Strana I
M. JANA HUSI KORESPONDENCE DOKUMENTY. SPISŮV M. JANA HUSI Č. 9 VYDAL VÁCLAV NOVOTNY. NÁKLA

Strana II
SBIRKA PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE XIV. A XV. STOLETI. ČÍSLO CELÉ SBIRKY XIV. SPISY M. JANA HUSI. č. 9. KORESPONDENCE A DOKUMENTY. V PRAZE 1920.

Strana III
Listy Husovy! Kdo by jich neznal, kdo by aspoň některého nebyl četl nebo slyšel! Bývaly s napětím — a zvláště v době utrpení kostnic- kého — přijímány od těch, jimž byly určeny, bývaly v netrpělivém rozechvění očekávány ode všech četných jeho přátel, bývaly s tesknými dojmy opisovány i předčítány od nadšených ctitelů jeho, když se stal mučeníkem. A pomáhaly-li tenkrát síliti odpor proti „znemravnělým“ původcům jeho smrti i proti „zkažené“ církvi Římské, dodávaly-li od- vahy a vytrvalosti v boji, stávaly se stejně pramenem útěchy a posily v dobách protivenství, jako i v dobách mnohem pozdějších dovedly osvě- žovati památku nikdy nezapomenutou a buditi naděje v lepší příští ... Ale i kdyby ani toho nebylo, co jen samy o sobě znamenají! Známe dnes Husa vyškoleného filosofa z jeho odborných kvestií a traktátů, známe sčetlého a vroucně zbožného theologa z jeho učených a přesvěd- čivých výkladů, známe (i když pouhým zápisem dojem bezprostřednosti jest setřen) ohnivého kazatele, nadšeného pro vše veliké a krásné a umě- jícího své nadšení vštípiti jiným, z četných sbírek i jednotlivých kázání, známe příkladného a horlivého vychovatele lidu z hojných českých spisů vzdělavacích — a přece bychom Husa neznali, kdyby nebylo jeho listů. Není však úkolem tohoto úvodu mluviti o jejich ceně a významu. Místo vroucího ocenění jen několik suchých dat o jejich dochování, do- savadních vydáních a způsobu této sbírky. Již Fr. Palacký, vydávaje r. 1869 svoje znamenitá „Documenta“, jimiž tak platně přispěl k lepšímu poznání osobnosti i doby Husovy, mohl, zejména pokud jde o listy, za nejdůležitější pramen svůj označiti rukopis knihovny Musea království Českého (dříve 4 F 35, nyní VIII F 35), kterému sám dal jméno rukopisu Mladoňovicova, ač zároveň — bohuže marně pro mnohé badatele — připomněl, že rukopis nebyl ani majetkem ani dílem písařské dovednosti Petrovy. Po mém soudu mýlil se sice Palacký ve vročení rukopisu do r. 1417, a jeho důvod, ač nevyslovený, opíral-li se oň skutečně, nestačí, rukopis pochází spíše ze čtyřicátých let 15. stol., ale o tom nelze pochybovati, že rukopis jest pro poznání listů i jiných dokumentů Husových nejdůležitější, a že přední zásluhu IPalacký, Documenta Mag. Johannis Hus vitam, doctrinam, causam in Constan- tiensi concilio actam et controversias de religione in Bohemia annis 1403—1418 motas illustrantia (Pragae 1869), úvod str. IX. a d. 2Soudím — Palacký toho důvodu nikde výslovně neuvedl, — že důvodem pro vročení byla Palackému písařská chyba, v níž písař, mluvě o událostech r. 1415, mylně napsal 1417. Ale celý ráz písma vzpírá se tak časnému vročeni.

Strana IV
IV o to smí si osobiti, třeba jen nepřímo, Petr z Mladoňovic. Ne ovšem tak, jak tomu někdy bývá rozuměno. Čteme-li na př. ve Flajšhansově vydání zejména Listů z Kostnice v úvodech k jednotlivým listům nesčetněkrát, že jsou zachovány ve „zprávě Mladenovicově“, jest to omyl, který i u badatele svou povrch- ností tak proslulého může překvapiti. Jest sice pravda, že Petr z Mladoňovic, odhodlav se hned za pobytu v Kostnici — bude to ukázáno jinde — vypsati osudy Mistrovy v po- sledních měsících — okrouhle řečeno v posledním roce jeho života (neboť i tento program vznikl asi již v Kostnici), hned také jal se sbírati ma- teriál k tomu. Jest dále pravda, že za tím účelem opisoval pilně listy i traktáty Husovy z vězení (a částečně i listy přátel jemu psané), a jemu nepochybně smíme děkovati za to, že také jiné dokumenty k procesu Mistrovu se vztahující sbíral a opisoval. A jest konečně pravda, že ně- které z těchto dokumentů, zejména i některé listy žalářní, pojal vědomě do své zprávy — to i při neurovnané formě jejího dochování jasně lze poznati. Ale nesprávné jest, že by ve své „zprávě“ byl zachoval všecky, nebo i jen většinu listů Husových. Zde nutno dobře rozeznávati mezi „zprávou“, tedy historickým vypravováním takto zamýšleným a poja- tým (a některými listy Husovými vyzdobeným), které mělo svůj přesný program a rozvrh, a mezi materiálem, který pieta k Mistrovi (a později k památce Mistrově) dílem již v Kostnici shromáždila a materiálem od Husa samého k obraně připraveným rozhojnila, dílem v Praze rozšířila. Pro poznání listů Husových tedy „zpráva“ Mladoňovicova není pra- menem nejdůležitějším, ale jest jím ovšem dotčený rukopis Musejní, obsa- hující vedle „zprávy“ Petrovy (ač nespořádané) také onen jiný materiál v Kostnici i jinde sebraný. To však není zásluhou Petrovou, leda ne- přímou, potud totiž, že rukopis Musejní jest opis materiálu Petrem se- braného. Není to však opis jediný ani nejstarší, máme jiné, starší, jež, třebas co do úplnosti materiálu pro listy i vůbec nemohou se rovnati rukopisu Musejnímu — podržme hned nyní proň zkratku M, jíž ho po- zději označuji, — zejména pokud jde o listy žalářní, zaujímají místo před- nější. Jsou to zejména rukopisy Vídeňské dvorní knihovny 4524 a 4557 a dílem i jiné, o nichž ještě níže bude řeč. Záhy však můžeme pozorovati v materiálu, který nás došel, jistou vlastnost, již by bylo lze nazvati kritičností, kdyby jejím pramenem ne- byla záliba, anebo u níž by bylo lze mluviti o výběru, kdyby příčinou její nebyla toliko náhoda. V některých rukopisech pozorujeme totiž, že se jejich písaři omezují jen na opisy některých listů, aniž vždy lze tu mluviti o úmyslu, i když někdy listy, jež nás v těchto rukopisech došly, tvoří jakési skupiny, obsahově nebo původem blízké. Tak bylo arci zcela přirozené, že pozornosti písařů vyžádaly si listy v Kostnici, v žaláři psané. Některé rukopisy (na př. kapit. N 48, Vídeňské 4524, 4557, 4902, 4916, i sám M a jiné), přinášejíce řadu žalářních listů, výslovně je takto

Strana V
označují (v. o tom v podrobnějších datech o jednotlivých rukopisech níže), jiné však (na př. kapit. F 20, D 50, universitní X E 24 a j.) ome- zují se na listy z vyhnanství, opět jiné (na př. univ. III G6) na listy určité osobě (nebo domněle jí) zaslané. Zvláštní skupinu pak dosti záhy začíná tu tvořiti řada českých dopisů v žaláři psaných. Nejstarší rukopis, v němž tuto zvláštní skupinu (vedle jiných listů) samostatně najdeme, jest rukopis dvorní knihovny Vídeňské 4524 (Vdn), kdež na f. 119 a d. s označením „Tyto epištoly jsú napsány v žaláři v okovách Jana Hu[si] rukú“ čtou se čtyři česky psané listy žalářní (naší sbírky č. 153, 147, 129, 156). S ním asi souvěký jest jiný rukopis téže knihovny 4557 (Vidb), kde f. 140 označením „Epištoly M. Jana Husi z Kon- stancie“ zahájena jest delší řada listů zase oněmi kusy (v tomto po- řádku 153, 147, 156, 129). Není správné tvrzení, že by tyto listy byly od počátku seskupovány za tím účelem, aby se staly „epištolami“ Husovskými vedle „evangelia" — českého znění poslední části zprávy Petra z Mladoňovic. V obou právě zmíněných rukopisech jest sice čtení toto obsaženo také (ve Vidb dokonce právě před listy), ale účelnosti toho druhu nikde tu není vi- děti. Zatím jenom sestavení českých listů v žaláři psaných pro široký kruh posluchačů samo sobě bylo účelem, který ostatně vždy ani ne- proniká. V rukopise 4902 (Vnb) ony čtyři listy, snad ne náhodou, ale sotva vědomě, tvoří (v pořádku 129, 147, 153, 156) závěr dlouhé řady listů, ač zde české zprávy Mladoňovicovy vůbec není, podobně najdeme skupinu tuto samotnu v rukopisech jiných (univ. XI D 9 = Us) bez čes- kého spisku onoho, nebo vedle něho, ale bez označení souvislosti (ve Freiberském), anebo konečně (v Křižovnickém) sice v souvislosti s ním, ale již porušenu přidáním listů dalších. Vše to tedy neprozrazuje ještě vědomého nebo uvědomělého vytvá- ření pašijí a epištol novému světci, neboť i tam, kde zdá se, že se vě- domí dostavilo, ustupuje touze po sebrání hojnější látky. Tu však přece lze již mluviti o porušení. Zde totiž myšlenka na ono spojení mohla se dostaviti velmi záhy. Nejstarším jejím dokladem jest, pokud vím, rukopis Víd. dv. kn. 4519 (Vndb) z druhé půle 15. stol., v němž po české zprávě Mladoňovicově čteme (f. 168): „Skonávásě pašijě a počíná sě prvá epištola Mistra Jana Hussi“, prvá ze čtyř, ač ne všech, které bychom očekávali. Jen tři z oné skupiny zde nalezneme (153, 147, 156), čtvrtá nahrazena českým překladem listu jiného (č. 139*). A tak v plném uvědomění vystupuje onen pokus o jakési liturgické sesku- pení kusů těchto teprve v Passionále Jenském a jeho přetisku z r. 1525. Nejlíp je to patrno z toho, že v rukopise Vdn český text Mladoňovicův čte se před dlouhou řadou Kostnických listů Husových, načež teprve po četných jiných různoro- dých kusech (mezi nimi jsou i žalářní traktáty Husovy) následuje naše skupina. Ve Vidb sice jdou listy ony hned za českým textem Petrovým, ale jakožto začátek dlouhé řady i jiných listů žalářních.

Strana VI
VI Odtud čtení toto vchází ve známost širšího čtenářstva, k čemuž arci zvláště také zájem reformací vzbuzený přispívá. Život Husův s oněmi čtyřmi listy vychází v latinském překladu, vycházejí i překlady něme- cké. Jestliže však v samých Čechách zájem bohoslužebný ustupuje touze sběratelské, děje se tak i jinde. R. 1537 vycházejí s předmluvou Luthero- vou Epistolae piissimae, otisk materiálu Petrem z Mladoňovic sebra- ného, jímž znalost listů Husových neobyčejně rozšířena. A snaha po roz- šíření dalším odtud převládá. Sice ještě později spisovatelé „Akt muče- níků“, opírajíce se jinak o líčení „Epistolae“, v podávání ukázek epi- stolografické činnosti Husovy dávají přednost latinským překladům oněch čtyř listů, ale při slavném Norimberském vydání přirozeně hlavním účelem bylo rozhojniti materiál, což se také o několik kusů podařilo. Materiál zde shromážděný byl podstatněji rozšířen teprve Palackým, a jeho památné vydání v „Documenta Mgri Johannis Hus zůstává po- dnes základem vědeckého zkoumání, třebas materiál i později ještě po- někud byl rozšířen. Ale nebyl to jen tento zevní přírůstek, který vzbudil potřebu nového vydání, a nebyly to jen pokroky v jednotlivých kritic- 1 První vydání latinské má titul: Tres epistolae sanctissimi martyris Jo- hannis Hussii e carcere Constantiensi ad Bohemos scriptae. Cum prae- fatione Mart. Lutheri. Vittemberge 1536 (Vittembergae excudebat Jo- sephus Klug 1536). Německý překlad těchto listů — jsou vlastně čtyři, nikoliv tři, a jest připojen latinský text protestního listu české šlechty ze dne 2. září 1416 (!), po- řízený z českého překladu — vyšel s titulem: Vier Christliche Briefe, so Jo- hann Hus der heylig marterer aus dem gefengeknuss zu Costenz im Concilio an die Behem geschriben hat, verteutscht sampt einer vor- rede D. Marth. Luthers, das zukünfftig Concilium betreffent (Getruckt anno 1536 29 Novembris.) Druhé vydání má titul: Etliche Brieue Johannis Huss des heiligen Merterers aus dem gefengnis zu Costentz an die Be- hemen geschrieben. Mit einer Vorrhede Doct. Mart. Luthers (Gedruck! zu Wittemberg durch Joseph Klug anno MDXXXVII). A tamtéž téhož roku vychází vydání třetí, jež má titul: Etliche Brieffe Johannis Husz des heili- gen merterer aus dem gefengnisz zu Costentz an die Behemen ge- schriben. Mit einer Vorrede Doct. Mart. Luthers. ...MDXXXVII. Ke čtvr- lému vydání došlo 1537 ve Štrassburce. Má titul: Etliche Briefe Johannis Hus des heyligen Merterers aus dem gefängnüss zu Costentz an die Behe- men geschrieben. Mit einer vorrhede Doct. Mart. Luthers. Gedruckt zu Straszburg durch Wendel Ridel 1537. A konečně pátý překlad vychází v létech padesátých v Magdeburce. Nadpis zní: Des heiligen Merterers Magi Joan. Hussen IIII brieffe aus dem gefengnis im Concilio zu Costnitz an die Behmen geschrieben. Der Behmischen und Mererischen herrn brieffe ans Concilium. Mit einer Vorrede D. Martins Luthers zu Magde- burg verdeutschet. Srvn. O. Clemen, D. Martin Luthers Werke. Kritische Gesamt- ausgabe L. (Weimar 1914), str. 20 n., Chytil-Novotný, Katalog výstavy, kterou po- řádá na pětistoletou pamět úmrtí rektora pražského vysokého učení M. Jana Husi c. k. česká universita Karlo-Ferdinandova 15. června 1915 do 22. července 1915 v míst- nosti Musea království Českého. V Praze 1915 str. 28 n. č. 90—95, Novotný ČČM 1915 str. 376. Jejich výčet s tituly v. níže v úvodě, str. LI a d. Také úplný titul tohoto vydáni uveden jest níže, str. Ll.

Strana VII
VII kých otázkách, které ji sílily. Již dávno pociťována obecně a již dávno, lze říci, vědecké vydání Husovy korespondence bylo starý dluh, který splatiti jest otázkou cti české vědy a zejména českého studia doby Hu- sovy. Není to nijaké snižování významu Palackého nebo znehodnoco- vání jeho veliké práce, pravím-li, že Palackého Documenta, třeba jsou prací neobyčejně záslužnou a cennou a třeba zůstanou knihou, jíž stále ještě lze používati, vědeckým požadavkům, jak je dnes klademe, ne- vyhovují zcela a nevyhovovala vlastně ani při svém vydání. Palacký k svému vydání snesl velmi hojný materiál rukopisný, přispěl měrou velmi značnou k poznání nových, dříve neznámých nebo málo známých dokumentů, uvedl u jednotlivých čísel své sbírky hojnost rukopisů, v nichž čísla ona jsou obsažena, ale nelze říci, že všeho toho také mě- rou vyčerpávající užil. Jednotlivé kusy jsou tu vydány bez variant a zpravidla vůbec bez poznámek, jako by čtení v Documentech podané bylo také čtením rukopisným anebo čtením rukopisů všech. Dlouholetá zkušenost a osvědčená kritičnost, s nimiž Palacký k vy- dání Document přistupoval, opravňovaly ho do jisté míry k tomuto postupu, k němuž ho pobízela i jeho snaha poskytnouti četby co možná pohodlné, jež ho ani v jeho edicích neopouštěla. A není arci pochyb- nosti, že vydání Document snáze a pohodlněji se užívá, než vydání za- tíženého a snad až přetíženého poznámkami přinášejícími různočtení jednotlivých rukopisů. A přece ani nebezpečenství, že tím pohodlné uží- vání edice bude ohroženo, nesmí provedení této vydavatelské povinnosti zabrániti. Ani jediný z listů Husových není zachován v originále jeho rukou psaném, máme vesměs jen opisy, namnoze opisy opisů. Vyda- vatel musí se snažiti, aby z těchto textů dobral se znění, jak asi vyšlo z péra Husova. Není to práce snadná a jistě vždy jest v ní mnoho sub- jektivního. Neupírám také, že Palacký pokusil se o svůj úkol s poroz- uměním a obratností, v podstatě lze opakovati, že texty jím podané zů- stávají základem, ale přece nelze tu jeho ediční zásady podržeti, jako nelze ani podržeti jeho ediční praxe. Zpravidla i tam, kde uvádí také rukopisy jiné, jež jistě znal, Palacký spokojuje se otiskem textu podle jediného jen. Ve svém vzácném taktu Palacký tu zpravidla volil ruko- pis opravdu nejsprávnější. Ale ani tu nerozpakoval se opustiti svůj text základní a nahraditi jeho znění textem rukopisu jiného, nebo i emen- dací, kontaminací atd., kde jeho úvaze lépe vyhovovala, aniž ovšem na to nějak upozornil. Palacký snad směl si dovoliti něco podobného, ale dovoleno takové počínání není — a nezáleží na tom, že snad i v tom Palacký zhusta uhodil na řešení správné. Zjišťování nebo dohadování správného textu má vždy, opakuji to, něco subjektivního — kdo mojí edice bude k vědeckým účelům užívati, uvidí, jak často se v jednotli- vostech můj text liší od Palackého, jak věřím, na prospěch věci, — ale především musí tomu, kdo edice k vědeckým účelům užívá, býti dána možnost kontroly, příležitost poznati, je-li čtení, pro něž jsem se rozhodl,

Strana VIII
VIII opravdu nejsprávnější, či mýlil-li jsem se. A již proto musil jsem se odhodlati — kdyby ani nebylo toho, že vydání má podávati přesný obraz jednotlivých rukopisů — splniti onu povinnost měrou co nejúzkostli- vější, přihlížeje podle možnosti k variantám všem, zdánlivě i malicherným. Zašel-li jsem někde příliš daleko, nemohu rozhodovati, ale nebojím se té výtky, i kdyby se ozvala se strany opravdu vážného badatele. Jdeť o Husa, jehož poznání jsme ještě tolik dlužni a při němž má dů- ležitost vše, co se nám o něm dochovalo. Ale není vždy malicherné, co se malicherným zdá. Někdy i pouhá ortografická zvláštnost někte- rého rukopisu dovede vysvětliti omyl rukopisu jiného a tím nepřímo přispěti k zjištění správného textu, a kde ani toho není, jistě stačí upozornění, že nevíme bezpečně, jakým pravopisem Hus sám to které slovo psal. Při tom arci hleděl jsem vždy přidržeti se co nejtěsněji podání rukopisného — a zakládám si na tom, že se mi tím podařilo v ne- jednom případě zjistiti čtení jistě správnější, než má Palacký. Jen v la- tinských textech, jež nás došly jen v Ep či Op, bez rozpaků — nemu- sím toho omlouvati, jest to samozřejmé a provádí se obecně — na- hradil jsem zklasicisovanou orthografii formami středověkými, ač i tu hleděl jsem podržeti způsob psaní, který se, byť jen ojediněle, vysky- tuje v rukopisech středověkých vedle obvyklého jiného (např. condem- nare m. condempnare, mihi m. michi a p.). Ale ovšem v textech, jež vedle Ep či Op dochovány také rukopisně, neuvádím zpravidla různo- čtení Ep či Op, kde běží zřejmě o humanistickou úpravu, a varianty pravopisné z Ep či Op zpravidla jen tam, kde jsou doloženy také rukopisně, nebo kde různočtení rukopisná vyžádala si poznámek. Pravou svízel působily však texty české. Jsou zachovány (zejména čtyři listy žalářní) v celé řadě rukopisů, a písaři všech vedou si ne- důsledně, ano jeden a týž písař na témž řádku stejné slovo po druhé píše jinak, kdežto druhý, veda si také tak, užívá zase orthografie opačné. Jsem přesvědčen, že uvádění těchto variant jest neužitečná přítěž, a nerozpakoval jsem se tedy zvláště u rukopisů pozdějších (Křiž., Freib.) na př. jejich důsledné „se“ místo „sě“ mezi variantami pravidelně pomíjeti, poněvadž v textech tak pozdních nejotované „se“ rozumí se vlastně samo sebou. Jistě stejným právem byl bych mohl vypustiti (a někdy jsem tak mlčky učinil, na př. u č. 129) řadu variant jiných (jsem — sem, jsú — sú, jěnž, jě — jenž, je nebo zdvojování souhlásek) a byl bych nejraději učinil tak vždy. Ale nějaká jednotná methoda pro transkripci není ještě stanovena, a o tom, na čem opravdu záleží, úsudky filologů se rozcházejí, jak jsem se v četných rozhovorech přesvědčil. A tak nezbylo než přetížiti text poznámkami a různočteními jistě na- mnoze bezcennými, v jejichž záplavě mnohdy utápí se, na čem záleží; ne- bylo však jiné pomoci při kolísavé orthografii rukopisů a při nejednotě zásad transkripčních. Snad konečně tento důkaz ad oculos pohne filology odborníky, aby stanovili určitá pravidla, jimiž by se bylo lze říditi.

Strana IX
IX To však ostatně jsou věci samozřejmé, o nichž netřeba ztráceti slov. Jinak si podle dnešních edičních zásad nelze vésti. Závažnější jsou rozdíly v uspořádání látky. Palackého Documenta nemají nadarmo obšírný název, z něhož vyplývá, že látka, již přinášejí, týká se života a učení Husova, jeho pře v Kostnici a náboženských rozmíšek v Čechách do r. 1419 — a neváhám přiznati zase, že to byla snůška materiálu na ten čas vzorná a nesmírně bohatá, i když z části jen správným čtením nahrazovala bídnou při vší své záslužnosti edici Höflerovu. A zase není újmou — o edičních zásadách platí arci totéž, co ře- čeno svrchu, — řeknu-li, že dnes již bádání pokročilo mnohem dále. Bylo by možno opakovati, že dnes nové vydání Document jest nalé- havou potřebou, ale dnes ovšem musí vypadati zcela jinak. Právě po této stránce ti, kdo přišli po Palackém, rozmnožili známosti dosavadní — ač ovšem bádání daleko není ukončeno — měrou neobyčejnou, ru- kopisný materiál zněkolikeronásoben, také kritika pokročila dále, a sama povaha materiálu nutí dnes k rozeznávání. Prameny historiografické mají dnes své zvláštní sbírky, do nichž celým svým rázem náleží, ne- méně pro traktáty a polemiky náboženské určeny jsou dnes zvláštní publikace atd., v té podobě, jak to učinil Palacký, nelze dnes nových „Document“ vydávati. Zde nové vydání nutně musí se omeziti na jed- notlivé skupiny, v něž Palacký svoji sbírku rozvrhl. Zmiňuji se o tom, co každý ví, z jiné příčiny. V čem spočívá lite- rární, a snad by bylo možno říci, i umělecký význam Document, jest právě jednotnost hlediska, s něhož materiál sestaven. Palacký sám jistě znal materiálu, jímž by svoji sbírku byl mohl rozhojniti, více, a třeba vždy také spolupůsobila jeho nechut k theologickým sporům — přes jeho vlastní přiznání téměř nepochopitelná u toho, kdo sám k jejich poznání tolik přispěl, — přece také ono jednotné hledisko nebylo pu- štěno se zřetele, nutíc omezovati se jen na věci úzce s thematem sou- vislé, při čemž arci široký program byl značnou výhodou. Výhoda však objevila se i jinak ještě — v uspořádání jednotlivých skupin. Palacký sice nebyl tak úzkostlivý, aby se obával porušiti jed- notnost toho kterého oddílu, kde toho věcná souvislost žádala — i v jeho prvním oddíle, věnovaném listům Husovým, najdeme listy nejen Husem, nýbrž i některé Husovi psané, — nicméně široký program sbírky umožňoval mu bez porušení souvislosti věcné dbáti důsledněji jednot- nosti jednotlivých oddílů a odkládati do jiných, čeho k porozumění věcné souvislosti kusů oddělení jiného bylo třeba. Této výhody jest přirozeně zbaven vydavatel nynější, když není dnes možno vydávati Documenta znovu tak, jak byla vydána, zde při- rozeně více padá na váhu zájem věcný, jenž musí určovati jednotnost hlediska poněkud jinak. Je-li dnes nutno odhodlati se k zvláštnímu vy- dání jednotlivých oddílů Palackého Document s věcného hlediska ve zvláštních publikacích, čili jinými slovy, nutno-li dnes nové vydání jediné

Strana X
X knihy Palackého rozvrhnouti do několika svazků, nelze, i když mnoho- svazková publikace jednotně jest míněna, odkládati jednotlivých kusů, když k porozumění jsou nutné, do svazků dalších, jež snad ani ne- vyjdou, anebo teprve po dlouhé řadě let. Tím i při zásadním podržení rozvrhu Palackého musí se změniti i plán jednotlivých dílů. Čtvrtá část Palackého Document, obsahující velikou relaci Petra z Mladoňovic, může se jeviti jako druhý svazek nového jejich vydání, jenž však, jsa určen pro Prameny dějin českých a již k tisku připraven, neomezí se jen na zprávu Mladoňovicovu, nýbrž přinese i některé kusy v páté části Document otištěné, a ovšem i mnohé tam netištěné. Přítomná kniha chce býti novým vydáním první části Document, ovšem se změnou (částečnou) programu svrchu naznačenou, o čemž po- třebí ještě několika slov. Jest to korespondence Husova, a tedy ovšem netoliko sbírka listů Husem samým psaných, nýbrž i jemu adre- sovaných, bez ohledu na to, máme-li k nim zachovány odpovědi Husovy a byly-li odpovědi k nim vůbec napsány. A tu arci nebylo zase možno omeziti se jenom na zachované listy Husovi určené, nýbrž bylo třeba zjistiti také listy ztracené, na něž máme zachovány odpovědi Husovy, anebo u nichž je aspoň, i když dnes jsou ztraceny, konstatovati lze. Z písemných projevů Husových pojato do sbírky vše, co má povahu listu nebo prohlášení, ať se již do veřejnosti dostalo anebo ať již pro veřejnost bylo určeno, čili nic. Zde ovšem úzkostlivě hleděl jsem právě k dotčené povaze listu nebo prohlášení. Vypustil jsem úplně vše to, co této povahy nemá, i když při vzniku bylo třeba s veřejností počí- táno (na př. odpovědi na žalobní artikuly z r. 1409 nebo na „Deposi- ciones testium“ a p.), naproti tomu bylo nutno pojmouti odpovědi na žaloby z r. 1408, poněvadž mají vyslovenou formu dopisu. Věcný zájem však vedl tu ještě k rozšíření dalšímu. Bylo nutno přibrati některé listiny, bez nichž by některé projevy Husovy byly nesrozumitelné, anebo které doplňují a osvětlují projevy Husovy také po jiných stránkách. Kusy toho druhu seřaděny jsou ve zvláštním oddílu vzadu jakožto přílohy, a jejich připojení jistě nesetká se s ná- mitkami. Spíše snad bylo by možno očekávati námitku, nemělo-li jich býti více a nemělo-li do počtu příloh zařaděno býti také něco z toho, co se ocitlo ve vydání vlastním. A tu, myslím, jsem povinen vyložiti důvody, ze kterých se tak stalo nebo nestalo. Vedle písemných projevů (listů a prohlášení) Husových a jemu od jiných zaslaných zachovala se totiž řada dokumentů, jež sice nevyply- nuly přímo z péra Husova a nebyly právě jenom jemu určeny, ale na jejichž vznik měla osobnost Husova nesporný, ať již přímý či nepřímý vliv a nezřídka je přímo podnítila. Zdálo se mi samozřejmé, že také tyto kusy dlužno do mé sbírky pojmouti, nejen proto, že přinášejíce určitá positivní data pro život a činnost Husovu a při tom namnoze v publikacích ne vždy snadno přístupných roztroušeny, samy sebou

Strana XI
XI zasluhují nového vydání, ale také proto, že nikde jinde není k tomu místo vhodnější, než právě ve sbírce této. Arci do korespondence ve vlastním smyslu dokumenty tyto nenáleží, oprávnění k tomu, že jsem je sem zařadil, beru si z rozšířeného titulu, že sbírka přináší korespon- denci a dokumenty Husovy. Učinil jsem tak po zralém uvážení. Jest pravda, že tím jednotnost, zejména položíme-li důraz na osobní stránku každé korespondence, po- někud trpí. Ale ta vlastně jest již porušena rozšířením programu na písemné projevy Husovy vůbec, a porušil ji vlastně i sám Palacký v Documentech, neboť také on, ač některé veřejné projevy Husovy odkázal do páté části své knihy (jak mu to její rozšířený program do- voloval), jiné beze znatelných důvodů otiskl již v části první, mezi listy Husovými. Běží tudíž jen o důsledné provedení zásady, jež sbírce této učiněna základem a jež ji poněkud odlišuje od hlediska Palackého. Námitky, že dokumenty takové mohly býti vřaděny do příloh, ne- musím se, myslím, obávati. Uvažoval jsem o ní mnoho, bral dotaz i u svých vědeckých přátel (netajím, že jsme se ve všem a vždy ne- shodli) a na konec rozhodl jsem se pro způsob, který jsem volil. Zdálo se mi nevhodným rozbíjeti jednotnou chronologickou řadu — jistě se každý přesvědčil, že to jest značnou závadou výborných jinak „Docu- ment“ — z důvodu, o jehož naprosté vědecké platnosti jistě může býti spor. Jest pravda, že také „Přílohami“ jednotná chronologická řada do jisté míry jest porušena, a přiznávám, že dlouho jsem byl právě proto na vahách. Ale přes to mám za to, že na konec nebylo možno rozhod- nouti se jinak. „Přílohy“ jsou právě jenom dokumenty průvodní, jež k osobě Husově nejsou v přímém vztahu — to bylo pro mne rozhodující jak po této, tak po jiné ještě stránce. Z dokumentů svrchu naznačených (jež nevyplynuly přímo z péra Husova) přibral jsem jenom ty, které jsou v přímém a bezprostředním vztahu k Husovi, a i tu hleděl jsem po- držeti jen to, co přináší positivní životopisná nebo literární data, pomíjeje všeho, co lze nahraditi odkazem, a spokojiv se pouhým regestem také tam, kde nové vydání Petra z Mladoňovic nahradí vydání dosavadní a činí na tomto místě nový otisk zbytečným. Z dokumentů a korespondence Husovy pojato tedy do sbírky této vše, co vyhovuje podmínkám svrchu uvedeným, s jedinou jen výminkou. Polemické projevy Husovy k synodě r. 1413 a k jednání z ní vzešlému, ač ovšem mají povahu veřejných prohlášení, nepojaty sem z části úmyslně, z důvodu každému, kdo poněkud Husem se obíral, samozřejmého. Jsou v nerozlučné souvislosti s Husovými traktáty De ecclesia, Contra Stani- slaum, Contra Palecz a Contra octo doctores, bez nich zůstávají kusými, jako zase ony traktáty je předpokládají. Tyto kusy nutně bylo odložiti do chystaného akademického vydání oněch traktátů, kde jako přílohy najdou místo, a kde také bude lze (snad i při jiné příležitosti) uveřejniti i odpovědi na jednotlivé žaloby.

Strana XII
XII Závažnější mohla by býti námitka jediná — vracím se ještě k onomu rozšíření programu své sbírky, — že totiž souvislost listů Husových, toho nejcennějšího snad pro poznání Husa-člověka odkazu, jest tím po- někud roztříštěna. Přiznávám, že mi toho opravdu bylo líto, a nedo- vedu ani této námitky úplně odzbrojiti, nicméně lze, tuším, uvedené již důvody ještě zesíliti. Také listy Husovy ve vlastním smyslu byly na- mnoze — poznáme to ještě — určeny pro veřejnost, čistě intimních sdělení, jaká nám znamená korespondence dnes, mezi nimi (mimo žalářní) není, nebo aspoň ne mnoho — tím nemá býti řečeno, že nejsou upřímné, neboť právě proto jsou nám tím vzácnější. Zdá se mi však, že toto dů- ležité měřítko literární při vědeckém vydání nemůže býti rozhodující, a tomu, kdo chtěl by v souvislosti čísti kritické vydání jen listů Huso- vých, poslouží snad seznam čísel podle původců, vzadu přidaný, kde je postupně spořádány nalezne. Začal jsem se studiemi o Husovi obírati před více než 25 léty a kritická studie o chronologii listů Husových, před 20 léty vydaná (VUSp 1898 č. IV), byla jedním z prvních výsledků. Byla přijata příznivě, ale ještě více bylo mi milé, že také její resultáty od badatelů o Husovi byly přijaty téměř veskrze — pokusy o opravy nebyly vždy opravami, zejména však, když některé pozdější nálezy rukopisné potvrdily správnost mého datování. Přes to však — i to se rozumí samo sebou, — chystaje kritické vydání listů Husových, přihlédl jsem znovu ke všem příslušným otázkám a odchylným názorům, od té doby (i dříve) proneseným. Bylo mi začasté zadostučiněním, když ve většině případů mohl jsem, i přes námitky a pokusy jiné, setrvati při názoru v oné studii proneseném, ale neváhal jsem arci zříci se ho, kde jsem shledal námitky odůvodně- nými, jako jsem zase jindy dospěl sám novým studiem k mínění od- chylnému. Ve většině případů mohl jsem arci, jak řečeno, setrvati při mínění svém — mohu tedy v úvodních poznámkách zpravidla odkazo- vati k oné své studii. Kde jsem své starší mínění změnil, jsou důvody rovněž stručně uvedeny v poznámkách úvodních, mimo to mohu nyní také odkázati k svému a Kybalovu velikému dílu, takže zde mohu se omeziti jen na věci nejdůležitější. Největší měrou rozšířen materiál korespondence Husovy od doby, kdy vyšla má studie, v skupině nejstarších listů, psaných do doby vy- hnanství Husova r. 1412. Z dokumentů Husových pojal jsem sem jeho ustanovení správcem kaple Betlemské (č. 2), listinu o uklizení jeho sporu s Zeiselmeisterem o důchody Betlemské (č. 4), a listinu, v níž jménem českého národa i university přijímá darování kaple Božího těla (č. 5). listinu o založení kolleje králové Hedviky Husem zpečetěnou (č. 30) a konečně notářský spis o pověření Husova traktátu De tribus dubiis (č. 40). Z listů Husovi zaslaných (vedle dávno známých Oldeastleova a Wycheova č. 21 a 22) zvláště jest důležit list Jana z Rakovníka, dávno

Strana XIII
XIII známý Palackému (v. Úber Formelb. I1, 8), ale potom zapomenutý a teprve nedávno znovu objevený Sedlákem. Není však nejmenšího důvodu do- mnívati se, že by Hus na list byl odpověděl, a proto ani jakožto ztracená není jeho odpověď registrována. Z vlastních písemností dvě čísla jsou zde uveřejněna po prvé. Jest to především č. 2, známé již Palackému, který je vlastnoručně opsal (opis je v diplomatáři Musejním), ale nedocenil. Jeho poznámka na konci opisu, že jde o pouhou písařskou hříčku, v podstatě ovšem jest správna, nicméně význam dokumentu jest mnohem větší. Jest to sice pouhé slo- hové cvičení, fingovaný dopis krále Václava, který ovšem z kanceláře královské nikdy nevyšel a nikdy v ní nebyl napsán, ale jest zvláště cenný pro poznání svého původce — a tím jest Hus, dokument pochází z jeho Rhetoriky. A cena roste tím, že jest — jako celý rukopis — bez- pečně datován, a to tak, že o správnosti data nemůže býti pochybností. Neníť obsaženo v listě samém — tu by mohlo býti fingováno, — nýbrž ve zvláštním závěru, a jeho spolehlivost jest také jinak pověřena. A tu ovšem obsah — hrozba, nepřičiní-li se papež o nápravu, že sám král dá výtržné kněží utopiti — jest pro smýšlení mladého Husa r. 1402 neobyčejně karakteristická. Druhé č. 23 jest zachováno jen jako formulář, ale o jeho authen- tičnosti nemůže býti pochybnosti. Palacký znal rukopis, v němž jest za- chováno, a řadu listin — dostáváme se jimi k r. 1410 a k hromadným žádostem z Čech ke kurii, aby osobní půhon na Husa byl zrušen — uveřejnil, ač nikoli všecky; mezi vypuštěnými — také většina z těch, jež Palacký uveřejnil, jsou pouhé formuláře — jest i náš dokument, nový list Husův. Není sice výslovně dosvědčeno, že tenkrát také Hus sám (vedle krále, králové, předních šlechticů, měst Pražských i univer- sity) papeži psal, ale není to také nikde popřeno — zmínky o zakro- čení ostatních písemného projevu Husova nevylučují, — a smíme-li bez rozpaků věřiti ve správnost ostatních formulářů v onom rukopise zacho- vaných, jistě není důvodu pochybovati o ní zde. — Správnější čtení ně- která podařilo se mi s pomocí koll. Friedricha zjistiti u č. 27, takže tím licence nejnovějšího překladu stávají se ještě nápadnějšími. A snad i to smím uvésti, že č. 17, odvolání Husovo k papeži, jest zde po prvé oti- štěno v úplné a správné formě. Konečně rozšířil jsem materiál Docu- ment nálezem č. 36, které zatím tiskem vydal také Sedlák, a č. 44, které po jednom velmi nemilém nedopatření překotně uveřejnil Flajšhans. Jest to náčrt obrany, v němž Hus stručně přehlíží průběh svého sporu s hier- archií, který podle všeho, ač původně pro veřejnost určen, potom uve- řejněn nebyl a náleží (z důvodů v úvodních poznámkách vyložených) asi do července-srpna 1412. Z kusů dříve známých nebo jinými objevených zařaděno sem po příkladě Flajšhansově č. 9 o odúmrtech, poněvadž má vyslovenou formu listu nějakému vládykovi, a č. 7, objevené Zíbrtem, ač autorství Husovo

Strana XIV
XIV jest dosvědčeno jen svědectvím velmi pozdním. Naproti tomu jistě co nejrozhodněji lze autorství Husova hájiti i u č. 6, u listu pověstnému Ja- novi Hübnerovi psaného. Jos. Truhlář, který list nalezl, správně, ač po- někud nesměle měl za původce Husa, Sedlák velmi rozhodně, ale bez důvodů, prohlásil autorem Stanislava ze Znojma, a jeho mínění u ne- kritických lidí převládlo tak, že je zastrašilo počítati list i jen mezi ne- jisté. V bádání historickém bývá mnohdy mnoho nejistého, nic však není zajisté bezpečnější, nežli to, že Stanislav autorem býti nemůže. Jeho stanovisko r. 1403 a 1404 známe velmi dobře, a to se, hájíc článků Wyclifových všech a vůbec, nesmiřitelně rozchází se stanoviskem pisatele listu, jenž pochybuje o autentičnosti článků, jak to (vedle Mikuláše z Li- tomyšle) činil r. 1403 a dlouho potom právě Hus, na něhož tedy jest nejpřirozenější mysliti. Konečně pokud jde o změnu v datování, správné datum u č. 39 dáno zjištěním správného čtení rukopisného, jako jím byla dána i změna v datu a určení č. 10, což vyloženo v úvodních po- známkách k němu. Nejpronikavější změny i co do datování i co do formy a povahy listů Husových dostavily se vlivem bádání cizího i vlastního ve skupině listů, již lze označiti jako „listy z vyhnanství“, i když některé psány byly v Praze. Byl to především nález č. 49, které dosud známo bylo jen ve znění latinském, také po česku (v rukopise Víd. 4916, také na to upozornili nyní i Flajšhans a Sedlák). Bylo mi po bližším srovnání jasno, že český text, třebas necelý, jest nepochybně původní. A tu se přirozeně vynořila otázka, není-li tomu tak i jinde, jak ji, nepodav arci důvodů, nadhodil již Flajšhans. To tedy nutilo k dalšímu pátrání, které, tuším, aspoň někde mohlo pro domněnku Flajšhansovu poskytnouti dokladů. O to arci sotva bude spor, že listy Husovy z vyhnanství posílané bývaly v Betlemě předčítány. Jest to tak samozřejmé, že to ani zvlášt- ního důkazu nepotřebuje, nicméně jistě smí tu býti vzpomenuto, že jen tím lze asi vysvětliti omyl rukopisu křižovnického XXII A 4, jenž, při- nášeje list č. 48 dvakrát (po druhé ve skupině šesti listů domněle žalář- ních), po prvé (na str. 215) jej zahajuje označením: „Počíná se jiná řeč velmi pěkná a užitečná od M. Jana Hussi svaté paměti kázaná v Bethlemě takto.“ Pro posluchače ovšem slova Husova, měla-li býti jakousi náhradou za kázání, musila zníti česky, a máme skutečně i listy česky zachované (č. 74), a jinde zase nutno si aspoň položiti otázku, jaké bylo jejich znění původní. Jest totiž nápadné, že u latinských pro Pražany určených listů, pokud vedle Op dochovány jsou také rukopisně, znění rukopisného textu rozchází se velmi značně s textem Op, takže toho pouhými změnami slohovými a podobnou úpra- vou, v níž si vydavatelé Op libovali, vysvětliti nelze. Na důležitou okol- Některé důvody pro toto mínění ve své edici vyslovené uvedl potom Flajšhans v Osv. XLV (1915), str. 402 n.

Strana XV
XV nost upozornil tu také Sedlák, totiž na nepřesnost citátů biblických v ně- kterých z těchto listů; a ta zajisté velmi překvapuje u Husa, jenž i v ža- láři, a tedy z paměti dovedl bibli citovati přesně, a o jehož biblické znalosti i z mého vydání, po zjištění četných citátů, lze se přesvědčiti. To tedy zase spíše žádá výkladu, že text latinský není původní, že listy, aspoň některé, podle svého určení psány česky. Než tu ještě jiná okol- nost zasluhuje povšimnutí. Závěr nesmí býti pronášen ukvapeně. Nelze nevzpomenouti toho zjevu, že Hus i pro kázání, která jistě pronesl po česku, své přípravy psal latinsky, a někdy celá kázání, ač česky promluvená, po latinsku vypracoval. Vždy je tudíž možno, že také listy, ač pro posluchače byly určeny, psal latinsky, a že teprve při před- nášení překládány. Vskutku také, a zejména při textech vedle Op také rukopisně doložených, nelze této otázky vždy určitě rozřešiti, zde (na př. u č. 50, 71) vždy jest možno, jak svými místy upozorněno, že latinské znění původní pro předčítání přeloženo a do Op přešel pak zpětný pře- klad do latiny. Všude však s tímto výkladem nevystačíme. Někdy jsou uvedené již okolnosti tak nápadné, že jest pravděpodobnější předpokládati české znění původní, a někdy se předpoklad mění téměř v jistotu. Byl to ze- jména nález Sedlákův — nález českého citátu z listu jen latinsky do- chovaného (č. 72), — který má jistě značný význam, a snad smím zde také výslovně upozorniti na vyšetření své, na němž, nevím, zda právem, si zakládám, že totiž záhadné místo v č. 70: „parte utraque pensata, eius dignacionem ... et iusticiam ..., confirmate corda vestra“ — jiný rukopis opravuje: „parte utraque pensata, per eius dignacionem ... confirmate“, což však souvislost ruší — lze nejsnáze vysvětliti neobratným překladem českého: „Uvážíce obojí stranu, jeho důstojnost...“. Podle toho u. č. 55, 69, 70, 72 lze míti za to, že původně psány byly česky. Změny v datování jsou odůvodněny v úvodních poznámkách jedno- tlivých čísel (jsou to hlavně č. 53, 58, 64—66, 68, 69), a není třeba jich zde blíže rozváděti, spočívají hlavně na lepším srovnání obsahu a po- měru listů těchto k sobě navzájem a jejich poměru k ostatní čin- nosti Husově. Zde ovšem plné bezpečnosti nelze dojíti a zůstane tu vždy mnoho nejistého, názory mohou a budou se vždy měniti (na př. u č. 71 a j.), a nezbývá než spokojiti se pravděpodobností přibližnou. Ve skupině listů souvislých s přípravami i cestou na koncil a s prvním pobytem v Kostnici není velkých změn. Mezi dokumenty pojat také „Ordo procedendi“ podle souhlasného svědectví rukopisného Husem se- psaný — stalo se tak až v Kostnici, — k němuž však jistě přispěl také zejména hojnými a obratně volenými doklady z kanonického práva přítel a právní rádce Husův Jan z Jesenice již za pobytu v Praze. Po- Jak ve vydání upozorněno (v. str. 181 pozn. 6), potvrzuje se toto vyšetřeni také překladem Op (I f. 985), jenž tam uveden.

Strana XVI
XVI slední část tohoto kusu Palacký potlačil, asi v domnění, že jest zby- tečná, nebo že k celku nepatří. Že neprávem, viděti odtud, že se čte ve všech rukopisech i v Op, a dále z toho, že tvoří přirozený závěr celku. Žalářní listy Husovy jsou ovšem z jeho odkazu nejcennější. Velikou většinou, ač mezi nimi nechybí ani listů, jež pro veřejnost byly určeny, neboť mají formu veřejných prohlášení, jsou to intimní sdělení, přá- telská upozornění, důvěrná přání, jež diktovala nálada okamžiku, přízeň příležitosti, potřeba chvíle. To však nezůstalo bez vlivu na jejich formu po stránce zevní. Upozornil jsem hned ve své první studii na tuto okolnost a užil jí již tenkrát vydatně pro kritiku a datování listů, zdá se mi však nutné tehdejší svá pozorování doplniti a k věci se ještě jednou vrátiti. Po stránce textově formální ona důvěrná sdělení — listy a pro- hlášení pro veřejnost určené zachovávají ovšem obvyklou formu listů a prohlášení — mají svůj zvláštní ráz. Velmi často okamžitá nutnost zbavila je do jisté míry téměř formy dopisu vůbec, nemají někdy ani oslovení, nebo jsou to docela stručná sdělení chvatně načrtnutá, jak právě bylo možno, ba po této stránce ani dlouhé dopisy přátelům Kostnickým nečiní někdy výjimky. Jestliže již ku svému listu přátelům do Čech ze dne 19. ledna, prvnímu do Čech z vězení (č. 109), byl Hus nucen užiti neúhledného kousku papíru, který jeho zástupce v Betlémě, od nového hnutí již již se odklánějícího Havlíka, svedl k surovému výsměšku“, tím spíše bylo tomu tak při důvěrných sděleních přátelům. Byly to poznámky psané na útržcích papíru nebo jiné psací látky, malé lístky“, někdy přímo na zadní straně dopisu přátel“, listy delší snad začasté na několika cedulkách. Okolnost tato, jak jsem hned tenkrát upozornil, není bevýznamná pro kritiku listů, jež známe toliko z vy- dání Lutherových Epistolae a z vydání Op. Právě pro zjev posléze zmíněný mohu nyní uvésti zajímavé doklady rukopisné. V rukopise universitní knihovny Pražské XI D9 (Us) najdeme řadu žalářních listů Husových, ale tak, že velmi často není tu listů celých, jak je známe z rukopisů jiných, nýbrž jen jednotlivé části, často pro- pletené částmi listů jiných. Mysliti při tom na nedbalost písařovu není 1Srvn. Novotný, Listy Husovy 45. 2 Na př. č. 104, 106, 110, 111, 116, 120, 121, 124, 125, 126, 127, 131, 143, 149, 150. 160, 163. 3 Srvn. svědectví Petra z Mladoňovic v přípisku k č. 109 a slova Jana z Chlumu (č. 117) : Carta triangularis et defluens. ,cedule“ nazývá je Petr z Mladoňovic; v. Palacký, Docum. 322. »Srvn. na př. č. 114 (v Docum. 57 + 52, zde str. 244), kde Hus přímo praví: ad vestram cartam non audeo scribere responsiones (na články Gersonovy), ve věcech méně choulostivých tak tedy patrně činil. Tím se snad i vysvětli omyl Husův s opisem listu Jakoubkova, o němž v. č. 110 (Doc. 48; srvn. zde str. 222, č. 99).

Strana XVII
XVII dobře možno, neboť jinde zase mívá rukopis čtení správnější. Mimo to pak najdeme zde mezi těmito fragmenty jeden, kterého do žádného ze zachovaných listů vřaditi nelze, ač ani o původu jeho z péra Husova pochybovati nelze — jest to č. 159, fragment nového, ztraceného listu Husova. I kdyby úryvky č. 128 v Us zachované mohly nasvědčovati, že úmyslně vybrány — oba vyjadřují přání Husovo, aby raději jeho utr- pení byl učiněn rychlý konec, — již při č. 124 nevystačíme s tímlo výkladem, a také u č. 143, kde zase rukopis Vídeň. 4916 (= Vdb) na- jednou, jako by začínal nový list, vkládá začátek č. 161, žádá výkladu jiného. Na stopu vede zde č. 126. Zde najdeme v textu jinak s ostal- ními rukopisy souhlasném vložen nejprve úryvek z č. 124 (v. ve vydání č. 126 pozn. r a č. 124 pozn. aa), potom (v. č. 126 pozn. hl) přípisek, který ve všech ostatních rukopisech chybí, a konečně (v. č. 126 pozn. nn) slova, jimiž v č. 127 latinsky naznačeno, co se má státi s českým lístkem (č. 127). Může-li to býti důkazem, že tento list panu Škopkovi (č. 127) doručen byl přátelům Kostnickým současně s listem č. 126, aby od nich dále adresátovi byl poslán, a že tedy onen latinský přípisek, jenž v Us pojat do č. 126, četl se snad na zadní straně listu Škopkovi, nebo připsán v doušce k č. 126, vede to zároveň také dále, dává to odpověď k otázce, jak ono přeházení v rukopise Us (a z části Vdb) lze vysvětliti, jak lze vysvětliti, že v rukopisech těchto (častěji než v jiných) jednot- livé listy nebývají celé, nebo zase (v Us) jsou doplňky jinde nezacho- vané. Vysvětlení — přibéřeme-li i správnost (poměrnou) čtení rukopisu Us, sotva může býti jiné, nežli to, že rukopis Us vznikl opisem oněch původních drobných cedulek a útržků papíru, na nichž listy Husovy vlastnoručně byly psány, anebo, což jest pravděpodobnější, opisem z před- lohy, která na základě oněch lístků vznikla. Dostáváme se tím na stopu rukopisu dnes asi ztraceného, ale jistě z původních zápisů Husových a patrně neodvisle od opisů Petra z Mla- doňovic vzniklého, jehož písař nevyznal se dobře v přeházeném mate- riálu, srovnaném správně teprve piétní rukou Petra z Mladoňovic, k tomu jistě nejpovolanějšího. Je-li oním rukopisem, což se nezdá pravděpodobným, rukopis Us sám, anebo je-li, jak za to mám, opisem z oné ztracené předlohy, jest konečně věcí již vedlejší; jistě však umožňuje nám rukopis Us, vzniklý nezávisle na kanonu Petrem z Mla- doňovic pořízeném, poznání, aspoň nepřímé, původní formy lístků Huso- vých a potvrzuje zjev, který jsem již před bedlivějším prozkoumáním rukopisu Us konstatoval, že žalářní listy Husovy byly původně volné cedulky, jejichž obsahovou a věcnou souvislost určiti připadlo oddanému Petrovi z Mladoňovic — a on tak učinil hned v Kostnici; — na jeho Upozornil na to zatím, jak na svém místě uvedeno, také Sedlák, Několik textů III, str. 6.

Strana XVIII
XVIII srovnání, jistě správném, zakládají se všecky ostatní rukopisy, ovšem zejména nejdůležitější, Vdn, Vidb, M a Vnb. Než ono poznání, že rukopis Us někdy jest, třeba svými omyly, pů- vodnímu písmu Husovu nejbližší, potvrzuje jím samým (a z části i ru- kopisem M) ještě jedna okolnost, tuším, ještě zajímavější. Bylo zajisté již mnohému nápadno, že žalářní listy Husovy, důvěrným přátelům po- sílané, jsou vesměs psány latinsky, a nelze pochybovati, že hned původně tak psány byly. Byl-li to zvyk, kterému pisatel téměř nevěda podléhal, či byla-li to jiná příčina, která ukládala užívati latiny, těžko rozhodnouti. Jistě čeština byla by velmi dobře mohla sloužiti tomu, čeho přání téměř každý z těchto projevů Husových provázelo, totiž aby nepovolanému zůstal nesrozumitelným. Jestliže však právě proto (z ohledu na pro- středkovatele nebo pod.) užívání latiny stalo se téměř příkazem, byl přece po ruce prostředek, jímž nesrozumitelnosti pro nezasvěceného mohlo býti dosaženo. Na stopu vede, tuším, opět rukopis Us (a z části M). Nacházíme-li v č. 139 v rukopise Us napomenutí panu Václavovi z Dubé, aby se oženil, a čteme-li tu místo „uxorem“ jiných rukopisů čtyři nesouvislá písmena, může to snad býti jen nezřetelně psáno. Ale v č. 126, témž, o němž víme, že jest v rukopise složeno z několika úryvků, najdeme — a není asi náhoda, že právě v něm napomíná Hus přátele k opatrnosti s listy — tam, kde Hus mluví o svých snech, a kde ostatní rukopisy čtou „post narracionem dominus Johannes statím in nocte dixit“ (v č. 126 pozn. tt), místo slov ,dominus Johannes' záhadnou skupinu: Proane. A ještě nápadněji vystupuje to ku konci téhož čísla (v. č. 126 pozn. bz), kde v českém přípisku slova „král ne uherský nahrazena značkou „král v2CA1a33 “. Zde, myslím, nelze se spo- kojiti vysvětlením ze špatného čtení nebo nezřetelného psaní, zde spíše připadneme na vysvětlení, že toto místo, třeba česky psané, nemá býti srozumitelno každému. To pak nabývá významu ještě jedním místem z rukopisu M. Tam v č. 159 Hus, mluvě o knihách svého majetku, o nichž učinil pořízení zvláštním listem M. Martinovi z Volyně, dnes ztraceným (v. č. 134), praví Petrovi z Mladoňovic, jemuž list jest psán: „et aliquos Vicleph, qui tibi placebunt, accipies“; ale závadné slovo „Vicleph“ není v rukopise vy- psáno, nýbrž místo něho najdeme vze . A že zde nejde o pře- psání, nýbrž o značku, která by nebyla každému srozumitelná, patrno z toho, že rukopis Vidb slovo toto vůbec vynechává a Vdn místo něho vkládá „ex eis“ (v. č. 160 pozn. gg). Byla jim patrně značka již nesrozumitelná. Zde jest, tuším, úplně jasno, že smíme v tom ve

Strana XIX
XIX všem viděti stopy tajného, šifrovaného písma, jímž měla choulostivá místa některá býti zatajena (tak u poznámky ve snu slyšené její pů- vodce, při vzkaze Janovi z Chlumu narážka na Zikmunda, v jehož službách býval, při odkaze knih Wyclifových zmínka, jež obdarovanému mohla by uškoditi). Jistě tím bude možno přispěti budoucímu šetření k objasnění některých míst, jež i nyní ještě zůstávají záhadna. Bohuže srovnavacího materiálu jest tu příliš málo a do vratkých dohadů nemínil a nechtěl jsem se pouštěti. Přesnější probrání rukopisů se zřením ke všem těmto poznatkům také jinde vedlo k potvrzení mých starších názorů, jinou cestou získa- ných. Tak na př. důkaz, že číslo 66 Document nutno rozděliti v listy dva, časově od sebe dosti vzdálené (č. 125 a 149), k němuž jsem ve své prvé studii dospěl z důvodů vnitřních, třeba v rukopisech obě čísla ná- sledují za sebou, jest nyní potvrzeno tím, že dva nejdůležitější rukopisy Vdn a M druhou část čísla domněle jednotného začínají sice beze zvláštního nadpisu a hned za částí prvou, ale přece novou řádkou, jak činí u jednotlivých listů pravidelně. Na jiné detaily nemusím zde upo- zorňovati, a také tam, kde jsem své názory o datování změnil, jest to v úvodních poznámkách k jednotlivým listům vyloženo dostatečně. Zvláštní důležitosti nabývá však poznání oné formální stránky ža- lářních listů Husových pro jednu jejich skupinu. V Ep f. H1 (a v Op f. 71) čteme totiž nad určitou skupinou listů toto záhlaví: „Literas sive epistolas sequentes scripsit Magister Johannes Hus de carceribus, in quibus primum detentus fuit apud fra- tres Predicatores in stagno Constanciensi extra muros civitatis. (Prior est ad Petrum scripta).“ Po dokončení pak této skupiny mají obě vydání (Ep J 6', Op f. 75°): „Testimonium Petri notarii: Iste carte premisse omnes sunt de cedulis Ma- gistri Johannis Hus de manu ipsius scriptis bona fide reddite; respondent enim de verbo ad verbum cum suis originalibus.“ Oba tyto zápisy objímají skupinu patnácti (vlastně jenom čtrnácti podle dnešního počítání) listů psaných ještě v klášteře u Dominikánů. Jdou za sebou v tomto pořádku (podle mého datování): č. 110 (114 druhá část), 115, 116, 105, 106, 111, 117, 118, 114, 108, 103, 104, 120, 121, a jsou to tedy opravdu všecky (až na český list z 19. ledna č. 109) zachované listy Husovy, psané v prvním žaláři. Ru- kopisně (mimo český list č. 109, jehož ovšem v Ep, Op zde není) za- chován jest jediný (č. 118), o němž ještě níže bude zmínka, nicméně závěrečná i začáteční poznamenání v Ep (Op), která, byť snad ne beze změn, jistě jsou původu rukopisného, jsou jakousi zárukou, že zde v tisku 16 stol. máme zachován nějaký opis listů Husových, který, ať přímo či nepřímo, lze redukovati na opis původně Petrem z Mladoňovic pořízený. Srvn. Novotný, Listy Husovy str. 65—68, 78—79.

Strana XX
XX Tím ovšem nemá býti řečeno, že by si vydavatelé Ep (a Op) ne- byli dovolili vůbec žádných změn — dotknu se toho ještě, — nemáme zde však dostatečné možnosti kontroly. Jak řečeno, jediný z těchto kusů zachován jest mimo Ep (Op) ještě rukopisně, č. 118 v rukopise kapi- tulní knihovny D 50 (Kp) a Vídeňské dvorní knihovny 4916 (Vdb). Zde však najdeme značné rozdíly, mezery i přemístění. Především verše, jimiž list jest zahájen a jež pak dále v text vsunuty, najdeme v obou rukopisech na jiných místech než v Ep (Op); Vdb spojuje obojí verše a klade je na začátek celého listu, vynechav, co v Kp (a Ep) mezi obě části vsunuto, ale také Kp, ač rozdělení na dvě části podržuje, umisťuje část druhou na jiné místo, než ji čteme v Ep (Op). Zde však, tuším, ne- bylo těžko rozhodnouti, kterému čtení přísluší přednost. Mohou-li ony rozdíly býti zárukou, že předloha rukopisu Kp a Vdb (u obou jistě různá) nemohla býti táž jako předloha Ep (Op), a je-li spojení druhé části veršů s první ve Vdb i přemístění její ve Kp do jisté míry aspoň zárukou (nebo snad stopou), že také tento lístek byl původně psán na několika cedulkách, logická souvislost ručí tu za správnost zařazení, jakého se veršům dostalo v Kp. Po zmínce o vytrvalosti, jež zjedná pomoci bož- ské, následují verše o utrpení Kristově, neskonale větším, než jest naše, k němuž jest třeba přispění Kristova, a na závěr zmínka o modlitbách kněžských v žaláři, k níž hned se pojí úvaha prosou psaná o tom, jak to (modlení v žaláři) přispívá k porozumění žaltáři i prorokům a zprá- vám o umučení. Naproti tomu uspořádáním v Ep (Op), kde po zmínce o stálosti a o srozumitelnosti žaltáře ve vězení následují teprve verše o mo- dlení hodinek a o umučení Kristově, logický smysl zdá se mi býti porušen. Dávám-li tudíž v tomto případě přednost čtení rukopisu Kp, nechci tím říci, že by vydavatel Ep samovolně byl porušil znění své předlohy, ač toho úplně vylučovati nelze, poněvadž si i jindy dovoloval změny podle svého vkusu, ale nechci ani říci, že by se byl při opisování ce- dulek Husových zmýlil již Petr z Mladoňovic. Rukopisu, jehož užívaly Ep, a který se redukuje, ať přímo či nepřímo, na Petrovy opisy cedulek Husových, neznáme, jest velmi dobře možno, že v něm (anebo již v pů- vodním opise Petrově, byl-li rozdílný od předlohy Ep) bylo upozorněno, kam vložiti příslušné verše, původně při opisování z roztroušených ce- dulek nesprávně zapsané, nějakým znaménkem, jehož si písař nebo vy- davatel nepovšiml, snad byly verše původně vtěsnány na okraj a p., zkrátka není příčiny, i když zde dáme přednost čtení rukopisnému, po- chybovati jinak o přesnosti textu Ep (arci relativní). Zde by se ovšem mohlo namítnouti, že Ep, navazujíce myšlenku o srozumitel- nosti žaltáře a umučení Kristova hned na zmínku o stálosti, potom verši zde vlože- nými tuto myšlenku prosou vyslovenou jen opakuji, čímž by se získávalo logické souvislosti; ale v tom případě byla by to již, hledíme-li k stejnému pořadu (třeba ne umístění) veršů v obou rukopisech, kombinace Petra z Mladoňovic, a překáží tomuto výkladu, že mezi tím čte se v Ep místo o doktoru Bibrašském.

Strana XXI
XXI To zvláště padá na váhu při mezerách a výpustcích, nebo i pří- davcích rukopisů, zejména Kp, neboť Vdb jest zřejmě neúplný. Po ukon- čení začátečních veršů čteme v Kp poznámku, jíž nemají ani Vdb ani Ep (Op): „Alia omnia mihi placent preter quartum etc.“ Nerozpakoval jsem se vzíti ji do textu, poněvadž při povaze opisu Petrova a jeho práce vůbec nelze vylučovati možnosti, že ve své snaze zastříti, co by mohlo poškoditi památku milovaného Mistra, zmínku onu Petr sám vy- pustil, anebo že tak učinil, nerozuměje jí, vydavatel Ep (vykládám to na zmínku o Zuzanně, jejíhož případu — usvědčení křivých svědků — Hus již pro sebe neočekával). Důležitější jest, že zmínka o doktoru Bibrašském a celý konec chybí v Kp. Přiznávám se, že jsem dlouho uvažoval, nemám-li tyto části, ru- kopisně nedoložené, pokládati za zvláštní list, v Ep omylem s oněmi verši a co k nim náleží, spojený. Zvítězila-li na konec autorita, abych tak řekl, Mladoňovicova, již zaručují svými přípisky Ep, přispěla k tomu ovšem i ta okolnost, že list jest zároveň odpovědí na dopis Jana z Chlumu, do níž právě ony části dobře zapadají, ale v neposlední řadě byla to také důvěra ve spolehlivost textu Ep (Op), pokud jde o skutečné za- chycení textu Petrem z Mladoňovic zachovaného. Ovšem to neznamená, že by se na ni bylo možno spolehnouti všude, a zejména chronologie jednotlivých listů jest tu, jako v rukopisech listů Husových vždy, téměř úplně zvrácená. Ale tu nejčastěji postačí vnitřní kritika sama, u listů pak, jež jsou si navzájem odpovědmi, datum jednoho stává se oporou druhého. Jestliže na př. v Ep (Op) celá tato skupina za- hájena jest listem (č. 110), v němž Hus oznamuje, že z tohoto žaláře psal dosud jediný list, v němž žádal, aby se adresáti za něho modlili, a jenž měl býti od přátel Kostnických teprve vlastním adresátům doručen, není nesnadno poznati, že list musí náležeti do doby po 9. lednu, kdy Hus vězení u Dominikánů změnil — z prvního žaláře nebyl by mohl psáti o „tomto“ vězení, což předpokládá již předcházející vězení jiné, a rovněž snadno lze poznati, že list musí náležeti až za 19. leden, kdy je datován onen list se žádostí o modlitbu (č. 109), když list tento musil býti teprve od přátel dále expedován a tedy určen byl do Čech. Podobně není nesnadno uhodnouti, že list č. 103, v Ep (Op) až na 12. místo za- řazený, musí býti vlastně prvním vůbec, když v něm Hus sám nazna- čuje osobu, která může autentičnost jeho písma pověřiti. A poznal-li již sám Petr v listech, jež položil na druhé, třetí (a čtvrté) místo, vzá- jemné odpovědi, pevná data v prvních dvou z nich uvedená (č. 114 a 115) určují jejich místo v chronologické řadě, jakož i příslušnost jiného (v Ep až na desáté místo položeného), rovněž pevně datovaného, k prvnímu z nich atd., jak jsem tyto otázky již před léty měl příležitost podrobněji probrati. Srvn, k tomu i dalšímu Novotný, Listy Husovy str. 46 n.

Strana XXII
XXII Pokud tedy jde o časový pořad listů, nelze na pořádek v Ep spo- léhati, jako to nelze ani při žádném jiném rukopise. Ale tím nic se nepraví k ujmě věcného a obsahového spořádání textu jednotlivých listů. Poznali jsme již Petra z Mladoňovic jako obratného a šťastného pořadatele jednotlivých rozletitých cedulek Husových. Lze sice připustiti, že se mohl mýliti (ač mnoho dokladů v té příčině není), mohl lístek, žádající o výklad snu, přiložený k listu jinému, pokládati za samostatný list, zvláště když odpověď přátel téměř výhradně snu byla věnována, ale na omyl při sestavování jednotlivých lístků v celek sotva lze mysliti. A ježto také Ep (Op), jak jsme viděli, předlohu, o niž se opírají a prací Petrovou vzniklou, reprodukují celkem věrně, lze míti i text této skupiny žalářních listů relativně za dobře pověřený a nelze ho bez vnitřních hlubokých důvodů měniti. Zmiňuji se podrobněji o této věci, poněvadž příklad mnou v pokuse o nové, kritické spořádání listů Husových daný působil nakažlivě pokusil se ho následovati Václav Flajšhans ve svých „Listech z Kost- nice“. Jenže, jak bývá pravidelně, jeho zlákaly jen dobré výsledky, nikoli namáhavá práce předchozí, nikoliv pracné shánění důkazu. K čemu jsem já dospěl dlouhými úvahami, srovnáváními a studiemi, toho on dosahuje hravě, ovšem tak, že vnitřní důvody nahrazuje tvrzením, věcné doklady libovůlí! Tak hned při čísle 103 tvrdí (str. 35), že konec tohoto listu první tisk připojil k následujícímu, a skutečně zakončuje list č. 103 začátkem listu následujícího! Ptáme-li se po důvodech, ne- slyšíme o nich nikde, ba nikde není ani stopy, že by po nějakých byl se ohlížel. Ale také — lze dodati — nikde nelze nějakých nalézti. Č. 103 jest první list Husův ze žaláře, na něm jest ještě patrno, jak běží jen o navázání styků, o němž Hus neví, podaří-li se, tu jistě jest málo pravděpodobné, že by Hus hned zde byl se zmiňoval o Pálčovi, což vždy bylo velmi choulostivé. Než dejme tomu, že by tento omyl skutečně byl možný, že by za- čátek listu 104 náležel na závěr 103 — jedné okolnosti, již tu nutno vzíti v úvahu, dotknu se hned, — mnohem závažnější jest, že Flajšhans číslo 104 roztrhává ve dva kusy (č. 13 a 14 své sbírky dotčené, č. LVII a LVIII Listů), jež všelijak divně proplétá, či podle své domněnky roz- plétá. Důvodů zase nepodává, i nezbývá, než ohlédnouti se, jaké by mohly býti. V Ep č. 103 a 104 (jdou zde za sebou, ač vřaděny jinak nesprávně) odděleny jsou zvláštním nadpisem (k č. 104), jak tomu bývá u všech samostatných listů i v rukopisech. Jenže zde nadpis netoliko není rukopisného původu, nýbrž hned na první pohled jest patrno, že jest pořízen teprve od vydavatelů (v. jen omyl, v němž má Jana Kar- dinála za kardinála Ostijského). Bylo by tedy možno, že teprve vyda- vatelé svým nadpisem oddělili list, v původní předloze (a tedy od Petra z Mladoňovic) za samostatný neoznačený — a to by byl jediný důvod pro přičlenění jeho začátku k číslu předcházejícímu, ač proti vážným

Strana XXIII
XXIII námitkám ani on neobstojí. Další část upravuje Flajšhans tak, že (ve svém č. 13) na začátek klade závěrečné odstavce č. 104, potom beze vší vnitřní souvislosti připojuje začáteční (mimo první) odstavce čísla tohoto a na konec dodává opět třetí od konce odstavec jeho; střed jeho tvoří mu zvláštní číslo (14). Kdyby bylo správné mínění jeho, že zmínkou o pohnaných z Čech míněni jsou ti, jež chtěl pohnati Páleč (str. 37), nemožnost jeho pokusu byla by na první pohled patrna, neboť o tom mluví se teprve v jeho čísle následujícím (str. 41). Výklad jeho sice jest nemožný, ale pokus jeho není tím zachráněn. Jest až trapné za- bývati se jím. Zmínka o článku Wyclifově (o odnětí statků str. 38) objevuje se v jeho uspořádání zcela nemotivována, ač v původním seřa- dění (v Ep) Hus byl na ni jistě přiveden články Pálčovými (jichž ne- známe); že by následkem stížnosti Husovy na nedostatek návštěv byla návštěva Jana Bradáčka, není nikde doloženo (a proč by mu byl Hus hned v č. 14 předkládal novou žádost, když mu ji mohl sděliti ústně?), zkrátka pokusu Flajšhansova nelze ničím věcným odůvodniti. I kdyby byli si vydavatelé Ep dovolili změny v uspořádání své předlohy (proč nemáme důvodu), takto v oné předloze — opakuji, uspořádané Mlado- ňovicem — listy nemohly vypadati. — Pokus Flajšhansův rozpárati staré roucho a sešíti je ve dvoje nové šit jest horkou jehlou a rozpadá se hned při pouhé prohlídce, není důvodu od uspořádání Petrova, Ep za- ručeného, zde ustupovati. Podobně nesprávné jest tvrzení (str. 47), že list Husův č. 108 psán již z nového vězení, prvním odtud jest (vedle č. 109) č. 110! Jinými drobnějšími nemožnostmi nemám chuti zde se zabývati. Pokud jde o přílohy, připojení č. 166 jest, tuším, samozřejmé, poně- vadž jde o dokument, na nějž list č. 12 jest odpovědí, který však po- vahou svou vymykal se umístění v korespondenci Husově. Č. 167 sou- visí s korespondencí potud, že dovoluje poznati poměr duchovenstva k Zbyňkovi na počátku rozchodu jeho se stranou Husovou a, zdá se, může přispěti i k vyjasnění narážek v č. 36. Konečně č. 168—171 jsou průvodní zjevy listu č. 67. Zbývá ještě zmíniti se o rukopisech, jichž k tomuto vydání užito, po případě v nichž listy Husovy jsou zachovány. M. Na prvním místě jest to rukopis knihovny zemského Musea Če- ského VIII F 38 (stará signatura, již uvádí Palacký, Doc. IX, byla 4 F 35), jemuž se od dob a po příkladu Palackého dává jméno rukopisu Mlado- ňovicova, ač Palacký sám již upozornil, že není psán rukou Petra z Mla- doňovic a nikdy nebyl jeho majetkem. Jest to opis materiálu k dějinám Husovým, který v Praze i v Kostnici shromáždil Petr z Mladoňovic, a zá- roveň opis jeho veliké relace o Husovi ve druhé, obšírnější poněkud redakci. Ta jest zde obsažena úplně, ač nikoli v náležitém pořádku, nýbrž všelijak přeházena a rozličnými jinými kusy promíchána. Rukopis jest bez odporu nejdůležitější a nejobsažnější, ač ne nejstarší ze všech příslušných kodexů, právě proto, že nám zachoval (byť ne sám) mate-

Strana XXIV
XXIV riál Petrem z Mladoňovic sebraný a z části zpracovaný, dílem ve formě původní, jak Petrem byl sbírán, dílem již ve formě poslední definitivní úpravy, ač ta zde vystupuje ještě v podobě neurovnané. Proto jest zá- hodno zmíniti se o něm podrobněji. Jest to úhledný rukopis malého kvartového formátu o 346 stranách dnes, psaný (až na poslední traktát) jednou rukou dosti úhledně — časté rubrikace svědčí, že písař chtěl vytvořiti dílo pěkného vzhledu, — ač ne zvláště čtitelně a nikoli bez četných chyb. Vázán jest pěkně v hnědé kůži s mosaznými sponkami (dolní jest poškozena) a rohovými ozdo- bami, na přední desce vytlačeno: „Spůsob concilium Konstant- ského“, na zadní vročení vazby: Anno domini MDXLII. U pří- deští všity čtyři listy (vlastně tři, první přilepen na desku, a tak i vzadu), na prvním rukou 16. stol. s nadpisem „Baptizmus“ česká křestní for- mule, na zadní stránce jeho a dalších ,Copulatio matrimonii, český výklad o manželství (před nastávajícími manžely). Nyní jest rukopis paginován rukou Palackého podle jednotlivých stran dílem jen lichými čísly na stranách prvých, dílem i sudými na druhých. Původně byl ozna- čován jen podle sexternů, jichž objímá 15 (dílem porušených) a jež byly takto označovány: První má na prvním listu (dnes str. 1) dole napsáno „A“, na posledním (str. 24) dole ,primus“ a vedle kustos; podobným způ- sobem označeny ostatní: „B“, [,secundus' oříznuto], kustos; ,C“, ,tercius (zpola oříznuto), kustos; D', [quartus], kustos; ,E', ,5us“, kustos mylný ,F“, �Sextus', kustos; �G, ,septimus, kustos; ,H', [octavus], kustos; ,I (oříz- nuto), kustos, a tak i v následujících všech: „K', L', ,M', N°, ,O', ,P“. Ze sexternu XII, označeného písmenem M, zbylo dnes jen tré listů a stopy po jednom vytrženém, naproti tomu složka poslední (XV, P) obsahuje listů 14, poslední prázdný, takže schéma, jež dnes podává rukopis, jest (i s přídeštím) toto: (3) † 12 † 12 12 12 † 12 12 12 12 12 12 + 12+3 (4) + 12 + 12 † 14 + (3) čili 173 listů = 346 stran. Bylo již upozorněno, že Palacký kladl rukopis do r. 1417, a že po mém soudu mínění toto není správné, že rukopis spíše třeba klásti do čtyřicátých let stol. 15. Že pak jest to opis, jest patrno z četných chyb písařských, z nichž některé vytknul již Palacký (str. IX.), a jichž všech jistě netřeba vypočítávati. Cena však jeho spočívá v tom, že jest to, jak již pověděno, opis materiálu Petrova a to, jak se podobá, již toho, kte- rým mladý bakalář po návratu do Prahy (r. 1415) doplnil látku v Kosl- nici sebranou (již sama poslední redakce jeho „zprávy“ pro to svědčí). Jsou to především žalobní články z r. 1410, t. zv. Deposiciones tes- tium, s odpovědmi Husovými z r. 1414 (str. 1—7 = Doc. str. 174—185). dále žaloby z r. 1409 s odpovědmi rovněž teprve r. 1414 přípsanými (str. 8—12 = Doc. 164—169), dále první žaloby Michalovy u kurie (str. 12—15 = Doc. 169—174), tedy část obranného materiálu, který si Hus 1Srvn. svrchu úvod. str. 111.

Strana XXV
XXV již před nastoupením cesty do Kostnice v Praze připravil. Potom od str. 15 začíná první část relace Petra z Mladoňovic (Doc. str. 237 n.) s jed- notlivými dokumenty, listy a listinami sem vloženými (výčet jejich v. v souhrnu podaném na konci tohoto popisu s udáním čísel naší sbírky); sahá až do str. 29, kde se k ní připojuje druhá část relace Petrovy (Doc. 247 n.), rovněž se všemi listy a listinami příslušnými (i nepříslušnými, tak jsou tu i známé listy Ferdinanda Aragonského Zikmundovi (str. 63 až 64 = Doc. 539—540) a na str. 69 nový opis glejtu), vše nedosti urov- náno, jak patrně písař opisoval z konceptu Petrova; ale o tom bude výhodnější pojednati v rozboru celého rukopisu v úvodě k vydání relace Petrovy. Od str. 71 do str. 100 jde pak nejcennější pro naše vydání část rukopisu, listy Husovy z Kostnických žalářů psané, tuším, nejúplnější snůška tohoto materiálu. Podrobný výčet v. níže. Na str. 101—108 čte se poslední část zprávy Mladoňovicovy (Doc. 316—324), načež zapsány žalobní artikuly v Kostnici na Husa přednesené a jeho odpovědi k nim (str. 109 až 113 = Doc. 194—199, str. 113—115 — Doc. 185—188, str. 115—133, jež také Petr pojal do své zprávy = Doc. 286—308, str. 133—139 — Doc. 225—234). Pak na str. 140—154 třetí část zprávy Petrovy = Doc. 273 až 285 s připomenutím, že artikuly, jež sem Petr pojal, psány již dříve (str. 154), a konečně dokončení této části díla Petrova (str. 154—160 Doc. 308—315). Potom následuje Husův traktát De libris hereticorum legendis (str. 160—168 = Op I f. 102—104) až na poslední dva odstavce, str. 168 až 179 Husova kvestie De sufficiencia legis Christi pro Kostnici chystaná (Op I f. 44—48), pak zase str. 180—198 odpovědi na články Pálčovy ( Doc. 204—224), str. 198—204 Ordo procedendi (v. níže), str. 204—205 list, jejž měl psáti Zbyněk papeži (Doc. 441—443), rozsudek koncilu proti Husovi (str. 208—209), řeč biskupa Lodského (do 211), rozličná nařízení Kost- nická, žaloby na Jana XXIII (str. 220—242), kdež se čte závěr ,Hec igitur considerantes, faciamus vitam pape ad vitam sancte memorie Magistri Johannis, et habebimus intentum', listiny o založení university a jejích privilegiích, dekret Kutnohorský, potom str. 248 n. rozličné protestace, str. 251—254 protestní list české šlechty, str. 255—270 Husovo chystané kázání De pace (Op I f. 52—560) a ko- nečně 271 do konce veliký traktát o přijímání dítek, také jinde často zachovaný. Z různorodého obsahu jest i při jeho neuspořádání přece na první pohled patrno, že převážná jeho část odnáší se k osudům Husovým, jež zůstávají jakousi jednotící ideou tohoto rozptýleného shluku doku- mentů a vypravování. A právě ona nespořádanost stává se tu do jisté míry předností; jeť, poněvadž rukopis, jak víme, jest opisem, jakousi zárukou, že rukopis nebyl nějak uměle redigován, že jest skutečně pou- hým opisem látky Petrem z Mladoňovic sebrané, pokud jde o jeho relaci, asi přímo opisem — bude to ukázáno jinde — konceptu její druhé red-

Strana XXVI
XXVI akce. A tím arci roste i cena jeho. Ač máme i rukopisy starší (a snad bližší původním poznámkám Petrovým, na místě sdělávaným), bylo přece nutno položiti M za základ při vydání — ne ovšem tak, že by jeho čtení byla podržena všude, ale že zpravidla a zejména tam, kde jde o vari- anty slovosledné a p., podrženo čtení jeho. Podávám na konec úhrnný přehled látky odtud čerpané s udáním čísel své edice. Jsou pak tu jed- notlivá její čísla v tomto pořádku (podle stran rukopisu) — látka, jak patrno, vztahuje se většinou ke Kostnickému období života Husova: Z první části relace Petrovy (str. 15—28) č. 88, 75, 76, 78, 86, 87, 89, 93, 96, 98, 97, 100; z druhé a třetí části (str. 29—70) č. 109, 31, 79. Na str. 71 začíná se nejcennější pro naši edici část rukopisu čer- veně psaným záhlavím: Tyto epištoly psal jest Mistr Jan Hus, baccalár Písma svatého, svú ruků v Constanci v žaláři k napomínánie obce královstvie zvláště Čěského, jich po- siluje a je těše,... atd. v. u č. 129. Jest jich tu (po str. 100) neméně nežli 31 v tomto pořádku podle nynějšího číslování: 129, 153, 147, 163, 141, 154, 155, 156, 139, 140, 152, 161, 165, 130, 164, 132, 160, 145, 143, 150, 126, 131, 128, 124, 125, 149, 135—138, 127. Konečně z dalšího obsahu prohlášení na str. 140 jest naše č. 133 a str. 198—204 č. 101. Vdn. Bohatstvím materiálu a významem blíží se tomuto rukopisu M, stářím nad něj vynikajíce, některé rukopisy dvorní knihovny Vídeňské, především rukopis 4524 (Vdn). Jest to úhledný rukopis kvartového formátu o 212 listech popsa- ných několika rukami časného 15. stol., jistě asi ze dvacátých let stol. 15. Složen jest téměř veskrze ze sexternů (se dvěma výminkami), takže za pergamenovým přídeštím a jedním listem následují pak složky 12.4 12† 12 † 12 † 12 12 † 12 † 12 † 12 † 20 † 12 12 † 12 12 104 12 † 12. Na zadní straně vždy posledního listu byly jednotlivé složky čís- lovány, ale dnes jsou označení většinou oříznuta, takže zbyly jen ne- patrné zbytky (na nynějších str. 14, 26', 38', 50', 62, 74', 86', 98, kde znatelnější VIII, 112, kde IX, 130', kde zbytek X) a kustos polooříznutý (na f. 178°. Stará, v době blízké vzniku rukopisu provedená foliace po- stupuje schématem A 1—10, B1—10, C 1—10, D 1—10, E 1—10, F 1—10, G1—10, H1—10, 11—10 (10 dvakrát), K1—10, L1—10, M1—10, N 1—10. O 1—10, P 1—10, Q 1—10, R 1—7, list nepag., R 8—10, S 1—10, list ne- pag., S 11—20, dva listy nepag., T 1—12. Provedena jest beze zření k sexternům, list u přídeští nečítán. Teprve později provedena foliace nová, probíhající od 1—212 (i s přídeštím). Na nynějším f. 2 napsán, patrně tím písařem, jenž prováděl foliaci číslovanými písmeny, obsah celého rukopisu s odkazy na písmena jednotlivých folií. Jest tu nejprve f. 3—25': M. Jacobellus de communione, známý traktál Quod non solum sacerdotes, f. 26—38: Missa Constanciam hec sunt (autority pro přijímání pod obojí— v. d. Hardt III, 804), f. 39—46: Sermo

Strana XXVII
XXVII M. Jacobelli de purgatorio. Další část má pro nás zajímavost větší: Na f. 45'—53 čte se česká relace Petra z Mladoňovic o upálení Husově („Znamenav“), na str. 54—57 poslední část jeho veliké relace latinské (Docum. 316 n.), potom f. 58—78 část její třetí a čtvrtá (Docum. 273—315). Nato f. 78'—89' jest bez nějakého zvláštního označení řada žalářních listů Husových (výčet v. níže), na f. 90—101 druhá část Petra z Mladoňovic (Doc. 247—272) poněkud v jiném pořádku, f. 101—104 artikuly Kostnické (Docum. 225—239). Pak následují žalářní traktáty Kostnické na f. 104 až 116' (De matrimonio, De sacramento corporis et sang., De mandatis, De peccato mortali — Op I f. 33—34, 38'—42, 29'—325) psané pro žalář- níka Roberta se zajímavým označením úvodním (v. níže). F. 117—118 jsou prázdné, načež se zvláštním nadpisem jdou čtyři české listy žalářní (v. níže) — další důkaz, že tyto listy vybírány ve zvláštní skupinu již dříve, než se pomýšlelo na sestavení „evangelia a epištol“ novému mu- čeníku. Potom jsou rozličné zápisy lékařské, kanonistické, traktát o svá- tostech (f. 124—161), dále f. 167—181 Husovo kázání State succincti (Op II, 32—360) a jiné zápisy (také o přijímání pod obojí), jež mne zde nezajímají. Na konec na vloženém lístku u fol. 203 a 211 poznámka, jež snad ukazuje k někdejším majetníkům „Pan Pawel a Bartoji přiyatele waji mili z Raczczina diediczowe“. Také tato zajímavá spůška materiálu značnou část svého zájmu obrací k osobě Husově, ale právě po této stránce činí ji bližší přihléd- nutí ještě zajímavější. Také tento rukopis jest opis. Vedle písařských chyb, ač poměrně nečetných, prozrazuje se to zvláště pozoruhodným způsobem. Na f. 89 totiž čteme záhlaví: Arti- culi extracti de libro de Ecclesia et quibusdam aliis trac- tatibus Johannis Hus, ale artikulů zde nenajdeme, jejich znění písař nahražuje poznámkou: „Scripsi supra, ideo hic obmitto'. Které to byly artikuly, jež tu měly býti vepsány, naznačuje vedle titulu, s nímž se ještě setkáme, i ta okolnost, že hned po uvedených slovech najdeme prohlášení Husovo ze dne 20. června, připojené na závěr posledních článků. Ale udání autorovo, že články psal již svrchu, není správné, v předcházející části kodexu článků nenajdeme, čtou se teprve na f. 101 až 104 s označením: „Articuli Johannis Hus extracti de libro de Ecclesia et quibusdam aliis tractatibus eius', ale zase bez onoho závěrečného prohlášení, jež opsáno již svrchu. Zde jest jen dvojí možnost. První byla by, že sextern, na němž čtou se ony články skutečně, psán byl dříve a špatně vevázán — ale tomu překáží, že text na hranici obou sexternů (f. 96—97) plyne nepřetržitě a nikde není stopy, že by sextern následující byl psán dříve. Zbývá tedy jen možnost druhá; písař rukopisu Vdn opsal, nepovšimnuv si, že nepřiléhají, slova tato ze své předlohy. O ní si tedy můžeme zatím učiniti představu, že, obsa- hujíc látku k osobě Husově se vztahující, měla někde v první své části ony artikuly, na něž Hus odpovídal dne 20. června, a když na ně pak

Strana XXVIII
XXVIII přišla ještě jednou, neopisovala jich znovu, nýbrž poukázala, že psány jsou svrchu, odkazem, který písař Vdn byl by bezmyšlenkovitě opsal. Tomu pak nasvědčuje i to, že ve Vdn čteme, jak řečeno, hned potom závěr oněch odpovědí Husových, který pak v odpovědech samých, když je písař opsal, zase chybí. To sotva lze vysvětliti jinak, nežli tak, že v před- loze písař, poznav, že artikuly vlastní psal již dříve, spokojil se odka- zem na ně a připsal jen závěr prve vynechaný, a písař Vdn, opisuje z něho, učinil rovněž tak a artikuly vlastní opsal pak sice z tétéž před- lohy, ale na jiné místo, rovněž bez závěru. To přímo vnucuje domněnku, tím spíše, že písař Vdn, jak uvidíme, nejeví se jinak pouhým bezmyšlenkovitým kopistou. Jak řečeno, plyne text dokumentů do Vdn potom pojatých nepřetržitým proudem, nikde na rozhraní jednotlivých sexternů nekončí žádný kus, ale také v partii předcházející nikde nenajdeme mezery mezi jednotlivými sexterny, všude dokumenty přesahují z jednoho sexternu do druhého. Ale uvažme, že Vdn jest opis, a přehlédněme v tom vědomí ještě jednou jeho další obsah. V témž sexternu, který obsahuje onu záhadnou poznámku o artikulech, začíná se pak (f. 90) druhá část relace Mladoňovicovy, jež, vyplňujíc zbytek sexternu a přesahujíc do následujícího, připojuje dále ony artikuly, žalářní traktáty Husovy a čtyři české listy žalářní, a dostává se tím opět do sexternu dalšího (po f. 124). Co následuje, jest nesourodý přídavek, ale ani jím zbytek sexternu není vyplněn; listy od 126 nepo- psány (do 130). Jest patrno, že písař Vdn, když ani přibráním cizokraj- ného kusu vyplnění celého sexternu nedospěl, sourodého materiálu ve své předloze více nenašel, že jeho předloha neměla více, než on nám zachoval. Příčiny mohly býti rozličné, mezi nimi i ta, že obsahem, pokud se k Husovi odnáší, byla v předloze právě vyplněna a ukončena jedna složka, jeden sextern. To, co máme ve Vdn zachováno po druhé části relace Petrovy (artikuly, traktáty, listy), mohlo zcela dobře býti k ní přidáno již v předloze samé (a tím sextern vyplněn). Očekávali bychom, že nyní bude následovati část třetí atd., ty však čteme ve Vdn již na- před, aniž by na nějaké přehození sexternů bylo lze mysliti. Jest však zcela dobře možno, že sextern obsahující část druhou s příslušenstvím, byl přehozen již v předloze původní, jež v tomto již změteném pořádku do Vdn přešla. Pak by onen záhadný odkaz na artikuly výše psané vysvětlil se velmi snadno... Ovšem s domněnkami takovými v případech, kde běží o diploma- tickou kritiku, nedospěje se nikdy daleko, zde však přece nutno se u nich zdržeti. Jde o to, že písař Vdn jinak přece jen neopisuje bezmyšlenko- vitě. Hned po záhadné zmínce o vynechaných artikulech čteme totiž (f. 90): Ordo procedendi in causa Magistri Johannis Hus a principio inter ipsum et Pragenses archiepiscopos per ipsummet alias consignatus ideo hic obmittitur propter brevitatem temporis.“ Zde arci sotva bude spor, že místo toto přejal

Strana XXIX
XXIX písař Vdn již ze své předlohy. Rukopis Vdn nejeví nikterak známky, že by byl psán na rychlo, že by pro krátkost času musil něco vyne- chávati. Spíše tedy plyne z toho, že jest opisem materiálu sneseného a na rychlo opisovaného, ze kterého, když bylo nutno, co bylo méně důležité, vynecháno. A to zase vede dále. Žalářní traktáty uvedeny jsou tímto nadpisem: „Tractatulos sub- sequentes, de quibus supra fit mencio, M. Johannes Hus compilavit in carceribus aput fraterculos Predicatores Constancie positus, nullum librum habens in suffragium, ad instantes preces custodum carceris predicti, de quibus custodibus ipse Magister Johannes in fine tractatulorum metrice, alias versifice facit mencionem, et hoc anno do- mini M°CCCC XV° in carnisprivio; qui tractatuli ex origi- nali manus sue presentibus sunt copiati et unus de manu eius habetur in memoriam eius. Et primus sequitur ,De matrimonio' intitulatus.“ Zapis jistě v nejednom směru zajímavý. Kdybychom mu směli věřiti doslovně, byly by následující traktáty opsány přímo z rukopisu Husova. Ale to právě nezdá se dosti pravděpodobné, jde patrně — důvodů nemohu zde vykládati — o opisy z opisů, a pří- slušná zmínka přejata již z předlohy rukopisu Vdn. Ale jeví-li se tím písař opět závislým na své předloze, jeví se také zároveň dosti samo- statným. Že zápis tento četl se již v jeho předloze, vyplývá z toho, že se s ním shledáváme také v rukopise Gersdorfské knihovny v Budyšíně IV° 24 (= Gd) ve znění doslovně shodném, až na to, že na konec praví se, že jeden z oněch traktátů byl sem na památku Mistrovu vevázán. Nepochybuji, ač ve Vdn nejsou traktáty všecky, nýbrž jen Rober- tovi psané, že i původní zápis v předloze, z níž vzešel Vdn, zněl tak, jak ho reprodukuje Gd, a že písař Vdn, poznav, že by zapsal tvrzení nesprávné, zápis opravil. Tu však nutno uvážiti, že Petr z Mladoňovic ve své relaci sám slibuje žalářní traktáty do své zprávy pojmouti. Odkaz v našem zápise uvedený nutno tedy vztahovati k onomu slibu, viděti v něm jeho splnění, čili jinými slovy nutno v předloze rukopisu Vdn spa- třovati materiál Petrem z Mladoňovic v Kostnici sebraný, viděti v rukopise Vdn jeho opis, tím spíše, že zde jeho relaci nacházíme v první redakci, která, jak jinde bude ukázáno, aspoň v základě vznikla již v Kostnici. Totiž v předcházející druhé části zprávy Mladoňovicovy (Doc. 254—255, Vdn f. 99 n.). 2 Zápis zni Gd f. 75 Tractatulos subsequentes, de quibus supra fit mencio (pod- tržené později škrtnuto, poněvadž v Gd relace Mladoňovicovy není), M. Johannes Hus compilavit in carceribus aput fraterculos Predicatores Constancie positus, nullum librum habens in suffragium, ad instantes preces custodum carceris predicti, de quibus custo- dibus ipse M. Johannes Hus in fine tractatulorum metrice aliasve facit mencionem, et hoc anno domini MCCCCXV° in carnisprivio; qui tractatuli ex originali manus sue pre- senlibus sunt copiati, et unus de manu eius hic alligatus est in memoriam eius. Et primus sequitur de matrimonio titulatus. Petr z Mladoňovic, Doc. 255.

Strana XXX
XXX Tím tedy důležitost rukopisu Vdn roste, rovná se téměř důležitosti rukopisu M, nad který Vdn i svým stářím vyniká. To má ovšem největší cenu pro relaci Petrovu samu, ale jistě také pro zjišťování authentického textu listů Husových přísluší mu význam znamenitý (někdy větší než samému M), tím spíše, že neznáme originálů z ruky Husovy vzešlých a za opisy tak blízké tudíž tím více musíme býti vděčni. V našem vy- dání užito rukopisu Vdn při všech kusech v něm zastoupených, jež jdou za sebou v tomto pořádku. Na f. 78—90, kde, jak řečeno, začíná se řada žalářních listů Husových bez nějakého výslovného označení, ná- sledují po sobě čísla: 165, 141, 154, 155, 139, 140, 152, 161, 164, 130, 163, 132, 160, 145, 143, 150, 126, 131, 128, 124, 125, 149, 135—138, 127, 133, 101. Potom ve druhé části relace Petrovy f. 96' č. 31, f. 100 č. 79. Po žalářních traktátech pak na f. 119—124 se záhlavím: „Tyto epi- štoly jsú napsány v žaláři v okovách Jana Husi rukú“ ná- sledují čtyři české listy žalářní č. 153, 147, 129 a 156. Vidb. Rovněž velmi značná a z části téhož rázu cena náleží i ruko- pisu Vídeňské dvorní knihovny 4557 (Vidb). Jest to malý oktáv, vázaný ve dřevěných, koží potažených deskách, o 258 listech popsaných od několika písařů z 15. a dílem zač. 16. stol., ale nestejně pečlivě a v ne- stejných dobách. Paginace provedena později jednotně (asi v 17. stol.), bez ohledu na původní složky, začíná, počítajíc patrně i přídeští, listem 2; z původních složek lze sestaviti toto schéma: 6 + 22 (napřed list vyříznut) 12 12 12 10 (poslední 2 totiž vyříznuty) 14 12 10 + 13 (první vyříznut) 12 10+4 12 12 13 (první vyříznut) 4 12 11 (poslední vyříznut) 12 16:† 1248 (první vyříznut). Poslední listy jednotlivých složek mívají kustody, dílem oříznuté. Obsah jest dosti pestrý. Na f. 2 Incipiunt articuli sinodi generalis cleri regni Boemie celebrate anno domini M° CCCC XXXIIII° in festo sancti Jacobi apostoli in civitate inclita Pragensi (otiskl Palacký, UB II, 425 z rukopisu Gersd. IV, 24), f. 7 jinou rukou (16. st.) řada čísel tisícových, f. 8—12: Forma literarum, in quibus inseruntur compactata, sigillata et expedita Iglavie a 13—28 další jednání o kompaktáta, f. 30: Iudex in Egra concor- datus, zajímavý traktát, obsahující autority ve prospěch přijímání pod obojí, f. 73' zakladací listina university, f. 74' český zápis: Před přijímáním těla božieho které věci sluší člověku zachovati, f. 75—75 Articuli Boemorum et Moravorum regi W. presentati, inde autem ad dominum sedis apostolice legatum Budam missi anno Christi 1502, f. 76 až 88: Knížky o přijímání (z r. 1417), Figura božího těla (v. Menčík, Rozmanitosti I, 86 n., Dobiáš, Čas. Hist. I, 52; srvn. Nejedlý, Hus. zpěv 118 n.), f. 90—97: „o dvanácti užitcích z přijímánie hodného těla a krve pána Ihesu Krista“, f. 97—101' Počíná se vyloženie listu toho, jejžto jest poslal Jeremiáš prorok ... f. 102—105' Skládánie Mistra Husi svaté paměti odúmrti (bez začátku, jenž vytržen, v. Erben III, 192—196 a níže zde), f. 106—118 Husův spis o manželství (Erben III,

Strana XXXI
XXXI 197—211) s dodatkem (do 122), kterého Erben nepojal, dále Seneca a jiné verše. Následuje část pro nás nejdůležitější, nejprve český text relace Mladoňovicovy f. 125—139, velmi krásně psaný, s červenými iniciálkami, potom f. 140 se záhlavím červeně psaným: „Epištoly M. Jana Husi z Konstancie“ řada žalářních listů Husových (vyčet v. níže), jež jde do f. 163 a k níž se dodatečně ještě na f. 174—174 připojuje jeden list a nadpis jiného (Havlíkovi), již dříve psaného. V naznačené prostoře mezi oběma částmi listů najdeme před opisem rozsudku a řeči Lodského na f. 163: Articuli lecti contra doctrinam Joh. H. die Martis XVIIIa mensis Junii in congregacione publica et traditi notario', ale není ani tu vlastních artikulů, toliko známé nám již prohlášení Husovo je pak opsáno, zjev ne nezajímavý pro záhadu, jež nás při podobné příležitosti zajímala u rukopisu Vdn. Potom násle- duje (f. 163—165) rozsudek koncilu proti Husovi a (f. 165—167) řeč biskupa Lodského, načež po některých přípiscích, naznačujících, co vy- necháno, od f. 167 do 173 třetí část relace Mladoňovicovy (Doc. str. 273—285), a dále, za dokončením řady listů, na f. 175—187 část druhé části relace Mladoňovicovy (Doc. 266 n.), ale poněkud přeházena a pro- vázena jinými dokumenty, s ní již v rukopise Vdn spojenými (listy če- ských pánů, glejt atd.). Konečně — není již třeba další přehled různorodého obsahu uvá- děti tak podrobně — v další části může poněkud zajímati na f. 207—207 píseň „V naději boží, a na str. 211—215 domnělý Husův katechismus (Doc. 705 n.), na f. 225—229 Husovo ,Jádro“ a mravoučné verše (Erben III, 255—259). Také tento rukopis, jak řečeno, jest opis, ale v jednotlivých částech v nestejných dobách vzniklý. Co do vročení, nehledě k částem jistě až v 16. stol. dodatečně psaným, neboť listy nás se týkající psány jsou vesměs písaři 15. stol., může zajímati zápis na f. 199—199: „Ista tabula per modum oraciuncule edita ostendit numeros septimanarum (předtím škrtnuto ebdomadarum) intervalli carnisprivialis incipiendo computare septimanas a prima dominica post festum Nativitatis Christi usque ad dominicam Esto michi. Et durat hec tabula ad annos LXII, et incipit anno nativitatis eiusdem M° CCCC vicesimo. Verte fo- lium etc., na druhé straně pak zakončil písař tabulku: Finivi cum lumine sabbato in die Valentini ante dominicam Exurge etc. Byla tedy tato tabulka dokončena dne 14. února některého roku, kdy tento den připadl na sobotu po Devítníku (čili před osmou nedělí předvelikonoční). To může býti v 15. stol. jen rok 1422 nebo 1433. Jest ovšem svrchovaně obtížno určovati písmo na tak krátké lhůty, nicméně myslím, že zde spíše, třeba ne z důvodů grafických, snáze se rozhod- neme pro r. 1422, již proto, že jest onomu východisku výpočtu neděl (1420) bližší. Ovšem písař mohl výpočet tento později teprve nalézti

Strana XXXII
XXXII a teprve r. 1433 opsati — ale zápisy o kompaktátech nemohou zde býti podporou, neboť jsou psány rukou jinou, — přece však zdá se mi r. 1422 pravděpodobnější. Buď jak buď, jisto jest, že část Vidb psána jest r. 1422 nebo 1433. Nejdůležitější však jest, že také všecky věci, které nás se týkají, psány jsou veskrze písmem — druhdy velmi krás- ným, — kterého po mém soudu za počátek druhé čtvrti 15. stol. posunouti nelze. A také tato část jest již opis. Poučuje nás o tom zase vedle písařských chyb rukopis sám způ- — sobem nadmíru zajímavým. Právě v části, která nás zde zajímá a jenom té si všímám — po řeči biskupa Lodského a tedy před úryvky z Mladoňovice čteme na f. 167: „Appellacio M. Jo H ad deum post ibidem continebatur, que sic incipit: ,Quia deus omni- potens, unus in essencia, trinus in personis' etc. et post modus passionis et degradacionis Mgri H', načež na f. 167 čteme: Hoc subscriptum continuabatur post literam salvi conductus, ut alibi.“ Potom, jak víme, jde třetí část relace Mlado- ňovicovy do f. 173, kde na jejím konci připsáno: Audiencia arti- culorum ex libris Magistri hic demberet (!) contineri, lji- nou rukou] sed suspensum.“ Rukopis Vidb jest tedy opisován z předlohy, v níž po opisu glejtu — a ten, jak víme, býval připisován ke druhé části relace Mladoňovicovy a jest i zde na jejím konci (f. 187), srvn. i rukopis M — následovalo odvolání ku Kristu (také to bylo na koncilu čteno) a pak poslední část Mladoňovice, v níž patrně byla již po- známka, že po třetí části měla by přijíti čtvrtá (audiencia articulorum ex libris = 8. června), jíž tam patrně již nebylo. Přičteme-li, že zápisky ze druhé části (f. 175—187) jsou zřejmě neurovnány, a že zcela určitě hlásí se jako opisy záznamů pořizovaných téhož dne, kdy jednotlivé události se sběhly — důkaz musím odložiti do úvodu k vydání Petra z Mlado- ňovic, — poznáme, že předlohou Vidb pro naši část byl patrně rozptýlený materiál Petrem v Kostnici sebraný a z části hned zredigovaný (jde zase o první redakci), čímž také Vidb nabývá neobyčejné váhy. Schéma obsahu, pokud k tomuto vydání posloužil, jest toto: f. 102 až 105 č. 9; f. 140'—163 a 174—174: č. 153, 147, 156, 129, 141, 154, 155, 139, 140, 152, 161, 164, 130, 163, 132, 160, 145, 143, 150, 126, 131, 128, 124, 125, 149, 135, 136, 127, 137, 138, 133 a 165; dále f. 176'—180 č. 31, 79, f. 187 č. 88. Vnb. Konečně třetí z rukopisů Vídeňských, jehož obsah souvisí po- někud se zprávou Petra z Mladoňovic, jest č. 4902 (Vnb). Jest to opět kodex kvartového formátu, vázaný ve dřevěné desky (na zadní straně svrchní desky obsah: „Registrum huius libelli*) o 248 listech popsaných několika písaři 15. stol., vzniklý svázáním několika původně samostat- ných částí. Jednotlivé složky činí tento obraz: (pergam. přídeští) 2 16 + 12 1+ 22 (dva listy z původních 24 vytrženy) 124 12 14 †12 12 12 † 19 (předposlední vytržen) † 12 12 † 12 4 16 † 12 † 12 11 4

Strana XXXIII
XXXIII (dvanáctý vytržen) 10+8 († pergam. přídeští). Stará paginace A 1 až 20, B 1—10 a tak dále po deseti C, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O (zde pátý list po paginování vytržen), P, Q. R, S, T, V, X, Y, Z a 7 1—11. Později provedena paginace nová od 1—248 (počínaje druhou složkou). Obsah jest velmi pestrý, odnášeje se značnou částí k osobě Husově a koncilu Kostnickému. Na f. 2—29 s nadpisem (mylným) Epi- stola Andree doctoris Brode missa M. Joh. Hus‘ (,insulsa et falsa' dodala jiná ruka) jest známý spisek Eloquenti viro (v. d. Hardt III, 338 n.), f. 30 Abiuracio Johannis de Alkmaria in concilio Constanciensi facta, quod layci non debent auffere bona temporalia a clericis, k čemuž červeně dodáno: Male fecisti, quod abiurasti, penitens in illo mundo. F. 33—35' Accusacio regi Vngarie (nad tím červ. Sigismundo) super sacerdotes Hussitas in regno Bohemie (jinou rukou červ. frivola et in- iusta) = Docum. 647; f. 36—49 žalobné artikuly proti Janovi XXIII, f. 50 až 51° �Processus circa condempnacionem Johannis pape supra et infra descriptus, quem propter tot enormia condempnatum velud alterum la- tronem Barrabam dimiserunt, innocentes vero magistros Jo Hus et Jero- nimum propter mendosos articulos confictos condempnarunt.“ Potom f. 52—55 s červeným označením ,Passio martiris glo- riosi M. Joh. Hus, patroni incliti Bohemorum“ jest poslední část relace Petra z Mladoňovic (Docum. 316 n), pod níž čtou se tyto odkazy na další obsah knihy: „Protestacio et appellacio Magi- stri Johannis Hus habetur in magno prope finem. Incipit sic: Quia deus omnipotens, a pod tím (u habetur) hic verten- do tria folia (v. f. 59) — jest to snad odkaz na onu knihu, z níž opisoval i Vidb? A níže: Item copia intimacionis applicata in ecclesiis in civitate Constanciensi habetur vertendo post 50 folia (odkaz k f. 107). Na f. 56—57 jsou články a listy Ger- sonovy (Doc. 526—530), články biskupa Litomyšlského, o nichž jindy, list koncilu biskupu Litomyšlskému (Doc. 578—579) a jiné písemnosti, f. 59—59' odvolání Husovo ke Kristu, f. 60—63 traktát de ritibus in missa currentibus, f. 63' ,Ymnus de M. Joh. Hus': Plaudat chorus fidelium a pro- test university proti spálení knih Wyclifových (Doc. 386). Teprve pak začínají kusy pro nás zajímavější, na f. 69—89' výpisy a přípravy k Husovým kázáním v Kostnici chystaným, a konečně f. 90 listy Husovy; nahoře nad textem červený nadpis: „M. Hus', a listy jdou do f. 92, kde zakončeny sdělením o paličské řeči Zikmundově dne 8. června, o němž rovněž jindy. F. 93—96 jest Falkenbergův traktát De absolu- cione a pena et culpa, f. 97—98 čtyři listiny Řehoře VII (první dvě Friedrich, CDB I, č. 81, 77), f. 99—99': Condemnacio librorum M. Joh. Wykleff per concilium Constanciense (ale jest odsouzení koncilem Řím- ským, Doc. 467—469), f. 100—101 list koncilu do Čech (Doc. 615—619) a konečně f. 102—106 zase žalářní listy Husovy. Na fol. 107—108 jest obrana uvězněného Husa ,Attendant“ (v. Novotný, Hus v Kostnici str. 46 III

Strana XXXIV
XXXIV až 50), f. 108 list Jana Litomyšlského (Doc. 566—568), dále 109 až 113 list Jana XXIII, projev university, list Ferdinanda Arag., verše na Jana XXIII, list Rvačkův a konečně žaloby na Václava (Docum. 638—642). Potom následuje f. 114—120 řada formulářů, táhnoucích se k udá- lostem r. 1410, z nichž některé uveřejnil Palacký (Docum. 408—429), ale mezi nimiž jeden, nejspíš Husův, dosud nebyl uveřejněn, f. 121—121 list Husův papeži ze dne 1. září 1411 a kardinálům (f. 122) a na f. 122 až 124 čtyři další listy Husovy, z nichž jeden uveřejnil Sedlák, Hus str. 99*. Potom jsou f. 126 opět přípravy k Husovým kázáním na koncilu, zde zejména k řeči „De pace“, nějaké protestace atd. Potom na str. 127 až 144 nějaký slovník s rozličnými přípisky (f. 136 o postu, v rohu čer- veně ,Scripta Mr Hus*), f. 142 dekret koncilu proti kalichu z 15. června 1415 a poznámka o smrti Husově, f. 143—144 dokumenty s koncilem Basilejským souvislé, f. 145—166 traktát Reinerův proti Valdenským, bludy Sangerhausských, f. 169—176 Sermo ad clerum M. Jacobelli (Hec omnia dabo tibi, v. Sedlák, Studie a texty I, 414), f. 181—186 Descripcio tabularum Christi et Antichristi (neúplný, Mikuláše z Drážďan), potom f. 186'—194 známý traktát Rvačkův proti přijímání pod obojí ,Aposto- lica docet, zde se zajímavým zakončením: Explicit tractatulus Magistri Mauricii de Praga correctus per me Michaelem de Broda Theutunicali procuratorem in causis fidei Constancie editus sub anno domini M° CCCC" XVII°, dále pak po listu (195—196) Borotínově Rokycanovi, f. 197—209 Incipit sermo sinodalis Magistri Johannis dicti Hus Diliges dominum (Op II f. 27—31), f. 209'—220 Sermo ad clerum M. Hus (State suc- cincti — Op II f. 32—360, f. 221—229 Sermo ad clerum M. Johannis Hus (Dixit Martha = Op II f. 48'—53°); f. 229'—230 Scriptum Mgri Johannis Przibram de certis punctis a konečně několik kázání a výpisků. Rukopis nejeví té značné příbuznosti s činností Petra z Mladoňovic, jako tomu bylo u všech předešlých, ale jestliže již materiál Kostnický v něm sebraný sám, i potom odkaz na onu „velikou knihu“, jíž by mohla býti předloha Vidb, a konečně zmínka o paličské řeči Zikmundově uka- zují, že ani Vnb nebyl onoho materiálu Petrem sebraného příliš vzdálen, zachování látky z r. 1410—1411, byť i jen ve formulářích, a jedinečné kusy souvislé s Husovou cestou na koncil i s pobytem tam zjednávají také jemu ceny velmi značné. Látka naší edice v něm obsažená jest tato: f. 59—59 č. 46, f. 90—92 č. 131, 128, 124, 125, 149, 135, 136, 138, 137, 127; f. 102—106 č. 122 (jen zde), 129, 147, 153, 156; f. 117—117 č. 23; f. 121—122 č. 31, 32; f. 122'—124 č. 36, 39, 42. Z ostatních rukopisů, jichž k našemu vydání užito, souvisí, ať přímo či nepřímo, s materiálem, který sebral Petr z Mladoňovic, tři rukopisy Gersdorfské knihovny v Budyšíně.

Strana XXXV
XXXV Gr. Jest to především rukopis IV 22 (= Gr) kvartového formátu o 273 listech, v dřevěných původních deskách, na zadní stránce prvé desky „Contenta libri“, podrobný obsah, z něhož uvádím f. 1—9 zají- mavý traktát (Jakoubkův?), může-li pouhý kněz udíleti svěcení kněž- ské, f. 10'—50' Incipit tractatus pro communione utriusque speciei quo ad adultos et parvulos pro audiencia Basiliensi adaptatus (Ad honorem domini Jesu) a dále jiné věci (f. 51—78) souvislé částečné s jednáním v Basileji a o kompaktáta, f. 79'—83 Jakoubek: De utilitatibus corporis et sanguinis sub utraque specie (Corde credendum est ad iusticiam), f. 89 až 91 De communione parvulorum baptisatorum (nad tím červ. tužkou: In parietibus Betlemiticis), f. 91—100 Jakoubkův traktát Salvator noster, f. 101—106 autority pro kalich, f. 107'—113 Co dobrého činí pod obojí spóssobú těla božieho a krve přijímánie, a že ne tolikéž přijímá pod jednu zpóssobú bera, jako pod oběma; f. 113 verše Esca salutaris, f. 114 až 115 Prophecia Hildegardis..., Jacobi de Tharano, f. 116—126 výpisy z Matěje z Janova, f. 128—132 kázání ,Probet autem se ipsum homo, f. 133—160 autority pro kalich (Cenantibus) a zlomek nějakého kázání; f. 161 zápis o Zikmundově paličské řeči, f. 161 výtah z kázání biskupa Lodského, jichž bude užito při vydání Petra z Mladoňovic, f. 162 arti- kuly na Jana XXIII, Zikmundův list (AČ III, 397), list Zbyňkův papeži s českým překladem f. 163—164 = Doc. 441—442, f. 165 list Husův Hav- líkovi a zlomek listu jiného, f. 165'—169† 172—182 Jakoubek: Utrum omnem sentenciam cuiuslibet concilii... christianus teneatur... appro- bare ..., f. 169 snesení koncilu proti kalichu, f. 184'—185 odvolání En- glišovo latinsky a česky, f. 186—203 traktát Husův O šesti bludích (Erben III, 212—240), f. 206—207 ,List Mistra Jana Husi po vypověděnie z Prahy“, f. 207—212 M. Jana Husi Jádro učení (Erben III, 255 n.), f. 213—270 Alanus, 273—273 žaloba na koncil Kostnický latinská (O quam per con- trarium) i česká (Ó svolánie). V naší edici mají jednotlivé kusy v Gr obsažené tato čísla: (fol. 165) č. 141, 165 (f. 206—207) č. 48. Jakožto zvláštnost rukopisu lze uvésti, že v českých kusech (zejména v č. 48), užívaje celkem pravopisu Hu- sova (zvláště ř = ř vždy), píše také zpravidla (ač přece ne vždy) v = w. Gd. Další rukopis téže knihovny IV 24 (= Gd) jest rovněž kvarto- vého formátu o 229 listech, psaný, tuším, v 1. 1418—1421 (v. níže). Na přídeští (f. 1) zaznamenán obsah jeho. Jest tu nejprve (f. 2—2) ,Litera salvi conductus M. H, f. 3—4 list, který Husovi psal „Pater“ a odpo- věď Husova (v. níže), f. 4 začátek Husova odvolání ku Kristu. Na to ná- sledují (f. 4—24) artikuly Pálčovy ze spisu Husova o církvi s odpo- vědmi (Doc. 204—224), potom f. 24'—25' rukou 16. stol. pod záhlavím: ,Feria Vt ante festum Spiritus sancti, que erat XVI mensis Maii' zápis o jednání ve příčině slyšení Husova, o němž vypravuje (jde o odpověď biskupu Litomyšlskému) Mladoňovic (Doc. 259), dále f. 26—34 (rukou psavší první folia) ,Forma inquisicionis concilii Constanciensis, známá

Strana XXXVI
XXXVI i z jiných rukopisů, velmi zajímavá v tomto rukopise i svými odpo- vědmi, o nichž ještě bude zmínka. Na f. 35 začínají žalobní artikuly proti Husovi s jeho odpovědmi, tytéž, které známe z rukopisu M, a to: f. 35—43' Deposiciones testium (Docum. 174—185), f. 43'—48 články z r. 1409 (Docum. 164—169), f. 48—52 články Michala de Causis před- ložené kurii (Doc. 169—173), tedy v témž pořadku a s týmiž nadpisy jako v M — jistě důkaz společné předlohy. Potom f. 53—74 jde Mate- ria processus in condempnacione Johannis pape XXIII, nunc Baltazari de Coxa nuncupati, quemmet vidi et audivi (k tomu rukou 16. stol. poznamenáno: Jo Hus aut Petrus Mladonowicz); začíná: Anno domini M° CCCC° XV° sabbato post sanctorum Philippi et Jacobi appostolorum — notorietas inexcusabilis. Et sic est finis istorum articulorum contra Johannem papam editi; a ruka 16. stol. k tomu připojila: Conferamus hunc papam cum Johanne Hus et habebimus intencionem tedy opět nápadná příbuznost s rukopisem M a z části i s rukopisem Vnb. K tomu se pojí na f. 75—104 žalářní traktáty Husovy, uvedené opět nad- pisem, který známe z rukopisu Vdn a ukazujícím opět na stejnou předlohu, tím spíše, že zde traktáty ony nacházíme všecky, takže k nim se nad- pis lépe hodí (f. 75'—78 De matrimonio, f. 79—89 De corpore et san- gwine domini s datem feria III� post dominicam Oculi = 5. března, f. 90 až 95 De mandatis dei et oracione dominica, f. 95'—96' De peccato mortali, f. 97—99' De cognicione et dileccione dei, f. 99'—101 De tribus hostibus, f. 101'—104' De penitencia). Potom (f. 105—108) jiná ruka z konce 15. stol. psala „Zpravidlo k traktátu o svatokupectví“, jenž za tím vepsán na f. 109—207 rukou, jež psala (mimo uvedené výminky) celý kodex; na konci traktátu rukou 16. stol. napsán tento verš přičítaný Husovi: „Dus mamon kupce, Šimon žáky, Asmodeus všecky', překlad to následujícího hned potom verše: Ssimon amat clerum, Mammon merces, Asmodeus omnes, a pod tím jinou rukou zapsáno jméno majetníka: Knížka tato jest pana Šimona vod Heykův. Na f. 207 jest výpis z dekretu, f. 208 až 209 Husův list Křišťanovi (v. níže), 209'—210 rozličné výpisky, f. 210 až 211' list Rokycanův z r. 1434 (Urkdl. Btge II, 399) a snesení synody Jakubské t. r. (f. 212—215 tamtéž 425, jako ve Vidb), f. 215'—217 list Husův Janovi „Barbat“ (v. níže), f. 217—218 rukou 16. stol., jež odtud píše až do konce, invektiva „Attendant“ (v. Novotný, Hus v Kostnic str. 46—50). Konečně pod záhlavím Sequitur conspiratio contra innocentem Mgrum Johannem Hus in concilio Constanci- ensi facta (f. 218 až 220), zase úryvek z Mladoňovice, jehož bude užito jinde, snesení koncilu o kalichu (15. června) a jeho list do Čech (Doc. 572), protestní list český ze dne 2. září (f. 222—225) s dodatkem na konci, týmž, který se čte v M (v. Novotný, Hus v Kostnici str. 71), f. 225' až 228 zápis české šlechty z 5. září 1415 (Docum. 590) a naposled 228'—229" polemika Arguunt pseudofratres... 1Srvn. svrchu str. XXIX, pozn. 2.

Strana XXXVII
XXXVII Zdánlivě neposkytuje tedy rukopis Gd mnoho výtěžku pro látku v této edici obsaženou, nicméně bližší povšimnutí může snad vésti k vý- sledkům, které přece zasluhují pozornosti, byť i nesměly činiti vyšších nároků než pouhá domněnka. Především jest to nápadná shoda, jak v uspořádání (pokud o něm lze mluviti), tak také v jiných okolnostech, s látkou, kterou známe z rukopisu M (a dílem i Vdn a Vidb). Části, nebo spíše ukázky z vlastní relace Petra z Mladoňovic by nepadaly příliš na váhu, jsouť, jak řečeno, psány rukou 16. stol. Přece však i ony mohou býti svědectvím, že ještě v té době jejich původci byl lehko do- stupný rukopis, z něhož je mohl převzíti, a tedy jistě blízký onomu, na který upomínají zápisy s M shodné. Závažnější pak jest, že zejména dotčená svrchu „Forma inquisicionis“, jak řečeno, také z jiných ruko- pisů (na př. Víd 4941) známá, má v Gd zvláštní rysy osobního zabar- vení, nasvědčující, že autor (nebo původní písař) cítil se jistým způso- bem osobně dotčen oním vyšetřováním pro souhlas s Husem a napsal tedy na ně své odpovědi. Jest zde dále nápadný zájem, který Gd jeví ve věci koncilu Kostnického, ten však přece neplatí jen Husovi, právě naopak, máme-li právo tušiti v písaři Čecha, jeví se zájem jeho o Husa v Kostnici menší, než bychom očekávali. A tu není bez zajímavosti, že opisuje žalobní články — tedy obranný materiál, který si Hus přichy- stal do Kostnice, potom žalářní traktáty Husovy — ty ovšem z před- lohy, jíž užil také Vdn, — ale jinak z průběhu procesu Husova nic, ač to pro předlohu Vdn předpokládati musíme. Podle toho zájem jeho platí za- čátkům kostnické cesty, ale v Kostnici samé drží rovnováhu se zájmem o jiné události (Jana XXIII). A právě zde hlásí se Gd jako osobní účast- ník těchto běhů poznámkou o Janovi XXIII ,quem met vidi et au- divi. Již v 16. stol. bylo kterémusi čtenáři rukopisu záhadno, kdo jest tím míněn, myslil na Husa nebo Petra z Mladoňovic, ale jistě mohl to býti i někdo jiný. Uvažme, že materiál obranný, který Hus do Kostnice si uchystal, snadno mohl poznati, kdo byl s Husem v jeho průvodu, nebo aspoň, jsa v Kostnici, s Husem ve styku, že dále neméně snadno mohl si od Petra z Mladoňovic — a na toho ukazuje nadpis k ža- lářním spiskům — opatřiti, kdo sám byl v Kostnici, jeho exemplář těchto spisů, jež i s nadpisem opsal, nechávaje stranou, co o Husovi jinak zde mohl nalézti, ač zase jinými opisy své účastenství s Husem prozrazuje. Něco světla vrhá tu, tuším, rukopis sám. Také rukopis, jak již bylo řečeno, jest opis, ale psaný celkem jen třemi písaři. Poslední, ruka C, píšící až asi počátkem 16. stol., psal f. 24—25 a f. 217—229, čili vy- plňoval prázdná místa v rukopise opisy výpisků z relace Petrovy i ji- nými věcmi většinou Husa se týkajícími. Druhý (B) napsal asi koncem 15. stol. „zpravidlo“ ke spisu o svatokupectví (f. 105—108) a konečně první psal vše ostatní (f. 1—24, 26—104, 109—217). Na f. 207 po vý- pisku z dekretu čteme tu: ,anno et c. XXI in Czierkwicz, jest tedy

Strana XXXVIII
XXXVIII tato část psána r. 1421 v Církvici. Bohužel jest to příliš málo, aby nám pomohlo určiti blíže původce rukopisu neb jeho předlohy, a zejména nic odtud nezískáváme pro druhé určení, které nám, zdá se, rukopis nabízí. Žaloby Michalovy u kurie v Gd jsou ukončeny (f. 52) přípiskem: ,Ó Bi- skupče i s mníškem, patř veliké bezpráví, trpmež také míle etc.“ Není, tuším, pochybnosti, že zde písař (nebo písař předlohy, již Gd opisuje slovně) apostrofuje sebe. Potvrzuje to sám, když na f. 24 opis Husových odpovědí na Pálčovy články o církvi zakončuje datem ukončení svého opisu: „Anno etc. 18 die Prisce (— 18. ledna) per Johannem Biskupczonem.“ Jest tedy tato část psána r. 1418 a po- znáváme také jejího písaře; jmenoval se Biskupec. Na Mikuláše z Pel- hřimova nelze tu arci mysliti, když křestní jméno Biskupce našeho bylo Jan. Než Jana s tímto příjmím lze ze současných pramenů, pokud vím, doložiti jediného, jest jím Jan Biskupec, kterého r. 1417 připomíná starý letopisec jakožto kaplana Rožmberského v Krumlově.? A tu se bezděky vynoří domněnka, nevede-li snad zjištění tohoto písaře k odhalení nebo aspoň poodhalení dlouholeté záhady. Jest sotva nahodilé, že v tomto jediném rukopise nacházíme také list Husův psaný „Johanni Barbat et Crumlowiensibus'. Osobnost adresátova jest záhadna, nikde není o něm zmínky, až na to, že se v žalářních listech Husových (zejména z první doby) několikrát setkáváme s tímto jménem. Poznávali bychom tedy, je-li ztotožnění možné, přivržence Husova — tím ho prozrazuje celý kodex, — jakým byl i kaplan Rožmberský a který také byl v průvodu nebo okolí Husově v Kostnici, který zde snadno mohl poznati a opsati Husův obranný materiál i jeho žalářní traktáty, ale také ho doplniti staršími památkami činnosti Husovy i svých styků s ním, a který ko- nečně mohl pominouti vypravování Mladoňovicova, poněvadž byl od- hodlán vypsati Husovo umučení sám, otázka, která žádá býti řešena v jiné souvislosti. Buď jak buď, zajisté i tyto stopy mohou vésti k po- znání, že i rukopis Gd, ať již způsobem užším či volnějším, jest blízký těm, jež vznikly pod živým dojmem událostí kostnických. Z jeho obsahu jsou v této edici č. 88, 137, 138, 46 (zač.), 52, 28. 1Sedlák, Studie a texty, I str. XXVIII vykládá připisek na f. 217: ,Finis feria II die Urbani Rogacionum P. M., že prý jest to poznámka Petra z Mladoňovic, jenž ru- kopis opisoval a 25. května 1416 dokončil. Ale neznám jiného dokladu, že by Petr své jméno takto byl podepisoval. Ovšem jest pravděpodobné, že poznámka vztahuje se na dokončení opisu (arci sotva Petrem), ale pak patrně byla by to již poznámka před- lohy, již Gd opsal, neboť není pravděpodobné, že by první část sexternu byla psána r. 1421 a druhá již 1416. Ostatně není nemožno — na tak krátké lhůty nelze se určitě rozhodovati, — že také ostatní data byla již v předloze, odkud je Gd převzal, píše až po r. 1434, ale na věci se tím nic nemění. 2 Staré letop. str. 23. Sice v rukopise univ. knih. XIII D 2 (psaném ve 13.—14. stol.) připomíná na desce jeho majetník (14.—15. stol.): Hunc librum emi a Johanne Lusk dicto episcopus feria IV post Martini (Truhlář Catal. II. 225), ale tu není jisto, zněla-li jeho latinská přezdívka česky Biskupec, nebo nebyl-li to týž, co svrchu.

Strana XXXIX
XXXIX Grs. Rukopis téže knihovny VIII 7 (—Grs), oktávového formátu o 362 listech (dílem pergamenových), v dřevěných deskách, z nichž na první asi majetník jeho napsal si poznámku, kde se najde zmínka o očistci (De purgatorio in medio libro post tractatum de cibo Emanuelis), a pod tím jiná ruka 16. stol. napsala částečný přehled obsahu, totiž pokračo- vání seznamu začatého na zadní straně pergamenového přídeští. Na pergamenovém přídeští čte se nejprve distychon Temporibus duris cum Cerberus arma movebat occiderat Boemus tunc Rochezana pius a po nějakých poznámkách jméno majetníka: Liber cuiusdam Wen- czeslai de Czaslauia sacerdotis. Na zadní straně přídeští velmi podrobný přehled obsahu, dokončený, jak řečeno, na vrchní desce: Jest tu především f. 1—9 Contra M. Przibram pro Wikleff Tripes M. Petri Anglici, f. 10—12' De sabbato, pak list nepag., f. 13—19 tuším, vý- pisky z Wyclifa, pak 20 a další čtyři listy prázdné, f. 21—29 zají- mavé kázání na théma: Probet autem, f. 29'—30 verše o přijímání. Na f. 31 začínají žalářní traktáty Husovy, jež ruka 16. stol. označila nad- pisem: Jo Hus ad instanciam custodum carceris Constancię tractatuli editi, v tomto pořádku: f. 31—37 De sacr. corp. Chr., f. 37'—40 De matrimonio, na jehož konci rukou 16. stol. poznamenáno: De his duobus suprascriptis tractatibus ipse facit mencionem in una epistola ad dom. Jo de Chlum etc. sic inquiens: Hodie complevi unum tractatulum de corpore Christi et heri unum de matrimonio ; f. 40 De tribus hostibus, f. 41 — De cognicione — znatel Husových spisů poznamenal při seznamu na přídeští, které traktáty zde chybí, f. 43'—54 Husovo chystané kázání ,De pace, f. 54'—68 Fried. Epinge, De excomunicacione. Pak kázání Hu- sova, f. 68'—73 Confirmate corda vestra s nadpisem: In commemoracione domini imperatoris circa s. Clementem prope pontem; f. 74—78' In missa universitatis studii Pragensis ad s. Jacobum a. d. M quadringentesimo X" M. Jo. Hus etc. (Spiritum nolite extingwere) Op II f. 40—44; f. 79—84 Actus pro defensione libri Joh. Wikleff de Trinitate anno 1410 dominico die post festum s. Jacobi Jo. Hus (Op I f. 105—107), f. 85—98 State succincti (Op II f. 32—36 ) f. 98'—99 appellace Husova ke Kristu, f. 100 až 106' appellace k papeži r. 1410; f. 106—109 „Nova Scocie“ (v. Se- dlák, Hus 182*—188*), f. 110'—115 chiliastické listy české (Arch. Č. VI, 41—44, Jastrebov Etjudy 52) a odpověď Jesenicova (114); f. 114 Husův glejt, f. 115—117 list koncilu do Čech (Doc. 615—619) s českým překladem necelým (117—119), f. 119—120 známé vysvědčení Oxfordské o Wyclifovi, f. 120—121 přiznání university ke kalichu z 10. března 1417 (Op II f. 364—364), f. 122'—124 odvolání Petra z Uničova (Loserth, Hus 296—298 a před tím Op II, 365—366), f. 124—127 výpisy z Augustina a j., f. 128—130 verše o ctnostech a hříších lat., dále jiné věci, jichž netřeba uváděti, f. 167 list Husův (v. níže), f. 168'—170: Vyznání víry

Strana XL
XL o svátosti oltářní (Jakoubek, v. Sedlák, Několik textů II, 4—5), na konec Husovy traktáty, f. 191—204' Contra occult. advers. (Op I f. 135—1430), f. 205—209' Contra Stokes (tamže f. 108—110), f. 210—213 De tribus dubiis (tamže f. 167—169) f. 213—220 Contra predicatorem Plzn. (tamže f. 144—148) a kázání Dixit Martha (tamže II f. 48'—54). Na f. 233—245 kázání Stupnovo z r. 1406 a konečně od 246 výpisky z Matěje z Ja- nova. V naší edici jest rukopis Grs zastoupen, f. 98—99 č. 46, f. 100 až 106 č. 17, f. 114 č. 88, f. 167 č. 152, f. 191 č. 37. Z jiných rukopisů téže knihovny rukopis IV 23 (= Gs) kvartového formátu o 311 listech, rovněž z 15. stol., obsahuje mimo jiné Stanislavův traktát Utrum corpus Christi sit tantum et tante sacramentaliter, quan- tum existit in celo localiter f. 1—1, f. 2—2' Utrum de labore manuum vivere sit perfeccius quam de ewangelio et mendicacione, f. 2—5' Hu- sova kvestie de adoracione imagimum (Op I f. 340—343), f. 5—10 Hu- sova appellace k papeži, f. 10—15' Husova kázání o poslušnosti a klatbě (vydal z části Sedlák, Hus str. 127* n.), f. 17—21 Husova obrana spisu Wyclifova De Trinitate, potom na f. 29 list Richarda Wyche Husovi, f. 30—31' list Chvojnovského faráře Jana Židka Zbyňkovi, na f. 32—44 Jakoubkova, Šimona z Tišnova a Prokopa z Plzně obrany spisů Wycli- fových r. 1410, psané r. 1411 (f. 37: Scriptum anno domini M°CCCC XI“ et finitum eodem anno feria 52 ante Augustini (= Aug. 27); f. 39' Scrip- tum a. d. M°CCCC XI° feria 22 ante Nativitatem b. Virginis = 7. září) a dále jiné věci méně význačné. Jsou zde tedy tato čísla tohoto vy- dání: f. 5—10 č. 17, f. 29 č. 22, f. 30—31 č. 166 (příl.). Konečně důležitý rukopis F° 51 (G), jehož podrobný popis podává Erben III, 327 n., obsahující zejména krásně psaný „Výklad“ Husův, má na f. 147 list č. 48. Rukopisu však nemohlo býti užito, poněvadž v ny- nější nejisté době správa knihovny, jinak všem mým požadavkům s nej- větší ochotou vstříc vycházející, neodvážila se tak vzácné památky vy- dati nebezpečí ztráty. Varianty uvedeny podle vydání Erbenova. Při ohromném množství rukopisů, jichž k této edici užito, není možno, a nemělo by ani smyslu podávati podrobný jejich popis v těch rozmě- rech tak, jako se stalo při většině dosud uvedených. Spokojuji se proto v dálejšku namnoze pouze výčtem kusů této edice v nich obsažených, jiného obsahu zpravidla si nevšímaje, nebo jen zcela zběžně. Jest to možno tím spíše, poněvadž některé z nich jsou již dobře popsány, ať v katalozích, ať jednotlivě — a k těmto popisům ovšem odkazuji, — u jiných (kapitulních, musejních) popis v dohledné době bude podán, zvláště však proto, že dokumenty do nich pojaté, i když někdy v jejich sbírání lze pozorovati jistý účel nebo aspoň hledisko, přece tam dostaly se více méně náhodou, tak totiž, že sebrání tohoto materiálu nebylo je- diným nebo vedoucím účelem vzniku těchto rukopisů, jak tomu bylo zpravidla při těch, jež dosud popisovány. Postupuji při tom podle jed- notlivých knihoven.

Strana XLI
XLI B. Starší doby epistolografie Husovy týká se rukopis kapituly Bo- leslavské C 132 (= B), jehož dobrý popis podal Nedoma, Boleslavský kodex z doby husitské (V. král. č. spol. Nauk 1891 str. 26 n.) Z naší edice jsou v něm čísla f. 150—163: č. 31, 46, 22, 24, 47, 68, 18, 27, 25, 8, 21, 166 (příl.), 1 a na fol. 171—173 č. 46*, 37. Z knihovny kapituly Svatovítské užito osmi rukopisů (popis jejich dílem již podal, dílem v blízké době podá Podlaha). Jsou to Cp; rukopis C 115 (Cp, Podlaha str. 312), v němž na f. 50—51 čte se naše č. 46. Cap; rukopis D XIV, 2 (Cap, Podlaha str. 328) má na f. 220' č. 162. Kp; rukopis D L (Kp, Podlaha str. 350—354) na f. 31—34 č. 50, 71, 53, 56, 72, 55, na f. 237—238 č. 44, na f. 264—264 č. 118. Kpt; rukopis D LI (Kpt, Podlaha str. 354—361) f. 221'—223 č. 73. Kpl; rukopis F 20 (Kpl) kvartového formátu o 241 listech. Na zadní desce připojen podrobný seznam. Na f. 1 začínají se kázání, jež starý seznam a nápis na druhé straně přední desky připisují Husovi (Sermo- nes quidam ipsius Magistri Hussy, in quibus multe hereses [continentur zní nápis na desce). Z hojného obsahu lze vzpomenouti spisů Augusti- nových, Ambrožových, Wyclifových, Frimariových a j.; na f. 155'—160 čte se Husovo kázání Confirmate corda vestra, vročené zde k r. 1410 (Op II f. 40—430), f. 166—172 jeho kázání Diliges dominum (Op II, 37 až 39) a f. 177—186 State succincti (Op II f. 32—36), konečně f. 235 až 241' traktát De sex erroribus (Op I f. 191'—196). Z listů Husových jest zde 6 listů Pražanům z vyhnanství psaných f. 111—114, některé — v. o tom svrchu — patrně v latinském překladu. Starý seznam na konci kodexu praví o nich: Epistole Mgri Joh. Hussonis heretici suis Pragensibus discipulis erroniosis, ut venenum heresis et maledictam suam doctrinam retineant (za tím škrtnuto non omittant) directe. Jsou to čísla 50, 70, 53, 71, 72, 55. Cpl. Nejbohatší pro naše účely jest rukopis, jehož již Palacký hojně užil, položiv jej namnoze za základ svého vydání, N 48 (= Cpl). Jest to zase papírový rukopis kvartového formátu o 295 listech, vázaný v per- gamenových deskách, psaný písařem Matějem Flaškou, jenž se podepsal na přední straně zadní desky: „Mathias Flassca scripsit hunc librum“, a pod tím jinou rukou zápis o smrti Jana Želivského. Na zadní straně přední desky pod rozličnými poznámkami najdeme pěkný monogram majetníka kodexu Mistra Václava (z Křižanova?), při němž přípisek pro- zrazuje i starší osudy kodexu: „Liber Magistri Wenceslai a Magistro Procopio (patrně z Kladrub) bone memorie, in quo consignata continen- tur — [majetník začal pod tím psáti obsah] et cum hoc Magistri Hus dicta et epistole.“ Psán jest rukopis r. 1420, jak svědčí poznámka na f. 254: Explicit liber Tuli Marci Ciceronis per manus Ma- thie Flasce anno domini MCCCC° XX° ante festum Martini, cuius festum erat secunda feria proxime precedenti (= mezi

Strana XLII
XLII 11.—17. listopadem), in collegio regis Wenceslai — jistě není ne- zajímavé, že toho roku někdo v kolleji krále Václava opisoval Cicerona! Tím zajímavější jest pak sousedství, v němž se tento projev huma- nistické záliby vyskytuje. Najdeme zde vedle listů Grossetesteových (f. 1—70 a 84—87 a 90) výpis ze zlaté bully (f. 89), vzory rozličných listů (f. 99—104 a 87—89), mezi nimi i formulář z listiny krále Václava o obsazení oltáře sv. Diviše v kostele Pražském ze dne 13. prosince 1418, spisy Rehořovy, Augustinovy, Origenovy, Hugovy, Bernardovy, nebo výpisy z nich, ale také věci husitské, tak na f. 71 prohlášení university (Docum. 654—656), na f. 90 listinu Martina V. z 10. července 1419 a p., ale také věci Husovy nebo jím se obírající. Jsou to především (f. 72 až 80) s označením později připsaným: „Magistri Johannis Hus epistole ex Constancia, žalářní listy Husovy (v. výčet níže), na f. 81'—84 jest po- slední část relace Mladoňovicovy (Docum. 316 n.), na f. 94—99 české čtyři listy žalářní (v. níže) f. 105—109 chystané kázání Husovo „De fidei elucidacione‘ (Op I f. 48—51) a ,De pace (f. 109—116, tamže f. 52—56), f. 116—119 kázání na thema ,Probet autem“ (Husovo?, Štěpána z Ko- lína?), f. 119—122 Husův traktát o přijímání pod obojí (Op I, 42—44), na f. 257—269 pak Husovo kázání ,State succincti (Op II f. 32 n.). Máme zde tedy listy a dokumenty Husovy: na f. 72—80 č. 155, 163, 141, 154, 139, 140, 152, 161, 130, 165, 132, 160, 145, 143, 150, 126, 131, 128, 124, 125, 149, 135, 136, 127, 137, 138 a na f. 94—99 č. 153, 147, 156, 129. Cl. Rukopis kapitulní O 13 (= Cl) kvartového formátu o 214 listech ve vazbě nové obsahuje vedle chiliastických traktátů a úvah o dovole- nosti války, jež odtud uveřejnil Goll, zejména traktáty pro přijímání pod obojí a proti němu vydané z největší části v. d. Hardtem III, ze spisů Husových kázání ,Diliges dominum‘ (f. 39—48 Op II, 27—31), f. 52—61 obranu článku Wyclifova ,Domini temporales‘ (Op I f. 118—124), část traktátu (f. 117—117) De sex erroribus (Op I f. 191'—193). Z listů obsa- žena jest zde appellace ke Kristu f. 38—38' č. 46. Ka. Rukopis kapitulní G 19 (= Ka), obsahující několik sbírek for- mulářů, posloužil již, když vydával Palacký „Úber Formelb., kdež (I, 8) najdeme i jeho popis; na f. 104—107 čte se naší sbírky č. 14. Kl. Konečně rukopis O 71 (= Kl), malý oktáv o 196 listech, přináší mimo jiné f. 1—2' část traktátu De sex erroribus (Op I f. 193—194), f. 5—9 Husův spisek o přijímání pod obojí (Op I f. 42—44), f. 43'—46 žalářní traktát De matrimonio (Op I f. 33—34), f. 172—182 s označením ,Sermo M. J. Hus in curia archiepiscopali, kázání na thema Vos estis sal terre roz- dílné od textu Op (v. o tom nyní v mém životopise Husově), potom f. 182—184 část tohoto kázání v textu Op (II f. 44), f. 184—190 ká- zání ,Spiritum nolite extingwere‘ (Op II f. 42—49) vročené k r. 1410, f. 190—196' kázání ,Confirmate corda vestra“, položené k r. 1409 (Op II f. 40—42). Z listů Husových jest zde na f. 5—6 list universitě č. 155.

Strana XLIII
XLIII Z rukopisů musejních vedle uvedeného již Mladoňovicova rukopis I E 26 (= Mus) — popis vyjde v katalogu — má na f. 11.—12 č. 37 a 38, rukopis IV H8 (zde 16. stol.) na f. 71—76 č. 7. Největším počtem rukopisů zastoupena jest v našem vydání Pražská universitní knihovna. Popis jejich jest v Truhlářově katalogu podán způ- sobem úplně postačujícím, spokojuji se proto výhradně jen výčtem kusů v tomto vydání obsažených. Un = I F 26 (Truhlář I str. 106, č. 258) na zadní desce č. 155. Unyt = I G 11' (Truhlář I str. 121 n., č. 285) u f. 105 č. 112. Urt = 1 G11 (Truhlář I str. 123 n., č. 287) f..89—89 č. 170, 67, 171 (fragm.). U = III G6 (Truhlář I str. 209 n., č. 531) obsahuje na f. 11'—15 listy určené M. Křišťanovi z Prachatic (a M. Janovi Kardinálovi z Rejn- štejna, jak proti mínění staršímu mnou bylo zjištěno) č. 60, 63, 58, 52. Uvt: III G8 (Truhlář I str. 210 n., č. 533) na f. 101—103' č. 101, na f. 145 č. 37. Uv — III G 11 (Truhlář I. str. 213 n., č. 536) na f. 271' č. 37. Ur = III G16 (Truhlář I str. 217 n., č. 541) f. 69—71 č. 166, 12; f. 84—84 č. 22*. Uiv = IV F 25 (Truhlář I str. 289, č. 731) f. 197—200' č. 101; f. 203 č. 133 (frgm.). Unit = IV G 13 (Truhlář I str. 296 n., č. 745) f. 97—98 č. 41, 42; f. 122—123 č. 40. Ut = IV G25 (Truhlář I str. 303, č. 757) f. 91'—93' č. 40, 41, 42. Uir = VIII F 2 (Truhlář I str. 575, č. 1556) f. 73—75 č. 166, 12. Unv = IX B1 (Truhlář II str. 5, č. 1687) přídeští č. 22, 167, 6. Univ = X E 24 (Truhlář II str. 81 n., č. 1925) f. 167—168 č. 72, 55; f. 384—385' č. 50, 70, 53 a 71, tedy šest listů Pražanům z vyhnanství (jako v Kpl nebo Kp). Unr —= X F 10 (Truhlář II str. 89, č. 1936) f. 54—55 č. 37, 38. Ui = X H 12 (Truhlář II str. 109 n., č. 1990) f. 75—76 č. 22. Us = XI D9 (Truhlář II str. 147 n., č. 2043), o němž již svrchu byla řeč, zachoval nám, jak pověděno, mimo jiné, list Plzeňským, známé čtyři české listy žalářní a řadu úryvků z jiných listů žalářních, při opi- sování z cedulek ne vždy správně zařazených. Uvádím jednotlivá čísla podle pořadu, jak v rukopise jsou zachována, opakuje-li se číslo, zna- mená to, že mezi jeho jednotlivé části vsunuto číslo jiné. Jsou to f. 67 až 69 č. 35, f. 204'—208' č. 143, 145, 150, 136, 137, 163, 149, 138, 126, 124, 126, 127, 126, 159, 139, 140, 85, a konečně na f. 215—220' č. 153, 147, 156, 129. Unt = XI E 3 (Truhlář II str. 152 n., č. 2050) na f. 112'—113 č. 22 a 24. Ust = XIII F 21 (Truhlář II str. 253 n., č. 2359) f. 63 č. 37; f. 146 až 148 č. 21 a 22.

Strana XLIV
XLIV V katalogu českých rukopisů uvádí Truhlář (str. 45 č. 123) rukopis XVII C 46, v němž jsou č. 9 a 10 a pak listy žalářní (opisy z Vidb), ale to jsou moderní přepisy známých rukopisů, jichž užito při vydání Er- benově. Skoro bezvýznamný pro tuto edici jest rukopis knihovny Lobko- vické, jehož popis podal Jos. Jireček ve Věstníku král. č. spol. Nauk 1883 str. 119 n. Z našich kusů jest zde na f. 4 vyhláška č. 75, opsaná patrně již z tisku Op. Za to důležitější jest rukopis křižovnické knihovny XXII A 4 (= Cr), malý kvart z konce 15. stol., o 744 stranách paginovaných tužkou (do str. 437 rukou Palackého). Dobrý jeho popis podal Polívka, Dvě povídky staročeské literat., str. 95—98, uvádím jen, co pro nás má zajímavost. Na str. 137—214: „Počínají se dóvodové, jenž sú na stěně v Bethlemě napsány latině, a to takto (nad tím rukou Palackého tužkou připsáno „M. J. H. spis o šesti bludích); v. Erben III str. 212 n.; str. 214—218: Počíná se jiná řeč velmi pěkná a užitečná od Mistra Jana Hussi svaté paměti kázaná v Bethlémě takto, ale jest to vlastně (o tom svrchu) list z vyhnanství, str. 348—354: Jádro učení křesťanského a mravoučné verše Husovy (Erben III, 255—259). Str. 367—400: Tuto se počíná život Mistra Jana Hussi svaté paměti (český Mladoňovic) a str. 400 ,Již se jesti dokonal život Mistra Jana Hussi svaté paměti. Tuto se počínají epištoly jeho, kteréž jesti psal svým věrným, v žaláři když jesti seděl, končící na str. 436 zase poznámkou: „Tuto se skonávají epištoly Mistra Jana Hussi svaté paměti, kteréžto jesti psal svým věrným, kdyžto jesti seděl v Konstancí v tom městě v žaláři u vězení. Mezi nimi onen, jenž svrchu mylně byl označen jako ,řeč, vrací se znovu. Jsou zde tedy tato čísla tohoto vy- dání str. 214—218 č. 48; str. 400—436 č. 129, 147, 153, 156, 74, 100, 109, 87 a 48. Z jiných knihoven mimopražských zastoupen jest archiv Třeboňský čtyřmi rukopisy. Jest to především důležitý kodex A 16 (= Tr) kvartového formátu o 330 listech, psaný částečně rukou Kříže z Telče a vyplněný mimo jiné traktáty Příbramovými, Stanislavovými i jinými věcmi, jež se táhnou k osudům Husovým, o nichž jinde bude zmínka, a také několika listy Husovými. Jsou to naší edice tato čísla: f. 91'—94' č. 37, 45, 46, f. 114 č. 33 a f. 254 č. 86. Další B3 (= Trn) — tedy nikoli 63, jak mylně udává Šembera, M. Jana Husi Ortografie česká str. 7 a 11 — obsahuje č. 9 této edice; rukopisu neměl jsem v rukou, příslušný kus opsal mi laskavě p. Hodač a kollacionoval s nevšední ochotou p. řed. F. Mareš. Dále rukopis C 6 (Tbn, v. o něm Palacký, Über Formelb. II, 13, Ne- jedlý, Počátky husitského zpěvu 219); z něho vyplynulo č. 3. I zde za-

Strana XLV
XLV vázal si mne k zvláštním díkům za srovnání opisu mého s originálem p. ředitel Mareš. Konečně N 179 (Trb) jest několik listů vytržených z nějakého kodexu 15. stol., obsahem táhne se veskrze k dějinám Husovým — jest zde f. 1'—3 rozsudek proti Husovi, f. 3—4 list o odsouzení Husově (Doc. 559), f. 4 až 5 list Husův, f. 5—6 zpráva o bludech v Ústí (Doc. 636), f. 6—7 píseň Ó svolánie Konstanské latinsky a česky, f. 7—9 Passio Hus (Docum. 556) a f. 9' list arcibiskupa Konráda (Doc. 630). Pro tuto edici užito listu Husova f. 4—5 = č. 86. Bibliotheka kláštera Vyšňobrodského chová malý rukopis z 15. stol. kvartového formátu o 46 listech paginovaných, sign. 83 (= Alt) — popis v. Raphael Pavel, Beschreibung der im Stifte Hohenfurt befindlichen Handschriften str. 104—105; na f. 14—14 obsažena č. 37 a 38. Zemský archiv v Brně posloužil dvěma rukopisy, na kteréž upozornil po prvé Sedlák; jsou to Cerr II 263 (= Cerr), v němž na f. 21—29, a ru- kopis Cerr II 386 (= Cerrb), v němž na f. 191—200 čte se č. 14 této edice. Knížecí Dietrichsteinská knihovna v Mikulově — popis v. Dudik, Handschriften der fürstl. Dietrichsteinschen Bibl. zu Nikolsburg, AÖG XXXIX a Patera-Špaldák, Bohemika kníž. Dietrichst. knihovny v Miku- lově. Soupis rukopisů 3, a k tomu mé poznámky ČMM XL 139 n., — náleží sem třemi rukopisy. Jsou tyto: I 48 (— Nic; v. Dudik 47 n. = 72; Pa- tera-Špaldák 20 n.) f. 325'—326' č. 22. Dále I 67 (Patera-Špaldák str. 26, Novotný 139), v němž na f. 139—139 čteme č. 10. Potom II 24 (= Mik; v. Dudik 54—56, Patera-Špaldák str. 36 n., No- votný 140) na f. 33'—34' č. 87 a 93. V universitní knihovně ve Lvové jest rukopis sign. 2 C 41 (= Le) malého kvartu o 121 listech, jehož obsah z největší části vyplňuje za- jímavý formulář (také studentské listy z Prahy), ale v němž najdeme i zajímavé věci z doby Husovy (list Oxfordský o Wyclifovi f. 75, kve- stii Jičínovu z r. 1412 de universalibus f. 110—112' a j.). Popis, který podal Dudik, Archive im Kgr. Galizien und Lodomirien, AÖG 39, dnes již nevyhovuje ve všem, zde však není místo doplňovati ho. Na f. 23 až 23' čteme tu č. 46. Gymnasijní knihovna v saském Freiberce má nesignovaný rukopis (= Fr) z konce 15. stol., z něhož zajímavé ukázky uveřejnil a dobrý popis podal Goll, SB kgl. b. Ges. Wiss. 1877 str. 381 n. Jest psán velmi pěkně s ozdobnými iniciálkami a malbami na okrajích listů. Na f. 103 až 110 za nadpisem ,Mistr Jan Hus následují čtyři žalářní Husovy listy české, tedy č. 147, 129, 153, 156, jež písař zakončil přípiskem: „Tyto epištoly psal jest v žaláři v Constancí v okovách české obci Mistr Jan Hus svú rukú.“ Zvláštností rukopisu jest zejména to, že ,ie“ píše skoro vždy dlouze: íe‘ (iie). Velmi značným počtem zastoupena jest dvorní knihovna Vídeň- ská. Také zde lze se spokojiti odkazem na stručný přehled obsahu,

Strana XLVI
XLVI který podávají Tabulae codicum (jen v několika málo případech uvádím obsah podrobněji, jinak spokojuje se odkazem na ně) a vyčísti prostě čísla v jednotlivých rukopisech obsažená. Vbd = 4176 (Tab. III, 191) mezi jinými zajímavými kusy pro spory v době Husově i o začátky kalicha na f. 106b—106 a č. 47. Vd = 4299 (Tab. III, 232) obsahuje kusy táhnoucí se ku srážce s Ja- nem Sywartem a to na f. 230—233 č. 169, 68, 168, 170, 171. Vidn = 4313 (Tab. III, 237) jest zajímavý rukopis kvartového for- mátu, o němž v nejbližší době doufám jinde podati podrobnější zprávu. Jest psán celý jednou rukou z polovice 16. stol. a obsahuje polemiku málo známého minority Jana Foelixe z kláštera Kadaňského proti Luthe- rovi a jinověrcům vůbec. Zde nás zajímá toliko jedna jeho část. Na f. 279' začíná se ,Libellus Hus-Luther vocitandus, translatus de lingua Bo- hemica in linguam latinam per Johannem Foelicem Polonum et correctus, de vita et cremacione Johannis de Hussinecz et Jeronimi de Praga per discipulum eorum Petrum de Mladenavecz, qui fuit notarius domini Jo- hannis de Chluma...“ Jest to jedna část zmíněného polemického díla, namířená proti vydání spisků Mladoňovicových nepochybně z r. 1525, jež obsahuje vedle české zprávy Mladoňovicovy o Husovi a Jerony- movi český překlad protestního listu české šlechty, čtyři české žalářní listy Husovy a český překlad listu Poggiova. Překlad pořízen jest samo- statně patrně autorem samým, nezávisle na latinském překladu zprávy o Husovi, mezitím rovněž již vydané, praví-li však, že jest z češtiny pře- loženo vše, autor nemluví pravdu zcela. Autor totiž vždy jednotlivé od- stavce zpráv Mladoňovicových provází svou polemikou, tu pak do života Husova vkládá ukázky netoliko ze čtyř českých listů žalářních (těch také potom nepřekládá), jež tedy pořízeny z češtiny, ale také ukázky tří listů jiných, jichž jistě z latiny nepřekládal, poněvadž byly již pů- vodně psány latinsky, a jež vybral z vydání Epistolae. Jsou zde tedy úryvky z těchto čísel f. 283 č. 153, f. 282—283 č. 147, f. 283 č. 129 (překlady z češtiny), f. 283—284 č. 126, f. 284—284 č. 114, f. 284 č. 106 a f. 285 č. 156 (opět překlad z češtiny). Při latinských textech bylo tohoto rukopisu užito, ale poněvadž všecka ona čísla máme za- chována v rukopisech 15. stol. a základem našeho rukopisu byl tu text Ep, nepřísluší mu žádný význam. Viden — 4483 (Tab. III, 281) obsahuje mimo jiné na f. 176'—179 ža- lobní artikuly farářů Pražských z r. 1408 s odpovědmi Husovými, tedy č. 166 a 12. Vbnd = 4511 (Tab. III, 293) má vedle jiných spisů Husových a j. f. 109'—112 Ordo procedendi, tedy č. 101. W = 4512 (Tab. III, 294) přináší zase mimo jiné na f. 1—6 žalobní články z r. 1408 s odpovědmi, tedy č. 166 a 12. Srvn. S. Souček, Čas. mor. zem. Mus. XI, 136 n., Flajšhans, O mučenicích českých knihy patery str. 101 a níže zde str. L.

Strana XLVII
XLVH Vid = 4518 (Tab. III, 296) mimo jiné s traktátem Contra occultum adversarium a v něm na f. 52.—53 č. 37. Vndb = 4519 (Tab. III, 297) stýká se poněkud s kodexy svrchu po- drobně popisovanými, přinášeje vedle jiného na f. 159—168 s nadpisem: „Pašijě Mistra Jana Hussi' českou relaci Petrovu, a za ní na f. 168 až 172' s označením „Skonává sě pašijě a počíná sě prvá epi- štola Mistra Jana Hussi čtvero listů českých; ale z obvyklých listů jsou zde jenom tři, místo čtvrtého připojen (jinou rukou) volný překlad listu č. 139. Jsou zde tedy této edice č. 153, 147, 156 a 139*. Vdn — 4524 popsán svrchu. Vnd — 4536 (Tab. III, 304) má zase traktát Contra occultum adver- sarium a v něm na f. 217—217 č. 37. Vn — 4550 (Tab. III, 308) objemný rukopis oktávového formátu s ob- sahem neobyčejně zajímavým, ač nikoliv pro účely této edice; psán byl r. 1420, přinášeje na f. 13—26' český text relace Petrovy, jinak budí zde naši pozornost jediným, ale v původním českém znění zachovaným ci- tátem z listu č. 72 na f. 4. Vidb = 4557 popsán svrchu. Vnb = 4902 popsán svrchu. Vdb 4916 (Tab. III, 417) mimo jiné má také poslední část latinské relace Mladoňovicovy f. 39—43 a řadu listů Husových, zajímavou (mimo to, že zachovala jediné české znění jednoho listu dříve jen v latinském textu Op a překladu Postilly známého) také tím, že jsou to, jak již na- značeno svrchu, patrně opisy předlohy vzniklé asi na základě původ- ních cedulek Husových, takže mnoho listů jest neúplných. Jsou tu na f. 1—1+ 4 č. 87, f. 2—3 č. 49, pak na f. 14—23' řada listů v tomto pořádku: č. 161, 139, 140, 141, 154, 161 (frgm.), 145, 143, 150, 118 (frgm.), 143 (frgm.), 126, 131, 128 (frgm.), 124, 135—138, 149 (frgm.) a konečně f. 37—39 č. 46. Vb— 4933 (Tab. III, 425) má na f. 23'—26' č. 40, 41 a 45 a na f. 158—158' č. 33, tedy listy provázející styky Husovy s klášterem Dolan- ským na Moravě. Vien — 4935 (Tab. III, 426) na f. 73—73' č. 48. Vbn = 4936 (Tab. III, 428) na f. 252'—253 č. 152 a 155. Vib = 4937 (Tab. III, 429) na f. 74—75 č. 13. Vin — 4940 (Tab. III, 433) na f. 273—273' č. 86. V 4941 (Tab. III, 433) obsahu rozmanitého a zajímavého, mezi jiným na f. 25—26' č. 54 a 57, na f. 238'—239 č. 68. Vidnb = 5097 (Tab. IV, 21) f. 96—96' č. 81, 75, 77. 7650 (Tab. V, 166) f. 98 č. 19 (užito jen vydání Gollova ve FRB V). Konečně rukopis 4673 (Tab. III, 342) obsahuje na f. 53—53 č. 46, nemohlo ho však býti užito, poněvadž jeho dnešní stav nedovolil jeho zaslání do Prahy.

Strana XLVIII
XLVIII Z rukopisů Mnichovské král. dvorní bibliotéky užito dvou, a to č. 14.029 (Mn 2) f. 126 a 17.833 (Mn 1) f. 141, v nichž obou čte se č. 162. Vedle uvedených ještě rukopis British Mus. Arund. 158 f. 90 a ru- kopis knihovny Wolfenbüttelské č. 743 (6.80 Helmst) f. 352'—354 ob- sahují č. 46, jich však rovněž nemohlo býti užito, rovněž jako mi zůstal nepřístupen rukopis 2110 a 2111 knihovny Lipské (z 18. stol.), kde prý jsou obsaženy „Epistolae M. J. Hus“. Kromě toho jsem příliš pozdě zpozoroval, že č. 44 čte se také v rukopise kapitulním E 31, jehož jsem již nemohl užíti; jest to tím nepříjemnější, že právě toto číslo má textový základ dosti slabý. Knihovna katolického gymnasia v Kladsku chová „Liber collecta- neus Glacensis“ (v. Em. Beck, Prg. kath. G. Glatz 1882), v němž M. Jakub Weydener de Nissa v jednom z polemických dopisů knězi Jakubu de Zelcz ve Sternberce cituje list Husův Leonardovi. Úryvek otiskl Goll, Některé prameny k nábož. dějinám v 15. st. v Spol. Nauk 1898 č. I str. 2. Běží patrně o polemický projev Husův proti generálu domi- nikánů Leonardovi Statii de Datis z doby kol 21. června. Bohužel má žádost o zapůjčení rukopisu nebo poskytnutí opisu zůstala bez odpo- vědi, musil jsem se pro úplnost spokojiti otištěním úryvku Gollova (č. 142). Záhadného původu jest č. 11. Palacký (Docum. str. 3—4 č. 1) praví, že je otiskl ,e cod. ms. seculi XV, quondam comitum Mitrowsky in Mo- ravia, ale nalézti rukopis tento nepodařilo se ani přičinění p. ředitele Bretholze a pana archiváře Navrátila, musil jsem se spokojiti otiskem podle Palackého s upozorněním na přípisky, patrně ze srovnání s ruko- pisem vyplynuvší, v exempláři Document v moravském zemském archivu. Z originálů (nebo domnělých originálů) konečně otištěny jsou v naší edici kusy č. 2, 4, 5, 15, 30, 31, 83, popis originálů podán v poznám- kách k jednotlivým číslům. V rukopisech nedochována, nýbrž pouze z otisku v Ep nebo Op (či Post.) známa jsou č. 16, 20, 49* (Post.), 69, 95 (95* Post), 103—106, 108, 110, 111, 115, 116, 117, 120, 121. F. Bartoš v ČČH XVIII, 252 tvrdí, že list č. 14 zachován jest také v rukopise kapit. G 17; ale rukopis tento není v kapitulní knihovně již déle 30 let. Jest to patrně chyba tisku místo G 19, jak cituje Palacký „Formelb. II, 8, v němž se na f. 104—107 vyskytuje list Jana z Rakov- níka skutečně; v. svrchu v popise rukopisů kapitulních. Tamtéž mluví se o „listě panně Anně“ o panenství a popírá se možnost, že by to byl spisek, z něhož zlomek uveřejnil Sedlák, Několik textů I, 70—72. Ale ze seznamu otištěného u Erbena III, 318 neplyne nikterak, že by spisek ,O panenství byl listem, a námitka Bartošova, že ve zlomku vyskytuje se „oslovení“ ,panno a vdovo“, neváží nic, po- něvadž to není oslovení, nýbrž pouhá apostrofa; to by tedy nijak ne- bránilo ztotožnění zlomku Sedlákova se spiskem ,O panenství“ v Erbe-

Strana XLIX
XLIX nově seznamu dotčeným. Více překáží sloh, který přes opačné tvrzení Sedlákovo nejen není velmi podoben slohu Husovu (na př. v č. 10 nebo v Dcerce), nýbrž po mém zdání zcela se od něho liší. Ale ať tomu jak- koliv, jistě nález Sedlákův nenáleží mezi listy. Na konec třeba ještě poznámky o několika kusích, jež do této sbírky nepojaty, ač za Husovy bývají prohlašovány. Jest to především známá obrana dekretu Kutnohorského (Palacký, Doc. str. 355—363, Flajšhans, Proti Němcům str. 17—31), o níž Flajšhans urputně tvrdí — arci bez důkazů, — že jest dílo Husovo, ač každý, kdo se Husem opravdu vážně obíral, pozná na první pohled, že to není možno, jako také již Palacký, po mém soudu právem, přičetl ji Janovi z Jesenice. Tento spis tedy naprosto sem nenáleží. Z téhož důvodu musil býti pominut i kus, na který upozornil Sedlák a otiskl jej jako „List Husův Kbelovi, Několik textů III, 19—22. Nevidím nikde nejmenší záruky, že by to byl opravdu dotaz Husův, naopak směli bychom jistě, kdyby list Husův byl, v jeho zmínkách o stycích s Kbelem nějakou narážku očekávati. A tvrdí-li Sedlák, že Hus ve svém Výkladě Sentencí přihlíží k odpovědi Kbelově a námitkám Jiřího z Boru, jest i toto tvrzení zcela neodůvodněno. Ohledání rukopisu samého mne pak v mých pochybnostech naprosto utvrdilo. Poněkud jinak má se věc s míněním, jež pronesl Sedlák, Stud. texty I, str. XXIII. Běží o známý polemický projev, začínající slovy Eloquenti viro, zachovaný v nespočetných téměř rukopisech a přičítaný v nich i v literatuře nejrůznějším původcům. Sedlák má za původce Štěpána z Dolan — nechme stranou úvahu, pokud právem — a uka- zuje, že projev, mimo část týkající se kalicha, míří proti Husovi. Sedlák se svým objevem přichází poněkud pozdě: již r. 1859 z podobných a dílem lepších důvodů pokusil se hájiti mínění, že projev míří proti Husovi, Schwab, Joh. Gerson str. 579 pozn., a není nemožno — nemohu zde pouštěti se do podrobností, — že opravdu pisatel mínil Husa, když svůj spisek skládati počal. Jestliže přes to nepojal jsem ho do své sbírky, není příčina v tom, že kritické vydání při roztroušenosti rukopisů po celé Evropě není dnes dobře možné, ale hluboce věcná. I když snad původně s ohledem na Husa začat, list přece nikdy Husa nedošel, jak řekl již Schwab, ale více, nikdy mu ani nebyl poslán. Autor dokončil práci svou jistě až po odchodu Husově z Čech a za změněných okol- ností změnil také její určení, vystupuje v ní nikoliv již proti jednotlivci pouze, nýbrž proti celému směru (jak správně vytušil, ač důsledků nevy- vodil, Sedlák). Nejde tedy o list Husovi psaný a není proň v této sbírce místa ani v přílohách, poněvadž, přihlížeje již k začátkům kalicha, ce- lým svým rázem náleží do skupiny jiné. Konečně Sedlák, Několik textů II, str. 24 n. (ot. z Hlídky 1912), uveřejňuje námitky Husovy proti bulle odpustkové, o nichž tvrdí, že mají formu dopisu (aspoň z počátku). Ale jediný obrat „mi frater“ po mém soudu k důkazu nestačí, a ježto jinak

Strana L
I. poznámky ani formy veřejného prohlášení nemají, nepojal jsem jich do své sbírky. Konečně třeba ještě opraviti omyl dlouho se udržující o ztraceném „listě“, jejž prý Hus u vězení psal „svému hospodáři“, jak praví V. Ko- randa ve spisku Mikulášovi Trčkovi (Truhlář, Manuálník 184). čili jak praví ve spise O rozdávání dítkám, svému hospodáři Robertovi několik napsal naučení (Krofta, O spisech Václ. Korandy, ot. z LFil. XXXIX, 11 pozn.) — jde patrně o týž citát, který má na mysli Štelcar Želetavský (v. Tobolka, Český slovník bibliograf. 69). Koranda nemíní nějaký list, jak myslili Truhlář i Krofta, nýbrž traktát (žalářní) De corpore Christi, v němž se citát v Manuálníku uvedený čte (Op I f. 39; začátek citátu Kroftova tamtéž 41). Zbývá ještě zmínka o vydáních dosavadních; sice při jednotlivých číslech jsou vydání vypočtena, ale nebude snad vaditi, připojím-li ještě tento přehled, již proto, že zde lze také některá upozornění dodati Bylo již pověděno, že po prvé tiskem vydány byly čtyři české listy žalářní v Passionále Jenském asi r. 1495, v němž tedy jdou za sebou na f. 30 a—41 b tato čísla 153, 147, 129, 156. Vydání toto posloužilo za základ latinského i německého překladu; vydán byl latinský r. 1536, německých vyšlo několik.“ Sbírka pro Passionál pořízená byla však již r. 1525 přetištěna, takže zde nacházíme vedle českých relací Mladoňovicových o Husovi a Jero- nymovi, překladu Poggia a překladu protestního listu českého na f. A 1 až B1 tato čísla naší edice: 153, 147, 129, 156. Znám toto vydání jen z defektního exempláře mor. zem. archivu XVIII e 5. Brzy poté, a snad již dříve — Zíbrt II, č. 14.100 udává r. 1533, ale nevím, na jakém základě — vychází Život, to jest šlechetné obcování ctného svatého kněze Mistra Jana Husi kazatele českého od kněze Jiříka Heremíry, věrného kazatele če- ského sepsaný a nyní v nově vytištěný, v němž na f. B III až C III vydány pod záhlavím: „Epištoly, kteréž jest psal M. Jan Hus v žaláři v Konstancí české obci tři žalářní listy české v tomto pořádku č. 129, 147 (pak vložen český text Mladoňovicův poněkud přepracovaný). 156. Nato dochází r. 1537 k velikému vydání Epistolae quaedam piissimae et eruditissimae Johannis Hus, quae solae satis declarant, papistarum pietates esse Satanae furias. Addita est D. Martini Lutheri praefatio. Vitembergae ex officina Johannis Lufft anno MDXXXVII, k němuž užito nějakého ruko- pisu (nebo snad dvou), jenž obsahoval jednak materiál Petrem z Mla- doňovic hned v Kostnici sebraný a poněkud jen (pokud jde o první část) zredigovaný, jednak (nebyl-li to rukopis jiný) všecky části díla Srvn. svrchu str. Vl, pozn. 1. Srvn. Souček, Čas. mor. zem. mus. XI, 136 n.

Strana LI
Ll Mladoňovicova v první redakci, jak asi hned v Kostnici vznikly (bude o tom podrobněji pojednáno jinde). Vydavatelé nepovšimli si toho, a tak některé dokumenty a věcná část vypravování uveřejněného na f. B1 až C 4 kryje se s tím, co se otiskuje na f. L7—M 5' znovu. Jenže zde vydavatel Ep nespokojil se pouhým otiskem své předlohy, nýbrž měnil ji po stránce slohové a tuším i věcné, jak o tom na jiném místě bude pověděno více. Podávám zde přehled, pokud čísla tohoto vydání jsou v Ep zastoupena: 88, 75, 76 (lat. překl.), 78 (lat. překl.), 86, 87 (lat. překl.), 89, 93, 98, 96, 97, 100 (lat. př.), 129 (lat. překl.), 153 (lat. překl.), 147 (lat. př.), 156 (lat. př.), 163, 141, 154, 155, 139, 140, 152, 161, 165 (lat. př.), 130 (lat. př.), 164, 132, 160, 145, 143, 150, 126, 131, 128, 124, 125, 149, 135—138, 127 (z části lat. př.), 110, 114 (druhá část), 115, 116, 105, 106, 111, 117, 118, 114 (první část), 108, 103, 104, 120, 121, 109 (lat. př.), 88. 75, 79, 89, 31, 46. Potom r. 1558 dochází k známému vydání Norimberskému (Op), jež má titul: Joannis Hus et Hieronymi Pragensis confesso- rum Christi historia et monumenta, partim annis superi- oribus publicata, partim nunc demum in lucem prolata et edita, cum scriptis et testimoniis multorum nobilitate, eruditione atque pietate praestantium, qui sanctorum mar- tyrum doctrina praeclare instituti, tandem tractationum omnium in synodo Constantiensi conscii et crudelium et indignissimorum supplicionum spectatores fuerunt... Impressa Noribergae in officina Joannis Montani et Vl- rici Neuberi anno domini MDLVIII, a přejímajíc materiál Ep, rozhojňuje ho několika čísly a pořádek pozměňuje. Čísla tohoto vy- dání jdou v něm takto za sebou: 88, 75, 76 (lat. př.), 78 (lat. př.), 79, 89, 31, 86, 87 (lat. př.), 93, 98, 96, 97, 100 (lat. př.), 48 (lat. př.), 95, 109 (lat. př.), 129 (lat. př.) a odtud pořad kryje se s Ep až do č. 121, načež Op mají ještě na víc v tomto pořádku č. 101, 17, 32, 20, 47, 52, 28, 49*, 50, 72, 53, 70, 55, 71, 69, 16, 22, 37. Vydání toto s novou obálkou, datovanou r. 1568, jest s tiskem prvým úplně shodné, jest to patrně t. zv. vydání obálkové, proto jeho listy a čísla při jednotlivých kusech neuváděny. Nové vydání učiněno r. 1715 v pořádku nezměněném (strany označovány l2 str....). Materiál Ep a Op potom na dlouho zůstával základem, z něhož spíše na ukázku, nežli za účely edičními uveřejňovány některé listy Husovy — jsou to zpravidla čtyři žalářní listy české a pak některé dokumenty po- jaté do té části Mladoňovice, jež se v Ep čte na místě druhém (f. L 7 a d.). Tak již r. 1556 vychází v Ženevě kniha: Acta martyrum eorum videlicet, qui hoc seculo in Gallia, Germania, Anglia, Flandria, Italia constans dederunt nomen evangelio idque sanguine suo obsignarunt ab Wicleffo et Husso ad hunc usque diem (apud Jo Crispinum anno M DLVI). Životopis Husův jest zde, poněkud zkráceně, převzat z druhé

Strana LII
LII části Ep, takže některé dokumenty chybí. Jsou zde čísla naší edice v tomto pořádku: 88, 75, 89, 46, 87, 100, 129, 156, 147 (v lat. překl.), 126, 145 (zlomek), 140 155 (kombinovaný zlomek). O toto vydání opírá se druhé vydání Actiones et monimenta mar- tyrum eorum, qui a Wicleffo et Hussio ad nostram hanc aetatem in Germania, Gallia, Britannia, Flandria, Italia et ipsa demum Hispania veritatem evangelicam sanguine suo constanter obsignaverunt (v Ženevě 1560); některé dokumenty vypuštěny. Jsou zde č. 88, 89, 87, 100, 129, 156, 147, 126, 145 (zlomek), 140 155 (kombinovaný zlomek). Znovu užito pak téhož materiálu, jak autor výslovně udává, ve spisku Joach. Camerarii Pabepergensis Histor. narratio de Fratrum or- thodoxorum ecclesiis in Bohemia, Moravia et Polonia (Heidelberg 1605), takže i zde najdeme č. 88, 89, 87, 100, 129, 156, 147, 126 (zl.), 140 + 155 (zlomek). Podobně o týž materiál opírá se kniha — uveďme hned zde tyto věci, které jsou vlastně přítěží: Historia piissimi ac sanctissimi mar- tyris Joannis Hussi (sacrosanctae memoriae), quae cum sola satis evi- denter declaret papistarum pietates esse diaboli furias, omnium homi- num cognitione est dignissima; cum praefatione Megalandri Lutheri Antichristiphontae, qui etiam tertius Elias recte dicitur. Accesserunt etiam epistolae, quas conscripsit Joannes Hussus in carcere Constantiae ad Bohemos, cum summariis earundem ex Bohemico versis. De integro excusa impr. Georgii Olai Vpsaliensis Gryphiswaldiae ab Augustino Fer- bero anno MDXXCVI. Jest to opět druhá část Ep s některými změ- nami a krácením, takže jsou zde jen (f. A8) č. 89, 129, 153, 147, 156. A jen pro úplnost uvádím, že také známá Antiqua et constans con- fessio fidei ecclesiae Christi in regno Boiemiae et marchionatu Moraviae, quam vulgo partem sub utraque sacramentum venerabile corporis et sanguinis domini Jesu Christi communicancium appellant (anno MDLXXIIII) přináší některé ukázky listů Husových, ale jen fragmentárně (až na prvý) a velmi volně. Jsou to č. 124 téměř celé (ač místy pozměněno), pak volně užité zlomky z č. 104 (?), 106 (?), 153 a 147. Zde pak také lze se zmíniti o ukázkách, které, dovolávaje se Op, vložil Samuel Martinius z Dražova do svého díla: Hussius et Lu- therus, id est collatio historica duorum fortissimorum Jesu Christi mi- litum ... (1618). Jsou zde čísla (nebo zlomky z nich) 69, 76, 79, 88, 89. Zatím již došlo r. 1563 v Norimberce k českému vydání Postilly, potom častěji přetištěné. Vydavatelé hned za předmluvou na obranu proti tvrzení, že Hus neučil přijímání pod obojí, otiskli na dvou listech (B7—7, B8) nejprve překlad listu Havlíkovi ze dne 21. června a úryvek z listu Janovi z Chlumu a Václavovi z Dubé, v němž Hus horlí proti zákazu kalicha koncilem, potom na f. 244—249 pod záhlavím: Pět epi- štol od M. Jana Husi v žaláři složených a k Čechům poslaných...“ pět českých listů Husových. I jsou v této edici tato čísla vydání našeho: 141 (český překl.), 139 (konec v českém překl.), 48, 129, 147, 153 a 156.

Strana LIII
LIII Také druhé vydání Postilly z r. 1564 podržuje oba zmíněné překlady na stejném místě, ale na konci (f. 215—221) přináší „Sedm epištol od Mistra Jana Husi v žaláři složených a k Čechuom poslaných...“, roz- množujíc tedy počet jich o dva další. Jsou tu tedy č. 141 (český př.), 139 (zlomek v českém překl.), 48, 129, 147, 153, 156, 49, 95. Při vydání českého života Mladoňovicova někdy v druhé polovici stol. 16. vytištěném: Počíná se život... M. Jana Husi... (v musejním exempláři jest na zadním listu připsáno jméno Jan Trojan Bylanský z By- lan, a podle toho bývá prohlašován za autora), jsou na f. B3—B7 při- tištěny listy č. 129 a 147. V novém vydání, které asi na začátku 17. stol. pořídil Sixt Palma Močidlanský, čte se na f. C2—C3 č. 129. Konečně mnoho materiálu, ovšem jen v Op vydaného, sebral ve své práci Wilhelm Seyfried, Dissertatio hist. de Johannis Hussi martyris ortu, educatione, studiis doctrina, vita, morte et scriptis (Jenae 1698). Práce, na svou dobu velmi dobrá (třeba se opírala jen o materiál tiskem přístupný), vyšla r. 1711 ve druhém a 1739 ve třetím vydání, tuším, nezměněném. Nové vydání pořídil, dosti je rozšířiv poznámkami, Jan Krištof Mylius: Wilhelmi Seyfriedi Norim- bergensis commentatio de Johannis Hussi martyris, vita, fatis et scriptis (Jenae 1743). Odkazuji při materiálu zde otištěném jen na vydání prvé a čtvrté. Vydání tato většinou ani nezasluhují jména vydání. Jsou to namnoze pouhé přetisky buď Passionálu Jenského nebo vydání z r. 1525, anebo, pokud jde o texty latinské, přetisky z Ep a Op dílem jen jako ukázky k jiným pracím přitištěné. Ukázek takových zajisté dalo by se shledati více, ale uváděti je nemělo by, tuším, smyslu. A k novým vědeckým vydáním dochází teprve zase ve století 19. Začátek činí redakce Časopisu Českého Musea (J. E. Vocel), přinesši r. 1848 ve svém třetím sv. na str. 401—415 české listy Husovy z rukopisu Křižovnického počtem 9, této nynější edice č. 100, 109, 48, 87, 74, 147, 153, 156, 129. Nepochybně z druhého vydání Postilly přetiskl pak pět listů Husových ,Českobratrský hlasatel r. 1849 č. 99, 101 a 103 str. 559, 570—571, 575—576. Jsou to čísla 48, 129, 147, 153 a 156. V 1. 1856—1866 vychází památná publikace Höflerova Geschicht- schreiber der husitischen Bewegung I—III. (Fontes rerum austriacarum. I. Scriptores 6, 8, 9), obsahující vedle materiálu již dříve známého také materiál nový. Svazek první, věnovaný po výtce pramenům kronikář- ským, materiál listinný přináší sice jenom nahodile, pokud ho kronikáři užili, ale poněvadž Höfler, vydávaje zde také Petra z Mladoňovic, otiskl zároveň (nepoznav jeho povahy) skoro celý rukopis M, najdeme zde i mnoho látky v naší edici zahrnuté. Jsou zde čísla (v t. zv. Chron. univ.) 19, a pak (v relaci Mladoňovicově a z rukopisu M) 88, 75, 76, 78, 86, 87, 89, 93, 96, 98, 97, 100, 109, 31, 79, 133, 101,

Strana LIV
LIV Ve svazku druhém jdou za sebou (příslušné strany udány jsou vždy v úvodních poznámkách k jednotlivým číslům) 166, 12, 15, 13, 170, 171 (zlomek), 42, 67, 22, 24, 50, 70, 71, 53, 72, 55, 52, 60 (jedna část), 58, 63, 60 (druhá část), 81, 85. A konečně ve svazku III č. 75, 77, 112. K. J. Erben vydávaje v 1. 1865—68 ,Mistra Jana Husi sebrané spisy české“ vydal zde ve III sv. č. 9, a připojil na str. 269—290 a 299—300 řadu listů českých. Jsou to č. 10, 35, 48, 76, 78, 87, 100, 109, 127, 129, 130, 147, 153, 156, 161, 165, 74. Všecky tyto kusy ve stejném pořádku přetiskuje z Erbena také pěkná populární knížka ,Duch Jana Husi zjevný v jeho spisech“ v Praze 1870. Mezitím r. 1869 F. Palacký vydal svoje znamenitá Documenta M. Joannis Hus vitam doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam et controversias de religione in Bohemia annis 1403—1418 motas illu- strantia, o jejichž významu byla řeč již svrchu. Jejich obsah srovnán s obsahem tohoto vydání podle čísel ve zvláštní tabulce vzadu. Nové rozhojnění podal potom Nedoma: »Boleslavský kodex z doby husitské, Věst. král. č. spol. nauk 1891, o němž rovněž již stala se zmínka (srvn. při popise rukopisu B). V přílohách uveřejněna tu tato čísla pří- tomného vydání: 18, 27, 25, 8, 21, 167, 1 a 47 (část.) Jeho nálezu mohl již užíti, chystaje své vydání všech listů Husových — latinských v českém překladu — B. Mareš, Listy Husovy (Comenium, Vědecký odbor I, Praha 1891), jež přináší celkem 99 čísel. Poněvadž vydání toto sleduje především cíle populární a v chronologickém uspořádání látky téměř za Palackého se nedostává, není zapotřebí srovnávati jeho čísel s čísly nynějšího vydání. Druhé vydání knihy Marešovy vyšlo po deseti letech v Praze 1901 (ná- kladem Samostatnosti), třetí 1911 (v Praze nákladem Dr. Ant. Hajna); toto vydání bylo pak ještě dvakráte přetištěno, ale stran těchto přetisků, poněvadž se kryjí s vydáním 1911, neuvádím. Z ČČM. 1848 přetiski Horálek, M. Jana Husi listy ze žaláře a jiné (č. 87, 100, 109, 129, 147, 153, 156, 74); otisk tento vyšel ve čtyřech vydáních od r. 1893 do 1900, uvádím strany jen podle posledního. Vypočítávati zde jednotlivé nálezy porůznu uveřejňované nemělo by smyslu, jsou uvedeny vždy při jednotlivých číslech. Zmiňuji se na konec jen ještě o posledních souborných vydáních, v nichž k těmto objevům z části již hleděno, a jež pořídil Václav Flajšhans. Jsou to nejprve vy- dání ve Světové bibliotéce (Listy z Prahy č. 1183—1184, Listy z vyhnanství 1197—1198 a Listy z Kostnice 1201—1203, k nimž se řadí Obrany v Praze 1238—1239, Obrany ve vyhnanství 1248—1249, Obrany v Kostnici 1253 až 1254). K nim pak přistoupilo (opět bez udání roku!) souborné vydání: Mistra Jana Husi veškeré listy, opět vydání nesledující vědeckých cílů a se známou povrchností a nezodpovědností vydavatelovou sestavo- vané, proti poslednímu vydání ve Světové bibliotéce o to zhoršené, že vy- davatel, aby dosáhl okrouhlého čísla 100, libovolně vypouští některé doku- menty, které mezi listy určitě patří. Vydání pořízeno ve trojí úpravě,

Strana LV
LV bibliofilské, laciné a prostřední; strany cituji podle tohoto. O způsobu jeho byla, pokud třeba, zmínka již svrchu. Poněvadž zpravidla podržuje někdejší datování mé, a kde se uchyluje, zpravidla se mýlí, a poněvadž dále není to vydání vědecké, není zapotřebí jeho čísel zde uváděti. Zbývá na konec povinnost nejpříjemnější, povinnost poděkovati všem, kdo mne v mojí práci jakkoli podporovali. Začal jsem, nehledě k starším přípravám a příležitostnému jich doplňování, což trvá již po léta, sou- stavně edici tuto připravovati r. 1914 doufaje, že ji dokončím k roku jubilejnímu, a pokročil jsem, užívaje všestranné ochoty v archivech a bi- bliothekách pražských i mimopražských, hodně daleko, když tu lítice válečná jako ve všem jiném i v této práci navalila překážky. Cestování po knihovnách stalo se téměř nemožností, zasílání cizích rukopisů do Prahy bylo zastaveno a teprve ve třetím roce války r. 1917 došlo k němu zase. Všem oněm ústavům a jednotlivcům, kteří mne za osobních návštěv na místě i ochotným zapůjčováním rukopisů do Prahy, nebo zase pro- středkováním výpůjček anebo jakkoli jinak podporovali, vzdávám zde své nejupřímnější díky. Jsou to: správa veřejné a universitní knihovny v Praze, správa knihovny zemského Musea Českého a její ředitel p. prof. Dr. Č. Zíbrt, kapitulní knihovna a její správce vld. p. kanovník Dr. Ant. Podlaha, zemský archiv Český a jeho chef pan ředitel Dr. J. B. Novák i všecko úřednictvo, zvláště pan Dr. J. Borovička, jenž neúnavně obstarával četné objednávky rukopisů z bibliothek cizích, městský archiv Pražský a v něm zvláště p. adjunkt Dr. V. Vojtíšek, universitní archiv a jeho správce p. J. Bergl, Schwarzenberský archiv v Třeboni, jehož ředitel p. Fr. Mareš mimo to ještě zavázal si mne k zvláštním díkům za ochotné srovnání některých opisů, o jejichž pořízení přičinil se také pan assistent Hodáč, Dietrichsteinská knihovna v Mikulově a její správce p. J. Matzura, zemský archiv v Brně a v něm moji milí přátelé, ředitel prof. Dr. B. Bret- hotz a archivář Dr. B. Navrátil. Nemenší měrou platí dík můj všem ústavům, které mi laskavým zasíláním rukopisů dokončení práce i v této době umožnily. Vedle ně- kterých již jmenovaných jsou to zvláště: někdy c. a k. dvorní knihovna ve Vídni, ředitelství Gersdorfské knihovny v Budyšíně, ředitelství gymna- sijní knihovny ve Freiberce, ředitelství dvorní knihovny v Mnichově, knihovna staroslavného kláštera ve Vyššním Brodě a knihovna kapitulní ve St. Boleslavi. A konečně, ač ne v poslední řadě, děkuji za některé cenné pokyny a upozornění milým kolegům a přátelům prof. Dr. G. Friedrichovi, prof. Dr. R. Dvořákovi, prof. Dr. Hennerovi, prof. Dr. O. Jiránimu, prof. Dr. J. Zu- batému a Dr. F. Bartošovi. Vedle nich však k zvláštním díkům zavázal si mne ještě můj mladý přítel Dr. Jar. Prokeš, koncipista v archivu mini- sterstva vnitra, jenž s nevšední ochotou četl se mnou korektury a platně přispěl hojným upozorněním k správnosti textu.

Strana LVI
LVT Odevzdávám své vydání veřejnosti připsáno památce muže, který o dějiny české a zvláště o správné ocenění, ale zároveň i skutečné po- znání osoby i doby Husovy získal si zásluh největších a k němuž i jinak vždycky každý Čech bude vzhlížeti s úctou — Frant. Palackému, ne aby jeho jméno bylo mu záštitou, ale v neskonalé úctě a obdivu k jeho veliké práci. Znamená-li vydání moje nějaký pokrok, byl umožněn jenom tím, že Palacký položil k němu základ. V Praze-na Smíchově, dne 23. října 1918. Václav Novotný.

Strana 1
1. M. Jan Hus kterémusi příteli, jenž přijal úřad soudce, udílí rady, jak se v úřadě chovati. Rukopis kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 163'—164. Nedoma, Boleslavský kodex z doby husitské (Vést. král. č. spol. nauk 1891) str. 49 č. VII (z B); srvn. Sedlák, Několik textů z doby husitské, Řada třetí (Hlídka 1913) zvl. ot. str. 5. — Český překlad Mareš, Listy Husovy str. 15 č. 6 = str. 21 č. 62 = str. 10 č. 63 = Flajšhans, Listy z Prahy (Sv. knih. 1183—4) str. 15 č. II = Flajšhans, Listy str. 5—6 č. 2. O čase srvn. Nedoma 40—41, Novotný, Listy Husovy (Vést. král. č. spol. nauk 1898) str. 5. Zdá se, že list náleží starší době činnosti Husovy. Salus a domino Ihesu Christo. Amice karissime! Ultra meum consi- lium, nescio, an sanum, officium magnis periculis“ involutum actenus suscepisti. Ergo volve et revolve illud publicanis per Christi baptistam verbum propositum!: „Nichil aliud, quam quod constitutum est vobis, faciatis,“ et addicias illud Christi ewangelicum2: "Quid prodest homini, si universum mundum lucretur, anime vero sue detrimentum paciatur?“ Quo pacto, quod iustum est, facito. Habe iustissimum iudicem pre oculis, ut nec iustum scienter vexes, nec iniquum palpe. Excute "manus a mu- nere“, quod frenum iniquitati et insollencie conswevit laxare. Vide, ne personam accipias; ut diviti sic pauperi officii tui prebe ministerium, nec mortem affectes eciam hominis impii propter questum. Didicisti etenim dogma Kathonis": „In mortem alterius spem tu tibi ponere noli." Noli rixis gaudere, ut solent iniqui iudices. av B opraveno z periculus. — nobis B. 1 Luc. 3, 13 (nihil amplius...). — 2 Mat. 16,26. — 3 Srvn. Isai. 33, 15: „Excutit ma- nus suas ab omni munere“. — Catho Dist. l. I, 19 (Poetae lat. min. III, 218).

Strana 2
2 Č. 1, 2. 1402, Mart. 14. „De morbo medicus, de morte gaudet sacerdos" et de rixis inimicus iudex. Non sic tu, sed seda lites, compesce in- * 164B solentes, meretricia destrue et presertim clericorum; non te favor a iusto correccionis tramite deiciat vel timor. Melius enim tibi foret non accep- tare“ officium, quam illud suscipere et non irripere per illud iniquitatem. Ergo fortis animi esto, ut et iniquitatem destruas et iusticiam elleves; 6 si enim „medio, tutissimus ibis,“ nec sic ibis, nisi „queras et pulses“." Queras a Christo de peccatis veniam, et pulses, ut prestet in auxilium graciam, que preveniat, mediet et perficiat tuum ministerium ad utilita- tem ecclesie sancte dei. Vale in Christo Ihesu et saluta amicos perpetue veritatis. Hoc dictum Magistri J. H. d. H. Nadpisu není. 2. Generální vikář Ojíř z Domanic ustanovuje M. Jana Husa správcem kaple Betlemské. V Praze 1402, Mart. 14. Originál v společném archivu c. k. university Pražské (= A) Pelzel, Lebensgesch. des Röm. und Böhm. Königs Wenceslaus, II, Urkdb. str. 95 č. 189 (z A); Monum. univ. Prag. II, 1, str. 397 č. 50 (= z A). O jmenování srovn. také zápis v knihách konfirmačních (L Conf VI; vyd. Emler str. 65): ,Ogerius etc., quod nos ad presentacionem nobilis domini Jo- hannis de Mulheim ad capellam sanctorum Innocentum alias Bethlehem nun- cupatam sitam in Maiori civitate Pragensi, per liberam resignacionem M. Stephani de Colonia vacantem, honorabilem virum dominum M. Johannem de Hussinecz, presbiterum Pragensis diocesis, crida etc. Prage anno domini 1402 die XIV. Marcii." Ogerius rector altaris sancte Dorothee in ecclesia Pragensi et cor- rector cleri diocesis Pragensis, vicarius in spiritualibus reverendissim in Christo patris et domini, domini Wolframi, sancte Pragensis ecclesie archiepiscopi, apostolice sedis legati, generalis, notum facimus tenore pre- sencium universis, quod nos ad presentacionem et peticionem nobilis viri, domini Johannis de Mulheim in et ad cappellam sanctorum Inno- centum, dictam wlgariter Bethlehem, sitam in Maiori civitate Pragensi, per liberam resignacionem honorabilis viri Magistri Stephani de Colonia, cinicus B. — dattemptare B; opravil Nedoma. — e nec si ibi B. 5 Ovidius, Metam. II, 138. — 6 Srvn. Mat. 7, 7 (Luc. 11, 9): quaerite et invenietis, pulsate et aperietur vobis.

