brankovič Jiří, vévoda srbský 149 Bratislava 324; viz Prešpurk bratrstvo Týnské 279, 363, 364 Brescie 24 M. Brikcí z Licka, konše! pražský 351, 362, 374, 378 , Brikcí Řehák z Květnice, konšel pražský 374 Brno 60, 90, 100, 126, 148, 154, 155, 161, 163, 165, 169, 249, 250, 251, 404, 405; klášter Králové v Brně 165 Brod Český 33, 53, 58, 127, 197, 236, 265, 335, 383; Brodští 251 Brod Německý 60, 61, 250, 251 Brod Uherský 173, 174, 207 Brozanský viz z Vřesovic Broumov 89 Brousek Petr od Modrého jelena 295 Brunorio della Scalla, kníže veronský {Berunsky) 100 Bruska 51, 292, 307, 325 Břekovec Petr z Ostromeče 118 Břevnov 26; klášter břevnovský 44 Březanský Beneda, zeman 275 Březka Václav, perkmistr hor viničních 98 Březnice 46, 401 z Březové Vavřinec M. 55, 98 Břežany 275 Bubník Mařík, měšťan novoměstský 424 Budějovice České 27, 115, 146, 161, 163, 169, 170; Budějovičtí 146, 169 Budenice (Budynice) 162 Budín v Uhřích 101, 109, 125, 130, 150, 213, 214, 216, 230, 237, 276, 282, 286, 291, 302, 317, 326, 331, 339, 341, 362, 367 Budyšín 134; Budyšínští 116; budyšín- ská děla 165 Büchal Jan, faráf u sv. Jindřicha 257, 285 Buchovec (Zbynék z Buchova), hejt- man táborsky 56 Bunslav viz Boleslav burgundský kníže [Filip Dobrý] 126, 158 Burian viz Gutštejna Burian, měšťan pražský 216 M. Burian, konšel pražský 387 Buřič Jan, kněz 89 Buřinský zeman 212 Buš, vesnice 253 Bustèves (Bustéhrad) 143 ; Bustéveskÿ viz z Kolovrat Bydlinský Jan, kněz táborský 392, 395 Bydžov 52, 132 Bzdinka Janek (Jan Hvězda z Více- milic>, hejtman táborský 65, 72, 73, 399 443 

Strana 444
Cacerda Havel, měšťan novoměstský 425 Cacerda Mikuláš, konšel a purkmistr novoměstský 264, 295, 316, 334, 343, 350, 352, 378 Cahera M. Havel, administrátor 383 Cáchy 120, 126 Cakliš Jorgle <Dože Jiří> 301, 302 Calta Jan z Kamenné Hory 130 Carda Václav z Petrovic 58, 65, 105, 106 Carvajal viz Karvajal Cecek Jan z Pakoměřic 84; Jindřich ml. Cecek <Čeček> 134 Cecek viz Čeček Cerhovice 244 Cetus Kundrat (Oldfich Cetrys z Lo- renzdorfu> 387 Cabelicky Jan ze Soutic 108, 111, 119, 125, 126, 127 Čajchanův hrádek (později Kostkóv hrádek, nyní Komorni> 30 Capek Jan z Sán, hejtman Sirotčí 86, 87, 8 Čáslav 58, 60, 67, 72, 90, 117, 203, 221, 274, 342, 375, 405, 410; kraj čáslavský 111, 117, 119, 121, 131; Čáslavští 214, 221 Častolor (z Pitiny) rytíř 150 z Častolovic Puota 67, 77, 80, 90 Čeček Jan Bílý 106 Čeček Jindřich ml. z Pakoměřic viz Cecek z Pakoměřic Čečelický zeman 285 Čeněk, syn Vikéřův z Myšlína 71 Čeněk, kraječ sukna, konšel staroměst- ský 113 Černá Ruože viz Jira Daliborka 367 Daniel, farář od sv. Michala v Opatovi- cích 190 Daniel (M. Václav Danielüv, jinak Václav Lazar) 362, 378, 384, 387 David od Velbloudü, méstan staromést- sky 249 Décky, Détcky viz z Vartemberka Dečín hrad 108, 126 děla slita 268, 287, 290, 294, 315, 322, 335, 341, 354; viz střílení 444 Cikáda Jan, postřihač 262 Cikán, purkrabí na Vilštejně 57 Cikáni v Čechách 41, 191, 384 cilský kníže Oldřich 95, 100, 106, 107, 108, 119, 145, 146, 149; Fridrich 119 z Cimburka Bernard 135; viz Tova- čovští Cizenice viz Čičenice Cornštejn, hrad na Moravě 161 Coutances ve Francii 86 Ctibor, vévoda uherský 84 Cukr z Tamfeldu Jan 235 Cvikov 373 Cvok, méstan novoméstskÿ 250 Czáky Mikuláš, biskup tanadskÿ 301 č Černčický Arnošt z Černčic 66, 70; 345 Černikovice tvrz 116, 150 Černilov hrad 142 Černín (Jan na Mlázovicích> 67, 71; Bohuněk Černín z Černína 282, 285 Černohorský (Dobeš z Boskovic> 55, 395; Beneš Černohorský z Boskovic 123 z Černožic viz Malešický Čert, služebník Pardusův 100 Čert viz Suchý Čert Červená Hora, hrad 60, 76, 77 Červenka Ješek, jinak Zákramský, kon- šel staroměstský 288, 295, 315 Červenohorský Hynek 60, 134; Jan 70; Puota 70; Červenohorský (Beneš Černohorský z Boskovic> 123 Červený Kříž viz Jan sladovník Čičenice u Vodňan 170 D deště viz povětří, povodeň; déšť krva- vý 40 Dětřichovic <Jetřichovic> Pavel, konšel novoměstský 98 Dětský <Zdětský> Mikuláš, měšťan sta- roměstský 250, 257, 258 divadla v Praze 258; viz slavnosti Diviš Bořek viz z Miletínka Diviš Říčanský z Říčan 56 Divóček, Mikeš Divoký z Jemniště 45 Dloužek Mařík, měšťan novoměstský 423 

Strana 445
Dlugoš Jan, historik polský 173 dluhové královští 284, 290, 306, 329, 343, 344, 365 Dobner Gelasius 27 Dobrohostové z Ronšperka 161, 162, 301, 337; Zdeněk 273; Volf 369 Dobruška 143 Dobříš 128 Dohalský Václav, rytíř 378 Domašín 136 Domažlice 83,87, 339; Domažličtí 46, 85, 147, 338; obec domažlická 399 Domousice 249, 254 Domšík (Jan Ortlův), konšel staro- městský 113 Donát, měštan pražský 216 Donátové, zemané 274, 346 z Donína Fridrich 378 Dornde viz M. Jindřich Dorota, měšťka pražská 274 Dorota, dcera Kroslíkova 279 Doubek Lukáš z Rybňan 306 Doubravský Vilém, královský prokurá- tor 378 Dože Jiří viz Cakliš Jorgle Drágfi Jan z Beltök, nejv. číšník uher. 336 drahota 86, 174, 198, 211, 213, 224, 226, 298, 299, 338, 340, 344, 372 z Dráchova Václav, mistr 113, 161 Drážďany v Míšni 144, 392 Dražice 396 Dražice, tvrz 141 Dražický Bohuslav viz z Kunvaldu Drdák Matúš, měštan pražský 102 Držek, pán polský 104 Dřevenice u Jičína 90 Dubánek Vilém z Čijovic 404 Dubanský Oldřich, zeman 194 z Dubé Ondřej, zet Žižkův 71; Hynek z Dubé 102; viz z Vismburka Jiří; viz z Lipé Zdislav Berka Dubenec tvrz 116 Duchek z Přeštic, purkmistr malostran- ský 430 M. Duchek z Mělníka, farář u sv. Jiljí 197, 199 Dunaj 83, 145, 149, 160, 166, 299, 322 z Dúpova Vilém 65 Dupovec Bohuslav 58 Duršmíd Václav, měštan pražský 102 108 Durynky 131, 143; Durynkové 83 Dušek, nový rytíř 274, 275 Dvůr Králové 58, 143,383; Dvorští 76 Dvůr Králův u Berouna 27 Dýmka, měštan novoměstský 423 E Eberhard, vévoda würtemberský 158 Eicinger viz Encigar Eliáš, měštan novoměstský 422 Eliška panna 184 Elsasy 83 Elška kněžna, vdána 32 Encigar (Oldřich Eicinger), správce ra- kouský 145 Eneáš Sylvius 144; viz Pius II. Englant (Anglie) 390 Engliš Alexandr, doktor Písma sv. 86 Engliš Petr 75, 76, 82, 85, 96, 106, 113, 392, 395 Erazim Jan z Čermník, konšel pražský 378, 387 erb nový měst pražských 183 Eugenius IV., papež 40, 100, 114, 115, 119, 120, 128, 129, 131, 133, 185 Evančice na Moravě 72 F Fabián nožíř, konšel staroměstský 359 Fafa Jan, konšel novoměstský 264 Falckrabě viz Filip; viz Fridrich Falcký; Ludvík Fantin, legát papežský 159 Felix V., papež 113, 114, 128 Ferdinand, arcikníže rakouský, král čes- ký 324, volen 430, korunován 431 Fictum (Ficek), měštan staroměstský 286, 317 Fictum, hejtman, viz Oppl z Fictum Fidrholec, les mezi Českým Brodem a Prahou 273 Filibert, biskup konstantský (coutan- ceský) 86, 95, 96, 101, 103, 107, 109 Filip de Nova villa, biskup mutinenský 227, 228, 231, 234, 235, 240 Filip Dobrý, burgundské kníže 126, 158 Filip, falckrabě rýnský 228 Filip, král hispanský 324 Filip, kněz 225 Filip, kněz táborský 395 445

Strana 446
Filip pekař, měšťan novoměstský 421, 423 Filipec Jan, biskup varadínský 190, 213, 243, 248 Firšic Jan z Nabdína 194 Flandry 33 Flaška Smil z Rychenburka, spisovatel 28 Flaška Arnošt z Pardubic 66, 73 Flosperk hrad 276 Fojtland (Voigtland) 31 Forster Augustin, hospodář od Bílého zvonu v Praze 113 Franc František z Háje> 166 francký (francouzsky) kral, Karel VII. 150, 153; 383 Franěk Václav z Libéchova, Franék mladší, konšel staroměstský 256, 295, 311 Frankfurt 216, 229 Frankštejn (Frankenstein ve Slezsku) 78, 124, 165 franská nemoc 227, 253 franská země (Francie) 227 z Freisinku (Friesingen) biskup 158 Fri¢ek, Frycek Markvart z Daliméfic 249, 254 Fridrich III., král Fímsky 114, 116, 117, 119, 120, 122, 128, 130, 131, 136, 137, 144, 145, 146, 154, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 161, 162, 163, 174, 183, 414 Fridrich Falcký, falckrabě 158 Fridrich, markrabě míšenský 104, 114, 131, 140, 143 Fridrich z Hohenzolernu, markrabě braniborský 158 Fridrich Parsperger, děkan řezenský 86 Frimburk hrad 165 G Galeazza Jan Visconti, vévoda milánský | Gerovský, z Gery Jindřich ml. 144 24 Galeoti, hrabě mirandulský 192 Gaudentius Jan, kněz 62 Gdansko 87 z Geilhausen Jan, Jan z Mulbrun 86 Gerlice (Zhofelec v Lużici> 107, 125, 127, 134, 326; Gerlictí 116, 127 Gerov, mésto v Mísni 144 Golperk, Goldberg, mésto ve Slezsku 78 Goston jan, biskup rábsky 336, 364 z Gutten$tejna: Burian 106, 111, 113, 129, 130, 161, 162, 183, 194; Jan 272; Jetfich 254, 272; Henrich (Jindfich) 228, 235, 265; 276; Krištof 268; Lin- hart 162; Albrecht 378; 427; Volf 272 Gzel, měšťan novoměstský 289 H Habart viz Lopata Habry 60, 61 hádání mezi mistry a kněžími 75, 82, 123, 124, 135 Haimburk v Rakousích 322 Hájek Jan, řezník, měšťan novoměstský 289, 291 Hájek Václav z Libočan 137 Hájek Vít, konšel novoměstský 209, 210, 215 Halama z Běchar, jat 244, sťat 246 haléře polské 95 Haldecký Václav, konšel novoměstský 207, 209 Hanuš, kníže bavorský 158 Hanuš, kníže ratiborský 28, 60 Haramule Zdeněk, panoše 73 z Hardeka hrabě 74 z Haselbachu Tomáš 86, 92 z Hasenburka viz Zajícové Hasenpach Thomas viz z Haselbachu 446 Hasištejn hrad 41 Hasištejnský <Jan z Lobkovic> 278; 427; viz z Lobkovic Hastrman, <měšťan táborský ?> 368 Hašek Ostrovský viz z Valdštejna Hauf, zhoubce zemský 102 Havel z Dřevenic, zeman 90 M. Havel, hvězdář 389 M. Havel, farář z Žatce viz Cahera Havel (Havlíček od Koníkův, Havlík> od Pěti korun, konšel staroměstský 295, 303, 304, 305, 308, 312, 313, 315 Havránek Michal, trubač novoměstský 209 Hederváry Vavřinec, palatin uherský 104 Hedvika Václav, krejčí, měšťan pražský 102, 108 Helm Martin, konšel pražský 387 Hendrich Pavel, řezník, konšel pražský 351 

Strana 447
z Henneberku Vilém, hrabě 158 Henrich hejtman viz z Guttenštejna Henrich <Jindřich> Heralt viz z Kunštátu Hernštejn hrad 273, 367 Herspurk, město v Bavořích 228 Hertvík Jan z Rousinova udinova) 81, 99, 100, 102, 111, 112, 118, 122, 126, 128 Heřman, světící biskup 56, 393 Heřmanův Městec 405 z Hes lantkrabě, Ludvík 158 Hestera, dcera Machkova z Nového města 425 Hilarius Litoměřický, doktor 161, 164 Hiršava (Hirschau), mésto v Bavofich 228 hlad v Čechách 76 Hladký Jan, konšel novoměstský 423 Hlas z Kamenice 60, 71 Hlaváč 87, 95 Hlavsa Jan z Liboslavě 256, 257, 267, 284, 286, 287, 288, 289, 293, 294, 295, 317, 324, 332, 334, 341, 343, 350, 359, 362, 368, 376, 378, 384 Hloupětín 318 Hložek Jindřich z Žampachu 324, 378, 387 Hluboká hrad 146 Hlucký Jiří, panoše 180 Hodonín na Moravě 409 Hofman Jan, biskup míšenský 130 Hojno město ve Slezsku 78 Holandy (Holandsko) 83 Holcar 160 Holec Augustin, měšťan pražský 422 Holec Beneš, konšel pražský 387 Holec Janek z Náchoda 79, 87 Holec (z Kvétnice) Martin od sv. Mar- tina, koniel staroméstsky 282, 288, 290, 317, 344 Holec (z Květnice> Zikmund od Slo- nů z rynku, konšel pražský 350, 365 Holešovice ves 292 Holický viz ze Šternberka Holník <Holub> Ondřej, konšel staro- městský 207 Holodi Jánuš, gubernátor uherský 127, 149 Holohlavy 73, 143 z Holštejna 55, 395 Homole 112 Hora sv. Hippolita u Znojma Hora Kutná 25, 38, 40, 45, 46,51, 47, 57, 58, 60, 61, 67, 71, 90, 118, 120, 123, 126, 128, 132, 137, 139, 147, 157, 158, 161, 178, 180, 188, 204, 206, 211, 214, 215, 216, 222, 234, 235, 240, 246, 267, 272, 275, 292, 319, 320, 325, 326, 342, 350, 367, 375, 378, 391, 405, 407, 410, viz Hradiště 411, 414, 428, 429, 430; Hornici 57, 60, 193, 203, 211, 214, 221, 222, 234, 235, 251, 276, 324, 325 Horaždějovice 59, 184, 378 horko velikć 73, 179, 335 Horky 57 Hofice 66 Hořický Mikuláš z Hořic na Pecce 191, 192, 194, 203, 245, 271, 327 Hořín, dvůr u Mělníka 107 Hoříněves 73 z Hořovic Beneš 23, 24; Ondřej z Ho- řovic 65 Hořovice hrad 65 Hospřid z Hostivic 65 Hostinné 70 House Jan ze Žihobce 165 housenky 157 Hrabáně, hejtman český 167 Hrabáně Jan z Vlkanova, konšel staro- městský 244 Hrad pražský (Hradłany> 24, 26, 27, 33, 34, 36, 43, 44, 48, 50, 51, 52, 53, 54, 58, 74, 76, 84, 95, 97, 98, 103, 106, 109, 117, 122, 137, 142, 144, 147, 148, 151, 152, 159, 164, 175, 189, 199, 201, 202, 206, 208, 210, 212, 215, 217, 219, 220, 222, 223, 224, 227, 236, 240, 241, 243, 244, 252, 253, 255, 257, 259, 261, 262, 263, 264, 265, 266, 267, 268, 270, 271, 272, 274, 275, 276, 279, 280, 281, 283, 285, 287, 290, 291, 299, 301, 306, 307, 308, 313, 319, 320, 321, 322, 323, 325, 326, 327, 328, 329, 333, 334, 336, 337, 341, 342, 344, 345, 346, 351, 352, 355, 361, 364, 373, 374, 375, 376, 381, 384, 385, 386, 431 z Hradce Adam 370, 378, 430, 431; Jan 141, 162, 170; Jindfich, strako- nický křižovník 49, 50; Jindřich 186, 194, 223, 232, 236; Menhart 85, 87, 88, 90, 97, 99, 103, 105, 106, 107, 110, 111, 112, 116, 123, 125, 128, 129, 130, 140, 141, 142, 143; Oldfich 141, 142, 143 Hradec Jindřichův 97, 105, 142, 163, 165, 170 Hradec Králové 26, 31, 40, 41, 42, 47, 52, 63, 64, 67, 72, 79, 84, 90, 94, 95, 97, 100, 104, 127, 129, 138, 144, 154, 203, 205, 244, 270, 282; hradecká obec 96, 135, 140, 154; hradeckého kraje hejtmané 111, 117, 135; hradecký kraj (Hradecko) 66, 100, 111, 117, 119, 121, 140; hradecký lantfrid 140; Hradećti (Hradłane> 56, 57, 67, 70, 73, 76, 77, 78, 79, 80, 94, 95, 114, 120, 140, 154, 165, 192, 198, 244 Hrádek <Křivoklát> 63, 73, 189, 190, 399, 415 Hrádek Cajchanüv, (Kostküv, Komor- nf, nad Sázavou) 30 447 

Strana 448
Hradiště (Tábor) viz Tábor 49, 96 Hradiště u Znojma 25 Hradiště, klášter u Olomouce 169, 403, 404 Hradiště Mnichovo 52 Hradiště Uherské na Moravě 173, 175 Hradištko (Hrádek, Helfenburk) 165 z Hrádku (Královic) Janek, purkrabí pražský 129 z Hrádku Samuel Valečovský, konšel staroměstský a podkomoří 182, 184, 194, 209, 402, 416 z Hrádku Linhart Markvart 430 Hranice 67 Hrdina Jan, purkmistr staroměstský 322 Hrdina Jiřík, konšel staroměstský 284, 332, 334, 351, 355 Hrnčíř, kat pražský 339 Hroch Václav, soukeník, konšel novo- městský 209 Hromádka žák, osadil Tábor 49, zabit 57 Hromádka Jan 67 Hron soukeník, konšel novoměstský 207, 210 Hroznata zeman 373 Hrožek, purkrabě hradecký 188 Hrstník Jíra, měštan staroměstský 189 Hrušová u Litomyšle 161 Hřib, ves u Lipan 88 Hudec od Koníkův, měštan novoměstský 242 Hůlka Jan, kněz 197 Hůlka Zikmund, konšel novoměstský 207, 209, 210, 214, 216, 228, 230, 242, 249, 263, 289, 290, 291, 318, 349 Humpolec Mikuláš, měštan pražský 102 Huncleder Štěpán, konšel novoměstský 210, 215, 231, 257, 264 Huncleder Václav, měštan novoměstský 116 Hunyadi Januš viz Holodi Hunyadi Pavel Petr, biskup v Ardžiši v Rumunsku 100 Hus, hrad 115 M. Hus Jan z Husince 28, 30, 32, 33 až 40, 373, 390, 391—392 z Husi Mikuláš hejtman 45, 48 Húska Martinek z Moravy, kněz tábor- ský 395 Hvězda Jan viz Bzdinka Hvězdova dcera od Zlaté hvězdy 382 Hynek viz Bítovský Hynek kníže, syn krále Jiřího z Podě- brad 155, 160, 181, 191, 202, 203, 210 Hynek z Luněkovic, měštan novoměst- ský 421 Hynek z Nekměře 48 CH Chánický Jiřík od Zlatého orla, konšel staroměstský 295; Rehoř ze Všehrd, konšel pražský 350, 362, 378; Václav konšel staroměstský 202, 422 Charous Jan, konšel novoměstský 264, 275; Jiřík měštan novoměstský 377 Charvát Jan, konšel novoměstský 62, 64 Cheb 82, 97, 98, 155, 158, 265; Cheb- ští 104 Chlevcové bratří, rytíři 280 Chlumec tvrz 72, 73, 134, 147 z Chlumu Jan, rytíř, Kepka 38; viz Sla- vata, Litoborský Chlupatý Jan, konšel staroměstský 256 Chmelický Zikmund, hofrychtéř 225 Choceň 87; Chocenští 87 Chochol Matěj, nožíř, konšel staro- městský 295 Cholupice 299 Chomutov 56, 57 Chotěboř 57 z Chotěnova Albrecht 55 Chotěšov (Chotěšovice) 24, 83 Chrt Bohuslav ze Rtynic 306 Chrudim 57, 58, 117, 157, 339, 405, 423; chrudimská obec 140; chrudim- ský kraj 100, 111; Chrudimští 78 z Chřenov Matěj, písař desk zemských 84; Markreta jeho manželka 84 Chřenovský, kněz táborský 395 Chudek Jan, farář kouřímský 211 Chudoba Jan 50 Chval z Chmelného 116 Chval Leskovec 378 Chval Repický z Machovic 49, 57 Chval z Ríčan 99 Chvalkovský Jiřík 52 Chvatěruby hrad 165 z Ilburka Vilém na Budenicích 162; ] interdikt 37, 163 Třebenický 276 448

Strana 449
Jakub (Slovák či Polák), farář u sv. Jiljí 366, 382, 383 Jakub, farář u sv. Mikuláše 257 Jakub (Uher), fart tynsky 279, 282, 332, 349 Jakub kněz, pomocník Jana Želivského 402 Jakub, hejtman pražský 385 Jakub helméř, měšťan pražský 62 Jakub chmeléř, konšel novoměstský 423 Jakub konvař, konšel novoměstský 295 Jakub kotlař, měšťan pražský 364 Jakub „król stadicky 127 Jakub bakalář, písař radni města 285 M. Jakub <z Pacova> 213 M. Jakub ze Stříbra, rektor university, administrátor 216, 217 M. Jakubek ze Stříbra 38, 80, 392, 393 Jan Lucemburský, král český 44 Jan, markrabě lužický 27 Jan Očko, arcibiskup pražský 25 Jan z Jenštejna, arcibiskup pražský 25, 388—390 Jan Železný, biskup litomyšlský 39 Jan kardinál, legát papežský viz Kar- vajal Jan biskup, biskup varadínský, viz Fi- lipec Jan Jan scholastikus 384 Jan, opat zbraslavský 222 Jan z Želiva, kazatel pražský sťat 62, 398—402 Jan kněz, farář z Březnice 401 Jan kněz, farář z Českého Brodu 383 Jan, kněz u sv. Anny v Hradci Králové 67 Jan kněz, farář u sv. Štěpána 90 Jan od Stříbrné hvězdy viz Kunvaldu Jan rytíř, Mandin muž zv. Zmrzlík 62 Jan celný, měšťan staroměstský 263 Jan od Kloboukà (Klobük), purkmistr staroméstsky 188, 200—202 Jan od Kos, konsel novoméstsky 210 Jan pernikář, měšťan novoměstský, kon- šel pražský 381, 387 Jan postřihač, <soused táborský ?> 368 Jan, puškař z Vodňan 268 Jan sladovník od Červeného kříže, kon- šel staroměstský 182 Jan od Žáby, konšel pražský 362, 378 Jandová z Kutné Hory 350 z Janovic, Jan Jenec na Petršpurce 176—177, 184, 194, 212, 223; Heř- man 283, 321, 352, 362 Janovice tvrz 369, 370, 372 Janovice Červené 131 Jaroměř 58, 70, 76, 116, 131, 143, 383; Jaroměřští 76 Starého Dílo Františka Palackého IV. — 29. Jaroslav, bratr pana Sokola 82 Jaroš, písař staroměstský 303—304 Jednorožec viz Jiří od Jednorožce jednota měst pražských, jednání o ní 230, 233, 236, 238, 263, 347—351 Jelito, měšťan novoměstský 279 z Jemnice Jan M., rektor university pražské 151 Jeneč u Unhoště 125 Jeník ml. z Mečkova 166—168 z Jenštejna Jan viz Jan z Jenštejna z Jenštejna Skalský Pavel 194 Jenštejnar Jiří z Naimburku, doktor 230, 350 Jeptiška Jiřík, člověk erbovní 276 M. Jeronym Pražský 35, 40, 391, 392 Jeruzalem 185, 202 Jesenice 243 Ješek Zakramský viz Červenka Ješek Ješek, měšťan novoměstský 375 Jena Jan, hospodář od Bílého medvěda Jetřich viz z Miletínka Jetřichovic Pavel viz Dětřichovic Ježíšek Jiřík, konšel staroměstský 295, 305, 310 Jičín město 61, 120, 147, 211; Jičínští M. Jičín, Jan z Jičína 36, 37, 392, 393, Jičínský Václav <z Kravař> 145 Jidáš 88 Jidášek Prokop, konšel pražský 62 Jidášek Prokop, bakalář v Jenči 125 Jihlava 29, 67, 84, 92, 93, 142, 147, 154, 161, 163, 165, 207—208, 287, 379, 380, 403, 410, 411; Jihlavští 67, 154, 379 Jílek konvář, konšel novoměstský 209, 210, 215 Jilji (Egidius Charlier), d&kan cam- braisky 86 Jilové 47, 176 jímaní měšťanův pražských 102, 188, 266, 315 z Jimlína Záviše 65 Jinaur viz Kutnauer Jindřich Jindřich, kníže Minstrberský, syn krále Jiřího 160, 165, 167, 168, 173, 186, 202, 203, 411 Jindřich, bratr knížete saského Jiřího 271 Jindřich, křižovník viz z Hradce Jin- dfich M. Jindřich Dornde de Spineto 133, 135, 137 Jindřich, kněz nymburský 73 Jindřich, farář lounský 383 Jindřich, bakalář z Hory Kutné 430 449 

Strana 450
Jindřišek, škůdce zemský 327 z Jinec Václav 78 Jíra, kněz táborský 398 M. Jíra z Týna viz z Žatce Jiří Jíra od Černé růže, konšel novoměstský 182 Jíra rukavičník 399 Jiránek soukeník, měšťan pražský 230 Jirka bakalář 278 Jirno, Jirny 88 Jirsa bakalář, měšťan staroměstský 249 Jiří Poděbradský z Kunštátu, král český 75, 97, 101, 109, 110—112, 117, 118, 121, 126—130, 137, 139—145, 146 až 149, 150—153; volen za krále a ko- runován 153; táhl do Rakous 154; při- jal léno 155; 156—157; jel do Chebu 158, 159; táhl k Vídni 160, 161—164; odpověděl pánům českým 164, 165 aZ 166; táhl proti králi Matyášovi 166 až 170, 171—174; 175; umřel 175, 410, 429; 178, 209, 245, 296, 355, 402 až 411, 412, 414, 429 sv. Jiří tovaryšstvo 158 Jiří, kníže saský 271 Jiří, markrabě 431 Jiří, vévoda bavorský 228 Jiří od Jednorožce, měšťan staroměst- ský 200, 340 Jiřík z Trenčína, hrabě spišský 387 Jiřík, kněz nymburský 73 Jiřík u Černého jelena, měšťan staro- městský 340 Jiřík krejčí, měšťan pražský 338 Jiřík od "Tří korun, konšel staroměstský 295 Jiřík <Bohuslavéin> Trubač, konšel novoměstský 207, 210 Jiřík zlatník, konšel novoměstský 295 Jiskra Jan z Brandýsa 121, 130 Jivník hrad 126 Joha, pekař v Ustí Sezimově 392 Johánek kněz <Jan z Pomuka) 26, 388, 389 Johánek od Peřestého vola, měšťan pražský 63 Johanka, královna, manželka Václava IV. 25 Johanna, manželka krále Jiřího 153, 157, 159, 175, 181 Johannes, varhaník týnský 367 Jošt, biskup vratislavský, viz z Rožm- berka Jošt Jošt, markrabí moravský 27, 30, 33 Jošt <z Ensidlu?, sekretář krále Jiřího 160 Julian Cesarini, kardinál od sv. Anděla 119, 120, 127 K Kába Duchek z Poříčí, měšťan novo- městský 230 Kačínská luka <mezi Kolínem a Kutnou Horou> 341 Kadaň 307; Kadanští 278, 341 Kadeřávek, konšel pražský 359 Kadeřávková, podezřelá žena 231 Kafuňkové (Kaufunkové) bratií, Zik- mund a Kunc, odpovédníci zemátí 243 Kahoun Ondřej, sladovník, konšel novo- městský 202, 422, 423 Kalixt, papež 413 Kamarét Purkart z Žirovnice 135, 165 Kamenec město 383 Kamenec Petr, panoše 73 Kameník Jan, konšel novoměstský 210, 216, 217 Kameníková Joanka, jeho manželka 216—217 M. Kandidus (Albus) Václav z Ourazu, nejvyšší písař staroměstský 293, 295, 297, 303, 314, 316, 317, 318, 332, 334, 338, 355, 368 Kanha Mikuláš, konšel novoměstský 295 Kániš Petr, kněz táborský 392, 395 450 Kaňk u Kutné Hory 60, 178, 214 Kapalín Duchek, konšel novoměstský 295, 362, 363 Kapistran Jan, mnich 144 Kapléř Mikuláš Vinterberský 145 Karban Jan, konvař, konšel pražský 350, 378, 387 Kardinál, kožišník, měšťan pražský 354 Karel IV., císař a král český, umřel 24; 25, 26, 31, 96, 115, 137, 144, 152, 155, 180, 209, 239, 247, 256, 333, 334, 347, 350, 361, 367 Karel V., císař a španělský král 361 Karel VII. viz francký král Karel, kníže Minsterberský 253, 318, 322, 323, 325, 326, 328, 329, 334, 338, 364, 378, 384, 385, 386 Karel, měšťan novoměstský 423 Karlík, účastník vraždy 301 Karlov 44, 140, 233, 263, 317 ; Karlov&tí 230, 233, 238, 239, 358 Karlsperk (Kaáperk) hrad 115 Karlštejn 28, 33, 51, 52, 60, 63, 64, 65, 79, 102, 128, 142, 163, 172, 180, 186, 189, 190, 219, 264, 385, 415, 417 Kartüsy (kláster na Smíchové) 44, 52 