Strana 3
Č. 2, 3. 1402, Mart. 14—Aug. 24. 3 ultimi et inmediati ipsius capelle rectoris, in manibus nostris factam, per nos receptam et admissam, vacantem, honorabilem virum Magistrum Jo- hannem de Hussinecz, presbiterum Pragensis diocesis, crida seu procla- macione premissa rectorem legitimum instituimus et plebanum, ipsumque de predicta cappella cum omnibus iuribus et pertinenciis suis investi- vimus et presentibus investimus, curam et administracionem dicte cap- pelle eidem committimus, ipsum ad eandem in dei nomine confirmantes. In cuius rei testimonium presentes literas fieri et sigilli vicariatus ar- chiepiscopatus Pragensis, quo ad presens utimur, appensione iussimus comuniri. Datum Prage anno domini M° CCCC II° die XIIII mensis Marcii. Pečeť utržena, zbyl jen kus pergamenového proužku. Na rubu (mimo pozdní německý regest) rukou z konce 15. nebo spíše zač. 16. stol.: Intro- ductio M Jo Hus in Betlem, 15 (to — patrné číslo inventáře archivního — škrtnuto). Rozměry listiny 23X 13 cm. 3. M. Jan Hus skládá slohové cvičení: fingovaný list krále Václava IV. papeži Bonifáciovi IX. se stížnostmi na vykořisťující systém kurie a po- hrůžkou svépomoci. [V Prazel 1402, August 24. Rkp. arch. Třeboň. (z r. 1402) C 6 (= Thn) f. 61; opis Palackého v mu- sejním diplomatáři; za srovnání s originálem zavázal si mne k zvláštním díkům p. ředitel Fr. Mareš. Dosud netištěn. Není ovšem pochybnosti, že jde o pouhé slohové cvičení bez věcného základu historického; poněvadž však cvičení samo psáno jest bezpečné r. 1402, stává se tím neobyčejné důležitým dokladem o smýšlení Husové, zejména co do poměru moci duchovní a světské. Rex Romanorum scribit domino pape. Sanctissimo in Christo domino et domino Bonifacio, sacrosancte Ro- mane ecclesie summo pontifici, osculum benignum beatis pedibus subin- pressum et in omnibus sinceriter obedire. Quemvis in imum deprimunt gravamina regulis repugnancia legalibus, firmiori ritus si inpugnat, et queb in scandalum oportunum vergeant, hiis remedium salubre ponatur extemplo, ne insopita plurimorum oriantur in scandalum, quo cristicole deffectum animarum scelestissime paterentur. Hinc est, pater sanctis- a tak Tbn. — b chybí v Thn.

Strana 4
Č. 3, 4. 1402, Aug. 24.—1403, Apr. 1. sime, cum predecessorum temporibus gratuitis regnum Bohemie nullis tenebatur gravaminum generibus, sed legum ac canonum fundamentis ex- titit fulcitum, Romane ac universalis ecclesie sacrosancte obediens, sin- gula contraria omni farigia evitando, subieccione umillima quolibet absque honerum gravamine fideliter congaudentes, in fide Ihesu Christi domini delectando: venientibus autem diebus novissimis, in quos finis mundi," venerunt nocive“ novitates. Iam pro dolor perplectitur exaccionibus scri- pture sacre dissonis, eximiis periculis induitur extraneorum amplexibus et gravatur. Nam quo terigena gratulanter deberet potiri," aligenigena- rum morsibus spoliatur, Galicorum molle gravior sarcina, que spolium esse‘ dinoscitur, prebendarum a suffragio avidissime spoliatur. Quapropter sanctitatem' vestram benignissimam singulis fidelibus flexis genibus inploramus, quatenus predecessorum suorum graciose re- tinendo statuta, huiusmodi scelerata gravamina dignetur« graciosius amovere, ne cristicollis graviora incumbant scandalla, quibus in profun- dum scelerum demergantur. Alias si quempiam atemptancium siccine nostra reprehendat magestas, ori inposito repagulo, camisia induta sac- cinea, talem in Multaviam finaliter adaquabo Wenceslaus, dei gracia. Ad mandatum domini domini regis A. notarius In. Explicit exercicium rhetorice datum per Magistrum Johanem dictum o 2 Huss anno domini millesimo CCCC° 2,° feria quinta scriptum in die sancti Bartholomei. Amen. Na opise musejním přípisek rukou Palackého: NB. Forma literarum superius scripta nil nisi lusum pennae praesefert. P." 4. Notářský spis o výroku, který učinil M. Jan Eliášův mezi zástupcem M. Mikuláše Zeiselmeistera, faráře u sv. Filipa a Jakuba, a M. Janem Husí, správcem kaple Betlemské, ve sporu o podílu farářové na důcho- dech kaple Betlemské. V Praze, 1403, Apr. 1. Originál pergamenový ve společném archivé university Karlovy-Ferdi- nandovy v Praze (= A). Monum. univ. Pragen. II, 1 str. 399—406 č. LII. nociva Tbn. — dpateri Tbn. — e nezřetelné. — sanctissimam Ton. — z dig- nentur Tbn. — h reprehendent Ton. R. 1402 dne 24 srpna, což toho roho roku skutečně bylo ve čtvrtek.

Strana 5
Č. 4. 1403, Apr. 1. 5 In nomine domini amen. Anno nativitatis eiusdem millesimo qua- dringentesimo tercio, indiccione undecima, die prima mensis Aprilis, hora vesperorum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et do- mini nostri domini Bonifacii, divina providencia pape Noni, anno XIIIIe, in Maiori civitate Pragensi, in commodo honorabilis viri Magistri Johan- nis Elie, sacre theologie professoris, archidiaconi Pilznensis in ecclesia Pragensi, sito in collegio Karoli, in mei.. notarii publici infrascripti et testium presencia subscriptorum, ad hoc specialiter vocatorum et roga- torum, constituti personaliter honorabiles viri Marcus de Grecz Regine," magister in artibus, procurator et nomine procuratorio nomine Magistri Nicolai Czeislmeistr,' rectoris ecclesie parochialis sanctorum Philipi et Jacobi apostolorum dicte civitatis Pragensis, et ipsius ecclesie nomine, de cuius procuracionis mandato michi notario publico infrascripto bene constat, ex una, et Johannes de Hussinecz, similiter magister in artibus, universitatis studii Pragensis rector‘ et predicator cappelle dicte Beth- leem, site prope ecclesiam sanctorum Philippi et Jacobi, suo et dicte ca- pelle nomine parte ex altera, ubi iidem magistri non compulsi nec coacti, sed sponte et libere ac voluntarie et ex certa ipsorum sciencia, propter bonum pacis et concordie, ac volentes hincinde parcere laboribus et ex- pensis de et super omnibus et singulis causis, litibus et controversiis inter eos quomodolibet exortis, et presertim racione capelle Bethleem predicte, que circa dictam ecclesiam sanctorum Philipi et Jacobi infra fines et limites eiusdem ecclesie est constructa et edificata, ac preiudi- cio" dicte ecclesie ex eiusdem capelle constructione facte“ ac aliis im- pedimentis et causis quibuscumque meliori modo, via, iure et forma, quibus melius et efficacius de iure fieri potest et debet, in honorabilem et scientificum virum Magistrum Johannem Elie supradictum, ibidem tune presentem et onus huiusmodi in se sponte et libere suscipientem, tam- quam in arbitrum, arbitratorem et amicabilem compositorem, de alto et a tak A, místo facto. M. Jan Eliášův, profesor theologie a kanovník, později nepřítel Husův i nového hnutí. — 2 M. Marek z Hradce, kanovník Pražský, soudruh a zejména později přítel Husův, s nímž jednoho dne došel hodnosti mistra. — 3 M. Mikuláš Zeiselmeister z mě- šťanské rodiny pražské, v létech 1393—1404 farář u sv. Filipa a Jakuba, později ofi- ciál arcibiskupský a veliký mnohoobročník, odpůrce nového hnutí; on byl původcem sporů, o nichž v listině řeč, hledaje většího zisku; srovn. násl. pozn. 5. — 4Jest to jediná zmínka o rektorském úřadě Husově od října 1402 do dubna 1403, jak aspoň vyklá- dají Palacký a Tomek; ač není nemožna interpunkce ,magister in artibus univ. stud. Prag, rector eť, pro niž i jiné doklady mohly by mluviti (v. na př. titul Husův na konci této listiny nebo v č. 15.), nechci, poněvadž Hus již tehdy začínal mezi kollegy za- ujímati vynikající místo, výkladu již ustáleného se zříkati; srovn. Novotný-Kybal, Hus I. — »Hned při založení kaple Betlemské učinil Jan z Mülheima dne 10. dubna 1391 s tehdejším farářem u sv. Filipa a Jakuba Oldřichem, kanovníkem Boleslavským, na- rovnání, podle něhož mu z důchodů kaple Betlemské mělo za ušlý zisk býti vypláceno 90 grošů ročně (v. MUPr II, 1, 392—395); Zeiselmeister, nejsa s odškodným spořojen vymohl si nynější zvýšení.

Strana 6
6 Č. 4. 1403, Apr. 1. basso et sub pena quinquaginta sexagenarum grossorum monete Pra- gensis parti tenenti arbitrium huiusmodi per partem non tenentem sol- vendarum compromiserunt; dantes et concedentes dicte partes hincinde prefato arbitro, arbitratori et amicabili compositori plenam, liberam et omnimodam potestatem ac mandatum speciale de et super omnibus et singulis causis, litibus et controversiis suprascriptis et aliis circa ea ge- neraliter vel specialiter expressis ac emergentibus, incidentibus, connexis et dependentibus ab eisdem, ipsis cognitis vel non cognitis, per modum iudicii cum recepcione et examine testium, sive summarie et de plano, semel vel pluries pronuncciandi, terminandi, laudandi, sentenciandi, dif- finiendi, arbitrandi et dicendi, verbo vel in scriptis, partibus vocatis vel non vocatis, presentibus vel absentibus, aut una parte presente et alia absente, servata vel non servata huiusmodi compromissi forma et ei addendo vel minuendo, stando vel sedendo diebus feriatis vel non fe- riatis, iuris ordine servato vel non servato, ubi, quando, prout, et quo- ciens ipsi arbitro visum fuerit expedire; promittentes dicte partes hinc- inde michi notario publico infrascripto ut persone publice legitime sti- pulanti vice et nomine omnium, quorum interest vel interesse poterit quomodolibet in futurum, stare, obedire et non contravenire de iure vel de facto aliqua racione vel causa omni ipsius arbitri, arbitratoris et ami- cabilis compositoris laudo, arbitrio, dicto, diffinicioni et pronuncciacioni, quod vel quam inter ipsas partes fecerit super premissis aut aliquo premissorum vel aliis quibuscumque causis ad premissa quomodocum- que spectantibus seu predictorum occasione emergentibus, incidentibus, dependentibus et connexis, et ea, que super premissis dixerit, pronunc- ciaverit, laudaverit, diffiniverit, terminaverit seu mandaverit, firma, rata et grata tenere et inviolabiliter perpetuis temporibus observare; cedentes et renuncciantes dicte partes expresse hincinde omni liti, cause et que- stioni inter eas occasione premissorum coram quibuscumque iudicibus vertentibus, instrumentis publicis, literis et rescriptis impetratis, arbitrio boni viri et recursum habendo ad arbitrium boni viri, omnibusque aliis et singulis ad premissa spectantibus quovismodo, et quod contra ipsius arbitri pronuncciacionem, preceptum, laudum, arbitrium et diffinicionem non appellabunt, nec appellacionem prosequentur, nec restitucionem in integrum petent, nec ad arbitrium boni viri recurrent, nullam excepcio- nem iuris vel facti opponent; renuncciantes eciam dicte partes et que- libet earum in premissis per pactum expressum excepcioni doli, malum factum accioni, non sic celebrati compromissi, aliter fuisse scriptum quam dictum et e contra, omni privilegio, iuris canonici et civilis auxilio omni- busque excepcionibus, allegacionibus, racionibus et ceteris auxiliis iuris, facti et loci ac patrie, quibus possent dicte partes contra premissa vel aliquod premissorum in presenti instrumento contenta facere vel venire, et contra presens instrumentum obici vel opponi, et specialiter iuri di- centi, generalem renuncciacionem non valere, nisi precesserit specialis,

Strana 7
Č. 4. 1403, April 1. ac omnibus aliis obieccionibus, que infirmare aut viciare possent hoc compromissum seu arbitrium in toto vel in parte, sive ex persona arbitri, sive ex personis compromitencium, aut ex rebus vel causis, de et super quibus est compromissum, aut ex quacumque alia causa seu racione; sed omnia et singula in huiusmodi compromisso contenta dicte partes hincinde sub pena predicta firmiter et inviolabiliter perpetuo tenere pro- miserunt et observare. Quo quidem compromisso sic facto, prefatus Magister Johannes Elie, arbiter, arbitrator et amicabilis compositor supradictus, habita informa- cione a dictis partibus, et matura deliberacione facta super premissis, mox ibidem in presencia parcium suprascriptarum quandam pronunc- ciacionem manu sua scriptam fecit ac pronuncciavit et arbitratus est per omnia sub hiis verbis: Inprimis pronuncciamus, quod annis singulis in futurum et imper- petuum rector cappelle, qui pro tempore fuerit, det plebano ecclesie sanctorum Philipi et Jacobi tres sexagenas grossorum divisim, videlicet mediam alteram circa Georgii, et alteram mediam circa Galli, in proximo sancti Georgii incipiendo. Item que parcium voluerit, acquirat sibi con- firmacionem ab ordinario vel a papa. Item de legatis et testamentis, que legabuntur pro cappella predicta per parrochianos predicte ecclesie sanc- torum Philippi et Jacobi ad quemcumque usum, sive rectori cappelle, sive pro ornamentis aut scolaribus, quod rector parrochialis ecclesie pre- dicte medietatem illorum habeat. Si vero aliquis ex parrochialibus in vita aliquid donaverit, de illis plebanus nichil debet habere. Item de offer- torio et oblacionibus ad sacculum plebano nullum ius competit in illis. Item de donatis vel legatis ab extraneis, qui non sunt de illa parrochia, plebanus penitus nichil habebit. Item officia sic debent ordinari et dein- ceps celebrari, quod una missa poterit decantari ante sermonem, qui fit de mane omni die; sed post sermonem non debent cantari, sed legi sub- misse. In solempnitatibus vero capelle, utputa diebus patronorum capelle, ut Innocentum,“ Mathie" et Mathei“ apostolorum, quatuor doctorum ec- clesie" et in dedicacione eiusdem capelle et presente funere et in die Translacionis sancti Venceslai,“ et missas defunctorum in presencia funeris, aut in exequiis misse eciam post sermonem poterint decantari. Item, quod liberum sit cuilibet eligere sibi sepulturam in dicta capella, sive sint parrochiani, sive extranei. Item rector capelle, qui pro tempore b tak v A místo misse. Dne 28. prosince. — dne 24. února. — 8 dne 21. září; těmto dvěma světcům za- svěcen byl oltář v Betlemě, jenž měl zvláštního oltářníka. — ° totiž Augustina (28. srpna), Jeronyma (30. září), Ambrože (4. dubna) a Rehoře (12. března). — 1 dne 4. března; ustanovení rozumím tak, že v tento den smí se mše zpívati i po kázání, koná-li se zároveň pohřeb; při pohřbech, jak hned další článek stanoví, směly se sice zpívati mše, ale zádušní, i po kázání, kdežto v ten den — zasvěcený svátek — nebyla to mše zádušní.

Strana 8
8 Č. 4. 1403, Apr. 1. (not. znamení.) fuerit, poterit redimere census illos trium sexagenarum grossorum assig- nando alibi eque bonos in distancia trium miliarium a Praga. Item re- tenta solvantur in terminis infrascriptis: primo, due sexagene grossorum solvantur circa festum sancti Spiritus," due circa Assumpcionem beate Virginis infra octavas,2 et residuum circa Galli una cum censu. Qua quidem pronuncciacione sic facta dominus arbiter dictas partes interrogavit, an pronuncciacioni sue stare vellent et eidem obedire? Qui quidem magistri: Marcus, procurator et nomine procuratorio, quo supra, ac ecclesie prefate, et Johannes de Hussynecz, rector capelle pre- nominate, suo et eius capelle ac successorum suorum, rectorum et pre- dicatorum ipsius capelle nominibus dictam pronuncciacionem approba- verunt et ratam et gratam habuerunt, petentes ipsis hincinde super omnibus et singulis suprascriptis fieri et confici unum vel plura, si opus fuerit, publicum seu publica instrumenta. Acta sunt hec anno, indiccione, die, mense, hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus honorabilibus et discretis viris domino Jacobo de Zihobecz,"" decretorum doctore, Stanislao de Znoyma,“ sacre theologie baccalario formato et magistris in artibus, Gregorio de Praga et Martino Cunssonis de Praga, baccalariis in artibus universitatis studii Pragensis, testibus ad premissa vocatis specialiter et rogatis. Et ego Nicolaus Hodislai de Swidna Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali notarius, predictis compromissioni, arbitri eleccioni, pene adieccioni, promissioni, pronuncciacioni, ratificacioni, approbacioni, peticioni omnibusque aliis et singulis, dum sic, ut premittitur, fierent et agerentur, una cum prenominatis testibus presens interfui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi, manu propria conscribens in hanc formam publicam redegi signoque et nomine meis solitis consignavi requisitus, in fidem et testimonium omnium premisorum. Pečeti není; na rubu originálu nadpis rukou 15. stol.: »Ad Betleem et ecclesiam Philippi et Jacobi apostolorum“ a níže rukou pozdní ,N° 20', načež následuje r. 16. st. nadpis (nezcela správný): „Instrumentum publicum, quo refertur arbitri inter plebanum sanctorum Philippi et Jacobi et procu- ratorem capelle Bethleem pronunciacio de proventibus quibusdam ab utraque participandis 1403.“ 1 dne 3. června 1403. — 12 dne 15. srpna 1403. — 13 Dr. Jakub ze Žihobec, kanovník vyšehradský, činný i ve službách krále Václava. — 14 M. Stanislav ze Znojma, tenkrát učitel a přítel Husův, později jeho urputný nepřítel.

Strana 9
Č. 5. 1403, Juni 28. 9 5. Notářský spis o darování kaple Božího těla na Novém městě Pražském od hejtmanů Bratrstva s obručí a kladivem národu českému v univer- sité, jehož jménem darování přejímá M. Jan Hus. V Praze, 1403, Juni 28. Originál pergamenový ve společném archivé university Karlovy-Ferdi- nandovy v Praze (A) Monum. univ. Prag. II, 1 str. 406—410 č. LIII. In nomine domini amen. Anno nativitatis eiusdem millesimo qua- dringentesimo tercio, indiccione undecima, die Jovis vicesima octava men- sis Junii, hora vesperorum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Bonifatii, divina providencia pape VIIII, anno quartodecimo, in domo nacionis Boemorum, sita in parrochia ecclesie parrochialis sancti Galli confessoris Maioris civitatis Pragensis, in mei Michaelis, notarii publici infrascripti testiumque presencia subscriptorum, ad hoc specialiter vocatorum, constituti personaliter famosi viri Zacha- rias de Swynarz, Seziech de Lopucz' et Petrus dictus Quass de Wssenor, armigeri Pragensis diocesis, capitanei fratres seu fratree societatis“ et fundatores capelle Corporis Christi, site in Nova civitate Pragensi, per alios socios fratree societatis dicte capelle pro anno presenti predicto ad regendum et gubernandum dictam capellam de ipsaque disponendum et ordinandum cum ipsa ac ministros presentandum ad eandem, ut di- cebant, electi et deputati, sani mente et corpore per omnia et compotes racionis existentes, non compulsi nec coacti nec aliquo seducti errore aut fraude circumventi, sed matura deliberacione prehabita, sponte, libere et voluntarie, pure et simpliciter donacione irrevocabili inter vivos, nulla spe lucri aut commodi temporalis ipsis in subscripta donacione reser- vatis, meliori modo, via, iure et forma, quibus melioribus de iure fieri potuit et debuit, suo et dicte fratree societatis nominibus dederunt et donaverunt pura et gratuita donacione dictam capellam Corporis Christi, cum omnibus iuribus, censibus, redditibus et proventibus ac pertinenciis ipsius universis et pecuniis promptis ipsi capelle debitis et datis, iure patronatus seu presentandi ad eandem sibi et aliis sociis, fratream so- cietatem ipsius capelle gerentibus et facientibus, specialiter reservato et excepto, honorabilibus et scientificis viris, dominis magistris, doctoribus, baccalariis et studentibus universitatis studii Pragensis de nacione Boe- morum dumtaxat existentibus, presentibus et futuris, ad tenendum, re- gendum et gubernandum, ministros, presbiteros et officiales eidem ne- Zachař ze Svinař. — 2 Štěch z Lopúce. — Petr Kvas ze Všenor. — Bratrstvo s obručí a kladivem; o něm a o darování v. Tomek III, 203—204, 434.

Strana 10
10 Č. 5. 1403, Juni 28. cessarios instituendum in eadem et destituendum ipsaque utifruendum, census, redditus, fructus ad eandem pertinentes, qui nunc sunt vel auc- tore domino augebuntur in futurum, tollendum, percipiendum et levan- dum et in usus suos convertendum, ipsisque magistris, doctoribus, bac- calariis et studentibus dicte nacionis Boemorum presentibus et futuris eandem capellam Corporis Christi cum censibus, redditibus et fructibus ac emolumentis suis, suo et dicte fratree societatis ipsorum nominibus ibidem simpliciter et expresse resignaverunt ipsisque condescenderunt de eadem, cedentes et renuncciantes dicti Zacharias, Sczech et Petrus Qwass suo et societatis fratree ipsorum predictorum nominibus prefatis magistris, doctoribus, baccalariis et studentibus nacionis Boemorum atque in ipsos transferentes et transfundentes totum suum ius, iure patronatus, ut prefertur, excepto, quod ipsis et dicte fratree societati, quoad" ean- dem capellam competebat, seu habebant et habere poterant quoquo modo, constituentes eciam et ponentes eosdem magistros, doctores, baccalarios et studentes in locum suum, quod deinceps et in antea suo proprio no- mine vel cum adiutorio ipsorum donancium, si id habere voluerint et ipsis placuerit, possent contra et adversus quoscumque prescripte dona- cionis et cessionis contradictores et ipsos in iure possesionis dicte ca- pelle iurium et pertinenciarum ipsius impedientes, accionibus utilibus seu directis, coram quibuscumque iudicibus spiritualibus vel secularibus, delegatis, subdelegatis, ordinariis, extraordinariis, datis vel dandis, agere et experiri, consequi et se tueri, ac omnia et singula iure cessionis et donacionis huiusmodi facere, quemadmodum et que ipsi donantes et fra- trea societas, cedentes et translatores, facere possent, promittentes so- lempni stipulacione ad manus mei, notarii publici infrascripti, predictam cessionem et donacionem ac omnia alia et singula suprascripta non in- mutare nec revocare, sed ea omnia rata, grata et firma habere et te- nere, nec contravenire aut contrafacere in vita vel in morte per se vel alium seu alios aliqua racione, ingenio sive modo, sed omnia predicta cessa et donata ipsis tueri et defensare ac inviolabiliter perpetuo obser- vare. Super quibus omnibus et singulis honorabilis vir, Magister Johannes Huss de Hussinecz, suo et dicte nacionis Boemorum nominibus petivit sibi per me notarium publicum infrascriptum fieri et confici unum vel plura publicum seu publica instrumentum seu instrumenta. Acta sunt hec anno, indiccione, die, mense, hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus discretis viris Mathias presbitero, capellano capelle dicte Betleem, site in Maiori civitate Pragensi predicta, Laurencio de Wollenow alias de Lochkow, Andrea de Suchomast, armigeris Pra- gensis diocesis, Stephano dicto ad flaveam rotam, cive dicte civitatis Pragensis, Egidio Mathie de Praga, baccalario arcium studii Pragensis, et multis aliis testibus fide dignis circa premissa. apísař původně napsal quod, ale hned mezi psaním opravil na quoad. Matěj z Tučap, oltářník sv. Matouše a Matěje v kapli Betlemské.

Strana 11
Č. 5, 6. 1403, Juni 28.—1404, Jan. 11 (not. znamení). Et ego Michael natus quondam Nicolai de Prachaticz Pragensis diocesis, publicus imperiali auctoritate notarius, predictis donacioni, cessioni iuris, translacioni, promissioni, peticioni omnibusque et singulis aliis supra- scriptis, dum sic, ut premittitur, fierent et agerentur, unacum prenomi- natis testibus presens interfui et sic fieri vidi et audivi, manu propria conscripsi, publicavi et in hanc formam publicam redegi, signo et no- mine meis consuetis consignavi rogatus et requisitus, in fidem et testi- monium omnium et singulorum premissorum. Na rubu rukou 15. st.: ,De decessione fundatorum magistris capelle Corporis Christi.“ Nad tím rukou moderní: Testatur notarius hoc instru- mento capellam Corporis Christi cum omnibus prorsus suis pertinenciis, iuri- bus etc. donatam a fraternitate Corporis Christi universitati Pragensi.“ Pod tím v levo touž rukou ,N° 9°, a vedle rukou starší ,a. 1403'. 6. Nejmenovaný pisatel, nepochybně M. Jan Hus, vytýká M. Janovi Hüb- nerovi, že nedávno (asi při kvodlibetu) nazval kacířem Wyclifa, i ty, kdo jeho knihy čtou, a vyvrací jeho domnělé důvody. [V Praze], 1404, [Januar]. Rkp. univ. knih. IXB1 (= Unv.) na poslední straně pergamenového přídeští. J. Truhlář, VČAk. 1900 str. 353 n. (část z Unv.); Sedlák, M. Jan Hus (v Praze 1915), příl. VIII., str. 94*—98* (s libovolnými změnami a přídavky). Sedlák na uv. m. 102, srov. i tamtéž 93 a také jinde, na př. Studie a texty II., 369 a j. často, prohlašuje pisatelem Stanislava ze Znojma, jenž v tu dobu byl ovšem vůdcem strany; ale stanovisko Stanislavovo jest naprosto odchylné od pisatelova, kryje se však úplně s tím, kterého tenkrát zastával Hus, že artikuly vybrány falešně, a lze tedy správněji mysliti na Husa. Také o datu není příčiny pochybovati, jak činí Truhlář na uv. m., a zvláště Sedlák, Hus 93 pozn. 1, jenž dokonce tvrdí, že se list hlásí jasné na začátek 1403 (!); jest patrno, že náleží za kvodlibet, a tedy do ledna 1404, jak nyní poznal také Bartoš ČMM. XL str. 162. Venerabilis magister! Dixistis in proximo, quod Vicleph sit hereti- cus. Racio: quia in libris suis scripserit heresim. Hec non videtur causa Běží patrně o výroky, jinak nedoložené, jež Hübner učinil ve svém kvodlibetu začátkem ledna 1404. Na jeho udání bylo, jak známo, dne 28. května 1403 odsouzeno 45 artikulů Wyclifových na universitní schůzi proti hlasům českým většinou německou, která dále demonstrovala i tím, že v červnu t. r. zvolila Hübnera za kvodlibetáře pro příští leden (srovn. MUPr. I, 1, 375). Patrně při této příležitosti provokoval Hübner svými novými urážkami. Také datum listu potvrzuje tento výklad.

Strana 12
12 Č. 6. 1404, Jan. sufficiens, cum per idem beatus Augustinus et quotquot alii forent he- retici, in dictis suis scolastice ponentes hereses, ut Magister Sentencia- rum, sanctus Thomas etc. in pluribus locis. Cur igitur non tam exacer bamini in hos, ut in istum? Timeo, ne sit ibi aliud quam caritas. Item dixistis, quod Vicleph appellet sanctam matrem ecclesiam sy- nagogam Sathane. Hoc non est verum salva reverencia. Et fortassis, si ita sit scriptum in libro vestro, est ex errore, aut non bene legistis vel perlecta non bene memorie comendatis. Nam non sequitur: curia Romana est synagoga Sathane, ergo sancta mater ecclesia est synagoga Sathane; et si diceret: ecclesia, non addendo sancta, conchors foret Dauid dicenti:2 „Odivi ecclesiam malignancium“. Et quid, mi domine magister, si foret hereticus, dato et non con- cesso, non foret fortassis mirum, cum supposita ydyomatis vestri ut frequenter sunt heretica ex comuni fama: „Teotunicus hereticus, Boemus fur naturaliter“; et cum ipse Vicleph sit Anglicus, qui ex ydyomate saxonico ex cronicis ortum traxerunt, concludatis. De hiis vero, qui libros suos habent, legunt, publicant, disputant, et defendunt“ si vera sunt, a spiritu sancto sunt, si falsa et scolastice fiunt, ymo cum protestacione, quomodo potestis hos dicere hereticos, nisi false? Item dixistis, quod prelati, scilicet capitulum Pragense, pro vobis quid declaraverit seu pro parte articulorum vestrorum, quos false et sinistro oculo tamquam privata persona, non in karitate, sed nescio, quo ductus spiritu, obtuleratis,' quorum nullum credo ipsum Vicleph aut se- quentes suos asertive tenuisse aut tenere. Quomodo, queso, ceci iudica- bunt de coloribus, ut hii de doctrina sacra, quos dixistis? Nec est verum, quod conclusissent aliquid, sed bene retrocedunt, dicentes, se fore male informatos.' Et esto, quod aliquid concluderent, quanta ipsis fides adhi- beri deberet, cum sint" omnes et fere singuli simoniaci, et in propria causa nemo iudex. Item dicitis: qui dicit contra canones, hereticus est. Falsum univer- saliter, ymo dicendo contra canones sanctus est in casu. Dicunt namque canones, quod si iudici constet habenti potestatem, Sortem esse iustum, et convincitur a Platone falsis testibus esse reus, secundum canones debet abiudicari tamquam reus;' et hoc hodie tenetur et practicatur a V Unv. et defendunt touž rukou in margine. — b cum sint v Unv. dvakrát, prvé škrtnuto. 2 Psalm. 25, 5. — Miněny jsou artikuly, jež Hübner podal kapitule, přidav k 24 článkům odsouzeným synodou Londýnskou 21 článků dalších ze spisů Wyclifových. Stanovisko pisatele listu k nim jest totéž, jaké zaujal Hus ve schůzi universitní, po- píraje, že artikuly správně vypsány (Palacký, Docum. 179), a liší se zásadně od sta- noviska Stanislavova, jenž byl hotov hájiti jich i tak. — 4 Souvisí to asi s nastoupením Zbyňkovým, kdy kapitula byla nucena své stanovisko zmírniti, jak bude vyloženo v mém díle o Husovi. — »Srovn. podobné místo v Husové výkladu na epištoly. Op.

Strana 13
Č. 6. 1404, Jan. 13 contra conscienciam et Christi doctrinam atque apostoli et doctorum pagine sacre. Multique sunt casus alii, qui sacre adversantur Christi doctrine. Item dicitis, quod summo pontifici est simpliciter obediendum et in nullo debemus eum reprehendere. Dicitis contra canones, ergo estis he- reticus, si asertive et pertinaciter hoc tenetis. Consequencia est vestra, et assumptum patet per plures canones, in quibus continetur, quod plures pontifices summi sunt reprehensi usque ad deposicionem ipsorum, quia heretici. Et cum hic sit talis, ut ex operibus suis convincitur, quia sy- moniacus publicus et manifestus, quod negare non poteritis, et cum, licet vos negastis, symonia sit prima et pessima heresis, cur instatis ad oppositum? Tres' namque sunt maneries heresis secundum doctores plus famose, sci- licet simonia, blasphemia et apostasya, que licet non distingwantur realiter ex opposito, racione tamen distingwuntur, cum apostasia sit generaliter secundum raci- onem, qua homo a religione dei exorbitat, blasphemia secundum racionem, qua homo virtuti dei imponit calumpniam, sed symonia secundum racionem, qua homo nititur ordinacionem dei dirumpere. Et sic per istam triplicitatem tota trinitas est offensa. Per apostasiam deus pater, qui secundum religionem mundam et immaculatam potenter ligat sponsam sibi; per blasphemiam deus filius, cum sit virtus et sapiencia dei; et deus spiritus sanctus, qui cum ex summa benignitate sapienter ordinat et pacifice do- mum suam, ex prawitate symoniaca ordinacionid contraria sui. Nititur symoniacus spiritum sanctum benignum blaspheme dissolvere, isti ordinacioni resistens, et sic patenter'. Unde cum secundum veritatis testimonium' peccatum in spiritum sanc- tum sit irremissibile tam in hoc seculo, quam in futuro, quod est symonia, que est lepra contracta ex natura morbi et induracione eius continua, inpotens est, nisi per insolitum miraculum fieret (?), quod sanetur." Unde s Parisiensis tractatu de ava- ricia narrando, que faciunt ad detestacionem huius peccati, dicit in eius horrorem, quod est spiritualis Sodoma. Sicut enim in corporali Sodoma contra naturam semen perditur, ex quo individuum humani generis formaretur, sic in ista symonia semen verbi dei deicitur, per quod Christo Ihesu spiritualis generacio crearetur. Et ita sicut Sodoma tempore legis nature contra ipsam naturam erat unum de peccatis gravissi- mis, sic symonia est tempore gracie contra ipsam graciam gravissimum peccatorum. Et cum gravius peccant membra diaboli tempore legis gracie, quam tempore legis na- ture peccaverant, signanter dicit Christus simoniacis Mat. decimo," quod tollerabilius czde končí, co uveřejnil Truhlář. — dopraveno z ordinacionis Unv. — ev Unv. in marg. místo původního, „sua' v textu, jež podtečkováno; celé místo nezřetelně psané. Sedlák zde libovolně klade text Wyclifův, jenž zní (str. 1.): „ex pravitate simoniaca ordinacioni contraria sue firritatur)“. — ( nezřetelné; Sedlák má nemožné pacem“, zase podle Wyclifa, kde však celá konstrukce jiná: „Symoniacus enim resistens spiritui sancto, nititur istum ordinem benignum blaspheme dissolvere et sic pacem'. * Misto Tres — sanetur jest s nepatrnými změnami přejato z Wyclifova trak- tátu De simonia (vyd. Herzberg-Fränkel a Dziewicki) kap. I. str. 1—2. — Srvn. Marc. 3, 29, Mat. 12, 31, Luc. 13, 10. — e,Unde Parisiensis. — Mat. 21°‘v. Wyclif De simonia str. 8. — Mat. 10, 15.

Strana 14
14 Č. 6. 1404, Jan. erit terre Sodomorum in die iudicii, quam“ populo eicienti dignos prepositos. Et in signum detestacionis huius peccati Christus legitur bis intrasse templum, ut dominus, Johannis 1° 2° et Mat." 21°, quia secundum Gregorium in Omeliis super ewan- gelia" omelia 17: „Subditorum culpas percutit per pastores, sed pasto- rum vicia per semet ipsum ferit“. Quod eciam symonia sit prima et precipua heresis, sacri edocent canones, quibus vos contraire pro heresi reputatis. Unde 12 questione prima ultima ex decreto Pascasii sic habetur s: „Patet simoniacos veluti primos et precipuos hereticos ab omnibus fidelibus esse respuendos, et si commoniti non resipiscant, ab exteris eciam potestatibus opprimendos. Omnia enim crimina ad comparacionem sy- moniace heresis quasi pro nullo reputantur.“ Ab exteris, dicit glosa, id est a laycis, qui habent potestatem hanc extra cleri ecclesiam, ut distinccione 17a: „Nec licuit“" et 23 questione quinta: „Principes“.5 Ex quibus patet, quod symoniaca heresis non est par predictis" aliis, ymo maxima, quia peccatum in spiritum sanctum, et pessima, quia Sodoma spiritualis, et contagiosa, quia lepra spiritualis. Vellem igitur, bone domine magister, quod dimissis ambagibush ac glosis extraneis in caritate vera cum Christo Ihesu paupertatem ewan- gelisaretis, quod idem dominus noster docuit verbo et exemplo, et dis- cipuli sui, ut Petrus et Johannes 16: „Argentum et aurum non est michi“, Paulus": „Habentes victum et quibus tegimur, hiis contenti sumus“. Augustinus testamentum nullum fecit, quia pauper Christi unde facere non habuit, Martinus ante pauper et modicus, celum dives ingreditur, Nicolaus tres massas auri proiecit etc. Beatus quoque Bernardus! docet presbiterum „nulli blandiri, palpare neminem, sed nudam nude pro- mere veritatem. Clericus, inquit, qui partem habet in terra, non ha- betit partem in celo. Item quod si clericus quidpiam habuerit preter deum, pars eius non erit dominus, verbi gracia si aurum, si argentum, si possessiones, si variam supellectilem, cum istis dominus pars eius fieri dedignatur“. Pacem igitur et caritatem diligentes, rogemus dominum cum eccle- g v Unv. touž rukou in margine opraveno místo nezřetelně psaného slova toho v textu, kde by se mohlo číst jako peccatis. — h v Unv. následuje mezera několika cm., jež vůbec nebyla popsána. — i nullum Unv. 10 Srvn. Joh. 2, 14 a d, Mat. 21, 12. — 11 Greg. Omel sup. evg. 17, Migne Patrol. 76, 1145. — 12 Následující citát má i Wyclif, De sim. 4. — 13 c 27 C I q 7 (Friedberg I, 437); jest výrok papeže Pascala. — 14 c 4 D XVII (Friedberg I, 51).— 15 c 20 C XXIII q 5 (Fried- berg I, 936). — 16 Srvn. Act. 3, 6. — 17 1. Tim. 6, 8. — 18 Bernard (vlastně Gaufridus abbas, Declamationes de colloquio Simonis cum lesu ex s. Bernardi sermonibus coll., vyd. v Paříži 1729 S. Bernardi Opera V, 301, Migne PL 184, 443; jest to zejména od slov ,Clericus inquit citát z Jeronyma ad Nepot. uvedený v Corp. iur. can. c 5 C XII q 1 (Friedberg I 678). Sedlák str. 97* zde znění rkpné přímo falšuje, položiv místo zcela zřetelného rkpného „Bernardus“ své vlastní Jeronimus' a připojuje dotčený citát z Jeronyma (z Dekretu), ač v rkpe nic z něho není mimo poslední část, jíž užil Bernard!

Strana 15
Č. 6, 7. 1404, Jan 15 sia, ut nos dignetur custodire a symoniaca heresi et pravitate. Amen. Anno domini M'CCCC° 4t°. V Unv. připsáno: Johannis et Henrici pater vocatur Brethek Kaltreyter et moratur in Posco." 7. M. Jan Hus nějaké šlechtičné vdově, kteráž, ač jinak řádné živa, na svém zboží trpí tance a hry, proti nimž pisatel ostře horlí. * 71' Rkp. Mus. IVH 8f. 71—76 (= Ms). Zibrt, Jak se kdy v Čechách tancovalo str. 47—48 (fragm. z Ms) = Flajš- hans, V ČAk. XI. (1902) str. 752—756; Flajshans, Listy z Prahy str. 8—14, č. 1. = Flajšhans, Listy str. 1—5, č. I. Autorství Husovo dosvědčeno toliko svědectvím — pozdním, ze 16. st. — skladatele rkpu Musejního IV H 8 f. 71: „abych dlauhý v důvodích nebyl, zavru apoštolem naším českým M. Janem svaté paměti, kterýž paní jedné tento list napsal“, a jest tedy velmi nejisté, ač názory proti tanci pronášené s Husovými se shodují. Také osoba adresátčina a doba vzniku jsou neurčité, jen okolnost, že Hus zde již vystupuje jako muž značného vlivu, brání my- sliti na dobu nejstarši; srvn. i Flajšhans, VČAk. X, 342 n. Prospěch ve všem dobrém a svaté skonání račť dáti milosrdný spa- sitel, aby, jsauc vedle vůle jeho živa, s ním i na věky po smrti pře- bývala. Paní urozená, slyším, že své vdovství řádně vedeš, ale v tom nemáš opatrnosti, že na svém zboží her a tanců dopauštíš, jenž jest zjevné božího přikázání přestaupení. Neb ve hře cizího žádají, zle lají, tepau“ se, někdy bohu i svatým lají,“ nevěru sobě činí, dílo užitečné meškají, svátků nesvětí, a prohrajíce, pánům svým i rodičům přikrádají, a druhdy i na cestách pro to laupí, lidi mordují věrné i jiné. A jsau-li sedláci, druhdy dědiny a své hospodářství opustíce, pryč běží, aby volněji v kostky a v jiné hry hrajíc, ve dne i v noci v krčmách leželi. A z toho veliké škody jim samým i pánům jich neb dětem přicházejí. Pakli ta- nečníci a tanečnice kdy tancují, svůj čas vešken od pána boha propůj- čenej zle a nehodně strávíc v hříších smrtedlných mnohých proti při- kázání božímu mrhají, vzláště a nejvíce v neděli aneb v jiné svátky, v nichžto by se nejvíce měli pro své spasení ke všemu dobrému snažně v náboženství velikém připravovati ab hříchův se vystříhati, o pánu Č. 6: kv Unv opraveno z Brothe. Č. 7: a tepau — lají doplněno v Ms touž rukou dole pod textem. — b k Ms.

Strana 16
16 Č. 7. — — bohu sladce mysliti a tělesného díla všeho, v němž všední den se obí- rajíce, své spasení meškají, ponechati, slovo boží pilně slyšeti, nábožně se modliti, k tělu božímu a krvi přistupovati. Tu pak tancujíce, boží přikázání přestupují, všecky hříchy rozličné smrtedlné rodí, a tak po cestě Antykrystově chodí, neb o své spasení v tanci nic nedbají, ale pánu bohu svému i jeho svatým se porauhají, příkladem starým židov- ským ohavným. Jakož o tom píše svatý Bernart, řkal: „Tanečníci i ta- nečnice bohu, pánu a spasiteli svému, v tanci se porauhají. Neb Krystus za ně pod trnovau korunau byl roztažen a jednu nohu přes druhau po- ložil, a oni pod věnci pyšnými ruce roztahují,“ nohy překládají, ne aby pokorně hříchův zbyli, ale aby v lehkosti se pyšně ukázali. Aj, kdo tu v tanci tancuje a dívaje“ se neb stoje, jest bez hříchu? Kdo jest s bohem neb kromě boha, vizme. Ano se tu pohříchu mnoho smrtelných, nýbrž i němých hříchů děje, smilným, nečistým myšlením, frejováním, neřádným vzhlédáním, řečí oplzlau, *marnau a mnohau, údóv“ dotýkáním, makáním, objímáním i jiným zlým pácháním. Tu jest smíchův, svárův i křikův dosti, tu pejchy, závisti, hněvové i jiné mnohé zlosti. Tu ten čas jest opuštění věcí lepších a dopuštění zlých, času zmaření, duší mnohých věčné zatracení. Tu jest ďábelské chytré poku- šení, a dívkám i pacholkům v srdci veliké zprznění; neb z domu vy- jdauce přijdau k tanci, nemajíce některých hříchův poznání, a domů se vrátíce, a mají zlá myšlení, lenivá, tesklivá svého díla opatrování, těla svá ztraudíce, raucho a střevíce derauce; někteří neb některá stratí tu košilku bílau, to jest panenství neb vdovství, manželství, jenž stojí za všeho světa zboží, a již bůh (jakž dí svatý Jeronym3) nemůž navrátiti, ačkoli jest všemohaucí. Neb též vdova i manželka jako panna, jsauci zlých žádostí *velice naplněna, vrátí se domů od tance, jsauce na svém stavu poškvrněna. Aj vizme a znamenejme, co zlého tanečníkům a tanečnicem od tance přichází, kterak jim k nebi přijíti překáží. Jakož o tom písmo svaté staré ukazuje Exodus 24. kapitole, kterak pro jeden tanec, jejž jsau učinili před teletem, boží slauha Moyžíš spůsobem božím kázal těm, kteříž sau ne- tancovali, aby každý, opáše se mečem, bil bratra a bližního svého; a tak zabili jsau jich třimecítma tisícův. A poněvadž tak mnoho hříchův v tanci se děje, a skrze tanec ďábel tak mnoho duší sobě získává, slušíť se kře- sťanům jeho pilně varovati a každému od něho utíkati. Ale jistě * toto jest znamenati, že řekl by snad někdo“: Poněvadž jest tanec aučinek nebo sebrání takového velmi zlého a příčina hříchův * 72 728 * 73 * V Ms in marg.: „Otázka“. sv Ms původně rozkladají, opraveno škrtnutím a připsáním tahují. — ddívají Ms. — e stojí Ms. — psáno wdow. — gv Ms následuje škrtnuté že. 1 Ve spisech Bernardových citátu podobného není. — 2 Není nemožné, že se tu ozývají stopy veršů. — Jeronym, Epistola XXII ad Eustochium, Migne PL 22, 397. — Srvn. Exod. 32, 27.

Strana 17
Č. 7. 17 *73 mnohých, však proto mnozí *dávno i nyní rádi tancují, anebo se tanci dívají; kterak jest jich dábel tak mnoho oslepil, že jedni řkau: Není hřích tancovati, neb jest to obyčej dávní a starý; a druzí dějí, že má tanec býti, neb se tudy mají přátelé poznati a své děti k manželství vydávati. A také dějí: Však i kněží tancují; byť to hřích byl, kněží by netancovali, ani žáci, ale tohoť by bránili! Odpověď toho jest taková: Tanec jest hřích přetěžký a smrtedlný před bohem a jeho svatými, skutek velmi ohavný, dávno od mnohého svatého písma potupený. A že mnozí lidé rádi tancují, to jest tady: Nej- prve že kněží zlí, zauffalí, smilní tancují, zlý příklad lidem sprostným dávají, pána boha svého se nebojí, pravdy a spravedlnosti boží nemi- lují, ani na ni dbají, na saudný den a na peklo horaucí nepomnějí, ani o tom jiným neumělejším praviti chtí. Neb se jim zatracení více duší lidských nežli spasení líbí. Druhé* snad proto se děje, že páni světští, zákona a přikázání božího nemilujíc, toho nestavují a nebrání, nýbrž v tom rozkoš a utěšení mají. A tak sau všickni vespolek těmi ďábel- skými tanci dávno přivyklými oslepeni. Ach přetěžké lidské omámení! Ach přenemaudré a hlaupé takové oslepení! Ach hanebné panské a jiných lidí auřadných nedbání! Ach přelenivé kněžské zmeškání, že tak lehce své i jiných duše váží, kte- réžto pán Krystus přetěžce na kříži svau předrahau krví vykaupil. Co k tomu dí, když z toho ze všeho Krystus bude v den saudný počet bráti a na ně jich hříšné svědomí s ďábly a se vším stvořením bude žalovati a na pomstu jich křikem velikým bude volati. Aj, učení, slyšme a "pilně znamenejme pánův světských i jich auředníkův nedbání a mnohých kněží, ani lidu světského podlé povinností svých nevystří- hají. Někdy páni i jich auředníci člověka některého snad chudého obě- siti káží, když snad pro nauzi svau kozu aneb krávu ukradne, a to jest jeden hřích, jehož ihned náhle pomstí. Ale tance býti dopauští, v němž se mnozí zárodové hříchův a zlostí dějí, v němž jeden druhému dceru neb sestru nebo ženu ulaudí, neb dívku zprzní, až i nezví. Ty sau da- leko lepší, dražší, nežli všecky kozy, krávy i koně, ani která věc na všem světě nejdražší. Že pak páni kostek, také i jiných her dopauštějí, činí to pro svůj zisk, aby jim platův, aurokův přibývalo. Neb se chudoby tělesné zde na světě, brzo pomíjející, bojí a pánu bohu svému úplně nedauffají ani věří, by on je *milostivě smrti dochoval a tělesnau potřebu dal; ale v tom ti jistí více se klamají, nežli sobě tím pomáhají. Neboť jest to zjevná věc, že ti, jenž nehrají, netancují, lépe se mívají a bohatější i šle- chetnější bývají a více sau takoví pilni díla svého i spíš pánu svému auroky a platy zaplacují. Ale buď to, že by kdo od kostek aneb od * 74 * 74 * 75 * V Ms. in marg.: ,2°. hv Ms opraveno z původního nezřetelného opakováním písmen uffa. — v Ms nad škrtnutým: sebe.

Strana 18
18 Č. 7, 8. — 1406. tancův bohat« byl, i co by to jemu platno bylo zboží míti, když za to svau duši aneb ženy i m dětí stratí. Jakož dí sám spasitel ve čtení sva- tého Matauše v 13 kap.: „Co jest platno člověku, aby všecken svět zí- skal, ale své duši nedostatek by trpěl.“ A jiné o tom mnohé písma slý- cháme, že zle dobytého zboží dědic třetí nedědí, nýbrž i to sami vídáme, že ten sám zlý dobývač zboží ani jeho děti často nedlauho požívají tako- vého zboží. Neb (snad božím dopuštěním) hlavy slamují, zbiti, stínáni, oběšeni bývají, snad jim zlodějové pobera, snad jim oheň hromový aneb jiný spálí, snad proto náhlau smrtí a němí, bez spovědi a bez přijímání těla a krve boží umírají. Ach přehrozná a přetěžká taká odtucha, ach přebídné jich starosti, jimižto v tomto světě tak svůj život dokonávají v marnosti. Potomť po- znají, potomť své oči protrau, když to duše jich z těla vyskočí. Protož tyto věci tak pověděné poznajíc, paní milá a vdovo boží, ať pán bůh zde i po smrti na tě nepřepustí zatracení ďábelské moci a bíd všech duchovních i tělesných, ať tě zbaví i ostřeže škod a ať tobě dí na smrti tvé: „Má milá choti, podiž ke mně do nebes, ať dám věčnau radost“, a odejme od tebe zatracených žalost, ať se tvá všecka dobrá vůle naplní a žádost. Zastav hry, tance na svém zboží, pán bůh tě tudy zde na světě ve všem dobrém rozmnoží. Zastav, což na tobě jest, všecky marnosti, a dá tobě pán bůh s tvými se všemi nebeskou radost. Amen. * 75% * 76 8. M. Jan Hus panu Janovi Chudobovi z Wartenberka a na Ralsku: vy- týká, že znovu dal se na loupení, a žádaje, aby byl pamětliv svého slibu, že tak činiti nebude, přimlouvá se, aby propustil zajatého Viléma. [1406 (?) ante Aug. 21.(?)) Opis v kodexu kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 160—160'. Nedoma, Bol. kod. str. 43—44 (z B); srvn. Sedlák, Několik textů III, 5. Český překlad Mareš str. 16—18 č. 7 = 23—25 č. 72 = 11—12 č. 73; Flajšhans, Listy z Prahy str. 28—30 č. 4 = Flajšhans, Listy 12—13 č. IV. O datu v. Nedoma 36, Mareš a Flajšhans na uv. m., Novotný, Listy Husovy 5—6; že běží o loupeže za války o Bělou po smrti markrabí Pro- kopa (1405) a před smířením (21. srpna 1406), mám dnes za zcela pravdě- podobné. Salus et gracia a domino Ihesu Christo. Nobilis domine! Cum magna cordis percepi tristicia, quod aliqui famant homines, qualiter vestra no- bilitas in rapturam sit conversa, nunc arestando bona hominum, nunc kv Ms nad škrtnutým: spálen. — 1v Ms opraveno z původního to za. — m v Ms opraveno z od. Mat. 16, 26. — “ Snad i zde jest pozorovati stopy veršů.

Strana 19
Č. 8, 9. 1406—1407. 19 * 160' B capiendo clientes, bona eorum auferendo. Si ita est in te, nescio, et uti- nam non esset! Nam heu, sepius michi proiecerunt in faciem dicentes: „Ecce tuus devotus filius Chudoba, quem voluisti ultra celos extollere, cuius penitenciam ausus es publice proclamare, iam bene penitet; quod prius non potuit rapere,' rapit; ad hoc recepit miliciam, ut iam esset ad rapiendum audacior.“ Et ecce, iste sermo mea transfodit precordia! Sed revera, non ille sermo offenderet, dum scirem, quod ita non esset. De me enim graviora dicuntur, sed pura letificat consciencia, dum, quod inimici asserunt, refutat, sciens fore, indubitanter fore falsum. Quapropter, nobilis domine et in Christo dilecte, hortor humiliter pro dei clemencia, misericordia et iusticia, que peccatoribus parcit" penitentibus et punit incessabiliter delinquentes, habete perpetue glorie et pene memoriam, pensate honorem vestrum et state fixe in priori bono proposito et nolite rapture intendere, quia dicit * dominus2: "Ve qui predaris, nonne et tu predaberis!“ Orrenda“ est hec comunicacio, quam vestra, reor, pensabit nobilitas et tenebit Ihesu Christo domino, quod promisit. Quidam amici Wilhelmi, quem vestra in Bolonia‘ captivavit nobi- litas, petiverunt eciam, quod pie intercederem pro Vilhelmo. Unde rogo propter salutem anime plus vestre, quam propter Wilhelmum, si absque culpa eum detinuit vestra gracia, quod eum dimittat liberum cum rebus omnibus, sicud eum captivavit. Scimus enim ex scriptura,' quod plus sibi nocet, alii iniuste quidquam auferens, quam illi, cui abstulit. Hec scripsi cupiens vestram nobilitatem in honore et gracia Ihesu Christi domini" nunc et in futuro totaliter permanere. Quod ipse prestare dig- netur, qui voluit pro nobis peccatoribus spoliari. V B červený nadpis: „Magister Johannes Hus cuidam baroni." 9. Mistr Jan Hus nějakému vladykovi dává poučení, jak se chovati při braní odúmrtí. Asi 1407. Rkp. arch. Třeboň. B 3 (= Trn) f. 160—164; rkp. dvorní knihovny ve Vídni 4557 (= Vidb) f. 102—105; rkp. studijní knihovny v Olomouci I 34 (= Ol) f. 54'—56' (= opis Bockův v mor. zem. arch. R III18); rkp. kapit. a před tím škrtnuto v B reperire. — precipit čte mylně Nedoma; srvn. Sedlák na uv. m. 5 pozn. 5. — “ orienda (?) B; Nedoma čte contemnenda, Sedlák navrhuje timenda; horrenda (orrenda) emenduje Flajšhans, Listy z Prahy 28. — d domino B. Míněn jest Jan Chudoba z Wartenberka a na Ralsku, po nějaký čas stranník Husův, později oddaný stoupenec krále Zikmunda; srvn. Novotný, Listy Husovy 5—6. 2Isai. 33, 1. — 3 Osobnost neznámá. — * Tak (Boloa) má B; nelze zjistiti, oč tu běží. Nemohu zjistiti, co míněno. —

Strana 20
20 Č. 9. 1407. knihovny Pražské B XVII, 1 (= Kt) f. 201'—204; jiný rukopis zastupuje vy- dání v Postille Norimberské z r. 1563 (= P) a Veleslavínův Hospodář 1587 (= Vel). Varianty Kt podle edice Flajshansovy ve V USp., Ol podle edice Vy- bíralovy, Trn kolacionoval laskavé p. ředitel Mareš. Postilla (v Norimberce 1563 = P) ƒ. 251—252 = Dan. Adam z Veleslavína, Hospodář (1587 = Vel) str. 260—270; Erben III, 191—196 (z Vidb, Trn, P) = Duch Jana Husi str. 69—78 = Jireček, Anthologie II, 11—16 (část); = Flajšhans, M. Jana Husi sebr. sp. V, 11—16 (libovolné); Flajšhans, Traktát o otmrti. V Sp N. 1902 č. V str. 3—9 (z Kt, Ol?); Vybíral, České husovské ruko- pisy c. k. stud. bibl. v Olomouci (Čas. vlast. sp. M. Olom. 1914, str. 12—17, zvl. ot. 12—17, z Ol) = Flajšhans, Listy z Prahy str. 18—27 č. 3 = Flajšhans, Listy str. 6—12 č. III. Podle závéru list psán nějakému vladykovi; mysliti na Jana z Ústí, jak chtěl Flajšhans, jest úplně nemožné (v. Novotný, L. fil. 1900 str. 470); psán po r. 1407, kdy Hus o věci kázal a nepochybné brzo po té, jak svědčí hojnější v té době případy vzdání odúmrtí; v. Novotný-Kybal, Hus, I. Pán buoh rač tvú žádost v dobrém“ naplniti skrze zaslúženie pána našeho Jezub Krista. Milý přieteli! Žádáš, abych tě zpravil, kterak sě mášl mieti, aby v brání odmrtí“ nepochybil, duše nepoškvrnil, boha“ nerozhněval, královstvie“ věčného neztratil, a zatracenie těla i duše ne- zaslúžil. Chválím tvú žádost, neb má pochop v' slovu“ pána Jezu Krista, jenž die skrzě“ svatého Marka v a osmé kapitule“: „Co platno jest člo- věku, že by vešken svět získal a své duši by škodu trpěl? anebo kterú dá člověk otměnu« za duši svú?“ Jako by řeklm milý spasitel: Nic nenie platno,“ ač by vešken svět získal, a duši své lakomstvím uškodil, jenž jest lepšie i dražšie, nežli všechno sbožie světa tohoto?? Ale po- hřiechu! té pravdy milovníci světa neznají; protož směle hřešie, duši málo vážie“ a na sbožie věčné málo tbají. A však mají slyšeti: „Co platno jest člověku, že by vešken svět získal a své duši škodu trpěl, že by z nie ducha svatého vyhnal, ďábla by v ni upustil, v jeho moc by ji dal, a milosti božie“ by ji zbavil, a k věčnému by ji zatracenie připravil? Již“ zná bohatec? v pekle pohřebený, co jest platno jeho duši jenž jest sbožie choval, na chudého Lazara netbal; kterú již otměnu dá achybí v Trn. —bJežíše Trn, kde další: Milý — nezaslúžil chybí. — bamáš se P, Vel. — odmrti odumrti Ol; odúmrtí P, Vel. — dbuoha Ol. — e králevstvie Ol. — (chybí v Kt. — fa chybí v Vel. — chybí v P, Vel. — askrze Kt, Trn, P, Vel. — h kapitole: Což Trn. — všechen Kt. — ib chybí v Kt, P, Vel. — kodměnu P, Vel vždy; odm. člov. Trn. — 1du (!) Trn. — mřekli Kt. — “ platno člověku Trn. — o lepší a dražší Trn, P, Vel. — Ptohot Ol; toho Trn; všeckno zboží sv. toho. P, Vel. — Chřeší... váží Trn, P, Vel. — rdbají Ol, P, Vel, v těchto dvou vždy. — »že by — trpěl chybí v Trn. — tsvé dušě by Ol. — ubuožie Kt, Ol. — vzatrecení Ol; věč. zatrac. by ji Trn; zatracení Kt; by zatra- cení ji P, Vel. — w Jižť Trn. — dá odm. čl. Trn, P, Vel; dá odm. Kt. Mar. 8, 36—37. — 2 Srvn. Luc. 16, 19.

Strana 21
21 * 55 01 * 102 Vidb Č. 9. 1407. za svú duši, aby ji z věčného zatracenie vykúpil? Jistě všeckno“ sbožie světa tohoto by“ za jeho duši dali, již by jie z muk věčných nevykú- pilib! Neb die Pravda: „Kterú dá člověk otměnu“ za duši svú?“ Jako by řekla Pravda: Nenie nižádné otměnyd, jíž by duši vykúpil na věky zatracenú. To znamenajíc lidé, mají pilni býti, aby lakomstvím své duše neza- tratili, pamatujíc, že die pán Ježíš4: „Pilně sě ostřiehajte ot“ každého lakomstvie“!“ A že vb brání odmrtí aneb“ nápadóv veliké sě přidrží lakomstvie,“ protož mají věrní křesťanékk pilně patřiti, aby lakomstvie sě vystřěhli, bližním milosrdni byli, věčného sbožie neztratili, a potom u věčnú muku neupadli.mm Dvěnu straně jsta při nápadiecho: jedna bráti, druhá nebrati. Druhú ktož drží, ten“ nezablúdí v odmrtech?? a nápadiech,“ jedné ač nezřie- zeně odmrti vydával“ by. Prvé strany ktož sě drží, brzy“ padne, aneb že nedá svobody“ svým lidem, aby mohli své prodati, aneb“ přátelóm otkázati“ za a živa, a chudým rozdávati; aneb také že vezma sbo- žíce,"w lehcě* je utratí, neb dá něco na kostel, aby boha té kořisti účastna učinil. Protož jáky *to znamenaje, radím, aby sě každý pán strany jistějšie držěl; a chce-li kto dokonaně s těmi nápady učiniti, tehdy nebeř jich. Ale snad die někto“: Když nižádného přietele nemá mój“ člověk, komuž“ má býti to zbožice«? Krátká otpověď“: Komuž on dá své, toho bude. Ale dieš: Až umře, nedada nižádnému? Chceš-lik vždy“ dokonanie dobřě! učiniti, rozdajž chudým, najprvé dluhy zplatě,“ jsú-li kteří. Když tak učiníš, jistě nezablúdíš; neb to zbožice“ jest jeho úsilé, a on jest pán toho zbožice,“ a ty, pane, byl si aneb jsi jedné jeho obráncě a súdcě,“ a za to béřeš platy a službu, a v núzi velikú? kuobraně móžeš skrovnú y ješče Kt. — z všechno Trn; všecko P, Vel. — aa by juž Trn. — bb již by ji — nevyk. Trn; ješčě by jí Kt; již by jí — nevyplatili P, Vel. — ce čl. odm. Kt, P, Vel; odm. čl. Trn, kde další nahrazeno, etc. — ddižádné otm. Trn; niž. odm. Kt, P, Vel. — ea ne- ztratili P, Vel. — c se vystřiehajte Trn. — f od Kt, Trn, P, Vel. — ge lakomství Trn, P, Vel. — hh odúmrti Trn, P, Vel. — i neb Ol; v P, Vel chybl. — kk křěsťané Ol. — 11sě lak. vystř. Kt; vystřiehali Trn; se vystřihli P, Vel. — mm neupadli Amen Kt; u věčné muky neup. P, Vel. — nn v Trn červeně označeno: Capitola druhá. — 0 nápadech Ol, P, Vel. — opv P, Vel nyní věta v ostatních níže položená: Prvé — padne. — PPodúmrt. Ol, Trn, P, Vel. — q vzal Trn. — rrbrzie Ol; brzo Kt. — s svobiti Kt. — tu neb Ol. — “ přietelóm Kt. — u odkáz. Kt, Trn, P, Vel. — vaza — učinil chybí v P, Vel. — v neb Trn. — ww sbožie Trn. — x*lehce Kt, Trn. — vyjá, Mistr Hus Kt. — zz tím slovem počíná Vidb. — achybí v Trn. — bdržel Ol, P, Vel. — nebrž Trn. — d díme kdo P. — komu Kt. — chybí v Kt. — fa chybí v Vel. — bchybí v P, Vel. — chybí ve Vidb. — « sbožie Trn; zboží P, Vel a tak vždy. — hodpověď Vidb, Kt, Trn, P, Vel, v těchto dvou vždy. — ač Trn, Vel. — ib chybí v Kt, P, Vel. — iechybí v P. — kchceši P; chce Trn. — dobře všecky mimo Ol. — mzaplatě Kt, Ol; a dluhy zaplať Vel, P. — n sbožiece Trn; sbožice Ol. — ° jediné obránce a súdce jeho Trn. — Pv núze pomoc velikú k obraně Trn; v núzi vel. móžeš kuobr. Kt. Mar. 8, 37. — ' Luc. 12, 15.

Strana 22
22 Č. 9. 1407. pomoc vzieti. Neb jinak, by všecko tvé“ mělo býti, co sedláci tvoji mají, tehdy by ves, již za tři sta kúpíš, musěl“ snad za tisíc kúpiti. Protož kupujíce vsi, hledie“ na plat, ale ne na nábytky lidí, jedné tak, aby mohli dobřě plat dávati pánu, jenž má panovati, tupě zlé, mstě nad nimi, velebě dobré, zbraňuje jich, zákon boží veda, dávaje“ kaž- dému, což na něho slušie, a požívaje zbožie vedlé“ božieho přikázanie. Věrně “ktožť tak panstvie“ vede, tenť na věky nezahyne; neb tak do .202 Kt skonánied stoje, zachová božie přikázanie, pro než mieti bude věčný život." Ale že málo lidí nalézám, kteří by tak úplně sě odmrtíh a ná- padóv" varovali, neb jsú velměk k času posledniemu světa“ toho! v* la- * 102 Vidb komstvie“ zablúdili, vedlé svatého mm písma proroctvie, a písma svatého nenalézám, by velelo tak bráti otmrti, jakož berú, protož nesmiem raditi, kdy mají bráti, a kdy nemají. A ze všech příhod ku braní nevizi? jistějšie,“ než když poddací člověk die: Kamť pán obrátí mój statek, tam buď! A také když poddací“ umře bez poručenstvie,“ nemaje nižád- ného přietele. A to má vzvěděno“ býti vzjevným“ ohlášením v súdech a v trziech,* neb v' kosteléch. A tak ohlašují ti, kteříž nechtie lakom- stvím svého zbožie i své dušě* naprzniti. Ale ta zpráva lakomým jest velmě protivná, ač jest viece nežli odmrti“ k spaseníb i k zbožíbu pro- spěšná; neb milý pán buoh dává věrným svým také i zde prospěch, jakož be Písmo svědčí. Protož ktob nechce lakomstvím své dušěba po- škvrniti a chce pánu bohu sěbh líbiti, duši spasiti, a řádem vedlé boha i zde prospěch mieti, ten drž ty zprávy již řečené; nebbk Písmo svaté bm velměbl volá na pomstu těch, kteříž křivě berú lidem jich statečky, a zvláštěbu na ty, kteříž ustavují sobě práva, aby lid svój dřěli.o * 55% 01 q ve Vidb za tím škrt. bylo; Kt. všecko by tvé — sedláčkové Kt. — »kterúž Trn; když za — kaupě P, Vel. — tmusil by Trn; mosil by Kt; musel by P, Vel. — uhledíte Kt; hleďte Vel; hledě P. — vve Vidb mezi řádky. — wdobře Vidb; aby dobře plat mohli platiti Trn. — zbraňujě Ol, Trn. — v dávajě Ol. — z což Trn. — aa požívajě sbožie podle Trn. — bb V. ktož Kt, Trn; věr. Kdož P; Věř mi, kdož Vel. — c pak tak panství Trn. — du dokonaně Kt, Trn; do skon. stojě Ol. — ce bude m. Kt, P, Vel. — "živ. věč. Trn, kde následuje červené označení: Capitola třetie. — ge kteříž Kt; kteří by sě tak úpl. Trn. — hh odúmrti Ol, Trn, P, Vel. — i nápaduov Trn, P. — kk velmi Ol; neb sú velmi Trn. — I tohoto Ol, P, Vel, v Trn chybí. — mm starého Trn. — n prorocstvie Trn, P, Vel. — 0 odmrti Kt; odúmrti Ol, Trn, P, Vel. — PP nevědě Ol; neúzří P, Vel. — 4 ji- stějšé Ol; jistější Trn; jistějšieho Kt. — rrkdy Ol; když podací Trn. — spodací Trn a vždy; poddaný P. — tporučenství Trn, P, Vel. — uu zvěděno Trn, P; zvěďmo Vel. — vvzjevným Trn, P, Vel; v zjevných ohlášeních Kt. — wwtrzích Vel; tvrzích P; v třech neb čtyřech Trn. — »duše Kt; a své duše Trn. — v velmi Ol, Trn, P, Vel. — zod- úmrti Trn; od smrti P, Vel. — be spassení Ol, Vidb, kde však sse nad řádkem. — bd sbožie Trn. — be jako i Trn. — bíktož Kt, Trn; kdož P, Vel. — bosvé duše lak. Kt; lak. své duše zprzniti Trn. — bl sě p. buohu Kt. — bi spassiti Vidb. — bk ne Trn. — bl velmi Trn, P, Vel. — bm statky Kt, Trn, P, Vel. — br zvlášče Ol; vzláště Kt. — bodřeli Vidb, Trn, Vel; drželi P. »Podobně vyjadřuje se Štítný, Knihy šestery 154, 156.

Strana 23
Č. 9. 1407. 23 * 103 Vidb * 203 Kt *56 01 * 103' Vidb Na“ ty kvielí pán bóhbe skrze Yzaiášebr v desáté kapitule, řka: „Běda,“ kteříž ustavují zákony neb práva křivá, a píšíce nespravedli- vost! Psali sú, aby v súdu utiskli chudé,bu a násilé učinili při pokor- ných lidu mého, aby byly vdovy kořist neb lúpež jich a sirotky roz- trhali. Co učiníte v den navštievenieby a truchlosti z daleka jdúcieho? k číby utečete pomoci?“ Jako by řekl: K ničíž!b „A kde opustíte slávu svú?“ Jako by řekl: Nikdež! neb nižádnéby nebudete mieti pomoci ani 2 slávy, a tak budete bez pomocibz biední, hanební a zatracení; neb práva sobě ustavujíc, mój“ lid ste mútili a zákon mój ste zavrhli“ pro svá“ ustavenie. Neb psáno“ jest v zákoně božiem, v knihách Nu- meri, v sedmémezcietmé“ kapitole“: „Dcerky Salfatovy stály sú přěd Mojžiešem a předa Eleazarem knězem, a přede« všemi kniežaty lidu a řekly sú: Otec náš *umřel jest a neměl jest synóv; daj nám dědič- stvie mezi přirozenými otce našeho. A aj, Mojžieš,“ spravedlivý súdcě a vuodcě i knieže lidu,“ nechopil sě lakomě odmrti neb“ nápadu, aniž jest všetečně súdil; ale „podal jest pře těch dievek osiřelých k súdu božiemu. A řekl jest buoh“ k němu: Spravedlivé“ věci žádají dcerky Salfatovy; daj jim dědičstvie“ mezi příbuznými“ otce jich, ať po něm v dě- dičstviebb vstúpie“. A chtě“ pán bóh, aby ten zákon byl držien“ po vše- chny časy, die dále pán buoh: „A k synóm Yzrahelským“ mluviti budeš toto: „Člověk když“ umře bez syna, keď dcercě jeho pójde* dě- dičstvie; pakli dcerky *nebude mieti, ale" bude" mieti vstupce" v' dědicstvie! bratří svúd; pakli by“ bratří neměl, dáte“ dědicstvie bratří otce jeho“; a pakli by ani strýcóv měl,“ dáno bude a dědičstvie těm, kteříž jemu najpříbuznější jsú. A bude totohi synóm Yzrahelským svaté neb stvrzené zákonem věčným.“ Aj“ slyšíš zákon boží, jejž jest sám vydal, zákon svatý, ne křivý; bp kvelí Ol. — bbuoh Kt, Trn, Vel; bůh P (vždy). — br Iz. proroka Trn. — bs capi- tole a Trn. — bt Bida Ol. — buchudého ut. v súdú Kt. — by navščievenie Ol; lidem v navšt. a tr. v den Trn. — bwk čí — ničíž chybí v P, Vel. — bxnikděž Trn; nikdyž Kt. by ižádné Trn. — bz ani — pomoci v P opakováno. — a chybí v Trn. — bhubení Kt. — zatrecení Ol. — dmój — ustavenie chybí v Kt. — zavrhali Ol. — chybí v Kt. — fachybí v Vel. — chybí v P, Vel. — 8 ustavení Trn; ustanovení P, Vel; ustavně Kt. — takto ps. jest Ol, Trn; takto j. ps. Kt, tak ps. j. P, Vel. — ikniehách Ol, Trn; v IIII kn. Moyžíšových XXVII k. P, Vel. — ia sedmézcietmé Ol, Trn, — kpřed ost. mimo Ol (tak i další). — 1dědicství Trn. — m súdce a vuodce i kniežě Trn; súdce Vidb. — nodúmrti aneb Trn. — Opře Trn, v Kť chybí. — Pdcerek neb diev. Kt; diev. sirých a osiřalých Trn. — abóh Ol. — »spravedlivéť Kt. — 5dcery Trn. — tdědičtvie Vidb; dědicství Trn. — “ přiebuzn. Ol. — vAch die Kt; A chce Trn. — w držán Trn, Vel; držen P. — všecky Trn, P, Vel. — y Izrahelitským Kt. — z kdy Ol. — aa k Ol; k dcerce Kt; ke dceři Trn. — bb dědicstvie Trn. — c vstupte Kt; vstúpí Trn. — dd jeho Kt. — ce dajte Kt. — “ jeho otce Kt. — gx strýcuov neměl Trn (P, Vel). — ha buď Trn. — hh to Vidb. — ii(červ.) Capitola čtvrtá: Ej slyš Trn. — kk jiež j. Ol, Vidb, kde za jiež škrt. die; jenž jej Trn. * V celé další partii (srovn. pozn. 13) přidržuje se Hus těsně svého kázání „State succincti“ Op II, 35—35' z r. 1407. — 'Isa. 10,1—3. — Num. 27, 1—4 (kráceno). — Num. 27, 4—6. — 1° Num. 27, 7—11.

Strana 24
24 Č. 9. 1407. zákon věčný, ne vedlé vuolek lidské proměnědlný"; zákon zjevný,mm ne k rozumu zastieněným! Rozuměl tomu zákonu svatý* Řehoř; protož jako papež v svých knihách," jenž slovú Registrum, die!: „Poznali sme, že některým poddacím lidem, neb poddaným, rodiči jich, tocíšo otec, mátě,“ neb děd, neb bába, nebývají“ dopúštieni k dědičství,“ ale jich zbožíčko, neb jich věci, ku požitku kostelniemu přitaženy bý- vají. O kteréžto věci“u usúdili sme, nebď ustavili“ sme,“ aby přietelé mrúcích neb mrtvých“, kteříž v vladařství kostelniem" jsú, jako dě- dicové po nich v zbožice* vstúpiti měli, aniž co z statku mrtvých buď utrženo nebz ujato. Pakli by dietky malé po sobě ostavili, dokavád be by k letóm takým nepřišly, aby statek svój zpravovatid mohly, osoby neb lidé buďte vyvoleni opatrní, jimž jich přátel věci dány neb poru- čeny mají býti kuostřiehání.“ Tak mluví svatý Řehoř. Pakbe svatý ** Augustin v omelí“ neb v obecném kázaní na ono slovo svatého Lukášebh třetie kapitoly: „Nic viece, než co ustaveno jest vám,“ nečiňte! *die takto:? „Bývá netrpědlná, to jest přeukrutná věc, když nuznitelé núzěk “ shromažďují, hřiechóm svým hřiechy přidvojujíbl; to jest, že lsti své a lúpeže póžitky nazývají, když lúpež vnesena bude v komoru. A to bm jěštěb přidávají svým hřiechóm, že kteréž nuznějšie bo a bez obrany vidie,b ty radějšeb nuzie neb pudie, a mnějí, že by pó- žitky obecné zklamali, když by domóv nezklamali sirotčích, tak že kterých sirotkóv't otec před dvěmabu dnoma snad byl jest přietel, neb tovařiš, neb bratr, i ažby smrt zajde, jeho dietky mají jako neznámé, biedné a psotnébm; a vdova, bude-lix která, aneb křivdami bude puzena, aby muže pojala, anebbx bude-li chtieti v úmysleb čistoty ostati, dadúci dary, v statečku neb zbožici“ jedva ostane. Protož těmi lstěmi na- plnili“ sú“ miešky své; vidíte je vesely, zásobny, ať ani kostelu dávají a bohu děkují, jako by ot“ něho ti peniezi jim dáni byli, i tiem také * 104 Vidb * 203 Kt * 56' 01 * ve Vidb in marg. červ.: Gregorius. ** ve Vidb in marg. červ.: Augustinus. ka vóle Ol. — U proměnitedlný Trn; proměněný P, Vel. — mm jevný Trn. — nu za- stěný Kt. — o0 Rozom. Trn. — pp knieh. Ol, Trn. — qq totiž Trn, P, Vel. — rrmáti Kt; mátě nebo Ol. — s' nebýval Kt. — t dědictví Vidb; dědicství Trn. — u O kterýchžto věcech Kt. — vy smy Kt; aneb ust. sme Trn; v P, Vel chybí. — ww vladarst. kost. Vidb; vladař. ko- stelním Trn. — xsbožiece Trn. — vy statka Ol, v P, Vel chybí. — zzaneb Trn, v P, Vel chybí; neb vyňato Kt. — be dokovad Vidb; doňovad Kt. — bdzpravati Ol. — be op. b. vyv. Kt. — bík ostřiehání Trn; býti mají ku ost. Kt. — bgI Trn. — b Lucáše Ol; Luk. v třetie kapitole Trn. — bi což ust. vám jest Kt. — ok núzi Trn; nuzitelé něčí P, Vel. — blpřidv. neb přidávají Kt. — bm A to — psotné chybí v P, Vel. — b jež die Kt. — bo nuznější Trn. — be vidie a bez obrany opakuje Trn. — baradějšie Ol, Trn. — br puo- žitky Trn; ob. pož. Kt. — bs sirotčiech Trn. — bt sirotkuov Trn. — bupřě dvěma Ol. — byv Ol nadepsáno jich. — by jakž Trn. — bx bude-li — aneb chybí v P, Vel; místo aneb v Trn neb. — by v mysle Ol. — bz v Kt. chybí; sotva P, Vel. — achybí v Trn. — b1stmi Ol, Trn; listmi P, Vel. — (naplní Trn. — d tak Ol; od ost. — ety penieze Trn; jim ty penieze od něho Kt. — chybí v Kt. — fachybí v Vel. — (bchybí v Vel, P. — fo chybí ve Vidb. 11 Greg. Epist. lib. I ep. XLIV (Migne, PL 77 st. 502). — 12 Nemohl jsem zjistiti.

Strana 25
Č. 9. 1407. 25 * 104' Vidb * 204 Kt * 105 Vidb hřěšiece, že« lúpežóv svých boha“ chtie býti účastna.“ Takť mluví svatý Augustin. Již máš dóvod« z božieho zákona a zid řečí velikú dvúť svatú, že otmrtim slušějí na najbližšie“ přátely, a že jsú nuzitelé neb° násilníci chudých sirotkóv? a vdov, kteříž je od zbožice jich mrtvých přátelóv“ tisknú. Neb die pán“ buoh skrzě“ Yzaiáše v třetie kapitole“: „Lid mój nuzitelé jich lúpili sú.“ A neto liko ti, kteříž tak nuzie své lidi, ale i kněžie, jenž navodie lidi,“ aby jim otcové, nechajíc dětí a přátel, svá dědicstvie“ dávali. Toho sě svatý? Augustin varoval; protož die“ v ká- zaní o životu kněžskéml: „Ktož kolivěk chce, vydědě“ syna, dědicem učiniti kostel, hledaj jiného, jenž by přijal, než Augustina“. Věděl Au- gustin svatý, že hlas jest dědicóv* v pláči svatého Jeremiáše“: „Dědic- tvie naše obrátilo sě2 k cizím!“ Ale toho hlasu nechtie lakomci slyšěti “a; neb viece vážie tohoto světa zbožie, nežli věčné spasenie. Ale ty“ ne tak, pamatujeb slovo pána Ježíše, jenž die: „Lačen sem byl, a nedali ste mi jiesti; žieznil“ sem, a nedali ste mi píti; host dd sem byl, a nepřijeli ste mne; nah,“ a neoděli ste mne; nemocen a v ža- láři, a nenavštievili ste mnec: jděte ode mne, zlořečení, v“oheň věčný, Na to mluví svatý Augu- jenž připraven jest ďáblu a angelóm jeho“!“ stin, řka“. „Poňavadž v oheň puštěn bude, kterýž jest nedával věci své: kdeť sěť zdá, kterýži chápal sě cizie,“ puštěn má býti? a poňa- vadž“ s ďáblem hořeti"“ má, ktož jest nahého neoděl: kdeť sě zdá, hořeti bude, jenž jest lúpil?“ — Totomu ty pamatuje, měj na svém dosti, nehla- z úmrti kořisti, buď chudým milosrdný, aby došel milosrdenstvie. daj"n Také? napomínám tě, aby, když súdíš,“ peněz řečí“ nehonil, jakož mnozí činie, že sprostná" nebožátka pro jedno slovo z sprostnosti řečené, odsuzují“ o penieze“ a někdy i o hrdlo.“ Ale tu jest znamenati, že aže z Kt. — h bohu Trn. — i sv. Augustyn Vidb, P, Vel a dále vždy. — b chybí v Kt P, Vel. — ic chybí v P. — idchybí v Ol, Trn. — kduovod Trn. — 1dvú vel. sv. Trn. — modúmrti slušejí Ol, Trn, otm. slušejí Kt. — n najbližší Trn. — °aneb Trn, Vel. — P sirotkuov ... přáteluov Trn. — q tak Ol, skrze ost. — rlupilu Vidb; lúp. jsú Ol. — s knižie Ol. — př. svých Trn. — udědictvie Vidb; dědicství Trn; didicstvie Ol. — v viděti Trn. — w kostelnieho Kt. — *dědicuov Trn. — v dědicstvie Vidb; dědicství Trn; dědict. našě Ol. — zse Vidb; sě jest Trn. — a slyšeti Kt, Trn. — bb pamatuji Trn. — c žiezniv sem byl Kt; v Trn místo žieznil — mne jen etc. — ddhostem Ol. — c nah sem byl Kt. — f místo v — jeho v Trn etc. — ze Poněvadž Ol, Trn, P, Vel. — hl kteří Kt. — i cizie věc Ol; ve Vidb před tím škrtnuto jest. — kk puščen Kt. — Uhořěti Ol. — mm To Ol, P, Vel. — nn nehledaj Kt, Trn. — 00 milosrd. Amen Kt; milosrdenství Trn. — PPv Trn před tím červ.: Capitola pátá. — 9 když súd., aby Kt. — rr řěčí Ol. — sodsuzuje Trn. — ttpeniezě Ol. — uu hrdla Trn. 13 V předchozí partii (v. pozn. 3) přidržuje se Hus těsně svého kázání State succincti z r. 1407 (Op. II f. 35—35'). — 14 Isa 3, 12. — 15 Aug. Sermo 355, 5 (Migne 39, 1572), cito- váno asi podle dekretu c 43 C XVII q 4 (Friedberg 827); místa toho vzpomíná i Štítný. — 16 Thren 5, 2. — 17 Mat. 25, 42—43. — 18 Srovn. Aug. Sermo 256 (Migne, PL 38, 2218) a sermo 77 (ib. 39, 1896); ale úplně se citáty neshodují. — 1 Podobné stížnosti před- náší Štítný, K. Sest. 148; srovn. i, co později Hus praví ve Výkladu (Erben I, 149).

Strana 26
26 Č. 9. 1407. jiné jest, když z neopatrnosti bez zlosti člověk promluví, a jiné, když *5701 ww ze zlosti ku pohanění pána nebo súdcích.“ A to má múdrý súdce dobrotivě roztíkati, bez prchlivosti: mluvil-li* by nepokorně,y ale vsa- diti“ jeho v kládu, aby přišel k sobě a pokořil sě; též urazil-li * by koho aby utrpěl na životě, a straně“ dosti učinil podlé úmluvy,b a pánu aby sě pokořil; pakli by zabil ze zlosti, peněz nemá pán“ bráti, aby mordéře ba propustil. A zdá mi sě najjistějšiebe strana, když pán položí pod penězi pokutu, a kto ji přěstúpí, aby vezma tu pokutu, dal chudým, nebbz cěstubh opravil, neb na jiné dobré obecné obrátil; neb tak byi lakom- stvie sě ostřiehl, jehož sě nebrzyk ostřeže, ktož ty pokuty na sěbl tie- hne. Nebž pohřiechu! takýbu rád vidí, když jeho poddací sě co“ přě- stupněbo dopustí; raduje sě někdy sěčbě, jako 2 lékař ráně a kněz smrti, aby pán vzal vinu, lékař za uléčenú ránu, a kněz ofěru. Ale ne tak člověko nelakomý; neb k svému póžitku tělestnému nehledí. Také kdyžťs sě udá býti domnievačem, ješto řiekáte ubrmanem: kterúž stranu uzříš pravú, neutrhuj jie, jedne ač by tabu strana při- volila; neb někteří mají obyčej, že pravé strany utrhnú a křivé při- dadie, a tak sami shřěšie, a stranu křivú v hřiech věččí zavedú, že přijme cizie jako své. Také udá-liť sě kdyby súditi, a vieš jednu stranu pravú, odsuď inhed, a nepuď na domnievače neb ubrmany, jako činie mnozí, nechtiec pravdy učiniti, aneb“ jedné“ * straně nepřejí, aneb“ že nechtie sěb“ pro pravdu ostuditi, aneb že“ nuzie stranu chudší, aby sě jie stesklo, a tak aby svého statka“ darmo, neb za kus chleba ustúpila neb své pravdy; a tak jsú nádavce, neb nuzníci, neb odstrkači, protiv“ božiemu přikázaní.“ Tyto věci, zdá mi sě, běžie“ obecně mezi vládykami; protož tobě sem napsal, aby sě uměl zpraviti," a jiné témuž pro pána boha naučiti, aby vzal věčnú otplatu“ za malú. Tohoť pán Ježíš pomoz, požehnaný na věky“ * 105' Vidb * 204 Kt vvve Vidb oprav. ze sudích; sudiech Trn; sudí Kt. — ww dobrý súdcě Ol. — x mluviliby ... uraziliby Ol, Vidb. — Vyve Vidb opr. z neporkorně. — zzvsaď Kt. be v Kt opr. z umluvenie. — bd mordéřě Ol. — benajjistější Trn. — bípřest. Trn. — bg nebo Trn; v Ol, P, Vel chybí. — bh cestu Kt, Trn. — bive Vidb za tím škrtn. sě; tak sě lakomství ostř. Trn; aby sě lak. ost. Kt. — oknebrsie Ol; nebrzo Kt. — bl nasse Vidb. — bm Neb Kt, P. — bn tak Trn; taký řád P. — bo přěstúpenie Vidb; co přestupně neb sě Kt; přestupně Trn. — beza vlečenú r. Ol; za uléčenie rány Kt, Trn, P, Vel. — bačlověl Ol. — br puožitku télesn. Trn. — bs když Kt. — bt neutrhaj Kt. — bu chybí v Ol. — byobyčěj Ol. — bw hřěšie Ol; shřěší Trn. — bxvětčí Vidb; větčí přivedú Trn; věčný Vel. — byv Ol před tím škrt. byty. — bznebuď Kt; nepodávej a nepuď P, Vel. — achybí v Trn. — bna ubrm. Trn. — ve Vidb touž rukou pod textem. — da ne že sě pro pr. nechtie Kt. — e chybí v Trn, P, Vel. — (chybí v Kt. — fa chybí v Vel. — b chybí v Vel, P. — fchybí ve Vidb. — Schybí v Ol, Kt; anebo (bez že) Trn. — h statku Kt, P, Vel. — jen v Kt. — knadavci Kt. — Janeb Trn. — —proti Ol, Trn, P, Vel. — „ při- kázanie Trn. — že běžie Kt. — Pzpravati Kt; zpraviti uměl Trn. — odplatu Vidb, Kt, Trn. — pomozz, p. n. věky věkuov Amen Trn; na věky Amen, Tak buoh daj Kt; na v. Amen Ol; na věky pož. Amen P, Vel. 20 Ozývá se zde patrně sentence, již Hus latinsky uvádí také na př. v č. 1.

Strana 27
Č. 9, 10. 1407—po 1408. 27 Ve Vidb červený dodatek: „Skládánie Mistra Husi svaté paměti odúmrtí neb nápadóv odumrlých věcí; nadpisu není, podobné ani v Ol; v Kt nej- prve: "De devolutionibus', pod tím jinou rukou: „Epistola Magistri Johannis Hus a dále: „Odmrti bráti jest protivné bohu“ vesměs pozdější přípisky. V P, Vel: ,Traktát odúmrtí,“ písmo přivodí M. Jan Hus. 10. Mistr Jan Hus pannám společně (kdesi na venkové?) žijícím udílí na- pomenutí k životu ctnostnému, a slibuje přiležitostné znovu psáti, posílá píseň zpívanou o nešpoře panen svatých. [V Praze po r. 1408.] Rkp. kníž. Dietrichsteinské knihovny v Mikulově I, 67 f. 139—139, (opis Bočkův v moravském zemském archivé 12.263). Erben, Spisy III, 269—270 č. 1 (z opisu Bočkova) = Duch Jana Husi zjevný v jeho spisech str. 164—166 č. 1; Palacký, Docum. str. 7—8 č. 3 (z opisu Bočkova) = Mareš str. 12—13 č. 4 = str. 17—19 č. 42 = str. 8—9 č. 4 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 51—52 č. 11 = Flajšhans, Listy str. 19—20 č. VIII. — Latinský překlad Palacký, Docum. str. 8—9. Novotný, Listy Husovy 42—43 klade list, domnívaje se, že psán pannám u Betlema žijícím, do doby vyhnanství Husova; po nynějším stanovení správ- ného textu ,kterúž spieváme (nikoli která spievána bud) jest pravdé podob- nější, že list psán z Prahy, poněvadž na venkové Hus sotva mohl hned za- váděti zvláštní písně; ale poněvadž běží o píseň, jistě českou, která již se zpívá, náleží list jisté za r. 1408, kdy Husova reforma zpěvu byla provedena. Milost svú a potvrzenie v milosti a v panenství rač vám dáti chot pán Ježíš, jehož ste sobě nade všeckny jiné zalíbily, a jisstě velmě mú- dře: neb on jest král najmúdřejší, najmocnější, najbohatější, najsilnější, najkraší“ a tak najutěšěnější; neb on svých chotí neruší, neprzní, ne- teskní, jim sě nestará, jim sě nikdy neproněvěří, aniž móž sě starati i pronevěřiti“ jim. On s nimi na věky bude, a ony budú“ mieti, jakož samy budú chtieti, jeho k své vóli; a tak každá bude plná králová bez újmy královstvie nebezského, v němž každý i každá bude k jejie vóli: neb každá bude mieti, co bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. Ó važte to, milé choti krále Christa tak slavného! Neodpúštějte jeho pro jiného hřiešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utěšěnie, buď jakž buď. Neb bude-li“ krásný, tožť bolest, aby sě jiné nechopil; bude-li škaredý, tožť tesknost; bude-li opilý, náhlý so odúm. Vel. apsáno: naykraffy. — bpsáno: nayutye fyenyeyíi. — psáno: nepronyewyerzy. — dv rkp. mylně nepronewěřiti. — následuje škrtnuté snymy. — fv rkpe: každý i každá bude každý k... — Nebudeli rkp. — hpsáno: tozt. — ipsáno: tozzt.

Strana 28
28 Č. 10, 11. po 1408—1408 Juni 16—Juli 16. neb jinak biedný, tožťk dábla dosti. Počne-li od něho dietě, tožťk bolest v nošení i v rození i v chování; nebude-liť plodu mieti, tožť« hanba, tesknost a daremné spolu léhánie; urodí-li sě dietě, strach mrtvého neb jinak nezdařilého. A kto by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž drahé panictvo v Christovi a panenstvie v jeho matcě jest vysvobozeno, a nad m vdov- stvo a manželstvo velmě povýšeno! O němž písmo svědčí, v němž an- gelé sě kochají, k němuž pán Ježíš volá řka?: „kto móž přijieti, přijmi! A sv. Pavel“ radí mnohými duovody. Protož militké panny, choti Christovy i dcerky, zachovajte jemu čisté panenstvie, jenž jest zachovánie vóle od tělesného porušenie v tom neb v té, jenž jest nikdy nepřivolil, jako Christus, ani přivolila, jako panna Maria, k tělesné libosti. Ó blaze bude tomu panici neb té panně, když tak stojiece a jiná božie přikázanie plniece, vezmú zvláštnie° korunu, to jest odplatu, u věčné radosti! Jiež sě,� milé choti Kristovy, silně až do smrti držte. Lehcě, věrně zdržíte, když věčné královstvie vážiti bu- dete, marnost světa tohoto spatříte, obcovánie sě mrzkého varovati bu- dete,“ pokoru v skutciech mieti budete, rúcha pyšného milovati nebudete, a těla Christova často požívati. Za to prosím, aby pilně tyto věci pamatovaly: a když mi buoh dá prázdnost a posla, napíši vám viece. A posielám vám pieseň, kterúž zpie- váme na nešpoře panen svatých,“ abyšte slova vážíce, radost v srdci měly a ústy zpievaly; ale aby muže“ neslyšeli, nebť by hnutie zlé měli, a vy by v hřiech pýchy neb pohoršenie upadly. * 139% Mistr Jan H., kněz nestatečný. 11. M. Jan Hus arcibiskupu Zbyňkovi: na základě dovolení, kterého mu arcibiskup při svém nastoupení udělil, upozorňuje na četné vady v ži- votě kněží i na nedostatek řádných kazatelů a vybízí, aby se neztotož- ňoval se zvrhlými a nebránil činnosti příkladných a horlivých kněží žalařováním a vypovídáním jich. IV Praze 1408, Juli 6—16.) Rukopis (podle Palackého) z 15. stol. někdy hrabat Mitrovských (quon- dam comitum Mitrowsky in Moravia), nyní nezvěstný (= X). Otištěno podle kpsáno: tost. — psáno: matczye. — m následuje škrtnuté: wdw. — n v rkp. mylně paní (pany). — °psáno: zwlastnye. — Pv rkpe mezera asi jedné slabiky. — v rkpe: obco- wánie sě mrzkého warowati sě budete. — rpsáno: weczy. — psáno: muzze. Na četných místech. — 2 Mat. 19, 12. — 31. Cor. 7. — 4Nelze zjistiti, která to píseň; slova Husova žadají — známe je teprve nyní ve správné formě — výkladu, že jde o píseň v Betlemě zpívanou.

Strana 29
Č. 11. 1408, Juni 16—Juli 15. 29 Palackého Document, jen s pravopisnými zménami podle orthografie 15. stol.; o variantách v. pozn. a i b. Palacký, Documenta Mag. Joannis Hus str. 3—4 č. 1 (z X). Český překlad: Mareš, Listy Husovy str. 4—6 č. 1 = 8—11 č. 12 = 2—4č. 13 Flajšhans, Listy z Prahy str. 34—37 č. 6 = Flajšhans, Listy str. 15—16 č. VI. Čas jest udán poznámkou v rkpe, že list psán pro Abrahami, čímž míněna pře Abrahama z Velemovic 1408 v červenci, a tím, že tu není zmínky o žalobách na Husa; v. Novotný, Listy Husovy str. 6—9. Me ipsum humilem fide et veritate domini nostri Ihesu Christi. Re- verendissime pater! Sepissime reitero, qualiter in principio vestri regiminis mihi pro- regula paternitas vestra instituerat, ut quocienscumque aliquem defec- tum erga regimen conspicerem, mox personaliter, aut in absencia per literam defectum huiusmodi nunciarem.2 Hac regula nunc compellor ex- primere, qualiter hoc est, quod incestuosi“ et varie criminosi absque rigo correccionis tamquam tauri indomiti et „equi emissarii“3 collis ex- tentis incedunt libere, sacerdotes autem humiles, spinas peccati evellentes, officium vestri implentes regiminis ex bono affectu, non sequentes ava- riciam, sed gratis pro deo se offerentes ad ewangelizacionis laborem, tam- quam heretici mancipantur carceribus et exilium propter ewangelizacio- nem ipsius ewangelii paciuntur. O pater, que pietas est, prohibere ewan- gelizare, quod precepit Christus suis discipulis principaliter dicens : "Pre- dicate ewangelium omni creature“; que discrecio, diligentem laboratorem et fidelem a labore cohibere? Revera estimo, non vestra paternitas, sed aliorum immanitas talia serit. Quis ergo pauper sacerdos audebit im- pugnare crimina? Quis audebit arguere vicia? „Vere messis multa est, sed operarii pauci“ veraces sunt." Ergo, pater, rogate dominum messis, ut mittat fideles operarios in messem. Vestre enim paternitati restat totam messem regni Bohemie metere, in horreum domini colligere et racionem de quolibet manipulo reddere in die mortis. Sed quo modo poterit' vestra paternitas tantam multitudinem manipulorum in horreum domini deducere, falcem vocis messoribus auferens ad libitum ociosorum, qui per se non metunt et alios prohibent, cum verbo domini tanguntur eorum crimina? In quibus proh dolor impletur illud apostoli dicentis': „Sanam doctrinam non sus- av exempláři Document v Brněnském zemském archivu jest tu po straně tužkou připsána (rukou zcela neznámou) varianta nepochybně jiného rukopisu: id est amici cum amicis mulieribus. — btamže touž rukou in margine mihi (m) a poterit v textu škrtnuto. 1Arcibiskup Zbyněk nastoupil úřad r. 1403. — 2 O počátečním důvěrném poměru Husově ke Zbyňkovi srovn., co svým způsobem praví Páleč; v. Sedlák, Pálčův Antihus Hlídka 1910, zvl. ot. str. 28, pozn. 1, 36, a jeho vydání tohoto traktátu, příl. Hlídky 1913 str. 147. — 3 Srovn. Jerem. 5, 8: „Equi amatores et emissarii“. — Marc. 16, 15. — Mat. 9, 37, Luc. 10, 2. — 6 2. Tim. 4, 3—4.

Strana 30
30 Č. 11, 12. 1408, Juni 16—Juli 16. 1408 Aug.-Sept. tinebunt, a veritate auditum avertent, ad fabulas autem convertentur, et coacervabunt sibi magistros prurientes auribus“. Vere implebitur hoc dictum apostoli, eo quod refriguit caritas in clero et superhabundavit iniquitas in populo' ex defectu caritatis in clero, qui deficit a pia ewan- gelizacione et a Christi vera imitacione. Quis enim ex nobis, heu, sequitur vitam Christi in paupertate, castitate et humilitate et assidua predica- cione? Ve, ve, ve! Impletur verbum apostoli: "Omnes, que sua sunt, querunt, non que Jesu Christi“. Ergo, pater reverendissime, aperite oculum intus vel intrinsecus, diligite bonos, conspicite malos, non vos demulceant pomposi, avari, sed delectent humiles et amatores paupertatis. Pellite ociosos ad laborem, nolite prohibere fideliter laborantes in messe domini; quod non est alli- gatum, quo perficitur salus animorum. Plus scriberem, sed labor ewan- gelizandi impedit. Dominus omnipotens mentem vestre paternitatis in suprascriptis dirigat, ut possitis pastori pastorum racionem debitam red- dere in tempore opportuno. V X (podle Palackého) nadpis: �Sbynkoni archiepiscopo Pragensi M. Jo. H. pro Abraham." 12. M. Jan Hus arcibiskupu Zbyňkovi: odpovídá na žaloby farářů Pražských. [V Praze, 1408, Aug.—Sept.] Rkp. univ. knih. III G 16 (= Ur) f. 69'—71; rkp. téže knih. VIII F2 (= Uir) f. 74'—78; rkp. Videň. dvorni knih. 4483 (Viden) f. 177—179; rkp. téže knih. 4512 (= W) f. 2—6. Höfler, Geschichtschreiber der hus. Bewegung II (FRAust. I, 6), str. 145 až 153 (vadně z Ur); Palacký Docum. 155—163 (z Ur, Viden, W). Český překlad, naprosto nesprávný (v. Novotný, L Filol 1903 str. 377 n.), Flajšhans-Mil. Svoboda, M. Jana Husi Sebrané spisy (Praha 1904) I, 34—41 = Flajšhans, M. Jan Hus, Obrany v Praze (Svět. knih. 1238—1239) str. 12—28 č. 1. O době vzniku v. Novotný, Listy Husovy str. 7 pozn. a úvodní po- známky k č. 166. Quia, pater reverendisime, coram paternitatis vestre gracia tamquam scandalosus, erroneus et sancte matri ecclesie predicator contrarius et sic in fide devius sum" per meos adversarios" delatus, sed auxiliante michi domino frivole et mendosed: ideo ad confutandam inimicorum Č. 11: "Srovn. Mat. 24, 12. — ' Philippen. 2, 21. av Ur za tím škrtnuto de. — bv Ur za tím škrtnuto sum. — “chybí v Ur. — d devius, sed auxil. michi domino (ve W opraveno z dom. michi) sum del. friv. et mend. Uir, W, Viden. Č. 12: 1 Totiž žalobami farářů Pražských; v. Palacký Docum. 153—155 a v přílohách zde č. 166.

Strana 31
Č. 12. 1408, Aug.-Sept. 31 accusacionem frivolam vestre graciosissime paternitati secundum regu- lam beati Petri' apostoli“ cupio humiliter et fideliter de fide mea et spe, et de michi coram paternitate vestra obiectis reddere racionem. Dicit enim Christi immediatus vicarius 12 Petri‘ 3°: Deum? „sanctificate in cor- dibus vestris, parati semper ad satisfaccionem omni poscenti" vos racio- nem de ea, que in vobish est,“ fide et „spe, sed cum modestia et timore, conscienciam habentes bonam, ut in eo, quod detrahuntm de" vobis“ tamquam de malefactoribus, „confundantur, qui calumpniantur in vobis bonam in Christo conservacionem"“. Ad confutandam ergo° et eli- dendam de me adversariorum meorum estimacionem sinistram primo in universali confiteor, quod quidquid? wlt dominus Ihesus Christus et sua universalis ecclesia, ut credatur, hoc firmiter credo, et quidquid“ creden- dum singulariter doctus fuero, volo credere firmiter de hoc et tenere: quia non solum vestre reverencie,' sed cuilibet poscenti secundum dictum beati' Petri" apostoli paratus sum reddere racionem," ut qui michi tam- quam malefactori detrahunt, confundantur." *2. W Responsio" ad primum articulum." Ad primum ergo articulum, qui dicit: „Magister Johannes Hus coram omni multitudine populi utriusquebb sexus dixit et dicere non est veritus “ contra determinacionem sancte matris ecclesiebb et sancciones dd patrum°“ etc. reddo racionem, negando" ipsum" et dicendo “e ipsum fore"f kk falsum: primo *ex hoc, quia nichil= coram omni multitudine populi dixi, cum non omnis multitudo hominum° fuit ipso die, quo predicavi, in Praga. Non enim coram multitudine utriusque sexus, que tunc fuit Rome, aliquid dixi, nec coram" multitudine, que tunc a fuit in Jerusa- lem, aliquid' dixi': ergot etc." 22 responsio adkk 1m kkarticulum.k Secundo dico fore istum articulum falsum," quia nichilm“ dixi contra determinacionem sancte matris ecclesie, sed pocius dixi sancte matris eappost. Ur, Uir. — immed. vic. Chr. prima Petri W. — Ev W in marg. místo mylného omnipotenti v textu. — hque est in vob. Viden. — ispe reddere Viden. — kmodestia, fide Viden. — Ichybi ve W. — m detractant Viden. — " conversacionem Uir. — Ochybí ve Viden. — Pquicquid Ur. — qquicquid Ur; quamquam W. — rvolo firm. cred. et ten. de hoc Uir, W, Viden. — Sv Ur jinou rukou nad původním paternitati. — tchybí v Uir, W, Viden. — uchybí v Uir. — Vappost. Ur; secundum illud dictum Petri ap. Viden. — Wracionem redd. Uir, W. — * confundantur etc. W. — Ynadpis v Uir červeně, v Viden in marg., v W chybí. — zarticulum fictum Uir. — aa Huss Uir, W. — bbutriusque — ecclesie chybí v Viden. — ce tak původně i Ur, ale in marg. jinou rukou opraveno erubuit. — dd sanxiones Uir; ve Viden chybf. — ce dico Viden. — fffore ipsum Uir. — ge non Ur. — gh v Ur za tím škrtnuto omni. — ha chybí v Ur, Viden. — hh Iherusa- lem Viden; Iherusalem etc. Uir; Jerus. etc. W. — il nadpis Uir červenë, v Viden in marg., v W chybí. — kkchybí v Uir, Viden. — Iart. ist. fore fals. Uir, W, Viden. — mmnil W. 21. Pet. 3, 15—16.

Strana 32
32 Č. 12. 1408, Aug.-Sept. ecclesie determinacionem, istam informacionem" allegando ex concilio Triburiensi, que ponitur prima q°° 3a: „Dictum" est solere in quibusdam locis pro percepcione crismatis nummos dari, similiter pro baptismo et comunione : hec symoniace *heresis " esse“ detestata est° sancta synodus et anathematizavit, ut de cetero nec pro ordinacione, * nec pro crismate vel baptismo vel " sepultura vel comunione aliquid" exigatur, statuit, sed gratis dona Christi gratuita dispensacione donentur.“ Et tunc dixi, quod° quicumque pro sacramentis pecuniam exigit et ab exaccionibus desistere non intendit, et" presertim si exigit et inportune ad dandum pauperes" inpellit, quilibet talis et omnes, qui tales sunt, omnes“ illi" sunt falsi prophete, symoniaci“ et consequenter heretici." * 75 Uir 3a responsio ad eundem articulum." Tercio** dico istum articulum contra‘ me‘ propositum' fore falsum, quia dicit, quod in hoc dixi contra determinacionem sancte matris ecclesie, quia dixi, non exprimens tunc nec distinguens, utrum ante vel post ministracionem sacramentorum pecunias * exigendo et ab exaccionibus huiusmodi" desistere non intendens esset hereticus etc. Ecce dico, quod" dicendo“ determinacionem sancte matris ecclesie supradictam, non ex- primens ab ante vel post, non‘ dixi“ contra determinacionem sancte matris ecclesie, quia tunc Triburiensis sancta synodus dixisset contra determi- nacionem sancte matris ecclesie, eo quod tunc dixit" non exprimens nec distingvens, utrumk ante vel post, et per consequens foret heretica. Et si ista racio accusancium“ procederet, dominus Ihesus foret iniquus ad predicator, quia dicendo" "Hoc est corpus meum“ accepto pane, quem transsubstanciavit, et non tunc exprimens nec tunc *distingvens, quod post consecracionem non manet panis materialis, sic dixisset contra de- terminacionem sancte matris ecclesie, quod est stultissimum dicere. Si- militer dicendo": „Pater maior e me est“, et non exprimens „ut homine“, diceret" contra" determinacionem° sancte matris" ecclesie, que h dicit“ „In hac trinitate nichil prius aut posterius, nichil maius vela minus." si eorum stultum" argumentum ab auctoritate negative arguens Ymmoak * v Uir in marg. červené: „Hic] tanguntur Symonis heredes." nn in forma Uir, Viden. — 00 1a q 3a Ur, Uir; 1a q 1a W. — PPheresis iniquitas Ur.— qunec pro sepult. W, Uir. — rrquidquid Uir; quidquam W. — sssed Uir. — ttet ad dand. paup. inp. Viden. — uet sym. Uir. — vheretici etc. W. — wwv Uir červ. 3a re- sponsio ad primum articulum. Responsio; ve Viden in marg. 3a responsio; ve W nad- pisu není. — Xx 3° Ur, Viden. — yy nec tunc Uir, W. — 2 huiusm. exacc. Viden. — ab v W za tim podtečkované nec distingwens. — ac accus. racio Viden. — ad inpius Uir, Viden. — ae me maior Ur. — af contradiceret Viden, načež škrtnuto contra a další v dativě. — ag matri Viden. — ah v Ur před tím škrtnuto similiter. — a aut Uir, W, Viden. — akymo Viden. — al stulticia stultum W. 3 Decr. Grat. I; c 105 C I q 1 (Friedberg 399—400). — ( Mat. 26, 26, Luc. 22, 19. — Joh. 14, 28. — Symbolum Athanasianum v. 25; v. Denzinger, Enchiridion symbolo- rum et definitionum (Freib. B., 9. vyd.) str. 36. * 177 Viden *3 W

Strana 33
Č. 12. 1408, Aug.-Sept. 33 * 70 Ur * 75' Uir procederet vel' valeret, multa capitula in iure canonico condempnaret, quia quodcumque capitulum non omnia consequenciaam exprimeret et distingveret, deberet° dicerean contra“ *determinacionem sancte matris ecclesie, que in aliis capitulis plenius" determinat; et sic capitulum „Cum° in ecclesie“ et capitulum“ „Suam"p nobis“ dicerent" contra" de- terminacionem° sancte matris z ecclesie; et sic et Innocencius foret cum capitulis inar eadem condempnacione, in qua ego," cum in t illis pro- hibet exaccionem importunam‘ non exprimens ante vel post in illis ca- pitulis. Et cum au vera sint illa capitula, et ego dixi, que dicunt illa capi- tula, igitura verum dixiaw. Et cum nullum verum sit x sancte matri ecclesie contrarium, igitur accusantes decipit argumentum. Si enim audi- vissent in scolis, quod argumentum ab auctoritate negative non valet, cum non sequitur: Hoc Christus non dixit" in ewangelio expresse," „beacius" est dare quam accipere,“ ergo non est verum, vel ergo male, vel ergo dixit contra determinacionem ° sancte matris ecclesie be: et kk tamen bd sub auctoritate Pauli dicit Actuum be 20: „Beacius" * est magis dare quam * bf accipere." Solucio"g contra ante vel post. Pg * 3. W Nec suffragantur exactores bi pecunie pro sacramentis, quod liceret eis post pro sacramentis exigere. Nam dicit auctoritas ecclesie sub auc- toritate Innocencii pape 1° qi 3a et capitulo finali 19: „Si quis prebendas vel prioratum seu decanatum vel promocionem aliquam ecclesiasticam seu quodlibet sacramentum ecclesiasticum, ut puta crisma vel oleum sanctum et consecraciones altarium vel ecclesiarum interveniente execra- bili"k ardore avaricie per pecuniam aquisierit," honore male aquisito careat, et emptor atque venditor et interventor nota infamie percellan- tur,'m et nec pro pastu, nec sub obtentun alicuius conswetudinis ante vel post aliquid exigatur vel ipse dareb presumat, quoniam symoniacum est.“ Ecce tria"" innuitbe: primo, *quod sub nullius conswetudinis obtentu pro sacramentis aliquid exigatur; secundo," quod nec ante nec post am consequencia sibi Viden. — an diceret Viden; v Uir chybi. — a° planius Ur; de- terminat plenius Uir, W; determinavit plenius Viden. — apSentencia Ur, a nad tim jinou rukou simonia. — a diceretur contradicere Viden. — ar et est in Viden. — as damp- nacione Uir; condempnacione vel dampnacione W. — at chybi ve W, Viden. — autamen Ur. — avibi W. — aw dixi verum Uir, W, Viden. — ax est W. — ay non dix. Chr. Uir, W, Viden. — az expresse in ewang. Viden. — be sanctam matrem eccles. Viden. — bd que Uir, Viden; et que W. — be Act. 2° W, Viden i Uir, kde opraveno (červeně) z 20. — bf accipere etc. W. — bg nadpis v Ur, Viden in marg., v Uir červeně, v W chybí. — bh exac- ciones a za tím škrtnuto ante Viden. — bi 1a q 1a W. — bk exsecrabili W, Viden. — blaqui- sivit Uir, W. — bm percelantur Uir. — bu sub ottentu Ur; sub optentu Uir. — b° aliquid dare Viden. — bp 3a W. — bq inuit Uir. — br 2° Ur, Uir, W. — bsvel Ur. Decr. Grat. II; Greg. IX de sim. V, 3, 9 (Friedberg II, 751). — ' Decr. Grat. II; Greg. IX de sim. V. 3, 29 (Friedberg II, 759). — Act. 20, 35. — 1° Decr. Gr. c 15 C I q 3 (Friedberg I, 418).

Strana 34
34 Č. 12. 1408, Aug.-Sept. exigaturbt; et terciobu causa subditur: "quoniam symoniacum“ et per consequens hereticum° est. Unde qui ante pro sacramentis exigunt vel porrigunt, dicuntur proprie Symoniaci a Symone mago, qui Actuum bw 8° obtulit pecuniam apostolis, dicens !: "Date mihi hanc potestatem, ut cuicumque imposuero manus, accipiat spiritum sanctum." Petrus autem dixit ad eum: Pecunia tua tecum sit x in perdicionem, quoniam donum dei existimasti pecunia possideriby“. Gezite autem dicuntur'2 proprie, qui de post exigunt, a Gezi, qui post“ factam sanitatem“ Naaman" principi“ Syrie per Elizeum prophetam, ab ipso principe munera postulavitſa; unde scribitur 4t Regum“ 5t°: „Secutus 2 est Gezi€ post tergum Naaman et dixit: Dominus meus misit me, dicens: modo venerunt ad me duo adolescentes de monte Effraym ex filiis prophetarum, da eis talentum argenti et vestes mutatorias duplices.“ Et sequitur pena Gezi* per pro- phetam indictam: "lepra Naaman" adherebit tibi et semini tuo in sem- piternum; et egressus est ab eo leprosus quasi nix“. Et patet, quod Symonis heredes proprie" sunt emptores donorum dei, et Gezite vel semen Gezi proprie" sunt, qui pro sacramentis" exi- gunt, quamvis comuni nomine utrique Symoniaci sunt censendi, eo quod Symon primo voluit emere donum dei, et postea more Gezi voluit exi- gere. Patet ista distinccio per° Magistrum° in° 4° Sentenciarum distin- cione 25a, ubi dicit sic?: „Licet" Symoniaci proprie" dicantur, qui ad instar Symonis magi impreciabilem graciam" precio conducere volunt, et qui pro ministerio sacro precium re"cipiunt in modum Gezi, Gezite vo- * 178 Viden candi sunt: omnes tamen, et dantes et accipientes, Symoniaci dicuntur et utrique * eadem sentencia percelluntur“. Et Extra de Symonia, capi- tulo „Cum in ecclesie“ dicitur". „Ne pro sacramentis aliquid exigatur, districcius prohibemus; si quis autem contra hec venire presumpserit, porcionem cum Gezi ille‘ noverit‘ se habiturum“* * 76 Uir 43 responsio" ad primum articulum". Quarto" dico istum articulum* fore falsum, quia dicitur in eo per adversarios, " quod fuissem inferens ex dictis, quod omnes plebani ex hoc *4 W v Uir a W připsáno: „A tali porcione libera nos, domine (etc. dodává W). btve Viden za tim škrtnuto vel ipse aliquid dare presumat. — bu 3° Ur, Uir, W. — bvest heret. W. — bw Act. VIII° Viden; 8vo Uir. — bxsit tecum W. — by possidere W, Viden. — bz ve W za tím d. — a v Ur za tím škrtnuto et. — b Namaan W. — Cchybí v Ur. — (principe Ur, W. — appost. Ur, Uir. — fSirie Viden. — fa v Ur před tím škrtnuto recepit. — gscrib. 4ti Reg (škrtnuto 4°) 5to Uir; scribitur Reg. Vto W. — h Yezy Ur. — iveniunt Viden. — kYezi Ur. — Ichybi ve W. — mv Uir in marg. opraveno indita. — "prope W. — ° chybi ve Viden. — Pv Ur jinou rukou nad sacris. — Schybí v Uir, W. — rv Ur in marg. místo původního gloriam. — sse novit Uir; se nover. Viden. — tchybi v Uir, W, Viden. — uchybí v Uir. — vv Uir červeně; ve Viden in marg.: 4ta res- ponsio ; ve W chybi. — w 4to Ur. — xart. ist. Uir, W, Viden. 11 Act. 8, 19—20. — 124 Reg. 5, 21—27. — 13 Petri Lombarbi Lib. Sent. IV dist. XXV (Migne, PL. 222 st. 397); Hus tohoto místa dovolává se potom častěji (na př. Výkl. Sent ed. Flajšhans 638 a j.). — 11 Greg. IX. De sim. V, 3, 9 (Friedberg II, 751).

Strana 35
Č. 12. 1408, Aug.-Sept. 35 * 70' Ur essent" heretici. Nam hec enormis eorum" conclusio, teste iudice, qui et me et michi illam a ascribentesb horrende iudicabit, * numquam" in cor meum," nec consequenter° in os " in meo sermone ascendit. Nosco enim multos plebanos, quorum non sum dignus calciamenta" deducere," et quorum plantas" propter eorum sanctam conversacionem vellem liben- tissime osculari. Si autem adversarii, posita maiori proposicione, scilicet ista: "Quicumque pro sacramentis exigunt pecuniam et ab exaccionibus cessarehh nolunt, sunt" symoniaci et sic heretici“, subsumunt minorem istam: „Sed omnes plebani pro sacramentis exigunt pecuniam et ab exaccionibus cessare nolunt,"“ et ipsi volunt" illam“ concedere, sequitur formaliter, quod omnes plebani sunt heretici. Sed ego nego minorem, quia scio multos plebanos, qui numquammm exigunt, sed quando necesse est, de propriis procurant, audientes illius capituli "Suam"" nobis°“ glo- sam, que dicit 5: „Si sacerdos, qui ex officio ad hoc tenetur et qui habet victum suum," suis sumptibus tenetur spiritualia ministrare“. De Con. dist. prima" Sufficit. 53 responsio " ad° primum° articulumk accusancium.kk Quinto" dico articulum fore“ falsum, quia dicunt“ me laudabiles con- suetudines velle“ infringere, cum tamen ego 'a pravas exacciones in sermone prohibui, concordans cum illo dicto capituli „Ad Apostolicam,““ quo dici- tur 1s. "pravas exacciones fieri prohibemus“. Que enim pravior consuetudo, quam que est a sanctis patribus et ab ecclesia prohibita, puta pecunie inportuna pro� sacramentis w exaccio, que per longam temporis “ moram" non potest in bonam converti conswetudinem, cum sit de se mala. Unde pro isto dicit capitulum „Cum" in ecclesiexx“: „putant autem plures ex hoc" licere, quia legem mortis de longa invaluisse conswetudine arbi- trantur, non attendentes, quod tanto graviora sunt crimina, quanto diucius infelicem animam tenuerint" alligatam“. Ecce appellantab exaccionem legem mortis, que non potest licita fieri propter longam conswetudinem, sed quanto longius durabit, tanto exactores suos gravius " condempna- Quod autem exaccio illa sit prava conswetudo, patet 13a q 3 ex bit." y essent ex hoc Viden. — z eorum enormis Uir. — aa iam Viden. — bb ascribende Ur. — ce numcquam Ur. — dd os meum Viden — c calceam. Ur. — ff deduere Uir. — ge plantas etc. Viden. — hh desistere Uir, W, Viden — i sunt — nolunt chybi ve Viden. — kk chybi v Uir, Viden. — 11 nolunt Ur. — mm non Viden. — nn sentenciam Ur, Viden. — oo chybf v Ur, W. — pp 1a Ur; prima: Suff. etc. W. — q. v Uir červeně, ve Viden in marg., ve W nadpis chybí. — rr 5° Ur, Viden. — Sesse Uir, W, Viden. — ta v Uir opakováno, druhé škrtnuto. — tdicitur in eo Uir, W, Viden. — un appost. Ur. — vchybf v Ur, W, Viden. — ww sacra- mentorum Ur, W, Viden. — xa v Ur nezřetelné, opakováno in marg. — xxecclesia Uir. — vy ex hoc plures Uir. — zz longius tenuerint Viden. — ab appellat Uir. — ac grav. suos Uir. — ad cruciabit Viden. — ae 13 q 2a Ur; 13 q 2 Uir, W. 15,Suam nobis‘ jest Greg. IX. De sim. V, 3, 29 (Friedberg II, 759), ale tam citátu není; ,Sufficit’ jest c 53 D I de cons. (Friedberg I, 1307), ale ani tam citovaného výroku nevidím. — 1 Greg. De sim. V, 3, 42 (Friedberg II, 766). — 17 Greg. De sim. V, 3, 9 (Friedberg II, 751).

Strana 36
36 Č. 12. 1408, Aug.-Sept. Registro beati Gregorii, qui" dicit': "Questa" est nobis" Nereida, cla- rissima femina, quod ab ea solidos pro filie sue *sepultura fraternitas vestra exigere velit. Hoc autem vicium et nos, postquam deo auctore ad episcopatus honorem "accessimus, de ecclesia nostra omnino vetuimus" et per pravam conswetudinem usurpari nequaquam permisimus."k“ Ecce quod iste sanctissimus papa exaccionem" pro sepultura vocat am vicium omnino prohibitum et per consequens omnino illicitum, secundo an nullo- modo per pravam conswetudinem usurpandum. Concordo eciam in pre- dicacione cum° capitulo° „Ad apostolicame“ in illa particula°: "pias conswetudines 3 precipimus observare"p“; quia predicavi persepius, quod plebesiani" tenentur sub pena peccati mortalisar presbiteris cum ipsis laborantibus in verbo dei et in sacramentis, de vite necessariis gratuite providere: Itemat prima q 13 ex concilio Cabiloniensi 2: „Statuimus, ut sicut pro dedicandis ecclesiis et dandis ordinibus nichil accipiendum est, ita eciam pro balsamo seu pro luminaribus emendis nichil presbiteri crisma accepturi dent au; episcopi itaque de facultatibus ecclesie sue bal- samum emant et luminaria singuli in ecclesiis suis“. Idem ex concilio Bracarensi 2 2°: „Placuit, ut nullus episcoporum pro balsami modico, quod benedictum pro baptismi sacramento per ecclesias datur, quia singuli tremissem* pro ipso exigere solent, aliquid ulterius exigant, ne forte quod pro salute animarum per invocacionem sancti spiritus consecratur, sicut Symon magus donum dei pecunia voluit emere, ita nos venum- dantes dampnabiliter venumdemus“. Idem Ex. de Symonia capitulo2; item libro sexto" ex decretali Innocentii 3" etc. *4. W * 76' Uir *Primalk responsio Magistrikk Husk ad 2m articulum." Ad 2� articulum dico, quod adversarii eum sincopaverunt, quia dixi post nominacionem multorum magistrorum defunctorum, volens movere populum ad mortis memoriam, ne peccarent ax: „Ecce Magister Petrus * 71' Ur v Ur in marg. „Tremissus dicitur tercia pars solidi." af sic dicente Viden. — a8 a nob. Ur. — ah Nereyda Viden. — ai vet. omn. Ur. — akper- missimus W. — al primo exacc. Viden. — am provocat Viden. — an 2° Ur, Uir, Viden. — a consuetudines pocius precip. W. — apobservare alias ve W opraveno z observ. al. prec. — a plebizani Viden. — ar mort. pecc. Viden. — as providere etc. W; vše další: Item — 31 etc. chybí v Uir, W, Viden. — at v Ur za tím škrtnuto q. — au debent acceptari opraveno z debent accepturi; text opraven podle Dekretu. — avnadpis v Uir červeně, ve W chybi. — aw sincopant Ur. — axpeccaret Uir, W. 18 c 12 C XIII q 2 (Friedberg I, 724). — 1° Greg. De sim. V, 3, 42 (Friedberg II, 766). — 2° c 106 C I q 1 (Friedberg I, 400). — 21 c 102 C I q 1 (Friedberg I, 399). — 22 Extra De sim. V, 1, 1, 1, 2 (Friedberg II, 1287—1290.) — 23 Nemohu určiti; v lib. VI není Inno- cencius III citován. — 2 M. Petr ze Všerub, dlouholetý úředník kanceláře papežské, kde si vysloužil četná beneficia, tak že náležel k největším mnohoobročníkům (byl mimo jiné kanovníkem Pražským, Vyšehradským, Olomouckým, arcijáhnem Horšovským atd.), ač směru pokrokovému nebyl nepřízniv (byl členem bratrstva obruče s kladivem) a take se dvorem královským ve stycích, slouživ častěji v posláních diplomatických; zemřel mezi květnem—srpnem 1407; srovn. i příl. č. 166 pozn. 2.

Strana 37
Č. 12. 1408, Aug.-Sept. 37 * 178' Viden Wsserub" eciam est mortuus, propter quod oretis deum b pro anima eius, quia spem habeo cum dei gracia, quod sit salvus, et 'd timeo eciam, ne sit dampnatus; stat enim in dei iudicio". Unde volens cleri multitudinem, que fuit tunc in sermone, ab avara beneficiorum pluralitate be retrahere dixi: "Opinione" mea, salvo dei iudicio, ego‘ non reciperem totum mun- dum, quod vellem mori in tantis et‘ tot' beneficiis“. Nec hoc dixi pro- laude mea, sed pro clericorum amonicionebs ex bono affectu, deo testebh, fecique secundum dictum beati Gregorii, qui dicit," quod predicatores in laudem dei possunt se ponereb plebi in exemplum, dicentes se peccata odire et virtutes diligere, sicut fecit predicator"k principalis Christus; illick et vas eleccionis, m dicens Actuum 20 bn: „Argentum25 et aurum bo nullius concupivip aut vestem, sicutbe ipsi scitis“. Similiter‘ Samuel 27 primi‘ Reg. 8°t et° 22 Cor. 11° dicit: „Gratis ewangelium dei ewange- lisavibr vobis, alias ecclesias exspoliavi,s accipiens stipendium ad mini- sterium vestrum, et“ cum essem apud vos et egerem, nulli onerosus bt fui“; et multa alia dicit ibidem, concludens: "Quis infirmatur et ego non infirmor, quis scandalizatur et ego non uror?“ *Si ergo apostolus, volens avarum populum retraherebu dixit": „Nullius argentum aut aurum aut vestem concupivi“, quare non liceret michi dicere a propter confutacio- nem avaricie, quod nullomodo vellem multa beneficia possidere et om- nino in illis decedereb? Quia satis habet w facere unusquisque, ut de uno beneficio reddat debitam racionem. Nec dicendo illa verba negavi Magistrum Petrum pie"x memorie fuisse bonum christianum et fidelem zelatorem by fidei, sed orans' pro eo et dicens "habeo spem, quod sit salvus“, asserui implicite, quod fuit“ bonus christianus et fidelis." * 77 Uir * 22 responsio" ad° 2m° articulum." *5 W Ad 2am partem articuli, qua asserunt me mei adversarii' dixisse an te tempora, quod vellem animam meam ibi fore, ubi est“ anima Wycleffh. ecce" iterum sincopant, et non quid dicant, sed ut solum dicant ranco- rose, ebuliunt. Confiteor enim me dixisse, quod vellem esse in spe, ubi ay Wserub W; Wssyerub Uir. — az ve W za tim škrtnuto quid. — be v Uir in marg — bd sed Viden. — be pravitate Viden. — boppin. Uir. — bg ammonicione Ur. — bh vUr za tím škrtnuto dixique. — bi ponere se Uir. — bk v Ur za tím škrtnuto Paulus. — bl prin- cip. predic. Uir, W, Viden. — bm ellecc. Uir. — bn 2° alias Ur. — bo aurum et arg. Viden. — benull. aut vest. conc. Uir, W, Viden. — b doplněno podle Vulg.; v rkpech chybí; ipsis W. — br ewangelizavi Viden; ewangelisari W, Uir. — bs expoliavi W. — bt honerosus Uir, W. — buab avaricia retrahere Viden, Uir. — by decidere Uir. — bwest habet W. — bx bone Uir, W, Viden. — by bonum et fidelem christ., zel. fid. Viden. — bzhorans W. — afuerit Viden. — bfidelis etc. W. — Cchybí v Ur. — dnadpis v Uir červeně, ve Viden in marg., ve W chybf — eappost. Ur, Uir. — femuli Viden. — gforet Viden, v Uir chybí. h Wikleff Ur; Viclef Viden; Wikleff esset W ; Wycleff esset Uir. — ha chybí v Ur, Viden. — — Iv W opraveno z ut dic. sol., ale zûstalo caucorose. — kin spe esse Uir, W, Viden. Ichybí ve W. 25 Výroku toho ve spisech Řehořových nenacházím. — 26 Act. 20, 33—34. — 2 Srovn. 1. Reg. 8, 3. — 282. Cor. 11, 7—9, 29.

Strana 38
38 Č. 12. 1408, Aug.-Sept. est anima? Wycleffm; quia quemlibet hominem, quem non scio ex scrip- tura aut revelacione dampnatum, supra me fore incomparabiliter estimo meliorem. Recumbens enim" invitatus ad nupcias Christi" in novissimo loco, sedere" doceor," ne „veniens Christus, qui me invitavit et illum, dicat michi: "Da huic locum“, et tunc incipiam cum rubore novissimum locum tenere“, Luce" 14°. Nullum eciam, quem non dampnat scriptura aut ecclesia revelacione informata, audeo condempnare,' quia dicit veritas, cuius est dampnacionis iudicium, Luce" 6°: „Nolite3 iudicare et non iudicabimini," nolite condempnare et non condempnabimini“." Unde stul- tum est� argumentum "a et temerarieb contra legem Christi iudicancium : Iste“ posuit heresim, igitur" est condempnatuse; similiter: Iste fuit Iu- deus, paganus,“ usurarius vel publicanus, igitur est dampnatus €: cum latro blasphemus in mortis articulo existens audivithh dominum' sibi promittentem : „Hodie" mecum eris in paradiso“ Luce 23°. Discant ergo ceci catuli et temerarii" iudices sic arguere: „Ille homo posuit heresim illam, et non penituit de illa," ergo est dampnatus“, tunc enim erit bona consequencia.mm Sed minorem tunc' probabunt,n quando in die iudicii coram omnibus sanctis de"' temerario iudicio reddent racionem utinam bonam. Ad " finem huius articuli, reverendissime pater, ubi dicitur: „Re- manencie adhuc" remanent heu apud multos in hac civitate“, vellem, quod vestra paternitas attenderet et preciperet ipsis adversariis illas remanencias notificare" et " ostendere; quia dicendo: adhuc“ remanencie remanent heu€u apud° multos° in hac civitate, contradicunt vestre pa- ternitatis ww edicto synodali," quo pronuncciatum est, quod vestra reve- rencia diligenti inquisicione habita nullum errantem circa venerabile sacramentum potuit reperire“; et ipsi dicunt, quod adhuc“ remanencie remanent circa multos. Ostendant illos multos," si sunt " veridici, et cre- m Wikleff Ur, W; Viclef Viden. — "jen Viden. — °chybt ve Viden. — Pjen ve Viden in marg. — chybí v Uir W. — rLuce 14° v Ur in marg. touž rukou místo původního Le v textu. — Scondempn. audeo Uir, W, Viden. — 'chybf v Uir, W, Viden. — uchybí v Uir. — v dampnacione Ur. — wy Ur in marg.: Mat 6. — Xiudicemini Ur. — y condemp- nemini Ur. — zv Ur škrtnuto a in marg. dicere. — a articulum Ur. — bbtemerarium Ur, Viden. — ce v Ur opraveno z posuit iste. — ddergo Viden. — ee dampnatus Uir, W, Viden. — ffpagan., Jud. Uir, W, Viden. — gg condempnatus W. — ha chybt v Ur, Viden. — hh ostendit W; v Ur za tím škrtnuto ho. — Hillam heres. Uir, W, Viden. — kk chybí v Uir, Viden. — I illo Uir, W. — mm cons. erit bona Uir, Viden; erit cons. bona W. — nn v Ur opraveno z probabunt tunc. — 00 chybí v Ur, W. — PPpro Viden. — q redd. utiq. bonam rac. etc. Viden; redd. bon. utiq. rac. Uir; bon. utiq. rac. etc. W. — rr Et ad Uir, W. — ss aduc Dr. — ttaduc Ur; v Viden škrtnuto. — u v Viden následuje škrtnuté remanent a pak adhuc. — vvchybí Ur, W, Viden. — wwpaternitati W; paternitati ed. sinod. Ur. — xx repper. Ur. — yy sint Ur, W. 20 K výroku tomuto, od protivníků častěji vytýkanému, hlásí se Hus vždy bez — 3° Srovn. Luc. 14, 8—9. — zastírání; srovn. na př. Palacký, Docum. 168, 177. 31 Luc. 6, 37. — 32 Luc. 23, 43. — 3 Na mimořádné synodě 16. července 1408; srovn. č. 17.

Strana 39
Č. 12. 1408, Aug.-Sept. 39 demus" eis; et si non ostenderint, incident in "laqueum," quem para- verunt pedibus meis“, scilicet in detraccionem et diffamacionem vestre dyocesis et specialiter Pragensis civitatis. Et cum ipsi sint pastores, qui debent errantes reducere a oves et ad viam"d inducere veritatis, et° hoc non ha faciunt, funem, quo capiuntur“ a domino, sibimet ipsi" imponunt." * 71' Ur ah Responsio Magistrikk Hus ad 3" articulum." Ad 3m articulum, in quo dicunt adversarii, quod quamvis synodali- *5 w tera *omnibus sit ak prohibitum predicare° excessive contra clerum, de *77 Uir anno *presenti etc.," ad illud a respondeo breviter, negando,am quia nec contra mandatum feci, nec excessive contra clerum predicavi." Excessive* enim predicare est false, adulatorie vel ° trepide" predicare; sed secun- dum scripturam legis domini et sanctorum canonum ad edificacionem cleri et populi peccata cleri detegere, est vere, iuste, non adulatorie, et intrepide predicare; quia alias salvator noster excessive contra clerum predicasset et per consequens iniuste, dicens scribis, Phariseis" et “ prin- cipibus sacerdotum: „Vos" ex patre dyabolo estis“, Johan. VIII," et Mat. 12° dicens" scribis et Phariseis: „Generacio" prava, mala et adultera signum querit,“ et Mat.** 15: „Quare" vos transgredimini mandata dei propter tradiciones vestras?“ Necat scandalizacioa malorum prohibuit Christum contra cleri maliciam predicare. Nam dicentibus discipulis Mat.a 15°: „Magister, scis, quia Pharisei audito hoc verbo scandalizati sunt? respondit dominus: Omnis plantacio, quam non plantavit pater meus celestis, eradicabituraw; sinite illos, ceci sunt et‘ duces cecorumax“. Et Mat." 23° inproperans eis," octuplex" "ve‘“ dedit“ super‘ eos. Et Luce“ XI°, cum eis inproperaret, surgens "quidam de legisperitis, dixit: Ma- gister, hec dicens eciam contumeliam nobis be facis'. Et cum hec ad illos bd diceret, ceperunt Pharisei et legisperiti graviter resistere et os eius com- primerebe de multis, ei insidiantes et querentes aliquid capere de ore eius, ut accusarent eum“. Zde ve W in marg. jinou rukou připsáno: „Quid est excessive predi- v Uir in marg. červené: „Mat“. care'. — *) zcredimus Uir, W; credemus illis Viden. — ab incidant Uirf incidunt W. — ac red- ducere Uir. — adve W za tim škrtnuto re. — se capiantur Uir, Viden; et hoc non faciant, fune, quo capiantur W. — afsemetipsi Viden. — ag ponunt Uir, W, Viden. — ah v Uir červeně, v W chybí. — a sinod. Ur. — aksit omnib. Viden. — al id Uir. — am negando hoc Viden. — an pred. cont. cl. Uir, W. — a° vel ad minus Viden. — apv Ur tre nadepsáno nad tepide. — aq et ad Viden — aret Pharizeis Viden; tak zpravidla. — as ve W za tím škrtnuto scribens. — at ubi Ur; ut W. — au scandalum Viden. — av číslo ka- pitoly (15) doplněno ve W jiným inkoustem. — awerradicabitur Ur, Uir. — ax eorum W. — ay illis Viden. — az occursari, ale opraveno na multiplex Viden. — be eciam nobis contum. Uir. — bd hoc ad eos Viden. — be oprimere Uir. 3 Srovn. Ps. 56, 7. — 35 dne 16. června 1408; v. Höfler, Conc. Prag. str. 52 (Palacký, Docum. 333); Hus tu arci cituje žaloby farářů (v. příl. č. 166). — 3 Joh. 8, 44. — 3 Mat. 12, 39. — 3 Mat. 15, 3. — 3° Mat. 23, 13—16, 23—29. — 4° Luc. 11, 45, 53—54.

Strana 40
40 Č. 12. 1408, Aug.-Sept. Ecce summi predicatoris, salvatoris nostri, legisperiti, scribe et Pha- risei diffamarunt' predicacionem, primo dicentes: contumeliam nobis facis, 2° quia graviter institerunt contra eum, 3° quia ceperunt compri- mere 's os eius, 4° quia erant insidiantes ei, 5° volentes capere aliquid bh de"i ore eius sancto,' ut accusarent eum. Cum autem"k ego peccator non simbl supra illum predicatorem, cum „non 'm sit" discipulus supra magi- strum suum, neque servus supra-dominum suum,“ et ipsum persecuti sunt, quid miri, si me in sermonibus persequntur? Nam Sapiencie 5° dicitur!: „Dixerunt" enim““ impii „apudbu se, non recte cogitantes: Circumveniamus iustum,bo quoniam"p inutilis est nobis et contrarius est operibus nostris et inproperat nobis *peccata legis et diffamat in nobis bu peccata discipline nostre“. Ecce quid dicunt impii, diffamantes iustum, quod ipse inproperaret bt et diffamaret'r in eos peccata discipline eorum. Sicudbs me diffamantes et falsum michi ascribentes dicunt, quod diffamo ipsum clerum. Cum enim sanctam scripturam predico, non ego,bu sed principaliter spiritus sanctus et demum propheta Christus vel apostolus“ suus illam dicit. Ut cum dico‘. "Popule meus, qui beatum te dicunt, ipsi te decipiunt et viam gressuum tuorum dissipant,“ Ysaiasb dicit 3° capitulo; et dicens, w quia „Hec dicit dominus,“ dicit' Ysaias."* Similiter cum dico: „Sacerdos“ et propheta nescierunt pre ebritate, absorpti sunt a vino, erraveruntby in ebrietate,“ Ysaias by dicit 24° capitulo." Similiter cum dico“. „Propter peccata prophetarum eius et iniquitates sacerdotum eius, quia effuderunt sanguinema iustorum in medio eius“, Jeremias" dicit Trenorum 4°, et sic de singulis prophetis," Christo," apostolis“ et suis sanctis predicato- ribus, qui clerum corrigunt de peccato. Et patet, quod nec excessivam, nec detractoriam, sed rectam et sanativam' predicacionem volentibus sa- nari predico veritatem. Si enim aliqui“ de veritate predicata" scandali- zantur, „tucius est, ait Gregorius" omelia"s super" Ezech." VII', quod scandalum oriatur, quam veritas relinquatur“. Quia sciens salvator," bf diffamant Uir, W. — bg opprimere Uir; oprimere Viden. — bh querentes aliquid capere Uir, W; querebant aliquid capere Viden. — bi ex Viden. — bkergo Uir, W, Viden. — blsim non W, Viden; sum non Uir, ale in marg. opraveno sim. — bmve W jinou rukou nad řádkem. — bn aput Ur. — bo eum iustum W. — bp quia Viden. — bo nos Uir, Viden. — br diffamaret et improperaret Viden. — bssic Uir, Viden. — bt diffamatores Viden; v Ur papír vydrolen. — bu non ego v Uir dvakrát, prvé škrtnuto. — bv Ysay Uir. — bwv Ur nad tim jinou rukou: Ysaias. — bx Ysayas Uir ; v Ur chybt. — byerrant Ur, Uir, Viden; v W chybf (opraveno podle Vulg.). — bz capitulo 28 Uir, Viden. — saguin. Uir. — bv W opraveno z Jeronimus. — cchybí v Ur. — dChristo et Viden. — appost. Ur, Uir. — 'sanatam W; sanam Ur, Viden. — 8 ve W opraveno z aliquid. — hpredicta Ur, W. — ha chybí v Ur, Viden. — Jayt Ur. — kEzech. 7a Uir; 7° Ur; v W chybí. — Ichybi v W. — m quod sc. salv. Ur; quia salv. sciens Uir; sed et salvator sciens Viden. 41 Mat. 10, 24. — 42 Sap. 2, 1 a 12. — 43 Isa 3, 12. — 1 Isa 28, 7. — 45 Thren. 4, 13. — 46 Gregor., Homil. in Ezech. lib. I, hom. 7 (Migne, PL 76, 842): utilius permittitur nasci scandalum, quam veritas relinquatur. * 179 Viden * 78 Uir *6 W

Strana 41
Č. 12. 1408, Aug.-Sept. scribas et Phariseos scandalizari de veritate, non obmisit predicare" ve- ritatem, dicens Mat." 15°: „Sinite" eos,“ scilicet scandalizari, „ceci sunt et“ duces cecorum."“ Ex quibus patet, quod veritas sacre scripture, que omni populo scripta est ad memoriam,' quod ipsa“ debet omni populo declarari secundum capacitatem audiencium atque tempus. Ex dictis patet, reverendissime pater, quod primus articulus est falsus, secundus" syncopatus" et tercius* negatus. Quamvis autem ad- versarii mei, sed deo teste michi dilecti, ascripserunt" michi h frivole huiusmodi articulos�: non tamen opto vindictam in eis, sed committo a ipsam potentissimo, scientissimo et optimo iudici, qui dicit Deuteron." 32°: „Michi“ vindictambb et ego retribuam“, demumque vestre reveren- dissime paternitati, subiciens me “humiliter vestre piissime informacioni, correccioni et proteccioni, tamquam filius obediens, revelans causam meam „domino" Sabaoth,dd qui iuste iudicat, probans renes et corda," et „reddens5 unicuique iuxta opera sua,“ dampnat impios et finaliter salvat iustos. Ipsi honor et gloria in secula seculorum. Amen. 41 V rukopisech předcházejí žalobní artikuly a podle toho upraveny také nadpisy a závěrečné poznámky. Ve Viden nad žalobami: „Articuli contra Ma- gistrum Hus et responsiones ad eosdem, nad listem Husovym: ,Responsi- ones M. Hus‘ a na konci: �Expliciunt articuli plebanorum civitatis Pragensis contra Magistrum Johannem Hus domino archiepiscopo assignati cum respon- sionibus ad eosdem anno MCCCCVIII° etc.“; v Ur nad žalobními články „In- sulsa“ Querimonia cleri archiepiscopo Pragensi contra Magistrum Johannem Hus', a nad odpovědmi Husovými: „Responsio M.“ Hus“ ad articulos“; v Uir nad články nadpisu není, nad odpovědmi červeně: „Responsio Magistri Jo- hannis Huss ad articulos falsos; ve W nad články nadpisu není, začátek od- povědi Husovy označen pouhou marginalií, jinou rukou psanou: „Responsio Mr Johannis Hus, na konec pak připsáno: Expliciunt responsiones reve- rendi Magistri Johannis dicti Huss contra principes avaricie nec non auctores symoniace heresis et destructores ac impugnatores veritatis'. "quin diceret Uir, W, Viden. — ° chybf ve Viden. — PMat. 15 Uir, Viden; Mat. 25 Ur. — 4chybí v Uir, W. — reorum W. — Sv Ur za tím škrtnuto: quidem omni populo, quod ; ve W: quam debet omni populo scripta ad memoriam, quod ipsa. — 'chybf v Uir, W, Viden. — "chybí v Uir. — v 2us W, Viden. — w sincopatus U, Uir. — * 3us Ur, W, Viden. — Yasscrips. W. — Zart. huiusm. Uir, W, Viden. — za comitto Ur. — aa Deut. 32 Uir; vindicta W. — cme subic. Viden. — ddSabbaoth W. — ce v Urpři- Deut 22° Ur. — bb pojeno později. — �nad řádkem v Ur. 47 Mat. 15, 14. — 4' Deut. 32, 35; srovn. Heb. 10, 30. — 4 Srovn. Jer. 11, 20. — 50 Srovn. Rom. 2, 6.

Strana 42
42 Č. 13. 1408 ex. 13. M. Jan Hus arcibiskupovi Zbyňkovi: stěžuje si na jeho postup vůči sobě pro neutralitu a vykládá pojem neutrality. [V Praze, 1408 ex. (Octob.—Decemb.) ) Rkp. Víd. dv. knih. 4937 (= Vib) f. 74°—75'. Höfler II, 168—170 (z Vib); Palacký, Docum. str. 5—7 č. 2 (z Vib). Český překlad Mareš str. 6—9 č. 2 = 11—15 č. 22 = 4—6 č. 2'. = Flajš- hans, Listy z Prahy str. 39—43 č. 8 = Flajšhans, Listy str. 17—19 č. VIII. Subieccione humili et debita nunc et semper. Salvatoris exposcit regula, ne pater in filii prorumpat infamiam, nisi patris preceptum filius refutet et de eius contumacia lucide constet. Nec decet patrem familias a messe laborantem filium repellere, nisi prius cognoverit lucide, quod velit filius messem patris turpiter dissipare. Unde Luce XVI per salva- torem nostrum ostenditur, quod dives villicum diffamatum ex auditu infamie non prodidit, sed prudenter eum advocans, ait illi : "Quid hoc audio de te? Redde racionem villicacionis tue“. Nec salvator noster quem- dam demonia eicientem et non sequentem demonia prohibuit eicere, sed in eiectione huiusmodi pocius auctoritatem voluit confirmare. Nam Luce IX scribitur, quod dixerunt discipuli ad Ihesum': „Preceptor, vidimus quemdam in nomine tuo demonia eicientem et prohibuimus eum, quia non sequitur te nobiscum. Et ait ad illos Ihesus: Nolite prohibere; qui enim non est adversum nos, pro nobis est." Ecce, reverendissime, hiis paternitas vestra salvatoris * nostri edocta *75 exemplis non ad emulorum infamiam pretensam me debuit tam latino quam wlgari lingwagio scriptotenus filium sancte matris ecclesie inobe- dientem infamare et insinuare publice, sed comperta veritate, dicendo: „Quid hoc audio de te,"“ si errassem, piam correccionem imponere, et nisi ab inobediencia sancte matris ecclesie desisterem, ex tunc modis convenientibus adhibitis velud inobedientem publicare et a sancti ewan- gelii predicacione iuxta expedienciam prohibere. Unde scire debet pater- nitas vestra, quod numquam fuit nec erit, prout confido in domino, in- tencionis mee, a sancte matris ecclesie obediencia recedere, sed iuxta preceptum beati Petri apostoli, non solum Romano pontifici ac pater- nitati vestre mee intencionis est obedire, sed "omni humane creature subici propter deum,“ sive regi“ precellenti, sive ducibus tamquam ab a Vib: gregi, opravil Hefele VII, 39 pozn. 2.; za tím následuje (omylem) q. 1 Srovn. Eph. 6, 2—4, Coloss. 3, 20—21. — 2 Luc. 16, 1—2. — 'Luc. 9, 49—50. — Miní se asi nařízení, jímž Zbyněk českým mistrům a zvláště Husovi pro jejich při- lnutí ke kardinálům zakázal všecky výkony kněžské, o němž jest zmínka v Husově listě kardinálům ze září r. 1411 (v. č. 32), a jež vydáno asi v říjnu 1408; srovn. Tomek III2, 465 n. pozn., Novotný, Listy Husovy str. 8 n. — 5 Luc. 16, 2. — 1. Petr. 2, 13.

Strana 43
Č. 13. 1408 ex. 43 * 75' Vib eo missis. Et infra subditur": „Subditi estoteb in omni timore dominis, non tantum bonis et modestis, sed eciam discolis“. Ecce precipit Christi apostolus omni creature humane et prepositis obedire discolis, sed propter deum, non in discolis, sed mandatis licitis, sonantibus in laudem omni- potentis dei, servi ut obediant dominis suis et prelatis. Quicquid ergo Romanus pontifex Gregorius duodecimus vel sancta mater ecclesia ymmo paternitas vestra licite mandaverit, volo humiliter obedire. Contencionem autem pro maioritate laudis nequeo imponere, quia illam salvator prohibuit“ discipulis Luce XII, nec domino apostolico adherere in hoc, quod iuramentum factum et toti quasi christianitati manifestum non teneat?, quia ut sic forem contrarius Christo, qui dicit Mat. V°: „Sit 10 sermo vester est, est, non, non,“ et qui dicit per prophetam": "Vovete et reddite domino deo vestro". Et sic quoad ista duo, scilicet ad con- tencionem pape et antipape et non tencionem iuramenti, sum neutralis. Non sicut grossi accipiunt, qui non sciunt, quomodo iste terminus, „ne- utralis“ est relativum, sicut eius simplex, a quo componitur, requirens substancie adiacenciam. Unde non est intelligibile, cum dicitur: „iste est neutralis“, si non addatur: ad illa duo, et determinetur, in quo est ne- utralis, quoad auxilium in contencione.“ Et ulterius non sequitur, quod ille tercius sit neutralis, quod neutri illorum velit obedire, ut exempli gracia, si Petri“ mater contendit cum patre, Petrus ut filius fidelis ne- utralis debet esse in auxilio in contencione ad patrem et matrem, et tamen patri quam matri obedire debet in licitis. Unde Petrus non debet esse neutralis quoad obedienciam, sed neutralis quoad auxilium conten- cionis, quia debet secundum posse contencionem huiusmodi impedire, ut tam pater quam mater apprehensa pace, tucius amorose convenientes, generent Petro fratres. Ceterum, pater karissime simulque reverendissime, michi impingunt mei inimici convicia, sicut consveverunt longo tempore, de quibus longum foret scribere, sed nunc ad tantum sufficiat, quod si vestra paternitas in me culpam invenerit, volo pene humiliter subiacere. Rogo tamen hu- militer propter deum, ne paternitas vestra omnibus fidem adhibeat et michi predicacionis suspendat *officium, quia percepit literale testimo- nium," quod ab obediencia Romani pontificis Gregorii XII non discessi, ymo die dominico proxime preterito" publice in ambone predicavi, quod non recessi a papa domino Gregorio, sed sancte Romane ecclesie et ipsi domino in omnibus volo licitis obedire. Unde si hoc vestra cognovisset paternitas, forsitan non me in suis literis primum inobedientem posuisset bEstoto Vib. — substanciam adiacenciam Vib. — dintencione Vib. — e v Vib opra- veno in marg.; v textu jest: patri. 11. Petr. 2, 18. — 8 Srovn. Luc. 22, 24—25. — » Narážka na slavnostní slib, jímž se Rehoř XII. při nastoupení zavázal, že odstoupí, učiní-li tak i jeho protivník; srovn. Palacký III, 1, 87, Tomek III, 465. — 10 Mat. 5, 37. — u Psalm. 75, 12. — 12 Nelze říci, co tím míněno. — 13 Která neděle z konce roku 1408 se míní, nelze bohužel určiti.

Strana 44
44 Č. 13, 14. 1408 ex. filium qu'asi] signum ad sagittam. Ego autem debeo pati humiliter, quia dicit‘ salvator": "Gaudete et exultate, quoniam merces vestra copiosa est in celis“. Quam paternitati vestre dignetur tribuere dominus noster Ihesus Cristus. Amen. Ve Vib nadpis :,Istam literam Magister Johannes Hus misit archiepiscopo, eo quod ex relacione quorumdam, ipsum neutralem esse dicencium, sibi inhi- buerat predicare. In qua ostendit, quid sit de neutralitate intelligendum." 14. Jan z Rakovníka, někdy mistr a nyní řeholník, M. Janovi Husovi: uzná- vaje jeho záslužnou činnost, jejíž protivníci záminkou proti ní užívají šíření zásad Wyclifových, žádá, aby se Hus s Wyclifem nestotožňoval, nýbrž přispěl k utišení rozmíšek odmítnutím Wyclifa otevřeněji, než v odpovědech na artikuly farářů Pražských r. 1408. 1408 ex. Rukop. kapit. G 19 (= Ka) f. 104'—107; rkp. morav. zem. arch. Cerr II, 263 (= Cerr) f. 21—29; rkp. téhož archivu Cerr II, 386 (Cerrb) ƒ. 191—200 (necelý). Sedlák, List Jana z Rakovníka Husovi, Hlídka 1909 str. 472—475, 529—533 (z Cerr); wvl. ot. v Brně 1909 str. 12—19. Odesílatel, jak sám praví, býval dříve mistrem, než se stal mnichem a býval znám s Husem, kterého zve svým příznivcem. Čas, kdy list psán, vyplývá ze zmínky o odpovědi Husové na artikuly z r. 1408, vydané asi v srpnu—září t. r. (v. č. 12). Honorabili ac cordialiter dilecto Magistro Johanni dicto“ Hus' frater Johannes dictus Racownik, quondam" magisterii gaudens titulo, nunc in domino humilis vester, suum optans caritatis nudare affectum. Venerande magister! Novit optime vestri sagacitas ingenii, quid sa- piens pectoris‘ proferat ex calato" „meliora" esse verbera" diligentis quam fraudulenta oscula odientis“. Fideli amico obiurgante culpe reddi- turh sanitas, caput autem oleo ungens, ruine fomenta ministrat. Divino in se loquente spiritu, ait virorum prudentissimus2: „Iniqus homo lactat amicum suum et ducit eum per viam non bonam". David, secundum cor domini electus, qui Christum venturum' sacrato cantarat ore, inter pre- Č. 13: (dici Vib. Č. 13: Mat. 5, 12. Č. 14: a chybi v Cerrb. — b Huss Cerr, Cerrb. — c Rakownyk Cerr; Rakownyck Cerrb. —dcondam Cerr, Cerrb. — e v Cerr opraveno na proferat sap. pectoris. — f ex alto ex celato Ka. — g verba Cerr; vera Cerrb. — hredit. Cerr, Cerrb. — i deum Ka. Č. 14: 1Prov. 27, 6: Meliora sunt vulnera diligentis, quam fraudulenta oscula odientis. — 2Prov. 16, 29.

Strana 45
* 105 Ka * 22 Cerr Č. 14. 1408 ex. cipuas effusiones precum hac voce clamitat ad dominum?: „Corripiet me iustus in misericordia, oleum autem peccatoris non inpingwet caput meum“. Quoniam prefacionibus coloratis! et acurato fastu verborum sin- cera non eget affeccio, delicatis auribus loquendum mihim est, insipiens prudenti, indoctus docto" providencie dogmata° invitor spargere, ut in- fortunia sive quosque casuales eventus communione? coaptem “ gratissima. Vobis accessit negatum ceteris. Ni fallor, Danielis spiritus, quo lon- gevos iudicarat" atque impudicos senes lasciva" dampnavit in etate, ve- strum pectus inhabitat. Huius *wlgatur indicio : Perfecte etatis necdum complestis numerum, iuvenilibus sub annis senes atteritis, montes verbi divini compellitis fumigare.' Revera positus estis in lucem gencium, qui ut lucerna posita super candelabrum" dei lucetis in domo. Sed, mi dilecte magister, nostis plerumque serena' tegi nubilo; ca- ligine nubis claritas obscuratur solis. Quodsi consciencia wlnus non habeat, habet tamen fama ignominiam malorum ex contubernio. Apo- stolus tercii celi post raptum inquit:' „Corrumpunt bonos mores“ con- sorcia prava, et „qui' tangit picem, inquinabitur ab ea“. Quapropter, venerande, aperite, queso, aures et civitatum audite clamorem. Iam pro- pria cum iunctis “ perdidistis vocabula, a Wykleff' suscepistis cognomen," ubique factus estis fabula et rumor ' in populo. Sed“ tamen an veritatis zelatores sint, an emuli, in dubium vertitur; omnes ex equo capiunt," sed non equo’ certamine disseminant. Huius ducis reprobati Wykleff pre aliis vos asserunt gestare vexillum. Ideo si quempiam contingat cor- ripere, non edificacio,' sed scintilla ruinebb suscitatur amplior. Rumore comperi: adversariorum contrarietas heresiacam pravitatem obicit. Certe ingens tenebra absorbet minorem" et minus crimen cupit latere sub maiori. Pudet dicere, sed tamen necesse est : quod fuit glorie, vertitur in dedecus. Nam Moysi coluber, qui ante vorarat magorum ser- pentes," modo laceratur, et eductus draco Egipti concutitur a dracone. Quomodo ergo reprehendit alterum,dd cum ipse, qui accipit potestatem, reprehensionis exhibeat materiam? Novi propriam vobis prudenciam sufficere, nec alieni consilii egere suffragia, tamen scriptum est. "Da occasionem sapienti et addetur ei sapiencia.“ Leprosi nuncciaverunt salutem Israhel 12 et rude iumentum ses- 45 koffensiones Ka. — 1colloratis Ka. — mmihi loquendum Ka. — "opraveno z docta Ka. — ° docmata Cerr, Cerrb. — Pcomunione Ka. — a coapte Cerrb. — r v Cerr in marg. místo chybného indicarat v textu, jež má i Cerrb. — slascivia Ka. — tv Cerr za tím škrtnuto dei. — Uiunctivo Cerr, Cerrb. — vWiklef Ka. — w congnomen Cerr, Cerrb. — *carpiunt Ka. — Vv Ka touž rukou in marg. — zfi v Ka nad řádkem. — achybí v Cerrb. — bb mirre Cerr (po opravě); mirrhae Cerrb. — crumorem Cerrb. — ddchybí v Ka. 3Psal. 140, 5. — 4 Srvn. Dan. 13, 45 a d. — 5Srvn. Psal. 143, 5: tange montes et fumigabunt. — sSrvn. Act. 13, 47, Isai. 49, 6. — Srvn. Mat. 5, 15. — 8Srvn. 1. Cor. 15, 33. — Ecclus 13, 1. — 10 Srvn. Exod. 7, 10—12. — 11 Prov. 9, 9. — 12 Srvn. 4. Reg. 7, 8 n.

Strana 46
46 Č. 14. 1408 ex. sorem Balaam"" a via revocavit illicita." Et quia, ut arbitror, concupis- citis irreprehensibilis inveniri in testimonio bone conversacionis, munere 14 ab huius“ scissoris" revocate animum. Veteranum“ scelus Chore, Dathan et Abyronhh quodam modo" recidivo venenoso propaginis um- bratica arte instauravit, ne eorumdem involvamini scelere. Grave fortassis istius modi gestare vocabulum, set gravius plecti tormento. Nisi Cineus mandante Saul ab Amelech fuisset segregatus,5 sevi mucronis" tulisset sentenciam, et Yosaphatmu, quamquam sacra scriptura iustum comme- morat, correptus est a propheta," societate quia iunctus est impio." Numquid immensus fons sacre Scripture defuit, ut pelago sanctorum derelicto"" ad salivas “ gurgitum animum converteretis? Salubrius foret apostolorum simplicitati acquiescere, quam subtilitatis sectari" argumenta, scientes illud scriptum": „Perdam sapienciam sapiencium et prudencium prudenciam" reprobabo“. „Fatuum's dei sapiencius est“ hominibus. Dampnat ea apostolus, que sunt *racionem habencia"u sapiencie secun- *23 Cerr dum doctrinas hominum, si non edificant" ad salutem. Sed fortasse rugata fronte poteritis libertate animi obicere, unde hunc nossem etw quomodo longe sepositus in virum non me ledentem iactitem * oculos? Cur cellule secreta reserarim" et ligwam extenderim, manum calamo sinam vagari per orbem? Nosse cupio: quorumdam te- meritas et articuli oblati" ad loquendum compulerunt, adversus quorum pravitatem congesta" noveritis: ipsis imputandum est, non mihi. Aucto- ris‘ macularunt caput iacentis," archanum prodiderunt, venena pectoris evomentes. Ipse namque subtilitate usus dyabolica, suo" se confodit pu- gione. Magistrorum silencia rabies profert discipulorum. Infelix homo et omni fonte lacrimarum plangendus, enixus Anglie in partibus, primum ibidem, dehinc Romanum invasit portum, demum tempestate suscitata huius terre tranquillitatem conturbavit, fonti puris- simo lutosa" permiscuit 'vestigia.' Cuius sacrilegiis simplicium" anime subvertuntur. Is oris absque reseracione" corde dixit cum apostata an- geloi: „Ascendam2 in celum, super sydera ponam ka thronum meum et ero similis altissimo". * 105 Ka ce opraveno na hoc Cerrb. — ff scissore Cerrb. — E Veteramini Cerrb. — hh Abiron Ka. — i chybí v Cerr, Cerrb. — kksic Ka. — Ul semimucronis Cerr; semimutronis Cerrb. mm Iosaphat Ka. — nn prophana Ka. — 0° que Cerrb. — pr delicto Ka. — qu salinas Cerrb.— rrv Cerr opraveno z facturi. — s' prudenciam prudencium Cerrb; sapientum et pruden- ciam prudentum Ka. — ttest esse Ka. — usubvertencia Ka. — v aedificat Cerrb. — wweciam Ka. — xxiacticem Ka, Cerrb. — yy reserarin Cerrb. — z nemají rukopisy; doplnil Sedlák. — achybi v Cerrb. — b congestam Cerr, Cerrb. — cauctor Cerr, Cerrb. — dsua Ka. — e lutusa Cerrb. — documenta Ka. — «supplicium Cerrb. — h reserva- tione Cerrb; v Cerr za tim škrtnuto dixit. — Anglo Cerrb; v Cerr opraveno z angelo apostata. — kaet ponam Ka, kde před tím něco vyradováno. 13 Srvn. Num. 22. — 14Srvn. Num. 16, 27 n. — 15 Srvn. 1. Reg. 15. — 16 Srvn. 2 Paral. 20. — 11. Cor. 1, 19. — 18 1. Cor. 1, 25. — 1 Miněno asi 45 článků Wyclifových r. 1403 odsouzených; v. Palacký Docum. str. 328—330. — 2° Podle Is. 14, 13—14.

Strana 47
Č. 14. 1408 ex. 47 *24 Cer Hoc fatentur scripta: Negat* eminenciam pape, sanctis derogat, du- bitans fore in celo, quos veneratur ecclesia, claustralem detestatur mili- ciam. Quenam' potest fieri temeritas, cuiquam maiori nolle subici, sanc- torum glorie derogare, nisi vendicare equalitatem dei? Brevi sentencia hereticorum venena" complexus expressit: nullum esse papam, Romanam ecclesiam sive kathedram" sanctid Petri, que apostolico ore commendata" fuit" et est,i unde queque" fidelis anima cibum confortacionis postulat et Christi regnantis" suscipit vestimenta. Nam quidam prescripte cohortis ex numero, prout ab assertoribus“ di- dici, procacis ligwe post extensionem in apostolicum in" dogmate" in- terrogatus, an kartarum‘ in direccione“ principi ecclesie titulum" sancti- tatis offerat, respondit: „Scribo, sed mencior“, mallens" proprii oris dedecorari* ictu, quam tocius mundi tenenti principatum, quorumdam dd positis,dd humilem deferre reverenciam. Huiuscemodi furiosus ligandus est testimoniis scripturarum, quasi Ypocratis vinculo precidenda est ligwa a medicis, ymmo insanum curandum caput, ut qui loqui nescit, reti- cere discat. A veneracione sanctorum sicienti" animo" dubio stemate inexper- torum corda pertrahit, caliditate utens maligni spiritus, oblata primis parentibus. Nonne hec est" illa calliditas" dyaboli, qua innoxios primum vacillare compulit, demum dominihh contra sentenciam perduxit in er- rorem ? Quid scelestius atque tam facile, quam nondum exaratum wlgus volubilitate sermonis decipere? Id quod non intelligit, plus miratur, an- tiquatam" fastidit veritatem, curiosame mens secretidd animo " offensivas licet haurit novitates. Eruperunt quidam scioli, huius infecti dogmate, solidacionis"" ante tempus assumunt sibi supercilium, ut sint prius imperitorum magistri quam doctorum discipuli, garrulitatem prudenciam reputant. De quibus refert apostolus 2: „Circumferuntur omni vento doctrine“, "semper2 dis- centes et ad scienciam veritatis numquam pervenientes“. Inepciarum suarum multis cachinum generant, inter texturas mulierum in tabernis- que° plebem indoctam provocant, de baratro pectoris" evomunt spur- cicias, scripture absque armamento" dicere non verentur: Is martir, ab ecclesia veneratus, potest esse in celo, sed ego dubito. Benedictus, Bern- kNegant Cerr, Cerrb. — Ique enim Cerrb. — venenata Ka. — "cathed. Ka. — "comend. Ka. — »sunt Cerr, Cerrb. — q quoque Cerrb. — regeneratus Cerr, Cerrb. — 'asserentibus Cerr, Cerrb. —t cartharum Ka. — u dirreccione Cerr, Cerrb. — tytulum Cerr, Cerrb a tak i níže. — w malens Cerrb. — * decorari Ka. — y tenendi Cerr, Cerrb. — z v Ka mendicis, ale opraveno. — aa v Cerr jinou rukou nad škrtnutým discat. — bb dullio Ka. — c maligni spiritus utens Ka. — dd chybí v Ka. — e oblatam Ka. — f caliditas Cerr, Cerrb. — ge compullit Ka. — hh dominum Cerrb. — i chybí v Cerr, Cerrb. — kk exarratum Ka. — I antiquam Ka, antiquam tam Cerrb. — mm curiosam Cerr, Cerrb. — nn docmate solid. Cerr; doctrine solidatoris Cerrb. — 00 thabern. Cerr, Cerrb. — pp pecatoris Cerrb. 48 ornamento Ka, Cerrb. 21 Eph. 4, 14. — 222 Tim. 3, 7.

Strana 48
48 Č. 14. 1408 ex. Quid aliud talis hardus, Augustinus dampnati sunt, nisi" penituerint.dd 23 dubitacio perdocet, nisi veneracionem sanctorum predari et honorem? Quid amplius? Calidissimus serpens plagas, quas a religiosis susce- pitr imitatoribus Christi, astute dissimulans in propriis, in suo confitetur satellite. Quo mediante ficta sub luce regularem conatur destruere mili- ciam," ne tyro nowus,dd iunctus ceteris, robur superaddat antiqum contra hostem, et arte callida laudes sathagit furari creatori. Sed lamentatur propheta, obsequium, quod dominus dulciter amplectitur, cordis profert ex thezauro et animam" revincit presumentis, dicens 2: „Beatus homo, qui semper est pavidus“; "sedebit2 solitarius“ et tacebit, levabit se super se“. Ubinam? Procul dubio cenobii sub clausura, ubi vereu ha- beturw secretum solitudinis, locus penitencie ; inibi w fovetur pax anime, contemplacionis archanum, gaudium in spiritu sancto et in omnibus efficax beneficium medicine. Multo plura in oblatis reperta sunt, sed ad explicandum longo *egerent *25 Cerr volumine, que sine dubio erroneo manarunt** ex fonte. Animadvertite et verba oris mei aure pietatis percipite" et aus- cultate, an iusto procedant ex dolore, ipse iudicate. Si detecti" sceleris veraciter qualitatem perhorresco, sacrilegium tantum * pacienter ferre non potui. Recolo austeritatem 2 Phynees," in Ananyam et Zaphyram " factam Pauli constanciam, qui Elymam magum eterna dampnavit cecitate." Cru- delitas pro deo pietas est. Vetus lex precipit dicens": „Si frater tuus et amicus et uxor, que est in sinu“ tuo, depravare" te voluerit, sit manus tua super eos“ et effunde sanguinem eorum, „et auferes malum de medio" Israel. Manus domino" consecraverunt,' frater in fratrem iniciens manus ydolatras trucidans Moyse adhortante." Referam," unde et amplius torqueor, magistri fautorisque ponam pre oculis, concepta non celabo. Inde doloris suspicor remedium, si aperto ore digeram. Nam ulcus superatum tumore, evaporans in publicum, refrigerium prestat passioni. Magister dilecte! Ve" primum abiit, secundum venit! ampliori cum rrsuscipit Cerr, Cerrb. — ss animi Cerrb. — tt semper est solitarius Cerrb. — uu vero Ka. — vhabentur Cerr. — wwubi Cerrb. — xx Jeronimi manaverunt Ka. — v detectis Cerr a původně i Cerrb, zde však opraveno. — zz Finees Ka. — a chybí v Cerrb. — bfactam in Anyam (za tím škrtnuto in) et Zaphiram Ka. — synu Ka a tak i níže. — ddampnare Cerr, Cerrb. — esaguinem Cerr, Cerrb a vždy. — f consecrarunt Cerr, Cerrb. — 8 Moysi adhortati Ka; Moysi adortato Cerr, Cerrb. — h referram Ka. — v Cerr opra- veno na degeram; Cerrb: dirigam. — ksuperatus Ka. — [invenit Cerrb. 23 Zde se ozývá ohlas nedávné disputace mistrů Pražských s Jakubem z Nouviona (vyd. Sedlák str. 8), o níž asi studenti vyprávěli, ale jest to článek Wyclifův (44. z od- souzených). — 21I toho dotklo se hádání s Nouvionem, a všímá si toho několik článků Wyclifových. — 25 Prov. 28, 14. — 25 Thren. 3, 28. — 2' Srvn. Num. 25, 7—8. — 28 Srvn. Act. 5, 5 a 11. — 2° Srvn. Act. 13, 11 n. — 3 Srvn. Deut. 13, 6 a 9. — 31 Deut. 13, 5. — 32 Exo. 32, 29: Consecrastis manus vestras hodie domino. — 3 Srvn. Apok. 9, 12: Vae unum abiit, et ecce veniunt adhuc duo vae post haec. * 106 Ka

Strana 49
Č. 14. 1408 ex. 49 *26 Cerr calamitate. Inter principes baronesque terre extitit contrarietas, domino concedente crispantism equoris collisio tranquillatur." Sopita prima, mai- oris periculi tempestas excitatur stellarum per contrarietatem." Donec ecclasiastici viri caritatis herebant glutinio, non magno opere curaba- tur," nec grande imminebat? periculum. Vacillante seculari ense spi- ritualis" precum amminiculo, ne iurgii per dissidium“ consumeretur, refovit. Quoniam „si" vir in virum peccaverit,“ "orabit3 pro eo sacerdos“; peccante sacerdote, "quis" orabit pro eo?“ Certe feliciter errat disci- pulus magistro presente; contencionem apostolorum, quia presens ex- titit,“ salvator correxit." Secularia foventur spiritualibus, quasi" minora maioribus, sed maior minore non potest supportari. Perpendite: "vos" estis sal terre“; sale deficiente, in quo salietur*? Ad vos" gentis vota respiciunt. Famatur communiter, presens nutriri dissidium“ aut dissimulacione, aut fortassis" doctrine consilio. Unde eli- gibilius foret carne exui, quam tanti dissidii' sustinere dedecus. Nostis domini tunicam" nec a militibus fuisse “a conscissam. Non sit glorie, quod alii vestro, alii Christi signantur nomine. Melius est estimacio- nem' periclitari quam caritatem," qua lesa “ anime in ruinam tenderent. *Non vereamini humiliari cum Iona et dicere": Si ista tempestas mei causa extat, "tollite medd et in mare€h proicite“. Etenim Iona humili- atus et absorptus in typo domini gloriosior resurrexit. Dominicusk sermo intonat ": „Nisi granum frumenti mortuum fuerit, ipsum solum manet, si autem mortuum fuerit, hoc“ est aura" exutum populari, fructum por- tabit multiplicem". „Sani" non egent medico, sed male habentes.“ Dis- persis ovibus porrigite manum, saguine"d respersis scelerum, fletibus ut laventur, qui fertis orthamenta.mm Cuius gracia? Ut nn unusquisque re- currat ad conscienciam suam et tocius crimina plangat etatis. Fructus arva non afferunt, nisi mundata sentibus. Medicina frustratur wlneri applicata, sagitta remanente. Tocius orbis pater familias, migraturus a se- culo, medicinam utiliorem, quam novit, discipulis recomendat dicens“: „Pacem meam do vobis, pacem relinquo vobis,“ et Psal.“: „Ecce, quam m trispantis Cerrb. — "tranquillat Ka. — °curabat Ka. — Pminebat Ka, — spiri- tuali Cerrb. — raminiculo Ka. — »discid. Ka. — 'presente magistro Ka. — "v Cerr in marg. — vhomo neuter Ka. — w quod Ka. — x salientur Cerrb. — y nos Cerrb. — z for- tasse Cerrb. — aa a milibus fuisse (opraveno z fuisset) Cerr. — bb domini ruinam nec aurilibus fuisse concissa Cerrb. — cc signentur Ka. — dd chybí v Ka. — c estimacione Ka, Cerr, Cerrb. — f caritate Cerr, Cerrb. — ga lese rkpy. — hh mari Ka, Cerrb. — Hchybí v Cerr, Cerrb. — kk Ewangelicus Ka. — 1lv Cerr opakováno in marg.; a via Cerrb; a natura Ka. — mm hortamenta Cerrb; ornamenta Ka. — nu v Ka mezi řádky. 3i Naráží asi na odboje panské proti králi Václavovi, které po r. 1403 se uklid- ňují, kdežto odtud začínají spory o Wyclifa. — 351. Reg. 2, 25. — 36 Lev. 19, 22 (srvn. 5, 6 a 10, 12, 8). — 371 Reg. 2, 25. — 38 Srvn. Luc. 22, 24 a d. — 3 Mat. 5, 13. — 1° Srvn. Joh. 19, 23—24. — 4 Jon. 1, 12. — 22 Joh. 12, 24—25. — 33 Luc. 5, 31. — 4 Joh. 14, 27. *Psal. 132, 1—2.

Strana 50
50 Č. 14. 1408 ex. bonum et quam iocundum° habitare fratres in unum,“ et paulo post: „Sicut unguentum"" in capite, quod descendit in" barbam" Aaron."“ Et vos in presenti huius unguenti continetis pigmentarium.“ Ideo, quantum prevalent vires, unitatis pacem reformare satagite," sine qua nec obla- ciones placent creatori. Sed fortassis' in devium“ adducens spiritus furtive subsibillat: „Quis me constitui“4 arbitrum, non me partes audiunt.“ Alti consilii vir extimplo respondet": „Hominis est disponere animum, et domini est gubernare.“ Angeli celi proferunt ex thesauro non tantum operis effectum, sed bonam commendant" voluntatem dicentes‘: „Gloria in excelsis deo, et in ww terra pax hominibus bone voluntatis.“ww Sed indecens est unum* tueri et ceteros corripere. Arbiter redditur suspectus uni incli- natus parti. „Aput“ dominum non est personarum accepcio.“ Vas sub- missum *quatuor iniciis celica in visione declaravit Petro, munda et im- munda edenda fore.5° Ambiciosorum crimina predicacionis insequitur gladius, scissorum pretertactum proprie manus stilus cavit" in respon- sione articulorum vobis obiectorum." Responsio quidem non clara facie, sed dyalectica" velata cali gine offertur aspectibus. Ubi dixistis"2: Vellem" esse in spe, ubi est anima Wykleff, et totum mundum non caperem mori" cum tot prebendis, cum quibus Wsserub mortuus est." Sine dubio zelo dei concitante moveminie ad persequendum ambicionem et avari- ciam clericorum lucra sectancium in Christi milicia sub pretextu elemo- sinarum. Nec ab re. Nummum addunt nummo‘ et marsubia“ plurimadd plenitudine suffocant, principum opes veneranturh obsequiis, sunt dici- ores clerici quam viventes in" seculo, possident opes" sub paupere Chri- sto, quas non habuerunt dyabolo sub locuplete. Nunc suspirat eos ecclesia divites, quos seculum ante fovit mendicos. Quorum ex sinu sce- lestesk progressi infantes, matrum gestati in ulnis vagiunt, carnis erum- pentes per speculum pollute libidinis, genitorum secreta quasim nautico clamore denudant. Patrimonium salvatoris canes devorant, in edibus re- servate meretrices." * 106' Ka * 27 Cerr oo iucundum Cerrb; misto habitare — unum mají Cerr a Cerrb jen etc. — Ppun- gentum Ka a tak vždy. — qq pigmentorium Cerrb. — rrsathagite Cerr, Cerrb. — ss for- tasse Cerr, Cerrb. — t deum Cerrb. — uu v Cerr mezi řádky. — v comend. Ka a vždy. — ww misto et — voluntatis majt Cerr a Cerrb jen etc. Sequitur : bone voluntatis etc. — xxvirum Cerrb. — yy canit Ka, Cerrb. — z dyaletica Cerr; dialect. Cerrb. — achybl v Cerrb. — bvelle Ka. — c Wiklef Ka. — det mori rkpy. — nemini Cerrb. — fmini- mum addunt minimo Cerr, Cerrb. — «marsupia Cerrb. — h venerantur (vlastně vene- ratur) — opes v Ka in margine. — isuperias Ka. — kcelestes Cerrb. — in vulvis vagunt Cerrb. — msecretaque Cerrb. — net meretrices Ka. 46 Srvn. Luc. 12, 14: quis me constituit iudicem. — 4 Srvn. Prov. 16, 1. — 4' Luc. 2, 14. — 4 Rom. 2, 11, Eph. 6, 9, Coloc. 3, 25. — 50 Act. 10, 11—16. — 3 Míněny odpo- vědi Husovy na žaloby farářů Pražských r. 1408; v. Palacký, Doc. 155—163 a zde svrchu č. 12. — 52 Viz Docum. 161 a 160 a zde str. 37—38. — »Srvn. k tomu svrchu č. 12 str. 37.

Strana 51
Č. 14. 1408 ex. 51 Actamen equm non est minora persequi,' maiora crimina relinquere. Corripiuntur Pharisei" ob tale iudicium,“ contra quos dicitur": „liquantes culicem, camelum glucientes.' Scissor unitatis camelus est avari in re- spectu. Rubigo queque eruginanda est ingenciori, acrior' purgator elimato." Deformitas et pena culpe declarant magnitudinem. Avarus dives tonante ewangelio stultus dicitur, in spe diviciarum fraudem reportat, diviciis et vita privatus." Prodigus filius atteritur penuria, sed egestatis post pres- suram ad penitenciam reducitur.“ Dives epulo, inferni clausus sepul- tura, incendium sustinet, eternos ferens cruciatus." Scissor unitatis pre istis abhominabilem titulum de mercede iniquitatis meretur et penam. Edocet regum historia : Syba," filius Bochri," filius Belial* appellatus est,dd truncatus capite in sanguine scelerum volutari cogitur concrepante tuba — a Dauid" retraxit populum. Chore, Dathan et Abyron nature" preter cursum nova plectuntur " pena, terre vorati per hyatum." Ex hac peste gingniturbb inobediencia, subditi contra primates intu- mescunt per nephas, heu, evacuatur obediencie bonum, in qua erat unica spes salutis et prevaricacionis antique remedium, servi in dominos, filii armantur in parentes. Nuper quidam veniens de Praga inobedienciam glorie ascripsit, titulo quorum audientibus exorsus“ est: Archiepiscopum audire noluimus,“ carmina" quedam laudis demere volentem." Sed audi- entes, primatis " zelantes pro honore, compassione ducti tante protervi- tatis de ruina, dixerunt, male factum esse. Respondit: Quis me a laude divina prohibere potest? In munimen malicie ewangelicum adduxit dictum, quo Iudei reprehensi sunt a domino, qui voces cupienbant prohiberehh puerorum laudancium dominum, sed dominus fertur dixisse": „Si hos prohibueritis,'* lapides clamabunt“. Sed illico audiat zelotes, quia „litera"2 occidit, spiritus autem vivificat“. "Sugat" mel" de petra oleumque de saxo durissimo“, id quod legimus in divinis libris": „Nitet quidem et fulget in cortice, sed dulcius in medulla“. Qui vult edere nucleum, fran- gat nucem. „Revela“mm inquit propheta,“ „revela"" oculos meos et con- siderabo mirabilia de lege tua“. Si tantus propheta de se tenebras igno- rancie ° confitetur, qua putas parvulos et pene lactantes insciencie ver- °v Cerr opraveno in marg. z prosequi. — Pcarpuntur philosophi Cerr; carpuntur et philos. Cerrb. — q indicium Cerrb. — rv Cerr in marg.; calicem Cerrb. — 'gluc. cam. Cerr, Cerrb. — tactio Ka ; ingenio et acrior Cerrb. — uelimacio Ka, Cerr, elematio Cerrb. — Vhystoria Ka. — w Botri Ka. — x Belyal Cerr, Cerrb. — Yaddit Ka. — z vere Cerrb. — aa v Cerr za tím škrtnuto terre vor. — bb gignitur Cerr, Cerrb. — e exhorsus Ka. — dd chybí v Ka. — ee nolumus Ka; voluimus Cerrb. — ff volente Cerrb. — Es primates Ka. — hh prohibere cupiebant Cerr, Cerrb. — i chybf v Cerr, Cerrb. — kk prohiberitis Cerrb. — 11 tím končí Cerrb. — mm revera Cerr. — nn levabo Cerr. — 0° teneb. ignor. de se Cerr. 54 Srvn. Mat. 23, 24. — 55 Srvn. Luc. 12, 20. — 55 Srvn. Luc. 15, 14. — 5 Luc. 16, 19—24. — 582. Reg. 20, 1 a 22. — 5 Num. 16, 32. — 6 Narážka na arcibiskupův zákaz nových písní na synodě 1408 (Höfler, Conc. Prg. str. 52). — 61 Srvn. Luc. 19, 40. — 622 Cor. 3, 6. — 6 Deut. 32, 13. — 6. Neznámo kterých. — 6' Psal. 118, 18.

Strana 52
52 Č. 14. 1408 ex. sari "» nocte. Velamen non solum in facie Moysi positum est,“ sed in ewangelistis et apostolis. Turbis salvator loquens in parabolis, conte- stans misticum esse, quod dicebatur, aitq: "Qui" habet aures audiendi, audiat“. Sed nisi apperta" fuerint universa ab eo, qui habet "clavem Dauid, qui apperit" et nemo claudit, claudit et nemo aperitr“, nullo alio reserante pandentur.“ Reserabitur“ idriam " humilitatis in mergenti et audiet obedienciam victimis anteferri." Laqueo, quo captus est Saul, cupit evitare Dauid, et ideo ne capiatur, precatur dominum" : "Non " de- clines cor meum in verba malicie ad faciendas excusaciones in peccatis." Prevaricatus est Saul preceptum domini, et predam, quam tulit ab Ama- lech, domino voluit ymolare; sed mox Samuelem audit increpantem; cui dixit." „Melior est obediencia quam victime.“ Obediencia virtutibus pre- fertur, sub qua et altissimi filius cupivit militare, „patri" factusww obe- diens usque ad mortem, mortem autem* crucis“. Quare sanies terre, pellis morticina, animal iamiamque solvendum erigitur in superbiam et non wlt subici homini, cui deus" subiectus est? Inquit ewangelista": „Erat subditus" illis“. "Quis" quibus? Deus hominibus.“ Ideoque uti- liter interdum quiescit privata laus obediencie propter bonum. Angelus obedienciam amplectitur et sydera occultantur sole rutillante. Inobediens ad frugem melioris condicionis non potest exhortari, sed ad crimen ar- riolandi“ et ydolatrie ducitur teste scriptura": „Peccatum arriolandi“ est repungnare et quasi scelus ydolatrie nolle acquiescere“. Si quid stilo rudi imperante durius expressi, non temeritati, sed dolori ascribiteb: „Ex" habundacia enimdd os loquitur“. „Emulor" enim vos emulacione dei“ „et" caritate non ficta“. Ideo mihi utile videbatur vestram adire reverenciam, ut occasionem" materie offerrem ad refor- mandum sediciones et scissuras, nec non ad humilitatis subieccionem commonere subditorum cervicem et presumencium caput sacrato com- primere ense. Valete in Christo! Me vestre favorabilitati et oracionibus recom- mendo. Explicit“ epistola contra Magistrum Huss." * 107 Ka 29 Cerr V Ka nadpisu není. — V Cerr nadpis: „Epistola Johannis Rakownik contra Joanem Huss. — V Cerrb nadpis: „Epistola fratris Johannis dicti Rakownyk contra errores Mgri Johannis Huss." pp versali Cerr. — o chybí v rkpech; doplnil Sedlák. — rraper. Cerr. — s' pande- tur Ka. — "reserabit Ka. — uu ydriam Cerr. — v Ne Cerr. — wwchybí v Cerr. — XX autem pertulit Cerr. — vy v Ka za tím podtržené: Ideoque utiliter interdum quiescit. — zz v Cerr in marg. místo mylného subiectus v textu. — a areolandi Ka. — b ascribito Ka, Cerr. — coccasione Cerr. — dExplicit — Huss chybí v Ka. 6s Srvn. Exod. 32, 35. — 6 Mat. 13, 9 a 13, 43. — 68 Is. 22, 22 (podle antifony ad- ventní, v. Sedlák na uv. m.). — 6° Srvn. 1. Reg. 15, 22. — 7° Psal. 140, 4. — " Philip 2, 8. " Luc. 2, 51. — 7 Bernard, hom I super Missus est (Migne 183, 60). — 11. Reg. 15, — 23. — 7' Luc. 6, 45, Mat. 12, 34. — 762. Cor. 11, 2. — "2. Cor. 6, 6.

Strana 53
C. 15. 1409 post Oct. 17. 53 15. M. Jan Hus brání se veřejným osvědčením proti pomluvám, že hlásá bludy a že vypudil Němce z university. [V Praze 1409 post Oct 17?. Domnělý originál v bibliotéce Musea král. č., Kim. vitr. 25 (= A). Facsimile: Hanka, SB kgl. böhm. Ges. Wiss. 1860 (malá část), Flajšhans, M. Jan Hus str. 185; F. Vratislav, M. Jan Hus (1915) 145. Hanka, SB. kgl. böhm. Ges. Wiss. 1860 str. 111 (z A); Höfler II, 166 až 167 (z A); Palacký, Docum. str. 353—354 (z A). — Český překlad: Mareš, Listy str. 10—12 č. 3 = str. 15—17 č. 32 = str. 6—8 č. 33 = Flajšhans, M. Jan Hus proti Němcům cizozemcům str. 14—16 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 46—49 č. 10. Johannes Hus, magister in artibus, sacre theologie baccalariuſs for- matus universitatis studii] Pragensis rector et predicator verbi Ihesu Christi in capella s[anctorum Innocentum] in civitate Pragensi, omnibus Christi fidelibus, ad quos presens scriptum persvenerit . . .] ad salutem. Quamvis detraccio, que est perversa locucio de homine, [illi, cui deltrahitur, non noceat, si ipsam ferens, vite innocenciam more sui mezera ca . . . . . . l, pietatis tamen requirit condicio, ut sanativum et preservativum opponatur [ . . . , ut] detraccionis auditores ab hoc pestifero vicio sint purgati. N[am . . . . . ] detractor et libens auditor uterque dyabolum portat in lingua. [ . . . . .I proximos meos versetur detraccio, malui hoc scripto pie occurrere volen[ti . . . . . mezera ] iure(?). Percepi etenim, quod quidam proximi, nolo furiose dicere veritatis [emuli (?), dicunt (?)1, quod Hus heresim predicat, Hus Theutonicos expulit, Hus est [ . . . . . . , detrac]tores ipsi senciunt, quia si in . mezera Jori, sunt tercio membro detraccionis ipsis s[ . veritati contrarii et se ipsos et proximos decipiunt sic fr. . . . . . . mezera . . . . . ] manu propria scripsi vivo, quod [ . . . . mezera Jstionem(?) et . . . reddere racionem, quod est contra mezera 1 est contra inposicionem heresis, et expellere, qu od tercium detraccionis membrum. Sed contra illud expulsionis mf . . mezera ] conpromissum, quod Theutonicos de studii" mezera qualtuor, scilicet! periurii, privacionis ho- Pragensis expulit [ noris, excomunicacionis et pena [centum sexag., quod antequam] vellent nacioni Bo- hemice tres voces admittere, quod vellent [pocius prefatam universitatem] exire et atak A ; chybi snad universitate (?). Srvn. formuli přísahy německých mistrů a studentů (Palacký, Docum. str. 352 až 353), již zde Hus cituje místy slovně.

Strana 54
54 Č. 15, 16. 1409 post Oct. 17 — ca 1410. numquam causa studii reverti. Orta enim de adhesione [cardinalibus dis- sensione], noluerunt illustrissimo principi, domino Wenceslao Romano- rum et Bohe[mie regi consentire (?) et(?) mandata (?)] eius spreverunt, que foret longum inserere. Propter quod prefatus [rex nacioni Bohemice prejdicte, ut iuxta erreccionem sancte memorie imperatoris Karoli, regis [Bohemie, ... admittatur] ad tres voces, que admissio detraccionis semi- narium (?) occasio [ . . . . . . . . . Jest, ut a proximis iudicer, dum- modo in spe vivens servem mandaſta . . . . . . . ] committo, . . rogans ab eo detractoribus graciam et remisssionem]. Nadpis rukou, jak myslí Palacký, Sixta z Ottersdorfu: Haec subsequens epistola propria manu perscripta est a sacrae et pię memoriae divo Joanne Hußio, constantissimo Jesu Christi domini nostri martyre'. Na rubu rukou Berghauerovou: Superscriptio hujus epistolae scripta est ab haeretico Hussita. Inventa est haec epistola in Bibliotheca collegii archi- episcopalis a Joanne Thoma Berghauer, tunc temporis alumno praefati col- legii 1706, et pro memoria antiquitatis post vitrum posita, ut legentes ini- quitates haeresiarchae detestent, ab eodem 1711. 16. M. Jan Hus Lounským: chválí jejich svornost a stálost a vybízí spíše ku mstění křivd božích než lidských. asi 1410. Rukopis nezachován, zastupují ho Opera (Op.) Opera I f. 100—101 č. XIIII = 12 p. 125—126 č. XIIII = Palacký, Do- cum. str. 10—11 č. 5. — Český překlad Mareš str. 36—38 č. 10 = str. 46— 49 č. 102 = str. 24—26 č. 103 — Flajšhans, Listy z Prahy str. 53—55 č. 12 = Flajšhans, Listy str. 20—22 č. IX. O pravděpodobném vročení (podle obdobných míst v jiných projevech Husových z této doby) v. Novotný, Listy Husovy 11—12. — Dobicer v ČČM 1847 sv. II, 324 bez udání pramene praví, že M. Petr z Loun, správce školy tamní, jest adresátem; jistě mylné. Magister Johannes“ Hus, servus dei indignus, fidelibus, qui sunt Lune, civibus, gracia et pax domini nostri lesu Christi. Licet vos, carissimi, meis oculis externis non viderim, sed internis, de vestra tamen constanti fide et caritate erga deum ac eius ewangelium audio, quomodo ipse salvator vos in fide, pace, caritate et audicione verbi dei univerit, ita quod vestra concordia et unanimitas preter omnes alias civitates regni Boemie in meis visceribus recondita est. Obtestor aJoannes Op.

Strana 55
Č. 16 ca 1410. 55 igitur vos, carissimi, licet vobis tamen facie ignotus, verum fidelis in deo ad vestram salutem, diligite vos invicem, state in unitate, et ne pa- ciamini vos ullo modo inter vos ipsos separari. Nam illa unitas, que est per veram fidem, deo salvos servabit vos. Deus vicissim prosperos per suam misericordiam vobis concedat successus, ut carnem, mundum et diabolum possitis vincere. Hoc, carissimi, animadvertentes, mementote, ne per vos aliqua schis- mata, prodiciones, invidie, ire etc oriantur. Si quis inter vos est intrac- tabilis et discordiarum seminator, hunc inter vos tamquam fratrem co- arguite. Coram iudicio ne contendatis, nam utrimque magnum detrimen- tum fit in anima, corpore et opibus. Studete magis iniuriam, que fit deo, quam que vobis, vindicare. In quo proch dolor totus mundus errat, quod mortales magis suam iniuriam, quam dei, vindicare cupiunt. Hanc viam maxime Antichristus preparat, et pulcre sternit, presertim nobis sacerdotibus, qui nolumus, ut hominum statuta exaccius quam verbum dei serventur.? Ecce hic sacerdos, monachus aut prelatus mechatur aut adulteratur, hoc facinus impune abit, et si quid iuxta voluntatem suam docet, hoc wlt sub anathemate observari. Seculares similiter, si quis deum opprobrio afficit, non puniunt: sed si quis dicit ad illos: "patres conscripti, iniuste me condempnastis“, quod sepius ita fit, tunc gladio, quod iudices iniusticie arguat, puniunt." Ego autem in domino confido, quod ab istis malis vos liberabit, ut magis illius legem custodiatis, quam statuta hominum. Hanc cum serva- veritis, nemo vobis nocere poterit. Idcirco, carissimi, habete racionem earum rerum, que sunt eterne et que numquam pereunt. Due enim sunt res, condempnacio et vita eterna. In condempnacione ignis perpetuus, tenebre, cruciatus ingens et cum diabolis sempiterna inustio. In vita autem eterna gaudium perfectum, lux, ubi nullus dolor neque cruciatus, et cum ipso deo angelisque eius conversacio. Ut sanctus Paulus dicit': "Quod oculus non vidit et auris non audivit, neque in cor hominis — intelligite hic hominis" plenarie — ascendit, deus“ diligentibus se pre- paravit“. Beati ergo erimus, dum beatitudine illa fruemur, ubi perfecta dileccio erit; ibi enim videbimus, quis sit anathematizatus, dampnatus et maledictus, ibi omnia peccata nunc in corde hominum latencia conspi- cientur, ibi tale gaudium et consolacionem experiemur, qua numquam privabimur. Et si quid hic propter Christum paciemur, beati erimus. Nam per crucem et afflicciones sicut aurum igne probamur fabro, qui universum mundum ex nihilo condidit. Beati igitur erimus, si in bono usque ad finem perseveraverimus. bvolumus Op. — clarissimi Op. — dhomini Op. — e quid deus Op. 1 Srvn. Gal. 1, 22 „eram autem ignotus facie. — 2 Srvn. Výklad kap. 420 (Erben I, 149): jenž chtie, aby jejich nálezkové byli pilnějie zachováni, než božie přikázánie. Srvn. Výklad na uv. m., kap. LXIX F (str. 256). — 4Srvn. I Mach. 5, 48, Luc. 10, 19. 51. Cor. 2, 9.