Strana 451
Karvajal (Carvajal) Jan, kardinál od sv. Anděla, legát 137—139 kašel na lidech 40 Kašpar kancléř viz Šlikové Kašpar, odpovědník zemský 369 Kateřina, manželka knížete Hynka 155 Kateřina, měšťka pražská 339 Kavan Václav z Dědibab, hejtman praž- ský 254—255, 267, 279 kázeň v Praze 102, 137, 278, 279, 309, 314, 327, 353 Kazimír IV., král polský 101, 103, 104, 111, 135, 136, 151, 155, 156, 165 až 166, 178, 412, 413, 414, 429 Kazimír markrabě 431 Kbel Jan, doktor 35 Kdulinec Petr z Ostromíře 134, 167, 191, 192, 194 Keřský Ondráček, (Ondrej Kefsky zPa- běnic> hejtman táborský 88, 118, 131 Kestřany ves 146 Kirchberk 82 kladrubský opat (<Olen> 26 Kladruby klášter 26, 57, 162 Kladsko 79, 112, 154, 156, 186, 284; Kladští 112 klášterové v Praze bořeni 44, 50, 51 Klatovský Bořek 396 Klatovy 87, 105, 362, 367, 370; Klatov- ští 46, 72, 85, 105, 106, 115, 147, 322, 338, 362, 369, 372; klatovská obec 399 Klem (Ruprecht Falcky), kniZe bavor- sky 24, 25 z Klenového Přibík 75, 77, 85, 88, 98, 101, 105, 115, 132, 133, 134, 139, 161 Kliment, kněz nymburský 73 Kliment zlatník, konšel staroměstský 256, 295 z Klinštejna Čeněk, prokurátor dvoru krále Jiřího 154 Klobasa Václav viz Koblasa Klobük viz Jan od Klobouků Klokoty 396 Klusáček, hejtman český 168 Knaisl Jan, řezník, konšel novoměstský 423 Knaisl Matouš, řezník, konšel novo- městský 318 Knap, vrah 317 Kněževes 342 Kněževeský Mikuláš, měšťan staroměst- ský 102, 108 kněží pražští 76, 89, 109, 123, 182, 197, 231, 232, 362, 363, 370, 376, 379, 382, 383 knihy Jana Viklefa spáleny 32, 390; obecné v libráři pobrány 62 Knín 46, 47, 386 Knovíz 204 Koblasa Václav, purkrabí na Špilberku 126 Koblih Jan 58 Kobyla Racek z Dvorce 29, 40, 391 Kobylisy 335 kobylky v Čechách 180 z Kocova Jan, Racek, Zbyněk 125; Ra- cek 184 Kocovský Václav, panoše 275 Kokajsl, nožíř 210 Kola viz Mikuláš Kolda Jan z Žampachu 80, 87, 100, 112, 114, 116, 118, 126, 136, 142, 143, 150 Kolín 38, 58, 60, 61, 67, 78, 88, 89, 90, 109, 142, 180, 203, 291, 292, 325, 342, 411, 414; kolínský kraj 119; Kolínští 214 Kolín nad Rýnem 106 Kolman Jindřich z Křikavy 73 z Kolovrat Albrecht 241, 244, 245, 247, 249, 253, 256, 259, 260, 268, 274; Fridrich 126 <403?>; Hanuš 106, 107, 108, 110, 111, 113, 116, 121, 123, 129, 140; Hanuš kněz 199; Jan Buštěhrad- ský 387; Jindřich 121, 136, 141, 143; Jindřich Buštěvský 341; Jiří na Buště- hradě 279, 292, 294, 295; Václav Bez- družický na Košátkách 261, 268, 292, 336, 337, 355, 374 Kolperk viz Golperk kometa se ukázala 28, 108, 127, 149, 150, 342, 413 Komín, měšťan novoměstský 421, 423 Komořanky u Zbraslavě 376 kompaktáta 85, 86, 91—93, 96, 97, 100, 106, 115, 122, 129, 131, 138, 139, 158, 182, 185, 187, 195, 196, 213, 278, 285, 417 Konopiště hrad 72, 165, 166, 188, 249, 292, 404; viz z Šternberka Konrád z Vechty, arcibiskup pražský 33, 34, 84, 197, 390 Konrád z Slez, Černý Olešnický 163 Konrád kn. Olešnický, biskup vratislav- ský 124 Konrád podkomoří viz Konrád z Vechty Konstancie (Kostnice) 32, 38, 39, 40, 391, 392; konstansky biskup 158 Konstantinopol <Cařihrad> 148 konšelé v Praze 34, 35, 36, 42, 43, 62, 63, 66, 102; sázeni na ouřad 62, 64, 91, 94, 98, 104, 206, 207, 209, 210, 215, 245, 256, 264, 274, 275, 279, 295, 316, 327, 336, 343, 362, 368, 378 Kopet Prokop, konšel novoměstský 210; Koptova žena 216 Kopidlanský Jan 235; Jiří 235, 238, 241—242, 243—244, 245, 246, 247, 249, 250, 251, 254, 255, 262, 274, 301, 318; Zikmund 267 Kopidlno 254 M. Korambus Matěj z Charvat <z Třeb- če> 285, 343, 344, 348, 365, 382 451 

Strana 452
Koranda Václav z Plzně, kněz táborský 45, 46, 55—56, 96, 158, 178, 232, 355, 397 Koranda Duchek, soukeník, měšťan no- voměstský 221 Koranda Vaněk, měšťan pražský 112, 113 Kordule zeman 219 Korneuburg (Kornumburk) mésto v Rakousích 160 Kornhauz (Kornhüz) hrad 26 koruna česká 51, 264 Kost hrad 85, 173 Kostelák Klíma, soukeník, konšel novo- městský 181—182 Kostelec na Labi 71, 142 Kostelec nad Sázavou 143, 165 Kostkové z Postupic Albrecht 171; Bo- huš, Bohuslav 105, 111, 112, 117, 122, 142; Bohuše, nejv. mincmistr 222; Vi- lém 30, 57, 60, 65, 66, 78, 80, 91, 94, 95, 105, 142; Vilém, nejv. mincmistr 302, 318, 319, 320, 324, 365, 427; Zdeněk 142, 158, 161, 163, 166, 170, 402, 403; 249 Kostomlaty hrad 74 Košek, havíř 339 Košík <Koflík Mikuláš>, měšťan pražský 102 Košík Dušek, konšel novoměstský 209, 424 Košíře 213, 325 z Košmberka Jan 165; viz Slavata Kotleba 144 Kouba (Kuba) v Bavorsku 112, 228 Kouřim 58, 80, 83, 88, 193, 265, 430; kouřimský kraj 111, 119, 121; Kou- řimští 203, 275, 385 Kozí tvrz 38, 391 Kozí hřbety, hrad 118 Kozínoha Ondřej, konšel staroměstský 256 Kozojedy 66 Kožíšek Bohuslav, kožišník, konšel praž- ský 378 Krajčí od Labutí v Praze, měšťan praž- ský 112 Krajífové 161; Konrád na MI. Bole- slavi 378, 386; Lipolt 59 Krajsa Jan z Křečovic, měšťan erbovní staroměstský 288, 313 Krakov 148, 178, 340, 412 Krakovec hrad 38 Králík Václav z Buřenic, nejv. kancléř 32 Královec Jan, hejtman Sirotčí 79, 80 Krása Jan, měšťan pražský 48 Krasikov hrad 64, 399 Krastava <Chrastava) 79 Kratecka Martin, méstan malostransky 262 Kratonohy 135 452 z Kravař Lacek 39, 394; Petr StraZnicky 394 Kraví hora, les u Vodňan 170 Kravka, forman novoměstský 242 Krč 65, 88, 138 Krištofor, kníže bavorský 104 krojové šatův 233, 408 Kroměříž 66 Kropáč <Kropáček> Mařík, konšel no voměstský 207, 209, 215, 348 Kroupa Pavel, konšel novoměstský 210 kroupy veliké 66, 198, 208, 211, 213, 214, 279, 283, 324, 380 Krtek (Krk) Aleš ze Soběšína 55 Kruhlata Michalec viz z Michalovic Krumlov Český 27, 41, 138, 162 Krumlov Moravský 74, 173 Krumlovský Jindřich 394 Krušina 222 Krušina Janek 89; viz z Lichtenburka, z Švamberka Křesov <Grůssau ve Slezsku> 126 Křišťan z Hradce, legát 114 Křišťan, farář ve Slaném 73 M. Křišťan z Prachatic 76, 97, 106, 109 _ Křivoklát (Hrádek) 38, 52, 63, 66, 188, 190, 341, 399 Kříž platnéř, měšťan pražský 112 M. Křižanovský Václav 161, 164 Křížky <mezi Ritany a Jilovÿm) 45—46 křižovníci v Uhřích 301, 302, 307 Kuba Hradecký, řezník novoměstský318 Kuba kožišník, měšťan novoměstský 421 Kubín <Gubin> v Lužicích 81 Kučka (Luc? Martin z Kutné Hory, hofmistr 132 Kugelvais hrad 27 M. Kulata Jan z Přeštic, kněz 365, 383 Kulhánek, holomek purkrabství praž- ského 270 Kulhánek Jan, zámečník, měšťan staro- městský 189 Kunc (Kuneś ze Zvole) doktor, biskup olomoucky 82 Kundrat, ot¢im brat¥{ Chlevcu 280 Kuneš z Bělovic, hejtman táborský 65,72 Kunětická hora 52, 95, 97 Kunovice 173 Kunratice (Novÿ hrad) 42, 47, 57, 176 z Kunštátu Boček 27; Heralt 126; He- ralt Skalský 394; Hynek Boček z Po- děbrad 56, 71, 72, 74, 75; Hynek Boček na Polné 307, 339; Jan <v textu chybně Zdenék) 379; Jan Zajimac 126, 128; Kuna 160; Puška Jan 74; Viktorin z Kunštátu a Poděbrad < otec krále Jiřího> 66, 72, 755 Jiří viz Jiří, král český; Hynek, Jindřich, Viktorin viz tam. z Kunvaldu Bohuslav Dražický 321; Jan od Stříbrné hvězdy, -podkomoří 

Strana 453
94, 102; Pešík, purkmistr pražský 128, 140, 141 kupectví v Čechách 25, 31, 38, 148, 216, 229, 301 Kutnauer z Kutnova Jindiich (Hen- rich) 374, 387 Kužel, havíř kutnohorský 215 Kuželka, měšťan novoměstský 421, 422, 423 Labe 71, 100, 325 lacino v Čechách 52, 120, 148, 179 Lacek, hejtman moravský, viz z Kravař Lacek (Kazimir), kníže těšínský 253 'Lacur (Lazur) Petr, opat opatovicky 40 Ladislav Pohrobek, král český 109, 111, 117, 119, 121, 127, 130, 131, 145, 146, 147; korunován 147; 148; jel do Vrati- slavi 149; v Uhfich 149—150; pfijel do Prahy 150; umřel 151; 152, 153, 157, 209, 331 Ladislav, král neapolský 34, 35 Ladislav, syn Hunyadův 150 Ladví, les u Prahy 335 landfridy 88, 111, 116, 118, 123, 126, 135, 139, 140, 143, 330 Landkrabin rybník 24 Lando Jeronym, arcibiskup krétsky 156 Landorf u Budína 109 Lanšperk 73 z Landštejna Mikuláš Svitáček 194, 203 Larva Jan 94 Lauda Matyáš z Chlumčan 32, 82, 98, 132 Lauf v Bavořích 228 Laurin, jinak Vavřinec z Opavy, nejv. písať Nového města pražského 420, 421 Láva v Rakousích 166 Lavička, měšťan kutnohorský 430 Lazar Burian z Liboslavě, konšel staro- městský 332 M. Lazar Václav viz Daniel Ledecká, Žofka Ledečská z Ríčan 271 Ledeč hrad 271 Leffl, pan Heinrich Bechyňský 55, 395 Legát Bohuslav z Ráje, konšel staro- méstsky 256, 295, 297, 298—299; Jan 299 lehnick$ kniże 318 Leonardo Aretinskÿ (Bruni z Arezza> 40 Leskova Noha 38 z Leskova Jan, podkomoří krále Václa- va IV. 41, 65 Leskovec Arnošt z Leskovce 145 Kvasice 66 Květenský Řehoř, konšel novoměstský 264, 295 Květnice tvrz 73 Kvirin {Quirin), knéz táborský 124, 397, 398 Kyje 244 Kynšperk zámek 272 Kyšperský viz z Vřesovic L Lešany 342 z Leštna Václav 38, 39 Leštno hrad 165 Letná 325 léto milostivé 26, 217 Léva Václav, konšel pražský 362, 387 Lexa, zhoubce zemský 102 Lhota u Sadské 56 Libák Matyáš z Radovesic 280 Libec, hrad na Slovensku 123 Libeň 72, 228, 292 Libišany hrad 95 Libštynský Jindřich viz z Kolovrat Jindřich Lichtenburk (Lichnice) hrad 44, 79, 81, 171 z Lichtenburka Hynek Krušina na Kumburce 52, 53, 54, 79, 106, 110, 117, 118, 124; Hynek Bítovský viz Bítovský Lipany 88 z Lipého Pertold 110, 123, 128; Zdislav Berka Dubský 324, 378, 430, 431 Lipnice hrad 56, 192, 251, 274, 376, 393; viz Trčkové Lipsko 31, 250 Lipý 265, 322 Liška purkrabí 44 Litoborský Jan z Chlumu 343, 365, 378, 430 Litoměřice 52, 57, 58, 66, 67, 193, 276, 287, 297, 302, 305, 314, 317, 327, 335, 343; Litoměřičtí 203, 312 Litomyšl 73, 161, 225, 403, 404, 405; viz Kostkové Litovel 100 Litevský Bohuslav viz z Litovic z Litovic Bohuslav 194 Litovsky Václav ze Svinaf 324 Litva 156 Lnáře hrad 115 z Lobkovic Jan Popel 146 Loket 226, 232, 233; Loketští 104, 225 Lomendy, měšťan pražský 343 z Lomnice Jan viz z Meziříčí sv. Longin 32 453 

Strana 454
Lopata hrad 85 Lopata, sestřenec pánů z Rožmberka 41 Lopata Habart 85, 115 Lopata Jiřík z Liběchova, konšel staro- městský 256 Lorek (Vavřinec Krasonicky), bakalář z Litomyšle 225 Lorenc vinopal, měšťan pražský 380 Loskot, zeman 372 lososové mnozí 84, 237 Louny, 87, 90, 105, 106, 147, 193, 194, 203, 217, 242, 307, 317, 339, 383; Lounští 72, 73, 105, 106, 120, 198, 204, 312, 385 Lubno ve Slezsku 76 Ludvík, král český narozen 234; volen 236; 250; přijel do Prahy 251; koru- nován 252; 254, 264, 265, 270, 272, 277, 284, 314, 321, 322; pojímal kněž- nu Marii 324; 334, 335, 336, 337, 338, 339, 341, 344, 345, 350, 352, 355, 361, 362, 364, 365, 367, 368, 372, 373, 374; přijel do Čech 374, 375; 376, 377; ob- novil úřady zemské 378; vyjel z Čech 378; 379, 384, 385; zahynul 387, 429 Ludvík viz z Hes lantkrabě Ludvík, vévoda bavorský 158, 159 Ludvík, falckrabě rýnský 270 Lukáš, farář na Zderaze 366 Lukáš Boleslavský <z Prahy> 225 Lukáš, hejtman hradecký 57 Lukeš, krejčí, konšel novoměstský 210, 215 Lukeš, pasíř, konšel staroměstský 244, 256 Lukeš z Železné ulice, konšel staroměst- ský 182 Lukeš Volfgang, konšel novoměstský 295, 315 Lupáč Martin, husitský biskup 91 Lupáč Matěj, hejtman hradecký 52, 67 Luther Martin 363, 370, 373, 380 lužická země 79, 81, 154 Lvov 383 M Magdaléna, dcera francouzského krále Karla VII. 150 Madčr Baláš 405 Majnuškovic (Manúška> Jiří, konšel novoměstský 181, 182 »Mahomet* 182 Machna Chodovská 177 Makodera Jan, kon$el novoméstsky 221, 264 Makovec 78 Malá Strana 32, 47, 48, 50, 51, 77, 94, 152, 185, 201, 202, 212, 224, 235, 237, 244, 258, 259, 260, 261, 262, 263, 270, 281, 283, 290, 317, 331, 361, 367, 373, 277, 380, 384; Malostransti 47, 138, 152, 198, 212, 214, 224, 380 Malec Florian, konsel malostranskÿ 261 z Malenovic Hynek Samvalskÿ 55, 395 Malesice u Prahy 214, 375, 431 Malesicky Ladislav z CernoZic 325, 374 Male&ov 71, 340; viz Mokrovüsky Malin 38; Malin$ti 38 malovanć tabule 95, 364, 371, 389 Malovcové, Jan 132, 158, 194, 205; Mikuláš 345; Oldřich 378; Zdeněk, písař desk zemských 273, 281; Zdeněk 362, 369 Malovec, zeman 340 Manda Jan 97 Manětín 29 Mankovský 174 Manúška viz Majnuškovic M. Marek z Hradce, rektor university 35 4.54 Martin Mariánek z Mělníka, měšťan novoměstský 206 Marie Habsburská, královna česká 324, 375, 376 Markéta, medařka ze Starého města 265 Markold <z Vrutic?, mistr strakonický 28 Markolt (ze Zbraslavicy, knóz táborský 82, 89, 397 Markreta viz z Chfenov Martin <Berruerii), dékan turonenskÿ 86 M. Martin z Vlasimé, faraf tynsky, pak svatoštěpánský, opat slovanský a farář roudnický 232, 239, 257, 258, 273, 282, 315, 355 Martin z Rakovníka, kanovník 128 Martin, farář svatomichalský v Opato- vicích 366 Martin z Betléma, kněz 383 Martin, královský kovář, konšel novo- městský 264 Martin, perkmistr hor vinničních od Zlatého kola 188, 190 Martin, provazník, měšťan staroměstský 379 Martin od Zlatého kříže, konšel pražský 378 sv. Martina klášter v Uhrách 121 Martinek viz Húska Martin Martinek, zloděj a mordéř 342 Martinice hrad 167 z Martinic Štěpán Poduška 28; viz Smečenský 

Strana 455
Marvan Jan, řezník, konšel staroměst- ský 256 Marvan Martin, řezník, konšel staro- městský 289, 295, 315 Mařík (Rvatka, Mauritius de Praga), mnich 390 Mařík proti Kantorovu domu, měšťan pražský 102 Mašek, kněz táborský 397 Matěj, kazatel betlemský 116 Matěj, kněz u sv. Petra na Poříčí 139 M. Matěj administrátor, viz M. Ko- rambus Matěj Matěj, farář litoměřický viz M.Koram- bus Matěj Matěj, mýtný 201 Matěj bratr, poustevník 362, 363, 366, 370, 382 Matek viz Matík Jan Materna, konšel pražský 121 Mates, kat staroměstský 202 Matík Jan z Talovec, pán uherský 97 Matouš z Chrudimě, bakalář od Tváří, nejv. písař novoměstský 230, 236, 255, 257, 258, 263, 269, 282, 334, 348 Matouš, bakalář od Husi, konšel pražský 351, 362 Matouš, mistr školní v Hradci Králové 270 Matouš, posel novoměstský 420—423 Matouš krejčí, konšel novoměstský 295 Matouš, rourmistr novoměstský 218 Matyáš, král uherský 150, 157, 158, 166, 167, 168, 169, 171, 172, 173, 174, 175, 178, 180, 184, 186, 207, 208, 210, 277, 403—414, 429 Matyáš ze Slaného, opat slovanský 315 až 316, 332 Maxmilián, král a císař římský 210, 228, 233, 296, 308, 322, 323, 324, 336, 355 Mazanečník Václav, pekař, konšel praž- ský 378 Medek Oldřich z Valdeka, purkrabí hra- du pražského 201, 416, 417 Medek, zabit na Železných horách 236 Medulánský <vévoda milánský> 25 Medulánský Jan, hospodář novoměst- ský 339, 421 Melchiar, hejtman uherský 301 Mělník 71, 102, 107, 108, 110, 117, 120, 127, 144, 193, 214, 245, 291 Městecký <z Městce> Jan z Opočna 40, 41, 44, 57, 67, 70, 77, 81 městský stav v Čechách 218, 220, 221, 295, 317, 318, 368 Mezeřícký zeman 149 Meziříčí Velké na Moravě 169, 222 z Meziříčí CMezeřícký> Jan z Lomnice, nejv. hejtman moravský 222, 223, 274, 291, 292, 293, 297, 300 Mezina (Mezouñ) ves u Berouna 283 Mičan mladý 236 Michal viz Eugenius papež Michal de Causis, jinak z Netolic 39 M. Michal ze Stráže, kolegiát 279 Michal doktor 380 Michal, knčz u sv. Petra na Vyšehradč 179 Michal (Polák), farář od sv. Jiljí 189, 190, 415—420 Michal, barvíř, měšťan novoměstský 423 Michal, dvořan královský 94 Michálek z Vorle, hejtman český 166 z Michalovic Jan st. 28, 50, 58; ml. 55, 395; Jindfich Kruhlata 150, 171, 403; Petr 110; Václav, křižovník strakonic- ký 111, 146 Michalovice, hrad 73 Michek (Mnichek> Mikuláš, sladovnik, konšel novoměstský 241, 248, 263, 264 Michek Václav, konšel novoměstský 295, 315 Michle 243, 268 Mikeš, měšťan lounský 194, 242 Mikulaj, vejvoda polský 340 Mikulanda, měšťan novoměstský 116 Mikuláš V., papež 133, 134, 137, 138 Mikuláš, kníže ratibořský 28, 60 Mikuláš od Řebříkův, jmenovaný arci- biskup pražský 118 Mikuláš Jindřichův, legát 114 Mikuláš de Báchka, arcibiskup ostři- homský 301 Mikuláš Kola de Castro, legát 213 Mikuláš z Lacu, kněz 383 Mikuláš, farář od sv. Linharta v Praze 113 Mikuláš, kněz z Pacova 425 Mikuláš slepý, kněz táborský 395 Mikuláš, apatékář královský od Lilium 290 Mikuláš kovář, měšťan pražský 424 Mikuláš u Jindficha Serafina 424 Mikuláš mincíř 62 Mikuláš, orlojník plzeňský 267 Mikuláš pernikář, konšel novoměstský 230, 255, 264, 282, 291, 295, 297, 317, 334, 348—350, 362, 378 Mikuláš, řečený Velbloud z Kamberka, královský dvořan 198 Mikuláš z Tábora 430 M. Mikuláš z Žatce 430 Milboch (Mistelbach) v Rakousích 145 z Miličína Pavel, biskup olomoucký 92, 103 z Miletínka, Diviš Bořek 66, 67, 73, 78, 87, 88, 90, 94, 95, 97, 100, 102; Dět- fich <Jetřich> 67, 111, 114, 116, 118, 123, 143 Minsterberk ve Slezích 165; viz Karel kníže Minsterberské kníže <Jan> 79 455 

Strana 456
Míska, soused hradčanský 373 mistři čeští viz Učení pražské Míšeň 105, 106, 120, 130, 155, 178, 421; tažení do Míšně 81, 134, 135, 141, 144 míšeňský markrabě 64, 74, 104, 105, 114, 116, 120, 131, 136, 158 Míšeňští v Čechách 52, 59, 64, 74, 83, 104, 105, 106, 116, 226, 428 míšenští knížata 28, 29, 59, 105, 131, 140, 144, 151, 155, 178, 186, 226, 250, 271, 410, 411 Mišta Jan, farář u sv. Mikuláše na Malé Straně 189, 415 Mladějovice hrad 165 mládenci stínáni v Praze 34—37 z Mladěnovic Petr 39, 76, 109, 132 Mládek Jan, konšel pražský 351 Mlazovice 71 Mlýnek Jan, soukeník, konšel novo- městský 207 Mnichov 112 Mníšek kněz 41 mniši v Praze 130, 198, 201, 204, 214 Močihub Tlustý 44 Modřany 259; modřanské clo 251, 259 Moháč 387 Mohuč 361 Mokrovüsy hrad 123, 135 Mokrovüsky, Beneš z Malešova 52, 99, 102, 105, 112, 123 mor v Čechách 25, 30, 74, 108, 129, 161, 174, 179, 198, 202, 213, 236, 240, 331, 366, 368 Morava, měšťan pražský 262 Nadřínek Jan, konšel novoměstský 209 naháči 149, 396—397 Náchod 60, 74, 77, 79, 100, 116, 117, 118, 150, 154; Náchodští 76; viz Kolda Najmark v Slezích 78 Narhed v Uhřích 68 Nastojte Jan, konsel staroméstskÿ 249, 250, 256, 316, 332, 362 Nebovidy 61 Nebuzely 245 Nedorůště Martin, měšťan novoměstský 182, 201 Nekměř 48 Nelahozeves 237 Néméí v Slezích 79, 90 Neřád, sladovník pražský 356 nesnáze mezi Pražany 209, 210, 255, 257—260, 266, 269 Nešpor 93 456 Morava 25, 29, 53, 63, 66, 67, 72, 74, 82, 83, 93, 95, 100, 116, 137, 142, 144, 147, 149, 150, 154, 159, 161, 165, 166, 169, 170, 173, 175, 180, 186, 237, 248, 252, 253, 277, 285, 300, 325, 330, 352, 379, 385, 394, 395, 399, 403, 404, 406, 407, 408, 409, 410, 417 Do Moravy tažení 66, 67, 72, 74, 83, 166, 403, 407, 409, 410 Moravané 60, 81, 85, 92, 93, 124, 136, 145, 164, 213, 285, 330 Moravští páni 53, 54, 55, 89, 103, 115, 116, 117, 128, 131, 132, 135, 150, 154, 159, 166, 172, 213, 248, 252, 253, 254, 284, 318, 394 Most, kněz u sv. Haštala na Starém městě 139 Most město 59,105, 106, 144, 148, 307, 321, 322 most pražský obořil se 84, 214; staven 211; dostaven 221, 224 mrazové škodní 81, 139, 206, 214, 226, 299, 343, 346, 352; viz zima Mrvice rytíf 60 Müécek Jan, kon$sel staroméstsky 102 Můcha rybář 43 Muchta Řehoř, řezník novoměstský 318 Muläti 340 z Mulbrun Jan viz z Geilhausen Münzer Tomái 373 Mutrplos Jeronym, královský posel 260 Myšlín 71 Mýto Vysoké 58, 73, 91, 136, 142, 158, 341, 404; mýtská obec 140; mýtský kraj 100 N Netolice víz Michal de Causis Nidrlant (Nizozemf) 299 Niklásek, rychtář novoměstský 42 Nisa v Slezích 79, 322, 413, 414; niská děla 165; nisky biskup 73 Nitenov v Bavofich 24 Noe 385 Noha Matěj, kožišník, konšel novoměst- ský 215 Noha Václav, postřihač, měšťan staro- městský 288 Norimberk 158, 270; Norimberští 52, 106, 221, 228 Nos Václav, postřihač, měšťan pražský 358 Nové město pražské 26, 42, 48, 50, 51, 52, 56, 62, 63, 65, 72, 80, 81, 83, 87, 88, 94, 96, 98, 99, 102, 104, 108, 112, 116, 138, 140, 141, 142, 182, 183, 189, 191, 200, 201, 202, 206, 207, 209, 

Strana 457
210, 214, 216, 229, 230, 232, 233, 236, 238, 239, 240, 242, 245, 247, 255, 256, 259, 260, 261, 264, 267, 268, 272, 273, 275, 278, 288, 289, 290, 291, 292, 295, 297, 299, 308, 315, 316, 317, 318, 323, 328, 331, 333, 334, 335, 336, 338, 339, 340, 343, 347—350, 354, 361, 381, 384, 399, 420—425; Novoměstští 42, 47, 62, 79, 80, 88, 99, 138, 176—177, 182, 188, 190, 197, 198, 199, 213, 218, 223, 230, 231, 232, 234, 238, 239, 241, 242, Obec pražská svolána 63, 65, 89, 102, 107, 188, 233, 236, 238, 239, 240, 242, 245, 247—249, 251, 255, 269, 272, 278, 288, 292, 294, 302, 308, 314, 315, 318, 326, 328, 345, 347—350, 352, 355 az 359 Obořiště, tvrz 73 Obrázek Jan, nožíř, měšťan pražský 306, 311, 357 Obselka, uzdář, měšťan pražský 102, 108 Ocásek Jan, farář u sv. Štěpána 139 Ocásek Vít, kovář, konšel novoměstský 206, 423 Očko viz Jan Očko Odolen, pověžný na Přiběnicích 55 odpustkové v Praze 34—36, 208, 217 oheň v Praze 84, 125, 131, 221, 224, 233, 234, 237, 257, 336, 373, 375, 377, 378, 379—380, 386 Okantová babka, sousedka novoměstská 421 Oldřich kněz, farář čáslavský 90 Oldřich, bakalář ze Znojma 85 Oldřich, kníže cilský, viz cilský kníže Olivetská (Zelená hora» 45 Olomouc 66, 100, 107, 148, 154, 156, 157, 158, 161, 163, 165, 169, 172, 186, 379, 403, 406 Ondráček viz Keřský Ondráček soukeník, konšel staroměst- ský 256 Ondráček uzdař, měšťan pražský 113 Ondřej z Tenčína, palatin lublinsky 336 243, 245, 248, 252, 255, 256, 257, 258, 259, 260, 260, 262, 263, 265, 266, 269, 2775, 288, 289, 291, 294, 295, 297, 300, 309, 311, 312, 314, 347—350, 401, 425 Nové mésto v Rakousích 119, 145, 146 Novy hrad nad Kundratici u Prahy 42, 53, 54, 56, 57, 176 Novy hrad u Solnice 114 Nymburk 56, 58, 71, 73, 75, 192, 196, 205, 247, 254, 317; Nymburstí 245, 247, 312; nymbursky kraj 121 O Ondřej z Burku (Andreas de Burgo» 337 Ondřej z Smradař, kněz 366 Ondřej, farář ze Sušice 90 Ondřej mečíř, měšťan pražský 313 Opatovice klášter 40, 56, 57, 100 Opava 180, 277; knížata slezská opavská 94 Opice (Vopice) Jan z Třebska, konšel pražský 374 Opice Matěj, měšťan novoměstský 221 Opice Mikuláš, perkmistr 349 Opočenský Jan viz Městecký Opočenský Štěpán 28 Opočno hrad 60, 64, 73, 143 M. Opočno Jan, kněz na Prosiku 252 Oppl z Fictum 228, 297, 343, 362, 430, 431; Kristof 188, 190 Oreb hora 45 Oremus (Václav? méstan prazsky) 94 z Orlíka Sigmund Huler, podkomoří, sťat 30 Ort, hrad v Rakousích 145 Ortlův Jan viz Domšík Orudka Vít z Üjezdce (Sipecky), kon- Sel staroméstsky 357, 374, 382, 387 Osta& 58 Ostromeé hrad 90, 175—176 z Ostrorogu Sudivoj, vévoda poznaii- sky 103 Ostrovec, zeman 254 Otakar Přemysl II., král český 209 Otmochov v Slezích 80, 90 Otta mladý, kníže bavorský 158 P Paběnice tvrz 131 Packov v Slezích 78 Pacov 425 z Pacova M. Václav (Pacovsky», rektor university 232, 285 Pacovský Štěpán, kněz táborský 395 Pakoměřice 84; z Pakoměřic Cecek Palček, kněz táborský 398 Palomar Jan, legát basilejský 86, 120 viz 457 