Strana 56
56 Č. 16, 17 ca 1410 — 1410 Juni 25. Hec, carissimi, scientes, quod mundus in peius ruat, mors pro foribus sit, et nos brevi hinc migraturi simus, primum pie et sancte peccatis abrenuncciantes vivite, deinde, que sunt celestia, ea affectate, postremo deum ex toto corde diligite, et in eum confidite, quod vos propter merita lesu Christi in sua gloria ornabit et sui regni participes faciet. Amen. V Op. nadpis: Ad Lunenses, quorum concordiam in doctrina et vita predicat et contumelias, quibus adficitur Deus, pocius quam hominum iniu- rias vindicandas docet. 17. Notářský spis o odvolání k papeži Janovi XXIII, které podali M. Jan Hus, M. Zdislav ze Zviřetic, Jan z Brandýsa, Beneš z Lysé, Petr ze Sepekova, Petr z Valencie, Michal z Drnovic a Jan z Lainštena jménem ostatních přivrženců proti vyhlášce arcibiskupa Zbyňka ze dne 16. června 1410 o vydání knih Wyclifových na oheň a o zákaze kázání v kaplích. V Praze, v Betlemě, 1410, Juni 25. Rkp. Gersdorfské hnihovny v Budyšině VIII° 7 (= Grs) f. 100—106; rkps tétéž knihovny IV° 23 (= Gs) f. 5'—10; vydání Normberské (Op) opírá se nepochybné o Grs. Op. I f. 89—92 = Op 12 p. 112—116. = Palacký, Docum. 387—396 (z Op); srvn. Sedlák, Stud. a texty I str. VII n. — Český překlad Mareš str. 20—35 č. 9 = str. 27—45 č. 92 = 14—24 č. 93; Flajšhans, Obrany v Praze str. 35—57. In nomine domini. Amen. Anno nativitatis eiusdem M'CCCCX°," indicione tercia, die vicesima quintab mensis Iunii, hora vesperorum vel quasi, sanctissimi in Christo patris et domini, domini Iohannis, digna dei providencia pape vicesimi tercii, pontificatus“ anno primo, in An- tiqua civitate Pragensi, in capella sanctorum Innocentum, Bethleem no- minata, in mei notarii publici infrascripti“ et testium presencia' subscrip- torum, ad hoc specialiter vocatorum et‘ rogatorum,“ constituti personaliter honorabilis et scienti ficus vir dominus Iohannes de Husinecz," arcium liberalium magister, sacre theologie" baccalarius formatus, rector et predicator capelle sanctorum Innocentum Bethleem nuncupate in An- tiqua et Magna civitate Pragensi, nobilis vir dominus Sdislaus de Zwie- rzieticz, magister arcium liberalium, Johannes de Brandiss," Benessius 6 Gs a M°CCCCX° Gs, 1410 Op. — bXXV Gs. — XXIII Gs, Op. — dpotificatus Gs. — echybí v Gs. — 'presencium Grs, Gs. — g Hussynecz Gs, Hussinetz Op. — het sacre Grs, Op. — theoloie Grs. — knucupate Grs. — 1Zdyslaus de Zwyerzeticz Gs, Zdislaus de Zwirzeticz Op. — mPrandys Grs, Brandis Op. — " Benesius Gs.

Strana 57
Č. 17. 1410, Juni 25. 57 de Lyssa," Petrus de Sepekow," Petrus de Walencia,“ Michael de Drno- wicz et Iohannes de‘ Lainsten, baccalarii et studentes alme universi- tatis studii Pragensis, suo et omnium aliorum magistrorum, doctorum, licenciatorum, baccalariorum et scolarium dicte universitatis Pragensis, nec non omnium“ et singulorum spectabilium et generosorum dominorum barronum,' nobilium, militum, clientum, provinciarum, districtuum, civitatum castrorum, opidorum, villarum et communitatum' rectorum et guberna- torum, ac eciam aliarum quarumcumque personarum, tam spiritualium quam secularium, exemtarum et non exemtarum,“ omniumque Christi fidelium, cuiuscumque status, gradus, condicionis, dignitatis et preemi- nencie existant, eisque" adherencium et adherere volencium nominibus, quandam appellacionem in papiro" conscriptam, quam tune ibidem ex- hibuerunt, more consueto publicaverunt et interposuerunt, cuius tenor per omnia de verbo ad verbum sequitur,* et est talis: Cum racio naturalis" adversus pericula defendendi et iuris comunis provisio contra insultus violentos resistendi" tribuit facultatem, non mi- rum, si sacri canones et leges iuris naturalis, media disponentes secun- dum racionis equitatem, minus iuste gravatis et oppressis beneficio pro- viderunt appellacionis,“ qua iusticia et veritas conculcatab equo tramite co in statum debitum revocetur. Hinc est, quod nos Johannes de Husinecz," magister in artibus, sacre theologie baccalarius formatus, rector et pre- dicator capelle sanctorum" Innocentum dicte Bethleem in Magnac civi- tate Pragensi, Zdislaus" de Zwierzieticz,“ liberalium arcium magister, Johannes hh de Brandys," Benessius de Lyssa, Petrus de Sepekow, Petrus de Walencia," Michael de Drnowicz, et Johannes de Laynsten,h bacca- larii et studentes" alme universitatis studii Pragensis, nostro et omnium aliorum magistrorum, doctorum, licenciatorum, baccalariorum et scolarium dicte universitatis, nec non omnium et singulorum spectabilium et ge- OL. Gs, Lysca Op. — PSopekow Op. — "Valencia Gs, Valentia Op. — r Laynsten Op ; v Gs chybf. — sbaronum Gs, Op. — tcomunitatum Gs. — "exemptarum et non exemptarum Op, exemptorum et non exemptorum Gs. — veis Gs. — Wpapireo Gs. — xtenor per omnia sequitur de verbo ad verb. Gs. — y v Gs následuje škrtnuté d. - zresistendo Gs, Grs. — aa appellationem Op. — bb occultata Op. — ce Hussynecz Gs, Hus- sinetz Op. — dd chybí v Op. — ee v Grs opraveno z Mangna. — fZdysslaus Gs. — gg Z. Gs, Zwierzinecz Grs, Zwierzeticz Op. — hh místo Johannes — Laynsten má Gs pouze Jo de B, S. de Pe(!) — iPrandiss Grs. — kkValentia Op. — 11studens Gs. Bakalářem byl z účastníků jmenovitě uvedených Petr ze Sepekova (od r. 1408), Petr z Valencie (od r. 1409) a snad Jan z Brandýsa (srvn. MUPr I, 397, 402, 404), ostatní byli studenti. Tomek III2, 485 jmenuje, nevím, oč opřen, také Beneše z Lysé baka- lářem a Petra z Valencie studentem; ale jest to patrně týž Petrus Hispanus de Ara- gonia, jenž se r. 1409 stává bakalářem a jenž se těšil podpoře M. Jeronyma (v. d. Hardt IV, 642). Tři účastníci v apelaci posléze jmenovaní byli mezi oněmi pěti, kteří již r. 1409 proti vydání knih Wyclifových se ohradili (v. Palacký, Doc. 379), z nichž však dva ostatní, Přibík z Houžné a Hroch z Podvek, násilnostmi arcibiskupovými a strachem dali se pohnouti k ústupu; srvn. Chr. univ. Prg. (FRBV, 572).

Strana 58
58 Č. 17. 1410, Juni 25. nerosorum dominorum, barronum,m nobilium, militum, clientum, pro- vinciarum,an districtuum, civitatum, castrorum, opidorum,n villarum et comunitatum rectorum et gubernatorum, nec non eciam aliarum quarum- cumque personarum, tam spiritualium quam secularium, exemptarum et non exemptarum, omniumque Christi fidelium, cuiuscumque status, gra- dus, dignitatis et preeminencie existant, nobis adherencium et adherere volencium nominibus, coram honorabilibus viris hic presentibus, et te °o notario publico, persona autentica etpp fideli, animo et intencione pro- vocandi et appellandi proponimus et dicimus: Quod licet dudum reverendus pater, dominus Sbinko" archiepi- scopus Pragensis, apostolice sedis legatus, alme universitatis studii Pra- gensis cancellarius, quasdam pretensas sentencias et processus penales, frivolos, nullos, iniquos et iniustos, varios errores" et" plurima grava- mina in se *continentes, contra P et " adversus “ omnes et singulos dominos magistros, doctores, licenciatos, baccalarios, studentes et presbiteros pre- dicte universitatis et alios cuiuscumque status, gradus, condicionis, dig- nitatis et eminencie existant, in scriptis fulminasset, habentes et deti- nentes apud se libros seu dicta Magistri Iohannis Wycleff, quatenus XX dictos libros et dicta in camera " thezaurarie w prefati domini Sbinkonis archiepiscopi deponant°° et deportent ad comburrendum" infra termi- num in dictis pretensis processibus ac sentenciis designatum." Insuper - ipse dominus Sbinco" prefatus ibidem‘ mandavit dilligenter" et sub pena excomunicacionis diserte predicare et omnibus Christi fidelibus sibi subiectis declarare, quod post prolacionem verborum a sacerdote in missa*ipso facto et statim non manet nec est aliud, nisi verum corpus, et similiter in calice sagwis domini nostri Ihesu Christi,2 cum tamen sancta mater universalis ecclesia fideliter credit," quod ibi sit illa summa divina natura, vera anima Christi, ossa et sagwis‘ sub utraque specie, que per substanciam sunt alia a corpore Christi et corpus Christi a saguine‘ tam in calice, quam eciam sub specie panis." A quibus quidem mandatis, sentenciis et processibus prefati domini Sbinconis" archiepiscopi, sic, ut prefertur, frivolis et nullis, ymmoh ex- presse errorem in se continentibus, ex eo, cum simus privilegiati et * 6' Gs * 101 Grs mmbaronum Gs, Op. — n“ provinciarum — opidorum chybi v Op. — 0° chybí v Gs. PPchybi v Grs, Op. — qq Sbinco Gs, Sbynko Op. — rr et errores Gs. — Ss ac Gs. — tt que — adversus Grs, Op. — un M. Jo Wy Grs ; M. Joannis Wigleff Op. — vcuria Grs, Op. — ww thezaurarii Grs, thesaurarii Op. — xx Sbinconis Gs, Sbynkonis Op. — vy comburen- dum Gs, Op. — z Insuper — specie panis v Op vynecháno, a vlivem toho chybí i u Palackého v Docum. str. 388. — aSbinko Gs. — bdiligenter Gs. — “sanguis Gs. — dcredat Gs. — echybí v Gs. — sanguine Gs. — « Sbinkonis Gs, Sbynkonis Op. — hymo Gs, imo Op. — ifuerimus Grs, Op. 2Miněno první nařízení Zbyňkovo o vydání knih Wyclifových a proti remanenci, vydané v červnu 1408 (v. Höfler, Conc. Prag. 60); srvn. Tomek III2, 460; r. 1410 arci- biskup zákaz remanence opakoval (v. Höfler,Conc. 69—70); odtud převzato, co tištěno drobněji.

Strana 59
Č. 17. 1410, Juni 25. 59 * 101' Grs *7Gs exempti per sedem apostolicam ab omnibus iudicibus ordinariis, eciam legatis natis, aut eciam delegatis seu subdelegatis, per quecumque re- scripta a sede apostolica predicta inpetratis vel imposterum inpetrandis, in omnibus causis, iuribus et accionibus civilibus, criminalibus, secula- ribus vel profanis et aliis rebus quibuscumque, dictosque libros et dicta M. Iohannis Wyclefm predicti, sicud et alios libros quoscumque civiliter habeamus et possideamus, magnis laboribus, pecuniis et sumptibus per nos emptos et comparatos, ad sanctam sedem apostolicam * tunc provoca- vimus et appellavimus,' prout hec omnia cum aliis gravaminibus intolle- rabilibus, infamiis, scandalis et iniuriis christianissimo regno Bohemie et eius corone ac" nobis per dictum dominum Sbinkonem, nullis nostris exi- gentibus demeritis, factis et illatis, in appellacione per nos interposita, a qua nos non recessisse, nec recedere velle publice protestamur, et quam pro iustificacione presentis appellacionis hic de de verbo ad verbum inserui- mus° et pro inserta volumus habere, planius? et expressius continentur. Demum appellacione predicta in curia Romana pendente, predictus dominus Sbinco" archiepiscopus ex comissione sedis apostolice per re- verendum patrem, dominum Henricum Crumhart de Westrholcz,' utrius- que iuris doctorem, decanum sancti Andree Colloniensem, domini“ nostri pape capellanum et ipsius sacri pallacii“ apostolici causarum auditorem, ad instanciam nostri ad sedem apostolicam citatus extitit et vocatus4; inhibens consequenter per suas patentes literas dicto domino Sbinkoni et eius officialibus ac aliis sua interesse putantibus* eadem" auctoritate apostolica, ne per se vel per alium seu alios quovis modo publice vel occulte, directe vel indirecte, in vilipendium litispendencie et iurisdici- onem suam, ac in preiudicium nostrum quidquam attemptare vel reno- vare presumate vele presumant; quod si secus factum fuerit, quod totum revocare et in statum pristinum auctoritate apostolica* reducere curabit, deo et iusticia mediante. Hec omnia et singula premissa"a ipse dominus Sbinco archiepi- copus prenominatus " minime curans et advertens, certos suos nunccios et procuratores speciales, veritatis et iusticie emulos,“ discordiarum utique seminatores, non publice, sed occulte* ad curiam Romanam dirigens," V Op zde in marg. pozn.: Gregorium XII. kquemcumque Gs. — limpetratis Gs, Op. — m M. Joh. Wy Grs, M. Jo Wi Gs, M Joan. Wigleff Op. — "ut Grs. — °inserimus Grs a i v Gs původně. — Pplenius Gs. — Sbinko Gs, Sbynko Op. — rCrymhart Gs. — sWesterholtz Op. — tColonien. Gs, Op. — “ domini pallacii chybí v Grs, Op. — Vauditore Gs. — w quod Gs. — *oculte Grs. — Yid Gs. — zpredicta Gs. — aa chybí v Grs, Op. — bb Sbinko Gs, Sbynko Op. — cc emules Gs. — »Miněno odvolání pěti studentů (srvn. svrchu pozn. 1) podané ke kurii asi v březnu 1409; srvn. Novotný-Kybal, M. Jan Hus. Odvolání podáno asi již po zastavení po- slušnosti Rehořovi XII; mínění, že došlo k němu již r. 1408, dlouho se drževší (srvn. i marginalii Op, pozn *), jest asi mylné. — Dne 8. prosince 1409 (v. Höfler, SSI, 11). »Posly Zbyňkovými byli kanovník Jakeš Jinoch a Minorita Jaroslav z Bezměře, — světící biskup Sareptský.

Strana 60
60 17. 1410, Jun. 25. quandam pretensam bullam et surrepticiam" per nimias et impor- tunas preces sinistris informacionibus et malignis persuasionibus vento adulacionis et mendacii a sancte memorie domino Allexandro, divina providencia papa Quinto," sic ut premittitur inducto,“ ymmo" verius circumvento et callide seducto,“ tacita veritate et suggesta“ falsitate, in vilipendium litispendencie et iurisdicionis hi dicti domini Henrici auditoris et in preiudicium nostrum, ante terminum" perk prefatum dominum Henricum auditorem ad comparendum legitime in curia Romana" ipsi domino Sbinconimm assignatum,"" nobis et nostris procuratoribus in curia Romana penitus ignorantibus et dissencientibus," sic, ut prefertur, sur- repticie impetravit." Qua" bulla sic surrepticie impetrata inter cetera, licet false,“ narratur, quod ad audienciam domini Allexandri prefati° pape Quinti quam plurium fide dignorum relacione pervenit, quomodo in civitate Pra- gensi et regno Bohemie ac marchionatu Morauie " et quibusdam aliis provinciis nonnulli articuli erronei, qui scissuram seu heresim in fide katholica sapiunt, pullula- runt et multorum corda graviter infecerunt, quod quamvis postmodum per ecclesiam iusto iudicio reprobati" fuissent, expedit tamen propter magnam multitudinem eorum, XX qui huiusmodi perversis articulis et docmatibus sunt infecti, ut remedium correccionis, ne ulterius pullulent et gregem dominicum peramplius inficiant, celeriter adhibeatur; quodque ad hoc necessarium sit prohibicio, ne per aliquos, eciam si sint super hoc * apostolíco vel alio quovis indulto muniti, predicaciones et sermones ad populum fiant, nisi in kathedralibus, collegiatis, yy parrochialibus aut monasteriorum ecclesiis iuxta iuris ordinem et antiquam conswetudinem, cum aliis in dicta pretensa°° bulla scriptis et contentis, quam hic inserimus" et pro iustificacione dicendo- rum infra volumus habere pro inserta. Vigore cuius quidem bulle sur- repticie et, ut verisimiliter creditur, per falsificacionem signaturarum" et literarum domini pape et ipsius vicecancellarii cuiusdam fratris et monachi Oliueti," nuper die‘ XVI‘ mensis“ Maii“ anni presentis in curia“ Ro- mana“ publice“ scalati, emanate, ipse dominus Sbinco prenominatus de anno presenti die XVI mensis* Iunii in curia sua archiepiscopali, sita in Minori civitate Pragensi, in presencia nonnullorum dominorum prelatorum, abbatum, priorum, plebanorum et aliorum Christi fidelium, ad sinodum ibi- * 102 Grs dd 5° Gs. — ee inductus Gs. — ffymmo — seducto chybi v Grs, Op. — ge sugesta Grs. — hh iuridicionem Grs, iurisdictionem Op. — i testimonium Op. — kkchybt v Grs, Gs. — v Gs následuje škrtnuté penitus ignorantibus. — mmSbinkoni Gs, Sbynkoni Op. — un asignatum Grs. — 0o chybí v Gs. — PPchybí v Grs, Op. — qq dissensientibus Grs. — rrimpetivit Grs. — ss In qua Gs. — t' falsa Gs. — uu in Op. — v Moravie Gs. — wwreprobandi Op. — xx correccio Gs. — vy tak Gs a listina Alexandrova; collegiatis, ka- thedralibus Grs, Op. — Z inseruimus Op. — ainserto Gs. — bfigurarum Grs, Op. — cfactis Gs. — dOliverii Gs. — echybi v Gs. — f16 Op; v Gs chybi. — Scivitate Op ; v Gs chybt. — hemanante Grs, Op. — Sbinko Gs, Sbynco Op. — kXIII mensis Gs, 16 mensis Op. *Listinu Alexandra V z 20. prosince 1409 otiskl Palacký, Doc. 374—376. — Od- volání opírá se tu o dotčenou listinu Alexandrovu, z níž, co drobněji tištěno, převzato doslovně. — 8Podrobností nepodařilo se mi zjistiti.

Strana 61
Č. 17. 1410, Jun. 25. dem congregatorum, mala malis accumulans, quandam pretensam senten- ciam difinitivam et processus frivolos,“ iniquos, iniustos et nullos, varias in se continentes penas et censuras intollerabiles, tulit, pronuncciavit, ful- minavit et publicavit, talem vel consimilem in se tenorem continentem: Cristi" nomine invocato, pro tribunali sedentes et ipsum deum solum pre oculis habentes per hanc nostram sentenciam diffinitivam pronuncciamus, decernimus" et declaramus in hiis scriptis libros et tractatus Johannis Wyclef° infrascriptos, videlicet Dialogum,P Trialogum, De incarnacione verbi divini," De corpore Christi, De Trinitate, De ydeis, De materia et forma, De ypoteticis, De individuacione temporis, De proba- cionibus proposicionum, De universalibus, Super ewangelia sermones per circulum anni, De dominio civili, Decalogum, De simonia, De attributis, cum manifeste in se here- sim et errorem contineant, condempnandos fore et presentibus condempnamus et ut a fidelium oculis' amoveri" valeant, decernimus esse cremandos et ipsos, quantum in nobis est, a fidelium oculis per ignis voraginem amovemus sentencialiter et diffinitive in hiis scriptis etc." Et infra: Cum autem ex nominibus prenominati Michael de Drnowicz,) Petrus de Walencia," Johannes de Laynsten* et ipsis adherentes," necnon Magister Marcus de Grecz Regine universitatis studii Pragensis, procurator eorum expressus, nostris pri- oribus processibus se opposuerunt et ad nos per sedem apostolicam remissi, obedire hucusque non curaverunt nequez libros seu dicta predicti M. Johannis Wyclef aa in curia bb nostra reposuerunt, contra ipsos nominatim et ipsis adherentesy in genere decrevimus auctoritate apostolica procedendum. Quapropter eosdem Marcum,Michaelem, Petrum,e Johannem et ipsis adherentes, qui prefati Johannis Wyclefcc libros seu dicta habent et in sua detinent potestate, primo, 2°, 3° et dd peremptorie, comuniter et divi- sim ac eciame exee superhabundanti presentibus f requirimus et monemus, quatenus infra sex dies a notificacione presencium se continuo gg et immediate sequentes libros hh et tractatus sepenominati Johannis Wyclefii in curia nostra archiepiscopali in camera thezaurariekk deponatis cum effectu. Insuper post alia multa frivola, iniusta et nulla, in ipsis processibus mm et sentencia" contenta" ipse dominus Sbinco" prefatus subiunxit in- 10 . frascripta 61 acumulans Grs. — mfrivolos processus Gs. — " decrevimus Gs, Grs. — ° Johannes Wycleff Gs, Joh Wy Grs, Joannis Vikleff Op. — PDyalogum Gs. — q domini Gs. — symonia Gs. — Satributis Grs. — tab oculis fidelium Gs. — usemoveri Gs. — vDrno- wycz Gs, Drnowitz Op. — wP. de V. Gs. — *de Laysten Grs, de S. Gs. — yad- herentibus Grs, Gs. — znec que Op. — aa Joh. Wy Gs, Jo. Wy Grs, Joannis Wikleff Op. — bb camera Gs. — ce Joh. Wycleff Gs; Johannis Wy Grs; Joannis Wycleff Op. — dd 2° et 3° et Grs, secundo et tercio et Op. — ee de Gs. — fchybi v Grs, Op. — ge continue Gs. — hh et libros Gs. — i Jo Wyc Gs, Jo Wy Grs; Johannis Wicleff Op. — kk thesau- rarii Op. — " in dictis processibus et sentencie Gs. — mm contentis Grs, Op. — nn Sbinko Gs, Sbynko Op. »Co tištěno drobněji, převzato z vyhlášky Zbyňkovy na synodě 16. června 1410, jak i v odvolání samém jest uvedeno, ač úřední vyhláška Zbyňkova (Palacký, Docum. 380—381, v. i Höfler, Conc. Prag. 65—66) má znění širší a jména spisů Wyclifových uvádí v jiném pořádku. — 10 Také zde odvolání opírá se o úřední vyhlášku Zbyňkovu, jež však není tu citována doslovně, nýbrž volněji.

Strana 62
62 Č. 17. 1410, Jun. 25. Universis et singulis presbiteris et clericis, dierum sex 0 monicione canonica pre- missa, sub excomunicacionis pena et in virtute sancte obediencie districte precipiendo mandamus, ne peramplius aliquis vestrum et ex vobis audeat predicaciones et f sermo- nesff facere ad populum in locis privatis civitatis Pragensis predicte, nisipp in ecclesiis kathedralibus, collegiatis, parrochialibus, monasteriis et eorum cimiteriis, non obstantibus, quod aliqui super hoce indulto apostolico et privilegiis sint muniti, sed ab huiusmodi predicacionibus in locis privatis omnes cessetis et desistatis, ac effectu- aliter desistere et cessare q studeatis. Alioquin in vos superius nominatos etft de- scriptos, et quos huiusmodi nostri processus, ut“ premittitur," tangunt et concer- nunt, ac generaliter in omnes et singulos comuniter *et divisim, si forte premissa omnia et singula aut aliquod premissorum non feceritis aut non impleveritis, aut ali- quis vestrum non fecerit seu non impleverit et aliquid in" contrarium feceritis aut fecerit, et in culpabiles quomodolibetrr in premissis aut in aliquo premissorum, acs ipsos defendentes ipsisque credentes defensoresque eorundem, cuiuscumque status, gradus, condicionis, ordinis, dignitatis et“ preeminencie existant, *predicta sex dierum monicione canonica premissa, auctoritate apostolica singulariter in singulos, ex nunc prout extunc, et extunc prout exnunc excomunicacionis sentenciam ferimus et eciamf promulgamus in hiis scriptis, ad penas captivacionis personarum, privaci- onis“ beneficiorum et inhabilitacionum uu et ad" alias penas ulteriores processuri. Quam quidem sentenciam et processus, sic ut premittitur,“ frivolos et nullos, pro presentis appellacionis iustificacione, hic* de verbo ad verbum inserimus" et volumus habere pro insertis. Nos igitur Johannes et Zdislaus“ magistri, Iohannes, Benessius,b Pe- trus, Michael," Petrus, Iohannes" baccalarii et studentes prenominati, cum omnibus nobis adherentibus et adherere volentibus, scientes iuxta sacrorum canonum et legum instituta, quod mendax procurator" carere debet penitus impetratis fraus quoque et dolus nulli debent patrocinari, et quibus rescripta diriguntur, sunt puniendi, si precum mendacia vetu- erint* argui et reprehendi, rescripta eciam iuri generali et utilitati pu- blice adversa et scandalosa, et precipue ewangelio Christi, penitus sunt abicienda, presertim cum sedes apostolica pacienter sustinet et tollerat, si mandatum suum," quod prava sibi fuerit insinuacione suggestum, ex causis iustis et racionabilibus non impletur: predicte bulle surrepticie et vehementer de falsificacione" suspecte processibusque et? sentenciis predicti domini Sbinconis“ archiepiscopi inde fulminatis et secutis, tam- quam frivolis et nullis et" omni veritate et iusticia destitutis, ex causis premissis et aliis infra scriptis parere et obedire non intendimus, quo- *8 Gs * 103 Grs o° sex dierum Gs. — pPnec Op. — qq cessare et desistere Gs. — rr quemlibet Grs, Op. — s' aut Gs. — tprivacionibus Gs. — u inhabilitatis Gs. — vut predictum est Gs. — xhuiusmodi Gs. — y inseruimus Op. — z pro sertis Gs. — a Sdyslaus Gs, Zidislaus Grs. — bBe Gs. — CP Gs. — dM Gs. — echybf v Gs. — fP Gs, Pe Grs. — « Jo Gs, Grs. — h precator Gs. — debet Gs. — kpotuerint Gs. — 1deprehendi Gs. — msint Gs. — " v Grs opakováno. — ° de falsitate Gs, defalsificatae Grs, Op. — Pac Gs. — qSbin- konis Gs, Sbynkonis Op.

Strana 63
Č. 17. 1410, Jun. 25. 63 103' Grs * 8' Gs usque ex certa sedis apostolice sciencia de singulis premissis ac eius determinacione, deo et iusticia mediante, plene et expresse non" fueri- mus docti“ et informati. Constat namque toti regno Bohemie, primam partem bulle, sentencie et processuum inde secutorum de pullulacione errorum et heresum' in regno Bohemie et marchionalu Moravie“ fore falsam et nullam. Nam ipse dominus Sbinco" prefatus in sinodo" generali omnium suorum prelatorum, magistrorum,* doctorum, studentum, plebanorum et aliorum Christi fide- lium in curia sua archiepiscopali Pragensi de anno domini M° CCCC°VIII" XVI� die" mensis Iulii“ celebrata,"omnibus ibidem insinuavit, intimavit,bb notificavit et solempniter "publicari precepit, quod ipse per se et suos vicarios in spiritualibus, officiales“ et prelatos, de consensu et voluntate expressis serenissimi principis et domini nostri," domini Wenceslai Ro- manorum regis semper Augusti et Bohemie regis, in civitate, diocesi dd ac“ provincia sua Pragensi, facta et habita diligenti“ eciam“ et exacta inquisicione, neminem erroneum vel hereticum reperit,“ nec potuit re- perire. Quomodo ergo et ubi ac in quibus hominibus dicte hereses et errores, ut false et mendose asseritur, pullularunt? Patet eciam manifeste, nos per dominum Allexandrum sancte me- morie papam Quintum prenominatum, ex sinistra et falsa dicti domini Sbinconis" suorumque nuncciorum relacione fore multipliciter gravatos ex eo, quod ipse dominus papa in vilipendium litispendencie et“ iuris- dicionis predicti domini Henrici auditoris, cui causa appellacionis erat commissa," ab eodem in nostrum preiudicium, nobiskk non consencien- tibus nec procuratoribus nostris, qui ad hoc faciendum habuissent man- datum speciale, ut tamen asseritur, licet false, contra formam gene- ralem et iuris comunis disposicionem, ad prenominatum dominum Sbin- conem," partem adversam, et iudicium suum, a quo exitit ad sedem apostolicam, ut prefertur, appellatum, nos nobisque adherentes remisit iudicandos. Constat denique, sentencias et processus pretensos" prefati domin Sbinconis," et si premissa non obstarent,me nullius esse roboris vel mo- menti,"" eo quod post mortem prefati domini Allexandri re integra exi- stente emanaverunt," iure comuni disponente videlicet," quod mandatore mortuo, ut in premissis factum est, ipsius mandatum, re integra non" manente, nullum est et expirat. vero Gs. — Sedocti Op. — theresim Gs. — " Morawie Gs. — Sbinko Gs, Sbynko Op. — Wsynodo Gs, Op. — et magistrorum Op. — Ystudencium Gs. — zsexta die Gs, 1408 17 die Op. — aa Junii Gs. — bbnuncciavit Gs. — c officiis Op. — dd dyocesi Gs. — ce dilligenti Grs. — ffchybí v Grs, Op. — ge reperiit Grs. — hh fuit Op, Grs. — i comissa Grs. — kket nobis Gs. — "Sbink. Gs, Sbynk. Op. — mm obstent Grs, Op. — na muni- menti Grs, Op. — o0 remanarunt Gs. u Srvn. Tomek III2, 462, Novotný, Listy Husovy 7; datum synody nutno nyní, po zjištění čtení rukopisného, místo 17. opraviti na 16. červenec.

Strana 64
64 Č. 17. 1410, Jun. 25. et legis Insuper quis sane mentis et doctus, nisi ydiota, sciencie"? dei ac sacrorum canonum ignarus, libros logicales," phisicales,“ morales, mathematicales et methaphisicales," multarum nobilium“ et pulcher- rimarum veritatum, nullos errores seu articulos erroneos in se conti- nentes, quales sunt libri De materia et forma, De probacionibus propo- sicionum,““ De proposicionibus ypoteticis," De individuacione temporis, De ydeis, cum sibi similibus aliis libris M. Iohannis Wyclef,ww diffiniat � et sentenciet ac condempnet igne comburendos? Cum ipsa sancta mater ecclesia in Veteri testamento sacrosanctos" Moisen" et Danielem cum aliis sanctis“ patribus' Egipciorum, Caldeorum, gentilium et‘ infidelium, quorum" supersticiones perhorrebant, libros habuisse et omni *sciencia eorum eruditos fuisse perhibet et testatur, ipsa eciam" in Novo testa- mento suis epistolis non libros gentilium, sed hereticorum pro necessi- tate et tempore legere precepit,“ non ut eosdem teneant, sed ut errores repudient et detestentur, et ute utilia, que in eis invenerint, ad usum sacre erudicionis devoti convertant. Quod et ipse Paulus magister gencium approbans, versus‘ et metra gentilium erudicionis exemplo suis immis- cuit scripturis. Preterea in universitatibus studiorum per sedem aposto- licam approbatorum necesse est, ut scolares et studentes libros Aristo- telis, Auerois" commentatoris et aliorum philosophorum gentilium, prin- cipales articulos fidei negantes et continentes in se errores innumera- biles et hereses manifestas, addiscere, studere, legere et disputare et alios docere, pro honore, gradu et dignitate magistrali possent. Quo- modo, inquam, magistri et doctores scolastici sancte matri sue,“ univer- sali ecclesie, obviando arguciis hereticorum, possent" succurrere, et uti- liter verbo ac opere servire, si omnes et singuli libri, errores vel hereses continentes, ut pretensa sentencia domini Sbinconis° pretendit, igne com- burerentur? Revera tunc" et“ libri Magistri Sentenciarum, qui in multis punctis et articulis per doctores non tenentur, libri" Origenis et aliorum" doctorum, quod nephas est dicere, igne cremaris oporteret. Protestamur‘ propter emulos tamen ex superhabundanti“ publice et expresse quemadmodum? et" antea sepius sumus" protestati, quod nullum errorem vel“ articulumf erroneum“ quorumcumque librorum * 104 Grs PPnec idiota sacrae Op, a po nich Palacký, Doc., kdež ještě dodáno scripturae. — qq loicales Gs. — rrphilosophicos Op. — sset methaph. Gs ; theophisicales Grs, Op. — tet nobilium Op; v Grs et škrtnuto. — u De proposicionum probacionibus Gs. vvyppot. Gs, hypotet. Op. — ww Mgri Joh. Wy“ Gs, M Jo Wy Grs, Magistri Joannis Wy- kleff Op. — xx diffamat Gs, definiat Op. — vy sanctos Gs. — zz Moysen Gs, Op. — asci- pluribus Op. — cet Cald. Gs. — dquarum Op. — echybf v Gs. — fec- enciis Op. — b clesia Grs, Op. — «percepit Gs. — h Averoys Gs, Auerrois Op. — in se hereses, er- rores Grs, Op. — kadiscere et studere Gs. — 1v Grs opraveno z matris; Gs magistri. — mecclesie Gs. — "possint Gs. — ° Sbynk. Op ; Sbink. Gs. — Psunt Grs, Op. — ali- arum Grs. — res Grs. — 'cremare Gs. — ‘Protestamur tamen Op, kde ovšem tamen dále následující chybí. — usuperhabundant Gs. — vv Grs doplněno in marg. — w su- perius fuimus Grs, Op.

Strana 65
Č. 17. 1410, Jun. 25. 65 104' Grs tenuimus aut defendimus, tenereque aut defendere intendimus quoquo modo. Insuper ista interpretacio certorum verborum, in premissa bulla sur- repticia positorum, non est conveniens,* efficax et racionabilis, videlicet, quode libri M. Iohannis Wyclef debent ab oculis fidelium removeri," quod ergo aa hec amocio ab oculis fidelium fiat per ignis combuscionem, toti regno Bohemie et marchionatui Morauie et aliis provinciis, et pre- sertim universitati Pragensis studii“ exosam et nimis scandalosam. Nam dd ipsa alma universitas studii Pragensis de anno presenti die quintadecima" mensis Iunii, facta plena congregacione magistrorum, doctorum, licenciato- rum, baccalariorum et studentum suorum, sub pena prestiti iuramenti con- clusit et habuit pro concluso, quod ipsa universitas prefata domino Sbinconi * archiepiscopo cum suis prelatis ad combuscionem librorum Magistri Iohannis Wyclif ee nullo modo consentit, ne exinde toti regno Bohemie et presertim universi- tati predicte confusio inferatur; advertentes non immerito, quod rescripta huiusmodi odiosa“ iuris ordine swadente pocius sunt restringenda quam amplianda, et quod sedis apostolice et non aliis hh sit talia rescripta cor- rigere" et interpretari, et maxime cum prenominati libri et tractatus, sicutk premittitur, comburendi, tam in sentenciis, quam eciam*k in quan- titate suntka multi et magni, et“ in tam brevi tempore, videlicet a data bulle" predicte usque ad dictorum processuum emanacionem, per dictum dominum Sbinconem" et deputatos mm per eundem videri, corrigi, exa- minari et articulari debite non poterant, ut in dictis"" sentencia et pro- cessibus, licet false, continetur. Demum * siquidem nobilis et famosus vir, dominus“ Johannes dictus no Mulheym de Pardubicz° miles, ac eciam discretus vir Crux institor, civis Pragensis, olympp divina inspiracione" provide considerantes, quod licet in civitate Pragensi multa loca existerent ecclesiastica, pro usu divini cultus ordinata, illa tamen per plures alios actus sacros adeo occuparentur,ss quod nullus locorum eorumdem privilegiatus ad predicacionis verbi dei ministerium" ibi- dem specialiter esset *deputatus, sed predicantes in wlgari Bohemico, quod ibi- * 9 Gs * U tohoto odstavce jest v Grs in margine jinou rukou připsána po- známka ,Bethleem“. *quiens Op. — YM Jo Wy Grs, Mgri Joh. Wyf Gs, Magistri Joannis Wikleff Op. zamoveri Op. — aa et quod (ergo chybí) Op. — bbac Gs. — ccstudii Pragensis Gs. — — dd XIIIIa Grs, 14 Op. — ce M Jo Wy Grs, Mgri Jo Wyff Gs, Magistri Joannis Wikleff Op. — fchybí v Grs, Op. — gg odiosi Grs. — hh alius Gs. — iscripta colligere Gs. — kksicut — eciam v Grs doplněno nad textem. — ka sint Gs. — 1 belle Gs. — mm depu- tacionibus Gs. — nn dicta Gs. — no chybt v Op. — 00 Pordubicz Gs. — PPolim Gs, Op. — qq occupantur Grs, Op. — rr ad predicacionem verbi dei ministerii Gs. 12 Usnesení universitní schůze, konané dne 15. června 1415, otiskl z knihy Statut univ. Pelzel, Wenzel, II Urkdb. N° 220 str. 130, (v. i Höfler II, 187); co zde tištěno drobněji, vzato odtud doslovně; notářský opis usnesení vezl prý s sebou Hus do Kostnice. 13 Co tištěno drobněji, převzato ze zakladací listiny kaple Betlemské; v. MUPr II, — 1, str. 300 n.

Strana 66
66 Č. 17. 1410, Jun. 25. dem's naturale existit, plerumque per domos et latebras cogerentur divagari. Et ut Christi fideles ac habitatores et incole dicte civitatis ad certum et determinatum locum in eadem civitate consistentem ad audiendum ver- bum" dei huiusmodi sive" sermones publicos in festivitatibus et diebus consuetis convenire possent, prefatus civis quandam aream sive certum locum ad hoc congruum et honestum, prope parrochialem ecclesiam sanctorum Philippi et Jacobi apostolorum Pragensem“ et infra eius parrochiam consistentem," quem idem civis legitime" acquisivit et quem Bethleem nuncupari censuit, pro usu predicacionis verbi dei huiusmodi pia largicione donavit, ipsique miles et civisww ibidem" quandam capellam in honorem et sub vocabulo sanctorum Innocentum pro dicti cultus augmento" canonice fundari fecerunt, ac de bonis sibi a deo collatis pro duobus rectoribus" ipsius capelle et predicatoribus in dicto wlgari, iure patronatus eiusdem capelle et presentandi rectores ad eandem sibi suisque heredibus in perpetuum reservato, competenter dotaverunt. Ad quam eciam" capellam sic pro predicacione ewangelii et" verbi dei errectam, fundatam et dotatam *ac honorifice et ample constructam, ipsi fideles regni Bohemie et presertim civitatis Pragensis magnum gerunt devocionis affectum, frequensque concursus ad audiendum ver- bum dei ipsorum fidelium habetur ad eandem. Accedente“ ad hoc sancte sedis apostolice, serenissimi principis et domini, dominie Wenceslai Romanorum et Bohemie regis predicti, reve- rendi patris dive" memorie Johannis," archiepiscopi Pragensis et" pre- dicti domini Sbinconis° antecessoris, dictorum militis et civis ac rectoris dicte parrochialis ecclesie consensu et voluntate expressis, qui omnia et singula premissa, divini utique cultus augmentum ac fidei katholice propagacionem concernencia, graciose ac clementer fundaverunt, erexe- runt, ratificaverunt, auctorisaverunt, approbaverunt“ et canonice‘ con- fimaverunt, prout in literis apostolicis et aliis autenticis inde confectis sigillo Maiestatis Regie,da domini archiepiscopi et militis dictorum hec omnia plenius et expressius continentur. Cum autem Christus Ihesus misericors 16 et miserator, dominus, qui escam in semine verbi sui timentibus se reliquit, sic per sanctorum patrum instituta ordi- navit, ne verbum dei alligetur, quinymod ille actus ceterorum liberrimus et ecclesie * 105 Grs ss ibi Op. — tt verbi Gs. — un Pragensium Op. — v consistentes Op. — va legitimo Gs. ww cives Gs. — XX in honore Grs, Gs. — y predicti Grs, Op ; produci Gs. — zz a regi- mento Grs, argumento Op. — a accedentem Gs. — b divine Grs, Gs, Op. — ba domini Johan- nis Gs. — “ errex. Gs. — d quinymmo Gs ; quinimo Op. — da regio Gs; magestatis regie Grs. e chybí v Gs. uPůvodní nadání Jana z Mülheimu jmenovalo jen jednoho správce-kazatele, dru- hého zřídil, vyhradiv si k tomu právo od počátku, Kříž kramář. — 15 Příslušné listiny jsou tištěny v MUPr. II, 1 str. 300—320, 323—324, 329—334, 389—396, 425—427; srvn. i Teige, Základy II, 795 n., Krofta MBV V č. 586. — 16 Co tištěno drobněji, převzato ze zakladací listiny Jana z Mülheimu, jak z části poznal již Loserth, Hus und Wiclif 290—291.

Strana 67
Č. 17. 1410. Jun. 25. 67 sue sancte ipsiusque membris utilissimus, quem Veteris Novique testamenti patres et ipse salvator noster constanter super omnia operaff eius" usque ad" mortem in synagogis, in vicis, in plateis, in via, in mari, in monte, in campestribus, in deserto predicando prosequentes' fore necessarium comprobarunt.« Nisi enim ipse verbi dei et sancte predicacionis semen reliquisseth nobis, quasi Sodoma et Go- morra i fuissemus. Ipse etenim salvator * discipulis suis post resurreccionem suam manifestus apparens, in eiusk perhennem memoriam predicacionis officium tradidit exequendum, dicens in ewangelio": „Euntes in mundum, universum predicate ewangelium omni creature“. Ipse etenim" salvator dixit servo suo"s: „Exi cito in plateas et" vicos civitatis, et pauperes ac debiles, cecos et claudos" introduc huc“. Et alteri servo dixit9: „Exi in vias et sepes, et compelle intrare, ut domus mea impleatur“. Cui nimirum ewangelio et sanctorum patrum decreto contradicit pre- tensa sentencia domini Sbinconis° archiepiscopi prenominati, nuper" in sinodo publicata," inhibens, ne presbiteri et sacerdotes ad officium pre- dicacionis rite et legitime missi et deputati, ac super hoc indulto sedis apostolice et ordinarii muniti, verbum dei in locis publicis et capellis in beneficia ecclesiastica canonice erectis, fundatis, dotatis et“ privile- giatis, libere ewangelisent. Sed quia deo est magis" obediendum quam hominibus2 in hiis, que * 105' Grs sunt *necessaria ad salutem: nos igiture magistri Johannes rector etff predicator‘ capelle prescripte,' et Zdisslaus de Zwierzeticz prenominati, Johannes, Beness, Petrus, Michael, Petrus, et Johannes, baccalarii et studentes suprascripti," cum omnibus nobis adherentibus et adherere volentibus, sencientes nos multipliciter fore gravatos, et vehementer ti- mentes inposterum" durius posse gravari, a predictis sentenciis, proces- sibus et censuris, frivolis, iniquis et nullis, super inportacione et com- buscione librorum predictorum" et inhibicione predicacionis* verbi dei, nec non omnibus et singulis gravaminibus et perturbacionibus supra dictis, illatis vel inferendis, ac ab aliis,' que inde sequi possent quomo- dolibet in futurum, in dei nomine ad sanctissimum in Christo patrem et dominum dominum Iohannem, digna dei providencia papam XXIII, et eius sanctam sedem apostolicam, quam semper corde, ore et opere profitemur, et contra ipsum dominum Sbinconem° predictum archiepi- scopum" provocamusa et appellamus in hiis scriptis, petentes nobis super huiusmodi appellacione, primo, 2°, 3°, instanter, instancius et in- * 10 Gs ‘ persequentes Grs; per se quentes Op ; opraveno podle zakládací listiny Betlem- ské. — « comprobavit Grs, Op. — h relinquisset Grs. — iGomora Grs. — k sui Op. — lex sequentibus Gs. — m denique Gs. — n dalši až po claudos chybí v Gs. — o Sbynk. Op, Sbink. Gs. — Pet nuper Grs, Op. — "prelibata Grs, Op. — magis est Gs. — predicte Gs. — tZdislaus de (!) Gs, Zdislaus de Zwierzinecz Grs, Zdislaus de Zwietzeticz Op. — “ subscripti Grs, Op. — Vin futurum Gs. — W prescriptorum Gs. — x predicacione Gs. — y nec ab hiis Gs.— � archiepiscopum predictum Gs. — aa procamus Gs. 17 Marc. 16, 15. — 18 Luc. 14, 21. — 1° Luc. 14, 23. — 2 Srvn. Act. 5, 29.

Strana 68
68 Č. 17. 1410, Jun. 25. stantissime ac cum omni debita iuris instancia' responderi, et apostolos decerni, si quis est, qui nobis eosdem dare" et decernere possit. Alio- quin a vobis dominis honorabilibus hic presentibus et a te notario pu- blico, apostolos2 testimoniales petimus nobis dari et decerni, subicientes nos, statum nostrum, libertates, iura, privilegia et omnes nobis adhe- rentes et adherere volentes, proteccioni" et presidio domini nostri pape et eius sancte sedis “ apostolice, protestantes expresse, quod presentem hh appellacionem per nos interpositam dicto domino Sbinconi," ac ipsius vicariis in spiritualibus, quantocius comode" poterimus et securum ac- cessum habuerimus, intimare curabimus et insinuare copiamque ipsius tradere requisiti. Inhibentes nichilominus vigore huiusmodimm appella- cionis, ne ipsa pendente in preiudicium litispendencie quicquam quovis modo per quemquam attemptetur vel innovetur. Non astringentes nos ad probaciones superfluas, sed dumtaxat ad eas, que intencionem no- stram fundare videbuntur. Invocantes ad premissa omnia et singula *testimonium"n dominorum * 106 Grs nostorum hic presencium, ac tuum officium, publice notarie, inplora- * 10 Gs mus," petentes nobis et nobis adherentibus"" et adherere volentibus per te de et super " premissis unum vel plura confici instrumentum seu publica instrumenta; salvo iure presentem appellacionem et alia con- tenta in eadem corrigendi," declarandi, addendi, minuendi, de novo con- cipiendi ra verbo vel in scriptis, et aliis quibuslibet iuris beneficiis ma- nentibus“ semper salvis. Interposita est hec appellacio et acta sunt hec anno, indiccione, die mensis,“ hora, loco et pontifice, quibus supra, presentibus honora- bilibus“ et discretis viris, Mathia de Tuczap2 presbitero, Petro de Bystrzicz, Iohanne de Tusskow," studentibus, clericis Pragensis etff Olomucensisww diocesis, et * Gallo de Knin" armigero dicte" Pragensis diocesis," et multis aliis testibus fide dignis, ad premissa vocatis spe- cialiter et rogatis." Et ego Michael natus quondam Nicolai de Prachaticz, Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali, ac dominorum magistrorum, doc- torum et scolarium universitatis studii Pragensis predicte iuratus nota- rius, premissis appellacionis publicacioni et interposicioni, protestacioni, bb iusticia Grs, Op. — ce v Grs předchází škrtnuté quis. — dd v Grs opraveno z daret. — ee protestacioni Grs, Op. — ff chybi v Grs, Op. — gs sedi Gs, opraveno ze sedis. — hh per presentem Grs, Op. — i Sbinko Gs, Sbynkoni Op. — kk aut Gs. — " quomodo Gs. — mm huius Op. — nn testimonia Op. — 0° implorantes Gs — PP nobis et vobis et nobis adher. Grs, nobis et vobis adher. Gs. — qa supra Gs. — rr gorigendi Gs. — ra con- cipiendo Gs. — ss mense Gs. — ttet honorabilibus Gs. — un Bisstrzicz Gs. — v Tuczkow Gs. — ww Colom. Grs ; Coloniensis Op. — xx ac Gs. — yy Kmyn Gs, Kin Grs, Op. — zz rogatis etc. Gs, kde následující podpis notářův chybí. 21 = listiny při appellačním procese vydávané, v. Sägmüller, Kirchenrecht 685 n. — 22 Matěj z Tučap, oltářník sv. Matěje a Matouše v Betlemě (1396—1412).

Strana 69
Č. 17, 18. 1410, Jun. 25. — Juni 16—Juli 16. 69 peticioni omnibusque aliis singulis supra scriptis, dum sic, ut premit- titur, fierent et agerentur, una cum prenominatis testibus presens inter- fui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi, et ocupatus aliis ne- gociis per alium fideliter scribi procuravi meque manu propria subscri- bens, premissa publicavi et in hanc formam redegi, signo et nomine meis solitis consignavi in fidem et testimonium omnium et singulorum, vocatus et petitus ac requisitus. V Grs nadpis: �Tenor appellacionis M. Jo cum sibi adherentibus a sen- tencia domini archiepiscopi Pragensis contra combuscionem librorum M. Jo Wy et contra alia in eadem appellacione (!) contenta‘; v Op jest takto po- zménén: �Tenor appellacionis Magistri Joannis Hus cum sibi adhaerentibus a sentencia archiepiscopi Pragensis contra combustionem librorum Joannis Wigleff et contra alia in eadem appellacione contenta ad sedem apostolicam'. 18. M. Jan Hus jakémusi šlechtici: brání se proti kaceřování a prohlašuje, že nemíní se podrobiti zákazu kázání v kaplích, poněvadž zákaz tento odporuje přikázání božímu. IV Praze, 1410, Juni 16 — Juli 16.) Rukopis kapitulní knihovny ve Staré Boleslavi C 132 (= B) f. 158—158. Nedoma, Boleslavský kodex z doby husitské. Vést. král. spol. nauk 1891, str. 41—42 č. I (= z B); srvn. Sedlák, Několik textů z doby husitské, Řada třetí (Hlídka 1913; zvl. ot. str. 5 pozn. 5.). Český překlad. Mareš, Listy Husovy str. 18—19 č. 8 = 25—27 č. 82 = 12—13 č. 83 = Flajšhans, Listy z Prahy, str. 58—60 č. XIV = Flajšhans, Listy str. 22—24 č. X. Čas jest udán narážkami na arcibiskupův zákaz kázání v kaplích (16. června 1410), i tím, že tu není ještě zmínky o spálení knih Wyclifových (16. července 1410); srvn. Novotný, Listy Husovy str. 9—11. Salus et gracia a domino Ihesu Christo. Nobilis domine! A quam pluribus percepi veridice, quod multi, timore domini dei“ postposito, me coram vestra nobilitate hereticant, dum tamen nullus eorum audet se partem ponere, sed neque archiepiscopus, qui cum sibi adherentibus solum quodam astuto subterfugio et falsa accusacione coram papa de- tulerunt, ymmo, ut estimo, vestram nobilitatem contra me concitaverunt. a v B touž rukou mezi řádky. — b opponere B. Míní se žaloba Zbyňkova u kurie, podaná někdy po 2. září 1409, na jejímž zá- kladě vydán zákaz kázání v kaplích, v. pozn. násl.

Strana 70
70 Č. 18, 19. 1410, Juni 16.—Juli 16 — Juli. Sed numquid ista pavebo, ut veritatem taceo“ ewangelii? Certe non, cum ipsi sint ewangelio Ihesu Christi contrarii, ipsum volentes constrin- gere, ne predicaretur libere, ut piissimus dominus demandavit. Vere gentilium et Phariseorum nunc prelati induerunt animum, in capellis et in aliis locis competentibus ewangelio predicacionem prohibentes !2 Estne in lege *Christi posita ista regula, ut nullibi, quam in parrochiis et claustris ewangelium predicetur? Vere forte wlt" istam deglutire regu- lam': „Ite in universum mundum et predicate ewangelium omni creature“. Et illam similiter wlt suffocare vocem‘: „At illi predicaverunt ubique domino cooperante“, et sic de aliis regulis a Christo domino tam verbo tam opere promulgatis. Numquid ego debeo obedire archiepiscopo in mandato suo, mandato dei contrario? Absit! „Magis enim oportet deo obedire, quam hominibus“, dixerunt apostoli," dum pontifices prohibe- bant. Numquid ego maior sum Christo et suis apostolis, ut non pro- ewangelio paciar? Absit! Ait enim salvator noster‘: "Non est servus maior domino, neque discipulus magistro suo". „Si" enim patrem fami- lias vocaverunt Belzebub, quanto magis domesticos‘ eius,“ „sis me per- secuti sunt, et vos persequentur!“ O Christe, quam amara est perse- cucio nolentibus te imitari, dominum. Ergo da auxillium, ut sequantur te humiliter spirituales prelati et seculares domini, qui ewangelium tuum nituntur operibus suffocare. Dominus sit vobiscum. Amen. * 158' B V B červený nadpis: „Magister Johannes Hus ad quendam baronem'. 19. M. Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Prokop z Plzné, Zdislav ze Zvířetic a z Wartenberka a Simon z Tišňova ohlašují, že budou hájiti některých spisů Wyclifových. IV Praze, 1410, Juli.] Zachováno v t. zv. Chron. univ. Prag., rkp. Vídeň. dv. knih. 7650 f. 98; otištěno podle vydání Gollova. Höfler, Geschichtschreiber I str. 22 (ve Chronicon); — Palacký, Docum. 399—400 (z rkpu Chron.); Goll, FRB V, 572 (v Chronicon). — Český pře- ctak v B. — dv B následuje škrtnuté iss. — e domestici B, opraveno podle bible. Nedoma čte volentibus. 2 Listina Alexandra V, obsahující mimo jiné i zákaz kázání v kaplích, vydána dne 20. prosince 1409, ale do Prahy došla teprve 9. března 1410; v. Chron. Boh. Lips. (Höfler I, 11, Docum. 733). Na jejím základě arcibiskup dne 16. června 1410 zakázal kázání mimo kostely kathedrální, kollegiátní, klášterní a farní (Docum. str. 378). — 3 Marc. 16, 15. — * Marc. 16, 20. —5 Act. 5, 29. — 6 Joh. 15, 20; srvn. Mat. 10, 24, Luc. 6, 40. —" Mat. 10, 25. — ' Joh. 15, 20.

Strana 71
Č. 19. 1410, Juli. 71 klad Mareš str. 39—40 č. 11 = str. 49—50 č. 112 = str. 26—27 č. 113 = Flajshans, Listy z Prahy str. 62—63 č. 16. Magister Iohannes de Hussinecz, sacre theologie baccalarius formatus, die dominico proximo! stabit adversus condempnatores pro defensione libri Magistri Iohannis Wicleff ,De increata benedicta et venerabili tri- nitate'." Magister Jacobus de Miza, sacre theologie baccalarius, feria secunda proxima, hora undecima stabit in kathedra ad defendendum ,Decalogum" Magistri Johannis Wigleff“ contra condemnatores asserentes predictum librum in se manifestas hereses continere. Magister Procopius de Plzna" feria° V stabit in cathedra ad defen- dendum scholastice, quod tractatus ,De ydeis‘ Magistri Iohannis Wicleff nullam heresim firmiter asserit, nec errorem fidem catholicam impug- nantem." Sdislaus de Wartemberg alias de Zwierzeticz, magister arcium li- beralium studii universitatis Pragensis, proxima feria IV ad octo dies" hora XI stabit in cathedra, paratus ad defendendum librum Magistri Iohannis Wigleff in materia" ,De universalibus‘ contra venerabilem dominum Sbinkonem, archiepiscopum Pragensem, et eius sentenciam minus iuste latam et contra omnes alios, quomodolibet dictam sentenciam" impug- nantes. Magister Simon de Tissnow," sacre theologie baccalarius, proxima feria III ventura2 hora undecima premittendo protestacionem fidelem, vult defendere tractatum ,De probacionibus proposicionum‘ Magistri Iohannis Wigleff" contra condemnatores eiusdem tractatus et sustinebit, quod nulla heresis nec aliquis manifestus error in eodem continetur." a tak rkp. místo materiam. Dne 27. července. — 2 Obrana Husova tištěna v Op. I f. 105 n. (I2 str. 131 n.). Dne 28. července. — Obranu Jakoubkovu otiskl (malou ukázku má Loserth, Hus und Wiclif 271) Sedlák, Studie a texty II str. 316—328. — »Prokop z Plzně stal se bakalářem r. 1403, mistrem 1408 a byl z velmi horlivých stoupenců Husových. — Dne 31. července. — 'Obranu Prokopa z Plzně uveřejnil Loserth, Hus und Wiclif 277—285. — *Zdíslav ze Zvířetic stal se mistrem teprve krátce před tím r. 1410; promotorem byl mu při této i bakalářské promoci M. Jan Hus. — » Dne 6. srpna. — 1 Obranu Zdislavovu uveřejnil Loserth, Hus und Wiclif 285—289. — u Šimon z Tišňova, horlivý stoupenec Husův, bakalář od r. 1395, mistr od r. 1399. — 12 Dne 29. července. — 3 Obranu Šimonovu otiskl Loserth, Hus und Wiclif 271—276. — 1 Vedle jmenovaných účastnil se tenkrát obrany Wiclifa také mladý Jan z Jičína (srvn. MVGDB XXXVII, 321, kde však mu mylně přičtena obrana De hypetheticis), bakalář od r. 1404, mistr od r. 1408. Jeho obrana spisu De materia et forma mimo ukázku, již podal Loserth str. 289—290, není dosud tištěna; čte se rkp. Vid 4002. —

Strana 72
72 Č. 20. 1410, Aug. (post Juli 16). 20. Mistr Jan Hus M. Závišovi ze Zap, faráři v Prachaticích: činí výtky, že ho nazval kacířem a upozorňuje na jeho vlastní nedodržování residence a hromadéni beneficií. [V Praze, 1410, Aug. (post Juli 16)/. Rukopis nezachován, zastupují ho Opera. Opera I f. 93' č. II = 12 str. 117 č. II = Palacký, Docum. str. 9—10 č. 4. Český překlad Mareš, Listy str. 14—15 č. 5 = str. 20—21 č. 52 = str. 10 č. 53 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 67—69 č. 18 = Flajšhans, Listy str. 24—25 č. XI. Čas dán jest zmínkou o spálení knih Wyclifových; srvn. Novotný, Listy Husovy str. 11. Salus a domino lesu Christo. Magister reverende! Pervenit ad me, quod dixeritis expresse me hereticum. Si ita est, rogo, rescribatis mihi, et tunc videbitis cum dei gracia, quod fidem, quam teneo, publice con- fitebor et defendam, non in angulis detrahendo, sed sicut decet verum christianum. Et utinam agnosceretis vosmet ipsum, quomodo forte a tri- ginta annis vel citra tondetis oves in Prachaticz, et ubi residencia, ubi labor, ubi pastus ovium? Non meministis verbi domini?:Ve pastoribus, qui pascunt se ipsos, oves autem non pascebant! Ubi, rogo, illud Christi ewangelium in vobis impletur 3: Bonus pastor "ante oves vadit, et oves eum sequuntur, quia sciunt vocem eius“? Rogo, quomodo transitis ante oves, et quomodo vos sequuntur aut audiunt, cum in multis annis raro vos conspiciunt? Veniet dies, in quo reddetis racionem de ovibus et de beneficiis pluribus, de quibus legitis in iuribus vestris, quod, qui potest de uno competenter vivere, non potest aliud sine peccato mortali retinere." Ista debetis in mente revolvere, non proximum hereticare. Vel si sciretis eum esse hereticum, deberetis secundum regulam apostoli" primo et secundo admonere, et si non caperet monicionem, tunc tamquam he- reticum devitare. Et presertim, cum sitis magister et doctor, qui potestis, imo debetis cathedram magistralem publice pro veritate tuenda ascen- dere, immo cum sitis de condemnatoribus unus electus, deberetis con- demnacionem et combustionem librorum" probare autentice ex scriptura. 1 Kdy se M. Záviše stal farářem v Prachaticích, nelze určiti; srvn, o něm Palacký, Docum. str. 9 pozn., Novotný, Listy str. 11, Nejedlý, Mistr Záviše, ČČH XI, 427, týž, Počátky husitského zpěvu 101 n., ač jeho domněnku o totožnosti tohoto Záviše se skla- datelem toho jména nemám za prokázánu. Jistě však číslo Husem uvedené jest toliko přibližné. — 2 Srvn. Judae 12: Vae ... semet ipsos pascentes. — 3 Srvn. Joh. 10, 4. — * Glos. ord. in c. Dudum, c. 54 X De el. I, 6. —' Srvn. Mat. 18, 16—17. — Narážka na spálení knih Wiclifových dne 16. července 1410; kdo mimo Záviše byl členem oné komise, není známo přesně; v. Novotný-Kybal, Hus.

Strana 73
Č. 20, 21. 1410, Aug.—Sept. 8. 73 Hec scribo vobis, monendo vos fraterne secundum regulam Christi, que dicit:" „Si peccaverit frater tuus in te, corripe eum inter te et ipsum“. Ergo, frater, accipite, et si de me estis taliter loquutus, respondete, et dum probaveritis, quod sum hereticus, emendabor humiliter, et vos accipietis premium, hominem reducendo ab errore. Spero tamen de omnipotentis dei gracia, quod tantam fidem teneo lesu Christi domini, quantam vos, et tam bene, paratus pro ea in spe humiliter mortem pati. V Op. nadpis: ,Ad Magistrum Zawyssium calumniatorem Joannis Hus’. 21. John Oldcastel lord z Cobhamu Voksovi z Valdštejna, po případě Zdi- slavovi ze Zvířetic: chválí jejich horlivost u víře a vybízí k činnosti další. Cowling, 1410, Sept. 8. Rkp. kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 160'—161'; rkp. univ. bibl. XIII F 21 (= Ust) f. 146—146'. Loserth, Uber die Beziehungen zw. den engl. und böhm. Wiclifiten, MIÖG XII, 266—267 (z Ust); Nedoma, Boleslavský kodex str. 44—46 (z B). Přes označení v B (v. závěrečné poznámky) není pravděpodobné, že by list byl adresován Husovi, ač ovšem jistě mu byl oznámen a tedy nepřímo do korespondence může býti pojat; srvn Novotný, Listy Husovy 12; o Oldcastleovi srvn. Loserth na uv. m. 263. Viarum domini cognicionem ipsarumque cordialem dileccionem et salutem. Gracias ago domino“ meo, qui, ut audivi" per quosdam veri- tatis amatores, cor vestrum‘ animavit" ad zelandum et certandum pro iusticia legis dei. Utinam secundum Sapientis! sentenciam sit „usque ad mortem,“ nam ut ait salvator?: "Qui perseveraverit in veritate" usquee in finem, hic salvus erit." Eya, frater karissime, multum de te congaudeo, et ultra quam scri- bere sufficio, condelectatur in te anima mea. Pro quo? Quod‘ pompa antichristianorum" non te terret, sed quod cumh fiducia verbum dei et eius veraces promulgatores promoves iuxta posse. Iam enim, ut lucu- lenter cernere* possumus, lex domini inmaculata fuerat nimis diu“ per antichristianos" presbiteros suffocata et ab ipsis, quibus Christus com- — Č. 20: Mat. 18, 15. Č. 21: a deo Ust. — b audivit Ust. — nostrum B. — damavit B. — e chybf v B. 'Pro eo, quod Ust. — s Antichristorum Ust. — h chybi v Ust. — prowlgatores pro- movens Ust. — ktenere B. — Ifuerat immac. Ust. — m Antichristos Ust. Č. 21: 1Eclus. 4, 33. — 2 Mat. 10, 22.

Strana 74
74 Č. 21. 1410, Sept. 8. miserat" gladium ob defensionem sue legis, nimis vecorditer parvipensa. Ad quod nimis parum attendunt reges et domini temporales. Et ideo, ut dicit *Ysodorus' reddent° domino racionem, a quo acceperunt eccle- siam potestative contuendam. O quam timere possumus nos miseri, qui vires nostras et affectus tociens in peccatis carnalibus et causis mun- dialibus expendimus, sed in causa domini nos in quoquam exponere inhumaniter resilimus! Recordemur idcirco Mathathie, Finees," Iude Machabei et aliorum zelum domini habencium, qui in scripturis divinis meruerunt a deo commendari, ut ipsorum zelus et opera relinquantur posteris in exempla! Simus ipsorum imitatores, mercedem cum ipsis finaliter recepturi ! Quid igitur nos moveret propter vanum nomen huius mundi,' quod transit velut umbra, vel lucrum temporalium caducorum" tam audacter nos ponere, sed in causa Christi post tot accepta beneficia propter statuam fictam" terrificam nimis stolide" formidare? Certe si- quidem Antichristus, timor, superbia et temporalium affluencia nos ni- mium excecarunt. Pensemus ergo," tu et ego et ceteri nobis consimiles, quod non solum sufficit corde credere ad iusticiam, nisi eciam ore con- fiteamur dominum Ihesum Christum." Nam meritum et penam ipsemet in ewangelio nobis profert; meritum, ubi dicit": „Qui me *confessus fuerit coram hominibus, confitebor et ego eum coram patre meo“. Et econtrario penam, ubi dicits: "Qui me negaverit vel erubuerit coram hominibus, hunc ego negabo et erubescam in conspectu patris mei et sanctorum angelorum." Diligamus ideo dominum Ihesum Christum, ipsum corde et opere humiliter confitendo, et quoscumque inpedientes cursum liberum sue legis nullatenus defendamus, quia quicumque inpediverit* verbum dei, ne libere ecclesie sue proficiat, tunc sit* indubie Antichristus, cum Chri- stus, autor" salutis, propter promulgacionem" sue legis penas crudelis- simas subiit atque mortem; nec excomunicaciones hominum ficte a bonis operibus nos terreant, quia per Yzaiam prophetam dicit dominus?: „Quis tu, ut timeas ab homine *mortali et a filio hominis, qui quasi fenum ita arescet, et oblitus es domini tui?“ Et ut testatur Crisosto- mus lo: „Pro certo proditor veritatis est non solum ille, qui transgredi- endo veritatem, palam pro veritate loquitur mendacium, sed eciam ille, qui non“ libere pronuncciat veritatem, quam libere pronuncciare opor- tet, aut nondd libere defendit veritatem, quam libere defendere convenit." * 146' Ust * 161' B * 161 B n comiserat Ust. — ° reddeunt B. — P Malachie Ust. — q Fines B. — r comendari Ust. — s seculi Ust. — tcaducarum Ust. — " stollide Ust. — v nisi quod Ust. — Wigi- tur Ust. — * inpedierit Ust. — y misto: tunc sit má Ust: et sic ut. — Zauctor Ust. — aa prowlgacionem Ust. — bbeciam comunicacionem B. — c v B následuje škrtnuté: est. — dd nam Ust. — ee conven. defend. Ust. Nebylo možno citátu zjistiti. — * Srvn. 1. Mach. 2 a d. — Srvn. Dan. 2. — Srvn. Rom. 10, 10. — Mat. 10, 32, Marc. 8, 38, Luc. 12, 8. — ' Mat. 10, 33, Luc. 12, 8. — Isai. 51, 12—13. — 10 Citát vzat z t. zv. Opus imperf. sup. Matth. 25, jež obecně přičítáno Chrysostomovi, snad převzat z Dekr. c. 76 C XI q 3 (Friedberg 667).

Strana 75
Č. 21, 22. 1410, Sept. 8. 75 Nam sicut sacerdos est debitor, ut veritatem, quam audivit a deo, li- bere predicet," et nullo modo, neque propter timorem neque propter amorem hoch omittere,“ cum valde sit graveh veritatem non libere pronuncciare, sic" laicus' debitor est, ut veritatem, quam audivit a sa- cerdotibus, probatam in scripturis, defendat" fideliter ; quod si non fecerit, prodidit veritatem. Ecce, karissime, hec et hiis similia me movent, moveant et te et tuos mu consimiles,"" ut simul omnes stemus viriliter cum veritate, et si finaliter perstiterimus, a remuneracione " condigna nos non defraudabit"p dominus veritatis. Et quia, si deus“ dignabitur" nos adiuvare, ut spe- ramus, nos" non intendimus“ recedere ab hac veritate usque ad mor- tem, ideo sigillum armorum nostrorum, quod numquam apponimus ad literam, que deberet in posterum cassari,uu decrevi hanc literam eodem sigillare. Datum" in nostro castello de Culing in die Nativitatis" sancte Marie ww anno domini M° CCCC X° per Iohannem Oldeastel dictum de Cobham." V B červený nadpis: �Quidam miles de Anglia ad Magistrum Johannem Hus'; v Ust: „Nobili Wokse, in absencia autem sui domino Zdyslao de Zwe- rzeticz, michi predilectis'. 22. Richard Wyche, žák Wyclifův, Husovi a jeho přátelům: vybízí je k horlivé a neohrožené práci pro opravy. V Londýné, 1410, Sept. 8. Rukopis kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 154=155; rkp. Gersdorfské knih. v Budyšíně 4° 23 (= Gs) f. 29—29; rkp. Dietrichst. knih. v Mikulové I, 48 (= Nic) f. 325' n.; rkp. univ. knih. IX B 1 (= Unv) na předním per- gamenovém přídeští; rkp. tétéž knih. X H 12 (= Ui) f. 75—76; rkp. tétéž knih. XI E 3 (= Unt) f. 112—113; rkp. tétéž knih. XIII F 21 (= Ust) f. 147—148; jiný rkp. zastupují Op. M. Joh. Hus Monum. (= Op) I f. 101—101' č. XV = 12 str. 126—127 č. XV; Höfler II, 210—212 (z Unt). f v B opraveno z predicat. — gg obmittere Ust. — hh grave sit Ust. — ii v B opra- veno ze: sed. — kk laycus Ust. — 1 defendant Ust. — mm tui Ust. — nn v B consimilis (po opravé ze similis). — 0° v B opraveno z cominacione (?). — ppfraudabit Ust. — q dominus Ust. — rr dedignabitur Ust. — ss v B následuje škrtnuté: a domino. — tt intendamus Ust. — uu cessari Ust. — v Datis Ust. — ww Oldecasstel summi de Cob- ham Ust, Oldesistel B. 118. září 1410.

Strana 76
76 Č. 22. 1410, Sept. 8. Salutem et quidquid" dulcius excogitari sufficit in visceribus Ihesu Christi. Dilectissimi in domino," quos ego diligo in veritate, et non ego solus, sed omnes, qui de vestris constanciis audierunt et‘ qui cogno- verunt" veritatem" propter veritatem, que permanet in vobis etk vo- biscum erit per dei graciam in eternum. Gavisus sum valde venientibus dilectissimis mihi fratribus et testi- monium perhibentibusm veritati vestre, quomodo et vos in veritate" ambulatis. Audivi, fratres, quam° acriter vos turbat" Antichristus, tri- bulaciones varias et inauditas Christi fidelibus inferendo. Nec mirum utique, si apud" vos, cum iam quasi ubique terrarum" per adversarios lex Christi inpungnatur nimium,' et draco ille ruffus, tot habens capita, de quo in Apokalipsi, iam de ore suo emiserit“ flumen magnum, per quod absorberew nititur mulierem." Sed deus" graciosissimus" unicam bb sibi fidelissimam sponsam finaliter "a liberabit." Confortemur igitur in domino deo nostro et eius “ inmensa bonitate, firmiter in ipsod sperantes, qui“ non sinet suos amatores ab aliquo bono" proposito inmisericorditer“ defraudari, si nos ipsum, ut debe- mus, dilexerimus toto corde,! quia in nobis nullatenus" regnaret ad- versitas, si nulla dominaretur" iniquitas. Nulla idcircomu tribulacio vel angustia propter "" Christum nos deiciat, scientes * pro certo, quia quos- cumque dominus in °° filios" dignatur" recipere," hos' flagellat. Wlt enim ipse“ misericors pater, quod uu in hac vita"" miserabili per perse- cuciones seu persecucionibus probemur, ut postmodum nobis parcat. * 75 Ul a quicquid Nic, Ui, Op; quitquid Unv, Ust. — bv Ui předchází škrtnuté poterit. — Dilectissime B; Dilecti Unt; Dulcissimi Op. — din Christo Nic. — e quem B. — qui — et má jediný B. — g congnov. B, Gs, Unv; agnoverunt Op. — h chybí v Gs. — chybí v Nic, Op. — k chybí v Unt. — mihi v Gs doplněno mezi řádky, v Op chybí; mihi dilectissimis B, Ui, Unt, Ust. — m perhibentes B; prohibentibus Unt. — " karitate Nic. — ° quo modo Nic. — Pturbat vos Nic; vos tribulat Gs, Op, Unv, Ust, Ui, Unt. — q aput B, Gs, Nic, Unt, Uno, Ust. — riam et ubique quasi terrarum B. — s nimium impugnatur B, Nic, Op, Ui, Unt ; nimium inpungnatur Gs, Ust, Unv, kde opraveno z inpungn. nimium. — trussus Ui. — u emisit Ui; emiserunt Ust. — opraveno z ful- men Gs ; flammam nebo fulmen B. — Wabsolvere B. — * meliorem Unt. — y dominus Unt, Unv, Ust. — z omnipotens Nic. — aa chybi v Unv. — bb liberavit Ui, Unv. — ce de eius Nic. — dd opraveno z in ipsos Unv; in Christo Nic. — ec que Unt. — ff chybí v Gs, Op ; v Unt opraveno z proposito bono. — ge misericorditer Unt. — hh toto corde dile- xerimus Ui. — il nullotenus B. — kk regnabit Ui; generaretur Nic. — U dominetur Ui- — mm igitur Ui. — nn místo propter Christum má Ui: aut persecucio. — O0 ut B, Nic; v Ui chybí. — pp v Ui chybí. — 48 dignetur Nic; dignatus est B. — rr accipere Ust. — ss os Unt. — tt chybí v Unt. — u chybí v Ust. — v miserabili persecucionibus probe- mur, ut B, Unv, Unt ; miserabili per seu in persecucionibus probemur, ut Nic ; misera- bili persecucione puniamur, ut Ui; miserabili ut persecucionibus percuciamur (?), ut Ust; miserabili per persecuc. seu persec. probentur, ut Op. Srvn. Apok. 12, 3—15.

Strana 77
Č. 22. 1410, Sept. 8. 77 * 147 Ust Aurum enim, quod summus isteww artifex hic elligit,* igne hic purgat et examinat, ut " in suo thezauro mundissimo post reponat.“ Videmus,ad quod æe tempus, quod hic habituriaf sumus, breve est et transitorium, vita," quam in futuro speramus, beatifica"h et sempiterna. Laboremus igitur," dum tempus"l habemus, ut in am illam requiem ingredi valeamus.an Quid aliud in hac vita fragili a cernimus, nisi dolorem, merorem et tri- sticiam, et 20s quod magis fideles movere deberet,ap legis domini deiec- cionem a nimiamar et contemptum. Conemuras igitur, quantum at suffici- mus,a“ ad apprehendendum, que eterna et permanenciaw sunt, post- ponentes in animo transitoriax et caduca. Consideremus contubernium patrum precedencium, consideremus *sanctos utriusque testamenti." Nonne omnes in hoc mari€ tribulacionis" et persecucionis' transierunt," nonne „alii secti sunt, alii lapidati sunt et“ in occisione gladii mortui sunt. Alii circuierunt‘ in mellotis" et in" pellibus caprinis“, ut testatur apostolus? ad Hebreos. Omnes utique custodierunt vias duras, Christi vestigia sicm secuti, qui dixit: „Qui michi ministrat, me sequatur, et ubi ego sum, illic" et minister meus erit."“ „Ideo" et nos,' tantam habentes" sanctorum precedencium positam" exemplacionem,' deponentes pro viribus omne pondus et circumstans" nos peccatum, per pacienciam curramus“ ad propositum nobis certa- men, aspicientes in auctorem fidei et consumatorem" Ihesum, qui pro- posito sibi gaudio* sustinuit" crucem confusione contempta.“ Recogi- temus“ eum, qui talem sustinuit a peccatoribus adversum“ semet ww iste summus B; summus ista Ust; summus ipse Ui. — x eligit Nic, Unt, Ust, Ui, Op i Gs, kde chybí předcházející hic. — y hoc Op. — Z et Ui. — ab postea Ui; v Ust chybí. — ac reponatur B. — ad Videamus Nic; Post videmus Ust; Videmus enim Gs, Op. — ae v Ust následuje škrtnuté Christus. — af abituri Unv; quo hic habitaturi Ui, Op. — ag vita vero Ui. — ah beatificat Unt. — ai sempit. est Unt. — ak ergo Nic. — al tempus dum Ust. — am chybí v Gs, Op. — an valleamus Unv. — ao fragilli B, Unt. — a0*chybí v Gs. — ap magis movere fideles debeat Ui ; magis fideles nimium movere de- beret B, (kde opraveno z fideles movere deberet), legis dom. deiect. et cont. nimium; srvn. pozn. ar. — aq deiectionem Nic, Ui, Unv, Op. — ar chybi v B; v. pozn. ap. — as Convenit Ui. — at quando Unv. — an sufficiamus Ui; sufficiat Op. — av aprehend. Unt, Unv. — aw permanenda Ui. — ax que transitoria sunt Ui. — ay caduca sunt Nic. — az pre- ced. patrum B. — atestanti Ui. — btribulaciones Unv; turbacionis Nic. — perse- cucionibus Nic. — dtranssierunt Unt. — e chybí v Nic. — f circuerunt Gs ; circumierunt Op. — “ melotis B, Nic, Ui, Unt, Unv, Ust. — h chybí v B. — i Ebreos Unt. — k Unv dodává igitur, jež však podtečkováno. — 1 divinas B, Nic. — m sunt Nic, Ui, Unt. — n místo: illic — sum mají B, Gs, Unt, Unv, Ust, Op jen etc.; illic sit et min. meus Ui. — O vos B, Gs, Ui, Op. — Phabentes tantam Ui; v B Ideo et vos tantam opakováno, ale škrtnuto; tanta Op. — q posita Op; v Ui chybí. — r exaccionem Ui; exempla Op. — Sv B opraveno z circumstantes; circumstantibus Unt. — 'nobis Unt. — u curamus B, Unt. — Vasspicientes Ust. — w conservatorem Uv. — Xv Unv opraveno z gaudio sibi. — v sustinuit sibi Ui. — zv Unv předchází škrtnuté contenta, jak má i Nic. — aa Ro- gitemus Gs, Op; Rogittemus Unv; Rogemus B; čtení hořejšího žádá i český překlad. — bb v Unv následuje škrtnuté se. — c adversus Nic. 2 Heb. 11, 37: lapidati sunt, secti sunt, tentati sunt, in occisione gladii mortui sunt, circuierunt in melotis, in pellibus caprinis... — Joh. 12, 26. — Heb. 12, 1—2.

Strana 78
78 Č. 22. 1410, Sept. 8. ipsum contradiccionem, ut non fatigemur," animis nostris“ deficientes, sed deprecemur" ex corde auxilium a domino et contra eius adversa- rium Antichristum viriliter‘ militemus. Diligamus eius legem et non simus operarii subdoli,' sed in singulis, prout dominus dare dignatur, fiducialiter agamus et in causa domini laboremushh sub spe" premii kk sempiterni. nn Tu ergo Hus," frater in Christo predilecte,mu licet ignotus' michi facie," non tamen fide"p et dileccione, quiaq non terrarum spacia suf- ficiunt" disiungere, quos nectit efficaciter amor Christi, confortare in gracia, que data est tibi, labora sicud" bonus miles *Christi Jesu.“ Pre- dica, insta verbo et exemplo, et quos poteris," ad viam revoca veritatis, quia non propter censuras frivolas ““ et fulminaciones ww Antichristianas * est veritas ewangelica subticenda. Et ideo membra") Christi per dyabo- lum debilitata" robora"b pro viribus et comfirma,“ et si dignatus fuerit ad altissimus,e in proximoaf terminabitur Antichristus. Et unum est, super quo gaudeo,a quod in regno nostro ah et alibi deus a corda quorumdam ak adeo"l animaverat,am quod eciam usque ad carceres, exilium et " mortem gaudenter sustinent" propter2° verbum Christi."" Ulterius, dilectissimi,"" nescio, quid vobis scribam, sed fateor,a quod cor meum effundere cuperem, si per“s hoc vos in legeat domini confor- tarem. Et omnes fideles legis dominice amatores ex intimis meis precor- diis nunc saluto, et specialiter vestruma in ewangelio coadiutorem Jacobellum, rogans, quod pro me adar dominum interpellent aw et ax uni- versali ecclesia Ihesu Christi. Et "deus“ pacis, qui eduxit de mortuisa2 pastorem ovium magnum“ dominum Ihesum Christum, „aptet vos" in omni bono, ut faciatis voluntatem eius, faciens in vobis," *quod pla- * 113 Unt * 76 Ul * 148 Ust dd fatigemini Nic, Unt. — ee vestris Nic, Unt. — “precemur B, Gs, Ui, Op. — Ig chybi v Gs, Op. — ge dignetur Ui; dignatur dare B. — hh labores Nic. —i specie Ui. — kk eterni Ui. — " Huss Unt, Unv. — mm predil. in Chr. Nic. — nn chybí v Nic. — 00 chybí v Gs, Op. — PP in fide Ust. — q9 qui Ui. — rr sufficit Gs, Ui, Ust, Op; v Unv, Unt zkráceno, tak že lze čísti jako sufficiunt. — ss sicut Nic, Op. — tt Ihesu Christi Ui. — uu chybí v Ust. — vv poteritis B. — ww simulaciones Ui. — Xx Antichristinas Unt, Uno, Ust. — yy v B opraveno z membrum. — z debilitate Unv. — ab roborata Nic. — ac confirmata Nic; confirmanda původně v Ui, ale nda škrtnuto. — ad dignaverit Unt, Unv, Ust; dignatus Nic, další uříznuto. — ae v B na rasuře. — af in prox. termino terminab. Ui. — ag gaudio Unt; sup. quo ego gaudeo Nic. — ah vestro B, Gs, Nic, Ui, Unt, Op. — ai chybí v Unt, B, Nic. — ak corda vestra corundam Unt. — al chybi v Ui. — am animaverit Unt. — an chybí v Nic. — ao chybí v Unt, Unv, Ust. — ap dei Nic, Ui, kde připsáno Christi jinou rukou. — a dilectissime Ui. — ar frater Unt. — as místo si per má Ui: super. — at in legem Unt, Unv, Ust. — au v B předchází škrtnuté nr; další v Unv opraveno z ve- strum coadiut. in ewang. — av apud Ui. — aw interpellat Nic, Unt ; interpellant B, Unv, Ust ; interpellet Op. — ax in B, Gs, Nic, Unt, Op. — ay que Unt. — az a mortuis Nic. — a past. mag. ov. B, Ui, Unv, Ust. — baptat Unt. — Cv Unt předchází škrtnuté d. — d misto faciens in vob. má Nic in omnibus. 5Srvn. 2. Cor. 11, 13. — * Srvn. Gal. 1, 22. — Miněna nějaká pronásledování přívrženců Wiclifových v Anglii, nikoli v Čechách, jak myslí Loserth, MIOG XII, 260; plyne tak z českého překladu. — ' Heb. 13, 20. — ° Heb. 13, 21.

Strana 79
Č. 22, 22*. 1410, Sept. 8. 79 ceat coram se“. Salutant vos‘ omnes‘ amici, qui de vestris constanciis audierunt. Cuperem eciam vestra rescripta“ videre, quia scitote, quod non modica solacia nobis prestant. Scriptum Londonie* in Nativitate" virginis gloriose! anno domini M° CCCC° X°. Vester servus, cupiens in labore" fieri socius Richardus Wyche," infimus sacerdotum." V B červený nadpis: Magister Richardus Oxoniensis ad Magistrum Jo- hannem Hus’ ; v Gs nadpis ,Epistola dirrecta Mgro Johanni Hus de Anglia' ; v Nic nadpis: Epistola Richardi, ut patet in fine'; v Ui nadpis: Epistola Richardi Wigleph ad dive memorie Mgrm. Johannem Hus, veritatis ewan- gelice fervidum zelatorem'; v Unt nadpis: Epistola ad Hus de Anglia'; v Unv nadpis: ,Fratri in Christo sibi dilecto Mgro Jo Huss presentetur' ; v Ust nadpis: �Fratri in Christo sibi dilecto Magistro Johanni Hus presen- tetur'; Op nadpisují (sotva podle rukopisu): „Epistola cuiusdam Wiclefici sacerdotis scripta ex Anglia ad Hus et eius socios et auditores'. 22*. Starý (Husův?) překlad předcházejícího listu. V Londýne 11410] Sept. 8. Rkp. univ. knih. III G 16 (= Ur) f. 84—84. Zdravie a cožkolivěk vymyšleno muož býti v třevách Ihesu Krista. Najmilejší“ v buohu, kteréž já miluji v pravdě, ab netoliko já, ale i všichni, kteříž sú poznali pravdu pro pravdu, jenž přěbývá u vás a s vámi bude skrzěď boží milost na věky. Radoval sem sě velmi, když jsú přišli najmilejší“ mně bratřie a vy- dali jsú svědectvie pravdě vašie, kterak i vy v pravdě“ chodíte. Slyšal Č. 22: e v Unv doplněno mezi řádky. — chybí v Nic. — g seripta B, Nic; v Unt mezi re a scripta škrtnuté si. — h chybí v B, Nic. — prestarent B; prestarent scripta Nic. — kLundonie B, Ui, Unv, Ust. — [gloriose etc. Unv, Ust; datum chybí v B, Nic, Ui, Unt, Uno, Ust. — m in laboribus Ui, v B chybi. — n Ricus Wychewicz, infimus sacerdotum etc. B ; Ricus Wyche wycze inf. sac. Gs ; Richardus inf. sac. Nic ; Richardus Wigleph infimus sacerd. Ui ; Richardus Vicze inf. sac. Unt ; Ricus Wiche inf. sac. a něco níže připsáno Wicz Ust; Ricus Wychewitze inf. sac. Op; v Unv celý podpis chybí. Č. 22: 108. září. — 1 Richard Wyche — dodatky Wicz v některých rkpch mají patrně naznačovati výslovnost, — stoupenec Wyclifův upálený r. 1431; srvn. Loserth, MIÖG XII, 260, 269, Lechler, Joh. v. Wiclif II, 351. Č. 22*: a Namilejší Ur. — bv Ur touž rukou nad řádkem. — c alle Ur. — dk skrzye Ur. — najmiliší Ur. — w prawdy Ur.

Strana 80
80 Č. 22*. 1410, Sept. 8. sem, bratřie, kterak ukrutně vás mútí Antikrist, trápenie mnohá a ne- slýchaná Krystu věrným čině. Aniž diev,“ že u vás, ponydž po všech zemích od protivníkóv zákon Kristóv odbuoj trpí, a drák“ onen črvený, tolik maje hlav, o němž v Zevení svatého Jana, již z úst svých vy- pustil tok veliký, jímž požřieti miení ženu, cierkev svatú. Ale pán najmilostivější jedinkú sobě choť konečně vysvobodí. Protož posíleni buďme v buohu a v jeho nesmiernej dobrotě, silně v něho úffajícě, jenž nepřěpustí milovníkóv svých od nižádného dobrého úmysla nemilosrdně zklamánu býti neb odpadnúti, budeme-li my jeho, jakož dlužni sme, milovati cělýmm srdcem“; neb nad námi nikoli nebude kralovati protivnost, nebude-li nižádná panovati lest. Protož nižádné múcenie“ a súženie" pro Krista nás neporazuj, jistě“ že kteréžkolivěk pán za syny ráčí vzieti, ty mrská. Neb chce milosrdný otec, abychom v tomto životě biedném protivnostmi skúšeni byli, aby potom odpustil. Neb zlato, kteréž tento najvyší řěmeslník vybierá, ohněm zde čistí a zku- šujě, aby v svém pokladě najčistšiem“ potom položil. Vidíme, že čas již zde mieti máme krátký a pominúcí, život, jehož potom ždáme, blažený i věčný. Protož pracujme, doniž čas máme, abychom v ono odpočinutie vjíti mohli. Co“ jiného v tomto *životě křehkém vidíme, jedné buolest, truchlost a tesklivost. A že najviec má věrnými hnúti zákona buožieho zavrženie přielišné i potupenie, protož snažme sě, jakž móžme, dosti- hnúti věčných věcí, nechajíce z úmysla minujících i padúcích věcí. Zna- menajme obyčějě otcóv prvnějších, znamenajme svaté obého zákona. Však všichni v tomto moři zamúcenie a protivnosti cěstili (?) sú, však „sěkáni sú, někteří kamenováni sú, aby i bitím meče zemřeli sú. Jiní chodili jsú v húniech, v kožkách kozích“, jakož svědčí apoštol2 k“ Ži- dóm. Jistě všickni ostřiehali sú cěsty tvrdé, Kristovy šlápěje tak ná- sledujíc, jenž řekl jest“: „Kto mě slúží, di po mě, a kdež já sem, tu bude i slúha mój“. „Protož“ i my, taký příklad položený majíc svatých přědních, slo- žiece silaime? (?) každé břiemě a obkličující nás hřiech trpělivostí aa běžme k buoji nám položěnému, hlediec k stvořiteli viery a k dokonancibb Jéžišovi, jenž, předloživ sobě radost, strpěl jěst kříž, hanby netbav“. Vzpomeňme na něho, jenž takú“ od hřiešníkóv proti sobě strpěl jest * 84° Ur g dyew Ur. — h draak Ur, kde za tím škrtnuto a — v Ur za tím škrtnuto Jak. kpsáno pozzrzieti Ur. — [v Ur opraveno z budelmelimy a před tím škrtnuto d — mpsáno cyelim Ur. — n opraveno ze srdczym Ur. — ° nucenie Ur; opraveno podle lat. textu. — P zuzzenie Ur. — v Ur nadepsáno věrně a za tím škrtn. k i. — v Ur opra- veno z protivnostimi. — sposlední i (y) v Ur nad řádkem. — tv Ur opraveno z po- minuty nadepsáním ci. — u v Ur oprav. z což. — vv Ur psáno prwniessich. — v Ur před tím škrtnuto czl. — v Ur psáno: jisstě. — y v Ur první e nad řádkem. — z tak — v Ur; or. pro viribus. — aa trpylowsty Ur. — bb dokonäczi Ur; or. consumatorem. ce v Ur oprav. z: taťikuu. Apok. 12, 3—15. — 2 Heb. 11, 37. — 3 Joh. 12, 26. — 1Heb. 12, 1—2.

Strana 81
Č. 223. 1410, Sept. 8. 81 * 85' Ur protivnost, abychom nezůstali myslmi našimi hnúce, ale žádajme z dd srdcě pomoci od pána“ a proti jeho protivníku Antichristu silně rytie- řujme, milujme Krystóv zákon a nebuďme dělníci lstiví, ale ve všech věcech, jakož pán ráčí dáti, věrně čiňme“ a v jeho při pracujme pod nadějí odplaty věčné. Protož ty, Hussi, bratře v Kristu milý, ač neznámý mně v tváři,“ ale“ však ne u vieři“ a v milování, však dalekost zemí nemóž rozlú- čiti, kderéž svázalo jest Kristovo *milovánie, posil sebe v daru, jenž dán jest tobě, pracuj jako dobrý rytieř Jezu“ Krista, kaž, pilen stój slovem i příkladem, a kteréžk moci budeš, k cěstě zasě přivolaj“ pravdy. Neb pro domněniemu neb ustavenie marná a pro blýskánie Antikristovská pravda čtenie nemán“ býti zamlčána. Protož údóv zemdlených od ďábla posiluj, jakž móžeš, a potvrzuj. A bude-liť ráčiti najvyší pán, skoro do- konáť sě Antikrist. A jedna věc jest, z niež sě raduji, že v království našem i jinde buoh srdcí některých lidí tak velmi posilnil, že také až do žalářě, do vypověděnie i do smrti držie slovo Kristovo." Viec, najmilejší,“ neviem, co bych vám psal, ale“ vyznávám, že srdce mé vylíti bych žádal, bychť tiem vás v zákoně božiem potvrdil. A všěch věrných zákona buožieho milovníkóv z najvětčích žádostí mého srdce po- zdravuji, a zvláště vašeho v kázání svatého čtenie pomocníka Jakúbka, proše, aby za mě k buohu orudovali a za obecnú cierkev Jesu » Kri- stovu. A „buoh“ pokoje, jenž jě vyvedl z mrtvých pastýřě velikého ovcí,“ pána Jezu Krista, „szpósob“ vás ve všem dobrém, aby činili vuoli jeho, čině“ v vás, co jest libé před ním“. Pozdravují vás všichni přietelé, kteříž o vašich ustavičnostech slyšěli. Žádám také vašě odpo- vědi věděti, neb vězte, že veliká utěšenie nám dávají. Psáno v Lodonu na urozenie panny Marie Váš sluha, žádajě v práci býti tovařiš, Rikard Wicz, najmenší z kněží. V Uv červené psaný nadpis: „Epistola Mgri Johannis Hus de carcere missa“. Nad tím rukou 17. stol.: Ricardi Wicz Angli“. Vedle jinou rukou 17. stol.: ,latinam vide libro in 4 sub NC 2°. Dole pod textem: latinam vide libro in 4 sub NC 4'. dd Ur psáno s. — ee v Ur za tím škrtnuto: wšak dále. — v Ur psáno czynmye, před tím škrtnuto czil. — ge neuwyerzy Ur. — hh ano milovaný Ur.. — l opraveno z geni Ur; za tím škrtnuto de. — kk ktezz Ur. — 1 přivolav Ur. — mm v Ur před tím škrtnuto: nepromnyenye. — n má Ur. — 00 touž rukou in marg. Ur. — pP v Ur před- chází nadepsané Kri. — q psáno gye Ur. — rr v Ur oprav. ze szbosob. — s v Ur opráv. z činí. Srvn. 2 Cor. 11, 13. — Srvn. Gal. 1, 22. — ' Vztahuje se na pronásledování Lollardů v Anglii. —' Heb. 13, 20. —° Heb. 13, 21. — 10 dne 8. září. — U Richard Wyche, srvn. poznámku při lat. originále.

Strana 82
82 Č. 23. 1410, Septemb. 12 19. 23. Mistr Jan Hus papeži Janovi XXIII: žádá, aby zrušil zákaz kázání v kaplích a nedovolil dalšího spalování knih Wyclifových. V Praze, 1410, Septemb. 12.—19. Rkp. Víd. 4902 (= Vnb) f. 117—117. List, dosud netištěný, podle největší pravděpodobnosti Husův, poslán papeži Janovi XXIII v měsíci září, kdy král, královna, četní pánové a města i universita přimlouvali se, aby opatření Zbyňkova byla odvolána. Na Husa jako autora vedle jiného ukazuje zejména místo o následcích spálení, jež připomíná podobný obrat v jeho obraně Wyclifa (v. pozn. 5.). Subieccionem humilem pedum cum osculo beatorum. Pater beatis- sime! Sanctitatis vestre nunccium Antonium de Montecatino! cum filiali suscepimus reverencia et sanctitatis vestre voluntatem attentis percipi- entes auribus, grates salvatori nostro humili obtulimus animo, quod pastorem nobis vestram sanctitatem constituit, qua presidente suam sanctam ecclesiam in semitis iusticie regulabit. Unde speramus confi- denter, pater beatissime, quoda magis pie ac sapiencius vestra sanctitas nos respiciet, quam Allexander, sancte memorie predecessor vestre * be- atitudinis, qui ex nomine civitatem Pragensem, quod multorum corda sint heresi in ipsa infecta, graviter annotavit, cum prestante Ihesu Christo domino ex integro omnes et singuli profitemur catholicam fidem. Vestram ergo, o clementissime pater, flexis genibus rogamus beati- tudinem, humilime supplicantes, quatenus pii patris gerens affectum, a filiis obediencie famam illicitam per cassacionem sentencie, que ex fun- damento emulorum falso surrepsit, dignaretur vestra sanctitas removere, quos predicacionis sancte prohibicio et librorum combustio graviter con- turbavit, nec quicquam boni attulit, sed discordias, lites, odia et homi- cidia procuravit, que non cessabunt concito, nisi vestre sanctitatis be- nignitas verbum domini liberet et sentenciam combustionis librorum anullet, que filios vestre sanctitatis humiles tamquam hereticos iam con- * 117 Vbn a ve Vnb následuje škrtnuté mag. Antonius de Montecatino a Jakub Devinionis z Lukky byli nuncií s listinou o na- stoupení Janově ze dne 1. června 1410; (Doc. str. 376), do Prahy arci přišli mnohem později. — 2 Alexander V, † 3. května 1410. — » Miní se listina Alexandra V ze dne 20. prosince 1409 (Doc. 374—376), jež se tu dílem slovně ozývá. — Míní se výrok Zbyňkův ze 16. června 1410 (Doc. 378—385) na základě předešlé listiny vydaný. — Srvn. Hus, Defensio Wyclif (Op I, 106): que combustio nullum peccatum de cordibus hominum... sustulit, sed ... in populo disturbia, invidias, diffamaciones, odia multipli- cavit et homicidia.

Strana 83
Č. 23, 24. 1410, Septemb. 12—19. — 1411, post Mart. 15. 83 fundit. Sed speramus, quod piissimi patris sanctitas honorem filiorum obediencium graciosissime reformabit. Datum ut supra.“ [Prage die XII mensis Septembris?] 24. M. Jan Hus Richardovi Wycheovi: odpovídá na jeho dopis (č. 22) a dává zprávy o věcech českých. [V Praze 1411, post Mart. 15./ Bolesl. C 132 (= B), f. 155—156'; Univ. bibl. XI E 3 (= Unt) f. 113. Höfler II, 212—214 (z Unt); Palacký, Docum. str. 12—14 č. 6 (z Unt); srvn. Sedlák na uv. m. str. 2—3. — Český překlad Mareš, Listy str. 43—45 č. 13 = str. 54—56 č. 132 = str. 29—31 č. 133 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 74—77 č. 20 = Flajšhans, Listy str. 29—32 č. XIV. O čase Novotný, Listy Husovy str. 12—14, Sedlák, Několik textů z doby husitské (řada III, Hlídka 1913, zvl. ot. 3); mylné Tomek, Déjepis university Pražské I str. 206 pozn.; srvn. však týž, Dějepis Prahy III2, 491—492. Srvn. i Nedoma, Boleslavský kodex z doby husitské, Vést. král. spol. nauk 1891 str. 29. * 157 B Pax Christi habundet in cordibus vestris per spiritum sanctum, qui datus est vobis, carissime" in Christo Ihesu ! Tue caritatis" epistola, que desursum a patre" descendit luminum," in Christi fratribus vehementer accendit animum: quia tantum dulce- dinis, efficacie, roboracionis et consolacionis in" se‘ continet, quod, si alia scripta singula per Antichristi consummerentur voraginem, ipsa Christi fidelibus sufficeret ad salutem. Unde eius medullam" et vigoro- sitatem in meo revolvens animo, dixi coram multis hominibus in ser- mone publico, in quo, ut estimo, fuerunt prope decem milia! hominum: „ Ecce fratres dilectissimi, quantam curam de vestra salute Christi pre- dicatores fidelissimi in alienis gerunt partibus, quod cupiunt2 totum cor suum effundere, si possent nos in lege" Christi vel‘ domini‘ confortare'. Č. 23: b confudit Vnb. — datum doplněno podle předcházející datované listiny, jež tištěna Doc. str. 411, ale ta nepředchází před tímto listem bezprostředně; mezi ní a Husovým listem jest projev pánů z Kravař (Doc. 411—412) nedatovaný; poněvadž listy ostatních šlechticů jsou datovány 19. září, jest možno, že i list Husův jest teprve z toho dne. Č. 24: a karissime B. — b karitat. Unt. — Cepistole Unt. — dv B za tím škrtnuto hominum. — eluminum descendit Unt. — chybí v B. — g v B druhé I připsáno po- zději; medulam Unt. — h v B in marg. — conservare Unt. Č. 24: 1 Číslo jest asi poněkud nadsazeno. —2 Citováno z listu Wycheova; v. č. 22.

Strana 84
84 Č. 24. 1411, post Mart. 15. Et subiunxi: „Ecce karissimus frater noster Rychardus, M.' Iohannis Wycleffk in ewangelii laboribus consocius, scripsit nobis' tante confor- tacionis epistolam, quod si ego nullam haberem scripturam aliam, de- berem me pro Christi ewangelio exponere usque ad mortem ; et faciam, auxiliante domino nostro‘ Ihesu Christo“. Sic autem exarserunt fideles Christi in epistola ipsa," quod rogaverunt me, ut ipsam transponerem in lingwarium" nostre gentis." Quid vero° scribere tue caritati" cum ceteris fratribus debeam, ignoro. Minus doctus docciores" informare" non valeo, debilior forciores in Christi milicia numquid debeo confortare? Et quid dicam? Informa- cionis et confortacionis" verba tua, karissime, preripuit epistola. So- lum michi superest, ut petam et regracier.' Petam" oracionis auxilium, et regracier, quod de benedicta Anglia tanta bona per tuum laborem prestante Ihesu Christo domino Boemia iam suscepit. Nec mirum, si „aliis‘ odor in" mortem“, sed gaudium, quia multis „odor in vitam" eternam. Ad tantum enim inimicus homo" zyzaniam" in nostro regno sparserat, quod vix et raro granum tritici apparebat; "totum" repleve- rant" "urtice agrum hominis", quod graviter poterat inveniri* via salutis. Iam autem „populus,' qui ambulabat in tenebris, vidit lucem mag- nam“ Ihesu Christi, quia habitantibus „in regione umbre mortis lux eis“ apparuitz veritatis; quam prestante salvatore nostro ardentissime suscipiunt populi, barones," milites, civesb et comunes plebei. Quodsi ce vestradd illud ad plenum perciperet“ Anglie sancta comunitas, letanter cordis tripudio prorumperets: "Letare sterilis, que non paris, erumpe et clama, que non parturis, quia multi filii deserti. Scito,“ dilectissime frater, quod populus non wlt audire, nisi scrip- turam sacram“ et presertim ewangelium et epistolas; et ubicumque in civitate vel" opido, sive villa "aut in castro comparet sancte conversacionis" predicator, caterwatim confluunt populi, clerum indis- positum aspernentes.mu Ex quo consurrexit" Sathanas,' quia iam cauda mota est ipsius Vehemoth, et restat, ut dominus Ihesus Christus" conterat caput eius. Ecce caput eius lente tetigi, et apperuit° os suum, ut me cum fratribus pariter deglutiret. Furit nunc et mendaci verbo nunc hereticat, nunc blandit, nunc flammam censure multiplicat, expandit * 113' Unt * 153 B k Wiclef Unt. — vobis Unt. — min ipsa epist. Unt. — n lingwam Unt. — ° ergo B. P Nimis docciores Unt. — instruere Unt. — rchybí v Unt. — Spetam et repetam Unt. — regracior Unt. — " odor et mortem Unt; odor in morte B. — vzizaniam Unt. w repleverat B, Unt. — * inven. poter. Unt. — y Ihesum Christum B. — Zapar. Unt. — aa barron. Unt. — bb comites Unt. — cc Quod Unt. — dd recta B na rasuře. — ec per- cipiet Unt. — ff v B in marg. místo Dato v textu. — gg sacr. script. Unt. — lh v Unt za tím škrtnuto clerum. — ii v Unt za tím škrtnuto dispositum. — kkapparet Unt. — " veri- tatis Unt. — mm aspernantes Unt. — nn consurexit B. — 0° aperuit Unt. 3 Český překlad v. č. 22*. — Srvn. 2. Cor. 2, 16. — Srvn. Mat. 13, 25. — »Prov. 24, 31. — Mat. 4, 16. — ' Gal. 4, 27. — Zde i v dalším vracejí se časté, místy po- někud obměněné frase biblické. —

Strana 85
Č. 24. 1411, post Mart. 15. 85 facem" fulminacionis horride“ in terrarum circumiacencium“ dioce- sibus, et domi non audet meum verticem tangere." „Nondum" enim hora venit“, quia nondum de ore suo eripuit per me et fratres meos dominus, quos ad vitam glorie preelegit; propter quoss dabit fortitu- dinem ewangelizantibus, ut ipsum Vehemoth saltim in cauda“tribulent, donec caput ipsius cum membris eius singulis totaliter conteratur. Id optamus ex animo, pro illo laboramus, et prout tua grata scribit cari- tas," pro12 illo debemus mortem humiliter sustinere, nec debemus de auxilio omnipotentis domini diffidere,“ cum dicat piissimus dominus 3: „Cum ipso sum in tribulacione, eripiam"w eum et glorificabo eum“. O adessencia, o erepcio, o glorificacio, expectas" Rychardum" cum fratribus, qui multas iam tribulaciones sustinuit. Suscipe et me mise- rum, ut cum fratribus meis sim, qui tuam legem in medio „genera- cionis“ prave“ et adultere“ intrepide confitentur. „Da nobis auxi- lium de tribulacione, quia vana salus hominum“; in te sit spes nostra, ad te nos trahat „triplex1 funiculus“, quem nequit Antichristus“ di- rumpere, quia ipsum construit" dominus Ihesus Christus. Ipse, dilectis- sime frater, prestet tibi cum tuis adiutoribus vitam in gracia inco- lumem, ut possis longis temporibus vivere, et oves errantes ad viam deducere veritatis. Valde gavisus sum et omnes," qui diligimus ewangelium, quod tua caritas" se benignum" nobis exhibuit, nos salubriter informando. De aliis Nicolaus," cui scribunt, faciet mencionem. Litere portate sunt nobis primo in 22 dominica ieiunii,' quia Symon" fuit in Vngaria cum eis." Dominus rex2 noster totaque curia sua, regina," barones et comunis populus sunt pro verbo Ihesu Christi. Salutat Christi ecclesiam de‘ Bo- emia ecclesiam Christi in Anglia, optans esse particeps confessionis sancte fidei in gracia domini Ihesu Christi. Deus graciosus" sit merces vestra, quod tantis laboribus exemplaria" nobis egentibus ministrastis." Pax vobis, que exsuperat" omnem sensum. Amen. pr faciem B, Unt. — qq horide B. — rr iacencium Unt. — ss quod Unt. — tt saltem per caudam Unt; v B causa ale s vyškrabáno. — uu prout vestra (za tím mylné j) gra- cia scripsit, ut scribit karitas Unt. — v deficere Unt. — wwerripiam B. — xx errepcio B ; o sanctissima erep. Unt. — vy expectes Unt. — z Richardum Unt. — a prawe Unt. — b construxit Unt. — egloria Unt. — dv B opraveno z vitam. — e redire Unt. — fchybi v B. — « gavisi sumus omnes Unt. — h karitas Unt. — ibenigne Unt. — kDe aliis — cum eis chybí v Unt. — v B za tím škrtnuto in Anglia. — m eccl. Chr. Unt a původně i B. — " gloriosus Unt. — ° exempla Unt. — Psuperat B. 10 Narážka na klatbu pro nestání, jež v Praze vyhlášena 15. března 1411; v. Novotný, Listy Husovy 13. — 1 Srvn. Joh. 2, 4 (7, 30). — 12 Srvn. č. 22. — 13 Ps. 90, 15. — 1 Srvn. Mat. 12, 39 (16, 4). — 15 Ps. 59, 13. — 16 Srvn. Eccles. 4, 12. — 1 Osoba neznámá (Mi- kuláš Faulfiš?). — 1dne 8. března 1411. — 1 Osobnost neznámá, jistě ne Šimon z Tišnova. — 20 Václav IV. — 2 Žofie. — 2 Týče se snad poslání knih Wyclifových v náhradu za ty, jež v Praze spáleny.

Strana 86
86 Č. 24, 25. 1411, post Mart. 15. — 1411, Febr.-Mart. V B nadpis červeně: „Rescriptum a Mgro Hus ad Rychardum'. Nad textem v Unt touže rukou nadpis: „Responsio ad Angliam“ a jinou rukou červené: „Magistri Hus‘. Dole (za Amen): ,Exspirat Magistri Hus epistola in Angliam'. 25. M. Jan Hus králi polskému Vladislavovi: těší se z velikého vítězství nad Německým řádem ſu Grunwaldu/ i ze smíření již uzavřeného a doporu- čuje brzký mír. /V Praze 1411, Febr.-Mart.] Rkp. kapit. Bolesl. C 132 (= B) f. 159—160. Nedoma, Boleslavský kodex str. 42—43 č. III (z B) a podle něho Le- wicki, Cod. epist. saec. XV sv. III str. 500—501. Český překlad Mareš str. 40—42 č. 12 = str. 50—53 č. 122 = str. 28 č. 12° = Flajšhans, Listy z Prahy str. 65—66 č. 17 = Flajshans, Listy str. 28—29 č. XIII. O čase srvn. Nedoma 34—35, Goll, Čechy a Prusy str. 128, Novotný, Listy Husovy str. 14. Lewicki na uv. m. myslí na prosinec 1410. List předpokládá znalost dopisu Vladislavova z 11. listopadu 1410 panu z Rosenberka nebo nějakého listu podobného, ale sama zmínka o míru vede k únoru-březnu 1411. Salus et gracia, pax et victoria a deo patre et domino Ihesu Christo. Illustrissime princeps et rex magnifice! Dum Oness de Huorka, Vestre Maiestatis nunccius, victorie et laudabilis concordie? certa nova retulit, magnam cordi meo intulit leticiam, quam nec calamus describere, nec vox mea valet exprimere, ut deceret. Scio tamen, rex christianissime, quod non Vestre Magnificencie potencia, sed summi regis pacifici Ihesu Christi domini hostes superbos, *vestri honoris inimicos et emulos, hu- miliavit potentissime, de sede superbie deposuit et exaltavit humiles, ut utrique, ipsius regis pacifici pre oculis habentes potenciam, tremerent et ipsius auxilium in suis necessitatibus invocarent scirentque, quia non est victoria nisi ab illo, quem nullus hominum potest vincere, et qui humilibus solet dare victoriam et pro humilitate finaliter exaltare. Do- cuit namque docens sepius': „Omnis, qui se exaltat, humiliabitur, et qui se humiliat, exaltabitur“. Impletum est utrumque. Ubi ergo sunt inimi- * 159° B Č. 24: 4 v B touž rukou, ale černým inkoustem. — »chybí v Unt. Č. 25: a Huovka B. — b diceret B. — qui (? q i) B. Č. 25: Nesl listy Vladislavovy o vítězství do Čech. — 2 Vztahuje se asi na pří- měří zavřené 10. prosince 1410, po němž pak následoval mír v Toruni 1. února 1411; Goll, Čechy a Prusy 115, 126. — Luc, 14, 11.

Strana 87
Č. 25, 26. 1411, Febr.-Mart. — 1411. 87 * 150 B corum duo gladii'? Revera illis sunt prostrati, quibus terrere conabantur humilem! Ecce, duos direxerunt, violencie" et superbie, et multa milia perdiderunt depressi inportune! Ubi sunt gladii, equi falerati, loricati armati, in quibus confidebant? Ubi innumerabiles florini“ sive thezauri? Certe omnia defecerunt! Non crediderunt superbi, quod paupertates, quorum ingrederetur humilis, decepti sunt, qui fiduciam in Ihesu domino principialiter non habuerunt! Quapropter, princeps illustrissime, hec in vestre sapiencie revolventes animo, tenete humilitatem, quia ipsa exaltat. Regem sequimini, regem pacificum Ihesum Christum dominum, tendite ad pacem cum illustrissimo principe rege Sygismundo,“ et si ipse aliqua voluerit ex tali arogancia, quod prestante domino non faciet, Vestra tamen Maiestas temperamentum semper humilitatis teneat, ne effundatur sanguis christianorum iterum et proveniat grande periculum animarum. Ego autem, servus Christi inutilis, cum toto populo non desinam graciam omnipotentis domini super concordia huius modi, ut ipsam dig- naretur piissimus dominus concedere, humiliter invocare. Opto iam, rex magnifice, cordintime vestram personam oculis videre corporalibus, quod, spero, Ihesus Christus dominus dignabitur michi concedere, si sciverit ad profectum Vestre Maiestatis aut mee predicacionis quomo- dolibet provenire. Dominus omnipotens dignetur Vestre Maiestati assi- stere per salvatorem nostrum, mediatorem dei et hominum, dominum Ihesum Christum. Amen. V B červený nadpis: „Magister Johannes Hus regi Polonie'. 26. Neznámý kněž — Hus ho nazývá ,honorabilis domine, ymmo pater reverende“ — M. Janovi Husovi: vybízí ho k vytrvalosti po příkladě otců svatých a žádá nejspíš o zaslání Wyclifova Dialogu. [1411./ Ztracen. Víme o něm jen z odpovědi Husovy (v. č. 27), kde se čte: ,Valde gavisus sum de vestre paternitatis littera'. d benivolencie (? buuiobe) B. — flori B. Jest to nepochybně ohlas sdělení Vladislavova. Před zahájením bitvy totiž vel- mistr poslal do tábora polského dva meče, pro Vladislava a Vitolda, aby měli čím bojovati. V listech Vladislavových o bitvě jest o tom podrobnější zmínka (srvn. na př. list choti jeho SS rr Prus. III, 425—426, nebo biskupu Poznaňskému (t. 426—427); patrně láž zmínka byla i v listu do Čech; čte se aspoň v listě poslaném Jindřichovi z Ro- senberka 11. list. 1410; srvn. Cod. ep. saec. XV sv. III, 502, Pubitschka V, 2, Anhang XXXIV—XXXVII. — O jednání Zikmundově srvn. Goll, Čechy a Prusy 130, 139; Voigt, Gesch. Preussens VII, 57, 63 n. Zmínka Husova není bohužel zcela jasná. Zik- mund nejprve (r. 1410) hrozil válkou Polsku (srvn. smlouvu ze dne 31. března 1410, již uveřejnil Lewicki Cod. ep. saec. XV, sv. II, 35—36), pak (r. 1410) čině se prostřed- níkem, nezachoval se řádu; srvn. i č. 27.

Strana 88
88 Č. 27. 1411, post Febr.-Mart. 27. M. Jan Hus neznámému knězi: děkuje za dopis, slibuje spisy Wiclifovy a oznamuje noviny o míru Polska s řádem Německým a o své při u kurie. [V Praze, 1411, post Febr.-Mart.] Rkp. kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 158'—159; část listu byla kdysi vyškrabána a nečitelna, ale nověji od někoho tinkturou Giobertiho osvěžena, takže aspoň poněkud lze ji přečísti. Nedoma, Vést. král. č. spol. nauk 1891, str. 42 č. II; nečitelné jemu místo luští Sedlák, Několik textů, řada III (otisk z Hlídky 1913 str. 3—4). Český překlad Mareš str. 46—47 č. 14 = str. 57—59 č. 142 = str. 32 č. 143 = Flajšhans, Listy z Prahy 85—86 č. 22 = Flajšhans, Listy str. 32—33 č. XV. Salus et gracia a domino Ihesu Christo. Honorabilis domine, ymmo et pater reverende. Valde gavisus sum de vestre paternitatis litera ma- gisque in comparacionibus accepi fortitudinem, ut pro lege Ihesu Christi saltim“ secundum aliquod vestigium precedencium patrum militarem. Nec enim proch dolor dignus passionum reperior, quas sancti patres pro domino sustulerunt, ac tamen sicut catulus debeo scrutari antiquo- rum vestigia, quibus venacionem dyaboli evaserunt. Vos ut leo, pater, precedite, ego ut catulus, si quovismodo valuero, imitabor patrem filius, ut nequicias seculi pariter evadamus, prestante duce domino Ihesu Christo. Dyalogumb faciam augeri (?), quam cito habere potero exemplar “ 159 Bs correctum, quia cura fieret (?) inutilis corrigendo.' Rex Polonie, quia humiliter processit, victoriam habet, quia iam concordia facta est, et comuniter dicitur, quod debent Pruteni perpetuis temporibus servire regi Polonie cum trecentis lanceis contra quemvis hominem in regno (?) Boemie. Item debent sibi (?) dare trecenta milia marcarum auri (?)... Pro terra" Pomoranie" debet fieri edictum per dominum (?)..... debent regi solvere duas...“, unam auro plenam et alteram argento. Postea planius scribam sicud prescivero (?)" Valete in domino Ihesu Christo. a saltin B. — b Celé toto místo v B vyškrabáno a teprve v nedávné době osvěženo tinkturou Giobertiho, což však neučinilo všeho čitelným. — č asi jedno slovo nečitelné. — d Propterea B. — e Pomorawie B. — f několik nečitelných slov, snad by mezi nimi bylo lze čísti: nam clementer. — g zde v B znaménko, k němuž in margine připsána asi tři slova, jež však, poněvadž tinkturou nepotřena, nejsou čitelná. 1List jest ztracen; srvn. č. 26. — Miní se ovšem Dialog Wyclifův. — Vladislav. Vítězstvím míní se arci bitva pod Grunwaldem 15. července 1410, smířením zajisté — mír v Toruni dne 1. února 1411 uzavřený (srvn. Goll, Čechy a Prusy 117, 128), nikoli příměří v prosinci 1410 smluvené, jak ze zmínky o válečné náhradě Řádu (ve formě platů a pomoci branné) patrno, ač jinak zprávy (jak i v listě se praví) vyplynuly jen z veřejného mínění.

Strana 89
Č. 27, 28. 1411, Febr.-Mart. — 1411, (post Mart.) Mai? 89 De causa mea lis facta est in curia inter cardinales, et cardinalis de Columna,' iudex meus, valde irascitur, quod instrumenta' portata sunt ad Boemiam de hoc, quod libri" non deberent (?) comburi" per conclusionem magistrorum, qui tunc erant in Bononia; unde habui scriptum tam ad me quam ad dominum Nicolaum de Praga,' quod bonum esset, ut con- cordaret rex factum, vel quod in toto committerem causam ipsi de Co- lumpna cardinali, quia Magister Marcuss fecit proposicionem coram papa," ut alteri cardinali committeret causam meam. Valete in domino. V B červenj nadpis: „Magister Johannes Hus cuidam predicatori'. 28. M. Jan Hus Janovi Bradatému (Barbat) a Krumlovským: vzpomíná jejich protivenství, a zmíniv se o klatbě, již naň vydal kardinál Oddo de Co- lonna, uvádí výroky Písma i otců církevních o pravé poslušnosti. [V Praze, 1411, (post Mart.) Mai?] Rukopis Gersdorfské knihovny v Budyšíne IV° 24 (= Gd) f. 215'—217; varianty uvedl Sedlák, Studie a texty I str. XXVIII—XXIX; druhý rkpis za- stupují Opera (= Op). Opera I 94'—95' č. V = 12 str. 119 č. V; Palacký, Docum. 16—18 č. 8. Český překlad Mareš, Listy str. 51—53 č. 16 = str. 62—66 č. 162 — str. 34—36 č. 163 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 79—83 č. 31; = Flajshans, Listy str. 25—28 č. XII. O čase v. Novotný, Listy Husovy 14—15, co namítá mlčky Flajšhans 78, jest nemožné. Obtíže, jež činil přípisek v rkpe Gd, pokládaný za datum, chce odstraniti Sedlák, Stud. text. I. str. XXVIII domněnkou, že je to datum opisu (25. kv. 1416); ale tomu překáží, že rukopis psán jest v l. 1418—1421; musilo by to tedy býti datum předlohy prostě opsané. Osoba adresátova, ač se s ní v listech Husových setkáváme častěji, není blíže známa; tvrdí-li Flajšhans 78, že byl farářem v Krumlové, jest to čirý výmysl; tím byl v l. 1369—1414 Hostislav; rovněž co chce Bartoš ČMM XL 169 n., mám za ne- možné. Spíše bylo by lze mysliti na kaplana Rožmberského Jana Biskupce, písaře kodexu; v. o tom v úvodě při popise rkpu Gd. h toto místo vyškrabáno; v. pozn. b. — eram B. — k d nadepsáno B. —1 Vale B. Odo de Colonna (pozdější papež Martin V), kardinál titulu sv. Řehoře ad vel., jenž řídil proces Husův od 25. srpna 1410 do března 1411. — Míní se asi listina o snesení university Bolognské ze dne 25. list. 1410, vyžádaná od M. Jana z Jesenice a vyzněvší proti mínění, že by knihy Wyclifovy měly býti páleny; v. Docum. str 426—428. — Mikuláš Bohatý z Prahy (čili z Okoře, Egerberka), o němž srvn- Tomek III2 zvl. 468, 473 n., 497; o jeho stycích s kruhy kurii blízkými srvn. i Docum. 424. — M. Marek z Hradce, který přejal zastupování pěti studentů při jejich odvo- lání k papeži; srvn. č. 17. — Jan XXIII.

Strana 90
90 Č. 28. 1411, (post Mart.) Mai? Salus et gracia a domino Ihesu Christo. Dilectissimi! Audivi tribu- lacionem vestram!; ergo gaudium existimate, quia temptaciones varias ad probandum vestram constanciam incidistis. Ego, carissimi, primo incipio temptari, sed in hoc gaudium existimo, quia propter ewangelium hereticus appellor et excomunicor tanquam maleficus et inobediens." Sed ad proteccionem gaudii venit mihi in mentem vita et verbum Christi et verhum appostolorum; nam" habetura Actuum" 4°, quomodo „Annas princeps sacerdotum et Cayphas et Johannes et Allexander et quotquot erant de genere sacerdotum“, vocantes appostolos denunciaverunt, ne omnino loquerentur neque docerent in nomine Ihesu. "Petrus‘ vero et Iohannes respondentes dixerunt ad illos: Si iustum est in conspectu domini, vos pocius audire quam deum, iudicate; non enim possumus, que audivimus et vidimus, non loqui.“ Et iterum eisdem pontificibus mandantibus, ne predicent, dixerunt Actuum V°: „obedire' oportet magis deo, quam hominibus“. Et in isto textu sistunt pagani, Iudei, heretici, dicentes, quod deo super omnia est parendum. Sed proch dolor, Antichristiani in illa regula sunt cecati, non autem sancti appostoli et veri Christi discipuli. Unde beatus Jeronymus in epistola ad Ephesios dicit": „Si dominus vel prelatus iubet ea, que non sunt contraria fidei vel adversa sacris scripturis, subicitur illi servus; si vero contraria precipit, magis obediat spiritus quam cor poris domino“. Et infra: „Si bonum est, quod precipit imperator, iubentis exequere vo- luntatem; si malum, responde: oportet deo magis obedire quam homi- nibus". Item Augustinus Omelia 6 de verbis domini': „Si illud iubet potestas, quod non debeas facere, hic sane contempne potestatem, ti- mendo maiorem potestatem. Ipsarum humanarum rerum gradus adverte. Si quid iusserit procurator, numquid faciendum est, si contra procon- sulem iubeat? Rursus, si quid ipse proconsul iubeat, et aliud iubeat imperator, numquid dubitatur, illo contempto isti esse serviendum? Ergo si aliud iubet imperator a deo, eo contempto“ obtemperandum est deo. Potestati ergo dyaboli vel hominis tunc resistimus, cum aliquid contra deum suggesserit; in quo dei ordinacioni non resistimus, sed obtemperamus. Sic enim deus precepit, ut in malis nulli potestati obe- diamus“. Hec Augustinus. Ad idem dicit Gregorius ultimo Moralium: „Sciendum, inquit, est, 216 achybi v Op. — b Actorum cap. 4 Op. — C illi Gd. - "imperator ad deo contempto Gd. — “ restitimus Gd. Nelze určiti, čeho se týká. Míněna klatba, jíž v únoru r. 1411 stihl Husa pro nestání kardinál Odo de Colonna. Srvn. Act. 4, 6; jest to zároveň i narážka na zákaz Alexandra V. kázali v kaplích, jak jí Hus také užívá v t. zv. Betlemských kázáních z r. 1410—1411 (III B 20) f. 190 b; srvn. tamtéž f. 161b. — Act. 4, 19—20. — Act. 5, 29. — "Citáty uvedeny také v Husově kázání, Cum turbe, Sedlák, Hus 163“, z něhož patrno, že Hus cituje podle Dekretu c. 93 C XI q 3. — V dotčeném právě kizání (str. 1633) citát uveden podle Lombarda II dist., Migne 192, 758. — Greg, Moral. XXXV, 19; Migne 76, 766; také tento citát jest v uvedeném kázání (str. 1613).

Strana 91
Č. 28. 1411, (post Mart.) Mai? 91 216 quod numquam per obedienciam malum debet fieri“. Item beatus Ber- nardus in quadam epistola? dicit: „Facere malum quodlibet, eciam" iubente, constat non esse obedienciam, sed inobedienciam". Item beatus Isidorus," et habetur XI quest. 3: „Si is, qui preest, fecerit quidquam, quod a domino ſprohibitum] est, aut facere iusserit, vel quod scriptum est, preterierit, aut preterire mandaverit, sancti Pauli sentencia inge- renda sit" sibi, dicentis: Eciam si nos vel angelus de celo descenderit et ewangelisaverit vobis preterquam ewangelisavimus, anathema sit; et sequitur: „Si quis prohibet vobis, quod a domino preceptum est, vel rursus imperet fieri, quod dominus fieri prohibet, execrabilis sit omni- bus, qui diligunt dominum". Et sequitur: „Is, qui preest, si preter vo- luntatem dei vel preter quod in scripturis sanctis evidenter precipitur, dicit aliquid vel imperat, tamquam falsus testis dei habeatur, aut sacri- legus habeatur“. Ex hiis videtur, quod prohibentes predicare sunt falsi testes et sacri- legi et per consequens a domino excomunicati, iuxta dictum prophete excomunicacionem pronunciantis": „Maledicti, qui declinant a mandatis tuis“. Et quoad meum propositum Jeronymus ad Rusticum Narbonen- sem episcopum dicit 2: „Nemo hinc“ episcoporum invidia dyabolice tem- ptacionis infletur, irascatur, si plebem interdum presbiteri exhortentur, si in ecclesiis predicent, si plebi, ut dictum est, benedicant; etenim ab- neganti mihi ista sic dicam : Qui non wlt facere presbiteros, que iubentur a deo, dicat, quod maius est Christo". Item Beda super illo: Invenietis asinam alligatam et pullum cum ea, solvite et adducite mihi: Et si quis aliquid vobis" dixerit, dicite, quia dominus hiis opus habet, dicit ": „Hic mistice precipit doctoribus, ut, si quid obstiterit adversitatis, si quis pro- hibuerit peccatores a laqueis solvi, per confessionem fidei domino ad- duci, non tamen a predicando desistant, sed constanter insinuent, quod dominus talibus ad edificandam ecclesiam opus habet“. Et quis posset omnia sanctorum dicta conscribere, que omnia docent, obedire deo ma- gis" quam hominibus. Et contra ista obiciunt trutanni" illud Mat. 23: "Quecumque" di- cunt, facite“. Quibus statim os obstruit consequens prohibicio, que dicit: — v Gd jinou rukou nad škrtnutým eam; Op: eam. — gest Op. — h huic Gd. tak Gd i Op a také Dek, kde však následuje maior; Sedlák navrhuje, tuším zbytečně, opravu v quid. — kvobis aliquid Op (podle Vulg.). — Laduci Gd. — m chybi v Gd. „ tyranni Op (i Doc.). »Bernard Ep. VII ad Adam monach., v. Migne 182, 95; citováno v kázání Husově: ,Obedite prepositis', Sedlák, Hus 1423. — t Citováno, jak Hus sám praví, podle dekretu c. 101 C XI q 3; týž citát v kázání dotčeném v pozn. předch. str. 143° a v kázáních Betl. f. 160 b, 161b. — U Ps. 118, 21. — 12 Týž citát v kázání ,Cum turbe irruerent, (str. 1613); citováno asi podle dekretu d 95 c. 6 (Friedberg 333). — 1 Beda, Sup. Math. III. 21. Migne 92, 91, ale citát není přesný; citátu s doslovným označením místa užito Srvn. Mat. 23, 3: ,Omnia ergo, quaecumque taki v kázání Cum turbe (str. 1623). diverint vobis, servate et facite ; secundam opera vero eorum nolite facere."

Strana 92
92 Č. 28, 29. 1411, (post Mart.) Mai? — 1411 [post Mart. 16] 1413. „Secundum opera eorum nolite facere“. Unde Deuteronomii 24 dicit 217 deus': „Facies quecumque docuerint te sacerdotes Leuitici, iuxta illud," quod precepi eis". Ecce wlt dominus, quod obedienciarius debet solum obedire iuxta preceptum suum. Unde illud Petri 1° Petri 2°: „Servi," subditi estote in omni timore dominis vestris“, infra: „eciam discolis“; sed? absit, quod obediat quis discolis, sic enim obediret dyabolo. Vo- luntas ergo dei docet et scriptura, quod" solum in licitis superioribus est parendum. Istis innixus, malui plus in predicacione obedire deo, quam pape et archiepiscopo et ceteris satrapis contrariantibus verbo Christi istia: „Ite" in universum mundum“ etc. Ista signavi, ut sciatis dyaboli ca- nibus obviare. V Gd následuje: „Finis feria IIa die Vrbani Rogacionum P. M.; že jest to přípisek písaře (Petra z Mladoňovic?) domnívá se, nezcela důvodně, Sedlák, Stud. text. I str. XXVIII. — V Gd nadpis: Domino Johanni Barbat in Chrumpnaw Magister Hus’ ; Op nadpisují: Ad dominum Joannem Barbat in Chrumpnaw, consolans eum et se excusans, cur maluerit deo obedire, prae- dicare praecipienti, quam papae et archiepiscopo caeterisque praedicare sibi prohibentibus'. 29. M. Jan Hus kterémusi příteli: zmiňuje se o listech z Anglie a zvláště o listě, který mu psal Richard Wyche (v. č. 22.), slovy: Habeo literas de Anglia et presertim unam bonam epistolam, quam fidelibus Christi et specialiter michi scripsit Richardus Witz, presbyter Magistri Johannis Wicleff, confortando nos, ut sine advertencia censure fulminacionum predicemus efficaciter verbum dei'. 1411 ſpost Mart. 16/ — 1413. Ztracen; pouze citát z něho zachoval Páleč v polemickém traktátu proti Husovu spisu o církvi, odkud otiskl Sedlák, Pálčův spis proti Husovu trak- tátu „de ecclesia“ (Hlídka 1912 str. 509 pozn. 1., zvl. ot. Brno 1912 str. 27 pozn. 4.) a nyní týž Hus 248*. Český překlad Flajšhans, Listy str. 33 č. XVI. R. 1411—1412 jest jako doba vzniku nejpravděpodobnější; list byl psán po obdržení listu Wycheova (č. 22), jenž do Čech dodán teprve 8. března 1411 (srvn. č. 24 pozn. 18.), a před r. 1413, kdy psán onen traktát Pálčův. Č. 28: ° illos Gd. — P quod Op. — q et ideo quod Gd. Č. 28: 15 Deut. 24, 8. — 10 1. Petr. 2, 18. — 17 Srvn. Marc. 16, 15: Euntes in mun- dum universum, praedicate ... Č. 29: 1 Viz č. 22.

Strana 93
Č. 30. 1411, Apr. 29. 93 30. M. Jan Hus jako svědek zařízení kolleje královny Hedviky Křížem kra- mářem přivěšuje pečet k listině o tom vyhotovené. V Praze, 1411, Apr. 29. Originál pergamenový ve společném archivu university Karlovy v Praze (= A); opis v pergam. sbírce zápisů této kolleje se týkajících z 15. stol. v archivu arcibiskupském v Praze (= Ar) f. 4—9. Mon. Univ. Prag. II, 2 str. 1—12 č. LXI (z A). In" nomine domini Amen. Anno nativitatis eiusdem millesimo qua- dringentesimo undecimo, indictione" quarta, die penultima mensis Aprilis, hora vesperorum, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis, divina providencia pape vicesimi tercii anno primo, in Maiori civitate Pragensi, in palacio superiori domus habitaci- onis providi viri, domini Crucis, institoris! et civis dicte civitatis, con- tigua pretorio civitatis prefate, in mei, notarii publici infrascripti, et testium presencia subscriptorum ad hoc specialiter vocatorum constitutus personaliter prefatus dominus Crux civis, procurator et ordinator legit- timus ac executor et fidei commissarius illustris principis, quondam Hedwigis regine Polonie, ut dicebat, quandam ordinacionem et disposi- cionem de et super certis censibus annuis ac domo sita in loco, qui dicitur Jerusalem,“ in dicta civitate Pragensi sita, per eum pro magistro et studentibus in eadem domo morantibus, presentibus et futuris, per eum factam et in scriptis redactam fecit, disposuit, condidit et ordinavit, ipsamque de verbo ad verbum legi fecit coram magistro et studen- tibus dicte domus in Jerusalem" site. Cuius tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: (následuje znění listiny o zřízení kolleje s pravidly pro její členy a slib jejich členů, že je budou zachovávati.) In quorum omnium et singulorum testimonium et robur premisso- rum prefatus dominus Crux presens publicum instrumentum huiusmodi ordinationem‘ et disposicionem suam in se continens exinde per me a v Ar červeně. —b indiccione Ar. — c domini, domini, domini Ar. — d Iherusalem Ar. — e ordinacionem Ar. 1Kříž kramář, spoluzakladatel kaple Betlemské. — 2 Kříž měl dům vedle tehdejší (na městišti nynější) radnice (čp. 708a) a nedaleko dům později Greenovský zvaný (čp. 936), nedávno zbořený. — »Srvn. o tom listinu králové Hedviky ze dne 10. list. 1397 v MUPr II, 1 str. 359—363 č. XLII. — Dům někdy Milíčův, po jehož smrti se dostal řádu Cisterciáckému; o osudech kolleje (jež brzo přenesena jinam) v. Tomek III2, 610.

Strana 94
94 Č. 30. 1411, Apr. 29. (not. znamení.) Michaelem, notarium publicum infrascriptum, fieri et in publicam formam redigi petivit et sigilli sui et Wenceslai filii sui rectoratusque studii universitatis Pragensis et magistrorum Johannis de Hussynecz, sacre theologie baccalarii formati, rectoris capelle “ Bethleem,“ ac Nicolai de Miliczin, predicatoris ibidem in Bethleem," sigillorum fecit et petivit ap- pensione communiri. Datum et actum Prage anno, indictione, die, mense, hora, pontifi- catu et loco, quibus supra, presentibus providis et circumspectis viris, dominis Stephano de Glacz, Nicolao Johlini, Benessio de Ponte institore, Johanne Mugliczer, Nicolao Bohunconis dicto Nastoyte, Leone institore, Wenceslao" de Stetieticz Maioris et Mauricio de Bykew, notario actorum curie archiepiscopalis Pragensis, Minoris civitatum Pragensium civibus, et multis aliis testibus fide dignis circa premissa. Et! ego Michael, natus quondam Nicolai de Prachaticz Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali ac dominorum magistrorum, doc- torum et scolarium universitatis studii Pragensis iuratus notarius, pre- dictis disposicioni, ordinacioni et ipsius leccioni, requisicioni, promissioni, peticioni omnibusque aliis et singulis suprascriptis, dum sic, ut premit- titur, fierent et agerentur, una cum suprascriptis testibus presens inter- fui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi, et occupatus allis negociis per alium fideliter scribi procuravi, meque hic manu propria subscribens in hanc formam publicam redegi et publicavi, signo et no- mine meis solitis et consuetis una cum appensione sigillorum dominorum Crucis, Wenceslai filii sui, rectoratus studii Pragensis ac magistrorum Johannis et Nicolai suprascriptorum de mandato dicti domini Crucis consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium et sin- gulorum premissorum." Originálu přivéšeno bylo na pergamenových proužcích pět pečetí, z nichž první, Křížova, nyní utržena; druhá Vacka Křížova, třetí rektorátu, táž jako u č. 80, pátá Mikuláše z Miličína. Pečeť Husova okrouhlá v průměru 27 mm z černého vosku vtlačeného v přirozený; na ní sv. Kateřina; legenda: S. MAGISTRI IOHANNIS HUS. Na rabu rukou 15. stol.,Crux civis Pragensis, procurator Hedwigis regine Polonie, erigit pro studentibus'; mimo to pozdni rukou obšírný regest a značka, ,P. N. 4. V Ar nadpis (červené) ,Statuta col- legii Regine". f Hussinecz Ar. — cappelle Ar. — h Betleem Ar. — Bohunkonis Ar. — k Wen- czeslai Ar. — Et — premissorum v A jinou rukou; v Ar chybi.

Strana 95
Č. 31. 1411, Sept. 1 [4]. 95 31. M. Jan Hus papeži Janovi XXIII: dává počet ze své víry, žádaje, aby byl sproštěn osobního půhonu, poněvadž s arcibiskupem Zbyňkem jest již smířen. V Praze, 1411, Sept. 1, 14/. Originál notářského spisu ze dne 1. září 1411 ve společném archivu university Karlovy v Praze (= A 1); opis jeho v rkpe t. zv. Mladoňovicové (= M) str. 56—59 (pojat do jeho relace) a v rkpe dvorní knihovny Ví- deňské 4557 (= Vidb) f. 176'—179, jiný rkp. zastupují Ep, Op; list Husův sám v rkpe kapit. Boleslavské C 132 (= B) f. 150—151 a v rkpe dvorní knih. Víd. 4902 (= Vnb) f. 121—121'. Tisk notářského spisu: Epistolae ƒ. 0 5—0 7' = Op I f. 9—10 = 12 str. 12—13 = Pelzel, Wenzel IV, Theil II, Urkundenbuch str. 144— 148 (z A 1); MUPr. II, 2 str. 22. 29 č. 64 (z A1); Höfler I str. 164—166 (z M v textu relace Mladoňovicovy); Palacký, Docum. str. 271—272 (z M) bez listu Husova, který otiskl Palacký, Docum. str. 18—20 č. 9 (z M, Vidb, Vnb). Část listu Husova (Debitam — percutere) otiskl Natalis Alexander, Hist. eccl. Vet. et Novi test. (1714) sv. VIII str. 81, jak sám praví: M. Joannes Przibram in libro De non remanentia panis in sacram. altaris, s některými variantami, jež však jsou patrně dilem samovolné opravy, dilem špatná čtení, tak že k nim zde nehleděno. Český překlad (jen listu Husova) Mareš str. 55—57 č. 17 = str. 67—70 č. 172 = str. 37.39 č. 173 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 88 91 č. 23 — Flajšhans, Listy str. 33—36 č. XVIII. 177 Vid In nomine domini Amen. Anno nativitatis eiusdem millesimo quadringen- tesimo undecimo," indiccione" quarta, die prima mensis Septembris, hora" vesperorum“ vel" quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis, divina providencia pape vicesimi tercii anno secundo, in Maiori civitate Pragensi, in stuba" facultatis“ collegii“ Karoli, ubi facta" et" negocia ardua universitatis studii" Pragensis tractari solent, in" nostro- rum, notariorum publicorum infrascriptorum et testium presencia subscrip- torum ad hoc specialiter vocatorum, constitutus personaliter" honorabilis et scientificus" vir, Johannes de Hussinecz, magister in artibus et sacre theo- logie baccalarius [formlatus" dicte" universitatis" ac predicator verbi dei in capella Bethleem" nuncupata, in" dicta" Maiori" civitated Pragensi" sita," a M° CCCC XI M, Vidb; MCCCCXI Ep, Op. — bindicione M, Vidb; v Ep, Op chybi. c IIIIa M; IIII Vidb ; v Ep, Op chybi. — dchybi v Ep, Op. — e vesperarum M; v Ep, Op chybí. — 23 M, Op; XXIII Vidb, Ep. — « collegio Ep, Op. — h in — persona- liter chybi v Ep, Op. — meorum Vidb. — k sanctificus Ep, Op. — 1 Hussenitz Ep, Op. — mv AI pergamen v ohbu vydrolen; v Ep, Op chybí. — " Bethlehem Ep, Op. — ° nunc- сuр. М. —

Strana 96
96 Č. 31. 1411, Sept. 1, [4]. coram venerabili viro domino Simone" de Tyssnow," magistro in artibus et sacre theologie baccalario, rectore" universitatis studii" Pragensis memorati, ipso tunc ibidem cum magistris ipsius universitatis, per eum specialiter per iuratos nunccios suos evocatis, in plena congregacione constituto, ubi idem Magister Johannes Hus quandam" cartam‘ per modum litere" seu“ epistole" manu sua propria conscriptam" in" papiro, cuius manum nos notarii sub- scripti bene cognovimus* et cognoscimus,* exhibuit" ipsamque de verbo ad verbum legit." Cuius tenor de verbo ad verbum" erat talis: Debitam" reverenciambb Ihesu“ Christid ecclesie“ supremoque eius" pontifici exhibendam. Paratus? semper ad satisfaccionem * omni poscentihh de ea fide, quam teneo, racionem reddere," confiteor corde integro Ihesum Christum do- minum esse verum deum et verum hominem, totamque legem eiuskk tam firme veritatis existere, quod" nullum iotamm vel apex ipsius fallere potest. Demum suam sanctam ecclesiam" fundatam tam firmiter suprann firmam petram, quod porte inferi non possunt adversus eam quomodo- libet prevalere. * Promptusque in °° spe ipsius capitis, Ihesu“ Christi do- mini," mortis dire" pocius sustinere supplicium," quam elective“ dicere vel asserere, quod foret Christi sueque ecclesie contrarium voluntati," ex hiis ** fidenter, veraciter € et“ constanter" assero, quod a veritatis emulis sinistre" sedi apostolice" sum delatus. False siquidem detulerunt et deferunt, quod docuerimwpopulum, quod *177' Vidb in sacramento altaris remanet substancia panis materialis. False, quod ex quando elevatur hostia, tunc est corpus Christi, et quando ponitur, tunc non est." False“ quod sacerdos in peccato mortali" non conficita. False, quod domini a clero auferant temporalia, quod decimas non sol- * V Vnb in margine: ,Protestacio M Hus'. — ** Ve Vnb in marg.: ,Culpe Mr Johanni Hus ascripte'. P Tissnow Vidb, Ep ; Thissnow Op. — I rectori M. —r misto studii — Hus v Ep, Op : et toto collegio doctorum et magistrorum, praesentibus etiam notariis publicis. — ' quem- dam M. — tcartham Vidb; chartam quandam Ep, Op. — u seu literam per mod. epist. M, Vidb. — conscripta M, Vidb. — Win papiro — cognoscimus chybí v Ep. Op. — * congn. Vidb. — v Ep, Op. dodávají: missurus eam ad sanctissimum. — zmísto: legit — verbum mají Ep, Op: ipsaque de verbo ad verb. aa Ad debitam Ep, Op. — bb obedienciam Vnb. — ce Iesu Vnb, Ep, Op. — dd Christo Ep, Op. — ee chybi v M, Vidb, Ep, Op. — ff supremo Ep, Op. — gg satisfactionem Vnb, Ep, Op. — hh postulanti Ep, Op. — 1 red. rat. Ep, Op. — kk chybí v M. — 1 quod nul- lum — ecclesiam v B in marg. — m yota B. — an super M. — oo sum in Ep, Op. — pp dom. J. Ch. M, Ep, Op. — qq dir. mor. Ep, Op. — rr suplicium Vnb. — ss ecclesie původnè B, škrtnuto a in marg. elective aliquod; Vnb elective aliquid. — t volunt. contrar. Ep, Op. — un et verac. Ep, Op. — v apostollice B. — ww docerem B. — XX V M za tím škrtnuto quam — vy hostia elev. Ep, Op. — z ve Vnb za tím škrtnuto: False, quod indulgencie nichil sunt. — a False — conficit chybí v M. — b chybí v B; mortali peccato Vidb. — aufferant M; auferunt Ep ; bona auferant B, Vnb. Šimon z Tišňova: v. o něm č. 19 pozn. 11. — 2 Srvn. 1. Pet. 3, 15.

Strana 97
Č. 31. 1411, Sept. 1, [4]. 97 9 57 M * 121. Vnb vant. False, quod indulgencie nichil sunt. False, quod gladio materiali swaserim‘ clerum‘ percuttere. False, quod predicaverim vel tenuerim aliquos" vel aliquem errores vel errorem vel aliquam heresim, vel’ se- duxerim a via veritatis populum quoquo modo. False, quod causa extiterim," quod° quidam magistri Theutonici" expulsi de Praga fuerint," cum ipsi, nolentes alme universitatis studii“ Pragensis" tenere funda- cionis privilegium,' nec serenissimi principis et“ domini,* dominid Wen- ceslai, Romanorum regis semper Augusti et Bohemie' regis, volentes" parere mandatis licitis, putantes, quod absque eorum" presencia non valeret* Pragensis universitas "subsistere, nullo" pellente ad propria, vel quo ipsis placuit, recesserunt. Fateor autem, me a reverendissimi in Christo patris,“ domini Sbin- konis'b sentencia ad sedem appellasse" apostolicam,' demumd a pro- cessibus, qui ex informacione sinistra“ a sancta“ sede apostolica emanarunt. Sinistre etenim veritatis emuli, honoris suid ethh salutis hh inmemores," sedi apostolice suggesserunt, quod in regno Bohemie, in civitate“ Pragensi" et marchionatu Moravie errores pululassent" et hereses" et multorum corda infecissent adeo, quod mu propter eorum multitudinem,"" qui talibus erroribus sunt infecti, necessarium foret cor- reccionis remedium adhiberi." False denique suggesserunt, quod* capella"r Bethleem" foret locus privatus, cum ipsa" sit ab ordinario“ locus in beneficium ecclesiasti- cum“ confirmatus, cuius destruccio honorem dei aliquantulumuu in po- pulo" tolleret, animarum profectum minueret, causaret scandalum" et populum contra destructores non modice provocaret. Citatus * autem personaliter ad Romanam curiam, optabam compa- rere humiliter ; sed quia mortis insidie tam in regno, quam extra regnum, * 178 Vidh * Ve Vnb in margine: „De Bethleem'. dchybí v Ep, Op. —e v B za tím škrtnuto Petrum. — chybí ve Vidb. — « percutere B, M, Vidb, Vnb, Ep, Op. — h alios Vnb. — seu Vidb ; seu quod Ep, Op ; v M chybi. — k sen duxerim M; sedux. popul. Ep, Op. — quoquomodo popul. Vidb; popul. aliquo modo B. — m caussa Ep. — " extit. caus. Ep, Op. — ° quam ob rem Ep, Op. — P Theotun. Vidb ; Teuton. Ep, Op. — q fuerunt Vidb. — r Pragensi Ep; v M, Vidb chybl. — 'priv. fund. ten. Ep, Op. — Boemie M, Vidb. — "nolentes B, M, Vidb; ve Vnb za tím škrtnuto parere ma; v Ep, Op chybi a dále: licitis mandatis parere. — v M nadepsáno nad původním que. — Wipsorum B, Vnb. — * valet Vidb. — yet nullo B. — zmísto: ad — recesserunt v Ep, Op: abierunt. — aa v M za tím škrtnuto et. — bb Sbinconis B, M, Vidb, Ep, Op. — cc apost. appell. Ep, Op ; apellasse apost. Vnb. — dd et demum M, Vidb. — ce approcessibus M. — ff sinist. inform. Ep, Op. — gg chybí v B. — lih v M doplněno in marg. — i salut. suae immem. Ep, Op. — kk chybí v M. — U pullulassent M, Ep, Op. — mu ut Ep, Op. — nn multit. eor. Ep, Op. — 0° adhibere B. — PPcapelle M. — q Betlehem Vnb ; Bethlehem Ep, Op. — rripse Vnb. — ss ordin. episcopo Ep, Op. — ttv M opakováno, prvé škrtnuto. — u aliquantum B, Vnb. — v in pop. aliquantul. Ep, Op. — ww v M opraveno ze scandalium. 3 V prvním odvolání od zákazu Zbyňkova uvedeno jmenovitě jen 5 studentů. — (viz č. 17.

Strana 98
98 Č. 31. 1411, Sept. 1, [4]. presertim* a Theutonicis" sunt michi posite, ideo multorum fretus consilio, iudicavi, quod foret deum temptare vitam morti tradere profectu ecclesie non urgente. Igitur non parui personaliter, sed advocatos et procuratores constitui, volens sancte sedi apostolice" obedire. Quapropter, summe Christi vicarie, humiliter vestre" sanctitatis im- ploro“ clemenciam, quatenus me“ a“ comparicione‘ personali et“ ceteris" inde secutis' propter omnipotentis dei misericordiam benigniter" absol- vere dignaretur, quia per serenissimum principem et“ dominum,“ domi- num Wenceslaum, Romanorum regem et Bohemie regem, nec non per reverendissimos patres illustresque principes dominum Wenceslaum‘ pa- triarcham° Anthiocenum, dominum Conradum" Olomucensem episcopum, illustrem principem dominum" Rudolfum" ducem Saxonie,' sacri imperii electorem,° per ceteros principes, barones" et dominos, per magnificum dominum Stiborium" ambasiatorem" illustrissimi principis et“ domini," domini Sigismundi Hungaries regis, cum prefato reverendissimo in Christo patre, domino‘ Sbinkone“ sum totaliter concordatus." — Nam offerebam me ad respondendum omnibus et singulis obiciendis eciam referens me ad totum auditorium, quod, si quid contra me" deduceretur, vellem eciam* ignis incendio, nisi cederem, emendari.' Paratusque" sum hodie coram universitate Pragensi et omnium prelatorum multitudine de obiciendis, si quis ex adverso consurget, reddere racionem. Sed ad nec usque huc" quisquam wlt a se a ponere partem," "qui se ad pene *58 M talionem astringereta iuxta canonicas sancciones." Scriptum Prage manu mea" propria in die sancti Egidii." Magister "k Johannes Hus, sanctitatis vestre presbiter" minimus xx et presertim B. — yy chybi ve Vnb. — z san. ap. sedi B. — a vicari Ep, Op. — b vestre humiliter Vnb. — inploro B. — dchybí v Ep, Op. — e chybi v B, Vnb. — com- paratione Ep. — g ceterisque B, Vnb. — h me benigniter B, Vnb. — reverendos B; v M opraveno z reverendos. — k Vencesl. Vidb. — Antiocenum B. — m vě Vnb za tím škrtnuto Lu. — n Rudolphum Vidb, Ep, Op. — ° ellectorem A1. — Pbarrones M. — ambaxiatorem M, Vidb; legatum Ep, Op. — r Sygismundi B; Sigismudi M. — s Vnga- rie B, Vidb. — tBoemie M, Vidb. — u Sbincone M, Vidb, Ep, Op; v B, Vnb chybi. — vv B in marg. místo škrtnutého v textu ecclesiam. — wchybí v M, Vidb, Ep, Op. — xv M za tím škrtnuto g — vv A1 pergamen v ohbu vydrolen; crederem M. — zve Vidb opraveno z emendare připsáním i; M: emendare. — ab Paratus B. — ac consurgeret M. — ad ve Vnb opraveno ze sed. — ae hucusque B; neque usque huc Vidb, Vnb. — af v B jinou rukou in marg; voluit se Ep, Op. — ag opponere Ep, Op ; partem ponere B, Vnb. — ah asstringeret B; aut stringeret M. — a sanctiones Vnb, Ep, Op, Vidb, kde opraveno ze sanxctiones. — ak Magister — minimus chybt v Ep, Op ; Ma- gister chybi v M, Vidb; v B: M. J. H. s. v. minimus. — al minimus sacerdos Vnb. Míněna klatba pro nestání, již vydal Odo de Colonna, v Praze známá od února 1411. — ' Václav Králík z Buřenic, probošt Vyšehradský. — Konrád z Vechty, biskup Olomoucký. — »Rudolf, kurfiřt saský. — »Stibor ze Stibořic, vévoda Sedmihradský, vyslanec krále Zikmunda. — 1Smlouva těmito i jinými úmluvci navržena dne 6. čer- verce 1411; v. Palacký, Docum. str, 437—439. — 1 dne 1. září.

Strana 99
Č. 31. 1611, Sept. 1, [4]. 99 (not. znament.) Qua carta sive epistola" sic exhibita et lecta, prefatus"" Magister Jo- * 178 Vidb hannes petivit eandem per nos notarios subscriptos ad maiorem evidenciam et credulitatem transsumi et in publicam formam redigi et sigillo univer- sitatis predicte per prefatum dominum rectorem, doctores et magistros sigil- lari."° Qui dominus Simon“ rector, habito consilio et deliberacione cum ma- gistris," per eum, ut prefertur, evocatis, votisque omnium et singulorum scrutatis, deq ipsorum consilioar unanimi et" assensu peticioni predicte dicti"n Magistri Johannis annuens, suprascriptam cartam per nos notarios subscriptos transsumi et in publicam formam redigi mandavit, utas fidem facere ipsi at Magistro Johanni valeat in agendis,"s et ad maiorem credulitatem sigillum universitatis studii" predicti huiusmodi“ instrumento" seu publico transsumpto iussit appendi. Super quibus omnibus et singulis prefatus Ma- gister Johannes Hus" petivit sibi per nos notarios publicos infrascriptos fieri et“ confici unum vel plura publica instrumenta." Acta sunt hec anno, indiccione,“ die, mense, hora, pontificatu“ et loco quibus“ supra, presentibus honorabilibus et discretis viris, dominis be Vito preposito in Mirzin"d Olomucensis diocesis, professo“ ordinis“ sancti" Benedicti," Jacobo de Tachowia, Johanne de Tepla presbiteris, Mathia de Chlumczzan be clerico, publico" auctoritate imperiali notario, Johanne dicto “ Zapasnyk'g armigero Pragensis," Antonio€ de Roycze,"k Georgio€' Michaelis bm de Drenow clericis Zagrabiensis "n diocesum" et aliis multis testibus fide dignis be circa premissa ac" vocatis" add premissa." Et bp ego Michael, natus" quondam" Nicolai" de Prachaticz Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali ac dominorum magistrorum, doctorum et scolariumbq universitatis studii Pragensis iuratus notarius, quiar pre- dictis litere exhibicioni, leccioni,s peticioni, exemplacioni,t transsumpcioni omnibusque aliis et singulis suprascriptis una cum prenominatis testibus et Nicolao Mathie de Brunna,bu notario publico et collega meo infrascripto *presens interfui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi, occupatus- que aliis negociis per alium fideliter scribi feci, et facta prius per me et collegam meum *predictum cum presenti transsumpto ad ipsam literam ori- ginalem auscultacione diligenti, quia ea simul de verbo ad verbum concor- 6 179 Vidb * 59 M am cedula Vidb. — an chybí ve Vidb. — ao sigillata Vidb. — ap místo magistris — consilio v Ep, Op: toto collegio. — aq et de M. — ar v M před tím škrtnuto co. — as ut — agendis chybí v Ep, Op. — at ve Vidb oprav. z ipso. — au Prag. predicti M, Vidb ; v Ep, Op chybí. — av v Ep, Op confici na konci věty. —aw místo anno — quibus v Ep, Op ut. — ax indicione M, Vidb. — ay pontificatus Vidb. —be et dominis Ep, Op. — bd Myzzin Ep, Op. — be Chlumczan M, Vidb; Chlumptzan Ep, Op. — bf et publico Ep, Op. — bg Zapasnik M, Vidb; Zapasnick Ep ; Xapasnick Op. — bh Prag. diocesis M; Pragensi Ep, Op. — bi Anthonio M, Vidb. — bk de Roycz M; de Roic Vidb; de Reyce Ep; Recze Op. — bl v Ep, Op chybí ; et Georgio M, Vidb. — bw Michaele Ep, Op. — bn Zagrawien. Vidb v Ep, Op chybí. — bo jen v A1. — bp Et — premissorum v A 1 jinou rukou; Et ego chybí v Ep, Op; not. znamení jen v A 1, M. — bg doct. mag. et scolasticorum Ep, Op. — br odtud do konce mají Ep, Op jen: Nicolaus de Brunna, Olomutzensis diocesis, publi- cus apostolica et imperiali authoritate notarius. — bs v M za tím škrtnuto omnibus. — bt ve Vidb oprav. z exemplacione. — bu Nicolaus Mathie de Bruna M.

Strana 100
100 Č. 31. 1411, Sept. 1, [4]. (not. znameni.) dare inveni, ideob presens transsumptumb publicum, nil addendo, minuendo aut transponendo, quod factsi substanciam]" mutet aut variet intellectum, exinde confeci, publicaviby et in hanc formam publicam" redegi, signo et nomine meis d solitis et consuetis una cum alppen]sione"* sigilli universi- tatis studii Pragensis predicti de voluntate rectoris et magistrorum eiusdem universitatis consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium om- nium premissorum." Ete ego Nicolaus quondam Mathie de Brunna“ Olomucensis diocesis, publicus“ apostolica et imperiali auctoritate notarius, quia predictis litere exhibicioni, leccioni, petitioni, exemplacioni, transsumpcioni una cum Mi- chaele quondam Nicolai de Prachaticz, notario publico suprascripto, meo in hac parte collega, ac testibus prenominatis presens interfuich eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi,"" sed me aliis arduis negociis prepedito, per alium fideliter scribi procuravi, et facta prius de presenti publico“i trans- sumpto ad ipsam literam originalem diligenti auscultacione, quia ea simul concordare inveni, in hanc publicam formam, nil addendo, minuendo aut variando, quod sensum mutet aut variet intellectum, redegi signoquek et nomine meis solitis et consuetis una cum el appensione sigilli universitatis" studii Pragensis'm de mandato et" voluntate rectoris ac magistrorum eius- dem universitatis consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium° et singulorum premissorum." Originál notářské listiny opatřen jest krásné zachovanou universitní pe- četí známého typu (před stojícím, o korouhev opřeným a štít držícím sv. Václavem klečí Karel IV, podávaje mu listinu s pečetí), okrouhlou s le- gendou SIGILLVM VNIVERSITATIS SCOLARIUM STUDII PRAGENSIS. Na rubu listiny současná poznámka: „Instrumentum confessionis sancti Hus', pod tím rukou 16. st.: „NB Aperi et vide summam intus scriptam'. Na druhe přeložené části rukou 16. stol. obšírný regest. — V M červený nadpis: „Hic fidem confitetur M Joh. Hus suam pape“, nad čímž pozdější rukou připsáno černým inkoustem, jímž psáno i znamení zkratky nad ,suam': ,pu- blice“. — Ve Vnb nad listem nadpis (rukou, jež psala marginalie, rozdílnou od té, jež psala text): �Litera pape scripta per M. Hus excusativa a compa- ricione personali', pod textem na fo. 121': ,Epistolam hanc scribit M Joh. Hus de Huss[inecz] sacre theologie baccalarius formatus Johanni pape 23" fidem suam seque false et inique apud sedem apostolicam delatum confi- tendo a. d. MCCCC XI. Ve Vibd na vrchním okraji f. 177 polooříznutý nad- pis: ,M’ Hus scripsit pape“. by iam M. — bw ve Vidb oprav. z transscriptum. — bx v A 1 pergamen vydrolen. — by feci publicam M. — bz v M opraveno z hanc publ. formam, jak má Vidb. — ed meo Vidb. — ce Et — premissorum v A1 opět jinou rukou; not. znamení jen v A1; v M za Et polovymazané h. — cf Bruna M. — eg publicus etc. Vidb, kde další až po transsump- cioni chybí. — ch interfui etc. Vidb, kde další po audivi chybí. — clet publico M. — ck signo quoque Vidb. — el cum etc. Vidb, kde dalši až po universitatis chybí. — em ve Vidb opraveno z Pragm. — en ac M, Vidb. — co tím končí Vidb.

Strana 101
Č. 32. 1411. Sept. 1—5. 101 32. M. Jan Hus kollegiu kardinálů: vysvětluje začátky svého sporu s arci- biskupem Zbyňkem a prosí za přímluvu, aby se nemusil osobně stavěti v Římě. [V Praze, 1411, Sept. 1—5./ Rkp. Víd. 4902 (= Vnb) f. 122 (jen jako formulář); jiný rukopis zastu- pují Opera. Opera I, 93 č. I — I2 str. 117 č. I; Palacký, Docum. str. 20—21 č. 10 (z Vnb). — Český překlad Mareš str. 59—60 č. 19 = str. 72—73 č. 192 = str. 40—41 č. 19° — Flajshans, Listy z Prahy str. 92—93 č. 24 = Flajšhans, Listy str. 36 a 37 č. XIX. Doba napsání dána datem předcházejícího listu, k němuž obsahem ná- leží; srvn. Novotný, Listy Husovy str. 16. Subieccionem humilem cum omni reverencia in mandatis. Patres in Christo reverendissimi, qui apostolorum typuma geritis, cum sitis positi velud precipua luminaria, que debent singula mundi illustrare climata, cumque sitis positi in potestate, ut possitis mundi tol- lere crimina, de faucibus sathane animas erripere, oppressisque in Christi nomine subvenire: ad vestrarum paternitatum humiliter procidens con- fugio presidia, gravamen oneris michi impositi nequiens supportare, quod super me pauperem incubuit, principaliter inde trahens originem, quia tempore discessionis a Gregorio 12° adhesionem sacro cardinalium col- legio pro unione sancte matris ecclesie suadebam efficaciter principibus, baronibus" et dominis, clero et populo constanter predicabam ; unde reverendissimus in Christo pater dominus Sbinko Pragensis archiepisco- pus, tune sacri collegii cardinalium adversarius, omnibus magistris uni- versitatis studii Pragensis, qui sacro collegio adheserant, sed presertim michi ex nomine, per affixionem ad valvas ecclesiarum suarum literarum patentem omnes et singulos actus sacerdotales in sua dyocesi exercere prohibuit, causam subiciens, quia magistri universitatis studii Pragensis male informati a sanctissimo in Christo patre Gregorio 12° et ab obedi- encia sedis apostolice recesserunt. Sed quia exitus acta probant, postremo patuit, dum consumato concilio Pisano compulsus, magistrorum discessio- nem opere proprio comprobavit.' Ecce accusacionis mee ac gravaminis exordium principale. typum apostolorum Op. — b baronibus, principibus Op. — c episcopus Vnb. Stanovisko Husovo tehdejší krylo se s politickým postupem krále Václava, jenž sice sblížil se s kardinály, ale Rehoře neodřekl se hned, míně zachovávati neutralitu (v. č. 13), ale ovšem nezdar jednání s papežem musil vésti k opuštění Řehoře XII., takže Hus smí se toho výsledku zde dovolávati. — 2 Stalo se asi v říjnu-listopadu 1408; srvn. Tomek III2 466 n. a zde č. 13. — Zbyněk podrobil se papeži Alexandrovi V. v Pise zvolenému dne 2. září 1409.

Strana 102
102 C. 32, 33. 1411. Sept. 1—5. — Sept. 13. Sed quia prefatum sacrum cardinalium colegium adherentibus exhi- bere multa beneficia tunc spondebat, ideo promissionis facte gerens memoriam, firmiter credens ipsam subsistere, cum sit promissio ecclesie columpnarum, vestras clementes reverencias invoco, flexis poplitibus suplicando, quatenus pietatis oculis me pauperem dignarentur respicere et a personalis comparicionis et ceteris ad comparicionem dependentibus gravaminibus gracioso iuvamine liberare.“ Innocens etenim sum in hiis teste Ihesu Christo domino, in quibus" adversarii me accusant. Paratus namque sum coram alma universitate studii Pragensis omnibusque pre- latis omnique populo" mei auditorii, ad quod me refero, de fide, quam corde teneo, verbo et scripto profiteor, eciam igne ad audienciam posito, plenam et‘ claram reddere racionem. De qua quidem confessione instru- menta“ publica" cum universitatis Pragensis testimonio vestras piissimas reverencias plenarie informabunt. Scriptum etc. Ve Vnb nad začátkem na levém okraji: „Cardinalibus“; pod textem násle- duje dodatek: Hane epistolam Mgr Johannes Huss, sacre theologie baccala- rius formatus, scribit collegio cardinalium de confessione sue fidei anno domini M°CCCC° XI°“. — V Op. má list nadpis od vydavatelů pořízený nebo upravený: „Epistola Johannis Hus ad collegium cardinalium scripta 1411, qua falso se delatum queritur et a personali comparitione absolvi humiliter petit, quo argumento ad Johannem* XXIII scripsit epistolam, que est inserta historiae." Cum testimonio academiae Pragensis." 33. A) Mistr Jan Hus veřejnou vyhláškou ohlašuje disputaci o urážlivých výrocích, jež o Wyclifovi i jeho čtenářich pronesl Angličan John Stokes, a zve ho k ní. B) John Stokes odmítá pozvání a oznamuje, kde a za jakých okolností byl by ochoten disputaci podstoupiti. V Praze, 1411, Sept. 13. A: Rukp. arch. Třeb. A 16 (= Tr) f. 114. — B: rkp. arch. Třeb. A 16 (= Tr.) f. 114; rkp. dvorní knih. Videňské 4933 (= Vb) f. 158—158. Palacký, Documenta str. 447—448 č. 44 (z Tr). — Srvn. Loserth, Hus und d quibus — populo ve Vnb vynecháno. — profiteri Op. — f ve Vnb in marg. jinou ru- kou. — g v Vnb opakováno in marg. zřetelněji. — 1informare poterunt Op., kde další chybí. — Joannis Op. — k Joannem Op. Míněna obsílka, již v srpnu vydal kardinál Odo de Colonna, a nepochybně již také klatba pro nestání, známá v Praze od února 1411. — Míněna veřejná listina uni- versity obsahující list Husův papeži, č. 31. — Míněno úvodní vypravování v Op, kde se listina čte na f. 9—10.

Strana 103
Č. 33. 1411, Sept. 13. 103 Wiclif str. 126 pozn. 1. Český překlad vyhlášky Husovy Mareš str. 58 č. 18 — str. 71 č. 182 = str. 39—40 č. 183 = Flajshans, Listy z Prahy str. 96 č. 25 = Flajshans, Listy str. 33 č. XVII. A. Intimacio." Quia quidam advena, Johannes Stokes de Anglia, licenciatus in le- gibus universitatis Cantabriensis, trahens moram in hac domo, asseruit, quod quicumque legeret libros Magistri Johannis Wikleff vel studuerit in eisdem, eciam sit quomodocumque" dispositus a natura vel radicatus in bona fide, ex processu temporis involvetur in heresim: quare M. Jo- hannes Huss de Hussinecz, sacre theologie baccalarius formatus, ad claram evidenciam, an poterit dicta proposicio in veritate subsistere, die domi- nico ante Exaltacionem sancte Crucis2 hora XVIII ipsam determinabit. Unde ex nunc prefatum licenciatum evocat ad defendendum sua dicta, ut supradicta die et hora compareat, si satagit fidem sibi aliquam adhi- beri, in lectorio ordinariarum disputacionum. В. Exa adverso“ ad hec" dico ego Johannes Stokes de Anglia ante- dictus, quod quoad premissa habeo ius revocandi domum, quia ob aliam causam veni in ambasiata et in legacione serenissimi in Christo principis Henrici, dei gracia regis Anglie, ad serenissimum“ dominum“ Sigis- mundum dei gracia regem Vngarie, nec" non‘ ad regem Romanorum electum: verumtamen" si placuerit dicto Magistro Johanni Huss, bacca- larium formatum" in sacra pagina se pretendenti, vel cuicumque alteri," aut“ cuicumque ex suis adherentibus et complicibus! in hac parte, ve- nire Parysius vel ad curiam Romanam vel ad quodcumque aliud“ studium generale" approbatum, utrique parti indifferens, et ibi aliqua determinare: protestor, quod ero" paratus ad defendendum dicta mea," que dixi, diebus et horis oportunis. Et hec fuerunt dicta mea: "quod si scirem aliquem talem, qui legeret" vel studeret" in libris Wikleff, vel qui vellet fovere et retinere‘ suas opiniones, ego vellem sibi consulere ex parte dei et ex" caritativa dileccione, quam proximus habere tenetur ad proximum," quod desisteret, quia bene cognosco tanta mala ex tali studio, quod vix A: a V Tr in marg. — b quicumque Tr. — c adhibere Tr. B: achybt ve Vb. — b hoc Vb. — c Anglie etc. Vb. — d chybi v Tr. — e Vngarie etc. Vb. — f modo Vb. — gunicum Tr, Vb, opravil Loserth. — h baccalario formato Vb. — alii Tr. — k quicumque Tr; ve Vb chybi. — l ex suis complicibus et adherentibus Vb. u generale studium Vb. — " ego Vb. — ° mea dicta Vb. — P legerit Vb. — " studuerit Vb. — r Wyckleff Vb. — s vel sustinere Vb. —‘proximus haberet penes proximum Vb. Zprávy o něm sestavil M. Lenz, König Sigismund und Heinrich der Fünfte von England (Berlin 1874) str. 31. — 2 13. září 1411.

Strana 104
104 Č. 33, 34, 35. 1411, Sept. 13. — Sept.—Oct.? reperiret" hominem eciam bene dispositum ad bonum, quin, si in eisdem continue studuerit, ex processu temporis involvetur in heresim.“ Hec fuerunt verba mea; non dixi, quicumque legerit; nec ista verba „radi- catus in bona fide“. Dixi eciam, quando erat a me demandatum, quomodo fuerit? de" Wikleph" et opinionibus* suis in regno nostro Anglie, quod ibi habetur pro heretico; et libri sui quotquot potuerunt" inveniri" seu" reperiri, sunt igne combusti" et“ cremati; et opiniones" sue sunt“ dam- pnate ut hereses. Ista volo defendere modo et condicionibus premissis. Et si aliquis ex illis voluerit hoc facere sumptibus propriis; et“ qui non" haberent, ego volo "a eisbb ministrare“ expensas.“ Hec"d intimacio fuit annexa in foribus ecclesie Pragensis die domi- nico ante Exaltacionem sancte Crucis? anno domini M°CCCCXI°.dd Nadpis v Tr: ,Magister Hus etc. ut sequitur', ve Vb: ,Intimacio Johannis Stokes Anglici contra Magistrum Johannem Huss." 34. Kdosi z Plzně oznamuje Husovi nehorázná tvrzení o vyvýšenosti moci kněžské, která při nějaké primici pronášel nejmenovaný kazatel Plzeňský. 11411./] Ztracen; zmínku obsahuje list Husův Plzeňským (č. 35) a Husova Replica contra predicatorem Plznensem (Op I 145 a d.): ,quidam predicator in Plzna, ut scriptum est michi“; po napsání lista přišel mi list, v němž psáno jest...“ 35. M. Jan Hus Plzenským: vytýká, že, byvše dříve horliví ve službě boží, nyní zapomínají a sváří se; v dodatku vyvrací nehorázná tvrzení kteréhosi kněze, při kněžských prvotinách o novosvěcenci pronesená. 11411, Sept.—Oct.?/ Rukp. univ. bibl. XI D9 (= Us) f. 67—69'. Erben, Spisy III, str. 270—274 (= z Us) — Duch Jana Husi str. 166—171 č. 2 = Palacký, Docum. 24—27 c. 12 = Mareš str. 60—65 č. 20 = 73—79 č. 20'" = str. 42—44 č. 203 = Flajšhans, Listy z Prahy 101—106 č. 27 = Flajšhans, Listy str. 42—46 č. XXII — Latinský překlad Palacký, Docum. str. 27—30. u vix esset reperire Vb. — v fuit Vb. — w Wykcleff Vb. — * opionibus Tr. — y po- terunt Tr. — zopiones Tr. — aa dabo Vb. — bb illi Vb. — C expensas etc. etc. Vb. — dd Hec — M° CCCC XI° chybl ve Vb.

Strana 105
Č. 35. 1411, Sept.—Oct.? 105 7 Us O čase lze říci, že list psán před spisem Husovým Replica contra predic. Plznensem, jenž vznikl koncem r. 1411; Erben klade do r. 1413 bez důvodů; srvn. Novotný, Listy Husovy str. 16—17 a Novotný, Hus. Dobrým setrvánie“ ve ctnosti, a hřiešným svaté poznánie pána našeho Jezu Krysta. Páni milí a bratřé v milosti boží! Velmě tesklivě slyším, že máte mezi sebú roztrženie a nesvornost v pravdě boží, že dobře počenše, zle konáte, boha hněváte, duše své tupíte, zlý příklad jiným dáváte a svú čest maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný. Ó proč nepomníte, že die spasitel“: „Co platno jest člověku, ač vešken svět zíště a své duši uškodí? a kterú dá člověk otměnu za duši svú?“ Ó proč“ nepomníte, že ste byli příklad dobrý vší České“ zemi v sjednání dobrém, v slyšení slova božieho, v stavení zlosti? Ó kterak ste pozapomenuli, že jednota vaše v dobrým svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny přěd bohem i před lidmi činila! Znamenal to nepřietel boží, ďábel, želeje toho, zbudil Antikrystovy a své údy, aby z vás boží milost a vóli vypudili, a jemu dóm, biednému duchu, z něhož byl jest vyhnán,“ navrátili, aby on, pojma sedm duchóv horších, zase se navrátil, aby hóře bylo nežli prvé? Již fryvorty, již hry, již jiné nešlechetnosti, vyraziv z vás slovo božie, v vás navrátil. Kde máte pastýře duší svých, kterak vás vede? Rána nenie ukázána, nenie, kto by sě slitoval, aby, raněné od lotróv, vína a oleje nalije, uvázal ránu vaši. Máte snad ty, jenž vám nalévají jedu lehčením“ Písma, a oleje, ne lásky pravé, ale pochlebenstvie. * Neviete toho, že pochlebník jest sladký nepřietel, ale ktož koho treskce, ten toho miluje, rány léčí, ač se nedu- živý hněvá a škeří. Ó svatý Řehoři, veliký papeži, ty dieš“: „Ten jedné sám přietel bude, kterýž nečistoty s mé duše setře.“ Milý svatý, pros za Plzňany, ať tě v tom následují, a tehdyť budú jako prvé božé slovo velebiti, kázanie protiv hřiechóm milovati, vódce pravé k sobě vinúti a vlky hltavé? ot sebe puditi. Znamenati budú, že kto je treskce, ten k bohu vede, a kto pochlebuje, ten je ot boha lúčí. Kto pochlebuje, jedem krmí, kto treskce, vínem napájé. Vzpomenúť, žeť brzo zemrú, a blaze tomu, kterýžk dobře umře, ale běda, kto se naprzně, upadne do věčného ohně. a opraveno ze setrváním Us. — bpsáno czesst Us. — spassitel Us. — dv Us opra- veno z pocz. — e česské Us. — f bránilla, bohatilla Us. — g v Us omylem: wyhan. — h lech- čením Us. — bochlebuje Us. — k kteříž (kterzyz) Us. Mat. 16, 26. — 2 Srvn. Mat. 12, 43—45. — »Rkpis má zřetelně toto čtení, Gebauer Slovník I 389 čte frynorty; obojí jest možné, jak vyšetřil prof. Janko. — Nelze bez- pečně říci, nač se tu naráží; fara Plzeňská náležela řádu německých rytířů, a právě v těchto i předcházejících létech bývala častěji směňována. Srvn. Luc. 10, 30—34. — *Nepodařilo se mi citát zjistiti. — Srvn. Mat. 7, 15.

Strana 106
106 Č. 35. 1411, Sept.—Oct.? Ó milí křestěné, viete, že „pověst“ dobrá lepšie jest než mast drahá.“ Kam chcte dieti svú dobrú pověst, jenž jest takto vzněla: Plzněné jsú najsvornější,m město své řádně“ zpravují, slovo božé milují, pudie ven knězské ženy a rufiány, kostky“ sú stavili a jiným městám dobrý příklad" dali. Věrně buoh byl zavítal mezi vás, pšenice“ nasál a ďábel kúkol vtrúsil, aby pšenici udusil." É pro milého pána boha, pro ohavné a najukrutnějšé božé umu- čenie, pro své spasenie, pro svú čest, pro jiných polepšenie, pro své ščestie“: ktož ste chybili, uhoďte v pravdu; ktož ste svaťtí, buďte svě- tější?! Nebť die pán buoh': „Čas blízko jest; kto škodí, škoď ještě, a kto v mrzkostech jest, mrzek buď ještě, a kto spravedliv jest, spravedliv buď ještě, a svatý osvěť se viece. Aj příduť brzo, a otplata má se mnú jest: otplatiti každému vedle skutkóv jeho.“ Takť die pán Ježíš. Příjmete-li jeho slovo mile a zachováte, dá otplatú život věčný v radosti nesmierné; pakli nepřijmete a nezachováte, dá zatracenie věčné v ohni věčném, v tem- nostech mezi ďábly, kdež nižádného nebude odpočinutie ani utěšenie. Ale ufám jeho svaté milosti a mám naději a proto vám píši, že dobří setrváte, a druzí se polepšíte ve všem dobrém, a tak budete synové boží, měštěníné města, v němž nebude temnosti ani zamúcenie, a v němž budete otce boha viděti a všechny věci znáti a jeden druhého plně jako sám se milovati, a budete každý mieti, co bude chtieti. Toho města z Plzně, nynie rozbrojené, rač vám všem dopomoci otec i syn i duch svatý smrtí pána Krista a s pomocí panny Marie i všech svatých. Amen.* Po napsání lista přišel mi list, v němž psáno jest, že bránie kňežé čísti čtenie přirozeným jazikem česky neb německy. Druhé, že kázal některý kněz, že nižádný, jenž smrtedlně hřeší, nenie slúha ani syn ďáblóv. Třetie, že na nové mši kázal řka: Kněz tento, dokudž jest ne- slúžil, byl jest syn boží; ale dnes i potom, když slúžiti bude, jest *otec boží a stvořitel těla božieho. Čtvrté, že ten kněz kázal, že náhorší kněz jest lepší než laik“ nálepší. Jestli tak, a nižádný se proti těm bludóm nepostavi, znamenie veliké jest nad vámi, že ste velmě pravdy otpadli, a zvláště kteří ste učení a rozum máte. Neb jakož die svatý Jan Zlatoustý" na ono slovo Krista spasitele našeho: „Neroďte se báti těch, jenž zabíjejí tělo,“ že těmito * f. 68 * 68' Us * V Us za tím červeně: „Sequitur'. psáno: chjte Us. — mjssú najsvorněší Us. — n v Us před tím škrtnuto radně. o kosky Us. — » přícklad Us. — upčenice Us. — r vtrússil... udussil Us. — s opraveno z najukutn. Us. — tssvé spassenie Us. — “ssvě zcestie Us. — v světěší Us. — Wv Us oprav. z přímete-li (g in mg.). — vUs za tím škrtnuto layk. Eccles. 7, 2. — » Apoc. 23, 10—12. — 1 Podobně (až na první bod) formulováno v Repl. contra pred. Plz. Op I, 144 n.; podle toho jest také ve třetím „důvodě“ opravena interpunkce Palackého. — UCitát — Husovi a té době vůbec velmi běžný — pochází z díla domněle Chrysostomova Super Matheum c. 25; snad jest převzat z Dekretu c. 76 c XIq 3 (Friedberg 667).

Strana 107
Č. 35. 1411, Sept.—Oct.? 107 * f. 69 Us slovy ukázal jest Kristus, že netoliko ten zrádce jest pravdy, kterýž nesměle praví pravdu, ale i ktor nesvobodně brání pravdy, kteréž slušie svobodně brániti, zrádce jest pravdy. Neb jakož kněz dlužen jest, aby pravdu, kterúž ot boha jest slyšel, směle kázal: též layk, to jest člověk nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterúž jest slyšal aa ot kněze vynešenú z Písma, bránil doufajně; pakli toho neučiní, zrazuje pravdu.“ Aj, teď máte velikého svatého dóvod z toho slova Kristova2: „Ne- roďte se báti těch, jenž tělo zabíjejí,“ že každý, i kněz i nekněz, ktož zná pravdu, má jie do smrti brániti, jinak byl by zrádce pravdy a tak i Kristóv. A mnozí z vás znáte pravdu a jste naučeni, že každý móž zákon boží mluviti, vyznávati, a umie-li, i čísti,b buď latině, jako svatý Marek čtenie psal, buď řecky, jako svatý Jan své čtenie a kanoniky neb epištoly psal, buď židovsky, jako svatý Matheus své čtenie popsal, buď syriansky, jako svatý Lucáš své čtenie popsal, *buď persky, jako svatý Šimon čtenie kázal a popsal, buď judsky, jako svatý Bartholoměj, a tak o jiných jazyciech“: kterakž dáte kněžím brániti, aby lidé zákona bo- žieho nečtli česky neb německy? Také k druhému kusu, zda neviete, že nelze jest i bohu ve cnosti i ďáblu ve hřiešě slúžiti? Viem, že ste slýchali, že Kristus die.“ „Nemóž nižádný dvěma pánoma slúžiti,“ a potom: „Nemóžete slúžiti bohu a ma- monovi.“ A také viete, že svatý Petr die: „Ktož od koho přemožen jest, ten toho slúha jest“; a Kristus die1: „Kto hřiech činí, slúha jest hřiecha“; a svatý Pavel Římenínóm die": „Slúhy ste byli hřiecha.“ Kterak toto písmo svaté vědúce, trpíte, že kněz káže, že nižádný, ktož jest ve hřiešě smrtedlném, nenie slúha ďáblóv? Také viem, že ste slýchali, že pán Ježíš die,“ že kúkol jsú synové zlostní, jichž jest ďábel nasále v svět, a že také die zlým“: „Vy z otce ďábla jste a žádosti otce svého chcte učiniti“; a dává příčinu, řka: „že nemóžete slyšěti řeči mé, protož z otce dábla jste.“ A svatý Jan apoštol duchem svatým die2: „Synáčkové, ni- žádný vás nessvoď; ktožť pravdu činí, spravedlivý jest, jakož Kristus spravedlivý jest, a ktož hřiech činí, z ďábla jest.“ A potom die2: „V tom známi jsú synové boží a synové ďáblovi; každý, ktož nenie spravedlivý, nenie z boha. Aj2 teď máte, že každý smrtedlný hřiešník jest z ďábla a syn ďá- *69 Us blóv: kterak tehdy přepustíte ká zati kacéřstvie proti tomuto svatému y místo: ale i kto (jak opravil Erben) má Us: aneb. — z brawdy Us. — aa slyšlal Us. bb číssti Us. — c v Us před tím škrtnuto yaziciech. — dd kussu Us. — c nassál Us. 12 Mat. 10, 28. — 13 Podobně vyjadřuje se Hus ve výkladě Sentencí (vyd. Flajšhaus, 15) : non officit, sed proficit diversis ydiomatibus describere et eorum propriis caracte- ribus describere veritates... sic enim Matheus scripsit ewangelium in hebreo, Marcus in ytalico, Lucas in syro et Johannes in greco ydiomate; srvn. Výklad (Erben I 313); na omezování českého výkladu stěžuje si již Štítný, a zůstává to stálým předmětem stížností našeho náboženského hnutí. — 1 Mat. 6, 24. — 15 2. Petr. 2, 19. — 13 Joh. 8, 34. — 1 Rom. 6, 17. — 1s Mat. 13, 38. — 1 Joh. 8, 44. — 2 1. Joh. 3, 7—8. — 21 1. Joh. 3, 10 — 22 Podobné důvody a citáty uvádí také Hus v Repl. contra pred. Plzn. f. 144 n.

Strana 108
108 Č. 35, 36. 1411, Sept.—Oct.? — 1412 Kristovu písmu? Vězte, že ten, tak káže, jest slúha i syn ďáblóv, a jest horší než najmenší layk dobrý. A tak nenie“ otec boží ten kněz: neb by bóh byl syn toho kněze, a ten kněz jest syn ďáblóv, tehdy by bóh byl syn také ďáblóv! Také ten kněz, tak ten blud káže a drže, nenie stvořitel těla božého, ale jest rozmnožitel kacieřstvie velikého. Nechť vezme všechny tovařiše své na pomoc a stvoří s nimi jednu hnidu, a tehdyť jim vyznám, žeť jsú stvořitelé. Nelze jest pro dlúhost písmem tuto dovésti. Ó srdnatí křesťané, zda ste již všichni“ zemřeli, že dáte bludy vésti a božie slovo súžiti? Pro- zřete a nedajte dáblu nad sebú vévoditi! Toho vám pán bóh, jenž sám móž býti a jest stvořitelem, pomáhaj. Amen. V Us hned za textem následuje tento (červené psaný) přípisek: O pie deus, qui celestia, terrestria possides, digneris nos regere in secula seculorum Amen." 36. M. Jan Hus na dotaz nějakého kněze (z diecése Litomyšlské či Olo- moucké?) vysvětluje své názory o církvi, vykládá některá místa biblická a radí adresátovi, aby přímluvami svého patrona i jiných hleděl dosíci zrušení půhonu biskupského. [1412.) Rkp. Videň. 4902 (— Vnb) f. 122'—123'. Tisk: Sedlák, Hus 99*—102*. — Český překlad Flajšhans, Listy z vy- hnanství str. 6—10 č. 1 = Flajshans, Listy str. 39—42 č. XXI. Autorství Husovo lze míti za zaručeno obsahem i rukopisem, v němž po sobě následuje několik listů Husových, dílem jím samým podepsaných. Salus a domino Jesu Christo, preter quem „aliud fundamentum nemo potest ponere“, quia ipse est alpha et o, principium et finis? no- stre redempcionis et beatitudinis, ipse est petra, de se dicens': "Super hanc petram edificabo ecclesiam meam“, que est predestinatorum nu- merus, et ideo "porte inferi“, que sunt temptaciones carnis, mundi et dyaboli, „non prevalebunt adversus eam“ finaliter. Fundata est enim supra firmam petram, ipsum Christum, fide, spe et caritate. Ille autem super Christo edificat, qui venit ad Christum et audit sermones eius et facit eos. Testatur hoc ipse Christus, dicens Luce 6: „Quid vocatis me domine et domine, et non facitis, que dico? Omnis, qui venit ad me Č. 35: “něnie (psáno: nyenie) Us. — gg všchny Us. — hl pomahi Us. Č. 36: 1. Kor. 3, 11. — 2 Srvn. Apoc. 1, 8. — Mat. 16, 18. — 'Luc. 6, 46—48.

Strana 109
Č. 36. 1412. 109 * 123 Vnb et audit sermones meos et facit eos, ostendam vobis e[ui] s imilis est: Similis“, inquit, „est, homini edificanti domum, qui fodit in altum et posuit fundamentum supra petram". Ecce" edificacio in petra, fossio profunda fidei, spei et caritatis in Christo, ut per fidem veniat, in spe audiat et in caritate faciat sermo- nem domini nostri Jesu Christi. Sic enim fundat in illa petra domum spiritualem, ponendo fidem ut pavismentum et erigendo spem secundum 4°r muros, ut spes, qua sperat se esse predestinatum, stet ab oriente, et spes, qua sperat se salvandum,' stet ab occidente, et spes, qua sperat se esse in gracia, stet ad meridiem, et spes, qua sperat se evadere dampnacionem in finali iudicio, stet a parte boreali. Primus ergo murus spes predestinacionis contra prescienciam, 2's murus spes prope mortem erecta ad novissimam cibacionem, 3us murus de gracia gratum faciente, 4" murus est spes finalis ad patriam accep- tacionis. Erigit autem tectum super hiis 4°r muris, qui propter Christum et in Christo ex' intima caritate singula observat mandata domini Jesu "O Christi. „Tectum ergo est caritas, que operit multitudinem peccatorum“." Ecce Christus, fundamentum fidei, spei et caritatis, et sic om- nis boni. In’ quo fundamento aurum“ edificat, qui mundo corde doctrinam deitatis‘ ac celestium‘ ad edificacionem ecclesie disseminat. Argentum edificat, qui mundo corde doctrinam humanitatis Christi et creaturarum, per quam ascenditur in dei amorem et noticiam, seminat. Lapides* pre- ciosos superedificat, qui mundo corde edocet“ veritates et virtutes ani- mam exornantes. Et quicunque in illo finaliter permanserit, mercedem accipiet ad statim post mortem, quia" plene hic ad Christum conversus, ignem evadet purgatorii. Lignum edificat, qui maiora peccata venialia, existens in gracia, committit, fenum, qui media venialia, stipulam, qui minima; vel per lignum amor temporalium, per fenum amor carnis, per stipulam amor vane glorie intelligitur, semper intelligendo venialia esse * Nad textem na hořejším okraji nadepsáno: „De illo, qui edificat aurum, argentum et lapides preciosos'. av rkpe opraveno z est inquit. — bSedlák, Hus 100* pozn. a navrhuje čísti sa- ciandum podle obdobného místa v Postille (Erben II, 420) nasycenie; srvn. i následu- jící cibacionem a níže pozn. 5. — nad škrtnutým et. — dv rkpe učiněno zřetelnějším nadepsáním u. — e opr. in margine; v textu de istis. — ve Vnb za tím škrtnuto a. — gedocent Vnb. — h a doplněno nad řádkem. — opr. z existens venialia. »Sedlák, Hus 993 upozorňuje zde na obdobné místo v posvícenském kázání Po- stilly (Erben II, 419 n.), ale shody jdou od začátku listu; týž obraz najde se v Hu- sově Expos. epist. Cor. Op. II, 91, s nímž zejména další část (o výzdobž domu zlatem atd.) má četné shody. — 1. Petr. 4, 8; citát jest také v Exp. Cor. Op II, 91. — Sedlák, Hus 354“ upozorňuje, že prý zde ozývá se Wyclif, De civ. dom. IV, 634; srvn. však také Op II, 91.

Strana 110
110 С. 36. 1412. illa, ut lignum ardeat diutissime, quia maxime de terrestribus compa- ratur, fenum carnis medio modo, sed stipula, fama mundi transibilis, citissime. Ecce cuiuslibet sic edificantis opus ardebit, id est ipse pro opere, ipse autem salws erit, sic tamen, quod per ignem purgatorii. Ad illud, ubi salvator dicits: „Sitk sermo vester est, est, non, non“, scito, quod secundum Philosophum et beatum Augustinum" verum est esse, quod est, aut! non esse, quod non est. Cum autem dicit salvator: „Sit sermo vester est, est“, wlt, quod veritas affirmativa affirmetur sine iuramento; ut si queritur a me: ,Est deus trinus?" debeo respondere: „Est‘. Similiter: ,Est verum, quod tu peccasti?" debeo respondere: ,Est. Et cum dicit: „Sit sermo vester non, non“, wlt, quod veritas negativa negative confirmetur; ut si queritur a me: "Non est deus malus?" debeo respondere: �Non est’. Similiter si dicitur: "Non es tu reus facti?" si scio, quod ita est, quod non sum reus facti, debeo respondere: ,Non sum'. Plana ergo intencio Christi est, quod veritas affirmetur sine iura- mento, et falsitas negetur sine iuramento, quia: "quod amplius est, a malo est“. Augustinus dicit:" "Loquebatur dominus de iuracione, ubi nos voluit intelligere, ipsam iuracionem a malo esse. Si ab alio provo- catus fueris, ab ipsius malo est, quod iuras, non a tuo, et hoc est pro- prie a malo comuni" generis humani, quoniam corda nostra videre non possumus. Nam si corda nostra videremus, cui iuraremus," quando exi- 2" geretur a nobis iuracio, quando videretur oculo proximi ipsa cogitacio? Hec Augustinus. Ecce, ostendit, quod iuracio est a malo, quod est ignorancia. Quando ergo illicite quis iurat, tunc est a malo, id est a malicia iurantis et a malo ignorancie illius, cui iuratur: * Quando vero bene quis iurat ad confirmandam veritatem, ut Christus et suus apostolus," tunc iuracio non est a malo iurantis, sed a malo ignorancie, quibus iuratur. In Christo ergo non fuit est et non, id est affirmacio et negacio de eodem, quia tunc in ore eius inventum fuisset mendacium, quod non est verum, dicente Petro": "Qui peccatum non fecit, nec in ore eius inventum est mendacium“. Qui ergo, cognoscens veritatem, dicit ,non‘. negat veritatem. Qui vero, cognoscens, quia falsum dicitur, dicit ,est“ affirmat falsitatem. Sed non sic Christus. Quamvis ergo Christus dixit * 123' Vnh kin margine. — nad škrtnutým et. — m v rkpe dvakráte; první nezřetelné škrt- nuto. — " nadepsáno nad řádkem touž rukou. — o rkp. monstraremus. — » předchází škrtnuté di. 8 Mat. 5, 37. — Miněno snad místo Super Gen. ad lit. XI c. 13 (Migne 34, 436 = Corp. scr. eccl. XXVIII, 1 str. 345—346), nebo Solil. (Confess.) VII, 15 (Migne 32, 744 = Corp. scr. eccl. XXXIII, 161). — 1° Mat. 5, 37. — "August. Sermo 308 (Migne 38, 1409); citát, ale delší, jest také ve Výkladu (Erben I, 96—97), jak upozornil již Sedlák, Hus 101*. — 12 Srvn. Heb. 6, 13, Joh. 3; o témž mluví Hus ve Výkladě (Erben I, 97) a v Sentencích (vyd. Flajšhans 494), kde i doklady. — a Srvn. 1. Pet. 2, 22: Qui peccatum non fecit, nec inventus est dolus in ore eius.

Strana 111
Č. 36 37. 1412. 1411, Aug. 16—1412, Feb. (před 10). 111 verbum subiectivum ,est‘ et hoc adverbium ,non’, tamen in ore eius non fuit ,est‘ et ,non, id est affirmacio et negacio de eodem. De illo" Luce 19: „Inimicos eciam adducite et interficite ante me“ videtur michi, quod inimici illi hominis Christi, qui nunc abiit in regio- nem longinquam,5 sunt omnes presciti," qui finaliter recusabunt regna- cionem Christi super se. Illi debent adduci in die iudicii et interfici gladio verbi dei, scilicet 1: „Ite, maledicti, in ignem eternum“, in quo mors dampnacionis vos depascet. De citacione nescio consulere, nisi ut dominus vester cum aliorum auxilio petat dominum episcopum, ut absolvat vos, vel quod sub treugis compareatis, quia alias excomunicabit et persequetur, et nullibi pote- ritis stare in dyocesi." Regracior" de muneribus." * V rkpe nadpis jinou rukou (jež psala také nadpis na fol. 123. viz pozn. na str. 109): ,Epistola describens edificium ecclesie apostolice'. 37. Neznámý protivník — byl to Mařík Rvačka, což Hus snad tušil — vytýká Husovi způsob jeho kázání. [1411, Aug. 16—1412, Feb. (před 10)./ Vyskytuje se jednak samostatně jako zvláštní list v rkpe Vyšňobrodském No. 83 (= Alt) ƒ. 14, musejnim I E 26 (= Mus) f. 11'—12, univ. bibl. X F 10 (= Unr) f. 54, jednak s malou výpustkou vložen do Husovy odpovědi zvané ,Contra occultum adversarium' zachované v rkpe Gersdorfské knihovny v Budy- šíně VIII° 7 (= Grs) f. 191, kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 173, archivu Třeboňského A 16 (= Tr) f. 91', univ. bibl. III G 8 (= Uvt) f. 145, tétéž knihovny III G 11 (= Uv) f. 271', tétéž knihovny XIII F 21 (= Ust) f. 63, Vídeňské dv. knih. 4518 (= Vid) f. 52'—53, tétéž knihovny 4536 (= Vnd) f. 217—217, jiný rkp. zastupují Opera (= Op). Op I f. 135 = 12 str. 168. List obrací se proti dnešnímu“ kázání Husovu, jehož théma hodí se k 10. neděli po sv. Trojici, což by bylo 16. srpna 1411, neboť odpověď Hu- sova — Replica contra occultum adversarium — zakončena jest v Grs (f. 204) slovy: ,finita anno domini M°CCCCXII° in die Scolastice‘ (= 10. února); v Op f. 135 patrně pouhou chybou tiskovou položen r. 1411, jak poznal již Sedlák, St. tex. II, 351—353, jenž zcela bezdůvodné myslí, že odpovéď Husova napsána brzo po 16. srpnu 1411. Ale není proč nevěřiti určitému udání ruko- Arkp. prefati; opravil Sedlák. — r nejisté, neboť těžko čitelné. 14 Luc. 19, 27. — 15 Srvn. Luc. 19, 12. — 16 Mat. 25, 41. — 1 Nelze určiti, nač se zde naráží; snad běží o nějakého kněze z diecese Litomyšlské či Olomoucké, ježto se mluví o biskupu; jinak bylo by snad možno mysliti na případ, o němž se zmiňuje M. Jan Korvík (Židek), farář Chvojenský, ve svém listě arcibiskupu Zbyňkovi; srvn. příl. č. 166.

Strana 112
112 Č. 37. 1411, Aug. 16—1412, Feb. (před 10). pisnému, že dokončena 10. února 1412, což jest tedy zadní hranice, před níž list napsán. Přední jest datum kázání, neboť list psán téhož dne, kdy kázání konáno. V t. zv. Betlemských kázáních (III B 20 f. 249 b—251 b) čte se k 10. ne- děli po sv. Trojici (16. srpna 1411) kázání na ono théma (Luc. 19, 41), na něž se některé výtky Rvačkovy hodí. Ale poněvadž Hus mohl o tomto thématé kázati i jindy, a odpověď sotva by byl půl léta odkládal, nutno se spokojiti neurčitým datováním hořejším. O Rvačkovi srvn. č. 57. Magister* reverende! Postquam predicacione tua legem dei doces cum destruccione sacerdocii, profecto legem dei destruis, dicente apostolo Heb. VIIa: „Translato" sacerdocio necesse est, ut legis translacio fiat." Quod autem sacerdocium" destruas, patet ex hodierna? tua predicacione in‘ tribus." Primo‘ in honore et libertate, dicens, quod Christus potesta- tem," qua eiecit vendentes et ementes," laico€ regi subdelegaverat" ad corrigendum clerum. Cuius oppositum precise determinat beatus Grego- rius in Moralibus," dicens, quod Christus non per alios, sed per se sacer- dotem" voluit corrigere sacerdotes," presertim° cum" Christus noluit esse rex,' Joh." VI, sed sacerdos, Math. XX. Preterea" IIIs Esdre VIII° capi- tulo' rex Artaxerses" precepit omnibus secularibus, ut sacerdotibus et clericis non habeant potestatem" obicere quitquam." Item dixisti Ierusalem destructam principaliter* propter sacerdotum scelera," cum tamen eque comunitas sit in culpa," super quam flevisse dicitur dominus Luce? 19, nec ibi quitquam“ de sacerdotibus memo- * V Tr nad tím jinou rukou: „scilicet Hus'. a appostolo ad Heb. 7° Vnd ; appostolo ad Hebreos VII Uvt ; apost. ad Hebre VII Vid ; apost. ad Hebreos septimo Uv ; apost. ad Hebreos 1° Uv ; apost. Heb. VII° Alt, B, Unr: apost. Ebr. 7° Grs; apostolo (Heb 7 chybí) Tr. — b sacerdocium dei Vid, Vnd, Uv. — c sacerdocium destruis dei Ust; destruis sacerdocium dei Uvt. — �predicacione tua A!l, B, Grs, Unr, Mus, Op. — � chybi v Alt, Unr, Mus. — fEt primo Alt, Unr, Mus; 1° Uvt. — g potestate Ust. — h ementes et vendentes Vid. — i layco Grs, Vnd, Uv, Unr, Uvt, Ust. — ksubdelegavit Alt, Grs, Mus, Unr, Op ; subdelegaverit B, Vnd, Vid, Uv, Uvt. — Ichybi v Tr. — u chybí v Uvl, Ust, Op; v Grs opraveno z per se voluit sacerdotem. — " chybi v Alt, Unr, Mus ; ve Vid opr. ze sacerdotem; voluit sacerdos corr. sacerdotes Op. — ° ct presertim Alt, Unr, Mus, Uvt. — P quod Tr. — q Jo 6 Grs; Joh VI° Alt, Unr, Mur, Ust; VI Urt; 6 Vnd; 6° Vid, Un; VIIO B ; X° Tr. — r Mat. XXII Alt, B, Grs, Unr, Mus ; 22 Vnd, Vid, Uv, Ust. — 82. Grs, Unr, Vnd, Uvt, Ust ; secundi Alt, Uv ; 3 Mus. — t III° B 8 Grs ; chybí (capitulo) v Alt, Mus, Vin, Vnd, Unr, Uv, Uvt, Ust. — “ Ataxerses Alt, Mus; Arthaxerses B, Unr ; Artharxerses Uv ; Artarxenses Vid ; Artarxerses Uvt, Ust. — " chyb! v Alt, Unr, Urt, Mus. — w quidquam Vnd, Vid, Uvt; quicquam Ust, Grs, Op ; abicere quic- quam Ust. — * Tr: dixisti Ierusalem dixisti destructam principaliter destructam (!); v B opraveno z propter principaliter. — y scolam AIt, Unr, Mus. — z cum tamen comunis sit culpa Alt, Unr, Mus. — aa dominus dicitur Grs, Op. — bb Luce 19 chybí v rkpp. mimo Alt, Unr, Mus. — c quidquam B, Mus, Vid, Vnd ; quicquam Grs, Unr, Ust, Op. 1Heb. 7, 12. — 2 Thématem hodilo by se kázání k 16. srpnu 1411; ale nelze určiti, míněn-li tento den. — 3 Srvn., co z obsahu kázání sděluje Hus, Op I 135'—136. — Greg. Moral. (Migne PL 76), ale citátu tam není. — 5Srvn. Joh. 6, 15. — ' Srvn. Mat. 20, 28. Srvn. 3. Eccl. 8, 25. — 8 Srvn., co o tom praví Hus, Op I 135. — Luc. 19, 41.

Strana 113
Č. 37. 1411, Aug. 16—1412, Feb. (před 10). 113 ratur. Vide ergo," ne sis de adulterantibus verbum dei. Relege apostolum ad Hebr." V dicentem," omnes sacerdotes peccato subiectos" preter Chri- stum, nec tamen eis peccatum imputat, sed ostendit necessitatem hh offe- rendi, sicut pro scelere populi sic et proprio." Noli exequare sacerdocium kk ewangelicum " levitico, postquam Christus destruxit leviticum, suum veromm iuravit manere" in eternum, et ex°° malicia sacerdotum veterum non deicias sacerdotes presentes, quoniam" et illi numquam, quantumlibete scelesti," per seculares leguntur correcti. Item dixistis prophanatores esse omnest sacerdotes concubinarios et in mortali peccato“ existentes, sed non suo diocesano inobedientes. Numquid" non legisti primo Regumww XV°, quod obediencia" prevalet ab sacrificiis; ubi* dicitur obediencia melior esse� quam' victima" — Kymmo" tu nec apostolico obedis, igitur heresim incidis, quia in sentenciis eius divina prophanastib) — omneque peccatum ex inobediencia originetur,c et non solum dei duntaxat,ad sed e hominis, sui vicarii, Christo ag dicente 12. „Qui vos spernit, me spernit," nisi falseah assereres, ipsosai non esse vicarios, quia non sunt Christi imitatores. Sed disce, quod nullus ponit am vicarium subdelegatum an in sciencia vel bonitate,a sedap solum in pote- state, ut patet ex" proprietatibus personarumkk benedicte ar Trinitatis."s V Alt a Mus červeným, v Unr černým (zašlým, ale někdy nedávno che- micky osvěženým) písmem nadpis: Ista“ infrascripta fuerunt“ opposita Hus- soni) per reverendum Magistrum Mauricium Rwaczkam contra sermonem eiusdem Hussonis. V ostatních rkpech, kde list vložen do traktátu Contra occ. adv., nadpisu není, jen starý seznam obsahu na desce Vnd praví: „Item repli- cacio Magistri Johannis Hus contra intimacionem Magistri Mauricii monachi." dd chybí v B, Mus, Tr, Vnd, Uv, Grs, Op. — ee Ebr V Grs; appostolum ad Heb Vto Uvt. ff subiectos esse Unr. — ge peccatum eis imputat B, Mus, Uv, Uvt ; peccatum eis imputavit Grs, Op. — hh necessitudinem všecky rkpy mimo Tr, Unr. — ii pro proprio Tr. — kk chybí v Alt, Mus, Unr. — I ewangelium Alt, Mus, Unr. — mm non Alt, Mus, Unr. — nn mane Vnd ; iuravit in eter. man. Uvt. — 00 chybi v Grs. — pr quando Alt, Unr, Mus. — q quantumcumque Alt, Mus, Unr, Uvt. — rr scelestes Alt, B, Grs, Unr, Ust, Uvt, Mus, Vid, Vnd. — ss dixistis Ust, Uvt. — tt chybi v rkpp. mimo Tr, Grs, Op. — un peccato mortali Uv, Uvt. — v Nuquid Vnd, Numquit B. — ww primi Reg. 15 Grs. — X ubi —quam victima chybí v B, Grs, Tr, Vnd, Vid, Uv, Ust, Uvt, Op. — yy chybí v Alt, Mus. — zz victime Unr. — ab ymmo — pro- phanasti mají jen Mus (zde in marg.) a Unr; je to patrně vsuvka, která působí rušivě a v listě Husovi na kazatelnu položeném nebyla; snad vložena teprve do textu pro veřejnost určeného, ale jistě ji tu pisatel míti chtěl. — ac originatur Alt, Mus, Unr. — ad dumtaxat B, Uvt, Vid, Vnd; dumtaxat dei Alt, Mus, Unr. — ae sed et Unr. — af vicario Tr. — ag chybí v Tr. — ah falso Uv. — ai chybí v B, Unr, Ust, Uv, Vid, Vnd, Grs, Op. — ak nisi false asserens non esse dicas vicarios Alt, Mus, Unr. — al quia Grs. — am v Alt následuje škrtnuté vitam. — an subsubdelegatum B. — ao ve Vid opraveno z obonitate. — ap vel Tr. — aq chybf v Alt, Mus, Unr; in Unv. — ar ut patet benedicte in verbo Trinitatis Alt, Mus, Unr. — as chybf v Uv ; Trinitatis etc. Grs. — at chybí v Mus. — au sunt Unr. — av v Alt za tím vyradováno in Constancia. 1° Srvn. Heb. 7, 26—28; 10, 11—12. — 11 Srvn. 1. Reg. 15, 22. — 12 Luc. 10, 16.

Strana 114
114 Č. 38. 1412, únor? 38. Mistr Hašek (neznámo blíže, kdo tím míněn) zle doráží na Husa pro jeho kázání. 11412, únor?] Rkp. Vyšňobrod. N° 83 (= Alt) f. 14; rkp. Musea král. č. I E 26 (= Mus) fol. 12; rkp. univ. knihovny X F 10 (= Unr) f. 54'—55. Sedlák, Hlídka 1911, zvl. ot. Něk. textů I, str. 13—14 (= z Unr). Poněvadž běží o totéž kázání, proti kterému bouřil i Mařík Rvačka (v. č. 37), náleží list asi do blízké doby, ač ovšem jest nápadné, že Hus, píše odpověď Maříkovi, o něm ještě se nezmiňuje. Poněvadž však ani později ne- odpověděl, není ten důvod rozhodující. Et� ego Magister Hassko" dico tibi, Hus, quod modicum legisti; si autem legisti, non intellexisti; si autem intellexisti, ex malicia tenere noluisti. Audi apostolum I2 Cor. 2° prope finem capituli: „Spiritualis homo omnia iudicat," ipse autem a nemine iudicatur“. In quo verbo omnes doctores consistunt, dicentes, quod nec imperator nec aliquis rex nec dominus nec collator secularis habet aliquam iurisdiccionem‘ in sa- cerdotes; igitur quidquid faciunt violencie eis vel potestatis,“ mortaliter peccant, ut dicit Augustinus2 super illud Psalmi XVIII°: Dies diei eructat verbum, id est spiritualis spiritualem instruat et" corrigat, et * nox nocti, id est secularis secularem. Idem" super illud Gen. 1°: Fecit deus duo luminaria, luminare maius, ut preesset diei, id est solem, per quod signatur apostolicus," episcopus etc., qui aliis presint spiritualibus, lu- nam, ut nocti presit — imperatorem," et stellas, id est minores offici- arios tam spirituales quam seculares, qui quilibet in suo gradu presit sua auctoritate sibi subditis et commissis. Et dixisti, quod sacerdotes in peccatis mortalibus existentes non habent° potestatem dei. Numquid non legisti illud Johannis 19, ubi Christus dixit Pilato4: "Non haberes in me potestatem, nisi esset tibi datum desuper“. Unde apostolus“ Rom. XIII°: „Omnis anima potesta- tibus sublimioribus subdita sit. Non est enim potestas, nisi a deo, que autem sunt, a deo ordinata sunt". Itaque qui resistit potestati, dei ordi- nacioni resistit," qui autem resistit" deo," ipse sibi dampnacionem ac- * 55 Us a Item. Et Unr. — bHasco Mus. — c Huss Mus. — ddiiudicat Alt, Mus. — e con- sisstunt Unr. — f iurisdicionem Unr, Mus. — g potestates Mus, Alt. — h chybí v Alt, Mus. — i chybí v Unr. — k sol Alt, Mus. — 1chybí v Mus. — m appostolicus Mus. — n Mus: imperatorem seculari a dalši až po commissis chybi. — °habere Alt, Mus. — Presi- stunt Alt. — qresistunt Mus. — ripsi Alt, Mus. 1I. Cor. 2, 15. — 2 Augustinus, Sup. Psalm XVIII (Migne PL 36, 159), spiritus spiritui, caro carni; . .. spirituales spiritualibus, carnales carnalibus. — 3 V Augustino- vých výkladech na Genesi citátu nenacházím. — 4 Joh. 19, 11. — 5Rom. 12, 1—2.

Strana 115
Č. 38. 1412, únor? quirit.' Unde beatus Thomas * super 2° Sentenciarum°: Peccatum' non auffert“ sapienciam neque potestatem neque pulcritudinem“ dyabolo. Sic nec homini peccatum' auffert" potestatem, dum est electus* iudex, etsi in peccato mortali est, debet ei obedire, si citatur. Non dicas : Non habet potestatem racione peccati. Item" tu, Hus, excomunicacionem non advertisti nec episcopi nec pape. Audi beatum Augustinum contra Faustum": Qui non credit, here- ticus est; qui inobediens, scismaticus est; qui in mortali peccato, a deo excomunicatus et extra caritatem positus est. Et in Decreto habetur:" „Omnis Romane ecclesie publicus iniuriator hereticus est“; habetur dist. XXII� capitulo Omnes. Igitur male docuisti, dicens: Aufferatis eis bona, expellatis eos, cum nullam iurisdiccionem‘ habeant layci" supra a clerum de iure, utb supra dictum est per apostolum idem." Ideo sic male docens, iusto nomine et appropriato Huss' appellaris et nociva huss ubique clamoribus famaris. Sed diceres: Et quid est Huss? Ecce Jeremias Trenorum IIII° dicit 1o. "Gaude et letare, filia Edom, que habitas in terra Huss, ad te quoque veniet calix et inebriaberis ignominia et nudaberis“. Filia Edom peccator in peccatis intelligitur. Polluitur, quia Edomdd Esau pro medio edulio ven- didit primogenita, qui alio nomine vocatur Edom. — Sic peccator pro mo- dica delectacione vendit eterna gaudia. Gregorius": „Modicum est, quod delectat, sed eternum, quod cruciat“. Igitur habitavite in terra Huss, id est in hoc mundo ad ruinam festinante," quia Huss interpretatur festi- nans ad ruinam. Dicitur igitur yronice: Gaude et letare, in corpore et anima hic in terra temporaliter, ut crucieris eternaliter. Ad te quoque veniet calix eterne dampnacionis et inebriaberis propter infernales penas absinthio sulphure et nudaberis propter confusionis ignominiam. Danielg X°. 2 "gentibus nuditatem tuam et regnis ignominiamhh tuam et „Ostendam" 115 * 55' Unr * V Unr in marg.: ,Thomas'. s acquirunt Alt,; aquirunt Mus. —t v Alt následuje škrtnuté: potestatem. — u v Mus nad následujícím sapiencia nadepsáno a znaménky k auffert připojeno: id est ab- stulit. — pulchritudinem Alt. — w aufert Mus. — xellectus Mus. — Y Huss Alt, Mus. — zlaici Alt, Mus. — aa super Mus. — bb quia Mus. — ce tím slovem končí Mus, další chybi. — dd Edon Alt; intelligitur polluitur quam Edom Unr. — ee habitant Alt. — fffestinanti Unr, Alt. — gg Daniel 4° Alt. — lil v Unr touž rukou nad škrtnutým gloriam. 'Miněn buď veliký výklad lib. II quest 1 art 2 a quest 2 art 1(Thomae Aq. Op. Parmae 1856 sv. VI, 446—447), anebo jeho menší výklad I. II dist. 7 art 3 (téhož vy- dání XXII, 147). — " Ve spise Contra Faustum (Migne PL 42, Corp. scr. eccl. 25) vý- roku nenacházím. — Corp. iur. can. DXXIIc 1 (Friedberg I, 72); citát není přesný. — » Nepochybně narážka na hebrejské chus = vně, mimo, tedy ten, kdo svým učením jest mimo církev (laskavé sdělení prof. Dra R. Dvořáka). — 1 Thren. 4, 21. — 1 Citátu nelze určiti. — 12 Nahum 3, 5—6.

Strana 116
116 Č. 38, 39. 1412, únor? — Feb. 28. proiciam super te abhominaciones et contumeliis te afficiam et ponam exemplum omnibus“. Huss volatile nocivum ante se corrodit semina ore, sub pedibus calcat, post se stercoribus defedat omnia, sic quod nil boni facit in de- ambulando. Sic fetor huius Huss et doctrine eius" prave fetet per totam christianitatem. V Alt a Unr dopis připojuje se bezprostředně k Maříkovu (č. 37), a jest tudíž označen pouhou marginálii (v Alt červené psanou): „Magister Hassko'. 39. M. Jan Hus jakémusi mnichu uvádí výroky církevních otců o mnišské chudobě, připojuje pozdrav opatovi a přímluvu za doručitele listu mnicha Ondřeje a slibuje přiležitostně psáti více. [V Praze] 1412, Feb. 28. Rkp. Videň. 4902 (= Vnb) f. 123'—124. Palacký, Docum. 14—15 č. 7 (z Vnb); český překlad Mareš str. 48—49 č. 15 = str. 59—61 č. 152 = 32—33 č. 153; Flajšhans, Listy z Prahy 97—99 = Flajšhans, Listy str. 37—39 č. XX. O datu, jež dříve na základě omylu Palackého platilo za neurčité, srvn. pozn. f. Pochybnosti, jež o autorství Husové pronáší Flajšhans, Listy z Prahy str. 97, jsou naprosto bezdůvodné. Salus et gracia a domino lesu Christo. Dilectissime frater in Christo Iesu! Fundamentum clericorum quoad rerum habicionem, et specialiter professorum, est habere omnia in comuni, iuxta illud Act. 2°: „Erant eis omnia comunia.“ Ex quo traxit beatus Augustinus et posuit in sua regula istud dictum2: "Hec sunt, que precipimus, ut observetis in mona- sterio constituti“; et infra: „Et non dicatis vos aliquid proprium habere." Item Gregorius 3 Dyalogorum circa finem3 fecit propeter 3 aureos fratrem Iustinum monachum in sterquilinium proicere, et mandavit fratribus, ut dicerentb: „Pecunia tua sit tecum in perdicionem.“ Item sanctus Bene- dictus in sua regula dicit4: "ne quis presumat aliquid dare aut accipere Č. 38: l sue Alt. Č. 39: a que ut precipimus Vnb. — b ve Vnb předchází nezřetelné ut dicerent, jež škrtnuto. 1Srvn. Act. 4, 32: sed erant illis omnia communia (Act. 2, 44: habebant omnia com- munia). — 2 (Pseudo) August. Regula c. 1 (v. Sanct. patrum regulae monasticae, Lovani 1574) f. 15 = Migne P L 32, 1378. — ' Gregor. Dial. lib. IV c. 55; Migne P L 71, 420; po- drobněji uvedl Hus tento citát v kázání Dixit Martha, Op II, 51. — *Bened. Regula c. 33 (v. Sanct pat. reg. f. 44).

Strana 117
Č. 39. 1412, Feb. 28. 117 neque habere aliquid proprium, nullam omnino rem, neque codicem, neque tabulas, nec graphum, sed nichil omnino, quibus nec corpora sua nec voluntates licet habere in propria potestate..., omnia omnibus comunia, ut scriptum est: nec quisquam aliquid suum dicebat“ etc. Item Basilius in regula sua dicit sic': „Si quis dicit sibi aliquid proprium, alienum se facit ab electis dei et caritate domini, qui verbo docuit et opere complevit et animam pro amicis suis posuit.“ Item sanctus Johannes Cassianus scribens Castorio pape de institutis sanctorum patrum 4 libro regule sue dicit sic': "Cum in aliis monasteriis, in quibus aliqua remissius indul- gentur, hanc regulam videamus durissime observare, ut nec verbo audeat quis aliquid suum dicere, magnumque sit crimen ex ore monachi pro- cessisse : "codicem meum, tabulas meas, grafum meum, tunicam meam, caligas meas, capam meam,“ pro hoc quippe penitencia digna satisfacturus sit, si casu aliquo per surrepcionem vel ignoranciam huiusmodi verbum ex ore eius effugerit.“ Item beatus Franciscus in sua regula sic posuit." „Regula et vita fratrum Minorum hec est: scilicet sanctum evangelium domini nostri" lesu Christi firmiter observare, vivendo sine proprio in obediencia et castitate“; et infra in medio regule: „Fratres nichil sibi approprient, nec domum, nec locum, nec aliquam rem, sed tam- quam peregrini et advene in hoc seculo in paupertate et humilitate domino famulantes vadant pro elemosina confidentes.“ Hec in illa regula. Ad idem est beatus Ieronimus in epistola ad Eliodorum' ; item beatus Bernardus in libro ad Eugenium papam°; item beatus Augustinus in sermone clericorum, de quo habetur 12. quest. 1. capitulo 1°: Habebat do- minus loculos. Item Augustinus de opere monachorum"; item sanctus Thomas in tractatu monachorum." Item legi, sed nescio locum, quo dicit beatus Bernardus3: „Monachus habens obulum, non valet obulum.“ Et si nullus istorum aliquid diceret, votum quemlibet monachum astringit. Rogo, si alicubi invenietis aliquid ad idem, dirigatis michi. Rogo eciam, salutetis dominum abbatem et fratrem Andream latorem presencium suscipiatis graciose, et si commodose poteritis, promoveatis propter deum, ut maneat vobiscum. Valete in Christo. * 124 Vbn « Vnb: quis dicere aliquid suum dicere. — před tím škrtnuto nezřetelné nostri. — e předchází škrtnuté pro. *Basilius, De institutis monach. c. 25; tamtéž ƒ. 108 — “Joh. Cassiani, De coeno- bior. institutione lib. IV c. 13 (Migne, P L 49, str. 168, 169). — "Franc. Reg. c. 1 a 6 (tam- též f. 64 a 66). — ' Miněno asi misto citované v Dec. (II) c 7 CXII q 1 (Friedberg I, 678). 'Miněn patrné spis de consideratione (Migne 182), ač Bernard Eugeniovi psal spisů Corp. iur. can. c 17 C XII q 1 (Friedberg I, 683). — 11 August., De opere mon. více. — 10 c. XXVI (Migne PL 40, 573—574). — 12 Miněn asi Thom. Aq., De perfect. vit. spir. c. VII. — 13 Citátu nepodařilo se mi u Bernarda zjistiti; s oblibou užívá ho Štítný (na přikl. v Knihách nauč. křesťanského a jin.); není nemožno, že Hus znal citát ze Štítného.

Strana 118
118 Č. 39, 40. 1412, Feb. 28. — Mart. 3. Hec scripsi, que occurrerunt; si plura occurrent, aliquando scribam. „A. d. M°CCCCXII dominica Reminiscere“. Nad textem na f. 124 touže rukou nadepsáno: Epistola de regulis fratrum omnia abrenuncciancium." 40. M. Jan Hus odevzdává svůj (poněkud zkrácený) traktát De tribus dubiis studentu Pražské university Ondřejovi z Myslibořic, jenž si ho dává no- tářsky pověřovati. V Praze, ve svétnici v Betlemé, 1412, Mart. 3. Rkp. univ. knih. IV G 13 (= Unit) f. 122—123; rkpis téže knihovny IV G 25 (= Ut) f. 91'—92; rkp. dv. knih. ve Vídni 4933 (= Vb) f. 23'—25; jiný rukopis zastupuje vydání Pezovo (P). Pez, Thesaurus anecd. noviss. IV, 1 str. 425430. Spis Husův dal podnět Štěpánovi, převoru v Dolanech, (v. o něm č. 45) k sepsání jeho díla Antihus. — Rkpu Vb nemohlo býti zde užito. In nomine domini, Amen. Anno nativitatis eiusdem“ M° CCCC° XII°, indicione quinta, die tercia mensis Marcii, hora terciarum vel quasi, pon- tificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis, divina providencia pape vicesimi tercii“ anno secundo, in Maiori civitate Pragensi, in capella sanctorum Innocentum Bethleem nuncupata, in ca- mera comodi habitacionis venerabilis et scientifici viri, domini et Ma- gistri Johannis de Husynecz,‘ sacre theologieh baccalarii formati arcium- que liberalium magistri et dicte capelle verbi dei predicatoris, in mei notarii publici infra scripti et testium presencia subscriptorum, ad hoc specialiter vocatorum" et rogatorum, constitutusm personaliter preno- minatus dominus et Magister Johanes de Husynecz" quandam scriptu- ram in papiro" scriptam, declaracionem certorum dubiorum in se con- tinentem, in manibus suis tenens, michi, notario infra scripto, et honesto" Č. 39: f Palacký četl mylné: Prisce, a podle toho opravováno datum roku; srvn. No- votný, Listy Husovy 14; ale Vnb má zcela čitelné Reminiscere, čímž rozpaky padají; uvedl to již také Sedlák, Studie a texty II, 118, arci s naprosto nedoloženými pochyb- nostmi a bezdůvodným míněním, že list náleží k r. 1407 (!), což ještě libovolněji opa- kuje Sedlák, Hus 121, pozn. 3. Č. 40 : a eiusdem millesimo quadringentesimo duodecimo, indictione P. — b Vta Ut. — c chybí v Unit; dom., dom nostri P. — XX tercii Ut; v Unit před tím škrtnuto vise. — e nunccupata Ut. — commodae P. — g Husyneck P; viri et magistri dom. Joh. de Husynecz Ut. — h theologye Ut. — 1v Ut opraveno z verbum, jak čtou Unit, P. — kad hoc spec. ad hoc Unit. — chybí v Unit. — — prvé tu doplněno v Ut jinou rukou. — v Unit za tím škrtnuto, quand. — papyro Ut. — Pv Unit za tím škrtnuto vo.

Strana 119
Č. 40. 1412, Mart. 3. 119 viro Andree de Mysliborzycz" Olomucensis dyocesis clerico, membro alme universitatis studii Pragensis, tradidit et assignavit. Quam scrip- turam prefatus Andreas transscribi, copiari, transsumi et in publicam formam redigi peciit per me notarium publicum infra scriptum, quod eidem scripture maior fides adhibeatur.' Cuius tenor per omnia de verbo ad verbum sequitur et est talis... /Následuje znění Husova traktátu ,De tribus dubiis tištěného v plném znění v Op I f. 167—169, jež jde do f. 123 v Unit, do 92 v Ut. Acta sunt hec anno, indicione, die, mense,“ hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus honorabilibus et discretis viris, dominis Mar- tino de Praga arcium liberalium magistro, presbitero, Petro2 de Sepe- kow“ et Johanne" Oregient" licenciatis in artibus, et aliis pluribus tes- tibus" fide dignis circa* premissa. Et ego Michael" natus quondam Egidii" de Potworouicz," clericus Olomucensis dyocesis, publicus imperiali ba auctoritate notarius, supra dictis scripture exhibicioni, tradicioni, peticioni et“ omnibus aliis et singulis, dum sic, ut premittitur, fierent et agerentur, una cum prenomi- natis presens interfui testibus eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi manuquedd propria conscripsi, nichile addens vel" minuens aut varians, et in hanc publicam formam redegi signoque ac nomine meis solitis et consuetis consignavi € rogatus et requisitus in fidem et testimo- nium omnium premissorum anno etc. ut supra." V Ut červený nadpis: „Instrumentum Johannis Huss; v P za textem: „Copia publici instrumenti M. Hussonis. “Andrea de Myslyborzycz Ut, Mysliborzicz P; de chybi v Ut. —" transcribi et cop. Ut. — S adhybeatur Ut. —(mensis P. — " Sewekow Unit. — v Orienth P; Oreg se skratkou Unit a původně i Ut, ale nad tím nadepsáno: ien; licenciato Ut. — W chybí v Ut, Unit. — ad Ut. — » Michahel Ut. — z Egydii Ut. — aa Potwronicz Unit, Potworowycz Ut ; Potiwronitz P. — ba imperyali Ut. — bb exhybicioni Ut. — ce ac P. — dd manu P. — ec nil P. — ff chybí v P. — gE v Unit opraveno z consignatis; Ut: assignavi. — bl anno etc. (za tím škrtnuto ut) ut supra Ut; anno domini 1412 etc. P. Martin Kunšův z Prahy, bakalář od r. 1400 (determinoval pod Husem, MUPr I, 1, 350, 353), mistr od r. 1405 (tamt. 387), r. 1416 byl děkanem fakulty (opět r. 1421) a působil i později v universitě; s Husem býval ve stycích přátelských. — 2 Petr ze Sepekov, jeden z těch, kdo první podali odvolání od zákazu Zbyňkova; v. č. 17. — Jan Orient stal se mistrem (jako bakalář se nepřípomíná) v lednu 1412; k 13. březnu 1412 zaznamenána jeho incepce pod Markem z Hradce (MUPr I, 1, 418).

Strana 120
120 Č. 41. 1412, post Mart. 3 (Mai?). 41. M. Jan Hus kartusiánům Dolanským: upozorňuje, aby nevěřili, že by držel nějaké kacířství proti Písmu, vysvětluje, proč nestál v Římě, a vy- týká převoru Štěpánovi jeho kaceřování Wyclifa. [1412, post Mart. 3 (Mai?)) Rkp. univ. bibl. IV G 13 (= Unit) f. 97—98, rkp. univ. IV G 25 (= Ut) f. 93; rkp. dv. knih. Víd. 4933 (= Vb) f. 25'—26; jiný rkp. zastupuje vydání Pezovo (= Pez), další (fragment) citáty u Cochlaea, Hist. Hus. 27 (= Coch). Pez, Thes. anecd. nov. IV, 2, 364—365 = Palacký, Docum. str. 31—32 č. 14. Český překlad Mareš, Listy 68—69 č. 22 = str. 81—83 č. 222 = str. 46—47 č. 223 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 113—115 č. 31 = Flajšhans, Listy str. 47—49 č. XXIV. List zachován v polemickém traktáté Štěpána z Dolan proti Husovi (Anti- hus), dokončeném koncem r. 1412; o datu v. Novotný, Listy Husovy 17—20. Honorabilibus viris“ et religiosis dominis conventus in Dolan, fra- tribus in Christo dilectis, M. Johannes Huss, servus Christi inutilis. Karitas“ dei et pax Christi habundet in cordibus vestris per spiritum sanctum, qui datus est nobis." Venerabiles domini! Percepi, qualiter dominus Stephanus! multis obprobriis‘ non solum me, sed eciam“ eos, qui sermones Christi a me audiunt, dure! persequitur; si ex causa iusta, mercedem iusticie, si absque causa, mercedem iniusticie" a domino, qui corda? novit homi- num,“ accipiet. Unde vobis in Christo fratribus," quos etsi localis distancia et sensualis disiungit noticia, tamen coniungit caritas,' ex corde intimo, propter vestram salutem obsecrans," non propter meam excusacionem, cum "michi‘ pro minimo est, ut ab“p hominibus * „iudicer“, quod nullis credatis sermonibus de me, quod tenerem vel velim tenere aliquem erro- rem scripture sacre" aut bonis moribus contrarium,' non dico Wykleph," sed nec si angelus de celo descenderet et aliter, quam scriptura sacra" docuit, doceret?; et" errores, quos michi asscribunt,* cor meum abhorret. Quod autem non obedio deordinacioni superiorum in non resistendo" potestati, que a domino deo est,' docuit me scriptura, et presertim apo- * 97 Unit a chybí v Unit, Pez, Coch. — b ac Pez; v Unit chybi. — Carit. Vb, Unit. — dvobis Vb, Coch. — e chybí v Unit. — fobrobr. Ut. — g et Coch; chybí ve Vb, Ut. — h serm. a me Chr. Vb, Unit, Pez. — exaudiunt dire Coch. — k persequatur Pez. — 1 si — iniusticie nemá Coch. — m v Unit za tím škrtnuto accipere. — " patribus Coch. — ° obsecro Pez.— Pv Unit pod škrtnutým a nobis vel. — q v Unit nyní omylem opakováno qui corda novit — iudicer. — r chybí ve Vb; sacr. scr. Pez. — sodtud po comparem nemá Coch. — tWycleff Vb ; Wykleff Unit; si Wikleff Pez. — " chybi ve Vb, Unit, Pez. — v et doceret Ut. — w Etenim Pez. — * ascrib. Vb, Unit. — y sup. non resisto Vb ; sup. non resistendo Ut, Unit. 1 Stěpán převor kartusie v Dolanech. — 2 Srvn. Act. 1, 24: quia corda nosti omnium. — a Srvn. podobnou myšlenku v listě Wycheově (č.22). —' Srvn. 1. Cor.4,3.— Srvn. Rom. 13,1.

Strana 121
Č. 41. 1412, post Mart. (Mai?). 121 * 98 Unit stolorum" dictum et factum, qui contra voluntatem pontificum predica- verunt aa Ihesum Christum dominum nostrum" dicentes, quia „magis oportet obedire deo, quam hominibus“.6 Quod autem citatus ad curiam non parui, multe cause sunt. Volebam enimbb in principio citatusc exire, sed procuratores tam" mei quam partis adverse scripserunt michi, quod non parerem, quia gratis vitam consumerem*; ne ergo populum dei" in verbo dei‘ negligerem, ne vitam inee vanum exponerem, quia iudicari a iudice illum, qui manifesta iudicis impungnat peccata,“ est in mortem se dare. Unde si possem habere coniecturam probabilem, quod possem per comparicionem et per mortem meam aliquibus ad salutem proficere, libenter auxiliante Ihesu Christo domino= comparerem." Sed hh heu, quis in istis " temporibus in hominibus maxime avaris, superbis et obduratis proficiet,n qui „auditum suum a veritate maximemm averterunt et ad fabulas sunt conversi“? Dominus omnipotens dignetur suam sanctam ecclesiam una vobiscum preservare ab Antichristi°° insi- diis, et me vestris favoribus pro auxilio beatitudinis commendare. Vos autem,"" domine Stephane, suspicionem, quam, ut audio, de me"" geritis, deponite, donec vobis plena congnicio illucescat." Legistis" verbum Ihesu Christis: „Nolite iudicare, ut non iudicemini,s nolite condempnare, et non condempnabimini:“ Et" tamen " me iudicatis," et Wykleff ww in vestro libello" in anima condempnatis. Ubi revelacio vel scriptura vel sensualis noticia**quod hominem, qui stat dei iudicio, condempnatis? Non suffi- ceret vobis condempnare " dicta hominis, et expectare " condempnacionem hominis per dei iudicium vel scripturam? Dataab Na začátku v Ut červené: Epistola ex parte Huss'; Vb nadpisu nemá, Pez nadpisuje prvou kapitolu díla Štěpánova Antihus: „Epistola Johannis Hus adversus Stephanum eiusque responsum." * Vb má zde in marg. souvěkou poznámku: „Nota: excusacio calva et nimis temeraria, již Unit opakuje jako vložku v textu. zv Unit za tím škrt. dicta. — aa ve Vb dvakrát, prvé škrtnuto. — bb chybí ve Vb. — ce citacionis Vb. — dd chybí v Ut. — ce v Unit za tím škrtnuto me. — “ manif. impung. iud. pecc. Pez; manif. inpung. iud. pecc. Unit; manifeste impungn. iud. pec. Vb. — gs chybi v Pez, Coch. — hl odtud zase pokračuje Coch. — ii qui Ut, v Unit chybf. — kk chybí ve Vb, Unit, Pez, Coch. — U terrestris Unit. — mm chybí v Ut, Coch. — nn proficiat Coch. — oo ab an- tiquis Coch. — pr quam de me, ut audio Unit, Vb, Pez. — qq illuc. cogn. Pez; vos (in marg. oprav. vobis) plena cogn. illuc. Coch, jenž tím končí. — rr Leg. tamen Vb, Unit. — ss v Ut před tím škrtnuto ince. — tt ut Ut. — uu chybí v Ut, Vb, Unit. — v iudicetis Vb. — ww Wycleff Vb ; Wikleff Unit, Pez. — xx cognicio Ut. — yy dampnare Vb. — zz exspectare Vb. — ab Data etc. Vb ; Datum Prage per Magistrum Johannem Huss etc. et condempnate memorie etc. Unit; u Peza chybí. Act. 5, 29. — 7Srvn. 2. Tim. 4, 4: a veritate quidem auditum avertent, ad fabulas autem convertentur. —' Luc. 6, 37. — »Miněn spis Štěpánův Medula tritici čili Antiwiclef, vyd. Pez, Thes. IV, 2, 153—306.

Strana 122
122 Č. 42. 1412, Juni 11. 42. M. Jan Hus králi polskému Vladislavovi: těší se z jeho smíření s králem Zikmundem, a upozorniv na znemravnělost kněžstva, vybízí k boji proti ní. [V Prazel 1412, Juni 11. Rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4902 (= Vnb) f. 124°. Höfler II, 208—209 (z Vnb); Palacký, Docum. 30—31 č. 13 (z Vnb). — Český překlad Mareš str. 66—67 č. 21 = str. 80—81 č. 212 = str. 45 č. 213= Flajshans, Listy z Prahy str. 108—110 č. 29 = Flajšhans, Listy str. 46—48 č. XXIII. Salvatoris lesu Christi gracia pro regendo suo populo et pro vita glorie consequenda. Serenissime princeps! Magno consolatus sum gaudio, audiens quod vestra serenitas cum illustrissimo principe rege Sigismundo, disponente omnipotente domino, concordavit. Et demum oro cum populo, quod in via iusticie vita utriusque cum populis dirigatur. Pro quo, illustrissime princeps, prenecessarium videtur tam vestre magnificencie quam ipsius regis Sigismundi excellencie, ymmo et aliorum principum, quod symo- niaca heresis a vestris dominiis secludatur. Sed numquid expectabo ipsius exterminium, cum ad tantum suum diffudit venenum, quod vix alicubi reperiretur clerus et populus, quin symoniaca heresi sit percussus? Quis enim dat episcopatum sincere propter honorem dei, propter salutem populi et propter salutem propriam? Quis eciam pure propter illa tria compulsus accipit episcopatum, plebanatum vel aliud“ beneficium? Vellem, quod multi essent, qui pro servicio, pro humano favore non acciperent! Sed numquid non impletur verbum Ieremie dicentis?: „A minimo usque ad maximum omnes avariciam secuntur,“ et „a propheta usque ad sacerdotem cuncti faciunt mendacium?“ Et numquid fallit Christi discipulus dicens': "Omnes, que sua sunt, querunt, et non que lesu Christi?“ Vox plangentis ecclesie, quia" "obscuratum est aurum, mutatus est color" optimus". Quia olim sacerdocium ut aurum caritate ignitum, virtutibus dealbatum, nunc factum est terreum et tenebrosum, ut ait Bernardus." Impletur vox salvatoris nostri°: „Habundabit iniquitas, scilicet in clero, et refrigescet caritas“ in populo. Ve igitur isto tempore non plangenti! Hec, illustrissime princeps, audiens clerus symoniacus, pomposus, luxuriosus et indomitus, me de- traccionibus et hereticacionibus accusat coram populo. Sed numquid tacebo? Absit! Ve michi, si tacuero! Melius enim est michi mori, quam a za tím škrtnuto officium Vnb. — b calor Vnb. Mír, jímž ukončeno nepřátelství r. 1410 zahájené, zavřen začátkem r. 1412; srvn. i č. 25. — 2 Jer. 8, 10. — Phil. 2, 21. — *Thren. 4, 1. — “Citátu u Bernarda nenalézám. — Mat. 24, 12. — ' Srvn. Is. 6, 5: Vae mihi, quia tacui.

Strana 123
Č. 42, 43. 1412, Juni 11. — Juli—Aug.? 123 tante non obviare malicie, que me participem constitueret criminis et gehenne. A quibus rex glorie regentem sancte populum vestram dignetur magnificenciam preservare. Mr. Johannes Hus, sacerdos Christi inutilis. Nahoře rukou, jež psala text, nadepsáno: „Anno domini M'CCCCXII in die Barnabe" regi Polonie“, a vedle jinou rukou souvékou: ,Epistola describens maliciam cleri." 43. M. Jan Hus naznačuje stručně průběh svého sporu s duchovní vrchností a uvádí, kterých artikulů Wyclifových nechtěl by odsouditi. [V Praze 1412, Juli—Aug.?] Rkp. knih. kapit. D 50, f. 237—238. Flajšhans, VČAkad. X (1901) str. 41—42. — Český překlad (chybný) Flajš- hans, Obrany ve vyhnanství. (Sv. knih. č. 1248—1249) str. 59—63 č. 8. Po upozornění Gollové nalezl jsem obranu nebo lépe chystané veřejne prohlášení ve zmíněném rkpe. Tím podnícen Flajšhans, opsal ji a (po neho- rázném omylu) vydal, klada ji (VČAk. X, 40) do l. 1412—1414, později (Obrany 59) do r. 1414. Ale srovnání projevu tohoto se spisem „De ecclesia nasvěd- čuje, tuším, že spis ,De ecclesia jest pozdější, zmínky o odpustcích znějí po mém soudu příliš živé, aby bylo možno klásti je do doby příliš vzdálené, také co se mluví o procesu v Římě, svědčí spíše o době starší, a snad i to, že není tu ještě zmínky o agravaci, lze bráti v počet; konečně pak, vyčítaje články Wyclifovy, jichž nechce odsouditi, nepřipomíná Hus, že některých z nich veřejně hájil; není to sice rozhodující, nicméně mám za to, že by zmínka o universitní obrané Wyclifa sotva chyběla, kdyby projev náležel za ni. Podle toho kladl bych projev do třetí čtvrti r. 1412 před agravaci; rychlý průběh událostí asi způsobil, že zůstal projevem soukromým. 1° Quial predicavi in Bethleem, capella erecta in beneficium eccle- siasticum pro verbo dei predicando ad populum, confirmata a sede apo- stolica, et conveniente multo populo, plebani Pragenses invidentes, pe- cierunt a domino Zbinkone Pragensi archiepiscopo, ut predictam capellam destrueret. Qui non valens hoc efficere cum ipsis plebanis, acquisivit unam bullam ab Allexandro papa, in qua precepit, ut nullibi verbum dei predicaretur ad populum, nisi in ecclesiis kathedralibus et parrochialibus et monasteriis, nec eciam in capellis ad hoc specialiter a sede apostolica Č. 42: ' Dne 11. června. — ° Vladislav. Č. 43: 1 Srvn. podobné místo v Husově spise De eccl. (Op I, 253).

Strana 124
124 Č. 43. 1412, Juli—Aug.? deputatis, erectis et privilegiatis.? A qua bulla appellavi ad informacionem meliorem ipsius Allexandri, et currente appelacione mortuo Allexandro, ad Johannem, dominum papam presentem, causa appellacionis est devo- luta," in qua numquam potui habere licenciam, ut deceret etc. Item quia deo instigante et scriptura, dolens delapse ecclesie, pre- dicavi contra avariciam, symoniam, luxuriam et superbiam clericorum, ideo citacionem contra me procuraverunt et adscripserunt michi articulos erroneos, quos antequam vellem tenere vel docere, pocius elligerem mille mortes. Item quia nolui exequi bullam de ereccione crucis,“ nolens predicare indulgencias et remissionem a pena et a culpa, que dabatur omnibus, qui se contra Ladislaum, Gregorium XII et sibi adherentes accingerent in eorum "exterminium. Videtur5 enim fuisse contra legem dei et contra caritatis regulam, quod ego et quelibet persona cuiuscumque status vel gradus utriusque sexus existeret, ut se in exterminium omnium adheren- cium Gregorii preparet ; tunc enim pro obtentu indulgenciarum huiusmodi totum regnum Bohemie debuisset se armare et accingere in exterminium illustrium ducum Bavarie cum eorum subiecto populo et in exterminium archiepiscopi Treuerensis et aliorum, qui sunt de obediencia ipsius Gre- gorif usque modo etc." Item videbatur michi contra legem dei fore, quod legatus pape" con- veniebat in certo precio dyaconatus, villas et civitates secundum quod carius potuit, sacerdotibus discolis, concubinariis et tabernariis, qui equi- tantes cum illis indulgenciis, taxabant populum, ut volebant. Item videbatur irracionabilis condempnacio Gregorii XII cum omnibus suis adherentibus, ut carerent perpetuo" sepultura. Item nolui, sicud et Pragensis universitas nempe consentire in con- dempnacionem 45b articulorum, qui Wicleff ascribuntur, que condempnacio fuit istas: quod nullus 45 articulorum“ est katholicus, quilibet illorum aut hereticus est, aut erroneus, aut scandalosus. Nam dampnare pro errore aut pro heresi vel scandalo, non habita scriptura, racione, reve- lacione vel experiencia, fuit presumpcio satis stulta. Non tamen exinde aliquem articulum ex illis 45b articulis approbo, sed condempnare timeo, ne peccem, condempnans, asserere " hereticos vel erroneos vel scandalosos etc- Primum. „Domini' temporales possunt ad arbitrium suum aufferre bona temporalia ab ecclesiasticis habitualiter delinquentibus.“ Habitualiter * 237' perpetua ms. — b 42 ms. — c 42 articulorum 42 ms. — “ tak v rkpe. Listinu tu ze dne 20. pros. 1409 otiskl Palacký, Docum. 374—376. — Srvn. č. 17. Ze dne 9. září 1411, v. Op I, 171—172. — 5 Některé podobné důvody, jako v dalším, uvádí Hus ve své disputaci proti odpustkům, Op I, f. 179 a d. — 6 Falckrabí Rýnští a arci- biskup Werner Trevírský setrvali i po koncilu v Pise při obedienci Řehoře XII trvale. "Václav Tiem, děkan Pasovský; o správnosti výtek svědčí nájmová smlouva (Lo- — serth AÖG 82, 367 n.) i hojné stížnosti současné. — Miněno odsouzení provedené samo- volně fakultou theologickou r. 1412. — ° Tohoto článku hájil Hus v disputaci na obranu Wyclifa r. 1412, jíž se účastnil trojí řečí; v Op I, 111—134.

Strana 125
Č. 43, 44. 1412, Juli—Aug.? — Juni—Juli. 125 delinquentes ecclesiastici sunt clerici, qui habituati sunt in malicia et firmati sic pertinaciter, quod manifeste peccant mortaliter, et trina moni- cione previa peccatum publicum non dimittunt. Secundum istum articulum non audeo dampnare1: „Nullus prelatus debet aliquem excomunicare, nisi prius sciat ipsum excomunicatum a deo, et qui sic excomunicat, scilicet illum esse excomunicatum nesciens, fit hereticus ex hoc et excomunicatus. Item istum': "Qui dimittunt predicare sive verbum dei audire propter * 238 excomunicacionem, sunt excomunicati et in die iudicii *traditores Christi habebuntur.“ Item istum — scilicet' vere et digne apud deum possidens': "Nullus" est dominus civilis, nullus est prelatus vel episcopus, dum est in mortali peccato.“ Iste articulus multa habet scripturarum sanctorum pro se, Augu- stinum, Jeronimum, Ambrosium, Bernardum, Remigium, dando“ veniam" misericordie." Item istum": „Silvester papa et Constantinus imperator erraverunt ecclesiam ditando.“ Istum articulum tenent multi legiste, probantes for- titer, quod non licuit imperatori minuere imperium suis sequacibus. Item istum1: „Iuramenta sunt illicita, que fiunt ad roborandos hu- manos contractus et comercia civilia.“ Iste verificatur per suum contra- dictorium, quia si non, detur oppositum, scilicet: nulla iuramenta sunt illicita, que fiunt ad roborandum humanos contractus et comercia illicita, et planum est, quod multa sunt iuramenta illicita talia. Item istum?: "Decime sunt pure elemosine“ etc. Ecce istos articulos, qui sunt de XLV articulis, non audeo condem- pnare, ne contradicerem veritati et forem mendax in conspectu domini, qui perhibet testimonium omni veritati. 44. Zápis o stížení klatby, které na Husa vznesl Petr degli Stephaneschi, kardinál titulu sv. Anděla. [1412, Juni—Juli.] Rkp. Třebon. A 16 (= Trb) f. 91'—92'; jiný zápis obsahuje t. zv. Chron. univ. Prag. (rkp. dvorní knih. ve Vídni 7650). Palacký, Docum. str. 461—464 (z Trb srvn. s Chr. Un); Goll v FRBV, 573—574. Listina původní není zachována, klatba vyhlášena asi v červenci 1412; (v. Palacký, Docum. str. 202); v. Novotný, Listy Husovy str. 19 a d., No- e připsáno jinou rukou. — scilicet — possidens jest dodatek k artikulu, vysvětlující jej, který písař omylem pojal do textu. 10 Tohoto článku hájil při tétéž přiležitosti Friedrich Eppinge.

Strana 126
126 Č. 44. 1412, Juni—Juli. votný-Kybal, Hus. Tisk pořízen podle Trb, jen místy přibrány varianty Chr U podle vydání Gollova. Primo dominus Petrus, cardinalis tituli sancti Angeli, processus et sentencias domini cardinalis de Columpna' gravando mandat, quatenus Johannes Hus denunccietur excomunicatus iuxta tenorem priorum pro- cessuum, terminum sex dierum pro termino peremtorio ad exequendum statuendo. Item monet omnes et singulos Christi fideles, ut ipsum Johannem Hus excomunicatum, agravatum et inobedientem in cibo, potu, loquela, empcione, vendicione, conversacione, ad hospicia recepcione, ignis et aque dacione, omnibusque et singulis actibus bonis publice et occulte evitent, atque eciam familias dicti excomunicati et agravati ab ecclesia- sticis et divinis officiis penitus removeant; alioquin in omnes et singulos eidem excomunicato participantes excomunicacionis sentencia fertur in hiis scriptis. Item si prefatus Huss Johannes et alii secum participantes huius- modi sentencias et censuras contempnentes, in ipsis sentenciis per XX dies post huiusmodi denuncciacionem animo perseveraverint indurato, tres dies pro omnibus dilacionibus et monicione canonica assignantur; tunc processus huiusmodi regravantur, et mandatur omnibus et singulis, quatenus dictum Johannem Hus excomunicatum, agravatum et reagra- vatum iuxta presentis et priorum processuum continenciam in ecclesiis, monasteriis, capellis et alibi, ubi, quando et quociens necessarium fuerit, singulis diebus dominicis et festivis, candelis accensis et demum extin- ctis“ et" in terram proiectis, intiment et insinuent per se ipsos et ipso- rum vicarios excomunicatum, agravatum et reagravatum. Item inhibetur omnibus Christi fidelibus, ne prefato Johanni Hus in" cibo," potu, salutacione, loquela, empcione, vendicione, conversacione, ad hospicia recepcione aut alio quovis colore vel actu legittimo Christi fidelium publice vel occulte participare presumant, donec beneficium ab- solucionis meruerit obtinere. Alioquin in omnes et singulos participantes ac in alios contradictores et rebelles, sex dierum monicione canonica premissa post publicacionem presencium, sentencia excomunicacionis fer- tur in hiis scriptis, et nichilominus omnis locus, civitas, opidum, villa seu burgus exemptus et non exemptus, ad quem, quod vel que idem Johannes Hus declinaverit, et quamdiu ibidem fuerit et moram traxerit, et post ipsius abinde recessum per unum diem naturalem, ecclesiastico * 92 Trb a chybí v Trb. — b místo: in cibo v Trb ab omni. — legittime Trb; inlegittimo ChU. 1Petr degli Stephaneschi, kardinál titulu sv. Anděla, jenž řídil při Husovu od června 1412. — 2 Odo de Colonna (pozdější papež Martin V), první soudce Husův, jenž naň vydal klatbu; v. pozn. násl. —Hus byl nejprve (v září 1410) pohnán osobně ke kurii a v únoru 1411 stižen klatbou pro nestání.

Strana 127
Č. 44. 1412, Juni—Juli. 127 * 92' Trh subicitur interdicto, et contrarium facientes sentenciis excomunicacionum subiacebunt ipso facto. Item si dictus Johannes Hus mandatis apostolicis obedire non cura- verit, monetur, ut infra XII dies ab huiusmodi rebellionibus, contumaciis et inobedienciis penitus" et omnino desistat, et se a sentenciis contra eum latis absolvi faciat et procuret: alioquin iterato civitates, oppida et“ castra, ville," suburbia et loca quelibet alia exempta et non exempta, ad quem vel ad quos predictus excomunicatus declinaverit, steterit vel ve- nerit, eciam post ipsius abinde recessum per tres dies naturales continue duraturos, subiciuntur ecclesiastico interdicto, et mandatur in eisdem cessari a divinis, ita quod ecclesiastica sacramenta in ecclesiis, mona- steriis et capellis huiusmodi civitatum, castrorum, opidorum, villarum, suburbiorum, nisi infirmis eukaristia, ac divina officia, ianuis clausis et excomunicatis' quibuscumque“ exclusis dumtaxat, ministrentur. Item si forsan prefatus Johannes Huss in dictis sentenciis et cen- suris ligatus mortuus fuerit post fulminacionem huiusmodi processuum, sibi penitus ecclesiastica interdicitur sepultura; et si forsan sepultus fu- erit in ecclesia, declaratur debere exhumari abinde, cum non sit dignus ecclesiastica sepultura propter ipsius rebellionem et mandatorum aposto- licorum contemptum. Item mandatur sub pena excomunicacionis omnibus abbatibus, pri- oribus, prepositis et ecclesiasticis personis exemptis et non exemptis, dum requisiti fuerint, ut in ecclesiis, monasteriis et capellis infra mis- sarum solempnia, dum populus convenerit ad divina, sacris vestibus pres- byteri clericique superpeliciis induti, ut moris est, cruce erecta, pulsatis campanis, candelis accensis, prefatum Johannem Huss singulis diebus dominicis eciam excomunicatum, agravatum et reagravatum, et loca, ad que declinaverit, et post eius recessum per triduum interdicta denunc- cient cum decantacione responsorii‘: „Revelabunt celi“ ac antiphona „Media vita“ et Psalmo" „Deus laudem“,' tres lapides versus domum ha- bitacionis dicti Hus Johannis proiciendo, in signum malediccionis eterne, quam deus dedit Dathan et Abiron, quos terra vivos absorbuit,' tociens quociens opportunum“ fuerit." ltem ultimo iniungitur omnibus Christi fidelibus utriusque sexus sub dicta excomunicacionis pena, ne prefato Johanni Huss et aliis contradic- toribus et rebellibus contra prescripta" monicionem et mandata eidem participantibus loquendo, astando, assurgendo, coambulando, coequitando,“ salutando, sociando, comedendo, bibendo, moliendo, coquendo, emendo vel vendendo, vestes vel calciamenta faciendo, potum vel aquam dando" aut alia necessaria vel amictus qualitercumque prestando, aut in quo- h dvillas Trb. — e comunitatis Trb. —f laudatur ChU. — « v Trb opraveno ze scripta. Trb pokusil se opraviti na: prebendo. 4Hiob 20, 27. — 5 Ps. 108, 2. — ' Srvn. Num. 16, 27 n.

Strana 128
128 Č. 44, 45. 1412, Juni—Juli. Oct.—Nov. cumque solacio humano participari presumant. Qui quidem participantes ac alii omnes et singuli, si ab eius participacione infra tres dies post publicacionem presencium, vel postquam presencia ad eorum noticiam pervenerint, omnino non destiterint, publice excumunicentur. Et nichilo- minus, si qui dictorum excomunicatorum sic ligati nondum absoluti mortui fuerint, ipsis ecclesiastica denegetur sepultura. Et si sepulti fuerint, quanto- cius poterint, sub dicta excomunicacionis pena procurentur exhumari; abso- lucionem omnium dominus cardinalis pro se et suo superiori reservavit. Item hortentur domini plebani et viceplebani in eorum exhortacio- nibus Christi fideles sexus utriusque, ut se a participacionibus dicti Jo- hannis Huss abstrahant, et a sentenciis contra ipsum in processibus dicti domini cardinalis latis caveant, quia per alium non possunt absolvi, nisi per solum papam. 45. Štěpán, převor kartouského kláštera v Dolanech na Moravě, oznamuje Hu- sovi, že na jeho dopis, psaný bratřím Dolanského kláštera, přiležitostné odpoví, a vybízí ho, aby se polepšil. [V Dolanech 1412, Oct.—Nov.] Zachován ve spise Štěpána z Dolan ,Antihus' v rkpe Pražské univ. knih. IV G 13 (= Unit) ƒ. 98, v rkpe téže knihovny IV G 25 (= Ut) f. 93—93 a v rkpe Vídeňské dvorní knih. 4933 (= Vb) f. 26'; jiný rkpis zastupuje vydání Pezovo (= Pez). Pez, Thesaurus anecd. novissimus IV, 366. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 18. Indignus Christi servus! Stephanus“ Carthusiensis' Magistro Johanni Huss. Pax Christi gratis concitato“ in me animo et bonorum multiplicetur“ imprecacio. De quibus‘ fratribus meis scribitis, Magister,“ audiatish et diligenter menti insitis: epistole vestre2 racionibus *non vice ista, sed invocato spiritu domini desuper et examinato, ubi et ut oportet, consilio, cum* temporis congruerit! tuncm opportunitas," Christi caritate semper media, ut potero vita comite, respondebo. Ceterum habete, si videtur," emendacionis propositum et valete. Datum." * 93' Ut Cerveny nadpis ve Vb: „Epistola domini Stephani de Dolan." a S. Ut, Vb, Pz. — b chybi v Ut, Vb, Pez. — “ concitante Unit. — dmultiplicatur Vb. — einprec. Unit. — Schybi v Ut. — g nemá Pez. — hauditis Vb, Pez, Unit. — v Unit za tím škrtnuto vb. — ktune Ut. — ingruerit Unit. — m nemá Vb, Pez. — u oportu- nitas Vb, Unit. — ° si videtur vobis Pez. — Pnemá B, Pez; Datum etc. Unit. Štěpán převor kláštera v Dolanech. — 2 = č. 41.

Strana 129
Č. 46. 1412, Oct. 18. 129 46. Odvolání M. Jana Husi od soudu papežova ke Kristu. [1412, Oct. 18./ Rkp. arch. Třeboň. A 16 (= Trb) f. 93'—94; rkp. Vídeň. dv. knih. 4902 (= Vnb) f. 59—59'; rkp. téže knih. 4916 (= Vdb) f. 37—39; rkp. kapit. knih. ve St. Boleslavi C 137 (= B) f. 151'—153; rkp. kapit. knih. Praž. C 115 (= Cp) f. 50'—51'; rkp. téže knih. O 13 (= Cl) f. 38—38 (necelý); rkp. univ. knih. ve Lvové 2 C 41 (= Le) f. 23—23'; rkp. Gersdorfské knih. v Budyšíně IV 24 (= Gd) f. 4 (jen začátek); rkp. téže knih. VIII 7 (= Grs) f. 98—99; jiný rkp. zastupují Ep, Op. Rkpů Víd. dv. knih. 4673, Wolfenbüttelské knih. 743 (6. 80 Helmst) a British Mus. Arund. 458 f. 90 nemohlo býti užito; ztracen jest ruko- pis, z něhož opisoval písař rkpu, Vídeň. 4557 (Vidb), tohoto kusu neopsav, jak svědčí poznámka na f. 167: ,Appellacio M. Jo H ad deum post ibidem conti- nebatur, que sic incipit: Quia deus omnipotens, unus in essencia et trinus in personis etc. Epistolae f. R 6—R 7' = (Crispinus) Acta martyrum str. 76—80 = Sey- fried, Dissertatio str. 35—38 = Seyfried — Mylius str. 92—95 = Op I f. 17—18 = 12 str. 22—23; Palacký, Docum. str. 464—466. Český překlad Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 16—21 č. 3; jiné pře- klady v. u č. 46*. Čas jest určen přesněji datem rkpu Grs (v. pozn. 32); jinak srvn. Novotný, Listy Husovy str. 18—20. * 38 Vdb Quia deus omnipotens, unus in essencia, trinus in personis, oppres- sorum“ est primum et ultimum refugium et dominus „custodiens! veri- tatem in seculum“, „faciens? iudicium et misericordiam" iniuriam“ pa- cientibus“, "prope" existens omnibus invocantibus eum in" veritated“. „solvens‘ compeditos“, "voluntatem" timencium se faciens“ *et „custo- diens" omnes' diligentes se et disperdens" omnes“ incorrigibiles "pecca- tores“, et Christus Ihesus," verus deus et verus homo, in angustia a pontificibus, scribis“ et Phariseis sacerdotibus, iniquis iudicibus et testibus circumdatus per mortem gravissimam! et turpissimam a dampnacione perpetua electos ante mundi constitucionem" dei filiosm volens redimere, hoc" prestantissimum exemplum reliquit in memoriam° suis sequacibus, a opress. Cp, Grs. — bjen v Cl, Le. — “ chybt v Cl. — dv Grs jin. ruk. in marg. — echybí v Gd. — [ v Cp za tim škrtnuto: diligens omnes se. — goprav. v perdens Grs; perdens Cl, Cp, Vdb, Vnb, Ep, Op. — h Iesus Vnb in marg., Ep, Op. — (chybí v Ep, Op. — ka scribis Le. —- 1turp. et grav. Trb; gravissimam etc. Gd, jenž tím končí. — m filius Cl, Vdb, Vnb, Trb. — " chybí ve Vnb. — ° memoria Cp. Srvn. Ps. 145, 7. — 2 Ps. 145, 7; v. i Ps. 102, 6. — 3 Srvn. Ps. 144, 18. — Srvn. Ps. 145, 7. — Ps. 144, 19. — " Ps. 144, 20. — Srvn. Eph. 1, 4: elegit nos in ipso ante mundi constitucionem.

Strana 130
180 Č. 46. 1412, Oct. 18. ut causam" suam" omnipotenti, omniscienti et omnis boni volenti?“ do- *51 Cp mino comitterent, ita dicenss: „Vide, domine, affliccionem meam,“ quo- niam erectus' est inimicus,“ quia „tuè es adiutor et susceptor meus.“ „Tu," domine, demonstrasti michi et cognovi," tu ostendisti michi studia eorum, et ego quasi agnus manswetus, qui portatur“ ad victimam, et non cognovi," quia super me cogitaverunt consilia* dicentes: Mittamus lignum" in pa- nem eius? et eradamus " eum de terra vivencium, et nomen eius non memoreturbb amplius. Tu autem, domine Sabbaoth,“ qui iudicas iustedd et probas renes et corda, videame ulcionem tuam ex eis. Tibi enim revelavi causam meam,“ quia „multiplicati" sunt, qui tribulant me“, et „consilium" fecerunt in * unum “ dicentes: Deus dereliquit eum, "perse- quimini et comprehendite eum, quiai non est, qui liberet eum.“hh „Vide ergo, domine, et considera,“ quia" "tu es paciencia" mea“, „eripe me de inimicis meis“, „deus 15 meus es tu, ne discesseris a me, "quoniam tribulacio" proxima est, et non est, qui adiuvet.“ „Deus," deusmu meus, respice in me, quare me dereliquisti?“ "Quoniam circumdederunt" me canes multi, concilium"" malignancium" obsedit"" me,“ quia" locuti sunt adversum me lingwa dolosa" et sermonibus odii circumdederunt me, et expugnaverunt" me gratis pro eo, ut me diligerent," detrahebant michi... et“ posuerunt adversum me * mala pro bonis et odium pro- dileccione mea.“u“ Ecce istiw sacratissimoww et fructuosissimo innixus redemptoris exemplo," ab oppresione gravi, iniqua" sentencia et excomunicacione pretensa" pontificum, scribarum et b Phariseorum et iudicum in kathedra Moysi æ sedencium2 ad ad deum “ appello, comittens sibi causam meam, 152 B * 94 Trh »caussam Ep (a tak níže vždy). — « chybí v Cp. — romnivolenti Cl, Cp, Vdb, Vnb, Ep, Op. — S committ. Cp, Grs, Le, Ep, Op. — Verrectus Cl, Vdb, Vnb. — U B oprav. z cognovisti; Cp, Grs, Vdb congnovi. — Vparatur Cp; port. ad vindictam Ep. w congnovi Cp, Grs, Vdb. — » concilia Cl, Cp; excogitav. consil. Ep, Op. — y ve Vnb za tim škrtnuto eius. — z v Grs in marg. — aa erradamus Vnb; evellamus Ep. Op. bb memo- remur Vnb. — ce Sabbahoth Le ; Sabaoth Trb, Cl, Grs, Vdb, Ep, Op. — dd iuste iud. B. — ce v Cl před tím škrtnuto: vindica; ut videam B, Cp, Trb, Vdb; vide Ep, Op. — “ con- cilium Cl, Le. — gg v B jinou rukou in mg.; v Le chybí. — hl quia — eum chybí v Cl, Cp, Vdb, Vnb, Ep, Op. — i potencia Grs, ale in mg. jinou rukou oprav. jako ost.; quo- niam tu es patientia Ep, Op. — kk erripe B. — " v Le za tím škrtnuto mea. — mu v Grs druhé deus nad řádkem, ve Vnb chybf. — nn consilium B, Grs, Le, Trb. — 0° malignum B. — PP oprav. z possedit B; ostendit Cp. — 49 ligwa dol. B, Cp, Grs ; ling. dolosi Trb, Cl; ligua dolosi Vdb. — rr v B jinou rukou in marg. místo původního exprobraverunt; ex- pungn. Cp, Grs. — ss diligenter Cp, Vdb. — t v Le před tím škrtnuto ego. — uu mea dil. Ep, Op. — v chybi v Grs. — ww sanctissimo Vdb. — v B před tím škrtn. exem- plum; salvatoris et red. ex. Grs, oprav. ze salv. ex. et red; exemplo, ab opress. Vnb. — vy et iniq. Vdb, Trb. — z o B před tím škrtn. pon. — ab chybi v B, Grs, Cl, Vnb, Ep, Op. — ac cath. Moysi B, Ep, Op ; cath. Moisi Cl; kath. Moisi Le; si v Grs mezi řád. — ad chybí v B, Cl, Vdb, Vnb, Ep, Op. — ac eum Le. — af committ. B, Ep, Op. 8 Thren. 1,9.— ° Ps. 118, 114. — 10 Jer. 11, 18—19. — 11 Ps. 3, 2. — 12 Ps. 70, 10—11. — 13 Thren. 1, 11. — 11 Ps. 70, 5. — 15 Ps. 58, 2 (= 142, 9). — 16 Ps. 21, 11—12. — 1' Ps. 21, 2. — 1“ Ps. 21, 17. — 19 Ps. 108, 3— 5. — 2° Srvn. Mal. 23, 2.

Strana 131
Č. 46. 1412, Oct. 18. 131 * 38° CI *38° Vdb *152' B *59° Vnh 951 Cр salvatoris" Ihesu Christi"h sequens vestigia," sicuti ak sanctus et magnus patriarcha Constantinopolitanusal Johannes Crisostomus2 a duplici epi- scoporum et clericorum concilioam et beati *in spe episcopi Andreas an Pragensis 22 et Robertus" Linconiensis" episcopus a papa ad supremum" et iustissimum iudicem, qui“ nec timore concutitur, necr amore ar flecti- tur,r nec" munere" curvatur," nec falsis decipitur testibus, iniuriose, oppressi" humiliter"l et salubriter appellarunt. Opto igitur," ut "t omnes Christi fideles, et presertim principes,au ba- rones, milites," clientes et ceteri regniaw nostri" Boemie ax incole") sciant et compaciantur michi, per excomunicacionem pretensam az oppresso be tam graviter, acquisitam "d specialiter per instigatorem be et f adversarium meum Michaelem2 de Causis,"“ quondam' plebanum ecclesie sancti Adal- berti in Nowa civitate Pragensi," de consensu et auxilio canonicorum Pragensis ecclesie et ar datam" et "k fulminatam per Petrum, sancti*Angeli Romane ecclesie dyaconumb cardinalem," deputatum iudicem per Roma- num pontificem Johannem XXIII, qui 2 fere per duos annos nullam voluit bm meis advocatisbu etbn procuratoribus dare audienciam,b° que non debet eciam"r Iudeo, pagano et e heretico "denegari, nec voluit cuiquam racionabili excusacioni de non comparicione mea's personali acquiescere, vel universitatisbu studii Pragensis testimonia cum pendente"' sigillo et“ attestacionebw publicorum notariorum ad testimonium vocatorum pietate paterna benigniter acceptare. Unde manifestum est, non incurrisse me' notam contumacie, cum non ex contemptu," sed ex causis br ag salvatoris — vestigia chybi v Ep, Op. — al lesu Chr. Vnb; Ihesu Christe Cp. — ai vestia Cl. — ak sicut Vnb. — al v B jin. ruk. in marg. — am dupplici... consilio Trb. — an v B na rasuře, v Trb za Prag. škrtnuto episcopus; And. Prag. episcopus B, Grs, Vnb, Ep, Op. — 1° Lync. Le. — ap summum B, Trb; supr. ind. et iust. Le. —- as quia Vdb. — ar chybí v Grs, Ep, Op. — as Optoque Cp, Cl, Grs, Ep, Op. Le, kde za tím škrtnuto quidem. — al et CI. —- an princeps Vdb. — av chybi v Trb. — aw nostri regni Grs; regni nostrae Ep, Op, v Le oprav. z reg. Boem. nostri. — ax Bohem. Cp, Ep, Op ; v Grs chybf. — ay in- colle B; incola Vdb.— a pro excomunicacione pretensa Trb. — be oppressi Cp. — bd aquis. Cp. —- be " Le oprav. z instigacionem; inst. em[ulum?] Cp, Vnb. — bchybi v B, Cp. — bg Caussis Ep, Op, kde další až po Pragensi chybí. — bl v Grs, Cl chybí; pleb. quon. B a před tím škrtnuto ppb. bi in Nove civitatis Prg. Vdb; Nove civ. Prg. B, Le. — bk chybí v Le, Vnb, Ep, Op. — bl diac. B, Cl, Le, Tr, Ep, Op. — bm valuit Cl. — bn chybí v Le. — bo v Grs před tím škrtnuto ad. — br v Le před tím škrtu, negari. — b vel B, Le. br unquam Udb; cuiquam rac. execucionem Cp. bs paricione mea Le; compari- cione me Cp. blchybí ve Vdh. — bu universitati Vnb. - - by pendenti Grs, Vnb; pru- denti Eidb. — bw alest. B, Cl, Cp, Grs, Le. —. bx me non incurr. Trb, Vdb, Ep, Op. — by con- tumare Le; další cum — citatus chybí ve Vdb. — bz contempta Cp. 2Jan Chr. ssazen z příčin dílem politických dvěma synodami r. 403 a 404. — 22 Bí- skup Ondřej (1215—1224), známý svým sporem s Přemyslem I.; Hus o tom mluví i jindy, ale o odvolání jeho není nic známo. — 2 Robert Grosseteste, b. Lincolnský; míněn jeho památný protest proti Innocenciovi IV. z r. 1253. — 2 Michal z Německého Brodu pra- coval za plat u kurie proti Husovi od r. 1410. —2Petr degli Stephaneschi; listinu, o niž jde, otiskl Palacký, Doc. str. 461 464; v. zde č. 45. — 26 = Jan XXIII., neboť zmínka o dvou letech týká se celého processu, nejen doby, kdy jej řídil Petr; srvn. i líčení Hu- sovo v ,Ordo', Palacký, Docum. 191 a zde č. 101.

Strana 132
C. 46. 1412, Oct. 18. * 99 Grs 132 racionabilibus citatus in curia Romana non comparui,“ tum quia insidie undique posite sunt" michi* in itinere, tum quia me aliena fecerunt pericula" cautum,“ magistrorum Stanislai" et Stephani Palecz spoliacio eth incarceracio," qui in Bononia peccuniis et aliis rebus, volentes citati parere," sunt spoliati et incarcerati turpiter et tractatibt tamquam malefici, nulla penitus audiencia precedente, tum eciam, quia mei pro- curatores voluerunt se" ad penam ignis cumen quocumque volente co contra me opponere ac' partem" se ponere" in Romana curia obligare," tum eciam, quia meum procuratorem2 legittimum“ incarceraverunt“r in prefata curia, nulla culpa, ut estimo,“ exigente, tum “ eciam quia con- cordatus eram sancte memorie cum domino w Sbincone * Pragensi archi- episcopo“ per graciam domini regis," inter quem dominum Sbinconem * et me aliosque magistros pronuncciaverunt principes et domini consiliumque domini regis et sua apposuerunt sigilla, quod dominus archiepiscopus scriberet domino" pape, quod errores hereticos in regno Boemie, in de civitate bu Pragensi 'u et in “ marchionatu Moravie nescit, quodque nullus de heresi estd convictus, et quod mecum est cum aliisque magistris ple- narie concordatus." Eciam debebat" scribere, quod "k dominus aposto- licus me a" comparicione, citacionibus dm et excomunicacione absolveret. Cum igitur omnium iurium antiquorum,dn tam divinorumd Veteris et Novi testamenti, quam canonum extat" disposicio," quod iudices loca visitent," ubids diciturd crimendt comissum,d ibique inquirant ed cit. non comp. in cur. Rom. Ep, Op. — ce ins. pos. sunt michi undiq. Vdb. cf me al. per. fec. caut. B, Grs ; al. me per. fec. caut. Le; me arena fec. caut. Cp ; me fec. al. per. caut. Trb, Ep, Op ; dalši magistrorum — precedente chybi v Ep, Op. — cg Stani- slay Le, Vnb; Stanisslai B. — ch v Grs dvakrát, na konci ƒ. 99 a na začátku 99. — ci quia Cl, v Trb chybi. — ck pecuniis et aliis B; peccunia et aliis Trb. — el comparere Cp, Vdb. — em malifici Cp, Vdb. — cn v Trb za tím škrtnuto quolibet. — co v Le za tím škrtnuto opponere. — ep se oblig. Cp. — cq legitim. Grs; proc. meum legitt. Vdb ; meum proc. legitim. Ep, Op. — er incarcerarunt Cl, Ep, Op. — cs v Grs nad škrtnutým et. — ctexi- stimo Vdb; nul. culp. exig., ut estimo (opr. z existimo) B. — cu tum — absolveret chybl v Cp, Trb, Vdb, Vnb, Ep, Op. — ev chybf v Cl, Grs. — eweram cum dom. s. mem. Grs. — cx Zbynk. Grs. — cy v B před tím škrtnuto ep. — ez chybi v Cl, Grs, Le. — de et Grs; v Le chybf. — df quodq. nul. est Grs; neque ullus Cl. — dg chybí v B. — dh mec. cum aliis- que mag. est conc. Grs. — di Eciam quod debet Grs; v B oprav. jinou rukou z debeat. — dk quia Grs. — dl v B jinou rukou mezi řádky. — dr v B oprav. jinou rukou z citacio; citacionis et citacionibus Grs. — dn antiquarum Vdb. — de diversorum Le. — dp exstat Cp, Vdb ; extet Ep, Op. — de ut Ep, Op. — dr vis. loca Cl, Grs, Le. — ds v Grs škrtnuto a nad tím jinou rukou: in quibus est; in quibus crimen est Ep, Op. — dt tamen Vdb. — du commiss. Cp, Grs. — dv et ibi Grs. 2 R. 1408; Stanislav a Páleč byli pohnání pro žalobu Němců na filosof. přesvěd- čení Stanislavovo a jati kardinálem Cossou pro podezření politického poslání; v. o tom nyní Novotný-Kybal, Hus. — 28 Jana z Jesenice. — 2 Václav IV. — 30 Výpověď otiskl Palacký, Doc. str. 437—439. — 31 Srvn. Corp. iur. can. c 20 C IIIq 9; de appell. II, 28, 47; de lite non contest. II, 6, 4 (Friedberg I 533, II 428, 261); c 16 C III q 6 (tam. I, 523), c. 15 C IIIq 5 (I, 518), c 1 C III q 6 (519); srvn. doklady uvedené v Ordo procedendi (č. 101), a co uvedl Jesenic ve své obraně Husa Op. I, f. 331 n.

Strana 133
Č. 46. 1412, Oct. 18. 133 * 94' Trh * 39 Vdh contra accusatum vel infamatum," obieccionemd criminis ab illis, qui accusati ex conversacione dy habent noticiam, quique non sunt malivoli," emuli vel inimicie accusati vel delati hominis, sintque honesti, non cri- minatores, sed legis Ihesuch Christi fervidi zelatores," denique quod ek citato vel accusato' ydoneus et securus, pateat em loci* aditus,e" et iudex non sit una cum testibus ipsius inimicus: manifestum est, quod hiis ep condicionibus michi ad *comparicionem deficientibus, pro vita servanda sume coram deo a contumacia et excomunicacione pretensabt ett frivola excusatus. Ego Johannes Huser de" Husinecz,s magister in artibus et" sacre theologiet baccalarius formatus alme" universitatis studii Pragensis, presbiter et predicator confirmatus ad cappellam nunccupatameu Betle- hem," hancr appellacionem offero Ihesuew Christo, iudici iustissimo, qui noscit, protegite et iudicat, manifestat et premiate indefectibiliterez cuiuslibet hominis iustam causam." V Trb nadpis: �Revocacio Johannis Hus irracionabilis ad deum‘ ; ve Vnb : ,Protestacio et appellacio Magistri Johannis Hus a concilio Constanciensi ad deum supremum iudicem'; v Cl: ,Appellacio contra papam perversa'; v Cp (jinou rukou): Appellacio reverendi Magistri Johannis Hus ad deum etc."; v B červené: „Appellacio Magistri Johannis Hus a papa ad supremum iudicem ; fh . v Gd rukou 16. st.: ,Appellacio Jo Hus a papa Joanne XXIII° ad Christum" v Grs: ,Appellacio M. Jo publica in die Luce‘2; v Le, Vdb nadpisu není. dwinfam. vel accus. Ep, Op. — dx abieccione Cp. — dy et ex conv. Cp; v Grs oprav. na: ex conv. accus.; qui ex conv. hab. not. accus. Ep, Op. — dz sint B, Cl, Cp, Grs, Vdb. — ef malivola Cp; malevoli Ep, Op; ve Vdb chybí; v B malivoli — hominis jin. ruk. in marg. — eg v Cl za tim: deficit modicum, a vše další chybí. — ch lesu Vnb; v B, Trb, Ep, Op chybí ; Christi Ihesu Grs. — ei relatores Ep, Op. — ek chybí v Le, Ep, Op. — el vel accus. v Grs in marg., v B škrtnuto; accus. vel cit. Trb. — em pareat Le. — en loci (oprav. z locus) additi Vdb; v Le před tím škrtnuto additus. — eo chybí ve Vdb, Vnb. — ep his Ep, Op. — eq sine Vdb. — er Hus chybi všude mimo Trb, Ep, Op; Et ego Joh. Le; Hanc appellationem offero ego Joh. Hus Ep, Op, kde další až po Ihesu chybí. — es Hussi- necz Trb, Vdb ; Hussynecz Cp, Vnb. — et theoloye Cp. — eu nuncup. Le, Trb; v Grs chybí. — ev Betleem Vdb; Bethleem Grs, Vnb; Bethlehem Cp. — ew Iesu Vnb; v Le před tim škrtnuto omni; domino meo lesu Ch. Ep, Op. — ex et proteg. Trb ; nosc. iud. et prot. Vdb. — ey punit Trb; v Ep, Op chybi. — ez indeficienter vel indefect. Le; chybt v Ep, Op. — Ig causam etc. Grs, Vnb; causam amen etc. Consumatum est hoc opus Cp. — fl v Gd nad řádkem. 32 dne 18. října.

Strana 134
134 Č. 46*. 1412, Oct. 18. 46*. Český současný překlad čísla předcházejícího. 11412, Oct. 18.] Rkp. Boleslav. C 132 (= B) f. 171—172'. Sedlák, M. Jan Hus 198*—201* (z B) = Flajshans, Listy 49—52 c. XXV. Že pán buoh všemohúcí, jeden v bytu“ a trój v osobách, utisknu- tých jest najprvnějšie a najposlednějšie" útočiště, a pán, „jenž pravdy ostřiehá na věky“, „čině? súd těm, jenž křivdu trpie“, „blízek“ jsa všem, jenž volající jsú k němu v pravdě“, „rozvazuje“ svázané“, „vóli těch, jenž sě jeho bojie, čině«“ a „ostřiehajě“ všech milujících sěbe“ a roz- ptyluje všechny, jenž nechtie sě polepšiti, hřiešníky“, a Kristus, jenž jest pravý buoh a pravý člověk, v úzkosti své od biskupóv, mistróv a zákoníkóv i od kněží, od nepravých súdcí a svědkóv jsa obklíčen, skrzě smrt najukrutnější a najohavnější od zatracenie věčného vyvolené přěd světa stvořením“ božie syny chtě vykúpiti, tento najdraší příklad ostavil jest na památku svým následovníkóm, aby při svú všemohúciemu a všeho dobrého chtějíciemu pánu poručili, takto řkas: „Viz, pane, zma- řenie má, nebť jest povstal nepřietel“, neb „ty“ jsi pomocník a příjemník mój“, „Ty,“ pane, ukázal si mi a seznal sem, ty si ukázal mi pilné chy- trosti jich, a já jako beránek krotký, jenž nešen bývá k oběti, a nese- znal sem, že myslili radu, řkúce: „Pustme dřevo v chléb jeho a vyhlaďme jeho z země živých a jméno jěho nebuď v paměti živých viece. Ale ty, pane Sabbaoth“, to jest zástupuov,“ „jenž súdíš spravedlivě a zku- šuješ ledvin i srdcí,“ to jest tajemných věcí nebo myšlení, „ať uzřím pomstu tvú nad nimi: Neb sem tobě zjevil“, to jest poručil, „při svú“ Neboť „jsú" ti rozmnoženi, jenž trápie mě“, a „radu jsú spolu vzěli řkúce: Buoh na ho jest opustil, puďte jeho a chopte jeho, nebť nejnie,“ kto by? ho vysvobodil.“ „Protož“ viz, pane, a znamenaj“, neb „ty“ si trpělivost má“, „vytrhni“ mě z nepřátel mých“, „Buoh mój ty si, neod- choď ode mne, nebť násilé blízké jest a nenie,“ kto by mi pomohl“. „Bože 2" mój, bože mój, vezři na mě, proč si mi tak opustil?“ „Neb“ jsú mě ob- klíčili psové mnozí, zbor zlostníkóv obsědl mě, neb „jsú“ mluvili proti apsáno w bittu. — b psáno napoflednyeyisie. — psáno czynye. — Upsáno syebe. epsáno rozptiluje wſſiechny. — psáno naydrafſv. — g psáno wſfiemohuczye.v — h opra- opra- veno z neprzyetl. — i následuje škrtnuté dre s nadepsaným z. — k psáno gieho. — 1 veno z pameti nadepsáním y. — m opraveno ze zastupow. — psáno wzyely. — na psáno Buoch B. — o psáno neynye. — P opraveno z bie. — q následuje škrtnuté viz. — r nynie B. 1 srv. Ps. 145, 7. — 2 Ps. 145, 7; v: Ps. 102, 6. — 3 Ps. 143, 18, — 4Ps. 145, 7. — Ps. 144, 19. — 6 Ps. 144, 20. — 7 Srvn. Eph. 1, 2. — 8 Thren. 1, 9. — ° Ps. 118, 114. — 10 Jer. 11, 18—19. — 1 Ps. 3, 2. — 12 Ps. 70, 10—11. — 12 Thren. 1, 11. — 14 Ps. 70, 5.— Ps. 58, 2 = 142, 9. — 16 Ps. 21, 11—12. — U Ps. 21, 2. — 18 Ps. 21, 17. — 19 Ps. 108, 3—5. * 171' B

Strana 135
Č. 46*. 1412, Oct. 18. 135 * 172 B mně jazykem lstivým a řěčmi“ nenávisti obklíčili sú mě a vybojovali sú mě darmo pro to, proč by měli milovati mě, utrhali sú mě a polo- žili sú proti mně zlostné věci za dobré a nenávist za mé milovánie,“ Aj na tomto nasvětějšiem“ podepřěn jsa vykupitele příkladem, od násilé těžkého, od křivého súdu a klettie domněného omylně biskupuov, mistróv, zákonníkóv a súdcí na stolici Moyžiešě sedějících2 k bohu sě odvolávám, to jest v obtiežení těch súdcí boží pomoc přivolávám, po- rúčeje jěmuž svú při, spasitele našeho pána Ihesu Christa šlápěje ná- sleduje, jakožto svatý a veliký kněz patriarcha Constantinopolytánský Jan2 Zlatoustý, ode dvú zborů biskupuov a zákonstva nebo kněží od- volal sě, a v naději blahoslavený biskup kněz Ondřěj,2 Praský biskup a Robertus" Lynconský biskup od papeže k najvyšíemu a a k najspra- vedlivějšiemu súdci, jenž ani strachem sě zhrozuje ani přiezní slibuje, ani darem ukřivuje, ani falešnými neb křivými sklamán bývá svědky, křivě súc utištěni, pokorně a užitečně sú sě odvolali. A žádám, aby všichni věrní křesťané, a zvláště kniežata, páni, šlechtici, ryttieři, panoši a jiní královstvie Českého zemené věděli a sli- tovali sě nade mnú“ nad kletbú nehodnú neb omylnú utištěnému tak těžceda dobytú zvláště od nabadače a nepřietele mého Michala Súdného," někdy farářě svatého Voytěcha v Novém městě Praském, s vólí a s po- mocí kanovníkóv Pražského kostela, a danú a ohlášenú od Petra, sva- tého Angela Římského kostela kardynála, súdcě vydaného od Římského papeže“ Jana Dvadcátého třetieho, jenž2 jednak po dvě létě nižádného mým náměstkóm a poručníkóm pře nechtěl dáti slyšení, kteréžto nemá ižádnému, ani pohanu ani kacieři zapřeno býti, aniž jest chtěl kteréž- kolivěk podobné *hodné výmluvě o nestání mém osobném přivoliti, ani obcě učenie Pražského svědectvie s visutú pečetí a svědectvie obecných písařóv k svědectvie povolaných chtěl jako milostivý otec přijéti. Protož zjevno jest, že nevpadl sem v neposlušenstvie, neb ne z po- tupeník a z hrdosti, ale z příčinh hodných, pohnán“ jsa u dvora pa- pežova, nestál sem, i proto, žek lsti nepřátel položeny sú mi v cěstě, spsáno rzyeczmy. — topraveno z mye sú. — upsáno naſwietyeyffiem. — v těš- kého B. — W psáno Moyzyeffye. — psáno giemu. — xa kněs B. — y psáno zaköstwa. — zpsáno Ondrziey, Prajky. — aa psáno naywiffiemu. — bb opraveno z krzyeſtiany. — c na- de mú B. — ddpsáno tyescze: za tím škrtnuto dobuty. — ce psáno sudczie. — fí ko- stela B. — ze psáno nejpotupeny. — hl psáno sprzyczyn. — li za tím škrtnuto hni. — kk psáno zye. — Upsáno czyeſtie. 20 Srvn. Mat. 23, 2. — 2 Jan Zlatoústý byl z příčin dílem politických odsouzen dvěma synodami r. 403 a 404. — 2 Biskup Ondřej (1214—1224), známý svým sporem s Přemyslem I; o jeho odvolání mluví Hus i jindy, ale není jinak doloženo. — 23 Ro- bert Grosseteste, bisk. Lincoln.; míní se jeho památný protest proti Innocenciovi IV z r. 1253. — 24 Michal z Něm. Broda pracoval za peníze u kurie proti Husovi od r. 1410. — 25 Petr degli Stephaneschi; listinu v. Palacký, Docum. 461—464 a zde č. 45. — 26 to jest papež, nebot zmínka o dvou létech týká se celého procesu, nikoli jen řízení Petrova; srvn. co dí Hus, Ordo proced. (Docum. 191, a zde č. 101).

Strana 136
Č. 46*. 1412, Oct. 18. 136 i proto, že jiných příhody jsú mě vystřiehly, Mistra Stanyslava a Mistramm Štěpána Pálčen oblúpenie a vězenie," kteřížto v Bononii, pohnáni jsúc, chtiec státi, z peněz i z jiných věcí jsúc oblúpeni a vězenie v šatlawě šeredně a přěmietáni jakožto zlořěčění“ beze všeho“ přeslyšenie, i proto, že moji poručníci chtěli sú sě ku pokutě ohně s každým, jenž by chtěl proti mně stranú sě postaviti, u dvora papežova zavázati, i proto také že mého poručníka2 řádem ustaveného“ v žalář jsú vsadili u toho dvora, jakož mním, beze všie vinny. I proto také, že sem byl smieřen svaté paměti s knězem Sbinkem, Pražským arcibiskupem, Královú Mi- lostí, mezi nímž a mezi mnú i mezi jinými mistry vyřkla sú kniežata a páni, rada králova, a své pečeti jsú přiložili," aby kněz arcibiskup“u psal ku papeži, v že kacieř[slkých ybludóv v královstvie Českém,“ v městě Prazkém a v markravství Moravském nevie a že nižádný nejnie v ka- cieřství“ přemožen, a že se mnú, Mistrem Husí, a jinými mistry smířen. A také měl psáti papeži, aby mě z stánie, póhonóv a kletebz sprostil. A poněvadž všech“ starých právb duchovních jest spósobenie,“ aby súdce“ navštěvovali miesta, kdež by bylo viny nařčenie, a tu aby vzstá- zali sě proti obžalovanému na vinu od těch, jenž mají s obžalovaným obecenstvie, kteříž by také nebyli zlostní, hněviví“ nepřietelé obžalo- vaného člověka, a jenž by byli poctiví, ne hánce, ale“ zákonna buožieho horliví milovníci, a také aby pohnanému hodné a ujištěné a zjevné bylo k miestu přistúpenie, a súdce“ aby nebyl nepřietel obžalovaného i svědkové, zjevno jest, že, ponevadž těch příčin mně k stání sě nedo- stává,“ k zachování života sem přěd buohem od neposslušenstvie a od kletby křivé a omylnéh vymluven. Já Mistr Jan Hus, kněz a kazatel stvrzený k kaple řěčené Bethleem, toto odvolávánie obětuji pánu Ihezu Christovi, súdci najspra- vedlivějšiemu, jenž zná, obranuje i súdí, oznamuje i daruje bez nedo- statka každého člověka spravedlivú při. Amen. * 172' mm mynystra B. — nn Palczie B. — 00 tak v B. — pP psáno sscherednye. — psáno zlorzyeczieny; za tím škrtnuto p. — rrpsáno wíjieho. — s psáno vstaveneho. — ť opra- psáno veno z knyezeta nadepsáním a. — uu za tím škrtnuto 1. — vv kupazy B. — ww kaczyerzkich. — xx opraveno z czeſkemu. — vy psáno kaczyerzstwy. — z opraveno z kletb. apsáno wífiech. — b opraveno z paw. — opraveno ze sudczy. — d následuje n na — rasuře. — e za tím škrtnuto zakie. — psáno judcze. — g opraveno z nedostawa sye. — h opraveno z omylnye. — psáno rzyeczene. 27 Stanislav a Páleč pohnáni pro žalobu Němců na filos. přesvědčení Stanisla- vovo a zatčeni kard. Cossou pro podezření polit. poslání; v. Novotný-Kybal, Hus .— 28 Jana z Jesenice. — 2° Václav IV. — 30 Umluvu otiskl Palacký, Doc. 437—438. — 3 Srvn. Corp. iur. can. c 20 C III q 9; de appell. II, 28, 47; de lite non contest. II, 6, 4 (Friedberg I, 533, II, 428, 261;; c 16 C III q 6 (523) c 15 C III q 5 (518), c 1 C III q 6 (519) ; srvn. doklady uvedené v Ordo procedendi (č. 101), a co uvedl Jesenic ve své obraně Husa Op I, f. 331 n.

Strana 137
Č. 47. 1412, Octob.? 137 47. M. Jan Hus svým spolupracovníkům v Betlemě: v rozechvění po vynu- ceném ústupu žádá o radu, smí-li uposlechnouti rady Augustinov i Písma a opustiti osadníky, a prosí za modlitbu. 11412, Octob.?) Rkp. kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 156'—157; rukopis dvorní knihovny ve Vídni 4176 (= Vbd) f. 106 b—106 a; jiný rukopis zastupují Op. Opera I f. 93'—94 č. III = I2 str. 117—118 č. III = Palacký, Docum. str. 33—34 č. 15 (z Op), Nedoma, VUSp 1891, str. 49 (jen poslední část z B) Český překlad Mareš str. 70—71 č. 23 = str. 84—85 č. 23° = str. 47—48 č. 23° = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 11—13 č. 2 = Flajšhans, Listy str. 52—53 č. XXVI (necelý). V Op list adresován pouze M. Martinovi a Mikulášovi; ve Vdb poslední část chybí; Sedlák, Několik textů III str. 5 neprávem prohlašuje ji za nějaké kázání, souvisíť s listem nepopíratelné. O čase v. Novotný, Listy Husovy 24—25, 27. Dilectis" in Christo fratribus, magistris Nicolao, Martino2 et Gallo, collaborantibus in verbo Christi, et aliis in sancta Bethleem fratribus." Pax vobis, quam qui querit, cum carne, mundo et dyabolo“ pacem non habebit. „Pressuram", inquit salvator, „in mundo habebitis ": „Sed si boni emulatores fueritis, quis est, qui vobis noceat?“ Unde ewange- lizacionis habens emulacionem, tedio afficior, quia quid sim facturus, ignoro." Revolvi in animo illud ewangelicum salvatoris verbum Johannis" 10°: „Bonus pastor dat animam suam pro ovibus suis. Mercenarius au- tem, et qui non est pastor, cuius non sunt oves proprie, videt lupum venientem et dimittit oves, et fugit, et lupus rapit et dispergit oves“. Revolvi ex“ parte alia illud Mathei“ X°: „Cum persequentur€ vos in una civitate, fugite in aliam“. Ecce preceptum Christi vel permissiok; quidque inter duo opposita" facere debeam, ignoro." Revolvi epistolam beati Augustini ad Honoratum" episcopum, que- “ 106' a vbd rentem questionem" in casu simili; qui respondens" sibi° finaliter, * sic a dilectis — Bethleem fratribus jen ve Vbd. — b va Vbd za tím škrtnuto Nicolao. — e diabolo Vbd, Op. — dv B opraveno z habetis, — “ ewangelis. Vbd, Op. — f X° Vbd. — getiam Op (ex chybl). — h persecuntur B. — in civ. una Vbd. — kpromis. Op. — quid inter duo opp. Op ; quidquam in triduo posita B. — la Honoracium Vbd. — m chybt v Op. — n ostendens Vbd. — o chybí v B. M. Mikuláš z Miličína. — 2 M. Martin z Volyně. — »Havlík, náměstek Husův v Betlemě. — 4 Joh. 16, 33. — 51. Pe. 3, 13. — ' Srvn. Phil. 1, 22 quid eligam, ignoro. — Joh. 10, 11—12. — Mat. 10, 23. — ' Srvn. Phil. 1, 22.

Strana 138
138 Č. 47. 1412, Octob.? concludit1 : "Quicumque igitur isto modo fugit, ut ecclesie necessarium ministerium illo fugiente non desit, facit, quod dominus precepit vel per- misit. Qui autem sic fugit, ut gregi Christi ea, a? quibus spiritualiter vivit, alimenta subtrahantur, mercenarius ille est, qui videt lupum ve- nientem et fugit, quoniam non est" eir cura de ovibus. Hec tibi, quia mes consuluisti, frater dilectissime, * que' existimavi, veritate etm certa" caritate rescripsi," sed ne, meliorem si inveneris, sequaris sentenciam, non prescripsi. Melius tamen quod in hiis periculis faciamus, invenire non possumus, quam oraciones ad dominum deum nostrum, ut misereatur nostri. Quod ipsum," quod* scilicet ecclesias" non° desererent dei, non- nuli prudentes et° sancti? viri et velle et facere meruerunt, et inter dentes obtrectancium“ a sui propositi intencione minime defecerunt“ Hec Augustinus. Vos ergo, si Augustini potestis acquiescere consilio, me informate. Nam me urget consciencia, ne sim absens in scandalum, quamvis non desit ovibus necessarium verbi dei alimentum. Ex aliac parte timor occurrit, ne mea presencia per interdictum maledicte adinventum sit dd occasio subtraccionis“ alimenti, scilicet comunionis sacramenti venera- bilis et aliorum pertinencium ad salutem. Ergo oremus humiliter, ut dignetur nos instruere omnipotens do- minus, quid ego miser in casu iam currente, ne excedam in via iusticie, sim facturus? Pulera" est proposicio za beati Augustini in illa epistola*; ibi, quod in casu, quo quis singulariter queritur, nam expresse ponit“ potest licite aufugere. Dat exemplum in sancto Athanasio." Et si omnibus esset periculum, tunc deberent sortem€h mittere, quis esset in futurum pro ecclesia utilior, quod ille fugam daret, facta sorte,“ quamquam dives esset in sapiencia et sciencia dei habundaretque in gracia.“ Provectissimus ille theologorum, Paulus apostolus, nichilominus tamen hortatus est suos conversos discipulos, ut orarent in spiritu omni tem- pore pro eo, quod „daretur! sibi sermo in apercione oris cum fiducia, notum facere misterium ewangelii“ et „loqui, prout oportet“, ut habetur ad Ephesios 6, ad Thessalonicenses 3°, ad Collossenses 4°. Quanto magis insane mentis, indigens dei adiutorio et propter mea *demerita non suf- * 157' B * 157 B * ve Vbd jinou rukou in marg: „Nota quando persecucio sit fugienda sacerdotibus'. Pve Vbd psáno nezřetelně. — qv B mezi řádky. — rilli Op. — schybí v Vbd. trecta Op. — u descripsi B. — Vinvenires B. — w Qui id ipsum Op. — Xut Op; v B — chybí. — Y ecclesia B. — Z isti B. — aa obtrectencium Vbd. — bb necess. alim. verbum dei B. — ce illa B. — dd v B za tím škrtnuto: in ecclesia. — ee subtractionis Vbd, Op. — ff Pulchra Vbd, Op. — ga posicio Vbd. — gg dicit Vbd. — lil vypsáno ve Vbd jinou rukou in marg. místo nezřetelného v textu. — I sorte etc. Vbd i Op, jež obojí tím končí, ve Vbd následuje výpisek z Jeronyma. — kk v B za tím škrtnuto dei. 10 Augustinus ad Honoratum episc., Migne, Patrol. Lat. 33, 1019. Výroku toho dovo- lává se Hus také v Postille (Erben II, 171—172). — u Srvn. Postilla (Erben II, 172). — 12 Migne 33, 1017. — 13 Tamtéž 1018. — 1 Eph. 6, 19, 2 Thess. 3, 1. — 15 Col. 4. 4.

Strana 139
Č. 47, 48. 1412, Octob.? — Octob.-Novemb.? 139 ficiens pro auxilio opportuno pulsare divinam maiestatem, opus habeo oracionibus vestris propter sensus parvitatem. Obsecro vos igitur in domino: fundite pro me preces ad dominum in spiritu et veritate, ut „detur michi sermo" dei vivax „in apercione oris" "ad loquendum, ut oportet“, sicut beato Paulo mu datum erat ceteris orantibus: Non tamen dico, hortando vos,"" ut detur michi spiritus ad tantam mensuram, sicut apostolo, cum ad hoc non sim ydoneus, sed si possibille est, saltem ne minime fragmentorum reliquie de mensa" do- minorum meorum cadentes michi tamquam catullo denegentur, primum in me ut fames verbi divini depellatur, denique eciam, ut ceteri michi similes reficiantur. Quod ut °o fiducialius inpleretur,"" ad dominatricem mundi reccurramus ipsique“ reverenter cum angelo tremente a longe et salutante dicamus illud archangelicum: Ave Maria, gracia plena, do- minus tecum, benedicta. V B červený nadpis: „Magister Hus quibusdam magistris scribit hanc epistolam'. Ve Vbd výpisky z Jeronyma a v pravo na dolejším okraji jinou rukou: „De ista questione vide lacius infra folio septimo', a skutečné na f. 113—114 čte se kvestie „Utrum licitum sit fugere tempore persecucionis ec- clesie od Jindřicha Toke. 48. M. Jan Hus mistrům a jiným stoupencům, proti nimž mělo býti zakro- čeno: napomíná k stálosti a vysvětluje, co znamená odpřisáhnouti. [Na neznámém místě, 1412, Octob.-Novemb.? Rkpis Gersdorfské knihovny v Budyšíně IV° 51 (= G) f. 147; rkps dvorní knihovny ve Vídni 4935 (= Vien) f. 73'—74; rkp. Gersdorfské knihovny v Bu- dyšíně IV° 22 (= Gr) f. 206—207; rkp. křižovnické knihovny v Praze dva- krát (= Cr a) f. 215—218, (Cr b) f. 433—436. Postilla 1564 f. 215—215; ČČM 1848 dil I str. 404—405 (z Cr b) — Českobratr. hlasatel 1849 č. 99 str. 559; Erben, Spisy III, 274—275 č. 3 (z G) = Duch Jana Husi str. 172—173 č. 3; Palacký, Docum. str. 34—35 č. 16 (z Cr b, G ) = Mareš str. 81—82 č. 26 = str. 96—98 č. 262 = str. 54—55 č. 263 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 23—24 č. 4 = Flajšhans, Listy str. 54—55 č. XXVII. — Latinský překlad Op I f. 59—59' č. VIII = 12 str. 72—76 č. VIII; Palacký, Docum. str. 35—36. I operacione B. — mm v B za tím škrtnuto f. — nn nos B. — 00 v B za tím škrtnuto m. — pp imploretur B. — qq v B opraveno jinou rukou z ipseque. 16 Srvn. Mar. 6, 43 reliquias fragmentorum ; Luc. 16, 21 .. quae cadebant de mensa.

Strana 140
140 Č. 48. 1412, Octob.-Novemb. O čase v. Novotný, Listy Husovy 23—24, 27. — Rkpu G nemohlo býti užito; různočtení podána podle vydání Erbenova. Bóh“ s vámi, páni milí i mistři! Prosím“ vás, aby najprvé váržili *215 Cra při boží, jemuž sěe křivda veliká děje, nebť chtie jeho svaté slovo utisk- núti, kaplu užitečnú k slovu božiemu“ zbořiti a tak lidu v jich spa- sení přěkaziti. Druhé važte potupenie své země a národu svého nebm pokolenie" svého, a tepruv' třetie važte hanbu a» křivdu,“ kteráž sě vám bez viny děje. Čtvrté važte a vesele přijměte, že“ sě na vás dábel trhá a Antikristw šklebí, ale jako pes na řětězě vám neuškodí," když budete pravdy "božie milovníci. Aj, na měť sě již trhal několiko let,aa a ještě mi jest, úfám bohu,b za vlas neuškodil, nébrže vždy mi radosti a veseléd přispářie. jest věřené věcih sě odpověděti. Také *vězte, že“ odpřisieci sě:« A tak, ktož sě odpřísahá, ten nebkk viery pravé" sě odpoviedá, již mm jest držal,n anebkk kacieřstvie nebb bludu, jěž? jest držal. U pří- kladě: Byl-li kto křěsťanem“ a pro strach neb“ ďáblem jsa sveden jde mezi Židy neb“ mezi pohany a přisiehne,“ že nechce viece té viery X držěti.“ Pak druhé,“ drží-li kto kacieřstvie, jako věří-li, že Kristus nenie pravý bóh, jakož i Židé i pohané věřie,“ a pak odpřisiehne sě toho bludu, tehdy sě odpřisáhl. Protož vězte, že“ odpřisáhl-lib by sě kto *z vás, jakož a oni v listuad *71 Vien píší, tehdy by odpřisáhl sěc aneb pravé viery a pravdy, aneb kacieř- * 431 Crh * 203' Gr * ve Vien in marg. červeně: Odpřisieci sě; v Gr in marg. opakováno: odpřisieci sdě]. a Buoh G; v Cra červ. iniciála. — b a Crb. — « Prosímť Cr b. — dabyste Cra, Crb ese Cra, Crb a vždy. — neb Cra, Crb, — gchybí v Vien, Gr. — h chybí v Gr, kde něco vyškrabáno. — spassení Vien, Gr. — k překaziti rukpy mimo G, Vien, — I chybí v Vien, Crb. — m aneb Cra, ve Vien chybí. — n chybí ve Vien. — o tepruo třětie Vien teprv Gr. — Pv Cra za tím červeně škrtnuto vinnu. — 4 křivdu a hanbu Cra, Crb. — vinny Gr, Cra, Crb. — sv Cra červeně škrtnuto a nad tím červeně Třetie. — veselie Cra: vessele Vien, Gr. — u žeť Crb. — v trhá dábel G, Crb. — w Antykryst Cra; Antykryst se škl. Crb. — * řetězě G; řeteze Crb; ale douffajtež pánu bohu, žeť vám jako pes na ře- těze Cra. — nic neušk. Cra; nicť vám neušk. Crb. — z jesti již Crb. — aa leth Crb; několik leth Cra. — bb pánu bohu Cra, Crb. — c nebř Cra, kde 1 předch. slova psáno červeně. — dd vesselé Vien, Gr. — f v Gr touž rukou nad řádkem. — gg jest se Cra. — hh viery Cra, Crb. — i chybí v Cra. — kk nebo Crb. — prve Cra. — mm kterúž Cra, Crb. — un držel G. — 00 kacierstvie Vien, Cra, Crb. — pP jejž G; kterýžto Cra, v Crb chybí až po držal. — 9 křesťanem G, Cra; křesťan Crb; Byli kto a za tím škrt. ka- cieřem Vien. — rraneb G. — 8s aneb Cra. — “ přiséhne Cra; přisáhne Crb. — uu držeti G, Cra, Crb; té viery viece držěti Gr. — vv Druhé pak Crb. — ww kacierstvie Vien, Cra; kacierství Crb. — Xx pán Kryst. Cra, Crb. — xa Buoh G. — vy jako Crb; násle- dující i chybí v Cra, Crb. — z věřie — odpřisáhl chybí v Crb; v Cra místo toho: věřie a pak odpřiesiehne-li se krve boží, tehdy se dává dáblu v ruce. — ab odpřisáhli Vien, Cra, Crb. — ac jako Crb. — ad v listech Cra. — ac se odpřisáhl Cra. — af jen v G. Nařízení o sboření Betlema přišlo do Prahy někdy před 1. říjnem 1412. — 2 Naří- zení známe jen z obsahu, který podává t. zv. Chron. univ. Prag. (vyd. Goll, FRBV, 575).

Strana 141
Č. 48. 1412, Octob.-Novemb. 141 stvie a bludu, a tak neb“ by po odpřiesežení držalahv neb blud, neboť prvé, jehož sě odpřísahá. al A tak z toho rozumějte,“ žeťak v listu“ pokládají vás za kacieřě a žádají, aby odpřisáhli sě kacieřstvie,m kteréž, jako an oni sě domnie- vají, že by držěli. Z toho máte, že by a každé vašě“ dietě i přietel mohl by potkán býti, když by kto sě z vás odpřisáhl, že jest měloar otcě“ neb přietele kacieřě. Druhé z toho máte, že každému, jenž by po sě odpřisáhl, mohl by právě jiný řéciat: „Tysa“ sě odpřisáhl kacieřstvie,“ kteréž siav držal," a nejsi" mne hoden". Třètie z toho máte, že, od- přisáhl-liy by sě kto a v srdci by zachoval,a buď to pravdu,bc jiež by sě odpřisáhl, jakoža pudie na to, tehdy by byl křivý přísežník. Ty věci vážiece, položiece u pravdu boží a chválu be napřěd, jsúce z lásky stójme proti lži Antikristověbi až do koncě, ma- živi dobřě,bg k všemohú cieho s sebú na pomoc, jehožbi nižádný nemóž jíce spasitele přěmoci,m a jenž nikoli neopustí nás, ač my ho bu neopustíme, a dá nám věčnú odplatu, jenž jest nasycenie vóle, rozumu, paměti i všech smy- op slóv tělestných bez nedostatka." Toto sem vám napsal, neb nemohu k vám podobně přijíti, aby kněžie, staviecebr službu, nepřěkazilis vašemu úmyslu. Amen. V Gr nadpis rukou 16. stol.: ,List Mistra Jana Husi po vypovědění z Prahy“; v Cra červené psaný (nesprávný) nadpis: „Počíná se jiná řeč velmi pěkná a užitečná od Mistra Jana Hussi svaté paměti kázaná v Bethlemě takto“; v Crb, kde list poslední ve větší skupině (v. o tom v úvodě), dodáno na konci: �Tuto se skonávají epištoly Mistra Jana Hussi svaté paměti, kteréžto jesti psal svým věrným, kdyžto jesti seděl v Konstanci v tom městě v ža- láři u vězenie“. * 217 Cr a * 207 Gr * 136 Cr b kacieřstvie° * 435 Grb ag odpřísežení Gr, Cra, Crb; pod přísežením G. — ab držel Cra. — a rozomějte Cra, Crb. — ak že Crb. — al kacieře rkpy mimo Vien. — am kacierstvie Vien; abyste se odpřis. kacierství Cra; aby odpř. se kacieřství Crb. — an jakož Cra, jako se mi Crb. — a0 drželi G, Crb; že byste drželi Cra. — ap chybí v Cra, Crb; že by chybí v G, ve Vien do- plněno in marg. červeně. — a vaše G, Cra; vaše dieti Crb; — ar měl G; mělo tociž dietě Cra. — as otce G, Cra, Crb. — at řieci Gr. — au Ty Vien; Ty jsi Crb. — av jsi Gr. — aw nejsa Cra. — ax Třetie G, Cra, Crb. — ay odpřisáhli Vien, Gr, Cra, Crb. — az neza- choval G; v srdci zachoval Cra, Crb. — be pravdy Crb. — bd položíce Crb; položíte Cra. — be prav. a chv. boží Crb. — bí napřed G, Cra, Crb. — bg dobře Gr, Cra, Crb. — bh Antykrystově Cra, Crb. — bi konce Cra, Crb, Gr. — bk spassitele Vien, Gr. — bl jehožto Cra. — bu přemoci rkpy mimo Vien. — bn jeho Cra, Crb. — bo rozomu Cra, Crb, Vien. — bp nedostatku Cra, Crb. — b podobně k vám Vien, Gr, Cra, Crb. — br chybí v G. — bs nepřekazili Cra, Crb; nepřěkáželi vašěmu Gr, kde za tím škrtnuto spa. — bt úmyslu. I protož bojme se pána boha, a dáť nám zde svú milost a po smrti dáť *nám věčnú radost Cra. — bu Amen etc. Cra. Sloupenci Husovi jsou v listě zváni kacíři skutečně; v. FRBV, 575. * 218 Cra

Strana 142
142 Č. 49. 1412, Novemb.? 49. M. Jan Hus Pražanům: těší se z jejich stálosti, napomíná, aby vytrvali, a stěžuje si na násilnosti protivníků. [na neznámém místě, 1412, Novemb(?)) Rkp. dvorní knih. Videň. 4916 (= Vdb) ƒ. 2—3 (necelý), jiný tert, po- změňovaný, v Postille 1564 (— P), delší, ale rovněž necelý. Postilla 1564 f. 218—220; Sedlák, Studie a texty II, 112—117 (z Vdb + P) = Flajšhans, Listy z vyhnanství 34—42 = - Flajshans, Listy str. 59—65 č. XXX; překlady v. u následujícího textu latinského. Palacký, Docum. 149 pozn., pokládal český text, který znal jen z P, za překlad latinského originálu, ale Sedlák na uv. m. 109—112 uvedl některe pozoruhodné důvody pro prioritu textu českého, jež se zdá vskutku pravdě- podobnější, ač jest nápadné, že list v českém znění nezachován celý. O čase v. Novotný, Listy Husovy 25—27. Sice shoda některých míst s „Knížkami proti kuchm. (v. pozn. 22) a dále zmínka o četných jiných ka- zatelích v Praze a o tom (jen v lat.), že káže jinde, mohly by nasvědčovati době pozdější, neboť Hus po odchodu z Prahy nekázal hned ani venku, leda ojediněle, čemuž zdá se svědčiti i předchozí žádost za modlitebné přispění, aby hojněji mohl psáti a kázati; ale naproti tomu narážka na popravy odpust- kové, o sboření Betlema a zejména zmínka v latinském textu o interdiktu (v. násl. lat. znění pozn. 27) ukazují k datu svrchu položenému. Mistr Jan Hus, kněz a slúha v naději pána Ježíše Krista, všem kteříž“ v pravdě boha milují, jeho zákon vyznávají, čakajíce navštievenie spasitele, s nímž žádají na věky přebývati, „milost a pokoj ot boha otce“ a ot“ pána Jezu Krista, jenž sěď dal na smrt pro našě hříchy, aby vysvobodil nás z biedného světa" tohoto a ot věčného zatracenie vedle vůle otce" boha, jemuž jest sláva na věky“ Amen.“ Najmilejšie, slyše žádost vaši i prospěch v božiem zákoně, „bohu děkuji“ v radosti a žádám], aby ráčil vám dáti rozum dokonaný, aby. znajíce chytrosti Antychristovy a jeho posluov, nedali sě jím svésti ot božie pravdy. „I uffámť jeho svaté milosti, žeť dokoná v vás,“ což jest dobrého počal,“ a nedá vám odpadnúti ot své prav[dyl, ot niež sú mnozí pro bázeň poběhli, bojiece sě viece biedného člověka než všěmohúcieho hospodina, „jenž má moc zabíti i obživiti, zatratiti i spasiti,“ a svého věrného slúhu v pokušení zachovati a jemu za maličké utrpenie život v nesmierné radosti věčný dáti. a kterýž Vdb. — bocze Vdb. — chybi v P. — psáno jiye Vdb. — ve Vdb opr. z hříhy. — ssweta Vdb. — gweky Vdb. — Pnás Vdb. Srvn. Gal. 1,3—5. — 2 Cor. 1, 4. — Srvn. Filip. 1, 6. — Narážka na Stanislava ze Znojma a Pálče, jež se u Husa i jindy častěji vrací; srvn. na př. č. 52, 57, 63. — Srvn. Jac. 4, 12: kterýž může spasiti i zatratili.

Strana 143
Č. 49. 1412, Novemb.? 143 *2' Vdb Protož, najmilejší, nelekajte sě, ani vás strach zamúcuj, že některých z vás pokúšie hospodin, dopúštěje, aby slúhy Antichristovy vás póhony strašili. Neb die buoh otec každému synu svému v Přísloví Šalomúno- vých*: „Nelekaj“ sě brzké hrůzy a obořených našie mocí zlých lidí. Hospodinť bude u boka tvého a ostřeže nohu tvú, aby nebyl popaden. A skrze Dauida die o svém každém slúze, jenž pro něho trpí“: „S ním jsem v zamúcení, vysvobodím ho a oslavím ho.“ To vědúce, najmilejšie bratřie moji, jakož die svatý** Jakub“: „Za všelikú“ radost mějte, když v rozličná pokušenie padnete, vědúce, že slúženie viery vašie trpělivost činí a trpělivost skutek dokonalý má, aby byli dokonalí a cellí], v ničem nedostateční.“. A potom die?: „Blahosla- vený muž, kterýž trpí pokušenie, neb když zkušen bude, vezme korunu] života, kterúž jest“ slíbil buoh milovníkóm svým. Protož „stuojte pevně v pravdě, kterúž ste poznali“; „vše," což činíte, čiňte jako synové boží.“ Doufajte, žeť jest Kristus svítězil, že i vy svítězíte.“ Pomněte na něho, jenž trpěl" od hřiešniekuov protivenstvie, aby nepotuchli v své dobré žádosti. A spolu všickni, „složiece2 každé břiemě a otstrčiece každý hřiech, běžmy trpělivostí“ k ustavenému boji, hledíce na stvořitele viery a k dokonači Ježíšovi, jenž, předloživ sobě radost, strpěl jest kříž, pohaněnie nedbav, a již na pravici“ boží sedí.“ Ó poněvadž on, stvořitel, pán i král všěho světa, bez své potřeby v božství ráčil jest sebe ponížiti v člověčenství, že jsa bez vinny, ráčil nám hřiešným věrně tak slúžiti, že podstúpiv žízeň a lačnost, zimu i vedro, trud i nespanie, v modlení, ponocování, v kázání, v práci i utie- kánie trpěl jest od biskupův, ot kněží, ot mistruov i ot zákoníkuov veliké hanění, tak že sú ho nazývali žráčem i opilcem, bláznem i ďábel- níkem, svódcí i božím rúhačem, řkúc také,“ „že ten člověk“ od boha nenie,“ jemuž vloživše vinu kacierstvie“ vyvobcovali sú ho a z města ob vyvedšě, na kříži sú ho pověsili“ jako zlořečeného. Ó poněvadž sú kněží tak učinili jemu, jenž jest všeliké neduhy slo- vem, bez peněz a bez nákladuov jě“ uzdravoval, ďábly vymietal, mrtvé křiesil a božiemu zákonu jěcc učil, nic jim neškodil, hřiechu do sebe neměv, jedné že jim jich zlost zevně pravil: i co sě divíte, že nynější ce * ve Vdb in mary.: ,Proverbilorum [tercilo'. ☞* ve Vdb in marg.: „IJJa primo'. iboha P. — k všecku P. — 1mejte Vdb. — mst doplněno ve Vdb mezi řádky. u vše, což — boží v P až za větou: Doufajte — svítězite. — o jjwytyezytye Vdb. — Pjest trpěl P. — u trpělivostí běžme P. — r věcí P. — » ve Vdb za tím škrt. bo. — t král a pán P; ve Vdb za tím škrtnuto: sw. — “ ve Vdb za tím škrtnuto w. — v tak věrně P. — w ve Vdb za tím škrtn. p. — zakonyluov Vdb. — y czlowel Vdb. — zpsáno: kaczyeristwye Vdb. — aa powesfyly Vdb. — bb zlořeného Vdb. — c gye Vdb. — dd divíme P. — ce nyneffy Vdb. *Prov. 3, 25 26. — 7Ps. 90, 15. — 8Jac. 1,2- 4. Jac. 1, 12. — 10 Srvn. 1. Cor. 16, 13. — 1 Srvn. Col. 3, 17. — 12 Heb. 12, 1—2; srvn. podobné užití tohoto citátu v listě Wy- cheovè c. 22. — Mat. 11, 19, Luc. 7,34, Joh. 9, 16.

Strana 144
144 Č. 49. 1412, Novemb.? Antichristovi poslové, jenž sú lakomější i smilnější, ukrutnější i chytřejší, nežli oni, že sě slúhám jeho protivie, hanějí je i pudie, zlořečí, žalařují i mordují. Však řekl“ jest milostivý král, pán, mistr i otec, bratr milý, stvo- 4. řitel mocný i vykupitel náš milosrdný“: „Nenávidí-li* vás svět, vězte, že jest mě prvého nenáviděl; byšte z světa“ byli, svět by, což jeho jest, miloval, alek že zez světa" nejste, a že sem já vás vyvolil z světa, protož vás nenávidí svět. Pomněte na mú řěč,mm kterúž pravil sem vám: Neníť věčí slúha, než pán jeho. Poněvadž mě pudili sú, i vás puditi oc budú, zachovali-li sú mú řěč, i vašiť zachovají. Alety všecky věci čini ti]pp budú vám pro jméno mé, neb neznají toho, jenž poslal jest rr “ mne." Aj, teď máte prorokovánie“ svého spasitele, že jeho vyvolení mají trpěti od světa, to jest od zlých lidí, jenž boha otce i“ pána Ježíše v pravdě neznají; neb ač ústy řkú, že boha znají, alek zlými skutky sě jeho odřiekají“; tak die svatý** Pavel. A skutkové jich jsú zevní: lakomstvie i svatokupetstvie, přielišná pýcha i smilstvie, božieho slova opuštěnie i potupenie, nálezkuov jich nad boží zákon velebenie a pokory i chudoby, nesmilnosti i utrpení Ježíšova zavržení. ww Aniž přestanú zlí sě protiviti a věrní Ježíšovi údové trpěti, dokud 16. zde boj Kristóv a Antichristóv stane. Nebť die svatý*** Pavel": „Všickni, kteříž chtie věrně živi býti v Kristovi Ježíšovi, protivenstvie budau trpěti. Alekk zlí lidé a svódce prospějí u větčí* zlé, blúdiece a v blud pú- štějíce. Miení svatý Pavel, že dobří všickni“ mají trpěti pro Krista Ježíše, a zlosynové ti budú blúditi a jiné svoditi a tak v zlosti svú vuoli k za- tracení plniti.“ Protož prorokoval jest milosrdný spasitel na výstrahu svým vyvoleným řka": „Aj, já posielám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice, a varujte sě od lidí. Neb dají vás v zbory své,“ to jest k pohanění, „a v školách svých budú vás mrskati. A dá bratr bratra na smrt a otec syna, a vstanú děti proti otci a proti mateři a smrtí [je] zahubie, a budete v nenávisti všem pro méno mé. A ktož setrvá až do konce, ten spasen bude. A když vás budú puditi v městě tomto, utecte“ do jiného.“ A že ten běh stane do súdného dne. *3 Vdb 30" ve Vdb in marg.: „[Tjhi 3°. — ** * ve Vdb in marg.: ,15°. — ** in marg.: �2° Thi. f lakomejiy, smylneffy, vkrutneyiiy, chytreyffy Vdb. — gg Wjal rzel Vdb. — hl mi- lostivé Vdb; známka moravského dialektu písařova? — ii z siyeta Vdb. — kk alle Vdb. — Il ze zſſwyeta Vdb. — mu rzyes Vdb. — n ponyewaz Vdb. — c0 ve Vdb oprav. z rzyej. pP czyny Vdb. — q9 o připsáno mezi řádky Vdb. — rr me Vdb. — ss ve Vdb druhé ro mezi řádky. — “ ve Vdb nad řádkem. — odrzyekay Vdb. — v Ježíšovi Vdb. — ww přezsstanú Vdb, ale z nadepsáno dodatečně. — xx věci P. — yy ve Vdb za tím škrtnuto wstu. — z wsczkny Vdb. — plynauti P. — aa tak P; ve Vdb je chybí. — butezte Vdb. Joh. 15, 18—21. — 1 Tit. 1, 16. — 192. Tim. 3, 12—13. — 17 Mat. 10, 16—17, 21—23. ve Vdb 11

Strana 145
Č. 49. 1412, Novemb.? 145 Die dále“: „Věru pravi vám, neskonáte měst ysraelských, ažť příde syn člověka. Nenie učedlník nad mistra, ani slúha nad pána svého. Dosti jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a slúze, aby byl jako pán jeho. Poněvadž otce čelednieho Belzebubem jsú nazývali, čím viece če- ledíny jeho? Protož neroďte sě jich báti. Aj takť jest mluvil spasitel, své budúcí vystřiehaje, uče i těšě je; vystříhaje, aby opatrně sě měli, vlky hltavé po skutciech“ znali, jenž chtie lakomstviem vešken svět pohltiti, a falešné proroky aby po tom znali, že sě s pravými proroky ani v písmě ani v skutciech nesjedná- vají, a jako falešné Kristy, jenž praví, žej jsú oni naprvnější“ Kristovi úředníci, a súce v skutciech najvětčí jeho protivníci. Rádi by, by mohli, jeho slovo udusili, jenž sě jich pýšě, lakomství, svatokupetství, smilství i jiným jich skutkóm protiví. 19. Prvé sú sáhli na všecky kaply, aby v nich slova božieho nekázali *3 vdb toho jim Krisstus nepřepustil. Již sú sáhli, jakož slyším, aby Bethlem zbořili, a v kosteléch, v kterých proti jejich zlosti káží, aby nekázali. Také, uffám bohu, v tom neobdržie. Prvé sú sieti póhonů a kletby na Huss rozestřeli, a již na mnohé sú zavlekli. Ale poněvadž hus, lénie pták, domácí, neletavý vysoko, jim ty sieti počela jest dřieti, ovšem ik jiní ptáci mnozí, jenž i životem vysoko k bohu lécí, rozdrú jim jich sieti. Zavlekli sú póhonem, ostrašili sú klatbú jako dřeveným ostřiešem a konečný z túlu Antichristova sú šíp vystřelili, když sú boží službu a chválu stavili. A čím viec chtie svú zlost tajiti, tiem ji viece ozna- mují,“ a čím viece chtie býti svobodni, tiem viece práce mají, a čím viece svá ustavenie jako sieti chtie tvrditi, tiem sě jim více drú, a chtiece mieti pokoj tělesný, ztratili? sú jej“ i duchovní, jiným chtiece“ škoditi, sami sobě viece škodie. Děje sě jim jako židovským kněžím a biskupóm, jenž, což sú chtěli zachovati, to sú ztratili, a čeho sú sě chtěli vystřieci, v to sú upadli, mně, by pravdu přemohli? v plně, jenž na věky přemáhá, mně, by ji utlačili, ana tu zvláštnost“ má, že čím ji viece chtie zastieniti, tiem viece sě osvěcuje, a čím ji viece doluov tlačie, ač druhdy padne, ale potom viece sě pozdvihne. schybí v P. — d ve Vdb za tím škrtnuto na. — polhtyty Vdb. — ffallešné Vdb. — gzey gifu ony naprwneyffy Vdb. — h sfwatokupetistwi Vdb. — i ve Vdb za tím škrtn. la. — kji P. — gens Vdb. — m práce mají. P. — n a chtě jiným P. — ° mniem Vdb; mnějíc P. — Pve Vdb za tím škrtnuto wl. — vzvláštnost a vzrost P. 18 Mat. 10, 23—26, citováno však místy volně. — Míněn zákaz kázání v kaplích, vy- daný Alexandrem V. dne 20. pros. 1409; v. Palacký, Docum. str. 374—376. — 2 Nařízení o sboření Betléma vydáno asi v srpnu a došlo do Prahy před koncem září 1412. — 21 Mi- něna asi péče o zachovávání interdiktu, jehož v některých kostelích od přátel Huso- vých nedbáno. — 22 Narážky na jednotlivé fáse Husova procesu, srvn. i č. 45. K dal- šímu srvn. Knížky proti knězi Kuchmistrovi, Erben III, 253 n. —Myšlenka běžná u Matěje z Janova.

Strana 146
146 Č. 49, 49°. 1412, Novemb.? Biskupové, kněžie, mistři a zákoníci, Herodes i Pilát, měštěné Jeru- salemščí i obec pravdu sú odsúdili i mrtvili i v hrob položili, ona pak, vstavši, přemohla jest všecky, za jednoho kazatele, to jest za se, dala jim jich dvanácte i více. A táž pravda za hus jednu nestatečnau dala jest Praze orlův mnoho i sokolův, jenž zrak dobrý mají, vysoko milostí lécí“ a dobře králi a pánu Ježíšovi ptáky loví, on jich posílí i všech svých věrných, jimž dí?: „S vámi jsem až do skonání světa.“ Ó poně- vadž on, pravý bůh, všemohúcí, jest s námi, obránce najmocnější a naj- jistější, král a dárce najštědřejší, kdo proti nám v boji ostojí, který strach nás od něho odlaučí, která smrt oddělí? I co ztratíme, když pro něho zboží, přátely, čest, bídný svět i život bídný složíme? Jistě teprv bídy zbudeme, stokrát utěšenější zboží, přátely milejší a chválu radostivější přijmene, smrt nás od těch věcí neodlaučí. Neb kdo pro Krista umře, ten vítězí, vší bídy zniká a radosti věčné požívá, jíž vám všem se všemi věrnými i se mnau rač dopomoci spasitel milosrdný Ježíš Kristus. Tuto řeč vám píšu, bratří milí i sestry milé, aby stálí byli... V P nadpis: „Šestá epištola.“ 49*. M. Jan Hus Pražanům: těší se z jejich stálosti, napomíná, aby vytrvali, a stěžuje si na násilnosti protivníků, oznamuje, že káže jinde. [Na neznámém místě, 1412, November (2)./ Rukopis nezachován, zastupují jej Opera (Op). Opera I f. 95'—97 č. VI = 12 pag. 119—121 č. VI — Palacký, Docu- menta str. 36—41 č. 17. Český překlad Mareš 82—88 č. 27 = str. 98—105 č. 272 = str. 55—59 č. 27.3 — O českém znění, asi původním, v. poznámky v úvodě k č. 49. O čase srvn. Novotný, Listy 25—27; srvn. poznámky k textu českému; zmínka, že káže jinde, sice by mohla svědčiti o pozdější době vzniku, ale hned následující žádost o modlitebnou podporu jeho hojnějšího psaní a ká- zání ukazuje, tuším, že tak činí dosud ojediněle; rozhodující pak jest, tuším, zmínka o interdiktu (v. pozn. 27.), z níž plyne, že Hus ještě od svého odchodu v Praze nebyl. Magister Johannes“ Hus, servus in spe Jesu Christi, omnibus, qui diligunt deum, illiusque legem confitentur, expectantes revelacionem sal- Č. 49: r tím Fončí Vdb. — “ zase P. — “létají neb lécí. P. Č. 49: 2. Mohla by snad býti narážka na Jakoubka a Drážďanské mistry; srvn. Sedlák, Mikuláš z Drážďan (Hlídka, 1914, zvl. ot. v Brně t. r.). — 2' Mat. 28, 20. — 202. Thes. 3, 3—4. Č. 49*: a Joannes Op.

Strana 147
Č. 49°. 1412, November (2) 147 vatoris, cum quo vivere in eternum desiderant, „gracia" et pax a deo patre et domino Jesu Christo, qui se dedit victimam pro peccatis nostris, ut nos de hoc calamitoso mundo et eterna dampnacione secundum vo- luntatem dei patris liberaret, cui gloria in secula. Amen." Audiens, carissimi, vestrum desiderium et felicem in verbo dei pro- gressum „gracias? deo ago“ petoque, ut vobis perfectum dignetur dare intellectum, quo agnoscentes astucias et fraudes Antichristi illiusque mi- nistrorum, non permittatis vos a veritate dei abduci. Ego "confido" in eius misericordiam, quod bonum opus in vobis in- ceptum perficiet“ et non sinet vos a sua veritate aberrare, a qua multi propter metum periculi recesserunt, reformidantes magis miserum ho- minem, quam omnipotentem deum „qui habet potestatem occidere et vivificare, perdere et salvare“ suosque fideles in variis et gravibus ser- vare periculis, ac illis pro parva momentaneaque passione vitam in inef- fabili gaudio eternam dare. Quapropter, carissimi, ne timeatis, neque terrore conturbemini, quod aliquos ex vobis dominus tentet, permittens, ut ves ministri Antichristi sua tyrannide perterrefaciant. Nam ipse deus Proverb. cap. 3. ad quem- libet suum servum dicit': „Ne paveas repentino terrore et irruentes tibi potencias impiorum; dominus enim erit a latere tuo“ etc. Et per pro- phetam Dauid dicit": "Cum illo sum in tribulacione, liberabo eum et glorificabo“ etc. Hoc scientes, carissimi, ut dicit sanctus Jacobuss: „Pro omni repu- tate gaudio, dum in varias tentaciones inciditis, scientes, quod probacio fidei vestre pacienciam parit, et paciencia bonum opus habet, ut sitis perfecti, integri, et in nullis deficientes“. Et deinde dicit": "Beatus vir, qui suffert tentacionem. Nam cum probatus fuerit, recipiet coronam vite, quam deus diligentibus se promisit“. State igitur firmiter1 in veritate, quamn cognovistis; omnia," que- cumque facitis, ut filii dei facite. Confidite, quia Christus vicit, et vos eciam vincetis. Mementote illius, qui a peccatoribus multas persecuciones passus est, ne deficiatis in vestro bono desiderio, et simul "deponentes omne onus peccati, curramus ad assiduum bellum, considerantes * autho- rem fidei et consummatorem Jesum, qui proposito sibi gaudio passus est crucis ignominiam confusione contempta, atque in dextera sedis dei sedet“. Quandoquidem ille creator, rex et dominus tocius mundi, non adactus *96 Op necessitate divinitatis se humiliavit in humanitate, cum sit innocens, * V Op in marg. poznámka: „Exemplum Christi'. Srvn. Gal. 1, 3—5. — 2 Philip. 1, 3. — 3 Srvn. Philip. 1, 6. — Patrně narážka na Stanislava a Pálče, jak se i jindy často u Husa vrací; v. č. 52, 57, 63. — Srvn. Jac 4, 12: qui potest perdere et liberare. — “ Proverb. 3, 25—26. — Psalm. 90, 15. — ' Jac. 1, 2—4. — Jac. 1, 12. — 1 Srvn. 1. Cor. 16, 13. — " Srvn. Col. 3, 17. — 12 Heb. 12, 1—2; srvn. podobné užití tohoto citátu v listě Wycheově č. 22.

Strana 148
148 Č. 49a. 1412, November (?) nobis peccatoribus fideliter inservivit, tolerans famem, sitim, frigus, estum, vigilias, debilitatem, in docendo labores, ab episcopis, sacerdotibus et scribis graves contumelias perpessus est, adeo ut eum „voracem, pota- torem“, demoniacum et blasphemum appellarent, dicentes, „quod ille homo a deo non est"“, quem, notam heresis obicientes, excommunica- verunt, educentes extra civitatem, crucifixerunt tamquam maledictum. Si igitur Christus talia a sacerdotibus passus est, qui omnes lan- guores verbo, idque sine pecunia et sumptibus curavit, demonia eiecit, mortuos suscitavit, legem dei eos docuit, in ulla re nemini nocuit, neque peccatum fecit, hoc tantum, quia eorum maliciam detexit : quid miramur, si hodie Antichristi ministri,* qui sunt magis avari, luxuriosi, crudeles et astuti quam Pharisei, servos dei persequuntur, contumelia afficiunt, illis maledicunt, eos excommunicant, incarcerant et occidunt? Memineritis, quid noster rex et dominus dixerit": „Si, inquit, odit vos mundus, scitote, quod me prius odio habuit; si ex mundo essetis, mundus, quod suum est, diligeret. Sed quia de mundo non estis, et quia ego vos elegi de mundo, ideo vos odit mundus. Mementote sermonis mei, quem locutus sum vobis: non est maior servus domino suo. Si me persecuti sunt, et vos persequentur. Si meum sermonem servaverunt, et vestrum servabunt. Sed hec omnia facient vobis propter nomen meum, quia non noverunt eum, qui misit me“. En habetis propheciam nostri salvatoris, quod illius electi persecu- cionem semper pacientur a mundo, hoc est, a malis hominibus, qui Deum patrem et dominum Jesum in veritate non noverunt. Nam „licet ore confiteantur se deum nosse, tamen malefactis suis eum negant“, ut sanc- tus Paulus ad Titum dicit." Quorum opera sunt manifesta: avaricia, si- monia, fastus, luxuria, desercio et contemptus verbi dei, quique huma- nas tradiciones omni verbo dei anteferunt, humilitatem, paupertatem, temperanciam et amorem Christi nihili facientes. Quare non cessabunt mali pios persequi, donec hic bellum Christi et Antichristi durabit.** Nam dicit sanctus Paulus 1; „Omnes, qui pie vivere volunt in Christo, persecucionem pacientur. Verum mali homines et seductores proficient in peius, semper errantes et in errorem mittentes“. Wit sanctus Paulus hiis verbis, quod omnes pii pro Christo perse- cucionem pacientur, mali vero errabunt et alios seducent, ac ita in ma- licia suam voluntatem in perdicionem implebunt. Prophetavit igitur de illis salvator dicens ": „Ecce, ego mitto vos sicut oves in medio lupo- rum. Estote ergo prudentes sicut serpentes, et simplices sicut columbe, * in marg.: �Sevicia Antichristi in pios'. — ** in marg.: -Bellum Christi et Antichristi'. bobijcientes Op. 3 Mat. 11, 19, Luc. 7, 34, Joh. 9, 16. — 1Joh. 15, 18—21. — 1 Tit. 1, 16. — 12. Tim. 3, 12—13. — 1' Mat. 10, 16—17, 21—23.

Strana 149
Č. 49*. 1412, November (?) 149 et cavete ab hominibus. Nam tradent vos in conciliis“ et in synagogis suis flagellabunt vos. Et tradet frater fratrem in mortem, et pater filium, et consurgent filii contra patrem et matrem, et morte afficient eos, et erunt invisi omnibus propter nomen meum. Qui autem perseveraverit usque ad finem, hic salvus erit. Et si vos persecuti fuerint in hac civi- tate, fugite in aliam". Hec autem persecucio durabit usque ad diem iudicii. Dicit ergo ulterius's: „Amen dico vobis, non perambulabitis omnes civitates in Israel, donec veniat filius hominis. Non est discipulus super magistrum neque servus superd dominum suum. Satis est discipulo, ut sit sicut magister eius et servus sicut dominus suus. Si patrem familias Beelzebub vocaverunt, quanto magis domesticos eius. Quare ne timeatis“. Hec ad suos discipulos, ut talia possint evitare, locutus est, erigens mentes eorum, ut prudentes sint, et lupos rapaces per eorum opera agnoscant, qui sua avaricia universum mundum absorbere volunt. Preterea docuit eos, quomodo falsi prophete cognoscantur, quod videlicet cum veris prophetis neque in scripturis, neque in operibus consenciunt. Sunt itaque falsi Christi, qui dicunt se esse primarios Christi discipulos, existentes in operibus capitales illius hostes et adversarii. Omnibus ergo modis, si posset fieri, verbum dei opprimere conantur," quia eorum contumaciam, superbiam, avariciam, luxuriam, simoniam et alia mala opera reprehendit. Invaserunt igitur quedam templa et sacella, ne in illis verbum dei predicaretur," verumtamen tale facinus Christus illis perpetrare non permisit. Iam, *ut audio, moliuntur, ut sacellum Bethlehem diruant, et in aliis templis, in quibus verbum dei docetur, prohibent predicare." Verumtamen confido in deo, quod nihil efficient. Prius laqueos, citaciones et anathemata Anseri2 paraverunt, et iam nonnulis ex vobis insidiantur: sed quia Anser animal cicur, avis domestica, suprema volatu suo non pertingens, eorum laqueos rupit, nihilominus alie aves, que verbo dei et vita volatu suo alta petunt, eorum insidias conterent. Tetenderunt laqueos suos et anathemate tamquam ligneo accipitre perterrefecerant ignitumque ex Antichristi pharetra iaculum emiserunt, dum verbum dei et cultum illius prohiberent. Verum quo magis suam naturam occultant, eo sepius innotescit, et quo magis nituntur suas tradiciones tamquam rete expan- dere, eo magis rumpuntur, et volentes habere pacem mundi, eam amit- * V Op in marg.: ,Consilium de diruendo templo Bethlehem'. « concilia Op, opraveno podle Vulg. — d supra Op, — e conatur Op. 1 Mat. 10, 23—26; citováno všude místy volně. —Zákaz kázání v kaplích vy- — daný od Alexandra V dne 20. prosince 1409; v. Palacký, Docum. str. 374—376. 2° Nařízení o sboření Betléma vydáno asi v srpnu a došlo do Prahy před koncem září 1412. — 2 Miní se asi péče o zachovávání interdiktu, jehož v některých kostelích od přátel Husových nedbáno. — 2 Narážky na jednotlivé fáse Husova procesu, srvn. i č. 45. K dalšímu srvn. Knížky proti knězi Kuchmistrovi, Erben III, 253 n.

Strana 150
150 Č. 49*. 1412, November (?) tunt,? simulque et spiritualem, cum aliis velint nocere, sibi ipsis maxime obsunt. Accidit* igitur illis sicuti Iudeorum sacerdotibus et pontificibus, quod ea, que conabantur retinere, amiserunt, et quod fugere volebant, in id inciderunt, putantes se veritatem, que semper vincit, posse vincere et eam opprimere, cum hec sit ipsius proprietas et natura, ut, quo magis obscuratur, eo magis illucescit, et quo magis deprimitur, eo magis elevatur. Pontifices, sacerdotes, scribe et Pharisei, Herodes et Pilatus ceteri- que Jerosolimitani veritatem condempnaverunt et morti tradiderunt et sepelierunt, illa vero resurgens, vicit omnes, loco sui dedit alios duo- decim predicatores. Et hec eadem veritas pro uno Ansere infirmo et debili multos fal- cones et aquilas, que acie oculorum alias aves superant, Pragam misit2; he alte gracia dei volitant, et Christo Jesu alias aves rapiunt, qui illos corroborabit et omnes fideles suos confirmabit. Nam dicit": „Vobiscum sum omnibus diebus usque ad consummacionem seculi“. Si igitur ille verus deus est nobiscum, defensor potentissimus et rectissimus, quis contra nos in milicia' sua poterit consistere? Quis metus ab illo nos separabit, aut que mors separabit? Quid amittemus, si causa illius opes, amicos, honores mundi et vitam miseram amiserimus? Certe dum" mi- seria hac liberabimur, centuplo splendidiores opes, amicos cariores et gaudium perfeccius recepturi, mors his rebus nos non privabit. Nam qui pro Christo moritur, ille vincit et omni miseria liberatur gaudiumque eternum percipit, ad quod nos omnes salvator Jesus Christus perducere dignetur. Hanc epistolam, fratres carissimi et sorores dilecte, ideo scripsi, ut sitis in agnita veritate constantes, nec citaciones ullas metuatis, aut mi- nus quam antea ob crudeles eorum minas verbum dei audiatis. „Nam fidelis deus est,? qui vos confirmabit et custodiet a malo“. Denique obsecro vos, carissimi, orate pro illis, qui veritatem dei cum gracia annunciant, et pro me quoque orate, ut et ego contra maliciam Antichristi scribam copiosius et predicem, utque me deus in acie, cum id maxima necessitas exiget, constituat, quo illius veritatem tuear. Nam hoc scitote, quod non subterfugio, quominus pro veritate dei *97 0p hoc miserum corpus periculo aut morti exponam, cum sciam vobis" nihil deesse in verbo dei, imo magis in dies propagari veritatem ewangelii. Verum cupio propter eos vivere, qui violenciam paciuntur et indigent * V Op in marg.:,Prophecia de pernicie cleri ad exemplum sacerdotum Judaicorum'. f malicia Op; opravil Palacký. — 8 demum Op. — hnobis Op. 23 Myšlenka běžná u Matěje z Janova. — A Mohla by snad býti narážka na Dráž- ďanské mistry, o nichž srvn. Sedlák, Hlídka 1914, zvl. ot. — 25 Mat. 28, 20. — 22. Thess. 3, 3.

Strana 151
Č. 49*, 50. 1412, November (?) — Octob.-Novemb. 151 predicacione verbi dei, ut hoc pacto malicia Antichristi, quo eam pii evi- tare possint, detegatur. Quapropter alibi predico, et aliis' ministro, sciens in me voluntatem dei impleri, sive in morte ab Antichristo, sive in in- firmitate. Et si venero Pragam, certus sum, quod mei adversarii insidi- abuntur michi vosque persequentur," qui deo non serviunt et alios servire prohibent. Nos vero pro illis deum oremus, ut, si qui sunt inter eos electi, ad agnicionem veritatis convertantur. In hiis, que scripsi, det vobis deus intellectum et perseveranciam, et vestrum desiderium dignetur omnibus bonis per merita Jesu Christi adimplere, qui pro nobis contemptissimam et crudelissimam mortem pas- sus est, relinquens nobis exemplum, ut nos similiter paciamur secun- dum eius voluntatem. Amen. V Op nadpis: ,Ad Pragenses. Gratulacio de constancia in audiendo ver- bum dei cum exhortacione, ne vel minis et terriculamentis Antichristi, vel eorum, qui defecerunt, exemplis frangantur'. 50. M. Jan Hus „věrným“ v Praze: napomíná, touže po styku s nimi, k stá- losti, zvláště při nynějších pokusech zavříti Betlem. [V neznámém místě, 1412, Octob.-Novemb.] Rkp. kapitulní D 50 (= Kp) f. 31—31; rkp. univ. knihovny X E 24 (= Univ) f. 384; rkp. kapitulní F 20 (= Kpl) f. 111—111; o Op v. odst. 3. Op I f. 97 č. VII = 12 str. 121—122 č. VII; Höfler II, 214—215 (z Univ); Palacký, Docum. 43—44 č. 19; (z Kpl, Univ). — Český překlad Mareš str. 92—93 č. 29 = str. 109—110 č. 292 = str. 61—62 č. 29° = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 25—27 č. 5 = Flajšhans, Listy str. 56—57 č. XXVIII. Text Op rozchází se úplně se zněním rkpisným. Flajšhans str. 25 míní tudíž, že list psán původné česky, což vzhledem k určení nebylo by ne- možné. Ježto však biblické citáty jsou ve znění rkpisném velmi přesné, jest také možno, že latinský text přeložen záhy do češtiny a pro Op pořízen zpětný překlad do latiny. O čase Novotný, Listy Husovy 28 a d. Fidelibus atque zelantibus dominum Ihesum Christum et verbum eius, qui habitant in Pragensi civitate, M. Johannes Hus" servus" dei," presbiter inutilis, desiderium perseverancie in dei karitate." Č. 49*: illis Op. Č. 49*: 2 Z toho, tuším, plyne jasně, že Hus od svého odchodu z Prahy ještě tam (ani na krátko) se nevrátil. Č. 50: a Huss Kpl, Univ. — bchybí v Kpl, Univ. — � carit. Univ, Kpl.

Strana 152
152 Č. 50. 1412, Octob.-Novemb. Karissimi"! Obsecro vos, repletus ingenti desiderio, ne ab agnita veritate retrocedatis, quam misericors salvator vobis agnoscere est lar- gitus. "Confido! etenim, quod in vobis electis, que cepit' dominus, per- ficiet“ et in temptacione perseveranciam errogabit, sicut‘ eciam de me ipso confido clementissime bonitati nostri salvatoris, quamquam nunc possumh cum apostolo dicere, quod „vivere michi Cristus est et mori lucrum, quod si vivere in carne, hic michi fructus operis est, et quid eligam, ignoro. Coartork enim e duobus, desiderium habens dissolvi et esse cum Christo, et multo magis melius; permanere autem in carne necessarium est propter vos“. Sic inquit apostolus ad Philippenses,' car- ceri Romano mancipatus. Similiter vobis, dilectissimi, dico, quamvis carceri non astrictus, quod eligeremm mori pro Christo et esse cum illo, vobiscumque" *laborare cupio pro salute vestra, "et quid eligam° ignoro,“ misericordiam dei pre- stolando." Formido siquidem, ne in vobis multa mala perpetrentur," ne fideles paciantur et iniqui in anima' deperirent. Qui nunc gratulantur exposcuntque, ut nedum' verbum dei in me sopiatur, sed et ut locus verbi dei“ Bethleem fuste recludatur. Sed numquid posse postulatum cunctipotens dominus illis edonabit? Etsi propter scelera scelestorum permittet, quemadmodum in Bethleem, in qua natus est, et in Jerusalem, in qua nos redemit, semper laudem gracie ipsius personemus, humili- antes sub potencia eius, qui cum se diligentibus est pro seque pacientes liberat, et insultatores igni perpetuo reservat. Hinc est, karissimid in domino, obsecro, ne tediis deficiatis, sed pocius salvatorem exoretis, ut nobis perseveranciam in bono tribuat, confidamusque de immensa eius bonitate, quia' verbum suum liberabit, auxiliumque nobis in Antichri- stum prebebit, contra quem oracione vestra, si Cristo a libuerit, verbo dei rebellabo. Pax et karitas, profectus in bono, dehincque vita eterna in gloria sit vobisb a domino nostro Ihesu Cristo.“ Amen. * 111' Kpl * 31' Kp V Univ (jinou rukou souv.) a v Kpl nadpis: „12 epistola Mgri Johannis Huss,"" propter verbum dei persecuti a€ sacerdotibus et e canonicis, ama- hh toribus verbi dei" Pragam “ legata'." V Kp nadpisu není. d carissimi Univ. — e ing. gaudio et desid. Kp. — f fecit Univ. — g sed Kp, Univ. — h possim Kp. — Christus Univ. — k coactor Kpl. — asrictus Kp. — m elegerim Univ. — „ vobiscum Kp. — ° v Kp dodáno in marg. — Pprestulando Kp. — v Kpl opraveno z perperentur novým vypsáním etrentur. — chybí v Kp. — sanimam Kp. — t nondum Univ. — " v Univ opraveno z dei verbi. — vet — reservat chybí v Kp. — * in tediis Univ. — v v Kpl následuje škrtnuté v. — z libertabit Kpl. — aa Christo Univ, Kpl. — bb nobis Kp. — ce Christo Kpl. — dd Epistola 1a M Jo H Kpl. — ce chybí v Kpl. — ff di- vini Kpl. — gs Pragensibus Univ. — hh relegata etc. Kpl. 1Srvn. Phil. 1, 6; Confidens hoc ipsum, quia qui coepit in vobis opus bonum, per- ficiet... — 2 Phil. 1, 21—24.

Strana 153
Č. 51, 52. 1412, Oct.—Nov. — Říjen 16.—prosinec 25. 153 51. M. Křišťan z Prachatic, rektor university, M. Janovi Husovi: vzpomínaje slov Písma: „Iustum non contristabit, quidquid ei acciderit,“ a dále: 26 „Omnes, qui pie volunt vivere in Christo Ihesu, persecucionem pacientur, těší Husa v jeho zarmoucení a opuštěnosti od přátel. [V Praze, 1412, Oct.—Nov.] Ztracen; zmínka o něm a jeho obsahu v odpovědi Husové; v. č. 52. 52. M. Jan Hus rektoru university M. Křišťanovi z Prachatic: děkuje za dopis (srvn. č. 51) a oznamuje své odhodlání bojovati až do smrti proti moci Antikristové. [Na neznámém místě, 1412, říjen 16.—prosinec 25./ Univ. III G 6 (= U) f. 15—15; Gersdorfský IV 24 (= Gd) ƒ. 208—209; jiný rukopis, úzce spřízněný s Gd, zastupují Opera (= Op). Op. I f. 94—94' č. IIII = 12, str. 118 č. IIII; Höfler II, 222—223 (z U); Palacký, Docum. str. 54—55 č. 26 (z U). — Český překlad Mareš str. 107—110 č. 37 = 126—128 č. 372 = 71—73 č. 373 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 43—46 č. 8 = Flajšhans, Listy str. 65—67 č. XXXI. Venerabilis domine rector, magister et pater graciose! Valde conso- latus sum ex vestra litera, in qua inter cetera scribitis2: „Justum non contristabit, quidquid" ei acciderit“; et iterum': "Omnes, qui pie volunt vivere, persecucionem pacientur in Christo Ihesu.“ Ex quibus infertis, quod me non frangat, deiciat et contristet, sed firmet, sublevet et letificet tribulacio temporalis sociorumque absencia. Gratus valde istam consola- cionem accipio, pensans scripture antecedencia.' Quia" si iustus sum, non me, quidquide sit, contristabit, ut a veritate deiciar; et si pie in Christo vivo et volo vivere, necesse est me persecucionem in nomine Christi pati.* Quia si oportebat‘ Christum pati et sic intrare in gloriam suam, necesse est nos miseros crucem tollere et sic ipsum in passionibus imitari. * V Op in margine: „Iustorum constantia et patientia in retinenda ve- ritate'. Č. 51: Prov. 12, 21. — 22. Tim. 3, 12. Č. 52: a quidquit Gd; quicquid Op. — b in Chr. Ih. pers. paciuntur U. — “ non frangat, non deiciat, non contristet Op. — d qui Gd, Op. — e quitquid Gd; quicquid Op. — f op- port. Gd. Č. 52: List ztracen; srvn. č. 51. — 2 Prov. 12, 21. — 32. Timot. 3, 12. — 4 Pavel před tím vzpomíná svých pronásledování a své stálosti.

Strana 154
154 Č. 52. 1412, říjen 16. prosinec 25. Unde certifico vos, venerabilis domine rector, quod numquam perse- cucio me tedio afficit, si me‘ peccata mea et deordinacio christiani po- puli non* afficeret. Quid enim mihi divicie seculi, que sunt stercora, si tollerentur, possunt molestie inicere, quid ablacio favoris seculi, qui scit a via Christi deicere, quid infamia illata, que purgat et clarificat dei filios, humiliter tollerata," ut fulgeant sicut sol in regno patris sui, quid, si tol- leretur michi vita misera, que est mors, quam qui hic perdit, mortem deponit et veram vitam invenit? Sed ista non concipiunt homines fastu, * 208' Gd fama, ambicione et *avaricia excecati, et quidam timore, ubi non erat timor,' a veritate aversi; qui paciencia, et sic caritate et omni virtute 15' U privati tabescunt, in animo perplexi mirabiliter, eo quod eos urget ex una parte veritatis cognicio, et ex alia parte** timor, quo timent famam perdere et corpus miserum exponere usque ad m mortem. Illud ego, spero de domino Ihesu, exponam, si misericordia prestiterit; quia non opto in hoc nequam seculo vivere, nisi ad penitenciam me et alios ut" possim secundum dei beneplacitum° provocare. Hoc ipsum et vobis opto, et" hortor vos in Christo Ihesu cum omnibus vestris commensalibus, ut sitis parati ad prelium, quia primo inceperunt Antichristi preludia, ad que primo consequetur † pugna. Et oportet, quod Auca" alas moveat contra alas Vehemot et contra caudam, que semper cooperit abhominacionem bestie Antichristi. Quis est cauda††; ostendit" propheta, dicens": "Propheta docens mendacium, ipse est cauda, et ho- norabilis senex ipse est caput,“ disperdet dominus caput" et caudam,' id est papam et eius prophetas, magistros, doctores et iuristas, qui falso nomine sanctitatis cooperiunt abhominacionem bestie. Que rogo maior abhominacio, quam si meretrix discooperiendo se totam inferius, publice parata esset cuilibet, qui vellet cum ea fornicari ? Adhuc maior est abho- minacio bestie, que parata est a quocunque veniente adorari, sedens in loco dignitatis, quasi sit deus, et existens parata vendere, quidquide vo- luerit quis emere in spiritualibus; et vendit illud, quod non habet. Ve mihi ergo, si super ista abhominacione non predicavero, non flevero et non scripsero." Michi ve, vos videritis, cui non est ve. Clamat" aquila " volitans: „Ve, ve, ve hominibus habitantibus in terra!" 209 G * V Op in margine: ,Pia sollicitudo pro populo." — ** V Op in marg.: ,Qui- dam defecerunt. — † V Op in margine: ,Exhortatio plena prophetici spiritus et pietatis. — †† V Op in margine: �Caput et cauda Antichristi." g si non me U. — h tollerata humiliter U. — michi tolleretur U. — kchybí v Gd. — 1v Gd před tím vyškrabáno perdere. — mchybí v U. — " chybí v Op. — ° placitum Gd, Op. — »v Gd předchází škrtnuté et hoc. — q Quae sit cauda, ostendit Op. — r capud U. — S caudam et caput Gd, Op. — id U. Srvn. Psalm 13, 5 (= 52,6); jest to zároveň narážka na Stanislava a Pálče, jimž Hus také jindy vytýká, že ze strachu opustili pravdu; srvn. č. 49, 57, 63. — o = Hus. — Isai. 9, 15. — ' Srvn. podobné misto v traktátu De eccl., Op. 1, 251; srvn. 1 Cor. 9, 16: vae enim mihi est, si non evangelizavero. — Srvn. Apok. 8, 13.

Strana 155
Č. 52, 53. 1412, říjen 16.—prosinec 25. — Octob.—Nov. 155 V U červený nadpis: „Rescriptum M Jo H. M° Cr.“, v Gd rukou 16. stol. nadepsáno: Jo. Hus. — V Op předeslán regest: „Ad dominum rectorem uni- versitatis Pragensis, cui gracias agit pro consolatione et animum cupidum moriendi propter reprehensionem Antichristi declarat.“ 53. M. Jan Hus věrným v Praze: napomíná, aby se nebáli vyhlašování klatby a jeho příšerných obřadů, poněvadž nespravedlivá klatba jest spíše po- žehnáním. [Na neznámém místě, 1412, Octob.—Nov./ Rkp. kapit. D 50 (= Kp) f. 32—32'; rkp. univ. X E 24 (= Univ) f. 384 až 385; rkpis kapit. F 20 (= Kpl) f. 112—112; o textu Op v. odstavec 3. Op I f. 97'—98 č. IX = 12 str. 122—123 č. IX; Höfler II, 218—219 (z Univ); Palacký, Docum. str. 49—50 č. 23 (z Kp + Univ). Český překlad Mareš str. 99—100 č. 33 = str. 117—118 č. 332 = str. 66—67 č. 333 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 51—53 č. 10 = Flajšhans, Listy str. 68 až 69 č. XXXIII. Text Op rozchází se (ač zase vykazuje i více shod než ostatní listy po- dobné) značné se zněním rkpisným, zejména však latina, Husové nemnoho podobná, činí pravděpodobným, že původní znění, dnes nezachované, bylo české. Novotný, Listy str. 32—33 po vzoru Palackého položil list k r. 1413 (Mai?). Ale vyslovené narážky na obřady při vyhlašování klatby činí pravdě- podobnější (jak míní i Flajšhans) mysliti na říjen—listopad 1412, ač byla-li klatba tenkrát vyhlašována. * 385 Univ * 112' Kpl Magister Johannes Hus“ presbiter et servus in spe domini Ihesu Christi, universis fidelibus audientibus verbum eius in Pragensi civitate. Gracia vobis et pax a deo patre et domino Ihesu Christo. Karissimi! Obsecro vos, ne tediis deficiatis ex eo, quod vobiscum non sum, " nec ex eo, si excomunicant me. Confido siquidem salvatoris clemencie, quod michi pariterque vobis hoc totum in bonum cooperabi- tur, solum a peccatis nos custodiamus et molestemur de“ eis, qui deo verboque eius obviant, putantes se recte facere, quemadmodum Iudei, qui Christum crucifixerunt et sanctum Stephanum lapidaverunt, de quibus Christus ymmo" et sanctus Stephanus * dixit, quia nesciunt, quid faciunt. Numquid obest michi, quod blasfeme modo retrogrado crucem deferunt, aM Jo H Kpl; Huss Univ, Kp. — b Cristi Kp. — v Kpl za tím vyškrabáno s. — dymo Univ, Kpl. — e blasphemo Univ. Srvn. Luc. 23, 34, Act. 7, 59.

Strana 156
156 Č. 53. 1412, Octob.—Nov. super Iudam‘ plangunt,“ lapidibus in ostia" iaciunt,? fatigas sibi gene- rando? Detque dominus, ne sese excomunicarent. Excogitaverunt itaque, ut simplices terrerent et ad *libitum sue voluntatis ducerent; sed do- minus omnipotens dabit cognicionem" fidelibus, quid sit hoc, ut congnos- cant, a quia adinvencio et non preceptum a domino, qui precepit, ut pro erroneis orarent, et a deo ipsos fore excomunicatos nuncciarent, sed non ut in templo domini blasfeme contra sibi innocuos taliter agant." Lapides arripiunt, ignorantes, quid significant pro" hoc, sed lapidibus iaciunt, ut in cutibus eorum scribitur in memoriam° dampnacionis eterne Datan et Abiron," qui‘ sacerdocio se implicarunt, minus digni existen- tes"; et sic illa proieccione omnes sacerdotes denotant, qui se sacer- docios implicarunt propter divicias, delicias et honores. Et plangunt" super filios Iude, ut sint instabiles. Filii Iude sunt omnes symoniaci. a deo excomunicati, qui intuetur, super quos excomunicacio, qua ipsi excomunicant, dabit casum. Et quia multitudo hominum est in dei ex- comunicacione, hinc est, karissimi, ipsius excomunicacionem fugiamus imploremusque graciam ipsius, ut“ in benediccione sua nos dignetur con- servare. Alia siquidem excomunicacio nobis quicquam" nocere non po- terit, sed pocius benediccionem nobis tribuet5 episcopus prestantissimus dicens‘: „Venite benedicti patris mei, percipite regnum celorum," quod paratum est vobis ab origine mundi“. Quam benediccionem, karissimi, exposcamus, queritemus, prestolemur, bene viventes, ut pariter in gaudid infinito" in secula maneamus per premium domini nostri Ihesu Christi," qui est deus et homo benedictus in secula seculorum. Amen. * 32' Kp V Kpl nadpis ,3a epistola“; v Univ, Kp nadpisu není. Nadpis v Op učiněn teprve vydavatelem. Jadam Kp; Juda Kpl. — g pangunt Univ, Kpl. — h hostia Univ, Kpl. — congnic. Univ. — ia congnos. Kpl. — k slova qui precepit nejsou v rkpisech; doplněna podle Op. — [blaspheme Univ. — m agunt Univ. — "per Univ. — ° memoria Kp. — Pv Kp opra- veno z Datam et Abir.; Abyron Unip, Kpl. — q implicaverunt Univ. — r exeuntes Kpl. —s quia sacerdocio se Univ; qui sacerdotes se Kpl. — tcarissimi Univ. — " chybí — v Univ. — v Kp in marg, touž rukou, ale jiným inkoustem. — w quidquam Kpl. *v Kp opraveno z prestant. episc. — V chybi v Kp, Kpl. — Z inifinito Kpl. 2 Narážka na agravační bulu, podle níž slavnostní ohlašování klatby spojeno s těmito obřady. — Totiž v dotčené bule; v. Palacký, Docum. 463 a zde č. 45. — Srvn. Num. 16; zmínka o nich čte se i v dotčené bule. — »Na toto místo snad naráží Páleč, De eccl. (Sedlák, Hus 243*) slovy: dicis publice et scribis pro tua excusacionc in peccatis, quod gaudes, quia excomunicaris, sperans, quod illa excomunicacio est passiva tua benediccio. — Sron. Mat. 25, 34.

Strana 157
Č. 54. 1412, Decemb. před 14. 157 54. M. Jan Hus pánům na soudě zemském shromážděným: oznamuje, že přes smír, jehož král Václav docílil mezi ním a někdy arcibiskupem Zbyňkem, preláti zakročili proti němu v Římě, líčí postup pře a žádá, aby se páni přičinili o srovnání. [Na neznámém místě, 1412, Decemb. před 14./ *25° V Rkp. dv. knih. Vídeňské č. 4941 (= V) f. 25—26. Palacký, Docum. str. 22—23 č. 11 (z V) = Mareš str. 71—73 č. 24 = str. 86—88 č. 242 = str. 48—50 č. 243 = Flajšhans str. 54—57 č. XI = Flajšhans, Listy str. 69—70 č. XXXIV. Latinský překlad Palacký, Doc. str. 23—24. Palacký klade list omylem k r. 1411, ač v rkpe udán výslovně r. 1412, k němuž jen list se hodi; srvn. Loserth AÖG 75 str. 80, Novotný, Listy Husovy str. 33. Urozeným pánóm i úředníkóm královstvie Českého i jiným pánóm, jenž jsú nynie v Praze. Prospěch ve všem dobrém rač vám dáti milosrdný pán buoh! Páni milí, dědicové svatého královstvie Českého! Před Vaší Milostí děkuji milostivému pánu mému, králi Václavovi, Římskému králi i Če- skému, žeť“ jest držal mě milostivě při kázání slova božieho a při mé pravdě, a že s kniežaty a se pány a s svú radú smířil mě a jiné mistry s knězem Sbynkem svaté paměti arcibiskupem Pražským, a vyřekl mezi námi, jakož Vaše Milost na přepisu uslyší. Toho vypověděnie netbavše Pražščí kanovníci, spósobili jsú Michala faráře svatého Vojtěcha,2 aby při před sě vedl proti mně; a tak z jednali jsú na mě kletbu, jíž já k duší pohoršení sě nebojím, ale mile a vessele trpím. Než toho mi žel, že nekáži slova božieho, nechtě, aby služby božie nestavili a lidu neza- mútili. Ó važte, milí páni, buď to že jsem já velmi vinen, proto-liž mají pánu bohu chvály ujieti a lid boží zamútiti takými“ kletbami a stavo- váním služby božie, nemajíce toho v Písmě svatém, aby tak stavovali, když zamyslé. Tisknú a núzie kniežata, pány, rytieře, panoše i chudú obec, a pohonie jich ven z jich země. A to jest proti zákonu božiemu, proti ustavení práv duchovních, i proti ciesařským právóm. Protož, milí páni a dědicové královstvie Českého, přičiňte sě k tomu, ať také nehody apsáno: zet. — bpsáno: Prazskym. — psáno: Prazjczy. — da takými V. (Návrhy smíru mezi Zbyňkem a stranou Husovou 1411 v, Doc. str. 437 a n. — 2 Mi- chal z Německého Brodu, zvaný jakožto prokurátor, de Causis, jenž arci v Římě pra- coval proti Husovi již dříve. — Miněno již stížení klatby, v. č. 45. — (Hus má na mysli některá ustanovení práva kanonického, k nimž poukazoval z části již v apelaci ke Kristu (v. č. 46 pozn.), zvláště pak (s pomocí Jesenicovou?) v ,Ordo proced.“; v. č. 101, mimo to však může míniti i nařízení soudu zemského, jehož se dovolává král Václav v privilegiu Staroměstským z 9. června 1418 (Čelakovský I str. 214 n. č. 133), a podle něhož se zakazovalo poháněti koho o zemskou věc k soudům duchovním; srvn. Tomek III 625; snad se míní vynesení soudu zemského z r. 1411, v. Rel. Tab. II, 80.

Strana 158
158 Č. 54, 55. 1412, Decemb. před 14. — krátce před Dec. 25. přestanú, a slovo božie ať jmá svobodu mezi lidem božím.“ A jáť chci státi, jakož vždy jsem byl hotov státi i stával jsem před knězem Sbyn- kem svaté paměti i před jeho úředníky, dokud sě stranu návodem pre- látóv i farářóv! Pražských proti mně nepoložil a do Říma nepohnal.“ A chci státi přede všemi mistry, preláty, i před Vaší Milostí a chci rád slyšeti žalobu na sě a odpoviedati a súd trpěti, jakož slušie na kněze chudého, jedno ať sě postaví ten, ktož mi vinu dá. A toho jsem vždy podával, i Králova Milost k tomu jim přivolila, a nikdy nižádný nedal mi viny, než řkúc, že neposlúchám. A já to znám, že ani papeže, ani arcibiskupa* chci poslúchati v tom, abych nekázal; neb to jest proti bohu a proti mému spasení. Viem to, milí páni, že kázání toho také neposlúcháte, že kázal papež, jenž již umřel jest, v své bulle, již jsú oni kúpili draze, aby nikdež nebylo kázáno slovo božie v kaplách; neb viem, že mnozí z vás máte *kaply, v nichž vám káží, a druhdy i v do- miech. U dvora papežova nestál jsem, neb jsem jměl své poručníky, kteréžto jsú bez viny do žaláře sázeli, jenž jsú chtěli sě až do ohně zapsati proti každému, ktož by chtěl na mě bludy vésti. A sám také nestál jsem, neb jsú mi všudy osidla položili, abych sě do Čech nevrátil. I ufámť Vašie Milosti, že s Královú Milostí i s Králové učiníte k tomu, což vás všemohúcie bóh k prospěchu vašie země naučiti ráčí. Ten vás také rač v své milosti potvrditi. Amen. * 26 V Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. Ve V list označen takto: „Infrascripta litera directa fuit dominis baronibus Boemie in 4° temporibus ante Nativitatem domini anno eiusdem M°CCCCXII°, quo tempore fuit dominus episcopus Luthomisslensis cum pluribus baronibus Prage et dominus rex in Nouo castro prope Pragam. Superscripcio. Nad textem f. 25' červený přípisek: „Litera Hus de non paricione.“ 55. M. Jan Hus Pražanům: napomíná k stálosti a vysvětluje příčiny svého odchodu. [Na neznámém místě, 1412, krátce před Dec. 25./ Rkp. kapit. D 50 (= Kp) f. 34—34; rkp. univ. X E 24 (= Univ) f. 167 až 168; rkp. kapit. F 20 (= Kpl) f. 113'—114; o textu Op v. odstavec třetí Op I f. 98'—99 č. XI = I2 str. 123—124 č. XI; Höfler II str. 220—221(zUniv); Palacký, Doc. str. 46—47 č. 21 (z Univ — Kpl); zlomek (z Op) Seyfried 39—40 * Ve V in margine červené: Nota." eve V opraveno z bozyem podtečkováním e. — fve V opraveno z farzarzow. 5 R. 1409; že tvrzení Husovo jest správné, ukazují četné jeho projevy. — “Alexan- der V. Miněna listina z 20. pros. 1409; v. Palacký, Docum. 374—376. — Jan z Jesenice byl na udání Michala de Causis v Římě uvězněn skutečně; srvn. Tomek III3, str. 524.

Strana 159
Č. 55 1412, krátce před Dec. 25. 159 = Seyfried — Mylius 98. — Český překlad Mareš str. 96—97 č. 31 = str. 113 až 114 č. 312 = str. 64—65 č. 312 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 58—61 č. 12 = Flajšhans, Listy str. 71—73 č. XXXV. Text v Op rozchází se valné se zněním rukopisným, čímž nabývá pravdě- podobnosti domněnka, již vyslovil Flajšhans str. 58, že list původně psán česky. Nasvědčují tomu zvláště nepřesné citáty z Písma, v Husových latin- ských projevech neobvyklé. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 29. * 14 Kpl Magister Johannes Hus, in spe servus domini lhesu Christi, universis amatoribus eius peccatorum remissionem, in bono confirmacionem, et post salutem eternam dignetur vobis' tribuere pater deus, benedictus in secula." Karissimi! Commemoracio" nativitatis domini adit; quare domum vestram interiorem purgate a peccatis, quantum amplius sufficitis. Ver- bum dei diligenter ac gratanter attendatis, detractores quoque minime advertatis, qui vetant, ne super sermone“ in B. ambuletis. Prius etenim vos‘ propter me abducebant," iam causa carent, sed asserunt, me fugam dare. Quod libenter feci,? ut sermonem exemplumque Christi confirma- rem. Sermonem, quia dixit': „Si sermonem vestrum in civitate una non susceperint, fugite in aliam, euntes quoque extra civitatem, excutite pul- verem de pedibus vestris in" testimonium illis.“ Et alibi dicit : „Cum vos persecuti fuerint in una civitate, fugite in aliam.“ Et cum* excomu- nicabant eum et occidere nitebantur, aliquociens fugit et precipue, sicut scribit Johannes" capitulo 10, cum volebant „eum apprehendere“, quo- modo „exivit de manibus eorum et secessit trans Jordanem in hunc lo- cum, ubi prius Johannes“ baptisabat," et ibi morabatur. Item Johannis" capitulo 13° scribit "a idem Johannes,' quod, dum occidere ipsum preten- debant, „iam non ambulabat° in palam inter Iudeos, sed secessit in pro- vinciam iuxta desertum in civitatem, que vocatur Effrem, et ibi mora- batur cum discipulis suis. Iudei quoque querebant illum et loquebantur pariter, in templo stantes et dicentes: Quid est hoc, quod non venit ad festum? Summi enim principes sacerdotum" et Pharisei iusserant, ut quis- quis sciverit, ubi foret, ut ostenderet eum, et capiatur“. Ecce sic scripsit "a Johannes. Non igitur mirum est, quod ego exem- plo eius fugi, et quia queritant et collocuntur sacerdotes, similiterque alii, ubi sim ego." Insuper, karissimi, quia fugi doctrina Cristi, ut non‘ sim iniquis a Huss Univ. — b nobis Univ. — c in secula Amen Univ. — d conmemoracio Kpl; comemoracio Univ. — e sermonem Kp. — fenim Kp. — « v Kp touž rukou in marg. — hobducebant Kp. — et Kpl. — kv Kpl následuje škrtnuté con. — scripsit Univ. — m baptizabat Kpl. — " chybí v Univ, Kpl. — na 13 scripsit Univ. — °ambulabant Kpl. — P v Kp opraveno ze sacerd. princ. — pa scribit Kpl. — T ego sum Kp. — r carissimi Univ. »Christi Kpl. — non ut Univ. Betlem. — 2 Totiž odchod z Prahy. — Srvn. Marc. 6, 11 (i Mat. 10, 14, Luc. 9, 5); citát není přesný. Mat. 10, 23. — Joh. 10, 39. — ° Srvn. Joh. 11, 53—56 (citát není přesný).

Strana 160
160 Č. 55, 56. 1412, krátce před Dec. 25. — 1413, Mart.—April ante 25. occasio eterne dampnacionis, iustis quoque causa passionis et tribulaci- onis; item ne dementes officium divinum arrestarent. Quod autem a ve- ritate effugerem, confido de domino, quia in eadem veritate michi oc- cumbere prestabit. Scitis itaque, quod oportebat Cristum" pati, ut ipse attestatur, in tempore a patre sibi deputato.' Idcirco firmiter teneatis, quod, sicut dominus deus dignatus fuerit mecum operari, fiet illud; quodsi dignus mortificacione inventus fuero, dignabitur me ad hanc evo- care; si vero dignatus fuerit" predicacionem plebi sue prorogare, hec omnia in potestate eius reposita" sunt" atque voluntate. For tasse gratanter me aa in Pragensi civitate viderent, ut horas, mis- sas cetera quoqueb alia" officia *postponerent hii, quos pungit predi- cacio sancta ob avariciam,“ luxuriam atque superbiam. Sed vos, verbi dei zelatores, cui conformamini, libenter propter bonum me tamquam vobis proximum karitativedd videretis.“ Similiter et ego vos" libenter intuerer, verbumque dei vobis predicarem. In hoc enim et aliorum sacer- dotum debet“ esse summa diligencia. Ve sacerdotibus, qui verbum dei nichili� pendunt,"" ve qui predicare tenentur et non predicant, ve autem, qui predicare et audire prohibent! Laus vero illis, qui audiunt et custo- diunt illud, quia illis Cristus" indulgencias largitur, inquienss: „Beati, qui audiunt verbum dei et custodiunt illud“. Quam beatificacionem et audicionem" dignetur suffragarik vobis deus pater et filius et spiritus sanctus, unus deus eternus, benedictus in secula seculorum." Amen. V Univ nadpis: �Sexta epistola Mgri Johannis Huss'; v Kpl: ,Epistola 6"; nadpis v Op jest připojen teprve vydavatelem. *31 Кр * 114' Kpl * 168 Univ 56. M. Křišťan z Prachatic, rektor university (do 25. dubna 1413), jakožto člen komise k docílení smíru mezi stranami, táže se Husa po jeho mí- nění, jak by bylo lze odstraniti rozkol v lidu, očistiti povést království a urovnati rozbroje, a vyslovuje snad i mínění, že věc Husova zvítězí. [1413, Mart.—April (ante 25).) Ztracen, ale nutno jej předpokládati podle odpovědi Husovy č. 59, kde čteme i slova: „De victoria autem mea nichil ad famam seculi. Náleží patrné na začátek vyjednávání, o jaké se měla pokusiti zvláštní čtyřčlenná komise, k níž náležel i Křišťan, a jež jmenována asi v březnu 1413. “Christum Univ; aportebat Christum Kpl. — Vatestatur Kp. — w fuerit dignatus Kp. — y v Kp předchází škrtnuté porro. — z chybí v Univ. — aa me gratanter Kp. — bb ce- teraque Kp. — cc avarranciam Kpl; ab avaricia, luxuria atque superbia Univ. — dd ka- ritativum Kp; caritative Univ, Kpl. — ec viderettis Kp. — f chybí v Kp. — gg v Kp opra- veno z debent. — hl nichilippendunt Kpl; vilipendunt Univ. — i Christus illis Kpl, Univ. kk v Univ předchází škrtnuté fr. — " chybí v Kpl. Srvn. Luc. 24, 7. — ' Luc. 19, 28.

Strana 161
Č. 57. 1413, April—Mai. 161 57. M. Jan Hus, seznav prohlášení theologické fakulty k synodě r. 1413, ostře se proti němu ohražuje veřejným listem. [Na Kozím? 1413, April—Mai.] Rkp. Videň. dv. knih. 4941 (= V) f. 26—26'. Palacký, Docum. 52—53 č. 25 (z V) = Mareš str. 106—107 č. 36 = str. 124—125 č. 362 — str. 70—71 č. 363 = Flajšhans, Obrany ve vyhnanství str. 9—11 č. II. — Latinský překlad Palacký, Docum. str. 53. Palacký klade list k jednání synody v únoru 1413, a to se nekriticky opa- kuje (i Novotný, Listy Husovy 33, upozorňuje i na jisté pochybnosti o autorství Husové). Prohlášení obrací se arci proti návrhům theologů k synodě 6. února 1413, ty však dostaly se straně Husové do rukou teprve při obnoveném jed- nání povelikonočním, a rozhorlené odmítnutí Husovo psáno tedy asi v dubnu— květnu, hned v prvním dojmu po seznání neupřímného projevu theologů; srvn. nyní Novotný-Kybal, M. Jan Hus. * 25' V Kteří jsú zemi Českú křivě zhyzdili i u papeže i jinde, anebo ješče křivě hyzdie, praviece, že jsú mnozí v Čechách kacieři aneb bludní u vieře, ti podlé práva mají ty bludné ukázati a na ně dovésti, a nedo- vedú-li, ani zasě zemi učiščie, jmajíb utrpěti jakožto zrádce cti lidu Če- ského. Ale že doctorové v své radě píší, Čechy hanějíce, že v Čechách jsú někteří z žákovstva, ješto jinak věřie o svátostech kostelních nežli cierkev svatá obecná, druhé pravie, že v Čechách někteří nechtie u vieře a v ustavení cierkve svaté obecné státi, třetie pravie, že jsú někteří neposlušni svých prelátóv, a lid na to vedúce, aby nectili duostojenstvie papežského, biskupského i kněžského, ale ktož jinak věří o svátostech a nechce tak věřiti a držeti, jako cierkev svatá, toho mají za bludného aneb za kacieře jmieti: tehdy doctorové pravie, že jsú někteří *kacieři aneb bludní v Čechách; protož mají ty jisté ukázati ze jména a na ně dovésti, a nedovedú-li, ale aby utrpěli jakožto hánce a zrádce cti krá- lovstvie Českého. Také doctorové pravie, že každý jmá svého preláta poslúchati, kdež nepřikazuje púhého zlého, aneb kdež nebrání púhého dobrého. Toho jsú sami neučinili, když jim papež přikázal, aby Mistru Maříkovi2 mezi a psáno uczzyíjczye. — b opraveno z jmajie. — ve V omylem Čechal. Míní se dobré zdání fakulty theologické k synodě 6. února 1413, latinsky a česky olišt. v Doc. 475—485, jež však Hus seznal asi teprve v dubnu—květnu 1413. — 2 M. Mařík Rvačka, převor řádu kajících bratří (Cyriaků).

Strana 162
162 Č. 57, 58. 1413. April—Mai. — Mart.—Apr. 23. sebú miesto dali“; neb jsú v tom papeže nechtěli poslúchati. Také oni i jiní kněží nechtie poslúchati krále Českého, svého prvého preláta, aby mu dali po jednom úroku, an jim ani púhého zlého velí, ani púhého dobrého brání. Také Králova Milost muož spravedlivě přikázati, aby nepřestávaly služby božie pro kázánie Mistrovo Husovo, a kněží mají v tom poslúchati, neb to nenie púhé zlé, aby bohu slúžili. Také potupují pětačtyrydceti artikuluov“ proti řádu kostelniemu; neb nižádný nemá potupiti kterého bludu, jedné cierkev svatá. A mnohé z těch artikuluov Mistr Staník“ a Mistr Páleč dřéve jsú drželi a bránili, dokudž jsú v bázeň světskú neupadli. Také pravie, proto že Mistra Husi mocí papežskú klnú, že on jest v spravedlivé kletbě, a vidúc, že je kři- vými zámysly na něho kletba od kněží dobyta. Ale že rector některé z doctoruov klne,“ tu pravie, že oni nejsú v kletbě, zjevně v tom jiné hyzdiece a se velebiece. Proto jich rada jako hanebná jmá zavržena býti. Ve V nadpis: �Sequitur Husonis oblacio contra conclusionem katholicam pronuncciatam per doctores katholicos. Proti radě doctorské“. Na konci pod textem: �Suprascripta litera est Husonis contra pronuncciacionem magistro- rum de modo concordie etc'. 58. M. Jan Hus rektorovi university M. Krišťanovi z Prachatic: vysvětluje, proč nelze dojíti dohody na základě dobrého zdání theologické fakulty, jehož bludy ostře vyvrací. [Na Kozím? 1413, Mart.—Apr. 23.] Rkp. univ. bibl. III G 6 (= U) f. 14—14. Höfler II, str. 226 (z U); Palacký, Docum. str. 62—63 č. 30 (z U). Český pře- klad Mareš str. 119—120 č. 41 — str. 139—141 č. 412 = 79—80 č. 413 = Flajš- hans, Listy z Prahy str. 66—68 č. 15 = Flajshans, Listy str. 74—75 c. XXXVII. Srvn. Hefele, Conciliengesch. VII, 58, v době vzniku Novotný, Listy 35—36. M. Mařík, studovav zprvu theologii v Praze, došel potom hodnosti mistra v Římě milostí papežskou, fakulta theologická v Praze však nechtěla ho za profesora při- jmouti. Rvačka zakročil u kurie, a Innocenc VII dne 5. dubna 1406 jeho žádosti vy- hověl (Reg. Lat. 125 f. 85); ale theologové i potom odporovali. Hus o tom mluví častěji, na př. De eccl. c. XX (Op I, 241'), Contra Palecz (tamtéž 263), O svatokupectví (Erben I, 454, Novotný 120). A že jeho výtky o stanovisku doktorů byly svrchovaně odůvod- něny, prozrazují podrážděné, ale věcné jalové po této stránce námitky protivníků na př. Ondřeje z Brodu a Stanislava (v. AÖG LXXV, 343, 410) a j.; o Rvačkovi srvn. i č. 37. — Běží o vymáhání určité části důchodů kněžských na vypravení poslů do Říma k srovnání sporů, jež Václav po synodě 1413 zahájil. Také na to naráží Hus častěji. Srvn. nyní Novotný-Kybal, M. Jan Hus. — Také tento důvod ozývá se z úst přivrženců Husových častěji; srvn. Docum. 496 a j. — Stanislav ze Znojma. — Ště- pán z Pálče. — O tom jinak není zpráv. Patrně byl rektor M. Křišťan z Prachatic nucen tak zakročiti proti zpupným theologům, ač příčin blíže neznáme.

Strana 163
Č. 58. 1413, Mart.—Apr. 23. 163 * H U Venerabilis domine rector, pater et magister reverende! Scisma populi non credo quod possit sopiri, quia propheciam Christi oportet impleri, qui non venit "mittere pacem, sed gladium“, quo sepa- ret patrem a filio et matrem a filia etc. Et prophecia Pauli dicit, quod non consumabitur filius iniquitatis, donec venerit scissio. De infamia regis et regni, si rex erit bonus et regnicole saltim quidam dum erunt boni, quid nobis, cum Christus per maximam viavit infamiam *cum suis electis, quibus dixit': "Absque synagogis facient vos et morte afficient ex vobis, credentes se obsequium prestare deo“; „et‘ eritis odio omni- bus hominibus propter nomen meum. Trademini a parentibus et cogna- tis". Quod est plus, quam pati a Stanislao vel Palecz. De victoria autem mea nichil ad famam seculi, quia scio, quod vincit, qui occiditur." Materiam autem discordie scitis: Prima est condempnacio articulo- rum"; secunda, ut audistis, indulgenciarum spoliacio. Et iam superad- dita est tercia in consilio Phariseorum8: primo in isto puncto, quod ego cum predicantibus simus clerus pestiferus, errans circa sacramenta?; 2° in isto heretico dicto: Non possunt inveniri vel dari super terram alii tales successores, quam papa, existens capud, et collegium cardinalium, existens corpus ecclesie Romane 1; 3° in isto puncto consilii: Papa est capud, corpus vero collegium cardinalium, existentes manifesti veri suc- cessores principis apostolorum"; 4° in isto puncto: Sedi apostolice, id est pape cum cardinalibus,“ Romane ecclesie et prelatis est obediendum in omnibus quibuscumque, ubi non prohibetur purum bonum, vel pre- cipitur purum malum.2 Unde de gracia dei spero, quod numquam tam malos errores seminavi nec seminabo. Quid enim potest amplius extolli Antichristus super omne, quod dicitur deus," id est super deitatem et humanitatem Christi, quam dicere, quod non potest deus dare alios suc- cessores sue ecclesie, quam est papa cum cardinalibus? Si posuissent, quod non potest deus dare alios peiores successores sue ecclesie, quam est papa cum cardinalibus, haberent maiorem evidenciam dicti. Estimo ergo, quod per eorum invenciones deus occasionaliter revelat nobis Anti- christum cum suis discipulis; qui dabit nobis scienciam et spiritum for- titudinis ad inpugnandum huiusmodi seductores etc. V U červeni nadpis: �Scriptum M. Jo H M° Cr. pro tunc rectore'. a v U řádek nedopsán a další položeno na nový řádek, patrně proto, že slova: id est papa cum cardinalibus do citovaného místa vložena; v. pozn. 12. 1Mat. 10, 34 n. — 2 Srvn. 2 Thes. 2, 3: nisi venerit discessio primum et revelatus fuerit homo peccati, filius perdicionis. — Joh. 16,2; citát není zcela přesný. — 4 Luc. 21, 16—17. — Srvn. Ps. 50, 6 (Rom. 3, 4): vincas, cum iudicaris. — ' Miněno asi od- souzení článků Wyclifových na radnici dne 16. července 1412. — "Hlásání odpustků r. 1412. — « Dobré zdání fakulty theol. k synodě 6. února 1413, v. Palacký, Docum. 475—480. — »Tamtéž 476. — 10 Tamtéž 476. — n Tamtéž 475. — 12 Tamtéž str. 478, až na slova id est pape cum cardinalibus, kteráž arci v duchu citátu sem na vysvětlení vložena. 13 Srvn. 2. Thes. 2, 4: qui adversatur et extollitur supra omne, quod dicitur deus. —

Strana 164
164 C. 59, 60. 1413, Mart.—Apr. — Mart.—Apr. ante 25? 59. M. Křišťan z Prachatic, rektor university, jakožto člen komise k urovnání různic, táže se Husa, chtěl-li by přijmouti návrhy theologů, že papež jest hlavou a kardinálové tělem církve, a státi ve všem určení a roz- hodnuti cirkve Rímské (in hoc stare, quod papa est caput sancte Romane ecclesie et cardinales corpus, et stare in omnibus determinacionibus et decisionibus sancte Romane ecclesie). /V Praze, 1413, Mart.—Apr.] Ztracen; známe jen ze zmínky u Husa v č. následujícím. Podle dotazu jest patrno, že souvisí s jednáním o dohodu, a poněvadž Křišťan jest ještě rektorem (do 25. dubna 1413), náleží list před toto datum, ač pravděpodobné dříve. 60. M. Jan Hus M. Křišťanovi z Prachatic, rektoru university: odpovídá na jeho dotaz, chce-li přijmouti definici církve od theolog. fakulty podanou, tím, že ji podrobné vyvrací, odmítaje i jiné vývody doktorů a prohlašuje na konec, na čem jest ochoten státi. [1413, Mart.—April ante 25?] Rkp. univ. bibl. III G 6 (= U) f. 11'—13'. Höfler II, 223—226, 228—229 (z U); Palacký, Docum. 57—61 č. 28 + 29 (z U); český překlad Mareš str. 113—119 č. 39 + 40 = str. 132—139 č. 39 +. 402 = str. 75—79 č. 39 † 403 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 69—76 č. 16 = Flajšhans, Listy str. 76—81 č. XXXVIII. Býval rozdělován ve dva listy, jak i rukopis zdál se naznačovati (srvn. závěrečnou poznámku); že jest to jeden list, ukázal a dobu vzniku určil No- votný, Listy Husovy 36—37. Salus a Christo Ihesu, vero capite Romane ecclesie, quod vere dat vivere, sentire et moveri spiritualiter membris suis, cum ipse est, in quo „vivimus, movemur et sumus“, ut Paulus asseruit in scolis Athenarum cum philosophis Actuum 17. Inter principalia posuistis, domine rector, an velim in hoc stare, quod papa est caput sancte Romane ecclesie et cardinales corpus, et stare in omnibus determinacionibus et decisionibus sancte Romane ecclesie? Vere „latet angwis in herba“.2 Nam si papa est caput Romane ecclesie et car- dinales corpus, tunc ipsi sunt tota sancta Romana ecclesia, sicut totum Act. 17, 16 a d. zvl. 28. — 2Vergilius, Eclog. III, 93.