Strana 458
Pancleř MikeS Pancíř ze Smojna na Sloupu> 122 Páni čeští 27—28, 46—47, 51, 53, 55, 79, 82, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 101, 103, 109, 110, 111, 115, 116, 117, 118, 124, 130, 132, 134, 135, 147, 150, 153, 157, 172, 186, 187, 190, 194, 203, 207, 213, 218, 227, 243, 252, 254, 268, 270, 277, 283, 306, 322, 328, 333, 342, 351, 361, 365, 387, 394 páni železní 49—50 Pankrác ze Sv. Mikuláše 125, 128, 130 Pankrác u Prahy 53, 54 Panna hrad 66 M. Papoušek Jan ze Soběslavě, farář v Týně 97, 128, 130, 141 Páral Václav, kožišník, konšel novo- městský 201, 423 Pardubice 66, 75, 380 Pardus Jan z Vratkova 87, 94, 95, 100, 142; Jan ml. 166 Parsperger viz Fridrich M. Pašek Jan z Vratu, kancléř staro- městský a primas pražský 230, 231, 242, 243, 250, 256, 257, 258, 259, 269, 310, 327, 332, 334, 347, 349, 350, 352, 355, 356, 359, 362, 368, 372, 376, 387, 430 sv. Pavel 353 Pavel, kardinál Sv. Anděla spr. Jan Karvajal v. t. Pavel, farář od sv. Jiljí 90 Pavel, farář od sv. Vojtěcha v Podskalí 383 M. Pavel z Žatce, administrátor 217, 231, 232, 234, 242, 255, 257, 258, 269, 270, 285, 341, 425 Pavel Jetřichovic viz Dětřichovic Pavel, sladovník, měšťan pražský 381 Pavel, střelec, měšťan pražský 364 Pavel, šenkýř, měšťan novoměstský 424 Pavlík, písař staroměstský 132 Pavlík z Prahy 60 Pecingar Mikuláš z Bydžína 223, 244, 282, 296, 336 Pecka hrad 85, 90 Pecka Václav, konšel staroměstský 326 z Pecky Jarek (ze Železnice> 90 Pečenka Mikuláš, měšťan novoměstský 210 Pechanec Jan z Královic, konšel novo- městský 256 Pekař Josef, historik český 67 Pěkný Janek 365 Pelhřimov 130, 132, 138; viz Biskupec Pelmoch v Rakousích 145 peníze (mince) 25, 58, 95, 155—156, 157, 162, 173, 179, 206, 326, 407—408 Perno v Miśni 144 Pernikář viz Jan pernikář z Pernštejna, Jan 102; Jan nejv. ko- 458 morník a hejtman moravský 274, 300, 330, 380 <správně má zde býti Voj- těch>; Vilém 203, 223, 244, 247, 249, 250, 253, 254, 256, 257, 258, 259, 271, 281, 301, 302, 325, 330, 343, 372—373, 427; Vojtéch 301, 320, 337; Zikmund 165 Pertold viz z Lipého Pešček z Plzně, kněz táborský 89 Pešík viz z Kunvaldu Pětipeský mladý 326 Pětlet z Hradce 56 Petr, biskup augustensky (augipursky» 86 M. Petr z Hradce, rektor university 123 Petr veliký, kněz táborský 392 Petr Ústský, kněz táborský 392 Petr, farář od sv. Martina 366 Petr Polák 86, 90 Petr z Čubkova domu, měšťan novo- městský 424 Petr (Brousek? od Modrého jelena, kongel staroméstsky 313—315 Petr, puskaï staroméstskÿ 287, 290, 315, 322, 335, 341, 344 Petr vodák 84 Petrovice 60, 64 Petržilka Jan, zlatník malostranský 237 Peznickÿ <Jan hrabě z Pezinku> 174 Pflug Hanu$ z Rabštejna 378, 430 Pikhart Jan, konšel pražský 250, 378 Pikhart Prokop, konšel staroměstský 250 [?], 256, 333 Pikhart Václav, konšel pražský 367 Pikharti v Čechách 125, 216, 225, 226, 240, 241, 271, 374, 396 Pikus nožíř 372 Pipriidsek (Pipliidsek Jan), purkmistr malostransky 202 Pisek 49, 82, 85, 89, 146, 192; pisecka obec 399; Pise¢ti 146, 165 Pius II., papez 156, 159 Pivce platnéř, měšťan pražský 113 Pivo Mařík, pekař, konšel novoměstský 422, 423 Plačice 94, 95 Planknar Wolfhart z Kynsperka 368 Plasy, klášter u Prahy 44 Plavensky pan (Jindfich z Plavna) 41, > Plavno 81 Plesy 396 Pleška Matouš, řezník, měšťan novo- městský 291, 318 Pleva 125 z Plumlova Jindřich, nejv. hejtman mo- ravský 54, 55; viz z Kravař Plzeň 45, 48, 49, 57, 63, 83, 87, 88, 102, 118, 143, 161, 163, 164, 165, 183, 198, 235, 237, 244, 276, 302, 317, 397, 430; Plzeňsko 49, 59; plzeňský kraj 104, 

Strana 459
111, 118, 129; Plzeňští 45, 46, 146, 184, 236, 369; plzeňští vojáci 307 Počátek Václav, farář od sv. Štěpána 383, 386 Počernice 243 z Poděbrad viz z Kunštátu Poděbrady 29, 52, 56, 75, 140, 142, 144, 159, 214, 215 Podlažice, klášter 58 Podskalí 51, 122, 209, 210, 238, '315, 381, 382; Podskalští 239 Poduška Jan, farář týnský 362, 363, 364, 365, 367 Poduška, sladovník novoměstský 353 Podvinský zeman 210 Podvolšany 57 Poggius (Poggio Bracciolini> 40 Pohořelec 246, 263, 270, 281, 307, 327 pokoj v Čechách 25, 148, 154, 161 Poláci v Čechách 52, 63, 64, 65, 76, 104, 105, 155 Poláček krejčí, měšťan pražský 102 Polák Jakub viz Jakub Polák Matěj, člověk erbovní 276 Polévka, měšťan novoměstský 279; pak jméno vězení Polička 58, 404 Polkenhain (Bolkenhain> ve Slezích 126 Polná hrad 104, 167, 168, 251, 307, 326, 374, 402, 403 Polomar viz Palomar Polonec odpovédnik 335 Polsko 95, 105, 107, 144, 156 polský král viz Vladislav II., Vladi- slav IV., Kazimír, Zikmund Popel Jan viz z Lobkovic Popel, měšťan pražský 102 Popel, platnéř, měšťan pražský 189 z Popovic Vácha, rytíř 75 poprava v Praze 30, 34, 66, 78, 99, 102, 131, 180, 212, 216, 233, 235, 237, 246, 261, 262, 263, 265, 270, 273—274, 276, 280—281, 283, 285, 299, 301, 313, 317, 326, 327, 335, 339, 340, 342, 352, 361, 365, 367, 371—372, 381 porážka u Mostu 59; u Petrovic 60, 64; u Nisy 79; u Zbraslavi 79; v Bavořích 87; u Lipan 88; u Křesova 126 poselství ke králi Zikmundovi 51, 82, 89, 90, 91; ke králi polskému Vladi- slavovi Jagellovi 59; do Basileje 85, 98; z Basileje 86, 87, 101; do Kouby 112; do Vídně 114, 116, 125; do Uher 119; do Říma 158, 164; od papeže 213; ke králi Vladislavovi do Uher 282, 297, 302, 317, 324; ke králi Ludvíkovi do Uher 338, 355, 374; od císaře Max- miliána 334; od krále polského Zik- munda 336, 340 Z Postupic viz Kostkové posvícení v Praze 197, 199 Potštejn hrad 85, 155 z Potštejna Jan na mincmistr 273 povětří veliké, přívaly, hromobití 84, 208, 211, 213—214, 217, 221, 279, 324, 361, 381, 385 povodeň 26, 83, 84, 127, 128, 161, 191, 218, 325, 373, 381, 384 Poznań 136 Prače tvrz 125 Praha viz Staré město, Nové město, Malá Strana; jinak téměř na každé stránce Praha hrad viz hrad pražský Praha, kostely a kláštery: sv. Ambrože 44, 72, 80, 198, 201, 268; sv. Anny 51, 191, 211; sv. Antonína v Podskalí 51; sv. Apolináře 50, 128, 199, 341, 381; sv. Bartoloměje 2315; sv. Benedikta na Starém městě 44, 221; sv. Benedikta na Hradčanech 281; Božího těla 26, 325, 373, 381; Bfevnovsky 26, 44; sv. Ducha 191, 217; sv. Františka 44; sv. Haštala 139, 240, 367, 382; sv. Havla 139, 189, 190, 226, 279, 285, 415; sv. Jakuba 36, 96, 139, 205, 221, 299, 317, 336, 367, 373; sv. Jana v Obofe 237; sv. Jana v Podskali 51; sv. Jilji 84, 86, 97, 197, 199, 218, 221, 308, 325, 339, 344, 366, 382, 422; sv. Jindřicha 86, 237, 240, 333, 366, 422; na Karlově 199, 317; Kartousy 44; sv. Kateřiny 44, 50, 243; sv. Kateřiny kaple na Strahově 212; sv. Klimenta 44, 223, 373; sv. Kříže 286, 371; sv. Lazara 318; sv. Lin- harta 113, 281; sv. Martina ve zdi 39, 365, 366; sv. Martina na Vyšehradě 381; sv. Maří Magdaleny na Karlově 44;sv. Maří Magdaleny na Malé Straně 380; Matky boží na Botíči 44, 50; Matky boží na Louži 34, 190, 191, 218, 331; Matky boží konec mosta 44; Matky boží na Malé Straně 212, 361; Matky boží klášter křižovnický 224; Matky boží Sněžné 26, 62, 65, 80, 88, 212, 267, 373, 401; Matky boží před Tÿnem 34, 36, 76, 97, 110, 137, 138, 139, 141, 153, 175, 189, 199, 205, 210, 212, 213, 214, 232, 246, 276, 279, 282, 299, 321, 327, 331, 332, 346, 363, 370, 371, 373, 381, 383; sv. Michala na Starém mésté 76, 109, 187, 366, 374, 377, 393; sv. Michala v Opatovicích 139, 190, 278, 325, 366, 422; sv. Michala na Malé Strané 262; sv. Mikuláše na Malé Straně 50, 189, 260, 263, 281; sv. Mikuláše na Starém městě 90, 190, 218, 382; sv. Mikuláše v Podskalí 381, 382; sv. Ondřeje 379; sv. Pankráce 53, 54, 394; sv. Pavla na Žampachu, nejv. 459 

Strana 460
Špitálsku 237, 313; sv. Petra na Poříčí 139, 252, 422; sv. Petra na Vyšehradě 26, 34, 179; slovanský 50, 130, 238, 239, 273, 315, 382, 384; Strahovský 26, 44, 50, 212; sv. Simona 371; sv. Štěpána na Rybníčku 30, 232, 239, 240, 273, 331, 366, 377; sv. Štěpána ve zdi 109, 139, 189, 322; sv. Tomáše na Malé Straně 44, 50, 51, 224, 258, 3805 sv. Trojice a sv. Pavla na Poříčí 228; sv. Václava na hradě pražském 24, 25, 26, 33, 34, 43, 51, 74, 144, 215, 217, 267; sv. Václava v Podskalí 122; sv. Václava na Zderaze 26, 44, 366; sv. Valentina 189; sv. Vavřince 307; sv. Víta 24, 103, 152, 252, 429; sv. Vsjtecha 257; Všech svatých kaple 130 Prahu dobýval Zikmund 5153 chtěli ztéci 'Táborstí 65, 73, 74, 112, 136; dobyl Jifí z Podébrad 139—141 Prachatice 55, 115, 125 prácheüsky kraj 111 z praku házení 232 pranostiky 206, 211, 230, 328, 350, 385 Prase Prokop, kon$el novoméstsky 264 Prazäk Jan, kontel staroméstskÿ 295 Pražák Jan, měšťan táborský 105 Prefát Jindřich z Vlkanova, konšel praž- ský 387 Prešpurk 33, 74, 89, 90, 100, 119, 321, 322, 324, 325, 368 Prokop, markrabě moravský 27, 28, 29 Prokop Holý, hejtman táborský 78, 79, 82, 83, 85, 87, 88, 89, 395, 397 M. Prokop z Plzně 76, 86, 98, 110, 123 M. Prokop, nejv. písař. staroměstský 213, 304, 313 Prokop, syn Krtkové, měšťan pražský 78 Prokop krejčí, ze Šmerhova, měšťan staroměstský 210 Prokop, vačkář, měšťan pražský 189 Prokopka tanléřka z Nového města 425 Prokůpek, kněz Sirotčí 72, 89 Prosek, Prosik, ves za Karlínem 241, 252 z Prostiboře Tomáš, písař soudu ko- morního 371 Prostředek Martin (Jan), kněz 96, 99 Protasius (Tas z Boskovicy, biskup olomoucky 153, 159, 163, 186, 412 Prusy 86, 87; Prusanć 32, 87 Průša, havíř kutnohorský 214 0 Ouirin viz Kvirin 460 Přech z Budkovic, měšťan staroměstský 112, 141 Přelouč 59 Přemysl 347; Přemyslův keř 127 Přemyšlenský Jan 363, 377 Přerov na Moravě 66 Přerov hrad 386 Přerubenický Jaroslav <Jaroš z Vyše- hořovic> 339 Přespole Jan, soukeník, měšťan pražský 113 Převězi, městečko v Uhřích 123 Přibenice hrad 27, 55—56, 64, 394, 395 Příbram 113, 265, 306, 406 M. Příbram Jan 32, 75, 76, 86, 97, 98, 109, 123, 130, 134, 135, 137, 138, 142 M. Příbram Pavel <z Prahy> 367 Příbramský, měšťan malostranský 326 Přibyslav hrad 72 Přimda hrad 41, 42 z Přimdy Jan 32 příměří 48, 57, 72, 108, 142, 166, 171, 180 Příšek, odpovědník 276 Pšenička, kněz táborský 392 Pšenička Filip, měšťan pražský 102 Pšenička Mikuláš, měšťan pražský 347 Pštros, bečvář, měšťan pražský 102 Pštros Havel, konšel novoměstský 209 Ptáček Hynek z Pirkštejna 87, 88, 90, 99, 101, 102, 104, 105, 107, 108, 110, 111, 112, 117, 118, 119, 121, 122, 125, 126 Ptáček Ondřej, konvař a zvonař kutno- horský 246, 267 Pubička František, historik český 388 Publik {Prokop z Velevic), kon3el staro- městský 200, 202 Puchník Mikuláš, arcibiskup pražský 389 Pulpit z Poříčí, měšťan pražský 354 Purkrábek, měšťan plzeňský 430 Puška viz z Kunštátu Jan Puška Martin, doktor z Chrudimě, ka- zatel na Karlově 199 Puškařík Jan, měšťan staroměstský 89, 102 Pita (ze Skaly) 40; [zpráva o jeho za- bití měla být položena k r. 1413] Pytel soukeník 392 Pytel (Mikulas> soukenik, móśtan praż- sky 102 Pytlík Jan ze Zvoleňovsi, konšel staro- městský 256, 257, 258, 260, 308 

Strana 461
R Ráb v Uhřích 121 Rabí hrad 56, 59; viz Ryzmberka rábský biskup 376, 386 Rabštejn hrad 75, 111, 227, 265, 268, 306 z Rabštejna, Jan 128; Prokop 119, 129, 131, 137, 146, 158, 159, 160; viz z Ho- fovic, Pflug Racek z Dvorce, viz Kobyla Rácky viz Brankovié Jiií Rácové 283 z Radešína M. Václav, protonotář kut- nohorský 367 z Radice (Radi&e) Jan, hofrychtéf, kon- sel staroméstsky 208 Radoch Jan, fezník, konsel novomáéstsky ° 209, 210, 215, 263, 264 Radochüv Martin, kněz, střídník týnský 231, 232 z Radošína Předbor 65 Radyně hrad 42 Rachtaba, varhaník a rektor školní mi- kulášský 367 Ráj Mikuláš, konšel malostranský 237 Rak sladovník, měšťan novoměstský 425 Rak Václav, rychtář staroměstský 121, 129 Rakousy 27, 74, 76, 81, 107, 116, 119, 122, 124, 128, 132, 137, 144, 145, 146, 150, 154, 166, 180, 252, 322, 327, 342; rakouská země 119; Rakušané 27, 81, 119, 145, 146, 157, 166; rakouské kní- žectví 115; rakouská knížata 135; ra- kouští páni 109, 117, 145, 157, 167; rakouský vévoda 28, 83, 92, 100; ta- žení do Rakous 74, 76, 81, 83, 145 Rakovnický Jan, hejtman kouřimský 80 Rambouzek Jiřík, konšel staroměst- ský 295 Ramboużek (Rambousek) Václav, kon- šel staroměstský 243 Rataje hrad 29, 90, 136 rathaus staroméstsky v Praze spálen 28; novoméstsky znovu staven 367 Ratiboř 60 Rauš Daniel z Vlkanova, konšel staro- městský 235, 238, 244, 255, 284, 288, 345, 350, 360, 362, 365, 387 Recký hrabě viz z Hardeka Reček Jan, purkmistr staroměstský 94, 109 Rečkova kolej 109, 243, 363 Rechek Václav, měšťan staroměstský 262, 421<?> z Reichenbachu Vavtinec viz Kvirin Rejsek Matěj, bakalář 181, 212 Rejt Benedikt z Pístova 222 Rendl Albrecht z Oušavy 219, 241, 244, 245, 246, 247, 250, 253, 254, 255, 260, 271, 273, 276, 280, 281, 282, 284, 296, 297, 298, 302, 303, 305, 319, 324, 326, 329, 330, 362, 372, 427 Retc (Retz) v Rakousích 74 Retling (Nórdlingen> 158 Rexin Sigmund, řečený Pikhart 367 Rezek Petřík 400 Roháč Jan z Dubé 96, 97, 99 Rohatec 383 Rohlík, kněz táborský 397 Rohozec hrad 26 roj přiletěl do Prahy 237 rokování s králem polským 108; na Mělníce 108; ve Znojmě 121, 147 z Rokycan M. Jan 62, 76, 77, 78, 80, 85, 90, 91, 92, 97, 110, 117, 118, 120, 124, 127, 128, 133, 138, 139, 141, 144, 151, 152, 158, 161, 164, 175, 402 Rokycany 45, 77, 143; Rokycanští 45 Ronov hrad 171, 405 Ronsperk hrad 273; vizDobrohostové M. Ropek Václav, farář roudnicky 367 Roudnice 33, 34, 94, 108, 128, 147, 165, 180, 203, 218, 315, 321, 337, 338, 355, 367 Roupovský Jan 194, 212, 249 Rousinovský viz Hertvík Rovarella Vavřinec, biskup ferrarský, legát 169 Rozkoš Kuneš z Kostelce 141 Roztocký Václav, hofrychréř 298 Rozvoda Rameš <ze Stakor> 76 Rozvoda Jan, konšel novoměstský 207, 215, 230, 231, 264, 284, 334 Rožďalovský Václav, kněz, střídník týn- ský 367 z Rožmberka, Jan 162, 165, 169, 170, 172, 174; Jan 431; Jindřich st. 27, 28, 29; Jindřich ml. 143, 145, 146, 148, 150; Jošt, biskup vratislavský 75, 158, 159, 162, 169; Oldřich 29, 41, 48, 59, 75, 88, 102, 103, 109, 110, 111, 112, 125, 138, 139, 141, 146; Petr 223, 235, 244, 253, 270, 271, 279, 281, 297, 301, 337, 370, 376, 380, 384, 427; Vok 186 z Rožmitála Lev, Adam 378; Zdeněk 241, 247, 249, 253, 254, 256, 271, 272, 273, 274, 275, 276, 279, 284, 285, 288, 289, 290, 291, 292, 293, 295, 297, 301, 303, 308, 313, 316, 319, 326, 337, 341, 342, 365, 367, 368, 372, 375, 376, 427, 430, 431 Rulík Martin, měšťan novoměstský 424 Ruprecht Falcký viz Klem Rus Matěj z Kovářovic 65 Rus z Símě 65 461 

Strana 462
různice mezi stavy 204, 218, 220, 227, 243, 254, 266, 275, 281, 283, 285, 286, 291, 293, 299, 306, 317, 319, 322, 334, 342, 376 Růžený Valenta, méstan novoméstskÿ 201, 230, 238, 263 Rvačka viz Mařík rvanice v Praze 217, 326, 331, 346, 347 Ryba Jan, konšel novoměstský 295 Rybníček, hejtman svitavský 404, 405 od Řebříkův viz Mikuláš od Řebříkův Řečice 80, 81, 396 z Řečice, Jíra 80; Sokol 81 Řeháček Brikcí z Květnice, konšel praž- ský 387 Řeháček Jan z Květnice, měšťan staro- městský 366 M. Řehoř <Tomášův> z Prahy 130 Řehoř mečíř, měšťan pražský 188 Řehoř, soukeník, konšel novoměstský 264, 362 Řehovec Mikuláš, kněz z Betlema 90 Řekové 85, 241 Řepa Jan z Neveklova 292, 297 Řepín 286 Sabaudie (Savojsko> 113 Sádlo Jan ze Smilkova, purkrabí karl- $tejnsky 60; Jan z Kostelce <syn před- choziho) 90, 118, 130, 135, 136 Sadská 56 Salava Matěj z Lípy 76, 87; Jan 134 Samuel podkomoří viz z Hrádku Samvalský viz z Malenovic Sasíci 83 Saská viz Sadská Sasko 31, 131; Saský dům na Malé Straně 48, 54, 224, 262, 340; saský kníže <Fridrich> 120; saská knížata 158 Sázava, řeka 47, 61, 165, 325 Sazema Jan viz z Ustí Sazený, Sazená ves 285 sebrání lidu u Křížků 45 sedláci, žertování 50; zprotivili se 341 Sedlčany 74, 301 Sedlec klášter 58, 180 Sedlecký Janek z Prachatic 115 Sekera Šimon, konšel staroměstský 256 Sekretář Jan (z Kostelce> 55 462 l v R Rychby v Slezích 78 Rychmberk hrad 73, 116, 150 Rychmburk hrad 73 Ryn 24, 31,83 . z Ryzmberka 28, 249, 301, 427 ; Bfenék 49; Dépolt 129, 162; Jan 110, 130; Půta Švihovský 223, 227; Racek 55; Vilém 77; Vilém ml. 146 z Ryzmburka, Ales Vrestovskÿ 52, 56, 87, 88, 89, 91, 105, 111, 120 Řepnice Václav z Řepnic, měšťan lito- měřický 287, 297, 305, 307, 314 Řezek, šrotéř, měšťan novoměstský 375 Řezno 24, 158, 159, 228; Řezněné 83 z Říčan, Diviš 56; Chval 99 Říčany 56, 142, 394 Říha lištář, měšťan pražský 377 Říha řezník, měšťan staroměstský 315 Řím 26, 28, 132, 133, 137, 144, 158, 164, 195, 217, 301, 355, 389, 392; Římané 138; římský král <císař> 119, 121, 122, 128, 130, 132, 133, 134, 135, 151, 163 Říp 380 Řitka Janek <z Bezdézic) 85 Sekule Štefan (Štěpán, sklenář, kon- šel novoměstský 210 Selík Jiří, řezník, konšel novoměstský 318 Selík Václav z Podskalí, konšel novo- městský 209, 210, 215 Sendražský Beneš 274 Serafin Jindřich, měšťan novoměstský 424 Sezemice 95 Schwarzenburk, zámek v Bavořích 235 Sichrov 265 Silvestr, kraječ suken, měšťan staro- městský 210 Silvestr, literát, měšťan staroměstský 249 Silvestr, sladovník, konšel pražský 351 Sion hrad 96, 97, 99 Sirotci 24, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 86, 87, 88, 89 Sirotčí kněží 77, 82, 89 Sirovec <Viktorin), noZit, méstan praž- skÿ 357, 358 sjezd viz sněm; sjezd ve Vídni 116, 174; v Prešpurce 321 

Strana 463
Skála, hrad u Přeštic 42 Skalice hrádek {Skalice hor stfibrnych) 29 Skalice za Jaroméfi 70, 116, 143 Skalice na Slovensku 128 Skalice klášter 58 Skalský Heralt viz z Kunštátu Skalský Pavel viz z Jenštejna Skalský Ondřej, měšťan novoměstský 257 Skály hrad <Skála u Přeštic> 116 Skály hrad 134, 173, 291, 292, 296 Skolastikus viz Jan Sládek Jan, řezník, konšel novoměstský 210 Sláma Zikmund z Nezřeva, konšel sta- roměstský 112 Slana Václav <Václav ze Slaného), farář od sv. Valentina, pak u sv. Mikuláše a na Lüzi 189, 190, 415 Slanskÿ, méstan prazskÿ 377 Slanský Václav, sladovník, konšel no- voměstský 209 Slaný 51, 73, 107, 193, 196, 204, 276, 307; Slánští 110, 120, 204, 312 Slatina, hospodář od Podkovy, měšťan pražský 113 Slatinany 405 Slavata, Michal z Chlumu 194, 302, 318, 343, 374, 318, 427 slavnosti v Praze 94, 96, 98, 110, 131, 134, 138, 212, 241, 252, 270, 271, 332, 334, 341, 375, 377 Slezané, Slezáci 58, 60, 64, 73, 77, 81, 86, 107, 116, 124, 125, 126, 134, 143, 165, 169, 285, 291, 292, 293, 330, 428 Slezáci v Čechách 58, 60, 64, 73, 77, 116, 125, 134, 143, 291, 292, 293; slezská knížata 105, 107, 116, 121, 124, 131, 132, 134, 135, 149, 154, 254, 284, 318; slezská země 81, 180, 409; Slezy 76, 78, 79, 80, 95, 107, 117, 124, 126, 149, 161, 163, 165, 169, 170, 186, 252, 253, 277, 284, 285, 325, 409 Do Slez tažení 76, 78, 79, 80, 81, 90, 409 Slivka Jan, konšel pražský 378 Slovák Jakub viz Jakub, farář u sv. Jiljí Slovanský klášter viz Praha, kláštery Slüp tvrz 125 Smetenskÿ (z Martinic) 337 Smekbidlo, holomek hradsky 283 Smidary 71 Smíchov 377 Smifice 143 Smificky Jan 34, 71, 77, 78, 102, 108, 111, 112, 121, 125, 128, 130, 147 smlouva svatováclavská 342—343 Smolař Matouš <Matěj>, měšťan praž- ský 102, 113 Smolař Václav, měšťan novoměstský 424 z Smradař, Michala de Causis sněm v Praze 39, 79, 82, 89, 90, 91, 101, 102, 110, 111, 114, 115, 121, 124, 132, 134, 153, 156, 158, 162, 163, 169, 174, 1178, 184, 186, 187, 189, 190, 191, 194, 203, 205,.212, 213, 217, 220, 223, 227, 233, 235, 243, 249, 252, 274, 276, 278, 279, 280, 283, 285, 295, 301, 306, 319, 322, 325, 328, 333, 335, 336—338, 342, 343, 344, 346, 351—352, 355, 364, 365, 373, 374, 379, 383, 385, 429 sněm v Benešově 144, 180, 319, 335, 367—368, 414; v Brodě Českém 127, 197; v Čáslavi 117, 203; u Hory Kutné 118, 120, 126, 128, 137, 139,.204, 272, 275, 411; v Hradci Jindřichově 163; v Kladsku 284; v Kolíně 291; v Měl- níce 102, 110, 120; v Nymburce 192, 196, 205; v Olomouci 172; v Pelhři- mové 130; v Plzni 118; v Roudnici 321, 337; v Sedlčanech 301; v Sla- ném 193; po krajích 119, 121, 135 sníh veliký 86, 89, 141, 204 Sobek Burian z Kornic 384 Soběslav 56, 235, 380 Soběšín rytíř <jinak Srbín, Sobín> 55, 395 Sobětický 88 Sobotka <ve Slezsku> 78 Sofia viz Žofie Sokol (Jan z Lamberka) 29, 30 Sokol z Řečice (Mikuláš a Jaroslav z Lamberka> 81, 82, 116 Sosnovec Jan, měšťan staroměstský 188 soudové zemští 95, 111, 119, 233, 245 254, 280, 281 Sova kněz 73 Sova Martin, farář ve Velešíně 41 Sova Václav z Liboslavě, konšel praž- ský 362, 368 Sovka, M. Jíra 238, 239, 240, 241, 268, 273 Sperat doktor <Pavel, von Spretten> 379, 380 Spiš, tažení do Spiše 86; spišský hrabě <Jan Zápolský> 253 Srbi <lužičtí> 165; Srby (luz.) 81, 277 Srsa Jan, panose 73 Stadice 127 Stanislav I. z Turzo, biskup olomouckÿ 243, 248, 252, 274, 299, 322, 323, 376, 431 Stanisté <Strnisté>, zhoubce zemský 102 Staré město pražské 34, 35, 36, 37, 42, 44, 51, 53, 56, 60, 62, 63, 64, 65, 66, 76, 77, 78, 80, 81, 82, 84, 87, 88, 90, 94, 95, 97, 98, 102, 104, 109, 112, 120, 126, 138, 139, 140, 141, 142, 147, 151, 153, 160, 180, 187, 188, 190, 199—200, 201, přezdívka 463 