Strana 165
Č. 60. 1913, Mart.—April ante 25? 165 * 12U corpus hominis cum capite est homo; et ipsius discipuli, Antichristi sa- tellites, vocant antonomastice sanctam Romanam ecclesiam papam cum cardinalibus, dato eciam, quod in loco Petri resideat Sathanas cum 12 superbissimis dyabolis incarnatus, cuius maxima et principium est, quod, quidquid ipse cum suo corpore monstruoso diffinierit, quod hoc est ut fides tenendum. Sic enim dyabolus temptans Christum dixit se habere potestatem omnia regna dandi, si ipsum procidens adoraret.' Et mirabile est, quid volunt Antichristi discipuli iam determinare circa sacramenta." Numquid ab annis 1413 non stetit ecclesia sine determinacione illa fu- tura? Ego scio, quod scripserunt ad curiam de consilio doctorum et pre- latorum, et illa reservant ad subscripcionem Antichristi, ut decipiant, maiorem concedentes, et concludant : tu hereticus es! Nam sequitur : Quid- quid determinat sancta Romana ecclesia, id est papa cum cardinalibus, hoc est ut fides tenendum; sed ipse cum suis determinat, quod indul- gencie a pera et a bursa sunt katholice: ergo hoc ut fides est tenendum. Sed tu Hus predicasti oppositum, ergo revoca heresim, vel comburaris. Item: Quidquid determinat papa etc.; sed determinat, quod Hus est in excomunicacione pertinax et sic hereticus : ergo est condempnandus. Item: Quidquid determinat papa etc.; sed determinat papa, quod conclusio doc- torum, alias inimicorum veritatis, facta in pretorio,' est iusta et sancta, ergo est tenenda. Item: Quidquid papa determinat, est tenendum: sed ipse determinat, quod omnes habentes libros Wycleff dent eos ad com- burendum et abiurent; ergo est hoc tenendum. Item: Quidquid papa determinat etc.; sed papa in bulla" determinavit, quod nullibi in capellis predicetur: igitur. Item: Quidquid papa determinat, est tenendum: sed Bonifacius cum cardinalibus solempniter“ determinavit, quod Wenceslaus rex Boemie non est “rex Romanorum, nec Sigismundus Ungarorum": ergo hoc est tenendum. Et quis potest rimari ex nobis, quot secundum voluntatem propriam inconveniencia concluderet Antichristus? Video ergo, quod doctores vellent componere Christum cum Belial, sic tamen, quod Christus non habeat nominacionem capitis sancte eccle- sie, sicut nec faciunt mencionem de Christo in suo scripto consilio.' Vel- lem scire, si papa Liberius hereticus, similiter Leo hereticus, et Johan- nes papa, qui peperit puerum,' fuerunt capita sancte Romane ecclesie? a solepniter U. aSrvn. Luc. 4, 7. — Jest to narážka na příslušný odstavec návrhu fakulty theolo- gické (Doc. 478), kde žádáno, aby se každý podrobil determinaci církve o svátostech a j. — Míní se schůze na radnici Staroměstské dne 16. července 1412, kde mimo jiné odsouzeny i články Wyclifovy; v. Sedlák, Studie a texty I, 55 n. — 6Alexander V listi- nou z 20. prosince 1409, v. Docum. 374—376. — Miněna aprobace volby vzdorokrále Ruprechta r. 1403 a vystoupení kurie proti Zikmundovi v Uhrách; také tohoto důvodu užívá Hus častěji. — Míněno jest dobré zdání fakulty theologické k synodě 6. února 1413, Docum. 475—485. — Tytéž doklady uvádí Hus také ve svém spise De ecclesia (Op. I, 220); srvn. ještě níže pozn. 25.

Strana 166
166 C. 60. 1413, Mart.—April ante 25? Et si sic, tunc non refert, quin aliquando depost meretrix vel Antichri- stus precipuus sit capud sancte Romane ecclesie. Et tunc sine dubio wlt Antichristus parificari Christo. Sed "que convencio Christi cum Be- lial "?“ Non sufficit sibi et suis satrapis, quod ipse sit vicarius Christi, si tamen implet efficaciter legem Christi, et quod ipsi sint ministri ec- clesie, perficientes opus regulariter ewangelizandi, quomodo apostoli sanctissimi dicunt se esse ministros datos ecclesie ad docendum ipsam legem Christi. Vellem libenter illius doctoris racionem videre " : quid vellet probare per hoc, quod Christus fuit capud ecclesie in triduo, sicut fuit sine dubio; a principio enim incarnacionis sue fuit capud ecclesie intrin- secum secundum humanitatem, quam nec in triduo deposuit, et per con- sequens fuit caput ecclesie sancte in triduo, quia persona in genere hu- mano dignissima, excellens angelos et quemlibet hominem et sanctos in limbo patres, qui erant omnes membra ecclesie, que capud eorum de limbo post se traxit et postmodum in gloria collocavit; et virgo mater Christi fuit tunc parcialis ecclesia militans in fide et karitate, que plus valuit quam omnes apostoli, et per consequens plus quam omnes cum papa moderni prelati. Et dictum illud doctoris," quod katholica ecclesia apostolica et Ro- mana ecclesie idem sunt; si „Romana ecclesia“ supponit ibi pro univer- sali ecclesia, cuius partes sunt apostoli, tunc est verum; si autem „Ro- mana ecclesia“ supponit ibi pro papa cum cardinalibus, tunc non est eadem ecclesia" Romana, que katholica, apostolica, sicut nulla parcialis ecclesia est universalis ecclesia sancta apostolica. Vellem, quod mihi dicerent doctores, pro quo capitur ibi Romana ecclesia, ubi 24 q 1' ca- pitulo: Hec est fides'," dicitur sub auctoritate Jeronymi: „Sancta Ro- mana ecclesia, que semper inmaculata permansit, domino providente et beato Petro apostolo opem ferente in futuro manebit sine ulla heretico- rum insultacione“. Non enim ibi capi potest pro papa * et cardinalibus, quia illi sunt plus viciis maculati quam alii, sicud testabantur Stanislaus et Palecz“; et pape fuerunt heretici multi et valde lubrici, et mulier presedit in capite.“ Quomodo ergo Romana ecclesia, scilicet cardinales cum papa, sine macula semper permansit? O si essent contenti Antichristi discipuli, quod sancta Romana ec- clesia sunt omnes fideles sancti christiani militantes in fide Christi, quam Petrus episcopus Romanus, sed principalior Christus episcopus docuit; etsi Roma per possibile cum papa et cum cardinalibus subverteretur ut Sodoma, adhuc maneret illa ecclesia sancta. *12' U b ecclesie U. 102. Cor. 6, 15. — u Miněn asi Páleč; srvn. Contra Stanisl. Op I, f. 177. — 12 Mi- něn asi Stanislav; srvn. jeho spis Alma et venerabilis (vyd. Loserth, AÖG. LXXV, str. 370 (84). — 13c 14 C 24 q 1 (Friedberg I, 970) — 14 Patrně ze zkušeností po svém ná- vratu z Bolognského zajetí. — 15 Srvn. svrchu pozn. 9.

Strana 167
Č. 60. 1413, Mart. —April ante 23? 167 *13 1; In isto volo stare: quod 1s habeo papam pro vicario Christi in ec- clesia Romana, sed non est mihi fides. Item in isto sto: si papa est pre- destinatus et exercet officium pastorale, sequens Christum in moribus, tunc est caput tante militantis ecclesie, quantam regit; et si sic regit capitaliter secundum legem Christi totam iam militantem ecclesiam, tunc est verus eius capitaneus sub archicapite domino Ihesu Christo. Si vero vivit Christo contrarie, tunc est fur, latro, ascendens aliunde et est lupus rapax," ypocrita, et nunc inter omnes viantes precipuus Antichristus. Debent ergo secundum premonicionem Christi oves cavere sibi a tali lupo et attendere propheciam Christi dicentis!s: „Si dixerint, ecce hic est Christus, nolite credere“. Quare ? Quia „surgent Pseudochristi“, id est papa sub nomine Christi, „et dabunt signa magna; surgent pseudoprophete“, ut paparum doctores, "et dabunt signa magna et prodigia, ita ut in er- rorem inducantur, si fieri potest, eciam electi“. Beatus ergo, qui non timuerit ipsorum terrores de celo fulminantes, id est excomunicaciones, quibus terrent iustos et admiracionem inducunt in populis, et prodigia, id est a longe facta miracula, quia a Romana curia Pragam per ducenta miliaria, qualia nec fecit Symon Magus, nec Petrus apos'tolus. Beatus eciam, qui considerat „abhominacionem desolacionis“, "que dicta est a Daniele," stantem“ in loco sancto. Qui legit, intelligat“, ait Christus capud ecclesie. Que enim potest esse maior abhominacio desolacionis in loco sancto, id est in dignitate sancta, quam in quo resedit sanctissimus, piissimus, mitissimus, humilimus, pauperrimus, laboriosissimus, pacientissimus, ca- stissimus, in illo loco sancto, id est in sanctitate, residet nomine sanctis- simus, re pessimus, crudelissimus, vindicatissimus, superbissimus, mundo ditissimus, accidiosissimus, impacientissimus, inmundissimus? Nonne est abhominacio in abstracto desolacionis? Vere „in deserto“, omnium vir- tutum derelicto loco, ostenditur a pseudoprophetis Christus. Prophetavit et premonuit suos Christus dicens": „Cum videritis ab- hominacionem in loco sancto; qui legit, intelligat“. Et post21: „Si dixe- rint, ecce in deserto est Christus, nolite credere, nolite exire“, scilicet a fide recta, quam vobis ostendi, dicens," quod maior est in regno celo- rum, qui est humilior, et qui se exaltat, abieccior. „Nolite credere“ om- nibus, que dixerint vobis pseudoprophete ostendentes, quia Rome residet capitaliter in persona Christus. O „beatus," qui non fuerit scandalisatus!" cstante U. 16 Loserth, Hus und Wictif 228 n. pokouší se namluviti čtenáři, že zde užito Wycli- fova Trialogu a traktátu De Christo, ale pracně shledávané parallely jeho podávají nezvratný důkaz, že tomu tak není. Rovněž mínění, že by se zde ozýval Wyclif, De ecclesia I, 29 n., není nijak opřeno, ani vzdálených shod není. Nauka jest ovšem Wy- clifská, ale slovných ohlasů nenalézám. — 1 Srvn. Mat. 7, 15. — 18 Mat. 24, 23—24. — 10 Dan. 9, 27. — 2° Mat. 24, 15. — 21 Srvn. Mat. 24, 26. —2 Srvn. Mat. 23, 11—12; Mat. 11, 6. Luc. 14, 11. — 23

Strana 168
168 C. 60, 61. 1413, Mart.—April ante 23? — April—Mai. Item in isto sto: Quidquid sancta Romana ecclesia vel papa cum cardinalibus decreverit vel mandaverit tenendum vel faciendum secun- dum legem Christi, illud humiliter ut fidelis christianus volo revereri et venerabiliter acceptare. Sed non quidquid papa cum cardinalibus uni- versaliter diffinierit vel mandaverit; quia iam feci oppositum et sto in opposito, propter quod excomunicor, prout scitis pro isto. Hostiensis in lectura super 5° decretalium capitulo: ,A nobis' 2 tenet, quod papa sicut et tota curia Romana errare poterit in via morum, sicud sepe errat in iudicio veritatis. Istam exposicionem audacter teneo. Quia ex quo 12 apostoli erraverunt in iudicio veritatis et in via morum, a Christo electi et habentes spiritum sanctum, quomodo papa cum cardi- nalibus non poterint in iudicio veritatis deficere et in via morum? Fac- tum est, dum Johannes papa — Agnes mulier* et omnes cardinales, ymmo pertinentes ad ecclesiam Romanam fuerunt decepti *in iudicio veritatis; cum Johannes, ipsa Agnes, dixit se esse patrem sanctissimum, et cardinales cum aliis id ipsum affirmaverunt. Beatus sit ergo Christus Ihesus, qui ad nostram doctrinam et sanctam cautelam permisit in sua ecclesia illud factum. * 13° U V U na začátku červený nadpis: „Epistola directa per M. Joſhannem] Hus M° Cristano pro tunc rectore; za slovy: maneret illa ecclesia sancta, jako nadpis pro následující list (jenž jest arci jen dokončením), červené: „Responsio M. Johannis Hus finalis'. 61. M. Jan Hus Siru Johnovi Oldcastleovi: zpravuje ho o horlivosti krále Václava v obraně evangelia Kristova. [1413? April—Mai.] List není zachován; zmiňuje se o něm Oldcastle v listé králi Václavovi, daném v Londýně 7. září bez roku, který uveřejnil Loserth, Uber die Be- ziehungen zwischen den englischen und böhmischen Wiclifiten in den bei- den ersten Jahrzehnten des 15. Jhrh. (MIÖG XII, 254—269) str. 268, slovy: „fama vestre strenue milicie in evangelio Christi, mihi per Magistrum Hus, iudicio meo Christi sacerdotem, nec non alios literatenus intimata“. O datování v. Loserth na uv. str. 268, jenž z titutu „marchio Moravie králi Václavovi v nadpise dávaného, správné soudí, že list Oldcastleův nemůže býti psán před r. 1411, a zmínka o vyčištění pšenice od plev (zyzaniam, falsos sacerdotes, in oreum congregatam sagaciter et studiose a tritico segre- 24 Corp. iur. can. c 14 C XXIV qu 1 (Friedberg I, 970). —2 Hus ovšem věří, jako věřil celý středověk, báchorce o ženě papeži, opíraje se o současné kroniky.

Strana 169
Č. 61, 62, 63. 1413, AprilMai. — Juni 7. — Juni po 7. a před 17? 169 gavit, et triticum, veros Christi sacerdotes, in statu evangelice paupertatis corroboravit) chce vztahovati na vypuzení odpůrců Husových z Prahy v dubnu 1413. Ovšem byl tou dobou Hus ve vyhnanství, ale poměr jeho ke králi byl příznivý, a snad tedy podnětem dopisu Husova mohla býti i naděje, že pří- mluva anglického lorda u krále usnadní mu i návrat do Prahy. Lze tedy datování pravděpodobně přijmouti. List Husův byl by pak ovšem psán záhy po vypuzení protivníků, jak i z toho vyplývá, že psaní Oldcastleovo má da- tum 7. září 11413J. Sedlák, Hus 201 pozn. 4. míní, že list Husův náleží do konce června 1411, a odpověď Oldcastleova do 7. září t. r., ale z jeho dů- vodů ani jediný není závažný. 62. Mistr Jan Kardinál z Rejnštejna píše Husovi, chtěl-li by přijmouti návrh fakulty theologické, uváděje výrok Stanislavův a Štěpána z Pálče, že ne- chtějí jednati proti svědomí, táže se o radu ve příčině své směny fary s Ondřejem z Brodu, a jmenuje některé osoby, jimž by měl Hus psáti. [V Praze, 1413, post Juni 7.] Ztracen, z obsahu, co uvedeno, podává Hus ve své odpovědi (č. 63). Psán byl patrné brzo po 7. červnu 1413, kdy úředně provedena směna far mezi Ondřejem z Brodu a Janem Kardinálem, v níž žádal Husa o radu. 63. M. Jan Hus M. Janovi Kardinálovi z Rejnštejna: odpovídaje na před- chozí dopis, uvádí důvody, pro které nemůže souhlasiti s návrhy fakulty theologické, vytýká postup Pálčův a Stanislavův, vzpomínaje minulosti, udílí rady o směně fary a slibuje psáti těm, které Kardinál jmenoval; po opsání slibuje poslati svůj spis proti Stanislavovi. [Na Kozím? 1413, Juni po 7. a před 17? Rkp. univ. bibl. III G 6 (= U) f. 13'—14. Höfler II, 227—228 (z U); Palacký, Documenta 55—57 č. 27 (z U). Český překlad Mares str. 110—112 č. 38 = str. 129—131 č. 38° = 73—75 č. 383 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 79—81 č. 18 = Flajšhans, Listy str. 81—83 č. XL. Za adresáta býval dříve pokládán M. Křišťan z Prachatic; že pravdě- podobněji nutno mysliti na M. Jana Kardinála, v. Novotný, Listy Husovy 37 n. Salus a domino Ihesu Christo! Consilium facultatis theologice, si starem ante ignem mihi preparatum, iuvante Christo domino non accep- 1Míněno jest dobré zdání fakulty theologické k synodě 6. února 1413 Doc. 476, až 485.

Strana 170
170 Č. 63. 1413, Juni po 7. a před 17.? tabo. Et spero, quod mors prius vel me, vel duos aversos a veritate ad celum vel ad infernum diriget, antequam eorum sentencie consenciam Cognovi enim ambos, quod prius vere fatebantur secundum legem Christi veritatem, sed timore percussi in adulacionem pape et in mendacium sunt conversi. Et Palecz vocat nos Wiclefistas, quasi in tota fide chri- stianitatis deviantes"; et Stanislaus vocat infideles, perfidos, insanos et clerum maledictum. Sed ista non adverterem, dummodo non conforta- rent in malicia Antichristum. Sed spero cum dei gracia, quod, si opor- tuerit, volo me adversus eos usque ad ignem comburendum statuere. Et si ego non possum libertare veritatem per omnia, saltim nolo esse inimicus veritatis et per mortem obsistere consensui. Currat" mundus, sicut deus eum permiserit currere. Melius est bene mori, quam male vivere.' Propter mortis suplicium non est peccandum. Presentem vitam finire in gracia est exire de miseria. "Qui addit scienciam, addit labo- rem."" Qui veritatem loquitur, capud sibi concutitur.' „Qui mortem me- tuit“, amittit gaudia vite.' Super omnia vincit veritas." Vincit, qui occi- ditur," quia nulla ei nocet adversitas, si nulla ei dominatur iniquitas." Ait enim Petrus apostolus ": "Quis est, qui vobis noceat, si emulatores boni fueritis“? "Beati estis, cum maledixerint vobis homines“, ait veritas." 15 " „Omne gaudium existimate, fratres, cum temptaciones varias incideritis. „Beatus " vir, qui suffert temptacionem, quia, cum probatus fuerit, acci- piet coronam vite“. Hec sunt mea fundamenta et fercula, quibus reficitur spiritus meus, ut sit fortis contra omnes adversarios veritatis. Et doctores illi, de qui- bus dicitis, nolunt facere contra conscienciam. Vos scitis, quomodo Palecz loquebatur prius in domo vestra." Et scio certitudinaliter, quod Stanis- laus tenuit et in scripto sentencialiter scripsit de remanencia panis's, et a me quesivit, antequam disturbium incepit, si vellem idem secum tenere. Ecce postea iuravit et abiuravit, et post duos annos, quando *f. 11U a curratur U. 2 Stanislav ze Znojma a Stěpán z Pálče. — Hus častěji vytýká oběma svým dří- vějším přátelům, že ze strachu (po zajetí v Bologni) změnili své názory, srvn. č. 49, 52, 57. — *Nejsou-li míněny ústní pomluvy Pálčovy, byla by to asi narážka na jeho spis Replicacio contra Quidamistas (vyd. Loserth, AÖG LXXV; v. na př. str. 347, 356, 359). — Tuším v tom narážku na spis Stanislavův Alma et venerabilis (vyd. Loserth, AÖG LXXV, 362 n., 391 passim). —' Srvn. Ecclus 40, 29: Melius est mori, quam indi- gere; Jon. 4, 8: Melius est mihi mori, quam vivere; 1. Mach. 3, 59 melius est nos mori in bello, quam videre mala gentis..— Eccles. 1, 18. — * Nedovedu zjistiti. — Srvn. Cato, Dist. I, 23 (Poet. lat. min. III, 219): Qui mortem metuit, quod vivit, perdit id ip- sum. — 1 Nepodařilo se mi zjistiti, odkud citát, v době té vůbec běžný. — Srvn. Ps. 50, 6 (Rom. 3, 4). — 12 Zjistiti se mi nepovedlo. — 13 1. Pet. 3, 13. — 1 Mat. 5, 11. — 15 Jac. 1, 2. — 16 Jac. 1, 12. — Srvn. Tomek II, 171 n.; běží snad o rozmluvu o odpustcích, o níž v. Hus, Contra Palecz (Op I, 264), De eccl. (ib. 227). — 18R. 1403 nebo 1404; srvn. Sedlák, Euch. trak. Stan. ze Znojma, Hlídka 1906, zvl. ot. v Brně 1906 str. 4 n. a nyní Novotný-Kybal, Hus. Výtka vrací se u Husa častěji, na př. Contra Palecz (Op I, 2550, v polemice z r. 1413, Docum. 499 a j.

Strana 171
Č. 63, 64. 1413. Juni po 7. a před 17.? — Juni? 171 Stiekna" venit cum suo tractatu, postquam timuit archiepiscopum, ne- sciens subterfugere, dixit per iuramentum, quod tractatum illum non per- fecit. Et antequam fuit vocatus ad curiam archiepiscopi, dixit: „Oportet, quod Stiekna monachus flectat ante me genua et petat, quod parcam, quod ausus est tractatum meum novam plantacionem erroneam anno- tare“. Quomodo ergo possum eis credere, quod non libenter facerent contra conscienciam? Et estne eis salvum pro consciencia, quod nos vocant infideles, perfidos, insensatos, a tota fide Christi deviantes et maledictum clerum? Deus hoc iudicet. De commutacione vestra" videtur mihi in consciencia, quod nullo- modo dimittatis eam; quia spero, quod estis ibi clipeus contra Antichris- tum. Unde deus ordinavit meo iudicio, quod, sicut circa illam ecclesiam fuit unus plebanus maximus inimicus verbi dei," sic vos deus e contra ordinat, ut sitis amicus verbi dei. De parrochianis, ex quo nolunt, ha- bentes omnem procuracionem spiritualem, grate accipere," habetis Eze- chielis 3° planam sentenciam pro vestra excusacione; ibi legatis." Illis scribam, quos nominastis. Tractatum dum rescribent, Contra scripta Sta- nislai," dirigam vobis. Valete in Christo Ihesu. 5. Estimo, quod peccavi, ad voluntatem regis predicacionem dimittens? et ergo iam nolo sic peccare. V U červený nadpis: �Scriptum M Jo H. M° Cr." 64. M. Jan Hus Benešovi z Ostroměře, kazateli kostela Pražského: vytýká mu unáhlený soud, jímž ho odsuzuje, ač ví, že příčinou jeho půhonu jsou kázání proti znemravnělému kněžstvu, a upozorňuje na zneužívání interdiktu. [V Praze?, 1413, Juni?] Ztracen, stopy jeho zachoval kazatel Beneš ve své odpovědi (v. č. 68). Hus ho nazýval „frater“, vytýkaje „temerarium iudicium“ podle slov Písma „Nolite iudicare“, dokládaje, že Beneš ví, [me] „esse in sentenciis propter hoc, quod correxi crimina cleri dissoluti“, a poukazuje na konec "quod proba- bilius propter unum scismaticum interdictum ponitur, quam propter mille demonia“. 1 Jan Štěkna; srvn. o něm a o tomto sporu Tomek, Dějepis Prahy III, 431, 457, Bidlo, ČČM 1895 str. 126 n., Sedlák na uv. m. 10 n, Novotný-Kybal, Hus. — 2° Miní se asi směna fary v Petrovicích za faru v Nebuželích s M. Ondřejem z Brodu; v. LConf. VII, 86—87; srvn. Novotný, Listy Husovy 38. — 2 Patrně Ondřej z Brodu, před tím farář v Nebuželích. — 22 Srvn. Novotný, Listy Husovy 38. — 23 Srvn. zvláště Ez. 3, 15 n. — * Op. I, 265—302. —2 Miní asi přerušení činnosti kazatelské před jednáním s protivníky na žádost královu po velikonocích 1413.

Strana 172
172 Č. 64, 65. 1413, Juni? Juni-Juli. Doby složení nelze přesné stanoviti, ale poslední narážka na interdikt, pro niž obdoba najde se v listé Husové Ondřejovi z Brodu (v č. 65), činí vznik listu ve stejné asi době pravděpodobným. Kazatel Beneš jest patrně týž, jenž, zastávaje svůj úřad při kostele Praž- ském v l. 1402—1414, proti Husovi lživé svědčil již r. 1410; v. Palacký, Docum. str. 179. 65. M. Jan Hus M. Ondřejovi z Brodu: vytýká mu jeho nepřátelské jednání, vyvrací výtky své strané činěné, a zmíniv se o svém nynějším pobytu v Praze, kde nikdo interdiktu nezachovává, hrozí, že přijede kázat na Mělník, kde se Ondřej v tu chvíli asi zdržoval. [V Praze, 1413, Juni—Juli./ List, k němuž podnět zavdaly asi nešetrné a prázdné námitky Ondřeje z Brodu proti odpovědi Husové na pověstné návrhy doktorů theologie k úno- rové synodě r. 1413, jež však Husovi teprve někdy v dubnu—květnu do rukou se dostaly (prohlášení Brodovo otiskl Loserth, AÖG LXXV, str. 342—344, zvl. ot. 56—58), není zachován. Známe jen několik úryvků, jež pojal, ne vždy doslovné, Ondřej do své odpovědi (v. č. 73), a podle nichž list Husův lze z části rekonstruovati (srvn. Novotný, Listy Husovy 40 a odtud Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 97 = Flajšhans, Listy str. 87—88 č. XLIII). Nazývaje On- dřeje: „Frater carissime“, jemuž píše z lásky (ex caritate), dokládal Hus, že by raději chtěl zemříti, než se vrátiti (quod mori magis cupitis, quam reverti), a že rád čeká mučenictví (quod expectetis martirium). Vytýkaje dále, že On- dřej „cedí komára a velblouda pohlcuje“ (me colare culicem et camelum deglutire), jmenoval i nějakou určitou osobu, vysoce postavenou, jakožto pů- vodce své potupy (Nominatis in litera personam nobilem, cui vestram infa- miam inponitis), upozorňoval, že interdikt není vůči všem zachováván stejně (quod aliqui admittuntur ad sacramentum corporis dominici et alii arcentur abstinere), a zmínil se i o zpovědním tajemství (confessiones non debent revellari). O své vlastní při a chování Brodově — zde protivník cituje do- slovné — pravil: . .. ,solum propter impungnacionem criminum, que clerus, prochdolor, sequitur, ego persecucionem et excomunicacionem pacior ... Sufficeret tibi, carissime, ex quo iustam excomunicacionem prelatorum esti- mas, quod denuncciares populo, quia ipsi me excomunicant, et quod popu- lus in nullo malo me confortaret, vel in malicia mecum participaret..., dodávaje: ,quod si sancti et sancte michi in patria favent, per tuum iudi- cium sunt a comunione sanctorum et sic a beatitudine separati'. O svém pobytu v Praze pak zmiňoval se témito slovy: Ecce ego mani- feste ambulo in civitate, et respiciunt me plebani et presbiteri, et omnes sciunt, quod sum in Bethlehem, et tamen non cessant a divinis..., hroze

Strana 173
Č. 65, 66, 67. 1413, Juni—Juli. — Juni Juli. — Juli 1. 173 dále urputnému protivníku: ,Si non cessabis vexare fideles, veniens, predi- cabo in civitate, et tunc cessabis a divinis, a quibus non deberes cessare eciam si omnes dyaboli venirent ad Mielnik de inferno, narážeje i na ná- lezky pyšného kněžstva (sed statuta inventa a clero superbo) a vytýkaje pro- tivníku strach, kde strachu není (forte trepidans timore, ubi non est timor 1), aby ukončil ujištěním, že ho chce uvésti na cestu pravdy (quod ad viam veritatis cupitis me revocare). Pokud jde o datování, upozornil Novotný. Listy Husovy 40 n., že list Husův psán v Praze někdy po 8. červnu 1413, ale rozhodl se potom po vzoru Palackého spíše pro r. 1414, kdy psána odpověď Brodova, což přijato i od jinýjch. Z okol- nosti, že zmínka o pobytu v Praze kryje se s tím, co Hus píše v traktáté O šesti bludích (Erben III, 240; v. níže č. 73 pozn. 33), lze pravděpodobněji mysliti na červenec 1413, čemuž nevadí pozdní odpověď Brodova, když sám přiznává, že dlouho váhal. 66. Mistr Jan Hus píše „panu Petrovi, milému druhu“ M. Ondřeje z Broda. [V Praze, 1413, Juni—Juli.] Ztracen; zmínka o něm pouze v odpovědi M. Ondřeje z Brodu (v. č. 73), podle níž dopis obsahoval asi větu, že Ondřej z Brodu, ač Husa kaceřuje, následkem svého obcování s ním sám jest exkomunikován, ve zlé povésti a mimo řád (,ex participacione sua mecum ipse est excomunicatus, propha- nus et irregularis*). List Husův psán byl patrné z Prahy a tedy nejspíše v téže době jako list Ondřejovi z Brodu, který nejlépe se hodí do června— července 1413, před odchod Husův z Prahy. 67. Mistr Jan Hus profesoru Vídeňské university Janovi Sywortovi: vytýká mu pomluvy, jež šíří o M. Jeronymovi a jiných slovanských členech uni- versity Pražské, a vybízí k pokání. [V Praze] 1413, Juli 1. Rukopis kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 157—158; rukp. Klemen- tinský IG 11“ (= Urt) f. 89; rkp. dvorní knihovny Vídeňské č. 4299 f. 231 (= Vd). Höfler II str. 209—210 (= z Urt?); Palacký, Docum. str. 63—64 č. 31 (z Vd); srvn. Loserth, Hus und Wiclif 146 pozn. 2. Psalm 52, 6.

Strana 174
174 Č. 67. 1413, Juni 1. Český překlad Mareš, Listy str. 122—123 č. 42 = str. 142 —143 č. 422 = str. 80—81 č. 423 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 83—85 č. 19 = Flajš- hans, Listy str. 83—84 c. XL. Magistro Johanni Sywort de Septem castris, sacre theologie profes- sori." Salutari non meretur, qui gravibus mendaciis diffamat proximos, sed dignus correccione" cernitur esse, ut mendacio suo cognito ad viam caritatis cicius" revertatur. Ecce tu, professor non sacre theologie, sed infamacionis nequicie, cur M. Jeronimum2 disseminatorem heresis‘ non« mi- nimum“ asseris, de cuius fide tibi non constat, et addis gloriosum men- dacium, quod ipse subversionis gracia ad regem“ Cracouie" et ad« fratrem illius se contulit. Numquid tu es scrutator cordium,' quod* per tantam" distan- ciam mentem cognoscis hominism? Es tu legis Christi" professor, sic mendaciter infamando proximum? Certe Antichristus te docuit tantam vesaniam profiteri. Ubi lex Christi': „Nolite iudicare et non iudicabi- mini“? ubi illa': „Si peccaverit in te frater tuus," corripe ipsum“ etc.“? Ecce apud? te non precessit" caritativa fratris correpcio, sed prodiit in publicum iniuriosa diffamacio. Nec ipsum *magistrum honorabilem“ so- lum ausus es dentibus mordacibus contingere, sed comunitates magnas; non suffecit“ tibi Boemia pro tuar detractiva" malicia, sed et Slauo- rum regnum in scolaribus temeritate dyabolica heresis crimine" ausus es, sed spero mendaciter, annotare,' nullam de aliquo habens experien- ciam, sed dumtaxat occulta cordium iudicans, scribens, quod forent heresiarce* sectatores, mely gerentes in ore et „venenum" aspidum insanabile“ pre- tendentes in corde. Ecce tu proximos" inique iudicas, et quod“ conantur deliramenta contra clerum concitare. "Stat ad iudicandum“ deus. Esto, quod sis nomine professor sacre theologie: nisi refatearis“ veritatem, de isto scelere agens penitenciam, „in" die iudicii“ oportebit te "de omni verbo“ districtissimo iudici „reddere racionem“. Estne professoris," in incerto personas confundere, vel heresim fratribus imponere,“ mendacia * 158 B a v B adresy není. — b correccioni Vd. — cesse cernitur B, Urt. — d tucius B. evertatur Vd. — fve Vd touž rukou mezi řádky. — s chybí v B. — h v B předchází škrt- nuté Graconie. — chybí v Urt, Vd. — k chybí v Urt. — totam B. — m mentem hominis cognoscis Vd. — " ve Vd následuje škrtnuté pro. — °frater tuus in te B. — Paput B Urt. — q processit B. — " chybi ve Vd. — S honorabilem magistrum B, Urt; ve Vd ma- gistrum touž rukou in margine. — tmaximas Vd. — usufficit B. — v v Urt opraveno z Poemia. — w comune B. — * heresiarche B. — y v Urt předchází škrtnuté nil. — Zv B předchází škrtnuté h. — aa cor proximorum B, Urt. — bb v B touž rukou in marg. — ce refacias B. — dd Est professoris B; es tu ne professor Vd. - ce mendaciter B. Jan Sywort (Sywart), sedmihradský Němec, profesor univ. Vídeňské; v. o něm Loserth, MVGDB XXIV, str. 98 a zde příl. č. 170. — 2 M. Jeronym z Prahy; utrhačný list Sywortův v. příl. č. 168, z něhož, co tištěno drobněji, převzato slovně. — » Vladislav Jagiello. — 'Vitold, velký kníže Litevský. 5 Srvn. Sap. 1, 6. — ' Luc. 6, 37. Mat. 18, 15. — 'Narážka na Sywortovo obvinění dvou chorvatských studentů z kacířství, o čemž v. příl. č. 167, 169, 170. — " Deut. 32, 33. — 1° Is. 3, 13. — U Srvn. Mat. 12, 36.

Strana 175
Č. 67, 68. 1013, Juli 1. — Juli? 175 per diversas partes contra proximos aggregare? Certe male doctus es in theologia caritatis. Deus "det" tibi spiritum“ veritatis, ut loquaris, quod sanctum, "quod rectum coram domino,““ et non quod est detrac- cionis vel" infamie, procedens" a spiritu mendacii et erroris. Ista scribo g sine adulacione, prohibens detraccionem et scandalum in proximis semi- nare, desideransque, quod a talibus abstineas, agenshh penitenciam de commissis. Datum" in octava sancti Johannis Baptiste k per kk Magistrum Johannem Hus, in spe servum Ihesu Christi. V Urt nad textem: „Epistola Jo. Hus pro Magistro Jheronimo contra Jo. Sywort, magistrum fodtud jinou rukou] Wienensem, sacre theologie profes- sorem’ ; ve Vd nadpis: �Copia Johannis Hus ad prefatum doctorem‘ ; v B pod textem: Magister Hus Magistro Sywort'. 68. Beneš z Ostroměře, kazatel kostela Pražského, M. Janovi Husovi: odpovídá hrubě na dopis jeho (v. č. 64), v němž mu Hus vytýkal, že ho kaceřuje. (1413, Juli?) Rkpis dvorské knihovny ve Vídni 4941 (= V) f. 238'—239. Loserth, Hus und Wiclif (Wien-Leipzig 1884) str. 291—293. O čase srvn. Novotný, Listy Husovy str. 40—41, a co proti tomu pové- déno u č. 65. Odpověď Benešova snad byla napsána dříve než odpověď On- dřeje z Brodu, pravděpodobně dosti záhy po listě Husové. Gloriosus deus pius Ihesus det tibi „non' plus quam oportet sapere" et augmentum orthodoxe fidei et in futuro gloriam sempiternam. Cupiens tibi exprobranti mihi respondere verbum, miror vehemencius, cur me fratrem tuum appellas, cum me scias filium esse sancte matris ecclesie, cuius tu non vis esse filius. Ymmo tantam matrem tantorum filiorum letantem tu conturbas et quantum in te est, rursum eius scindis viscera et dolores eius renovas, quos in adolescencia sua et in principio fidei habuit. Quorum iam dolorum oblita fuit cum illa muliere ewangelica, postquam multos filios parturiverat. De te igitur et de tibi similibus dicit Salomon’ in Prov. IX: „Stultus filius est mesticia matris sue.“ Vi- debis igitur, in quem transfixisti. Ad hoc vero, quod obicis mihi temerarium iudicium, sicut est vobis omnibus comunissimum et consultissimum catholicos exprobrare de te- Č. 67: ff deo B. — ge scribens Vd. — hh agentur B. — i Datum — Baptiste chybi v B ; Baptiste chybí v Urt. — kk per — Christi chybí v B. — Uet Urt. Č. 67: 12 Srvn. Eph. 1, 17: det vobis spiritum sapiencie.— 13 Exo. 15, 26; častá fráse biblická. Č. 68: Sron. Rom. 12, 3. — 2 Srvn. Joh. 16, 21. — 3Prov. 10, 1.

Strana 176
176 Č. 68. 1413, Juli? merario iudicio, ducentes auctoritates‘: „Nolite iudicare,“* ad hoc re- spondeo, quod non iudico, sed iudicata sequor. Numquid iudico quem- quam, cum dico, quod omnes Iudei, gentiles et heretici et qui scripserunt heresim et non retractaverunt, sicut Wikleph, et mortui sunt, sunt de dampnandis? Nonne hec dicens, sequor iudicium salvatoris dulcis Ihesu, dicentis': "Qui non credit, iam iudicatus est.“ Ecce Augustinus est, qui scribens ad Petrum de fide, sic dicit': „Firmissime tene et non dubites quemlibet hereticum** sive scismaticum in nomine patris et filii et spi- ritus sancti baptisatum, si ecclesie catholice non fuerit agregatus, quan- tascumque elemosinas fecerit, et si pro Christi nomine saguinem fuderit, *nullatenus potest se salvare. Omnis enim, qui ecclesie catholice non tenet unitatem, neque baptismus, neque elemosina quomodolibet copiosa, neque mors pro Christi nomine suscepta proficere possit ad salutem, quamdiu heretica vel scismatica pravitas perseverat, que ducit ad mor- tem.“ Hec Augustinus. Ex predictis patet, quod nos catholici neminem iudicamus, sed se- quimur iudicata. Sed tu es, qui omnes vivos et mortuos doctores iudicas et a nemine vis iudicari," omnes doces et a nemine vis doceri, novas vias in fide catholica inveniens et veteres ac decreta sanctorum patrum contempnis, faciens contra dictum Salomonis, dicentis Proverb. XXII: „Ne transgrediaris terminos antiquos, quos posuerunt patres tui." Ad hoc vero, quod dicis et supponis, quod ego sciam te esse in sentenciis propter hoc, quod tu correxisti crimina cleri dissoluti, sicut tu asseris, ad hoc respondeo, quod erras et falsum supponis, quia ego te scio innodatum esse sentenciis papalibus propter hoc, quod es sator et sectator secte Wiklefonis heretici condempnati. Et hec est assercio et vox omnium katholicorum virorum et mulierum, clericorum et laico- rum. Sed tu dando excusaciones in peccatis, dicis te propter satiricas predicaciones contra clerum esse sentenciis innodatum. Sed in hoc veri- tatem dicis cum falsis Zuzanne testibus?; sed nec mirum, quia propriis- simum est mentiri Viklefistis. Ad ultimum*** vero punctum respondeo, licet responsionem non mereatur dicens, quod probabilius propter unum scismaticum interdictum ponitur, quam propter mille demonia." Et racio est, quia unus hereticus sive scismaticus plus potest nocere ecclesie sancte dei, quam demonia infinita, quia secundum Haymonem " plures" sunt diaboli fideles impung- * 239 In marg. červené: „Iudicium‘. — ** In marg. červené: Nota'. — *** In marg. červené: „Interdictum'. opraveno z demones V. — b quia plures V. Mat. 7, 1, Luc. 6, 37. — Joh. 3, 18. — "Citát, poněkud pozměněný, čte se v Decr., De haer. V, 7, 3 (Friedberg II, 778), a pochází, jak tam upozorněno, ze spisu Falgentiova De fide ad Petrum, přičítaného Augustinovi. Výtka ozývá se z úst protivníků Huso- vých častěji; srvn. na př. Páleč ,Antihus str. 66, 126—127 a j., Páleč, De eccl. (vyd. Sedlák, Hus) 223* a j. — ' Prov. 22, 28. — »Srvn. Dan. 13. — 1° Citátu jsem u Remigia nenalezl. *

Strana 177
Č. 68, 69. 1413, Juli? — Juli. 177 nantes, quam atomi radio in solari, et tamen propter eos non cessatur a divinis, sed propter hereticos et scismaticos. Redi igitur, perverse seductor animarum, ad cor et age penitenciam de tanta superbia et ma- licia, que maior est, quam fuit Luciperi in celi patria, et consequeris in presenti graciam et in futuro gloriam sempiternam. Ve V červené nadepsáno: „Epistola Benessii“ a potom černé: „Sequitur epistola pulchra a viro katholico domino Benessio, predicatore in ecclesia Pragensi," directa ipsi heresiarche Hus etc." 69. M. Jan Hus nepochybně před odchodem z Prahy napomíná Pražany k stálosti a horlivosti u víře. [1413, Juli.] Rukopisu není, zastupují ho Opera (Op). Opera I f. 99'—100 č. XIII = 12 str. 124—125 č. XIII = Palacký, Docu- menta str. 41—43 č. 18. Český překlad Mareš str. 89—91 č. 28 = 105—108 č. 282 = str. 59—61 č. 283; Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 28—32 č. 6 = Flajšhans, Listy str. 57—65 č. XXX. Novotný, Listy Husovy str. 25—27 vyslovil minění, že list psán záhy po prvním odchodu z Prahy, asi v říjnu-listopadu 1412, a mínění to přijato obecné. Poněvadž však Hus mluví o práci duchovní více než dvanáctileté a svěcení přijal teprve r. 1401, jest pravděpodobnější mysliti na r. 1413. S tím se shoduje, že Hus zmiňuje se, že již jinde káže, což se na r. 1412 záhy po odchodu z Prahy nehodí, nad to pak zmínka ta připomíná velmi nápadně obdobné místo v Postille, skládané r. 1413 (v. pozn. 16), jest tedy lépe mysliti na tento rok, kdy Hus, pobyv od vánoc přes velikonoce a potom zase v červnu v Praze, konečně asi v červenci Prahu opět opustil s úmyslem kázati jinde. Náleží tedy list do července 1413; srvn. Novotný, M. Jan Hus I. Podle nepřesných citátů z Písma jest pravděpodobno, že list původně psán byl česky. Magister Johannes" Hus, servus lesu Christi, omnibus, qui Prage sunt, gracia et pax Iesu Christi. Vehementer toto pectore, carissimi, de- sidero, ut liberi per Iesum Christum ab omnibus peccatis sitis et carnem, mundum et diabolum, vanitatibus huius mundi contemptis, vincatis, quo per graciam Iesu Christi omnia benevole propter salutem paciamini et in affliccionibus perseverare usque ad finem possitis. Hec vobis, carris- simi, semper in meis oracionibus vestri mencionem faciens, imprecor. Č. 68: " O pisateli srvn. č. 64. Č. 69: a Joannes Op. — bclarissimi Op.

Strana 178
178 Č. 69. 1413, Juli. Nam* ideo plus quam duodecim annis in verbo dei apud vos, sicut deus est mihi testis, laboravi, et in hoc mihi summa consolacio erat, cum ve- stram diligenciam in audiendo verbo dei cognovissem, animadvertens multorum veram et synceram penitenciam. Quapropter, carissimi, per passionem Iesu Christi vos obtestor, ut ewangelium eius servetis et retineatis et in omnibus, que tum recensui, procedatis cum fructu. Nolite ergo animo vacillare et titubare, neque consideretis eos, qui incertam ingressi viam, alio sese flexerunt, et iam sunt acerrimi hostes dei et nostri facti." Verum scitis, carissimi, quod discipuli Christi, qui illi conversaban- tur, desciverunt et cum eo iam amplius ambulare nolebant. Venit itaque Christus, ut homines ab invicem separaret,** quemadmodum ipse dicit" „Ego veni, ut separem filium a patre et filiam a matre.“ Et iterum‘: „Trademini propter nomen meum omnibus hominibus.“ Et ne eorum abnegacione moveamur, aut persecucione vel morte perterrefiamus, mox subdit salvator: „Et capilli vestri de capite non peribunt, nam per pa- cienciam possidebitis animas vestras.“ Si igitur unus capillus non peribit," quomodo igitur fideles peribunt? Quare, carissimi, fidem veram, spem certam studete servare, state firmiter in dileccione verbi dei, et illi summo desiderio adherete, audientes eos, quos salvator vobis misit, ut ewangelium ipsius sine metu, constanter lupis rapacibus et falsis prophetis resistentes, predicent. De quibus Chri- stus ad suos fideles dicit": „Multi, inquit, falsi prophete venient et se- ducent multos.“ Ab illis precipit Christus fidelibus cavere et docet, quo- modo agnosci possint, videlicet per fructus,' qui sunt superbia, fornicacio, avaricia, simonia, contemptus verbi dei et persecucio fidelium, detraccio, ambicio, zelus tradicionum humanarum etc. Nam tales habent „vestimentum ovium,“s qui induunt nomen et officium christiani hominis, ac ita, cum sint „intus lupi rapaces,“ oves Christi laniant et lacerant. De istis lupis Christus ad suos discipulos locutus est?: „Ecce, inquit, ego vos mitto quasi oves inter lupos. Estote ergo prudentes sicut serpentes, et simplices sicut columbe.“ Prudentes ut sint, ideo dicit, ne sibi paciantur imponi sicut serpentes et in se caput * V Op in marg. poznámka: „Joannes Hus 12 annis Pragae." — ** V Op in marg.: ,Christus venit, ut separet homines ab invicem." Hus přijal úřad kněžský na jaře r. 1401. Místo toto (od „Vehementer“ po „peni- tenciam“) uvádí Martinius, Hussus et Lutherus str. 25; srvn. i, co praví Matěj z Janova: a tota multitudine hominum, cum quibus a principio sacerdocii mei laboravi usque modo per XII annos (v. Palacký, Radhost, II, 323). — 2Míněni patrně Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče a jejich druhové. — 3 Srvn. Mat. 10, 15: Veni enim separare hominem adversus patrem suum et filiam adversus matrem suam. — 4 Srvn. Luc. 21, 16—17: Trademini autem a parentibus... et eritis odio omnibus propter nomen meum, et capillus de capite vestro non peribit, in patientia vestra possidebitis animas vestras. — 5Srvn. Act. 27, 34. — 6 Mat. 24, 11. — Srvn. Mat. 7, 16. — 'Mat. 7, 15. — ' Mat. 10, 16.

Strana 179
Č. 69. 1413, Juli. 179 Christi occidere. Simplices sicut columbe, ut crudelitatem luporum pa- cienter perferant.* En, carissimi, iam evidentem luporum demonstra- cionem habemus, insuper et doctrinam, ne paciamur nos ab illis de via Christi seduci, qua contendimus ad celestia venire gaudia. Servate et custodite fidem, spem, caritatem, humilitatem, mansuetudinem, iusticiam, modestiam, temperanciam, sobrietatem, pacienciam et alias virtutes, bonis moribus et operibus vitas“ exornantes. Gaudete in hoc, quod persecu- cionem paciamini." Nam dicit Christus": „Beati, qui modo lugent, nam illi consolacionem habebunt.“ "Beati, cum vos homines oderint,“ excom- municabunt atque eicient," propter verbum dei anathematizantes. „Gau- dete in illo die, quia merces vestra copiosa in celis est.“ Quis igitur habens fidem, spem et caritatem, causa sui salvatoris non tantam contu- meliam et ignominiam paciatur, cum sit certus centuplum in vita eterna accepturus? Hec igitur expectantes, memineritis, quid Christus dixerit, "quod, inquit, erit affliccio, que non erat ab inicio mundi, neque futura est." Cur id? Causam ipse apostolus dicit: "Quod veniet, inquit, tempus, dum sanam doctrinam homines non recipient, sed ad sua desideria coa- cervabunt sibi magistros prurientes aures, a veritate autem auditum avertent, et ad fabulas connectent." Hanc propheciam sancti Pauli vestris oculis videtis iam impleri. Nam alibi dicit": „Omnes, qui pie vivere volunt in Christo, persecucio- nem pacientur. Impii autem et seductores in peius, proficient. Quapropter, carissimi, quemadmodum hortatur sanctus Petrus," dili- genter cavete, ne simul cum aliis nephariorum „errore abducti, excidatis a propria“ stabilitatate, verum in gracia dei et cognicione lesu Christi crescite, et pro me deum orate, ut mihi prosperos in predicacione verbi sui successus concedere dignetur in omnibus locis, ubi necessitas exiget, in civitatibus, in oppidis, in pagis, in arcibus, in agris, in sylvis, ubi- cumque possum prodesse," ne in me verbum dei supprimatur. Salutate vos invicem et consolamini mutuo in gracia dei patris et sui dilectissimi filii et spiritus sancti, qui vos a peccatis potest custodire et in eterno gaudio collocare. Cui laus et gloria in secula. Amen. V Op nadpis: ,Praedicat studium et desiderium audiendi verbi in Pragen- sibus, et ne id abijciant, scandalis deficientium offensi, graviter monet." * V Op in marg.: �Sicut columbe et serpentes." cvictas Op, opravil Palacký. — deijcient Op. 10 Srvn. Mat. 5, 10. — 1 Srvn. Mat. 5, 5: Beati, qui lugent, quoniam ipsi consolabuntur; srvn. tam. 5, 11—12; citováno volně. — 12 Srvn. Mat. 24, 21. — 132. Tim. 4, 3. — 142. Tim. 3, 12—13. — 15 Srvn. 2. Petr. 3, 17: custodite, ne insipientium errore traducti excidatis a propria firmitate. — 10 Srvn. podobné místo v Postille (Erben II, 279): ,a káži v mě- stech, po hradiech, na polích i v lesě, a mohl-li bych kde podobně, kázal bych i na březě i s lodie...“

Strana 180
180 Č. 70. 1413, Nov. 27? 70. M. Jan Hus Pražanům: v době svého vzdálení utěšuje jich při blízkosti adventu listem ve formé kázání na théma: Potvrzujte srdcí svých. (Jac. 5,8.) [Na Kozím (?) 1413, Nov. 27?] Rkp. kapit. D 50 (= Kp) f. 31'—32; rkp. univ. X E 24 (= Univ) f. 384 Kpl) f. 111'—112 o textu Op. v. odstavec třetí. až 384'; rkp. kapit. F 20 (= Op. I f. 98—98' c. X = I2 str. 123 č. X; Höfler II, 215—217 (z Univ); Pa- lacký, Docum. str. 44—45 č. 20 (z Kpl, Univ). Český překlad Mareš str. 94 až 95 č. 30 = str. 110—112 č. 302 = str. 62—63 č. 30 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 47—50 č. IX = Flajšhans, Listy 67—68 č. XXXII (zde zcela libovolně jen druhá část od slov Electi non elati). Text Op. liší se valné od znění rkpisného, takže vyslovena domněnka, že list původné psán česky. Ovšem list má nahraditi kázání, a tu by tedy bylo možno, že ho, jako přípravy na kázání vůbec, Hus koncipoval původné latinsky, pro čtenáře že byl přeložen do češtiny a odtud zpětný překlad pře- šel do Op. Pravděpodobněji však původní znění opravdu bylo české. Svědčí mi pro to vedle toho, že biblické ohlasy, stále se vracející, nejsou přesné, zvláště toto vadné místo: Parte utraque pensata, dignacionem ... et iusti- ciam et terrorem ..., confirmate. Latinská vazba žádala by logicky ablativů, a vložené „per“ rkp. Kp, ač dává smysl, logickou souvislost porušuje. Nej- spíše dá se to vysvětliti jako chyba v překladu z češtiny; v. o tom v úvodě a pozn. 6. Původní znění bylo tedy asi české, jehož dnes neznáme. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 29—30. Miní-li Flajšhans str. 47, že by list mohl náležeti i k r. 1412, poněvadž koncem r. 1413 mohl býti Hus v Praze, není to nijak pravděpodobno, ač arci datování jest jen při- bližné a možnosti r. 1412 zcela vylučovati nelze. Magister Johannes Hus, presbiter ac servus in spe domini nostri Ihesu Cristi" universis fidelibus penitenciam“ agentibus“ in gracia et passione in adventu filii dei, qui veniens cum angelis sanctis, unicuique secundum sua merita tribuet. Karissimid! „Confirmate! corda vestra, quoniam adventus domini appropinquabit“. Scitis, karissimi, quia“ dominus Ihesus iam semel venit; quo scito, pensate in cordibus vestris, in gracia et paciencia vos fir- mate. Pensate,2 karissimi,d quod conditor ac dominus mundi, verbum dei et deus eternusfa inmortalis humiliavit" semet ipsum, factus homo, ut nobis, pec- catoribus infidelibus, fideliter deserviret. Venit ingens medicus, ut wlnus a Huss Univ. — b Christi Kpl. — chybí v Kp. — d carissimi Univ. — e Univ pokra- čuje omylem: quod conditor ac redemptor mundi, verbum dei, quia... - f nostris Kp. — fa dominus Univ. — g v Kp předchází škrtnuté hmalia. — hfidelibus Kpl, Univ. Jac. 5, 8. — 2 Co tištěno drobněji, převzato z Husova kázání na toto théma. Op II, f. 40—42.

Strana 181
Č. 70. 1413, Nov. 27? 181 *384' Univ nostrum grande medeatur ; * venit omnipotens dominus, non vivos mortificare, sed mortuos vivificare et electos a morte perpetua liberare; venit rex mundi summusque pontifex, ut legem dei operibus suis adimpleret3; venit in mun- dum non dominari, sed animam in redempcionem multis dare; venit mercator fenore avaricie non oppressus," non bona mundi conglobare, sed popu- lum peccato venditum sanguine! suo a dyabolo liberare; venit potentissimus, ut sub potestate Pilatim ab episcopis, sacerdotibus, senioribus et religiosis mortem atrocissimam ac ignominiosam pateretur et sic° a potestate * dyaboli nos eriperet"; venit non electos perdere, sed salvare, sicut ipsemet inquit€: „Ego veni, ut vitam habeant et habundancius habeant“, ut habeant vi- tam sanctam in gracia et habundancius habeant post mortem in leticia sempiterna." Electi mei, non“ elati, non fornicarii, non avari," non ira- cundi, non invidi, non accidiosi, non verbo meo ac vite contrarii, sed electi mei, qui verbum meum audientes et custodientes mecum in gra- cia paciuntur. Hanc dignacionem ex adventu" salvatoris cordintime pensantes, ka- rissimi," *„confirmate corda vestra“ in gracia, paciencia ets virtutes; „adventus siquidem domini“ sequens ad iudicium "appropinquat“. Fir- mate corda vestra, karissimi, in gracia, paciencia et virtute; appropin- quat“ enim iudicium iudicis sagacissimi, iustissimi et terribilissimi; sa- gacissimi, cuius sagacitas non decipitur, iustissimi, qui nec* munere, nec timore, nec favore declinatur, cum* quoe venient iusti iurati, apo- stoli, cum illo hic innocue morti adiudicati; appropinquat eciam iudicium iudicis terribilissimi, quem' iniqui non valebunt intueri, ad cuius nutum neccessitabuntur omnes nequicias suas universo orbi* propallare, cuius libitu anime et corpora igne perpetuo exurentur, quorum velle perdici- onem eternam in tenebris ad cohabitandum demonibus intuebitur, qui eciam ab ipso hoc iudicium iustum audient': „Ite maledicti in ignem eternum, qui preparatus" est dyabolo et angelis eius“. Ecce karissimi," parte utraque pensata, eius dignacionemb in“ ad- ventu primo, et iusticiam et terrorem in altero adventu, confirmate" corda vestra"d in gracia et passione. Et si quid patimini, ista intuemini, ele- * 112 Kpl *32 Kp favore Univ ; fenere Kp. — k opressus Kp. — I saguine Univ; sangwine Kpl. — m Py- lati Univ. — neripere Univ. — ° eviterna Univ, Kpl. — Pavarii Kp. — Caventu Kpl. — ret paciencia Kp, Kpl. — schybí v Kp, Kpl. — tv Kp touž rukou in marg; carissimi Univ. — "appropinquabit Univ. — V chybí v Kpl. — W non Univ. — X tum Kp. — Y que Kp. — z mundo Kp. — aa paratus Kp. — bb per dignacionem Kp. — cc et Kp. — dd v Kpl následuje podtečkované redempcio a quaque. 3 Srvn. Mat. 5, 17: non veni solvere, sed adimplere. — 4Joh. 10, 10. —5 Mat. 25, 41. — “ Ponecháno toto znění, ač vadné, poněvadž nejspíše vzniklo při překladu pů- vodního českého znění, asi: „Uvážíce obojí stranu, jeho ochotu při prvním příchodu a spravedlnost a hrůzu při druhém, potvrzujte srdcí svých.“ Překladatel, uživ ablativu absolut., nepovšimnul si, že tím porušuje vazbu. Písař Kp hleděl to napraviti vsunu- tím ,per, jež sice dává smysl, ale není s ostatkem v logické shodě; výklad tento po- tvrzuje, jak dodatečné vidím, také text Op: perpendentes utramque partem, eius be- neficium in primo adventu, iustitiam et iudicium in adventu secundo.

Strana 182
182 Č. 70, 71. 1413, Nov. 27? — Dec. 25. vate“e capita, hoc est intellectus" vestros, quia appropinquat redempcio vestra, redempcio a quaque miseria, a qua vos in iudicio vocabit iustus iudex dicens": "Venite,“ benedicti patris mei, percipite regnum“; quod vobis, pariterque€h michi condonare dignetur misericors, terribilis et consolativus iudex, dominus Ihesus, deus et homo verus benedictus in secula. Amen." V Kpl nadpis: „Secunda epistola M. Jo', v Univ a Kp nadpisu nem. 71. M. Jan Hus Pražanům: píše ve formé kázám na théma „Sláva na výso- stech Bohu...“. [Na neznámém místě (Kozím?) 1413, Dec. 25./ Rkp. univ. XE 24 (= Univ) f. 385—385; rkp. kapit. D 50 (= Kp) ƒ. 32'—33; rkp. téže knihovny F 20 (= Kpl) f. 112'—113; o texté Op v. odstavec třetí. Opera I f. 99—99' č. XII = I2 str. 124 č. XII; Höfler II, 217—218 (z Univ); Palacký, Docum. str. 47—48 č. 22; (z Kpl a Univ). Český překlad Mareš str. 98—99 č. 32 = str. 115—116 č. 322 = str. 65—66 č. 322 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 62—64 č. 13 = Flajšhans, Listy str. 73—74 č. XXXVI. Text Op rozchází se dosti značně s textem rkpů a vznikl patrně pře- kladem z češtiny. List má formu kázání, a snad tedy původné koncipován latinsky a pro posluchače přeložen do češtiny; ale citáty z Písma, nezcela přesné, mohou mluviti pro domněnku, že původní znění bylo české, dnes nezachované. Novotný, Listy Husovy 31 myslí na r. 1413, asi správné, ač ani r. 1412 nelze, tuším, vylučovati. Karissimi! Quia a vobis nunc existo segregatus adeo, * quod fortasse multa vobis predicare sum indignus, actamen karitas, quam erga vos habeo, urget me, ut saltem" aliquot verbula vestre dicam karitati." Ecce, karissimi, quidam angelus quasi hodie pastoribus inquit!: „Anunccio vobis gaudium magnum, quod erit‘ universo populo.“ Adstatimque mul- titudo angelorum vociferare" inquit?: „Gloria in excelsis deo et in terra Č. 70: ee et levate Univ, Kpl. — “intellectos Kpl. — 8 Ite, venite Kp. — hh pariter Univ, Kpl. — H chybí v Univ. Č. 70: 'Mat. 25, 34. Č. 71: * V Univ nad tím glosa: id est in tantum'. Č. 71: a carit. Univ, Kpl. — bergo Kpl. — “ chybi v Kp. — dsaltim Kp. — e cariss. Univ. — fv Kp opraveno z erit quod. — g vociferate Univ, Kpl. C. 71: 'Luc. 2, 10. — 2 Luc. 2, 13—14.

Strana 183
Č. 71. 1413, Dec. 25. 183 * 33 Kp pax hominibus bone voluntatis!“ Istud commemorantes, karissimi, gau- dete, quia hodie * deus natus est homo, ut sit gloria " in excelsis deo et in terra pax hominibus bone voluntatis. Gaudete, quia hodie inmense magnus natus est puer, ut sit gloria in excelsis deo etc. Gaudete, quia hodie natus est reconciliator, ut reconciliaret hominem deo et angelo, et sic ut sit gloria in excelsis deo etc. Gaudete, quia hodie natus est, ut peccatores a peccato purgaret, a potestate dyabolik liberaret et a per- dicione eterna observando inducat gaudio eterno, ut sit gloria in ex- celsis deo etc. Gaudete gaudio magno, quia hodie natus est nobis rex, ut m plenum regnum celeste largiretur, episcopus, ut benediccionem eter- nam tribueret, pater futuri seculi, ut nos tamquam filios secum perpetuo retineret. Natus est nobis frater caritativus, magister prudens, dux certus, iudex iustus, ex eo, ut sit gloria in excelsis deo" etc. Gaudete, scelesti, quia natus est deus presbiter, qui cuilibet penitenti absolucionem tribuit omnium peccatorum, ut sit gloria in excelsis deo" etc. Gaudete, quia hodie panis angelorum, scilicet deus, factus est cibus hominum, ut esu- rientes refocillet corpore suo glorioso, ut sit illis pax et" in terra. Gaudete, quia natus est deus immortalis, ut homo mortalis vivat in eter- num. Gaudete, quia universi dominus dives iacet in presepio tamquam pauper, ut nos egenos ditaret. Gaudete," dilectissimi, quia impletum est, quód prophete prophetaverunt, ut sit gloria in excelsis deo.' Gaudete," quia natus est nobis infans omnis potestatis, quia“ filius datus est nobis tocius sagacitatis et gracie, ut sit gloria in excelsis etc. O karissimi," numquid modicum de hiis fieri debet gaudium? Magnum siquidem. Ait nempe angelus: "Anunccio vobis" gaudium magnum“ ex eo, quia natus est nobis" redemptor a quaque miseria, salvator peccatorum, gubernator fidelium suorum, natus est mestorum consolator, et datus est nobis filius dei, ut sit nobis gaudium magnum,* deo in excelsis gloria et in terra pax hominibus bone voluntatis. Quam voluntatem bonam, pacem pari- terque gaudium deus hodie natus nobis pariter dignetur suffragari. Amen." *385' Univ * 113 Kpl V Kpl nadpis ,4 epistola'. h comemor. Kpl. — v Kp opraveno z natus magnus. — k diaboli Kp. — Iiudicat Kpl. — m v Kp mezi řádky. — nchybí v Kpl. — ° reffocillet Kp. — Pchybí v Kp, Univ. — q O gaudete Kpl, Univ. — r dilectissimi — gaudete chybi v Univ. — prophetarunt Kpl; v Kp za tím škrtnuto potestatis. — t deo etc. Kpl. — uet quia Univ, Kpl. — vv Kp za tím škrtnuto: gracia, a další opraveno z magn. gaud. — w chybí v Univ, Kpl. — x chybí v Univ. — V chybí v Kp, Kpl.

Strana 184
184 Č. 72. 1414 v postě (?) 72. M. Jan Hus Pražanům: přeje jim milosti, milosrdenství a pokoje, čině o tom zbožný výklad. [Na Kozím 1414 v postě (?)) Rkp. univ. XE 24 (= Univ) f. 167—167; rkp. kapit. D 50 (= Kp) f. 33—34; rkp. téže knihovny F 20 (= Kpl) f. 113—114; o textu Op v. od- stavec třetí. Opera I f. 97 č. VIII = 12 str. 122 č. VIII; Höfler II, 219—220 (z Univ); Palacký, Docum. str. 50—51 č. 24 (z Univ a Kpl). Český překlad Mareš str. 101—102 č. 34 — str. 118—120 č. 342 = str. 67—68 č. 343 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 86—89 č. 20 = Flajšhans, Listy str. 84—85 č. XLI. Původní znění bylo asi české, ale zachoval se jen zlomek (v. pozn. 9.) v rkpe Vídeňském 4550 (= Vn) f. 4, odkud ho otiskl Sedlák, Studie a texty I str. XXVIII. Zní s úvodem písařovým: „Hec Magister Johannes Huss sancte memorie, solemnis predicator, in quadam sua epistola: Ktož pokorné slyší, ten sé zlostně nevadí; kto múdře mluví, ten svárlivé přemá- há; ktož užitečné mlčí, ten svědomie ne brzo urazí“. Poněvadž text Op rozchází se s rukopisným velmi značně, bylo lze mysliti, třeba ci- táty jsou dosti přesné, že to překlad z češtiny. Nynějším nálezem mínění stává se téměř jistým, poněvadž české znění, zvláště srovnáme-li je s textem Rabanovým (v. pozn. 9.), ukazuje, že jest původní. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 33. M. Johannes Hus,“ inutilis servus dei, omnibus electis atque zelan- tibus dominum Ihesum Christum et‘ verbum° eius, qui habitant in Pra- gensi civitate: „gracia, misericordia et pax“ a deo patre et domino Ihesu Christo"“, salvatore nostro. Karissimi ! Multum gaudeo ex isto, quod verbum dei constanter attenditis, et quod misericors salvator duces efficaces veritatis vobis lar- gitur. Quare graciam, misericordiam atque pacem cunctipotens vobis condonare dignetur per salvatorem nostrum dominum Ihesum Christum. Graciam ad *bonum quodque," ut in ipsa, quem admodum bene" in- choastis, bene proficiatis et utiliter terminetis. Et misericordiam, quam in memoria habentes gratanter acceptetis, quia deus! eternus, bonitas summa, pro nobis peccatoribus homo fieri est dignatus, egrotativus, con- sputus, ignominiosus, a suis condempnatus, viliter reiectus adeo, quod sacerdotum ducti consilio, habentes e duobus eligere, populus comunis 113 Kp! 33' Kp a Huss Univ; M. H. Jo Kpl. — b in spe inut. dei servus Univ. — chybí v Univ. d pax et miseric. Kp. — e Cristo Kp. — fCariss. Univ. — 8 quidque Kp. — h chybí v Kpl. — perficiatis Kp. — kacceptis Kp. — 1v Univ in marg. 1. Tim. 1, 2; 2. Tim. 1, 2.

Strana 185
Č. 72. 1414 v postě (?) 185 * 167' Univ pro Ihesu salvatore innocuo pocius latronem ac homicidam elegit scele- ratum et posuit salvatorem in derisum atque ignominiam sic, quod vo- ciferat cum planctu per Jeremiam dicens2: „Audite, obsecro,m universi populi, et videte dolorem meum.“ Et iterum": "O vos omnes, qui trans- itis per viam, attendite et videte, si est dolor, sicut" dolor meus“. Item clamat° ad patrem" dicens": „Deus, deus, ut quid dereliquisti me?“ Sic nempe clamabat, cum atrociter et ignominiose in cruce pependit, et cum a sacerdotibus blasfemiam paciebatur, qui cruce circinata“ clama- bant atque coaxabant dicentes5: „Confidit in deum; liberet ipsum iam“. „Vach,' qui destruis templum dei, descende nunc de cruce!“ Ipse autem clamabat": "Deus, deus meus, ut quid dereliquisti me?“ Clamat, ut mi- sericordiam eius immensam notaremus, cum illo blasfemiam" karitative pateremur, in necessitate eum invocaremus, et de misericordia, qua nos a dampnacione perpetua redemit, grati simus. Sic igitur est misericor- dia vobis a deo patre et domino Ihesu Christo salvatore, a quo eciam pax vobis. Docuit magister pacificus suos discipulos pacificos, ut, in quamcumque domum ingrediantur, dicant': „Pax vobis“. Et resurgens ex" mortuis, intrans ad illos, dicebats: "Pax vobis“. Volens quoque ab illis ire in mortem, dicebat illis": "pacem relinquo vobis, pacem meam do vobis". Hinc est, karissimi, eius more pacem ab illo cupio vobis. Pax vobis ab eo, ut virtuose viventes hostes,* dyabolum, mundum et car- nem devincatis. Pax vobis ab illo, ut invicem inimicos quoque vestros, diligatis. Pax vobis, ut pacifice verbum ipsius" audiatis. Pax vobis, ut prudenter loqueremini et abh inimicish custodiremini. Pax vobis, ut proficue tacere noscatis. "Qui" enim humiliter audit, is maliciose non litigat; qui prudenter loquitur, litigiosum superat; qui utiliter silet, non cito conscienciam ledit." Propter que pax vobis, gracia ac misericordia. Gracia — a peccatis conservacio, misericordia — *ignis eterni liberacio, et pax — post hanc vitam vilissimam in leticia eterna omnibus vobis *34 Kp fidelibus eterne requiei a deo patre et domino Ihesu Christo salvatore nostro, cui sit laus in secula seculorum. Amen. V Univ nadpis: ,5a epistola Mgri Joh, Hus', v Kpl: �53 epistola'. m v Kp před tím g. — „ sicud Univ. — ° clamavit Kp. — P v Kpl za tím škrtnuto meum. — chybí v Kp, Univ. — r blasphem. Univ. — s crucem circueuntes Kp. — t v Kp in marg, touž rukou. — “ v Kp touž rukou mezi řádky. — v caritat. Kpl, Univ. — we Kp. — * hostem Kp. — V chybí v Kp. — z vobis ab illo Univ. — a dei Univ. — bb v Kp opraveno z custodiatis; v Kpl chybi. 2 Thren. 1, 18. — 3 Thren. 1, 12. — * Mat. 27, 46; Marc. 15, 34. — 5Mat. 27, 43. — 6 Mat. 27, 40; Marc. 15, 29—30. — ' Srvn. Luc. 10, 5. — 8 Srvn. Luc. 24, 36; Joh. 26, 19. — Joh. 14, 27. — 10 V českém znění jest toto místo — vlastně výrok Rabanův — obsaženo v rkp. Vn (4550) f. 6, odkud je otiskl Sedlák, Studie a texty I, str. XXVIII; ze srovnání vyplývá, že Hus asi citátu Rabanova užil původně česky, a jeho výrok pak přeložen do latiny. České znění v. v úvodních poznámkách odst. 3.

Strana 186
186 Č. 73. 1414. 73. M. Ondřej z Brodu Husovi: odpovídaje na jeho list z července r. 1413 (v. č. 65), pokouší se jeho výtky oslabiti a zahrnuje Husa výčitkami pro jeho činnost. 1414. Kap. D 51 f. 221—223 (= Kpt); jiný rkpis (fragment) zastupuje Coch- laeus. Cochlaeus, Hist. Hus. 42—43; Palacký, Docum. 518—522 (z Kpl). O datu srvn. Novotný, Listy Husovy 40 n., kde však omyl, zaviněný nesprávným datováním t. zv. Depositiones testium. Poněvadž Ondřej z Brodu odpovídá na list Husův psaný asi v červenci r. 1413 (v. č. 65) a zná již Husův spis De ecclesia, dokončený 8. června 1413, bylo by lze nejpravděpodobněji mysliti na druhou polovici r. 1413. Ale poněvadž se zmiňuje o Pařížském odsouzení Wyclifa (24. září 1414), náleží odpověď patrně až krátce před od- chod Husův do Kostnice, a ovšem pisatel, věda, že z Čech podniknuty za tím účelem v Paříži kroky, píše již o odsouzení, ač je dosud mohl jen před- pokládati. Gloriosus deus pius Jesus det vobis in presenti non plus quam oportet sapere, incrementumque orthodoxe fidei et in futuro gloriam. Magister reverende! Literam michi destinatam! cum diligencia con- spexi et legi, in qua multa contra me criminosa, sed iniuriose scripta inveni, que sepius in corde meo revolvens, deliberavi, quid in hiis fa- cere deberem, utrum vobis exprobrantibus michi respondere verbum, aut talia sub silencio pertransire. Tandem caritate cogente vobis ad pre- missa respondere decrevi. Sic eciam et vos in“ eadem litera posuistis, quod ex caritate michi scribitis. Det deus omnipotens, ut simus ambo in caritate: "Deus enim caritas est, et qui manet in caritate, in deo manet, et deus in eo“2, et teste beato Gregorio, caritas divisa unit, con- fusa ordinat, inequalia sociat; et ipsa Caritas dicit‘: "Qui non coligit mecum, dispergit.“ Quod exponens Hugo,5 dicit sic“: Officium dyaboli est, congregata dispergere, officium autem Christi, dispersa congregare. Ecce, magister reverende, quomodo caritas tendit ad unitatem ! Quid ergo nos dicemus ad hec, inter quos sunt tante dissensiones et scismata, ut ille Johannita, iste Wiklefista," ceterique Machometiste‘ nunccupen- a Tím slovem počíná Coch. — b omnes Coch. — csic dicit Coch. — dWiclephista Coch. — e Machumetistae Coch. 1Viz č. 65. — 21. Joh. 4, 16. — »Snad miněn Greg. Hom. in Ezech. II hom. 4 (Migne PL 76, 974—975, ač citát není slovný), nebo list 48 (Migne 77 str. 643). — ' Mat. 12, 30: Qui non congregat mecum, spargit. — Citátu jsem ve spisech Hugových nenašel.

Strana 187
Č. 73. 1414. 187 *221' tur.‘ Et divisus est Cristus. Numquid Wikleff crucifixus est pro nobis, aut in nomine ipsius baptisati sumus"? Gracias ago deo meo, quod opinio ipsius numquam intravit in cor meum! Et vos in litera vestra" appellatis me fratrem carissimum. Det michi Christus Jesus pro magno, queso, munere, ut sitis in domino frater meus. Nam ex toto cordis affectu desidero vos ad unitatem sancte matris ec- clesie iam redire, in qua et per quam christiani" adinvicem veri fratres, a qua, quod dolenter refero, per inobedienciam recessistis. Vestra nam- que patefecit litera, quam michi destinastis quod mori magis cupitis, quam reverti. Quomodo ergo fratres erimus, quorum non est una mater et per consequens nec unus pater? Et quomodo scribitis me carissimum, cum tamen tenditis ad hoc, ut* me redderetis! omnibus vilissimum et odiosum? Scribitis enim" socio meo dilecto domino Petro,' quod ex participa- cione mea " vobiscum sum excomunicatus, prophanus et irregularis. Bene quidem multis temporibus bibi et comedi vobiscum"; sed ab illo tem- pore, quo processus contra vos sunt publicati," neque ego vos vidi, ne- que vos me vidistis"; palpate ergo et videte, utrum ista ex caritate aut ex odio procedant. Dicitis, quod expectetis martirium. Quomodo wltis esse martir, cum eciam locum, ubi cognoscitur veritas, declinatis? Legem aliis obicitis vos unacum vestris, et nemo ex vobis facit legem. Parietes preceptis depingitis, que utinam in cordibus tenueritis." Nonne lex dicit": „diis non detrahes? „Et omnes vestri quaterni sunt detraccionibus et convi- ciis pleni. Lex2 precipit": „Non concupisces“: Et vos unacum vestris discipulis aliena tollere predicatis." Michi iudicium inponitis, quod tamen in veritate michi ascribere non deberetis.' Sed ve, "qui alium doces, te ipsum non doces“, dicit apostolus.“ Quare vos papam, cardinales, epi- scopos, prelatos, et omnes indifferenter clericos vituperose, ymmo iniu- riose verius iudicatis, et inponitis eis crimina, que fortassis quoadusque f Wicleph Coch. — « nemá Coch. — h in qua, inquam, sunt christiani Coch. — i enim Coch. — k chybí v Kpt. — 1reddatis Coch. — m michi Kpt. — n Coch. dodává: et in uno lecto iacui. — ° publicati sunt Coch. — P teneritis Kpt; teneretis Coch. — “ precepit Kpt, Coch. — I mihi in veritate Coch — s debetis Coch. *Srvn. o této přezdívce Vavřince z Březové k r. 1414 a j. (FRB V, 330, 341 a j.), o nadávkách samých mluví již Hus, Contra Palecz (Op I, 262), a z jeho slov jest patrno, že se ozývaly již od dřívějška. — Srvn. 1. Cor. 1, 13. — 8Coch. má zde in marg. mylnou poznámku: Petro de Znoyma, neboť ten sotva může býti míněn; v. č. 66. —»Je-li pisatelem Ondřej z Brodu, jest to arci tvrzení nepravdivé, neboť se s Husem jistě vídali, třeba již od r. 1410 Broda byl předním odpůrcem Husovým. — 10 Miní se nápisy v Betlémě, kde Hus dal napsati svůj latinský traktát De sex errori- bus a po česku Věřím a Desatero, a nápisy desatera, které si přivrženci Husovi dávali psáti na stěnách svých domův. — Exo 22, 28. — 12 Exo 20, 17. — 13 Naráží se tím na Husovo a jeho přátel hájení článku Wyclifova o oprávnění světské moci odníti ne- pořádným kněžím jejich statky. — 14 Rom. 2, 21.

Strana 188
188 Č. 73. 1414. vivitis, non probaretis. Cur non sequimini legem Christi dicentis!5: „Si videris fratrem peccantem, corrige eum‘ inter te et ipsum solum etc." Dicitis me colare culicem et camelum " deglutire“ : verius hoc de vobis dicerem et de vestris. Nam illos, qui non sunt de secta Wykleff, eciam de parvulis v acriter increpatis, sed vestros sectarios periuros, blasphe- mos, homicidas, fures et adulteros leniter" palpatis." Nominatis in litera personam nobilem,'s cui vestram infamiam inpo- nitis, quod eciam multo minori facere nullatenus" deberetis. Quod aliqui admittuntur ad sacramentum corporis dominici, et alii arcentur absti- nere, non novum est. Ab antiquis temporibus confessores multos et mul- tas semoverunt. In hoc non accipio personas, ut michi ascribitis, sed merita personarum. Confessiones non debent revelari, nolite seram illam tangere, quia „secretum meum michi“, dicit scriptura." Item ponitis in litera vestra, sic estimo, quod dicitis, quomodo „so- lum" propter inpungnacionem criminum, que clerus, prochdolor, sequi- tur, "ego persecucionem et excomunicacionem pacior“. O quam libenter vellem scire hoc esse verum! Sed que potest esse veritas vestri dicti, cum fama publica sit et graves contra vos processus de erroribus Wy- klef Anglici et signanter de venerabili corporis et saguinis dominici sacramento, de quo estis publice infamatus." Et si forte diceretis, quia false vobis imposita sunt, presumpcio vehemens est. Nam vos publice libros illius Anglici defenditis, et insuper, ubi sit anima illius, ibi et ve- stram desideratis et postulatis fieri." Vellem ego pusillus, ut anima ve- stra ibi fieret, ubi Christus est, in dextera dei sedens, sed non ubi est Wykleff, cuius articulos publice predicatis et in scolis palam defenditis. Insuper circa finem tractatus vestri, quem scripsistis de Ecclesia," vide- mini XLV articulis ipsius Wykleff in generali Romano concilio et Pari- sius et Prage condempnatis2 esse nimium favorosus. O magister, sed non in Israel25! Non veremini dicere, quod solum propter inpungnacionem criminum, que clerus sequitur, excomunicaci- onem et persecucionem patimini! Quis ergo passive persequitur, quis aliis persecucionem procurat, quis spoliat, quis in faciem cedit, quis vi- * 222 t corripe ipsum Coch. — " deglutirem Kpt. — va etiam parvulos Coch. — v Zde končí Coch. — W v Kpt následuje škrtnuté facere. 15 Srvn. Mat. 18, 15: Si autem peccaverit in te frater tuus, vade et corripe eum inter te et ipsum solum. — 1 Srvn. Mat. 23, 24: excolantes culicem, camelum autem glutientes. — 1 Výtky tyto, ač je podobně pronášejí i Páleč a Stanislav, jsou v každém směru nadsazeny; srvn. Novotný, Hus. — 18 Nelze určiti, kdo tím míněn. — 1° Isa. 24, 16. — 2° Odtud uvádí pisatel výroky Husovy doslovně. — Podezření bylo arci naprosto neoprávněno, čehož ani pisatel nesmí zcela popříti. — 22 Výrok, k němuž se Hus sám zná (srvn. č. 12), a který arci v době, kdy byl pronešen, byl zcela nezávadný. — De ecclesia, Op. I f. 196 a d.; míní se závěr traktátu J. 254'—255. — 2 Odsouzení v Paříži stalo se teprve 24. srpna 1414, ale poněvadž bylo inscenováno z Prahy, není nemožné, že pisatel, již věda, že k němu dojde, zmiňuje se o něm jako jistém. — 25 Srvn. Joh. 3, 10: Tu es magister in Israel.

Strana 189
Č. 73. 1414. 189 * 222 tuperat, quis monasteria vel ecclesias depredatur? Nonne vos et disci- puli vestri 26? Dicitis de criminibus clericorum : sed de erroribus et libris Wykleff, quos protegitis, nullam mencionem facitis. Ego pauper homuncio dico, si non alia, propter hoc, quod predicatis contra clericos, nullus vos, ut estimo, excomunicaret: Nam et ab antiquis temporibus Milicius, Conra- dus, Sczekna" et alii quam plurimi contra clericos predicaverunt; nullus tamen propter hoc excomunicacionis fuit sentencie subiectus. Deponite nubem, tollite occasionem, semovete stramen, ut homines videant nudam rem, propter quam excomunicamini! Latet anguis in herba." Et si popu- lum simplicem per talia decipitis, deum tamen per talia decipere non potestis. Ubi est, queso, compassio vestra super afflictis? Ecce vestrates intrudunt se ad beneficia aliorum, et, ut dicitur, vos estis horum in- structor et procurator. Ubi est predicacio vestra, ymmo cancio vestra: Non concupisces" etc.? Ubi est caritas vestra, que non emulatur, non agit perperam, "non inflatur, non est ambiciosa, non querit, que non" sua sunt, non irritatur, non cogitat malum etc.? Vos autem cogitatis, ut vos ipse, excomunicatus, interdictus et suspensus a divinis, in plebe mea divina officia peragatis, quod eciam, si premissis vinculis non es- setis ligatus, non tamen vocatus, in alienam messem nequaquam debe- retis mittere falcem." Item subditis in litera2: „Sufficeret tibi, carissime, ex quo iustam excomunicacionem prelatorum estimas, quod denuncciares populo, quia ipsi me excomunicant, et quod populus in nullo malo me confortaret vel in malicia mecum participaret“. Venenum hic video, et articulum Wykleff inclusum in hiis verbis. Intelligo, quod nititur dicere, non esse excomunicatum quempiam, nisi eum deus excomunicet." Rogo, quis vos certum reddidit, quis caucionem posuit vobis de predestinacione, quis vos sancciorem beato Paulo fecit, qui dixit 2: „Nichil michi conscius sum, sed non in hoc iustificatus sum“. Cum igitur non estis certus de vestra predestinacione, cur ita presumitis, non esse vos a deo excomunicatum? Item, ubi dicitis," "quod si sancti et sancte michi in patria favent, per tuum iudicium sunt a comunione sanctorum, et sic a beatitudine separati“. Vellem vos pauciores argucias in vestris scriptis ponere. Sci- tis vos ipse, quod excomunicaciones ab homine non cadunt in illos in patria, sed tantummodo afficiunt viatores. 26 Naráží se patrně na události při předcházejících interdiktech, kdy někteří vzdo- roviti kněží zbaveni svých míst a nahraženi jinými, směru Husovu příznivými. — 2' Milíč, Konrád Waldhauser, Jan Štěkna; pisatel ovšem zamlčuje, že také Milíč a Wald- hauser byli pro své opravné snahy kaceřováni, a že Štěkna tomu ušel, vzdav se jich. — 28 Vergilius Eclog. III, 93. — 2° Narážka na Husovo zpracování desatera v píseň českou; srvn. Nejedlý, Začátky husit. zpěvu 196, 219, 225, Novotný-Kybal, Hus. — 30 Vztahuje se na Husovu činnost v cizích kostelích i na pohrůžku, že přijde na Mělník, srvn. pozn 36. — 3 Artikul Wyclifův v pořadí 45 podezíraných 11. — 32 1. Cor. 4, 4.

Strana 190
190 Č. 73. 1414. Item dicitis": „Ecce ego manifeste ambulo in civitate, et respiciunt me plebani et presbiteri, et omnes sciunt, quod sum in Betlehem, et tamen non cessant a divinis". Magister reverende! Non credo, quod vos omnes ambulantem vidissent. Nimis cito et leviter condempnatis multi- tudinem tantam. „Nolite" iudicare et non iudicabimini etc.“. Constat op- positum, quia, quamcito sciverunt, vos esse in Praga, statim a divinis cessaverunt. O venerandum predicatorem, qui de sua malicia et de pro- ximorum periculo gloriatur! Ubi mansit illa beati Pauli sentencia": „Si esca scandalisat fratrem meum, carnem non manducabo in eternum“. O vos predicatorem pacientem et benignum! "Si 2 non cessabis ve- xare fideles, veniens, predicabo in civitate, et tunc cessabis a divinis, a quibus non deberes cessare, eciam si omnes dyaboli venirent * ad Miel- nik" de inferno". Fateor, quod si mille demones ad Mielnicum venirent, quod absit, non cessabo a divinis; sed si vos veniretis, cessabo a divi- nis. Nam illis non est spes salutis, cum sint iam dampnati; vobis autem et vestris esset spes, si velletis obedire. Et infra dicitis2: „Sed statuta inventa a clero superbo“ etc. Quis vos fecit cordium scrutatorem? An nescitis, interdum sub vili cappa maior est superbia, quam sub veste sericea multum eciam preciosa? Quare facitis, quod in me reprehenditis? Videtis" festucam in oculo meo, et trabem in vestro non videtis. Et dicitis 2: „Forte trepidans timore, ubi non est timor“ etc." Scio „forte“ esse adverbium dubitandi, sed in dubiis tucior pars est eligenda. Cercius et melius est superioribus obedire, quam eisdem contumaciter protervire. Illud vestrum potissimum fundamentum est, quia papa prohibet bo- num, quia prohibet predicare"; dicitis ergo, quod ei non sit in hoc obe- diendum. Si velletis animadvertere, nec non a me, licet parvulo, bene suscipere: Obedienciam, ait dominus," malo plus quam holocausta. Bo- num holocaustum, bone sunt victime. Tamen melius fecisset Saul obe- diendo, quam victimando. Potuit dicere contra Samuelem: O Samuel, "plus“ oportet obedire deo, quam hominibus“. Precepit deus: non occi- des, tu autem super Aggag dicis: occides, non parces; contrarium deo iubes. Et tamen iuste dampnatus est Saul, quia non obedivit voci do- mini per Samuelem. Et parcite michi, pacienterque suscipite: sic a simili omnes heretici 33 Jest to opět doslovný citát z listu Husova, s nímž srvn. zakončení traktátu „O šesti bludích“ (Erben III, 340): A kněžie Pražští i s arcibiskupem, vědúce, že jsem tu, a druzí, viděvše mne, nestavili sú služby božie. — 3. Srvn. Mat. 7, 1. — 35 1. Cor. 8, 13. — 36 Snad se Ondřej uchýlil na Mělník po útěku doktorů theologie z Prahy; zmínka, že Hus hrozí kázáním v jeho kostele, týká se snad nedalekého kostela v Nebuželích, jehož Ondřej ještě v červnu 1413 byl správcem; srvn. LConf. VII, 86. — 3 Srvn. Mat. 7, 3. — 3e Srvn. Psalm. 52, 6. — 3 Týká se zákazu Alexandra V o kázáních v kaplích, proti němuž Hus od jeho vydání neustával horliti. — 40 Srvn. 1. Reg. 15, 22 n. — 1 Srvn. Act. 5, 29. * 223

Strana 191
Č. 73, 74. 1414. — Aug.—Sept. 191 * 223' possent excusari. Si enim papa vel concilium mandaret, ut non predicet hereticus, diceret: Deus aliud precepit, illi magis teneor obedire. Sic et vos heu facitis et multos vobiscum in precipicium ducitis, inflatos, ar- rogantes philosophos," et de quo plus dolendum est, pauperes de populo et ydiotas. Et in fine litere vestre concluditis, quod ad viam veritatis cupitis me revocare. In via veritatis toto cordis affectu cupio ambulare, sed spero in deo omnipotente, quod ad * viam Wikleff, quamdiu vixero, me non inducetis. Et ut premissa brevi sermone concludam, saltem illud 43. animadvertite, quod adhuc sedentes in pulvere terre didicistis „Iudicium populi numquam contempseris unus. „Ne plures culpent id, quod tibi displicet uni." 74. M. Jan Hus napomíná Pražany k zbožnému životu. [Na Krakovci (?), 1414, Aug.—Sept.]. Rkp. Křižovn. XXII A 4 (= Cr) f. 419—422. ČČM 1848, I str. 406—408 (z Cr dosti vadné); Erben III, 299—300; Palacký, Docum. str. 64—65 č. 32 (z Cr) = Mares str. 123—124 č. 43 = str. 143—145 č. 432 = str. 81—82 č. 43° = (Horálek, Listy ze žaláře str. 21—23) = (4. vyd. str. 21—23) = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 90—92 č. 21 = Flajšhans, Listy str. 86—87 č. XLII. — Latinský překlad Palacký, Docum. str. 65—66. O čase srvn. Novotný, Listy Husovy str. 39. * 42) Cr Milost a pokoj od pána našeho Ježíše Krysta buď s vámi. Amen. Tyto věci praví pán bóh v rozdiele svatého Jeremiáše: „Stójte na cestách a slyšte, a tiežte se o cestách starých, která by byla cesta dobrá, a choďte na nie, a naleznete obvlaženie dušem vašim". Stójte na ce- stách božích, kteréž sú pokora veliká pána Jezu Krysta, milosrdenstvie, trpělivost, život pracovitý, žalostivý a bolestný, a to až do jeho ohavné smrti; neb on sám milý spasitel die2: „Učte se ode mne, žeť já tichý jsem a pokorný srdcem“. A v jiném miestě die3: „Příklad jsem dal vám, aby, jakož já činil sem, abyste i vy činili“. A pán Ježíš4 „poslušen jest byl svého otce milého až do smrti“; ovšem my hřiešní viece máme to činiti. „Stójte na cestách“, ptajíce se pilně, které vedú od věčné smrti k životu věčnému, a ode všie biedy k věčné radosti. A ta cesta jest čtenie pána všemohúcieho a eppištoly appoštolské, Starý zákon a také Č. 73: 42 Míněn snad Jeronym? — 43 Citát z Katona, Dist. l. II, 29 a 8 ve vydáni Teubnerově, Poet. lat. min. III str. 226 a 223; pisatel naráží na učení školní, kde tato kniha byla učebnicí. Č. 74: Jer. 6, 16. — 2 Mat. 11, 29. — Joh. 13, 15. — 4Srvn. Phil. 2, 8.

Strana 192
192 Č. 74, 65. 14144, Aug.—Sept. — Aug. 26. životové svatých, jenž sú položeni v zákoně božiem. Jenž svítie svými životy jakožto slunce a měsiec a jiné hvězdy. Protož, najmilejší bratřie a sestry v pánu bohu milé, prosímť vás pro umučenie syna božieho, abyste rádi chodili na kázanie, chodiece, pilně poslúchali, poslúchajíce srozoměli, srozomějíce zachovali, zachovajíce, aby se poznali, poznajíce se právě, aby poznali svého najmilejšieho spasitele, neb poznati boha jest svrchovaná spravedlnost, poznajíce, abyste jeho“ milovali ze všeho srdce a ze všie své vóle, a svého bližnieho jako sami se, a milujíce jeho s ním sě radovali bez konce. Amen. „Neb“ v tú dvú přikázání záleží vešken zákon“ Starý i Nový. Stójte na cestě a slyšte, abyste pokánie hodné činili, neb tudy vám se přiblíží královstvie nebeské. Neb pokánie pravé jest zdravie duše, navrácenie ctnosti, jakož svatý Bernard svědčí řka“: „Ó pokánie, zdravie duše, navrácenie ctnosti, rozptýle nie hřiéchóv, zkaženie pekla, brána nebes, cesta spravedlivých, nasycenie blahosla- vených! Přešťastný člověk, kterýžto pokánie svaté miluje a až do konce života svého ostřiehá!“ Stójte na cestě boží, bratřie moji milí, ustavičně rostúce v životě svatém, a nepřestávajte dobře činiti, nebo časem svým budete žieti v nebesích nepřestávajíce. Amen. * 421 Cr * 422 Cr 75. M. Jan Hus veřejnou vyhláškou latinskou zve každého, kdo by ho chtěl viniti z bludu, aby tak učinil před arcibiskupem ve shromáždění ducho- venstva, nebo na koncilu. [V Praze, 1414], Aug. 26. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 17; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 5097 (= Vidnb) f. 96'; rkpis Lobkovické knihovny 384 (= Lob) f. 4' (opis z Op); jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epistolae f. B 2—B 3 (= Ep 1); tamtéž M 1—M 2 (= Ep 2) = Acta mart. (1550) str. 42 = Seyfried str. 42 (z Op) = Seyfried-Mylius str. 110; Op I f. 1'—2 = 12 str. 2 = Höfler I str. 116 (z M); Höfler III str. 73 pozn. (z Vidnb). Palacký, Docum. str. 66 č. 33 (z M, Vidnb). Český překlad Mareš str. 126—127 č. 44 = str. 147 č. 442 = str. 83 č. 44. Magister Johannes de Husinecz," sacre theologie baccalarius forma- tus, wlt comparere coram reverendissimo patre, domino" Conrado ar- Č. 74: a před tím v Cr p. Č. 74: Srvn. Mat. 22, 37, 39. — 'Srvn. Mat. 22, 40. —'Ve spisech Bernardových citátu nenacházím. Č. 75: a Hussynecz Vidnb; Hussinetz Ep 1 Hussenitz Ep 2, Op, Lob. — b chybi v Ep 2, Op, Lob. — reverendo Vidnb, v M opraveno z reverendissimoo. — d domino patre Ep 1.

Strana 193
Č. 75, 76. 1414, Aug. 26. 193 chiepiscopo Pragensi, apostolice sedis legato, in convocacione proxima omnium prelatorum et cleri regni Boemie, „paratus2 semper ad satis- faccionem omni poscenti"“ eum! „de ea, que in eo est, fide et spe, reddere racionem,““ et ad videndum etk audiendum omnes et singulos, qui erroris pertinaciam vel heresim! quamcumquem sibi voluerint" im- ponere, ut se inscribant ibidem iuxta legis dei et iuris exigenciam, si non erroris pertinaciam vel heresimm in eum legitime probaverint, ad penam" talionis. Quibus omnibus coram" dicto“ domino archiepiscopo et prelatis, et" eciam" in proximo generali concilio Constanciensi, cum* dei' auxilios wlt‘ respondere, iuri* stare, ac“ iuxta sanctorum patrum decreta et canones suam innocenciam in Christi nomine demonstrare." Datum* dominico proximo" post festum sancti Bartholomei." Ve Vidnb pod listinou, a tedy zároveň nad textem německé vyhlášky (č. 77): „Ista cedula cum aliis fuit applicata per totam civitatem Pragensem die XXVII mensis Augusti in convocacione omnium prelatorum civitatis et diocesis Pragensis'. V M cervený nadpis: „Intimaciones ante recessum'. Za posledním slovem: „Sequitur in Boemico'. 76. M. Jan Hus v přípravách k cestě na koncil ohlašuje vší české veřejnosti, že se chce na dvoře arcibiskupově hájiti proti každému, kdo by ho chtěl nařknouti, a oznamuje své odhodlání jíti na koncil. IV Praze, 1414, Aug. 26.] Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) f. 17—18. Höfler I, 117—118 (z M); Erben III, 275—276 (z M) = Duch str 174 aż 175 č. 4; Palacký, Docum. str. 67 č. 34 (z M) = Mareš str. 127—128 č. 45 = str. 148 č. 452 = str. 84 č. 453 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 99 č. 27 = Flajšhans, Listy str. 88—89 č. XLIV. — Latinský překlad Ep f. B3 až B3' = Op I f. 2 = 12 str. 2 = Martinius, Hussus et Lutherus str. 81—83 = Seyfried str. 42—43 (z Op) = Seyfried-Mylius 111; Palacký, Docum. str. 67—68. echybi ve Vidnb. —fBohem. Vidnb, Ep, Op. — gomnium poscenti eum Ep 2, Op ; om- nium poscentium Lob; om. pos. eum racionem de ea Vidnb. — h chybi v Lob. — pape M. — ket ad Lob. — [ heresym Vidnb; haeresim Lob (tak i podruhé). — m quamcum- que — heresim chybí ve Vidnb, kde místo toho jinou rukou in marg. pod škrtnutým imposuerint: componere voluerint vel eum impetere, quod illi se ibidem inscribant et se obligent, nisi. — " voluerit Ep 1; volunt sibi Ep 2, Op, Lob. — ° Et si Ep 2, Op, Lob. — Put ad penam adigantur Ep 1, Op, Lob. — chybí v Ep 1. — rv M na rasuře. — Schybí v M, Ep, Op, Lob. — tchybí v M, Ep 1. — uet Ep 2, Op, Lob. — Vvult in Ep 1. — w deiurare M; denunciare Ep 2, kde vše dalši chybi; i Vidnb zde končí. — *Datae Ep 1, Op, Lob. — y dominica proxima Op, Lob. Konrád z Vechty. — 2 Srvn. 1. Petr. 3, 15—16. — 3Dne 26. srpna.

Strana 194
194 Č. 76, 77. 1414, Aug. 26. Já mistr Jan z Hussince všemu království Českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově o thy všeckny nároky, jimiž jsem narčěn“ křivě i naříkán, a to v najbližším žákovstva svolánie. Protož, poněvadž v mnohých kútech kacířě mi obrážejí proti spravedl- nosti“ a právu, na jevo přěd knězem arcibiskupem vystupte ti a veďte na mě bez strachu, které ste ote mne slýchali kacířství. A budu-li shle- dán v kterém bludu anebo v kterém kacířství, neodmlúvám jako bludný, jako kacieř utrpěti. Pakliť se k tomu žádný zejména,“ jenž by toho chtěl na mě vésti, nezastaví, tehdiž opět všemu království oznamuji, že chci sě k zprávě pravdě ohledánie v Constancii na obecném sboru a na pro- hlášeném postaviti, bude-li tu papež, přěd papežem a přěd toho sboru žákovstvem. A ví-li kto na mě co bludného anebo co kacieřského, chy- staj sě tam, aby to vedl tam na mě z jména svého před prohlášeným sborem: a já za svú pravdu nechci se liknovati, ni malému, ni to veli- kému řádem odpoviedati. A protož rozvažtež to, dobří lidé, ktož spra- vedlnost milujete, žádám-li co proti právu božiemu aneb lidskému pí- smem tímto nepravého. Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšěnie, tehdy buď svědomo všemu Českému královstvie, žeť to mú vinú neschází.“ V M následuje potom (z textu Mladoňovicova): „Eadem die“. Předchází vyhláška latinská, po jejímž ukončení poznamenáno: „Sequitur in Boemico“. * 18 M 77. M. Jan Hus veřejnou vyhláškou německou zve každého, kdo by ho chtěl viniti z bludu, aby tak učinil před arcibiskupem ve shromáždění ducho- venstva nebo na budoucím koncilu. [V Praze, 1414, Aug. 26./ Rkpis dvorní knihovny ve Vídni 5097 (= Vidnb) f. 96°. Höfler III, 73 pozn. (z Vidnb). Hus v listé králi Zikmundovi (č. 81) mluví jen o vyhláškách českých a latinských, ale Petr z Mladoňovic (v. Palacký, Docum. 238) potvrzuje vý- slovně, že učiněny i německy. Meister Johannes Hus von Hussinecz, der heiligen geschrift ein ge- endter baccalarius, wil steen vor dem allerwirdigistem vater, hern Cun- rat Pregischen erczbischoff, des bebstlichen stuls legate, in der nehsten samnunge aller prelaten vnd der priesterschaft dez kungrichs zu Beheim av M opraveno z narčen nadepsáním i. — b spravdlnosti M. — věďte M. — dv M předchází škrtnuté z j. — e v M. opraveno ze slyšenie nadepsáním i. — fv pře- kladě Martiniově dodáno ještě (patrně podle č. 75): Data dominica post festum s. Bar- tholomaei.

Strana 195
Č. 77, 78. 1414. Aug. 26. — Aug. ca. 30. 195 vnd „bereit" zu allen cziten genug zu tun vnd geben ein rechnung von sinem gelawben vnd siner hoffenunge eim ieglichem, der es an jm be- gert“, vnd do wil er seuhen vnd horen allermencleiche, die jm ein irsol vnd ein keczery wolden anlegen, oder in ansprechen, das sye sich da- selbst anschriben vnd zu einer gleichen pein, ist daz sie daz vff in nicht bewisten, sich verbinden. Vnd den allen wil er mit gotes hilffe vor dem vorgenanten hern erezbischoff vnd vor den prelaten, ouch vor der nech- sten gemeynen samenunge zu Costnicz vnd och vor dem babst, ist das er dar queme, antworten, dem rehten sten vnd bey der heylgen schrift ordenung sein vnschult in gotes namen do erczeigen vnd bewisen. Ve Vidnb nad textem nadpis, který se může vztahovati i k předcházející vyhlášce latinské (č. 75) a otištěn tam. 78. M. Jan Hus králi Václavovi, královné Žofii i jejich dvoru: zmiňuje se o krocich, které na očistění své podnikl, a ohlašuje své odhodlání jíti na sněm do Kostnice. [V Praze, 1414, Aug. ca 30./ Rkp t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 18. Höfler I, 119 (z M); Erben III, 276—277 (z M) = Duch Jana Husi str. 175—176 č. 5; Palacký, Docum. str. 68—69 č. 35 (z M) = Mareš 128—129 č. 46 = 148—150 č. 462 = str. 84—85 č. 463 = Flajšhans, Listy z vyhnan- ství str. 101—103 č. 28 = Flajšhans, Listy str. 89—90 č. XLV. Latinský pře- str. 2—3 = Seyfried str. 44—45 klad Epistolae B 3'—B 4 = Op I f. 2 = 12 = Seyfried-Mylius str. 112—113; Palacký, Docum. str. 69. Králově Milosti i králové, radě jich i zprávci“ dvoru králova, ib vše- mu dvoru královskému já Mistr Jan Hus oznamuji i také ohlašuji, žež když sem od jistých lidí dobřě zpraven, žež listy jsú přišly Králově Milosti od papeže, kýmkolivěk vypravené já nevědě, v nichž sě píšě, aby Králova Milost stála o to, aby z své země České vyplel kacieřě roz- množené. A poněvadž na mě, ufám bohu bez mého proviněnie,“ poskřěk jest i s ponukem, aby pro mě neměl Králova Milost utrhánie a Čěská země pohaněnie, rozeslal sem mnoho listóv i rozlépal, poddávajě sě na Č. 77: I Srvn. 1. Pet. 3, 15—16. Č. 78: a zprávcě M a nad tím: hoffmistr. — bv M před tím škrtnuto i své. — Czez M. dv M opraveno z provininenie. — v M opraveno z czeska nadepsáním i. Č. 78: Miněna asi listina Jana XXIII ze dne 11. července 1414, z níž výtah po- dává Cochlaeus, Hist. Husit. 22—23 (a z něho Berghauer, Protom. poenit. 395), kde tento obrat skutečně se čte.

Strana 196
196 Č. 78, 79. 1414, Aug. ca. 30. — Aug. 30. dvór arcibiskupóv, žež chci tu státi k své pravdě najprv ohledánie; a jest-li kto v celé tieto České zemi, jenž by věděl které kacírství, aby sě na dvořě arcibiskupově ohlásil a tu sě z jména svého proti mně zastavil." A poněvadž žádúcí se jest nezjěvil, a kněz arcibiskup“ mne a mých poručníkuov státi nedopustil, protož prosím Královy Milosti pro spra- vedlivost, i králové, i jich rady i zprávcě“ všěho králova dvoru, aby mi ráčili dáti toho spravedlivé svědomie, že sem sě k tomu poddával, o to zevně listy lépal, a že žádný v této zemi o to proti mně sě nezastavil. A přěs to ještě přěsě všecno ohlašuji celé“ České zemi i jiným zemiem před časem dosti velikým, žež chci státi v Constanci na prohlášeném sboru, bude-li tu papež, přěd papežem, a přěd tiem obecním sborem. A vie-li kto na mě které kacírstvo, chystajžh se tam na ten sbor, aby tam přěd papežem i přede vším sborem z jména svého vedl na mě, které jek kdy slýchal ote mne kacierstvie. A bude-li na mě které ka- cierství dovedeno, neodmlúvám jako kacíř utrpěti; jehož ufám úplně milému bohu, žež lidem utrhavým pravdy protivníkóm nepřepustí nad pravdú svítěziti. V M po ukončení předcházející české vyhlášky (č. 76): „Eadem die a nad touto nadpis: �Item ista iam, que sequitur, fuit applicata in ostio regis'. 79. Mikuláš biskup Nezerský, inquisitor haereticae pravitatis, vysvědčuje, že o Husovi, ač ho dobře zná, neví žádného kacířství, a že ho nikdo, ač Hus veřejnými vyhláškami k tomu vyzýval, před soudem inkvisičním ani před arcibiskupem z kacířství neobvinil. V Praze, 1414, Aug. 30. Rkpis t. zv. Mladoňovicův str. 59—60; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4557 f. 89; pojato do vypravování Petra z Mladoňovic. Epist. f. M 2—M 3 = Op I f. 2' = Op 22 str. 3 = Martinius, Hussus et Lutherus 84—86 = Seyfried str. 46—47 = Seyfried-Mylius str. 116—117; Höfler I str. 168—169 (z M); Palacký, Docum. 243—244 (z M). Bude vy- dáno ve zprávě Petra z Mladoňovic v FRB. (tak v M. — 2 čelé M. — h chystaž M. — v M opraveno z přede nadepsáním i. — kpsáno gie M. 2Viz č. 75 a 76. — 3 Konrád z Vechty. — Vysvědčení o tom pojal do své zprávy Petr z Mladoňovic; v. Palacký, Docum. 240—241.

Strana 197
Č. 80, 81. 1414, před Sept. 1. — Sept. 1. 197 80. M. Jan Hus králi Zikmundovi: oznamuje, že podle jeho přání, jež mu sdělil pan Jindřich Lefl z Lažan, chce pod jeho ochranou odvážiti se do Kostnice. [Na Krakovci, 1414 před Sept. 1.] Ztracen, zmínka o něm pouze v č. 81, kde se také dovídáme, že doru- čitelem listu Husova byl Štěpán Harnsmeister (Harnusmeister), patrně týž, jenž se připomíná ve službách králových (jeho choť Markéta měla podaci právo k oltáři u sv. Mikuláše na Starém městě), od něhož obdržel některé odměny, a byl později purkrabím na Hauensteiné (v. Teige, Základy I, 232, Höfler II, 89, Celakovský, Cod. iur. mun. II, 901, LConf. VII, 261; VIII, 74. IX, 120, 126). 81. M. Jan Hus králi Zikmundovi: zpravuje ho o svých přípravách k cestě do Kostnice, a děkuje za jeho ochotu, nastiňuje stručné průběh svého boje. [Na Krakovci? 1414/, Sept. 1. Rkp. dvorské knihovny ve Vídni 5097 (= Vind) f. 96; o jiném rkpe (z Er- furtského archivu v Tübingách) v. Hefele, Conciliengesch. VII, 62 pozn. 1. Höfler II str. 262—263 (z Vidnb); Palacký, Docum. str. 69—71 č. 36. Český překlad Mareš str. 130—132 č. 47 = str. 150—152 č. 472 = str. 85 až 87 č. 473 = Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 104—107 č. 29 = Flajš- hans, Listy str. 90—91 č. XLVI. Serenissimo principi et domino, domino Sigismundo, Romanorum regi et Hungarie regi etc., suo domino gracioso, oracionem humilem cum affectuoso cordis desiderio, ut „multiplicetur! salus, pax et gracia“, et post presentis vite gubernacula donetur vita glorie sempiterna. Serenissime princeps et graciosissime domine! Vestre benignitatis favorem, quo me pauperculum graciosissime respicit, toto cordis revol- vens animo, non quovis modo sufficio respondere, sed obligor omnipo- tentis domini, qui quemlibet digne remunerat, pro Vestre Maiestatis regie felici regimine misericordiam implorare. Nuper per Stephanum Harnsmeister2 vestre serenitati direxeram responsum, quia iuxta relacionem domini Heinrici Lefl de Lazan,' iuxta Maiestatis vestre vota intendo humiliter collum subicere, et sub protec- 1Srvn. 1. Pe 1, 2: gratia vobis et pax multiplicetur. — 2 V. o něm č. 80. — Jin- dřich Lefl z Lažan, pán na Krakovci, jehož pohostinství Hus tenkrát užíval. — Srvn. Ecclus. 51, 34: collum vestrum subiicite.

Strana 198
198 Č. 81. 1410, Sept. 1. cionis vestre salvo“ conductu in proximo Constanciensi concilio prestante altissimo domino comparere. Unde volens id ordinate assequi, per totam Pragam in Latino et in Bohemico feci intimaciones, quarum dirigo co- pias, annectere et per alias civitates dirigere et in sermonibus procla- mare, vestram autem Maiestatem deprecor supplicando humiliter in do- mino, quod ob honorem dei, profectum sancte ecclesie, ob honorem eciam regni Bohemie, cuius heredem rex regum vestram serenitatem esse voluit, et sic naturali inclinacione optare ipsius profectum dispo- suit et honorem, quatenus erga mei personam sic graciam suam digna- retur extendere, ut in pace veniens, in ipso generali concilio valeam fidem, quam teneo, publice profiteri. Nam sicut nichil in oculto docui, sed in publico, ubi magistri, baca- larii, sacerdotes, barones, milites et ceteri homines plurimum conveni- unt, sic opto non in secreto, sed in publica audiencia audiri, examinari, predicare, et omnibus, quotquot arguere voluerint, iuvante spiritu do- mini respondere. Nec, spero, verebor confiteri Christum dominum, et pro eius lege verissima, si oportuerit, mortem pati. Ipse enim „rex' re- gum et dominus dominancium“, deus verus, existens pauper, mitis et humilis," „passus‘ est pro nobis, nobis relinquens exemplum, ut sequa- mur vestigia eius“; ipse, "qui' peccatum non fecit, nec inventus est dolus in ore eius“, qui se humilians, morte sua" mortem nostram de- struxit et nos ad paciendum humiliter obligavit, nec in vacuum, cum dixerit 1: "Beati, qui persecucionem paciuntur propter iusticiam, quoniam ipsorum est regnum celorum". Hec ego, servus eius in spe, licet inutilis, revolvens in animo sepius, volebam et clerum et populum ad ipsius imitacionem inducere"; propter quod datus sum in odium," non omni populo, sed illis, qui ipsi domino moribus adversantur. A quibus citatus sepissime"3 ad curiam archiepis- copi, semper me inmunem ostendi; demum citatus ad curiam,“ num- quam per advocatos et procuratores meos habere audienciam potui. Et sic me in manus iustissimi comisi5 iudicis, ob cuius gloriam vestra, spero, clemencia michi de secura et publica audiencia, prestante Ihesu Christo domino, providebit. Consolatus denique sum de hiis, que nobilis et strenuus dominus Mikess Dyuoky,5 vestre Maiestatis nunccius precla- rus, retulit, quod tam pie et intente mei vestra celsitudo gerit memori- a et salvo Vidnb. — b suam Vidnb. 5v. č. 75 a 76; vedle toho byly i vyhlášky německé (č. 77), o nichž se Hus zde nezmiňuje, asi proto, že jich mimo Prahu neposílal. — 81. Tim. 6, 15. — ' Srvn. Mat. 11, 29, ,mitis sum et humilis corde. — 8 1. Pet. 2, 21. — 21. Pet. 2, 22. —1° Mat. 5, 10. 11 Obrat, jímž Hus své snahy označuje častěji; srvn. č. 87. — 12 Srvn. Thren. 3, 14: Fac- tus sum in derisum omni populo meo. — 3 Od r. 1408 několikrát; v. žalobní články, jež uveřejnil Palacký, Doc. 153 n., 164 n., 174 n., první v. i zde v příl. č. 165. — 1 R. 1410; srvn. Palacký, Docum. str. 734; také o tom mluví Hus častěji; v. č. 46, 101 atd. 15 Viz č. 46. — 15 Mikeš Divoký čili Divůček z Jemniště.

Strana 199
Č. 81, 82, 83. 1414, Sept. 1. — Sept. 18. 199 am, volens ad finem laudabilem factum meum deducere"; quod et faciet ad honorem et gloriam regis regum. Scripsi manu mea, in die sancti 18 Egidii." Ego Magister Johannes Hus, vestre Maiestatis orator humilis in nomine domini Ihesu Christi. Nadpis ve Vidnb jinou rukou: „Missula (?) Jo. Husz heretici directa regi Romanorum'. 82. M. Jan Hus oznamuje některým pánům v družiné Zikmundové svůj úmysl vypraviti se na koncil do Kostnice. [1414, Sept. 1./ Ztracen, zmínka o něm (a snad bylo podobných listů více) v listiné krá- lovského notáře Michala z Přestanova (v. č. 85), z níž také vyplývá, že list (nebo listy) došel dne 7. října. 83. Veřejní notáři vydávají na rozkaz rektora university M. Janovi Husovi na jeho žádost, prostřednictvím M. Jana Příbrama přednesenou, opis sne- sení universitního z r. 1409 o pojetí dekretu Kutnohorského do knihy statut universitních. V Praze, 1414, Sept. 18. Orig. not. listiny v archivu university Karlovy v Praze. Otiskl G. Friedrich (v publikaci: Novotný, Krofta, Susta, Friedrich, Dekret Kutnohorský, v Praze 1909) str. 69—72; tam také facsimile této listiny. In nomine domini Amen. Anno nativitatis eiusdem millesimo qua- dringentesimo quartodecimo, indiccione septima, die Martis, decima octava mensis Septembris, hora vesperorum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis divina providencia pape vicesimitercii anno ipsius quinto, in collegio Karoli, sito in Maiori civitate Pragensi, in nostrorum notariorum publicorum infrascriptorum testiumque presencia subscriptorum ad hoc specialiter vocatorum“ et Č. 81: 1 Z listu Husova č. 131 jest však patrno, že Divůček vedle naděje měl i ne- důvěru. — 18 dne 1. září. Č. 83: a locatorum A.

Strana 200
200 Č. 83. 1414, Sept. 18 rogatorum, venerabili viro domino et Mgro Gallo de Vtery rectore alme universitatis studii Pragensis, iudice unico dominorum magistrorum, doc- torum et scolarium eiusdem universitatis actu in ipso existencium studio, proprio nomine non expresso, sed tantum sub hoc dignitatis nomine ,rector‘ a sede apostolica delegato et specialiter deputato,? ipso cum suis consiliariis, sibi per dictam universitatem ad discuciendas causas et ne- gocia dicte universitatis more solito deputatis ad causas audiendum et iura reddendum, in loco consueto sedente pro tribunali, coram quo com- parens honorabilis vir Magister Johannes de Przybram,' procurator et nomine procuratoris honorabilis et scientifici viri Magistri Johannis dicti Hus de Hussynecz, sacre theologie baccalarii formati, de cuius procura- cionis mandato nobis notariis publicis infrascriptis constat sufficienter, petivit instanter sibi conclusionem alias in rectoratu Mgri Sdeniconis de Labun‘ per magistros et doctores ac omnia supposita et studentes dicte universitatis conclusam seu factam et libro statutorum ipsius universi- tatis inscriptam per eundem Mgrm Gallum rectorem transsumi, trans- scribi et exemplari permitti et in publicam formam per nos notarios publicos infrascriptos redigi ac sigillo rectoratus dicte universitatis sigil- lari, nec non auctoritatem ipsius domini rectoris interponi et decretum, ut eidem transsumpto tam in iudicio quam extra fides plenaria valeat adhiberi. Qui quidem dominus rector de consilio suorum consiliariorum mox et adstatim quendam librum in asseribus ligatum, rubea cute circum- datum, in pargameno scriptum, in quo statuta per magistros, doctores et scolares universitatis predicte iuramentis firmata et conclusiones ma- gistrorum et doctorum prefate universitatis conscripte sunt et conscribi consueverunt, exhibuit et ipso libro aperto conclusionem in rectoratu dicti Magistri Sdeniconis de Labun per magistros et doctores ac omnia supposita et studentes predicte universitatis factam, per ipsum Magi- strum Johannem de Przybram designatam suo digito ostendit, quam qui- dem conclusionem ad peticionem dicti Magistri Johannis nobis notariis publicis infrascriptis transsumi, transscribi, exemplari et in publicam formam redigi mandavit et permisit, sigilloque" rectoratus universitatis dicti studii iussit communiri, volens et decernens, ut eidem transsumpto tam in iudicio quam extra fides plenaria adhibeatur, ipsumque trans- sumptum fidem faciat in agendis, quibus omnibus et singulis auctorita- tem suam delegatam interposuit pariter et decretum. Cuius conclusionis tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: b sigillique A. M. Havel z Uterého, rektor od dubna do října 1414. — 2 Listina Bonifacia IX o tom, ze dne 21. pros. 1397, tištěna v MUPr II, 1, 370—374 č. XLV. — 3Jan z Pří- bramě, řeč. Kněz, bak. od r. 1409, mistr 1413, mladší stoupenec Husův, později proslulý. — Zdeněk z Labouně, milec krále Václava, r. 1409 po zmaření volby rektorské pro odpor Němců od krále Václava rektorem jmenovaný.

Strana 201
Č. 83. 1414, Sept. 18. 201 (následuje opis snesení universitního ze dne 27. září 1409, publikovaného dne 13. října t. r., aby dekret Kutnohorský zapsán byl do knihy statut, a znění listu samého ze dne 18. ledna 1409). (not. znamení.) (not. znamení.) Acta sunt hec anno, indiccione, pontificatu, die, mense, hora et loco, quibus supra, presentibus discretis viris Mathia Conradi de, Hostuna, baccalario, Johanne de Styahlaw, Georgio de Byela,“ Buzkone de Sle- poticz studentibus arcium predicte universitatis, Nicolao de Praga, vendi- tore librorum, Cruce, nunccio universitatis prescripte et Mathia de Ho- stuna dicto Plebanus, portulano domus collegii Karoli prescripti, testi- bus circa premissa fide dignis. Et‘ ego Michael natus quondam Nicolai de Prachaticz Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali notarius, quia predictis peticioni, libri statutorum et conclusionum exhibicioni, scripture in ipso ostensioni, auctoritatis et decreti interposicioni omnibusque aliis et singulis supra- scriptis, dum sic, ut prefertur, fierent et agerentur, una cum Jacobo, collega meo subscripto, et testibus prenominatis presens interfui eaque omnia sic fieri vidi et audivi, predictaque omnia, prout in prefato libro inveni, cum dicto collega meo copiavi, exemplavi, transsumpsi et trans- scripsi, et me aliis occupato negociis per alium fideliter hic de verbo ad verbum feci, nil addendo, minuendo aut transponendo, quod facti sub- stanciam mutet aut variet intellectum, et facta prius diligenti ausculta- cione et collacione cum presenti transsumpto ad dictum librum et scrip- turam in eo contentam, et quia ea concordare inveni, ideo me hic de mandato et auctoritate domini Galli, rectoris et iudicis prescripti, manu propria subscripsi, publicavi et in hanc formam publicam redegi, signo et nomine meis solitis et consuetis una cum appensione sigilli rectoratus universitatis studii predicti consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum." Et“ ego Jacobus Moless, natus olym Ambrosii Pragensis, publicus imperiali auctoritate ac universorum dominorum magistrorum, doctorum et scolarium alme universitatis studii Pragensis iuratus notarius, quia omnibus et singulis suprascriptis una cum Michaele de Prachaticz, collega meo suprascripto, et testibus supra nominatis presens interfui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi et occupatus aliis nego- ciis per alium fideliter scribi feci, me hic manu propria subscripsi, pu- blicavi et in hanc publicam formam redegi, et facta prius diligenti au- scultacione cum presenti publico transsumpto ad librum statutorum et scripturam prefatam in eo contentam, et quia ea concordare inveni, me hic de mandato et auctoritate domini Galli, rectoris et iudicis universi- c Et — premissorum jinou rukou. — dEt — premissorum opět jinou rukou. »Bakalář od r. 1413 (MUPr I, 424); je-li nějaká souvislost mezi ním a svědkem níže jmenovaným (v. pozn. 7.), nelze zjistiti; srvn. č. 86, pozn. 2 a 3. — ' Bakalářem stal se r. 1413, determinoval pod M. Janem Příbramem, srvn. č. 86, pozn. 3. — Pří- jmí šnad po česku znělo farář; srvn. č. 86, pozn.2. a 3.

Strana 202
202 Č. 83, 84. 1414, Sept. 18. — Sept. (post. 8)—Oct. (ante 7.) tatis studii Pragensis predicti manu, ut est premissum, propria sub- scripsi, publicavi et in hanc publicam formam redegi signoque et no- mine meis solitis et consuetis una cum appensione sigilli rectoratus dicti studii consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum. Na originále přivěšena na perg. proužku pečeť z červeného vosku o prů- měru 40 mm vtištěná do obyčejného vosku, na níž Panna Maria nesoucí Ježíška na pravé ruce, a nadpis: S. RECTORATUS PRAGENSIS UNIVERSI- TATIS. 84. M. Jan Hus prosí pány v obecní radě v klášteře sv. Jakuba shromáž- děné, aby se „otázali“ knězeb Conráda, arcibiskupa Pražského“, jenž s nimi zasedal, „vie-li do něho které kacierstvie“ aneb který blud, že sě chce najprv zde zpraviti aneb utrpěti, jakožď slušie a hodné jest, nezpravil-li by sě. Pakli nevie, aby také to vyznal a dal jemu svědec- h “ tvie“ toho pod“ svú“ pečetí." [V Praze, 1414, Sept. (post. 8)—Oct. (ante 7).) List není zachován; zmínka o něm u Mladoňovice (Höfler II, 120, Pa- lacký, Docum. str. 239) a ve vysvědčení pánů Husovi o sdělení arcibiskupa Konráda dne 7. října 1414 vydaném (odkud citát), zachovaném v originále v archivu university Karlovy (= A) a v opisech v rukopise kroniky Mlado- ňovicovy str. 61 (= M) a Vídeňském č. 4557 f. 184—185 (= Vn) a tištěném (s relací Mladoňovicovou) u Höflera II, 170—171 (z M) a v Palackého Do- cum. str. 531 č. 63 (z A † M); v. nyní také Novotný, Hus v Kostnici a česká šlechta (Praha 1915) str. 42—43; Flajšhans, Listy z vyhnanství str. 108 č. 30 — Flajšhans, Listy str. 92 č. XLVII. Čas jest určen, pokud jde o terminus ad quem, oním vysvědčením ze 7. října 1414, pokud jde o terminus a quo, zmínkou téhož vysvědčení „když jsme byli v obecné radě“, což pravděpodobně bylo o suchých dnech (19., 21. a 22. září) a ve dnech následujících. Srvn. Palacký III, 1 str. 179, Tomek, III2, 559. a v M opraveno z otali. — b M knězě (kniezie). — M kaciřstvie. — d M ykož, Vn jakž. — aneb Vn, M, kdež a doplněno nad řádkem. — M svědectví, ale t doplněno nad řádkem. — s chybí v M. — h M početí.

Strana 203
Č. 85. 1414, Sept. 8. 203 85. Michal z Přestanova (de Priest), notář krále Zikmunda, vítá rozhodnutí Husovo účastniti se koncilu Kostnického a oznamuje, že mu král Zikmund na jeho žádost chce poslati glejt i nějakého průvodce na ochranu. V Rothenburce, 1414, Oct. 8. Rkp. univ. bibl. XI D 9 (= Us) f. 208'. Höfler II, 263—264 (= z Us); Palacký, Docum. str. 533 č. 64 (z Us). Venerabilis domine, magister et fautor faventissime! Magnam“ et ingentem cordis affeccionem, quam habetis ad conci- lium generale de proximo" in civitate Constanciensi celebraturum“ veni- endi, ex scriptis domino nostro regi! et aliis pluribus de sua nobilium famillia pridie transmissis? magna cordis alacritate percepi. Unde eciam dominus noster rex predictus gaudium magnum sumpsit, eo quod spe- ramus nacionem nostram de hiis, que ascribuntur, per vestram inter- posicionem expurgari. Et quia salvum conductum ab ipso domino nostro rege postulatis, sollicitavi maiestatem regiam usque ad hunc finem, quod literas vobis pro salvo conductu opportunas wlt finaliter transmittere, et cum hoc, ut cum maiori securitate iter vestrum ad concilium dirigatis, disposuit sua serenitas proprium et notabilem hominem et nunccium suum pro vobis e vestigio destinare. Peto igitur vestram dominacionem, quatenus tam sanctum" et laudabile“ per vos‘ conceptum propositum continuando," vos diligencium votis conformare velitis et in predicto concilio comparere. Nam nisi hoc factum fuerit, obliquata fama inter alias naciones de nobis prochdolor provalde volitans difficile poterit aboleri. Scriptum Rotemburk octava die mensis Octobris anno etc. XIIII°. Michael de P , Pragensis et Wratislauiensis canonicus ac domini Romanorum ut Vngarie regis notarius. av Us nadepsáno nad řádkem. — b po de proximo opakováno v Us; quam habe- tis. — tak v Us. — dsanctam Us. — e laudabilem Us. — f nos Us. — g continuando enim Us. 1 V. číslo 81. — 2 Srvn. č. 82. — 3de Priest (z Přestanova?)

Strana 204
204 Č. 86. 1414, začátek řijna. 86. M. Jan Hus M. Martinovi z Volyné: napomíná k životu zbožnému a ctnostnému, zvláště stane-li se farářem, vzpomíná svého mládí a oba- polných styků, odkazuje něco ze svého majetku přátelům, žádaje na konec, aby list nebyl otevírán před bezpečnou zprávou o smrti jeho. 11414, začátek října./ Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 20—21; Třeb. A 16 (= Tr) f. 254; Třeb. hist. N 179 (= Trb) f. 4'—5, Vid. 4940 (= Vin) f. 273—273; jiný rukopis zastupují Ep. (Op): Epist. f. B 6—B 7 = Op. I 57 č. I = 12 str. 72 č. I; Höfler, I, 121—122 (z M); Palacký, Docum. str. 74—75 č. 38 (z M a Tr). — Český překlad Mareš, Listy str. 135—136 č. 49 = 156—157 č. 492 = str. 88—89 č. 493 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 97—100 č. 35 = Flajšhans, Listy str. 92 až 93 č. XLVIII. Magister Martine, frater in Christo" karissimeb ! Hortor te in domino, quod deum timeas, mandata eius serves, mulierum fugias consorcia, et cautus sis, dum confessiones mulierum audis, quod per mulieris" yp- pocrisim‘ sathanas te non decipiat, quia ait Augustinus „Nec crede de- vocioni, quia quanto devocior, tanto lascivior, et sub pretextu pietatis latet intus viscus libidinis". Ergo cave, ne“ irrecuperabilem perdas, quam, spero, retines, virginitatem. Memento, quia a iuventute tua docui te servire Christo“ Ihesu, et quomodo, si potuissem, una die libenter, que scivi, te docuissem. Scis eciam, quia detestatus sum avariciam et clericorum inordinatam vitam, propter quod ex dei gracia persecucionem pacior, que cito in me con- sumabitur; nec vereor confundi pro nomine Ihesum Christi.“ Rogo te eciam cordialiter, quod‘ non affectes beneficia; si tamen vocatus fueris ad plebaniam, honor dei, salus animarum etm laborm te moveant," non habicio° scropharum vel prediorum. Quod si plebanus factus fueris, cave, ne iuvenem? cocam habeas, ne plus casam edifices quam animam. Vide, ut sis edificator spiritualis edificii, pius pauperibus et humilis; et ne consumas bona in epulis. Timeo eciam, si non emendaveris vitam tuam, cessans a pulcris" vestibus et superfluis, quod graviter a domino corripieris; sicut et ego a Cristo Trb. — b carissime Trb. — cut Ep, Op. — “mulierum Trb, Ep, Op. eypocrisim Tr, Trb, Vin. — f ve Vin in marg.; v textu za tím škrtnuto f. — g Et ergo cavete, ne Trb. — h scirem Ep, Op. — chybi v Trb, Ep, Op. — k Scias M, Ep, Op. — quod Trb. — m chybi v Tr. — " moveat M, Ep, Op. — ° ambicio Trb. — Piuvenam M. — q pulchris Tr, Ep, Op. — r quam M; quoniam Ep, Op. Augustin (?), De cohab. cler. et mul.; citát Husovi běžný (v. č. 95) převzat asi z Tomáše Hyb. Manip. florum.

Strana 205
Č. 86. 1414, začátek října. 205 *51 M *273' Vin miser corripiar, qui usust sum" talibus, seductus conswetudine mala hominum et* applausu," in quibus sum contra deum superbie spiritu wlneratus. Et quia meam" predicacionem et conversacionem extrinsecam a iuventute tua notabiliter congnovisti, non necesse habeo tibib plura scribere, sed rogo propter misericordiam Ihesu Christi, quod in nulla levitate, quam in me vidisti, me sequaris. Scis, quia proch dolor ante sacerdocium * meum“ libenter et sepe schacos dd lusi, tempus neglexi et sepe“ alios et me ad iracundiam per illum ludum infeliciter provocavi. Unde et aliis culpis meis innumerabilibus comissis“ ad veniam piissimo domino tuis me comitto" oracionibus, quatenus suam invocare iam“ non pigriteris misericordiam," ut vitam meam dignetur€€ dirigere, et victis presentis seculi nequiciis, carne, mundo et dyabolo, *in celesti patria saltim" in die iudicii collocare. Vale" in Christoa Ihesu cum omnibus, qui custodiunt legem eius. Tunicam griseamk si" velles servaremu pro- te in memoriam; sed tu verecundaris, estimo, de griseokk colore; ergo" dabis eam, cui tibi melius videbitur. Tunicam albam dabis Plebano,2 sco- lari meo; Georgio" vel Girzikonim eciam dabis unam sexagenam gros- sorum°° vel tunicamPr griseam, quia fideliter servivit michi. Rogo “ te," quod istam non apperias literam," nisi certus fueris de hoc, quod sim“ mortuus etc.uu V M list vložen do vypravování Mladoňovicova, v němž uveden těmito slovy červené psanými: Hic continuatur recessus Magistri Johannis Hus de s comparavi Trb. — tusu Trb. — u chybí v Trb. — v ve Vin před tím škrtnuto seduc. — W malorum Ep, Op. — * chybl v M, Trb ; in aplausu Vin; et a plausu Ep, Op. — y v Trb nad řádkem. — z v M mezi řádky; omnem convers. et predic. extrin. Tr; meam conv. et pred. Trb, Vin. — aa exteriorem Trb. — bb tibi habeo M. — ce meum — sepe chybí v Trb. — dd scacos Tr, Vin. — ee commissis Vin; omissis Ep, Op. — f committo Trb, Vin, Ep, Op. — gg iam non pigr. inv. mis. Ep, Op. — hh dignet M. — ia saltem Tr, Trb, Vin. — ii Valete Trb. — kk cris. Tr. — 11 si — ergo chybi v Trb. — mm voles servato Ep, Op. — nn Suzikoni Ep, Op. — 0° 1 sexag. Trb (gr. chybí). — pp gris. tun. Trb. — q v M nad tím: Sequitur suprascripcio; v Ep, Op: Suprascriptio; v Trb místo všeho dalšího Datum etc; v Tr rovněž to vše chybí. — rr chybí ve Vin. — s ist. lit. non aper. Vin. — “t sum Vin. — un chybí v Ep, Op. 2 Žák čili klerik ve službách Husových zvaný Plebanus (farář?), jehož Hus vzpomíná častěji (v. č. 128, 132, 159); připomíná se ještě r. 1426, kdy prodává dům na Novém městě (srvn. Tomek III2, 588; Tomek, Základy II, 326). Bohužel neznáme jeho jména. V č. 83 připomíná se jako svědek bakalář Mathias Conradi de Hostuna (bakalář od r. 1413, v. MUPr I, 424) a vedle něho Mathias de Hostuna dictus Plebanus portulanus domus collegii Caroli, ale je-li mezi nimi jaká souvislost, a je-li snad onen náš Plebanus, neodvažuji se domnívati. — Žák čili klerik ve službách Husových, kterého Hus ča- stěji vzpomíná (v. č. 128, 132). V č. 83 mezi svědky (patrně stoupenci Husovými, v. pozn. předch.) připomíná se Georgius de Byela, který se stal bakalářem r. 1415 (v. MUPr I, 430); ale stotožnění souvisí s otázkou, je-li onen Matěj z Hostouně (snad pří- buzný vrátného, farář — Plebanus zvaného) oním druhým žákem Husovým, o níž ani domněnky vysloviti se neodvažují.

Strana 206
205 Č. 86, 87. 1414, začátek října. — Sept. post. 28—Oct. ante 11. Praga ad Constanciam"; na to cervené: �Sequitur litera copie, quam ante recessum suum Magistro Martino sigillatam dimiserat, insinuans eidem, ne eandem apperiat, nisi certus fuerit de hoc, quod sit morte quacumque pre- occupatus, que sequitur in hec verba‘. (červené:) �Secretum finale M. Mar- tino“. V Tr. dole (po ukončení listu) ,Hoc testamentum Mgr Johannes Hus sigillatum Mgro Martino relinquerat, petens ab eo, ut prius ipsum non appe- riret, nisi morte affectum ipsum audiret. — Vin. nemá žádného označení. — V Trb. nadpis: �Litera missilis Jo Hus, dum vixit ante suam combussionem, ww de Constancia'; v Ep. (Op) tento nadpis: �Sequitur epistola, quam ante discessum suum ex Bohemia* Magistro Martino obsignatam reliquerat, si- gnificans in inscripcione, ne eam aperiat aut legat," nisi certus factus fueritu de eius morte“. — V Op, kde celá další skupina, v níž tento list jest první, spojena jednotným číslováním, předchází společný nadpis (patrné teprve od vydavatelů): �Epistolae Joannis Huss et aliorum sub tempus concilii Constan- tiensis scriptae. 87. M. Jan Hus všem věrným Čechům: před odjezdem do Kostnice loučí se s nimi, slibuje oznámiti jména a výpovědi křivých svědků, napomíná a prosí, aby modlitbami jeho zápas na koncilu podporovali. [V Praze?], 1414, Sept. post. 28—Oct. ante 11. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 21—22; rkp. kníž. Dietrichsteinské knihovny v Mikulově II, 24 (= Mik) f. 33'—34; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4916 = (Vdb) f. 1—1'+ 4; rkp. Křižovnický XXII A 4 (=Cr) str. 428—433. ČČM 1848 str. 405—406 (z Cr); Höfler I, 124—125 (z M); Erben III, str. 277—278 č. 6 (z M) = Duch Jana Husi str. 176—179 č. 6; Palacký. Docum. str. 71—72 č. 37 (z M a Cr) = Mareš str. 132—134 č. 48 — str. 153—155 č. 482 = str. 87—88 č. 483 = Horálek, Listy ze žaláře str. 5—7 = Flajshans, Listy z Kostnice str. 11—14 č. 3 = Flajšhans, Listy str. 93—96 č. XLIX. Latinský překlad Epistolae f. B 7—B 8 = (Crespinus), Acta marty- rum (1556) str. 122—124 = Actiones et monimenta (Zeneva 1560) f. 27—28 = Joach. Camerarii Pabepergensis Hist. narratio (Heidelberg 1605) str. 211 až 213 č. 1 = Op I f. 57—57' č. II = 12 str. 72—73 č. II; Palacký, Docum. str. 73. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 43. vv v M nad druhým a nadepsáno e. — ww Hanc ante Op. - XX ex Bohemia Joan. Hus Op. — y aperiret aut legeret Op. — zz esset M.

Strana 207
Č. 87. 1414, Sept. post. 28—Oct. ante 11. 207 * 429 Cr * 430 Cr * 22 M * 34 Mik Mistr Jan Hus,* v naději kněz a slúha pána Ježíše Krista, všem věrným a milým bratřím i sestrám v pánu Ježíšovi, jenž sú božie“ slovo skrzěe mě slýchali a přijeli, milost a pokoj od boha otce“ na šeho i od ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přěbývali. Věrní a milí přietelé!! Viete, že sem“ s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo božie“ bez kacierstvie? a bez bludóv,“ jakož viete, a má žádost byla, jest i bude až do mé smrti o' vaše spasenie. A byl“ sem umínil“ vám kázati před svú jézdú,“ nežbych otjel“ k svo- lánie do Constancie,“ a z jména aa vám ohlásiti křivé svědectvie i svědky jenžbb sú proti mně svědčili, jež mám všecky sepsányd i s jich svě- dectvími“; a tiť vám budú ohlášeni, proto, aby potupie-li“ mě neb na smrt odsúdie, aby“ vy, to vědúce, nelekali" sě,mm bych pro které kacířstvie,““ jež bych držel, byl odsúzen; a také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklánie, *kterúž dal vám pán bóh skrze nu věrné kazatele i skrze mě nestatečného poznati, a třětie“ proto, aby- ste“ sěmm uměli lstivých a pokrytých kaza telóv varovati.““ A jižťv vy- pravil sem se na cestu bez klejtu, mezi velmi* veliké a mezi mnohér nepřátely, mezi “ nimiž najhorší jsú domácí“ nepřietelé,b jakož * na svě- dectví poznáte a po skonánieba svolániebe zviete; jichž viece“ mnohemb bude, nežbe jestbi bylo proti našemu milosrdnému vykupiteli,bg ibi bi- skupóv i mistróv i kniežat světskýchk i zákonníkóv.“ bu Ale ufámť svému milostivému,bi múdrému abi mocnému spasiteli,“ že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú modlitbu dá mi múdrost a statečnost ducha svatého, abych setrval, a oni aby nemohli mne b * V M in marg. „Nota'. Krysta Cr. — b všěm M. — c chybi v Cr. — d boží Mik. — e skrie M; skrze Vdb, slyšeli Mik. — « přijali Cr. — h otcě Mik. — i svathého Mik. — k přebývali Mik, Cr. — Cr. — přítelé M. — m ssem Mik. — " věrne Mik. — o boží M; božé Vdb. — P kacírstvie M. — « bluduov Mik. — r a vždy Cr. — schybí v M. — tspassenie Mik, Vidb. — “ bylť Mik, Vdb, Cr. — Vumienil Cr; sěm umienil Vdb, v Mik před tím škrtnuto umil. — w jiezdú Mik; přěd svú jiezdú Vdb. — odjel M; došel Cr. — y svolání Mik, Vdb. — zKonstancie Mik, Vdb. — aa zejména Mik, Vdb, Cr. — bb jenž — všecky chybí v M. — ce lživě svědčili Cr. — dd popsány Mik, Vdb, po psaní M; další i ve všech třech chybí. — ce svědectvím Mik, Vdb, Cr. — f potupí-li M, Mik; jestližeť mě popudie Cr. — gg anebo Cr. — hh odsúdí-li M. — ii abyšte Cr. — kk opraveno z vidúce M; to vidúce i Cr. — U1 nelezali Mik. — mm se Mik, Cr. — nn kacierstvie Mik, Vidb, Cr. — 00 abyšte Mik, Vdb, Cr. — po buoh skrzě Mik. — q mé Cr. — rr a Cr; v M chybí. — ss třětí M; třetie Vdb, Cr. — "abyšte Vdb. — uu varovati kazatelóv Cr. — vv již Cr. — ww se Cr; v M oprav. ze se: sě na cěstu Vdb. — x vělmi M; velmě Mik, Vdb; v Cr chybí. — vy mezi mnohé a ve- liké Cr. — zz mezi — domácí nepřietelé chybí v Cr. — be nepřítelé M; nepřáteli Mik. — bd skonání Mik, Vdb. — be svolání Cr; svolánie vzviete Vdb. — bímnoho M, Mik. — bg než — vykupiteli v M omylem škrtnuto. — bh bylo jest Cr. — bi i — múdrému a chybí v Cr. — ok knížat světckých M. — bl zákoníkóv Mik. — b milosrdnému Mik. — bn spassiteli Vdb. — bo modlittbu Mik. — by svého Cr. — bo mě Mik, Cr. 1Obrat, který se u Husa často vrací; v. č. 81. — 2Byl mu dodán teprve v Kost- nici; v. č. 96.

Strana 208
208 Č. 87. 1414, Sept. post. 28—Oct. ante 11. na křivúbr stranu uchýliti, ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrt trpěti, jakož jest sám trpěl a své najmilejšíb“ slúhy v též pod- dal a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenieb trpěli. On bóh,b a my jeho stvořenie, on pán a my slúhy, on všehoby světa králb a my lidičkovéc nestateční, onc bez hřiechu a my hřiešní,“ on nepotřebný a my potřební. On taky trpěl pro nás hřiešné,“ i proč bychom my netrpěli?? Však naše utrpenie v milostich jest naše vyči- štěniec ot hřiechóv“k a od věčných muk zbavenie, a smrt naše“ jest naše vítězstvie. Jistěm věrnému jeho slúze nelze“ se« jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož, milá bratřie i* milé sestry, modlete sěm snažně, ať mi ráčí dáti " setrvánie, a aby mě ráčil ostřieci“ od poskvrněnie. A jestli k jeho chvále a k“ našemu“ prospěchu má smrt, ať ji mi ráčí““ dáti bez strachu zlého podstúpiti. Pakli jest k našemut dobrému neb lepšiemu, aby mě vám ráčil“ navrátiti, i tam i zase veda* bez poskvrny,“ aby- chom ještě spolu v jeho zákoně sěmm poučili a Antikrystových sietiecy něco porušili a budúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad viece v Prazez mě předd smrtí neuzříte; pakli mocný bóhbv mě vám ráčí vrátiti,ď tiem sě veseleji uzříme; a ovšem když“ v radosti nebeské“ spolu sě shle dáme. Bóh“ milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti, a jenž jest z mrtvých vyvedl pa- stýře velikého,“ krvid jeho vylitím, jenž jestk našehod spasenie do věčné svědectví, rač vásda ve všem dobrém zpósobiti,r aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztrženie," aby, majíce pokoj, v ctnostech“ došli věčného pokoje skrzědu pána našeho Jezu Krista, jenž jest bóh věčný a člověk pravý z panny Marie porozený. Jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravděď setrvajíc, v radosti budemec přebývati.“ Amen. * 432 Cr * 34' Mik * 433 Cr * 431 Cr br zkřivú Mik. — bs a jakož M. — bt jesti Cr. — bu opraveno z najmileší M; naj- milejšie Mik, Vdb. — by spassenie Vdb. — bw buoh Mik. — bx jeho slúhy Cr. — by všěho on — my hřiešní chybí M, M. — bz pán Cr. — ed lidičko Mik; chudé lidičkové Cr. — ce Cr. — c hřešní Mik. — cg jen v Cr. — ch v jeho mil. Cr. — ci v M opraveno z vyčište- nie. — ck hřichóv M; od hřiech. Cr a tak i dále; od i Mik, Vdb. — el vyčištěnie M. — em Zajisté Cr. — cn nelzě Vdb. — co spomocí Mik. — cp dáti pán bóh Cr. — cq ostříci M; ráčil mě ostřieci Cr. — cr ku Cr. — cs ať mi ji ráčí Cr; ať ji ráči mi Mik, Vdb. — ct vaše- mu Cr. — cu ráčil vám Cr. — ev zasse Mik; zasě Vdb. — cw jeda M; doveda Cr. — cx po- škvrny Vdb; poskvrněnie Mik. — cy Antikrist. sietí Mik, Vdb; Antykryst. sietí Cr. — cz Prazě M; v Praze viece Cr. — de mne před Cr; přěd Vdb. — df ráčí mě vám navrátiti Cr. — dg veselejie Vdb, Cr; vesselejie Mik. — dh nebesskej Mik. — di Buoh Mik, Cr. — dk je Mik. — dl vělikého M. — dm krve Cr. — dn našěho M. — do spasěnie M; spassenie Vdb. — dp svědecstvie Mik, Vdb, Cr. — dq nás Cr. — dr zpóssobiti Vdb. — ds rozstrženie Mik. — dt cnostech M, Vdb. — du skrze Mik, Vdb, Cr. — dv Ježíše Krysta Cr. — dw buoh Mik, Vdb. — dx narozený Cr — dy Jemužto Cr. — dz s nímžto Cr. — ef zde v pravdě Cr. eg nebeské dodává Cr. — ch budem Cr. — c přěbývati Vdb. »Obrat oblíbený také Štítnému; srvn. na př. Knížky šestery str. 20: Když jest syn boží trpěl tak mnoho pro ny, pročež bychom pak pro se my netrpěli...

Strana 209
Č. 87, 88. 1414, Sept. post. 28— Oct. ante 11. — Oct. 18. 209 Datume anno domini M° CCCCXIV° post festum sancti Wenceslai in recessu ad Constanciam." V M list vložen do vypravování Petra z Mladoňovic a uveden témito slovy (jež pak od vydavatelů Ep upravena): Litera, quam populo reliquit post discessum suum ad Constanciam transmeando, que mirabiliter fuit trans- posita in em concilio in latinum per sinistrum modum, quia dixerant, quod ipse reliquisset literam sub tali forma, videlicet: quod si contigerit me abiu- rare, scitote, quia hoc ore faciam et non corde. Videatur igitur, si eorum men- daciume frustrabitur per hanc literam, que sequitur in wlgari de verbo ad verbum, quam reliquerat'. — V Mik po dokončení listu: „Istam epistolam reliquit Magister Hus in recessu ad Constanciam. Qui recessit feria quinta ante Galli“ anno domini M° CCCC° XIIII°. 88. Král Zikmund dává M. Janovi Husovi bezpečný glejt k cestě do Kost- nice a zpět. Ve Spíru, 1414, Oct. 18. Rukopis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 16; týž rukopis str. 70 (= M 2); rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4557 (= Vidb) f. 187; rkpis Gersdorfské knihovny v Budyšíně IV 24 (= Gd) f. 2—2; rkp. téže knihovny VIII 7 (= Grs) f. 114; jiný rukopis zastupují Ep (Op). Epistolae f. B 1'—B 2 = L 8—M I' = (Crispinus) Acta martyrum (1556) str. 40—41 = Actiones et monim. (1560) f. 18° = Camerarius 165—166 = Op I f. 1' = 12 str. 2 = Martinius, Hussus et Lutherus 214—216 = Seyfried str. 48—49 = Seyfried-Mylius str. 118—121 = v. d Hardt IV, 12 = Goldast, Const. imp. I, 389 = Rousset, Suppl. in corp. du droit des gens I, 1, 330 = Goldast, Appar. comm. de iur. r. Boh. 89 = Lünig, Reichsarch. I, 382; Höfler I, 115—116 (z M); Palacký, Doc. 237—238 (z M). Sigismundus * dei gracia Romanorum rex“ semper" Augustus et Hun- garie,“ Dalmacie, Croacie etc rex, universis et singulis principibus eccle- Č. 87: ek Datum — Constanciam jen v M. — el domini M°CCCCXV° M. — em v M za tím škrtnuto con. — en v M původně vypsáno mendacium, načež nad koncem na- depsáno znamení skratky a škrtnuta poslední nožička od m. Č. 87: * Po 28. září, nebo spíše počátkem října (před 11.); srvn. Novotný, Listy Husovy str. 43. — »Dne 11. října 1414. * v M in marg. červené: �Salvus conductus ; v M2 in marg. původné černé psané, 2us' přepsáno červené ,Secundus. Č. 88: a chybi ve Vidb. — b semper semper Vidb. — dVngarie Vidb; Ung. Gd.

Strana 210
210 Č. 88. 1414, Oct. 18. siasticis et secularibus, ducibus, marchionibus, comitibus, baronibus, nobilibus, proceribus, ministerialibus, militibus, clientibus, capitaneis, potestatibus, gubernatoribus, presidibus, theloneariis, tributariis et offi- cialibus quibuscumque, civitatum, oppidorum, villarum et locorum co- munitatibus ac rectoribus eorundem ceterisque nostris et imperii sacri subditis et fidelibus, ad quos presentes pervenerint, graciam regiam et omne bonum. Venerabiles, illustres, nobiles et fideles dilecti! Honorabilem Magi- strum Johannem Hus, sacre theologie baccalarium formatum" et arcium magistrum, presencium ostensorem, de regno Boemie ad concilium" ge- nerale in“ civitate“ Constanciensi celebrandum in proximo transeuntem, quem eciam in nostram et sacri imperii proteccionem recepimus et tu- telam, vobis omnibus et vestrum cuilibet pleno recomendamus° affectu, desiderantes, quatenus ipsum, dum ad vos pervenerit, *grate suscipere, favorabiliter tractare," ac in hiis, que celeritatem" et securitatem ipsius concernunt itineris, tam per terram, quam per aquam, promotivam et gratuitam‘ sibi velitis et debeatis ostendere voluntatem, nec non ipsum cum famulis, equis, valisiis, arnesiis et aliis rebus suis singulis per quoscumque passus, portus, pontes, terras, dominia, districtus, iurisdic- ciones, civitates, oppida, castra, villas et quelibet loca alia“ vestra sine aliquali solucione dacii, pedagii, thelonei,' tributi et alio quovis solucionis onere omnique prorsus impedimento remoto transire, stare," morari et redirew libere permittatis, sibique et suis, dum opus fuerit, de securo et salvo velitis et debeatis providere conductu, ad honorem et reverenciam nostre regie maiestatis." Datum Spire, anno domini M° CCCC° XIIII° XVIII" die" Octobris, regnorum nostrorum anno Hungarie" etem XXXIII°,z Ro- manorum vero quinto.a *2 Gd Ad bb mandatum domini regis: Michael de Prziest," canonicus Wratislawiensis.bb V Gd nadpis: "Litera salvi conductus M. H.; v M2 nadpis: �Sequitur salvus conductus, qui datus fuit Magistrodd Johanni Hus per regem Sigis- mundum Hungarie“; nadpis ve Vidb oříznut. emarchio M 2. — [barron. M, M 2. — g militaribus M, Ep, Op. — h v M2 oprav. z theoloneariis ; theolonariis Vidb, Grs ; thelonariis (opr. z theolon.) Gd. — 1 opid. Gd, Grs, M, M 2. — k v M2 za tím škrtnuto re. — 1v Gd jinou pozdější rukou in marg. — m chybí v Grs. — n v M před tím škrt. con. — ° recommend. Vidb. — P pertractare M 2. — qv M 2 oprav. z celerius. — ac Gd. — S v Gd jinou rukou in marg; ve Vidb, M, M2 chybí. — tvasiliis Gd, M 2, Vidb ; vallisiis Grs. — " alia loca Vidb, Gd, Grs, Ep, Op. — v the- olonei Vidb. — w reddire M2. — v M opakováno, prvé škrtnuto. — y die Octobris (XVIII chybi) Vidb; die XVIIIa Oct., ale die XVIIIa jinou rukou in marg. Gd; XVIIIa mensis Oct. Grs. — z XXVIII° oprav. z XXXIII° Gd; XXVIII° Grs. — aa quinto etc. Gd. bb v Gd celá formule pozdější rukou; ve Vidb místo ní: Subscripcio notarii a konec — uříznut; v druhém tisku Ep rovněž chybí. — ce Priest Gd, Grs; Pazest Ep; Pacest Op. dd za tím škrtnuto e.

Strana 211
Č. 89, 90. 1414, Oct. — Oct. 20—Nov. 3. 211 89. M. Jan Hus cestou na koncil veřejnou vyhláškou vybízí každého, kdo by ho viniti chtěl, aby se dostavil do Kostnice. 11414, October.] Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 23; druhý rkpis zastupují Epistolae ƒ. C1—C 1 (—Ep) a f. M 4 (= Epb) a Opera (Op). Epistolae f. C 1—C 1' a M 4 = Acta martyrum (Ženeva 1556) str. 43 (větši kus, po ,praeparet) = Actiones et monim. (Ženeva 1560) f. 13 = Op I f. 4 = 12 str. 5 = Camerarius, Hist. narr. str. 167 (fragment) = Martinius, Hussus et Lutherus str. 217 = Seyfried str. 51 = Seyfried-Mylius str. 125; Höfler I, 126 (z M); Palacký, Docum. 245 (z M). — Český překlad Flajš- hans, Listy z Kostnice str. 10 č. 2 = Flajshans, Listy str. 96 č. L. Magister Johannes � Hus iam pergit ad' Constanciam ad ostendendum fidem, quam hactenus tenuit, nunc" tenet et usque mortem prestante domino Ihesub Christo" tenebit. Undeb sicud" per totum regnum Boe- mie notificavit' per suas intimaciones et literas, volens in sinodo' ge- nerali curie archiepiscopali Pragensim de sua fide racionem reddere et ante exitum suum cuilibet obicienti" satisfacere, ita et in hac solempni et° imperiali" civitate notificat": si wlt sibi aliquis errorem vel aliquam heresim" imponere, quod‘ se ad concilium preparet, quia ipse Magister Johannes' cuilibet opponenti in ipso concilio "de sua fide paratus est reddere racionem. VM červený nadpis: ,Intimaciones per viam equitando isto modo intimavit'. 90. M. Jan Hus německou vyhláškou oznamuje, že jde na koncil v Kostnici, a vybízí každého, kdo by ho chtěl z kacířství viniti, aby se tam dostavil. Cestou do Kostnice 1414, Oct. 20—Nov. 3. Není zachována, ač se patrně podobala německé vyhlášce v Praze vy- věšené (v. č. 77) a vyhlášce latinské (č. 89). Víme o ní ze zmínek Huso- vých v jeho listech (srvn. č. 93 a 96). a Joannes Ep, Epb, Op. — b chybi v Epb, Op. — “ ostendendam Ep, ostendendam ibi Epb, Op. — det nunc Epb, Op ; v M opraveno z munc. — e usque ad mortem Ep, Epb, Op. — [ patrocinante Ep. — « prest. Christo domino Epb, Op. — h Sicut igitur Epb, Op, — Bohemiae Ep, Epb, Op. — k notum fecit Epb, Op. — 1 conventu Epb, Op. — m archie- piscopalis Pragensis Ep, Epb, Op. — " aliquid sibi obijcienti Epb, Op; obijcienti Ep. o chybí v Ep, Epb, Op. — Pimperialique Epb, Op. — q notificavit M. — r v M opra- — veno z heresinn; Epb, Op: haeresim aliquam. — Sut Epb, Op. — tJoannes Hus Ep, Epь, Oр. Sron. 1. Pet. 3, 15—16.

Strana 212
212 Č. 91, 92, 93. 1414, October. — Octob. 24. 91. Mistr Jan Helwel, farář u sv. Vavřince v Norimberce, píše na uvítanou Husovi, že již dávno přeje si s ním mluviti (quod vellet mihi libenter loqui a longo tempore). V Norimberce, 1414, October. Ztracen; zmínka o něm v listě Husové dne 20. října v Norimberce da- ném (č. 93). 92. M. Jan Hus M. Janovi Helwelovi, faráři u sv. Vavřince v Norimberce: odpovídaje na jeho list, jimž mu farář oznámil, že ode dávna přeje si s ním mluviti (v. č. 91), zve ho na témže listě k návštěvě (cui in eadem litera reintimavi, quod veniret). V Norimberce, 1414, October. Ztracen; zmínka o něm v listě daném dne 20. října v Norimberce (č. 93). 93. Mistr Jan Hus přátelům v Čechách: dává zprávu o průběhu cesty a ze- jména o pobytu v Norimberce a o svém odhodlání jeti přímo (bez glejtu) do Kostnice. V Norimberce, 1414, Octob. 24. Rkpis t. zv. Mladoňovicův ( M) str. 23—24; rkp. Mikulovský II, 24 (= Mik) f. 34 (zlomek); jiný rukopis zastupují Ep, Op. Epistolae f. C 1'—C 2' = Op I f. 57'—58 č. III = 12 str. 73 č. III; Höfler I, 126—127 (z M); Palacký, Docum. str. 75—76 č. 39 (z M); Dudik, Hand- schriften v. Nikolsburg str. 55 (z Mik). — Český překlad Mareš str. 137 až 138 č. 50 = str. 158—160 č. 502 = str. 90—91 č. 503 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 16—18 č. 5 = Flajšhans, Listy str. 96—98 č. LI. Salus a Christo Ihesu. Scitote, quod numquam equitavi in czotato capucio, sed manifeste, aperta facie. Et dum Boemiam“ exivi, primum in Pernow' civitatem prius quam veni, expectavit me plebanus cum vicariis; et dum intravi stubam, tune statim propinavit cantarum“ mag- a facie ab eo die, quo Bohemiam Ep. Op. — b Pernav Mik, Pernau civitate Ep. — scantharum Mik. 1 Bärnau.

Strana 213
Č. 93. 1414, Octob. 24. 213 24 M num vini, et valde caritative suscepit cum suis sociis" omnem doctri- nam et dixit, se semper fuisse meum amicum. Postea“ in Noua‘ ciuitate valde grate omnes Theutonici" me viderunt. Vaydam" pertransivimus," habentes magnum populum in admiracione. Et dum venimus in Zulcz- pach, ibi venimus ad hospicium, in quo erat iudicium, Lantricht. Ibi assistentibus in estuario consulibus et senioribus dixi: „Ecce ego sum Magister Johannes Hus, de quo, ut estimo, audistis multa mala; que- ratis ergo a me“. Et multis tractatis," valde grate omnia susceperunt. Demum pertransivimus civitatem" Hyrsweld,° in qua’ iterum valde grate nos susceperunt. Tunc pertransivimus civitatem" Herspruk," et‘ tunc pernoctavimus in Lauff" civitate" ; in qua venit plebanus, magnus iurista, cum vicariis, cum quo contuli, qui eciam grate omnia suscepit. *Et ecce venimus Norimberk,' in qua adventum nostrum mercatores diwlgave- runt, qui nos precesserant; propter quod populus stabat in plateis, aspi- ciens et querens, quis esset Magister Hus. Et ante prandium' direxit mihi literam Magister Johannes Helwel, plebanus sancti Laurencii, scri- bens, quod vellet mihi libenter loqui a longo tempore. Cui in eadem litera reintimavi, quod veniret. Et venit. Et quia iam scripseram intima- cionem," volens applicare, interim dominus Wenceslaus 1 dirrexit" pro me, quia convenerunt cives et magistri, volentes me videre et mecum conferre. Ego statim surgens a mensa, transivi. Et dirrexerant magistri, quod conferremus secrete. Quibus dixi: „Ego predico publice, eciam volo, quod" audiant, quicumque voluerint“. Et statim ab illa hora contulimus, presentibus consulibus et civibus, usque crepusculum noctis. Erat autem doctor unus Cartusiensis," qui arguebat fabulose. Et consideravi, quod Magistro Alberto," plebano sancti Zebaldi," displicuit, quod cives meam sentenciam confirmabant. Finaliter omnes magistri et cives steterunt contenti. Eciam scitote, quod nullum adhuc sensi inimicum. Et in quolibet hospicio pro recessionalibus do decem mandata" hospiti, et allicubi ap- plico in farina. Et hospite omnes cum viris valde gratanter" suscipiunt deum sociis suis Mik. — e Post Mik. — [ Nowa Mik. — g omnes Theutonici valde grate Mik. — h Waydam Mik; Vuaydam Ep, Op. — Zulczphach Mik; Sultzbach Ep, Op. — k Landgericht Ep, Op. — Ichybí v Mik. — m tractis Mik. — n civitatem Hyrsweld — civi- tatem chybí v M, Ep, Op. — ° v Mik opraveno z původního Hersweld. — P Hyersspurk v Mik opraveno z Herzfsweld, před tím škrtnuto Hyrzisweld; Ep, Op: Hersspruck. — q civitatem M. — r zde končí Mik, jen dole jest polooříznutý kustos: venit plebanus magnus iurista cum vicariis. — ' Norimbergh Ep. — (puta dium M. — u v M původně: misit pro me, načež psáno dirrexit a označeno na místo škrtnutého misit. — V v M opra- veno z transivit. — Wut Ep. — x Carthusiensis Ep. — y Sebaldi Ep. — zgrate Ep. 2 Neustadt. — 3 Weiden. — 4Sulzbach. — Nepodařilo se mi zjistiti, které místo se míní; buď změnilo jméno, nebo se písař zmýlil. — “ Hersbruck. — Lauf. — 3 O tomto faráři nenalezl jsem bližších dat; srvn. č. 91 a 92. — v. č. 89 a 90. — 1 Václav z Dubé. — " M. Albrecht Fleischmann; v. Priem-Reicke, Gesch. der Stadt Nürnberg (2. vyd.) 1892 str. 372, 1026. — 12 Krátký výklad desatera, dnes neznámý.

Strana 214
214 Č. 93, 94, 95. 1414, Octob. 24. — Nov. 3—4? me. Nullibi eciam interdictum ponunt, et laudant omnes intimacionem theutunicalem. Confiteor ergo, quod non est inimicicia ad me maior, quam a regnicolis Boemie. Et quid ultra scribam? Dominus Wenczeslaus et similiter dominus Johannes" valde pie et gratanter me tractant, et sunt quasi heroldiz veritatis, sed a verius dicam advocati veritatis. Cum b quibus prestante domino omnia prospere aguntur. Rex" est in Reno," quem sequitur dominus Wenceslaus de Lestna,“ et nos de nocte pergi- mus Constanciam, ad quam propinquatd papa Johannes." Judicamus enim, quod esset inutile sequie regem forte per 60 miliaria et reverti ad “ Constanciam. Scriptum Normberk, sabbato ante XI milia virginum." V M nejprve červený nadpis: Epistola sequitur de Normberga; na to černé: �Sequitur epistola, quam ibidem scribens in Normberga, Pragam trans- misit suis amicis fidelibus'. 94. M. Jan Hus přátelům v Čechách nepochybně dává zprávu o průběhu své cesty. [Cestou do Kostnice 1414, Oct. 24—Nov. 3/. Ztracen, ani obsahu nelze určiti bezpečně. Víme o listu jen ze zmínky Husovy v listě z Kostnice ze dne 4. listopadu, o němž praví: ,ista est quarta litera de partibus alienis (v. č. 96). Do toho počtu náleží snad také list ne- známému knězi (č. 95) — ztracený list Jakoubkovi (v. č. 99) psán asi až v Kostnici, — a poněvadž list z Norimberka jest asi první, bylo by nutno předpokládati tento jeden ztracený, jehož datum dáno jest daty č. 93 a 96. 95. M. Jan Hus nějakému knězi [Havlíkovi?]: napomíná ho k horlivé čin- nosti kazatelské i k podpoře přijímání pod obojí a k ctnostnému životu. [V Kostnici (?) 1414, Nov. 3—4?) Rukopis nezachován, zastupují ho Opera (Op). Opera I f. 59 č. IX = 12 str. 76 č. IX = Palacký, Documenta str. 149 až 150 č. 92. — Český překlad Mareš str. 212—213 č. 85 = str. 239—241 č. 852 = str. 138 č. 853, ale viz také u následujícího čísla. za Teutonicalem Ep, Op. — zbv M opraveno z herodldi. — aa et ut Ep, Op. bb Regno Ep ; regno Op. — cc Lessena Ep, Op. — dd appropinquat Ep, Op. — ce inutile, quod sequatur Ep, Op. — f revertatur Ep, Op. — ge chybí Ep (Op). — hh Norinbergh Ep (Op) 13 Není zachována; srvn. č. 90. — Jan z Chlumu. — 15 Zikmund byl tou dobou v Porýní, chystaje se na korunovaci. — Jan XXIII, jenž přijel do Kostnice dne 28. října. — U Dne 20. října.

Strana 215
Č. 95. 1414, Nov. 3—4? 215 Palacký již umístěním i výslovně (srvn. Doc. str. 149 pozn.) označil list jakožto nejistý, ale v jeho textu není nic, co by autorství Husovo vylu- čovalo, neboť zmínka o přijímání pod obojí, jež jediná by mohla poněkud vaditi, vysvětluje se tím, že podle záhlaví v Op., které patrně jest rukopis- ného původu (srvn. úvod), list jest psán v době koncilu Kostnického, tedy nepochybně až z Kostnice, když Hus přijímání pod obojí byl již schválil; tím tedy padá jediný důvod podezřelosti, a není, proč pochybovati, že list psán některému knězi s Husem blíže známému asi v Kostnici, nepochybně ještě před uvězněním. Hefele VII, 175, maje list rovněž za pravý, míní, že psán v žaláři (a pak by náležel asi za 21. červen 1415); minění tohoto nelze sice vyvrátiti (sám jsem je měl za pravděpodobné, srvn. Listy Husovy 75), nyní zdá se mi datování před uvězněním pravděpodobnějším. Že Hus ještě ve vězení mluvil o kalichu zdrželivě, nemůže vaditi, poněvadž právě uvěznění a oče- kávání procesu mohlo podmiňovati jisté zmírnění v otázce, v níž Hus dříve byl rozhodnějším. Text latinský, jak pověděl již Palacký, jisté jest původní (třeba od vydavatelů měněn), český překlad pořízen asi teprve v 16. stol. O datu nelze nic bezpečného říci (srvn. svrchu); smíme-li list počítati k oněm čtyřem z ciziny psaným (v. č. 96), náležel by list patrně, byl-li psán v Kostnici, ke 4. listopadu, a pak by adresátem mohl býti Havlík. Pax domini nostri Jesu Christi, frater carissime! Esto diligens in pre- dicacione ewangelii et fac opus boni ewangeliste. Vocacionem tuam ne negligas, labora tamquam beatus miles Christi: Primum pie et sancte vive, deinde fideliter et vere doce. Exemplum esto aliis in bono opere, ne in sermone reprehendaris, corrige peccata et virtutes commenda; illis, qui male vivunt, mineris penas eternas, qui vero sunt fideles et pie vivunt, gaudia eterna proponito. Predica assidue, breviter tamen et cum fructu, prudenter intelligendo sacras scripturas. Incerta et dubia numquam affirmes, ne reprehendaris ab adversariis, qui gaudent, ut suis proximis detrahant, quo ministros dei contumelia afficiant. Hortare ad confessionem fidei et communionem utriusque speciei corporis et san- guinis Christi, ut qui de peccatis suis vere penitenciam egerunt, eo se- pius ad communionem accedant. Teque moneo, ne cauponas cum hospi- tibus ingrediaris, ne sis communis hominibus: nam quo predicator a so- dalitate hominum remocior, eo est accepcior. Verumtamen operam tuam, qua possis aliis prodesse, ne deneges. Contra luxuriam, quocumque modo potes, assidue predica, nam illa est bestia ferocissima, que homines devorat, pro quibus humanitas Christi passa est. Quapropter te, carissime, obtestor, ut fornicacionem fugias; nam ubi volueris prodesse, illic sese occultabit. Iuvenculas mulieres omnimode fuge, ne credas religioni earum; nam dicit sanctus Augusti- nus!: "Quo religiosior, eo ad luxuriam proclivior, et sub pretextu reli- gionis latet dolus aut venenum fornicacionis“. Hoc eciam, carissime, scito, Citát, Husovi běžný (srvn. na př. č. 86), převzat asi z Thom. Hybern. Manip. florum.

Strana 216
216 Č. 95, 95°. 1414, Nov. 3—4? quod earum" conversacio multos subvertit, quos non secularis conver- sacio fallere potuit, neque coinquinare. In domum quoque tuam causa cuiuslibet rei mulieres ne intromittas, neque crebriora cum illis habeas colloquia, ut vitetur offendiculum. Denique quicquid" agis, deum time et precepta eius custodi; ita recte procedes et non peribis, carnem coër- cebis, mundum contemnes, sathanam vinces, deum indues, vitam repe- ries, alios confirmabis, teque coronabis corona glorie, quam tibi dabit iustus iudex. Amen. V Op nadpís: ,Ad sacerdotem quendam, quem sui officii admonet, ut sit fidelis, a v celkové skupině (srvn. pozn. k č. 86) označen list č. IX. 95*. Překlad předcházejícího listu. Rukopis nezachován. Zastupuje ho Postilla z r. 1564 (= P). Postilla 1564 f. 220'—221 = Flajšhans, Listy z Prahy str. 32—33 č. 5 Flajšhans, Listy str. 13—14 č. V. Překlady kratšího textu lat. v tam. O čase v. úvod č. předcházejícího. Spasení k životu, pokoj od hříchu a prospěch v milosti skrze Ježíše Krysta, pána našeho, právě kajících spasitele. Bratře milý, přičiň pilnost v práci evangelium, čiň skutek oddaných k evangelium. Službu svau vyplňuj, pracuj jako dobrý rytíř Krystův. Najprvé čiň dobře, potom uč, příklad dobrý vydej v skutku, aby nebyl pohaněn v řeči, hříchy trestci, ctnosti zvelebuj, hroz, kteříž zle jsau živi, mukami věčnými, slibuj do- brým radosti věčné, kaž ustavičně krátce a spasitedlně, rozšafně rozu- měj písmům, nejistých nechtěj jistiti, aby nebyl lapán od protivníkuov, kteříž se radují, aby utrhali bližnímu, aby mohli kazatele před lidmi zhaněti; přikazuoj zpověď častau aspoň z větších hříchuov a přijímej těla a krve páně aspoň v větší svátky, a kteří světu neslauží, aspoň aby častěji v nedělní dni přistaupali k stolu pána Ježíše Krysta. Do krčem nechoď, ani s hostmi, nebývej obecní lidem, nebo čím víc kazatel jest od lidí vzdálenější, tím příjemnější, ale proto v skutku potřebným v lidech se neodtrhuoj. Kdež muožeš, proti smilstvu ustavičně kaž, neb to jest šelma najnešlechetnější, kterážto lidi zžírá, za kteréžto trpělo jest najušlechtilejší člověčenství Krystovo. A protož tebe prosím, najmi- lejší, aby se ho varoval a před ním utíkal. Nebo kde budeš chtíti pro- spěti, tu se krýti bude. Neb ono vyslejchá zpovědi, a kdo slyší, tím bytí a zbuzuje zámutky a častokrát pokazuje. A také z dobrého skutku *221 Č. 95: a eorum Op. — b quicquicquid Op. Č. 95*: Neb — nezprznil není v latinském textu.

Strana 217
217 Č. 95*, 96. 1414, Novemb. 4. nechtěj častokrát jako požhříti člověka. A protož hleď tak jiné čistiti, aby se sám nezprznil. Mladých žen varuj se, mluvení jich, nevěř ná- boženství jich. Neb praví svatý Augustyn2: „Čím víc jest nábožnější, tím víc jest smilnější, a pod přikrytím náboženství kryje se lest aneb jed smilstva“, Také věz, najmilejší, že mnohé oklamalo společné bydlení s nimi, ježto nemohlo oklamati jich světské obcování ani zmazati. Také do domu tvého pro každau potřebu žen nepřipauštěj, aby časté s nimi rozmlauvání tobě nebylo k pohoršení. A cožkoli činíš, pána boha se boj a přikázání jeho zachovávej. Tak upřímě půjdeš a nezahyneš, tělo skro- tíš, svět potupíš, ďábla porazíš, v boha se oblečeš, život najdeš, jiné upevníš, sebe korunovati budeš korunau slávy, kterauž dá spravedlivý saudce. Amen. Svatý Jan Zlatoustý pravdu napsal na XXIIII. kapitolu svatého Ma- tauše4: „By pak život náš tak čistý docela nebyl, však jestliže toliko dogmata veritatis, to jest potřebnější artykule křesťanského učení, v pra- vém rozumu skrze milost brzkau pevné a stálé zachováme, tehdy chy- trost ďábelskau lehce přemuožeme. V P nadpis: „Epištola sedmá. Mistr Jan Hus z Husince k jednomu knězi takto píše z Konstancí“. 96. M. Jan Hus svým nejbližším přátelům v Čechách dává zprávu o příjezdu do Kostnice, o jednání s papežem a poměrech v Kostnici i pověstech o koncilu. V Kostnici, 1414, Novemb. 4. Rukopis t. zv. Mladoňovicův f. 26 (= M); druhý rukopis zastupují Epi- pistolae a Opera (= Ep, Op). Epistolae f. C 5—6 = Opera I fol. 58=58 c. V = 12 str. 74 č. V; Höfler I, 129 (z M); Palacký, Docum. str. 77—78 č. 40 (z M). Český překlad Mareš 139—141 č. 51 = 160—163 č. 512 = str. 92 č. 51 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 22=24 č. 8 = Flajšhans, Listy str. 98 až 99 č. LII. Srvn. Novotný, Listy Husovy 44. Salus a Christo Ihesu. Venimus in Constanciam sabbato“ post festum Omnium sanctorum! sine omni nocumento, pertranseundo civitates, ap- Č. 95*: 20 citátu v. č. 86 a 95. — 3Konečný tento odstavec schybí v latinském textu. — Jan Zlat. Hom. super Mat. hom. 75 (76). (Migne, PL 58, 689). Č. 96: a chybí v Ep, Op. Č. 96: 1Dne 3. listopadu.

Strana 218
218 Č. 96. 1414, Novemb. 4. plicando intimaciones latinas et theutonicas, et stamus in Constancia in platea prope pape hospicium,' et venimus sine salvo* conductu. Et in crastino" Michaelb de Causis applicuit processus‘ in ecclesia contra me, et superscripcionem“ posuit cum magno textu, quod isti processus sunt contra excomunicatum et pertinacem Johannem Hus et suspectum de heresi, et multa alia. Ego tamen cum adiutorio dei illud non adverto, sciens, quod deus misit illum contra me, ut mihi malediceretd propter peccata mea ad probandum, si scirem" et velim“ aliquid pati pro eius nomine. Dominus Laczembok" cum domino Johanne Kepka" fu- erunt coram papa,' et locuti sunt secum de me. Qui respondit, quod nihil wlt facere per violenciam. Famatur, sed leviter, quod Benedictus, papa Hyspanorum, equitat ad concilium.' Nunccium hodie' habuimus, quod dux Burgundie" cum duce Brabancie" recesserunt de campo," et quod rex Sigismundus infra“ tres" dies“ debuit esse in Czach et coronari,2 et debet ipsum papa cum con- cilio expectare. Et quia a Constancia distat Czach* 70 miliaria, estimo, quod vix rex veniet" ad Nativitatem." Iuxta hoc estimo, quod finis erit concilii, si non dissolvetur, forte circa Pascha. Et pabulum est in caro foro, lectus per medium florenum in septi- mana; equi sunt in bono foro; qui emptus est in Boemia" pro sex sexagenis, datur pro septem" florenis. Nos" cum domino Johanne dir- reximus equos ad unam civitatem, scilicet" Rafenspurk" per 4 miliaria. Et estimo, quod cito deficiam in necessariis, ideo apponite sollicitudi- nem circa amicos, quos longum foret nominare et onerosum excogitare. Dominus Laczembok" hodie" equitat ad regem et iniunxit mihi, quod ante adventum regis nihil attemptem quoad actus. Et spero, quod re- spondebo in publica audiencia. Parisienses sunt multi et Ytalici, sed adhuc pauci archiepiscopi, et episcopi eciam pauci; cardinales sunt copiosi, in mulis equitantes; ale gsú** laczni." * V Ep, Op in marg.: „Intellige pape'. — ** V Ep i Op přeloženo in marg.: �Sed valde ieiuni'. b Sequenti vero die Ep, Op. — suprascriptionem Ep, Op. — d malidiceret Ep. — ead proband. me, numquid possim aut velim Ep, Op. — chybt v M. — « Latzembock Ep, Op. — h Lepka Ep, Op. — cum Ep, Op. — k Ach Ep, Op. — existimo Ep, Op. — m venire M. — n Bohemia Ep, Op. — °6 Op. — P7 Op. — v M za tím škrtnuto enim. — r Rauensburgk Ep; Rauenspurg Op. — sLatzembock Ep, Latzemboch Op. — talefu latzni Ep, Op. 2v. č. 89 a 90. — 3v ulici sv. Pavla. — 4Glejt přivezl Husovi p. Václav z Dubé (srvn. č. 97) teprve dne 5. listopadu. — » Dne 4. listopadu. — Míněny soudní nálezy v Římě vydané. — Jindřich Lacembok a Jan Kepka z Chlumu měli rozmluvu s pape- žem dne 4. listopadu; v. Docum. str. 246. — »Benedikt XIII., ale pověst byla mylná. — Jan († 1419). — 1' Antonín († 1415). — " Běží snad o válku s Anglií, ale zpráva je nejasná. — 12 Ke korunovaci došlo 8. listopadu 1414. — 13 Totiž 25. prosince. — H Ra- vensburg sv. od Kostnice.

Strana 219
Č. 96, 97. 1414, Novemb. 4. — Novemb. 6. 219 Quando equitavi ad Constanciam in equo, statim audivi equitantes, permagnam multitudinem equitantem.“ Sed concurrebat magna multi- tudo. Boemi" nostri multi“ in via consumpserunt, quidquid habuerunt in pecuniis, et iam miseriam paciuntur. Et ego valde compacior eis, et non* possum omnibus dare. Equm domini" Przibislai" recepit dominus Laczembok,' equs vero Rabstyn " omnibus € in labore et leticia prevalet. Et solum illum aput me habeo, si contingerit“ me aliquando ad regem extra civitatem"d exire. Salutetis omnes amicos, nullum excipiendo etc. Ista est quarta li- tera de partibus alienis," data die dominico in nocte post festum Omnium sanctorum' in Constancia. Nullus Boemus“ de militaribus est in Constancia preter dominum Johannem Kepka," qui me duxit et protegit realiter sicut miles. Et ubi- que plus predicat quam ego, declarans meam innocenciam. Datum in Constancia. Oretis deum" pro constancia€ in" veritate." V M nadpis: Jam sequitur alia ibidem scripta per Magistrum, k čemuž vysvětlením jsou předcházející slova Mladoňovicova (str. 26): „Sequitur litera et plures alie tam in Boemico quam in Latino, que scripte sunt Constancie per Magistrum Johannem Hus ad populum et eciam ad amicos suos speci- ales‘. V Ep nadpis: ,Alia epistola ibidem scripta per Magistrum'; v Op (sron. č. 86) toliko označení číslem V. 97. M. Jan Hus svým nejbližším přátelům v Čechách: píše o příjezdu do Kostnice, o svých protivnících a ochráncích i o průběhu cesty. V Kostnici, 1414, Novemb. 6. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 27—28; druhý rukopis zastupují Epistolae (Ep) = Opera (= Op). Epistolae C 6'—C 7 = Opera I f. 58 č. VI = 12 str. 74=75 č. VI; Hö- fler I, 131—132 (z M); Palacký, Docum. str. 78—79 č. 41 (z M). — Český překlad Mareš str. 142—143 č. 52 = str. 163—164 č. 522 = str. 93—94 č. 52" = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 27—28 č. 9 = Flajšhans, Listy str. 99 až 100 č. LIII. “ me equitantem M; ad me equitantem Ep, Op. — Vet Ep, Op. — w Bohemi Ep, Op. — X nec Ep, Op. — v Pribislai Ep, Op. — z Lantzembock Ep; Latzembock Op. — aa Rabstein Ep, Op. — bb quod si Ep. — c contigerit Ep, Op. — dd extra civ. aliquando ad regem Ep. Op. — e Bohemus Ep, Op. — ff dominum Ep, Op. — gs Constantia Ep. 15 Přibislav není blíže znám. — 16 Neznámo, který pán z Rabštejna míněn. — 1 Za- chován však toliko jeden (č. 93), mezi ně snad počítán i list Havlíkovi (č. 95) a jeden ztracen; srvn. Novotný, Listy Husovy str. 44, 52 a zde č. 94. — 18 Dne 4. listopadu.

Strana 220
220 Č. 97. 1414, Novemb. 6. Salus a Christo Ihesu. Karissimi! Scitote, quia“ bene sto per omnia. Veni sine salvo conductu papel ad Constanciam; rogetis ergo deum, ut det mihi constanciam, quia multi adversarii et fortes insurgunt contra me, quos presertim concitat venditor indulgenciarum, Pathawiensis de- canus, iam prepositus,? et Michael de Causis, qui semper anectit pro- cessus contra me.? Sed nichil horum timeo nec vereor, sperans, quod post magnam pungnam magna sit victoria, et post victoriam maius pre- mium" et maior *confusio persequencium. Papa non wlt tollere processus" et dixit: "Quid ego possum? tamen vestri faciunt!“ Sed locuti sunt duo episcopi et unus doctor cum domino Johanne Kepka, quod ego sub silencio concordarem. Et sic cognosco, quod timent" meam publicam responsionem et predicacionem,' quam, spero de dei gracia, consequar,“ dum rex Sigismundus affuerit. De quo mihi nuncciavit dominus Wenceslaus“ de Lestna," quod valde fuit gavi- sus, quando ipse nobilis dominus Wenceslaus dixit sibi, quod equito di- recte ad Constanciam sine salvo conductu. In omnibus civitatibus bene stetimus, honorati* sumus et intima- ciones apposuimus latinas et theutonicas' in civitatibus imperialibus, in quibus‘ habui collaciones cum magistris. Et habui unum precursorem, episcopum' Lubucensem," qui uno nocturno nos semper precessit, et diwlgavit, quod me ducerent kathenatum in curru, et quod caverent me, quia ego cognoscerem mentes" hominum. Et sic" quando propinquavi- mus" alicui civitati, occurrebant nobis turbe" quasi ad spectaculum. Sed confusus est inimicus mendacio, et populus gratus fuit, quando audivit veritatem. Certe Christus Ihesus „est mecum tamquam" bellator fortis“ ; ideo non timeo, quid faciat mihi inimicus. Vivatis sancte, oretis devote, ut dominus misericors assistat" michi, defendens in me finaliter legem suam. Datum in nocte, in die sancti Leonardi." Estimo, quod deficiam in necessariis, si protrahetur concilium. Ideo quos sentitis amicos, petatis ab eis suffragium; sed primo petatis sub condicione. Salutetis omnes amicos et amicas, incitantes eos, ut orent deum pro me, quia necesse est. * 28 M V M nadpis: Alia; podobné v Ep: »Alia“; v Op (vzhledem k úhrnnému označení všech těchto dopisů, v. poznámku při č. 86) pouhé řadové číslo: VI. a quod Ep (Op). — b pretium Ep (Op). — “Joanne Lepka Ep (Op). — dtimeant Ep (Op). — e chybí v Ep (Op). — chybi v M. — quod sim eam consequuturus Ep (Op). — h Lesena Ep (Op).— Venceslaus Ep (Op). — khorati M. —1 collocuciones Ep (Op). — m Lubecensem Ep (Op). — " mentem Ep (Op). — ° Et hoc modo Ep (Op). — Pappro- pinquavimus Ep (Op). — qv M opraveno z turba. — r tanquam Ep (Op). — Sasistat M. 1 Glejtu papežova neměl Hus vůbec, takže tvrzení jest zcela správné. — 2 Václav Tiem z Mikulova, r. 1412 jakožto děkan Pasovský hlasatel odpustků v Praze, od r. 1414 probošt Pasovský. — 3Srvn. u Petra z Mladoňovic, Palacký, Doc. str. 247, Höfler I str. 128—129 a list č. 96. — 4Vydané soudci v Římě. — » Viz č. 89 a 90. — ' Byl to biskup Lubušský (Lebus) Jan de Borsnicz. — Jer. 20, 11. — 8 Dne 6. listopadu.

Strana 221
Č. 98. 1414, Novemb. 10. 221 98. M. Jan Kardinál z Rejnštejna dává přátelům v Čechách zprávy o pří- chodu do Kostnice, zrušení interdiktu a chování Husové i jeho ochránců. V Kostnici, 1414, Novemb. 10. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 27; druhý rukopis zastupují Epi- stolae (= Ep) = Opera (= Op). Epistolae C 4—C 5 = Opera I, 58 č. IIII = 12 str. 73—74 č. IIII; Höfler I, 130—131 (z M); Palacký, Docum. str. 79—80 č. 42 (z M). — Český pře- klad Mareš str. 143—144 (při č. 53) = 165—166 (při č. 532) = str. 94 (při č. 533); překlad jen posledního přípisku, který prohlašuje za Husův, Flajšhans, Listy z Kostnice str. 29 č. 10 = Flajšhans, Listy str. 100 č. LIV. Srvn. Novotný, Listy Husovy str. 52 pozn. Fautores et amici karissimi! Quamquam plures literas vestris ami- ciciis, itineris nostri ac stacionis nunc in Constancia modum“ declarantes, veraciter dirrexisse meminimus!: nunc tamen, ut utique affectum con- tinuum erga comunitatem vestram ostendam, scire vos cupio, quia heri auditor' sacri utinam palacii apostolici cum episcopo Constanciensi venerunt ad hospicium nostrum una cum officiali Constanciensi“ et Ma- gistro locuti sunt, qualiter altricacio" magna inter papam et cardinales versata est de interdicto fulminato pretenso“ contra Magistrum nostrum; et breviter concluserunt, quod accedant Magistrum, intimantes sibi, quia papa de plenitudine potestatis suspendit iam dictum interdictum et sentencias excomunicacionis contra Magistrum Johannem latas; ro- gantes eum nichilominus, quod propter scandalum populi et rumorem evitandum solum eorum missacionibus solempnibus non intersit, sed alias liberrime tam civitatem Constanciensem" quamque! ecclesias et quelibet loca visitet iuxta placitum suum. Et ut veraciter concepimus," utique" timent omnes predicacionem futuram ad clerum, quam Magister Johannes predicare intendit. Nam aliquis,' nescitur an amicus vel ini- micus, heri? intimavit in ecclesia, quia Magister Hus" dominico“ proximo" a nedum M; v Ep, Op chybl. — b tamen nunc Ep, Op. — apostolice M; utinam sacri pallatii apostolici Ep, Op. — d altercacio Ep. Op. — e cardinal. Ep ; cardinalium Op. — sit Ep, Op. — gv M opraveno z pretenco. — hut Ep, Op. — i solennitatibus Ep, Op. — kchybí v Ep, Op. — 1quam Ep, Op. — m comperimus Ep, Op. — " nisi quod Ep, Op. — ° alias Ep, Op. — PM. Joannes Hus Ep, Op. — « dominica proxima Ep, Ор. Listy takové (mimo Husovy) nejsou známy. — 2 Dne 9. listopadu. — Neznámo, který. — Biskupem Kostnickým byl Ota III z Hachbergu, jenž však osobně sotva přišel; snad se pisatel mýlí s jeho gen. vikářem (byl to M. Hans Tenger), o jehož ná- vštěvě u Husa spolu s officiálem mluví (ač arci, zdá se, při jiné příležitosti) Richen- thal (vyd. Buck str. 76—77). —5M. Konrád Helye. — Dne 11. list.

Strana 222
222 Č. 98, 99. 1414, Novemb. 10. — ca Nov. 10. predicabit ad clerum in ecclesia Constanciensi, et cuilibet presenti dabit unum ducatum. Et ideo liberi sumus omnino in Constancia, et Magister cottidie divina peragit et in tota via peregit hucusque. Et Magister cum con- silio regis resedit, quod in factis veritatis et suis usque adventum“ regis Hungarie nichil attemptet, quia in factis concilii nihil adhuc est‘ incep- tum et nec aliqua alicuius regis vel“ principis venit ambaxiata, nec pro parte Gregorii vel Benedicti" vel eorum ambaxiatorum" adhuc ali- quid certi* auditur, et nec speramus adhuc in aliquot septimanis con- cilii inicium. Sciatis et illis dicite, quia omnes personaliter“ citati" et sick dek aliis," ut scitur, in hostiis et valvis ecclesiarum publice denunc- ciantur, ut sibi videantz; et Michael de Causis ryčně facit" facta sua. Dominus Johannes' Kepkab et dominus Wenceslaus€ de Lestna“ sunt intrepidi et zelotypid promotores et protectores veritatis. Scriptum in Constancia, sabbato proximo ante Martini." Auca" nondum est assata, nec timet de assacione, quia presenti anno sabbato ante Martini festum ipsius occurrite celebris vigilia, ubi auce non comeduntur. V M ku konci připsáno: „Ista epistola videtur fore Cardinalis Magistri Johannis, plebani in Janouicz'. — V Ep (Op) nadpis: �Sequitur epistola et plures alie tam in Bohemico quam in Latino, que scripte sunt Constancie" per Magistrum Johannem Hus ad populum et ad amicos suos speciales. Videtur autem hec epistola esse Magistri Johan[nis] plebani de Janowitz'. 99. M. Jan Hus Jakoubkovi ze Střibra píše mimo jiné o očekávaném slyšení: „Inimici mei dixerunt, quod nulla mihi dabitur audiencia, nisi prius solvam duo milia ducatorum Antichristi ministris pro impensis“. [V Kostnici? 1414, (Nov. 4—26) ca Nov. 10./ Ztracen, jen zmínku svrchu citovanou uvádí Hus v listě č. 110. O čase v. Novotný, Listy Husovy 44, 52 pozn.; počítá ho, asi nedo- patřením, k oněm čtyřem z ciziny psaným, o nichž mluví Hus v listé ze dne r chybi v M. — Susque ad adventum Ep, Op. — test adhuc Ep, Op. — “ aut Ep, Op. — Vambasiata Ep, Op. — Wambasiatorum Ep, Op. — * certi aliquid Ep, Op. — y citati personaliter Ep, Op. — z v M nad t znamení skratky, ale nedopsané. — aa místo ryčně facit v Ep. Op rytmisat. — bb Lepka Ep, Op. — cc Venceslaus de Lessena Ep; Wenc. de Lesena Op. — dd intepidi et zelopidi M. — ee occurrit ipsius Ep, Op. — ff v Op začátek zní takto: Epistole tam Bohemice, quam Latine, scripte Constancie. Rehoř XII a Benedikt XIII. — Míněni dvořané Václavovi a měšťané Pražští, jejichž obsílku Michal de causis vymohl a později zdůrazňoval; v. Novotný, VČAkad. XXIV, 420 n. — Jan z Chlumu. — 1° Václav z Dubé. — Dne 10. listopadu. — 12 = Hus; mysliti, že jest to vlastnoruční přípisek Husův, nevidím důvodů.