Strana 464
202, 205, 206, 208, 211, 215, 216, 218, 221, 225, 227, 230, 235, 237, 239, 240, 246, 250, 256, 258, 259, 260, 261, 263, 264, 265, 266, 271, 273, 274, 279, 280, 281, 282, 283, 285, 289, 292, 293, 297, 299, 300, 301, 302—306, 308—315, 316, 317, 318—319, 323, 327, 331, 333, 335, 336, 338, 342, 343, 346, 347—351, 352, 354, 362, 363, 377, 384, 398, 401, 421, 422; staroméstská obec 56, 62, 63, 77, 81, 91, 99, 129, 136, 141, 181, 182, 230, 238, 247—249, 250, 255, 269, 278, 286, 288—290, 294, 302—306, 308 aZ 315, 326, 328, 343, 345, 347—351; Staromáststí 47, 65,75, 78, 79, 85, 87, 88, 94, 98, 99, 107, 113, 132, 136, 138, 152, 179, 180, 183, 185, 188, 189, 197, 198, 199, 214, 215, 223, 225, 230—231, 232, 234, 235, 238—239, 241, 242 aż 243, 245, 247—249, 250—251, 252, 255—256, 257—258, 259—260, 261, 262, 263, 264, 268, 269—270, 273, 284, 285, 286, 287, 288—290, 291, 295, 298, 308—315, 322, 326, 340 stavení v Praze 180, 198, 211, 213, 222, 268, 276, 278, 281, 361, 366, 368 Stolba (Stolpen> v Miśni 130 Stěvnice <Střevnice> v Kladsku 112 Stodola Jan, konšel staroměstský 202 Stolc viz Stolc Stradov <Stradouň> 57, klášter sv. Ja- kuba Strachův dvůr u Hradce Králové 67 Strajček hráč 375 Straka, měšťan novoměstský 424 Strakonice 120, 162, 225 Strakoničtí mistři: Markold 28; Jin- dfich z Hradce 49; Václav z Micha- lovic 111, 146; Jost z RoZmberka 75, 162; Jan ze Svamberka 194, 249 Strašnice 244, 333 Stráž 396 z Stráže, Jindřich 110, 132, 133, 185 Strážnický Jindřich 119 Strážnický Petr viz z Kravař Strnad (Purkart z Janovic) 28 Strnad Jan <Jakub> z Uhelného trhu, měšťan staroměstský 249, 257, 295 Šabatec hrad 387 Šalamoun kněz 143 Šanovec rytíř 240 Šárka 283 Šárovec, hejtman český 166 Šebek, rada knížete míšeňského 250 Šebicary hrad 265 464 Ux Strnad Jakub z Tryskovic od Cerné růže, měšťan novoméstsky, koniel prazsky 314, 362, 374 Strniště víz Staniště Střela (Mikuláš>, hejtman 173 Střelín v Slezích 78 Stříbro 75, 77,87,88,339; Stříbrští 85, 369 střílení z děl 53, 88, 287, 290, 299, 307, 321, 333, 335, 338, 341 Student Jan z Tachlovic 65 studium, studenti víz Učení Stupice 58 Subule viz Šidlo Václav Suda Petr z Řenec 369, 370, 372 Sudlice kovář, měšťan staroměstský 263 Sudoměř 49 suchota veliká 26, 119, 224, 262, 281, 340 Suchý Čert, Hynek 30 Suka Jakub, měšťan novoměstský erbov- ní 257 Sulcpach 228 Sulek, probošt chotěšovský 24 z Sulevic Kunat 65 Sušice 27, 90; Sušičtí 46, 85, 147; sušická obec 399 Sutor, sladovník, konšel novoměstský 209 Svátek (od Mśżsice>, kožišník, konšel staroměstský 216, 229, 241, 249, 270, 271 Svejkar 108 Světlá v Rakousích 76 Svídnice ve Slezsku 125, 134, 424; Svídničtí 116, 293 M. Svině Václav, člen konsistoře 365 Sviny (Trhove> 41 Svisnik, móśtan novomćstsky (?> 250 "Svitáček Mikuláš viz z Landštejna Svitavy 404 Svojanovský Ješek <z Berkovic> 145, 203 Svojše z Zahrádky 76, 85, 105, 106, 125, 143 Szalkán Ladislav, biskup vácovský 376 Széczy Diviš, biskup ostřihomský 103 z Šebířova viz Beřkovský Šejnoha dMikuláš», pekař, měšťan praž- ský 189 Šelberk zámek 385 z Šelnberka, Jan 193, 194, 203, 223; Jaroslav 320, 337, 386, 430 Šenkýř, měšťan pražský 262 

Strana 465
Šerlink Matouš, řezník, měšťan staro- městský 188, 190 Šestiměstí 159, 277, 284 Šidlo Václav /Subule), farář u sv. Mi- kuláše na Starém městě 382 Šilink František, měšťan novoměstský 112 Šíma Petr 41 Šimon, kněz u sv. Jiljí 197 Šimon, farář u sv. Haštala 382 Simon od Bílého lva, konšel staroměst- ský 78 Šimon, havíř kutnohorský 214 imon (Simün£), měšečník, konšel no- voměstský 202, 422, 423 Šimůně Havel, řezník, měšťan novo- městský 291 M. Šindel Jan 32 Šípecký viz Orudka M. Šišmánek Václav z Litomyšle, admi- nistrátor 365, 371, 376, 381 Škaredý, rybník u Sudoměře 49 kop Šimon, sladovník, konšel novo- městský 207, 215 Škopek Aleš z Dubé 85 Škruda 420, 422 Skvofecky (Olbramovic) 335 Šlechta Václav, rychtář staroméstsky a perkmistr 288, 311 Šlikové 225—226, 233, 265, 369, 427; Kašpar 98, 99, 104; Šebestián 232, 233; Štěpán 387 Šmikovský viz ze Žďáru Sof (Kristof) 108, 127 orc z Valu, panose 396 Šorf Mikuláš, kožišník, konšel novo- městský 295, 338, 350, 362, 365, 378, 384, 387 Špetle na Zlebích z Janovic, Jan (?» 222; Hynek 296 Spilberk v Moravé 60, 126, 405 Spimberk u Kanku 214 špitál nový v Praze 231 Špýr 158 Šrol Jeronym, konšel staroměstský 62, 63, 64, 399 Štědrá, hrad 41 Štefan, hrabě spišský 186, 252, 253 Štěchovice 253 Štěkar řezník, měšťan českobrodský 335 T Tábor 45, 49, 50, 55, 56, 77, 89, 96, 104, 105, 107, 125, 136, 146, 192, 227, 249, 319, 395, 398, 430; TTáboti 43, 47, 49, 50, 56, 65, 66, 72, 73, 76, 79, 88, 89, 116, 143, 155, 394; Tábor&tí 65, 66, Dílo Františka Palackého II. — 30. Štěkeň 49 M. Štěpán z Kolína 28 Štěpánek, kněz táborský 397 Šternberk, hrad na Sázavě 165; na Mo- ravě 170, 408, 406 z Šternberka páni 28, 175, 186, 261, 427; Albrecht Zelenohorský 261, 336; Aleš Holický 87, 88, 90, 99, 101, 102, 105, 108, 110, 111, 117, 118, 120, 126; Jan 170, 343, 378, 430; Jaroslav Ve- selský 55; Jaroslav, syn Zdeňkův 162, 186, 187, 194; Ladislav 249, 254, 271, 281, 286, 290, 297, 302, 329, 336, 361, 369, 370, 427; Perchta Konopišťská 90; Petr Konopištský 45, 46, 47, 55, 394; Petr Holický 105, 106, 122, 125, 126, 135, 139; Petr Holický, syn pře- dešlého 244, 247, 253, 271, 274, 294; Zdeněk Konopištský 134, 140, 141, 143, 148, 150, 151, 154, 160, 161, 162, 163, 165, 166, 167, 171, 172, 174, 175, 178, 402, 403, 404, 405, 408, 410, 412; Zdeslav 186 Štětina Václav ze Svárova, mistr ku- chyně královské 188 Štokrava v Rakousích 166 Stolc Jan, knap, konšel staroměstský 244, 256 Štraboch Václav, konšel pražský 368 Štrasburk 158 Šturm Martin, řezník a konšel novo- městský 257, 263, 264, 273, 318 M. Šud Václav, člen konsistoře 383 z Šumburka Heřman 385 Šust Matěj, bakalář z Podskalí, konšel novoměstský 295, 315 Šváb Jan z Jiekve 65 Sváby 24; Svábové 83 "z Švamberka 28, 32, 301, 337; Bo- huslav 45, 48, 59, 64, 65, 66, 74; Bo- huslav Krušina 162, 186, 194; Bo- huslav 235; Hynek Krušina 111, 116, 129, 146; Jan velmistr strakonický 194, 249; Jan 235; Jan Bavůrek 236; Krištof 430 Švihov hrad 73; Švihovští viz z Ryzm- berka Švík Jiřík, konšel pražský 387 Svidrhal, Swidrygielia, velkovévoda li- tevsky 107 72, 73, 15, 78, 79, 80, 86, 87, 88, 90, 105, 116, 118, 119, 124, 127, 129, 136, 192, 249, 368; Táborští bratří 44, 73, 81, 399; táborští kněží 55, 56, 82, 123, 124, 395—398; táborská 465 

Strana 466
obec 50, 51, 399; táborská města 89, 113 Tachov 77, 83, 272; Tachovští 85 Tas z Boskovic viz Protasius Tatek Ondłej (z Kufiho>, kon$el praż- sky 378 Tetenskÿ Jan 194 Telečtí páni viz z Hradce Temešvár 302 z Tenčína Jan, vévoda sandoměřský 103 teplé počasí 187, 230, 236, 283, 331, 365 Teplice (Baden) v Rakousích 146 Tetaur 296 Tista z Ptimdy 41, 42 Tkaničník viz Václav Tluksa Kuneš z Buřenic 65 Tluksa Zdeslav z Buřenic, purkrabí karlštejnský 65 Tluksa Mareš z Volkova 65 z Tmanie Buzek 65 Tobiáš kněz 424 Tobiáš, sladovník z Poříčí, konšel novo- městský 264 Tobiáš, písař šestipanský 367 Točník hrad 31, 42, 265, 268 Tochovice 369, 371 Toke Jindřich, kanovník magdeburský 86 M. Tomáš viz Miůnzer Tomášek, apotékář od Lilium na Sta- rém městě 180 Tomášek od Hvězdy zlaté 198 Tomášek od Oremusův, kramář, měš- ťan staroměstský 202 Tomášek, služebník pani DraZicke v Hradci Králové 42 Tomek, krejčí, mčšťan malostranský 202 Topolčany, hrad v Uhfích 130 Toušek Jan z Pacova, nejv. písať staro- městský 132 Toušen tvrz 58, 350 Tovačov na Moravě 409 Tovačovský, Jan 77, 394; Jan, nejv. ko- morník 184, 191, 194, 195, 196, 198, 203, 416 trávení lidí v Praze 216 U Učení Pražské 31, 32, 34, 35, 36, 38, 103, 114, 123, 125, 129, 131, 133, 135, 137 Uderský (z Údrče> Jan 194 Uher forman, z Nového města 424 Uher Jakub viz Jakub Uher Uhři, Uhřata 29, 52, 53, 54, 60, 61, 67—70, 84, 94, 100, 107, 125, 127, 130, 132, 157, 215, 233, 234, 260, 261, 262, 263, 272, 277, 283, 302, 387, 466 Trčka, Trčkové 79, 87, 192, 203, 301, 325; Burian 150, 154, 402, 403; Bu- rian, podkomoří 251, 274, 275, 285, 297, 298, 315, 319, 324, 326, 329, 330, 331, 337, 376; Jan 430; Kateřina 240; Mikuláš z Lípy 45, 118, 128, 131, 140, 147; Mikuláš z Vlašimě 191, 225, 268, 416; Mikuláš z Lichtenburka 240, 333; Prokop z Kralovic 73; Zde- něk 346 Trenčín 60 Trepka Ondřej 387 Trhule, měšťan pražský 318 Trnava 68 Trnávka 135 z Troskovic Vilém, konšel staroměstský 295, 303—306, 308—313, 315, 317 Trosky hrad 108, 127, 173 Tršáček, kněz táborský 395 Truhlitka (Vavfinecod TH królu), kon- šel novoměstský 202, 422, 423 Trutnov 58 Třebechovice 52, 64 Třebíč 167—169, 198, 202; třebíčský klášter 168—169 Třeboň 41, 162 Třebová Moravská 142, 410 Třepetáčková z Nového města 424 Tříbratr, měšťan staroměstský 267 Tunkl z Brníčka, Jindřich 248, 319, 326, 345, 378 Tupec kněz 79 Turci 127, 148, 149, 301, 353, 374, 377, 383, 387; Turky 28, 351 Turkovec Petr, rytíř 71 turnaj v Praze 193; viz slavnosti Turnov 58, 74; turnovský klášter 72 Turský Petr, měšťan královéhradecký 143 Turský zeman 373 Tvarský Zikmund z Leskova, konšel staroměstský 256, 295, 341 Týn na Vltavě 170 Týnec nad Labem 67 Týnice Hrochova 405 Týřov hrad 79 402—414; Uhři v Čechách 29, 52, 53, 54, 60, 61, 94, 98, 104, 171, 175, 260, 261, 262, 263, 402—414; Uhry 29, 67—70, 84,97, 100, 104, 107, 111, 120, 122, 125, 137, 144, 149, 150, 172, 173, 180, 186, 215, 221, 223, 233, 234, 236, 252, 253, 262, 277, 297, 298, 300, 302, 307, 316, 317, 331, 333, 338, 343, 351, 355, 360, 365, 374, 377, 384; do Uher 