Strana 223
Č. 99, 100. 1414, ca Nov. 10. — Nov. 16. 223 4. listopadu (č. 96). Ale citovaná svrchu slova, ač nejsou rozhodující, ukazují přece spíše již na pobyt v Kostnici, a omyl s listem Kardinálovým (v. č. 98) svědčí, jak jistě právem upozornil Novotný, pro stejnou asi dobu vzniku s listem oním. Český překlad citátu Flajshans, Listy z Kostnice str. 19 č. 6. 100. M. Jan Hus Pražanům: napomíná ke křesťanskému životu a dává zprávy o svém příjezdu do Kostnice. V Kostnici, 1414, Nov. 16. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 28—29; rkp. křižovnický XXII A 4 (= Cr) str. 422—426. ČČM 1848 str. 401—403 (z Cr); Höfler I str. 134—135 (z M); Erben III str. 279—280 č. 7 (z M) = Duch Jana Husi str. 179—181 č. 7; Palacký, Docum. 81—82 č. 43 (z M + Cr) = Mareš str. 143—146 č. 53 = str. 165 až 168 č. 532 = str. 95—96 č. 533 = (Horálek, Listy ze žaláře str. 7—9) = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 31—33 č. 11 = Flajšhans, Listy str. 100 až 102 č. LV. Latinský překlad Epistolae f. C 7—C 8 = (Crispinus) Acta mart. str. 124—127 = Act. et monim. str. 28 = Op I f. 58'—59 č. VII = I2 str. 75 Č. VII = Camerarius, De Fratrum orth. eccl. str. 213—214 č. II; Palacký, Doc. str. 82—83. * 423 Cr Věrným“ a v pánu bohu milým bratřím i sestrám všem, jenž mi- lují pravdu pána Jezu Krysta“: pokoj vám od pána boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv sě varovali, v jeho“ milosti přěbývali, v ctno- stech prospívali a po smrti v radost věčnú vstúpili.“ Najmilejší! prosím vás, aby jsúce živi vedle božího zákona, pilni byli svého spasenie,“ slyšíce slovo *boží“ v opatrnosti, aby nedali se zklamati poslóm Antikristovým,“ jenž hříchy? lidu lehčie,“ z hříchu ne- trestcí, svým starším pochlebují, hříchóv lidu neoznamují, sami se ve- lebie, z' svých skutkóv se honosie, moc svú veličie, ale pána boha“ Ježíšě“ v pokořě, v chudobě, v trpědlivosti“ a v práci následovati ne- chtie.* O nichž prorokoval jest milostivý spasitel a řkal: „Vstanú fa- a Věrným — Krysta chybí v M. — b Krysta Cr. — c se Cr a tak vždy. — d jěho (gieho) M. — přebývali Cr. — f v cnostech M a za tím škrtnuto přebývali; prospie- vali v ctn. Cr. — gvstúpili v rad. věč. Cr. — h prosímť Cr. — chybí v M. — kv M za tím škrtnuto su. — zák. bož. Cr. — m spassenie M. — n božie Cr. — o Antykryst. Cr. — Pv M opr. z hřích; hřiechy Cr a i dále vždy ie. — lechčie M, oprav. z lechce. — rv M oprav. z velebí. — »chybí v Cr. — t svých skutkóv Cr. — u Ježíše Krysta Cr. pokoře Cr. — wv utrpení Cr. — v M opraveno z nechtí. — y milosrdný Cr. Srvn. Mat. 24, 24 a 24. 5.

Strana 224
224 Č. 100. 1414, Nov. 16. lešní prorokové a svedú mnohé“. A vystříhaje“ své věrné die2: „Varujte se od falešných prorokóv, jenž přichodie k vám v rúše ovčím,bb a vnitř jsú vlcie“ hltaví; po ovocid jich poznáte je“. Jistěce potřebie“ jest veliké: věrným křěsťanóm, aby pilně sě ostřiehali“; neb die spasitel, že i vyvolení boží byli by svedeni, by to mohlo býti. I protož, najmilejší, bděte, aby lest Antykrystova ďábelská vás nepodtrhla.« A tiem" buďte pilnějšie,mu čím viece Antikrist“ sě pro- tiví; neboťi súdný den se blíží, smrt mnohé trutí“ a synóm božím ne- beské se královstvie blíží. Pro něž � své tělo kroťte a smrti sě ne- bojte, spolu se milujte a pamětí, rozumem“ a vólí v bohu vždycky stójte. Den súdný buď vám před očima hrozný, aby“ nehřěšili,“ a radost věčná, aby“ po nie túžili. Umučený náš pán, milý spasitel� budiž nám vždycky na paměti, abychom� s ním a pro něho mile* a rádi trpěli; neb když jeho umučenie sobě ku paměti přivedete, tehdy mile* všecka protivenstvie podstúpíte, lánie, haněnie, bitie i vězenie, a bude-li jeho drahá vuole,“ i smrt tělestnú pro jeho drahú pravdu.“ Viete, najmilejší,“ že mnohým haněním Antikrist“ na nás sě osopil,“ a jěštěa5 mnohým na vlasěh jest neuškodil, jakožto i mně,a ač sě jěak velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažněl pána boha za mě prosili, aby mi ráčil dáti múdrost, trpělivost, pokoru“ i* statečnostam k setrvání v své pravdě. Jižť mě jest dovedl do Constancie beze všie příkazy“; a na všie cestě jeda zjevně jako kněz a sám sě hlasitě oznamuje lidu ve všech miestech, nenalezl sem zjěvného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Constancí, kdyžby Čěské" žákovstvo, jenž lanžujě po obrocích a po lakomství, lidí na cestách nesvodilo.“ A ufámť milosrdnému spasiteli“ i matce milé boží i všem svatým i vší říši nebeské i vašie modlitbě, žeť stanu v pravdě božíat až do smrti. Vězte, žeť sú proau mě nikdeža služby nestavili, ani v Constancí. v níž jest sám papež za mne slúžil. Buďtež pánu bohu poručeni, mi- 29 M zv M opraveno z vstřihaje; Cr: vystřiehaje — aa přicházejí Cr. — bb ovčiem Cr. ce v M opraveno z vlci. — ddovci M, jich mezi řádky, v Cr chybí. — ce Věrně Cr. — f v M. opraveno z potřebí. — gg převelmi veliké Cr. — 1h křesťanóm Cr. — i vystřiehali Cr — kk nepodtrhla vás Cr. — v M opraveno z tím. — mm pilnější Cr. — nn tratí Cr. — 00 královstvie se Cr. — pp něžto Cr. — qq skrofte Cr. — rr rozomem Cr. — ss abyste Cr — tt nehřešili Cr. — uu v M vadně opraveno na umučenie; Cr: ukřižovaný — v v M spassitele (konečné e nadepsáno). — w aby M. — x milě Cr. —yy v M opraveno z umu- čene. — z stvie v M nad řádkem. — ab v M opraveno z biti. — a vóle Cr; vóle jeho M. — ad milě podstúpíte dodává Cr. — ae v M opraveno z Vietie najmilejšie. — af Ant. dábel na nás se ošklebil Cr. — ag ještě Cr. — ah za vlas Cr. — ai mne M. — ak jesti Cr. — al pilně Cr. — am ustavičnost Cr. — an překážky Cr. — ao zjevného nepřietele Cr. — ap v M opraveno z České. — a lanžuje po obrociech Cr. — ar nesvodili Cr. — as v M za tím vyškrabáno všem svatým a další až po říši nebeské chybí. — ať božie Cr. — au za Cr. — av nikdyž Cr; v M oprav. z nikdiž. — aw aniž Cr. — a v niež jesti za mne (oprav. z mě) sám papež Cr. 2 Mat. 7, 15—16. — Mat. 24, 24. — *Při zahájení koncilu dne 5. listopadu.

Strana 225
Č. 100, 101. 1414, Nov. 16. — Nov. 3—Nov. 25. 225 losrdnému pánu Ježíšovi, bohu pravému, synu čisté panny Marie, jenž jest nás svú ukrutnú“ a ohavnú smrtí vykúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných, odz moci ďáblovybc a od hřícha. Psán list v Konstancí, na den svatého“ Othmara,d dobréhobe slúhy pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky, amen. bg Mistr Jan Hus, kněz a slúha boží v naději." V M nadpis: „In wlgari ad populum'; v Ep nadpis týž; nadpis v Op učiněn teprve od vydavatelů. 101. Mistr Jan Hus přehlíží stručně průběh své pře u kurie a připojuje né- které doklady z kanonického práva o správnosti svého postupu. V Kostnici, 1414, Nov. 3—Nov. 25.] Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 198—204; rkp. univ. knih. III G8 (— Uvt) f. 101—103'; rkpis téže knih. IVF25 (= Uiv) f. 197—200'; rkpis dvorní knih. Videň. 4511 (= Vbnd) f. 109—112; jiný rukopis byl v před- loze rkpu 4524 (Vdn); v. závěreční poznámku; jiný rukopis zastupují Op. Opera I f. 86—88' =12 str. 109—111; Höfler II, 290—296 (z M); Pa- lacký, Docum. 188—193 (z M, Vbnd). — Češký překlad Flajšhans-Svoboda, M. Jana Husi Sebrané spisy I (v Praze 1904) str. 67—73 = Flajšhans, Obrany ve vyhnanství (Sv. knih. 1248—1249) str. 65—79 č. 9. Autorství Husovo zaručeno (vedle zmínek rkpisných) obsahem i formou, ač ve chvatu vloudily se některé omyly; projev psán až v Kostnici, ale možno, že doklady z dekretu posloužil svému příteli Jan z Jesenice již v Praze. Pa- lacký poslední část (Clemens papa a d.) vynechává, ale neprávem, čte se ve všech rukopisech. Primum“ dominus Sbinco" Pragensis archiepiscopus fecerat manda- tum' magistris, doctoribus, baccalariis et studentibus, ut libros Wykleff reponerent, ut in quibus errores reperirentur, in dei nomine combure- Č. 100: ay synu božiemu z čisté panny narozenému, kterýž jesti nás ukrutnú svú Cr. az a od Cr. — beďábelské Cr. — bd v M nad tím jinou rukou: feria sexta post Mar- tini. — be dobrého — amen chybí v Cr. — bí v M opraveno z Jizu. — bg M. Jan Hus, v naději boží kněz a slúha pána Ježíše Krysta Cr. Č. 100: V pátek dne 16. listopadu. Č. 101: a 1m Vbnd. — b Sbynk. Uiv, Op. — Wykleph Uvt; Vicleff Vbnd; Wicleff M; Wigleff Op. Č. 101: První nařízení Zbyňkovo vydáno r. 1408, tenkrát však odvolání podáno jen jménem pěti studentů, nikoli také Husovým.

Strana 226
226 Č. 101. 1414, Nov. 3—Nov. 25. rentur." Item fecit mandatum? omnibus plebanis et predicatoribus, ut populo diserte exponerent, quod post prolacionem verborum a sacerdote in consecracione sacramenti venerabilis nichil aliud remanet, nisi corpus Christi, et in calice nichil aliud nisi sanguis' Christi. Et quia primum mandatum fuit irracionabile" et contra libertates et privilegia universitatis, puta de reposicione librorum ad comburendum," et secundum mandatumk continebat errorem intollerabilem, ymmo he- resim, cum post consecracionem non solum est corpus Christi in sacra- mento venerabili, nec solum sanguis in calice: ideo ab illis mandatis fuit appellatum" ad sedem apostolicam tempore" Gregorii" XII. Demum dominus Sbinco," non valens in hiis suam voluntatem per- ficere, exposuit ipsi pape Gregorio° XII, et post responsionem suam ad obedienciam" domino * Allexandro" quinto, quomodo“ in “ regno Boemie," in civitate Pragensi et marchionatu Morauie‘ pullulassent errores et he- reses ex libris Wycleff' et ex incautis“ predicacionibus, que fiunt in capel- lis in civitate et diocesi? Pragensi. Et dominus Allexander," sinistre et mendose informatus, mandavit per rescriptum suum dicto domino Sbin- coni," ut diligenciam apponeret, et si qui sunt errores vel hereses, ex- tirparet*; et mandavit, quod *nullibi predicaretur verbum dei ad po- pulum, nisi in ecclesiis kathedra‘libus,’ collegiatis, monasteriis et par- rochialibus," sed non in capellis eciam ad hoc a sede apostolica confir- matis et privilegiatis." Et quia dictum ipsius pape Allexandri" rescriptum fuit tacita veri- tate, suggesta aa falsitate, surrepticie impetratum, eo quod usque presen- tembb diem nullus Boemus" ab illo tempore est inventus pertinax he- reticus, "ut false pretendebatur, tum eciam, quia verbum dei non debet a capellis excludi, cum non debeat esse alligatum,“ cum multe sint dd capelle in regno Boemie" pro predicacione verbi dei ad populum in be- neficia perpetua per ordinarios canonice fundate, erecte et dotate et per sedem apostolicam confirmate; tum eciam, quia dominus Sbinco' libros * 110 Vbnd * 101' Uvt. * 197' Uiv * 199 M d comburentur Uvt. — e remaneret Uvt, Vbnd. — 'sagvis Uiv, Vbnd. — girrationa- bile Op. — h comburrendum Uvt. — 12m Uiv. — k Palacký dodává mylně cum; chybí v Uiv, Uvt, Vbnd, Op. — Lymo Uiv, Unt. — m apelat. Vbnd. — n Gregori duodecimi Uvt; Gregorii 12 Op. — ° Gregorii Vbnd; Gregorio XII° Uiv, Uvt; Gregorio 12 Op. — p Alexandro Op ; Alexandro 5to Vbnd. — q comodo Uvt. — qa chybi v M. — r Bohem. Op. — ' Moravie Vbnd. — tWikleff Uvt ; Wicleff M; Vicleff Vond ; Wigleff Op. — " ex tantis Uvt. — v dyoc. Uiv. — w Alexand. Uvt, Op. — &ve Vbnd opraveno z exstirparet. — y cathed. Uiv ; cated. Uvt. — Z paroch. Vond, Op. — aa et suggesta Uiv, Uvt, Vbnd, Op. — bb in pres. Op. — cc aligatum Uvt. — dd sunt Vbnd. 2 Nařízení takové vydáno poprve r. 1406 a opakováno r. 1408 a 1410; Hus míní nařízení druhé (které arci bylo s prvým stejné), ale odvolání jeho jménem podáno teprv proti třetímu; v. č. 17. — Správně praví se tempore Gregorii; stalo se, když ještě Rehoř v Čechách uznáván, ač sám již věcí se nezabýval. — 4Zbyněk přihlásil se k Alexan- drovi V. dne 2. září 1409; srvn. Palacký, Docum. str. 372—373. — Nařízení Alexandra V. ze dne 20. prosince 1409 vydal Palacký, Docum. 374—376.

Strana 227
Č. 101. 1414, Nov. 3—Nov. 25. 227 * 198 Uiv Wycleff€ nedum examinatos, sed nec" perlectos, per suam diffinativam sentenciam fecit igne concremari': ideo ex hiis et aliis causis fuit iterum ad sedem apostolicam" appellatum," et causa fuit publice per proposi- cionem consistorialem certo commissa“ auditori." Tandem causa appellacionis nondum inchoata, et domino Allexan- dro“ defuncto, dominus papa Johannes XXIII !h causam premissam quatuor commisitk cardinalibus," qui convocantes mun universos doctores theolo- gie,"“ tunc Bononie* existentes, libros Wicleff examinandos commise- runt," ubi* inter cetera per maiorem partem fuit conclusum, quod libri Wycleffe non debeant comburi per prefatum dominum" Sbinconem." Demum quidam emuli proposuerunt domino Johanni pape, quod Ma- gister Johannes Hus" predicasset multos errores et hereses, petentes ipsum obinde" tamquam suspectum de heresi personaliter ad Romanam curiam citari." Item dominus Johannes papa dictam causam commisitss domino cardinali de Columpna examinandam, ut, si ita inveniret, quem- admodum fuit propositum, ipsum Magistrum Johannem Hus " persona- liter ad curiam“ citaret. Item dictus dominus cardinalis, salva sua reve- rencia, perperam procendes in examinacione testium pro verificanda proposicione predicta, nec admittens alias probaciones et relaxacionem dicte citacionis personalis, sibi per dominum papam factam, supprimens, ipsum Magistrum Johannem Hus“ ad curiam Romanam personaliter citavit. Tandem pendente termino citacionis serenissimus princeps et do- minus Wenceslaus,““ Romanorum rex* et Boemie rex, nec non illustris- sima domina"" et?" domina" Zofia,"* regina Boemie," barones,“ univer- sitas studii Pragensis et" civitates Antiqua et Nova Pragensis" desti- naverunt certos suos ambasiatores domino pape et dicto domino cardinali, iteratis vicibus supplicantes, ut personalem huiusmodi citacionem rela- xarent ex eo, quod dictus Magister Johannes Hus iniuste esset accusa- tus" per emulos, quodque ipse Johannes Hus" non posset pertransire * v M in marg. červeně, v Vbnd černé: „Nota“. ee Wicleff M; Wiklef Uvt; Vicleff Vbnd; Wigleff Op. — ff ve Vond mezi řádky. — gg comissa M. Uiv, Uvt. — hh XXIIIus Vbnd; 23 M, Op ; 23us Uiv. — ii IIII M; 4or Vbnd. — kk comis. M, Uvt, Vbnd. — 1 ordinalibus M. — mm conocantes M. — un teologie Uvt, Vbnd. — 00 Wiklef Uvt; Vicleff Vbnd; Wigleff Op. — Pp chybi ve Vbnd. — qq H, Vbnd. — rr abinde Uvt, Op, — ss comis. M, Vbnd. — “ad cur, person. Vbnd. — nu Wen- cen. Uiv; Ven. Vbnd. — v v Op chybi; rex etc. Vbnd, kde další (po nec) chybí. — ww Zophia Uiv, Uvt ; Sophia Op. — X barron. M. — vy et — Pragensis chybi v M, Uiv, Op. — zz acus. Vbnd. Dne 16. července 1410. — Apelace tentokrát i jménem Husovým podaná oti- štěna svrchu jako č. 17. — Bližších zpráv o tom není. — Notářskou listinu o tom ze dne 25. list. 1410 uveřejnil Palacký, Docum. str. 426—428. — 1' Srvn. supliku, již cituje ve svém rozhodnutí ze dne 25. srpna 1410 Odo de Colonna; Palacký, Docum. str. 404 až 406. — 1 Obsílka na Husa není zachována, byla vydána asi v srpnu 1410; rozhod- nutí z 25. srpna t. r. v. Palacký, Doc. 401 n.

Strana 228
228 Č. 101. 1414, Nov. 3—Nov. 25. et venire Romanam“ curiam propter inimicicias capitales, que in viis erant sibi" preparate. Petiverunt eciam, ut ipse dominus papa regnum Boemie" non permitteret nota heresis‘ iniuste infamare et quod permit- teret verbum dei libere in capellis ad populum predicare. *Ymmo" sup- plicarunt, ut ipsorum sumptibus et expensis dominus papa legatos suos ad regnum‘ Boemie" dirigeret, quod‘ tunc" corrigerent, si qua forent inibi corrigenda, quibus vellent prebere auxilium ipse dominus rex * et comunitates, ut, si inventi forent aliqui erronei homines,“ punirentur." Preterea ipse Magister Johannes Hus" pro sua excusacione et in- nocencia' ostendenda, non valens ad curiam propter inimicicias venire, direxitm suos triplicatos" procuratores legitimos" ad ipsam curiam, qui sepius et iteratis vicibus pendente citacionis *termino, presertim cum dominis advocatis et procuratoribus generalibus ipsius curie, scilicet do- mino Ardicino, domino Marco de Caniculo, domino Augustino, domino Petro de Ankorano° et Magistro Johanne " Scribani" comparuerunt coram dicto“ domino cardinali personaliter, dantes et offerentes coram eodem ar- ticulos et posiciones pro excusacione a' comparicione personali dicti Ma- gistri Hus“ sufficientes, pertinentes et admissibiles et iure procedentes, parati semper iuri stare et respondere singulis, que dicto Magistro erant obiecta vel in futurum obicienda. Et quia ipse dominus cardinalis pre- missa minime advertebat, fuit iterum appellatum ad dominum nostrum papam' propter premissa gravamina, et causa appellacionis fuit domino Johanni de Thomariis," sacri* pallacii auditori, commissa." Tandem dominus cardinalis, pendente causa appellacionis et com- missa**prefato domino auditori, contra iuris ordinem prefatum Magi- strum Johannem Hus, in termino citacionis sue"" pretense non compa- rentem personaliter, reputavit contumacem" et excomunicavit et fecit in curia et extra curiam per processus suos frivolos publice excomu- nicatum1 denuncciari." Postea publicatis processibus dominus papa advocavit causam ad se, tam a domino cardinali quam app dicto domino auditore, et commi- * 110' Vbnd 200 M * 102 Uvt * 198° Uiv a ad Roman. Op. — b sibi erant Uvt, Op. — cheresi Uvt. — dymo Uvt. — e regem Uiv. — f qui Uvt, Vbnd. — g chybí v Uvt, Vbnd. — h corig. Vbnd; podruhé i M. — ibi Vbnd. — khomines erronei Uvt. — [ ve Vbnd za tím škrtnuto excusanda. — m dirrexit M, Vbnd. — n legittimos M, Uvt, Vbnd. — ° Ancorano Uvt. — PScribanis Op; Johanni Scribani M. — q eodem Vbnd. — r Bohem. Op. — S et M, Uiv, Uvt, Vbnd, Op. — tad dom. nost. pap. appell. Vbnd. — u Temariis Uvt; Thamariis Vbnd. — vv Uvt nad řád- kem. — w comis. M, Uiv, Vbnd. — Xv Uvt opraveno z comparante ; M, Uiv: comparicione. — y v M opraveno z contumacionem; Uiv: contumacione. — z de v M mezi řádky. 12 Některé listy toho druhu vydal Palacký, Docum. str. 409—415, 422—426, jiné, dosud netištěné, čtou se v rkpe Vídeň. 4902 f, 115—120; list Husův tenkrát poslaný v. zde č. 23. — 13 Zástupci věci Husovy u kurie byli M. Marek z Hradce, M. Jan z Je- senice a M. Mikuláš ze Stojčína. — 1 O stycích Jesenicových s ním svědčí také zmínky v listině o klatbě na Jesenice r. 1413 v kap. knih. (opis v Mus. diplom.). — 15Ani o tom není bližších zpráv. — Klatba na Husa pro nestání vydána v únoru 1411 a vyhlášena v Praze v březnu t. r.

Strana 229
Č. 101. 1414, post Nov. 3—Nov. 25. 229 * 201 M * 111 Vbnd sit" eandem quatuorbb cardinalibus videndam et terminandam, puta domino Aquiligensi,d domino de Brancaciis, domino de Veneficiis et domino Francisco de Zabrellis." Demum domino Aquiligensi mortuo, dominus cardinalis Florentinus,s unus ex comissariis, de voluntate ali- orum commissariorum“ predictam causam resumpsite et articulos et posiciones pro excusacione as comparicione personali prefati Magistri Johannis Hus" coram prefato domino" cardinali de Columpna perti- nentes, admissibiles et de iure procedentes, productos et non admissos, admisit et ad probandum eosdem termimum iuris statuit, ut est moris. Postea probatis dictis articulis sufficienter per testes ydoneos, regi- stro “ cause et actis cause plene et sufficienter conscriptis et perfectis, do- minus papa mandavit registrum") presentare domino cardinali de Branca- ciis!; coram quo fere uno anno cum medio" fuit de singulis in dicto regestro contentisk disputatum et litigatum, nec tamen ipse dominus" cardinalis volebat ad ulteriora procedere, vel dictas citacionem personalem et excomunicacionem per dominum cardinalem de Columpna fulminatas tollere et relaxare, quamvis *sepissime per dictos procuratores et advo- catos iuxta domini * pape commissionem" et iuris ordinem et iusticiam fuissetme instigatus, requisitus et rogatus. Insuper dum dicti procuratores et advocati instarent sepissime apud un dictum dominum cardinalem de Brancaciis" pro ministranda iusticia iuxta probaciones, acta et gesta cause, ipse cardinalis contra omnem iusticiam et iuris ordinem mandavit eis, ut amodo° non procurarent in dicta causa, nec amodo venirent ad ipsum, quia nollet eos amplius audire, asserens, quod hoc haberet a domino nostro papa in mandatis. Postea, dum ipsi procuratores adhuc semper" instarent pro mini- * 199 Uiv stranda iusticia et audiencia exhibenda," quidam ex ipsis procuratori- bus* sunt crudeliter incarcerati? et rebus variis spoliati. *v Uv a Vbnd in marg. červené: „Nota“. aa comis. M, Vbnd. — bb IIIIor M, Vbnd. — ce v Uvt opraveno z puto jak mají Uiv, M, Vbnd. — dd Aquileiensi Op. — c resupsit M. — ff coram domino prefato Vbnd. — g et registro Uvt, Op; et regestro Uiv, Vbnd. — hh regestr. Uiv, Vbnd. — i Brancatiis Vbnd. — kk registro contenta Uvt. — I chybí v Op. — mm v Uvt za tím škrtnuto fuerit. — nn aput M, Uvt, Vbnd. — 00 postmodum Vbnd. — pp chybí ve Vbnd. — q H Vbnd. rr chybí v Uvt. — Ss exhibita M; adhibenda Vond. 1 Antonius de Caietanis kardinál obecně Akvilejským zvaný (jmenován 6. června 1411), Rainald de Brancaciis kardinál titulu sv. Víta a Modesta, jmenovaný 1384; Petrus Maurocenos, arcib. Benát. (?) a Francesco Zabarella, kard. jáhen tit. sv. Kosmy a Dam., arcib. Florenský; k jmenování komise došlo po 6. červnu 1411. — 18 Francesco Zaba- rella; kardinál Akvilejský zemřel 2.—11. ledna 1412. — 1 Udání není přesné; kardinál Brancas vedl při Husovu jen krátký čas, asi od února do června (května). Hus zde, píše patrně ve spěchu, neměl již průběhu, pokud jde o řídící osoby, jasně v paměti anebo užívaje dat ve svém odvolání ku Kristu uvedených (v. č. 46), ve spěchu zmýlil se tím, co tam řečeno (nejasně) o při za Jana XXIII, srvn. i pozn. 21. — 2° Uvězněn byl na popud Michala de Causis M. Jan z Jesenice.

Strana 230
239 Č. 101. 1414, Nov. 3—Nov. 25. Item procuratoribus, sicut“ premittitur, incarceratis et post a curia propter infestaciones recedentibus, ipse dominus cardinalis de Branca- ciis" ad instanciam emulorum in causa ulterius processit et de mandato, ut asserebat, domini pape processus domini cardinalis de Columpna gra- vari precepit," ex qua aggravacioneu processus exorbitantes contra iuris ordinem et contra generalia concilia emanarunt: primo,w quia nudi' executores dictorum processuum, facta prima execucione, statim excomunicaverunt omnes * adherentes et fautores Magistri Johannis Hus "9 ; item excomunicaverunt * familiares et scolares Magistri Johannis Hus," item statim posuerunt interdictum ecclesiasticum in presencia Magistri Johannis Hus in civitate Pragensi et aliis locis regni Boemie. Item" in dictis processibus prefatum Magistrum Johannem Hus“ non auditum, nec convictum de aliqua heresi, expresse heresiarcham nominaverunt et comunitates magnas“ hereticaverunt. Ista omnia contra iuris ordinem et determinacionem sancte matris ecclesie, eciam posito, quod dominus papa mandasset ipsi" domino car- dinali aggravare“ processus, fieri non debuerunt." A quibus omnibus gra- vaminibus ipse Magister Johannes Hus“ appellavite ad futurum conci- lium‘ celebrandum." Nec obstat capitulum: „Cum contumacia“, de hereticis libro“ VI°, ubi dicitur2: „Cum contumacia, presertim in causa fidei, suspicioni pre- sumpcionem" adiciat vehementem, si suspectus de heresi, vocatus a vobis, ut de fide respondeat, excomunicacionis vinculo pro eo, quod parere subterfugit aut contumaciter se absentat, per vos fuerit innodatus, quam si per annum animo sustineat pertinaci, ex tunc velud hereticus con- dempnetur."“ Respondetur, quod Magister Johannes Hus“ non subterfugit com- parere in Romana curia, nec contumaciter se absentavit, sed omnibus modis ad hoc laboravit, ut se innocentem ostenderet, mittendo ad curiam pro sua excusacione multos procuratores magnis sumptibus," et per se libenter comparuisset, si capitales inimicicie non obstitissent, prout hec omnia clarent * in actis cause, ad que se refert." Non ergo contumaciter 4202 M * 102' Uvt ttsic M, Uiv a původně i Uvt a Vbnd, v nichž ut doplněno mezi řádky (v Vbnd červeně). — un agrav. Uiv, Uvt, Vbnd. — v exhorbitantes M. — ww 1° Vbnd. — xx omnes — excomunicaverunt chybí v M, Uiv, Op. — vy v Uvt opraveno z Joh. Hus Magistri. zz Item expresse Uvt. — a magnis Uvt. — b ipso Uvt. — Cagravare M; agravaret Uvt. — d debuerit Uvt. — appellabat Op. — v M před tím škrtnuto co. — g libro VI — Vbnd; libro 6 Op. — h presumcionem Uvt. — addiciat Vbnd. — kabsentavit Op. — chybí v rkpech i Op, má však Dekret. — m condemnetur Uvt, Op. — n v Uvt opra- veno z refertur. 2 Nařízení o stížení klatby nevydal kardinál Brancas, nýbrž jeho nástupce v ří- zení pře Husovy, kardinál Petr degli Stephaneschi v srpnu 1412; v. č. 44. — 22 Také v tom jest asi omyl, apelace podobné Hus neučinil, pokud známo, odvolav se od stížení klatby toliko ku Kristu; v. č. 46. — 23 Corp. iur. can. L. VI, De haeret. V, 2, 7 (Friedberg II, 1071). — 2' Podle udání Pálčova (Antihus 14—15) řekl prý Hus na kázání, že ho proces u kurie stál přes 1100 zl.

Strana 231
Č. 101. 1414, Nov. 3—Nov. 25. 231 excomunicacionem sprevit," sed humiliter et pacienter sustinuit, et sub appellacione se divinis? in spe bona habuit, sicut" humilis christianus, et currente appellacione causas racionabiles, pertinentes * et de iure pro- cedentes tam coram domino papa publice in consistorio, quam circa do- minos cardinales fecit, produxit et probavit.' Et in omnibus non habuit nec potuit habere audienciam pro sua innocencia ostendenda. Item prefatus Magister Johannes Hus" semper paratus fuit reddere * 111’ Vbnd racionem de fide sua coram *Pragensi archiepiscopo domino Sbincone," qui“ coram illustrissimo principe et" domino,"" domino"» Wenceslao pw Romanorum"" rege"» et"p Boemie" rege, nec non coram dominis patri- archa? Anthioceno" et Olomucensi 2 episcopo, coram wa illustri et mag- nifico principe Fridericow duce Saxonie," sacri imperii electore, coram magnifico domino Stiborio," duce Septemcastrensi," qui tunc erat in am- basiata" serenissimi principis" et domini, domini Sigismundi, nunc Ro- manorum regis aa et Hungarie regis," eciam coram universitate magi- strorum et scolarium Pragensium“ tunc ad hoc convocatadd et coram multis baronibus, milibus“ et clientibus et coram consulibus et civibus Pragensis civitatis in curia domini regis ipse dominusP» Sbinco' recog- novit in scripto, quod lectum est publice in audiencia tocius illius" no- minate comunitatis, quod nullum scit" errorem vel heresim in regno Boemie"; pro quo iam nominati principes spirituales et seculares hh illi scripto sic lecto publice et audito sua sigilla de voluntate ipsius domini kk archiepiscopi 2 appresserunt." Item prefatus Magister Johannes Hus" concordatus fuit plenarie per dictos principes et regis mu consilium cum prefato domino Sbincone, qui ex edicto ipsius consilii et dictorum principum debuit literas suas domino pape scribere,"" quarum forma" habetur sive copia," * in qua confitetur * prefatus dominus Sbinco," quod nullam heresim vel errorem * 199° Ulv * 103 Uvt * v M k tomu červeným znaménkem připojena červená marginálie: ,Ver- tendo folium', kde (str. 204) se skutečne čte; v Uvt in marg. červene: „Nota'. o v M nezřetelně jako perprevit. — P demisse et Op. — q sicud M. — r Bohem. Op. s aprobavit Vbnd. — tSbynk. Op. — “ et Op. — vBomie Uvt; Bohem. Op ; v Vbnd chybí. — w Antioceno Uvt, Vbnd ; Antiocheno Op. — wa v M dvakrát. — wb Fridrico Vond. * Styborio Uiv; Stibario Uvt ; Ctiborio Vbnd. — y ambasiati Uiv. — 7 principis etc. Vbnd, kde dalši až po regis et chybí. — aa rege M; v Op chybí. — bb regi Uiv. — ce scholasti- corum Pragensi Op. — dd convocato Uiv. — ce barronibus, militaribus M. — ff v Uvt za tím škrtnuto nomina. — ge sciret Op. — hh et spirituales et seculares Op; seculares et spirituales Vbnd. — il ibi Uvt. — kk apresserunt Vbnd. — Il chybí v Op. — mm ve Vbnd opraveno červeně z reges. — nn literas scrib. suas dom. pape Vbnd. — 00 copie Vbnd. — pp chybí ve Vbnd. — q H. Vbnd. — rr Sbynko Uiv, Op. 25 Václav Králík z Buřenic, probošt Vyšehradský a patriarcha Antiošský. — 26 Kon- rád z Vechty, biskup Olomoucký. — 2 Friedrich, kurfirst saský. — 28 Stibor ze Stibořic, vévoda Sedmihradský. — 2° Výpověď ze dne 6. července 1411 uveřejnil Palacký, Docum. 437—439. — 3° List, který měl psáti Zbyněk, otiskl Palacký, Docum. 441—442; s věcí souvisí i listy Husovy č. 31 a 32.

Strana 232
232 Č. 101. 1414, Nov. 3—Nov. 25. aliquem scit de prefato Magistro Johanne Hus," et quod petit, ut“ do- minus papa det relaxacionem citacionis personalis et absolucionem Ma- gistro Johanni; sed morte cita“ preventus," legacionem huiusmodi non perfecit.uu Item prefatus Magister Johannes" Hus" obtulit se paratus, quod wlt comparere in generali* synodo ww coram iam presente * archiepiscopo Pragensi domino Conrado" et videre, an ipse vel aliquis clericus vellet sibi aliquam heresim imponere," quia se wlt humiliter ostendere inno- centem." Similiter prefatus Magister volebat se offerre coram inquisitore pravitatis "heretice" a sede apostolica deputato. Super quibus habet pa- tentes literas," in quibus inquisitor suum perhibet" testimonium, et quo- modo dominus archiepiscopus confessus est, quia nec ipse, nec aliquis sue diocesis" clericus in synodo‘ imponit" * sibi heresim, sed quod pre- fatus Magister Johannesd Hus “ citacionem suam expediat coram papa." Item prefatus Magister Johannes Hus" iam venit ad istud generale concilium, in quo wlt fidem suame ostendere, paratus respondere pu- blice, ut sicut‘ multi sinistram" habent de ipso opinionem, sic ab ipso audiant rectam fidem. Clemens papa Vh De sentencia et re iudicata, ,Pastoralis' dicit3. „Quis enim auderet, vel qua racione audere aliquis! teneretur consi- storii talis subire iudicium, se in hostium sinum reponere ac" ad mortem per violentam iniuriam, non per iusticiam° inferendam ultroneum se offerre? Hoc quidem de iure timetur, hec de more vitantur, hec" hu- mana" refugit racio, hoc abhorret natura. Desiperets igitur, qui cita- cionem huiusmodi saperett artasse citatum".... Nec defensionis, que a iure naturali provenit, facultas adimi debet, cum illa eciam impera- tori tollere non licet, que iuris naturalis existunt“. * 200 Uiv * 203 M o“ * v Uiv in marg.: ,Anno domini MCCCCXIIII°" ss quod Vbnd. — tt sua cita M, ale sua podtečkováno. — u“ perficit M; v Op potom vloženo latinské znění listu, který Zbyněk měl psáti papeži, a teprve pak list pokračuje. — vv chybí v Uiv. — ww sinod. Uvt, Vbnd. — X v Uiv za tím škrtnuto episcopo. — vy Condrado Uiv. — zz inpon. Uvt. — a perhibet suum Uvt. — b dyoces. Uiv. — c sinodo Vbnd. — dchybí v M, Uvt, Vbnd. — e suam fidem Uvt. — f sicud M. — E sinistre Vbnd. — h quintus Vbnd. — i iudi in Clement. Op. — kv M opraveno z quia. — quis Vbnd. — m synu M. — n v Uvt nad původním et. — o iniusticiam M. — Phoc Uvt, Vbnd. — q humanam M. — raborret M. — sve Vbnd nezřetelné, opakováno in marg.; deseparet M; dessiperet — saperet v Uvt vtěsnáno na okraj. — tseparet M; separaret Uvt. — v Uvt in marg. 31 Zbyněk zemřel dne 28. září 1411 na útěku z Čech, nechtěje splniti závazků, jež učinil. — 32 Konrád z Vechty, od konce r. 1412 směnou arcibiskup Pražský. — 33 No- tářskou listinu o tom zachoval Petr z Mladoňovic (Palacký, Docum. str. 240—241), v. svrchu č. 75 a 77. — 3 Mikuláš biskup Nezerský. — 35 Také tuto listinu známe z Petra z Mladoňovic (Palacký, Docum. 243—244; srvn. též str. 242—243 a zde č. 79). — 36 Vy- svědčení o výroku arcibiskupa Konráda vydal posledně Novotný, Hus v Kostnici a česká šlechta str. 42—43 č. 1. — 3° Clem. de sent. et re iud. II, 11, 2 (Friedberg II, 1152—1153).

Strana 233
Č. 101. 1414, Nov. 3—Nov. 25. 233 * 200' Uiv * 103' Uvt Item Nicolaus papa" Michaeli imperatori III q‘ 5: „Quia" suspecti et inimici iudices esse non debeant, et ipsa racio dictat, et pluribus pro- batur exemplis. "Nam quid gracius dare quis inimico potest, quam si ei* ad impetendum" commiserit, quem ledere forte " voluerit, quod pro- vide Constantinopolitana synodus“ canonum suorum sexto dinoscitur prohibere“. In eodem capitulo"s: "Gelasius papa, hereticorum expugna- tor "d fortissimus, dicit“: Quero, inquit, iudicium, quod pretendunt, ubi- nam possit agitari. Et an apud ee ipsos, ut idem“ inimici sint “ testes et iudices? Sed tali iudicio nec humana debent committihh iudicia, quan- tominus divina, id est ecclesiastica, qui sapiens est, intelligat. Et revera hine Iustinianus" imperator pius legibus suis promulgasse dinoscitur, dicens: ,Liceat ei, qui suspectum sibi iudicem putat, antequam lis incho- etur, eum recusare, ut ad alium recurratur. Nam quodammodo naturale est iudicum k insidias declinare et inimicorum iudicium *velle fugere‘. Sic sanctus Johannes Os aureumk concilii" contra se congregati renuit mm“ Hec ibi.* Ubi concludit Gracianus: „Extra pro- intrare collegium." vinciam autem"" reus est nullatenus" producendus“. Unde Fabianus"" papa III q VI dicit": „Ibi enim semper causa agatur, ubi crimen admittitur, et qui non probaverit, quod obiecit, penam, quam" intulerit, ipse paciatur“. Item Stephanus“ papa III q VI“s: „Ul- tra provinciarum terminos accusandi licencia non progrediatur, sed omnis accusacio intra" provinciam audiaturuu Idem patet 3 q 6" ex Romana synodo“ capitulo ,Neminem‘". Locus, ad quem non potest reus accedere, potest recusari. Extra" de officio delegatiww : Cum R.“ Ergo dicitur Extra“ ut lite non contestata") : „Ipsi, quibus causa commissa" fuerat, numquam voluerant nisi in terra inimi- corum suorum locum et terminum assignare, ubi sine periculo mortis * 112 Vbnd * v Uvt in marg. červené: Nota“. v III q. V Uiv, Uvt, Vbnd; IIIa q. 4 M, 3 q. 5 Op. — w qua Vbnd. — & eum Vbnd. — y impetrandum M. — z comis. M, Uvt, Vbnd. — aa ve Vbnd nezřetelné, vypsáno znovu in marg. — ab proinde Vbnd. — bb Canstantinop. Uvt. — ce sinod. Vbnd. — dd expungn. Uiv. ce aput M, Uvt, Vbnd. — fiidem Vond, Op. — &x sunt Vbnd. — hh comitti Vbnd, kde za tím škrtnuto iudicia a omylem opakováno: negocia, quod si iudicio iidem sunt ini- mici, qui iudices, nec humana comitti debent iudicia; Uvt týmž omylem: committi negocia, quod iudicio idem sunt inimici, qui iudices, nec humana comitti debent iud. — i Iustimianus M, Uvt. — kkiudicium M, Uvt. — kl v Uiv nezřetelné, vypsáno nad tím znovu. — 1 chybí v Uvt. — mm colegium Vbnd. — nn aut Uvt. — 0° nullatendus a za tím škrtnuto proced Uiv. — pp et Fabianus Uvt. — qq IIIa q. VI M; III q. VI° Uiv; 3 quaest 6 Op. — rr v Uvt za tím vyškrabáno iniacebit? — ss IIIa q VI° Uiv; 3 quaest, 6 Op. — ttinter Uvt, Vbnd. — uu v M ur nejprve zkráceno a pak vypsáno znovu. — vv III q. VI Uvt. — ww de be Uvt, Vbnd; de officiis deleg. Op. — xx cum Restitut. Op. — xy contestis Uvt. 3 c 15 C III q 5 (Friedberg I, 518). — 3s Tamtéž (Friedberg I, 518—519). — 33 c 1 C III q 6 (Friedberg I, 519). — 4 c 4 C III q 6 (Friedberg I, 519). — 1 c 16 C HII q 6 (Friedberg I, 523). — 42 Greg. De off. iud. del. I, 35 (Friedberg II, 179—180). — 13 Greg. De lite non contest. II, 6, 4 (Friedberg II, 262).

Strana 234
234 Č. 101, 102. 1414, Nov. 3—Nov. 25. — Dec.—ante 1415 Jan. 19. accedere non audebat. Et licet literas non habuit de conductu, * que ta- * 201 M men si fuissent misse," non debebat" se tradere suis capitalibus ini- micis“. Nec eciam hoc casu sufficiens potuit ab caucio a prestari, De re- stitucione spoliatorum, �Literas‘ in fine“ secundum Hostiensem.ad Et hoc propter fragilitatem caucionis.“ Ff ad Tre" L quod itaa § 1°. ah Unde iudex tenetur providere locum securum XXXIII q 2ag ,Sive'," ubi “ wlt, quod ibi iudex debet diem prefigere, ubi partes possunt secure accedere. V M červený, v Uiv, Uvt a Vbnd černý nadpis, jehož užito i v Op: Ordo procedendi in causa Magistri Johannis Hus per ipsum ai signatus', k ce- muž Op dodávají: ,cum aliquot pontificum ac legum sentenciis ab ipso ad- iectis de non comparendo coram iudicibus suspectis et in loco minus securo'. Jiný opis byl v předloze rkpu Vdn, do něhož však z ní nepřejat, jak svědči poznámka na f. 90: �Ordo procedendi in causa Magistri Johannis Hus a prin- cipio inter ipsum et Pragenses archiepiscopos per ipsummet alias consignatus ideo hic obmittitur propter brevitatem temporis'. 102. Jakoubek ze Stříbra Husovi: odpovídá příkrou formou na jeho list z cesty dnes ztracený, v. č. 99. [V Praze, 1414, Dec.—ante 1415, Jan. 19.] Ztracen, víme o něm jen ze zmínky Husovy v č. 110. O formé listu mínil Hus, že byla ,dura', ač listu nemohl čísti, dostav jej po zachycení Michalem de Causis toliko k nahlédnutí od svých soudců a domnívaje se, že jest to list M. Jana Kardinála z Rejnštejna (asi č. 98). O čase v. Novotný, Listy Husovy 44, 52. vy misse fuissent Uiv, Uvt, ale v tom mezi řádky; que si tamen misse fuiss. Vbnd — z v Uvt opraveno z debedat. — ab pro tunc Vbnd. — ac concio M; caucio potuit Uvt. — ad Ostiensem Vbnd. — ae v Uvt opraveno z cacionis: — af Ff a de re I quod ita § 1° Uvt. — ag XXIII q. II M; 23 q. 2a Uiv, in marg; 23 q 2 Op. — ah si re Uiv, Uvt, M, Vond, Op. — ai ipsummet Uvt, Vbnd. 11 Greg. De restit. spol. II, 13, 13 (Friedberg II, 288). — 45 Miněno snad Greg. De dolo et contum. II, 14, 1 (Friedberg II, 291). — 40 Snad míněno c 4 C XXXIII q 2 (Friedberg I, 1151).

Strana 235
Č. 103. 1414, Dec. 25—1415 Jan. 3. 235 103. M. Jan Hus Janovi z Chlumu: prosí o zaslání bible, inkoustu a per, žádá, aby ho král Zikmund osvobodil z vězení, a dává zprávu o nemoci, již přestál. [V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 1414, Dec. 25—1415 Jan. 3.] Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) a Opera (Op). Epistolae J3'—J4 = Op If. 74' č. LIII = 12 str. 94 č. LIII = Palacký, Docum. str. 85 č. 45 (z Ep, Op). Český překlad Mareš 150—151 č. 55 = 172—173 č. 552 = str. 98—99 č. 553 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 35—36 č. 12 = Flajšhans, Listy str. 102 č. LVI. Že jest to první list ze žaláře, svědčí zmínka o Petrovi, jenž zná rukopis Husův; zmínka o přítomnosti Zikmundové v Kostnici určuje přední, list přá- telům v Kostnici (č. 104) zadní hranici; srvn. Novotný, Listy Husovy str. 46—50. Flajšhans, Listy z Kostnice 35 n., pokouší se svým způsobem při- pojiti k listu tomuto ještě začátek následujícího, ale zcela libovolné a na- prosto bez důvodů; nemožnost toho je každému na první pohled patrna srvn. o tom úvod. Graciose domine, acquiratis mihi bibliam, et dirigatis per istum bo- num virum. Et si Petrus scriptor vester? habet incaustum, ut mihi det, et pennas aliquot, et unum parvum calamare. De servo meo Polono" nihil scio, nec de Magistro Cardinali, nisi quod audio, quod vestra nobilitas sit hic et sit coram domino rege." Quamobrem obsecro, rogetis Regiam Maiestatem et propter me et causa omnipotentis dei, qui ipsum tam magnifice dotavit donis suis, et eciam causa iusticie et veritatis manifestande ad honorem dei et ad profectum ecclesie, me a captivitate liberet, ut possim me disponere et ad audien- ciam publicam pervenire. Scitote, quia fui valde infirmus et clisterisa- tus,' sed iam convalui.* Rogo, salutetis dominos Bohemos, qui sunt in curia domini regis. Scriptum manu mea, quam novit Petrus scriptor vester.? Datum in car- cere. Mementote Auce,' vos, amici mei. V Epist. (i Op) předeslán tento regest: Johannes Hus cupit sibi dari quedam ad carcerem et ut tempus fallere possit et se ipsum per scripturas sanctas confirmare“. * Op maji tu marginalii: ,Adversa valetudo Joan. Hus in carcere', Asi některý ze strážců Husových; srvn. č. 108, 114. — 2Petr z Mladoňovic. Jinde není o něm zmínky. — 4 M. Jan Kardinál z Rejnštejna, — Zikmund. — Srvn. Petra z Mladoňovic (Doc. 252). — 7 = Hus.

Strana 236
233 Č. 104. 1415, Jan. 3. 104. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: dává zprávy o sobě, vyslovuje rozličná přání, zvláště chtěl by mluviti s králem Zikmundem, a vybízí k opatrnosti. [V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 1415, Jan. 3.] Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) = Opera (Op). Epist. J4—J5' = Op I f. 74.—75' = 12 str. 94—95 č. LIIII = Palacký, Docum. str. 89—91 č. 50 (z Ep, Op). Z tohoto asi listu upraven fragment v Ant. et const. conf. 97. Český překlad Mareš str. 157—160 č. 59 = str. 179—182 č. 59' = str. 103 až 104 č. 593 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 36—41 (roztrháno na ně- kolik čísel) 12—19 = Flajšhans, Listy str. 102—105 č. LVII + LVIII (+ LVI). O čase v. Novotný, Listy Husovy 48—50. Flajšhans, Listy z Kostnice str. 36 n. trhá dopis na několik částí, jež zcela libovolné a bez důvodů se- skupuje; že jest to nemožné, v. v úvodě. Hesterna nocte! quasi tota scripsi responsiones ad articulos, * quos Palecz“ formavit.? Et directe laborat ad condemnacionem meam. Deus sibi parcat et me confortet. Item articulum de ablacione dicunt esse hereticum. Insinuetis do- mino regi,' quod, si ille articulus pro heresi condemnabitur, tunc et ipse ex eo, quod abstulerit episcopis bona temporalia, imo et pater suus, im- perator et rex Bohemie, condemnandus veniet tamquam hereticus. Literas nulli detis ad portandum, nisi de quo confiditis sicut de vobis, et quod silendo portet. Item dicite doctori Jesenicz," quod nullo modo veniat, nec Magister Hieronymus, nec aliquis ex nostris. Miror, quod dominus rext oblitus est mei, et quod nec verbum in- * V Op in marg.: ,Articuli Palecz'. a Paletz Ep (Op). — b Jessenitz Ep (Op). V noci s 2. na 3. leden. — 2 Nemohu (ani po námitkách, jež pronesl Sedlák, Studie a texty II str. 4) bez výhrad přisvědčiti mínění téměř obecnému, že jsou mí- něny články, jež Petr z Mladoňovic připisuje Pálčovi (a jejichž Páleč jest asi původ- cem, ač podavatelem jich byl asi Michal), ač toho nemohu ani vyvrátiti; spíše však mám za pravděpodobno, že zde míněny jsou články jiné, i vzhledem k tomu, co se praví v č. 114 a 108, kde je, tuším, patrno, že Hus vedle článků z traktátu De eccl. přičítá Pálčovi i jiné, i vzhledem k tomu, že ony odpovědi (Palacký, Docum. 204—224) nemohly býti napsány za jednu noc. V oněch článcích Pálčových (Doc. 204 n.) není také zmínky o Wyclifově článku ,de ablacione“, o němž se Hus hned potom zmiňuje, a na který byl patrně přiveden právě oněmi články, na něž odpovídal. Rozeznávám tedy vedle článků Pálčových ze spisu o církvi (Doc. 204 n.) ještě jeho články jiné, na něž Hus oné noci odpovídal. — 3 Podle souvislosti míněn Václav IV, ač jindy Hus tímto způsobem označuje Zikmunda. — 4Zikmund.

Strana 237
Č. 104. 1415, Jan. 3. 237 timat. Et forte antequam sibi verbum loquar, sentenciabor. Si erit suus honor, ipse videat. Nobilis et graciose domine Johannes, benefactor noster graciose et strenue protector, nolite turbari propter me, nec propter dampna, que patimini; deus omnipotens dabit vobis plura. Et rogo, salutetis dominos Bohemos. Ego de nullo scio, nisi quod estimo dominum Wenceslaum de Duba esse presentem et dominum Henricum Laczembok, qui dixit: „Dobrý muži, nehlúbaj“. Si habetis, super quo stare vultis, intimetis. Johannes" Bradáčku," ora deum pro me, carissime, cum aliis et effice, ut rex petat responsi- ones meas, que sunt manu mea signate," tam articulorum Wicleff as- scriptorum, quam mihi. Rescribantur responsiones iste, sed nulli extra ostendantur, et re- scribantur, ut articuli stent bene separati. Si pronunciabitur mea sup- plicacio," quam dedi patriarche‘ ad concilium presentandam, nescio; estimo, quod non presentabit. Si placuerit deo, rex per unum vel per duos conclusionem doctorum Pragensium" disrumpet, per illum de ab- lacione et per illum de Constantini dotacione et per illum de elemo- synis, quos nolui negare," si haberet motiva aliqua. Sed oporteret, quod darentur sibi per aliquem de non nostris. Si ego essem liber, loquerer sibi solus : Videte rex, ne fiat translacio rei vestre, quam diligitis, occulta, ut non possitis eam amplius videre. Rogo, ut Magister Johannes Cardinalis sit cautus, quia omnes erant tentatores, qui sibi videbantur amici." Et audivi ex meis examinatoribus, qui dixerunt: "Unus Johannes Cardinalis ipse confundit papam cum car- dinalibus, dicens, quod sunt omnes symoniaci“. Adhereat curie regis, quantum potest, Magister Cardinalis, ne ipsum sicut et me comprehen- dant. Nullus mihi plus nocet, quam Palecza; parcat sibi omnipotens deus. Ipse Palecz“ omnium ductor" a slédník.' Et instabat, quod omnes ad- herentes citentur et abiurent, quia dixit in carcere, quod omnes, qui meum sermonem visitant, quod tenent post consecracionem remanere panem materialem. « Latzembock Ep (Op). — d Bradazku Ep (Op). — presentandum Ep (Op). — f na- sleduick Ep (Op). »Osobnost záhadná, třebas v listech jmenována jest častěji; srvn. č. 28 a 100. — * Míněny asi odpovědi na články Wyclifovy, jež objevil (jistě poněkud porušené) a vydal Sedlák v Hlidce 1911, zvl. ot. Několik textů I str. 58—69. — Ohražení toto není zná- mo; patrně nebylo předloženo; srvn. o něm č. 106 a 108. — 8 Jan de Rupescissa, v l. 1412—1424 patriarcha Konstantinopolský, vedle biskupů Jana Lubušského a Bernarda Castellského člen komise proti Husovi. — Miněno asi odsouzení Wyclifa na radnici Staroměstské dne 16. července 1412, jež nyní otiskl Sedlák, Studie a texty I str. 36 n., 55. — 1 Jsou to artikule 16, 33 a 19 (Sedlák, Několik textů I, 61, 63), k nimž Hus v oné odpovědi se z části přiznal. — " Narážka snad na to, že list Kardinálův (č. 98) byl zachycen; srvn. č. 110. — 12 Srvn. k tomu i co následu e č. 143.

Strana 238
238 Č. 104, 105. 1415, Jan. 3. — Jan. 4. Miror, quod nullus Bohemorum visitat carcerem, sed forte faciunt propter melius. Ista carta statim lanietur. Alia camisia mihi per istum nuncium detur. Domine Johannes, in- stetis cum Bohemis, quod cassetur citacio illorum, qui sunt citati, et quod rex compaciatur sue hereditati et non permittat eam per unum discolum vexari gratis. Item quod saltem semel possem loqui regi, antequam condemner, cum ad suam voluntatem huc venerim et sub sua promissione, ut salvus ad Bohemiam redirem. Ep (a Op) mají nadpis, jisté pozdního původu: Hortatur suos, ut ca- veant sibi ab insidiis adversariorum,“ qui ut coricaei diligenter omnia auscul- 14 tant et depravant, male loquentes etiam cardinali Hostiensi'. 105. Jan z Chlumu Husovi: oznamuje o jednání králově s koncilem, napo- míná k stálosti, dává zprávy o přátelích v Praze a žádá za projev o při- jímání z kalicha. [V Kostnici, 1415, Jan. 4./ Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) = Opera (Op). Epistolae f. H 4'—H 5 = Opera I f. 72 č. XLVII = I2 str. 91 č. XLVII v. d. Hardt IV str. 290 a 291 (první a třetí odstavec s mylným datem) Palacký, Docum. str. 85—86 č. 46. Český překlad Mareš str. 152 při č. 56 = str. 173—174 při č. 562 — str. 99 při č. 563. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 46 n. = Amice in Christo dilectissime! Sciatis, quia rex fuit hodie! cum de- putatis omnium nacionum tocius concilii, loquens de factis vestris et presertim pro audiencia publica. Cui omnes illi finaliter et conclusive responderunt, quod utique audienciam publicam habebitis. Et pro illo vestri amici instare volunt et instant, quod utique in aliquo loco aëroso sitis, ut vos possitis recolligere, et in vobis recreari. Et ideo propter deum et salutem vestram et veritatis promocionem non recedatis ab ea propter ullum metum miserabilis vite perdende, quia non nisi propter magnum bonum vestrum deus vos hac sua visitacione Č. 104: « addversariorum Ep. Č. 104: 1a Minění patrně oni obeslaní, o nichž zmínka v listu Jana z Rejnštejna; v. č. 98 pozn. 8. — 1 Původce nadpisu mylně pokládal M. Jana Kardinála z Rejnštejna, o němž jest v listu zmínka, za kardinála Ostijského; srvn. o tom ještě u č. 135. Č. 105: 14. ledna 1415; v. Finke, Forschungen und Quellen zur Gesch. des Kon- stanzer Konzils (Paderborn 1889) 253. — 2 Stalo se 8. ledna; v. níže č. 114.

Strana 239
Č. 105, 106. 1415, Jan. 4. 239 visitavit. Optime valent amici Prage, et specialiter dominus' Škopko," qui multum gaudet ex eo, quod iam persecucionem optatam pro veri- tate estis assecutus. Rogamus intime, quod motivam et finalem intencionem vestram de communione calicis, si videbitur, presenti carte inseratis, amicis tempore suo monstrandam, quia fratrum adhuc aliqualis est scissio et propter illud multi turbantur, ad vos et arbitrium vestrum iuxta scripta quedam se referentes. Amici precipui tristantur de ergastulari responsione, et specialiter Jessenicz.' Preteritum autem non potest revocari. Constanciam vero ve- stram intime laudant et supreme. V Epist. (= Op) předeslán tento regest: „Dominus Johannes de Chlum significat Magistro Johanni Hus, quid eloquutus sit rex cum deputatis con- cilii de audientia danda ei. Deinde, quomodo se habeant et valent amici'. 106. M. Jan Hus Janovi z Chlumu: vyslovuje některé pochybnosti o povaze slíbeného slyšení, odpovídá na dotazy a námitky v předcházejícím listé (č. 105) přednesené a líčí své výslechy i odpovědi. [V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 1415, Jan. 4.] Rukopis nezachován, až na malý zlomek v rkpe 4313 (= Vidn) f. 284 (snad z tisku), jinak rkopis zastupují Epistolae (Ep) = Opera (Op). Epistolae f. H 5—H 6' = Opera I f. 72—72' č. XLVIII = 12 str. 91—92 č. XLVIII = v. d. Hardt IV, 291 (zlomek, to co ve Vidn) = Palacký, Docum. str. 91—92 č. 51; z tohoto asi listu fragment v. Ant. et. const. conf. f. 97. Český překlad Mareš str. 160—162 č. 60 = str. 183—185 č. 602 — str 105—106 č. 603 — Flajshans, Listy z Kostnice str. 43—46 č. 15 — Flajšhans Listy str. 105—106 č. LIX. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 47 n. Quoad recolleccionem, nescio me aliquo modo recolligere, aut aliter habere, quia nescio, ad quid dabitur audiencia. Ego petivi cum prote- stacione coram notariis, et scripsi supplicacionem toti concilio, quam dedi patriarche, in qua peto, ut respondeam ad quemlibet articulum, sicuti respondi in privato, et manu mea scripsi.' Vel si dabitur audiencia, Č. 106: a Schopko Ep (Op). — b Jessenitz Ep (Op). Č. 106: Jindřich Škopek z Dubé, jemuž platí listy č. 122, 127 a 130. Č. 107: 1O suplikaci podané patriarchovi Janovi Konstantinopolskému v. č. 104 pozn. 7 a č. 108; o protestaci před veřejným notářem zmiňuje se Hus v odpovědi na artikuly, Palacký, Docum. 221. — 2 Srvn. č. 105.

Strana 240
240 Č. 106. 1415, Jan. 4. ut respondeam more scholastico. Vel forte dabit deus audienciam, ut fa- ciam sermonem. Spero de dei gracia, quod a cognita veritate numquam sim reces- surus. Oretis deum, ut me conservet. Dea sacramento calicis habetis scriptum, quod scripsi in Constancia, in quo sunt motiva?; et nescio aliud dicere, nisi quod ewangelium et epistola Pauli sonant directe, et tentum fuit in primitiva ecclesia. Si potest fieri, attemptetis, ut saltem permittatur per bullamb illis dari, qui ex devocione postulaverint, circumstanciis adhibitis." De responsione privata" non debent turbari amici, quia non vidi, quomodo potuisset aliter fieri, ex quo per concilium, prius quam fui de- tentus, conclusum fuit. Et est edita bulla a commissariis, que lecta fuit coram me, in qua vocor heresiarcha et seductor populi. Sed spero, quod que dixi sub tecto, predicabuntur super tecta. Iterum fui pridie" interrogatus, quo die vidi fratrem meum Johan- nem Barbatum," de quolibet 45° articulorum." Et respondi sub protesta- cione prima, ut prius. Et quesiverunt de quolibet articulo singillatim," an velim eum defendere. Et respondi, quod sto ad determinacionem con- cilii, sicut prius protestatus sum. Et ad quemlibet articulum dixi, ut prius; de aliquo dixi: "Iste est verus ad istum sensum“. Et dixerunt: "Vis eum defendere?“ Respondi, quod non, sed sto ad determinacionem concilii. Ecce deo teste, non videbatur mihi tunc alia conveniencior responsio, ex quo prius manu propria scripsi, quia nihil volo pertinaciter defendere, sed paratus sum a quocumque informari.' Ista interrogacio facta est mihi ex eo, quod aliquis dixit eis, quod ego regi intimavi, quia volo tres vel quatuor articulos defendere. Unde quesierunt, numquid intimassem sibi. Et dixi, quod non, quia numquam intimavi sic regi, sed sicut scitis etc." Item Michael stabat et tenebat cartham et instigabat patriarcham," ut responderem super interrogatis. Et interim venerunt quidam episcopi. Ite- rum Michael braxavit aliquid novi. Deus permisit ipsum et Palecz“ propter peccata mea consurgere.** Nam Michael et literas et alia explorat,2 et Palecz‘ illa antiqua, que locuti sumus ante multos annos, articulat." * V Op in margine: ,Prophetia'. — ** V Op in margine: „Nequitia Mi- chaelis et Paletz'. a Tento zlomek čte se ve Vidn. — bper bullam papalem Vidn. — 47 Ep, Op. — dsigillatim Ep, Op. — e Paletz Ep, Op. 3 Totiž spis ,De sanguine Christi sub specie vini a laicis sumendo (Op I, 42—44), psaný v Kostnici před uvězněním. — Srvn. doklady v traktátě uvedené. — 5 = v ža- láři; srvn. č. 105. — Dne 2. ledna. — Jan Bradatý čili Bradáček; v. č. 28 a 104. — s Wyclifových, k nimž psané Kostnické odpovědi Husovy (v. č. 104) uveřejnil Sedlák, Hlídka 1911. (Několik textů I, 58—69). — » Prohlášení takové z prvé doby vězení není zachováno; podrobněji mluví o něm Hus v č. 108. — t° Viz č. 104. — " Jan de Rupe- scissa (1412—1424), patriarcha Konstantinopolský. — 12 Že Michal de Causis zachycoval listy Husovy, svědčí (vedle zmínky této a v č. 110) zpráva, již o obsahu jednoho listu Hu- sova (č. 96) podávají zástupci university Vídeňske (v. AÖG, XV, 13). — 13 Články Pálčovy podobného obsahu nejsou zachovány; snad ty, o nichž jest zmínka v č. 104 (v pozn. 2).

Strana 241
Č. 106, 107, 108. 1415, Jan. 4. Jan. 4—8. — Jan. 5 8. 241 Patriarcha" valde loquitur coram omnibus, quod habeo valde mul- tas pecunias. Unde unus archiepiscopus dixit mihi in audiencia: „Tu habes 70 milia florenorum“. Michael dixit coram omnibus: „Ha ha, quo devenit joppa plena florenis? Quantas pecunias tibi tenentur barones in Bohe- mia?“ Pro certo habui illo die gravem vexacionem. Unus episcopus dixit : „Tu constituisti novam legem“. Alius episcopus dixit: „Tu predicasti omnes istos articulos.“ Et ego eciam respondi eis deo auxiliante satis dure, dicens: „Quare facitis mihi iniuriam?“ De citatis" nihil mihi scribitis: quomodo nulla facta est pro eis legacio, nec a rege, nec a Pragensibus civibus, nec ab ipsis citatis? Ep i Op mají nadepsán tento regest: Johannes Hus respondet seorsum ad omnes articulos. Praeterea recenset suas vexationes, quas perferre co- gitur a quibusdam episcopis super inquisitione multorum aureorum, quos eum possidere arbitrati sunt'. 107. Jan z Chlumu M. Janovi Husovi: žádá, vysvětliv některé obavy Husovy stran slyšení, za podrobnější zprávy o protestaci Husové, oznamuje ně- které noviny a připojuje výčitku, že ani Hus, ač to přátelům vytýká, na jejich dotazy a sdělení (na př. o panu Skopkovi, v. č. 105) neodpovídá. [V Kostnici, 1415, Jan. 4—8./ Ztracen, lze ho rekonstruovati jen podle odpovědi Husovy č. 108. Viz Novotný, Listy Husovy str. 50; poněvadž odpovéď Husova (č. 108) jest psána před 8. lednem, a list Chlumův jest odpovědí na list ze 4. ledna (č. 106), plyne z toho hořejší datování. 108. M. Jan Hus Janovi z Chlumu: děkuje za péči, oznamuje o svém jednání se zástupci koncilu a o svém stavu. /V Kostnici], v žaláři ſu Dominikánů, 1415, Jan. 5—8.) Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (= Ep) = Opera (Op). Epist. J 2'—J3' = Op. I f. 74—74' č. LII = I2 str. 94 č. LII = Palacký, Docum. str. 86—87 č. 47; český překlad Mareš str. 152—153 č. 56 = str. Viz o nich č. 104 pozn. 13.

Strana 242
242 Č. 108. 1415, Jan. 5 8. 173—175 č. 562 — str. 100 č. 56" .. Flajshans. Listy z Kostnice str. 47—49 č. 16 — Flajshans, Listy str. 107—108 c. LX. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 50—51 Nobilis et graciose domine, valde sum consolatus. Rogo eciam pro- pter deum, ut non habeatis tedium, quod tam diu et tantum pro me laboratis, quia deus, veritatis et iusticie dominus, stat ad dandum pre- mium. Voluerunt illi commissarii, instantes per plures dies, ut factum meum committeretur XII vel XIII magistris. Et ego nolui me submittere. Sed postquam manu mea scripsi responsiones ad articulos Wicleff XLV et ad illos,' qui mihi obiciuntur, statim coram notariis et commissariis illis scripsi protestacionem, quod volo stare coram toto concilio et racionem de fide, quam teneo, reddere. Articuli," quos false apponendo et deponendo in libro meo „de Ec- clesia“ extraxerunt, videbuntur“ de gracia dei, et responsio, quam scripsi in carcere, nullum librum habendo in auxilium. Graviorem consolatorem " diebus vite mee non repperi in infirmitate. quam Palecz.“ Omnes clerici camere domini pape et omnes custodes valde pie me tractant. Liberavit dominus Jonam de ventre ceti, Danielem de lacu le- onum, tres pueros de camino ignis, Susannam de iudicio falsorum te- stium,' et me potest pro gloria sui nominis et pro verbo predicando. si expedierit, liberare. Si autem mors preciosa in conspectu domini ve- nerit, sit nomen domini benedictum. Si possem saltem regem videre semel cum nostris Bohemis, consolarer. Valde gavisus sum de novis. Certe consolatus est me dominus. De sanitate domini Henrici Skopek" libenter audivi. Bibliam mihi dirigere bonum est. Nolite tristari de me. Quem enim tangit? Scriptum in car- cere, in medio noctis. Rogo, istum fidelem amicum meum* honoretis. cui specialiter obligor. V Ep i Op nadepsán regest: lterum significat Johan." Hus, in qua re velit tandem acquiescere, toties insidiose petitus ab adversariis'. a obijciuntur Ep (Op). — barticulos Ep. — videbitur Ep. — d responsionem Ep — e Paletz Ep, Op. — f Snopeck Ep, Op. — 3 ast Ep. — " Joan. Op. Jan patriarcha Konstantinopolský, Jan biskup Lubušský a Bernard biskup Ca- stellský. — 2 Srvn. č. 104 a 106. — Srvn. č. 104 pozn. 7 a 106 pozn. 1. — Otiskl Pa- lacký, Docum. 204—224. — Určitější stížnosti v tom směru pronáší Hus v č. 116 a 126 Srvn. Jon. kap. 2., Dan. kap. 6., kap. 3. a kap. 13.; viz podobnou myšlenku ve ver- — ších č. 118. — Jindřich Škopek z Dubé, o němž v. i č. 105, a jemuž adresovány listy č. 122, 127, 130. — ' Míněn snad některý ze strážců, doručitel listu; sran. č. 103 a 114. (Op).

Strana 243
Č. 109. 1415. Jan. 12. 243 109. M. Jan Hus věrným Čechům: píše o svém uvěznění, nemoci a žalobách. V Kostnici [žaláři u Dominikánů, 1415], Jan. 19. Rkp. t. zv. Mladoňovicův(M) str. 37; rkp. Křižovnický XXIIA4 (— Сr) 426—428. ČČM 1848, I str. 403—404 (z Cr); Höfler I, 144—145 (z M); Erben III, 280—281 c. 8 (z M) = Duch Jana Husi 181—182 č. 8; Palacký, Doc. 83—84 č. 44 (z Cr nezcela přesně) Mareš str. 148—150 č. 54 = str. 170—172 č. 542 = str. 97—98 č. 54 (Horálek, Listy ze žal. str. 10—11) = Flajš- hans, Listy z Kostnice str. 50—51 č. 17 Flajshans, Listy str. 108 č. LXI; latinský překlad Episl. J6—J7— Op I f. 59—60 c. X 1 str. 76 č. X: Palacký, Docum. str. 84. * 427 Cr * 128 Čr Buoh s vámi rač býti,“ aby proti zlosti, proti ďáblu, proti světu a tělu stojiece, setrvali. Najmilejší, prosím vás já,“ v žaláři sědící, jímž sě nestydím, pro pána boha v naději trpě, jenž jest navštievil mě milostivě“ v žaláři i ne�mocí velikú a opět uzdravil, přepustil nepřátely velmi tuhé, ty, jimž“ sem já mnoho dobrého činil a srdečně jě miloval, — prosím vás. prostež pána boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němž samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčíli mě nynie k sobě pojieti, buď jeho svatá vólem; pakli ráčí na- vrátiti,“ také buď jeho svaták vuole. Jistě“ třěbať mi jest veliké pomoci: avšak viem, že on nepřěpustí na mě nižádného utrpenie ani pokušenie. jedno“ pro mé“ i pro vašě lepšie, abychom“ jsúcě zkušení a setrvajíce. velikú odplatu vzeli. A vězte, že ten list, kterýž sem vám po ssobě ostavil, vyjev ven." velmiť sú jěj nepřietelé v latinu přěložili lživě“ a artikulóv proti mně z něho vybrali a toliko“ kussóv vydávají, žeč mám dosti psáti, často odpoviedaje z žalářě. A nenie člověka, jenž by poradil, kromě milo- srdného pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným“: „Dám vám ústa a múdrost, jíž“ nebudú moci odolati všichni protivníci vaši“. Ó najmi- a Pán bóh rač s vámi býti Cr. —bv M prvé e doplněno nad řádkem. — cv M opraveno z najmileší. — dprosímť já vás Cr. — jenž je navštievil milostivě mě Cr. — chybí v M. — gv M na rasuře. — bv němžto Cr. — setrvati dá Cr. — k chybí v Cr. — přijíti Cr. — m vóle svatá Cr. — "pakli totiž vám mě navrátí Cr. — o zajisté Cr. — Pjediné Cr. — q mě Cr. — r v M druhé e nadepsáno; lepší Cr. — sv M za tím škrtnuto súce. — tvělikú M. — “jej lživě nepřietelé v latinu proměnili Cr. — Var- — tikul Cr. — w tolik Cr. — vydávali, žeť Cr. — v odpovídaje M. — z člověk Cr. aa kteréžto Cr. Srvn. Petra z Mladoňovic (Palacký, Docum. 252). — 2Miněn list č. 87. — Luc. 21, 15.

Strana 244
244 Č. 109, 110. 1415. Jan. 19. Jan. post 19. lejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval sem s vámi, a vždy žádám va- šeho spasenie, i nynie jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán v Kon- stancí, vk sobotu« tenk den přěd svatým“ Fabianem." V M pod tim cervené: ,Hane dominus Hawliko,' adhuc existens in Beth- leem, per se proprio in sermone legit et manifestavit in carta distracta. dicendo in hec verba: „Ha, ha, Hussi již sě papíru nedostává““. V Ep (Op), kde latinský překlad, čte se tento nadpis: �Sequentem“ epistolam“ scripsit Magister Johannes" Hus de Constancia Pragam“ ad communitatem Pragen- sem, cum adhuc in primis carceribus detineretur. Que lecta est Prage in Bethlehem“ et aliis ecclesiis per predicatores'. V Op pak předeslán ještě nadpis, z části mylný a společný pro české žalářní listy z latiny přeložené, jež v Ep položeny již výše, a tedy patrné teprve od vydavatelů učiněný. ,Sequuntur epistolae, quas conscripsit M. Joannes Hus anno d. MCCCCXV in carcere Constanciae apud Minores ad Bohemos, cum summariis eorundem ex Bohemico versis'. 110. M. Jan Hus Petrovi z Mladoňovic o zachycení listu Jakoubkovi i jeho odpovědi. [V Kostnici, v žaláři u Domin., 1415, Jan. post 19./ Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) Opera (Op). Epist. H I—H2 Op I f. 71 č. XLIII I3 str. 90 č. XLIIIPa- lacký, Doc. str. 87—88 č. 48; český překlad Mares str. 154—155 č. 57 str. 175—177 č. 572m str. 101 č. 573— Flajšhans, Listy z Kostnice str. 53 až 54 č. 19 = Flajshans, Listy str. 109 c. LXII. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 51—56. De captivitate ista" adhuc nullam scripsi literam, nisi iflam, si dire- xistis, ut orent pro me. Forte intelligitis de litera, quam scripsi Magi- stro Jacobello,' in qua scripsi sic: „Inimici mei dixerunt, quod nulla mihi dabitur audiencia, nisi prius solvam duo milia ducatorum Antichristi ministris pro impensis“. Cuius litere copiam et responsionem Magistri Jacobi, longam et, ut estimo, duram, Michael acquisivit. Et veniens cum Č. 109: bb že Cr. — ce Fabianem M; den svatého Sebestiana a Fabiana Cr. — dd Hanc Op. — ee chybi v Op. — ff Joannes Ep, Op. — ge Bethlehem Op- Č. 109: Dne 19. ledna. — »Havlík, zástupce Husův v Betlemě. Č. 110: 1 Totiž z vězení, do něhož přenesen 9. ledna (v. č. 114). — 2Totiž č. 109. - List Jakoubkovi ztracen; v. č. 99. — Také odpověď Jakoubkova ztracena (viz č. 102).

Strana 245
Č. 110, 111. 1415, Jan. post 19. 245 patriarcha' et cum notariis et testibus, ubi affuit Magister Nicolaus Stoyczin, stabat ex adverso. Et unus commissariorum quesivit a me sub iuramento, dans mihi ad perlegendum" meam copiam, an sit mea? Re- spondi, quod sit. Et estimo, quod non fui preter salutacionem" Magistri Palecz" tantum turbatus in animo, quam per illas literas, dolens de ne- quicia Michaelis et suorum speculatorum et de Magistro Jacobello, qui maxime predicat, ut caveant sibi homines ab hypocritis, et solus maxi- me decipitur per hypocritas et credit hypocritis. Et estimo, quod duram scripsit literam, quam non perlegi. Ambe enim copie erant in una litera. et estimabam ex abrupto, quod non fuisset responsio ad meam, sed quod fuisset copia unius litere plebani' de Janovicz." V Ep i Op nadepsán tento nadpis, platící celé skupiné listů u Domini- kánů psaných, v. o tom úvod: Literas sive epistolas sequentes scripsit Ma- gister Johannes Hus de carceribus, in quibus primum detentus fuit, apud fra- tres Praedicatores in stagno Constanciensi extra muros civitatis. Prior est ad Petrum scripta. 111. M. Jan Hus Janovi z Chlumu: žádá, aby jeho list do Čech nebyl odesílán, vyslovuje přáni, aby král i páni byli přítomni slyšení, a ně- které domněnky své o tom, co mu koncil klade za vinu, jakož i některá přání jiná. /V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 1415, Jan. post. 19./ Rukopis nezachován, zastupují jej Epistolae (Ep) = Opera (Op). Epist. H 6—H 7 Op I f. 72'—73, č. XLIX = 12 str. 92c. XLIX Palacký, Docum. str. 88—89 č. 49. Český překlad Mareš 155—157 č. 58 = str. 177—179 č. 582 str. 101 až 103 č. 58° — Flajshans, Listy z Kostnice str. 55—57 č. 20 = Flajšhans, Listy str. 109—110 č. LXIII. O čase v. Novotný, Listy Husovy 52 n., 56. a Stoygin Ep, Op. — 'perlegendam Ep. Op, opravil Palacký. — tak Ep, Op. Pa- lacký opravuje sic. dPaletz Ep, Op. - Janowitz Ep, Op. Jan patriarcha Konstantinopolský. —“ Mikuláš ze Stojčína, bakal. od r. 1405, mistr 1410, zača! čísti t. r. pod Husem, mezi jehož horlivé straníky náležel; r. 1414 stal se členem kolteje králové Hedviky, r. 1411 byl prokurátorem Husovým u kurie; zdá se, že brzo po té ochladl. Do Kostnice přijel žalovat na faráře v Mislovce na Moravě Kři- štana (zvaného Rinensis) a vyžádal si na papeži jeho fary, bude-li odsouzen (1415. Feb. 5. R. Lat. 185 f. 6—7, opisy v zem. arch.); na universitě připomíná se do r. 1445 (r. 1417 jako probošt kolleje Karlovy). — Srvn. č. 108. — Jan Kardinál z Rejnštejna: míněn asi jeho list z 10. listopadu, v. č. 98.

Strana 246
246 Č. 111. 1415, Jan. post 19. Si non est directa litera mea ad Bohemiam, servetis eam et non dirigatis, quia posset in malum venire etc. Item, si rex' quereret, quis debeat esse meus iudex, ex quo conci- lium nec me vocavit, nec me citavit, nec umquam accusatus sum coram concilio, et concilium me incarceravit et procuratorem suum contra me constituit." Item rogo, nobilis et graciose domine Johannes," si dabitur mihi audiencia, ut rex adsit, et quod prope eum mihi locus deputetur, ut possit me bene audire et intelligere. Et vos eciam cum domino Henrico. cum domino Wenceslao" et aliis utique, si poteritis, adsitis et audiatis, quid dominus Jesus Christus, meus procurator et advocatus et iudex graciosissimus, dabit in os meum, ut, sive moriar, sive vivam, possitis esse veri et idonei testes, ne mendaces dicant, quod recessissem a veri- tate, quam predicavi. Item sciatis, quod coram testibus et notariis in carcere petivi com- missarios, ut mihi deputarent procuratorem et advocatum; qui promise- runt et postea dare noluerunt. Ego commisi me domino Jesu Christo, ut ipse procuret et advocet et iudicet causam meam. Item sciatis, quod non habent, ut estimo, gravamen contra me, quam quod bullam de ereccione crucis impedivi." Et habent scriptum meum, quod lectum est coram" me, et ego recognovi. Secundo habent contra me, quod tam dius in excommunicacione fui et officiavi etc. Tercio, quod appellavi a papa. Nam legerunt appellacionem" coram me, quam leto animo et ridendo coram omnibus dixi fore meam. Quarto, quod reliqui post me literam, que lecta est in Bettlehem, quam valde male inimici transtulerunt et interpretati sunt, in qua posui, quod exeo sine salvo conductu.“ Ad hoc vos dicetis, quia ego non habui, cum exivi, salvum conductum pape." Iterum, quia nescivi, an vos mecum debueratis exire, quando scripsi illam literam. Item, si possem habere protestacionem, que ponitur circa questi- onem, quam volui determinare. Et peticionem audiencie Petrus * scriptor vester" potest disponere. * V Ep i Op tu připojena marginální poznámka: Is est author actorum et consiliorum omnium'. “Joannes Ep (Op). - " contra Ep (Op). — Bethlehem Op. List z 19. ledna 1415 č. 109. —»Bylo jich více, mezi nimi i Michal de Causis. Zikmund. — Jindřich Lacembok a Václav z Dubé. — O tom také Petr z Mla- doňovic (Palacký, Docum. 253); myšlenka následující vrací se v č. 116. — *R. 1412. —Miní se asi práce Husova začínající slovy Pax Christi, Op I 189 n. (I2 str. 235); v. Palacký, Docum. str. 222. — 'Totiž od r. 1411 (v únoru), kdy Hus jakožto neposlušný dán do klatby papežské. — a Viz č. 46. — 1 Srvn. č. 87. — u Srvn. č. 97. Glejtu pape- žova Hus ovšem neměl, ale také glejt Zikmundův byl mu dodán teprve v Kostnici, takže opravdu přijel bez glejtu. — 12 Míněno patrně pojednání »De sufficiencia legis Christi (Op I 44 = 12 str. 55), na něž se označení questio hodí, a v němž se protestace čte na f. 45. — 13 Petr z Mladoňovic.

Strana 247
Č. 111, 112. 1415, Jan. post 19. — Jan. 21. 247 Item, si dabitur mihi audiencia, ut post ipsam dominus rex non per- mittat me retrudi in carcerem, ut possim consiliis vestris et amicorum uti, et si deo placeret, aliquid domino regi dicere pro bono christiani- tatis et suo. V Ep (i Op) nadepsán regest: Commemorat. in quibus rebus fiat sibi iniuria a concilio et deputatis'. 112. M. Jan Hus poznamenává si ve svém brevíři, že v noci přečetl články ze svých knih a nemohl jich, nemaje bible, opraviti. V Kostnici, v žaláři ſu Dominikánů/ 1415, Jan. 21. Rkp. univ. knihovny IG 11(—Unvt), lístek, psaný rukou Kříže z Telče při f. 105. Hanus V. král. Sp. Nauk 1864 str. 141 (z Unvt) — Höfler III. 116 pozn. (z Unvt): Hanuš, Quellenkunde und Bibliographie der böhm.-slov. Literatur (1868) str. 27 (z Unvt); Truhlář, Catalogus codicum manuscript. I str. 122 (z Unot). Český překlad Flajshans, Listy z Kostnice str. 52 č. 18. Anno domini 1415° currente, die sancte Agnetis, virginis gloriose et martiris, dicto matutino quasi in media nocte in carcere civitatis Con- stancie tempore concilii, quod per procuratorem agebatur causa contra me super multis articulis, finaliter perlegi legendas librorum et non potui plene corrigere, qui carui biblia. K tomu dodává Kříž z Telče, jehož rukou zápis psán: ,Hec Johannes Hus propria manu sua in viatico suo, quem ad peticionem palatinus consecutus est et donavit monasterio in Ingelheim“. Na druhé strané český, jinou rukou psaný zápis, který Höfler mylné vztahoval na Husa a Jeronyma, jenž však nijak s věcí nesouvisí: „Račte prosbu obecnú zdieti za dvě osobě, jenž chtie tělo božie přijímati, aby jim pán buch ráčil ten dar dáti s náboženstvíem a skrúšeným srdcem k své duši spasenie přijieti“. 1416 Unot. Popraveno z Ingelloen. Dne 21. ledna.

Strana 248
248 Č. 113, 114. 1415. Mart. 5. 113. Jan z Chlumu M. Janovi Husovi: dává zprávu o zdraví svém i ostatních přátel i o krocích, jež ve prospěch Husův podnikají, vzpomínaje snad i přílišných nákladů. /V Kostnici, 1415. krátce před Mart. 5./ kde Ztracen; obsah lze z části rekonstruovati podle zmínek Husových v č. 114. také praví ,ad vestram cartam non audeo scribere responsiones'. Srvn. Novotný, Listy Husovy str. 56. 114. M. Jan Hus Janovi z Chlumu: děkuje za prokázané služby, vzpomíná s povděkem návštěv jednotlivých přátel v žaláři, píše o své nemoci, odpo- vědech na artikuly a drobných traktátech svých, jež slibuje poslati, prosí, aby z Kostnice neodjižděli a na konec žádá o výklad snu. /V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, Mart. 5./ Rukopis nezachován, až na zlomek, týkající se výkladu snu, jenž se čte v rkpe dv. knih. Vídeň. 4313 (— Vidn) f. 284—284; jinak rukopis zastupují Epistolae (Ep) — Opera (Op). Epist. J1—J2 † H2 Op I. 73—74 † 71 c. LIXLIIII = P, 93 90 č. LI + XLIIII: Palacký, Docum. str. 98—99 † 93 č. 57 — 52. Český překlad Mares str. 169—171 163 č. 64 — 61 — str. 192—194 — 185—186 č. 64 — 6125. str. 110—111 — 106 č. 64 — 61' = Flajshans, Listy z Kostnice str. 59—62 č. 21 Flajshans, Listy str. 110—112 č. LXIV. O čase, a že list v starších edicích mylně rozdělován ve dva, p. Novotný, Listy Husovy str. 54—63. Graciose domine, valde gaudeo de sanitate, de presencia" et de fi- deli et graciosa constancia vestra in labore, quem pro misero habetis. quam vobis pre aliis deus concessit, vos mihi in adiutorem dedit, spero ad vestrum bonum vite presentis et eterne. Unde rogo propter dei mi- sericordiam, ut finem facti sicut miles Jesu Christi expectetis. Dominus Johannes' de Janowicz, qui nobiscum expendebat, si bene valet, rogo, habete eum erga vos. Nobilem dominum Wenceslaum de Duba libenter sencio, quem, rogo. salutetis oracionibus meis reclusis in carcere et date grates sibi de fideli promocione. Omnes alios Bohemos fideles salutetis. a de praesenti Ep (Op), (Doc.) — tak Ep (Op): Palacký opravuje: concepit. cJoannes de Janowitz Ep (Op). M. Jan Kardinál z Rejnštejna, farář v Janovicích v

Strana 249
Č. 114. 1415, Mart. 5. 249 Accuso me, quod videns Magistrum? Cristannum.“ ex abrupto, non potui a lacrimis, que erumpebant, me continere, fidelem magistrum meum et specialem benefactorem videns. De vobis audiveram, quod cum tota familia diu recessissetis, sed iam consolata est anima mea. Piissimus deus nunc me consolatur, nunc contristat, sed spero, quod semper mecum est in tribulacione. Nam ite- rum horribiliter fui vexatus per calculum, quem numquam prius passus sum, et gravem vomitum et febres. Iam custodes timebant, ne morerer. qui eduxerunt me de carcere. Articuli multi de sacco mendacii et alii de eodem sacco, sicut et illi, quorum habetis responsiones,' sunt mihi nunc oblati. Et ad vestram cartam non audeo scribere responsiones ad articulos Parisienses,' quia non possem propter custodiam occultare; ergo supersedere bonum est propter vitandum periculum amici nostri istius fidelis,' quem vobis recommendo. Libenter vos viderem cum domino Wenceslao et Magistro Cristanno." Estimo, quando feceritis verbum vicecamerario episcopo," quod ille vos faciet intromittere. Et oportet vos saltem latine loqui coram custodibus, quibus in recessu pater vester" dabit bibales pro honore vestro. Non sum ausus articulos retinere apud me. Scriptum Super mandatis deis fa- ciatis copiare Petrum." Ad articulos Parisiensis* cancellarii," si vixero, scribam. Si vero moriar, deus in die iudicii scribet in manifesto. Železný Jan' nescio ubi est," fidelis in Christo frater. Magister Cristannus“ an vobiscum stat, nescio; rogo, salutetis eum et dominum Wenceslaum et alios Bohemos fideles. Nolite attediari, quod expense sunt care; accommodetis, ut potestis. Si deus Anserem de carcere liberaverit, efficiet, ut vos illorum sumptuum minime peniteat. Facite satis promissis, rogo. Si est dominus Henricus de Plumlow, vel Stiborius 2 de Botzi, rogo. salutetis eos et omnes Bohemos. * V Ep i Op in marg.: Joannes Gerson'. d Christannum Ep (Op). — e Christanno Ep (Op). — Zeleznyian Ep (Op). — g tak Eр. Ор. 2 M. Křištan z Prachatic, který Husa dne 3. či 4. března v žaláři navštívil. — Srvn. č. 104. — (Jež sestavil Gerson (Palacký, Docum. 185—188); srvn. níže. — Asi některý ze strážců Husových, v. č. 103, 108, 109, 120 a 129. —“ Snad Štěpán z Prata, biskup Volterr- ský. — Nelze říci, kdo tím míněn, sotva táž osoba, jež se připomíná v listech č. 124, 135 až 138. — 8 De mandatis domini et oracione domin. psaný v žaláři (Op I f. 29—31). — Petr z Mladoňovic. — 1 Jan Gerson: v. pozn. 4. — Jan Železný zván byl tehdejší biskup Litomyšlský, ale toho Hus zde jistě nemíní: snad táž osoba, již Hus jinde zve Janem Bradatým; v. č. 28, 104 a 106; že by byl miněn Jan z Jesenice, jak se domnívá Bartoš, ČMM XL, 170 pozn. 2, mám za nemožné. — 12Jindřich z Plumlova (z rodu pánů z Kravař) přibyl do Kostnice v průvodu Zikmundově, v. i č. 129; pan Ctibor solva může býti Stibor ze Stibořic, kterého mezi přítomnými uvádí Richenthal (vyd. Buck) str. 193; snad nejspíš bylo by lze mysliti na Ctibora z Bohdanče (a z Chřenovic; srvn. Palacký, Docum. 243), ale o jeho přítomnosti v Kostnici není žádné stopy.

Strana 250
250 Č. 114, 115. 1415, Mart. 5 Cras" octo hebdomade erunt, quod Hus posita est ad refectorium." Nobilis et graciose domine et protector veritatis una cum domino Henrico," state constanter, donec finis veniat, ad quem dominus Jesus Christus faciet mecum ad gloriam suam et ad delendum peccata mea. Istum fidelissimum amicum" vobis recommendo, et placet mihi, quod fecistis. Libenter viderem, quod dominus rex mandaret sibi dari respon- siones meas ad articulos Wicleff." O, si deus inspiraret os eius, ut se poneret cum principibus pro veritate. Hodie" complevi unum tractatulum de corpore Christi," et heri unum de matrimonio": postea facietis copiare. Quidam milites Polon visitaverunt me, sed non Bohemi, nisi cum illis unus. Sompnium" huius noctis exponatis. Videbam, quod in Bettlehem prelati' volebant delere omnes imagines Christi et delebant. Ego surrexi sequenti die, et vidi multos pictores, qui pulcriores imagines et plures fecerant, quas lete aspexi. Et pictores cum multo populo " dicebant: „Ve- niant episcopi et sacerdotes et deleant nobis!“ Quo facto multi gaude- bant populi in Betthlehem, et ego cum eis; et excitatus, sensi me ridere." Item scripturam2 in Betthlehem' iam pluribus sparserant se velle delere. Copiam tractatulorum2 dirigam, quam dupliciter copiavi. V Ep i Op nad prvou části (f. J1—J2° —Op I 73'—74) nadpis:,Hortatur do- minum Johannem" et suos, ne recedant, sed finem expectent negocii; nad části druhou (f. H 2 = f. 71 č. XLIV): �Sequuntur quaedam somnia Johannis" Hus'. 284 Vind 115. Petr z Mladoňovic (jménem Jana z Chlumu) utěšuje Husa, pokud jde o audienci, a podává žádaný výklad snu. /V Kostnici, 1415, Mart. 5./ Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) = Opera (Op). Epist. H 2'— H3 Op I f. 71—71' č. XLV = I str. 90—91 č. XLV = Palacký, Docum. 93—94 č. 53. Český překlad Mareš str. 164—165 při č. 62 str. 186—187 při č. 622 . str. 107 při č. 62a. O čase v. Novotný, Listy Husovy 54—63. h tímto slovem počíná se Vind. — Bethlegem Vind; Bethlehem Op. — k chybi v Ep, Op. populi gaudebant Ep, Op. — m tím končí Vind. — " Joann. Op. 1 Dne 6. března. — 1 Totiž od 9. ledna, kdy Hus převeden v klášteře Dominikán- ském do jiného žaláře, snad na blízku refektáře, jak míní Palacký III, 1, 196 (srvn. však Hefele VII, 72), Novotný, Listy Husovy 45 n. — 1Jindřich Lacembok.— “ Srvn. o nich č. 104 pozn. 6. — 1 Dne 5. března. — 1* De sacramento corporis et sanguinis domini (Op I f. 33—42), dokončený feria III post dominicam Oculi (= 5. března). — Dne 4. bře- zna. — 2 Tištěno v Op I f. 33—34. — 21 České nápisy „Věřím v boha (a Desatero) a la- tinský traktát O šesti bludích. — 22 O nichž svrchu byla řeč: v. pozn. 8. 18, 21.

Strana 251
Č. 115. 1415. Mart. 5. 251 Amice dilectissime, nulla vobis sit cura de audiencia, quia iam plus solito de illa et de aliis factis vestris pertractatur, et speramus illa omnia largiente domino fine sancto terminari. Solum nunc aliis phantasiis et implicamentis, capitis vestri destructivis, omissis, de obiciendis" vobis inibi cogitetis, quemadmodum respondeatis. Attamen veritas infallibilis vos meditari prohibet, dicens!: „Cum steteritis etc.“ Et sequitur?: „Da- bitur enim vobis in illa hora, quid loquamini“. Exposicio somnii hec est: Imago Christi in parietibus domus panis' depicta vita imitanda eius est. Similiter scriptura sacra infringibilis ibidem descripta, quorum utrum- que de vespere, sole insticie ab ipsis per interpretacionem eorum vite difformis recedente, crucis Christi inimici abolere conantur, et in con- spectu hominum oblita fore videntur. Sed in crastino sole iusticie oriente predicatores horum utrumque fulgencius renovant et depingunt, in aure locutum et quasi oblivioni iam traditum super tecta predicando. Et ex his omnibus fiet magnum gaudium communitati. Et Auca," licet in ara posita, nunc posita infirma carne tristabitur, in futuro tamen, ut spera- mus, cum illo, qui in celis habitat, quasi a somno huius miserabilis vite evigilans, deridebit et subsannabit eos imaginis pariter et scripture de- letores, imo et in presenti deo favente adhue illas imagines pariter et scripturas ferventissime“ communitati et suis dilectis amicis clarius re- novabit et depinget. Hec Doctoralis' de Pibrach,“ correspondenter hunc locum visionis Dani- elis' exponens conformiter illi, quo auca in mari natitans petre inniti vide- batur, quorum utrumque inconwlsam sustentaminis innuit firmitatem. Amici et zelatores vestri non parum de vestris scriptis" hilarantur, licet constet valde paucis. Hodie" venit ambasiata regis Francorum Constanciam. Ep (i Op) mají nadpis: Hic Petrus exponit somnium Magistro Johanni" nomine domini Joannis“ de Chlum, quem per iocum inter se solos docto- ralem de Bibrach vocaverunt. Nam cum Johannes Hus in Bibrach" civita- tem imperii venisset, et dominus Johannes“ de Chlum multum et sepe com- municaret cum sacerdotibus et aliis literatis de obediencia pape et excom- municacione atque aliis materiis, nata est fama, que promulgata est postea per totam civitatem, quia ipse dominus Johannes‘ de Chlum esset doctor sacre theologie'. a destructis Ep (Op). — bobijtiendis Ep. — “ferventissimae Ep. — dPebrach Ep, Op. — e Joan. Ep, Op. Miněno snad Marc. 11, 25. — 2 Mat. 10, 19. — 3 = Bellem. — Nápisy v kapli Betlemské; v č. 73 pozn. 10 a 114 pozn. 21. — Srvn. Luc. 12, 3 (Mat. 10, 27). — “ = Hus. — " Přezdívka Jana z Chlumu, o níž v. přípisek dole otištěný. — Srvn. Dan. 7, 4 a Dan. 5? — » Traktáty v žaláři psané, o nichž stala se zmínka v listě předcházejícím. 1"Dne 5. března, kdy přišlo francouzské poselství; srvn. Bess, Frankreichs Kirchen- — politik ... (Marburg 1891) str. 152, Novotný, Listy Husovy str. 55 pozn. 3. — 1 Bibe- rach ve Švábích.

Strana 252
252 Č. 116. 1415, krátce po Marl 5. 116. M. Jan Hus Petrovi z Mladoňovic: děkuje za výklad snu, s nímž se shoduje, stěžuje si na Pálče, a odevzdávaje se do vůle boží, napomíná přátele k opatrnosti. /V Kostnici, žaláři u Dominikánů, krátce po Mart. 5./ Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) = Opera (Op). Epistolae H 3—H 4 — Op I f. 71.—72 c. XLVI: 12 str. 91 c. XLVI Palacký, Docum. str. 94—95 č. 54. Český překlad Mareš str. 165—166 č. 62 =e str. 187—189 č. 622- str. 107 108 č. 62 =. Flajshans, Listy z Kostnice str. 64—66 č. 22 = Flajšhans, Listy str. 113—114 č. LXV. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 54—63. Bona consolacio facta est mili ex omnibus supra scriptis. Doctoralis de Pibrach' concordat in exposicione cum intencione mea ; illo Cathonis precepto stante?: „Somnia ne cures“, et stante mandato dei, ut somnia non observemus, attamen spero, quod vita Christi, que in Bettlehem depingebatur per me ipsius verbo in cordibus hominum, quam volebant in Bettlehem" delere, primo precipiendo, ut non predicetur in capellis et in Bettlehem," deinde, ut Bettlehem" ad terram prosternatur, illa vita Christi per plures predicatores meliores me melius depingetur gaudente populo, qui diligit vitam Christi — de quo ego gaudebo, ut dicit Docto- ralis, evigilando, id est, resurgendo a mortuis, *— et scriptura, que est in parietibus" in Betlehem, contra quam Palecz“ maxime stomachatur, di- cens, quod induxi errores in populum per illam. Qui eciam Palecz' instat fortissime, ut deleatur illa scriptura.* et ut me confundat ad maximum. Qui me, iacentem in infirmitate coram multis“ salutavit salutacione hor- ribilissima, quam postea dicam vobis, si deo placuerit. Cogitacionem de obiciendis“ commisi domino deo, ad quem appellavi. quem iudicem, procuratorem et advocatum mihi elegi. coram commis- sariis' expresse dicens: „Dominus Jesus meus advocatus sit et procu- rator, qui vos omnes brevi iudicabit: illi commisi causam meam, sicut * V Ep (i Op) tu marginalie: Prophetia. Quis enim negare potest. per — ** V Ep i Op tu marginalie: Haec scriptura ad- Lutherum factum esse?“ huc hodie visitur'. a Catonis Op. — b Bethlehem Op. — “ Paletz Ep (Op). — “mulis Ep COp), Doc. — obijciendis Ep (Op). Jan z Chlumu; srvn. č. předch. pozn. 7. — 2 Cato, Dist. lib. II, 31 (Poët. lat. min. III str. 226). — Srvn. 2. Paral. 33, 6. — Zákaz Alexandra V z 20. prosince 1409 (Doc. str. 374 n.); srvn. č. 49. — » Nařízení o sboření kaple Betlémské bylo vydáno asi v červenci 1412; v. č. 49. — "Viz č. 73 pozn. 10, č. 114 pozn. 21 a č. 115 pozn. 4. Narážky na to čtou se již v č. 108. podrobnější zprávy v č. 126. Srvn. č. 11I. Jan patriarcha Konstantinopolský. Jan biskup Lubušský a Bernard biskup Častellský.

Strana 253
Č. 116, 117. 1415, krátce po Mart. 5. — Mart. mezi 5.—18. 253 et ipse commisit deo patri causam suam". Ipse est, qui dixit, ut‘ dicit dominus Doctoralis de Pibrach: „Nolite" cogitare etc. Nam dixit Chri- stus": „Ponite in cordibus vestris non premeditari, quemadmodum re- spondeatis; ecce enim dabo vobis os et sapienciam, cui non poterunt« resistere et contradicere omnes adversarii vestri“. Ubi dicit beatus Jero- nimus!: „Ac" si aperte diceret dominus: Nolite terreri, nolite pertime- scere; vos ad certamen accedetis, sed ego prelior ; vos verba editis, sed ego sum, qui loquor. Sequitur": „Trademini autem a parentibus et fratribus et cognatis et amicis, et morte afficient ex vobis“. Minorem dolorem mala inferunt, que ab extraneis inferuntur. Plus vero in nobis ea tormenta seviunt, que ab illis patimur, de quorum mentibus presu- mebamus, quia cum damno corporis mala nos cruciant amisse caritatis“. Hec Jeronymus. Et patet dolor meus ex parte Palecz. Vere Doctoralis de Pibrach est super dominum Henricum," super Magistrum" Johannem de Jano- wicz. Cetera postea, si deo placuerit, erunt nota. Id, quod me docuit Doctoralis de Pibrach, de literis solus teneat, 13 " quia dicit Christus ": „Inimici hominis domestici eius“. Item: „Trademini a parentibus“ etc. Valete, et habete constanciam in Constancia omnes, qui simul estis. Salutetis, rogo, omnes amicos, sed caute, ne dicant: quomodo scitis me cos salutasse? Ep (a Op) mají tento nadpis: Johannes' Hus respondet exponens suum somnium. Consolatur autem se ipsum ex scripturis sanctis'. 117. Jan z Chlumu Husovi: oznamuje, že příznivému a rychlému vyřízení záležitosti Husovy překážejí jiné otázky, dává zprávy o přátelích a listu do Čech poslaném (č. 109) a žádá odpovědi. [V Kostnici, 1415 Mart. mezi 5.—18./ Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) = Opera (Op). Epist. H 7—H 8 = Op I f. 73 č. L = 12 str. 93 č. L = Palacký, Docum. str. 96 č. 55. — Český překlad Mareš str. 167 při č. 63 = str. 189 = 190 při č. 632 = str. 109 při 633. O čase Novotný, Husovy Listy 54—63. — €et Ep (Op) Doc. - Kpoterint Ep (Op). — Jeronymus Op. k Janovitz Ep (Op). — 1Joannes Op. 1n Mat. 10, 19; Mar. 11, 25; srvn. i č. předcházející pozn. 1 a 2. — u Luc. 21, 14—15. 12 Ve spisech Jeronymových nenalézám. — Luc. 22, 16. —Snad Jindřich Lacem- bok. — U Jan Kardinál z Rejnštejna. — 1 Mat. 10, 36 (Mich. 7, 6). Joannem Op. —

Strana 254
254 Č. 117, 118. 1415, Mart. mezi 5. 18. — Mart. mezi 6.—18. Amice dilectissime! Sciatis, quia numquam vestra facta et veritates tam vivaciter sunt inceptata, sicut nunc. sed alia his extranea et imper- tinencia intervenerunt, propter que vestra facta differuntur. Omnes vestri, presertim vero Cristannus“ sunt circa bonam viduam. velut * alteram Sareptanam." Carta triangularis et defluens pervenit ad partes et pronunciata est!; cuius devencio, quia immediate facta est, non potuit tam celeriter preveniri. Doctoralis de Pibrach' petit modum et occasionem scribendi, unde sua incurabilitas scribendorum coniecturatur. Scribantur, rogo, consola- toria amicis cordialibus. V Ep (i Op) nadpis: Johan." Hus fit cercior de multis rebus per suos amicos'. 118. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: odpovídaje — z části veršem — na jejich list, těší se, že jsou pohromadě a zdráví, a stěžuje si zvláště na články Gersonovy. [V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 1415. Mart. mezi 6.—18./ Rkp. kapit. knih. D 50 (— Kp) f. 26.—264 (necelý); rkp. Vídeň. dv. knihovny 4916 (Vdb) f. 19—20 (necelý); jiný rukopis zastupují Ep. Op. Epistolae f. H 8 J 1 — Op I f. 73 (spojeno s č. L)1 str. 93 (sp.- jeno s č. L) ; verše Seyfried str. 59—60 Segfried-Mylius str. 153 -Palacký. Docum. str. 96—97 č. 56 (z Ep). Český překlad Mareš str. 167—168 č. 63 = str. 190—192 č. 632 = str. 109—110 č. 63° = Flajshans, Listy z Kostnice str. 67—69 č. 23 — Flajšhans. Listy str. 114—115 č. LXVI. O čase srvn. Novotný, Listy Husovy str. 56—63. * Ep (i Op) mají tu marginalii: Hec primum excepit hospitio venientem Hus'. Christannus Op. — b Joannes Op. Rozumí se jednání, o němž není podrobnějších zpráv, ale jež padá do začálku března a přerušováno bylo pokusy o odstoupení papežovo; srvn. Berger, Hus und Könis Sigmund 144 pozn., Novotný, Listy Husovy 61, Finke, Forschungen und Quellen 166. 2 Vdova Fida, původně i hostitelka Husova v Kostnici. — Srvn. 3. Reg. 17, 9 n. — Patrně list do Čech psaný 19. ledna 1415 (č. 169), jehož zadržení Hus si přál (v č. 111): svědčí pro to i zmínka o neúhledné formě dopisu, jež zavdala jeho předčítateli v Be- tlémě, Havlíkovi, podnět k jizlivé poznámce: Ha, ha, Husi již sě papíru nedostává (srvn. Petra z Mladoňovic, Doc. 255 a zde č. 109). — Jan z Chlumu, v. č. 115.

Strana 255
Č. 118. 1415. Mart. mezi 6.—18. 255 Litera“ gavisus respondeo capiti * istud : Cetus, lacus, ignis ac testis ** restituere Jonam, Dani, tres pu. Zuzannam, quia fuere spem“ retinentes iustus, castus, puri, hec‘ conti,* in domino iusto, qui liberat in see sperantes. Poterit qui Aucam dominus pie carcere tetro eripere' clausam, que se fedaverat retro,ý quam purgat carcer, domat" et instruit flere. in lacrimas risus vertens, ut nunc sciat vere obprobria Christi, blasphemias, lumine recto cernere iniurias, et capite Sathane secto vincere morte velut dedit optima vita.†† Alia' omnia mihi placent, preter quartum" etc Deus misericors conservet vos et confortet" in gracia" et det vobis una mecum constantiam in Constancia," quia si constantes fuerimus, vi- debimus auxilium" super nos. * 20 Vdl. Passo" Christo patimur, sed est hec passio nostra nulla vel modica, que tolleret crimina nostra. Adiuvet nos Christus, ne gluciat nunc Antichristus. Nocturnus gradus, letanie, singule hore carceri sûnt' breves, vigilie dicere leves." Primo nune“ disco psalterium intelligere, debite orare, contumelias Christi et martirum passiones pensare, quia dicit Ysaias': „Vexacio dat 2“ intellectum“. Et iterum': "Qui non est temptatus, quid scit * V Kp a Vdb nad tím glosa: ,id est principio litere'.* V Kp a Vdb nad tím: iniustus'. — *** V Kp, Vdb nad tím ,continens. — †nad fedave- rat' v Kp. Vdb nadepsáno ,peccatis', nad ,retro' pak: ,id est preterito tem- pore'. — †† ve Vdb glosa: id est Christus'; v Kp: ,Christus'. a Littera Ep. — Susannam Ep. Op: Zuzan. Kp, Vdb. - Schybí v Kp. Vdb. dspem que Vdb. — « qui liberas furie Kp, Vdb. — €erripere Vdb. — g fedaverit Ep, Op. € donat Ep. Op. — velut dederit Vdb; vel ut sibi dederit Ep, Op. — kve Vidb hned za optíma vita čtou se verše Passo Christo: v. pozn. q. — 1Alia — quartum etc. chybí v Ep. Op. Vdb, v němž však chybí i vše další až po super nos. — m conservet et confortet vos Ep, Op. — " in gracia sua Ep, Op. — ° constancia Ep, Op. — P'auxilium domini Ep, Op. — verše tyto čtou se v Ep, Op až později, srvn. pozn. v: ve Vdb, kde předcházející odstavec chybí (v pozn. 1), hned na konci veršů úvodních. — chybí v Kp, Vdb: hec est Ep, Op. — slitanie Ep, Op. — ve Vdb za tím škrtnuto bor. „scit etc. Vdb, kde další chybí. Narážka, jak z dalšího plyne, na biblické případy Jonášův, Danielův, tří mla- díků v ohnivé peci a Zuzannin; srvn. Jon. kap. 2., Dan. kap. 6., kap. 8., kap. 13. — 2 = Danielem. — = pueros; zkratky učiněny k vůli metru. — * Totiž Zuzanna. — = continens: zkráceno pro metrum. — Patrně zmínka o Zuzanně a usvědčení kři- vých svědků, v něž Hus nedoufá, připouštěje nanejvýš možnost zázračného zachrá- nění jako u Jonáše, tří mládenců a Daniela z jámy lvové: srvn. podobnou myšlenku v listě č. 108. — Is. 28, 19. — ' Ecclus. 34, 9.

Strana 256
256 Č. 118, 119. 1415, Mart. mezi 6.—18. Mart. ante 24. Non intelligo, quid petit doctoralis" de Pibrach, de quo nihil co- niectat Auca quoad negligenciam scribendorum, nisi ut sanus sit in cor- pore. Sed sanitas anime primum in ipso a domino roboretur, quam sa- nitatem spero sibi et cum sanitate corporis augeri et post mortem cum omnibus sanctis feliciter consummari." Gaudete omnes, qui simul estis in domino, salutate* invicem et pre- parate vos, ut digne ante festum Pasce" corpus domini manducetis. quo ego quoad' sacramentalem percepcionem" iam pro tempore carui et adhuc, quamdiu deus ' voluerit, carebo. Nec mirum, cum apostoli Christi et alii multi sancti in carceribus et in desertis habitacionibus sic caru- erunt." Letus sum, quod simul statis, et quod Železná“ Brada“ cum om- nibus bene valet. Ego eciam bene valeo, ut spero in Jesu Christo, et melius valebo post mortem, si mandata dei finaliter conservavero. O si deus daret tempus scribendi contra mendacia Parisiensis can- cellarii," qui tam temerarie et iniuste coram tanta multitudine non est veritus proximum erroribus annotare. Sed forte deus scripturam mea vel sua morte preripiet et melius in iudicio definiet, quam ego scri- ob berem." *214 KP V Ep i Op nadpis: �Sequuntur rithmi consolatorii ab ipso Johanne Hus scripti, quibus et tempus fefellit et se ipsum consolatus est'. 119. Biskup Kostnický Otta III z Hachberga (1411—1434) Husovi po útěku papežové oznamuje, že s jeho záležitostí nechce nic míti. IV Kostnici, Mart. ante 24./ List není zachován, zmiňuje se o něm Hus v listě ze dne 24. března (č. 121) slovy: Episcopus Constanciensis misit ad me literas. significans, se nichil velle negocii mecum habere'. v Non — consummari chybí v Kp, Vdb; v Ep, Op teprve nyní čtou se hořejší verše (srvn. pozn. q), ale v jiném pořádku; nejprve Nocturnus — leves pak Passo — Antichr. — * doctrinalis Ep, Op. — set salutate Kp. — y ad Kp. — preparacionem Kp. — aa ca- rebant Ep, Op. — bb Letus — scriberem jenom v Ep, Op. — c zelizna Ep, Op. — dd Joanne Ep, Ор. Jan z Chlumu; v. č. 115. — 1 Dne 31. března. u Srvn. č. 114 a 120. — 12 Ger- son: míněny jeho články, jež vydal Palacký, Doc. 185 188; srvn. k tomu č. 114.

Strana 257
Č. 120. Mart. 23—23. 257 120. M. Jan Hus Janovi z Chlumu: děkuje za návštěvu Čechů, vzpomíná Křišťana, Jesenice i jiných přátel, z nichž zvláště Vilémovi děkuje. /V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, Mart. 20—23./ Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) =Opera (Op). Epist. ƒ. J5—J6 — Op I f. 75 č. LV= 12 str. 95 č. LV = Palacký, Do- cum. str. 99—100 č. 58. Český překlad Mareš str. 171—172 č. 65 = str. 195—196 č. 652 = str. 112 113 č. 65" — Flajshans, Listy z Kostnice str. 72—73 č. 25 — Flajšhans, Listy str. 116—117 č. LXVIII (s nemožným datem). Čas určuje zmínka o útěku papežové a převezení Husovo do Gottlieb (24. března) i následující list Husův (č. 121); srvn. Novotný, Listy Husovy str. 63. Sum bene consolatus ex visitacione dominorum Bohemorum, sed dolui, quod non potui vos videre. Magister Cristannus“ recessit, ut por- taret expedicionem domini Henrici? ad Magistrum" Jessenicz.: Conci- lium turbatur propter pape recessum, ut estimo. Racio, quia didici, quod omnibus in factis peragendis sive peractis debet preponi deus humane racioni, quod minime fecerunt, ideo etc. Si deus dabit mihi exitum bonum, non obliviscar istius amici fidelis." Si vero differetur exitus, ipsum vobis recommendo. Cognovi, quod dominus Wilhelmus" est amicus meus. Rogo, regra- ciemini sibi. Dominum Wenceslaum de Duba consideravi lacrimantem, quando mihi loquebatur. Dominus" Mysska" eciam valde amicabiliter se habuit. V Ep (a Op) nadpis: De sua consolacione'. “ Christannus Ep (Op).—et Magister Ep (Op), Doc., srvn. Novotný, Listy Husovy 63. pozn. — Jessenetz Ep (Op). — “ Mosska Ep (Op). Křištan odešel dne 18. nebo 19. března 1415; srvn. Novotný, Listy Husovy str. 60 n. — 2 Asi Jindřich Lacembok. — a V Ep (Op) jest zde patrně chyba (srvn. pozn. b). Jesenic nebyl v Kostnici, a nutno tedy čtení opraviti. Že by byl přišel a odešel s Kři- štanem a že by byl onen „Železný Jan“ (v. č. 114 i 118), jak chce Bartoš, ČMMXL str. 170 pozn. 2., mám za nemožné. — Papeže Jana XXIII, jenž uprchl dne 20. března 1415. Míněn asi opět některý ze žalářníků, doručitel listu; srvn. č. 103, 104, 108, 129.— Snad Vilém Zajíc z Hasenburka, z čeledi Zikmundovy; srvn. č. 129. — Vá- clav Myška z Hrádku z průvodu Zikmundova; srvn. č. 129.

Strana 258
258 Č. 121. 1415. Mart. 24. 121. M. Jan Hus Janovi z Chlumu: oznamuje odchod svých žalářníků (po útěku papežově) a prosí, aby s ostatními pány přimluvil se u krále Zik- munda o jeho osvobození. /V Kostnici] v žaláři ſu Dominikánů, 1415/. Mart. 24. Rukopis nezachován, zastupují ho Epistolae (Ep) — Opera (Op). Epist. J 6—6' = Op I f. 75—75' č. LVI — 12 str. 95 d. LVI Palacký. Docum. str. 100 č. 59. Český překlad Mareš str. 173—174 č. 66 = str. 196—197 č. 662 str. 113 č. 663 = Flajshans, Listy z Kostnice str. 70—71 č. 24 = Flajshans, Listy str. 116 č. LXVII (mylné před přecházejícím). lam custodes mei omnes recedunt, nec habebo, quod manducem, et nescio, quid mihi continget in carcere. Rogo, accedatis cum aliis dominis regem, ut faciat aliquem finem mecum, ne habeat et peccatum et con- fusionem de me. Item rogo, quod veniatis ad me cum dominis Bohemis, quia neces- sarium est me loqui vobiscum. Nobilis domine Johannes“ cum domino Wenceslao et cum aliis, ac- cedatis cito dominum regem, quia periculum est in mora; itaque ne- cesse est, ut fiat primo quoque tempore. Cetera, que a vobis desiderem. cito et bene intelligite. Vereor, ne me secum auferat magister aule papistice2 noctu; nam hodie manet in monasterio. Episcopus Constauciensis misit ad me lite- ras,' significans, se nihil velle negocii mecum habere. Idem" fecerunt cardinales. Si diligitis miserum Anserem, provideatis, ut rex de sua curia det custodes, vel liberet me de carcere hoc vespere. Datum in carcere, Do- mine ne longe, dominico die sero. V Ep (a Op) nadpis: ,Significat amicis pape Johannis" fugam, rogans dominos Bohemos, ut vigilent pro eius libertate, za tim pak — nebot list jest poslední ve skupiné listů, u Dominikánů psaných, v. o tom úvod, do- dáno: �Testimonium Petri notarii. Iste carte premisse omnes sunt de cedulis Magistri Johannis Hus de manu ipsius scriptis bona fide reddite: respondent enim de verbo ad verbum cum suis originalibus'. a Joannes Op. — "Joannis Ep (Op). Zikmund. — Papežský hofmistr, neznámo který. — Klášter Dominikánů v Kost- nici, kde bylo tehdejší vězení Husovo. — 4Ota III z Hachberka. — Srvn. č. 119. — 6 Totiž prohlášení, že nechtí s věcí Husovou nic míti, ač Husovi ovšem nepsali. — Ne- děle květná, dne 24. března.

Strana 259
Č. 122. 1415. April Mai? 259 122. M. Jan Hus panu Jindřichovi Škopkovi z Dubé: napomíná ho k řádnému životu a posílá zpěv, který pro něho složil. [Na Gottliebách, (2) 1415, April—Mai? Rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4902 (— Vnb) f. 102. Palacký. Docum. str. 111—112 c. 68 (z Vnb) = Mareš str. 193 č. 74 = str. 218—219 č. 742 str. 125—126 č. 74 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 78—80 c. 28 = Flajshans, Listy str. 118—119 č. LXXI. Latinský překlad Palacký, Docum. str. 112—113. List byl odeslán teprve dne 9. června, ale Hus praví, že ho již dávno choval u sebe a že zpěv v něm položený složil v prázdné chvíli; poněvadž pak do Kostnice byl dopraven teprve krátce před 9. červ. a zde sotva měl hned čas volný, psán list i zpěv patrné na Gottliebách. Srvn. č. 127. Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrnému a milému pánu mému. Pacem suam lhesus Christus det vobis. Již tě, pane milý, pánu bohu porúčiem, jehož sě boj jako najmoc- nějšíeho pána, jehož miluj jako najlepšieho otce, k němuž vždy myslí. skutky i žádostí najviece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj, pro něho, což dobrého móžeš, čiň, pro něho protivností světských sě ne- strachuj. Onť jest pán, jenžť stojí za škody bez omylu; onť svého slúhy věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží, viece ho zbohatí, posílí a polepší. Onť sám sebe přěd sluhú zapřieti nemóže, ont slúhy konečně po sobě vně“ neostaví, neb jest řekl2: „Kdež jsem já, tu bude i slúha mój“. Onť nižádnému věrnému slúzě odpuštěnie nedává, ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubýti. On prve jest poslúžil slúzě, než slúha jemu; on pro slúhu ohavnú smrtí jest umřěl a ukrutnú, haněnie trpěv, rúhánie, mrskánie, rvanie i plvánie. Ó, kterak biedný sluha jest, jenž nesmie přiezni, zbožie neb haněnie pro takého pána povážiti! Nevie, že co chce biedně zachovati, to i větčie dobré musí potratiti. Zde zachová biednú, malú, vratkú“ lidí přiezeň, a po smrti vpadne ve všech“ lidí, i ďáblóv i angelóv nepřiezeň; a tak pro maličkú přiezeň ztratí věčnú radost i přiezeň. a vine Vnb. — b ve Vnb za tím škrtnuto 1. — otrpělo Vnb. — dwrapku Vnb. ewpadne w bez wsech Vnb. Jindřich Škopek z Dubé, přední milec krále Václava a přítel Husův; srvn. č. 127 a 130. — 2 Joh. 12, 26; srvn. podobné myšlenky a citáty v listě pánům Janovi z Chlamu a Václavovi z Dubé č. 151. —

Strana 260
260 Č. 122, 123, 124. 1415. April—Mai. — Juni 5. To po smrti my shledáme, počet z skutkóv, který dáme, vážiec málo boha svého, chrániec velmě těla svého, jež po hřiechu přieliš pasem, slúžiec bohu jedno hlasem. Radost věčnú chceme mieti, jako kočka ryby jiesti, jichž loviti ráda nechce. Té sě rovná každý lehce, smilný, léní i lakomý, lstivý, lživý i protivný; pyšný leze také po těch; již jest řeči dosti o thěch. Z těch ty počtu nebuď, pane, na tě bóh pán ať nesáhne. Pojez sýra s mú pamětí, tlumok s' sedlem rač přijéti. Bóh odplata rač tvá býti, dada v ctnostech“ velmě týti. aby Hus tě" pomohl také Jindřich býti viery svaté a skonati v bohu, Amen- Ve Vnb pod adresou červené: „Magistri Johannis Hus'. 123. Pan Jindřich Skopek z Dubé M. Janovi Husovi píše list neznámého obsahu. 11415, Apr.—Mai.] Ztracen; zmínka o něm v listě Husové č. 130, z níž se také dovídáme, že Husovi dodán dne 12. června; podle toho nutno ho klásti asi do doby svrchu naznačené. 124. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: jest spokojen s výsledkem prvého, třebas bouřlivého slyšení, dává některé pokyny a vyslovuje obavy o sly- šeních dalších. /V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 5./ Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 97; rkp. kapitul. knih. N 48 (— Сpl) f. 79—79; rkp. Videňské dvorní knihovny 4524 (— Vdn) f. 87'—88; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 160—160; rkpis téže knihovny 4902 (— Vnb) f. 90'—91; rkpis téže knihovny 4916 (— Vdb) f. 22—22'; rkpis. univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 206—206' (frgm.); jiný rukopis zastupují Ep, (Op). Epistolae ƒ. G 5—G 5' = Op I f. 69—69 c. XXXVI = I' str. 88 č. XXXVI; značnou část cituje (volné a se zménami) Ant. et const. conf. f. G 6'—G 7; opraveno ve Vnb ze sl. — s ve Vnb mylně opraveno na ctnostných z původního ctnostech nadepsáním ných. — khustě Vnb.

Strana 261
Č. 124. 1415, Juni 5. 261 úryvek Segfried str. 70 — Seyfried-Mylius str. 172; Palacký, Docum. str. 104 až 105 č. 63 (z M, Vdn, Vidb, Vnb, Cpl). Český překlad Mareš str. 179 č. 68 = str. 202—203 č. 682 = str. 116 až 117 č. 68° — Flajšhans, Listy z Kostnice str. 74—75 č. 26 = Flajšhans, Listy str. 117 č. LXIX. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 64—65. * 160' Vidl. * 216' Us * 88 Vdn Deus“ omnipotens dedit mihi hodie cor animosum et forte; deleti sunt iam" articuli duo. Jam spero de gracia dei," quode plures dele- buntur. Clamabant quasi omnes adversum" me, sicut* ludei adversus Ihesum. Adhuc non venerunt ad primum, scilicet quod confiterer om- nes articulos esse scriptos in tractatulis. Male fecistis, quod presentastis tractatum* Contra occultum adver- sarium, cum tractatu De ecclesia.' Nichil presentetis, nisi tractatum Contra Stanislaum" et Contra“ Palecz.' Bene factum est, quod principes postulaverunt," quod“ ipsis" liber meus restitueretur"; nam aliqui clama- bant: „Comburatur“, et presertim Michaelr de Causis,* quem audivi Non* consideravi, quod haberem in tota multitudine cleri amicum, preter Patrem" et unum doctorem Polonum,“ quem nosco.“ Episcopo Luthomislensi* regraciatus** sum de bona promocione, qui non plus dixit, nisi: „A co sem tobě“ učinil aa?“ Valde gratus sum, quod articulos" sic recollegistis,“ et bonum est eos publicare et rescribere" sub illa forma etc. * V M in marg. červené: Michael'. — ** V M in marg. červené ,Lutho- mislensis. a Dominus Vidb, Ep, Op: v Cpl iniciálka zatimní. — b chybí v M, Vdb, Vdn, Vidb, Vnb. — chybí v Cpl. — q de gr. dei iam spero Vidb. — v M za tím škrtnuto: vel. — Schybf v M, Ep, Op ; clamabant omnes quasi Judei Vdb.- s sicud Cpl, Vdn, Vnb ; quem- admodum Ep, Op. — hadversum Vidb, Vdn, Cpl. — confiterentur Ep, Op. — kv M opraveno z tractatulum; Cpl: tractatulum. — Locultum Cpl, Vdb, Vdn, Vnb. — m chybí ve Vdb, Vnb. "chybi v Ep. Op. — °ut Ep, Op. — Peis Ep, Op. — q ve Vdb před tím škrtnuto daretur. M ve Vnb, a nad tím jinou rukou ychael. — S tím slovem za- činá Us. — v Us opraveno z consideramini. — "v M opraveno z amicum cleri. vchybi v Us. — w novi Ep, Op ; v Us chybi. * Luthomysl. Vdn ; Litom. Us ; Luthom. Vidb; Lutemissl. Ep, Op. — v M za tím škrtnuto respondit. — z to Vnb. — aa další (až po Distinccionem v pozn g5) chybf v Us. bb quia Vdn. — c recoleg. M, Cpl, Vdb, Vnb. dd scribere Vdn: describere Ep, Op. Nelze dnes zjistiti, které články Hus míní. —Contra occultum adversarium, Op I f. 135—143. — "De ecclesia, Op I f. 196—255. — Contra Stanislaum, Op I f. 265 až 302. — Contra Palecz, Op I f. 255—264. —“ Týká se toho, že Ludvík falckrabí a Fried- rich Norimberský odevzdali dne 5. června koncilu jménem Zikmundovým některé spisy Husovy s výhradou, že jim budou navráceny; v. Palacký, Docum. 275. — Patrně táž osobnost blíže neznámá, jíž Hus také jinde vzpomíná: v. zvl. č. 135—138 a také 114. - * Neznámo, kdo míněn; mohl by to býti Polák Paulus Wladimiri (na něhož myslí Bartoš, Zl. Pr. 1915 str. 461 při předešlém), ale i to jest jen vrátká domněnka. — Jan Železný. — Na něž Hus v žaláři odpovídal.

Strana 262
262 Č. 124, 125, 1415, Juni 5. — Juni 7. Dixerunt presidentes,“ quod habebo" aliam publicam audienciam." Distinccionem “ de ecclesia noluerunt audire. Salutetis fideles domi- nos" et amicos" veritatis, et oretis* deum“ pro me, quia necesse est." Estimo,“ quod non admittent michi sentenciam sancti Augustini de ecclesia et de" predestinatis membris et prescitis mu et de malis pre- latis. O si michi daretur"n audiencia, ut responderem argumentis * ipso- rum," quibus vellent impugnare"" articulos in tractatulis“ positos! Esti- mo, quod multi, qui clamant, obmutescerent." Sicut“ fuerit voluntas in un celo,“ ita fiat." * 79' Cpl *22' Vdb 91 Vnb *206' Us- Magister Hus. V M a Vbn červené psaný, v Cpl, Vdn a Vidb černé psaný nadpis: „Re- fert w successus audiencie prime tumultuose, que * fuit feria 4' ante eclip- sim solis eiusdem anni. Epistola 26.xx 125. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: těší se, že traktát Contra occultum adversarium byl jim vrácen, vzpomíná slyšení ze dne 7. června a svých neduhů a dává některé pokyny. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 7. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (=M) str. 97—98; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 88; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 160 až 161; rkpis téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 91; rkp. kapit. N 48 (= Cpl) f. 79; jiný rkp. zastupují Ep (Op). Epistolae ƒ. G 5'—G 6 = Op I f. 69 c. XXXVII = 12 str. 88 c. XXXVII; Palacký, Doc. str. 108—109 č. 66. Český překlad Mareš str. 220—221 č. 89 = str. 249 č. 892 = str. 143 č. 893 (vesmés jen první část) = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 76—77: Flajšhans, Listy str. 118 č. LXX. V rkpech i starších vydáních hned za tímto listem bez nějakého pře- rušení nebo označení následuje list č. 148, proto list tento býval pokládán za první část onoho (č. 148) a kladen do doby pozdější; že jest to list samo- statný a že byl psán asi dne 7. června, ukázal Novotný, Listy Husovy str. 65—67. ce ve Vdb před tím škrtnuto pro. — fhabeo Vidb, Vdb, kde před tím psáno h; ha- berem Ep, Op. — gg zde opět začíná Us. — 1h nolebant Us; eam noluer. Ep, Op. — l ve Vdb za tím škrtnuto quia necesse est. — kk Existimo Ep, Op. — " chybi ve Vnb. — mm et de presc. Vdb, M. — nn daretur michi Us. — 00 eorum Cpl. — prinpugn. Cpl, Vdn; im- pungn. Vdb, Vnb; inpung. Us. — q tractatibus Vidb. — rr obmutes. etc. Vdb. — ss sicud Cpl, Vnb. — t in celis Us ; in celo voluntas Cpl, Vdb. — un sic fiat Vnb, Vdn; ita fiat Amen Us, Ep, Op. — v jen ve Vnb jinou rukou na pravém kraji. — ww Reffert Vdn, Vnb. — xx que — 26 jen v M.

Strana 263
Č. 125, 126. 1415, Juni 7. — Juni 9. 263 * 98 M * 161 Vidl. Valde gratus sum, quod Occultus“ est ocultus " et sic de aliis. * Hiis diebus de bonis plus comedi, quam a festo? Pasce" usque ad diem dominicam preteritam. Estimabam," quod in concilio esset maior disci- plina et honorificencia. Dominus meus" Johannes‘ benedicatur in eternum. Si scirem, quo- modo valet Barbatus' Jeronimus," qui noluit obedire consilio" amicorum. Ex quo habent librum meum, “ iam non indigeo ista cartha.“ Copiam primorum articulorum" cum probacionibus servetis. Si opus erit" pro aliquibus articulis probacionibus,' ibi assignabitis." Et in istis erit maxime in" illo * articulo: Homo‘ virtuosus quidquids agit, agit virtuose. Iam me vexat' dolor dencium, et in castro" vexavit vomitus ** cum cruore, cum dolore capitis et calculo. Hec sunt pene debite pro peccatis et signa dileccionis dei" ad me. 126. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: děkuje za přízeň, vzpomíná někdej- ších křivd a urážek Pálčových a po zmínce o děsivých snech připomíná zlé předtuchy přátel před odjezdem. /V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 9./ Rkp. 1. zv. Mladoňovicův (—M) str. 94—95; rkp. dvorní knih. Víd. 4524 (= Vdn) f. 86'—87; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 158—159; rkpis téže knih. 4916 (= Vdb) f. 20'—21; rkp. univ. knih. XI D 9 (— Us) f. 206 až 206', 207 (úryvkovitě); rkp. kapit. knih. N 48 (— Cpl) f. 78 78; malý * V M při tom poznamenáno (jako by to patřilo k textu): „Id est trac- tatus de oculto adversario etc ; v Ep i Op in marg.:,Id est tractatus contra ocultum adversarium'. — ** V M in marg. červené: „De doloribus eius'. a Ocultus Vnb, Vdn, Cpl, M, kde přetrženo. — boccultus Vidb, Ep, Op; et sic de aliis chybí v M. — “ plus comedi de bonis Vdn; plus de bonis com. Vbn. dPasche Vidb, Vnb, Ep, Op. — e chybi ve Vnb. —chybí v Cpl, Vdn. — g Aestimaveram Ep, Op. h v M opraveno z Johannes meus. — Libenter scirem Ep, Op ; v M si scirem chybí. — k jen v M. — concilio Cpl. — “ ista carta Vdn, Vidb, Vnb; carta ista Cpl. — " fuerit Cpl, Ep, Op. — ° probandis Vdn; probationibus pro al. art Ep, Op. - Pasignabitis M. — q chybí v Ep, Op. — "ille articulus Ep, Op. — s quicquid Vidb, Vnb, Ep. — ‘ me non vexat Vnb. — u dei dilecc. Vnb. Minén traktát Contra occultum adversarium (Op I f. 135 n. I2 str. 168), jenž koncilu 5. června podán; v č. 125. —231. března. — To jest nepochybně 2. června. — Výrok ten učinil Hus ve shromáždění sboru dne 7. června, v. Petr z Mladoňovic (Pa- lacký, Docum. 281) a listy z 26. června a 5. července zde č. 153 a 163. — Jan z Chlumu. — “ M. Jeronym Pražský. — Míněny asi první články Pálčovy o církvi, na nžž Hus ve vězení odpovídal; v. Palacký, Doc. 204 až 224. — Jest to 29. z článků vyňatých z traktátu De ecclesia; v. Palacký, Docum. 214. — »Gottlieben.

Strana 264
264 Č. 126. 1415, Juni 9 zlomek v rkpe dvorní knih. Vídeň. 4313 (= Vind) f. 283—284 (z Ep?), jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epistolae f. G 2—G 3 = Acta martyrum (1550) str. 137—139 Actiones et monim. f. 30'—32' = Camerarius str. 224—226 č. VI = Op I f. 68—68 č. XXXIII = 12 str. 87 č. XXXIII; konec (mylné ho vztahuje k Husovi) Seyfried str. 49—60 = Seyfried-Mylius 122; Palacký, Docum. str. 110—111 č. 67 (z Cpl, M. Vdn, Vidb). Český překlad Mareš str. 191—192 č. 73 = str. 216—218 č. 732 — str. 124—125 č. 733 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 81—84 č. 29 = Flajšhans, Listy str. 119—121 č. LXXII. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 67—70; rkpis Us má dopis roz- tržen na několik zlomků (patrné jak z různých lístků opisováno, v. o tom úvod), proložených úryvky listů jiných. Jeden zlomek zachovaný pouze v něm (upozornil na to také Sedlák, Něk. textů III str. 6 n.) vložen v tomto ry- dání na to místo, kde se čte v rkpe. Consilium“ domini diligo super aurum et thopasion." Unde spero de misericordia Ihesu Christi, quod" dabit michi spiritum suum ad stan- dum in veritate. Oretis‘ deum. Nam „spiritus' promptus est, caro au- tem infirma“. Dominus omnipotens sit *merces eterna dominorum me- orum, qui constanter, firmiter et fideliter stant pro iusticia; quibus dabit deus in regno Boemie' cognoscere“ veritatem, quam ut sequantur," ne- cesse est ipsos redire ad Boemiam, postponendo vanam gloriam et se- quendo regem non mortalem, miserum, sed regem glorie, qui dat vitam eternam. O quam grata manus porreccio fuit' domini Johannis,' qui non est verecundatus michi misero manum" porrigere," tam abiecto" here- tico et inferrato" et quasi ab omnibus" inclamato." Iam forte non multa loquar vobiscum. Ideo salutetis tempore, quo videbitis, omnes fideles' Boemos. Palecz * venit" ad me" in maxima in- firmitate' in carcere; salutacio" fuit ista coram comissariis,* quod non * 95 M * V M in marg. červené: „Palecz salutacio“. a Ep, Op začínají: Dominus vobiscum; v Cpl iniciálka jen prozatímní. — b topa- sion Cpl: topasium Ep, Op. —“ domini Ih. Chr. Vdn. —d ve Vidb jinou rukou nad pů- vodním et. — chybí v Cpl. — 'Bohem. Ep, Op. — « congnoscere Vidb: recognoscere Cpl; recongn. Us. — €sequamur Us. — 1eos Cpl. Us, Ep, Op. — Ein Ep, Op ; v Us chybi. — Imanus fuit porreccio M; fuit manus porr. Ep, Op. — m manum michi misero Vdb. — "porigere Cpl. — o abiecta Us. — Pinferato Vdb. — q hominibus Us. —r Zde v Us vloženo: non consideravi — učinil z č. 124, a další čte se až na ƒ. 206. — » Boemos fideles Vidb. — 'chybi v M, Cpl, Us, Vdn, Vidb. — "ad me venit Vdb. Vin carce- rem; eius salutacio in max. mea infirm. Ep, Op. — w salut. in carcere fuit Vdn ; o Us za tím škrtnuto: futista. — * commiss. Cpl, Vidb, Ep, Op. Mat. 26, 41. — 2 Jan z Chlumu podal dne 8. června Husovi, když odváděn do vězení, ruku (v. Petr z Mladoňovic, Palacký, Doc, 314). — Totiž v prosinci 1414 či lednu 1415: o tom zmiňuje se Hus již v č. 108 a 116: o výrobu v. č. 146.

Strana 265
Č. 126. 1415, Juni 9. 265 *159 Vidh surrexit periculo sior hereticus a nativitate Christi, preter Vicleff, quam tu.' Item dixit, quod omnes, qui meum sermonem“ visitaverunt, sunt infecti ista heresi': Substancia panis materialis remanet) in sacramento altaris. Cui dixi: „O Magister, quam graviter“ me salutasti, et quam gra- viter peccas! Ecce, moriar, vel forte consurgendo comburar. Quid ergo dabitur muneris tibidd in Boemia“! etc."Istud forte non debui scribere, ne forte" videar ipsum" male“ odire. Viaticum" meum nescio quomodo ih disponere etc. Semper habui in corde meo‘: „Nolite confidere in principibus“ etc." Et iterum°: „Maledictus homo, qui confidit in homine et ponit carnem k kk brachium suum“. Propter deum, sitis cauti" in statu et redditumu; literas non por- tetis, libellos per amicos sparsim dirigatis." Sciatis pro certo, quiapa magnam pungnam" habui cum sompniis," ne ad ipsa declinarem“; nam evasionem pape' ante sompniavi, et post narracionem dominus Johan- nes" statim in nocte dixit: „Vobis papa redibit“; captivitatem" Magi- stri Jeronimi" eciam, licet non in forma. Omnes carceraciones, quo ducarw et qualiter, patuerunt, licet non precise* in forma. Serpentes multi* sepius" apparuerunt, habentes" capita eciambd in cauda, sed nullus potuit me mordere, et multa alia. Ista scribo, non quod me estimem be prophetam et" extollam," sed ad dicendumb vobis, quod temptaciones habuib in corpore "k et in mente," et maximumbu timorem, ne transgrederer"u mandatum domini“ Ihesu Christi." *21 Vdb * 78' Cpl * 207' Us * 87 Vdn lam recogito"s verbum Magistri Jeronimi, qui dixit: „Si venero ad y Vikleph Us; Wicleff Vdb; Wikleff Vdn; Wy Vidb. — zquam Wicleff et ego Ep. Op. — aa serm. meum Cpl. — bl manet Vidb, kde celé znění článku vtěsnáno na okraj. — ce v M opraveno z grave. — de dab. tibi muneris Vdb, Us; muneris dabitur tibi Ep, Op. — de chybi ve Vdn. — c chybí v M, Vdb, Vdn, Vidb, Ep, Op. — ff eum Cpl. — ge male forte obire Us. — ul Viaticum — disponere etc. má jedíný Us. — i chybí ve Vidb. kk suum etc. Us. — " caute Us. — mi reditu Cp, Vdb, Vidb, Ep, Op; in redditu Us. nn zde Us vkládá: Domino Henrico Skopek — ociosus eram, v. č. 127, a pokračuje pak s texty ostatními. — 00 Scitote Vind, jenž tím slovem začíná. — Pe quod Cpl, Vind, Ep, Op. — 9. pugnam Cpl, Us, Ep, Op. — rr sopnis Us ; somniis Vidb, Ep, Op. — ss exclama- rem Vind, Ep, Op. — “ a Chluma dodává Vind; místo dom. Joh. v Us řada písmen, snad nápodobení tajného písma, v. o tom v úvodě. — u captivitas M, Vidb, Vdb; captivita Vdn; Deinde eciam captivitatem Vind, Ep, Op. — v v M opraveno z Jeronimii. — ww ducat Us. — xx chybf v M, Cpl, Vdb, Vind, Ep, Op ; ve Vidb opraveno z forma precise. — vy serp. sepius multi Us. — z chybi v M. — be sepius habentes Us. — bd et Us; v M před tím škrtnuto in. — be esstimem Us; estiment M. — bfaut me Vind, Ep, Op. — bg v M za tím škrtnuto alia. — bl narrandum Vind. — bi habui tempt. (tentac.) Vind, Ep, Op. — bk corde Us. — bi tím končí Vind. — bm v Us před tím škrtnuto auxilium. — bn tran- scenderem Cpl. — bo Jesu Vidb, Ep, Op. — br Cristi Vdb ; Christi etc. Us. — b recor- dor Vdb. Jest první článek Wyclifův; i o tom mluví Hus také jindy: v. č. 104 a 143. — Ps. 145. 2. Jerem. 17. 5. — Jan XXIII.

Strana 266
266 Č. 126, 127. 1415, Juní 9. concilium, estimo, quod non revertar". Ad me eciam dixit quidam"r bo- nus" sartor'' Andreas Polonus' valedicendo me: „Buoh"t buďbu s tebú! “ by Zdáť mi sě, že sě nevrátíš“. Milý, v bohu v věrný“ a ustavičný rytieři, pane Jene, dajť králbz ne Uherský“ ale nebeský““ odplatu“ věčnú za tvú vieru a pilnost, kte- růž máš se mnú.““. V Cpl, Vdn a Vidb nadpis (černým inkoustem): Respondet super inti- matis sibi, ut stet in veritate cum relacione improperiorum" sibi ante fac- torum, referens suas visiones de modis captivitatis et vinculorum'. V M. Us, Vdb nadpisu není, nadpis v Ep původu pozdního. 127. M. Jan Hus panu Jindřichovi Skopkovi z Dubé: napomíná, vzpomínaje svých slov před rozloučením, k řádnému životu. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415/, Juni 9. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 100; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) ƒ. 89 ; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 162; rkpis téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 92; rkpis kapit. N 48 (=Cpl) ƒ. 80—80 ; rkpis univ. knih. XID9 f. 206 (jen první část). Epistolae f. H1—HI (česká část v lat. překladě) Op I f. 70 č. XLII 12 str. 90 č. XLII; Erben III str. 281 č. 9 (z M) = Duch str. 182 č. 9; Palacký, Docum. str. 113 č. 69. — Mareš str. 194 č. 75. str. 219 č. 753 str. 120 č. 753 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 85 č. 30= Flajšhans, Listy str. 121 č. XXVI. — Latinský překlad Ep, Op. v. svrchu; Palacký, Docum. str. 113. Lístek tento, pro p. Skopka určený, byl poslán patrně současné s listem č. 126 přátelům v Kostnici, aby od nich byl doručen adresátovi; pro ně určen také začáteční přípisek nepochybně na zevní strané listu nebo v listé č. 126 připojený, jak svědčí rkpis Us, obsahující právě jen tento přípisek (vložený do č. 126), nikoli vlastní list Škopkovi, v. o tom v úvodě. Současné s lístkem tímto byl teprve odeslán list č. 122, již dávno dříve napsaný. br chybí ve Vdb. — bs ve Vidb před tím škrtnuto homo. bl Böh M. r bu chybí ve Vdn. — by nevrátíš etc. Cpl. — bw v buohu Vdb. — bx chybí v M. Cpl, Vdb. — by ve Vidb před tím škrtnuto stateční. — bz v Us za král zase řada písmen, jež asi mají znamenati ne uherský, načež — vše další chybí — připojeno: Rogo, petatis — me- moria etc.; v. č. 158. — ed nebeský, ale ne uherský Cpl. — ce otplatu Cpl, Vidb. — c práci Cpl. — cg se mnú etc. Vdb. — ch inprop. Vdn. — c. prius Vidb. — ek per Palecz dodává Vidb. — el refferens Vdn. Blíže neznámý. — z Chlumu. — 1 Zikmund.

Strana 267
Č. 127, 128. 1415, Juni 9. — Juni post. 8 (10?) 267 * 80' Cpl Domino * Henrico Skopek" literam pargameni dirigatis, quia in sui memoriam semper eam in carcere servavi, et composui illum' cantum, quando fui ociosus. Králi“ slavný, Christe dobrý etc. Pane Jindřiše, věrný v bohu přieteli! Pomni, cos dobrého sě ote mne“ naučil, a plň, aby v radost věčnú“ skoro přišel. Pomni, žeť sem řekl“: „Ufám bohu, že mi dá větčí pokušenie trpěti“. Psán list v ne- děli před“ svatým Vítem, v čakání smrti. V M červenj nadpis: Petit ultimo cantum, quem composuit, domino Skopkoni de Vsti presentari in sui memoriam in Latino et Boemico cum nota“; ostatní rkpy nadpisu nemají. 128. M. Jan Hus panu Janovi z Chlumu: prosí, aby mu ještě zjednal slyšení podle slibu králova, děkuje za jeho služby, prose, aby setrval do konce, a připojuje pozdravy přátelům i některá přání. /V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni post. 8 (10?). Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 96—97; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 87—87; rkpis téže knih. 4557 (Vidb) f. 159'—160; rkpis téže knih. 4902 (—Vnb) f. 190—190'; rkpis téže knih. 4916 (= Vdb) f. 21'—22; rkpis kapitulní knih. N 48 (= Cpl) ƒ. 79; rkpis univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 206' (necelý); jiný rukopis zastupují Ep. (Op): Epist. f. G 4—G4 = Op. I f. 69 č. XXXV= I str. 88 c. XXXV; Pa- lacký, Docum. str. 101—103 č. 60 (z Cpl, M, Vdn, Vidb). Český překlad Mareš, str. 188 č. 71 = str. 212—213 č. 712 = str. 122—123 č. 713 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 86—88 č. 31 = Flajšhans, Listy str. 121—122 č. LXXIV. O čase v. Novotný, Listy Husovy 67—70. * Ve Vnb in marg. červené: �Skopek'. a v M opraveno ze Skopecz — billum in cantu Us. — 'ociosus eram Us ; occiosus Vdn. — d Králi — etc. jen ve Vidb. — e Jindřišě M, Us. — ote mne sě Vnb; co do- brého ote mne si sě Vdn. — nebeskú Cpl. — h řěkl M, Us. — Ufámť Vnb. — k žeť Cpl. — 1 žeť viece Cpl; větčie Vidb, Vdn; většie Vnb. — m před Vidb, Vdn. Míněn patrně zpěv, složený Husem pro pana Skopka a připojený k číslu 122, nikoli píseň následující. — 2 Píseň tato (otiskl Nejedlý, Hus. zpěv 819 n.) v 16. stol. (u Táborského) připsána Husovi, ale Nejedlý, Předhus. zpěv 220—221, Hus. zpěv 601 n. autorství Husovo odmítá, ač, třeba tradice pozdní, důvody nezcela přesvědčivými, Zmínkou touto, třeba v jediném rkpe zachovanou, přibývá svědectví, pro něž bude nutno otázku revidovati. — Před loučením za pobytu v Čechách; narážka na to již v č. 105. Dne 9. června.

Strana 268
268 Č. 128. 1415. Juni posl. 8 (10?). Amice in Christo karissime“! Disponatis adhuc, quod omnes do- S7 Van * 160 Vidb mini accedant regem? et concilium, quod sicut“ dixit" rex * et concilium': „In‘ futura audiencia scribetur tibi breviter, et tu respondebis ad illud“, quod" illud faciat rex cum concilio; et ad hoc possunt eum et conci- lium ex ipsorum dicto agitare,« quia“ ibi cum dei adiutorio veritatem expresse dicam. Qui affecto" pocius igne consumi in corpore, quam sic nequiter per eos occultari, ut sciat totus christianismus," quid dixerim finaliter." Rogo dominos meos propter deum, quod" faciant, suam dili- genciam et° constanciam finaliter ostendentes. Spes mea' in domino sem- per firma est. Domine Johannes,' graciosissime fautor et fidelissime, deus" sit mer- ces tua! Rogo, non recedas, nisi finem videris consumatum. O utinam conspiceretis me duci ad ignem pocius, quam sic! dolose" suffocari ! Ego adhuc semper" spemw habeo, quod deus omnipotens potest me eripere sanctorum meritis de manibus eorum. Si cras ducar ad audien- ciam, significetis. "Amicos omnes salutabitis' in regno, petendo, quod" e wy Vnb orent deum* pro me: si in carcere fuero, ut sine tedio humiliter mor- 'M7 M tem expectem. Magistros hortabimini, ut stent in veritate, et socios, vir- ginem" Petram" cum eius familia, Magistrum Jesenicz,“ dicendo sibi, quod ducat uxorem. Girzikonem" meum" et Plebanum“ rogabitis, ut sint contenti, quod“ eis pro servicio non satisfeci, quia non potui, et l quod" ipsi salutent amicos, etd amicas "d meas “ in Christo" et “ petant deum" pro me." Qui concesserunt pecunias,' nescio, quis solvet eis preter" domi- num Ihesummu Christum, propter quem concesserunt. Optarem tamen, 22 Vdb av M opraveno z původního: karissime in Christo: carissime Cpl, kde iniciálka A jen prozatimní. — but Ep, Op. — esicud Cpl, Vnb. - dchybí v Ep. Op. — esicut dominus rex et concilium promiserunt dicentes, quod in. Ep. — [chybi ve Vdh. — Kagif- tare Cpl ; cogere Ep, Op. — h afecto Cpl; tím slovem počiná Us. — iigne pocius Us. Vdh, Vidb. — k chybi v Us. — locultari Cpl. Vdn. — �christianissimus M, Vdb ; cristi- anismus Us. — „ další (až po O utinam, v. pozn. s) chybí v Us. — a suam (et chybí) v Ep, Op. — "' spes mea semper in domino firma fuit est Vdb. qve Vnb touž rukou nad řádkem.consumatum etc. Vidb. — stím začíná opět Us. — conspiceres Váb: aspiceretis Us. - „chybí v Vnb; dolose sic Vdb. —- v suffocare Ep. Op: Us zde končí. — Wchybi v M. Vdb, Ep, Op. — wa chybi ve Vdn. — dominum Ep, Op. — S chybf o Cpl. — Pe Vidb. — aa Jessenicz Cpl, Vdb, Vdn, Vnb: Jessenitz Ep, Op. Girziconem Vdb: Girikonem Vnb: Guzikonem Ep. Op. — ce quia Ep, Op. — dd chybi ve Vidb. - ce meos Vidb. — f tím slovem končí Vdb. — ggut Vdn, Vidb: v Cpl chybí. — lh orent Ep, Op ; v Cpl chybi. — i chybi v Cpl, Vdn. — kk qui magis Ep. Op. — " quam domi- nus Jesus Christus Ep, Op. — mn Jesum Vnb. Páni v Kostnici přítomní. — 2 Zikmund. — Přípověď tu dal (se souhlasem Zikmundovým) kardinál Zabarella (Petr z Mladoňovic, Palacký, Docum. 309 n.. — Srvn. Ps. 61, 8: Spes mea in deo est; 2. Cor. 1, 7: ut spes nostra firma sil. — Jan z Chlumu. — Petra z Říčan; v. č. 132. — Jiřík, žák ve službách Husových, v. č. 86. — Jiný žák ve službách Husových, zvaný Plebanus (farář?), v. č. 86. — » Na cestu do Kostnice.

Strana 269
Č. 128, 129. 1415, Juni post. 8 (10?). — Juni 10. 269 quod" aliqui diciores componerent et solverent pauperioribus. Sed timeo, ne illud impleatur in aliquibus: „Co s očí, to s mysli."“ V M červené, ve Vnb nejprv černé a pak znovu červené, v Cpl, Vdn a Vidb černé psaný nadpis, jehož užito i v Ep, Op: „Rogat°° per dominos adhuc"" audienciam sibi procurari " et regem ad illud" et concilium“ sol- uи licitari'." 129. M. Jan Hus přátelům v Čechách: napomíná k řádnému životu, k vděč- nosti svým šlechtickým ochráncům i králi Václavovi a k lásce k Betlemu. /V Kostnici], v žaláři ſu Bosáků, 1415/ Juni 10. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 72—73; rkp. dvorní knih. ve Vídni 4524 (— Vdn) f. 122—123 ; rkpis téže knihovny 4557 (Vidb) f. 145'—146' (necelý); rkp. téže knih. 4902 (= Vnb) f. 102—103; rkp. univ. knih. XID 9 ( Us) f. 219—220; rkp. kapit. knih. N 48 (= Cpl) f. 97—99; rkp. Křížov- nické knih. XXII A 4 (— Cr) f. 400—405 ; rkp. gymn. knih. ve Freiberce (— Fr) f. 108—110; jiný rkpis zastupuje prvotisk v Passionále Jenském (= J). Latinský překlad místa: ,O M. Jeronymovi — nestatečného učinil v rkp. Vid. 4313 ( Vidn) f. 283 (z tisku?). Passionál Jenský f. 40 a—41 a; vydán z r. 1525 (E 1) f. A 6—A 8 Heremíra f. BIII—BY“—při novém vydání života Husova v 16. stol. (E 2) f. B 3'—B 5' - Postilla 1563 f. 244'—245 — Postilla 1564 f. 215 216; ČČM 1848, dil. I. str. 413—415 (z Cr) : Českobratr. hlasatel 1849 č. 101 str. 570 až 571; Erben III 281—283 (z Vidb, M) = Duch Jana Husi str. 183—185; Palacký, Docum. str. 115—116 č. 71 (z Cr. Cpl, M, Vnb) = Mareš, Listy str. 197—198 č. 77 str. 222—224 č. 772 = str. 128—129 č. 773 — (Horálek, Listy ze žaláře str. 11—13) = bibliofilské vydání Mánesa 1915 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 89—92 č. 32 = Flajšhans, Listy str. 122—124 č. LXXV Flajšhans, O mučenících str. 12—16 č. 3. Latinský překlad Tres epistolae f. A 8—B 2' č. 3 = Epistolae ƒ. D—D 2' — Actiones et monimenta ƒ. 28'—29 (č. 3) = Acta martyrum (1556) 127—130 = Megalander (1586) f. E 7—E 8 = v. d. Hardt IV, 330 (frg.) = Came- rarius 215—216 Op 1 f. 60—60' č. XI = 12 str. 76—77 č. XI; Palacký, Docum. str. 117—118. un s mysli etc. Vdn. — 00 Iterum rogat Ep, Op. — pr ve Vidb touž rukou nad řád- kem, ve Vbn 2 (červ. psaném) a v Ep, Op chybí. — o sibi procurari audientiam Ep. Op. — rratque Ep, Op. - �s id Vdn, Vidb a oba Vnb. — ttregem cum concilio ad illud ipsum Ep, Op. — u solicitari Vidb, Vnb 1 černě (psaný); solicitandum esse Ep, Op.

Strana 270
270 Č. 129, 1415, Juni 10. Mistr Jan Hus, v naději slúha boží, všem“ věrným Čechóm, jenž *219' Us pána boha“ milují a budú milovati, žádost svú“ vzkazuje, aby pán buoh“ dal jim v své“ milosti přěbývati i skonati a v radosti nebeské“ a Cr na věky přěbývati Amen. Věrní a“ v" bohu“ milí páni, panie,“ bohatí i chudí.“ Prosím vás a napomínám, aby pána boha“ poslúchali, jeho“ slovo velebili a rádi“ slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdy boží, kterúž sem“ z božieho té“ drželi. zákonab psal a z řěčí svatýchdu kázal a psal,“ aby sělh* Prosím také,“ ač by kto otekk mne slyšal na kázánímu neb súkromie co" proti pravdě božie, aneb" ač bych kde psal,“ jenž, ufám“ bohu. wrw toho“ nenie, aby toho nedržal.“ Prosím také, ač" kto viděl mé lehké obyčeje v mluvenie* neb“ v skutciech,“ aby sě jich nedržal,be ale aby za mě bohad prosil, aby mi ráčil be odpustiti. Prosím, aby kněží do- brých obyčejóvh milovali a velebili a jeí ctili, a zvláště, jenž pra- cují v slověbu božiem. Prosím,“ abybu sě varovali lstivých lidíb a zvlá- štěba kněží nehodných, o nichžby die spasitel,“ že sú v rúšě" ovčiem a vnitřbu vlcieby hltaví. Prosímb pánóv, aby svéh chudině milostivě činili a právě jie a buoží Us. — b všěm Vdn. — Čechuom Fr, J, E1. — dbuoha Cpl. — svů žá- dost Cr. — fv Cropakováno, druhé škrtnuto. — g bóh Vdn, Vnb, Cr. — usvej Cpl, Vidh; vse Us; v mil. své E1. — přebývati Vidb, Cpl, Cr, J; přebývati — nebeské chybi ve Fr. — k nebeskej Cpl; nebeskej svej Vidb. — přebýv. Cpl, Cr, Fr; přebývati na věky J, E I. — m ve Vidb in marg. — "chybí v Cpl. — o buohu Us; pánu bohu Cr. — Pa pa- nie Cr. — « chudí a bohati Cr. —r Prosimť Cr; Prossím Cpl a tak vždy. — s chybí v J. E 1. — tabyste Cr. — ubuoha Us. — v milovali Cpl. — Wa jeho Us, Fr. — *raději Cpl: rádi slyšěli Us; rádi slyšeli i Fr, M, Vdn, Vnb. — váss Vdn. — Zpravdu boží M, Cpl. Vdn, Vidb, Vnb, Cr; boží pravdu J, E1: pravdy božie Us: v Cr chybí boží. — aa jsem Fr; sem vám Cpl. — bb z zák. božího Cr. — c chybí v J, Vnb, E 1. — dd z řečí sv. Vnb. Vdn, Cpl, Cr, Fr. J; ve Vidb za tím škrtnuto a. — ce kázal a ve Vidb pod řádkem. f chybí v Cr. — gg v Cr chybi; psall a kázall Cpl. — hl se Cr, Fr, J vždy. = l ve Vub za tím škrtnuto aby. — kk ode Cpl, Vidb, Cr, J, E I. — U slýchal Cr; slyšel Us, J, EI. — mm kázánie M, Cr, Fr. — un chybí v Us. — 00 boží M, Us, Vnd, Vnb, J. — pP neb Cr. Fr. — qq pssall Cpl. — rr uffám Us, Vdn, Fr. J; doufám Cr. — s že toho Cr. — t ne- držel Us, Vdn; nedržali Cr. — u ač by Cpl. — v wydall Cpl; vídal jest Cr, Fr; viděl jest Vnb; věděl jest E1. — ww lechké M, Us, Cpl. E 1; mě v lehkých obyčejích Cr. — xx v Cr dvakrát, prvé škrtnuto; v mluvení Us, Vnb, Vidb, J; v luvení Vdn. — vy nebo Vnb, Cr; a aneb Vdn; aneb Vnb, Vidb, Fr. — z v skutcích M; v skutcéch Vdn; v sku- ciech E 1. — be nedržall Cpl; nedržel M, Us, Vdn, E 1. — bd pána boha Cr, J, E1; boha prossill Cpl. — be buoh ráčil Cpl. — bf Prosimť Cr. — bg kněžie Cpl; kněžich Vdn; sě kněží Vídb. — bl obyčejiev Cpl; obyčejuov Fr, J; obyčejóv Cr, Vnb, Vdn, Vidb, Us: obyčejóv dobrých E 1. — bi jě Fr. — bk zvlášče Cpl; zvláště ty Vidb. — bl kteříž Cr. — bm ve Vinb opraveno ze slovu, jak čtou Vnb, Vdn, J, E1; v slově božím M. — bn abyste Vnb. — bo lidí lstivých J, E1; zlých lidi Cr. — by zvlášče Cpl. — by o nich Us. — br spas- sitel Cpl. — bs rúše Vidb, Cpl, Cr, Fr. J. — btovčím M, E1. — bu vnitř jsú Fr, J, E1. — bv vlce Us, Vdn; vlci M, Vidb; vlcí Fr, E 1. — bw pánuov Fr, J, E1; v Cpl chybf. — bx svej Cpl, Vidb; v E I dalši chybí. — by ve Vidb opraveno z je, jak čtou Us, Vnb Cr jí Vdn, J. Mat. 7, 15. 98 Cpl 116 Vidb * 109 Fr 102 Cr

Strana 271
Č. 129. 1415, Juni 10. 271 * 122' Vdn * 93° Cpl * 4 b J * 146' Vidh * 220 Us * 103 Cr zpravovali." Prosím " měšťanóv,“ aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně“ své dielo vedli“ a jeho požívali.“ Prosím ck sluh, aby svým pánómc a paniem věrně slúžili. Prosímbi mistróv,“ aby, jsúce dobře živi, své žáky věrněm učili, najprvé aby boha“ mi- lovali, pro jeho sě *chválu učili a pro prospěch obcě*a pro své bí spasenie,“ ale ' ne pro lakomstvie“ ani pro světskécu zvelebenie. Prosím ex studentóv v i žákóv jiných, aby mistróv k svých v dobrém poslúchali i“ následovali“ a aby sě pilně pro boží chválu a pro spasenie“ své i jiných lidí učili.de Pro sím všech“ spolu,“ aby pánóm,“ panu“ Václavovi z Dubé. odjinud z Leštna,“ panu“ Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi zd Plum- lova, pana Vilémovi“ Zajiecovi,dm panu“ Myškoviu a jiným pánóm do * 103 Vnb z Čechdp i z Moravy i věrným pánóm“ *Polského" královstvieds dě- dw o9 Fr*73M kovali iď jich pilnosti du vděčni byli, * že oni jako boží stateční obránce a pomocníci pravdy“ postavili sú sě proti všemu sboru častokrát, i“ dovodiece“ i otpoviedajíce k vysvobozenieh mému, a zvláštěe pan Václavek z Dubé a pan Jan“ z Chlumu, jimž věřte, cožem budú praviti, nebťen sú byli v sboru, když sem já otpoviedale po několiko dní.“ bz spravovali Cpl, Vdn. — od měščanóv Vdn; měščenóv Cpl, Vidb; měšťanuov Fr, J. — ee řěmeslníkóv Us; řemeslníkuov Fr, J. — c právě vedli Cr. — c požievali Fr. — ch panám M; pánuom Fr, J. — ci ve Vnb nad řádkem. — ck mistruov Fr, J. — c dobřě Cpl, Us, Vdn. — em dobře a věrně J, E 1. — cn pána b. Cr, J, E 1. — co chválu se J, E 1. — cp obce Vnb, Vdn, Us, Cr, Fr, J. — q v Us za tím škrtnuto pro sě. — cr spas- senie Cpl; spasěnie Us. — cs a J. — ctlakomství M. — cu světcké M; svěcské Vidb, Vdn; svěcké svelebenie Us. — ev studentuov Fr, J. — ew žákuov Cpl, Fr, J; jiných žá- kóv Cr; žáčkóv Us. — c posslúchali Cpl; poslúchali v dobrém Us. — ey ve Vidb nad řádkem, v Us, Vdn, Vnb chybí. — cz plně Us. — de aby pilně — a jiných lidí se učili Cr. — dí všěch M, Vdn, Us. — dg ve Vdn za tím škrtnuto aby. — dh pánuom Cpl, Fr, J; pánóv Vdn; v Cr chybí. — di ve Vnb po opravě; Leštny M, J, E1; Lesny Cr; Lesczny Vdn; Leštyne Us; ve Vidb v textu Leštna, ale in marg. Lestiny. — dk a panu M, Cr. — dl ve Vidb nad původním s. — dm Zajécovi Vdn; Zajícovi M. — du Miškovi M; Mixovi Cpl; Mikšovi J, E1; v Cr před tím škrtnuto Mikšovi. — do pánuom Fr; i jiným pánóm M, Us, Cr; a jiných pánóv Cpl. — dp Čěch M. — do věrným i Us. — dr pánuom Fr.— ds králevstvie Vnb, Vidb. — dt i — byli chybí v Fr. — du vděčnosti M; jiných plnosti Us. — dv božie, statečnie Fr; jakožto boží Cr. — dw obráncě Cpl, Fr. — dx chybí ve Vdn. — dy pravdy božie J, E1; ve Vdn chybí. — dz svému Vdn; se proti všemu M. — ef vy- vodiece Cpl; dovodiec J; dovodiecě Fr. — eg odpoviedajíce Cpl, Vdn, Vidb, Vnb, Cr; odpoviedajíc J, E1; odpoviedajícě Fr; odpovídajíce M. — ch vysvobození Cpl, Us, Vdn. Vidb, Vnb, Cr, J. — ei zvlášče Cpl, Vidb. — ek ve Vidb za tím škrtnuto Jan; Cr: Jan z Chlumu a p. Václav z Dubé. — el ve Vdn za tím škrtnuto z Chlumu. — em co Vnb, Vdn, Us, Fr; coť Cr; cožť Vidb. — en neb Cpl, Us, Cr, J. — co kdyžť Fr. — ep odpoviedal Cpl, Vdn, Vidb, Vnb, Cr, Fr, J; odpovídal M. — eq dnie M, Vidb; v Cr chybí. 2 Václav z Dubé a Leštna, průvodce Husův. — Jan z Chlumu, řečený Kepka, průvodce Husův. — Jindřich z Plumlova z rodu pánů z Kravař, přední šlechtic mo- ravský v družině Zikmundově. — 5 Vilém Zajíc z Valdeka, od r. 1414 častěji v družiné Zikmundově; srvn. i č. 120. — 'Václav Myška z Hrádku, rovněž v družině Zikmun- dově; v. č. 120. — 'Páni polští, kteří v květnu spolu s českými Husa se ujímali (v. Docum. str. 258).

Strana 272
272 Č. 129. 1415, Juni 10. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé“ a nehodné věci“ sú“ na mě vedli,“ kterak vešken“ sbor proti mně křičal,“ kterak“ sem já od- poviedal, co sú na mně žádali. Prosímbi vás také,“ aby za královu“ milost Římského“ a Českého“ ** Cpl krále“ pána boha prosili“ a za královú svú“ i za paní, aby milý“ pán bóh“ s nimi i s vámi“ přěbýval“ v milosti“ nynie“ a potom u věčné radosti.“ Amen." Psal* sem“ list tento vám“ v žaláři v okovách, čakaje nazajtřie * 11Cr na smrt odsúzenie,“ maje plnú naději v * bohu, abych pravdy božie * 123 vdn neustupoval a bludóv,“ kteréž sú na mě křiví svědkové svědčili,“ abych sě neodpřísahal.«“ Kterak se mnú pán bóh“ milostivě“ činí“ *41ad ae se mnú jest v divných pokuššeniech,“ poznáte,“ až sě u boha“ “ 110 Fr v radosti s jeho“ pomocí“ shledáme.“ O Mistru« Jeronymovi, mém milém tovařiši,“ nic neslyším, než že jest“ v těžkém vězení,k čakaje smrti jako ihm já, a to pro svú vieru, jižho jest statečně Čechóm“ ukazoval. A Čechové, najukrutněj ší naši“ nepřietelé,“ dali sú násl jiným nepřátelóm“ v moc a u vězenie. Prosím,“ aby za ně boha“ prosili.lv Takéhx prosím vás,“ zvláště Pražené,“ aby“ na Betlem“ byli la- * 405 Cr * Zde ve Vnb in marg. jinou rukou: „Litera Pragensibus missa a Ma- gistro Hus incarcerato', a pod tim rukou pozdni: ,Est appendix praecedentis'. er mnoho M; ve Vidb za tím škrtnuto a. — es řečí Vnb. — et jsú Us: na mě jsú J. - ce vědli Us. — ev křičel Us, Vidb, Vdn, Cr. Fr: křičeli Cpl.- ew a kterak Cr. - e v Us opra- veno z opoviedal. — cx což Cr: ve Ván před tím škrtnuto c. - ez mě Cpl, Fr, Vidb, kde za tím škrtnuto zad. “chybi v Cr. — ig králevu Vnb; jeho Cr. — fh tím končí Vidb.-. f. Čessk. Cpl; Čěsk. M. . k prossili Cpl.— Ukrál. svú a za paní Us; svů královů i za pány Cr: královú svý i paní J, E I. — ím milostivý J, E 1. — fu buoh Cpl. Us, Fr, J. — P námi Vnb. — fr přebýval Cpl, Fr, Cr, J. —. Iu milosti M, Us, Vdn, Cr; v .J, EI chybí. — f nyní M. — ís ve Vdn za tím škrtnuto milosti. - fssem Ván: jsem J: Psán list Cr. --fu vám list tento Fr, J, E1. — v čakajě M. Vnb: čekajě Cpl; čekaje Us, Vdn. Cr. J. — wotsů- zenie Us. — f ku pánu Cr; v Us, v bohu chybí. — fy bych Us. — iz boži M. Cr. — ch bluduov Fr, J. — gi kteřéž M. — gk v M za tím škrtnuto mu: jsů Fr. — g světkové světčili Vdn. — gu neodpřissahal Cpl, Vdn; neodpřisáhl M, Us, Vnb, Cr, Fr. —- gn mi- lostivý Us, Cr. — go činil Cpl. gr a kterak Fr. — gu pokušeních Cpl, Us, Vdn, J, EI. pokušení Vnb. — gr A potom poznáte Cr. — gs buoha Us; pána boha Cr. g jěho M. jich Cpl. — gu milosti Cpl; s pomoci jeho Cr. — gv shledáte Cr. — gw Mistrovi Vnb. — gxthovařiši Us, Fr; tovařišovi Cpl. — gy chybi ve Vdn; v Us dvakrát, prvé škrtnuto. — g ve Vnb opraveno z jěst že: E 1 tu končí. — hi jěst Cpl, Vnb; jesti Cr. — uk věze- čakajě M: čekaje Us, Vdn, Cr, J; smrti čakaje Cpl. — lm chybi v Us; jako nie Fr. — hl i já chybí v Cpl. — hn víru M, Vdn. — ho kterúžto Cr. — hp Čechuom Fr, J. — hu chybí v Vnb: naši najukr. Cpl. Cr: najukrutnějšie naši M: naukrutnější naši Ván; nejukrut. naši Us. — hr nepřítelé M. Us, Fr; nepřátelé J. —- h náss Cpl: jsú nás Fr. — li nepřá- teluom Fr, J. — hu v M opraveno z prosiim; prossím Cpl; prosímť vás, abyšte Cr. — by nás Cr; mě Vdn, Us, Cpl, Fr. — hwprossili Cpl. — hx A také Us. — hy vass Us. - hz Pražané M, Cr, Fr, J. — ik abyste Cr. — il Biethleem M: Bethleem Vdn, Fr, J; Bet- leem Cpl, Us: Bethlehem, na to miesto poctivé a pánu bohu milé Cr. Václav IV. — Žofie.

Strana 273
Č. 129. 1415, Juni 10. 273 * 99' Cpl skavi, im dokud pán bóh popřěje, aby v“ něm božie slovo kázali. Pro“ to miesto ďábel sě rozhněval a proti němu farářóv“ i kanovní- kóvi“ popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. km Ufámť pánu bohu, žeť to miesto zachová do své vólek a učiní v něm prospěch většíku skrzěk jiné, než jestk skrzěk mě nestatečného učinil. sě milovali,“ dobrých násilím ku tlačiti nedali, Také prosím,k aby a pravdy každému přáli. Dánk list v noci u pondělí přěd svatým Vítem“ po dobrém" angelu." V M předchází (na str. 71) červený nadpis (platící ovšem i dalším ku- sům): „Tyto epištoly psal jest Mistr Jan Hus, baccalár Písma svatého, svú rukú v uokovách v Constancí v žaláři k napomínánie obce královstvie zvlá- ště Českého, jich posiluje a je těše, v nichž prvé v této prosí všech stavóv, aby řádně pánu bohu slúžili a dobré kněží milovali a zlých sě varovali a zaň aby boha prosili a pánóm, jeho dobrodincóm,k abym z dobrodinstvie děko- vali a vděčni byli. Ve Vnb červený nadpis: „Epistola declarans modum au- dienciarum circa se tumultuose observatarum“ škrtnut, poněvadž sem po- ložen omylem, a pod tím jinou rukou černé: „Litera Magistri Hus adhor- tativa omnium statuum gentis Bohemice“, a po ukončení listu rukou novo- dobou připsáno „NB.“ V Us červený nadpis: „Čtvrtá epištola, v žaláři psaná, jest tato“, a po ukončení listu, jenž jest tu poslední (v. úvod), připsáno čer- vené: „Tyto epištoly psal jest v žaláři v uokovách české obci Mistr Jan Hus anno domini M°CCCC°XV°“. Ve Fr po ukončení listu (i zde jest poslední): „Tyto epištoly psal jest v žaláři v Constancí v okovách české obci Mistr Jan Hus svú rukú“; ve Vdn černě psaný nadpis: „Třetie epištola“. im laskavi byli Cpl. — in dokudž Cr, J. — 1 buoh Cpl, Us, Fr, J: pán bóh všemohúcí Cr. — in popřeje Cpl, Vdn, Us, Fr, Cr, J. — iq tu Cpl. — ir buožie Us; slovo božie Cr, Fr; slovo božie v něm J. — is Nebo pro Cr. — it farářuov Fr, J; faráře Cpl. — iu canovniekuov Fr: kanovníkuov J: kanovníky Cpl. — iv zbudil Cpl. — iw králevstvie Cpl, Us, Vnb; že sě jeho král. v tom miestě rušilo Cpl. — ix Uffám Vdn. — ly buoho Us. — iz že Us, Vdn. — kl vuole Fr, J; své svaté vóle Cr. — km učinie Fr. — kn větči M, Cpl, Vnb, Cr; větčie Fr: věčí Us, J. — ko skrze Vnb, Cr, Fr, J; zkrze Us. — kp chybí v Cpl, Vdn, Us. — kq A Us. — kr prossím Cpl: prosím vás M, Fr. — ks abyste Cpl. — k' mile milovali Us: milovali vespolek Cr. — ku nássilím Cpl. — kv ve Vnb znovu vypsáno nad nezře- telnou skratkou. — kw Dán tento Cr. — k v noci v pondělí Vnb, Fr, J; v noci u pon- děli Cr; pondělí (doplněno nad řádkem) v noci etc. Cpl, kde vše další jinou rukou; u pondělí (v noci chybí) Vdn. — k po dobrém angelu. Amen Vnb, J; po dobrém an- gelu božiem Cr; po dobrém angielu tociš poslu Cpl; po dobrém poslu etc. etc. etc. Us; po dobrém Němci M. — kz dobrodicům M. — lm v M za tím škutnuto boha. — In v M za tím škrtnuto w. 10 Dne 10. června. — 11 Miněn snad doručovatel listu (?) přátelům v Kostnici k dal- šímu zaslání.

Strana 274
274 Č. 130. 1415, Juni 13. 130. M. Jan Hus panu Jindřichovi Skopkovi z Dubé: děkuje mu za list a na- pomíná, louče se, k zbožnému životu. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků), 1415, Juni 13. Rkp t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 87—88; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 82'—83; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 153; rkp. kapitulní N 48 (= Cpl) f. 75. Erben III str. 283—284 č. 11 (z Vidb + M) = Duch Jana Husi str. 186 č. 11, Palacký, Docum. str. 118 č. 72 (z M + Cpl + Vdn + Vidb) = Mareš, Listy str. 199—200 č. 78 = str. 225—226 č. 782 = str. 130 č. 783 = Flajš- hans, Listy z Kostnice str. 95—96 č. 34 = Flajšhans, Listy str. 126 č. LXXVII. — Latinský překlad Epist. f. F1—F2 = Op I f. 65 č. XXVI = I2 str. 83 č. XXVI; Palacký, Docum. 118—119. *Pán“ buoh“ buď s tebú, milý“ pane! Lístek tvój přišel ke mně v střědu přěd hodem“ svatého Víta, jejž sem radostně“ viděl, ač sem čakal na smrt odsúzenie, sedě v žaláři v okovách. Prosím, pane milý, aby tak byl živ, jakož zákon boží velí, a zachoval to, cožm si ote mne slyšal, a jest-li co nehodného," aby nechal. Ale ufám svému spa- *88 M siteli, žeť sem nic tebe“ neučil, což by bylo proti jeho svaté mi- 83 vdn losti. Mnoho psáti nemohu,“ ale krátcěť to“ pravi,“ aby vždy přikázá- nie božie před svú myslí měl, chudině milostiv byl, pýchy nechal, skrovně živ byl. A toto pomni: Quid? sis, quid fueris, quid eris, semper mediteris; quid loqueris, et ubi, de quo, cur, quomodo, quando. Milý pane! pomnibb na mě, a pozdrav panie i“ své čeledi, i zná- mých; neb již, zdá mi sě, mne zad živa neuzříš, nebťce čakám již na smrt odsúzenie.“ Dán list feria quinta* ante diem sancti Viti. Buoh h * 153' Vidb * V M in marg. červ.: ,Skopkoni'. a ve Vidb oprav. z Pane. — b bóh M. — před M, Vidb. — d chybí v Cpl. — e sva- tým Vítem Cpl. —jiež M. — g radostivě Vdn. — h otsúzenie Vidb. — i milý pane Cpl. — kbuožie Cpl. — zachovával Vidb. — m co M. — n ode M. — o slýchal Cpl; slyšel Vdn, Vidb. — Pv Cpl pův. rozděleno dného, ale d škrtnuto a připsáno k ho. — a spassi- teli Cpl. — r že Vdn. — s nic také tebe Vdn. — jěho (gyeho) Cpl. — u Mnohoť ps. nem. Cpl; nemohu ps. Vdn. — v krácět Cpl; krátcě Vdn, Vidb; krátceť M. — w rozpravi Cpl; toto praví Vdn, Vidb. — *před M, Vdn, Vidb. — y živl byl M. — z pomně Cp'. — aa de quo et ubi Cpl. — bb pomniž M. — c chybí v M, Vdn, Vidb. — dd chybí ve Vidb. — ee neb Cpl. — f odsúszenie M; otsúzenie Vidb. — gg Vta Vidb; Datum feria 5ta Cpl. — hh Bóh M. Vidn. Dne 12. června. — 2 Nemohu zjistiti, odkud vzata tato běžná (srvn. č. 132) sen- tence. — 3 Dne 13. června.

Strana 275
Č. 130, 131. 1415, Juni 13.— ca Juni 13. s vámi, milí Čechové,“ i se mnú“ hřiešným, pro jehož svatý zákon trpím. Milému“ panu Jindřichovi Škopkovi.“ 275 V M červený v Cpl, Vdn a Vidb černý nadpis: Píše panu Jindřichovi mi Škopkovi, proše,“ aby tak živ byl“ vedle Písma svatého, jakož jest otoo něho slýchal“ pr 131. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: souhlase s návrhem o Petrovi z Mla- doňovic, prosí, aby mu páni vymohli ještě slyšení, které Zikmund slíbil, ale pochybuje, dojde-li k němu, vzpomínaje, jak ho král oklamal glejtem. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, ca Juni 13/. Rkp. t. z. Mladoňovicův (= M) str. 95—96; rkp. kapitulní N 48 (= Cpl) f. 78; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 87; rkpis téže knih. 4557 (= Vidb) f. 159; rkpis téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 90; rkpis téže knihovny 4916 ;— Vdb) f. 21—21; jiný rkpis zastupují Ep, Op. Epistolae f. G 3'—G 4 = Op I f. 68'—69 c. XXXIV = 12 str. 87—88 c. XXXIIII; Palacký, Docum. str. 114—115 č. 70. Český překlad Mareš str. 195—196 č. 76 = str. 221—222 č. 762 = str. 127—128 č. 763 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 93—94 č. 33 = Flajšhans, Listy str. 124 č. LXXVI. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 67—71. * 96 M De" Petro" placet! mihi bene. Literas suas non servo,? sed statim anullo eas. Non dirigantur michi sexterni, quia timeo periculum mag- num" nunccii et aliarum personarum. Rogo adhuc propter deum, quod omnes domini congregati petant regem pro finali audiencia, quia ex quo solus dixit" in concilio, quod in proximo audiencia dabitur michi, ut respondeam in scripto breviter. Confusio sua magna erit, si illud dic- Č. 130: i Čěchové M; Čechové milí Vdn. — kk mu Cpl. — " Milému — Škopkovi chybí v Cpl, Vdn, Vidb; v M za Jindřichovi škrtnuto 1 — mm prošě Vdn. — na byl žív Cpl. — 00 od M, Cpl, Vdn. — pp slyšal Cpl. Č. 131: a Ep (Op) začínají: Salus in Christo Jesu; v Cpl iniciálka prozatimní. — b Pe Vidb. — annullo Vidb, Ep, Op ; eas anullo Vdb. — d chybi v Cpl. — enuncii Vidb, Ep, Op. — chybí v Ep, Op. — g mihi dixit Ep, Op. — h quia Vdb. — in proxima audi- encia Cpl, Vdb. — k tibi Cpl. Č. 131: 1Petr z Mladoňovic. — 2 Žádný list Petrův z té doby není zachován. Nelze určiti, která kniha tu míněna. — (Zikmund. — »Slibu Zikmundova dovolává se Hus i jindy; v. č. 128. Podle vypravování Petra z Mladoňovic vlastní přípověď učinil (po slovech Zikmundových) kardinál Zabarella (v. Docum. 309).

Strana 276
276 Č. 131, 132. 1415, Juni ca 13. — Juni 16. tum preteribit. Sed estimo,m quod suum dictum *tantum est stabile," sicut° de salvo conductu, de" quo dixerunt mihi quidam" in Boemia," quod caverem a suo salvo' conductu." Et alii dixerunt: „Ipse te dabit inimicis.“ Et dominus“ Mikess' Diwoký" dixit michi coram Magistro Je- senicz": „Magister, scias pro certo, quia “ condempnaberis“. Estimo, quod ille scivit intencionem regis. * Estimabam," quod saperet sibi lex dei et wa veritas wa; modo concipio, quod non multum sibi sapit; prius me con- dempnavit, quam inimici mei. Si saltem* tenuisset modum gentilis Pilati, qui auditis accusacionibus, dixit': "Nullam causam invenio in hoc" ho- mine“; vel saltem? si dixisset: Ecce ego dedi sibi" salvum conductum. Si ergo ipse non wlt pati concilii decisionem," ego remittam eum regi Boemie" cum sentencia vestra et attestacionibus,b ut ipse cum suo clero ipsum diiudicet, quia sic michi intimavit per Henricum' Leffl“ et per do alios, quod vellet mihi ordinare sufficientem audienciam, et si me non submittereme iudicio, quod vellet me dirigere salvum vice versa." V M červený, v Cpl, Vdn a Vidb černý nadpis: „Invehendo contra sal- vum conductum comemorat& dicta quorumdam amicorum et Pylati gesta'. Ve Vnb červený nadpis: M Hus“; v Ep, Op nadpis původu pozdního. * 21 Vdb 132. M. Jan Hus M. Martinovi z Volyně: napomíná k řádnému životu, a vy- slovuje naději, že pronásledování ustane, posílá pozdravy všem přátelům, poroučeje mu své příbuzné. [V Kostnici v žaláři u Bosáků (1415/, Juni 16. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 88—90; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 83—83 ; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 153" až 154; rkpis kapitulní knihovny N 48 (= Cpl) f. 75'—76; jiný rukopis za- stupují Ep (Op). * Ve Vidb touž rukou in marg.: ,Contra Sigismundum'. lv M preteribibit, prvé b škrtnuto. — m existimo Ep, Op. — " suum dictum est tam stabile Cpl: suum dict. fore tam stab. atque firmum Ep, Op. — ° sieud Cpl, Vdn, Vnb; quam fuit illud Ep, Op. — p de quo — conductu chybí ve Vnb. — " chybf v M, Cpl, Vdn, Vidb. — r Bohem. Ep, Op. — Schybí v M, Vdb, Vdn, Vidb, Ep, Op. — t Mykess M ; Mikes Vnb ; Mikest Ep, Op. — " Dywoki Vdb, Cpl; Dywoky Vdn, Vnb ; Dwoky Ep, Op; ve Vidb chybí. — v Jessenicz Cpl, Vdb, Vdn, Vidb, Vnb; Jessenitz Ep, Op. — va quod Vidb, Vdn, Vnb, Cpl. — Wexistimabam Ep, Op. — wa chybt ve Vidb. — * saltim Vdb. — y chybi ve Vdn. —z ei Ep, Op. — aa decis. concilii Ep, Op. — bb atestac. Vdb. — cc Lephl Cpl ; Lefl Vnb. — dd v M opraveno z non me — ce summitterem Vidb. — ff versa etc. Cpl, Vdb, kde opraveno z versa item etc. — gs commemorat Vidb. — hh Pilati Cpl, Vdn, Vidb. * Mikeš Divůček z Jemniště. — Sron. Joh. 18, 38. — Jindřich Lefl z Lažan a na Bechyni.

Strana 277
Č. 132. 1415, Juni 16. 277 * 154 Vidb * 83 Vdn * 89 M Epistolae f. F 2'—F 4 = Op I f. 66—66' č. XXVIII = I2 str. 84 č. XXVIII; Palacký, Docum. str. 119—120 č. 73 (z Cpl, M, Vdn, Vdb). Český překlad Mareš str. 200—202 č. 79 = str. 226—228 č. 792 = str. 130—131 č. 79° = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 97—100 č. 35 = Flajšhans, Listy str. 126—129 č. LXXVIII. Magister Martine*, discipule et frater in Christo karissime! Vive secundum legem Christi et" appone diligenciam, ut predices verbum dei. Rogo te propter deum, vestem splendidam noli amare, quam ego proch dolor amavi et portavi, nullum dans exemplum humilitatis' populo, cui predicavi. Libenter legas bibliam *et specialiter Novum testamentum, et ubi non intelligis, statim recurre ad expositores, dum potes“ habere. “Caveas confabulacionem“ mulierum, et specialiter cautus esto in audi- cione confessionum, ne laqueo luxurie capiaris, quia spero te esse vir- ginem" castum" deo conservatum. Noli timere mori pro Christo, si vis vivere cum Christo. Ipse enim dicit!: „Nolite timere eos,' qui occidunt corpus, animam autem non pos- sunt occidere“. Si te invadent de adhesione, dic: „Spero, Magistrum fuissem bonum christianum; que autem ipse' scripsit et docuit sub pro- testacione in scolis, ego non omnia intellexi," nec perlegi“. Sicud" esti- mo, ita est, quod dico. Sed spero de misericordia dei et des bonorum hominum adiutorio, quod vos dimittent cum pace, quamvis ** Palecz cum consorcio suo laboret, quod omnes adherentes condempnentur. Scito, quia vivit? adhuc dominus," qui poterit vos omnes" in sua gracia conservare, inimicos autem veritatis mortificare et perdere in Jehennam. Recomendo*** tibi fratres' meos, karissime, fac sicud scis ad illos. Salutabis spero" sanctam Petram‘ cum Duora" et* familia, omnesque socios ad Bethleem" pertinentes, Katherinam" dictam Hus," spero, virgi- nem sanctam, Girzikonem," Plebanum,' dominam " in Zderaz, Michaelem * V M in marg. červené: Martino M. — ** V M in marg. červené: „Palecz'. — *** V M in marg. červ. přípis: �Salutacio amicorum fidelium comittitur'. a jen v Cpl. — b humilit. exempl. Ep, Op. — c expositorem Vidb. — dpoteris Ep, Op. — e confabulaciones Cpl, Ep, Op. — fchybf v Cpl. — g te virg. esse Vidb. — hci- stam Vdn. — chybí v Ep, Op. — kchybt ve Vdn. — [eo M; illos Cpl. — “ fore Vd I, Vidb. — O intellexi omnia Ep, Op. — Psicut Vdn. — « chybi ve Vidb. — r vobis per- mittant pacem Ep, Op. — ' Paletz Ep, Op. — Tut Ep, Op. — " omneis Ep. — v Gehen- nam Cpl, Vdn, Vdb. — Wut spero Ep, Op. — sanctum Petrum cum uxore et famil. Ep, Op. — y Betlehem Cpl ; Beth. Vidb ; Bettlehem Ep, Op. — Z H. Vidb. — aa dominam — Prachaticz chybí v M, Ep, Op. Mat. 10, 28. — 2 Častá fráse biblická. — »Míněni, jak se zdá, posluchači Be- tlemští, nikoli rodní bratří; srvn. však Tomek III2, 436. — Petra z Říčan, o níž To- mek III3, 441, 587; srvn. č. 128. — »Důra z Betléma; v. tamtéž a Tomek, Základy I, 100. — 6 Kateřina zvaná Hus, bydlící asi u Betlema; v. Tomek III, 587. — Jiřík, stu- dent ve službách Husových, o němž v. č. 86 a 128. — Jiný žák ve službách Huso- vých, zvaný Plebanus (farář?), o němž v. č. 86, 128, 159. — » Blíže neznáma. — 1 Mi- chal Mikulášův z Prachatic, veřejný notář, krajan Husův; v. Páleč, Antihus str. 115 n.

Strana 278
278 Č. 132. 1415, Juni 16. de Prachaticz," Mauricium" Kačer,bb et omnes amicos veritatis," Gesko- nissam,“ dominum" Gregoriumd omnes magistros, Jessenicz, *Kubam, * 76' Cpl Symonem“ utrumque,“ Nicolaum," Hawlikonem." *Cum libris erit cau- * 154' Vidb tus, quis eos habet vel habebit. Doctores, * meos fratres in Christo dilectos, sutores, sartores" et scriptores eciam salutabis, dicendo, ut sint de lege Christi sollicitih et humiliter sapiant et non utantur glosis propriis, sed sanctorum. Domi- num Henricum" Leffl“ utique petas, quod Jacobo scriptori 2" det unam kk sexagenam, quam sibi promisit. Mathiam2 olim Bethlemitam" saluta, do- minum Mathiam2 Chudymu specialiter, ut oretnn pro me peccatore,oo Johannem" Vitlini"p fidelem. Filios fratris mei," si videtur, dispone ad artificium, quia timeo, ne, si venirent" ad statum" spiritualem, illum non servent, sicud deberent. Debitoribus," quibus teneor, quomodo scis, sic' fac recompensam. Si tamen propter deum et amorem mei“ volu- erint remittere, dabit deus ipsisuu amplius. Quidquid boni a me didicisti, tene." Si quid inordinatiw in me conspexisti, abice et ora deum pro me, ut dignetur mihi parcere. Quid 2 sis, quid fueris, quid eris, semper mediteris. Plange preterita, emenda presencia, cave* *futura, scilicet peccata. *84 Vdn Deus omnis gracie confortet te cum omnibus supra nominatis fratribus et cum aliis in sua gracia, et perducat ad gloriam, in qua, spero de *90M sua misericordia, letabimur Yomnes simul, antequam anni triginta tem- poris elabentur." Vale semper in Christo Ihesu, karissime frater,a cum * VM in marg. červené: �Subiungit salutacionem doctorum eius'. bb Kacier Vdn ; Kaczer Vidb, M; Katzer Ep, Op. — ce Gesskonissam Vdn; Gesskonem Vidb. — dd Georgium M. — ce Simonem Cpl, Vidb, Ep, Op. — ff et sartores Vda, Vidb. — gg chybi v Vdn, Vidb, Ep, Op. — hh soliciti Cpl, Ep, Op. — ü Lefl Vdn; Lephl Cpt. — kk 1 Vidb. — U Bethleemitam Cpl, Vidb; Bettlehemitam Ep, Op. — mm Chudi Vdn. — nn orent Vdn, Ep, Op. — 00 pectore M. — pp Witlini Vidb ; Vitlim Ep, Op. — qq venerint Vidb, Ep, Op. — rr v M opraveno ze spiritum. — ss v M mezi řádky, v Cpl chybí. —t dei Ep, Op. — uu ipsius Vdn. — v Quicquid...Ep, Op ; Quicquid boni did. a me, tene Vidb ; Quidq. boni didicisti a me, tene Vdn ; Quidq. didicisti a me, tene Cpl. — ww inordinate Ep, Op. — xx caveque Cpl. — vy letabuntur M, Cpl, Ep, Op. — z ellabentur Cpl. — ab frater kariss. Vdn; cariss. fr. Ep, Op. 1 Mařík Kačer, někdy místopísař zemský. — 12 Patrně posluchači Betlemští; násle- dující jest asi Kateřina, vdova Ješkova Bohdalova; v. Tomek, Základy I str. 83. — 13 Tomek III2, 587 myslí, že to M. Rehoř Lévův z Prahy. — Jan z Jesenice. — 15 Ja- koubek ze Stříbra (nikoli ze Soběslavě, jak myslí Tomek III2, 587). — 1 Šimon z Tiš- ňova a Šimon z Rokycan. — U M. Mikuláš z Miličína, kazatel v Betlemě. — 1 Havel čili Havlík, zástupce Husův v Bellemě. — 12 Jindřich Lefl z Lažan. — Snad týž, jenž se v té době připomíná na Novém městě (Tomek, Základy II, 292, 298), a jehož snad syn Matěj psal pro pány z Chlumu t. zv. bibli Litoměřickou; v. Jireček ČČM 1877, 627. — 21 Asi Matěj z Tučap, do r. 1412 oltářník v Betlemě. — 22 Blíže neznámý; co praví Flajšhans, Listy z Kostnice 177, jest nesprávné. — 2 Rovněž blíže neznámý. — 2 Neznámého jména. — 25 Asi kteří půjčili peníze na cestu do Kostnice, v. č. 128. — 26 Běžná sentence neznámého původu, v. č. 130.

Strana 279
Č. 132, 133. 1415, Juni 16. — Juni 20. 279 omnibus, qui diligunt nomen domini nostri æ Ihesu Christi. Scriptum in carcere, dominicoad post festum“ Viti." V M červený, v Cpl, Vdn a Vidb černý nadpis: Scribit discipulo suo infrascripto, ut in licitis eum sequatur et adhereat veritati, fugiens casus nominatos." ne incidat in peccatum'. Nadpis v Ep, Op upraven patrné teprv od vydavatelů. 133. M. Jan Ilus činí stručné prohlášení o článcích proti němu dne 18. června sestavených a o svých odpovědech k nim. V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 20. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (— M) str. 140; rkp. Víd. dv. knihovny 4524 (= Vdn) ƒ. 89—90; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 163 (necelý); rkp. univ. knih. IV F 25 (= U) f. 203 (začátek). Höfler I, 273 (z M); Palacký, Docum. str. 233—234 (z M, Vdn). Začátek (podle spisu Přibramova. De non remanen. z rkp. kapit. D LXXIV f. 105), také Sedlák, Studie a texty I str. XXIX. (chybně). Český překlad Flajšhans, Listy z Kostnice str. 109—110 č. 38 = Flajš- hans, Listy str. 132 č. LXXXI. [Articuli“ lecti contra doctrinam et personam Johannis Hus die Mar- tis" XVIII‘ mensis Junii in congregacione publica et traditid notario.") Et“ ego Johannes Hus, semper in spe servus Ihesu Christi, scripsi responsiones ad articulos in eorum copia sicut et in ista iuxta meam conscienciam, de qua omnipotenti domino debeo reddere racionem." Ad articulos extractos de libellis meis non potui scribere sentencias et propter brevitatem temporis, et propter carenciam papiri, et propter periculum etc. Et! estimo, quod in primis articulis copiatis? sunt ad ali- quos explanandos et probandos posite sanctorum auctoritates. Iam restat vel revocare et abiurare et penitenciam mirabilem sus- cipere, vel comburi.“ Pater et filius et spiritus sanctus unus deus, in Č. 132: ac jen v Cpl. — ad dominica Ep, Op. — ae nominatuss M. Č. 132: " Dne 16. června. C. 133: a Misto Articuli — notario má Vdn: Articuli extracti de libro De Ecclesia et quibusdam aliis tractatibus Johannis Hus; scripsi supra, ideo hic obmitto. — bid est feria 22 post Viti dodává mylně M. — e XVIIIa Vidb; 18 U. — d tradidi U. — e Et ego — breviter v M červeně. — chybí ve Vidb, Vdn. — s tím konči U. — h sent. scrib. M. — chybí ve Vidb. — k coburi Vdn. Č. 133: V úterý dne 18. června; udání fer. 2 v M jest mylné. — Miněny nepochybně první artikuly, o nichž jest řeč v č. 104.

Strana 280
280 Č. 133, 134, 135. 1415, Juni 20. — Juni po 16.—29. — ca 20? quem credo et confido, dabit intercedentibus omnibus sanctis et homi- nibus iustis spiritum consilii *et fortitudinis, ut possim laqueum Sa- *90 vdn thane effugere et in ipsius gracia finaliter permanere Amen. Omnes articuli ex libellis et processu cause sic sunt glosati" in responsione concilii" sicut hic sunt° supra" glosati breviter, oblati" feria III post? Viti." Datum" feria quinta proxima post festum sancti Viti martiris" de carcere apud fratres dictos Minores vel Bossaczi." 134. M. Jan Hus M. Martinovi z Volyné: dává mu pokyny, jak naložiti s jeho knihovnou. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni po 16.—29., ca 20.? Ztracen; jen ze zmínky v listé Petrovi z Mladoňovic (č. 160): �Cum libris iuxta quod scripsi M. Martino, ita disponetis' nutno souditi, že Marti- novi po svém rozlučním listé (č. 132) psal ještě jednou (proti tomu, co vy- kládal Novotný, Listy Husovy str. 71 n., srvn. Hall, Sigmund und Hus (diss. Freiburg B. r. 1912) 97, Sedlák, Několik textů III, str. 6—7). A poněvadž list Petrovi psán pravděpodobně kolem 29. června a před ním a tímto listem leží asi zlomek nebo drobný lístek č. 159, zdá se mi hořejší datování při- bližné nejsprávnější. 135. Neznámý příznivec, jehož Hus nazývá ,Pater, M. Janovi Husovi: posílá mu formuli, podle níž by mohl odvolati. V Kostnici, 1415, Juni ca 20. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 98; rukopis dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 88°; rukopis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 161'; rukopis téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 91; rukopis téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 22'; rukopis kapit. knihovny N 48 (= Cpl) f. 80; jiný rukopis zastu- pují Ep (Op). Epistolae f. G 7 = Op I f. 70 č. XXXVIII = I2 str. 89 č. XXXVIII = v. d. Hardt IV, 329; Palacký, Docum. str. 121 č. 74 (z Cpl, M, Vdn, Vidb, Vnb). Iiustis hominibus Vdn. — m glozati Vidb. — n zde končí Vidb. — ° sunt hic Vdn. — Pchybí v M. — doblati — Viti chybí v M. — r Datum — Bossaczi jen v M, černě psáno. 3 V úterý dne 18. června. — * Ve čtvrtek dne 20. června.

Strana 281
Č. 135, 136. 1415, Juni ca 20. 281 Český překlad Mareš str. 202—203 při č. 80 = str. 229 při č. 802 = str. 132 při č. 80°. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 72, Hefele, Conziliengesch. VII, str. 184—185. * 99 M Ego talis etc.* Ultra protestaciones alias" per me factas, quas hic volo habere pro repetitis," protestor de novo, quod licet michi multa imponantur," que numquame cogitavi, nichilominus de omnibus michi impositis," * seu contra me obiectis, seu* de libris meis extractis, sive eciam testium deposicionibus, submitto me humiliter misericordi ordi- nacioni, diffinicioni, correccioni sacrosancti concilii generalis, ad abiuran- dum, revocandum, retractandum, penitenciam misericordem subeundum et faciendum omnia et" singula, que dictum sacrosanctum concilium pro salute mea duxerit" misericorditer et ad graciam suam ordinandum, me eidem devotissime recomendans." V M červený, v Cpl, Vdn, Vidb a Vnb černý nadpis: „Consilium patris cum tenore protestacionis, sub quo Magister debeat se submittere concilo ad abiurandum et revocandum sequitur'." Ep (Op) nadpisuji: �Consilium pa- tris, hoc est cardinalis Hostiensis,? quem sic nominat, ne eum in periculum coniiciat. Videbatur enim dictus cardinalis minime male velle Hussio'. 136. M. Jan Hus neznámému příznivci, kterého nazývá ,Pater': vysvětluje, proč ani formule odvolání, jím nabízené, nemůže přijmouti. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni ca 20.]. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 99; rkp. dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 88'—89; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 161'—162; * V M in marg. červené: Responsum patris'. achybí v M, Cpl, Vdb, Ep, Op. — b ve Vnb původně v textu receptis, ale opraveno in marg. — quod — imponantur chybí v Cpl. — dinponantur Vdb, Vdn. — e nunc Vdb. — cogittavi Cpl. — 8 inpositis Vdn. — h seu — extractis chybí v Cpl. — ex Vidb. — k misericorditer Vdb. — 1 definitioni Ep, Op. — m chybí v Cpl. — “dixerit Cpl. — ° recommendans Vidb, Ep, Op ; recomendo Vdb. — P chybí v Cpl, Vidb. 1 Nelze zjistiti, který člen koncilu tím míněn. Nezdá se, že by mínění od vydání Ep se vyskytující, že to byl kardinál Ostijský (v. pozn. násl.), mělo nějaký základ, ač to, co proti němu uvedl Lenfant, Hist. de conc. de Const. 230 n. (v. i Hefele VII, 184 n.), není rozhodující, a z jeho důvodů nejvíc snad váží ten, že kardinála toho jinak po této stránce neznáme a nemáme důvodů u něho nějaké sympatie pro Husa hledati. Rovněž mínění, jež pronesl Bartoš, Zl. Pr. 1915 str. 461, že by byl míněn Paulus Wla- dimiri (Pavel Wlodkowicz), nemá nejmenší pravděpodobnosti. — 2 Kardinál — biskup Ostijský byl tenkrát (1405—1426) Jean de Brogni (de Bronhiaco), biskup ve Viviersu (Vivariensis); ale nikde není stopy, že by byl měl pro Husa nějaké sympatie.

Strana 282
282 Č. 138. 1415, ca Juni 20. rkpis téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 92; rkpis téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 22'—23; rkp. universitní knihovny XI D9 (= Us) f. 205; rkp. kapitulní knihovny N 48 (= Cpl) f. 80; jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epistolae f. G 7—G 8 = Op If. 70 č. XXXIX = 12 str. 89 č. XXXIX = v. d. Hardt IV, 329; Palacký, Docum. str. 121—122 č. 75 (z Cpl, M, Vdn, Vidb, Vnb). Český překlad Mareš str. 203—204 č. 80 = str. 229—230 č. 802 = str. 132 č. 80 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 112—113 č. 39 = Flajšhans, Listy str. 132—133 č. LXXXII. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 72, Hefele, Conziliengesch. VII, str. 184—185. Omnipotens" pater sapientissimus et piissimus patri meo propter Christum Ihesum favoroso" dignetur donare vitam glorie sempiternam. Reverende“ pater! Valde gratus sum de vestra pia et paterna gracia. Non audeo me iuxta tenorem exhibitum" concilio submittere, tum quia oporteret‘ me‘ veritates multas" condempnare, quas, ut ab ipsis audivi, vocant scandalosas, tum‘ quia oporteret me periuriumka incidere ex abiuracione, confitendo, me errores tenuisse, ex“ quibus scandalisarem valde multum" dei populum," qui a me in predicacione audivit contra- rium. Sim ergo sanctus Eleasarus," Veteris legis homo, de quo in Ma- chabeorum, noluit se mendaciter profiteri‘ comedisse carnes a lege pro- hibitas, ne contra deum faceret et ne posteris' malum exemplum relin- queret: quomodo ego," sacerdos Nove legis, licet indignus, propter timorem pene, que cito preteribit, * vellem " transgredi, gravius* peccando, legem" dei,� primoa recedendo a veritate, 2° periurium faciendo, et tercio" proximos scandalisando“e? Revera expedit michi magis mori, quam fugiendo penam momentaneam, incidere in manus domini et forte post in ignem et“ obprobrium" sempiternum. Et quia ad-Christum Ihe- sum potentissimum et iustissimum" iudicem appellavi, sibi comittens & causam meamhh : ideo sto sue diffinicioni" et sentencie sanctisime, sciens, * 89 Vdn * 23 Vdb * 162 Vidb a v Cpl na místě pro iniciálku vynechaném napsáno O toliko prozatímní. — a chybí v Us. — b favorosam M. — reverendissime Vidb. — dpresentem Cpl. — e cum Us. — me oporteret Vdb; oporteat me Ep, Op. — Schybi v M, Van, Vidb, Vnb. — h multas veritates Us. — i ex Ep, Op. — k opporteret Cpl. — ka in periur. Vdn. — 1hereses Us. — m ex — Si v Us in marg. jinou rukou. — " scandalizarem Vdn; valde scandalis. Ep, Op. o chybí v Us, Ep, Op. — Pv M opraveno z valde mult. pop. dei; populum dei Us, Vdb, Ep, Op. — q Eleazarus Us, kde prvé a nadepsáno, Vidb; Lazarus Vnb. — r in Machab. libris scriptum est Ep, Op. — ‘ nol. mend. profit. se Ep, Op; noluit confiteri menda- citer se Us. — tv Us před tím škrtnuto poteris. — u v M za tím škrtnuto no. - vo Us jinou rukou in marg. — Wvellet M. — *graviter Ep, Op. — y contra legem Vdn; in legem (ale in jinou rukou mezi řádky) Vnb. — z legem dei gravius peccando Vdb. — aa 1° Vnb. — bb v Us za tím škrtnuto dei. — c chybí ve Vdb. — dd 3° Us, Vdn, Vidb, Vnb. — ee scandalizando Us, Vdn. — “ chybí v Cpl; v Us na rasuře. — ze committ. Vidb, Vdn, Vnb, Us, Ep, Op. — hh suam Ep, Op. — i definitioni Ep, Op ; eius diff. Vidb. Srvn. 2. Machab. 6. — 2 Viz č. 46.

Strana 283
Č. 136. 1415, ca Juni 20. 283 * 205' Us * quia non iuxta falsa testimonia, nec iuxta erronea consilia, sed iuxta veritatem et merita unumquemque" hominem iudicabitmm et "" premi- nn abit. V M a Vnb červený, ve Vdn a Vidb černý nadpis: „Finalis responsio ad exhortacionem, quod wlt° persistere in sancto proposito perPp mortem confirmando veritatem, ad Patrem“; v Cpl nadpis (který v ostatních u č. 138): �Respondet dicto concilio, nolens ex causis hic postpositis ad abiuran- dum consentire'. 137. ,Pater' M. Janovi Husovi: snaží se vyvrátiti jeho rozpaky a přímlouvá mu, aby odvolal. [V Kostnici, 1415, Juni ca 20./ Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 99—100; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 89; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 162—162; rkp. téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 92; rkpis téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 23; rkp. kapitulni N 48 (= Cpl) f. 80; rkpis univ. knihovny XI D9 (= Us) f. 205; rkpis Gersdorfské knihovny v Budyšíně IV24 (= Gd) f. 3—3; jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epistolae f. G 8—G 8 = Op I f. 70—70' č. XL = I' str. 89—90 c. XL = v. d. Hardt IV, 330; Palacký, Docum. str. 122=123 č. 76 (z Cpl, M, Vda, Vidb, Vnb, Us). Český překlad Mareš str. 204—205 u č. 81 = str. 231 u č. 812 = str. 133 u č. 813. O čase Hefele, Conciliengesch. VII, 184—185, Novotný, Listy Husovy str. 72. Ad� primum, amantissime fraterb et“ dilectissime, non moveat vos istud, quod condempnetis“ veritates, quia non vos, sed ipsi dampnant, qui sunt maiores" vestri, et eciam nostri de presenti. Attendite* hoo verbum!: „Ne innitaris! prudencie tue“. Multi scienciosi" et conscien- Č. 136: kk sed nec Vnb. — "v M opraveno z unumquemqque. — m iudicabit ets. Vdb, Us, Vdn, Vidb; iudicat Cpl. — nn jen v Vnb, ale jinou rukou. — 00 v M dva- krát. — pP post Vnb. — qq chybí ve Vdn, Vidb, Vnb. Č. 137: a v M d nadepsáno; v Cpl iniciálka prozatímní; ad 1m Vnb. —bv M před tím škrtnuto pater; ve Vnb frater a pater; amant. et dilectis. fr. Ep, Op. — c chybí v Us. — d nos Us, v Gd, Vdn, Vidb, Ep, Op chybí. — condempnat Us. —f condempnant Us. — gchybi ve Vdb. — hunde et Cpl. — i vestri Us. — k Attende Us, Cpl. — inniteris M, Cpl, Gd (po korektuře) Vidb, Vnb; innitteris Vdn; niteris Vdb. — m scientifici Us. Č. 137: 1 Proverb. 3, 5.

Strana 284
284 Č. 137, 1415, Juni 20. ciosi" viri sunt " in concilio; „fili° mi, audi legem matris tue“. Hoc" quoad primum." Item“ ad secundum" de periurio. Illud periurium eciam" si esset," non redundaret in vos, sed in illos, qui exigunt. Item non sunt hereses quoad vos,“ cessante pertinacia." Augustinus, Origenes, Magister sen- tenciarum etc." erraverunt, letanter* reversi sunt." Ego pluries credidi" aliqua me" bene intelligere, in quibus defeci€; correctus exultanter "a * 100 M revertebar. Item scribo breviter, quia scribo ad intelligentem. Non recedetis a veritate, sed accedetis ad veritatem, nec peioratis,d sed *meliora- tis“; non scandalisatis," sed edificatis." Eleazarus" gloriosus Iudeus gloriosior, nichilo- fuit, Iudea" cum septemkk filiis et octo" martiribus mun minus Paulus submissus“n *est „in‘ sporta per ° murum°“ ad procu- randum" meliora. Iudex appellacionis" vestre, dominus Ihesus Christus," det' vobis apostolos" et sunt hii." Adhuc maiora debentur* tibi pro fide Christiww certamina. * 162 Vidb *35 Gd V M a Vnb červený, v Cpl, Vdn, Vidb a Gd černý nadpis: Responsio xx patris * ad motiva et* excusaciones* Magistri et** hortamen," ut* utique consenciat* ad* abiurandum'." V Us. Vdb nadpisu není, v Ep (Op) nadpis pořízen teprve od vydavatelů. * V Gd nad tím rukou 16. stol.: ,Id est cardinalis Hostiensis'." n ve Vnb opraveno z consenciosi. — na sunt viri Gd. — o filii Vnb ; et fili Us. - p 1m Vnb. q 2m Us, Vidb, Vnb. — chybí ve Vidb. — Schybí v M, Cpl, Vdn, Vnb, Vdb, Vidb, Us; — v Gd jinou rukou nad řádkem. — tillud et periurium si esset Us; illud periur. ec. si esset periurium Ep, Op, Gd, zde však druhé periurium jinou rukou in marg. — " nos Us. — pertinancia Vdb; pertinencia etc. Us. — wetc. — sunt chybi ve Vdn. — * et letant. Ep, Op, Gd, zde však et touž rukou in marg. — y credidi me aliqua Vdn, Vidb, Gd, Ep, Op. — z chybi v Cpl, Vdb, Vnb, M. — zb deffeci Gd. — aa letanter et exulanter Gd, ale první dvě slova podtečkována. — bb qui Us. — ca accedatis M. — cc non Ep, Op. — dd peierabitis Ep, Op ; periorabitis Us. — ee meliorabitis Us, Ep, Op. — fscandali- zatis Udn, Vidb; scandalisabitis Us. — ge edificabitis Us. — hh Eleasarus Gd, Vdb, Vdn. — i in Iudea Cpl, Gd, ale zde in škrtnuto; ve Vnb před tím škrtnuto in; in deo Us. — kk VII Cpl, Us, Vidb, Vnb. — IVIII Us, Vnb. — mm martiriis Us. — na summissus Vidb, Vnb; missus Us. — 0° jen v Us. — PP v Us opraveno z curandum. — qq appela- cionis Us, Vnb. — rr Ihes. Chr. iudex appell. est vestre Us ; Christus chybi v M, Cpl. Gd, Vdn, Vidb, Vnb. — ss dat M. Cpl, Us, Vdb, Udn, Vidb, Vnb. — ttappostolo Cpl, Gd. — un hiis Vdn; ii Ep. Op. — v adhuc dabuntur maiora Us. — ww Cristi Us. — xx chybi ve Vnb. — vy hortacionem Vdn; ve Vnb chybi. — z de abiuracione Vnb ; ad abiuraci- onem Gd, Vidb. 2 Srvn. Proverb. 1, 8: Audi fili mi, disciplinam patris tui, et ne dimittas legem matris taue. — Srvn. 2. Machab. 6 a 7.— 4Act 9. 25. — v. č. 104 a 135.

Strana 285
Č. 138. 1415, Juni ca 20. 285 138. M. Jan Hus neznámému příznivci, kterého oslovuje ,Pater': uvádí, proč nemůže odvolati ani v té formé, již mu Pater' nabízí. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni ca 20.] Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 100; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 89—89; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 162; rkp. téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 91'—92; rkp. téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 23; rkp. kapit. knihovny N 48 (= Cpl) f. 80'—81; rkp. univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 206; rkp. Gersdorfské knihovny v Budyšíně IV, 24 (= Gd) f. 3—4; jiný rkp. zastupují Ep (Op). Epistolae f. G 8—H 1 = Op I f. 70' c. XLI = I2 str. 90 č. XLI = v. d. Hardt IV, 330; Seyfried str. 86 = Seyfried-Mylius str. 206; Palacký, Docum. str. 123—124 č. 77 (z M, Vdn, Vidb, Vnb, Cpl). Český překlad Mareš str. 205 č. 81 = str. 231—232 č. 812 — str. 133 až 134 č. 81° = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 114—115 č. 40 = Flajšhans, Listy str. 133—134 č. LXXXIII. O čase v. Hefele, Conciliengeschichte VII 184—185, Novotný, Listy Hu- sovy str. 72. * 89' Vdn *92 Vub Hec omnia" postulavit a me sepius concilium. Sed quia illa“ im- plicant," quod revocem, abiurem et penitenciam suscipiam,' in quibus oporteret‘ me a multis veritatibus recedere, quas dicit concilium scan- dalosas, secundo oporteretk me abiurare! et sic confitendo de me er- rores" michi false impositos" periurum esse°; *tercio," ex illis scanda- lisarem" populum dei multum, cui predicavi, propter quod expediret," ut michi' imponeretur" mola asinaria in colum" et mergerer* in pro- fundum maris; et quarto," si hoc facerem, volens confusionem brevem et penam" efugere," inciderem in confusionem et penam maximam, si ante mortem gravissime non peniterem: undebb pro confortacione“ mea aeciam Us; iniciálka v Cpl jen zatimní. — b consilium Vdn; v M opraveno z: a me conc. sep., jak mají Vdb, Ep, Op. — c iam Us. — dinplicant Us, Vdb, Vdn; impl. ut Ep, Op. — et abiurem Cpl; revocarem et abiurarem Vdn. — fsusciperem Vdn. — opporteret Gd; oportet M, Op. — € quas — scandalosas jen v Us. — 12° M, Cpl, Us, Vdb, Vnb. — kopporteret Cpl, Gd. — [obiurare M. — m errores de me Vdb. — " inpo- sitos Vdb, Vdn. — o tak původně i ve Vnb, ale jinou rukou opraveno na: periurium in- currere; M: periurium esse ; Vdb : periurus essem. — »3° M, Cpl, Us, Vdb, Vnb. — q scandalizarem M, Vdb. — r chybí v Cpl. — S expediretur Cpl. — t chybí ve všech rkpech mimo Us a Gd, v tomto však touž rukou in marg. — u inpon. Vdn, Vdb; imponeretur mihi Ep, Op, Gd. — jen ve Vidb. — « mergeretur Vdb. — y 4° rkpy mimo Gd, Vdn. — z Us: confusionem et penam (za tím škrtnuto maximam) brevem. — aa effugere Cpl, Us, Udn, Vidb, Vnb, Ep, Op. — bb v M po unde následuje škrtnuté maximam, načež unde omylem opakováno. — c conformacione Us, kde další mea chybí. Srvn. Mat. 18, 6.

Strana 286
286 Č. 138, 139. 1415, Juni ca 20. — Juni 18. 21. occurrunt michi septem" martires filiie vidue“ Machabei, qui * pocius per partes incidi: voluerunt, quam comedere carnes contra legem do- mini.h Occurrit et" sanctus Eleazarus, qui, ut** ibidem" scribitur,' no- luit solum dicere, quod comedisset carnes pro‘hibitas a lege,mu ne po- steris "" malum preberet" exemplum, sed pocius subiit martirium. Quo- modo ergo ego," habens illos "" pre oculis et �° multos sanctos et sanctas Nove legis, qui et que se tradiderunt martirio," nolentes * consentire peccato, tot annis eciam qui predicavi" de paciencia et de °° constancia, deberem mendacia multa et periurium incidere et multos dei filios scan- dalisare? Absit, absit“ a % me," quia Christus dominus habundantissime remunerabit me, dans auxilium paciencie in presenti." V M a Vnb červený, v Gd, Vdn, Vidb černý nadpis: „Respondet dicto patris" consilio,““ nolens ex causis hic post positis ad abiurandum consen- tire““; v Cpl černý nadpis, jenž v M a jiných u č. 136: Finalis responsio ad exhortacionem, quod wit persistere in sancto proposito per mortem con- firmando veritatem'. V Ep (Op) nadpis učiněny teprve vydavatelem. * 1Gd * 81 Cpl 139. M. Jan Hus Václavovi z Dubé a Janovi z Chlumu: děkuje za jejich stá- lost, napomíná, aby nechajíce světských služeb, sloužili bohu, a pádnými doklady ukazuje omyly koncilu, odsuzuje zejména zákaz přijímání pod obojí. IV Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 18—21.) T. zv. rukopis Mladoňovicův (= M) str. 82—83; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 80—80'; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 148 až 149; rkp. téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 15—16; rkp. kapitulní N 48 (= Cpl) f. 73—73; rkp. univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 207—208; jiný rkp. zastupují Ep (Op). Epistolae f. E 3—E 5 = Op I f. 62'—64 c. XIX = 12 str. 81 č. XIX; Palacký, Docum. str. 124—126 č. 78 (z M, Vidb, Vdn, Cpl). * V M in marg. červené: 21 Machabe. — ** V M in marg. červené: 21 Machab. 6. dd VII Cpl, Us, Vdb; 7 Vnb. — ce jen v Us. — gg indici Us. — hh v Cpl dvakrát prvé nezřetelné škrtnuto; contra verbum dei Ep, Op. — i eciam Us. — kk Eleasarus Gd, Vidb; Eliasarus Vdn. — Il ibi Cpl. — mm a lege prohib. Gd, Vidb. — un posterum Us. — oa prebere M. — o° chybi v Us. — pP illos habens Vdn. — q trad. mart. se Us. — rr tot ann, qui pred. eciam Vnb. — sa chybi v Cpl. — sb abundant. Vidb. — s' in presenti etc. Us; in pres. et gloriam in futuro Cpl ; in presenti Amen Gd, Vidb. — tt chybi ve Vdn, Vidb, Vnb; v Gd jinou rukou nad řádkem. — u concilio Vidb. — v consentire etc. Gd. 2 Srvn. 2. Mach. 7. — 3 Srvn. 2. Mach. 6, 18 ad.

Strana 287
Č. 139. 1415, Juni 18.—21. 287 * 15' Vdb * 149 Vidb Český překlad Mareš str. 206—208 č. 82 = str. 233—235 č. 822 = str. 134—135 č. 823 = Flajshans, Listy z Kostnice str. 104—108 č. 37 = Flajš- hans, Listy str. 129—131 c. LXXX; konec (O quanta demencia — in oppo- situm) v českém překl. Post. 1563 (za předmluvou) = Post. 1564 (za před- mluvou). O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 73—74; český překlad (v. č. násl.) má sice datum — dosti neurčité — po sv. Janu Křtiteli, a nelze jeho mož- nosti naprosto vylučovati, ale poněvadž překlad sám jest, ač z 15. století, přece pozdní a interpolován, a právě datum čte se až za pozdějším přídav- kem (v. úvod k č. násl.). nemůže to býti rozhodující. Graciosissimi domini et veritatis zelatores fidelissimi et confortatores mei in veritate michi a deo deputati tamquam angeli! Non possum plene scribere, quantum sum gratus de vestra' constancia et de piis benefi- ciis, que * michi peccatori, in spe tamen servo Ihesu“ Christi domini, ex- hibuistis, sed opto, utd ipse Ihesus‘ Christus, piissimus noster creator," redemptor et salvator, retribuat vobis in presenti, dans se ipsum vobis mercedem optimam in futuro. Unde hortor vos per misericordiam eius, ut legi ipsius, et presertim suis mandatis' sanctissimis intendatis. Vos, nobilis domine Wenceslae," uxorem" accipiendo, sancte vi- vatis° in matrimonio, postpositis vanitatibus seculi. Et vos, domine Jo- hannes,' iam serviciis regum mortalium" obmissis," cum vestra coniuge et pueris domi in dei servicio maneatis. Videtis enim, quomodo' vadit * rota‘ vanitatis seculi, nunc illum elevans," illum deprimens, valde ta- men elevato breviter" dans solacium, post quod sequitur eternum* in igne et in tenebris supplicium." Iam cognoscitis" conversacionem spiritualium, dicencium se vicarios veros et manifestos Christi et suorum apostolorum,a vocancium se sanc- tam ecclesiam etbb sacratissimum concilium, quod non potest errare, cum tamen erraverit, Johannemd XXIII prius ado‘rando flexis genibus, osculando pedes et sanctissimum vocando, sciendo, quod est“ turpis * 73' Cpl a duram Us. — b chybt v Us, Vidb. — Jesu Vdb, Vidb, Ep, Op. — d quod Us. — e Jesus Vdb, Vidb, Ep, Op. —f chybf v M, Us, Vdb, Vdn, Vidb, Ep, Op ; piissimus Ihesus Christus Cpl. — g creator noster et Vdb. —h chybf v M, Cpl, Ep. Op ; mercedem vobis Us. — optimum Ep, Op. — k mandatis suis Vdb, Vidb; mandatis eius Cpl. — [jen v Us. — � Wenczeslae Vdb; Wene Vdn, M; Venceslae Cpl; Vene Us. — "v Us předcházejt čtyři nejasná písmena, patrně chybně čtené uxorem; v. úvod. — o v Us opraveno z: uni- tatis. — Pmortalibus Vidb. — Comissis Cpl, Us, Ep, Op; ommissis Vidb. —r deo Vdn. — s quo Vdn. — trotha Vdb. — “ ellevans Vdb. — vv Us před tím škrtnuto uss. — wbre- viter elevato Vdb; breviter dans elevato Cpl; breviter dans elevacio Us. — *chybi Vdb ; in eternum ingne Vidb. — y suplicium Vdn; v Us in marg. — z congnoscitis Us, Vidb. — aa appostolorum Cpl. — bb chybi ve Vidb. — c sanctissimum concilium Vdb ; v M před tím škrtnuta skratka za con. — dd Joh. papam 23 Vidb; Joh. 23m Vab, Us — cc sit Cpl. Václav z Dubé. — Jan z Chlumu.

Strana 288
288 Č. 139. 1415, Juni 18.—21. homicida, Sodomita, symoniacusf et hereticus,* prout postea in damp- nacione ipsius' expresserunt.“ Iam caput “ ecclessie preciderunt, cor ec- lh clesie ewlserunt, fontem ecclesie indeficientem exhauserunt, refugium ecclesie sufficientissimum indeficiens," adk quod omnis" christianus debet kk confugere, fecerunt omninomu * deficiens. Ubi ergo est bone memorie, parcat sibi deus, Magistri Stanislai," Palecz‘ et aliorum condoctorum" sentencia," qui dictaverunt“ per Sta- nislaum, quod papa est caput ecclesie, ipsam regens" sufficientissime, cor ecclesie, ipsam vivificans, fons indeficiens plenus“ auctoritate, alveus," in quo fluit omnis“ potestas ad inferiores," et refugium indefi'ciens, sed omnino sufficiens cuilibet christiano, ad quod debet quilibet christi- anus confugere’? Iam statmm fidelis" christianitas ww sine papa, puro ho- xx mine, habens Christum Ihesum pro capite, quod ipsam optime* dirigit, pro* corde, quod* ipsam* vivificat, dans vitam gracie, pro fonte, qui" ipsam irrigat " septem donis *spiritus sancti, pro alveo, in quo fluunt omnes rivi graciarum, pro refugio“ sufficientissimo et indefici- enti, ad quod miser reccurro, firmiter ad sperans, quod michi in regimine, vivificacione et auxilio non deficiet, sed liberans a peccatis et a pre- senti* vita misera,** infinito me gaudio premiabit.ah Erravit eciam concilium ter vel pluries, male articulos ex meis li- bellis extrahendo, aliquos cum corrupcione" et confusione abiciendo, et adhuc ak in ultima articulorum copia' aliquos sincopando,al sicut am patebit videntibus illos an libellos et illos 2° articulos."! Ex quo plane doctus sum una vobiscum, quod non omne concilii" factum, dictum vel sentencia- tum"p a Christo Ihesu,a veracissimo iudice, approbatur." Beati ergo, qui * 207' Us * 83 M * 80 vdn * 149° Vdb * V M in marg. červené: Papa homicida, simoniacus, hereticus'. — ** Ve Vidb tato stránka omylem psána obrácené, ff simoniacus Vdn, Vidb. — ga v M za tím škrtnuto ex. — gs capud Us. — hh ref- fugium Vdb, Vidb. — i indefficiens Vidb. — kk ad — deficiens chybf v M. — Hv Us před tím škrtnuto os; Vdn: omnis christianus debent. — mm chybí v Cpl. — un ve Vdn, Vidb opraveno ze Stanislaus, jak má Us. — 00 doctorum Vdb, Vdn. — PP simul Cpl. — qa dixerunt Cpl. — rr regentes Us. — ssv M předchází nesprávně psané, z plos opra- vené plenus, jež škrtnuto. — ta aluens M. — toris Us. — un v M opraveno z ad inferos. — vv fideles M. — ww ve Vidb opraveno z christianus. — xx chybí ve Vdn. — yy optime vivificat Us. — ZZ v M opraveno z quid. — ab irrigat ipsam Vdn, Vidb, Ep, Op; rorigat ipsam Vdb ; rigat ipsam Cpl; migat ipsam Us. — ac refugie opraveno z fugie Us ; con- fugio Ep, Op. — ad fortiter Vidb, ale škrtnuto a psáno firm. — ae deficient Vdb. — zí ve Vidb nad řádkem. — ag et infinita (me chybí) Us. — ah premiaverit Us. — ai correpcione Us, Vidb, Vdn, Vdb. — ak v M opraveno z adhuci. — al sincopando — articulos chybí — v M. — am sicud (pl, Vdn. — an chybí v Cpl, Us, Vdn, Vidb. — ao chybí v Ep, Op. oa concilium Vdn. — ap sentencia Ep, Op. — aq Jesu Vidb. — ar aprobatur Cpl. Viz rozsudek, který otiskl v. d. Hardt IV, 280—283. — 'M. Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče; Hus zde naráží na jejich definici papeže a církve, podanou za sporů r. 1413 v několika traktitech; srvn. č. 57, 60. — 5 Srvn. na př. Stanislavův traktát Alma et venerabilis (vydal Loserth, AÖG 75) str. 370 n., 373. — Miněna asi poslední re- akce artikulů, předložená Husovi dne 18. června; v. Palacký, Docum. 225—234.

Strana 289
*28 Us Č. 139. 1415, Juni 18.—21. cognoscunt, aufugiuntat et repudiant pom- servantes legem Christimm pam, avariciam, yppocrisim et dolum Antichristi suorumque ministro- rum, adventum iustissimiaw iudicis in paciencia expectantes. Obsecro vos per a viscera Ihesuaq Christi, quod z malos sacerdotes fugiatis, bonos autem iuxta opera eorum“ diligatis, et quantum in vobis est, unacum aliis fidelibus baronibus" et dominis non permittatis eos opprimere. Nam propterea deus " vos‘ aliis preposuit. Et mm ut ego estimo, erit magna persecucio in regno Boemie illorum, qui deo fideliter‘ ser- viunt, si dominus" manum suam" non apposuerit per seculares domi- nos, quos in lege sua premm spiritualibus plus illuminavit. O quanta* demencia" ewangelium Christi, epistolam Pauli, quam dicit se non ab homine, sed a Christo recepisse,“ et factum Christi cum factis suorum apostolorum' et aliorum sanctorum" ut errorem condemp- nare, scilicet de comunione sacramenti calicis" domini pro omnibus adultis fidelibus constituta. Ecce errorem dicunt, quod laicis° fidelibus bibere licet de calice domini, et si quis presbiter sic bibere dederit, quod tamquam *erroneus reputetur," et nisi desistat, tamquam hereticus" con- dempnetur.? O sancte Paule! Tu dicis omnibus fidelibus 1: „Quociens- cumque manducabitis panem hunc et calicem bibetis, mortem domini annuncciabitis, donec veniat“, hoc est usques diem' iudicii, in quo ve- niet; et“ ecce, iam dicitur, quod consuetudo Romane ecclesie est in oppositum"! 289 V M červený, ve Vdb, Vdn, Cpl i Vdb černý nadpis: „Regraciatur do- minis de constancia* et beneficiis sibi impensis, hortans eos, ut deo domi" serviant postpositis regum serviciis, comemorans" deordinacionem concilii in quibus specialiter erravit in iudicando; v Us nadpisu není; Ep (Op) maji nadpis, učiněný od vydavatelů. * V M in marg. červené: De sacramento calicis quoad laicos'. as congnoscunt Vidb; et congnoscunt Us. — at auffugiunt Vdb. — au ypocr. Cpl, Us. Vdb ; et ypocr. Vidb ; et yppocr. Vdn. — av et suorumque M; suorum ministrorumque Ep. — aw v M před tím škrtnuto iussim. — ax expectantes etc. Us, kde červeně připsal písař Beness etc. — ay pro Us. — az et quod Us. — a illorum M, Vdb. — b barronibus M, Vdb. — « permitatis Us. — d chybí ve Vidb. — e nos Us; vos deus Cpl; vos aliis preposuit deus Vdn. — ‘fideliter deo Cpl, Vidb. — 5 deus Cpl, Us, Vdn, Vidb. — h manus suas Cpl. — per seculares non apposuerit dominos Vdb. — k plus spiritualibus Cpl. — [ ap- postolorum suorum Cpl. — m v Us před tím appostolorum, ale podtečkováno. — n sa- cramenti scilicet calicis Us. — ° laycis Cpl, Us, Vdn, Vidb. — Preputaretur Cpl, Vdb ; deputetur Ep, Op. — " herreticus Cpl. — ranuncciab. Vdn, Vdb; anunciab. Vidb ; anuc- ciab. M, Cpl. — 'v Us opraveno z hoc usque est. — in diem Vdn. — " chybf ve Vdb. — vecclesie Us. — Win oppositum etc. Vdb. — *Constancia Cpl, Vdn, Vidb. — 7ve Vdb opraveno z domi deo. — z commemorans Vdn, Vidb. Slova ,O quanta demencia' až do konce (est in oppositum) cituje Jakoubek ve svém traktátě, začínajícím slovy ,Salvator noster, dosud netištěném. — Srvn. 1. Cor. 11, 23. — » Příslušná nařízení ze dne 15. června 1415 otiskl v. d. Hardt IV, 333—335. 1° 1. Cor. 11, 26.

Strana 290
290 C. 139*. 1415, Juni po 24. (? spíše 18.—21.). 139*. Český překlad čísla předcházejícího. V Kostnici, v žaláři ſu Bosáků] 1415, Juni po 24. (? spíše 18.—21.). Rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4519 (= Vndb) f. 171'—172'. Dosud netištěn. Překlad jest vlastné zpracováním (částečným) pozdějšího původu, jak do- kazují četné omyly, výpustky a dodatky. O p. Václavovi z Dubé mluví se jako o ženatém, ač ho Hus v originále napomíná, aby se oženil, a on sku- tečně ženat nebyl (v. i č. 161), zmínka o výrocích Stanislavových a Pálčo- vých vypuštěna, čímž i smysl celého příslušného místa zkalen, i jinde pro- vedeny změny, z nichž nejsmělejší jest dodatek, v němž Hus pohání své soudce před soud boží, zrobený patrně podle výroku Jeronymova. Rovněž na konci přidán citát z Augustina a vyzvání k Čechům. Latinský originál není datován, dobu vzniku určil Novotný, Listy Hu- sovy str. 73—74. Překlad má datum — dosti neurčité — ,po sv. Janu Křti- teli, jež však následuje na konci posledního neautentického dodatku a ne- může buditi důvěry, když obsahem list se k této pozdní době nehodí. Modlitba má z žádostí všeho dobrého, moji milí páni a pravdy božie milovníci, věrní v mém zamúcení těšitelé a v pravdě pána Christa po- tvrditelé, mně od pána jako andělé boží daní. Nemohu toho tak velmi vypraviti, kterak velmi vděčen sem z vašie stálosti a z dobroděnie, které mně okazovali ste hřéšnému, v naději boží však služebníku božiemu. Ale za to prosím, aby pán Ježíš, milostivý náš stvořitel a vykupitel a spasitel, odplatil vám zde nynie v milosti a potom, dada věčnú radost, obdařil svým božským viděním i na věky patřením. *I napomínám vás skrze milosrdenstvie božie, abyšte zákona jeho milovníci byli a přiká- zánie jeho sſvatá] rádi slyšali a skutkem zachovávali. Prosím vás, páni moji zvláštní, pane Václave a pane Jane, již ne- chajíce dvořenie králóv smrtedlných, s manželkami vašimi a dietkami doma přebývajíce, pánu bohu služte. Nebo viete, kterak tento marný svět okolkem jde, onoho povyšuje a jiného ponižuje a povýšenému ma- lého utěšenie popřeje a za malé kochánie věčnú muku a žalost odplacuje. Již také poznati muožte, jaké obcovánie duchovních, kteří se ná- městky pána Christa a svatých“ appoštolóv“ věrní a praví nazývají, praviece se býti cierkev svatá a svatosvatý zbor Konstanský, duchem s[vatým] řádně sebraný a že nemuož poblúditi. Kterak pak poblúdil, Jana XXIII° papeže odsúdil. Prve před ním na kolena klekajíce padali, * 172 Vndb a ve Vndb psáno s dobrodienye a nad posled. písmem jinou rukou: ich. — b mi nadepsáno ještě jednou Vndb. — ve Vndb touž rukou in margine. 1 Václav z Dubé, jenž však tenkráte nebyl ještě ženat. — 2 Jan z Chlumu.

Strana 291
Č. 139*. 1415, Juni po 24. (? spíše 18.—21.). 291 * 172' Vndb nohy jeho líbali a najsvětějšého nazývali, a potom naň“ vyznávajíce, že jest mordéř, svatokupec, kacieř, sodomský hřéšník a mnoho toho při“ jeho odsúzení se vypravuje.* Již pak hlavu cérkve sívaté] odřezali a od- vrhli, útočiště cierkve bez nedostatku opustili, jenž sú pravili, že každý křesťan má se k němu utiekati, neb von jest hlava cierkve sívaté], ji zpravuje dokonale,**a jest srdce, kteréž ji obživuje, a studnice bez umenšenie a že od nie pocházie všeliká moc k nižším, k němužto každý křesťan má se utiekati. Ale já pravím, že Krystus pán jest hlava živá cierkve, to jest vyvolených“ božích, [ji] najlépe a najvýborněji zpravuje, studnice života, kterýž ji dary ducha sívatého] jako prameny svlažuje, od něhož jako z řěky všecky milosti ducha svatého] plynú, a obrana bezpečná a dostatečná. Ku kteréžto hlavě já hřiešný utiekám se, silnú naději maje, že mě svú pomocí potěší a obráníh i hřiechóv zbaví a z to- hoto biedného života a mizerného světa do onoho věčného a blahosla- veného pojme a přivede. I kterak jest blúdilo concilium a zbor Constanský, mnohé articule z mých kněh vybírali, přidávajíc, ujímajíc, jinak pokládajíc a proměňu- jíce, než v pravdě popsány sú a položeny, a tak za bludné položili a pro ně mě na smrt odsúdili. Ale já odvolal sem se k naj vyššému súdci ak k najspravedlivějšému, a vás pohániem, abyšte mi před ním od- poviedali." Vás pak přátel všech milých prosím, varujte se falešných prorokóv, zlých kněží svobodných a nepříkladných i všelikterakých ji- ných lidí scestných a bludných, ale dobrých kněží se držte, jich rádi poslouchajte, a k čemu dobrému vedú a napomínají, toho pilni buďte. Ó kterak veliké bláznovstvie toho zboru Konstanského, že čtenie pána Ježíše Krysta a epištolu sv. Pavla, kterú praví, že ne od člověka, ale od pána Crista jest vzal, sú zřejmě odsúdili, přijímánie těla a krve božie pod obojí spósobú lidu obecnému za blud pokládajícem a praviece, jestliže by který kněz tak z kalichu krve božie píti laykuom podával, aby za bludného jmien byl, pakli by toho nepřestal, tehdy aby jako kacieř odsúzen byl. Ó svatý Pavle, ty pravíš, že „kolikrátkolivěk bu- dete jésti chléb tento a kalich píti, smrt páně pamatovati budete, ažť přijde“, totižto až do súdného dne. A oni pak pravie a za zákon sobě * K tomu ve Vnd jinou rukou in marg.: ,Papezstvie ssazeno'. — ** Ve Vndb in marg. jinou rukou: �Que Christo competunt, illa homini mortali pape ascribunt'. d ve Vndb mezi řádky touž rukou. — pře Vndb. — f kterýž Vndb. — g volených Vndb. — h obrany Vndb. — najvyšému Vndb. — k nadepsáno nad řádkem ve Vndb. — 1 ve Vndb oprav. ze řejmě. — m poklajíce Vndb. 3 Viz rozsudek, který otiskl v. d. Hardt IV, 280—283. — 4 Překladatel omylem vy- pustil zmínku o Stanislavovi a Pálčovi. — »Překladatel poněkud mění. — Proroctví patrně později přidané od překladatele, jenž také před tím text mění. — Místo změ- něno a zmínka o pronásledování vynechána. — 8 Srvn. 1. Cor. 11, 23. — ° Příslušné na- řizení otiskl v. d. Hardt IV, 333—335. — 1° 1. Cor. 11, 26.

Strana 292
292 Č. 139*, 140. 1415. Juni po 24. (? spíše 18.—21.). — Juni 21. položili a za vieru, že chvalitebný obyčej jest lidem přijímati pod jednú spósobú. Ale sv. Augustyn die, že obyčej pravdě má postúpiti a miesto dáti, budiž pak kterakkoli dlúhý a zastaralý. Protož vy, milí Čechové, držte se pravdy a čtenie pána Krysta, a pravda vás vysvobodí, Ježíš, pán na věky požehnaný Amen. Dán v Konstancí v žaláři, po sv. Janu Křtiteli2 božiem anno domini 1415. Ve Vndb, kde list psán jinou, pozdější rukou než předcházející tři (č. 147, 153, 156) jest nadpis: �Regraciatur dominis generosis Boemis" secum Con- stanciam laborantibus et de beneficiis sibi per eos impensis, hortans eos, ut domi deo serviant postpositis curis regum, comemorans circa hoc deordi- nacionem concilii Constanciensis, in° quibus specialiter erravit in iudicando, et post in fine recomendat comunionem calicis ad plebem etc'. 140. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: ohlašuje, proč mu není možno odpři- sáhnouti, a děkuje všem, kdo mu jakékoli služby prokázali, vzkazuje po- zdravy všem přátelům v Čechách. V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 21. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 84; rkpis Vídeňské dvorní knihovny 4524 (= Vdn) ƒ. 80'—81'; rukopis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 150—150'; rkp. téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 16—16; rkp. knihovny kapitulní N 48 (Cpl) f. 74; rkpis univers. knih. XI D 9 (= Us) f. 208—208; jiný rukopis zastupují Ep (Op). Epistolae f. E 5—E 6 = Op I f. 64 č. XX = 12 str. 82 č. XX = konec (ale kombinován v č. 154) Acta mart. 139 = Actiones ƒ. 32' = Camerarius 226 = Seyfried str. 87—88 (z Op) = Seyfried-Mylius 207—208; v. d. Hardt, Conc. Const. IV, 342 (první část po slova,vel erroneus*); Palacký, Docum. str. 126—127 č. 79 (z Cpl, M, Vdn, Vidb). Český překlad Mareš str. 209—210 č. 83 = str. 236—237 č. 832 = str. 136—137 č. 833 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 116—118 č. 41 = Flajš- hans, Listy str. 134—135 c. LXXXIV. Ista" est in nomine Ihesu Christi a mea finalis intencio : quod nolo *84 M articulos, qui vere extracti sunt, confiteri" erroneos, nec volo abiurare Č. 139*. „písař Vndb začal psáti d, ale opravil ihned na B. — ° za tím ve Vndb škrtnuto sp. Č. 139*: 1 Augustinus, Contra Donatistas III, 6, VI, 37 (Migne 43, 144, 157); celé místo dodáno překladatelem. — 12 To by bylo po 24. červnu, ale celé místo dodáno teprv překladatelem. Č. 140: a v Cpl vynecháno místo pro iniciálku, jen prozatímně vepsanou. — ab ve Vdb připsáno nad řádkem. — b confiteri esse Vdb, Vdn, Vidb, Us; confitere Cpl.

Strana 293
Č. 140. 1415, Juni 21. 293 * 150' Vidb articulos * per testes falsos michi impositos, quia abiurare est confiteri, se errores vel errorem" tenuisse, et ab illis discedere et oppositum tenere. Quia scit deus, quod‘ numquam predicavi illos errores, quos multis subtractis veritatibus et appositis‘ falsitatibush confinxerunt. Li- bentissimek autem, si quem scirem de meis articulis esse veritati* con- trarium, emendarem, revocarem et eius oppositum docerem et predica- rem. Sed estimo, quod nullus est legi Christi et sanctorum doctorum dictis' contrarius," quamvis dicitur ab illis, quibus displicet," scandalosus vel° erroneus. Unde quicumque sensus falsus" in aliquo“ articulorum iuxta meam intencionem includeretur, illum detestor, omnipotentissimo et optimo magistro me adr correccionem' subiciens, confidens de sua infinita misericordia, quod ab occultis' meis peccatis“ ipse piissime me mundabit. Regracior omnibus regniw Boemie baronibus, militibus et clientibus, et presertim regi Wenceslao" et domine regine, mee“ graciose " domine, quod me dilexerunt, pie tractaverunt et diligenciamd pro mei libe- racione apposuerunt. Regracior eciam regi“ Sigismundo" de omni bono, quod michi exhibuit.“ Regracior omnibus dominis Boemis et dominis Polonis, qui constanter et firmiter se“ pro veritate et pror mei libera- cione habuerunt,h quorum omnium opto salutem, nunc in gracia et po- stea" in gloria sempiterna. Deus omnisk gracie vitam vestram cum sa- nitate anime et corporis perducat ad Boemiam, ut in ipsa" Christo regi mm servientes, ad vitam glorie veniatis. Salutabitis omnes amicos, quos non possum scribere, et si aliquos scriberem"n et alios°° non, viderer eis esse" acceptor personarum, et quos non scriberem, estimarent," quod ipsorum" memoriam non habe- rem, vel quod ipsos non diligerem, ut“ deberem." Scriptum in carcere, in vinculis, feria sexta“ ante festum sancti Johannis Baptiste." * 81 Vdn *V M in marg. červené: Abiurare'. c inpositos Vdn. — dv Us opraveno z herrorem. — e chybí v Us. — quia Vdn, Vidb. — 8 oppositis Vdb. — h v M předchází škrtnuté (opravované a nezřetelné) falsitatibus. — confixerunt Vidb, M. — k veritati esse Cpl, Ep, Op. — ka v M opraveno z Lubentis- sime. — chybí v Cpl. — m sanct. doctorum dict. contr. doctorum Vdb. — " ve Vdb in marg. displicent Cpl. — ° et Cpl. — Pfalsus sensus Us. — S quocumque Vdn. — r chybí ve Vdn, Vidb. — S correccioni Vdn, Vidb. — tocultis Vdn, Cpl, Us ; oculis (opraveno z oc- culis) M. — "peccatis meis Cpl; ve Vdb následuje škrtnuté: ipse predictis. — Vme piissime Cpl. — w chybí v M, Ep, Op. — * barronibus M; babornibus Us. — y Vencess- lao Cpl. — z me Us. — aa regracior Vdn. — bb dilexit Us. — ce tractavit Us. — dd dilli- genciam Vdb. — ee chybi ve Vdn. — fZigismundo Cpl ; Zigizmundo Us. — g exibuit Us. — hh opraveno z abuerunt Us. — il post Vidb. — kk omnipotens Cpl. — U ipso Vidb. — mm regi Christo Cpl. — nn salutarem Ep, Op. — 0° aliquos Vidb, Us. — pp ve Vdb do- plněno touž rukou mezi řádky, v Us chybí. — q estimarem M. — rreorum Cpl, Vdn; memoriam ipsorum Vidb; memoriam eorum Ep, Op. — ss chybi ve Vidb. — tt VIa Vdb, Cpl, Vidb; 6a Us. Žofie. — 2 V pátek dne 21. června.

Strana 294
294 Č. 140, 141. 1415, Juni 21. Johannes * Hus in spe servus Ihesu““ Christi, a cuius spe" numquam potuit me dyabolus * separare nec se- parabit prestante patre et filio et spiritu sancto in seculorum secula" benedicto. Amen. * 208' Us V M červený, v Cpl, Vdb, Vdn, Vidb černý nadpis: Intimat finalem su- am" intencionem, qualiter non wlt propter falsos sibi ascriptos articulosab recedere a veritate, cum nulla informacio sibi sit data de opposito. Et post omnibus benefactoribus regraciatur iuxta exigenciam beneficiorum sibi in- pensorum“.ad V Us na konci připsáno: „Anno domini M° CCCC° XV facta sunt ista feria 6a ante festum Johannis Babtiste2 etc.“ V Ep a Op nadpis patrné teprve od vydavatelů připojený: Haec“ epistola" continet certum animi de- cretum Joannis Hus, quo constituit se cum adiutorio domini Jesu non velle discedere a veritate semel cognita, nisi ex scripturis sanctis doceretur meliora." 141. M. Jan Hus kazateli Havlíkovi: napomíná, aby nebránil přijímání pod obojí a neútočil na Jakoubka, aby nevznikla roztržka, neboť jest se báti pronásledování. IV Kostnici v žaláři ſu Bosáků], 1415, Juni 21. Rukopis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 79—80; rkp. kapit. N 48 (= Cpl) f. 73; rkp. dvorní knihovny Vídeň. 4524 (= Vdn) f. 79; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) ƒ. 147 (+ 174); rkp. téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 16'—17; rkp. Gersdorfské knihovny v Budyšíně IV 22 (= Gr) f. 165; jiný rkpis za- stupují Ep (Op). Epistolae f. E1—E2 = Op I f. 62' č. XVI = 12 str. 80 č. XVI = v. d. Hardt IV, 336—337; Palacký, Docum. str. 128 č. 80 (z M, Cpl, Vdn, Vidb). Český překlad Postilla 1563 (za předmluvou) = Postilla 1564 (za předmlu- vou); Mareš str. 211 č. 84 = str. 238—239 č. 842 = str. 137 č. 843 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 119—120 č. 42 = Flajšhans, Listy str. 135 až 136 č. LXXXV. Dilectissime * frater, domine" Galle, verbi Christi predicator! Noli re sistere sacramento calicis domini, quod" Christus per se et per suum * 17 Vdb Č. 140: uu Jesu Vidb, Ep, Op. — v spero Us. — xx numq. dyab. potuit me Vdb; numq. diabolus potuit me Cpl, Vdn, Vidb. — v secula seculorum Cpl. — z suam fina- lem Cpi. — ab propter impositos sibi falsos art. Vidb. — ac sit sibi Cpl; v Vdn sit chybí. ad impensorum Cpl, Vidb ; impensorum etc. Vdb ; inpensorum etc. Vdn. — ac etc. červeně v Us. — af chybí v Op. Č. 140: 2 Dne 21. června 1415. * V M in marg. červené: �Gallo'. Č. 141: a [Djilecte frater Cpl. — b v Gr touž rukou nadepsáno. — c G. Vidb; srvn. pozn. gg. — d quam M, Cpl, Vdn, Vidb; quem Gr, Ep, Op.

Strana 295
Č. 141, 142. 1415, Juni 21. — Juni ca 21. 295 apostolum“ instituit, quia nulla scriptura est in oppositum, sed solum‘ con- suetudo,“ que, estimo, ex negligencia inolevit. Modo non debemus sequi consuetudinem,“ sed Christi exemplum et veritatem. Iam' concilium, al- legans" consuetudinem,“ dampnavit1 comunionem calicis quoad laicos" ut errorem, et qui practisaverit, nisi resipiscat, tamquam hereticus puniatur. Ecce malicia Christi institucionem iam ut errorem dampnat. Rogo propter deum, quod" non amplius“ impugnes Magistrum Jaco- *80M bellum, ne fiat scissio inter fideles, de qua*gaudet dyabolus.' Eciam," karissime, prepara te ad passionem in manducacione et comunione ca- licis, et sta fortiter in veritate Christi, timore illicito postposito, confor- tans fratres alios in ewangelio domini Ihesu“ Christi. Motiva pro comu- nione calicis, estimo, dabunt' tibi, que scripsi in Constancia.2 Salutabis Christi" fideles." Scriptum in vigilia decem* milia" militum in vinculis." V M červené, v Cpl, Vdb, Vdn, Gr, Vidb černé (zde však až na f. 174 za listem č. 165, kdežto list Havlíkovi psán již dříve) nadpis, jejž i Ep a Op opakují: �Domino aa Hawlikony, ut" non“ inpungnetdd ministracionem sa- guinis Christi laicis" sub specie vini'." 142. M. Jan Hus generálu dominikánů Leonardovi Statii de Datis: odpovídá na jeho pokus usvědčiti ho z nesprávného učení o církvi. V Kostnici, v žaláři u Minoritů, 1415, Juni ca 21. Liber collectaneus Glacensis (popis v. Em. Beck, Prog. kath. Gymn. Glatz 1892) v bibliotéce katolického gymnasia v Kladsku. Dosud netištěn, úryvek (týž, co otištěn níže) vydal Goll, Některé pra- meny k nábož. dějinám v 15. stol. V. král. Spol. Nauk 1895 č. I str. 2. Jest obsažen v polemickém dopise M. Jakuba Weydenera z Nisy Jaku- bovi ze Zelče ve Sternberce. Bohužel nemohl jsem rkpu užiti. Na mou žá- eappost. Cpl. — f sola Ep, Op. — conswet. M. — h ut aestimo Ep, Op. — Iam Ep, Op. — k Modo Ep, Op. — 1 consilium Vdn. — m alegans Vdb. — " laycos Cpl, Vdn, Vidb. — ° resistat Cpl. — Put Ep, Op. — % chybí v Ep, Op. — r impungnes Vdb, Vidb ; in- pungnes Gr, Vdn. — s diabolus Vdn, Ep, Op. — tEcce Vdn, Vidb. — “ Jesu Vidb, Ep, Op. —v quod dabunt Ep, Op. — w chybí v Gr. — X X Vidb. — Y milium Ep; millium Op. — z Scriptum in vinculis in vig. dec. mil. mil. Cpl. — aa Cpl: Istam epistolam subscriptam scribit domino. — bb Hawlikoni Cpl, Gr, Vdb ; Hahwlikoni Vdn; Hawlikom Ep, Op ; Hawlikoni scribit Vidb. — cc ne Ep, Op. — dd inpugnet Cpl; impugnare velit Ep, Op. ce sanguinis Gr, Vdb, Vdn, Vidb, Op ; sanguis Ep ; sangwinis Cpl. — “laycis Cpl, Vdn, Vidb; laicis suis Ep. — E vini etc. Vdn; ve Vidb pak začátek listu s odkazem, že čte se již svrchu: Dilectissime frater, domine Galle, que habetur ante cum aliis. 1Dne 15. června 1415. — 2 Miněn spis: De sanguine Christi sub specie vini a laicis sumendo, Op I 42—44. — 3 Dne 21. června.

Strana 296
296 Č. 142, 143. 1415, Juni ca 21. — Juni 22. dost o jeho zapůjčení nebo o pořízení opisu správa bibliotéky vůbec neod- pověděla. Podle obsahu, pokud ho lze poznati, náleží list době pokusů při- měti Husa k odvolání, z nichž jeden (ale z listu nevyplývá, že písemný) učinil Leonard Statii de Datis, o němž v. pozn. 1. Queris, o doctor venerande non propria ductus ignorancia, set, ut existimo, tocius concilii voluntate in meam capcionem destinatus, queris itaque, si papa sit caput ecclesie, an parendum est absque rebellione in hiis, que concernunt fidem. (Odpovídá, že hlavou církve jest Kristus a dvou hlav církev míti nemůže.) Nadpis: ,Responsio Mag. Johannes Huss in ultima professione egregio doctori Leonardo1 de potestate pape. 143. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: vypravuje o pokusech jednotlivých členů koncilu přiměti ho k odvolání, o své zpovědi a návštěvě Pálčové, a napomíná, žádaje o některá sdělení, k opatrnosti s dopisy. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 22.] Rkpis t. zv. Mladoňovicův (=M) str. 92—94; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 85—86; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 157 až 158; rkpis téže knihovny 4915 (= Vdb) f. 18,—19 a 20—20; rkpis univ. knihovny XI D 9 (= Us) f. 204; rkpis kapitul. knih. N 48 (= Cpl) f. 77; jiný rukopis zastupují Ep, Op. Epistolae f. F 7—G = Op I f. 67'—68 c. XXXI = 12 str. 86 č. XXXI = v. d. Hardt IV, str. 345—346 (frgm.); Palacký, Docum. str. 135—137 č. 84 (z Cpl, M, Us, Vdn, Vidb). — Český překlad Mareš str. 222—224 č. 90 = 251—253 č. 902 = str. 144—146 č. 903 =— Flajšhans, Listy z Kostnice str. 121—124 č. 43= Flajšhans, Listy str. 136—138 č. LXXXVI. O čase srvn. Novotný, Listy Husovy str. 75—77. Iam“ multiplices fuerunt exhortatores, suadentes multis verbis, *83 Vdn quod debeo et possum licite abiurare supponendo" voluntatem meam sancte ecclesie, quam sacrume concilium representat. Sed nullus eorum scit pertinenter evadere, cum pono eum in casu meo, ut‘ constet sibi, Č. 142: 1 Leonard Statii de Datis. Florenčan rodem, učený generál Dominikánů. V Kostnici zastupoval vedle řádu také své rodiště, a již dne 1. prosince 1414 povolán do komise pro kacířství (v. d. Hardt IV, 23, 385); srvn. nyní Novotný-Kybal, M. Jan Hus I, 2. Č. 143: a v Cpl iniciálka zatímní; Ep (Op) začínají: Salus a Christo Jesu. Fuerunt mecum multiplices exhortatores, multi pedagogi, pauci fratres, ut ait apostolus, suaden- tes. — b exortatores Cpl. — swadentes M (a vždy); es tu nadepsáno nad původní skrat- kou. — dsubiiciendo Ep, Op. — ev M za tím opakováno nezřetelné předcházející crem; sacrosanctum Us. — ea v M opraveno z casui. — fut cum Ep, Op. Č. 143: 1Srvn. 1. Cor. 4, 15 (citát není přesný).

Strana 297
Č. 143. 1415, Juni 22. 297 * 93 M * 19 Vdb * 77 Cpl 157' Vidb quia numquam" predicavit, tenuit et asseruit heresim, que sibi impo- nitur," qualiter vellet salvare conscienciam, ne per abiuracionem confi- teatur se falsem heresim tenuisse? Et quidam dixerunt, quod abiurare non importat" hoc, sed tantum renuncciacionem" heresis sive tente," „sive non tente," alii, quod abiurare dicit negacionem attestatorum," sive sint vera, sive falsa. Quibus dixis: „Bene, ego iurabo, quod num- quam“ illos errores atestatos" predicavi, tenui et asserui, nec predicabo, nec" tenebo et* asseram". Et statim resiliunt." Quidam dicunt,' quod supponendo se ecclesie homo, dato, quod sit innocens, confitendobb se reum ex humilitate, mereretur.“ Et pro isto unus"d doctore adduxit" quendam sanctum in“ vitis patrum,2 cui qui- dam imposuerath ad lectum librum," et monitus ille sanctus et incul- patus, negavit; et quando dixerunt: "Ecce subtraxisti" et in lecto po- per suisti“, et comperto" libro ipsedd dedit se reum. Quidam probavit mm quandam "n sanctam, * que sub veste virili habitavit in claustro3; cui ob- iectum fuit, quod procreasset puerum ex quadam muliere; que dixit, quod sic et servavit puerum, et postea manifestavit, quia est° mulier innocens. Et multi alii modi adductip sunt. Quidam Anglicus dixit: „Ego per conscienciam meam, si essem in casu vestro, vellem abiurare; nam in Anglia omnes magistri, valde boni viri, qui suspecti fuerunt" de opinioner Viclef,“ omnes secundum ordi- nem ex mandato archiepiscopi abiuraverunt."“Ultimo heri‘ remanserunt uu in hoc, quod omninoww dem me ad graciam concilii." * V Ep (Op) in margine : Haec fuit Marina'. « nuncquam Us. — h predicaverit, tenuerit aut asseruerit Ep, Op. — 1 aser. Vdb. — kinponitur Vdn. — vellent M; wellet Vdb. — messe false Us ; false se Ep, Op. — ninportat Vdn. — ° renunciac. Vidb; v M za tím mylné s. — Prukopisy i Ep, Op; mají mylně tentam. — s atestat. Vdb, Us. — r sive sint falsa Ep, Op. — sego dixi Cpl, Vdb. — ‘volo iurare Cpl. — “attestat. Cpl, Vdn, Vidb, Us. — Vneque Ep, Op; ve Vdn chybí. — Wchybí v Cpl, Us, Vdn, Vidb, Ep, Op. — aut Ep, Op. — y resili- erunt Us. — z dixerunt Us. — aa quod homo supponendo se Us. — bb supponendo, si in ecclesia daretur homo vere innocens, is si confiteretur Ep, Op. — c meretur M, Vdb, Cpl, Vidb. — dd chybt v Us. — ee jen ve Vdn. — fadduxit quidem Us. — & ex Ep, Op. — hh imposuerunt Us, Vidb ; inposuerant Vdn. — i librum ad lectum Us. — kk sub- traxi Us. — Il cooperto Vdb. — mmprobant Ep, Op. — nn sanctam quandam Us. — 00 quod fuerit Ep, Op. — PP v M c doplněno nad řádkem; aducti Cpl. — qq fuerant Ep, Op. — rr oppinione Cpl, Vdn. — ss Vicleff Cpl ; Wicleff Vdb ; Wy Vidb ; Wiklef Us ; Wi- kleff Vdn; Wickleff Ep, Op. — “zde končí Us. — u remanserunt heri Vdn, Cpl; re- mans. vero Vidb, kde heri chybi. — v ut Ep, Op. — ww chybi v Ep, Op. — xxve Vdb odtud další část čte se až na I. 20 jako samostatný list se zvláštním začátkem tohoto znění: Graciosissime benefactor in Christo Ihesu amantissime. Adhuc ex quo per dei graciam possum scribere vestre gracie, gaudeo non modice, což je začátek listu ze dne 29. června č. 160; souhlas ostatních rkpů dovoluje souditi, že jest to omyl, a že i další část náleží k dopisu tomuto. 2 V Životech otců zmínky podobné nenacházím. — 3 V Životech otců vypravuje se to o sv. Marině; v. Smetánka VUSp. 1905 č. I. str. 81. — 4Dne 21. června.

Strana 298
298 Č. 143. 1415, Juni 22. Palecz") venit* ad meam postulacionem, quia volebam sibi confi- teri et petivi commissarios" vel" hortatores, quod ipsum michi darent vel unum alium. Et dixi: „Palecz est precipuus adversarius, volo sibi confiteri; vel detis michi alium ydoneum virum, rogo propter deum“. Et factum est. Confessus sum“ cuidam doctori monacho,** qui pie et valde pulchread me audivit, absolvit et suasit,e sed non iniunxit, sicut et aliiag suadebant. Palecz venitah et satis flevit*** una mecum, quando petivi eum, ut michi parceret, si quod verbumak obprobriosumal dixi,am et specialiter, quod eum vocavi Fictorem in scripto." Eciam dixi,a" quod ipse est om- nium slédník,a° et non negavit'; et quomodo ap in audiencia, me negante articulos testium," surgens dixit: "Iste homo non timet deum“. Hoc ne- gavit, sed dixit pro certo, et vos forte audivistis. *Dixi sibi eciam, quo- modo in carcere dixit coram comissariis, quod' „a tempore nativitatis Christi nullus hereticus scripsit periculosius "s contra ecclesiam a preter au Viclef,a quam aw tu“ ax Item dixit," quod y „omnes, qui sermonem tuum visitaverunt, sunt infecti“ errore" illo de sacramento altaris“. Negavit, dicens: "Non dixi omnes, sed“ multi.'“Sed pro certo dixit." Et quando ego reprehendi eum dicens: "O magister, quam gravem iniuriam facis, omnes vocans audi- tores‘ meos *erro‘neos!“ *Et" postea suadebat michi, sicut et alii. Et semper dicit, quomodo* multa mala per me et per meos sunt facta. Dixit michi eciam, quomodo literam " habent, que scripta est" ad Boemiam," 86 Vdn 94 M 158 Vidb 20' Vdb *V M in marg. červené: ,Palecz'. — ** V M in marg. červené: ,Confes- sus est Magister‘. — ** V M in marg. červené: ,Palecz flevit'. vy Paletz Ep, Op. — zz comissarios Cpl, Vdb. — ab et Vidb. — ac suum Vdb. — ad pul- cre Cpl, Vdb, Vdn. — ae swasit M, Vidb. — af sicud Cpl, Vdn. — ag aliis swadeb. M. — ah v M připsáno touž rukou červeně mezi řádky. — a parceret michi Cpl. — ak chybí v M. — al opprobriosum Vdb, Ep, Op. — am dix M; dixi sibi Cpl; contra eum dixissem Ep, Op. — an dixi sibi Cpl. — ao slednyk M, Cpl, Vdb ; sledinck Ep, Op. — ap quod Ep, Op. — aq v M za tím škrtnuto sure. — ar commissariis Vidb. — as contra eccl. pericul. Vidb. — at cont. ecclesiam perri M, načež následuje chybné et. — au quam Ep, Op. — av Vikleff Cpl ; Wikleff Vdb, Vdn ; Wi Vidb ; Wicleff Ep, Op. — aw et Ep, Op. — ax tu, scilicet (to nad řádkem) Hus Cpl. — ay jen v Cpl, Ep. Op. — az sermones M. — a infecti sunt Cpl. — berrorero M, ale hned opraveno podtržením ro. — chybí ve Vdb. — dv Cpl za tím škrtnuto scilicet. — e quoniam M. — auditores vocans Vdb. — g v Ep, Op před tim : Nihil respondit. — h swadebat M, Vdb. — sicud Cpl, Vdn. — k quod Vidb, Ep, Op. — 1haberent Vdn; habeat literam Ep, Op. — m ve Vdb dvakrát; sit Ep, Op. — n Bo- hemiam Ep, Op. 5 Totiž ve spise Contra Palecz, kde ho tak nazývá pro zkrucování výroků. — Tuto výtku činí mu Hus již v prvních listech žalářních, srvn. č. 104. — Ve zprávě Petra z Mladoňovic není o tom zmínky, ale poněvadž Hus praví, že šlo o výpovědi svědecké, týká se patrně slyšení z 5. června, kdy čeští páni nebyli přítomni. — 8 O tomto vý- roku Pálčové mluví Hus nepřímo již v listě, psaném počátkem ledna (v. č. 108); určitě naznačuje ho dne 9. června (v. č. 126); že Wyclif jest největší kacíř na světě, říkával Páleč častěji; srvn. Antihus 80, De eccl. 227*. — Také to vytýká Hus Pálčovi již dne 3. ledna (č. 104) a znovu 9. června (č. 126). — 1 Neznámo, o jaký list jde.

Strana 299
Č. 143, 144 145. 1415, Juni 22. — Juni 22—23. — Juni 23. 299 in qua scribitur, quod ego sub nota," „Buoh° wšemohúcí'" cantavi in castro12 duos versus de vinculis. Propter deum, servetis literas, nulli clerico detis ad portandum. Do- mini" caute in aliquibus conservent" secularibus instrumentis." Signifi- cetis michi, si domini equitabunt cum rege.“ Semper Christus Ihesus tenet me‘ per suam graciam“ in proposito" priori." V M červený, ve Vdb, Vdn, Vidb a Cpl černý nadpis: „Insinuat de mul- tiplicitate exhortatorum suadencium, ut abiuraret," et qualiter confessorem ad sui postulacionem sibi dedit concilium, et de collacione" cum Palecz'. Nadpis v Ep (Op) jest původu pozdního. 144. Přátelé v Kostnici Husovi: odpovídají na dotaz, budou-li páni provázeti krále Zikmunda na výletě do okolí Kostnice, a žádají bližších zpráv o setkání s Pálčem. IV Kostnici, 1415, Juni 22—23.] Ztracen a není o něm ani bezpečných zmínek, nutno ho toliko před- pokládati k porozumění souvislosti mezi čísly 143 a 145. Viz Novotný, Listy Husovy str. 77. 145. M. Jan Hus panu Janovi z Chlumu: líčí setkání s Pálčem a úklady Mi- chala de Causis, pro něž vybízí k opatrnosti, a povzbuzuje sama sebe slovy Písma k vytrvalosti. IV Kostnici], v žaláři u Bosáků, 11415), Juni 23.] Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 90—92; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 84'—85; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 155 až 156'; rukopis téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 17—18; rkpis univ. knihovny o Bóh M, Vdb. — P všěmohúcí Vdb, Vdn. — Domini — instrumentis chybí v Cpl. — r se conservant Ep, Op ; servent Vdb. — s Cristus Jesus Vdb ; Jesus Christus Ep, Op. — tchybí ve Vidb. — u misericordiam Vdn. — v Ep, Op dodávájí: Johannes Hus in spe servus Jesu Christi. — Wabiuret Cpl, Vdb, Vidb. — x ve Vdn opraveno z confessus při- psáním rem. — y consilium Vdn. — z collocucione Vdn, Vidb, Cpl. u Známá píseň, v. Nejedlý, Začátky Hus. zpěvu zvl. 183 n. — 12 Gottlieben. 13 Píseň Husova není známa. — 1 Zikmund; jde asi o cestu na statek Richenthalův u Kostnice, nikoliv o chystanou cestu do Spaněl; v. Novotný, Listy Husovy 77. 5 Miněno asi odhodlání neodvolávati, o němž v. č. 140.

Strana 300
300 Č. 145. 1415, Juni 23. XI D 9 (= Us) f. 204 (neúplné a smíchán s jinými); rkp. kapit. N 48 (= Cpl) f. 76'—77; jiný rkp. zastupují Ep (Op). Epistolae F 5'—F 7 = část: O sancte deus — est in celis Crispinus Acta mart. 139 = Actiones f. 32—32' = Camerarius str. 226 = Op I f. 66'—67 č. XXX = I2 str. 85—86 č. XXX. Fragmenty má v. d. Hardt IV, 342—343; = Seyfried 88—90 = Seyfried-Mylius str. 208—210. Palacký, Docum. str. 129 až 131 č. 82. Český překlad Mareš str. 214—216 č. 87 = str. 242—244 č. 872 = str. 139—140 č. 873 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 125—129 č. 44 = Flajš- hans, Listy str. 138—140 č. LXXXVII. Že list psán panu Janovi z Chlumu, nikoli všem přátelům v Kostnici, ukázal Novotný, Listy Husovy str. 75 n. Amice“ karissimeb ! Sciatis, quod Palecz€ swadendod dixit, quod “91 M confusionem abiuracionis non deberem curare, sed bonum, quod prove- niret, advertere. Cui" dixi : „Maior est confusio, condempnari et comburi, quam abiurare; quomodo ergo ego‘ timeo confusionem? Sed dicatis michi consilium vestrum, quid vos velletis facere, quando de certo sciretis, quod non tenuistis errores ascriptos! * vobis? Velletis ne abiu- rare?“ Qui respondit: "Grave est“, et cepit flere. Multa alia sumus lo- cuti, que- reprehendi." Michael, pauper homo, fuit aliquociens ante car- cerem cum deputatis, et° quando ego fui cum deputatis,' ipse dixit ad custodes, quod? "cum dei gracia iam" istum citor hereticum combure- mus, propter quem ego multos florenos expendi.“ Scitote,' quod per istud scriptum non opto vindictam in eo, quam“ comisi deo, et rogo pro- ipso deum affectanter. Adhuc hortor, quodw cauti sitis cum literis. Michael eciam disposuit, quod nullus iam* intromittitur ante carcerem; nec' uxores custodum" intromittuntur. O sancte deus, quam late potenciam et crudelitatem ex- tendit a Antichristus! Sed spero, * quod abreviabiturbb potencia sua, et dd amplius denudabitur iniquitas eius“ in fideli populo." * 18 Vilb * 153° Vidb a V Ep (Op) předchází: Salus a Jesu Christo; v Cpl vynecháno místo pro iniciálku, napsanou jen zatímně. — b Amici karissimi Vidb, ale nad posledním i nadepsáno e. — Eciam scitote Us, jenž tím začíná. — d suaden. Cpl, Vidb, Ep, Op. — e proveniet Vdb; provenerit Cpl; perveniret Us; veniret Vdn, Vidb. — f Cui ego Ep, Op. — gero ego Us ; ve Vdb ego chybí. — h chybí Vdn. — veletis Us. — kchybí v Ep, Op. — 1ascriptas Us; quem Vdn, Vidb, M. — " reprehendi etc. Vdn, Us, jenž další až asscript. Ep, Op. — m po Deus (v pozn. ee) vynechává; další (Michael — affectanter) chybí i ve Vdb. — ° et — deputatis chybí ve Vidb. — P Nos Ep, Op, — « chybí v Cpl. —r cito istum Cpl, Vidb; istum heret. cito Vdn; istum heret. paulo post Ep, Op, — ' Scito autem Ep, Op. —t de eo Ep, Op. — " eam enim Ep, Op. — v commisi Vidb, Ep, Op. — W ut Ep, Op. — * chybt ve Vdb. — Y nec — intromittuntur chybí v Cpl. — z ve Vdb opraveno z custod. uxor. — aa ve Vdn opakováno. — bbabbrev. Cpl, Ep, Op. — ce sua Vdn. — dd populo suo Vdn. 1 Štěpán z Pálče. — 2 Michal z Německého Brodu (de causis). — »Zvolení z jed- notlivých národů koncilu.

Strana 301
Č. 145. 1415, Juni 23. 301 * 85 Vdn * 156' Vidb Deus“ omnipotens confirmabit corda suorum fidelium," quos elegit ante mundi constitucionem,“ ut accipiant inmarcescibilem glorie coro- nam. Et furiat, quantum velit, Antichristus, nonk prevalebit contra Christum, qui illum „interficiet spiritu" oris sui“, ut ait‘ apostolus.mm Et tunc“ „liberabitur creatura a servitute corrupcionis na in libertatem glorie filiorum"" dei“, ait apostolus,mu subdens°: "Nos' ipsi intra" nos gemimus adopcionem filiorum dei, expectantes redempcionem corporis nostri“. Valde me consolatur illud verbum salvatoris nostri': „Beati eritis, cum vos oderint homines etq cum separaverint vos et exprobraverint et eiecerint nomen vestrum tamquam malum propter filium hominis, gaudete et exultate: ecce enim merces vestra multa est in celis“. Luce" VI." Bona, ymo" optima consolacio" sed" gravis," non ad intelligen- dum, sed ad plene sustinendum, scilicet gaudere in illis tribulacionibus. Illam regulam tenuit cum apostolis mm aliis Jacobus, qui dicits: „Omne gaudium existimate, fratres mei, cum temptaciones" varias incideritis, scientes, quod probacio vestre fidei pacienciam operatur, paciencia au- tem opus perfectum *habet“. Pro certo grave est inperturbate ““ gaudere, et omne gaudium existimare in variis temptacionibus. Leve est loqui et illud exponere, sed grave implere,"w cum* pacientissimus et fortissi- mus miles, sciens, quia tercia die" resurget, per mortem suam vin- * 77 Cp) cens *inimicos et redimens"b a dampnacione electos,a post cenam ulti- *92M mam" turbatus est spiritu, et dixit': „Tristis * est anima mea usque aa ad mortem“. De quo dicit ewangelium, quod cepit pavere, tederead et mestus esse, ymmo factus a in agonia, esta ab angelo1 confortatus." „Cuius sudor factus est tamquam gutte sanguinis a decurrentis in terram. Ille tamen, sic turbatus, * dixit suis a fidelibus": "Non " turbetur cor ve- strum, neque formidet“. Non turbetur propter mei brevem absenciam, *15 Vdb neque formidet seviencium * crudelitatem, quia et ak me *eternaliter ha- bebitis et" crudelitatem seviencium vincetis. Unde illum ducem etq regem glorie aspicientes sui milites, certa- *V M in marg.: ,litých“. ce zde zase počiná Us. — ff fidelium suorum Vdn. — ge construccionem Us. — hh coro- nam etc. Us, jenž tu končí. — il faciat Vidb. — kk tamen non Ep, Op. — I in spir. Vdn, Vidb. — mm appost. Cpl. — na corumpcionis M. — nn v Cpl opraveno z filiorum glorie. — 00 v M sub na konci řádku, načež teprve za škrtnutým per následuje dens. — PPv M opraveno z intra nos ipsi. — qa et Luc. VIto: Cum Cpl. — qs VI° Vdn; v Cpl chybí. — rrymmo Vdn, Cpl; imo Ep, Op. — ss salutacio Cpl. —“ in tempt. Vidb, Cpl, Ep, Op. — uu in perturbacione Vdb. — v tentacionibus Vidb, Ep, Op. — ww inplere Vdn. — Xx siqui- dem Ep, Op. — yy quod Ep, Op. — zz die tercia Cpl, Vdb, Vdn, Vidb, Ep, Op. — ab re- diens Vdn. — ac ellectos Vdb. — ad et tedere Vdn. — ae factus est M. — af chybi v M. ag v M chybi ; ab ang. confirmatus est Ep, Op. — ah saguinis M, Vdb ; sangwinis Cpl. al ve Vdb in marg. — ak chybí ve Vdn, Vidb, Ep, Op. — al ut Ep, Op. 42. Thes. 2, 8. — 5 Rom. 8, 21. — “ Rom. 8, 23. — ' Luc. 6, 22—23. — ' Jac. 1, 2—4. = Mat, 26, 37—38; Marc. 14, 33—34. — 1° Luc. 29, 43. — 1 Joh. 14, 27.

Strana 302
302 Č. 145. 1415, Juni 23. men magnum habuerunt. Transierunt per ignem et aquam, et salvi facti sunt, et coronam acceperunt a domino deo, de qua Jacobus in canonica dicit 2: „Beatus vir, qui suffert temptacionem,am quia cum probatus fuerit, accipiet coronam vite, quam repromisit deus diligentibus se“. Ista* corona," spero firmiter, faciet me dominus participem" una vobiscum, zelatores ** veritatis ferventissimi, cum omnibus, qui firmiter et a perseveranter amant dominum Ihesum Christum, qui passus est pro- nobis, nobis relinquens exemplum, ut sequamur vestigia eius. Ipsum oportebat pati, ut ap ipse ait," et nos oportet pati," ut compaciantur mem- bra capiti, quia ait": „Si quis wlt venire post me, abneget semet ar ipsum, etas tollat crucem suam et sequatur me.t“ O piissime Christe, trahe nos debiles post te, quia, nisi tu nosat traxeris, non te sequi pos- sumus. Da fortem spiritum, ut sit promptus, et si caro sit infirma,“ tua gracia preveniat,a mediet aw et sequatur, quia sine te nichil possumus facere, et presertim propter te ad mortem crudelem ire. Da spiritum promptum, cor impavidum, fidem rectam, spem firmam, caritatemque perfectam, ut pro te exponamus pacientissime et cum gaudio vitam no- stram. Amen. Scriptum in carcere in vinculis, in vigilia sancti Johannis Baptiste," qui in carcere et* in" vinculis propter correpcionem nequicie est deco- latus," qui dignetur orare pro nobisà dominum Ihesum Christum. Amen.ba V M červené psaný, ve Vdb, Vdn, Vidb a Cpl černé psaný nadpis: „In- bd sinuat exhortaciones'e se ad abiuracionem inducere volencium et se in scripturis sacris in proposito et constancia be confirmat et consolatur'f et orat pro confirmacione“. V Us, jenž se bezprostředně připojuje k tomu, co má z č. 143 (,archiepiscopi abiuraverunt), nadpisu není. Nadpis v Ep (Op) jest původu pozdějšího. * V M nadepsáno ,Této'. — ** V M in marg. simul, horliví. am tentaciones Ep, Op. — an sancta cor. Cpl. — a° participare Vdn, Vidb. — oa chybi ve Vidb. — ap ut — pati chybi ve Vdn. — aq post me venire Vdb. — ar se Vdn, Vidb, Cpl. — as chybí v Ep, Op. — at ve Vdb za tím škrtnuto Opiss. — au chybí v rkpech mimo Cpl. — av perveniat Vdn. — aw meditet Cpl. — ax inpavidum Cpl, Vdn. — ay decollatus Vidb, Ep, Op. — az pro nobis orare Vdb. — ba v Cpl chybí; Ep a Op dodávají: Johannes Hus in spe servus Jesu Christi. — be nes na rasuře Vdn; exhortantes Cpl. — bd ex Vdn, Vidb. — be in constancia Vdn. — bf ve Vdn opraveno ze sonsolatur. — bg confirmacione etc. Vidb. 12 Jac. 1, 12, — 13 Marc. 8, 31. — 14 Mat. 16, 24, — 15 Srvn. Mat. 26, 41. — 6 Dne 23. června.

Strana 303
Č. 146, 147. 1415, Juni 23. — Juni 24. 303 146. Petr z Mladoňovic a Jan Kardinál z Rejnštejna (?) Janovi Husovi: dá- vají zprávu o odsouzení jeho knih. [V Kostnici, 1415, Juni 23./ Ztracen. Zmínka o něm (ex hesterna litera) pouze v č. 149, z níž také lze souditi o datu a obsahu; pro datum svrchu uvedené svědčí i český list ze dne 24. června (č. 147), psaný pod dojmem oné zprávy. Viz Novotný, Listy Husovy str. 78. 147. M. Jan Hus přátelům v Čechách: napomíná, aby se nelekali odsouzení jeho knih, uváděje příklady podobné, a vybízí k stálosti, ukazuje na pří- kladě Jana XXIII. zvrhlost sboru. [V Kostnici], v žaláři ſu Bosáků, 1415], Juni 24. Rkpis t. w. Mladoňovicův (= M) str. 75—78; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 120—121; rkpis téže knihovny 4557 (Vidb) f. 142 až 144; rkpis téže knih. 4902 (= Vnb) f. 103'—104; rkpis téže knih. 4519 (= Vndb) f. 169—171 ; rkpis univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 216'—218' ; rkpis kapit. knih. N 48 (= Cpl) f. 94—96'; rkp. křižovnický XXII A 4 (= Cr) str. 406—412; rkp. Freiberský (= Fr) f. 105—107; jiný rukopis zastupuje tisk — Passionálu Jenského (= J). — Latinský překlad místa ,To pamatujíce obroky prodával v rkpe Vídeň. 4313 (— Vidn) f. 282'—283 (z tisku?). Passionál Jenský f. 39 a—40b = vydání Mladoňovice z r. 1525 (E1) ƒ. A 3'—A 6 = Heremíra ƒ. B V°—B VII' = Postilla 1563 f. 245—246 = Po- stilla 1564 f. 216'—217 = vydání živ. Husova v 16. stol. f. B5—B 7; ČČM 1848 sv. I. str. 408—410 (z Cr) = Českobratr. hlasatel 1849 č. 101 str. 571; Erben III str. 284—286 č. 11 (z Vidb a M) = Duch Jana Husi str. 187.190 č. 11; Palacký, Docum. str. 131—133 č. 83 (z Cpl, Cr, M, Vidb) = Mareš, Listy str. 217—219 č. 88 = str. 245—248 č. 882 = str. 141—142 č. 883 (= Horálek, Listy ze žaláře str. 14—17) = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 130 až 135 č. 45 = Flajšhans, Listy 141—143 č. LXXXVIII; Flajšhans, O mu- čenících str. 7—11 č. 2 (z J a M). Latinský překlad Tres epistolae f. A 5—A8 č. 2; Epistolae f. D4 až D 6' = Acta mart. str. 132—136 = Actiones et monim. (1560) f. 30'—31 = Megalander (1586) f. F 2—F 4 = Camerarius (1605) str. 220—224 č. 8; malý frgm. Ant. et const. conf. G7; Op I f. 61—61' c. XIII = Op 12 str. 78—79 č. XIII; zlomek v. d. Hardt IV, 343; Palacký, Docum. str. 134 až 135.

Strana 304
304 Č. 147. 1415, Juni 24. Mistr“ Jan Hus, v naději slúha boží, všem“ věrným,“ jenž boha a jeho zákon milují“ ab budú milovati, žádost svú,* aby v pravdě přěbývali, v milostim boží“ prospievali“ a do? smrti statečně stáli.“ Najmilejší!** Napomínám vás, aby sě nelekali, ani sě ustrašiti dali proto, že sú mé knihy“ k upálení odsúdili." Pomněte, žeť“ súz sva- dd tého *Jeremiáše pro-rocstvie,a jež jestbb buoh“ kázal psáti, spálili,“ a však súc toho, což jest“ prorokoval, neušli,h neb“ po spáleník ká- zal jemu pán buoh" túž řěčmu a ještěn viece přidav, popsati. Jakož sěP stalo: on“ pravil, seděr u“ vězení“ a Baruch“ svatý psal, jenž byl jeho v písařw; toť psáno sto jí*** Jeremie 36. Také“ v kni�hách be psáno jest, že súba pálili be zákon“ božíb ab ty, kte- Machabeorum*****) říž súbď jejbh měli, mučili. Potom v Novémk zákoně svatéb pálili súbm s knihamiu *božiehob zákona. Také kardinálové tupili súb a páliliba *120 Vdn *A4EI * 142' Vidb * 169' Vndb * 76 M * 105' Fr. 217 Us * 407 Cr * Ve Vndb in marg. jinou rukou: „salutacio'. — ** Ve Vndb in marg. jinou rukou: „Narracio, o čem píše“. — *** V M in marg. červené: „Non ha- buit librum, sed stat Jeremie 36, ideo non imputa de quota‘. — **** Ve Vnb in marg.: ,1' Machab.“; ve Vndb in marg. jinou rukou: „stojí psáno“. av Us červeně. — bH. Vdn. — c všěm M, Vndb. — dvěr. Čechóm Vndb; ve Vidb Čechom in marg. — e jěnž (gienž) Vndb. — f jěho (gieho) M, Vndb, Cpl. — & chybi ve Vndb. — hi Cr. — ve Vidb oprav. ze žádosti. — k žád. svú vzkazuji, aby Cr; žádost svú vzka- zuje, aby J, E1; žádost svú i modlitbu nestatečnú, abyšte Vndb. — jen ve Vidb, kde omylem před to naznačeno pod textem doplněné v milosti boží prospievali. — m a v mil. rkpy mimo Vidb. — n božie Vndb, Fr. Cpl, kde doplněno nad řádkem; v M za tím škrt- nuto přě. — přebývali Cpl, J. — Pa až do Cr. — q ve Vnb před tím s. — r abyste Cpl, Cr; abyšte J, E1. — »v Cpl chybí; ustrašiti sě Vidb. — t jsú Fr; žeť sú Cr. — u kniehy Cpl, Us, Fr; kniežky Cr. — v upálenie Fr. — wotsúdili Us; Vndb in marg. dodává: jako za bludné. — že Vdn, E1. — yjsú Us, Fr, J. — z Jeremiášě M, Us, Vdn, Vdn, Vndb. — aa proroctvie Vdn, Vndb, Fr, J, M, kde opr. z proroctví. — bb jenž jest Us, Fr; kteréž jesti Cr; jěž jest Vnb; jiež jěst Vndb a had tím jinou rukou kteréž. — ce bóh M, Vnb, Vdn; pán bóh Cr; kázal buoh J. — dd ve Vndb nad tím jinou rukou sú. — ce jsú Us, Fr; tu J, E1. — f jěst Vndb. — gg v Cpl oprav. z prolrokoval. — hl neužli Vdn. — ii nebo Cr. — kk v M oprav. ze spálenie, jak má i Fr. — U bóh M, Vnb, Vdn, Cr. — mm řeč Cpl, Vdn, Vidb, Vnb, Cr, Fr. — n ješče Cpl. — 00 větčí Us. — pP se M, Cr, Fr, J. — q4 an Vdn; a on Fr. — rrsědě M, Vnb, Us. — sschybí v Cpl. — t vězenie Fr; další a mezi řádky; v žaláři Vndb. — uu Baruth Vidb; další svatý chybí ve Vnb; svatý Baruth Cr. — v jenž jest byl jeho Us; jěnž jěst byl jěho Vndb. — ww píssař Cpl. — xx to Vidb, Vndb, Cr. — vy XXXV° neb XLV° Cpl, Fr; 35 vel LXV Us; XXXVII vel XLV Vnb; jest (místo stojí) v jeho kniehách v třicáté šesté a ve čtyrydcáté páté kapitulách Cr; stojí Jerem, ve třidcáté a v páté aneb ve čtyřidcáté a v páté kapitole J, E1. — zz Také — zákon boží chybí ve Vdn. — be kniehách Cpl, Us, Vndb, Fr; knih. Machabej- ských Cr. — bd jsú Us, Fr. — be spálili M, Vndb, Cr, J, E1. — bíbuoží Us. — bgi M, Cpl, Cr. — bh jěj M, Vnb, Cpl. — bi mučili sú J, E1; ve Vndb chybně změněno na mno- žiti; Cr: kteříž sú zákonu božímu učili. — bkv Us původní m škrtnuto a nahra- ženo skratkou. — bl svaté v Nov. zák. Cr. — bm jsú Us, Fr, J; v Cpl chybí; sú i Cr. — bn kniehami Cpl, Vndb, Cr, Fr. — bo Nového Cpl. — bp sú tupili Vndb; jsú tup. Fr; tup. sú a ve Vdn nad řádkem. — bo pál. sú M, kde za tím škrtnuto h; ve Vdn sú škrtnuto. Srvn. Jer. 36, 4 a d. — 21. Machab. 1, 59.

Strana 305
Č. 147. 1415, Juni 24. 305 *A4E1 * 408 Cr 143 Vidb * 39 b J knihybr svatého Řehořebs a chtěli súb všeckybu spáliti, ale pán buoh skrzeby jednohobv jehobx žáka Petra obránil jest.by Také svatého bz Jana *95 Cpl. Zlatoustého sbor kněžský dvójc za kacieřě“ jest potupil, a však pán buohc jich lež po smrti svatého z Jana jest“ ukázal. em Tyto věci majíce“ přědek očima, nedajte sebe“ uhroziti, aby, což sem“ psal, nečtli“ aneb aby“ jim knihy“ své dali k upálení.“ Pomněte, co, jest“t spasitel milosrdný nám““ na výstrahu povědělcv *Mat.5 24,ew že před súdným dnem bude tak náramné“ trápenie, že od počátka světa *nebylo, anižď potom bude tak veliké, že, by to *mohlodh býti,di i vyvoleník byli by uvedeni! v bluddm; ale budún dnové ukráceni do lp pro vyvolené. To pamatujíce, najmilejší," stójteď pevně; nebťď ufámdu bohu,“ vásdy u pokoji, žeť sě vás Antikristova školav lekned ad necháťd« br kniehy Cpl, Us, Vnb, Vndb, Cr, Fr. — bs svathého Rěhořě Us; svathého Rehoře Vdn; sv. Řěhořě Cpl; sv. Rehořě Vndb; sv. Řehoře, jenž slovú Moralium Cr. — bt jsú Us, Fr; ve Vidb in marg. — bu všěcky M, Us, Vdn; všicky Cpl, Vidb; všechny Cr. — by skrzě Cpl, Vidb, Vndb. — bw jědnoho Cpl; jediného M, Cr; v Ja E1 chybí. — bx jěho Cpl; v Us chybí; žáka jěho Vndb. — by jěst Vndb, kde nad obránil nadepsáno zacho- val. — bz svathého Us, Vdn. — cd kn. sb. Vndb; zbor kněský Vdn; knězký Us; v M na rasuře; zbor kn. Cr, J. — ce dvuoj J; ve Vdn chybí. — cí ve Vndb oprav. z kacierské; kacieře Cpl, Vnb, Vidb, Cr, Fr, J; kacéře Vdn. — eg jěst Cpl, Vndb. — ch bóh M, Vdn, Vnb, Cr; ve Vndb chybí; milost. pán buoh J, E1. — ci majícě M; jmajíce Cpl; přěd očima majíce Us. — ck před M, Vdn, Vidb, Cr, Fr, J. — cl sě Us. — em co M, Cpl. — en sěm Us; jsem Vdn. — co ve Vnb t in marg. — cp Vndb: anebo aby a jinou rukou na- depsáno šte. — cq v Us před tím škrtnuto ky; kniehy Cpl, Vndb, Fr; své kniehy Cr; své knihy J, E1. — cr pálenie Fr. — cs což Vndb. — ct ve Vidb in marg.; jěst Vndb. — cu spassitell milostivý nám Cpl; spassitel milost. nám Vndb; nám spasitel milost. Vidb, Cr; milostiv. spas. nám J, E1; milosrd. spasit. nám Us. — cv ve Vndb opraveno k vý- straze. — ew Mt 22 Vnb; v Cpl, Us, Fr chybí; Mathiegie (oprav. na Mathúše) ve dvadcáté kapitole a ve čtvrté Vndb; ve čtení svatého Matúše v kapitole dvadcáté čtvrté Cr; sva- tého Matúše v čtyřmezcietmé kapitole J, E1. — ex před M, Cpl, Vidb, Cr, Fr, J. — ey také M, Vdn. — cz veliké Vndb. — de ve Vndb in marg. jinou rukou: a svedenie, kteréž jest. — dí ani Cr; ani kdy Cpl; aniž — bude ve Vidb doplněno dole. — dg ne že Vndb. — dh mohlo to J, E1. — di ve Vndb, Vnb za tím že, jež Vnb škrtnuto. — dk vyvolenie Fr; vyvolení boží Vnb. — d vedeni Cpl; svedeni a uvedeni Vndb; uvedeni byli by Cr. — dm ve Vnb za tím škrtnuto aby. — dn budúť Cr; ve Vndb nad řádkem jinou rukou do- dáno ti. — do ukrácěni Us. — dp božie ve Vndb in marg. jinou rukou; v M za tím škrt- najmilejšie Fr; ve Vndb in marg. jinou rukou Čechové. nuto ale. — da Tak Vidb. — dr — ds stójtež Cr; stuojte Fr. — dt neb Cpl, J. — du doufám Cr. — dv buohu Us; pánu bohu Cr. — dw v Cpl za tím škrtnuto 1; v M obě slova chybí; Antichristova stola Us; Anticristova scolla Vdn; Antikrystova šk. Fr; Antykristova šk. J, E1; Antykrystova šk. Vnb; šk. Antykrystova Cr. — d chybí v M. — dy v Cpl za tím škrtnuto v polgy; v M chybí. 3Srvn. Vita Gregorii Magni auct. Johanne diacono IV, 69 (Migne, P L 75; 221 až 222). — Jan Zlatoústý byl z příčin částečně politických odsouzen dvojí synodou kněžskou r. 403 a 404; o tom zmiňuje se Hus také ve svém odvolání ke Kristu, v. č. 46, a před tím v replice Contra Stokes (Op I f. 109), kde uvádí i příklad Řehořův o Maka- bejských. — Mat. 24, 21—24.

Strana 306
306 Č. 147. 1415, Juni 24. a sbor z Constancie“ do Čech nepříde.“ Nebťe mám za to, žeťek mnozí prvéem z toho sboruen *zemrú, než na vás“ knih“ dobudú, a z toho ° . 170 vndb sboruer rozletieťes sě po svě těct jako čápi, a když zima příde, po- *217 Us * 104 Vnb coťex súy létě učinili. Znamenajte,“ žeť súe svú * hlavu za znajíť,w kacieřě“ potupili.** Nu odpovězte“i kazatelé, jenž kážete,“ že papež jest“ buohm zemský, že“ nemóž hřěšiti," že nemóž“ svatokupčiti, w jako" pravie" juristi, že papež jest" hlava všiefu cierkve svaté, již cierkvech svaté,“ již“ živí velmi dobřě“ zpravuje, že on jest" srdce z duchovně, že on jest“ studnice, z niež“ všecka 2 moc teče? a do- brota, že on jest“ slunce* cierkve svaté,“ žet on jest“ útočiště«u bez *nedostatka,“ k němuž v *každý křěsťan* musí“ sě utiekati. Aj jiže jest“ ta hlava sťata,“ buohlik zemský svázán, již“ jest v hřiešiechhm ohlášen, již jestho studnice«m přěschla, sluncěh zatměno,hr srdcehs vytrženo at útočištěgu z Konstancieh“ utekloht a jižy zavřěno,h aby .77M * 95' Cpl * 121 Vdn A5 E1 * 143' Vidb * Ve Vnb nad tim:,Jana Papeže', ve Vndb in marg. jinou rukou:,papeže'. — ** Ve Vidb in marg. ,Papež; ve Vnb in marg. jinou rukou: ,Apropriata pape hic enumerantur“. dz zbor Vdn, Cr, J. — ef s Konstancie Us; z Konstancie Vnb, Vdn, Cr; s Kostnice Vidb a in marg.: z Kons[tan]cie. — eg Čěch M, Us, Vidb. — ch nepřijde Cpl, Vndb, Cr, Fr, J, E 1. — ei Neb Cr, J, E1. — ek že Cpl, J, E1. — e prve mnozí Cpl; mnozí s toho sb. prve Us; ve Vndb původně: mnozí s toho sboru a nad tím: prve z toho. — em chybí v Cr. — en zboru Cr, Vdn; z tohoto zboru J, E 1. — co než — z toho zboru chybí v Cpl. — ep váz Vdn; nežliť na vás Cr. — e knieh M, Fr, Vndb, kde nad řád. jinou rukou mých. — er z téhožť sb. Us; zboru M, Cr, J, Vdn. — es rozletie Us, Cpl, Vndb, J; rozletiť M. — et po světu Cpl; jako čápie po světě Cr. — eu kdyžť Vnb, Cr. — ev přijde Cpl, Vdn, Vndb, Cr, Fr, J, E1. — ew poznají Vndb. — ex což Cpl; co Vndb, J. — ey jsú Fr, J. — ez činili Vndb. — íg Znamenajtež Cr. — i kacieře Cpl, Vidb, Vnb, Fr, Cr, J; kacéřě Vdn. — t ve Vndb jinou rukou in marg.: nechť, a v textu odpovědie; J, E1: Nuž odpov. — k jěnž Vndb. — ve Vndb nad tím jinou rukou káží. — ím bóh Vdn, Vnb, Cpl, Cr. — fn a jinou rukou nad tím ve Vndb. — f° nemuož Cpl, Us, Fr, J, E1. — ſn hřešiti M, Vidb, Cr, Fr; v J, EI chybí. — f chybí v J, E1. — fr nemuož Cpl, Fr; v J,EI chybí. — fs ve Vndb in marg. jinou rukou a; Cpl: jakož — it v M oprav. z pravi; pravie juristé J. — fu vší M. — fv cierkvě M, Cpl; ve Vdn oprav. z cierkvi, jak má Us. — w jižto Cr; kterúž Vndb in marg. jinou rukou, odtud po další již chybí ve Vdn. — f velmě dobře Vidb, Vnb; velmi dobře Cr, Fr, J. — fy spravujě Cpl; zpr. a Vndb. — íz srdcě Cpl, srdcem Fr; v Cr chybí. — gh cierkvě Cpl, Vnb. — gi svatej Cpl; svaté hlava Cr. — gk jižto Cr; jiež Fr; jimž J, E1; ve Vndb in marg.: jenž ji; za tím zase počíná Vdn. — gl ve Vndb in marg. jinou rukou: a že. — gm studnicě Vndb, Cpl. — gn v M opraveno z níž; v Cpl od z niež až po slunce chybí. — go všěcka Us. — gP tečě M, Vdn; teče vš. moc Cr. — za slunce Us. — gr cierkvi Vndb. — g' svatej Cpl; svaté a nad řád. jinou rukou a Vndb. — st chybí v Cr, Fr. — gu útočišče Cpl. — gv nedostatku Cpl, J, Cr, E1. — gw k němu Vndb. — g* křesťan Cpl, Vidb, Vdn, Cr, Fr, J. — gy muši M, Cpl; mušie Fr; má Vndb. — gz jižt Cr. — hi ssťata Vnb; stálá Fr; svatá E1. — lk bóh Vdn, Vnb, Cr. — hl ve Vndb opraveno z jěst; v Cpl chybí. — hm hřieších Fr, J; hříších M. — hn oprav. z ohlášen Us. — ho jesti Cr, ve Vndb oprav. z jěst. — hp přeschla Vidb, Cr, Fr, J; přesschla jěst Vndb; v Us za tím škrtnuto z. — ho slunce Us, Vnb, Vidb, Cr, J; ve Fr. chybí. — hr v M opraveno ze zatmino; zatmeno Cpl, Vndb, kde in marg.: se; Us: zatmělo. — hs srdcě Cpl, Us. — ht a — uteklo chybí v J, E1. — hu Constancie Cpl, Vndb, Fr. — hv již jest Vdn. — hw zavřeno Cpl; zavrženo Vdn, Vnb, Vidb, Cr, J, E1. * Narážka na názory, jež při jednání r. 1413 projevili a na kázáních hlásali Sta- nislav ze Znojma a Štěpán z Pálče.

Strana 307
Č. 147. 1415. Juni 24. 307 nižádný k němu sěby neutiekal. Sbor hohz potupil za kacieře,“ že jest odpustky“ a * biskupstvie a jiném obroky prodával; a ti sú ho!n od- súdili,“ z nichž mnozí sú« od něho *kupovali a druzí mezi jinými kupčili.“ Tu jest“ byl Jan" biskup **Litomyšlský,“ jenžem jestem dvakrátem o Pražskéu arcibiskupstvie tržil, ale jiní súy ho přědkúpili.“ Ó proč *218 US sú prvé břevna« z svého okaz nevyvrhli. Však jich právoku die: *410 Cr „Jest-li kto, že byku kterého dóstojen stviek penězmik dobyl, aby hok byl zbaven. Aj prodavač i “ kupec i litkupníkk neb přímluvcek“ zjevně dx pohaněnik buďte.“k Svatý Petr pohanělk jest Šimona adx proklel, žek jest“ chtěl darm ducha" svatého!n zal peniezel kúpiti";*** tito *96 Cpl prodavače! sú pohaněli a prokleli,“ a sami kupci“ a litkupníci súlw * 170 Vndb ostali a takék doma prodávají.*V Konstancí jest mu biskup, jenž jest“ *A5 E1 kúpil,mo a druhý, jenž jest prodal, a papežmí od svolenie peniezema vzal. Téžm jest im v Čechách,mt jakožmu vám jest svědomo. Ó by pán * 106' Fr * Ve Vndb in marg. jinou rukou:,to je indulgencie'.—** Ve Vnb in marg.: „De episcopo Lutho[myslen]si'. — *** V M in marg. červené: ,ut patet Act. apost'. hx sě nižádný Vndb. — hy sě k němu M, Cr, Fr, J, E1; ve Vndb za tím škrtnuto již a jinou rukou nadepsáno viec. — hz jěho Cpl; ve Vndb jinou rukou nadepsáno jest. — ik kacieřě Us, Vndb; kacéře Vdn. — il otpusky M. — ima jiné věci i Vndb. — in sú jeho Cr; jsú jej J, E1; jsú ho Fr. — io ve Vndb in marg. potupili. — ip nich M. — iq jsú Fr, J; ve Vndb in marg. jinou rukou: ta dóstojenství. — ir ve Vndb nad tím jinou ru- kou jimi. — is kupcovali Us. — it Litomyský Vidb; Lithom. Vnb, Fr. — iu Praské Cpl, Us, Vdn. — iv jeho Us, Cr, J; jej E1. — iw předkúp. Vidb, Cpl, Fr; přěkúp. M, Vnb; pře- kúp. Cr, J, E1. — ix břěvna M, Us. — ly ze původně Vndb, oprav. na z. — iz zwého oka Us; z oka svého Cr. — kl Avšak Cpl, J, E 1. — km ve Vndb nadepsáno a. —ku Jestliže by kto Cr; Vndb oprav. z kto že by. — ko duostojenstvie Cpl, Fr, J, E1. — kp penězi Cpl, Us, Vidb, Cr, Vndb. — ku a došel dodává Vndb in marg. — kr jeho Cr, J, E1. — ks ve Vndb in marg. také. — kt kupci i litkupníci Cr. — ku přímluvce M, Van, Vidb, Vnb, — Fr, J; přímluvčie Cr. — kv zevně M, Vdn, Vnb, E1; v Cr chybí. — kwpohaníni M. kx budú Us; ve Vndb in marg. jako. — ky pohanil Vnb. — kz jěnž Vndb. — lm jen ve Vidb. — In chybí v Cpl, Us, Vdn, Vnb, Vndb, Fr. — lo chybt v Cpl, Us, Vdn, Vnb, Vidb, Vndb, Fr, E1. — lp kupčiti Vndb; kúpiti moc ducha sv. za peníze J. — Ia ve Vidb oprav. z prodavači; prodavačě M, Cpl, Vndb; prodavači Vnb; ve Fr za tím škrtnuto ty. — 1r jsú Fr, J; ve Vdn za tím škrtnuto 1. — 1s prokleli a pohaněli J, E1. — prodavači, kupci M. — lu i Cpl, Fr.— lv litkupci Cpl, E 1. — lwjsú Fr; v Cpl, Cr, J, E1 chybí. — ix sami Cpl. — ly prod. doma Cr; ve Vndb in marg.: jakož. — Iz v Constancí Cpl, Us, Vndb, Fr, J; v Kostnici Vidb. — mu jést Cpl, Vndb; v Cr chybí. — mo kupčil Fr. — mp papež, jenž jest a za tím škrtnuté kúpill Cpl. — mq peniezě Cpl, Vndb. — mr To Vnb, ve Vndb jinou rukou nad řádkem se. — ms chybí v M, Cpl, Us, J. — mt Čěchách M, Vnb, Vndb; v Čechách i v Moravě Cpl; ve Vndb in marg. jinou rukou dálo. — mu jako Cr; jakož vám sv. jest J; jakož jest vám sv. Fr; akož vám jěst svěd. Cpl; jakož vám dobřě sv. jěst Vndb. Jan Litomyšlský ucházel se o arcibiskupství Pražské po smrti Puchníkově roku 1402 a po smrti Zbyňkově roku 1411; srvn. Tomek III2, 2:1n., 507n.; k tomu se as vztahuje, co praví Hus, O svatokupectví, kap. 8C (Erben I, str. 449, Novotný str. 109). — 8 Decr. Grac. pars I; c 15 C I q 3 „Si quis“ (Friedberg I, 418). — ' Srvn. Act. 8, 20. — 10 Určitého případu, na který Hus myslí, nemohu zjistiti.

Strana 308
308 Č. 147. 1415, Juni 24. z vás jest“ bez hřiechu svatoku- * 144 Vidb Ježíšmy byl řeklmy v* sboru: mx Kto my peckého,m ten potup Jana papežě. Zdá mi sě, že by jeden po dru- ním klekali, jehont nohy líbali a« hém byl vyběhl.n I proč sú přědus najsvětějšiem"“ ho otcem nazývali, vědú ce,n že jest“ kacieř,n mordéř a němý hřiešník, jakož sú ď naň ty hřiechy vynesli? Proč súy hoor kardinálové ku“ papežstvít volili, vědúce, že jest tak zlýtu mordéř,““ že zabil jest najsvětějšieho % otce? Proč sú přěpustili jemu pa svatokupčiti, když jest“ byl papežem,pr jsúce rádce"s proto ustavení,ť aby dobřěu radili? I zdali ti nejsúp vinni, jenž súbď i samiem s da ním“« svatokupčili? Proč,pw dokud x jest neutekl z Constancí," nižádný jemu“ nesměl“ nic řieci,“ než najsvětější otče“t! Ještěqu báli sú sě. když ho ruka světská popadla z božieho přepuštěnie aneb oz Ale qw vóle,“ tehdy sú“ sěr spikli,“ umluvivšě, aby nikoli nebyl puštěn.“ Jistě již se zlost as ohavnost i* hánba Antikristova oznámila" tv a* na papeži i na jiných v sbotru.“ Již věrné slúhy bo žie“ mohú * 411 Cr * 104 Vnb * 40b J* 107 Fr 121 Vdn * 96' Cpl * 118' Us A6 E1 my buoh J, E1; ve Vdn za tím škrtnuto rz. — m řěkl M, Us, Vndb. — mx k sboru Vndb; v zboru Vdn, Cr, J; v sboru řekl Vnb. — my Který Cpl; Kto jest z vás J, E1. — mz svatokupecského J, Vdn, Fr, Vidb, kde pak za ten škrtnuto p. — no papeže Cpl, Vdn, Vidb, Cr, Fr, J. — np ve Vndb oprav. na se; Fr: zdá se mi. — nq jěden Cpl, Vndb. — ur vyšel byl Vndb. — ns před Cpl, Vidb, Fr, J; pak před Cr. — nt a jeho Us; a jěho Cpl; nohy jeho Vidb. — nu najsvětějším Us, Vidb, Vnb, Fr, J; najsvětěším E1; nasvětějším Vdn; najsvětějšíeho otce jej Cr. — nv otcem jeho Cpl; otcem ho Vdn, Vidb, Vnb, Us. — nw nazievali Vnb, J, E1. — n vědúc Cpl, Cr; vidúc J, E1. — ny kacíř M; kacéř Vdn; kacieřěm Us, a dále i mordéřem. — nz hřiešniek Fr; němým hřiešníkem Us. — op jsú Fr. — o vinessli Cpl; vyn. ty hř. J, E1; ve Vndb in marg. jinou rukou: a zevn- psali. — or jeho Cr; ve Vidb chybi. — os ve Vndb nad tim: na; k Vnb; v M, Vdn. — ot papeství Vdn; papežstvie Fr, E1. — ou zvolili Vdb, Vndb; ho volili E1. — ov vědúc J; vidúc E1. — ow jesti Cr; jěst taký Vndb; v J, E1 chybí. — ox jěst Cpl, Vndb. — oy najsvětějšího M, Fr; najsvětějšého Us. — oz otce Vnb; wotce Us; otce prvnieho Vndb. — pu přepustili Vidb, Fr; jemu přep. Vndb, Cr, J, E1. — pr papežěm, súce Us. — ps rádcě Us, Vndb, kde in marg. j. r. jeho ani. — ptustavění Us. — pu dobře Cpl, Vidb, Cr, Fr. J; dobré Vdn. — pv neygsú Us; i ti nejsú Vndb; ti vinni nejsú Fr. — pw ve Vnb za tím škrtnuto to. — px dokudž M. — ry v Cpl oprav. z neutekkl. — pz Constancie Cpl, Fr; Konstancie Us, Vdn, Vidb, Vnb, Vndb, Cr. — q nesměl jemu Cpl; žádný jemu nic ne, směl J; žádnej jemu nic nes. E1. — qsřéci Cpl, Vidb, Vnb, Cr, J, Vndb. — t otteče a před tím škrtnuto jsi Us; otce Vidb, E1; otčě Vndb; otec Cr. — qu Jěšče Cpl. — qv ve Vndb in marg. jinou rukou: jeho; Vidb: Neb sú sě ješče báli. — qw A Fr. — qx svetská Vndb; světcká M, Us. — s přepuščenie Vidb, Cpl (oprav. z přestúpenie); Vndb (a nadepsáno do); přepuštěnie Cr, Fr, J. — qz anebo Us; neb Vndb. — rs vuole Vidb, Fr, J. — rtjsú Us, J. — ru se M, Us, Cr, Fr, J. — rv ihned spikli Vidb. — rwumlu- vivšě sě Us, Vidb, Vndb; mluvivšě Vdn; umluviv se Cpl; umluvivše Fr, J; vymluvivše se Cr. — rx ve Vndb in marg. místo škrtnutého nebudou. — ry puščen Cpl, Vidb. — rz jižť M. — stve Vndb in marg. jinou rukou: tiem skutkem jich. — su chybí v Cpl, Vdb. — sv a Cpl. — sw Anticristova Us; Anticrystova Vdn; Antykristova J; Antykrystova Cr. E1; Anticrista Cpl; Antykrista Vidb; Antykristská Vnb; Antykrystská Fr; ve Vndb chybí. — sx chybí v Cr, Us. — sy ve Vndb nad řádkem. — sz vyhlássila Vndb in marg. — tu boží M, Vndb, Cr, Fr; již víme slúhy b. E1. — tv nynie mohú Vidb; ve Fr. chybí. Žaloby a rozsudek na Jana XXIII. otiskl v. d. Hardt IV, 156n., 280 n. 11

Strana 309
Č. 147. 1415. Juni 24. 309 *412 Cr znamenatitw z řěči svého spasitele, co jest“ mienil, řkal: „Když uzříte ohavnost“ na miestě na“ zpustilém,“ jenžy jest prorokoval Daniel,“ ktož w čte, rozuměj“. Ohavnost veliká jest pýcha, lakom- * 78 M stvie," s'vatokupectvie*); na miestě zpustilém," to jesta v' dóstojenstvie," * 171 Vndb jenž jest“ pusto“ od pokory a od jiných ctností, jakož zřějmě vi- díme odk těch, jenž držiem úřad“ aem dóstojenstvie.“ Ó by bylo? lze“ popsati zlosti, aby věrné slúhy božie“ sě jich ostřie- hali. Rád, bych, ale ufám bohu,“ že dá jiné po mně, statečnějšie, i že súč nynie, jenžž lépe oznámie“ zlost Antikristovub a nasadie“ svých em životóvd k smrti pro pravdu pána Ježíše* Krista, jenž dá vám i mně věčnú radost Amen.“ Psánkk list“ na svatéhobz Jana Křtitelemm v žaláři v uokováchm té,P že Jan“ také v žaláři v okovách“ pro boží“ pravdu v paměti jest sťat. V M červený nadpis: „Epištolu dole psanú píše, napomínaje, aby sě ne- lekali, že sú jeho kniehy k spálení odsúdili, přivozuje toho sboru neřád na tw v Us oprav. ze znáti. — tx řečí Cpl; řeči Vidb, Vdn, Vnb, Cr, Fr; řeč J, E1. ty spassitele Cpl, Vndb, kde za co in marg. ve čtení. — tz minil Fr. — uv v Us opraveno z ohavnosti; E1: uzřiete ohav. — uw chybí v Us, Vidb, Vdn, Cr, Fr, J, EI. — ux spustilém Cpl, Vdn. — uy jěnž Vndb, a nad tím jinou rukou o němž. — uz Danyell Cpl; Danyel Vnd, Vndb, Cr, Fr. — vw kto Vidb, Vidb, Cr. — vx chce M, J, E1. — vy rozoměj Us, Vndb, Cr; rozuoměj Fr; rozuměti J, E1. — vz věliká M; vel. jestiť Cr. — wz lakomství M. — xy svato- kupecstvie Vidb, Fr, Vndb, kde in marg. kuběnářstvie; M svatokupectví; v Cpl chybí. — xz spustilém Cpl; zpustělým Vdn. — a to jěst Vndb; tociž Cpl. — b chybí ve Vnb, Cr. — e dóstojenství M, Cpl, ale oprav. na duost; duostojenstvie Vidb, Fr, J, E1. — dve Vnb před tím škrt. zpustielo. — jěnž Vndb. — dobroty J; od dob., od pokory E1; další a v M oprav. z od. — « chybí ve Vndb. — h cnosti Cpl, E1. — i žřieme Vdn, Cpl; zřejemně E1. — k na Cpl, Vnb; u Us; a Vidb, Vdn, Fr. — 1 jenžto Cpl; ve Vndb za tím škrtnuto vidieme. — m drží M. — n úřady Vndb. — o duostojenstvie Cpl, Vidb, Fr, J; dóstojenství M; dustojenstvie E 1. — P ve Vndb in marg. — q lzě M; ve Vndb in marg. jinou rukou: možné. — " ve Vndb in marg. jinou rukou: a ohavnosti toho zboru. — s boží M; v Cpl, Cr chybí; služby božie E1. — tostřiehli Vnb, Fr; vystřiehali Vndb, J, E1; jeho střiehli Cr. — u doufám pánu bohu Cr; ve Vndb bohu nad řádkem. — vpo mně jiné Cr, J, E1. — wa Cpl; i — nynie chybí v Cr; ve Vndb i že nad škrtnu- tým než; v E1 že chybí. — » jsú Us, Vdn, Vnb Vndb, Fr, J. — y nyne Us. — z jěnž Vndb; kteříž Cr. — aa oznámí Fr; ohlásí Cr. — bb Anticrist. Cpl, Vdn; Antichrist. Us; Antykrist. Vnb, E1; Antykryst. Cr, Fr, J. — c nassadie Cpl, Vndb. — dd životuov Fr, J; svého ži- vota Vndb; v Us za tím škrtnuto k sti. — ee pána našeho Vnb. — f jěst Vndb. — g Ježíšě Us, Vdn; Jezu Vnb, EI, J; Jesu Cpl; Ježieše Fr. — hh Crista Cpl, Vdn; Christa Us; Krysta Fr, Cr, J, E1. — 1 rad. věč. (Am. chybí) J, E1; Amen etc. (červ.) Us. — kk Psán — sťat Amen chybí v Cr. — „ Dán list anebo psán Vndb. — mm Křstitele Vdn; Křt. božieho Vndb. — un v okovách Cpl, Us, Vnb, Vndb, Vdn, kde za tím škrtnuto pro boží pravdu. — 0o u pam. M; na (nad škrtnutým va) Vnb. — Pp tej Cpl. — qq sv. Jan Us; Jan Křtitel (a nad řádkem sám) Vnb. — rr v uokovách Vidb; vúkovách E1; ve Fr chybí. — ss chybt v Cpl. — ttbožie Fr; bozn Us. — un sstat Vnb; stat etc Us, Vdn; stat Amen Vndb; sťat jest amen E1. 12 Mat. 24, 15. — 13 Dne 24. června.

Strana 310
310 Č. 147, 148, 149. 1415, Juni 24. pamět a odsúzenie papeže; v Us červený nadpis: „Druhá epistola v žaláři jest tato“; ve Vdn: „Druhá epištola v žaláři psaná“; ve Vnb jinou rukou sou- vékou nadepsáno: �Litera, ut fideles non cedant a veritate pro eo, quod libri sui sunt combusti, declarans maliciam pape et sui cleri' ; ve Vndb hned k zá- vérečnému ,Amen“ dodáno: A tak jěst konec druhé epistoly Mistra Jana Hussy“; v ostatních nadpisu není. 148. Petr z Mladoňovic a M. Jan Kardinál M. Janovi Husovi: hledí ho po- těšiti a zmiňují se o odsouzení traktátů Husových, (snad těch, jež byly v rukách koncilu). [V Kostnici, 1415, Juni 24.) Ztracen. V č. 149, jež jest odpovědí na tento list, praví Hus: ,quantum sum consolatus ex literis vestris et meis', což asi, ponévadž Hus z tohoto listu soudil, že jen některé, ne všecky knihy jeho odsouzeny, nutno vyklá- dati na jiný list, rozdílný od č. 146. A poněvadž č. 149 psáno jest nepo- chybně na večer dne 24. června, plyne odtud datum ztraceného listu. O adre- sátech srvn. úvod k č. 149. Srvn. Novotný, Listy Husovy č. 78. 149. M. Jan Hus Petrovi z Mladoňovic a Janovi Kardinálovi z Rejnštejna (?): v domnění, že jen některé jeho traktráty odsouzeny, žádá za opravu svého dnešního listu do Čech (č. 147), napomíná k opatrnosti a líčí, jak některými členy koncilu byl obtěžován. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 24.] Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 98; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 88—88; rkpis téže knih. 4557 (= Vidb) f. 161—161; ru- kopis téže knih. 4902 (= Vnb) f. 91—91'; rkp. kapitulní N 48 (= Cpl) f. 79" až 80; rkp. univ. knih. XID 9 (= Us) f. 205 (necelý); rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4916 (= Vdb) f. 23 (necelý); jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epistolae f. G 6—G 6' = Op I f. 69' č. XXXVII = 12 str. 88—89 č. XXXVII; Palacký, Docum. str. 109 č. 66 (z Cpl, M, Vdn, Vidb, Vnb). Český překlad Mareš str. 221—222 č. 89 = str. 249—250 č. 892 = str. 143—144 č. 893 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 135—137 č. 46 = Flajšhans, Listy str. 143—144 č. LXXXIX. O datu, a že list mylné spojován s č. 125, v. Novotný, Listy Husovy str. 65—66, 78—79, k čemuž bych dodal ještě toto: Rkpy M a Vnb opravdu

Strana 311
Č. 149. 1415, Juni 24. 311 začínají číslo toto jako zvláštní list, oddělený od č. 125. O českém listé ze dne 24. června praví Hus, že ho dnes odeslal; ovšem datum listu nemusí býti da- tem odeslání, list mohl býti napsán 24. a odesílán teprve 25. června, ale v tomto případě jest jistě bližší pokládati obě data za stejná. Pod dojmem sdělení, že — jak mu rozuměl — jen některé traktáty jeho odsouzeny, Hus ještě téhož dne večer psal tento list, žádaje o opravu českého listu ze dne 24. června (č. 147). Poněvadž pak v listé přítomném mluví se o českých pánech — list tedy není posílán jim, mám za to, že poslán oběma přáte- lům stavu duchovního. * 28 Vdn * 91 Vnh Ex quo‘ solum tractatus condempnaverunt, rogo, limitetis' ultimam literam Boemicalem, quam hodie2 direxi, ne populus dei estimet, omnes libros esse“ condempnatos, sicut‘ ego estimavi" ex hesterna litera." Li- benter viderem, quod nulla litera" scripta in isto carcere cuiquam pa- teret, quia adhuc non est certum' finaliter, quid deus mecum faciet. Timeo, ne per Vlricum" aliqua litera mea* sit directa.“ Adhuc rogo propter deum, servetis caute literas et verba vestra et opera. O quan- tum sum consolatus ex literis vestris et meis, que, spero, per dei gra- ciam venient hominibus ad profectum. Quamdiu sencio vos et dominos" in Constancia, tam' semper con- solacio estm michi, dato," quod iam debeam° ad mortem duci. Pro certo reputo, quod deus dedit vos quasi angelos, me debilem et miserum in maximis temptacionibus? confortantes. Que quante fuerunt" et ad- huc sunt et erunt, deus scit *omnipotens, qui est "misericordia" mea et refugium‘ meum, susceptor meus et liberator meus et in ipso spe- ravi". Quesitum‘ est a me a“ duobus missis in carcerem, an haberem ?" plures libros de mea compilacione? Dixi, quod sic. Dixerunt: „Ubi? Dixi: „In Boemia“." Quesierunt,* an hic haberem. Dixi, quod non, quia *V M in marg. červené: �Temptatores'. a Et ex quo Ep, Op. — blimittetis Vdn. — “ dominicalem Vnb, ale hned podtečko- váno a vypsáno Boem. — d dirr. Vdn. — e chybí v Cpl. — sicud Cpl, Vdn, Vnb. — gestimabam Cpl. — hlittera Vidb. — 1non sum certus Vdn. — ja chybí ve Vdn. — kmea lit. Cpl. — 1tam diu Ep, Op. — m est consol. Cpl, Ep, Op. — " dato etiam Ep, Op. — ° debeam iam Ep, Op. — Ptentacionibus Vidb, Ep, Op; následující confortantes v Cpl opraveno z confortantem. — q fuerint Vnb. — r fuerunt, sunt et adhuc erunt Cpl; fuerunt et adhuc erunt Vdn. — reffug. Vidb. — zde začíná Vdb, Us. — u v M touž rukou mezi řádky. — V si M. — W Bohemia Us, Ep, Op. — * quesierunt a me Us; que- siverunt Cpl. Hus jednu chvíli měl za to, že jen některé jeho spisy odsouzeny, v. č. 153. — 2 Míněn list ze 24. června, č. 147. — 3 Ztracený list ze dne 23. června, č. 146. — 4 Ne- pochybně někdo z čeledi některého z pánů českých, snad týž, kterého šifrou „V na- značuje Petr z Mladoňovic (Palacký, Docum. 274), že včasným zakročením zmařil unáhlené odsouzení Husovo dne 5. června. — » Miněn asi Jan z Chlumu a Václav z Dubé. — 6 Ps. 143, 2.

Strana 312
312 Č. 149, 150. 1415, Juni 24. — Jnni 25? nullum habeo, quamvis adduxeram' Super sentenciarum,' bibliam et alia. Et iam" audivi, quod clericus meus‘ recessit" Johannes. Dixerunt: "Habes aliquas conclusiones?“ Dixi: „Non“ sicut“ verum Dixi: „Veniatis ad conci- est. Dixerunt: „Vis abiurare et" revocare?“ lium, ibi audietis, quia ad concilium debeo " stare et illie respondere; quid me temptatis"? Venistis ad consolandum carceratum, vel ad tur- bandum“?“ Quohh audito, verbisd quibusdam" interpositis," reces- serunt. Cavete libros, si" habetis, ego nescio.mm *Magistro * Jesenicz"" di- * 161' Vidb catis, quod notarius ° inique mutavit" testimonium meum de glosa bulle," sicut" audivistis, quod hoc dixi publice in concilio. * 80 Cpl Nadpisu není v žádném rkpe. 150. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: napomíná k opatrnosti, zejména s do- pisy, líčí nehorázné příklady, jimiž ho kdosi k odvolání přemlouval, a po- siluje se vhodnými výroky Písma. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 25?] Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 94; rkpis dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 86—86'; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 158—158; rkpis téže knihovny 4916 (= Vnb) f. 19—19; rkpis kapitulní N 48 (= Cpl) f. 77—78; rkpis univ. knih. XI D 9 (Us) f. 205 (necelý); jiný rukopis zastu- pují Ep (Op). Epistolae f. G 1—G 2 = Op I f. 68 č. XXXIII = I' str. 86—87 č. XXXII = v. d. Hardt IV, 346 (fragment Quidam — exemplum); Seyfried str. 85—86 (z Op) = Seyfried-Mylius str. 205; Palacký, Docum. str. 102—103 č. 61 (z M, Vdn, Vidb). Český překlad Mareš str. 189—190 č. 72 = str. 214—215 č. 722 = str. * V M in marg. červené: �Subdit de falso notario'. y aduxeram Cpl, Vdb, Us. — zetiam M. — aa discessit Ep, Op. — bb chybf v Us, Vnb. ce sicud Cpl, Vdb, Vnb. — dd chybf v Us. — ce ibi Us, Vnb. — " teptatis M. — ge per- — turbandum Vidb. — hh v M opraveno z quia připsáním uo (quiauo). — li recesserunt etc. Us, jenž tu končí, zakončuje řádek červeně psaným Crhowycz. — kk Caute serve- tis libros Vdb ; Caute libros servetis Vdn, Vnb. — Il si quod Ep, Op. — mm nescio etc. Vdb, jenž tím končí. — un Jessenicz M, Vnb, Vdn, Cpl; Jessenitz Ep, Op. — 00 ve Vdn za tím škrtnuto inquit. — PP imutavit Vnb. Míněn Husův Výklad Sentencí (vyd. Flajšhans-Komínková). — Není blíže znám. — Míněna domněnka, již Hus ve vazbě vyslovil, o Jesenicově autorství glos k bulle Jana XXIII o Wyclifovi (Palacký, Doc. 470—471, Loserth, MVGDB XXV, 331 n.), a která zapsána jako kladná výpověď, o čemž Hus mluvil na koncilu dne 8. června; v. Pa- lacký, Docum. 311—312.

Strana 313
Č. 150. 1415, ca Juni 20. 313 123—124 č. 723 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 142—143 č. 48 = Flajš- hans, Listy str. 146—147 č. XCI. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 73, 79—80 pozn. * 78 Cpl * 19° Vdb * 158' Vidb 86 Vdn Adhuc“ hortor propter deum, quod litere nulli pateant, nec pu- blicentur, quia timeo periculum personarum. Cauti sitis in verbis et in operibus. Vitus," si manebit, debet' esse valde cautus." Adhuc sum valde gavisus, audiens, quod dominus meus graciosus venit.2 Salvator' noster Lazarum" quadriduanum" fetidum vite restituit ha; Jonam' triduanum in pisce conservans ad predicacionem remisit; Danielem de lacu leonum ad scribendum prophecias extraxit ; tres pueros in camino ignis a flam- ma conservavit!; Susannam" iam condempnatam, ad mortem transeun- tem liberavit.' Quare adhuc me miserum, si esset pro gloria sua, pro fidelium profectu et" pro meo meliori, non° posset pro hac vice a car- cere et a morte liberare? Non est abreviata" potencia sua," * qui Petrum, qui debuit iam" Jerosolimis" produci ad mortem, per angelum de carcere eduxit, de cuius manibus ceciderunt cathene.' Semper‘ fiat" voluntas sua, quam opto impleri" in me pro gloria sua et pro peccatis meis." Quidam doctor dixit michi,* quod,' quidquid facerem, submittens * me concilio, quod totum michi esset“ bonum et licitum, et subiunxit, quod „si concilium diceret, *quod tu habes unum oculum tantum, quam- vis habeas duos, deberesbb confiteri cum concilio, quod sic est:“ Cui dixi: „Eciam si mundus totus" diceret michidd hoc, ego habens racio- nem, qua nunc" utor, " non possem sine repugnancia “ consciencie illud hh dicere.“ Sed factis pluribus verbis, recessit ab illo dicto et dixit: „Ve- rum est, ego non dedi valde" bonum exemplum." * V M in marg. červené: ,de oculo'. a Ep (Op) začínají: Salus ex Christo Jesu; v Cpl vynecháno místo pro inic., jež nahrazena zatímně. — bchybí v Cpl. — chybí ve Vdn, Vidb, M, Ep, Op. — d Vitus — cautus chybí v Cpl. — deberet Vdb. — fodtud začíná Us. — g Lararum Vdn. — h quatriduanum Ep, Op. — ha resuſscitavilt Us. — i Yonam Vdb, Vdn. — kmisit Vdn. — 1 liberavit conservavit Vdb. — m Suzanam Cpl; Zuzanam Us. — " vel Us ; chybi v M, Vdn, Ep, Op. — ° facile Ep, Op. — Pabbrev. Cpl, Ep, Op. — C iam qui M, Vdn, Vidb, Cpl; v Us iam chybí. — r Jerosol. debuit Us, Vidb. — s Sed Vdb; Sed semper Ep, Op. — † suas, ale opraveno M; domini Ep, Op. — u inpleri Us, Vdb. — propter gloriam suam M. — W meis etc. Us. — * chybí ve Vdb. — y chybí v M, Vdn, Vidb, Ep, Op. — z quitquid Vdb ; quicquid Vidb, Ep, Op. — aa esset mihi Cpl. — bb debes Cpl. — ce totus mundus Cpl, Ep, Op. — dd michi diceret Vdn, Vidb, Ep, Op ; v Us michi chybi. — ee non habens Vdb. — f nuc Cpl; v M před tím škrtnuto possent. — E repungnancia Vdb, Vdn. hh hoc Ep, Op. — i v Us in marg. Jest to snad Vít z Březiny z čeledi p. Jana z Chlumu (o němž AČ XI, 447 n., srvn. však Sedláček, Hrady XII, 211 pozn. 14) a nepochybně týž, jenž se učinil pode- zřelým svými styky s Jeronymem po jeho zatčení (v. Op II, 350). — 2Snad se týká nějaké návštěvy Jana z Chlumu? — » Srvn. Joh. 11, 39, Jon. 2, 1 a d., Dan. 6, 16 a d. Dan. 3, 23 a d.; srvn. podobné odkazy v č. 118. — 4 Srvn. Act. 12, 7. — 5 Srvn. Mat. 6, 10.

Strana 314
314 Č. 150, 151. 1415, Juni 25. „Dominus" est mecum tamquam bellator fortis.“ "Dominus" illumi- nacio mea et salus mea'k; quem timebo? Dominus protector vite" mee mm ; a quo trepidabo?“ Ad illum istis temporibus frequenter dico illam" an- tiphonam": „Domine, vim pacior, responde pro me°°: nescio, quid di- cam inimicis meis."p“ Dominus vobiscum. V M červený, ve Vdb, Vdn, Vidb a Cpl černý nadpis: „Resumit spem in deum, adducens" exempla" sanctorum" liberatorum“ et comemorat€ dicta illorum, qui eum ad abiuracionem inducere conabantur'. Nadpis v Ep, Op učiněn teprve od vydavatelů. 151. Přátelé v Kostnici M. Janovi Husovi: oznamují, že knihy jeho jsou od- souzeny všecky, a zmiňují se snad také o podezření, jež mají na Víta (z čeledi Jana z Chlumu?). [V Kostnici, 1415, Juni 25./ Ztracen a není ani bezpečných zmínek o něm. Dne 23. června zvěděl Hus o odsouzení svých knih (č. 146), a pod dojmem této zprávy psal své žaloby na to v českém listé (č. 147). Z jiného listu přátel domníval se, že odsouzení týká se jen některých spisů (v. č. 148), a proto svůj úsudek mír- nil (č. 149). Ježto však v českém listé z 26. června (č. 153) již zase mluví o odsouzení knih všech, dostal patrně zprávu podrobnější někdy mezi 24. až 26. červnem. V listě č. 150 zmínil se však také o Vítovi, aby byl opatrný. Snad to dalo podnět k nějaké nedůvěře, již přátelé naznačili v tomto listě; ten byl patrně dodán Husovi dne 26. června, když chtěl odeslati list č. 152; proto na rychlo připsal poslední větu, vyvraceje nedůvěru k Vítovi, kdežto dojem ze zprávy o skutečném odsouzení svých knih vyjádřil českým listem 26. června psaným (č. 153) a dodaným snad zároveň přátelům v Kostnici, aby od nich byl dále zaslán. Srvn. Novotný, Listy Husovy str. 78—79. kk chybí v Us. — Il chybi v M, Vdn, Vdb, Us. — mm meus M, Vdb, Us; ve Vdn chybí. — nn antifon. M; anthifon. Vdn. — 00 me etc. Us, jenž tu končí. — pP meis etc. Vdb. — qq chybí v Ep, Op, jež však dodávají: Johannes Hus, in spe servus Jesu Christi. — rr aducens Vdb; comemorans Cpl. — ss sanctos Cpl. — "t quos deus liberavit a morte Cpl. — un commemorat Vidb; refert Cpl. " Srvn. Jer. 20, 11. — 7 Ps. 26, 1. — 8 Antifona podle Isai. 38, 14.

Strana 315
Č. 152. 1415, Juni 26? 315 152. M. Jan Hus Janovi z Chlumu a Václavovi z Dubé: vybízí, aby, necha- jíce světa, sloužili bohu, a v domnění, že zítra bude upálen, vzpomíná rozčilení dnešní noci, vytýkaje Zikmundovi lstné jednání a přimlouvaje se za Víta (z čeledi Jana z Chlumu?). [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 26?] Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 84—85; rkp. kapitulní N 48 (= Cpl) f. 74—74; rkp. Gersdorfské knihovny v Budyšíně VIII° 7 (= Grs) f. 167; rkp. Vídeňské dvorní knihovny 4524 (= Vdn) f. 81—81; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f, 150'—151; rukopis téže knihovny 4936 (= Vbn) f. 252; jiný rkp. zastupují Ep (Op). Epistolae f. E 6'—E 7 = Op I f. 64' č. XXI = 12 str. 182 č. XXI; Pa- lacký, Docum. str. 143—144 č. 88 (z M, Cpl, Vdn, Vidb). Český překlad Mareš str. 230—231 č. 94 = str. 260—261 č. 942 = str. 150 č. 943 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 144—145 č. 49 = Flajshans, Listy str. 147—148 č. XCII. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 79. * 85 M * 81 Vdn *74 Cpl Graciosissimi benefactores“ mei et veritatis protectoresb! Hortor vos per viscera Ihesu Christi, ut iam postpositis vanitatibus huius seculi," eterno regi Christo domino" militetis. "Nolite" confidere in principibus, in‘ filiis hominum, in quibus non est salus,“ quia mendaces et fallaces filii hominum hodie sunt, cras peribunt,? deus autem manet in eternum." Qui non ad sui indigenciam, sed ad suorum* profectum habet servos," quibus, quod promittit, tenet, quod " dare spondet, implet, nullum" per salvum conductum decipit," nullum a se fidelem servum removet, quia dicit‘: "Ubi ego sum, illic et *servus meus erit“. Quemlibet servum su- um ille dominus facit dominum" omnis possessionis sue,' dans ei se ipsum et omnia secum, ut° sine omni tedio, timore, ymmo? sine omni defectu" omnia possideat, gaudens" cum omnibus sanctis gaudio infinito. O „beatus' est" servus ille, quem,' cum venerit ille dominus, invenerit a domini Cpl. — b ve Vbn nezřetelné res vypsáno znovu. — seculi huius M. — dchybí v Cpl. — e eter. reg. mil. Chr. dom. Grs. - f v M před tím škrtnuto: in quibus. — « falaces Vdn; fall. filii sunt hom. Ep, Op. — h permanet Vbn. — indignanciam Vbn. — k servorum M, Cpl, Ep, Op. — 1v M před tím škrtnuto servas; servvos Grs. — m nullum — decipit chybí v M; ve Vbn, nezřetelné salvum vypsáno znovu in marg. — n dominum facit M, Ep, Op. — ° et Vdn, Vidb. — Pymo Grs, Vbn, Vidb; imo Ep, Op. — 9 ve Vbn in marg. ut. — r ille servus Vbn. — ' quem — servus chybi v M. 1Ps. 145, 2—3. — 2 Srvn. Ecclus. 10, 12: sic et rex hodie est et cras morietur. — 3 Srvn. Joh. 12, 34: Christus manet in aeternum. — Joh. 12, 26; srvn. podobné my- šlenky a citáty v listě panu Škopkovi č. 122. — »Srvn. Ps. 104, 21: Constituit eum dominum domus suae et principem omnis possessionis suae. — Luc. 12, 37, kde však položeno v čísle množném.

Strana 316
316 Č. 152, 153. 1415, Juni 26? — Juni 26. vigilantem."“ Beatus servus," qui illum regem glorie“ suscipiet cum gaudio. Huic ergo regi servite, amantissimi domini, in timore, qui vos, spero," conducet* nunc" ad Bohemiam" in sua gracia et vestracd sa- nitate, et postea ad vitam glorie sempiternam." Valete. Estimo, quod ista estin ultima" ad vos litera, quia cras,' ut esti- 151 Vidb mo," purgabor in spe Ihesu Christi per diram" mortem a peccatis. Que michi occurrebant " ista nocte," non possum scribere. Sigismundus“ omnia dolose egit, deus parcat sibidd et solum propter vos. Et ipsi au- divistis' sentenciam, quam tulit. Rogo, nullam habete suspicionem" de Vito = fideli." V M červené, ve Vdn, Vidb a Cpl černé psaný nadpis: Hortatur domi- nos Venceslaum!h et Johannem," ut postpositis regum terrenorum serviciis regi celesti studeant militare, ostendens" efficaciam servicii mu et securita- tem premii celestis regis "" citra° premiar et servicia regum terrenorum‘. V Grs nejprve současný, červené psaný nadpis: �Litera, quam direxit, a vedle rukou 16. stol.: ,Hortatoria Jo Hus ad benefactores, ut malint deo servire quam principibus mundi, jenž v Ep (Op) takto obménén: ,EpistolaPP ad bene- factores adhortatoria, ut malint vero domino Jesu Christo servire, qui eos fallere neutiquam possit, quam principibus huius seculi'. Ve Vbn list uveden slovy: �Hec Magister Hus per manum suam scripsit ad Pragenses‘. 153. M. Jan Hus všem věrným Čechům: odmítaje odsouzení svých knih, líčí nekázeň ve sboru a své vystoupení proti ní, vybízí k vytrvalosti a díkům svým ochráncům, upozorňuje, že ničeho neodvolal. V Kostnici, v žaláři Ju Bosáků), 1415, Juni 26. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 73—75; rkp. dvorní knih. ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 119—120; rkp. téže knih. 4557 (Vidb) f. 140—152; rkp. téže knih. 4902 (= Vnb) f. 105—105; rkp. téže knih. 4519 (= Vndb) f. 168 t vigillant. Vbn. — “ chybi ve Vbn. — suscipit Cpl, Grs; susceperit Ep, Op. — W ut spero Ep, Op; v Grs chybi. — & conducit Vbn. — y chybí ve Vdn. — z Boemiam Cpl, M, Vdn, Vidb. — ab chybí ve Vdn, Vidb. — cd sua Cpl. — fg sempiterne a za tím škrtnuto Vale Vbn. — ik Aestimo enim Ep, Op. — lm sit Cpl, Ep, Op; ve Vbn chybí. — op ultima est Grs; ista lit. ult. ad vos Vbn. — rs alias Vbn a in marg. připsáno ut. — tu spero Grs. — vz duram Grs. — aa ocurrebant Vbn ; occurrerunt Ep, Op. — bb scribere non possum Grs, jenž tím končí. — ce ve Vbn nad řádkem přidáno rex. — dd ve Vbn před tím škrtnuto ei. — ce audistis Vbn. — ff v M před tím škrtnuto ss. — ge viro Cpl. — hh We M; Wen Vidb. — il Jo M. — kk militare studeant Cpl, Vdn, Vidb. — 1 offendens M. — mm chybí v M. — nn regni Vdn, kde za tím škrtnuto etc. — 0o circa Vidb. — PP chybí v Op. Naráží asi na paličskou řeč, jíž Zikmund po slyšení dne 8. června pobízel kardi- nály, aby Husa odsoudili; srvn. Palacký, Docum. 314—315. — 8 Míněn asi Vít z čeledi pana Jana z Chlumu, kterého se také týká poznámka Husova v listě č. 150; v. str. 313.

Strana 317
Č. 153. 1415, Juni 26. 317 až 169; rkp. univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 215—216'; rkp. kapit. knih. N 48 (= Cpl) f. 93—93 ; rkp. Freiberský (= Fr) f. 103'—105; rkp. křižovnický XXIV A 4 (= Cr) str. 412—413; jiný rkpis zastupuje tisk Passionálu (= J). Latinský překlad místa ,věrní a v bohu milí křesťané, nedajte — máš odvolati“ v rkpe Vídeň. dv. kn. 4313 (= Vidn) ƒ. 282 (z tisku?). Passionál Jenský f. 39 a—39 a = při vydání českého Mladoňovice (E1) 1525 f. A 2—A 3' — Postilla Norimb. 1563 f. 246—246' = Post. 1564 f. 217 aż 218; ČČM 1848 str. 410—412 (z Cr) = Českobratr. hlasatel 1849 č. 103 str. 575—576; Erben III, str. 286—288 (z Vidb a M) = Duch str. 190—193; Palacký, Docum. str. 137—139 č. 85 (z Cpl, M, Vidb Vnb, Cr) = Mareš str. 225—227 č. 91 = str. 254—256 č. 912 = str. 146—147 č. 91° = (Horálek str. 17—19) = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 138—141 č. 47 = Flajšhans, Listy 144—146 č. XC. Latinský překlad Tres epistolae f. A3'—A 5 č. 1; Epistolae f. D3 až D 4 č. 2; Megalander ƒ. F1—F2; malý frgm. Ant. et const. conf. f. G 7 = Op I f. 60—61 č. XII = Op 12 str. 77—78 č. XII; v. d. Hardt IV, 307 (dva fragmenty); Palacký, Docum. str. 139—140. * *74 M Mistr Jan Hus, v naději slúha boží,“ věrnýmb všem Čechóm, jenž *413 Cr boha“ milují a budú milovati, žá dost svú i modlitbu“ nestatečnú vzkazuje, aby v milosti božík přebývali, v ním dokonali“ a° s bohem? na věky přebývali. Věrní a v“ bohu milí! Ještě“ mi jest to u mysl“ padlo, aby zna- *215' Us menali, kterak sbor pyšný, lakomý“ a všie“ ohavnosti plný po tupil jest knihy a mé české, jichž jest ani slyšal,“ ani viděl, a byda jece slyšal,“ tehdy by jim nerozuměl.“ Nebll v tom sboru“ byli sú« Vlaši, Francúzi, Engliši, Hyspani, Němci a jiní jiných* jazykóv,PP jedné 9q * Ve Vndb in marg. jinou rukou: „Kterak by ti jim rozuměli. a božie Cpl, Vdn. — b ve Vidb in marg. — všem věrným Čechóm Vndb, Cr; věr. všěm Čěchóm M, Cpl; Čechuom Fr. — d gienž Vndb, a tak vždy; kteřížto Cr. — pána boha Cpl; pána mezi řádky Cr. — f chybí ve Vndb. — za Cpl. — h modlidbu Us. — i vzkazuji Vbn, Us, Cr, J; vskazuji Cpl. — k psáno bozzi Us; božie Cpl, Vidb, Vndb. — přebývali Cpl, Vidb, Cr, Fr, J; ve Vndb in marg. trvali. — m v nie Vidb, Fr; věrně Cpl, odtud do konce věty jinou rukou; v ní — přebývali chybí v Cr, J. — n ve Vidb opraveno z dokonale. — o ve Vidb mezi řádky; v Us odtud do konce věty chybí. — Pz bohem Vdn, Fr. — chybí v Cpl. — r Věr. a v pánu bohu milí křesťané Cr; Věrní a milí přie- telé a v bohu milí Vidb. — s ve Vnb opraveno z giesti; ješče Cpl. — tje Us; jě (gie) Vndb. — u to v mysl Cpl, Vdn, Fr; to u mysli Us; to v umysl Vidb, Vnb, Vndb; v mysl to vpadlo Cr. — v znanali J, — w a lakomý Fr. — » a — plný chybí ve Vnb. — y vší M, Vnb, Cr, Fr. — z jěst (giest) Vndb a vždy. — aa kniehy Cpl, Vndb; kniežky Cr. — bb čěské M; česské Cpl. — ce slyšěl Us; slyšel Cr, Fr, J. — da viďal Vndb. — dd opra- veno z ač by Vidb; a když by Cr. — ce jě (gie) Vdn, Vndb, M, Fr. — ff slyšěl Us; slyšel Cr; sslyšel Cpl. — ge nerozoměl Vndb; nerozuoměl Fr; nesrozoměl Cr. — hh Nebo Cr. — ii v M za tím škrtnuto bi. — kk jsú Us, Fr. — U Francússi Cpl, Cr; Francúsi Us, Vndb. — mm ve Vndb jinou rukou nad koncem: niné. — nn Ispani Cpl, J; Yspani Us, Vnb, Fr, Vndb, kde nad koncovkou nadepsáno ové. — 0° chybí v Cpl, Us. — pr zazików M, Vndb; zazykóv Vdn; jazikóv Vidb, Cpl; jazykuov Fr; jazikuov J. — q jědno Cpl; jediné Cr.

Strana 318
318 C. 153. 1415, Juni 26. ač by“ jim co rozuměl“ biskup Jan Litomyšlský,“ jenž jest tu byl,u a jiní Čechové,“ nabadači, s kapitolú Pražskú" i Vyšěhradskú,“ od nichž pošlo jest“ pohaněnie pravdy božie i našie“ země České,ad jiže já máma v naději božieg za zemi najlepšie viery, znamenaje“ žádost k slovu božiemu a kk obyčějóm.** Ó byštem vidělin ten sbor, jenž sě nazývá sborem najsvětějším *141 Vidb * 414 Cr a že nemóž“ poblúditi, jistěa spatřili by“ ohavnost převelikú.t O nieža sem slyšala obecně otaw Švábóv,“ že Constancie3 neb Costnice, jich hřiechóv,b kteréh jestbi spáchal ten město, za třidceti d letbe nezbudef sbork v jich městě. A řku viece, že súbm sěbn všichnib pohoršili tiem sborem, a plvali súb druzí, vidúce ohavné věci. A jábr vámbs pravi,bt semby stál přěd b tiembx sborem prvýby* den,“ spatřiv,? anobz že kdyžbu nižádného d řádu nenie, řěkl“ sem“ hlasitě, když súch všickni“ mlčelick: „Mněl sem,“ bym většie“ poctivost,“ dobrota a lepší“ řád byl v tomto“q * 168' Vndb * 93' Cpl * 119 Vdn ** Ve Vndb in marg. jinou rukou: „dobrým, poctivým a nábožným“. rr leč by Cr, Vndb, zde nad původním ač by. — ss rozoměl Us, Vndb; rozuoměl Fr. — “t Lithomiský M; Lithomyšl. Vnb, Fr; Lytomiský Vdn; Litomiský Vidb; Jan bisskup Li- tomyšl. Cpl; Jan b. Litomyšl. Cr. — uu opraveno z byli M; byll Cpl. — v Čěchové M. — ww ve Vdn nad řádkem; hrazsku Us; s capit. Pr. Cpl. — Xx Vyšěhradckú M; Vyšehr. Vndb, Vdn, Vidb, Fr, J, Cr. — vy nich M. — Z ve Vidb in marg.; jěst Cpl; jěst pošlo Vndb. — ab boží M. — ac naší M. — ad Čěské M; Českej Cpl. — a jižto Cr. — a jmám Cpl. — ag boží M, Vndb, Us, J; ve Vidb chybí. — ah najlepší víry M; najlepší viery Cr, J. — ai znamenajě Vndb. — ak chybí v Cpl, Cr. — al k obyčejóm Us, Vidb, Vdn, Vnb, J;k oby- čějióm Vndb; k uobyčejóm Fr; k obyčejem Cpl; obyčejów Cr. — am byste M, Cr. an věděli J. — a nazievá Vidb, Vnb. — ap jenž Cpl. — aq nemuóž Cpl, Fr. — ar zajisté Cr. — as byste Cpl; ve Vndb šte nadepsáno jinou rukou. — ať převelikú Cpl, Vidb, Vdn; velikú Cr. — au níž Us; němž Cr. — av slyšěl Us; slyšel Cpl, Cr. — aw tak jen v M. — ax Švábuov Cpl, Vidb, Fr, J. — ay Konstancie Vidb, Vnb, J; ve Fr chybí. — az nebo Vndb; ve Fr chybí. — be Costnice Cpl; Kostnicě Vndb; Kostnice Us, Vdn, Vnb, Fr, Cr, J. — bd třidcěti Cpl, Vndb; třidseti Vdn; třiceti J; XXXti Fr; XXX Vnb. — be leth M, Vdn, Vnb, Cr, Fr. — bi ve Vnb mezi řádky; ve Vndb in marg. jinou rukou mylně připsáno: vyprázdněno a vyčištěno. — bg hřiechuov Fr, Cpl, kde však ov nad řádkem. — bl kte- réž Us, Fr. — bi jesti Cr. — bk ve Vndb in marg. dodáno jinou rukou: zevně (psáno zevny) i tajně. — bl viecě Us; ještě víece Fr; všickni viece, že J; řkli (e nadepsáno jinou rukou), že sú sě viece pohoršili Vndb. — bm jsú Fr. — bn ve Vidb za pohoršili in margine. — bo všickni Us. — bp jsú Fr; v Cpl chybí. — b ohavnost převelikú Vndb. — br ve Vidb oprav. z y; jáť Cr. — bs sám Us. — bt pravím J. — bu v Us psáno kdyzz. — by sěm Us, Vnb; jsem Vdn. — bw před M, Cpl, Vdn, Cr, Fr, J. — bxtím M, Cpl, Cr. — by první Vnb, J; že první Cr; v Cpl chybí. — be v M za tím škrtnuto ani. — ed ve Vndb oprav. z yžádného. — ce řekl Vidb, Fr, J, Cr. — cf sěm Us; sem hlassitě Vndb. — eg kdy Vdn. — ch jsú Vdn, Fr. — ci všichni Cpl, Vidb, Vnb, Cr, Fr. — ck mlčěli Vndb; křičeli J. — cl sěm Us. — em chybí ve Vdn. — en větčí M; větše Vndb; věčie Us; větčie Vnb, Vidb, kde oprav. z viece, jak má i Fr; větší Cr, J; lepší Cpl. — co potcivost Vnb; pot- ctivost Cpl. — cp lepšie Fr; v Cpl chybí. — cq v tom Vdn; ve Vnb za tím škrtnuto s. Miněni hlavně Páleč, Michal de Causis a jiní žalobníci z Čech na Husa. — 2 O téže věci mluví Hus také v č. 165, zdá se však, že výrok Husův o neslušném cho- vání koncilu, přes to, že Hus uvádí výslovně „prvý den“, učiněn teprve 8. června; víz Palacký, Docum. 308 n.

Strana 319
Č. 153. 1415, Juni 26. 319 * 216' US * 105 Vnb * 415 Cr *A3 E1 * 141' Vidb * 75 M * 169 Vndb sboru než jest.r“ Tehdy najvyšší“ kardinálc řekl“ jest3: „Kterak mlu- víše? Na hradě“ si pokorněji** mluvil“. A já sem“ odpověděl, řkade. di" „Neb na hradě nižádný proti mněď nekřičěl,« ale tuto všichnih křičie.“ A poněvadžk takým neřádem šel“ jest ten sbor, jenž jest duu zlosti učinil nežd dob roty, věrníd a vdr bohu milí *křěsťané,s viece"n" nedajte sebeď uhroziti“ jich vynesením,d jenž, ufám bohu,dv jim ne- stanech prospěje.* Oniť sě rozletie jakodz motýli, a jich ustavenie božieab jako pavučina. Měťe sú chtěli ustrašiti, aem nemohliťen súkk mocie "ve mně přěmoci.“ Písmem“ sú“ proti mně nechtělit jíti, ja- statečně podlé pra- kože“ sú“ slyšěli páni milostiví, jenž súbm stáli*** Th vdy,w váživše s všie2 hanby, Čechové, Moravěné« i Poláci, a však zvláště“ pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu.**** Nebk ti súbm stáli,“ ježm král Sig mund“ sám pustil v sbor, a slyšěli sú, m že když sem“ řěklr: „Žádám naučenie, psal-li“ sem co zle,“ chciť“ naučen *** Ve Vndb in marg. jinou rukou: ,pani naši Čechové'. — **** Ve Vndb in marg. jinou rukou: ti sú jemu vždy věrně radili. cr jěst Cpl, Vndb. — cs najvsi M; najvyší Vndb; navyší Fr; najv. oprav. z najvětší Vidb. — ct cardinál M, Cpl, Us; cardynál Vndb, Fr; kardynál Vnb, J. — cu řěkl Us. — ev mluvieš Fr. — ew jsi Cpl, Vdn, Fr. — ex pokornějie Cpl, Us, Vndb, Vnb, Vidb (po opravě) Fr, J; pokorněje Vdn, Cr. — cy jáť Vidb. — cz otpověděl Us, Vidb; odpoviedal J. — de a řka Cpl. — dí na mě nižád. Cpl; žádný proti mně J. — dg nekřičel Vidb, Vdn, Cr, Fr; nekřičal Vnb, Vndb, J. — dh všickni Us, F, J. — di křičíte Cpl, Us, Cr, Fr, J. — dk poňavadž Us, Vnb, Vdn; poňovadž Vndb; ponvadž Cpl. — dšěl sě Cpl. — dm chybí ve Vidb. — dn větčie Us. — do učinil zlosti Cpl; zlého než dob. učinil Vndb; viece zlosti než dobroty učinil Fr. — dp nežli Cr; následujícím slovem (— roty) počíná se E 1. — do věrným Us. — dr ve Vidb nad řádkem, v Cpl chybí; v pánu bohu Cr. — ds křesťané Cpl, Vidb, Cr, Fr, J; ve Vdn odtud až po ufám bohu (v pozn. dw chyb.). — dt sě Vidb. — du v Us chybí, ale vynechána mezera jednoho slova. — dy vynešením Cpl, Vndb, Fr, J; povýšením Cr. — dw buohu Us; v J, E1 chybí; potud chybí ve Vdn; doufám pánu bohu Cr. — dx neprospějie Cpl, Us; jim to neprospěje Vdn; žeť jim to neprospěje Cr. — dy rozletí M; rozlecí Us. — dz jakožto Cr. — ef motýle Cpl; motýlové Cr, Fr. — eg usta- venie jich J, E 1. — ch staneť Cr. — ei paučina Cpl, Vndb, J a původně i Vidb, ale zde v nadepsáno; pavaučina Vnb. — ek Mněť Cpl. — el uhroziti Cpl. — em ale Vndb, Cr, Fr, E1. — en nemohli Vidb, Vnb, Vndb, J, E 1. — eo pomoci Cpl, Vidb, Vnb, Vdn, Cr, Fr; v M po vyradováno; pravdy a pomoci Vndb. — ep věrně přemoci Cpl; přemoci Vidb, Cr, Fr, J. — e Píssmem Vndb. — er jsú Us, Vdn, Fr. — es ve Vidb nad původním mě. — et ne- chtěli proti mně Vnb. — eu jako Vndb. — ev slyšeli Vidb, Vdn, Vnb, Cr, Fr, J. — ew pravdy božie Vidb. — ex ve Vndb jinou rukou nadepsáno od; Cr: odváživše. — ey se Us, Cr, Fr, J. — ez vší M; v Cr za tím škrtnuto pravdy. — g Moravené Cpl, Vnb, Vndb; Moravané Fr, J; Moraváci Cr. — fh ve Vndb škrtnuto. — f zvlášče Cpl. — kne J. — fl sú ti stáli Cr, E1; tu sú stáli Vndb; ti sú tu stáli Cpl. — ím jěž (giez) Vnb, Vidb; jěnž Vndb a pod tím když; jenž Us, Fr, Cr; jenž je J, E1. — fn Zigmund Cpl, Vnb, Vndb; Zygmund Vdn, Us, Fr, Cr, J; Zigmunt Vidb. — fo pustil mě Vndb, Cr. — p slyšeli Vidb, Vnb, Fr, Cr, J. — fq sěm Us, Vnb. — fr řekl Cpl, Vnb, Vidb, Cr, Fr, J. — íso naučenie Vnb; na- učenie, že Cpl; ve Vndb před tím in marg. dodáno jinou rukou: lepšieho. — tv Us oprav. z psals li. — fu zlě Cr; ve Vndb in marg. jinou rukou: aneb scestně kázal. — fvchci Cpl, Us, Vdn, Vnb, J; chci rád (to nad řádkem) Vndb; žádám Fr. 3Petr d' Ailli, jenž schůzi předsedal. — 4 = Gottlieben.

Strana 320
320 Č. 153. 1415, Juni 26. býti.““ Tehdy kardinál najvyšší řěkl jest: „Poněvadždk chceš«i býti naučen, toťg naučěniem: máš odvolati,“ jakož *paddessát mi- *416 Cr stróv z svatého Písma“ nalezlo jest.“ Aj krašie“ naučenie t! Tak by gu svatá Katheřina, dievkag mladá, měla by byla“ ustúpiti pravdy a viery pána Jesu Krista,“ protože paddesáthi mistróv s † proti níhk smrtin a mistry jest gh jest bylo." Ale stála jest drahá dievkahm až u do hu ku pánu *bohu přivedla, jichž †† já hřiešnýh ne�mohu přivéstihs! Toťhr vámhs píši, abyt věděli,h žeťy sú nižádným písmem“ ani než lstí súby mnehz hledali a hró- kterými dóvody v mne nepřěmohli, zami, aby mě navedlim k odvolánie a k odpřísahání. Ale milostivý pán *bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú i jest“ a, ufám,“ bude“ do skonánie a zachová mě“ v své milosti až do smrti. Psán list v střědu po svatém“ Janu Křtitelik v žaláři v okováchkm v čě- kánieku smrti, a však pro tajem stvie k božie a nesmiem řieci, by tok byl kx list mójk poslední.k Neb ještěk bóhku všemohúcík móžk mě zprostiti. † Ve Vndb in marg. jinou rukou: »pohanských'. — †† Ve Vndb in marg. jinou rukou: „mistróv toho zboru“. fw býti naučen Vidb, E 1; ve Vdn opraveno tak z nauč. býti. — fx cardinál Cpl, Vndb, Us; kardynál Vnb, Cr, J; cardynal Fr. — fy navyší M; najvyší ost. rkpy. — fz řekl Cr, Vndb, Vdn, Vidb, Vnb, Fr, J. — gh jě Cpl; jěst Vndb.— gi žádáš a chceš Cpl. — gk naučen býti M, Cpl, Vndb, Cr, J, E1. — gl to Fr, Cr, J, E1, — gm naučenie Cpl, Vidb, Vnb, Cr, Fr, J, Us, kde před tím škrt. naučinme. — gn tak i ve Vndb, ale in marg. jinou rukou: aby (to nad řádkem) odvolal. — go paddesáth Cpl; padesát Vdn; L Vnb; paddesát Cr. — gP mistruov Fr, J, E1. — gr Píssma Cpl; svathého P. Vdn; Pisma sv. Cr, E 1. — gs ve Vndb nadepsáno sné; kraše Cpl, M, Vdn, kde však nadepsáno ie; krásná Cr. — gt naučěnie Us. — gu ve Vndb škrtnuto, a in marg, jinou rukou tehdy. — gv sv. panna Cr. — gw děvka Vidb. — gx ve Vndb viery a in marg. položeno před pravdy; a viery — Krista chybí v Vnb. — gy Jezu Us, Vidb, Vndb, Vdn, Fr, J. — gz Crista Cpl, Vdn; Krysta Cr, Fr. — hi paddessát Cpl, Vndb; padessáte Vidb, ale konečné e škrtnuto; pa- desát Vdn, Fr. — hk nie Cpl, Vndb, Cr, Fr, J; něj Vidb. — hl stálo anebo bylo Vdn. — hm ve Vndb in marg. božie. — hn chybí v M. — ho ve Vndb in marg. jinou rukou: obrá- tila a. — hp hříšný M. — hq přivézsti Cpl; přivésti nemohu Vndb. — hr Totoť Cpl, Vnb, Vdn, Cr, Fr; toto Vndb; ve Vidb oprav. z toť. — hs v M za tím škrt. pis. — ht abyste Vidb, Vndb; abyšte Fr, E1. — hu věďali Fr. — hvže Cpl, Vnb, Fr, J. — hw duovody Vidb, Fr, J. — hx nepřemohli Cpl, Vidb, Cr, Fr, J, — hy jsú Cpl, Us, Fr, J. — hz mě Cr, J. — ik hruozami Fr, J. — il ve Vidb jinou rukou nad původním mne. — im ve Vdn d nadepsáno; navědli Us. — in odvolávánie J, E1; k odvolání Vdn, Vndb; kuodvolání Us, Vidb; othvolánie Fr. — 10 ku odpříssahání Cpl, Vndb; odpřísežení Cr; odpřisahánie Fr. — ipbuoh Cpl, Vndb, Us, Vidb, Fr, J, E1. — in sěm Us; jsem Vdn, J. — irve Vnb nad škrtnutým a. — is jěst Cpl, Vndb. — it i doufám Cr. — iu že bude Vndb; bude se mnú Cr. — iv zkonánie Us; skončenie Vndb. — iw zachovánie Cpl. — iy svej Cpl, Vidb. — iz u středu Cpl; v středu Vdn, Cr, Fr, J. — kl křtiteli božiem Vndb. — km vuokovách Fr. — kn čakání Vndb; čekání Us, Vnb, Vdn, Cr, E1 a původně ve Vidb, kde prvé a nadepsáno. — ko tajemství M; tajenstvie Fr. — kp řéci Vndb, Cr, J, Cpl, Vidb, Vnb, Vdn, E 1. — kq toto Fr, Vidb, zde však druhé to nad řádkem. — kr muoj Fr, J; mój list Vidb, Vnb. — ks v M opraveno z poslednie; Cpl: possledni. — ktješče Cpl. — ku buoh Cpl, Us, Vidb, Vndb, Fr, J; pán bóh Cr. — kv všěmohúcí Vdn; všemoh. buoh J, E1. kw muož Cpl, Fr, J, E 1. — kx sprostiti Cpl; zprostiti Amen. Vidb, Vnb, Vndb. Dne 26. června. * 142 Vidb * 120 Vdn 216' Us A3' E1 * 105 Fr *417 Cr

Strana 321
Č. 153, 154. 1415, Juni 26. — Juni 27? 321 V M list uveden červené psaným nadpisem: „Kterak sú Mistra Jana bez duovoduov Písma skrzě křivék svědky a jeho knihy bez ohledánie, jichž sú neviděli, potupili, epištola“. Ve Vndb, kde přechází český text zprávy Petra z Mladoňovic: „Skonává sě pašijě a počíná se prvá epištola Mistra Jana Hussi“. V ostatních, kde list jest první ve skupině českých listů žalářních, tyto nad- pisy : Vidb (červené): ,Epištola M. Ja Husi [z] Konstancie“; ve Vdn:,Tyto epištoly jsú napsány v žaláři v okovách Ja[na] Hu[si] rukú; ve Vnb jinou rukou: „Litera declarans deordinacionem concilii et perseveranciam Magistri Hus'; v Us rukou 16. stol.: „Epištoly M. Jana Husi“; ve Fr teprve poznámka u listu posledního, v. č. 156; v J. „Počíná se epištola prvnie M. Jana z Husince“. 154. M. Jan Hus M. Křišťanovi z Prachatic: chvále jeho život dosavadní, vy- bízí, aby vytrval, a vzkazuje pozdrav M. Jakoubkovi. [V Kostnici], v žaláři ſu Bosáků, 1415, Juni 27 (?).J Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 80; rkp. kapit. knih. N 48 (= Cpl) f. 73; rkp. dvorní knihovny Vídeňské 4524 (= Vdn) f. 79—79; rkp. tétéž knih. 4557 (= Vidb) f. 147; rkpis tétéž knihovny 4916 (= Vdb) f. 17; jiný rkp. zastupují Ep (Op). Epistolae f. E 2 = Op I f. 63 č. XVII = 12 str. 80 č. XVII; Palacký, Docum. str. 128—129 č. 81 (z Cpl, M, Vdn, Vidb). Český překlad Mareš str. 213—214 č. 86 = str. 241 č. 862 = str. 139 č. 863 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 149 č. 51 = Flajšhans, Listy str. 149 č. XCIV. O datu srvn. Novotný, Listy Husovy str. 80, Hefele, Conciliengesch. VII, 189. * 77 Vdn Magister Cristanne, mi magister et benefactor specialissime, sta in veritate Christi, adherens fidelibus. Noli timere, quia dominus dabit in brevi proteccionem, et augebit numerum Christi fidelium. Esto pius pauperibus, ut semper fuisti"; castitatem, spero, servasti, avariciam fu- gisti“ et fuge, nec‘ plura propter te teneas beneficia. Ecclesiam semper retine, ut fideles confugiant“ tamquam ad pium patrem. Saluta, dilec- tissime, Magistrum Jacobellum et omnes amicos veritatis. Scriptum in vinculis, in expectacione combustionis. Č. 153: ky křivě M. — kz nad tím vyškrabáno sú. Č. 154: a Cristane Vdb, Vdn; Christanne Ep, Op. — b v M opakováno. — in brevi dabit Ep, Op. — dve Vidb následuje škrtnuté: et fuge vicia. — e castitatem — fugisti chybí ve Vdn. — (nec plura — beneficia chybi ve Vidb. — g fugiant Vidb. — h Salu- tate M; Salutato Ep, Op ; Salute Vidb. — combuscionis etc. Vdb.

Strana 322
322 Č. 154 155. 1415, Juni 27? — Juni 27. V M červený, ve Vdb, Vdn, Vidb, Cpl černý nadpis, který opakují Ep, Op: Magistro Cristanno" scribit, ut fugiens viciam atque spernens plura beneficia," adhereat veritati° ewangelice." 155. M. Jan Hus členům university Pražské: napomíná, aby, pamatujíce naň, setrvali ve svornosti a stálosti, poněvadž žádného článku neodvolal, ač všecky smysly bludné odmítá, jak i oni mají činiti; odporučuje Havlíka za svého nástupce v Betlemě, a Petra z Mladoňovic, svého těšitele, jejich přízni. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415], Juni 27. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 80; rkp. kapit. N 48 (= Cpl) f. 72; rukopis téže knihovny 0 71 (= Kl) f. 5—6; rkp. univ. knih. I F 26 (= Un) na zadní desce; rkpis Vídeňské dvorní knih. 4524 (= Vdn) f. 79'—80; rkp. tétéž knihovny 4557 (= Vidb) f. 147—147; rkpis téže knihovny 4936 (= Vbn) f. 253; jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epist. f. E2—E 3 = Op I f. 63 č. XVIII = 12 str. 80—81 č. XVIII = kus (odstavec třetí, ale upravený s pomocí č. 140) Acta mart. 139 = Actiones f. 321 = Camerarius 226; v. d. Hardt IV, 344 (Scitote ... až do konce) ; Mansi XXVIII, 14; Palacký, Docum. str. 142—143 č. 87 (z Cpl, M, Vdn, Vidb). Český překlad Mareš str. 229—230 č. 93 = str. 259—260 č. 932 = str. 149 č. 933 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 146—148 č. 50 = Flajshans, Listy str. 148—149 č. XCIII. Honorabiles et“ in Christo Ihesu amantissimi magistri, bacalarii et scolares" universitatis Pragensis! Hortor vos in ipso piissimo Ihesu, ut diligatis " invicem, scismatae extirpetis, honorem dei ante omnia inten- datis, habentes mei memoriam, qualiter semper intendebam profectum universitatis * ad honorem dei perducere, qualiter dolebam super discor- 147 Vidh diis vestris“ et excessibus, qualiter nacionem nostram" preclaram vole- bam congregare in unum. Et ecce, quomodo in aliquibus meis karissi- mis, pro quibus vitam exposuissem, facta est mihi nimis amara, ob- Č. 154: k Cristano Vdb, Vdn. — Alia. Scribit Magistro Christanno Ep ; Scribit Ma- gisto Christanno Op. — m fugiens plura beneficia Cpl. — " spernens vicia Cpl. — ° veri- tati etc. Vdb. — Pchybí v M, Vdb, Vdn, Vidb, Ep, Op. Č. 155: a chybí v Kl, Vbn, Vdn, Vidb. — bstudentes Cpl. — in Christo piis. J. Un. — d dillig. Un. — e scisma Vdn, Vidb. — producere Kl. — [ nostris Un, Vidb; super disc. et excess. vestris Ep, Op. — h vestram Vbn. — i cariss. Un, Vidb, Vbn; chariss. Ep, Op. — k avara Kl.

Strana 323
Č. 155. 1415, Juni 27. 323 581 M *6KI probriis, blazfemiis" et ultimo amara morte affligens me." Ignoscat° illis deus? omnipotens, quia nesciunt, quid fecerunt." Pro quibus sincero corde oro, ut parcat illis." Ceterum, amantissimi in Christo Ihesu, state in cognitas veritate, que super omnia vincit et invalescit usque in eternum. Scitote eciam, quia nullum articulum revocavi, nec abiuravi. Volebat“ concilium, ut omnes et quemlibet articulum extractum de libellis dicerem fore falsum. Nolui, nisi scriptura ostenderent falsitatem; unde quicumque esset sen- sus falsus in quocumque illo" articulo, illum detestor et comitto* ipsum correccioni domini Ihesu Christi, qui meam sinceram intencionem cog- noscit, non interpretando ad sensum sinistrum, quem ego non intendo. Et vos eciam hortor a in domino, ut quemcumque sensum falsum pos- setis 'b comprehendere in illorum articulorum aliquo, quod illum deteste- dd mini, sed veritate, que intenditur,“ semper salva. Oretis deum pro me," et salutate" invicem in sancta pace. Magister Johannes Hus" in vinculis et in “ carcere iam stans in presentis vite littore, expectans * in crastino *diram mortem, que, spero, purgabit mea peccata," nullam heresim in " me de gracia dei inve- niens, cum toto corde profiteor quamlibet" credibilem veritatem. Scrip- tum feria quintamm ante vigiliam? sancti Petri.n Rogo, diligatis“ Bethleem °° et Gallum' constituitePp in locum " mei, quia spero, quod dominus cum eor est." Amen." Recomendo vobis Pe- trum de Mladonowicz,“ *fidelissimum et constantissimum meum conso- latorem et confortatorem. * 8n Vdn V M červený, v Cpl, Vidb, Vdn černý nadpis, opakovaný i v Ep (Op): ,Scribit universitatis" Pragensis suppositis," ut eius affectum ad se pensan- obroprius Kl; opprobr. Ep, Op. — m blasphemiis Cpl, Vidb, Ep, Op ; blasfemiis Un, Vbn; Vdn ; blasphemis Kl. — n afligens me Kl ; me affligunt Ep, Op ; v M me chybí a morte oprav. z mortei. — ° ve Vbn oprav. z cognoscat a za tím škrtnuto illius. — Pv M za tím škrtnuto optimus. — q faciunt Cpl. — Fillis deus Kl, Vbn. — s congnita Kl, Un, Vidb; verit. cogn. Ep, Op. — t quod Cpl. — " Volebant Cpl; Volebat consilium Vbn. — v ostenderet Cpl, Vdn; intelligeret Kl; v M za tím škrtnuto falsum. — willorum Un, Ep, Op ; ve Vdn chybi. — conmitto Vidb ; committo Un; com- mutet Vbn; remitto Ep, Op; comitto illum Cpl. — yv M oprav. z J. Ch. dom. — z congn. Kl, Un, Vidb. — aa eos eciam ortor Kl. — bb potestis Cpl, Vbn ; compr. posset. Vidb. — ce non intenditur Vbn. — dd v Un oprav. z mei. — ce salutetis Vidb. — fH. Vidb. — ge chybí v Cpl. — hh litore Vidb. — il v Kl před tím škrtnuto a; ve Vbn ná- sledující nullam nezřetelné vypsáno znovu in marg. — kkchybí v Kl, Un, Vbn, kde se čte dei gracia; Vidb: de gracia dei in me. — Il ve Vbn za tim škrtnuto credulitatem. — mm 5a Cpl, Kl; Vta Vdn, Vidb, Vbn, — nn zde končí Kl. — o0 Betleem Cpl, Vbn; Beth- lem Vidb; Bettlehem Ep; Betlehem Op; tím konči Un. — pp constitui Vbn. — 48 loco (bez in) Vidb, Vbn. — rripso Cpl, Vdn, Vidb, Ep, Op. — ss tím končí Vbn. — tt chybí ve Vdn, Ep, Op, — u Mladoniowicz Vdn; Mladowicz Vidb; Mladyenowicz Cpl; Mlado- nowitz Ep, Op. — v universitati M, Cpl. — ww chybí v Cpl. Srvn. Luc. 23, 34. — 2 Dne 27. června. — »Havel či Havlík, zástupce Husův v úřadě kazatelském.

Strana 324
324 Č. 155, 156. 1415, Juni 27. tes, veritatem promoveant et sibi ascriptos articulos* in sensu vero amplec- tentur“. V Kl červeným písmem nadpis: „Epistola Mgri Joh. Hus'. V Un jinou rukou souvěkou nad textem ,Scripta universitati Pragensi; po ukon- čení listu (slovy ,dilligatis Bethleem) ruka, jež psala celý list, připojuje poznámku: Hec litera scripta est per M. Johannem in Constancia mortem prestolantem a spiritualibus tortoribus, videlicet cardinalibus, archiepiscopis etc. et Magistro Stephano Palecz cum Michahele de Causis et sic de aliis o zz anno domini 1415" 156. M. Jan Hus přátelům v Čechách: těše se, že ještě může psáti, posiluje se ve svém utrpení příklady mučeníků. (V Kostnici v žaláři u Bosáků, 1415], Juni 27. Rkpis t. zv. Mladoňovicův (=M) str. 81—82; rkpis dvorní knihovny rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 144 ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 123'—124; až 145; rkpis téže knihovny 4902 (= Vnb) f. 106; rkpis téže knih. 4519 (= Vndb) f. 171—171'; rkpis univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 218'—219; rkpis kapit. N 48 (= Cpl) f. 97—97 ; rkp. křižovn. XXII A 4 (= Cr) str. 417—419; rkpis Freiberský (= Fr) f. 107—108; jiný rkpis zastupují tisk Passionálu Jen- ského (= J) 41a—41b. — Latinský překlad začátku (až po nedostatečný hřiešník) v rkpe Víd. dv. knih. 4313 (= Vidn) f. 283 (z tisku). Pasionál Jenský = vydání z r. 1525 (E 1) f. B1—B2 (nezachován celý) = Postilla 1563 f. 246'—247 = Postilla 1564 f. 218—218 = tisk Palmův C 2'—C 3; ČČM 1848 str. 412—413 (z Cr) = Českobratr. hlasatel 1849 č. 103 str. 576; Erben III str. 288—289 č. 14 (z Vidb, M) = Duch Jana Husi str. 193—194 č. 14; Palacký, Docum. str. 140—141 č. 86 (z Cpl, M, Cr, Vidb, Vdn) = Mareš str. 228 č. 92 = str. 257—258 č. 922 = str. 148 č. 92° = (Ho- rálek str. 20—23) = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 150—151 č. 52 = Flajš- hans, Listy str. 149—150 č. XCVI = Flajšhans, O mučenících str. 17—18 (z J a M nezcela přesně). Latinský překlad Tres epistolae f. B 3—B 4 č. 4. = Epistolae f. D 7—D 7 = Acta mart. str. 130—132 = Actiones et monim. str. 29'—30 = Megalander F 4—F 5 = Camerarius 218—220 č. IV = Op I f. 62 č. XIIII = 12 str. 79 č. XIIII; Palacký, Docum. str. 141—142. Buoh“ s vámi! Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal sem,“ jako bych měl zajtra“ skonati. Již opět*, z namenav prodlenie“ s mrti, Č. 155: x* v M oprav. z ascriptos in sensu artic. — v amplectantur Cpl, Vdn, Vidb. zz 15 vydrobeno. Č. 156: a Bóh Vdn, Vnb, Cr; ve Vndb jinou rukou nadepsáno buď. — bve Vdn za tím škrtnuto veli (wely). — Cz jiných Vdn; ze mnohých Cpl, opraveno z mno- chých. — jsem J. — vzítra J, E1; zajitra měl Vdn, ale měl doplněno pod řádkem. — fumřieti Cr; ve Vndb in marg, jinou rukou: a na smrt jíti. — prodlení Fr. 145 Vidb 123' Vdn

Strana 325
Č. 156. 1415, Juni 27. 325 * 219 Us * 118 Fr * 418 Cr *97 Cpl 145° Vidb * B2. E1 píši“ vám, milostivík a věrní přietelé v bohu,“ ještě, abych svú vděč- nost“ ukázal, dokud? najdéle“ mohu, maje vždy utěšěnie, že mohu k vám mluviti po lístku. A pravím vám, že pán buoh“ vie, proč pro- dlévá mú smrtí i mého milého bratra, Mistra Jeronyma, o němž mám naději,“ že svatě umřeč bez viny“ a že statečnějie sě má i trpí,a než já nestatečný hřiešník.“ Dal nám* pán bóhď dlúhý čas,“ abychom lépe své hřiechy“ spamatovali“« a jich statečněh želeli; dal“ nám *čas, aby dlúhé a veliké pokušenie sňalokk hřiechy veliké a přineslo“ utě- šeniemm; dal nám čas, abychom pamatovali svého krále, pána boha Ježíše »» milosrdného hrozné pohaněnie“ a smrt ukrutnú jeho“ vážili a* proto“ milejie“ trpěli, abychom " také pomněli," že nenie s hodóv *x be tohoto světa jíti“ na hody onoho světa, abychom pamatovali,“ že skrzě mnohá utrpeníď světíbe sú vešli v nebeské královstviebg: někteří po kusubh řězáni, jiník vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřěni,bm za živa po hrabáni, kamenováni, křižováni,u mleni mezi žrnovy,b vlá- čeni,b topeni, páleni, věšeni, po kussubt trháni abu prvebu poha- ef *419 6r něni, žalařováni,v biti, okováni, aby ktobž muože všěcky“ muky * Ve Vnb in marg.: ,De tempore eis a deo impenso'. hopěth píši Cpl; píšiť Cr. — chybí v J, E 1. — k ve Vndb nad tím milí. — přítelé Fr; přátelé J, E 1. — m pánu bohu Cr, Vndb, zde však pánu jinou rukou nad řádkem, — u jěšče Cpl, Vidb. — o žádost Vndb, in marg. a vděčnost. —[P dokavad Cr; což Vndb; do- kudž E 1. — q najdále Vdn, Vndb, ale zde oprav. nadepsáním e. — jmaje Cpl; magie Vndb. — Sutěšenie M, Vidb, Vndb, Cr, Fr, J. — tlistu J, E 1. — u bóh Vdn, Vnb, Cr. — v i brat. mého mil. M. — w naději mám Us. — umřě Vdn; umře a Fr. — y winný Cr, J, E 1. — z statečněji M, Cr, Vndb, E 1. — aa trpie Fr; trpí nežli Cr. — bb nestačný Vdn. — ce hříšník Fr, E1. — dd buoh Cpl. Vndb, Us, Vidb, Fr, J. — c čass dlúhý Cpl; čas dlúhý Vndb, Fr. — “hřichy M; své hřiechy lépe Vidb. — gg spomatovali Vndb. — lh statečnějie Us, Vidb, Vnb, Vndb; statečněji Cr. — dal — utěšenie chybí v M. — kk sňialo Vnb. — " přinesslo Cpl; ve Vndb in marg. jinou rukou dodáno: věrné. — mm utěšěnie Vnb; utěšíme Us. — nn čass Cpl (a tak i dříve a vždy); Cr za tím škrtnuto opakované aby dlúhé — pokušenie. — 0 ve Vndb opraveno z pána krále. — pP Ježíše boha Cr; buoha Jež. Us; boha Ježíšě Cpl, Vdn; ve Vndb boha chybí. — q hrozné pamatovánie jeho pohaněnie Cr. — rr jěho (gieho) Cpl, Vndb; v Us za tím škrtnuto vzali. — s chybí v M. — " tiem Cpl. — nu v M oprav. z mileji jak má i Cr, mileje Vdn; ve Vndb in marg. dodáno a radostnějie. — v a abychom Cr. — ww pamatovali Vndb. — xX z hodóv Vdn; s hoduov Cpl, Fr, J, EI. — vy jíti tohoto světa Cr. — z pomatovali Vndb. — be skrze M, Us, Vnb, Cr, Fr, J. — bd utrpěnie M. — be světí skrzě mnohé utrpenie Cpl. — bí v M oprav, z vešli jsú, jak i Vndb, vešli sú Cpl; vešli jsú J, E1; jsú vešli Fr. — bg v M opraveno z království nadepsáním e; králevstvie Cpl, Vnb; králov. nebes. Cr. — bh kussu M, Cpl, Vndb. — bi řezáni Vnb, Cr, Fr, J; ve Vdn za tím škrtnuto ji. — bk a jiní Cpl. — blvařěni Us, Vdn. — bm v M oprav. z dříni; dřeni Vdn, Vnb, Vidb. Cr, J; drženi E1;dřini Fr. — bn ve Vnb chybí, ve Vndb in marg. — bo mězi žernovy M, Vndb; jiní mleni mezi žer. Cr. — bp vláčíni Fr; koňmi vláčeni Vndb, ale koňmi mezi řádky; jiní mláceni koňmi Cr. — bo tupeni Vndb; jiní topeni Cr. — br jiní páleni Cr. — bs věšěni Vdn, Vndb; v Cr místo toho jiní klěštěmi. — bt kusu Vidb, Vnb, Cr, Fr. J. — bu chybí v Cr. — by pahaněni Vidb; v M opraveno z pohanini. — bw žalořováni M. — bx kováni J. — by chybí ve Fr. — bz ktož J; v M za tím škrtn. móž. — ed móž Vidb, Vdn, Vnb, Vndb, Cr. — ce všecky Cpl, Vnb, Vidb, Cr, Fr, J. — cf věci Fr.

Strana 326
326 Č. 156 1415, Juni 27. vypsati, kteréž súch i v Novémk i Starém zákoně světím pron pravdu“ boží trpěli, a zvláště“ ti, jenž sú“r * kněžskú““ zlost tresk- .82M ex talit a proti niecu kázali. A divná věc bude, ktož nynie neutrpí,“ bude-li státi * statečně proti zlosti a zvláště“ proti kněžské, jenž sebed * 124 Vdn. nedá dotknúti. A již sem tomu rád, že súď mé kniežky musili čísti, dm “že súch jedn pilnějiedo * 108 Fr v nichžd jestk zlost jich otevřěna.“ A viem, přěčtli, než svaté čtenie, chtieced bludy naleznúti.“ Dán list veď čtvrtek“ přěddu vigilií svatého Petra u večer." dx Amen." Aw V M červený nadpis: „Epištolu píše, pokládaje, proč pán bóh jeho věr- nýmd dlí svého utrpěnie, svatých příklad umučených sobě ku polechčenie přivozuje a sebe posiluje“. V Us červený nadpis: ,Třetí epištola, v žaláři psaná jest tato; ve Vdn: ,Čtvrtá epyštola; ve Vndb (po Amen): „Dokonána jest třetie epištola Mistra Jana Hussi Amen, a jinou rukou dodáno ,léta 1415'; v J, kde list poslední: „Tyto epištoly psal jest Mistr Jan v žaláři v Constanci české obci; ve Vnb jinou rukou: „Littera diversa genera martirii sanctorum elucidans et eorum sequacium'; ve Fr, kde list rovnéž poslední, připojeno na konci: „Tyto epištoly psal jest v žaláři v Constancí v okovách české obci Mistr Jan Hus svú rukú“. eg které Us, Vdn, Cr. — ch jsú Fr, J. — ci chybí v Cpl, Vndb, Cr, Fr, J. — ck i v No- vém zákoně (ně nad řádkem) M; v Starém i v Novém zák. Vdn. — cl i v Starém Vnb, Us, Vndb. Cr, Fr, J. — em ve Vndb in marg. — en chybí ve Vidb. — co božie Fr; ve Vidb chybí, ve Vndb in marg. jinou rukou: a pro zákon jeho. — cp trpěli pro prav. bož. Cr. — co zvlášče Cpl, Vidb. — cr jsú Us, Vdn, Fr, J, — cs kněskú Vdn. — et trestali M. — cu ní M, Us, Vdn, Vndb; niej Vidb; nim Cpl. — cv ve Vnb před tím škrtn. jest. — ew v M opra- veno z nini. — cx ve Vidb opraveno z neutrpie, jak má i Fr. — cy chybí v Cpl, J. — cz kněžskej Cpl; knězké Vdn. — de v M opraveno ze sobě. — dí jsú Fr. — dg knížky M, Vidb (zde oprav. z knihy); kniehy Cpl; knihy J. — dh musěli Cpl; mussili Vndb. — di v nich M; v nichžto Cr. — dk jěst (giest) Vndb a in marg. jinou rukou zřejmě. — dl v M opraveno z otevřina; Vnb: otevřena. — dm viec J. — dn jě M, Fr, Vnb; ve Vidb nad řádkem. — do pilněje Vdn; pilnějie jě Cpl; ve Vndb jinou rukou in marg. pro- hlédli a; J přečtli pilnějie. — dp přečtli Cpl, Vdn, Vidb, Cr, Fr, J; přečetli Vnb. — do chtiec Vndb, J. — drve Vndb in marg. jinou rukou: v nich. — ds nalézti Cr; ve Vndb jinou rukou in marg, kterýchž sú bohdá žádných nenalezli, ani na mě kterého dovedli. — dt v Cpl chybí, ve Vidb in marg. — du před Vidb, Cr, J; před vigilií n. Petra ve čtvrtek Fr. — dv na M; v J chybí. — dw věčer M; večér Vnb; v J chybí; a večer etc. Cpl; u večer v žaláři v čekání smrti Cr. — d chybí v Cpl, Us, Vdn, Vidb, Fr, Cr. dy v M opraveno z věrnými. Dne 27. června.