Strana 467
tažení 67—70, 84, 86, 111, 307, 374; uherský král viz Matyáš Uhrov 406 Üjezdec hrad 50 Ulm 158 Unhošť 385 Uničov 33, 63 Václav IV., král český 23; jel na Rýn 24; 25, 26; jat u Berouna 27; jat po druhé 28—29; 31, 32, 33, 38, 39, 40, 41; umřel 42; povahy jeho 43—44; 45, 47, 52, 57, 77, 144, 209, 247, 391 Václav, farář u sv. Havla 189, 190, 415 Václav bakalář, farář u Matky boží před Týnem 370 Václav, farář u sv. Michala v Opatovi- cích 139 Václav, farář u sv. Michala na Starém městě 366, 374 Václav z Krumlova, doktor práv, ka- novník 152 Václav <z Lužnice), farář u sv. Miku- láše na Starém městě 90 Václav, kněz z Vysokého Mýta, sufragán 91 Václav ze Zvíkovce, kněz 73 M. Václav viz Kandidus Václav M. Václav z Prachatic, rektor univer- sity pražské 125 M. Václav z Sušice 90 M.Václav z Tarmarku od Fortuny 355 Vâclav (Vanék), bakalář od Bílého lva, konšel staroměstský, perkmistr 256, 356—358, 360 Václav mydlář, konšel pražský 351 Václav purkmistrüv (ze Starého mésta) 335 Václav od Kaprův, měšťan novoměstský 116 Václav tkaničník, konšel novoměstský 421, 422 Václav zámečník, měšťan malostranský 244 Václav, měšťan kouřímský 430 vácovský biskup 153, 215 Váh 84 Vaitminar viz z Veitmile Vajda, mésto v Bavokich 322 Val 396 z Valach arcibiskup (Pavel Petrüv Hu- nyady, biskup v Ard£Zisi v Rumunsku) 100 Valdek hrad 65, 369 z Valdeku, Hynek 65; Jan, sedźnim na Litni 65 Urban V. papež 96, 137 úroda, hojnost v Čechách 217, 341 Usti nad Labem 74 Usti Sezimovo 38, 46, 47, 49, 391, 392; Ust$ti 47 z Ustí, Sezima Jan 378 Üvaly 245 Valdštejn hrad 76, 114 z Valdštejna, Bernard 247, 273, 286, 290; Hašek (Ostrovsky, na Velisi> 55, 62, 67, 123, 125, 130, 135, 147, 399 aż 401; Hynek (KolStejnskÿ) 73, 74, 77, 78; Šťastný 365; Voksa 391; Zdeněk 378; 427 Valeč tvrz 307 Valečov hrad 108, 117 Valečovský 76; Machna z Valečova 108, 117; Ofka 182; Vaněk 179, 182; Sa- muel víz z Hrádku Valentin řezník, rychtář staroměstský 346 války v Čechách jak se počaly 46, 47; válka šibeničná 74 Vaněk od Koruny, měšťan staroměstský 121 Vaněk Pivo 60 Vaněk <z Vlašimě, jinak z Jenśtejna), syn pana Pavlíka z Prahy 60 Vaněk, puškař pražský 354 Vaníček, kněz táborský 397 Varadín v Uhřích 101 varadínský biskup 186, 190, 207, 208, 213, 215, 243, 248, 301; viz Filipec Jan a Mikuláš de Báchka varhaníci mistrní v Praze 366 Varlejch Racek na Frymburce 165 z Varnstorfu Hanuš 134 z Vartemberka, Čeněk (Veselsky> 41, 48, 50, 56, 66, 74, 393; Jan Děčín- ský> 140; Jan <Dubskÿ) nejvyšší purkrabí 362, 378, 379, 430; Jind- řich (Děčínský> 108, 110, 117, 120, 122, 126; Markvart 25, 26; Petr z Kosti> 85; Skonka 85; Zikmund Děčínský> 102, 105; 274; viz Zví- řetičtí Vávra, šenkýř z Podskalí 381 Vavřinec z Reichenbachu viz Kvirin M. Vavřinec viz z Březové M. Vavřinec <z Rokycan> 206 M. Vavřinec (Tfeboüsky», Clen kon- sistoře, kněz Betlemskÿ 299, 365, 376 Vavřinec z Opavy viz Laurin vazby novoměstské odkud slují 279 467 

Strana 468
z Veitmile, Beneš Krabice 27; Beneš 184, 186, 190, 194—196; Jan 272; Šebestian 378; 276, 427 Velek Koudelník, hejtman Sirotčí 72, 80 z Veleslavína Daniel Adam 137 Velešín 41 z Velevic viz Publik Veliš hrad 123, 135, 147; viz z Vald- štejna z Velhartic Václav, doktor 337 Velvar Jan, měšťan staroměstský 85, 90, 91, 102 Velvary 287, 380 Velvarský Jan, konšel novoměstský 210, 215, 264, 295 Věněk, kněz táborský 392 Věneček Jan <Krása> z Prahy upálen 48 Veronika (veraikon) 96 Vesce 243 Veselí v Čechách 396 Veselí na Moravě 173, 407 Vestvaly (Vestfalsko) 34 Větrovská z Nového města 375 věže vodné v Praze 84, 218, 223, 276, 299 Věžecký Petr, konšel pražský 398—399 Věžka hrad 42 Vídeň 29, 109, 114, 116, 123, 124, 125, 132, 134, 135, 136, 137, 145, 146, 149, 150, 154, 156, 157, 160, 174, 183, 210, 298, 299, 324; vídeňští měšťané 145, 160; Vídňané 159; Vídeňští 160 vidění na nebesích 41, 226, 346; Jana arcibiskupa 388—390 Vikéř z Myšlína 71 Viklef Jan 32, 75, 390, 395; Viklefové v Čechách 390, 393; na Moravě 394 Viktorin, kníže 160, 165, 166—169, 172, 173, 186, 407 Viktorin, farář u sv. Havla 139 M. Viktorin z Malé Strany 367 Vilém, markrabí míšeňský a vévoda sas- ký 135, 155, 158 Vilém, zeť Vranovské vdovy, viz Be- chyně Vilém, kněz táborský 398 Vilémek viz z Troskovic Vilémov klášter 58, 171, 307 Vilhartice 162; viz z Ryzmberka Dě- polt Vilštejn hrad 57, 125 Vincenc, biskup vácovský 153 Vinterberk hrad 145, 192, 281 Vismburk hrad 74, 134 z Vismburka, (Vismbursky> JiM 122, 128, 134, 143 M. Višně, farář ve Svinech (Trhovych)> 41 Višně Matěj, purkrabí na Krumlově 41 Vít, farář kutnohorský 90 Vít doktor, konšel staroměstský 205, 241, 249, 270, 271, 287 468 Vít porybný, konšel staroměstský 248 Vít pernikář z Poříčí od Skály 242 Vít Samuel, kraječ suken, měšťan staro- městský 182 Vítek od Červených zvonuov 401 Vítek bečvář, měšťan novoměstský 116 vítězství u Tachova 77; u Domažlic 83 Vítkova hora 52 Vitoraz 162 vítr veliký 37, 180, 317, 376 Vladislav II., král český, volen 178, 412, 429; 179, 180, 181, 182; jel do Vídně 183; 184, 185; jel do Olomouce 186; 188, 189, 190, 194—196, 197; jel do Plzně a do Třebíče 198; 202, 203; opravoval hrad pražský 206; jel do Jihlavy 207—208; 209; volen a vzat za krále uherského 210; 211—214; přijel do Prahy 215, 218, 251; 216 až 222; ożenil se 223; 224, 226, 229, 233, 234, 242, 243, 249, 250, 252—261, 263—272; vyjel z Cech 272; 274, 279, 291; soużen na Budíně od křižovníků 302; 306, 307, 316, 317, 319, 321 aż 325, 328; umřel 331; povahy jeho 333; 334, 336, 341, 342, 345, 350, 359, 368, 381, 413—414 Vladislav II. Jagello, král polský 32, 59, 82, 86, 87 Vladislav IV. Jagellonský, král polský 105, 107, 108, 111, 119, 120, 121, 123, 125, 127 Vlachové 25; Vlachy 133, 159 Vlásenský Mikuláš 178 Vlašim hrad 45, 74, 292; Arnošt z Vla- šimě 93 Vlašimský Martin, měšťan pražský 102 Vlček Václav (z Čenova?, hejtman český 167, 409 Vlhovec 97 VIk (Blažej), doktor 35 VIk Jakub, kněz u Matky boží Sněžné 80, 88, 109 VIK Jiřík, (bakalář>, konšel novoměstský 297 VIK Jiřík z Dláždění, konšel pražský 350, 361 M. Vik Valentin, kanovník pražský 199 VItava 84, 122, 292, 299, 325, 373 Vodička, krejčí, měšťan pražský 226 Vodňany 27, 59, 170, 268; Vodňanští 165 Vochlema, pomocník Kopidlanského 274 M. Vojtěch 389 Vokřín Václav (Václav od Oktinu, ko- žišník>, konsel staroméstsky 295 Volbrámek kněz (Volfram ze Škvorce), arcibiskup pražský 389 Volfgang, měšťan pražský 315 

Strana 469
Volyně 75 Vopice Jan viz Opice Vorle viz Michálek z Vorle Vožice 50, 74 Vrábský Jan 165 Vranov 95 Vranovsk$ z Valdeka, (Oldłich> 369; vdova jeho 369, 371 Vratislav 38, 48, 106, 107, 125, 134, 149, 154, 156, 162, 180, 284, 407, 414; Vratislavstí (Vratislavané) 48, 107, 116, 156, 292, 293, 407; vratislavská děla 165 Vražda z Kunvaldu, Jan 274, 298, 324 M. Vrbenský Václav 158, 199 Vršovice 74, 268, 299 Vršovičané (Vršovci> 170 Vršovský Jakub, písař staroměstský 299 Vrtilka Jan, konšel novoměstský 295 Vrtislav viz Beřkovský Záběhlice 125 Zábřeh 170, 404 Zachač, odpovědník moravský 331 Zachač Jan, úředník desk zemských 347 Zachlubil Tomáš, kovář, měšťan praž- ský 358 Zachrašťany tvrz 73 Zajícové z Hazmburka, Alexandr 130; Jan z Kosti 161, 162, 163, 173, 186, 194—196; 421; Mikuláš 395; Oldřich 162; Vilém z Židlochovic 55; Vilém 51; 162; Zbyněk 110, 130; viz Zbyněk Zajíček, řezník, měšťan pražský 102 Zajíček, konšel staroměstský 359 Zajimaë Jan viz z Kunštátu Jan Zalešák, měšťan novoměstský 375 Zámrsk 254 zatmění slunce 30, 32, 39, 206, 328 Záviše panoše 45 Záviše Cerný, rytíř 60 Zbiroh hrad 26 Zbraslav 43, 51, 79, 216, 222, 299 Zbyněk Zajíc, arcibiskup pražský 24, 30, 32, 33, 389—390 Zdena, dcera krále Jiřího 155 Zderaz 26, 109, 125, 224, 316 Zdětský viz Dětský Zdimir (ze Sedlce>, nejv. pisał staro- městský 132 Zdislav mnich 94, 95 ZelandKi (ze Zelandu v Nizozemf) 83 Zelená (Olivetsk4> hora 45, 162, 170, 249; viz z Sternbezka Zelený, puškář 99 Vrütky (Vroutek) tvrz 116 z Vřesovic, Jakoubek 105, 106, 116, 122, 125, 126; Jakoubec na Valči, podko- moří 307, 378, 387; Jaroslav Brozan- ský 430; Jindřich Kostomlatský 367; Vilém na Doubravské hoře 297 Vřešťov hrad 165; Vřešťovský viz Ryzmburka Vstrp <Strp> 170 Vurmus (Worms) 158 Výrava (Vyrov ?» 95 Vysoká (u Hradce Králové) 94, 95, 100 Vyšehrad 26, 32, 37, 43, 44, 45, 48, 50, 51, 53, 54, 79, 128, 136, 140, 179, 218, 283, 339, 381, 394; Vyšehradští 54 Vyšek dRačinský> rytíř z Polsky 99 Vyšemburk, víz Vismburk, z Vism- burka vzbouření lidu v Praze 42, 44, 62, 66, 76, 181, 198—202, 234, 260, 262 Z zemětřesení 122, 276 Ziga (Zikmund Vani&kovic}, řezník, perkmistr, konšel pražský 269, 280, 281, 282, 284, 287, 288—289, 295, 297, 305, 307, 314, 332, 350, 355, 360, 362, 365, 378, 387, 430 Zikmund císař, král český a uherský, korunován v Uhřích 25; jal krále Václava 27, 28—29; 30, 33, 39, 42; dával žold pánům českým 46, 47; při- jel do Vratislavi 48; přijel do Kutné Hory 51; korunován na hradě 51; po- ražen u Prahy 52, 53; oblehl Kladruby 57; poražen u Brodu Německého 60; 61, 62, 63, 75, 79; přijel do Chebu 82; 88, 89, 90, 91—93; ptijat za krále 93; přijel do Prahy 94; 95—97; jel do Chebu 97; 98—99; vyjel z Prahy 100; umřel ve Znojmě 101; 122, 129, 131, 185, 196, 205, 209, 257, 394, 395 Zikmund, král polský 315, 321, 335, 336, 337, 340 Zikmund Korybutovič, kníže litevský 63, 64, 65, 66, 72, 74, 76 Zikmund z Karlštejna (Rośtejna> 29 Zikmund hospodář ze Starého města 265—266 Zikmund od Tváři viz Tvarský zima veliká 31, 76, 89, 120, 125, 148, 182, 226, 230, 298, 299, 381, 384 Zlíchov 287, 291, 338, 381 Zmrzlíkové 85, 101, 106, 118; Jan 77; Petr 115; Václav 112, 130, 166 Znojmo 30, 100, 101, 121, 147, 154, 161, 165, 355, 368 469 

Strana 470
Zpucha (?) 80 Zpurný Jan, kožišník, konšel novoměst- ský 215 Zúl Mikeš, oběšen 30 Zvíkovec Jan 32 Zvířetičtí páni z Vartemberka, Petr 98, 101, 102, 105, 132; Hašek 378 Zvole 170, 403 zvoleňský kraj 123 zvonové slíváni 27, 246, 267, 331, 383 Žacléř hrad 134 Žakonis (Žák Jan, doktor) administrá- tor 282 Žampach Michal, konšel staroměstský 359 Žampach hrad 80; viz Hložek, Kolda, z Potštejna z Žatce Jiří (M. Jíra), farář týnský 213 z Žatce Pavel viz M. Pavel Žatec 52, 59, 64, 87, 89, 90, 105, 147, 193, 307, 317, 373, 430; žatecký kraj 111; Žatecko 205; Žatečtí 53, 72, 73, 106, 116, 120, 198, 204, 249, 312, 368 Žatecký Jan (z Weikerstorfa), konšel staroměstský 295, 312, 313, 315, 323 M. Žatecký Martin, člen konsistoře 383 Žatecký Václav, konšel novoměstský 207, 209, 210 ze Ždáru, Jan Šmikouský 107, 110; Mikuláš 223, 282 Žebrák 102, 108, 141, 265, 268 Želenice ves 106 Železné hory 171, 236 ze Železnice viz z Pecky z Žerotína Jan 351, 352 Žibřid z Bobolusk 344 Ž Židé, pohroma na ně v Praze 26, 300; zloupeni 62, 201; vypověděni 237, 242, 343, 345, 354, 386; Židovská zahrada 209 Žihobec hrad 165 Žinkovy 46 Žitava 79, 134, 149; Žitavští 127 Žíž Jan, řezník, konšel staroměstský 188, 215 Žižka, Jan z Trocnova 46; vzat na slovo 48; jel do Plzně 48; zvítězil u Sudo- měři 49; dobyl Vožice 50; zvítězil na Vítkově hoře 52; dobyl Prachatic 55; Říčan 56; oblehl Plzeň 57; dobyl Cho- mútova 57; Berouna etc. 57; Vodňan 59; oslepl 59; zvítězil u Habru 60 až 61; učiněn rytířem 61; 63, 64; porazil pány 66, 67; obležen v Čáslavi 67; táhl do Moravy 67; do Uher 67—70; zvítězil u Malešova 71; smířen u Libně 72; umřel 72; 74, 395, 396 Žleby hrad 25, 26, 77, 143 Žlutice 63 Žlutický Václav, konšel novoměstský 295, 362 Žofie, královna česká, choť Václava IV. 47, 48, 74 470

Strana 471

Strana 472
DÍLO FRANTIŠKA PALACKÉHO SVAZEK DRUHY STAŘÍ LETOPISOVÉ ČEŠTÍ. - VYBRAL A USPOŘÁDAL DR. JAROSLAV CHARVÁT. OBÁLKU, VAZBU A GRAFICKOU ÚPRAVU NAVRHL JAROSLAV ŠVÁB. VYDALO NA PODZIM ROKU 1941 NAKLADATELSTVÍ L. MAZÁČ V PRAZE. VYTISKLA ČESKÁ GRAFICKÁ UNIE A. S. V PRAZE.