Strana 327
Č. 157, 158, 159. 1415, Juni ca 28. — Juni 28. — Juni 20—29? 327 157. Petr z Mladoňovic Husovi: utěšuje ho, jak se zdá, vzhledem k blízkému svátku sv. Petra, poukazem na stálost Petrovu. IV Kostnici, 1415, Juni ca 28.) Ztracen a není ani výslovné zmínky o něm, až na to, že víme o listech Petrových, které však Hus z opatrnosti ničil (v. č. 131), ale list Husův č. 160, který nepochybné náleží až do konce června (v. úvod k němu), podobný list předpokládá, a podle něho bylo tam asi užito slov Písmal: ,Etsi omnes scan- dalizati fuerint in te, ego nunquam scandalizabor'. 158. Jan z Chlumu M. Janovi Husovi: oznamuje některé události, nasvědču- jící nějakým změnám, píše o svém zastávání pravdy a odhodlání vzdáti se služeb dvorských. [V Kostnici, 1415, Juni 28./ Ztracen; zmiňuje se o něm toliko Hus ve své odpovědi — dopise ze 29. června (v. č. 160: ex hesterna percepi litera), udávaje také obsah jeho. 159. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: ať požádají krále Zikmunda, aby mu bylo dovoleno dáti „viaticus“, komu ho odkázal. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni 20—292.] Zlomek zachován mezi úryvky jiných listů (zejména č. 126) v rukopise univ. knih. XI D 9 (= Us) f. 207. Sedlák, Několik textů III (otisk z Hlídky 1913) str. 6 (z Us). Mé dávné poznání tohoto úryvku postřehl nyní také Sedlák na uv. m. Nelze určitě rozhodnouti, jde-li o samostatný lístek, nebo o přípisek k ně- jakému listu jinému. V listě z 9. června (č. 126) píše Hus, že neví, jak s viatikem naložiti; v listě Petrovi z Mladoňovic (č. 160) praví, že ho od- kázal Martinkovi, a vyslovuje pochybnosti, dostane-li se mu ho, mluvé také o listu Martinkovi odkazujícím knihy (v. č. 134). Podle toho náleží tento lístek za 16. červen (list Martinovi č. 132) a za ztracený list jemu (č. 134), ale před onen list Petrovi (č. 160), poněvadž Hus zde ještě žádá, aby Mar- tinovi byl viaticus dán, tam však již pochybuje, stane-li se tak. Mat. 26, 33.

Strana 328
328 Č. 159, 160. 1415, Juni 20—29? — Juni po 16. snad ca 29.? Rogo, petatis dominum regem, quod viaticum2 meum, cui legavi eum, possim dare. Palium et tunicam recipiant tales, quales deus novit. Magistro Martino" deberet dari" pro memoria etc. 160. M. Jan Hus Petrovi z Mladoňovic: vyslovuje naději, že vytrvá v nastá- vajících pokusech o odvolání, a oceňuje věrné služby Petrovy, doufá, že mu přátelé poskytnou náhrady, jejíhož zprostředkování i pro jiné a opa- tření některých přání po něm žádá. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juni po 16. snad ca 29.? Rkpis t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 90; rukopis dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 84—84; rukopis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 154'—155; rukopis kapit. N 48 (= Cpl) f. 76—76'; jiný rukopis zastupují Ep (Op). Epistolae f. F4'—F5 = Op I f. 66' c. XXIX = 12 str. 84—85 c. XXIX; Palacký, Docum. 104—105 č. 62. Český překlad Mareš str. 176—177 č. 67 = str. 200—201 č. 672 = str. 115 č. 673 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 101—103 č. 36 = Flajšhans, Listy str. 128—129 č. LXXIX. O čase v. Novotný, Listy Husovy 71—72, 79. pozn., jenž se domnívá, že zmínku o psaní M. Martinovi (v. pozn. 12.) třeba vztahovati na č. 132, ale jest asi možné, že běží o nějaký ztracený list se zmínkou o knihách (v. č. 134); srvn. i Hall, Sigmund und Hus (diss. Freiburg Br. 1912) str. 97, Sedlák na uv. m. Podle toho by tomuto listu slušelo datum pozdější a snad tudy úvodní slova připouštějí domněnku, že Petr z Mladoňovic, píše svůj list Husovi (v. č. 157), volil příklad o sv. Petru podle blízkosti tohoto svátku. Non“ audeo temere dicere cum sancto Petro,' qui incomparabiliter * 155 Vidh minorem fervorem et fortitudinem habeo, quam ipse Petrus, quod num- quam in Christo scandalisabor, etsi omnes scandalisati“ fuerint. Me enim Č. 159: Zikmunda. — 2Asi breviář; v. Sedlák, Několik textů III, str. 6, pozn. 7 a svrchu zde č. 112. — 3 M. Martin z Volyně. — 4 Totiž viaticus'; ale nestalo se tak; podle poznámky Kříže z Telče v rkpe I G 11a při f. 205 (v. ji při listě č. 112), získal ho pa- trně — a to se shoduje s vypravováním Petra z Mladoňovic (v. Palacký, Docum. 323) — spolu s jinými věcmi z pozůstalosti Husovy falckrabí Ludvík a daroval klášteru v Ingelheimě; srvn. svrchu zápisek Husův č. 112 a k tomu Hanuš, Das Schriftwesen und Schrifttum der böhmisch-slav. Völkerstämme str. 30; Hanuš, Quellenkunde 27 (a SB kgl. böhm. Ges. 21 n. 1864 I str. 141). Č. 160: a v Ep (Op) předchází: Salus in Christo Jesu; v Cpl vynecháno místo pro iniciálku, jež jen zatímně vepsána. — b Pe Vidb. — scandaliz. Vdn, Ep, Op. Č. 160: Srvn. Mat. 26, 33, Marc. 14, 29.

Strana 329
* 76' Cpl 165' Vidb Č. 160. 1415, Juni po 16. snad ca 29? Christus adhuc numquam expresse" beatum dixit, sicut‘ Petrum,? nec michi tanta dona' promisit; et forcior, intricabilior et a pluribus instat im- pungnacio.“ Igitur dico, quod spem in Christo Ihesu habens, dum audi- vero formam," veritati usque mortem" intendo cum sanctorum et vestro auxilio" adherere. Si dominus Johannes“ dampnum incurrit propter mei expectacionem, dilecte Petre,' provideas, dum domum veneris, circa* magistrum monete et eius uxorem,' qui audacter promiserunt, et circa alios amicos, quos noscit! Plebanus, meus scolaris.' Si equsm aliquis mansit cum" curru," domino Johanni debet manere. Tibi vero Magister Martinus,' si vivit, vel Magister€ Cristanus," de quo confido, de quatuor, et utinam libencius de decem" sexagenis grossorum providebunt. Scito, quod non sunt pecunie, quas ego vellem pensare pro tuo ferventissimo, firmissimo et fidelissimo affectu, quem habes ad veritatem, et pro tuo servicio et pro consolacionibus, quas michi exhibuisti in tribulacionibus meis." Deus sit merces tua magna, quia ego“ non habeo, unde retribuam. Si me contingerit? in Praga vivere," tunc non aliter, nisi ut* cum germano fratre omnia et adhuc lar- gius vellem partiri, sed" in gracia"a domini non impossibiliterbb red- ditus“ meus stat ad Pragam. Quemd non desidero, nisi iuxta volunta- tem domini, qui“ est in celo. *Viaticus,“ quem Magistro Martino lega- veram," nescio cui cedet, quem adhuc habeo. Cum libris, iuxta quod scripsi Magistro Martino,2 ita disponetis, et aliquos Vicleph,“ qui tibi placebunt, accipies. "Iam maxima est michi cura pro fratribus nostris," qui, estimo," vexabuntur, nisi deus manuin suam apposuerit. Et timeo, ne multi scandalisentur. Rogo adhuc semper, saluta dominos omnes Boe- mos et Polonos" magno affectu, cum graciarum accione, et presertim 329 dchybí v Cpl. — e sicud Cpl, Vdn. — bona M. — « inpugnacio Cpl, Vdn; im- pugnacio Vidb. — h ad mortem Ep, Op, Vidb. — adiutorio Cpl. — k curam Ep ; Cura Op. — [ noscis M; novit Ep, Op. — m equus Ep, Op. — n chybi ve Vidb. — o curro Vdn; ve Vidb chybí. — »Cristannus Cpl; Christannus Ep; Christianus Op. — a X Vidb. consolacione Cpl. — s chybi ve Vdn. — tchybi v Ep, Op. — "ego enim Ep, Op. — v contingeret Vidb, Cpl. — w in Pragam venire Vdn. — * sicut Vdn, Vidb ; quam Ep, Op ; v M chybi. — xa simul Vidb. — Yomnia vellem tecum large partiri Ep, Op. — z et Ep, Op. — aa v M za tím škrtnuto a. — bb inpossibiliter Vdn. — c reditus Vidb. — dd quem tamen Ep, Op. — ee que Cpl, Vdn, Vidb, Ep, Op. — ff viaticum Vdn. — gg v M za aliquos následuje řada písmen: vzejef nebo vzejef; srvn. o tom úvod; aliquos, qui tibi... Vidb; aliquos ex eis, qui tibi Vdn. — hh cura est michi Cpl. — iut aestimo Ep, Op; ve Vdn za tím následuje mylné estima. — kk Bohemos Ep, Op. 2 Srvn. Mat. 16, 17. — 3 Odvolací formuli. — (Jan z Chlumu. — »Petr z Mlado- ňovic. — Minemistr Petr Zmrzlík ze Svojšína. — Anna z Frimburka, choť minemi- strova. — Žák ve službách Husových zvaný Plebanus (Farář), o němž v. č. 86 (128, 132). — ' M. Martin z Volyně. — 10 M. Křišťan z Prachatic. — 11 O tom zmiňuje se Hus také v listě č. 159, zachovaném jen v úryvku. — 12 Míněn asi list nyní ztracený, v. č. 134. — 1 Miněni čeští a polští páni v Kostnici přítomní, kteří se Husa ujímali.

Strana 330
330 Č. 160, 161. 1415, Juni po 16. snad ca 29? — Juni 29. dominos Wenceslaum" de Duba, Johannem de Chlum, quos desidero esse in audiencia. Vale in Christo Ihesu. * 84 Vdn Johannes mm Hus.mm V M červený, v Cpl, Vdn a Vidb černý nadpis: „Respondet ad certam exhortacionem per Petrum suum sibi factam, in spe se ipsum in proposito sancto conservari et in veritate proponens, et regraciatur de sollicitudine laborum'." Nadpis v Ep (Op) učinili teprve vydavatelé. un 161. M. Jan Hus Janovi z Chlumu a (ve zvláštním dodatku) Václavovi z Dubé děkuje za věrné služby, těší se z jeho odhodlání nechati služeb dvor- ských, v kterémžto úmyslu také Václava z Dubé utvrzuje. /V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415/, Juni 29. Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 85—86; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 81'—82; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 151 až 152; rkpis téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 17—17 (jen prvá část necelá); rkpis kapitulní N 48 (= Cpl) f. 74'—75; jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epistolae f. E 7—E 8' (druhá část v lat. překladě) — Op I f. 64—65 č. XXII a XXIII = I2 str. 82—83 č. XXII a XXIII — začátek druhé části Seyfried-Mylius str. 123 pozn. b.; Palacký, Docum. str. 144—146 č. 89—90 (z M, Cpl, Vdn, Vidb). Český překlad Mareš str. 232—234 č. 95 a 96 = str. 261—264 č. 95 a 962 = str. 150—152 č. 95 a 963 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 152 až 155 č. 53 = Flajšhans, Listy str. 150—153 č. XCVI. — Latinský překlad české části: Ep, Op, v. svrchu; Palacký, Docum. str. 146. List býval pokládán, jak i přípisky v rkpisech svědčí, za listy dva, a nelze pochybovati, že konec jest určen Václavovi z Dubé, ale právě jeho znění uka- zuje, že není to samostatný list pro něho psaný, nýbrž sdělení v listé Ja- novi z Chlumu pro ného určené; v. Novotný, Listy Husovy str. 80—81. Graciosissime benefactor, in Christo Ihesu“ amatissime! Adhuc ex quo per dei graciam" possum scribere vestre gracie, gaudeo non mo- dice. Unde ex hesterna percepi litera, primo, quomodo meretricis magne, Č. 160: I We etc. M; dominos Vencesslaum etc. Cpl; dominos Wen. etc. Vdn; do- minum W etc. Vidb; vše další až po quos v rkpech chybí. — mm v rukopisech chybí, mají jen Ep, Op. — nn solicitudine Cpl, Vidb. — 00 laborum etc. Vidb, Cpl. Č. 161: a chybí v Cpl. — b de dei gracia Cpl. — c Ep, Op začinaji s Adhuc non mo- gaudeo, ex quo a tento začátek vložen ve Vdb omylem do č. 142; v. tam a v úvodě Č. 161: Ztracený list z 28. června; v. č. 158. dice

Strana 331
Č. 161. 1415, Juni 29. 331 * 17' Vdb * 151 Vidb 83 M id est“ malignantis congregacionis, de qua in Apokalypsi,? denudatur iniquitas et denudabitur, cum qua meretrice fornicantur reges terre, ut da ibidem dicitur, fornicantur spiritualiter, a Christo et ab eius veritate discedentes et consencientes Antichristi mendacio, ex seduccione, ex timore, vel ex' spe confederacionis“ propter honorem adquirendum" se- culi. 2° percepi! *ex litera, quomodo iam inimici veritatis incipiunt tur- bari. 3° percepi vestrem caritatis" fervidam constanciam, qua profite- mini audacter veritatem, cognita° turpitudine" meretricis? magne.? 4° cum" gaudio percepi, quod iam vanitati seculi et laborioso servicio" wltis finem imponere, et domi Ihesu Christo domino militare. Cui servire regnare est,' ut dicit Gregorius.' Cui qui fideliter servit, ipsum Ihesum Christum in celi“ patria ministrum habebit, ipso dicente‘: "Beatus est servus ille, quem, cum venerit, dominus“ inveniet" ita facientem. Amen “"quod surgens* "precinget" se et ministrabit ei. dico vobis," Hoc non faciunt reges seculi ministris suis, qui tam diu eos solum" 82 Vdn diligunt, quam diu sunt ipsis regibus utiles" et necessarii. Non sic Chri- stus, rex glorie, qui apostolos Petrum et Paulum coronavit hodie,“ Pe- trum per crucifixionem et Paulum per decollacionem " introducens in regnum celestis patrie, Petro quater carcerato et per angelum educto Paulo ter virgis ceso, semel lapidato, bis naufragiumbb passo, duobus annis vinculato et multipliciter afflicto.“ Qui dicit scribens": „Supra mo- dum gravati" sumus ita, ut tederet nos vivere.“ Iam transierunt tedia et tormenta et supersunt infinita gaudia et vita quieta impassibilis." Iam Petrus cum Paulo regnant cum rege superno,“ iam intersunt choris angelorum, iam vident regem suum in decore, iam nullo afficiuntur te- dio, sed pleni sunt inenarrabili gaudio. Ipsi ergo gloriosi martires sic iuncti regi glorie, dignentur pro nobis intercedere, ut ipsorum auxilio fortes facti, simus eorum glorie * consortes, paciendo humiliter,“ quid- quid'h dominus deus" omnipotens ad nostrum melius decreverit hic nos kk pati. Amen. * 75 Cpl dadest a za tím škrtnuto ad est M. — da et Cpl. — e descendentes M. — ve Vdn touž rukou nad řádkem. — g consideracionis M. — h aquirendum Cpl, Vdb, Vidb. — i Se- cundo perc. Cpl, Vdn, Vidb. — k et turbari M, Vdn, Vidb; perturbari Ep, Op. — 1 Tercio perc. Cpl, Vdn. — m chybí v M. — n veritatis Cpl. — ° congnita Vidb; v Ep, Op chybi. — Pchybí v Ep, Op. — pa Quarto cum Cpl. — q servicio seculi M; vanit. et lab. serv. seculi Ep, Op. — r inponere Cpl, Vdn; finem wltis imp. Vidb. — S est regnare Vdn. — tjen v Cpl, Ep, Op. — " chybi ve Vdn. — vinvenerit Cpl; invenerit vigilantem et Ep, Op. — w Nunc Vdn. — * surget Vdn. — y solum eos Cpl, Vdb, Vidb; solum tam diu Ep, Op. — z quamdiu ipsis regibus sunt ut. Cpl. — aa decolacionem Cpl. — bb nauffragium Vdn. — cc et mult. affl. v Ep, Op po lapidato; et multociens aflicto Cpl. — dd grati M. — ee inpassibilis Vdn. — if supremo Vdn. — ge humiliter patiendo Ep, Op. — hh quitquid Vdb; quicquid Vidb; quanquam Ep, Op. — i dominus jen v M, Ep, Op ; deus chybi v M, Vdb, Ep, Op. — kk Ep, Op zde maji: Datum in die sanctorum apostolorum Petri et Pauli. 2Apoc. 17, 1 a d. — 3 Nepodařilo se mi zjistiti, kde. —Mat. 24, 46. — 5 Srvn. Luc. 17, 8: praecinge te et ministra mihi. — 6 = 29. června. — 72. Cor. 1, 8.

Strana 332
332 Č. 161. 1415, Juni 29. Rogo" adhuc propter deum, si poteritis, adhuc scribatis ; rogo eciam dominam reginam‘ specialiter salutari, et moneri, quod sit constans in veritate, et non scandalizeturmu in me, tamquam sim hereticus. Coniu- gem vestram' eciam cupio salutari, quam, rogo, diligatis in Christo Ihesu,un quia spero ipsam° esse filiam dei per observanciam suorum mandato- rum. Omnes amicos veritatis salutabitis propter deum." Valde " gaudeo, quod dominus Wenceslaus" wlt ducere uxorem et mundi vanitatem aufugere.“ Et revera" tempus est, quia iam multum equitavit per regna, multum hastilusit, corpus fatigavit, pecunias expo- suit et animam offendit. Ideo iam restat hec abicere et in quiete“ domi cum coniuge" servire deoww et servos habere proprios. Lépe1 bude doma bohu slúžiti, bez hřiechóv a bez práce a dobré bydlo mieti, ano jiní slúžie,“ než pracovati těžceb druhdy z nelibosti, životem jistu nebýti a jinému vždy v rucě“ hleděti. Toto jemu, věrné- mu mémua dobrodějci, přěčteno i ukázáno buď. Ješčě pán buoh“ vždy svú mocí Hus při životě drží, a bude držěti,a dokud ráčí, prot pyšnému,“ lakomému a rozličně hřiešnému sboru, v němž pán buoh“ zná, kto súk jeho. — In die sanctorum apostolorum“ Petri et Pauli.“ Datum ad cenam." Na začátku v M červený, v Cpl, Vdb, Vdn, Vidb černý nadpis: Scribit domino Johanni, gaudens de intencione sibi intimata, comemoransam sibi premia deo fideliter serviencium tune beatorum'. Na konci prvého oddílu před částí p. Václavovi z Dubé určenou v M červené, v Cpl, Vdn, Vidb černé: „Domino Wenceslao "n scribit, congaudens " sue intencioni, quia postpositis aq regum terrenorum onerosis serviciis domi Christo domino wlt deservire." Nadpisy v Ep, Op připojeny teprv od vydavatelů. ! Tento odstavec a vše další chybí ve Vdb. — mm scandalisetur Cpl, Vidb, Ep, Op. — nn Jesu Vidb, Ep, Op. — 0° ipsam spero Cpl. — pp deum etc. Vdn; rukopisy kladou zde nadpis, o němž srvn. poznámky na konci. — qq Walde M. — rr Vencesslaus Cpl. — ss auffugere Vdn. — ît reverti Ep, Op. — uu quietate Vidb. — v uxore coniuge Ep, Op. — ww deo servire Vdn. — xx chříchóv M. — v prácě Vidb. — z služé Vdn. — ab tižce M; těžcě Vidb; tězscze Cpl. — ac v M opraveno nadepsáním i; ruce Vdn. — ad mému (za tím škrtnuto dobrému) wěrnému Vdn. — a dobroděci M, Vidb. — af psáno: gescze Cpl; gefitie Vidb; gestie Vdn; giestie M opraveno z jistě. — ag bóh M. — ah držeti Vdn, M. — a v M za tím škrtnuto ku. — ak jsú Cpl, Vdn, Vidb. — al Datum in die sanc- torum Petri et Pauli ad cenam Cpl. — am commem. Vidb; comem. sibi intimata, comem. Vdn. — an Venceslao Cpl ; W M ; Wen° Vdn. = a0 con ve Vdn touž rukou nadepsáno. — ap qua Vdn. — aq servire Cpl; deservire etc. Vdn. Žofie. — Neznámého jména. — 10 V Ep (Op) toto místo přeloženo do latiny. Dne 29. června.

Strana 333
Č. 162. 1415, Juli 1. 333 162. M. Jan Hus činí poslední prohlášení k zástupcům národů koncilu, k němu do vězení vypraveným. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415], Juli 1. Rukopis kapit. D XIV, 2 (= Cap) f. 220; rkp. Mnichov 17.833 (= Mn 1) f. 141; rkp. Mnichov 14.029 (= Mn 2) f. 126; jiné rkpisy zastupují tisky u v. d. Hardta a Mansiho. Tisky: v. d. Hardt IV 345 (H1); IV, 430 (= H2); Mansi XXVII, 764 (= Ma) = Seyfried str. 82 = Seyfried-Mylius str. 199 = Berger, Hus und Sigmund 163 pozn. 3. Český překlad Mareš str. 236 č. 98 = str. 266 č. 982 = str. 153 č. 98" = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 158—159 č. 55 = Flajšhans, Listy str. 154 č. XCVIII; německý překlad Hefele VII, 191—192. Ego Johannes Hus, in spe sacerdos Ihesu" Christi, timens deum offendere et timens incidere periurium, nolo abiurare articulos omnes et" quemlibet ex illis, qui per falsos testes in attestacionibus' producti sunt contra me, quia deo teste non predicavi nec asserui nec eos de- fendi," sicut" dixerunt me eos defendisse, predicasse vel asseruisse etc. Item de articulis extractis de meis! libellis, saltem qui sunt debite extracti, dico, quod quicumquem ex illis includit aliquem falsum sen- sum, illum " detestor. Sed timendo offendere° in P veritatem " et contra sanc- torum sentenciam" dicere, non quemlibet eorum" volo abiurare. Et si possibile esset, quod toti mundo nunc' vox mea pateret, sicut omne men- dacium“ et omne meum peccatum in die iudicii patebit, libentissime omnem falsitatem et omnem errorem, quem umquam ad dicendum conceperim* vel dixerim, coram toto* mundo revocarem. Ista dico et scribo libere" et° voluntarie Scriptum manu mea propria prima die Julii. V Cap nadpis: �Cedula conscripta manu propria Johannis Hus et lecta in sessione publica" in concilio Constanciensi'. a Huss Mn 2; Husß Mn 1; Huß H 2. — bJesu H1, H2, Ma. — c Cristi Mn 2. — d aut Mn 1. — e eis Mn 1. — in hiis attest. Mn 1. — g Mn 2: non predicavi nec asserui nec predicavi nec eos defendi. — h sicud Mn 2. — 1 et Mn 2. — i* jen v Cap. — k ex Mn 1; v HI chybi. —1 de meis — extracti chybf v H I. — m quicunque Mn 1, Mn 2, Ma, HI, H 2. — " non Cap. — ° chybi v Mn 1. — Pchybí v Mn 2. — q veritate Mn 1, H1, H 2; timendo deum offendere in veritate Ma. — r sentenciam sanctorum Mn 1. — Sillorum Mn 1. — 'chybí v Cap; vox mea nunc Ma. — u mundanum Mn 1. — Vunquam Mn 1, H 1, H2, Ma. — w dicenda Mn 1. — * conceperam Mn 2. — y toti Mn 1. — z voluntarie Scriptis propria manu Mn 2; vše další (Scriptum — Julii) chybí v Mn 1, Mn 2. List čten v den odsouzení Husova.

Strana 334
334 Č. 163. 1415, Juli 5. 163. M. Jan Hus přátelům v Kostnici: očekávaje zítřejšího konečného roz- hodnutí, oznamuje, že vytrvá, a že by, kdyby bylo možno, i písemně to pověděl, napomíná k opatrnosti a prosí, aby vzpomínajíce, modlili se za ného i za M. Jeronyma, kterého asi rovněž čeká smrt. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juli 5. Rkp t. zv. Mladoňovicův (= M) str.88; rkp. dvorní knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 83; rkpis téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 153; rkp. kapi- tulní N 48 (= Cpl) f. 75; rkp. universitní knihovny XI D 9 (= Us) f. 205; jiný rkpis zastupují Ep (Op). Epistolae f. F 2—F2' = Op I f. 65'—66 č. XXVII = 12 str. 84 č. XXVII; Palacký, Docum. str. 105—106 č. 64 (z Cpl, M, Vnd, Vidb, Us). Český překlad Mareš str. 180—181 č. 69 = str. 204—205 č. 692 = str. 117—118 č. 69 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 164—165 č. 57 = Flajš- hans, Listy str. 156 č. C. O čase v. Novotný, Listy Husovy str. 81—83. Cras hora' sexta" debeo respondere: primo, an velim" dicere, quod quilibet articulus de libellis meis extractus sit erroneus, et quod abiu- rem" et predicem oppositum; secundo, an‘ velim me confiteri€ predi- casse illos articulos, qui per testes sunt probati ; 3°, quod illos abiu- rem. Si deus de sua gracia regem? adduceret! adm audienciam," liben- ter" viderem," ut audiret, que verba" piissimus salvator ponet° in os meum. Si darent pennam et papirum," sic, spero de" dei auxilio," re- sponderem in scripto: „Ego Johannes Hus,’ in’ spe‘ servus Ihesu* Chri- sti, nolo dicere quemlibet articulum extractum de libellis meis" esse erroneum, ne sanctorum doctorum sentenciam, et presertim beati Augu- stini, condempnem. Secundo* nolo articulos per falsos testes michi im- positos" confiteri me asseruisse, predicasse et tenuisse. Tercio" nolo ab- iurare, ne periurem.aa “ Propter deum, servetis literas caute, etb ad Boemiambe similiter a VI Vdn; XVI Us. — b vellim Us. — de meis libellis Us. — derroneus v Us pře- rušeno rasurou, abiurem opraveno z ad. — eatque Ep, Op. — ƒ 2° M. — g quod Us. — h confiteri me Ep, Op. — 1aprobati Us. — kTercio quod Cpl; Tertio ut Ep, Op. — aduceret Cpl. — m chybí v Ep, Op. — " chybi ve Vdn, Vidb. — ° poneret Vdn. — P pa- pierum Vdn; papyrum Ep, Op. — chybi ve Vidb. — r misto de — auxilio čtou Ep, Op: per dei gratiam. — Schybi v M, Us, Vdn, Vdb, Ep, Op. — (chybi v M, Ep, Op. — u chybí v M. — v Jesu Vidb; v M, Ep, Op chybí. — wchybí v M, Us, Cpl. — * 2° Us. — y inpositos Vdn. — z 3° M, Vdn, Us. — aa Timto slovem končí Us. — bb et — caute chybí ve Vdn. — be Bohemiam Vidb, Ep, Op. Palacký, Docum. 105. pozn. navrhuje čtení XVI; že není toho třeba, v. Novotný, Listy Husovy 81. pozn. — 2 Zikmunda.

Strana 335
Č. 163, 164. 1415, Juli 5. — Juli 5? 335 cautebb deportari“ faciatis," ne pericula magna personarum sequantur. Si plusdd non scribam vestre caritati ex aliquo contingenti, obsecro, ha- bete mei cum omnibus amicis memoriam et orate, ut det ‘ mihi una cum fratre meo in Christo dilecto, Magistro Jeronimo, constanciam, quia estimo, ee quod mortem eciam pacietur, ut concepi a deputatis concilii." V M červený, v Cpl, Vdn a Vidb černý nadpis: „Suprascripcio“: Insi- nuat intencionem * et responsionem suam. V Us nadpisu není. Ep a Op nadpisují: „Epistola, que sequitur," videtur scripta esse ad dominum Jo- hannem ** de Chlum, quem fecit semper conscium omnium secretorum suo- rum. Continet autem universi negocii summam et locum principalem, quid Johanneskk Hus apud se facere constituerit'. Nadpis patrné složen vyda- vatelem. Ep. 164. M. Jan Hus přátelům v Čechách: děkuje za jejich služby a posílá jim po- slední pozdravy. [V Kostnici], v žaláři ſu Bosáků, 1415, Juli 5?] Rkp. t. z. Mladoňovicův (= M) str. 86—87; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) ƒ. 82—82'; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 152 až 153; jiný rkpis měli vydavatelé Ep. Erben III, 289—290 (z M, Vidb) = Duch Jana Husi str. 195—196 č. 16; Palacký, Docum. str. 147 č. 91 (z M, Vdn, Vidb) = Mareš, Listy str. 234 až 235 č. 97 = str. 264—265 č. 972 = str. 152 č. 973 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 156—157 č. 54= Flajšhans, Listy str. 153 č. XCVII. Latinský překlad Epist. f. E 8—F1 = Op I f. 65—65' č. XXIV—XXV = I2 str. 83 č. XXIV—XXV; Palacký, Docum. str. 148. Palacký omylem položil na konec listu datum 29. června rkpisně nedo- ložené (rkp Vdn čte ono datum nad listem, ale to patří k listu předcháze- jicímu č. 162), a podle toho kladen list k 29. červnu. Pravděpodobněji lze jej však položiti k 5. červenci, kdy, vida, že je konec všemu, Hus loučil se s celým světem křesťanským (č. 165), s přáteli Kostnickými (č. 163) a jisté vzpomenul i přátel v Čechách, pro něž tento list doručil přátelům Kostni- ckým (srvn. č. 163 pozn. 3.). ce deportare Cpl. — dd amplius Ep, Op. — ee chybt v M, Vdn, Vidb, Ep, Op. — ff chybí v Cpl, Vdn, Vidb. — ge intencione M. — hh resp. et int. suam etc. Cpl; resp. et int. suam Vdn, Vidb. — i chybí v Op. — kk Joan. Op. Míněn asi list č. 164, současně pro přátele v Čechách přikládaný. — * Scilicet deus.

Strana 336
336 Č. 164. 1415, Juli 5? 82' Vdn 87 M Bóh“ s vámi, a rač vám dáti odplatu věčnú, že ste mi mnoho dobrého činili. Ještě pro mě, ač snad mrtvého na těle, panu Janovi, věrnému a statečnému rytieři“ a mému dobrému dobrodějci, nedajte škodnu býti, prosímť pro pána boha, milý pane Petře minemejstře“ a paní“ Anno! Také prosím, aby dobře živi byli a boha poslúchali, jakož ste slýchali. Králové, mé* milostivé panie, děkujte ote mne ze všeho dobrého,“ jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věr- ných přátelóv, jichž nelze“ jest popsati. Prosím také všech, aby za mě pána boha prosili, u jehož svaté milosti skořek sě shledámy s jeho svatú pomocí. Amen.“ Psán list v čakánie“ odsúzenie“ na smrt v žaláři v okovách, jež, ufám, trpím pro boží zákon. Pro pána boha, nedajte hu- biti dobrých kněží. * 152° Vidl Mistr Hus, v naději sluha boží. Petre," amice karissime, pellicium serva tibi" in mei memoriam. Pane** Henrichu“ Leffl, buď dobřě žiw s svú manželkú,“ a děkujiť z dobrodějstvie“; bóh“ buď tvá odplata“! Věrný*** přieteli," pane" Lidheři“ s paní Margretú“ s panem“ Škop- kem, s Mikeskú“ i s jinými: daja vámb pán bóh“ věčnú odplatu“ za práci“ i za jiné dobroděnstvie,“ které“ ste měli se mnú! Věrný a milý“ mistře Křištane, buď pán bóh“ s tebú! Mistřek« Martínku,“ učedlníče, pomni co" sem tě věrně učil! * 153 Vidh * V M in marg. červené: „Regina'. — ** V M v textu předeslán červené psaný přípisek: „Leffl. — *** V M v textu předesláno červené: Fideli amico Liderico cum coniuge“, což napodobují Ep, Op, omylem označujíce, co ná- sleduje, za zvláštní list. a Buoh Vdn, Vidb. — b jste Vdn, Vidb. — e Jěště M. — drytíři M. — e Petřě minc- mejstřě M. — dobřě Vdn, Vidb. — S chybí v Vdn, Vidb. — ga chybí v M. — hnelzě Vidb. — i jeho Vidb. — kskoro Vidb; skore Vdn. — 1 skoře shledáme sě (oprav. ze sě shled. skoře) M; sě shledáme Vdn. — m chybí ve Vdn. — n čakání Vdn, Vidb, kde první a nad řádkem nadepsáno. — o otsúzenie Vidb; v M opraveno z odsusezenie. — P tibi serva Vdn; servato tibi Ep, Op. — " Lefl Vidb; Lefel Vdn; v Ep, Op chybí. — rv M oprav. z bude. — v M psáno: manselku. — dobroděnstvie Vdn, Vidb: dobro- dějství M. — u buoh Vdn; buď buoh Vidb. — v otplata Vidb. — w přietelé M. — * Lideři Vdn; Lidhertzi Ep ; Lidertzi Op. — y Margaretu M. — z oprav. ze Skoczkem M; Skuočkem Vdn, Vidb. — aa dan M. —bb van v M a za tím škrtnuto bóh. — c otplatu Vidb. — dd z prácě Vdn. — ce dobroděnství M. — f kteréž Vdn. — ge mistřě M, Vdn. — hh Cřistane Vdn; Křist. Vidb; v M před tím škrtnuto 1. — i buoh Vdn. — kk Mistřě M. — že Vidb. Jan z Chlumu. — 2 Petr Zmrzlík ze Svojšína. — Anna z Mochova, choť Zmrzlí- kova. — Žofie. — 'Petr z Mladoňovic. — Jindřich Lefl z Lažan. — Osobnost blíže neznámá, připomíná se jen v tomto listě. — Jindřich Škopek z Dubé; v. č. 127. Asi zeť Václava češíře (v. Palacký, Doc. 175). — 10 M. Křišťan z Prachatic. — 11 M. Martin z Volyně.

Strana 337
Č. 164, 165. 1415, Juli 5? — Juli 5. 337 Mistře“ Mikuláši, kněže Petře králové“3 i jiní mistři i kněžie,mm buďte slova božieho pilni! Kněže Havlíku,“ kaž slovo božie! A všech pp prosím, aby byli ustavični u božie pravdě. V M červený, ve Vdn a Vidb černý nadpis: „Přátelóm děkuje z dobro- děnie dole psaným a jim píšě“.9a 165. M. Jan Hus veřejným osvědčením všemu křesťanskému světu líčí stran- nický průběh svých veřejných slyšení a zvlášté, že nikdy se mu nedo- stalo poučení, jehož žádal. [V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 1415, Juli 5. * 78° Vdn Rkp. t. zv. Mladoňovicův (= M) str. 78—79; rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4524 (= Vdn) f. 78—79; rkp. téže knihovny 4557 (= Vidb) f. 174 až 174; rukopis téže knihovny 4916 (= Vdb) f. 14—15; rukopis kapitulní N 48 (= Cpl) f. 72—72 ; rkpis Gersdorfské knihovny v Budyšiné IV, 22 (= Gr) f. 165 (fragment); jiný rkp. zastupují Ep (Op). Epistolae (= Ep) f. D 8—E 1 = Op I f. 62—62' č. XV = I' str. 79—80 č. XV = Palacký, Docum. str. 106—108 č. 65 (z Ep, M, Vidb, Vdn, Cpl). Český překlad Mareš str. 183—185 č. 70 = str. 207—209 č. 702 = str. 119—120 č. 703 = Flajšhans, Listy z Kostnice str. 160—163 č. 56 = Flajš- hans, Listy str. 154—156 č. XCIX. O době v. Novotný, Listy Husovy str. 83. Ego Magister Johannes Hus, in spe servus Ihesu" Christi, cordi- aliter desiderans, ne Christi fideles post mei obitum occasionem ex morte mea caperent scandali, me quasi pertinacem hereticum iudicantes, Cri- stum Ihesum assumens in testimonium, pro cuius lege optabam mori, in memoriam amicis veritatis" hec inscribo." Primo, quod in audienciis privatis valde multis, postea in audien- *72 Cpl ciis concilii publicis, protestatus sum, me velle subici informacioni et direccioni, revocacioni et pene, docto, quod aliquid scripserim, docu- Č. 164: mm psáno kniezie Vdn, Vidb; kněží M. — un psáno: kniezie Vdn; knieze Vidb; kniezi M. — 00 O M, Vdn. — pP všěch Vidb. — 9 píše Vdn, Vidb. C. 164: 12 M. Mikuláš z Miličína. — 13 Snad Petr, později farář v Metličanech (1419), kaplan králové; srvn. Tomek V2, 62. — 1 Havlík, druhý kazatel v Betlemě (v. č. 141). Č. 165: a H Vidb; v Cpl chybí. — b chybí v Cpl. — Christum Jesum Vdb, Ep, Op; Christum Ihesum Vdn, Vidb. — dve Vdb touž rukou mezi řádky. — e scribo Cpl. — finformari Vdb; in forma comuni Cpl. — g chybí v Cpl, Ep, Op. — h dirrece. Vdn. — et revoc. Vidb, Ep, Op.

Strana 338
338 Č. 165. 1415, Juli 5. erim, vel in responsione dixerim, quod foret contrarium veritati, et quia doctores quinquaginta, ut ipsi dicebant, deputati a concilio, sepius a me reprehensim de falsa articulorum extraccione, eciam in publica concilii au- diencia, nullam privatam voluerunt dare informacionem, ymmo" nec me- o " cum conferre volebant, dicentes: „Tu debes stare decisioni concilii." Quod concilium, dum in publica audiencia adducebam" scripturam Chri- sti vel sanctorum doctorum, vel deridebat," vel me male intelligere di- cebat, et doctores me‘ impertinenter‘ allegare dicebant." Quidam autem cardinalis supremus * concilii" et a concilio deputatus, in publica au- diencia, excepta* una carta," dixit: „Ecce unus magister ** sacre theolo- gie? presentavit michi argumentum istud; dicatis ad illud.“ Erat autem argumentum de essencia comuni, quam concessi esse in divinis. Postea ipso" deficiente, quamvis reputatur doctor theologie valentissimus, dixi sibi de essencia comuni creata," que est primum esse creatum, comu- nicatum singulis creaturis. Ex qua ipse volebat probare remanenciam panis materialis, sed notabiliter ad metam nesciencie argumenti reduc- tus,d obmutuit. Et statim unus " doctor Anglicus cepit“ arguere, qui similiter defe- *79 M cit. Et alius doctor! Anglicus,“ qui in privata audiencia dixit ad me, quod Wiglefff omnem scienciam voluit“ destruere, et quod“ in quolibet suo libro, et in logicalibus,“ posuit errores, ille surrexit" et cepit ar- guere de multiplicacione corporis Christi in hostia, et deficiens in argu- mento, cum dicebaturk' sibi, ut taceret, dixit: „Ecce ipse astute deci- pit" concilium, pensetis, ne decipiatur concilium, sicut per Berengarium mm fuit deceptum.“ Et illo silente, quidam clamorose cepit arguere de esse creato comuni, multitudo vero clamabat. Ego autem stans, petivi, ut * 15 Vdb * V M a Vidb in margine: �Cameracensis'. — ** Ve Vidb nad tímto slo- vem nadepsáno ,Pa'; ve Vdb nad timto slovem, v M a Cpl in margine: ,Pa- lecz“; v Cpl něco níže in marg. jinou rukou: Poni“. k quod Vdb i Gr, jenž tímto slovem začíná. — Lta Vidb; 50 Vdb, Gr. — m repre- hensi fuerant Ep, Op. — "ymo M, Vidb; imo Ep, Op. — o concilii etc. Gr, jenž tu končí. — Paducebam Cpl. — q vel me deridebant Cpl; vel deridebant Vdb, Vdn, Vidb. — r dicebant Cpl, Vdb, Vdn, Vidb; další et doctores — dicebant chybí v Cpl. — s chybf v M. — tinpertinenter Vdn, Ep, Op.; inpertinenter me Vdb, Vidb. — u chybt v Ep, Op. — v Quidam autem Cameracensis card. Vdb. — wv M psáno dvakrát, prvé škrtnuto. — » accepta Ep, Op. — y cartha Vdb. — z eo Cpl. — aa de essen. creata comun. Vdn. — bb chybi ve Vdn. — c remanencia Vdb, M. — dd reductus est M. — ee cepit — Anglicus chybi ve Vdn. — ff Wikleff Vdn ; Wy Vidb ; Vicleff Cpl ; Wikleff voluerit Ep, Op. — gg loycalibus M. — hl posuerit Ep, Op, — i v M následuje škrtnuté arguens. — kk diceretur Ep, Op. — " decepit Vdb, M. — mm sicud per Beringarium Vdb, Cpl. Předsednictví při veřejných slyšeních Husových měl kardinál Cambrayský Pierre d'Ailli. Scéna, již zde Hus líčí, sběhla se ve slyšení dne 7. června, kdy d'Ailli chtěl Husa usvědčili z remanence na základě jeho filosofického realismu, ale marně, jak to líčí Petr z Mladoňovic (Palacký, Docum. 276—277). — 2 Podezření současníků tušilo v původci lístku, Jak marginální přípisky ukazují, Pálče, ač nelze říci, pokud právem. — 3 Totiž d'Ailli. — Asi M. Vilém Korne; srvn. Docum. 277.

Strana 339
Č. 165. 1415, Juli 5 339 * 174 Vidb daretur sibi audiencia, dicens ad illum: "*Arguatis fortiter, ego volo libenter respondere.“ Et ille similiter defecit, et morose subiunxit: „He- resis est. Quantus autem clamor, quanta subsanacio,"" derisio et blasfemia o *79 Vdn fiebat in me a congregacione *illa, sciunt" domini Wenceslaus de Duba et Johannes de Chlum" et Petrus eius notarius, constantissimi milites et veritatis domini amatores. Unde et" ego, tantis obrutus sepe" cla- moribus, dixi ista verba": „Estimabam, quod in concilio isto essetss maior reverencia, pietas et disciplina.“ Et tunc audiebant omnes, quia rex preceperat dare silencium." Cardinalis autem presidens concilio dixit: „Tu in° castro" loquebaris*** humilius.“ Ego dixi: „Quia"s me nullus tunc"t inclamabat," nunc autem omnes wa clamant contra me.“ Et subiunxit": „Ecce concilium petit a te,"w an velis stare informacioni." Dixi: "Volo libentissime, iuxta meas protestaciones.“ Qui' dixit: „Ecce hoc habeas pro informacione, quod doctores dicunt articulos extractos de tuis libellis errores * esse, quos debes" revocare, et illa, que' sunt per testes deposita, abiurare.“ Rex' autem dixit: „Ecce scribetur tibi breviter, et tu respondebis.“ Et cardinalis dixit: „Ita fiet proxima" audiencia.“ Et statim surrexit concilium. Quantas post passus sum temp- " taciones," deus scit." V M červený, v ostatních rkpech černý nadpis. „Epistola stat, quam scribit‘ declarans modum audienciarum circa se tumultuose observatarum“h; Ep a Op mají nadpis patrně od vydavatelů upravený: Alia epistola, qua declarat, quo strepitu, fremitu et insania adversariorum auditus sit in concilio, cum sibi data fuisset audiencia'. Fragment v Gr nadepsán: ,In epistola, quam scribit, declarans modum audienciarum circa se tumultuose observa- torum'. *** V M in marg. �Gotleb'. na subsannacio Vidb, Ep, Op, ve Vdb oprav. z deris., subsan. — o0 blasphemia Vdb, Cpl, Vidb. — ppVdb: in mea congregacione sciunt illa, ale opraveno na illa sciunt. — qq Chum Vdb. — rr obrutus tantis sepe Vidb; tantis sepe obrutus Vdb. — ss verba — esset chybí v M. — tt in crastino Vdn. — ua quem (q) M. — uu tunc nullus Cpl. — v inclamabant Vdn. — wa chybi v M, Ep, Op. — ww ve Vdn opraveno z atque. — xx erroneos Vdb, Cpl, Vdn, Vidb. — vy chybí v M, Cpl, Vdb, Vdn, Vidb. — z debeas Vidb. — a chybí ve Vidb. bchybí v Cpl. — in proxima Vidb, Vdn, Ep, Op; Ista fiet in proxima M. — d ten- taciones Vidb, Ep, Op. — escit etc. M, Vdb. — [jen v M. — « scribit Mgr. Jo Hus Cpl. h observatum Cpl. — chybí v Op. 5 Také to vztahuje se k slyšení ze dne 7. června; srvn. č. 153. — Gottlieben. — Líčení toto hodí se spíše na slyšení z 8. června; v. Palacký, Docum. 308 n. — 8 Zik- mund; ale podle zprávy Petra z Mladoňovic dal s'ib kardinál Zabarella se souhlasem královým.

Strana 340
340 Dodatek. 42b. M. Jan Hus veřejnou vyhláškou oznamuje, že bude konati disputaci o oprávněnosti křížové bully Jana XXIII proti Ladislavovi Neapolskému. V Praze, 1412, ante Juni 17. Není zachována. Zmiňují se o ní žaloby doktorů theologie (rkp. Třeb. A 16 f. 115 = Palacký, Docum. str. 449): „M. Johannes de Hussinecz ausus fuit publice in multis locis intimare, quomodo vellet in scolis tractare ma- terias bule domini pape de cruce et de indulgencia et audire opponentes" a Staré letopisy (str. 15): „M. Jan Hus ... rozepsal intimaci všudy v Praze podlé obyčeje mistrovského téměř po všech dveřích kostelních a klášterských, i na hradě u sv. Václava, i na mostě na dvéří, i na Vyšehradě i jinde všudy, kudyž najviece lidu chodilo, pozývaje všech vóbec i každého zvláště, dok- toróv, mistróv, licenciátóv, bakalářóv, studentóv, mnichóv, kněží i všech, ktož by chtěli k tomu jíti a odpierati jemu, aby přišli do kolleje na velikú sieň do lectorium ordinarium disputacionum za M. Marka rektora universi- tatis. A ta posicie takto byla latinskú řečí rozepsána všudy: Utrum secun- dum legem Jesu Christi licet et expedit, pro honore dei et salute populi christiani et pro commodo regni bullas pape de ereccione crucis contra La- dislaum regem Apulie et suos complices Christi fidelibus approbare. A to proto byla prvé rozepsána po dveřích, aby všickni věděli, k čemu odpoviedati a na tu posici prvé pomysliti.“ Hus, Contra 8 doct. (Op I, 293) zmiňuje se o tom slovy: movi istam questionem, ad quam obtuli me responsurum omnibus doctoribus in scholis publicis: Utrum secundum legem Christi licet et ex- pedit pro honore dei, salute populi et pro commodo regni bullas pape de ereccione crucis contra Ladislaum et suos complices Christi fidelibus appro- bare.“ Srvn. i AÖG 75, 367. Psána krátce před 17. červnem, dnem disputace, kdy proti ní vystoupil veřejnou vyhláškou Štěpán z Pálče, děkan fakulty theologické. Srvn. Hus, Adv. indulg. (Op I, 175). M. Marek z Hradce.

Strana 341
PŘILOHY.

Strana 342

Strana 343
Č. 166. 1408, po Aug. 25. 343 166. Faráři Pražští žalují arcibiskupu Zbyňkovi na kázání Husova. [V Praze, 1408, po Aug. 25.] Rkp. univ. knih. III G 16 (= Ur) f. 69; rkp. téže knihovny VIII F2 (= Uir) f. 73—74'; rkpis Vídeňské dvorní knihovny 4512 (= W) f. 1—2; rkpis téže knihovny 4483 (= Viden) f. 176'—177. Palacký, Docum. str. 153—155 (z Ur, Viden, W). O době vzniku srvn. Novotný, Listy Husovy str. 7 a nyní také Novotný- Kybal, Hus I str. 252. Jsou to patrně tyto artikuly, o nichž dí zápisy o roz- dilení počtů v kapitule (rkp. kapit. XXIV, 12, opis v dipl. mus.): „In die Translacionis s. Adalberti [= 25. srpna]... pro expensis prepositi Misnensis eunti (!) Rudnicz ad archiepiscopum cum articulis contra Wiklefistas 36 gr.; srovn. i FRB V 571 pozn. 3. Reverendissime“ pater! Ad instantivas" preces cleri vestre civitatis et dyocesis" Pragensis more pii patris ex officio vestro dignemini“ con- sulere et eidem providere, ne scandala oriantur.“ Nam non diu circa sacramentum corporis" Christi scandalum extititk exortum, quod in curia Romana et extra' naciom Bohemica" propter erroneos et Wyclefi- stas° heretica est appellata, sic quod boni propter malos diffamantur et sunt diffamati temporibus vestris. Hoc malo nondum deleto nec" ex- tincto,' supervenerunt scandalose predicaciones et odiose, que pias men- tes“ lacerant, caritatem extingwunt et clerum reddunt populo odiosum ; murmur populo solum remanet et omnis caritas laudabilis consuetu- dinis per scandalosas predicaciones semiplenas clero vestro satis alias afflicto tollitur in effectu.' Et nisi vestra paternitas reverendissima‘ clero vestro" prospexerit, igniculum scandalose predicacionis extingwendo, timor foret, ne clerus ex huiusmodi puncturis, obviando, ignem flam- marum faceret" copiosum. Non enim ex radice caritatis, sed ex odiosa malicia falsitatis corrigitur clerus ultra morem, sic quod boni et inno- centes propter malos" et' nocentes plectuntur correccionibus “ indefessis. Pro eo, pater reverendissime, vestre paternitati defectus infrascripti ex- ponuntur cum querela. a ve W předchází škrtnuté Reverende pater. — b instancias W. — C vestri W, Uir — d dioc. Uir. — e dignetur Ur. — chybi ve W. — gv Ur za tím škrtnuto: ex officio vestro dignemini consulere. — hv Ur za tím škrtnuto circa. — dominici Uir; Christi dominici Viden. — k exstitit Viden. — let cetera Ur. — m ve W za tím vyškrabáno no- stra. — " Boem. Ur. — o Vyclefistas opraveno z Vyclefitas W; Viklefistas Viden ; Wi- glefistas Ur. — Pchybi v Uir. — " pias aures et mentes Viden. — chybi v Ur. — in effectum W. — tex[cellentissilma W. — u suo Ur. — vfiet Ur. — Wincenderet Ur. — * carit. radice W. — y chybi v Uir, W. — z chybi v Uir, W, Viden. — aa correpcioni- bus Uir.

Strana 344
344 Č. 166. 1408, po Aug. 25. Primusb articulus contra Magistrum Hus." Et primo, quod Magister Johanes? Hus,“ predicator capelle sanc- torum Innocentum in Bethleem Maioris civitatis Pragensis, de anno do- minidd M° CCCC VII° et 17 die mensis Julii, hora nonarum, coram omni multitudine populi utriusque sexus inter cetera dixit vel dicere non est' veritus,“ contra determinacionem sancte matris ecclesie et sanc- torum patrum sancciones," in iniuriam h et in“ obprobrium," grava- men, lesionem et detrimentum ac scandalum tocius cleri et populi pro- miscuiz: quod quicumque exigeret a parochianis," et presertim a pau- peribus, pro confessione, offertorio" et� pro� sacramentis ecclesie, vi- delicet *eukaristie et sacris liquoribus, baptismo, pulsu campanarum,mm sepultura etc.,� tunc non exprimens nec"n distingwens, utrum ante vel post ministracionem sacramentorum" pecunias exigendo, ab exaccio- on nibus huiusmodi desistere non intendens, esset hereticus; inferens," quod omnes plebani essent ex hoc" heretici, in iniuriam nostrampr solum maliciose declarans" antecedencia," sed consequencia" canonis occultans“ contra sacrorum canonum instituta, ubi dicitur: „E contra vero quidam layci“ laudabilem conswetudinem erga sanctam ecclesiam, pia devocione introductam, ex fermento heretice pravitatis nituntur in- fringere sub pretextu canonice ““ pietatis.“ Sequitur: "Quapropter super hiis pravas exacciones fieri" prohibemus," et pias conswetudines pre- cipimus observare, statuentes, ut libere conferantur ww ecclesiastica sacra- menta, sed per episcopum loci veritate cognita* compescantur, qui ma- liciose laudabilem conswetudinem nituntur immutare,“ prout canit" capitulum „Ad apostolicam?“ De symonia. Secundusb articulus.b Secundo exponitur eciam" vobis, reverendissime pater, quod die et horis antedictis prefatus" Magister Johannes Hus"d in eadem" sua predieacione publica" habuit" dicere, qualiter felicis recordacionis Ma- gister Petrus? Wsserub ah sit mortuus et quod oretur pro eo, dicens 1. W * 74 Uir bb jen v Uir in marg. červeně. — ce Huss Uir. — dd domini MCCCCVII° Ur; 1407 W, Uir, zde však před tím škrtnuto M47. — c chybí v Ur, Viden. — ferubuit Ur. — ge sancciones sanctorum patrum W, Viden; sanxiones sanct. patr. Uir. — hh in v Uir nad řádkem. — ii chybí ve Viden. — kk parroch. Viden. — 1let pro offert. Uir, W, Viden. — mm capanarum Uir. — nn nec tunc Uir, W. — o0 inferens ex hoc eciam Viden. — PP suam Ur. — q4 v Uir za tím škrtnuto antea. — rr contraria Ur a původně i W, ale opraveno in marg. — ss ocultans W. — tt laici Viden. — uu v Ur za tím škrtnuto devo- cionis. — vv ve W za tim škrinuto ut pias. — ww conferrantur W. — xx congn. W, Viden. — yy disponit Uir, W; dicitur De symonia Ad apostol. Viden. — Z appost. Ur, Uir. — ab simonia Uir. — ac eciam expon. Uir; expon. vobis eciam Viden. — ad Huss Uir; ve W chybí. —ac prefata Uir, W, Viden.—af publ. predic. Uir, W.—ag habebat Uir.— ah Wserub W. 1 Corp. iur. can.; Greg. De sim. V, 3, 42 (Friedberg II, 766). — 2 M. Petr ze Vše- rub, někdy úředník papežské kanceláře, známý mnohoobročník; kanovník Pražský, Vyšehradský, Olomoucký, arcijáhen Horšovský atd., také ve službách krále Václava uží- vaný, připomíná se posledně jako živý v dubnu 1407 (LConf. VI, 212—214) a v květnu (AJud. V, 443), v srpnu mluví se o něm jako o zemřelém (R. Lat. 132, 268).

Strana 345
Č. 166. 1408, po Aug. 25. 345 177 Viden inter cetera non in genere, sed ad individua descendendo: "Opinione mea, salvo dei iudicio, ego non reciperem totum mundum, quod vellem ak mori cum tot et tantis *beneficiis.“ Consideretis, reverendissime pater, utrum hoc sit bene predicatum, et utrum talis“ predicacio edificet po- pulum, an pocius per talia dicta detrahatur am clero? Cum tamen? no- verimus,a" prefatum Magistrum Petrum bonum christianum fuisse et fidelem zelatorem fidei, non errores seminasse, et in presencia vestri ante tempora dixisse prefatum Magistrum Hus, quod vellet animam“o suam ibi fore, ubi est" anima? Wycleff-"; qui tamen notorie de2 sa- cramento altaris notoriam heresim contra determinacionem sancte ma- tris ecclesie posuit, unde remanencie adhuc remanent,ar heu, apud mul- tos in hac civitate. Articulus“ tercius." *2 W *74 Uir Tercioat similiter exponitur vobis, reverendissime pater, quod," quamvis synodaliter " omnibus prohibitum sitaw predicare excessive contra clerum de anno presenti die sequenti post festum sanctia* Viti," tamen prefatus Magister Johannes" *Hus,") nescitur" qua vel sub qua confidencia hoc faciat, quod clerum omnem be prefatum diffamat, cum multi boni predicatores fuerint'd et sint be in hac civitate, qui tamen non excesserunt nec excedunt sicud ipse. Per quam quidem excessivam et detractoriam predicacionem, quam facit contra clerum, reddit totum cle- rum magis odiosum populo, quam fuit umquam prius. Ideo reveren- dissime pater, cum notorie ex huiusmodi predicacionibus nos ' et ecclesie nostre,'" vos"h et ecclesie vestre destruuntur"i et *ex personis nostris bk infamatur," dignetur nobis bm paternitas vestra ex officio providere." Hoc valde rogamus.*) O nadpisech v jednotlivých rkpech v. poznámky u č. 12. * V Uir připsáno: sed male latinisatis'. a oppinione Uir. — ak velle W. — al v Ur nezřetelné, opakováno in marg. am detrahat Ur. — an noveritis Viden. — 20 v Ur doplnéno in marg. — ap Wikleff Ur; Wycleff esset Uir, W; Viclef esset Viden. — aq in Uir, W, Viden. — ar remanent adhuc Viden; aduc reman. Ur. — as jen v Uir červené. — at 3° Uir, Ur, Viden. — au v Ur nad škrtnutým quando, ve W chybí. — av sinod. Ur, Uir. — aw sit omnibus prohibitum Viden, Uir, W. — ax beati Uir, W, Viden. — ay Huss Uir, W. — az chybf v W, Viden. — be ve- strum Uir, W, Viden. — bd fuerunt Uir, W. — be sunt Uir. — bf alias nos W. — bg ve- stre Viden. — bh vos — vestre chybí v Ur, Uir, Viden. — bi destituuntur Ur. — bk ve- stris Viden. — bl infamamur Uir, W. — bm de nobis nad původním pro nobis Ur. — bn v Ur opraveno z prov. ex off. 3K výroku tomuto — byl učiněn na kázání — se Hus sám zná; srvn. svrchu č. 12 a Palacký, Doc. 168. — Dne 16. června 1408 na synodě; srvn. Höfler, Concilia Pragensia str. 52, Palacký, Docum. 333.

Strana 346
346 Č. 167. Post 1409 (1401 ex.—1411 in.). 167. M. Jan řečený Židek (čili Korvík), farář v Chvojnové, arcibiskupu Zbyň- kovi: upozorňuje na vady jeho úřadování pronásledováním horlivých kazatelů a zmiňuje se o rozpustilostech osadníků svých. Post 1409 (1410 ex.—1411 in.). Rkpis kapituly Boleslavské C 132 (= B) f. 161'—163 ; rkpis universitnt knihovny IX B1 (na perg. přídeští); rkp. Gersdorfské knihovny v Budyšíné 4° 23 (= Gs) f. 30—31. Nedoma, Boleslavský kodex str. 46—48 (z B). Osobnost pisatelova jest dosti zajímavá. Byl patrně (v. nadpis rkpu Unv v pozn. na konci) původu židovského a adoptivním synem arcibiskupského krejčího Kunše (orig. kap. XXI, 6, opis v dipl. Mus; AJudic. VI, 45, 232), uží- vaje i příjmí Corvus nebo Korvík; poměr otcův k arcibiskupu vysvětlí snad jeho přátelské styky se Zbyňkem (Act. Jud. V, 26), ale při tom jest také v přátel- ském poměru k Husovi (AJud. IV, 132), jeví se mužem smýšlení ušlechtilého (v. o něm Novotný-Kybal, M. Jan Hus I str. 95 n., 471). R. 1406 opisuje Wy- clifův traktát De universalibus (rkp. univ. V H 16 f. 78). Od r. 1407 jme- nuje se farářem ve Chvojnově na patronátu arcibiskupském (tedy opět ve styku se Zbyňkem), kterouž faru však téhož roku pronajal (Act. Jud. VI, 127). Jeho list prozrazuje ony styky obojí, podobá se značně listu Husovu Zbyň- kovi (č. 11); slovných ohlasů není sice mnoho, ale tón i obsah jest týž — a snad přátelský poměr k Zbyňkovi dovolil pisateli užíti ho, třeba zněl drsněji. Zdá se však, že ne bez trestu. Dovídáme-li se, že v březnu 1411 universita ujímá se M. Korvíka, jenž arcibiskupem byl uvězněn (Palacký, Do- cum. str. 428), byl to asi následek tohoto listu. Jest psán jistě po r. 1409 a tedy asi — je-li domněnka správná — koncem r. 1410 nebo začátkem 1411. Humili subieccione cum debito obediencie“ antelatis. Reverendissime pater! Latorem! presenciun" per caucionem fideiussoriam erreptum," paternitati vestre restituo, supplicans," quatinus paternitas vestra eun- dem wltu gracioso dignaretur respicere et a laboribus ulterioribus et expensis inutilibus misericorditer supportare, ut ipse in messe *Christi pacificus existens, eo fervencius valeat laborare, et proe paternitatis vestre gracia magis studeat cunctipotentem exorare. Tales enim, qui sic‘ in ecclesia dei subditis diocesis paternitatis vestre verbum dei fruc- tuose seminant, locum paternitatis vestre supplentes, si quis ausu te- merario vellet“ quoquomodo infestare, paternitas vestra tamquam fideles * 162 15 a obediencia B. — [ per presentem B, Gs, Uno; opravil Nedoma. — C ereptum Gs, —d supplicaciones Gs. — e chybi v B. — chybi v Gs. — g valeat Gs. 1K domněnce, že jest míněn nájemce fary Chvojnovské Jakub ze Mšena, o němž srvn. Tadra, AJud. VI, 127—128, není nejmenšího důvodu; osoba není známa, leda by to souviselo nějak s č. 36. Unv.

Strana 347
Č. 167. Post 1409 (1410 ex.—1411 in.). 347 * 162 B coadiutores deberet, usque ad mortem se exponendo pro eisdem, de- fensare. Sed heu proch dolor, a tempore, quo paternitas vestra sedem episcopalem suscepit, impii oves paternitati vestre subditas multipliciter inficientes, vivunt sublevati, „et non est' virga dei super illos“ Job2 XXI°. Non est enim vir in terra, qui ad hec nephanda prospiciat et iniuriam dei in talibus Scarioth sacerdotibus, ymmo! ut sic dicam, pseudoapo- stolis vindicet,m quia tales dictos insulsos" sacerdotes vicarii et ministri paternitatis vestre° pretereunt impunitos. Si autem quis fidelis sacerdos" in aliqua parte paternitatis vestre diocesis verbo et exemplo proficiens paruerit, mox Wikleffista" et hereticus appelatur, citatur et diversis la- boribus, fatigis et expensis angariatur, ac postremo proch pudor immi- sericorditer et inhumane vinculis mancipatur. Non sic, pater reverendis- sime, non sic, sed prospice, quia in locum Christi, optimi pastoris, pastor successisti, ut exemplo ipsius se suosque subditos sapienter regendo dirigas, quia exemplum dedit nobis, ut et nos posteri pastores similiter faciamus. Attende enim, pater, qualiter hic pastor optimus ewangelium suum secundum ultimum posse, quia usque ad mortem crucis dilatavit, et per triennium verbo et opere predicando posteris pastoribus simi- liter faciendum exemplavit, suisque apostolis, ab eis in celum ascendens, sic in futuro agendum pro memoriali reliquit,' dicens : „Ite in orbem universum et predicate ewangelium omni creature.“ Si igitur paternitas" vestrae instar dicti pastoris verbum caritatis' pro posse * dilataverit et illi fideliter inhyantes in caritate non ficta‘ dilexerit," eosdem contra infestantes protegendo, extunc verus successor Christi et sic Christus imitacione eris censendus; sin autem ex opposito paternitas vestra ver- bum ewangelii nec per se predicando seminaverit, sed per se vel" per suos ministros fructuose predicantes quovis modo inpugnaverit, non suc- cessor Christi, sed antecessor Antichristi‘ et sic Antichristus imitacione eris nunccupandus, et ex consequencia" hiis fedis“ pastoribus, qui offi- cium pastorale suscipientes, se et non suas oves pascunt,“ et quasi canes muti non valentes latrare, pastum divini verbi ab ovibus suis subtra- hunt, assimilaberis. De quibus fedis pastoribus dominus per Ezechi- elem prophetam III° et XXXIIII° capitulis“ loquitur. Ubi' pollicetur dominus ovem per negligenciam talis fedi pastoris perditam in futuro iudicio de manu eius requiri, pastum ampliorem ovium sibi subtrahendo. i se pro eisdem expon. Gs, Unv. — Vestra Paternitas Gs. — k Paternitatis Gs. lymo Gs. — m v B opraveno z et iudices. — " insultos Gs. — ° v B in marg. — P pres- biter Gs; presbyter Unv. — q Wiklefista Unv; Wyclefista Gs. — €reliquit ewangelium Gs. — 'veritatis Gs. — tinhiantes Gs; inhabitantes B, původně vypsáno, ale pak škrtnuto a napsáno zkráceně. — u dilexuerit B. — vv Unv předchází škrtnuté expo- —— sito. — wv B nadepsáno nad škrtnutým et. — v Unv předchází škrtnuté Christi. consequenti Gs. — z fides B. — a IIII° et XXIIII° cap. Gs. — b policetur Unv. 2 Job 21, 9. — 3 Srvn. Marc. 16, 15. — ' Srvn. Judae 12, Ezech. 34, 2. — Isai 53. 10. — “ Srvn. Ezech. 3, 18, 34, 10.

Strana 348
348 Č. 167. Post 1409 (1410 ex.—1411 in.). * Hanc igitur penam talis pastoris et alias plures in sacris codicibus *30' Gs contentas, pater reverendissime, horresce‘ ad corque“ et conscienciam recurrendo diligenter considera. Ad quanta, heu, modo pericula, dampna et infamias devenisti, sic quod a comuni plebe inpudice nunc regni Bo- hemie infamator, nunc sanctarum reliquiarum dilapidator,“ nunc the- zauri regni Bohemie spoliator, nunc frugum mercator! paternitas vestra appellatur! Et nondum horum finis. Et si non hec, saltem infamiam“ seu malam famam, que te decedente in omnibus paternitatis vestre con- sanguineis posteris in futura tempora relinquetur, expavesce, aut si non hec, tunc saltem acerbitas futuri iudicii, in quo pro ovibus paternitati vestre comissis conaberis reddere racionem, te terreat. Nolique, " o pater, „sperare‘ in incerto" diviciarum“, non „in? principibus et in filiis ho- minum, in quibus non est salus“, non in potestate, paternitati tue a do- mino collative tradita, ut scilicet hac pro lege iusticie" utaris, quemad- modum illi fecerunt, de quibus Sapiencie" 2° scribitur, qui fortitudine" pro lege iusticie usi, nec veterano" nec vidue, nec canos multi temporis verentes, pepercerunt.1° Sed, o pater, spera in domino et fac bonitatem, quia "maledictus" est, qui confidit in homine, beatus autem vir, qui confidit in domino,“ Jeremie' XVII°. Nec te, o pater, extollat longevitas potentatus. „Omnis2 enim potentatus brevis est,“ et quoniam „breves" dies hominis?“ Job XIIII°, et quoniam, ut dicit Psalmista,“ „Mille enim anni“ ante occulos domini sunt tamquam dies hesterna, que preteriit." Perpendeque, reverendissime" pater, qualiter dominus noster ad statum istum excellentem non ex operibus tuis,* sed secundum graciam, que est in Christo,'5 te‘ vocavit� — 22 ad Thimotheum 1°. Propter quod, re- verende pater, noli erubescere testimonium Ihesu Christi, sed sis fortis eius' ewangelii coadiutor, utereque sano et maturo consilio rectilogo- rum" veritatem katholicam amancium, qui non secundum cor et bene- placitum tuum neque propter marsubii" sui replecionem, quod tibi pla- citum est, consulant, sed quorum tu caniciem et vitam bonam prospi- ciens" verearis, quique secundum doctrinam scripture sacre" et non secundum leges humanitus inventas et flatiles te in agendis€ dirigant * 163 B choneste B. — d ad cor B. — chybi v B. — fchybf v Gs. — s dillapidator Unv. — h mergator Unv. — v B mezi řádky. — k infamia Unv. — v B následuje škrtnuté sed. — � merito Gs. — " vatris Gs. — o Sapiencie 5° Gs. — P fortitudinem Unv ; fortiter Gs ; fortissime (?) B. — q veterane B. — r vere B. — ' Jerem. XVI° B. — thominis sunt Gs. — u Mille anni Gs, Unv, kde anni opraveno z ante. — V v Unv předchází škrtnuté ex. — W reverende B. — * tuis te vocaverit sed Gs, kde pak ovšem chybi dalši te vo- cavit; v. pozn. násl. — V voluerit Unv, v Gs chybí. — Zipsius Gs, Unv. — rectiloco- rum Unv. — b marsupii Unv. — c perspiciens Gs. — dd sacre script. Gs. — e chybí v B. — Ichybí v Gs. — ge agendum Unv. »Vztahuje se na události z r. 1409, kdy Zbyněk za interdiktu odvezl část pokladu Svatovítského na Roudnici; srvn. Tomek III2, 475. — 1. Tim. 6, 17. — ' Psal. 145, 2—3. 1° Sap. 2, 10—11. — 11 Jerem. 17, 5 a 7. — 12 Ecclus. 10, 11. — 13 Job 14, 5. — Ps. — Srvn. 2. Tim. 1, 9. 89, 4. — 15

Strana 349
Č. 167 168. 1409 (1410 ex.—1411 in.). — 1413. 349 * 163' B et informent, quatenus, si quod iam male inceptum preteriit, saltem bono fine terminetur, ne novissima peiora prioribus 1 efficiantur, utque sic bene ab eisdem pro veritate consultus vitam eternam, que est in Christo Ihesu, unacum grege paternitati vestre commisso consequaris. Ceterum, reverendissime pater, noveritis, quomodo in parochia" mea et censualibus hominibus paternitatis vestre' conswetudo dyabo- lica est exorta, quia parochianik mei conventicula nocturnalia, scilicet coreas nocturnales, quam sepius ad medium noctis et amplius in gra- vem suam et paternitatis vestre“ dampnacionem multarumque virginum, coniugatarum" et viduarum destruccionem" continuant, et multa pec- cata enormia, que absurdum esset enarrare, ibidem tempore noctis co- mituntur, consilia in confessionibus et in predicacionibus publicis, ut a talibus desistant, minime advertendo. Quapropter super hiis auxilium paternitatis vestre inploro, quatenus paternitas vestra secundum poten- ciam a domino concessam in subditis paternitatis vestre hoc nephas horrendum sedare dignaretur, ut dominus deus, bonorum retributor, in cuius blasphemiam hec predicta inpudice continuant, vestre paterni- tati, si hec mitigaverit, premium prestet sempiternum, quod nobis" con- cedere dignetur omnipotens deus. Hec‘ Magister Johannes, plebanus in Chwoynow, vestre paternitatis fidelis orator, dictus“ Korwyk." V B červený nadpis: Magister Johannes, plebanus in Chwoynow, ar- chiepiscopo Sbinconi'. Unv nadpisuje: „Ista epistola missa est ex parte Mgri Jo quondam Judei ad archiepiscopum Pragensem'. 168. M. Jan Sywort, profesor university Videňské, varuje biskupa Záhřeb- ského Eberharda de Alben před vzmáháním se Wyclifovců. [1413./ Rkp. Vid. 4299 (= Vd) f. 231—231 Loserth, MVGDB XXIV, str. 102—103 (z Vd). Subiectionem debitam ac ad vſestre] pfaternitatis] dignitatem sem- per reverenciam, quam etc. Reverendissime pater. Quoniam pro since- ritate fidei catholice fideles quique, presertim autem nos, qui utcumque in sortem domini sumus positi, pro posse decertare tenemur, et vos ma- h saltim Unv, kde předchází škrtnuté si. — i consequaris etc. etc. Unv, jenž tu končí.. — k parroch. Gs. — 1et hom. pat. vest. censual. Gs; v B opraveno z hom. cens. pat.. vest. — m commercatarum B. — " distraccionem Gs. — ° committunt Gs. — P vobis Gs. 16 Srvn. Luc. 11, 26.

Strana 350
350 Č. 168, 169. 1413. xime vobisque pariles vel maiores, qui Christi fidelibus in hiis, que ad salutem pertinent, presidetis, idcirco ad vestre dominacionis aures, quam- quam nimis audacter, ut *timeo, zelo tamen fidei, tenore presentium cupio deducendum, quod certe de pertranseuntibus hic Wyenne non- nullos vestre dyocesis clericos seu scolares, quod dolenter refero, sin- gularis et perversi deprehendi Wicleffistarum dogmatis sectatores. Unde quia et nunc huius erroris heresiarce inter alia plura sue temeritatis absurdissima deliramenta contra clerum conantur et ad spoliaciones ec- clesiarum potentes seculi provocare, persecuciones immanes' tam per- sonales quam reales modo, velud a fide dignis asseritur, quam plurimis catholicis procurantes, ac magis pro eo, quod et perfidie sue virus ad circumiacentes terras diffundere satagant toto posse, dignitati paterni- tatis vestre, cui iuxta pastoralis officii regulam pre multis incumbit sol- licicius" supra gregem ipsum, signanter, qui cure vestre commissus est, districcius vigilare, humiliter ymmo humilime supplicando suggero swa- deoque fideliter et adhortor, ne tante perversitatis delatoribus locum in vestris permittatis districtibus, quin et ingencium periculorum cordialiter," animadversa numerositate dignetur abissalis vestre sapiencie sinceritas effectualiter adhibere remedia pestifero tali morbo, prout melius videre poteritis, oportuna, servando in hoc divini cultus statum ac proximorum summopere procurandam salutem, sed et meritorum vestre devocionis cumulum ac apud deum pro delictis indulgenciam pretendentes. * 230' Vd Nadpis: ,Copia litere Magistri Johannis Sybart ad episcopum Sagra- biensem'. 169. M. Jan Sywort upozorňuje kapitulu Záhřebskou na šíření wyclifství z Čech, o němž svědčí zejména cesta M. Jeronyma Pražského do Polska, a vybízí k zakročení proti klerikům z jejich obvodu, kacířstvím tímto nakaženým. 1413. Rkp. Víd. 4299 f. 230'—231 (= Vd). Loserth, MVGDB XXIV, 103—104 (z Vd). Reverencia debita cum promptitudine sedula complacendi. Venera- biles“ prestantesque patres et domini. Scitis quidem, quoniam1 fidelium Č. 168: a immunes Vd. — b ve Vd opraveno ze solicicius. — ve Vd následuje škrt- nuté ad. Č. 168: [Eberhard de Alben 1395—1397, pak Varadinský a 1410—1419 opět Záhřebský. Č. 169: a ve Vd opraveno z venerales. Č. 169: Co tištěno drobněji, přejato doslovně z listu předcházejícího. —

Strana 351
Č. 169. 1413. 351 231 Vd unusquisque pro modulo suo, et nos presertim, qui in sorte dicimur domini constituti, tenemur pro sinceritate fidei catholice decertare. Quapropter zelo pie, puto, fidei provocatus ad vestrarum dominacionum aures deducere volui per presentes, quod certe de pertranseuntibus quam plures hic vestre diocesis clericos * seu scolares, quod dolenter refero, perversi deprehendi Wicleffistarum dogmatis sec- tatores. Unde quia nunc eciam erroris illius heresiarce mel gerentes in ore, venenum? autem aspidum insanabile pretendentes in corde, quibus in- cautos in laqueum ducunt interitus, per innumera sue temeritatis absurdis- sima deliramenta contra clerum nunc conantur et ad ecclesiarum spoliaciones poten- tes seculi provocare, persecuciones magnas quam plurimas per Bohemiam maxime doctoribus et predicatoribus catholicis procurantes, ac et proinde magis, quod eciam perfidie sue virus ad terras circumiacentes student diffundere, quantum possunt. Quod ex hoc patet. Nam nunc eciam Jeronimus ipse a Praga, heresis huius seminator non minimus, subversionis gracia ad regem Cracouie" et fratrem eius, in fide, prout nostis, adhuc‘ neophitos, se contulit, sicut ex veridica relacione percepimus hic Wienne. Dignitatibus paternitatum vestrarum et excellenciis, quibus incumbit certe pre aliis singu- larius contra wlpeculas huiusmodi, pretendentes domini Sabbaoth" vi- neam demoliri,' attencius vigilare, quantum nunc licere potest, suggero swa- deoque fideliter, quatenus apostolice reminiscentes sentencie, qua facientes et consencientes pene censentur“ parili deputandi," nullatenus perversi- tatis tante delatoribus locum in vestris detis vel dare sinatis districtibus, quin et pocius de numero vivorum lapidum existentes, murum pro domo Israel, ecclesia videlicet catholica, constanter fideliterque, dum opus esse videritis, opponatis magnificum divini cultus statum proximorumque' salutem ac pro delictis indulgenciam sed et meritorum cumulum adaugentes. Datum anno 1413. V rkpe za listem Sywortovým biskupu Záhřebskému (č. 168). Nadpis: ,Copia eiusdem ad capitulum Sagrabiense'. b ve Vd touž rukou mezi řádky. — ad hoc Vd. — dve Vd opraveno ze Sabaoth. — e ve Vd následuje škrtnuté per. — que ve Vd mezi řádky. 2 Deut. 32, 33. — 3 Vladislav Jagello. — *Vitold-Alexander, veliký kníže Litevský, Srvn. Cant. 2, 15. — 6 Srvn. Rom. 1, 32.

Strana 352
352 C. 171. 1413, Juli 8. 170. M. Michal Čížek z Malenic, rektor university Pražské, universitě Vídeň- ské: stěžuje si jménem své university na špatné nakládání s jejími členy se strany členů university Vídeňské a zvláště na pomluvy, jež šíří M. Jan Sywort jak o jiných, tak zvláště o M. Jeronymovi Pražském. V Praze, 1413, Juli 8. Rkp. dv. knih. 4299 (= Vd) f. 232; rkp. univ. knih. Pražské I, G 11 Urt) f. 89. Höfler II, 205 (z Vd); Palacký, Docum. str. 512—513 č. 55 (z Vd a Urt) Sincerum desiderium complacendi, venerabiles doctores et magistri Longis“ temporibus ex parte quorumdam magistrorum vestrorumb in- iurias in nostris membris sustulimus, nulla monicione previa ex parte vestri, vel eciam“ causa notabili exigente. Unde miramur, cur in nostre universitatis supposita manus extendunt quidam vestre universitatis ma- gistri, ipsa turpiter tractando, captivando et in carcerem deducendo. Et quidam Magister Johannes Sybart,“ sue honestatis, sed verius legis Christi immemor, diffamacionis literas ad episcopum Zagrabie! et capitulum" direxit,? in quibus scolares nostre universitatis appellat perversi" dogmatis sectatores, mel in ore gerentes, et „venenum* insanabile aspidum“ in corde. Nec suffecit in tam grandi" infamia, sed adiecit: Per Bohemiam’ sunt heresiarce, qui conantur ad spoliacionem" ecclesiarum m potentes seculi provocare la; demum" quod Magister Jeronymus de Praga, disseminator erroris non minimus, gracia subversionis ad regem Polonie" se contulit et ad" fratrem“ illius." Ipsi iudicate, si prefatus magister, cordium abscondita iudicans," infamacionis tam gravis direxerit literas secundum regulam caritatis? Stilus et lingwas mendax scripsit mendacium, quod in diem mortis sue ipse Sybart prestante do- mino non probabit. Unde hortamur vestras reverenciass in domino, qua- tenus dignemini vexaciones nostrorum scolarium prescindere, et ipsi M. Sybart iustam correccionem impendere, ne amplius false proximis im- ponat heresim, sed discat lingwam“ mendacem et detraccionis compescere," et de perpetrato scelere efficaciter penitere. Hec vestris amiciciis scribi- (= a Iam longis Urt. — b vestre universitatis Urt. — “ monicione — eciam chybt ve Vd. — d-Zywart Urt. — «ve Vd následuje škrtnuté: dile. — 1 Vd: in ore etc. a další až po corde chybí. — ve Vd následuje škrtnuté tam grandi. — h gravi Urt. — quod per Boemiam Urt. — k heresiarche Urt. — 1spoliaciones Urt. — la ve Vd psáno: ad spo po se provocare. — m chybí ve Vd. — n demumque Urt. — ° ipsius regis Urt. — P di- iudicans Urt. — « ligwa Urt. — r Sywort Urt. — 'vestras honorabilitates Urt. — s dig- narentur Urt. — “ligwam Urt. — vve Vd touž rukou in marg. Eberhard de Alben; v. č. 168. — 2 Oba tyto listy v. v příloze č. 168 a 169. — 3Co tištěno drobněji, převzato z č. 169 s užitím listu Husova č. 67. — 'Deut. 32, 33. — 5 Vladislav Jagello. — 6 Vitold-Alexander, veliký kníže Litevský.

Strana 353
Č. 170, 171. 1413, Juli 8. — 1413, Juli. 353 mus, cupientes amorem caritatis altrinsecus observari. Alias oporteret universitatem nostram super hiis auxilium illustris principis domini ducis et domini capitanei terre Austries implorare, et iuxta conservatorium et privilegia universitatis nostre suppositis nostris providere de remedio oportuno. Responsum petimus de premissis. Datum Prage" anno domini M°CCCC XIII° die VIII mensis Julii, nostri rectoratus sub sigillo. Mgr. Michael dem Malenicz," sacre theologie baccalarius formatus, rector alme universitatis studii Pragensis." Venerabilibus“ viris, dominis rectori, doctoribus et magistris universi- tatis studii Wienensis, amicis et fratribus dilectis." Ve Vd nadpis: �Copia rectoris universitatis" Pragensis'; v Urt: Sequitur litera seu epistola rectoris Pragensis studii ad universitatem studii Wyennensis. 171. Rektor i universita Vídeňská stěžují si na ostrý přípis rektora Pražského (č. 170) ve příčině hanlivých spisů Sywortových, zmiňují se o těch, kdo pro podezření z wyclifství ve Vídni vyšetřováni, i o procese Jeronymové ve Vídni a jeho cestě na Litvu, a vytýkají Husovi jeho přísný dopis Sy- wortovi (č. 67). 1413, Juli. Rkp. Víd. 4299 (= Vd) f. 232'—235; rkp. univ. knih. I G11° (= Urt) f. 89 (fragment). Nepatrný zlomek uveřejnil Höfler II, 210 (z Urt); Loserth, MVGDB XXIV, 105—110. Venerabilibus ac“ sapientisimis viris, dominisb rectori, doctoribus et magistris alme universitatis studii Pragensis, amicis nostris, ymmo“ fra- tribus predilectis, in generali ipsorum congregacione cum reverencia pre- sentandum. Fraterne caritatis vinculum iugiter in vero" omnium salvatore. Exi- mii doctores, magistri ac domini karissimi. Alme vestre" universitatis studii rectoris Pragensis nomine sub sui sigillo officii gravem susce- C. 170 : W Malanicz Vd. — X adressa: Venerabilibus — dilectis chybi ve Vd. — Y ve Vd následuje škrtnuté g. Č. 170: Albrecht V (1411 až 1444). — 8Snad míněn vévoda Arnošt. — Michal Čížek z Malenic, bakalář od r. 1392, mistr 1399, r. 1405—1406 děkan artistů, krajan a přítel Husův; při jeho kvodlibetu r. 1412 došlo k známému projevu Jakoubkovu o Antikristu. Č. 171: a et Urt. — b chybí v Urt. — e ymo Urt. — d ve Vd touž rukou mezi řádky. — esalutari Urt. — clarissimi Urt. — g chybi ve Vd. — h ve Vd následuje škrtnuté grag.

Strana 354
354 С. 171. 1413, Juli. pimus epistolam, in qua contra quosdam universitatis nostre magistros innominatim et in genere graviores proponuntur querele, quod vestre universitatis membra iniuriis affecerint, ea turpiter tractando, captivando et in carcerem deducendo. Et nominatim contra venerabilem Magistrum Johannem? Sybart," sacre theologie ac2 arcium professorem eximium, vite, fame ac conversacionis laudabilis" ac“ probate, querulose scribitur, quod reverendo in Christo patri et domino, domino° episcopo Sagrabiensi' eius- que capitulo quasdam epistolas diffamatorias destinaverit, in quibus' vestre universitatis scolares appellaverit falsi dogmatis sectatores, adiungens eciam, per Bohemiam heresiarcas, conantes ad ecclesiarum spoliacionem potentes seculi provo- care, quodque Magister Jeronimus de Praga causa subversionis ad regem Polonie" et eius fratrem' se contulerit, quod idem Magister Johannes sit occultorum cordium temerarius perscrutator. Sed eciam eadem nobis transmissa epi- stola accusacionem apud illustrem principem et dominum nostrum gra- ciosissimum, dominum ducem Austrie et eius capitaneum, nec non vestro- rum privilegiorum conservatorium durius comminatur." Verum quia ipsam epistolam universitatis vestre nomine missam tenor eius non prefert, eo quod non universitatis vestre, sed solius rec- toris titulo insignita cernatur, ambigimus, an vestri unanimi ex consensu sub hac forma fuerit decreta, aut forte alicuius vel aliquorum privata effeccione extiterit destinata, ut de eius epistole gravitate et premissis cerciores sitis, ipsius epistole copiam inclusam presentibus duximus re- mittendam. Insuper gravius ferimus, * quod idem dominus rectors vestre uni- versitatis magistros et signanter Magistrum Johannem Sybart ad magi- strum civium et consilium Maioris civitatis Pragensis tam graviter ac- cusando detulit, ut ad sui instanciam permoti, magistro civium et con- silio civitatis Wyennensis contra eosdem graviter scripserint," de pluribus accusantes, quemadmodum eiusdem scripti tenor demonstrat, cuius co- piam similiter vobis mittimus presentibus interclusam. Testis est nobis deus, sed et quidem de vestris facultatum profes- sores precipui noverunt experimento, quomodo venientes ad nos famosos viros in sinceritate cordis semper caritative tractaverimus et honorave- rimus condecenter, denique vestre universitatis descidio, pressuris et calamitatibus et bonorum vestrorum? rapinis, quas hucusque in perse- cucione Wycleffistarum pertulistis et hodie cum gaudio patimini propter deum," compassi sumus et semper compatimur, cordium nostrorum do- *233 Vd nostre universitatis Urt. — k grandes Urt. —1ve Vd touž rukou in marg. — m Sy- wort Urt. — " convers. laudab. Urt. — ° tim slovem končí Urt. — P virorum Vd. 1Viz č. 170. — 2 Srvn. o něm č. 67. — »Eberhard de Alben. — 4 Č. 168 a 169. — * Co tištěno drobněji, opakováno z č. 170. — 6 Vladislav Jagello. — 'Vitold-Alexander, vetiký kníže litevský. — 8 Michal Čížek z Malenic, o němž v. č. 170. — » List není za- chován. — 1 Naráží se patrně na události spojené s vydáním dekretu Kutnohorského, a jest míněno dílem ironicky.

Strana 355
Č. 171. 1413, Juli. 355 * 233' Vd lentes ex intimis, quod eciam audire cogimur famam publicam, ymmo verius infamiam quorumdam magistrorum et baccalariorum sacre theo- logie eciam formatorum de vestra universitate prodeuncium, quod armi- ductores existant sceleris immanissimi, resuscitandi errores letiferos Jo- hannis Wycleff Anglici, doctrine katholice dissonantes et ob id dudum legitime condempnatos. Sane versantes in animis nostris, quod pre ceteris filiis hominum unum vobiscum habemus propinquitatis vinculum singulare, quia vide- licet sanctorum studiorum veritas, qua nichil in terris clarius, unam nobis professionem dedit, cum igitur non solum, quod humane societatis fedus, sed quod divini nexus indivisum glutinum sorciamur, necesse est, ut proprium id nobis veritatis studio vendicemus, ut invicem perfeccius aliis diligamus et veritatis professores tam execrabiles infamias eciam quemadmodum in nos ipsos, licet innocuos, saltem reputacione wlgarium redundantes, cordialiter detestemur. Hinc affectuose optamus semper cum apostolo," „ut abscindantur, qui vos conturbant." Et ne in dissolucionem tanti federis ex levibus quorumdam aut in- certis relatibus contra nos quidquam sinistri aut caritati contrarium su- spicemini, super omnibus nobis et nostris magistris innocentibus in pre- fata epistola impositis clara veritate duximus respondendum, in primis sincera fide asserentes, quod nulli vestre universitatis membro hic Wyenne quantulamcumque minimam iniuriam irrogatam novimus, ymmo certi sumus, quod vos‘ bona fide certos reddimus, quod nemo de vestris aliquo nostrum conscius est hic aliquantulum molestatus, preter quen- dam nomine Dominicum de Zagrabia,2 qui circa festum dominice Ascen- sionis" propter frivolas et temerarias asserciones errorum Wycleff et eorum approbaciones domino officiali curie Patauiensis" denunciatus," capiebatur per eundem, non per aliquem de nostris magistris. Qui et legitime examinatus sub iuramento fatebatur, se 16 errores Wycleff tam- quam veros, iustos, sanctos aut Christi ewangelio consonos credidisse ac eos vel saltem aliquos a Magistro Joſhanne] Hus docente publice di- dicisse, contrarium eciam nonnumquam ab orthodoxe fidei doctoribus Prage predicare, legere, docere audivisse. Verum quia ad aliquorum no- stre universitatis doctorum informacionem ad veritatis viam reductus, elegit sponte eosdem publice abiurare, nequaquam reputans se passum iniurias, sed agens eisdem graciarum acciones, gaudebat se ab errore dampnabili salubriter revocatum. Et nisi intercedente universitate nostra eidem dictus dominus officialis graciosius pepercisset, ad graviorem utique penam fuisset de rigore iuris merito condempnatus. Novimus eciam, quod fere ante annos tres" idem dominus officialis eciam Magistrum Jeronimum de Praga, tamquam de eadem Wycleffistica q ve Vd následuje škrtnuté cer. — r ve Vd opraveno z denuncciatus. u Galat. 5, 12. — 12 Osobnost blíže neznámá; srvn. Palacký III, 1, 170 pozn. — 13 Dne 1. června 1413. — 1 Ondřej z Grillenberga. — 15 Totiž r. 1410; v. pozn. násl.

Strana 356
356 Č. 171. 1413, Juli. secta suspectum, ad iudicium evocavit, non tamen incarcerando, sed, de- ferendo suo gradui, recepto ab eo iuramento sola obligacione de stando iuri et diffinitivam sentenciam expectando sub periurii et excomunica- cionis late sentencie penis, quas ipso facto incurreret, si *ante rece- deret, contentus, sub quibus penis idem Jeronimus sponte se obligavit et publice per aliquos terminos iudiciales servando promissa comparuit. Sed cum appropinquaret terminus examinandi testes, idem Jeronimus, sue obligacionis et fame, ymmo salutis immemor, clam recessit, sicque dictas periurii et excomunicacionis penas pronunciabaturs iudicialiter in causa heresis incurrisse," prout premissa omnia et singula de Dominico et Jeronimo in causarum actis luce clarius adapparent, estque ob hoc ipse Jeronimus hic et Prage publice" denunciatus. In quibus excomuni- cacione et periurio iuxta pronunciacionem prefati domini officialis in causa heresis, ut prefertur, ultra annum pertinaci animo perduravit. Ob quid iuxta disposicionem iuris et sanctorum patrum sancciones, ut no- stis, non restat, nisi ipsum velud hereticum per diffinitivam sentenciam condempnari. Quare de vestris legalitatibus et zelo fidei indubie confidi- mus, quod tali velud privilegiis universitatis vestre indigno non velitis assistere, nec permittatis ipsum huiusmodi privilegiis uti, sed pocius contra eum uti tanto zelancius, quanto cum suis complicibus universi- tatem vestram infamasse dinoscitur et turbasse. Rursus ex parte venerabilis Joh[annis] Syb[art] predicti notificamus, nichil penitus sinistri literis suis episcopo et capitulois scripsisse. Non enim in ipsis scripsit, quod studentes universitatis Pragensis, sed quos- dam scolares seu clericos dyocesis Zagrabiensis deprehendit, perversi Wicleffi- starum dogmatis sectatores, nec eos a vestra universitate christianissima se- ductos asserit aut credit quisquam, sed a quibusdam Wicleffistis, vestre universitatis adversariis perinfestis; et verissimum esse, plures precipuo- rum nostrorum magistrorum experiencia comprobarunt. Item quod scribit, quod eiusdem erroris Wicleff heresiarce sectatores" per Bohemiam conentur ad ecclesiarum spoliaciones potentes seculi provocare, hoc similiter alii quam plures doctores famosissimorum et multorum aliorum veridicorum ac notabilium virorum *tam religiosorum quam secularium relatibus“ tam voce quam scripto perceperunt. Nec hoc asserendo ipse aut quisquam universitatis vestre aut regni Bohemie famam celebrem obfuscasse censendus est, sicut nec asserens Judam apostolum esse pro- ditorem Christi, aut Nicholaum leuitam hereticum, cetum apostolicum aut Leuiticum diffamavit. Est enim publica fama," quod tales Wyclef- fiste vobiscum sint, et vos tanto cercius nostis pre ceteris, quanto ex- * 234' Vd *234 Vd sve Vd opraveno z pronuncciabatur. — t není v rkpe. — u ve Vd touž rukou nad řádkem. — v ve Vd následuje škrtnuté re. 16 Srvn. Klicman, Processus judiciarius contra Jeronimum de Praga habitus Viennae a 1410—1412, Hist. Arch. Č. Ak. č. 12, v Praze 1898. — U Srvn. Palacký, Docum. str. 417—426. — 18 Viz příl. č. 168 a 169.

Strana 357
Č. 171. 1413, Juli. 357 *235 Vd periencia, cercior assercione demonstrat. Hii revera, ut verbis utamur apostolicis," proch dolor sunt, "qui vos conturbant“. Quicumque sint illi, iudicium suum utique portaturi, conturbant et nos aliosque, molientes mutue caritatis vinculum inter filios regni dirumpere, suscitando scis- mata, dissensiones et odia, ut magis ipsorum iniquitas pallietur. Ex vobis quidem prodierunt, sed non sunt ex vobis, nam si essent, permanerent utique in christiane veritatis professione, sicut et vos, qui unccionem habentes a spiritu sancto, omnia congnovistis. Demum in eo, quod Magistrum Jeronimum gracia subversionis ad Polo- niam" se contulisse commemorat, revera non occulta cordium diiudicasse dinoscitur, sed* ex manifestis suis operibus voluntatem, sicut et veritas a fructu arborem docuit agnoscendum. Ibidem enim in Polonia simplices attemptavit subvertere, sicut‘ notabilium ac gravium personarum scriptis et verbalibus percepimus relatibus fide dignis. Contra quem Jeronimum eciam merito facilius credimus ea, quibus se iam publica notavit infa- mia, ostendens facta, ut liquet ex prehabitis, ad instar sui M. Johannis Wycleff. Unde prefatus M. Johannes Sybart nimis iniuriose diiudicator cor- dium et mendax in dicta epistola nominatur, quem ex puero novimus tocius vite ac morum honestate ita fulcitum et in nostra universitate tam laudabiliter conversatum, primum quidem discendo, postea regendo, legendo et docendo, ut in maiori nostre universitatis collegio stipendium et in sacra theologia magisterium dinoscatur dignissime * meruisse. Qui eciam quanta erga deum" devocione fervuerit, ostendit in opere, quia infra mensem renuncians seculo in omnibus, que possidebat, sancte re- ligionis suscepit habitum, preponens soli Christo in ordine Carthusien- sium strenue militare. Si tantorum etenim meritorum et fame vir ob id, quod de tam "s suspecta persona veritatem asserens, alios incautavit, ita vituperari et dignus iudicari supplicio, an pocius laudari meruit, vos ipsi quivis iudicate. Sed dato, quod falsum esset, Jeronimum causa subversionis ad dicta loca divertisse, quod utique optaremus, nequaquam tamen M. Johannes Sybart in sua epistola mentiretur, ut sibi imponitur, cum scribat, se hic Wyenne id veridicorum relatibus accepisse, quod utique nobis, qui illud secum taliter percepimus, in nullo constat a veritatis tramite declinare. Demum, quesumus, animadvertere dignemini, quam turpiter eundem venerabilem M. Johannem Sybart in suis literis tractaverit famose per universum orbem suspectus M. Johannes Huzz, approbatum dignis me- ritis sacre theologie professorembb in dignitate despiciens et sacerdotali dignitati in nichilo deferens, ipsum velud lenonem tuizans,“ mendacem w ve Vd opraveno z Polloniam. — ve Vd následuje škrtnuté m. — y ve Vd touže rukou nad vadně psaným: deum. — z ve Vd psáno: ferbuerit. — aa ve Vd následuje škrtnuté d. — bb ve Vd opraveno z professionem. — c ve Vd nezřetelné.

Strana 358
358 Č. 171. 1413, Juli. et si quid peius excogitare potuit" appellari audens, se autem tumide efferens, magistrum vocitet, qui utinam esset veritatis discipulus et non erroris prodigus seminator! Sed et demencius apostolicum sibi titulum, superbie inflatus spiritu, usurpare presumit, scribens se servum Ihesu Christi in spe, qui utinam esset in re, et non temeraria presumpcione. Quo titulo nullus episcoporum, ymmo nec summus pontifex utitur. Sed ipse sub Christi nomine, ut timemus, militando contra Christum, apo- stolico non veretur titulo gloriari. Cuius epistole tenorem " similiter vobis transmittimus, ut eius temeritatem evidencius agnoscatis. Ceterum obsecramus in domino, quatenus imploratis reverendissimi in Christo patris et domini, domini archiepiscopi Pragensis2 et aliorum orthodoxorum ecclesie pastorum, ymmo et regiis auxiliis et sollicitam detis operam, ut huiusmodi *disseminatores errorum Wycleff compes- cantur et exterminentur aut saltem a vestra universitate, ymmo a regno Bohemie," si qui reperti fuerint,“ et tandem a finibus ecclesie propel- lantur, offerentes nos semper paratos vobis in hiis possetenus, ymmo in quibuslibet vestris beneplacitis fraternis vestris caritatibus in futurum sincerius confirmari. Et ut vobis unanimes prefatis errorum Wycleff fau- toribus resistere et alios, ne incidant, incautare efficacius valeamus, ve- stras fraternas caritates sinceriter in domino deprecamur, quatenus sub nostris expensis omnes articulos, quos ipsi moderni Wycleffiste, vo- biscum, ut fertur, conversantes, conantur defendere, cum suis funda- mentis autentice conscriptos nobis transmittere dignemini, ut christiane fidei veritatem valeamus aliis fundacius declarare. * 235' Vd Vestri rector2 et universitas studii Wyennensis. Ve Vd nadpis: �Copia universitatis Wyennensis.“ Listem tímto rukopis se končí, tudíž za koncem dopisu, jakožto na posledním popsaném listé, udán majetník: ,Iste liber est fratrum domus Vallis Omnium sanctorum in Mawerbach." dd et — potuit in margine touže rukou Vd. — ce ve Vd opraveno ze: solicitam. fíve Vd následuje škrtnuté et. — ge opraveno ve Vd z fuerunt. 10 Viz č. 67. — 20 Tenkrát byl jím již Konrád z Vechty. — 2 M. Theodoricus Ru- dolfi de Hammelburg.

Strana 359
359 Srovnání čísel „Document“ s čísly tohoto vydání. Číslo Document Čislo tohoto vydání Čislo Document A. Listy. Číslo tohoto vydáni Číslo Document Číslo tohoto vydaní Číslo Document Čislo tohoto vydání 47 3 4 5 6 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 11 13 10 20 16 24 39 28 31 32 54 35 42 41 47 48 49* 69 50 70 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 72 57 52 63 60 58 67 74 75 76 78 81 87 86 93 96 97 98 100 109 103 57 48 49 50 51 52(+57) 53 54 55 56 (+52) 58 59 60 61 62 63 64 65 66 108 110 111 104 106 114 115 116 117 118 114 120 121 128 150 160 124 163 165 125 149 70 71 72 73 74 75 76 77 79 80 81 82 83 78 84 85 86 87 88 89 131 129 130 132 135 136 137 138 139 140 141 154 145 147 143 153 156 155 152 161 2 21 22 23 55 71 53 44 45 46 105 67 68 69 126 122 127 90 91 92 164 95 B. Dokumenty. Strana (čislo) Document Čislo tohoto vydání Strana (číslo) Document Čislo tohoto vydání Strana (číslo) Document Číslo tohoto vydání Strana (číslo) Document Číslo tohoto vydání str. 153-155 č. 1 str. 155-164 č. 1 str. 188-193 č. 6 str. 233-234 (část č.10) 166 12 101 133 str. 237-238 str. 243-244 str. 354 č. 14 88 79 15 str. 387-396 č. 25 str. 399-400 č. 27 str. 447-448 č. 44 str. 461-464 č. 48 17 19 33 44 str. 464-466 č. 49 str. 512-513 č. 55 str. 518-522 č. 58 str. 533 č. 64 46 170 73 85

Strana 360
360 Seznam původců (odesílatelů) jednotlivých listů (hleděno i k listům ztraceným). Beneš v. z Ostroměře. Božího těla bratrstvo 5. z Brodu Ondřej Mistr 73. Čížek z Malenic Michal Mistr, rek- tor university 170. Dolany v. Štěpán. z Domanic v. Ojíř. z Dubé v. Škopek Jindřich. Eliášův Jan Mistr 4. faráři Pražští 166. z Hachbergu v. Ota III. biskup. Hašek Mistr 38. Havel v. z Úterého. Helwel Jan Mistr, farář v Norim- berce 91. Hus Jan Mistr 1, 3, 6—13, 15—20, 23—25, 27—29, 31—33, 35, 36, 39—43, 46—50, 52—55, 57, 58, 60, 61, 63—67, 69—72, 74—78, 80—82, 84, 86, 87, 89, 90, 92—97, 99—101, 103, 104, 106, 108—112, 114,116, 118, 120—122, 124—134, 136, 138—143, 145, 147, 149, 150, 152—156, 159—165 ; svědek 4, 30. z Chlumu Jan 105, 107, 113, 117, 158; srvn. přátelé v Kostnici. Jakoubek ze Stříbra Mistr 102. Jan v. Eliášův, Helwel, Hus, z Chlumu, Kardinál, z Rakovníka, Sywart, Židek. Jindřich v. Skopek. John v. Oldcastle. Kardinál z Rejnštejna Jan Mistr 62, 98, 146, 148; sryn. přátelé v Kostnici. kněz neznámý 26. Korvík v. Židek. Kostnický biskup v. Ota III. Křišťan z Prachatic Mistr 51, 56, 59. Kříž kramář 30. z Malenic v. Čížek. Mařík v. Rvačka. Michal v. Čížek, z Přestanova. Mikuláš, biskup Nezerský 79. z Mladoňovic Petr 115, 146, 148, 157; srvn. přátelé v Kostnici. Nezerský biskup v. Mikuláš. neznámý kněz v. kněz. Ojíř z Domanic, generální vikář 2. Oldcastle John lord 21. Ondřej v. z Brodu. z Ostroměře Beneš, kazatel 68. Ota III. z Hachbergu, biskup Kost- nický 119. „Pater“ 135, 137. Petr v. z Mladoňovic, degli Ste- phaneschi. z Plzně kdosi 34. z Prachatic v. Křišťan. přátelé v Kostnici 144, 151; srvn. z Chlumu, Kardinál, z Mlado- ňovic. z Přestanova (de Priest) Michal 85. z Rakovníka Jan 14. z Rejnštejna v. Kardinál Jan. Rvačka Mařík, mnich 37. degli Stephaneschi Petr,kardinál 44. ze Stříbra v. Jakoubek. Sywart Jan Mistr 168, 169. Škopek z Dubé Jindřich 123. Štěpán, převor kartus. v Dola- nech 45. universita Pražská v. Čížek, z Úte- rého; Vídeňská 171. z Úterého Havel Mistr, rektor uni- versity 83. Wyche Richard 22. Zikmund král 88. Židek Jan (Korvík) Mistr, farář ve Chvojnově 167. 

Strana 361
361 Seznam adresátů, jimž odeslány jednotlivé listy (nebo určení jejich povahy). de Alben v. Eberhard. Beneš v. z Ostroměře. Barbatus (Bradatý) Jan 28. z Brodu Ondřej Mistr 65. Čechové věrní 87, 109, 153; srvn. přátelé v Cechách, Pražané. de Datis Leonardus Statii, generál dominikánů 142. . Dolanstí mnichové 41 ; srvn. Stépán. z Dubé Václav 139, 152, 161; srvn. Skopek. Eberhard de Alben, biskup Zá- hfebsky 168. z Hasenburka v. Zbynék. Havlik, kazatel v Betlemé 47, (952), 141. Helwel Jan Mistr, farář v Norim- berce 92. Hübner Jan Mistr 6. Hus Jan Mistr 2, 4, 14 (21), 22, - 26, 34, 37, 38, 44, 45, 51, 56, 59, 62, 68, 73, 79, 83, 85, 88, 91, 102, 107, 113, 115, 117, 119, 135, 137, 144, 146, 148, 151, 157, 158. z Chlumu Jan 103, 106, 108, 111, 114, 120, 121, 128, 139, 145, 152, 161. Chudoba z Vartenberka a na Ral- sku Jan 8. Jakoubek ze Stříbra Mistr 99. Jan XXIII., papež 17, 23, 31. Kardinál z Rejnštejna Jan Mistr 63, 149. kardinálové 32. kněz neznámý 27; jiný 36; jiný (Havlík ?) 95. Křišťan z Prachatic Mistr 52, 58, 60, 154. Leonard Statii v. de Datis. Lounsti 16. z Miličína Mikuláš Mistr 47. mistři v Praze 48. z Mladoňovic Petr 110, 116, 149, 160. mnich nějaký 39. z Myslibořic Ondřej 40. neznámý v. kněz, mnich, přítel, šlechtic, šlechtična, vladyka. Oldcastle John, lord 61. Ondřej v. z Brodu, z Myslibořic. z Ostroměře Beneš, kazatel 64. páni na soudě zemském 54, 84; v družině Zikmundově 82. panny zbožné 10. papež v. Jan XXIII. „Pater“ 136, 138. Petr kazatel 66. Plzňané 35. z Prachatic v. Křišťan. přátelé v Čechách a v Praze 93, 94, 96—98, 129, 147, 156, 164; srvn. Cechové, Pražané. přátelé v Kostnici 104, 118, 124 až 126, 131, 140, 143, 150, 159, 163. Pražané 49, 49*, 50, 53, 55, 69, 70, 71, 72, 74, 100; srvn. mistři. přítel (Husův) neznámý 1; jiný 29. prohlášení veřejné 5, 30, 42b, 43, 44, 46, 57, 75—78, 83, 89, 90, 101, 133, 162, 165. z Ralska v. Chudoba. z Rejnštejna v. Kardinál. Statii Leonard v. de Datis. Stokes John Mistr 33 B. ze Stříbra v. Jakoubek. Sywart Jan Mistr 67. Skopek z Dubé Jindřich 122, 127, 130. šlechtic neznámý 18. šlechtična neznámá 7. Stěpán, převor kart. v Dolanech 41. universita Pražská 155, 171; Ví- deňská 170. z Valdštejna Voksa 21. z Vartenberka v. Chudoba. Vladislav Jagello, král polský 25, 42. vladyka neznámý 9. z Volyně Martin Mistr 47,86,132, 134. .Wyche Richard 24. Záhfebsky biskup v. Eberhard; kapitula 169. ze Zap v. Záviše. zápisek (Husův) soukromý 112. Záviše ze Zap Mistr 20. Zbyněk z Hasenburka, arcibiskup 11—13, 166, 167. Zikmund kräl 80, 81. 

Strana 362
362 Seznam citátů biblických. Exod. 7, 1—12 č. 14; — 15, 26 č. 67; — 20, 17 č. 73; — 22, 28 č. 73; 32, 29 č. 14; — 32, 35 č. 14; — 32, 37 č. 7. Levit. 5, 6 č. 14; — 8, 13 č. 52; — 10,8 č. 14; — 10, 12 č. 14; — 19, 22 č. 14. Num. 16 č. 53; — 16, 27 č. 14; — 16, 32 č. 14; — 22 č. 14; — 25, 7—8 č. 14; — 27, 1—4 č. 9; — 27, 4—6 č. 9; — 27, 7—11 č. 9. Deut. 13, 5 č. 14; — 13, 6 č. 14; — 13, 9 č. 14; — 24, 8 č. 28; — 32, 12 č. 14; — 32, 33 č. 67; č. 169, č. 170; — 32, 35 č. 12. 1. Reg. 2, 25 č. 14 (dvakrát); — 8, 3 č. 12; — 15, 22 č. 14, č. 37, č. 73; 15, 23 č. 14. 2. Reg. 20, 1—22 č. 14. 3. Reg. 17, 9 č. 117. 4. Reg. 5, 21 č. 12; — 7, 8 č. 14. 2. Paral. 20 č. 14; — 33, 6 č. 116. Job. 14, 5 č. 167; — 20, 27 č. 44; — 21, 9 č. 167. Psalm. 3, 2 č. 46; — 13, 5 č. 52; 21, 2 č. 46; — 21, 11—12 č. 46; — — 21, 17 č. 46; — 25, 5 č. 6; — 26, 1 č. 150; — 50, 6 č. 58; — 52, 6 č. 65, č. 73; — 56, 7 č. 12; — 58, 2 č. 46; — 59, 13 č. 24; — — 61, 8 č. 128; — 70, 5 č. 46; — 70, 10—11 č. 46; — 75, 12 č. 13; 89, 4 č. 167; — 90, 15 č. 24, č. 49; — 102, 6 č. 46; — 104, 21 č. 152; — 108, 2 č. 44; — 108, 3—5 č. 46; — 118, 18 č. 14; — 118, 21 č. 28; — 118, 114 č. 46; — 132, 1—2 č. 14; — 140, 4 č. 14; — 140, 5 č. 14; — 142, 9 č. 46; — 143, 2 č. 149; — 143, 5 č. 14; 144, 18 č. 46; — 144, 19 č. 46; — 144, 20 č. 46; — 145, 2 č. 126; — 145, 2—3 č. 152, č. 167; — 145, 7 č. 46 (dvakrát). Proverb. 1, 8 č. 137; — 3, 5 č. 137; — 3, 25—26 č. 49, č. 49*; — 9, 9 č. 14; — 10, 1 č. 68; — 12, 21 č. 51, č. 52; — 16, 1 č. 14; — 16, 29 č. 14; — 18, 14 č. 14; — 22, 28 č. 68; — 24, 31 č. 24; — 27, 6 č. 14. Eccles. 4, 12 č. 24; — 7, 2 č. 35. Cant. 2, 15 č. 169. Sap. 1, 6 č. 67; — 2, 1 č. 12; — 2, 10—11 č. 167; — 2, 12 č. 12. Ecclus. 4, 32 č. 21; — 10, 11 č. 167; — 10, 12 č. 152; — 13, 1 č. 14; 34, 9 č. 118; — 40, 29 č. 63; — 51, 34 č. 81. Isai. 3, 12 č. 9, č. 12; — 3, 13 č. 67; — 6, 5 č. 42; — 9, 15 č. 52; — 10, 1—3 č. 9; — 14, 13—14 č. 14; — 22, 22 č. 14; — 24, 16 č. 73; — 28, 7 č. 12; — 28, 19 č. 118; — 33, 1 č. 8; — 33, 15 č. 1; — 38, 14 č. 150; — 49, 6 č. 14; — 51, 12—13 č. 21; — 56, 10 č. 167. Jerem. 5, 8 č. 11; — 6, 16 č. 74; — 8, 10 č. 42; — 11, 18—19 č. 46; 11, 20 č. 12; — 17, 5 č. 126, č. 167; — 17, 7 č. 167; — 20, 11 č. 97, č. 150; — 36, 4 č. 147. Thren. 1, 9 č. 46; — 1, 11 č. 46; — 1, 12 č. 72; — 1, 18 č. 72; — 3, 14 č. 81; — 3, 28 č. 14; — 4, 1 č. 42; — 4, 13 č. 12; — 4, 21 č. 38; — 5, 2 č. 9.

Strana 363
363 Ezechiel 3, 15 č. 63; — 3, 18 č. 167; — 34, 2 č. 167; — 34, 10 č. 167. Daniel 2 č. 21; — 3 č. 108, č. 118; — 3, 23 č. 150; — 5? č. 115; — 6 č. 108, č. 118; — 6, 16 č. 150; — 7, 4 č. 115; — 9, 27 č. 60; — 13 č. 68, č. 108, č. 118; — 13, 45 č. 14. Jon. 1, 12 č. 14; — 2 č. 108, č. 118; — 2, 1 a d. č. 150. Nahum. 3, 5—6 č. 38. 1. Machab. 1, 59 č. 147; — 2 č. 21; — 5, 48 č. 16. 2. Machab. 6 č. 136, č. 137; — 6, 18 č. 138; — 7 č. 137, č. 138. Matth. 4, 16 č. 24; — 5, 5 č. 69; — 5, 10 č. 69, č. 81; — 5, 11 č. 63; — 5, 11—12 č. 69; — 5, 12 č. 13; — 5, 13 č. 14; — 5, 15 č. 14; — 5, 17 č. 70; — 5, 37 č. 13, č. 36; — 6, 10 č. 150; — 6, 24 č. 35; — 7, 1 č. 68; — 7, 3 č. 73; — 7, 7 č. 1; — 7, 15 č. 35, č. 60, č. 69, č. 129; — 7, 15—16 č. 100; — 7, 16 č. 69; — 9, 37 č. 11; — 10, 14 č. 55; — 10, 15 č. 6, č. 69; — 10, 16 č. 69; — 10, 16—17 č. 49, č. 49*; 10, 19 č. 115, č. 116; — 10, 21—23 č. 49, č. 49*; — 10, 22 č. 21; — 10, 23 č. 47, č. 55; — 10, 23—26 č. 49, č. 49*; — 10, 24 č. 12, č. 18; — 10, 25 č. 18; — 10, 28 č. 35, č. 132; — 10, 32 č. 21; — 10, 33 č. 21; — 10, 34 č. 59; — 10, 36 č. 116; — 11, 6 č. 60; — 11, 19 č. 49, č. 49*; — 11, 29 č. 74, č. 81; — 12, 30 č. 73; — 12, 31 č. 6; — 12, 34 č. 14; — 12, 36 č. 67; 12, 39 č. 12, č. 24; — 12, 43—45 č. 35; — 13, 9 č. 14; — 13, 25 č. 24; — 13, 38 č. 35; — 13, 43 č. 14; — 15, 3 č. 12; — 15, 14 č. 12; — 16, 4 č. 24; — 16, 17 č. 160; — 16, 18 č. 36; — 16, 24 č. 145; — 16, 26 č. 1, č. 7, č. 35; — 18, 6 č. 138; — 18, 15 č. 20, č. 67, č. 73; — 18, 16—17 č. 20; — 19, 12 č. 10; — 20, 28 č. 37; — 21, 12 č. 6; — 22, 24 č. 100; — 22, 37 č. 74; — 22, 39 č. 74; 22, 40 č. 74; — 23, 2 č. 46; — 23, 3 č. 28; — 23, 11—12 č. 60; — 23, 13—16 č. 12; — 23, 23—29 č. 12; — 23, 24 č. 14, č. 73; — 24, 5 č. 100; — 24, 12 č. 11, č. 42; — 24, 15 č. 60, č. 147; — 24, 21 č. 69; — 24, 21—24 č. 147; — 24, 23—24 č. 60; — 24, 24 č. 100; — 24, 26 č. 60; — 25, 34 č. 53, č. 70; — 25, 41 č. 36, č. 70; — 24, 46 č. 161; — 25, 41—43 č. 9; — 26, 26 č. 12; — 26, 33 č. 157, č. 160; — 26, 37—38 č. 145; — 26, 41 č. 126, č. 145; — 27, 40 č. 72; 27, 43 č. 72; — 27, 46 č. 72; — 28, 20 č. 49, č. 49*. Marc. 3, 29 č. 6; — 6, 11 č. 55; — 6, 43 č. 47; — 8, 31 č. 145; — 8, 36—37 č. 9; — 8, 37 č. 9; — 8, 38 č. 21; — 11, 25 č. 115; — 14, 29 č. 160; — 14, 33—34 č. 145; — 15, 29—30 č. 72; — 15, 34 č. 72; — 16, 15 č. 11, č. 17, č. 18, č. 28, č. 167; — 16, 20 č. 18. Luc. 2, 10 č. 71; — 2, 13—14 č. 71; — 2, 14 č. 14; — 2, 51 č. 14; — 3, 13 č. 1; — 4, 7 č. 60; — 5, 31 č. 14; — 6, 22—23 č. 145; — 6, 37, č. 12, č. 67, č. 68; — 6, 40 č. 18; — 6, 45 č. 14; — 6, 46—48 č. 36; — 7, 34 č. 49, č. 49*; — 9, 5 č. 55; — 9, 49—50 č. 13; — 10, 2 č. 11; — 10, 5 č. 72; — 10, 16 č. 37; — 10, 19 č. 16; — 10, 30—34 č. 35; — 11, 9 č. 1; — 11, 26 č. 167; — 11, 45 č. 12; — 11, 53—54

Strana 364
364 č. 12; — 12, 3 č. 115; — 12, 8 č. 21; — 12, 10 č. 6; — 12, 14 č. 14; 12, 15 č. 9; — 12, 20 č. 14; — 12, 37 č. 152; — 14, 8—9 č. 12; — 14, 11 č. 25, č. 60; — 14, 21 č. 17; — 14, 23 č. 17; — 15, 14 č. 14; — 16, 1—2 č. 13; — 16, 2 č. 13; — 16, 19 č. 9; — 16, 19 až 24 č. 14; — 16, 21 č. 47; — 17, 8 č, 161; — 19, 12 č. 36; — 19, 27 č. 36; — 19, 28 č. 55; — 19, 40 č. 14; — 19, 41 č. 37; — 21, 15 č. 109; — 21, 16 č. 116; — 21, 16—17 č. 58, č. 69; — 22, 19 č. 12; — 22, 24 č. 14; — 22, 24—25 č. 13; — 23, 34 č. 53; — 23, 43 č. 12; — 24, 7 č. 55; — 24, 36 č; 72; — 29, 43 č. 145. Joh. 2, 4 č. 24; — 2, 14 č. 6; — 3, 10 č. 73; — 3, 18 č. 68; — 6, 15 č. 37; — 7, 30 č. 24; — 8, 34 č. 35; — 8, 43 č. 12; — 8, 44 č. 35, — 9, 16 č. 49, č. 49*; — 10, 4 č. 20; — 10, 10 č. 70; — 10, 11—12 č. 47; — 10, 39 č. 55; — 11, 39 č. 150; — 11, 53—55 č. 55; — 12, 24—25 č. 14; — 12, 26 č. 22, č. 22*, č. 122, č. 152; — 12, 34 č. 152; — 13, 15 č. 74; — 14, 27 č. 14, č. 72, č. 145; — 14, 28 č. 12; — 15, 18—21 č. 49, 49*; — 15, 20 č. 18 (dvakrát); — 16, 2 č. 58; 16, 21 č. 68; — 16, 33 č. 47; — 18, 38 č. 131; — 19, 11 č. 38; 19, 23—24 č. 14; — 20, 19 č. 72. Act. 1, 24 č. 41; — 2, 44 č. 39; — 3, 6 č. 6; — 4, 6 č. 28; — 4, 19 až 20 č. 28; — 4, 32 č. 28; — 5, 5 č. 14; — 5, 11 č. 14; — 5, 29 č. 17, č. 18, č. 28, č. 41, č. 73; — 7, 59 č. 53; — 8, 19—20 č. 12; — 8, 20 č. 147; — 9, 25 č. 137; — 10, 11—16 č. 14; — 13, 11 č. 14; — 13, 47 č. 14; — 17, 16 č. 60; — 17, 28 č. 60; — 20, 33—34 č. 12; — 20, 35 č. 12; — 27, 33 č. 69. Rom. 1, 32 č. 169; — 2, 6 č. 12; — 2, 11 č. 14; — 2, 12 č. 73; — 6, 17 č. 35; — 8, 21 č. 145; — 8, 23 č. 145; — 10, 10 č. 21; — 12, 1 č. 38; — 12, 3 68; — 13, 1 č. 41. 1. Cor. 1, 4 č. 49, č. 49*; — 1, 13 č. 73; — 1, 19 č. 14; — 1, 25 č. 14; 2, 9 č. 16; — 3, 11 č. 36; — 4, 3 č. 41; — 4, 4 č. 73; — 4, 15 č. 143; — 7 č. 10; — 8, 13 č. 73; — 9, 16 č. 52; — 11, 23 č. 139, č. 139*; — 11, 26 č. 139, č. 139*; — 15, 33 č. 14; — 16, 33 č. 49. č. 49*. 2. Cor. 1, 7 č. 128; — 1, 8 č. 161; — 2, 15 č. 38; — 2, 16 č. 24; — 3, 6 č. 14; — 6, 6 č. 14; — 6, 15 č. 60; — 9, 16 č. 52; — 11, 2 č. 14; — 11, 7—9 č. 12; — 11, 13 č. 22, č. 22*; — 11, 29 č. 12. Gal. 1, 3 č. 49, č. 49*; — 1, 22 č. 16; — 4, 27 č. 24. Eph. 1, 4 č. 46; — 1, 17 č. 67; — 4, 14 č. 14; — 6, 2—4 č. 13; — 6, 9 č. 14; — 6, 19 č. 47. Philippen. 1, 6 č. 49, č. 49*; — 1, 22 č. 47; — 2, 8 č. 14; — 2, 21 č. 11, č. 42. Colossen. 3, 17 č. 49, č. 49*; — 3, 20—21 č. 13; — 3, 25 č. 14; — 4, 4 č. 47. 2. Thess. 2, 3 č. 58; — 2, 4 č. 58; — 2, 8 č. 145; — 3, 1 č. 47; — 3, 3—4 č. 49, č. 49*.

Strana 365
365 1. Tim. 1, 2 č. 72; — 6, 8 c. 6; — 6, 15 č. 81; — 6, 17 č. 167. — 19 č. 167; — 3, 7 č. 14; — 3, 12 č. 51, č. 52; 2. Tim. 1, 2 č. 72; 3, 12—13 č. 49, č. 49*, č. 69; — 4, 3 č. 69; — 4, 3—4 č. 11; 4, 4 č. 41. Tit. 1, 16 č. 49, č. 49*. Philem. 1, 6 č. 50; — 1, 21—24 č. 50; — 2, 8 č. 74. Heb. 6, 13 č. 36; — 7, 12 č. 37; — 7, 26—28 č. 38; — 10, 11—12 č. 37; 10, 30 č. 12; — 11, 37 č. 22, č. 22*; — 12, 1—2 č. 22, č. 22*, č. 49, č. 49*; — 13, 20 č. 22, č. 22*; — 13, 21 č. 22, č. 22*. Jac. 1, 2 č. 63; — 1, 2—4 č. 49, č. 49*. č. 145; — 1, 12 č. 49, č. 49* č. 63, č. 145; — 4, 12 č. 49, č. 49*; — 5, 8 č. 70. 1. Pet. 1, 2 č. 81; — 2, 13 č. 13; — 2, 18 č. 13, č. 28; — 2, 21 č. 81; 2. 22 č. 36, č. 81; — 3, 13 č. 47, č. 63; — 3, 15—16 č. 12, č. 75, č. 76, 89; — 4, 8 č. 36. 2. Pet. 2, 19 č. 35; — 3, 17 č. 69. 1. Joh. 3, 7—8 č. 35; — 3, 10 č. 35; — 4, 16 č. 73. Jud. 12 č. 20, č. 167. Apok. 1, 8 č. 36; — 8, 13 č. 52; — 9, 12 č. 14; — 12, 3—15 č. 22, č. 22*; — 17, 1 č 161; — 22, 10—12 č. 35. 3 Esd. 8, 25 č. 37.

Strana 366
366 Seznam spisovatelů církevních i jiných, jejichž spisy jsou v listech citovány. (Číslice znamená číslo listu, otazník za jménem spisu, že místo nezjištěno.) Augustinus: ad Honoratum epist. č. 47 ; — Confessiones (Soliloquia) VII, 15 č. 36; — Contra Donatist. 1 III 6 č. 139*; VI, 37 č. 139*; — Contra Faustum (?) č. 38; — De cohab. mulierum (?) č. 86, 95; — De fide (vlastně Fulgencius) č. 68; — De opere monachorum 26 c. 39; — Regula c. 1 č. 39; — Sermo LXXVII č. 9; CCLVI č. 9; CCCVIII č. 36; CCCLV c. 9; — Super Genes. ad lit. Xl, 13 č. 36; — Super Genes, (?) č. 38; — Super Psalm. XVIII č. 38; — (?) č. 86, 95, 95*; — (?) č. 9. Basilius: De instit. monach. 25 č. 39. Beda: Super Matth. III, 21 č. 28. Benedictus: Regula c. 33 č. 39. Bernardus: Epistola VII ad Adam monachum č. 28; — De consid. č. 39; — Homilia I Missus est č. 14; — Sermo ? č. 6; — (?) č. 7; — (?) č. 39; (?) č. 42; — (?) č. 74. Cassianus Johannes: De coenob. instit. IV, 13 č. 39. Cato: Disticha I, 19 c. 1; — I, 32 č. 63; — II, 8 č. 73; — II, 29 č. 73; — II, 31 č. 116. Franciscus: Regula c. 1 a 6 č. 39. Fulgencius (mylně Augustinus): De fide ad Petr. č. 68. Gregorius Magnus: Dialog. IV, 55 č. 39; — Epist. I, 44 č. 9; — 48 č. 73; — Omel. in evang. 17 č. 6; — Hom. in Ezech. I, 7 c. 12; — II, 4 č. 73; — Moral. XXXV, 19 č. 28; — Moral. (?) č. 37; — (?) č. 12; — (?) č. 35; — (?) č. 38; — (?) č. 161. Haymo: (?) č. 68. Hugo: (?) č. 73. Chrysostomus: Homil. sup. Matth. č. 95*; — (Pseudo): Opus imperf. 25 č. 21, č. 35. Isidorus: (?) č. 21. Jeronimus: Epist. ad Eust. XXII č. 7. Johannes diac.: Vita Gregorii IV, 69 č. 147. Lombardus Petrus: Sent. IV dist. II č. 28; — dist. 25 č. 12. Ovidius: Metam. II, 138 č. 1. Thomas Aquin.: De perf. vita VII č. 39; — Super. Sent. II q. 1 art. 2 č. 38; — II q. 2 art. 1 č. 38; — Sup. Sent brev. II d. 7 art. 1 č. 38. Thomas Hybern.: (?) č. 86, 95. Vergilius Eclog.: III 93 č. 60, č. 73. Wyclif: De civ. dom. IV, 634 č. 36; — De simon. č. 6.

Strana 367
Rejstřík. A notarius (fingov.) 4. Aaron 50. Abraham v. 7 Velemovic. Abyron 46, 51, 127, 156. Acta apost. v. Skutkové. adinvenciones v. nálezky. advocati 198; v. poruënici (prokurátori). Aggag 190. , d'Ailli Petr kardinál Cambrayský (Came- racensis) 319, 320, 338, 339. de Alben Eberhard, biskup Záhbřebský a Varadinsky 349—352, 354. Albertus Mistr v. Fleischmann. Albrecht vevoda rakousky 353, 354. Alexander velekněz 90. Alexander V., papež 60, 63, 82, 90, 123, 124, 145, 149, 158, 165, 190, 226, 227, 252. Alexander v. Vitold. almužny (článek Wyclifův o nich) 237. ambicio 178. Ambrosius sv. 125. Ambrožův v. Moless. Amelech 46, 52. andělé 50, 52, 91, 165, 259, 287, 290, 301, 311, 313, 331. Andreas v. Ondřej. Anežka, domnělý papež Jan 168. Anglicus 12; doctor unus 338; alius 338; quidam 297; srvn. Englisi, Korne. Anglie 46, 75, 78, 79, 81, 84—86, 92, 103, 104, 218, 297. de Ankorano Petrus prokurator u kurie 228. Anna v. z Frimburka. Annaniäs 48. Annas (Annas) 90. anser (Hus, narážka na jméno) 149, 150, 249, 258. Antichristiani 73. Antikrist (Antichristus) 55, 74, 76—78, 80, 81, 83, 105, 121, 140—145, 147—152, 154, 155, 163, 165—167, 170, 171, 174, 208, 222—224, 244, 255, 289, 300, 301, 305, 308, 309, 331, 347; škola 305. Antiošský patriarcha v. Králík. Antonín vévoda brabantský 218. Antonín v. de Montecatino, de Roycze. Antonius kardinál Aquilejskv v. de Caie- tanis. apelace v. odvoláni. Apokalypsis (Zjeveni sv. Jana) 76, 78. apostolica sedes 227; v. kurie. apoštolové 163, 166, 168, 181, 256. appellatio v. odvolání. Apulie 340; v. Ladislav. Aguilejský kardinál v. de Caietanis. de Aragonia v. z Valencie. arcibiskup v. Arnošt, z Jenštejna Jan, Olbram, z Vechty Konrád, Zbyněk. arcibiskupové 218, 324. arcibiskupství Pražské 307; srvn. diecese, provincie Pražská. Ardicinus prokurator u kurie 228. Aristoteles 64, 110. Arnošt vévoda rakouský 353, 354. Artaxerxes 112. artikuly proti Husovi 31—41, 279, 281, 292—294, 323, 324, 333, 334, 344 ; Gerso- novy 249, 256; v Kostnici 236, 239, 241 až 243, 247, 249, 261—263, 279, 280, 333; z knih 279—281, 288, 291, 292, 323, 333, 334, 339; z tr. De ecel. 242, 263, 279; Pálčovy 236, 240, 263; z Wyclifa 237, 240, 242, 250. Athanasius sv. 138. Athény 164. Auca (= Hus), narážka na jméno 154, 222, 235, 255, 256. Augustinus 12, 14, 24, 25, 48, 90, 110, 114—117, 125, 137, 138, 174, 204, 215, 217, 262, 284, 290, 292, 334; homilie 24, 90; ad Honor. 137; de cohab. mul. 204, 215; regula 116. Augustinus prokurátor u kurie 228. aule magister v. hofmistr. avaricia v. lakomství. Averroes 64. 

Strana 368
368 Bärnau (Pernow) 212. bakaláři 198, 225, 322, 340, 355. Balaam 46. Baltasar Cossa v. Jan XXIII. Barbat v. Bradatý. barones (domini temporales) v. páni světští. Bartoloměj sv. 107. Baruch prorok 304. Basilius sv. 117. Bavory 124; vévodové 124. Beda sv. 91. z Bělé Jiří žák (ve sluZbách Husovych?) 201, 205; v. Jiřík. Belial 51, 165, 166. Belzebub 145, 149. Benedikt sv. 48, 116. Benedikt XIII. papež 218, 222. beneficia v. obročí. Beneš v. z Lysé, z Mostu. Beneš kazatel v. z Ostroměře. Berengar z Toursu 338. Berghauer Tomáš 54. Bernard sv. 14, 16, 47, 48, 91, 117, 122, 125, 192. Bernard biskup Castellský 237, 242, 252. Bethlemita v. z Tučap Matěj. Betlem, kaple v. Praha, Staré město. z Betlema v. Důra. Biberach 251; doctoralis de Pibrach v. z Chlumu Jan. bible 235, 242, 277, 312; srvn. evangelium, Zákon Nový, Starý; bible Husova v. Hus; bible Slavatovská 278. biskup Pražský v. Ondřej. Biskupec Jan 89; v. Barbatus, Bradatý. biskupové 91, 143, 145, 146, 148, 150, 181, 187, 207, 218, 236, 240, 307. bludy v. kacířství. de Boczi (z Bohdanče?) v. Ctibor. Bodamské jezero 245. Boemus (Čech) 12, 226; srvn. Čechové. Bohatý v. z Prahy Mikuláš. Bohdalův Ješek, vdova Kateřina 278. z Bohdanče? (de Boczi) v. Ctibor. Bohemie regnum v. Čechy. Bohuňkův v. Nastojte. Bochrus 51. Bologna (Bononia) 89, 132, 136, 166, 170, 227; universita 89, 227; doktoři 227. Bolonia v. Polsko. Bonifác IX. papez 3—5, 9, 165, 200. Bononia v. Bologna. de Borsniez Jan, biskup Lubusskÿ 220, 287, 242, 252. Bosáci 280; v. Kostnice, klášter. de Botzi (z Bohdanée?) v. Ctibor. boží tělo (corpus Christi) 58, 226, 343; srvn. svátost oltářní. Božího těla kaple v. Praha, Nové město. Brabant 218; vévoda v. Antonín. Bracarense concilium 36. Bradatý (Bradáček, Barbatus, Železná brada, Železný) Jan (snad Jan Biskupec, kaplan Rožmberský ?) 89, 90, 92, 237, 240, 249, 256, 257. de Brancaciis Rainald kardinál 229, 230. z Brandýsa Jan 56, 57, 62, 67. bratíi v Betlemé 277, 329. bratrstvo obruče s kladivem 9, 10, 11. Brethe v. Kaltreyter. z Březiny Vít z čeledi p. Jana z Chlumu 313—316. z Brna Mikuláš Matějův věř. písař 99, 100. z Brodu Ondřej Mistr (de Broda Andreas) 162, 169, 171—173, 175, 176, 187—190. z Brodu Něm. Michal v. de Causis. de Brogni Jan arcibiskup ve Viviersu (Vivariensis), kardinál Ostijský 238, 281. de Brunna v. z Brna. Buoh všemohúcí píseň 299. z Buřenic v. Králík. Burgundsko 218; vévoda v. Jan. Buzek v. ze Slepotic. z Bykve Mařík (de Bykew)94; srvn. Kačer. de Bystrzicz Petrus 68. Cáchy (Czach) 218. de Caietanis Antonius kardinál Aguilej- ský 228. Caldei 64. camera apostolica v. komora. Cameracensis v. ďAilli. camisia v. Hus. de Caniculo Marcus prokurátor u kurie 228. Canterbury, universita 103. capitanei 210. Cařihrad, koncil 233. Cassianus v. Jan. Castellský biskup v. Bernard. Castorius papež 117. Cato 1, 252. de Causis Michal z Něm. Brodu 131, 136, 157, 158, 218, 220, 222, 229, 234, 236, 240, 211, 244—246, 261, 300, 318, 324. 

Strana 369
Cayphas v. Kaifás. celní (thelonearii) 210. Cineus 46. cirkev (ecclesia) 4, 12, 31— 33, 36, 42, 43, 47, 58, 108, 109, 125, 161—168, 176, 187, 198, 262, 288, 289, 291, 297, 344, 358; prvotni (eccl. primitiva) 240. Clemens v. Kliment. clerici, clerus v. kn&Zi, knéZstvo. clientes v. panosi. Cobham v. Oldcastle. Colonna (de Columpna) Odo kardinál, potom papež Martin V. 89, 126, 227—230. Colossenští 138. de Columpna Odo v. Colonna. comites v. hrabata. concubinarii 113. conductus salvus v. glejt. Constancí v. Kostnice. Constantinopolitana synodus v. Cařihrad. conventicula v. schůzky. coree v. tance. corpus Christi v. boží tělo. Cossa Baltazar v. Jan XXIII. Cowling zámek 73, 75. Cracovia v. Krakov. Croacia (Chorvátsko, Slavorum regnum) 174, 209. Crumhart de Westrholcz Henricus, de- canus s. Andree Colon., auditor et ca- pell. pape 59, 60, 63. Crux institor v. Kříž kramář. Ctibor (Stiborius de Boczi = z Bohdanče?) 249. Culing v. Cowling. curia archiepiscopalis v. dvůr arcib.; regis v. dvůr. král. curia Romana v. kurie. custodes v. strážcové. Czach v. Cáchy. Čechové (Bohemi) 224, 226, 244, 272, 275, 290, 292, 318, 319; v Kostnici v. páni; v průvodu Husově v. Hus; v průvodu Zikmundově v. páni; věrní 206, 207, 243, 248, 249, 262, 264, 270, 316, 317; srvn. Bohemus. Čechy, Česká země, království, regnum Bohemie 4, 29, 54, 60, 63, 65, 66, 78, . 84—86, 88, 92, 97, 98, 105, 124, 131, 132, 135, 136, 140, 157, 158, 161, 174, 186, 193—196, 198, 210—212, 214, 217—219, 221, 226, 228, 230—232, 236, 238, 241, 369 245, 246, 253, 254, 264, 265, 201—269, 271, 273, 276, 289, 292, 293, 298, 303, 306, 307, 310, 311, 316, 318, 324, 334, 335, 348, 351, 352, 354, 356, 358. český národ (nacio Bohemica) 140, 161, 343; v universitě v. Praha, universita. Čížek z Malenic Michal Mistr 352, 353, 354. däbel, diabolus 16, 17, 20, 28, 47, 50, 90 až 92, 106—108, 115, 137, 140, 143, 148, 165, 173, 176, 181, 182, 185, 190, 224, 225, 243, 259, 273, 294, 295. Dalmacie 209. Daniel prorok 45, 64, 115, 167, 242, 251, 255, 309, 313. Datan 46, 51, 127, 156. de Datis Leonardus Statii generál domi- nikánů 295, 296. David (Psalmista) 44, 51, 52, 143, 147, 348. decime v. desátky. Dekret Gratianův v. Gratianus. deputovaní národů v. Kostnice, koncil. desatero 187. desátky (decime) 96, 125. detraecio v. utrhání. Deuteronom. 41, 92. Divoký, Divůček v. z Jemniště. doktoři 161, 164—166, 172, 176, 200, 225. 227, 237, 278, 293, 338—340, 350; dok- tor jeden 297. Dolany klášter kartus. na Moravě 118, 120, 128; převor v. Štěpán. z Domanic Ojíř gen. vikář 2. domnievač v. ubrman. donace v. Konstantin. Drážďanští mistři Mikuláš a Petr 146, 150. de Drenow Georgius Michaelis 99. z Drnovic Michal 56, 57, 61, 62, 67. z Dubé a Leštna Václav 213, 214, 218, 220, 222, 237, 246, 248, 249, 257—259, 271, 286, 287, 290, 311, 315, 316, 319, 330, 332, 339. duchovenstvo v. kněží. Důra z Betlema 277. duces v. vévodové. dvůr arcibiskupský (curia archiepiscopa- lis) 60, 63, 171, 193, 194, 196, 198, 211 ; králüv 195; Zikmundüv 235, 258. Eberhard v. de Alben. ecclesia v. cirkev. Edom 115. 

Strana 370
370 Efezští 90, 138, 139. Effraym hora 34. Effrem město 159. z Egerberka v. z Prahy Mikuláš. Egidii Michael v. z Potvorovic. Egipcii 64. Egypt 45. Eleazar kněz 23, 282, 284, 286. electi' v. vyvolení. Eliášův Jan Mistr, arcijáhen Plzeňský 4, 5, 7, 8. Eliodorus 117. Elizeus prorok 34. Elymas magus 48. Engliši 317; srvn. Anglicus. episcopi v. biskupové. Eppinge Friedrich Mistr 125. errores v. kacířství. Esau 115. Esdrova kniha 112. Eugen III. papež 117. evangelium, čtení obecným jazykem 106. 107; srvn. bible. Extravagantes 34, 36. excomunicacio v. klatba. Ezechiel prorok 171, 347. Fabian papež 233. fakulta theol. v. Praha, universita. Farář v. Plebanus. faráři 30, 34, 35, 39, 41, 50, 60, 123, 158, 190, 226, 273, 343. Fariseové 39—41, 51, 129, 130, 148, 150, 159, 163. fastus v. pýcha. Faulfiš Mikuláš 85. Faustus 115. Fictor přezdívka Pálčova 298. Fida vdova, hostitelka Husova v Kost- nici (altera Sareptana) 254. sv. Filipa a Jakuba kostel v. Praha, Staré město. Filipenští 152. filosofové 164. Finees 48, 74. Fleischmann Albertus Mistr, farář u sv. Sebalda v Norimberce 213. Florencký kardinál v. Zabarella. fornicacio v. smilstvo. fornicarii v. smilníci. Francouzi (Parisienses) 218, 317. francouzský král 251; poselství 251. František sv. 117. l Fridrich vévoda saský (mylně místo Ru- dolf) 231. Friedrich Norimb. purkrabí 261. Friedrich v. Eppinge. z Frimburka Anna, choť Petra Zmrzlíka 329, 336. fryvorty (frynorty) 105. Fulgentius (mylně Augustin) 176. Gelasius papež 233. Georgius v. Jiří. Georgius Michaelis v. de Drenow. Gerson (z Gersona) Jan Charlier, kancléř univ. pařížské 249, 254, 256; články jeho proti Husovi 249, 254, 256. Geskonisa v. Kateřina vdova Ješkova. Gezi 34. Gezite 34. Gratianus (dekret) 115, 233. de Glacz v. z Kladska. glejt (salvus conductus) 198, 203, 207, 209, 210, 218, 220, 234, 246, 276. Gottlieben 257, 259, 263, 299, 319, 339. Gregorius v. Řehoř. z Grillenberga Ondřej oficiál Pasovský 355. Grosseteste Robert biskup Lincolnský 131, 135. Grunwald 86, 88. gubernatores 210. z Hachberka Ota III., biskup Kostnický 221, 256, 258. de Hammelburg Theodoricus rektor univ. Vídeňské 358. Hans v. Tenger. Harnmeister (Harnusmeister) Štěpán 197; choť Markéta 197. z Hasenburka v. Zajíc, Zbyněk arcib. Hašek Mistr 114. Hauenstein 197. Havel (Havlík) náměstek Husův v Betle- mě 137, 214, 219, 244, 254, 278, 294, 295, 322, 323, 337. Havel v. z Knína. sv. Havla kostel v. Praha, Staré město. Haymo 176; srvn. Remigius. Hedvika královna 92; kollej v. Praha, universita. Helwel Jan Mistr, farář u sv. Vavřince v Norimberce 212, 213. Helye Konrád Mistr, oficiál Kostnický 221. Rudolfi 

Strana 371
Henricus v. Jindrich; srvn. Crumhart, de Segusia. heresiarcha v. kacíři. heresis v. kacifství. hereticus, heretici v. kaciri. Herodes 146, 150. Hersbruck (Herspruk) 213. Hispanus v. z Valencie Petr. Hodislavův Mikuláš ze Svidny, veřejný písař 8. Höfler 247. hofmistr (sprävce dvora kräl.) v. z Kra- var Lacek. hofmistr papežský (magister aule apost.) 258. Honoratus biskup 137. Hostiensis v. de Segusia Henr. Hostislav farář v Krumlově 89. z Hostouně Matěj Konrádův bakalář (ve službách Husových?) 201, 205; srvn. Plebanus. z Hostouně Matěj řečený Plebanus, vrátný v kolleji Karlově 201. z Houžné Přibík 57. hrabata (comites) 210. z Hradce Marek Mistr 5, 8, 61, 89, 119, 228, 340. z Hrádku v. Myška. hříchy (peccata) 183, 192, 208, 215, 216, 223, 225, 278, 318, 325, 326, 332. Hroch v. z Podvek. hry 15, 17, 105. Hübner Jan Mistr 11, 12. Hugo (de S. Amore) 186. Hungaria v. Uhry. z Hůrky (de Huorka) Oneš 86. Hus Jan Mistr 1—5, 7, 8, 10—12, 15, 18, 19, 23, 25—31, 34, 36, 38, 39, 41, 42, 44, 51 až 54, 56, 57, 62, 65, 67 69—73, 75, 78, 79, 81—83, 85—89, 92—96, 98—104, 106 aż 1160, 118—129, 131—133, 135—142, 145, 146, 149—155, 157—102, 164, 165, 168—175, 177, 178, 180, 182, 184—200, 202—207, 209—214, 217—223, 225—232, 234—271, 273—277, 279 —281, 283—280, 289, 290, 292, 294—296, 298, 299, 308 aż 305, 307, 309—312, 314—318, 321 aZ 325, 327, 328, 330, 332—338, 340, 343 až 346, 352, 353, 355, 357, 358; bratr jeho 278; synové bratrovi 278; bratří (posluchači ?) 277, 329. — — jeho bible 312; breviŸ (viaticus) 247, 265,327 —329; inkoust 235; kalamár 235; kázání 343; klerik jeho v. Jan, Jiří, Ple- banus; knihy 282, 303—306, 310, 311. 314, 316, 317, 321, 326, 333; košile (ca- misia) 238; nemoc 235, 242, 243, 248, 249, 252; páni (Čechové) v průvodu 219, 237; plášť 328; sluha Polák 235; sukně 205, 328; viaticus v. brevíř. — — spisy: Adversus indulgentias 124, 246; cantus v. níže píseň; Contra oc- cult. adv. 261—263; Contra Palecz 162, 170, 261, 298; Contra Stanisl. 162, 169, 171, 261; Contra Stokes 305; De eccle- sia 123, 162, 165, 186, 188, 242, 261, 263; De sacr. calicis 240, 295 ; desatero (lat.) 213; De sex error. 187; De sufficiencia legis 246; De tribus dub. 118, 119; Expl. Corint. 109; Expos. epist. 12; kázání Con- firmate 180; káz. State succincti 23, 25; knížky proti kuchm. 142, 145, 149; O sva- tokup. 162, 307; O šesti bludích 173; píseň na desatero 189; neznámá 28; Škopkovi 259, 266, 267; Postilla 138, 177, 179; Super Sent. 34, 107, 312; Vý- klad 25, 55, 110; žalářní 247, 250, 251 (de corp. Chr. 250, De matrimonio 250); protestace (v guestii De sufficientia) 246; (v žaláři) 237, 239—242; srvn. ar- tikuly, poručníci,procesy, slyšení, stráž- cové, vyhlášky, žalář. hus (narážka na jméno) 115, 143, 149, 150, 154, 222, 235, 249, 251, 255, 256, 258, 332. Hus Kateřina 277. Huss zemé bibl. 115. hypocrisis 289. hypocrite 247. Hypokrates 47. Hyrsweld 213. Hyspani v. Spanélé. Charlier v. Gerson. z Chluméan (Lauda) Matéj 99. z Chlumu Jan pfijmim Kepka, doctoralis de Pibrach 214, 218—220, 222, 235, 237 aZ 239, 241, 245, 246, 248—254, 256 az 259, 263—268, 271, 286, 287, 290, 299, 300, 311, 313—316, 319, 327, 329, 330, 332, 335, 336, 339; jeho chot 287, 290, 332; ditky 287, 290. z Chlumu pani 278; srvn. Lacembok. Chore 46, 51. Chorvátsko v. Croacia. Chrisostomus v. Jan Zlatoústý. 

Strana 372
372 Chrumpnaw v. Krumlov. Chudoba Jan z Wartenberka a na Ralsku 18, 19. Chudý Matěj 278. Chvojnov 111, 346, 349; farář v. Židek. imperator 90. indulgencie v. odpustky. Ingelheim 247, 328. inkoust pro Husa 235. Innocencius III. papež 36. Innocencius IV. papež 131, 135. Innocencius VII. papež 162. inguisitor heret. pravitatis 232. interdikt 171, 172, 176, 214, 221, 230. Isaiáš prorok 23, 25, 40, 74, 255. Isidor Sevillský 74. Israel 145, 149, 351. Jakoubek v. ze Stříbra. Jakub sv. 143, 147, 301, 302. Jakub písař 278; syn Matěj 278. Jakub v. Moless, ze Mšena, z Nouviona, ze Soběslavě, z Tachova, Weydener, ze Zelče, ze Žihobec. sv. Jakuba klášter .v. Praha, Staré město. Jan evang. 107, 112, 137, 159. Jan Křtitel 1, 159. Jan (Johannes) velekněz 90. Jan (Johannes) Cassianus 117. Jan Zlatoústý (Chrisostomus) 74, 106, 131, 135, 217, 233, 305. Jan vévoda Burgundský 218. Jan (žena Anežka) domnělý papež 165, 168. Jan XXIII (Baltazar Cossa) 56, 67, 82, 89, 93, 95, 100, 102, 118, 124, 131, 132, 135, 136, 195, 199, 214, 218, 227—232, 242, 254, 257, 258, 265, 287, 290, 303, 306 až 308, 312, 340. Jan (de Rupescissa) patriarcha Konstan- tinop. 237, 239—242, 245, 252. Jan z Jenštejna arcib. Pr. 66. Jan (Železný) biskup Litomyšlský 158, 249, 261, 307, 318. Jan biskup Lubušský v. de Borsnicz. Jan v. Biskupec, Bradaty, z Brandysa, Brogni, Eliásüv,Gerson, Helwek,Hübner, Hus, z Chlumu, Chudoba, z Jesenice, z Jičína, Kardinál, z Lainštena, Mugli- czer, z Milheimu, Piibram, z Rakovníka, Sywort, ze Šťáhlav, Štěkna, z Teplé, z Túškova, Vitlinův, Wyclif, Zápasník, Židek. Jan klerik ve službách Husových 312. z Janova Matěj 145, 150, 178. Janovice 222, 245, 248, 253; farář v. Kar- dinál z Rejnštejna Jan. Jehenna 277. z Jemniště Mikeš Divoký (Divůček) 198, 276. z Jenštejna v. Jan. Jeremiáš prorok 25, 40, 115, 185, 191, 304, 348. Jeronym sv. 14, 16, 90, 91, 117, 125, 139, 166, 253, 290; ep. ad Eliod. 117; ep. ad Eph. 90; ep. ad Rustic. 91. Jeronym z Prahy Mistr 57, 173, 174, 236, 263, 265, 272, 313, 325, 334, 335, 351 až 357. Jerusalem 31, 112, 152, 313; měšťané 146. Jerusalém Milíčův v. Praha, Staré město. z Jesenice Jan Mistr 132, 136, 158, 228, 229, 236, 239, 249, 257, 268, 275, 278, 312. Ješek v. Bohdalův. z Jičína Jan Mistr 71. Jidáš (Judas, Scarioth) 156, 347, 356. Jiljí Matějův v. z Prahy. Jiljího Michael v. z Potvorovic. Jindřich V. král angl. 103. Jindřich v. Crumhart, Lacembok, Lefl, z Rožmberka, de Segusia, Škopek, Toke. Jiřík (Georgius) žák ve službách Huso- vých 205, 268, 277; srvn. z Bělé Jiří. Job 347, 348. Johannes v. Jan, Mugliczer, Scribani, de Thomariis. Johannita (přezdívka) 186. Johlinův Mikuláš (Nicolaus Johlini) 94. John v. Oldeastle, Stokes. Jonáš prorok 49, 242, 255, 313. Jordán řeka 159. Josaphat 46. Judas Machab. 74; v. Makabejští. Judea 284. iuracio v. přísaha. Justinianus císař 233. Kabilonský koncil 36. kacíři (heretici) 12, 13, 35, 47, 63, 64, 104, 141, 161, 165, 166, 176, 191, 194, 195, 196, 226, 230, 233,. 240, 291, 300, 307, 308, 332, 343, 347, 356 ; heresiarcha 230, 240, 350, 352, 354, 356. kacířství, blud, kacířské bludy (heresis, errores) 13, 32, 38, 53, 60, 63, 64, 82, 

Strana 373
90, 104, 107, 108, 113, 132, 136, 140, 141, 143, 148, 165, 174, 176, 193—196, 202, 207, 218, 226—228, 230—232, 284, 289, 297, 339, 345, 352, 356. Kačer Mařík (Mauricius) místopísař zem- ský 94, 278; srvn. z Bykve. Kaifáš (Cayphas) 90. kalamář pro Husa 235. Kaltreyter Brethe pater Johannis et Hen- rici 15. kanovníci Pražští, kapitula 12, 131, 135, 152, 157, 273, 318; Vyšehradská 318. kaple 82, 123, 145, 149, 158, 190, 226, 228, 252. Kardinál z Rejnštejna Jan Mistr, farář v Janovicích 169—171, 221—223, 234, 235, 237, 238, 245, 248, 253, 303, 310; dům jeho 170. kardinálové 42, 54, 89, 101, 102, 163—166, 168, 187, 218, 221, 227, 258, 304, 324. Karel IV. 54, 236. Karlova kollej v. Praha, universita. Kartouzský řád 357. Kartuzián neznámý 213. Kateřina sv. 320. Kateřina vdova Ješka Bohdalova (Gesko- nisa) 278. Kato v. Cato. kázání 65— 67, 82, 91, 97, 179, 189—192, 205, 215, 216, 343, 345. Kepka v. z Chlumu Jan. 7 Kladska (de Glacz) Stephanus 94. klatba (excomunicacio) 115, 125—128, 156, 162, 188, 189, 228—231, 246, 356; ob- řady při vyhlašování 126, 127, 156. Kliment (Clemens) V. papež 232. kněz neznámý (Havlík?) 214—216. Kněz Jan v. z Příbramě. kněží, clerici, clerus, duchovenstvo 2, 14, 17, 37, 39, 106, 107, 112, 113, 116, 117, 122—125, 129, 141, 143—146, 148, 150, 152, 156, 160, 162, 163, 171, 173, 176, 181, 185, 187—190, 192—195, 198, 204, 232, 236, 237, 251, 270, 273, 289, 291, 337, 340, 343—345, 347, 350, 351, 356; clerus pestfierus (maledictus) 163, 170, 171; sacerdotes Lenitici v. Leuitici; od- nětí statků kněžím (článek Wyclifův) 237. z Knína (de Knin) Havel 68. knížata 207, 209, 222. od kola žlutého (ad flaveam rotam) Ště- pán 10. 373 Kolín n. R., děkan sv. Ondřeje v. Crum- hart. z Kolína Stěpán Mistr, kazatel v Betlemě 2. kolleje v. Praha, universita. komisaři Husovi 242, 245, 252, 264, 298; v. Bernard Castell, de Borsnicz Jan, Jan patriarcha Konstant. komora papežská (camera apostolica) 242; clerici 242. koncil (concilium) 191, 230; v. Kostnice, Pisa, Rim, Tribursky. Konrad v. Helye, z Vechty, Waldhauser. Konrádüv v. z Hostoun&. Konstancie v. Kostnice. Konstantin císaf 125, 237; Glánek Wyclifüv o ni 237. Korne Vilém doktor, Anglican 338. Korvik v. Zidek. kostely 22, 60, 123, 226; farní 60, 62, 123, 226; klášterní 60, 62, 123, 226; kolle- giátní 60, 62, 123, 226. kostky 17, 18, 106. Kostnice 141, 186, 194—197, 199, 203, 206, 207, 209—211, 214, 215, 217—225, 235, 236, 238, 240, 241, 243—249, 251—258, 262, 263, 266, 267, 275, 276, 279—288, 285, 286, 290-—292, 294—296, 299, 300, 303, 308, 310—312, 314, 318, 321, 322, 324, 326 — 328, 330, 333—335, 337 ; biskup v. z Hachberka Ota; jeho oficiál v. Helye; gen. vikár v. Tenger; klášter Bosáků (žalář Husův) 260, 262, 263, 266, 267, 273, 276, 279—281, 286, 290, 292, 299, 300, 310, 312, 315, 316, 320—322, 324, 326—328, 330, 331, 334, 335, 337; kláster Dominikánü 235, 236, 250, 252, 254, 206—258; refektár 250; vězení Husova 235—237, 239, 241, 243—248, 250, 252, 254, 256—258; kostely 218, 221, 222. Kostnice, koncil 133, 192—196, 198, 199, 203, 206, 207, 210, 211, 215, 217, 218, 220, 222—224, 232, 238—241, 245—247, 257, 259, 260, 263, 266, 268, 271—279, 281, 284—286, 288, 291, 292, 295—297, 306—310, 312, 313, 315—320, 323, 327, 333, 335, 337—339; národy 238, 300, 306; deputovani z narodi 238, 300, 335; předsedající (presidentes) 262. košile pro Husa 238. Kozí 161, 162, 169, 180, 182, 184. Krakov (Cracouia) 174, 351, král v. Vla- dislav. donace 237; 

Strana 374
374 Krakovec 191, 197, 198. Králi slavný, Kriste dobrý, píseň 267. Králík z Buřenic Václav, probošt Vyše- hradský, patriarcha Antiošský 98, 231. Králův (Regum) knihy 113. z Kravař Lacek nejv. hofmistr 195, 196. krčmy 15. krejčí (sartores) 278. Křišťan Rinensis farář v Mislovce 245; v. z Prachatic. Kříž kramář (Crux institor) 65, 66, 93, 94; syn Václav 94. Kříž posel university 201; srvn. i z Telče. křížová válka (bulla o ní) proti Ladisla- vovi 124, 246, 340. Krumlov (Chrumpnaw) 89, 92. Krumlovští 89, 90. Kuneš krejčí arcibiskupský 346; syn adoptivní v. Židek. Kunratice v. Nový hrad. Kunšův Martin v. z Prahy. kurie, curia Romana 59, 60, 88, 89, 97, 108, 121, 132, 135, 136, 158, 165, 167, 168, 198, 225, 227, 228, 230, 343. Kutnohorský dekret 199, 201, 354. Kvas v. ze Všenor. z Labouně Zdeněk Mistr, rektor univer- sity 200. Lacembok Jindřich z Chlumu 218, 219, 237, 246, 250, 253, 257. Ladislav král Neapol. 124, 340. z Lainštena Jan 56, 57, 61, 62, 67. lakomei (avari) 181. lakomství (avaricia) 144, 148, 154 160, 178, 181, 204, 224. lantricht 213. Lauda v. z Chlumčan. Lauf 213. Lazar 20, 313. z Lažan v. Lefl. Lebus v. Lubuš. Lefl z Lažan a na Bechyni Jindřich 197, 276, 278, 336; chot 336. legâti papezsti 228. Leonardus Statii v. de Datis. z Leštna v. z Dubé Václav. Leuitici sacerdotes 92, 113. Lev papež 165. Lev kramář 94. Lévův v. z Prahy Řehoř. Liberius papež 165. Lidheř pan 336; choť Margreta (?) 336. Litomyšlská diec. 108, 111. Litomyšlský biskup v. Jan Železný. Litva 353; v. Vitold. z Lochkova v. z Volenova. Lollardi 81. Lombardus Petrus (Magister Sentencia- rum) 12, 34, 64, 284. Londýn 75, 79, 168; synoda 12. z Lopúce Ščech 9, 10. z Loun Petr Mistr 54. Lounští 54, 56. Louny 54. loupeže 18, 19, 24, 25. Lubucensis v. de Borsnicz Jan. Lubušský (Lebus, Lubucensis) biskup v. de Borsnicz Jan. Lucifer 177. Ludvík falekrabí rýn. 247, 261. Lukáš sv. 24, 38, 39, 42, 43, 107, 108, 111, 112, 301. luxuria v. smilstvo. z Lysé Beneš 56, 57, 67. magister aule apost. v. hofmistr papež. magister monete (minemistr) v. Zinrzlik. Magister Sentenciarum v. Lombardus. Machometista (přezdívka) 186. Makabejské knihy 282, 304. Makabejśti bratfi 284, 286, 305 ; v. Judas. z Malenic v. Ciżek. Marek sv. 20, 107. Marek v. de Caniculo, z Hradce. Margreta (chot Lidheiova?) 336. Maria panna 28, 165, 208. Mařík v. z Bykve, Kačer, Rvačka. Marina sv. 297. Markéta choť Štěpána Harnmeistera 197. markrabí 210. Martin V. v. de Colonna Odo. Martin v. z Volyně; Kunšův v. z Prahy. Matathias 74. Matěj syn Jakuba písaře 278. Matěj v. z Hostouně, z Chlumčan, Chudý, z Janova, z Tučap. Matějův Jiljí v. z Prahy. Matějův Mikuláš v. z Brna. Matouš sv. (Matheus) 18, 39, 91, 107, 112, 137, 217, 305. Mauerbach klášter 358. Mauricius = Mařík; v. z Bykve, Kačer, Rvačka. Maurocenos Petrus kardinál Benátský 229. 

Strana 375
Mělník 172, 173, 190. meretricia v. smilstvo. Metlicany 337; farár v. Petr. Michael císař 233. Michaelis v. de Drenow. Michal v. de Causis, Čížek, z Drnovic, z Potvorovic, z Prachatic. Michal Jiljího v. z Potvorovic. Michal Mikulášův v. z Prachatic. Mikeš v. z Jemniště. Mikeška, zeť Václava češíře 336. Mikuláš papež 233. Mikuláš levita, kacíř 356. Mikuláš biskup Nezerský 196. Mikuláš Bohuňkův v. Nastojte; — Johli- nův v. Johlinův. Mikuláš neznámý (Faulfiš?) 85. Mikuláš v. z Brna, Drážďanští, Hodislavův, z Miličína, z Prahy, ze Stojčína, Zeisel- meister. sv. Mikuláše kostel v. Praha, Staré město. Mikulášův v. z Prachatic. Milíč Jan 93, 189. z Miličína Mikuláš Mistr, kazatel v Be- tlemě 94, 137, 278, 337. milites v. rytíři. mincmistr (magister monete) v. Zmrzlík. ministeriales 210. minores fratres (Bosáci) 280; v. Kostnice, klášter. Miřín 99; probošt v. Vít. Mislovka na Moravě 245; farář v. Křišťan. mistři (magistri) 139, 140, 143, 146, 157, 158, 198, 200, 207, 225, 231, 242, 268, 271, 278, 297, 320, 322, 337, 340, 353, 355. mládenci tři v peci ohnivé 242, 255, 313. z Mladoňovic Petr bakalář, písař pana Jana z Chlumu 235, 236, 244, 245, 250 až 252, 258, 275, 280, 303, 310, 311, 321, 322, 327—330, 336, 339. mniši 340; srvn. řeholníci. Mojžíš 16, 23, 45, 48, 52, 64, 130, 135. Moless Jakub Ambrožův, veřejný písař 201. de Montecatino Antonín 82. Morava (marchionatus Moravie) 60, 63, 65, 97, 128, 132, 136, 168, 226, 245, 271. Moravěné 319; srvn. páni. most Pražský v. Praha. z Mostu Beneš (de Ponte) kramář 94. Moudrosti kniha (Sapiencie) 40, 348. ze Mšena Jakub 346. z Mülheima Jan 2, 5, 65, 66. Mugliczer Johannes 94. Multavia v. Vltava. z Myslibořic Ondřej 118, 119. Myška z Hrádku Václav 257, 271. Naaman 34. nálezky lidské (tradiciones, adinvencio- nes) 144, 148, 149, 178, 190. nápady 21; v. odúmrti. národ český v universitě v. Praha, uni- versita. národa českého dům v. Praha, Staré město, národy v koncilu v. Kostnice, koncil. Nastojte Mikuláš Bohuňkův 94. Nebužely 171, 190. Němci (Theutonici, Teotunici) 12, 53, 97. 98, 132, 136, 200, 213, 317. němečtí rytíři 85—88, 105. Neustadt (Nova civitas) v Bavořích 213. Nezerský biskup v. Mikuláš. Nicolaus v. Mikuláš. Nicolaus Johlini v. Johlinův. Nisa 295; srvn. Weydener Jakub Mistr. nobiles v. šlechtici. Norimberk 212, 213, 214; konšelé 213; kostel sv. Sebalda 213; farář v. Fleisch- mann Alb.; kostel sv. Vavřince 212; farář v. Helwel Jan. z Nouviona Jakub Mistr 48. Nova civitas v. Neustadt. Novum testamentum v. Zákon nový. Nový hrad u Kunratic 158. Numeri kniha 23. obediencia 113. obroëi (beneficia) 37, 122, 189, 204, 345. obruče s kladivem bratrstvo 9—11, 36. odnětí statků kněžím (článek Wyclifův) 237. Odo v. de Colonna. odpustky (indulgencie) 123, 124, 160, 163, 165, 220, 340. odúmrti 19—22, 25, 27; srvn. nápady. odvolání (appellatio) ke kurii 59, 63, 69, 124; ke Kristu 129—136, 198, 230, 246, 252, 282, 284. oféra 26. oficiál Kostnický v. Helye Konrád; Pa- sovský v. z Grillenberga Ondřej. officiales v. úředníci. Ojíř v. z Domanic. z Okoře v. z Prahy Mikuláš. Olbram (ze Škvorce) arcibiskup 2. 

Strana 376
376 Oldcastle lord Cobham John 73, 75, 168, 169. Oldřich kanovník Boleslavský, farář u sv. Filipa a Jakuba 5. Oldřich (Ulricus) ve službách pánů če- ských 311. Olivetus monachus 60. Olomouc, diecese 99, 100, 108, 111, 119. Ondřej biskup Pražský 131, 135. Ondřej mnich 116, 117. Ondřej' Polák (Andreas Polonus) krejčí 266. Ondřej v. z Brodu, z Grillenberga, z Mysli- bořic, ze Suchomast. Oneš v. z Hůrky. opati 60. Orient (Oregient) Jan Mistr 119. Origenes 64, 284. osadní v. parrochiani. Ostijský kardinál v. de Brogni. z Ostroměře Beneš kazatel kostela Praž- ského 171, 172, 175, 177. Ota biskup Kostnický v. z Hachberka. z Ottersdorfa Sixt 54. Oxoniensis v. Wyche. Palacký 4, 54. Pálče Štěpán Mistr 92, 132, 136, 142, 154, 162, 163, 166, 169, 170, 178, 187, 230, 236, 237, 240, 242, 245, 252, 253, 261, 263—265, 277, 288, 290, 291, 296, 298—300, 396, 318, 324, 338, 340. páni světští, barones, domini temporales 17, 49, 85, 101, 124, 131, 135, 157, 158, 198, 202, 210, 227, 231, 237, 270, 273, 293; čeští v Kostnici 235, 237, 238, 242, 245, 250, 257, 258, 262, 264, 268, 272, 275, 293, 311, 319, 329; polští v Kost- nici 271, 293, 319, 329; v radě obecné 202; u Zikmundova dvora 235, 237; srvn. Čechové, Moravěné, Poláci. panny společně žijící 27, 28. panoši (clientes) 19, 210, 231, 293. papež 42, 43, 47, 92, 100, 115, 132, 158, 161—168, 187, 190, 191, 194, 196, 218, 220, 221, 224, 288. de Pardubicz v. Arnośt, z Miilheima Jan. Parisienses v. Francouzi. „Parisiensis“ 13. Paříž 103, 186, 188. parochiani (osadní) 171, 344, 346, 349. Pasov, děkan a probošt v. Tiem Václav; oficiál v. z Grillenberga Ondřej. N „Pater“ neznámý příznivec Husův 249 (?), 261, 280, 286. Paulus Wladimiri (Pavel Wlodkowiez) 261, 281. Pavel sv. 28, 33, 48, 55, 64, 77, 91, 107, 138, 144, 148, 153, 163, 164, 179, 189, 190, 240, 284, 289, 291, 331. peccata v. hříchy. penitencia v. pokání. péra pro Husa 235. Pernow v. Bärnau. Petr apoštol 31, 42, 90, 92, 107, 110, 163, 165, 166, 167, 170, 179, 307, 313, 328, 329, 331. Petr kněz králové (farář v Metličanech ?) 337. Petr, druh Ondřeje z Brodu 173, 187. Petr neznámý 176. Petr žák sv. Řehoře 305. Petr v. d'Ailli, Drážďanští, z Loun, z Mla- doňovic, ze Sepekova, degli Stephane- schi, z Valencie, ze Všenor, ze Všerub, ze Znojma. Petra v. z Říčan. Petrovice 171. Petrus v. de Ankorano, de Bystrzicz, Lom- bardus, Maurocenos. Philippenses v. Filipenští. Philosophus v. Aristoteles. Phynees v. Finees. Pibrach v. Biberach. Pilát 114, 146, 150, 181, 276. Pisa 124; koncil 101, 124. písaři (scriptores) 278. písně nábožné 51. Plato 12. plebani v. faráři. Plebanus (Farář ?), žák ve službách Hu- sových 205, 268, 277, 329; srvn. z Ho- stouně Matěj Konrádův. z Plumlova Jindřich 249, 271. Plzeň 104—106. Plzňané (Plzněné, Plzeňští) 104—106. z Plzně Prokop Mistr 70, 71. z Podvek Hroch 57. pohané 140. pohnaní z Čech ke kurii 222, 238, 241. pokání, penitencia 192. Poláci rytíři (Poloni) 250, 319, 329; srvn. páni. Polák (Polonus) doktor nějaký 261; sluha Husův 235. Polonus Andreas v. Ondřej Polák. 

Strana 377
Polsko (Polonia, polské království) 19, 87, 88, 123, 271, 352, 354, 357; král v. Vladislav. de Ponte Benessius institor v. z Mostu. poručníci (prokurátoři Husovi) 60, 61, 63, 121, 132, 135, 136, 158, 198, 228—230; Srvn. advocati. potestas 90, 210. z Potvorovic Michal Jiljiho (Egidii) ve- řejný písař 119. Poznaňský biskup 87. Pragenses v. Pražané. Pragensis dioecesis 63, 226, 343; pro- vincia 63. Praha, Praga, Pragensis civitas, comuni- tas 8, 31, 39, 51, 53, 62, 63, 65, 66, 82, 83, 85, 94, 97, 98, 132, 136, 141, 145, 146, 149—152, 155, 157—160, 162, 167, 169, 171—173, 177, 178, 180, 184, 188, 190, 192—196, 198, 202, 206, 208, 211, 214, 226, 228, 230, 231, 234, 238, 239, 244, 329, 340, 343, 345, 351, 352, 354 až 356; kapitula v. kanovníci; konšelé 231; měšťané 222, 231, 241; most 340. Praha, hrad (sv. Václava) 340; kostel 104, 131, 135, 171, 172, 175, 177; kazatel v. z Ostroměře; oltář sv. Doroty v. z Do- manic Ojíř; poklad 348. Praha, Menší město 60, 94. Praha, Nové město 9, 131, 135, 205, 227, 278; kaple Božího těla 9—11; kostel sv. Vojtěcha 131, 135, 157; farář v. de causis Michal. Praha, Staré město 2, 5, 9, 10, 56, 57, 93 až 95, 118, 199, 227, 344, 354 ; purkmistr a rada 354; radnice 165, 237; dům Kři- žův 93; dům národa českého 9; Jeru- salem (Milíčův) 93; kaple Betlemská 2—5, 7, 8, 10, 27, 28, 53, 56, 57, 66, 68, 93—95, 97, 118, 123, 133, 136, 137, 140, 141, 145, 149, 151, 152, 159, 172, 187, 190, 244, 246, 250—252, 254, 269, 272, 273, 277, 322—324, 344 ; nápisy 250—252; klášter sv. Jakuba 202; kollej Karlova v. Praha, universita; kostel sv. Filipa a Jakuba 5, 7, 8, 66; farář v. Oldřich, Zeiselmeister; sv. Havla 9; sv. Miku- láše 197. Praha, universita 9, 11, 53, 54, 57, 58, 61, 64, 68, 94—102, 119, 124, 131, 133, 135, 153, 155, 160, 162, 164, 173, 199—202, 226, 227, 231, 245, 322, 323, 340, 352 až 356; český národ 9,10, 53, 54; jeho dům 377 9; fakulta theol. 161—165, 169; kollej Karlova 5, 95, 199, 201, 245; kollej král. Hedviky 93, 245; rektor 162—164, 199, 201, 353, 354; v. Čížek, Hus, z La- bouně, z Úterého; statuta 199—201. Prahy Jeronym v. Jeronym. Prahy Jiljí Matějův bakalář 10; Martin Kunšův 8, 119; Mikuláš prodavač knih 201; Mikuláš Bohatý (z Okoře, Eger- berka) 89; Řehoř 8; Řehoř Lévův Mistr 278. z Prachatic Křišťan Mistr, farář u sv. Mi- chala 153—155, 162—164, 168, 169, 249, 254, 257, 321—323, 329, 336. Prachatic Michal Mikulášův veřejný písař 9, 11, 68, 94, 99, 100, 201, 276, 277. Prachatice 72, farář v. ze Zap Záviše. Pražané (Pragenses) 142, 146, 151, 158, 177, 179, 180, 182, 184, 191, 223, 272. predestinace 189 predestinati 262. předsedající koncilu (presidentes) v. Kost- nice, koncil. preláti 60, 98, 158, 161, 163, 165, 166, 187, 193, 250; zlí 262. Přemysl I. 131, 135. presciti 262. presides 210. z Přestanova (de Priest) Michal 199, 203, 210. pretorium v. Praha, radnice. převorové 60. Přibík v. z Houžné. z Příbramě Jan (řečený Kněz) Mistr 199 až 201. Přibyslav pán český 219. de Priest v. z Přestanova. přijímání pod obojí 215, 216, 238—240, 286, 289, 291, 292, 294, 295. přísaha (iuracio) 110, 125. Přísloví (Proverbiorum) kniha 143, 147, 175, 176. procesy proti Husovi v Rímě (processus, acta cause) 218, 220, 221, 227—230. proconsul 90. procurator 90; srvn. poruéníici. Prokop v. z Plzně. protestace Husovy v. Hus. proroci falešní (Pseudoprophete) 145, 167, 178, 224, 291. Proverbiorum v. Přísloví. Prusové, Pruteni 88; v. němečtí rytíři. NON N 

Strana 378
378 Psalmista v. David. pseudoapostoli 347; proroci falešní. Pseudochristi 167. Puchnik Mikulas 307. pycha (superbia) 144, 148, 152, 160, 178. pseudoprophete v. Rabanus 184, 185. z Rabštejna pán 219. radniční schůze (16. července 1412) 165, 237. Rainald v. de Brancaciis. z Rakovníka Jan 44, 52. z Ralska v. Chudoba. Ravensburk (Rafenspurk) 218. Regum libri v. Králův. řeholníci (religiosi) 181; srvn. mniši. Řehoř sv. 14, 24, 36, 37, 40, 90, 105, 112, 115, 116, 186, 305, 331; Dialogi 116; homilie 14, 40; Moralia 90, 112; Re- gistrum 24, 36. Řehoř XII. papež 43, 101, 124, 222, 226. Řehoř v. z Prahy. Řehoř Lévův v. z Prahy. z Rejnštejna v. Kardinál. religiosi v. řeholníci. remanence 38, 96, 170, 226, 237, 265, 298, 338, 343, 345. Remigius 125; srvn. Haymo. z Říčan Petra 268, 277. Richard v. Wyche. Richenthal Oldřich 299. Řím 81, 101, 120, 123, 152, 157, 158, 162, 166, 167, 218, 220; koncil (1413) 188; synoda 233. Rimané (Rimening) 107. Rinensis v. Kristan. Robert Lincolnsky v. Grosseteste. z Rokycan Simon Mistr 278. Roma v. Rim. ad rotam flaveam v. od kola Zlutého. Rothenburk 203. Roudnice 348. de Royeze Antonín 99. z Rožmberka Jindř. 86, 87. Rudolf vévoda saský (mylně Fridrich) 98, 231. Rudolfi v. de Hammelburg. rufiáni 106. de Rupescissa v. Jan patriarcha Kon- stantinop. Ruprecht vzdorokrál 165. Rusticus Narbon. ep. 91. Rvaëka Maïik 111—114, 116, 161, 162. Ryn 214. rytíři (milites) 131, 135, 198, 210, 231, 293. sacerdotes v. kněží. sacramenta v. svátosti. Salfat 23. Samuel 37, 52, 190. Saphyra 48. Sapientiae liber v. Moudrosti kniha. Sareptana vidua (altera) 254; v. Fida. Sathanas 165; Sathane synagoga 12. Saul 46, 52, 190. sbor Kostnický v. Kostnice, koncil. Scarioth v. Jidáš. scolares v. studenti. scribae v. zäkonnici. Scribani Johannes Mistr, prokurator u kurie 228. scriptores v. písaři. sv. Sebalda v. Norimberk. sedes apostolica 59, 65, 67, 123, 163; srv. kurie. sedláci 15, 22. ze Sedmihrad v. ze Stibořic, Sywort. de Segusia Henricus (Hostiensis) 168, 234. seniores v. starší. Septemcastra v. Sedmihrady. ze Sepekova Petr 56, 57, 62, 67, 119. schismatici 177. schůzky noční (conventicula nocturnalia) 349. Silvester papež 125. Simon magus v. Symon. simoniaci v. svatokupci. simonie v. svatokupectví. Skutkové apoštolští (Acta apost.) 34, 90, 116, 164. Slauorum regnum (Chorvatsko) 174; srv. Croacia. Slavatovská bible 278. ze Slepotic Buzek 201. slyšení Husova 261, 262, 267—269, 275, 276, 298, 330, 334, 337, 338. smilnici (fornicarii) 181. smilstvo (fornicacio, luxuria, meretricia) 2, 124, 144, 148, 160, 178, 215, 216. ze Sobéslavé Jakub Mistr 278. Sodoma 13, 166. Solunsti 138. Sortes 12. soud zemský 157. soudy 22. 

Strana 379
379 správce dvora král. (hofmistr) v. z Kravař Lacek. starší (seniores) 181. Statii v. de Datis. degli Stephaneschi Petr kardinál 125, 126, 128, 131, 135, 230. Stephanus ad flaveam rotam, civis Prag. v. od kola žlutého. ze Stibořic Stibor vévoda Sedmihrad. 98, 231, 249. Stiborius v. Ctibor. ze Stojčína Mikuláš Mistr 228, 245. Stokes John Mistr 102—104. strážcové Husovi 242, 249, 258, 300; jeden z nich 235; jiný 242; opět jiný 250; jiný 257; ženy jejich 300. ze Stříbra Jakub (Jakoubek) Mistr 70, 71, 78, 81, 146, 214, 222, 234, 244, 245, 278, 289, 294, 295, 321. studenti, (studentes, scolares) 200, 225, 231, 271, 322, 340, 349, 351, 352, 354, 356; záhřebští 349, 351; srv. žáci. studium Pragense v. Praha, universita. ze Suchomast Ondřej 10. Sulzbach (Zulczpach) 213. superbia v. pýcha. svatí 192, 256, 278, 286, 325, 344. svatokupci, simoniaci, symoniaci 34, 156, 288, 291, 306, 307. svatokupectví (simonia) 13, 14, 32—34, 36, 124, 144, 148, 178, 308. svátost oltářní 188, 256, 343, 344, 345. svátosti (sacramenta) 32—36, 127, 161, 163, 165, 344. ze Svidny v. Hodislavův. ze Svinař Zachariáš 9, 10. ze Svojšína v. Zmrzlík. Syba filius Bochri 51. symbolum v. Věřím. Symon magus 34, 36, 167, 307. symoniaci v. svatokupci. synagoga Sathane 12. synoda 232; (1408) 63, 345; (1410) 60, 61; (1413) 161, 163, 169, 172; srv. Řím. Syrie 34. Sywort (Sybart) Jan ze Sedmihrad (de Septemcastris), profesor univ. Vídeň. 173—175, 349—355, 357. Šimon magus v. Symon. Šimon neznámý 85. Šimon v. z Rokycan, z Tišnova. Škopek Jindřich z Dubé 239, 241, 242, 259, 260, 266, 267, 274, 275, 315, 336. ze Škvorce v. Olbram. šlechtici (nobiles) 133, 135, 210. Španělé (Hyspani) 218, 317. Španěly 299. Špír 209, 210. ze Šťáhlav Jan 201. Štěkna Jan kazatel 171, 189. Štěpán sv. 155. Štěpán papež 233. Štěpán převor v Dolanech 118, 120, 121, 128. Štěpán v. Harnmeister, z Kladska, z Kolína, z Pálče. Štěpán měšťan Pražský v. od kola žlu- tého. Šternberk 295; srv. ze Zelče Jakub. ze Štětětic (? de Stetieticz) Václav 97. ze Štítného Tomáš 22, 25, 107, 117, 208. Švábové 318. Švábsko 251. z Tachova Jakub 99. tance (coree) 15—18, 349. tanečníci 15, 16. z Telče Kříž 247. Tenger Hans Mistr, gen. vikář Kostnický 221. Teotunicus 12; srvn. Němci. z Teplé Jan 99. Testamentum v. Zákon. thelonearii v. celní. Theodoricus v. de Hammelburg. theologové v. doktoři. Thessalonicenses v. Solunští. Theutonici v. Němci. de Thomariis Johannes auditor papežský 228. Tiem. Václav děkan a prob. Pasovský 124, 220. Timotheus 348. z Tišňova Šimon Mistr 70, 71, 85, 96, 99, 278. Titus 148. Toke Jindřich 139. Tomáš Akv. 115, 117. Tomáš Hybern. 204, 215. Tomáš v. Berghauer, ze Štítného. z Toursu v. Berengar. šachy 205. Šalomún 143, 175, 176; srv. Přísloví. ševci (sutores) 278. Šimon sv. 107.

Strana 380
380 tradiciones v. nálezky. Trevirsky arcib. Werner. trhy 22. Triburský koncil 32. tributarii 210. trutanni 91. z Tučap Matěj oltářník v Betlemě (Ma- thias olim Bethlemita) 10, 68, 278. z Túškova Jan (de Tuskow Johannes) 68. ubrman (domnievač) 26. Uhry 85, 98, 103, 165, 197, 203, 209, 210, 222, 231. Vlricus v. Oldřich. Ungaria v. Uhry. universita v. Bologna, Canterbury, Praha, Vídeň. úředníci 17; král. Českého 157. de Usti v. Škopek. z Ústí Jan 20. z Úterého Havel Mistr, rektor university 200, 201. utrhání (detraccio) 53, 178. Václav IV. 3, 4, 8, 54, 63, 66, 85, 97, 98, 132, 136, 157, 158, 162, 165, 168, 169, 171, 195, 196, 200, 222, 227, 228, 231, 236, 241, 259, 269, 272, 276, 293; choť v. Žofie. Václav patriarcha Antioš. v. Králík. Václav češíř, zeť jeho Mikeška 336. Václav syn Křížův v. Kříž kramář. Václav v. z Dubé, Myška, ze Štětětic, Tiem. sv. Václava hrad v. Praha, hrad. z Valdštejna Voksa 73, 75. z Valencie Petr 56, 57, 61, 62, 67. Vavřinec v. z Volenova. sv. Vavřince kostel v. Norimberk. Vayda v. Weiden. Vehemoth 84, 85, 154. z Vechty Konrád, biskup Olom., potom arcib. Pražský 98, 192—196, 202, 231, 232, 358. . z Velemovic Abraham 29, 30. de Veneficiis v. Maurocenos. „Věřím“ (symbolum) 187. vérni 304, srvn. Čechové. Vetus Testam. v. Zákon stary. vévodové (duces) 210. viatieus (brevir) 247, 265, 327—329. vicarius Christi v. papež. Videñ (Wyenna) 349, 351—355, 357 ; purk- mistr a rada 354; universita 174, 240, 349, 352—355, 357, 358; rektor v. de Hammelburg ; profesor v. Sywort. vikář gener. Kostnický v. Tenger. Vilém v. Korne, Zajíc. Vilém neznámý, zajatý 18, 19. Vít probošt v Miříně 99. Vít v. z Březiny. Vitlinův (Vitlini) Jan 278. Vitold veliký kníže litevský 87, 174, 351, 352, 354; bratrovec v. Vladislav. z Viviersu (Vivariensis) v. de Brogni. Vladislav král polský (rex Polonie, rex Cracouie), 86—88, 122, 123, 174, 351, 352, 354; bratrovec v. Vitold. Vlaši (Ytalici) 218, 317. Vltava (Multavia) 5. Voksa v. z Valdštejna. z Volenova jinak z Lochkova Vavřinec 10. z Volyně Martin Mistr 137, 204, 205, 276, 277, 280, 327—329, 336. ze Všenor Petr Kvas 9, 10. ze Všerub Petr Mistr 36, 37, 50, 344, 345. vyhlášky Husovy (intimaciones) 192 až 196, 198, 211, 213, 218; Geské 193—195, 198; latinské 192, 193, 198, 211, 218, 220; némecké 194, 195, 198, 211, 214, 218, 220. Vyšehrad 340; kapitula v. kanovníci; probošt v. Králík. vyvolení (electi) 181, 184. Waldhauser Konrád 189. z Wartenberka v. Chudoba, ze Zvířetic. Weiden (Vayda) 213. Werner arcib. Trevírský 124. de Westrholez v. Crumhart. Weydener Jakub Mistr z Nisy 295. Wiclefiste v. Wyklefista. Wiez v. Wyche. Wigleph Richardus v. Wyche. Wladimiri v. Paulus. WPodkowicz v. Paulus Wladimiri. Wyclif (Vicleph) 11—14, 37, 38, 44—46, 48, 50, 56—59, 61, 64, 65, 69—72, 75, 78, 82, 84, 85, 87—89, 92, 102—104, 109, 120, 121, 123—125, 163, 165, 168, 176, 186—189, 191, 225—227, 235, 237, 240, 242, 250, 265, 297, 298, 312, 329, 338, 345, 346, 355—358; články 11, 12, 124, 125, 162, 163, 188, 189, 237, 240, 242, 250, 358; Decalogus 71; De Christo 167; De ideis 71; De materia et forma 71; De probacionibus propos. 71; De 

Strana 381
simonia 13, 14; De Trinitate 71, De universalibus 71, 346; De ypotheticis 71; Dialog 87, 88; Trialog 167. Wyklefista (přezdívka) 170, 176, 186, 343, 347, 349—351, 354—356, 358. Wyche Richard (Wicz, Wigleph Richar- dus) 75, 79, 81, 83—86, 92, 143, 147. Ytalici v. Vlaši. Zabarella Francesco kardinál Florencký 229, 268, 275, 339. Záhřeb, biskup v. de Alben; dieces. 99, 349, 350, 351, 356; kapitula 350, 351, 352, 354. ze Záhťeba (de Zagrabia) Dominik 355, 356. Zachariáš v. ze Svinať. Zajíc z Hasenburka Vilém 257, 271; srvn. Zbyněk. Zákon Novy (Testamentum Novum) 64, 67, 132, 192, 277, 282, 286, 304, 326; Stary (Test. Vetus) 64, 67, 132, 192, 282, 326. zákonníci (scribae) 130, 135, 143, 146, 148, 150, 207. ze Zap Záviše Mistr, farář v Prachati- cích 72, 73. Zápasník Jan 99. zbor Kostnický v. Kostnice, koncil. Zbyněk z Hasenburka arcibiskup 12, 28 až 30, 42, 44, 51, 56, 58—69, 82, 97, 98, 101, 111, 123, 132, 136, 157, 158, 225 až 228, 231, 232, 307, 343, 345—349. Zdeněk v. z Labouně. ze Zderazu paní 277. Zdislav v. ze Zvířetic. s. Zebaldi v. Norimberk. Zeiselmeister Mikuláš Mistr, farář u sv. Filipa a Jakuba 4, 5. 381 ze Zelče Jakub 295. zelus tradicionum humanarum v. nálezky. Zikmund král 19, 87, 98, 103, 122, 165, 197—199, 203, 209, 214, 218—220, 222, 231, 235—238, 242, 245—247, 249, 250, 257, 258, 261, 266—268, 271, 275, 293, 299, 315, 316, 319, 327, 328, 334, 339. Zjevení sv. Jana v. Apokalypse. Zmrzlík ze Svojšína Petr, mincmistr 329, 336; choť v. z Frimburka Anna. ze Znojma Petr Mistr 187. ze Znojma Stanislav Mistr 8, 11, 12, 132, 136, 142, 154, 162, 163, 166, 169, 170, 178, 187, 261, 288, 290, 291, 306. Zulezpach v. Sulzbach. Zuzanna 176, 242, 255, 313. ze Zvířetic a z Wartenberka Zdislav Mistr 56, 57, 62, 67, 70, 71, 73, 75. žáci 271; v. studenti. žákovstvo 161; české 224; srv. studenti. žalář Husův 242—248, 250, 255, 257—259, u Bosáků 260, 262, 263, 265, 266, 274, 276, 279—281, 286, 292, 294—296, 299, 300, 302, 303, 309, 310, 315, 316, 320 aż 324, 326, 327, 333—337; u dominikánů 258, 261, 265, 266, 272, 273, 276, 278, 280; na Gottliebách 259. žalářníci v. strážcové. Žalmy 114, 127. Železná brada v. Bradatý. Železný Jan v. Bradatý, Jan biskup Litom. Židé 51, 77, 80, 113, 140, 150, 159, 176, 261. Žídek (Korvík) Jan Mistr, farář ve Chvoj- nově 111, 346—349. ze Žihobec Jakub Mistr 8. Životy otců (vitae patrum) 297. Žofie královna 85, 158, 195, 196, 227, 272, 293, 332, 336, 337; choť v. Václav IV. 

Strana 382
Doplňky a opravy. Na str. 5 ř. 6 zdola po slovech „Hus I.“ dodej str. 97 pozn. 3. 30 „ 14 „ místo „377n.)“ čti 377n.): „ „ 43 „ 4 shora „ „Decemb.“ čti Novemb. „ „ 43 „ 8 „ připoj: v. Novotný, Hus I., str. 294. „ „ 73 „ 10 „ místo „Oldcastel“ čti Oldcastle. „ č. 167. „č. 166“ 111 „ 1 zdola „ 123 před č. 43 vlož ze str. 340 č. 42b. 125 ř. 8 zdola dodej: rkpu. Kapitulního E 31 nemohlo býti užito. 160 „ 11 „ místo „č. 59“ čti č. 58. 166 „ 20 shora „ „ecclesie“ čti ecclesia. 168 „ 6 zdola „titutu“ čti titulu. „I.“ čti II. 177 „ 12 „stabilitatate“ čti stabilitate. 179 „ 18 195 „ 3 „července“ čti června. 231 „ 4 „Friedrich“ čti Rudolf. 237 „ 3 „19“ čti 18. 240 „ 8 „2. ledna“ čti 3. ledna. „ 255 „ 6 po slově „kap. 13“ dodej: srvn. č. 150. 267 „ 18 shora místo „190—190.“ čti 90—97. 267 „ 22 „103“ čti 102. „ „ 267 „ 7 zdola „Skopka“ čti Škopka. 296 „ 19 shora „4915“ čti 4916. „ 297 „ 4 zdola „č. 160“ čti 161. „ „ 305 „ 2 „ „o Makab.“ čti a Makab. „ „ „ „z Mochova“ čti z Frimburka. „ „ 336 „ 5 „ „ „ „ „ „ „ „ „

Strana 383
VYTISKLA KNIHTISKÁRNA „POLITIKA“ V PRAZE.